HL01-2016 - Hornické listy
Transkript
HL01-2016 - Hornické listy
HORNICKÉ listy ČASOPIS ZAMĚSTNANCŮ SKUPINY SD 1 / 2016 K 10 000/K 74 SVĚDEK ROZVOJE DB Z obsahu aktuality 6 pracovní den 12 Gabriela Špičková S jedinou soustružnicí tušimické obrobny PRODECO jsme prožili jeden typický pracovní den. Modernizace velkokapacitní skládky uhlí na DNT Aktuální informace z významné investiční akce, jejímž dodavatelem je sdružení PRODECO – Noen a která umožní začlenění velkokapacitní skládky do systému homogenizace. jezerní krajina po těžbě 32 Po uhlí přichází voda – jezero Milada Nový cyklus otevíráme představením prvního dokončeného jezera vytvořeného zatopením zbytkové jámy velkolomu v severočeské hnědouhelné pánvi. aktuality 8 hornické tradice 36 HORNICKÉ listy 1/2016 Nový centrální dispečink na DNT V únoru byla po pěti měsících dokončena výstavba nového pracoviště dispečinku provozu lom a zároveň byl zahájen zkušební provoz. HORNICKÉ listy 1/2016 časopis zaměstnanců skupiny SD Konec hlubinné těžby hnědého uhlí v Čechách Uzavřením dolu Centrum v Dolním Jiřetíně skončila epocha hlubinného dobývání uhlí pod Krušnými horami. VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba ADRESA REDAKCE: Hornické listy, Budovatelů 2830, 434 01 Most, e‑mail: [email protected] REDAKČNÍ RADA: předseda: Rudolf Kozák; místopředsedkyně: Jaroslava Šťovíčková; členové: Vladimír Andrášek, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Rostislav Kubíček, Viktor Hrdina, Karel Skramuský, Jaromír Šeps, Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek, Tomáš Vrba. ČÍSLO REGISTRACE MK ČR: E 3126 TISK: Tiskárna AKORD Chomutov, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO‑PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 1/2016: 8. 3. 2016 UZÁVĚRKA ČÍSLA 2/2016: 16. 6. 2016. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.hornicke‑listy.cz Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí čtenáři Hornických listů, první čtvrtletí je tradičně obdobím uveřejňování ekonomických výsledků za předchozí rok. Všechny nás jistě těší, že Severo‑ české doly si vedou dobře a zůstávají respektovaným lídrem v oblasti těžby a úpravy hnědého uhlí. Pro fungování moderních hnědouhelných velkolomů je nezbytná akceptace těžby lidmi nejen v bezprostředním, ale i ve vzdálenějším okolí. Komuni‑ kační strategie skupiny SD je vstřícná, otevřená a umožňuje transparentní dialog s našimi sousedy. Nadstandardní vztahy s obcemi v sousedství DB nepochybně loni sehrály zásadní roli v přijetí vládního rozhodnutí o úpravě územně ekologického limitu na dole Bílina. Nadstandardní vztahy s obcemi Mariánské Radčice, Braňany a městy Ledvice a Bílina nepochybně sehrály zásadní roli při loňském rozhodování vlády ČR o úpravě limitu těžby na dole Bílina. Po korekci limitu se bude náš úsek strategie a komunikace společně s kolegy z úseku výrobního ředitele podílet na kon‑ krétních řešeních realizace ochranných opatření životního pro‑ středí vyplývajících z dalšího postupu dolu Bílina v návaznosti na zpracování báňské studie, procesu přípravy dokumentace EIA i finálního Povolení hornické činnosti. Abychom před dalším postupem porubní fronty ochránili okolní obce v maximální míře před rušivými vlivy z těžební činnosti, vytvořili jsme společně s občany Mariánských Radčic a Braňan pracovní skupiny, které budou sledovat výsledky pravidelných měření prachu a hluku. Se zastupiteli obou obcí pak bude ustaven environmentální dozor, jakýsi garant dodržování ochrany životního prostředí a hodnotitel přijatých ochranných opatření. Podobný model se nám osvědčil na lokalitě DNT, kde jen v loňském roce byl u obce Březno doplněn komplex ekologických staveb mohutným zemním valem a mobilní stěnou z balíků slámy. Samozřejmostí je pokračování Protiprašného projektu SD a společná aktivita obcí a měst pod horou Bořeň a Severočeských dolů STOP PRACH. Další veřejné zasedání monitorovacího výboru těchto iniciativ se uskuteční 21. dubna v Ledvicích. Jednou z hodnot, kterou Severočeské doly pěstují prakticky od svého vzniku v roce 1994, je otevřenost vůči odborné i laické veřejnosti a stálá ochota k dialogu. Tradičně dbáme na dodržová‑ ní principů CSR (Corporate Social Responsibility – společenské odpovědnosti) v ekonomické, sociální a environmentální rovině. Obraz Severočeských dolů ve vnímání regionu dotváří podpora a pomoc obyvatelům Ústeckého kraje. Sofistikovaný systém dárcovských a sponzorských aktivit zahrnuje široké spektrum od vzdělávání a školství, přes rozvoj infrastruktury, oblast kultury a životního prostředí, až po zdravotnictví. Jen v loňském roce představovala taková podpora regionu téměř 50 mil. korun. Pevně věřím, že Severočeské doly budou udržovat dobré regionální vztahy, jakož i hornické tradice, jež po staletí neod‑ myslitelně patří k našim Krušným horám. Vždyť právě dobý‑ vání nerostného bohatství – „krušení“ jim dalo ve staročeštině výstižný název. Jsem také přesvědčen, že naše silná a stabilní společnost bude i nadále zachovávat blízkost k lidem a setrvá ve výborné ekonomické kondici, což je předpoklad dalšího rozvoje a možnosti pomáhat regionu, ve kterém pracujeme a žijeme. Rudolf Kozák ředitel strategie a komunikace SD 2/3 slovo ředitele hlavní téma SKUPINA SEVEROČESKÉ DOLY TĚŽBA Roční odbytová těžba uhlí CELKEM 20,957 mil. t, z toho: DNT 11,548 mil. t DB 9,409 mil. t Nejvyšší měsíční odbytová těžba: DNT 1,379 mil. t (prosinec) DB 0,885 mil. t (říjen) Na DNT se těží uhlí také na skrývkových řezech. Tato pro‑ dukce loni přinesla zhruba 123 tis. t uhlí. Díky homogeni‑ zaci proměnlivé kvality tušimického uhlí se podařilo v roce 2015 zbilančnit 2,705 mil. t nebilančních uhelných zásob. Hlavním odběratelem uhelné produkce SD byla mateřská společnost ČEZ (73 %). Pro splnění výkonů těžby uhlí bylo nutné odtěžit 77,648 mil. m3 nadložních zemin, z toho: DNT 22,319 mil. m3 DB 55,329 mil. m3 REKULTIVACE Bilance rekultivací 2015 vykázala: 2 064,46 ha rozpracovaných rekultivací, kde pokračuje rekultivační činnost (DNT 643,78 ha; DB 1420,68 ha) 5 336,34 ha dokončených rekultivací (DNT 2 381,82 ha; DB 2 954,52 ha) HORNICKÉ listy 1/2016 1 089 455 kusů sazenic vysázených během roku, nejpo‑ četněji byly zastoupeny duby, lípy, borovice a javory. Na jednotlivých lokalitách to představovalo 609 715 kusů na DB a 479 740 kusů sazenic na DNT. 117,42 ha ukončených lesnických rekultivací prošlo pro‑ řezávkou dle lesního hospodářského plánu (DB 49,95 ha, DNT 67,47 ha). V předpolí před budoucím postupem dolů byla provede‑ na skrývka ornice, která je dočasně umístěna v deponiích, aby byla následně využita na rekultivovaných plochách. V loňském roce bylo takto deponováno 264 797 m3 or‑ nice (na DB 65 735 m3, na DNT 199 062 m3). 4/5 V ROCE 2015 PRACOVNÍ TÝM K 31. prosinci 2015 bylo v celé skupině SD v evidenci 4 901 zaměstnanců. Nejpočetněji byly zastoupeny profese provozní zámečník, řidič pracovních strojů a provozní elektrikář. Z hlediska věkové struktury dominují pracovníci střed‑ ního věku tj. kolem 50 let, kdy průměrný věk ve skupině SD dosahuje 46,6 let. Nejvíce kvalifikovaných zaměstnanců pracovalo v ma‑ teřské společnosti Severočeské doly: celkem 2 681 osob (z toho na lokalitách DNT 969 a DB 1 441, dále 271 ve správě akciové společnosti). Jde o zkušený profesionální tým zvládající veškeré těžební a úpravá‑ renské operace. Průměrný měsíční výdělek dosahoval 30 955 korun. Zaměstnancům vykonávajícím hornic‑ kou činnost je vyplácen věrnostní příspěvek. Jeho výše je dána zákonem a celkově za SD činí zhruba 8,5 mil. korun za rok. BEZPEČNOST PRÁCE SD věnují mimořádnou pozornost bezpečnosti práce. V roce 2015 se podařilo udržet počet úrazů s pracovní neschopností delší než tři dny na stejně příznivých výsledcích jako v roce 2014. Počet pracovních úrazů s neschopností delší než tři dny se díky dodržovaní pravidel vize Bezpečná a efektivní těžba na DB udržel na počtu 11 úrazů při průměrném počtu 1441 zaměstnanců. Na DNT byl zaevidován jediný pracovní úraz, jehož rekonvalescence trva‑ la déle než tři dny. Vloni bylo na DNT zaměstnáno 969 pracovníků. I přes meziroční udržení počtu zaevidovaných úrazů na obou těžebních lokalitách ovlivnil celkový výsledek jeden úraz pracovníka správy a.s., čímž se celkový počet úrazů za SD meziročně zvýšil ze 12 na 13 pra‑ covních úrazů s pracovní neschopností delší než 3 dny. aktuality Modernizace velkokapacitní skládky uhlí na DNT běží podle plánu Významná investiční akce umožní začlenění velkokapacitní skládky (VKS) do systému homogenizace a vylepší technolo‑ gické podmínky pro zbilančňování uhlí s horšími kvalitativními parametry z těžební lokality Libouš II – Sever. Modernizaci, jež započala loni v srpnu, realizuje sdružení PRODECO – Noen. Ak‑ tuálně byla provedena kompletní dílenská revize všech pohonů skládkového stroje ZNKk 20/40 S 1 včetně výměny elektromo‑ torů a brzd. Zmodernizován byl i kabelový buben. Skládkový stroj také prochází inovací, kdy získá nové korečky a násypku kolesa s plastovým vyložením, jakož i nové dopadové a regulační systémy. Nově bude také vybaven moderním řídicím systémem, kterým dosud nedisponoval. Modernizace skládkového stroje, včetně obnovy kolejového svršku, vybavení bezpečnostními a protipožárními prvky a nového nátěru konstrukce, potrvá do května. Celý komplex VKS pak bude dokončen letos v listopadu. Rekonstrukce PVZ 2 500.87 na DB Bezprostředně poté, co na konci loňského roku opustilo montážní místo v Bílině modernizované rýpadlo KU 300.16/K 83, zaujal jeho pozici pásový vůz zakládací PVZ 2 500.87, který se sem na plánovanou zevrubnou rekonstrukci přetransportoval z uhelného lomu. Vlastní práce začaly na počátku ledna, termín dokončení byl stanoven na konec dubna. Navzdory zimnímu ob‑ dobí probíhají veškeré práce podle stanoveného harmonogramu. Dodavatelem rekonstrukce je dceřiná společnost PRODECO. Přímo v jejích dílnách byl vyroben nový nakládací výložník. Také další části PVZ, který je v uhelném lomu používán při prodlužo‑ vání DPD v uzlu mezi porubními dopravníky a uhelnými odtahy, případně je nasazen za rýpadlem, projdou úpravou. Oprava probíhá na vykládacím výložníku a podvozku, který získá nová vahadla, turasy. Nové budou také pohony, motory a převodovky. Modernizací projde rovněž mazání a konstrukce získá nový nátěr. HORNICKÉ listy 1/2016 Revitrans dokončil výstavbu čerpací stanice Libkovice II Téměř 400m délka koruny hráze, objem nádrže při maximální hladině 225 tis. m3, zatopená plocha při maximální hladině 47 tis. m2, celková délka výtlaku 2046 m s průměrem potrubí 800 mm, čerpací studny s automatickými čerpadly o průtoku 265 l/s s dopravní výškou 44 m a přenosem dat na dispe‑ čink, dno a stěny jímky z betonu a s výztuží kari sítě – to jsou technické parametry nové čerpací stanice Libkovice II, kterou v předpolí dolu Bílina 29. února dokončila dceřiná společnost Revitrans. Výstavba stanice začala v budoucím postupu DB nedaleko obce Mariánské Radčice už v srpnu 2014, kdy byla skryta ornice. Následný archeologický průzkum si vyžádal více než půlroční prodlevu v realizaci stavby, která se mohla naplno rozeběhnout teprve loni v červnu. Vzhledem k tomu, že čerpací stanice se nachází v povodí Radčického potoka, bude fungovat zároveň jako protipovodňové opatření pro obec. Zkušební provoz bude zahájen v následujících měsících. ČÍSLO K ZAPAMATOVÁNÍ 6/7 Ladislav Feber člen představenstva a obchodní ředitel SD 1 PRACOVNÍ ÚRAZ ZA ROK 2015 NA DNT Díky důslednému dodržování bezpečnostních předpisů byl v roce 2015 na DNT zaznamenán pouze jeden pracovní úraz se záznamem. Vzhledem ke specifickému pracovnímu prostředí povrchového dolu jde o výborný výsledek. Od 1. ledna je Ladislav Feber čle‑ nem představenstva a obchodním ředitelem SD. V hornictví působí od roku 1992. Začínal v OKD na úprav‑ ně uhlí a postupně ve společnosti vystřídal řadu řídicích funkcí zamě‑ řených na odbyt a ochod s černým uhlím a koksem. Své manažerské schopnosti uplatnil také ve společ‑ nosti NH – TRANS, kde rozvíjel nový projekt terminálu. Ladislav Feber je absolventem VŠB – TU Ostrava, kde vystudoval obor hutnictví železa a koksárenství na Fakultě metalurgie a materiálového inženýrství. Během své dvacetileté manažerské praxe si rozšiřoval vzdělání řadou programů zaměřených na obchod a logistiku. Nízká úrazovost se stává standardem V roce 2015 bylo u zaměstnanců Severočeských dolů (celkem 2681 osob) zaregistrováno 13 pracovních úrazů s neschopností delší než 3 dny. Mezi příčinami vloni evidovaných úrazů převažo‑ valy pády zaviněné uklouznutím či zakopnutím, dále manipulace s materiálem, břemenem a předměty. Velký důraz je kladen na vybavení pracovníků osobními ochrannými pomůckami, včetně pracovních oděvů a obuvi. Naprostou nezbytností je pak důsledná kontrola dodržování bezpečnostních předpisů, používání ochranných pomůcek a zákazu požití alkoholu nebo omamných látek. Kontroly na obou těžebních lokalitách prová‑ dějí zejména inspektoři BHP, zaměstnanci státní báňské správy nebo členové prověrkových komisí. Vše probíhá za přítomnosti zástupců odborové organizace. Bezpečnost práce v Severočeských dolech Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2015: leden až prosinec DB DNT Správa a. s. SD celkem Počet evidovaných úrazů 2014 2015 51 37 10 14 1 2 62 53 Rozdíl -14 +4 +1 -9 Počet úrazů se záznamem 2014 2015 11 11 1 1 0 1 12 13 Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce. Efektivní Bezpečná Těžba Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2016: Rozdíl leden až únor 0 0 +1 +1 DB DNT Správa a. s. SD celkem Počet evidovaných úrazů 2016 2015 9 4 4 2 0 0 13 6 Rozdíl +5 +2 0 +7 Počet úrazů se záznamem 2016 2015 2 3 0 0 0 0 2 3 Rozdíl -1 0 0 -1 aktuality Spektrum rozsahu prací souvisejících s modernizací velkokapacitní skládky uhlí na DNT tvoří tři etapy: modernizace centrálního dispečinku, kompletní modernizace skládkové technologie s napojením velkokapacitní skládky (VKS) na homogenizační skládku a zavedení systému monitorování kvality uhlí (obsahu síry a popela). Významná investiční akce začala v srpnu loňského roku. S kompletním dokončením se počítá letos v listopadu. Jako první etapa byla realizována modernizace centrálního dispečinku provozu lom. Zkušební provoz dispečinku byl zahájen v únoru. Dispečink se dočkal modernizace po 16 letech provozu V roce 2000 byl postupně uváděn do provozu tehdy zbrusu nový centrální dispečink, který používal vizualizační a řídicí technologie – velkoplošné obra‑ zovky, počítače, komunikační optickou síť. Moderním způsobem už tehdy kom‑ pletně monitoroval a řídil oba tehdejší tušimické lomy – Libouš západ a Libouš východ. Od té doby byla centrálně řízena veškerá těžební technika – od rýpadel, DPD, pásových vozů PVZ a PVP až po drtírenská a úpravárenská zařízení. Ma‑ nipulantky s dispečerem výroby a smě‑ novým inženýrem díky novému systému dispečinku operativně zajišťovaly na‑ kládku a expedici uhlí. Důležitou činností pak bylo sledování kvality uhlí v procesu homogenizace na nové homogenizační Nový centrální dispečink na DNT skládce uvedené do provozu také v roce 2000. Zásadními parametry byly hod‑ noty obsahu popela a síry, které jsou určující pro stanovení výhřevnosti. Po patnácti letech nepřetržitého provozu, HORNICKÉ listy 1/2016 Petr Podaný v technické místnosti nového dispečinku, kde je umístěn řídicí systém ovládající provoz tušimického lomu. kdy používané operační systémy dávno dosáhly svých limitů, začala v srpnu 2015 výstavba nového pracoviště centrálního dispečinku. 2016: nový centrální dispečink lomu DNT Letos v únoru byla zhruba po pěti měsících dokončena výstavba nového pracoviště dispečinku nacházejícího se opět v budově centrálního skladu. Nově budou operátorky DPD a drtíren, dispe‑ čeři výroby a provozní inženýři pohro‑ madě, což umožní jednodušší předávání informací z provozu. Dominantou novotou vonící prostorné kanceláře dispečinku je velkoplošná obrazovka fungující na bázi technologie zpětné projekce s celkovým schématem těžební technologie celého lomu a drtíren. Dobrý přehled podmiňují rozměry 12 obrazovek, každé o rozmě‑ ru 100 × 76 cm, a LED technologie, jejíž životnost výrazně převyšuje dosud pou‑ žívané výbojkové lampy. Několik u stropu zavěšených monitorů zobrazuje aktuální K 31. prosinci 2015 byla ukončena těž‑ ba v lokalitě Hlavní porubní fronta a za‑ stavil se tím postup severním směrem k Černovicím. Nadále bude směřovat generální postup těžebních front pouze na východ v poslední těžební lokalitě Libouš II – Sever. Posledním rýpadlem nasazeným v prostoru Hlavní porubní fronty bylo KU 300.29/K 89. Stroj nyní už těží na nové pozici, a to přes tři PVZ na severní větev třetího uhelného odtahu. Po exploataci uhelných zásob Odstavné porubní fronty v prosinci 2012 a loň‑ ském douhlení Hlavní porubní fronty bude tedy veškeré uhlí z DNT těženo v perspektivní lokalitě Libouš II – Sever. Jako první na nové pracoviště dispečinku přešly operátorky monitorující a ovládající úsek drcení a nakládací zásobník (zleva) Lenka Vyšohlídová a Drahomíra Hoření st., s technikem elektronikem řídicích systému ÚDUT Petrem Podaným. Znovuobnovená tradice MDŽ v úpravně dění zaznamenané technologickými ka‑ merami přímo v provoze lomu DNT. Ob‑ sluha dispečinku tak bude mít přesné informace o kvalitě uhlí nejen z vlastní těžby, ale i ze sesypových míst těžebních celků. Mozkem celého systému je výkon‑ ný počítač, který tvoří dvojice serverů se čtyřmi procesory a dvěma datovými úloži‑ šti. Vše je umístěno v sousední technické místnosti. Při realizaci nového dispečinku bylo pamatováno i na příjemné pracovní prostředí obsluhy, která může využívat šatnu, kuchyňku/jídelnu, sociální zařízení se sprchou. Do konce loňského roku byly dokončeny stavební práce a postupně se začalo s vybavováním řídícím a vizuali‑ začním softwarem. Uvádění do provozu bude probíhat po etapách. Už v únoru z nového pracoviště bylo řízeno drcení uhlí a nakládací zásobník. Další úseky se budou napojovat během prvního pololetí. Kompletní přesměrování řízení lomu z no‑ vého dispečinku proběhne zároveň s do‑ končením modernizace VKS v listopadu. text a foto: Tomáš Vrba Ženy k provozu ledvické úpravny pa‑ tří od nepaměti. Jsou zastoupeny ve všech provozech – od úseku zauhlová‑ ní, přes hrubou drtírnu a třídírnu, úsek prádla až po nakládací zásobník. Při veškerých úpravárenských činnostech zdatně sekundují svým mužským ko‑ legům. Také letos zde 8. března všem 129 ženám přímo na jejich pracovištích popřál k jarnímu svátku výrobní ředitel Jiří Neruda. Mezi gratulanty nechyběli ani vedoucí úseku Úprava uhlí Zdeněk Zíbar a mistr ranní směny Zbyněk Štika. Společně ženám poděkovali za jejich obětavou práci v náročných úpraváren‑ ských provozech. 8/9 Vyuhlení Hlavní porubní fronty DNT aktuality poznávací cesta německých žurnalis‑ tů se uskutečnila 8. a 9. února. Právě během druhého dne navštívili v rámci terénní exkurze nový zdroj Elektrárny Ledvice a sousední důl Bílina. Za účasti člena představenstva a ředitele divize obchod a strategie ČEZ Pavla Cyrani se role zasvěcených průvodců příkladně rozfáraného dolu Bílina ujali generální ředitel Ivo Pěgřímek, výrobní ředitel Jiří Neruda, ředitel strategie a komunikace Rudolf Kozák a vedoucí přípravy výroby DB Ivan Bílý. Německým novinářům byl k dispozici také viceprezident asociace EURACOAL Vladimír Budinský. Němečtí novináři navštívili Doly Bílina Do programu tematicky zaměřeného press tripu uspořáda‑ ného pro zástupce německých médií Skupinou ČEZ patřila také prohlídka Dolu Bílina. Němečtí novináři se chtěli blíže seznámit s domácími aktivy Skupiny v souvislosti s nedávným zasláním nezávazné nabídky projevující zájem ČEZ o hnědouhelné lomy a elektrárny v Sasku a Braniborsku, které prodává švédský energetický koncern Vattenfall. Skupina ČEZ průběžně zkou‑ má akviziční příležitosti pro rozšíření svého podnikání a další podporu stabilních výsledků hospodaření stvrzujících silnou pozici v rámci první desítky evropských energetik. Dvoudenní Pavel Cyrani (vlevo) a Ivo Pěgřímek . HORNICKÉ listy 1/2016 Jarní prázdniny dětí odborářů z DB Ski areál Bedřichov v Jizerských ho‑ rách se stal v prvním únorovém týdnu místem tradiční dětské rekreace – jarních prázdnin. Celkem 42 ratolestí odborářů OO č. 1 Skrývka DB si zde plnými douš‑ ky užívalo zimních radovánek. Bohatý program zahrnující nejen zimní sporty, ale i hry, soutěže a návštěvu bazénu v Jablonci nad Nisou pro děti připravila sedmičlenná parta obětavých nadšenců vedená Jaroslavem Hrádkem a Radkem Zenkerem. Navíc v termínu jarních prázd‑ nin panovalo pravé zimní počasí, které vytvořilo ideální podmínky aktivní re‑ kreace na zdravém vzduchu Jizerských hor. Výbor odborové organizace v čele s předsedou Václavem Fišerem věnuje každoročně organizaci výjezdů dětí do hor během jarních prázdnin pečlivou po‑ zornost. Kromě bohatého programu se snaží zajistit kvalitní dopravu, ubytování, stravu, pitný režim, ale i odpovídající ná‑ hradu aktivit v případě nedostatku sněhu. Podle nadšených reakcí dětských účast‑ níků ve věkovém rozmezí 6 až 15 let se také letošní jarní prázdniny v Bedřicho‑ vě náramně povedly. Na památku před odjezdem obdržel každý účastník pa‑ mětní medaili, která jim bude připomínat letošní báječné jarní prázdniny. Už teď se mnohé děti těší na ty příští. jubilanti Pracovního jubilea dosahují v DB: Pracovního jubilea dosahují v Prodeco, a.s.: 20 let Havlíček Zdeněk Hejda Roman Vraný Rudolf Michoň Radek Pižl Radek Šlez Jaromír elektrikář velkostroje PÚ‑SJ řidič silničních motorových voz. – spec. PÚ‑TU řidič pracovních strojů PÚ‑TU provozní zámečník PÚ‑TU strojník v úpravně PÚ‑ÚU dispečer Úsek ŘV 20 let Popp Přemysl svářeč kovů 30 let Čáp Lubomír Hřevíček Jan Mokruschová Ilona Schüssmann Josef vulkanizér provozní zámečník manipulační dělník vulkanizér 30 let Měchura Vladislav Novák Petr Levý Jaroslav Tamáš Miroslav Baco Jaroslav Pilen Lubomír Fridrich Petr zámečník velkostroje řidič shazovacího vozu provozní zámečník mechanik úseku – strojní klapkař vedoucí řidič velkostroje zmahač ohňů 40 let Železný Jiří vulkanizér PÚ‑SJ PÚ‑SJ PÚ‑SS PÚ‑SS PÚ‑SS PÚ‑SS PÚ‑TU Pracovního jubilea dosahují v DNT: 20 let Podaný Petr Witt René Svítil Libor technik elektronik zámečník velkostroje vedoucí řidič velkostroje 30 let Hronková Michaela Novotná Naděžda Slavík Karel Klíma Pavel Baďura Miroslav Ďurkovský Pavel Hrouda Ladislav Dvořáková Jitka Hlaváček Miroslav provozní elektrikář provozní elektrikář řidič velkostroje zámečník velkostroje provozní zámečník provozní zámečník provozní zámečník operátor PS provozní zámečník Lom Lom Lom Trafostanice Trafostanice ÚDUT ÚDUT Skrývka Lom ÚDUT Skrývka OČV Pracovního jubilea dosahují ve Správě SD: 30 let Samohýlová Lenka Musilová Blanka referent pozemků referent ekonomické podpory OPÚR OEP 10/11 Jubilanti skupiny SD (leden – březen) provoz Bílina provoz Tušimice provoz Tušimice provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina Pracovního jubilea dosahují v Revitrans, a.s.: 20 let Pažout Václav Kovačka Jaroslav Antůšek Jiří Dvořák Antonín řidič pracovních strojů vrtmistr střelmistr, tech. ved. odstřelu automechanik DDMT VTP VTP AUT 30 let Holubčák Petr Fárka Roman Straňák Miroslav Levic Petr Kapic Petr Novák Milan řidič pracovních strojů řidič pracovních strojů řidič pracovních strojů řidič pracovních strojů mechanik úseku řidič sil. mot. vozidel – nákl. DDMT DDMT DDMT DDMB DDMB AUT 40 let Halmich Karel Kolář Jaromír řidič pracovních strojů řidič sil. mot. vozidel – spec. DDMB AUB Pracovního jubilea dosahují v SD‑Kolejová doprava, a.s.: 20 let Menhard Josef obsluha pasu 30 let Ostrowski Zbigniew hradlař 40 let Pribitzerová Milena obsluha velínu PM PL PM Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly, tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti a za odvedenou práci vyslovuje poděkování. Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb pracovní den MŮJ pracovní DEN Gabriela Špičková soustružnice PRODECO DNT V rozlehlých halách tušimických dílen zajišťuje 180 pracovníků PRODECO komplexní údržbu a opravy dobývací techniky. Navzdory náročné práci je v dílnách zaměstnáno také 9 žen. Hrotový soustruh SV 18 RA v hale obrobny je už 25 let pracovním nástrojem soustružnice Gabriely Špičkové. Těžko bychom spočítali kolik tisíců kusů hřídelí, pantů, čepů a dalších součástek pro těžební techniku tady podle výkresové dokumentace vyrobila. Gabriela Špičková je nejen spolehlivým profesionálem ovládající svoji práci, ale také důležitým člověkem, který do výhradně mužského kolektivu obrobny vnáší šarm a dobrou náladu. Je aktivní v odborech a ráda připravuje setkání současných i bývalých pracovníků. Pozoruhodná byla její spontánní pomoc kolegům, kteří utrpěli úraz, nebo je postihla živelná katastrofa. Zorganizovala pro ně peněžní sbírky. text a foto: Tomáš Vrba HORNICKÉ listy 1/2016 05:00 nídaně je pro start noS vého dne určitě nezbytná Každý pracovní den pro mne začíná ve tři čtvrtě na pět, kdy zazvoní budík. I když mám ráda bohatší společné snídaně s rodinou, ve všední dny se nastartuji hrnkem čaje a pečivem. Vše včetně ranní hygieny musí proběhnout hlavně rychle, protože už v 05:15 mě vyzvedávají kole‑ gové s autem. Z Kadaně do Tušimic je to nějakých 12 kilometrů. V autě si povídá‑ me, cesta vždy rychle uběhne. Před pá‑ tou jsem v hale obrobny. Zhruba takhle to probíhá už od roku 1991, kdy jsem jako vyučená obráběčka kovů nastoupila do prvního zaměstnání – tehdejšího Závodu dílen a technických služeb na Dolech Nástup Tušimice. I po 25 letech mě moje práce stále těší a baví. ým pracovištěm M je obrobna Můj dnešní úkol - výroba čepů girland dál‑ kové pásové dopravy, jimiž jsou uchycené držáky válečků. Také tyto drobné části dobývací techniky zpracovávám podle technického výkresu. Poté, co si k sou‑ struhu přivezu potřebný materiál, začínám s jejich výrobou. Na mém soustruhu můžu zpracovávat obrobky do maximálního prů‑ měru 200 mm. Nejčastěji jde právě o čepy, hřídele, šrouby… Když je potřeba, poradím se s kolegou Pavlem Stillerem, který ob‑ sluhuje hned vedlejší soustruh. 11:15 tušimických dílnách V působí také ženy Když jsem začínala, nebyly ženy u sou‑ struhu žádnou výjimkou. Teď jsem v 20členném kolektivu obrobny jediná. Moje někdejší kolegyně buď odešly na jiná pracoviště, nebo do důchodu. Mně osobně profese soustružnice baví a do‑ vedu si představit, že se jí budu moci věnovat až do důchodu. I když jsem je‑ dinou soustružnicí, žen u nás v dílnách pracuje více. Jednou z nich je Jaroslava Řezníčková, u které si ve výdejně nářadí půjčujeme potřebné vybavení. 16:30 ám radost z úspěchů M mladšího syna Jako každá máma se těším ze svých dětí. Máme dva syny. Starší Martin (23) se už osamostatnil, a tak s námi žije jen mladší Adam (11). Zhruba před třemi roky se dal na sportovní tanec věkové kategorie 8–12 let. Dvakrát týdně ho doprovázím na trénink do tanečního studia Reflex v Kadani, o víkendech pak na závody. To, že je šikovný, dokazují úspěchy v ta‑ nečních soutěžích. A jak nejraději trávím svůj vlastní volný čas? Relaxem je pro mě práce na zahradě. Už se těším na jaro! 14:05 aše rodina našla na DNT dobré zaměstnání N Vyrůstala jsem v Kadani na sídlišti D, kde bydleli lidé ze šachty. Ze své‑ ho okolí znám řadu hornických generací působících na DNT. U mě je to podobně. Kdysi byla v drtírně zaměstnaná moje babička. Maminka ještě nedávno vařila v naší závodní jídelně. Na DNT, respektive ve zdejším Revitransu, pracuje také jako řidič můj manžel Jaroslav Špička. Na rozdíl ode mě dělá na směny, ale občas – jako třeba právě dnes – se potkáme, když jdu z práce domů. 12/13 05:45 HORNICKÉ listy 1/2016 14/15 velkostroje pro povrchové dobývání NEJVĚTŠÍ RÝPADLO SE POMALU ALE JISTĚ UBÍRÁ DO HISTORIE Výlučný velkostroj s řadou originálních řešení, jehož gigantické rozměry měly jít ruku v ruce s mimořádnými objemy těžeb na DB i v celém revíru. Pokrokovost rýpadla mělo symbolizovat i datum jeho uvedení do provozu – 12. duben 1978 připomínající výročí letu prvního člověka do vesmíru. Životní cyklus K 10 000/74 prodloužily dvě generální opravy a řada technických vylepšení. Jeho vysoce spolehlivá ocelová konstrukce ani po dlouhých letech provozu nejeví známky většího opotřebení. Přesto se hornická služba technického gigantu chýlí do závěrečné etapy. Podle řady odborných posudků je plánována zhruba do roku 2021. velkostroje pro povrchové dobývání Tak šel čas s K 10 000/K 74 1974Hutní montáže Ost‑ rava zahájily na mon‑ tážním místě v Bílině stavbu rýpadla 1978dokončení montáže a zahájení zkušebního provozu (vzhledem k nadměrnému spadu materiálu z vynášecí‑ ho talíře trvalo první hrabání jen 25 minut) 1984po šesti letech zkušební‑ ho provozu byl prototyp K 10 000 předán k trvalé‑ mu používání Dolů Bílina 1995generální oprava dovy‑ bavila rýpadlo mimo jiné elektromotory řízenými frekvenčními měniči, ří‑ dicím systémem ovládá‑ ní kolesa dopravní linky 2006rekordní rok: těžbou 13 134 000 m3 skrýv‑ kových hmot se stalo K 10 000 těsně po rýpadle SRs 1 550.1/K 55 z DNT (13 141 787 m3) druhým rýpadlem s nejvyšším ročním výkonem v historii povrchové těžby v rámci celé severočeské hnědouhelné pánve HORNICKÉ listy 1/2016 2014masivní skluz nadložních hmot poškodil při těžbě v prostoru bývalé Tep‑ lické výsypky konstrukci kolesového výložníku; oprava byla dokon‑ čena v květnu 2015 2016dosavadní objem těžby 1,2 mil. m3 skrývkových hmot ovlivnila nepláno‑ vaná odstávka způso‑ bená prasklým čepem zavěšení spojovacího mostu párového zakla‑ dače ZP 10 000/Z 81 Proč vznikl nejvýkonnější technologický celek právě v Dolech Bílina? Už na počátku 60. let, kdy se připra‑ vovala výstavba jednoho velkolomu v bílinské oblasti, jenž by nahradil po‑ stupně douhlované malolomové provozy Dukla, Pokrok a Jirásek, bylo evidentní, že k zajištění dostatečných těžeb uhlí pro centrálně plánované hospodářství bude vzhledem k narůstajícím objemům skrývky nezbytně nutná odpovídající vysoce výkonná technika. V roce 1966 byla schválena investiční studie rozvoje velkolomu Maxim Gorkij (Bílina), která počítala s nasazením tří technologic‑ kých celků. Nejvyšší skrývkový řez měl být pracovním prostorem do té doby nepředstavitelného supervýkonného rý‑ padla TC3 s výkonem 10 000 m3 s. z./h. Inspirací k vytvoření takového velko‑ stroje byla rýpadla v hnědouhelných povrchových dolech v Porýní s denní‑ mi výkony až 110 tis. m3. Nový techno‑ logický celek nejvyššího skrývkového řezu chystaného velkolomu měl kromě rýpadla tvořit také výkonově odpovídající zakladač a dálková pásová doprava šíře 2 200 mm. Zatímco dodáním zakladače ZP 10 000/Z 81 byly hned pověřeny Vít‑ kovice (dnes PRODECO), systém DPD měl být zakoupen od renomovaného německého výrobce Weserhütte. Pro realizaci rýpadla se původně počítalo s Uničovskými strojírnami. Tento tradič‑ ní výrobce kolesových rýpadel byl ale plně zahlcen projekcí a výrobou strojů výkonové řady TC2 KU 800 (historicky první KU 800.1 bylo v roce 1969 nasa‑ zeno právě na DB) a tak unikátní za‑ kázku největšího rýpadla nejen v rámci tehdejšího Československa, ale celého socialistického bloku RVHP získali pro‑ jektanti z teplické Projekční kanceláře Vítkovických železáren. Ačkoliv nebyli v oblasti dobývací techniky žádnými no‑ váčky (první korečkové rýpadlo vlastní původní konstrukce uvedli do provozu už v roce 1952), představovalo gigantické K 10 000 důležitý mezník firemního vý‑ robního programu, neboť šlo o jejich prv‑ ní rýpadlo kolesové. Projekční práce na nejvýkonnějším tuzemském velkostroji začaly v roce 1967. Tým jeho tvůrců řídil hlavní projektant Vladimír Duda, které‑ mu po celou dobu projekce, montáže a zkušebního provozu sekundoval zpra‑ covatel veškeré strojní části Jan Zderčík. Musely být plně respektovány výchozí parametry požadované zadavatelem dosahové možnosti, rypná síla, nízký tlak na podložku a především hodinový výkon 10 000 m3 sypaných zemin. Originální technická řešení K 10 000/K 74 provázely počáteční problémy Po čtyřech letech výstavby zahájil uni‑ kátní velkostroj zkušební provoz, který provázela řada potíží a poruch, nejčas‑ těji na vynášecím talíři. Do trvalého po‑ užívání bylo proto K 10 000 předáno až v roce 1984. Problémy však pokračovaly: Technické parametry rýpadla K 10 000/K 74 Teoretický výkon 10 000 m3/h Měrná rozpojovací síla 90 kN/m Výkon kolesa 2 × 800 kW Specifický tlak na podloží 0,1 MPA Instalovaný příkon 10 000 kW Celková hmotnost včetně spojovacího mostu 6 088 t celkem třikrát praskla mohutná hřídel ko‑ lesa (hmotnost 33 t, délka 13 m). I přes mimořádnou pozornost, kterou výluč‑ nému stroji věnovali jeho tvůrci, posádka i dodavatelé, dosahovalo časové využití stroje v prvních letech provozu jen 40 %, což konsekventně vedlo ke změně pů‑ vodního plánu vyrobit pro Doly Bílina ještě jedno takové rýpadlo TC3. Provozní výko‑ ny prototypu K 10 000/K 74 se však po‑ stupně ustálily na přijatelných hodnotách. Navzdory uvedeným problémům se do‑ savadní celkovou těžbou 325 523 182 m3 stalo nejvýkonnějším rýpadlem v historic‑ kých přehledech objemů těžby na Dolech Bílina. Aby K 10 000 obstálo v náročných podmínkách prvního skrývkového řezu s lepivými sprašemi a jíly, bylo kromě obřích korečků a hydraulického kráčivého podvozku umožňujícího pohyb v rozmezí 360° jako jediné rýpadlo vybaveno sku‑ tečně specifickými originálními řešeními: v ynášecím talířem se sklopnými seg‑ menty umožňujícím předávání těžené‑ ho materiálu z kolesového výložníku na spojovací most hydraulicky poháněným kráčivým podvozkem s válci zdvihu na vnějších opěrách uchycením kolesa na hřídeli pomocí rozpěrných upínacích prvků, podélná osa kolesa byla přitom oproti ose ko‑ lesového výložníku pootočena o 9,5° laserem hlídaným maximálním zatíže‑ ním kolesového výložníku při dosed‑ nutí kolesa na terén. K 10 000/K 74: Nejen symbol efektivní povrchové těžby, ale i poutní místo nekonečné řady exkurzí Těžko bychom za uplynulých 38 let spočítali kolik tuzemských a zahranič‑ ních návštěvníků Dolů Bílina zavítalo na první skrývkový řez, kde K 10 000/K 74 tvoří neodmyslitelnou hornickou do‑ minantu Bílinska. Do roku 1989 oproti běžným návštěvníkům a zájemcům o po‑ vrchovou těžbu převažovali představitelé z nejvyšších státních a stranických míst, kteří nasazení K 10 000 bedlivě sledo‑ vali. Jednalo se o státní úkol a důležitý pilíř koncepce vybudování silného pa‑ livoenergetického komplexu v bílinské části revíru, zásobujícího požadovanými objemy uhlí potřeby energeticky nároč‑ ného průmyslu. Zejména na přelomu 70. a 80. let, kdy nastávaly časté a relativně dlouhé odstávky způsobené zejména revolučním řešením vynášecího talíře, Nechybějí ani exkurze ze zahraničí, například až z dalekého Tchaj‑wanu. Loni přijel na DB také vicepremiér a ministr financí ČR Andrej Babiš a u K 10 000/K 74 se setkal i s mechanikem Josefem Tobkem. Vedoucí přípravy výroby DB Ivan Bílý je častým a zasvěceným průvodcem. přijížděly z k rýpadlu časté delegace vedení SHR a čelních představitelů mi‑ nisterstva paliv a energetiky či předsed‑ nictva vlády. „Kritické návštěvy z centra byly časté. Tři rýpadla typu KU 800 nasa‑ zená na VMG v letech 1969 až 1973 vy‑ kazovala relativně vysokou poruchovost a nepodávala ani zdaleka očekávané výkony. Naděje na zvýšení objemů odkli‑ zu se tedy upíraly ke K 10 000. Navzdory obrovskému úsilí a obětavé práci, které uvádění do provozu největšího rýpadla věnovali jeho dodavatelé, ale i naši lidé, nedařilo se ani originálnímu K 10 000 plnit plánované objemy těžeb. Situace se stabilizovala až po mnoha úpravách a rekonstrukcích, kdy se pak stroj dob‑ ře uplatnil na prvním skrývkovém řezu DB,“ zavzpomínal nestor velkolomového dobývání Jan Žďárský. Možnosti pro‑ hlédnout si rýpadlo přímo v provozu vy‑ užilo během téměř čtyř dekád několik generací odborníků, ale laické veřejnosti z celého světa. Obdivně tak o K 10 000 hovořili například jak sovětští experti z největších povrchových dolů na Sibiři, tak manažeři německých hnědouhel‑ ných společností Rheinbraun (nyní RWE) či MIBRAG. text a foto: Tomáš Vrba 16/17 K návštěvníkům pracoviště K 10 000/K 74 patří často školní mládež. velkostroje pro povrchové dobývání Dovedete si v budoucnu představit K 10 000/K 74 jako industriální památku? HORNICKÉ listy 1/2016 Petr Škanta starosta obce Braňany My všichni v Braňanech K 10 000 dobře známe. Řadu let odtěžuje skrýv‑ ku v našem sousedství. Rýpadla jsou symbolem povrchové těžby uhlí, proto si myslím, že by se alespoň některá měla po vyřazení z provozu zachovat. A prá‑ vě gigantické K 10 000 by bylo určitě vypovídajícím příkladem připomínají‑ cím originalitu a schopnosti jeho tvůrců i spolehlivou práci bílinských horníků. Zbyněk Jakš ředitel Podkrušnohorského technického muzea Ano. Je mým velkým přáním, aby se K 10 000 stalo dominantou expozice na‑ šeho muzea. Ročně k nám zavítá přes 11 tisíc návštěvníků, kterým přibližujeme hlubinnou a povrchovou těžbu uhlí. Jsme nejnavštěvovanějším muzeem Ústec‑ kého kraje. Zájem o technické památky je u nás obecně na vzestupu. Největší tuzemské rýpadlo by bylo jednoznačně zlatým hřebem naší expozice. Dokonce už máme vymyšlenou vhodnou trasu, kudy by se k nám K 10 000 dostalo. Do Kopist to z prvního řezu dolu Bílina bude za pár let nějakých 7 km. Samozřejmě bude záležet na racionálních konkrétních podmínkách, ale určitě by stálo za to unikátní velkostroj zachovat a zpřístupnit široké veřejnosti. Prohlídková trasa by mohla vést po upravených pochůzných lávkách k unikátnímu vynášecímu talíři a do kabiny řidiče, kde by si návštěvníci vyzkoušeli ovládání kultovního rýpadla. Vlastimil Vozka poslanec Parlamentu ČR Měl jsem štěstí být u toho, když byl tento unikátní stroj uváděn do provo‑ zu. Jsem přesvědčen, že všichni stro‑ jaři i baňaři se mnou budou souhlasit, že K 10 000 je kus historie revíru. Proto bych jednoznačně podpořil nápad jeho zachování jako technické památky. Nyní i v budoucnu bude spousta nadšenců a příznivců, kteří si největší rýpadlo rádi prohlédnou. Václav Fišer člen dozorčí rady SD a předseda Odborové organizace č. 1 Skrývka DB Jednoznačně ano. K 10 000 je můj našeho regionu. Na Dolech Bílina je ale bagr, můj svět práce. Členem posádky víc výlučných a technicky unikátních jsem byl 32 let. Účastnil jsem se montá‑ velkostrojů – rýpadla K 2 000, K 650, že, zprovozňování a všech dalších mez‑ nebo zakladač ZP 10 000. To jsou také níků historie našeho největšího dobý‑ originály, které jinde nenajdete. Znám vacího stroje. Pokud by se po ukončení příklady ze sousedního Německa, kde se provozu našel vhodný prostor a rýpadlo podařilo zachovat řadu atypických vel‑ mohlo být přístupné veřejnosti, splnil by kostrojů, které nyní fungují jako turistické se mi můj celoživotní záměr – zachovat atrakce. Určitě by něco podobného mělo unikátní velkostroj, jako připomínku vel‑ vzniknout i u nás. K 10 000 je ideálním kolomové těžby uhlí, která zaměstnávala počátkem možného technického parku několik generací a stala se symbolem dobývací techniky. Jiří Neruda člen představenstva a výrobní ředitel SD Zatím je K 10 000 stále v provoze, pro‑ to úvahy o jeho zachování jako technic‑ kého díla a symbolu povrchové těžby považuji za předčasné. Vyřazené rýpadlo KU 800 na DNT známé veřejnosti jako Březenský drak se stalo vyhledávaným turistickým cílem Chomutovska, proto chápu přání zachovat pro další generace také velkostroj na Bílinsku. Zvlášť pokud jde o unikátní a ojedinělé K 10 000 nejvý‑ konnějšího technologického celku TC3. Změna energetické politiky a restrukturalizace hnědouhelné‑ ho průmyslu na počátku 90. let znamenala dramatický propad těžby uhlí ve všech východoněmeckých revírech. Zatímco většina povrchových dolů byla uzavřena a začala se měnit na jezera, podařilo se ze stovek kusů dosud fungující, avšak již nepotřebné dobývací techniky zachránit několik velkostrojů a dalších mechanismů. Postupně bylo vytvořeno několik skan‑ zenů hornické techniky. Nejatraktivnější je Ferropolis u zato‑ peného hnědouhelného lomu nedaleko Halle (unikátní sbírku tvoří 6 velkostrojů a ročně ji navštíví přes 200 tisíc lidí) a největší skrývkový most F60 (přezdívaný ležící Eiffelovka) v lužickém revíru. U gigantu F60 nacházíme paralelu ke K 10 000. V obou případech jde o unikátní největší a nejvýkonnější dobývací stro‑ je. Obří skrývkový most F60 (délka 502 m, šířka 204 m a výška 80 m) je chloubou německých konstruktérů. Jde o specifické technologické zařízení používané k odtěžování a zakládání nadloží. 11tunovou industriální památku před sešrotováním zachránili krajinní ekologové s nadšenci z obce Lichterfeld v Lužici. Dobře rozpoznali unikátnost objektu jako symbolu průmyslové historie regionu, kde se uhlí těží přes 150 let. Dobrý marketing, aktivní a ekonomicky zdatní členové podpůrného spolku vytvořili pro tisíce platících návštěvníků vyhledávanou atrakci a cíl zážitkové cesty po stopách energie, která přibližuje historii těžby uhlí i současnou tvář regionu s desítkami jezer ve zbytkových jamách bývalých povrchových dolů. Pro návštěvní‑ ky z ČR je to nejblíž do hornicko‑technického parku u Lipska, který za vstupné 6 € nabízí zblízka kompletní technologický celek povrchové těžby uhlí. Březenský drak je připraven na novou sezonu Od ukončení aktivní služby v roce 2011 slouží tušimické rý‑ padlo KU 800.8/K 77 neboli Březenský drak jako průmyslová technická památka. Díky pravidelným rekonstrukcím, generálním opravám a pečlivé údržbě bylo možné po vyřazení z báňského provozu zpřístupnit velkostroj veřejnosti. Pravidelné kontroly stavu KU 800.8/K 77 samozřejmě probíhají i v místě jeho odstavení na montážním místě v Březně. Jednou měsíčně provádějí pracovníci skrývky vizuální prohlídku zaměřenou na stav celé konstrukce, ochozů a lan. Rýpadlo je odpojené od přívodu elektřiny. Několik jeho dílů, jako například pohon předávacího pásu, bylo demon‑ továno a použito u stále aktivního stroje KU 800.20/K 106 nasa‑ zeného na třetím skrývkovém řezu DNT. Na začátku března jsme při pravidelné kontrolní prohlídce, jejíž součástí bylo také mazání ocelových lan, zastihli mechanika velkostrojů skrývky Jaroslava Podlahu a zámečníka Roberta Šimice. Od zpřístupnění si přijde každoročně od jara do podzimu prohlédnout vysloužilé rýpadlo několik tisíc návštěvníků všech věkových kategorií. Zejména slav‑ nostní zahájení nové sezony – Probouzení draka – znamená velký zábavný rituál spojený s řadou soutěží a atrakcí pro děti. Letošní již šestá sezona odstartuje 23. dubna od 10:00 do 17:00 hodin. Více na www.sd‑infocentrum.cz text a foto: Tomáš Vrba 18/19 Vysloužilá dobývací technika jako symbol průmyslové historie Německa profil Poctivých 35 let ve službách efektivní těžby hnědého uhlí Po více než pětatřiceti letech končí své aktivní působení v Severočeských dolech zkušený odborník v oboru hornictví pan Antonín Vincenc. Období rozvoje bílinského velkolomu v 80. letech, následná restrukturalizace, začlenění Dolů Bílina do společnosti Severočeské doly, soustavné snižování provozních nákladů a zvyšování produktivity práce, podíl na organizaci investiční výstavby a vytvoření nové perspektivy DB – to jsou důležité milníky vývoje Dolů Bílina, na kterých má Antonín Vincenc vskutku značný podíl. Svoji práci nám přiblížil v bilančním rozhovoru, který se uskutečnil přímo na vyhlídce dolu Bílina. HORNICKÉ listy 1/2016 Co vás přivedlo k zaměstnání na dolech? Po dokončení vysokoškolských stu‑ dií jsem byl šest let zaměstnán u velké stavební firmy v Ústeckém kraji při opra‑ vách stavební mechanizace, zejména věžových jeřábů a výtahů. Chtěl jsem poznat něco jiného, tak jsem celkem náhodně v závěru roku 1979 navštívil budovu bývalého ředitelství Dolů Bíli‑ na a zeptal se na možnost zaměstnání. Vzhledem k mému technickému vzdělání a předchozí praxi byl o moji osobu zájem, a tak jsem se dohodl a od 1. ledna 1980 nastoupil do OPZF (nyní odpovídá od‑ boru péče o majetek) na bývalém Velko‑ lomu Maxim Gorkij (VMG1). Znal jsem tehdy dílenskou činnost, mechanizaci, dopravu, ale technologické celky s rý‑ padly, pásovou dopravou a zakladači, to byly pro mě zcela nové věci. Zajímavé bylo později i seznamování s úpravnou, energetikou včetně trafostanic, rozvo‑ den a dalších provozů. To už ale bylo na dalších pracovištích dnešních Dolů Bílina. Můžete připomenout, jaké pozice jste zastával? Po práci v útvaru hlavního mechanika VMG1 jsem prošel řadou funkcí při orga‑ nizaci a řízení tehdejších provozů nebo závodů – Autodoprava, Dílny a energe‑ tika. Po sloučení DB a DNT do společ‑ né firmy Severočeské doly v roce 1994 jsem byl jmenován ředitelem DB. V le‑ tech 2006 až 2007 jsem působil v téže pozici na DNT. Následně jsem zastával funkci vedoucího odboru investic SD. Za celou dobu působení na DB, DNT i ve správě společnosti jsem potkal řadu pracovitých lidí se znalostmi a zkušenostmi, od kterých vždy bylo možné se něco nového naučit a poznat. Vraťme se k rozpadu koncernu SHD v roce 1990, kdy vznikly samostatné státní podniky. Jak si to období vybavujete? V době působnosti státních podniků pod bývalým SHD se příliš nehledělo na ekonomiku provozu, neboť těžba uhlí byla prioritou pro chod elektráren, průmyslových závodů a vytápění domácností. Díky zahraničním expertům, které v roce 1990 pozvala vláda, probíhala postupně restruktu‑ ralizace a privatizace celého uhelného průmyslu. Rozdí‑ ly v ekonomice tak přivedly k sobě na začátku roku 1994 do jedné společnosti Severočeské doly tehdy ekonomicky ztrátové Doly Bílina a vysoce ziskovou těžební lokalitu Doly Nástup Tušimice. V té době začalo fungovat konkurenční prostředí a tržní hospodářství, snižovala se spotřeba uhlí a pozice Dolů Bílina nebyla jednoduchá. Prognózy v dlouhodobém vývoji DB byly směrovány k těžbě uhlí kolem 7,5 mil. t ročně. Byly připra‑ vovány varianty i na další minimalizaci těžeb. Při vysokém příkryvném poměru skrývky vůči uhlí panovala i významná existenční nejistota další činnosti Dolů Bílina. A jak se situace vyvinula po vzniku akciové společnosti Severočeské doly? Spojení obou dolů přineslo postupně řadu změn, v počátku zejména v centralizací činností mimo vlastní těžbu. Tento směr se později promítl i do výroby. Snižovaly se provozní náklady, skončila doba velkých investic, bylo nutné obstát na trhu s uhlím v konkurenci i s ostatními uhelnými společnostmi. Pro zachování existence těžby ve složitých podmínkách a k za‑ jištění odbytu až 10 jakostních druhů uhlí z Bíliny, bylo nutné díky tlaku na ekonomiku provést řadu báňsko‑technických opatření, včetně ukončení provozu na vnějších výsypkách a přijmout další změny v organizaci a řízení dolu. To vedlo i k vyčleňování obslužných činností mimo firmu, jako například úklidu, ostrahy, závodního stravování, k prodeji ubytoven a rekreačních středisek. Následně byly založeny dceřiné akciové společnosti: Vrtné a trhací práce, SD – Autodoprava, SD – 1. strojírenská a další. 20/21 Antonín Vincenc specialista odboru investic Absolvent ČVUT Praha začal svoji hornickou cestu v roce 1980 na Dolech Bílina. Postupně prošel řadou pozic – od vedoucího referenta OPM až po ředitele DB, následně DNT. V letech 2008-2015 zastával pozici vedoucího odboru investic a technického rozvoje SD. Do března 2016 předává agendu i cenné zkušenosti a znalosti svému nástupci Petru Kolářovi. Za zásluhy o rozvoj hornictví byl v roce 2014 vyznamenán medailí Georgia Agricoly. Důležitým mezníkem pro budoucnost Dolů Bílina bylo v roce 2005 převedení majoritního balíku akcií SD z Fondu národního majetku na ČEZ. Jak hodnotíte zařazení SD do Skupiny ČEZ? Je nutné si uvědomit, že právě tepr‑ ve začlenění Severočeských dolů do Skupiny ČEZ přineslo jistotu v dlou‑ hodobém odběru uhlí pro elektrárny ČEZ a uplatnění celé produkce ostat‑ ních druhů uhlí. Navíc, korekce územně ekonomických limitů na Dolech Bílina tuto jistou znásobuje a prodlužuje. Asi málokterá podnikající společnost se může pochlubit takovouto zajištěnou perspektivou. Díváme se z vyhlídky na lom Bílina. Prožil jste s jeho rozvojem řadu změn. Vybavujete si ty nejdůležitější? Když tady teď nad současnou těžeb‑ ní jámou lomu Bílina stojíme, promítá se mi v paměti zpětně z 80. let bývalé uspořádání dvou samostatných těžeb‑ ních závodů VMG a dolu Jirásek, kaž‑ dého se svou porubní frontou a směro‑ váním skrývky – z VMG na Radovesice (nejprve se dvěma a později i s třetím odtahem), s výklizovými dopravníky směrem na Braňany nebo s ukládáním skrývky ze severní části do prostoru vyuhleného dolu Pokrok. To ještě po‑ kračovala výstavba našeho velkolomu. Uhlí se těžilo ve dvou oddělených kří‑ dlech, vždy dvěma linkami dopravníků po severní a jižní straně, se zaústěním do Úpravny uhlí Ledvice. V obou do‑ lech se velký objem uhlí i skrývky ještě těžil lopatovými rýpadly v kombinaci s naší i cizí autodopravou. Později se obě jámy spojily v jednu těžební lokalitu. Za desítky let se přesunul tento lomový prostor přes Jenišův Újezd, Nový Dvůr, Libkovice směrem k Mariánským Rad‑ čicím. S tím souvisí i to, že se stěhovala i naše vyhlídková místa. V letech 2006 až 2007 jste v rámci rotace ředitelů pracoval na DNT. Můžete porovnat obě těžební lokality? Ty rozdíly jsou všeobecně známé. Na Dolech Bílina vyšší příkryvný poměr, hloubka těžební jámy, objem skrývky, pevné polohy na nižších řezech, napja‑ tost bilance hmot pro uložení na vnitřní výsypce, nestabilita svahů, složitější zpracování vsázky uhlí v úpravně. I přes tyto složitosti, kvalita a množství ex‑ pedovaných druhů uhlí (tříděné, hru‑ boprach a palivové směsi) jsou tím, co posunulo Doly Bílina k vyrovnání eko‑ nomických rozdílů. Na DNT je snad je‑ diným negativem to, že příroda nadělila ve sloji méně kvalitní uhlí. Víte, byl jsem jeden z prvních, který měl možnost poznat podrobně oba doly. Bylo to opět další poznávání lidí, techni‑ ky, organizace práce a možnosti srov‑ návání obou těžebních lokalit. I když dodnes určitá „rivalita“ mezi pracovníky DB a DNT přetrvává, rozdíly se smazá‑ vají. Toto poznání mi rozšířilo znalosti i pro další práci v investiční výstavbě. V březnu odcházíte do důchodu. Jak byste shrnul svých 35 let nepřetržité poctivé práce? Za celou dobu působení na Dolech Bílina, Dolech Nástup Tušimice i ve správě společnosti jsem potkal řadu pracovitých lidí se znalostmi a zkuše‑ nostmi, od kterých vždy bylo možné se něco nového naučit a poznat. Patří jim mé poděkování. Jsem rád, že mohu vnímat i to, že jsem se alespoň z části mohl podílet na práci s lidmi v širokém týmu SD a také na věcech, které jsou i navenek viditelné, v posledních letech v podobě zajištění techniky, staveb, strojů a zařízení. text a foto: Tomáš Vrba svět dolů SKUPINA SD V ROCE 2015: PŘEHLED HLAVNÍCH UDÁLOSTÍ Uplynulý rok byl mimořádně bohatý na události. Na obou těžebních lokalitách se úspěšně realizovala řada náročných investičních akcí, podařilo se splnit důležité ekonomické ukazatele a zásobovat odběratele požadovanými objemy uhlí. Specifickou událostí roku 2015 byla vládní úprava limitu těžby na dole Bílina, která prodlouží životnost dolu až za rok 2050. LEDEN Rok ve znamení možnosti korekce limitu těžby odstartovala 13. ledna návštěva ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka na DB. „Po vyhodnocení všech aspektů vnímám rozšíření limitu na dole Bílina jako optimální, nejvhodnější řešení,“ uvedl během fárání ministr Mládek. Navzdory zimnímu počasí se na DNT úspěšně rozeběhla modernizace a oprava šesti pásových dopravníků nasazených v provoze lom. Akci do stanoveného termínu (6/2015) realizovalo PRODECO. V Bruselu bylo zvoleno nové vedení Evropské asociace pro černé a hnědé uhlí EURACOAL. Funkcí viceprezidenta byl pověřen Vladimír Budinský, ředitel strategie a komunikace SD. SD – Kolejová doprava zahájila činnost střediska Trmice, které zajišťuje vlečkové služby a vykládku paliva v Teplárně Trmice. ÚNOR PRODECO zahájilo vložení drtiče do třídírny druhů ledvické úpravny, který umožňuje navýšení produkce hrubopra‑ chového uhlí při využití stávajícího na‑ kládacího místa, včetně váhy. Drticí linka byla vybavena odsávacím zařízením pro maximální eliminaci negativních vlivů na životní prostředí. DUBEN V plánovaném termínu se dokončila výstavba mo‑ hutného zemního valu u obce Březno, která byla jako ochrana eliminující šíření prachu a hluku z dobývacího prostoru DNT zahájena v červnu 2014. Nový val tak efek‑ tivně doplnil již realizovaná opatření a stal se důležitou součástí zdejšího komplexu ochrany životního prostření. SD spolu s VŠB – TU Ostrava se zhostily uspořádání tradičního hornického ceremoniálu – 126. skoku přes kůži, který se uskutečnil 24. dubna v Chomutově. Proběhlo ustavující jednání environmentálního do‑ zoru na Tušimicku. Členy jsou zastupitelé obcí souse‑ dících s DNT a specialisté SD. Jejich společným cílem je sledování kvality ovzduší a hladin hluku. KVĚTEN HORNICKÉ listy 1/2016 BŘEZEN SD – Kolejová doprava začala přímo v areálu ledvické elektrárny s výstavbou nakládacího místa – náhradní logistic‑ ké dopravy uhlí z Elektrárny Ledvice do Elektrárny Mělník. Od dokončení stavby (4/2015) bylo až do konce roku naklada‑ čem (ve spolupráci s Revitrans) do va‑ gonů naloženo 125 tis. t prachového uhlí. V ledvické úpravně bylo dokonče‑ no přemístění nakládky tříděného uhlí z blízkosti města Ledvice do nového místa ve vnitřním areálu úpravny, což výrazně přispělo k lepšímu životnímu prostředí a snížení hustoty dopravy v sousedních Chotějovicích a Ledvicích. Čézary 2015 se za skupinu SD stali vedoucí oddělení koordinace skupi‑ nových zakázek Daniel Rottenberg a vedoucí provozu mechanizace a re‑ kultivace Revitrans Miloslav Míchal. ČERVEN Limity jsou ostře sledovaným té‑ matem. Na DB, kde by mělo dojít ke korekci limitu, se přijel blíže se‑ známit s územím zatím blokova‑ ným limity těžby ministr životního prostředí Richard Brabec. Za bezkonkurenční výsledky v oblasti bezpečnosti práce do‑ sažené v roce 2014 získaly DNT již počtvrté prestižní cenu za bez‑ pečnost v hornictví – Zlatý Permon. PRODECO na DNT zahájilo modernizaci elektro části zakladače ZP 6800/Z 100 a re‑ konstrukci provozem opotřebené kulové dráhy rýpadla SchRs 1 550/K 109. Pro výměnu 24 segmentů kulové dráhy bylo nutné nadzvednout horní stavbu rýpadla. Na montážním místě v Bílině už druhý měsíc pokračovalo PRODECO v modernizaci rýpadla KU 300.16/K 83, jejíž součástí byla také úprava špičky kolesového výložníku. SD – Kolejová doprava získala prestižní certifikát CZECH Stability Award 2015 AAA s excelentním hodnocením otevřené komunikace, důvěryhodnosti a spolehlivého plnění závazků vůči obchodním partnerům. SRPEN Na DNT začala realizace klíčové in‑ vestice: modernizace velkokapacitní skládky VKS. Dodavatelem je sdružení PRODECO – Noen. Široký rozsah prací tvoří tři etapy: modernizace centrální‑ ho dispečinku, kompletní modernizace skládkové technologie a napojení VKS na homogenizační skládku, zavedení systému monitorování kvality s pří‑ stroji na měření síry a popela. Termín komplexního dokončení byl stanoven na listopad 2016. Modernizovaná VKS bude začleněna do systému homoge‑ nizace a umožní zbilančňování paliva. Díky propracovanému systému zá‑ sobování pracovišť sodovou vodou a minerálními látkami neovlivnila vlna tropických veder atakujících na přelo‑ mu července a srpna 40 °C výkonnost pracovníků důlních a úpravárenských provozů. ZÁŘÍ Opět téma limity těžby: ministři české vlády Andrej Babiš a Richard Brabec navštívili nejen předpolí, ale i aktivní provoz dolu Bílina. Na DB uskutečnil ČBÚ generální prověrku zaměřenou na komplexní kontrolu bezpečnosti práce, dodržování povolení hornické činnosti, techniky a zpracování dokumentace. Vše bylo shledáno bez závad. Dnem otevřených dveří oslavilo PRODECO 70. výročí založení společnosti. ŘÍJEN Korekce limitu těžby na DB se stala realitou. 19. října vláda ČR na výjezdním zasedání v Ústeckém kraji jedno‑ myslně rozhodla o úpravě územně ekologického limitu na dole Bílina. Vládní usnesení č. 827/2015 upravuje dobývací prostor tak, že umožní těžbu bílinského uhlí až za rok 2050. V bezkonfliktním prostoru s rozlohou téměř 6 km2 jsou uloženy vytěžitelné zásoby o objemu zhruba 100 mil. t a postupu dolu Bílina nebrání žádné lidské sídlo. Revitrans kompletně dokončil revitalizaci území po‑ znamenaného těžbou trachyandezitu v bývalém kame‑ nolomu u Braňan, kde tak pro občany vznikla atraktivní oddychová zóna. PROSINEC Mobilní protihlukové zábrany – přes pět tisíc balíků slámy vystavěných ve výšce 5 m a délce 750 m – byly jako další ochranné opatření komplexu ekologických staveb u obce Březno položeny na stávající ochranné valy, čímž zintenzivnily oddě‑ lení dobývacího prostoru DNT od sousední obce a snížily pronikání rušivých vlivů. LISTOPAD Představitelé SD na veřejném pro‑ jednání záměru POPD DNT Hlubina v Droužkovicích prezentovali možnost vytěžení 13,15 mil. t zásob hnědého uhlí pod závěrnými svahy DNT bezzá‑ valovou metodou chodbicování, která neovlivňuje povrch terénu poklesy. Při posuzování vlivů na životní prostředí EIA bylo na základě rozptylové a hlu‑ kové studie konstatováno, že záměr neovlivní zdraví obyvatel a přírodu. Po šesti měsících dokončilo PRO‑ DECO v DB rekonstrukci a moderni‑ zaci rýpadla KU 300.16/K 83. Nejvyšší báňské ocenění vydávané ČBÚ - resortní me‑ daili Georgia Agricoly za rok 2015 – získal Milan Novotný, závodní lomů SD. Oboustranným podpisem dodatku pro rok 2016 bylo završeno kolektivní vyjednávání vedené SD se zástupci odborových organizací. Nejdůležitější změnou kolektivní smlouvy pro rok 2016 byl nárůst tarifní mzdy o 3 %. 22/23 ČERVENEC svět dolů Karel Bartoš 50 let na špičce vývoje & PRODECO a realizace dobývací techniky Letos v lednu to bylo právě 50 let, kdy začal Karel Bartoš, inženýrská legenda v konstruování velkostrojů, své aktivní působení v projekčně‑dodavatelské společnosti PRODECO, respektive původní projekční kanceláři Vítkovických železáren. Připomeňme si, jak šel čas nadaného technika, schopného manažera a zkušeného profesionála v uplynulých pěti dekádách. 1965 Prosinec 1965 – slavnostní promoce ČVUT v Praze. Dvaadvacetiletý Karel Bartoš právě úspěšně dokončil na Fakultě strojní studia oboru Transportní zařízení a stavební stroje. Kromě diplomu měl v kapse i umístěnku do severních Čech. Už 2. ledna 1966 prvně v životě přijel do Bíliny, kde nastoupil do prvního zaměstnání – oddělení ocelových konstrukcí Projekční kanceláře Vítkovických železáren. Prvním úkolem mladého projektanta byla rekonstrukce podvozku zakladače Z 50. Pevné spojení s velkostrojovou technikou začalo. Momentka pořízená na montážním místě v Březně, kam zorganizovala Vítkovická projekční kancelář exkurzi pro rodinné příslušníky svých zaměstnanců. Se stavbou zakladače ZP 2 500.8 určeného pro DNT se seznámila manželka Marcela a starší syn Petr. HORNICKÉ listy 1/2016 1982 1980 Improvizovaná oslava 50. narozenin se odehrála na služební cestě v Athénách, kde se společně s kolegy ze Strojexportu účastnil nabídkového řízení skládkového stroje. Ovšem vůbec první zahraniční pracovní cesta zavedla Karla Bartoše už v roce 1971 do Melbourne. Paradoxně se netýkala těžebních strojů, ale realizace dodávky senážních věží z produkce Vítkovic. Díky komunikačním schopnostem a znalostem dobývací techniky se aktivně účastnil obchodních jednání, montáží a oprav velkostrojů v Číně, Kosovu, Austrálii, Řecku, Kanadě a Indii. 1993 Intenzivně se věnoval vývoji a realizaci dobývacích strojů, patřil k týmu konstruktérů největšího původního českého korečkového rýpadla RK 5 000. Mimo jiné měl na starosti pohon a uložení kruhového dopravníku, odlitky korečkových vodičů. Montáž robustního RK 5 000 začala v roce 1980. Od uvedení do provozu v roce 1982 až dodnes spolehlivě těží obtížné nadložní partie velkolomu ČSA . Jako zodpovědný projektant se Karel Bartoš podílel na vytvoření únavového stroje k testování životnosti konstrukce lan. 1998 Jako statutární zástupce ředitele se podílel na přípravě a realizaci dodávky tří velkostrojů technologického celku TC2 za dosluhující techniku na DNT. Slavnostní podpis pro budoucnost teplické projekční kanceláře klíčové zakázky se uskutečnil v hotelu Princ de Ligne za přítomnosti generálního ředitele SD Vratislava Vajnara, ředitele Vítkovice – PRODECO Václava Kadluse a Karla Bartoše. 2006 Společně s kolegy ‑tvůrci velkostrojové dobývací techniky Václavem Kadlusem, Janem Zderčíkem a Vladimírem Dudou jsou jedinými pracovníky z PRODECO, kteří byli oceněni nejvyšším hornickým vyznamenáním – medailí Georgia Agricoly udělovanou za mimořádný přínos hornictví Českým báňským úřadem. Později, v roce 2011, získal Karel Bartoš Čézara – prestižní cenou pro nejlepší zaměstnance Skupiny ČEZ. Oprava havarovaného rýpadla SchRs 1 550/K 109 probíhala pod dohledem Karla Bartoše v náročných terénních podmínkách prvního skrývkového řezu DNT, kde se společně vyfotografoval s kolegy – výrobním ředitelem SD Jiřím Nerudou a Břetislavem Šmídem z PRODECO. 2013 2005 2011 24/25 Postupně byly na DNT nasazeny v rozmezí let 2000 až 2005 tři velkostroje: zakladač ZPDH 6 300.1/Z 101 a dvě rýpadla – SchRs 1 550/K 109 a SchRs 1 320/K 110. Jako zodpovědný projektant se Karel Bartoš podílel na zakladači a rýpadle SchRs 1320. Projekt rýpadel pocházel od firmy Krupp, výrobu všech konstrukcí zajišťovaly Vítkovice. Zpočátku rýpadla trápily problémy – převodovka u SchRs 1 550, nízká provozuschopnost pseudoplanetové převodovky pohonu kolesa SchRs 1 320. Po jejich odstranění fungují naprosto spolehlivě. Slavnostní 6. červen 2011. Na montážním místě DB Jana předalo PRODECO jako generální dodavatel Severočeským dolům nejmodernější a zatím poslední kolesové rýpadlo vyrobené v ČR. Výjimečnou událost, jakou úspěšné dokončení montáže velkostroje bezesporu je, umocnila účast prezidenta Václava Klause, kterého jako zodpovědný projektant po právě dokončeném KK 1 300/K 111 provedl Karel Bartoš. Téměř na den přesně od nástupu do zaměstnání se uskutečnila za přítomnosti generálního ředitele SD Iva Pěgřímka oslava 50 úspěšných let Karla Bartoše v PRODECO a zároveň rozloučení s aktivní profesní kariérou. „Ty roky stály za to,“ uvedl oslavenec. 2016 text: Tomáš Vrba, foto: T. Vrba a archiv K. Bartoše svět dolů Lovec krokodýlů pracuje na DNT Zjistili jsme, že na lomu Libouš se děje něco zvláštního. Působí tady „lovec krokodýlů“, jmenuje se Tomáš Novotný a pracuje jako geolog. Jak a proč loví právě krokodýly? Již od padesátých let minulého století se v dolovém poli DNT vyskytuje zvláštní paleontologický horizont, nazývaný lupky. Jedná se o uhelné jíly, tedy uhelné lupky, které se na‑ cházejí na hlavě hlavní uhelné sloje. Dnes jsou k zastižení již jen na lomu Libouš, ale vyskytovaly se i na bývalých lomech Merkur, Březno i Prunéřov. Jedná se o vrstvu dříve mocnou 1 až 3 metry, tvořenou jemně slídnatými bitumonózními jíly s charakteristickými sideritickými proužky. Tato vrstva se nikde jinde v naší uhelné pánvi nevyskytuje. Paleontologicky je zajímavá tím, že obsahuje miliardy drob‑ ných rozlámaných kostiček žabích pulců. Výjimečně se podaří najít celého pulce. Jeho délka je běžně kolem 4 až 6 cm, ale pokud se podaří narazit na ocasaté vývojové stadium, tak až 14 cm. Mezi pozůstatky pulců se občas najdou i části ryb, některé kusy musely dosahovat až minimálně 0,5 m délky. Častější jsou menší rybky, které se vzácně podaří zachránit i celé. Tento zvláštní jíl má také dosti nepříjemnou vlastnost: rychle, téměř okamžitě ztrácí vodu a rychle vysychá. To doprovází rozpraskání lupku a často poškození zkameněliny. Charakter nálezů pulců a ryb nám ukazuje na občasné vysychání sladkovodní velké laguny a tudíž znehodnocení vody, které mělo za následek vymření celé kolonie živočichů. Velmi vzácně se mezi těmito pulci a rybami objevil sem tam zub z krokodýla. Zřejmě vypadl nějakému jedinci při toulkách za potravou. Paleontologický obsah s těmito vodními živo‑ čichy nám neumožňuje přesné zařazení a určení stáří. O to důležitější bylo, když jsme nedaleko, tentokrát pod uhelnou slojí v oblasti lomu Merkur, zachytili paleontologickou vrstvu čítající na 200 druhů živočichů počínaje od žab, krokodýlů, přes hady, papoušky, orly, po koně, tapíry a šelmy. A tak již několik let pátráme i po ojedinělých savcích v lup‑ kovém horizontu. Právě zde došlo zejména v loňském roce k výrazné změně, kdy si lovec krokodýlů Tomáš Novotný Geolog Tomáš Novotný, lovec krokodýlů, s nálezem zubu. HORNICKÉ listy 1/2016 Malá část nalezených zubů krokodýla, největší má 2,5 cm. začal všímat tohoto horizontu velmi detailně. První překvapení bylo, když mu krokodýlí zuby začaly přímo skákat do rukou a tak během krátkého období jich nasbíral několik desítek. Takové štěstí v naší pánvi ještě nikdo neměl. Vypadá to, že nalezl doupě třetihorního krokodýlího zubaře z období před 20 miliony let. I ostatní nálezy se pod ostřížím zrakem lovce krokodýlů začínají také objevovat – například čelist chameleona, zub z jelínka, zub bobra, pancéřnaté štítky z krokodýlů, kous‑ ky krunýřů želv a také první zoubky hmyzožravců, které by mohly pomoci s přesným určením stáří vrstvy a vložit tak další kamínek do mozaiky poznání o dějích v období třetihor. Na výzkumu této vrstvy spolupracujeme s pracovníky Ná‑ rodního muzea, zejména Borisem Eckertem. Uvidíme, jaká další překvapení nás čekají. text a foto: Zdeněk Dvořák Severočeské doly rozhodně patří k podporovatelům studia při zaměstnání poskytováním pracovního volna i hmotného zabezpečení. Studium samozřejmě musí odpovídat zájmům SD, tedy předpokládá zvyšování odbornosti. Nové technologie i v těžebním průmyslu 21. století snížily potřebu nekvalifikované práce a zrychlená doba podtrhuje hodnotu a význam vzdělávání jako trvalou součást života. Maturita často už nestačí. V minulých letech řada našich zaměstnanců úspěšně završila studia na VŠB‑TU Ostrava, kde aktuálně studuje 7 lidí z SD. Navštívili jsme docentku Danu Vrublovou v mosteckém Institutu kombinovaného studia Hornicko‑geologické fakulty VŠB‑TU Ostrava, abychom se zeptali na konkrétní možnosti studia. Hornicko‑geologická fakulta (HGF) přichází s novým mottem a kampaní Budoucnost má hloubku. Je kampaň určena pouze pro mladé maturanty? Naše fakulta chce informovat samo‑ zřejmě co nejširší veřejnost – tedy mladé středoškoláky, jejich rodiče, ale i dospělé zájemce o studium – a zdůraznit, že ani po ukončení těžby uhlí ve střednědobé budoucnosti obor hornictví a geologie nezanikne. Dál bude probíhat těžba jiných surovin, například vápence, materiálů pro potřebu stavebnictví, keramického průmyslu. Ostatně už dnes neučíme jen o těžbě, ale nabízíme řadu jiných per‑ spektivních oborů z ekonomie, environ‑ mentálních věd, geodézie, aplikované fy‑ ziky. Mimo jiné vychováváme i odborníky na geovědní a montánní turismus. Kolik studentů máte dnes v Mostě a v jakých oborech? K zahájení akademického roku 2015 evidujeme celkem 517 studentů. Do kon‑ ce letošního dubna se podávají přihlášky na tříleté bakalářské a dvouleté magister‑ ské studium v Mostě a na naší Alma Mater v Ostravě. Na Institutu kombinovaného studia působí celkem 6 vysokoškolských pedagogů, na výuku určitých předmětů přijíždějí samozřejmě i kolegové z Ost‑ ravy. Ti také mohou efektivně využívat k výuce telemost – živé propojení přímo 26/27 Vzdělanost rozhoduje Doc. Ing. Dana Vrublová, Ph.D. VŠB – TU Ostrava, Hornicko‑ geologická fakulta, Institut kombinovaného studia Most. z mostecké učebny na přednášku v Os‑ travě. Výhradně denní (prezenční) formu má bakalářské studium oboru Geovědní a montánní turismus. Od letošního škol‑ ního roku běží prezenční i kombinovaná forma studia oborů Inženýrská geodézie a Důlní měřictví. Obor Těžba nerostných surovin a jejich využívání se u nás studuje jen v kombinované formě. V Mostě je však možné studovat i další obory z programů Hornictví, Nerostné suroviny, Geologické inženýrství, Geodézie a kartografie. Mostecký Institut kombinovaného studia přibližuje VŠB‑TU Ostrava již několik desetiletí k centru hnědouhelného průmyslu. Dřív tady byl největší zájem o obory související s rozvojem dobývání hnědouhelných ložisek. Nabízíte dnes i perspektivnější či univerzálnější obory? HGF se o své pracoviště v Mostě rozrostla skutečně díky dynamickému rozvoji povrchové těžby v obou hně‑ douhelných revírech. Samozřejmě si uvědomujeme perspektivy vyuhlení jednotlivých těžebních lokalit a orien‑ tujeme se na delší výhled pracovního uplatnění našich absolventů. Právě proto rozpracováváme a nabízíme i jiné obo‑ ry – od Ekonomiky a řízení v oblasti su‑ rovin přes Zpracování a zneškodňování odpadů až po Systémové inženýrství v průmyslu, Technologie a hospodaření s vodou či Úpravu surovin a recyklaci. Tradiční název naší fakulty však nadále zachováváme. Jak vysvětluje proděkan pro legislativu pověřený vedením HGF JUDr. Alexander Király, Ph.D.: „Víme, že hornictví není u mladých lidí zrovna po‑ pulární. Hornictví a geologie jsou však s fakultou natolik historicky propojeny, že je nemůžeme z názvu jen tak vypustit.“ Sama jste obhájila habilitační práci Sledování a řízení těžební technologie na hnědouhelných lomech měřickými metodami. Vaše vědecko‑výzkumná činnost je zaměřena na rozvíjení důlního měřictví. Jak se díváte na dospělé studenty přicházející přímo z báňské praxe? Tak jako všichni moji kolegové oceňuji jejich úsilí o vysokoškolské vzdělání, kte‑ rému musí obětovat spoustu času. Oce‑ ňuji jejich provozní zkušenosti i motivaci k dosažení profesního cíle a dobrého pocitu z osobního rozvoje. Ostatně na SD nám i jim pomáhají zkušení odborníci jako konzultanti či oponenti diplomových prací nebo organizátoři terénních stu‑ dentských exkurzí. Těšíme se na nové studenty, kteří spolu s diplomem získají jistě větší šance na svých pracovištích a posílí sociální kapitál SD. text a foto: Tomáš Vrba svět dolů Rozšíření protipožárního zabezpečení filtrační stanice na ÚDUT Filtrační stanice Ústřední drtírny uhlí Tušimice má od loňského prosince plné protipožární zabezpečení, které přispělo ke zvýšení efektivity protipožárních systémů a zajistilo ochranu objektu i zdraví a bezpečnosti zaměstnanců nejlepším možným způsobem. V prosinci 2015 bylo dokončeno rozší‑ ření protipožárního zabezpečení filtrač‑ ní stanice. Odsávací zařízení uhelného prachu od firmy EKO‑PAR, instalované na provozním úseku ÚDUT (Ústřední drtírna uhlí Tušimice), bylo zprovozněno již v roce 2008, a to z důvodu snížení prašnosti. Prach je sběrným potrubím odveden mimo objekt ÚDUT do filtrační stanice. Zde je provedena filtrace směsi vzduchu a prachových částic (zachyce‑ ním a odvodem uhelných částic do zá‑ sobníku) a výfukem vzduchu do komína. Odsávací zařízení zajistilo snížení kon‑ centrace uhelného prachu v prostorách ÚDUT z hlediska hygienických předpisů na hodnotu do 10 mg/m3 a dále vyloučilo či minimalizovalo účinky možného požáru nebo výbuchu uhelného prachu v prosto‑ rách budov ÚDUT, aby bylo zabezpečeno zdraví a bezpečnost zaměstnanců ÚDUT. Filtrace vzduchu znečištěného hně‑ douhelným prachem je však spojena s nebezpečím výbuchu. Proto byl na HORNICKÉ listy 1/2016 Suchovody. Filtrační stanice na ÚDUT. Rozvod vody pro zhášecí trysky v horní části filtrů v otevíracích poklopech. Zhášecí tryska ve vysunutém (aktivním) stavu. vlastních filtrech nainstalován práškový protivýbuchový systém HRD. Ochranné zařízení HRD (High Rate Discharge) je hasicí technika, která se vyznačuje ex‑ trémně rychlým vnesením hasicího pro‑ středku do chráněného zařízení. V přípa‑ dě růstu tlaku v systému, jehož průběh odpovídá křivce výbuchu, uvolní tlakové čidlo hasicí prášek z lahve, který utlumí zážeh výbuchu. Tento proces probíhá v jednotkách milisekund a tím je možno zasáhnout výbuch již v počáteční fázi jeho vzniku. Filtrační soustava ÚDUT splňuje požadavky na zabezpečení před roztrže‑ ním ve chvíli výbuchu. Filtr a odpovídají‑ cí část potrubních rozvodů má tlakovou odolnost 50 kPa, aby v technologickém zařízení nenastaly plastické deformace. Na vstupním potrubí do filtru na dimenzi DN 1400 je certifikovaná protiexplozní bariéra, která brání přenosu exploze do předcházející technologie. Rychlost vzdušiny ve vstupním potrubí činí zhruba 20 m/s, což je v souladu s certifikací. Rozšíření protipožárního zabezpečení filtrační stanice bylo provedeno ve spo‑ lupráci s firmou EKO‑PAR. Cílem je neu‑ stálé zvyšování efektivity protipožárních systémů. Protipožární zabezpečení se skládá z centrály automatického hašení IGNIS 1520M, elektroinstalace, vodovod‑ ního potrubního rozvodu se systémem trysek k výrobě vodní mlhy (z pitné vody) a zhášecích trysek (na užitkovou vodu), uzavírací klapky za ventilátorem zabraňu‑ jící komínovému efektu při aktivaci zhá‑ šecího systému, kouřových čidel GSME – EX, teplotních čidel a opticko‑akustického signalizačního systému. Čidla GSME jsou umístěna ve vnitřních prostorách filtrů, klasifikovaných jako prostory s nebezpe‑ čím výskytu výbušné atmosféry – Zóna 22. V první fázi řídící centrála na základě signálu od GSME čidel nebo teplotních čidel automaticky zastaví chod filtrač‑ ní stanice – vypne odtahový ventilátor. Teplotní čidla jsou umístěna z vnějšku na vlastních filtrech, kouřová čidla GSME – EX jsou umístěna na horní části filtrů (in‑ stalovaná přímo do otevíracích poklopů), tedy do vnitřních prostor filtrů, klasifikova‑ ných jako prostory s nebezpečím výskytu výbušné atmosféry – Zóna 22. Zároveň se uzavře pneumatická závo‑ ra, která je umístěna mezi ventilátorem a komínem. Následně se spustí opticko ‑zvuková signalizace umístěná na vnější straně opláštění filtrační stanice a op‑ tická signalizace na ústředně HZS DNT. Současně dojde k automatickému ote‑ vření elektro ventilů na potrubí s pitnou vodou. Potrubí s pitnou vodou je rozve‑ deno do mlžících trysek instalovaných na bocích filtru. Vzhledem k tomu, že dojde v první fázi k hašení pouze vodní mlhou, nenastane znehodnocení filtračních rukávů, kterých je dohromady v obou filtrech 560. Po odstavení zhášení vodní mlhou (uhašení zárodku požáru, nebo v případě potvrzení falešného poplachu) se filtrační stanice uvede opět do provozu. Pokud se průzkumem hasičů potvrdí výskyt ohně uvnitř filtrů, jsou filtry násled‑ ně zality vodou z autocisteren. Potrubí suchovodů je rozvedeno do zhášecích trysek instalovaných jednak na bocích filtru a jednak v horní části filtrů do ote‑ víracích poklopů. Platilo a stále platí, že požáry byly, jsou a budou. To je racionální fakt. Nedávno jsem četl, že pravděpodobnost, že se Země vychýlí ze své oběžné dráhy, je při‑ bližně 0,000000014 %. Takže ani to není zcela vyloučené. Ne, neznám odpověď na každou otázku. Ale v případě požáru nebo vý‑ buchu odsávaného uhelného prachu ve filtrech – i když jeho pravděpodobnost je velmi nízká – platí, že je filtrační stanice v současné době chráněna tím nejlepším možným způsobem. text a foto: Marek Herčzík Nové prezidium asociace EURACOAL Vladimír Budinský znovu zvolen viceprezidentem V Bruselu zvolil 28. ledna výkonný výbor Evropské asociace pro černé a hnědé uhlí nového prezidenta – Dr. Wolfganga Cieslika, člena představenstva německé energetické firmy STEAG GmbH Essen a předsedy VDKI – Asociace dovozců uhlí. Jako viceprezident byl znovu zvolen Vladimír Budinský, místopředseda představenstva ČEZ Distribuce a bývalý ředitel strategie a komunikace SD, jenž v EURACOAL zastupuje zájmy Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu. Potvrzen byl rovněž viceprezident Nigel Yaxley, reprezentující Asociaci britských dovozců a výrobců uhlí (CoalImP). Novým viceprezidentem zvolil výkonný výbor Janusze Olszowského, předsedu polské Komory hornického průmyslu a obchodu sdružující těžaře černého i hnědého uhlí. EURACOAL zejména v současné kritické fázi uhelné energetiky po‑ třebuje co nejsilnější hlas v Evropě prosazující využívání černého a hně‑ dého uhlí pro výrobu elektřiny a oceli v bruselských institucích Evropské unie. Nový prezident Cieslik zahájil svůj nástup jasným vyjádřením k sou‑ časné roli uhlí: „Pařížská dohoda o kli‑ matu v první řadě vyžaduje náš nový pohled na energetickou politiku. Mu‑ síme myslet a jednat víc mezinárodně než kdykoli předtím. Budoucnost bez diskuse patří energii z nízkouhlíko‑ vých zdrojů. Ale uhlí je a ještě dlouho zůstane mimořádně důležité pro bez‑ pečnost energetických dodávek i pro energetickou budoucnost Evropy. A proto musíme zachovat péči o naše uhelné doly, naše bezpečné uhelné dovozy a naše uhelné elektrárny.“ Po zasedání výkonného výboru členové EURACOAL a pozvaní hosté ocenili prezentaci Mezinárodní ener‑ getické agentury IEA Střednědobý výhled trhu s uhlím, kterou před‑ nesl Keisuke Sadamori, ředitel IEA pro energetické trhy a energetickou bezpečnost. Uvedl, že uhlí by mělo zůstat významnou součástí globál‑ ního energetického mixu a do roku 2020 vykazovat roční růst poptávky o 0,8 %. Produkce uhelných elekt‑ ráren v EU se ovšem bude v tomto období snižovat – ročně o 1,5 %, na rozdíl od očekávaného růstu v asij‑ ské části světa. Ceny uhlí nejspíše zůstanou pod tlakem vyvolávaným globálním přezásobením a poptávkou nesplňující očekávání. Pan Sadamori poukázal na silnou cenovou korela‑ ci mezi černým energetickým uhlím a ostatními průmyslovými komodita‑ mi (například železnou rudou, mědí a koksovatelným uhlím), kdy útlum globální ekonomiky je hlavní příči‑ nou stlačování cen těchto komodit. Zatímco nízké ceny uhlí mohou zna‑ menat dobrou zprávu pro odběrate‑ le elektřiny, v případě řady uhelných společností přinášejí ztráty, a to i přes masivní úspory provozních nákladů realizované od roku 2012. Spolu s níz‑ kými cenami ropy i velkoobchodní‑ mi cenami elektřiny znamenají nízké ceny uhlí historicky nejhlubší propad prognóz dalšího vývoje energetické‑ ho sektoru. text: Tomáš Vrba foto: B.I.G. Praque 28/29 svět dolů hobby je víc než hra Malíř Jan Matěják HORNICKÉ listy 1/2016 Celoživotním koníčkem Jana Matějáka, strojního specialisty ledvické úpravny, je malování obrazů. Většinu volného času věnuje klasické vrstvené olejomalbě. Do brilantnosti zvládnutou technikou podobnou dílům starých holandských mistrů dává svým zátiším téměř reálnou podobu. I když je výtvarným samoukem a neabsolvoval uměleckou školu, díky projevenému talentu byl osloven pražským Art institutem k lektorské činnosti ve víkendových workshopech klasické lavírované olejomalby. Od kdy se věnujete malířské tvorbě? Odmalička jsem rád maloval. Ve tři‑ nácti letech mě zaujaly a ovlivnily obrázky v dobrodružných knihách od Zdeňka Bu‑ riana. Tužkou jsem pečlivě překresloval jeho dokonalé ilustrace. Zájem o kreslení mě nepřešel ani v pubertě. Svůj první olej jsem namaloval v osmnácti letech. Tehdy už jsem začínal shánět knihy o techni‑ ce malování, o tom jak malovat oleje, jak ztvárnit zátiší… Jako samouk jsem si z odborné literatury postupně osvojil teoretické základy olejomalby. Později, díky nástupu internetu a informačních technologií jsem získával další cenné in‑ formace. Užitečná pro mě byla především instruktážní art videa z tvorby výtvarných škol nebo malířů z celého světa. Kdo vás kromě Zdeňka Buriana dále inspiroval? Jednoznačně holandští mistři 17. a 18. století. Mezi mé největší oblíbence pat‑ ří Jan van Huysum, Abraham Mignon, Jan Davidsz de Heem a samozřejmě Jan Vermeer. S dílem starých mistrů se rád seznamuji v nejrůznějších galeriích. Ně‑ kolikrát jsem si prohlédl expozici pražské Národní galerie a Drážďanskou galerii. Nejvíc mě ale pochopitelně zaujalo Rijks‑ museum – nizozemské národní muzeum v Amsterodamu. Původně vlámské tech‑ nice lavírované vrstvené olejomalby se věnuje i dnes řada umělců. Ze současné generace mě nejvíce oslovují práce Ale‑ xeje Antonova, Davida Graye a Katherine Stone. Ti všichni se zaměřují na realistic‑ ká zátiší a portréty. bych se časem pustil do figurální malby, krajin a dělal více portrétů. To zabere ale mnohem více volného času. Proto se zatím věnuji převážně zátiším a menším plochám. Zastávám názor, že je lepší dělat věci s maximálním nasazením. Vím, že na velkoformátové práce bych určitě neměl tolik času, kolik bych potřeboval. Kromě práce v naší ledvické úpravně se samozřejmě snažím věnovat rodině a péči o dům. Můžete přiblížit techniku vrstvené olejomalby? Podstatou je kladení systémů pod‑ maleb a barevných vrstev a lazur olejových barev přes sebe. Nanášení jednotlivých vrstev malby přes sebe způsobuje, že mezi sebou prosvítají a tím vytvářejí barevné efekty, kterých nelze docílit jinou technikou. Maluji na dřevěné desky, plátno nebo moderní kompozitní materiál tvořený hliníkovou deskou s polykarbonátovým jádrem. Používám speciální ručně vyráběné olejové barvy. Také ředidla, štětce a gely vybírám od renomovaných světových dodavatelů. Vzhledem k časové náročnosti, kdy jeden ob‑ raz tvořím zhruba padesát hodin, volím nejčastější maximální rozměr 80 × 60 cm. Dokončení díla ovlivňuje také dlouhá doba zasychání jednotli‑ vých vrstev, proto je obvyklé, že pra‑ cuji souběžně na několika obrazech. Ročně jich dokončím zhruba deset. Jaké motivy se na vašich obrazech nejčastěji objevují? Zaměřuji se na zátiší a portréty. Motiv, co budu malovat, ovlivňují momentální nápady, nebo inspirace nějakým dílem starých mistrů. Nejčastěji dělám kom‑ binaci obojího. Na mých obrazech ale nejsou jen květi‑ ny, ovoce, historické nádobí a dekora‑ tivně nařasené látky. Mám rád wester‑ ny, přesněji řečeno spaghetti westerny. A tak třeba na obraze nazvaném podle mého oblíbeného filmu Trumfové eso se objevil kolt US kavalerie 1873 položený na starých prknech. Kde se může veřejnost seznámit s vaší tvorbou? Před dvěma roky jsem měl výstavu v galerii oseckého kláštera, která byla relativně slušně navštěvovaná. Dostal jsem nabídku výstavu zopakovat, ale nechci prezentovat stejné věci, proto počítám, že možná příští rok. To už bych mohl mít dostatek nových obrazů. Re‑ prezentativní průřez mojí tvorbou mů‑ žete najít na mých webových stránkách www.matejakart.com. Věnujete se také lektorské činnosti. Jak jste se k pedagogické práci dostal? Vlastně náhodu. Před časem, po pro‑ hlédnutí mých prací, mě oslovil akade‑ mický malíř Tomáš Kubík. Začal jsem tedy vyučovat kurzy klasické vrstvené olejomalby v jeho výtvarné škole. Ak‑ tuálně spolupracuji s pražským Art in‑ stitutem. Na víkendových workshopech se setkávám s lidmi, kteří mají podobné zájmy jako já. Protože jsem sám samouk a vím, jak je těžké shánět studijní mate‑ riály, těší mě, že mohu někomu pomoci a předat zkušenosti. Podle všeobecné představy je malíř rozevlátým, spíše nepraktickým bohémem. Vy ale tak nepůsobíte. Jsem realista a stojím nohama na zemi. Jsem rád, že mám dobré a sta‑ bilní zaměstnání. K úpravně mám úzký vztah. Od jejího vzniku v roce 1964 tady pracoval můj děda. Otec se pak řadu let staral o strojní údržbu. Když jsem jako zámečník v roce 1995 nastoupil do úpravny, byl jsem už třetí generací Matějáků, která svoji profesi napořád spojila s ledvickou úpravnou. Velmi si vá‑ žím toho, že jsem si při zaměstnání mohl rozšířit vzdělání a v roce 2007 absolvoval Fakultu strojírenské tech‑ nologie na UJEP v Ústí nad Labem. Malování je tedy mým opravdu vel‑ kým koníčkem, nikoliv profesí. text a foto: Tomáš Vrba 30/31 Vaše malby vypadají technicky dokonale, je vůbec možné se ještě dále zlepšovat? Určitě. Je to jen otázka možností a hlavně času. Mám pocit, že čím více se malířství věnuji a studuji techniky mal‑ by, zjišťuji, že toho stále znám málo. Rád jezerní krajina po těžbě První dokončené jezero vytvořené zatopením zbytkové jámy povrchového dolu v severočeské hnědouhelné pánvi je jezero Milada v Chabařovicích. Vlastní napouštění probíhalo devět let. Ukončeno bylo v roce 2010, kdy hladina objemu nepředstavitelných 36 mil. m3 vody dosáhla požadované kóty 146 m n. m. Předání jezera veřejnosti se několikrát posouvalo, například kvůli sesuvům půdy zapřičiněným přívalovými dešti. Teprve od 30. května 2015 je Milada přístupná široké škále návštěvníků. Atraktivní vodní plocha, oblázkové pláže a cyklostezky jsou nepochybně pro rekreaci obyvatel sousedních měst velkým lákadlem. Negativem je zatím absence jakéhokoliv zázemí, včetně gastronomického. Lokalitu spravuje Dobrovolný svazek obcí jezero Milada, který má s jezerem smělé plány, v nichž nechybí zasíťování, následné vybudování kempu, chatové oblasti nebo přístavu. Všechno však záleží především na financích. Jen vlastní zatápění a rekultivace si vyžádaly téměř 5 mld. korun z tzv. státních 15 ekomiliard určených na zahlazení následků těžby uhlí v severních Čechách. Teď se čeká na investory. Jezerní krajina po těžbě Velkolomová těžební činnost přináší do krajiny velké změny – trvalé i dočasné. Veškeré důlní škody musí být kompenzo‑ vány a následky důlní činnosti zahlazeny. V rámci rekultivace zbytkových jam malo‑ lomů bylo v severočeském hnědouhelném revíru nejprve vybudováno sedm vodních PO UHLÍ PŘICHÁZÍ VODA Jezero Milada nádrží, které jsou dnes vyhledávanou oá‑ zou příměstské rekreace. Nejoblíbenější je bezpochyby Barbora u Oldřichova. Je‑ zera Matylda, Vrbenský a Benedikt zase patří k vyhledávaným cílům obyvatel sousedního Mostu. Nedostatek zeminy pro zasypání zbytkových jam velkolo‑ mových provozů je dán dlouhodobým HORNICKÉ listy 1/2016 Od otevření jezera veřejnosti v roce 2015 usiluje o rozvoj cestovního ruchu Dobrovolný svazek obcí jezero Milada, jehož členy jsou sousední města Ústí nad Labem, Trmice, Chabařovice a obec Řehlovice. deponováním odtěžených skrývkových hmot v mohutných tělesech vnějších a vnitřních výsypek. Znovuodtěžení skrýv‑ ky z již rekultivovaných vnějších výsypek by vedlo k další devastaci krajiny, navíc není pravděpodobné ani z ekonomických důvodů. Proto je vodní rekultivace – zatá‑ pění zbytkových jam vodou vlastně jedinou možností, jak zahladit následky předešlé hornické činnosti. V Podkrušnohoří po‑ stupně vznikne na místech velkých vyuh‑ lených povrchových dolů celkem 8 jezer, z toho 6 v severočeské a 2 v sokolovské hnědouhelné pánvi. Každá hnědouhelná společnost plánuje v perspektivě do roku 2050 až 2070 postupně zaplavit dvě zbyt‑ kové jámy (Severočeské doly: lomy Bílinu a Tušimice, Severní energetická lomy Vrša‑ ny a ČSA, Sokolovská uhelná lomy Medard a Jiří‑Družba). Za průkopníky hydrologické rekultivace velkých zbytkových jam lomů slouží pak jezero Most vzniklé po bývalém lomu Ležáky v Mostě, a především vůbec první napuštěné a veřejnosti předané vodní dílo – jezero Milada v Chabařovicích. Obě tyto náročné akce zajišťoval státní podnik Palivový kombinát Ústí nad Labem, který je oprávněn provádět odborné zahlazování následků hornické činnosti opuštěných důlních děl. Těžba hnědého uhlí na Ústecku Povrchové dobývání na Ústecku zača‑ lo už na konci 19. století (lom Gustav ve Varvažově). V letech 1949 až 1980 těžily v této oblasti menší lomy Milada, Gustav II a Barbora III. Právě ze zbytkové jámy lomu Barbora III se od roku 1977 rozvíjela per‑ spektivní lokalita – velkolom Chabařovice, který zásoboval uhlím tlakovou plynárnu v nedalekém Úžíně a teplárnu v Trmi‑ cích. Chabařovické uhlí se vyznačovalo vůbec nejnižším obsahem síry v sušině (Sd ≤ 0,5 %) v rámci všech těžebních lo‑ kalit revíru. Maximální roční těžby se po‑ hybovaly kolem 5 mil. t, přičemž během báňsky aktivních let 1977 až 1997 zde celkem vytěžili 62 mil. t uhlí a 236 mil. m3 skrývkových hmot. Už v 80. letech překá‑ želo dalšímu postupu lomu město Chaba‑ řovice. V rámci přípravy na jeho likvidaci zde platila stavební uzávěra a byl stržen Vodohospodářská rekultivace lomu Chabařovice Předčasné ukončení těžby způsobilo deficit skrývkových hmot potřebných pro stabilitu vnitřní výsypky, proto byla sa‑ nace zbytkové jámy mimořádně složitá. Nestabilní území si vyžádalo řadu speci‑ fických řešení, která měla eliminovat rizika skluzu svahů. Napouštění bylo zahájeno v roce 2001 z nádrže Kateřina. Zdrojem vody byl Zalužanský potok. Kvůli nutné‑ mu zachování minimálních hygienických průtoků bylo napouštění poměrně pomalé a záviselo hodně na dešťových srážkách. Od roku 2005 zde fungoval přelivový vrt. Dosažením plánované provozní hladiny na kótě 146 m n. m. bylo v roce 2010 na‑ pouštění ukončeno. Jezero Milada má finální vodní plochu 252 ha s objemem vody 36,6 mil. m3 a průměrnou hloubkou 15,6 m. Mezi nově vytvářenými vodními plochami se umístilo za jezero zbytkové jámy Medard u Sokolova (493 ha) a jezero Most (297 ha). Jen vodní plocha nestačí V květnu 2015 bylo jezero Milada slav‑ nostně předáno široké veřejnosti. Kromě cyklostezky a osvěžujícího koupání toho zatím návštěvníkům moc nenabízí. Okolní pozemky nejsou zasíťované. To brání smě‑ lým plánům na vybudování kempu, chato‑ vé osady a přístavu. Tristní situace vznikla během tropických dní o loňských letních prázdninách, kdy byla Milada obležena několika tisíci návštěvníků a ti se museli spokojit jen s několika mobilními toaletami. V médiích bývá často Milada přirovnávána k Máchovu jezeru, které vykazuje podobné parametry (plocha 284 ha, hloubka 12 m). Podle skeptických odhadů lze předpo‑ kládat, že kvalitou a nabídkou služeb se obě jezera mohou přiblížit zhruba za 50 let. text: Tomáš Vrba foto: M. Hendrychová, T. Vrba 1949 32/33 evangelický kostel (1987). Zbourání tehdy 3,5 tisícového města zabránily politické změny po Listopadu 1989. Vládní usnesení č. 331/1991 o územně ekologických limi‑ tech těžby a následné rozhodnutí zastavit těžbu na hranici ochranného pásma sou‑ sedního města a skládky chemičky zname‑ nalo rychlý útlum těžby a přípravu uzavření lomu. Ta probíhala v rozmezí let 1994 až 1997. V nejmenším povrchovém dole v re‑ víru zůstalo nevytěženo 131 mil. t kvalitního uhlí, nepotřebných 6 rýpadel, 4 zakladače a kilometry pásových dopravníků. Milada – jeden z ma‑ lých lomů chabařovické oblasti bude za půl století inspirací pro pojmenová‑ ní jezera zbytkové jámy 2000 povrchová těžba uhlí ve velkolomu Chabařovice byla předčasně ukonče‑ na už v roce 1997 a o tři roky později byl odtěžen poslední kubík skrývky 2001 zahájeno zatápění zbytkové jámy lomu Chabařovice, po devíti letech bylo napouš‑ tění dokončeno 2015 jezero Milada je zpřístupněno širo‑ ké veřejnosti, které nabízí skvělé koupání a síť cyklostezek z historie těžby uhlí na Bílinsku Důl Hermann u Želének Série našich příběhů bývalých hnědouhelných dolů na Bílinsku pokračuje historií dolu Hermann, jehož výstavba si už na přelomu 19. a 20. století vyžádala přestěhování obce Zabrušany a vysušení velkého rybníka. V dnešní oblasti mezi obcemi Želénky a Zabrušany a Všechlapskou přehradou se dříve rozkládal velký Zabrušanský rybník, někdy také nazývaný Mlýnský. Údolím protéká potok Bouřlivec. V daném prostoru se nachází blízko pod povrchem uhelná sloj, která byla předmětem příležitostné těžby malými rumpálovými šachtami. Dle udělených důlních měr se tyto malé šachty zřejmě nazývaly Caroli, Fortuna, Vereinigung, Franz Josef, Anton, Emilie a Marie, a již od roku 1850 patřily malým podnikate‑ lům z Duchcova a Řetenic. Byly zde totiž problémy se silnou spodní vodou, které důlní provoz silně omezovaly a tak těžba uhlí nebyla příliš rozsáhlá. Roku 1891 zaujala tato oblast dva vý‑ znamné soukromé podnikatele. Prvním byl od roku 1884 ředitel blízkého dolu Hartmann u Ledvic Richard Baldauf (1848–1931) z Drážďan. Druhým pak sta‑ vitel a architekt Hermann Rudolf (1846– 1924) z Teplic. Oba vytvořili roku 1891 společnou firmu Baldauf a Rudolf a ta se rozhodla u Zabrušan vybudovat povrcho‑ vý a hlubinný důl. Jak bylo zvykem u této společnosti, dostal důl jméno jednoho ze zakladatelů firmy tedy Hermann, česky Heřman, po staviteli Rudolfovi. HORNICKÉ listy 1/2016 Mapa z roku 1898 zachycuje stav rozfárání dolu Hermann. Odkliz skrývky korečkovým rýpadlem na lomu Hermann u Zabrušan kolem roku 1900. Do historie našeho hornictví vstoupili osvícení majitelé Baldauf a Rudolf tím, že pro rozvinutí uhelného lomu vykoupili obec Zabrušany a postavili ji zcela novou za výchozem uhelné sloje. V letech 1906–1910 byla nově obec vystavěna s 65 domy, školou, dvorcem, myslivnou. Přestěhován byl i hřbitov a postavena kopie původního barokní‑ ho kostela. Nově vytvořené důlní pole zabíralo 15 jednoduchých důlních měr, a to Caroli I–II, Fortuna I–IV, Vereinigung I–IV, Franz ‑Josef I–II, Anton, Emilie, Marie. Vlastní Letecký pohled z roku 2015 s místem polohy dolu Hermann. Snímek kolem roku 1900 s ředitelskou vilou. 34/35 výstavbě hlubinného dolu v roce 1891 předcházelo vysušení velkého Zabrušan‑ ského rybníka a zbourání vodního mlýna. Hlubinný důl byl zaražen asi 500 m seve‑ rovýchodně od Želének, na rozhraní důl‑ ních měr Marie a Glückstern I. Šachetní budova byla dřevěná s nízkou těžní věží a rozkládala se na parcele 7/4 katastrál‑ ního území Želének. V těsné blízkosti na parcele 7/3 byla postavena vila ředitelství dolu, ta se zachovala dodnes a má číslo popisné 47. Těžní jáma měla ohlubeň na 194,8 m n. m., dvě těžební patra a celko‑ vou hloubku 32 m a fungovala též jako čerpací. Doprava v hlubinné části byla prováděna koňmi. Důl patřil mezi doly neplynující, tudíž zde horníci mohli pra‑ covat s otevřeným ohněm. Důl Hermann byl od počátku své činnosti v roce 1891 provozován jako kombinovaný provoz. Těžilo se tedy hlubinným způsobem a současně i po‑ vrchovým lomem. Vlastní lom se roz‑ prostíral na katastru obce Zabrušany. Uhlí bylo tříděno na jednoduché sítové třídírně značky Coxe a nepoužitelný uhelný mour byl zakládán zpět do lomu. Těžba byla rozvinuta dvěma povrcho‑ vými doly s hlubinnou těžbou, které se kolem roku 1900 spojily v jeden lom. První lom se rozprostíral mezi hlubinným dolem Hermann a starou obcí Zabru‑ šany a druhý severozápadně za silnicí okolo Zabrušanského rybníka (viz mapa z roku 1898). Druhý lom odtěžil 10–15 m mocnou uhelnou sloj pod zhruba 10me‑ trovým nadložím a byl v provozu od roku 1896 do roku 1906. Následně byl z části zasypán a ve zbytkové jámě vznikl větší Pohled na lom Hermann s kostelem Šimona a Judy z roku 1904. oprám, ten byl zasypán až po roce 1945. Těžbu ovlivňovalo také několikeré přelo‑ žení potoka. První lom měl uhelnou sloj mocnou kolem 20 až 25 m kvalitního uhlí, ale s poměrně hojným mourovým od‑ padem, způsobeným uložením uhelné sloje blízko pod terénem. V lomu byla provozována moderní metoda spouštění velkých pilířů uhlí. Skrývka postupně narůstala na 10 až 15 m mocnosti, a pro‑ to zde bylo kolem roku 1900 nasazeno korečkové rýpadlo a zprovozněna skrýv‑ ková kolej na zasypávání druhého lomu a následně i vnitřní uvolněný prostor v prvním lomu. Uhelná sloj byla po celou dobu těžena ručně na vozíky. V roce 1907 byl trans‑ port natěženého uhlí svislou těžní jámou z hlubinného dolu rozšířen o dopravu uhlí svrchním lanem po šikmé rovině z lomového provozu pomocí parního stroje. V daném roce je zaznamená‑ no, že v hlubinném provoze pracovalo 102 horníků a 142 povrchových dělníků v lomu. Výkonnost provozu byla do roku 1900 vzestupná – do 200 tis. t uhlí za rok – a do roku 1914 se ustálila až na 250 až 275 tisíc tun uhlí ročně. Uhel‑ ná sloj v dolovém poli byla vytěžena poměrně rychle a lom ukončil činnost v roce 1914. Důl a lom byl v provozu pouhých 23 let a vytěžil odhadem okolo 4 800 tis. tun uhlí. Po vyuhlení a zastavení provozu lomu Hermann majitelé dolové pole v roce 1921 prodali České obchodní společnosti. Zá‑ měr nového majitele bylo znovudobývá‑ ní uhelného mouru, jímž byly zaplaveny vyrubané prostory lomu. V místě důlních budov byla postavena briketárna. Ovšem briketovací pokusy nebyly moc úspěšné a kolem roku 1931 veškerá hornická čin‑ nost v této oblasti ustala. Již v době ukon‑ čení těžby byl povrchový lom zasypán a terén vymodelován do dnešní podoby. Rekultivace terénu zde byly dokončeny až k roku 2000 a ani zkušené oko nepozná, že zde byl otevřený uhelný lom. Vznikla krásná zalesněná krajina s rybníkem, již opět plnohodnotně využívaná. Důl Hermann tedy nebyl velký a neměl ani dlouhou životnost, avšak zapsal se nesmazatelně do krajiny a také do historie našeho hnědouhelného revíru. text: Zdeněk Dvořák foto: archiv OMG Doly Bílina Stěnový porub dolu Centrum s dobývacím kombajnem a hřeblovým dopravníkem. Konec hlubinné těžby hnědého uhlí v Čechách Ukončením těžby v hlubinném dole Centrum v Dolním Jiřetíně se uzavře téměř 150letá epocha průmyslového hlubinného dobývání uhlí v severočeské hnědouhelné pánvi. Svého vrcholu tento způsob těžby dosáhl na počátku 20. století. Po druhé světové válce už v těžených ročních objemech dominovala produkce povrchového dobývání. Do poloviny 80. let byla postupně uzavřena většina hlubinných dolů. Tím posledním provozovaným dolem, ačkoli již v útlumovém režimu, byla až do počátku letošního března právě Centrumka. Kdysi tolik typický fenomén našeho kraje – hlubinnou těžbu uhlí – bude připomínat již jen expozice Podkrušnohorského technického muzea. HORNICKÉ listy 1/2016 K technickému vybavení patřila také závěsná lokomotiva pro přepravu materiálu v dole. Vývoj hlubinného dobývání v severočeské hnědouhelné pánvi Nebudeme‑li počítat rané zmínky dokládající primitivní začátky v 15. a 16. století, skutečný rozvoj těžby uhlí nastal až s růstem potřeb průmyslu a hlavně po vybudování železničního spojení do pánevních oblastí pod Krušnými horami kolem roku 1870. Od té doby se zvyšoval počet hlubinných dolů a rostly těž‑ by. V letech 1860 až 1970 bylo v prostoru mezi Chomutovem, Mostem, Duchcovem, Teplicemi a Ústím nad Labem postupně provozováno zhruba 1600 hlubinných dolů. Podíl objemu jejich výkonů na celkové těžbě v pánvi kulminoval v roce 1913 s téměř 77 %. Díky zavádění nové a stále výkonnější těžební techniky do lomových provozů pak ale podíl hlubinné těžby postupně klesal. Skutečný boom povrchové těžby přišel po druhé světové válce, přesto bylo v revíru stále činných 26 hlubinných dolů. Potřebné strojní vybavení pro odkliz nadloží výrazně zvýšilo produktivitu. V roce 1978 dosahovaly náklady na jednu tunu uhlí vytěženou v povrchovém dole 59 Kčs, oproti 116 Kčs při těžbě hlubinné. Navíc kromě ekonomických negativ hlubinná těžba vykazovala vyšší bezpečnostní rizika a nízkou výrubnost sloje. Hlavní do‑ bývací metodou bylo komorování na zával s ručním nakládáním do vozíků. Teprve po roce 1950 byly téměř všechny hlubinné doly vybaveny důlními stroji, pásovými a žlabovými dopravníky. Po roce 1989 zbylo v revíru v aktivním provozu už jen 5 dolů. Poté, co se v roce 2002 ukončil provoz na dole Kohinoor, nesl tradici hlubinného dobývání hně‑ dého uhlí v Čechách už jen důl Centrum. Důl Centrum v Dolním Jiřetíně Nákladnou investiční výstavbu kdysi potřebných moderních hlubinných dolů financovaly renomované peněžní ústa‑ vy. Tak tomu bylo také v roce 1888 při hloubení 166m jámy dolu Centrum, kdy akci financovala Anglo‑rakouská banka. O rok později už začala vlastní těžba. Po‑ stupně se důl rozvíjel – přibyla další těžní věž, výdušná jáma a objekty na povrchu. S maximální těžbou 1,53 mil. t z roku 1976 se Centrumka v historickém přehledu nejvyšších hlubinných těžeb v revíru za‑ řadila těsně za důl Kohinoor (1,57 mil. t). Vytěžit ročně víc než 1 mil. t se tady podařilo pouze 4 dolům. V rekordních letech pracovaly na Centrumce až dva tisíce zaměstnanců. V rámci útlumového programu se postupně snižovaly nejen počty pracovníků, ale i vytěžené tuny. Loni zde 320 zaměstnanců vytěžilo stě‑ nováním v lávkách na zával 440 tis. t níz‑ kosirnatého uhlí o výhřevnosti 14,08 MJ/ kg. Celkem je v dole Centrum udržováno 8 422 m důlních děl. V úterý 1. března za‑ stavením stěnového porubu se uzavřela nejen 128letá historie dolu Centrum, ale i významná etapa hlubinného dobývání hnědého uhlí pod Krušnými horami. text a foto: Tomáš Vrba Těžní věž jámy Centrum II. Uzavřením dolu Centrum v Dolním Jiřetíně skončí téměř 150letá epocha průmyslového hlubinného dobývání hnědého uhlí pod Krušnými horami. 36/37 hornické tradice Seřazené důlní vozy se zásobou právě vytěženého uhlí. Těžní stroj – srdce hlubinného dolu. Konec hlubinné těžby v severočeské hnědouhelné pánvi Ještě v roce 1955 bylo provozováno 23 hlubinných dolů. Po roce 1990 probíhala těžba už jen v 5 dolech. Důl Rok ukončení provozu Maximální roční těžba Julius III v Kopistech 1991 582 tis. t (1956) Žižka v Chomutově 1992 959 tis. t (1976) Gottwald/ Alexander v Hrdlovce 1992 760 tis. t (1979) Kohinoor v Mariánských Radčicích 2002 1 574 tis. t (1984) Centrum v Dolním Jiřetíně 2016 1 539 tis. t (1976) tip na výlet Italský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Dubí. Tip na výlet – Dubí HORNICKÉ listy 1/2016 Pozoruhodné cíle našich víkendových výletů najdeme v našem regionu doslova za rohem. Cesta k nim je časově i finančně nenáročná, zážitky často až neočekávaně krásné. V Dubí u Teplic na nás dýchne nefalšovaná Itálie i kouzelný porcelánový svět plný modrých cibulek. Do malého podkrušnohorského měs‑ tečka nás zavede přání podívat se na italskou architekturu a současně navštívit exkluzivní výstavu tradičního cibulákové‑ ho porcelánu. To vše se nám splní jedině v Dubí, které bývalo proslulé svými lázně‑ mi, ale svého času i nechvalně známou pověstí místa na velmi frekventovaném tahu E55. Mnohé z toho je minulostí, zůstaly však trvalé hodnoty, které jsme zdědili díky umu našich předků. Dubí najdeme těsně na úpatí Krušných hor, na hlavním tahu na Cínovec, kde je také hraniční přechod. Nejvhodnější je zaparkovat na velkém parkovišti pod láz‑ němi, tedy pojedete přes Dubí do kopce, minete kostel a na další křižovatce zahne‑ te doprava, kde uvidíte lázeňský komplex i parkoviště. Historie Dubí sahá do druhé poloviny 15. století, kdy se zde objevují horníci z Krupky. Vzniká osada a je skutečně Expozice dubského porcelánu v informačním středisku. Interiér kostela v Dubí. k budově lázní, která se nachází nad námi. V současné době lázně poskytují léčeb‑ nou péči privátní klientele ze zahraničí. V nedávné minulosti zde bylo i ubytování pro seniory s rehabilitační péčí a dosaho‑ valo vynikajících výsledků. My se může‑ me podívat na nádvoří lázeňského domu, kam nás po dohodě vpustí pracovníci recepce. Za budovou je rozsáhlý park, včetně pěstebních skleníků. Klenot Dubí pak leží jen kousek pod lázněmi. Je to novogotický kostel Nepo‑ skvrněného početí Panny Marie, posta‑ vený v letech 1898 až 1906. Kostel byl postaven z veřejné sbírky, kdy podstat‑ nou část nákladů nesla šlechtická rodi‑ na Clary‑Aldringenů, která má v kryptě kostela rodinnou hrobku. Projekt zhotovil italský architekt Pietro Biggaglio podle vzoru benátské gotiky. Na stavbu byl použit bílý a červený mramor dovezený z Itálie. Při vstupu do kostela vás zaujme 38/39 pojmenovaná podle okolních dubových lesů. V 16. století se stává součástí tep‑ lického panství, dochází k rozvoji dře‑ vozpracujícího průmyslu. V přilehlých obcích se rozvíjí průmysl - ať sklářský či keramický, a také zpracování železa. V 19. století znamená už Dubí oblíbený cíl lázeňských hostů z Teplic a roku 1862 i zde začíná lázeňská léčba. V letech 1898–1906 je postaven kostel. V té době je Dubí centrem rekreačních aktivit lá‑ zeňských hostů nejen z Teplic, ale i míst‑ ních. Přímo až k lázním vede tramvaj z Teplic. V lese za lázněmi je sáňkařská a bobová dráha, skokanský můstek. Zimy bývaly skutečně intenzivnější, a tak problém se sněhem neexistoval. V roce 1960 jsou k vlastnímu Dubí připojeny vesnice v okolí, kde jsou umístěny zmiňo‑ vané průmyslové výrobny. Vlastní jádro Dubí je tak i nadále vhodné na příjemnou procházku s poznáním. Vycházku začneme na parkovišti pod lázněmi. Popojdeme několik kroků Nádvoří Terezininých lázní. Jídelna lázní. typicky italská čtvercová, 33 metrů vy‑ soká věž. Délka kostela je 50 metrů, a výška hlavní lodi je téměř 14 metrů. Zajímavostí je, že původní věž byla vyšší, ale z důvodů statických byla snížena. V současné době se v kostele nejen konají bohoslužby, ale díky spoluprá‑ ci zastupitelů města a správce farnosti je kostel využíván i pro kulturní účely. Kostel se tak stal nedílnou součástí kul‑ turního života města, což není v našich podmínkách až tak běžné. Zajděte se podívat dovnitř a přesvědčte se sami. Nebo ještě lépe, domluvte si bezplatnou prohlídku v informačním středisku, které je vzdáleno asi 800 metrů od kostela. Jak se tam dostat? Protože jsme na výletě, půjdeme podél potoka, který teče za kostelem. Koryto potoka je poměrně velké a tedy nepřehlédnutelné. Po zhruba 500 metrech budete křižovat hlavní cestu mezi Dubím a Krupkou, potok stále teče Rozsáhlá zahrada lázní. dolů a vy se budete i nadále držet jeho směru. Po chvíli uvidíte na levém břehu porcelánku, vyrábějící známý cibulákový porcelán. Po několika metrech přijdete k mostu přes potok a podlouhlé budově bývalého kina, kde je nyní skvěle vyba‑ vené informační středisko, se skutečně exkluzivní výstavou porcelánu. Přímo naproti je i podniková prodejna, a tak není problém koupit nějakou drobnost do domácnosti nebo jako dárek. Stře‑ disko je otevřeno i o víkendech. Pokud sem pojedete, ověřte si, jak mají přesně otevřeno, neboť bylo by škoda nevidět krásnou výstavu. Tam se také dozvíte vše o historii a výrobě tohoto porcelánu „s modrou krví“. Jako jednu z variant vašeho výletu do‑ poručujeme začít u informačního středis‑ ka a spolu s průvodci absolvovat trasu v obráceném pořadí. text a foto: Jan Říha tip na výlet PRORA HORNICKÉ listy 1/2016 největší rekreační komplex na světě Rujana, největší německý ostrov v Baltském moři, zažívá v poslední době nebývalý turistický boom. Lidé se sem vrací od jižních moří. Kromě studeného Baltu, špičkových služeb všech cenových kategorií, kilometrů pláží s jemným bílým pískem se zde setkají také s největším architektonickým monumentem nacis‑ tické éry. Přímo na břehu moře v těsném sousedství vyhlášeného letoviska Binzu se nachází téměř 5 km dlouhý komplex šestipatrových budov Prora, který zde v letech 1936 až 1939 stavěl nacistic‑ ký režim. Podle plánu se zde mělo od roku 1940 rekreovat najednou až 20 tisíc pracujících z celého Německa. Prora je největším hmatatelným výsledkem půso‑ bení organizace Kraft durch Freude (Ra‑ dostí k síle), součásti německé dělnické fronty DAF. Betonový kolos Prora tak měl ovlivňovat myšlení lidí v duchu fašistické ideologie i během volného času. 10 tisíc identických dvoulůžkových pokojů v ku‑ lise borovicového lesa a nekonečných pláží měly doplňovat bazény, společen‑ ské sály, divadla, ale také nemocnice. Ambiciózní plány překazila válka. Byla dokončena jen hrubá stavba a několik vzorových pokojů. K rekreaci však Prora nikdy nesloužila. Během druhé světové války sem byli přesídleni obyvatelé vy‑ bombardovaných měst. Po pádu Berlína využívala areál Rudá armáda, která část Prory vyhodila do vzduchu. Později při‑ šli vojáci NDR, a naopak část dostavěli. Pro veřejnost to bylo ale stále zakázané území. Po roce 1989 si omšelé monst‑ rum do své správy nakonec Bundeswehr nepřevzal. Řešení, jak naložit s jedním z největších dochovaných architektonic‑ kých svědků nacistické éry v Německu, který si v ničem nezadá s Reichspartei‑ tagsgelände (areál říšských stranických sjezdů v Norimberku), zkomplikovalo v roce 1995 vyhlášení Prory chráněnou památkou. Zbourání drolících se beto‑ nových budov nepřicházelo v úvahu. Až v roce 2004 se podařilo německé vládě tíživého dědictví zbavit. Proru prodala za 2,75 milionu eur anonymnímu investorovi z Berlína. Sanace někdejší největší zota‑ vovny světa začala. text a foto: Tomáš Vrba Oceněný projekt Z dnešního pohledu může někomu Prora připadat jako nekonečný panelák, ale v době svého vzniku budila značnou pozornost a sklízela uznání u odborníků. Projekt architekta Clemenze Kloze získal prestižní ocenění Grand Prix za moderní výraz stavby na světové výstavě v Paříži v roce 1937. Zchátralý betonový kolos se rychle mění Dnešní Prora už nepřipomíná město duchů. Vládne tady čilý stavební ruch. Do vzorových bytů se sjíždějí zájemci z celého Německa, aby si vybrali vhodnou velikost svého letního sídla, odkud je bezvadný výhled na moře. Díky Proře byl už na konci 30. let postaven most spojující Rujanu s pevninou a vybudována železnice. Na infrastrukturu myslí i dnešní developeři, kteří staví pro majitele bytů krytá parkoviště. Součástí komplexu je také muzeum, kde se návštěvníci dozvědí, že původně mělo být v Německu postaveno celkem pět obdobných zotavoven. Muzeum pokračuje v dokumentování dokladů osvětlující historii dvou totalitních režimů. Komplex Prora nyní konečně čeká nová smysluplná budoucnost. 40/41 2016 1939 Luxus tehdy a dnes KdF‑Wagen Když byl v roce 1933 Hitler jmenován říšským kancléřem, připadalo v Německu na jedno auto 50 lidí. Vytvořením auta dostupného k motorizaci širokých mas pověřil vůdce konstruktéra Ferdinanda Porsche. Vlastní auto mělo Němcům kromě cestování přinášet také radost, proto se na projektu podílela organizace Kraft durch Freude (KdF). Poprvé se auto KdF‑Wagen (po válce přejmenované na VW Kafer – Brouk) představilo v Berlíně v roce 1939. Zároveň v Dolním Sasku vznikala obří továrna a město KdF‑Stadt (v roce 1945 přejmenované na Wolfsburg). Lidového vozu bylo roku 1939 vyrobeno jen několik kusů, neboť od začátku války byla továrna přesměrována na zbrojní produkci včetně terénního Kubelwagenu a obojživelného Schwimmenwagenu. Svému poslání motorizovat Evropu a svět nakonec Volkswagen Brouk neušel. V letech 1945 až 2003 bylo vyrobeno 21,5 mil. kusů, což je světový rekord v počtu exemplářů jediného modelu. Archivní snímek pochází z prospektu vydaného v roce 1939. Díky skromným rozměrům (2,5 × 5 m) identických dvoulůžkových pokojů s výhledem na moře disponovala Prora celkovou ubytovací kapacitou 20 tisíc lůžek. Zotavovna měla fungovat 8 měsíců v roce a počítalo se, že zde načerpá síly, ideologicky a branně se zocelí 500 tisíc lidí. Přednost měly mít mladé páry, u nichž se předpokládalo, že by v malém pokojíku mohly počít rasově čisté Němce. Dnes je v někdejší zotavovně Třetí říše k mání 1 200 luxusních bytů v cenové relaci 3,5 tisíce eur/m2. Podle prospektů realitních kanceláří je už 80 % bytových jednotek prodáno. V části komplexu bude ještě hotel, přičemž mládežnická ubytovna byla otevřena už v roce 2011. Zároveň se v Proře otevřely první restaurace a cukrárny. sport Olympijské Rio – hlavní letošní cíl Simony Baumrtové HORNICKÉ listy 1/2016 Čtyřiadvacetiletá chomutovská rodačka Simona Baumrtová si letos splní velký sen. Poté, co v prosinci překonala na mítinku v Amsterodamu český rekord na 200 metrů volný způsob, zaplavala olympijský limit na 200 metrů polohového závodu a zvítězila také na své hlavní trati 100 metrů znak, se kvalifikovala k reprezentaci na XXXI. letních olympijských hrách. Kritérium pro Rio již dříve překonala i na znakařské dvoustovce. Hlavním letošním cílem je tedy olympijské finále. Mezi početné fandy Simony Baumrtové patří také Severočeské doly, jeden z hrdých partnerů nejúspěšnější české plavkyně. Vrcholem letošní sezony jsou srpnové olympijské hry v brazilském Riu de Janeiru. Liší se nějak výrazně váš trénink v olympijském roce od těch předešlých? V zásadě neliší, a stále platí, že jsem 8 až 10× týdně v bazénu. Každá tréninková jed‑ notka má 80 až 130 minut. K tomu se musí přičíst ještě 6× do týdne suchá příprava, což je 3× posilovna (vždy 30 až 40 minut) a 3× půlhodinové kompenzační cvičení. Novinkou je ale rozšíření mého týmu. K trenérům Tomáši Baumrtovi a Jaroslavu Jezberovi přibyl sportovní psycholog a dva výživoví poradci. Kromě tréninků ještě před olympiádou absolvuji řadu soustředění. Mám za sebou Réunion. Nedávno jsem se vrátila z Thajska, kde jsem v rámci tvrdé přípravy naplavala během tří týdnů 200 kilometrů. V březnu mě čeká Plzeň, pak Turecko, Španělsko. Vše vyvrcholí akli‑ matizačním soustředěním přímo v Brazílii před zahájením olympiády. Středobodem jsou ale také závody. Letošní sezonu jsem zahájila v domácím Chomutově. Na přelo‑ mu března a dubna mě čekají závody ve Stockholmu, v květnu mistrovství Evropy v Londýně a pak další důležité závody doma i v zahraničí. Vrcholem samozřejmě bude v srpnu olympiáda v Riu. Máte před závody nějaké rituály, o kterých jste přesvědčena, že vám pomáhají? Ano, na každý závod si vozím nějaké věci, bez kterých se neobejdu. Dále mám přesně dané, kdy končím rozplavání, kdy skáču do vody, kdy si oblékám závodní plavky a například také jakým stylem ská‑ ču do vody před závodem. V jakých plaveckých disciplínách vám budeme moci fandit? Určitě 200 m znak. Věřím, že v nejbližší době splním limit na 100 m znak. V průbě‑ hu sezony se ještě definitivně rozhodnu, jestli budu závodit i na 200 m polohovku. Také doufám, že se kvalifikujeme jako polohová štafeta žen. Sledujete v médiích nebo prostřednictvím Českého olympijského výboru informace o nebezpečí nemocí způsobených virem zika? Samozřejmě dění kolem příprav peč‑ livě monitoruji. Jde ale o olympijské hry, kde si pořádající stát nemůže dovolit je‑ jich zrušení, neboť by organizátoři ne‑ uvěřitelně prodělali. Jediné, co podle mě může teoreticky hrozit, je odložení termínu olympiády. Ale i tento problém by se řešil s několika měsíčním předsti‑ hem, takže určitě hry nebudou v ohro‑ žení a vše se zdárně vyvine. Sportovci a fanoušci z celého světa se budou moci ve zdraví a pohodě zúčastnit a společně si hry užijí. Simona Baumrtová plavkyně – znakařka Datum narození: 24. 08. 1991 Místo narození: Chomutov Výška/váha: 176 cm/66 kg Největší dosavadní úspěchy: zlatá medaile 50 m znak z ME 2013, bronzová medaile 100 m znak MS 2012, stříbrná medaile 200 m znak z Letní univerziády 2015 46× mistryně plavání ČR (2006–2015) 17 titulů mistryně ČR v dorostu (2006–2009) 11násobná držitelka českých plaveckých rekordů Trenéři: MUDr. Tomáš Baumrt, Jaroslav Jezbera Za týden uplave v bazénu průměrně 50 kilometrů. Od roku 2009 každoročně zvolena Nejúspěšnějším sportovcem Chomutovska a je zatím jedinou jistou účastnicí OH v Riu z Ústeckého kraje. Oblečení českých sportovců na olympijských hrách v Riu bude zdobit kresba legendárního běžce a čtyřnásobného olympijského vítěze Emila Zátopka. Máte mezi českými sportovci z olympijské historie nějaké oblíbence? A kdo je vaším vzorem ze současné generace? Z historických osobností olympioniků nemám žádného konkrétního sportovní‑ ho hrdinu, ale už od malička mám jako vzor moji plaveckou předchůdkyni, zna‑ kařku Ilonu Hlaváčkovou. Loni jste navzdory obrovskému sportovnímu zápřahu úspěšně dokončila na Fakultě tělesné výchovy a sportu 42/43 Univerzity Karlovy magisterské studium fyzioterapie. Jak jste zvládala skloubit studium s náročným tréninkem? Máte teď více volného času? Škola mi při plavání nikdy moc ne‑ vadila. Jsem na sebe přísná, nerada odkládám věci na později, takže nebyl žádný zásadní problém školu dokon‑ čit. Navíc mi ve škole vycházeli učitelé časově poměrně vstříc. Přizpůsobili mi nějaké termíny, nebo umožnili náhradu nějaké výuky, když jsem byla na sou‑ středění nebo na závodech. Ale více volného času nemám ani nyní, proto‑ že jsem se rozhodla pro další studium navazujícího postgraduálního oboru kinantropologie. Využíváte znalosti ze studia fyzioterapie při vlastním tréninku? Hodně čerpám z toho, co jsem se na fa‑ kultě naučila. Vždycky jsem své poznatky přednesla trenérům a zapojili jsme je do tréninku. Využíváme poměrně hodně věcí, hlavně senzomotorický trénink, výživu, strukturu tréninku, metody odpočinku, relaxace, protažení a zpevnění. Chtěla byste v budoucnu působit jako fyzioterapeutka. Na jakou specializaci byste se zaměřila? Fyzioterapeut léčí problémy pohybo‑ vého aparátu. Pokud máte na mysli, ja‑ kým směrem bych se chtěla ubírat, tak je to víceméně jedno. Samozřejmě bych upřednostnila péči o sportovce, proto‑ že se v tomto oboru pohybuji celý život a mám s tím nějaké zkušenosti, ale moje ordinace bude jistě přístupná všem lidem. Pro všechny sportovce je aktuálním hlavním cílem letošní olympiáda v Riu. V jakém horizontu vidíte další pokračovaní vaší úspěšné plavecké kariéry? Tokio 2020 je pro mě další výzvou, ale nevím, zda vydrží zdraví a podpora od lidí kolem mě. Teď mám v hlavě pouze Rio, a co bude potom, to se uvidí. Možná bych se už naplno věnovala jen fyzioterapii, kterou mám vystudovanou a hlavně bych ráda založila rodinu. text a foto: Tomáš Vrba