NA CESTĚ K NÁRODNÍMU EUCHARISTICKÉMU KONGRESU 2015

NA CESTĚ K NÁRODNÍMU EUCHARISTICKÉMU KONGRESU 2015

Ročník XXVII., číslo 3
Vyšlo 13. září 2015
NA CESTĚ K NÁRODNÍMU EUCHARISTICKÉMU KONGRESU
2015
Roku 304 císař Dioklecián zakázal křesťanům pod trestem smrti vlastnit Písmo
a shromažďovat se v neděli ke slavení mše svaté. V Abiténě, v malém městečku
v současném Tunisku, bylo odhaleno 49 křesťanů, kteří slavili mši svatou navzdory
císařskému zákazu. Byli převezení do Kartága, kde je podrobil výslechu prokonzul
Anulino. Mezi jinými byla významná jedna odpověď, kterou dal Emeritus, když se
prokonsul ptal, proč překročili císařský zákaz. Odpověděl: „Sine dominico non
possumus“, bez nedělního shromáždění nemůžeme být. Chyběly by nám síly k tomu,
abychom podstoupili každodenní těžkosti a nepodlehli jim.
Po krutých mukách bylo 49 mučedníků zabito. Prolitím své krve potvrdili svou víru.
Zemřeli, ale zvítězili.
Zkušenost abitenských mučedníků je zkušeností, o které musíme přemýšlet také my ve
21. století. Z duchovního pohledu se svět, ve kterém žijeme, může zdát pouští stejně
nevlídnou jako ta „velká a strašná“ poušť, na které Hospodin dal svému lidu dar many
(Dt 8,15). Ježíš k tomu dodal: „To je ten chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí tento
chléb, bude žít navěky“ (Jan 6,58).
Potřebujeme tento chléb, abychom čelili námahám a únavě cesty. Účastnit se na
slavení neděle a živit se Eucharistickým chlebem je pro křesťana nutností, v níž může
nalézt energii potřebnou k další cestě.
Sv. Ignác z Antiochie označoval křesťany jako „ty, kteří dosáhli nové naděje“
a představoval je jako osoby „žijící podle neděle“. V tomto výhledu se antiošský biskup
ptal: „Jak bychom mohli žít bez Toho, na kterého čekali i proroci?"
„Jak bychom mohl žít bez Něho“. V těchto slovech sv. Ignáce je ohlas vyznání
mučedníků z Abitény: „Sine Dominico non possumus“, bez neděle nemůžeme být.
Musíme znovu objevit radost z křesťanské neděle, znovu objevit výsadu, že můžeme mít
účast na eucharistii, která je svátostí obnoveného světa.
PS: Už jste si objednali vstupenky na eucharistický kongres? :-)
Otec Jan
Okénko
-2-
13. září 2015
MATRIKY
Na společnou cestu s Božím požehnáním se v našem kostele vydali:
6.6. Petr Zahrádka z Oslavan a Eva Procházková z Jiříkovic
4.7. Jakub Kincl ze Šlapanic a Anežka Staňková z Jiříkovic
15.8. Lukáš Mička ze Zbýšova u Brna a Tereza Šinkyříková
z Brna
Ve společenství víry, naděje a lásky se s námi rozloučili:
2.7.
9.8.
17.8.
18.8.
22.8.
Amálie Štěpánková ze Šlapanic
Anna Ondráčková z Mokré
Jaroslav Fukal z Ponětovic
Vilém Jirušek ze Šlapanic
Růžena Šenkyříková z Jiříkovic
Z KALENDÁŘE
(15.9.-14.12.)
19.9.
30.9. – 2.10.
3.10.
17.10.
2. – 5.11.
30.11. – 4.12.
farní pouť na Vranov
návštěvy nemocných
biřmování v Podolí
Národní eucharistický kongres
návštěvy nemocných
návštěvy nemocných
ročník
1918
1924
1928
1947
1940
Okénko
-3-
13. září 2015
VÝZKUMNÝ ÚSTAV POZĎATÍN
Prázdniny jsou za námi a s nimi i farní tábor. Ten jsme letos prožili ve výzkumném
ústavu Pozďatín. A to mezi vzdělanými docenty a profesorem, kteří sestrojili stroj času,
abychom všichni mohli odcestovat do budoucnosti a pouze tam získat lék pro
profesorovu ženu, která trpěla velmi vážnou nemocí. Jenomže ani náš drahý profesor
není dokonalý a místo do budoucnosti nás stroj času odnesl postupně do pravěku,
starověkého Egypta, středověku a na divoký západ. V pátek se nám konečně podařilo
docestovat do budoucnosti a čtyři týmy: Sodíci, Koumáci, Zmutovaní Einsteinovci
a Homo šmirglus koťátkus, které mezi sebou soutěžili celý týden, čekal úkol nejtěžší a to
najít lék. Vyřešit indicie, najít mapu a doplavat na ostrov pro léčivou zlatou květinu se
jako prvním podařilo Sodíkům. Společně jsme poté dali napít odvar z květiny
profesorově ženě, která se uzdravila a za to nás bohatě odměnila.
O naše bříška se skvěle staral (ostatně jako vždycky) docent Krkovička. Velké
poděkování patří i našim docentkám MUDr. Zdravíčkové a MUDr. Přeživší, které zase
opečovávaly všechny naše rány a bolístky. Obrovský dík patří našemu prof. doc.
Ing. Guzzimu Ph.D., který tento tábor nesl na svých bedrech a poděkování patří i všem
ostatním docentům za jejich čas a ochotu strávit ho s dětmi. Velké díky patří také vám
všem, kteří jste nás podpořili svojí modlitbou či věcným darem. Tak zase za rok!
doc. Ing. Blonďatá Ph.D.
Okénko
-4-
13. září 2015
OSTROV POKLADŮ
I letos, jako každoročně, proběhl ve dnech 8. až 23. července v Náměšti nad Oslavou
tábor, tentokráte na téma Ostrov pokladů. Zúčastnilo se jej 29 dětí nejen z naší farnosti.
Proti sobě soutěžily 4 skupinky, a to Komáři, Mimoni z Karibiku, Dejvovy piraně
a Černá perla. Skupinky putovaly po ostrovech a plnily různé úkoly a také občas nalezly
něco, co jim pak pomohlo k cestě za pokladem. Ta vypukla předposlední den tábora asi
v největším horku, takže do tábora se nám vrátili černoušci, ale spokojení. Největší dík
za celý tábor patří asi našemu Pánu, že nám připravil nádherné počasí a všem za skvělou
partu. Nemohu se nepodělit o malý, i když možná i velký zázrak. Jelikož bylo opět
sucho, přestával téci potok, ze kterého odebíráme užitkovou vodu a hrozilo, že stejně
jako loni, budeme muset vodu dovážet od hasičů, ale tak nějak jsem byl letos v klidu,
i když na začátku stavěčky v potoce neteklo již nic a byly jen sem tam kaluže vody.
V neděli už jsem byl domluven s hasiči, že bychom začali vodu dovážet, když
najednou odpoledne začal téci malý potůček vody a vydržel do předposledního dne
tábora, kdy celý potok opět vyschl. Takže pak někdo řekněte, že Bůh naše modlitby
neslyší. Děckám se tábor moc líbil a některým se jaksi odtud po 16 dnech nechtělo.
Poslední noc deti prospaly, nebo spíše neprospaly u ohně venku a nechyběly slzičky
Okénko
-5-
13. září 2015
v očích při odjezdu a loučení. Někteří pak strávili ještě další den a půl pracovně při
pomoci s bouráním tábora, všem za to patří dík. A dík patří i všem vedoucím a nakonec
i vám, děcka, za skvělých 16 dní. Tábor 2015 je za námi, těšme se na Náměšť 2016.
Díky, Pane.
Petr Machain
DNY LIDÍ DOBRÉ VŮLE NA VELEHRADĚ
Velehrad není jen obec na Slovácku obklopená lesy a protkaná cyklostezkami. Je to
místo, kde se psaly dějiny. Ideální doba na návštěvu je 4. a 5. července, kdy obec prožívá
dvoudenní slavnosti. Jedná se o největší duchovní oslavy spojené se státním svátkem
u nás. Letošní 16.ročník byl ve znamení tří výročí – 70 let od konce II. světové války, 25
let od návštěvy sv. Jana Pavla II. na Velehradě a 1200 let od narození sv. Metoděje.
Při této příležitosti zazněla v bazilice naše státní hymna a Modlitba za vlast, kterou vedl
olomoucký arcibiskup Jan Graubner.
Na sobotu měli organizátoři jako každoročně přichystaný program pro celou rodinu
a každou věkovou kategorii. Vedle baziliky bylo pódium pro děti, pro které byly
přichystány nejrůznější aktivity, vystoupení, klauni a kolotoče. Hlavním lákadlem byl
známý mim a herec Michal Nesvadba.
Na hřišti ZŠ bylo pódium pro mladé s programem „Mladí fandí Velehradu.“
Hvězdou pódia byl oblíbený rapper Majk Spirit, slovenská skupina No Name a písničkář
Pavel Helan. Soutěživým dětem i dospělým byla určena fotografická soutěž, unikátní
přepisování Bible, interaktivní workshopy, klub deskových her, yoyování nebo rodinná
cestovatelská hra Velehradský pas, v níž se hraje o zájezd k moři pro celou rodinu.
Další pódium se svým programem stálo na nádvoří a bylo určené pro mezinárodní
setkání vozíčkářů. Setkání pořádá Maltézská pomoc, která zároveň zajišťuje veškerou
asistenční a zdravotní službu.
Ani 16. ročník nebyl ošizen o tradiční soutěž ve fotbalových dovednostech.
Uskutečnila se na fotbalovém hřišti. Výkony sledoval a hodnotil patron projektu Antonín
Panenka. Možnost dalšího sportovního vyžití byl turnaj v pingpongu s názvem
„Propinkej se na Velehrad,“ který probíhal v základní škole.
Zájemci o problematiku pěstounské péče mohli v sále Poutního domu navštívit
seminář vedený zkušenými odborníky v této oblasti. V archeoskanzenu Modrá probíhal
ekologicky laděný program o životním prostředí s živými zvířaty a širokou škálou
soutěží..
Ve staré škole se konala akce „Dejme Báře šanci na život“. Přímo na místě si mohli
zájemci (18-35let) nechat odebrat krev a zapsat se do registru dárců kostní dřeně, aby tak
pomohli 34leté mamince 5letých dvojčat, která patří mezi dlouhodobé organizátory
velehradských slavností a letos onemocněla akutní leukemií.
Okénko
-6-
13. září 2015
V 19.30 hodin začal před bazilikou na hlavním pódiu tradiční Večer lidí dobré vůle.
Moderátory benefičního koncertu, který je živě vysílán Českou televizí a Českým
rozhlasem, byli Barbora Černošková a herec Filip Tomsa. Ani letos nechyběl Hradišťan
s Jiřím Pavlicou. Kvalitní hudební zážitek uzavřela slovenská skupina No Name.
Velehradské slavnosti vyvrcholily v neděli slavnostní mší svatou, kterou sloužil
kardinál Dominik Duka. Červencové oslavy věrozvěstů jsou plné lidí dobré vůle. Svědčí
o tom viditelná pomoc potřebným i tamější atmosféra. Na charitativní projekty se letos
vybrala částka 1 300 000 Kč a i přes tropické teploty dorazilo na Velehrad kolem 20 000
poutníků.
rodina Králova
POUŤ RODIN
V sobotu 29. 8. 2015 jsme se s dětmi zúčastnili 12. diecézní pouti rodin ve Žďáru nad
Sázavou s mottem: Naším posláním je láska. Po krásné mši svaté, kterou sloužil
brněnský biskup Vojtěch Cikrle společně s královéhradeckým biskupem Janem
Vokálem, následoval bohatý program pro děti a na své si přišli i dospělí.
V kázání otec Vojtěch vyzdvihl důležitost instituce rodiny jako „soli země“. Kladl
velký důraz na význam komunikace mezi manžely i všemi členy rodiny navzájem.
Uvedl, že internet, byť jinak velice důležitý, ničí komunikaci v rodině a podílí se
významnou měrou na vzájemném odcizování se mezi jejími jednotlivými členy. Podtrhl,
že v dnešní době o sobě manžel či manželka říkají „já“ (jako jednotlivec), kdežto
v minulosti říkali automaticky „my“ (jako jeden celek), nikoli „já“ jako individualita.
Děti a rodiče se bojí navzájem sdílet a komunikovat spolu, což v dobách našich rodičů
nebylo. Dále otec biskup řekl, že na nás jako na rodiče spoléhá. Věří, že dáme svým
dětem do života příklad. Míša ministroval a všichni tito malí služebníci u oltáře pak
dostali dobrou, sladkou odměnu. Děti si mohly jednak zasoutěžit, jednak zhlédnout
divadlo a něco pěkného si vyrobit, čehož všeho patřičně využili, a to nejen Míša s
Evkou. Na závěr po požehnání otce biskupa Vojtěcha jsme se průvodem odebrali do
kostela na Zelenou Horu, kde jsme po modlitbě litanie ke všem svatým dostali požehnání
na cestu domů a k řešení svízelů každodenního života.
Pouť nás obrovsky obohatila a už se těšíme na další - příští rok v srpnu.
Hana, Míša, Evka Staňkovi
Okénko
-7-
13. září 2015
ROZHOVOR S O. VLADIMÍREM
Od 1. srpna 2015 nastoupil do Prace nový farář otec Vladimír Langer, kterého jsme
požádali o rozhovor.
Otče Vladimíre, jménem redakce farního časopisu Okénko bychom Vás chtěli co
nejsrdečněji přivítat na novém působišti, které zahrnuje i farnost Prace. Dovolte
prosím pár otázek:
Kde jste se narodil a prožil své dětství a mládí?
Narodil jsem se v Bosonohách, tam jsem prožil i své dětství a mládí.
Odkud k nám přicházíte a kolikátým působištěm Vaše nové farnosti (Telnice, Sokolnice a
Prace) jsou?
Moje působiště jsou: Balduinstein a.d. Lahn, Nové Město na Moravě (žďár, Sněžné,
Krásné), Protivanov, sekretář biskupa, Čebín (Veverská Bítýška, Chudčice, Lažánky,
Drásov), Břeclav-Poštorná (Lednice na Moravě) a nyní Telnice, Prace.
Máte nějakého oblíbeného světce nebo oblíbenou osobnost, kterými se inspirujete?
Ze světců je to Filip Neri a Jan Evangelista, z žijících biskup Franz Kamphaus.
Jak nejraději relaxujete, jaké jsou Vaše záliby, co rád děláte?
Mám rád hudbu a přírodu.
Máte nějaké životní krédo?
Aby tvá práce nebyla zbytečná, modli se.
Jaký je Váš první vzkaz pro nové farníky?
Těším se na spolupráci se všemi, kterým leží na srdci hlásání evangelia a dobro
farnosti.
Za rozhovor děkuje Petr Horák
UNITED: MÍSTO PRO SETKÁNÍ S KAMARÁDY I BOHEM
Křesťanský festival UNITED se uskutečnil na konci srpna ve Vsetíně. Program byl
založen na vystoupení různých hudebních skupin – například polských Maleo Reggae
Rocekres, slovenské skladatelky Janais, worshipové kapely ESPÉ a dalších. Nabídl také
další doprovodný program. Jaké jsou důvody pro navštívení podobného festivalu? A co
může mladým lidem dát? Na podobné otázky odpovídal pro Okénko Honza Klaška.
Okénko
-8-
13. září 2015
Proč ses rozhodl UNITEDu zúčastnit?
Na UNITED jsem jel ze dvou důvodů - vidět se s kamarády, se kterými jsem se dlouho
neviděl a duchovně načerpat. Navíc mi to spousta lidí doporučovala.
UNITED je ale především hudební festival. Kapely tě nelákaly?
Já jsem ze začátku moc nevěděl, co očekávat. Většinu kapel jsem neznal. Potom ale
některé skupiny překonaly moje očekávání. Měly zajímavý repertoár, hrály vlastní písně
nebo to byly zahraniční skupiny s dlouholetým účinkováním v jejich domovině plus
výhry místních i světových hudebních cen.
Jaké to například byly skupiny?
Například chorvatská kapela Octoberlight, která jako jediná hrála na žesťové nástroje,
dále Maleo Reggae Rocekres nebo vsetínská skupina Zemětřes.
Mluvil jsi také o duchovním načerpání …
Jasně. Pro mě je právě z hudby toto načerpání nejlepší. Ale program nabízel i různá
svědectví, filmy nebo krátké promluvy mezi výměnami kapel, které nás měly oslovit
a posunout blíže k Bohu.
Doporučil by jsi tedy tuto akci dalším mladým lidem? A proč?
Obecně nerad doporučuji, protože ne všechno z programu oslovilo mě a určitě ne
všechno z programu osloví i ostatní. Ale pokud máte rádi křesťanskou hudbu a rádi
chválíte Boha písněmi, pak věřím, že by UNITED stál za zkoušku.
Za rozhovor děkuje Hana Sedláková
PAPEŽ OPRAVDU VE ŠLAPANICÍCH ANEB NAŠE RESTITUCE
Jako snad na každé faře i ve Šlapanicích se stává, že občas u dveří zazvoní
bezdomovec. Chtějí peníze, protože už 3 dny nejedli anebo zrovna potřebují vlakem
do Chebu. Většinou se domluvíme a spokojí se s nabídnutým jídlem. Jeden se ale velmi
vehementně domáhal peněz a přitvrdil: „Dostali jste miliardy a nechcete nic dát!“
Jak je to tedy vlastně s těmi restitucemi, a konkrétně s našimi, šlapanickými?
Podle příslušného zákona mají církve nárok na vrácení movitého a nemovitého
majetku, který k 25.2.1948 nezpochybnitelně vlastnily. Protože ale z různých důvodů
nelze vrátit všechen majetek, byla stanovena odpovídající finanční náhrada, která má
kompenzovat právě tuto část majetku, který nelze vrátit. K celému procesu lze mít řadu
výhrad z té či oné strany, ale jedno je jisté: Církve po několika staletích budou moci být
ekonomicky nezávislé a hradit si své náklady samy. Ze zkušenosti víme, že chce-li
někdo někoho mít v hrsti, nejsnáze to lze právě přes peníze. Jaké má církev záměry
s vráceným majetkem, to by mohlo být tématem některého z příštích článků.
Okénko
-9-
13. září 2015
Naše parcela
Po celý rok 2013 velmi intenzivně pracovalo v Brně na biskupství tzv. restituční
pracoviště, které mělo za úkol dohledat všechen nemovitý majetek, který historicky
mohl patřit církvi: různá obročí, mešní nadace, nadace věčného světla, zkrátka vše, co
mohlo připomínat souvislost s církví. Následně pak byly tyto parcely identifikovány
v současném systému a prozkoumány, zda je lze restituovat, tj. zda jsou v držení státu.
Pak byly zpracovány výzvy a farnosti byly informovány, aby se k tomu vyjádřily.
Ke dni 1.12.2013 jsme takovouto výzvu obdrželi i my. Její znění včetně identifikace
parcel lze nalézt na farních stránkách: http://farnostslapanice.cz/node/1222.
Po odsouhlasení kompletnosti seznamu jsme pak následně obdrželi k podpisu žádost
o fyzické vydání. Protože všichni víme, jak to někdy vypadá s rychlostí našich úřadů,
a protože v zákoně nebyla stanovena žádná sankce za nedodržení lhůt ze strany povinné
osoby, čekají naše žádosti podle informací z června 2015 na zpracování dosud.
Jaké nemovitosti by tedy měla naše farnost dostat? Jedná se o 10 pozemkových parcel
ve šlapanickém katastru:
číslo parcely
3076/1
3076/3
3117/98
3129/1
3129/62
druh pozemku
orná půda
orná půda
orná půda
orná půda
orná půda
Okénko
3129/103
3129/104
3129/189
6283
6309
- 10 -
13. září 2015
orná půda
orná půda
orná půda
orná půda
orná půda
Jelikož se jedná v současnosti o obdělávané pozemky uvnitř větších celků, zůstanou
s největší pravděpodobností tak jak jsou, pouze jako noví vlastníci uzavřeme nájemní
smlouvy s dosavadními hospodáři na těchto pozemcích.
Zajímavá je parcela č. 6283, která se nachází v areálu letiště. Pohled na katastrální
mapu na obrázku nám ukáže, že se jedná o bývalé pole s výměrou necelých 4000 m2,
které se ovšem nachází skoro přesně tam, kde stál papežský oltář. Takže papež Benedikt
byl v r. 2009 nejen ve Šlapanicích (tj. na šlapanickém katastru), ale dokonce u nás,
na farském! :-)
Otec Jan
Naše parcela
Okénko
- 11 -
13. září 2015
PAŘÍŽ „MĚSTO NAŠÍ PANÍ“
Francie je zemí Matky Boží, kterou Francouzi s velikou úctou a vroucností nazývají
Naše Paní - Notre Dame. K jejímu uctění je zasvěceno mnoho kostelů a katedrál po celé
zemi. Asi nejznámější je slavná a obdivovaná katedrála Notre Dame v Paříži. Vévodí
ostrovu Île de la Cité v samém srdci města. Stavba katedrály započala roku 1163,
základní kámen položil papež Alexandr III. Byla dokončena v roce 1345. Od dokončení
stavby až do dnešních dní má Notre Dame stále významné místo v životě hlavního
města, dodnes se zde píší jeho dějiny.
Průčelí katedrály Notre Dame, mohutné a vznešené ve svém stylu, charakterizují dvě
69 metrů vysoké věže. Při vstupu do katedrály vás okamžitě ohromí nesmírný prostor
hlavní lodě, její hloubka a výška, ale především ušlechtilé proporce. Reliéfní výzdoba je
věnována tématice života Panny Marie a Svaté Anny. Je zde vyobrazen Poslední soud
Páně a vznosná galerie judských a izraelských panovníků. Až dramaticky působí
kontrast mezi celkovým přítmím a ostrým světlem dopadajícím na sloupy chóru, což
zdůrazňuje posvátný význam katedrály.
Vpravo od oltáře je vystavena k uctění proslulá gotická Madona pařížská, ochránkyně
všech, kteří se k ní utíkají. Každý známe ten pocit, co člověka zasáhne při návštěvě
významného poutního místa vzdáleného od domova v cizí zemi, ten pocit přetrvává
a v těžkých chvílích člověka posiluje.
Katedrála se po svém vzniku stala také milosrdným útulkem nešťastníků. Nemocní,
kteří sem přicházeli snažně prosit Boha a Pannu Marii o zmírnění svých utrpení, mohli
zůstat až do úplného uzdravení pod dohledem lékařů. Nedaleko dveří jim byla přidělena
kaple osvětlená šesti lampami.
Okénko
- 12 -
13. září 2015
Během času zejména však v období Francouzské revoluce katedrála značně zchátrala.
V té době napsal Victor Hugo slavný román Chrám Matky Boží v Paříži, což vyvolalo
velikou odezvu veřejnosti a katedrála prochází rekonstrukci do dnešní podoby.
Na památku slavnostní mše, kterou sloužil papež Jan Pavel II. 31. 5. 1980, při
příležitosti návštěvy Francie v katedrále, přejmenovali pařížští radní v roce 2006 náměstí
před katedrálou na „Notre Dame Place Jean Paul II.“
Dá se vystoupit na severní věž, což představuje vystoupat 422 schodů, odměnou je
překrásný výhled na střed Paříže. Současně se člověk ocitá na střeše chrámu ve světě
všemožných kamenných chimér, skřetů, chrličů a nestvůr, které sem umístil při
rekonstrukci architekt Viollet le Duc na odvrácení veškerého zla.
Také plavba na lodi kolem katedrály meandrem řeky Seiny je překrásným zážitkem,
zvláště večer když je katedrála nasvícená.
Katedrála stojí v pomyslném středu Paříže a současně také v „symbolickém“ středu
země. Je zde stále rušno, zdržují se turisté a obdivovatelé katedrály z celého světa. Před
katedrálou je umístěna v dlažbě kruhová měděná růžice s tak zvaným „bodem nula“,
odkud jsou měřeny všechny vzdálenosti v Paříži i v celé Francii. Traduje se, že kdo se na
Okénko
- 13 -
13. září 2015
tento bod postaví, určitě se do Paříže vrátí. Jen je mnohdy nutné si chvilku postát ve
frontě.
Možná odměnou za důvěru, kterou Francouzi vložili do rukou své Notre Dame,
vybrala si Panna Marie Francii ke svému cyklu zjevení devatenáctého století. To první se
událo právě v Paříži, předcházelo zjevením v La Salettě a v Lurdech.
Z rušného místa před katedrálou se dá dojít neméně rušnými ulicemi svažujícími se
k Seině k nedalekému klášteru řeholního společenství dcer křesťanské lásky, které
založil svatý Vincenc z Pauly společně se svatou Louisou z Marillac sídlícímu v rue du
Bac číslo 140. Poslání kláštera se vyznačuje službou opuštěným dětem, ženám i starým
lidem. Asi by mě nikdy nenapadlo, že uprostřed hlučícího města se nachází oáza klidu
a míru.
V prosté kapli kláštera došlo dne 18.7.1830 k prvnímu mariánskému zjevení
19. století. Panna Maria si ke svému zjevení vybrala prostou sestru Kateřinu Labouré
v době jejího noviciátu. Kateřina se narodila v roce 1806 jako devátá z jedenácti dětí.
Její rodiče, se živili zemědělstvím, byli to hluboce věřící křesťané. Svoji početnou
rodinu vychovávali v bázni Boží, v lásce k Pánu Bohu a k Panně Marii. Bohužel paní
Labouré zemřela už v roce 1815, kdy bylo Kateřině devět let. Dítě, sirotek, si hledalo
matku v Panně Marii. Pár dní po matčině smrti překvapila pomocnici v domácnosti,
když se vyšplhala na stůl, vzala z krbu sošku Panny Marie a pevně ji svírala v drobném
náručí. Když jí bylo 12 let, její starší sestra odešla k Dcerám křesťanské lásky. Vedení
domu svěřil otec Kateřině. Už jako čtrnáctiletá se začala pravidelně každý pátek a sobotu
postit a chodila i v týdnu na mši svatou. Do školy nechodila. Číst a psát se naučila
později. A to dost nedokonale. Při prvním svatém přijímání slyšela Boží volání. Chtěla
se stát řeholnicí. Nevěděla však, do které řeholní společnosti má vstoupit. Pomohl jí sen,
ve kterém viděla ctihodného kněze, který ji řekl: „Jednou budeš šťastná, že jsi mou
duchovní dcerou. Pán Bůh má s tebou zvláštní úmysly.„
Dne 21. dubna 1830 byla přijata do noviciátu v rue du Bac. V klášteře se s pečlivostí
a pokorou starala o hospodářství, pěstovala zeleninu, krmila drůbež a v přilehlém
starobinci se starala o nejtěžší případy.
Panna Marie se zjevila sestře Kateřině celkem čtyřikrát, předpověděla pád monarchie,
válku s Pruskem i některé hrůzy Pařížské komuny. Zjevila se v době, kdy byla církev
zraněná a zničená francouzskou revolucí, v době kdy bylo církví pohrdáno rodící se
vědou a právě v tu chvíli se objevuje Panna Maria, aby znovu obnovila víru a naději.
Při druhém zjevení 27. listopadu v předvečer adventu měla na sobě Blahoslavená
Panna bílý, červeně se třpytící šat, stála na zeměkouli a pod jejíma nohama se svíjel had.
V rukou držela malou zeměkouli, oči měla pozdviženy k nebi, a zatímco tuto zeměkouli
obětovala Bohu, řekla: „Koule, kterou vidíš, představuje celý svět a každého člověka
zvlášť.“ Náhle byly její prsty pokryty prsteny s krásnými drahokamy, z kterých
vycházely paprsky. Maria řekla: „Paprsky jsou znamením milostí, které já vylévám, na
všechny, kteří mě o ně prosí.“ Když se Kateřina podivila, že z některých drahokamů
paprsky nevycházejí, Blahoslavená Panna ji řekla: „Drahokamy, které nevysílají
Okénko
- 14 -
13. září 2015
paprsky, představují milosti, o které mě lidi
neprosí.“ Potom se vytvořil okolo Panny
Marie oválný rám se slovy: „Ó MARIA
BEZ HŘÍCHU POČATÁ, PROS TA NÁS,
KTEŘÍ SE K TOBĚ UTÍKÁME.“ Zároveň
slyšela sestra hlas: „Nech podle tohoto
vzoru razit medailku. Osoby, které ji budou
nosit, dosáhnou veliké milosti.“ Nyní se
obraz obrátil a sestra Kateřina viděla, jak by
měla vypadat zadní strana medailky.
Písmeno M, nad ním vyčníval kříž. Dole
srdce Ježíšovo a Mariino. První obklopeno
trnovou korunou, druhé probodnuto
mečem. Okolo bylo dvanáct hvězd jako
výraz apoštolského poslání. Celá medailka
je znamením Boží lásky k veškerému
lidstvu. Kateřina byla při svém svatořečení
v roce 1947 nazvána světicí mlčení.
Dlouhých šestačtyřicet let nevyzradila
nikomu,
kromě
svého
zpovědníka,
tajemství svých setkání a rozmluv s Pannou
Marií. Zůstávala nenápadná a trpělivá
k ústrkům, ač vnitřně bohatá a plná
hlubokých duchovních zážitků. Až několik
měsíců před svou smrtí se svěřila řeholním
spolusestrám. Mariinu prosbu o zhotovení
zázračné medailky, která by zajistila bohaté
milosti a splnění zbožných přání těm, kdo ji
budou nosit, vyplnila Kateřina prostřednictvím svého zpovědníka. Se svolením
pařížského biskupa zajistil abbé Aladel ražbu u jednoho pařížského továrníka. Už
v prvních čtyřech letech bylo prodáno více než dva miliony medailí a dodnes jsou stále
žádány. Nedá se ani vypovědět, kolik milostí medailka Panny Marie zprostředkovala. Ne
nadarmo byla nazvána „Zázračná medailka“. Rychlostí se rozšířila nejen po Evropě, ale
po celém světě. Vyvolala žádoucí víru. Neočekávaná uzdravení, poskytla ochranu
v nebezpečí těla i duše a nápadná obrácení ukazují, že Maria dodržela svoje slovo.
Zázračná medailka vyvolala žádoucí živou víru, která byla velice potřebná. Nápis na
medailce „PANNA MARIA BEZ HŘÍCHU POČATÁ“, připravoval srdce katolíků na
slavnostní akt, při kterém Pius IX. 8. prosince 1854 vyhlásil dogma „Neposkvrněného
početí“, kterému uvěřil celý svět, že Panna Maria byla od prvního okamžiku početí
zachráněna od dědičného hříchu. V roce 1858 bylo dogma v Lurdech opět potvrzeno.
Okénko
- 15 -
13. září 2015
Kateřina Labouré byla po skončení noviciátu poslána do chudobince na předměstí
Svatého Antonína ve 12. okrese Paříže. Tam strávila zbytek svého života. Vykonávala ty
nejtěžší práce u starců, v kuchyni a v krejčovně. Zemřela ve věku sedmdesáti let dne
31.12.1876.
Při příležitosti 150. výročí zjevení v roce 1980 navštívil kapli v rue du Bac Svatý otec
Jan Pavel II. Svou osobní modlitbou k Matce Boží se připojil k zástupům věřících:
„Já chci dnes na tomto milostivém místě obnovit svou důvěru k Tobě, Matko,
a hlubokou oddanost, kterou jsi mi vždy laskavě udělovala. Já, pokorný Petrův
nástupce,přicházím, abych ti svěřil duchovní obnovu církve.“
Rue du Bac je stále navštěvována. Z ulice je to docela obyčejný dům. Od těch
okolních se liší pouze sochou umístěnou ve výklenku domu, kde je znázorněno setkání
Kateřiny s Pannou Marií. Do kaple zasvěcené „Zázračné medailce“ se vchází z ulice
úzkým průchodem zdobeným sochami světců. Přicházíme v příhodnou dobu. Právě
začíná mše svatá. Kaple je plná lidí, sotva se tam vměstnáme. Mše ve francouzštině zní
poněkud neobvykle, avšak je to krásný zážitek. Po skončení bohoslužby jsme si mohli
prohlédnout osvětlený oltář s Pannou Marií, jejíž podoba je vyražená na medailce.
Na stěně je vyobrazeno první setkání Kateřiny s Pannou Marií, kdy ještě jako mladá
jeptiška klečí u Mariiných nohou. Vpravo od oltáře je umístěna skleněná rakev, kde
spočívá neporušené tělo Kateřiny Labouré tak, jak bylo nalezeno při exhumaci
za asistence lékařské komise v roce 1933. Z jejího zjevu vychází neobyčejný klid a mír.
Nad jejím relikviářem je socha svatého Vincence obklopena plameny. Je symbolem
lásky k bližnímu, kterou hořelo jeho srdce. Svým příkladem získal mnoho mužů i žen na
cestu milosrdné lásky a zvláště tím, že založil Společnost misionářů a Společnost dcer
křesťanské lásky.
Vlevo od oltáře odpočívá svatá Lujza de Marillac. Věta napsaná zlatými písmeny
připomíná její poslední rady dcerám křesťanské lásky: „Velmi se snažte sloužit chudým
a především žijte mezi sebou ve velké jednotě a srdečnosti, milujte se navzájem, abyste
napodobovaly jednotu a život našeho Pána a vzývejte Pannu Marii jako svou jedinou
Matku.“
Vedle oltáře je umístěna pamětní plaketa jako upomínka na vzácnou návštěvu papeže
Jana Pavla II.
V malém obchůdku u vchodu jsme si mohli zakoupit medailky na památku i pro své
blízké a nechat si je posvětit.
A ještě jedna zajímavost, která se váže k tomuto místu. V roce 1951 vyzval jeden ze
zakladatelů EU Robert Schuman členy první Evropské komise, aby posoudili 12
předložených návrhů na vlajku Evropské unie. Asi se málo ví, že jeden návrh předložil
i poštovní úředník Evropské komise Arsene Heitz. Bylo to dvanáct zlatých pěticípých
hvězd na azurovém podkladu. Arsene Heitz byl pravidelným návštěvníkem pařížské
kaple v rue du Bac a nechal se inspirovat zázračnou medailkou. Navrhl dvanáct hvězd
jako symbol EU. Návrh poštovního úředníka Arsene Heitze byl schválen Evropským
Okénko
- 16 -
13. září 2015
shromážděním jako nový symbol EU. Modrá vlajka s 12 hvězdami poprvé slavnostně
zavlála 13. prosince 1955.
Dnes, když hrozí nebezpečí, že teoretický a praktický materialismus vše pohltí, se
můžeme s důvěrou po vzoru Maxmiliána Kolbeho, který byl horlivým nositelem
a šiřitelem medailky, obracet k Panně Marii slovy: „Ó MARIA, BEZE HŘÍCHU
POČATÁ, ORODUJ ZA NÁS, KTEŘÍ SE K TOBĚ UTÍKÁME“, tak jak si Panna Maria
přála, když dala světu medailku.
Miroslava Jetelinová
POUTNÍ ZÁJEZD S CÍLEM V LURDECH
Odjeli jsme ze Slavkova 2. července 2015 po poledni. Paní Jarmila Hladká vedla
zájezd a její syn Roman řídil, druhý šofér byl z Velké Bíteše. Duchovní vedení měl
P. Milan Vavro. Přibrali jsme poutníky v Brně na Zvonařce. Modlím se radostný
růženec s myšlenkou ke každému Zdrávasu a seznamuji s dnešními liturgickými texty;
přidám i nějakou anekdotu. Dále nastupují poutníci u Jihlavy, u Plzně a v Rozvadově.
K večeru se už přepravujeme přes německé území. Ráno v pátek 3. 7. 2015 jedeme
pohořím Jura směrem na Lyon.
3. 7. je svátek sv. Tomáše, apoštola. Podle syrské tradice působil v Sýrii. Dnes se
slaví přenesení jeho ostatků. První naše zastávka v Burgunsku je v Taizé
v mezinárodním ekumenickém středisku. Zvony nad vstupem zvou k ranní pobožnosti.
Uvnitř kostela uprostřed je výzdoba s rozžatými svíčkami. Po krásném dvouhlasném
zpěvu žalmů a modliteb se podává posvěcený chléb jako Eucharistie.
Po skončení odchází asi 60 bratří v bílých oděvech, poslední v doprovodu děti jde bratr
Alois, představený komunity.
Po pobožnosti se množství mladých staví do fronty ke snídani, k občerstvení slouží
i prodejní stánky, které se otevírají později.
My jdeme na místní hřbitůvek, kde leží v prostém hrobě zakladatel ekumen.
střediska v Taizé v r. 1940 „bratr Roger“ jen toto jeho jméno je uvedeno na kříži ze
dřeva na jeho hrobě. Prostranství hřbitova uklízejí mladí dobrovolníci. Jedeme kolem
starobylého kláštera v Cluny (město má 5 tis. obyv.), pod tento klášter spadalo ve
středověku 1450 klášterů. Vinná réva, kterou k nám přivezl z Burgunska už Karel IV.,
je oblíbená na celém světě. Slavné víno „božolé“ rád popíjel i někdejší pražský kapit.
vikář Ant. Stehlík. Další zastávka je v Paray le Monial. Navštěvujeme kostel
Nejsvětějšího srdce Ježíšova (z r. 1109 – kopie kostela v Cluny) a kapli zjevení, kde se
modlíme u těla sv. Markéty M. Alacoque. Sv. Markéta složila r. 1672 slib, byla
ošetřovatelkou. Ctitelka Srdce Ježíšova, zemřela r. 1690. P. Colombiére, její duchovní
rádce.
Směřujeme do Sept Fons, trapistického kláštera v rovinaté krajině.
Okénko
- 17 -
13. září 2015
Jedoucí traktor nám připomněl hospodaření zdejších bratří. Náš rodák z Jíříkovic Ant.
Buchta se sem přijel podívat po maturitě a rozhodl se zde zůstat. Po 11 letech přijal
kněžské svěcení. Primici měl ve Šlapanicích r. 2006 v zimě. Je právě v klášteře v Novém
Dvoře u Plzně. Bratři se sami živí svou prací, prodávají sirupy a obilní klíčky.
V 15 hodin mše svatá pro nás připravená jedním bratrem z Prahy, který nás doprovázel.
Potom jsme byli občerstveni zmrzlinovými dorty velmi dobré chuti. Bylo velké horko.
Zaujala nás také technika vjezdu auta do kláštera: automaticky se odsune celá zeď na
kolejničce. Soustava kanálů umožňuje dovolenou na lodi. V Nevers jsem navštívili
klášter, kostel, neporušené tělo sv. Bernardety, její muzeum. Přespali jsme v ubytovně.
Po snídani odjezd směr Moulins Clermont Ferrand. V roce 1889 zde byla založena
firma Michelin pneu. Měla i 30 000 zaměstnanců, ale kvůli zavedení umělých hmot byla
později propuštěna polovina zaměstnanců. Bratři Michelini vypsali roku 1911 soutěž
o 10 000 Franků a vyhráli: přistáli letadlem. „Černé město“ z vulkanického kamene.
Roku 1630 spojil Ludvík XVI. města Clermont a Ferrand. Viadukt 990 m. Zachariáš,
manžel sv. Veroniky, má hrob v Rocamadour. (skála sv. Amadoura) Je to významné
poutní místo nad kaňonem řeky Alzou. Pod skalním převisem jsou stupňovitě stavby,
křížová cesta. 7 kostelů socha Černé Madony ze 12. století. Roku 1166 neporušené tělo
manžela sv. Veroniky Zachariáše. Za islamského vpádu tělo bylo páleno, neshořelo tak
je rozsekali na kusy. Ve 14.30 byla mše. Jezdí výtah, svezli jsme se. Byl tu kdysi
i Karel IV. s Blankou z Valois. Francii navštíví ročně 70 milionů lidí, drží tím první
místo na světě. Vlastní atraktivní a umělecké památky.
Toulouse: špičkový letecký průmysl. Spisovatel Exupery odtud létal. Letadla Concord,
airbusy, výzkum raket, výcvik kosmonautů. 112 tisíc studentů, druhý největší počet ve
Francii. Největší propast na světě, hluboká 1300 metrů. Průsmyk do Španělska. Trať
1630 m. Průsmyk do Andorry 1931 m. Přechod železnicí, hrozba lavin. Výška 3405 m
Pico de Anetto.
Příjezd do Lurd a ubytování. Zde se vždy po 2 týdnech mění jednosměrky kvůli
prodejcům. Za křížovou cestou je park, ubytování církevních hodnostářů. V neděli
5. července 2015 je tento program: ráno snídaně v domě sv. Petra a Pavla, kde jsme
ubytováni. V 9.00 v podzemní bazilice sv. Pia X., mezinárodní mše sv., vedená
kardinálem z Peruggie. Bylo asi 12 biskupů, mnoho kněží, asi 40 ministrantů, pěvecký
sbor s hudebními nástroji, nástup mladých poutníků s vlajkoslávou a symboly či
korouhvemi. Církení školy z Bradbury v Anglii, žlutá trička. Alelujové zpěvy působily
mohutně ve vícehlasu. Bylo tam příjemně, venku horko. Po mši sv. se šlo průvodem
k jeskyni zjevení Neposkvrněné Panny, takže jsme zmeškali promítání, které viděli naši
čeští poutníci. Křížová cesta trvala do 13.00 chodili jsme podél sousoší představujících
jednotlivá zastavení. U jednoho zastavení je 7 až 14 soch. Nejvíce u 12. zastavení.
Prosili jsme přitom za různé potřeby naše i obecné. Odpoledne byla adorace v podzemní
bazilice z pravé strany u oltáře, který je stavěn do čtverce. Pak žehnání monstrancí
přítomným nemocným a dalším účastníkům. V 18.30 večeře, stravovali jsme se v jídelně
Panny Marie, kde byly celkem pro nás výhodné ceny, vydatná strava. Pak se
Okénko
- 18 -
13. září 2015
shromažďujeme u sochy „P. Marie korunované“ a v 21.00je světelný průvod, kterým
jsou Lurdy známé. Růženec se modlil v různých jazycích, česky se pomodlili dva
Zdrávasy. Zpívala se lurdská píseň s rozžatými svíčkami. První kostel u místa zjevení
pomáhal hloubit i tatínek sv. Bernardety. Ona odešla do kláštera do Nevers v r. 1866.
V 70. letech 19. století byla stavěna Horní bazilika. Jako poslední byla zřízena spodní
Růžencová bazilika. Boční kaple jsou barevné výjevy tajemství růžence. Čtrnáctá kaple
je naše, což připomíná i nápis nad obrazem. Od nás jezdily vlaky do Lurd, díky Otci
Kolískovi máme v Lurdech svoji kapli. Otec Milan Vavro pilně natáčel kamerou.
Růženec světla je na stěnách zvenku.
6. července 2015 jsem sloužil pro naše poutníky mši sv. v prostředním kostele.
Koupání v lurdském prameni. Jako muži jsme nemuseli čekat. Ochotní zřízenci dali
přehoz, udělali kříž a ponořili do vody. Venku od pramene k bazénkům byly rozžaté
velké svíce od poutnických skupin, jedna vážila snad až 15 kg, cena za ni až 270 euro.
Odpoledne v podzemní bazilice eucharistická adorace s žehnáním přítomným. Naplnili
jsme svoje umělé láhve lurdskou vodou a nesli pak na zádech v batohu při večerním
světelném průvodě. Spolupoutník pan Jerzy Kaczor z Brna mi pomohl nést tašku s
vodou do ubytovny.
V úterý 7. července 2015 byla ráno mše v kapli u začátku křížové cesty. Sloužil ji
P. Pavel Buchta. Odjížděli jsme s pěknými dojmy a památkami na tuto pouť krajinou
rozvodí dvou moří. Atlantiku a Středozemního moře. Narbonne: křižovatka dálnic. Roste
zde rozmarýn, myrta, palmy, tamaryšky, agave, olivy, pinie, koření, levandule.
Směrovky na město sv. Ludvíka a deltu řeky Rhony. Camarc: koně, býci, plameňáci.
Nimmes, riflovina, obuv, oděvy, konzervárny. Lahůdky, mandle, ořechy. Pramen
Nemausus, vznikalo město Nimmes. Rozkvět za císaře Hadriána, upevnil hradby.
Amfiteátr je velikostí na 20. místě na světě, ale nejlépe zachovalý, pro 21 tisíc diváků.
Akvadukt Pont di Gard je znázorněn na pětieurovce. Dvoupatrový, 49 m vysoký, 3 m
široký, měl 50 km, je zachováno 275 m , bez malty. Avignon má 100 tisíc obyvatel. Kraj
Remoulé, papež r. 1309 odešel do Francie. Nástupcem Klementa V. byl Jan XXII. Roku
1365 došlo k vydrancování města. Bylo placeno velké výkupné. Roku 1377 návrat
Urbana VI. do Říma. Byli dva papežové. Zahrady, katedrála, paláce. Hradby Klement
VI. o 100 let předběhl dobu. 1342-52 stavba nového paláce. Evropský most na Rhoně.
Na náměstí prováděli zajímavou podívanou mladíci a kaskadérskými kousky, stoje a
otáčení na hlavě, na rukou. Nastrojené dívky svými tanečními kostýmy. Nocleh v
Bollene. Ukrajinci žijící v Portugalsku bydlí v ubytovně F1 a jezdí do práce ve Francii.
Bylo velké horko. Venku u ubytovny je kruhové schodiště, večer se tam poutníci bavili,
nedaleko byl i ohňostroj po 20 minut.
Středa: po snídani jedeme 3 hodiny k sv. Janu Maria Vianneyovi. Ranní modlitba
v autobuse. P. Buchta. Laudy, slavný růženec v předříkávání se lidé střídali. Atomová
elektrárna v údolí Rhóny. Vinohrady založili Římané, řeka Isar. Vodní přehrada se
jednou protrhla, nastala hotová katastrofa. První vinná oblast Francie, víno už přivezli
Řekové. Rubínově červené víno. Zácpa na silnici u Lyonu. 1850 m dlouhý tunel pod
Okénko
- 19 -
13. září 2015
horou Fourviére, „bouchon“ = zácpa vozidel. Známé jsou lyonské veletrhy textilu.
Římané je nazvali Legidonum, z toho název Lyon. Saleziáni z Francie jezdili na kole do
východních zemí. P. E. Rakovský zajišťoval pro ně ubytování v Brně. Soutěžili s
Marseillí, zaostali, snaha vyrovnat se nové tramvaje, dálniční obchvat. Centrum
Interpolu. Málo bezpečné místo.
ARS sur Formance-Sanctuarium. Zde se nachází starý kostel, nový přistavěný,
podzemní kostel, kaple se srdcem sv. faráře, fara, obchůdek Providence. Proběhla česká
mše sv. u hrobu světce. Sloužil ji děkan M. Vavro. Sv. Jan M. Vianney se nar. r. 1786,
a měl jít na vojnu. Chodil pozdě do školy, k 1. sv. přijímání šel tajně, za francouzské
revoluce ani do kostela tehdy nesměli. Když se situace trochu uvolnila, šel studovat
na kněze. V Arsu až 16 hodin denně zpovídal. Viděl do budoucnosti. Dvakrát chtěl před
návalem poutníků utéct. Obětoval se pro své farníky.
Následovala prohlídka bývalé fary v původním stavu jako za sv. Jana. Cestovali jsme
pak autokarem směr Citeaux. Sv. Bernard z Clairvaux: Po smrti své matky se změnil,
vstoupil do kláštera v Citeaux, cisterciáci. Zde působilo 30 vzdělaných a urozených
kleriků a laiků, i jeho rodní bratři. Proběhla zde reforma. 3 roky mystického života. Roku
1115 opat jej pověřil vedením, vysvěcen na kněze, pak exploze, 700 mnichů, 160
přidružených klášterů. Měl vzácný dar slova. Provozoval rozsáhlou korespondenci,
provázel papeže. Byl úžasně nadaný, usiloval o smíření srdcí. Nepřijal funkci
arcibiskupa remešského. Za papeže zvolen byl jeho žák Evžen III. Mariánský učitel,
zakladatel cisterciáků. Cestování pokračujeme na Besancon, Belford. Zde máme
zastávku na nákup domů. Mulhouse: hranice Francie s Německem, muzeum automobilů,
cesta přes noc Německem do Rozvadova. Postupně jsme se loučili. V 11.00 jsme byli
v Brně. Pan Ječmínek domluvil výstup ve Slatině. Přijela jeho dcera Jana a svezla nás do
Šlapanic. Jsme vděčni za tento poutní zájezd těm, kteří nám jej umožnili. S
doprovázejícími knězi jsme si dobře známí: P. Milan Vavro je ze Šlapanic a narodil se v
době, kdy jsem já slavil primici před 52 lety. P. Pavel Buchta z Blažovic mi ministroval
a učil jsem jej náboženství, když jsem byl v Podolí. P. ing. Martinovi Kohoutkovi jsem
byl před 3 roky na primici v Hodějicích, byl tu s maminkou. Bohu díky!
P. Josef Vlček
VZPOMÍNKA NA EMANUELA VLČKA
27. září uplyne 10 let od smrti pana Emanuela Vlčka, obětavého farníka, otce dvou
kněží a kulturního pracovníka. Narodil se roku 1911, byl nejmladší z 10 dětí. Studoval
Obchodní akademii s vyznamenáním, Církevně oddán byl roku 1938 s Josefou, rozenou
Pochopovou, učitelkou měšťanky a náčelnicí Orla. Pracoval v CM záložně v Brně,
krásně maloval, učil těsnopis a hudbu, nacvičoval a dirigoval v Orlu. Byl činný v lidové
straně. Patřil mezi nejlepší pracovníky banky. Věnoval se jazykům a zpěvu
v chrámovém sboru, hře na housle a violoncello. V roce 1951 byl vězněn pro svoje
Okénko
- 20 -
13. září 2015
názory a trpěl pro svoje náboženské přesvědčení. Byl dán do
průmyslu na Ostravsku, manuálně pracoval v různých
zaměstnáních. Byl obětavým brigádníkem, přes 25 let vedl
kulturní kroniku Šlapanic a dopisoval do tisku. V důchodu mi
pomáhal 23 let v pohraničních farnostech na Znojemsku. Byl
vždy optimistou, skromným a spolehlivým člověkem. Zemřel
27. září 2005 zaopatřen sv. svátostmi. Kondolenci zaslal i pan
arcibiskup K. Otčenášek, náš otec biskup Vojtěch a další.
Odpočívej v pokoji! Šlapanické pověsti jsme vydali a ještě
jsou k mání. Vzpomeneme na něho při mši sv. v neděli 27.
září 2015. v 18.00.
P. Josef Vlček
Z HISTORIE POUTI DO TUŘAN
Tuřany jsou jedním z nejstarších poutních míst na Moravě. Jeho počátky klade legenda
až do doby cyrilometodějské. Slovanští apoštolové, svatí Cyril a Metoděj, přinesli sošku
Matky Boží na Moravu. Při rozvrácení Velké Moravy ji zbožný věřící lid ukryl v lese.
Tam ji kolem roku 1050 našel v trní chrlický rolník Horák. Historicky se Tuřany
připomínají poprvé r. 1208 a soustavné zprávy o Tuřanech jsou ze 17. století. Pro stále
vzrůstající množství poutníků musel být r. 1610 dosavadní kostel opraven a rozšířen.
Při opravě se přišlo na starobylý nápis, dle něhož starý kostel stál již 600 let a byl tedy
vystavěn kolem r. 1000. V předvečer svátku navštívení Panny Marie, 1. července 1622,
přivedl kardinál Dietrichstein do Tuřan procesí z Mikulova, čítající 20 tisíc poutníků.
V r. 1634 založili brněnští jezuité v Tuřanech bratrstvo Svatého Isidora pro zbožné
rolníky z celého okolí.
Doba baroka v 17. a 18. století je pro Tuřany dobou velké slávy. Matka Boží v Trní se
stala štítem katolické víry na Moravě. V zemském archivu v Brně se uvádí r. 1772 obce,
z nichž každý rok přicházela procesí každý rok do Tuřan. Celkem do Tuřan od výše
uvedeného roku přicházelo 71 procesí z 67 obcí. Poutě byly od svátku Zvěstování
Panny Marie až do Andělů strážných. Z počtu uvedených poutí zjišťujeme mimo jiné
2 procesí ze Šlapanic: 1. Šlapanice s knězem na svátek Zvěstování Panny Marie, nebo na
pondělí svatodušní; 2. Šlapanice s knězem r. 1698 procesí po odvrácení zhoubného ohně
(pouť 2.září) a z tohoto slibu koná naše farnost tyto poutě dodnes.
Přenesme se do 20. století. Poutě pokračují. V r. 1906 vznikla společenství
mariánských družin. Ve své knize K plnosti uvádí probošt P. Stanislav Krátký jak tato
společenství fungovala. Vzpomíná, že patřil do družiny jinochů a mužů z Brna, které
putovalo na zcela unikátní celodenní květnovou pouť mužů a jinochů do Tuřan. Cituji:
„Představte si, jak 1000 - 1200 mužů jde s lampióny městem a zpívá.“
Okénko
- 21 -
13. září 2015
Tolik malé ohlédnutí na prastaré poutní místo, ostrov útěchy, duchovních radostí
a poutí našich předků a dnes i naší generace. V současnosti Tuřany spravují řeholní
kanovníci sv. Augustina.
Blažena a Petr Horákovi
VÝZVA
Hledáme jednotlivce, skupinu nebo společenství, kteří se ujmou příprav
a organizace 12. farního plesu.
Informace u Pavla Horáka (tel. 723 552 356) nebo na emailové adrese
[email protected]
NOVÝ WEB BIBLEHROU.CZ
Rád bych Vás pozval stránky Biblehrou.cz, kde je připraveno množství biblických
kvízů, her a dalších aktivit pro seznámení s Biblí on-line. Kvízy jsou na různá
témata a výhledově by měly postihnout celou šíři biblického svědectví. Dá se hrát
šibenice, milionář, luštit křížovky, doplňovačky. V měsíci červnu také probíhá další
soutěž o knihy z České biblické společnosti a jiných nakladatelství. Vyzkoušejte
nebo předejte odkaz těm, kdo by o ně mohli mít zájem, snad jim budou k užitku.
Stránky naleznete zde: http://www.biblehrou.cz.
PODĚKOVÁNÍ
Martin Fér, správce webu
Redakce Okénka tímto děkuje Lence Malíkové za dosavadní práci, kterou pro náš farní
časopis odvedla a přeje jí hodně úspěchů v osobním i profesním životě.
Redakce Okénka se nám v tomto roce „ztenčila“ hned o dva členy, proto bychom
chtěli vyzvat nové zájemce, kteří by se chtěli podílet na tvorbě farního časopisu, ať píší
na adresu: [email protected].
Redakce Okénka
DYŇOVÉ PYRÉ NEBO RADŠI ORANŽOVOU KAŠI?
Už nyní ji vidíte v obchodech. Kouzlo dýně Hokaido spočívá v tom, že se vaří se
slupkou. Věděli jste to? Já douho ne. A tak jsem trávila čas loupáním a škrabáním tvrdé
dýně. Dnes už vím, že stačí dýni rozkrojit, vydlabat semínka, nakrájet na kusy (nebo
kousky), podusit na cibulce, dolít vodou, povařit a rozmixovat. Polévku lze dochutit
Okénko
- 22 -
13. září 2015
smetanou, jogurtem, citronem, solí, pepřem, kapičkou chilli nebo jiným kořením dle
libosti. A máte skvělé syté dýňové pyré.
Pokud byste chtěli oranžovou bramborou kaši, prostě přidejte k bramborám na druhou
polovinu vaření kus této pochoutky a vše umixujte dohromady. Uvidíte, jak budou hosté
zvědaví, proč máte tak krásnou a chutnou barevnou bramborovou kaši. Navíc je dýně
velmi zdravá. Obsahuje spoustu vitamínů a cenných minerálů.
Dobrou chuť přeje Lenka Malíková
VÍTĚZ FOTOSOUTĚŽE
Vítěz fotosoutěže je Verunka Králová se svojí fotografií rejnoka v moři. Těšit se může
na milou odměnu, která bude připravena v sakristii ode dne vyjití Okénka.
Okénko
- 23 -
13. září 2015
Šlapanické slavnosti 2015
Datum uzávěrky dalšího čísla časopisu Okénko: 27.11. 2015
Plánované datum vydání: 13.12. 2015
OKÉNKO – časopis farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci
Vydává Římskokatolická farnost Šlapanice u Brna, Masarykovo nám. 9, 664 51 Šlapanice
telefon: 544 245 280, e-mail: [email protected], http://www.farnostslapanice.cz
NEPRODEJNÉ!
Okénko
- 24 -
13. září 2015
ROZVRH NÁBOŽENSTVÍ ŠKOLNÍ ROK 2015 – 2016
(výuka začíná v týdnu od 21.9.2015)
Šlapanice
škola
vyučující
míst
o
čas
1
ZŠ Šlapanice
Ivana Horáková
škola
středa 11:45 (od listopadu)
2
ZŠ Šlapanice
Marie Burianová
škola
středa 11:45
3
ZŠ Šlapanice
P. Jan Nekuda
škola
čtvrtek 12:40
4
ZŠ Šlapanice
Marie Králová
škola
čtvrtek 12:40
5
ZŠ Šlapanice
Hana Kotulanová
škola
čtvrtek 12:40
6
ZŠ Šlapanice
Karel Buchta
fara
- bude upřesněno -
7
ZŠ Šlapanice
Petr Machain
fara
úterý 7:00
8
ZŠ Šlapanice
9
ZŠ Šlapanice
ročník
Josef Mikulášek
podle výsledků páteční domluvy
Jiříkovice
ročník
škola
vyučující
místo
čas
1+2
ZŠ Jiříkovice
Ludmila Buchtová
škola
úterý 12:00
3
ZŠ Jiříkovice
P. Jan Nekuda
škola
čtvrtek 13.30
4+5
ZŠ Jiříkovice
Ludmila Buchtová
škola
středa 12:55
místo
čas
Kobylnice
ročník
škola
vyučující
2
ZŠ Kobylnice
Ivana Kvasničková
3
ZŠ Kobylnice
P. Jan Nekuda
4+5
ZŠ Kobylnice
Michael Ulbrich
- bude upřesněno škola
čtvrtek 10.45
- bude upřesněno -