Stáhnout - Cetelem

CELÁ ČR
Co / Týden vědy a techniky
Kdy / 1. 11. – 15. 11. 2015
www.tydenvedy.cz
•
Tiráž
•
časopis společnosti BNPP PF
11/2015 – 02/2016
BRNO, ZLÍN, BŘECLAV
Co / Legiovlak
Kdy / do 24. 11. 2015
www.legiovlak.cz
PŘEROV NAD LABEM
Co / Lidové Vánoce (skanzen)
Kdy / víkendy
od 15. 11. do 30. 12. 2015
www.polabskemuzeum.cz
CELÁ ČR
Co / Mezinárodní festival
outdoorových filmů
Kdy / do 12. 12. 2015
www.outdoorfilms.cz
C plus / magazín společnosti
BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE,
zima 2015, ročník VI.
Vydává / BNPP PF SA,
odštěpný závod, K. Engliše 5/3208,
150 00 Praha 5, IČ: 25085689,
tel.: +420 257 080 080
Redakční rada / R. Černíková,
T. Siegler, L. Balíková, M. Kurka,
B. Minksová, L. Hošková
Autoři článků / R. Černíková,
B. Minksová, Z. Korychová,
L. Kratina, M. Kovářová, R. Puchernová, L. Hošková, Z. Šaršounová
Křížovka / D. Tomaszková
Korektury / E. Bláhová
Fotografie / Martin Linhart,
není-li uvedeno jinak, archiv BNPP PF
Grafické zpracování / grafické
oddělení BNPP PF
Tisková produkce / BB Partner, s. r. o.
Registrace / MK ČR E 18758
Zimní číslo vychází v Praze
1. 11. 2015.
Samostatně neprodejné.
PRAHA
Co / Svatomartinské slavnosti
Kdy / 14. 11. 2015
www.svatomartinskeslavnosti.cz
Na vaše nápady a připomínky
se těšíme na e-mailové adrese:
[email protected].
© 2015 BNPP PF
téma / vlastními silami
rozhovor / Anna K.
Milí čtenáři,
•
Editorial
•
bylo by pro vás lehčí zapsat se na tréninky bootcampu, nebo vyrobit vlastní pesto? Zvládla by vaše
rodina TEPfaktor, nebo byste se raději společně pustili do sestavování rodokmenu? Nebo je vaší metou
dokonalá znalost filmových hlášek a jiných perliček?
Ať už je pro vás výzvou dobrodružná soutěž, či lahodný recept, ať už cítíte nutkání najít hranice svých
fyzických možností, případně touhu překročit hranice
cizí země, pokusíme se vám překonávání některých
výzev ulehčit. V aktuálním vydání C plusu naleznete
tipy, do čeho se pustit, jak na to a co vás čeká.
Abyste se ke zdolávání vlastních cílů dostatečně inspirovali, přinášíme i rozhovor s Annou K. Dozvíte
se v něm, že ačkoli je mimo jiné majitelkou několika
Andělů, zpívání jejím dětským snem nebylo. Prozrazuje, že i přes svůj strach zabojovala a vyhrála nad
rakovinou. V plné verzi rozhovoru na našich webových
stránkách si můžete přečíst, že i když ji od sportu neustále zrazují nepříjemná zranění a nepřející okolnosti,
nehází flintu do žita a se sportem to letos zkusí znovu.
Pusťte se do testování, na co vaše síly stačí, i vy. A kdybyste ke zdolávání potřebovali trochu štěstí, zkuste
si podle návodu uprostřed časopisu či videonávodu
na www.cetelem.cz složit vlastní origami prasátko.
Štěstí je pak téměř zaručeno!
Ze srdce vám přeji úspěšný závěr roku a do toho nového hlavně přesvědčení, že není nic, co byste nezvládli!
Vaše
Růžena Černíková
•
Obsah
•
Editorial
Novinky
Poradna
Rozhovor
Pusťte se do toho!
Papírové umění
Složte si prasátko
Limity existují pouze v lidské mysli
Pra pra dřina
Dánsko
Pohádkové perličky
Šupito presto – domácí pesto
Křížovka
• editorial
03
04
05
06
11
12
14
16
18
20
24
26
27
/• obsah /02 /03
SNÍŽILI JSME ÚROKOVÉ SAZBY
OSOBNÍ PŮJČKA CETELEM
JEŠTĚ VÝHODNĚJI!
PORADNA
Jak řešit situace, které mohou nastat v souvislosti s bydlením, poradí
ředitel Správy přímého prodeje Milan Cáder.
Snížili jsme úrokové sazby u účelové Osobní půjčky a naše nabídka patří mezi nejlepší
na trhu. Například na úvěr ve výši 100 tisíc korun se splatností 48 měsíců se nově
vztahuje roční úroková sazba 7,9 %. Účelovou Osobní půjčkou lze financovat nejen
rekonstrukce, ale také například pořízení nového či ojetého automobilu. Osobní půjčka Cetelem i nadále zůstává bez poplatků za poskytnutí a vedení úvěrového účtu. •
až do výše milionu korun. Nejjednodušší
a nejrychlejší cestou, jak zjistit podrobné
parametry úvěru, je využít webovou kalkulačku, případně nám můžete bezplatně
zavolat či se zastavit v našich pobočkách.
Přejeme, ať se Vám rekonstrukce podaří!
• Jak nejlépe refinancovat hypotéku?
Jak postupovat a kdy s refinancováním
začít?
CETELEM AUTO
PROVĚŘENÍ HISTORIE OJETÉHO VOZIDLA
ZDARMA
•
Milan Cáder
Až tři kódy na prověření tří ojetých vozů zdarma u nás získají všichni, kteří si sjednají
Osobní půjčku na auto. Navázali jsme spolupráci se společností Cebia, specialistou
na prověřování vozů, a svým klientům tak umožňujeme, aby si před koupí ojetého auta
ověřili jeho historii pomocí služby Autotracer. Mají tak možnost prověřit také reálný počet najetých kilometrů. Díky službě Autotracer mohou naši klienti rovněž zjistit skutečný
rok výroby vozidla, jeho servisní záznamy, výsledek kontroly odcizení a financování,
záznamy o poškození a další z celkem až 17 položek. K prověření vozu je třeba znát
jen jeho VIN kód. •
NOVÝ ZPŮSOB SJEDNÁNÍ ÚVĚRU
PŘIPRAVILI JSME PRO VÁS
ÚVĚROMATY
Další novinkou, kterou jsme pro vás připravili, jsou takzvané úvěromaty. Úvěromaty
vycházejí z principu bankomatu a jejich prostřednictvím si můžete sami snadno sjednat
úvěr. V případě, že byste si nevěděli rady, vám proškolení prodejci s vyřízením úvěru
přes toto zařízení rádi pomohou. V tuto chvíli již úvěromaty fungují v prodejnách IKEA
v Praze na Zličíně a na Černém Mostě, v Brně a Ostravě a také v prodejně XXXLutz
a Möbelix v pražských Stodůlkách. •
•
ředitel Správy přímého prodeje
• Dobrý den, plánujeme rekonstrukci
jádra v panelovém bytě. Četla jsem,
že je možné využít nějaký účelový
úvěr. Řeknete mi o něm, prosím, více?
Rozdíl mezi účelovým a neúčelovým
úvěrem lze jednoduše vysvětlit tak, že
u účelového je nutné prokázat, na co jste
peníze použili. Můžete použít například
fakturu od stavební firmy, která bude rekonstrukci realizovat, případně fakturu
za nákup materiálu, pokud si práce budete provádět sami. Obecně lze říci, že
účelový úvěr bývá levnější než půjčka
neúčelová. Ale třeba v Cetelemu posuzujeme více faktorů. Opět obecně – pokud
jste naším dobrým klientem nebo pokud
jste klientem s dobrou bonitou, je možné
individuálně snížit sazby i u neúčelových
úvěrů. Poskytujeme úvěr na rekonstrukci
Nejdůležitější je začít včas. Ačkoli je
refinancování mnohem jednodušší než
pořízení nové hypotéky, i tak si vyžádá
dost času. Záleží na Vaší platební historii, jak vysokou část hypotéky už jste splatil, na podmínkách banky. Často banky
nevyžadují nový odhad nemovitosti či
dokládání příjmů, i přesto ale může refinancování trvat až několik týdnů. Je tedy
rozumné dva měsíce před koncem fixace
oslovit několik bank a požádat o vypracování nabídky na refinancování. Nečekal bych, s jakou nabídkou přijde banka,
u které hypotéku aktuálně máte. Banky
většinou nesdělují klientům nové nabídky
s předstihem, spoléhají na jejich pasivitu
a často také vlastním klientům nabízí vyšší sazby než u nově poskytovaných hypoték. Je tedy dobré mít v ruce s předstihem
nabídky hned několika finančních institucí. Ty pak můžete porovnat s nabídkou
Vaší banky a případně mít prostor odejít
za lepší nabídkou. Ve výběru nových nabídek se může objevit i naše ProCetelem
hypotéka Wüstenrot. Při refinancování
nabízíme sazbu již od 1,84 % a dohodnout si ji můžete už 6 měsíců před
koncem fixace. Navíc je naše hypotéka
zcela bez poplatků. •
• novinky
/• poradna /04 /05
ROZHOVOR
„VELKÁ POKORA U MNE FUNGUJE,“ ŘÍKÁ ANNA K.
Při setkání s Annou K. nabudete přesvědčení, že některé ženy
prostě nestárnou. Nádhernou
osobnost z ní dělá její nemizící úsměv, vyzařující pohoda
a krásné oči, které častěji vidí
problémy jiných, než aby se
trápily vlastními. Anna K. je ženou, u níž byste jen stěží hledali
vrásky po životních těžkostech.
•
Anna K.
•
Vlastním jménem Luciana Krecarová se narodila ve Vrchlabí a vyrůstala ve Špindlerově Mlýně. Jméno
Luciana zdědila po své babičce.
Když byla ve třetí třídě, rodina
se přestěhovala do Prahy. Tatínek
pracoval v baru Reduta, maminka
v restauraci a Luciana započala
uměleckou dráhu. Odstartovala
v divadle Semafor, hrála v několika filmech, nejbližší je jí však
profese zpěvačky. Její dráha je
protkána úspěchy od několika cen
Anděl po mnoho cen Žebřík pro
zpěvačku roku vyhlašovaných pro
fanoušky živé hudby. V anketách
popularity, jako je třeba Slavík,
se objevuje pravidelně každý rok
v první šestce a největším úspěchem jsou stále vyprodané koncerty. Nezdolala ji ani těžká nemoc,
se kterou se v letech 2009 a 2010
úspěšně poprala.
• Wikipedia u tvého uměleckého jména
poskytne souhrn: zpěvačka, skladatelka, herečka…
Úplně nejvíc jsem samozřejmě zpěvačka. Ke skladatelským a zvlášť k textařským věcem bych se moc nehlásila.
Na to mám větší mistry! Opravdové básníky a textaře. Na Wikipedii je chyba
i v roku narození. To je takový tajemství.
Nevím, kdo tu chybu udělal, ale klidně ji
tam nechám, je totiž moooc milá. :-)
• Co bys o sobě řekla jako Luciana
Krecarová (pozn. vlastní jméno)?
Těžko říct, je to složitý – hodně nahoru
a hodně dolů. Od extrému k extrému. Obrovská radost a energie a obrovská bolest
a vyčerpání. Velký střídání emocí. Naprosto neklidnej, někdy dost zběsilej život.
• Máš tenhle zběsilej život ráda?
To je právě ono – jak kterej den mě potkáš. Snažím se mít, protože se nechci
rouhat. Zažila jsem sice sama fakt blbý
věci, ale paradoxně to je ještě slabá
káva proti tomu, co za pekla se dějou
bezprostředně kolem mě. Trvá to už tak
dlouho a nevidím konec. Třeba se to
na mě lepí kvůli tomu, čím jsem sama
prošla. Možná ke mně lidi trošku vztahují ruce. Ale učím se to k sobě už tolik
nepouštět. Je to pud sebezáchovy. Asi
by mě to časem zahubilo, takže musím
občas od všeho a všech utéct a nějak se
někde zase trochu dobít.
• A čím se nabíjíš?
Různě. Dobíjí mě všechno, kde člověk
nemusí moc zatěžovat mozek. Procházky
v lese s pejskama nebo nějaká pohybová aktivita. Sice si většinou nějak ublížím,
ale hlavně že je nějaká sranda. (smích)
Hodně mě samozřejmě dobíjí muzika
a hraní s mojí kapelou. I když už i to je
někdy fyzicky únavný. Občas nastane
situace, že hrajeme za víkend na třech
místech a ta jsou od sebe dohromady
vzdálena 1 400 km. To už si říkám:
„Není to trochu moc? Neměla bych trošku šetřit síly?“ Ale ono je to hrozně těžký,
protože přijde nabídka, kapela je rozjetá, rozehraná a je ti líto nabídku odříct.
Hrozně mě to baví, je to můj život. Takže
mě zastihne moje manažerka v dobrý
kondici a ptá se: „Zvládneš dvoják a pak
ještě další?“ A já přitakám: „Jasně, Hani.
V pohodě, vždyť už jsem to zvládla tisíckrát. Dej to tam.“ Ale koncert je třeba až
za půl roku. Co bude za půl roku? Pak se
ten den přiblíží a něco se zrovna zvrtne,
třeba zrovna spím jenom dvě hodiny, třeba zrovna stojíme šest hodin na D1. A to
je pak někdy na hranici kolapsu.
• rozhovor
/06 /07
• Jako v létě?
Třeba jako letos na začátku léta. Nejdřív
jsem měla krásnou vysněnou dovolenou
na ostrově Mali Lošinj (Chorvatsko), odkud jsem z 37stupňového vedra přijela
domů a nemohla celou noc spát. Ráno
hned na festival na Vysočinu, kde bylo
devět stupňů, když jsme dohráli. D1 byla
totálně ucpaná a cesta, která by trvala hodinu a půl, se protáhla na čtyři, a když
jsme vjížděli do areálu, moje kapela už
na pódiu dělala zvukovku. Převlíkala jsem
se za jízdy a vybíhala z auta doslova rovnou na stage. Nestihla se najíst, napít, nic.
Za chůze mi dávali odposlechy do uší, mikrofon do ruky. Prostě mazec jako hrom.
Občas to zažil každý muzikant, který jezdí na koncerty po celé zemi, ale na mě už
toho ten den bylo docela dost. Takže jsem
pak zkolabovala. Omdlela jsem, spadla
na obličej a rozsekala se. Vzbudila jsem
se v Jihlavě v nemocnici a vzhledem k těžkému otřesu mozku nevěděla vůbec nic.
Kde jsem, proč tam jsem a proč nevidím
na jedno oko. Boží stav. Myslela jsem,
že je to sen, ale když jsem se po dvou
dnech vyfotila, málem to se mnou seklo
znova. (smích) Zašitý čelo, černý celý
oko a kůže pod ním pěkně skalpovaná.
A po mým obočí jako by se slehla zem.
No, jsem tady a to je hlavní, bylo to asi
varování. Už zase hrajeme, a i když jsem
ještě vypadala trochu jako ze Star Treku,
moji fanoušci tím nebyli nijak zaskočeni.
Chodí na naši muziku, a ne na můj design. Hlavně mě viděli hrát i třeba s holou
hlavou, takže nějaký šrámy na obličeji je
nijak nezaskočí.
• Vědomí, že tě fanoušci přijímají ne-
hledě na „karoserii“, musí být krásné…
Je to skvělý. Nikdo, myslím, moc neřeší,
jaký máš make-up a jestli jsi nejkrásnější. Jsou to fajn lidi – když ti něco je, tak
tě spíš podrží, podpoří a dávají krásnou
uzdravující energii. Je to prostě taková
terapie a já se jim to ze všech svých sil
snažím vracet. Myslím, že je to vzájemné, a co může být víc. Ze živýho hraní je
strašně moc emocí a síly na jednom místě
v jeden čas – a to pak opravdu funguje.
• Tví fanoušci oceňují, že jsi ze
showbyznysu nezblbla. Co Annu K.
drží nohama na zemi?
Pokora. Autocenzura. Abych si myslela,
že jsem dokonalá a nejlepší a nějak výjimečná, tak k tomu mám fakt daleko. Tak
to nikdy v mým případě nebude. Zdravý
sebevědomí určitě mám, protože vím, co
jsem už dokázala. Ale rozhodně to nestačí
na to, abych si myslela, že jsem něco víc
než ostatní. Tím, že je muzika vlastně můj
největší koníček a je to mé jediné zaměstnání, je spíš velké štěstí, že to takhle můžu
mít, ale nic tak šíleně obdivuhodného
na tom nevidím. To jsou jiná povolání a poslání, před kterýma se hluboce skláním.
• Jaká třeba?
Samozřejmě lékaři. Kardiochirurgové,
chirurgové, ti, kteří třeba transplantují
orgány včetně srdce, operují mozky. Onkologové, lidi, co prostě zachraňují životy. To je něco! Ti všichni by měli chodit
a vznášet se každý den pět metrů nad
zemí. Teď když o tom tak přemýšlím,
možná jsem vlastně svou celkem drsnou
kampaní na prevenci rakoviny prsu taky
pár životů zachránila, tak se možná alespoň na jedno odpoledne trochu vznesu
nad chodník. (smích)
• Bylo zpívání tvým dětským snem?
Já ani nevím, jestli to byl sen. Dělala jsem
konkurz do divadla Semafor a od osmi let
to začalo svištět. Jako malá jsem byla mezi
úžasnými lidmi a hrála v jednom z nejslavnějších divadel v zemi, v kterém bylo rok
dopředu vyprodáno. Vnímala jsem moc
dobře, jak slavný to divadlo je. Ale na druhou stranu okolo mě byli inteligentní lidi,
který mě naučili chovat se slušně a naučili
mě taky pokoře. Takže něco z toho uvnitř
• rozhovor
/08 /09
pořád mám. Nějakou sebereflexi. Autocenzura a velká pokora u mě funguje. Někdy teda až moc. (smích) Nejsem člověk,
který by byl od rána do večera se sebou
spokojený. Ale jako každý jsem ráda chválena. Moji fanoušci mě chválí, to je milý.
A dobře mi samozřejmě dělá i pochvala
od lidí, kterých si profesně vážím. Třeba
teď mi volal Richard Müller, že si koupil
moji desku Anna K. poprvé akusticky a myslel, že to je řadová deska, ale on to byl
živák. Volal a říkal: „To je tak pěkný. To je
nejlepší živák, co jsem za poslední dobu
slyšel, a jak je to skvěle zahráno a zazpíváno.“ Tak to jsou takový hezký motivace.
Přitom jsem to vydala jen tak neplánovaně.
Prostě nás bavilo turné, které mělo opravdu
velký úspěch, proto jsme si ho natočili a vydali LIVE CD. I s DVD je to nakonec věc,
na kterou jsem moc pyšná. :-)
jsou to nejvíc uzdravující. Jednoznačně.
Chemie, to je podle mě až druhý plán.
Když chemie nejde ruku v ruce s přesvědčením, tak to ani nemůže fungovat.
• Na facebooku Anna K. Official
máš slušnou fanouškovskou základnu.
Spravuješ si ho sama?
Spravuju. Nesnesla bych, aby za mě někdo odpovídal. To se mi občas stane, že
nějaký fanoušek napíše něco ve smyslu:
„Asi tohle nebude číst Anna K., ale snad
se to k ní dostane…“ Okamžitě reaguju,
aby bylo jasné, že si všech a všeho, co mi
píšou, moc vážím a odpovídám samozřejmě jen osobně. To bych přece nebyla já. •
PUSŤTE SE DO TOHO!
Nechte své rodinné srdce roztepat v týmovém TEPfaktoru, tělo
zkuste vytvarovat u tyče a kondičku zvýšit díky obdobě přijímacího programu americké armády. Že vám navrhujeme úplné
pošetilosti? Ale kdepak! Snažíme se vás jen nechat otestovat,
na co vaše rodinné, ženské či mužské síly stačí.
• Co bylo nejtěžší na nemoci (pozn.
rakovina prsu)? Co poradit ženám,
které se zrovna tu strašnou diagnózu
dozvěděly?
Já už jsem o tom napovídala hrozně moc.
Celá ta léta o ničem jiným nemluvím. Takže se mi upřímně nechce znovu vracet.
Ale velmi krátce: Můžeš si představovat,
jak bys asi zareagovala, ale nikdo dopředu neví, co s tebou informace, kterou
dostaneš, udělá. A důležitý je se z tý první
pekelný zprávy včas dostat a zvážit, jestli
ti stojí za to se položit a nějak se litovat.
Sebelítost je cesta do pekla. Protože ta tě
oslabí, stejně jako strach. Kdyby naproti
mně seděl někdo, kdo by se zeptal „No
jo, ale jak nemít strach, jak se nelitovat?“,
tak nevím, jak odpovědět. Nevím ani, jak
jsem to dokázala já, protože jsem byla
vždycky vlastně docela posera. Najednou
se ale něco v organismu, v mozku stalo,
prostě jsem zabojovala a myslím, že to je
jediná možnost. Jiná není – musíš bojovat,
ty sama. Nikdo to za tebe neudělá. Samozřejmě ti nějak technicky pomůžou doktoři, do určitý míry, ale hlava a tvůj přístup
TEPfaktor je soutěž inspirovaná pevností
Boyard, Drtivou porážkou a filmy Indiana
Jones a Piráti z Karibiku. Co může být výsledkem této nezvyklé kombinace? Překvapivě jedinečná zábava! V pevnosti určené
pro hru na vás čeká dávka tajemství, dobrodružství, hodně překážek ke zdolání i šifer k rozluštění. Hraje se v týmech o dvou
až pěti hráčích, kteří se nebojí fyzických
ani logických úkolů. Hlavním cílem hry
je získat indicie, které pomohou otevřít
poslední, „zlatou komnatu“, kde čeká cenná výhra. Povolení ke hře mají i děti, jež
od šesti let plní úkoly v doprovodu rodičů.
Děti starší osmi let úkoly zvládnou samy.
Plnou verzi rozhovoru naleznete
na stránkách www.cetelem.cz
v sekci O nás – Magazín C plus.
Pole dance neboli tanec u tyče slučuje
prvky baletu, valčíku, salsy, moderní gymnastiky, akrobacie, volného tance a kdoví čeho dalšího. Pole dance je uměním
a sportem zároveň a může nahradit marné hodiny dřiny ve fitness centru. Posílí
a vytvaruje celé tělo a jako bonus nechá
promluvit vaše svůdné já. V Česku se pole
dance stal zálibou spíše ženského pohlaví, avšak veřejnost se naštěstí od tradičního názoru, že tyč patří pouze do baru
a slouží výhradně ke striptýzu, začíná
odklánět. Historie pole dance sahá až
do 12. století a své kořeny má pravděpodobně v indickém cvičení s názvem
mallakhamba, jež využívá vytrvalosti, síly
a schopnosti udržet rovnováhu na dřevěné, obvykle teakové tyči. V Indii je prababička pole dance určena chlapcům
a mužům, kteří by s tréninkem měli začít
již v osmi letech. Indickým dívkám je souzena spíše lanová varianta mallakhamby.
Bootcamp je mírnější forma tréninkových
programů americké armády, kterou může
absolvovat každý. Velmi efektivní kondiční cvičení je určeno pro všechny, kteří
chtějí zdokonalit své pohybové schopnosti, zlepšit fungování kardiovaskulárního
systému a zvednout si náladu. Vyčerpání, cvičení na pokraji sil, ale také euforie, lepší fyzická kondice a hrdost nad
překonáním sebe sama, i to je součástí
bootcampů. Kromě toho si i díky pohybu
na čerstvém vzduchu pořádně „vyčistíte“
hlavu, zvednete sebevědomí a velmi pravděpodobně navážete nová přátelství. Nepustíte se tedy raději místo sklapovaček
před televizní obrazovkou do pořádného
tréninku? Už po pár týdnech budete moci
pozorovat velmi pozitivní výsledky – a to
jak na duši, tak na těle. •
• rozhovor
/• c plus téma /10 /11
PAPÍROVÉ UMĚNÍ
Papír, trpělivost, soustředění, přidáme ruce a máme vše, co je
třeba pro tvorbu japonského papírového umění ORIGAMI. Jde
o slovo dnes již všeobecně známé, mající exotickou vůni, dlouhou tradici, tajemnou historii i barevnou budoucnost.
bude mu podle legendy splněno jedno
přání. Jiné prameny tvrdí, že senbazuru
může přinést věčné štěstí a dlouhý život
bez nemocí. I to je snad důvodem, proč
se do skládání senbazuru pustila i Sadako
Sasaki, dívka z Hirošimy, které v 11 letech
lékaři diagnostikovali leukémii. Odvážně
s nemocí bojovala, přesto marně. Sadako
se stala symbolem hirošimského neštěstí
a roku 1958 byl všem dětským obětem
v Hirošimě zbudován pomník se sochou
Sadako skládající jeřába.
Podmínkou úspěšného fungování senbazuru je, aby všechny jeřáby složil sám žadatel nejpozději do jednoho roku. To však neplatí pro budoucí kosmonauty v japonské
národní vesmírné agentuře (JAXA). Tam
testují odolnost uchazečů i tím, že je na několik dní uzavřou do místností a jejich úkolem je senbazuru poskládat. Na cvičení
odborníci dokážou poznat, zda je kandidát schopen bez psychických následků
zvládnout i půlroční pobyt v uzavřeném
prostoru mezinárodní vesmírné stanice.
V 6. století přinesli buddhističtí mniši do Japonska papír z Číny. Po třech stoletích
seznamování se s možnostmi nového materiálu začali šintoističtí mniši vytvářet první skládačky čistě pro ceremoniální účely.
Později se začaly papírové talismany přidávat pro štěstí k dárkům, až je nakonec
obyvatelé Dálného východu začali skládat
pro potěchu a zábavu. Tehdy se papírovým
skládačkám říkalo orikata a orisue. Název
origami se v té době používal výhradně
pro označení úředního dokumentu, který
byl složený předepsaným způsobem (ori
= papír; kami = skládat). Nejdříve koncem
19. století se výraz origami začíná používat v dnešním slova smyslu.
I přes globální rozšíření papírového skládání se největší oblibě těší v Japonsku. Je
tradicí, jež je udržována při životě. S prvními diagramy začínají děti ve školkách,
a není divu. Skládání vede k samostatnosti,
pečlivosti, trpělivosti a přispívá k rozvoji
motorických schopností a představivosti, jelikož tradiční papírové modely mají pouze
přibližný tvar, skutečnou předlohu jen napodobují. Klasickým japonským modelem
je jeřáb (orizuru). Představuje jeřába mandžuského, který je nejen národním symbolem Japonců, součástí národního kulturního
dědictví, ale i symbolem štěstí, blahobytu
a dlouhověkosti. Pokud se někdo rozhodne složit jeřábů rovnou tisíc (senbazuru),
Abychom však umění skládání nespravedlivě nepřisoudili pouze japonské
kultuře, je nutné zmínit také španělský
vývoj. Nezávisle na okolních světadílech
uzřela již ve 13. století světlo světa první
papírová pajarita. Složena byla v Toledu a její původ je trochu tajemný. Rozložíme-li totiž pajaritu (čteme „pacharita“
= ptáček, u nás známější jako koník),
získáme čtverec ve čtverci obklopený
dvanácti rovnoramennými trojúhelníky.
Do takového obrazce se dříve zaznamenávaly například horoskopy. Dr. Sagredo, nadšený to „origamista“ a lingvista,
ve 30. letech 20. století obohatil španělštinu o novotvar, který je s touto zálibou
spojený dodnes – papiroflexia.
Nezáleží na tom, jestli se věnujete papiroflexii, nebo origami, podstatou skládání je díky soustředění, pečlivosti a ne-
zbytnému klidu pouhými ohyby stvořit
z prostého kusu papíru nečekané objekty.
I v naší zemi má origami slušnou základnu. Organizují se kurzy, zakládají specializované internetové obchody, které vám
zajistí originální japonský papír. V ČR se
také osmkrát konalo mezinárodní origami
setkání. Výsledkem skládacího úsilí mohou být dárky, nádoby, dekorace či šperky. A protože fantazii se meze nekladou,
můžete jednoduché skládanky vybarvit či
jinak dozdobit, složit dětem zoologickou
zahradu, Mikuláše nebo třeba betlém.
Abychom vás ve vašich začátcích podpořili, vložili jsme na následující dvoustranu fotonávod na složení prasátka.
Stačí vzít do ruky papír a začít! Pokud se
vám skládání zalíbí, zapojte se i do naší
soutěže a vyhrajte knihu Origami od Ondřeje Cibulky! •
•c
plus téma /12 /13
PRASÁTKO MŮŽETE SKLÁDAT TAKÉ PODLE VIDEONÁVODU NA WWW.CETELEM.CZ.
01/ Čtverec papíru přeložíme napůl
02/ Horní a dolní hranu přeložíme
07/ Přeložením hrany trojúhelníku podle
v obou směrech a rozložíme.
podle linií vyznačených v kroku 01.
linie vyznačené v kroku 06 získáme nožičky.
08/ Provedeme sklady podle linií naznačených v kroku 07 – příprava ocásku.
03/ Podle linie vyznačené v kroku 02 ohne-
04/ Pravou i levou část přeložíme
09/ Model shora rozevřeme, prolomíme
10/ Podle linií vyznačených v kroku 08
me všechny rohy papíru a opět rozložíme.
podle linií v kroku 03, rozložíme.
dovnitř ocásek, špičku vytáhneme.
provedeme sklady pro přípravu rypáčku.
05/ Uchopíme volný cíp, přetáhneme
06/ Krok 05 opakujeme u všech 4 cípů.
11/ Model opět rozevřeme a prolomíme
12/ Máme hotovo, prasátko můžeme
jej ke středu a vyčnívající hranu stlačíme.
Model přeložíme napůl, trojúhelníky ven.
dovnitř, stejně jako u kroku 09.
postavit vyhnutím nožiček do stran.
•c
plus téma /14 /15
LIMITY EXISTUJÍ
POUZE V LIDSKÉ MYSLI
„Ve skutečnosti jde o bizarní kombinaci masochismu se snahou
dokázat sobě i okolí, že daný jedinec je dostatečně šílený na to,
aby udělal úplně cokoli. Dokončil jsi závod a neměl jsi halucinace,
nezvracel jsi z vyčerpání nebo nemáš nohy rozbité do krve? Pak jsi
v závodě neodevzdal dost.“
Natrénovat na AR je běh na dlouhou trať.
Základem je však dobrá orientace v mapě
a vymyšlení strategie závodu, jejíž podcenění se zákonitě vymstí i těm největším fyzickým dříčům. „AR je jeden velký orienťák
o spoustě disciplín, přičemž správně zvolená trasa a vytipované kontroly jsou klíčem
k úspěchu. Fyzička je pro AR důležitá, ale
čím blíže jsem k finiši, tím více si říkám, že
‚psychička‘ je důležitější. Tohle je závod,
kde si dáte high five za to, že jste vydrželi
už 24 hodin v zápřahu, načež vám hned
dojde, že ještě nejste ani v půlce,“ potvrzuje závodník Miloš Bohoněk.
•
„Fyzička je důležitá,
ale ‚psychička‘
je důležitější“
•
Taková je podle účastníka závodu Filipa
Černocha filozofie adventure racingu,
„… který je pro veřejnost přibarven komentáři o poznávání přírody, překonávání
sebe sama, týmovém duchu a podobnými
poetickými pentličkami“. Adventure race
(AR) je dobrodružně-expediční závod,
ve kterém se kombinují outdoorové sporty,
jako je orientační běh (OB), horské kolo
(MTB), kajak/kánoe, lezení, in-line, ale
i bolskros (pozn.: terénní běh vytyčenou
trasou vyžadující zdolání přírodních i uměle vystavěných překážek ve svahu, na skále, v řece) či ferrata (zajištěné lezení).
Adventure race se v posledních letech
těší velké oblibě a stále častěji plní
kalendáře sportovců, stejně jako se
i startovní listiny plní ženskými jmény.
Alespoň jedna žena musela být součástí čtyřčlenných týmů, které se vydaly
na start 10. ročníku Wenger Czech Adventure Race – závodu v limitu 55 hodin
nonstop, v délce kolem 500 km. Závod
nabízel i svou miniverzi v podobě 18hodinové varianty, což bývá zhruba limit
závodů v extrémních sportech („survivaly“), ve kterých lze v průběhu roku sbírat
zkušenosti.
Ať už se v závodu ocitnete z vlastního odhodlání, nebo z nátlaku členů týmu (kteří
vás uchlácholí, že je výhodné zažít „zrychlenou dovolenou“ a za tři dny vidět tolik,
co by ostatním trvalo týden), je třeba nepodcenit přípravu v depu. Do něj si před
samotným startem připravíte vše, co budete
během tří dnů potřebovat – kromě vybavení oceníte především jídlo či suché oblečení. Některé týmy se po startu do depa
vrátily poprvé až po 20 hodinách, takže je
zároveň nutné zvážit množství věcí, které
si berete s sebou na trať. Postřehy ze samotného závodu líčí závodník Marek Navrátil: „… trpím žízní, protože jsem si vzal
míň vody, než bych měl. První den končí
úsekem kánoí, na kterých do depa přijíždíme v 1:40 h ráno. Za 20 minut vyrážíme
na první MTB, následuje in-line. Ještě dopoledne se vracíme na kolech opět do depa
a bude následovat 35 km treku s lezením,
slaněním, bolskrosem a ferratou. Bude to
pestré, ale to se nám na AR líbí. Málokde
v Evropě bývají závody takhle rozmanité.
Následuje dalších 120 km MTB – celá
etapa bude v noci a bude náročná hlavně
kvůli spánkovému deficitu.“
Na závodníky čekalo celkem přes 230 km
na kole, 75 km dlouhý trek, 60 km in-line
bruslení, až 55 km pádlování a další. „Co
se týče spánku, mikrosnů, jídla, puchýřů, je
to hodně psychicky náročné, ale vše se dá
překonat. Taky jedno z mott závodu zní:
Limity existují pouze v lidské mysli. Týmy,
které se dokážou nad tyhle problémy povznést, závod dokončí,“ vysvětluje organizátor 10. ročníku Wengeru Tomáš Vaněk.
Adventure race může být sportem pro
každého. Na trati jsou kromě členů české
reprezentace v AR i amatéři, kterým stačí
nadšení do sportu a odhodlání. A proč by
se měl případný zájemce o AR dobrovolně
vydat ze svých sil? Marek čerpá ze svých
zkušeností: „Je to vlastně celá životní filozofie, terapie proti civilizačnímu zblbnutí. Posunete si limity toho, co je možné a co ne.
AR je přesně ten sport, kdy děláte spoustu
disciplín v podmínkách, které byste nikdy
nepřijali a nepochopili, kdybyste šli jenom
jednu samotnou disciplínu.“ •
•c
plus téma /16 /17
PRA PRA DŘINA
Naivní představy, jak zavoláme rodičům, nahlédneme do několika archivů, raz dva odhalíme doposud neznámé předky, hrdě
vyvěsíme rodokmen dřív, než na něm zaschne barva, a pak své
zkušenosti s pátráním po vlastních kořenech sepíšeme do článku,
narazily jako kosa na kámen. Odhalování dějin krve svépomocí
je větší dřina, než jsme čekali.
Sestavení rodokmenu si žádá mnoho
času a trpělivosti a šance na jeho dovedení do uspokojivého stavu se zvýší snad
jen tehdy, pokud se genealogické pátrání stane vaší novou vášní. Naštěstí doba,
v níž žijeme, práci výrazně ulehčuje.
Po vlastních zkušenostech doporučujeme
pátrání po rodinné historii začít přečtením informací, jak na to (např. na rodokmenyonline.cz), a rady nepodcenit.
Pro úspěšný start jsou potřeba nejstarší
členové rodiny a program, který práci
usnadní. Programů je několik. My jsme
zvolili MyHeritage (myheritage.cz). Šikovný pomocník umožňuje vkládat jak
základní (datum narození, úmrtí atd.),
tak podrobné údaje o členech rodiny
(povolání, svatby, životopis atd. včetně
fotografií), na základě kterých automa-
ticky sestaví nejen rodokmen, ale i seznam rodinných událostí. Mile praktické.
Příjemné překvapení vzbudily i jednoduché statistiky (nejčetnější jméno v rodině,
průměrný věk mužů/žen, počet dětí aj.)
a možnost spojit síly s ostatními skrze
e-mailovou adresu. Každá ruka na klávesnici dobrá. MyHeritage vás upozorní
i na shodu vašeho rodokmenu s jiným
registrovaným členem. Může se tak stát,
že objevíte příbuzného, o kterém jste
doposud neměli ani páru, na základě
společného předka. Nalezením shody
a propojením rodokmenů získáte nejen
dalšího gratulanta k narozeninám, ale
i jeho zaznamenané údaje. Působivou
vychytávkou je možnost vytisknutí rodinného stromu v několika slušivých variantách. Program jsme po pár dnech pasovali na příjemnou alternativu sociální
sítě, která zvládne víc, než potřebujeme.
V základní verzi je zdarma, v rozšířené
za poplatek.
Návštěvu u nejstarších členů rodiny nepodceňujte – je potřeba zaznamenat
i maličkosti. Vycházet můžete z rodných
listů, fotografií, které bývají často alespoň
stručně popsány, schovaných svatebních
oznámení apod. Až bude babička i její
paměť zcela vyčerpána, nezbude nic jiného než se začít brodit archivy. I tady
oceníte výdobytky dnešní doby. Prohlížení
inventárních záznamů, knihoven, kronik,
matrik a rozličných listin je totiž možné
(alespoň z části) provádět z pohodlí domova. Uvařte si ale pořádně dlouhé kafe.
Zřejmě dědečka z devatenáctého století
nedohledáte na jeden enter. Mapu digitalizovaných matrik naleznete například
na www.genealogie.cz. Odkazy na konkrétní archivy fungují a vypadají rozdílně.
Někde (např. www.archives.cz) jsme se
zorientovali poměrně snadno. Měli jsme
možnost vyhledat jak určitý archiv, tak
také konkrétní databázi a stanovit časový
rozsah, který pro nás byl relevantní. Prostředí bylo víceméně intuitivní. Naopak
např. odkaz www.actapublica.eu, jenž
zveřejňuje také záznamy rakouských matrik, nám dal trochu zabrat a opakovaně
jsme se vraceli na stránku s nápovědou.
Dobrá rada nad zlato a podrobná nápověda s obrázky nad sůl. Záchranným kruhem při úplné bezmoci pak byly ochotné
úřednice na konkrétních matrikách. Ovšem
i ty sprásknou ruce, pokud kolegyně před
150 lety škrábala jako kocour a ze záznamu člověk pozná jenom barvu inkoustu.
Buďme rádi za švabach.
Díky sklerotickým rodičům a jejich touze spálit všechny „zbytečné“ papíry,
aby měli prázdné šuple, jsme se v našem hledání zatím nedostali daleko (tři
generace nazpět). Naštěstí však naše
pátrání zachraňuje nejstarší teta a kroniky po prapradědečkovi, díky kterým
obohacujeme náš slovník o výrazy jako
„čtvrtník“ (sedlák s nejvíce čtvrtlánem
půdy) či „podsedník“ (nájemník). Pokud
se do rodokmenu pustíte i vy, přejeme
vám hodně nadšení a výdrž. A když se
do pátrání nepustíte, nevadí – vždyť je
stejně nad slunce jasné, že jsme všichni
z Adamova žebra. •
•c
plus téma /18 /19
DÁNSKO
Cítila jako handicap, že nikdy nepřekonala vlastní strach vydat
se za studiem nebo prací do zahraničí. S cizími jazyky bojovala
a za školní angličtinu se styděla. Chtěla svůj život nějak změnit
a celková nespokojenost a neúspěchy jen umocnily rozhodnutí vydat se na zkušenou do ciziny. Zuzana Šaršounová, mladá
architektka, si vybrala Dánsko.
Do Dánska jsem v létě 2012 původně přijela jen na rok až dva, ale teprve po dvou
a půl letech jsem získala placenou práci
v oboru. Neuposlechla jsem totiž dobrou
radu: „Jestli hledáš v zahraničí práci architekta, rozhodně nejezdi do Dánska nebo
Nizozemska. Tam už je přearchitektováno.“ Jenže skandinávská architektura je
mi velmi blízká a Kodaň působí dojmem
nejlepšího místa, kam za ní vyrazit. Ročně
do země, která je konstituční monarchií,
rájem cyklistů a snem začínajících architektů, zamíří desítky lidí z oboru a jejich
koncentrace je zde tak vysoká, že jsou
mladí talentovaní architekti ochotni pracovat i zadarmo, jen aby získali nějakou
pracovní zkušenost, atraktivní položku
do životopisu a malou naději, že je třeba
po několika měsících „moderního otroctví“ někdo zaměstná. V konkurenci talentů
je velmi těžké se prosadit. Musíte být výjimeční, mít reference z architektonických
studií zvučných jmen, studovat prestižní
školu architektury nebo mít známosti. Dánština vaše šance zvyšuje.
Kolo jako dopravní prostředek
Hlavní město Kodaň má přibližně 0,5 mil.
obyvatel (bez předměstí), což je příjemná
velikost města srovnatelná např. s Brnem –
všude se dostanete do půl hodiny veřejnou hromadnou dopravou nebo na kole.
Kdo nezažil Kodaň na kole, jako by tu ani
nebyl. Toto město má dlouhou cyklistickou
tradici (již z konce 19. století) a je prorostlé hustou sítí cyklostezek. Cyklisté mají
vlastní jízdní pruh, často vyvýšený a oddělený od silnice i chodců, a absolutní přednost před auty odbočujícími vpravo. Kolo
z druhé ruky se dá pořídit od 500 DKK
(asi 1 800 Kč) a na dobrou „cyklodostupnost“ všeho ve městě si rychle zvyknete.
Možná i proto se Kodaň dlouhodobě
umisťuje na předních příčkách žebříčku
nejpříjemnějších měst pro život.
Přibližně třetina obyvatel Kodaně volí
kolo jako dopravní prostředek pro dojíždění do práce. Nikoho tak nepřekvapí
pánové v oblecích a dámy v lodičkách
šlapající na kole do kanceláře. Když
• letem
světem /20 /21
Pít jako Dán? Dán by řekl: jako Švéd!
I večírková kultura je tu poněkud odlišná.
Dánové pilně pracují či studují celý týden
a pak v pátek nebo sobotu večer vyrazí
za zábavou. Alkohol je poměrně drahý
(např. velké pivo stojí průměrně 50 DKK
= 180 Kč), takže se často parta kamarádů večer sejde u někoho doma, kde se
trochu přiopijí, a pak kolem půlnoci vyrážejí (na kole) do barů a klubů v centru
Kodaně. Výdrž mají, to se musí nechat!
Často se hlučně baví až do rána. Skoro
by se zdálo, že české rčení „pije jako
Dán“ není daleko od pravdy. Ale Dánové
vás vyvedou z omylu, u nich se totiž říká
„pije jako Švéd“.
•
Malá mořská víla
Kan du tale dansk? (= Mluvíte dánsky?)
•
máte štěstí na dopravní špičku, připadáte si jako účastník závodního pelotonu.
Dánské cyklisty nezastaví nepřízeň počasí ani průměrná rychlost větru 7,6 m/s.
Vybaveni speciálními nepromokavými
kalhotami, elegantními pršiplášti, gumáky, deštivzdornými vaky nebo igelitkami
na kabelku, voděodolným make-upem
a zářivým úsměvem vyrážejí Dánové
na kolo i v nejsilnějším dešti nebo vánici. Až s dětskou radostí jsem první zimu
jezdila na kole i na sněhu. Nutno podotknout, že Dánsko má díky své poloze mezi
Severním a Baltským mořem sice mírnou,
ale dlouhou zimu a krátké chladnější léto.
Průměrná teplota se v zimě pohybuje
kolem 0 °C jen s minimálními teplotními
rozdíly mezi dnem a nocí. Přestože tu
sněží, sníh moc dlouho nevydrží. Rovinná až mírně zvlněná krajina s nejvyšší
horou Møllehoj 170,86 m n. m. nepřeje
zimním sportům, a tak lyžující Dánové vyrážejí s oblibou do Alp nebo sousedního
Švédska či dražšího Norska. Ale drtivá
většina si raději užívá v zimních šedivých
dnech dovolenou v teple u moře (nejčastě-
ji na Kanárských ostrovech). A není divu!
Průměrná doba slunečního svitu v lednu je
pouze 45 hod./měsíc.
Polední pauza na Smørrebrød
Dánové umějí perfektně oddělovat pracovní a soukromý život a pracují pouze
37,5 hodiny týdně. Ať už v době polední
pauzy, nebo doma, zůstávají požitkáři.
Rádi si dopřejí dobré jídlo a pití, které si
s oblibou objednávají až do svých cihlových domů. Tradičním svátečním jídlem
(a to i štědrovečerním) je vepřová pečeně s červeným zelím a opečeným bramborem v karamelu. Klasickým obědem
během pracovních dní (pokud ve větších
firmách nemají kantýnu) je studený obložený chléb, tzv. Smørrebrød – tenoučký
plátek čtvercového celozrnného chleba
s nejrůznějšími bohatými variacemi šunek,
sýrů, pomazánek, krevet, naložených slanečků a zeleniny. Pro Čechy je úsměvné,
že se tento obložený chléb jí příborem. Pokud jste milovníci lékořice (lakrids), v Dánsku si rozhodně přijdete na své! Proč ne
i o obědové pauze, třeba jako zákusek?
Naučit se dánsky je velkou výzvou.
Obzvlášť když všichni Dánové brilantně ovládají angličtinu (pravděpodobně
i proto, že v dánské televizi jsou všechny
filmy a seriály v originálním znění s dánskými titulky). Vláda podporuje integraci
přistěhovalců a po obdržení CVR-number
(obdoba RČ) máte nárok na kurzy dánštiny zdarma (původní dobu tří let už
zkrátili na pouhý rok). Dánština vychází
ze skupiny germánských jazyků a oproti např. němčině má velmi jednoduchou
gramatiku. Ale výslovnost, zkracování
slov a melodie věty jsou pro Slovana velmi obtížné, a tak se ze začátku neustále
potýkáte s tím, že vám nikdo nerozumí.
Zlatá angličtina.
nou trpělivost, nikam se nehrnou, nepředbíhají, nestěžují si, jsou čestní a poctiví.
Když si stanoví pravidla, dodržují je. Nechodí přes přechod na červenou, nejezdí
v MHD načerno. Dánsko je také světovou
špičkou v ekologii, alternativní energetice
a udržitelném rozvoji, dlouhodobě vyhrávají všechny ankety spokojenosti, zároveň
však velké procento lidí bojuje s depresemi. Ale možná by vás překvapilo, jak je
těžké proniknout za jejich zdvořilostní
slupku a najít si blízké přátele nebo partnera. I přes milé úsměvy mi u nich chybí
vřelost a zájem poznat vás blíž. Nikdo
se nebude snažit zapojit vás do kolektivu a spřátelit se s vámi. Musíte se snažit
a přijít za nimi sami. A chce to čas. Jako
by se báli investovat do vás emoce, když
si nejsou jistí, jak dlouho ještě zůstanete.
Pokud se tedy rozhodnete Dánsko navštívit alespoň na pár dnů, nezapomeňte si
s sebou přibalit hodně úsměvů. •
Chceš žít v Dánsku? Nauč se usmívat!
Po pár prvních týdnech v dánském florbalovém týmu za mnou přišel trenér
a řekl mi: „Hmm, slyšel jsem, že se lidé
z východní Evropy vůbec neusmívají. Jinak hraješ dobře, ale prosím tě, zkus se
u toho trochu usmívat!“ Na první pohled
jsou Dánové velmi sympatičtí, ochotní a usměvaví lidé. Nic není problém,
se vším vám poradí a pomohou, a to
i ve službách a na úřadech. Mají nesmír• letem
světem /22 /23
POHÁDKOVÉ PERLIČKY
Stromeček, cukroví, dárky a pohádky. To k Vánocům neodmyslitelně
patří. Víte ale i přes každoroční sledování největších pohádkových šlágrů, jak daleko házela Pyšná princezna míč princi Miroslavovi? Nebo
co má společného motorkářský klub Pekelné doly s Čertovým švagrem?
•
„Pyšná princezna
se stává vítězkou
v hodu dalekém“
•
Princezna halící na útěku svou krásu
do myšího kožíšku přišla. A rovnou v požehnaném stavu. Během natáčení byla
totiž herečka Marie Kyselková v šestém
měsíci těhotenství a pohádka se tak stala
jejím posledním filmem – stejně jako pro
Theodora Pištěka (rádce) a Terezii Brzkovou (chůva).
•
Moritzburg
•
Začněme se zajímavostmi u pohádky, bez
níž by nejen české, ale i norské Vánoce
nebyly úplné. Mezinárodní špičku vánočních hitparád obsadila pohádka natočená
ve spolupráci s NDR Tři oříšky pro Popelku. Hlavní roli svěřil Václav Vorlíček Libušce Šafránkové a Pavlu Trávníčkovi v roce
1973. Popelčiným domovem byl vodní
hrad Švihov, zatímco princovým zámek
Moritzburg v Sasku. K Popelce neodmyslitelně patří sova Rozárka a kůň Jurášek. Toho
ve scénách točených v Německu zastupoval
dublér, protože Jurášek z celních důvodů nemohl přes hranice. Dokonce i Pavel Trávníček měl svého dubléra, ale pouze dabingového. Kvůli jeho moravskému přízvuku mu
hlas propůjčil Petr Svojtka. A jak že se princ,
kterého Pavel Trávníček ztvárnil, jmenoval?
Naše otázka je chyták – jméno prince se totiž diváci nikdy nedozvěděli. V pohádce je
oslovován vždy jen „princi“ nebo „výsosti“.
„Našli, moji rádcové, našli?“ Typickou
větu z pohádky Bořivoje Zemana z roku
1952 znají snad všichni. Málokdo ale
ví, že když princezna hází přes bránu
míč princi Miroslavovi, stojí jeden z nich
na Hluboké a druhý v Telči. Pyšná princezna se tak jednoznačně stává pohádkovou vítězkou v hodu dalekém.
„Já jsem tajtrlík? Ty jseš tajtrlík! Za prvé
nevím, co to je, za druhé mě to uráží!!!“
Kdo by neznal film Byl jednou jeden král!
Předlohou mu byla úspěšná pohádka Sůl
nad zlato. Že se bude jednat o velký hit,
slibovalo už hvězdné obsazení Jana Wericha a Vlasty Buriana. Mileně Dvorské,
která si zahrála Marušku, bylo v době
natáčení pouhých 15 let. Možná i proto
se scéna, kde se Maruška líbá s rybářem
(Vladimír Ráž), točila desetkrát. Natočení celé pohádky pak trvalo skoro jeden
rok. Pro Vlastu Buriana, jenž si zahrál
rádce Atakdále, to byl první a zároveň
poslední barevný film.
Božena Němcová byla jednoduše pohádkový mistr, a tak na motivy Čertova
švagra z jejích sbírek vznikl i další úspěšný film z roku 1984 S čerty nejsou žerty.
Pohádkovým se stal zámek v Průhonicích u Prahy. Filmové peklo bylo točeno v uměle vyhloubených pískovcových
jeskyních blízko České Lípy. V současné
době zde najdeme motorkářský klub
s názvem Pekelné doly. A hláška, co se
nejlépe ujala? Volíme: „Je to rebel!“
A jestlipak víte, z jakého filmu je: „Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha,
i paprťála, chánua, chánua, e chánua,
e chánu, džalala, džalala-a, a paprťála.
… patláma, patláma, patláma a žbrluch! – Chm!“ Zkuste na to o Vánocích
přijít. My vám jen napovíme, že slova
vyšla z úst Lubomíra Lipského. Ať už je
vaším pohádkovým favoritem Šíleně
smutná princezna, nebo třeba Dařbuján
a Pandrhola, přejeme vám, abyste si je
o vánočních svátcích vychutnali v klidu
a pohodě mezi svými nejbližšími. •
O chlup mladší než televizní Pyšná princezna je oblíbená pohádka s Marií Kyselkovou
a Josefem Zímou v hlavních rolích. Martin
Frič Princeznu se zlatou hvězdou natočil
v roce 1959. V klasice nechybí nic z hlavních atributů správného pohádkového příběhu – krásná Lada, její otec, hodný, ale
poněkud povolný vladař, zlý král Kazisvět
i moudrá chůva, která má pana krále pěkně pod palcem. Samozřejmě neschází ani
princ Radovan a jeho harmonické království, jen kdyby ta pravá princezna byla...
•c
plus téma /24 /25
ŠUPITO PRESTO –
DOMÁCÍ PESTO
Původem italská pochoutka zpestří váš stůl, ať jde o jakoukoli sešlost. A že jich bývá ve vánočním čase nespočet. Řeč je o pestu.
Do jeho výroby jsme se pustili vlastními silami a naše zkušenost vás
může přesvědčit třeba i o tom, že pesto nemusí být jen bazalkové,
má řadu využití a hlavně – hravě si ho připravíte sami.
s olejem. K tomu přidejte nastrouhaný sýr,
nasekaný česnek a nasucho opražené piniové oříšky. Pak už stačí jen rozmixovat
do konzistence omáčky nebo spíše pasty.
Chuť doladíte solí a pepřem. A k čemu
bazalkové pesto využít? Kromě těstovin je
skvělé do zeleninových salátů, zejména caprese (mozzarella s rajčaty), či do sendvičů.
Pesto dnes pořídíte poměrně snadno,
k dostání je jak ve specializovaných obchodech, tak v supermarketech. Koupí
hotového pesta sice ušetříte asi 30 minut
času, které jsou potřeba na jeho vlastnoruční přípravu, ale ochudíte se o kulinářský zážitek a zaručeně čerstvou chuť.
Kromě ručního mixéru (nebo hmoždíře,
když chcete postupovat podle originální
receptury drcení bazalky) nevyžaduje domácí výroba žádné speciální vybavení.
Tradiční bazalkové pesto je souhrou několika surovin – čerstvých listů bazalky
(200 g), panenského olivového oleje
(cca 70 ml), česneku (2 stroužky), piniových oříšků (40 g), parmezánu (40 g)
a pecorina (30 g, ale když přidáte více
parmezánu, lze i bez pecorina). Bazalku
omyjte, osušte a nadrobno nasekejte. Vložte ji do nádoby na mixování a smíchejte
Pohoštění můžete oživit i pestem ze sušených rajčat nebo z černých oliv. Obě dvě
varianty jsou slanější i chuťově výraznější
než pesto bazalkové a mají také pevnější
konzistenci. Hodí se např. na italský předkrm bruschetta, ale i jako základ na jednohubky nebo k sýrům. Přitom hlavní složení
se od bazalkové klasiky neliší – olivový
olej, česnek, opražené piniové oříšky, parmezán a pecorino. Pouze oleje zde doporučujeme dát více, zhruba 100 ml. Ať se
pustíte do pesta ze sušených rajčat, nebo
oliv, vždy „základ“ doplníte jen o 50 g
omytých, osušených a nasekaných listů
bazalky. Rajčatové pesto pak vytvoříte
přidáním 150 g sušených rajčat, slitých
a nadrobno nakrájených, a dále 2 chilli
papriček. Olivové pesto bude naopak navíc vyžadovat 150 g vypeckovaných černých oliv, slitých a najemno nasekaných,
a 50 g slitých nakládaných kaparů. Postup
je v zásadě totožný jako u bazalkové verze – rozmixování surovin a dochucení solí
a pepřem. Přejeme dobrou chuť! •
VYHRAJTE KNIHU ORIGAMI
Stačí doplnit chybějící část tajenky: Nejmocnější je ten,…
POMŮCKY:
BEL, ENTE,
PUPAVA,
REM,
KALAMITA
LONDÝNSKÝ
MPZ
FOTBALOVÝ
LIBANONU
KLUB
BĚH
STROJE
DVAKRÁT
SNÍŽENÝ
TÓN
NULOVÝ
VODIČ
(HOVOR.)
SPZ
TEPLIC
NOVODOBÝ
NEMANŽELSKÉ
DÍTĚ
(HANL.)
ČESKÁ
ŘEKA
DRAVÝ
PTÁK
SPZ
OLOMOUCE
UKOLÉBATI
STRANA
ÚČETNÍ
KNIHY
SCHODEK
OZN.
LETADEL
THAJSKA
NĚMECKY
„KACHNA“
UVÉST
LAHODNÝ
NÁPOJ
2. ČÁST
TAJENKY
1. ČÁST
TAJENKY
FÁZE
SPÁNKU
AROMATICKÁ
BYLINKA
HL. MĚSTO
ZAMBIE
JINAK
NEDOPALEK ČÁSTEČNĚ
DĚLO
AMERICKÁ
VESMÍRNÁ
AGENTURA
ŽEHLÍCÍ
STROJ
VELKÁ VÁHA
ZÁJMENO
UKAZOVACÍ
PTÁK
Z ŘÁDU
ALEK
TĚLOCVIČNÉ
NÁŘADÍ
INICIÁLY
HEREČKY
MOTTLOVÉ
KORYTO
INICIÁLY
PANENKY
BODLÁKOVITÁ BYLINA
VYJÁDŘITI
OPISEM
MILION
(SLANG.)
BRVA
JEDNOTKA
INTENZITY
ZVUKU
PŘEDLOŽKA
UZEL
VLASŮ
SOUBOJ
CITOSLOVCE
STŘELBY
BIBLICKÁ
MANŽELKA
IZÁKA
HOŘKO
(KNIŽNĚ)
HOD
LANŠKROUNSKÝ
PODNIK
KAZ
BÝVALÝ
(O PARTNEROVI)
PROTIKLAD
K VZHŮRU
CHEM. ZN.
LUTECIA
VTIPKOVAT
ANGLICKÝ
ČLEN
NEURČITÝ
VYPOUŠTĚNÍ
ŠKODLIVIN
DO OVZDUŠÍ
KLIMATIZACE CHEM. ZN.
(ANGL. ZKR.) TELLURU
Soutěž je určena klientům společnosti BNPP PF. Správné znění tajenky zašlete na [email protected] nejpozději do 1. 12. 2015. Uveďte své jméno a příjmení, adresu, příp. telefonický kontakt. Prvních 10 čtenářů
získá knihu Origami od O. Cibulky. Pravidla soutěže a výherce z letního čísla najdete na www.cetelem.cz.
•c
plus téma /• křížovka /26 /27