Březen - Časopis Život v Kristu

Časopis Apoštolské církve
Ročník 21
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 3 / 2009
Dětem a mládežníkům
ŽIVOT V KRISTU
Konečně
je to
tady...
Křesťan není psí čumák,
Dobrý vtip
dovede se také smát.
l é popřípadě
ří dě též
éž tříobří b
Nesmrtelné hlášky či dobré vtipy (i kkreslené,
rázkové komiksy) okoření všední život. Jestli váš nápad bude vtipný, slušný a neurážející, rozzáří úsměv na tvářích spousty čtenářů.
Rodiče pozor! Také některé dětské výroky a modlitby stojí za zaznamenání, o tom není pochyb!
... a budou vycházet barevně !!!
Ptáte se o čem je tu řeč? V církvi máme moře vás, šikovných dětí, dorosťáků a mládežníků. Je škoda nenechat prostor vaší tvořivosti a nápadům. A když hledáte cestu, jak se
také zapojit do služby...
Co člověk, to jedinečný nápad, a proto vám vycházíme
vstříc příležitostí ke spoluvytváření časopisu. Tato dvojstránka patří právě vám! Setkáte se s tím nejlepším z těchto
možností:
Bible
Každý měsíc na vás
dětskýma očima
čeká jedno soutěžní
N éh zákona
ák
á milé
ilé děti
dě i
téma ze Starého a jedno z Nového
a na vás
je, abyste k tomu namalovaly obrázek. Šance vyhrát 1. cenu
a také vidět svůj obrázek zde na stránce pro děti a mládež,
je tu.
Mojžíši, mohl bys s tím už laskavě přestat?
(ilustrativní příspěvek z www. reverendfun. com než dorazí vaše dílka)
FOTO Bible
Chceš se vydovádět
se svým foťákem?
Fotománie ti nabízí jedno téma ročně... Tady máš volnou ruku,
tedy objektiv. Pošli super fotku s biblickým veršíkem a můžeš každý měsíc vyhrát.
Bratrská láska ať trvá. (Žd 13,1) (Alena Soukupová)
Boží slovo nežije přece jenom na stránkách Bible, ale vidíte ho
všude kolem nás. Jde jen o to, zachytit ten správný moment.
Když
d ž se Bůh
ůh staráá o Elijáše,
l áš postaráá se i o tebe:
b
(Eliška Salamonová, 6 let)
Témata na BŘEZEN
2
SZ – příběh Ester
NZ – dobrý Pastýř
Hurá, hurá, hurá!!!
Každý měsíc, každá
rubrika vyhrává pěknou
cenu. A všichni, kdo se
zúčastní budou mít své
příspěvky vystavené na
stránkách AC dětem!!!
Pište písmena za sebou. Šedá políčka skrývají tajenku.
Na mě
si nepřijdete
Tato rubrika může
obsahovat právě vašee
bludiště, křížovky, kvizy
vizy a hádanky s omalovánkou
pro nejmenší. Tříbí vaši pozornost a mysl. Navíc
v sobě ukrývají i biblickou moudrost.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Zkuste si vypsat do políček biblické postavy:
Strávil noc ve lví jámě, ale lvi mu neublížili.
Hospodin k němu mluvil z hořícího keře.
První žena Bible.
Vedl Izraelity při dobytí Jericha.
Bratr apoštola Petra.
Nejmoudřejší muž Bible.
Snacha Noemi, která ji doprovázela do Betléma.
Kdo dostal od apoštola Pavla dopis s oslovením:
„Milovanému synu“.
Prodal prvorozenství za misku čočky.
První muž, který zabil svého bratra.
Nejstarší muž Bible.
Učedník, který chodil po vodě.
Syn Hagar a Abrahama.
Král, který zmoudřel až po té, co žil 7 let s divokou zvěří (podle Ekumenického překladu).
Učedník, který byl Ježíšovi nejmilejší.
pSavec
Posílejte nám své
křesťanské příběhy čii básničky
básničky.
Ježek
Někdy si připadám jak ježek ustrašený,
stáhnu se do klubka, bodám a píchám.
To proto, že bojím se dalšího zranění,
nevnímám, že svým postojem se zraňuji sám.
Ježíši, potřebuji Tvoji milost,
nechci se před lidmi zavírat.
Vlej do mého nitra svůj pokoj a radost,
chci učit se přátelství budovat.
Nechci víc ničit, co Ty sám stavíš,
nechci před problémy utíkat.
Dej mi znát Pane, jak Ty mě vidíš,
chci přijímat Tvou lásku a chci se mít rád.
(autore, pošli nám do redakce adresu,
ať máme kam doručit sladkou cenu.)
Hádanka
s omalovánkou
Jaké místo je na obrázku? _______________
Na cestě
Dětem a mládežníkům
Ročník 21, březen 2009
Všichni, kteří jdete
s Pánem
za Pánem, přece
hýříte postřehy a objevenými
jevenými poklady
poklady. Vždyť Písmo
není jen pro dospěláky. Svědectví a osobní zkušenost, zamyšlení nad Biblí, to je to pravé, co může
zasáhnout srdce vašich kamarádů. Tady se můžete
ukázat! Tady je místo pro vaše svědectví!
„Ahoj. Jmenuji se Tomáš Flek a jsem z Kolína. Minulý týden jsem byl Nivách v Beskydech. Nivy, to je chata pro křesťany. Byl jsem tam s olomouckým ROYAL
RANGERS. Moc se mi tam líbilo a byly tam i dobré hry.
Napadlo tam asi půl metru sněhu, a tak jsme se koulovali a postavili jsme tam i iglú. Strejda Robert nám každý
večer četl knížku, která se jmenovala Tajemství polárního
moře. Byli jsme rozděleni na malá a velká družstva. Velká družstva se jmenovala Karel Starší ze Žerotína, Jakoubek ze Stříbra a Konrád Waldhauser a ta malá Hroši
a Ještěrky. Bylo nás tam celkem 40 a moc jsme si to užili.
Jenom se stalo, že tam hodně dětí i vedoucích onemocnělo
a nemohli chodit ven. Je to škoda, že to tak rychle uteklo
a skončilo a chtěl bych jet příští rok zase.
Namaloval jsem obrázek, jak to tam vypadalo, abyste
věděli, jak to tam vypadá.“
(Tomáš Flek, 8 let)
Příspěvky, obrázky a fotky posílejte nejlépe
na e-mailovou adresu [email protected].
Aby vaše dílka na stránkách časopisu dobře
vypadala, posílejte je naskenované alespoň
na 300 DPI (pro laiky: čím větší, tím lépe).
3
„Od chvíle, kdy minulost přestala osvětlovat budoucnost,
bloudí mysl lidí v temnotách.“
Alexis de Tocqueville
Sloupek
M
4
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři,
buďte požehnáni. Je mojí milou povinností
poděkovat vám jménem naší redakce za spolupráci na březnovém čísle. Zvláště při příležitosti připomenutí dvacátého výročí ustanovující konference
Apoštolské církve jsme vděčni za vzpomínky, archivní
fotografie i modlitby za náš časopis.
Bratr biskup opakovaně ve svých vystoupeních zdůrazňuje důležitost evangelizace, čímž nás povzbudil
k otevření spolupráce s organizací Reinharda Bonnkeho, světového evangelisty a přítele našeho emeritního biskupa. Díky milé vstřícnosti Břetislava Šípka se
k vám dostává ochutnávka uvádějící naše nové zpravodajství.
Na sklonku letošního ledna jsem se účastnil spolu
se zástupci církví sdružených v Ekumenické radě církví (ERC) pracovního výjezdu do centra Evropské unie
(EU) – Bruselu.
V rámci podobného výjezdu uskutečněného ještě
před vstupem České republiky do EU byla moje pozzice značně vyhraněná: Spolu
s mým přítelem dvojnásobným doktorem  Vladimírem
n
Bíbou jsme jasně varovali před
B
nebezpečími, která členství
n
v EU přináší. Dnes, po létech
sstačí otevřít internet a jen se
na vás sypou zprávy potvrzun
jjící jak naše tehdejší vyjádření
ttak především oficiální postoj
naší církve, kterému jsme tehn
dy věnovali celé jedno číslo našeho časopisu.
Nyní, po letech, pod novým církevním vedením byl
můj úkol nesrovnatelně jednodušší. Nezatížen jakýmkoliv oficiálním postojem své mateřské církve mohl
jsem se prioritně věnovat pozorování centrálního evropského dění a navazovat kontakty s českými vládními zástupci v Bruselu.
Na výjezd jsem se připravoval kromě modliteb četbou Churchillových pamětí z druhé světové války. Teprve nyní, při druhé četbě jsem si uvědomil, že Bůh dopouští někdy ponížení inteligentních a schopných lidí
pod úroveň bláznů. V roce 1935, kdy Hitler bezostyšně
porušil veškeré dohody se spojeneckými vítězi první světové války, kdy se jeho zbrojní program rozjel naplno stejně jako pronásledování Židů a odpůrců nacistického režimu, požadovali někteří straničtí
představitelé v britském parlamentu jednostranné odzbrojení Francie a Velké Británie, které mělo svým příkladem strhnout pana Hitlera k následování. Ty, kteří
volali po dodržování Versailleské smlouvy vnucené po
první světové válce poraženému Německu, případně
požadovali modernizaci britské armády, nazývali válečnými štváči.
Dnes, po více jak půl století se nacházíme v situaci obdobné: Lidé označující vymírání EU za tragédii
a varující před rychle postupující islamizací Evropy,
jsou označováni za škarohlídy případně takřka psychiatricky nemocné trpící nejrůznějšími fobiemi (strachy). Více na toto téma ve zvláštním článku příštího
čísla.
Pán s vámi.
Aleš Navrátil
6
Dětem a mládežníkům
2, 3
Konečně je to tady...
Úvodník
5
Vzpomínat či nevzpomínat?
20. výročí povolení Apoštolské církve v ČR >>>
6
7
8
8
Vzpomínka na povolení Apoštolské církve v ČR
Misie - první evangelizace v Brně
Biblická škola
- zázrak při postavení budovy v Kolíně
Nakladatelství - anabáze s pořízením kopírky
Izrael
9
10
Co přinesla válka v Gaze? >>>
Volby do 18. Knesetu
Evangelizace
12
Opravdová Ježíšova identita
Úsměvné i poučné střípky z minulosti
14
Úskalí obezity >>>
O
B
S
A
H
VOŠMT
15
Misijní výjezd do Rumunska
a na Slovensko ‘09
Čtenáři píší
15
16
16
Láska
Vrabci to dokážou
Jak se vyrovnat se zklamáním?
9
Seznamte se s knihou
18
Stalo se
Svědectví
19
Jak jsem uvěřila
Výpravy do minulosti 6
22, 23 Izraelité v Egyptě
14
Procházky světem Bible 7
22, 24 Sínaj
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Ilustrace: Petr Fiurášek
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 21 Kč,
pro předplatitele 20 Kč, poštovné podle tarifů,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě
č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit
zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, Zvolenská 16/34, 036 01 Martin, tel.: 043/42 89 234
Vzpomínat či nevzpomínat?
„Jenom si dej pozor a velice se střez zapomenout na věci, které jsi viděl na vlastní oči,
aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny
tvého života. Seznam s nimi své syny i vnuky.“
Deuteronomium 4,9
„Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle;
jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za
mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je
Boží povolání v Kristu Ježíši.“
Filipským 3,13–14
D
razí bratři a sestry,
je to neuvěřitelné, ale tento měsíc si připomínáme dvacet let od
ustanovení církve. Vy, kdo znáte alespoň něco málo z dějin Apoštolské církve, víte, že existence naší církve sahá až
k počátkům dvacátého století. Nicméně
o církevní registraci jsme začali žádat
mnohem později, na počátku šedesátých
let. Zázrakem se to ale podařilo až na samém konci komunistického režimu. Dne
25. 1. 1989 byla církev zaregistrována
usnesením vlády ČR číslo 20, v březnu
pak proběhla slavnostní ustanovující
konference.
Osobně jsem se s Apoštolskou církví
setkal poprvé někdy v roce 1982. Bylo mi
osmnáct, byl jsem čerstvě obrácený a setkání s bratry z Těšínska na mne zapůsobilo hlubokým dojmem. Rudolf Bubik,
tehdejší předseda letničních sborů, občas objížděl všechny sbory, stanice i skupinky a formoval rodící se letniční církev.
A tak se tehdy dostal i do Kutné Hory,
kde jsem se s ním setkal a prohodil pár
slov.
Podruhé jsem se s ním setkal o několik let později, konkrétně v červnu 1985.
Mile mě překvapilo, že si mne pamatoval
a že se živě zajímal o Boží dílo ve Varnsdorfu, mém městě. Byl jsem tenkrát se
skupinou přátel u Bubiků, bylo to na
Letnice. Ty dva dny, které jsem v Albrechticích strávil, pro mne mnoho znamenaly.
Snad poprvé v životě jsem mohl zakusit,
co znamená být účasten ve shromáždění plném Boží moci. Bůh se mne tenkrát
dotkl, věděl jsem, že neodjíždím stejný.
Když jsem se později rozhodoval, ke které církvi se připojit, měl jsem jasno.
Od té doby uběhla řádka let, církev
si prošla dobrými i zlými časy. Z hrstky
křesťanů potají se scházejících po bytech
je zde církev čítající okolo sedmi tisíc členů včetně dětí a pravidelných návštěvníků. Církev žije. Vybudovali jsme s Boží
pomocí školu, máme vlastní nakladatelství, běží řada dětských a mládežnických
projektů, máme Nehemii a vysíláme dokonce vlastní misionáře. Počet sborů se
rozrostl na více než čtyřicet.
Nyní bych chtěl zaměřit pozornost na
biblické verše v úvodu článku. Oba hovoří o paměti – jeden doporučuje pamatovat, druhý doporučuje zapomínat. Mojžíš
nabádá lid Izraele, aby v žádném případě
nezapomněl na veliké věci, jež s Hospodinem prožil. Pavel říká, že vítězný život
je možný pouze tehdy, pokud se upřeme
na náš cíl a zapomínáme na to, co je za
námi. Kdo z nich má pravdu?
Mojžíš dobře věděl, proč povzbuzuje
svůj lid, aby si pamatoval. Izraelité mnohokrát zapomínali na Hospodina a jeho
skutky (Ž 106,13.21). Věděl, že pokud
jako národ mají přežít, musí v paměti
uchovávat vše, co jim Bůh svěřil. Postupem času si vytříbili mysl pro tento typ
paměti. Díky tomu se byli schopni vrátit
ze zajetí v Babylónu a mnoho let později,
poté, co byli rozprášeni do celého světa,
se začali vracet do země svých otců. Díky
schopnosti pamatovat si mohli zachovat
svou identitu a nesplynout s ostatními
národy.
Co myslí Pavel slovy „Zapomínaje na to,
co je za mnou …“? Určitě není v rozporu
s Mojžíšem. Je Židem a židovské kořeny
nikdy nepopřel. V kontextu vidíme, jak
Pavel vnímá svůj život. Je jako běh, závod,
kdy jedinou snahou je získat cenu. Tou
cenou je Boží povolání v Kristu. Je toho
mnoho, co může člověka v tomto běhu
zdržet. Z Pavlova života víme, kolika těžkými událostmi prošel. Často jej opustili spolupracovníci, někteří křesťané mu
ublížili nebo ho zradili. Tenkrát platilo
v církvi to samé, co dnes: Nejproblematičtější stránkou života v církvi jsou vztahy. Kdyby si člověk měl pamatovat vše
zlé či nepříjemné, čím prošel, asi by jej
to natolik poznamenalo, že by jeho srdce ztvrdlo.
Princip „zapomínaje na to, co je za mnou,
upřen k tomu, co je přede mnou“ platí podnes. Život, to nejsou jen příjemné věci,
ale i řada nepříjemností. Mnohé z toho,
co člověka potká (často i v církvi) je zra-
ňující. Schopnost jít dopředu je limitovaná schopností zapomínat. Tím není
myšleno naprosté zapomenutí, vymazání
z paměti, ale spíše opuštění, nelpění na
minulosti. Tento princip je v úzké vazbě na schopnost odpouštět. Někteří lidé
„odpouštějí, ale nezapomínají“. To není
skutečné odpuštění. V takovémto vztahu
bude stále cítit napětí, bolest z toho, co
se stalo, nikdy nedojde ke skutečnému
uvolnění.
Tento princip je obsažen i v památce
Večeře Páně: Ježíš jí uvádí slovy „To čiňte
na mou památku“ a Pavel dodává, že tak
budeme činit, „dokud Pán nepřijde“. Křesťanská zkušenost v sobě obsahuje jak pohled do minula, tak do budoucna.
A tak zde máme dvojí pohled na křesťanský život: jeden čerpá z pohledu do
minula, učí se nejen z biblické historie,
ale také z té relativně nedávné – našich
otců ve víře. Takovýto pohled na minulost nám dává stabilitu, upevňuje naší
identitu jako letničních křesťanů.
Druhý pohled je upřen do budoucna,
čerpá z křesťanské
naděje a odhazuje
vše, co je na vzpomínkách
bolestivé. Pohled upřený
do budoucna dává
životu zase dynamiku. Život církve nesmí ovládat
pouze tradice, ale
jsou zde nové skutky, které je třeba konat. My potřebujeme
oba pohledy – jsme vděční za vše, čím
nás Pán provedl, chceme z toho čerpat.
Má smysl připomínat si historii a hovořit
o ní. Na druhou stranu jsme lidmi budoucnosti. Buďme schopní opustit vše,
co by nás nezdravě k minulosti poutalo
a bránilo nám v cestě vpřed. Mohou to
být osobní nezdary, zranění od druhých
lidí, nebo jen pocit, že „tenkrát všechno
bylo lepší“.
Buďme vděční Bohu za naši historii. Byl to Bůh, kdo nám dal povstat, On
nás provedl všemi těžkými časy. Vyhlížejme i budoucnost – bude neméně slavná.
A odpouštějme si navzájem, abychom nebyli připoutáni k minulosti tím špatným
způsobem.
Bůh vám žehnej
Martin Moldan,
biskup AC
Úvodník
Ročník 21, březen 2009
5
ŽIVOT V KRISTU
Vzpomínka na povolení
Apoštolské církve v ČR
20. výročí povolení Apoštolské církve v ČR
Rudolf Bubik, emeritní biskup AC
P
okaždé, když jsem chodil na minis- ková modlitební stezka od metra až do
terstvo, ať s bratřími, nebo ke konci Valdštejnského paláce, kde měli v té době
už sám, jsem se modlil. Byla to ta- sídlo. A vždy znovu a znovu mě Duch
svatý upevňoval: „Vydrž, teď vás vyhodí,
nepřijmou, ale vydrž.“ A právě toho sedmého prosince, když jsem šel obvyklou
cestou, jsem dostal zaslíbení: „Dnes si
jdeš pro povolení.“ Přišel jsem do budovy, ohlásil se u referenta, který nás měl
na starosti, přivítal mě a řekl: „Odložte
si tady u mě, chce s vámi mluvit nejvyšší
šéf.“ Odešel a za chvíli pro mě přišel jeho
nadřízený. Zavedli mě k šéfovi, což se nikdy předtím nestalo. Pan doktor
Jelínek mě usadil do křesla, nabídl mi kafe a říká: „Hodně o sobě
víme, poprvé se vidíme. Takže
jsme vás odsouhlasili a začneme
jednat.“
Byli jsme na ministerstvo předvoláni opět na 11. ledna, do té
doby jsme měli splnit úkoly, které jsem na tomto prosincovém
setkání dostal. Museli jsme vypracovat žádost o znak církve, o povolení konference a další. Vše
jsem přivezl s sebou, představil
jsem členy Ústřední rady starších,
ministerští úředníci nám přednesli, co si jak představují, a řekli nám: „Vláda na svém zasedání
v lednu vaše povolení schválí.“
A tak jsme čekali.
A pak se to skutečně stalo.
Zrovna jsme s rodinou v kuchyni večeřeli a zvoní telefon. Zvedl
jsem to a hlásí se mi Petr Wojnar,
strejda Bohuše Wojnara. Z jeho
hlasu přímo tryskalo nadšení:
„Rudek, jsme povoleni! Právě
to bylo v televizních zprávách.“
A na druhý den byl otištěn v Rudém právu článek, ve kterém se
psalo o povolení nové církve.
Hned vedle byl článek, jak „myli
Václavák“. Zrovna byl totiž Palachův týden a na Václaváku milicionáři vodními děly rozháněli
demonstraci. A hned nato byla
povolena církev, aby to trošku
vyvážili. Takže se říkalo, že jsme
byli povoleni jako odměna za
umytý Václavák.
Pak teprve pro mě začal boj.
Poznal jsem, že službu při zaměstnání nezvládám, a proto
<<< Rudé právo ze dne 26. 1. 1989
„Mytí Václaváku“
6
jsem musel dát na šachtě výpověď. Jelikož ze zákona trvala výpovědní lhůta tři
měsíce, dohodl jsem se s vedoucím a bral
si neplacené volno. Když po měsíci zjistili, že je to nesmyslné, šéf mi umožnil
odchod od prvního března. Pak už jsem
jen jezdil do Prahy. A jezdil a jezdil, protože každý dokument musel být předán
osobně.
Konferenci jsme uspořádali v Žukově
v hospodě na kopci. Pak se to ale zástupcům obce nelíbilo, protože na konferenci se sešlo mnoho vysoce postavených
lidí, a to hospodské prostředí bylo trošku pro obec ostuda. Řekl jsem paní, která
zastupovala předsedu MNV: „No jo, ale
vy jste nám nic jiného nechtěli dát, proto jsme to udělali tady.“ Ale pro nás to
bylo dobré místo vzhledem k tradici, protože bylo nedaleko původní Žukovské
modlitebny.
církev. Jakmile se to dozvěděla jedna Václavák musel být překryt něčím poziTakže konferenci nám povolili, pan soudružka na ministerstvu kultury SSR, tivním. Bylo nám doporučeno, abychom
doktor Hais se nám snažil maximálně rozzuřila se: „Tak Slovensko nebude po- pozvali i zástupce jiných církví, což jsme
pomoci, usměrnit atd. Také jsme si tam zadu“, a Apoštolská církev na Slovensku učinili. Někteří pozvání přijali, někteří
sami vařili, Maňka a několik dalších ses- byla povolena jako dvacátá. My jsme mys- nepřijali.
Pan doktor Hais seděl vedle mě na póter. Pronajali jsme si kuchyň, aby nákla- leli, že slovenská AC byla povolena už
dy na konferenci byly co nejnižší. Kvůli dávno předtím, ale na ministerstvu jim diu, protože musel všechno hlídat, abyuhrazení nákladů spojených s konfe- jenom podepsali ústavu a o víc se nesta- chom náhodou neudělali nebo neřekli
rencí, jsme si museli vyžádat povolení rali. To znamená, že to byla spíš církev tr- něco jiného, než co požadovali a předem
na celocírkevní sbírku. A ty peníze byly pěná než povolená, kdežto my jsme byli schválili, ale jinak bylo možné poměrně
velmi hlídány, to nebylo tak jednodu- v seznamu zákonem povolených církví. dobře se domluvit. Bylo zřejmé, že časy
ché.
Tím pádem každý další zákon už s námi se mění.
Mezi ministerstvy kultury obou částí počítal. Takže takové byly paradoxy koNo a práce se rozbíhala. Konference
tehdejšího ČSSR se letniční církve sta- lem našeho povolení.
skončila, a já už zase jezdil. Vlakem, auly určitým kamenem úrazu. Problém byl
Pan doktor Hais, ale i další pánové tr- tem, čím jenom šlo. Jedno jednání, druhé,
v tom, že nás, Apoštolskou církev v Čes- vali na tom, aby na konferenci byla pří- třetí, nebylo jednoduché všechno zvláké republice, povolili jako devatenáctou tomna také televize, přece jenom ten dat.
20. výročí povolení Apoštolské církve v ČR
Ročník 21, březen 2009
Misie – první
evangelizace
v Brně
• Konala se ve dnech 21. – 22. října 1989
ve spolupráci se slovenskou Apoštolskou církví v pavilonu D na brněnském
výstavišti.
• Po 40 letech mohly být v rámci propagace na veřejných plochách vyvěšeny
plakáty s nadpisem: JEŽÍŠ KRISTUS –
DÁRCE POKOJE.
• Hala o kapacitě 2000 míst byla při
evangelizacích plná.
• Stovky lidí přišly na výzvu dopředu
a někteří z nich uvěřili v Ježíše Krista
jako Syna Božího.
• Na tehdejší dobu vysokou částku
nutnou k uhrazení pronájmu haly
(100 000 Kč) se podařilo pokrýt ze sbírek.
7
ŽIVOT V KRISTU
20. výročí povolení Apoštolské církve v ČR
Biblická škola – zázrak
při postavení budovy v Kolíně
• Dne 13. listopadu 1991 stál bratr Rudek Bubik s ředitelem Okresního stavebního podniku na pozemku budoucí
stavby a řekl mu, že prvního září příštího roku potřebuje církev školu otevřít.
• Ředitel OSP odpověděl, že takový termín je nereálný: „Uvědomte si, že musíme kopat základy, dnes je třináctého
listopadu a my ještě nemáme vyřízeno
stavební povolení. I kdybychom všechno bleskově vyřídili, kopat můžeme
koncem března, dřív se do zamrzlé
země nedostaneme.“
• Bratr Rudek, aniž by si v tu chvíli uvědomil, s kým mluví, na to řekl: „Pane
řediteli, uděláme dohodu. My se začneme modlit a vy začnete okamžitě stavět.
A mohu vám zaručit, že tuto zimu nebude v Kolíně sníh ani mráz.“
• Ředitel nejprve vytřeštil na bratra Rudka oči, ale pak řekl: „Tak pojďte, jdeme
to podepsat.“
• Při následném podpisu smlouvy za
účasti celého vedení OSP se ozval výrobní náměstek s námitkou, že termín
je nereálný. Ředitel ukázal prstem na
bratra Rudka a přede všemi řekl: „Pá-
• Po celou zimu se nestalo, že by pracovníci museli přerušit práci kvůli mrazu
nebo sněhu. Jediný sněhový poprašek
se objevil v době Vánočních svátků,
kdy se nepracovalo, a mrazy nebyly tu
nové, tento pán tvrdí, že ovládá mráz
zimu ani jednou. Koncem března už
a sníh, my prý máme začít stavět
bylo postaveno přízemí nové budovy
a o počasí se bude starat on.“
a v září školu otevírali.
Nakladatelství – anabáze
s pořízením kopírky
• Celník na celnici u Chotěbuze vpustil
auto s kopírkou zpět do Německa, aby
odtud mohlo přes Děčín vstoupit do
České republiky.
• Kolem půl čtvrté ráno, po 24 hodinách
za volantem, bylo bratru Rudkovi na
přechodu u Děčína dovoleno vjet na
území České republiky a kolem osmé
hodiny ráno dovezl kopírku domů na
Slezsko.
• Na březnové ustanovující konferenci • Odjelo se na celnici poblíž německého
doktor Hais z ministerstva kultury slíměsta Chotěbuze, kde se udělala údajbil, že schválí pořízení kopírky pro naši
ná chyba, tam však tvrdili, že z jejich
církev.
pohledu je vše v pořádku, ale že cel• Bratři z Anglie Apoštolské církvi kopírnici v Harrachově svůj výklad zákona
ku darovali, ale poslali ji do Ustroně
nemohou nařídit.
v Polsku, kam si pro ni Rudek Bubik
ik
musel přijet.
SLED NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH UDÁLOSTÍ V MĚSÍCÍCH, KDY DOŠLO
• Při převozu z Polska do České republiliK OFICIÁLNÍMU POVOLENÍ APOŠTOLSKÉ CÍRKVE V ČESKÉ REPUBLICE:
ky Poláci nepovolili převoz přes hraninice, protože ke kopírce scházely potřebb7. 12. 1988 jednání na Sekretariátu pro věci církevní (při ministerstvu kultury). Záné dokumenty, které bratři z Anglie
iee
zapomněli v hotelu někde v západním
m stupci státní správy informovali R. Bubika, že Apoštolská církev ČSR je prakticky povolená, a je postavena na stejnou úroveň s jinými církvemi, současně ho vyzvali, aby
Polsku.
• Domluvili se, že bratři z Anglie se vrátí
tíí se dne 11. 1. 1989 dostavil na ministerstvo v doprovodu všech členů Ústřední rady
pro dokumenty a s bratrem Rudkem see starších.
11. 1. 1989 jednání Sekretariátu pro věci církevní (při ministerstvu kultury) s vedesejdou na druhý den na celnici v Hararním církve – Ústřední radou starších. Zástupci státní správy informovali vedení Aporachově.
• Na celnici v Harrachově polští celníci
cii štolské církve v ČSR, že jejich registrace je definitivně povolena a někdy v druhé poopět nepovolili převoz, se zdůvodněě- lovině ledna na svém zasedání ji schválí česká vláda. Současně byly zástupcům státní
ním, že když kopírka vjížděla do Polol- správy předány veškeré požadované dokumenty potřebné k zahájení činnosti církve.
25. 1. 1989 vláda ČSR na svém zasedání povolila činnost Apoštolské církve v ČSR
ska, celník udělal při vyplňování doklaadů chybu, kterou je potřeba opravit naa s účinností od 1. února 1989.
17. 3. – 19. 3. 1989 proběhla Ustavující konference Apoštolské církve v ČSR.
hraničním přechodu, kterým vstoupili
lii
do Polska.
8
Ročník 21, březen 2009
Co přinesla válka v Gaze?
Izraelská vojenská ofenzíva „Lité olovo“ a její důsledky
I
me Izrael stejně, jako je Hizballáh vyhnal
z Libanonu. Uděláme z Palestiny další Libanon“ – to byl důvod a popud k tzv. intifádě Al-Aksa, která začala v září 2000. Vyklizení Pásma Gazy na podzim 2005 bylo
z pohledu raketometčíků z Gazy potvrzením: „Izrael je na prahu kolapsu. Osvobodíme Palestinu!“ Fatální na tomto vývoji
bylo, že ústupky Izraele si arabská strana
vykládala stále více jako projev slabosti
a jako povzbuzení, aby zesílila teror proti
židovskému státu.
Kdo odůvodňuje rostoucí neústupnost
palestinských extremistů izraelskými vojenskými akcemi nebo dokonce bezpečnostní bariérou, kterou oficiální arabská
propaganda zásadně nazývá „zeď“, zaměňuje příčinu a následek. V době první krvavé vlny sebevražedných atentátů
v polovině 90. let ještě izraelský „protiteroristický plot“ neexistoval. I pravicová
Netanjahuova vláda ještě odstoupila Palestincům Hebron a velkou část severního Samaří v naději, že naděje na nezávislost sebere extremistům vítr z plachet.
Když pak Izrael v létě 2006 zanechal
z pevností Hizballáhu v Libanonu obří
zbořeniště, šejchovi Hassanu Nasralláhovi se ještě podařilo oslavovat „vítězství nebes“. Jeho chování během operace „Lité olovo“ však ukazuje, že tento
libanonský šíitský šejch nebo ti, kdo za
ním stojí, přece jen mají před Izraelem
určitý respekt. Ale Hamás zřejmě nepochopil, že míra izraelské trpělivosti
může také přetéci – a že židovský stát,
přinejmenším vojensky, zdaleka není na
dně.
Izrael
zraelská ofenzíva proti radikálnímu is- álních věcí Mahmúda Habaše je 44 000
lamistickému hnutí Hamás v Pásmu domů zničených nebo neobyvatelných
Gazy začala překvapivým útokem 27. a 5 000 rodin ztratilo střechu nad hlavou.
prosince 2008. Překvapivé bylo nejen na- Hamás udává 1 330 mrtvých a 5 000 zračasování a síla izraelského útoku, ale také něných na palestinské straně.
Abychom mohli porozumět rozhodnuto, do jaké míry tím byl překvapen Hamás. Během necelých čtyř týdnů konflik- tí Izraele takto tvrdě zaútočit, musíme vitu se této palestinské milici ani jednou dět celou akci v širším historickém konnepodařilo dosáhnout takové intenzity textu. Od dohod z Osla v září 1993 vsadil
raketového ostřelování, s jakou izraelští Izrael v konfliktu se svými palestinskými
sousedy na dialog. Palestincům byla slívojenští plánovači počítali.
Přesně týden po prvních leteckých úto- bena nejprve samospráva a pak stát. Vůdcích vpochodovaly do Pásma Gazy izrael- ce Hamásu, šejch Ahmed Jasín, komenské pozemní jednotky kryté masivní dělo- toval setkání Jásira Arafata s Jicchakem
střeleckou palbou. Izraelské letectvo do Rabinem a Billem Clintonem ve Waté doby podle ministra obrany Ehuda Ba- shingtonu slovy: „Tuto smlouvu utopíme
raka již bombardovalo na 600 cílů, přede- v krvi.“ Při dnešním pohledu je bohužel
vším policejní stanice, výcvikové tábory, Jasín jedním z mála politiků Blízkého výraketové týmy a dílny na výrobu munice, chodu, kteří dodrželi, co slíbili.
Jednostranné stažení Izraele z jižního
pašerácké tunely a zbrojní skladiště.
Zpočátku izraelské jednotky obsazo- Libanonu v květnu 2000 hodnotil arabvaly otevřený terén na severu a v centru ský svět jako vítězství šíitských milicí
Pásma Gazy. Teprve postupně se blíži- Hizballáh. Na Blízkém východě také nely k zastavěnému území. Aby se vyhnuli zůstalo bez povšimnutí, že Izrael nechal
nastraženým výbušninám Hamásu, pou- nežidovskou Jiholibanonskou armádu
žili izraelští vojáci techniku poprvé pou- (SLA) – křesťany a muslimy, kteří celý svůj
žitou německým vojskem v bitvě u Sta- osud spojili s židovským státem – na holingradu: nejezdili po oficiálních cestách ličkách. „Nikdy se nevyplatí být přítelem
a nevcházeli do domů dveřmi, a to ani Židů“, komentovali to Palestinci v Betlépříslovečnými zadními vrátky, nýbrž pro- mě, „když je to pro ně výhodné, nechají
cházeli zdmi, souběžně s cestami, které tě ve štychu!“
Druhé poučení z odchodu z Libanonu
mohly být zaminované. Izraelští vojáci
byli neustále v pohybu, aby netvořili pro bylo z arabského pohledu v tom, že Izraeli je možné zasadit ránu. „Vybombardujestřelce Hamásu snadný cíl.
Prakticky ve stejném okamžiku, kdy se
nový americký prezident Barack Obama
ujal úřadu, opustil Pásmo Gazy poslední izraelský voják. Předtím Izrael jednostranně vyhlásil příměří. Politikové prohlásili, že cílů operace bylo do značné
míry dosaženo, a vojenští analytikové
s tím souhlasili: pravděpodobnost fatální
chyby, která by mohla všechny úspěchy
zmařit, se podle nich denně zvyšovala.
Přímou příčinou izraelské ofenzívy
pojmenované „Lité olovo“ bylo osm let
ostřelování izraelských pohraničních
obcí raketami, které odpalovali Palestinci z Pásma Gazy. Více než 10 000 raket
a minometných granátů vystřelily za tu
dobu různé milice a teroristické skupiny,
které jsou často navzájem znepřáteleny:
Lidová fronta pro osvobození Palestiny
(PFLP), Brigády mučedníků Al-Aksa náležející k Fatáhu, Lidové osvobozenecké
výbory, Palestinský islámský džihád a samozřejmě Islámské hnutí odporu neboli
Hamás.
Bezprostředním výsledkem operace
Zbytky palestinských raket vystřelených na izraelské městečko Sderot.
„Lité olovo“ je rozsáhlé zpustošení Pásma
Gazy. Podle palestinského ministra soci-
9
Izrael
ŽIVOT V KRISTU
10
Příměří s Izraelem, které oficiálně trvalo od poloviny června do poloviny prosince 2008, využil Hamás k tomu, aby
rozšířil dolet svých raket z 20 na 40 kilometrů. Izraelci dnes svým vůdcům vyčítají, že nejen nechali na holičkách své
vlastní obyvatelstvo žijící v příhraniční
oblasti s Pásmem Gazy, ale také svou
laxností umožnili, aby se Hamás v Gaze
etabloval. Mimochodem, „příměří“ v režii
Hamásu vypadá tak, že
během druhé poloviny
roku 2008 dopadlo na
izraelské území „jen“
234 raket Kásam a 185
minometných granátů.
Ostřelování raketami z území, které nechcete zcela ovládnout,
nemůžete nikdy zcela
zabránit. To prokázala druhá libanonská
válka. Proto ministr obrany Barak prohlásil předem: „Nejde
o to odejmout Hamásu schopnost střílet rakety. Jde o to vzít jim
k ostřelování Izraele
motivaci.“ Zda bylo tohoto cíle operace „Lité
olovo“ skutečně dosaženo, se ukáže v následujících letech.
Izrael rozhodně neměl v úmyslu svrhnout vládu Hamásu
v Pásmu Gazy. Palestinci si již dnes myslí,
že palestinský prezident Abbás není nic
jiného než diktátor z milosti Izraele. Na
izraelské straně jsou zároveň příliš čerstvé vzpomínky na dobu, kdy vyjednával
s Jásirem Arafatem a současně musel
snášet teroristické útoky, protože palestinský partner tvrdil, že nemá extrémisty
pod kontrolou. Z izraelského pohledu je
lepší „Hamastán“, jejž lze volat k odpovědnosti jako celek, než Arafatův model.
Hamás tedy zůstává palestinským
vnitřním problémem. V palestinské společnosti to vskutku kvasí. To ukazuje především fakt, že tato válka mezi Izraelem
a Araby, byla první, o které se mezi Palestinci otevřeně diskutovalo. Palestinský
ministr sociálních věcí Habaš z Fatáhu
obviňuje Hamás, že si během izraelské
ofenzívy vyřizoval účty se svými politickými soupeři. V té době bylo prý Hamásem zastřeleno 19 Palestinců a více než
šedesáti byla rozstřílena kolena.
Pozoruhodná z hlediska dlouhodobého hodnocení této izraelsko-palestinské
bitvy je také zdrženlivost Arabské ligy,
postoj Egypta a rozdělení v islámském
světě. Samozřejmě se nadává na „Židy“
A ještě jedna událost ukazuje, že výsleda odsuzují se jejich masakry. Nicméně je
zajímavé, že někdy to vypadá, jako by ne- ky a důsledky operace „Lité olovo“ musínávist vůči Hamásu a strach před „šíit- me hodnotit z dlouhodobější perspektiským půlměsícem“ (Írán-Sýrie-Libanon- vy, kterou dnes ještě nemáme. Sekulární
Hizballáh) byly větší než zlost na Izrael. Turecko bývalo tradičně jedním z nejspoV osobních rozhovorech dokonce prosví- lehlivějších spojenců Izraele. Ale kvasí to
tá zadostiučinění, že „sionisti“ vykázali také na Bosporu. Na ulicích Istanbulu se
mocenské choutky prezidenta z Teherá- nabízí vojenská výzbroj a verbuje se k solidaritě s trpícími bratry v Gaze. Anglicky
nu do patřičných mezí.
psaný list Hürriyet uvádí, že jistý Israil
Kesler z Köse u Černého moře si chce
změnit jméno „kvůli masakrům mých
muslimských bratří v Palestině“. Tento muž, kterého otec pojmenoval podle
proroka Yakouba, se už nebude jmenovat „Israil“, nýbrž „Muhammet Ali“.
Ve stejném vydání listu Hürriyet prohlašuje liberální komentátor Burak Bekdil, že Izrael „obnažil milostný vztah
mezi předsedou turecké vlády Recepem Tayyipem Erdoganem a Hamásem“.
Avšak místo aby se do této aliance pustil,
Bekdil píše svému premiérovi jako věnování do památníku: „Není chyba být (politickým) vojákem islámu. Je jen strašně
nepoctivé být vojákem islámu a popírat
to.“ Střetnutí mezi Izraelem a Hamásem
ještě zdaleka není u konce. A důsledky
této války budou ještě dlouho znát, a to
i v Evropě.
© Johannes Gerloff,
Křesťanský mediální svaz KEP
4. 2. 2009
překlad: Mojmír Kallus
www.israelnetz.com
Volby do 18. Knesetu
Sekulární levice a náboženské strany jsou „out“
– pravicoví konzervativci a zastánci bezpečnosti jsou „in“
I
zraelští voliči promluvili. Hlasy jsou
sečteny (z 99 procent) a výsledek je
jednoznačný. Dá se uhodnout, kdo se
stane příštím šéfem vlády. Jak Cipi Livniová (Kadima), tak Bibi Netanjahu (Likud) ohlásili své vítězství a činí si nárok
na úřad ministerského předsedy. Teď je
na prezidentovi Šimonu Peresovi, aby
pověřil sestavením vlády toho kandidáta, který nejspíše dokáže pod svým vedením vytvořit stabilní vládu. 85letý Peres,
jenž byl oprávněným voličem při všech
volbách v historii izraelského státu, na to
má deset dnů.
Tak jednoduché rozhodování to samozřejmě nebude. Kadima se stane s 28
poslanci největší frakcí v 18. izraelském
Knesetu. Tuto stranu založil Ariel Sharon jako „stranu pro odchod z Gazy“.
V předchozích třech letech měla s Ehudem Olmertem křeslo premiéra. Pod vedením ministryně zahraničí Cipi Livniové nyní slaví jako vítězství, že ztratila
v izraelském parlamentu pouze jedno
křeslo. Tradičně prezident pověřuje nejsilnější stranu úkolem sestavit vládu. Ale
Cipi Livniová vloni už jednou se stejným
počtem mandátů s pokusem o vytvoření
vlády ztroskotala. Rozhodně nepředstavuje v parlamentu největší sílu.
K velkým vítězům těchto voleb patří
pravicově konzervativní Likud se svým
předsedou Benjaminem Netanjahuem.
Podařilo se mu posílit přítomnost své
strany v Knesetu o 15 mandátů na celkových 27. Dalším velkým vítězem je strana bývalého šéfa Netanjahuovy kanceláře Avigdora Liebermana. Israel Beiteinu
bude nyní v Knesetu zastoupena 15 poslanci. Trend je jasný: pravicové strany, které kladou velký důraz na silný židovský stát Izrael a na důsledný a tvrdý
postup vůči arabským sousedům, získaly v porovnání s posledními volbami 19
křesel navíc. Lieberman se před volbami
jasně vyslovil pro tandem „Netanjahu-
Lieberman“ a ještě o volebním večeru vy- tů v předposledním 16. Knesetu, stane
hlásil, že chce silnou pravicově nacionál- se trend izraelské společnosti ještě zřetelnějším: od začátku desetiletí ztratily
ní vládu.
Spolu s Liebermanem by mohl Ne- strany představující levicově a sekulárně
orientovaný program 23
tanjahu dostat k jednomandátů. Voliči vykázali
mu stolu ještě sefardskou
tyto strany jednoznačně
ortodoxní stranu Šas (11
do opozičních lavic.
křesel) a národně náboDalším velkým poraženské strany HaBait Haženým těchto voleb jsou
Jehudi (Židovský dům) se
náboženské strany. Ve
třemi a Ichud HaLeumi
srovnání se 17. Knesetem
(Národní jednota) se čtyřztratily sedm mandátů.
mi mandáty. Tím by zísPro stranu Šas, která by
kal podporu již poloviny
měla mít v podstatě povšech poslanců. Ultraordobně stabilní voličský potodoxní Judaismus Tóry
tenciál jako její aškenázský
by mu mohl se svými pěti
protějšek, Judaismus Tóry,
křesly nabídnout pohodlje ztráta dvou křesel katanou většinu. Tato strana,
Cipi Livniová
strofální. V těchto kruzích
která je spíše kritická vůči
tradičně rozhoduje o tom,
státu, má zájem zejména
co se bude volit a jaká poo místo ve finančním výlitika se bude podporovat,
boru Knesetu, odkud by
všemocný rabi Ovadia Jomohla zastupovat zájmy
sef. Ještě o volebním večesvých voličů, avšak dosud
ru se šuškalo, že šéf stranikdy si nenárokovala miny Eli Jišaj bude muset jít.
nisterský post v žádné vláStejně ničivý je volební
dě. Tuto variantu může
výsledek pro národně náNetanjahu využít také při
boženské strany, které se
koaličním vyjednávání s jinejprve před volbami sjednými stranami jako nátlanotily a pak zase rozdělily.
kový prostředek.
I zde je trend jednoznačLevicově sekulární izraný: národně náboženské
elské strany jsou velkými
strany ztratily již v minuporaženými. Sociálně delých
volbách čtyři mandáty
mokratická Strana práce
Benjamin Netanjahu
a teď ještě další dva.
(Avoda) se v 18. Knesetu
Cipi Livniová prohlásila ještě o volebscvrkla o šest mandátů na 13 křesel. Levicově liberální Merec ztratil dvě křesla ním večeru, že je na čase vzít vůli izraa má nyní pouze tři poslance. Porovná- elských voličů vážně. Navíc požadovala
me-li tyto výsledky s rozdělením mandá- středovou vládu jednoty, která by byla
patrně složena ze stran Kadima, Likud
a Israel Beiteinu. To by zajistilo pěknou
vládní většinu 70 hlasů. Takové složení
by podle všeho skutečně odpovídalo většinovému názoru izraelského obyvatelstva, které odmítlo jak sekulární levicové
strany, tak strany náboženské. Vzhledem
k možnostem, které mají k dispozici Netanjahu a Lieberman, by se však Livniová
asi musela vzdát svého nároku na nejvyšší vládní post. Koaliční jednání v nejbližších dnech a týdnech slibují napínavou
podívanou.
K výsledkům voleb zbývá ještě dodat
dvě pozorování: za prvé, protestní voliči dostali rozum a volili seriózní strany.
To je vidět na skutečnosti, že Strana důchodců se svým spíše kašpárkovsky působícím předsedou Rafi Eitanem již nebude v izraelském parlamentu zastoupena.
Také ztráta Šasu by mohla být do jisté
míry přičtena stejné tendenci.
Za druhé: orientální strany se svým tradičním voličstvem – které vykazuje ještě
relativně vysokou porodnost – pomalu,
ale jistě posilují. Arabské strany dokázaly
v porovnání s minulými volbami získat
jeden mandát, ve srovnání s předminulými dokonce tři. To by mohlo navíc naznačovat politické procitání arabského
sektoru židovského státu. A zatímco náboženské strany ve srovnání se 17. Knesetem ztratily, oproti 16. Knesetu přece
jen dokázaly získat dva mandáty navíc.
Izrael
Ročník 21, březen 2009
© Johannes Gerloff,
křesťanský mediální svaz KEP
www.israelnetz.com
11. 2. 2009
Přeložil: Mojmír Kallus
Budova izraelského parlamentu Knesetu v Jeruzalémě
11
ŽIVOT V KRISTU
Opravdová Ježíšova identita
Reinhard Bonnke
Evangelizace
J
12
e to známý fakt, že Lukášovo evangeli- perfektně to sedí na Ježíše a jeho Otce!
um je plné odkazů na chléb, potraviny Ježíš jim řekl: „Syn nemůže sám od sebe činit
a jídlo. Napočítal jsem 48 odkazů na nic než to, co vidí činit Otce.“ (Jan 5,19)
toto téma. Nejpozoruhodnější ze všech
Proč Ježíš nasytil zástupy? Musel se
je ten, ve kterém Lukáš vypráví o nasy- tím vůbec zabývat? Musel, protože je to
cení pěti tisíců (Lukáš 9,10–17). Tento něco, co Bůh stále dělá. Ježíš vždy dělal
příběh je zaznamenán ve všech čtyřech to, co viděl dělat Otce, a tak prokázal, že
evangeliích a je tedy naprosto zřejmé, že je opravdu Boží Syn. „Všechno vzniklo skrnám má říci něco velmi důležitého.
ze něj a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je.“
Ježíš se k tomuto zázraku nasycení pěti (Jan 1,3)
Příběh nasycení pěti tisíců neznamenal
chleby a dvěma rybami sám vrací. V Matoušovi 16,9 se podivuje, že učedníci ne- jen zajištění jídla; Syn ukázal Boha i dalším způsobem. Například
pochopili, co se vlastně
Otec řekl: „Já jsem Hospoten den stalo. Věděli jen
din, já tě uzdravuji“ (Exodus
to, co viděli na vlastní oči.
15,26) a Ježíš také uzdraZáměru věčné Boží vůle,
voval. Hospodin je Bohem
který za tím byl, si vůspasení a Ježíš zachraňobec nepovšimli. Mysleli si
val. Hospodin je Bůh vysnad, že Bůh měl potřebu
svobození, stejně tak i Jeudělat něco zajímavého?
žíš. Hospodin je věčný
Ať už si myslíme cokoli,
a neměnný a Ježíš Kristus
takový Bůh prostě není.
je „tentýž včera i dnes i na
Když jsem nad tímto
věky.“ (Židům 13,8) V proznámým příběhem znovu
středí, ve kterém žil běpřemýšlel, povšiml jsem si
hem své krátké pozemské
něčeho neobvyklého. Lupouti, byl vzorem Otcova
káš umístil tento příběh
díla. Jakýkoli obraz Boha,
mezi dva podobné verše:
„Herodes řekl: ‚Kdo to tedy je, že o něm sly- který by nebyl podobný Ježíšovi, je falešším takové věci?‘“ (Lukáš 9,9); „Ježíš se jich ný. Vše, co udělal od Betléma až zpět do
otázal: ‚Za koho mne zástupy pokládají?‘“ slávy, zjevuje pravé Boží srdce.
Myslím, že bych se měl zaměřit na
(Lukáš 9,18). Co mají tyto verše společného s nasycením pěti tisíc lidí? Čti dál něco ve verších, které Lukáš umístil před
a po nasycení zástupů. V obou textech
a uvidíš!
Ty „zástupy“, na které se Ježíš ptal, byli otázka směřovala k tomu, je-li Ježíš Elijáš
ti, které nasytil, ne veřejnost všeobecně. nebo vzkříšený Jan Křtitel. Jak Eliáš, tak
Co si tito lidé o něm mysleli? Co uděla- Jan přežívali v poušti díky nepatrnému
li z muže, který projevil takovou všemo- množství jídla, které nalezli. Byli to askehoucnost? V Ježíšově uvažování měl zá- tové, jako středověcí svatí, kteří se snažili
zrak vzbudit nějaký zájem o to, kým je. zapomenout na své žaludky. Ne, Ježíš neMělo to zjevit jeho identitu. Takto Bůh byl ani Jan ani Elijáš. Jeho nepřátelé ho
zkouší lidi. Jsou schopni vidět? Necho- napadali, že byl žrout a pijan! Zdůrazňodí „s bubnem na zajíce“, aby všichni vi- val Boží hojnost a štědrost. Při nasycení
děli. Jeho skutky ohlašují jeho přítom- pěti tisíc učinil více chlebů, než bylo ponost a vše o něm. Nevidíme-li je, padá to třeba a v Káně více vína, než byli schopni
na naši hlavu. Správně řekl jednou Ježíš: vypít za týden. Chléb a víno jsou Kristovy
dary. Vzpomeň si na verš z Janova evan„Věřte aspoň pro ty skutky“ (Jan 14,11).
Avšak je tam ještě více. Jen pomyslete gelia: „Syn nemůže sám od sebe činit nic než
na známý Ježíšův výrok v Janovi 14,10: to, co vidí činit Otce.“ (Jan 5,19) Jinými
„Já jsem v Otci a Otec je ve mně; Otec, kte- slovy, Otec nám dává chléb a víno.
Je zvláštní přemýšlet nad tím, že Jerý ve mně přebývá, činí své skutky.“ Pokud
pokrm pro pět tisíc něco znamenal, Ježíš žíš rozmnožil chléb. Dříve ve svém živořekl, že Otec v tom byl naplno stejně jako tě byl Ježíš pokoušen, aby to udělal, ale
On. Svými zázraky dával Ježíš slávu Otci On to odmítl. Pokušitel přišel a provokoa zjevoval Otcovo srdce. Nasycení pěti ti- val: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ (Matouš 4,3) Satan se
síc? Ano, takový je Bůh.
Ježíš je Boží obraz. Podívej se na Ježíše, pokoušel vyprovokovat Ježíše, aby dokájeho skutky, dobrotu a oběť a uvidíš Boží zal, kým je, ale Ježíš nikdy nečinil zázratvář. Ježíš je jako Bůh Otec a Bůh Otec je ky z takových motivů. Jeho mocné činy
jako Ježíš, Syn. Ježíš je Božský a Bůh je opravdu prokazovaly, že Ježíš je Pán, jak
Ježíšovský. „Jako táta a syn,“ říkáme. Jak dosvědčil každý, kdo je viděl, ale Ježíš ni-
kdy nevystavoval svoji moc jen proto, aby
přesvědčil lidi. Vůbec nespoléhal na lidi,
kteří by v něj věřili jen proto, že činí zázraky (J 2,23–25). Ježíš přišel, aby ukázal,
jaký je Otec a zářil světlem Božího charakteru.
Ježíš zjevil Otce. Nezjevoval sám
sebe, čekal, až lidé sami uvidí a zvolají
jako Petr: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého“
(Mt 16,16). To nám napomáhá porozumět
neobvyklému výroku v Matoušovi 11,27:
„… nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn
chtěl zjevit.“ Syn zjevuje Otce a je úžasné, když někdo může říci: „Znám Pána.“
Avšak jedině Otec zná Syna opravdově.
Identita Ježíše jako Mesiáše je často
dokazována ze starozákonních míst Písma. Naplnil proroctví i Písmo, ale Ježíš
byl větší než proroctví. Bibličtí učitelé
jeho dní znali vše o Mesiášovi – z akademického pohledu. Avšak Ježíš řekl,
že neznají ani Písmo ani moc Boží! Písmo popisuje Krista, ale On vysvětloval
Písmo. Udělal víc, než že by splňoval
každý detail jako odraz v zrcadle. Byl
příliš velký na zrcadlo. Proroctví nedosahovala jeho slávy. Kristus ukázal, kdo
Mesiáš opravdu je a jeho život osvítil
Písmo.
Chléb! Lid Izraele mluvil o „El shaddai“, Bohu Všemohoucím (Exodus 6,3).
Světové národy lpěly na svých omezených božstvech, bozích dešťů, úrody,
ohně, řek a na bozích oblohy – každý se
svou úzce vymezenou mocí, zatímco Izrael znal „El shaddai“, Všemohoucího
Boha, Pána úplného dostatku. Jak Izrael získal toto pokročilé porozumění tisíce let před tím, než Řekové objevili bohy
vysokého Olympu s jejich omezenou
mocí?
Nasycení pěti tisíců ukazuje „El shaddai“, Boha chleba, Boha všech lidských
potřeb. Je vzrušující číst záznam v Lukášovi! Všiml jsem si, že když k Ježíšovi přišel zástup, Lukáš říká, že je přivítal.
Kdyby bylo na učednících, Ježíš měl poslat lidi, aby si nalezli ubytování a stravu
v okolních vesnicích. Jejich reakce byla
odpovídající: učedníci a Ježíš se pokoušeli dostat z dosahu zástupů, aby si odpočinuli, neboť neměli čas ani na jídlo. Vypadá to jako by nasytili zástup, zatímco
sami zůstali hladoví! Ježíš se ukázal jako
hostitel různorodého zástupu – všichni
byli jeho hosté.
Kristus se ujal Božské role – hostitel
lidí i zvířat. Ježíš k tomu poukazuje ve
svém Kázání na hoře: „Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol,
a přece je váš nebeský Otec živí.“ (Matouš
6,26) Řekl to, co říká Žalm 145,16: „…sytíš
všechno, co žije.“ To je přesně to, co je zmíněno v těchto známých slovech ze Žal-
mů: „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít
nedostatek. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků…“ (Žalm 23,1.5)
Od začátku Bible jsme hosty Hospodina. Adamovi a Evě bylo řečeno, že stromy
zahrady zajistí jejich pokrm. Když zhřešili, byli vyhoštěni z této nádherné zahrady.
Jejich jídlo již neviselo ze stromů. Místo toho jim Bůh nařídil: „V potu své tváře budeš jíst chléb…“ (Genesis 3,19) Museli
obdělávat půdu, zasévat, dohlížet, sebrat
sklizeň, rozemlít zrno na mouku a upéci chléb – projít celým procesem výroby
chleba. Věci už zdaleka nebyly jednoduché, ale jedli – to Bůh zajistil.
Bůh je vždy hostitelem nezávisle na
tom, kým jsme. „On dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé
i nespravedlivé.“ (Matouš 5,45) Po potopě
učinil Bůh smlouvu se vším živým: „Už
nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku… už nikdy nezhubím všechno živé,
jako jsem učinil.“ Několik tisíciletí pominulo a Bůh drží své slovo.
Biblický příběh je chléb, chléb a znovu chléb. Toto slovo se v Bibli objevuje
350krát. Myslíme na Josefův prozřetelný
přístup do egyptských obilnic; na lid Izraele živený chlebem z nebe během jejich
existence na poušti; pole a žně v životech
Rút, Samsona a Gedeona; zázračné zdroje Elijáše a Elíši, na mnoho dalších zmínek v prorocích. Ježíš mluví o chlebu
25krát. V Ježíšově známé rozpravě o chlebu života v Janově evangeliu (6,25–59) se
toto slovo objevuje 14krát.
Stejně jako Otec i Ježíš často vklouzne do role hostitele. Poprvé, když potkal
Sycení pěti tisíc zjevuje Boha Otce,
Jana a Ondřeje, hostil je ve svém domě
(Jan 1,35–39). U samařské studně požá- jaký je, jeho konečný záměr. Bůh zaplnil
dal o vodu a v závěru je to on, kdo dává žaludky obrovského davu toto hladové
vodu ženě (Jan 4,4–26). Na svatební hosti- odpoledne, co by ještě mohl učinit? Neně v Káně (Jan 2,1–11) zaopatřil víno. Asi musíme si to představovat. Učinil nás se
největší biblické zaslíbení je to, že jeho žaludky, ale také s myslí a duší, a dává
služebníci budou sedět u stolu a On nám mnohem víc než chléb, do tisíců oblastí
bude sloužit (Lukáš 12,37). V Janovi 21 dává potěšení, uspokojení a zaopatření.
připravuje na pláži snídani učedníkům Pán je Bohem vší dobroty a touží užívat
hladovým po noci na Galilejském jezeře. tuto dobrotu, aby nás obohatil jako poKdyž Ježíš hostil pět tisíc, nejenže je zemské a duchovní stvoření.
Touha po Bohu je přirozený instinkt,
nasytil, ale měl s nimi soucit a uzdravoval a vyučoval je. Jak úžasný večírek! Roz- ale může být zvrácen či potlačen. Bůh
dělil je do skupin po padesáti, posadil je naplňuje všechny věci a v jeho přítomna zelenou trávu. Bůh sytil Izrael manou nosti je plnost radosti. Bůh se ptá: „Proč
na poušti a nyní Kristus sytí jiný zástup utrácíte své peníze za to, co není chléb?“
Ježíš je ten chléb života, ale lidé utrácí
Izraele.
Farizejové by nikdy takovou hostinu peníze, aby utišili vnitřní vakuum, které
pod širým nebem neschválili. Nebyla může zaplnit jedině Bůh. Ježíš řekl: „Já
tam žádná voda, se kterou by očistili ruce jsem chléb života“ (Jan 6,35) – jistá potrava
před jídlem, nebyli tam žádní čestní hos- života. Syť se jím, a budeš naplněn.
té, žádné vyšší a nízké stoly. Největší lidé
Evangelista Reinhard Bonnke je zaklada– Kristus a Jeho učedníci – sloužili ostatním. Všichni seděli v kruhu či po skupi- tel a vedoucí organizace Christ for all Nanách, všichni rovni a pomáhali podávat tions (Kristus pro všechny národy) – mezizázračný chléb dokola. Bylo to ve skuteč- národní evangelizační služby. Spolu s týmem
nosti jako podobenství Kristovy svatební CfaN pořádá evangelizační kampaně po cehostiny (Matouš 22), kde je každý vítán, lém světě, kam přichází až 1 600 000 lidí
chromí, chudí, žebráci, nečistí – a všichni na jedno shromáždění. Bonnke má touhu
evangelizovat národy Afriky, kde pořádal
jsou bráni stejně.
Poté ho chtěli slepě učinit králem – si- kampaně již v 37 zemích. Největší výzvou
lou, ale jen kvůli chlebu a rybám! Zázrak se v současné době stává evangelizace severbyl pro ně atrakcí dne. Sláva a vyšší vý- ních afrických zemí. Postavte se, prosím, spoznam se jim vytratily. Co jen to o nich lu s týmem CfaN ve víře a v modlitbě za tyto
říká! Je to stará písnička o tom, že svět se islámem ovládané země.
Břetislav Šípek
stará jen o ekonomiku, jako by všechno
[email protected], www.cfan.org
to dobro mohlo být redukováno na čísla
v účetní knize.
Evangelizace
Ročník 21, březen 2009
13
ŽIVOT V KRISTU
VOŠMT
Úsměvné i poučné střípky z minulosti
Úskalí obezity
14
O
tom, jak obezita dovede zkomplikovat duchovní službu, by
mohl vyprávět oblíbený služebník evangelia, který věrně navštěvoval
svých několik vesnických stanic. Přestože na venkově je podsaditost postavy
naprosto běžná a spíše žádoucí, protože sušinky moc práce nezastanou, rozměry onoho kazatele budily skutečné
ohromení.
Jednou jmenovaný po příjezdu na
místo určení potřeboval navštívit toaletu.
„Bratře,“ naklonil se k vedoucímu stanice, „začněte beze mne, já jsem za okamžik zpátky.“
To nebyl problém, protože mnohé
kancionálové písně jsou dostatečně
dlouhé. Když však přezpívali již dva nekonečné husitské chorály, začal vedoucí tušit potíže.
Typický suchý záchod byl sice poměrně bytelný, ale na nadměrné množství
kilogramů živé váhy přece jenom stavěný nebyl. Krátce poté, co za sebou
chudák kazatel zavřel skřípající dřevěné dveře, měl pocit, že jej postihlo zemětřesení vyššího stupně Richterovy
stupnice.
Mezitím se ve shromažďovací
místnosti, kde čekalo asi třicet lidí,
stále zpívalo. Dýchavičné harmonium doprovázelo již pátou píseň, během níž obraceli přítomní stále častěji hlavy ke dveřím. Vedoucí stanice
se zvedl. Tohle už není samosebou.
Že by se jejich hostu něco stalo? Při
té tloušťce by jej infarkt klidně stihnout mohl. Urychleně opustil místnost.
Venku mu však stačil jediný pohled, navíc dotvrzený tlumeným
voláním o pomoc, aby se v nastalé
situaci zorientoval. Naštěstí měla
jímka pevné dno a nebyla tak hluboká, aby hrozilo utonutí. I tak však
stálo značnou námahu postiženého
vylovit a dát jej alespoň trochu do
pořádku. Narychlo sehnané oblečení mu bylo sice hodně těsné, ale přesto se zhruba o hodinu později na
trpělivě čekající muže a ženy usmál.
„Teď už si alespoň umím představit, jak se cítil a byl cítit prorok Jonáš, když jej vyvrhla zpět na břeh
ona veliká ryba, v jejichž útrobách
úpěl o pomoc,“ začal za všeobecného veselí shromáždění, na něž jeho
účastníci nikdy nezapomněli.
Dle vyprávění zaznamenali Dolejší.
V
a vzácné lidi, kteří nás v minulosti vždy
přijali s láskou, vstřícností a pohostinností a kteří jsou nám v mnohém velikým příkladem. Radujeme se z toho, že
Během čtyř dnů budeme sloužit na jim budeme moct pomoct ve stavebrůzných místech východního Sloven- ních pracích na dostavbě modlitebny,
ska. Především navštívíme několik že budeme moci naši školu přiblížit
romských vesnic, kde již jsou aktivní místní církvi a zvláště mladým lidem
věřící. Věříme, že když se kterýkoliv a že uvidíme, jak rostou v Pánu.
Uvědomuji si, že bez vašich modliteb
člověk, z kteréhokoliv národa, etnika
nebo rasy opravdově setká s Ježíšem, a bez vaší finanční pomoci by byl tento
nastane v jeho životě změna, která je úkol obtížný. Tímto chci předem velice
trvalá. Ježíš totiž proměňuje charakter poděkovat všem sborům a zvlášť kažlidí, srdce i nitro, aby jejich životy byly dému jednotlivci, který se na této službě bude jakýmkoliv způsobem podílet.
k oslavě jeho předivného jména.
Pokud budete chtít o tomto výjezDalší naše služba bude ve sborech
Apoštolské církve v Košicích, ve Vrano- du a službě vědět více, ozvěte se mi.
vě nad Topľou a v Humenném. Studenti už teď pilně pracují a připravují si
kázání, svědectví a scénky doprovázené
hudbou. Jsem přesvědčen, že takovým
způsobem propojíme teorii s praxí, což
je velice důležitá a neocenitelná deviza,
která přijde vhod každému účastníkovi
výjezdu, hlavně však studentům. Někdy možná budeme rozděleni do dvou
týmů a budeme sloužit souběžně na
různých místech, čímž zefektivníme
náš potenciál.
A co Rumunsko? V Rumunsku se vracíme na „místo činu“ – místo, kde navážeme na předchozí vztahy a kontakty. Místo, kde navštívíme „známe tváře“
yšší odborná škola misijní a teologická v Kolíně organizuje i letos
v dubnu misijní výjezd studentů do
Rumunska a na Slovensko.
Láska
Několik druhů lásky na zemi máme,
v té první lásku k matce poznáváme,
vždyť dítě, než udělá první krůčky,
už po své mámě natahuje ručky.
Této lásce učí nás
sám Ježíš z Nazareta,
Pán pánů a králů Král,
vládce nebes i světa.
Když dítě později vyroste a do života vchází,
tu pozná lásku partnerskou a ta ho doprovází.
Však existuje láska ještě jiná,
ta lidská srdce zahřívá i rozechvívá.
Tou láskou uč se milovat,
své srdce otvírej,
dar velké Boží milosti
do srdce přijímej!
Ta když srdce naplní, to rozkvete jak kvítí,
taková srdce na světě na cestu jiným svítí.
Ta láska všechno odpouští a nic nezávidí,
víc dává, nežli přijímá a potřeby jiných vidí.
Laskavé srdce plné lásky měl,
s tím krásným srdcem naším světem šel.
On učil lidi jak by měli žít,
že i my s láskou svou cestou máme jít.
Když tuhle lásku poznat smíš,
to milost Boží je ti dána.
Ta bývá do srdce vložena
jen z vůle našeho Pána.
On moudrý byl a všude pomáhal
a svoji moudrost lidem rozdával,
na té své cestě konal zázraky,
On viděl dál než jenom nad mraky.
S takovou láskou můžeš šťastně žít,
tenhle druh lásky ten nejčistší je cit,
takový dar jen od Boha
v srdci svém můžeš mít.
Světu dal lásku, svět jemu utrpení,
On však byl jedno velké odpuštění.
Život svůj nám v oběť dal
a naše hříchy s sebou na kříž vzal.
V případě, že by měl některý sbor zájem o zprostředkování našich zážitků
a zkušeností a přiblížení atmosféry
z výjezdu, až se vrátíme, rádi pozvání
s vděčností přijmeme. Věřím, že se vzájemně obohatíme a povzbudíme pro
další čilou spolupráci v budoucnosti.
Apoštol Pavel napsal do sboru v Korintu hluboká a pravdivá slova: „Já jsem
zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst;
a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani
kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst.“
(1K 3,6–7)
Pro více informací se můžete obrátit na V. Rafaje na tel. čísle 737 249 814
nebo e-mailové adrese [email protected].
Více se o výjezdu dozvíte také na www.
vosmt.cz nebo na předchozí straně.
Děkujeme a Bůh vám moc žehnej.
Vladimír Rafaj,
vedoucí výjezdu
Když zemřel, pohřben byl,
pak třetího dne z mrtvých vstal,
Bůh, jeho otec, ho na nebesa vzal,
aby mu vládu nade vším odevzdal.
A tak se Ježíš naším králem stal,
aby nám opět svoji lásku dal.
Každý, kdo věří v Pána,
jako on v srdci lásku měj,
pomáhej potřebným, miluj a odpouštěj!
Vším tím, co uděláš, snaž se světlem být,
jenom tak můžeš jeho cestou jít!
Písmo svaté do srdce ukládej,
Slovo boží vždy na paměti měj.
Podávej svědectví těm, kteří hledají,
cestu dej poznat těm, co jí neznají.
Čtenáři píší
Misijní výjezd do Rumunska
a na Slovensko ´09
VOŠMT
Ročník 21, březen 2009
Ať nejen ústa tvá chvály zpívají,
ale ať činy tvé vždy chválou bývají.
Celým svým životem Ježíši chválu vzdej!
A ve svém srdci Pána jak vzácný klenot měj!
Miluška Kroupová
AC Čáslav
15
ŽIVOT V KRISTU
Vrabci to dokážou
Čtenáři píší
S
ledujeme-li to, co se dnes děje ve
světě v oblasti manželství, musí
nám nutně naskočit husí kůže po
těle. Upřeme-li v tomto směru náš pohled do církve všeobecně, a pokud mají
pravdu statistiky, je na místě se hluboce
stydět! Manželské krize, nefunkční rodiny, narůstající případy domácího násilí
a rozvody. Takové a ještě horší věci mohou v církvi vidět nejenom lidé, kterým máme být světlem a solí, ale
především Bůh, který se nijak
netají s tím, že něco takového nenávidí!
Celý život jsem
měl možnost pohybovat se v přírodě,
kde byli centrem mého zájmu rostliny a ptáci. Každopádně se nejednalo
o promrhaný čas, jak se mi někteří snažili namluvit. Jsem si totiž jistý, že například taková hodina strávená u mraveniště dá člověku nesrovnatelně víc
než dlouhý čas prosezený u televizních
seriálů, ty o přírodě nevyjímaje. Kdo
nevěří, může si to velice snadno vyzkoušet sám. Stačí se vyzbrojit silnou
lupou a trpělivostí. Konečně u mravenišť čerpal moudrost i král Šalomoun.
Nevím, kolik hodin jsem proseděl
v různých krytech na zemi i nad zemí,
odkud jsem mohl hodně zblízka sledovat intimní život ptáků. Pokaždé mě
přitom fascinovalo, jak vůči sobě byl
ptačí pár ohleduplný, trpělivý, starostlivý a něžný. Kapitola sama pro sebe je
pak ptačí věrnost, o níž by se daly vyprávět značně dojemné příběhy. Uvidíte-li například někde drobnou sýkoru
modřinku, můžete si být jisti, že neda-
leko ní poskakuje ve větvích druhá. Za
každého počasí a bez ohledu na roční
období…
V poslední době věnovali ornitologové zvýšenou pozornost rychle vymírajícím vrabcům domácím, kteří do nedávna platili obecně za nejobyčejnější
ptáky vůbec. Od té doby o nich byla
zjištěna spousta pozoruhodných, doposud nepublikovaných skutečností.
Největším překvapením pak bylo, že se
jedná o ptáky žijící v trvale monogamních svazcích. Když jsem výsledky těch-
Jak se vyrovnat se zklamáním?
V
prosincovém čísle Života v Kris- něco, co nám udělá čáru přes rozpočet?
tu jsem si v jednom článku přečetl Něco takového jako je morální selhání
větu: „chudák pastor, aby raději nevy- evangelisty. Jak se s tím vyrovnat? Jaké
cházel z domu“. Bylo to řečeno
o pastorovi sboru v Lakelandu na Floridě, kde v průběhu
loňského roku (od dubna do
srpna) působil kontroverzní
evangelista Todd Bentley. Zmiňovaný pastor se jmenuje Stehen R. Strader a církev, kde se
celosvětově sledovaná událost
„Lakeland Revival Outpouring“
odehrála, se jmenuje Ignited
Church.
Dříve, než napíšu něco
o současné situaci v tomto
sboru, rád bych se obecně zamyslel nad tím, jak se vyrovnat
se zklamáním.
Co dělat, když se stane něco
neočekávaného, něco, s čím
jsme absolutně nepočítali,
16
to pozorování pročítal, pomyslel jsem
si: vrabci to na rozdíl od nás lidí dokážou! A nemysleme si, že takový vrabčí
pár má ve svém „manželství“ na růžích
ustláno! Jsou nuceni, stejně jako my,
řešit spoustu problémů, včetně takových, kvůli nimž se řada z nás rozvádí
nebo o rozvodu uvažuje. Takové řešení
je však vrabcům cizí.
Kdosi správně pověděl, že
manželské krize a následující rozvody nejsou
ničím jiným než
pěstovaným egoismem jednoho či obou
manželů. Naše nenasytné JÁ udává dnes rytmus
ve všem, manželství nevyjímaje.
V přírodě je pevný řád.
Škoda že i my, Boží děti, se
jím často neřídíme. Je tragické, že si po vzoru světa děláme naprosto zbytečně z manželství vědu,
namísto abychom jednoduše žili
v jednou provždy Bohem daném
řádu.
Naštěstí není jinak obtížné se
k němu vrátit. Stačí k tomu naše rozhodnutí a jednání. V opačném případě nám nezbude než závidět vrabcům
a připravit se na to, že se pro leckoho z nás stane manželství peklem na
zemi!
Pavel Dolejší
Veselí nad Lužnicí,
sbor AC Čáslav
ponaučení si z toho vzít? V takové situaci
se vnucuje otázka: „Co jsem udělal špatně?“ Ale co když si nejsme ničeho vědomi? (1K 4,4) Musí být za každým problémem nějaká naše chyba?
V Písmu je několik zajímavých situací,
do kterých se dostal náš
Pán. V Markovi 1,40–45 se
píše o tom, jak Ježíš uzdravil malomocného. Ale protože ten malomocný neposlechl Ježíšův příkaz,
aby o tom nikde neříkal,
nemohl pak Ježíš veřejně
vejít do města a musel zůstat venku na opuštěných
místech. Byla to chyba, že
Ježíš uzdravil toho člověka? Ne, prostě se to stalo
a náš Pán se s tou situací
dokázal vyrovnat. Další zajímavé místo je v Markovi
6,31–34, kde poté, kdy se
vrátilo dvanáct učedníků,
kteří byli Ježíšem poslání
zvěstovat království Boží,
A co Todd Bentley? Poslední informaci
pálená“), epicentru lakelandského probuzení. Začalo 2. dubna 2008 a trvalo do mám z prohlášení Revival Aliance v za12. října 2008… Zveme každého, aby při- stoupení Johna Arnotta, Che Ahna a Bilšel a zažil toto vylití Božího Ducha.“ Za la Johnsona. Praví se zde, že Todd Bentley
povšimnutí stojí, že probuzení skončilo přešel na určité období z péče Billa Johnvíce než dva měsíce poté, kdy Todd Bent- sona, svého pastora, do Morningstar Miley odešel do ústraní. Více o pocitech nistries v Severní Karolíně.
Jisté je, že pád Todda Bentleyho způa postojích Stephena Stradera je možné
si přečíst v jeho knize „THE LAKELAND sobil mnoho škody. Postižena byla také
OUTPOURING, THE INSIDE STORY!“, organizace Fresh Fire Ministries, kterou
Todd před deseti lety založil. Někteří člekterá je nabízena na stránkách sboru.
Televize GodTV vydala na konci září nové organizace potřebují projít stejný
prohlášení k událostem v Lakelandu. uzdravovací proces jako Todd. Po celém
Mimo jiné zde uvádějí, že věří, že je Pán světě jsou křesťané, kteří nevědí, co si
vedl k vysílání těchto shromáždění a že o tom všem mají myslet. Nevědí, jestli to
to nebyla chyba ani omyl. GodTV nedáv- bylo Boží dílo, nebo ne. Cítí se podvedeno dokonce zařadili záznamy některých ni. Prožívají zklamání. Snad tento článek
Lakelandských shromáždění do svého vy- alespoň některým z nich odpoví na jejich
sílání. Nutno ovšem podotknout, že pou- otázky.
Pavel Vitvar, AC SBH Chomutov
ze ty, kde nesloužil Todd Bentley.
Pozvánka na akci
vzal Ježíš učedníky na loď, aby společně
odpluli na pusté místo, kde by byli sami
a odpočinuli si. Ale lidé je předešli, a když
Ježíš s učedníky vystoupili z lodi, tak už
na ně čekal veliký zástup lidí, takže z odpočinku o samotě nebylo nic (Marek 6,34
– „I začal je učit mnohým věcem.“) Proč
se to stalo? Nevím, ale víme, že zde Ježíš
úžasným způsobem oslavil svého Otce –
rozmnožil chleby a ryby, aby nasytil zástupy. Mohl bych pokračovat o tom, jak
se učedníci s Ježíšem na lodi dostali do
veliké bouře, kdy se loď málem potopila.
Mohl bych mluvit o apoštolu Pavlovi, jak
navzdory proroctví cestoval do Jeruzaléma, kde byl zatčen. Nebo o tom, jak jeden
mladík (Sk 20,9) usnul a vypadl z okna,
když Pavel dlouho kázal.
Nechci tím říci, že věci se prostě dějí
a je potřeba to tak brát. Někdy si způsobujeme problémy sami – svojí neposlušností Božímu vedení, svojí zaslepeností
a svojí netrpělivostí. A někdy je za našimi problémy náš hřích. Co z toho plyne?
Je to o našem vztahu s Pánem. Když přijde problém, ptejme se Pána: „Pane, co
se to děje? Dělám něco špatně? Je něco,
co bych měl dát do pořádku? Je něco, co
mi tou věcí ukazuješ? Chceš, aby v mém
srdci zemřelo něco, co mi brání být Tobě
úplně poddán?“ Uděláme-li chybu, Pán
dává milost se poučit, napravit věci a jít
dál. Zhřešíme-li, lze skrze pokání obnovit náš vztah s Pánem a znovu ho následovat. A někdy nás Pán pouze ubezpečí:
„Neboj se, já jsem v té věci s tebou.“
A teď zpět k Lakelandu. Nechci zde hájit pravost „probuzení“. Celá věc začala
plánovanou několikadenní evangelizací,
která byla pro mocné působení Ducha
svatého stále prodlužována (podobně
jako před lety v Pensacole). Důležitým
faktorem bylo, že shromáždění byla od
začátku přenášena do celého světa prostřednictvím satelitní a internetové televize GodTV. Celá akce skončila neslavně
v okamžiku, kdy vyšly najevo jisté evangelistovy osobní problémy (úzký vztah
s členkou týmu a nejspíš i alkohol). To
byl konec každodenních několikatisícových shromáždění ve velkém stanu poblíž lakelandského letiště (i když nějakou
dobu ještě pokračovala s menší intenzitou v budově sboru).
Co teď? Stala se chyba? A jestli ano, tak
kde? Měli si do Lakelandu vůbec zvát nějakého Todda Bentleyho? A měli to přenášet do celého světa? A jak tedy dopadl pastor Stephen Strader a jak skončila
GodTV? A jak skončil Todd Bentley?
Takže pěkně popořádku. Pastor
Stephen Strader dál vede sbor Ignited
Church. Na internetových stránkách sboru (www.ignitedchurch.com) je napsáno:
„Vítejte v církvi Ignited (v překladu „za-
Čtenáři píší
Ročník 21, březen 2009
17
ŽIVOT V KRISTU
Seznamte se s knihou
Stalo se
18
P
říběh knihy Stalo se od manželů Evy GLOBALIZACE, její televize QLTi globaa Pavla Dolejších je brilantně sesta- lizačních vojenských složek GBS.
ven. Odráží se v něm výborná práce
Tam televizní reportérka Paola Garcii zkušenosti obou autorů. Není to úplně erová objevila tajný vchod do „svatyně“,
typ absolutního bestselleru, který každé- kde byla svědkem toho, jak se MÍROho pustí až po přečtení všeho mezi pro- TVORCE, ústřední postava světové polilogem a údajích o roku vydání, je to ale tiky a zastánce myšlenky o vytvoření jedvysoce kvalitní „chuťovka“, kterou by si notného světového náboženství, rouhal
milovník tohoto tématu mohl nechat ujít Bohu. Její kolega Pierre Le Breck umístil
pouze v případě úmrtí.
na to místo skrytou kameru. Krátce po
Stalo se navazuje na svůj předchozí díl natočení byli ale oba odhaleni a museli
s názvem Už brzy jen velmi volně. Nese- se skrýt.
tkáme se s Arthurem Degrancem a celý
Paola se ukryla v domě jednoho z neděj se bude odehrávat někde jinde, kniha ústupných BIBLICKÝCH KŘESŤANŮ,
tedy na předchozí děj navazuje jen časo- pastora Francesca Rivery, Le Breck po něvě.
kolika dnech bloudění v divočině narazil
Pustím se teď do smělého a střemhla- na malou faru Luigiho Alonza, kterého
vého popisu příběhu, který si v žádném pomáhal před několika lety jako režisér
televizních pořadů zdiskreditovat kvůli
případě nečiní nároky na přesnost.
Vše začalo na lodi Nathali, která byla lživému obvinění z pedofilie. Alonzo jej
bouří znepojízdněna a vržena do blízkos- ale přijal a bylo jasné, že mu odpustil.
ti ostrova Vasco di Castro.
Na takzvané BIBLICKÉ KŘESŤANY,
Tam ji po krátkém varování zasáhlo kteří nebyli ochotni pěstovat dobré metorpédo. Zachránil se oceánolog doktor zicírkevní vztahy a vést náboženský dialog na úkor PRAVDY, byl po celou dobu
vyvíjen silný nátlak, aby svým podpisem
stvrdili jednotné celosvětové náboženství, s nímž souhlasily všechny odnože
východních směrů, muslimové i ostatní křesťanské církve. Byli zesměšňováni, jejich výroky vytrhovány z kontextu, v médiích jim nebyl dán prostor pro
argumentaci, obhajobu jejich myšlenek
a prezentaci jejich hodnot.
Nahrávku rouhačské seance, na níž
se podíleli důležití veřejní činitelé i celebrity, odnesla Paola. Ona nahrávka se
přes doktora Marténa, se kterým se Paola
u Riveroých setkala, dostala až do rukou
generála Huntera, který domluvil její pirátské odvysílání ve všech důležitých televizích na světě.
Zároveň naplánoval s Moscatem atentát na MÍROTVORCE, který se měl uskutečnit během setkání představitelů všech
náboženství ve Vatikánu.
K atentátu skutečně došlo, když stál
Gabriel Martén, který byl ovšem proti
své vůli držen jako zajatec a jeho přítel MÍROTVORCE na místě, odkud obvykle
z lodi Moscato, kterému se díky jeho vo- mluví papež, a měl svůj projev. Moscajenskému výcviku podařilo ukrýt a v pra- to ho střelil do hlavy. Krátce po zásahu
vou chvíli Marténa osvobodit. Během vystoupil jakýsi člověk, kterému později
svého uvěznění zahlédl doktor Martén začali přezdívat prorok, a pronesl větu:
z okénka několik budov připomínajících „Musí hodně trpět, ale třetího dne vstane.“
Několik hodin po atentátu byla odvysíláprostředí koncentračního tábora.
Oběma se povedlo z ostrova prchnout na i ona kompromitující nahrávka.
Vina za atentát se automaticky svedla
a dostat se k Moscatovu příteli, generálu
na BIBLICKÉ KŘESŤANY, jakož i vina za
Hunterovi.
Moscato u Huntera zůstal, Martén pirátské odvysílání toho záznamu, který
odešel s novou identitou do Říma, kde byl samozřejmě označen za plagiát.
Po třech dnech MÍROTVORCE proti
se „zašil“.
Druhá dějová linie se rozehrála v pro- všem očekáváním, to je proti smrtelnéstředí zámku La Future, sídla takzvané mu zranění lebky, vstal a pokračoval ve
své ďábelské práci. BIBLICKÝM KŘESŤANŮM byl nyní „přiložen nůž na krk“.
Buď podepíší listinu, ve které schvalují
vznik celosvětového náboženství, nebo
budou deportováni na jiné místo, aby už
nemohli „škodit společnosti“.
Většina hlavních hrdinů knihy byla postupně (po různých peripetiích) pochytána a naložena na tanker, který je odvezl
na ostrov Vasco di Castro. Byli zrazeni
svými známými nebo lidmi, od nichž očekávali pomoc.
Když dorazili na ostrov, byla jim zima.
Byli odsouzeni k smrti hladem a podchlazením. Kdykoli ale mohli změnit názor a listinu podepsat. Jeden mladík tak
učinil a mohl tedy nastoupit na loď a vrátit se zpět.
Moscato se přidal ke GBS a nechal se
přeložit na onen ostrov, aby deportovaným pomohl. Ve chvíli, kdy dvoutisícový
zástup věrných stál na břehu a třásl se
zimou při pohledu na vzdalující se loď,
vedl Mocsato rozhovor s Marténem, který už byl zavřený ve stejné cele jako na
začátku. Nabízel mu, že zorganizuje ozbrojené povstání a potřebuje spolupráci
padesáti ozbrojených mužů.
Martén mu ale sdělil, že ti lidé jsou zde
dobrovolně a rozhodně nebudou bojovat.
V tom nastalo vytržení.
Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží
polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo
zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom
my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc
Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.
1. Tesalonickým 4,16–17
Z paluby odplouvající lodi to všichni
viděli, viděl to manžel jedné z nich, který
na lodi velel, i ten mladík, který nevydržel
nátlak a podepsal.
Tím děj knihy končí.
Musím říci, že v ději nejsou hluchá
místa. Nestalo se mi to, co se mi často
stává, a sice že by mne tato kniha v určitém bodě unavila a já zjistil, že si nepamatuji, co se v posledních dvou stranách
dělo.
I když má Stalo se jen asi sto čtyřicet
stran s širokými okraji a dvojitým řádkováním, je děj opravdu bohatý. Čtenář se
ale podle mě nemusí bát, že by se v něm
ztratil.
Stalo se se mi velmi dobře četlo. Začal
jsem v osm hodin ráno v autobuse, pokračoval ve vyučování a skončil večer
o půl sedmé, což je v mém případě celkem výkon. Jak jsem psal na začátku, milovník tohoto tématu si tak kvalitní četbu zkrátka nesmí nechat ujít.
Michael Buban, Kolín
stanice Dobrá Volba při sboru AC Olomouc
Jak jsem uvěřila
N
ení snadné najít bod, od něhož se je to láska. Měla jsem na mysli všechny
odvíjí příběh mého poznání, že druhy lásky, co jich jen na světě je (maBůh existuje… Možná bych měla teřskou, mezi přáteli atd.), ale vzhledem
začít někde v době mého narození, kdy k mým blížícím se osmnáctinám bylo pomoje drahá babička ve snaze přivést mě chopitelné, že mě aktuálně zajímala na
k Bohu (byla katolička, ale moji nevěřící prvním místě láska mezi mužem a ženou.
rodiče nesouhlasili s katolickými křtina- Kupodivu bez dlouhého čekání a hledámi nás, jejích vnoučat) alespoň dotlači- ní jsem se dočkala. Potkala jsem velmi
la kočárek s novorozenětem ke kostelu sympatického mladíka, s nímž jsem měla
a odevzdávajíc nás v pokorné modlitbě společné zájmy, pohled na svět, huddo Božích rukou, pocákala
bu, lásku ke knihám atd.
mě francovkou („Není to
a který se do mě zamilosice svěcená voda, ale troval, tak jako já do něj, při
chu desinfekční to přece je,
prvním setkání. Moje mane?“ odůvodňovala to pozminka si oddechla, když
ději.  )
se seznámila s tímto zodJestliže tedy pominu ono
povědným mladým muzoufalé babiččino snažení
žem, měla obavy „jakého
nějak nahradit křtiny (ktefloutka“ si jednou přivedu.
réžto nemají biblický záTaké jeho rodiče se zdáli
klad, protože v Písmu stobýt mnou mile překvapeni.
jí „Kdo UVĚŘÍ a pokřtí se,
Vlastně to byl rychlý hups
spasen bude“ a čin „uvěředo velmi vážného vztahu
ní“ nelze naplnit v miminkovském věku), a myslím, že nikdo ze zúčastněných nedomnívám se, že přinejmenším její tou- pochyboval, že se za čas vezmeme.
ha, aby z nás nebyli v budoucnu ztracení
V době, kdy jsem tedy byla zamilovabezvěrci, byla v nebi slyšet.
ná, měla jsem „vážnou známost“, se však
Tak tedy: rostla jsem jako malá, spo- hluboko ve mně dělo cosi straškojená Verunka ve světě „mamka, taťka, ně znepokojivého. Zjistila jsem, že
brácha, panenky a knížky“ a bylo mi hej. láska mezi mužem a ženou, aťsi je
Nějaké křivé stíny se vloudily do mého sebekrásnější, má své patro nebo
života, až když mi bylo osm. Rozvod. Ta- strop, chcete-li. Místo, nad nějž už
kové divné cosi, čemu děcko nechápe nevyroste. Jistě: může zrát, může
hlavu ani patu a rozhodně mu je z toho se prohlubovat, může přijít svatba,
všelijak. Můj starší brácha zmizel z mého potom děti, ale svůj strop nepřeledětského pokoje i z mých her (chtěl byd- ze. Nevím, zda mi teď rozumíte, ale
let s tátou), i když de facto jsem vlastně na mě to mělo děsivé účinky. Bylo
jemu zmizela já, protože když se mamin- mi, jako kdyby mě kosmonauti neka stěhovala po rozvodu do nového bytu, chali odvázat ve vesmíru od rakety
stěhovala jsem se s ní a můj krásný nový a opustili mě navždy. Prožívala jsem
slunný pidipokoj byl připraven s láskou vzduchoprázdno, studené nekoneča péčí jen pro mě, aby nebyla příliš patr- no a beznaděj, že tohle je všechno,
ná ta kamufláž, že včerejší doma už není kvůli čemu žiju. Nic víc. A to vše
dnešní doma. Prodírala jsem se nechá- kuriózně právě v nejšťastnějším obpavě těmi stíny a snažila se být šťastná dobí mé první „velké lásky“. Nechtěa spokojená jako dřív.
la jsem svého partnera děsit, takže
Během příštích let se můj svět točil jsem své myšlenky skrývala, ale bylo
především kolem školy, kamarádů a knih. mi mizerně.
Přestože jsem byla společenské, celkem
Právě v tu dobu se moje spolužačoblíbené dítě, čtení knih postupně pře- ka a spolubydlící stala křesťankou.
růstalo ve vášeň. Nejraději bych bývala Její příběh je nejméně tak zajímavý
stále ležela v knihách, vzdálena realitě jako můj, ale pro tuto chvíli se spovlastního života. Myslím, že mi hrozilo kojím s konstatováním, že objevila,
zůstat na ocet a zahrabána v knihách, že Bůh žije a naprosto to změnilo
kdyby se přece jen rostlinka tempera- její život a, jak jsem udiveně sledomentu nedrala stále k životu, tak jako se vala, i její charakter. To mě obzvlášť šotráva prodere ke světlu skrz beton, asfalt, kovalo. Byla jsem do té doby přesvědčená,
cokoliv… Hodně jsem přemýšlela o smys- že křesťanství je berlička slabochů, zálelu vlastního života a života vůbec a moje žitost stařenek a vůbec přežitá věc a tady
přemýšlení se dostalo do bodu (možná mladá, krásná „holka jako víno“ a má to
to byl ten klíčový?), kdy jsem usoudila, že na ni ohromně pozitivní vliv…?! Nechájestli má vůbec něco na světě smysl, pak pala jsem.
Jednou mi jen tak mezi řečí povídá:
„Víš, Bůh je láska. Jestli tady na zemi někde najdeš nějakej hezkej vztah, nějakou
lásku, tak to je jen takovej hrneček slaný vody v porovnání s Boží láskou, která je jako moře…“ Hmm, myslela jsem si,
kdyby to byla pravda, tak to bych toho Boha
chtěla poznat. Byla jsem však vlastně pyšná na svůj ateismus, vychovaná nevěřící
materialistka, maminka učitelka, táta veterinář, vysmívala jsem se věřícím všeho
druhu (včetně mé – jinak milované – babičky), – jak bych mohla najednou věřit v Boha? Samozřejmě, že jsem nebyla
schopná uvěřit.
Rozhodla jsem se však pro pokus. Nebylo co ztratit… Buď Bůh je, pak stojí za to
navázat s ním kontakt, nebo Bůh není a nic
se nestane, myslela jsem si. Oslovila jsem
tedy Boha, v něhož jsem nevěřila. Připadala jsem si sice jako cvok, ale řekla jsem:
„Bože, jestli teda vůbec existuješ, dej se mi
poznat!“. Vyslovila jsem to s podivným
fatálním pocitem, že buď blbnu a mluvím do prázdného stropu (bylo to v noci
a pochopitelně o samotě), anebo na mě
ten strop spadne (což bude neklamný
důkaz toho, že Bůh je a že mou troufalou
výzvu slyšel). Ne že bych si přála být zavalena padajícím stropem, ale byla jsem
Svědectví
Ročník 21, březen 2009
celkem zklamána, že se nic nestalo. Strop
nespadl, všude bylo ticho. Bůh ale slyšel
dobře. A vzal mou výzvu vážně.
Jednal však naprosto jiným způsobem,
než bych byla očekávala. Je to ostatně typické pro člověka ateisticky vychovaného,
že při svém prvním přistupování k Bohu
19
Svědectví
ŽIVOT V KRISTU
20
čemusi, co je ve Vesmíru menší než zrnko prachu – totiž naše modrá planeta –
a pěkně to zmuchlat do placky jako flek
modelíny i s těmi opovážlivými trpaslíky,
kteří „sežrali všechnu moudrost“ a chystají se z něj udělat cvičeného psíka…
Hmm, ale to jsem odbočila. Chtěla
jsem jen naznačit, že jsem byla ukázkový
zástupce svých spoluobčanů.
Bůh si mě vzal do práce jinak. Jeho velikost je podivuhodná i tím, že se k nám,
takovým mrňouskům nepatrným sklání
a jedná s námi a jednal i se mnou. To první, co se neviditelně změnilo, byla touha.
Začala jsem si přát věřit. Vtip byl v tom,
že jsem toho absolutně nebyla schopna.
Vážně, přála jsem si věřit v Boha, ale můj
rozum byl stoprocentně proti. Při pokusech modlit se jsem měla sebe samu za
cvoka a nechala jsem toho. Tato změna
však způsobila alespoň to, že jsem byla
ochotná přemýšlet o tom, jaktože někdo věří. „Víra je dar,“ řekla mi
moje kamarádka. „To nemůžeš
vyprodukovat. Je to milost, kterou dává Bůh.“ Bylo to divné.
Znělo to i trochu nespravedlivě: někomu dá, jinému nedá.
Proč? Správná odpověď lidského srdce však není vysvětlení,
ale pokorná kapitulace před
Bohem. A já jsem kapitulovala.
„Nejsem schopná věřit,“ stýskala jsem si jako směrem k Bohu,
ačkoliv jsem vlastně nevěřila,
že mě slyší (že je).“ Ať se snažím jakkoliv, víru si z prstu nevycucám“, vzdychala jsem ve
svém nitru.
Potom jsem se rozhodla, že
zkusím jet s holkama „do sboru“ (míněno shromáždění věřících), protože mi řekli, že
tam kde se dva nebo tři sejdou
v jeho jménu, tam On je uprostřed nich. A krom toho se lze
zeptat také starých a zkušených křesťanů na cokoliv (neboť příliš mnoho mých otázek
zodpovídala křesťanská mimina okolo mne se spokojeným
výrazem: „Nevím“).
Dodnes nevím, proč mě vzaly holky právě na modlitební
runovaná hloupost, s níž jednáme s by- setkání, které bylo spíše uzavřené a protostí mnohem inteligentnější, ušlechtilej- bíhalo v soukromém bytě… sotva jsem
ší a také dokonale svrchovanou. Doufám, vstoupila do nejminiaturnějšího 2 plus
že jste schopni představit si něco pod nic bytečku, měla jsem vnitřní hrůzyplslovem „svrchovaná bytost“. Je to Ně- ný pocit: „Kam jsem to jenom vlezla? Samej
kdo, komu nikdo nikdy nemůže poručit křesťan, tady jsou všichni do jednoho blázni.“
Někdo z mých spolužaček zřejmě proa kdo neskáče podle něčího „hop!“ ani
zradil, že jsem nevěřící, a tak se snažili se
„honem!“
Nevíme zkrátka, s kým máme tu čest… mnou jednat ohleduplně. Anebo se mě
Naštěstí pro nás Bůh je láska. Jinak se chtěli zbavit a alespoň mě odsunout do
obávám, že by se musel sklonit k tomu vedlejší místnosti, aby se mohli nerušemá postoj „Tak jo, Bože, udělej nějaký
ten zázraček, když už chceš zůstat neviditelný.“
Často my nešťastníci vymýšlíme i co
a jak má Bůh udělat, nejlépe i kdy a jak
rychle – „No tak, šup, Bože, čekám!“ Vysvětlení je jednoduché: Netušíme nic
o Boží velikosti a o jeho svrchovanosti. Jaksi nám nedochází, že Bůh je BŮH.
Není to šikovný mág ani artista, který se
těší, až nás oslní svým kouskem. Bůh je
sice osoba, avšak naprosto nevystižitelné
velikosti (ledaže je někdo schopen vystihnout velikost Vesmíru? A to je Vesmír nikoliv Bůh sám, nýbrž pouhé autorovo
dílo, realizovaný projekt velkého Projektanta. Mimochodem projekt, jehož naše
nejbližší okolí – Sluneční soustava – je tak
přesně a precizně nastaveno, že si dle něj
tvoříme kalendář, řídíme hodinky atd.)
Na nás lidech ve vztahu k této osobě je
také cosi velkého: velkolepá pýcha a ko-
ně modlit? Jeden mladík (později jsem
se dozvěděla, že vyléčený narkoman) mi
nabídl, že se mnou půjde vedle a můžeme si popovídat a mohu se ho zeptat na
cokoliv, co mě zajímá. Odpověděla jsem,
že ne.
Po mírných rozpacích ostatních se
tedy začali modlit. Po krátké chvíli přerušil onen mladíček modlitby a zkusil
se zeptat znovu: „A nechceš, aby s tebou mluvil někdo z žen?“ (Asi myslel, že
jsem odmítla kvůli tomu, že je kluk.) „Ne,“
řekla jsem, a fakt jsem nechtěla. Já jsem
chtěla setkat se s Bohem, po tom jediném
jsem toužila nejvíce a věděla jsem, že je
to moje poslední šance, protože jestli nepřijde Bůh teď a tady uprostřed svých lidí,
tak kde ho budu hledat? Zvlášť když vím,
že ze sebe víru v něj nevytlačím, ani kdybych se nechala přejet parním válcem.
Modlili se tedy dál. Trochu jsem je poslouchala, ale byla jsem velmi skleslá.
Po několika modlitbách přerušil onen
mladík modlitby do třetice a položil mi
poslední odvážnou otázku: „Nechceš pozvat Pána Ježíše do svého srdce a do svého života?“ „Ne,“ odpověděla jsem tvrdě.
Křesťané v místnosti se tedy zachmuřili, ale modlili se dál. Zjevně se už rozhodli nebrat na mou přítomnost ohledy
a modlili se svobodně, ať si tedy trhnu
nohou i se svým tvrdým ateistickým srdcem, většina se zavřenýma očima a střídavě chválili Boha a nahlas prosili za různé věci. Dali mi pokoj…
Když mi bylo jasné, že se o mě nestarají a že jsem byla ponechána sama sobě,
přišla moje chvíle. Seděla jsem v koutě
místnosti na koberci, kolena přitažená
k bradě a věděla jsem, že jsem selhala.
Neumím věřit jako tito lidé. Začala jsem
plakat, ale jen uvnitř, bezhlesně, zato naprosto zoufale. „Bože, udělej něco…“, plakala jsem a byla to pokorná prosba, myslím nejpokornější a nejzoufalejší lkání,
prosba někoho, kdo se topí a prosí o podanou ruku nebo alespoň kousek dřeva,
aby mohl být zachráněn. Vlastně jsem
říkala Bohu stále totéž. „Bože, udělej něco,
Bože udělej se mnou něco…“ Neznala jsem
výraz „smiluj se nade mnou“, ale z hloubi
srdce jsem to právě tak myslela.
Víte, že i dnes existují proroci? To znamená lidé, kteří mají takový dar od Boha,
že mohou (pokud On právě chce) mluvit jeho slova? V té místnosti jeden křesťan prorocký dar měl. A tak začal mluvit…
Bylo to velmi zvláštní: nikdy do té doby
jsem neslyšela mluvit žádného proroka,
a přesto jsem věděla, že mluví Bůh a že
mluví právě ke mně.
To, co následovalo, bylo však ještě mnohem úžasnější. Otevřely se mi oči a já jsem
začala vidět Boha. Nikoliv očima tělesnýma, ale duchovníma. Na toho, na něhož
jsem zírala, jsem však nebyla připravena.
Viděla jsem Otce, bytost plnou nesmírné lásky, shovívavou, laskavou, dobrotivou a svatou zároveň… – slova jsou slabá na to, co jsem viděla (a i když to bylo
tak silné a ohromující, jsem si jistá, že mi
ze sebe vlastně poodhalil pouze maličko,
protože setkání s vtělenou Láskou a Svatostí v plnosti bych asi nepřežila).
Začala jsem dojetím brečet nahlas a zároveň jsem se smála a říkala úplně užaslá dívajíc se na Pána: „Tak ty žiješ!?! Ty
opravdu žiješ!!!“ (Křesťané kolem mě
byli vyvedeni z míry tím obratem, avšak
radovali se se mnou…)
Najednou jsem věděla, že na mě je
také jeden důležitý krok: pozvat Ho, aby
vstoupil do mého srdce. Udělala jsem
to tím nejméně formálním způsobem:
„Chci tě, Pane Ježíši! Chci tě!!!“
Nikdo mi neřekl, že Bůh je Otec a že
se o jeho otcovství hodně v Bibli mluví,
avšak, v té chvíli jsem věděla, že mám
Otce, který mě miluje a jaký je ÚŽASNÝ.
Na některé věci má lidský jazyk málo slov
a spíše by se hodila nádherná melodie
než jakákoliv slova… Předat slovy mohu
pouze tolik: Stala jsem se Božím dítětem
a bylo to to nejúžasnější, co jsem kdy zažila.
V tomto bodě většinou varuju lidi, kteří Boha hledají, aby neočekávali, že je
Pán povede stejnou cestou jako mě. Náš
Stvořitel miluje originály. My sami, jeho
dílo, lidé, jsme důkazem. Proto s každým
jedincem na tomto světě On jedná po
svém, zcela originálně.
Moje srdce přetékalo radostí, když
jsem pociťovala stálou nadpřirozenou
Boží přítomnost. Bůh byl se mnou v noci,
když jsem se probudila ze spánku. Jeho
láska byla se mnou ve tmě, později cestou do školy, byl se mnou ve škole (Seděla jsem například na fyzice a usmívala se od ucha k uchu a vnitřně mluvila
s Bohem a žasla: „To je paráda, Pane, tak já
už nikdy nebudu sama! Ty jsi se mnou i na
fyzice!“)
Myslela jsem si tenkrát, že prožívám
„křesťanský standard“, totiž že všichni
křesťané stále, vždy a všude pociťují Boží
přítomnost. Mýlila jsem se. Onen skvělý
čas trval krátce a soukromě mu nyní, když
na to vzpomínám, říkám „mléčné týdny“.
Vlastně myslím, že šlo o týden jediný.
Písmo říká: „Spravedlivý z víry bude
živ.“ Z víry. Nikoliv z pocitů.
Jednoho dne Boží přítomnost byla pryč.
Ve skutečnosti nebyla, ale myslela jsem si,
že je, protože pocity byly tytam. Vylekalo
mě to, byla jsem přesvědčená, že jsem asi
strašně zhřešila a Bůh mě opustil.
Nyní nastala Boží škola a bylo na čase,
abych okusila, jak se žije s Bohem, i když
nic zvláštního neprožívám, i když nic necítím, nevidím, ba dokonce i když se třeba
zrovna cítím mizerně. Plakala jsem a to
pořádně. Zalezla jsem si do kukuřičného pole, abych měla soukromí a brečela
jsem tam jako želva a volala Boha a ptala
jsem se ho, proč mě opustil… Prosila jsem
ho, aby se vrátil, že nechci dál žít bez něj.
Byla jsem podruhé v krátké době zdrcena
žalem. Celý ten čas, kdy jsem uprostřed
pole daleko od lidí naříkala, stále mě
napadalo nějaké slovo. „Imanuel“, přišla
vždycky myšlenka z pohledu mého rozumu naprosto nesmyslná. Nevšímala jsem
si toho, neboť mě cele zaměstnával žal
nad tím, že mě opustil Bůh, o němž jsem
věděla, že existuje. A tak jsem plakala, volala, až do ochraptění a emociálního vysílení. Kdykoliv jsem zmlkla, objevila se mi
znovu v hlavě myšlenka: „Imanuel“, tehdy
jsem však nevěděla, co to je za slovo, kde
se vzalo, ani co znamená. Byla jsem křesťanské štěně a zatím mi chyběly základní
biblické znalosti.
Z pole jsem se vlekla domů s opuchlýma očima a vykřičeným hlasem. A protože jsem neměla už moc sil, nechala
jsem tu divnou myšlenku, aby mi tepala
v hlavě a opakovala se schod po schodu,
jak jsem stoupala domů, do třetího patra v našem paneláku: „Imanuel…Imanuel…
Imanuel…“ Ještě dnes mě mrazí, když na
to vzpomínám, protože dávno vím, co mi
to tehdy vlastně Bůh říkal.
„Imanuel“ je totiž jedno ze jmen, kterými nazval prorok Ježíše ještě před jeho
narozením, když prorokoval, že se Ježíš
narodí. Imanuel znamená „Bůh s námi“
anebo „Bůh je s námi“. Tehdy mi Pán
vlastně sděloval: „Já jsem s tebou. I když
mou přítomnost už necítíš, já jsem stále
s tebou. Neopustil jsem tě.“ Zjistila jsem
to ještě téhož dne, co to divné slovo znamená…
Jaká radost mě zaplavila, když mi to
došlo!! Tak, první lekci víry jsem měla za
sebou…
Jak se mám teď, po téměř sedmnácti
letech od té doby?
Mám už za sebou lekcí celou řádku.
A neměnila bych. Je to luxusní bohatství
mít vztah s živým Bohem, věřte mi!
Veronika Kmetová,
AC Lysá nad Labem
Svědectví
Ročník 21, březen 2009
21
ŽIVOT V KRISTU
6
ČASOVÁ OSA PODLE BIBLE
(Letopočty jsou datovány před Kristem)
IZRAELITÉ V EGYPTĚ
1950-1760
Staroasyrská říše (hl. m. Aššur)
1894-1595
Starobabylonská říše (hl. m. Babylon)
1814-1782
Staroasyrský Šamši Adad I. získal Sýrii
kol. 1800
Babylon ovládá celou jižní Mezopotámii
1876
Vstup Izraele do Egypta
1805
† Josef
1792-1750
Starobabylonské říši vládne Chammurapi
1786-1580
II. přechodné období v Egyptě
1760
Chammurapi porazil Staroasyrskou říši
18. stol.
Babylonii plení nájezdy divokých Kassitů
1720-1580
Egyptu vládnou Hyksósové (hl. m. Avaris)
1700-1450
Krétě vládne Mínojská kultura
kol. 1650
Churrité obsazují zesláblou Asýrii
1600-1100
Mykénská kultura vládne v Řecku
1594
Babylon vyplenil chetitský Muršiliš I.
1594-1235
Středobabylonská (Kassitská) říše
1590-1200
Churrité tvoří stát Mitanni (hl. m. Waššuganni)
1580-1080
Nová říše v Egyptě (hl. m. Veset)
1580-1555
Egyptský Ahmose I. vyhnal Hyksósy
1526
* Mojžíš
1450
Rozpad Mínojské kultury na Krétě
1446
Exodus Izraelitů z Egypta
Po Chammurapiho smrti Babylon vyplenily divoké kmeny
Kassitů, říše se rozpadá. Podobný osud postihl i Egypt. Zde
poslední slabé vládce Střední říše porazily nájezdy Hyksósů.
Řadu změn a stabilizaci přináší 16. století, kdy Egypťané
setřásli nadvládu semitských Hyksósů a hrubou silou upevnili
vznikající Novou říši. Není proto divu, že noví faraoni nechovali žádnou náklonnost k rostoucímu semitskému etniku Izraelitů a uvrhli na ně tvrdé otroctví.
SÍNAJ
Izrael
Suezský
průplav
Negeb
Egypt
Sínajský poloostrov
Podle tradice přesně na tom na místě pod horou Sínaj, kde
k Mojžíšovi promlouval Hospodin z hořícího keře, stojí dnes
klášter Svaté Kateřiny. Nejstarší křesťanské stopy na tomto
místě jsou doloženy do 3. století. Klášter, zamýšlený jako „pevnost kolem hořícího keře“, byl na příkaz císaře Justiniána I. založen řeckými ortodoxními mnichy již v 6. stol. Je tak nejstarším křesťanským klášterem světa.
Sbírkám cenných rukopisů v klášterní knihovně se může
rovnat svým rozsahem a historickým významem pouze Vatikán. K nejslavnějším pokladům, které Sínajská poušť po 15
století ukrývala, patří pergamenový Codex Sinaiticus (označovaný obvykle hebrejským písmenem ‫)א‬. Toto neobyčejně ceněné dílo ze 4. století obsahuje většinu řeckého překladu Starého
zákona a téměř kompletní Nový zákon. Je to jeden z dokladů
podpírající důvěryhodnost Biblického textu.
7
Rudé moře
(Suezský záliv)
Rudé moře
(Akabský záliv)
Klášter svaté Kateřiny
Hora Sínaj
Hora svaté Kateřiny
22
Severním sousedem jihomezopotamské Babylonie byla Staroasyrská říše, v této době však díky svému „pomalém rozjezdu“ nepředstavovala ve světovém měřítku významnější problém. Navíc Churritské kmeny nabývající na moci usilovaly
o ovládnutí Asýrie, což se jim na čas také podařilo a založily
stát Mitanni.
V Mezopotámii Kassité přejali starobabylonskou kulturu,
usadili se a začali budovat Středobabylonskou říši. Nad územím dnešního Turecka a Sýrie vládli Chetité, jak dějiny později
prokázaly, rovnocenní partneři Egypta.
Středozemní moře
Hurghada
Během doby, kterou strávili Izraelité v Egyptě se v celém „civilizovaném světě“ Předního východu odehrálo množství klíčových událostí. Babylon se vojensky, politicky i kulturně vzmáhal. Starobabylonská říše rostla a podmaňovala si okolní státy.
Nejvýznamnějším králem byl mocný a moudrý Chammurapi,
který dal světu písemný zákoník. Odtud pochází známé „Oko
za oko, zub za zub...“
Sharm
El-Sheikh
Roku 1844 Codex Sinaiticus v klášteře objevil německý učenec a teolog Konstantin von Tischendorf (v koši mezi starými
pergameny určenými k pálení), který rozpoznal jeho nesmírnou cenu, několik listů odkoupil a odvezl k dalšímu studiu do
Lipska. Další listy později putovaly do Ruska a odtud r. 1933 za
značnou sumu 100 000 liber do Anglie.
Pro zájemce je ke studiu naskenovaný celý Codex Sinaiticus (v řečtině) s překladem v angličtině, ruštině a němčině na
http://www.codexsinaiticus.org/en/
6
I
zraelité v Egyptě (Ex 12,40 uvádí 430 let).
Izraelité se usadili r. 1876 v Egyptě jako
Josefovi hosté, zpočátku zde žili v blahobytu. S pádem Střední říše a nadvládou Hyksósů se v Egyptě začali používat koně. Vojenskou
převahu si Hyksósští panovníci udržovali i díky
válečnému vozu. Když na poč. Nové říše byli
nenávidění semitští Hyksósové 1. faraónem 18.
dynastie Ahmose I. vyhnáni, Izraelité (také Semité) upadli do otroctví. Vysvobození přišlo až
s Mojžíšem.
Rekonstrukce starověkého Babylonu.
Hyksóský obyvatel Egypta.
Válečná sekera Ahmose I., kterou
vyhnal Hyksósy z Egypta
a založil tak Novou říši.
Aššur, symbol Staroassyrské říše.
Palác Knossos. Pro Mínojskou kulturu
jsou typické červené sloupy.
Starobabylonský král Chammurapi.
Rozvaliny staroasyrského hl. m. Aššuru.
Ukázka krétského lineárního písma.
Stéla s Chammurapiho zákoníkem.
Asyrská vojenská hudba
(bubny a 5-8 strunné nástroje).
Asyrská vojska byla pověstná svou krutostí.
Rekonstrukce kyklopského zdiva obklopujícího achájské Mykény.
7
S
Poušť v okolí hory Sínaj.
ínaj
Sínajský poloostrov pokrývá poušť (61 200
km2). Hora Sv. Kateřiny (2629 m) je nejvyšším
vrcholem Egypta, nedaleko leží hora Sínaj (2285 m),
kde Mojžíš dostal od Hospodina Desatero.
Konstantin von Tischendorf
Hora Sínaj při sněhové přeháňce.
Mojžíš u hořícího keře
(Domenico Feti, 1613).
Knihovna v Klášteře
sv. Kateřiny ukrývá
po Vatikánské největší
množství starobylých
rukopisů.
Vrcholek hory Sínaj, též zvané Mojžíšova hora.
Akáciové dřevo sloužilo ke stavbě
Stánku setkávání a Archy úmluvy.
Tradiční sínajská doprava.
Klášter sv. Kateřiny stojící na úpatí
Mojžíšovy hory Sínaj.
Kaple na tradičním místě Mojžíšova hořícího keře.
Codex Sinaiticus