Knižní recenze

Knižní recenze:
EDITORIAL
„Velký třesk“ na MFantasy
Ačkoli je to k nevíře, jeden celý měsíc máme
za sebou. Bylo to právě 1. ledna, kdy jsme si
na Nový rok přáli všem známe „Jak na nový
rok, tak po celý rok“. Při tom jsme všichni
skrytě mysleli na tento náš e-magazín.
Do jisté míry jsme snad zklamali, dnes je
přeci už pátého, a ne prvního února.
Odložení vydání ale bylo pro dobrou věc,
aby se vzhled i obsah magazínu co nejvíce
„dopiloval“. Jestli se nám to podařilo, to už
posuďte sami.
Co tedy nové číslo přináší kromě již
zmíněného vzhledu?
Určitě každého potěší, že k recenzi na
hudební album naleznete také ukázku ve
formátu MP3. Pravda, je to jen krátká
ukázka, ale i to se přeci cení.
Velkou změnou je rozhodně i vydání našich
povídek a jiné tvorby, které se do minulého
čísla pro objemnost soutěžních příspěvků nevešly.
Jistě však dlužím i vysvětlení za tento nadpis. O zmíněném „Velkém třesku“ bude v tomto čísle MFantasy, ale i na webu, věnovaná celá stránka. Nejde jen o změnu designu e-magazínu, nejde ani o nové
sekce E-knihovna, Fórum a Inzerce, které jsme dnes společně s tímto magazínem hrdě na webu představili. Jde o něco možná nyní ne až tak zlomového, ale má to vliv na vývoj celého MFantasy v budoucnu. Pokud vás má slova nadchla, pak určitě sledujte webové stránky, brzy se tam vše objeví.
Pokud bych měl ještě zůstat u MFantasy, pak za zmínku také stojí článek o soutěžích, které se na
únor, ale především březen chystají. Konečně je to i literární soutěž, na kterou více lidí, především těch,
kteří chtějí být redaktory, čekají.
Závěrem bych ještě měl i pár proseb na vás, čtenáře. Pokud se vám náš e-magazín líbí a chtěli byste na
něj nějakým způsobem přispět, čtěte dobře článek na internetu, který o všem způsobech, jak na tento
e-magazín přiispět, celkem podrobně píše.
A kdo by snad měl zájem spolupracovat s některým z webů MF Ring, tedy projektů jako je např. Teon
(který další spolupracovníky akutně potřebuje), pak nás
rozhodně kontaktujte na některé z emailových adres uvedených zcela na konci tohoto e-magazínu
v sekci Credits.
Nezbývá než popřát příjemné, ničím nerušené čtení. Setkáme se zase za měsíc.
www.mfantasy.org
Epic Arborius
šéfredaktor
OBSAH
FILM
5 Letopisy Narnie - lev, arodjnice a sk
7 Constantine
10 The Cave (Jeskyn)
HUDBA
12 David Arkenstone The Celtic Book of life
LITERATURA
13
14
15
17
18
Stam Nicholls - Orci
2x arodej v akci
Psn temnch vk
W. M. Simmons - Kdy se sny stetnou
D. Gemmel - Havran a Boulivk
PC HRY
19 Prev.: Heroes of Mighe and Magic V
25 Cardhalia: krl mezi freeware RPG
HRY NA HRDINY
30 Dungeon and Dragons
www.mfantasy.org
OBSAH
TVORBA
povdky
32 Gem Signor - Übersteinská povst
46 Aldarix - Olw Kurnol
62 Noxi - Osude, ty nezvtz
POEZIE
66 Finvelia - ablova dcera
67 Memphis - Vra v Boha
68 Gangleri - Balada o noc bezesnch
69 Hawk - Noc
MFANTASY
22 Svt Teon
23 Nov projekty v MF Ring
- Narnia
- Fallen Avatar
25 Chystan soute na MFantasy
MYTOLOGIE A JIN
25 Wicca - prvn zasvcen
26 Nae fauna trochu jinak
aneb co ani Harry Potter netu
27 Trpaslci oima Veznala
28 OBRZKY MSCE
30 CREDITS
www.mfantasy.org
FILM
(LETOPISY NARNIE - LEV, ČARODĚJNICE A SKŘÍŇ)
TEXT: GRAG
Po shlédnutí traileru na tento film jsem věděl, že to bude první věc, na kterou do kina vyrazím.
Ovšem jak už jsem se mnohokrát v trailerech zklamal, stalo se to i tentokrát. Čekal jsem na film, ze kterého by přímo číšilo fantasy, těšil jsem se na atmosféru, kterou navodí staré civilazace opředené legandami, na film, ve kterém si užiju i skvělou atmosféru bitev.
Možná ale, že pokud bych tohle nečekal, film by mě tolik nezklamal.
Takže vše začíná za druhé světové války a film vás hned nazačátek zavede do bombardované anglie, k
rodince, kterou tvoří matka a její čtyři děti, kteří jsou mimochodem hlavními hrdiny Letopisů Narnie.
Pro začátek by bylo dobré se s nimi seznámit. Postavy jsou seřazené podle obrázku, umístěného výše,
odleva.
Lucie je malá holčička, něco kolem sedmi let, a jak už to bývá, starší sourozenci jí kvůli její dětské fantazii občas neberou vážně.
Zuzana - dívka, která si prožívá pubertu a snaží se chovat dospěle, někdy to ale přece nejde. Je jí něco
okolo 15 let.
Petr je starý tak 16 let. Snaží se o své sourozence starat a nahradit jim alespoň trochu otce, bohužel je to
ale stále ještě nedospělý kluk.
Edmund je zhruba třináctiletý chlapec, je viděť, že v mnohém závidí svému staršímu bratrovi Petrovi.
Takže teď zpátky do děje. Bombardování na začátku filmu neomylně připomíná scénu z bratrstva neohrožených, ať už střihem nebo kamerou, nebo něčím úplně jiným. Těchto scén bohužel ve filmu najdete
hodně. Ať už jsou podobné Pánovi prstenů nebo Wiloovi, těchto momentů si všimnete, občas
totiž přímo bijí do očí.
www.mfantasy.org
FILM
Následně matka posílá děti do typicky staroanglického sídla(zámku), ve kterém bydlí přísný profesor.
Lucinka zde při hře na schovanou objeví pokoj, kterému
dominuje skříň. Po tom, co se schová do skříně, zjistí, že se
popravdě dostala do jiného světa. Zde se setká s Faunem,
který jí zavede do svého příbytku, a vysvětlí jí, že Narnii vládne
zimní královna, která je typicky zápornou postavou
(jako z ruských pohádek).
Po návratu do reálného světa Lucinka zjistí, že za dobu, kdy byla
ve skříni, neuplynul žádný čas. Ostatní děti jí smazřejmě nevěří to,
že se dostala do pohádkové země.
Lucinka ale hned v noci jde opět do pohádkové země za Faunem,
tentokrát se s ní do Narnie dostane i Edmund, který jí potají
sleduje. Ten v Narnii potká Zimní královnu a slíbí jí, že jí přivede
své sourozence. Po návratu Edmund všechno popře.
Takže ostatní sourozenci přestanou své sestře nadobro věřit.
Všechno se ale změní, když děti rozbijí okno a běží se schovat do skříně… A dobrodružství začne.
Co se filmu týče, jeho vizuální stránka je úžasná, a zvlášť v kině
jsem byl překvapen výtvarnou stránkou filmu, od interiérů
a exteriérů, až po skvěle ztvárněné obyvatele Narnie.
Všechny kultury zde byly ztvárněny jako civilizace s tisíciletou
tradicí. Jedna věc mi ale vadila, a to byli minotauři, kteří se až nápadně podobali Taurenům ze série her
Warcraft (společnost Blizard).
Triky se taky vyvedly, a to možná díky Lucasovu studiu Light and Magic, které se na filmu podílelo.
Film byl bohužel zpracován jako pěkná pohádky pro děti do zhruba 12 let, ale pokud nevíte co s volným
odpolednem a chcete si vydechnout u něčeho nenáročného s pěkným happyendem, tak je Narnie film
přesně pro vás.
Moje hodnocení 6/10
www.mfantasy.org
FILM
Constantine
text: Aldarix
Režie: Francis Lawrenc
Hrají: Keanu Reeves, Rachel Weiss, Shia LaBeouf, Tilda Swinton
John Constantine je vymýtač. Jeho dením chlebem jsou všemožní pekelní démoni, pokoušející se
dělat na Zemi větší chaos než v české vládě. Ovšem film by byl o ničem, kdyby divák sledoval, jak posílá
potvůrky zpět na věčnost, takže scénaristi mu poskytli adekvátního protivníka, který dá jemu i jeho rakovinou postiženými plícemi zabrat. V tomto boji mu pomáhá jeho mladý učedník-taxikář a žvanil.
Příběh nám postupně odhaluje Johnovo dětství, mládí a jeho každodení rutinu. Z nudného stereotypu jeho života (rozuměj: boj se Zplozenci pekla a tak podobně) jej vytrhne náhoda a jeho zvědavost.
Ocitne se v lehce zamotaném příběhu (ale ne moc, aby jej pochopili i američtí diváci),
www.mfantasy.org
FILM
ve kterém figuruje Kopí osudu, hrot zbraně, na které ulpěla Ježíšova krev, když byl na kříži. Podle části
Bible, která je k dostání jen v pekle, stačí, aby touto zbraní bylo probodeno břicho bytosti.
A k čemu to stačí? No k tomu aby se na svět dostal Mamon. To je takový zlobivý klučina, nic s
ním nesvede ani jeho taťka Satan, takže ať chce nebo ne, do boje nastupuje Constantine.
Ve filmu se objevuje obrovské množství zajímavých nápadů, které dotvářejí zvláštní mix atmosféry. Mezi ně patří, boj dobra se zlem. Nejde o vyšší principy, Bůh se Satanem se vsadili o Zemi a dohodli
se na pravidlech. Na lidi smějí působit pouze prostřednictvím a našeptáváním a když někdo pravidla
poruší, je „deportován“ zpět ke svému šéfovi. Mezi těmito póly se nacházi pan Midnight, legendární neutrální postava v jehož baru vedle sebe pijí upíři i andělé.
No a k atmosféře jako takové, člověk má pocit, že je jen mravenec, tak to filmaři podávají, lidé jsou
jenom figurky na šachovnici a i za to mohou být vděční.
Další z originálních nápadů je připojení zvláštního náhledu na svět archanděla Gabriela.Ten se
proto, aby pomohl lidstvu, sníží k tomu, že pomáhá Mamonovi. Což se nelíbí ani jednomu z „hráčů“.
Ve filmu uvidíte rozličné nástroje a techniky boje proti démonům, stejně jako rozličné druhy potvor. A
abych nezapoměl, uvidíte Peklo a zahlédnete Nebe.
www.mfantasy.org
FILM
Verdikt: Film bych doporučil všem, kteří se rádi zasmějí jistému druhu humoru a také ctitelům správné
atmosféry. Měl jsem možnost film vidět v kině a následně na DVD i s bonusy. Ty jsem shledal zajímavé, obvzláště vystřižené, nebo změněné scény, ovšem dá se to přežít i bez nich. Jelikož byl Constantine
natočen podle kultovního komixu Hellbrazer dodává to filmu ještě další rozměr. Je jen škoda, že si Keanu
Reeves odmítl obarvit hlavu na blond, tak jako to má jeho papírová předloha. A trikové sekvence také
stojí za shlédnutí.
www.mfantasy.org
FILM
THE CAVE
(JESKYNĚ)
text: Aldarix
Režie: Bruce Hunt
Hrají: Cole Hauser, Morris Chestnut, Eddie Cibrian, Rick Ravanello, Marcel Iures, Kieran
Darcy-Smith, Daniel Dae Kim, Lena Headey, Piper Perabo
Žánr a délka: Akční horor; 101 minut
Jeskyně v mnohém připomíná Vetřelce, to si řekneme na rovinu. Ale přichází s
novými nápady a poměrně slušným dějem, takže nebudeme rozebírat podobnosti, snad jen,
že někdy jsou až trochu moc okaté.
Film na vás od začátku dolehne lehce tísnivou atmosférou, následný pohled na starý
kostel, okolo kterého jsou desítky vyvrácených křížů vše potvrdí. Tohle nebude film pro
malé děti. Pod kostelem se nachází stará jeskyně, kolem které se vše točí. Podle nápisů
na podlaze kostela se uvnitř ukrývají okřídlení ďáblové. Bohužel, dojde k sesuvu půdy
následkem špatně odpálené trhaviny a o několik let později se ocitáme před vykopávkami
okolo kostela, kde se snaží prozkoumat onu jeskyni. Jelikož v ní má být poměrně velké
množství zatopených prostor, je na scénu povolána skupina potápečů specializující se na
takovéto útvary. Je s nimi i bioložka specailizující se na živočichy žijící v takovýchto prostorách.
Nedlouho po sestupu do jeskyně zjišťují, že se v ní nacházejí více než nové druhy, je tam celý nový a
značně agresivní ekosystém. A jak tušíte ze zaměření filmu, tyto bytosti mají evidentně jediný životní cíl
a to roztrhnout neoprenový oblek hlavních hrdinů a smlsnout si na vnitřku.
10
www.mfantasy.org
FILM
Zbytek filmu je složen z bafaček, napínavých scén, a zběsilého běhání sem a tam. To vše je však podloženou dobrou atmosférou, která graduje ve chvílích, kdy jsou hrdinové ve vodě. To jen čekáte co na
koho vyletí, případně sledujete vyděšené speleology jak se těkavě rozhlížejí po vodní hladině a čekají co
je kam kousne.
Krom toho se postavy občas seberou a bojují. Jako zbraně jim slouží jejich výbava, ze které dokážou
vymáčknout smrtící účinky lépe než McGiver z propisovačky. Podaří se jim sestrojit plamenomet a sonar
používají jako zvukouvou pušku.
A po čem vlastně střílejí a co je pořád chce jako spestření jídelníčku? V jeskyni se nachází vícero
bytostí, ovšem nejnebezpečnější jsou jakýsi přerostlí, polohumanoidní netopýři orientující se sluchem.
Ona sonaro-zvuková puška jim není příjemná a působí na ně jako walkman na netopýra v jednom známém vtipu. Krom nich tam jsou různí úhoři, krtci a jiní potvoráci.
A aby to nebylo málo, jsou tyhle potvůrky něco jako paraziti, takže když kousnou, je to jako by
vás vzali do rodiny.
Verdikt: Film bych doporučil a než půjdete do kina vyslechněte následující upozornění. Obrňtě se
veškorou svou vůlí, aby jste přežili trapnou pointu, která zcela okatě otevírá cestu novému pokračování. Tento konec mi skazil celkový dojem z filmu.
11
www.mfantasy.org
HUDBA
DAVID ARKENSTONE
The Celtic Book of Life
text: Epic Arborius
K recenzi na toto album mě dovedla skutečně náhoda. Při zkoušce jedné scénky v našem „divadelním kroužku“ kdoi pustil velice tiše na CD přehrávači právě toto album. Pravděpodobnost, že bych si těch
melodií všiml je opravdu malá. Já však jednu z těchto písní znal, ačkoli o jejím autorovi jsem neměl ani
potuchy ...
Hudba, kterou dělá David Arkenstone, který je mimochodem skutečně náruživým
skladatelem a jeho alb jen přibývá, je hudba, která má vždy jistý obsah.
Možná si vzpomínáte na minulou recenzi, která byla o Lord of the Dance. Stejně
jako LotD, i tyto písěn mají přinejmenším myšlenku. Pokud si tedy album pustíte,
nejste přitom milovníky keltské hudby, zároveň si ani nezjistíte, o čem daná skladba
je, pak se to dá přirovnat ke zkoumání obrazu v expresionistickém stylu, aniž byste
věděli, co v ty pro vás v daný moment čáry, znamenají ...
Na druhou stranu, určitě se najdou i takoví, kterým se hudba bude líbit už jen jako taková. Celé album je
velice rozmanité a rozhodně nehrozí zaměnění melodie a názvu písně.
Samotný David Arkenstone považuje toto album jako jedno z nejlepších, které kdy nahrál. Keltská hudba
pro něj vždy velice znamenala, a tak se rozhodl právě pro takové téma pro jedno ze svých CD.
Zdůrazňuje v něm dávné časy a propoujuje události s hudbou, jak již bylo zmíněno, a to vše velice nenásilným způsobem.
Jeho hudba rovněž krásně vystihuje určitá roční období v souvislosti s životem
keltů, jejich porolínání životem keltů.
A vzhledem k tomu, že David Arkensone nechal na svých oficiálních stránkách
volně ke stažení ukázky ve formátu MP3, tak i vy máte možnost poslechnout si
alespoň kousek z některých písní tohoto alba.
Vybral jsem ty, které považuji za nejzdařilejší, ačkoli je troufalé tvrdit, která píseň
je snad lepší. To už posuďte sami, máte jich rovnou několik.
Verdikt: Pro všechny, kteří se zajímají o keltskou hudbu, je toto album bezpochyby skvostem. Jedna
píseň vás dokáže uspat, druhá zase ráno dodat energii na celý den. Pokud umíte tuto hudbu ještě co nejvíce vnímat a co nejvíce si z ní vzít, pak rozhodně nebudete litovat ani těch pár korun za zakoupení CD.
12
www.mfantasy.org
LITERATURA
Orci
Prvni krev - Stražci blesku
Stan Nicholls
TEXT: MARCUS
“Som ork. Nenávidíte ma a bojíte sa ma, ale získal som si Vás rešpekt.
Maras-Dantie bola naším domovom. Žili sme tu spolu s trpaslíkmi, elfami
a s ostatnými starými národmi dlho predtým, ako ste sa nám votreli do života.
Dlho predtým, ako ste zničili mágiu a znásilnili dušu sveta.
Vypočujte si môj príbeh. Prelial som potoky krvi a vy by ste mali byť vďační.
Vďační za to, že som to bol ja kto v ruke držal meč. Vďační orkom. Boli sme
zrodení k boju a našim osudom bolo priniesť mier všetkým.
Určite ich poznáte. Zlých, silných, bojachtivých a krvilačných zelenokožcov ,
Orkov. Práve takto sú vykresľovaní v mnohých príbehoch.
No nebola by to fantasy, aby aj tieto bytosti nedostali druhú šancu. Hoc aj malú a práve takú im poskytol
Nicholls Stan v trilógii Orkovia. Práve on im dal niečo čo im mnohí autori upierali, inteligenciu. Orkovia už niesu tie tupé beštie prahnúce len po jedinom, po boji a čerstvej krvi. Teraz sú ti už inteligentné
beštie prahnúce po boji a čerstvej krvi.
Stryke je veliteľom jednotky orkov, nazývanej “Rosomáci”, ktorá je vyslaná kráľovnou Jannesou aby získala artefakt. Nikto z jednotky nevie čo to je. Vedia, že ide o tubu s neznámym obsahom, ktorá je uložená
v jednej z pevností ľudí. Na spiatočnej ceste ich prepadnú Koboldi a atrefakt ukoristia. Tu sa celý príbeh
začína. Orkovia sa na vlastnú päsť púšťajú do pátrania po artefakte a neskôr po ďalších, keď zistia, že sa
ich chce kráľovná Jannesta zbaviť.
Svet, v ktorom sa celý príbeh odohráva, nie je svetom bežným. Je to svet v ktorom živú ľudia , elfovia
, orkovia a ďalšie národy, čo by samo o sebe nebolo až také netradičné. Hlavným rozdielom sú ich vzájomné vzťahy. Práve ľudia sú tí, ktorý nenávidia prakticky všetky národy a snažia sa ich využívať. Vojna
je na spadnutie. Ich náboženská zaslepenosť hraničí v určitých prípadoch až s fanatizmom a práve tieto
aspekty robia z tejto knihy to práve čítanie.
O akcie nie je núdza a treba uznať, že sú skutočne kvalitne spracované. Podrobné rozpísané scény mnohým zodvihnú náladu, iným zase žalúdok. Akcia a krv je skutočne na dennom poriadku nie len “Rosomákov” ale aj kráľovnej. Napokon čo by ste čakali od orkov, však.
Keďže ide o trilógiu hádajte ako prvá časť končí. Samozrejme, nijako. Kto čaká, dôležité informácie, po
prípade ukončenie jednej časti príbehu na konci tejto knihy, môže hľadať ďalej, ale nenájde vôbec nič.
Kniha Orci První krev – Strážci blesku je v skutku skvelou knihou, pri ktorej sa určite nebudete nudiť a
o to pri knihách ide, nie ?
13
www.mfantasy.org
LITERATURA
2x čaroděj v akci
TEXT: Henry
J. Rečková, J. Jůzlová
Wolf Publishing 2005
V pořadí pátá kniha vydaná v edici Pevnost nakladatelstvím Wolf Publishing
nese název 2x Čaroděj v akci a přináší dvě povídky dvou autorek – Jany Jůzlové
a Jany Rečkové.
První povídka, jejíž autorkou je Jana Jůzlová, nese název Monolit.
Děj této povídky se odehrává ve světě, kde funguje jak moderní technika,
tak i magie, jejíž fungování umožňuje a násobí také magický prvek Atheron.
Tento prvek se ale přestal využívat, protože ne zdaleka všechny jeho vlastnosti
byly prozkoumány. Atheronové doly pak byly uzavřeny a do každého byl
umístěn Hlídač v podobě symbolické panenky. Tito hlídači se ale působením
Atheronu probraly k životu a někteří dokázaly prolomit magické zámky,
uniknout z dolů a staly se pak nebezpečnými entitami.
Hrdinové tohoto příběhu tvoří atheronovou skupinu, tým specialistů,
který má za úkol likvidovat oživlé Hlídače. Členové skupiny jsou – velitel, střelec, navigátor, kameraman
a čaroděj. Už z názvů jednotlivých funkcí je jasné, že se nejedná o klasický fantasy příběh, v němž sviští
meče a ovzduší je naplněno magickým chvěním. Také starosti a povahové rysy jednotlivých hrdinů jsou
spíše bližší současníkům, než středověkým lidem. Přesto s i myslím, že povídka zaujme i pravověrného
příznivce fantasy a jako celek se víc než povedl.
Jméno Jany Rečkové je na rozdíl od její kolegyně již dostatečně známé a snad i proto dostala
větší prostor v povídce Hadí král za nic nemůže. I tato povídka má pro fantasy netypického hrdinu. Je
jím Gichart Yenssi, který sice ovládá magii, ale stal se asistentem profesora Urka, který magii zkoumá
jako vědní obor a vlastně jejímu nadpřirozenu ani moc nevěří. Pokojný život na univerzitě pro Gicharta
však končí ve chvíli, kdy dostane dopis od své sestry Lilie, která ho naléhavě žádá, aby se vrátil do rodné
Quardaskavy, ve jménu svého dědictví, jímž je jedno z nejznámějších a nejstarobylejších panství tohoto
kraje. Krátký vzkaz, „Přijeď, Gricharte Vilhelme, otec zešílel a na naše jméno padne tma… Ty jsi dědic!
Přijeď!“, tak navrací Gricharta do kraje, který je plný podivných turistických atrakcí a pověstí s temným
pozadím.
Jana Rečková je autorka, o jejíž kvalitách jsem se internetových fórech dočetl několik rozporuplných hodnocení. Já osobně jsem ale zatím z její tvorby nenarazil na nic, co by se mě nelíbilo a Hadí král
je také takovým případem. Celá povídka je psána ve velmi odlehčené formě a tomu odpovídají názory i
hlášky většiny postav, stejně tak i jejich těžko zapamatovatelná jména . Čtení samotné pak vyžaduje soustředěnou pozornost, neboť autorka občas střídá jednotlivé lokace častěji a překvapivěji než je obvyklé. I
to je ale k dobru věci.
Podtrženo a sečteno se jedná o další dobrou a zábavnou knížku, jejímž přečtením neutrpí
peněženka ani intelekt čtenáře.
14
www.mfantasy.org
LITERATURA
Písně temných věků
TEXT: Henry
Ondřej Jireš - editor
Triton 2005
Po povídkové knize Čas psanců ( Triton 2004 ) sestavil Ondřej Jireš
další, tentokrát úzce tematicky zaměřenou, fantasy antologii –
Písně temných věků ( Triton 2005 ). Okruh zde uvedených prací se
je vymeten stále oblíbenějším subžánrem a tím je historická fantasy.
Jak je mimo jiné uvedeno v anotaci této knihy, nejedná se… o
vykopávky z archivu nejstarších fantasy povídek, ale moderní,
oblíbený a žádaný literární proud, který kombinuje to nejsilnější
z našich dávných časů a to nejúžasnější, co může poskytnout jen
žánr, jemuž udali směr J. R. R. Tolkien, U. K. Le Guinová či
A. Sapkowski!
Písně temných věkůPovídky a novely jsou rozprostřeny v časovém
období od 1. stol. Našeho letopočtu až po polovinu století třináctého.
Jednotlivé práce nás zavedou do Galie, Afriky, na Island i
Kyjevskou Rus a území dnešního slovenska.
Jako první se představuje Lucie Lukačovičová s povídkou
Dvě hlavy, která se odehrává v době těsně před povstání galských
kimenů proti rozpínajícímu se Římu. Jak v úvodu napsal sám editor,
slouží tato povídka jako jakýsi prolog a úvod k celé knize.
Autorce se zde podařilo velmi věrohodně zachytit atmosféru
tajemna tehdejších barbarských dob.
Země lvů Leonarda Medka nás nejprve zavede zavede do bitvami rozbouřených vod Středozemního moře, odtud do neznámých vod za Gibraltarem až ke kanálu La Manche a pak zpět na jich, do africké džungle, kde se podle starých legend nachází Město lvů, jehož obyvatelé ani zdaleka nejsou obyčejnými lidmi. Žoldáka a příležitostného piráta Ataulfa Rodaswerta sem zavádí touha po získání části pokladu,
který se má nacházet za šesterými hradbami pradávného sídla.
Jako třetí se představuje Františka Vrbenská, jejíž povídka Než dozraje smrt pokrývá v rámci
jednoho příběhu nejdelší časové období a jejíž hrdinové procestují také největší část tehdejší evropy. Její
příběh začíná útěkem čtveřice franckých rytířů, kteří se postavili na špatnou stranu a kteří našli před nadcházející zimou útočiště ve slovanské osadě Děvín. Jejich zpočátku bezproblémové soužití s lidmi s osady
dostane smrtelnou ránu ve chvíli, kdy se jeden z nich zaplete s manželkou samotného náčelníka. Události
pak dostanou spád a zavedou n ás kupříkladu až na avarská území.
Hrdinové dvou následujících novel se pohybují na stejném území a takřka ve stejném čase. Ďuro
Červenák i Jaroslav Mostecký se nechali inspirovat druhou polovinou desátého století a územím vznikající Kyjevské Rusi.
Příběh Ďura Červenáka, Strážce hvozdu, popisuje boj mezi knížetem původních vjatičských usedlíků Vladragem a knížetem a vládcem Kyjeva z rodu Rurikovců knížetem Ingvarem, jež se chystá připojit
vjatičské území ke své říši. Ten, kdo si oblíbil a zná Červenákovi další prózy nebude ani teď zklamán.
Jeho příběh je plný krve, boje a svou úlohu v něm hraje i postava tajemného běsa Diva, který dal novele
také její název.
15
www.mfantasy.org
LITERATURA
Zhruba o třicet let blíž současnosti se odehrává děj novely Žabí věž, v níž Jaroslav Mostecký popisuje osudy syna kížete Ingvara z předchozího příběhu Svjatoslava a jeho dvou vnuků, Jaropolka a Vladiměra. S hrdiny Žabí věže se opět setkáváme na dobyvačné výpravě. Tentokrát do jejich osudů zasáhne
politikaření a zrada jejich spojence, který touží uchvátit moc jen pro sebe. Mosteckého příběh je z celé
antologie nejpropracovanější, se skvělou stavbou děje, plný neočekávaných zvratů a překvapenía a ani
jeho konec se nadá nazvat klasickým happy endem, což je jen dobře.
V povídce Píseň o Hálfdanovi nás Ivana Kuglerová zavede až na daleký sever, protože její příběh
se odehrává pod studenou, vichry bičovanou oblohou ostrova Island. Píše se konec desátého století a i zde
na poslední výspě lidstva začínají svádět boj bohové starých germánských ság se stále více se rozpínajícími služebníky Kristovými. Souboj náboženství se však odehrává jen na pozadí a na děj nemá rozhodující vliv. Hrdinové tohoto příběhu se jen snaží přečkat zimu ve skáli svého hostitele, ale mýtiské bytosti
temnoty a skal zasáhnou do jejich životů s takovou silou, že zcela změní jejich původní směr. Ani všichni
lidé však nejsopu úplně čím se zdáli na začátku. Z téhle povídky přímo sálá autorčina obliba a zájem o
danou dobu a severská území. Díky tomu je plná staroseverských jmen a přirovnání, ale chvílemi také
velmi náročná na četbu a pozornost.
Západně od Islandu leží Irsko, ostrov, na kterém se odehrává děj předposlední povídky, jejíž
autorkou je Jana Šouflová. Přátelé se neopouštějí působí po předchozích příbězích plných krve a soubojů
velmi uvolněně a s lehkou nadsázkou vypráví příběh o hledání ztracené lebky svatého Canice. Autorka
dokázala, že není jen talentovanou ilustrátorkou ale i dobrou spisovatelkou.
Celou antologii završuje povídkou Řeka slovenská autorka Alexandra Pavelková. Velmi lyrický
příběh, který rámuje láska říční víly Slatiny a obyčejného člověka nás zavádí do Horních Uher třináctého
století do okolí města Zvolen. Řeka vypráví o rozpínavosti lidí a jejich touze po podmanění si přírodních
bytostí, které ke své obraně dokáží využít i samotnou přírodu, jíž sami symbolizují.
Jako celek nelze knihu než doporučit. I díky velmi povedeným vnitřním ilustracím Jana Šouflové a historickým vsuvkám Veroniky Válkové (známé i pod aliasem Adam Andres), které následují za
každým příběhem a uvádějí na pravou míru skutečné historické souvislosti v nich obsažené. Myslím, že
Ondřeji Jirešovi, coby editorovi, se podařilo oslovit ty správné autory pro napsání historické fantasy.
16
www.mfantasy.org
LITERATURA
Když se sny střetnou
TEXT: Henry
William Mark Simmons
Triton 2005
Velmi příjemná kombinace fantasy a science fiction. Když se sny
střetnou kombinuje ztřeštěnou rozpustilost, která jistě uspokojí
fanoušky Terryho Pratchetta, a spoustu slovních hříček, nad
kterými zajuchá obdivovatel Pierse Anthonyho, se zcela vážným
zamyšlením nad umělou inteligencí a důsledky, které může přinést
její vytvoření. Je dost dobře možné, že Mark Simmons si zde pro
sebe vytvořil úplně nový žánr. (úryvek anotace)
Když se sny střetnouVy, i já, máme nejspíš jedno společné.
Vždy, když nás omrzí realita všedního života, můžeme se ponořit
do světů méně reálných než je ten náš, které dokáží vytvářet na
stránkách svých knih spisovatelé fantasy, nebo na plátnech kin
a televizních obrazovkách tvůrci filmů. Hrdinové knihy Když se sny
střetnou amerického autora W. M. Simmonse však mají ještě jeden
prostředek kam utéci z nudy všedního dne – Fantasyworld.
Fantasyworld je jeden z mnoha světů uvnitř počítačové sítě, kde se
mohou znudění nebo patřičně bohatí lidé odreagovat, splynout s
avatarem, bytostí vytvořenou podle jejich přání, a prožít bezpečné
dobrodružství ve světě plném magie, hrdinství a sličných dívek. To vše se ale změnilo, když si Stroj uvědomil sám sebe a uvěznil připojené návštěvníky bez možnosti návratu uvnitř počítačové matrix. Smrt se
náhle stala skutečnou a čas her skončil.
V té chvíli musel zasáhnout úspěšný spisovatel Robert Remington Ripley III, jehož knihy se staly
inspirací pro Fantasyworld a který pomáhal celý systém dolaďovat. Díky jeho zkušenosti a představivosti
se podařilo celý systém opět ovládnout a uvězněné návštěvníky osvobodit. Stalo se však ještě něco dalšího a stěží předvídatelného. Dvě ze tří samostatných vědomí Stroje unikly z matrixu a v myslích velmi
důležitých osob se rozhodly ovlivňovat osudy reálného světa, jednou z nich je horký kandidát na budoucího prezidenta Spojených států.
Znovu je tedy povolán Robert Remington Ripley III, aby se pokusil napravit chybu přímo uvnitř
počítače. Tentokrát se však něco pokazí a on se zde ocitá v těle několika osob a získá několik totožností,
které navzájem, a v mnoha případech i velmi nešťastně, ovlivňují své osudy. V osobě půlelfího barda a
mága Riplakiše z Dyrimwallu se tak snaží navrátit vědomí stroje zpět do matrix, kandidátovi na prezidenta vrátit jeho vlastní osobnost a hlavně nalézt sám sebe.
W. M. Simmons velmi zdařile kombinuje fantasy, která nemá místy daleko k humoru Terryho
Pratchetta ( zvlášť část příběhu se Sněhurkou je opravdu kouzelná, dojde i na setkání se Smrtí), a sciencefiction, z níž používá přesně odměřené dávky. Ne každému se však tato směs musí zákonitě líbit, proto
vyvstává otázka, komu je vlastně tato kniha určena. Na rozdíl od první knihy, V síti snů, kde se odehrávalo pravé fantasy dobrodružství orámované sci-fi pouze ve chvílích, kdy se jednalo o běhu Stroje, je
příběh, odehrávající se v této knize více žánrově promíšen. Pokud tedy nejste nesmiřitelnými zastánci
čisté fantasy nebo naopak přívrženci hard sci-fi, čeká vás velmi zábavný příběh, který sice spěje k očekávanému konci, ale jehož závěr je vypointovaný opravdu až na poslední stránce.
Osobně už se těším na knihu Žena jeho snů, která příběh Roberta Remingtona Ripleye alias
Riplakiše z Dyrimwallu uzavře. Vzhůru do Fantasyworldu …
17
www.mfantasy.org
LITERATURA
D. Gemmel - Havran a Bouřlivák
TEXT: Váša
Knihy Davida Gemmella se u nás překládají neuvěřitelnou rychlostí. Také je znám tím, že ukončuje své
romány posledním slovem epilogu. Pokud snad dvě z nich na sebe mají zásadně navazovat, budou to
závěrečné dva svazky o osudech Rigantů – Havran a Bouřlivák.
Havran
Dospívání je kouzelné období plné neobyčejných dobrodružství, ale i
velkých útrap. A pro Kaelina Ringa je obzvlášť obtížné. Osm set let po
slavných časech Connavara a Rhega už ani historie nepatří horalům,
nýbrž jejich Varlishkým porobitelům. Riganstké barvy jsou zakázány
a horalové žijí v tvrdém područí. Kaelin však své kořeny nezapomněl,
vždyť má také skvělého učitele Jaima Grymaucha, pro nějž žádná bitva
není prohraná. Potom jejich život navždy změní vražda.
David Gemmell vždy perfektně vládl příběhu a jeho postavy byly
dokonale prokreslené. V Havranovi vnáší do lidských činů pohledy
porobených i podrobitelů, avšak všichni jsou v první řadě lidmi. Odhaluje
hrdinství u lidí, u kterých to nečekáme, neboť každý z nás má v sobě
velkolepost rozlévající magii do světa. A bez magie není života.
Havran je neuvěřitelným dobrodružstvím několika lidí, kterak se těžce
srovnávají s nadvládou, ale i krutých Varlishů, jenž v sobě hlubokou
studnici lidství. Jejich potíže jsou však maličkostí v porovnání s hrůzami,
které otvírá pokračování pojmenované Bouřlivák.
Bouřlivák
Legendy vyprávějí, že bohové Siedhe, pozvedli lidi k dnešní slávě, neboť
oni jsou jedinými tvory, kteří dokáží plnit zemi magií. Co ale zmůže jeden
hrdinský akt, jediný čin nesobecké odvahy, když tisíce lidí páchají zlo
vysávající drahocenné kouzlo života. Proto vzal kdysi bůh Cernunnos
lidskou podobu, aby nás vyhladil. Před staletími neuspěl, ale jeho hrůza
trpělivě dřímala v temnotách, až truhlici s Cernunnovou lebkou otevřel
mocichtivý lord Winterbourne. Zemi rozervala občanská válka, avšak její
ukrutné ohavnosti nejsou ničím proti krutostem Winterbournových
vykupitelů. Lord má jen jediného nepřítele, který prostě nehodlá zahynout
v jeho léčkách. Dokáže se však Bouřlivák postavit 60 000-ům vojáků?
Může jeden geniální stratég a tisícovka Rigantských mečů zastavit lavinu?
Anebo by bylo lepší, aby lidstvo zmizelo z povrchu planety?
Jestli nějaké dvě Gemmellovi knihy patří k sobě jsou to právě Havran
a Bouřlivák, přesto si nemohou být vzdálenější. Problémy jednotlivců,
krásu i složitost života odkrývá na svých stránkách příběh Kaelina Ringa –
Havrana. Nenávist války, která mění hrdiny v vrahy a v neřádech
dokáže vyzvednout to nejlepší. Tu mezi sprškami krve a křičícími muži nachází Gaise Macon
– Bouřlivák.
18
www.mfantasy.org
PC HRY
Heroes of Might & Magic V
TEXT: Gem Signor
„Černý drak porazí Titána kdekoliv a kdykoliv!“ vykřikl rolník a napil se z korbelu své medoviny. Měl v
očích vztek a zdálo se, že všechno rozboří, pokud ještě někdo bude zpochybňovat jeho znalosti. Z toho, že
mu oponuje jistě mnohem zkušenější rytíř si nic nedělal. A rytíř již měl dost hádek s rolníky. Všichni jsou
hloupí, jsou tu jen proto, aby platili daně. Co by se s nimi zatěžoval.
„Já porazil Černého draka,“ řekl kdosi u vedlejšího stolu. Rytíř i rolník k němu otočili ihned
pohled. Oranžový plášť utkaný zlatými nitěmi prozradil vše, bílé vlasy a bitvami ošlehaná tvář jen utvrdila jejich odhad. Před nimi byl mág, patrně z Al-Safir. Hrdina. „Pouze s jedním Titánem,“ dodal a usmál
se na hádající se dvojici.
„A jak se vám to podařilo?“ zeptali se rolník i rytíř nastejno. Rytíř věděl, že je mnoho způsobů,
jak toho docílit. Krčma utichla a s napětím čekala ne odpověď.
„Snadno,“ odpověděl mág, „seslal jsem na svého miláčka Drakobijce a zaútočil jako první,“
ušklíbl se mág a v krčmě propukl smích, jen rolník seděl a dumal.
Série tahových strategií Heroes of Might & Magic patří k těm nejúspěšnějším vůbec, a to hlavně díky druhému a třetímu dílu. První se příliš neproslavil, ani nebyl zrovna graficky na úrovni, a čtvrtý
vzbudil mezi řadami fanoušků mnoho rozporů, neboť systém hraní byl dost odlišný od předešlých dílů
série. Po vydání čtvrtého dílu vydavatel 3DO zkrachoval a mnoho nadšenců zaplakalo. Pokračování
Hrdinů Síly a Magie již nemělo nastat. Práva na sérii však odkoupil francouzský gigant Ubisoft a práci na novém pokračování přidělil ruským borcům z Nival Interactive. Černí draci, titáni, archandělé a
arciďáblové jsou již připraveni vyrazit ze svých doupat přímo do boje na našich obrazovkách. Co od nich
můžeme očekávat?
20
www.mfantasy.org
PC HRY
Řekněme si nejprve, o co v takových Heroes vlastně jde. Vy býváte většinou nějaký generál nebo
vojevůdce. Máte k dispozici vlastní hrdiny, vlastní města a vlastní bojové jednotky, to jsou tři základní
prvky hry. Vy vylepšujete města a ona vám vydělávají trochu peněz a produkují bojové jednotky. Hrdina
pochoduje s bojovými jednotkami po krajině, sbírá artefakty a zkušenosti, obsazuje doly, aby město mohlo růst, až potká cizího hrdinu s cizími bojovými jednotkami náležící cizímu městu a vojevůdci. Vypukne
boj. Vlastní bojové jednotky zabíjejí cizí bojové jednotky, vlastní hrdina poráží cizího hrdinu a pak se
to může všechno opakovat dokud neovládnete celou mapu, tedy neporazíte všechny hrdiny a nedobyjete
všechna města.
Možná se to nezdá, ale je to nádherná zábava na hodiny, neboť boje jsou velmi náročné na taktiku.
Heroes V se tedy ponesou opět v tomto duchu. Síla a Magie se opět rozdělila na šest frakcí a vy budete
ovládat mágy z Akademie, temné elfy z temného podzemí, lidi z říše Falconu, elfy z království Sylvan,
nekromanty nebo pekelné démony z pekelného vězení uprostřed světa Ashan, přičemž každá z frakcí
bude mít speciální vlastnost. U nekromantů samozřejmě nesmí chybět nekromancie (to by prostě nešlo),
ale třeba mágové mohou svým potvorám vyrábět mini-artefakty, což je velice zajímavé. Nové jednotky
budou k dispozici opět po týdnu, tak jako v prvních třech dílech, a každá bude mít svou druhou úroveň.
Městu bude dominovat obrovský hrad a ostatní funkční budovy budou odlišitelné od neaktivního okolí.
Některé bojové jednotky budou obdařeny i nebojovými schopnostmi, viz daně rolníků zmíněné v úvodu.
21
www.mfantasy.org
PC HRY
Hodně se spekulovalo o bitevním poli. S určitostí vím, že dosavadní hexy (šestiúhelníky) budou
nahrazeny čtverci (což mi zrovna nepřijde jako dobrý nápad, ale uvidíme). Rozloha se pak měla určovat
podle velikosti armády, ale z toho nakonec sešlo. Zatím platí, že pole bude mít rozměry 8 x 10 čtverců,
ale nejspíše se setkáme i s většími bojišti. Hrdina bude moci samozřejmě kouzlit, a to ne jen tak kouzla
ledajaká. Zvrátit průběh bitvy už nebude takový oříšek. Navíc bude mít většina jednotek speciální schopnosti jako třeba krvavý tanec tanečníků s meči nebo plošný útok mágů, a dokonce i základní jednotky,
jako impové nebo víly, budou mít speciální vlastnosti, které mohou zvrátit i poslední bitvu hry. Také si
budete moci sami na hradby umístit lučištníky. A velkých změn dozná samotný průběh boje. Dříve platilo
to, že každá jednotka hrála alespoň jednou za kolo a ty nejrychlejší útočily jako první. Nyní je rychlost
nahrazena novou vlastností, iniciativou. Podle toho, jak bude jednotka iniciativní, určí se kolikrát za kolo
bude útočit. Tato vlastnost bude mít veliký vliv na strategii bitvy, ale ne takový jako...
Dovednosti Hrdinů je totiž kapitola sama pro sebe. Čtyři základní vlastnosti se nemění, a tak tu
i po páté máme Útok, Obranu, Sílu Kouzel a Znalosti. Pokud si dobře vzpomínám, vždy jsme mohli mít
dovedností osm. Nyní se jejich počet zredukoval na šest, přičemž každý hrdina má již dvě v základní
výbavě, ale je tu je jedno velké ALE. Po každé dosažené úrovni se vám samozřejmě zvýší jedna základní
vlastnost a budete si moci vybrat z nabídky dvou dovedností a dvou dílčích dovedností (tzv. perků). Tak
třeba jednou z hlavních dovedností jsou válečné stroje. Zvolíte si je jako dovednost a když postoupíte dál,
můžete si třeba vybrat perk Stan první pomoci a později Poslední pomoc, který pomocí lékařského stanu
zregeneruje již mrtvou jednotku, a ještě později Převezmi kontrolu. Pak nadejte bitva. Vy i nepřítel máte
stan první pomoci. Nepřítel je na tom o mnoho lépe, vaše nejúčinnější síly byly rozdrceny. Použijete tedy
perk Poslední pomoc a vzkřísíte několik svých nejlepších bojovníků. Ubráníte se útokům v jednom kole
a v následujícím můžete použít perk Převezmi kontrolu. Nyní vám i nepřátelský stan vzkřísí nějakou tu
jednotku a vy možná získáte přesilu. Avšak záleží na tom, jak pokročilí v dané dovednosti jste, a také kdo
jste.
22
www.mfantasy.org
PC HRY
Příběh. Několikrát jsem četl, že příběh v Heroes V je jejich nejslabší část. Bohužel nikde nenapsali, o čem ten příběh bude, když je nejslabší část. Nival si na napsání příběhu najal světového spisovatele
a z toho, co jsem četl, se mi příběh docela líbí. Spisovatel (jehož jméno se mi ovšem nepodařilo ani po
třech dnech úporného hledání vypátrat) vymyslel každé frakci vlastní a velice zajímavou historii a samozřejmě hlavní kampaň, která ponese název Válka královny Isabel. Falconské císařství se připravuje na
svatbu mladého císaře Nicolaie a princezny Isabel. Svatba je však překažena zlovolnými démony. Nicolai
táhne na bitevní pole a Isabel posílá do bezpečí Letního paláce. Isabel se však rozhodné svému snoubenci
v boji pomoci a posílá pro své spojence, mága Godrica a elfí královnu Beatrice, sama organizuje císařské
milice. Díky tomu se však k druhé straně připojí nekromanté, nezapomínajíce pogromy z minulosti od
ostatních mágů, a temní elfové, obviněni v minulosti za nespáchané zločiny na lesních elfech. Sám vím,
že z tohoto se dá vykouzlit skvělý příběh, uvidíme jak si s tím poradí. Příběh nám bude vyprávěn prostřednictvím mnoha filmečky.
A poslední věcí, o které chci mluvit je grafika. Ručně kresleným pozadím odzvonilo. Nostalgik,
jako já, zapláče a se zbytkovým odporem se podřídí novému trendu 3D grafiky. Pátý díl je první ze série,
který je kompletně vytvořen ve třetím rozměru. Zatím jsem však s provedením spokojený, ačkoliv nejsem
zastáncem skupiny „co je moderní musím mít“, neboť už teď zveřejněné HW nároky jsou dosti vysoké.
Město si můžete prohlížet z prvního pohledu (vytváří to efekt procházky) 3D kamerou za doprovodu
monumentální epické hudby. Nové Heroes jsou vůbec velice inspirované nejen Etherlords, na kterých Nival pracovali předtím, ale také Pánem Prstenů, a teď nemyslím knihu (neboť právě tou je od
začátku inspirovaná celá série), ale hlavně filmem. Hudba i několik videí mi velice připomnělo Jacksonův trhák.
23
www.mfantasy.org
PC HRY
23. ledna 2006 vyšla Heroes of Might and Magic V betaverze, která nabízí celou multiplayerovou
část. Mimo pár nadšenců si mnoho hráčů stěžuje, mnoho částí je nedotáhnutých, 3D kamera není dostatečně ovladatelná, hudba se trhá. Ale je to přece jen betaverze, a tak doufáme, že všechno bude v březnu
v naprostém pořádku. Některé fakta, která jsem tu uvedl, jsou získaná z betaverze a ve finální verzi se
nemusí objevit. Na druhou stranu, když už Nival vymýšlel systém perků takovou dobu, nemyslím si, že
by to všechno hodil za hlavu. Oficiální plná verze má dorazit na pulty obchodů koncem března, a to ve
všech zemích ve stejný den a u nás navíc v české verzi. Těšíte se?
Naposledy pohlédl na bitevní pole. Jeho poslední Impové sice sežrali většinu many akademickému mágovy, přesto bitvu prohrával. Impové ho nezachrání, nyní se na ně řítí skupina džinů. V této bitvě
už nemá možnost úspěchu. Jako démon padne a jeho bratři po něm ani nehlesnou, takoví už jsou. Jeho
bratři. Možná by však on mohl udělat něco pro ně. Tento mág je mocný, mana se mu brzy obnoví. Znal
jedno kouzlo, kterým by velmi pomohl svým bratrům. Byl velice mocný, ale tohle kouzlo se dá vyřknout
jen jednou. Impové tento útok neodrazí, musí zasáhnout. Zavřel své černé oči a zařval hromovým hlasem
démona: „Armageddon!“
A tohle bude něco pro fajnšmekry :)
Převelice děkuji ManiaCovi, že mi sdělil první dojmy z openbety a celému webu
www.heroes-centrum.com
24
www.mfantasy.org
PC HRY
TEXT: Epic Arborius
Opravdu ojedinělým jevem je vývoj freeware krokovací klasické RPG hry (jako byly např.: Dungeon
Master) v dnešní době. O to více si jí lidé, kteří mají tyto hry takříkajíc v srdci uchovány, váží a cení.
Tato hra je však nová a i na grafice je to znát, o poznání hezčí než taková Dungeon Master
PROPRACOVANÝ PROLOG A PŘÍBĚH
Chybou některých her, jejichž příkladem je např. M&M série, je nezačlenění hráče zcela do světa,
ve kterém se chystá hrát.
Autoři této hry si toho zřejmě byli velice dobře vědomi, a hned v úvodním prologu velice detailně
nastiňují historii celého světa, ve kterém se děj odehrává. Svět plný kouzel a magie, boje dobrá proti zla
… na první pohled klasický motiv. Je to přeci klasická RPG hra. Avšak jsou zde velice zajímavé „odchylky“. Pojednání o vzniku magie i světa je velice poutavé a dobře vymyšlené. Rovněž vznik ras není dán
náhodě. Takže kdo nerad čte a prolog jen prokliká, o hodně příjde.
Po shlédnutí a dočtení prologu mi čím dál více na mysl vyvstává hra Brány Skeldalu, což byla opravdu
skvělá hra a po celou dobu se mi tato hra i nadále připomínala.
Ale zpět k příběhu. Nabízí se vám možnost vybrat si hlavního hrdinu. Je zde výběr muže nebo ženy. Každý má specifické vlastnosti a vcelku zajímavou prupovídku o životě daného hrdiny.
Ačkoli jde tedy o RPG se skupinou hrdinů, je zde jasně daná hlavní postava, v mém případě jsem si
vybral Jekila.
Po úspěšném vybrání hrdiny a navolení jeho předpokladů pro válečníka, mága nebo zloděje, se pouštím
dál.
Proběhne menší dialog, kdy vy,
jakožto učeň, nasloucháte mágovi
Villigenovi (který je vašim mistrem)
uprostřed hezké chatrče (vše je velice
poutavě ilustrováno). Ten na vás vylévá
své obavy, protože už delší dobu má
podivné sny. Ty ukazují na nepěknou
budoucnost, spojenou s démony a orky,
kteří mají ohrozit celý svět. Chystá se
odejít a sotva vás ujistí, že máte zůstat tady
v chatrči, jelikož je zde bezpečně
(v dostatečné vzdálenosti od hustého
a temného lesa), vstupuje do chatrče
nejspíš démon a s velice efektivním
zvukem nepřipraveného Villigena přemáhá a mizí s nim v lese.
25
www.mfantasy.org
PC HRY
Než-li Villigen podlehne tomuto tvorovi, sdělí vám svá poslední slova, ve kterých vám radí jít do
města (spíše vesnice) kousek od chatrče, kde máte najít jeho přítele, rovněž mága ze stejného cechu.
Jelikož cesta k vesnici je nebezpečná, používáte kouzlo na přivolání hrdinů (to mi přišlo trošku moc hrr).
Máte na výběr z několika osob různých ras. Každý má své schopnosti a je jen na vás, koho si do skupiny vyberete. Já vybral takticky tak, abych měl vždy jednu osobu na určitou činnost (zlodějinu, souboje,
kouzlení), ale zároveň aby byla schopná daná osoba bojovat a nebyla tzv. chcípáčkem skupiny.
Po cestě k městu si procvičíte své schopnosti bojovat. Výběr zbraní ze začátku moc nemáte, a tak je možné, že pokud si vyberete mága, budete banditu s mečem mlátit holýma rukama.
Cesta není až tak dlouhá (pokud nechcete ihned vybít všechno, co vám příjde po ruku ). Ve městě se již
dál rozvíjí příběh, o kterém se tedy nebudu rozepisovat. Stačí, že jsem nastínil začátek, zbytek už zkuste
sami ;-)
Hlavní úkol - zachránit svět před pohromou - je samozřejmý.
Kromě „hrr“ výběru postav mi pak ještě v městě přišlo nelogické, že ani v jednom obchodě nemá člověk
možnost zeptat se, kde by našel onoho čaroděje. Ale co, asi je to součástí poznávacího zájezdu po celém
městečku, a tak pěkně běháme dveře ode dveří, až najdeme nezamčený domek. (ale pravdou je, že nastínění, kde je dům mága tam je, ale není to v celém obsáhlém prologu až tak zřetelné).
26
www.mfantasy.org
PC HRY
OVLÁDÁNÍ A NASTAVENÍ HRY, HERNÍ PROSTŘEDÍ
Hned po instalaci je nutné nastavit pár věcí, jako hlasitost zvuků ve hře a plynulost či sekání
kroků. Jak už byla zmínka, celá hra je tzv. krokové RPG. Tedy střídají se obrázky, jde jen o plynulost v
přecházení z jednoho obr. do druhého. Tento styl má alespoň pro mě své kouzlo, avšak nejspíš se najdou
takoví, kterým to bude hned od počátku vadit.
Ovládání hry je velice prosté, stačí vám na to prakticky myš. Rozmístění všeho v herním prostředí je zvoleno vcelku dobře. Svisle v pravé části obrazovky máte obrázky svých čtyř hrdinů. Obrázky se
občas mění – při soubojích a zraněních. Vedle obrázků jsou sloupečky s životy a manou, jak je zvykem, a
dále možné provedení útoku.
Níže vpravo dole jsou šipky pro ovládání
Dolní část vyplňují grafické ozdoby a svisle v pravé části jsou pak obrázková tlačítka s přechodem do
menu, denníku (výpis úkolů a událostí v průběhu hry), mapy a možnosti „Utábořit se“, která je možná
pouze za předpokladu, že je někdo z družiny zraněn.
Další část, víceméně většinu, vyplňuje už samotné okno s hrou samotnou.
DOJMY Z HRANÍ - MĚSTA, SOUBOJE, OBCHODY ATP.
Souboje probíhají opět klasicky, kdy je potřeba jistá doba, aby mohl znovu daný hrdina zaútočit.
Výběr mezi zbraněmi i kouzly je vcelku dobrý. Zpočátku toho mít moc nebudete, ale chce to čas, což
platí u každé RPG hry, u MMORPG her pak dvojnásob.
27
Přesný počet možných nepřátel jsem nezjistil, avšak taky nepochybuji, že jich bude dost. Ty, co jsem zatím stihl potkat, byly opět velice hezké po grafické stránce.
www.mfantasy.org
PC HRY
Pokud vás chytí, přijdete o peníze – nemilá záležitost. Především ze začátku. Nějaká pravděpodobnost tam je však vždy, takže ti trpělivější a chamtivější nejspíš budou zkoušet loady, dokud se jim to
nepodaří. Tak, to byla jedna maličkost, která byla oproti hře Brány Skeldalu navíc.
Naproti tomu, zde je zase oproti BS absence výběru dialogů, které BS obsahovalo a bylo to do určité míry
zajímavější.
Ve hře samozřejmě nechybí tvorba lektvarů a na to navazující paleta přísad (bylin a kde jakých jiných
přísad), kterou je člověk schopen najít různě při úkolech a nebo koupit.
KLADY
+ krásná grafika
+ promyšlený a propracovaný příběh s někdy i zajímavými teoriemi, týkajících se fantasy
+ klasický RPG systém, který v nových RPG hrách už moc nenajdeme
+ zdarma
ZÁPORY
- nevím zda jen u mě, ale občasně se dostavuje „blbnutí“ myši.
- nedořešený denník – při více úkolech je zpětné listování zdlouhavé.
- ačkoli krásná grafika, někdy stereotypní prostředí – dochází pak k intuitivnímu pochodu … (pokud je
člověk líný vyndat mapu)
Pár dalších věcí by se snad našlo, ale jsou to vesměs maličkosti a rozhodně klady nesmírně převažují
zápory.
VERDIKT
Skvělá klasická RPG hra, kterých je dnes velice málo, s ryze fantasy propracovaným dějem a zajímavým
světem. Veliká výhoda do budoucna spočívá v krásném grafickém zpracování, které nikdy nepodlehne
vývoji grafiky (např. takovou M&M 7 si dnes nezahrajete, psychicky to nezvládnete) a tak zaručuje to, že
se tato hra dá hrát i dnes a nepochybně i za dalších x let.
Už teď si jistě získala dost fanoušků a osobně jí to přeji.
HODNOCENÍ :
96 %
(předem: hodnotím freeware hru podle současné freeware scény a proto takovéto hodnocení)
DODATKOVÉ VĚCI KE HŘE:
Homepage: http://www.volny.cz/the_p
Screenshoty: http://hrej.cz/cardhalia/?p=gallery&l=0
Download hry: http://download.hrej.cz/force-download?id=5331
Opravy, updaty, manuál a další : http://hrej.cz/cardhalia
28
www.mfantasy.org
HRY NA HRDINY
Dungeons & Dragons
TEXT: Drizzdt
(1.díl)
Dungeons & Dragons je fantasy RPG hra (z angličtiny
Role Playing Game; znamená: „hra na hrdiny“. To ale asi fantasy
nadšenec ví) Tato hra je jednou z prvních tohoto žánru. Vytvořila
definice a také standardy RPG na více než 30 let. Po DnD
následovalo mnoho dalších, mnohé jistě znáte, tak třeba české RPG
Dračí doupě, které je u nás celkem rozšířené. Také jsem začínal jako
hráč DrD (Dračí doupě), ale kvůli nedostatku zkušeností a hlavně
kvůli absenci výtisku pravidel jsem přešel na D20 sytém, což je právě
ten systém, který využívá DnD. (Na českém webu je ostatně
mnohem více překladů DnD, než Dračího doupěte.) Rád bych se
pokusil čtenářům Fantasy přiblížit více tento herní systém. Pokusím se zde na pokračování uvést základní vysvětlení pravidel a schopností, uvedu novinky, co je nového (světy, moduly, nové edice, atd.) Pokud máte další zájem o toto téma a nechce se vám čekat, až vyjde další článek,
mrkněte se na www.wizards.com.
Hry Dungeons and Dragons již od prvního vydání vyšlo již několik edic (verzí), teď aktuálně je
poslední DnD 3.5e. Co popisuje, to zatím moc nesleduji. Pro začátečníka je asi nejlepší začít hrát druhou edici a pak teprve přejít na vyšší. Je to z mé osobní zkušenosti. Protože 3. edice se mi poněkud zdála
nesrozumitelná a trvalo mi dost dlouho, než jsem pochopil všechny ty herní „vychytávky“, které tomu
dávají tu správnou šťávu. A druhá edice je také o něco jednodušší a obsahuje mnoho nepovinných pravidel, které jsou jen na hráčích, zda je budou používat.
Hráč si vytvoří vlastního hrdinu – obávaného válečníka, nenápadného zloděje, nebo mocného mága.
Postavu si vybírejte, podle toho, co je vám nejbližší. Já jsem kupříkladu začínal s několika postavami
– čistokrevným bojovníkem začínaje, přes druida a teď jsem skončil u paladina. Někteří sice tvrdí, že
hrát danou postavu pro její dovednosti je nesmysl, ale já si to nemyslím. Prostě si vyberte to, co si myslíte, že vás bude bavit.
Vlastnosti
Každá postava musí mít nějakým způsobem určeno, jaká je její síla, obratnost, odolnost, inteligence, moudrost a charisma. a další atributy. V herním systému DnD vyjadřuje každou vlastnost číslo od 3
od 18, kde 3 je hodně nízké a 18 hodně vysoké. Toto rozmezí hodnot je možné získat přirozenou cestou.
Hodnoty nad 18, nebo pod 3 lze získat nějakým magickým artefaktem, opravou za rasy, nebo přirozeným
vývojem postavy.
Setkáváme se zde s pojmem oprava za rasu, myslím si že to je potřeba (alespoň pro nováčky)
podrobněji vysvětlit. Asi to bude nejlepší na příkladu:
Elf kouzelník si hodí na obratnost 18 a k tomuto číslu přičte svoji opravu za rasu, která u rasy elfa
činí +2 obratnost, což dává dohromady 20. A na druhou stranu třeba odolnost, která padne 4 a oprava je
–2, vychází pouhé 2. Takže nám z toho vychází postava, která je sice mrštná a tudíž je hůře zasažitelná,
ale když se komukoliv podaří ji zasáhnout, tak to elfa hodně bolí, protože zásah je moc silný. (Samozřejmě také záleží na síle útočníka a na mnoha dalších faktorech.)
•
Síla – určuje svalovou hmotu postavy (rozbije postava dveře?)
•
Obratnost – postřeh a mrštnost (vyhne se letícímu kameni, nebo ne?)
•
Odolnost – imunita ne různé jeda, nemoci, zranění (vydrží dobrodruh působení hadího uštknutí?)
•
Inteligence – něco jako IQ (vyřeší kouzelník hlavolam, který mu otevře cestu k pokladu?)
•
Moudrost – životní zkušenosti (umí zacházet se zvířaty, s magickými předměty?)
•
Charisma – vyjadřuje krásu, jak fyzickou, tak i duševní (přesvědčí diplomat vládce o míru?)
30
www.mfantasy.org
HRY NA HRDINY
Co může postava „stihnout“ za svůj dobrodružný život?
•
prozkoumat starobylou zříceninu, chráněnou složitými pastmi
•
nabodávat ohyzdná monstra na meč
•
vykrást hrobku dávno zapomenutého čaroděje
•
vrhat mocná kouzla pálící a ničící tvé nepřátele
•
zabít toho zombíka vpravo
•
najít magické prsteny, zbraně a další předměty
•
dojednat mír mezi znesvářenými kmeny
•
vrátit se zpět z krajiny smrti
•
postavit se nemrtvým stvořením, která z tebe mohou jediným dotykem vysát život
•
vplížit se do hradu na výzvědy proti nepříteli
•
cestovat do jiných sfér existence
•
vyrobit magickou hůlku
•
zkamenět
•
být proměněna v ropuchu
•
proměnit někoho jiného v ropuchu
•
stát se králem nebo královnou
•
objevit jedinečné a mocné artefakty úžasné magické síly
•
a nebo taky jen zemřít, sotva vystrčí nos z domu :-)
Dungeon Master (Dějmistr, DM)
Plní roli vypravěče stejně jako ve hře Dračí doupě. Často bývá
mezi hráči označován jako „ten špatný“, protože on na skupinu
dobrodruhů sesílá jedno neštěstí za druhým a ještě ke všemu se
u toho výborně baví! Jeho úkolem je zajišťovat chod hry, takže
sami si DnD nezahrajete, ani kdybyste chtěli. Jsou k tomu potřeba minimálně dva, ideální počet je dva až
tři hráči plus DM.
Co je potřeba ke hře?
Abyste mohli začít hrát, budete potřebovat následující věci:
•
příručku hráče, z které se dozvíš, jak vytvořit a hrát svou postavu
•
kopii deníku postavy
•
tužku a papír na poznámky (čtverečkovaný papír je také vhodný)
•
jednu nebo dvě čtyřstěnné kostky (k4), čtyři nebo více kostek šestistěnných (k6), osmistěnnou
kostku (k8), dvě desetistěnné (k10), dvanáctistěnnou (k12) a dvacetistěnnou kostku (k20)
•
figurku nebo něco jiného, co bude představovat tvou postavu ve hře (je možné použít i značku z
papíru)
•
K tomu navíc potřebuje DM Průvodce dějmistra, který je plný rad, nápadů a doporučení pro hru, a
Bestiář, kde najde stovky nestvůr, se kterými se hráči mohou střetnout.
Základná knihy pravidel
Příručka hráče
Obsahuje základní pravidla pro všechny, kteří budou chtít v budoucnu hrát tuto hru, dále zde
naleznete návody jak si vytvořit postavu a jak vybrat její vlastnosti.
Příručka DM
Manuál pro dějmistra, více nebudu popisovat, aby to hráče nelákalo si tuto příručku přečíst. Skutečně by ji měl znát jen DM.
Bestiář
Moje nejoblíbenější kniha pravidel DnD. Obsahuje stovky nestvůr, draky začínaje,
a různými slizy končeje.
31
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Übersteinská pověst
Napsal: Gem Signor
Zima léta páně 1102
„Válela jsem se s Rollandem v posteli tři dny,“ povzdechla si slečna Mici, zatímco stoupala s Antoniem
po horské stezce k Übersteinu.
„Jsou to již tři měsíce, má paní,“ podotkla Anastázie, „možná, že jste si konečně zvykla na šlechtický
způsob života,“ řekla a trochu se pousmála.
„Ale no tak,“ pokárala ji Mici, ale za okamžik se už smály obě dvě. Anastázie byla teď naprosto spokojená. Od doby, kdy léčitelka slečna Mici naposledy omdlela, se vztah mezi nimi značně vylepšil. Jako by se
Mici zbavila několika vlastností, které na ní její služebná tolik nesnášela.
„Blíží se bouře,“ křikl za nimi Marlick, „musíme si pospíšit, sněhové vánice jsou v těchto dobách dost
nepříjemné.“
„Už je to jen kousek, Marlicku, nestraš,“ odpověděla mu léčitelka a pohlédla na bílou oblohu a na hrad
jenž se vztyčoval na horizontu.
„Jsi lehkomyslná, Mici, více než dřív,“ vyčítal jí Marlick, „copak jsi nikdy nezažila sněhovou bouři v
Bavorských Alpách?“
Mici se opravdu chvíli snažila vzpomenout, ale žádnou sněhovou vánici nezažila. Když už se chystala říci Marlickovi svoje ‚ne‘, spadla jí na nos první sněhová vločka. Další následně padaly na její zlaté
vlasy. „Avanti, Antonio!“ řekla nakonec a vyrazila se svým vraníkem cvalem měnícím se pomalu v trysk
kupředu.
„Avanti, Rozário!“ následovala ji Anastázie.
„Kupředu, Blesku!“ zavelel i Marlick a všichni tři uháněli k Übersteinské bráně.
„Je tu zima,“ pronesla slečna Mici, když v podhradních stájích slézala z Antonia.
„Zvykej si,“ odpověděl škodolibě Marlick. Sám se rozhlížel po svých několika koních a hledal poddané. Nikdo však ve stájích nebyl. Koně leželi na slámě a oheň plápolal pouze v jednom krbu. Najednou
oranžové světlo, které stáje ozařovalo, narušila lidská silueta.
„Vítejte, pane,“ řekl starší shrbený muž s krátkými bílými vlasy a hlubokými vráskami v obličeji, „jsme
převelice rádi, že jste se konečně vrátil.“
„Buď pozdraven, Johane,“ Pozdravil Marlick, „Jak to vypadá s hradem?“
„Nikdo tam nevstoupil, jak jste nakázal. Avšak spatřili jsme nový přízrak a…“ Johan se zarazil. Jak asi
bude jeho pán reagovat na událost, která se tu před týdnem odehrála.
„A?“ zeptal se trochu podezíravě Marlick.
„Před týdnem zemřela jedna z vašich služebných, můj pane. Je mi to líto,“ řekl Johan a udělal krok zpátky.
„Která? A jak?“ ptal se Marlick a už se zdálo, že zase bude křičet.
„Berta,“ špitl Marlickův majordom, „lidé říkají, že za to mohou ti duchové. Našli ji utopenou, měla vypálené oči a rozsápané břicho. Johan domluvil a podíval se na svého pána.
„Proč zrovna ona?“ povzdechl si a zahleděl se přitom na Mici, jakoby právě od ní očekával odpověď,
„právě ona. Byla nejučenlivější.“
„Jak to myslíš, Marlicku?“ zeptala se léčitelka, „snad si ji neučil svým kouzlům, nebo snad ano?“
„Potřeboval jsem někoho, kdo by se těm duchům také mohl postavit. Jako ty, Mici. Naučil jsem jí toliko
věcí,“ Marlick se na chvíli odmlčel a přemýšlel o své nejoblíbenější služce, „a teď je mrtvá.“
„Učil jsi ji také věštění?“ zeptala se Mici.
„Samozřejmě,“ odpověděl Marlick a změnil na tón, který mu byl vlastní, „je to přece to nejjedno
dušší,“ pokračoval arogantně.
32
www.mfantasy.org
POVÍDKY
„Nechme toho,“ zarazila debatu léčitelka vidíc, že Marlick se už dostává do svého normálního stavu, a
podívala se ven na hustou sněhovou bouři, „hádám, že do hradu za těchto okolností nemůžeme. Kde se
tedy ubytujeme?“
„Vlastním ještě jeden dům v podhradí. Půjdeme.“
„Jde ti to výborně, Berto. Jen tak dál a budeš mocnější než já.“
„Děkuji, můj pane. Ale opravdu si nemyslím, že bych se mohla stát mocnější než vy nebo snad mistr
Jürgens.“
„Nemysli si však, že my jsme nějací mudrci. Ti nejlepší jsou mnohem mladší.“
„Myslíte tu dívku, co tu nedávno pobývala?“
„Ano. Ona je Bohem vyvolená. Ale pokud ty si zasloužíš svou moc učením, pak se staneš mnohem mocnější něž ona a jí podobné.“
„Je jich víc?“
„To je otázka, na kterou zatím odpověď neznám. Na chvíli si odpočineme, pojď ke mně maličká.“
Johan je vedl úzkými uličkami übersteinského podhradí k soukromému domu svého pána. Slečna Mici se
svou služebnou Anastázií vstoupila do Marlickova domu s nejasným tušením o příčině smrti jeho služky.
Astrální stopa, kterou zahlédla díky moci své matky, mluvila jasně. Berta nebyla jenom Marlickova učednice. Byla také jeho milenkou. Možná, že na léčitelku dýchne dům ještě další indicii, ale už teď cítila, že
tento dech silně zapáchá.
Johan rozdělal oheň v krbu a připravil stůl pro dva hosty Marlicka von Überstein. „Dáte si víno?“ zeptal
se obou dam a po souhlasném kývnutí odešel kamsi do sklepení domu.
„Tak kde je zakopaný pes, Marlicku?“ nadhodila Mici, když se uvelebila v křesle poblíž krbu a držela ve
své pravé ruce sklenici červeného vína staršího data.
„Jak už jsem ti vyprávěl v Kildare, Mici, mistr Jürgens zemřel. Zastihl ho černý mor. Snažil jsem se tě
najít a tak jsem se vydal po stopách, které mi ukazovali tví mistři. Když už jsem byl v Metách, zastihl mě
posel se zprávou o jeho smrti. Vrátil jsem se s nadějí, že už tvé služby nebudu potřebovat, opak však byl
pravdou. Jakmile jsem se vrátil, bylo mi řečeno, že k hradu se nikdo nechce přiblížit. Prý tam straší. Po
průzkumu jsem se rozhodl, že se tě pokusím znovu najít a tak jsem odjel do Kildare.“
„Viděl jsi nějaké ty duchy?“ pokračovala Mici ve výslechu.
„Ano. Pokusil jsem se vstoupit do haly, ale cosi mi v tom bránilo. Jakoby se za branou zvednul vítr.“
„Sylfové?“
„Možná. Taky jsem viděl undiny a gnómy, ale poznal jsem i pár starých známých.“
„Pár starých známých?“ ptala se nedůvěřivě Mici a stejně podivně se na svého hostitele podívala.
„Několik bytostí stvořil sám Jürgens ze své fantazie. Dost barvitě mi je popisoval a pár z nich jsem spatřil
i dřív. Měl tolik kreativní energie,“ povzdechl si Marlick, „viděl jsem je v oknech věží.“
„Takže hrad je zamořený strašidly,“ ušklíbla se Mici, načež Marlick tiše zavrčel, „a co vy, Johane, co váš
nový přízrak?“ zeptala se majordoma a v krbu zapraskal oheň.
„Lidé vyprávějí o černém skřítkovi s žhnoucíma očima a bílou tváří, který za sebou nechává mokrou stopu. Je jediným přízrakem, kterého viděli i mimo prostory hradu,“ odpověděl Johan.
„O ničem takovém mi Jürgens nikdy nevyprávěl,“ prohodil Marlick a napil se ze své sklenice krvavého
moku.
„Ani nemohl,“ hlesla léčitelka a jiskra, která dosud pobývala v jejích modrých očích, se vytratila, „Ona
není Jürgensovým dílem,“ dodala ještě a mlčky sklopila zrak ke svému poháru.
„Pro dnešek bychom měli skončit,“ ukončila debatu Anastázie a zvedla se ze svého křesla. Mici jí následovala a posléze i Marlick.
„Johane, doufám, že jsi připravil pokoje pro hosty,“ řekl ještě hostitel, ale to již všichni čtyři stoupali po
schodech do patra.
„Samozřejmě, můj pane,“ odpověděl a dovedl léčitelku do honosných pokojů Marlickova
soukromého domu.
33
www.mfantasy.org
POVÍDKY
„No tak, Berto, dělej to pořádně. Učili tě to líp.“
„Až se vrátí pán, už se mnou takhle mluvit nebudeš, Johane. Určitě si mě vezme.“
„Jen aby. Pán se za osm dní vrátí i s hosty. Pamatuješ si na slečnu Mici Rosseli di Genova?Je mnohem
krásnější než ty, Berto.“
„Neposmívej se mi, Johane. Samozřejmě, že si ji pamatuji. Byla mi šíleně nesympatická.“
„Asi proto, že je mnohem hezčí. Ustel tu postel pořádně, herr Gott.“
„Vyženu ty duchy sama.“
Léčitelka se posadila na krásnou zdobenou postel a dívala se z okna na nekončící sněhovou
vánici v temné noci. Další astrální stopa jí sebrala ten poslední kousek optimismu, který vypila společně
s vínem. Jestli přízrak, který Johan popsal, byla Bestie, pak to znamená jediné. MegisGron je tu také. A
způsob smrti Berty je takový, jak má ve zvyku zabíjet právě Ona. Ale proč?
Mici si svlékla své bledě modré šaty, natáhla se na postel a přikryla se teplou pokrývkou, kterou tu
Berta před osmi dny chystala. O čem si dnes asi nechá snít, pomyslela si ještě. O moři? Nebo o Rollandovi? Ale ona už měla jasno. Jemným dotykem pohladila svoje bříško. „Tři měsíce,“ zašeptala, „ještě šest.“
„Proč jste vlastně odmítla nabídku prince Rollanda?“ zeptala se Anastázie při snídani.
„Neodmítla jsem,“ odpověděla šibalsky slečna Mici, „řekla jsem mu, že se brzy vrátím. Až vyřídím tuhle záležitost, přijedu zpět do Kildare a Rollanda si vezmu.“
„Je to přece jen skvělá partie,“ usoudila Anastázie, „takovej hezoun, statečnej rytíř a navíc princ,“
řekla a začala se smát. Léčitelka se samozřejmě hned přidala.
„Dobré ráno, dámy,“ pronesl Marlick, který právě vešel do jídelny svého sídla. „Copak to pijete?“
zeptal se při pohledu na dva šálky tmavého nápoje.
„Káva, Marlicku,“ odpověděla ještě se smíchem Mici, „dárek od našich arabských přátel. Dáš si
také?“
„Máte-li toho víc, pak bych mohl,“ odpověděl Marlick, „Johane, připrav mi ‚kávu‘.“
„Jen buďte v klidu, Johane,“ pokračovala Mici v této debatě, „Připravím kávu vašemu pánovi
sama,“ dodala ještě a pokračovala sama do prostorné kuchyně.
„Hi hi hi. Proč pláčeš? Hi hih hi.“
„Kdo jsi?“
„To není důležité. Proč pláčeš?“
„Myslím, že takovej prťavec jako ty by mi mohl říct, kdo je.“
„Proč pláčeš?“
„Můj pán je pryč a všichni jsou tu na mě zlí.“
„Rozbili ti talíře, chudinko?“
„Ne. Ty jsem rozbila sama. Od té doby, co se učím magii, jsem čím dál tím víc nešikovnější.“
„Pixie,“ zašeptala slečna Mici u dveří do kuchyně.
„Říkala jsi něco?“ zeptal se Marlick.
„Ne,“ odpověděla bleskově Mici. Pak se ovšem na chvíli odmlčela. „Ne. Jen jsem si na něco
vzpomněla.“ Poté vstoupila dovnitř a připravila kávu i Marlickovi.
„Měli bychom obhlédnout situaci kolem hradu,“ řekl Marlick a napil se také ze svého šálku kávy,
„příšerně hořké,“ dodal a příšerně hořce se zašklebil.
34
www.mfantasy.org
POVÍDKY
„Cítíš tu energii?“ otázal se Marlick léčitelky a díval se s obdivem na robustní románský hrad, před kterým teď stáli. Včerejší vánice zanechala na všem studenou sněhovou přikrývku, což se slečně Mici vůbec
nelíbilo. Přece jenom pocházela z Janova a tam na takovou zimu nejsou zvyklí.
„Negativní,“ pronesla potichu Mici.
„Ne?“ divil se Marlick a obrátil svůj pohled udiveně na léčitelku.
„Samozřejmě, že jí cítím,“ odpověděla stroze Mici, „dala by se krájet. Ale hlavně je negativní.“
„A co je to pro tebe za problém, má drahá Mici?“
„Já problém nemám, Marlicku. Ale Jürgensova kreativní energie nebyla negativní! Stalo se tu
ještě něco.“
„Pane? Vrátil jste se?“
„Ach Berto. Chyběla jsi mi. Pojď za mnou.“
„Proč vám není vidět do tváře? Vaše vlasy.. jsou delší.“
„Pojď za mnou.“
„Do hradu se nesmí. Na váš rozkaz, pane. Jsou tam přece duchové.“
„A teď se jich konečně zbavíme, Berto. My dva spolu. Pojď se mnou dovnitř.“
„Hi hi hi hi hi.“
„V posvátném a božském jméně Šadaj el Chaje. Ha ha ha.“
„Šadaj el Chaje,“ opakovala potichu Mici.
„Nepředbíháš trochu?“ vyrušil ji Marlick, „vyvolávání božích jmen je přece nouzový případ. Jinak
se to považuje ze rouhání.“
„Omlouvám se. Samozřejmě začnu od začátku, ty puntičkáři,“ kárala ho Mici. Pak tasila svou
dýku a zvedla ji nad svou hlavu. „Atei,“ pronesla a pomalu posouvala dýku k zemi. „IAO,“ pokračovala v
úrovni své hrudi. Stále posouvala nůž dolů až nataženou paží jím mířila na svá chodidla. „Malkut,“ znělo
další slovo léčitelčiny řeči. Pak pohybovala dýkou směrem ke svému pravému rameni a když byla na jeho
úrovni, řekla: „Ve Gedulah.“ Poté sunula dýku vodorovně k druhému rameni. „Ve Geburah.“ Nakonec
složila ruce i s dýkou v kříž na hrudi a vyslovila poslední část: „Le Olam, Amen.“
„K tobě mluví mé božské Já ve hmotě, v síle duševní i fyzické, na věky věků, Amen,“ pokračoval
Marlick a v rychlosti namaloval stejný kříž na své tělo znamením benedikce.
„A tys někoho učil?“ zeptala se škodolibě Mici, ale to již kráčela do velkolepé haly Übersteinu.
Marlick jí následoval a za ním i Anastázie s Johanem. Strohé vybavení síně bylo přesně v románském
slohu. Obrovský krb s rodinným erbem Jürgensova rodu, černou orlicí sedící na Cadaceu, byl dominantou
haly. Dále zde byl stůl s dvanácti židlemi, truhla a…
„To ticho,“ zašeptala slečna Mici a chvilku se rozhlížela kolem sebe.
„Nikdo tu není,“ šeptal v odpověď Marlick, „nikdo a nic tu není,“ zařval na celý hrad. Ozvěna rozduněla kamenné zdi, aby si Marlick uvědomil svou chybu. Masivní dřevěná brána se za nimi s rachotem
zabouchla a najednou se začal tvořit uprostřed haly šedivý větrný vír.
„Žže tu nnikdo nnenní?“ ozval se prapodivný mnohonásobný hlas z víru, „mmy tu jsssssme!“
„Sylfové!“ vykřikl Marlick a udělal krok zpátky.
Naopak Mici vykročila vpřed a míříce na vír svojí dýkou, pronesla, „zapřísahávám tě, princi Arieli, dej mi vládu nad těmito elementy!“ pronesla a vír se začal stahovat do dýky až v ní nakonec zmizel
celý. Zdálo se, že se text na jílci na chvíli roztáhl. Nastalo hrobové ticho.
„To bylo snadné,“ řekl nakonec Marlick a podíval se na léčitelku. Mici seděla v kleče na dřevem
vykládané podlaze a zírala na svou dýku, která ležela pár kroků od ní. Byla v šoku.
„Ne, Marlicku,“ pronesla, když se vzpamatovala, „Ne. To vůbec nebylo snadné. Jsou příliš silní.
Bude trvat měsíce než to tu vyčistíme. Měsíce,“ dodala smutně a pohladila si rukou své bříško, „a to si
nemohu dovolit,“ zašeptala sama k sobě. Ten den už Miriam Rosseli di Genova, zvaná též slečna Mici, jen odpočívala v Marlickově soukromém domě. Nebyli to ovšem pouze Sylfové, co léčitelku tolik
vyčerpalo.
35
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Tma. Ticho. Zima.
„Tak se nebudeme zdržovat. Kde je ta socha?“
„O čem to mluvíte, můj pane?“
„Tohle na mě nehraj. Kde je socha Mohameda?“
„O žádné soše nic nevím, můj pane.“
„Nejsem tvůj pán, ty huso. Ptám se tě naposled. Kde je ta socha?“
„Jak říkám. Nevím nic o žádné soše boha medu nebo co jste to říkal.“
„Bojíš se smrti? Divím se ti, že jsi sem přišla. Řekla ti přece, že tu zemřeš, že ano?“
„Nerozumím vám.“
„Nebo snad ne? Ha ha ha. Je prohnaná a nikdo z nás nad Ní nemůže zvítězit. A i když pracuješ
pro Její zájmy, žádné výhody ti to nepřinese. Zemřeš. A tvoje dítě také. Tak je to zapsané v knize Osudu a
ani Ona to nezmění. Mohla by, ale neudělá to.“
„Zešílel jste snad? Nemám dítě.“
„Ale čekáš ho. A k tvé otázce: Ano, zešílel jsem. Je to už šest set let, co jsem šílený. Celou tu
dobu mě pronásledovala jako noční můra. Kamkoliv jsem se hnul, doprovázela mě Její podobizna. Viděl
jsem Jí ve všem. V odrazu vodní hladiny, v zrcadlech, v plamenech ohně. Ve svých snech. Zešílel jsem z
Ní!“
„Nečekám dítě.“
„Cože?! Tak si na to posvítíme.“
Matné světlo. Muž dívající se na dívku. Dívka se vyhýbá pohledu do očí.
„Pixie! Ty pitomej anglickej skřete! Ta holka má červené vlasy!“
„Jsem z Irska, pane. Myslím, že červená je zvláštní barva pro vlasy, to ano, ale…“
„Čarodějka, která se mi má postavit, má světlé vlasy a modré oči!“
„Ehm. To jste neřekl.“
„Samozřejmě, že jsem ti to řekl! Jenže jenom pětkrát, ty zatracenej sklerotickej šotku! Příště ti to
budu říkat ve verších! Co teď s ní budu dělat?“
Tma. Ticho. Zima.
Uplynul první měsíc od doby, kdy slečna Mici přijela na hrad Überstein. Nyní, v jediné místnosti
domu svého hostitele prosté astrálních stop, přemýšlela o tempu svého života od doby, kdy zemřela její
matka. Po té strašné události opustila Janov a procestovala celou Evropu, a dostala se i za kontinent. Moc
ráda vzpomínala na pyramidy v Egyptě, Stonehenge v Anglii nebo na procházku Aténami. Proč se hnala
takovou rychlostí? Nikde nezůstala déle než dva týdny, avšak většinou strávila na jednom místě pouze tři
dny. Jakoby hledala cosi, o čem zároveň věděla, že to nemůže mít. Cosi dokonalého.
Když před čtyřmi měsíci dostala dopis o nemoci jediného přeživšího syna burgundského vévody,
prince Rollanda, okamžitě spěchala do sídla Kildare na pomoc. Byla tam už kdysi, v pěti letech svého
života. Byla to její první vzpomínka a moc ráda si ji připomínala. Zamilovala se tam do moře. A když
se po dvanácti letech vrátila, zamilovala se znovu. Princ Rolland, udatný křižák, schopný politik, zábavný muž, ale také nenapravitelný romantik, ji naprosto učaroval, ačkoliv přes kouzla tu byla ona. Nyní
vzpomínala na jeho hřívu vlasů po ramena černých jako uhel, na jeho zelenohnědé oči, které jí ze všeho
nejvíc připomínaly dvě zvadlé slunečnice plující po oceánu jedu, na jemné rysy v obličeji, které ho jediné
odlišovaly od portrétu, který viděla jako první.
A pak ta věc s Ní. Mici se často proklínala, že navštívila Černý les a že četla Rollandův vojenský
deník, ale ona byla tenkrát prostě zvědavá. A tak se postupně dostávala k podivnému případu šíleného
čaroděje, kterého spaluje nekonečná touha po moci. Touha stát se Bohem. Ale teď už věděla o dost nejasnostech v tomto příběhu. Proč se jí nepokusil MegisGron zabít, jak jí to slíbila Ona, když byl tady a věděl, že ona je tu také? Proč se o to nepostarají andělé nebo jiné mocné entity? Byla pravdivá MegisGronova slova v rozhovoru s Bertou? Odpověď už byla jasná: Bestie jí prostě lhala. Jen jí vydírala, aby měla někoho, kdo se MegisGronovi postaví. Proč Jí ale na tom tolik záleželo?
36
www.mfantasy.org
POVÍDKY
„Hledal jsem tě,“ přerušil náhle silný mužský hlas léčitelčino přemýšlení. Marlick von Überstein přistihl
slečnu Mici, jak zadumaně sedí v křesle a prohlíží si zakřivenou šavli. „Nečekal jsem, že tě najdu zrovna
tady,“ pokračoval, „moc lidí nemá rádo mou ‚sbírku‘.“
„Právě proto tu jsem,“ odpověděla Mici a detailně si prohlížela šavli. „Arabský skimitar, moc hezké,“ řekla, vstala a zavěsila zbraň zpět na hřeb ve zdi. Pak vzala jinou zbraň z vedlejšího hřebu. „Africký
katar, vnoříš do těla nepřítele, stiskneš, zakroutíš, nůž se roztrojí a rozpárá vnitřnosti. Bolestivé.“ Marlick
trochu zbledl, neboť Mici funkci kataru náležitě předváděla přímo před ním. Když skončila, vrátila katar
opět na hřeb. „A tady je klasický křižácký obouruční meč,“ pronesla a už chtěla asi opět předvádět, jak se
s takovou věcí zachází, ale Marlick ji včas zastavil.
„Vidím, že se ve zbraních vyznáš.“
„Ano. Ale mám raději diskrétnější zbraně,“ řekla a vytáhla svou dýku.
„Odkud toho tolik víš?“ zeptal se Marlick.
„Je to moje ‚záliba,‘“ odpověděla.
„Záliba?“ opakoval Marlick a tvářil se, jako by to slovo slyšel poprvé.
„Jsem léčitelka. Bylinky, svěcená voda, magie. To je moje řemeslo. Léčím lidi a vydělávám si
tak. Studuji léčitelské knihy a používám je. Nebo vyháním zlé duchy. Ale nikdy jsem nikoho nezabila.
Proto ‚záliba,‘“ dokončila svůj výklad a poprvé od své návštěvy se poprvé podívala Marlickovi přímo do
očí. Sledovala zelené kočičí oči zářící z bledé tváře jako dva smaragdy. Jedno z nejjednodušších kouzel
je uhranutí a Mici věděla, jak rád ho Marlick používá. Teď si ale užívala jeho překvapení. „Něco jsi mi
chtěl?“ zeptala se nakonec.
„Co?“ odpověděl Marlick, duchem ještě nepřítomen.
„Říkal jsi, že jsi mě hledal,“ připomněla mu léčitelka.
„A, ano,“ Marlick se vrátil, „Všiml jsem si, že z Kildare sis neodvezla jen tisíc zlaťáků.“ Na
chvíli se odmlčel a Mici s napětím očekávala pokračovaní. Že by si Marlick všiml, že je těhotná? „No
prostě. Všiml jsem si, že čekáš dítě.“ Mici ta odpověď šokovala asi právě proto, že jí čekala. Marlick, ten
sobecký závistivý Marlick, si všiml, že léčitelka čeká dítě dříve než její služebná Anastázie? Tomu prostě
nemohla uvěřit. „Tam v hradě, tedy poprvé, jsem si uvědomil, že bych neměl riskovat tvoje zdraví,“ koktal ze sebe, což Mici ještě více napínalo, „a teď nemůžu riskovat také zdraví tvého dítěte.“
„Tohle bych od tebe nečekala,“ vzpamatovala se konečně Mici.
„Jo,“ přitakal Marlick, „chovám se děsně. A ty jsi mě zatím poznala jen z té horší stránky, ale
když jsem byl s Bertou…“ odmlčel se, jakmile řekl její jméno. „Když jsem byl s Bertou, byl jsem lepší.
Věř mi.“
„Víš, měla bych ti něco o Bertě říct. Ona tě milovala. Celou svou bytostí tě milovala.“
„I já jí miloval. Chtěl jsem si ji vzít a mít s ní dceru.. Počkej. Jak ty o tom víš?“
„Slyšel jsi někdy o astrálních stopách?“ zeptala se Mici, i když nečekala kladnou odpověď.
„Ano. Magické scény, které se zachytávají v místnostech. Jasnovidci je mohou spatřit,“ odpověděl
překvapivě celkem přesně Marlick.
„V Avignonu jsem měla sen, ve kterém mě navštívila má matka. Darovala mi tu schopnost. Vím
o tvém vztahu s Bertou, protože je ona svou magií otiskla do tohohle domu. Jen sem nikdy nevstoupila,
proto tu jsem nejraději,“ vysvětlovala Mici, „Berta se rozhodla ty duchy vyhnat sama a tak šla do hradu.
A tam jí pravděpodobně nezabili duchové, ale…“
„Ale kdo?“ přerušil ji samozřejmě Marlick.
„MegisGron,“ zašeptala v odpověď.
„Kdo to je?“ zněla další logická otázka.
„Nevěděla jsem jestli ti to mám říct, protože jsem nevěděla na jaké jsi straně,“ začala trochu
krkolomně Mici. Proboha, vždyť to neví ani teď. Jenže to neví ani o sobě. „Když jsem v Kildare léčila
Rollanda, musela jsem navštívit tamního léčitele Archibalda. Mluvil zmateně, ale vyrozuměla jsem, že je
arcimág a řekl mi sousloví Mysticismus MegisGron. Pak jsem četla Rollandův deník a na jeho deskách bylo to slovo znovu. Mysticismus MegisGron. Rozhodla jsem se, že se na to zeptám Archibalda, ale když jsem dorazila na místo, tak na mě čekal přízrak. Možná jsi o Ní slyšel. Říká se Jí Bestie.“
37
www.mfantasy.org
POVÍDKY
„Vládce nad smrtí a nad osudem? Myslel jsem, že jsou to povídačky, ale když to říkáš ty,“ prohodil Marlick, který si zatím neuvědomoval vážnost situace.
„Přesně tak. Řekla mi, že MegisGron je šílený kouzelník, který v Nebi studoval Knihu Stvoření,
ale toužil po moci. Když ho prokoukli a vrátili na zem, je posedlý svou touhou stát se Bohem. K tomu
potřebuje sochu, kterou Rolland přivezl ze Svaté země. Přivezla jsem ji sem, protože jsem si myslela, že
právě tady bude v bezpečí, ale když Johan řekl, že Jí viděl zde, došlo mi, že tu musí být i MegisGron.
Věděl, že mám namířeno sem. Věděl, že mám sochu. A ví, že se mu postavím.“
„Co přesně se stane, získá-li tu Knihu?“ zeptal se Marlick. Bylo zajímavé sledovat, jak se obě
postavy vzájemně šokovaly.
„Vrátí se v čase na Počátek Věků,“ odpověděla Mici, „a stane se Bohem. Šíleným Bohem.“ Pak se
zase na chvíli odmlčela. „A pokud jde o mě.. Mám tu zemřít i s dítětem, tak si s tím nelam hlavu,“ dodala
velice chladně léčitelka.
„Kolik se tam toho ještě vejde?“ zeptal se nakonec Marlick a pohlédl na dýku, kterou Mici stále
držela v pravé ruce.
„Hrad už je skoro čistý, zvládli jsme to přece jen rychle. Myslím, že těch pár duchů ještě zvládne,“
odpověděla Mici a pohlédla na svého hostitele.
„Možná bychom to měli dokončit právě teď,“ navrhl a po souhlasném odkývnutí slečny Mici
opustil místnost se svou sbírkou zbraní.
Léčitelka vstoupila opět do hlavní síně Überstainského hradu. Nikde už nečíhalo žádné nebezpečí v podobě elementálních stvoření nebo přízraků nejpodivnějších zjevů. Asi nejvíce ji vyděsil duch s
červenou koňskou hlavou, modrýma očima a ženským tělem, kterého halily křiklavě zelené vlasy. Teď si
ale nevěděla rady. Všechny místnosti, které Mici navštívila, už nezachytily žádnou astrální stopu. A ona
věděla, že jak Berta, tak MegisGron je zanechávají po sobě automaticky. Kam tedy zmizeli z hlavní síně?
„Marlicku, vedou ze síně nějaké tajné chodby?“ zeptala se po chvíli přemýšlení.
„Myslím, že ne,“ odpověděl, ale po chvíli dodal: „I když je možné, že ano.“
„Zajímavá odpověď,“ pronesla ironicky Mici.
„Do nejvyšší věže Übersteinu je zakázaný vstup. Myslím, že opravdový vchod bude tajný a je
celkem možné, že je právě tady,“ vysvětloval Marlick.
„Proč se tam nesmí?“ ptala se léčitelka.
„Protože ta věž se dotýká Nebes. Říká se jí Babylónská. A víš přece co se stalo s Babylónskou
věží.“
„Pyšný člověk vystavěl věž, kterou se chtěl dostat do Nebes, neboť cítil, že pro něj není nic
nemožné. Bůh však, když viděl jeho počínání, vyslal blesk a věž zničil, aby si člověk uvědomil, že on
nemůže se stát Bohem a aby se člověk nestal příliš pyšným,“ převyprávěla Mici příběh ze Starého zákona, „musíme ho tam dostat,“ dodala ještě, když si uvědomila podobnost svého problému s biblickým
příběhem.
„Ale dle pověsti se hrad zřítí, pokud smrtelník vstoupí do Babylónské věže,“ varoval jí Marlick.
„Raději budu riskovat hrad než svět,“ odpověděla slečna Mici.
„Hraješ si na hrdinu?“ zeptal se vyčítavě Marlick, „proč tu vlastně jsi? Proč jsi už dávno neodjela
za tím svým Rollandem? Víš dokonce, že tu zemřeš, tak proč tu zatraceně zůstáváš?“ pokračoval v kladení otázek dost nepříjemným tónem.
„Protože jsem to slíbila, Marlicku, proto.“ Odsekla Mici. „A navíc. Je to osud.“
„Osud?“ Pokračoval nechápavě Marlick. „Copak ty věříš na osud? Co je to za život, když nemáš
možnost volby?“ Hlas se mu třásl vztekem.
„Já měla možnost volby.“ Zněla léčitelčina odpověď. „Zvolila jsem, co jsem považovala za nejlepší. Proto jsem přijala tvojí nabídku. Vůbec mi na tobě nezáleželo, ale byla to prostě nejlepší možnost.“
Dokončila Mici rozhořčeně svojí řeč o podívala se na Marlicka. Ten však mlčel. Když ani po pár
minutách nehodlal pokračovat v jejich rozhovoru, rozhodla se Mici raději k činu.
„Prozkoumám krb. To bývá jistota.“
38
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Jakmile se přiblížila ke krbu, viděla další astrální stopu. MegisGron opravdu zmizel s Bertou v chodbě za
krbem. Problém byl v tom, že jemu stačilo k otevření jen obyčejné gesto. Nebo – přesněji řečeno – myšlenka. Léčitelka však takovou moc neměla, a tak jí nezbylo než hledat mechanismus, který by jí dovolil
následovat šíleného čaroděje do Babylónské věže. Naštěstí stačilo jen otočit Cadaceem v erbu a stěna za
krbem náhle zmizela. Rychle vstoupila do chodby a zapálila louč. K jejímu údivu jí Marlick následoval.
„Ty jdeš taky?“ zeptala se ho nevěřícně.
„Jo,“ odpověděl a jen se ušklíbl, „chci vědět, jestli jí doopravdy zabil a ty už se přece nevrátíš,
abys mi to řekla.“
Mici však s překvapením zjistila, že chodba míří dolů. „Proč to?“ zeptala se nechápavě Marlicka.
„Možná proto,“ uvažoval Marlick, „aby sis nemyslela, že to je cesta do Babylónské věže. Možná
musíme projít sklepením, abychom tam našli schodiště nahoru.“
Léčitelka se s tím vysvětlením spokojila a opatrně postupovala studenou chodbou. Zanedlouho
dorazili do chladného rozlehlého sklepení, které zřejmě sloužilo jako mučírna. Podivná změť dřeva, želez
a lidských kostí, většinou zakrvácená, zanechávala léčitelce chladný pocit a občas pomýšlela, jaká smrt
asi čekala ty, kteří se dostali až sem. Zápach z mrtvol byl všude, přestože byly vraždy spáchány již dávno.
Mici se zahleděla na vodní hladinu v rohu tajné mučírny. „Proč zase tohle?“ zeptala se Marlicka a
namířila loučí k vodě.
„Myslím, že je to odpadní stoka,“ odpověděl hostitel. Slečna Mici vykročila dopředu vědoma si
toho, co asi uvidí.
„Kam to jdeme, pane?“
„Nejsem tvůj pán, kdy už to konečně pochopíš?“
„Tak kdo jste?“
„Nemám jméno.“
„Tak jak vám mám tedy říkat?“
„Říkej mi třeba Bůh. Cha cha.“
„Vaše šílenost a rouhání mě uráží.“
„Fajn, taky už tě začínám mít plné zuby. Podívej se sem.“
Křik.
„Nic nevidím. Jsem slepá! Bože, proč jste to udělal?“
„Vidíš, že ti to jde. Ha, ha, ha. Alespoň se nakrmím.
Křik. Škrábání. Děs. Křik. Smích. Sání. Ticho. Smích.
„Nechť nadejde poslední bitva. Ha ha ha.“
Šplouchání.
„Máš štěstí, Marlicku, že jsi tohle neviděl,“ řekla Mici, jakmile se vzpamatovala ze scény, kterou
právě viděla, „nechtěj po mně, abych ti říkala detaily,“ pokračovala a odplivla si na hliněnou zem, „máš
svou odpověď. Zabil ji a to dost ošklivě.“
„Svině,“ odvětil Marlick.
„No. Teď se můžeš vrátit.“
„To ani náhodou,“ zamítl Marlick okamžitě léčitelčin návrh, „nenechám tě samotnou, už jen z
principu, že jsem člověk,“ pronesl ušlechtile a do jisté míry naštvaně, „navíc – dva jsou více než jeden.“
Marlick se zadíval na matnou plochu odpadní stoky. V jeho mysli se mísil vztek s nenávistí vůči
veškeré magii. Nebýt ní, nikdy by se tyto události nestaly. Ale ony se staly a teď je tedy čas ukončit život
šíleného čaroděje a pomstít mou Bertu, pomyslel si. Jakoby v odpověď mu přišlo náhlé čeření dosud klidné hladiny. S děsem pohlédl do tváře slečně Mici, ale ta jev sledovala pozorovala s ledovým klidem. Ona
věděla, že se ještě setkají.
Stále pozoroval vodu. Tušil že by bylo možná lepší utéct, ale neudělal to. Nejen z hrdosti a pýchy, nejen ze zvědavosti, ale již jen kvůli tomu, že byl člověk.
39
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Najednou se z vody v dálce vynořilo tělo. Pomalu se zvedlo a vznášelo se nad hladinou. Marlick zpozoroval, že tělo by mohlo patřit dítěti. Jak se tělo blížilo k nim, rozpoznával další znaky. Smočené černé
vlasy halily bledý obličej skloněný k zemi. Díky léčitelčině louči rozeznal černý kabátec. Podobný nosíval mistr Jürgens, který prohlašoval, že stejný nosíval Hermes Trismegistos. Tělo se přiblížilo až k nim.
Nyní pozvedla bytost svou tvář a Marlickovi se naskytl pohled na rozkládající se obličej. Místy se v tváři
objevily zelené flíčky plísně, jinde byla odhalená lebka. Celkově však byl obličej bledý až bílý a tam, kde
by měly být oči nebo nos, byla temnota.
„Marlicku von Überstain,“ začala Mici stále bez jakékoliv známky nějakého pocitu, „představuji
ti vládce nad smrtí a nad osudem. Před sebou právě vidíš noční můru všech čarodějů, kouzelníků a mágů.
Toto je proklatě prohnaná...“
„Bestie,“ doplnil Marlick a v tu chvíli zazářily dva rudé plamínky místo bestiiných očí, „rád se s
vámi setkávám.“
„Potěšení je na mé straně,“ promluvila neurčitým chraplavým hlasem, „věř mi, čaroději.“ Marlickovi přeběhl z toho hlasu mráz po zádech.
„Proč se mě nepokusil zabít, jak jsi slíbila?“ zeptala se náhle a nečekaně Mici, hned jak ty dva
představila.
„Spí,“ odpověděla stejně bleskově Bestie, „zabil Bertu a spí. Musí spát.“
„Jsem tu už měsíc,“ oponovala Mici.
„Musí spát dlouho,“ dostala další odpověď, „velmi dlouho. Ale mám dojem, že se brzy vzbudí.
Musíte si pospíšit,“ na chvíli zmlkla a mučírnu zaplavilo husté a děsivé ticho. Léčitelka zamyšleně hleděla na přízrak, Marlick zase vyděšeně zíral na Mici a Bestie si přísně prohlížela dvojici lidí, před kterými
stála. „Jsi moc slabá,“ řekla nakonec a zvedla svou levou oslizlou hnátu zpod černého kabátce a namířila
dlani proti léčitelce. Mezi kostnatými hnědými prsty zajiskřilo pár červených blesků. Tlaková vlna z hnáty srazila Mici na hliněnou zem.
„Co to děláš?“ vykřikl Marlick, když pomáhal léčitelce vstát.
„Malé vylepšení,“ ušklíbla se Bestie a pak nastalo znovu to hrobové ticho.
Léčitelčiny oči se pomalu měnily na mnohem výraznější barvu. Jasně modrá se roztahovala po
celém povrchu očí, až je nakonec zcela pokryla a oči začaly svítit jasně modrým světlem. Navíc se Mici
usmívala a šklebila, což u ní bylo více než nezvyklé. „Musíme jít,“ dodala po chvíli ticha a její oči už
zářily více než Bestiiny. Odhodila louč a rozběhla se k nejbližšímu východu z mučírny. „Pospěš si,“ volala na Marlicka.
„Sbohem,“ rozloučil se Marlick s Bestií a snažil se doběhnout léčitelku. Ještě štěstí, že teď vyzařovala to modré světlo, jinak by ji ve změti podzemních chodeb už dávno ztratil. Když ji konečně dostihl,
stála uprostřed chodby a stále se záhadně usmívala, jako by se božsky bavila.
„Tudy,“ řekla a ukázala na stěnu.
„Tam je zeď,“ upozornil Marlick na zřejmý fakt, že člověk zdí neprojde.
„No a?“ ušklíbla se ještě více Mici. S planoucíma sytě modrýma očima naháněla už téměř stejný strach jako Bestie. Pak udělala rukama gesto, jako by rozhrnovala závěs a kameny ze stěny se náhle
posunuly o kus dál, „teď jen vzhůru k Nebesům!“ dodala a dívala se do nového průchodu, za kterým se
skrývalo točité schodiště. Vkročila dovnitř a rychle pospíchala po schodech nahoru. Marlick se s ní snažil
udržet krok, ale léčitelka byla patrně pod vlivem nějaké zrychlovací magie.
Jak stoupali víš a víš, vzduch začal řídnout a dýchalo se s obtížemi. Marlick se už vyčerpáním
jenom plazil. Když konečně dorazil na plošinu Babylónské věže, spatřil Mici majestátně stát poblíž cimbuří. Byl to zvláštní pohled. Slečna Mici vybavená magickýma modrýma očima, stále zahalená ve světle
modrých šatech, čekala s očekáváním, za ní byla stále modrá obloha, a vítr vlál jejími světlými vlasy.
„Jsme tu brzy,“ konstatovala Mici a konečně zvážněla, „připravíme si půdu,“ dodala a vytáhla
svou dýku, kterou začala kreslit stejný kříž jako poprvé před hradem, „Atei!“ pronesla, míříc dýkou k
nebi. Nad ní se objevila koule zářivě bílého světla. „IAO!“ Koule se snášela k zemi společně s hrotem dýky a zanechávala za sebou světelnou linii. „Malkut!“ Čára procházela celým léčitelčiným tělem. „Ve Geburah! Ve Gedulah!“ Kříž pulsoval magickou energií, a když skládala ruce v kříž na své
hrudi při slovech: „Le Olam, Amen!“, světlo se rozprostřelo na všechny strany.
40
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Otočila se k východu a nakreslila dýkou pentagram. Pěticípá hvězda zůstala ve vzduchu a léčitelka jí
probodla. „Jehova,“ vykřikla při tom. V tu chvíli pohltily pentagram modré plameny a v úrovni jejího
pasu se objevila vrstva namodralého plynu, který vyplňoval čtvrtkruh od Mici k pentagramu. Pak, stále s
napřaženou dýkou, se otočila k jihu a namalovala další pentakl. „Adonaj!“ zvolala při probodávání. Nyní
hořel zas modrým plamenem a před léčitelkou zůstal půlkruh modré látky. Obrátila se na západ, nakreslila třetí pentagram a vykřikla „Ehéjeh!“ Tři čtvrtě kruhu již bylo zaplněno a i třetí pentagram plál modrým
ohněm. Nakonec se otočila k severu a namalovala poslední pentagram, který vzplál při zvolání „Ahgúla!“
Nyní obklopoval Mici kruh modrého plynu a čtyři modře plápolající pentakly.
Rozpřáhla ruce, zvedla svou tvář k nebi a pronášela silným hlasem: „Přede mnou nechť se zjeví
Rafael!“ V tom okamžiku se před ní skutečně objevila podivná éterická bytost s plynným obrysem těla
obklopená fialovou aurou. „Za mnou nechť se zjeví Gabriel!“ Modrá postava v oranžové auře se zjevila za léčitelkou. „Po mé pravici nechť se zjeví Michael!“ Vpravo se ukázala červená entita se zelenou
aurou. „Po mé levici nechť se zjeví Uriel!“ Nalevo se objevila zelená postava obklopená rudohnědou září.
„Kolem mne hoří pentagram!“ Na obvodě kruhu modrého plynu se objevily červené hořící pentagramy.
„Nade mnou Otec!“ Nad její hlavou se rozhořel hexagram. „Pode mnou Matka!“ Stejný hexagram nyní
sálal kolem chodidel slečny Mici. „V mém nitru věčný plamen.“ Kříž v jejím těle vzplanul bílým plamenem.
„Co teď?“ zeptal se Marlick, když viděl, že Mici skončila se svým rituálem.
„Budeme čekat na boha,“ odpověděla a do úst se jí vrátil opět ten šibalský úšklebek. Ze své brašny
vyndala zlatou sochu Mohameda a postavila jí před sebe.
Nemuseli čekat dlouho. Na druhé straně plošiny věže zmizelo pár kamenů a z vytvořeného otvoru
vzlétla do vzduchu postava zahalená v černém plášti a kápi.
„Dobré jitro přeji všem,“ zívl čaroděj, jakmile se kameny vrátily do původního stavu a on klesl
k zemi. Z kápě mu vyčuhovaly dlouhé černé vlasy a z obličeje odhalil jen jedno hnědozelené oko a kus
tmavých rtů. Pohlédl na sochu a řekl: „Vidím, že to nebudeme muset zdržovat. Dej mi sochu a můžeš jít.“
„Takhle by to nešlo, MegisGrone,“ odporovala Mici, „když ti dám sochu, nesplním svůj slib a
zemřu ‚strašnou a děsivou‘ smrtí. Budeš si ji muset vybojovat.“
„Jak chceš. Ale víš, že tu stejně zemřeš?“ Zeptal se čaroděj.
„Ano vím. To už jsi jednou říkal,“ podotkla Mici, „počítám s tím. A doufám, že ty tu zemřeš
také.“
„Uvidíme,“ ušklíbl se MegisGron, „taky vidím, že jsi vybavená,“ podotkl při pohledu na zářící
oči a magický kruh, „dáreček od tetičky Bestie? No, taky bych se měl asi předvést,“ dodal a shodil plášť
i s kápí. Nyní byl čaroděj oděn v šarlatově rudé tunice, po které se vlnily havraní vlasy jako hadi. Tvář
měl narudlou a plnou jizev, nos rovný a obě oči se mu náhle zaplnily temnotou. Navíc se šíleně šklebil,
což jen umocňovalo jeho ďábelský vzhled. „Když tedy chceš bojovat, budiž. Uvidíme, jestli tě tvůj kruh
ochrání před slunečním ohněm,“ řekl a pozvedl svou pravou ruku, která začala vyzařovat stále sílící
nepříjemné ostré světlo.
„Marlicku, vstup do kruhu!“ zavelela Mici. Marlick rychle vstoupil do kruhu i přes nemalý strach
z hořících pentagramů. „Noční clona,“ zašeptala léčitelka a z levé ruky jí proudil temně modrý plyn, který
se roztáhl po celém magickém kruhu a utvořil tak bublinu, do které neproniklo čarodějovo světlo.
„Vida,“ usmál se MegisGron, „jsi první člověk, který se ubránil slunečnímu ohni. Škoda, že tu
zemřeš. Podíváme se, jak se popereš s mými miláčky,“ čaroděj se odmlčel, ale za okamžik zvýšil hlas a
zvolal: „Ve jméně Jehova Cabaot, jehož světlo a oheň je jiskra všeho živoucího, vzývám vás, salamandři,
duchové ohně! Volám vás do boje!“ MegisGron vydechl mohutný plamen ohně, který se na kamenech
roztříštil na pět menších plamenů. Salamandři se vzpřímili a snažili se proniknout do magického kruhu.
„V posvátném a božském jméně Elohim Cabaot, z jehož vod se zrodili všichni tvorové, vyzývám vás, undiny, jež jste strážkyněmi vody a ledu, braňte nás proti ohni!“ Tentokrát z levice slečny Mici
tryskala voda a na kamenech se měnila na undiny. Pět se jich postavilo proti pěti salamandrům a začal boj plný sykotu a páry. Salamandři uhasínali a undiny se vypařovaly.
41
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Mezitím MegisGron tentokrát potichu pronášel: „V božském a posvátném jménu Adonaj ha Arec, jenž je
solí Země, vzývám gnóma, aby mi sloužil.“ Před MegisGronem stanul malý trpaslík splácaný z hlíny a
kamenů a vyčkával příkazů. „Přines sochu,“ řekl suše čaroděj.
„Sloužím,“ odpověděl gnóm a vydal se na cestu do magického kruhu nezpozorován nikým jiným
než čarodějem. Pomalu se proplížil kolem bitvy a podlezl pod hořícími pentagramy. Socha stála v jednom
cípu hexagramu. Trpaslík se zahrabal do kamenů a protuneloval se k soše. Marlick si ho však nakonec
všiml a skočil po soše. Začali se s gnómem přetahovat, ale i přes trpaslíkovu velikost, byli stejně silní.
MegisGron vyndal z pláště skleněnou láhev, otevřel jí a z láhve vylétla pixie. „Pomoz tomu trpaslíkovi,“ přikázal jí stroze MegisGron.
„Jak si přejete, pane,“ odpověděla, ale když pohlédla na bitvu mezi salamandry a undinami, znejistěla.
„Dělej,“ okřikl jí čaroděj.
V tu chvíli vyrazila a propletla se mezi elementály a pentagramy, až přistála na hlavě gnóma. „Hepčíííí,“
ozvalo se a z její tváře se začal uvolňovat purpurový prach. Marlick zívl, pustil sochu a usnul. „Sladké
sny,“ dodala pixie a popoháněla gnóma k tomu, aby opustil i s sochou zamořené místo.
Marlickovo chrápání vyrušilo Mici z dirigování undin a obrátila svůj modrý pohled k pixii a
trpaslíku. Mávla rukou a vzniklý vítr odnášel fialový prach i s pixií mimo kruh. Tentokrát upadl do spánku gnóm. Socha zůstala na okraji magického kruhu a pixie se ohlédla za svým pánem. MegisGron však
ovládal své salamandry a pixii nevěnoval pozornost. Mici už věděla, že stačí málo a bude mít vyhráno.
Namířila svou dýkou na MegisGrona a chystala se pronášet další zaklínadlo.
Na plošinu věže však náhle vyskočil bílý vlk.
„Theorine!“ vykřikla Mici, „co tu děláš?“
„Přišel se podívat,“ ozval se Bestiin hlas.
„Nemůže tu být,“ oponovala Mici.
„Neboj se, umí se o sebe postarat.“
MegisGron však využil příležitosti léčitelčiny nepozornosti a pomocí rukou vyslal do kruhu
vzduchovou vlnu. Mici spadla na kameny vedle cimbuří, upustila dýku a její magický kruh se zmenšil
a ochabl. Čaroděj rychle popadl sochu a zavřel pixii zpět do láhve. Pozorně si prohlížel sochu. „Tohle
není Mohamedova podobizna,“ vykřikl, „ale funkce je stejná,“ dodal, když sochu obrátil vzhůru nohama a na podstavci spatřil sedmicípou hvězdu a kolem ní symboly sedmi planet. Věděl přesně co dělat.
Nastavil planetární okruhy a poté položil sochu před sebe. Na oblohu se přihnala šedivá bouřková mračna
„V božském a posvátném jménu Šadaj el Chaje, jehož slovo je dech všeho živoucího,“ vyřvával na celé
Bavorské Alpy a z nebe se ozvalo několik mohutných hromů.
Mici se pokusila zvednout, ale byla příliš slabá. Natáhla pravou ruku pro svou dýku.
„V božském a posvátném jménu Jehova Cabaot, jehož oheň a světlo se jiskrou všeho živoucího,“
pokračoval. V okolí hradu vzplálo pár stromů a mraky zrudly.
Léčitelka se už prsty dotýkala dýky, už stačil jen kousíček.
„V božském a posvátném jménu Elohim Cabaot, z jehož vod se zrodili všichni tvorové,“ opět
vykřikl. Spustil se obrovský liják.
Slečna Mici držela dýku pevně ve své pravici. Už chtěla vykonat své konečné kouzlo, ale nemohla. ‚Nedělej to‘ ozvalo se jí náhle v mysli. Proč ne? Zeptala se v duchu sama sebe. ‚Musí to tak být.‘ Tak
proč jsi mě jsem poslala? ‚Nikdo jiný si ten osud nezaslouží. Jen já se Jí mohu stát,‘ řekl hlas v její mysli
a Mici si přečetla svou poslední astrální stopu.
…často mění osud, který jsem jim připravil a já sám je nedokáži zastavit. Pomoz mi, Hermovo
dcero, jen ty se Jí můžeš stát. Staň se mou paní a trestej ty, co mění osud. …Ty jediná z nich jsi právě
teď…
42
www.mfantasy.org
POVÍDKY
„V božském a posvátném jménu Adonaj ha Arec, jenž stvořil člověka jako sůl země,“ pokračoval MegisGron ve svém zaříkávání. Hrad a země kolem se roztřásly.
Ale to tu zemřu jen tak, pomyslela si Mici, pro nic za nic. To ne. Podívala se k rudé obloze svým
magickým zrakem a spatřila, že hrad se nachází uprostřed průhledné bubliny, která se pomalu zmenšovala.
„Zaříkávám vás archandělé Rafaeli, Michaeli, Gabrieli a Urieli, andělé Chasane, Arale, Taliahade
a Forlaku,“
Mici opět zamířila dýkou na MegisGrona, který se zabýval prací na soše. Bublina se zmenšila a
její obvod tvořila již jen Babylónská věž.
„Zapřísahávám vás králové Paraldo, Džine, Nekso a Gobe, princové Arieli, Serafe, Tarsisi a Cherube, pomozte mi vrátit se v čase!“ zvolal čaroděj. Bublina už obklopovala jenom jeho a sochu. Oblékl si
plášť s lahví nasadil kápi a vstoupil do bubliny, která se právě přestala zmenšovat.
„Králi Paraldo a princi Arieli, nařizuji nižším duchům svou vůli!“ zvolala z posledních sil slečna
Mici a z hrotu dýky vylétl šedivý větrný vír. „Na něj,“ zavelela Mici a ukázala na čaroděje dýkou.
„Ssssloužžžžímme,“ ozvalo se z víru a sylfové se posouvali až k MegisGronovi a obklopili bublinu. Bylo však již pozdě. MegisGron, i se sochou, a dokonce i s vírem, zmizel.
Mici ležela u cimbuří a Marlick kousek od schodiště. Theorin nejspíš zmizel stejně nepozorovaně,
jako se objevil. Mici brzy došlo proč. Ačkoliv náznaky apokalypsy pomalu mizely, věž se začala řítit k
zemi. To ne, pomyslela si Mici. Ale co mohla dělat?
„Bestie!“ zařvala, „pomoz mi!“ Nic se nestalo. Jen sílil rachot a Mici cítila, jak blízko smrti je.
Nesmí zemřít. Musí porodit dítě, musí tu po sobě něco nechat. Jinak na ní Rolland zapomene. A Marlick.
Bylo v něm mnohem víc odvahy než by kdy čekala. Takový člověk si nezaslouží smrt. „Bestie!“ zařvala
znovu. Nevěděla co by mohla čekat, ale doufala, že se nakonec smiluje. Hermova dcera. „Dítě musí žít!“
vykřikla, „Pomoz mi!“ Věděla, že musí být nějaký způsob. Věděla, že ji slyší. „Nech mě žít dokud neporodím,“ zařvala znovu, „nech žít Marlicka, prosím!“ plakala, „Lauro!“ Nevěděla, proč to řekla. Ale řekla
to a bylo to patrně právě to slovo, které tak usilovně hledala. Netušila, že Ona to jméno také již dlouho
hledala. Pár let. Pár set let. Světle modrá barva v ten okamžik zahltila celý širý svět.
Vstoupila do Svatyně a Světlo Jí opět očistilo od vší špíny světa. Nyní byl Její obličej celistvý a plameny
v očích opět bílý jako sníh, stejně jako v době Jejího stvoření. Pohlédla na svého pána stojícího uprostřed
svého vegetačního ráje. „Pane osudu!“ zavolala na zelený ostrůvek.
Pán osudu se ohlédl. „Co se děje, děvče?“ zeptal se po chvíli.
„Vy přece víte, co se děje, Pane osudu,“ začala svou řeč, „ta žena zná mé jméno! Mé pravé jméno! Chci jí
nechat žít. Chci abyste změnil její osud.
„Osud se nedá změnit,“ odvětil Pán Osudu. Dost Ji zaskočil, neboť právě popřel funkci obou dvou.
„Tak co teda děláme?“ zeptala se nakonec.
„Ty strašíš kouzelníky a bráníš jim snadnému dosahování jejich cílů. Musí mít nějaký strach. Já se v tomto ohledu starám o lidi.“
„Nevěřím vám. V astrální knihovně bylo něco jiného, Aegine.“
„Co to povídáš?“ zeptal se udivený Pán Osudu.
„Je to vaše jméno, že ano? Jméno, kterým vám říkali na Věčnosti. Aeginos. První gór, který zemřel. První, který mluvil s Pánem Absolutna. Tvůrce Klenotu. To jste vy, Pane Osudu.
„Nikdo mi tak neřekl už...“ odmlčel se. Bylo to opravdu velice dlouho, co ho někdo oslovil tím jménem.
„A jak má být mně? Neslyšela jsem své jméno dva tisíce let. Vím, že Věčnost byla dávno, mnohem dřív,
ale je to stejné! A v astrálních knihovnách je zapsáno, že právě vy máte právo měnit osud. Prosím. Řekl
jste pomáhej těm, kteří budou pomáhat tobě. Ona jediná mi pomáhala. Nezaslouží si takový osud,“ naříkala.
„Dobrá, uvidím, co se dá dělat. Pokusím se promluvit s Pánem Absolutna, ale nic neslibuji,“ řekl a díval se na Ni, jak spokojeně odchází.
43
www.mfantasy.org
POVÍDKY
„Chci být křižákem!“ řekl asi desetiletý chlapec s vlasy černými jako uhel, „jako ty, otče.“ Chlapec za
sebou táhnul obrovský obouruční meč.
„Křižák je vrah, Filipe,“ odpověděl mu patrně jeho otec, „tvá matka by si určitě nepřála, aby se s
tebe stal vrah,“ dodal a zahleděl se na moře. Seděl na bílé terase uprostřed parku. Místo, kde se před jedenácti lety dvořil své čarokrásné krásce.
„Rollande,“ ozval se postarší muž, „neměl by ses tím trápit. Život jde dál.“
„Nikoliv, otče,“ odpověděl Rolland, „život se zastavil. Nebo umírá.“
„Kdo byla má matka?“ zeptal se malý Filip a narušil tak chvilkové ticho.
„Budeš to chtít slyšet pořád dokola, co?“ řekl Rolland a trochu se pousmál, „tvá matka byla nejkrásnější,
nejvzdělanější a nejodvážnější žena, kterou jsem kdy poznal. A že jsem jich poznal spoustu. Léčila lidi,
Filipe. Nebýt jí, nebyl bych tu ani já, ani ty. Určitě by si nepřála, abys šel na křížovou výpravu a riskoval
svůj život.“
„Doufejme, že nebude další křížová výprava,“ dodal starý Filip, vévoda burgundský, „nestaneš se křižákem, Filipe. Budeš vládnout této zemi jako nyní já s tvým otcem.“
…v mém nitru věčný plamen,“ pronesla asi desetiletá holčička s dlouhými zlatými vlasy.
„Jde ti to výborně Sofie, tvá matka by z tebe měla radost.“
„Děkuji ti, strýčku Marlicku,“ odpověděla dívka. Stála na vrcholku velkého kopce a rozhlížela se po zelených pláních. V ruce držela dýku s vyrytým latinským textem Ad Mici. „Chtěla bych být jako má matka.
Být mocná čarodějka!“ zasnila se Sofie.
„Tvá matka nebyla čarodějka,“ odpověděl jí Marlick, „byla léčitelka. To je mnohem vznešenější než jakékoliv čáry a magie. Nebýt magie byla bys teď se svou matkou i otcem.“
„Tak proč se učím magii?“ zeptala se malá Sofie.
„Musíš se umět bránit,“ odpověděl stroze Marlick, „Bůh ví, kdy se objeví další MegisGron,“ procedil
mezi zuby.
Konec
Dodatek:
Konečně dorazil na místo. Nekonečnou písečnou poušť narušovala jen jediná oáza, před kterou se právě
objevil. Podíval se na oblohu. Nebeskou mapu, kterou tak dobře znal, doplňovalo deset dalších jasně zářících hvězd. „Prvohvězdy!“ pronesl užasle. Zrak mu spočinul na té, co zářila nejjasněji. „Kether!“ užasl
znovu, „pro tohle jsem chtěl žít!“ Ze svého pláště vyndal skleněnou láhev. „Užívej si se mnou tohoto
okamžiku, La-hooh-whou-wall-Elo,“ řekl a otevřel láhev. Pixie se užasle podívala na svého pána. Ten si
sedl na zem a opřel se o palmu. Pobídl pixii, aby si mu sedla na rameno a dívenka hned uposlechla.
„Nevěděla jsem, že si pamatujete mé jméno,“ podivila se pixie.
„Já nezapomínám, La-hooh-whou-wall-Elo,“ odpověděl, „jen tvé jméno je příliš dlouhé na to, aby se dalo
normálně používat. Tady mohu. Čas se zatím nerozběhl,“ dodal a podíval se znovu na oblohu. Tentokrát
vyhledal sedm planet, které znal velice dobře. Ani jedna se nehnula ani o píď.
„Proč jste Jí stvořil?“ zeptala se pixie, „vždyť kdyby jste to neudělal, mohl být navždycky klid. Mohl jste
to změnit.“
„Ne, nemohl,“ odpověděl a trochu se pousmál, „ten stařec na Konci Věků řekl: ‚Vezmi zbraň. Dej jí
tomu, komu patří. Nemůžeš to zkazit. Osud se nedá změnit.‘ Tam jsem to konečně pochopil. Všichni se
snažíme něčeho dosáhnout nebo něčemu zabránit. Ale všichni jsme jen loutkami v rukou Pána Absolutna.
Udělal jsem, co jsem měl v této božské hře. Za odměnu jsem tady,“ řekl a na chvíli se odmlčel. Nakonec
však pokračoval: „Vidíš támhletu hvězdu? Tu nejjasnější. To je Kether. První stvořená hvězda. Kolem
ní obíhá planeta. Je bílá jako sníh a nazývá se Věčnost. Odtamtud pocházejí naše duše. Žijí tam górové,
první smrtelní tvorové. Ale za pár okamžiků to vše zmizí,“ dokončil svou řeč.
44
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Pak čekal. Velice dlouho čekal se svou pixií na rameni, ale nakonec se dočkal. Kether zmizel a
ostatní prvohvězdy zeslábly. Na noční obloze se objevilo sedm světel, které se pomalu zvětšovaly. Rudé,
modré, purpurové, oranžové, bílé, zelené a žluté světlo sestupovalo k Zemi. Když byla nad mužem s pixií,
bylo jasné, že jsou to meteority a patrně dopadly daleko za nimi.
„Nádhera,“ pronesla uchvácená pixie, „to bylo nádherné!“
„Moc se neraduj,“ poškádlil jí, „to bylo sedm původních dobrých a zlých věcí. Kusy rozbitého Klenotu,“
vysvětlil, „to byly ty drahokamy, které měl ten stařec v ruce.
A pak nastal okamžik, na který tak toužebně čekal, pro který žil. Vyndal ze svého pláště hašišovou dýmku, zapálil, párkrát pobafal a pohlédl na jedenáctou prvohvězdu. Na pouštním horizontu se objevil kotouč
tmavě oranžového žhnoucího ohně. Nastal Počátek Věků. Historicky první východ Slunce.
45
www.mfantasy.org
POVÍDKY
OLW KURNOL
Napsal: Aldarix
Lidská mysl ráda zkoumá nové věci. Občas se jí tato vlastnost šeredně nevyplácí.
Lesem se mihnul stín, za ním další a další. Přibývalo jich, plazili se z děr v zemi, ze starých, pověstmi
opředených stromů a z hlubokých černých jeskyní. Les potemněl a ztichl, ptáci ve stromech přestali zpívat, a zdálo se, že ani vítr se neopovažuje narušit vyděšené ticho. Zvířata to cítila, hluboko ve svých myslích věděla, že se v lese cosi objevilo. Několik ptáků vzlétlo s vyděšeným pískáním a spustili tak menší
déšť hnědého listí, kterého na stromech s blížící se zimou přibývalo. List dopadl na zem a šlápla na něj
nehmotná noha, která po Teonském povrchu už neměla nikdy chodit. Noha něčeho, co už nemělo nikdy
spatřit světlo světa, něčeho co se zformovalo ze stínů. Prostor okolo té věci byl zakryt pláštěm nenávisti a
strachu, lesní porost vadnul a drobnější zvířata umírala v ošklivých křečích.
„Svoboda,“ řekla věc a vydala se k okraji lesa.
***
Proti obloze se nad jedním z mnoha šibeničních vrchů rýsovala silueta muže, kopajícího lopatou do země.
Bylo vidět, že podobnou práci už dělá dlouho, jeho pohyby byly stereotypní a navyklé na tuto práci.
Vedle něj leželo tělo zločince odsouzeného za kruté a bezcitné vraždy. Mrtvola byla obvázána šedivým
rouchem, které se při pohřbech používalo; toto však postrádalo svaté symboly, bylo by to jejich znesvěcení, použít je na někom takovém.
Zdálo se, že hrobník spěchá, určitě chtěl být před západem slunce doma. Bylo mu nepříjemné stát na
lysém kopci u okraje Pustiny a nechávat si ničit své staré klouby mrazivým vichrem. Ani nevnímal čas,
ale když skončil, uvědomil si, že slunce je těsně nad obzorem a utápí se v červeni, jakoby krvácelo na
okolní krajinu.
„Tak kamaráde, postýlku jsem ti připravil,“ prohlásil hrobník a chytnul mrtvolu za kotníky, aby ji šoupnul
do hrobu.
Nebožtík se zničehonic pohnul a pak se posadil. Bylo vidět, jak se tápavé ruce snaží vymotat z pohřebního rubáše. Hrobník vyděšeně couval od probouzejícího se těla. Teskný zpěv se začal ozývat i z okolních
hrobů a hlína na nich se začala převalovat, jak se něco pokoušelo dostat ven. Hrobník tam fascinovaně
stál, neschopen pohybu, nohy mu vypověděly službu a on jen zíral jak se poloshnilé a kostlivé ruce noří
ze země…
***
Medor stál naproti zrcadlu a snažil se upravit své neposedné vlasy tak, aby si mohl dovolit předstoupit
před univerzitní radu. Byl to pohublý blonďatý mladík s pihovatým obličejem, nyní staženým strachem.
Uvědomoval si, že jeho osud se bude odvíjet od následujících dvou hodin. Když byl spokojen, vyšel ze
dveří a vydal se k soudní síni. Po levé i pravé ruce mu šel dobře ozbrojený strážný. Doprovodili jej až
dovnitř a pak se postavili ke dveřím, aby zabránili jeho případnému pokusu o útěk.
Stál na jakémsi podiu a z vrchu na něj shlíželo dvanáct zachmuřených členů univerzitní rady. Jediným světlem v místnosti byl masivní lustr visící přímo nad ním. Tíha ticha, které v místnosti bylo na něj
dolehlo více, než kdyby na něj křičeli.
„Posaďte se,“ řekla žena-rádkyně s hákovitým nosem a pokynula mu ke křeslu stojícímu uprostřed místnosti.
Ačkoliv se mu kolena třásla a v krku měl knedlík, posadil se a upřel oči na radu. Pokoušel se o
neprůstřelný výraz, aby si dodal sebevědomí.
„Jste obviněn z činů proti lidskosti,“ říkala žena s hákovitým nosem, „z maření příkazů univer
zitní rady a vloupání do zapečetěné části knihovny. Dále pak z odcizení většího obnosu peněz za pomoci magie, zranění tří strážných a z pokusu o útěk z věznice. Chcete něco dodat?“
46
www.mfantasy.org
POVÍDKY
„Mrzí mě to, a kdybych jen tušil, kam to vše dojde, neudělal bych to,“ řekl a snažil se, aby to znělo přesvědčivě.
„Tak vás to mrzí?“ Zachechtal se hubený muž sedící nalevo od něj. „Jen mrzí? Víte vy co jste způsobil?
Vy jste probudil tu věc! To vy jste zapříčinil ztrátu kontaktu s několika periferními vesničkami, vy jste je
nepřímo zabil!“
Na tohle neměl Medor co říci, díval se do země a po tváři mu tekla slza.
„Kvůli vám se po okolí procházejí naši mrtvý a ohrožují nás! To vy jste to probudil a pak ještě snažil
ututlat!“ zařvala žena s hákovitým nosem a praštila pěstí do malého stolku, který měla před sebou.
Medor zdvihl zarudlý obličej a podíval se na ni. „Netušil jsem, kam až to zajde,“ vzlykal, „opravdu jsem
neměl v úmyslu někomu u-ublížit, jen jsem chtěl v-vědět c-co to je…“ ke konci už plakal.
„Tvé slzy nelitují tvé oběti -i když nechtěné- ale tebe Medore. Ty jsi věděl, že do zapečetěné knihovny je
vstup zakázán, ale přesto jsi do ní vstoupil. Věděl jsi, že kniha je dílem dávných temných umění, přesto
jsi ji studoval. Věděl si, že použití těchto exorcismů je přísně zakázáno, přesto jsi je použil. Podle mě jsi
vinen,“ řekl muž, co se před chvílí smál a sklonil hlavu. Všichni ostatní rádci to udělali také-uznali jeho
vinu…
***
„Pane! Mám zprávu!“ křičel běžec a utíkal k veliteli předsunutých vojenských sil Imodijského císařství.
Generál byl urostlý muž, zjizvený, ale svým způsobem velmi pohledný. Krátké hnědé vlasy, oči téže barvy, silná brada s neholeným strništěm a přemýšlivý pohled vytvářeli úctyhodnou kombinaci i bez povšimnutí jeho výzbroje-na míru kovaného meče a kroužkové zbroje upravené trpasličími řemeslníky tak, aby
byla velmi lehká a zároveň velmi pevná.
Převzal zprávu, odstranil pečeť a četl. Byly to špatné zprávy, měli se stáhnout do jakéhosi malého hradiště nacházejícího se tři dny cesty na východ. Nemrtví se tam prý stahují a bylo by dobré vědět, jak se to
vyvine.
„Děkuji ti,“ podal běžci list zpět, „řekni mužstvu, ať se připraví k přesunu.“
„Ano pane,“ zasalutoval muž, ale neměl se k odchodu, „mám ještě jednu zprávu, od vaší ženy.“
„Ano? Povídej…“ řekl velitel a v jeho očích bylo vidět strach.
„Dítě se narodilo v pořádku, pojmenovala jej po vás-Volkan. Je to silný chlapec a zcela zdravý, podle
nějakého koriontského muže prokazuje magický talent a to velmi silný- nechává okolo sebe levitovat
drobné předměty, jen tak, pro pobavení..“
Strach z velitelových očí zmizel a nahradila jej úleva, chlapec zdědil silné magické nadání po dědečkovi
z matčiny strany-občas to přeskočí generaci. „A co dál?“
„Říkala, že na sebe máte dát pozor a zbytečně chlapy nehnat. Je nedočkavá vašeho příchodu a připravuje
oslavu.“
„Děkuji ti,“ řekl Volkan zasněně a poslal podřízeného pryč. Za necelé dva lorémy mu končila služba a
on se měl vrátit do sídelního města, ke své milované rodině. A nyní, když věděl, že má zdravého syna se
domů opravdu velmi těšil.
***
Nehmotný stín stál na jednom z mála kopců v okolí a sledoval jak se nemrtví dostávají do vesnice. I z té
dálky k němu doléhal vyděšený křik farmářů a jejich dětí.
Vesničané se opevnili v jedné z největších budov a z prvního patra házeli po mrtvolách kameny, židle
a všemožné další těžké předměty. Několik jich vlastnilo luk a stříleli do nepřirozených bestií šípy, to se
však ukazovalo jako neúčinné. Kolem hlavních dveří byla nashromážděná obrovská masa bručících a vrčících těl snažících se dostat dovnitř. Po chvíli se ozvalo křupnutí a dveře se prolomily.
Nemrtví vnikly dovnitř a byli přivítáni vyděšeným vřískotem vesničanů.
Stín pomalu vyblednul a pak jej odvál vítr. Tam kde stál, byl porost povadlý a jakoby spálený.
47
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Medora vedli zpět do jeho cely, kde měl vyčkat do vyrčení trestu. Byl zpocený, špatně se mu dýchalo a
měl mžiky před očima, hryzalo jej svědomí a výčitky pomalu pohlcovali jeho mysl. Když zavřel oči, viděl
ten stín, tu věc co vypustil ven, jakoby ji měl vypálenou pod víčky.
***
Volkanovi muži pochodovali přes klidný a relativně tichý les, jediný rozruch tam činili oni, smáli se,
zpívali a žertovali. Volkan jel v čele konvoje na koni a vedle něj jel jeho pobočník Dorah, rozprávěli o
událostech, které se děli. Zdálo se, že se zničehonic začali objevovat v jedné provincii nemrtví a všelijaké
další běsy. Pustiny znovu lidem dokazují, kdo má navrch. Ovšem Dorah o něčem takovém pochyboval.
Byl to obyčejný muž, s plnovousem a přátelskýma, modrýma očima; v jeho povaze bylo o všem filosofovat.
„Musí to mít i jinou příčinu, než je občasný útok tvorů z Pustin. Ta oblast je přece proti nim dobře chráněná a zničehonic ‚bum‘ - máme tu hrozbu. Myslím, že to je trochu jinak, proč by do oblasti posílali sedm
paladinů, kdyby to nebylo vážné?! Řád světla něco tají, to mi můžete věřit pane.“
„Psst,“ syknul Volkan a kývnul ke třetímu muži jedoucímu několik metrů napřed, „je to inkvizitor, Řád
ho poslal s námi.“
„Jak to víte?“
„Všiml jsem si toho přívěšku co nosí-ovšem oficielně je tu proto, aby předal nějakou zprávu v hradišti.
Já si myslím, že na nás má dát pozor a popravdě, jsem rád, že někoho takového poslali s námi,“ šeptal
velitel.
„No, snad máte prav-Pozor!“ utnul v půlce slova pobočník. Z křoví vyběhlo něco malého, špinavého a
mířilo to přímo k nim.
„Nestřílejte!“ křičel Volkan. Všiml si, že je to jen malá holčička, než k nim doběhla, zhroutila se vyčerpáním.
Velitel přikázal, aby ji vzali sebou.
***
Medor hořce plakal, už byl na cele dva dny a jeho svědomí jej stále znovu a znovu obviňovalo. Strážný,
co mu dával jídlo řekl, že situace vypadá špatně, nemrtvých přibývalo a lidští osadníci se ztráceli jen tak
v lesích, aby z nich vyšli za soumraku toporným krokem postrádajícím vůli. Nemohl nic dělat, jen sedět a
čekat na rozhodnutí rady. Doufal, že to bude smrt, měl pocit, že to jediné by mohlo vše odčinit. Nevěděl,
jak strašlivě se mýlí…
***
Holčička dostala horečku, těsně předtím než dorazili na hradiště. Všude se rozléhalo ticho, narušované jen
pravidelným sekáním dvou seker-to muži připravovali dřevo na večer.
Volkan obhlédl na několika místech poničenou, kruhovou palisádu, chránící několik domů za ní. Hradiště tu stálo už dlouho, bylo však vidět, že bylo několikrát přestavěno a jinak upraveno. V nynější podobě
byly uvnitř dvě velké budovy ze dřeva, s kamennými základy-první sloužila jako sídlo, místo pro důležité
osoby a zároveň poslední bašta případných obránců. Druhá budova byla ubytovnou a zbrojnicí zároveň,
zbylé místo v hradišti zabírali provizorní plachty a dvě polní kuchyně. Ticho tam bylo jen proto, že většina mužů byla nyní v nedaleké vesnici a připravovala obyvatelstvo na nadcházející noc.
48
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Medor stále seděl ve své cele a díval se na protější stěnu. Jeho mysl byla otupená neměnným prostředím a
proto uvítala vyrušení. Vešel strážný a podal mu řetěz. „Dej si pouta na zápěstí. Ano tak, a teď poď blíž,“
řekl voják a připevnil mu na ruce velký zámek. Medor využil příležitosti a vytáhl strážnému dýku a odběhl do rohu cely.
„Odhoď to! Slyšíš?! Odhoď to, nebo tě zastřelíme,“ řval a ukazoval na muže s kuší, který stál ve dveřích.
Medor se začal šíleně smát „Ano! Chci to!“ a s tím s dýku zabořil do břicha, těsně nad pupek. Strážní
se k němu rozeběhli a snažili se jej zachránit, měli jej předvést před univerzitní radu živého. Avšak bylo
jisté, že Medora už nic nezachrání, poslední co strážný z jeho úst slyšel znělo takto: „J-je mi t-to líto, ddoopravdy…“
Ovšem, s jeho tělem se pak začalo dít něco velmi podivného.
***
V soudním sále univerzity seděla celá rada.
„Myslím si, že v kobce vytrpěl dost. Propustíme jej, prý je vyděšený a velmi jej hryže svědomí,“ říkala
žena s hákovitým nosem.
„Ano souhlasím, Medor si vytrpěl dost. Necháme jej dělat nějakou jednodušší práci zde na univerzitě,
třeba třízení knih nebo poklízení učeben,“ pokýval hlavo její kolega.
„Ale každopádně ho ještě trochu podusíme,“ pokračovala žena, „musí si uvědomit, že provedl byť neúmyslně něco strašného. A taky na něj sešleme Dernoldovo zaklínadlo, aby se to neopako-“
Do místnosti vběhl uřícený strážný a ztěžka ze sebe vyhrknul „V-vážená rado. Medor právě spáchal sebevraždu, měli by jste se na to jít podívat.“
Nikdo se na nic neptal, viděli hrůzu v očích strážného a bylo jim jasné, že není tak vyděšený jen kvůli
Medorovi.
***
„Odneste to,“ krčila svůj hákovitý nos rádkyně Iljona. Před ní na zemi leželo to, co zbylo z Medora. Trochu cynicky si pomyslela, že toho nebylo mnoho.
„Co to bylo?“ zeptal se jeden ze strážných a sledoval své druhy jak odklízejí zbytky těla.
„To nevíme,“ zamumlala rada unisimo.
***
Pomalu a nenápadně se na Volkana sápala nervozita. Velitel hradiště, který se mu představil jako Romuk
tvrdil, že se jeho muži měli už dávno vrátit. Pohlédl k obzoru a sledoval pomalu klesající slunce, drápy
stále delších a delších stínů se jakoby stahovali k hradišti s každou minutou.
„Pane,“ zašeptal strážný který k němu přišel tak tiše, že jej ani nezaregistroval.
„Hmm?“
„Ta holčička, je to s ní špatné, měl by jste tam jít.“
Volkan si povzdechl a sešel po schodech dolů z hradeb. Tohle bude opravdu dlouhá noc a pokud to půjde
tak dobře jako doposud, pomyslel si ironicky, možná by bylo lepší… Zahnal chmurnou myšlenku a vydal
se k jednomu z domů.
***
Medor se rozhlížel po zvláštní šedivé krajině, která se rozléhala všude okolo něj. Viděl univerzitu
i město okolo ní, ale zdálo se, že vše vybledlo a zestárlo. Univerzita byla stará a poničená, okna vymlácené a většině budov chyběla střecha. Jakoby zdálky k němu doléhal vítr, který nesl pochmurný dunivý
zvuk. Rozeběhl se na universitní náměstí, které vždy bylo místem klidu a odpočinku jak pro studenty, tak pro učitele. Okolo něj se rozléhal pěkný parčík.
Nyní to tak nevypadalo.
Stromy byly bez listí, jejich zčernalá kůra se loupala a byla roznášena větrem po okolí.
Mozaika, která zdobila zem, byla vylámaná a mísila se s troskami budovy. Dunění zesílilo.
49
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Imodijský generál stál nad postýlkou malé holčičky a snažil se nezvracet. Všude okolo se linul strašlivý
puch výkalů, které znečišťovali postel dívky. Byla na ní přivázaná prostěradly a házela s sebou tak, že jen
díky prostěradlům nespadla na zem.
Romuk, stojící kousek od něj, se naklonil a šeptem mu sdělil co se stalo.
„Nevíme co s ní je, začala prý na všechny prskat, a plivat. Jeden z mužů jí za to dal facku. Vrhla se na něj
a div, že ho neuškrtila.“
„Neuškrtila?“ podivil se také šeptem Volkan a poodstoupil od postele.
„Ano pane, nevíme jak je to možné, ale ta malá málem zabila holejma rukama chlapa. Když to
viděli ostatní, přivázali ji k té posteli, nechci ji dávat do díry, ale jestli to takhle půjde dál…“ odpověděl
mu smutným hlasem. Výrazem díra se označoval druh žaláře používaného na tomto hradišti. I dospělí
chlapy udělali téměř cokoliv, aby se jí vyhnuli.
„Zatím ji tu nechte, řekněte někomu ať ji omývá vodou a dává na ni pozor. Je tu nějaká hospodyně?“
„Ne, jen moji a vaši muži pane. Z vesnice dosud nikdo nepřišel.“
„Já vím.“
***
Rádkyně Iljona se procházela na večerním vzduchu v universitním parku a snažila si pročistit hlavu. Naprosto nechápala co se děje, a navíc měla výčitky kvůli Medorovi. Neměla na něj při prvním slyšení tak křičet, možná by ještě žil, kdyby nebyla tak horkokrevná. S jejími dlouhými světlými vlasy povíval
studený vítr, kterým se jakoby nesl smutný zpěv. Rádkyně se zastavila a poslouchala. Všude okolo bylo
ticho, jen občas, jakoby náhodou zaslechla ve větru šepot. Měla zvláštní, nepopsatelný pocit, jak tam stála
na zdobené mozaice uprostřed malého parčíku. Ačkoliv byla teple oblečena, mrazilo ji až v morku kostí a
u úst se jí tvořila pára.
***
Medor viděl jak na náměstíčko s mozaikou přišla nějaká žena. Viděl ji jen mlhavě a v obrysech,
jakoby byla jen duch. Zastavila se a zdálo se že něčemu naslouchá. Medor se k ní přiblížil a dotkl se jí.
Jeho ruka prošla skrz její tělo a on cítil krásné teplo, které z ní vyzařovalo. Bral si je k sobě, sobecky a
neuváženě. Žena se zapotácela a upadla na zem, on i přesto pokračoval a vysál z ní veškerou energii. Měl
pocit, že svět okolo něj je barevnější, a že i okolí se změnilo. Nebylo tak poničené a pochmurné.
„Á, Medore,“ ozval se za ním chladný hlas.
Vyděšeně se otočil a zíral na to, co vysvobodil z útrob smrti. Stín se k němu přiblížil a promlouval chladným a temným hlasem.
„Vidím, že si zvykáš na nový způsob existence. Ten život, který jsi z ní vysál, z tebe za chvíli
vyprchá a ty se přiblížíš zpět k hranici. Nikdy nenajdeš klid-budeš odsouzen k takovéto existenci navěky.“
„Co jsi to se mnou udělal? A proč?“
„Nejde o to co jsem udělal nebo ne, ale o to co udělám.“
***
Volkan stál před jedním z pokojů, který se nacházel v sídelní budově a nesměle zaklepal. Chvíli
bylo ticho a pak se dveře otevřeli a odhalily siluetu majitele pokoje.
„Co si přejete pane?“ otázal se vyrovnaný hlasem muž ve dveřích .
„Mohu dále?“
„Jistě,“ řekl a ustoupil Volkanovi z cesty.
Pokoj byl velmi skrovně zařízený, na stole byla hromádka papírů, kterou osvětloval trojramenný svícen.
Vrhal na všechno v pokoji strašidelné a tajemné světlo.
Muž zavřel dveře a dal Volkanovi židli. Sám se posadil bokem ke stolu, ze kterého vytáhnul láhev vína a po chvíli rabušení i dvě skleničky. Obě naplnil a jednu z nich podal Volkanovi.
„Takže, co ode mne potřebujete?“ zeptal se muž a napil se vína.
Generál se zadíval na skleničku a chvíli se zdálo, že neví jak začít. „Vím, že jste inkvizitor, a myslím si, že vím proč tu jste,“ řekl nakonec.
50
www.mfantasy.org
POVÍDKY
„A kvůli čemu tu podle vás jsem?“ zašeptal muž, kterému bylo jasné, že jakékoliv zapírání nemá smysl.
Volkan se ošil a odkašlal si, byl z toho muže skutečně nervózní, vždyť o inkvizitorech se vyprávějí různé
věci. Nakonec se odhodlal a pověděl mu to. Ani nevěděl proč, ale šeptal také.
„No, to je zřejmé…Máte nás chránit, nebo ne?“
Inkvizitor se pousmál a odložil víno na stůl. „V podstatě ano, ale nyní, už je pozdě a já mám nějakou práci,“ konstatoval klidně a pokynul směrem ke dveřím.
„Aha, dobře,“ zakašlal Volkan, vstal a vrátil skleničku s nedopitým vínem. Bylo mu jasné, že mu inkvizitor neřekl celou pravdu.
***
V zešeřelé místnosti stál jen jeden muž, ostatní se vydali na stráž , nebo šli spát. Celými kasárnami
se rozléhalo ticho, které bylo narušené jen jediným zvukem-ten vycházel z oné zešeřelé místnosti.
Romuk vyděšeně sledoval malou holčičku, která se svíjela na posteli a vykřikovala věci, při kterých by zčervenala i šlapka. Nejhorší bylo, že nevěděl jak jí pomoci. Mohl se jen dívat jak trpí. Do spoře
osvětleného pokoje vešel Volkan a kývnul na něj.
Vyšli ven do studené noci. V dálce slyšeli vlky a u úst se jim tvořila pára.
„Pane, ta holčička,“ začal Romuk, ale byl přerušen Volkanem.
„To, počká. Pošlete někoho ať nenápadně sleduje toho může co přijel s námi. Toho v té tmavě
modré kápi.“
„Smím se zeptat proč?
„Ano, to smíte. Podle mě je to inkvizitor, je na něm však něco divného, podle mě něco tají.“
„Inkvizitor? Ale pane…“
„Je to rozkaz kapitáne,“ okřikl jej nesmlouvavě generál, „a berte jej jako velmi důležitý.“
***
Romuk se vrátil do místnosti s holčičkou a generál se vydal ke svému pokoji v sídelní budově. Byl
unavený a chtělo se mu spát, sotva co ze sebe shodil oblečení a zbroj ulehl na postel a za pár okamžiků
usnul jako nemluvně.
Mezitím venku, generálův pobočník Dorah držel hlídku na palisádě. Hradiště nyní vypadalo
zvláštně, všude bylo ticho a tma narušovaná jen světlem ze dvou budov a z několika táborových ohňů.
Obloha byla překrásně jasná a oba měsíce vysely nad krajinou a jakoby znuděně pozorovali všechno lidské snažení. Jejich záře a mdlé, avšak překrásné světlo hvězd, ozařovalo krajinu; krajinu, která nyní byla
nositelkou obrovského břemene. Ač Dorah nic neviděl a neslyšel, cítil z okolních lesů jakousi úzkost a
závan tajemna. Kdyby byl opravdu vnímavý věděl by, že kraj okolo strašlivě trpí, že trpí přítomností zla,
které se pohybovalo po okolí. Zla, které se blížilo k hradišti.
***
Merteš Kožina se procházel nočním Oberonem a shledával, že město je v noci stejně úchvatné
jako ve dne. Čekala jej noční porada na jedné z místních universit a on se snažil si alespoň trochu vyčistit hlavu. Nikdy by o sobě netvrdil, že je pohledný, měl delší světlé vlasy, hnědé oči, na jeho nose bylo
vidět, že už byl několikrát zlomený a přes celý obličej se mu táhla ošklivá jizva-vzpomínka na setkání
s několika tvory z Pustin. Pokud jste opominuli tyto věci, nebyl jeho obličej ničím zvláštní, snad jen silně
vystouplými lícními kostmi a vysokým čelem. Když se pohyboval, dělal to s jistou tichou elegancí, která
předznamenávala, že napadnout ho by mohlo být velmi, opravdu velmi hloupé.
51
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Místnost, ve které se universitní rada postupně scházela ke schůzi, byla bohatě zdobená kruhového tvaru.
Ke středu se snižovala až vznikl jakýsi prostor, který byl určen řečníkovi. Stupňovitě od něj byli v kruzích
lavice a stoly pro posluchače, které byli pravidelně protkány rozestupy a uličkami. Osvětlení bylo nádherné, staral se o něj obrovský křišťálový lustr, zavěšený na stropě zdobeném nádhernými malbami, zobrazujícími všemožné legendární tvory od bohů po draky.
O hodinu později už tam byli všichni, kdo byli přizváni. Zástupci inkvizičního aparátu Řádu světla, mezi kterými byl i pan Kožina, několik čarodějů z Koriontu a místní universitní rada. Její představený
se právě postavil a sjednával si klid. Byl to postarší plešatý muž s tvrdým a nesmlouvavým výrazem.
V pravé ruce měl vycházkovou hůl s kýčovitou stříbrnou hlavicí zdobenou do podoby dračí hlavy. Vysoký, oděn v tmavě zeleném rouchu zdobeném zlatem vzbuzoval úctu.
„Vítám vás zde a jsem neobyčejně potěšen, že jste přijeli tak rychle na naši výzvu. Měl bych se
představit, jsem Valkož Reziam, rektor zdejší university. Jak jistě víte, jeden z našich studentů se před
nějakou dobou dostal k opravdu starým knihám a našel v nich opravdu nebezpečná kouzla. Podle všeho
se mu podařilo osvobodit nějakou nesmírně silnou bytost, s neuvěřitelnými schopnostmi,“ říkal a vstoupil
do prostoru vyhrazeného řečníkům.
Odmlčel se a rozhlédl po posluchačích.
„Stojíme před velkým problémem, jinak bychom se neopovažovali vás obtěžovat. Informovali
jsme Řád světla,“ pokynul směrem ke skupině tří inkvizitorů, „a ten vyslal do oblasti několik paladinů a
kněží. Generál Volkan Orodius je se svými jednotkami na místě a snaží se udržet situaci pod kontrolou.
Předávám slovo panu Kožinovi, pro věc pověřenému inkvizitorovi.“
Merteš vstal a došel doprostřed, Reziam ustoupil ke kraji a díval se na nějaké papíry, které mu
podal jeden ze členů universitní rady.
„Děkuji vám,“ poklonil se směrem k rektorovi a pak se otočil k posluchačům, „Jsem Merteš
Kožina a byl jsem Řádem pověřen jednat jeho jménem v této záležitosti. Do oblasti jsme poslali specielně vycvičené muže, kteří budou v oblasti dohlížet. Mohu vás ujistit, že jednotka generála Volkana danou
situaci zvládne, poslali jsme s nimi někoho na jejich ochranu-už by o něm měli vědět.“
Jeden z Korionťanů se postavil a došel k Mertešovi. Měl dlouhý černý vous, sahající téměř k jeho pasu.
Vlasy měl ostříhané velmi nakrátko, jen z jednoho pramene byl upleten masivní cop téměř tak dlouhý
jako jeho vousy. Uhladil si své béžové roucho a odkašlal si.
„My vám můžeme nabídnout podporu velkého rozsahu, převážně magickou- proto zde také jsme. Jste si opravdu jist, svým tvrzením, že Řád
světla je schopen to urovnat? Nic ve zlém, ale…“ nechal větu vyznít do ztracena. Jeho modré oči se do
Merteše vpíjeli jakoby sondovali každičkou část jeho mysli, a v jeho výrazu byla vidět obrovská odhodlanost.
„Děkuji vám za vaši štědrou nabídku, ale myslíme si, že Řád světla si s tím poradí, když má
podporu Imodijského vojska,“ odpověděl mu stručně inkvizitor. Mág se zachmuřený a zjevně pohoršený
otočil a šel zaujmout své místo. V síni to začalo šumět šepotem.
„No, myslím, že pro dnešek by to stačilo,“ prohlásil rektor a vstal ze svého místa. Začal si balit
své věci stejně jako ostatní v síni. „Další jednání proběhne zítra touto dobou, až budeme mít k dispozici
dostatek informací.“
Kožina se spokojeně usmíval, když opouštěl sál. Pak si však vzpomněl na schůzku s upírem a
úsměv se stal křečovitým a nepřítomným.
***
Venku na něj čekal. Postava zahalená v tmavé kápi, která se k němu nenápadně připojila cestou
z porady.
Když se vzdálili od rušného centra upír jej oslovil.
„Pane Merteši, chtěl bych s vámi mluvit o něčem velmi, hmm delikátním.“
Merteš se rozhlédnul po pěkně udržované ulici, lemované kamennými měšťanskými domy a když usoudil že jej nikdo jiný nesleduje odpověděl.
„Dobře, o co jde?“ a měl ruku v kapse, kde skrýval svůj nůž.
„Měli bychom jít jinam, co vy na to? Někde, kde budeme mít více soukromí. Zavedu vás na jedno klidné místo, tam se setkáte s mým nadřízeným.“
52
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Sotva co Volkan odešel, zabezpečil inkvizitor dveře a přešel ke svým zavazadlům. Zpod věcí denní potřeby vytáhnul něco zabalené v těžkém plátně, donesl to ke stolu a tam to rozbalil. Byla to kniha opatřená
skobou, která ji svírala. Inkvizitor cosi zašeptal a kniha se uvolnila, rozevřel ji zhruba uprostřed, posadil
se a potichu si pro sebe četl.
***
Temnota se plížila lesem směrem k hradišti, poháněna hladem a touho zabíjet. Jemně opalizující
obrys Medora šel vedle temného stínu, plujícím po napadaném listí.
„Medore, nyní dostaneš svou příležitost, bude však jen jedna jediná a pokud ji promarníš…“ nesla
se studeným vzduchem ledová a syčivá slova. Konec věty se ztratil v tichém zachechtání.
„Ano, můj…mistře,“ odpověděl jakoby zdálky váhavý hlas mladého čarodějnického učedníka,
toho času i ducha.
***
Romuk u holčičky usnul i přes její skřeky a nadávky. Pomalu a klidně oddechoval ponořen do
světa snů, skrytých myšlenek a tužeb.
Holčička se pomalu uklidňovala, jakoby tušila, že konec je už blízko, tak blizoučko, že nemá cenu
vzdorovat. Její mysl byla omámena stínem a otevřena jakékoliv manipulaci. Její pohled zcela zeskelněl
a ve stejnou chvíli se vzepjala v provizorních poutech. Byla prohnutá jako luk, postele se dotýkala jen
nohama a hlavou. Hluboko, v těch nevidomých očích bylo vidět děs a poznání. Věděla co se jí nevyhnutelně stane a vůbec se jí to nelíbilo. Pomalu se její svaly uvolnily a ona ležela na posteli bez hnutí. Ale
už to nebyla ona, ten nevinný pohled zmizel a nahradil jej zcela jiný, pohled plný bezmocné zloby. Pouta
se sama rozvázala a ona se podívala na svého opatrovníka, ten se právě probudil a vyděšeně se díval na
malou špinavou holku s umaštěnými vlasy.
„Chcípni,“ řekla a nebyl to hlas té malé, tento zněl jinak. Jakoby dutě, zdálky a ano, připomínal
Medorův.
Romuk ani nestihnul vytasit dýku, tak rychle zemřel. Medor se rozhlédnul po místnosti, vzal si
do rukou meč a potácivě vyšel ven. Tělo té malé se mu špatně ovládalo, ale jak řekl jeho mistr, je to jen
otázka zvyku.
***
V hradišti propuknul zmatek a to se Medorovi líbilo. Čím déle byl pod vlivem svého mistra, tím
více jej obdivoval a nyní, když mu jeho pán poskytnul tělo, byl ochoten udělat cokoliv v jeho jménu. Tak
právě činil. Prosekával si cestu vojáky, které před necelou minutou vzbudil poplach. Podle všeho se z lesa
něco vynořilo a sápalo se to na hradby. Mladý čaroděj věděl o co jde. To byl jeho mistr a neklidní mrtví,
kteří jej následují kamkoliv.
Měl jediný cíl-dostat se k bráně a otevřít ji, popřípadě napáchat co největší škody. Jelikož u vrat
bylo příliš mnoho lidí, rozhodnul se pro druhou variantu. Vydal se k sídelní budově, tam si určitě užije…
***
Merteš seděl v přítmí soukromého pokoje jednom mnoha Oberonských pohostinství. Takovéto
místnosti byly obyčejně dost velké pro šest lidí a byl v nich stůl, police, pohodlné židle, zvon na obsluhu
v přízemí a samozřejmě těžké dveře na dvojitou petlici.
Jediné světlo v místnosti vycházelo z těch několika svíček na stole, které ozařovali zdobené příbory a talíře. Vzduch byl provoněn zvláštní vůni, která uvolňovala mysl i tělo.
Kožina už začínal přemýšlet, že se jedná o ztrátu času, když někdo zaklepal. „Dále,“ hlesnul.
Dovnitř vešla upravená žena s podnosem plným jídla a pití. Postavila jej na stůl, usmála se na něj a zatrylkovala nepříjemně pištivým hlasem: „Pan Jadius se dostaví za chvíli, před chvílí přišel a něco vyřizuje s mým panem otcem.“
53
www.mfantasy.org
POVÍDKY
S tím vycupitala zase ven.
Další chvíle čekání a nakonec vstoupil ten, na kterého čekal. Hlavní předák Livéniova klanu Gabriel Jadius, všeobecně obávaná osoba a velmi specificky uvažující muž. Byl oblečen do černého kabátu, který měl
na hrudi šest zdánlivě stříbrných knoflíků, límec měl vytažený, takže mu z boku nebylo do tváře téměř
vidět. V ruce držel černou vycházkou hůl, zakončenou jak jinak než lebkou.
Jeho oči byly fialové, obličej pobledlý a vlasy dlouhé a černé jako zimní noc. Dalo by se o něm
říci že je zvláštním způsobem pohledný, oválný obličej byl symetrický s naprosto neutrálním výrazem,
který byl způsobený léty pyšné nesmrtelnosti.
Posadil se proti Mertešovi, hůl si položil na stůl a začal si pomalu rozepínat kabát, jeden knoflík za
druhým v dokonalém a děsivě přesném tempu. Pod kabátem měl černo rudý společenský oděv. Jakmile si
odložil, pohodlně se rozvalil v křesle a prohlížel si hlavici své hůlky.
„Jsem rád, že jste přijal naše pozvání pane Kožino,“ pověděl spíše hůlce než jemu a pak se na něj
zadíval. Pohled těch zvláštních očí byl opravdu nepříjemný, blesklo Mertešovi hlavou těsně před tím, než
odpověděl.
„Jinak to snad ani nešlo pane, proč ty tajnosti?“
Upírův pohled Merteše přeměřoval a odhadoval, nutil Kožinu přemýšlet, kolik toho Gabriel ví.
Co když to vědí? I přes všechna bezpečnostní opatření, které vedení inkvizice učinilo… Ne, to snad ani
nemůže být možné, nebo ano? Jeho obavy se potvrdili, když se Jadius usmál.
„Víme o projektu Olw Kurnol. Dost na to, abychom věděli o co vám jde.“
Merteš zamrkal.
„Cože?“
Upír prudce vstal a z dolního konce své hůlky nechal vyjet dlouhou čepel, která se zastavila jen
malý kousek od inkvizitorova oka.
„Nedělejte ze mě hlupáka,“ cedil mezi zuby Jadius a vpíjel se pohledem do svého „obchodního
partnera“. Kožina viděl pečlivě vyleštěnou čepel tak zblízka, že neměl zájem se s upírem hádat. Zamručel
něco na souhlas a Gabriel si, tak rychle jako předtím vstal, sedl a zasunul čepel.
„Takže, jak už jsem řekl, víme o projektu Olw Kurnol. A víme i to, čeho se právě dopouštíte.“
„Co po mě chcete?“
„Obchod, nic víc než pouhý obchod.“
„Je vám jasné že něco takového musím probrat s nadřízenými?“
„Ano, do svítání tu na vás budu čekat a pokud nepřijdete…no, raději přijďte,“ dodal zlomyslně Jadius a
tajemně se při tom usmál.
Merteš se vydal do noci a spěchal ke chrámu.
***
Stín sledoval z povzdálí své bezduché služebníky při útoku na hradiště. Vše šlo takřka podle
plánu, jen poplach se spustil moc brzy. To však vůbec nehrálo roli, byl si jit, že toto hradiště dobije. Vše
vycházelo dle plánu a když nad tím tak přemýšlel dokonce o něco lépe. Nepočítal, že se mu podaří dostat
pod svou kontrolu toho hloupoučkého mladíka, který neměl ani tušení co se děje. Ještě pár dní a bude se
moci pomstít.
***
Volkana vytrhl ze spánku zvuk zvonu, který rezonoval v jeho lebce. Jen pomalu si uvědomoval
co se děje, postupně k němu však pronikl křik a všeobecný shon, který se nesl do té doby klidnou nocí.
Pomalu vstal, vyhlédl z okna a když spatřil co se děje, okamžitě se začal oblékat. Jakmile byl hotov, vzal
si kroužkovou zbroj a meč, aby mohl čelit tomu zmatku venku.
Sotva otevřel dveře vyděšeně zacouval; za nimi stála ona malá holčička a držela v rukou meč a
na obličeji se jí rozlíval šílený výraz. Zaútočila. Byl to výpad nejen přesný a dobře naplánovaný, ale také
velmi silný. Volkan sotva vykryl a už musel čelit dalšímu útoku, tentokrát vedenému na hlavu.
Kryt, který předvedl byl přímo ukázkový a dřív než mohla holčina cokoliv udělat, přesunul se k ní tak těs
ně blízko, že ji mohl kolenem udeřit do břicha a zároveň jí svou zbraní blokovat tu její. Dívka se prohnula a měla evidentně vyražený dech, sípala, všemožně chrčela a kuckala. Volkan toho využil a levou pěstí jí praštil do obličeje.
54
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Než se vzpamatovala ležela na podlaze beze zbraně. Generál k ní popošel a ztěžka oddechoval. Vše
se událo strašlivě rychle, jednali za něj jeho instinkty a léta praxe. Nyní mu bylo líto, že jí tak ublížil.
Ovšem, jeho cit zmizel v okamžiku kdy ji slyšel promluvit. Hlas byl dutý a chraplavý, plný zloby a
nenávisti.
„Hlupáku,“ řekla ta věc a bleskově se postavila. Volkan po ní reflexivně sekl mečem, ale ťal jen vzduch.
Dívka kolem něj jakoby protančila a pak je kopla silně do zad. Byla by jej zabila, kdyby v tu chvíli do
pokoje nevešel rozespalý, ale kuší ozbrojený Dorah. Když viděl holčičku, zdvihající meč k úderu, okamžitě vypálil. Šipka našla svůj cíl v jejím břiše, dívka se prohnula a začala křičet. Na zem kanula černá
krev a Medor se potácel v křečích po pokoji byl opravdu velmi rozzlobený, ten chlap s tou kuší právě
vytáhnul toho Imodijského velitele ven, a bylo slyšet, že zabedňují dveře. Popadla jej slepá zuřivost a
začal mlátit do vší silou do dveří.
„To ji zdrží,“ slyšel hlas a následně na to druhý odpovídal; „Pojď za mnou, chci si promluvit s naším
inkvizitorským kamarádem.“
***
Inkvizitor však na svém pokoji nebyl a ani jinde v budově jej neviděli. A ke všemu se zdálo, že
bitvu o hradiště prohrávají. Byli obklíčeni ze všech stran a nepřátel neubývalo, císařských mužů však ano.
Zoufalá situace se vyhrocovala, brána začínala pomalu, ale jistě povolovat pod tupým nátlakem zvenčí.
Dřevo v ní praskalo a panty se začínali nebezpečně viklat. Volkan si to vše prohlížel a snažil se přijít na
to, jak nemrtvé pobít a zvítězit; nevšiml si malé postavy, která se plížila ze zadu směrem k němu. Medor
po něm vrhnul dýku, a byl by ošklivě zasáhnul jeho nohu, kdyby se nestalo něco zvláštního.
Dýku jakoby strhnul závan větru, změnil její směr a nechal ji zapíchnout se něškodně do země.
Volkan se otočil a s hrůzou hleděl na rozběsněného Medora v dívčím těle jak se po něm vrhá jedním velkým skokem. Reflexivně před sebe dal meč a tím pádem se skokan napíchnul jako sele na rožeň. Vytáhnul meč a bodnul znovu. Do srdce.
Někdo se zasmál, byl to inkvizitor a stál kousek od nich.
„Obávám se, že tohle ji jen zpomalí, pojďte za mnou dokud to jde.“
Volkan se rozhlédl po okolí a jakkoliv se mu to nelíbilo, jeho jedinou nadějí byl inkvizitor, kterému příliš nedůvěřoval. Podíval se na tělo a pomyslel na to, že by mu useknul hlavu. Ale to zkrátka udělat
nemohl, pořád to ještě byla dívenka a je jedno jak moc posedlá či šílená. Rozeběhl se společně s Dorahem
za inkvizitorem.
***
Uzavřeli se společně s několika zbývajícími muži v sídelní budově a začali ji zajišťovat; okenice a
dveře vyztužili prkny ze stolů a židlí.
Inkvizitor, který se představil jako Petr Zvošjina, jim posvětil zbraně; nyní stačilo jen škrábnut,
nemrtvý se zhroutí a už nevstane. Téměř hodinu trvalo, než byly všechny zbraně posvěceny a připraveny
k použití. I tento relativně krátký čas stačil nemrtvým k tomu, aby v několika místech budovu narušili ať
už rozražením oken, či přímo stěn.
Neměli jinou možnost než prorazit a doufat, že to celé přežijí.
„I v zoufalém pokusu je špetka naděje,“ zašeptal Dorah, když vybíhali ven.
***
Byla stále noc, ale i tak dostal povolení a zplnomocnění k jednání s Jadiusem ohledně projektu
Kurnol. Popravdě řečeno, moc se to Mertešovi nelíbilo, nechápal jak někdo mohl zjistit něco tak důsledně
střeženého a chráněného; vždyť celá operace spolkla obrovské množství peněz a úsilí mnoha lidí.
Vešel do místnosti s upírem a posadil se na své místo.
„Můžeme jednat.“
Gabriel se usmál a z číše se napil nějaké červené tekutiny. Něco Mertešovi říkalo, že to není víno.
55
www.mfantasy.org
POVÍDKY
„Výborně, jsem rád že jsme schopní se dohodnout. Jen tak mimochodem, ty lidi co poslali s vámi a co
čekají venku nebudete pokračovat. Stejně jako vy tu nejsem sám.“
Takže, teď jsem přišel o první výhodu, blesklo Kožinovi hlavou, a než se stačil rozkoukat, mluvil
upír dál.
„Nejde nám ani tak o projekt Olw Kurnol, nic takového nepotřebujeme. Spíše vám nabízíme jistou
nabídku. Jednalo by se o to, že bychom vám poskytli prostředky na uvedení projektu do původního stavu
výměnou za jistou službu.“
„Předpokládám správně, když si myslím, že nabídku nemůžeme odmítnout?“
„Jistěže můžete, ale pak počítejte s tím, že o projektu se dozví lidé, kteří by z něj nebyli zrovna
nadšení.“
„Chápu, pokračujte,“ rezignoval Merteš.
„Výborně,“ usmál se Jadius, „takže kde jsem to přestal…aha…ta služba. Potřebujeme jisté dítě,
které se prý narodilo ženě jednoho generála. Má jistý druh nadání, který považujeme za opravdu cenný.“
Mertešovi se udělalo lehce nevolno. Napil se vody a pak se zeptal.
„A co chcete od nás?“
„V podstatě nic, jen aby jste zařídili nepřítomnost stráží v jejím domě. Vezmeme si dítě a pak se
domluvíme na dalším postupu.“
Inkvizitor se podíval do země. Vůbec mu nebylo příjemné o něčem takovém mluvit, natož tomu
napomáhat. Ale zároveň mu bylo jasné, že je to nezbytné.
„Je to proti mému osobnímu přesvědčení, ale musím chránit inkvizici, proto souhlasím, ale pod
jednou podmínkou. Té ženě a nikomu se nic nestane. Pozměníme jí paměť tak, aby si myslela, že žádné
dítě neměla. Lidi v jejím okolí už nějak přesvědčíme o naší pravdě.“
„Dobře,“ přikývnul upír a pak se znovu usmál, „ostatně, pokud jsou mé informace správné, to
samé jste udělali tomu mladému chlapci, Medor se jmenoval?“
„Ano, je to tak, myslí si, že Olw Kurnola vyvolal pomocí nějaké knihy. Museli jsme jednat rychle,
když došlo k selhání. A on byl v tu chvíli po ruce. Jsme v tom zběhlí,“ zabručel neochotně Merteš. Připadal si jako nahý, když před ním seděl někdo, kdo toho o něm a jeho organizaci věděl tolik.
„Únos provedeme zítra večer, respektive dnes, jelikož je po půlnoci. Začneme za soumraku. Do té
doby to zařiďte.“
Merteš kývnul a vstal. Bylo mu zle, z něj samotného. Snad mi bohové odpustí…
***
Volkan si příliš nepamatoval na to, jak se dostal z hradiště. Vše se mu v paměti zobrazovalo
útržkovitě a zmateně. Sotva co vyběhli ze dveří, začalo peklo. Nemrtví se na ně nahrnuli ze všech stran,
přesto však postupovali dál. Sekal okolo sebe jako šílený, údery jeho zbraně pronikaly mrtvými těly jako
máslem a čistily cestu jemu a jeho mužům. Nevěděl jak dlouho to trvalo, ani netušil kdy to skončilo.
Jediné čím si byl jistý bylo to, že už to snad mají za sebou. Zbylo jich pět; on, Dorah a tři muži. Zbytek
zemřel, včetně inkvizitora. Ten sice zaklínal jak mohl, ale když mu něco uprostřed exorcismu utrhlo paži,
je pochopitelné, že nedomluvil.
Byli v tmavém lese a sledovali hořící hradiště, bylo jim jasné, že se musejí vydat na cestu, aby
odsud byli co nejdříve pryč. Postupně se otáčeli od obrazu zkázy a vydávali se vstříc noci. Uvědomovali
si, že je čeká boj o přežití, hon, kde budou lovná zvěř.
***
56
Merteš vydal rozkazy a šel se trochu prospat po probdělé noci. Jeho spánek nebyl tak klidný, jak by chtěl a potřeboval. Neustále jej děsily představy plačícího dítěte braného z matčina náručí, představy, ve kterých byla bohyně Igaret. Bohyně konce, smrti a klidu. Probudil se a za chvíli upadnul znovu do spánku plného výčitek svědomí. Ovšem co když to bylo něco jiného něž svědomí? Co když to byla Igaret?
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Pomalu svítalo a oni padali vyčerpáním. Boleli je snad všechny svaly a bylo vidět, že se lesním podrostem prodírají jen díky obrovskému strach, který poháněl jejich těla. Za poslední hodinu však nic neslyšeli,
ani neviděli, takže pomalu začínali doufat, že se z toho dostali.
„Už nemůžu pane, musíme si odpočnout,“ navrhnul Dorah. Volkan pouze kývnul a našel si na
zemi vhodné místo kam si hned lehl. Ostatní jej napodobili a aniž si to uvědomili, během chvíle usnuli
únavou.
Probudili se až po poledni, bylo jim zle a vše je bolelo. Přesto vstali, aby se připravili na další
cestu.
„Vy dva půjdete lovit a ty běž pro vodu,“ rozkázal Volkan a podal jednomu vojákovi měch. Pak se
posadil vedle Doraha a začal s ním tiše rozmlouvat. Oběma bylo jasné, že následující situace je kritická.
Musejí se co nejdříve vydat k nějakému lidskému osídlení a dát o sobě vědět.
„Pane, myslím si, že nás brzy budou hledat i za pomoci magie,“ přesvědčoval Dorah generála i
sebe sama. „Vždyť vy jste slavný, bohatý a vlivný; někoho takového přece nenechají jen tak ve štychu.“
Volkan kývnul a pak se zahleděl na těžké mraky, které se hnali po obloze. Doufal, že má jeho přítel pravdu. Chtěl se vrátit ke své rodině, chtěl by vidět svého syna, svou ženu a své přátele. Toužil po tom
se procházet po ulicích Oberonu a zajít si do jednoho z místních podniků na sklenku vína. To vše už snad
ani nebyla pravda, trčel v lese, bylo zataženo a věděl, že dříve nebo později se setkají s nemrtvými.
Dorah hleděl do země a přemýšlel, přemýšlel o tom jak to celé může skončit. Pokud je začnou hledat, měli by se držet v okolí hradiště; pokud ne, měli by co nejrychleji zmizet. Chtěl svou domněnku říct
nahlas, ale Volkan jej předběhnul.
„Zůstaneme do večera, pak půjdeme dál.“
***
Elena si jako žena důležitého Imodijského taktika nežila špatně, žila v překrásné vile poblíž centra Oberonu, měla dvě služebné a vlastního komorníka. Dvoupatrový dům obklopovala zahrada s jezírkem, všude se naskytovalo dostatek zákoutí pro příjemný odpočinek. Pro příjemný odpočinek, nebo pro
skrytého návštěvníka.
Prohlížela se v zrcadle, mladá žena s hnědými vlasy, přívětivou tváří vyzařující klid a lásku,
pěknou postavou, drobným nosem a milým úsměvem. Přes její oválný obličej se téměř nikdy nepřehnali chmury. Nyní tam však byly, a nebyly malé. Jednak měla strach o manžela, který se ještě nevrátil z
výpravy, jednak měla špatný pocit z toho, že celá jí přidělená osobní garda byla nahrazena nějakými dvěma muži z inkvizice, prý pro její bezpečnost. To v ní vyvolávalo neklid, když se o ni zajímala inkvizice
natolik, že považovala za vhodné jí někoho přidělit na ochranu. A to dokonce dva inkvizitory!
Otočila se od zdobeného zrcadla a přešla přes krásně vybavený pokoj k malé postýlce. V místnosti
byly modré tapiserie zobrazující nějaké motivy s mořem, osvětlovalo ji měkké světlo, to vše kvůli klidu
malého Volkana, který ležel v postýlce. Už spal a v drobné ručce držel drobnou dřevěnou hračku, kterou mu zakoupila na včerejším trhu. Láskyplně jej pohladila, když viděla klid v té malé tvářičce chmury
ji opouštěly. Lehla si na svou postel, nedaleko té dětské a za malou chvíli usnula s vědomím, že se nic
nemůže stát.
Ze stínu v zahradách se vynořily dva stíny, Gabriel a Merteš. Došli až k domu; zadní dveře byli
otevřené a uvnitř už na ně čekali dva inkvizitoři.
„Je nahoře,“ oznámil jim mladší z těch dvou.
„Služebnictvo spí,“ zachraptěl ten starší a očividně zkušenější, bylo to vidět dle množství jizev,
odkašlal si a pak pokračoval „a dlouho spát bude, daly jsem jim něco do pití.“
Kožina na ně kývnul a všichni se vydali po schodech nahoru k dětské ložnici, vedl je mladší
z obou „hlídačů“.
„Pamatujte, vezmeme dítě, uspíme matku a pak…“ šeptnul Merteš.
„Pak si vezmu dítě a vy si z tou ženou poraďte tak, jak uznáte za vhodné,“ dokončil Jadius.
57
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Malou chvilku potom co usnula ji probudily hlasy z přízemí, slyšela o čem se baví a dostala strach. Tiše
vylezla z postele, rychle si oblékla župan a vzala dítě do náručí. Pomalu vyšla na chodbu a rychle vběhla
do pracovny svého může, která byla hned naproti. Sotva co za sebou zavřela dveře vyšli zpoza rohu čtyři
muži a mířili k jejímu pokoji.
Dítě položila do velkého křesla pro hosty a pokoušela se zapálit svíčky, na podruhé se jí to podařilo. Měla talent pro magii, ale velmi slabý. Zamknula se a pak začala při slabém světle svíček hledat něco
použitelného. Místnost byla obložená dřevem, na stěnách několik zdobených map a zbraní. Na levé zdi od
dveří dominovala knihovna, naproti ní okno. Dítě bylo potichu, stále podřimovalo, klidně a bezstarostně.
Nakonec ze stěny za velkým dubovým psacím stolem sundala tenký rapír a párkrát s ním pokusně
švihla do vzduchu, pak zkusila čepel, ukázalo se, že je docela ostrá. Chtěla ke dveřím něco natlačit, ale
v tutéž chvíli se na chodbě znovu ozvali hlasy.
„Prohledejte dům,“ rozkázal někdo.
„To nebude třeba,“ odpověděl klidný hlas. V tu chvíli se pohnula klika.
„Je uvnitř,“ zašeptal tentýž muž a pak na ni zavolal. „Paní, otevřete nám, nemáte se kam schovat.“
Neodpovídala.
Za malou chvíli zámek klapnul a dveře se pomalu otevřeli. Do pokoje vniklo světlo z chodby a
odhalilo Jadiuse schovávajícího si do kabátu šperháky. V pravé ruce držel vycházkovou hůlku a sebevědomě vešel dovnitř, hned za ním vstoupil Merteš.
Poznala jej. Už pochopila, proč byla inkvizice tak ochotná v poskytování ochrany.
Ten druhý, ten v kabátě; popošel dopředu a klidně promluvil.
„Jmenuji se Gabriel Jadius, chci vaše dítě, odstupte prosím.“
Postavila se mezi něj a křeslo, pozvedla svůj meč a planoucím pohledem mu dávala najevo co si
myslí o jeho návrhu.
Jadius se jen usmál a namířil na ní svou hůlkou. Vysunula se z ní ostrá čepel, stejná se kterou dříve vyhrožoval Kožinovi. Elena přesto neustoupila. Gabrielův úsměv byl nyní daleko širší, postavil se do
šermířského postoje a poupravil si držení vycházkové hole.
Žena zaútočila, pokoušela se bodnout, ale proti upírovi neměla šanci. Ten se jen otočil kolem své
osy a dostal se z jejího dosahu. Pak zaútočil on. Jeho pohyby byly jakoby nenucené, přesto měla žena problémy je vykrývat. Bylo vidět že si s ní hraje, dělal seky s velkým a předvídatelným nápřahem, tak aby se
mohla bránit.
Dítě se rozplakalo.
„No tak Paní, nenuťte mě, abych vám ublížil.“
Místo odpovědi zaútočila, Gabriel se ani neobtěžoval krýt, vrazil rukou do čepele z boku těsně
před tím, než se k němu přiblížila na nepříjemnou vzdálenost. Síla rány meč vychýlila doprava a poskytla
Jadiusovi možnost zaútočit. Udeřil ji pěstí do obličeje, to ji odhodilo na zem, kde zůstala bezvládně ležet.
Upír schoval zbraň a došel ke křeslu. Opatrně vzal plačící dítě do rukou a otáčel se k odchodu.
Elena se však zatím probrala vstávala. Když viděla, že drží její dítě rozplakala se nejspíš zuřivostí a pocitem nespravedlnosti. Přesto se neodvažovala zaútočit, ne když měl dítě.
„Proč?“ vzlykala a bylo vidět, že skoro není schopná se udržet na nohou.
Jadius dítě podal šokovanému Mertešovi a přešel až k ní. Chvíli ji sledoval, z očí do očí. Stále
plakala, ale postupně přestávala, jakoby jí upír svým pohledem něco říkal.
„Ty-ty hnusnej hajzle,“ procedila mezi zuby, odstoupila od něj a bodla. Zasáhla však čirý vzduch.
Odtančil od ní a znovu vysunul čepel. Zuřivě po něm výjížděla a mezi seky vzlykala. Gabriela to přestalo
bavit, vyhnul se jedné její ráně, přesunul se k ní, provedl klamný výpad, který se pokusila vykrýt a pak
ji sekl přes břicho. Prohnula se a zařvala bolestí. Bílý župan rudnul její krví. Klekla na zem a držela si
zranění.
„Ne, p-prosím, nechte mi m-moje dítě,“ plakala a po čtyřech se snažila dojít k upírovi.
Merteš k ní popošel, ale jediný pohled Jadiuse jej zastavil. Krev se rozmazávala více a více po koberci. Upadla, ležela skroucená na zemi a plakala pod návalem bolesti, jak fyzické, tak psychické.
58
www.mfantasy.org
POVÍDKY
„Nee, mého syna ne, pro…“ nedořekla a vydechla naposled.
Gabriel se otočil a vzal si dítě. Prošel okolo šokovaně stojícího Merteše. Pár metrů za ním se
zastavil.
„O půlnoci na obvyklém místě,“ oznámil formálně a pak odešel.
Kožina tam ještě dlouho potom co upír odešel stál a přemýšlel, proč nic neudělal, proč jej nezastavil, proč na to všechno přistoupil. Sledoval tělo té ženy, ženy za jejíž smrt a utrpení mohl i on, stejně jako
za utrpení mnoha dalších. Po obličeji mu tekly slzy a bylo mu špatně z něho samotného. Takhle to být
nemělo.
„Pane?“ ozval se za ním jeden z jeho podřízených.
Dlouhou chvíli mlčel, než odpověděl.
„Zavolejte stráž, konkrétně oddíl pana Faurina, ten bude vědět co a jak. Tělo ženy pohřbíme do
jejich rodinné hrobky, jistě nějakou mají. A ta žena by měla dostat vyznamenání.“
„Cože? Ale pane, to nemů…“
„Zmlkněte a proveďte to! Na mou zodpovědnost!“ zařval na něj hystericky.
Když mladík odešel, Merteš poklekl k tělu a zatlačil její vytřeštěné oči. „Kéž mi bohové odpustí;
kéž mi ty odpustíš,“ dodal k mrtvé ženě.
Pak dal tvář do dlaní a mezi vzlyky se modlil. Tiše a opravdu upřímně. Za odpuštění, za milost, za
spásu a za lásku… Za lásku ženy k dítěti.
Mladík, neměl v úmyslu poslechnout rozkazy svého nadřízeného. Šel podat hlášení, dle jeho názoru se Kožina zbláznil.
***
Setmělo se a Volkan se svými společníky vyrazil na cestu. Nikdo je zatím nevypátral, ani nemrtví
ani čarodějové. Cesta byla jako ze zlého snu, šli s vědomím, že někde v okolí jsou věci, věci, které popírají přírodu a samotné bohy pouhou svou existencí.
Stále bylo zataženo, jen občas proniknul svit měsíců mezi mraky, aby ozářil bezbožnou zemi a za
pomoci stromů tvořil na zemi děsivé stíny. Byli jako vyvrhelové utíkající před zákonem, šli tiše a beze
slov chladnou nocí, jakoby byli prokletí. A možná tomu i tak bylo, když se zamysleli nad událostmi uplynulých hodin…Boj, smrt přátel, známých a nesplněné rozkazy. Měli pevnost uhájit, ne ji vydat do rukou
nemrtvých.
Zbývalo jen doufat, že se události ke kterým tu došlo, co nejdříve dostanou k těm správným uším.
Jediné co mohli bylo utíkat.
To taky dělali, ale s tím, jak noc postupovala měli pocit, že je něco sleduje. Občas něco zaslechli a
s každým dalším zvukem se to zdálo blíže.
***
Byl večer a universitní rada se scházela tak, jak bylo dohodnuto. Ovšem v trochu jiném složení,
byli tam i představitelé Imodijské armády a z Řádu světla nebyl přítomen nikdo. Za malou chvíli se všichni usadili na svá místa. Postupně se rozsvěceli zdobená světla o odhalovali krásy místnosti, zdobení stěn i
pompéznost odění lidí v ní přítomných.
Na pódium předstoupil starší plešatý muž, jmenoval Valkoš Reziam. Byl oděn stejně jako včera v
tmavě zeleném rouchu, jen hůl měl jinou, byla na ní zlatá hlavice stylizovaná do tvaru čisté koule. Jednouché, ale elegantní.
Všichni v sále zmlknuli věnovali pozornost každému jeho slovu. Rektor mluvil pevně a rozhodně,
s ohněm v očích.
„Dámy a pánové, došlo k důležitému rozvoji událostí. Asi před hodinou se nám podařilo zjistit, že
hradiště, ve kterém se nacházel generál Volkan se svou jednotkou padlo. Právě teď jsou do oblasti vysíláni tři mágové s úkolem najít přeživší.
Je mi líto, že se zde nenachází nikdo z Řádu světla, chtěl bych, aby vysvětlili, proč se tak angažo
vali do případu, když je jejich pomoc prakticky mizivá. Rozhodl jsem se proto hlasovat o použití magické síly proti nemrtvým.“
59
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Odmlčel se a sledoval probíhající hlasování. Drtivá většina všech byla pro. Uznale kývnul a pak pokračoval.
„Za svítání vyšleme naše jednotky a speciální oddíl Koriontských mágů zničit nemrtvé v oblasti.“
Zbytek večera se řešila strategie vojenského zásahu.
***
Tři muži v šedivém oblečení zakrývající jim i obličeje se chystali na cestu. Kontrolovali věci,
které si brali sebou, špičkovou výzbroj a výstroj. Byli to mágové z Koriontu, speciální jednotka určená na
záchranu přeživších a hlavně, generála Volkana. V rukou drželi rovné černé hole bez zdobení a na zádech
měli malé torny s výbavou.
Byli to profesionálové, věděli do čeho jdou a bylo jim jasné, že nic nesmějí podcenit. Ani ta
nejmenší maličkost nesměla zůstat nepovšimnuta. Bylo vidět, že za chvíli budou hotovi, a že se brzy
vydají na cestu. A skutečně, za malou chvíli vyšli z tmavé místnosti do osvětlené kamenné chodby, která
nakonec ústila do další spoře osvětlené místnosti. Mágové už z ní nevyšli. Během pár minut se objevili
v tmavém lese připraveni k akci.
***
Nyní už měli jistotu, něco bylo za nimi. Jelikož byl unavení, zastavili se a udělali kruh, díky kterému se mohli lépe krýt. Lesem se rozléhalo šustění napadaného listí a křupání drobného porostu. Ta věc
se k nim blížila a to dost rychle. Cítili se jako lovná zvěř, jako otrok puštěný do arény plné lvů. Náhle se
lesní podrost rozestoupil a objevila se v něm malá holčička. Celá zkrvavená a s ďábelským výrazem ve
tváři, byla to ta, které Volkan nedávno probodnul srdce na hradišti. Naklonila hlavu ke straně a promluvila dunivým, chraplavým hlasem.
„Vy jste si opravdu mysleli, že by jste mi mohly utéci?“ pozvedla meč a ukázala jím na Volkana.
Ve stejnou chvíli se z okolní temnoty přišourali další dva stíny a bylo jasné, že to není pomoc. Oba mlčeli
a v chabém měsíčním světle bylo vidět, že se jejich těla rozpadají. Nejděsivější na nich byly obličeje,
jednomu zcela chyběla kůže a ten druhý jej měl plný vlnících se červů. Orodirovi se navalilo.
„Zemřete,“ zabručel Medor-holčička a vrhnul se do boje. Spolu s ním i jeho dva nemrtví společníci.
Volkan vykryl její výpad a sám hned zaútočil, a to pěstí. Vyrazil jí zub, ale než se zmohl na něco
dalšího, musel se znovu krýt, tentokrát před mnohem nebezpečnějším výpadem.
Zbytek vojáků se vrhnul na dva nemrtvé a v mžiku je dorazili, vždyť zbraně byly posvěcené.
Ovšem, dříve než se mohli radovat vystoupilo z lesa mnohem víc takových. Čtyři muži opatrně kroužili okolo přesily a někde za nimi bojoval Volkan s Medorem. Pomalu ztrácel síly zdálo se, že dívku nic
takového nepostihlo. Spíš se kryl a uhýbal než útočil, i tak dostal několik bolestivých zásahů, vždy však
mělkých.
Vojáci mezi tím rozpoutali mezi nemrtvými masakr. Jejich zbraně, osvícené boží mocí, míhali
mezi těly a propouštěli je na věčný odpočinek. I tak jeden z mužů padnul- Dorah. Stvůry se na něj sesypaly a roztrhaly jej svými nečistými pařáty.
Zdálo se, že vítězství nemrtvých je jen otázkou času, stále jich totiž přibývalo.
Ve chvíli, kdy si Volkan pomyslel, že tu asi umře, vyletěla odněkud ze tmy neviditelná síla a odhodila
Medora z jeho dosahu. Lesem se rozlehlo drmolivé zaříkávání a na scénu vstoupili dva muži s černými
holemi a černým oblečením. Metali kouzla na nejbližší nepřátele a kryly živé před spáry mrtvých. Drmolivé kouzlení ztichlo a z lesa vyletěla modrá zářící koule, tak metr v průměru, a dopadla mez největší houf
nemrtvých. Téměř všichni vzpláli jasným modrým plamenem.
Zbytek nemrtvých, včetně Medora, se dal na toporný ústup.
„Můj pane, následujte nás,“ spíše přikázal než řekl jeden z mágů Volkanovi.
60
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Chvíli běželi tmavým lesem, než se dostali na malou mýtinku. Dva z čarodějů začali na zemi cosi chystat
a třetí se otočil ke generálovi.
„Můj pane, omlouváme se, že nejdeme dřív, ale Řád tvrdil, že je vše v pořádku a-„
„Chápu, znám politiky,“ přerušil jej Volkan a vlastně tak i shrnul co chtěl kouzelník říci.
Na zemi byl kruh z nějakého bílého prášku, vstoupili do něj a čekali. Chvíli se nic nedělo a
k jejich uším doléhalo pouze ticho lesa. Jeden z mnoha stínů se oddělil a vydal se k mýtince, k nim. Než
stačil kdokoliv zaregistrovat co to bylo, prach se zvedl, vytvořil vířivou stěnu a nakonec se ocitli v bílé
tmě. Ta se postupně projasňovala a Volkan zjistil, že stojí v kamenné místnosti pokreslené mnoha neznámými symboly, ze kterých vyzařovala Moc.
Záchranná skupina se jako jeden muž odporoučela do bezvědomí.
„To nic, to nic,“ uklidňoval vojáky muž, kterého si předtím nevšimli. „Jsou pouze vyčerpaní,
postaráme se o ně. Následujte mne prosím,“ pokynul ji rukou k východu.
Když vycházeli ze dveří, minuli malou skupinu lidí, kteří vcházeli do místnosti.
Nikdo z nich si nevšiml poněkud tmavšího místa na stěně…jakoby nějakého stínu.
***
Všichni jej zradili. Očekával, že se mu dostane pomoci, pochopení a hlavně odpuštění. Nyní to, co
zbývalo z Merteše Kožiny leželo na ulici v kruhu mlčenlivých postav. Asi před hodinou mu praskly nervy
a chtěl vše jít oznámit, vše o projektu Olw Kurnol. Doufal v odpuštění…
Ovšem, inkvizice má dlouhé prsty a díky tomu ležel nyní Merteš na zemi a krvácel na Oberonské
dláždění.
Projekt Olw Kurnol byl příliš důležitý pro inkvizici, důležitější, než obrovské množství lidských
životů, které byli obětovány.
Ticho bylo narušeno.
„Olw Kurnol je v Oberonu.“
„Vím. Jaký bude další postup?“
„Vrátíme se zpět a vše přehodnotíme. Necháme tu někoho, kdo bude na Kurnola dohlížet.“
„Olw je nebezpečný, neměli jsme jej nechat utéct. A abych nezapoměl; Kožina se zmiňoval o
nějakém jednání s upíry, chtěli nějaké dítě výměnou za mlčení.“
„Upíry a jim podobné budeme řešit pak, důležité je ten přízrak chytit dřív než napáchá skutečně
velké škody.“
„Dobrá, za lorém se vrátíme se vším potřebným. Pojedeme do toho starého lesního komplexu
odkud utekl. Do té doby...“
„Do té doby budeme jen doufat...“ dořekla jedna z postav.
Začali se pomalu rozcházet, aby se připravily na bitvu se starým halorenským mágem. Zotročily
ho a on se osvobodil, měl právo na pomstu, tak se na to díval alespoň Olw. Vystoupil ze stínu a pomalu
přešel ulici, byl bledý, slabý a téměř neviditelný.
Sledoval odcházející inkvizitory a užíral se tichou nenávistí. To oni jej připravily o klid na věčnosti, stejně jako desítky dalších duší, jen aby získali vědění Starého světa. Byl ochoten udělat cokoliv,
jen aby se jim pomstil. A měl svůj plán.
***
Volkan si teprve nyní uvědomoval všechny následky svého návratu. Konečně uvidí svou ženu
a syna! Měl v plánu pro ně nakoupit nějaké hezké věci, nyní však musí ještě podat hlášení a pak…pak
konečně půjde domů k rodině.
61
www.mfantasy.org
Konec?
POVÍDKY
Osude, ty nezvítězíš
Napsal: Noxi
Okraj propasti je blízko, však on ho nevidí!
Rázem je z něj mrtvola, byl to jenom podivín!
Úryvek z knihy Cesta, od barda Esiena
Slunce bylo zalité krví, temně rudé jako smaragd. Černými mraky prosvítaly slabé paprsky slunečního svitu, vítr jakoby se úmyslně utišil, snad naslouchajíc ponuré písni války. Na vrcholku zelenajícího
kopce stáli dvě srny, čenichy těsně u sebe. „Smrt či život?“ Zeptala se srnka s bílým pruhem mezi ušima.
„Nevím, opravdu nevím, snad čas ukáže, ještě jsem se nerozhodl.“ Odvětila srna s černými kruhy kolem
očí. Pod nimi, pod oním zeleným kopcem se odehrávala obrovská bitva, již dva dny se tu bylo na tisíce
chrabrých bojovníků. Mezi nimi i Hasel, muž, jenž se vymyká osudu.
Nářek, krev, smrt, pachuť válečné vřavy se slila v děsivou esenci, každou minutou umíraly desítky
mužů i koní. Smrt byla všude. Hasel se bil ze sedla svého černého válečného oře, dlouhý jezdecký meč s
ohromnou silou drtil nepřátele. Hasel se potkal s dalším jezdcem, sekl šikmo shora a očekával kryt, jaké
bylo jeho překvapení, když se muž skrčil a bodl. Čepel meče sjela neškodně po Haselově zbroji, chtěl
zasadit smrtelný uder, když ho naráz do zad shodil ze sedla. Po pádu byl značně otřesený, ležel na zemi
v těžké jezdecké zbroji, protivník, který ho srazil ze sedla se již dávno ztratil ve válečné vřavě. Všude
byl slyšet nářek, řinčení zbraní, ržání koní a jakási podivná melodie. Hasel potřásl hlavou, sevřel pevně
jílec smrtonosné zbraně a s námahou se zvedl. Protivníka našel záhy, přímo proti němu se z davu vynořil
obrovský muž, měřící přes dva sáhy, široká ramena a v ruce válečná sekera, vlasy spletené do dlouhého
copu. Hasel se s bojovým pokřikem na rtech vrhl proti němu, vedl meč v širokém oblouku. Vzrostlý muž
hbitě uskočil a ťal. Hasel v poslední chvíli odrazil útok, v zápětí nepřítele zasypal sérií silných úderů,
takových co se na akademii neučí, prý už nemají v moderním šermu místo. V šermu možná ne, ale ve
válce ano, pomyslel si. Využil chvíle, kdy protivník nestačil vrátit sekeru z předchozího krytu a bodl.
Meč obdivuhodně lehce projel drátěnou košilí a zasekl se o kost. Hasel s ním pootočil a prudce ho vytrhl,
mohutný muž padl na kolena, ve tváři vepsána směsice překvapení, bolesti a vyhasínajícího bojového
šílenství.
***
„Jsi tak krásná, oči jako pomněnky, tváře jako růže květ.“ Esien šeptal děvečce do ouška, zatím co se
jeho ruka slídivě sunula po jejích ladných křivkách. „Věříš, že tě miluji, věříš, že jiné pro mě na světě
není?“ Tázal se a přitom se jeho neodbytné ruce sunuly stále níž. V tom do stájí vtrhl mladý muž. „Sáro!
Ty, ty parchante! Pusť ji, okamžitě jí pusť nebo tě zabiju!“ Řval muž a sahal po vidlích. Proč vždy v tom
nejlepším, pomyslel si bard a pustil dívku. Spěšně si zapnul opasek a uháněl k vratům od stáje. Vyběhl
ven a namířil si to do místního hostince.
„Sluncem prosluněný den přeji.“ Řekl ve dveřích na přivítanou, několik vysedávajících opilců se k
němu s kalným zrakem otočilo. Esien smekl čepici a došel k hostinskému, cestou ještě stihl plácnout
baculatou šenkýřku po zadnici. „Pane hostinský, jdu do svého pokoje, doneste mi tam prosím něco k
snědku a také žejdlík piva, nějak mi vyprahlo. Děkuji mockrát.“ Ukončil monolog bard a chystal se
odejít. „Moment!“ Zahřměl hostinský až se jeho baculaté tváře zavlnily. „Peníze máš? Za včerejší noc jsi
nezaplatil!“ Hlas muže se s každým slovem zvyšoval. „Peníze, hmmm, ty nemám, ale dobrou písní mohu
vaše srdce zahřát a dceru verši rozesmát.“ Esien mluvil s úsměvem ve tváři, reakci hostinského ani trochu
nečekal. „Véééén!“ Zařval muž až se dřevěná stavba v základech otřásla. „Vypadni odsud než na tebe
vypustím psy!“ Pokračoval v hrozbách hostinský. Bard neváhal, vyběhl po schodech nahoru do svého pokoje. Sebral loutnu, batoh a rozepsanou knihu ze stolu. Přes otevřené dveře slyšel funícího
62
hostinského jak spěchá do schodů, pro jistotu vylezl oknem.
www.mfantasy.org
POVÍDKY
Lidé jsou dnes tak neurvalí, jde jim jen o peníze, pomyslel si Esien a s hvízdáním si vykračoval.
Nikdy si netyčil cíle, vždy šel pouze za nosem. Jeho sličná tvář, dlouhé černé vlasy a štíhlá postava
lákala spoustu žen, vlastně písně a ženy, to byl jeho cíl. „Slunce, ó slunce jak krásné jsi. Chtěl bych být
paprskem tvým, za noci vyhaslým....“ Bard si cestou vesele notoval, skládal novou píseň, už to bylo několik týdnu co žádnou novou nesložil, nějak ho opouštěla inspirace.
***
Ticho, mrazivé ticho. Všude byl nepříjemný klid, celé dva dny a dvě noci zde zuřila největší bitva
jakou kdy svět poznal. Nad kdysi zelenými pláněmi vanul mrazivý vichr, užíval si to, konečně ho bylo
slyšet. Tisíce mrtvol se neuspořádaně válelo na studené zemi, rolníci, vážení měšťané, žoldnéři i bohatí
šlechtici, všichni v tichém souhlasu, bok po boku. Z této bitvy nemohl vzejít vítěz, ztráty na všech stranách byli tak děsivé, že se nikdo ze zúčastněných nemohl považovat za vítěze.
Hasel se probudil, prudce otevřel oči a zalapal po dechu. Z čela se mu skutálela kapička potu. Pronásledovaly ho děsivé sny, slyšel v nich ty nejstatečnější muže volat své matky, viděl je plakat jako malé
děti, spatřil muže, jež propadli bojovému šílenství a vraždily své vlastní přátele. Noční můry ho pronásledovaly každou noc. Už nemohl dál, sebral se a sešel dolů do výčepu. „Hej hostinský!“ Zařval, aby
přehlušil lomoz v hostinci. Malý, podsaditý mužík se zástěrou se k němu rozeběhl, zjevně trpaslík. „Co
to bude vašnosto?“ Zeptal se muž a přitom si hladil rezavý dlouhý vous. „Dva žejdlíky piva, láhev vína a
tu břečku, co vydáváš za Trapaský guláš.“ Odvětil Hasel a posadil se k rohovému stolu, dnes nechtěl být
nikým rušen, chtěl se pouze opít, protože jedině pak ho nerušily noční můry.
***
Slunce pomalu zapadalo za obzor, vítr se utišil a celý les se pomalu propadal do ticha. Cesta rozbředlá včerejším deštěm komplikovala rytíři cestu, kopyta jejich koní se neustále bořila do hlubokého
bahna.
„Pane Ludowigu?“ Zeptal se muž v kožené vestě pobyté ocelovými cvoky, na hlavě měl taktéž koženou
čepici a za pasem krátký meč, zjevně páže. „Co chceš Francessi?“ Odsekl muž v plátovém brnění a
vzápětí zaklel, jeho kůň hluboce zapadl do bahna. Jen co se vyhrabali, pokračoval. „Co tedy zase chceš,
proč pořád otravuješ? Vzal jsem tě do služby jenom proto, že jsem tvému otci něco dlužil! Nechtěj mě
naštvat!“ Francess se lehce pousmál, kolikrát už mu to ten nafoukanec říkal, dnes nejméně osmkrát.
„Chtěl jsem se jenom zeptat, jak dlouho ještě pojedeme?“ Mluvil pomalu a každou chvíli čekal výbuch.
„Dlouho ne, vidím vesnici.“ Odvětil rytíř, Francess si oddychl, zřejmě i jeho pánovi zvedla náladu vidina
teplé postele.
***
Esien si vesele vykračoval, notoval si přitom svoji novou píseň, baladu nazvanou „O Stromu“.
Došel k dřevěnému ukazateli, doprava Soupek, doleva Variborské lesy. Pivo, postel, možná nějaká pěkná děvečka. Jde se doprava. Bard nijak nespěchal, ačkoliv se již stmívalo jeho heslem bylo, že umělci a blázni nikdy nespěchají.
Stál na kopci a shlížel dolů, pod ním se rozprostírala nevelká vesnice, z komínu stoupala oblaka kouře,
viděl muže ženoucí se z polí k domovu. Zrychlil krok, spěchat se sice nemá, ale ta chuť na pivo.
„Krásný večer přeji!“ Zahulákal ve dveřích do hostince. „Ty, trpasličí krčmáři, žejdlík piva a něco
k snědku!“ Trpaslík v bílé zástěře plné skvrn se na něj otočil. „A peníze, peníze máš?“ Zeptal se nevrle a
tvrdě se zahleděl na Esiena. „Ale jistě, za koho mě máte pane hostinský?“ Odvětil bard a hodil po trpaslíkovi stříbrňák. „Stačí?“ Zeptal se s úšklebkem. Krčmář si kousl do mince a prostě odpověděl. „Jo!“
Esien se rozhlédl po místnosti, bylo tu pár místních buranů, v rohu dva elfové a v druhém rohu
osamocený muž, vypadal nebezpečně. Bard se rozhodl posadit k místním. „Zdravím vás pánově, najde
se zde pro slušného člověka místo?“ Ještě než to dořekl už si sedal. „Tedy řeknu vám, cestovat takhle při
jarních deštích, to není vůbec žádná legrace. Jsem na cestě již třetího dne, celý promočený a zablácený.“
Esien těkal pohledem po pětici statných vesničanů, žádný z nich si ho nevšímal. Bavili se dál mezi sebou.
„Taková drzost, víte vůbec kdo já jsem? Bard Esien, známý hudebník a svůdník.“
Řekl a čekal na reakci, muži se rozesmáli.
63
www.mfantasy.org
POVÍDKY
„Francessi, zaveď koně do stájí a ať se o ně postarají.“ Řekl Ludowig a otevřel dveře do hostince.
Přímo před sebou spatřil muže s loutnou a kolem něj hlouček mužů v otrhaných hadrech. Vstoupil. Namířil si to k hostinskému, s každým krokem jeho zbroj zarachotila. „Dvě piva, bažanta a bochník chleba!“
Poručil a na pult hodil zlaťák. „Bažanta nemáme, máme tu jenom Trapaskej guláš, za to ale vynikající!“
Řekl trpaslík a spěšně sklidil zlaťák z pultu. „Tak dvakrát!“ Odvětil rytíř a rozhlédl se po hostinci, v rohu
dva elfové, v druhém nějaký muž. Moment, ten muž, vypadá jako, jako... „Hej ty! Vstaň a s rukama před
sebou ke mě dojdi!“ Zařval Ludowig na muže v rohu, ten pomalu a neochotně vstal. Byl vysoký, měl
široká ramena, dobře udržovanou bradku a volně vlající černé vlasy. Je to on! „Hasele, už ani krok!“
Zakřičel rytíř a tasil meč, dlouhá čepel vyjela se zasvištěním z pochvy. Celá hospoda ztichla, všichni
zírali, čekali co se bude dít. Hasel se dlouho nerozmýšlel, bleskurychle tasil. „Ctění pánové na tohoto
muže je vypsána vysoká odměna, kdo ho skolí nebo zabije dostane jeden tisíc zlatých!“ Pronesl Ludowig
slavnostně. Všichni přítomní zalapali po dechu. První se probral Esien. „Smím se zeptat co provedl, že
je za něj takových peněz?“ Zeptal se bard a vesele brnkl do strun. „Dezerce!“ Odvětil rytíř stručně a
sekl na zkoušku mečem. Hasel se přibližoval, meč ledabyle skloněný k zemi. Ludowig ze sebe shodil
nepotřebné části zbroje, přeci jen se potřeboval trochu svižněji hýbat. Hasel vyrazil vpřed, meč se mihl
vzduchem a rytíř ho s námaho vykryl. Muži z vesnice se začali zvedat, jeden vytáhl dlouhý nůž, druhý
utrhl nohu od židle, další vzal džbán, zbylí dva si připravili pěsti. Ludowig předvedl fingovaný úder na
koleno a v poslední chvíli změnil směr, protivník to však očekával a krátkou piruetou se přenesl z dosahu
meče. Hasel se rozeběhl a seshora prudce sekl, rytíř pod silou úderu padl na koleno. Mezitím však vesničané obklíčili Hasela, ten se však nedal, z otočky sekl a jednomu muži rozsekl krční tepnu, rudá tekutina
vystříkla kolem. Ludowig se zvedl na obě nohy a zaútočil, Hasel uskočil a praštil ho pěstí, rytíř se skácel
na jeden ze stolů. Dva z vesničanů při pohledu na chroptícího muže utekli. Hasel vykryl úder nože a bodl,
čepel se ponořila hluboko do protivníkových útrob. Po Haselových rukou stékala krev. Ludowig sekl šikmo seshora, Hasel se nedokázal dostatečně krýt a meč mu udělal krvavou jizvu přes hrudník, zavrávoral,
naznačil bodnutí, pak rázně sekl. Rytíř se chytil za břicho, zpod rozevřených dlaní tekla krev. Do místnosti vstoupil Francess, div že se nesrazil s utíkajícím vesničanem. Všiml si na zemi ležícího Rodriga, ležel
tam a úzkostlivě si svíral krvácející břicho. S bezradností a strachem pohlédl na vrávorajícího Hasela, ten
jen neznatelně kývl. Páže se chopilo svého raněného pána a vyvleklo ho ven z hostince, chvíli na to se
Hasel zhroutil.
***
Mžitky, mnohobarevné mžitky pod pevně zavřenými víčky. Hasel otevřel oči, pořád jen pestrobarevné tečky. Chtěl si promnout oči, ale měl svázané ruce. „Už se probírá!“ Uslyšel něčí hlas. Konečně
začínal vidět, zatím jen obrysy, ale lepší než nic. Skláněl se k němu nějaký muž. Z úst mu páchlo pivo,
jeho hlas byl však zvučný a melodický. „Dej mu facku! Bastardovi!“ Ozval se pravděpodobně hostinský.
Hasel nastavil tvář a zatnul pěsti. Nic. Rána nepřišla. „Kde, kde to jsem?“ Promluvil konečně Hasel a zrak
se mu zaostřil. „Nedělej, že si nic nepamatuješ!“ Křičel trpaslík. „Před chvíli jsi tu zabil dva lidi a zranil
nějakýho vašnostu!“ Muž před ním byl ten bard, dlouhé černé vlasy, ušlechtilá tvář. „Oni na mě zaútočili,
já se jen bránil!“ Odvětil Hasel klidně. „To je pravda. Řekni, proč je na tebe vypsána tak vysoká odměna?“ Řekl Esien a podíval se spoutanému muži zpříma do tváře. „Ušetřím tě lží, neříkej, že za dezerci, ani
na samotného generála by nevypsali odměnu tisíc zlatých za dezerci!“ Bard se napřímil, dal si ruce v bok.
„Tak co?“ Hasel přemýšlel, pravdu jim říct nemohl, ale nenapadalo ho jiné věrohodné vysvětlení. „Jediné
co vám mohu říct je, že jsem nevinný. Neudělal jsem nic čeho bych litoval či za co bych se měl stydět!“
Něco v jeho hlasu Esienovi přidávalo na věrohodnosti, buď to byl výborný lhář nebo mluvil pravdu.
„Udáme ho a peníze rozdělíme mezi nás!“ Trpaslík vesele poskakoval. Ach, ti trpaslíci, myslí jen na to
zlato, pomyslel si bard. „Nad čím přemýšlíš? Víš co to je, tisíc zlatých!“ Hostinský nepřestával mluvit a
zasypával Esiena informacemi, co by si za takové peníze mohl koupit. „Dost!“ Řekl po chvíli bard. „Nevydáme ho, potřebuji náměty na své další balady. A kde bych je mohl lépe sehnat než po boku zločince.“ Trpaslík lehce zavrávoral. „Ty jsi se zbláznil, dočista si zmagořil! Proč, vždyť je to zabiják?“ Bard si promnul strniště. „Ne, podle mě ne, viděl jsi, že mohl zabít toho rytíře co tu byl, neudělal to, i když ho ten chlap tak šeredně zranil, nechal ho ošetřit tím pážetem.“
64
www.mfantasy.org
POEZIE
Ďáblova dcera
Dítě pekla
dítě lávy,
krev tu tekla,
zmlkly davy.
Dítě pekel,
smáli se
a strach k nim letěl.
Modli se...
Dítě pekla,
nesnáší tě.
Navenek
i špatně skrytě.
Chceš i lásku?
Pochopení?
Slabý hlásku,
zapomění...
Neznají tě
soudí směle,
Jezuité
s Ďáblem v těle.
Říkají jen:
,,Dcera Ďábla,
dodneška tu
zlobou vládla.“
Dítě pekla,
neplač přece,
poleť se mnou
k Snové řece!
Napsala: Finvelia
66
Křídla máchla,
slzy schnou,
Dítě pekla,
sny sem jdou...
www.mfantasy.org
POEZIE
Víra v Boha
Napsala: Memphis
(c) Memphis
Drak a člověk byli velmi dobří přátelé…Pak muž udělal chybu, kvůli níž musel drak zemřít… Noc znamená neklid, den odpuštění…
Země je tvrdá, však
Modlí se za draka, za jeho duši
on to nevnímá, modlí se.
jak Bůh ho přijme, nikdo netuší, však
Nastala tma, sedí už dlouho,
kdo jen smrti vyhnout se může?
pomalu vdechuje voňavý vzduch
Planinu, písek, keře i stromy světlo
Souboj už skončil, je ticho, je klid,
jasné a zářivé, ostré ozáří…
vítězů není, jen poražených…
Člověk a drak, živý a zesnulý,
A on tam sedí, modlí se, sám
jeden se modlí za toho druhého
za duši přítele i jeho vraha.
a duše mrtvého jasně zářící
Měsíc nesvítí, hvězdy skryl mrak
k obloze nyní poseté hvězdami stoupá.
kdo byl tím přítelem? Snad je to drak
Je ticho, nikdo neruší, a člověk nalezl ztracený klid…
jehož očím již navěky zůstane skryté světlo světa…
Tma ustupuje, svítání začalo
Je zima, chlad o to větší
modlí se, tiše, v mysli je jas,
když ztratíš někoho, kohos měl rád
přítele provází na cestu poslední
Sedí tam, tiše, stále jen Boha
v okamžiku
prosí o přijetí, milost, vždyť
kdy se celý svět v nový den probudil…
teď přítel na zemi leží
kvůli němu - zemřel mlád, tak mlád…
67
www.mfantasy.org
POEZIE
Balada o novi bezesných
Napsal: Gangleri
Je pozdní noc a mě pohlcuje splín
Je tma, však oči plují podél stěn
Nevidí nic, jen v duši temný stín
Ač ležím tu až k smrti unaven
Nemohu spát a přec se mi zdá sen
Řeka myšlenek mi v hlavě duní
Na louce se pase stádo koní
Nemocní tak. Že stěží stojí jen
Však pádí myslí a šlapou po ní
Se vším sám, proti všem, jsem opuštěn
Když tu vchází ke mně i bez pozvání
Ač přede všemi dál jsem uzamčen
Najdou si cestu a jsou k nepoznání
Tváře lidí, jenž vidím den co den
A hovořím s nimi v své mysli jen
Hovoříme a vteřiny plynou
Však vnímám jen,jak minuty hynou
Moji přátelé se mění v zlý sen
Větry chladné do tváří mi vanou
Se vším sám, proti všem, jsem opuštěn
Přátel mnoho, přec jsem stále zcela sám
Sám do sebe snad pevně uzavřen
Stokrát podveden, již důvěru neznám
Temným šípem do duše zasažen
Sic v obličeji úsměvem obdařen
Smích blázna v odpověď tragédii
Mé tělo podlehlo letargii
Skutečný cit tak dosti utlumen
A duše má žije v agonii
Se vším sám, proti všem, jsem opuštěn
Kde je skutečnost a kde jen smetí?
Stresy nehostím; ať dál si letí
Sám sebou oklamán a obelstěn
Bez naděje, bez obav ze smrti
Se vším sám, proti všem, jsem opuštěn
68
www.mfantasy.org
POEZIE
Noc
Napsal: Hawk
Když zapadne slunce,
to pochmurný je čas.
Všichni se už těší,
až zítra vyjde zas.
Vždyť chceš být zase zpátky
za malinkými vrátky,
jenž vedou do zahrádky
a vržou tam a zpátky.
Teď zvedáš k nebi zrak,
přes měsíc letí mrak.
Lekl ses-vlčího vytí.
Musíš utéct, není zbytí.
Za vrátky býval domek,
před domkem rostl stromek.
Za plotem měl své místo,
ve větvích ptačí hnízdo.
Větve, klacky, kameny
všude leží spadeny.
Ty je ve tmě neuvidíš.
NIC UŽ NIKDY NEUVIDÍŠ!
Vzadu spalo jezírko
a jeho vodu vlídnou
zčeřilo malé pírko
jedinou vlnkou klidnou.
Slyšíš svoje dupání,
svého srdce bouchání,
své hlasité dýchání,
větví věčné křupání.
Tam pod stromem ve stínu
vždycky jsi sedával
dýchal vůni jasmínu,
tou bolest jsi uspával.
Všude kolem je to vytí.
Tvá krev je jen jejich pití.
Cosi kolem tebe funí,
zem za tebou lehce duní.
Tam zapomněls na světa ruch
a dýchal chladný jarní vzduch
a přebírals myšlenek změť.
Co dal bys za ty časy teď…
Nechceš padnout smrti v chřtán.
Svého osudu jsi pán.
Tolik smrtí už jsi přežil,
v duši své naději střežil.
Teď jako vítr běžíš,
na smrt svou už nevěříš.
Dál pádíš lesem lehce,
spát se ti vůbec nechce.
Zapal jiskru naděje,
v duši ať tě zahřeje.
Oheň zapálí ti v srdci,
už tě nedoženou vlci!
Míjíš obrysy stromů,
tvé kroky míří domů.
Však už doběhneš brzy
k blízké kamenné tvrzi…
Vzpomeň na své přátele,
na ty tváře veselé.
Jsou vzpomínky ztracené?
Nevíš, doufáš však, že ne.
69
www.mfantasy.org
MFANTASY
Projekt MF Ring: Teon
hg
aneb: Quo vadis Teon?
První informativní článek o průběhu prací a novinkách na Teonském webu bohužel nevyšel v lednovém,
ale až v tomto, tedy únorovém čísle.
Mnohé z vás, kteří náš web navštívili jistě zaráží jeho aktualizovanost, která by se dala označit za
chabou až ubohou. A já s vámi plně souhlasím. Než se však pustíte do úvah proč tomu tak je, čtěte následující.
Už při začátku tvorby jsme se rozhodli, že web bude před vydáním prvního modulu prádný, popřípadě, že na něm bude pár ukázek z naší práce. Důvodem bylo, že jsme chtěli modul tvořit komplexně,
takže, kdybychom něco chtěli přidat na internet, museli bychom to přepsat, aby to pochopil každý, jelikož
by to byl text vytržený z kontextu. Po vydání modulu máme s webem další plány, včetně vylepšení jeho
vzhledu.
A jak pokračují práce na samotném modulu? Bohužel pomaleji než bychom chtěli a než by se
nám líbilo. Důvody jsou různé, na prvním místě je i škola, kterou jsem tak trochu zanedbal. Dalším a to
velmi nepříjemným faktorem je počet spolupracujících lidí. Aktivně tvoří tři: Aldarix, Ander, a v neposlední řadě Aether. Další tvoří buď pasivně, to znamená, že k modulu mají připomínky, nebo jen návrhy
či nápady, nebo nemají čas vůbec. Abychom s Teonem nějak pohli, nutně potřebujeme další lidi.
A to konkrétně lidi co znají pravidla Dračího doupěte plus a jsou ochotni tvořit nestvůry, cizí
postavy, nová kouzla, nové formule a démony, doplňky ke kněžím a hraničářům, popřípadě nové zbraně.
Vše je o dohodě, pokud byjste chtěli dělat jen něco z tohoto výčtu, třeba proto, že nevlastníte všechny
knihy pravidel, nevadí to a směle se ozvěte.
Méně urgentně sháníme lidi co znají jakoukoliv jinou hru na hrdiny, nebo mají o jejich fungování
jasnou představu. Tyto bychom zaměstnali například vymýšlením návrhů a konceptů na kouzla, stránku
pravidel bychom dořešili sami.
No a úplně nakonec a trochu mimo-chceme někoho, kdo ví, že o Plusku ví dost. Tím míníme
znalost a vlastnictví všech dílů pravidel, uvědomování si vše o provázanosti světa, vlastnictví a znalost
erraty pravidel je výhodou, nikoliv podmínkou. Tento člověk by měl opravdu zajímavou, ovšem velmi
odpovědnou funkci. Upravovat a kontrolovat svět z pohledu pravidel. Tím se rozumí že bude například
kontrolovat vyváženost potvor, může i sám tvořit. V případě, že se takovýchto lidí najde víc, tím lépe,
svou práci si budou moci kontrolovat mezi sebou.
Jinak, většina textů k Hlavní knize 1. modulu už má nějakou podobu, která by se dala označit za
finalní. Bohužel, zbývá ještě dodělat a dořešit pár drobností. Čím více lidí se přihlásí, tím lépe a dříve
bude modul vytvořen.
A jak se k nám přidat? Úplně jednoduše, stačí napsat na kontakt a říci, o co by jste měli zájem.
Než však začnete psát, trochu se zamyslete nad následujícím. Tvůrce musí mít schopnost diskutovat a své
názory nečím podložit, ne stát na svém a na otázku „Proč?“ odpovídat „Proto.“. A samozřejmě, by měl
mít čas a chuť se práci věnovat.
Kontakt
mail: [email protected]
ICQ: 295143437
Web:
www.teon.mfantasy.org
Za tvůrce Teonu, aktivní, pasivní i budoucí sepsal Aldarix:-)
70
www.mfantasy.org
MFANTASY
Nové projekty v MF Ring
hg
Narnia
Adresa:
www.narnia.mfantasy.org
Popis:
Jeden z prvých webov o Narnii, ktorí je robený v Slovenskom jazyku (vlastne prvý, keďže nijaký v tom
čase nebol a ani teraz žiadny funkčný nie je). Uřčite sčasti poznáte príbeh Narnie. Narnia.mfantasy,org sa
bude snažiť sprostredkovávať aktuálne a zaujímavé informácie z tohto sveta, zo sveta jej kníh či filmov.
Stránka prešla a stále, no už v pomalšom trende, prechádza mnohými zmenami, aby sa stala plnohodnotným prínosom pre jej priaznivcov. Zameriava sa najmä na informácie o knihách a filmov, jej súčasťou je
však aj bohatá galéria či informácie o rovnomennej hre k prvej knihe Narnia: lev, šatník a čarodejnica.
Fallen Avatar
Adresa:
www.fallenavatar.mfantasy.org
Popis:
Nový web zaměřený na RPG hry všeho druhu. Rovněž jde o začínající projekt.
Určitě se bude hodit každý, kdo pomůže s obsahem. Platí tedy to samé, co u webu o Narnii.
Máte taky představu o svém fantasy projektu, ale nevíte kam jej umístit ?
V tom případě nám napište na email [email protected] a začeňte se do skupiny
MF Ring webů!
71
www.mfantasy.org
MFANTASY
Chystané soutěže na MFantasy
hg
Soutěž O keltský kříž
Tato soutěž bude oficiálně uvedena až 9.2.2006, zatím neposílejte své příspěvky
Jak jistě z názvu soutěže vyplývá, můžete vyhrát tento keltský kříž v hodnotě 130 Kč
Tento pěkný šperk se dostane do rukou tomu, kdo vymyslí nejoriginálnější a nejvitpnější nadávku,
ovšem pozor, s minimem vulgarismů. Pravidla jsou následující:
1.
Každý soutěžící může poslat maximálně pět nadávek.
2.
Nadávky nesměji být rasisitické, vůči existujícímu národu či rase, fantasy rasy urážejte dle libosti.
3.
Bodové hodnocení se bude odvíjet i od jazyka, kterým je nadávka napsána, obecně platí, čím méně vulgarismů, tím lépe.
4.
Je povoleno tvořit nová slovní spojení, ovšem pouze v českém a slovenském jazyce, tak aby jim porozuměl každý.
5.
Pamatujte, jde o originalitu a humornost, takže je povolen jakýkoliv druh urážek-přirovnávacích, s
historickým kontextem, či jen zvolání.
6.
Vaše nadávky zasílejte na mail: [email protected]
7.
Veškeré příspěvky budou na konci uveřejněny na webu, takže pokud si to nepřejete, uveďte to
prosím ve zprávě se soutěžními příspěvky.
8.
Uzávěrka je:
9.
Pro redaktory MF: Zůčastnit se smíte, ale bez nároku na cenu-budete v samostatné kategorii, kvůli
objektivnosti.
Každá urážka bude samostatně bodově ohodnocena, ta který získá nejvíce bodů, vítězí.
Dodatek: Pokud přidáte i kontext, ve kterém je urážka řečena, zvyšíte své šance!
Kontakt v případě jakýchkoli dotazů:
Mail:[email protected]
ICQ:295143437
72
www.mfantasy.org
MYTOLOGIE A JINÉ
Wicca - první zasvěcení
hg
text: Váša
Knih odkrývajících kouzelnické praktiky na našem trhu tolik nenajdeme. O to více potěší dílo Jakuba
Archera – Zahrady, která přináší srpek magie každému z nás.
Přírodní magie i u nás v poslední době nabývá na oblibě, přesto setkat se s publikací domácích autorů
bylo spíše zázrakem. V loňském roce se Jakubu Archerovi, známému jako Zahrada, podařilo uveřejnit
jednu takovou. V ochodech se s ní můžeme setkat pod názvem Wicca – první zasvěcení.
Kniha nás provede jedním rokem pro autora možná nejzásadnějším. Měl se
rozhodnout, zda je pro něj Wicca tou pravou cestou. Vypravěčsky zdařilý
příběh má v sobě nenásilně zakomponované informace o tomto
přírodně-magickém způsobu života.
Kniha nám nejprve poodhalí, co Wicca je a co u ní naopak nehledat. Cestou
do Rakouska za svými novými magickými mentory Zahrada zrekapituluje
krok, jenž ho posadily právě na tuto trasu. Příběh pokračuje a mi najednou
zjistíme, že jsme se dozvěděli hodně o kultu bohyně a rohatého boha,
o významech rituálů i pomůcek, které pro ně používáme, a dalších aspektech
magické praxe. Všechno vstřebáváme pohledem Zahradových zážitků a ne
jen jako soubor teorie, toliko oblíbený soudobým školstvím.
Závěrem získáme cenné rady jak začít naší čarodějnickou cestu doplněné
střípky z magické praxe. Snad už nemusím dodávat více, aby bylo zřejmé,
že kniha První zasvěcení určitě patří do rukou každého, kde by se chtěl vydat stezkami přírodní magie.
73
www.mfantasy.org
MYTOLOGIE A JINÉ
Naše fauna trochu jinak aneb co ani Harry Potter netuší
hg
text: Hawranna
Víte, jaký je v Číně rozdíl mezi černou a červenou vránou? Že Istimorovi Zelení psi názvem slibují
životaplné ušlechtilé skutky? Chcete být o něco vzdělanější na poli symboliky? Mytický význam Vašeho
domácího zvířátka tu asi nenajdete (pokud doma nechováte sfingu), ale všeobecný výklad zhruba 60ti
běžných i fantasy zvířat s letmými ohledy na mytologii ano!
Myslím, že mluvím z duše každému místnímu autorovi povídek, že jednou z nejhorších činností nutnou
při psaní je vytváření jmen. Jak to udělat, aby se název postavy lehce pamatoval, dobře zněl a ještě ke
všemu něco znamenal? Výborně si od těchto problémů odpomohla například J. K. Rowlingová, se svou
metodou prolínání různých jazyků včetně symbolických významů slaví úspěch po celém světě. Obdobně
řešil tyto tvůrčí zádrhely i J. R. R. Tolkien - málokdo kupříkladu ví, že jméno Gandalf pochází ze staroskandinávské Eddy. Takže, až budete váhat, jak pojmenovat hlavního hrdinu, můžete klidně nakouknout sem. Mezi těmito několika zvířaty si docela jistě vyberete.
Amemait - Bájná bytost složená ze lva, krokodýla a hrocha značí odplatu.
Bazilišek - Napůl pták a napůl had, heraldicky půl kohout, půl ještěr (hlava a pařáty ptáka, tělo hada) znamená v křesťanství ďábla/Antikrista.
Beran - Mužnost, mužská plodivá síla, v Egyptě spojován se sluncem.
Býk - Mužský princip, solární (sluneční) bytost, královská důstojnost, země, atribut měsíčních bohyňí. Býčí řev ztělesňuje hrom, ve Skandinávii zasvěcený Freye.
Čáp - V Egyptě oddanost rodičům, příchod jara či štěstí.
Drak - Podle svých podob mění i své poselství. Spojuje Hada a Ptáka (hmotný a duševní aspekt).
Původně byl symbolem darování života, později spojován s nevyzpytatelnou bouřkou. Obecně
platí, že na Východě se jedná o moc blahodárnou, v západních zemích o škůdce. Představuje
jednak nejvyšší duchovní moc, nadpřirozenost, božskou moc transformace, rytmus přírody, sílu,
světlo, slunce a mužskou jangovou sílu, v monoteistických (uctívajících jednoho boha) nábožen
stvích však ztělesňuje zlo.
Fénix - Pták, který se rodí z popela, do něhož předtím shořel, symbolizuje vzkříšení a nesmrtelnost.
Gryf - Má tělo lva a hlavu orla, značí slunce, bohatství, ale též ostražitost a odplatu. Okřídlená je pouze samička.
Had - Především ve východních zemích splývá s drakem, v Egyptě symbol vznešenosti, keltský had s beraními rohy značí léčivé prameny, skandinávský Nídhögg představuje zlé vesmírné síly.
Havran (Krkavec) - Prorokování, moudrost, předzvěst smrti nebo přechod mezi životem a smrtí,
nebezpečí. Atribut Ódina.
Holub/Holubice - Duch života, duše, světlo, nevinnost, mírnost, posel dobrých zpráv, atribut Venuše.
Husa - Solární zvíře, dobro, dech, vánek, láska, dobrá hospodyně. V Japonsku značí podzim, rychlost
a posla, Keltům přináší válku.
Chameleon - Vzduch.
Chiméra - Hlava a přední nohy lva, tělo kozy a dračí ocas. Spojována bývá s bouří, nebezpečím, přeludy.
Jednorožec - Koňské/jelení tělo s jedním rohem; ženský, lunární princip, čistota.
Jelen - Solární zvíře, tvoření, obnova, ohe??, strom života. Protiklad hada.
Jeřáb - Posel bohů, pro Kelty lakota, skoupost.
Ještěrka - Mlčení.
Kachna - Žvanivost, povrchnost.
74
www.mfantasy.org
MYTOLOGIE A JINÉ
Kohout - Kromě staroseverské a keltské symboliky solární bytost, mužský princip. Pro Kelty i Skandi
návce znamená podsvětí.
Kozel/Koza - Mužskost, tvořivá energie.
Kráva - Velká Matka Země, plodivá síla, hojnost. Čínský protiklad koně, v Egyptě Hathořino zvíře.
Krysa - Smrt, rozklad, podsvětí, v Hinduismu prozíravost.
Kůň - Mnohoznačný, život i smrt, oheň i voda - podle okolností. Také intelekt, moudrost, rozum.
Labuť - Sjednocuje vzduch i vodu, pták života, úsvit.
Ledňáček - V Číně klid, krásné dny, uzavřená povaha.
Lev - Odvaha, moc, slunce, oheň, statečnost, síla, spravedlnost,ale také krutost, dravost, válka.
Liška - Vychytralost, potměšilost, pokrytectví, podlost, v Číně dlouhověkost.
Medvěd - Vzkříšení, nový život, atribut měsíčních bohyň (Artemis).
Myš - Neklid, mocnosti temnoty.
Nebeský pes - Zkáza, katastrofa, meteory.
Opice - Nestoudnost, zvědavost, darebnost, v Číně podlost, lstivost, tvor odvracející zlo.
Orel - Bohové oblohy, polední slunce, výstup na nebe, osvobození, inspirace, vítězství, hrdinství,
královská hrdost, duchovní princip.
Páv - Solární zvíře, spojen s uctíváním stromu a slunce. Značí dlouhověkost, lásku, zbožštění.
Pavouk - Tkadlena osudu.
Pelikán - Obětování.
Pes - Věrnost, bdělost, ušlechtilost, se sokolem atribut šlechticů. Kerberos a Garm(Skand.) - psí hlídači podsvětí.
Prase - Blahobyt, plodnost, také však hněv, chtivost, nenasytnost, bezuzdná vášeň.
Ptáci všeobecně - Duše, duch, komunikace s bohy, duchové mrtvých, myšlení, představivost, vzduch.
Ruchch - Je obrovský pták, ztělesnění bouřky (křídla jsou hromem a let bleskem), podle arabské tradice nikdy neusedá na zem.
Ryba - Plodnost, plození, neporušený život, voda, v Číně hojnost (slova RYBA a HOJNOST se vyslovují stejně)
Saň - Válka, mor.
Sfinx - Bájná nestvůra s lidskou hlavou, tělem býka, lvíma nohama a orlími křídly značí tajemno, záhady.
Skarab (Brouk) - Slunce, dráha slunce, vzkříšení, nesmrtelnost.
Slepice - Rozmnožování, prozíravost, mateřská péče.
Sokol - Podobně jako OREL. Atribut Freyi, Egyptští Re a Hor bývají zobrazováni se sokolí hlavou.
Sova - Moudrost, ale též temnota a smrt. V Číně představuje nevděčné děti, pro Kelty noční čarodějnici.
Světluška - V Číně pilnost, krása.
Štír - Smrt, ničivá síla, temnota.
Tygr - Solární i lunární symbol, podle okolností dobrý i špatný. Také důstojnost, krutost, síla.
V Japonsku odvaha, hrdinskost.
Úroboros - Had/drak, kousající vlastní ocas, značí nerozlišnost, totalitu, soběstačnost, věčný koloběh, ztělesnění vody světa.
Čerpáno z knihy ILUSTROVAN?? ENCYKLOPEDIE TRADIČNÍCH SYMBOLŮ od J.C.Cooper.
75
www.mfantasy.org
MYTOLOGIE A JINÉ
Trpaslíci očima Všeznala
hg
text: Slim
Krátké pojednání o trpaslících ( neberte to příliš vážně :)
Nemám rád zdlouhavé úvody, které vám
stejně nic neřeknou a pouze plní řádky
neúspěšných plátků. Proto opravdu rád
mířím rovnou k věci a nerad chodím kolem
horké kaše. Stejně jako jedna parta
úžasných stvoření. Pokud se nepletu, říkají
si trpaslíci a najdete je někde po horách.
No, asi tuhle kumpanii všichni dobře znáte,
takže k věci.
Už jsem se mnohokrát setkal s otázkou,
jak je to vlastně s trpaslíky a jejich
rozmnožováním. Pravdou je, že vám málo
kdo dosvědčí, že viděl trpaslici. Tedy ženu.
Existuje hned několik teorií, kde se vůbec
trpaslíci berou. Někdo tvrdí, že naprosto
bez problému vyskakují z kamene. To je
samozřejmě naprostá hloupost. Pokud by
trpaslíci vyskakovali z kamení, pak by ty
šutry museli mít i jména. Většina trpaslíku
má hned po svém jménu vyzvedá i jméno
svého otce. A věřím, že trpaslíci mají všech
pět pohromadě a nebudou kamenům dávat jména a prohlašovat je za své otce.
Někde jsem také zaslechl, že trpaslice nedělají nic jiného, než jen rodí. Takže vlastně utvářejí něco jako
velké líhně. To už je opravdu přitažené za pačesy. Pokud má trpaslice aspoň poloviční sílu co trpaslík,
určitě by se nenechala takto ponižovat. No jen si to přiznejme, co může být horšího než parta nasupených
rodiček bojující za svou čest.
Naprostým bludem v této otázce je teorie, že trpaslíci se prostě nerodí. Pouze umírají. Myslím, že k
tomu není třeba žádných slov a toho, kdo roznáší takové nesmysli by měli na několik životů zavřít do
trpasličí štoly.
A jak je to tedy s trpaslíky doopravdy. Samozřejmě existují trpaslice a stejně jako jiné samice se starají o domov a mláďata. Pro svět je to velkým tajemstvím hlavně z několika prostých důvodů. Trpaslík si
nad pivem v hostinci nestěžuje na to, jak mu „stará“ dneska špatně vaří. Stejně tak se nikdy nevytahuje s
tím, když si nějakou trpaslici bere za ženu. Za žádných okolností si na návštěvu nevezme svou rodinu. Po
kapsách nenosí obrázek své milované kreslený úhlem. PrávěTrppaslíci díky těmto věcem je pro ostatní
zachování trpasličího rodu velkým otazníkem. Stejně jako to, proč trpaslíci o svých ženách nemluví, což ovšem přichází na řadu až poté, co se zjistí, že nějaké ženy vůbec mají.
76
www.mfantasy.org
MYTOLOGIE A JINÉ
Když už je řeč o trpaslících, nemůžeme opomenout jejich skvělé pivo, o kterém se snad píšou i romány.
Básně jsou naprostou samozřejmostí. Ovšem zde nebudu vyzdvihávat jejich skvělý mok. Právě naopak. Podívám se na zoubek celé téhle záležitosti.
Kolem trpaslíků a jejich piva je opět různá spousta pověstí a příběhů, které jsou si občas hodně nepodobné. Teď ovšem nebudu mluvit o každé zvlášť, ale rád bych vyzdvihnul jednu, která je mi opravdu
velmi blízká a nemůžu jinak, než s ní souhlasit. Rozhodně ji nechci nikomu vnucovat.
Trpaslíci vlastně o pivu neměli skoro ani ponětí. K pivu je později navedli, ale co bylo předtím. Trpaslíci zásadně chlastali jenom tvrdé. Naprosto nehorázně tvrdý horalský mok, který by bez větších problémů
skolil i krávu. Přesné složení tohoto oblbováku se nepodařilo nikomu zjistit. Většina „znalců“, co tento
mok „zkoumala“, už dále neměla potřebu si z někým povídat a vrátit se do normálního života. Trpaslíci
měli opravdu tvrdé pití. Věděli, že lidé pijí něco čemu říkají pivo, ale po jeho vyzkoušení usoudili, že je
to jako pít vodu z řeky - zažene žízeň, ale neožere. Proto o pivo nikdy nejevili zájem. Ovšem nebyli by to
vynalézaví trpaslíci prahnoucí po zlatu a penězích, kdyby se na pivu nepokusili zbohatnout. Zpočátku to
nevypadalo moc dobře. Trpaslíci jednoduše nemohli přijít na kloub výrobě piva a samotnému pěstování
plodin na jeho výrobu, i když o ní byli od lidí značně poučeni. Opět by to nebyli trpaslíci, aby tuhle svízel
prostě nějak jednoduše nevyřešili. Jednoznačně zavrhli možnost, že pivo budou vyrábět a došli k závěru:
Pokud nejde pivo vyrobit, musíme to stávající vylepšit. Uznejte sami, že trpaslíci v té hlavě opravdu něco
mají. Takže experimentovat s lidským pivem, které si kupovali. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.
Na jedné z častých bujarých oslav trpaslíků došlo na míchání piva s jejich opravdu tvrdým mokem. A
trpaslíci přišli na to, jak udělat z obyčejného piva všemi uznávané a nejtvrdší trpasličí pivo. To jen dokazuje jak jsou trpaslíci velmi vynalézaví. Jejich cesta k bohatství je, těžce a pomalu přes velkou skálu, ale
v tomto případě to bylo, mazaně a rychle, zlatem nacpali plné pytle.
K trpaslíkům je opravdu hodně co říci, ale myslím, že by nebyli zrovna nadšení, kdybych to na ně
vyzvonil všechno, už tak to mám u nich dost zavařený. Takže snad někdy příště, ale už ne s trpaslíky, ale
třeba s elfy, hobity nebo skřety. No uvidíme.
77
www.mfantasy.org
Albrecht Všeznal
OBRÁZKY MĚSÍCE
Obrázky měsíce
hg
zpracovali: Aldarix & Epic Arborius
Tato sekce slouží spíše jako parodie. Jeden obrázek je skutečně výběrem z našich fantasy galerií na
MFantasy, zbytek už pak tvoří většinou parodie. Přejeme příjemnou zábavu :-)
78
www.mfantasy.org
CREDITS
CREDITS
hg
grafika a zpracování: Epic Arborius
obsah: redakce magazínu MFantasy
PARTNEŘI E-MAGAZÍNU:
Časopis Pevnost: www.pevnost.cz
Portál FantasyPlanet.cz
Annun.sk
Saspi.cz
SvetFantazie.cz
PODĚKOVÁNÍ:
všem webům, které oznamuijí nová čísla našeho e-magazínu
80
KONTAKT
hg
URL: www.MFantasy.org
Email: [email protected]
ICQ: 238 661 681
www.mfantasy.org