Třesku

Transkript

Třesku

třesk
časopis TŘEbechovických SKautů
září 22. čís
- říje lo
n 20
14
hůl
á
v
mo y vlčat
e
t
o
T
ečk
m
s
2.
Obsah
Úvodní
Slovo
Úvodní slovo
2
Středisko
Je vždy poněkud zvláštní vracet se v čase, člověk si uvědomí,
jak ten čas letí. Když dokončuji
toto číslo Třesku, listopad pomalu
končí (ano, tak dlouho mi trvá ze
všech dostat příspěvky).
Vždy když řadím příspěvky,
vkládám fotografie a popisky, oživí se mi to, co se stalo v uplynulých měsících. Uvědomím si například, že těch 6 nových vlčáků,
několik světlušek a družinku benjamínků máme i proto, že se tak
povedl nábor, pořádaný počátkem září. Popravdě musím přiznat, že
jsem si tolik nesliboval ani od družinky benjamínků. Družinka předškolních dětí se nakonec rozrostla na 12 dětí, kterým každou středu
připravují program Barča s Eliškou. Říkal jsem si, že kdyby jich bylo
5, byl by to úspěch. A on už je to skoro oddíl. Co by některé oddíly
starších daly za 12 členů.
Konečně také mohu oznámit, že máme střediskový pokřik. To, co
jsem považoval za náš lehký nedostatek je napraveno. Zejména v
Chlumci jsme si vždy připadali nepatřičně, když na počátku muzikálů všechna střediska zakřičela pokřik a u nás buď ticho, nebo zpěv
naší hymny (ne že by byl špatný).Pokřik se nerodil snadno. Záměr,
vytvořit střediskový pokřik jsme měli již na jaře. Nejprve nepřicházely
žádné návrhy, nakonec jich bylo dost, ale žádný neměl, jak to říct, no
prostě u žádného jste si nemohli říct: „To je ono“. Tak jsme probírali,
diskutovali a scházeli se, až nakonec na stránce 50 si jej můžete
přečíst a klidně i zkusit zakřičet.
Je to náš pokřik.
Indiánské odpoledne
3
Botanická výprava
8
Roverský výšlap k Šanovci 11
Světlušky v Častolovicích 12
Střediskovka v Hostinném 14
S Terkou za cukrárnou
18
Báseň Lidojed
21
Benjamínci24
Světlušky26
Vlčata28
Skautky32
Skauti36
Roveři38
Tipy
Tip na knihu:
M. Žamboch - Hitman
40
Tip na výlet:
Borovice ze Svídnice 42
Když se řekne:
Ledování43
Ostatní
Rozhovor s...:
Redakce:
Přemysl Pistora - [email protected],
Stanislav Dostál - [email protected]
Magdou Pistorovou
Přispěli:
Viktor Charvát, Jitka Babicová Přemysl Pistora, Stanislav Dostál, Adéla Kuchařová,
Robin Zubr, Zuzana Moravcová, Barbora Klingerová, Lucie Štursová
Fotografie:
Přemysl Pistora, Matěj Horák, František Drnovský, Viktor Charvát, Pavel Čechura,
Magdaléna Pistorová, Jitka Babicová, Jan Krejcar Barbora Klingerová, archiv juntrebech.com, www.turistika.cz
Jazyková korektura:
Lucie Dostálová
2 Obsah
www.juntrebech.com
44
Z naší historie:
Skaut F. Hanuš
47
Stalo se:
Matouš Drnovský
48
Julie Hájková
49
Pokřik:
Střediskový pokřik
50
Středisko
Indiánské
odpoledne
13. 9. 2014
Jitka B
abicov
á
vedou
cí
1 . odd oddílu
í
držitelk l Světlušky
a meda
ile Jiříh
o Prášil
a 2010
Janďa a Helča netopí, ale přidržují Aničku
foto:Lucie Štursová
V sobotu 13. září jsme uspořádali v areálu
skautského domu indiánské odpoledne. Programu pro toto odpoledne se velice dobře zhostili
Áďa Kuchařová s Róbou Zubrem. Pro děti připravili spoustu stanovišť, na kterých každý získával
určitý počet skautských lilek, za které následně
měnily různé odměny. Děti měly možnost vyrábět
indiánské čelenky a náramky, nechat si na obličej
namalovat nějaké zvířátko, řešit různé hlavolamy,
střílet z luku, lézt po lanovém žebříku, poznávat
koření a pochutiny podle čichu, namotávat bonbony provázkem pouze pomocí jazyku a nebo lovit
jablka z vody pusou. Za určitý počet nasbíraných
lilek si každý zúčastněný mohl vybrat například
3 STŘEDISKO
skautské odznáčky, sešity, propisovačky, nálepky
a samozřejmě spoustu laskomin. Kdo zrovna neměl náladu soutěžit nebo něco vyrábět, mohl se v
jedné z našich kluboven dívat na videa z našich
táborů a prohlížet a číst kroniky. Celé odpoledne
všichni návštěvníci prožili ve společnosti současných vedoucích oddílů a roverů, kteří se také podílí na celoroční činnosti a chodu našeho střediska. Ten, komu se zalíbilo toto odpoledne, se dále
zajímal o chod střediska a toho oddílu, do kterého
by se zařadil pokud by se rozhodl vstoupit do naší
skautské rodiny.
Tomuto krásnému odpoledni předcházel nábor na třebechovské základní škole, kde pan ře-
Středisko
ditel Mgr. Roman Drašnar dovolil našim
třem zástupcům navštívit 1. a 2. třídy a
seznámit je se skautem. Helča Vlasáková, Radim Horák a Robin Zubr připravili velice poutavou scénku k nastínění
činností, které se celý rok věnujeme.
Tohoto nelehkého úkolu se zhostili velice dobře, protože nejenže rozesmáli Ty,
kterým byl směřován tento nábor, ale
také je přilákaly na indiánské odpoledne a dále na schůzky světlušek a vlčat.
Za to jim patří náš dík a doufáme, že se
našim novým členům u nás bude líbit.
Zapsala: Jitka
Magda, Helča, Přemek, Marťa
a
Ondra před začátkem
Jitka, Janďa, Viktorka, Terka a
David poslouchají pokyny
Anička u čichání
Pavel jistí Mikuláše
4 středisko
Marťa hází míčkem
Středisko
Péťa
Terka
Viky
rsová
foto:Lucie Š
tu
Štu
foto:Lucie
rsová
Omalovánk
y
Gumičky
Péťa maluje Ondru
Viktor celý den
jistil děti
5 středisko
Lovení jablek
Středisko
Poznávání po čichu
Rückerovi
Na žebříku
6 středisko
Poznávačka
Rybičky Pavel a Zuza
Lukostřelba
foto:Lucie Štu
rsová
U Adély se vy
zvedávaly odměn
y
Středisko
vá
foto:Lucie Šturso
obin
David, Terka, R
foto:Lucie Šturso
vá
Pavel gumičkuje
Děcka v okně
Lilky
foto:Jitka Babicová
rsová
foto:Lucie Štu
Čichačka
Tangramy
Náboráři ve třídě
dim
Helča, Robin a Ra
7 středisko
Středisko
Botanická výprava
20. 9. 2014
Přeme
k
Pistor
a
vedou
cí
zástup střediska
ce ved
o
2. odd
íl Vlča ucího oddílu
ta
Míša, Zuza, David, Táda, Matěj, Christien, Magda,
Martin, Kuba, Vašek a dole Ondra a Martinka
foto:Přemysl Pistora
První výpravou nového skautského roku byla
Botanická výprava. Svůj název měla záměrně, šli
jsme do bědovických lesů a luk. Sraz byl v devět hodin u skautského domova. Nejprve jsme
otevřeli naše doupě, vyndali si zápisníky a Míša
– Stoupa nám každému vlepil jednu vlčí stopu do
zápisníku. Poté jsme si ještě nalepili pochodové
značky, rozdělili kotlíky, vodu a další věci potřebné
na výpravu a vyrazili jsme směr Bědovice. Sešlo
se nás nakonec 13. Osm vlčáků: Míša, David, Ondra, Táda, Kuba, Christien, Martin, Vašek - Rychlonožka, tři vedoucí: Přemek, Matěj a Zuza a dva
hosté: Magda s Martinkou. Magdu jsme si vzali
jako odbornici na místní flóru, přece jen, ani je8 středisko
den z nás není tak kovaný, jak by si přál. Stoupa
nesl naši totemovou hůl, šestníci družinové vlajky.
Cestou jsme měli několik úkolů a her. Hráli jsme
klasickou ANO, NE, JO. Přičemž tato slova jsou
na indexu (zakázaná) a jakékoli jejich vyřčení vás
stojí lísteček s vaším jménem. Zejména vedoucím
rychle lístečky docházely a byli v ohrožení trestných tří dřepů, pokud by přišli i o ten poslední.
Poté jsme hráli poznávačku rostlin. Cestou bylo
naším úkolem říci Magdě nějakou rostlinu, kterou
známe a pokud jsme ji určili správně, dala nám
za to modrý lísteček. A poslední hrou cestou k cíli
byla Stromy. Vedoucí vždy řekli nějaký strom, a
kdo se jej dotkl poslední, dělal úkol navíc. Díky
Středisko
těmto hrám nám cesta do bědovického písníku utekla jako voda. Než jsme
se nadáli, byli jsme tam. Dole v písníku
jsme pověsili batožinu na nejbližší větve
(bylo po nočním dešti), nasvačili se a zahráli si první hru: Zabrané stromy. Kaž–
dá družina obdržela provázek a jejich
úkolem bylo obvázat lodním uzlem co
nejvíce stromů. Hra dělala klukům velký problém. Oběma šestkám se rozmotalo klubíčko, smotali ho prazvláštně a
tak další možnost dělat uzle se dosti
Odpočinek v písníku
snížila. Nakonec Bobři zvládli obvázat
lodním uzlem 3 stromy, Jezevci jeden.
Respektive obvázali stromů šest, ale
jen na prvním stromě to byl uzel lodní. níky. Šestníkem Jezevců zůstal Stoupa a šestníNázorně jsme jim předvedli, jak to mělo kem Bobrů se stal Vašek, který nahradil Honzu.
vypadat. Poté jsme vyrazili na kopec, Poté jsme Poradní skálu ukončili a šli si protáhkde jsme v písčitém místě založili dvě nout tělo. Nejprve jsme na nataženém laně lezli
ohniště, na nichž kluci měli uvařit na kotlíku čaj a v jako medvědi po větvi. Většina z nás to zvládla až
ohni si opéct brambory. Bobdo konce, ale někteří skončili
rům se dařilo, pod vedením
hned na začátku. Musíte více
Rychlonožky rychle udělali
sportovat, vlci! Po protažetrojnožku, o ni opřeli silnější
ní jsme si dali bojovku: Boj o
klacek, na který zavěsili kotvlajku. Na vymezeném území
lík. Poté nanosili chrundí, šišjsme umístili vlajky Jezevců i
ky a než jsme se nadáli, oheň
Bobrů. Každý z nás si dal za
plápolal a voda se vařila. Za
pas šátek a šli jsme do boje.
to Jezevci pod vedením StouKdo měl šátek vytržený, mupy se s ohništěm i závěsem
sel k Přemkovi, ten mu jej za
trápili. Pomalu celá krabička
nějaký úkol znovu nasadil a
Bobři vaří
sirek padla na to, aby s třihurá zpět do boje. Hráli jsme
čtvrtěhodinovým zpožděním
to celkem dvakrát a obě klákonečně zažehli oheň. Když
ní vyhráli Jezevci. Těm se poté konečně dopekly
byl čaj Jezevců konečně uvařen, Bobři již dojídali brambory a tak si je šli sníst. To už se blížil čas
své opečené brambory. Bobři si je tedy naháze- odchodu. Mezitím, co jsme hráli Boj o vlajku, nali do ohně a než se udělaly, šli jsme na Poradní táhli Přemek s Matějem ještě lanový most a dali
skálu. Na Poradní skále jsme tentokráte volili šest- nám deset minut na blbnutí na mostě. Poté jsme
si zabalili, zalili ohniště vodou, uklidili je, aby nikdo
a
tor
Pis
nepoznal, že tam nějaké bylo a vyrazili zpět k Doufoto:Přemysl
pěti. Dorazili jsme těsně před třetí, vrátili uzlovačky, uklidili kotlíky, zhodnotili známkou akci (samé
1*), zakřičeli si pokřik a vyrazili domů. Výprava se
i díky krásnému počasí navzdory předpovědi vydařila. Těšíme se na další.
Přemek
Jezevci vaří
9 Středisko
Středisko
Poradní skála
Vlčí ouška
foto:Přemysl P
istora
Vašek na laně
10 středisko
Táda, David, Vašek a
Míša na Poradní skále
a
foto:Přemysl Pistor
Ondra visí
Středisko
roverský výšlap k šanovci
20. 9. 2014
Dne 20. 9. jsme se vydali na výlet.
Sraz jsme si dali u skauťáku, ale se
Zuzkou (mnou) a Pavlem až v Nové Vsi.
Tam jsme se občerstvili v malé hospůdce na bývalém statku, který byl hlídán
malými selaty. Asi po hodince jsme se
vydali na cestu, abychom do cíle, na Šanovec došli v rozumnou dobu. Cestou
lesem sice začalo pršet, ale přes stromy toho na nás moc nespadlo. Při dlouhé cestě
jsme se pokoušeli zabavit rozpoznáváním stromů,
to nám ale moc nešlo. Asi po dvou až třech hodinkách chůze jsme zjistili, že už bychom měli být na
místě, ale že stoprocentně nevíme kudy dál. Viktor to ale odhadl správně, tak jsme skrz les došli k
rybníku Šanovci. Na místě jsme si nejprve rozložili
spacáky a připravili si místečka na přespání, pak
jsme se, kdo měl náhradní oblečení, převlékli, a
pak jsme šli zahnat hlad a žízeň k táboráku. Po
jídle jsme řešili důležité roverské záležitosti. Hlavně jakým způsobem budou fungovat schůzky a
jestli budeme chtít dělat čekatelky. Dohodli jsme
se, že se budeme cca jednou za tři týdny vídat
na schůzkách, na kterých se budeme připravovat
na čekatelské zkoušky. Také se občas, asi jednou
měsíčně pokusíme vídat na výletech, které si naplánujeme sami, jestli teda tenhle způsob bude
fungovat. Také jsme se dohodli, že v prosinci budeme pokračovat v rozdávání Betlémského světla
v Třebechovicích. Po domluvení se, jsme šli spát,
většina jsme byli po cestě unavení. Ráno bylo teplo a svítilo slunce, bylo krásně. Asi v deset jsme
tam potkali další dva lidi. Sbalili jsme se a vydali
se na cestu, abychom byli co nejdříve doma. Cestou zpátky jsme šli přes Štěnkov a naše cesty se
rozdělili až na křižovatce u Viktorova domu.
Zapsala: Proužek
11 středisko
Zuzka
M
Prouž oravcová
ek
členka
7
skautk . oddílu Rov
e
ou od
roku 2 rů
005
ilustrační foto: www.turistika.cz
ilustrační foto: www.turis
tik
a.cz
Středisko
světlušky a benjamínci
v častolovicích
5. 10. 2014
Jitka B
abicov
á
vedou
cí
držite oddílu - 1. r
oj Svět
lka M
ed
lu
Prášil
a - 201 aile Jiřího šek
0
Zdrav
otnice
našich
táborů
Světlušky a Benhjamínci v zámecké oboře
V neděli 5. října se světlušky společně s benjamínky vypravili do častolovické minizoo. Vlak
nás dovezl přímo k zámeckému parku. Cestou k
minizoo jsme se nejdříve stavili u obory s jeleny.
Jeden jelen nás dokonce přišel navštívit přímo k
dřevěnému zábradlí a nechal se od nás nejen hladit, ale i krmit. Poté jsme se vypravili do cíle našeho výletu, do zámecké minizoo. V tomto krásném
komplexu jsme navštívili lamy, poníky, oslíky, bažanty, pávy, morčata, králíčky, andulky, prasátka,
holuby a spoustu dalších krásných zvířat. Všichni
jsme si koupili laskominy pro zvířátka a šli je krmit. Krmení se líbilo nejen zvířátkům, ale především našim nejmenším. Po hodině a půl krásně
stráveného dopoledne jsme se rozhodli odejít na
hřiště v zámeckém parku, kde se nejdřív děti vy12 středisko
řádily na prolézačkách, a potom jsme hráli různé
hry, jako např. (Nebe, peklo, noc..., Hlava, ramena, kolena, palce a poté děti soutěžily ve skákání
po jedné noze a v kačenkách). Ale proto, že čas
byl neúprosný, museli jsme se sbalit a vyrazit k
vlaku. Ještě než vlak přijel, vyhlásili jsme si vítěze
hry, která prolínala celou naší výpravu a za kterou
děti dostávaly medvídky. Vítězem byla Lucka Karenová, která zvítězila o jeden bod, díky tomu, že
věděla, který strom se nachází v zámeckém parku
a má tvar srdce. Celá výprava se zdařila a hlavně
se líbila nejen velkým, ale hlavně malým, kterým
byla určená.
Zapsala: Jitka Babicová
Ve vlaku
Odpočinek před
oborou
foto:Jitka Babicov
á
Svačina
S poníkem
Středisko
Při hře
Na krokodýlovi
Jako kačenky
13 středisko
Na hřišti
Středisko
celostřediskovka
v hostinném
17. - 19. 10. 2014
Středisko v Hostinném
Jitka B
abicov
á
vedou
cí
oj Svět
lka M
ed
lu
Prášil
0
Zdrav
otnice
našich
táborů
foto:František Drnovský
Letošní celostřediskovou víkendovku jsme se
rozhodli strávit v Hostinném. Po téměř tříhodinové
cestě jsme dorazili do nově zrekonstruované klubovny hostinských skautů. Ale vzhledem k pokročilé hodině se děti rychle navečeřely a šly na kutě.
Sobotní ráno jsme zahájili výbornou snídaní a potom jsme se vypravili do města za obry. Děti jsme
rozdělili do osmi menších skupin a potom začali
řešit jednotlivé úkoly. Díky těmto úkolům měly děti
možnost alespoň trochu poznat toto pěkné místo. Po poznávání jsme si došli pro svačinu a hrály
jsme několik her (pneumatiky, vyzývaná, přivolání
sluníčka, atd..) v parku u skautského domu. Když
jsme si dohráli, čekal na nás oběd a poté polední
„klid“. Když jsme si trochu odpočali, vyrazili jsme
14 středisko
všichni na procházku mravenčí stezkou. Je to cca
5 km trasa překrásnou přírodou, kde jsou po cestě
tabule se zajímavostmi nejen o mravencích. My
jsme vzhledem k únavě našich nejmenších tuto
trasu zkrátili na polovinu a vrátili se zpět do klubovny. Za malou chvíli pro nás byla nachystaná
večeře v podobě chleba s vajíčkovou pomazánkou. Během večera jsme byli nuceni provést jeden menší chirurgický zákrok. Aničce Rückerové
se kýval zub a zoufale křičel po vytažení. Nakonec jsme museli přivolat tu nejvyšší sílu v podobě
Fandy Drnovského, který vytrhl malého neposedu
téměř bezbolestně. Po vytažení zlobivého zubu
jsme uložili ty naše malé neposedy na kutě. Pro
skautky a skauta si Pavel Čechura s Helčou Vla-
Středisko
sákovou nachystaly hru v podvečerním
Hostinném. V neděli ráno po snídani
jsme si zabalili, uklidili klubovny a vyrazili směrem domů. Na nádraží na nás
čekali rodiče a tak jsme se všichni rozešli ke svým domovům.
Kecka, David,
Míša a Renda
Příprava snídaně
Vlčáci
malují
Před altánkem v
areálu
Světlušky
malují
15 středisko
Snídaně
Středisko
Obři na náměstí v
Hostinném
Fanda s
Matoušem
foto:Lucie Šturso
vá
Na nádraží
Na výlet
Barča, Helča a Jitka
rozdávají úkoly
Anča, Vanessa a
Christien
Při plnění
úkolů
16 středisko
Středisko
Hromadná
na mostě
rs
foto:Lucie Štu
Běhačka
ová
Jedno
družstvo
foto:Lucie Šturso
vá
Druhé
družstvo
Jitka podlézá
Aničku
Kuba
Kamču
foto:Lucie Šturso
vá
Mravenčí
stezkou
17 středisko
Na vycházce
Momentka
Středisko
foto:Viktor Charvát
S terkou za cukrárnou
20. 9. 2014
aneb Puto
ván
í po březíc
h Divoké
Orlice
Viktor
C
Vikin harvát
g
zástup
c
vedou e vedoucího
cí 7. o
ddílu střediska
vedou
cí
držite tábora 201
l meda
4
ile Lili
e a přá
telství
Nahoře zleva: Robin Zubr a Martin Petřík
Stojící zleva: Terka Pavlíková, Matěj Horák, Pavel Čechura, Zuza
Karlíková, Lucka Němečková, Fanda Drnovský
A v kočárku: Matouš Drnovský
Na nádraží jsme sešli v sobotu v 7:00 a ku přeDruhý ročník legendárního výletu byl pojmenován po hlavní organizátorce: „S Terkou za cuk- kvapení všech dorazil i historicky nejmladší účastrárnou aneb putování po březích Divoké Orlice ník této výpravy. A společně s Fandou a Luckou
2014.“
se v kočárku vezl ani ne 8 týdenní Matouš DrnovOproti loňskému ročníku byl letošní termín po- ský! Dalšími členy výpravy byly Terka, Zuzka K.,
sunut o týden dopředu, tj. na poslední říjnový ví- Matěj, Robin, Pavel, Lenin a já. Vlakem jsme dokend, abychom ještě zastihli nějaký ten hrad ote- razili standardně do Litic n. O. a odtud podél Orvřený pro veřejnost. No hrady nakonec opravdu lice směrem do Potštejna. V Liticích jsme si ještě
otevřené byly, ale Litice jsme zastihly příliš brzo odskočili klasicky do chatové osady na krokodýla,
a nahoře na hradě v Potštejně jsme se rozhodli, ale bohužel tu letos byl jen ten dřevěný. Poté jsme
že si za ty peníze radši dáme dole v cukrárně o pokračovali, pro kočárek mírně obtížnější trasou,
trubičku navíc. A jak to celé probíhalo se můžete podél řeky, ale úspěšně jsme dorazili do Potštejna. Část z nás se pak vydala přímo na hrad, ale
dočíst právě zde.
18 středisko
Středisko
foto:Matěj Horák
Na krokodýlovi
na hradě jsme se vyfotili a vyrazili dolů
do cukrárny.
Cukrárna opět nezklamala a proběhlo několik autorských čtení z ještě nevydané prozaické sbírky. Letos jsme navíc
zakoupili i knihu, která nás okouzlila minulý rok, s názvem „Písně pro Andrejku“, abychom si měli večer z čeho číst.
Nejvíce pozornosti opět sklidila Terka, a div, že
jsme ji nemuseli přemlouvat, aby šla s námi dál.
Posilněni trubičkami, medovníky a notnou dávkou
umění jsme vyrazili směrem nádražní restaurace v
Pavel, Robin, Matěj a
Terka u Divoké Orlice
19 středisko
Litické
nádraží
Doudlebách nad Orlicí. Nakonec jsme do Doudleb
dorazili kolem 2 hodiny odpolední a proto jsme ani
nestíhali oběd a jen se rychle občerstvili, abychom
stihli vlak, který bude stavět i v Petrovicích.
Z Petrovic jsme pak úspěšně dorazili po staré známé naučné stezce podél Orlice, abychom
mohli otestovat mírně upgradovaná kamna, ze
kterých je v současnosti spíše kamnová vložka v
Středisko
krbu. Kamna vydávala dostatečné teplo, abychom mohli příjemně trávit večer
a recitovat písně z již zmíněné sbírky.
Jednu z našich velmi oblíbených písní jsme se rozhodli dále publikovat, a
proto ji můžete najít i zde v Třesku pod
přítulným názvem Lidojed (na straně
21).
Výlet se i díky hezkému počasí a
dobré náladě povedl a díky vylepšeným
kamnům se večer dal rozumně strávit
i v tričku v klubovně ve Štěnkově. Dalším ročníkům přeji, aby se podařily minimálně jako tento a Vám přeji hezké
čtení písně „Lidojed“ od potštejnského
rodáka Marka Vecka. Celá kniha pak k
zapůjčení u mě.
Zapsal: Viking
Matěj, Terka, Robin ,
Pavel, Lenin a Zuza
20 středisko
V cukrárně
foto:Matěj Horák
Básník
přednáší
Báseň
VECKO, Marek.
Písně pro Andrejku:
.
2014
,
n
j
te
Potš
:
n
j
šte
báseň Lidojed.
. Pot
í
n
á
vyd
zš.
2. ro
Pod skalním převisem,
máme
hrozného lidojeda.“
Tulí se chaloupka,
V ní hodný tatínek, sedřená maminka,
Co ví ženy dopředu,
Malý hoch Jeníček a větší Barunka.
mužům pozdě dochází,
bera si čapku, hůl,
Vrcholky hor kolem
muž do hor odchází.
obzory lemují,
krásy té přírody
To jsou jen báchorky,
chudí se nenají.
směje se tomu,
zlaťák v kapse
Mezi krásou a chudobou
a večer domů.
kontrast je veliký,
však ví ten kdo miluje,
Mráz, vichr, sněhu smršť,
je neví jak bohatý.
těžká je do hor cesta nejistá,
ještěže ti dva bláhoví nevědí,
Mráz, zima, vítr,
jakou hrůzu jim osud přichystá.
hrozný čas velice,
však v srdci mír a klid
Utekl první den, již jsou pryč Vánoce
blíží se Vánoce.
smutné a bolestné.
Rukama matka lomila,
Tu náhle tatínek,
nyní už ví, co dopředu tušila.
že prý se za zlatku rozhodl
jistého muže přes vrcholky hor převésti
Co však říct dětem,
a do města odvésti.
na tátu se ptají,
je těžké říct pravdu těm,
Maminka lomí rukama,
kteří pravdu znají.
naříká, prosí, volá: „Ach běda,
přec tatínku víš, tam vysoko v horách
21 báseň
Navečer matka, když zlomena klesla,
Báseň
potichu oblékla Barunka Jeníčka,
sedí cosi, co se hostí,
odchází hledat tatínka,
chrochtá, mlaská, prská, žere,
zlehýnka, aniž by hlesla.
hrůza hrůz až dech to bere.
Dvěmalétečkyuprostředplánímrazivých
Ani člověk, ani zvíře – sedí v hrozném brlohu,
brodí se sněhem a závějí,
jedno oko v temném čele,
hledají tatínka
vředy, červi v celém těle,
majíce uspěchů mizivých.
hodují i krysy spolu.
Podskalnímpřevisemprvnínocpřečkali,
Hrůza hrůz, ví už Barunka,
hledali, křičeli, tatínka volali,
co potkalo tatínka.
však jediná odpověď: vichr a běda
Jak když zlatý pramen prýští,
- vřískot hrozného lidojeda.
tatínkův se prsten blyští – lidojedu na drápu.
Zmrzlí a prokřehlí, s životem na vlásku,
Ohmatává mlsně děcka,
ruka v ruk, modlíc se, myslí na lásku,
hněvivě a zlostně prská:
na lásku Boží, aby z hor je vyvedla
„Krm, babo, krm, masa málo,
a šťastně domů i s tatínkem přivedla.
za žrádlo by to nestálo.“
Tu druhou noc uvidí světélka v dáli,
Když člověk na dně je,
stále jen vichr, mráz, oči pálí,
myslí, dál už nemůže,
nemají na výběr, klepají na dveře,
přichází z hůry moc,
strašlivá baba jim otevře.
která nám pomůže.
Ohyzdná, černá, je celá od sazí,
Bledá a ubohá plačící Barunka,
jeden zub, chrochtá, až v srdci zamrazí,
zbyly jen oči z ní, však není už slabounká.
hlasitě mlaská a sliny jí tryskou,
Barunka v brlohu začala uklízet,
hladí si drápy břich – žere kost lidskou.
baba si chrochtá, k práci nemusí pobízet.
Lidskou krev ze džbánu pije,
Barunka slabší a slabší je celičká,
na krku syčí ji zmije,
nikdo by nepoznal cvalíčka Jeníčka,
vítá a prská, pojďte dál,
mléko a oříšky, výborná potrava,
laskavých staroušků, kdo by se bál.
válí se na peci, blíží se poprava.
Na hromadě z masa a kostí,
22 báseň
Báseň
Barunka stále jen hubne a hubne,
A skála se s soucitem pohnula,
lidojed zlostí řve, krev v žilách tuhne.
když kolem probíhal lidojed s babou,
Baba a lidojed často se hádají,
celá se na ně sesula
baba řve – pracuje – k žrádlu ji nedají.
a zaživa je pohřbila.
„Na zítřek připravíš, Barunko, topení,
Pod skalním převisem tulí se chaloupka,
budemesmužemmít lahodnékrmení,
v ní hoří svíčka – za tatínka.
naostříš nůž, nabrousíš sekáček,
Šťastná maminka.
sádlíčkem vymažeš největší pekáček.“
Česnek a cibule, pepř, nové koření,
ať nám ta pečínka lahodně zavoní.
Barunka na noc sbalila uzlíček,
největší problém byl cvalík Jeníček.
Teplá kamínka – jediná jistota,
nechce jít do mrazu, svatá to prostota.
A tak jdou stále tmou, začíná svítání,
jenom pryč, pryč odtud.
Kde začíná pás domků v podhůří,
tam moc temných sil nebouří.
Málo se lidojed zvečera nažral
těše se na pečínku.
Nevida dětí, hlasitě zařval v domnění,
že hrůzou ztuhnou a strachem oněmí.
Popadne babu a žene se ven,
Barunka strachem prosí, prosí jen:
„Skálo, ach skaličko, pomoz nám,
jinak nás rozsápe lidojed sám.“
23 Báseň
Jeníček, Barunka.
Benjamínci
foto:Barbora Klingerová
benjamínci
Dne 17. 9. 2014 se uskutečnila první schůzka
Benjamínků. Na úvod jsme si zahráli pár her, abychom se seznámili. Na začátku každé schůzky
pracujeme s listy pro benjamínky, které nás s Eliškou inspirují pro další hry k tématu schůzky.
Bára K
linger
ová
vedou
cí
skautk družinky Be
ou od
n
roku 2 jamínků
011
Benjamínci
malují
řátko atd. Poté, jsme si zahráli hru Kdo má rád.
Děti v kroužku si vyměňují místa podle prostředního, který říká co má rád. Děti, kteří to také mají
rády si musí co nejrychleji vyměnit místa s někým
jiným. Tato hra se stala hitem i na dalších schůzkách. A protože je podzimní čas, rozhodli jsme se
pro výrobu draků. Dětem se dráčci moc povedly,
hlavně Markétce Š., která měla “nejpunkovějšího“
draka.
Na té první bylo téma Kolik mi je let. Děti dokreslovaly svíčky na dortu a obkreslovaly ruce.
Využili jsme také hezkého počasí a zahráli si hry
venku, jako žabí závody a pár školkových her. VelTřetí schůzka byla na téma Co do lesa nepatří.
mi nás potěšilo jejich nadšení a radost z každé
Na pracovních listech Benjamínci kroužkovali odmaličkosti.
Druhá schůzka byla v duchu Každý má rád něco padky a vybarvovali zvířata v lese. Po klubovně
jiného. Děcka do listu dokreslovaly věci které mají jsme schovali kartičky, na kterých byly odpadky a
rády. Na talíř oblíbené jídlo, na vodítko zase zví- zvířata. Benjamínci je museli najít a správně roztřídit. Což pro ně byla hračka, ale i zábava.
24 benjamínci
Benjamínci
Na čtvrté schůzce jsme se vydali do
Borského lesa. V lese jsme hráli různé
hry. Děti jsme upozornili co se v lese
může a nemůže. Poté jsme se vydali na
území skřítků, kam děti musely doskákat po jedné noze. Před branou do údolí
skřítků děti ztichly, aby nevyplašily skřítky. Jejich úkolem bylo postavit skřítkům
domečky a pozorovat jestli nějakého
skřítka neuslyší nebo nezahlédnou. Což
se nečekaně všem podařilo. Benjamínci
byli celou dobu hodní a nadšení.
S Barčou
Na poslední říjnové schůzce jsme
vytvářeli velký podzimní strom z vylisovaného listí. Ačkoli plán byl jiný, protože
halloweenské masky z listí by jim překrývali celé hlavy. Nic méně strom se
opravdu povedl. Benjamínci lepili listí
a malovali kmen stromu. Mezi tím jsme
hráli oblíbené hry.
S Eliškou
foto:Barbora Klinge
rová
Byly bychom moc rády, kdyby toto nadšení jak
nám tak i jim vydrželo. Čehož se vůbec neobávám, v oddíle máme 9 dětí a doufáme, že se k
nám postupem přidají i další.
Zákony Benjamínků:
•
Jsem veselý a usmívám se.
•
Hraju si s kamarády a dělím se s nimi.
•
Poslouchám rodiče, učitele a vedoucí.
Vybarvujeme
25 benjamínci
foto:Barbora Klinge
rová
Vybarvujeme
Stavíme
domečky...
Opět
malování
lingerová
foto:Barbora K
Náš
výtvor
Zapsala: Bára Klingerová
...v
lese
Světlušky
Světlušky
Jitka B
abicov
á
vedou
cí
oj Svět
lka M
ed
lu
Prášil
0
Zdrav
otnice
našich
táborů
Malujeme
Světluškovské září začalo díky náboru a indiánskému odpoledni víc než dobře. Díky těmto dvou
akcím jsme během první a druhé schůzky přivítali více než 20 světlušek a Benjamínků. Tyto dvě
schůzky jsme věnovali seznamování a především
hraní. Spotřebovali jsme více než 15 her: pro příklad Opička v kleci, Na vlak, Virus, Evoluce, Sbírání čísel, Jak roste tráva, Vyzývaná, Pneumatiky a
spoustu dalších. Samozřejmě, jsme si jen nehráli.
Září jsme pojali ve znamení dopravy. Děti jsme
během schůzek učili několik základních značek,
kreslili je a poté je i hledali a poznávali. Nečekali
jsme velkou odezvu, vzhledem k velkému počtu
prvňáčků, ale holky to bavilo a jsem opravdu ráda,
že si i některé z nich zapamatovaly.
26 světlušky
Říjen se nesl v duchu zdravovědy. Jednu
schůzku jsme téměř celou věnovali Zdravému
úsměvu. Pod tímto názvem se neskrývá nic jiného
než péče o naše zuby. Povídali jsme si a kreslili,
které potraviny jsou pro naše zuby zdravé a které
naopak škodlivé a jak a čím si je čistit. Opět jsem
byla velice mile překvapená, když se holky s chutí
a elánem, právě pro ně typické, pustily do práce.
Nakreslily spoustu věcí, ať už zdravých nebo nezdravých. Občas se s námi pustily i do diskuze, že
právě tahle potravina je zdravá, ale byla jsem ráda,
že si vyslechly naše odpovědi proč tomu třeba tak
není. I pro tělo zdravé potraviny nemusí být zdravé pro naše zuby. Při následující říjnové schůzce
jsme se věnovali také zdravovědě a to konkrétně
Světlušky
foto:Magdaléna Pistorová
první pomoci. Říkali jsme si: jaká telefonní čísla jsou důležitá, kdy a proč je
volat a co říct do telefonu, když budeme
volat záchrannou službu. Při poslední
schůzce před prázdninami, jsme byli
nuceni díky nepříznivému počasí, celou
dobu být v klubovně. A protože je podzim a s ním je spojené pouštění draků,
rozhodli jsme se je vyrobit. Vzhledem ke
kreativnosti našich světlušek, jsme této
tvorbě věnovali celou schůzku. Kaž–
dý drak byl úplně jiný, ale všichni do jednoho byly opravdu krásní.
S Jitkou
27 světlušky
á
foto:Jitka Babicov
Výroba z
kaštanů
Zvířátka nám vznikají pod rukama
Magda učí s
mapou
foto:Jan Krejcar
Na
hřišti
Vlčata
vlčata
Nádech, zhluboka. Ano, cítíme to. Je to tu.
Nový skautský rok. Naše smečka vlčat do něj
vyrazila 8. září. Jak se sluší a patří, přivítalo nás
pěkné počasí, které nás dlouho v klubovně nezdrželo. Po tradičním přivítání jsme zavzpomínali na
tábor, projeli s kluky letní prázdniny a vyrazili za
skautský dům. Přivítali jsme mezi sebou jednoho
nováčka Kristiena. Zahráli jsme si seznamovačku, aby si nás dobře zapsal za uši. I když nepředpokládáme, že se mu to hned napoprvé povede.
Poté jsme šli zpět do našeho Doupěte a rozdali
si nové zápisníky. Přemek nám k nim něco řekl a
rozdal nám několik lístečků, které jsme si do něj
vlepili. Zelenou stezku, tu lovíme poprvé letos, je
s motivem terče, jelikož je měsíc lovu. Dále líste-
28 Vlčata
Přeme
k
Pistor
a
vedou
cí
zástup střediska
ce ved
o
2. odd
ta
Christien, Kecka, Kuba,Honza, Kája,
Kuba, Miki, Stoupa, JIndra, David,
Rychlonožka a Cvrček na hřišti
ček s datem výpravy a co sebou na schůzku. V
neposlední řadě obnovený pokřik naší smečky, na
který si po letech Matěj vzpomněl: „Vlče ráno vstává svěží, za sluncem hned z rána běží. Hry jsou
jeho zábava, chmur se velmi obává“. Lepení do
zápisníku nám chvilku zabralo, ale srdce nás zase
táhlo ven. Zaklaply se za námi dveře a my jsme si
sedli k ohništi a zahráli si pantomimicky na různá
povolání. U některých jsme se opravdu zasmáli.
Herecké výkony byly k nezaplacení. To už se blížil
konec schůzky. Rychle zamést, zakřičet si pokřik
a honem domů. O víkendu před druhou schůzkou
se uskutečnilo indiánské odpoledne ve skautském
domově cílené na nováčky. Kladný ohlas zapříčinil, že jsme na druhé schůzce měli hned tři no-
Vlčata
váčky. Dva Kuby a jednoho Káju. Hned
jsme se s nimi seznámili a dali se do
obvyklých úvodních věcí. Nejprve družinové pokřiky, poté kontrola zápisníků
a nalepení stopy za účast. Jelikož jsme
tu měli nováčky, sešli jsme k ohništi a
dali se do divadelního představení. Sehráli jsme scénku z Knih džunglí, kterak
se Šerchán snažil ulovit Mauglího, šlápl
do ohniště, jak se Mauglí ocitl až na Poradní skále a jak byl za příslib kořisti od
Baghýry vzat do smečky vlčat. Přemek
předříkával děj a tu se někdo vžil do
kůže Šerchána, podlého šakala Tabákího, Honza představoval ušlechtilého
Akélu. Scénka měla úspěch, a jelikož
nás o víkendu čeká výprava, procvičili
jsme si i Poradní skálu. Poté jsme se
vrhli na první hru. Matěj představoval
zuřivou slepici, chránící svá vajíčka a my se snažili přes něj nějaká vajíčka ukrást a přinést je na
svoji kupičku. Byl to zuřivý zápas, při kterém se
nejlépe hodila hbitost a rychlost, jinak nás Matěj
dostihl a dostali jsme políček. Poté jsme museli
vejce vrátit a také napříště lovit jen jednou rukou.
Následovala výuka lodního uzle. Přemek i Matěj
si rozebrali družiny a za pomoci starších vlčáků se
snažili nováčky i zapomnětlivé vlčáky naučit lodní
uzel. V plánu byl totiž útok pirátů a jen ten, kdo
uměl rychle navázat lodní uzel na sloup, bombardován pirátskými děly, mohl uspět. Deset minut
foto:Matěj Horák
Matěj jako zuřivá slepice chránící svá vejce
jsme uzel cvičili. Poté se pustili do hraní. Jezevci
i Bobři každý obsadili jeden sloup na hřišti a každý člen na něj musel postupně uvázat lodní uzel.
Když se mu nedařilo, pomohl mu kapitán lodě. Ale
Matěj, Zuza a Přemek nás při tom neustále bombardovali míčky. Kdo dostal zásah, musel zpět a
běžel další. Těsně, ale vyhráli Bobři, kteří se stihli
přivázat o chloupek rychleji. Poté jsme šli zpět do
Doupěte a probrali sobotní výpravu. Pak už jsme
jen zakřičeli oddílový pokřik a vyrazili jsme domů.
Na výpravě jsme měli obřad Poradní skála, na kterém vlčáci dostali stuhy. Každý si ji měl přinést na
schůzku, s ní jehlu a nit. Budeme na stuhu vyšívat
první písmeno svého jména. Nejprve jsme se přivítali, zhodnotili jsme sobotní výpravu a Přemek
nám rozdal pamatováčky na výpravu. Na každém
Sběr žaludů
v lese
29 vlčata
Vlčata
foto:Matěj Horák
Přemek vysvětluje
pravidla hry
byla součást šifry. První ji vyluštili Jezevci a vyšlo
jim Sv. Jiří. Pověděli jsme si o patronu skautů svatém Jiřím a než se pustíme do vyšívání, vyběhli
jsme na hřiště a zahráli si Na komáry. Tato velmi
oblíbená hra vlčáky natolik bavila, že než jsme se
vrátili zpět do Doupěte, bylo za deset minut půl
šesté. Usadili jsme se, Zuza si nás vzala na povel
a začali jsme vyšívat. Značným problémem bylo
už navléci nit na jehlu. Ale nakonec se s tím, s
pomocí vedoucích, všichni zdárně vypořádali a
začali jsme vyšívat. Každý první písmeno svého
jména, zbytek kluci došijí doma. Všechny předehnal Vašek – Rychlonožka, který si celé jméno i
s přezdívkou vyšil doma. A měl to opravdu moc
foto:Matěj Horák
Zdenda, Rychlonožka,
Kája a Stoupa nakládají
schrabanou trávu
30 Vlčata
hezké. Tak pomáhal ostatním. Nakonec jsme v
potu tváře stihli každý vyšít své písmeno, od Zuzy
vyfasovali dostatečně dlouhou nit domů, abychom
si mohli jméno došít doma, zakřičeli jsme si pokřik
a vyrazili ze dveří v ústrety již netrpělivě postávajícím rodičům. Někteří z nás si na schůzku 30. 9.
přinesli již vyšité stuhy, někteří snad až příště. V
plánu byla vycházka do lesoparku Bor. Za zhruba
čtvrthodinku jsme byli v Boře, a šli k dubům. K dubům proto, že jsme chtěli najít co nejvíce žaludů
na vyrábění. Přemek vyhlásil soutěž, která družina
toho nejvíce posbírá. Nakonec měli více v tašce
Bobři a radovali se z prvních bodů. Nicméně čas
byl neúprosný, zbyl nám už jen na jednu hru, byť
Vlčata
dvoukolovou. Přetahování siláků. Nejprve si do kruhu stoupli Bobři a Jezevci
se je snažili vytáhnout ven, podruhé si
role vyměnili. Pokaždé proběhla urputná bitva plná zvratů, v níž hledat vítěze
byl opravdu náročný úkol. Poté jsme se
s lesoparkem rychle rozloučili a upalovali do Doupěte. Příště v něm budeme
z přinesených žaludů a kaštanů vyrábět
figurky a hrát s nimi divadlo. A jak jsme
si naplánovali, tak jsme udělali. Sedmého října jsme se pustili do výroby figurek
a rekvizit pro „loutkové divadlo“. Jezevci
si vybrali pohádku Červená Karkulka a
Bobři hráli Shreka. Starším vlčákům šla
výroba dobře, těm mladším jsme museli pomáhat. Každý nakonec přispěl
trochou k vytvoření díla a mohli jsme jít
hrát. Jeden z družiny se vždy ujal role
vypravěče a ostatní hráli postavy. Jak Karkulka,
foto:Matěj Horák
začaly kupit kupičky listí a odvážející ani nestíhali
nakládat. Mezitím Přemek připravil v klubovně hru
Prospektoři. Jakmile jsme uklidili náčiní a usedli v
klubovně, stali se z nás hledači drahých kamenů,
vzácných surovin a nerostů. Na čtvercovém poli
20 x 20 jsme hledali rudu, uhlí, stříbro, zlato a diamanty. Hra nás velmi bavila, vytěžili jsme spoustu
polí, ale nestihli jsme ji dohrát. Tak snad příště. A
tak se i stalo. Jedenadvacátého října bylo krásně.
Proto jsme nejprve vyrazili na hřiště, kde jsme si
zahráli několik pohybových a úpolových her a pak
se přesunuli zpět do Doupěte, kde jsme dohráli
Prospektory. Těsně, ale jen těsně, zvítězili Bobři
kteří vytěžili z náskoku z minulého týdne. I když
Jezevci mohutně stahovali, náskok se jim nepodařilo vymazat a tak Bobři zvítězili o pouhopouhé
tři body. Hra to byla zábavná, někdy si ji zopakujeme. Poté jsme otevřeli Světýlko a dali se do plnění mnoha úkolů, které v něm jsou. Když jsme
s tím byli hotovi a měli
Hrajeme
prospektory
tak Shrek pojali některé autorské změny, až jsme se někdy nestačili divit. Velmi jsme
se u pohádek nasmáli a naše výtvory budou zdobit parapet okna na další měsíce. Rychle jsme
po sobě uklidili, tentokrát se pod námi nacházela
spousta nepořádku a tak nám to zabralo notnou
chvíli. Za týden už bylo v areálu našeho domova spousta popadaného listí. Vzali jsme do ruky
hrábě, vidle, někdo kolečko a kárku a dali jsme
se do úklidu. Za chvilku se pod našima rukama
31 vlčata
zmáknutou zdravovědu, dopravní značky, pustili jsme se do výroby šipek. Ta nám dala zabrat. Byť návod byl ve
Světýlku jednoduchý, na naše vlčáky byl složitý.
Jeden si ustřihl, co neměl, další lepil, co neměl a
tak jsme nad tím strávili o mnoho více času, než
jsme se zprvu domnívali a nestihli jsme tak soutěž
ve střelbě šipek, kterou jsme plánovali. Tak snad
příště. Na státní svátek 28. října jsme schůzku neměli, sejdeme se až na listopadové výpravě.
Zapsal: Přemek
Lucka
Šturso
v
á
Zleva vzadu: Áďa Kuchařová, Péťa Kuchařová,
Helča Vlasáková, Lea Řadová, Johča Václavková
a Anča Sibeková
Vpředu: Eliška Školníková, Janďa Jarkovská,
Viki Kopecká, Barča Bělková, , a Terka Kuldová
Dolel leží: Matěj Petreje a Renda Sunkovský
hospo
d
zástup ářka středis
ka
kyně v
e
5. odd
íl Skau doucí oddílu
t
hospo
dářka ky
našich
táborů
Skautky
skautky
V novém školním roce se oddíl skautek rozrostl o několik nových členek – v současnosti tedy
tvoří členskou základnu 12 dívek. Z toho je 8 původních (Péťa, Janča, Nikol, Nikča, Johanka, Lea,
Vaness, Anička) a 4 nové (Barča, Eliška, Viky, Terka). První schůzka byla zahájena akčním programem, a to většině skautů známou hrou „Krádež v
galerii“. Úkolem dvou týmů bylo před si informaci
o tom, jak vypadá originál uměleckého díla (které
vytvořili Robin s Terkou) umístěný v sedmičce, a
co nejpodobnější výtvor z daného materiálu vytvořit v horní klubovně. Háček byl v tom, že jednotlivé
skupiny (v sedmičce, v klubovně, a spojky mezi
nimi) se mohly dorozumívat pouze mluvením, nemohly se při tom vidět – takže se ukázalo, jak jsou
naše skautky i skauti schopni předávat si informace. Výsledek můžete sami ohodnotit z přiložené
fotografie.
32 skautky
Druhá schůzka probíhala venku, nejdříve Helča
připravila krátkou seznamovací hru, poté byla na
programu balónková bitva družstev. Každá skupina dostala balónky (červené či modré) a ty si potom členové přivázali k nohám – cílem hry bylo samozřejmě zničit všechny soupeřovy balónky tak, a
zároveň ochránit co největší počet balónků vlastních. Po vytvoření bojových strategií se šlo na věc,
a nakonec po lítém boji zvítězilo modré družstvo.
Nakonec už byl na pořadu schůzky tradiční přijímací rituál nových členek, u kterého nám tentokrát
dělal čestného člena vůdce střediska Přemek. Po
tomto obřadu se také odhlasovaly akce do konce
kalendářního roku – skautky se dohodly, že budou
vytvářet a prodávat adventní věnce a také že se
zúčastní akce skautský muzikál, který se tento rok
koná až v dalekém Kyjově.
Skautky
Připraveni
na výrobu
Vyrábíme
A jelikož akce skautský muzikál je
akce náročná, už od příští schůzky se
začalo s její přípravou. Pro začátek bylo
třeba se domluvit na tom, který muzikál
se ztvární. K rozhodnutí došlo při výpravě mimo
skautský areál při další schůzce. Hostem na této
schůzce byl Viktor, který si vypůjčil GPS signalizaci, a skautky se tak mohly vydat na lov „kešek“
nacházejících se v blízkém okolí klubovny. Vzaly s
sebou i Ondru a Marťu, přičemž právě Ondra obě
kešky nakonec našel. A pokud jde o téma muzikálu, nakonec se holky shodly na pohádce Šíleně
smutná princezna.
mimo to v průběhu října proběhla dvě soustředění,
z nichž jedno bylo speciálně zaměřeno na nácvik
taneční choreografie u písně Miluju a maluju (za
pomoc děkujeme Gábině Mikulecké), a na druhém
soustředění dětem profesionální rady poskytly Iva
Charvátová a Kája Drašnarová. O tom, jak příprava na muzikál finišovala, a jak nakonec celé akce
v Kyjově dopadla, se budete moci dočíst v dalším
čísle Třesku.
Zapsala: Lucka
Od října už se na muzikálu začalo intenzivně
pracovat. Adél, Helča a Lucka vypracovaly scénář,
na další schůzce proběhl konkurz na jednotlivé
role (mimo holek budou hrát i skauti, a to konkrétně Renda, Matěj a Vojta T., Jirka bude doprovázet
na kytaru). Postupně se začalo i s nácvikem jednotlivých scén a zpěvu při čtvrtečních schůzkách,
ová
foto:Lucie Šturs
Barča, Viki a
em
Matěj s výrobk
33 skautky
Výrobek
Skautky
Čer vené
Modré
Bitva
Před obřadem
Janďa a Péťa přivádějí k
obřadu Terku a Viki
34 skautky
Obřad
Áďa s Terkou
cvičí muzikál
Jirka, Péťa a Vojta:
ocenění odborkou
Anča a
Lea
Áďa rozvrhuje role
Janďa s
Nikčou
Obřad
Eliška
a Lea
35 skautky
Skautky
Posloucháme
Helča diriguje Barču
Elišku a Rendu
Robin
Zubr
zástup
c
skaute e vůdce 3. o
d
m od
roku 1 dílu
999
foto:Pavel Čechura
Skauti
skauti
Róba vysvětluje
lukostřelbu
Zkončili prázdniny a tak jako začala škola, tak vé a pořešit nějakou tu administrativu.
jsme se začali scházet i my na našich skautských
Kluci byli každou schůzku natěšeni, co jsme
schůzkách. Jak to tak bývá zvykem, tak v první pro ně připravili za program a já s bratrem Pavlem
řadě jsme museli rozebrat všechny prázdninové zvědavi, zda náš nabitý program zvládnou. Mezi
zážitky, které musím říct, že byly opravdu zajímafoto:Lucie Š
tursová
vá
so
foto:Lucie Štur
Radek s
Rendou
36 skauti
A podruhé
Skauti
učením se uzlů a rozděláváním ohně, což
po táboře vím, že si
musíme natrénovat
jsme hráli i bojové
hry. V jedné bojovce,
kdy jsme s Pavlem a
Terkou bránili „pevnost“ s útržky tajné
mapy jsme nakonec
byli proraženi a mapu
získali kluci. Po dlouVojta
velí
hém slepování útržků se nám odhalila
polovina mapy. „Ale
čeho?“, ptal se každý z našich skautů. Otázka byla záhadou ještě několik schůzek, než jsme
našli část druhou s tajným vzkazem od
pana X, která nás
všechny zavedla foto:Pavel Čechura
na tajný obřad,
o kterém ovšem
nemohu mluvit.
Ale jak jsme vlastně druhou část
našli? To jsme
jednou vzali kola
a vyjeli s lukama
na zádech a pytlem jako terč na
skautskou boudu
ve Stěnkově neboli starou střelnici. Po krátké instruktáži, jak s lukem a šípy zacházet ve smyslu
co mohou dělat a naopak nesmí, aby to nebylo
nebezpečné jsme začali střílet do našeho terče,
který byl pověšený mezi dvěma stromy. Tam nám
alespoň kluci v praxi ukázali, co si pamatují za
uzle. Ačkoliv to odfoto:Pavel Čechura
neslo pár zlomených
šípů, tak jsme se výborně bavili a suprově se vyblbli. Proběhl
tam i malý turnaj o
„Zlatý šíp“, který byl
doopravdy napínavý
až do poslední chvíle! A právě ve chvíli,
kdy jsme dostříleli a
hledali šípy, tak jsme
onen výše zmiňova-
foto:Pavel Čechura
37 skauti
ný tajný vzkaz našli. Kluci hned pochopili,
že to není náhoda a náš plán v další schůzce byl
zcela jasný. Jelo se tam, ale je to přeci jen tajný,
takže ten kdo na schůzku přišel, ten ví. Ostatním
to zůstane jen
záhadou.
Mezitím co
jsme podnikali výpravy do
okolních krás
naší
přírody,
jsme samozřejmě i blbli na
skauťáku. Jelikož je brzy tma,
tak klasické hry
Pavel pomáhá s
na schovávalukostřelbou
nou nebo něco
na zamyšlení
ve stylu KRIZOM X NEKRIZOM hrajeme stále. Pevně doufám,
že náš počet ještě vzroste a jsem rád za tři nové
členy, kteří našemu oddílu přibyli. Vítejte kluci ve
světě skautingu!
Zapsal: Robin
Robin
vysvětluje
Roveři
roveři
Viktor
C
Vikin harvát
g
zástup
c
vedou e vedoucího
cí 7. o
ddílu střediska
vedou
cí
držite tábora 201
l meda
4
ile Lili
e a přá
telství
Jitka, Gabča, David, Zuza,
Pavel a zády Terka
Roverský oddíl č. 7 začíná vlastně už 4 sezónu
své znovuobnovené činnosti. Začátky i konce jsou
vždy celkem jasně dané, ale udržet oddíl v chodu
je trochu jiné kafe. Proto jsme začátek nové sezóny neustále odkládali a nakonec ke konci září
vyrazili na společný zahajovací výlet.
šli jsme v podstatě více jak půlku trasy za tmy,
jsme téměř nezabloudili a trefili nejkratší možnou
trasu k vytouženému ohništi u rybníku Šanovec.
Sice fyzicky unaveni, ale duševně povzbuzeni
pro další rozhodování o budoucnosti roverského
kmene na našem středisku. Klíčovým tématem
Trasa zahajovací roverské výpravy byla naplá- diskuse bylo jednak rozšíření skautského vzdělánována od rybníku u Nové Vsi u Albrechtic (zde ní formou čekatelského kurzu a dále pravidelnost
totiž Pavel závodil na motorkářských - ne rybář- našich schůzek.
Výstupem z této diskuse a celkového výleských :) závodech, proto jsme toto místo vybrali
jako zahajovací našeho výletu) směrem na Šano- tu byly v podstatě dvě zprávy. Ta jedna je, že se
vec. Cesta celkem příjemně ubíhala a nebyla tak nebudeme pravidelně scházet na schůzkách, ale
úplně krátká, jak by si většina účastníků předsta- cca jednou za 14 dní na přípravném kurzu k čekavovala. Ale i za náročných světelných podmínek, telkám, a za druhé, že se opravdu několik odváž-
38 roveři
Roveři
livců rozhodlo ucházet se o účast na čekatelském kurzu. Takovým bonbónkem
je snaha každý měsíc uspořádat navíc
jednu roverskou akci, kde bychom se
mohli tak nezávazně pobavit a využít
nápadů a zájmů jednotlivých členů u roverů.
No nicméně to zatím vypadá, že
snaha o měsíční roverské akce nebyla
tak úplně naplněna, a tak uvidíme, zdali se podaří v dalších měsících podaří
dostát tomuto záměru. Ze 14 denních
přípravek na čekatelské kurzy zaměřené výhradně na teoretickou přípravu
k čekatelskému kurzu se postupně dle
náplně stávají normální schůzky, protože ta teorie opravdu nikoho nebaví.
Každopádně jsme se dotkli zajímavých
teoretických principů skautingu a bude
jen na zbytku roverského oddílu, jak s nimi dokážou pracovat dál. Pro mě jako vedoucího schůzek,
je to nová výzva, jak z výkladu o myšlenkových
základech skautingu, skautské metodice či organizaci a právu udělat zajímavý a poutavý program
pro schůzku.
Vzhledem k tomu, že článek do Třesku za měsíce září - říjen píšu s drobným zpožděním v půlce
listopadu, tak musím přiznat, že i když se nám tak
úplně nedaří naplnit všechny stanovené cíle, tak
se scházíme v relativně plném počtu a to je fajn.
Navíc se pomaličku blíží čekatelské kurzy, kam se
přihlásila řada roverů (slovy pět ;) a těm budu fandit do budoucna, aby ten kurz zvládli a hlavně, aby
si z toho odnesli něco pro sebe.
Hezký podzim plný krátkých dnů a dlouhých
nocí přejí čtenářům Třesku RS&RG od čísla 7.
Zapsal: Viking
át
foto:Viktor Charv
David s
Terkou a naproti
Pavel se Zuzou
Úkol
Zuza
dělá úkol
39 roveři
Uzly
Tip na knihu
Tip na knihu
M. Žamboch Hitman
Praha - Ruzyně, současnost. Z letadla
vystoupil chlápek z cizího světa a bez
mrknutí oka prošel letištní kontrolou s
rozloženou odstřelovací puškou skrytou
v zavazadle. Má v plánu se zde trochu
porozhlídnout a splynout s okolím, aby
mohl vykonat svůj úkol. V Praze se totiž
nachází sídlo Agentury, úhlavního nepřítele jeho poněkud nekompromisního
šéfa X-Hawka. A ten od našeho hlavního hrdiny Framona Dotchiho požaduje vražedný útok s co největším nepříznivým dopadem na
chod Agentury.
Framon Dotchi je profesionál, který s Agenturou již kdysi bojoval, ale tenkrát za svůj klan.
Nyní ovšem má nového krutého šéfa, který svým
podřízeným nedovoluje selhání a dostává z nich
vše. Jak to dělá? Má své metody – bolest a smrt.
Svým lidem v poli se dokonce zjevuje ve snech
s ukázkami svých činů a donucovacích prostředků, aby jim připomněl, proč pro něj vlastně dělají.
Na úvodním listu jsou tyto metody popsány jako
X-Hawkovské, což, nemohu si pomoci, vypadá
strašně kýčovitě.
Dotchi se v Praze celkem rychle zorientuje a začíná pracovat – sleduje potencionální cíle,
rozmisťuje kamery a štěnice a vůbec získává informace ze všech možných zdrojů. Nebrání se ani
vloupání, aby se dozvěděl co nejvíc o pohlavárech
Agentury. Samozřejmě takovými způsoby, aby nedošlo k jeho prozrazení. Ve „volném čase“ cvičí a
někdy si skočí na pivko uspořádat si v hlavě informace a myšlenky.
Kvůli nenávisti k X-Hawkovi si ovšem postupem času hledá skulinky v zadání jeho úkolu a
odmítá při něm postupovat cestou, při níž by musel ubližovat nevinným. Což by pro Framona nebylo překážkou, kdyby ovšem bojoval za svůj klan.
Tímhle vzniká v knize zajímavý psychologický vývoj postavy, který se projevuje i na jejích setkáních
s civilisty a jednání s nimi.
Relativně klidné pasáže střídá akce, která
je absolutním kontrastem s předcházejícím „tichem před bouří“. Opravdu, když už se něco děje,
40 tip na knihu
Stand
a
Dostá
l
skaut
od
člen o roku 1990
ddílu
old
tvůrce
táboro skautů Ore
b
vky M
ASH ité
má to šťávu. Akční scény jsou kruté a nevybíravé. Nejsou přehnaně drsné nebo nechutné, spíše by se daly nazvat jako naturalistické. Vypadají
přirozeně a určitě si je vychutná každý, protože v
knize přicházejí přesně na těch pravých místech.
Framon se s nikým nepáře a dává svým soupeřům opravdu zabrat. Až narazí na jednoho samotářského agenturního lovce, který je snad z oceli
a dokáže našeho hrdinu vystopovat všude. Jejich
první konfrontace Framona nejen překvapí, ale i
málem zabije. Zhmožděný hrdina se jen se štěstím z tohoto výprasku dostane. Je ovšem trochu
zarážející, vzhledem k rozsahu zranění, že jej
v jeho další činnosti zdravotní stav omezuje jen
málo (a že Dotchi nemá zrovna sedavou práci).
Děj má minimální spád a graduje až opravdu ke konci, nicméně je to zábavné čtení, i když
možná jen proto, že čtenář očekává, že se to každou chvíli rozjede. Děj je jakoby rozkouskovaný a
Tip na knihu
jednotlivé možnosti nejsou plně využity,
což je škoda, nápadů má autor hodně.
V situacích, které by měl mít Framon
promyšleny, hodně improvizuje, a to
se k jeho profesionální historii nehodí.
Plno věcí mu vychází s až moc velkým
štěstím, kdy čtenář jen s úsměvem na
rtech vrtí hlavou. Jednání některých
postav vypadá nepřirozeně, dokonce i
Dotchi se v některých situacích chová
podivně, naštěstí takových není moc.
Lze si povšimnout i menších chybiček, jak textových, tak logických (nepasuje lokace), ale to je zanedbatelné
a rozhodně se nejedná o tak zásadní
věci, že by ovlivnily třeba děj. Tento nedostatek vyvažuje povedený a vybraný
slovník (např. „rozcákáný ksicht“), který zaujme, pobaví a dokonce možná i
obohatí slovník čtenářův. Dále mě osobně zklamalo, že na odstřelovačku, která je vyobrazena i
na obálce, dojde jen jednou, a navíc z ní Framon
ani nevystřelí. Naopak byla pěkná pasáž, v níž si
autor neodpustil odkázat na svého agenta JFK. A
aby toho nebylo málo, tak Žamboch do knihy zasadil i sám sebe.
Vcelku pěkná nenáročná četba, která nezklame ani neurazí. Myšlenka podívat se na dění
tohoto světa z „druhé strany“ je zajímavá, nicméně Framon Dotchi jako antihrdina opravdu nevypadá. Snad se v dalších dílech objeví záporáci,
kteří budou svou práci brát s větším potěšením.
Ukázka:
„To je vaše zavazadlo?“ blondýna v uniformě, která jí
vzhledem k jejím dlouhým vlnitým vlasům slušela o to
víc, se na mě profesionálně usmívala.
Dva kroky vlevo a dva kroky vpravo za mými zády postávali sebevědomí chlápci v overalech, ověnčení neprůstřelnými vestami, se samopaly nonšalantně zavěšenými
na popruzích. V tomhle světě se s těmi, co porušovali zákony, moc nemazali. Aspoň ne na ruzyňském letišti.
„Ano, madam,“ odpověděl jsem, podíval se jí přímo do
očí a usmál se.
Krátce a zdvořile. Lépe čtu mimiku mužů než žen, je to
důležitější. V pomačkaném tlumoku právě projíždějícím
rentgenovou kontrolou jsem měl rozloženou odstřelovačskou pušku Falcon ráže 12.7 mm s mauserovým uzávěrem rozloženou na dvě části.
„Je těžká,“ poznamenala a pořád se přitom na mě
usmívala tím profesionálním způsobem.
Možná už ale nebyl profesionální. Líbím se ženám, i
když nevím proč. Jedna z mých schopností, které jsou ve
41 tip na knihu
válce tak užitečné. Ve skryté válce.
„Jo, mám tam kompletní sadu olůvek na lov ryb, na daleký lov ryb, a na to potřebujete spoustu olova,“ prozradil
jsem jí.
Třináct kilogramů je třináct kilogramů.
„U nás?“ zeptala se skoro podezřívavě.
Možná už se kamufláž stínících Rooniho desek začínala rozplývat vlivem Donegaliho efektu, vlastně Maurbyho
efektu, jak mu říkal můj nový zaměstnavatel. A ona už
tím pádem začínala rozeznávat skutečné obrysy toho, co
jsem s sebou vezl. Rychle jsem zhodnotil své šance. Pokud
bych se vrátil zpět do letové zóny, dříve nebo později by
mě chytili. Budu se muset probít ven z letiště a pak se
ztratit. Zbraní bylo v okolí dostatečné množství a já nikdy
neměl problém si nějakou půjčit.
„Váš rybník Rožmberk má délku hráze skoro dva a
půl kilometru a já musím nahodit hodně daleko, abych
dostal toho největšího českého kapra, co tam žije!“ řekl
jsem nadšeně.
To ji uklidnilo, i když jisté překvapení skrýt nedokázala.
„Takže hezký pobyt, pane,“ popřála mi.
Při průchodu okolo celníků jsem se podíval na hodinky.
Patnáct třicet, Rooniho desky už byly definitivně v háji,
ale vyšlo to.
Přehlédl jsem parkovací plochu před letištěm. Chaos
osobních automobilů, autobusy, na vyznačených místech
taxíky. Pro to, co jsem měl udělat, je důležitá anonymita. Nahodil jsem si tašku na rameno a zamířil k zastávce
autobusů. Jeden z taxíků na stojánce vyrazil za mnou, a
když mě míjel, přibrzdil. Okno už bylo stažené.
„Udělám vám dobrou cenu a ušetříte spoustu času,
busy teď mají zpoždění,“ nabídl mi řidič.
„Nemám zájem,“ odmávl jsem ho.
„A ještě vám doporučím dobrý podnik. Pohodlný, diskrétní, v centru.“
Předpokládal jsem, že vypadám nenápadně, ale ten
chlap si myslel opak. A řekl diskrétní podnik, jako by poznal, že právě to je pro mě důležité. Nemám rád náhody.
„Tak jo,“ souhlasil jsem a vklouzl na zadní sedadlo rovnou za řidiče.
„Kam to bude?“ zeptal se.
„K tomu diskrétnímu podniku, jak jste se zmiňoval.“
„Je jich víc, nějaké speciální přání?“
Pohnul hlavou, aby mě viděl ve zpětném zrcátku. A já
jeho. Rozkynutý ksicht, chytrá prasečí očka. Většina rčení
prasatům křivdí. Já je mám rád. Dokážou velmi rychle a
spolehlivě zlikvidovat mrtvé tělo. Zvlášť když si člověk dá
tu práci a trochu jim ho naporcuje.
„Chci si odpočinout, zrelaxovat se a nepotřebuji přitom
být pod dohledem, víte, co mám na mysli – diskrétnost,
komfort.“
„Já si vás otipoval, že na nějakou tu kačku nebudete
hledět. Praha je ráj, pro takový chlápky, jako jste vy.“
Tip na výlet
Borovice
ze Svídnice
Při výjezdu ze Svídnice směrem na Choceň si nelze nevšimnout obrovského stromu.
Je to památná borovice. Jedná se o druh Borovice lesní (Pinus silvestris L.). Borovice má
netypický široce rozložitý tvar. Bohatě plodí,
průměr koruny je asi 6 - 7 m a obvod kmene
asi 300 cm. Kde se v našich končinách ale
vzal takový veliký strom? To se lze dnes dozvědet pouze z pověstí, které se k ní vážou.
Stanislav Dvořák v „Pověstech Rychnovska“, roku 1939, napsal:
„O Svídnické borovici“
Za Križáckých válek se ubírali do Svaté země četní
rytíři, aby tam bojovali za vítěství víry Kristovy proti nevěřícím. I jeden rytíř z našeho kraje se vydal s četnými
rytíři do východní krajiny, zanechav doma svou mladičkou choť a synka. Mnoho vzpomínal na své drahé ve
vzdáleném domově. Když pak nebylo již třeba jeho přítomnosti v Palestině, vzal s sebou na památku své pouti semeno jehličnatého stromu a vydal se na cestu do
vlasti. Ve Svídnici u Kostelce nad Orlicí zasadil semeno
do země a z něho vyrostla statná borovice, byvši pěstována a pečlive ošetřována synkem i vnukem rytířovým.
I dolehlo jednou neštěstí na mladého potomka rytířova,
neboť byl odsouzen nevinně k smrti. V bolesti a zármutku prosil Boha o pomoc a pln důvěry se k němu obracel.
Již se blížil předvečer smutné hodiny a prosil proto, aby
se strom do rána obrátil kořeny vzhůru na důkaz neviny.
Poslední noc v životě odsouzencově míjela jen
pomalu. Konečně hvězdy pohasly, rozednívalo se a s
jitřenkou přišla také pomoc. Vršek borovice uschl tak, že
se zdálo, jako by rostla kořeny vzhůru. Rytíř byl zachráněn, neboť mu byla udělena milost. Od té doby je vršek
borovice suchý, ale strom dále roste.
Pod jeho korunou sejde se sedm evropských králů.
To bude v Čechách nejhůře. Pod touto korunou se smíří
a pak nastanou v českých zemích dobré, zlaté časy.
Až prý borovice uschne docela, bude konec světa.
GPS: N 50° 05.126 E 016° 13.596
42 tip na výlet
Standa D
o
stál
skaut od
rok
člen oddíl u 1990
uo
tvůrce táb ldskautů Orebité
orovky M
ASH
Když se řekne
Ledování
Stand
a
Dostá
l
skaut
od
člen o roku 1990
ddílu
old
tvůrce
táboro skautů Ore
b
vky M
ASH ité
Voda ve skupenství pevném, tedy v poJako
době ledu, byla v 19. století neodmyslitel- izolační
nou součástí jakékoliv pivovarské výroby. materiály se tehdy
Potřeba chlazení, vyjádřená pro výrobu používaly rozličné přírodní sujednoho hektolitru piva dle tehdejších vý- roviny. Nejlevnější a nejsnáze dostupné byly
robních a odbytových okolností, v rozsahu například plevy, řezanka, piliny. Avšak tyto rostlinné
50 – 200 kilogramů ledu, jasně zdůrazňo- materiály po zvlhčení snadno ztrácely své izolační
vala nutnost správného zaledování. Tedy vlastnosti. Používala se rovněž křemelina (schránky
vytěžení ledu z přírodních zdrojů a vhod- jednobuněčných řas diatomaceae), drť z rašeliny či
popel. Za nejúčinnější byly považovány korkové cihného uskladnění.
ly, které byly proti vlhku natřeny asfaltem. Pro kvalitUž při výběru vhodné lokality k založení pivovaru ní lednici byly také důležité dobrá střecha, dlažba se
bylo přihlíženo k možnostem snadného, rychlého a sklonem a dřevěný rošt na dlažbě, jež izoloval uskladlevného získávání ledu. Příliš vysoké náklady na po- něný led od roztáté vody.
řízení ledu mohly negativně ovlivnit rentabilitu výroby
Jeden metr krychlový ledu vážil 917 kilogramů. V
piva.
lednicích bylo běžné na 1 m3 prostoru uskladnit 600Led se získával ze zamrzlých vodních ploch nebo 700 kg pevného ledu. Čím jemněji byl led roztlučen,
řek. Jeho těžení a uskladnění se nazývalo ledování. tím více se ho do lednice vešlo. Pro důkladnější vyuLedová kra se buď vyřezala dlouhou pilou nebo se žití prostor lednice se led při ukládání proléval vodou
vysekala sekerami. Ledování bylo za mrazivého dne s troškou soli. Led tak mírně roztál, následně se stmevelmi obtížná práce. Sekal se led silný asi 12 až 15 lil a zmrzl.
centimetrů, na tabule tak velké, aby se mohly vytáhZ důvodu nouze byl někdy místo ledu používán
nout z vody. Pomocí háku se pak vytáhly na břeh. Odsníh.
Také pro ten platilo efektivní uskladnění. Proto
tud se saněmi nebo koňským povozem přemístily do
byl rovněž poléván vodou a pěchován.
pivovaru.
V roce 1876 vynalezl Karl von Linde strojní chlazeRozhodující pro úspěšný průběh hlavního kvašení
či ležení ve sklepích byly přiměřeně nízké teploty, kte- ní, čímž se doba využívání přírodního ledu v pivovaré byly zajištěny přirozeným ledem uloženým v ledni- rech začala uzavírat.
cích. Chlad byl potřeba při skladování piva, ledem se
zásobovaly rovněž odběratelské hostince.
Lednice musely být dostatečně prostorné a měly
být postaveny tak, aby byla zajištěna dostatečná přístupnost a snadnost manipulace při vkládání a výběru ledu. Nesmělo se zapomenout na maximální izolaci od atmosférických vlivů a na rychlý odvod vody z
roztátého ledu.
Do lednice byl led vkládán oknem ( v Třebechovicích byla jako ledárna používána štola pod Orebem ).
Po naplnění lednice byla okna zaplněná slámou a
opět zazděna. Do lednice bylo možno vstoupit otvorem ze sklepa a v létě odseknout potřebné množství
ledu pro chlazení piva.
43 výroba
Rozhovor s...
magdou
pistorovou
Přeme
k
Pistor
a
vedou
cí
zástup střediska
ce ved
o
2. odd
ta
•V kolika letech jsi začala chodit do
skautu? Kdy to bylo?
Hned po revoluci, v roce 1990. Jakmile se začalo, tak jsem hned také začala
skautovat. Takže to je 24 let nazpět.
•Kdo, nebo co tě ke skautingu přivedlo?
My jsme skautovali v rodině. Skautoval můj děda,
strýc a tak byla zachována skautská linka. A hlavně jsme chodily parta holek z ročníku.
•Kdo byl v té partě?
Chodila se mnou Danča Látová ode mě z bytovky,
další nevím.
•Jak se jmenoval tvůj první oddíl a kdo jej vedl?
Začala jsem v Sedmém oddíle skautek, v té době
byl 7. oddíl dívčím oddílem, pod vedením Boženy
Procházkové. Měly jsme pokřik: Se Sedmým oddílem, vzhůru za cílem.
•Stal se některý z vedoucích i tvým vzorem?
To asi ne, úplně vzorem ne.
•Máš za sebou několik let skautování, co to pro
tebe znamená?
Hlavně pěkně strávené volné chvíle.
•Kde byl tvůj první tábor a jaký pro tebe byl?
Byl ve Štěnkově. Pro mě byl dost drsný, protože
jakmile se přijelo, museli jsme si každý sám stlouct
postel, což bylo obtížné pro nás, kteří jsme nikdy
nepřišli se dřevem do styku. Nařezat si postelová
prknénka na stejný rozměr, připevnit si je. To mělo
za následek, že většina z nás každé ráno spala
44 rozhovor
Magda Pistorová
na kufru.
•Pamatuješ si z něj nějaký „velký“ zážitek?
No není z tohoto tábora, ale z druhého štěnkovského. Měli jsme noční hru, běželo se podle indicií
a uprostřed louky se mělo zahnout doprava. No a
my zahnuly doleva. Stále jsme běžely, ale nevěděly kam, poté jsme nevěděly, kde jsme. Doběhly jsme snad až na Hradečnici, prostě o kilometry
jinde, než jsme měly být. Nakonec jsme zaklepaly
na nějakou chalupu a paní byla tak hodná, že nás
Rozhovor s...
dovezla až do tábora.
•Dokážeš
spočítat, na
kolika
táborech jsi
byla?
Na
který nejraději vzpomínáš?
Chyběla
jsem jen na
jednom štěnovském a
poté asi na
dvou v Záhoří.
•Na který nejraději
vzpomínáš?
Žádný nejraději asi nemám.
•Tvůj manžel je také skautem, dokonce vedoucím střediska.
Jaké to má pozitivní nebo negativní
stránky?
MINIDOTAZNÍK:
o Oblíbený film: Léto s kovbojem
o Oblíbený herec/herečka: Jiří Macháček/Keira
Knightley
o Oblíbené jídlo: kuřízek s bramborovou kaší a kyselou okurčičkou
o Neoblíbené jídlo: Segedín - teplé zelí
o Oblíbený hudební interpret: Kryštof
o Raději pivo/víno: víno
o Raději steak/salát: salát
o Raději město/hory: hory v létě
o Raději léto/zima: léto
•A negativní?
foto: archiv juntrebech.com
Magda (klečící 4 zleva s hnědým šátkem) na táboře ve Štěnkově
45 rozhovor
Mohu si domluvit
věci navíc, například
mě odpouští brigády. Oddálila jsem si
vůdcovské zkoušky,
co to šlo. Zkrátka mi
promíjí různé skautské nedostatky. Ne
to jsou jen legrační
stránky. Je dobře, že
celá rodina žijeme
stejným stylem, vyhovuje nám to, tudíž
veškerý volný čas
strávíme skautem a
nikoho to neštve.
Rozhovor s ...
Že veškerý volný čas trávíme ve skautu. (úsměv).
foto:archiv: juntrebech.com
•Jaké jsou tvoje záliby, jak trávíš svůj
volný čas?
Mými zálibami jsou děti, tedy zejména
moje, naše (smích). Někdy si ráda čru,
baví mě jezdit na výlety.
•Jaké je tvoje zaměstnání?
Teď do konce prosince jsem zaměstnancem v papírenské firmě Trimen.
Vyrábíme různé desky, obaly na knihy,
krabičky atd. Jak to bude dál, kdo ví?
•Je nějaké místo na světě, kam by
ses chtěla podívat?
Do Holandska na tulipány nebo na levandulová
pole.
•Chtěla bys něco na závěr čtenářům Třesku
sdělit?
Pozor na kosti v kaprovi.
Čarodějnice na táboře 2001
foto:František Drnovský
Magda, Ondra, Marť a aPřemek
46 rozhovor
Z naší historie
skaut - letec, poručík
františek hanuš
Bratr HANUŠ byl v létech 1928-31
úspěšným a oblíbeným vůdcem oddílu,
tak na něho ve svém životopise vzpomíná i budoucí střediskový vůdce Sláva Steinwald a dodává, že po odchodu
Hanuše na vojnu (k letectvu do Banské
Bystrice) činnost oddílku upadla. Stal se
leteckým navigátorem a také zakladatelem a vůdcem oddílu leteckých skautů
ve Zvolenu. Při cvičném letu jeho letoun
havaroval a poručík Hanuš (spolu s pilotem) tak
tragicky zahynul před očima svého oddílu. Pohřeb
v Třebechovicích byl 11. 7. 1937.
V 30. létech minulého století bylo letectví státem velmi podporováno s heslem „Vzduch je naše
moře“. Jako organizace tzv. leteckého dorostu byla
zřízena MASARYKOVA LETECKÁ LIGA. Ta však
mimo kurzů leteckého modelářství a bezmotorového létání neměla žádný výchovný program, a
tak skauti přišli s návrhem zřizovat oddíly leteckých skautů (jako obdobu vodních skautů). Autorem návrhu na skloubení skautingu s teoretickou i
praktickou stránkou létání byl spolu s pplk. Pavlem
Ventem „náš“ br. Hanuš se svými praktickými zkušenostmi oddílového vůdce a lesoškoláka. Roku
1935 vznikl první takový oddíl v Nitře a v září toho
roku br. Hanuš založil a vedl oddíl leteckých skautů
ve Zvolenu, který se dva roky zdárně rozvíjel.
Dne 8. července 1937 však došlo u lázní Kováčová nedaleko Zvolena při polním vojenském cvičení vinou nesprávné pilotáže k tragické letecké
nehodě (střemhlavý pád z výšky asi 50 metrů), při
které letec-pozorovatel poručík Hanuš spolu s pilotem vojenského letadla typu LETOV Š-328.120
zahynul před očima celého svého oddílu, který byl
ve vzdálenosti necelých 100 m nastoupen. Zvolenský letecký oddíl nenašel nového schopného vůdce a rozpadl se, tragédie deprimovala i nitranský
oddíl. Zásluhy br. Hanuše o letecký skauting popisuje studie br. Androviče-Štuky, vydaná 52. klubem
OS v Trenčíně v lednu 1991, nekrolog uveřejnil i
časopis Skaut-Junák č.1, ročník 1937/38, který zde
opisujeme:
47 historie
Přeme
k
Pistor
a
vedou
cí
zástup střediska
ce ved
o
2. odd
ta
„11. července 1937 byl v Třebechovicích pohřbem letec-pozorovatel por. br. František Hanuš, který zahynul při
letecké katastrofě u Zvolena. Zvěčnělý br. Hanuš
byl skautem od svých deseti let, až se stal skautským vůdcem. Byl vůdcem energickým, ale spravedlivým. Ve skautingu nacházela jeho idealisticky
založená duše životní náplň. Byl poctivý ve studiu i
ve výkonu vojenské služby. Oblíben byl u podřízených i nadřízených, byl vzorem řádně vychovaného skauta. O svých dovolených se vždy rád vracel
do skautské klubovny a názorně skauty přesvědčoval o správnosti výchovných metod skautingu.
Ještě letos se chystal vypomoci ve vedení tábora,
leč služba tomu zabránila. Budeme s láskou vzpomínat na milého bratra poručíka Hanuše a stavěti
jej za vzor“.
Stalo se
narodil se
Matouš Drnovský
Ve čtvrtek 4. 9. 2014 se v 8:55 minut narodil Matouš Drnovský. Vážil 3170 g a měřil 49
cm. Ať dělá dlouholetému členovi střediska Fandovi a jeho partnerce Lucce hodně radosti a
věřím, že jej jednou přivítáme i na schůzce vlčat.
Zapsal: Přemek
48 stalo se
Stalo se
Zemřela
julie hájková
Sestra Julie Hájková byla dlouholetou členkou našeho střediska.Byla dlouhou dobu nejstarší žijící členkou našeho střediska, pamětnici zakladatele střediska F. Barvíře. Absolvovala několik táborů i lesní školu na Slovensku. Pokud jí to zdraví dovolovalo, zúčastňovala se
setkání straších skautů i oslav 100 let založení. V sobotu 20. září by jí bylo 95 let. Se sestrou
Julií Hájkovou jsme se rozloučili v pátek 12. září.
Zapsal: Přemek
49 stalo se
Pokřik
střediskový pokřik
Na vědomí se dává, že světlo světa spatřil nový střediskový pokřik. Z několika návrhů,
diskuzí, opět diskuzí, zvratů, bolesti i radosti vzešel níže uvedený pokřik. Budiž používán
radostně, rázně, tak jak se na řádný pokřik sluší a patří. Vítězem a držitelem ceny se stává
Jan Krejcar - Buld, z jehož původního návrhu vzešel, byť mírně poupraven a zkrácen. Věřím,
že si jej oblíbíte a bude nás pokřik prezentovat na různých akcích.
Přemek
Z Třebechovic skauti jsme,
dle Barvíře žijeme:
Pravda, láska, svědomí,
to je naše vědomí,
odvaha a čest,
nikdy žádná lest.
50 pokřik

Třesku

Transkript

Podobné dokumenty