ORL číslo 2013-12

Transkript

ORL číslo 2013-12

O
tevřený
R
ozšalovávací
L
ist
kognitivně disonantní občasník, informační destilátor,
splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů,
narušovač zpráchnivnělých paradigmat,
kompenzátor hypotékového novinářství,
flokulant mediálního žaboklamu
číslo 2013-12
Motto:
Dneska proti sobě nebojuje levice s pravicí, ale dobro proti zlu. Skryté elity možná míří k zániku, protože lidstvo stojí před
kolapsem systému.
Jan Keller
http://orl.bloger.cz/
Obsah čísla
Utržené vemeno české krávy.......................................................................................................................................... 3
Empirical characteristics of the out-of-body experience........................................................................................... 5
V čem spočívá nebezpečí KSČM................................................................................................................................... 12
Profesor Keller nám sdělil své peprné stanovisko k Bakalovi a těžké krizi na Ostravsku..................................13
Proč je česká pravice v krizi........................................................................................................................................... 14
Komu patří ČR?................................................................................................................................................................ 16
Grafy ukazují, jak neoliberalismus přivedl lidi do chudoby......................................................................................17
Fotografie z iluminátského bálu Rothschildů z roku 1972......................................................................................18
Jak se rodí ztracená generace...................................................................................................................................... 19
Tento režim je nestvůrný, pronesl exministr David................................................................................................... 21
Spousta lidí řeší stres maratonem, říká Jan Hnízdil.................................................................................................. 22
MANA, BARAKA.............................................................................................................................................................. 25
Fakta o Sýrii (IX.) aneb Bytí a nebytí dolaru................................................................................................................ 27
Svět podle Karla.............................................................................................................................................................. 30
Putování k věži ze zlata….............................................................................................................................................. 31
Videonářez....................................................................................................................................................................... 34
O NADĚJI - setkání s Táňou Fischerovou............................................................................................................................................................. 34
Hledání ekologického myšlení............................................................................................................................................................................ 34
Kabala a mysterium zvuku................................................................................................................................................................................. 34
O úpadku církví, chemtrails a zázračném léku MMS - Ruda Špaček..................................................................................................................... 34
MMS-CDS - How to make CDS, sodium hydrogen sulfate + sodium .................................................................................................................... 34
MVDr. Josef Staněk: Beseda............................................................................................................................................................................... 34
Megarituál 9/11................................................................................................................................................................................................. 34
Debatní klub o tajemství tónů: Ivan Klánský / Miroslav Brejcha......................................................................................................................... 34
Debatní klub o hudbě - Kristina Kasíková / Martin Kasík.................................................................................................................................... 34
Kterak Jan Korál z NWOO.org prorazil cenzuru České televize........................................................................................................................... 34
Keller odsoudil mocné elity typu Schwarzenberga i novináře. Dodal, čeho se bojí po volbách........................................................................... 34
ORL číslo 2013-12
Utržené vemeno
české krávy.
Na Slovensku žijící ruský spisovatel a
analytik Sergej Chelemendik glosuje
pro ParlamentníListy.cz český předvolební vývoj a odhaduje výsledek
nadcházejících parlamentních voleb.
Říká se, že stádo lvů, které vede jelen, je slabší než stádo jelenů vedené
lvem. Kdoví, jaké šance by mělo stádo ovcí vedené smečkou šakalů?
Takovou bezzubou, nesmyslnou a s
absurditou hraničí politickou kampaň
jako je ta, která finišuje v těchto
dnech v Čechách, jsem ještě neviděl.
A to jsem přitom kampaní viděl
hodně a různých. Bez toho, abych se
pokoušel vměšovat do jemných voličských pocitů českého národa, dovolím si několik poznámek formou tezí
a prognóz bez rozsáhlých důkazů. Po
volbách bude možnost se k tomuto
textu vrátit.
Kampaň demonstrovala to, o čem se
mnozí v Čechách domýšleli a o čem
mnozí pochybovali: Čeští politici jako
sociální třída či vrstva jednoduše nemají svému národu co říct v těžkých
časech zkoušek. Je to demonstrace
politické impotence politické třídy v
čisté a zdá se v nevyléčitelné podobě.
V Čechách nejsilnější strana sociálních demokratů, která v těchto volbách zaručeně získá nejvíc hlasů,
svým voličům najednou oznámila
senzační novinku – stát musí dobře
fungovat. V poslední chvíli se to
straně zdálo málo, a tak se na
drahých billboardech a megabillboardech objevil přímo revoluční slogan –
bílými písmeny na bílo-oranžovém
pozadí: „Dobře fungující stát potřebuje silnou vládou!“ Tato křečovitá mobilizace byla posledním akordem sociálnědemokratické strany,
kterou tvoří několik navzájem zápasících frakcí. Právě tato strana odsouzená po volbách k rozkolu navrhla
trochu zvláštně pro sociální demokraty pěknou paternalistickou formuli silného státu, ke které má v Čechách ve skutečnosti nejblíže dnes
populární prezident Zeman.
Na tuto zvláštnost zareagoval Karel
Schwarzenberg, který se na chvíli
probral ze svého letargického
spánku a hašteřivě obvinil sociální
demokraty z fašistických sklonů, přičemž pozapomněl na bohatou minulost svého šlechtického rodu.
Dostojevskij jednou řekl – krása
strašná věc. Poslední výkřik českých
sociálních demokratů se jim možná
zdá krásný, ale jejich šance na silnou
vládu nezvyšuje, tyto šance se blíží k
nulové hodnotě. A videoklip, který
vypovídá o tom, že soupeři jsou slabí,
si sociální demokraté a jejich voliči
po volbách se zájmem zhlédnou
znovu.
V minulosti, přičemž nedávno, lídr
pravicového spektra ODS vytáhl zábavné heslo: „Střední třído, braň se“.
Přitom střední vrstva v Čechách, podle hodnocení střízlivých sociologů,
například Jana Kellera, prudce mizí,
vlastně se ani nestihla narodit. Je
jako jehně, které plánovali chovat na
vlnu, ale potom si to rozmysleli a
ještě malé ho dali na maso bohatým
zahraničním gurmánům.
Strana TOP 09, která v minulých volbách rozhodla o osudu politického
vývoje v Čechách, vypustila na obrazovku animovaného Schwarzenberga na motoce.
Jeho punkerské číro, se kterým se
tento ustavičně usínající politický
entuziasta snažil vybojovat vítězství
v nedávných prezidentských volbách,
mu buď oholili, nebo přikryli přilbou.
Vše to zvrchu přikryli dost podezřelým sloganem – „ve službách naší
http://orl.bloger.cz
republiky“. Podezřelý slogan proto,
neboť není jasné, o které republice je
konkrétně řeč a celkem nejasné je,
kdo jí slouží. Člen Bilderberského klubu Karel Schwarzenberg? Kam se poděla bývalá moc a síla volebních
kampaní TOP 09? Došly peníze? Ale
proč tak rychle, proč takovému bohatému šlechtici?
Kampaně „malých“ stran jsou ještě
slabší a nestojí za plnohodnotný odstavec. Václav Klaus se snaží postrašit voliče tím, že Čechům seberou
národní měnu, českou korunu, ačkoliv vzít ji se zatím jaksi nikdo nechystá. Miloš Zeman zase připomíná to,
že zemi zbavil strašáka – pravicové
koalice, ovšem zapomněl na to, že
pro voliče je to už historie. A ačkoliv
prezident stále bojuje jako lev, skandální rozkol v jeho straně těsně před
volbami dobrou úrodu nevěští. Pravda, existují výjimky, čeští komunisti
staví na klasice – tedy říkají stále to
stejné, co říkali vždy, a to je jedna z
příčin jejich pravděpodobného úspěchu.
Zvlášť stojí kampaň českého magnáta
slovenského původu Andreje Babiše
a jeho strany ANO. Kampaň je to bohatá, nejmasivnější ze všech, což vůbec nezaráží, když před volbami
magnát koupil část českých médií a
teď jen tuto koupi využívá. „Ano,
bude líp!“, hlásí Babiš, ačkoliv proč
bude lépe a komu bude lépe, to už se
nenamáhá vysvětlit. Základem Babišovy kampaně je zdravý, ověřený pozitivní populismus, který si může
dovolit pouze nový subjekt a pouze
jednou. Poprvé v porevoluční české
historii se využívá obraz úspěšného
hospodáře, bohatého sedláka, který
se chce postarat o své pracující, dá
jim práci, nakrmí je. Takovýchto
projektů bylo mnoho, ale ne v Čechách. Mnohé z nich byly úspěšné,
jako nedávný příklad můžeme uvést
proniknutí nové strany rakouského
miliardáře kanadského původu Stronacha do rakouského parlamentu –
Team Stronach for Austria. Takže Čechy se začínají blížit k nejprogresivnějším evropským vzorům.
Teď pojďme k prognózám, na které
se netrpělivě čeká, ale které však
většinu čekajících sotva potěší.
strana 3
ORL číslo 2013-12
Po volbách Česko zřejmě čeká skutečně nová situace, se kterou budou
nespokojení i ti nejostřílenější zámořští stratégové, kteří dnes ve světě rozsévají řízený chaos.
Chaos v Čechách se nemusí sít, čeští
politici se s touto úlohou skvěle vypořádali sami. Ale nespokojenost vysokých stratégů z Ameriky však bude
vyvolávat české specifikum – volby
zrodí chaos neřízený, nebo jen velmi
slabě řízený, ve kterém bude voda
tak kalná, že chytat v ní ryby se i jim
bude velmi obtížně.
Nemluvě již o obyčejných smrtelnících, kterým není daná tato Obamou
široce reklamovaná americká výjimečnost. Proč chaos, ptáte se.
A vůbec, může být chaos ještě větší
než ten, který byl a je?
roky. Když je německý důchodce
několikanásobně
bohatší
než
úspěšný český manažer, přičemž německý důchodce si všechno kupuje
za stejné ceny a někdy i laciněji...
Mimo pozornost české politiky, s výjimkou komunistů, zůstala otázka suverenity českého státu a národa.
Když v Čechách už Čechům téměř nic
nepatří, jak mohou Češi přijímat nějaká rozhodnutí? Jednoduchá myšlenka dostupná množství českých voličů. A komplikovaný a zatím ne všem
srozumitelný závěr – bez reálné suverenity nemůže existovat ani silná vláda, ani sociální stát, i když by ho tisíckrát slibovali. V tomto případě rozhodují vždy cizí a vždy ve svůj
prospěch.
Jak konkrétně bude vypadat nový
neřízený chaos v Čechách?
Omezím se na malou etudu, která
pro Čechy vyzní asi v dost pochmurných barvách.
A ještě jaký.
V procesu českých voleb politické
strany prakticky neodpovídají na kardinální, existenční otázku, která stojí
před jejich voliči. Otázka zní jednoduše: Co s ideálem prosperujícího sociálního státu, kterým Čechům čeští
politici vytrvale slibují už přes dvacet
let? Jak dál žít, když tento ideál většina Čechů už vnímá v lepším případě
jako utopii a v horším případě jako
nebetyčnou lež?
V Čechách sociální stát nevzniknul,
tak jako nevznikla střední třída. Češi
o tom každý den stále víc nahlas
hovoří, ale politici se těmto klíčovým
otázkám vyhýbají a nadále soutěží v
pěkných slibech. Ve skutečnosti holá
pravda o tom, že nikdo žádný sociální
stát pro Čechy ve skutečnosti neplánoval, tak jako ho neplánoval pro
žádný z „mladoevropských států“: ani
pro Poláky, ani pro Slováky, ani pro
Estonce, Chorvaty, Maďary – tak tato
očividná pravda nezazněla. Tak jak
visí ve vzduchu celkem dětská otázka
– o jakém sociálním státě může být
řeč, když ceny na všechno jsou evropské a mzdy několikanásobně nižší
než tam, kde sociální jistoty sociálního státu ještě dožívají své poslední
Myslím, že favority těchto voleb
bude Babišova strana s heslem „Ano,
bude líp!“ a Komunistická strana
Čech a Moravy. Nebudu počítat procenta, ale domnívám se, že mohou
šokovat a dokonce zahanbit analytiky a sociology. „Staré“ tradiční
pravicové strany prohrají, přičemž
prohrají s horším výsledkem, než byly
prohrané prezidentské volby. Proto
první housle nebudou hrát sociální
demokraté, ale noví hráči, ve smyslu
jejich nové síly a nového politického
potenciálu. U českých analytiků se
dokonce objevují dohady, že právě
Babiš může formovat novou vládu a
už samotný výskyt těchto domněnek
svědčí o mnohém.
Zatímco však čeští komunisté hlásají
nejkrajnější levicový princip, žádají
sociální spravedlnost a tyto požadavky jsou stále populárnější, Babiš
říká, že stát je třeba řídit jako
úspěšnou firmu a záchrana národa je
v pevném zdravém kapitalismu.
Hlásají se tedy dvě navzájem se vylučující doktríny, které se nebudou
moci ponechat bokem, ani při velkém
přání to tak udělat.
Takže před prezidentem Zemanem
stojí mnoho těžké a nevděčné práce,
a to hned po volbách. Bude to
mnohem složitější než dětská logická
úloha o vlku, koze a zelí, které je třeba převézt přes řeku celé a nepoškozené.
A na konec čtenáři oblíbený konspirativní akord. Kdo je ten hlavní, kdo
vodí loutky, kdo bude tahat nitkami a
nutit politické loutky tancovat?
Milí čtenáři! Novum této situace nespočívá v tom, že loutkoherci jsou a
budou, ale v tom, že v Česku jich je už
příliš na metr čtvereční Parlamentu a
jsou stejně tak zmatení jako politici.
Proto hlavní loutkoherec není a
možná ani nebude. Zato jsou desítky
vedlejších – česká média je důkladně
vyhledávají, vypočítávají a některým
z nich dávají prostor v televizi –
magnáti, lobbisté, sponzoři, mafiáni
a agenti různých zpravodajských služeb, pro které je česká politika prý z
nepochopitelných důvodů mimořádně důležitá, a samozřejmě, všude
přítomní zednáři. Jak napsal ruský
klasik ve slavné básni: „Kolik jich je a
kam je ženou, proč tak žalostně zpívají? To skřítka pochovávají, nebo čarodějnici vydávají?“
Proto použiju jinou metaforu. Pokud
si českou politiku představíme jako
dojnou krávu, pak je třeba konstatovat, že této krávě beznadějně odtrhli vemeno.
Desítky rukou zároveň škubou vemeno a všichni se rvou o to, kdo
podojí, ale mléka je stále méně,
kráva si začíná lehat, trkat, čímž už
zranila některým hlavu a jiné důležité
části těla.
Uvedené neznamená, že mléko teď
už nebude vůbec, že v Česku se nenajdou šikovní jedinci, kteří dokážou nasměrovat státní peníze tím pro ně
správným směrem. Jistěže se najdou,
ale bude to pro ně stále těžší.
Patos nové éry je právě v tom, že se
krávu české politiky už nepodaří
podojit tak, jak se to dělalo v minustrana 4
ORL číslo 2013-12
losti. Bude se třeba učit dělat to ponovu, podle nových pravidel, které
dnes nikdo nezná, a to nejen v Čechách.
Rýsuje se nová etapa politické tvořivosti, která vyzve k životu nové hráče. A ty jednou začnou opět nazývat
elitou. Možná.
Empirical
characteristics of
the out-of-body
experience
Jim DeKorne
Existuje také celkem špatný scénář:
Politická kráva nemusí vydržet a
zdechne – dříve či později se tak
stane. Zvíře je to odolné, ale ne
věčné. Pravda, předčasná smrt tohoto posvátného zvířete může přinést
tak strašné otřesy, že pokud vezmeme v úvahu přirozenou chytrost a vynalézavost českého národa, tak tuto
variantu je zatím předčasné rozebírat.
22. 10. 2013 – tři dny před volbami
do českého Parlamentu
Sergej Chelemendik
http://www.parlamentnilisty.cz/aren
a/monitor/Utrzene-vemeno-ceskekravy-Analytik-Chelemendikpredvida-sokujici-uspech-Babise-aKSCM-A-nejen-to-290652
Empirical -- 2a: originating in or relying or based on factual information, observation, or direct sense
experience usu. as opposed to theoretical knowledge. also: relying on or
proceeding on the information to be
derived from experience and observation for lack of other knowledge... b: experiential; broadly: observational, factual.
Webster's 3rd New International
Dictionary
Phenomenology (following Husserl): A mode of investigation that
aims at the discovery of the essential
structure of the phenomena experienced by man through recourse to
the primary sources of immediate
experience ... Phenomenological
analysis is a purely descriptive
method and as such "empirical" but
not "scientific" in the naturalistic, positivistic sense of the term.
Cynthia Nelson,
Anthropology, V.13:1, 1972
Current
"...And the Princess and the Prince
discuss what is real and what is not."
Bob Dylan, Gates of Eden
In the first two articles of this series,
we briefly reviewed the out-of-body
accounts of Robert A. Monroe as
portrayed in his published work.
These sketches compared Monroe's
description of a non-material, hyperdimensional
world
with
two
analogous world-views: that of the
Shaman and that of the Gnostic. Neither article was intended to be more
than a quick overview of a realm of
experience which is accessible only
via an altered state of consciousness
and therefore not measurable by any
methodology known to science. The
problems of verifying such data are
substantial, so we must seriously
examine how they should be evaluated. Perhaps an analogy will help:
Imagine X-world, much like ours,
existing in a parallel universe -- it is
as invisible to us as we are to it. There are five-hundred million people
living in X-world, and following what
is probably the ratio here, only one
person in a million possesses the
extremely rare (but not unnatural),
capacity to consciously leave the
body and perceive other "worlds."
That means that five-hundred of Xworld's citizens have the ability to visit Planet Earth while in the out-ofbody state.
Assume that only one hundred of
these unique individuals actually publish accounts of their visits to
Planet Earth: some describe trips to
the slums of Calcutta, some record
what the Egyptian pyramids are like;
others visit Antarctica, Disney World,
Auschwitz, and many other places.
Unavoidably (alas), each individual
describes any given location through
the filters of his own particular belief
system, creating varying degrees of
ambiguity about what was actually
observed.
The scientists of X-world generally
discredit all of these reports. First,
because (not having the admittedly
rare ability to leave their bodies)
they cannot verify such experiences
for themselves; secondly, because
the various descriptions of this other
world don't always agree in every detail; and thirdly (alas, most importantly), because the descriptions
don't fit into their "scientific" paradigm -- what their beliefs will accept
as possible.
strana 5
ORL číslo 2013-12
Nevertheless, the sane and credible
personalities of most of X-world's
out-of-body observers, plus (after
adjusting for differing belief systems), the amazing over-all consistency of their reports, suggest the
existence of a reality which no
impartial person could ignore: a Mystery to be sure, but one with outlines
sufficiently delineated to be recognizable
as
an
authentic
manifestation, not a fantasy. Xworld's Empiricists and Phenomenologists must therefore factor our
world into any description of their
overall reality: as incredible as it may
seem to them, somewhere, somehow, Planet Earth must exist! Although they cannot scientifically "prove"
our existence (because we lie
beyond the current range of their
science's ability to measure), certain
quantum physicists and mathematicians from X-world privately admit to
our world's probability -- too many
witnesses describing the same thing
cannot be ignored, regardless of
current cultural "rules" for what may
or may not be accepted as real.
This analogy illustrates the extremely tricky problem of how any openminded observer should approach
anomalous phenomena in the "real
world" -- i.e., the consensus reality
that most of us agree exists: the animal, vegetable, mineral world of
three spatial dimensions: plus time:
plus the collective human awareness
perceiving it. The best method we've
come up with is called "scientific
method," a consistently dependable
way to measure physical phenomena, but still lacking any agreed-upon
methodology for evaluating consciousness itself.
Because science can only measure
physical things, some people who
call themselves scientists conclude
that only physical things are real, forgetting that the immediate reality of
their own observing awareness is
itself quite unquantifiable. This has
resulted in a kind of solipsistic materialism (a religion really), called
"Scientism." Scientism is defined as:
"the philosophical belief (masquerading as objective science and held
with the emotional tenacity of bornagain fundamentalism) that we are
nothing but material beings." (1)
Unfortunately, most people are
unable to distinguish between true
science (which accepts phenomena
without pre-conditions and tries to
evaluate it in a systematic manner)
and scientism, which is a closed belief system passionately defending
the materialist world-view. By definition, scientism must repudiate psychic phenomena because it is not
measurable in material terms -- not
easily, anyway.
The Empiricist-Phenomenologist, on
the other hand, observes, records
and evaluates phenomena as it comes to him, and if he thereby accumulates enough data to reveal a pattern, he is entitled to submit an
hypothesis about what that pattern
might reveal. For example, on
November 22, 1963, when American
president John F. Kennedy was
assassinated in Dallas, Texas, there
were literally dozens of witnesses
who testified that some of the shots
were fired from a "grassy knoll" in
front of the motorcade. Nevertheless, for whatever reason, the
"Authorities" decreed that all of the
shots came from behind the motorcade, and the case was closed. Decades later, when the so-called "Zapruder film" of the assassination was finally released for public viewing, it
became indisputable that at least
one of the shots that killed the president indeed came from the front.
Metaphorically at least, the position
of Scientism is that of the Authorities. The Empirical-Phenomenological position is that of the witnesses:
they knew what they saw, they knew
what they heard, but until the Zapruder film became available, they had
no "scientific proof" for their claims.
The Authorities, whether Big Government, Big Science, or Big Business,
all have agendas (beliefs), hidden
and otherwise, and because they
have the power to do it, they largely
determine our "official" reality. (I will
go into this in more detail when we
return to a discussion of who the
Gnostic Archons are.)
In terms of out-of-body awareness,
we have not only the testimony of
Robert Monroe, but that of innumerable other "witnesses" -- all describing a reality which is too consistent
not to be in some sense accurate.
Nevertheless, the official verdict of
scientism (always immediately recognizable because of its tone of
"authority"), is adamant that OBEs
are "nothing but" epiphenomena of
the physical brain:
All we now know about OBEs suggests that nothing really leaves the
body. In normal perception a model
or representation of the world is
built by the brain and seems real -likewise, the brain constructs a
model of self, a "self-image." But
what if this image is disrupted in an
illness or accident, or even deliberately during meditation? In striving to
get back to normal, the brain may
need to use an image from memory
-- but memory images are often
"bird's eye view." If such an image takes over as "reality," then an OBE has
occurred. The whole normal world of
the senses is replaced by one constructed from memory and imagination. (2)
CASE CLOSED! The implicit objective
of scientism is to slam the door on
further inquiry into anomalous
events by vigorously debunking
them as "nothing but": [insert mundane explanation here -- preferably
in a way that makes any other interpretation seem ridiculous]. Fortunately, they never succeed in holding
truth at bay forever: otherwise, we'd
all still be living in a geo-centric
universe!
The above author believes that OBEs
are "nothing but" a complex reflex of
the physical brain to reproduce a familiar reality during times of stress.
How physical brain processes can
create this miracle of metaphysical
duplication is never addressed, nor is
any consideration paid to the fact
that in other altered states the brain
is incapable of mirroring anything
close to consensus reality -- which is
precisely why they're called "altered
states!" The dogmatic pronouncement: If such an image takes over as
strana 6
ORL číslo 2013-12
"reality," then an OBE has occurred,
is, as quoted here, no more than somebody's theory. Without even the
verisimilitude of empirical experience, it comes off as more fantastic
than the idea that human consciousness can exist outside of the
body!
The general success of scientific
method has resulted in an unwarranted bias in some people which
denies reality to anything that
cannot meet a physical standard.
Alas, consciousness-based phenomena refuse to adapt themselves to the
rules of material verification -- which
doesn't prove that they are not real,
only that we must be extremely careful in their evaluation. Don't believe everything you hear, but by the
same token don't reject something
just because it challenges your view
of what's possible.
To deny the possibility of the existence of anything of which we know
nothing, would imply that we imagined ourselves to be in possession of
all the knowledge that exists in the
world, and believed that nothing
could exist of which we did not
know. A person who peremptorily
denies the existence of anything
which is beyond the horizon of his
understanding, because he cannot
make it harmonize with his accepted
opinions, is as credulous as he who
believes everything without any discrimination. (3)
In evaluating empirical data, a good
first rule of thumb is to examine as
large a body of evidence as possible
for overall consistency. If numerous
on-the-spot witnesses all claim that
shots were fired from the grassy
knoll, then that testimony should be
taken at least as seriously as assertions to the contrary from the Authorities.
Because the out-of-body explorer by
definition claims to perceive from a
non-physical point of view, let's
inquire how that happens -- how do
they separate from their bodies in
the first place? There is plenty of
evidence to examine.
LEAVING THE BODY
Although between 20 and 35 percent of the population (depending
on who did the survey) claims to remember having had an OBE, the ability to consciously and consistently
induce one is one of the rarest of human skills. It's relatively uncommon
for anyone to remember an OBE; it's
very unusual for anyone to recall
multiple OBEs; and extremely infrequent (perhaps one in a million)
for anyone to be able to initiate an
OBE at will. Rare or not, there are
still many descriptions of what it is
like to leave the body. Probably the
most ubiquitous symptom is that of
experiencing a kind of sound-vibration as one's fully awake consciousness separates from its physical
base. These phenomena are probably the most commonly described
harbingers of out-of-body awareness
-- described to the point of redundancy in the OBE literature of any
era. (If the reader feels that my own
quotations tend toward redundancy,
it is only because I want to give a feeling for how utterly consistent
these empirical data are. Rather than
use footnotes, I will provide the
source after each quotation; complete bibliographic data will be found at
the end of this article.)
main calm. I could still see the room
around me, but could hear little
above the roaring sound caused by
the vibrations.
Robert Monroe, Journeys Out of
the Body, Pg 24
In seconds I'm shaken awake by intense vibrations and a roaring sound
throughout my body. It feels like I'm
in the middle of a jet engine and my
body and mind are about to vibrate
apart. I'm shocked and scared by the
intensity of the vibrations and
sounds and snap back into my body.
William Buhlman, Adventures
Beyond the Body, Pg 8
I heard also, when in this state, in
addition to physical sounds, several
strange noises: crackling sounds suggesting electrical phenomena; roaring and whirring noises as of gigantic machines; a peculiar snapping
sound, recalling the driving-bands,
used to transmit power in a
workshop; sounds like the surging of
an angry sea and rushing winds; and
sometimes voices calling. Some of
these sounds may have been caused
by variations in blood-pressure, but I
do not think that all of them can be
accounted for in this way.
Oliver Fox, Astral Projection, Pg 62
My entire rigid body -- I thought it
was my physical, but it was my astral
-- commenced vibrating at a great
rate of speed, in an up-and-down direction, and I could feel a tremendous pressure being exerted in
the back of my head, in the medulla
oblongata region. This pressure was
very impressive and, came in regular
spurts, the force of which seemed to
pulsate my whole body.
Sylvan Muldoon, The Projection of
the Astral Body, Pg 51
It was not a shaking, but more of a
"vibration," steady and unvarying in
frequency. It felt much like an
electric shock running through the
entire body without the pain involved. Also, the frequency seemed
somewhat below the sixty-cycle pulsation, perhaps half that rate. Frightened, I stayed with it, trying to re-
Immediately there came over me a
powerful tremor, from the head and
over the whole body, together with a
resounding noise, and this occurred
a number of times. I found that something holy had encompassed me. I
then fell asleep, but about twelve,
one or two o'clock in the night there
came over me a very powerful
tremor from head to the feet, accompanied with a booming sound as
if many winds had clashed one against another. It was indescribable,
and it shook me and prostrated me
on my face.
Emanuel Swedenborg, Journal of
Dreams (quoted in Van Dusen, Wilson, The Presence of Other Worlds),
Pg 43
strana 7
ORL číslo 2013-12
This description of sound is identical
to the noise heard by people undergoing a near-death experience
(NDE). Because of their clearly identical symptoms, I regard the neardeath-experience as just a dramatic
form of out-of-body projection, and
other than using illustrative quotations from the literature, will not
treat it as a separate phenomenon:
In many cases, various and unusual
auditory sensations are reported to
occur at or near death. Sometimes
these are extremely unpleasant. A
man who "died" for twenty minutes
during an abdominal operation
describes "a really bad buzzing noise
coming from inside my head. It made
me very uncomfortable ... I'll never
forget that noise." Another woman
tells how she heard "a loud ringing. It
could be described as a buzzing. And
I was in a sort of whirling state." I
have also heard this annoying
sensation described as a loud click, a
roaring, a banging, and as a "whistling sound, like a wind."
Raymond Moody, Life After Life,
Pg 29-30
Not surprisingly, the Tibetan Book of
the Dead gives us identical information about what to expect at the
moment of death:
From the midst of that radiance,
the natural sound of Reality, reverberating like a thousand thunders simultaneously sounding, will come.
That is the natural sound of thine
own real self. Be not daunted thereby, nor terrified, nor awed.
W. Y. Evans Wentz, Bardo Thodol,
Pg 104
Meditators sometimes describe this
sound upon the attainment of an altered state of awareness during yogic practices, reinforcing the hypothesis that this is a consciousness-based phenomenon in the
process of shifting between two realities or dimensions:
I seemed ... to be standing in a
fountain of flame, and there were
fiery pulsations as of wings about my
head, and a musical sound not unlike
the clashing of cymbals with every
pulsation.
as a physical modulator of consciousness via controlled releases of
DMT into the brain during moments
of extreme stress:
George Russell, quoted in: Wilson,
Colin, Mysteries, Pg 324
The most general hypothesis is
that the pineal gland produces psychedelic amounts of DMT at extraordinary times in our lives. Pineal DMT
production is the physical representation of non-material, or energetic, processes. It provides us with the
vehicle to consciously experience the
movement of our life-force in its
most extreme manifestations ... Pineal DMT mediates the pivotal experiences of deep meditation, psychosis, and near-death experiences.
As we die, the life-force leaves the
body through the pineal gland, releasing another flood of this psychedelic spirit molecule.
Suddenly, with a roar like that of a
waterfall, I felt a stream of liquid
light entering my brain through the
spinal cord.
Gopi Krishna, Kundalini, the Evolutionary Energy in Man, Pg 12
Although still scientifically unquantifiable, this phenomenon has
actually been observed numerous times under laboratory conditions.
Rick Strassman, M.D. headed a government-funded study in the early
90's on the effects of N,N-Dimethyltryptamine (DMT) on human consciousness. The symptoms of this drug
are as powerful as they are instantaneous, altering the subject's
awareness in ways that uncannily
reproduce many OBE symptoms,
including the one under discussion:
There was a sound, like a hum that
turned into a whoosh, and then I was
blasted out of my body at such speed, with such force, as if it were the
speed of light.
Research subject, "Sara," quoted
in: Strassman, Rick, DMT, The Spirit
Molecule, p. 212
DMT is naturally synthesized in the
human brain: almost certainly in the
pineal gland. All human beings
possess tiny amounts of this powerful drug as a normal part of their
metabolism. Ever since the discovery
of this fact in 1965, scientists have
been puzzled about its function:
what
conceivable
evolutionary
advantage is given to our species via
endogenous production of what is
arguably the most potent psychedelic drug yet discovered? Strassman
hypothesizes that the otherwise ambiguous pineal gland (which Descartes significantly regarded as "the gateway to the soul"), somehow serves
Rick Strassman, M.D., DMT, The
Spirit Molecule, Pg 69
In the Tibetan language, the phrase
"Pho-wa" relates to what we would
call an out-of-body experience -- the
English translation is: "transference
of the principle of consciousness." In
their writings, the Tibetan Lamas
have likened this energetic transference of awareness to a bird which
flies through an open skylight:
Success in the transferring of the
principle of consciousness is dependent upon proficiency in KundaliniYoga ... The process itself is `likened
to a bird flying out of an open skylight,' the skylight being the Aperture of Brahma, situated on the crown
of the head at the sagittal sutre where the two parietal bones articulate,
opened by means of the yogic practice of the Pho-wa. The bird flying out
of it is the consciousness- principle
taking its departure from the body,
either permanently at death or
temporarily during the yogin's exercise of the art. It is through mastery
of Pho-wa that the Great Yogin
transcends normal processes by voluntarily relinquishing his old,
outworn body and taking a new
body, without suffering any break in
the continuity of his consciousness.
strana 8
ORL číslo 2013-12
Evans-Wentz, W.Y., ed. (1935,
1958). Tibetan Yoga and Secret Doctrines, Pg 170
Oliver Fox, quoted in Muldoon,
Sylvan, Projection of the Astral Body,
Pg 35
Although the pineal gland, per se, is
not mentioned, it is obvious that the
Western and Tibetan conceptions
are almost identical. The pineal
gland is buried in the center of the
brain -- making, as Strassman says,
"an excellent marker for the mid-line
of the brain in skull X-rays and CAT
scans." If the out-of-body experience
is indeed modulated by this organ,
the most direct "transference of the
consciousness
principle"
(Strassman's "life-force") would be
through the top of the head at the
sagittal sutre: via the "Aperture of
Brahma."
This is empirical evidence -- testimony gathered from a large number of
witnesses all describing clearly
analogous occurrences. The practitioners of scientism might jump in at
this point and say that it proves
nothing -- since we have not measured, weighed or photographed the
"consciousness principle" leaving the
body, it "logically follows" that their
explanation of our brains playing
clever tricks on us is more plausible
than any of the above testimony. If
so, then the brain has been tricking
us in exactly this way for millennia:
the OOB phenomenon is probably as
old as humanity itself. Here the
sound/vibration is described by the
Biblical prophet Ezekiel just before
his "chariot" vision (Circa 593 B.C.E.),
which is regarded by many researchers as both an out-of-body experience and a UFO encounter:
This idea is neither new nor exclusive
to any single culture or philosophy.
In the early decades of the 20th
Century, pioneer out-of-body explorer Oliver Fox gave detailed instructions for how to accomplish what the
Tibetans would recognize as "the yogic practice of the Pho-wa":
I had to force my incorporeal self
through the doorway of the pineal
gland, so that it clicked behind me...
It was done, when in the trance conditon, simply by concentrating upon
the pineal gland and willing to
ascend through it. The sensation was
as follows: my incorporeal self
rushed to a point in the pineal gland
and hurled itself against the imaginary trap-door, while the golden
light increased in brilliance, so that it
seemed the whole room burst into
flame. If the impetus was insufficient
to take me through, then the
sensation became reversed; my incorporeal self subsided and became
again coincident with my body, while
the astral light died down to normal.
Often two or three attempts were
required before I could generate
sufficient willpower to carry me
through. It felt as though I were
rushing to insanity and death; but
once the little door had clicked
behind me, I enjoyed a mental clarity
far surpassing that of earth-life. And
the fear was gone."
I heard the noise of [the
creatures'] wings as they moved; it
sounded like rushing water, like the
voice of Shaddai, a noise like a storm,
like the noise of a camp.
one that is, nevertheless, altogether
real. This is a waking reality, but a
different one. As one abductee
described this shift to me, is as if the
alien beings break through a kind of
screen, revealing a new reality to the
experiencer.
John Mack, M.D., Abduction, Pg
393
We have empirically demonstrated
how the early symptoms of a conscious out-of-body experience usually
(but not always) follow a recognizable pattern: that of sound and
vibration accompanying the separation of awareness from the physical body. Once this separation has
been effected, a variety of possible
realities suddenly appear to the observer. Robert Monroe differentiated two broad categories: Locale-I
and Locale-II (described in the first
article of this series). Although
Monroe abandoned these labels later in his "career," I think they still
have value for defining generic
boundaries in an essentially infinite
realm of awareness. We can address
the subtleties after we've first established the general territory.
LOCALE-I
Ezekiel, 1:24
The UFO connection is a significant
one, which we will examine more
thoroughly later. Suffice it to say
that many (not all) UFO encounters
are so similar to OBEs that we must
postulate some connection between
them:
The abduction experiences begin
with a shift in consciousness on the
part of the abductee, which may be
signaled by a hum or other odd
sound, by the appearance of a light
for which no usual source can be
found, by the sense of a presence or
even the sight of one or more alien
beings ... or by a strong vibratory
sensation in the body ... This change
in consciousness may be subtle, but
abductees are always sure that they
are not dreaming or imagining.
Rather they experience that they
have moved into another reality, but
Monroe defines Locale-I as our familiar physical world as seen from outside of the physical body. It is perhaps the most common environment
described by most "casual" observers (those who are conscious
while out-of-body only once or twice
during their lives) -- although at least
one frequent visitor apparently never got beyond it:
I have never had a conscious outof-the-body experience when I was
not here on the earth plane, just as
much as I am right now. I wouldn't
know where to look for the higher
planes! ... In every conscious out-ofthe-body experience I have ever had
I have never seen anyone (sic) but
the earthly things I have always seen.
Sylvan Muldoon, The Projection of
the Astral Body, Pg 44, 288
strana 9
ORL číslo 2013-12
As briefly discussed in our first article, Locale I is equivalent to the Sidpa Bardo of the Tibetans -- a realm in
which the Second Body, apparently
constructed of a much finer class of
"atoms," is able to penetrate what
we regard as "solid" physical matter
at will.
As you are a mental body and your
mind is separated from its support,
you have no material body, so now
you can pass back and forth even
through Mount Meru, the king of
mountains ...
Bardo Thodol, Freemantle-Trungpa
translation, Pg 73
The ability to penetrate matter is
probably the most salient characteristic of Locale-I, since in most other
ways this realm seems to be identical
to our everyday consensus reality.
Here are three contemporary
descriptions of what it's like to experience this realm:
The vibrations and sounds rapidly
diminish as I separate and float up to
the ceiling. Out of instinct I reach out
my arms to touch the ceiling, but instead of touching, my hands slowly
enter the tingling vibrational
substance of the ceiling. I can feel a
slight resistance as my hands and
arms move through the ceiling.
Moving slowly upward, my body
enters and passes through the insulation, rafters, and attic. An intense excitement flows through me as I
pass through the roof and float at
the top of the house ... As I look
around, I can clearly see the TV
antenna and chimney ... I spread my
arms, glide down from the roof, and
fly over my backyard.
Willian Buhlman, Adventures
Beyond the Body, Pg 12
Started trip slowly to observe
surroundings as much as possible.
Went slowly through west wall, feeling texture of each layer of material
in wall, then into another room ... Looked out the window for area identification. Outside the window was a
small roof, such as over a porch.
Beyond was a street, with many
trees and a grassy island strip in the
middle. There was a car parked at
the curb, a dark-colored sedan ... I
used stretch technique, shot up
through the ceiling, and returned to
the physical without problems.
Robert Monroe, Journeys Out of
the Body, Pg 65-6
Usually, in my out-of-the-body adventures, I can pass through walls without being conscious of any appreciable effort; but this time, for some
unknown reason, the conditions seemed altered. I stood facing the wall,
gently pressing against it, and steadily willed to pass through it. I succeeded, and the sensation was most
curious. Preserving full consciousness, I seemed to pass like a gas -in a spread-out condition -- through
the interstices between the molecules of the wall, regaining my normal proportions on the other side.
Oliver Fox, Astral Projection, Pg 98
Locale-I visitors seldom report encountering other discarnate observers there, though the prevalence
of physical humans is often the same
as in our consensus reality -- except
that (with rare exceptions), the outof-body traveller can't communicate
with them. This "objective" observation of the material world when
freed of the "subjective" constraints
of a physical body suggests that perception in Locale-I must take place
from a fourth spatial dimension -what else could it be? It is also
significant to note that many "Alien
Abduction" descriptions strongly suggest that the abductees are being
shifted into Locale-I (or the Sidpa
Bardo, if you prefer) from their physical bodies:
After the initial contact, the abductee is commonly "floated" (the word
most commonly used) down the hall,
through the wall or windows of the
house, or through the roof of the
car. They are usually astounded to
discover that they are passed through solid objects, experiencing only a
slight vibratory sensation.
John Mack, M.D., Abduction, Pg 33
Since most observers (both empirical
and scientific) would agree that it is
normally impossible to transport
anything physical through walls, doors or closed windows without first
making an opening, the logic of the
OBE evidence examined so far suggests that some UFO abductions involve "transference of the consciousness principle" into at least Locale-I. Although the average abductee (probably unfamiliar with the
OOB state) might understandably
believe that the abduction was physical, it makes better sense when understood as some form of out-ofbody experience.
Strassman's research, which is replete with accounts of alien encounters
among his volunteers during their
DMT experiences, has compared his
data with that of Dr. John Mack, the
Harvard psychiatrist quoted above,
who is one of the foremost researchers of the Alien Abduction Syndrome:
The resemblance of Mack's account of the alien abductions of "experiencers"
to
the
contacts
described by our own volunteers is
undeniable. How can anyone doubt,
after reading our accounts in these
last two chapters, that DMT elicits
"typical" alien encounters? If presented with a record of several of
our research subjects' accounts, with
all reference to DMT removed, could
anyone distinguish our reports from
those of a group of abductees?
Rick Strassman, M.D., DMT, The
Spirit Molecule, Pg 219
Since we know that Strassman's research with DMT didn't catapult
anyone's physical body out of the
room (he and a nurse were both present to verify that), we can logically
postulate that when injected intravenously, this endogenous psychedelic engenders an almost instantaneous OBE -- at an order of
magnitude faster than any "normal"
out-of-body projection! Leaving the
instant onset aside, there are just
too many similarities between his
data and both classical and
contemporary OBE descriptions to
strana 10
ORL číslo 2013-12
assume that "the consciousness principle" hasn't in some way left the
body and entered another dimension
-- at least Locale-I, and almost certainly Locale-II.
The reader may wonder what it's like
to have a DMT- induced alien encounter such as those referred to
above. I was one of Dr. Strassman's
volunteers, and for what it's worth,
here is my own report of what such
an experience is like, as recorded in
his book, DMT, The Spirit Molecule:
There is nothing that can prepare
you for this. There is a sound, a buzz.
It started off and got louder and louder and faster and faster. I was coming on and coming on and then
POW! There was a space station below me and to my right. There were
at least two presences, one on either
side of me, guiding me to a platform.
I was also aware of many entities inside the space station -- automatons,
androidlike creatures that looked
like a cross between crash dummies
and the Empire troops from Star
Wars, except that they were living
beings, not robots. They seemed to
have checkerboard patterns on parts
of their bodies especially their upper
arms. They were doing some kind of
routine technological work and paid
no attention to me. (Pg 189)
The unbelievably rapid onset of the
experience threw my body into shock, and I snapped back into physical
awareness as quickly as I'd left: there
was neither enough time nor space
to differentiate the transition: it was
virtually "instantaneous." A comparison with my first out-of-body experience wasn't even possible -- that
would be like trying to measure an
event lasting ten minutes against
one lasting only ten seconds. I almost passed out from metabolic
shock.
This experience took place in a scientific context utilizing intravenously
injected, laboratory synthesized
DMT -- a drug famous for the extremely brief duration of extremely
bizarre, yet amazingly consistent effects. Compare the following three
DMT-induced alien encounters with
the general content of my own experience:
There was the usual sound: pleasant, a roar, a sort of an internal
hum. Then there were three beings,
three physical forms. There were
rays coming out of their bodies and
then back to their bodies. They were
reptilian and humanoid, trying to
make me understand, not with
words, but with gestures. They
wanted me to look into their bodies.
I saw inside them and understood
reproduction, what it's like before
birth, the passage into the body.
Once I established what they were
communicating, they didn't just fade
away. They stayed there for quite a
while. Their presence was very solid.
(Subject "Chris," Pg 191)
There was this loud intense hum. It
was like the fan at first, but separate.
It began engulfing me. I let go into it
and then...WHAM! I felt like I was in
an alien laboratory, in a hospital bed
like this, but it was over there. A sort
of landing bay, or recovery area. There were beings ... They had a space
ready for me. They weren't as surprised as I was. It was incredibly un-psychedelic. I was able to pay attention
in detail. There was one main creature, and he seemed to be behind it all,
overseeing everything. The others
were orderlies, or dis-orderlies. (Subject "Dmitri," Pg 197)
I realize the intense pulsating-buzzing sound and vibration are
an attempt by the DMT entities to
communicate with me. (sic) The beings were there and they were doing
something to me, experimenting on
me. I saw a sinister face, but then
one of them somehow tried to begin
reassuring me. Then the space
opened up around me. There were
creatures and machinery. It looked
like it was in a field of black space.
There were brilliant psychedelic colors outlining the creatures and the
machinery. The field went on forever. They were sharing this with
me, letting me see all this. There was
a female. I felt like I was dying, then
she appeared and reassured me. She
accompanied me during the viewing
of the machinery and the creatures.
When I was with her I had a deep feeling of relaxation and tranquility.
(Subject "Rex," Pg 208)
Now compare the above with typical
UFO Abduction scenarios:
Inside the ships the abductees
usually witness more alien beings,
who are busy doing various tasks related to monitoring the equipment
and handling the abduction procedures. The beings described by my cases are of several sorts. They appear
as tall or short luminous entities that
may be translucent, or at least not
altogether solid. Reptilian creatures
have been seen... that seem to be
carrying out mechanical functions.
(Mack, Pg 37)
Abductees tend to feel that the
content of their minds are thoroughly revealed to the aliens. After this
there are various procedures administered under the control of a
slightly taller and older-appearing
alien, spoken of by abductees as the
doctor or leader. (Mack, Pg 393)
Quite a few abductees have
spoken to me of their sense that at
least some of their experiences are
not occurring within the physical space/time dimensions of the universe
as we comprehend it. They speak of
aliens breaking through from other
dimensions, through a "slit" or
"crack" in some sort of barrier, entering our world from "beyond the
veil." Abductees, some of whom
have little education to prepare
them to explain about such abstractions or odd dislocations, will
speak of the collapse of space/time
that occurs during their experiences.
They experience the aliens, indeed
their abductions themselves, as
happening in another reality, although one that is as powerfully actual to
them as -- or more so than -- the familiar physical world. (Mack, Pg 404)
This empirical evidence, all associated in some way with the out-ofbody experience, "proves" nothing
scientifically, but forcefully suggests
strana 11
ORL číslo 2013-12
that an entire unseen realm of reality awaits our serious study and
comprehension. This "unseen realm,"
cognate with Robert Monroe's Locale-I and Locale-II, can obviously be
nothing less than a "higher" spatial
dimension of the sort that quantum
physicists and science fiction authors
are so fond of speculating about. Before we can fully comprehend what
Locales I and II are, we need to examine the whole idea of higher dimensions.
That will be the subject of our next
article.
Footnotes
(1)Tart, Charles (1989). "The Science
of Spirituality," The Fringes of Reason Catalog, Ted Schultz. ed., Harmony Books, NY, Pg 67
(2)Blackmore, Susan (1989). "Out of
Body Experiences," The Fringes of
Reason Catalog, Ted Schultz. ed.,
Harmony Books, NY, Pg 72
(3)Hartmann, Franz, M.D. (1973). Paracelsus: Life and Prophecies, Rudolf
Steiner Publications, Blauvelt, NY, Pg
v.
Bibliography
Buhlman, William (1996), Adventures
Beyond the Body, Harper SanFrancisco
Evans-Wentz, W.Y. ed. (1935, 1958).
Tibetan Yoga and Secret Doctrines,
Oxford University Press, NY
Evans-Wentz, W.Y. (1960). The Tibetan Book of the Dead, Oxford
University Press, NY
Fox, Oliver (1962). Astral Projection:
A Record of Out-of- the-Body Experiences, University Books, New Hyde
Park, NY
Freemantle, F. & Trungpa, C. (1975).
The Tibetan Book of The Dead,
Shambhala, Boston, MA
Jones, Alexander, ed. (1968). The Jerusalem Bible, Doubleday, Garden
City, NY
Krishna, Gopi (1971). Kundalini, the
Evolutionary Energy in Man, Shambhala, Boulder, CO
Mack, John E., M.D. (1994). Abduction, Human Encounters with Aliens,
Chas. Scribner's Sons, NY
Monroe, Robert A. (1977). Journeys
Out
Of
The
Body,
Anchor
Press/Doubleday, Garden City, NY
Moody, Raymond A. (1976), Life After Life, Bantam, NY
Muldoon, S. & Carrington, H. (1974).
The Projection of the Astral Body,
Samuel Weiser, NY
Nelson, Cynthia, "World Views -Their Nature and Function," Current
Anthropology, Vol. 13, No. 1 -- February, 1972
Strassman, Rick, MD, (2001). DMT,
The Spirit Molecule, Park Street
Press, Rochester, VT
Van Dusen, Wilson (1981). The Presence of Other Worlds, Swedenborg
Foundation, NY
Wilson, Colin
Putnam, NY
(1978).
Mysteries,
V čem spočívá
nebezpečí KSČM
Boris Cvek
Chtěl bych napsat článek o tom, v
čem vidím dnes nebezpečí KSČM.
Mnohokrát jsem psal o tom, jak je
podle mého názoru komunistická
ideologie bývalého sovětského bloku
zločinná, a na tom trvám. Nicméně
normalizační režim v Československu, tedy režim před rokem 1989,
vykazuje v některých důležitých rysech velkou míru podobnosti s
dnešním režimem a já vnímám stále
silněji kontinuitu mezi KSČ a ODS a
nikoli mezi KSČ a KSČM.
V normalizaci už asi nikdo nevěřil v
komunistické ideály, šlo o cynický,
pokrytecký a materialistický režim,
založený na drobném rozkrádání veřejného majetku. Oč více se o sociahttp://orl.bloger.cz
lismu žvanilo, o to méně se v něj věřilo. To samé platí o kapitalismu po
převratu. Václav Klaus a lidé kolem
něho navázali na ideologické žvanění, tentokrát o kapitalismu a trhu bez
regulace (jaký byl pak můj šok, když
jsem četl klasického ideologa trhu
von Hayeka, který podrobně líčí význam právního prostředí pro fungující trh), aby zavedli novým režim na
rozkrádání veřejného majetku ve
velkém. Vytvořili tím naprosto cynický systém vlády zlodějů a jejich
loutek, který zakrývali žvaněním o
demokracii a svobodě. To samé
pokrytectví a cynismus a materialismus jako v normalizaci.
KSČM se proti tomuto systému vymezuje od listopadu 1989, dlouho
byla veřejným nepřítelem a ti, kterým šlo v KSČ o zlodějinu a prospěch,
udělali kariéru v jiných politických
stranách. Postupem doby se z ní stala strana proevropská a prosazující
evropský model sociálního státu. Asi
nikdo nemůže věřit, že případná vláda, ve které by byla KSČM, nás dovede zpět před rok 1989, na východ do
sovětského bloku, který nota bene již
dávno neexistuje. Na východ, do marasmu
mafiánského
kapitalismu
oligarchů, nás naopak dovedla pravice.
Ano, je to hanba mít komunisty ve
vládě po více než dvaceti letech
„demokratického“ režimu, ale je to
hanba „demokratů“, nikoli komunistů. „Demokrati“ tuhle zemi přivedli
do situace byznysu s chudobou,
dravého, sociálně nezodpovědného,
zlodějského „podnikání“ a dali slovu
„vykořisťování“ zase jeho drásavou
aktuálnost.
Mně osobně by vůbec nevadilo, kdyby vláda byla mírně pravicová, volil
jsem v minulých volbách ODS a dal
jsem jí šanci postavit politiku jinak,
očistit se. To se nestalo. Alternativou
je ČSSD a její grossovská a paroubkovská minulost, melčákové a pohankové, její nevyléčitelný spor o Miloše
Zemana s jeho šloufovským kapitalismem a opoziční smlouvou.
Budu letos ČSSD volit, ale bojím se,
že budu zklamán jako minule. Kdo
bude ČSSD držet pohromadě a donutí ji reformovat současný systém
ve prospěch obyčejných lidí proti
strana 12
ORL číslo 2013-12
brutální moci mafiánského pseudokapitalismu východního typu, jaký
u nás je? Nemám bohužel jinou odpověď než: komunisté. Největší nebezpečí současné KSČM vidím v tom, že
v tomto úkolu selže a nechá se současným systémem zkorumpovat.
http://blisty.cz/art/70508.html
Profesor Keller nám
sdělil své peprné
stanovisko k
Bakalovi a těžké
krizi na Ostravsku
Renomovaný sociolog Jan Keller v
rozhovoru pro ParlamentníListy.cz
vyjádřil znepokojení nad dalším vývojem na Ostravsku v souvislosti s
děním kolem OKD. Kromě toho také
řekl, že by ho nepřekvapilo, pokud by
se spoluvlastník dolů Zdeněk Bakala
vzhledem ke svému dosavadnímu
přístupu obrátil s žádostí o pomoc na
charitu. Řeč byla i o tom, kdo je největším viníkem vzniklé situace.
Podíl státu na dalším provozu Dolu
Paskov ve prospěch soukromého
vlastníka vláda nedávno odmítla.
Stát by ale chtěl zachovat těžbu do
roku 2016, což však zase odmítlo vedení OKD. Co tomu říkáte?
Ještě přede dvěma lety tvrdil generální manažer OKD pan Klaus-Dieter
Beck horníkům a celé veřejnosti doslova toto: „Ve výhledu dvaceti, třiceti let má energetické uhlí obrovskou
perspektivu. Vývoj společnosti OKD
je stále pozitivní a výhled do budoucna je optimistický. Ukázali jsme, že
uhlí umíme těžit, že nabízíme vyšší
výdělky než jiné společnosti a že zde
máme stálou pozici a dlouhodobou
perspektivu."
Za rok se pan generální vytratil a za
pár dalších měsíců jsme se dozvěděli,
že nic z toho, co říkal, není pravda. Vidím jen dvě možnosti, jak si to vysvětlit. Buďto stáli v čele OKD naprostí diletanti, kteří vůbec neuvažovali o tom, že se může ze dne na
den přestat dařit, a nepřipravili se na
to, nebo stáli v čele firmy podvodníci,
kteří věděli velice dobře, co se stane
a včas se napakovali.
Nejsem orgán činný v trestním řízení,
abych tohle řešil. Chci jen upozornit
na to, jak těžkou pozici má stát, který
aktuálně neví, zda jedná s lidmi všeho schopnými, nebo totálně neschopnými.
Souhlasíte s návrhem prezidenta,
aby se Důl Paskov dotoval prodejem
bytů OKD?
Obávám se, že tento návrh je nerealizovatelný. Napřed by se muselo zjistit, zda jsou pravdivé informace, podle nichž pan Bakala poměrně nedávno dal desetitisíce bytů do zástavy, aby mu to umožnilo vyplácet si
další a další dividendy. Pokud jsou
byty v zástavě u zahraniční banky,
nelze jejich prodejem dotovat nic.
Patrně by nás čekala mezinárodní arbitráž. Hospodaření Bakalova firemního propletence je však tak neprůhledné, že se nedivím, že ani lidé
v čele státu nevědí, jak to ve skutečnosti je.
Podle analytiků Zdeněk Bakala vydělal v OKD kolem 38 miliard, přičemž
řešení situace nechává výhradně na
manažerech, i když připustil, že je
ochotný s prezidentem jednat. Jak
hodnotíte tento přístup?
Když se dařilo, vystupoval pan Bakala
jako sebevědomý zachránce Ostravska a nechal se oslavovat jako garant
prosperity celého regionu. Když se
situace změnila, slyšíme od téhož
pána, že on nic, on muzikant. Je pouze třetinovým vlastníkem. A ani to
možná ne. Vzhledem k takovému
jednání by mne osobně nepřekvapilo, pokud bychom od něho časem
uslyšeli, že mu nepatří vůbec nic a že
až nastoupí mrazy, potřeboval by
alespoň nejnutnější pomoc ze strany
ostravské charity. Myslím si, že v takovém případě by mu už kvůli milosrdenství neměla být taková pomoc
odepřena.
Jaký očekáváte další vývoj v
regionu? Myslíte, že se podaří najít
takové řešení, které zmírní dopady
propouštění, nebo to vidíte spíše
černě?
Nakonec se řešení bude hledat. Části
horníků se navrhne, aby dojížděli za
prací na třikrát delší vzdálenost a
smířili se přitom s dvacetiprocentním
poklesem mzdy. Ti, kteří si vlivem
slibů Bakaly a dalších, vzali třeba
hypotéku, budou muset na takové
vyděračské podmínky přistoupit. Ti
ostatní zůstanou úplně bez prostředků a budou se radikalizovat. Řešením
rozhodně není snažit se udělat z
horníků podnikatele. Co budou vyrábět a co budou nabízet v kraji, kde se
kupní síla propadne? Pokud z takového kraje utekl generální ředitel OKD,
jak by v něm mohli prorazit novopečení drobní podnikatelé, které ještě
předloni ujišťovali, že jejich budoucnost je v těžbě?
Kdo podle vás nese největší zodpovědnost za nynější krizi v OKD?
Této otázce nerozumím. Žijeme přece v zemi, kde nikdo nenese za nic
zodpovědnost. Proč by měl někdo
nést zodpovědnost právě za OKD?
To, co se tady děje, není nějaká výjimka z pravidla. Je to běžná, zcela
rutinní praxe politiků a zlatokopů,
která se jim báječně osvědčuje už po
čtvrt století. Myslím si, že pokud by
se měla začít uplatňovat nějaká zodpovědnost, snadno bychom mohli
přijít o nemalou část mocenské a
ekonomické elity. A to bychom jistě
neradi.
http://www.parlamentnilisty.cz/parla
ment/vlada/Profesor-Keller-namsdelil-sve-peprne-stanovisko-kBakalovi-a-tezke-krizi-na-Ostravsku287633
strana 13
ORL číslo 2013-12
Proč je česká
pravice v krizi
Jiří Pehe
Pravicové strany v České republice
jsou před předčasnými volbami v
těžké defenzivě. Za určitých okolností dokonce hrozí, že jejich situace po
volbách bude podobná té na Slovensku, kde byla v roce 2012 pravicová část spektra doslova amputována, a levicový SMER Roberta Fica
vládne sám s většinou hlasů ve Slovenské
národní
radě.
Příčin úpadku české pravice je celá
řada, přičemž je lze rozdělit na
obecnější a konkrétní. Začneme-li
tou nejobecnější, lze ústup pravice
přičíst generačním změnám v české
společnosti.
Generační změny
K postupnému oslabování pravice
přispívá bezpochyby rostoucí časový
odstup od roku 1989. Éra komunismu způsobila, že levicové ideje byly
po roce 1989 vnímány značnou částí
populace jako pokračování komunismu jinými prostředky. V nových poměrech začala vyrůstat generace
mladších lidí, kteří byli k novým poměrům přirozeně kritičtí, ale k levici
byli i kvůli dědictví komunismu ostražití.
Od většího příklonu k levici, zejména
k sociální demokracii, je odradila
ovšem také skutečnost, že česká
demokratická levice byla ve svých
projevech po dlouhou dobu ještě
více „postkomunistická“ než pravice.
Ačkoliv byli mladí lidé postupně stále
více kritičtí k různým selháním pravice, která způsobila, že české reformy
nebyly úplně podařené, přece jen
pravice ve srovnání s nemoderní postkomunistickou levicí lépe reprezentovala jisté úsilí o modernizaci
společnosti. Tento efekt ale postupně mizí s tím, jak se mladším lidem nabízí „modernizující“ projekty v
občanské společnosti nebo v některých
levicových
stranách.
V oslabování pozic ODS pak sehrál
důležitou roli zejména pokles mobilizačního účinku antikomunismu. Zatímco v prvních dvou desetiletích po
pádu komunismu mohla ODS v
okamžicích vnitřní krize nakonec
vždy využít k přilákání určité části voličů antikomunistickou rétoriku, v posledních letech se tento mobilizační
potenciál antikomunismu prudce snížil.
Potíž s příklonem české společnosti k
pravici chápané především na úrovni
povrchní antikomunistické „morálky“
spočívala také v tom, že ani pravicoví
politici nenašli odvahu uskutečňovat
opravdu radikální reformy. Jejich
vzývání nových „guru“, jako byl Friedrich von Hayek nebo Milton
Friedman, bylo často stejně licoměrné, jako bylo používání marxismu-leninismu v bývalém režimu.
Nejenom proto, že nové generace
mladších lidí nemají s komunismem
žádnou zkušenost, ale bohužel také
proto, že katastrofální vládnutí pravicových vlád v posledních letech odstrašující účinek možného návratu
komunistů k moci značně zrelativizovalo.
Jinými slovy, pravicové ideologie byly
těmito politiky využívány jen instrumentálně, tedy především jako politický štít bez reálného obsahu. Zatímco jak konzervatizmus, tak liberalismus kladou značný důraz na roli
práva a morálky ve společnosti, čeští
politici kladli důraz převážně na ekonomickou
stránku
reforem.
Ideje versus antikomunismus
Jak už bylo naznačeno, převažující
politická orientace české společnosti
byla po roce 1989 ve srovnání se západními zeměmi nepřirozeně vychýlena právě ve směru pravice. Šlo o
reakci na 41 let komunistické diktatury, která byla sice zjednodušující,
ale
pochopitelná.
Větší
část
společnosti měla prostě tendenci
házet všechny levicové strany a postoje do jednoho pytle a jako takové
je v zájmu budování tržního hospodářství a demokracie odmítat.
Jenže tento příklon k pravici byl zároveň dosti povrchní, protože nebyl
nesen
hlubším
porozuměním
konzervativním nebo pravicově liberálním filosofiím, ale především antikomunismem. Jinými slovy, česká
občanská pravice, reprezentovaná v
prvních letech po pádu komunismu
především ODS, nebyla budována
primárně na idejích, s nimiž by se
pravicový volič ztotožnil, ale na odmítání komunismu a jeho dědictví.
Ztotožnění s pravicí v podobě antikomunismu mělo dvě podoby: za prvé
často nekritické přijetí všeho, co komunistický režim odmítal (zejména
trhu) bez hlubšího pochopení
hodnot, které utvářely v minulosti
demokracii a tržní hospodářství; za
druhé zploštělý rádoby „morální“ postoj, který často jen zpětně
ospravedlňoval nedostatek odvahy
se
bývalému
režimu
vzepřít.
I politik, který nejvíc reprezentoval
novou českou pravici po roce 1989,
Václav Klaus, tak praktikoval polovičaté reformy a udržoval systém, který jeho kritici popisovali jako „bankovní
socialismus“.
Kult osobnosti
Když se český reformní projekt v
roce 1997 v podobě recese a následného pádu Klausovy vlády i rozštěpení ODS poprvé zhroutil, zůstalo
jen málo, na čem mohla pravice
ideově dál stavět. Klaus pak provedl
jakýsi pragmatický obrat směrem k
nacionalistickému
populismu.
Ten ovšem ještě dál pravici rozštěpil
na liberály, ryzí konzervativce a nacionalistické populisty. Velmi rychle se
pak v podobě úpadku Unie svobody a
Občanské
demokratické
aliance
ukázalo, že zakotvení pravicových voličů
v
klasických
pravicových
ideologiích je velmi mělké.
Obě tyto strany vycházely ve svém
programu i argumentaci mnohem
více z konzervatizmu (ODA) a liberalismu (US), než toho kdy byla
schopná ODS. Jejich neúspěch
ukázal, že většině tzv. pravicových
voličů stačí jen jakési rituální pojetí
pravice, v němž hrál roli odznaku
„příslušnosti“ antikomunismus a trh
bez
přívlastků,
než
ideje.
strana 14
ORL číslo 2013-12
Souviselo to i s jistým kultem
osobnosti, který fungoval jak na
pravici, tak na levici. Zatímco Klaus
vybudoval hlavní proud české pravice
kolem sebe, Miloš Zeman hrál
podobnou roli ve vzestupu české
levice. Když pak tito lídři z různých
důvodů ustoupili do pozadí, ukázalo
se, že strany, které pomohli „stvořit“,
nedokáží autonomně fungovat, protože se v nich skupiny politiků neustále dovolávají „klausismu“ nebo
„zemanovství“.
Různé krize v ODS i ČSSD dodnes
mají hodně společného s nevypořádaným dědictvím kultu otců zakladatelů. Už samotná existence tohoto
kultu samozřejmě vypovídá o celkové slabosti české demokracie, jisté
ovšem je, že zůstává překážkou
modernizace
obou
stran.
Privatizace pravicových stran
Jedním z nejtíživějších dědictví pravice je dodnes způsob, jakým vedla
českou privatizaci. Nové pravicové
strany byly vytvořeny v podstatě shora, jakkoliv se mohlo zdát, že zejména ODS, vznikla „zdola“, z pravicové
části
Občanského
fóra.
Jenže i ODS byla v podstatě jen elitní
projekt Klause a lidí okolo něj. Nové
pravicové strany, ODS a ODA, ačkoliv
byly početně malé, přitom řídily z
vládních pozic obrovské přesuny
majetku. Zejména ODS, která nebyla
kvůli Klausově kultu osobnosti
vnitřně ani příliš demokratická, tak
byla v procesu privatizace sama
zprivatizována do rukou nově vzniklých
ekonomických
hráčů.
Jinými slovy, mocné ekonomické skupiny a nejrůznější šíbři, kterým ODS
dopomohla v procesu privatizace k
obrovským majetkům, zůstali v těsné
symbióze s politiky. Když pak už nebylo co privatizovat, využili tito
„podnikatelé“, přisátí k ODS, svoje
kontakty k systémové manipulaci
státních
zakázek.
Tento druh korupce je také dnes
jedním z důvodů úpadku ODS. Právě
proto, že ho ODS pomohla stvořit, je
s ní neodmyslitelně spjat. Když pak
vlády Mirka Topolánka a Petra Nečase, místo omezování těchto ko-
rupčních vazeb, de facto v očích veřejnosti jen přispěly k prohloubení
systémové korupce, bylo zaděláno na
problémy.
Spjatost ODS a dalších pravicových
uskupení se zákulisními ekonomickými hráči také přispěla k nestabilitě
pravicových vlád. Za prvé, nebylo
vždy jasné, zda vládní politiku určují v
těchto vládách skutečně politici
nebo spíše zákulisní hráči, které
Topolánek identifikoval jako „kmotry“. Za druhé, neprůhledné ekonomické zájmy vedly k třenicím ve
vládních koalicích tak, jak spolu různé strany koalic bojovaly o ekonomické „území“, z něhož by mohly
profitovat.
Nepočítáme-li politicky turbulentní
období hroutící se československé
federace v letech 1990-1992, stojí za
zmínku, že ze všech pravicových vlád
pouze ta úplně první, Klausova,
dokončila v letech 1992-1996 svůj
mandát.
Předčasně se zhroutila druhá Klausova vláda, první i druhá Topolánkova vláda, a nakonec i Nečasova vláda. Čeští voliči si tudíž jen těžko
mohou spojovat pravicové vládnutí
se stabilitou, spíše ho spojují se skandály
a
krizemi.
Tento obraz pravicového vládnutí bohužel nevylepšila ani Nečasova vláda,
která jako první česká vláda začínala
svůj mandát s velmi pohodlnou většinou. Rychle se ovšem ukázalo, že
pravicové subjekty, které se na vládě
podílely, mají svoje vlastní zájmy, a
že zejména nové „podnikatelské"
strany, jako byly Věci veřejné, jsou
ještě více nestabilní, než zavedené
pravicové
strany.
Drolení
Nástup TOP 09, která, na rozdíl od
„pragmatické“ ODS, vystupovala a
vystupuje mnohem více jako strana
ideově zakotvená v konzervativní
ideologii, zároveň ukazuje jisté zrání
části pravicových voličů. Voliči TOP
09 nejsou spojováni jen povrchním
antikomunismem a pragmatickými
zájmy, ale v jejich myšlení hrají důležitou roli konzervativní hodnoty a
evropanství.
V tom TOP 09 byla a je jakýmsi pravicovým zrcadlem modernizačních
proudů v ČSSD, zatímco ODS je spíše
zrcadlovým odrazem „pragmatiků“ v
ČSSD, kteří se v současném souboji
ve straně přiklánějí k postkomunistickým
„zemanovcům“.
V podstatě neúspěšné vládnutí pravice v posledních sedmi letech bohužel
způsobilo jev, který jsme viděli i na
Slovensku—další štěpení už beztak
nejednotné pravice. Na pravici vznikají v posledních letech mnohem více
než na levici různé menší subjekty,
jako jsou nové „podnikatelské“ strany typu Babišova ANO, nebo nacionalistické a populistické subjekty,
jako je Hlavu vzhůru!, Svobodní, popřípadě
Úsvit.
Někteří pravicoví komentátoři občas
tvrdí, že pravicoví voliči jsou obecně
liberálnější než voliči levice. I proto
mohl kupříkladu dlouholetý novinářský „mluvčí“ ODS Bohumil Pečinka
ještě nedávno tvrdit, že je naivní si
myslet, že by hnutí typu ANO mohlo
skutečně odlákat voliče občanské
pravici.
Průzkumy však ukazují, že ze zhruba
jednoho milionu voličů, které v poslední době ztratily ODS a TOP 09, se
možná až 700 tisíc přiklonilo právě k
novým populistickým subjektům,
které o sobě tvrdí, že jsou též pravicové.
Jenom to potvrzuje tezi, že zakotvení
mnoha voličů na pravici je docela
mělké, „ne-ideové“, a že si jsou
schopni s pravicí ztotožňovat i
pustou populistickou demagogii.
Nová, údajně pravicová hnutí se tak
úspěšně rojí ne proto, že by nabízela
skutečnou konzervativní nebo liberální alternativu, ale právě proto, že
mnoho tzv. pravicových voličů u nás
nemá o ideovém podloží tradiční západní pravice žádné ponětí.
Toto drobení pravice samozřejmě jen
přispěje k předpokládanému volebnímu neúspěchu v nadcházejících volbách, protože řada těchto subjektů
zůstane pod pětiprocentní hranicí,
přičemž odčerpají hlasy stranám
větším.
Zdá se, že česká pravice si bude
muset v opozičních lavicích projít jakousi katarzí, pokud se chce úspěšně
strana 15
ORL číslo 2013-12
vrátit k vládnutí. To bude mimo jiné
vyžadovat spíše integraci pravicových stran s podobným profilem,
než jejich další štěpení. A toho bude
schopna spíše až nová generace politických lídrů.
Komu patří ČR?
Petr Havlík
http://denikreferendum.cz/clanek/1
6530-proc-je-ceska-pravice-v-krizi
Média na nás chrlí záplavu informací i
řízených sdělení na objednávku. Nezasvěcený konzument se v tom utápí
a tápe. Je předvolební čas, tudíž je
pro zdatné manipulátory nanejvýš
vhodné vše zrelativizovat a posouvat
pozornost obecenstva dle potřeby.
Analýzu minulých let, propracované
programy a vize budoucnosti příliš
neočekávejte. Stačí přeci volit známé
televizní tváře a bude líp.
Exprezident ukojil své abstinenční
příznaky a zašel si na předvolební mítink své fanynky Jany Bobošíkové.
Poselství? Pryč z EU! Nabízí se otázka, jaká je jiná alternativa, jenže
jasnou odpověď nečekejte. Ale ono
stačí se podívat na orientaci obchodních přátel Václava Klause a je
jasné, že tou nevyřčenou alternativou je vazba na Rusko a Čínu.
Ostatně Gazprom si právě tento týden pronajal zásobníky plynu od
pana Komárka, což je mimo jiné obchodní partner pana Kellnera. Tentýž
Kellner (EPH) koupil za velmi výhodných podmínek podnik SPP na
Slovensku. Právě kvůli tomu se bouřila protificovská opozice ve slovenském parlamentu. U nás to kupodivu žádnou velkou pozornost nevzbudilo.
A ještě jedna věc se udála tento týden v souvislosti s českým plynem.
Částku 1,5 mld. dolarů uvolnil ruský
Gazprom německé skupině RWE, s
tím, že je určena české divizi RWE
Transgas. Ruský pro kremelský byznys dále posiluje v ČR. Nově i vstupem silné ruské banky Sberbank na
český trh. Jako nový vlastník
Volksbank však v Čechách působí již
20 let. Rusové mají jadernou divizi ve
Škodě Plzeň, hutě Evraz v Ostravě a
celou řadu dalších ne nevýznamných
domácích značek. Není žádným
tajemstvím, že se nejvíce zajímají o
energetiku a dopravní infrastrukturu.
Nabízí se například úvaha o tom, jak
to dopadne s poněkud chřadnoucím
gigantem ČEZ, kdo spojí slovenské
SD Cargo s ČD Cargem, či kdo bude
vlastníkem pražského letiště atd.
Není náhodou, že nejsilnější česká finanční a investiční skupina má významnou část svého portfolia právě
v Rusku a Číně. A jen tak mimoděk financovala jeden haunspalský institut.
Pozadu nezůstává ani současný prezident. Nejen tím, že jsou jeho blízcí
spolupracovníci součástí české divize
společnosti Lukoil. Miloš Zeman již
plánuje spanilé jízdy s vybranou skupinou spřátelených podnikatelů do
Ruska. A sní svůj sen o obrovském
vodním kanálu. Co třeba pro změnu
čínské zdroje? Proti gustu žádný
dišputát, jen by bylo fajn, kdyby nám
pánové Klaus a Zeman řekli, jaké jsou
jejich preference. A říct by to měli i
lídři všech kandidujících stran. To je
totiž ta nejpodstatnější otázka.
Díky pochybením uplynulých vlád a
parlamentů platíme drahou energii,
nečerpáme evropské dotace, spouštíme a rušíme nesmyslné projekty v
sociální oblasti, sledujeme kolabující
zdravotnictví, snášíme nedokonalé
zákony a nesrozumitelný daňový systém atd.
Vzpomínáte na to, jak nám čeští
privatizátoři vnucovali představu o
tom, že je ČR středoevropským hospodářským tygrem a lídrem postsovětského bloku? Srovnejte si to s
dnešní realitou. Ve všech žebříčcích
se propadáme, včetně konkurenceschopnosti. Zvyšujeme míru zadlužení a sociální napětí v zemi. Hlavní
příčinou je špatně fungující stát a ne
naše členství v EU, jak se nás snaží
přesvědčovat stárnoucí ex náčelník
strana 16
ORL číslo 2013-12
české pseudopravice. Platí to i přes
mnohé racionální výhrady k fungování EU.
Další superstar domácího byznysu finančník Bakala má ve světě již pověst
jako Viktor Kožený. Bylo by dobré se
na to zeptat jeho věřitelů, těch
domácích i těch zahraničních. Pan Bakala své lehce získané zdroje zkonzumoval. To je prává příčina jeho dnešní
tragické situace. Dosavadní nekonečná spirála úspěchu se jaksi zadrhla. A co na to samotný „hrdina“?
Dělá mrtvého brouka a drze žádá
stát o finanční intervenci. Není co dodat.
Ptejte si i těch politických stran, kterým pan Bakala a jiní velcí hráči poskytovali své štědré dary. Ptejte se
na jejich právní konzultanty. Ptejte
se, zda necítí svou míru spoluodpovědnosti. Přenechat stát mega byznysmenům, ať již přímo či zprostředkovaně, je riskantní operace. Zvláště
pak těm, kteří svůj veleúspěšný byznys opírají o mimořádnou vstřícnost
státu. Výsledkem může být jen
stínová polo demokracie v rukách vyvolených oligarchů. Důsledky pak
mohou být nedozírné.
Grafy ukazují, jak
neoliberalismus
přivedl lidi do
chudoby
V roce 2012 si vzalo horních 20 %
více než polovinu z kompletního příjmu v USA. Neoliberalismus chce přece zrušit sociální stát a všechny jiné
veřejno-právní instituce k tomu. Pak
ovšem stát patří někomu jinému, kdo
si jej zprivatizoval, a tím i jeho daně.
Přesnější graf ukazuje, kdo na tom
vydělal a kdo prodělal.
Mnohých článcích jsme ukazovali
dynamiku ožebračování obyvatel
USA, neoliberální ráj to na pohled
(Distribuce státního bohatství v USA
). Americký statistický úřad nedávno zveřejnil data o příjmech
(income data zde ), která potvrzují
závěry článku Jak neoliberalismus
zničil obyčejné lidi v USA . Podívejme se na soubor ukazatelů.
1. Průměrný příjem domácností
Jediná
dobrá
zpráva
je,
že
domácnosti klesají do hlubin pomaleji než při krizi 2007.
Jak vidíte, chudáci jsou na tom pořád
stejně špatně. Ale od 70. let klesal
podíl na zisku nižší střední třídy (20
%) a naopak stoupal zisk smetánky,
hlavně vyšších 5 %. Následující graf
přesně ukazuje, že nižší vrstvy zaplatily vykradení státu pro horních 20 %
a ti to odevzdali šťastným 5 %.
Komu patří ČR, kdo ji ve skutečnosti
ovládá a kam má v úmyslu ji zakormidlovat v blízké budoucnosti? To je
to oč tu teď běží.
http://blog.aktualne.centrum.cz/blo
gy/petr-havlik.php?itemid=21031
Z grafu je jasné, že průměrný reálný
příjem domácností je v roce 2012
nižší než v 80. letech a je 9 % pod
nejvyšší úrovní roku 1999. Úživa
jednoho procenta něco stojí.
2. Rozdělení příjmu
Tento graf ukazuje podíl příjmových
skupin na rozdělení příjmu v
domácnostech.
Mnohem větší nerovnováhu ukazují
tzv. Piketty-Saez data, která jsme již
několikrát komentovali. Viz článek
Piketty aneb Zhroucení zakládajícího
mýtu kapitalismu .
strana 17
ORL číslo 2013-12
Když se zničí stát, vydělají na tom jen
bohatí. A ti nejbohatší z nich nyní
mají ze státu tolik zisku jako v roce
1929. To jest těsně před největší hospodářskou krizí na následnou Druhou
světovou válkou.
Zdroj: Mother Jones
Gilson
, autor: Dave
http://news.erepublika.cz/article2157-Grafyukazuji-jak-neoliberalismus-p-ivedllidi-do-chudoby
Pozvánka je napsána zrcadlově. Je
nutno ji číst přes zrcadlo. Inverze zaujímá velkou roli při pseudo-satanistickém ladění mysli.
Byla tam spousta ptačích klecí.
Fotografie z
iluminátského bálu
Rothschildů z roku
1972
12.12.1972
Marie-Hélène
de
Rothschild členka nejmocnější elitní
rodiny ve světě uspořádala surrealistický bál na zámku Château de
Ferrières, jednom z gigantických rodinných venkovských sídel. Ač jsou
tyto události obvykle extrémně
tajnůstkářské, tak fotky tohoto
konkrétního bálu unikly na web.
Zámek Château de Ferrières byl
osvětlen červeně, aby nabyl vzezření,
jako by hořel. Zde byly nafilmovány
scény z filmu Romana Polanského
„9. Brána“. Okultní rituál v „Zavření
doširoka otevřených očí“ se odehrál
v dalším sídle Rothschildů, v Mentmore Towers v Británii.
Ktátce je to mix masek ve stylu
„Doširoka otevřených očí“ namíchaných s pop video ve stylu Lady
Gaga. A opravdu za těmito zábavnými hrami tam jsou obrázky odhalující
ideologii a styl myšlení té okultní elity – kterých zjevně užívají i četné
MK/Iluminátská témata v hudbě a
videu diskutovaných na stránce Vigilant Citizen.
Spousta...
Hostitelka měla ohromnou rohatou
hlavu. Jak příznačné.
Host nesoucí víceobličejovou masku.
Podobnou masku jsme viděli i v Zavření doširoka otevřených očí (byl
ten film inspirován Rothschildovskými bály?). „Upadl“ se bál do zvrhlostí
vylíčených ve filmu?
strana 18
ORL číslo 2013-12
Jak se rodí ztracená
generace
Jan Keller
Bafomet tě vítá.
Salvador Dali dělal své Daliovské tváře před vyobrazením své slavné Mae
West.
Jeden z jídelních stolů s rozčtvrcenými panenkami a rozdrcenými lebkami. Tyto obrázky rovněž převažují
v nespočtu videích. Je to o MK kultuře okultní elity.
Manekýna ve stylu mrtvoly na jídelním stole.
Volby nanečisto konané v řadě
středních škol z iniciativy nadace
Člověk v tísni opět ukázaly, že mladí
lidé preferují pravicové strany a levici
by do parlamentu snad ani nepustili.
Je to paradox, protože právě mladí
lidé nejvíce doplatí na reformy pravicí propagované. A druhý velký paradox: starší voliči svým příklonem
k levici a odporem proti reformám
zachraňují mladé, kteří o to nijak nestojí.
Nebudou to mít lehké
Tušíte, co je tohle?
Lady Gaga by nejspíš dala život, aby
si něco z toho mohla obléknout.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: vigilantcitizen.com
http://www.ac24.cz/zpravy-zesveta/2732-fotografie-ziluminatskeho-balu-rothschildu-zroku-1972
Dnešní mladí ve věku 15 až 25 let
buď ještě v listopadu 1989 nebyli na
světě, anebo procházeli věkem batolecím. Dnes jsou zhruba ve věku
studentů demonstrujících tehdy proti režimu. Je tady ovšem určitý rozdíl.
Než stačili vyrůst, ustavil se nový systém a strategické pozice v něm jsou
již obsazeny především střední generací, tedy generací zmíněných studentů z roku 1989. Dnešní studentská generace si to neuvědomuje. Je
to přirozené, žije ve svém vlastním
světě. Mladší ještě studují na
středních školách, ti o něco starší ze
dvou třetin na školách vysokých.
Tomu odpovídají i jejich ambice.
Před posledními parlamentními volbami v roce 2010 byli mladí voliči instruováni, že mají důrazně mírnit
levicovost seniorů, svých dědečků
a babiček. Populární duo umělců jim
už nestihlo sdělit, že v cestě jim ve
skutečnosti nestojí senioři. V cestě
k atraktivním pozicím a lukrativním
příležitostem jim stojí dnešní střední
strana 19
ORL číslo 2013-12
generace, která bude mít klíčová
místa obsazena ještě zhruba čtvrt
století.
Dnešní mladá generace si prozatím
může životní úroveň vylepšovat dvěma způsoby. Tím prvním je „rodinná
žebrota“, jak tomu říkají například
Francouzi. Mladí dlouho bydlí u rodičů, rodiče jim finančně pomáhají,
podporují je ve studiu a po ukončení
školy jim pomáhají se sháněním práce. Druhou strategií, která je již také
odzkoušená, je odkládání narození
svých vlastních dětí. Výchova dvou
dětí od narození do věku 24 let přijde
dnešní rodinu na zhruba čtyři miliony
korun. Mnozí mladí se budou snažit
na této položce ušetřit. Pokud si potomky pořídí, pak pokud možno co
nejpozději.
Jisté je, že dnešní mladí to nebudou
mít lehké. Pokud se do hry vrátí navrhovaná penzijní reforma, stanou se
právě oni její hlavní obětí. Do důchodu půjdou někdy v letech 2050 až
2060 – a právě v té době bude velice
nepříznivý poměr mezi ekonomicky
aktivními a důchodci.
dlouhodobější nezaměstnanosti nebudou moci vystoupit. Protože se
posunuje věk narození prvního dítěte, bude mezi nimi mnoho matek na
mateřské dovolené. A rodiny s malými dětmi patří k sociálně vůbec nejslabším. To jsou tedy klienti, na
jejichž příspěvky si brousí zuby soukromé penzijní fondy.
Dnešní mladí navíc, jak už bylo řečeno, budou muset ještě nějakých
dvacet a více let čekat, než jim ty
lepší pracovní příležitosti uvolní
předchozí generace. Až její příslušníci začnou někdy po roce 2035 odcházet do důchodu, bude pro dnešní
náctileté příliš pozdě začít si spořit
na stáří. Budou se nebezpečně blížit
věku, kdy začnou být pro trh práce
přestárlí a málo perspektivní. Zaměstnavatelé dají přednost mladším,
než jsou oni. Ti, kterým je dnes 15 či
18 let, v případě vlády pravice navíc
zaplatí za celoživotní čekání na
slušnou práci mastné školné (ti, kteří
jim výhodná místa obsadili, školné
platit nemuseli).
Devět z deseti dnešních mladých
prožije život v zaměstnaneckém poměru. Budou tedy fungovat jako ten
nejsnadněji zdanitelný subjekt. Po
dalších úlevách pro firmy na pojistném, které pravice rovněž slibuje, se
ovšem právě ze zaměstnanců stanou
poslední plátci do pokladny sociálního státu – zároveň však budou vyzýváni, aby se připojišťovali u soukromníků, protože bude jasné, že ze
svých příjmů by státní pokladnu nedokázali naplnit ani v případě, že by
si z ní plnými hrstmi nebrala korupce.
Proč tedy mladí lidé preferují pravici,
i když na její případný návrat k moci
většina z nich doplatí? Jedno z vysvětlení říká, že neoliberalismus jim
v jejich věku báječně vyhovuje v rovině psychologické.
Neoliberalismus v rovině psychologické
Čekání, až bude pozdě
Dnešní střední generace, která půjde
do důchodu někdy ve třicátých letech našeho století, na tom ještě tak
zle nebude. Smůlu budou mít teprve
tehdy, pokud přežijí až někdy do
poloviny století. Mladí se však
nemohou dost dobře do penzijní reformy hned zkraje zapojit. V naprosté většině navštěvují střední
nebo vysokou školu. Stěží si mohou
z kapesného či ze stipendia platit na
spokojené stáří. A ti, kteří už končí
vysokoškolské studium, stojí teprve
na počátku profesní kariéry, což pro
mnohé znamená, že mají nízké příjmy
a jsou častěji než ostatní ohroženi
nezaměstnaností. Bylo by pro ně riskantní vstupovat do soukromých fondů, ze kterých ani v případě
To, že o poplatcích za studium přestali pravicoví politici před volbami
mluvit, ještě neznamená, že o něm
přestali uvažovat. Kalouskova a také
tak trochu Nečasova vláda musela
dnešním mladým ukrutně fandit. Stačila se ještě postarat o to, aby z toho
mála, co na ně zbude, platili po většinu života tučné miliardy církvím. Budou muset platit za majetky, které
byly církvím odebrány dávno předtím, než se kdokoli z nich narodil.
Dnešním mladým hrozí osud ztracené generace mimo jiné proto, že
jejich rodičům se masově otevřela
šance absolvovat vysokoškolské
vzdělání. To, co pro mnohé rodiče nastartovalo vzestupnou mobilitu, nastartuje pro mnohé jejich potomky
mobilitu sestupnou. Dnešní mladí
musejí studovat taky, i když je žádné
terno nečeká. Nejenže ta nejlepší
místa budou po většinu jejich ekonomicky aktivního života obsazená.
Pokud se pravice vrátí k moci, splní
své sliby a oseká pracovní příležitosti
ve veřejném sektoru. A sektor soukromý bude kvůli stále obtížnější
konkurenceschopnosti nucen šetřit
na platech.
Násilí pod povrchem
Žijeme ve společnosti, která pod povrchem hrané vlídnosti vyznává kult
boje, síly a násilí. Lze rozlišit čtyři základní podoby násilí, které doutná
pod zdánlivě smírným povrchem.
První z nich je zakódována v rovině
ekonomické. Žijeme ve společnosti,
která vyhlásila ekonomickou válku
všech proti všem a považuje ji za
jednou provždy danou nutnost.
Imperativ konkurence jako přírodní
nutnosti odsuzuje některé lidi do
role poražených. Mladí lidé si
namlouvají, že oni v tomto boji nepodlehnou. Porážka čeká, podle nich,
jen ty starší, pomalejší a méně adaptabilní.
Násilí je přítomno také v rovině sociální. Právě příkaz nejvyšší možné mobility, flexibility a zodpovědnosti za
sebe samého – často v situacích, které jedinec nemůže dost dobře
ovlivnit – můžeme považovat za výraz sociálního násilí. Výrazem sociálního násilí je také oslabování a postupná likvidace systémů vzájemné
solidarity. Mladí lidé si namlouvají, že
strana 20
ORL číslo 2013-12
oni se bez pojištění obejdou prostě
proto, že zůstanou co nejdéle mladí
a zdraví.
Řadu negativních dopadů plodí násilí
psychologické. Má podobu trvalého
napětí mezi tím, co je lidem prezentováno jako známka úspěchu, a omezeností zdrojů, které mají tito lidé
k dispozici, aby úspěchu dosáhli. Protože každé mládí je ze své povahy optimistické, mladí lidé automaticky
počítají s tím, že právě oni budou ti
úspěšní.
Tím se dostáváme k násilí v rovině
symbolické. Pro všechny je budován
stejně závazný obraz vzorově
úspěšných jedinců v ostrém kontrastu ke všem slabým, starým,
nemocným, nedostatečně vybaveným. Kult výkonnosti a soupeření
posiluje
dichotomické
vidění
společnosti. Lidé už nejsou pozvolna
odstupňováni podle svých schopností a svého úsilí. Stále více jsou děleni
na ty, kdo vyhráli, a na ty, kdo v soupeření podlehli a jsou tedy víceméně
zbyteční jako všichni poražení. Mladí
ovšem žijí kultem hvězd a identifikují
se s úspěšnými.
A protože se mládí prodlužuje až
někam ke třiceti rokům života, existuje zde silná skupina voličů, kteří
jsou vcelku spolehlivě izolováni od
kontaktu s realitou. Dříve nebo později prožijí střet se skutečným životem. Vůbec to nemusí znamenat, že
se poté přikloní k levici. Mnozí si budou chtít dokázat, že umějí být
stejně suroví jako svět, ve kterém se
ocitli. Ultrapravice čeká na tento
okamžik s profesionální trpělivostí.
Autor je sociolog.
http://a2larm.cz/2013/10/jak-serodi-ztracena-generace/
Tento režim je
nestvůrný, pronesl
exministr David
Na sobotním Vratimovském odborném semináři ve Frýdku-Místku,
který pořádali komunisté, vystoupil
také Ivan David, psychiatr a bývalý
ministr zdravotnictví ČSSD. „Děkuji
za pozvání, budu mluvit v nadsázce,
to je vysvětlení, to není omluva. Měli
bychom tady problémy řešit, ne
jenom konstatovat. Příští týden čekají Českou republiku tak zvané volby.
Ať dopadnou jakkoli, vládnout bude
pravice,“ uvedl hned na začátku svého proslovu David.
„Pravice má v moci sdělovací
prostředky, kterým pořád ještě
spousta lidí věří, i když stále méně.
Sdělovací prostředky rozhodují o
tom, jaká témata budou nastolena.
Je to forma cenzury. Pravice má obsazená prakticky všechna klíčová
místa ve veřejné správě. Nedělejme
si iluze, že to musí být místa formálně nejvyšší,“ doplnil s tím, že
bude ve svém vstupu hovořit o
úpadku levice a šancích pravice. Zároveň připomenul konstatování politologa Oskara Krejčího, který už v
polovině devadesátých let tvrdil, že
levice zlenivěla. „Naši političtí soupeři si mohou dovolit dělat chyby a konat zvěrstva, protože my, jako oponenti, nejsme objektivně dost akceschopní a jsme někdy bezradní. To se
netýká jen České republiky. Co je
podstatné, nechali jsme si vnutit témata,“ dodal David.
Nesmí se krást dekly od kanálů, ale
miliardy
Ve svém proslovu, který měl název
Republika – nutnost společenských
změn, se David zaměřil na současný
stav levice. „Zdá se mi, že postupujeme podle hesla: rozdělme se,
abychom nemohli panovat. Doprovázíme pravici a kopeme ji do kothttp://orl.bloger.cz
níků a pravice stále koná. Je pravda,
že z komunální politiky přicházejí
krásní mladí lidé plní elánu, jenže i na
celostátní úrovni pojedou v kolejích,
které dobře znají. Komunální politika
je o rozdělování veřejných peněz soukromým subjektům. Levice hlásá, že
bude veřejné peníze rozdávat soukromým subjektům bez korupce,“
popsal David, který pak společně s
konstatováním, že levice přijala myšlenku štíhlého státu, ukázal na
promítacím plátně fotografie podvyživených osob.
Dál se pak věnoval problematice hledání ideí. „Dnešní levice nemá
žádnou ideu k překonání neoliberální
formy kapitalismu, ale jak řekl Vojtěch Filip, záleží to na nás. Pravice
vládne v koalici, jejím trvalým koaličním partnerem je strach, panuje
děs z představy, kdyby tento neoliberální systém přestal fungovat. Tady
je šance pravice. Je možné přijít s
otřelým nápadem a vyhlásit minulých
24 let za období svobody, totiž období svobody beztrestně lhát, podvádět a krást. Nesmíme ovšem jako
bezdomovci krást dekly od kanálů, to
je ošklivé a to se trestá, smí se krást
miliardy v privatizaci a z veřejných
rozpočtů. To se stanete zvlášť váženými
občany,“
okomentoval
David.
David se opřel do politiků
Známý psychiatr promluvil také o
sobě a také těmito výroky několik
stovek lidí v sále pobavil a sklidil potlesk. „Pro ČSSD jsem příliš levicový.
Zní to podobně, jako když majitel humoristického týdeníku odmítl zaměstnat Jaroslava Haška, protože se
dozvěděl, že je šprýmař,“ uvedl
David. „Abyste mohli sedět v dozorčích radách, které dobývají rentu z
chudých obyvatel, nesmíte být příliš
levicoví, musíte být levicoví tak akorát, aby si vás firmy najaly. Zdá se, že
části levicové politiky jde především
o tohle. Pravice vládne, levice sedí v
dozorčí radě, a aby v ní mohla sedět,
nesmí být moc levicová,“ doplnil.
Pak také poukázal na chatrnou
pevnost ve stranickém přesvědčení
některých politiků. „Jana Volfová hřímala na sjezdu ČSSD cituji doslova:
strana 21
ORL číslo 2013-12
„Musíme bojovat proti diskriminaci
podle barvy pohlaví.“ Dnes už jí to na
srdci tolik neleží, protože posunula
celou svoji hmotnost doprava a kandiduje za pravicovou Janu Bobošíkovou. Z toho je vidět, že dochází k
procesu přeskupování, že ten, kdo se
umí přizpůsobit, může přežít,“ vysvětlil. „Nenadávám na politiky, protože oni jsou takoví, jací musí být,
aby zůstali politiky. Musejí především
likvidovat konkurenci ve vlastní
straně, aby se udrželi na svých
místech,“ dodal později.
Levice je na scestí a chce jen
kosmetické změny
V současné době podle Davida řeší
levice relativně okrajová témata, která pokládá za zásadní a zásadní témata opustila. Úpadek levice je tak
šancí pro pravici a ta toho využívá.
„Soudím, že by stálo za to nabrat inspiraci u existujících politických stran
s radikálně levicovým programem v
západní Evropě, tím neříkám, že
bychom měli přebírat úplně všechno.
Měli bychom se inspirovat jižní Amerikou, Skandinávií i Islandem,“ navrhl
David.
„Je potřeba se zeptat, jak dlouho
bude moudřejší ustupovat? Levice
nabízí kosmetické úpravy odporné
tváře neoliberalismu, ale jeho podstatu neohrozí. Levice nabízí lepší
rozdělování veřejných fondů soukromým firmám. Všichni přijali neoliberalismus jako normu, vzor, skoro
nikdo se proti němu nevymezuje, ale
to je to podstatné. Řekněme, že to
není obyčejný standardní kapitalismus, je to perverzní ideologie, která
porodila nestvůrné režimy. O tomto
režimu můžeme mluvit jako o nestvůrném. Musíme to udělat, pokud
chceme změnu. Hlasme se k tomu, že
chceme změnu režimu. Opravdu věříme, že vládne lid? Lid je frustrovaný a
diskutuje po hospodách o tom, jestli
je potřeba vytáhnout na Prahu s
vidlemi nebo jenom s holemi, ale to
jsou projevy zoufalství. Lidé čekají na
nějakou nabídku, která by jim mluvila
z duše, seriózní, vážnou nabídku,“
uvedl.
Pomůže Nová republika?
Zároveň David nastavil i možnou cestu ven ze současné situace. „Kdyby
levice měla pevnou ideu, pravice by
mohla prohrát nejen volby. A tak se
budou konat v podstatě demokratické volby s vyloučením veřejnosti a
obávám se pravicové diktatury,“ poznamenal David, který upozornil i na
to, že řešení volby nepřinesou, protože strany nejsou schopny vyřešit
skutečné problémy. Zmínil se také o
tom, že konstituoval iniciativu Nová
republika. „Cílem je vytvoření radikálně nového konceptu společenského zřízení. O co nám jde? V
prvé řadě o solidaritu a sociální kohezi. To je víc než obrana lidské důstojnosti.
Strašně
důležité
je
uplatnění pro všechny, aby měl život
smysl,“ vysvětlil David. (Více informací
je
možné
najít
na
www.novarepublika.cz., pozn. redakce) „Téma tohoto semináře zní:
Čeká Českou republiku nový začátek?
Pokud na něj budeme čekat, tak nečeká,“ ukončil svoji řeč David.
http://www.parlamentnilisty.cz/aren
a/monitor/Tento-rezim-je-nestvurnypronesl-exministr-David-na-akcikomunistu-Pak-navrhl-Novourepubliku-290126
Spousta lidí řeší
stres maratonem,
říká Jan Hnízdil
dařilo. Tehdy byly v módě dálkové
pochody, s kamarádem jsme je běhali.
Dokonce jste poté spojil sport s
medicínou.
To byl můj sen. Měl jsem štěstí, že
jsem po skončení lékařské fakulty nastoupil na katedru tělovýchovného
lékařství FTVS UK v Praze. Dostal
jsem se k lednímu hokeji a dělal lékaře juniorské reprezentace. Byla to
generace Jágra, Šlégra, Reichla, Holíka…Dokonce jsem s nimi absolvoval
turné v Kanadě a nastoupil proti
kanadským funkcionářům. Koučoval
nás Jarda Jágr a prohráli jsme 1:17.
Vrcholový sport dělají vrcholoví invalidé
Aha, já měl za to, že jste pracoval
mezi cyklisty.
To ano, pak jsem dělal doktora dráhovým cyklistům v Dukle Praha. Objel jsem s nimi závod okolo Kuby. Po
vojně jsem pokračoval u stájí v
horské cyklistice. Se silniční cyklistikou na profesionální úrovni jsem se
seznámil během působení u italské
stáje Navigare při Giro d´ Italia.
Jaká je práce u cyklistické profistáje?
Pracoval jsem tam jako fyzioterapeut. Na vlastní oči jsem viděl, jak
brutální je to zátěž. To se nedá
zvládnout přirozeným způsobem.
Cyklisté po skončení etapy, ještě v
propocených dresech, napochodovali
na pokoje, tam čekaly infuzní stojany
a dostávali nitrožilní výživu, megadávky
vitamínů,
erytropoetin,
adrenokortikotropní
hormon...Někteří ani nevěděli, že jsou dopovaní.
Co vy na to?
Pane doktore, co vy a sport, děláte
nějaký aktivně?
Odmalička jsem byl dost nešikovný, při tělocviku jsem sklízel posměch. Začalo mě to trápit a chtěl to
změnit. Dal jsem se na běh, jezdil
jsem na kole, lyžoval jsem, plaval. V
některých sportech se mi docela
Systém vrcholového sportu po nich
žádá výkony, které už nemohou
vlastními silami dosahovat. Takže
jsou
nuceni
dopovat.
Tatáž
společnost ale vyvíjí tlak na to, aby
nedopovali. Je to společenský
problém, sport může být buď vrcholový, nebo čistý. Obojí současně chtít
nemůžeme. Čistý vrcholový sport je
protimluv.
strana 22
ORL číslo 2013-12
Co by se líbilo víc vám? Dopovat a
mít výsledky, nebo přijmout slabší
výsledky, ale dosažené čistou
cestou?
To je osobní volba každého. Jestli
se chce někdo zničit, je to jeho rozhodnutí. Pokud si chce uchovat čest,
zdraví a nedopovat, měl by se vrcholovému sportu raději vyhnout.
Pokusil se někdo vtáhnout do dopingového světa i vás?
Několikrát na mě byl vyvinutý tlak
ze strany majitelů stáje, manažerů,
ale i sportovců, že už do toho nemůžou dát víc a že už je to jen na mně.
Že mám jistě zkušenosti od italských
profíků. Popřál jsem jim hodně zdraví
a rozloučil se. Z vrcholového sportu
jsem úplně vystoupil. Doktor v něm
není proto, aby se staral o zdraví
sportovců, nýbrž proto, aby dosáhli
nadlidský výkon. Ten ale není se
zdravím slučitelný. Je to medicína ve
službách sportovního byznysu. Pro
většinu lidí jsou vrcholoví sportovci
symbolem zdraví. Ve skutečnosti to
jsou to vrcholoví invalidi.
Co k tomu vlastně sportovce žene?
Každý si v mládí rád zahraje fotbal
nebo hokej. Pak dospívá, sportuje
rád dál, ale začne se věnovat vzdělání, profesi, rodině. Vrcholový fotbalista nebo hokejista si ale musí
uchovat hravost i v dospělosti. Zamrzne ve vývoji, má sice obrovskou
postavu, ale mentalitu dítěte. To se
promítá i do jeho osobního života:
hraje si s autíčky (nakupuje drahá,
rychlá auta), hraje si s panenkami
(střídá modelky), hraje na automatech, po turnajích ho provází maminka. Protože nic jiného, než si hrát,
neumí, snaží se ve vrcholovém sportu
udržet za každou cenu. Když už to
nejde, chce po státu, aby se o něj postaral, vždyť přece vybojoval tolik
medailí! Pláče jako malé děcko.
Jednostrannost škodí. I ta běžecká
Co si myslíte o běhu?
Běh jsem měl hodně rád. Teď už
jsem výrazně zpomalil. Snažím se o
rychlejší chůzi v lese, jezdím na kole,
na běžkách, na in-linech, rád si za-
plavu. S kopanou nebo tenisem už
bych neriskoval. Je skvělé, když
člověk ovládá různé sporty, rozvíjí se
harmonicky. Velký problém ale je,
když sport ovládne člověka. Jakákoli
jednostrannost a závislost škodí. Na
těle i na duši.
Když se rozhlédneme kolem sebe,
nelze nevidět, kolik lidí najednou
běhá. Čím si vysvětlujte?
Je to symbol doby. Společnost je v
obrovském napětí a stresu, lidé
zoufale hledají nějaký ventil. Tak
běží, běží a nevědí za čím. Představuji si, že ten náš šílený běh skončí jako
bájný Feidippidés. Když doběhl z Marathónu do Athén, řekl: "Zvítězili
jsme!" A umřel.
Někteří běžci berou před závody
léky proti bolesti. Co vy na to?
Je to nejkratší cesta k sebezničení.
Bolest není nepřítel, s nímž bychom
měli bojovat léky. Je to důležitý
obranný mechanizmus. Naše tělo
nemá jinou možnost, jak nám sdělit,
že s ním špatně zacházíme, než bolestí. Je to taková naše červená
kontrolka. Když ji vypneme práškem
a pokračujeme v běhu, zničíme si
nejen klouby, ale i žaludek, játra, ledviny. Přitom úplně zbytečně, stačí naslouchat signálům těla.
Mluvil jste o tom, že běh sám o
sobě nestačí… je ale přece lepší jít
běhat než sedět u televize.
Určitě je dobré se proběhnout.
Pokud to věk a klouby dovolí, což už
není můj případ. Takže si občas rád
pustím sport v televizi.
Systém kolem nás je problém,
deprese je jen signál
Řekl jste metaforicky, že všichni
pořád někam běžíme. Kam se ženeme?
Sedíme v letadle, které letí šílenou
rychlostí. Nevíme kam a nevíme proč,
pilotní kabinu ovládli nebezpeční
psychopati. My si myslíme, že se nemůže nic stát, a s vytřeštěnýma očima sledujeme, jak to kolem nás
sviští. Náraz bude hodně tvrdý.
Můžeme ho nějak změkčit?
Snad je ještě šance vyskočit. Přenechat letadlo psychopatům a vrátit se
na Zem.
Je tak lehké vyskočit ze systému?
Není to vůbec lehké, ale je to
nutné. Já jsem vlastně vyskočil z klasické medicíny. Lidé ke mně chodili s
různými problémy, já je posílal na vyšetření, psal jim prášky... a oni se mi
pořád vraceli. Jejich stonání jsem vůbec nerozuměl, léčil jsem, ale neuzdravoval.
Pak
jsem
objevil
komplexní medicínu a pochopil, že
každá nemoc je informace o tom,
jaký člověk je, v jakých podmínkách a
jakým způsobem žije. Informace o
tom, že někde dělá chybu. Spíš než
jako doktor funguji jako tlumočník
mezi tělem a myslí pacienta. Vysvětluji mu, co mu tělo nemocí sděluje.
Člověk stůně proto, že tělu nerozumí.
Jak nás ohrožuje stres?
V současné době u nás bere léky
proti depresi a úzkosti 650 tisíc lidí.
To je docela dost. Včera jsem četl v
Mladé frontě Dnes, že se plánuje
stavba
nových
psychiatrických
center. Lidé už stresujícímu životnímu tempu nestačí, jsou odkazováni k
lékařům, dopují se prášky. To ale není
cesta k uzdravení. Společenský systém je težce nemocný a ten, kdo se
na něj adaptuje, je vlastně mentálně
postižený. Lidé trpící úzkostí nebo
depresí jsou paradoxně normální,
ještě něco cítí, nerezignovali. Směřujeme k tomu, že většina normálních,
citlivých lidí bude na psychiatrii a
venku zbudou jen psychopati.
strana 23
ORL číslo 2013-12
Jak se stres šíří?
Největším stresorem jsou negativní emoce: zloba, závist, arogance,
vztek. Ty se přenášejí jako epidemie.
Americký
psycholog
Fiedmann
prokázal, že stačí, abyste byl několik
minut v přítomnosti dominantní
negativistické osoby, a nakazíte se.
Přitom s ní ani nemusíte mluvit,
funguje to i na dálku. Když si v televizi pustíte politickou předvolební
debatu, je to takový nápor negativních emocí, že se můžete otrávit,
jako byste si pustil plynový sporák.
Zvedá se vám žaludek, bolí vás hlava,
přestane vám chutnat, špatně usínáte. Vystoupení našich politiků by
mělo na obrazovce povinně provázet
varování: "Sledujete politickou debatu. Škodíte svému zdraví!"
Manažer je diagnóza
Jací pacienti k vám chodí nejvíc?
Poslední dobou chodí hodně
manažerů. Spíš než profese je to diagnóza, čím větším a dražším autem
manažer přijede, tím těžší je to případ. Asi to bude nějaká forma autizmu. Přicházejí úplně vyřízení, polykají léky na tlak, na žaludek, na spaní,
na nervy... Ode mne chtějí, abych je
uzdravil a oni mohli dál žít sebezničujícím způsobem. Nechápou, že to
nejde. Léčíme je jako malé děti: terapeutka s nimi jde na vycházku do
lesa, dietoložka je učí pomalu jíst, fyzioterapeutka dýchat, psycholog
navazovat normální vztahy...
Není vám z toho smutno?
Je to jejich život, nejsem spasitel.
Spasit se mohou jedině sami, my jim
poradíme, jak na to. Pokud pochopí,
mají šanci. Vyléčených pomalu přibývá. Třeba marketingová ředitelka
farmaceutické firmy: dala výpověď,
pomáhá v zařízení sociální péče, chodí na kurzy harfy a dřevořezby. Od
základů změnila život. A je v pohodě.
Z toho mám velkou radost.
Máte spoustu objednaných lidí,
umíte říct, že už toho máte nad hlavu
sám?
Radím to svým pacientům, sám se s
tím peru. Termíny ordinace jsou do
konce roku obsazené, na příští rok je
vydáno několik set pořadových čísel.
Lidé volají, píší, posílají e-maily,
někdy dokonce s vyfoceným zdravotním problémem - třeba vyrážkou dítěte nebo vlastní oteklou nohou.
Chtějí, abych jim poradil na dálku,
když se nemohou dostat do ordinace. Abych to zvládal, nedávám nikomu číslo mobilu a sám ho používám
jen k SMS. Nemám ani vlastní e-mailovou adresu. Na e-maily se žádostí o
radu, které přicházejí do našeho
centra, odpovídám: "Lituji, diagnostikovat ani léčit na dálku neumím, jedinou možností je osobní setkání a vyšetření v ordinaci. Objednejte se
přes recepci".
Kdy jste se naposledy zastavil?
Musím se zastavit každou chvíli.
Mezi pacienty jdu na pár minut do
lesa, po práci na hodinovou vycházku. Chci být také chvíli sám a mlčet.
Ve městě je to problém, lidé mě
často oslovují i na ulici.
Štve vás to?
Kdyby mne to štvalo, škodil bych
jen sám sobě. Snažím se takovou
situaci odlehčit. Nedávno mne zastavila paní v supermarketu, že mne
slyšela mluvit v rádiu o nemocech
štítné žlázy a chtěla by se poradit.
Tak jsem jí mezi regály řekl: "Hned se
na vás podívám. Svlékněte se.".
nemocných. Ti se bez dlouhodobé
nebo i doživotní medicínské podpory
neobejdou.
Jak se vám žije mimo oficiální medicínský systém?
Svobodně, jsem rád, že jsem z toho
starého vystoupil. Je založený víc na
léčení chorob než na uzdravování lidí.
Lékař je v něm je finančně motivovaný k tomu, aby se choval jako
opravář, pacient demotivovaný k aktivní péči o vlastní zdraví. Tudy ale
cesta ke zdraví nevede. Líbí se mi
model, který fungoval v dávné Číně,
vladař platil svého lékaře, jen dokud
byl zdravý. Jakmile onemocněl, platit
přestal. K takové změně motivace
bych chtěl dospět ve své praxi. Být
placený za to, že radím lidem, co mají
dělat, aby byli zdraví.
Jak se staráte o svoje tělo vy?
Umím poradit každému jinému.
Vlastní životosprávu bych raději nekomentoval, vegetarián ani abstinent
rozhodně nejsem. (smích)
http://rungo.idnes.cz/jan-hnizdil-akomplexni-medicinadaw-/behani.aspx?
c=A131014_100901_behani_fro
Jak to máte s léky obecně?
Základem komplexní medicíny je
klasické medicínské vzdělání, používám moderní diagnostickou techniku
i léky. Na prvním místě ale je zjistit,
jakou informaci nemoc sděluje, poradit pacientovi, co má ve svém životě
změnit, aby posílil samouzdravující
schopnosti. Když jeho vlastní síly na
zvládnutí nemoci nestačí, předepíšu
mu léky, ale jen dočasně, aby se odrazil ode dna a byl schopen udělat
změnu. Je jen na něm, jestli ji udělá,
nebo pojede dál na práškách. Já mu
je však dám jen jednou, pak se s ním
rozloučím. Pracuji s lidmi, kteří pochopili, co je potřeba, a jsou za svoje
zdraví ochotní a schopní nést zodpovědnost. Jiná situace je pochopitelně
u starých lidí nebo u onkologicky
strana 24
ORL číslo 2013-12
MANA, BARAKA.
Mám takový pocit, že by se mohl najít nějaký sponzor, který by financoval nové vydání všech čísel: jakoby
dozrál čas.
doporučení autoři a články (1995 –
2002)
Rupert Sheldrake
letech 1995 až 2002 jsem připravoval čtvrtletník rozšířeného vědomí MANA, a poté, co mi tehdejší
vydavatel ukradl název (a později
zkrachoval), časopis pro nový věk BARAKA (postupně se dvěma vydavateli). O časopis byl velký zájem, jenže
naprostá většina čtenářů si časopis
půjčovala, ale nepředplatila (mimochodem, ze všech čajoven, kam jsme
dodali výtisky zdarma, BARAKY, i ty
přikované řetězy, zmizely) ani nekoupila.
Při pokusu o distribuci v trafikách
nám vrátili téměř všechno zpátky,
pomačkané, pošpiněné, a když jsem
se v deseti různých trafikách po
Praze ptal, jestli mají BARAKU, řekli,
že jim přišly dva výtisky, ale ani je nevyndali na pulty. A tak, přestože jsem
sám sebe neplatil, sekretářku dělala
moje žena, časopis jsem připravoval
doma, a výdaje na papír a tonery
nikde neuplatňoval, jsme museli v
roce
2002
vydávání
zastavit,
abychom se nedostali do dluhů (protože prodejny a obchody, ve kterých
Baraku měli a dokonce ji prodali, ale
peníze neposlali, tehdy po povodni
většinou zkrachovaly). Články a rozhovory ale většinou nezestárly (viz)
a kde čtenáři BARAKU objeví, tam
jsou z ní nadšeni.
Co si vesmír pamatuje (MANA 3, jaro
96)Posvátný vesmír (s M. Foxem,
MANA 3, jaro 96)Experimenty, které
by mohly změnit svět (MANA 3, jaro
96)Posvátný čas, posvátné místo
(BARAKA, zima 96)Znovu posvětit
svět (BARAKA, zima 96)Fyzika andělů (BARAKA 2, léto 97)Setkání imaginace s výzkumem (BARAKA 5, léto
98)Psi vědí, kdy přijdou páníčkové
domů (B 9, 2000)
Mathew Fox
Vesmírná odyssea (MANA 4, léto
96)Guru po mrtvici (Barka 9, 2000)
Ken Wilber
Nový věk (MANA 4, léto 96)Kosmos
podle Wilbera (BARAKA 1, jaro
97)Kousky skládačky (BARAKA 4, jaro
98)Duchovnost, která transformuje
(BARAKA 5, léto 98)
Thich Nhat Hahn
Oblázek na dně řeky
léto 98)
(BARAKA 5,
Timothy Leary
Věčná filosofie chaosu (MANA 3, jaro
96)Kybernaut (rozhovor, MANA 3,
jaro 96)
Potíže s náboženstvím (MANA 3, jaro
96)Technologie a spiritualita (MANA
4, léto 96)Hildegarda z Bingenu (Baraka 8)
Fritjof Capra
Terence McKenna
Cesta F. Capry (MANA 5, podzim
96)Ekogramotnost (BARAKA 3, zima
97-98)Bod obratu (Baraka 12, 2002)
Konec časové vlny (MANA 4, léto
96)Odpočítávání do roku 2012 (Mana
4, léto 96)Vize (Baraka 6, 1998)
David Spangler
Robert Wilson
Iniciace chaosu (MANA 3, jaro
96)Umění materializace (MANA 4,
léto 96)
Kosmická spoušť (MANA 4, léto
96)Sexuální alchymie (MANA 5,
podzim 96)Pochybuj (Barka 7,
podzim 1999)
John Lilly
Rozhovor (MANA 3, jaro 96)Psychonaut (BARAKA 1, jaro 97)
Stanislav Grof
A tak jako jakési „menu“ zveřejňuji
pro ty, kteří nezapomněli číst, a tuší,
jak důležité informace a osobnosti
tento časopis představil, orientační
seznam doporučených článků. Některá starší čísla jsou totiž k dostání na
dobírku ([email protected]).
Jack Kornfield
Techniky posvátného (BARAKA 1,
jaro 97)Hranice mysli – rozhovor (BARAKA 4, jaro 98)Smrt a umírání (BARAKA 4, jaro 98)
Psychedelická zkušenost (MANA 3,
jaro 96)I po osvícení si musíš vyprat
(Baraka 12, 2002)
Ram Dass
strana 25
ORL číslo 2013-12
Gary Snyder
Hledání vlastních kořenů (BARAKA,
zima 96)Volání divočiny (BARAKA,
zima 96)
(Baraka 12, 2002)I. Koningsmarková:
Jsme 30 let pozadu (Baraka 12,
2002)Z. Štromerová: Vstřícná atmosféra souznění (B 12, 2002)
2002)V. Hela: Kruhy v obilí (Baraka
11, 2002)M. Calábek: Avebury (Baraka 11, 2002)
Neurotechnologie
Terapie, duchovní nauky
David Steindl-Rast
Heroická ctnost (MANA 5, podzim
96)
Ralph Metzner
Tantra (MANA 5, podzim 96)Psychiatrie doby kamenné (MANA 4,
léto 96)Rituál a posvátné rostliny
(Baraka 8, 1999)
Alan Watts
Cesta A: Wattse (BARAKA zima 96)
C. G. Jung
Byl Jung mystikem (MANA 3, jaro 96)
W. Kautz: Terapie a léčení (BARAKA
5, léto 98)Terapie koněm (BARAKA
5, léto 98)Myss: Odvaha být zdravý
(BARAKA 5, léto 98)McGarey:
Kontakt s lékařem uvnitř (BARAKA
5, léto 98)Aura-Soma (rozhovor s J.
Frankem) (BARAKA 5, léto 98)Autentický pohyb (BARAKA 5, léto 98)M.
Fergusonová: Duchovní dobrodružství (Baraka 7, podzim 1999)R. Walsh:
Kurz zázraků (Baraka 7, podzim
1999)Čínské koule (Baraka 9, 2000)L.
Johnsennová: Jógín ve starém Řecku
(Baraka 8, 1999)M. Harner: Šamanova cesta (Baraka 7, podzim
1999)
Zdeněk Neubauer
Hlásím se k řádu potulných rytířů
(MANA 3, jaro 96)Tarot – Svět jako
hra (MANA 4, léto 96)Tao biologie
(Baraka 9, 2000)Boschův triptych
(Baraka 12, 2002)Vnímání teď (Baraka 11, 2001)
Ilyja Prigogine
Nosil by Buddha walkmana? (MANA
4, léto 96)Mozkové nutrienty (MANA
5, podzim 96)M. Hutchinson: Jak
rozehrát mozek (MANA 5, podzim
96)Mindmachines (J.M.Valuch) BARAKA zima 96Terapie mozku? S
J.M.Valuchem
(BARAKA 5, léto
98)Karl Pribram: Mozek, mýtus pro
21. století (Baraka 8)F. Koukolík: Spiritualita (Baraka 12, 2002)Mozek:
hmota nebo mysl (Baraka 12, 2002)
Posvátné místo
John Michell – Starobylé chrámy (BARAKA, zima 96)R. Heinberg: Pocit
místa – Feng šuej (BARAKA zima
96)Labyrint, pouť k duši (BARAKA
zima 96)Blumfeld: Duch země, duše
indiána (BARAKA zima 96)V. Marek:
Nový věk na Havaji (BARAKA, zima
96)V. Marek: Energie Země (BARAKA, zima 96)Milan Špůrek: Praga
mysteriosa (BARAKA, zima 96)V.
C9lek: Důležité je panorama
Změněné stavy vědomí
Komunity, čaj, megality
Znovzuobjevení času
jaro 97)
(BARAKA 1,
Ženská otázka
J.Shinoda-Bolen:
Volání
bohyně
(MANA 4, léto 96)R. Eislerová: Posvátná rozkoš (MANA 5, podzim
96)Gimbutasová: Bohyně (MANA 5,
podzim 96)A. Sprinkleová: Princip
slastiA. Kleinová: Setkání s Královnou
blaženostiAlternativní porody (BARAKA 5, léto 98)Taneční terapie (BARAKA 5, léto 98)Orientální břišní
tanec (BARAKA 5, léto 98)Léčba tancem (BARAKA 5, léto 98)R. Eislerová: Vztahová dynamika (Baraka 8,
1999)Jean Liedloffová: Důvěřujme
svým dětem (Baraka 8, 1999)H.
Goerová: Průvodce přemýšlivé ženy
Findhorn, Lindisfarne, Arcosanti
(MANA 4, léto 96)Cesta vědy (BARAKA 4, jaro 98)Cleve Backster:
Rostliny reagují (BARAKA 4, jaro
98)P. Kramer: Duchovní život rostlin
(BARAKA 4, jaro 98)Ch. Tart:
Duchovní cesta pro vědce (B 6, zima
1998)Rober Green: Jazyk feng šuej
(Baraha 6, zima 1998)José Arguelles:
Krize kalendáře (Baraka 6, 1998)V.
Marek: Čajová kultura v Čechách (Baraka 10, 2001)D. Kawasumi: Historie
Čadó (Baraka 10, 2001)J. Šimsa: Čaj
ze zavařovačky (Baraka 10, 2001)L.
Rychvalský: Kde se pije čas (Baraka
10, 2001)J. Michell: Megality (Baraka
11. 2002)P. Deveraux: Megalitování
(Baraka 11, 2002)V. Marek: Kouzlo
Glastonbury (Baraka 11, 2002)J.
Drnek: Stonehenge (Baraka 11,
Peter Furst: Muchomůrka (MANA 3,
jaro 96)Floatace (MANA 3, jaro
96)Eleuzínská mystérie (BARAKA 1,
jaro 97)Šamané v kostele (BARAKA
1, jaro 97)Geniální malíř F. Kupka
(BARAKA 1, jaro 97)Trans – od magie
k technologii (BARAKA 2, léto
97)Valuch: Chytré drogy (BARAKA 3,
zima 97-98)
Kosmologie
Herbert: Rychlejší než světlo (BARAKA 2, léto 97)Atwater: Vzpomínky
na budoucnost (BARAKA 2, léto 97)
Ekologie, alternativní ekonomika
strana 26
ORL číslo 2013-12
Buddhismus a globální ekonomie
(BARAKA 2, léto 97)Země se stává
globální vesnicí (BARAKA 2, léto
97)Systémy LETS (BARAKA 2, léto
97)Pinchot: Ekonomika daru (BARAKA 2, léto 97)Chowdry: Buddhismus a ekologie (BARAKA 2, léto
97)A. H. Karunarathe: Bioetika (BARAKA 2, léto 97)A. Naess: Seberealizace (BARAKA 3, zima 97-98)M. Fergusonová: Pravá moc (Baraka 8)H.
Hendersonová: Environmentální odpovědi… (Baraka 8)
domí vibrací (Baraka 7, podzim
1999)Vl. Marek: Tibetské mísy (Baraka 8, 1999)Ravi Šankar: Dotknout
se Boha hudbou (B 9, 2000)John
Cage: Přednáška o ničem (Baraka 9,
2000)Ian Wood: Jak hrát na didžeridu
(Baraka 6, 1998)Y. Diallo: Léčivý buben (Braka 7, podzim 1999)P. Klikar:
Každý je rozený umělec (Baraka 10,
2001)C. Hardingová: Břišní tanec (Baraka 10, 2001)S. Micus: Když to hraje
samo (Baraka 12. 2002)T. Reindl: Čisté kvinty rezonují v těle (B 12, 2002)
stal pouze "bojovníkům za svobodu".
Povstalci sarin a jiné plyny už téměř
jistě použili a jejich kanibalové a teroristé to klidně udělají znovu. Mrtvé
civilisty pak západní propaganda připíše na konto vládní armády a celý
válečný tanec vypukne znovu. Proto
ruské a americké lodě od pobřeží Sýrie hned tak neodjedou. Takže se věnujme podstatnějším věcem, což jsou
globální důsledky tohoto konfliktu.
1. Strategická role Ruska
Alternativní vzdělávání
Rozhovory
Fergusonová: Nové způsoby učení
(BARAKA 3, zima 97-98)Machado:
Jde to (BARAKA 3, zima 97-98)Mari
Hall: Učitelem je sám život ( BARAKA
3, zima 97-98)Montesori: Objevování
dítěte (BARAKA 3, zima 97-98)Carol
Hontzová: One brain (BARAKA 3,
zima 97-98)J. Greenová: výuka doma
(BARAKA 3, zima 97-98)Siwopolová:
Učit je lepší (BARAKA 3, zima 9798)T. Armstrong: Sedm inteligencí
(BARAKA 3, zima 97-98)T. Houška:
Nadané děti (BARAKA 3, zima 9798)Jan Piňos: Waldorfské školy (BARAKA 3, zima 97-98)Elšíková: Malá
škola (BARAKA 3, zima 97-98)Edwardsová: Pravé kreslení (BARAKA 3,
zima 97-98)Jak se vyvíjí dětský mozek (BARAKA 3, zima 97-98)
Boris Merhaut (Mana 1 podzim
1995)Gorazd Balejík: Skromná architektura (BARAKA zima 96)Buddhovství… V. Matoušek (BARAKA 2, léto
97)Zdeněk Kratochvíl (BARAKA 2,
léto 97)Heretici… O.Štampach (BARAKA 3, zima 97-98)O.Nydahl: Smrt a
phowa (BARAKA 4, jaro 98)B. Blažek:
Čech je těkátor a glosátor (BARAKA
5, léto 98)S. Komárek: Světy na rozhraní (Baraka 7, podzim 1999)J.
Frank: Všechno je energie (Baraka 7,
podzim 1999)H. Marshall: Tiché
místo pravdy (Baraka 7, podzim
1999)
Hudba
www.baraka.cz
Vlastimil Marek, sobota 29. březen
2008
Pohled na impozantní sestavu lodí,
která nyní míří z Ruska k pobřeží Sýrie, ukazuje na horší konfrontaci, než
byla kubánská krize
v roce 1962.
Důvody jsou následující.
•
•
Jinak řečeno: Rusové poslali do syrského výsostného území údernou
část svého loďstva, která má
kompletně suplovat tyto možnosti
syrské armády:
•
W. Ackerman: Jiné ladění (MANA 3,
jaro 96)Jak Rave dodal generaci X …
(MANA 3, jaro 06)Glass: První lekce
(MANA 4, léto 96)Rave (MANA 5,
podzim 96)Indická hudba se zpívá
(BARAKA 1, jaro 98)Brian Eno: Ambient (BARAKA 1, jaro 98)V. Marek: Zázrak lidského hlasu (BARAKA 1, jaro
98)Vibrace Mike Rowlanda (BARAKA
2, léto 97)Šakuhači (BARAKA 2, léto
97)J. Goldman: Zvuková rezonance
(BARAKA 4, jaro 98)Shekerová: Posvátná asistence (BARAKA 4, jaro
98)Don Wright: Peruánské píšťaly
(BARAKA 4, jaro 98)Steven Halpern:
Léčivá síla hudby (BARAKA 4, jaro
98)David Hykes: Harmonický zpěv
(BARAKA 4, jaro 98)Ian Wood: Propojení s planetou (BARAKA 4, jaro
98)Ivo Sedláček: Indická hudba dnes
(BARAKA 5, léto 98)D. Campbell: Vě-
Fakta o Sýrii (IX.)
aneb Bytí a nebytí
dolaru
Poslední článek v sérii se zabýval
podezřelým spěchem vojenské trestající koalice, která už před
spácháním plynového útoku najisto
věděla, že jej provedl Asad (Fakta o
Sýrii VIII. ). Mezitím jsme zveřejnili
a komentovali americkou
i
francouzskou zprávu
o použití plynu, obě jsou jako ospravedlnění války
k ničemu. To už světová veřejnost poznala. Máme patovou situaci neválky, kdy se bude jednat o odstranění Asadova nervového plynu, aby zůhttp://orl.bloger.cz
Rusové zmobilizovali nejmodernější část Baltické a
Černomořské flotily, která je
již u hranic Sýrie. Obě flotily
mají bojové zkušenosti s vojsky NATO, minimálně během
pohraničních konfliktů a cvičení.
Kombinace těchto lodí je následující:
protiponorková
ochrana, radary, SS-300 a
všechny druhy raket, výsadková loď s možností umístit
vojska na pevninu.
•
•
•
protiletadlovou, protiponorkovou a protiraketovou
obranu;
rezervní výsadkovou armádu buď raketových systémů
nebo tanků na pevninu;
kompletní odposlech, radarovou detekci, rušení radarů,
sledování lodí, pohybů vojsk,
satelitní komunikaci atd.
údernou a palebnou sílu
schopnou zničit v okruhu
300-500 km jakékoliv pozemní, vzdušné, námořní a
podmořské cíle.
To znamená, že Rusové se rozhodli
bránit Sýrii jako své vlastní území a
počítají s napadením vlastních lodí.
Ty mohou být "napadeny", protože
útok US střel od moře by automaticky směroval přes operační rádius
ruské flotily. Ta by měla uvnitř syrstrana 27
ORL číslo 2013-12
ských výsostných vod právo na jakoukoliv odvetu, protože americkou
válku neposvětila OSN. Byla by to
čistá agrese a Rusové by mohli odpovědět stejně. Sýrii ze strany Perského
zálivu zase hlídá záda Írán, a to s čínskou a ruskou pomocí.
2. Proč to všechno? Kvůli skomírajícímu dolaru
Mnozí západní komentátoři jako
Anthony Wile
v Daily Bell si všimli
mediálního koncertu světového rozhořčení na země jako Írán, Írák a
Venezuela, které odmítají obchodovat ropu a plyn přes dolary.
Článek Fakta o Sýrii VI.
končil tímto závěrem.
:
Nesporným mezinárodním vítězem
konfliktu je Rusko a šíitské režimy
jako Irán, Irák a sekulární Sýrie. Tam
je naděje, že tyto arabské země
upevní doma svou autoritu, vytvoří
koaliční blok a začnou společně s asijskými zeměmi a Ruskem budovat nezávislou měnu oddělenou od dolaru.
Surovin na to mají dost, mají největší
zásoby ropy a zemního plynu na světě. A stejně jako asijské země typu
Číny a Indie už mají dost poručníkování USA a ambivalentního postoje
EU neschopné vlastní aktivní politiky.
Viz naše články o budování íránského
plynovodu do Indie . Popsali jsme
situaci kolem zásob ropy a zemního
plynu v Sýrii , které budou do asijských zemí exportovány přes Írán.
Příslušné smlouvy mezi Íránem a Sýrií
již byly podepsány.
Zdůrazněme jedinou větu. Koalice
těchto zemí vyvážejících suroviny už
nebude obchodovat za dolary, protože nenávidí USA a země Perského
zálivu za jejich vražednou politiku.
Válka v Sýrii není o ropě, ale o dolaru.
Ten je v podobě tzv. "fiat money" (viz
naše články ) emitován v momentu, kdy někdo za dolary kdekoliv na
světě ropu prodá. A to je za hodně
dolarů, řádově za bilióny. Američané
pak jen nafouknou objem své měny,
protože ji někdo potřebuje pro obchodování. A sami už téměř nic nevyrábějí, a jen konzumují na dluh.
Někdo prodávající ropu jim musí
umožnit, aby nesmyslné virtuální
dolary mohli emitovat stisknutím tlačítka "enter" a přidáním potřebného
počtu nul. Všechny naše články o
ekonomice ukazují, že je to zabijácká
politika, která ničí celý svět, a nakonec i samotné Američany.
Kdo nechce obchodovat ropu či plyn
za dolar, ten je automaticky největším nepřítelem USA. Rusové a
další země jako Čína, Indie, Írán si
řekli, že tuto nadvládu dolaru zlomí,
alespoň v některých částech světa.
Proto běží syrská krize a především
západní boj proti Íránu, který naopak
aktivně podporuje Rusko a Čína. Viz
naši analýzu Iránské embargo:
mediální mýtus a ekonomická realita
.
3. Nový světový řád může být
hodně dobrá věc
Padne-li dolar jako rezervní světová
měna, USA ztratí své dvojí dominantní postavení: globálního četníka a
bankéřského lichváře. Země Perského zálivu budou své bohatství vyvážet tak jako tak, v jakékoli jiné měně.
Těm ekonomicky nehrozí nic, dokud
mají co prodávat. Viz schéma celkového exportu ropy z Perského zálivu. Ale geopoliticky prohrají, a nakonec projedou i své autoritativní
režimy. Kdo s čím zachází, s tím také
schází. Američanům hrozí, že jejich
dluh a hospodářské problémy zůstanou doma. Proto ta zvláštní koalice "bojovníků za svobodu", k níž se
za saúdské a katarské peníze přifařila
i Francie. A všem světovým bankám
přilepeným na dolar se stane totéž.
Jejich dluhy a nesmyslné virtuální
dolary zůstanou viset tam, kde doopravdy jsou dnes, tedy ve vzduchu.
Kdo přitom nemá co ztratit (jen vlastní okovy), ten může klidně spát.
žovatku (kterou Sýrie po tisíciletí
byla) mezi Černým, Středozemním,
Kaspickým mořem a Perským zálivem. A nebyl by to žádný problém,
stačily by obchodní smlouvy mezi Tureckem, Irákem a Íránem. Tyto dvě
šíitské země se už dohodly, viz významná dohoda o dodávkách
zemního plynu z Iránu do Iráku ,
která byla nedávno podepsána mezi
oběma vládami. Írán se Sýrií spolu
mají uzavřenu vojenskou alianci a
také mají podepsánu dohodu o dodávkách ropy a plynu, čímž je spojení
směrem k Perskému zálivu de facto
hotovo. A Kurdové se jistě přidají se
svými nejbohatšími zásobami ropy v
Kirkúku, protože nyní již oficiálně
bojují na straně Asada, pochopitelně
za svůj vlastní Kurdistán. Viz článek
Kurdská národní armáda začala
otevřený boj proti povstalcům v Sýrii
. Spojení na Kirkúk by vypadalo
následovně.
Írán navíc dokončil plynovod až do
Pákistánu, čímž dokončil napojení na
Dálný
východ
(Irán
postižený
západním embargem dokončuje
plynovod do Indie ). A důvod, proč
se Saúdové pokusili uplatit Putina
(Rusko odmítlo zradit Sýrii za 15
miliard dolarů ), byl právě strach,
že tato obchodní osa vznikne. Ta je
nyní naprosto reálnou možností, protože padl od EU a USA podporovaný
plynovod Nabucco. Ten by měl přes
Sýrii napojení na sunnitské diktatury
Perského zálivu. Dnes platí jen modrá linka, která pro Rusy znamená práci a monopolní vývoz, včetně kontroly plynovodu.
Sýrie vedená Asadem od roku 2009
aktivně sleduje tzv. Four Seas
Strategy . Tato strategie by Sýrii
změnila ve světovou obchodní křihttp://orl.bloger.cz
strana 28
ORL číslo 2013-12
Červená varianta skončila v momentu, kdy Rusové zatelefonovali svým
bývalým zemím Sovětského svazu do
Střední Asie. Ihned byla schválena
varianta South Stream. Ale to v roce
2009-2010 ještě jasné nebylo, Nabucco bylo stále ve hře a je i dnes. Proto
útok na Sýrii a zde vyvolané povstání
sunnitů bylo okamžitě podporované
zvnějšku. Ke cti syrských sunnitů dodejme, že Asad každé povstání a teror Muslimského bratrstva rozjezdil
tanky, doslova. Na mapě jasně vidíte,
proč "osvobození Sýrie" byl naprosto
nevyhnutelný krok pro projení tohoto ropovodu na Perský záliv.
variantu vývozu ropy a plynu. Terminály z Perského zálivu buď budou
končit na jeho pobřeží v Baníji, nebo
se domluví s Tureckem na vlastní
verzi Nabucca. Takže vznikne antiNabucco, a v něm bude hrát Sýrie
první housle. Rusové tak ovládnou
jak South Stream, který nyní budují,
tak v případě vyhrané války v Sýrii
ovlivní i klíčové připojení na Írán a
Irák. Nabucco padne a obchodní spojení se šíitskými režimy se bude dít
bez dolaru. A to bude jistě dobrá věc
pro nás všechny, kteří máme v bance
dva měsíční platy, popřípadě hypotéku. Američané ovšem spláčou nad
výdělkem a svůj ne-exportovatelný
dluh v dolarech budou splácet jako
každá jiná rozvojová země: prodejem
všeho, co má v zemi nějakou cenu.
Dalším, spíše vedlejším důvodem
války jsou nepochybně plynová pole
ve Středozemním moři, které zatím
vytěžuje pouze Izrael za pomoci amerických firem.
Válka v Sýrii je o bytí či nebytí dolaru
jako rezervní světové měny. Budoucnost dolaru padá v momentu,
kdy vznikne nová aliance těžařských
zemí, která by změnila staletý scénář
těžby a distribuce, nyní stoprocentně
ovládané petrodolary. V zájmu
uchování tohoto systému USA, Izrael
a sunnitské země Perského zálivu
podporovaly a budou podporovat jakýkoliv teror či autoritativní režim.
Pokud bude Evropa stejně hloupá
jako Francie, tak na tuto politiku škaredě doplatí. Ropu budeme kupovat
tak jako tak, jen chytré Německo
bude kupovat méně, díky své energetické politice. Být na straně rozumných vítězů je věc politické rozvážnosti. Zvlášť v tomto případě, kdy
se na druhé (a spíše prohrávající)
straně spojily pochybné mocenské a
dluhově-dolarové zájmy, jasný teror,
a dokonce i kanibalismus a jiná naprostá zvěrstva. A tento Západem
podporovaný teror za trest přijde i
do Evropy, o tom jsme už několikrát
psali v předešlých Faktech o Sýrii .
http://news.erepublika.cz/article2079-Fakta-oSyrii-IX-aneb-Byti-a-nebyti-dolaru
Kompletní trasu existujících ropovodů a plynovodů na Blízkém východě
najdete zde . Plynovod Nabucco
měl jít přes Turecko s připojením na
Sýrii, která ovšem odmítla hrát v katarsko-saúdském orchestru vedlejší
housle. V Nabuccu by hrálo první
housle Turecko, Sýrie by byla pouze
tranzitní zemí. Asad chtěl víc a má na
to. Rusové, Čína, Írán a Irák byli a jsou
pro nový ropný poker, ale bez dolaru.
4. Šíitská varianta světového řádu
Asad si mohl vybrat mezi bezvýznamností a taškami peněz, nebo
mohl volit geopolitický význam Sýrie
jako světového hráče. Na této roli
navíc vydělají všichni jeho občané. I
když pochopitelně nikoliv stejně,
jsme na Blízkém východě. Asad si
zvolil a jak vidno, nebyl to český oposmluvní politik. Podporován Rusy,
Číňany a šíity vybral anti-dolarovou
I tam je situace značně nepřehledná.
Pole jsou částečně ve výsostných vodách různých zemí a částečně mimo.
Palestinci nejsou suverénní stát a Izraelci udělají všechno proto, aby
nikdy nebyli uznáni. Důvod vidíte na
mapě, viz naleziště u Gazy. Palestinci
by totiž měli právo na bohatá pole s
plynem. Ale ten leží ve velké hloubce
(1,5 km) a těžba v moři není jednoduchá. Ke sporným zásobám plynu jsme
psali v článku Sýrie, utkání velmocí
na neutrálním hřišti v poločase .
Zde také najdete trasy nových budoucích asijských plynovodů (TAPI,
IPI). V nich hraje klíčovou roli Írán a
bývalé země SSSR a trasy navíc vedou mimo kontrolu blízkovýchodních
základen USA.
5. Závěr
strana 29
ORL číslo 2013-12
Svět podle Karla
Studentské volby mezi středoškoláky
vyhrála TOP 09. Co však znamená
svoboda v pojetí této strany? Rozšíření práv, nebo jejich omezování? Odpověď může být zajímavější, než se
zdá.
Strana TOP 09 se řídí metodami reklamního průmyslu. V předvolební
kampani vystupuje její předseda Karel Schwarzenberg jako tajný agent
009 a doufá, že to zabere. Důvody
k optimismu jistě má. Jak známo,
tajemstvím úspěšné reklamy je vytvoření celebrity, která připomíná
nadpřirozenou bytost. Důležité je,
aby se s touto pohádkovou postavou
šlo snadno ztotožnit a aby reklamní
kampaň oslovila hlavně mladou
generaci. Samotný produkt je až na
druhém místě. A je celkem jedno, zda
jde třeba o značku Nike a hvězdného
basketbalistu, který má symbolizovat
sportovního ducha, anebo právě
o TOP 09 a Schwarzenberga, který
prý ztělesňuje vnitřní klid, zkušenost
a nadhled. Musíme zkrátka zapomenout, že reklama také prodává
zboží. Klíčová otázka proto zní: Co
nám kníže nabízí?
Budoucnost patří šikulům
Je třeba přiznat, že Schwarzenberg
je asi tím nejlákavějším, co může TOP
09 voličům naservírovat. Co je Miroslavu
Kalouskovi
platné, že
přirovnává svou partaj k Beatles, charisma legendárních liverpoolských
brouků jeho spolustraníci nemají. Zatímco
Schwarzenberga
zdraví
fanynky jako rockovou hvězdu,
bývalého ministra financí v pršiplášti
prý na chodníku poznává málokdo.
Jenže i Schwarzenberg ví, že politika
není jen o eleganci. Proto se rozhodl
hrát roli pokračovatele Václava Havla
a Jamese Bonda v jednom – tvrdí, že
brání svobodu. Co však ona svoboda
v pojetí TOP 09 vlastně znamená?
TOP 09 prohlašuje, že právě ona je
stranou, která představuje cestu do
budoucnosti. A opravdu, mladá generace do ní vkládá své naděje. Schwarzenberg pojetí oné svobody naznačil v exkluzivním rozhovoru, který
tvoří přílohu čerstvě vydané knihy
Silvio Berlusconi: Politik, magnát a Casanova. Na otázku autorky, proč Berlusconimu dlouhá léta prochází nebývalá koncentrace mediální a politické moci, Schwarzenberg jednoduše odpověděl: „Protože je šikula. Má
zkrátka svůj šarm.“ A na otázku, jak
je možné, že Berlusconiho impérium
uniká i sankcím ze strany Evropské
unie, odvětil: „Takhle to na tom světě
prostě chodí. Když jste velký a bohatý, proplouváte životem trochu
snadněji, než když jste malý a chudý.“
Tak to chodí
Proplouváte tedy životem jako italský politik, který během svého života
čelí téměř třiceti soudním procesům
a více než stovce vyšetřování, který
je vlastníkem většiny italských radiotelevizních služeb a kterého jeden
z vysoce postavených činitelů OECD
označil za hrozbu pro svobodu médií
(společně s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který je, mimochodem, Berlusconiho velkým příznivcem). Jsou to zkrátka šikulové,
kteří umí snáze proplout. Duch doby
nemohl být vyjádřen lépe. To je budoucnost pro „top“ vrstvu – pro
horní patro společnosti.
Na první pohled může být zarážející,
že se s něčím takovým ztotožňuje
mladá generace nebo významná část
naší umělecké obce a ještě při tom
mluví o morálce a slušnosti. Jenže
divného na tom ve skutečnosti nic
moc není. Podobně jako Berlusconi,
také Schwarzenberg je typem politika, jehož popularitu mohou výroky
o šikulech nakonec jen zvýšit –
cožpak neřekl jen tvrdou životní
pravdu? Je to politik, se kterým se
člověk snadno identifikuje, aristokrat
a trochu klaun, který říká: „Jsem
jedním z vás, neberu nic tak vážně,
jsem trochu cynik, líbí se mi holky
a nejsem dokonalý…“ Jenže zdání, že
před sebou máme člověka odvedle,
je klamné. Za pánem, se kterým je
možné posedět u piva, se skrývá mocenský aparát, který nekompromisně
dělí společnost na ty, kteří mají zajištěnou cestu vzhůru, a ty, kteří padají ke dnu.
Boj pod povrchem
Maďarský filosof a bývalý disident
Gáspar
Miklós
Támas
hovoří
o dnešku jako o jedinečné éře. Je pro
ni charakteristické, že rovnost je považována za cosi škodlivého pro zájmy většiny lidí. V naší společnosti
probíhá čím dál intenzivnější ekonomická válka všech proti všem, která
nás dělí na vítěze a poražené
v konkurenčním boji. TOP 09 se
samozřejmě stylizuje do partaje pro
vítěze – zejména pro mladé, kteří
věří, že v boji na trhu obstojí a že porážka čeká jen ty pomalejší, starší
a málo flexibilní. Jenže právě tady
jsme u kořene problému.
Naše společnost je rozdělována podle toho, kdo je a kdo není ekonomicky soběstačný a úspěšný (třebaže
mohl zbohatnout podezřelým způsobem). A právě poražení jsou předmětem rostoucího pohrdání a nenávisti
ostatních. K nezbytné výbavě TOP 09
proto patří boj proti „nemakačenkům“ a „zneužívání sociálních
dávek“. Nikoli však proto, že by zneužívání představovalo ekonomický
problém, což jasně ukázal sociolog
Ondřej Lánský, ale proto, aby se každý měl na pozoru, zda na někoho zbytečně nedoplácí. Důraz na osobní odpovědnost a soběstačnost je tak jen
rétorickou obezličkou, která zakrývá
ničení vzájemné solidarity.
Hněv, který se dnes snáší na ty, kteří
nejsou ekonomicky aktivní, je důsledkem představy, podle níž jsou
lidé jen vypočítavými stroji. Nikdo
nemá nikomu nic dlužit a ti, kteří tyto
normy nezvládají, mají smůlu. To je
ovšem představa, která má se svobodou pramálo společného. Je to jakási sadistická vize společenství,
v němž lidé vyznávají kult boje,
prodej a koupě předcházejí lidské
vztahy a které jako by se blížilo
slovům Friedricha Nietzscheho: „Věřiteli je přiznán jakýsi blahý pocit – pocit, že může okusit svou moc na bezstrana 30
ORL číslo 2013-12
mocném, rozkoš, požitek ze znásilnění… Prostřednictvím ‚potrestání‘
dlužníka se věřitel podílí na panském
právu: konečně i on zakouší povznášející pocit, že smí nějakou bytost ponižovat a mrzačit jako něco, co je
‚pod ním‘.“
Soumrak občanství
Za slušností a šarmem na povrchu se
tedy skrývá velká dávka násilí. Důsledky dobře známe z praxe: někteří
jsou dnes označováni jako „slušní občané“ a jiní jako „nepřizpůsobiví
spoluobčané“, kteří zasluhují sankce.
Zde by měli liberálové zpozornět.
Kromě lidí, kteří nemají uplatnění,
padají do chudoby a není pro ně ve
společnosti místo, se totiž na obzoru
objevuje i hrozba ztráty politické
rovnosti. Tedy nabourání principu,
podle
něhož
jsme
všichni
rovnoprávní občané.
Stejně jako v předmoderních časech,
i dnes je společnost rozdělována
těžko prostupnými zdmi a spolu s tím
vyvstává nebezpečí, že se z občanství
stane privilegium jen pro „majetnou
většinu“, rozumí se „bílou“. K tomu
nepotřebujeme radikální pravici
u moci, nýbrž jen dostatečně tvrdý
ekonomický systém, který pozvolna
vytváří kastovní společnost. Vlády,
které odmítají přerozdělovat a podporují privatizaci veřejné sféry, musí
rozhodnout, na koho zbudou ztenčující se zdroje, a na koho ne. A musí to
také vysvětlit svým občanům. Nebylo
by to jistě poprvé – „nepřizpůsobiví“
všeho druhu byli obvykle deportováni na nucené práce, do věznic
nebo táborů. Rozhodně to ale nebyli
rovnoprávní občané.
V takovéto situaci zatím nejsme. Spíše se nacházíme v mezičasí, kdy dochází k omezování sociálních práv. To
má za následek i relativizaci občanství a ničení politické rovnosti jako
základu, na kterém stojí naše
společnost. A právě Schwarzenberg,
který je ve veřejném prostoru
oslavován jako „kníže“, je toho viditelným symbolem. Zrušení šlechtických titulů po roce 1918 totiž
mělo napomoci právě k tomu, aby si
byly všechny vrstvy společnosti rovny. Republikánský princip rovného
postavení všech občanů a odstranění
rozdílů mezi společenskými vrstvami
náš právní systém ústavně zachovává
dosud. Dost možná ale ne navždy.
Do TOP 09 je jistě možné promítnout
si dvojníky polistopadových politiků.
Stojí tu vedle sebe trochu dekadentní kníže, údajný pokračovatel tradic
disentu, a přísný ministr financí, který žádá „nutné reformy“. Jenže
žádná imitace není originál. Namísto
opakovaní polistopadové euforie vidíme hlavně unavenou společnost
a také boj proti „parazitům“, který
spojuje strany napříč politickým
spektrem a na kterém se kromě jiných veze i současný prezident.
Možná by tedy nebylo pro začátek
špatné inspirovat se u jiného šlechtice – knížete Petra Kropotkina, který
naboural sociální darwinismus konstatováním, že mravní pokrok
člověka se rozvíjel vzájemnou podporou, a ne bojem. Nejúspěšnější jsou
totiž obvykle ti, kteří co nejefektivněji spolupracují. A to je přeci jen
jiná představa o morálce a svobodě,
než jakou nám nabízí Karel Schwarzenberg.
Autor je politolog a historik.
http://a2larm.cz/2013/10/svetpodle-karla/
Putování k věži ze
zlata…
Marie-Louise von Franz: Sen a smrt.
O čem vypovídají sny umírajících
176 stran, Portál, Praha 2000, vydání
první, ISBN 80-7178-404-4
Co říká lidské nevědomí, tedy svět instinktů člověka, ke skutečnosti blížící
se smrti? Sny jsou hlasem přírody v
nás, a vyvstává otázka, jak nás sama
příroda připravuje na smrt.
C. G. Jung sice výstižně zdůraznil, že
nevědomá psýché věnuje smrti jako
náhlému konci tělesného života relativně malou pozornost a dělá, jakoby
duševní život, případně individuační
proces jedince prostě pokračoval.
Nevědomí totiž zcela zjevně „věří“
v život po smrti. Skeptik by přirozeně
mohl namítnout, že takové sny se zakládají na pouhém přání, ale proti
tomu lze namítnout následující: to,
že sny odrážejí jen nevědomá přání,
naprosto neodpovídá obecné zkušenosti. Jung naopak ukázal, že sny
většinou zobrazují zcela objektivní,
jáskými přáními neovlivněnou aktuální duševní „přirozenou událost“.
V případech, kdy si snící dělá iluze o
blížící se smrti nebo si není její blízkosti vědom, se dokonce často objevují sny, které to zcela brutálně a
nelítostně oznamují.
Není kníže jako kníže
strana 31
ORL číslo 2013-12
Jung proto zdůrazňuje, že je „ve
vážném ‚zájmu‘ stárnoucího člověka,“
aby přijal možnost smrti.
„Přistupuje k němu něco, co se táže a
co takříkajíc nelze odmítnout, a on by
na to měl odpovědět. Proto by měl
mít nějaký mýtus o smrti, neboť ‚rozum‘ mu neukazuje nic než temný
hrob, do něhož směřuje. Mýtus by
mu mohl však názorně předvést jiné
obrazy, užitečné a obohacující obrazy
života v zemi mrtvých. Člověk, který
těmto obrazům věří nebo jim poskytne určitou důvěru, má právě tolik
pravdy i nepravdy jako ten, kdo jim
nevěří. Zatímco však ten, kdo je popírá, jde vstříc nicotě, sleduje ten, kdo
je vázán archetypem, stopy života až
k smrti. Oba jsou sice v nejistotě, jeden však proti svému instinktu,
druhý ve shodě s ním, což představuje značný rozdíl a přednost ve
prospěch druhého.“
rá je – podle ní – božím požehnáním.
„Míním tím, že pro jedince je to největší dar, jakého se mu vůbec může
dostat. Jung vždy mluvil o požehnání
neurózy, protože je to jediná chvíle,
kdy jste v pokušení podívat se
dovnitř.“
Umírá 17. února 1998 ve věku 83 let.
Von Franz studuje v knize Sen a smrt
v jedenácti kapitolách sny umírajících
na pozadí egyptských sakrálních a alchymistických textů ve spojitosti se
symbolikou archetypních obrazů ve
snech. Zvláště symbolika egyptského
pohřebního rituálu odeznívá v
projekci příbuzných alchymistických
obrazů. Nejprve odhaluje „tajemství“
mrtvého těla a „Osiridova hrobu.“
Nebeské zemědělství promlouvá o
povaze vegetace, ukazuje na cyklický
„život“ stromu, trávy, obilí a poslání
květů.
Nejstarší alchymistické texty Západu
vznikly na egyptské půdě, a proto
byly od počátku spjaty s myšlenkou
posmrtného života. Jedním z nejstarších řeckých alchymistických spisů,
jak uvádí von Franz, je poučení Isis
svému synu Horovi: „Jdi jen a pozoruj
rolníka Acharanta, taž se a uč se od
něj, co je tím zasetým a co tím
sklizeným. Poznej, že kdo seje zrno,
zrno i sklidí, a kdo seje ječmen, právě
tak sklidí ječmen.“
Podnícena tímto náznakem, začne
Isis přemýšlet o celém stvoření a uvědomí si, „že člověk může zplodit jen
člověka, lev lva a pes zase psa.“
Marie-Louise von Franz se narodila v
Mnichově v roce 1915 a doktorát si
udělala na universitě v Curychu. V
osmnácti začala studovat u Junga
analytickou psychologii a pracovala s
ním až do jeho smrti v roce 1961.
Byla Jungovým prvořadým partnerem při výzkumu alchymických textů
a její první větší dílo, Aurora consurgens, je doprovodným svazkem
k Jungově poslední práci Mysterium
coniuntionis. Byla velkým znalcem
symbolismu pohádek. Od Junga
rovněž čerpala svoji životní moudrost, třeba když mluví o depresi, kte-
Jestliže však vznikne něco nepřirozeného, anomálie (teras), nemá to
žádného trvání. Neboť příroda se těší
přírodou a příroda přemáhá přírodu.
Totéž platí i pro zlato a „to je zjevení
tajemství.“ Zrno a ječmen (Osiris) se
nemá chápat konkrétně, nýbrž jako
symboly psychické řeči; to, co existuje mimo život a smrt. Je to něco, co
ukazuje na tajuplný kontinuální životní proces, který přetrvává dočasný
rozkvět a umírání pouze viditelného
života. Krásná je k tomu citace vize,
kterou sděluje J. B. Pristley ve své
knize Man and Time (str. 25-6).
V polovině lidského života přicházejí
první náznaky „velké proměny“ a o
tom vypráví kapitola o „první svatbě
se smrtí.“ Projekce a multiplikace, jak
ji ukazuje ve svém 11. klíči Basilius
Valentinus, je spojena se získáním
elixíru života. Toto ‚rozmnožení bohatství‘ se odehrává v Růžové zahradě. Text doprovázející rytinu naznačuje, že magický klíč pro otevření zahrady a ‚utržení bílých a červených
růží‘ je zakopán na místě, ‚kde se nacházejí Orestovy kosti, zejména pak
tam, kde se pospolu nachází vítr, vrah
lidí, odraz a pozůstatky člověka.‘
Jsou to symboly ‚smrti‘ zakoušené v
průběhu počáteční fáze rubeda. Kámen filosofů se rozmnožuje universálně, což se předpokládá pro funkci
stavebního kamene přírody. A filosofové na rytině vyobrazení s úžasem přihlížejí vzduchem letícím rozmnoženým kamenným blokům přírody – což jsou – buňky! Skoro každý,
kdo někdy slyšel o kameni filosofů a
jeho moci, se ptá, kde jej lze nalézt…
Filosofové na to mají dvojí odpověď:
zaprvé říkají, že Adam si vzal kámen
filosofů, když opouštěl Ráj a teď je
v tobě, ve mně a i ptáci z dalekých
krajů si jej vzali sebou. Za druhé říkají, že jej lze nalézt v zemi, na horách,
ve vzduchu i v řece. Takže kterou
cestou se vydat? Podle mého názoru
oběma, ale každou jejím zvláštním
způsobem.
strana 32
ORL číslo 2013-12
znovusjednocení odděleného (v obrovském žáru fúze) v Kameni, jinak
řečeno k vlastnímu vzkříšení.
Našel jsem velký kámen a obrátil
jsem ho – byl zcela bez tíže. Na jeho
obrácené straně bylo množství
krásných křišťálů. Skládaly se dohromady jako nějaký dóm. Měl jsem z
toho radost…“
Asi dva měsíce před svou smrtí měl
Jung na téma Kamene působivý sen:
„Z neznámého místa šel ke „své“ věži
v Bollingenu, jež byla celá ze zlata.
Držel v ruce klíč a nějaký hlas mu
říkal, že „věž“ je teď dostavěná a on
se může nastěhovat. Uvědomil si nápadnou osamělost – kolem nebylo
ani živáčka – a absolutní ticho toho
místa.“
nemají sloužit k odstrašení čtenáře.
Ten zde najde i mnohem obecnější
rovinu, na níž může začít porovnávat
své vlastní snové zážitky se symbolikou, která tu defiluje.
Není účelem recenze pojednat celý
obsah knihy do detailu; přiznávám
tady rád, že kniha má v sobě
mnohem více, než může tato stránka
obsáhnout a také si myslím, že byla
měla být čtena – doufám, že tu cítíte
gramatický důraz na ten průběh.
Přeji vám, abyste ji jen tak neodložili,
neboť: kdo z nás může odložit smrt?
http://www.okultura.cz/WordPress/?
p=3170
Smrt zjevuje solární kámen
Veškeré světlo přichází z temnot a
temná je i cesta ke zrození, nigredo,
černost, jež je opisem frustrace přicházející po vystřízlivění z kvasu života a přistupuje „duch sklíčenosti“
s řečí o marnosti lidské. Set, protivník
Horův (str. 32-3), je alter ego, který
se zapojuje do snahy podat zprávu o
cestě ke smrti a přípravách na ni a
sama smrt se personifikuje jako hrozivý nebo pomáhající „jiný“, ten
druhý. Bylo častým krokem adeptů
poskytnout neofytům metodiku rozvoje strážce, který byl umělým rozdvojením já, jenž měl dozírat na
správnost pohybu (pravdivost srdce)
po stezce. Ohnivé a vodní ordálie
(křest) pojednává kapitola Průchod
ohněm a vodou (str. 82). Substance
mají být „prubovány“ ohněm a „Puer
Aeternus“ (věčné dítě) se zrodí z
„mateřského těla ohně“ (prima materia). Tento motiv se objevuje i ve
snech lidí našeho věku, např. u onoho
lékaře, v jehož snu byla rakev vložena
do ohně a pak z ní vyskočila krásná
žena. Přichází okamžik, kdy přitažlivost opačného přestoupí hranici
odpuzování a začne docházet k fúzi.
Je však třeba vzdát se starého těla
(ve shodě s křesťanským mýtem),
nebo ho „zpracovat“, to znamená dát
starým elementům nový obsah. Pak
může dojít k porodu „plodu“, tedy
provést fixaci (fixatio) volatilního
(ducha). V něm má dojít ke
Biegas: Smrti objetí
Autorka zjišťuje, že ve snech nikdy
smrt nepředstavuje definitivní konec, ale spíše složitý proces proměny. Celé téma dokresluje bohatým
materiálem z mýtů, pohřebních rituálů, alchymistické symboliky a dalších
zdrojů. Při tom vychází z pojetí
amplifikace C. G. Junga, jež umožňuje využít archetypních obrazů a jejich
paralel pro hlubší porozumění snu,
ale i životní situaci snícího. Témata
hlubinné psychologie, religionistiky a
populárně psychologické tematiky tu
strana 33
ORL číslo 2013-12
Videonářez
O NADĚJI - setkání s Táňou Fischerovou
http://www.youtube.com/watch?
v=ij7EAvM6iQU
Hledání ekologického myšlení
MMS-CDS - How to make CDS, sodium
hydrogen sulfate + sodium ...
Keller odsoudil mocné elity typu Schwarzenberga i novináře. Dodal, čeho se bojí po volbách
http://youtu.be/P4pIjkT-QAA
MVDr. Josef Staněk: Beseda
Dneska proti sobě nebojuje levice s
pravicí, ale dobro proti zlu. Skryté elity možná míří k zániku, protože lidstvo stojí před kolapsem systému. O
tom všem hovořil profesor sociologie
Jan Keller před několika dny na
jedné ze svých přednášek na Slovensku.
http://youtu.be/SEWKsybV3pM
http://youtu.be/ttUjrUE9na0
Dokumentární film Tomáše Škrdlanta, 75 min
Film, kterému nebudete rozumět, ale
nabídne vám impulsy k vlastnímu
hledání. Jen v pochybnostech se
ozývá otázka po smyslu. Volná i svévolná koláž dění na Ekologických
dnech Olomouc 2005 a 2006. Ve filmu mluví: Zdeněk Kratochvíl, Jan
Keller, Václav Koubek (ten zpívá),
Zdeněk Neubauer, David Štorch, Jan
Zrzavý, Václav Bělohradský, Stanislav
Komárek, Miloš Šejn, Václav Cílek,
Jiří Sádlo, Jiří Zemánek.
http://youtu.be/Do3LHIAwfmI
Megarituál 9/11
http://youtu.be/uQ_RLf2pxnE
Debatní klub o tajemství tónů: Ivan
Klánský / Miroslav Brejcha
http://news.erepublika.cz/article2141-Debatniklub-o-tajemstvi-ton-Ivan-KlanskyMiroslav-Brejcha
Kabala a mysterium zvuku
v=Ry1A0VEbCME&feature=share&lis
t=UUH9KYwboevn6Z1_XKo0OEMA
Debatní klub o hudbě - Kristina Kasíková / Martin Kasík
http://news.erepublika.cz/article2049-Debatniklub-o-hudb-Kristina-KasikovaMartin-Kasik
O úpadku církví, chemtrails a zázračném léku MMS - Ruda
Špaček
v=zmGVXH__7SA&feature=share&lis
t=PLF6D6B458B96A8DB0
Kterak Jan Korál z NWOO.org prorazil cenzuru České televize
http://www.czechfreepress.cz/uvadi
me-videa/kterak-jan-koral-z-nwooorg-prorazil-cenzuru-cesketelevize.html
Slovenský politik, prognostik a sociolog Fedor Gál řekl před časem o Janu
Kellerovi, že je guru levice. Ačkoli se
ne každému může toto označení
profesora zamlouvat, úsudek si může
každý z jeho myšlenek udělat sám.
Na Slovensku o něm zase hovoří jako
o sociologickém Nohavicovi. Každopádně tématem přednášky byla otázka, zda si žijeme nad poměry a také
to, jak ovlivňují a budou ovlivňovat
životy lidí skryté elity.
„Mluví se již tak třicet, čtyřicet let o
tom, že z průmyslové společnosti
přecházíme
k
postindustriální
společnosti. A všichni se přitom divíme, co to obnáší. Očekávání tohoto
přerodu totiž byla obrovská, což
dokazují i knížky věhlasných autorů,
které v 60. letech na toto téma vycházely. Podle nich hlavní kvalifikací
této doby, v které nyní žijeme, neměl
být majetek, ale vzdělání. A to
dokonce vzdělání nikoli praktické, ale
teoretické. Veřejný sektor měl získat
převahu nad soukromým, a i ti, co by
v tom soukromém zůstali, by měli
usilovat o to, do toho veřejného sektoru proniknout. Podle toho by tedy
měli nyní rozhodovat filozofové a
nikoli bankéři. Jak by to vypadalo
nyní, pokud by se ty vize naplnily, nevíme, ale vidíme v přímém přenosu,
jak to vypadá, když rozhodují bankéři,“ řekl Jan Keller.
Sny o vymýcení sociálních problémů se nesplnily - naopak
strana 34
ORL číslo 2013-12
Podle prognóz sociologů 60. let tedy
měly v tomto období být již vymýceny sociální problémy, všude by měla
být dominantní masivní střední třída.
Jenže, jak víme, nic z toho se nesplnilo. Naopak začaly převládat jiné faktory. Mimo jiné v těchto souvislostech Jan Keller zmínil sociální a
ekonomické násilí a vysvětlil, co to
v praxi znamená.
Poukázal i na to, že v současném systému neexistuje ani průměrně
úspěšný člověk. Vše je stavěné na
tom, že buď je někdo hvězdou – anebo pak už jen poraženým. „Lidé jsou
takto rozděleni a u těch hvězd je přitom jedno, jakým způsobem toho dosáhli,“ uvedl Keller.
„Je to neúprosný boj o místo. U toho
sociálního násilí ani mnohdy nevnímáme, že k němu dochází. Příkaz
chovat se zodpovědně jako dospělý
jedinec, být u toho mobilní, flexibilní,
bereme jako samozřejmost – přitom
to je psychologická léčka. Je to totiž
podmíněné tím, být úspěšný – jedině
úspěšný. Jenže ne každý člověk má
pro to vytvořeny stejné podmínky a
někdy se ocitá v situacích, které
prostě, i kdyby chtěl sebevíc, ovlivnit
nemůže. Pak je bezradný ne jako ten
požadovaný dospělý člověk, ale jako
dítě,“ konstatoval dál Keller.
Elity skryté a pomocné
Elita se uzavírá jen mezi sebou.
Šance do ní proniknout už jsou
téměř mizivé
Ekonomické násilí, které je také podle něj současným jevem společnosti a
systému, je přitom horší než třídní
boj. „Je to válka všech proti všemu.
Neoliberalisté navíc tvrdí, že ten,
kdo je pak tím poraženým, si za to
vlastně může sám. A tak vzniká napětí mezi tím, co je žádané a doporučované, a mezi tím, co je reálné či
v možnostech lidí. Elita se totiž v té
současné sociální struktuře uzavírá.
Cestu k vrcholnému úspěchu, čelným
pracovním místům a pozicím mají
urovnanou v posledních desetiletích
výrazně zřetelněji již jen potomci té
elity. Ve světě se dělalo srovnání absolventů
ekonomických
a
právnických fakult v rozsahu několika
desetiletí a ukázalo se, že do významných řídících pozic mají šanci se
dostat a proniknout už jen ti, kteří
jsou potomci těch, kteří tam již nyní
sedí. Ještě trochu spravedlivou
možnost mají absolventi ve skandinávských zemích, nejmenší naopak
například ve Francii či Španělsku. Potvrzuje to to, že významným a zcela
zásadním zdrojem úspěchu je takzvaný sociální kapitál – tedy kontakty
rodičů,“ popsal současný stav systému známý profesor sociologie.
Podle něj v současné době svět ovládají dva druhy elit. Skrytá a pomocná.
„Ty skryté mají možnost ovlivnit toky
financí, přemísťování firem po světě.
Významným jejím znakem je to, že je
nikde neuvidíte, ony nemají potřebu
se někde zviditelňovat – od toho ten
přívlastek skryté. Pomocná elita jsou
politici, ale také novináři mainstreamových médií,“ vysvětlil Keller.
Jako příklad té první skupiny elit pak
uvedl v Česku Karla Schwarzenberga.
Podmínkou toho, aby se totiž někdo
do této kategorie mohl zařadit, je
několikagenerační působení, rozptyl
podnikatelských aktivit po různých
kontinentech a několik dalších
přesně specifikovaných bodů. „Tato
kategorie se též vyznačuje tím, že
pouhých sedm procent svého bohatství má z práce, zbytek tvoří zděděný
majetek,“ poznamenal ještě sociolog.
Elity nejsou schopny nabídnout řešení. A tak zatím nabízejí zástupné
věci
Podle něj však má současná elita
problém, který si možná neuvědomuje nebo nechce připustit. „Když se
lámal kdysi feudalismus, tak ty tehdejší elity, které vládly, vůbec nedokázaly pochopit, co přijde v dalších
letech. Ta současná elita to velmi
pravděpodobně asi také neví, co je
ale nejdůležitější, je to, že nemá řešení těchto problémů, se kterými se
lidstvo potýká. Na druhou stranu má
však dostatek prostředků na to, aby
tedy lidem nabízela jiné věci k rozptýlení – aby o tom neměli možnost
či čas přemýšlet. Je to tak trochu
podobná situace, před jakou byla elita - šlechta - před rokem 1789. Jenže
i tehdy ta elita vládla jen do doby,
než si lidé uvědomili, že jejich
problémy řešit neumí. To se může velice pravděpodobně opakovat i
v dnešní době. Proto ta elita dělá
všechno proto, aby si lidé mysleli, že
za ten marasmus můžou lidé dole,
nikoli chamtivost těch nahoře – těch
skrytých elit. Poněvadž i pomocné
elity budou časem muset vynakládat
daleko víc energie a práce a
prostředků na to, aby se vůbec mohly v této skupině udržet. Zatím si to
ale asi příliš nepřipouštějí,“ řekl dál
profesor sociologie.
Čekání na kolaps
Pojmenoval však tyto jevy i v souvislosti s Čechy a Slováky. Ze strany dotazujících lidí v sále totiž přišel dotaz,
kdy se dá očekávat změna a zda je
vůbec možná. “My toho vydržíme
hodně. Ten současný systém je ale
neudržitelný, je připravený na kolaps.
Změna by tedy přijít měla – přijde-li
však, nevznikne u nás, ale přijde
k nám ze Západu. Já osobně sleduji
detailně, co všechno si například nechávají v poslední době líbit Francouzi, a jen čekám, kdy tam přijde výbuch. Bohužel pak ale můžeme čekat
i to, že přijde buď fašismus nebo masově zavládne levice,“ domnívá se
Jan Keller.
Zmínil se pak i o blížících se předčasných volbách v Česku. O tom, že
nikdy nebyly možné výsledky tak
velkou neznámou, jako je tomu nyní.
Předeslal však i to, že dnes proti
sobě nestojí pravice či levice, ale
dobro proti zlu.
Klíčoví lidovci? A lidé z ANO, co založí nové LIDEM II?
„Pravice je v Česku v troskách, původní její voliči se hromadně orientují
už hlavně směrem k Babišovu ANO.
Jelikož tam však do toho hnutí angažoval několik silně ambiciózních lidí,
dá se čekat, že se po pár měsících
mezi sebou pobijou a vytvoří obdobu
strany LIDEM II. Dle mého nejstěžejnější pro vývoj toho, jak se bude
další vláda stavět k reformám, které
odstartovala vláda Nečase, bude to,
jak dopadnou lidovci. Ti by totiž šli do
koalice s ČSSD a byli by ti ‚zlí‘, kteří
by některé věci nedovolili změnit.
Dávali by tak ale alibi sociálním
demokratům, kteří by mohli svým voličů říkat: My jsme to chtěli zrušit, ale
naši koaliční partneři ne…“ odhaduje
Keller.
strana 35
ORL číslo 2013-12
Závěrem připomněl, že současná
skrytá i pomocná elita se chová živočišně, puzená svojí touhou po moci.
„Je ale na lidech, co jim dovolí. Lidé si
totiž neuvědomují, že oni mohou být
tím nástrojem moci, kterého se může
ta elita bát,“ řekl.
Zároveň ještě zmínil, že velkým
problémem současnosti je politická
manipulace zejména mladé generace. „Je k té manipulaci výrazně více
náchylnější než byly generace před
ní. Nechá se velmi snadno ovlivnit,
aniž by se pídila po pravdě či znalostech,“ zakončil Keller.
Budou naše děti žít ve feudalismu?
Na místě je připomenout to, že to byl
právě sociolog Jan Keller, kdo nedávno připustil, že při současném
stavu společnosti může už příští
generace žít ve feudalismu.
„Rád bych ale napřed trochu upřesnil
ten termín feudalismus. Některým lidem se to může plést s rytíři v brnění
a s bílou paní na cimbuří. Já to chápu
jako analytický termín. K feudalismu
může spět taková společnost, ve které je drasticky omezen veřejný sektor. Všichni víme, že veřejný sektor
může být neefektivní, plýtvavý, v
řadě
případů
může
působit
dysfunkčně. Alternativou však není
veřejný sektor radikálně omezit,
nebo dokonce zrušit. Potom by už
zbylo jen poskytování služeb na soukromé bázi,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz.
strana 36

ORL číslo 2013-12

Transkript

Podobné dokumenty

Průzkum v oblasti bio

ORL číslo 2013-4

Slovníku neologizmů 2

číslo 2014-3 - Otevřený Rozšalovávací List

udělejte si dotazník osobní spokojenosti recept na bohatsví uvnitř je

Ezotera - Festival Miluj svůj život

TPC 2012 - Cestopis (Iceman)

Rozhovor s Vlastimilem Tlustým

Friday, November 14, 2008 MEMICS 2008

Svátek POSVĚCENÍ LATERÁNSKÉ BAZILIKY AI