Zamyšlení nad českými (ne)úspěchy

Transkript

Vydáno při příležitosti výroční konference Aspen Institute Prague
organizované ve spolupráci s PRK Partners 9—10/10/2013.
Editoři: Tomáš Bouška, Klára Lorencová, Tomáš Němeček
www.aspeninstitute.cz
www.prkpartners.com
Grafický design a DTP zpracování: Dynamo design s.r.o.
www.dynamodesign.cz
ISBN 978-80-260-5096-4
EDITORIAL
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
dvacáté výročí samostatné České republiky vybízí
k bilancování a ohlédnutí za úspěchy, kterých česká
společnost dosáhla a překážkami, se kterými se musela
a musí potýkat. Diskuze o dalším vývoji střední Evropy
a euroatlantického prostoru v kontextu připravovaného
Transatlantického obchodního a investičního partnerství
mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými
(TTIP) zase umožňuje zamyšlení nad blízkou i vzdálenější
budoucností. To, co obě témata spojuje, jsou úspěšní
jednotlivci, kteří nejen ekonomicky, ale také kulturně
a hodnotově posouvají českou společnost dál. Takové lidi
si chceme připomenout v retrospektivě posledních dvaceti
let, protože mohou být příkladem a ovlivnit budoucí
generaci, která bude muset obstát ve stále tvrdší světové
konkurenci.
Pomocí konkrétních příkladů jsme se pokusili podpořit
myšlenku, že úspěch inspiruje a přináší pozitivní hodnoty.
Máme upřímnou radost z toho, kolik takových lidí
zareagovalo na naši anketu a odpovědělo na základní
otázky po důvodech individuálního i společenského úspěchu
a bariérách, které leží na cestě k němu. Právě s jejich pomocí
se ohlížíme za uplynulými dvaceti lety a v jejich zamyšlení
hledáme inspiraci a doporučení pro budoucnost.
V této publikaci tak po aspensku propojujeme světy
podnikání, médií, vědy, umění a filantropie. Výsledkem
je koláž tří desítek názorů osobností, které se v drtivé
většině shodují na hodnotách, jež společně vyznávají.
Patří mezi ně úcta k demokratickým principům, vládě
zákona a svobodě slova, zdravé rodinné zázemí, pracovitost,
pokora a nestěžování si.
DVACET LET ČESKÉ REPUBLIKY
3
Tyto hodnoty také stojí za třemi desítkami úspěchů,
které jsme v druhé části publikace shromáždili jako ukázku
těch „kolektivních“. Jsou úspěchem celé české společnosti
a ne vždy si na ně vzpomeneme. Věříme, že na následujících
stránkách najdete inspirativní tváře a následováníhodné
příběhy. Přejeme nám všem všechno nejlepší k dvacátým
narozeninám!
Michael Žantovský
předseda správní rady
Aspen Institute Prague
Radek Špicar
ředitel
Aspen Institute Prague
Marek Procházka
partner
PRK Partners
4
ZAMYŠLENÍ
NAD ČESKÝMI
(NE)ÚSPĚCHY
5
B
„Buďme rádi, že žijeme stále v zemi, která
oplývá vodou a půdou. Není to samozřejmost.“
MIROSLAV BÁRTA
Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější
životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní
překážka bránila vašemu úspěchu?
Myslím si, že zásadním způsobem mě formovala rodinná
výchova a výběr škol, na které jsem chodil. Tam se rodily
základy mých postojů a zájmů. Při pohledu zpět byla obrovská
zkušenost vyrůstat v jedné z rozšířených forem totalit
(do roku 1989, kdy mi bylo 19 let). Měl jsem velké štěstí
i na střední školu, kde jsem se mohl věnovat studiu geologie,
a pak samozřejmě studium egyptologie a archeologie a první
pracovní pobyt na expedici v Egyptě v roce 1991. Další
velkou křižovatkou byly roky 2003 a 2004, kdy jsem učil
na University of Pennsylvania ve Filadelfii.
Narodil se 25. prosince 1969.
Vystudoval egyptologii a pravěkou
a raně středověkou archeologii na FF
UK v Praze. Po studiu egyptologie
v Hamburku v roce 1997 obhájil
doktorát a v roce 2009 byl jmenován
profesorem. Kromě archeologické
činnosti v Egyptě (od roku 1991)
vedl první detailní satelitní mapování
pyramidových polí provedené
v letech 2002 a 2003, později začal
s výzkumy i v Súdánu. V letech
2003 a 2004 působil jako profesor
egyptologie na Pensylvánské
univerzitě. Od téže doby stojí v čele
výzkumů v egyptské Západní poušti.
Editoval dva sborníky věnované
kolapsu civilizací. Od roku 2013 je
ředitelem Českého egyptologického
Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí
úspěšné české osobnosti?
Myslím, že bez ohledu na své pozadí (řemeslo, zemědělství,
věda, business) by každá potenciální osobnost měla být
vystavena řadě složitých situací, na jejichž řešení může vyrůst.
K tomu patří alespoň částečná jazyková vybavenost, která je
limitujícím faktorem pro přístup k informacím, možnost delší
dobu studovat anebo pracovat v cizině, být konfrontován
s jinými kulturami a případně civilizacemi. Nezbytným
předpokladem je samozřejmě vším pronikající přítomnost
etiky začínající desaterem, jež by si člověk měl přinést
z rodiny a konečně jednáním, které má jakýsi obecnější smysl
a filozofii.
ústavu. Je ženatý, má dvě děti.
Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně
zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se
aktivně angažovat v politice?
Samozřejmě že ano. Je neštěstí „třídit“ občany státu podle
toho, zda podnikají, pracují na poli, v dílně nebo ve škole.
Každý, kdo má legitimitu (tedy znalosti, schopnosti a má něco
tzv. za sebou) by se měl zapojovat do řešení dílčích nebo
i obecných otázek, pokud v sobě nalezne vnitřní dynamo,
které ho k takovému jednání podněcuje. Je zde jedno
nebezpečí, které vyplývá z konceptu podnikatele ve státu.
Stát se nedá řídit jako firma. Nemusí být nutně ziskový a nelze
6
B
prosazovat názor majitele (např. ministra v případě státu)
za každou cenu. Stát je velmi sofistikovaný a mnohovrstevný
organismus, který by měl zajišťovat jisté funkce, na nichž se
občané státu shodnou. A občany státu myslím především ty,
kteří prokazatelně k budování státu přispívají.
Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená
i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se
mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území,
členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky
života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české
společnosti v uplynulých dvaceti letech?
Úspěchů, vzhledem k našemu nástupnímu potenciálu, nevidím
mnoho. Jistě pozitivní jsou naše klopotná cesta k demokracii,
které se neustále učíme a první kroky na cestě k vyspělé
tržní ekonomice. To je jistě pozitivní. Stejně tak kladný přínos
vidím v tom, že lidé mají svobodný přístup k informacím
(tím nemyslím jen čtení a internet, ale i např. cestování),
mnohem horší jsme v tom, jak statisticky významný počet
z nás s těmito svobodami nakládá, respektive plýtvá. Někdy
se lehké bytí může stát skutečně nesnesitelné... Ale přesto
buďme rádi, že žijeme stále v zemi, která oplývá vodou
a půdou. Není to samozřejmost.
Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním
úspěchům české společnosti?
Naším obrovským hendikepem je absence konceptu
a skutečné touhy budovat občanskou společnost s jasnými
povinnostmi a svobodami občana. Z našeho slovníku vymizela
slovní spojení „budování společnosti, budování státu“ apod.
Sráží nás na kolena absence skutečných elit a legitimních
a obecně vnímaných autorit, existuje velice málo politiků, kteří
by dokázali občany nadchnout a inspirovat. Naše společnost
skutečně nevzkvétá. Konečně značně přetrvávajícím
problémem, který vidím, je ona příslovečná česká malost.
Chybí i větší sebevědomí. Ale stačí se vracet ze západní
Evropy autem přes hranice a megaprodejny prádla, sádrových
odlitků, herny a bordely vám sebevědomí spolehlivě naruší.
7
B
JIŘÍ BELDA ML.
Narodil se 6. června 1958 v Turnově.
Vystudoval VŠUP v Praze v ateliéru
Josefa Soukupa. V roce 1992 spolu
s otcem restituovali rodinný podnik
Belda a spol. Mezi nejvýznamnější
práce rodiny patří kopie českých
korunovačních klenotů. Je ženatý,
„Myslím, že jakákoli občanská aktivita je pro
politiky problém, protože kultivuje společnost
a to oni nepotřebují.“
Předně chci říci, že jsem vyrostl v rodině, kterou komunisti
připravili o svobodný život, majetek a firmu mého dědy z tátovy
strany. To samozřejmě moc pozitivní nebylo. Druhý děda byl
pekař a díky Jednotě pekl chleba ve své pekárně až do šedesátých
let, takže jsem na vlastní oči viděl tu neskutečnou dřinu. To
vše a vyprávění mé babičky mě asi nejvíce formovalo v mém
dospívání. A samozřejmě můj táta, jehož jsem od mala sledoval při
práci, což mě přirozeně přivedlo ke šperkařskému řemeslu. Celé
toto období, které nebylo vždy jednoduché, nakonec pozitivně
vyznělo. Další zásadní křižovatkou bylo studium na VŠUP a život
v Praze. Byla to doba, kdy jsem poznával nové přátele, nové
názory na umění i politiku, bylo to prostě báječné.
má dvě dcery.
Po roce 89 nám vrátili dílnu po dědovi a s otcem jsme se rozhodli
obnovit firmu, kterou založil můj děda v roce 1915 v New Yorku.
To byla asi největší změna v mém životě, do té doby jsem byl
svobodný umělec. Teď jsem musel řešit úvěry, účetnictví, výrobu
a odbyt. Všechno se řešilo za pochodu, neměli jsme žádné
zkušenosti, banky se chovaly jako lichváři a stát místo pomoci
trestal. To vidím zpětně jako největší překážku a křivdu. Stát
do dnešní doby podle mého názoru nevytvořil dobré podmínky
pro malé podnikání, i když musím říci, že se vše pomalu zlepšuje.
To je dost těžké, v době kdy u většiny lidí úspěch znamená peníze
a politika je propojená s byznysem. Ale osobnosti se doufám
vždy prosadí. Samozřejmě základ je možnost kvalitního vzdělání,
tím myslím nejen kvalitu škol, ale i podmínky, jež umožní vzdělání
i těm, kteří mají nadání, ale nemají prostředky na studium. O to
by se měl starat stát a instituce, které mají nadbytek, například
prostřednictvím různých nadací. Příkladem může být Hlávkova
nadace. Jinak často přemýšlím o současném systému podpor ze
strany EU a státu. Některé projekty jsou skvělé, ale některé mi
připadají jak z naší nedávné minulosti, že je to jen přerozdělování
peněz pro nějakou skupinu lidí a tím pádem zvyšování nákladů
8
B
pro ostatní díky stále vyšším daním. Myslím, že největší podpora
by byla, kdyby nebyla žádná. Ať se stát stará o potřebné
a o dodržování pravidel. O to ostatní se musíme postarat my.
Já si nemyslím, že je to nutné. Když je někdo opravdová
osobnost, může pro své okolí udělat víc tím, že je příkladem pro
ostatní, jak přistupuje k životu. Že má vize, zásady, vytváří skvělé
věci a tím doufám pomáhá kultivovat společnost. Tu, kterou léta
právě politici deklasují na voličský lístek jednou za čtyři roky.
Myslím, že jakákoli občanská aktivita je pro politiky problém,
protože kultivuje společnost a to oni nepotřebují.
Nemyslím si, že naše úspěchy jsou nějak zásadní ve smyslu
národním. Je nezpochybnitelné, že v různých oborech jsme
dosáhli za poslední léta výrazných úspěchů, ty jsou ale většinou
dílem výjimečných lidí a díky posledním svobodným létům
jsou konečně vidět i ve světě. Neexistence válek měla asi vliv
na ekonomiku poválečných let, ale jistě morálně národ neposílila.
Členství v EU je určitě skvělá věc, jen pro ten pocit při překročení
hranic bez závor, který stojí za to! Jen musíme dát pozor,
abychom nevytvořili novou RVHP. Více svobody v rozhodování
jednotlivců je podle mě důležitější než kolektivní úspěchy, což mi
zní trochu jako z komunistické minulosti. NATO je pakt o vzájemné
vojenské pomoci. Bylo by fajn, kdyby nebyl potřeba. Nechci se
dožít chvíle, kdy budeme potřebovat pomoc a ona nepřijde.
Nevím, snad závist, chamtivost, klientelismus, nekompetentnost
a mnoho dalších „skvělých“ vlastností lidí.
9
B
VLASTISLAV BŘÍZA ST.
Narodil se 3. října 1946.
„Cestu k úspěchu můžete urychlit, ale
nemůžete přeskakovat pozice v trajektorii
růstu.“
I když podnikám na bázi diverzifikace ve více oborech, tak
v tužkárenství určitě. Rozhodující křižovatka v roce 1999 –
nákup KOH-I-NOOR HARDTMUTH a následné splacení půjček
bankám. Nejtěžší na cestě k úspěchu bylo přesvědčit banky,
aby půjčily a následně syny, aby šli mou cestou (návrat
z Austrálie, dílčí vzdání se akademické půdy).
Vystudoval strojírenské inženýrství
se zaměřením na konstrukci
spalovacích motorů. V roce 1994
nastoupil do společnosti na výrobu
kancelářských potřeb Koh-i-noor
Výchovou – je to spojitý proces, cestu k úspěchu můžete
urychlit, ale nemůžete přeskakovat pozice v trajektorii růstu.
Hardtmuth, která po kuponové
privatizaci patřila fondu PPF. Vytáhl
továrnu ze ztráty a v roce 1996 ji
odkoupil. Dnes vlastní stejnojmenný
holding spolu se svými dvěma
Měli, aby tvořili zpětnou vazbu. Nesmí jí být ale moc.
syny, kromě tradiční výroby
kancelářských potřeb mají i tři další
divize – zdravotnictví (Gama Group),
strojírenství a energetiku (Kralupol).
I přes excesy – relativně zvládnutá privatizace, největší
přerozdělování od roku 1620.
Některé pozůstatky z „budování komunismu“, které budou,
bohužel, trvat ještě v několika generacích.
10
D
„Na to, abychom něco nového, funkčního
přinesli, si budeme muset ještě počkat.“
Ještě jsem se nad tímto nezamýšlel. Zatím se dívám dopředu.
MILAN DOSTALÍK
Narodil se 21. září 1972 v Přerově.
V Praze pracoval ve finančních
institucích, v roce 1998 se
vrátil na Moravu a nastoupil
do společnosti TON v Bystřici pod
Ony prostě vyrostou samy.
Pokud se na to cítí, tak proč ne. Každopádně narazí na systém,
který je časově neefektivní a vyčerpávající.
Hostýnem, která vyrábí ohýbaný
nábytek („thonetky“). Dnes je jejím
hlavním vlastníkem a generálním
ředitelem. Je ženatý, má dvě dcery.
života apod. Co si myslíte vy?
Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti
letech?Asi budu souhlasit s výše uvedeným. Jako společnost
zatím doháníme již existující postupy a struktury. Na to,
abychom něco nového, funkčního přinesli, si budeme muset
ještě počkat.
Malá vytrvalost a devastace myslí z dob reálného socialismu.
11
F
ZBYNĚK FROLÍK
Narodil se 26. prosince 1953
„Politik, který nezná nic jiného než politiku,
nemůže být dobrým politikem, protože žije
mimo realitu.“
Mám pocit, že touha uspět byla vždy přirozenou součástí
mé osobnosti. Nemyslím, že byl nějaký speciální okamžik
či rozhodnutí, které způsobilo, že jsem začal podnikat a byl
v tom úspěšný. Spíše šlo o přirozený vývoj. Samozřejmě
určité vnější vlivy, jako třeba pád totality, mi k tomu poskytly
potřebné podmínky.
v Praze. Vystudoval technickou
kybernetiku na ČVUT. Pracoval
jako technik výpočetního střediska,
poté jako vedoucí technik
v pražské nemocnici v Motole. Už
za komunismu podnikal – měl velké
zahradnictví. V roce 1990 založil –
Pokud jde o překážky, myslím, že ty jsou hlavně v člověku
samotném. Pokaždé, když se nepoučí z chyby, když si nevěří
nebo když poleví ve svém úsilí, si na cestě k dlouhodobému
úspěchu nevědomě hází klacky pod nohy. Vše ostatní, co
nelze přímo ovlivnit, nevnímám jako překážky, ale pravidla hry,
kterým je třeba se přizpůsobit.
a dodnes řídí – společnost na výrobu
nemocničních lůžek Linet, která
je dnes ve svém oboru největší
v Evropě. Polovinu akcií má německá
sesterská společnost, třetinu on
sám, zbytek společníci. V roce
2003 se stal Podnikatelem roku. Je
ženatý, má tři děti.
Osobně v české společnosti postrádám atmosféru, v níž
úspěch – a zejména v byznyse – není vnímán jako věc,
za kterou by se měl člověk pomalu stydět. Úspěšná osobnost
je především sebevědomá osobnost, ochotná přinést na cestě
za úspěchem nemalé oběti. Takovým hodnotám ale současná
nálada ve společnosti podle mých zkušeností nepřeje. Pokud
se toto podaří změnit, lidé budou mnohem ochotnější se
o svůj úspěch v dobrém slova smyslu porvat.
Obecně zastávám názor, že čím pestřejší je zkušenostní
základna politické reprezentace, tím lépe. Politik, který nezná
nic jiného než politiku, nemůže být dobrým politikem, protože
žije mimo realitu. Politice tak může jedině prospět, pokud
se na ní aktivně podílí podnikatelé, vědci, sportovci nebo
umělci. Mnohem důležitější je ale motivace, která za jejich
vstupem do politiky stojí. Pokud se jedná o závazek pokusit se
12
F
něco změnit či zlepšit, je vše v pořádku. A ano – to, nakolik
byl daný člověk ve svém oboru úspěšný, může o těchto
motivacích leccos prozradit.
Možná se vývoj posledních let neubíral vždy ideálním směrem,
ale troufám si tvrdit, že na hospodářské, společenské i kulturní
úrovni patříme mezi nejvyspělejší země bývalého východního
bloku. Po 40 letech hospodářského kómatu se nám v relativně
krátké době podařilo nastavit ucházející podnikatelské
podmínky, nastartovat průmysl, jsme v mnoha oborech úspěšní
na celosvětové úrovni. Máme vzdělané mladé lidi, a když přijde
na lámání chleba, umíme se k sobě pořád ještě slušně chovat.
Masaryk říkal, že nová demokracie potřebuje k plnému dozrání
50 let klidu. My jich od poslední zlomové události zatím neměli
ani polovinu. Ne vždy jsme si uměli s odpovědností za nově
nabytou svobodou poradit, ale celkově si podle mne vedeme
dobře. A to je přece pořádný úspěch.
Nejlépe to kdysi definoval Václav Havel, když mluvil
o takzvané „blbé náladě“. To je fenomén, který přetrvává
dodnes a brzdí celkový rozvoj společnosti více, než
jsme možná ochotni si připustit. Chybí mi atmosféra
z porevolučního období, kdy jsme zdaleka nebyli hmotně
zajištěni tak jako dnes, ale ve srovnání s dneškem jsme žili
mnohem akčnější život. Aby se něco podobného vrátilo, bude
třeba systematicky budovat podmínky pro vytvoření pozitivní
nálady ve společnosti a to vnímám jako jeden z hlavních úkolů
vlády. Věřím ale také, že podobný závazek by se měl stát
rovněž součástí etiky médií, protože se na současné situaci
do značné míry podepsala.
13
F
ONDŘEJ FRYC
„Spousta lidí bohužel stále nezná jiné
prostředí, než ČR nebo uzavřené areály hotelů.
Velmi tu chybí všeobecný nadhled.“
V roce 2009 společnost Mall.cz stála před krachem. Investoři
i banky ji po nepovedené implementaci informačního systému
SAP v podstatě odepsali a bylo na nás, zda použijeme všechny
své do té doby vydělané peníze na její záchranu. Rozhodli
jsme se do toho jít „all in“ a povedlo se.
Narodil se 1. října 1973 v Praze.
Vystudoval informatiku na VŠE, už
na studiích si přivydělával prodejem
rybích konzerv. Později se věnoval
výzkumu trhu. V roce 2000 se
dvěma společníky založil prodejce
Například formou stipendií na zahraničních univerzitách. Nejde
ani tak o tam získané vzdělání, jako o multikulturní nadhled
a umění protlouci se.
lednic bilezbozi.cz, ze kterého
se postupně stal Mall.cz, největší
internetový obchodník ve střední
Evropě. V roce 2012 odkoupila
většinu jihoafrická společnost
Naspers. Je ženatý a má tři děti.
Nemám s tím problém, naopak. Nicméně nechal bych to
na nich.
Zcela nezpochybnitelné zvýšení životní úrovně.
Spousta lidí bohužel stále nezná jiné prostředí, než ČR nebo
uzavřené areály hotelů. Velmi tu chybí všeobecný nadhled.
14
F
ANNA FUČÍKOVÁ
Narodila se 31. července 1982.
Vystudovala Matematicko-
„Je potřeba zbavit se starých chyb,
více si důvěřovat a najít respekt k poctivě
vykonané práci.“
Křižovatek bylo hned několik, první byl vznik naší republiky
(za minulého režimu by mi zřejmě nebylo umožněno studovat
a stát se tím, kým jsem). Další křižovatkou bylo překonání mé
poměrně silné dyslexie a dysgrafie, které jsem zvládla díky
čtení knih. V průběhu vysokoškolského studia i díky kolegům,
kteří mi propůjčovali své studijní poznámky, a profesorům,
kteří měli pochopení pro nestandardní studentku.
fyzikální fakultu UK. Věnuje se
výzkumu na pomezí fyziky, biologie
a medicíny – zkoumá nanočástice,
zejména křemíkové nanokrystaly.
Získala cenu pro studenty
doktorského studijního programu
Dát jim trochu volnosti a svobody, aby rozvíjeli svůj talent,
umožnit jim „být odlišní“ bez toho, aniž by byli jakkoli
stigmatizováni.
Doctorandus. Pracuje ve Fyzikálním
ústavu AV a jako odborná
asistentka MFF UK; momentálně je
na stáži v Královské akademii věd
ve Švédsku.
Kdyby se úspěšní a slušní lidé zapojili do politiky, vypadala
by naše republika mnohem lépe. Je otázkou, zdali úspěšný
občan, ať už je podnikatel, či ne, si může zachovat čistý štít
i v naší aktuální politické situaci. My jako občané můžeme
pouze doufat, že ano.
Hlavním úspěchem je to, že jsme stále tu, že existuje česká
společnost a že lidé stále pociťují sounáležitost s Českou
republikou. Prošli jsme si v minulosti mnohými útlaky různých
mocností, které nás chtěly zlikvidovat či ovládat. A ačkoli
by se mohlo dle denních či večerních zpráv zdát, že vlastně
15
F
není o co stát, být občanem České republiky, tak když jde
do tuhého, jsme si vždy schopni pomáhat (a to nejen při
povodních) a udržet naši malou Českou republiku nad vodou.
Z naší historické minulosti si neseme různé křivdy, od kterých
se nedokážeme odpoutat. Stále máme v sobě ten pocit, že
když je někdo úspěšný, vybočuje, odlišuje se, a dost často
je snaha ho zatlačit zpět do řady. Mnoho lidí si o úspěšném
podnikateli řekne: on si to nakradl, a nezkoumá, že ten člověk
pracoval šestnáct hodin denně, sedm dní v týdnu, aby byl, kde
je. Je potřeba zbavit se starých chyb, více si důvěřovat a najít
respekt k poctivě vykonané práci.
16
H
VÁCLAV HOŘEJŠÍ
Narodil se 14. října 1949
v Mlýnském Struhadle u Klatov.
Působí jako profesor imunologie
na přírodovědecké fakultě Univerzity
Karlovy, kde vystudoval biochemii.
V letech 1985–1986 pobýval
na stáži na Harvardově univerzitě.
„‚Úspěch‘ se u nás ztotožňuje především
s úspěchem finančním, respektive s dosažením
mediální proslulosti. O lidech, kteří tohoto
nedosáhnou, se jaksi předpokládá, že jsou
‚neúspěšní‘.“
Profesně asi nejdůležitější moment pro mě nastal, když jsem
v roce 1977 na katedře biochemie Přírodovědecké fakulty
UK dokončil vědeckou aspiranturu (obdoba dnešního PhD
doktorského studia). Během aspirantury jsem měl velké štěstí
na zajímavé a plodné téma; obhajoval jsem s 16 publikacemi
v kvalitních mezinárodních vědeckých časopisech. Chtěl jsem
proto pokračovat v dobře rozjetém výzkumu a akademické kariéře
na fakultě. Podmínkou ovšem bylo, abych vstoupil do KSČ.
To jsem odmítl a našel si místo na Ústavu molekulární genetiky
ČSAV, kde byl ředitelem akademik J. Říman. Ačkoli jsem tenkrát
hrozně litoval, že jsem nemohl zůstat na fakultě, ukázalo se,
že to byla životní výhra – podmínky pro práci byly na Akademii
mnohem lepší než na fakultě a do strany mě tam nikdo nenutil.
V současné době je ředitelem
Ústavu molekulární genetiky
Akademie věd ČR. Spolu s Janem
Kleinem napsal učebnici Imunology
vydanou prestižním oxfordským
nakladatelstvím Blackwell Science
a spolu s Jiřinou Bartůňkovou
Moje odpověď je zcela banální – je potřeba jim vytvořit co
nejlepší pracovní podmínky a dát jim již v mladém věku šanci
na samostatné uplatnění. Více než polovina z nich šanci asi
z různých důvodů nevyužije, ale stačí, když se prosadí ti zbývající.
českou učebnici základy imunologie.
Je ženatý a má dvě dospělé dcery.
V první řadě je potřeba, aby se osobnosti věnovaly své odborné
práci. Politiku považuji za speciální „odbornost“ – ti, kteří se jí
věnují, by měli začít prací na komunální úrovni a propracovávat
se postupně, na základě schopností, nahoru. Nemyslím, že když
je někdo vynikající vědec, umělec či podnikatel, měl by se stát
politikem. Takoví lidé by ale měli hlasitě a otevřeně prezentovat
své společensko-politické názory (psát do novin, blogů, atd.).
V zásadních věcech by zvláště silně měl být slyšet hlas
elitních profesních organizací (Učená společnost, Lékařská
akademie, apod.), ale to je asi nereálné – z vlastní zkušenosti
vím, že se ty osobnosti sdružené v takových spolcích skoro
na ničem neshodnou…
17
H
Ano – dosáhli jsme řady úspěchů. Provedli jsme pozoruhodně
úspěšnou ekonomickou transformaci, při které ztráty
(zajisté zcela nevyhnutelné) obnášely pouze necelý jediný
bilion korun. Vybudovali nejhustší síť kasin a herních
automatů na světě, v televizi můžeme každodenně sledovat
myšlenkově bohaté, hodnotné a přitom zábavné seriály, došlo
k bezpříkladnému rozvoji astrologie, homeopatie a desítek
ostatních alternativních nauk. Byl zlikvidován přebujelý
strojírenský, těžební, hutní, elektrotechnický, chemický,
farmaceutický, cukrovarnický, sklářský, sirkařský, textilní,
obuvnický a další průmysl, jakož i odpovídající aplikovaný
výzkum v těchto oborech. Uvolnily se tak lidské zdroje pro
perspektivnější povolání, jako jsou konzultanti, burzovní
makléři, reklamní kreativci či pornoherci, Kriminalita je sice
mnohem vyšší než před 30 lety, ale mnohem nižší než třeba
v Johannesburgu.
Ale teď vážně – z výsledků posledních 20 let jsem zklamán,
za úspěch je celkově (až na několik výjimek) nepovažuji.
Členství v EU, dobré zásobování obchodů, dostatek bytů,
atd. považuji v evropském kontextu za samozřejmost,
žádný zvláštní úspěch. Jsem přesvědčen, že tento národ má
na mnohem víc, než čeho bylo dosaženo. Zodpovědnost
za nevyužití tohoto potenciálu výstižně popisuje úsloví
„ryba smrdí od hlavy“.
Změnu v roce 1989 jsem přijal s nadšením, které mi vydrželo
několik let. To však postupně vyprchávalo a v posledních
letech (od nástupu pravicových vlád v roce 2006) jsem stále
více propadal chmurám až beznaději. Politici jako Klaus,
Topolánek, Nečas a desítky či stovky dalších, byli a jsou prostě
katastrofální, především z morálního hlediska; řada z nich byla
18
H
zřejmě zapletena i do organizovaného zločinu (viz Klausova
amnestie). Je přece úplně hrozné, že dnešní politici mají
u veřejnosti kredit snad ještě horší než ti předlistopadoví.
Se slabou nadějí doufám ve změnu prostřednictvím některých
lidí v justici a snad i po nadcházejících volbách.
Je ovšem možno hledět na věci i optimisticky, zvláště pokud
se podíváme na země, kde je to mnohem horší (Libye, Sýrie,
Egypt, Zimbabwe, Haiti…).
Zásadní, doslova fatální překážkou je podle mě katastrofální
úroveň naší politické scény. Nevidím nikoho, kdo by byl
schopen formulovat nějakou pro většinu občanů atraktivní
„vizi“ směřování tohoto státu. Někdy se mi zdá, že se z toho
nynějšího stavu všeobecné apatie a znechucení už nikdy
nevyhrabeme. Jsem také přesvědčen, že žádná společnost
dlouhodobě neobstojí bez silného vlivu nějakého „dobrého“
náboženství (u nás křesťanství); pokud tento vliv vymizí,
zaujme jeho místo nějaké „pseudonáboženství“ (kult peněz,
popových hvězd, pověry a šarlatánství). Ani v tomto směru
nebudí situace v české společnosti mnoho optimismu.
„Úspěch“ se u nás ztotožňuje především s úspěchem
finančním, respektive s dosažením mediální proslulosti.
O lidech, kteří tohoto nedosáhnou, se jaksi předpokládá,
že jsou „neúspěšní“.
Já si ale myslím, že zásadním úspěchem v životě je dobře dělat
svoji práci, být slušným a zodpovědným občanem, umět se
dobře postarat o svoji rodinu, dobře vychovat své děti, dobře
vycházet se sousedy, atd. Mnozí z těch, kdo jsou „úspěšní“
tím, že zbohatli (často pochybným způsobem) nebo se
nějak mediálně proslavili, tohle nesplňují. Zdá se mi, že naše
společnost má pro „úspěch“ trochu pokřivená měřítka...
19
H
CYRIL HÖSCHL
Narodil se 12. listopadu 1949
v Praze. Absolvoval Fakultu
všeobecného lékařství UK. Po roce
1989 byl zvolen celkem třikrát
děkanem 3. lékařské fakulty
Univerzity Karlovy. Od roku 1990
je ředitelem Psychiatrického centra
Praha a přednostou Psychiatrické
kliniky 3. LF UK v Praze. Působil
„Za hlavní úspěch v uplynulých dvaceti letech
lze považovat prodloužení střední délky života,
zlepšení životního prostředí, svobodu slova,
víry, pohybu, cestování a podnikání, zlepšení
životní úrovně obyvatelstva, zlepšení úrovně
architektury a vzezření mnoha měst a obcí.“
Za důležité milníky v mém nakonec docela úspěšném
směřování považuji setkání s mnoha vynikajícími učiteli
a nakonec náhodu, která mne přivedla k psychiatrii. Tam mne
ovlivnil především můj první šéf, profesor Lubomír Hanzlíček,
a někteří kolegové, v úsvitu mé kariéry Jan Libiger, Alojz
Rakús a Jiří Kožený, každý z jiného důvodu. Velký význam pro
mne také mělo pozvání Pavla Grofa do Kanady, jež mi otevřelo
svět. Zásadní pro uskromnění mé vědecké namyšlenosti
a myšlenkově neobyčejně inspirativní byly semináře
na MatFyz u akademika Katětova a setkávání s Ivanem
Havlem, Jiřím Fialou a Zdeňkem Neubauerem, a to i u Havlů
na Rašínově nábřeží. Troufám si říci, že obohatili mé pobývání
v českém duchovním prostoru o další dimenzi a nikdy jim to
nezapomenu.
také jako zakládající člen (2001)
a viceprezident (2005–2013)
Vídeňské školy klinického výzkumu.
Je ženatý, má dvě dcery a dva syny.
Tím, že se všemi dostupnými prostředky podporují talenty,
kritické myšlení, tvořivost a samostatnost.
Takto otázka nezní. Úspěch ve vědě, umění, podnikání či
sportu člověka nekvalifikuje automaticky pro angažmá
v politice (a obráceně). Myslet si to je veliký omyl. Do politiky
by se měli zapojovat zejména ti, kterým jde především o věci
veřejného zájmu, jsou přirozenými vůdci, umějí nadchnout,
jsou obětaví, mají smysl pro spravedlnost, umějí hledat
kompromisy, ale zároveň jsou zásadoví. Musí mít sociální
inteligenci a cit. To je však ideál, od něhož zůstane realita
vždy vzdálena, tak jako ve všem.
20
H
Za hlavní úspěch v uplynulých dvaceti letech lze považovat
prodloužení střední délky života, zlepšení životního prostředí,
svobodu slova, víry, pohybu, cestování a podnikání, zlepšení
životní úrovně obyvatelstva, zlepšení úrovně architektury
a vzezření mnoha měst a obcí. Jsou zde také negativa, ale ta
nejsou předmětem dotazu.
Byrokracie, závist, žabomyší strkanice, tolerance
k podvodníkům a zlodějům, opilství a lenost. A zase byrokracie
a právní absurdistán. Vláda úředníků.
21
J
KAREL JANEČEK
„K obnově společnosti je klíčová
a pravděpodobně nezbytná změna
volebního systému.“
Nejdůležitější životní křižovatka byla „dlouhodobá“, dá se říci
osmiletá, kdy jsem nebyl stále pevně rozhodnut, zda budu
v akademii nebo v byznyse. Rozhodl úspěch RSJ v tom, že jsem
se byznysu rozhodl věnovat plně. Nejsem si vědom žádných
zásadních překážek, které by bránily úspěchu.
Narodil se 26. července 1973 v Plzni.
Vystudoval MFF v Praze, v USA
pak Bradley University a Carnegie
Mellon University. V Americe se
mimo jiné věnoval karetní hře
blackjack. Po návratu do Prahy
V první řadě je dnes potřeba podporovat přemýšlení a diskuze
o hodnotách. Klíčové je také vychovávat k a podporovat
racionální myšlení.
založil v roce 1995 firmu RSJ, jež
díky počítačovým programům
úspěšně automaticky obchoduje
na světových burzách. Založil též
dva nadační fondy – na podporu
vědy a na boj s korupcí.
Pokud budou v této činnosti cítit osobní naplnění, tak určitě ano.
V dnešní kritické době může být správné se zapojit do politiky
z důvodu potřebnosti. Uvědomění si osobní zodpovědnosti
a alespoň částečná angažovanost ve veřejných záležitostech by
mělo být vnitřním nutkáním každé úspěšné osobnosti.
Například zvýšení délky života je zákonitým důsledkem existence
lepších technologií a zdravotní péče. V tomto kontextu bych
naši situaci popsal jako spíše neúspěšnou. Uvědomění veřejnosti
o prevenci zdraví, například zdravé výživě, je nedostatečné
a kvalita běžně dostupných potravin často špatná. Českou
společnost považuji za posledních dvacet let za velmi
neúspěšnou, a to jak v měřítku osobního odhadu, tak v relativním
měřítku srovnání s okolními státy, např. s Polskem.
22
J
Hlavní příčinu celkového neúspěchu vidím v devastaci
morálních hodnot od poloviny devadesátých let dále.
Z technického hlediska lze jako jednu z hlavních příčin
označit nekvalitní volební systém do Poslanecké sněmovny,
kdy kvalitní a morální osobnosti mají ztíženou pozici
v soutěži s méně kvalitními. K obnově společnosti je klíčová
a pravděpodobně nezbytná změna volebního systému.
23
J
KATEŘINA JANKŮ
Narodila se 10. ledna 1969.
„Jsem velmi znepokojená či až znechucená,
kolik korupce, tunelování a okrádání státu
je u nás možné.“
Pro mě byl důležitou životní křižovatkou moment, kdy jsme
se rozhodli, že překladatelskou agenturu působící lokálně
v Čechách, kterou společnost Moravia v počátku 90. let
byla, přetvoříme na mezinárodní lokalizační firmu s globální
působností. Znamenalo to sledovat tři důležité cíle, které
k tomu vedly.
Vystudovala maďarštinu a angličtinu
na brněnské Masarykově univerzitě.
V roce 1992 ji rodiče zaměstnali
ve firmě jako překladatelku;
během několika let ji začala řídit
a zaměřila ji na překlady softwarů.
Dnes Moravia IT patří mezi dvacet
největších světových firem v této
branži. V roce 2000 se stala jako
dosud jediná žena Podnikatelkou
Společnost Moravia byla jakožto překladatelská firma velmi
silná v jazykových dovednostech, nicméně pro lokalizaci
softwaru (překlad, adaptace na místní standardy, funkční
testování a upravení SW do konečné podoby pro koncového
uživatele v jiném jazyce) si musel náš tým vybudovat i znalosti
a expertizu v oblasti IT, testování, softwarového engineeringu,
vývoje softwaru, atd. Znamenalo to hledat nové talentované
kolegy, kteří by náš tým rozšířili. Znamenalo to ale také, že se
členové tehdejšího týmu museli naučit mnoho nových věcí.
roku. Je vdaná.
Jako druhý problém jsme museli řešit velmi rychlý růst, kdy tým
čítající pět osob se během relativně krátké doby rozrostl na tým
o několika stech členech a my museli z „domácí rodinné“ firmy
vytvořit profesionálně vedenou velkou společnost.
Třetím velkým úkolem bylo udělat zásadní krok a začít otevírat
pobočky v zahraničí. To znamenalo nejen získat znalosti, co
se týká například legislativy a pracovněprávních záležitostí,
ale znamenalo to také pochopit odlišnosti jiných kultur, jejich
pracovní zvyky a způsob jednání. Znamenalo to také naučit se, jak
má fungovat společnost, která pracuje 24 hodin denně, protože
naše kanceláře se nacházejí v Evropě, obou Amerikách i v Asii.
Myslím, že rozhodující vliv pro mě i pro mé kolegy mělo,
že jsme při lokalizaci softwarů nejvýznačnějších světových
společností mohli spojit naši vášeň pro jazyky a technologie
s možností pracovat s nejnovějšími softwary ve velmi
dynamicky se vyvíjejícím oboru.
24
J
Společnost by měla vytvářet prostředí, ve kterém se osobnosti
mohou rozvíjet. Je to dostupnost kvalitního vzdělání, možnost
studovat v zahraničí, naučit se cizí jazyky, mít přístup
k informacím z celého světa, být exponován na jiné kultury.
Dále je to i „pozitivní“ medializace úspěšných osobností.
Zejména o podnikatelské sféře jsou v médiích bohužel
dostupné spíše negativní zprávy.
Myslím, že je nutné, aby se do politiky zapojovali slušní
lidé z nejrůznějších oborů. Jsem velmi znepokojená či až
znechucená, kolik korupce, tunelování a okrádání státu
je u nás možné. Úspěšní podnikatelé by se v politice také
měli angažovat, ovšem za předpokladu, že své podnikání
a působení v politice od sebe zcela izolují.
Myslím, že velký úspěch je vytvoření demokratické
společnosti, která dává lidem svobodu myslet, konat a jednat
volně. Bohužel, je to společnost mladá a křehká, což se
projevuje korupcí a až kriminálními činy v mnoha jejich
sférách.
Korupce, neprofesionalita, krátkozrakost politiků, které zajímá
nejbližších pár let jejich volebního období a z toho vyplývající
absence dlouhodobé vize, plánování a rozvoje společnosti.
25
J
EVA JIŘIČNÁ
Narodila se 3. března 1939.
Vystudovala architekturu na ČVUT
v Praze, poté studovala na AVU
v ateliéru Jaroslava Fragnera.
V létě 1968 pobývala na stáži
v Londýně; během sovětské invaze
do Československa zůstala v Británii.
Spolupracovala s architektem
Richardem Rogersem. Mezi její
známé práce patří například
„Pokud to mohu posoudit, kolektivnímu
úspěchu brání negativismus, sobectví
a politika.“
Na rozdíl od toho, kdo otázky položil, se nepovažuji za velmi
úspěšnou osobu – celý život jsem pracovala, protože mně
práce dělala radost a měla jsem pocit, že čím víc pracuji,
tím je lepší výsledek. Architektova práce je pro druhé
a tudíž člověk cítí zodpovědnost za výsledek, když „utrácí“
jejich peníze. Nikdy jsem nepracovala pro úspěch, ale pro
dobrý výsledek. Jestliže to klient nebo veřejnost ocenili,
bylo bonusem. Asi mým důležitým mezníkem byl fakt, že
jsem zůstala v Anglii a že jsem měla příležitost pracovat
na zajímavých projektech – bylo to, jak by řekla maminka,
víc štěstí než rozumu... Pokud se týká překážek, těch je
vždycky v architektově životě mnoho. Snažím se problémy
řešit a neutíkat před nimi. Někdy to je těžší než jindy. Chce
to ohromnou trpělivost, schopnost neurážet se a pokračovat
s úsměvem.
oranžérie Královské zahrady
na Pražském hradě. Má vlastní
architektonické studio v Praze
a v Londýně, od roku 1996 je
profesorkou a vedoucí ateliéru
architektury na VŠUP. Je rozvedená
a bezdětná.
Nezajímá mě problém vychovávat osobnosti, ale lidi, kteří
milují svou práci, dělají ji dobře nebo jak nejlépe umí, mají ze
života radost a dělají radost druhým. Úspěch někdy přijde,
někdy ne, ale kvalita člověka, o co mně jde, není v úspěchu,
i když je krásné, když se úspěch dostaví.
Nemohu na tuto otázku odpovědět, protože politika mi není
dostatečně blízká... Ráda bych politikům věřila, což je teď
velmi těžké. Na druhé straně není žádná záruka, že by můj
vynikající zubař nebo úspěšný kolega architekt představovali
dobré politiky... Někdy si podnikatelé myslí, že mohou vše.
Nejsem o tom tak přesvědčená. Jak říkám, v politice se
nevyznám natolik, abych mohla dát zodpovědnou odpověď.
Bylo by krásné pomyslet, že ti, kdo jdou do politiky, to dělají
26
J
proto, aby pomohli ostatním, a ne proto, aby se obohatili
nebo proslavili, s vědomím, že udělají-li chybu, musejí čestně
odstoupit. To je asi jenom v knížkách.
Za kolektivní úspěch považuji vše, čeho úsilí jednotlivých
členů, ve spolupráci s ostatními, dosáhlo na úrovni zlepšení
života společnosti. Úspěchy v medicíně, které prodlužují
život a redukují utrpení, eliminace hladu ve světě, úspěchy
v boji za zvýšení životní úrovně a eliminaci chudoby, zlepšení
životního prostředí atd.
Pokud to mohu posoudit, kolektivnímu úspěchu brání
negativismus, sobectví a politika.
27
K
JAN KALÁB
Narodil se 20. června 1978 v Praze.
„Největší překážkou k úspěchu je vlastní lenost
a strach z nejistoty.“
Myslím, že můj život není zatím tak dlouhý a já nejsem ani tak
úspěšný, abych mohl opravdu sofistikovaně odpovědět na vaši
první otázku. Jak to ale zatím pozoruji, největší překážky má
člověk převážně uvnitř své hlavy. A tak bych asi odpověděl,
že největší překážkou k úspěchu je vlastní lenost a strach
z nejistoty.
Vystudoval AVU v Praze, věnuje se
graffiti, je znám pod přezdívkami
Point nebo Cakes.
Jelikož je těžké odhadnout, z koho se v budoucnu stane
úspěšná osobnost, asi by se měly vychovávat všechny
osobnosti, co nejlépe to půjde. Nadstandardní podporu by
měli mít možnost získat ti, kteří mají konkrétní a z objektivního
hlediska dobrý záměr. Nejlepší výchova je dobrý příklad. Proto
by měly jít současné elity příkladem, dobrým příkladem.
Úspěšní podnikatelé se v politice aktivně angažují, protože je
to v jejich zájmu. Politika je o rozdělování peněz a podnikání
je o množení kapitálu, a tak jdou tyto dvě profese ruku v ruce.
Profese, v nichž nejde primárně o peníze a moc, tam se už
logicky tolik úspěšné osobnosti nezapojují. Je ale důležité,
aby právě tyto osobnosti uměly vyjádřit nahlas svůj politický
postoj. Nemyslím si, že je nutné, aby do politiky aktivně
vstupovaly. Vlastně by právě vůbec neměly! Žádné osobnosti
by pak nezbyly.
28
K
Myslím, že největší úspěchem je, že dnešní generace dětí už
není zatížená hendikepem ekonomicky i kulturně zaostalé
postkomunistické země.
Chamtivost úspěšných a lhostejnost neúspěšných.
29
K
PAVEL KAVÁNEK
Narodil se 8. prosince 1948.
Vystudoval VŠE v Praze. Od roku
„Nedejme se znechutit mediálně vyplavovanou
špínou ze stoky a kanálů společnosti – takoví
opravdu nejsme.“
Když jsem na důležité křižovatce stál, většinou jsem si to ani
neuvědomoval. Význam křižovatek pak vyvstal až díky odstupu,
který mi dává zpětný pohled. Myslím si, že doba, kdy šlo mít
(téměř) všechny informace pro rozhodnutí, je nenávratně
pryč. Ale i bez turistických značek a cestovních směrovek
potřebujeme poznat, že se nám nabízí nějaká příležitost,
a odvážně se rozhodnout, zda či jak ji chceme využít.
1972 dodnes pracuje v ČSOB,
od roku 1993 je jejím ředitelem.
Kromě toho působí v dozorčích
radách ČSOB Asset Management
a ČSOB Investiční společnosti.
Je také členem prezidia České
bankovní asociace a předsedou
Svět se mění, a narůstá rychlost i rozměr změn a do Říma
vede skutečně mnoho cest. Důležité na těchto cestách je
mít dobrý kompas! Kompasem na těchto křižovatkách mi je
víra, že je dobré i výhodné pracovat s nadšením, lidem dávat
důvěru a inspiraci, vyhledávat krásu a radost a užívat života.
Říkám tomu sobecká nesobeckost a vím, že se velmi vyplácí.
dozorčí rady Nadace Dagmar
a Václava Havlových VIZE 97.
Je ženatý a má dvě dcery.
Pavel Kavánek je členem správní
rady Aspen Institute Prague.
30
Když se řekne úspěšná osobnost, nepředstavím si špičkového
manažera ani mediální hvězdy a nedej bože politiky, ale
všechny lidičky, kteří dávají skvělý příklad ve svém díle.
Mám pocit, že jsme zaměřeni technokraticky, krátkodobě,
sobecky, že rodinné a komunitní hodnoty se vyprazdňují. Naše
děti uspějí, pokud nebudou chodícími encyklopediemi, ale
empatickými osobnostmi s vyhraněným charakterem a citem
pro etické jednání. A pokud si uvědomí, že jejich vzdělání
a rozvoj bude během na celý život. Cestu vidím přes výchovu
a vzdělávání: od podpory rodičů, přes hledání rovnováhy mezi
formálněji pojatým vzděláváním a přípravou dětí na situace,
kterým je bude vystavovat dnešní svět až po zvyšování
významu morálky a etiky během celého života.
K
Jsem přesvědčen, že ano, pokud politiku pojímám jako správu
věcí veřejných na všech úrovních a každý den v roce. Zapojit
by se mělo co nejvíc lidí, nejen těch viditelných. Samozřejmě
že nejsme manipulovatelné ovce, které po večerech brblají
v hospodě. Chci vidět co nejvíc sebevědomých lidí, kteří berou
osud aktivně do svých rukou a perou se za zlepšování stavu
svého okolí.
Úspěchů a pokroku jsme dosáhli v tak hojné míře, že se mi
nedaří vypíchnout jeden nebo několik nejvýznamnějších.
Také mám pocit, že ukazatele jako HDP nebo vzdělanostní
indexy nedokážou zachytit úspěchy skutečných lidí. Mám
radost a cítím velkou inspiraci, když vidím jakýkoli úspěch
kolem sebe. Poskytuji finanční služby, tak příklad z oboru:
v našem úvěrovém portfoliu dramaticky převažují dělní, slušní,
angažovaní, odpovědní lidé, třeba vlastníci rodinných domů
či bytů, živnostníci, podnikatelé s úžasným vztahem ke svým
zaměstnancům, kterým dávají práci. Nedejme se znechutit
mediálně vyplavovanou špínou ze stoky a kanálů společnosti –
takoví opravdu nejsme.
Brblalství, nevychovanost a nevzdělanost.
31
K
KRIŠTOF KINTERA
Narodil se 20. září 1973 v Praze.
V letech 1992–1999 studoval
v ateliéru Milana Knížáka na AVU
v Praze, dále pak v letech
2003–2004 na Rijksakademie van
„Přes všeobecně skeptickou náladu mě
poměrně často zaplavuje pocit radosti
z toho, že žijeme v zemi s poměrně vysokým
koeficientem svobody, žijeme v míru a de
facto jsme se nikdy neměli lépe.“
V mém případě se „lámal chleba“ v pubertě. Mám pocit,
že toto životní období jakési nahoty, zranitelnosti, ale
zároveň zvýšeného prahu citlivosti je zlomové. V tuto dobu
se v člověku utvářejí životní postoje, vymezuje se, určuje
si, kde chce či nechce být, kudy a proč jít. V době mého
dospívání probíhala k mému štěstí sametová revoluce,
což mimo jiné znamenalo, že jsme začali žít v zemi, kde
bylo snazší určovat kontury vlastní budoucnosti. Nesmíme
zapomínat na to, že v minulém režimu to nebylo až takovou
samozřejmostí.
beeldende kunsten v Amsterodamu.
Je členem a vůdčí osobností
divadelní „skupiny“ Jednotka. Je
ženatý, má dvě dcery.
Upřímně řečeno, nevím. Přílišná podpora může být někdy
i demotivující. Vše záleží na konkrétních lidech, jejich
naturelech. Vše je o našich energiích a o tom, jak s nimi
zacházíme, kde ji bereme, kam, kolik a čemu jí dáváme.
Vše je jen na nás samotných a to je krásné a vcelku
spravedlivé.
Mám pocit, že ano, jinak se z naší současné zoufalé situace jen
těžko dostaneme. Dá se jistě považovat za systémovou chybu,
když nám vládnou lidé zkorumpovaní, prospěchářští, neurvalí
až hloupí.
32
K
Přes všeobecně skeptickou náladu mě poměrně často
zaplavuje pocit radosti z toho, že žijeme v zemi s poměrně
vysokým koeficientem svobody, žijeme v míru a de facto
jsme se nikdy neměli lépe. Přesto si neustále a vehementně
na něco stěžujeme.
Sebelítost. Hloupost. Osočování ostatních (menšin, bohatých
atd.) z vlastních neúspěchů.
33
K
„Problémem naší společnosti je krátká paměť
a to nás může vrátit zpět.“
Jestli bych měla najít nějaký důležitý milník v mém životě, tak
to asi bylo založení firmy. Zbytek je nepřetržité úsilí dlážděné
drobnými úspěchy i neúspěchy.
ILONA KLÍMOVÁ
Narodila se 11. dubna 1972.
Vystudovala VŠCHT v Praze
a postgraduálně ekonomii
Vedle vzdělání bychom měli naše budoucí osobnosti naučit
slušnému chování a pokoře. To by snad pro začátek stačilo.
na Lyonské univerzitě; během
mateřské měla malou reklamní
agenturu. V roce 2002 založila
s manželem společnost Aspius,
která prodává ve velkém
mražené maso. V roce 2008 ji
přestěhovala do nového objektu
v Řitce u Prahy, kde vybudovala
moderní zpracovatelský závod.
Podnikatelé vnášejí do politiky jiný pohled, ten více praktický,
mají ekonomické myšlení. Princip rodiny, firmy, státu je
stejný. Příjmy se musejí rovnat výdajům nebo být vyšší, každý
člen něčím musí přispívat k chodu celku a pak tam musí být
někdo, kdo to dobře řídí. A když jsou úspěšní v řízení firem,
proč ne? Zbývá otázka, kde na to vše vzít čas.
No tak úspěchem je už to, kam jsme se dostali a udržení
vzestupného trendu v kvalitě života.
Problémem naší společnosti je krátká paměť a to nás může
vrátit zpět. Pro další volby bych doporučila volební místnost
například v památníku pracovního tábora uranových dolů
Vojna u Příbrami.
34
K
„Budoucí osobnosti mohou inspirovat
a vychovávat pouze osobnosti současné
(případně jejich týmy a instituce).“
Životní křižovatky: zásadní společenské změny po listopadu
1989, narození dcery v roce 1990 a setkání s profesorem
Ellederem v roce 1994. Překážky jsem si většinou kladl sám.
STANISLAV KMOCH
Narodil se 25. září 1963. Vystudoval
VŠCHT v Praze, postgraduálně
1. LF UK. Pracuje jako odborný
asistent v Ústavu dědičných
Budoucí osobnosti mohou inspirovat a vychovávat pouze
osobnosti současné (případně jejich týmy a instituce).
Podporu bych proto směřoval hlavně k nim.
metabolických poruch 1. LF UK
a ve VFN v Praze. Je vedoucím
výzkumného programu Vývoj
léčebných a diagnostických
postupů v Biocevu, společném
biotechnologickém
a biomedicínském centru Akademie
věd a Univerzity Karlovy ve Vestci.
Pokud to některé osobnosti chtějí, tak to jistě mohou zkoušet.
Z řady příkladů však vidíme, že skutečný úspěch v politice
(tj. prosazení rozumných a obecně prospěšných věcí, ne pouhé
zvolení či jmenování do nějaké funkce) vyžaduje zcela jiné
vlastnosti a schopnosti než ty, které vedou k úspěchu v podnikání
či odbornosti. Jiná věc je zapojení odborníků do diskuzí a přípravy
politických rozhodování. Zde by mělo být jejich zkušeností,
schopností a znalostí využíváno v maximálně možné míře.
Při vědomí řady problémů je to vybudování a zachovávání
vysoké míry občanských svobod, bezpečnosti a tolerance.
Systematické snižování významu české státnosti. Nedostatek
respektovaných politiků, osobností a odborníků. Hodně
mluvení a málo dělání.
35
K
EDUARD KUČERA
Narodil se 11. ledna 1953.
Vystudoval fyzikální elektroniku
na Matematicko-fyzikální fakultě UK.
Poté pracoval ve Výzkumném ústavu
matematických strojů na vývoji
tiskáren. Se svým společníkem
Pavlem Baudišem začal podnikat
v programování už krátce před
revolucí v roce 1988 v rámci
Zenitcentra (vědeckotechnického
střediska pod hlavičkou SSM).
Založili výrobní družstvo, v roce
1991 pak softwarovou společnost,
jejímž nejznámějším výrobkem je
antivirový program Avast. Po něm se
„Člověk nezatížený křivdou z minulosti si musí
uvědomovat, že se u nás za posledních dvacet
let změnilo úplně všechno a co je hlavní, drtivá
většina věcí se změnila k lepšímu.“
Pokaždé, když dávám podobný rozhovor, snažím se tomu dát
konkrétní nosnou myšlenku, tentokrát jsem se rozhodl, že
to pojmu v duchu „přispění komunistů k vývoji podnikatele
Eduarda Kučery“, protože pokaždé, když mi komunisté něco
zakázali, ukázalo se později, že tomu tak bylo vlastně dobře.
Vystudoval jsem fyziku, to mi komunisté sice nezakázali,
ale později mi zabránili, abych se fyzice pracovně dále
věnoval a stal se vědcem. Dnes jsem za to vděčný, neboť
bych se jinak nepochybně stal neúspěšným a nespokojeným
fyzikem. Takto jsem byl nucen jít do Výzkumného ústavu
automatických strojů, kde mi však následně zakázali jet
na již domluvenou stáž ve firmě INTEL. Zabránili mi tedy
i v budoucím zaměstnání u společnosti INTEL, kde bych se stal
zaměstnancem, možná úspěšnějším a bohatším, než jsem teď,
ale kdo ví… Změna nastala po pádu režimu, kdy jsem mohl
konečně začít dělat to, co mám rád. Pamatuji si, že
17. listopadu jsem byl v práci, neúčastnil jsem se demonstrace
(a nepociťuji, že bych na tom měl jakoukoli zásluhu). Odpověď
na první otázku je pro mě tedy úzce spjata s komunismem,
neboť ten určoval většinu okolností v mém životě.
dnes celá společnost jmenuje a patří
ve své branži k největším na světě.
V roce 2010 prodali čtvrtinový
podíl americkému fondu Summit
Partners. V roce 2009 obdržel cenu
Podnikatel roku.
36
Obecně vnímám slovo „podpora“ spíše negativně. Pokud
nejde o podporu znevýhodněných skupin obyvatel, považuji
podporu v nejrůznějších formách a podobách za ekonomicky
neefektivní, protože, jak vidíme například na evropských
fondech, jsou takové podpory často zneužívány a nesměřují
tam, kde je jich skutečně třeba. Naopak myslím, že budoucí
české úspěšné osobnosti se musejí prosadit samy, vlastním
úsilím a snahou, pouze s přispěním rodičovské výchovy.
K
Můj názor je, že každý by se měl věnovat tomu, čemu chce,
a pokud se tedy úspěšná osobnost chce věnovat politice,
nevidím důvod, proč by jí v tom mělo být bráněno. Ostatně
rozhodnou o tom voliči. V tomto mám velice liberální přístup,
tedy ať se každý věnuje tomu, čemu chce, ať jen neškodí
ostatním. Pokud jde o úspěšné podnikatele, jsem přesvědčen,
že podnikatelé, které znám, by byli mnohem úspěšnější
politici, než ti, které vidím rok co rok ve vládě. Nejsem si však
jistý, zda lze stát řídit stejným způsobem jako firmu.
Osobně myslím, že člověk nezatížený křivdou z minulosti
si musí uvědomovat, že se u nás za posledních dvacet let
změnilo úplně všechno, a co je hlavní, drtivá většina věcí se
změnila k lepšímu. Lidé jsou nespokojení, ale zapomínají, jak
špatně vypadaly vesnice a města dříve. Podle mě je naprosto
úžasné, co všechno dnes máme a je třeba to umět ocenit.
Příliš se mi nelíbí slovo „kolektivní“, pokud však jde obecně
o překážky úspěchu, vidím jako problematické české
zákonodárství, které je dnes komplikované a nepřehledné,
zákony jsou příliš dlouhé a nerozumějí jim ani odborníci.
37
K
TOMÁŠ KUČERA
„Největším úspěchem jsou zrealizované
investice, které celkově pozvedly životní
úroveň.“
Zřejmě rozhodnutí mezi dobře placeným místem v oboru IT
a podnikáním v rodinné firmě. Dobré vztahy v rámci rodiny
rozhodly pro podnikání. Největší překážkou bylo vědomí toho,
že mé vysokoškolské vzdělání v oblasti energetiky a IT nebude
možné v rámci rodinné firmy využít a přijde vniveč.
Elektrotechnickou fakultu ČVUT
a VŠE, od roku 1995 působí
v rodinné firmě LIF, která vlastní
Pivovar Svijany a další menší firmy
především na Liberecku. Je ženatý,
má jednu dceru.
Na školách by měli třeba i externě působit špičkoví odborníci
z praxe, kteří studentům otevřou oči a přiblíží jim, jak
funguje reálná firma. Co nejvíce propojit školy a komerční
organizace přes společné projekty apod. Podporovat
setkávání a soutěžení oborové i mezioborové. Jde o to, aby
potencionální osobnost dostala příležitost se projevit.
Myslím, že je žádoucí, aby se zapojovaly z důvodu, aby
předaly své cenné praktické zkušenosti a přispěly ke zlepšení
a kultivaci společenského prostředí. Podnikatelská zkušenost
pro politiku může být dobrá, podnikatel může mít větší tah
na branku než kariérní politik. Na druhou stranu bude vždy
ostře sledován kvůli střetu zájmů.
Když cestujete po rozvojových zemích, říkáte si, zaplať pán
bůh za naši klidnou českou kotlinu. Stav infrastruktury určitě
není nejhorší, školství i zdravotnictví mají svou úroveň. Myslím,
že největším úspěchem jsou zrealizované investice, které
celkově pozvedly životní úroveň.
38
K
Neschopnost dodržovat řád. Lidé si u nás, zřejmě naučeni
z dob socialismu, zvykli dělat si z předpisů legraci a předhánět
se ve vymýšlení způsobů, jak nejlépe to které nařízení obejít.
Jsme mistři v improvizaci, ale selháváme v morálce.
39
K
PAVEL KYSILKA
Narodil se 5. září 1958
v Boskovicích. Vystudoval
VŠE v Praze, v letech 1986 až
„V našem prostředí potřebujeme daleko
více pracovat se vzory a příběhy úspěchu,
na něž budeme kolektivně hrdí a které budou
mladí mít touhu individuálně napodobit
a následovat.“
Rozhodující křižovatkou pro mne byl pád železné opony
a nové velké příležitosti, které se nám zde otevřely. Na řadu
z nich jsem asi byl dostatečně připraven, to rozhodlo. Z toho
v opačném pohledu zároveň vyplývá, co jsou dvě největší
překážky v úspěchu. Zaprvé prostředí, které příležitosti dusí,
nebo ve kterém se člověku z principiálních důvodů příčí
jich využít, a zadruhé to, že nejste s to něco jako příležitost
rozpoznat a pak mít na její využití chuť, odvahu a kvalifikaci.
1990 působil v Ekonomickém
ústavu ČSAV. V roce 1990 se
stal na VŠE proděkanem, o rok
později poradcem ministra pro
ekonomickou politiku. V roce 1992
byl jmenován členem bankovní
rady Státní banky československé.
Vedl přípravu a realizaci zavedení
české koruny a měnové odluky
V našem prostředí potřebujeme daleko více pracovat se vzory
a příběhy úspěchu, na něž budeme kolektivně hrdí a které
budou mladí mít touhu individuálně napodobit a následovat.
V Česku takových bylo a je dost, ale neumíme a nechceme
jich využít tak, jak to jde mnohým jiným národům. U těch pak
více platí, že se úspěch cení, nikoli trestá.
od Slovenska. V roce 1993 byl
Je ženatý a má tři děti.
Prospělo by nám všem, kdyby se osobnosti, které
jednoznačně uspěly v některé oblasti, více zapojily do politiky.
Má to ale dvě „ale“. Zaprvé i politika je řemeslo, a to, že někdo
je úspěšným vědcem, hercem, podnikatelem, sportovcem
mu ještě pro ni nedává kvalifikaci. Bez základního povědomí
o ekonomii, právu, historii se v politice každý dříve nebo
později zesměšní a ztratí svůj kredit. Zadruhé celostátní,
ne nutně lokální politiku, je potřeba dělat na plný úvazek
a opustit na čas svůj mateřský obor. O to více to platí pro
podnikání.
40
jmenován viceguvernérem ČNB
a o pět let později se stal výkonným
guvernérem. Od roku 2000 pracuje
v České spořitelně, v roce 2011
se stal jejím generálním ředitelem
a předsedou představenstva.
K
Úspěchem bylo, že jsme se rychle začlenili do normálního
civilizačního proudu ve všech směrech a neztratili čas
a vzácnou energii blouděním v slepých, nesmyslných
a nebezpečných alternativních uličkách. Všechny konkrétní
úspěchy pak vznikaly na tomto podloží.
O něco méně ambicióznosti, píle, odvahy (a schopnosti poučit
se ze své i cizí historie), než je tomu u dnes nejúspěšnějších
národů.
41
M
MICHAL MEJSTŘÍK
Narodil se 6. června 1952.
Vystudoval ekonometrii na pražské
VŠE, v roce 1997 se stal profesorem.
Podílel se na vzniku ekonomického
postgraduálního institutu CERGEEI. V roce 1993 spoluzakládal
„Především díky podnikatelskému sektoru
jsme se dokázali uspokojivě vyrovnat
s krizovými šoky přicházejícími ze zahraničí.“
Za nejdůležitější životní křižovatku považuji rok 1990, kdy
jsem si v aule vysoké školy ekonomické při přednášce mnou
překládaného „Samuelsona“ uvědomil, že v tu chvíli byl
naprostý nedostatek moderních vysokých škol, takových
jako jsou běžné v USA či ve Velké Británii. Přesně takový typ
vysoké školy jsme na Univerzitě Karlově následně založili.
Institut ekonomických studií (IES) na Fakultě sociálních věd
jsem řídil 18 let. Hlavní princip, který jsem se snažil s kolegy
prosadit, je velmi náročná dvojjazyčná výuka ekonomie
a financí v českém a anglickém jazyce a orientace na výzkum
a světovou literaturu.
Institut ekonomických studií Fakulty
sociálních věd UK, který vedl až
do roku 2010, kdy byl zvolen
předsedou Mezinárodní obchodní
komory ČR. Vlastní konzultační
společnost EEIP. Je ženatý, má syna.
Překážkou se ukázala být neochota vysokých škol podobný
koncept připustit ze strachu z konkurence a dokonce
na Karlově univerzitě bylo velmi problematické tento program
akreditovat. Dnes je IES škola na čele českého žebříčku, jejíž
absolventi se uplatňují na mezinárodním i domácím trhu
s nejvyšším finančním ohodnocením.
Myslím si, že jako středně velká evropská země bychom měli
být společností, která si nejen váží svého národního jazyka,
ale také se dokáže domluvit se svými sousedy. Neznalost
anglického jazyka (ale i němčiny, španělštiny, francouzštiny)
oslabuje jak naši konkurenceschopnost v mnoha oborech
ekonomických i technických, tak sebedůvěru na pracovním
trhu. Je třeba umět a nebát se problémy sebevědomě řešit
v běžných světových jazycích.
Stranická struktura se v České republice jen velmi těžko
obměňuje a tak běžný podnikatel, který se rozhodne vstoupit
do politiky, musí postupně projít všechny stupně. Znám
42
M
úspěšné oblastní politiky z řad podnikatelů, kteří se stali již
na začátku své kariéry starosty apod., ale většinou je to pak
na úkor jejich podnikatelské činnosti. Situace zde není stejná
jako např. v USA, kde je běžné, aby členy volebních štábů
byli i významní podnikatelé. Byl jsem svědkem podobné
snahy, když do kruhu Národní ekonomické rady vlády byli
pozváni nezávislí experti, ale využití jejich námětů se ukázalo
být velice problematické právě kvůli existujícím stranickým
strukturám, které podobné tendence nevítají.
Kvůli určitému zpomalení ekonomického růstu v poslední
době mnozí nedoceňují dosavadní úspěch přechodu ze
socialistického hospodářství na tržní systém, přestože přes
všechny problémy posledních let, si česká ekonomika vede velmi
dobře. Máme téměř milion aktivních podnikatelů a obchodních
společností, sedmnáct tisíc z nich pravidelně vyváží zboží
a služby do zahraničí a to je podle mě budoucnost pro Českou
republiku a také cesta k trvalému úspěchu. Především díky
podnikatelskému sektoru jsme se dokázali uspokojivě vyrovnat
s krizovými šoky přicházejícími ze zahraničí.
Jednou z bariér je selhávání veřejné správy, která přes všechny
pokusy o nápravu, zůstává zastaralá, uzavřená sama do sebe
a těžce snáší jakákoli doporučení „zvenku“. Z vlastní zkušenosti
vím, s jakou neochotou se setkala realizace papírově úspěšné
strategie mezinárodní konkurenceschopnosti, kterou vysoce
ocenil OECD. Negativní dopad na rozvoj veřejné správy pak má
i časté střídání ministrů. Politické strany těžko generují nové
osobnosti a následně je problém prosadit skutečně kvalitní
kandidáty do vedení různých úřadů. V tom vidím určité selhání
české demokracie.
43
O
ŠIMON ORNEST
Narodil se 18. prosince 1974 v Praze.
Vyučil se řezbářství na Střední
umělecko-průmyslové škole, od roku
1996 pracuje v pražském Jedličkově
„V hledání úspěchu bez překážek bychom se
potýkali se zbytečně velkou konkurencí.“
Důležitým životním předělem pro mne byla možnost
nastoupit před osmnácti lety v pražském Jedličkově ústavu
jako vychovatel. Velkým pozitivem je, že po určité době,
ve spojení se směřováním kapely The Tap Tap a rozvojem
našeho vzdělávacího projektu STUDEO jsem si uvědomil,
že mě ta práce velmi baví a naplňuje. Překážek je mnoho
a jsou vlastně hnací silou a důvodem, proč se snažíme něco
změnit k lepšímu. V hledání úspěchu bez překážek bychom se
potýkali se zbytečně velkou konkurencí.
ústavu jako vychovatel. V roce 1998
založil kapelu The Tap Tap složenou
ze studentů s tělesným postižením
a dodnes ji vede.
Myslím, že jedině dobrým příkladem. Je nutné vybudovat
velmi silné PR obsahu slov „poctivý a spokojený život“.
Musíme se pokusit dostatečně přitažlivě prezentovat fakt, že
bez poctivosti k sobě a ostatním se vlastně opravdu spokojeně
žít ani zemřít nedá. S plným vědomím toho, že budeme muset
konkurovat podobně přitažlivým sloganům jako „Kdo nekrade,
okrádá vlastní rodinu“. Význam úspěchu lidí se zdravotním
postižením v tom může sehrát klíčovou roli.
Vše je otázka motivace a priorit. Bylo období, kdy jsem
o vstupu do politiky uvažoval. Dospěl jsem ale k otázce, kdo
by pak dělal práci, kterou dělám teď? Pravděpodobnost,
že bych prosadil jen málo z toho, co bych si předsevzal
a nemohl přitom dokončit to, co mám v konkrétním a mnohem
pravděpodobnějším plánu v současné práci, je prozatím příliš
vysoká. Na druhou stranu právě v politice dobré příklady
citelně schází a jestli takhle uvažuje každý člověk, kterého
jeho práce baví a samostatně se uživí, jen těžko se to
v dohledné době změní...
44
O
Za každým sebeosobnějším úspěchem stojí dobrý tým.
Koneckonců nejlepším základem bývá vždy dobré rodinné
zázemí. Vše, co popisujete, je prostředí, do kterého už
přicházíte nějak vybaveni. Velmi důležitou roli hned
po rodičích hraje dobrý pedagog. Není možné získat zájem
o vzdělávání bez kvalitních a pro svou práci nadšených
pedagogů. Tím myslím lidi, kteří by se bez problémů uplatnili
jinde, ale chtějí učit. Pokud se v tomhle ohledu nic nezmění,
žádný z vámi uvedených úctyhodných spolků ani statistických
výhod nám jako celku úspěch ani respekt nezajistí.
Sebelepší kolektiv potřebuje dobré vedení. Dobrým vedením
myslím šéfy, kteří jdou v pravidlech, která sami proklamují
příkladem a přijímají maximální zodpovědnost. Vedoucím by
chtěl být každý, ale málokdo si uvědomuje nebo připouští, že
to vlastně žádná výhoda není. Poctivý vedoucí pracuje déle
než ostatní, hlídá, aby celek fungoval a rozvíjel se. Především
ve státní sféře tohle bohužel naprosto nefunguje. Proč také,
když šéfové největších státních firem žádnou zodpovědnost
nemají, nic jim nehrozí a nikdo je nehlídá?
45
P
JAN PINKAVA
„Největší překážkou úspěchu je nedůvěra
ve stabilní budoucnost této země.“
Snažím se, aby se z nezdarů nestal návyk. Je to úspěch? Za životní
úspěch považuji svou volbu manželky. Nebylo to nijak těžké
rozhodnutí. Důležitým mezníkem a rozhodnutím v mládí bylo
dokončit si doktorát. Naučil jsem se leccos o sobě a o houževnatosti.
Největší překážkou byla vlastní omezenost, neznalost.
Narodil se 21. června 1963 v Praze.
V roce 1969 jeho rodina emigrovala
do Velké Británie. Od dvanácti let
vyráběl krátké filmy, v 16 letech
s filmem The Rainbow (Duha)
o úspěchu barevné televize zvítězil
v celostátní soutěži televize
BBC. Později na objednávku BBC
točil filmy. Studium výpočetní
techniky uzavřel diplomovou
Když jsem přišel do Kalifornie, pochopil jsem, jaké mám
štěstí zakotvit v dobře vedené organizaci, která byla relativně
meritokratická, vrstvena dle schopností. Bylo mi jasné: když
tu budu seriózně makat, odměna mne nemine. Prostředí
bylo etické, vedené hodnotnými lidmi. Dejte lidem skutečné
příležitosti. Ať mají své úspěchy za vlastní a učí se ze svých
neúspěchů. Vyzdvihněte sounáležitost a vytrvalost.
prací na univerzitě ve Walesu
o abstraktní senzorické robotice.
Pracoval na architektonickém návrhu
hongkongského letiště. V roce
1993 byl přijat do studia Pixar.
V roce 1998 získal Oscara za krátký
čtyřminutový animovaný film Geriho
hra. Je ženatý, má dva syny.
zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé?
Mají se aktivně angažovat v politice?
Proč ne? Všichni jsme si navzájem občansky dlužni angažovat
se v politice, alespoň jako voliči. Úspěch v byznysu se pozná
spíš, než úspěch v politice, Politika není jednoduchá. Britský
politik Enoch Powell to vyjádřil takto: „Všechny politické
životy, pokud nekončí předčasně ve šťastný okamžik, končí
zmarem, protože taková už je podstata politiky a lidského
konání.“ Je náročné chtít od čestného člověka, aby se vydal
cestou profese předem odsouzené k nezdaru.
Leccos... abych to odlehčil, i to, že Budějovický Budvar stále
patří Čechům.
46
P
Největší překážkou úspěchu je nedůvěra ve stabilní
budoucnost této země. Češi potřebují spolupracovat
na střednědobých a dlouhodobých cílech, nejen se zabývat
krátkodobými osobními výhodami. Jinými slovy, potřebujeme
vměstnat poznatky staletých demokracií do pár desetiletí. Je
třeba hojně vnímat a připouštět si zkušenosti druhých.
47
P
JAN PIRK
Narodil se 20. dubna 1948
v Praze. Vystudoval lékařskou
fakultu v Praze, od roku 1974
dodnes pracuje v Institutu klinické
a experimentální medicíny (IKEM),
v současnosti jako přednosta
kardiocentra. Provedl přibližně sedm
tisíc operací srdcí a zhruba dvě stě
transplantací srdcí. Je ženatý, má
dva syny. Jeho otec a praotec byli
rovněž lékaři.
„Největší překážkou budoucího rozvoje jsou
pozůstatky násilného režimu, kdy byla tradice
postupného vývoje přerušena, zatímco
v západní Evropě rozvoj společnosti plynule
pokračoval.“
Na tu nejdůležitější životní křižovatku jsem byl nasměrován
mnohem dříve. Zaprvé to bylo rozhodnutí studovat medicínu,
nikoli vysokou námořní školu v Oděse, kterou jsem chtěl
studovat původně. Ta druhá křižovatka přišla, když jsem
odmítl vstoupit do SSM, díky čemuž jsem nedostal vytoužené
místo na interně, kde jsem chtěl dělat kardiologii jako můj
tatínek. Musel jsem tedy odejít mimo Prahu a dostal jsem
místo na chirurgii, což byla moje další životní křižovatka.
Pan primář Weiss mi tehdy řekl: „Jak si jednou řízneš,
tak už toho nenecháš.“ A měl pravdu. Vzhledem k tomu,
že jsem tíhnul k srdci, přihlásil jsem se na místo řádného
vědeckého aspiranta do IKEM, kde jsem byl přijat. V letech
1983–84 se mi, díky složení těžkých zkoušek i pochopení
tehdejšího přednosty a ředitele IKEM, podařilo dostat
na roční stáž do Spojených států, kde jsem se naučil moderní
kardiochirurgii. Poslední křižovatka přišla v roce 1989, kdy
padly bariéry, odjel jsem pracovat jako konzultant do Dánska.
Poté jsem byl osloven vedením IKEM, abych se vrátil
a zúčastnil se konkurzu na místo přednosty kardiochirurgie.
Svého rozhodnutí vrátit se jsem nikdy nelitoval, jelikož
jsem získal místo přednosty kardiochirurgie a později
kardiocentra. Dá se tedy říci, že těch životních křižovatek
bylo více, ale která byla ta rozhodující, to nevím. Rozhodující
určitě bylo, že jsem se narodil.
Já si myslím, že výchova budoucích osobností, které
chtějí něčeho dosáhnout, není možná cestou „Děkujeme,
odcházíme“. Mladý člověk, který chce v životě něčeho
dosáhnout, se musí smířit s tím, že bude muset ze začátku,
ale i později, hodně pracovat. A to se netýká jenom medicíny.
Znám spoustu talentovaných sportovců, kteří svůj talent
vysloveně prohospodařili. Nadání není samospasitelné, je
48
P
k němu potřeba píle. Ten, kdo by chtěl pracovat systémem
„Děkujeme, odcházíme“, tak z naší kliniky odejde. Nechť si
hledá štěstí jinde.
Dříve jsem si myslel, že ano, ale jen do doby, než jsem si to sám
vyzkoušel. Nyní o tom nejsem zdaleka přesvědčen, protože
ve světě politiky platí specifická pravidla, která v ostatních
oblastech neplatí. A člověk, který na to není vyškolený, tak ten
má dvě možnosti: buď se těm pravidlům přizpůsobí, nebo toho
musí nechat. Většina lidí si tam osobnosti nepřeje. Vyhovují
jim jiná pravidla, než těm úspěšným. Když si nějaká osobnost –
například Zbyněk Frolík, za kterého dám ruku do ohně, že si vše
vydělal poctivě – chce založit vlastní polickou stranu z deseti
úspěšných, čestných lidí stejného názoru, tak v případě, že bude
mít celostátní působnost, se na něj nalepí lidé, kteří to upřímně
myslet nebudou. Ti se vyšplhají do vysokých funkcí, což je
nekontrolovatelné. To by zvládl jen osvícený diktátor.
Málokdo si po těch více než dvaceti letech dokáže představit,
jak jsme žili předtím. Myslím si, že na to lidé zapomínají.
Tak jako muži, když se baví o vojně, mluví o legraci
a nevzpomínají na ty dva roky buzerace a utrpení. Vzpomíná
se spíš na to hezké. Žijeme podstatně lépe než dříve. Už
jen to, že můžeme svobodně cestovat, je ohromné. Když
si vzpomeneme, jak těžce jsme sháněli protekce a žádali
o devizový příslib, a jak potom seděl člověk s konzervou pod
pinií v Jugoslávii, ohříval si lunchmeat na propanbutanovém
vařiči, na to už nikdo nevzpomene.
49
P
Většina populace není ochotna akceptovat, že když má někdo
vyšší vzdělání a pracuje více, tak vydělává víc. Když někdo
vybuduje továrnu, která zaměstnává tisíc lidí, tak by si zasloužil
více respektu, jelikož dává těm lidem práci. Bohužel to spousta
lidí není schopna přijmout. Asi to je závist.
Největší zločin na českém národě je nekontinuální vývoj
za války a komunismu. Třeba v Dánsku společnost budovali
100 let bez přerušení, vše se postupně rozvíjelo. My jsme
měli po padesát let násilně přerušený vývoj a teď bychom to
chtěli během dvaceti let dohnat. Jestliže měl někdo po čtyři
generace svůj hotel nebo statek, tak věděl, že to předá další
generaci, nechtěl rychle zbohatnout, protože už zdědil něco,
co chtěl „jen“ zušlechtit. Po revoluci se u nás ale dostali
k velkému majetku i nepoctivci. Největší překážkou budoucího
rozvoje jsou tedy pozůstatky toho násilného režimu, kdy
byla tradice postupného vývoje přerušena, zatímco v západní
Evropě rozvoj společnosti plynule pokračoval. My bychom
chtěli naskočit do rozjetého vlaku, ale při takovém skoku si
klidně můžeme zlomit nohu.
50
P
PETRA PROCHÁZKOVÁ
„Demonstrativní mírumilovnost je naší hlavní
předností nejen posledních dvacet let.“
Rok 1991, kdy jsem se rozhodla odjet na zkoušku jako
zahraniční zpravodaj LN do Moskvy. Rozhodla jsem se tak díky
tomu, že jsem nevěděla, co mne čeká. To bylo pozitivní. Jinak
bych asi nejela... Zpočátku bránilo mému úspěchu to, že jsem
nic neuměla, ani rusky ne.
Narodila se 20. října 1964
v Českém Brodě. Vystudovala
žurnalistiku na Univerzitě
Karlově v Praze. Působila jako
zpravodajka Lidových novin
v Rusku, od roku 1993 je na volné
Podporovat... vlastně spíš je povzbuzovat. Aby zkusili i to,
o čem jsou přesvědčeni, že to nezvládnou. A když to nevyjde,
také je nikdo nezastřelí.
noze. Spoluzaložila agenturu
Epicentrum, natáčela reportáže
o konfliktech v Osetii, Abcházii,
Gruzii, Tádžikistánu, Náhorním
Karabachu a Afghánistánu. Získala
několik novinářských ocenění
a státní vyznamenání Za zásluhy.
Píše především pro Lidové noviny.
Založila sdružení na pomoc cizincům
InBáze Berkat. Její manžel
je civilní zaměstnanec Armády
České republiky (tlumočník),
Úspěšnost není tím hlavním předpokladem politika. Tím je
slušnost, poctivost a mravnost, schopnost být příkladem
a řídit ostatní. Reprezentovat to lepší, co v nás je.
To neznamená, že úspěšní lidé do politiky nemohou, určitě
ano, ale není to hlavní kritérium. Podnikatelé? Klidně, když
si tím jen nechtějí vydělat víc peněz. Musejí se změnit
z nafoukaných milionářů v pokorné sluhy svých voličů, to jim
většinou moc nejde. Nejen jim...
mají malého syna a starají se
o afghánského studenta.
Že reprezentuje příklad schopnosti řešit konflikt se sousedy
bez hysterie a krve. Demonstrativní mírumilovnost je naší
hlavní předností nejen posledních dvacet let. Dřív jsem si
myslela, že to je zbabělost a ostuda, teď se mi zdá, že to je
přece jen přednost, nebrat do ruky zbraň, ani když na vás
míří nepřítel.
51
P
Omlouvám se za to slovo, ale výstižnější nemám po ruce
– přizdisráčství. Jak mi říká můj afghánský chovanec, Češi
jsou mouchy bez křídel. To nám brání v rozletu a úspěchu...
nejsme schopni jít do předem prohraných bitev, jsme příliš
velcí pragmatici a chybí nám snílkovství a romantické touhy
překonávat nemožné. Neumíme dělat velká gesta a velké
činy. Bojíme se vlastně i toho úspěchu. Nejraději jsme někde
nenápadní, ve středu pole.
52
Ř
„Jsme přibližně na 25.–28. místě ve světě
v několika žebříčcích kvality života.“
Pozitivní bylo rozhodnutí orientovat firmu na produkty
a služby pro SMB firmy a nebát se rozsáhle inovovat
a propagovat. Největší překážkou jsem sobě sám.
JAROSLAV ŘASA
Narodil se 30. května 1967
v Praze. Vystudoval Fakultu
elektrotechnickou ČVUT. Dnes je
ředitelem a hlavním akcionářem
společnosti United Software,
pod niž patří firmy Abra Software
Příkladem. Proto jsem spoluzaložil a rozvíjím aktivitu MŮŽEŠ,
zaměřenou na probouzení podnikatelských myšlenek
u mládeže. V rámci ABRA Software a.s. organizujeme
každoročně konferenci FORUM INSPIRACE, které podporuje
šíření a sdílení podnikatelských dovedností a myšlenek.
a Systematiq. Je podruhé ženatý
a má tři děti.
Ano a dávno se zapojují, politika jim není lhostejná. Pokud
jde o přímý vstup do politiky, správná cesta je ukončit
podnikatelské aktivity, firmu prodat nebo z ní udělat veřejnou
akciovou společnost kotovanou na burze, dát si několik let
času na nastudování spousty věcí, které v politice má znát,
a pak vyrazit bez bázně a hany a hlavně, bez podezření ze
zištných úmyslů, do víru politiky.
Jsme přibližně na 25.–28. místě ve světě v několika
žebříčcích kvality života. Ony jinými slovy hovoří o lidské
spokojenosti a štěstí… To je více než dobré, patříme
ke špičce planety. Nezastavme se ale, dotáhněme to během
maximálně dvou generací do první desítky. To je výzva
a to je cíl pro republiku.
53
Ř
Neschopnost se dohodnout na dlouhodobých cílech,
pomalost, nehospodárnost, někdy i tupost a osobní prospěch.
Musíme si více uvědomit pomíjivost našich konkrétních životů
a osobních přání a více sledovat zájem celku. Bytostně věřím
ve „vyšší princip mravní“, v osobní odpovědnost, svobodu
a samostatnost, což jsou spíše pravicové hodnoty. Přesto to
není v rozporu.
54
Ř
PAVEL ŘEHÁK
Narodil se 26. dubna 1975.
Vystudoval fakultu mezinárodních
vztahů Vysoké školy ekonomické
a MBA studia na Kellogg School
of Management, Northwestern
University. Pracoval v konzultantské
„Přijde mi, že se spíš zadarmo vezeme,
než abychom pořádně a důrazně šlapali
do pedálů.“
Důležitých křižovatek v mém životě bylo samozřejmě
několik, ale když přeskočím ty vyloženě osobní, určitě
k těm nejdůležitějším patří moje rozhodnutí jít pracovat
do mezinárodní poradenské firmy. Nebyla to ani tak
křižovatka ve smyslu překonání překážky, ale ve smyslu
volby správné cesty. Tehdy jsem se rozhodoval mezi vlastní
firmou a poradenstvím a zvítězila chuť naučit se něco
zásadně nového. Dnes se tak vlastně vracím po sedmi letech
v McKinsey a sedmi letech v České pojišťovně zpět k vlastním
firmám a podnikání a užívám si každý den. Tehdy ale bylo to
rozhodování těžké.
společnosti McKinsey, v roce 2006
nastoupil do České pojišťovny.
V roce 2010 se stal jejím generálním
ředitelem, po jejím ovládnutí
skupinou Generali v červnu 2013
odešel a začal podnikat. Je ženatý,
má dceru a syna.
Nemyslím, že osobnosti se musejí vychovávat. Buď to ve vás
je, nebo není. Dokonce ani není třeba nějak zvlášť umetat
cestičku. Hodně ale pomůže, když lidé s chutí, potenciálem
a snahou budou vědět, že nejsou sami, budou se umět spojit
a propojit, vzájemně podpořit v zájmu pozitivního rozvoje
světa kolem nás.
Celkově myslím, že v této oblasti máme obrovský kus práce
před sebou. Na jedné straně vidím mnoho zapálených mladých
lidí, kteří osobnostmi jsou a budou a mají potenciál, vůli a chuť
vést a posouvat svět kolem sebe dál, na druhé straně vidím
stále větší míru odevzdanosti, pasivity, apatie lidí obecně.
Čekají, až se někdo postará, někdo jim dá práci, někdo
nebo něco jim řekne, jak mají procházet životem. Je krásné
potkávat ty, kteří věří, že svět kolem nás není zalitý do betonu
a že naší cílem není žít v těch betonových hranicích, ale že je
naší zodpovědností ty hranice posouvat a rozvíjet. Věřím, že
sdílením zkušeností, vzájemnou podporou a koordinovanou
snahou se můžeme navzájem obohatit a dosáhnout toho,
že čím dál víc lidí bude nacházet odvahu a sílu vzít svůj osud
a osud světa kolem nás do vlastních rukou a budou ho i sebe
posouvat pozitivním směrem.
55
Ř
Do politiky v obecném slova smyslu určitě. Úspěch (ať ho
definujete jakkoli) zavazuje ke sdílení a podpoře světa kolem
vás. Ostatně bez toho by vlastně nebyl ani ten úspěch
dlouhodobě možný. Dnes dokonce slyším od mnoha lidí,
kteří úspěšní jsou, jak rádi by přispěli a někteří i přispívají
ke snaze o zlepšení věcí. Co ale chybí je sladění se
na hlavních směrech, prioritách, vlastně strategii pro celou
Českou republiku možná Evropu jako celek. Pokud bychom
měli takovou platformu, která by zajistila něco podobného,
snaha mnoha lidí by byla výrazně efektivnější a přínosnější.
Je ovšem samozřejmě otázka, jestli politika v dnešním
slova smyslu je efektivním systémem umožňujícím reálnou
pozitivní změnu.
Největší úspěch české společnosti? Určitě k nim patří
zakotvení ČR do evropských a euroatlantických struktur,
do našeho tradičního kulturního prostoru. Na druhé straně
mám obavu, že toto zapojení je stále křehké, zvlášť s ohledem
na to, jak pasivní jsme v dalším rozvoji těchto struktur tak,
aby byly životaschopné. Přijde mi, že se spíš zadarmo vezeme,
než abychom pořádně a důrazně šlapali do pedálů.
56
Ř
Jsme rozmazlení. Už dlouho jsme nezažili pořádný šok
nebo stres, který by nás nutil vydat ze sebe to nejlepší.
Bohužel si velmi málo vážíme toho, co máme a velmi málo
si uvědomujeme, jak moc se musíme změnit, abychom byli
úspěšní dlouhodobě. Jsme ve fázi uvědomování si, že máme
problém, ale velmi málo si připouštíme, že k řešení je nutná
podstatná změna našeho chování a fungování a že tato
změna se týká každého jednotlivce. K tomuto uvědomění
je bohužel často nutný silný externí šok, což doufám,
že v dnešní době nebude nutné. Takže shoda a připravenost
se reálně změnit a následně jednotná vize, proč vlastně
ČR existuje a jakým státem chce být, zapojení a platforma
pro zapojení lidí do rozvoje země tímto směrem. Jaké si to
uděláme, takové to tady budeme mít.
57
Š
KVIDO ŠTĚPÁNEK
Narodil se 6. září 1967 v Letohradu.
Pracoval ve státním podniku OEZ
Letohrad jako konstruktér. V roce
„Paradoxně je největším úspěchem to,
co považujeme za největší neúspěch.
To znamená stav společnosti, politiky
a veřejných věcí.“
Mým motorem paradoxně nebyla touha a priori podnikat.
Podnikání přišlo jakoby přirozeně, biblickou řečí bych řekl, že
„mi bylo přidáno“. Mým primárním pohonem a palivem byla
touha podílet se na budování nové společnosti po revoluci.
„Když jsme celý dosavadní život kritizovali komunisty, musíme
teď ukázat, že když nás nesvazují, tak dokážeme ve svobodě
vše daleko lépe!“ byla moje ústřední myšlenka, kterou jsem se
snažil a snažím vštěpovat také svému okolí.
1992 tehdejší pobočný závod
v Jablonném koupil se dvěma
společníky ve veřejné soutěži.
Podnik Bravo živí hlavně výroba
plastových dílů pro automobilový
průmysl a zároveň prodává
kuchyňské elektrospotřebiče pod
Verba docent – exempla trahunt!
Záplavy slov, blogů a článků i seminářů mají velmi malý
význam. Jediný způsob, jak můžeme účinně vychovávat
k lepšímu, je osobní příklad každého z nás veřejně viditelných.
vlastní značkou Bravo. Je ženatý,
má tři děti.
Jednoznačně ANO.
Paradoxně je největším úspěchem to, co považujeme
za největší neúspěch. To znamená stav společnosti, politiky
a veřejných věcí. Tím úspěchem je, že se nerozkradlo úplně
všechno, že vždycky nějaká vláda vznikla, že v ní bývá
jenom omezený počet zločinců. Že přes všechno hrozné
kradení funguje zdravotnictví, že jezdí vlaky, že dálnice mají
podklad a nelije se asfalt přímo na trávu. Že přijdete na úřad
a nevyžadují automaticky úplatek. A tak dále. Při současném
stavu lidských myslí by to mohlo být ještě daleko horší!
58
Š
Viz odpověď na předchozí otázku. Náš největší úspěch či spíše
„úspěch“ je současně naším největším neúspěchem, protože
samozřejmě že naše mysli by měly být o mnoho lepší a tím
potažmo by byl také stav popsaný výše mnohem lepší.
59
T
„Politický talent se může objevit v jakékoli
vrstvě společnosti.“
Při vědomí vší relativnosti slova úspěch považuji za zásadní
několik svých životních rozhodnutí:
HELENA TŘEŠTÍKOVÁ
Narodila se 22. června 1949
v Praze. Vystudovala FAMU, začínala
v Krátkém filmu. Natočila více než
šedesát dokumentů, například osudy
náhodně vybraných párů Manželské
etudy (1980–1987) s pokračováním
po dvaceti letech (2005). Její portrét
ženy na společenském dně Marcela
(2006) vyhrál loni na festivalu
v Seville, příběh recidivisty René
1/ Rozhodnutí neopustit svou zem, neemigrovat
v roce 1968, kdy jsem přemluvila rodiče, abychom se
vrátili ze Švýcarska, kde jsme právě byli 21. srpna,
a kde nám nabízeli azyl. Tím jsem si jasně stanovila svou
identitu Češky.
2/ Rozhodnutí opustit výtvarný obor, který jsem studovala
na střední škole, a jít na FAMU na katedru dokumentární
tvorby, kde jsem se profesně našla.
3/ Rozhodnutí vdát se za Michaela Třeštíka.
4/ Rozhodnutí zabývat se programově časosběrně
natáčenými dokumentárními filmy a nevnímat příliš, jak
finančně nelukrativní činnost to je.
(2008) vyhlásila Evropská filmová
akademie dokumentem roku.
V lednu 2007 byla krátce ministryní
kultury. Je vdaná a má dvě děti.
Rozšířit systém grantů a stipendií, aktivně vyhledávat nadané
lidi už na školách, cíleně vytvořit atmosféru,
ve které je úspěch oceňován a považován za hodnotu nejen
pro jednotlivce, ale pro celek.
Myslím, že pro politickou kariéru je nejlepší průpravou
studium politologie, práv či ekonomie, ale rozhodně bych to
nepovažovala za jedinou možnost. Politický talent se může
objevit v jakékoli vrstvě společnosti.
60
T
Vidím velké pokroky ve zdravotnictví, v prodloužení průměrné
délky života, v rozšíření rozhledu a sebevědomí českých
občanů vlivem cestování a větší informovanosti, rozvoj
moderní architektury, zkrášlení měst, velké rozšíření kulturních
aktivit všeho druhu, pomalý, ale přece jen nepřehlédnutelný
rozvoj občanské společnosti.
Stálé hledání nepřítele – v Evropské unii, v Němcích,
v Romech, v občanské společnosti, v ekologii, v jinakosti...
podporování negativních emocí občanů na úkor pozitivních
a tím vznik image evropského šťourala, potížisty
a nevypočitatelného partnera. A pak malost, úzkoprsost,
bázlivost.
61
V
LEOŠ VÁLKA
Narodil se 30. dubna 1953.
Je typický selfmademan: po základní
„Je třeba přinejmenším systémově tolerovat
„outsidery”, neboť jejich přínos pro společnost
je nepředvídatelný.“
Zásadní pochopení po absolvování základní školy, že model
učitelé a žáci se mimo školu opakuje v nekonečných variacích
v podobě tzv. expertů a jejich „obětí”. Následné rozhodnutí
tento model neakceptovat. Co pozitivního rozhodlo? Negativní
vnímání hodnotové orientace většinové společnosti a příklady
„outsiderů” z literatury. Hlavní překážka: experti, kam se
podíváš.
škole byl z dalšího vzdělávání
vyhozen. V roce 1981 emigroval
do Austrálie; měl zde úspěšnou firmu
na opravy výškových budov (mezi
její zakázky patří oprava pláště opery
v Sydney). Do České republiky se
vrátil v roce 1995. Založil – se třemi
společníky – Centrum současného
Změnou rétoriky „úspěchu” a „úspěšných” osobností, jejímž
příkladem je tento dotazník. Výchova k univerzálnímu úspěchu
nemá obsah a závisí na společenské poptávce. Je třeba
přinejmenším systémově tolerovat “outsidery”, neboť jejich
přínos pro společnost je nepředvídatelný.
umění DOX, do nějž vložil ze svého
padesát milionů. Je ženatý a má
tři děti.
Pouze v případech, kde motivací je obecný prospěch a přínos
pro společnost.
To, že navzdory převážné nekompetenci státu ve všech
oblastech jeho vlivu, není společnost totálně paralyzována.
62
V
Kolektivním úspěchům české společnosti brání kolektivní
česká mentalita, a to zejména:
— zvýšená míra opatrnosti a předvídavosti
(tzv. předposranost)
— pragmatická hodnotová pružnost (tzv. vyčůranost)
— restrospektivní moudrost (laciné hrdinství)
63
W
ADAM WALACH
Narodil se 9. prosince 1963
v Bystřici. Vystudoval teorii
„Hlavní kolektivní úspěch ČR je zavedení
demokratického systému v ČR.“
Nejdůležitější životní křižovatka pro směřování mého života
k tomu, co teď dělám, byla sametová revoluce a změna
politického systému z totality na demokracii. To mi umožnilo
do podstatně větší míry vzít osud do vlastních rukou než
v období totality. Tím ale nechci říci, že i během totality nešlo
vzít do velké míry osud do vlastních rukou – šlo a bylo to třeba
dělat, nicméně možnosti byly omezené.
kybernetiky na Univerzitě
Palackého. V roce 1990 založil
se svými bratry – svým dvojčetem
Valdemarem a o dva roky starším
Mariuszem – podnik Walmark,
který vyrábí a prodává potravinové
doplňky. V roce 2011 se stali
Podnikateli roku. Je ženatý,
má tři děti.
Osobním příkladem. Je třeba mít správné životní hodnoty,
poukazovat na ně a hlavně je žít. Pokud máte vliv, používejte
ho ve veřejném životě a žijte, nejen proklamujte, dobré
hodnoty. Opravdu stále je málo dobrých příkladů, a pokud
jsou, tak se o nich neví…. Systém vzdělání hraje také velkou
roli a je třeba do něj investovat, rozvíjet, což se bohužel
neděje dostatečně. Stát tomu nepřikládá náležitou váhu
a nejedná se jen o peníze, ale udělat tu sféru atraktivní
a zajímavou i jinak, pro to, aby přitáhla lidi, kteří ji můžou
výrazně povznést.
Určitě by osobnosti/podnikatelé měli vstupovat podstatně
více do veřejného prostoru a podílet se na věcech veřejných.
A to vůbec nemusí být jen politika. Politika, aby byla dělána
dobře, vyžaduje plné nasazení, a proto si myslím, že být 100%
manažer a 100% politik je často problém. Ale být jen správcemajitel a stát se politikem po manažerské kariéře se mi jeví
jako vhodné. Věřím také, že vynikající a etické podnikání je
samo o sobě službou společnosti.
64
W
Hlavní kolektivní úspěch ČR dle mne je zavedení
demokratického systému v ČR. Určitě členství v NATO
a dalších euroatlantických strukturách je úspěchem ČR také.
Nevidím nějaké velké systémové překážky, které by bránily
rozvoji české společnosti. Společnost jako taková se může
svobodně rozvíjet. Asi to, co brání tomu rozvoji, je malá
odpovědnost, aktivita a chuť vzít osud do vlastních rukou
konkrétních jedinců, kteří tu společnost tvoří.
65
W
MARTIN WICHTERLE
Narodil se 2. listopadu 1965
v Praze. Jako vystudovaný
geolog hned v roce 1990 založil
s Markem Stanzelem firmu KAP,
„Pomalu, evolučně, ale jistě se měníme
k lepšímu, jsem o tom pevně přesvědčen.“
Bezpochyby rok 1989, který otevřel obrovské možnosti
pro celou společnost, pro mě znamenal začátek podnikání,
které mě pak následně stavělo před nekonečnou řadu malých
rozcestí i velkých křižovatek. Nevím, jestli to byla cesta
k úspěchu, ale na těch křižovatkách jsem se moc nezdržoval
za cenu toho, že jsem občas vjel na vedlejší silnici, bez rizika
to prostě nejde. A překážka? Občasné frustrace a znechucení
nad celospolečenským vývojem, to mám pak někdy chuť
z toho pomyslného auta vystoupit a všeho nechat.
která se věnovala geologickým
průzkumům i ekologickým auditům.
Společnost se stala středoevropskou
jedničkou ve svém oboru, v roce
2001 ji majitelé úspěšně prodali
Američanům. Od roku 2002
Wichterle postupně kupoval
společnosti ČKD Hronov,
Škoda Gear a britskou vývojovou
Úspěšný člověk musí být především schopen vychovávat
sám sebe. Nicméně se domnívám, že široké všeobecné
vzdělání, rozhled a chápání souvislostí je podmínkou na cestě
k úspěchu. Takové školství musíme být schopni nabídnout
mladé generaci a pak samozřejmě nebát se jim dát nebo
spíše dávat šance.
firmu Orbital 2. Všechny jsou dnes
součástí skupiny Wikov, která
patří ke světové špičce ve výrobě
průmyslových převodovek.
Wichterle je ženatý, má tři dcery.
Jeho dědeček, vynálezce silonu
a gelových kontaktních čoček
Otto Wichterle, patřil k předním
českým vědcům.
66
Nezakazoval bych to, ale ani příliš nepodporoval. S obtížemi
naleznete obor v podnikání, kde by nehrozil potenciální
střet zájmů. Veřejný zájem lze snadno zneužít, ale i naopak
rovněž podnikání politického oponenta lze snadno využít
jako záminku k jeho odstranění. Za ideální a žádoucí bych
považoval vstup úspěšných podnikatelů do politiky, kteří
svou činnost ukončili např. prodejem své firmy, jsou již
zabezpečeni a stále hledají další výzvy. Takovým bych hlas
nejspíše dal.
W
Pomalu, evolučně, ale jistě se měníme k lepšímu, jsem o tom
pevně přesvědčen. Začínáme chápat principy demokracie,
politické kultury (i když se to často nezdá). Mladí lidé se
nebojí, jsou schopni se postarat sami o sebe, snaží se více
prosadit svůj názor. Jsme více tolerantní, méně xenofobní.
Podnikatelská sféra rovněž vyspěla, z velké míry se zbavila
neschopných podnikatelů a schopných podvodníků. Všechno
chce svůj čas.
Malost, rovnostářství, nedostatek velkorysosti a tolerance.
A také absence nějaké společné vize. Nevím, jestli nás
tohle provází po staletí nebo se jedná o produkt Husákovy
normalizace, ale měli bychom s tím už něco konečně udělat.
67
W
BOHDAN WOJNAR
VŠCHT (obor ekonomika a řízení)
a následně European Business
School v Praze. Krátce pracoval
ve společnosti Kaučuk, v roce
„Dokázali jsme se etablovat v evropské
společnosti, mnoho našich firem má velké
úspěchy na zahraničních trzích.“
Nejdůležitějších křižovatek bylo bezpochyby více. Mezi
nejvýznamnější patřilo mé rozhodnutí převzít po dvaceti letech
v oblasti financí odpovědnost za oblast HR managementu.
Přineslo to s sebou mnoho výzev, ale žádné z nich nelituji.
Musíme jim být dobrými vzory, morálními i odbornými, a dát
jim prostor k dalšímu vzdělávání a růstu. Zásadní je však klima
ve společnosti, vzájemná důvěra a motivace.
1985 nastoupil do Škody Auto,
kde působí dodnes. Od roku 2011
je členem představenstva
odpovědný za personalistiku.
Je ženatý a má dvě děti.
Každý by se měl věnovat tomu, v čem může nejvíce prospět
naší zemi.
života apod. Co si myslítev? Jaký je hlavní úspěch české
Těch úspěchů je celá řada. Dokázali jsme se etablovat
v evropské společnosti, mnoho našich firem má velké
úspěchy na zahraničních trzích. Přitom stále platíme za národ,
který je velmi silný v technických oborech. V tomto však
budeme muset výrazně přidat zejména v oblasti technického
vzdělávání, abychom svou pozici udrželi a dále rozvíjeli.
Přílišná orientace na své osobní cíle místo toho, abychom
podporovali cíle společné.
68
Z
JANA ZIELINSKI
Narodila se 27. února 1975.
Vystudovala FF UK v Praze, už
na škole založila agenturu Profil
Media zabývající se designem
a poradenstvím a vlastnící galerii
a značku Křehký. Od roku 1999
pořádá přehlídku Designblok. Patří
mezi zakládající členy Akademie
Designu ČR. Je vdaná, má dvě děti.
„Často nám schází sebevědomí a nevíme si
rady se svými kořeny. Doba se ale mění a já
mám radost z každého zahraničního úspěchu.“
Za zásadní považuji setkání s Jiřím Mackem v roce 1999,
který je spolumajitelem mé firmy Profil Media. Hned
na začátku jejího fungování jsme začali produkovat týden
designu a módy Designblok, a poté v podstatě každý rok
vymysleli a přibrali další projekt. Ustáli jsme to bez vstupu
cizího kapitálu, byť jsme několikrát stáli před rozhodnutím,
zda nejít tímto směrem. Firmu jsem zakládala ještě ve škole,
měla jsem docela přesnou představu, co chci dělat, velmi si
vážím toho, že to, co jsme vymysleli, funguje a Designblok
letos slaví 15 let. Krizí jsme prošli několikrát, já zejména
osobní krizí, protože pracovat naplno a mít dvě malé děti,
se kterými chcete být, je poměrně obtížné. Ale mám skvělé
zázemí ve své rodině. Český design se za tu dobu významně
posunul, vývoj jde pozitivním směrem. V podstatě se vyplnilo
to, v co jsme doufali. Průmysl je propojený s designem,
veřejnost má o tento obor stále větší zájem. Ale ještě stále
máme hodně práce před sebou.
Důležité je mít vizi a neustupovat. Dodržovat pravidla
a nenechat se zlákat jednoduššími řešeními, která se ale
mohou ukázat jako krátkodechá. Jezdit do zahraničí, studovat,
inspirovat se ostatními obory, neztratit zvědavost a radost
z toho, co děláte. A také vracet se zpátky. Pomáhat těm, kteří
vám pomohli, pokoušet se dělat věci, které vás přesahují.
To je věc, kterou stále řeším. V zásadě ano, ale když
zvážíte energii, již musíte vložit a výsledky, které to může
přinést, jsem na pochybách. Určitě je ale lepší, když se
v politice angažují schopní a úspěšní, než naopak. Jako
u všeho, v politice nám chybí především vize.
69
Z
Zachování demokratického systému, vytvoření svobodného
prostředí pro ekonomiku, funkční právní systém, zapojení
do nadnárodních struktur (EU, NATO).
Ještě stále jsme v zahraničí velmi podceňování. Jsme bráni
jako země postkomunistická, patřící kamsi na východ, země,
kde se vlastně nic zajímavého nemůže dít, protože není ani
velká, ani bohatá, ani mocná. Často nám schází sebevědomí
a nevíme si rady se svými kořeny. Doba se ale mění a já mám
radost z každého zahraničního úspěchu.
70
34 PODOB
ÚSPĚCHU
71
ÚVOD
„O čem to přesně mluvíme? Jak definujeme úspěch?“ – Když
tato otázka padla na jedné z přípravných schůzek, bylo chvíli
ticho. Pokud jde o individuální úspěch v podnikání, měří se
v účetní závěrce. Pokud jde o úspěch v umění a vědě, můžeme
se jakžtakž opřít o mezinárodní uznání. Ale kromě toho víme
i o jiných podobách úspěchu, jen je neumíme přesvědčivě
změřit.
Stejně tak by proto v tomto sborníku mohl být například
průkopník nové výuky matematiky profesor Milan Hejný: mít
svou myšlenkovou školu a nadšené následovníky – komu se
to v životě poštěstí? Nebo by zde mohla být Marie Svatošová,
zakladatelka hospicového hnutí v Česku, která se víc než kdo
jiný zasloužila o zlidštění tuzemského umírání. Anebo kněz
František Lízna, na jehož faře nacházejí azyl propuštění vězni
z nedalekého Mírova a vůbec lidé, kteří propadli záchrannými
sítěmi státu. Není to tak jasné a měřitelné jako vyhrát
Podnikatele roku, hodit oštěpem 98,48 metru nebo se dostat
na Benátské bienále – ale při četbě profilů není špatné myslet
i na jiné podoby úspěchu.
Existuje i cosi jako společný úspěch české společnosti?
Pro národy menší či střední velikosti to může být samotná
existence. Týdeník The Economist v červnu 2000 napsal
o Lotyšsku: „Když přežije příští dekádu, bude to nejdelší
období svobody v celé jeho historii.“ Někdy může být hlavním
úspěchem to, co se nestalo: není válka, nikdo zemi neohrožuje
zvenčí, nezažila žádný teroristický útok.
Odpovědi v anketě připomínají členství v Evropské unii
a NATO, možnost cestovat, viditelný blahobyt. Jak to shrnul
výtvarník Krištof Kintera: „Přes všeobecně skeptickou náladu
mě poměrně často zaplavuje pocit radosti z toho, že žijeme
v zemi s poměrně vysokým koeficientem svobody, žijeme
v míru a de facto jsme se nikdy neměli lépe. Přesto si neustále
a vehementně na něco stěžujeme.“
72
Druhá část sborníku proto upozorňuje na známé i méně známé
úspěchy české společnosti po roce 1989 – pokud možno
takové, na kterých se lze shodnout bez ohledu na světonázor.
(Konzervativec by víc vyzdvihl klesající počet potratů,
společenský liberál zase zastoupení žen v mocenských
hierarchiích. Ale oba by mohli souhlasit, že je lepší být bohatý
a zdravý než chudý a nemocný.)
Když spisovatel Pavel Kosatík zakončil knihu o oslnivé
meziválečné profesní dráze novináře Ferdinanda Peroutky,
cítil podle svých slov zvláštní smutek. Zná ho leckdo, kdo
se důkladně ponořil do dějin první republiky, poznal její
odvrácenou tvář i její nešťastný počáteční los, který nakonec
přivodil její konec. Pavel Kosatík si ale při zkoumání této
nostalgie nad osudem Masarykova Československa náhle
uvědomil i její nadějnou stránku: „Vedle prožitku ztráty to
může znamenat i něco jiného – uvědomění si, že náš svět,
naše současnost je dnes už dál než ten svět minulý, svět snů.
Že už nemusíme jen vzhlížet k první republice jako k vrcholu
demokracie a kultury u nás, neboť jsme už možná sami
v něčem pokročili.“
To chce říci i tento sborník: nespokojenost s dnešní
politikou ani únava z vleklé ekonomické krize by neměly
zastřít, že zažíváme nejdelší a nejšťastnější období svých
moderních dějin.
Tomáš Němeček
právník a bývalý novinář
73
PŘÍKLADY ČESKÝCH ÚSPĚCHŮ
Zdroje: Statistická ročenka ČR
2012, dostupná zde
http://www.czso.cz/csu/
2012edicniplan.nsf/p/0001-12
Statistická ročenka ČR 2004,
dostupná zde http://www.czso.cz/
1 / ŽIJEME DÉLE
V České republice se výrazně prodloužila tzv. střední
délka života (též naděje dožití, life expectancy).
V roce 1990 to bylo 67,6 roku u mužů a 75,4 roku u žen.
Podle poslední statistické ročenky vzrostla v roce 2011
tato naděje na 74,7 roku u mužů a 80,7 roku u žen.
csu/2004edicniplan.nsf/
countries/1W?display=default
Takový skok o sedm, respektive pět let je neobvyklý
i u vyspělých zemí. Světová banka, která uvádí čísla
za celou populaci bez rozdílu pohlaví, zaznamenává
u České republiky mezi lety 1990 a 2011 skok
ze 71,4 na 78 let. V USA je to ze 75,7 na 79, v Rakousku
ze 75,5 na 81, v Polsku ze 70,9 na 77, v Maďarsku
z 69,3 na 75. Pouze v případě Ruska délka dožití zůstala
stejná – 69 let.
Zdroj: Eurostat, Healthy Life Years
2 / REKORDNÍ LÉTA VE ZDRAVÍ
publ/10n1-04-_2004
Světová banka, index lidského
rozvoje (Human Development Index,
World Bank) dostupný zde
http://data.worldbank.org/
indicator/SP.DYN.LE00.IN/
statistic 2013, dostupné zde
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/
statistics_explained/index.php/
Healthy_life_years_statistics
Průměrná délka života ve zdraví a bez postižení
(index HLY, healthy life years) stoupla v České republice
nad průměr Evropské unie. U tuzemské holčičky narozené
v roce 2011 Eurostat odhaduje 63,6 l roku zdravého
života; pětašedesátileté penzistce přisuzuje 8,7 roku.
To jsou lepší údaje než například u Německa (58,7 a 7,3)
či Rakouska (60,4 a 8,3). Z postkomunistických zemí
mají slibnější naději na zdravý život pouze Bulharky.
V případě mužů mají právě narození čeští chlapci naději
na 62,2 roku ve zdraví a pětašedesátiletí důchodci
na 8,4 roku. I to jsou lepší vyhlídky než u Němců
(57,9 a 6,7) nebo Rakušanů (59,8 a 8,3). U českých
chlapců jde dokonce o nejlepší údaj ze všech
postkomunistických zemí.
74
Zdroje: Statistická ročenka ČR
2012, kapitola Obyvatelstvo,
dostupná zde http://www.czso.cz/
csu/2012edicniplan.nsf/kapitola/
0001-12-r_2012-0400
CIA World Factbook 2013,
dostupné zde https://www.cia.gov/
3 / CIZINCI „HLASUJÍ NOHAMA“ PRO ČESKOU REPUBLIKU
Česká republika je v očích cizinců dlouhodobě přitažlivá:
od roku 2002 se sem více lidí přistěhovává, než se jich odtud
odstěhovává. Toto takzvané migrační saldo (net migration
rate) se stabilně drží nad úrovní 12 tisíc lidí ročně, v roce 2007
dokonce až na rekordních 83 945. I v době ekonomické krize
v roce 2011 šlo o 16 889 lidí.
library/publications/the-worldfactbook/rankorder/2112rank.html
Při srovnání čistého přírůstku přistěhovalců vzhledem
k počtu obyvatel je Česká republika 57. na světě, před
Německem (60.), Finskem (64.) či Slovinskem (70.).
Záporné saldo – více lidí se odtamtud vystěhovává, než se
přistěhovává – má Rumunsko (123.), Polsko (134.) nebo
Lotyšsko (169.).
Zdroj: Světová banka, index lidského
4 / ŠPIČKOVÁ PÉČE O KOJENCE
rozvoje (Human Development
1W?display=default
Česká republika má tradičně velmi nízkou kojeneckou
úmrtnost. Pravděpodobnost, že zdejší dítě zemře před pátým
rokem věku, je 4 ku 1000 živě narozeným, tedy jako
v Německu, Francii nebo Dánsku. Ve Spojených státech
toto riziko hrozí 7 kojencům, na Slovensku 8, v Rusku 10,
v Rumunsku 12. Nejvyšší riziko mají kojenci ze Sierry Leone –
182 z 1000 živě narozených dětí zemře před pátým rokem věku.
Zdroj: Světová banka, index
5 / HIV/AIDS JE DOSUD VÝJIMEČNÝ
Index, World Bank), dostupný zde
http://data.worldbank.org/indicator/
SH.DYN.MORT/countries/
lidského rozvoje (Human
Development Index, World Bank),
dostupný zde
http://data.worldbank.org/
indicator/SH.DYN.AIDS.ZS/
Zemi se vyhnulo rozšíření viru HIV, respektive syndromu
získaného selhání imunity (AIDS). Nákaza virem HIV
v nejohroženějším věku od 15 do 49 let se týká 0,1 procenta
populace v České republice.
countries/1W?display=default
V Německu jde o 0,2 procenta, v Rakousku a ve Francii o 0,4,
ve Spojených státech 0,7 procenta. V nejzasaženějších zemích
na světě – Svazijsku a Botswaně – se nákaza týká 26 procent,
respektive 23,4 procenta aktivní populace.
75
Zdroj: Hodnotící zpráva evropských
soudních systémů, CEPEJ Evaluation
Report on European Judicial
Systems 2012, str. 184,dostupné zde
http://www.coe.int/t/dghl/
cooperation/cepej/evaluation/2012/
Rapport_en.pdf
6 / JUSTICE SE ODRAZILA ODE DNA A STOUPÁ
Každé dva roky vydává Komise pro efektivitu justice (CEPEJ)
při Radě Evropy srovnávací zprávu o soudních systémech
všech 47 členských zemí – od Albánie a Arménie přes
Německo a Nizozemsko až po Ukrajinu a Velkou Británii.
Zatím poslední, loňská zpráva uvádí: „Posuzujeme-li výkony
soudů první instance v roce 2010 pouze z kvantitativního
hlediska, pak jedině Rakousko a Česká republika přesáhly
v počtu vyřízených případů hranici 100 procent, a to v civilním
i trestním řízení (sporném i nesporném); zvládly rovněž udržet
délku vyřízení pod 180 dny.“ (Vyřízení více než 100 procent
nových případů znamená, že se soudům daří snižovat
nedodělky z minulosti.)
V Německu je podle údajů CEPEJ průměrná délka sporného
řízení v civilním soudnictví 184 dnů, v Dánsku 186,
na Slovensku 364, v Portugalsku 417, ve Slovinsku 431
a v Itálii 493 dní.
Zdroj: Václav Hořejší, Julius Lukeš:
Jak jsou na tom české biologické
vědy v porovnání s Evropou? In:
Vesmír č. 91, květen 2012, str. 302
až 304, dostupné zde http://
people.img.cas.cz/vaclav-horejsi/
documents/popularizacni_
7 / VĚDCI DOHÁNĚJÍ MAĎARSKO
Profesoři Václav Hořejší a Julius Lukeš provedli loni v květnu
v časopisu Vesmír srovnání českých biologických věd
s Evropou. Jako měřítko použili citovanost, přepočtenou podle
velikosti národů. Celkový výsledek shrnuli slovy: „Nic moc,
ale žádná katastrofa.“
clanky/44_2012_302-304.pdf
V přírodních vědách existuje jeden obor, v němž je Česká
republika velmi dobrá – parazitologie. Po přepočtu citovaných
výsledků na velikost populace je 11. v Evropě (zejména
díky výzkumu toxoplazmózy). V dalších deseti oborech
(například molekulární genetika, imunologie či revmatologie)
jsou na tom čeští vědci poměrně dobře – 16. až 18. místo.
V sedmnácti oborech se Česká republika do první evropské
dvacítky nedostala (třeba u výzkumu bolesti, v neurovědě
nebo mikrobiologii).
76
Maďarsko se v Top 20 ocitlo patnáctkrát, Slovensko jedinkrát,
Rakousko vždy. Polsko je v přepočtu na velikost výrazně horší
než Česko, ba často i v absolutních číslech. Dohnat Maďarsko
je výrazný úspěch: je to národ šesti nositelů Nobelových
cen za přírodní vědy; ještě v 80. i 90. letech byly výsledky
maďarské vědy vysoko nad českými.
Zdroj: CIA World Factbook, údaje
za rok 2012, dostupné zde
https://www.cia.gov/library/
publications/the-world-factbook/
rankorder/2186rank.html
8 / JEŠTĚ STÁLE NÍZKÝ VEŘEJNÝ DLUH
Český veřejný dluh (tedy množství peněz, jež si vláda půjčuje)
v poměru k HDP vzrostl na 45,6 %. Ještě v roce 2001 přitom
činil jen 25,3 % HDP.
Zatím zůstává pod úrovní většiny evropských zemí – například
v Německu dosahuje veřejný dluh 81,9 % HDP, v Maďarsku činí
79,2 %, v Rakousku 73,4 %, v USA 72,5 %, v Nizozemsku 71,1 %,
v Polsku 57,1 %, ve Slovinsku 53,1 %, na Slovensku 52,1 %,
v Dánsku 46,2 %.
Mezi zeměmi EU má nejvyšší veřejný dluh Řecko (157 % HDP),
Itálie (127 %), Portugalsko (123 %), Irsko (118 %) a Belgie (99 %).
Naopak pod hladinou českého dluhu je Lotyšsko (39,2 %),
Litva (38,2 %), Švédsko (38,2 %), Rumunsko (37,2 %)
a především Estonsko (5,7 % HDP).
Zdroj: Eurostat, At-risk-of poverty
or social exclusion rate, poslední
dostupná data (2011), dostupné zde
http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/
nui/show.do?dataset=ilc_
peps01&lang=en
9 / NEJMÉNĚ OHROŽENI CHUDOBOU…
V celé Evropské unii je nejméně ohrožena chudobou
a sociálním vyloučením právě Česká republika. Toto riziko
se týká pouze 15,3 % domácnosti. Až za Českem následuje
Nizozemsko (15,7 % domácnosti) nebo Švédsko (16,1 %).
V Německu je chudobou a sociálním vyloučením ohroženo
19,9 % domácnosti, podobně jako ve Slovinsku či Francii.
Přes 40 % domácností je ohroženo v Rumunsku nebo Lotyšsku,
nejvíce – 49,1 % – v Bulharsku.
77
Chudoba podle Eurostatu začíná u příjmu pod hranicí
60 procent národního příjmového mediánu. Sociální vyloučení
se hodnotí řadou kritérií, například hmotným strádáním
(pokud domácnost nemá na teplo, nájem, nemůže si dovolit
televizor, auto nebo dovolenou) nebo tím, kolik členů
domácnosti je nezaměstnaných.
Lze to říci i obráceně: v České republice je nejvyšší míra
společenské soudržnosti v EU.
Zdroj: Eurostat, At-risk-of poverty
or social exclusion rate, poslední
dostupná data (2011), dostupné zde
statistics_explained/index.php?title
=File:At-risk-of_poverty_or_
social_exclusion_rate_by_age_
10 / …A TO PLATÍ I PRO PENZISTY
Navzdory obecnému mínění jsou podle Eurostatu domácnosti
českých penzistů (nad 65 let) jen velmi zřídka ohroženy
chudobou a sociálním vyloučením – týká se pouhých 10,7 %
důchodcovské domácností. V celé Evropské unii jsou na tom
lépe pouze staří lidé v Lucembursku a Nizozemsku.
group,_2011_(%25_of_specified_
population).png&filetimestamp=
20130305081548
Zdroj: Jan Mihálik (ed.): Hearts
and Money Beyond Borders, 2012,
dostupné na stránce Centra pre
filantropiu zde http://www.cpf.sk/
files/files/HEARTS_AND_MONEY_
BEYOND_BORDERS_PDCS_2012_
PDF_version_complete.pdf
78
Zato v Německu je chudobou a vyloučením ohroženo 15,2 %
domácnosti starých lidí, v Rakousku 17,1 %, na Slovensku
14,5 %, v Polsku 24,7 %. Nejhůře jsou na tom penzisté
v Bulharsku, kde je chudobou a vyloučením ohroženo 61,1 %
domácnosti, a na Kypru (40,4 %).
11 / ŠTĚDŘEJŠÍ, NEŽ SI O SOBĚ MYSLÍ
V roce 2009 věnoval slovenský časopis Týždeň hlavní
téma tomu, proč jsou Češi o tolik štědřejší k humanitárním
projektům. Ředitelka tamní organizace Človek v ohrození
Nora Beňáková uvedla: „Permanentně je to tak, že se v Česku
vybere desetkrát víc peněz než na Slovensku. Všechny
slovenské humanitární organizace dohromady vybraly
na pomoc po tsunami na Srí Lance 40 milionů, v Česku jen
samotný Člověk v tísni vybral 400 milionů.“ (Ceny uváděny
v někdejších slovenských korunách.) Boris Strečanský
z tamního Centra pre filantropiu uvedl, že – při porovnávání
Bulharska, Rumunska, Česka a Slovenska – „je z čistě
finančního pohledu Česko opravdu výjimečné, počet dárců
zde v letech 2000 až 2006 stoupl o 85 procent“.
Česká republika jako první země zavedla dárcovské SMS,
dnes nejpopulárnější formu občanské filantropie, následovaly
ji Slovensko a Bulharsko. Podle průzkumu Nadace VIA v roce
2009 jen čtvrtina Čechů nikdy nepřispěla na charitu.
Velmi úspěšný je také projekt Adopce na dálku katolické
Charity, který pomohl více než 26 tisícům dětí v Indii, Africe
nebo chudých zemích východní Evropy.
Zdroj: Daniel Chytil, Hana
Bardoňová, Václava Vaňková:
Cizinci v ČR – hlavní trendy.
Kulatý stůl ČSU a CERGE-EI,
31. ledna 2012, dostupné zde
http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/
i/kulaty_stul:_starnuti_
obyvatel_ceske_republiky_
prezentace20120131
Zdroj: Tomáš Lebeda, Klára Plecitá:
Formy a typy nevolební politické
participace v Evropě (Socioweb
č. 1/2009), dostupné zde
http://www.socioweb.cz/index.ph
p?disp=teorie&shw=373&lst=106.
Tabulka zde: http://www.socioweb.
cz/upl/teorie/373_tab_1_5.jpg
12 / ČEŠTÍ VIETNAMCI
Žádná jiná země EU nemá mezi svými cizinci tolik Vietnamců
jako Česká republika (více než šest procent). Tuzemští
Vietnamci mají častěji než jiné skupiny cizinců trvalý pobyt
(60 procent) a zdravý demografický strom života, tedy
včetně malých dětí. Podle diplomových prací na toto téma
(viz například Le Duc Duy: Vietnamská komunita v ČR a státní
občanství, Právnická fakulta MU Brno 2011) se rychle
integrují: vietnamské děti – často s českými chůvami – tvoří
třetinu „cizineckých“ dětí v mateřských školách a čtvrtinu
„cizinců“ na základních školách. Česká advokátní komora má
už dva advokáty vietnamské národnosti.
13 / VÍC ANGAŽOVANÝCH NEŽ APATICKÝCH
Česká republika je jediná země postkomunistického prostoru,
kde podíl politicky aktivních občanů převažuje nad apatickými
(v poměru 54:46). Upozornili na to v roce 2009 sociologové
Tomáš Lebeda a Klára Vlachová. Za základ si vzali celoevropský
průzkum hodnot European Social Survey, kde se zkoumají
takové formy aktivit jako kontaktování politiků, podíl
na aktivistických kampaních, podepisování petic, demonstrace
nebo bojkot určitého zboží.
79
Nejvyšší průměrnou míru občanské participace mají podle
tohoto průzkumu Norsko, Švédsko a Švýcarsko, následované
Finskem a Francií. Česká míra angažovanosti je těsně
za nizozemskou, zato před španělskou, italskou, slovinskou
či řeckou. Ze zkoumaných zemí měly nejvyšší podíl
vůbec neparticipujícího obyvatelstva Polsko (72,7 %)
a Maďarsko (74,5 %).
Zdroj: Databáze Forbesu,
The World´s Billionaires 2013,
dostupné zde
http://www.forbes.com/billionaires/
#page:1_sort:0_direction:asc_
search:_filter:All%20industries_
filter:Belgium_filter:All%20states
14 / ČTYŘI DOLAROVÍ MILIARDÁŘI
I když má Česká republika pověst – především v očích
samotných Čechů – rovnostářské země, která nepřeje
úspěchu, data amerického časopisu Forbes ukazují něco jiného.
Na jeho seznamu dolarových miliardářů jsou čtyři Češi
(Petr Kellner, Andrej Babiš, Zdeněk Bakala a Karel Komárek).
To je stejně jako v čtyřikrát lidnatějším Polsku (Jan Kulczyk,
Zygmunt Solorz-Zak, Michal Solowow a Leszek Czarnecki).
Pro srovnání: Německo má 58 dolarových miliardářů,
Francie 24, Izrael 17, Švédsko 14, Rakousko osm, Dánsko
a Nizozemsko po šesti, Řecko tři, Belgie dva, Finsko jednoho
(je jím Antti Herlin, výrobce eskalátorů a výtahů KONE).
Ani jednoho nemají – přinejmenším na seznamu Forbesu –
Maďarsko, Slovensko či Slovinsko.
Zdroje:Death due to suicide (total),
Eurostat 2010, dostupné zde
15 / TADY UŽ SE ŽIVOT NEVZDÁVÁ
zemreli-2012
Za normalizace trpěla česká populace poměrně vysokou mírou
sebevražd. Například v roce 1970 připadlo na milion obyvatel
rovných 280 sebevražd. Ještě i v druhé půli osmdesátých let
se jejich počet udržoval nad hranicí 200. Po pádu komunismu
spadl i počet dobrovolných ukončení života. Podle posledních
srovnatelných dat Eurostatu jich bylo 128 v roce 2010
(v nejspokojenějším, předkrizovém roce dokonce tento
ukazatel klesl na historické minimum – 119).
80
tgm/table.do?tab=table&init=
1&plugin=1&language=en&pcode=
tps00122
Zemřelí 2012, ÚZIS, dostupné zde
http://www.uzis.cz/publikace/
To je mírně nad průměrem Evropské unie. V jižansky slunných
a katolických zemích šlo totiž ve srovnávaném roce o pouhých
54 (Itálie) či 58 (Španělsko) sebevražd na milion obyvatel.
Česká míra sebevražd nicméně odpovídala sousednímu
Rakousku, je nižší než v katolickém Polsku (153) nebo
v tradičně sebevražedném Maďarsku (217). Nejponuřejší údaj
v EU má Litva – 294 sebevražd na milion obyvatel.
Podle nových dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky
stoupl loni počet sebevražd na 1647 (to odpovídá 156 na milion
obyvatel). Eurostat ještě nemá srovnatelná data, během krize
však počet sebevražd stoupal i v jiných evropských zemích,
například v Řecku během čtyř let o 45 procent.
Zdroj: Stránky Klubu přátel
rozhleden, dostupné zde
http://kpr.kvalitne.cz/index.html
a neoficiální seznam rozhleden
zde http://rozhledny.wz.cz/
index2roz.htm
16 / NOVÁ DOBA ROZHLEDNOVÁ
Nikdy v moderní historii se nestavělo a neotvíralo tolik
rozhleden jako nyní. Tempo je srovnatelné s obdobím
rozmachu občanské společnosti na konci 19. století,
kdy se ve výstavbě rozhleden trumfovaly spolky českých
a německých turistů. Velkou roli hrají evropské dotace,
ale i nadšení místních zkrášlovacích spolků.
Klub přátel rozhleden nedávno vydal publikaci
„365 rozhleden ČR“. Takovou vášeň pro rozhledny má
už jen jedna země – Německo –, kde se jejich počet
odhaduje na něco přes tisíc. V Rakousku se tolik nestavějí,
v celém Polsku je rozhleden méně než v Česku. Svou dobu
rozhlednovou však zažívá Slovensko: z celkového počtu
40 jich byly asi tři čtvrtiny postaveny v posledních deseti
letech.
81
Zdroj: Zpráva o životním prostředí
České republiky 2011 (viz str. 24),
dostupná zde http://www.mzp.cz/
C1257458002F0DC7/cz/
news_121213_zprava_ZP/$FILE/
Zpr%C3%A1va_o_%C5%B
DP_%C4%8CR_2011_pro_
MP%C5%98_121113_FINAL.pdf
17 / ÚSTUP KYSELÝCH DEŠŤŮ
Zlepšení životního prostředí po roce 1989 lze vystihnout
statisticky: emise okyselujících látek se mezi lety 1990
až 2011 snížily o téměř 82 %. Konkrétně Česká republika
snížila za tuto dobu emise oxidů dusíku nejvíc v Evropě.
Následuje ji Slovensko, Litva, Estonsko a Británie. Naopak
mezi zeměmi, kde oxidů dusíku přibylo, jsou Turecko
a Maďarsko.
Ve snižování oxidů síry je pátá (výrazněji odsířilo svůj
průmysl jen Lotyšsko, Slovensko, Dánsko a Německo;
na opačném konci škály jsou opět Turecko a Maďarsko).
Zdroj: Zpráva o životním prostředí
České republiky 2011 (viz str. 59),
dostupná zde http://www.mzp.cz/
C1257458002F0DC7/cz/
news_121213_zprava_ZP/$FILE/
18 / ČISTŠÍ ŘEKY
Do českých potoků se vrátili raci – citlivý indikátor čistoty
vod. A to nejen v Orlických horách nebo na Vysočině, ale
dokonce i v říčkách kolem karvinských dolů.
Zpr%C3%A1va_o_%C5%B
DP_%C4%8CR_2011_pro_
MP%C5%98_121113_FINAL.pdf
82
Od roku 1993 se množství nečistot vypouštěných do řek
snížilo o 90 až 94 procent (podle druhu látek). Zasloužila se
o to také mohutná výstavba čističek odpadních vod – jen
od roku 2000 se jejich počet zdvojnásobil na 2251. Dnes
je 78 % obyvatel napojeno na kanalizaci, která je zakončena
čističkou; z postkomunistických zemí má lepší výsledek pouze
Estonsko.
V prvních dvou kategoriích kvality – neznečištěná nebo jen
mírně znečištěná voda – jsou dnes Jizera, Ploučnice, Ohře,
Svratka nebo Opava, významné části Vltavy a Moravy. Pátá
kategorie – velmi silně znečištěná voda – téměř vymizela,
dnes jsou to především Litava a dolní tok Lužnice.
Zdroj: Bullying in school children:
Cross-national comparisons,
HBSC 2006, dostupné zde
http://www.nuigalway.ie/hbsc/
documents/2012__pres__mm_
meta_analysis_on_violence_2.pdf
19 / ŠIKANY JE MÉNĚ, NIKOLI VÍCE...
Navzdory rozšířenému přesvědčení se šikana z českých škol
vytrácí. V pravidelné mezinárodní studii Health Behaviour
in School-Aged Children (HBSC), z níž vychází Světová
zdravotnická organizace, Česká republika zaznamenala
v letech 1994 až 2006 největší pokles šikany mezi školními
dětmi; až po ní následovalo Dánsko. HBSC nezjišťuje, zda žáci
o šikaně slyšeli, ale konkrétně zkoumá, zda byli oběťmi, strůjci
nebo svědky fyzického násilí. Takovou zkušenost dříve hlásilo
43 % českých chlapců a 32 % dívek, nyní 18 a 12 %. (V Dánsku
nastal pokles ze 77 na 38 % u chlapců a ze 60 na 22 % u dívek.)
Obecně má vysokou míru šikany Litva, Lotyšsko, Řecko,
Rumunsko, Turecko a Ukrajina, naopak nízkou skandinávské
země, Maďarsko a Česko.
Zdroj: Health Policy for Children
and Adolescents, Světová
zdravotnická organizace, 2004,
dostupné zde
http://www.euro.who.int/__data/
assets/pdf_file/0008/110231/
20 / …A ČESKÉ DĚTI JSOU ZDRŽENLIVĚJŠÍ
Čeští školáci patří podle studie Světové zdravotnické
organizace (WHO) z roku 2004 k sexuálně nejzdrženlivějším
ze srovnávaných 43 zemí – spolu s estonskými, polskými
a španělskými.
e82923.pdf
Pravidelný průzkum vychází z výpovědí samotných školáků,
a proto musí počítat s tím, že místní kulturní zvyklosti mohou
vyžadovat přehánění chlapců a cudnost dívek: například
v Makedonii uvedlo 4 % patnáctiletých dívek, že už mělo
pohlavní styk, zato 37 % stejně starých chlapců (v Řecku 10 %
dívek a 34 % chlapců, v Rusku 16 % dívek a 41 % chlapců).
Věrohodnější mohou být údaje ze zemí, kde nejsou mezi
odpověďmi školáků a školaček tak propastné rozdíly.
V České republice takovou zkušenost ohlásilo kolem 18 %
dívek i chlapců, v Kanadě čtvrtina, ve Skotsku třetina
a v Grónsku 78 % patnáctiletých dívek a 71 % chlapců.
83
Zdroj: Michelin Guide,
v interaktivní podobě dostupné zde
http://www.viamichelin.com/web/
Restaurants
21 / STÁLE LEPŠÍ RESTAURACE
Praha se stala prvním městem v postkomunistické Evropě,
jehož restaurace získaly hvězdičku v nejuznávanějším
gurmetském průvodci Michelin Guide. První byla restaurace
Allegro s tehdejším italským šéfkuchařem Andreou Accordim;
v roce 2012 získaly hvězdičku restaurant Alcron
a La Degustation Bohême Bourgeoise, které vedou čeští
šéfkuchaři Roman Paulus a Oldřich Sahajdák.
V Berlíně jich je třináct, ve Vídni pět, v Budapešti dvě
(Onyx a Costes) a ve Varšavě jedna (Atelier Amaro).
V Bratislavě, v Lublani, v Bukurešti, v Sofii, v Kyjevě nebo
v Moskvě není žádná.
Zdroj: Education at Glance,
OECD 2011, dostupné zde
http://www.oecd.org/newsroom/
educationreduceschool
failuretoboostequityandgrowth
saysoecd.htm
22 / CHODÍME DO ŠKOLY – VY NE?
O některých tématech západní vzdělávací debaty Česká
republika – ke svému štěstí – ani neví, že by ji měly trápit.
Platí to zejména o předčasně ukončené školní docházce
(drop-out), tedy před 16. rokem věku. Britský Daily Telegraph
loni varoval, že Spojené království v tomto ohledu zaostává
za většinou ostatních vyspělých států „včetně Slovinska,
Estonska, Slovenska a České republiky“.
Komentoval tím data ze studie OECD, podle níž je předčasné
ukončení školní docházky v České republice i na Slovensku
dlouhodobě okrajový jev (6 % populace mezi 25. až 34. rokem
života). Ve Spojených státech nebo Rakousku jde o 12 % mladé
generace, ve Francii či Norsku 16 %, v Británii 18 %, v Itálii 30 %
a v Portugalsku dokonce 52 %.
84
Zdroj: Česká správa sociálního
zabezpečení, leden 2013, dostupné
zde http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/
informace/media/tiskove-zpravy/
tiskove-zpravy-2013/2013-01-08v-lednu-2013-eviduje-cssz-pres-1100-sto-a-viceletych-obcanu.htm
23 / ČÍM DÁL VÍCE STOLETÝCH
Počet stoletých občanů stoupl jen během posledních čtyř
let z 918 na 1103. Při tomto tempu bude podle střízlivých
projekcí Čechů a Češek z kategorie 100+ v půlce století
kolem deseti tisíc. Převážně to ovšem budou Češky, už teď
tvoří mezi stoletými 84 %.
Pro lepší představu: existuje jistá naděje, že v roce 2050
budou stále žít herci Jiří Lábus nebo Jitka Molavcová,
bankéř Josef Tošovský nebo politolog Jacques Rupnik.
Zdroj: Cultural Statistics,
Eurostat 2011, dostupné zde
cache/ITY_OFFPUB/KS-32-10-374/
EN/KS-32-10-374-EN.PDF
24 / NÁROD, KTERÝ MÁ RÁD KNÍŽKY
Mezi evropskými čtenáři jsou Češi na třetím místě za Švédy
a Finy. Z těchto tří národů na otázku, zda v posledním roce
přečetli alespoň jednu knížku, odpovědělo v roce 2007
„ano“ zhruba 80 % občanů. Následují Estonci, Rakušani,
Slováci a Němci, kdežto z Italů a Portugalců přitakalo
40 až 50 %.
Češi mají také rádi velké domácí knihovny. Zhruba polovina
dotázaných uvedla, že má více než sto knih, což je typické
spíš pro skandinávské a pobaltské národy.
Pouze dánské, finské a české domácnosti v průzkumu uvedly,
že za kulturu utrácejí více než 5 % svých příjmů. Průměr
EU je 3,9 %, naopak v Bulharsku či Řecku, ale i Itálii nebo
Lucembursku méně než 3 %.
85
Zdroj: Emerging Markets and the
Digitalization of the Film Industry.
UNESCO Institute for Statistics,
2013, dostupné zde
http://www.uis.unesco.org/
culture/Documents/IP14-2013cinema-survey-analysis-en.pdf
25 / FILMŮ SKORO JAKO V POLSKU
Pokud jde o čistě kvantitativní měřítka, v České republice
v roce 2011 vzniklo 45 filmů. Takový počet se těžko může
měřit s Francií (272) nebo Německem (212). Ale téměř
se v tom roce vyrovnal produkci čtyřikrát lidnatějšího
Polska (51), nemluvě o Maďarsku (24) a Slovensku (12).
Nejvíce cen Český lev tehdy dostal film Poupata od Zdeňka
Jiráského, Nevinnost od Jana Hřebejka a cenu za scénář
dostalo Odcházení od Václava Havla.
Zdroje: Press Freedom Index 2013,
Reporters without Borders, dostupné
zde http://en.rsf.org/press-freedomindex-2013,1054.html
Country profile Czech Republic –
Freedom House 2013, dostupné
zde http://www.freedomhouse.org/
country/czech-republic
26 / SVOBODA SLOVA
Mezinárodní organizace Novináři bez hranic (Reporters
without Borders) řadí ve svém posledním žebříčku svobody
slova Českou republiku na 16. místo. Na prvních místech je
Finsko, Nizozemsko a Norsko. Novináři bez hranic umístili
za Českou republiku nejen Polsko a Slovensko (22. a 23.),
ale i Německo (17.), Velkou Británii (29.), Spojené státy (32.)
a Francii (37.). Rusko je na 148. místě ze 179 zemí; poslední
je Eritrea.
Americká organizace Freedom House řadí Českou republiku
v kategorii politických a občanských svobod už léta
do nejvyšší kategorie „free“ (svobodné).
86
Zdroje: Radka Pavlišová, Martin
Novák: Analýza soudních rozhodnutí
vydaných v letech 2010 až 2012
ve věcech úplatkářských trestných
činů (Transparency International ČR,
únor 2013).
Analýza soudních rozhodnutí
vydaných v letech 2007 až 2009
ve věcech úplatkářských trestných
činů (Transparency International ČR,
duben 2012), dostupné zde
http://www.transparency.cz/
publikace-analyzy/
27 / BOJ S KORUPCÍ
Analytici Transparency International Radka Pavlišová a Martin
Novák zpracovali dvě rozsáhlé analýzy všech tuzemských
rozsudků kvůli korupci. První hodnotila 233 rozsudků z let
2007 až 2009, druhá 247 rozsudků z let 2010 až 2012.
Z nich vyplývá, že okresní soudy už uznaly jako úplatek fůru
bukového dřeva (Vsetín 2T 58/2011 a 4T 83/2011), nabídku
policistům, že jim obžalovaný zdarma vyrobí vestavné skříně
(Praha – východ, 2T 265/2011), 500 korun pro referenta
stavebního úřadu (soud v České Lípě v dubnu 2010,
2T 81/2009), lahev alkoholu nebo bonboniéru (soud v Opavě
v prosinci 2008, 3T 122/2008) nebo nabídku bezplatného
užívání bytu (Praha 7, 24T 56/2008).
V první studii si autoři všimli, že jen ojediněle se objevily
úplatky za urychlení úředního řízení. Jako hypotézu nabízí,
že „tento typ malé korupce se podařilo v zásadě vymýtit,
neboť státní správa funguje v případě jednoduchých řízení
dostatečně rychle“. Jejich druhá studie upozorňuje, že
vymizely i případy, kdy úplatky přijímali dopravní policisté.
Zdroje: Informace Klubu českých
turistů o turistickém značení,
dostupné zde http://www.kct.cz/
cms/turisticke-znaceni-kct
Romana Trusinová: Do Young
People Measure Happiness by the
Number of Kilometres Logged?,
Socioweb 7-8/2011, dostupné zde
28 / „OUTDOOR NATION“
Česká síť turistických tras je – přinejmenším podle Klubu
českých turistů – hodnocena jako nejkvalitnější v Evropě
díky své hustotě a spolehlivosti značení. Na konci roku 2008
šlo o nejhustší síť v Evropské unii: 512 kilometrů pěších tras
na 1000 kilometrů čtverečních rozlohy. Staralo se o ně 1437
dobrovolníků. Zdejší turistické značky jsou chráněny v EU jako
průmyslový vzor.
http://www.socioweb.cz/index.
php?disp=teorie&shw=474&lst=117
Přehled nejprodávanějších
cestovatelských map, dostupný zde
http://www.kiwick.cz/novinky.php
Z dat Eurostatu vyplývá, že mladí Češi ve věku 15 až 24 let
dnes cestují v průměru víc než jejich vrstevníci v Evropské unii
(měřeno počtem nocí strávených na prázdninových cestách).
Už při zběžné procházce Prahou je nápadné, že největší
koncentrace obchodů s outdoorovým vybavením je v centru
87
kolem Jungmannova náměstí, kde si vybavení do přírody kupují
bankéři, právníci a horolezci. V tamním obchodě s mapami byly
v době uzávěrky nejprodávanější dobrodružné turistické trasy
– Podkarpatská Ukrajina, sever Korsiky, okolí Gardského jezera,
severní Albánie a Ukrajinské Karpaty.
Zdroj: interaktivní databáze Human
Development Index 2013, dostupná
29 / INDEX LIDSKÉHO ROZVOJE
zde http://hdr.undp.org/en/reports/
Podle OSN a jejího indexu lidského rozvoje (Human Development
Index), který vychází z délky života, úrovně zdravotní
péče, přístupu ke vzdělání a HDP na obyvatele, je Česká
republika 28. na světě. První je Norsko, druhá Austrálie,
třetí Spojené státy, čtvrté Nizozemsko a páté Německo.
Z postkomunistických zemí má lepší pozici jen Slovinsko (21.)
Zdroje: „To Czech Industry,
30 / ŠPIČKA V NANOTECHNOLOGIÍCH
Everything is Nano“, New York Times
22. května 2012, dostupné zde
http://www.nytimes.com/2012/05/
23/business/global/to-czech-industryeverything-is-nano.html?page
wanted=all&_r=0
„Pro český průmysl je všechno ‚nano‘,“ napsal v květnu 2012
deník New York Times. V této branži, kde se vyrábějí vlákna
800krát tenčí než lidský vlas, je podle amerického deníku
Česká republika „vysoce respektována“: na tehdejším světovém
veletrhu Nanotech v Tokiu měla země svůj vlastní pavilon, kde
vystavovalo deset firem.
zpráva Czech Invest:
Nanotechnology Czech Republic,
únor 2012, dostupná zde
http://www.czechinvest.org/data/
files/nano-2012-2161-cz.pdf
Agentura pro podporu investic CzechInvest uvádí, že v oboru
je dnes 16 velkých společností a 69 menších. Například
společnost Nanovia jako jedna z prvních v Evropě spustila linky
na výrobu nanovláken v průmyslovém měřítku; kapacity má
vyprodány na celý rok 2013.
Podle průzkumu J&T Banky, citovaném v červnu 2013
Hospodářskými novinami, považuje 41 % českých dolarových
milionářů za nejslibnější obor pro investici právě zdejší
nanotechnologie.
88
Zdroje: European Music School
Union: Statistical information
2010, dostupné zde
http://www.musicschoolunion.eu/
fileadmin/downloads/statistics/
EMU_Statistics_2010.pdf
Databáze základních uměleckých
škol v ČR, dostupná zde
31 / ZEMĚ HUDEBNÍCH ŠKOL
Zpráva Evropské asociace hudebních škol (European Music
School Union) z roku 2010 uvádí u České republiky 234 565
žáků v hudebních školách. To je nezvykle vysoké číslo:
v přepočtu na obyvatele je překonává jen podobně lidnaté
Švédsko s 348 tisíci žáky hudebních škol a dvanáctimilionové
Nizozemsko s 355 tisíci. Osmkrát lidnatější Německo nemá
osmkrát víc mladých hudebníků, ale „jen“ 983 tisíc.
https://www.izus.cz/kontakt/
seznam_zakladnich_umeleckych_
skol_v_cr/
V Maďarsku chodí do hudební školy 109 tisíc dětí,
na Slovensku 134 tisíc, ale například v Itálii jen 24 tisíc,
v Polsku 14 tisíc, v Chorvatsku či Srbsku po 21 tisících.
V České republice jde vesměs o mládež do 25 let, zatímco
v německy mluvících a skandinávských zemích tvoří znatelnou
část starší lidé.
Evropská statistika uváděla 383 českých uměleckých škol.
Podle aktuální databáze stoupl počet tuzemských ZUŠ na 498.
Zdroj: Kultura České republiky
v číslech 2012, Národní informační
a poradenské středisko pro kulturu,
dostupné zde
http://www.nipos-mk.cz/
wp-content/uploads/2013/05/
Kultura_v_cislech_2013_web.pdf
32 / HVĚZDNÉ NEBE NADE MNOU
Českou zvláštností je nezvykle rozsáhlá síť hvězdáren
a planetárií – je jich 48. Loni je navštívilo 567 tisíc lidí,
především hvězdárnu a planetárium v Brně, v Hradci Králové,
Karlových Varech, Českých Budějovicích a Ostravě.
V únoru 2007 ředitel Astronomického ústavu Pavel Suchan
uvedl, že díky bohatnutí země vzrostl počet soukromých
hvězdáren z 5 na 30.
Srovnatelná data za Evropskou unii nejsou dostupná, určitý
obrázek ale dává srovnání významných hvězdáren z publikace
Astronomy Today (2002) od Erica Chaissona a Steva
McMillana, již cituje anglická Wikipedie. Podle ní je v Německu
19 významných hvězdáren, v České republice 6, ve Švédsku 5,
v Nizozemsku 4, v Polsku 3, v Maďarsku a na Slovensku po 2.
89
Zdroj: The lottery of life, Economist
21. 11. 2012, dostupné zde
http://www.economist.com/news/
21566430-where-be-born-2013lottery-life
33 / KDE JE NEJLEPŠÍ SE NARODIT?
Economist Intelligence Unit, výzkumné oddělení týdeníku
Economist, vyhlašuje svůj vlastní žebříček kvality života.
Skládá ho z očekávané délky dožití, rodinného štěstí
(konkrétně sleduje míru rozvodovosti), občanské společnosti
(zkoumá, zda lidé chodí do kostela nebo jsou členy odborů),
blahobytu (HDP na osobu), politické stability a obecného
bezpečí v zemi, mírného podnebí, dostatku práce, politických
svobod a rovnosti pohlaví.
V tomto žebříčku „míst, kde je nejlepší se narodit“, byla v roce
2013 Česká republika na 28. místě. Na prvním jsou Švýcarsko,
Austrálie a Norsko. Z postkomunistických zemí však Česká
republika skončila nejlépe, dokonce i před Slovinskem (32.).
Zdroje: EU Agency for Fundamental
Rights (FRA): „The Situation of
Roma in 11 EU Member States“,
květen 2012, dostupné zde
http://fra.europa.eu/en/publication/
2012/situation-roma-11-eu-memberstates-survey-results-glance
„Analysis of FRA Roma survey results
by gender“, září 2013, dostupné zde
http://fra.europa.eu/sites/default/
files/ep-request-roma-women.pdf
90
34 / ČEŠTÍ ROMOVÉ: LÉPE NEŽ JINDE
Velký pilotní průzkum evropské Agentury pro základní práva
(FRA) z roku 2012, založený na hloubkových rozhovorech
s 22 tisíci evropskými Romy, přinesl překvapivý výsledek. Mezi
11 zeměmi EU s velkou romskou populací – Bulharsko, Česká
republika, Francie, Itálie, Maďarsko, Polsko, Portugalsko,
Rumunsko, Řecko, Slovensko a Španělsko – jsou v nejméně
špatné situaci čeští Romové. Zpráva uvádí, že ze srovnávaných
zemí mají „nejvyšší úroveň vzdělání, byť stále není dobrá“,
a jejich pozice na trhu práce je nejpevnější (zaměstnáno bylo
40 procent dotazovaných Romů oproti 10 až 20 procentům
v jiných zemích). Česká republika, Slovensko, Maďarsko
a Polsko vykazují nejvíce romských mladíků, kteří pokračují
ve vzdělávání i po 16. roce věku; Česká republika je jediná,
kde to platí i o romských dívkách po 16. roce věku. Zpráva
poukazuje na segregaci Romů ve vzdělávání, toto procento
je však v ČR nižší (35 %) než v Maďarsku (90 %), v Rumunsku
a na Slovensku (60 %).
OBSAH
Editorial / 3
Miroslav Bárta / 6
Jiří Belda / 8
Vlastislav Bříza / 10
Milan Dostalík / 11
Zbyněk Frolík / 12
Ondřej Fryc / 14
Anna Fučíková / 15
Václav Hořejší / 17
Cyril Höschl / 20
Karel Janeček / 22
Kateřina Janků / 24
Eva Jiřičná / 26
Jan Kaláb / 28
Pavel Kavánek / 30
Krištof Kintera / 32
Ilona Klímová / 34
Stanislav Kmoch / 35
Eduard Kučera / 36
Tomáš Kučera / 38
Pavel Kysilka / 40
Michal Mejstřík / 42
Šimon Ornest / 44
Jan Pinkava / 46
Jan Pirk / 48
Petra Procházková / 51
Jaroslav Řasa / 53
Pavel Řehák / 55
Kvido Štěpánek / 58
Helena Třeštíková / 60
Leoš Válka / 62
Adam Walach / 64
Martin Wichterle / 66
Bohdan Wojnar / 68
Jana Zielinski / 69
34 podob úspěchu
Úvod / 72
Příklady českých úspěchů / 74–90
92
Overcoming Barriers to Growth
Výroční konference Aspen Institute Prague
9—10/10/2013
Organizováno ve spolupráci s PRK Partners
a pod záštitou guvernéra České národní banky, Miroslava Singera.
www.aspeninstitute.cz

Zamyšlení nad českými (ne)úspěchy

Transkript

Podobné dokumenty

Moji drazí sponzoři, S láskou vás zdraví Vaše milovaná Anu Shilpa

Rýžová miska

ffiffi ffi__ffiw ffiffi h-ffitr