sborník abstraktů - Česká parazitologická společnost

XII. české a slovenské parazitologické dny
16. – 20. května 2016
Ledeč nad Sázavou
SBORNÍK ABSTRAKTŮ
Obsah
Odborný program ������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 5
Přednášky
Výskyt benzimidazolovej rezistencie na kozích farmách v Slovenskej republike ������������������������������������������������12
M. Babják, A. Königová, M. Dolinská, M. Várady
Phylogeny of Dactylogyrus (Monogenea) parasites of Balkan Peninsula ��������������������������������������������������������������13
M. Benovics, A. Šimková
Chromozómová diverzita a evolúcia karyotypu modelových plathelmintov ����������������������������������������������������������14
M. Bombarová, M. Špakulová
Redukcia fertility Trichinella spiralis probiotickými bakteriálnymi kmeňmi ��������������������������������������������������������15
B. Bucková, E. Dvorožňáková, Z. Hurníková, A. Lauková
Sledování neuropatogenních larev ptačích schistosom Trichobilharzia regenti během jejich migrace míchou
obratlovčích hostitelů pomocí 3D zobrazovacích metod ������������������������������������������������������������������������������������������16
J. Bulantová, T. Macháček, L. Panská, P. Horák
Syngamidní hlístice u herbivorů ve Středoafrické republice ������������������������������������������������������������������������������������17
B. Červená, P. Vallo, B. Kalousová, K. J. Petrželková, A. Todd, D. Modrý
Je ještě cerkáriová dermatitida aktuálním problémem pro Evropu? ����������������������������������������������������������������������18
P. Horák, J. Bulantová
Mesocestoides vogae larval cestode – an interesting helminth model for immunological and pharmacological research ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������19
G. Hrčková, E. Vendeľova,T. Mačák-Kubašková, D. Mudroňová
Populačno-genetická štruktúra Fascioloides magna v Severnej Amerike a Európe ��������������������������������������������20
Ľ. Juhásová, I. Králová-Hromadová, E. Bazsalovicsová,
G. Minárik, J. Štefka, P. Mikulíček
First insights into the parasite diversity of economically important fish in Lake Tanganyika ��������������������������21
N. Kmentová, Milan Gelnar, Maarten Van Steenberge, Joost Raeymaekers, Stephan Koblmüller, Maarten Vanhove
Výhody a omezení sérologické diagnostiky parazitárních infekcí ��������������������������������������������������������������������������22
P. Kodym
Dikrocelióza oviec na Slovensku: parazitóza v ústraní ��������������������������������������������������������������������������������������������23
A. Königová, M. Babják, M. Urda Dolinská, M. Várady
Úloha kočkovitých šelem při toxoplazmóze ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������24
B. Koudela
Structure of parasites communities in the hybrids of R. rutilus and A. brama ������������������������������������������������������25
V. Krasnovyd*, A. Šimková
Možnosti elektronové mikroskopie při detekci virů přenášených členovci ����������������������������������������������������������26
D. Krsek, P. Kodym
The evolution of the tapeworms – what is new? ��������������������������������������������������������������������������������������������������������27
R. Kuchta, J.N. Caira, K. Jensen, A. Waeschenbach, T. Scholz, D.T.J. Littlewood
Comparative study of neuropathogenic and visceral bird schistosomes Trichobilharzia regenti and T. szidati
using transcriptomic profiling ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������28
R. Leontovyč, N. Young, P. Horák, R. Gasser, M. Kašný
Rickettsiózy psov na Slovensku ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������29
N. Lieskovská, L. Berthová, Z. Sekeyová
Už nikdy sami: lidský mikrobiom a eukaryom ������������������������������������������������������������������������������������������������������������30
Julius Lukeš
Vliv neuropatogenní schistosomy Trichobilharzia regenti na produkci prozánětlivých cytokinů a oxidu dusnatého myšími neurogliovými buňkami ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������31
T. Macháček, L. Panská, P. Horák
Eudiplozoon nipponicum (Monogenea): inhibitory peptidáz Kunitzova typu jako modulátory hemostázy a
imunity ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������32
L. Jedličková, J. Dvořák, J. P. Dalton, I. Hrachovinová, M. Kašný, L. Mikeš
A common Palaearctic fish parasite (Cestoda) in western USA ������������������������������������������������������������������������������33
M. Oros, A. Choudhury, T. Scholz
Evolution of diploid-polyploid complex of Carassius auratus �������������������������������������������������������������������������������� 34
T. Pakosta, L. Vojtek, P. Hyršl, S. Stierandová, L. Vetešník, A. Šimková
Vliv oxidačního stresu na tkáně motolice Trichobilharzia regenti (Schistosomatidae) �������������������������������������� 35
J. Pankrác, P. Horák, M. Kašný
Species diversity of Cichlidogyrus (Dactylogyridae) parasites of Tanganyikan cichlids: It is just beginning …
and continues ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 36
Ch. Rahmouni, M. P. M. Vanhove, A. Šimková
Modern molecular approach in food safety and food-borne parasitoses �������������������������������������������������������������� 37
N. Reslová, M. Kašný, M. Slaný, P. Králík
Dlouhodobé sledování fauny komárů Humpolecka �������������������������������������������������������������������������������������������������� 38
F. Rettich
Selection and characterization of a new, non-melanising, line of Anopheles gambiae refractory to Plasmodium falciparum clone 3D7 ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 39
L. Richterova, L. Ranford-Cartwright
Eudiplozoon nipponicum (Monogenea): serpins – inhibitors of serine peptidases ���������������������������������������������� 40
P. Roudnický, J. Vorel, J. Ilgová, L. Mikeš, L. Jedličková, J. Dvořák, M. Gelnar 1, M. Kašný
Zhrnutie výsledkov 5-ročného entomologického prieskumu pakomárikov z rodu Culicoides v chove hovädzieho dobytka na východnom Slovensku �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 41
A. Sarvašová, A. Kočišová, H. Hlavatá
Brazílie: ráj, nebo peklo pro českého parazitologa? �������������������������������������������������������������������������������������������������� 42
T. Scholz
Humánní alveolární echinokokóza v České republice, 2007-2015 ���������������������������������������������������������������������������� 43
V. Skála, E. Kyclerová, J. Matějů, M. Leissová, L. Hozáková, F. Stejskal, L. Kolářová
Cystatins of the parasitic nematodes Trichinella spiralis and T. pseudospiralis: xMAP technology in serodiagnostics �� 44
L. Škorpíková, M. Kašný, M. Slaný, P. Králík, M. Gelnar, J. Ilgová
Larvální stádia motolic ve sladkovodních měkkýších: co se skrývá pod špičkou ledovce, aneb co víme a nevíme ������ 45
M. Soldánová
Od histórie výskumov ekológie kliešťov v Československu ku globálnym zmenám v súčasnosti �������������������� 46
M. Stanko
Malárie stále aktuální ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 47
F. Stejskal
Rizika šíření leishmaniózy psů v České republice ������������������������������������������������������������������������������������������������������ 48
V. Svobodová, L. Friedlaenderová, M. Svoboda
Endoparazity detí a psov v Košickom regióne ������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 50
G. Štrkolcová, M. Goldová, M. Maďar
Charakterizace významných antigenů neurotropní motolice Trichobilharzie regenti s imunodiagnostickým
potenciálem ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 51
L. Turjanicová, L. Mikeš, P. Horák
Diversity of larval stages of the family Gryporhynchidae (Cestoda: Cyclophyllidea) in cichlid fish (Perciformes: Cichlidae) from southern Africa �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 52
L. Uhrová, J. Brabec, I. Přikrylová, Š. Mašová, T. Scholz
Parazity a antihelmintiká – zvláštny pár ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 53
M. Várady, A. Königová, M. Dolinská, M. Babják
Exploring the transcriptome of Eudiplozoon nipponicum (Monogenea, Diplozoidae) adult worm �������������������� 54
Jiří Vorel, Pavel Roudnický, Jana Ilgová, Hana Dvořáková, Lucie Jedličková, Libor Mikeš, Petr Brož, Dagmar
Jirsová, Hynek Strnad, Roman Leontovyč, Ewa Dzika, Božena Koubková, Milan Gelnar, Martin Kašný
Společenstva motolic (Trematoda) malých okružáků (Gastropoda: Planorbidae) v jižních Čechách �������������� 55
T. Vyhlídalová, M. Soldánová
Kryptosporidiové a mikrosporidiové infekce koní ������������������������������������������������������������������������������������������������������ 56
P. Wagnerová, B. Sak, D. Květoňová, M. Maršálek, J. McEvoy, A.E. Laatamna, M. Kváč
Postery
HGA v České republice- klinická kritéria a současné diagnostické možnosti ������������������������������������������������������ 58
P. Balátová, D. Berenová, I. Švecová, P. Kodym
Effect of tick’s salivary gland extracts on human interferon lambda 1 ������������������������������������������������������������������ 59
P. Bartíková, I. Štibrániová
Druhová diverzita komárov (Diptera: Culicidae) na východnom Slovensku v rokoch 2010-2014 a ich úloha v
prenose patogénov parazitárneho pôvodu s dôrazom na Dirofilaria spp. �������������������������������������������������������������� 60
E. Bocková, A. Kočišová, A. Iglódyová
Účinek textilií ošetřených přírodním pyrethrem, eukalyptovým olejem a N,N-dietyltoluamidem na klíště
obecné (Ixodes ricinus) �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 61
T. Bubová, M. Kulma, F. Rettich, K. Imrichová
Trematode diversity in freshwater pulmonate snails from the St. Lawrence Wetlands, Canada ������������������������ 62
L. Cibulková, S. Georgieva, M. Soldánová, A. Kostadinova
Diverzita a fylogeneze kryptosporidií infikujících hlodavce rodu Apodemus ������������������������������������������������������ 63
Š. Čondlová, M. Horčičková, M. Kváč
Prevalence of Borrelia species in Ixodes ricinus ticks in the Ukrainian city parks ���������������������������������������������� 64
Yu.M. Didyk, M. Derdáková
Prevalence of Trichinella spp. among wild animals in Ukraine �������������������������������������������������������������������������������� 65
Yu.M. Didyk, I.A. Akimov
Cerkáriová dermatitida ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������66
J. Doležílková, R. Mašková, R. Mudra
Raritní výskyt Trichostrongylus sp. u dětského pacienta ���������������������������������������������������������������������������������������� 67
M. Fialová, A. Scripnic, I. Fiala
Babesia spp. and other Apicomplexa in ticks and rodents in southwestern Slovakia ���������������������������������������� 68
Z. Hamšíková, M. Kazimírová, L. Mahríková, L. Berthová, M. Slovák, E. Kocianová, L. Schnittger
Výskyt Babesia spp. v kliešťoch Dermacentor reticulatus v Bratislavskom kraji ������������������������������������������������ 69
E. Vrbová, Z. Hamšíková, M. Kazimírová
Fylogenetické vztahy kokcidií rodu Eimeria a Isospora a hlodavců z podčeledi Arvicolinae ���������������������������� 70
A. Hoblíková, J. Kvičerová, A. Mácová, V. Hypša
Úloha ježků v cirkulaci Toxoplasma gondii a Trichinella spp. ���������������������������������������������������������������������������������� 71
L. Hofmannová, J. Juránková
Effect of tick salivary gland extraxts on TGF-b1 coordinated processes �������������������������������������������������������������� 72
V. Holíková, P. Bartíková, M. Slovák, M. Kazimírová, I. Štibrániová
Diversita kryptosporidií infikujících hraboše polní (Microtus arvalis) – předběžné výsledky ������������������������������ 73
M. Horčičková, Š. Čondlová, N. Holubová, M. Kváč
Střevní parazitózy v ČR nejen v roce 2015
Zpráva NRL pro diagnostiku střevních parazitóz �������������������������������������������������������������������������������������������������������� 74
Z. Hůzová, Vlasta Fenclová, Jaroslava Šustrová
Genetická variabilita Borrelia burgdorferi sensu lato z rozličných častí Európy �������������������������������������������������� 75
M. Chvostáč, I. Baráková, G. Margos, M. Derdáková
Nové poznatky o fylogenezi améb čeledi Flabellulidae Bovee, 1970 (Leptomyxida: Tubulinea) ������������������������ 76
M. Jedličková, M. Kostka, I. Dyková, T. Tyml
Trichinella nativa hybrids: what genotype am I? �������������������������������������������������������������������������������������������������������� 77
D. Jirsová, E. Šrámová, M. Kašný
Male copulatory organs of Annulotrema (Monogenea: Dactylogyridae) parasitizing African tetras: Does the
size and shape matter? �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 78
M. L. Kičinjaová, M. Seifertová, M. Gelnar, E. Řehulková
Neospora spp. a Toxoplasma gondii u koní a oslů v západní Africe ������������������������������������������������������������������������ 79
K. Kobédová, E. Bártová, K.Sedlák, M. Budíková, Y. J. Atuman, J. Kamani
Hostitelská specifita vs. geografická izolace: genetická struktura populací tasemnice Ligula intestinalis ���� 80
P. Kočová, J. Štefka
Srovnání průběhu infekce způsobené Encephalitozoon cuniculi genotypy II a III u imunokompetentních a
imunodeficitních myší ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 81
M. Kotková, B. Sak, M. Kváč
Výskyt trichinelózy zvířat v České Republice v letech 2013 až 2015 ���������������������������������������������������������������������� 82
J. Harna, M. Pijáček, B. Koudela
Dicyemida: tajemná skupina parazitů hlavonožců. První náhled do populační struktury a fylogenetického
postavení pomocí genomiky ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 83
M. Krausová, J. Štefka, V. Hypša, J. Zrzavý, F. Husník, O. Ditrich
Akantamébová keratitida – kazuistika �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 84
P. Kubáčková1, H. Kocová2
Diverzita kryptosporidií u suchozemských želv �������������������������������������������������������������������������������������������������������� 85
J. Ježková, A. Mynářová, B. Sak, J. McEvoy, M. Kváč
Genotyping of clinical isolates, laboratory lines and clones of Giardia intestinalis �������������������������������������������� 86
L. Lecová, F. Weisz, P. Tůmová, E. Nohýnková
Immunomodulatory and antifibrotic effects of combined administration of IMMODIN® and albendazole to
mice with experimental M. vogae infection ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 87
T. Mačák Kubašková, G. Hrčková, D. Mudroňová, S. Velebný, M. Grohoľová
Toxoplasma gondii, Neospora caninum a Encephalitozoon cuniculi u zvířat ze zoo a cirkusů v Itálii �������������� 89
J. Marková, E. Bártová, T. Machačová, K. Sedlák, P. Silvestre, P. Laricchiuta, M. Russo, V. Veneziano
Molecular and morphological characterisation of larval and adult isolates of digeneans of the family Strigeidae Railliet, 1919 from Iceland ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������90
H. Mazanec, J. Roháčová, S. Georgieva, A. Faltýnková
Foxy parasites of the North �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 91
E. Myšková, O Ditrich, M. Kváč, B. Sak
The first survey of nematode parasites of African annual killifish (Nothobranchiidae) �������������������������������������� 92
V. Nezhybová, M. Seifertová, Š. Mašová
Early development of the monozoic cestode Caryophyllaeus laticeps (Pallas, 1781), parasite of cyprinid fishes ������ 93
D. Barčák, M. Oros, V. Hanzelová
The occurrence of the cestode Caryophyllaeus laticeps (Pallas, 1781) in the River Irtysh, China: a morphological characterisation and molecular data ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 94
D. Barčák, B. W. Xi, M. Oros
Diverzita kryptosporidií volně žijících hlodavců rodu Rattus v České Republice a na Novém Zélandu ������������ 95
J. Prediger, J. Ježková, B. Sak, M. Kváč
Metabolism and transport of xenobiotics in liver fluke Fasciola hepatica ������������������������������������������������������������ 96
L. Prchal, K. Válková, I. Vokřál, R. Stuart, B. Szotáková
Malaria in Nemocnice Na Bulovce, cases 2015 ������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 97
L. Richterová, M. Trojánek, F. Stejskal, E. Nýčová, H. Roháčová, M. Otáhal
Fylogenetická a genomická charakterizace endosymbiontů vší rodu Polyplax ���������������������������������������������������� 98
J. Říhová, V. Hypša, E.Nováková, F. Husník
Proteomic study of differences in the proteome of the tick Dermacentor reticulatus caused by infection with
bacteria from the genus Rickettsia ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 99
B. Sallay, G. Flores-Ramírez, M. Danchenko, E. Špitalská
The effect of Mentha piperita essential oil on the growth of Rickettsia slovaca in Vero cell line �������������������� 100
K. Štefanidesová, B. Sallay, E. Špitalská
Genotypizácia benzimidazol-rezistentných a citlivých izolátov parazita Haemonchus contortus u oviec ���� 101
M. Urda Dolinská , A. Königová, G. von Samson-Himmelstjerna, M. Babják, M. Várady
Výskyt a genetická variabilita B. burgdorferi s.l. a B. miyamotoi v kliešťoch Ixodes ricinus vo vybraných
oblastiach Slovenska ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 102
T. Vaculová, S. Kolenčík, V. Rusňáková Tarageľová, M. Derdáková
Používání endoparazitik chovateli psů a koček v souladu s registračním rozhodnutím ����������������������������������� 103
E. Vernerová, V. Svobodová, J. Bureš
Efflux transporters of Hymenolepis diminuta ���������������������������������������������������������������������������������������������������������� 104
I. Vokřál, A. Sodomková, B. Szotáková, L. Skálová, P. Matoušková
Leptospiróza ve východních Čechách ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 105
B. Voxová, Z.Čermáková, Š.Kropáčková
Odborný program
Zvané přednášky (vyznačeny tučně): 30 minut + 5 minut diskuse
Ostatní prezentace:
10 minut + 5 minut diskuse
Soutěžní přednášky:
Žádáme přednášející o dodržování časového limitu. Při jeho překročení
předsedající sekce přednášku ukončí. Diskuse mohou pokračovat o
přestávkách u kávy.
Pondělí 16. 5.
9:00 – 18:30 Satelitní workshop Seqme: NextGen sekvenování
Příjezd
Zajištěn odvoz autobusem z vlakového nádraží ve Světlé nad Sázavou k hotelu
Luna.
Odjezdy autobusů v 16:00 a v 17:00 (tedy po příjezdu rychlíků).
17:00 - 19:00 Registrace na parazitologické dny
19:00 Posezení u ohně, opékání (kytary apod. vítány)
Úterý 17. 5.
7:00 – 8:00 Registrace
8:00 – 8:10 Zahájení, organizační pokyny (O. Ditrich, I. Hromadová)
13:00 – 14:00 Registrace
Odborná sekce 1 předsedají J. Lukeš a L. Richterová
8:10 – 8:45 J. Lukeš: Už nikdy sami: lidský mikrobiom a eukaryom
8:45 – 9:00 L. Richterová: Selection and characterization of a new, non–
melanising, line of Anopheles gambiae refractory to Plasmodium
falciparum clone 3D7
9:00 – 9:15 B. Koudela: Úloha kočkovitých šelem při toxoplazmóze
9:15 – 9:30 P. Wagnerová: Kryptosporidiové a mikrosporidiové infekce koní
9:30 – 9:45 N. Lieskovská: Rickettsiózy psov na Slovensku
9:45 – 10:00 V. Svobodová: Rizika šíření leishmaniózy psů v České republice
10:00 – 10:30 Přestávka a občerstvení
5
Odborná sekce 2 předsedají V. Hypša a L. Mikeš
0:30 – 11:05 V. Hypša: Zvíře ve zvířeti
1
11:05 – 11:20 J. Vorel: Exploring the transcriptome of Eudiplozoon nipponicum
(Monogenea, Diplozoidae) adult worm
11:20 – 11:35 L. Mikeš: Eudiplozoon nipponicum (Monogenea): inhibitory
peptidáz Kunitzova typu jako modulátory hemostázy a imunity
11:35 – 11:50 P. Roudnický: Eudiplozoon nipponicum (Monogenea): serpins –
inhibitors of serine peptidases
11:50 – 12:00 P. Schillerová a A. Benešová: Prezentace Biotech
12.00 – 14:00 Oběd
Odborná sekce 3 předsedají R. Kuchta a M. Oros
4:00 – 14:35 R. Kuchta: The evolution of the tapeworms – what is new?
1
14:35 – 14:50 L. Uhrová: Diversity of larval stages of the family Gryporhynchidae
(Cestoda: Cyclophyllidea) in cichlid fish (Perciformes: Cichlidae)
from southern Africa
14:50 – 15:05 M. Oros: A common Palaearctic fish parasite (Cestoda) in western
USA
15:05 – 15:20 M. Bombarová: Chromozómová diverzita a evolúcia karyotypu
modelových plathelmintov
15:20 – 15:35 M. Soldánová: Larvální stádia motolic ve sladkovodních
měkkýších: co se skrývá pod špičkou ledovce, aneb co víme a
nevíme
15:35 – 15:50 T. Vyhlídalová: Společenstva motolic (Trematoda) malých
okružáků (Gastropoda: Planorbidae) v jižních Čechách
15:50 – 16:20 Přestávka a občerstvení
Odborná sekce 4 předsedají M. Várady a B. Bucková
6:20 – 16:55 M. Várady: Parazity a antihelmintiká – zvláštny pár
1
16:55 – 17:10 M. Babják: Výskyt benzimidazolovej rezistencie na kozích
farmách v Slovenskej republike
17:10 – 17:25 B. Bucková: Redukcia fertility Trichinella spiralis probiotickými
bakteriálnymi kmeňmi
17:25 – 17:40 L. Škorpíková: Cystatins of the parasitic nematodes
Trichinella spiralis and T. pseudospiralis: xMAP technology in
serodiagnostics
17:45 – 18:15 Výroční schůze České parazitologické společnosti (program bude
krátký, ale důležitý: informace o změnách navržených výborem,
zejména o změnách stanov v souvislosti s novým občanským
zákoníkem). Výbor zve všechny členy i zájemce o členství.
18:20 – 19:45 Večeře
20:00 – 21:00 Společné zasedání zástupců výborů České parazitologické
společnosti a Slovenské parazitologické společnosti.
6
Středa 18.5.
Odborná sekce 5 předsedají P. Horák a J. Bulantová
8:00 – 8:35 P. Horák: Je ještě cerkáriová dermatitida aktuálním
problémem pro Evropu?
8:35 – 8:50 J. Bulantová: Sledování neuropatogenních larev ptačích
schistosom Trichobilharzia regenti během jejich migrace míchou
obratlovčích hostitelů pomocí 3D zobrazovacích metod
8:50 – 9:05 T. Macháček: Vliv neuropatogenní schistosomy Trichobilharzia
regenti na produkci prozánětlivých cytokinů a oxidu dusnatého
myšími neurogliovými buňkami
9:05 – 9:20 L. Turjanicová: Charakterizace významných antigenů neurotropní
schistosomy Trichobilharzia regenti s imunodiagnostickým
potenciálem
9:20 – 9:35 J. Pankrác: Vliv oxidačního stresu na tkáně motolice
Trichobilharzia regenti (Schistosomatidae)
9:35 – 9:50 R. Leontovyč: Comparative study of neuropathogenic and visceral
bird schistosomes Trichobilharzia regenti and T. szidati using
transcriptomic profiling
9:50 – 10:00 K. Bachanová: Prezentace MGP
10:00 – 10:30 Přestávka a občerstvení
Odborná sekce 6 předsedají G. Hrčková a A. Königová
10:30 – 11:05 G. Hrčková: Mesocestoides vogae larval cestode – an
interesting helminth model for immunological and
pharmacological research
11:05 – 11:20 A. Königová: Dikrocelióza oviec na Slovensku: parazitóza
v ústraní
11:20 – 11:35 V. Krasnovyd: Structure of parasites communities in the hybrids of
R. rutilus and A. brama
11:35 – 11:50 T. Pakosta: Evolution of diploid– polyploid complex of Carassius
auratus
11:50 – 13:45 Oběd
Odpolední společné výlety (Jde o alternativy, stihnete jen 1 z nich!)
13:45 – 17:30 Výlet do údolí Sázavy (Stvořidla, Melechovská tvrz)
12:30 – 16:30 Výlet do pivovaru Bernard
14:10 – 17:30 Výlet na hrad Ledeč nad Sázavou
18:00 – 19:30 Večeře
7
19:30 – 21:30 Posterová sekce
P1
P. Balátová: Human granulocytic anaplasmosis in the Czech Republic – clinical criteria and diagnostic possibilities today
P2
P. Bartíková: Effect of tick’s salivary gland extracts on human interferon lambda 1
P3
E. Bocková: Druhová diverzita komárov (Diptera: Culicidae) na východnom
Slovensku v rokoch 2010–2014 a ich úloha v prenose patogénov parazitárneho pôvodu s dôrazom na Dirofilaria spp.
P4
T. Bubová: Účinek textilií ošetřených přírodním pyrethrem, eukalyptovým olejem a N,N– dietyltoluamidem na klíště obecné (Ixodes ricinus)
P5
L. Cibulková: Trematode diversity in freshwater pulmonate snails from the
St.Lawrence Wetlands, Canada
P6
Š. Čondlová: Diverzita a fylogeneze kryptosporidií infikujících hlodavce rodu
Apodemus
P7
Y. M. Didyk: Prevalence of Borrelia species in Ixodes ricinus ticks in the Ukrainian city parks
P8
Y. M. Didyk: Prevalence of Trichinella spp. among wild animals in Ukraine
P9
J. Doležílková: Cerkáriová dermatitida
P10 M. Fialová: Raritní výskyt Trichostrongylus sp. u dětského pacienta
P11 Z. Hamšíková: Babesia spp. and other Apicomplexa in ticks and rodents in
southwestern Slovakia
P12 Z. Hamšíková: Výskyt Babesia spp. v kliešťoch Dermacentor reticulatus v
Bratislavskom kraji
P13 A. Hoblíková: Fylogenetické vztahy kokcidií rodu Eimeria a Isospora a hlodavců z podčeledi Arvicolinae
P14 L. Hofmannová: Úloha ježků v cirkulaci Toxoplasma gondii a Trichinella spp.
P15 V. Holíková: Effect of tick salivary gland extraxts on TGF– b1 coordinated
processes
P16 M. Horčičková: Diversita kryptosporidií infikující hraboše polní (Microtus arvalis) – předběžné výsledky
P17 Z. Hůzová: Střevní parazitózy v ČR nejen v roce 2015. Zpráva NRL pro diagnostiku střevních parazitóz
P18 M. Chvostáč: Genetická variabilita Borrelia burgdorferi sensu lato z rozličných
častí Európy
P19 M. Jedličková: Nové poznatky o fylogenezi améb čeledi Flabellulidae Bovee,
1970 (Leptomyxida: Tubulinea)
P20 D. Jirsová: Trichinella nativa hybrids: what genotype am I?
P21 M. L. Kičinjaová: Male copulatory organs of Annulotrema (Monogenea:
Dactylogyridae) parasitizing African tetras: Does the size and shape matter?
P22 K. Kobédová: Neospora spp. a Toxoplasma gondii u koní a oslů v západní Africe
P23 P. Kočová: Hostitelská specifita vs. geografická izolace: genetická struktura
populací tasemnice Ligula intestinalis
8
P24 M. Kotková: Srovnání průběhu infekce způsobené Encephalitozoon cuniculi
genotypy II a III u imunokompetentních a imunodeficitních myší
P25 B. Koudela: Výskyt trichinelózy zvířat v České Republice v letech 2013 až 2015
P26 M. Krausová: Dicyemida: tajemná skupina parazitů hlavonožců. První náhled
do populační struktury a fylogenetického postavení pomocí genomiky
P27 P. Kubáčková: Akantamébová keratitida – kazuistika
P28 M. Kváč: Diverzita kryptosporidií u suchozemských želv
P29 L. Lecová: Genotyping of clinical isolates, laboratory lines and clones of Giardia intestinalis
P30 T. Mačák Kubašková: Immunomodulatory and antifibrotic effects of combined
administration of IMMODIN® and albendazole to mice with experimental M.
vogae infection
P31 J. Marková: Toxoplasma gondii, Neospora caninum a Encephalitozoon cuniculi u zvířat ze zoo a cirkusů v Itálii
P32 H. Mazanec: Molecular and morphological characterisation of larval and adult
isolates of digeneans of the family Strigeidae Railliet, 1919 from Iceland
P33 E. Myšková: Foxy parasites of the North
P34 V. Nezhybová: The first survey of nematode parasites of African annual killifish (Nothobranchiidae)
P35 M. Oros: The occurrence of the cestode Caryophyllaeus laticeps (Pallas, 1781)
in the River Irtysh, China: a morphological characterisation and molecular data
P36 M. Oros: Early development of the monozoic cestode Caryophyllaeus laticeps
(Pallas, 1781), parasite of cyprinid fishes
P37 J. Prediger: Diverzita kryptosporidií volně žijících hlodavců rodu Rattus v České Republice a na Novém Zélandu
P38 L. Prchal: Metabolism and transport of xenobiotics in liver fluke Fasciola hepatica.
P39 L. Richterová: Malaria in Nemocnice Na Bulovce, cases 2015
P40 J. Říhová: Fylogenetická a genomická charakterizace endosymbiontů vší
rodu Polyplax
P41 B. Sallay: Proteomic study of differences in the proteome of the tick Dermacentor reticulatus caused by infection with bacteria from the genus Rickettsia
P42 B. Sallay: The effect of Mentha piperita essential oil on the growth of Rickettsia slovaca in Vero cell line
P43 M. Urda Dolinská: Genotypizácia benzimidazol– rezistentných a citlivých izolátov parazita Haemonchus contortus u oviec
P44 T. Vaculová: Výskyt a genetická variabilita B. burgdorferi s.l. a B. miyamotoi v
kliešťoch Ixodes ricinus vo vybraných oblastiach Slovenska
P45 E. Vernerová: Používání endoparazitik chovateli psů a koček v souladu s registračním rozhodnutím
P46 I. Vokřál: Efflux transporters of Hymenolepis diminuta
P47 B. Voxová: Leptospiróza ve východních Čechách
9
Čtvrtek 19.5.
Odborná sekce 7 předsedají T. Scholz a Ľ. Juhásová
8:00 – 8:35 T. Scholz: Brazílie: ráj, nebo peklo pro českého parazitologa?
8:35 – 8:50 Ch. Rahmouni: Species diversity of Cichlidogyrus
(Dactylogyridae) parasites of Tanganyikan cichlids: It is just
beginning … and continues
8:50 – 9:05 N. Kmentová: First insights into the parasite diversity of
economically important fish in Lake Tanganyika
9:05 – 9:20 B. Červená: Syngamidní hlístice u herbivorů ve Středoafrické
republice
9:20 – 9:35 M. Benovics: Phylogeny of Dactylogyrus (Monogenea) parasites
of Balkan Peninsula
9:35 – 9:50 Ľ. Juhásová: Populačno–genetická štruktúra Fascioloides magna
v Severnej Amerike a Európe
9:50 – 10:25 Přestávka a občerstvení
Odborná sekce 8 předsedají F. Stejskal a K. Fajfrlík
0:25 – 11:00 F. Stejskal: Malárie stále aktuální
1
11:00 – 11:15 P. Kodym: Výhody a omezení sérologické diagnostiky
parazitárních infekcí
11:15 – 11:30 V. Skála: Humánní alveolární echinokokóza v České republice,
2007– 2015
11:30 – 11:45 N. Reslová: Modern molecular approach in food safety and food–
borne parasitoses
11:45 – 12:00 G. Štrkolcová: Endoparazity detí a psov v Košickom regióne
12:00 – 14:00 Oběd
Odborná sekce 9 předsedají M. Stanko a A. Sarvašová
14:00 – 14:35 M. Stanko: Od histórie výskumov ekológie kliešťov v
Československu ku globálnym zmenám v súčasnosti
14:35 – 14:50 F. Rettich: Dlouhodobé sledování fauny komárů Humpolecka
14:50 – 15:05 A. Sarvašová: Zhrnutie výsledkov 5– ročného entomologického
prieskumu pakomárikov z rodu Culicoides v chove hovädzieho
dobytka na východnom Slovensku
15:05 – 15:20 D. Krsek: Možnosti elektronové mikroskopie při detekci virů
přenášených členovci
15:20 – 15:50 Přestávka a občerstvení
10
15:50 – 17:30 Mikroskopicko–parazitologické praktikum.
Firma Olympus předvede v praxi své nejmodernější mikroskopy. Z mikroskopů se
bude obraz promítat na plátno. Žádáme
účastníky, kteří mají zajímavé preparáty a další materiál
na demonstraci, aby je přivezli s sebou. Možnost získání
velmi kvalitní fotodokumentace. Možnost konzultovat sporné
diagnostické případy s kolegy.
17:30 – 18:00 Vyhlášení vítězů soutěže o nejlepší studentskou přednášku.
Kromě toho, Firma Olympus ocení nejlepší mikroskopickou
dokumentaci na posterech i v přednáškách.
18:00 Zakončení odborné části XII. českých a slovenských
parazitologických dní.
19:00 Společenský večer s rautem a hudbou
Pátek 20. 5.
Odjezd
Zajištěn odvoz autobusem od hotelu Luna k vlakovému nádraží ve Světlé nad
Sázavou.
Odjezd v 9:00 a v případě zájmu více lidí i v 11:00 (tedy k odjezdu rychlíků).
11
Výskyt benzimidazolovej rezistencie na kozích farmách v
Slovenskej republike
M. Babják, A. Königová, M. Dolinská, M. Várady
Parazitologický Ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01, Košice, Slovenská republika
Rezistencia na antihelmintiká sa stáva čoraz komplikovanejším problémom
zodpovedným za vážne ekonomické straty v chovoch zvierat na celom svete. Veľké komplikácie spôsobuje najmä u malých prežúvavcov infikovaných nematódami
z čeľade Trichostrongylidae. Hlavným cieľom tejto štúdie bolo detegovať výskyt
antihelmintickej rezistencie (AR) na benzimidazolové liečivá a rodové zastúpenie
rezistentných parazitov na vybraných kozích farmách v Slovenskej Republike. Do
prieskumu bolo zahrnutých 22 fariem kde boli od všetkých testovaných zvierat
odobrané vzorky trusu. Získané vzorky boli následne vyšetrené použitím in vivo a in
vitro testov. Z in vivo testov bol použitý Test redukcie počtu vajíčok v truse ( FECR)
a z in vitro testov Test liahnutia vajíčok (EHT) a Test larválneho vývinu (LDT). Časť
odobratých vzoriek bola použitá na kultiváciu lariev do infekčného štádia L3 metódou koprokultúr na určenie rodového zastúpenia rezistentných parazitov. Na 19-ich
farmách bol potvrdený výskyt rezistentných parazitov na benzimidazolové antihelmintiká. 11 fariem vykazovalo nižšie zastúpenie rezistentných parazitov (2-10 %),
na 8 farmách bola hladina rezistencie vyššia (10-50 %). Najčastejšie sa vyskytujúcimi parazitárnymi rodmi v chovoch boli Teladorsagia/Ostertagia spp. a Trichostrongylus spp. V porovnaní so staršími štúdiami z uvedených výsledkov vyplýva,
že na farmách kôz v Slovenskej republike došlo k výraznému zvýšeniu výskytu
rezistencie na benzimidazolové antihelmintiká.
Práca bola financovaná grantom VEGA 2/0120/16 a Agentúrou pre vedu a
výskum SR APVV 0169-14.
12
Phylogeny of Dactylogyrus (Monogenea) parasites of Balkan
Peninsula
M. Benovics, A. Šimková
Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářska 2, 611
37, Brno, Czech Republic
Parasites of genus Dactylogyrus exhibit a high species richness and high level
of host specificity – majority of species show a preference for single host species
or closely related host species. More than 900 described species emerged from
high species richness of their hosts, which are freshwater fish of family Cyprinidae.
Dactylogyrus parasites were collected over two year period from cyprinid fish
from 22 different localities over southern Balkan Peninsula. Of total 37 collected
species of Dactylogyrus parasites from 36 cyprinid host species, 11 were identified
as new for science. Other 26 species included endemic, highly host specific species, and commonly distributed Dactylogyrus species as well.
Molecular analyses based on sequences of 28S rDNA and combined partial
18S rDNA and ITS1 region revealed several complexes of cryptic species. Such
examples are Dactylogyrus dyki parasitizing on cyprinids of Barbus genus, D.
folkmanovae commonly found on Squalius and D. vistulae which represent generalist species parasitizing cyprinid species over several different genera. In the case of
the last mentioned, molecular data showed not only variability between specimens
collected from different host species, but also interpopulation variability between the
specimens collected from Alburnoides thessalicus on two different localities.
Phylogenetic reconstruction revealed several lineages of Dactylogyrus parasites. Evolutionary and morphologically closely related Dactylogyrus species were
found on Luciobarbus albanicus and Tropidophoxinellus helenicus representing
two cyprinids with high evolutionary divergence. This may suggest recent host-switching of Dactylogyrus parasites between two phylogenetically non-related species
living in the same geographical region i.e. species were collected in the same locality. Different case is D. rarissimus from cyprinids of Rutilus genus. This parasite
species has been found on widely distributed R. rutilus in Europe and Balkan endemic R. haecklii as well. Dactylogyrus species similar to D. rarrisimus on the base of
morphological and molecular markers was also collected from Pelasgus laconicus
and Telestes alfiensis. Nevertheless, these two endemic fish species do not live
recently in parapatry with Rutilus, these foundings could suggest historical contacts
of different cyprinid lineages.
This study was supported by the Czech Science Foundation (no. 15-19382S).
13
Chromozómová diverzita a evolúcia karyotypu modelových
plathelmintov
M. Bombarová, M. Špakulová
Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 04001 Košice, Slovensko; [email protected]
Detailná analýza karyotypov dvoch vzdialených ploskavcov kaprovitých rýb
(Paradiplozoon homoion: Monogenea, Diplozoidae a Atractolytocestus huronensis: Cestoda, Lytocestidae) odhalila výnimočne vysokú variabilitu chromozómov u
oboch druhov, v porovnaní so stabilnými charakteristikami cytogeneticky známych
príbuzných druhov.
Všetky analyzované populácie žiabrového ektoparazita Paradiplozoon homoion, pochádzajúce z Českej republiky, Poľska a Turecka boli nezvyčajne cytogeneticky nestabilné. Súbor chromozómov sa vyskytoval vo forme 5-tich cytotypov
nesúcich 14, 13, 12, 11 a 10 chromozómov v diploidnej sade, pričom cytotypy sa v
rôznej frekvencii vyskytovali u jednotlivých parazitov i populácií. Ancestrálny súbor
14 jednoramenných (akrocentrických) chromozómov prevládal v ČR (rieka Dyje).
Zvyšné cytotypy sú odvodené a obsahujú určitý počet dvojramenných (metacentrických) chromozómov, ktoré vznikajú fúziou jednoramenných elementov. Cytotyp s
12 chromozómami v sade (2 centrické fúzie = 2 metacentriky) bol najfrekventovanejší v ČR (Vlára) a v Poľsku (Visla). Cytotyp s 13 chromozómami (1 metacentrik)
bol častý v ČR (Vlára, Dyje) a v Poľsku (Visla). Cytotypy s 11 (3 metacentriky) a 10
chromozómami (4 metacentriky) boli potvrdené výlučne v Turecku (rieka Ballica).
Nezvyčajná variabilita sa zistila aj v počte lokusov pre ribozomálnu RNA (NOR
oblasti). Populácie pochádzajúce z Dyje, Vláry a Visly boli nositeľmi 2 až 3 NOR-ov
zatiaľ čo turecká populácia (Ballica) obsahovala pravidelne 4 NORy. Je zrejmé, že
populácie P. homoion, ktorý je jediným generalistom v rámci čeľade Diplozoidae,
vytvárajú v rôznych geografických oblastiach a rôznych hostiteľských rybách karyologicky odlišné, ale nestabilné línie, charakteristické rôznym počtom chromozómov
v diploidnej sade. Proces speciácie tu pravdepodobne nie je ukončený.
Invázna pásomnica kapra z radu Caryophyllidea Atratolytocestus huronensis
predstavuje ďalší výnimočný cytogenetický fenomén. Najnovšia analýza jej karyotypu potvrdila prítomnosť ôsmich chromozómových tripletov (3n = 24), patologický
priebeh spermatogenézy a existenciu dvoch tandemovo usporiadaných lokusov pre
rDNA na každom z troch chromozómov druhého tripletu (6 NOR oblastí). V jednotlivých bunkách bola pozorovaná významná variabilita v aktivite rDNA lokusov a s
tým súvisiaci počet jadierok od 1 do 5. Najvýznamnejším zistením bola morfologická diverzifikácia homologických chromozómov tvoriacich triplety č. 1, 2, 3, 4, 5 a
7, kedy tieto chromozómy vykazovali signifikantnú odlišnosť v dĺžke aj morfológii.
Okrem toho bol nepravidelný aj výskyt heterochromatínových pruhov bohatých na
AT bázové páry a u niektorých chromozómov rôznych tripletov bola zaznamenaná
prítomnosť intersticiálnych telomerických sekvencií. Toto rozrôznenie homológov
je unikátny jav spôsobený absenciou rekombinácie a následným dlhodobým fixovaním chromozómových prestavieb v genóme A. huronensis počas evolúcie, čo
súvisí s dlhodobým nepohlavným rozmnožovaním tohto parazita.
Práca bola financovaná projektom vedeckej grantovej agentúry VEGA
(2/0168/13).
14
Redukcia fertility Trichinella spiralis probiotickými bakteriálnymi
kmeňmi
B. Bucková1, E. Dvorožňáková1, Z. Hurníková1, A. Lauková2
1
2
Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR
Ústav fyziológie hospodárskych zvierat SAV, Šoltésovej 4-6, 040 01 Košice, SR
Na základe antiparazitárneho účinku probiotických kmeňov používaných v našej štúdii, ktorý sa prejavil redukciou parazitárnej záťaže pri experimentálnej trichinelóze, sme sa v tejto práci zamerali na vysvetlenie interakcií medzi probiotickými
baktériami a črevnými parazitmi. Identifikácia faktorov, ktoré sprostredkúvajú prospešné účinky probiotických baktérií predstavuje príležitosť pochopiť mechanizmus
ich účinku. Cieľom tejto práce bolo zistiť vplyv vybraných probiotických (bakteriocín-produkujúcich) bakteriálnych kmeňov na fertilitu samičiek Trichinella spiralis ex
vivo a in vitro. Bakteriálne kmene rôzneho pôvodu (Enterococcus faecium EF55,
E. faecium AL41, E. faecium 2019-CCM7420, E. durans 26E/7, Lactobacillus fermentum AD1-CCM7421, L. plantarum 17L/1) boli podávané myšiam denne per os v
dávke 100 µl (109 KTJ/ml v Ringerovom roztoku). Na 7. deň aplikácie bakteriálnych
kmeňov boli myši infikované perorálne 400 larvami T. spiralis/myš. Dospelé samičky T. spiralis boli izolované z čreva na 5. deň po infekcii a následne boli použité v
teste plodnosti ex vivo. Najvyšší inhibičný účinok na reprodukčnú kapacitu samičiek
vykazovali kmene E. faecium AL41 a E. durans 26E/7 s 94 % redukciou počtu
novonarodených lariev. Vysoká redukcia fertility samičiek bola zaznamenaná aj po
aplikácii L. fermentum AD1-CCM7421 a L. plantarum 17L/1 (80 %). Priamy vplyv
bakteriálnych kmeňov na fertilitu bol preskúmaný in vitro u samičiek izolovaných z
infikovaných myší bez aplikácie probiotických kmeňov na 5. deň po infekcii. Najväčší pokles počtu novonarodených lariev bol zaznamenaný po inkubácii samičiek s L.
fermentum AD1 (93 %), nasledovali kmene E. faecium AL41, L. plantarum 17L/1,
E. faecium EF55 s priemerne 80 % redukciou, a nakoniec E. faecium 2019 a E.
durans 26E/7, ktoré vykazovali v priemere 60 % redukciu. Najväčšie rozdiely v ex
vivo a in vitro výsledkoch boli pozorované pri E. durans 26E/7, čo mohlo byť spôsobené inými faktormi, napr. fyziológiou čreva alebo imunomodulačným pôsobením
bakteriálnych kmeňov.
Táto práca bola podporená Slovenskou grantovou agentúrou VEGA 2/0081/15.
15
Sledování neuropatogenních larev ptačích schistosom
Trichobilharzia regenti během jejich migrace míchou obratlovčích
hostitelů pomocí 3D zobrazovacích metod
J. Bulantová, T. Macháček, L. Panská, P. Horák
Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Česká republika
Larvy Trichobilharzia regenti jsou mezi schistosomami jedinečné díky migraci
centrální nervovou soustavou (CNS) obratlovčích hostitelů. Během této migrace
dochází k narušování CNS, což může vést k následným neuromotorickým potížím
nebo až k paralýze zadních končetin.
Migrace parazitických helmintů bývá obvykle sledována pomocí 2D zobrazovacích metod, jako je pitva larev z napadených orgánů, histologie nebo vytváření
roztlakových preparátů. Nicméně informace získané těmito metodami vždy neposkytují dostatek informací o počtu/poloze/chování parazita v hostiteli. Proto jsme se
rozhodli pro sledování migrujících larev nově využít 3D zobrazovací metody, které
jsou v současnosti rozšířené spíše v oblasti buněčné biologie, lékařské radiologie,
osteologie nebo onkologie.
První z metod byla založena na intravitálním fluorescenčním barvení infekčních
larev a jejich následné lokalizaci ve tkáni hostitele, která byla předtím chemicky prosvětlena. Ve druhém případě jsme využili přístroj pro rentgenovou mikrotomografii
(X-ray micro-CT), pro který byla tkáň s parazity před pozorováním kontrastována
těžkými kovy.
Obě metody pro nás nyní představují účinný nástroj pro 3D sledování larev parazitů během jejich migrace v CNS, který nám může lépe objasnit zejména přesné
rozložení larev migrujících ve tkáni, rozsah imunitní reakce hostitele nebo patologické změny, které migraci larev provázejí.
Poděkování: GAČR (13-29577S), Univerzita Karlova v Praze (PRVOUK P41,
UNCE 204017 a SVV).
Bližší informace k představenému tématu lze najít v publikaci: Bulantová J.,
Macháček T., Panská L., Krejčí F., Karch J., Jährling N., Saghafi S., Dodt H.-U.,
Horák P. (2016): Trichobilharzia regenti (Schistosomatidae): 3D imaging techniques
in characterization of larval migration through the CNS of vertebrates. Micron 83:
62-71. DOI: 10.1016/j.micron.2016.01.009
16
Syngamidní hlístice u herbivorů ve Středoafrické republice
B. Červená1, P. Vallo1,2, B. Kalousová1, K. J. Petrželková2,4, A. Todd3, D. Modrý1, 4, 5
1
Ústav patologické morfologie a parazitologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno,
Palackého 1946/1, 612 42, Brno, Česká republika
2
Ústav biologie obratlovců, Akademie věd České republiky, Květná 8, 603 65, Brno, Česká
republika
3
World Wildlife Fund, Bangui, Středoafrická republika
4
Biologické centrum Akademie věd České republiky, Branišovská 1160/31, 370 05, České
Budějovice, Česká republika
5
Středoevropský technologický institut (CEITEC), Fakulta veterinární medicíny, Veterinární a
farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1946/1, 612 42, Brno, Česká republika
Hlístice rodu Mammomonogamus (Syngamidae) jsou parazité dýchacích cest
přežvýkavců, kočkovitých šelem, slonů, hrochů a primátů včetně člověka v oblastech s tropickým až subtropickým podnebím. Dosud bylo na základě morfologie
dospělců popsáno více než deset druhů těchto hlístic, nicméně taxonomie rodu je
spíše nejasná a zasluhuje hlubší revizi. Stejně tak není zcela vyjasněna hostitelská
specifita, což je částečně způsobeno tím, že vývojový cyklus hlístic rodu Mammomonogamus není stále znám. Dokonce není jisté, zda se jedná o cyklus přímý nebo
zda je nezbytná účast nějakého mezihostitele.
V oblasti Dzanga Sangha Protected Areas ve Středoafrické republice jsme při
koproskopickém vyšetření vzorků trusu slonů pralesních (Loxodonta cyclotis) a
goril nížinných (Gorilla gorilla gorilla) pomocí flotačních a sedimentačních metod
detekovali vajíčka Mammomonogamus sp. Prevalence Mammomonogamus sp.
ve vzorcích slonů byla poměrně nízká. V závislosti na sezóně se pohybovala od
12,5 % do 27 %, zatímco u goril ve stejné oblasti se prevalence pohybuje mezi
60–90 % v závislosti na konkrétní skupině goril.
Hlístice rodu Mammomonogamus byly v oblasti Konžské pánve popsány také
u buvolů pralesních (Syncerus caffer nanus), kteří úzce sdílí habitat s gorilami a
slony, což otevírá otázku případného mezidruhového přenosu a hostitelské specifity těchto hlístic. Vzhledem k tomu, že pouhá morfologie vajíček nestačí k určení
konkrétního druhu Mammomonogamus, izolovali jsme z těchto vajíček DNA a provedli srovnání sekvencí 18S a cox 1. Tato analýza prokázala, že gorily a sloni ve
Středoafrické republice jsou hostiteli stejného druhu Mammomonogamus.
17
Je ještě cerkáriová dermatitida aktuálním problémem pro Evropu?
P. Horák, J. Bulantová
Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Česká republika
Cerkárie schistosom napadají kůži ptáků a savců a mohou vyvolávat kožní alergickou reakci - cerkáriovou dermatitidu. V mírném klimatickém pásmu se obvykle
jedná o ptačí schistosomy (např. Trichobilharzia spp., Gigantobilharzia spp.), které
jsou hlášeny jako původci lidských nákaz. V rámci tématu představíme novinky, které se týkají spektra ptačích schistosom v Evropě i jejich životních strategií (včetně
molekulárních adaptací), a dále faktorů prostředí, které ovlivňují rozšíření ptačích
schistosom a výskyt cerkáriové dermatitidy. Ptačí schistosomy se v mírném klimatickém pásmu vyskytují sezónně, neboť pro jejich uvolňování z mezihostitelských
plžů je nutno dosáhnout prahové teploty. Při nižších teplotách je přenos parazita
ve formě uvolněných cerkárií omezen, nicméně existuje možnost perorálních infekcí hostitelů, kteří pozřou infikované plže. Přenos na hostitele tedy není vyloučen
ani v chladnějších obdobích roku. Také eutrofizace vod a klimatické změny mohou
mít pozitivní vliv na mezihostitele a definitivní hostitele, neboť ovlivňují populační
hustotu a sezónní aktivitu hostitelů - populace mezihostitelských plžů mohou být
početnější (např. v důsledku vyšší dostupnosti potravních zdrojů) a definitivní ptačí
hostitelé mohou měnit své chování/zvyklosti (např. místo obvyklé migrace setrvávat
na vodních lokalitách déle). Může se tak prodlužovat období, kdy se uskutečňuje
přenos parazitů mezi hostiteli. Všechny výše uvedené faktory mohou na odpovídajících přírodních lokalitách vést k intenzivnějšímu přenosu a vývoji ptačích schistosom. Klimatické změny zahrnující vyšší teploty i delší “letní” období mohou vést
také ke zvýšení rekreačních aktivit u vodních nádrží, a tím i k četnějšímu výskytu
případů cerkáriové dermatitidy.
Poděkování: GAČR (13-29577S), Univerzita Karlova v Praze (PRVOUK P41,
UNCE 204017 and SVV).
18
Mesocestoides vogae larval cestode – an interesting helminth
model for immunological and pharmacological research
G. Hrčková1, E. Vendeľova1,T. Mačák-Kubašková1, D. Mudroňová2
Institute of Parasitology, SAS, Hlinkova 3, Košice, Slovakia
Institute of Microbiology and Immunology, University of Veterinary Medicine and Pharmacy,
Komenského 73, Košice, Slovakia
1
2
Larval stage, tetrathyridium, of cestode Mesocestoides corti was first isolated
from the peritoneal cavity of lizards by Specht and Voge in USA in 1956 and they
possess the ability to proliferate asexually in various hosts including cold-blooded
animals and mammals (mice, dogs, cats). These multiplicating larvae represent the
unique species in genus Mesocestoides, differing genetically from M. corti, therefore it was assigned by the name M. vogae. Since the first passage in laboratory mice,
M. vogae larvae have been distributed to several laboratories in the world. Due to
many biological and molecular similarities with other larval cestode infections it was
recommended by WHO (1996) as a suitable model for the slower developing metacestode infections such as Echinococcus spp. and Taenia spp. in pharmacological
and immunological studies.
Larvae can be easily maintained in several laboratory rodents (mice, rats, gerbils)
and in contrast to other metacestodes, tetrathyridia can survive outside their hosts for
prolonged period of time in axenic conditions. We developed the system for long-term
in vitro cultivation of the larvae. Although, feeder cells and host serum supported the
growth of the parasite, the long-term survival of the parasite was not dependent on
host serum or host-derived factors enabling collection of parasite excretory/secretory
(ES) products in serum-free medium. Functionally, collected ES products could mimic
M. vogae tetrathyridia ability to inhibit LPS-driven IL-12 secretion by dendritic cells. In
a series of experiments on mice we focussed on kinetics of immune parameters after
infection with live larvae or exposure to their ES products. Besides, a dominant IL-10
production and accumulation of myelo-monocytic cells expressing mRNA for Fizz-1,
YM1 and Arg-1, mice showed minimal IFN-g and transient IL-4 production at early time
points with a complete loss at later stages of infection. We found that serum-free
ES products directly induced alternatively activated macrophages and suppressed
T cell proliferation in vivo and in vitro. Down-regulation of Fc-receptors and ROS
production by these cells indicated marked phenotypic changes characteristic by
suppressive functions as well as high expression of Gr-1, CD11b surface markers
and decreased expression of maturation marker F4/80. ES did not induce apoptosis
of naive macrophages in vitro but infection induced apoptosis of macrophages with
CD14high marker (pattern recognition receptor) in the peritoneal cavity of mice.
The ability of tetrathyridia to retain viability and metabolic activity in vitro for a few
weeks in anaerobic and aerobic experimental settings highlights the potential of this
species for testing the activity of new compounds. This in vitro system allowed us to
study direct larvicidal effect of natural compounds and for the first time secondary
lichen metabolite Atranorin (ATR) was examined in culture of helminth parasites. We
examined activity of ATR on metabolic pathways in larvae (respiratory chain, lipid and
glucose storage) and their motility. Larvicidal effect was concentration-dependent and
was mediated by overstimulation of complex II enzymes in mitochondria, accumulation of glycogen and lipids, followed by the imbalance in neuromuscular coordination
and finally lost of physiological homeostatis in the larvae.
We provided the experimental evidence of several interesting research applications of M. vogae larvae in vitro and in vivo
19
Populačno-genetická štruktúra Fascioloides magna v Severnej
Amerike a Európe
Ľ. Juhásová1, I. Králová-Hromadová1, E. Bazsalovicsová1,
G. Minárik2,3, J. Štefka4, P. Mikulíček2
Parazitologický ústav SAV, Košice, Slovenská republika;
Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Bratislava, Slovenská republika;
3
Geneton Ltd., Bratislava, Slovenská republika; 4Biologické centrum AVČR, Parazitologický
ústav, České Budějovice, Česká republika
1
2
Fascioloides magna (Trematoda; Fasciolidae) je závažný pečeňový parazit
voľne žijúcich a domácich prežúvavcov, ktorý predstavuje atraktívny modelový
druh pre populačno-genetické štúdie najmä vzhľadom na jeho invázny charakter
a potenciál kolonizovať nové územia. Pomocou 11-tich nedávno navrhnutých mikrosatelitových markerov bola študovaná populačno-genetická štruktúra populácií
F. magna pochádzajúcich zo všetkých enzootických oblastí v Severnej Amerike a
Európe s cieľom (i) objasniť detailnú štruktúru západných a východných severoamerických populácií, (ii) porovnať genetickú štruktúru parazitov zo všetkých európskych ohnísk, a (iii) determinovať pôvod európskych populácií a cesty šírenia
pôvodných a introdukovaných populácií F. magna. Do analýzy bolo zahrnutých 432
jedincov F. magna z 38 definitívnych hostiteľov zo všetkých enzootických oblastí v
Severnej Amerike a zo 74 definitívnych hostiteľov zo všetkých ohnísk fascioloidózy
v Európe. Mikrosatelitové údaje boli vyhodnotené programom Structure a porovnané s výstupmi z PCoA analýzy. Migračné trasy F. magna na oboch kontinentoch
boli testované pomocou programu Migrate. Získané výsledky odhalili presný pôvod
európskych populácií F. magna. Parazity z prvého európskeho ohniska, Talianska,
boli geneticky príbuzné s jedincami zo severného pobrežia Atlantického oceánu.
Po prvýkrát bol determinovaný presný pôvod F. magna z druhého európskeho ohniska (Česká republika); výsledky potvrdili, že česká populácia parazita pochádza z
oblasti juhovýchodného štátu USA, konkrétne z Južnej Karolíny. Parazity z tretieho
a stále expandujúceho ohniska v Dunajských lužných lesoch pochádzali z oblasti
Čiech. Analýza migračných trás F. magna v Severnej Amerike odhalila prítomnosť
tzv. „west-east“ a „south-north“ genetických línií parazita, ktoré korelujú s historickou migráciou a súčasným rozšírením jeho definitívnych hostiteľov (wapiti, jelienok
bielochvostý a sob arktický) na severoamerickom kontinente.
Práca bola realizovaná s podporou projektu VEGA 2/0133/13 a Bilaterálneho
mobilitného projektu SAV-AVČR 16-20.
20
First insights into the parasite diversity of economically important
fish in Lake Tanganyika
N. Kmentová1, Milan Gelnar 1, Maarten Van Steenberge2, Joost Raeymaekers4,
Stephan Koblmüller3, Maarten Vanhove1, 2, 4, 5
1
Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2,
611 37 Brno, Czech Republic
2
Biology Department, Royal Museum for Central Africa, Leuvensesteenweg 13, 3080,
Tervuren, Belgium
3
Institute of Zoology, University of Graz, Universitätsplatz 2, A-8010 Graz, Austria
4
Laboratory of Biodiversity and Evolutionary Genomics, Department of Biology, University of
Leuven, Ch. Deberiotstraat 32, B-3000 Leuven, Belgium
5
Present address: Capacities for Biodiversity and Sustainable Development, Operational
Directorate Natural Environment, Royal Belgian Institute of Natural Sciences, Vautierstraat 29,
B-1000 Brussels, Belgium
Lake Tanganyika is a unique freshwater ecosystem famous for its remarkable evolutionary history not merely of cichlids but also other families of vertebrates
and invertebrates. Surprisingly, parasites have been overlooked for many decades,
despite increasing interest in the last few years, mostly focused on the diverse littoral zone. Contrary to the littoral, the pelagic zone is relatively species poor in fishes
and it is dominated by two endemic clupeids (Limnothrissa miodon and Stolothrissa tanganicae) and four endemic latid predators (Lates angustifrons, L. mariae,
L. microlepis, L. stappersii). Both families originate from marine environment and
their existence in a truly freshwater pelagic system is rare. Although they figure as
an important component of the food web and form the main part of local fisheries,
almost nothing is known about their parasite fauna. In our project, we focused on
providing of first insights into the parasite diversity of abovementioned clupeid and
latid species in Lake Tanganyika to answer the question: are those hosts infected by
typical freshwater parasites or do they have kept marine parasite genera?
Fish specimens originated from several localities in Lake Tanganyika and were
deposited in the collection of the Royal Museum for Central Africa in Tervuren (Belgium) in several decades of the 20th century. Samples needed for molecular analyses come from a field expedition of Walter Salzburger and colleagues in 2014. A
total number of 180 fish specimens were examined to date. Phylogenetic analyses
were conducted using selected nuclear genes (28S, 18S and ITS 1).
Preliminary results indicate clupeid species are infected by different monogenean
parasites belonging to Ancyrocephalus: A. limnothrissae and another species new
for science. A monogenean species morphologically similar to Diplectanum lacustris
(originally described from Lates niloticus) was reported from three out of four latid
predators. This result supports the observed pattern of lower host specificity in the
pelagic and bathypelagic zone, suggested in previous studies in Lake Tanganyika as
well as in marine environments. Phylogenetic analyses situated the collected species of Ancyrocephalus inside the family Dactylogyridae and showed the unresolved
situation and most likely polyphyly of Diplectanum. Moreover, while Ancyrocephalus
is mainly reported from European freshwater fishes, Diplectanum is a parasite typical
for marine and brackish perciform fish. Therefore, different mechanisms may have
given rise to the monogenean fauna infecting clupeids and latids in Lake Tanganyika.
However, other investigations are needed, especially DNA samples of parasites from
other closely related host species, to reveal the evolutionary history and possible
geographical or host related variability of the observed species.
21
Výhody a omezení sérologické diagnostiky parazitárních infekcí
P. Kodym
Státní zdravotní ústav, CEM, NRL pro toxoplazmózu, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10
Detekce protilátek se používá především k diagnostice těch patogenních
agens, jejichž přímý průkaz ve stolici, moči, krvi či jiném materiálu je problematický.
Výhodou sérologických metod je zpravidla relativně snadné a rychlé provedení a
vysoká citlivost. Je však nutné mít na paměti, že sérologické testy nemonitorují
parazita přímo, ale zprostředkovaně prostřednictvím reakce hostitele na patogenní
působení vetřelce.
Interpretace výsledků sérologických testů zpravidla vychází z předpokladu, že
přítomnost specifických protilátek je markerem přítomnosti současné nebo nedávné
přítomnosti patogena v organismu hostitele; pokud byla krev odebrána na samotném počátku infekce, kdy se protilátky ještě nestačily vytvořit, může být výsledek
testu negativní. U infekcí, jejichž průběh je nejčastěji bezpříznakový a prevalence
v běžné populaci je vysoká, nemusí sérologická positivita znamenat, že daný patogen je skutečnou příčinou potíží pacienta. V takových případech se snažíme určit
fázi infekce sledováním dynamiky protilátek a stanovením markerů akutní infekce,
jako jsou protilátky tříd IgM, IgA či IgE a nízká avidita IgG. K odlišení vlastní tvorby
protilátek u infikovaného novorozence od protilátek přenesených od matky, jakož i
k potvrzení lokální tvorby protilátek detekovatelných v likvoru či oční tekutině, lze
použít komparativní Western blot.
Na otázky spojené s dynamikou a patogenním působením parazita, jakož i s
klinickým stavem a terapií pacienta, však sérologické testy dát odpověď nedokáží.
Vyšší titr protilátek neznamená ani vyšší intenzitu infekce, ani závažnější onemocnění, ba ani horší prognózu. Podle výše hladin protilátek, jejich vzestupu či poklesu
(pokud možno do úplného vymizení protilátek) nelze hodnotit úspěšnost léčby.
Sérologické testy jsou více nebo méně standardizované. Jejich parametry jako
sensitivita, specificita a prediktivní hodnoty positivního či negativního testu se vždy
vztahují k souboru vzorků, na kterém byly testovány. Jsou-li vybrány pouze vzorky jednoznačně positivní a negativní, mohou tyto parametry dosáhnout až 100 %, v praxi je
však vždy určité procento vzorků nejednoznačných. Například při srovnávání 8 testů na
antiborreliové IgG byly výsledky u 70 % vzorků víceméně shodné, zatímco absolutně
rozporuplných vzorků, kde 3-5 testů vyšlo pozitivně a zbytek opačně, bylo 10,6 %.
Na výsledcích sérologických vyšetření je postavena značná část epidemiologických a dalších studií. Jejichž podstata potom tkví v porovnání séroprevalence
sledované infekce ve dvou nebo více skupinách osob nebo naopak porovnávání
určitých parametrů u séronegativních a séropositivních jedinců. Výzkumníci by při
plánování a vyhodnocování těchto studií měli brát v úvahu jak parametry a výpovědní hodnotu použitých testů, tak i epidemiologické vlastnosti a distribuci parazitů
v hostitelské populaci. Například pro toxoplazmózu jsou charakteristické rodinné
a ohniskové výskyty vázané na lokální zdroje infekce, takže prevalence bývá v
jednotlivých lokalitách značně variabilní. Možná proto se séroprevalence i v dosti
velkých a zdánlivě stejných souborech poslaných z identických zdrojů vždy o několik procent liší, což se potom promítne do výpočtu relativního rizika či odds ratio. Tak
například v 10 souborech (celkem 978) schizofreniků vyšetřených v NRL TOXO v létech 2006-2015 se pohybovala séroprevalence toxoplasmózy mezi 7,7 % a 26,2 %
(průměr: 17,4 %), což není více než v běžné populaci. Ani tato zjevná skutečnost
však nebrání některým autorům v prohlášení toxoplasmózy za příčinu schizofrenie.
22
Dikrocelióza oviec na Slovensku: parazitóza v ústraní
A. Königová, M. Babják, M. Urda Dolinská, M. Várady
Parazitologický Ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovenská Republika
Dikrocelióza je významné, i keď v súčasnosti podceňované pastevné parazitárne ochorenie prežúvavcov. Predstavuje zdravotné riziko, zapríčiňuje zníženú úžitkovosť zvierat a zodpovedá za značné ekonomické straty. Vzhľadom k dlhoročným
chýbajúcim údajom o výskyte, diagnostike a terapii dikroceliózy na Slovensku sme
sa v našej štúdii zamerali na diagnostiku a následnú terapiu tejto trematodózy v
6-tich náhodne vybraných chovoch oviec. Vo všetkých chovoch sme kvantitatívnou koprologickou metódou Mini-FLOTAC s citlivosťou 10 vajíčok na 1 gram trusu
(EPG) potvrdili prítomnosť vajíčok D. dendriticum. Intenzita parazitárnej infekcie u
vyšetrených oviec bola v rozmedzí 10 - 240 EPG, s priemerom 120 EPG. Na farme
s najvyššiou prevalenciou vajíčok D. dendriticum sme vybrali 36 oviec s najvyššou
intenzitou parazitárnej infekcie a tie následne zaradili do experimentu. Ovce sme
jednorázovo dehelmintizovali per os dávkou 15 mg/kg ž.h. albendazolu. Účinnosť
terapie bola vyhodnotená in vivo testom redukcie počtu vajíčok v truse (FECR) a pitvou na 14. a 30. deň po terapii. Nižšia účinnosť 91,70 % (P<0,001) v in vivo FECR
teste ako aj pri pitve 93,31 % boli stanovené na 14. deň po terapii, kým na 30. deň
po terapii bola zaznamenaná vyššia účinnosť albendazolu 94,60 % (P<0,001), čo
potvrdili aj výsledky pitvy 94,32 % (P<0,001). Tieto výsledky potvrdzujú vysoký terapeutický efekt dávky 15 mg/kg ž.h. albendazolu na dikrocélie u pasúcich sa oviec.
Naše výsledky poukazujú na neočakávane vysoký výskyt dikroceliózy vo vybraných chovoch oviec na Slovensku. Z tohto dôvodu je potrebné poukázať na
urgenciu zavedenia citlivej kvantitatívnej koprologickej metódy na diagnostiku dikroceliózy na štátnych veterinárnych ústavoch na Slovensku.
Práca bola financovaná grantom VEGA 2/0120/16 a Agentúrou pre vedu a
výskum SR APVV 0169-14.
23
Úloha kočkovitých šelem při toxoplazmóze
B. Koudela1, 2
1
2
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1946/1, 61242 Brno
CEITEC VFU, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1946/1, 61242 Brno
Původcem toxoplazmózy je celosvětově rozšířený parazit Toxoplasma gondii,
který patří mezi vícehostitelské kokcidie. Definitivním hostitelem T. gondii jsou kočkovité šelmy a mezihostiteli jsou všichni teplokrevní obratlovci včetně člověka. K
infekci kočkovitých šelem dochází po pozření tkání mezihostitele, ve kterých jsou
přítomny cysty T. gondii. Výsledkem následného vývoje T. gondii ve střevě kočky je
vznik odolných oocyst a jejich vylučování trusem. Kočky vylučují oocysty obvykle
pouze při první infekci a vylučování velkého množství oocyst (až 20 miliónů) je omezeno jen na dobu 2-3 týdnů. Oocysty po sporulaci ve vnějším prostředí se stávají
infekčními a jejich pozřením dochází k infekci mezihostitelů.
Od roku 2007 jsme postupně shromáždili sedm izolátů oocyst T. gondii z trusu
koček domácích (Felis silvestris f. catus), jeden izolát oocyst T. gondii z trusu tygra
sibiřského (Panthera tigris altaica) chovaného v zoologické zahradě a dva izoláty
oocyst T. gondii z trusu manulů (Otocolobus manul) chovaných v zoologických zahradách. Jednotlivé izoláty pocházely od kočkovitých šelem s rozdílným klinickým
průběhem toxoplazmózy od asymptomatického vyučování až po fatální průběh
infekce. Všechny izoláty byly genotypizovány metodou PCR-RFLP. Genotypizace
izolátů oocyst T. gondii potvrdila na základě markerů SAG2, SAG3, BTUB, GRA6,
c22-8, c29-2, L358, PK1 identickou příslušnost všech izolátů ke genotypu II s výjimkou Apico markeru pro genotyp I.
Na základě epidemiologických údajů získaných k jednotlivým izolátům oocyst
T. gondii a současných literárních údajů o roli kočkovitých šelem při toxoplazmóze
jsou v příspěvku diskutovány úloha kočkovitých šelem v epidemiologii toxoplazmózy, legislativní aspekty vyšetřování koček na toxoplazmózu a možnosti vakcinace
kočkovitých šelem jako nástroje ochrany zdraví zvířat a člověka před toxoplazmózou v rámci konceptu „One Health“.
Poděkování patří Dr. Gereonu Scharesovi a Dr. Dalandu Hermannovi, Friedrich-Loeffler-Institut, Federal Research Institute for Animal Health, 17493 Greifswald - Insel Riems, Německo za pomoc při genotypizaci izolátů T. gondii. Výsledky
tohoto výzkumu byly získány v rámci projektu CEITEC 2020 (LQ1601) za finančního přispění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky v rámci
účelové podpory z prostředků Národního programu udržitelnosti II.
24
Structure of parasites communities in the hybrids of R. rutilus and
A. brama
V. Krasnovyd*, A. Šimková
Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlařská 2, Brno,
611 37, Czech Republic
*Corresponding author: [email protected]
The role of the hybridization to dermine the parasite communities is often
neglected. New host genotypes generated by hybridization of parental taxa represent unstable system with specific ecological, behavioral and immune characteristics. Host susceptibility of hybrid specimens to parasite infection is little studied. The
aim of this study is to compare the composition of parasite communities between
parental taxa and their hybrids. We focused on the structure of parasite communities as a reflection of the genetic background and ecological plasticity of the investigated hosts (i.e. parental species versus hybrids).
The model fish system in our study include Abramis brama, Rutilus rutilus as
two parental species and their hybrids from the Hamry reservoir (Czech Republic) collected during the 2011-2013 years. Metazoan parasites have been counted
and identified. Fish specimens were determined by morphological and molecular
markers (microsatellites). Maternal origin of the hybrids was determined using the
mitochondrial cyt b gene.
Hybrids were less parasitized by both generalist and specialist parasites (concerning parasite load) when compared to parental species. However, total parasite diversity was higher in hybrids. The composition of parasites communities the
hybrids (i.e. presence of parasite species and their abundance) was shifted toward
to the composition of parasite communities of roach (mostly due to the presence
of many roach specific Dactylogyrus in the hybrids). Higher ecological plasticity of
the hybrids may likely explained the presence of more trophic-transmitted species
of digeneans. Concerning the cestodes, only larval stages of Caryophyllaeus were
found in the hybrids even if both parental taxa were parasitized also by adult stage
of this cestode.
This study was supported by the Czech Science Foundation, project number
P505-12-0375.
25
Možnosti elektronové mikroskopie při detekci virů přenášených
členovci
D. Krsek, P. Kodym
Státní zdravotní ústav, Centrum epidemiologie a mikrobiologie, Oddělení zoonóz s přírodní
ohniskovostí, Šrobárova 48, Praha 10
Virologická diagnostika pomocí transmisní elektronové mikroskopie (TEM) je
založena na vizualizaci a morfologické identifikaci virových částic v širokém spektru
biologických materiálů. Na základě morfologie jsou viry rozděleny do 104 čeledí.
Dosud bylo popsáno 33 virových čeledí vyskytujících se u obratlovců, z nichž 23
hostí člověk. Viry přenášené členovci (tzv. arboviry) jsou skupinou s celosvětovým
rozšířením zahrnující přes 500 různých druhů virů z čeledí Flaviviridae, Bunyaviridae, Reoviridae, Rhabdoviridae, Togaviridae, Orthomyxoviridae a Asfarviridae.
Na základě morfologických rozdílů mezi jednotlivými virovými čeleděmi je
možné viry v biologickém materiálu identifikovat pomocí TEM. Přestože molekulárně-biologické a imunologické metody vzhledem k vyšší senzitivitě a velké průchodnosti vzorků v mnoha oblastech nahradily výsadní postavení TEM v rutinní
virologické diagnostice, má elektronová mikroskopie díky rychlosti vyšetření a potenciálu zachytit jedním testem všechna infekční agens přítomná ve vzorku u vícenásobných infekcí stále svou nezastupitelnou úlohu. Zlatým standardem zůstává
také při detekci původců nových a znovu se objevujících onemocnění, jako byla
např. epidemie viru SARS, monkeypox viru, nebo SFTS phleboviru - nově objeveného zástupce arbovirů.
Pro rychlou detekci arbovirů v klinickém materiálu pomocí TEM lze využít standartní metodu negativního barvení spojenou s fyzikálními koncentračními metodami. Přímá detekce ve vektorových organismech se v praxi neprovádí z důvodu
nízké virové nálože, ale stejně jako v případě klinických materiálů s virovou náloží
pod detekčním limitem TEM je možné viry před vlastní diagnostikou pomnožit na
buněčných kulturách. Pro zvýšení pravděpodobnosti záchytu virových částic lze využít i metody imunoelektronové mikroskopie (IEM) – immune clumping, solid-phase
immune electron microscopy (SPIEM), immunogold. V případě potřeby diagnostiky
virů v solidních tkáních (biopsie, autopsie) lze použít časově náročnější metodu
ultratenkých řezů.
26
The evolution of the tapeworms – what is new?
R. Kuchta1, J.N. Caira2, K. Jensen3, A. Waeschenbach4, T. Scholz1,
D.T.J. Littlewood4
1
Institute of Parasitology, Biology Centre of the Czech Academy of Sciences, Czech Republic
([email protected])
2
Department of Ecology & Evolutionary Biology, University of Connecticut, USA
3
Department of Ecology & Evolutionary Biology and the Biodiversity Institute, University of
Kansas, USA
4
Department of Life Sciences, Natural History Museum, UK
Tapeworms (Cestoda) are a well-known exclusively parasitic group of neodermatans (Platyhelminthes). Adaptations of tapeworms to parasitism are extraordinary and include a number of unique changes in their morphology, ultrastructure,
physiology, biochemistry, ecology, life-cycles and behaviour.
The diversity of tapeworms reaches far beyond what is typically known about
this group from the few representatives of medical importance (e.g. species of Taenia, Diphyllobothrium, Echinococcus). The diversity of life-cycles (typically including
one or two intermediate hosts) is distributed across both aquatic and terrestrial
habitats, where the majority of the ~6,000 known species are found parasitising
elasmobranchs and tetrapods as their definitive hosts. Over the past two decades,
molecular data have produced an ever more stable and well-resolved backbone
phylogeny, whilst increasing the number of orders from 12 to 19. New molecular
phylogenetic results have been accumulated over the last 5 years from the NSF-funded Planetary Biodiversity Inventory project “A survey of the tapeworms from
vertebrate bowels of the earth”. This international collaborative project targeted
previously unexplored hosts and/or geographic regions to increase the sampled diversity of tapeworms. The resultant phylogeny, based on two nuclear (18S and 28S
rDNA) and two mitochondrial genes (16S rDNA and cox1), includes ~950 species
and represents the most significant contribution to tapeworm phylogeny to date,
allowing us to reconstruct the evolution of this parasitic group with some confidence.
27
Comparative study of neuropathogenic and visceral bird
schistosomes Trichobilharzia regenti and T. szidati using
transcriptomic profiling
R. Leontovyč1, N. Young2, P. Horák1, R. Gasser2, M. Kašný1,3
1
Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 7, 128
44 Prague 2, Czech Republic
2
Faculty of Veterinary Science, The University of Melbourne, Parkville, Victoria 3010, Australia
3
Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University Brno, Kamenice
753/5 625 00 Brno Bohunice, Czech Republic.
Bird schistosomes Trichobilharzia regenti and T. szidati are members of the
family Schistosomatidae and they are closely related to serious human pathogens
from the genus Schistosoma. Despite the reported importance of human cercarial
dermatitis caused by Trichobilharzia spp. and unique ability of T. regenti to induce
serious neuropathogenic disorders of infected ducks and mice, the information concerning the molecular-biological research on bird schistosomes is still not complete.
During the infection of the definitive host free-living cercariae transforms into intra-vertebrate schistosomula. This process is accompanied by rapid morphological
and molecular-biological changes, reflecting also fluctuations in gene expression,
which can be monitored by adoption of robust pyrosequencing techniques followed by appropriate bioinformatic analysis. We performed large-scale transcriptomic
analysis of two different consecutive developmental stages (cercariae and schistosomula) of two different bird schistosomes species (T. regenti - neurotropic and
T. szidati - visceral) in order to elucidate some molecular aspects related to the
interactions of these flukes with their hosts (e.g. invasion, migration, digestion). We
sequenced, assembled and annotated the transcriptomic data of 16 samples and
we identified key metabolic pathways and enzyme classes. The results have been
carefully compared with available data on well characterized human schistosomes
(Schistosoma mansoni, S. haematobium and S. japonicum). We believe that our
transcriptomic exploration provides new and significant insights into the molecular
biology of bird schistosomes and could represent a useful platform for further comparative studies of schistosomatids and other trematodes.
The study was financially supported by a grant from the Czech Science Foundation (http://gacr.cz/en/), (no. 13-29577S; P.H. et al.) and the Charles University
in Prague (http://www.cuni.cz/UKEN-65.html), (PRVOUK P41, UNCE 204017 and
SVV 260202/2015260202/2015; P.H. et al.).
28
Rickettsiózy psov na Slovensku
N. Lieskovská1, L. Berthová2, Z. Sekeyová2
1
Slovenská akadémia vied, Virologický ústav, Biomedicínske centrum, Dúbravská cesta 9,
845 05 Bratislava, Slovenská Republika
2
Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 31,
370 05 České Budějovice
Rickettsie sú intracelulárne obligátne Gram negatívne baktérie na Slovensku
prenášané infikovanými kliešťami, ktoré sa vyskytujú v trávnatej vegetácii. Ich častými hostiteľmi sú voľne žijúce zvieratá. Dostupné trávnaté oblasti a mestské parky
spolu s voľne žijúcimi zvieratami zdieľajú aj psy, ktoré patria k ľahko dostupným
hostiteľom kliešťov.
Akútna fáza infekcie pretrváva v krvi psa len niekoľko dní. Rickettsiálna DNA
môže byť detegovaná pomocou molekulárnych metód. Po uplynutí akútnej infekcie
imunitný systém hostiteľa začne produkovať protilátky proti rickettsiám, ktoré môžu
byť detegované pomocou sérologickej analýzy.
Cieľom tejto štúdie bolo vyhodnotiť prítomnosť rickettsií v krvi a v sérach psov
z rôznych oblastí Slovenska.
Rickettsiálna DNA bola detegovaná v 9 (5%) zo 179 testovaných kliešťov. Potvrdená bola prítomnosť troch druhov rickettsií: R. helvetica, R. monacensis a R.
raoultii. Sérologickými metódami sme vyšetrili 227 sér získaných zo psov. Z celkového množstva bolo pozitívnych 140 (61,7 %) sér, v ktorých boli potvrdené protilátky voči R. akari (29,7 %), R. conorii (28,3 %) a R. slovaca (42 %).
Naše výsledky potvrdzujú cirkuláciu rickettsií v prírode aj prostredníctvom psov.
Tieto baktérie predstavujú možné nebezpečenstvo nielen pre domáce alebo divé
zvieratá, ale aj pre ľudí.
29
Už nikdy sami: lidský mikrobiom a eukaryom
Julius Lukeš
Parazitologický ústav, Biologické centrum AVČR
Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice
Kanadský ústav pro pokročilý výzkum, Toronto
Lidské tělo hostí přes 1000 druhů bakterií, které jsou společně označovány
jako mikrobiom. Zejména díky dramaticky zlevněnému sekvenování se v posledních několika letech dozvídáme o překvapivě zásadním vlivu mikrobiomu na naše
zdraví. Seznam chorob, které jsou ovlivňovány či přímo způsobovány změnami v
mikrobiomu stále roste, ale dosud víme překvapivě málo o eukaryotech žijících v
člověku. Souhrnně se nazývají eukaryom a naprostá většina z nich je považována
za parazity s předpokládaným negativním účinkem na lidské zdraví. Pokusím se
posluchače přesvědčit, že řada z nich jsou komensálové, s potenciálně pozitivním
vlivem na svého hostitele i jeho mikrobiom.
30
Vliv neuropatogenní schistosomy Trichobilharzia regenti na
produkci prozánětlivých cytokinů a oxidu dusnatého myšími
neurogliovými buňkami
T. Macháček, L. Panská, P. Horák
Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, Praha 2,
Česká republika
Ptačí schistosoma Trichobilharzia regenti je mezi ostatními zástupci čeledi
Schistosomatidae výjimečná svým neurotropním chováním. Při migraci tělem definitivního (pták) i náhodného (savec) hostitele napadá centrální nervovou soustavu
(CNS), což může v obou typech hostitelů vyústit v závažné neuromotorické poruchy. V zasažené nervové tkáni se rozvíjí zánět a místo infiltrují periferní leukocyty.
Kromě toho bylo u infikovaných myší prokázáno, že v okolí migrujících parazitů
dochází k aktivaci astrocytů a mikroglií, neurogliových buněk s potenciálem podílet
se na imunitní odpovědi hostitele proti parazitovi.
Abychom ozřejmili jejich úlohu při infekci myší T. regenti (především v regulaci
zánětu a eliminaci parazita), připravili jsme primární kultury myších astrocytů a mikroglií. Ty jsme následně stimulovali in vitro připravenými živými schistosomuly T.
regenti, rozpustnou frakcí jejich homogenátu a dvěma rekombinantními katepsiny
T. regenti (TrCB1.1 a TrCB2), které představují dominantní peptidázy exprimované
schistosomuly migrujícími v CNS. Po 48 hodinách jsme v buněčných supernatantech měřili koncentraci prozánětlivých cytokinů (IL-6, TNF-α; ELISA) a oxidu dusnatého (NO; Griessův test). V případě stimulace živými schistosomuly byla hodnocena jejich pohyblivost.
Živá schistosomula indukovala pouze sekreci IL-6 v astrocytárních kulturách;
změny v produkci NO nebyly zjištěny. Významné snížení pohyblivosti schistosomul
bylo pozorováno ve smíšených kulturách astrocytů a mikroglií. Rozpustná frakce
homogenátu schistosomul spustila produkci IL-6 a TNF-α v astrocytárních kulturách
a produkci NO v astrocytárních i mikrogliových kulturách. Rekombinantní katepsiny
se ukázaly jako významné spouštěče sekrece IL-6 a/nebo TNF-α v obou kulturách
a v kultuře astrocytů také stimulovaly produkci NO. Tato data naznačují, že astrocyty a mikroglie mohou hrát významnou úlohu jak ve spouštění/regulaci zánětu, tak v
eliminaci schistosomul.
Výzkum byl podpořen Grantovou agenturou České republiky (projekt GA13-29577S).
31
Eudiplozoon nipponicum (Monogenea): inhibitory peptidáz
Kunitzova typu jako modulátory hemostázy a imunity
L. Jedličková1, J. Dvořák2, J. P. Dalton2, I. Hrachovinová3, M. Kašný1,4, L. Mikeš1
Katedra parazitologie PřF UK v Praze, Viničná 7, Praha 2
Medical Biology Centre, School of Biological Sciences, Queen‘s University Belfast,
97 Lisburn Road, BT9 7BL, UK
3
Laboratoř poruch hemostázy, ÚHKT Praha, U nemocnice 2094/1, Praha 2
4
Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Kamenice 5, Brno – Bohunice
1
2
Enzymatická proteolýza je zásadní biochemický mechanismus, který se účastní regulace široké škály fyziologických dějů. Mimo jiné hrají peptidázy zásadní roli v
aktivaci kaskád zajištujících homeostázu organismu a obranu před patogeny – hemostáze a komplementu. Enzymy zahrnuté v těchto kaskádách patří mezi serinové
peptidázy. Endogenní regulace jejich aktivity a balance celého systému je zajištěna
inhibitory proteinové povahy patřícími mezi serpiny a proteiny s Kunitzovou doménou. U helmintů se v průběhu evoluce vyvinula řada Kunitz proteinů, z nichž
poměrně málo bylo funkčně charakterizováno.
V naší studii jsme se zaměřili na inhibitory Kunitzova typu u krevsajících monogeneí druhu Eudiplozoon nipponicum parazitujících na kaprovi. V transkriptomu
dospělých červů bylo nalezeno několik sekvencí kódujících tyto inhibitory. Jejich
bioinformatická analýza ukázala jistou strukturní podobnost s Kunitzy některých
dalších krevsajících parazitů a s Kunitzy z jedů blanokřídlého hmyzu a hadích jedů.
Jeden z Kunitz proteinů E. nipponicum byl vyprodukován v rekombinantní formě v bakteriálním systému E. coli a následně purifikován. Vykazuje strukturní podobnost s lidským bikuninem (Kunitz protein podílející se na regulaci hemostázy
a zánětu); jeho aktivní doména je velice podobná textilininu, antihemorhagickému
faktoru z jedu australské pakobry Pseudonaja textilis. Byla prokázána jeho schopnost inhibovat faktor X hemokoagulační kaskády. Ještě vyšší inhibiční potenciál
vykazoval vůči plasminu a plazmatickému kallikreinu, peptidázám účastnícím se
fibrinolýzy a produkce vazoaktivního a prozánětlivého peptidu bradykininu z HMW
kininogenu. In vitro funkční testy (trombelastografie) prokázaly, že je schopen cca
2x prodloužit čas potřebný ke vzniku fibrinové sraženiny, což svědčí o jeho antikoagulační funkci.
Krevsající monogenea tedy mají k dispozici účinné molekulární nástroje, které
se mohou podílet na interakcích parazita s hostitelem ve smyslu potlačení hemokoagulace a zánětu. Jejich poznání může sloužit jako základ pro vývoj nových terapií
založených na bioaktivních sloučeninách odvozených od molekul produkovaných
parazity.
Tento projekt byl podpořen grantem GAČR č. P506-12-1258.
32
A common Palaearctic fish parasite (Cestoda) in western USA
M. Oros1, A. Choudhury2, T. Scholz3
Institute of Parasitology, Slovak Academy of Sciences, Hlinkova 3, 04001 Košice,
Slovak Republic
2
Division of Natural Sciences, St. Norbert College, 100 Grant Street, DePere, WI 54115 U.S.A.
3
Institute of Parasitology, Biology Centre of the Czech Academy of Sciences, Branišovská 31,
370 05 České Budějovice, Czech Republic
1
Zoogeographical distribution of organisms, including parasites, is primarily a
result of their historical development (evolution) and depends on many extrinsic
and intrinsic factors. In the case of parasites, their geographical distribution reflects
largely the evolutionary history and distribution of their hosts. This is also true for
monozoic cestodes of the order Caryophyllidea, parasites of cypriniform and siluriform fishes, and present in all but one (Neotropical) zoogeographical region.
So far, about 60 species of caryophyllidean cestodes of 22 genera and 3 families have been reported from North America. With the exception of a few invasive
species (Atractolytocestus huronensis and Khawia japonensis), which were introduced to North America with common carp (Cyprinus carpio), there have not been any
caryophyllidean species found in two or more zoogeographical regions.
In the present paper, we report one of a relatively few examples of ‘amphi-Pacific’ distribution, i.e. the occurrence of a common Palaearctic fish parasite, the caryophyllidean cestode Caryophyllaeides fennica, in the northwestern part of North
America. The Palaearctic genus Caryophyllaeides was monotypic for a long time,
comprising only of C. fennica, a parasite of a wide spectrum of often distantly related cyprinid fishes. The second species of the genus (C. ergensi) was described
from the Siberian dace, Leuciscus baicalensis, in Mongolia. The tapeworm C. fennica, a common parasite of cyprinid fishes in Europe and Palaearctic Asia is reported
from the Nearctic region for the first time, from the endemic cyprinid Acrocheilus
alutaceus in Oregon, USA.
Subsequent molecular data confirmed this species identification. The presence
of C. fennica in the western Nearctic is arguably a result of colonization via the
Beringian bridge. At present, C. fennica appears to be rare in the Nearctic in comparison to the Palaearctic where it is common, which may reflect real differences in
their distribution or a lack of comparable sampling effort in the Pacific Northwest.
This study was supported by the Grant Agency VEGA No. 2/0159/16 and APVV
0653-11.
33
Evolution of diploid-polyploid complex of Carassius auratus
T. Pakosta1, L. Vojtek2, P. Hyršl2, S. Stierandová1, L. Vetešník3, A. Šimková1
1
Department of Botany and Zoology (Faculty of Science/ Masaryk University) Kotlářká 2,
611 37, Brno, CZ
2
Department of Experimental Biology (Faculty of Science/ Masaryk University) Kotlářká 2,
611 37, Brno, CZ
3
Institute of Vertebrate Biology (Academy of Sciences) Květná 8, 603 65, Brno, CZ
Diploid-polyploid complex of Carassius auratus is formed by several forms –
C. gibelio, C. auratus, C. landsdorfi and M-line. The gibel carp (Carassius gibelio)
belonging to C. auratus complex is one of the most common and successful non-indigenous invasive fish taxa in Europe. This C. auratus complex originates from
East Asia (China). The different forms of C. auratus complex exhibit low level of
morphometric and anatomical differences.
In the Czech Republic, the representatives of C. auratus complex were firstly
recorded in the area of the confluence of the rivers Morava and Dyje in 1976. Reproduction of this complex is ensured by asexual pathway using gynogenesis (in
triploid females) and sexual pathway (in diploid specimens). In this study we investigate the potential aspects related to the evolution of diploid-polyploid C. auratus
complex. The aim of this study was to evaluate the genetic diversity (mitochondrial DNA using D-loop region) of the C. auratus complex from the Dyje basin. The
presence and intensity of infection for metazoan parasite species was compared
between two different reproductive forms. The parameters of non-adaptive (i.e. respiratory burst, lysozyme activity and complement activity) and adaptive immunity
(IgM antibodies) were compared between two forms in four consecutive years.
Our analyses revealed no significant difference in parasite abundance between
diploid and triploid specimens. Concerning the groups of parasites, only nematodes
were significantly different in diploid females in comparison to triploid females and
diploid males. On the other site, the highest infection values were found for D.
dulkeiti and D. anchoratus for each of gynogenetic females, sexual females and
sexual males.
Results of this study showed that basic physiological and haematological parameters were affected by sex, only erythrocyte count was affected by ploidy status. No difference in non-specific immunity between two reproduction forms were
reported.
This study was supported by the Czech Science Foundation, project No.
P505/12/0375.
34
Vliv oxidačního stresu na tkáně motolice Trichobilharzia regenti
(Schistosomatidae)
J. Pankrác1, P. Horák1, M. Kašný1,2
1
Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra parazitologie, Praha,
Česká republika
2
Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky a zoologie, Brno,
Česká republika
Jedním z efektorových mechanismů buněčné imunity je produkce reaktivních
molekul kyslíku (ROS), silně toxických pro mnoho intra- i extracelulárních patogenů
včetně juvenilních stadií schistosom. Motolice se proti ROS brání antioxidačními
systémy, které přeměňují tyto molekuly na molekuly méně reaktivní. Pokud je neutralizace ROS nedostatečná, vzniká oxidační poškození tkání parazita (např. oxidace membrán, proteinů nebo DNA). Jaké jsou mechanismy regenerace a adaptace
motolic na tato poškození nebylo dosud podrobněji studováno. Cílem naší práce
je charakterizovat distribuci oxidačních poškození v tkáních motolice T. regenti po
inkubaci s peroxidem vodíku (H2O2) a popsat sekundární patologické změny, ke
kterým v důsledku těchto poškození dochází.
Schistosomula T. regenti byla inkubována s 1,6mM roztokem H2O2 a poté kultivována v mediu SCM 169. Oxidační poškození byla detekována imunohistochemicky na celých jedincích (whole-mount) protilátkami proti 8-hydroxy-2´-deoxyguanosinu (ox. DNA) a proti dinitrofenolu (ox. proteiny) a vizualizována příslušnými
fluorescenčními sekundárními protilátkami. Sekundární patologické změny byly
zhodnoceny na histologických řezech barvených hematoxylinem-eosinem a za pomoci PAS reakce. Pro popis změn na ultrastrukturní úrovni byla použita elektronová
mikroskopie.
Inkubací 15 minut v 1,6mM roztoku H2O2 bylo v následujících 24 hodinách
dosaženo 25-60% mortality schistosomul T. regenti. V průběhu inkubace s H2O2
bylo pozorováno znehybnění a v některých případech také zaškrcení těla schistosomul. Oxidační poškození proteinů bylo detekováno v celém těle, nejintenzivněji
byla značena svalovina tělní stěny. Oxidační poškození DNA zaznamenáno nebylo.
Sekundární patologické změny nebyly na úrovni rozlišení světelné mikroskopie viditelné (hematoxylin-eosin). Za pomoci skenovací elektronové mikroskopie byl pozorován zvýšený počet membránových měchýřků (1-1,5 µm) na povrchu tegumentu
poškozených schistosomul. PAS reakce neprokázala změnu v obsahu glykogenu
ve svalech.
35
Species diversity of Cichlidogyrus (Dactylogyridae) parasites of
Tanganyikan cichlids: It is just beginning … and continues
Ch. Rahmouni1, M. P. M. Vanhove1,2,3, A. Šimková1
1
Laboratory of Parasitology, Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk
University, Brno, Czech Republic
2
Capacities for Biodiversity and Sustainable Development (CEBioS), Operational Directorate
Natural Environment, Royal Belgian Institute of Natural Sciences, Brussels, Belgium
3
Laboratory of Biodiversity and Evolutionary Genomics, Department of Biology, University of
Leuven, Leuven, Belgium
Cichlids are one of the most species-rich families of vertebrates mostly species-rich in Africa and the Neotropics. The East African Great Lakes Victoria, Malawi
and Tanganyika alone harbor more than 1500 endemic cichlid species. Lake Tanganyika, the deepest and oldest lake in Africa, counts the most genetically, morphologically and ecologically diverse cichlid assemblage of these lakes and holds
about 250 endemic species belonging to more than fifty genera and 14 to 16 tribes.
Its mostly endemic cichlids are considered as a model to study biological diversification and radiation.
Tanganyikan cichlids were started to be investigated for their gill ectoparasites
during a few last years. Our results seem to confirm that species richness of cichlid
parasites in Lake Tanganyika is higher than the number of cichlid species in this
lake. Currently, African cichlids are known to host five genera of dactylogyrideans,
Cichlidogyrus being the most diverse with about 100 species recorded from more
than 70 cichlid hosts.
In parallel and based on our knowledge on freshwater fish monogeneans, the
taxonomy of cichlid monogeneans, especially Cichlidogyrus, is far from an easy
task and will remain, just as their hosts’ systematics is frequently revised, a subject of frequent revision. Thus, phylogenetic analysis based on molecular data are
increasingly used to understand the cichlids’ diversity, evolution and host-parasite
interactions. In addition morphological characterization of the sclerotized structures (haptor and copulatory organs) represents another potential tool to investigate
cichlid diversity.
The main goal of this study is to investigate the Cichlidogyrus species diversity of five Burundese cichlid hosts: Aulonocranus dewindti and Ophthalmotilapia
nasuta from the tribe Ectodini, Eretmodus marksmithi and Tanganicodus irsacae
from Eretmodini and finally Cyprichromis microlepidotus from Cyprichromini. Two
different approaches were employed: phylogenetics using different molecular markers (28S rDNA, 18S rDNA, ITS-1 and COX1) and morphological characterization
of the hard parts of haptor and reproductive organs. Based on preliminary results,
we suggest that phylogenetic relationships among Cichlidogyrus parasitizing the
different Tanganyikan cichlid tribes may help us to elucidate the historic and ecological associations between cichlid tribes and to determine the origin of these Lake
Tanganyika cichlid monogeneans.
This study was supported by Czech Science Foundation, project No. P505/12/
G112 (ECIP).
36
Modern molecular approach in food safety and food-borne
parasitoses
N. Reslová1, 2, M. Kašný1, 3, M. Slaný2, P. Králík2
1
Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University Brno, Kamenice
753/5, 625 00 Brno Bohunice, Czech Republic
2
Department of Food and Feed Safety, Veterinary Research Institute, Hudcova 296/70,
621 00 Brno, Czech Republic
3
Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Vinicna 7,
128 00 Prague, Czech Republic
In recent years, the increase of reported outbreaks causing human-diseases
associated with food-borne parasitic infections (uni/multi-cellular) arising from meat
consumption has been recorded. This trend could be affected e.g. by the changes
in farming management towards bio-production, globalization of food market, global
climate change and also by the meat processing. This situation is consequently
inducing the need for improvement of the diagnostic applications.
Our work is focused on development of a reliable comprehensive molecular diagnostic method useful for rapid control of meat products. We adopted high sensitive
multiplex oligonucleotide ligation-PCR assay - MOL-PCR, enabling direct and simultaneous detection of multiple nucleic acid signatures of parasites from complex
samples and xMAP technology representing a novel detection platform based on
magnetic microspheres. Visualization of the products is then realized via qualitative
and quantitative MAGPIX instrumentation.
Up to this date, the specific molecular probes allowing the detection and capturing of targeted DNA originating from two parasitic worms - Trichinella spiralis
(nematode; partial sequence of 18S rRNA gene) and Taenia saginata (cestode; partial sequence of mitochondrial COX1 gene) were designed. Reaction conditions of
MOL-PCR were optimized for simultaneous duplex assay. Currently, the calibration
of MAGPIX system is in process.
This research was supported by grant of Ministry of Agriculture MASO (Grant
n. QJ1210113), grants of the Masaryk University (MUNI/A/1325/2015), Ministry of
Education, Youth and Sports of the Czech Republic (7AMB15AR020 and COST CZ
no. LD15056) and Charles University in Prague (PRVOUK P41, UNCE 204017 and
SVV 260202/2015).
37
Dlouhodobé sledování fauny komárů Humpolecka
F. Rettich
Státní zdravotní ústav Praha, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10
[email protected]
V letech 1996 až 2016 byl sledován výskyt komárů (Diptera, Culicidae) v oblasti
Humpolecka (49°51- 56´ N, 15°20 - 31´E - průměrná výška 457 m n.m.), v údolí
řeky Želivky od údolní hráze Sedlice až k Želivu. Metodami sběru larev a kukel (k
dopěstování samců), odchytem bodajících nebo přezimujících samic komárů exhaustorem a konečně odchytem aktivních samic pomocí EVS pastí s CO2 byl ve
sledované oblasti zjištěn výskyt celkem 22 druhů 6 rodů: Anopheles maculipennis
s.l., (Ae. messae), An. claviger, An. plumbeus, Ochlerotatus* cantans, Oc. annulipes, Oc. excrucians, Oc. cataphylla, Oc. leucomelas, Oc. punctor, Ae. communis,
Oc. sticticus, Oc. geniculatus, Ae. vexans, Ae. cinereus, Ae. geminus, Culex pipiens, Cx. torrentium, Cx. territans, Cx. modestus, Culiseta annulata, Cs. glaphyroptera a Coquillettidia richardii. Nedaleko sledované oblasti byl zachycen skutečně
horský druh Ochlerotatus pullatus (Ždárské vrchy, nadm. výška cca 800m).
K charakteristickým biotopům líhnišť larev komárů patřily tůňky a mokřiny v
jehličnatých i listnatých lesích (s dominantními druhy Oc. cantans, Oc. communis
a Oc. punctor), opuštěné a zatravněné rybníky čas od času zaplavené při velkých
deštích (s dominantními druhy Oc. sticticus a Ae. vexans často líhnoucí se v masovém množství), řekou Želivkou zaplavené louky (z jara Oc. cataphylla, v létě
Ae.vexans), studánky a prameny (s celoročním výskytem larev An. claviger, méně
častěji Cs. glaphyroptera), nádrže na dešťovou vodu ve vesnicích s výskytem často
ve 100% Cx. torrentium, méně často spolu s Cx. pipiens. Nově vzniklým biotopem
vhodným pro líhnutí larev komárů byly skládky s ojetými pneumatikami používanými jako zátěže siláže. Zde se líhly larvy Cx. pipiens, Cs. annulata a překvapivě i An.
plumbeus a Oc. geniculatus (původně komáři líhnoucí se výhradně ve stromových
dutinách).
Zvláštní pozornost byla věnována odchytu pastmi s CO2 aktivních samic komárů na okraji rybníků porostlých rákosem (Phragmites australis) či zeravem (Typha
latifolia) s předpokládaným výskytem Cx. modestus - potencionálním přenašečem
viru West Nile. Tento druh byl ale ve 3 odchytových sezonách pastmi s CO2 zachycen pouze ve 2 exemplářích. Naopak byl zaznamenán četný záchyt druhů Cx.
pipiens, Cs. annulata, Cq. richiardii, An. maculipenniss s.l. a An. claviger (téměř
žádný odchyt samic rodu Aedes)
Pátrání po invazivních komárech Ae. albopictus (ve skládce s ojetými pneu)
resp. Ae. japonicus (ve vázách na květiny na hřbitovech) nebylo dosud úspěšné.
*Použita taxonomická nomenklatura podle Beckera a kol., 2003
38
Selection and characterization of a new, non-melanising, line of
Anopheles gambiae refractory to Plasmodium falciparum clone 3D7
L. Richterova1, L. Ranford-Cartwright1
1
Institute of Infection, Immunity and Inflammation, University of Glasgow, Glasgow, Scotland, UK
The existing refractory line of Anopheles gambiae mosquitoes melanises Plasmodium falciparum parasites, a refractory behaviour that is not common under
natural transmission. We are selecting a new, non-melanising, refractory line of
Anopheles gambiae, denoted GU-REF.
So far, GU-REF has been selected for refractoriness to P. falciparum clone 3D7
over 10 generations. A control line (GU-CON) is being selected at random at the
same time as a control for inbreeding effects. Currently GU-REF mosquitoes exhibit
a significantly lower infection prevalence compared to GU-CON.
The GU-REF line does not appear to exhibit fitness costs associated with
refractoriness, as measured by fecundity. Indeed, a higher proportion of the GU-REF line laid eggs following a bloodmeal than the GU-CON and unselected lines.
The refractory mechanism could involve the speed of bloodmeal digestion or non-melanotic immune responses.
Details of the selection and measurement of refractoriness of the GU-REF line,
measures of mosquito fecundity, and experiments to investigate the involvement of
bloodmeal digestion rate will be presented.
39
Eudiplozoon nipponicum (Monogenea): serpins – inhibitors of
serine peptidases
P. Roudnický1, J. Vorel1, J. Ilgová1, L. Mikeš2, L. Jedličková2, J. Dvořák3,
M. Gelnar1, M. Kašný1,2
1
Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University Brno, Kamenice
753/5, 625 00 Brno, Czech Republic
2
Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 7, 128
00 Prague, Czech Republic
3
School of Biological Sciences, Medical Biology Centre, Queen’s University Belfast, 97 Lisburn
Road, Belfast BT9 7BL, Northern Ireland
Eudiplozoon nipponicum is a platyhelminth, from the class Monogenea, family
Diplozoidae. It is oviparous, hematophagous ectoparasite of common carp (Cyprinus carpio).
Proteolytic enzymes (peptidases) are functional molecules, which catabolize
cleavage of peptide bonds of proteins. According to the process of their action they
are divided into several groups (e.g. cysteine, serine, aspartic, metallo- peptidases).
Serine peptidases are known as a key factors of many physiological processes of
higher organisms, such as complement cascade activation, blood clotting, fibrinolysis, inflammation and programmed apoptosis. Parasites employ the serine peptidases e.g. during invasion and migration of the host tissue and digestion.
For each living organisms, the regulation of the activity of peptidases represents the crucial step and it can be mediated also by natural inhibitors, such as
serpins – the inhibitors of serine peptidases. In transcriptomes/genomes of various
helminth species, we can find high number of genes, coding serpins.
In transcriptomic data, obtained on our experimental organism E. nipponicum
we identified several sequences corresponding to serpins. Up to now no monogenean serpin has been characterized.
The results of our preliminary experiments realized with recombinant serpin
protein molecule indicates that function of the serpins could be similar to other blood
feeding worms. This means, that eudiplozoon probably adopted similar mechanisms enabling to avoid inflammation, activation of complement and blood clotting.
The research was financially supported by Masaryk University, Brno (MUNI/A/1325/2015), Czech Science Foundation (GBP505/12/G112, P506/12/1258),
Charles University in Prague (PRVOUK P41, UNCE 204017, SVV 260202/2015,
GAUK 502313).
40
Zhrnutie výsledkov 5-ročného entomologického prieskumu
pakomárikov z rodu Culicoides v chove hovädzieho dobytka na
východnom Slovensku
A. Sarvašová1, A. Kočišová1, H. Hlavatá2
1
2
Ústav parazitológie, UVLF v Košiciach, Komenského 73, 041 81 Košice
SHMÚ, Regionálne stredisko Košice, Ďumbierska 26, 040 01 Košice
Vektory a vektormi prenášané patogény sú v ostatných rokoch, v čase veľmi
rýchlo sa meniacej klímy, veľmi aktuálnym a často spomínaným problémom nielen
v Európe. Klimatické zmeny v strednej Európe stále častejšie spôsobujú extrémy v
počasí. Tie sa dávajú do súvisu s objavovaním sa a rozširovaním nových vektorov
aj patogénov. Jedným z významných vektorov spôsobujúcich v ostatnom desaťročí
enormné hospodárske straty sú pakomáriky z rodu Culicoides.
Prácou prezentujeme výsledky dlhodobého prieskumu fauny pakomárikov v
chove hovädzieho dobytka na juhovýchode Slovenska a sledovanie vplyvu environmentálnych faktorov na ich biológiu.
Entomologický monitoring sme vykonávali od apríla 2011 do októbra 2015.
Odchyty boli realizované za štandardných a nemenných podmienok v nočných
hodinách. Pakomáriky odchytávané v týždenných intervaloch svetelným lapačom,
Miniature Black-Light Trap 1212, boli uskladnené v 70% alkohole a identifikované
na základe morfologických znakov podľa dostupných kľúčov.
V rámci 144 437 pakomárikov odchytených počas piatich rokov (2011-2015) bolo
zaznamenaných 35 druhov. Početnosť pakomárikov v jednotlivých rokoch bola výrazne rozdielna. Najvyšší celkový počet pakomárikov sme odchytili v roku 2013 (71 416),
pričom len počas jedného odchytu v júni sme odchytili 19 921kusov pakomárikov, čo
takmer dvojnásobne prevyšovalo celoročný odchyt v roku 2012 (10 148). Podobne
veľmi výrazné boli aj rozdiely v percentuálnom zastúpení jednotlivých druhov. Najpočetnejšie boli druhy C. obsoletus/C. scoticus a C. punctatus. V roku 2011 prevládal
C. obsoletus/C. scoticus (33 %) nad C. punctatus (23 %), ale v roku 2012 vzrástla
početnosť druhu C. punctatus (28 %) na úkor C. obsoletus/C. scoticus (23,5 %). V
roku 2013 bola opäť vysoká abundancia C. punctatus (49,4 %: 38 %), v nasledujúcich rokoch však vzrástla početnosť C. obsoletus/C. scoticus (2014 - 77,6 % : 9,3 %;
2015 – 50 % : 39 %). V rokoch 2011 a 2012 sme zaznamenali aj vysokú abundanciu
C. riethi (19 a 18 %) pričom v ďalších rokoch ich výskyt bol zriedkavý (1-3 %). Ostatné
druhy Culicoides boli na tejto farme zachytené v nižšej početnosti.
Počas odchytov sme tiež sledovali a vyhodnocovali vplyv klimatických faktorov
(teplota a relatívna vlhkosť ovzdušia, množstvo zrážok, rýchlosť prúdenia vzduchu) na aktivitu pakomárikov. Vzhľadom na konštantné podmienky vykonávania
odchytov (bez zmien v početnosti chovaného dobytka ako aj v realizácii odchytov)
rozdiely v celkovej početnosti ako aj v druhovom zastúpení pravdepodobne súvisia
s výraznými výkyvmi a extrémami v počasí, keďže podľa údajov získaných zo
SHMÚ jednotlivé roky sledovaného obdobia sa značne líšili ako teplotami ovzdušia,
tak aj rozložením a množstvom zrážok v priebehu roka.
Tieto výsledky predstavujú prvú komplexnú dlhodobú štúdiu fauny pakomárikov na Slovensku a poskytujú dôležité poznatky využiteľné v epizootológii pri prenose patogénov pakomárikmi.
Práca bola podporovaná grantovou úlohou VEGA č. 1/0080/15 a základným
výskumom NRL UVLF pre pesticídy v Košiciach.
41
Brazílie: ráj, nebo peklo pro českého parazitologa?
T. Scholz
Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i, Branišovská 31, 370 05 České
Budějovice, Česká republika
Díky výzkumnému projektu “Integrative taxonomy: a powerful tool to unravel
hidden diversity of fish parasites in Brazil” programu Ciência sem Fronteiras (Věda
bez hranic), zaměřenému na základní výzkum a výuku postgraduálních studentů
v Brazílii, měl autor během tří tříměsíčních pobytů na univerzitě nedaleko Rio de
Janeira možnost seznámit se s brazilskou vědou a vysokoškolskou výukou. Během
terénních výjezdů za sladkovodními rybami a jejich parazity v povodí Amazonky
a řeky Paraná navštívil řadu míst ve státech Rondônia, Tocantins a Pará, v Amazonii i Pantanalu, obtížně dostupných i pro běžného Brazilce. Podílel se rovněž
na teoretické i praktické výuce brazilských studentů; někteří z nich již absolvovali krátko- i střednědobé (5 měsíců) studijní pobyty v Parazitologickém ústavu BC
Akademie věd ČR v Českých Budějovicích. Brazílie je obrovská země plná barev a přátelských lidí, ale pro Středoevropana také země těžko představitelných
sociálních kontrastů. Krátce budou uvedeny i základní údaje o současném stavu
výzkumu parazitologie v této latinskoamerické zemi, kde parazitární onemocnění stále představují závažný zdravotnický i sociální problém. Množství finančních
prostředků pumpovaných socialistickou, značně populistickou vládou do výzkumu
a vzdělávání bylo enormní, ale současná ekonomická krize provázená politickými
problémy (proces odvolání – impeachmentu – prezidentky s bulharskými kořeny)
se negativně projevila drastickými škrty (až 60%) rozpočtu na vědu a univerzitní
vzdělání, což nepochybně ovlivní i možnosti budoucí česko-brazilské spolupráce.
Pro českého parazitologa má Brazílie obrovský potenciál, a to i díky (až na výjimky)
jen průměrné až silně podprůměrné kvalitě parazitologického výzkumu. Stinnými
stránkami možné vědecké spolupráce je kromě všeobecné průměrnosti a zahleděnosti do sebe zejména jazyková bariéra, neboť aktivní znalost angličtiny je u
většiny Brazilců včetně vědeckých pracovníků a studentů spíše výjimkou. I přes
tato negativa, problémy s kriminalitou a současné ekonomické problémy, je však
pobyt v Brazílii mimořádným zážitkem, a to nejen odborným, který lze každému
parazitologovi vřele doporučit.
42
Humánní alveolární echinokokóza v České republice, 2007-2015
V. Skála1,2, E. Kyclerová1,2, J. Matějů1,2, M. Leissová1,2, L. Hozáková3, F. Stejskal2,
L. Kolářová1,2
Národní referenční laboratoř pro tkáňové helmintózy VFN v Praze
Ústav imunologie a mikrobiologie 1. LF UK v Praze
3
Klinika infekčního lékařství FN Ostrava
1
2
Původcem alveolární echinokokózy (AE) je tasemnice Echinococcus multilocularis, která v dospělosti parazituje převážně u lišek (rod Vulpes), ale v zemědělských
oblastech i u psů a koček. S trusem hostitele jsou do vnějšího prostředí vylučovány zralé tělní segmenty tasemnice s embryonovanými vajíčky, popř. samostatná
vajíčka. Ta jsou schopná bezprostředně po defekaci infikovat mezihostitele, jimiž
jsou zejména hlodavci, ale příležitostným mezihostitelem se může stát i člověk.
U člověka bývají nejčastěji postiženým orgánem játra (asi 99 % všech případů), s
progresí infekce však dochází k postižení dalších orgánů. Larvální stádia vytvářejí
léze (metacestod, larvocysty, alveokok), které narůstají velmi pomalu. Počáteční
stádium infekce je vždy asymptomatické, klinické příznaky infekce se objevují až
za několik let (5-15). Svým charakterem a chováním připomínají alveokokové cysty
nádor s invazivním bujením do okolní tkáně a přilehlých orgánů. Bez terapie je průběh onemocnění fatální; po stanovení diagnózy umírá do 5-ti let 70 % nemocných,
do 10 let 90-100 % pacientů.
V České republice provádí serologické, histopatologické a molekulárně biologické vyšetření AE Národní referenční laboratoř (NRL) pro tkáňové helmintózy.
Mezi lety 2007-2015 laboratoř vyšetřila klinický materiál (krev/sérum, mozkomíšní
mok, aspirát z cyst, tkáňové biopsie, etc.) od 1987 pacientů. Diagnóza AE se opírala o výsledky i) zobrazovacích metod prováděných lokálními zdravotnickými zařízeními, ii) sérologických vyšetření, iii) histologického vyšetření tkáňových biopsií,
a/nebo iv) molekulárně biologických metod. Konečná diagnóza byla stanovena,
pokud minimálně dva z uvedených bodů i) – iv) svědčily pro AE.
Celkově byla AE stanovena u 26 osob (15 žen, 11 mužů). Ve 20 případech
(74 %) byly postiženým orgánem pouze játra, u 5 pacientů i plíce, mozek, ledviny
nebo retroperitoneum. U 5 pacientů byla zcela negována cestovatelská anamnéza,
což společně s nálezy E. multilocularis u definitivních hostitelů potvrzuje, že AE
může mít na území ČR charakter autochtonního onemocnění.
43
Cystatins of the parasitic nematodes Trichinella spiralis and T.
pseudospiralis: xMAP technology in serodiagnostics
L. Škorpíková1,2, M. Kašný1,3, M. Slaný2, P. Králík2, M. Gelnar1, J. Ilgová1
1
2
3
Department of Botany and Zoology, Masaryk University, Brno, Czech Republic
Veterinary Research Institute, Brno, Czech Republic
Department of Parasitology, Charles University in Prague, Prague, Czech Republic
Nematodes of the genus Trichinella are clinically important parasites invading
cells of the small intestine and subsequently skeletal muscles. Their global distribution is corresponding to the wide range of their hosts involving birds, reptiles and
mammals. Seven (T1, T2, T3, T4, T5, T6 a T10) of twelve genotypes of Trichinella
spp. are zoonoses causing the trichinellosis - a serious and sometimes fatal human
disease.
During the life cycle, the individuals of this nematode parasite release variety
of functional molecules, which are mainly present in excretory-secretory (E-S) products. These molecules are essential for many biological processes like development, digestion, migration, and also in manipulation of the host immunne system.
The most dominant components of the E-S products are cystatins – inhibitors of
cysteine peptidases of C1 and rarely of C13 family.
Our work is focused on the characterization of „multi cystatin-like domain“ (mcd-1)
genes and proteins of Trichinella spiralis and T. pseudospiralis. The complete sequences
of genes were obtained and recombinant analogs of MCD-1 proteins were prepared.
The recombinant MCD-1 molecules are used also in regard to develop the reliable molecular method useful for serological quantitative and qualitative diagnosis
of parasitic nematodes from the genus Trichinella. We employed the xMAP technology - novel diagnostic platform combining immunoassay approach and magnetic
microspheres.
The research was financially supported by the Ministry of Education, Youth and
Sports of the Czech Republic (7AMB15AR020 and COST CZ no. LD15056); Masaryk University (MUNI/A/1325/2015) and Charles University in Prague (PRVOUK
P41, UNCE 204017 and SVV 260202/2015).
44
Larvální stádia motolic ve sladkovodních měkkýších: co se skrývá
pod špičkou ledovce, aneb co víme a nevíme
M. Soldánová
Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i, Branišovská 31, 370 05 České
Budějovice, Česká republika
Motolice (Trematoda: Digenea) představují velmi rozšířenou, diverzifikovanou
a výhradně parazitickou skupinou plathelmintů (Neodermata) ve vodních ekosystémech s velkým počtem lékařsky (např. rod Trichobilharzia působící cerkáriovou
dermatitidu u člověka) i veterinárně (např. rod Diplostomum působící úhyn ryb) významných zástupců. Vyznačují se poměrně složitými vývojovými cykly, které zahrnují několik ontogenetických stádií a hostitelů včetně měkkýšů, kteří slouží jako
první mezihostitelé. V měkkýších probíhá nepohlavní rozmnožování larev (sporocyst, redií), které dávají vznik cerkáriím. Cerkárie jsou volně plovoucí larvy, které
se po opuštění těla měkkýše šíří v prostředí za účelem nákazy dalších hostitelů.
Měkkýši a stádium cerkárie proto představují zcela klíčové organismy z hlediska
vývoje motolic.
Larvální stádia motolic jsou schopna výrazně ovlivňovat přežívání měkkýšů, jejich chování (manipulace parazitem za účelem usnadnění přenosu), rozmnožování
(kastrace) či somatický růst (gigantismus). Regulují tak nejen populace a společenstva hostitelů, ale i strukturu a fungování potravních řetězců celých ekosystémů
díky svým komplexním cyklům propojeným různými potravními vztahy. Motolice
mohou sloužit jako indikátory diverzity volně žijících organismů a změn prostředí
ve vodních ekosystémech (např. stav eutrofizace) či pro studium parazito-hostitelských a evolučně-ekologických vztahů a životních strategií parazitů. Ke studiu
těchto základních biologických a ekologických aspektů motolic, které mohou vést
k nalezení vhodných způsobů a účinných prostředků k boji s parazity, je naprosto
zásadní znalost jejich druhového složení. Ačkoliv se fauna motolic v měkkýších zdá
být dobře prozkoumaná, bouřlivý rozvoj molekulárních metod v posledních desetiletích v kombinaci s detailním studiem morfologických znaků přispěl k výraznému
zvýšení předpokládané diverzity motolic, a to zejména díky objasnění problematiky
kryptických druhů některých skupin motolic (např. čeledí Echinostomatidae a Diplostomidae), které jsou morfologicky obtížně odlišitelné a byly v minulosti nesprávně určovány či klasifikovány.
Studium potravních řetězců v posledních letech ukázalo, že motolice, a především jejich cerkárie, představují podstatné složky vodních ekosystémů. Cerkárie
mohou být z měkkýšů uvolňovány v tisících denně a navzdory malé velikosti (0,2-1
mm) tak tvoří podstatnou složku biomasy v ekosystémech, která může být využita
predátory (např. různé skupiny bezobratlých a ryby) jako cenný zdroj potravy. Nicméně tato „sekundární“ ekologická role motolic spojená s vysokým potenciálem
ovlivňovat tok energie a strukturu potravních řetězců byla v minulosti zcela opomíjena. Rozsáhlejší studie týkající se zejména intenzity trofických vztahů mezi cerkáriemi a ostatními komponenty společenstev chybějí, obzvláště v rámci sladkovodních
ekosystémů. Skrytá diverzita problematických skupin motolic a jejich ekologické
role v potravních řetězcích mohou být označeny za klíčová témata budoucího studia objasnění komplexní taxonomie a pochopení fungování ekosystémů zahrnující
parazity jako jejich integrální a významnou součást.
45
Od histórie výskumov ekológie kliešťov v Československu ku
globálnym zmenám v súčasnosti
M. Stanko1,2
1
2
Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, Košice, Slovensko, [email protected]
Ústav zoologie SAV, Löfflerova 10, 04000 Košice, Slovensko
Prezentované sú najvýznamnejšie literárne výsledky výskumov ekológie kliešťov získané v bývalom Československu od druhej svetovej vojny s dôrazom na
územie Slovenska. Autor sa zameral v prezentácii na prehľad významných okruhov výsledkov získaných českými a slovenskými autormi pri výskumoch kliešťov
od roku 1950. Uvádzané sú najvýznamnejšie autekologické štúdie zamerané na
priebeh sezónnej dynamiky epidemiologicky významných druhov kliešťov (Ixodes
ricinus, Dermacentor marginatus, D. reticulatus, druhy rodu Haemaphysalis), preferenciu biotopov, hostiteľské okruhy jednotlivých štádií kliešťov. Ďalším významným okruhom štúdií predstavujú komplexné práce v prírodných ohniskách ochorení
(encefalitída v Rožňave, hemoragická nefrozonefritída v Ruskej Porube, kliešťová
encefalitída vo Vysokých Tatrách, a i.). Úloha jednotlivých skupín stavovcov ako
hostiteľov kliešťov predstavovala významné okruhy výskumov, napr. domáce zvieratá a poľovná zver (viaceré práce Rosického, Noseka, Dyka, Hubálka, Mačičku,
Turčeka a i.), drobné cicavce (Černý, Grulich, Rosický, Lichard, Stanko a i.), vtáky
(Černý, Balát, Krištofík), plazy (Grulich, Lác a i.).
Výsledky terénnych i laboratórnych štúdií zamerané na prežívanie hladných
i nacicaných kliešťov I. ricinus v podmienkach južnej Moravy, prípadné v horách
(Krkonoše) s hodnotením vplyvu mikroklimatických faktorov na ich prežívanie predstavujú viaceré významné práce Daniela, Černého, Honzákovej, Dusbábka a i. Z
ekologického a epidemiologického hľadiska sú veľmi významné práce o prežívaní
kliešťov vo veľkomestách vo vzťahu k histórii formovania mestskej zelene a potenciálnym okruhom hostiteľov (práce Rosického, Černého, Daniela, Noseka a i.).
Ďalší okruh predstavujú taxonomické práce (zamerané napr. na rod Dermacentor,
rod Pholeoixodes, Ixodes apronophorus, I. laguri, I. hexagonus, a i.), prehľadové
práce fauny kliešťov Československa (Rosický, Černý, Dusbábek a i.). Mimoriadne zaujímavé informácie sú prácach uvádzajúcich importované druhy kliešťov na
vtákoch u nás (Hyalomma marginatum), alebo psoch (Rhipicephalus sanguines) z
cudzokrajných dovoleniek (Černý, Balát), ako aj štúdie o možnosti prežívania týchto
druhov kliešťov v našich podmienkach (Daniel, Černý a i.).
Súčasné prezentované názory (najmä v médiách) o vplyve globálnych zmien
na zmeny vo výškovom rozšírení kliešťov I. ricinus (posun hraníc vo vertikálnom
rozšírení), možnosti zanášania kliešťov z mediteránnych oblasti k nám, prípadne
zmeny vo fenológii kliešťov (celoročný výskyt aktívnych kliešťov na vegetácii a i.) sú
konfrontované s literárnymi údajmi i vlastnými výsledkami autora v závere referátu.
Výskum bol podporený z projektu APVV – 140274, VEGA 2/0059/16 a VEGA
1/0196/15.
46
Malárie stále aktuální
F. Stejskal
Infekční klinika 2. LF UK a Nemocnice Na Bulovce v Praze, Infekční oddělení KN Liberec,
Ústav imunologie a mikrobiologie 1. LF UK a VFN v Praze
Malárie je nejzávažnější parazitární infekci. Podle posledních údajů Světové
zdravotnické organizace (SZO) byla malárie v roce 2015 endemická v 96 zemích,
kde žije asi 3.2 miliardy obyvatel (40 % světové populace). Podle odhadů SZO
bylo v roce 2015 nově nakaženo 214 milionů osob (88 % v subsaharské Africe),
z nichž 438 tisíc zemřelo. Mezi nejvíce ohroženou skupinu patří děti mladší než 5
let. Do zemí Evropské unie je každoročně importováno 5 – 6 tisíc případů malárie
(asi 1 případ na 100 000 obyvatel za rok). V ČR je v posledních dvou desetiletích
výskyt importované malárie stabilní, ročně je evidováno průměrně 20 případů, tedy
asi 5x méně, než je evropský průměr a výrazně převažují čeští občané nad cizinci
(data NRL pro tropické parazitózy). Na infekční klinice Nemocnice Na Bulovce v
Praze bylo za posledních deset let (2006-15) diagnostikováno 129 případů malárie.
Velmi nepříznivý jev je, že převažovala infekce Plasmodium falciparum (66,7 %),
importovaná především ze subsaharské Afriky (v 86 % případů), což ukazuje na
nedostatečnou antimalarickou profylaxi při cestách do této velmi rizikové oblasti.
Diagnostika malárie je založena především na přímém průkazu plasmodií na
obarvených krevních nátěrech. Ostatní metody, jako např. rychlé diagnostické testy
(RDT) nebo PCR jsou pouze pomocné. RDT se využívají v případech, kdy není dostupná parazitologická diagnostika, ale výsledky je nutno vždy a co nejdříve potvrdit
krevními nátěry.
K léčbě nekomplikované tropické malárie (infekce P. falciparum) se v současné době v endemických oblastech i v Evropě používají kombinované artemisininové preparáty (ACT), v ČR je dostupný Riamet=Coartem (kombinace artemether
a lumefantrin). Vzhledem k narůstající rezistenci P. vivax na chlorochin, je tento
preparát často nasazen jako lék první volby i v případech importu terciány z India
a jihovýchodní Asie. Při infekcích P. vivax a P. ovale se pacienti zajišťují antirelapsovou léčbou primachinem. Před jeho nasazením se doporučuje vyšetřit aktivitu
glukóza-6-P-dehydrogenázy v erytrocytech. K léčbě komplikované tropické malárie
se v ČR dosud používá intravenózní chinin v kombinaci s antibiotiky doxycyklinem
nebo klindamycinem. Intravenózní artemisininové preparáty (artesunát) nejsou v
ČR dostupné.
Ochrana před malarickou infekcí je založena na expoziční profylaxi, která se při
cestách do oblastí s vysokým rizikem (především subsaharská Afrika, popř. některé
oblasti Indického subkontinentu, jihovýchodní Asie, Pacifických ostrovů a Amazonie) kombinuje s preventivním užíváním antimalarik (antimalarická chemoprofylaxe). Turistům se doporučuje nošení vhodného oděvu s dlouhými rukávy a nohavicemi, používání repelentů (s 50 % DEET) a moskytiér. Antimalarickou chemoprofylaxi
je vhodné konzultovat v centrech cestovní medicíny, používá se kombinace atovaquon a proquanil (Malarone), meflochin (Lariam) nebo antibiotikum doxycyklin.
V příspěvku budou uvedeny naše zkušenosti s léčbou pacientů s malárií a informace o dostupnosti antimalarik v ČR.
Tento příspěvek byl částečně podpořen grantem Vědecké rady KN Liberec.
47
Rizika šíření leishmaniózy psů v České republice
V. Svobodová1, L. Friedlaenderová2, M. Svoboda1
1
2
Fakulta veterinárního lékařství VFU Brno
Veterina Svahy, Zlín
V České republice je každoročně diagnostikováno několik případů importované leishmaniózy psů. Pacienty jsou psi, kteří navštívili nebo pocházejí ze zemí s
endemickým výskytem původce (Leishmania infantum) a vektora (zejména Phlebotomus perniciosus). Onemocnění je obvykle diagnostikováno detekcí specifických
protilátek (ELISA, IFAT). Žádost o sérologické vyšetření krve zasílá veterinární lékař
na základě klinických příznaků onemocnění psa a cestovní historie poukazující na
možnost nakažení.
Existují však možnosti přenosu bez účasti vektora, které hrají důležitou roli mimo
endemické země výskytu. Jako jedna z cest je zvažován přímý kontakt krve obsahující infikované buňky, např. během šarvátek mezi psy. Známa jsou rizika přenosu
transfuzí, transplacentárně a při kopulaci. K transplacentárnímu přenosu může docházet opakovaně, ale nakažená jsou pouze jednotlivá štěňata, nikoli celý vrh.
V loňském roce jsme diagnostikovali transplacentární infekci a představujeme
konkrétní klinický případ autochtonní leishmaniózy psa žijícího v České republice.
V lednu 2014 byla na kliniku Veterina Svahy ve Zlíně přivedena 4letá fena boxera, u které došlo bezprostředně po porodu k výraznému zhoršení zdravotního
stavu. Majitelka uváděla několik týdnů trvající nechutenství a hubnutí, které bylo
zpočátku připisováno vyčerpání v souvislosti s porodem a kojením. Celkové prořídnutí srsti bez ohraničených alopatických ložisek provázel výskyt šupin, který byl
nejvýraznější v oblasti hlavy a uší. V oblasti mléčné žlázy byla zjištěna lichenifikace. Na nosní houbě a prstních polštářcích byla nápadná hyperkeratóza. Veškeré
kožní změny byly primárně nesvědivé. V souvislosti s případem se zpětně jako
anamnesticky podstatné jeví údaje o matce, která byla v roce 2009 kryta psem v
Itálii. Z tohoto vrhu pochází naše pacientka. V srpnu 2011 se u ní projevily v menší
míře identické kožní problémy a hubnutí. V dubnu 2013 byla utracena z důvodu
pokročilé chronické renální nedostatečnosti. Vzhledem ke dlouhodobým klinickým
příznakům, průběhu onemocnění a krytí matky v endemické oblasti výskytu leishmaniózy jsme nechali stanovit hladiny protilátek proti leishmanióze s pozitivním
výsledkem (Leishmania ELISA 3,57 LE), přičemž titry protilátek vyšší než 1,1 LE
jsou považovány za pozitivní. Na referenčním pracovišti VFU Brno jsme provedli
tenkojehelnou biopsii z cervikálních superficiálních mízních uzlin a v bioptátu prokázali přítomnost amastigotních stádií leishmanií. Po potvrzení diagnózy bylo osloveno také 9 majitelů sourozenců od postižené boxerky za účelem preventivního
vyšetření. Screening titru protilátek byl proveden pouze u jedné feny, která žije na
území České republiky, a to s negativním výsledkem. U zbytku vrhu žijícího různě v
zahraničí nám bylo pouze potvrzeno, že nikdo z nich nevykazuje žádné klinické příznaky, které bychom mohli dát do souvislosti s leishmaniózou. Obdobným způsobem jsme zjišťovali zdravotní stav štěňat pacientky a u žádného ze 6 jejích potomků
se dosud nevyskytly klinické příznaky upozorňující na leishmaniózu. K laboratorním
testům majitelé nepřistoupili. V současné době je pacientka pod dlouhodobou terapeutickou aplikací a na renální dietě. Majitelka potvrzuje klinické zlepšení, i když
sledované parametry v krvi poukazující na renální nedostatečnost se za poslední
rok výrazně neupravily.
48
Léčba leishmaniózy je dlouhodobá, a bohužel žádná z látek navzdory prokázanému klinickému zlepšení nezvládne parazita z těla zcela eliminovat, což představuje riziko relapsů u léčeného pacienta a umožňuje šíření leishmaniózy v populaci
psů i bez přítomnosti vektora.
Dodržování preventivních opatření vylučujících šíření transfuzí, pohlavním stykem a transplacentárně je nutné nejen u psů s klinickými projevy onemocnění, ale i
u zvířat s latentní leishmaniózou a pacientů po úspěšné léčbě klinické formy.
49
Endoparazity detí a psov v Košickom regióne
G. Štrkolcová1, M. Goldová1, M. Maďar2
1
2
Ústav parazitológie, UVLF, Komenského 73, 041 81, Košice
Katedra mikrobiológie a imunológie, UVLF, Komenského 73, 041 81, Košice
V období rokov 2012-2016 sme sledovali prítomnosť endoparazitov u detí a
psov v dvoch mestách na východnom Slovensku (Medzev, Košice). Vyšetrili sme
522 vzoriek stolíc detí z Medzeva (319 rómskych detí z osady, 106 detí z majoritnej populácie, 30 detí z detského domova, 35 detí zo základnej školy a 32 detí z
materskej škôlky) rozdelených podľa veku na 5 podskupín. U detí zo segregovanej
rómskej osady sme detegovali vajíčka šiestich druhov helmintov: Ascaris lumbricoides (51,7 %), Trichuris trichiura (15,0 %), Enterobius vermicularis (16,1 %), Taenia
spp. (0,3 %), Ancylostoma spp./Uncinaria spp. (0,3%), Hymenolepis nana (0,6 %)
a dva druhy protozoí: Giardia duodenalis (14,4 %), Cryptosporidium spp. (7,3 %).
Najvyšší počet pozitívnych vzoriek bolo v skupine 6 ̶ 9 ročných detí. U majoritnej
skupiny detí boli detegované vajíčka A. lumbricoides (0,9 %), E. vermicularis (15,2
%), Taenia spp. (0,9 %) a z protozoí G. duodenalis (1,9 %). V detskom domove
bol preukázaný výskyt druhov G. duodenalis (63,3 %), A. lumbricoides (10,0 %),
H. nana (3,3 %), E. vermicularis (17,6 %). U žiakov 3. ročníka základnej školy sme
zaznamenali výskyt vajíčok E. vermicularis (25,7 %), A. lumbricoides (2,9 %) a G.
duodenalis (2,9 %). V materských škôlkach sme detegovali G. duodenalis (3,1%) a
vajíčka A. lumbricoides (3,1 %) a E. vermicularis (9,4 %). U psov z tejto lokality sme
detegovali vajíčka piatich druhov helmintov: Ancylostoma spp./Uncinaria spp. (62,5
%), Toxocara canis (42,5 %), Trichuris vulpis (40,0 %), Toxascaris leonina (15 %),
Capillaria spp. (12,5 %) a pasážované vajíčka A. lumbricoides (42,5 %) a T. trichiura
(12,5 %). Z protozoárnych druhov sme zachytili G. duodenalis (15,0 %) a Isospora
spp. (10,0 %). V Košiciach u detí s pervazívnymi vývinovými poruchami sme zaznamenali vajíčka E. vermicularis (3,0 %) a cysty G. duodenalis (5,0 %). PCR metódou
a následnou analýzou sekvencií produktov PCR amplifikácie sme potvrdili genotyp
C u G. duodenalis ako prvý európsky dôkaz, ktorý potvrdzuje možnú úlohu psov
ako pôvodcov v zoonotickom prenose G. duodenalis. Naše výsledky sú aj prvotnou
evidenciou výskytu zoonotických asembláží A a B G. duodenalis u detí vo veku do
14 rokov navštevujúcich tri rôzne predškolské a školské zariadenia v dvoch mestách na Slovensku a prvotnou evidenciou asembláži C a F G. duodenalis u psov a
mačiek na Slovensku.
Práca je podporovaná grantovou úlohou VEGA č. 1/0455/15.
50
Charakterizace významných antigenů neurotropní motolice
Trichobilharzie regenti s imunodiagnostickým potenciálem
L. Turjanicová, L. Mikeš, P. Horák
Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Viničná 7, Praha 2,
128 44, Česká republika
Trichobilharzia regenti patří mezi motolice s dixenním cyklem vázaným na vodu.
Jedná se o schistosomu, která je zajímavá pro svůj neurotropismus. Do místa konečné lokalizace, kterým je nosní sliznice vodních ptáků, se dostává migrací nervovou soustavou. Může tak svým hostitelům působit různé neuromotorické poruchy.
Přirozenými hostiteli této motolice jsou vrubozobý ptáci, ale cerkárie T. regenti jsou
schopny, jako další druhy ptačích schistosom, penetrovat i do kůže savců. Často
jsou postiženi koupající se lidé, u kterých se po opakovaném setkání s cerkáriemi
vyvíjí svědivá kožní vyrážka známá jako cerkáriová dermatitida.
Cílem našeho výzkumu byl popis protilátkové odpovědi přirozených hostitelů, v
našem případě kachen (Anas platyrhynchos f. domestica), proti a antigenům dvou
vývojových stadií T. regenti (cerkárií a schistososmul). Snažíme se najít takové antigenní molekuly, které by se mohly stát imunodiagnostickým markerem prodělané
infekce, protože v současné době nelze prokázat nákazu touto motolicí jinak než
pitvou zvířete.
Pomocí western blotu jsme otestovali reakci protilátek IgY z sér experimentálně
nakažených kachen s antigeny T. regenti. Jako antigen byl použit homogenát z
cerkárií, nebo 7 denních schistosomul T. regenti, který byl separován pomocí 1D
a 2D elektroforézy a následně převeden na PVDF membránu. Séra byla kachnám
odebírána v předem definovaných časových intervalech.
Výsledky ukázaly, že s různou mírou specificity a senzitivity bylo rozpoznáno
40 cerkariálních a 7 schistosomulárních antigenů. Ty byly dále analyzovány pomocí
hmotové spektrometrie a výsledky byly porovnány s transkripromem. Mezi nejvýznamněji rozpoznávané antigeny tak můžeme zařadit například glykolytický enzym
enolázu, nebo beta podjednotku ATP syntázy.
Jako další metodu k odhalení specificky rozpoznávaných antigenů jsme zvolili imunoprecipitaci. Vysrážený precipitát jsme opět analyzovali pomocí hmotové
spektrometrie. Na závěr bylo spektrum antigenů, které jsme charakterizovali pomocí imunoblotu srovnáno se spektrem parazitárních proteinů, které jsme získali díky
imunoprecipitaci homogenátu cerkárií.
Tato práce vznikla s finanční podporou Grantové agentury České republiky
(projekt č. 13-29577S) a Grantové agentury Univerzity Karlovy v Praze (projekt č.
243¬259305).
51
Diversity of larval stages of the family Gryporhynchidae (Cestoda:
Cyclophyllidea) in cichlid fish (Perciformes: Cichlidae) from
southern Africa
L. Uhrová1, J. Brabec2, I. Přikrylová3,4,5, Š. Mašová3, T. Scholz1,2
1
Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 31,
370 05 České Budějovice, Česká republika
2
Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Branišovská 31,
370 05 České Budějovice, Česká republika
3
Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2,
611 37 Brno, Česká republika
4
Unit for Environmental Sciences and Management, North-West University, Private Bag
X6001, Potchefstroom, 2520, South Africa
5
Department of Biodiversity, University of Limpopo, Private Bag X1106,Sovenga, 0727 South
Africa
Tapeworms of the family Gryporhynchidae (Cestoda: Cyclophyllidea) are cosmopolitan parasites of fish-eating birds such as herons, ibises and cormorants.
Gryporhynchids are unique among cyclophyllidean cestodes in using fish as their
second intermediate hosts; planktonic crustaceans (copepods) serve as the first
intermediate hosts. Even though the first species currently placed in this family,
Paradilepis scolecina, was described as early as in 1819, the present knowledge of
the taxonomy, life cycles and ecology of gryporhynchids and pathogenic influence
of larvae on their fish hosts is rather limited. In this study, gryporhynchid larvae (metacestodes) found in cichlids from three African countries (Burundi, South Africa and
Zimbabwe) have been studied. Based on the size and shape of rostellar hooks, the
following nine species of five genera have been recognised (species marked with
an asterisk are reported from fish for the first time): Amirthalingamia macracantha
(Joyeux et Baer, 1935), Neogryporhynchus lasiopeius* Baer et Bona, 1960, Paradilepis delachauxi (Fuhrmann, 1909), Paradilepis scolecina (Rudolphi, 1819), Paradilepis maleki* Khalil, 1961, Parvitaenia samfyia Mettrick, 1967, Parvitaenia* sp.,
Valipora campylancristrota (Wedl, 1855) and Valipora minuta (Coil, 1950); most of
these species are also reported from Africa for the first time. A phylogenetic analysis
of newly obtained 28S rDNA gene sequences of seven species of four genera confirmed the monophyletic status of all genera and brought first molecular insights into
the interrelationships of the group. The present study indicates still poorly described
species diversity of gryporhynchid larvae in freshwater fish in Africa.
52
Parazity a antihelmintiká – zvláštny pár
M. Várady, A. Königová, M. Dolinská, M. Babják
Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, Košice
Metódy, ktoré sa v súčasnosti používajú pri tlmení helmintóz hospodárskych
zvierat, spočívajú prevažne v chemoterapii. Trh dnes ponúka dostatok prípravkov
v rôznych cenových reláciách a s rozličnou šírkou spektra účinnosti. Chemoterapia
teda predstavuje vcelku jednoduchý a pohodlný spôsob, ako sa vysporiadať v chove s parazitárnou infekciou.
Pozornosť sa v prvom rade musí sústrediť najmä na prevenciu výskytu parazitov, pretože eradikácia, ich úplné odstránenie, pri prevládajúcom spôsobe chovu
hospodárskych zvierat je spravidla nemožná. Prevencia môže byť úspešná iba pri
zavedení komplexných opatrení, ktoré smerujú k ozdraveniu zvierat, ktoré sú stálymi potencionálnymi hostiteľmi parazitov, k zlepšeniu zoohygienických podmienok
v maštaliach a zníženiu kontaminácie pasienkov, ktoré sú vhodným prostredím pre
cirkuláciu parazitov. Komplex protiparazitárnych opatrení musí rešpektovať osobitosti biológie parazita a epizootológie parazitózy. Prevencia výskytu parazitov je v
súčasnosti zabezpečovaná hlavne opakovanou a pravidelnou aplikáciou antihelmintík. Používanie antihelmintík môže mať však aj svoje negatívne stránky. Podobne ako tomu bolo pri antibiotikách, aj pri antihelmintikách ich intenzívne používanie
môže mať za následok vznik rezistencie u tých organizmov, proti ktorým sú namierené. Problematika vzniku rezistencie voči chemoterapeutikám prešla postupným
vývojom od ojedinelých nálezov začiatkom šesťdesiatych rokov až po súčasný stav,
keď rezistencia k antihelmintikám predstavuje vážny ekonomický problém, hlavne
v krajinách s rozvinutým chovom hospodárskych zvierat. V súčasnosti sa problém
rezistencie parazitov na antihelmintiká týka hlavne hospodárskych zvierat. Z farmaceutického hľadiska tento problém zahŕňa všetky skupiny komerčne dostupných
antihelmintík a vyskytuje sa u niekoľkých rodov a tried helmintov. Cieľom prednášky
je nielen zhodnotiť doterajšie prístupy k riešeniu tohto závažného fenoménu, ale aj
načrtnúť a definovať možné východiská a alternatívy pre trvale udržateľný rozvoj v
tejto oblasti.
Práca bola financovaná grantom VEGA 2/0120/16 a Agentúrou pre vedu a
výskum SR APVV 0169-14.
53
Exploring the transcriptome of Eudiplozoon nipponicum
(Monogenea, Diplozoidae) adult worm
Jiří Vorel1*, Pavel Roudnický1, Jana Ilgová1, Hana Dvořáková2, Lucie Jedličková2,
Libor Mikeš2, Petr Brož2, Dagmar Jirsová1,5, Hynek Strnad3, Roman Leontovyč2,
Ewa Dzika4, Božena Koubková1, Milan Gelnar1, Martin Kašný1,2
1
Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University Brno, Kamenice
753/5, 625 00 Brno, Czech Republic
2
Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 7, 128
00 Prague, Czech Republic
3
Genomics and Bioinformatics, Institute of Molecular Genetics of the ASCR, v.v.i., Vídeňská
1083, 142 20, Prague 4, Czech Republic
4
Faculty of Medical Science, University of Warmia and Mazury in Olsztyn, Żolnierska 14c,
10-561 Olsztyn, Poland
5
Department of Forest Botany, Dendrology and Geobiocoenology, Mendel University in Brno,
Zemědělská 3, 613 00 Brno, Czech Republic
*Corresponding author, e-mail: [email protected]
Parasitic monogeneans are blood sucking fish ectoparasites. Their presence
can lead to significant losses in fish stocks. From a large group of Monogenea
(ca 25 000 species) only two species have been deeply sequenced – genomes
of Gyrodactylus salaris and Protopolystoma xenopodis and several monogenean
protein molecules have been characterized (e.g. cathepsin L – E. nipponicum and
Neobenedenia melleni and three unknown serine peptidases from Neobenedenia
girellae).
In our study of E. nipponicum transcriptome we adopted two different sequencing approaches. 454 pyrosequencing method (GS FLX System, Roche) and sequencing by synthesis method (GS MiSeq, Illumina) to obtain high quality transcriptomic data. We generated 324 941 reads which were assembled into 6910 contigs
(454 GS FLX System) and 149 697 864 reads assembled into almost 10 000 unique
sequences (Illumina MiSeq) after processing by specific software tools. In this sequences we identified numerous important protein coding transcripts which can be
involved in host-parasite interaction and can be essential for life of monogeneans
parasites. We determined e. g. cysteine (cathepsins L1, L3, B, C, S and calpain),
serine (prolyl endopeptidase, Kunitz-type peptidases and serine protease 33), metallo (nardilysin, paraplegin, XAA-Pro aminopeptidase) and aspartic (cathepsins D
and E-A) proteases, their inhibitors (cystatins, salarin, serpins, stefins, smap1 and
Kazal-type inhibitors), tegumental antigens and proteins (STARP antigen), potential
anticoagulants agents and immunomodulators. The identified E. nipponicum transcripts are similar with those recorded on other worms from phylum Platyhelminthes.
The research was financially supported by Masaryk University, Brno (MUNI/A/1325/2015), Czech Science Foundation (GBP505/12/G112, P506/12/1258),
Charles University in Prague (PRVOUK P41, UNCE 204017, SVV 260202/2015,
GAUK 502313), EuropeanRegional Development Fund (CZ.1•05/1•1•00/02•0068).
54
Společenstva motolic (Trematoda) malých okružáků (Gastropoda:
Planorbidae) v jižních Čechách
T. Vyhlídalová1, M. Soldánová2
1
Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 31,
370 05 České Budějovice, Česká republika
2
Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Branišovská 31,
370 05 České Budějovice, Česká republika
Motolice mají komplexní životní cykly, které obvykle zahrnují 2–3 hostitele. Klíčovou roli ve vývoji motolic představují první mezihostitelé, měkkýši, ve kterých
dochází k vývoji sporocyst a/nebo redií a výsledně cerkárií. Tato volně plovoucí stádia často aktivně pronikají do dalších vhodných hostitelů. Na složení společenstev
motolic se podílí celá řada biotických (např. výskyt definitivních hostitelů) a abiotických faktorů (např. vliv sezóny), které mohou vést k rozdílnému časoprostorovému
výskytu, složení a rozšíření druhů parazitů.
V České republice se vyskytuje celkem 22 druhů okružákovitých plžů
(Pulmonata: Planorbidae), z nichž všechny kromě okružáka ploského (Planorbarius
corneus) lze řadit mezi malé druhy této čeledi. Ačkoliv fauna motolic malých okružáků v České republice byla studována především v 60. a 70. letech minulého století, šlo výhradně o faunistické práce. Ekologické studie zabývající se podrobným
výzkumem složení společenstev motolic, jejich formováním a sezónností výskytu v
malých okružákovitých plžích v České republice i Evropě prakticky chybějí.
Lištovka leská (Segmentina nitida) a kružník bělavý (Gyraulus albus) byli
zvoleni jako modelové druhy plžů čeledi Planorbidae pro studium společenstev motolic, jejich druhového složení a sezónní dynamiky. Okružáci byli sbíráni v pravidelných měsíčních intervalech od května do prosince 2015 na vybraných lokalitách
Jindřichohradecka v jižních Čechách. Plži byli v laboratoři změřeni a vyšetřeni na
přítomnost patentních (uvolněné cerkárie) a prepatentních (sporocysty, redie) infekcí. Detekované motolice byly fixovány ve 4% roztoku formaldehydu a 96% roztoku
etanolu pro budoucí morfologické a molekulární studie.
Na základě dostatečné abundance plžů a prevalence nákazy motolicemi
byly vybrány 2 lokality, rybník Loužek, na kterém byly nalezeni pouze plži druhu Gyraulus albus, a rybník Velký Hatínský s výskytem druhu Segmentina nitida. Celkem
bylo vyšetřeno 966 jedinců S. nitida s celkovou prevalencí 5,3 % a výskytem 7 druhů motolic patřících do 7 čeledí a 491 jedinců G. albus s prevalencí 9,8 % a výskytem 5 druhů motolic patřících do 3 čeledí. Analýza společenstev prokázala rozdílné
druhové složení motolic jak na úrovni hostitele, tak na úrovni lokality. Společenstva
motolic druhu G. albus na lokalitě Loužek jsou zcela unikátní z hlediska sezónního
aspektu díky výskytu rozdílných druhů v jednotlivých sběrech. Dominantními druhy
byly Echinostoma sp. a Echinoparyphium pseudorecurvatum; v obou případech se
jedná se o druhy alogenní, které využívají vodní ptáky jako definitivní hostitele. Naopak společenstva motolic v plžích S. nitida na rybníku Velký Hatínský byla zastoupena autogenními druhy, které parazitují především u žab (Diplodiscus subclavatus) a ryb (Asymphylodora sp.), a dokončují životní cyklus v rámci jediného vodního
ekosystému. Některé nálezy jsou prvním dokladem o výskytu larev daného druhu
motolice v prvním mezihostiteli v České republice, ale i v Evropě. Identifikace morfologicky problematických druhů motolic (Echinostomatidae a Schistosomatidae)
bude v budoucnu upřesněna molekulárními metodami.
55
Kryptosporidiové a mikrosporidiové infekce koní
P. Wagnerová1, B. Sak2, D. Květoňová2, M. Maršálek1, J. McEvoy3, A.E.
Laatamna4, M. Kváč1,2
1
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, Studentská 13,
370 05 České Budějovice
2
Biologické centrum AV ČR, Parazitologický ústav, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice
3
Katedra veterinárních a mikrobiologických věd, North Dakota State University, Fargo, North
Dakota, USA
4
Vysoká škola Veterinární, BP 161 Hacène Badi, EL Harrach, Algiers, Algeria
Mezi roky 2011–2015 bylo celkem ve 4 zemích odebráno, mikroskopicky a molekulárně vyšetřeno na přítomnost kryptosporidií nebo mikrosporidií 1300 vzorků
trusu (n=648 z České Republiky, n=81 z Polska, n=90 z USA, n=481 z Alžírska).
Z důvodů prohloubení znalostí o průběhu infekce způsobené mikrosporidií
Encephalitozoon cuniculi genotyp II byl proveden experimentální pokus na devíti
koních plemene minihorse. Z výsledků vyplývá, že akutní fáze infekce nastupuje
28. DPI a je charakterizována diseminací spor E. cuniculi téměř do všech sledovaných orgánů.
Rozdíly ve vnímavosti koní ke kryptosporidiím v závislosti na věku, pohlaví
nebo systému chovu nebyly zaznamenány. Naopak v případě infekce E. cuniculi,
byla věková specifita potvrzena, když starší koně v českých chovech byli infikováni
více.
Koně jsou vnímaví k pěti různým druhům kryptosporidií (C. parvum, C. muris,
C. tyzzeri, C. erinacei a C. hominis) a jednomu genotypu (Cryptosporidium horse
genotype).
Celkem bylo identifikováno 16 různých genotypů E. bieneusi a 3 genotypy E.
cuniculi. Navíc bylo nově popsáno devět genotypů E. bieneusi nazvaných Horse 3 ̶
Horse 11. Encephalitozoon cuniculi genotyp II byl v chovech koní obecně více rozšířen. I přes velkou diverzitu detekovaných druhů mikrosporidií a kryptosporidií se
zoonotickým potenciálem, nepředstavují koně významné riziko v možném přenosu
a šíření infekce v lidské populaci.
56
Postery
57
HGA v České republice- klinická kritéria a současné diagnostické
možnosti
P. Balátová, D. Berenová, I. Švecová, P. Kodym
Státní zdravotní ústav, Národní referenční laboratoř pro lymeskou borreliózu, Šrobárova 48,
100 42, Praha 10, ČR, [email protected]
Humánní granulocytární anaplasmóza patří mezi nově se rozšiřující klíšťové
zoonózy. Toto onemocnění způsobuje obligátně intracelulární gramnegativní bakterie Anaplasma phagocytophilum. HGA je akutní horečnaté onemocnění spojené
s bolestí hlavy a svalů. Bakterie lze prokázat kultivačně, mikroskopicky z krevního
nátěru nebo vzestupem titru protilátek pomocí nepřímé imunofluorescence. Předmětem této práce bylo sérologické vyšetření vzorků krve na přítomnost antiehrlichiových protilátek u pacientů v letech 2005-2015. Testováno bylo 758 vzorků sér, jako
diagnostická metoda byla použita nepřímá imunofluorescence (ředění dle pokynů
výrobce u protilátek IgM 1:20 a IgG 1:64). IgM protilátky byly detekovány u 86 vyšetřených vzorků (11,3 %). U 174 sér byly prokázány protilátky třídy IgG (23 %). V
poslední době se přikládá velký význam detekci DNA polymerázovou řetězovou
reakcí. Testováno bylo 149 vzorků krve a 102 vzorků mozkomíšních moků metodou real-time PCR (amplifikace oblasti genu 16S rRNA a msp4). Pozitivita se nám
podařila prokázat pouze u jednoho vzorku mozkomíšního moku, vzorek byl také
sekvenován. Nemoci způsobené klíšťaty představují vzrůstající problém pro veřejné zdraví. Kromě lymeské borreliózy a klíšťové meningoencefalitidy by i HGA měla
mít své významné místo v diagnostice nemocí vzniklých v návaznosti na kontakt s
klíštětem.
58
Effect of tick’s salivary gland extracts on human interferon lambda 1
P. Bartíková, I. Štibrániová
Biomedical research center SAS, Institute of Virology, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,
Slovakia; [email protected]
For successful feeding, ticks must overcome host’s defensive mechanisms via
molecules secreted from their salivary glands during long period of infestation. Saliva of ixodid ticks contain cocktail of various immunomodulatory molecules that
manipulate their hosts‘ haemostatic, inflammatory and immune responses. Modulation of these responses by ticks is critical not only for their survival, but promotes
transmission, establishment and replication of different tick-borne pathogens. There
is evidence, that tick’s saliva play important role in nonviraemic transmission of
viruses from infected to uninfected ticks feeding together on vertebrate host. That
phenomenon, named saliva-activated transmission (SAT), is presumed to result
from immunomodulatory action of tick saliva in the site feeding. The mechanisms
involved in SAT remain unknown. One possibility is the blocking of effective and
phylogenetically ancient antiviral defence substances such as interferons.
Interferons (IFNs), mediators of innate immunity, presented the first line in the
establishment of a multifaceted antiviral defence. They play important role in regulation of immunity, differentiation and proliferation of cells, in angiogenesis and
show anti-tumour effects. Now, three distinct types of IFNs are distinguished (type
I, II and III), based on their structural features, receptor usage and biological activities. Interferon lambda 1 (IFN-l1), member of the type III IFN family, demonstrated
antiviral effect against various viruses.
In previous study, we showed inhibition effect of salivary gland extracts (SGE)
from tick species Dermacentor reticulatus on antiviral activity of murine IFN-ab,
member of type I IFN family. In this study we focused on discovery if tick’s SGE are
able affect human IFN-l1. By specific commercial ELISA assays, we determined
anti-IFN-l1 activity in different tick’s SGE. To confirm binding activity, we used dot
blot method. Next, we detected expression and induction of IFN-l1 in different cell
lines after infection with either vesicular stomatitis virus (VSV) or tick-borne encephalitis virus (TBEV). We also investigated the ability of SGE to stimulate a replication of viruses by determining its effect on the antiviral action of human IFN-l1. Our
preliminary results with VSV showed no effect of SGE on antiviral effect of interferon
despite of their binding activities. By contraries, SGE from partially fed females
of two tick species Dermacentor reticulatus and Ixodes ricinus promoted antiviral
effect of IFN-l1 in cell lines A549 and Vero. Experiments are still in progress.
This work was produced with financial support VEGA 2/0199/15 and VEGA
2/0089/13.
59
Druhová diverzita komárov (Diptera: Culicidae) na východnom
Slovensku v rokoch 2010-2014 a ich úloha v prenose patogénov
parazitárneho pôvodu s dôrazom na Dirofilaria spp.
E. Bocková1, A. Kočišová1, A. Iglódyová2
Ústav parazitológie, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach,
Komenského 73, 041 81 Košice, Slovenská republika, [email protected]
2
Ústav pre chov a choroby zveri a rýb, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v
Košiciach
1
Problematika výskytu komárov, ich geografického rozšírenia a patogénov na
prenose ktorých sa podieľajú sú v poslednom desaťročí vysoko aktuálnou témou.
Cieľom našej práce bolo zistiť aktuálnu druhovú skladbu komárov na vybraných
lokalitách východného Slovenska, sledovať zmeny v ich populačnej dynamike a
geografickom rozšírení, a detegovať prítomnosť parazitických červov s dôrazom na
Dirofilaria repens a D. immitis v samiciach komárov.
Komáre sme od roku 2010 odchytávali na 7 stabilných a 3 príležitostných lokalitách Košického kraja (Košická kotlina, okresy Košice okolie, Trebišov a Michalovce), od roku 2014 aj v Prešovskom kraji (okresy Prešov, Svidník, Stropkov, Poprad).
Na odchyty imág sme používali lapače s CO2 návnadou vo forme suchého ľadu,
ktoré boli exponované od podvečerných hodín, do rána nasledujúceho dňa. Všetky
odchytené jedince sme konzervovali a do laboratória prepravovali v suchom ľade.
Larvy sme odchytávali sitkom z hladiny vodných zdrojov, alebo dočasných mlák.
Pre spoľahlivejšiu diagnostiku, sme časť lariev a kukly transportovali do laboratória
živé a odchovali ich na imága. Druhovú determináciu sme robili na základe morfologických znakov (Becker a kol., 2010; Kramář, 1958).
Počas obdobia 2010-2014 sme na sledovaných lokalitách odchytili 90 119 adultov 23 druhov a 31 682 lariev 16 druhov komárov. Celkovo sme zaznamenali 26
druhov komárov (rody Aedes, Anopheles, Culex, Culiseta, Coquillettidia a Ochlerotatus). Z hľadiska abundancie, sme dominantné zastúpenie zistili u lariev a adultov Aedes vexans (20,8 %; 56,5 %), Culex pipiens/Cx. territans (34,9 %; 25,0 %),
Ochlerotatus sticticus (5,7 %; 12, 1 %) a u lariev Oc. cantans/Oc.annulipes (5,7 %).
V rámci rutinných odchytov sme na jednej zo stabilných lokalít (Košice-Šebastovce)
v roku 2012 po prvý krát odchytili pôvodom ázijského komára Ae. (Stegomyia) albopictus, ktorý bol v takmer rovnakom časovom období, po prvý krát zaznamenaný aj
v Rakúsku a v Českej republike.
Viac ako 22 000 samíc vybraných druhov komárov (Ae. vexans, n= 10 70;
Ae. cinereus, n= 1400; Ae. rossicus, n= 400; An. maculipennis s.l., n= 200; Oc.
sticticus, n= 1800; Oc. cantans/Oc. annulipes, n= 1000; Oc. caspius, n= 400; Cx.
pipiens/Cx. torrentium, n= 6200; Coquillettidia richiardii, n= 200; Cs. annulata, n=
200) sme štandardnou PCR metódou vyšetrili na prítomnosť mikrofilárií D. repens a
D. immitis. V pooloch pozostávajúcich z komárov Ae. vexans sme detegovali DNA
D. repens a v štyroch prípadoch DNA D. repens + D. immitis. Pozitívne komáre boli
odchytené na 3 lokalitách (Paňovce, Košické Olšany a Beniakovce).
Táto práca bola realizovaná v rámci riešenia grantovej úlohy VEGA 1/0080/15
a základného výskumu NRL pre pesticídy pri UVLF v Košiciach.
60
Účinek textilií ošetřených přírodním pyrethrem, eukalyptovým
olejem a N,N-dietyltoluamidem na klíště obecné (Ixodes ricinus)
T. Bubová, M. Kulma, F. Rettich, K. Imrichová
Státní zdravotní ústav Praha, Šrobárova 48, Praha 10, 100 42
Praktické užití textilií s repelentním účinkem jako ochrana proti klíštěti obecnému (Ixodes ricinus) není dosud běžné. Ochrana proti tomuto přenašeči závažných
onemocnění je většinou řešena jednorázovou topikální aplikací repelentů na kůži
případně oděv. Vývoj funkčních textilií s repelentním účinkem by zajistil snížení
rizika přenosu infekcí klíšťaty. V laboratorních podmínkách jsme ověřovali účinnost
textilií ošetřených různými typy repelentů. Testování probíhalo pomocí vertikální
metody („Fall off“) a byli použiti samci a samice klíštěte obecného. Sledována byla
pak účinnost tří repelentních látek: přírodního pyrethra, eukalyptového oleje a chemického repelentu N,N-dietyltoluamid (DEET). Celkem bylo otestováno 13 vzorků ošetřených (impregnovaných) textilií vyrobených z bavlny či elastanu. Účinné
substance byly na textilie aplikovány, v různých koncentracích, impregnací nebo
nástřikem. Přírodní repelentní látky, eukalyptový olej a pyrethrum byly na textilie
naneseny ve formě kapslí (systém enkapsulace). Nejvyšší možný repelentní účinek
(100 %) byl prokázán u všech textilií ošetřených chemickým repelentem DEET.
Účinnost obou přírodních repelentních látek byla zjištěna nižší, nicméně po promnutí textilie (uvolnění enkapsulovaných látek) se zvýšila až na 90 % u pyrethra a
55 % u eukalyptového oleje. Poznatky z řešení účinnosti textilii proti klíštěti obecnému jsou aktuálním tématem a je zapotřebí dalšího výzkumu z hlediska hodnocení
efektu textilií k optimalizaci aplikačních technologií, úpravě formulací technologické
přípravy pro prodloužení účinnosti repelentního účinku.
61
Trematode diversity in freshwater pulmonate snails from the St.
Lawrence Wetlands, Canada
L. Cibulková1, S. Georgieva2, M. Soldánová2, A. Kostadinova2
1
Faculty of Science, University of South Bohemia, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice,
Czech Republic
2
Institute of Parasitology, Biology Centre of the Czech Academy of Sciences, Branišovská 31,
370 05 České Budějovice, Czech Republic
Freshwater pulmonate snails are important intermediate hosts for a wide range
of digenean trematode species. Little is known on the current trematode species
diversity of the North American freshwater gastropods. Almost no recent data on the
occurrence of these parasites in molluscs are available and most of the literature
is from the beginning of the last century. The aim of this study was to assess the
current digenean diversity in natural snail populations at the St. Lawrence Wetlands
near Montreal, Canada. We sampled opportunistically a total of 1,100 snails of four
species, i.e. Stagnicola elodes (Say) (n = 611), Radix auricularia (L.) (n = 235),
Planorbella trivolvis (Say) (n = 211) and Physa gyrina (Say) (n = 43) at 10 localities
in the summer of 2013. All cercariae and intramolluscan stages were identified if
possible to the genus/species level based on the parasite morphology. Partial sequences for the mitochondrial cox1 and nad1 genes and the 28S rRNA gene were
generated for representative subsets of samples and used for molecular species
identification. Further, species boundaries were assessed in phylogenies inferred
from both, Maximum likelihood (ML) and Bayesian inference (BI) analyses separately for the mitochondrial and nuclear sequence datasets.
We revealed a highly diverse trematode fauna with 19 species belonging to 14
genera of seven families: Aporocotylidae Odhner, 1912; Echinostomatidae Looss,
1899; Hemiuridae Looss, 1899; Plagiorchiidae Lühe, 1901; Psilostomidae Looss,
1900; Schistosomatidae Stiles & Hassal, 1898 and Strigeidae Raillet, 1919. The
taxonomic position of the species recovered will be discussed based on broader
phylogenies.
This study is the first to provide data on the current diversity of trematodes in
snail host populations in St. Lawrence wetland ecosystems. Our results emphasise
the importance of extensive sampling and screening of the first intermediate host to
better understand the distribution of the trematode species.
This study was supported by the Czech Science Foundation (project P505/12/
G112) and the Grant Agency of the University of South Bohemia (GAJU) (project
04-135/2010).
62
Diverzita a fylogeneze kryptosporidií infikujících hlodavce rodu
Apodemus
Š. Čondlová1,2, M. Horčičková1,2, M. Kváč1,2
Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Česká republika
Parazitologický ústav, Biologické centrum Akademie věd, v.v.i., České Budějovice, Česká
republika
1
2
Diverzita kryptosporidií infikující hlodavce rodu Apodemus byla doposud zkoumána pouze v omezeném počtu studií. V této práci byl výskyt kryptosporidií sledován na 15 lokalitách v České republice. Celkem bylo odebráno 304 individuálních vzorků trusu z volně žijících hlodavců rodu Apodemus; Apodemus flavicollis
(n=279) a Apodemus sylvaticus (n=25). Vzorky trusu byly hodnoceny na přítomnost
Cryptosporidium spp. pomocí světelné mikroskopie a molekulárních analýz. Mikroskopické vyšetření odhalilo přítomnost Cryptosporidium spp. oocyst ve 32 vzorcích
A. flavicollis a v 1 vzorku A. sylvaticus. Pomocí nested PCR amplifikující části genů
kódujícího malou ribozomální podjednotku rRNA, aktin a COWP bylo detekováno
33 vzorků pozitivních na přítomnost specifické DNA kryptosporidií. Všechny mikroskopicky pozitivní vzorky byly současně i PCR pozitivní.
Sekvenování a následné fylogenetické analýzy prokázaly přítomnost Cryptosporidium andersoni u jedné myšice druhu A. flavicollis. Sekvence cílových genů
získaných ze zbylých 32 vzorků nebyly doposud identifikovány u žádný jiných druhů
hostitelů. Z těchto důvodů jsou navrhovány jako nové genotypy. Cryptosporidium
apodemus genotype I fylogeneticky příbuzný s Cryptosporidium giant panda genotyp byl nalezen ve 21 A. flavicollis a v jednom A. sylvaticus na osmi lokalitách.
Cryptosporidium apodemus genotyp II fylogeneticky příbuzný s C. ubiquitum byl
detekován pouze u dvou jedinců A. flavicollis na jedné lokalitě, Čtyři zvířata ze tří
různých lokalit byla pozitivní na přítomnost Cryptosporidium vole II genotyp, který
je fylogeneticky příbuzný s Cryptosporidium chipmunk genotyp IV. Tento genotype
byl nalezen také v Microtus arvalis na jedné společné lokalitě. U čtyř vzorků byla
prokázána smíšená infekce Cryptosporidium apodemus genotyp I a II. Vzhledem
k získaným výsledkům lze předpokládat, že detekované genotypy jsou hostitelsky
specifické a reprezentují samostatné druhy. Tato hypotéza musí být v budoucnu
ověřena pomocí experimentálních infekcí.
Tato studie byla financována z projektu Grantové agentury Jihočeské univerzity
(098/2016/Z).
63
Prevalence of Borrelia species in Ixodes ricinus ticks in the
Ukrainian city parks
Yu.M. Didyk1,2, M. Derdáková1
Institute of Zoology SAS, Dúbravská cesta 9, Bratislava, 845 06, Slovakia
Schmalhausen Institute of Zoology NAS of Ukraine, 01030, Kyiv-30, B. Khmelnytskogo Str., 15,
Ukraine, [email protected]
¹
2
Lyme borreliosis is one of the most known arthropod-borne disease in temperate regions of the Northern hemisphere. The geographic distribution overlaps
with the occurrence of principal tick vector – Ixodes ricinus. The etiologic agents
of borreliosis are spirochetes of Borrelia burgdorferi sensu lato complex. Currently,
this complex is represented by 21 species. In Europe, several genospecies are
pathogenic for humans, namely B. afzelii, B. garinii, B. burgdorferi sensu stricto, B.
bavariensis and B. spielmanii. In Ukraine, more than 1.600 clinical cases of human
borreliosis have been recorded during 2011 and 1200 – in 2012. The largest group
of patients (80 %) consists of urban residents.
The aim of this study was to investigate prevalence and genetic diversity of
Borrelia species in questing I. ricinus ticks collected in the Ukrainian urban parks.
During 2014 - 2015, altogether 1447 I. ricinus ticks were collected by flagging
the vegetation in 5 Ukrainian cities: Uzhorod, L’viv, Zhytomyr, Kyiv and Poltava. In
total, 12 % of examined ticks were infected with spirochetes from B. burgdorferi
s.l. complex. Prevalence of B. burgdorferi s.l. infection was 17 % in L’viv, 10 % in
Zhytomyr, 10 % in Kyiv and 18 % in Poltava urban parks. Ticks collected in Uzhorod
urban parks were free for B. burgdorferi pathogens. The most prevalent genospecies identified in ticks was B. afzelii 88.5 %. B. garinii was found in 9.4 % of tested
ticks and only two I. ricinus tick was infected with B. burgdorferi s.s. 2.1 %.
This study is the first molecular investigation of B. burgdorferi s.l. in questing
I. ricinus ticks from urban parks in Ukraine.
This study was financially supported by the National Scholarship Program for
the Support of Mobility of Students, PhD students, University Teachers, Researchers and Artists (SAIA) in 2015-2016 and project APVV-14-0274.
64
Prevalence of Trichinella spp. among wild animals in Ukraine
Yu.M. Didyk, I.A. Akimov
Schmalhausen Institute of Zoology NAS of Ukraine, 01030, Kyiv-30, B. Khmelnytskogo Str.,
15, Ukraine, [email protected]
Trichinellosis is one of the most dangerous helminthic diseases common to
humans and animals. It is caused by the nematodes from the genus Trichinella
Railliet, 1895. In Ukraine Trichinella infection was detected in domestic pigs and humans. Over the past 30 years more than 1,200 cases of human trichinellosis were
found in Ukraine. In Ukraine the main source of human Trichinella infection in past
was infected pork, but in present it is mostly caused by the consumption of infected
game (wild boars and badgers).
The aim of this work was to study the prevalence and species composition of
Trichinella among wild animals in Ukraine.
Materials were collected from 2002 to 2015 during the hunting seasons in all
regions of Ukraine. The muscle tissue samples from ungulates (wild boar, roe) and
carnivores (bear, lynx, wolf, fox, marten, badger) were studied. The samples were
examined following the standard protocol of ITRC.
Trichinella has been found in all regions of Ukraine. Larvae were detected in
3 % investigated wild boars, 15.5 % wolves, 16 % red foxes, 12 % martens, 10 %
badgers. Wolves and foxes were found to be the main reservoir of Trichinella in a
sylvatic cycle. The three species of Trichinella were detected: T. spiralis, T. britovi
and T. nativa. Mixed infections T. britovi-T. spiralis were found in southern regions.
T. britovi (found in the majority of infected wolves and red foxes) is a dominant
species in the sylvatic cycle in Ukraine. The intensity of infection was the highest
in animals from the Ukrainian Carpathians (350-380 larvae/10 g) and lowest in Polesie (4-50 larvae/10 g). The infestation extent of wild mammals’ trichinellosis has
increased from 3.5 % (in 1976) to 15 % (our data) over the past 30 years in Ukraine.
Probably, it’s caused by high densities of predators’ populations that correspondingly lead to increased levels of scavenging and cannibalism, and also humans have
big influence on Trichinella prevalence. In Ukraine hunters leave animal carcasses
in forests like “baits” or throw it away as garbage near villages. All these increase
Trichinella prevalence amongst wild animals in sylvatic cycles and make a risk for
infection animals in domestic cycles and for humans.
This study was financially supported by the project № 289 (17.04.2015) NAS
of Ukraine.
65
Cerkáriová dermatitida
J. Doležílková1, R. Mašková1, R. Mudra2
1
2
ZÚ se sídlem v Ostravě
KHS MSK
Při koupání ve volné přírodě existují určitá zdravotní rizika. Nejčastěji jde o
riziko nákazy některou z infekčních nemocí, o riziko expozice toxiny přemnožených
sinic nebo vznik cerkáriové dermatitidy. Cerkáriová dermatitida je kožní onemocnění, které nás může postihnout v případě koupání v přírodní vodní nádrži obývané
vodními plži (plovatky, okružáci) a vodním ptactvem (kachnami) nakaženým schistosomami. Přítomnost nakaženého vodního ptactva jako hostitele a producenta
vajíček schistosom a zároveň přítomnost vodních plžů jako mezihostitele ptačích
schistosom, jsou nezbytnou podmínkou, aby za příznivých okolností došlo v nádrži
k výskytu larvárních stadií schistosom, tzv cerkárií. Pro člověka jsou nebezpečné
především tzv. ocelátní furkocerkárie rodu Trichobilharzia, penetrující kůží člověka.
Způsobují alergickou reakci, tzv. cerkáriovou dermatitidu. Opakovaným koupáním
ve vodě s ocelátními furkocerkáriemi dochází k senzibilizaci člověka a reakce na
průnik cerkárií do kůže je silnější. Jde o zánětlivou reakci s tvorbou makul, papul a
erytému, způsobující svědění, někdy i otoky, nevolnost či zvýšenou teplotu. Léčba
je pouze symptomatická, potíže časem ustupují a vymizí. Při koupání ve volné přírodě doporučuji sledovat webové stránky KHS MSK, kde je v průběhu koupací sezóny zveřejňována kvalita vody vybraných nádrží. Voda nevhodná či nebezpečná
ke koupání je označena červeným či černým smutným smajlíkem L.
66
Raritní výskyt Trichostrongylus sp. u dětského pacienta
M. Fialová1, A. Scripnic1, I. Fiala2
1
2
Pracoviště parazitologie a mykologie, CL, Nemocnice České Budějovice a.s.
Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, České Budějovice
Zástupci rodu Trichostrongylus jsou primárně paraziti herbivorních savců, zejména ovcí a koz. U člověka je trichostrongylóza náhodnou nákazou. Nejčastěji
jsou u člověka popisovány infekce způsobené T. colubriformis, T. orientalis nebo
T. axei. Vyskytuje se v některých zemích Afriky, Blízkého a zvláště pak Dálného
východu. V Evropě je výskyt trichostrongylózy spíše vzácností. Nákaza může být
spojena s dispepsií, anemií nebo mírnou eosinofilií.
Pacientka (rok nar. 2009) žila s rodinou v městském bytě v ukrajinské Oděse.
Pouze během návštěv u prarodičů v Rivne oblasti byla v kontaktu s domácími hospodářskými zvířaty. V rámci přesídlení volyňských Čechů se v červnu 2015 rodina
přestěhovala do Českých Budějovic. Pacientka navštívila pediatra v únoru 2016 z
důvodu únavy, nechutenství a celkového neprospívání. Byla zjištěna pouze mírná
anémie a mírný pokles kalcia. Eosinofilie nebyla zjištěna. Ostatní biochemické a
krevní markery byly v normě. K parazitologickému vyšetření byly odebrány tři nezávislé vzorky stolice.
Materiál byl zpracován metodami pro standardní vyšetření stolice, posléze bylo
vyšetření doplněno o sedimentační formol étherovou metodu. V jednom z testovaných vzorků byla zcela ojediněle nalezena vajíčka hlístice a to pouze ve vzorku
zpracovaném flotační metodou dle Fausta. Na základě morfometrických údajů byla
vajíčka zařazena do rodu Trichostrongylus. Příslušnost do rodu Trichostrongylus
byla ověřena rodově specifickou PCR.
Byla provedena kontrolní vyšetření stolice s negativním výsledkem. Pacientka
a rodinní příslušníci byli přeléčeni mebendazolem (Vermox). Po terapii je pacientka
již bez obtíží.
67
Babesia spp. and other Apicomplexa in ticks and rodents in
southwestern Slovakia
Z. Hamšíková1, M. Kazimírová1, L. Mahríková1, L. Berthová2, M. Slovák1,
E. Kocianová2, L. Schnittger3,4
Institute of Zoology, SAS, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava, Slovakia
Institute of Virology, Biomedical Research Center, SAS, Dúbravská cesta 9,
845 05 Bratislava, Slovakia
3
Instituto de Patobiología, CICVyA, INTA-Castelar, 1686 Hurlingham, Prov. de Buenos Aires,
Argentina
4
CONICET (National Research Council of Argentina), C1033AAJ Buenos Aires, Argentina
1
2
Babesiosis is an emerging and potentially zoonotic disease caused by tick-borne piroplasmids of the Babesia genus. Recently, the geographic area, where piroplasmids have been detected in ticks and rodents, has expanded. Additional novel
genotypes and species of Babesia have been detected with so far unknown associations to vector and vertebrate hosts. Further regional studies would be essential
to assess the emergence of Babesia pathogens that pose a potential risk to human
and animal health.
Rodents as well as questing and rodent-attached ticks were screened for the existence of Babesia-specific DNA applying molecular detection methods. The presence
of Babesia spp. in ticks and rodents from southwestern Slovakia was compared with
the sympatric occurrence of Ixodes ricinus and Haemaphysalis concinna ticks.
Babesia spp. were detected in 1.5 % and 6.6 % of questing I. ricinus and H.
concinna, respectively. Phylogenetic analysis showed that the hypervariable 18S
rRNA gene regions of Babesia spp. from I. ricinus clustered with Babesia microti,
Babesia venatorum, Babesia canis, Babesia capreoli/Babesia divergens, and Babesia odocoilei. Other 18S rRNA gene regions amplified from Babesia spp. infecting
H. concinna segregated into two distinct monophyletic clades, designated Babesia sp. 1 (Eurasia) and Babesia sp. 2 (Eurasia), each of which represents a yet
undescribed novel species. The prevalence of infection in rodents (with Apodemus
flavicollis and Myodes glareolus prevailing) with B. microti was 2.8 %. The majority
of infected rodents (81.3 %) were positive for spleen and blood and the remaining
(18.7 %) for lungs and/or skin. Rodent-attached I. ricinus (accounting for 96.3 %)
and H. concinna (3.7 %) were found to be infected with B. microti, B. venatorum,
B. capreoli/B. divergens, Babesia sp. 1 (Eurasia), and Babesia sp. 2 (Eurasia). All
B. microti and B. venatorum isolates were found to be identical to known zoonotic
strains from Europe. Some isolates showed identity with other Apicomplexa: Theileria sp. were identified in H. concinna, Hepatozoon canis in I. ricinus, while Hepatozoon spp. and Sarcocystis spp. were found in rodents.
Our results demonstrate a high diversity of Babesia spp. and other tick-borne
Apicomplexa circulating in I. ricinus and H. concinna ticks in southwestern Slovakia.
Important findings of this study are the detection of: i) B. canis, B. odocoilei, and H.
canis in questing I. ricinus, ii) two novel species of Babesia, iii) of Theileria sp. in H.
concinna ticks, and iv) Hepatozoon spp. and Sarcocystis spp. in rodents. We demonstrate that A. flavicollis and Microtus arvalis may play a critical role in B. microti
transmission supporting the hypothesis that the most competent reservoirs are voles of the Microtus genus, particularly M. arvalis. Associations with vertebrate hosts
and the pathogenicity of Babesia spp. infecting H. concinna, and of Hepatozoon
spp. and Sarcocystis spp. found in rodents need to be further explored.
68
Výskyt Babesia spp. v kliešťoch Dermacentor reticulatus v
Bratislavskom kraji
E. Vrbová1, Z. Hamšíková2, M. Kazimírová2
1
Univerzita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta, Katedra ekológie, Ilkovičova 6,
Mlynská dolina B 2, 842 15, Bratislava, Slovenská republika
2
Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava, Slovenská republika
V priebehu posledných rokov sa areál výskytu kliešťov v Európe výrazne rozšíril. Zároveň narástol aj počet ochorení ľudí a zvierat spôsobených kliešťami prenášanými patogénmi. V kliešťoch boli objavené aj doteraz neznáme mikroorganizmy.
Na viacerých lokalitách v Bratislavskom kraji (juhozápadné Slovensko) sme z
vegetácie odchytili kliešte druhu Ixodes ricinus (45,9 %) a Dermacentor reticulatus (54,1 %). Zároveň sme spolupracovali s 29 veterinárnymi lekármi z regiónu,
ktorí zo psov a mačiek zozbierali 1584 kliešťov. Dominantným druhom bol I. ricinus
(86,8 %), ďalej boli zastúpené druhy D. reticulatus (9,4 %), Ixodes hexagonus (3,3
%) a Haemaphysalis concinna (0,4 %).
Dermacentor reticulatus je na Slovensku významným prenášačom druhu Babesia canis (Apicomplexa: Piroplasmida), ktorý u psov spôsobuje závažné ochorenie – babeziózu. Z uvedeného dôvodu boli vybrané vzorky kliešťov D. reticulatus
odchytených z vegetácie ako aj získaných zo psov vyšetrené na prítomnosť Babesia spp. metódou PCR (amplifikácia fragmentu 18S rRNA génu) s následným
sekvenovaním pozitívnych PCR produktov. Získané sekvencie boli porovnané so
sekvenciami DNA uloženými v génovej banke (GenBank). Prítomnosť Babesia spp.
sa potvrdila iba v kliešťoch, ktoré cicali na psoch (4,9 %). Izoláty boli identické s
druhom B. canis. Pozitívne kliešte boli získané zo psov z Malaciek, Bernolákova,
Bratislavy – Petržalky a z bližšie neurčenej lokality v Bratislave.
Naše výsledky dokazujú, že kliešte nakazené B. canis, ktoré napádajú spoločenské zvieratá, sú prítomné nielen v severnej časti Bratislavského kraja, no aj
v iných častiach, napríklad v dedine Bernolákovo, kde sa výskyt B. canis doteraz
nezaznamenal.
69
Fylogenetické vztahy kokcidií rodu Eimeria a Isospora a hlodavců z
podčeledi Arvicolinae
A. Hoblíková1, J. Kvičerová1,2, A. Mácová1,2, V. Hypša1,2
1
2
Katedra Parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice, ČR
Parazitologický ústav, Biologické centrum AV, České Budějovice, ČR
Vztahy mezi hostiteli a parazity studované na různých modelech často vyvolávají zajímavé otázky týkající se hostitelské specifity, geografického rozšíření a koevoluce. Kokcidie rodu Eimeria a Isospora patří mezi významné parazity širokého
spektra obratlovců. Jako modelové organismy jsme pro fylogenetické analýzy využili ve volné přírodě běžně se vyskytující hlodavce rodu Myodes, Microtus a Arvicola. Ve srovnání s myšicemi (rod Apodemus), jimiž se také zabýváme, jsme na základě terénních odchytů prokázali, že prevalence i intenzita infekce bývá obecně u
hrabošovitých hlodavců nižší. Zajímavým zjištěním byla přítomnost oocyst kokcidií
rodu Isospora v trusu těchto hlodavců. Ačkoliv jsou kokcidie rodu Isospora u těchto
hlodavců popsány, není vyloučeno, že se jedná pouze o pseudoinfekce ptačími
isosporami. Doposud provedené fylogenetické analýzy jaderného genu pro 18S
rRNA a mitochondriálního genu pro COI naznačují, že se jedná o hlodavčí isospory
blízce příbuzné ptačím, nebo o pseudoinfekci ptačími isosporami; to by vysvětlilo
i přítomnost Stiedova tělíska. Což by ovšem znamenalo, že některé isospory popsané z těchto hlodavců jsou ve skutečnosti parazity ptáků. Dále jsme na základě
fylogenetické analýzy genů pro 18S rRNA a COI zjistili, že eimerie z hrabošovitých
hlodavců klastrují do několika linií a nejsou monofyletické, podobně jako eimerie
myšic rodu Apodemus. Neprokázali jsme ale, že by trend v klastrování odrážel
hostitelskou specifitu či geografické rozšíření (původ) hostitelů. Zajímavé bylo, že v
některých liniích klastrovaly eimerie získané z hrabošovitých hlodavců společně s
eimeriemi z myšic. Na základě mikroskopického vyšetření a morfologické analýzy
vysporulovaných oocyst byly tyto kokcidie určeny jako E. apionodes a E. kaunensis,
obě popsané z hlodavců rodu Apodemus. Je tedy pravděpodobné, že tyto eimerie
mají nižší hostitelkou specifitu, než se původně předpokládalo.
Tato práce byla finančně podpořena granty P505/12/1620 a 14-07004S
(GAČR).
70
Úloha ježků v cirkulaci Toxoplasma gondii a Trichinella spp.
L. Hofmannová1, J. Juránková1
1
Ústav patologické morfologie a parazitologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno,
Palackého tř. 1946/1, 612 42 Brno
V České republice žijí ve volné přírodě ježek západní (Erinaceus europaeus) a
ježek východní (E. roumanicus), známí svou hibernací. Slabí jedinci jsou na podzim často umisťováni do záchranných stanic. Řada těchto oslabených jedinců však
přes veškerou snahu uhyne. Nemalý podíl na ztrátách v populacích ježků má i
silniční provoz. Poznatky nakolik se na oslabení ježků či naopak nakolik se mohou
ježci podílet na cirkulaci dvou významných tkáňových parazitů Toxoplasma gondii
a Trichinella spp. v literatuře takřka chybí. Cílem naší studie bylo pomocí vyšetření
uhynulých/přejetých ježků stanovit prevalenci obou těchto parazitů. Celkem jsme
získali 51 kadáverů (27 E. europaeus a 24 E. roumanicus), pocházejících z oblasti
Prahy, Brna a Ostravy. Za účelem detekce T. gondii byla odebrána mozková tkáň
(0,35 – 2,82 g) pro vyšetření pomocí PCR (repetitivní 529 bp DNA fragment, primery Tox-9F and Tox-11R). Dále byla z kadáverů odebrána svalovina vč. bránice
(0,5 – 5 g) pro vyšetření trávicí metodou na přítomnost larev Trichinella spp.
Toxoplasma gondii byla detekována u 25 % ježků západních a 18 % ježků východních, což jsou prevalence poměrně vysoké ve srovnání se 1,2 % z 243 volně
žijících myších (Mus musculus) vyšetřených obdobnou metodou (Juránková et al.
2014). Oproti tomu Trichinella nebyla detekována u žádného z vyšetřených kadáverů ježků. Studie na toto téma jsou ojedinělé, např. v Libyi u volně žijících ježků
alžírských (E. algirus) bylo na trichinely pozitivních 6 % (Hosni et al., 2013).
Z našich výsledků vyplývá nulový výskyt trichinel u ježků v ČR, naopak poměrně vysoká prevalence T. gondii zde poukazuje na nezanedbatelnou úlohu ježků v
cirkulaci tohoto zoonotického prvoka.
71
Effect of tick salivary gland extraxts on TGF-b1 coordinated
processes
V. Holíková1, P. Bartíková1, M. Slovák2, M. Kazimírová2, I. Štibrániová1
1
2
Institute of Virology BMC, SAS, Dúbravská cesta 9, 84505 Bratislava
Institute of Zoology, SAS, Dúbravská cesta 9, 84506 Bratislava
The repair processes of skin are initiated immediately after tick hypostome penetration to the skin. The soluble resident skin components as growth factors, cytokines, chemokines and low-molecular weight compounds, released from injured
blood vessels and from degranulating platelets, coordinate cell migrations, cell-cell
communications and cell-matrix interactions between different cell types (resident
and infiltrating) and extracellular matrix. Saliva of the Ixodid ticks were shown to
contain factors binding important cytokines and chemokines, and neutralizing their
biological activities. We have found that constituents of tick salivary gland extract
(SGE) also appear to affect growth factors TGF-b1, PDGF, FGF-2 and HGF depending on tick species. Growth factors (GF) attract cells into the wound, stimulate their
proliferation, and have a profound influence on extracellular matrix deposition. In
general, the TGF-b superfamily plays important roles during development, homeostasis, disease, and repair. TGF-b1 is also produced by macrophages, fibroblasts,
keratinocytes, and platelets, predominates in cutaneous wound healing. TGF-b initiates cellular responses by binding to its specific receptors and activation SMAD-dependent and / or SMAD-independent pathways. In our study we focused on monitoring effect of SGE from different tick species on TGF-b1 activated signal pathways
in two cell lines isolated from cervical cancer, SiHa and HeLa, which differ in the
TGF-b1 signal pathways. In SiHa cells, TGF-b1 activates SMAD proteins, whereby
in HeLa cells signal pathways is triggered through non SMAD dependent MAPKinases cascade- ERK, JNK and p38. By transient co-transfection SiHa cells with
two plasmids bearing genes for different luciferase (pSBE4/Luc for firefly luciferase
and pRL-TK for renilla luciferase) and HeLa cells (p3TP/Lux for firefly luciferase
and pRL-TK for renilla luciferase) we observed effect of SGE on TGF-b1 signaling
pathways. However, we detected effect of SGE on both SMAD4 dependent TGF-b1
signalling as well on p38 dependent TGF-b1 signalling pathway, independently on
TGF-b1 presence. By scratch wound healing assay, we tested effect of SGE from
different tick species on cell migration coordinated by TGF-b1. We used different
cell lines which differ in sensibility on TGF-b1 treatment. CaSki cells, isolated from
cervical carcinoma, migrate after TGF-b1 activation and HeLa cells, isolated from
cervical carcinoma too, without migrating effect on TGF-b1 treatment. Due to association of the cell morphology and cell cytoskeleton with cell migration and the effect
of SGE on morphology of different cell lines, we performed fluorescent staining
method of cytoskeleton because these effects correlated with disruption of the actin
or tubulin filaments. Preliminary results of scratch wound healing assays showed
affect SGE on migration, however probably, independently on TGF-b1 presence. All
of experiments are in progress.
This work was produced with financial support APVV-0737-12 and VEGA
2/0089/13.
72
Diversita kryptosporidií infikujících hraboše polní (Microtus arvalis) –
předběžné výsledky
M. Horčičková1,2, Š. Čondlová1,2, N. Holubová1,2, M. Kváč1,2
1
Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Studentská 1645/31,
370 05, České Budějovice, Česká republika
2
Parazitologický ústav, Biologické centrum Akademie věd České republiky v.v.i.,
Branišovská 1160/31, 370 05 České Budějovice, Česká republika
Tato studie je zaměřena na prevalenci a diverzitu parazitů rodu Cryptosporidium u hostitelů patřících do podčeledi Arvicolinae. Celkem bylo odebráno 266 vzorků trusu od hrabošů polních (Microtus arvalis) z 9 lokalit v České republice, které
byly následně vyšetřeny na přítomnost kryptosporidiových infekcí mikroskopickými
a molekulárními metodami. Pomocí specifického barvení oocyst kryptosporidií anilin-carbol-methyl violetí byla zjištěna přítomnost oocyst ve 28 vzorcích. Genotypizace byla provedena pomocí nested PCR amplifikující gen kódující malou ribozomální podjednotku rRNA a actin. Přítomnost specifické DNA kryptosporidií byla
detekována ve 38 vzorcích. Fylogenetickými analýzami byla zjištěna přítomnost 6
dosud nepopsaných genotypů, jmenovitě Cryptosporidium vole genotyp II (n=26),
vole genotyp III (n=1), vole genotyp IV (n=4), vole genotyp V (n=3), vole genotyp
VI (n=2) a vole genotyp VII (n=2). U pozitivních zvířat nebyly zaznamenány žádné
klinické příznaky. Statistickou analýzou nebyl prokázán vliv pohlaví a věk zvířat na
přítomnost kryptosporidiových infekcí. U Cryptosporidium vole genotyp II a vole
genotyp IV byla testována hostitelská specifita pomocí experimentálních infekcí.
Oocysty získané z přirozeně infikovaných hrabošů byly infekční pouze pro původní
hostitele (Microtus arvalis) a nebyly infekční pro SCID a BALB/c myš. Experimentálně navozené infekce u hrabošů polních byly charakteristické nízkou intenzitou
infekce, chronickým průběhem bez klinických příznaků a prepatentní periodou v
délce 4 dnů. Ze závěrů vyplývá úzká hostitelská specifita nalezených genotypů pro
původní hostitele, jelikož tyto izoláty nebyly nalezeny u jiných druhů zvířat.
Tato studie byla finančně podpořena z GAČR (15-01090S) a GAJU (098/2016/Z).
73
Střevní parazitózy v ČR nejen v roce 2015
Zpráva NRL pro diagnostiku střevních parazitóz
Z. Hůzová, Vlasta Fenclová, Jaroslava Šustrová
Oddělení parazitologie, mykologie a mykobakteriologie Praha, Národní referenční laboratoř
pro diagnostiku střevních parazitóz, Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem;
Sokolovská 60, 186 00 Praha 8
NRL každoročně shromažďuje údaje o počtech provedených vyšetření a o výskytu jednotlivých druhů střevních parazitů na území ČR. Dále pak NRL připravuje
vzorky pro EHK (diagnostika střevních parazitóz), jichž se v roce 2015 účastnilo
celkem 64 laboratoří (v roce 2011 dokonce 72). Ke zpracování poskytlo statistické
údaje 52 laboratoří (v roce 2011 však 62).
Celkově bylo v roce 2015 v ČR dle těchto laboratoří provedeno 50 683 standardních parazitologických vyšetření stolice osob bez cestovatelské anamnézy.
Specializovaných vyšetření stolice osob po návratu z endemických oblastí bylo
provedeno pouze 2440 (v roce 2011 to bylo 5 600). Vyšetřování cizinců se od roku
2003, kdy bylo zrušeno povinné vyšetřování imigrantů, na celkových počtech prováděných vyšetření podílí stále méně.
Počet vyšetření na enterobiózu, kterých bylo v roce 2015 provedeno 19 900,
odpovídá počtům z let minulých, je zde ale výrazně vyšší počet pozitivních nálezů,
kterých bylo v roce 2015 zachyceno 1738 (v 2011 pouze 913). Enterobius vermicularis zůstává v našich podmínkách stále nejhojnějším helmintem vůbec. V roce
2015 se významně nezměnil počet osob nakažených škrkavkami Ascaris lumbricoides (celkem 24), většina nákaz byla autochtonních. Také počet nálezů tasemnic
Taenia saginata je stabilně nízký (kromě lokální epidemie v roce 2013), v roce 2015
bylo v celé republice diagnostikováno pouze 12 případů.
V diagnostice střevních prvoků je dlouhodobě situace neměnná. Případy nosičství cyst Entamoeba histolytica/dispar jsou zaznamenávány nejčastěji u našich
občanů po návratu z endemických oblastí, případně u cizinců. V roce 2015 to bylo
pouze 18 případů. Většina nálezů (cca 95 %) je dourčeno pomocí PCR jako nepatogenní druh E. dispar. Nosičů cyst Giardia intestinalis bylo v roce 2015 diagnostikováno pouze 81, proti minulým létům se tedy jedná o pokles (např. v roce 2008
bylo zaznamenáno 211 nálezů).
Otázkou i do budoucna zůstává, zda skutečně ubývá v našich zemích parazitů,
nebo se jedná o zkreslení statistických analýz v souvislosti s nárůstem nediagnostikovaných případů v důsledku menšího počtu vyšetření, kvalifikovaných laboratoří,
špatné diagnostiky nebo nedostatečné informovanosti českých cestovatelů a ošetřujících lékařů…
74
Genetická variabilita Borrelia burgdorferi sensu lato z rozličných
častí Európy
M. Chvostáč1, I. Baráková1, G. Margos2, M. Derdáková1
1
Ústav zoológie, Slovenská akadémia vied, Dúbravská cesta 9, Bratislava, Slovenská
Republika
2
National Reference Centre for Borrelia, Bayerisches Landesamt fur Gesundheit und
Lebensmittelsicherheit, Veterinärstrasse 2, Oberschleissheim, Nemecko
Borrelia burgdorferi sensu lato predstavuje komplex patogénnych baktérií, ktoré vykazujú významnú genetickú a hostiteľskú variabilitu a sú viazané na rozličné
prejavy lymskej boreliózy. Aktuálne je známých 21 genospecies tohoto komplexu.
Výsledky testovania metódou Multilocus Sequence Typing (MLST) naviac dokazujú, že isté rozdiely sú prítomné aj medzi genotypmi v rámci jednotlivých genospecies. Táto metóda prispela k odhaleniu nových genospecies borélií (B. bavariensis,
B. kurtenbachii) ako aj k zisteniu asociácie medzi jednotlivými genotypmi a typom
vyvolávanej boreliózy.
V našej práci sme sledovali prevalenciu a zastúpenie jednotlivých genospecies
B. burgdorferi s. l. v kliešťoch na troch geograficky odlišných lokalitách na Slovensku a vo Fínsku.
Zistená prevalencia borélií v areále SAV v Bratislave bola na úrovni 6,8 % so
zastúpením 6 druhov a dominanciou genospecies viazaných na vtáky (B. garinii
35,1 %, B. valaisiana 24,3 %). Prevalencia B. burgdorferi s. l. na lokalite Martinské
hole (600 m.n.m) bola 14,7 % s dominanciou B. lusitaniae, asociovaného s plazmi,
na úrovni 45,5 %. V kliešťoch z Fínska bola zistená hodnota prevalencie 12,3 % s
najvyšším zastúpením B. afzelii, viazaného na hlodavce (59,5 %). Metódou MLST
sme pomocou MLST databázy zistili príbuznosť genotypov B. lusitaniae z Martinských holí s genotypmi B. lusitaniae z územia Srbska a Rakúska, pričom sme na tejto lokalite objavili nový genotyp B. lusitaniae. Izoláty tohoto genospecies z územia
Portugalska tvoria osobitnú skupinu. Zistili sme, že genotypy B. afzelii z plchov (Glis
glis) z územia Slovenska sú blízko príbuzné doteraz známym genotypom B. afzelii.
Dáta, získané pomocou metódy MLST budú ďalej spracované a využité pri fylogeografických analýzach.
Tento výskum bol finančné podporený grantmi APVV-14-0274 a DAAD projektom Molecular epidemiology of Lyme borreliose spirochetes in Europe.
75
Nové poznatky o fylogenezi améb čeledi Flabellulidae Bovee, 1970
(Leptomyxida: Tubulinea)
M. Jedličková1, M. Kostka1, I. Dyková2, T. Tyml1, 2
1
Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05, České Budějovice,
Česká republika
2
Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno, Česká republika
Čeleď Flabellulidae Bovee, 1970 (Tubulinea: Leptomyxida) je malou skupinou
améb žijících v mořských habitatech. Její zástupci mohou být amfizoičtí, tj. mohou
se chovat jako komenzálové až paraziti ryb a vodních bezobratlých. Jedná se o jednobuněčné organismy s jedním nebo více jádry. Tato čeleď zahrnuje v současném
pojetí rody Flabellula Schaeffer, 1926 a Paraflabellula Page and Willumsen, 1983,
dříve se sem řadil i rod Flamella Schaeffer, 1926 (nyní Variosea). Rody i druhy jsou
popsány pouze na základě morfologie. Molekulárních dat je poměrně malé množství a ve fylogenetických studiích je zastoupeno jen nemnoho taxonů.
V rámci našeho projektu jsme se snažili získat více molekulárních dat z většího
počtu izolátů náležejících do studované čeledi Flabellulidae, zejména za účelem
zpřesnění studia jejich fylogenetického postavení v rámci skupiny Tubulinea a fylogenetické struktury čeledi. Byly připraveny fylogenetické analýzy čeledi Flabellulidae založené na sekvencích genů pro aktin, SSU rRNA, α-tubulin a jejich konkatenátu. V práci jsou diskutovány vztahy mezi rody a fylogenetická pozice čeledi
Flabellulidae v rámci skupiny Tubulinea.
Analýzy genů pro SSU rRNA a aktin ukazují, že čeleď je tvořena třemi liniemi.
Analýza založená na sekvencích genu pro SSU rRNA však nedává jasný signál o
fylogenetickém postavení Flabellulidae – jedna z linií spadá ve formě mimořádně
dlouhé větve mimo studovanou čeleď, která je tudíž podle těchto výsledků polyfyletická. Analýzy založené na proteinových sekvencích naopak poukazují na monofylii
čeledi, stejně tak konkatenát. Domníváme se, že SSU rDNA není signifikantním
markerem pro fylogenetické analýzy této skupiny.
76
Trichinella nativa hybrids: what genotype am I?
D. Jirsová1,2, E. Šrámová2, M. Kašný2,3
1
Department of Forest Botany, Dendrology and Geobiocoenology, Faculty of Forestry and
Wood Technology,Mendel University in Brno Zemědělská 3, 61300 Brno, Czech Republic
2
Department of Botany and Zoology (Parasitology), Faculty of Science, Masaryk University,
Campus Bohunice, Kamenice 753/5, 625 00 Brno, Czech Republic
3
Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Vinicna 7,
128 44 Prague, Czech Republic
Parasitic nematodes of the genus Trichinella are distributed worldwide. Until
now twelve different species/genotypes (T1-T12) are recognised according to morphological and molecular data, but the relevancy of some genotypes is not clear.
Our aim was to evaluate the genetic differences between T2 (Trichinella nativa)
and T6 representatives and their hybrids. The analyses based on comparison of
particular genes of both isolates (cox1 and nad3) was not successful, therefore we
performed the whole genome screening using amplified fragment length polymorphism (AFLP) method. Nine T2 and T6 isolates were compared by AFLP, seven
potential hybrids and one of each reference sample of T2 and T6. Data were analysed in Bayesian-based software STRUCTURE to reveal genetically homogeneous groups. Results from STRUCTURE cluster analyses showed that four isolates
are sharing more genetic similarities with T2 reference samples and the remaining
three clustered with T6 reference samples. Consequently, our results showed that
AFLP method is suitable for distinguishing.
The research was financially supported by the Ministry of Education, Youth and
Sports of the Czech Republic (7AMB15AR020 and COST CZ no. LD15056); Masaryk University (MUNI/A/1325/2015); and Charles University in Prague (PRVOUK
P41, UNCE 204017 and SVV 260202/2015).
77
Male copulatory organs of Annulotrema (Monogenea:
Dactylogyridae) parasitizing African tetras: Does the size and shape
matter?
M. L. Kičinjaová, M. Seifertová, M. Gelnar, E. Řehulková
Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2,
611 37 Brno; E-mail: [email protected]
To date, three genera of dactylogyridean parasites have been recorded on African characiform fishes: Afrocleidodiscus (3 species), Annulotrema (46 species) and
Characidotrema (10 species). Annulotrema represent the most species-rich genus,
while 39 species are parasitizing hosts from the family Alestidae. Alestidae, often
called African tetras are distributed in freshwaters almost throughtout Africa, and
belong to the most speciose family of the African characiform fishes.
During field trips in Kenya (2008, 2009) and Sudan (2010, 2014) a total of five
species of the Alestidae (Alestes baremoze, Alestes dentex, Brycinus nurse, Hydrocynus forskahlii, Micralestes elongatus) have been examined and 16 Annulotrema
species were found: Annulotrema ansatum Kičinjaová and Řehulková, 2015; A.
pontile Kičinjaová and Řehulková, 2015; A. bipatens Kičinjaová, Řehulková and
Gelnar, 2015; A. cucullatum Kičinjaová, Řehulková and Blažek, 2015; A. besalis
Řehulková, Musilová and Gelnar 2014; A. sangmelinensis Birgi, 1988; A. nili Paperna, 1973; A. alestesnursi Paperna, 1973; A. delta Paperna, 1973; A. elongata
Paperna & Thurston, 1969; A. spiropenis Paperna, 1969, and five others probably
represent species new to science.
The main objectives of the present study are to: 1) investigate species diversity
of Annulotrema species from alestids in Lake Turkana, Kenya and Blue and White
Nile, Sudan; 2) evaluate the relative taxonomic importance of the characters of the
reproductive organs and those of the haptoral sclerites in accordance with molecular data; and 3) build, for the first time, the molecular phylogeny of dactylogyrids
infecting African tetras based on partial sequences of the 28S rDNAgene.
Morphological analysis of sclerotized structures of the Annulotrema species indicates that the most important feature for species determination within this genus
is the morphology of the male copulatory organ (abbreviated below as MCO). Our
survey of monogeneans found on the gills of five species of tetras suggests that
there are at least four morpho-groups within these parasites, with regard to the
basic structure of the MCO. The division into the groups based on morphological
criterions was also supported by molecular data. Results of the phylogenetic analysis show the monophyletic nature of the Annulotrema species.
78
Neospora spp. a Toxoplasma gondii u koní a oslů v západní Africe
K. Kobédová1, E. Bártová1, K.Sedlák2, M. Budíková3, Y. J. Atuman4, J. Kamani5
1
Ústav biologie a chorob volně žijících zvířat, Fakulta veterinární hygieny a ekologie,
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká Republika
2
Oddělení virologie a sérologie, Státní veterinární ústav Praha, Česká Republika
3Ústav matematiky a statistiky, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno,
Česká Republika
4
NVRI Outstation Investigation Laboratory Bauchi, Bauchi, Nigérie
5
Parasitology Division, National Veterinary Research Institute, Plateau, Nigérie
V rámci této studie byly detekovány protilátky proti Neospora spp. a Toxoplasma gondii u 120 koní a 24 oslů ze tří států Nigérie. Vzorky krve byly odebrány
celkem od 120 klinicky zdravých koní pocházejících z nigerijských států Bauchi,
Katsina a Plateau a od 24 oslů z Bauchi. Krev byla odebírána v intervalu od února
2014 do ledna 2015 a séra byla uchována při teplotě -20 °C. Protilátky proti Neospora spp. a T. gondii byly detekovány pomocí nepřímé imunofluorescence (NIFR)
s použitím komerčně dostupného antigenu N. caninum a T. gondii IFR (VMRD,
Pullman, Chicago, USA) a anti-koňského IgG FITC konjugátu (VMRD). Séra byla
naředěna fyziologickým roztokem v základním ředění 1:50; vzorky s titrem ≥ 50
byly považovány za pozitivní. Získaná data byla statisticky zpracována pomocí Chí-kvadrát testu a Fisherova exaktního testu s použitím STATISTICA Cz 12; rozdíly
s p ≤ 0,05 byly považovány za statisticky významné. U kobyl nebyly protilátky proti
Neospora spp. detekovány, proto nebylo vyhodnoceno riziko závislosti seropozitivity na pohlaví koní.
Protilátky proti Neospora spp. byly prokázány metodou NIFR u 10 (8 %) koní s
titrem 50 a protilátky proti T. gondii u 29 (24 %) koní s titry 50 (n = 14), 100 (n = 9),
200 (n = 4), 400 (n = 1) a 800 (n = 1). Protilátky proti Neospora spp. byly detekovány u 11 % samců s titrem 50, zatímco samice byly negativní. Statisticky významný
rozdíl nebyl zjištěn u žádné ze sledovaných charakteristik. Prevalence protilátek
proti T. gondii byla vyšší u samic (41 %) v porovnání se samci (21 %) a zvyšovala
se s věkem zvířat; nicméně bez statisticky významného rozdílu. Z 11 koní mladších
jednoho roku byly pouze u jednoho detekovány protilátky proti T. gondii. Riziko infekce T. gondii bylo 92x větší u importovaných koní (Súdán, Thajsko, Čad, Francie,
Nigérie), než u místních koní (p = 0,0126). Byly zjištěny i statistické rozdíly v prevalenci u koní různého využití (plemenitba, ceremoniály, výzkum, sport; p = 0,0097),
u koní z různých oblastí (Bauchi, Katsina, Plateu; p = 0,0019) a u koní chovaných
odlišným způsobem (pastva, ustájení; p = 0,0396). Vyšší prevalence T. gondii byla
zjištěna u koní ze státu Katsina, u koní sportovních a u koní chovaných ve stájích.
Koinfekce Neospora spp. s T. gondii byla detekována u tří sportovních koní (3 %)
s titry 50 (věk 5 let), 100 (věk 2,5 let) a 200 (věk 3 roky) pro T. gondii. Dva z koní
měli přístup na pastvu a patřili mezi nigerijská lokální plemena; třetí kůň, původem
z Thajska, byl chován ve stáji.
Protilátky proti Neospora spp. nebyly prokázány u žádného z oslů. T. gondii
protilátky byly zjištěny u čtyř (17 %) z 24 oslů s titry 50, 50, 100 a 200. Statistický
rozdíl (p = 0,0184) byl zjištěn u oslů různého využití (60 % u tažných a 5 % u oslů
pro transport). Jedná se o první detekci protilátek proti Neospora spp. a T. gondii u
koňovitých v Nigérii.
79
Hostitelská specifita vs. geografická izolace: genetická struktura
populací tasemnice Ligula intestinalis
P. Kočová1, J. Štefka2
1
Přírodověděcká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 31,
370 05 České Budějovice
2
Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR a Přírodověděcká fakulta, Jihočeská
univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice
Ligula intestinalis představuje generalistického parazita s komplexním životním
cyklem. Jedná se o tasemnici napadající jako své mezihostitele klanonožce a následně sladkovodní ryby, definitivním hostitelem jsou rybožraví ptáci. L. intestinalis
disponuje schopností napadat šitoké spektrum rybích hostitelů a vyznačuje se globálním rozšířením, především v oblastech severní polokoule. Díky těmto vlastnostem se L. intestinalis stala objektem studia vlivu geografie a hostitelské specifity na
evoluci vnitrodruhové variability parazitů.
Molekulární studie naznačily, že L. intestinalis je druhem s mnoha geneticky
oddělenými liniemi. Díky fylogenetickým analýzám založených na mitochondriálních genech (cytochrom B, cytochrom oxidáza podjednotka I) bylo nalezeno několik
monofyletických linií, které odpovídaly geografickému původu populací. Zajímavým
zjištěním byl výskyt dvou sympatrických linií vyskytujících se v Evropě a v okolí
Středozemního moře. Tyto linie byly označeny jako klady A a B. Přičemž zástupci
kladu A byli převážně odebráni z fylogeneticky odvozených kaprovitých ryb (Abramis, Alburnus, Phoxinus, Rutilus, Scardinius), zatímco klad B zahrnoval vzorky odebrané z fylogeneticky bazálních skupin (Barbus, Gobio, Rhodeus).
Pro jemnější vhled do populační stuktury L. intestinalis byly následně provedeny analýzy založené na screeningu mikrosatelitních markerů. Tento postup přinesl
přesnější výsledky především v populační struktuře mezi klady A a B, dále byla
objevena vznikající populační struktura uvnitř kladu A mezi evropským a africkým
kontinentem, ale i na lokální úrovni - mezi hostiteli v rámci jednoho jezera (Lake
Tana, Etiopie)
V této práci byly analyzovány nové vzorky tasemnic z Maďarska, Turecka a
Íránu pomocí metod převzatých z dřívějších prací (sekvenace mitochodnriálních
genů a detekce variability mikrosatelitních lokusů). Výsledky ukazují na rozsáhlejší
rozšíření kladů A a B, než se původně předpokládalo. Zároveň byla nalezena nová
lokalita se sympatrickým výskytem evropských kladů A a B (Maďarsko) oddělených
hostitelsky.
Populačně-genetický výzkum L. intestinalis tak poukázal na převažující vliv
geografie na hlubší evoluční úrovni a na vliv hostitelského spektra pro následnou
lokální diverzifikaci populací. Budoucí projekt předpokládá genomický (SNP) screening populací jednotlivých linií a odhalování specifických adaptací parazita na odlišné hostitele.
80
Srovnání průběhu infekce způsobené Encephalitozoon cuniculi
genotypy II a III u imunokompetentních a imunodeficitních myší
M. Kotková1,2, B. Sak1, M. Kváč1,2
1
2
Parazitologický ústav, BC AVČR, v.v.i., Česká republika
Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Česká republika
Jak bylo již několikrát zaznamenáno v různých klinických případech a úspěšně prokázáno na myších modelech za použití metod molekulární biologie, rozdílný
průběh mikrosporidiózy závisí na imunologickém stavu hostitele a kmenu Encephalitozoon cuniculi.
Zatímco oba kmeny E. cuniculi způsobují letální mikrosporidiózu u imunodeficitních SCID myší, infekce u imunokompetentních BALB/c zůstává asymptomatická navzdory masivní diseminaci parazita do všech orgánů hostitele v akutní fázi
infekce.
Rozdíly mezi genotypy Encephalitozoon cuniculi jsou velice markantní. Zatímco průběh infekce způsobené E. cuniculi II u imunokompetetních myší má vrchol
35.DPI a v chronické fázi infekce zůstává pouze ve slezině, E. cuniculi III se rozšíří
do všech orgánů hostitele již během prvních sedmi dnů a nadále zůstává ve většině
orgánů během chronické fáze infekce. Použití albendazolu pro léčbu mikrosporidiózy způsobené E. cuniculi II způsobí vymizení parazita ze všech vyšetřovaných
orgánů. Naproti tomu, pouze částečné snížení počtu pozitivních orgánů bylo pozorováno po použití albendazolu pro léčbu myší infikovaných E. cuniculi III. Navíc,
pomocí RT-PCR bylo zjištěno, že počet spor E. cuniculi III v jednotlivých orgánech
je 10× vyšší (4 × 1011) než v případě infekce způsobené E. cuniculi II. Navzdory
tomuto faktu imunodeficitní myši infikované E. cuniculi III přežívají mnohem déle.
[Financování: GAČR P302-14-20684S, GAJU 002/2016/Z]
81
Výskyt trichinelózy zvířat v České Republice v letech 2013 až 2015
J. Harna1, M. Pijáček1, B. Koudela2, 3
1
2
3
Stání veterinární ústav Olomouc, Jakoubka ze Stříbra č. 1, 779 00 Olomouc
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1946/1, 61242 Brno
CEITEC VFU, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1946/1, 61242 Brno
Trichinelóza je závažné parazitární onemocnění člověka vázané na požití syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa zvířat. Současné legislativní
úpravy (Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1375 ze dne 10. srpna 2015; EFSA
Manual for reporting on zoonoses and zoonotic agents, within the framework of
Directive 2003/99/EC, and on some other pathogenic microbiological agents for
information derived from the year 2015. EFSA supporting publication 2016:EN-991.
96 pp.) určují druh vyšetřovaných zvířat a metody pro kontrolu trichinel v mase.
Níže uvedené informace sumarizují nálezy larev trichinel v mase vyšetřovaných
zvířat v ČR v letech 2013 až 2015.
V roce 2013 bylo na přítomnost larev trichinel vyšetřeno v ČR celkem 2 706 143
domácích prasat (pokles oproti roku 2012 je 2,3%), 125 193 divokých prasat (nárůst
oproti roku 2012 je 26,6%) a 402 koní (pokles oproti roku 2012 je 1,2%). Larvy Trichinella spp. byly v roce 2013 zjištěny ve čtyřech případech u divokých prasat v lokalitách Paseky nad Jizerou, Jankovice u Holešova, Čeladná a Bělá nad Radbuzou.
Určení druhů metodou multiplex PCR byly prováděno v European Union Reference
Laboratory for Parasites (EURLP) v Římě a ve 3 případech byla potvrzen druh Trichinella britovi, v jednom případě (Paseky nad Jizerou) druh Trichinella spiralis.
V roce 2014 bylo na přítomnost larev trichinel vyšetřeno 2 665 528 domácích
prasat (pokles oproti roku 2013 je 1,5%), 126 098 divokých prasat (nárůst oproti
roku 2013 je 1%) a 363 koní (pokles oproti roku 2013 je 10%). Nově od roku 2014
byly vyšetřeno 2 891 lišek na trichinelózu, které jsou zasílány v rámci diagnostiky
vztekliny. Larvy trichinel byly v roce 2014 zjištěny v pěti případech pouze v kategorii
lišek v okresech Mladá Boleslav, Hradec Králové, 2× Frýdek Místek, Bruntál. Ve
třech případech byl zjištěn druh T. britovi, v jednom případě byl prokázán druh T.
pseudospiralis a v jednom případě nebylo určení druhu úspěšné.
V roce 2015 bylo na přítomnost larev trichinel vyšetřeno 2 545 523 domácích
prasat (pokles oproti roku 2014 je 4,5%), 185 040 divokých prasat (nárůst oproti
roku 2014 je 46,7%), 218 koní (pokles oproti roku 2014 je 39,9%) a 2 245 lišek
(pokles oproti roku 2014 je 22,3%). Larvy trichinel byly v roce 2015 zjištěny u dvou
divokých prasat v okresu Frýdek-Místek a pěti vyšetřovaných lišek v okresech
Trutnov, Semily, Uherské Hradiště, Děčín a Nový Jičín. Ve 3 případech byla určen
potvrzen druh T. britovi, ve 2 případech druh T. spiralis, v jednom případě druh T.
pseudospiralis a v jednom případě nebylo určení druhu úspěšné.
Oproti období 2001 až 2012 bylo vyšetřeno vyšší procento divokých prasat
(66,7% × 78,23%) za současného výrazného snížení prevalence trichinelózy divokých prasat na území ČR z 0,0018 % na 0,000138 %. Obdobně došlo ke snížení
prevalence trichinelózy lišek z 0,6 % (2001-2003) na 0,195 % (2014-2015).
Autoři děkují jmenovaným kolegům za spolupráci a poskytnutí informací: MVDr. Michaela Dokulilová (Státní veterinární ústav Praha, pobočka Hradec Králové), Ing. Ivan
Pavlásek, DrSc. (Státní veterinární ústav Praha), MVDr. Karol Račka (Státní veterinární
ústav Jihlava, RNDr. Antonín Prouza (Státní veterinární ústav Jihlava, pobočka České
Budějovice); autoři dále děkují kolegům z EURLP v Římě za určení druhů trichinel.
82
Dicyemida: tajemná skupina parazitů hlavonožců. První náhled do
populační struktury a fylogenetického postavení pomocí genomiky
M. Krausová1,2, J. Štefka1,2, V. Hypša2, J. Zrzavý2, F. Husník1, O. Ditrich2
Laboratoř molekulární fylogeneze a evoluce parazitů, Biologické centrum AV ČR,
Branišovská 31, České Budějovice 370 05
Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích,
Branišovská 31, České Budějovice 370 05
1
2
Dicyemidé, málo známí parazité hlavonožců bývají obvykle zařazováni do skupiny Mesozoa, ale zatím nemají jasné postavení ve fylogenetickém stromu života.
Tito jednoduše stavění „červíci“ žijí v renálních orgánech chobotnic a sépií. Za účelem rozšíření našich znalostí o dicyemidech jsme využili nových možností sekvenování (NGS ~ MPS) a pustili se do skládání jejich genomu. Zde představuji první
výsledky fylogenomické analýzy a náhled do populační struktury dicyemidů a jejich
hostitelů zaměřený na oblast středozemního moře založený na analýze jednogenových markerů (18S, CO1).
83
Akantamébová keratitida – kazuistika
P. Kubáčková1, H. Kocová2
1
2
Oddělení klinické mikrobiologie FN Brno, Jihlavská 20, 625 00 Brno
Oční klinika FN Brno, Jihlavská 20, 625 00 Brno
Akantamébová keratitida je infekční zánětlivé onemocnění oční rohovky způsobené volně žijícím prvokem Acanthamoeba spp.
Na Oddělení klinické mikrobiologie FN Brno vyšetřujeme kontaktní čočky od
pacientů s podezřením na akantamébovou keratitidu metodou kultivační.
Kazuistika: pacient RK (1956) přichází na ambulanci oční kliniky v září 2015 s
konjunktivitidou levého oka, je zaléčen. O měsíc později je pacient přijat k hospitalizaci na Oční klinice pro progredující infiltraci rohovky levého oka. Pro podezření na
herpetickou infekci jsou nasazena antivirotika. Bakteriologické i virologické vyšetření neprokázalo patogenního mikroba, na konfokálním mikroskopu jsou zachyceny
v.s. cysty akantaméby. Původ infekce potvrzen kultivačně a je nasazena odpovídající léčba. V současné době je stav pacientova oka subjektivně i objektivně zlepšen,
léčba stále probíhá.
84
Diverzita kryptosporidií u suchozemských želv
J. Ježková1, A. Mynářová2, B. Sak2, J. McEvoy4, M. Kváč2,3
Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 1760,
370 05 České Budějovice, Česká republika
2
Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Branišovská 31,
370 05 České Budějovice, Česká republika
3
Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 1760,
370 05 České Budějovice, Česká republika
4
Department of Veterinary and Microbiological Sciences, North Dakota State University, Fargo,
North Dakota.
1
Byla studována diverzita a biologie parazitů rodu Cryptosporidium u suchozemských želv. Celkem bylo získáno 387 individuálních vzorků trusu z 16 druhů
suchozemských želv patřících do 9 rodů. Všechny vzorky byly mikroskopicky vyšetřeny na přítomnost oocyst kryptosporidií a jejich specifické DNA pomocí barvicích,
respektive molekulárních metod. Byly použity nested PCR metody pro amplifikaci
části genů kódujících malou ribosomální podjednotku rRNA, Cryptosporidium oocyst wall protein a aktin. Z celkového množství 387 vzorků bylo 10 vzorků mikroskopicky a 46 molekulárně pozitivních. Všechny mikroskopicky pozitivní vzorky byly
PCR pozitivní. Fylogenetické analýzy získaných sekvencí prokázaly přítomnost 3
různých genotypů kryptosporidií, jmenovitě: Cryptosporidium tortoise genotyp I
(n=22), tortoise genotyp II (n=23) a tortoise genotyp III (n=1). Dále jsme popsali
morfologické, biologické a molekulární charakteristiky Cryptosporidium tortoise genotyp I a navrhujeme ustanovit tento genotyp jako samostatný druh a pojmenovat
ho Cryptosporidium vitoveci. Oocysty C. vitoveci jsou morfologicky neodlišitelné od
druhu C. parvum od většiny střevních druhů kryptosporidií a měří 4,40–5,40 µm
(průměr = 5,04 µm) x 4,30–5,30 µm (průměr=4,84 µm) s indexem tvaru 1,06 ± 0,03
(n=30). Oocysty C. vitoveci získané z přirozeně infikované želvy vroubené (Testudo
marginata) byly infekční pro dospělou želvu stepní (Testudo horsfieldii) a neinfekční
pro želvu trojkýlnou (Chinemys reevesii), laboratorní myši kmenů SCID a BALB/c,
užovku proužkovanou (Thamnophis sirtalis) a zebřičku pestrou (Taeniopygia guttata). Infekce C. vitoveci je charakteristická nízkou intenzitou infekce, dlouhodobým
vylučováním a prepatentní periodou 11 dní.
Tato práce byla finančně podpořena z projektů GAČR (15-01090S) a GAJU
(002/2016/Z).
85
Genotyping of clinical isolates, laboratory lines and clones of
Giardia intestinalis
L. Lecová, F. Weisz, P. Tůmová, E. Nohýnková
Department of Tropical Medicine, First Faculty of Medicine, Charles University in Prague,
Studničková 7, 128 00 Prague, Czech Republic
Giardia intestinalis is one of the most common diarrhoea-causing parasites in
humans and animals, where infection ranges from asymptomatic to acute or chronic disease. G. intestinalis is divided into eight morphologically identical genotypes
called assemblages (A to H). In the vast majority of cases the human giardiasis is
caused by assemblages A and B, which are further divided into sub-assemblages
AI, AII, AIII, BIII, and BIV. However, some human cases caused by genotype C in
China, genotype E in Egypt and genotype F in Ethiopia were recorded.
Our Biobank currently contains 8 laboratory lines and clones of human origin
(from clinical isolates WB (ATCC30957) and Portland-1 (ATCC30888)), 5 animal
isolates (from chinchilla, gerbil, lamb and kitten) and 33 human clinical isolates
(from 4 foreign visitors of Vietnam, Yemen, Peru or Sudan, and 29 Czech citizens
of which 19 visited at least one country such as Vietnam, Libya, Cambodia, Syria,
Cyprus, Pakistan, India, Nepal, Iran, Iraq, Indonesia, Zanzibar or Ethiopia). Precisely because of this different origin of infection we have performed molecular
characterisation using the most commonly employed genetic markers for the (sub)
assemblage differentiation of Giardia.
We performed the sequence analysis of three reference genes (β-giardin (bg),
glutamate dehydrogenase (gdh) and triose-phosphate isomerase (tpi)) on a large
dataset of imported and autochthonous giardiasis, and assigned the Giardia isolates
to assemblages and sub-assemblages. The sub-assemblage AII is predominantly
found among human infections, however few human samples were classified also
to assemblage B (BIII and BIV). It corresponds to the molecular diversity of human
isolates described from other developed countries. Furthermore, we showed that
the Giardia trophozoites infecting animals belonged to assemblages A, B and E.
Our results also showed that the clinical metronidazole resistance of the human isolates was not linked to a particular assemblage. The laboratory lines of one
original human isolate, collected from laboratories worldwide, did not display any
heterogeneity in the examined reference sequences. This is interesting in particular
with the fact that these lines differentiated in the observed chromosome number.
The molecular genotyping can reveal the genetic diversity of Giardia parasites and
facilitate understanding of molecular epidemiology of imported and autochthonous
giardiasis in the Czech Republic.
This study was supported by the Czech Agency for Healthcare Research AZV
15-33369A.
86
Immunomodulatory and antifibrotic effects of combined
administration of IMMODIN® and albendazole to mice with
experimental M. vogae infection
T. Mačák Kubašková1, G. Hrčková1, D. Mudroňová2, S. Velebný1, M. Grohoľová 1
Institute of Parasitology, Slovak Academy of Sciences, Hlinkova 3, Košice, Slovak Republic
Institute of Microbiology and Immunology, University of veterinary medicine and pharmacy in
Košice, Komenského 73, Košice, Slovak Republic
1
2
Metacestode stages of the tapeworm Mesocestoides vogae (syn. M. corti) proliferate rapidly in the liver and the abdominal cavity of mice and results in larval cestodiasis. The infection is characterized by a local inflammatory reaction, followed
by development of fibrosis, formation of capsules around the parasites and ascites.
Mesocestoides infection in mice, like other helminth infections, is characterized by
an early transient Th1-type immune response with an increase in IFN-γ levels and
reduced levels of IL-4 and IL-10. The second phase is characterized by Th2-type
response that allows long-lasting coexistence of the parasite and the host. The
primary drug in therapy of cestode infections is albendazole.
The goal of the present study was to investigate effects of treatment with IMMODIN® (IMUNA PHARM, a.s.) alone and in combination with anthelmintic albendazole (ABZ) on the immunological profile, larval counts in the liver and peritoneal
cavity and the degree of hepatic fibrosis in infected mice. IMMODIN® (IMO) is low
molecular weight dialyzable fraction (≤10kDa) obtained from human leukocyte of
healthy donors.
The experiments were carried out on ICR male mice, which were divided into
five groups: negative control group non-infected and non-treated; infected non-treated (orally with tetrathyridial larvae); infected and ABZ-treated; infected ABZ- and
IMO-treated; infected and IMO-treated. Administration of ABZ and IMO started on
14th day post infection (p.i.) for ten consecutive days. Blood samples, spleens, livers and cells from the peritoneal cavity were obtained from non-infected control
mice and infected mice on 25th day p.i. as well as larvae from livers and abdominal
cavities. Expression of cell surface markers on splenocytes and peritoneal exudate
cells (CD4+, CD8+, CD49b+) were detected by flow cytometry using fluorochrom-labelled antibodies. IFN-γ, IL-1, IL-4, IL-6, IL-17 and TGF-β in culture supernatants
from unstimulated splenocytes and serum were measured by sandwich enzyme-linked immunosorbent assay (ELISA) method. Spleen cells proliferation was evaluated using the BrdU Cell Proliferation Assay kit. Hepatic content of hydroxyproline
in the liver tissue (marker to evaluate total collagen and fibrosis) was determined by
the biochemical method.
The obtained results depict that IMO possess significant immunomodulatory properties. Flow-cytometric analysis showed that peritoneal exudate cells and splenocytes from ABZ- and IMO-treated mice had higher percentages of CD4+/CD8- cells
(T-helper cells). Administration of IMO in infected mice induced higher proportion
of CD4+/CD8- cells in the peritoneal cavity and spleen, whereas the percentage
of CD4+/CD8+ cells (cytolytic and memory T cells) and CD49b+/CD8- cells (NKT
cells) were in the spleen increased when compared with infected non-treated mice.
Serum levels of IFN-γ, IL-4, IL-6, IL-17 and TGF-β were significantly decreased
in the combined therapy group. However, administration of IMO alone caused a
significant increase in serum levels of IL-6 and the level of IL-17 secreted by spleno-
87
cytes. Co-administration of ABZ and IMO caused the highest reduction of the larval
counts in the liver and peritoneal cavity and reduced fibrosis and hydroxyproline
content in the livers.
In conclusion our results showed that the combination treatment with albendazole and IMMODIN® of larval cestodiasis is more effective than therapy with
albendazole alone.
88
Toxoplasma gondii, Neospora caninum a Encephalitozoon cuniculi
u zvířat ze zoo a cirkusů v Itálii
J. Marková1, E. Bártová1, T. Machačová1, K. Sedlák2, P. Silvestre3, P. Laricchiuta3,
M. Russo4, V. Veneziano4
1
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Ústav
biologie a chorob volně žijících zvířat, Brno, Česká republika
2
Státní veterinární ústav Praha, Oddělení sérologie a virologie, Praha, Česká republika
3
Napoli Zoo, Neapol, Itálie
4
Neapolská univerzita Federico II, Ústav veterinární medicíny a živočišné produkce, Neapol, Itálie
Podobně jako ostatní teplokrevní živočichové, tak i zoo a cirkusová zvířata
mohou být vnímavá k parazitárním infekcím, které u nich mohou zapříčinit různé zdravotní komplikace. T. gondii, N. caninum a E. cuniculi jsou parazité, kteří
jsou schopni infikovat široké spektrum teplokrevných zvířat včetně zmíněných zoo
a cirkusových zvířat. Tyto infekce probíhají obvykle subklinicky, přesto zejména v
případě T. gondii mohou být u této skupiny zvířat pozorovány klinické příznaky nebo
dokonce letální manifestace.
Celkem 74 krevních sér od 14 druhů zvířat patřících do 8 čeledí (Bovidae, Camelidae, Cervidae, Equidae, Felidae, Elephantidae, Potoroidae a Hominidae) bylo
získáno ze tří zoo a čtyř cirkusů v Neapolské provincii v jižní Itálii. Tato séra byla
vyšetřena na přítomnost protilátek proti T. gondii, N. caninum a E. cuniculi metodou nepřímé imunofluorescence; vzorky s titry ≥ 50 byly považovány za pozitivní.
U čeledí Elephantidae a Potoroidae byla pro detekci protilátek proti T. gondii a N.
caninum použita enzymoimunoanalýza (ELISA); u T. gondii byly považovány za
pozitivní vzorky s hodnotami S/P % ≥ 50, u N. caninum byly pozitivní vzorky s hodnotami inhibice ≥ 30%.
Protilátky proti T. gondii byly detekovány u 51 % (38/74) zvířat s prevalencí
38 % (11/29) u zvířat ze zoo a 60 % (27/45) u zvířat z cirkusů. Seroprevalence N.
caninum byla 12 % (9/74); 7 % (2/29) u zoo zvířat a 16 % (7/45) u zvířat z cirkusů.
Protilátky proti E. cuniculi byly zjištěny u 20 % (14/69) zvířat; 27 % (7/26) u zvířat
ze zoo a 16 % (7/43) u zvířat z cirkusů. Byly zjištěny rozdíly mezi jednotlivými řády
i čeleděmi zvířat. Nejvyšší prevalence protilátek proti T. gondii (95 %) a N. caninum
(27 %) byly zjištěny u zástupců Felidae (Panthera leo, P. tigris bengalensis). Tyto
šelmy byly pozitivní na protilátky proti T. gondii s titry v rozmezí hodnot od 100 do
3200. Séra všech 4 slonů indických (Elephas maximus) byla v ELISA pozitivní na
protilátky proti T. gondii (S/P % 130 – 190 %). Relativně vysoké prevalence T. gondii
(30 %) a E. cuniculi (61 %) byly detekovány u velbloudovitých.
Jedná se o první detekci protilátek proti T. gondii, N. caninum a E. cuniculi u
zoo a cirkusových zvířat z jižní Itálie a také první sérologickou studii týkající se E.
cuniculi u velbloudů.
89
Molecular and morphological characterisation of larval and adult
isolates of digeneans of the family Strigeidae Railliet, 1919 from
Iceland
H. Mazanec1, J. Roháčová1,2, S. Georgieva2, A. Faltýnková2
University of South Bohemia in České Budějovice, Faculty of Science, Branišovská 31,
370 05 České Budějovice, Czech Republic
2
Institute of Parasitology, Biology Centre of the Czech Academy of Sciences, Branišovská 31,
370 05 České Budějovice, Czech Republic
1
The ecosystems at high latitudes are considered to be simple, low-diversity systems with short trophic linkages, few pathogens and limited capacity for adaptation
to environmental change. However, recent molecular studies have revealed considerable unrecognised species diversity within digenean trematodes in northern
Europe. Our understanding of the diversity of northern parasites, host-parasites
associations and the detection of disease emergence depends strongly on accurate
parasite identification. Therefore, the application of comparative morphological and
molecular approaches to species delimitation is of fundamental importance.
Totals of 11 bird, four fish and three snail species were sampled and examined for the presence of trematode infections in Iceland. In the present study, 66
isolates of representatives of the family Strigeidae Railliet, 1919 were subjected to
morphological and molecular assessment. Partial sequences of the mitochondrial
cytochrome c oxidase subunit 1 (cox1) gene were used for molecular identification.
Integrated morphological and molecular analyses demonstrated the presence
of eight species represented by larval or adult isolates: Apatemon gracilis (Rudolphi, 1819) with a fully resolved life-cycle, using Radix peregra (Müller) as first intermediate host; Salvelinus alpinus (L.) and/or Salmo trutta L. as second intermediate
hosts and Somateria mollissima (L.) as definitive host plus a second species of
Apatemon ex Gyraulus albus (Müller). The newly-generated cox1 sequences revealed the presence of three species of Australapatemon Sudarikov, 1959 based
on material from the first intermediate snail host R. peregra and the definitive bird
Melanitta nigra (L.). Since metacercariae of the species in this genus utilise leeches as second intermediate hosts, which were not investigated in this study, the
life-cycle was only partially resolved for one of the species of Australapatemon by
matching sequences for cercariae and adults. We obtained sequences for isolates
of three lineages of Cotylurus Szidat, 1928, two containing cercarial isolates ex R.
peregra and one comprising sequences generated from adult worms from the definitive bird hosts Aythya marila (L.) and Aythya fuligula (L.).
This is the first molecular confirmation of species diversity of representatives of
the family Strigeidae in Iceland.
This study was supported by the Czech Science Foundation (15-14198S) and
by the Student Grant Agency of the Faculty of Science, University of South Bohemia
in České Budějovice.
90
Foxy parasites of the North
E. Myšková1, O Ditrich1, M. Kváč2, B. Sak2
1
Katedra Parazitologie, Přírodovědecká Fakulta, Jihočeská Univerzita v Českých
Budějovicích, Branišovská 1760, 370 05, České Budějovice
2
Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Branišovská 31, 370 05 České
Budějovice
Paraziti jako zdroj infekčních onemocnění jsou považováni za jednu z hlavních hrozeb v celosvětových záchranných programech divokých druhů. Ačkoli jen
vzácně jsou příčinou rapidního poklesu počtu nebo vymření druhu, infekce mohou
činit populace více náchylné k faktorům jako změna klimatu a prostředí. Tyto změny
jsou nejznatelnější ve vyšších zeměpisných šířkách. Liška polární (Vulpes lagopus)
jako jeden z hlavních predátorů v Arktidě je důležitým článkem pro fungování tamních ekosystému. Proto studium jejich parazitů, jako faktoru ovlivňujícího zdravotní
stav populací, je velmi důležité. U lišek v polárních oblastech bylo nalezeno několik
potencionálně nebezpečných parazitů jak pro lišky, tak člověka, ale celkový výčet
parazitů není znám.
Neinvazivní metody, jako ty koprologické, jsou mnohdy jedinou možností při
studiu parazitofauny u volně žijících zvířat. Avšak v kombinaci s molekulárními metodami se zvyšuje jejich účinnost detekce a identifikace parazitů.
91
The first survey of nematode parasites of African annual killifish
(Nothobranchiidae)
V. Nezhybová1,2, M. Seifertová1, Š. Mašová1
1
Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2,
611 37 Brno, Czech Republic;
2
Institute of Vertebrate Biology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Květná 8,
603 65 Brno, Czech Republic
Nematode third stage larvae were recovered from the muscles (Gnathostomatidae: Spiroxys) and intestine (Camallanidae: Camallanus and Procamallanus) of
four killifish species of genus Nothobranchius (Cyprinodontiformes: Nothobranchiidae: N. orthonotus, N. furzeri, N. kadleci and N. pienaari) collected from 14 localities
in southern Mozambique. These fish inhabit annually desiccating pools across the
African savannah and survive the dry period as developmentally arrested embryos.
Their discontinuous non-overlapping generations make for unique predictions regarding their parasite fauna. Our study follows Nezhybová et al. (submitted) which
refers the first record of helminth parasites of genus Nothobranchius in Africa. We
bring detailed information on morphology and morphometry of found nematodes.
Specimens were also molecular characterized using ribosomal DNA genes (rDNA).
92
Early development of the monozoic cestode Caryophyllaeus
laticeps (Pallas, 1781), parasite of cyprinid fishes
D. Barčák, M. Oros, V. Hanzelová
Institute of Parasitology, Slovak Academy of Sciences, Hlinkova 3, 04001 Košice, Slovak
Republic
The monozoic cestode Caryophyllaeus laticeps (Pallas, 1781) (Caryophyllidea)
represents one of the first described species of fish tapeworms with a wide distribution area in the Palaearctic zoogeographic region. It has an indirect life cycle
that requires an aquatic oligochaete (Tubificinae) as an intermediate host before
becoming infectious to the definitive hosts. A wide spectrum of freshwater cyprinid
fishes (Cyprinidae) serve as a final hosts, in which the parasite reaches maturity
and discharge eggs to the water environment. The first larval stage (oncosphere)
develops after the egg contacts water. The further development to second larval
stage (plerocercoid) continues in a coelom cavity of the intermediate host after consuming tapeworm eggs containing the ripe larvae.
In this study, the development of the C. laticeps eggs to the stage of infective
oncosphere was observed in controlled laboratory conditions. The eggs were obtained from gravid tapeworms collected from freshwater breams, Abramis brama
(L.), from the River Danube (Slovakia) in May 2015. The eggs and the intermediate
hosts, sludge worms Tubifex tubifex, were constantly kept at 13–16°C.
The tapeworm eggs had an ovoid shape (57–74 × 40–50 μm) and possessed
the operculum and polar knob on their narrower and wider sides, respectively. The
egg size remained unchanged throughout the oncosphere development. Eggs contained single, almost spherical or slightly oval oocyte (17–24 × 15–17 μm) and
usually 6 or 7 (range 5–9) vitelline cells (14–19 × 13–15 μm). The oocyte had the
irregular shape and gradually increased its size. The vitelline cells were first rather
uniform in size (14–19 × 12–16 μm), but after the oncosphere showed up, they little
increased their size up to 16–24 × 15–19 μm. The elongated cylindrical oncosphere
with the immature embryonal hooks (the length of the hooks 11–16 μm) was observed for the first time on the 36th day of the development. On the 40th day, the oncosphere measuring 30–44 × 21–26 μm and possessing 3 pairs of fully developed
embryonal hooks and two penetration glands attached on the central largest hook
pair was recognised as fully ripe and infectious for the tubificid intermediate host.
The plerocercoids appeared in the tubificid coelom cavity between 9th and 13th
segments on the 59 day post-infection. The larvae were elongated, nearly oval and
measured 1.3–1.7 mm in length.
This study was supported by the Grant Agency VEGA No. 2/0159/16 and APVV
0653-11.
93
The occurrence of the cestode Caryophyllaeus laticeps (Pallas,
1781) in the River Irtysh, China: a morphological characterisation
and molecular data
D. Barčák1, B. W. Xi2, M. Oros1
1
Institute of Parasitology, Slovak Academy of Sciences, Hlinkova 3, 04001 Košice, Slovak
Republic
2
Freshwater Fisheries Research Center, Chinese Academy of Fishery Sciences, Wuxi, China
The cestode Caryophyllaeus laticeps (Pallas, 1781) belongs to the most widespread species of monozoic tapeworm (Cestoda: Caryophyllidea) in the Palaearctic zoogeographic region with a wide range of freshwater cyprinid fish hosts
(Cyprinidae). This parasite is highly polymorphic species with several morphologically different but genetically similar morphotypes.
This study provides the first reliable evidence about the occurrence of C. laticeps in northern China that is based on detailed morphological characteristics and
molecular analysis of mitochondrial cox1 sequences.
Specimens of C. laticeps were found in freshwater breams, Abramis brama
(L.), in the River Irtysh (China), with the prevalence of 40 % and mean intensity of
infection 8. The tapeworms were rather similar in their morphological characters to
the most common morphotype 1 of C. laticeps which is typified by following morphological features: (i) a slender body with a wide flabellate scolex, and narrow neck; (ii)
first vitelline follicles and first testes begins far from anterior margin of the body; (iii)
robust, long and clearly visible vas deferens; and (iv) large, almost spherical cirrus-sac which contains well-developed internal seminal vesicle.
Subsequent molecular analysis confirmed the conclusion of morphological
identification of the species. Our results showed that the studied specimens were
firmly clustered into the C. laticeps clade and formed a monophyletic group with C.
laticeps morphotype 1 and 2 from Europe and Russia.
In China, C. laticeps represents a non-indigenous fish parasite, which has the
most probably been introduced into the Irtysh River basin with its typical host A.
brama inhabiting Russia.
This study was supported by the Grant Agency VEGA No. 2/0159/16 and APVV
0653-11.
94
Diverzita kryptosporidií volně žijících hlodavců rodu Rattus v České
Republice a na Novém Zélandu
J. Prediger1,2, J. Ježková3, B. Sak1, M. Kváč1,2
1
Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, Branišovská 1160/31, 370 05 České
Budějovice, ČR
2
Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Studentská 1668,
370 05 České Budějovice, ČR
3
Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 1760,
370 05 České Budějovice, ČR
U volně žijících hlodavců rodu Rattus byla doposud celosvětově nalezena a
molekulárně potvrzena přítomnost několika druhů a genotypů rodu Cryptosporidium: C. parvum, C. suis-like, C. scrofarum, C. tyzzeri, C. muris a Cryptosporidium
rat genotyp I-IV.
V této práci bylo shromážděno celkem 252 vzorků z 27 lokalit v Česku a 64
vzorků z 5 lokalit na Novém Zélandě. Všechny vzorky byly testovány na přítomnost
oocyst a specifické DNA kryptosporidií mikroskopickými a molekulárními metodami.
Z 252 individuláních vzorků trusu pocházejících z České republiky byla molekulárně prokázána specifická DNA kryptosporidií u 26 vzorků (10,3 %), z nichž 10 bylo
současně mikroskopicky pozitivních s intenzitou infekce v rozmezí 2×103 – 4×105
OPG. U hlodavců odchycených na Novém Zélandě bylo detekováno 15 (23,4 %)
pozitivních jedinců z 64. Žádné vyšetřované zvíře pozitivní na kryptosporidie nevykazovalo v době odchytu klinické příznaky kryptosporidiózy. Následné fylogenetické analýzy založené na částečných sekvencích genů pro SSU, aktin a COWP
prokázaly přítomnost Cryptosporidium rat genotyp I a IV, C. muris a C. andersoni u
zvířat odchycených v České republice, Cryptosporidium rat genotyp II a III u hlodavců pocházejících z Nového Zélandu.
Tato studie byla financována z projektů GAJU (002/2016/Z) a GAČR (1501090S). 95
Metabolism and transport of xenobiotics in liver fluke Fasciola
hepatica
L. Prchal1, K. Válková1, I. Vokřál2, R. Stuart3, B. Szotáková1
1
Department of Biochemical Sciences, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové, Charles
University, Hradec Králové, Czech Republic
2
Department of Pharmacology and Toxicology, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové,
Charles University, Hradec Králové, Czech Republic
3
IBERS, Aberystwyth University, Penglais, Aberystwyth, Ceredigion, United Kingdom
Liver fluke Fasciola hepatica is widespread parasite from the class Trematoda
living in the livers of various mammals including humans and many species of farm
animals. It causes severe harm to animals and considerable economic losses, either cost of animals, reduced income or costs of antitrematodal drugs. There are
several types of drugs used to treat fluke infections. Two main groups are salicylanilides (closantel, rafoxanide) and benzimidazoles (triclabendazole, albendazole).
These drugs are usually used in combination with drugs against nematode parasites. Extensive use of antiparasitical drugs is closely connected with resistance
development as can be seen in round worms (e.g. Haemonchus contortus). There
are already strains of F. hepatica resistant against widely used triclabendazole. Metabolism to triclabendazole sulphoxide and sulphone and transport from the parasites body are the main suspects for this resistance. Therefore our research focused
on the drug-metabolizing enzymes and transporters in this parasite. The flukes
were obtained from infected lambs and either homogenised for subcellular fractions
or incubated with chosen drugs to determine ex vivo metabolism and transport of
triclabendazole. Our preliminary results show activities of several biotransformation
enzymes including carbonyl reductases in cytosol-like fraction.
The study was supported by research project SVV 260 294 and Institucional
Project 2015.
96
Malaria in Nemocnice Na Bulovce, cases 2015
L. Richterová1, M. Trojánek2, F. Stejskal2, E. Nýčová1, H. Roháčová2, M. Otáhal3
OKM-Parazitologie, NNB, Budínova 2, Praha 8
Department of Infectious, Parasitic and Tropical Diseases, NNB, Budínova 2, Praha 8
3
KARIM, VFN, U nemocnice 2, Praha 2
1
2
Department of Infectious, Parasitic and Tropical Diseases, NNB treated in 2015
20 (out of 29) cases of imported malaria to Czech Republic. Speaces of Plasmodium were P. falciparum (17), P. vivax (2) and P. ovale (1). Five patients with P. falciparum were admited with initial parasitemia over 20 %. Case history of selected
patients will be presented.
97
Fylogenetická a genomická charakterizace endosymbiontů vší rodu
Polyplax
J. Říhová1, V. Hypša2, E.Nováková2, F. Husník2
1
Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích,
Česká republika
2
Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích,
Česká republika
Symbióza bakterií s hmyzem je častým jevem studovaným na mnoha skupinách
s odlišnou ekologií a různým fylogenetickým postavením. Bakteriální endosymbiózy
vznikaly v průběhu evoluce opakovaně a jsou často klíčem k ekologické diverzifikaci hostitelů. Všeobecně se uvádí, že potrava některých ekologických skupin hmyzu,
např. fytofágního a hematofágního hmyzu, je chudá na určité složky, především
aminokyseliny a vitamíny. Bakterie jsou schopné využívat vlastní metabolické dráhy
k syntéze těchto esenciálních látek a poskytovat je hostiteli.
V minulosti byl objeven bakteriální endosymbiont vší rodu Polyplax, který má
poměrně vyjímečné fylogenetické postavení uvnitř řádu Legionellales (dále L-symbiont) v blízkosti známých patogenů. V rámci tohoto výzkumu byl v celogenomových datech zaznamenán výskyt dalšího bakteriálního endosymbionta z řádu
Neisseriales (dále N-symbiont). S pomocí bioinformatických analýz byl sestaven
genom L-symbionta do podoby kruhové molekuly a N-symbionta do podoby kontigů
a skafoldů. Na základě genomických a fylogenetických rysů typických pro bakteriální endosymbionty byl potvrzen jejich endosymbiotický charakter.
Screening několika populací vší rodů Polyplax z různých lokalit upřesnil fylogenetické postavení obou bakterií: monofyletické skupiny tvořené vzorky z různých
lokalit ukazují, že se nejedná o lokální kontaminace, ale dlouhodobě předávané
endosymbionty. Oproti L symbiontovi, jehož nejbližším příbuzným je rod Legionella,
N symbiont je pouze vzdáleně příbuzný rodu Neisseria (klastruje se do blízkosti
rodu Snodgrassella, střevních symbiontů včel a čmeláků).
Při genomickém zpracování byly nalezeny sekvenčně pozměněné duplikáty jak
genů, tak celých kontigů v genomu L-symbionta, které naznačují výskyt 2 linií těchto
endosymbiontů. Při průzkumu genomu L-symbinta na možný HGT jsme objevili
operon kódující biosyntézu biotinu, homologický k operonu nutričního endosymbionta Wolbachie popsaného u štěnice Cimex lectularius. V případě Wolbachie ze
štěnice byl přenos tohoto operonu prokázán jako klíčový k ustanovení nutriční endosymbiózy. Pro porovnání jsme zrekonstruovali biosyntetické dráhy biotinu obou
bakterií. V poslední fázi byla zavedena metoda FISH pro vizualizaci endosymbiontů
in vivo.
98
Proteomic study of differences in the proteome of the tick
Dermacentor reticulatus caused by infection with bacteria from the
genus Rickettsia
B. Sallay, G. Flores-Ramírez, M. Danchenko, E. Špitalská
Institute of Virology BMC, SAS, Dúbravská cesta 9, 84505 Bratislava, Slovak Republik
Ticks are blood-sucking arthropods, obligate ectoparasites of a wide range of
vertebrate hosts, including humans and livestock. They are also considered as one
of the medically most important vectors of zoonotic vector-borne diseases. Ticks
are common vectors for many different types of pathogenic microorganisms, including viruses, bacteria and protozoa. Disease-causing pathogens transmitted by
ticks are representing not only a risk in aspects of public health, but they also can
cause significant economic losses due to their negative impact on production in
animal husbandry. Therefore finding appropriate ways of prevention and protection
against ticks and tick-borne diseases is of great importance.
The transcriptome and proteome of ticks is relatively little known. Application of
proteomic methods in the issue of tick-host-pathogen interactions can be usefull in
understanding the biological processes involved in the developement and spreading of tick-borne diseases. Obtaining new informations in this field could be helpfull
in finding new ways of protecting human health or economic interests ageinst tick-born diseases.
Dermacentor reticulatus (Fabricius 1794) is one of the most abundant tick species in Europe, and is responsible for transmitting tick-borne pathogens, such as
Rickettsia slovaca (responsible for tick-borne lymphoadenopathy; TIBOLA), Omsk
hemorrhagic fever virus (OHFV), tick-borne encephalitis virus (TBEV) and Babesia
canis (responsible for canine babesiosis). The aim of this study was to identify possible differences in the proteome and transcriptome of the tick Dermacentor reticulatus caused by infection with bacteria from the genus Rickettsia, in comparison
to noninfected ticks.
Adult female Dermacentor reticulatus ticks were collected from theire natural
habitat in Gabčíkovo in the Slovak Republic. The ticks were subsequently infected
with Rickettsia slovaca by suction of infected Vero cell lysate from capillaries placed
on the hypostome of the ticks. Proteins and DNA were isolated from crushed whole
ticks using AllPrep DNA/RNA/Protein kit from QIAGEN. The presence of the pathogen was verified by standard PCR assay targeting the rickettsia specific gltaA gene
and Real-Time PCR targeting the ompB gene. Protein samples from infected and
noninfected ticks were pooled separately.
SDS-PAGE was used for separation of proteins. For visualization were the proteins stained with Coomassie Brilliant Blue. Differences in the protein profiles were
excised. Before analysis by mass spectrometry were the excised protein bands
processed by In-gel Trypsin Digestion. Data from mass spectrometry analysis were
processed using the ProteinLynx Global Server.
Work has been financed by the grants VEGA 0061/13 and 2/0173/15.
99
The effect of Mentha piperita essential oil on the growth of
Rickettsia slovaca in Vero cell line
K. Štefanidesová, B. Sallay, E. Špitalská
Institute of Virology BMC, SAS, Dúbravská cesta 9, 84505 Bratislava, Slovak Republik
Essential oils are secondary plant metabolites with antibacterial, antifungal and
antiviral properties. However, little is known about their activity on obligate intracellular bacteria such as rickettsiae. R. slovaca, first isolated in Slovakia in 1968 and
subsequently detected in ticks and animals in many countries in Europe and Asia,
is an obligate intracellular bacterium associated with ticks of the genus Dermacentor. It is an etiologic agent of disease known as TIBOLA/DEBONEL. The aim of
this study was to assess the influence of Mentha piperita essential oil (EO) on the
growth of R. slovaca.
Dilution of peppermint oil harmless for Vero cells was estimated by microscopy
of monolayers cultivated in medium containing various concentrations of EO. Viability of cells was confirmed by calculating the percentage of live cells after trypan
blue staining. The experiment was performed in three parallels during five days.
Confluent monolayers in T-25 Greiner culture flasks were infected with 108 rickettsial particles. Cells were harvested, and medium in remaining flasks was changed
daily. Infected cells in treatment flasks were cultivated in medium containing 0.01%
peppermint oil since the first day post infection. Presence of rickettsiae in culture
was confirmed by Gimenez staining and microscopy. DNA and RNA were isolated
using Qiagen kits, and the presence of rickettsiae was verified by standard PCR
amplifying a 623bp part of rickettsial sca4 gene. Quantitative assay targeting fragment of the ompB gene using species-specific TaqMan probe was used for assessing the number of R. slovaca copies in cells.
Addition of peppermint oil to medium significantly influenced the growth of rickettsiae. Cytopathic effect (CPE) was observed in control culture flasks on the third
day post-infection. Also massive infection with rickettsiae was visible in Gimenez
stained cells. On the other hand, no discernable CPE was present in treatment
flasks nor rickettsiae were observed in stained cells. Control cells were rounded
and floating in the medium on the fourth day post-infection, whereas treated cells
still formed monolayer. Rickettsial DNA was amplified from all samples by standard
PCR. Mean numbers of rickettsiae assessed by quantitative assay were 8.31x1011,
8.04x1012, 5.82x1012, and 1.44x1010, 8.28x109 and 5.11x109 for the days 2, 3 and
4 post-infection in control and treated cells, respectively. Differences between the
growth of R. slovaca in control and treated cells were also confirmed by RT-qPCR.
At an average, control cells were infected with 1.87 x1010 rickettsiae on second,
4.50 x1010 on third, and 4.10 x1010 on fourth day post-infection; whereas treated cell
contained 2.13x108, 7.71 x107 and 7.55 x107, respectively.
Our results suggest that antimicrobial properties of essential oils may also include the inhibition of intracellular bacteria, and therefore might be considered in prophylactic or adjuvant therapy.
This study was financially supported by the projects VEGA Nos. 2/0106/16 and
2/0061/13, and SRDA-0280-12.
100
Genotypizácia benzimidazol-rezistentných a citlivých izolátov
parazita Haemonchus contortus u oviec
M. Urda Dolinská1 , A. Königová1, G. von Samson-Himmelstjerna2, M. Babják1,
M. Várady1
Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, Košice
Freie Universität Berlin, Institute for Parasitology and Tropical Veterinary Medicine, Robertvon Ostertag Str. 7-13, 14163 Berlin, Nemecko
1
2
Rezistencia voči antihelmintikám u gastrointestinálnych parazitov oviec je kozmopolitne rozšírená a to vo forme rezistencie voči jednému antihelmintiku ale aj vo
forme polyrezistencie.
Rastúci význam antihelmintickej rezistencie vedie k zvýšenej potrebe štandardizovaných a spoľahlivých detekčných metód. Jedným z nedostatkov in vitro testov
je variabilný vzťah medzi vekom/dĺžkou parazitárnej infekcie a získanými hodnotami ED50/LD50 (koncentrácia liečiva potrebná na usmrtenie 50 % vajíčok alebo lariev) pri infekcii parazitom Haemonchus contortus a Ostertagia circumcincta.
Hlavným cieľom tejto štúdie bolo zistiť, či sa podobná variácia vyskytuje aj v počte
rezistentných alel počas patentnej periódy pri testovaní rezistentných a citlivých
parazitov. Pre tento účel sme použili metódu pyrosekvenovania.
Ovce boli infikované citlivým a rezistentným kmeňom (5000- 6000 L3). Vzorky
trusu sme zozbierali v 28 rôznych dňoch (20-90 dní) po experimentálnej infekcii za
účelom prípravy koprokultúr. Z koprokultúr sme získali larvy L3 potrebné na genotypizáciu. Metóda pyrosekvenovania (DNA z 1000–5 000 L3) bola použitá na
meranie frekvencie rezistentných alel beta-tubulín izotypu 1 na kodóne 200 u oboch
kmeňov. Priemerný výskyt rezistentných alel (TAC) u citlivého kmeňa bol 6,5 % a
pohyboval sa v rozmedzí od 0 % do 10,8 % s koeficientom variácie 37,7 %. Priemerný počet TAC alel pri rezistentnom kmeni bol 35,7 % (rozsah 25,6 - 49,25 %;
koeficient variácie 12,6 %).
Naše výsledky poukazujú na značné rozdiely týkajúce sa frekvencie rezistentných alel beta tubulínu u citlivého a rezistentného kmeňa H. contortus v priebehu
infekcie.
Práca bola financovaná grantom VEGA 2/0120/16 a Agentúrou pre vedu a
výskum SR APVV 0169-14.
101
Výskyt a genetická variabilita B. burgdorferi s.l. a B. miyamotoi v
kliešťoch Ixodes ricinus vo vybraných oblastiach Slovenska
T. Vaculová1, S. Kolenčík2 , V. Rusňáková Tarageľová1, M. Derdáková1
Ústav zoológie, Dúbravská cesta 9, 845 06, Bratislava
Ústav biológie a chorôb voľne žijúcich zvierat, Palackého trieda 1/3, 612 42, Brno
[email protected]
1
2
Ixodes ricinus je najdôležitejším vektorom kliešťami prenášaných zoonóz v
Európe. Prenáša široké spektrum patogénnych mikroorganizmov vrátane B. burgdorferi s.l. a B. miyamotoi. B. burgdorferi s.l. je pôvodcom lymskej boreliózy - najčastejším kliešťami prenášaným ochorením na severnej pologuli. Významným, ale
menej častým pôvodcom ochorenia ľudí je B. miyamotoi. Na Slovensku bola prvýkrát detegovaná v roku 2012. Zmeny prostredia ako aj ľudská činnosť majú vplyv na
výskyt a rozšírenie kliešťov, ktoré prenikajú aj do urbánnych oblastí, kde sa formujú
nové ohniská zoonóz.
Cieľom výskumu bolo stanoviť riziko nákazy infekcie spôsobenej B. burgdorferi
s.l. a B. miyamotoi v urbánnych a sylvatických ohniskách na Slovensku. Na sledovanie genetickej variability a prevalencie týchto dvoch patogénov bolo vybraných
osem rôznych lokalít, a to na západnom (lesoparky - Železná studienka a Horský
park, park Malacky, areál SAV, Jurský Šúr), severnom (Martinské hole) a východnom Slovensku (Košice a Drienovská mokraď). Kliešte boli zbierané metódou vlakovania počas rokov 2011-2013.
Celkovo bolo na prítomnosť B. burgdorferi s.l. a B. miyamotoi vyšetrených
2197 kliešťov I. ricinus metódou real-time PCR a touch-down PCR za použitia špecifických primerov. Celková prevalencia B. burgdorferi s.l. dosiahla 15, 8 %. Najnižšia prevalencia infikovaných kliešťov bola zaznamenaná v areáli SAV (5, 6 %),
nasledovali Železná studienka (11, 9 %), Horský park (14, 5 %), Martinské hole
(14, 7 %), Šúr (16, 4 %), Drienovská mokraď (19, 3 %), park Malacky (20, 3 %) a
Košice (26, 8 %). V kliešťoch, v ktorých sme potvrdili prítomnosť borélií, sme ďalej
pomocou metódy RFLP determinovali jednotlivé genospecies. Najpočetnejšie zastúpenou genospecies bola B. afzelii (56, 8 %), B. garinii (21, 6 %) a B. valaisiana
(9, 2 %). Prítomnosť B. miyamotoi bola zaznamenaná na 6 lokalitách s celkovou
prevalenciou 1,1 %. Najviac zastúpená bola na lokalite Drienovská mokraď (2,1 %),
nasledoval park Malacky (1,6 %), Košice (1,4 %), Martinské hole (1,3 %), Železná
studienka (0,6 %) a Horský park (0,6 %). Na uvedených lokalitách sme dokázali
prítomnosť tohto patogéna poprvýkrát.
Práca bola podporená projektom VEGA No. 2/0108/13 a APVV -14-0274.
102
Používání endoparazitik chovateli psů a koček v souladu s
registračním rozhodnutím
E. Vernerová1, V. Svobodová2, J. Bureš1
1
2
Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, Hudcova 56a, 62100 Brno
Veterinární a farmaceutická universita Brno, Ústav parazitologie, Palackého tř. 1, 612 42 Brno
Časosběrná studie je zacílená na používání antiparazitik, endoparazitik, určených k léčbě psů a koček jejich chovateli v souladu s registračním rozhodnutím, tj. v
souladu se schválenou příbalovou informací. Tato antiparazitika jsou veterinárními
léčivými přípravky (VLP), která jsou v řadě případů volně prodejná v lékárnách.
Jsou to zejména přípravky s účinnými látkami ze skupiny benzimidazolů - fenbendazol, flubendazol, febantel, ale také účinné látky z jiných farmakologických skupin
jako jsou např. pyrantel, oxantel nebo niklosamid. Pro rozšíření účinku endoparazitárních přípravků proti tasemnicím jsou tyto látky u většiny přípravků používány ve
fixní kombinaci s prazikvantelem. Na předpis veterinárního lékaře jsou např. vázány
přípravky určené proti dirofiláriím, účinné látky milbemycin, moxidektin, selamektin,
nebo také přípravek obsahující toltrazuril určený k léčbě isosporózy.
Používání léčiva s sebou nese v řadě případů určitá rizika, a proto je třeba bezpečnostní profil přípravku sledovat po celou dobu, kdy je přípravek v praxi používán
(neznámé interakce, používání v neprověřených indikacích – off label použití, vznik
rezistence, používání u rizikových skupin – mláďata, gravidní samice, plemenná
příslušnost, atd.). Je nutné shromažďovat a hodnotit veškeré informace týkající se
prospěšnosti a rizik VLP a udržovat informace o přípravku aktualizované, aby jejich uživatelé mohli posoudit riziko spojené s použitím VLP v každém jednotlivém
případě.
Prováděná studie jednak formou dotazníků pro chovatele shromažďuje informace o léčeném jedinci, jeho plemeni, pohlaví, stáří, způsobu chovu, používání endoparazitárních přípravků, jejich režimu podávání v průběhu roku a života jedince.
Dále jsou vyšetřovány od sledovaných psů a koček flotačně, larvoskopicky a PCR
vzorky trusu. Studie není zaměřená na sledování účinnosti přípravků a prevalenci
jednotlivých druhů parazitů psů a koček, ale na způsob parazitární ochrany psů a
koček v průběhu jejich života.
Z našich dosavadních výsledků vyplývá, že převládá pravidelné jednorázové
podávání endoparazitik 1x až 2x ročně nad cílenou léčbou. Standardní je podávání
přípravku psům a kočkám ve stejné frekvenci bez ohledu na věk, způsob chovu a
lokalitu, což je považováno za nedostatečné s ohledem na zoonotické parazity Toxocara spp., Echinococcus spp., Taenia crassiceps, Giardia intestinalis a zároveň
parazity významně patogenní pro psy a kočky, jako jsou Trichuris vulpis a plicnivky
Crenosoma vulpis, Angiostrongylus vasorum u psů a Aelurostrongylus vasorum u
koček. Chovatelé provádí podávání antiparazitik rutinně až náhodně, ve většině
případů bez předchozího koprologického vyšetření.
103
Efflux transporters of Hymenolepis diminuta
I. Vokřál1, A. Sodomková1, B. Szotáková2, L. Skálová2, P. Matoušková2
1
Department of Pharmacology and Toxicology, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové,
Charles University, Heyrovského 1203, Hradec Králové 500 05
2
Department of Biochemical Sciences, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové, Charles
University, Heyrovského 1203, Hradec Králové 500 05
Drug-resistance of endoparasites is a large and global problem with socioeconomic impact. Generally, the drug-resistance may be caused by many mechanisms,
e.g. changes in the target structure, in drug biotransformation or in drug transport.
In tapeworms almost no information about the drug efflux transporters, compared to flukes and round worms, was available for surprisingly long time. Until today
there is only several articles where presence and function of these transporters in
tapeworms is discussed. One of the most known and studied efflux transporters in
parasites is P-glycoprotein (P-gp), ATP-binding cassette transporter.
Aim of our study in Hymenolepis diminuta was to find out: I) if homologs of P-gp
can be found in this tapeworm, II) what is the distribution of these homologs among
different parts of the tapeworm’s body, III) whether the expression of the transporters can be influenced by drug treatment.
Based on the search and comparison of H. diminuta draft genome with H.
microstoma and Echinococcus granulosus annotated genomes five P-gp like homologs (Hd-Pgp 1 5) were tentatively identified. For study of relative expression
suitable reference genes were also investigated: EF1α (elongation factor 1α), TBP
(TATA box binding protein), CYP-A (cyclophilin A), cAMPdk (cAMP-dependent protein kinase), 18S (18S ribosomal RNA) and Drosha (drosha ribonuclease III). The
most stable reference genes (Drosha and TBP) were used for normalization of expression.
Relative expression of Hd-Pgp1-5 was investigated in four parts of tapeworm’s
body (scolex/neck, immature segments, mature segments, gravid segments) before and after rifampicin (RIF, 1µM, P-gp inducer in mammals) and albendazole (ABZ,
1µM, anthelmintic drug) treatment. For Hd-Pgp 1, 3 and 5 significant differences in
basal distribution were observed among the parts of body in H. diminuta. Significant
increase in expression for Hd-Pgp 1 and 3 after RIF treatment was observed. Expression of Hd-Pgp 5 was decreased by both RIF and ABZ treatment.
Our experiment confirmed presence and different distribution of Pgp-like genes
in H. diminuta and ability of two of them to be induced by P-gp inducer RIF. Based
on the findings Hd-Pgp 1 and 3 seems to be good candidates for future investigation
of the role of efflux transporters in drug resistance development.
This study was supported by SVV 260 294.
104
Leptospiróza ve východních Čechách
B. Voxová1, Z.Čermáková1, Š.Kropáčková2
1
2
Ústav klinické mikrobiologie, Fakultní nemocnice v Hradci Králové
Infekční oddělení, Pardubická krajská nemocnice
Leptospiróza je typická ohnisková zoonóza s celosvětovým rozšířením.
Incidence v České republice se udává 0,3 – 0,4/100 000, ale tento údaj je pravděpodobně podhodnocen. V naší spádové oblasti, která zahrnuje kraj Královéhradecký, Pardubický a část kraje Vysočina, jsme v letech 2002 – 2015 zaznamenali
incidenci leptospirózy od 0,08/100 000 (rok 2012) po 2,17/100000 (rok 2005).
Přestože počty vyšetřovaných pacientů neustále klesají, počty pozitivních nálezů se v posledních letech drží na podobné úrovni. V roce 2002 jsme vyšetřili metodou MAL (mikroaglutinace lýza) sérum od 1012 pacientů. V dalších letech počet
vyšetřených pacientů kontinuálně klesal a od roku 2010 se stabilizoval na necelých
200 za rok.
V roce 2015 jsme vyšetřili 214 sér od 192 pacientů. U čtyř pacientů jsme potvrdili onemocnění leptospirózou záchytem vyšších titrů protilátek než 1:800, a to
většinou při opakovaném vyšetření. U řady dalších pacientů jsme zachytili v jediném séru nízké titry (1:50, 1:100) protilátek, a to nejčastěji proti sérotypu L.
Sorex-Jalná. Bohužel jsme v těchto případech neobdrželi párové sérum, abychom
leptospirózu potvrdili nebo vyloučili. Z tohoto úhlu pohledu se zdá, že leptospirózou
onemocnělo více pacientů, než kolik zde deklarujeme.
Kazuistika:
Pacientka I.J., 56 let byla u nás poprvé vyšetřena dne 3.4.2015 , její sérum
reagovalo s L. Sorex-Jalná v titru 1:50. Ošetřující lékařka zároveň zaslala na
vyšetření moč a krev pro detekci DNA patogenních leprospir. Toto vyšetření bylo
v obou případech pozitivní a diagnóza leptospirózy byla potvrzena již v začátku
onemocnění metodou přímého průkazu leptospir.
Ve druhém serologickém vyšetření o 10 dní později jsme již zachytili reakci u
několika kmenů – 1:25 600 u L. istrica, 1:6400 u L. polonica a 1:400 u L. sejroe.
V kontrolním sérologickém odběru z 11. 5. 2015 klesl titr L. polonica na 1:1600 a
reakce u L. istrica a L. sejroe zůstaly na stejných hodnotách.
Slabá reakce s L. Sorex-Jalná v titru 1:50 či 1:100 bývá u prvního vyšetření
častým jevem. Pokud nemáme možnost vyšetřit druhé sérum v odstupu minimálně
týden, nedá se odhadnout, zda se jedná o začínající tvorbu protilátek u akutního
onemocnění nebo pouze o nespecifickou reakci.
Závěr:
Na této kasuistice chceme poukázat na to, jak důležité je opakované vyšetření
protilátek proti leptospirám a že i titry 1:50 mohou znamenat probíhající leptospirózu a párové sérum může uvedenou diagnózu potvrdit.
Oproti literárním údajům, kde se uvádí signifikantní titr protilátek od 1:200,
máme zkušenost, že pro průkaz leptospirózy serologickou metodou MAL je nezbytné brát v úvahu jakýkoliv titr protilátek. Serologické vyšetření je nutné vždy
zopakovat, případně v začátku onemocnění zvolit metodu průkazu metodou PCR.
105
Sborník byl sestaven z abstraktů zaslaných jednotlivými autory,
ti odpovídají za věcný obsah i jazykovou stránku.
Redakce
Oleg Ditrich, Bohumil Sak, Martin Kváč, Dana Květoňová
Grafický návrh a typografie
Zdeněk Šídlo
Náklad
230 ks; České Budějovice, květen 2016