Meditace o Genesi

DharmaGaia
Knížky pro
přemýšlivé lidi
JEŽÍŠ – KŘESŤANSTVÍ – SPIRITUALITA BLÍZKÉHO VÝCHODU
Neil Douglas-Klotz
„Tato kniha je darem pro všechny, kteří chtějí porozumět duchu
historického Ježíše a mystického Krista. Tím, že oslavuje Ježíšovu
zemi a její poetický jazyk, nastoluje potřebnou a hravou rovnováhu k dějinným podobám Ježíšova hnutí. Napravuje rigidní a dualistické překlady křesťanských písem, a tím nás probouzí, přináší
nám výzvy a činí svěží onu Radostnou zprávu, která ani po staletích nepřestala být aktuální.“
Matthew FOX, autor knihy Příchod kosmického Krista
www.dharmagaia.cz
knížky pro přemýšlivé lidi
9 7 8808 6 6 8597 7
N. Douglas-Klotz
Skryté evangelium nezasypal písek, ani ho neukrývají zaprášené
regály tajné knihovny, nepřinesl ho ani „nový mesiáš“. Nalezneme ho v Ježíšových vlastních slovech, v jejich novém překladu
z aramejštiny, Ježíšova původního jazyka.
Nové pojetí spirituality aramejského Ježíše v díle známého
badatele přináší jedinečný blízkovýchodní pohled na otázky
našeho duchovního života a víry. Autor ve své studii o aramejském Ježíši zkoumá různá témata vyjádřená v Ježíšových slovech
a příbězích, nikoliv aby definitivně rozhodl o jejich platnosti,
ale spíše aby odhalil jejich hloubku a schopnost posunout nás
k „hledání naší vlastní duše“, jak lze původní mystickou
moudrost aplikovat v běžném životě.
MEDITACE O GENESI
Neil DOUGLAS-KLOTZ, Ph.D., je mezinárodně
známý badatel v oboru religionistiky a psychologie. Původně pracoval jako vedoucí fakulty komparativních studií na kalifornské Koleji svatých
jmen a nyní přednáší po celém světě. Je členem
Americké náboženské akademie a Společnosti pro
biblickou literaturu a vede práci Sesterstva/Bratrstva při Mezinárodní federaci súfijského poselství.
Žije ve skotském Edinburghu, kde spoluřídí Institut pokročilého
učení a vědomého života. Česky mu vyšel Aramejský Otčenáš,
připravují se Meditace o Genezi a Moudrost pouště.
Meditace o Genesi
Religio sv. 7
O společných kořenech židovské, křesťanské
a islámské spirituality stvoření
Edice Religio
/ sv. 7 /
V edici Religio vyšlo:
Sv. 1 – Luis E. Luna: Vegetalismo
Sv. 2 – Lawrence Kushner:
Na tomto místě byl Bůh a Já, já jsem to nevěděl
Sv. 3 – Joan Borysenko: Cesta ženy k Bohu
Sv. 4 – Jeho Svatost dalajlama: Dobré srdce
Sv. 5 – Michael Harner: Cesta šamana
Sv. 6 – Neil Douglas-Klotz: Skryté evangelium
Neil Douglas-Klotz
Meditace
o Genesi
O SPOLEČNÝCH KOŘENECH
ŽIDOVSKÉ, KŘESŤANSKÉ A ISLÁMSKÉ
SPIRITUALITY STVOŘENÍ
DharmaGaia 2013
Přeložil Adam Borzič
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Douglas-Klotz, Neil
Meditace o Genesi : o společných kořenech židovské, křesťanské a islámské
spirituality stvoření / Neil Douglas-Klotz ; [přeložil Adam Borzič]. – Praha :
DharmaGaia, 2013. – (Religio ; sv. 7) Název originálu: Genesis meditations
Přeloženo z angličtiny
2–583 * 2–534.3 * 2–584 * 2–58–021.56 * 2–172.2 * 2–181.5 * 2–474 * 26–1/–9
* 27–1/–9 * 28–1/–9 * 27–242.5
– Bible. S.Z. Mojžíšova, 1.
– meditace, modlitba
– duchovní život
– duchovní tradice
– stvoření světa
– stvoření člověka
– biblická interpretace
– učení judaismu
– křesťanské učení
– učení islámu
– monografie
2 – Náboženství [5]
Copyright © by Neil Douglas-Klotz, 2003
Translation © by Adam Borzič, 2013
Cover art © Ali Ries, Casperium Graphics, 2013
Czech edition © by DharmaGaia, 2013
ISBN 978–80–7436–040–4
Obsah
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Část první – MEDITACE ODHALUJÍCÍ POČÁTEK STVOŘENÍ
1. Genese v přítomnosti! Stvoření, které pokračuje . . . . . . . . . Od slova tradovaného ke slovu Božímu . . . . . . . . . . . . . . Příběhy stvoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stvoření v knize Přísloví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Jób a Ezechiel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pojetí prvních mystiků stvoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
19
20
21
22
23
2. Vrátit se na počátek a znovu se narodit: rané křesťanství
a mystika stvoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Meditace počátku u Matouše, Marka a Lukáše . . . . . . . . . . Meditace počátku u Jana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Meditace počátku v Tomášově evangeliu . . . . . . . . . . . . . Nová interpretace Jana a Tomáše . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
31
35
44
48
3. Stvoření zapomenuté a znovu objevené: alternativní dějiny
moderního světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Živé stvoření v judaismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Živé stvoření v křesťanství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Živé stvoření v islámu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
55
61
70
4. Cesta vpřed vede na počátek: možné závěry . . . . . . . . . . . . 78
Část druhá – PRAXE STVOŘENÍ
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87
5. Karavana stvoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90
Počátky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
Meditace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93, 95, 100
/ 5
6. Velká temnota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
Jak chaotický je chaos? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
Meditace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105, 108, 112
7. Prvotní světlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113
Svítání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114
Meditace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116, 121, 125
8. Tanec Svaté Moudrosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126
Sjednocení Já . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127
Meditace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130, 132, 137
9. Povolání rozmanitosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138
Božská rozmanitost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140
Meditace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142, 146, 149
10. První člověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150
Plnost lidství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152
Meditace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154, 157, 161
11. Pád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162
Jak pojímat pád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164
Meditace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167, 170, 173
12. Obnova a návrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174
Pohled kupředu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176
Meditace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178, 181, 185
Epilog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186
Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189
Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208
Index citovaných pasáží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219
Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221
Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228
O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229
Úvod
Úvod
Tato kniha zkoumá starobylé formy meditace a modlitby, jež vyrostly
ze společné půdy tří monoteistických náboženství Blízkého východu,
a snaží se tuto spirituální praxi oživit. Naše meditace Počátku krouží
kolem dvou základních témat: stvoření kosmu a archetypu prvního
člověka. Cílem tohoto pojednání je přímou cestou vpustit do našich
srdcí energii a sílu toho „počátku“, abychom mohli zakoušet jeho
tvůrčí a životodárnou moc, jež se rozvíjí v našem osobním příběhu.
Kráčíme-li touto cestou, dotýkáme se ryzí duchovní síly, jež spočívá v základech všech tří západních náboženských tradic – judaismu, křesťanství a islámu. Tato meditace o našem původu je zdrojem
úžasu, který zakoušejí křesťané, když na začátku zimy slaví narození
malého Ježíše. Je palivem, jež pohání vroucí naději, kterou každoročně cítí zbožní židé při oslavě Roš Hašana (Nového roku). Zde
má kořeny oddanost muslimů světících ramadán, jež se připravují
na onu „slavnou noc“, během níž proudí požehnání, stejně jako když
prorok Muhammad poprvé odříkával Korán. Všechny tyto tři svátky
oslavují lásku a naději, nikoli strach a nenávist. Budeme-li příběh
stvoření zakoušet jako svůj vlastní, pak stejně jako naši předkové
budeme mít příležitost obnovit a znovustvořit sami sebe a nalézt
hlubší propojení s božským ve svém každodenním životě.
Pokud jde o odborné otázky, tato kniha přichází s koncepcí,
že původní křesťanská spiritualita (a týká se to pravděpodobně
Úvod / 7
i spirituality samotného Ježíše) se primárně neorientovala na apokalypsu čili katastrofický konec. Kladla naopak důraz na život potvrzující, na láskou naplněný tvořivý počátek života, jak jej popisuje
kniha Genesis v Hebrejské bibli. Ježíš neočekával žádnou „náhlou
apokalypsu“, která by ukončila dějiny, ale snažil se naopak obrátit
pozornost svých posluchačů k božské moci stvoření skrze zkušenost
„Genese v přítomnosti“.
Vzhledem k dnešní ohromující záplavě apokalyptických obrazů
všeho druhu – populární kinematografií počínaje a náboženským
fundamentalismem konče – se podobné stanovisko může zdát poněkud extrémní, nicméně orientace na počátek spíše než na konec
dominovala lidskému vědomí po větší část dějin. Příběh stvoření
a žitá praxe, jež ho doprovází, proniká jak hebrejskými písmy, tak
evangelijní tradicí. Později nám také pomůže pochopit kontroverzní
Ježíšovy výroky jako „Dříve než byl Abraham, já jsem“ či jeho výzvu Nikodémovi, aby se „znovu narodil“.
V pozdější křesťanské tradici přežila živá spiritualita stvoření
na okraji impéria v dílech keltských a evropských mystiků, jako byli
Pelagius, Jan Eriugena či Mistr Eckhart. Příběh stvoření jakožto živá
duchovní praxe (spíš než jen jako okrasné téma) zaujímá ústřední
postavení v židovské a islámské mystice (v kabale a súfismu). V této
knize rovněž zkoumáme, jak tento pohled na svět postupně vymizel
ze západní kultury, a nabízíme postupy, jak jej znovu získat.
Věřím, že tato účinná meditační praxe může být stejně cenná dnes
jako před dvěma tisíci lety, kdy v Ježíšově době začala být zapisována. Ukazuje totiž k božství, které je spíše přítomné (imanentní),
a nikoli odtržené od svého stvoření. Místo oddělenosti pěstuje vědomí celku. I díky ní by mezi třemi abrahamovskými náboženstvími
Blízkého východu mohl konečně zavládnout mír a také by mohl být
posílen radikálně odlišný pohled na svět, který usiluje o záchranu
ekosystému a o znovuobjevení autentického spojení s posvátnem.
Tato kniha provází čtenáře jak teorii, tak praxí meditace Počátku.
Věřím, že nenabízí nic menšího než vizi plného lidství.
8 / 8
Úvod
PROČ PŘÍBĚH STVOŘENÍ
A PROČ ZROV NA TENTO?
Většina tradičních kultur na celém světě oslavuje příběhy pozemského stvoření skrze mýtus, vyprávění příběhů, rituální deklamace,
zpěv, tanec a jiné duchovní techniky. Psycholog C. G. Jung a odborník na mytologii Joseph Campbell zdůrazňovali, že tyto příběhy
tradičních kultur popisují vznik mikrokosmu i makrokosmu. Tyto
příběhy zapustily kořeny v kolektivní psýché a nabízejí kontext,
v němž se lidé vztahují jeden k druhému i k prostředí, které je obklopuje. Jinak řečeno, není správné považovat mýtus za nepravdivý
spletenec příběhů, jimž věří pouze tzv. primitivové. Rovněž moderní
západní kultura má mnoho mýtů a příběhů, i když většina z nich se
orientuje pouze na ty nejpovrchnější aspekty skutečnosti – na katastrofy a povrchní zábavu.
V našem podvědomí jsou však uloženy hlubší obrazy nabízející klíč k tomu, jak jednat v každodenním životě. A to je základna
moderní psychologie. Dalo by se říci – jako to učinil Jung –, že
současná psychologie se snaží zaplnit mezery v naší duši, které dříve vyplňovaly sdílené příběhy o posvátném počátku stvoření a jeho
pokračování.
Mnozí se při hledání vyrovnanějšího a zdravějšího vztahu k životnímu prostřední a ostatním lidským bytostem obrátili k mýtům
a kosmologiím východních náboženství a původních kultur Asie,
Afriky či předkolumbovské Ameriky. Jiní se pokusili vytvořit nové
mýty na základě nejnovějších vědeckých objevů na poli kosmologie
a vzniku vesmíru. V tomto světě, jenž je multikulturní a zcela ekonomicky provázaný (byť ne vždy tím nejšťastnějším způsobem), se
jedná o významný pokrok.
Nicméně, jak kdysi poznamenal Jung, hluboko v „kolektivním
nevědomí“ (Jungův pojem) leží zasuty starší mýty a prožitky, obvykle přejaté v dětství a předávané z generace na generaci. Jsem
přesvědčen, že v hlubinách neprostupné temnoty kolektivní duše Západu se skrývá pokřivená verze hebrejského mýtu o stvoření: nebesa
(chápaná jako ideál dokonalosti) a země (vnímaná jako nedokonalost
Úvod / 9
a chyba) jsou zcela oddělené. Lidé spáchali prvotní hřích a stali se
navěky zkaženými a od božství oddělenými bytostmi. Proto jim byla
svěřena úplná nadvláda nad přírodou, aby s ní bojovali a bezohledně
ji využívali. A jak příběh pokračoval, vršily se další chyby, ve zkouškách se propadalo a hříchů přibývalo. Bůh se stal vrtošivým loutkářem žijícím mimo lidský čas a stále více i manipulující bytostí
odtrženou od světa.
Tato deformovaná verze hebrejského mýtu o stvoření vedla také,
a to převážně, k podvědomému očekávání jakéhosi časově nespecifikovaného konce, po němž se zjeví nový ideální svět podle apokalyptického střihu. Zmíněná očekávání stála u zdroje všech mileniaristických a utopických představ. Tyto ideály nejsou samy o sobě
zhoubné a mohou skýtat i určitou naději. Nicméně, s tím, jak lidé
začali převádět poetický jazyk mýtů do ztuhlé formy konkrétních
programů a ideologií, rostla i tendence vnucovat je druhým násilnou cestou. Jak poznamenal křesťanský teolog Thomas Berry, tento
závod směřující k utopickému ideálu infikoval dokonce i materialistické konstrukty, jako byl marxismus a později i nový globální
kapitalistický řád. Tento postoj nutí lidi přehlížet stezky života, vztah
k přírodě a ke svým bližním, a to vše v honbě za zidealizovaným
cílem:
V posledních staletích se milénium zjevilo jako osvícenectví, demokratický věk, národní stát, beztřídní společnost, kapitalistický věk míru
a bohatství a industriální svět zázraků.
Největší dějinnou ironií je, že výsledkem těchto utopických očekávání
je devastace planety – spíš pustina než země divů.1
Na organizované úrovni se tato utopická orientace projevuje důrazem na větší efektivitu a produkci, která převažuje nad zájmy těch,
kteří jsou do výrobního procesu zapojeni. Na osobní úrovni se toto
napětí projevuje sklonem vše ovládat, místo ochotou učit se něco
postupně, rozhodovat se podle skutečných potřeb či s vědomím, že
náročnější rozhodnutí musí být promyšlena dlouho dopředu. Stejná
snaha – založená na strachu z neznáma – vede na náboženské úrov10 / 10
Úvod
ni k fundamentalismu, který se spoléhá na rigidní systém víry, jenž
popírá, že Boží vedení je všudypřítomné a může se měnit od situace
k situaci.
Snadno bychom tak mohli dospět k názoru, že nejlepší by bylo
vymazat tyto náboženské obrazy a mýty z naší psychiky, a to jak
na vědomé, tak na nevědomé úrovni. To je však psychologicky nemožné, protože bychom museli změnit každou jednu část naší duše
a učinit ji zcela vědomou. Domnívám se, že pro ty z nás, kdo se narodili či vyrostli na Západě – v moderní sekularizované společnosti –, platí, že tyto obrazy sahají do značné hloubky. Platí to dokonce
i pro ty, jimž se nedostalo žádné náboženské výchovy – a pro ty
možná především. My, kteří jsme vyrostli v náboženských tradicích
judaismu, křesťanství a islámu, se musíme snažit o proměnu hlubších struktur mysli a srdce bez ohledu na náboženství či sekulární
racionalismus. Duchovní cesta se musí stát vědomou životní filosofií.
Ukázalo se, že bez mýtů nedokáže moderní kultura zdravě fungovat. Chceme-li v moderní duši zaplnit to, čemu existencionalistický
filosof Jean-Paul Sartre říká „díra zející po Bohu“, pak se musíme
odpoutat od většiny lidských energií zaměřených na spotřebu, konkurenci a ovládání, a to ve vztahu k sobě, druhým i k přírodě.
Tato kniha se věnuje remytologizaci příběhu našich počátků, které dokážou spojit lidské bytosti, a učí je nikoli historickým faktům,
ale něčemu mnohem podstatnějšímu, totiž jak žít soucitně ve vztahu
k sobě, svým bližním i k přírodě, která nás obklopuje. Pohlížíme-li
na život jako na stále se rozvíjející, vždy znovu obnovovaný počátek,
místo abychom se zaměřovali na nehybný ideální konec, začínáme
cítit úctu k našim předkům, stejně jako odpovědnost za ty, kdo přijdou po nás. Uvědomíme si, že Země sice nemůže splnit všechny
naše touhy, ale dává nám dost, abychom na ní mohli žít. Jinými slovy, naše pojetí svobody se posouvá od svobody něco mít k svobodě
být. Moderní kabalista rabi Abraham Kook o tom říká:
Zjevení vám umožní vnímat stvoření nikoli jako ukončené, ale jako něco,
co neustále roste, rozvíjí se a vzkvétá. To vás přenese ze světa, kde nic
není nové, do světa, kde nic nestárne, ale vše se neustále obnovuje.
Úvod / 11
Přenese vás tam, kde se nebesa a země v každém okamžiku radují ze
svého Stvořitele.2
Tento pokus o obnovení našich původních mýtů chce ukázat, že
všechny starobylé příběhy stvoření anticipovaly objevy moderní
vědecké kosmologie. Přesto však mnoho vědců-kosmologů užívá
mytický jazyk, podobný jazyku hebrejské knihy Genesis, a snaží se
jím popsat struktury kosmu, jež vzdorují prostému chápání. Mám
na mysli výrazy jako „černé díry“, „teorie strun“ nebo „singularita“.
Neměli bychom vyloučit ani skutečnost, že naši předkové možná
hluboce vnímali trávu, květiny, skály nebo oceán a jejich prostřednictvím zakoušeli podstatu vesmíru. Díky tomu pak intuitivně poznávali struktury skutečnosti, jež před pěti sty lety podpořily rozvoj
západní vědy a jejích nástrojů zkoumání. Nezbývá než napodobit
upozornění na konci mnoha filmů: Jakékoli podobnosti mezi osobami, silami a činy popsanými v příběhu stvoření a tím, co objevili
současní vědci, nejsou náhodné.
STRUKTUR A KNIHY
Tato kniha se dělí na dvě části. První se zabývá meditací Počátku
u Ježíše a raných židovských mystiků a jejím dalším osudem, který
v dějinách sledovala až do současnosti. V první kapitole nabízím čtenáři teoretické podklady k hebrejskému příběhu stvoření, stejně jako
nástroje porozumění moci, o níž se opírali staří židovští mystikové
i mystikové v Ježíšově době.
Ve druhé kapitole bych rád hlouběji prozkoumal vybrané pasáže
ze čtyř kanonických evangelií a Tomášova evangelia, jež potvrzují přítomnost spirituality stvoření u Ježíše i prvních židokřesťanů.
A protože jazyk určuje to, jak rozumíme Ježíšovým výrokům, pokusím se je v této kapitole zasadit do semitského (aramejského či
koptského) jazykového kontextu, v němž se pohybovali původní
posluchači.
12 / 12
Úvod
Ve třetí kapitole si všimneme alternativních dějin západního světa, budeme sledovat dráhy, na nichž přežila tradice stvoření, a to sice
v židovské kabale, islámském súfismu a textech „heterodoxních“
křesťanských mystiků, jako byli Pelagius či Mistr Eckhart. Chci také
vystopovat zrod deformované verze výkladu stvoření, jež poznamenala takřka vše, počínaje vztahy mezi pohlavími a konče vztahem
lidí k přírodě.
Ve čtvrté kapitole se pokusím zodpovědět otázku „Kam vede naše
cesta?“
Tato otázka nás připraví na druhý, rozsáhlejší oddíl knihy, v němž
shromažduji prameny, jež pomáhají obnovit živou meditační praxi
stvoření a zakusit ji ve vlastním duchovním a psychickém životě.
Tyto nástroje praxe obsahují prvky, jež jsou židovské, křesťanské
a islámské tradici společné, stejně jako ty, které jsou v každé z nich
zcela jedinečné. V této kapitole se snažím o širší a bohatší sdílení
tohoto trojdimenzionálního příběhu. Obrazně řečeno, nenasloucháme jen melodii, ale mnohohlasu, polyfonické hudbě s nejrůznějšími
tématy a variacemi. Naše duše dosud naslouchala příběhu stvoření
takříkajíc na „mono“ způsob, zatímco nyní máme možnost slyšet
„stereo“ ( či snad „zvuk okolí“).
Původně byly modlitba a duchovní praxe úzce spjaty s posvátným
příběhem, sdíleným ve společenství. Každou meditativní kapitolu
proto začínám současným převyprávěním příběhu stvoření a užívám
přitom moderní jazyk. Využívám řadu témat, která patří k celku tradice stvoření, i některé objevy současné vědy. Tato nově převyprávěná verze příběhu stvoření se nesnaží o překlad zmíněných pasáží,
ale pouze upozorňuje na jednu z možností, jak znovu naslouchat
příběhu, který nám výchova zafixovala jen v okleštěné podobě.
Každá z kapitol rovněž nabízí čtenáři přeložené pasáže z Genesis,
evangelií – přeložených konkrétně z aramejského Janova evangelia
a koptské verze Tomášova evangelia – a z dalších biblických knih,
Koránu a také z kabalistické a súfijské literatury. Mezi tyto pasáže
jsem zařadil meditace či „modlitby těla“, které využívají zpěv, dýchání a praxi uvědomování těla. Smyslem tohoto oddílu je pozvat
Úvod / 13
čtenáře, aby znovu zakusil stvoření vesmíru v živoucí praxi, již může
aplikovat v každodenním životě.
Čtenáři si také mohou vybrat, zda budou knihu číst od začátku
do konce, či nelineárně. Mohou například provádět meditace z druhého oddílu, ale dosud nemít načteny teoretické podklady k meditacím z první části knihy. Jiní čtenáři budou třeba chtít studovat
poznámkový aparát k hlavnímu textu, jenž obsahuje komentáře a odkazy užitečné pro toho, kdo chce do této problematiky či do překladové literatury proniknout hlouběji.
V neposlední řadě je třeba začít novou kapitolu ve vztazích mezi
židy, křesťany a muslimy. Tyto vztahy můžeme podle mne podpořit
právě sdílením příběhu o našich počátcích, což je jistě prospěšnější
než zabývat se destruktivními (a já bych dodal i mnohem pozdějšími) výklady s tématem konce, jejichž ohniskem je otázka, kdo bude
na konci věků oním favoritem či „nejvíce“ požehnaným. Jak ještě
uvidíme, pro vypravěče těchto příběhů stvoření byl „konec časů“
živoucím počátkem.
14 / 14
Úvod

/ 1. kapitola /
Genese v přítomnosti!
Stvoření, které pokračuje
Be-rešit bara Elohim…
Na počátku času…
Shromáždili se kolem ohně
a vypravěč začal kroužit a zpívat.
Pomocí gest a výrazů,
díky svému nadšení a citlivosti
zaujal mladé i staré.
Ohromil své publikum příběhem,
u něhož měli pocit, že jej slyší poprvé,
a přitom jej slyšeli nejméně stokrát.
Lidé si dlouho uchovávali v srdci příběhy podobnému tomu z Hebrejské bible, aniž by měli potřebu si je zapsat. Z ústní tradice vyrůstá
dokonce i definitivní verze prvních tří výrazně symbolických kapitol
knihy Genesis. A platí to především v archaických kulturách, kde se
lidé spoléhají spíše na to, co znají zpaměti, než na zapsané. Zapsané
příběhy pravděpodobně artikulují jen úspornější vypravěčské linie,
tedy to, co vypravěč v určitém okamžiku a určité náladě postavil
Genese v přítomnosti! Stvoření, které pokračuje / 17
do popředí. Nepředstavujme si tedy čtenáře knihy, ale mysleme spíš
na vypravěče, který u ohně předvádí příběh plný poezie, pohybů,
gest a zpěvu.
Jak ještě uvidíme, hebrejština knihy Genesis přímo vybízí k různým překladům a výkladům, protože vypravěči umožnily, aby
příběhy žily ve více vrstvách. Pracovali s alternativními verzemi
s otevřeným koncem, které byly později nazvány midraše (z hebrejského slova, které znamená „vyhledávat“). Tato midrašická tradice
umožňovala posluchačům hebrejských posvátných textů odnášet si
ze slyšeného různé významy, které se vztahovaly k aktuální situaci
posluchačů, a také diskutovat o různých možnostech textu a jeho
výkladech ve společenství.3
Nesmíme podcenit ani psychologický účinek recitace a poslechu poezie a příběhů v kontextu posvátného společenství. Dokonce
i dnes si můžeme všimnout, že tištěný text čtený v soukromí nemá
ani z poloviny takovou sílu a životnost, jako když je přednášen veřejně. V živém spojení mezi posluchači a vypravěči (či herci) nedochází pouze k aktivaci toho, čemu odborníci říkají rituální prostor,
ale probouzí se také rituální čas.4
Dávní obyvatelé Blízkého východu přisuzovali svým příběhům
stvoření obrovský význam. Každý příběh – počínaje Eposem o Gilgamešovi a konče vyprávěním o egyptských božstvech – vždy obsahoval, či alespoň předpokládal nějakou verzi počátku všeho živého.
Když nevíme, jak věci vznikly, nemůžeme ani vědět, kde se nacházíme a kam směřujeme.
Západní kultura posledních několika staletí předpokládá, že žijeme v mechanicky řízeném vesmíru. Dnes si však vědci opět začali
klást složité otázky o našem původu a připouštějí, že ve skutečnosti nevíme, co se odehrálo v prvních okamžicích existence vesmíru
(a ještě méně víme o tom, co mu předcházelo).
Spíše než to, čemu dnes říkáme mýtus či mystika, hrála v archaických společenstvích roli prostá lidská intuice či vize, jak se věci
ve skutečnosti mají. Tyto vize pomáhaly lidem prožívat a řídit vlastní
životy s úžasem a úctou k celku stvoření. A tato úcta se týkala i těch
nejvzdálenějších hvězd, jež mohly být zahlédnuty na noční obloze.
18 / Část první. Meditace odhalující počátek stvoření
V tomto smyslu je původní meditace o stvoření stará jako lidstvo
samo a objevuje se v nepřeberných podobách.
Ve starověku si lidé na Blízkém východě vyprávěli příběhy, zpívali a rituálně znovuprožívali příběhy stvoření ve významných okamžicích svého života, ať už se jednalo o narození dítěte, nebo o začátek
zemědělského roku. Příběhy o „prvním člověku“ pomáhaly začlenit
nového člověka do božské skutečnosti, stejně jako se příběhy o vzniku kosmu vztahovaly k začátku nového roku a skrze hudbu, pohyb
a rituálního dění upomínaly přítomné na vznik všeho živého. Lidé
tehdy nepovažovali stvoření kosmu a prvního člověka za objektivní fakta, protože dosud neexistovalo pojetí objektivních dějin vně
posvátného času. Tyto příběhy jen stále znovu potvrzovaly probíhající životní události. Hebrejské „na počátku“ lidem připomínalo, že
v jediném posvátném okamžiku se odehrává celé stvoření, a tento
okamžik zahrnuje i přítomnost.5
OD SLOVA TRADOVANÉHO
KE SLOVU BOŽÍMU
Na Blízkém východě – a stejné je to pravděpodobně i ve zbytku
světa – lidé zapisovali příběhy stvoření, až když se cítili v ohrožení
života nebo když se snažili zpracovat kolektivní trauma a chtěli si
připomenout to podstatné. Podobné převedení nelze označit za objektivní, protože myšlenka posvátného textu coby objektu spíše než
živoucí skutečnosti, vznikla mnohem později.
V Hebrejské bibli se o stvoření dochovaly dva celé příběhy
a zlomky přinejmenším dvou jiných verzí. Ačkoli většina biblistů
má tendenci vnímat je odděleně a spojovat je pouze s konkrétními
skupinami a událostmi, lepší je sledovat tyto odlišné příběhy z perspektivy ústní tradice a všimnout si, že jsou utkány z téže látky
a obměňovány na základě potřeb skupiny, která jim právě naslouchala. Posloucháme-li takový příběh, pak každý detail nemusí nutně
logicky zapadat do celku. Tyto příběhy jsou spíše poezií než právním
dokumentem. A navíc, jak ještě uvidíme, pozdější židovští a islámští
Genese v přítomnosti! Stvoření, které pokračuje / 19
vykladači protkali příběh stvoření dalšími nitkami, někdy i konfliktní povahy, aby tak zdůraznili nelineární, mystickou povahu božství.
Nyní se seznámíme s příběhy a dalšími fragmenty, které si do Bible
cestu našly.
PŘÍBĚHY STVOŘENÍ
Prorok Mojžíš (asi 13. stol. př. n. l.), muž, který vyvedl Židy z egyptského otroctví, přijal podle židovské tradice od Hospodina příběh
stvoření a s ním i celou Tóru. Podle pozdější mystické tradice mu
Bůh, společně s Tórou, předal i tajemství stvoření, tj. spirituální praxi či svého druhu alchymii, zašifrovanou do příběhů knihy Genesis.6
Podle jiné židovské mystické tradice obdržel Abraham od Hospodina
znalosti o znovustvoření člověka, které pak přešly do ústní tradice.7
V Gn 1,1–2,3 najdeme příběh stvoření světa za sedm dní, který
popisuje evoluci přírody, včetně stvoření člověka. V Gn 2,4 je to příběh o zahradě Eden, jenž vypráví o stvoření Adama a Evy, o jejich
pokušení, pochybení a vyhnání z rajské zahrady. Oba tyto příběhy
značně ovlivnily utváření západní duše.
Někteří židovští a křesťanští badatelé se domnívají, že tyto příběhy pocházejí z různých pramenů. Stvoření v sedmi dnech údajně
odráží myšlenky a představy převládající ve starobylém Babyloně,
zvláště pak stvoření z vod prvotního chaosu. Nahlíženo z této perspektivy vděčí prvotní hlubiny (hebr. tehom) v Gn 1,2, nad nimiž
se klenula tma, za svůj poetický název prastaré babylonské bohyni
Tiamat (stejný semitský slovní kořen), mateřské bohyni oceánských
hlubin. Proto někteří odborníci datují první příběh stvoření do období na konci babylonského exilu v 6. stol. př. n. l. a jsou také
přesvědčeni, že příběh zahrady Eden odráží ekologické podmínky
v Kenaanu a je o čtyři století starší. V tomto příběhu nevzniká stvoření z vodních hlubiny, ale ze suchého prázdna, z nějž Bůh posléze
stvoří zelený ráj.8
Podle jiných židovských biblických badatelů byla celá Genesis
sepsána za vlády králů Davida a Šalamouna v 10. stol. př. n. l. A opět
20 / Část první. Meditace odhalující počátek stvoření
jiná skupina odborníků se domnívá, že celá Tóra byla sestavena ze
čtyř pramenů, které Ezdráš a jeho kněžská skupina shromáždili
po návratu z babylonského vyhnanství.9 Tradiční židovští vykladači
a učenci, jež se Tórou zabývají, věří, že rozpory a nejasnosti textu,
na jejichž podkladě biblisté konstruují své teorie, jsou šiframi Boží
Moudrosti, které lze rozluštit pomocí zvláštních vykladačských metod, jako je midraš.
STVOŘENÍ V KNIZE PŘÍSLOVÍ
Kniha Přísloví popisuje jiného významného aktéra (či spíše aktérku)
v dramatu stvoření, totiž Svatou Moudrost neboli Chochmu (později
známou pod řeckým jménem Sofie). Ta byla přítomna již na počátku stvoření a pomáhala Svatému Jedinému. A jak stojí v jednom
z překladů hebrejského textu, tančila a hrála si, když vznikal vesmír.
V ekumenickém překladu zní toto místo následovně:10
Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. Od věků jsem, od pravěku země. Ještě nebyly propastné tůně, když
jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. (Př 8,22–24)
Byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne
a radostně si před ním hrála v každý čas. Hraji si na jeho pevné zemi;
mým potěšením je být s lidskými syny. (Př 8,30–31)11
Stejně jako u knihy Genesis také u těchto veršů se odborníci rozcházejí v názoru na jejich původ. Jedno pojetí je spojuje s archaickou ústní tradicí Blízkého východu, jež odkazuje k Bohyni a ženské
moudrosti, zatímco jiní odborníci považují tento text za pozdní kompilaci, jež vznikla po návratu z babylonského zajetí.12
Jak ještě uvidíme, Svatá Moudrost se v judaismu zjevovala i jindy. První rabíni ji ztotožňovali s nepsanou Tórou,13 zatímco kabalisté
promýšleli její úlohu ve stvoření.14
Genese v přítomnosti! Stvoření, které pokračuje / 21
JÓB A EZECHIEL
Knihy Jób a Ezechiel přicházejí s myšlenkou Prvotního člověka,
který je archetypem lidství a předchází celému stvoření. Například
v následujícím verši si zápasícího Jóba dobírá jeden z jeho přátel
otázkou:
Jsi snad zrozen jako první z lidí, přišels na svět dříve než pahorky?
Vyslechls důvěrný rozhovor Boží, že strhuješ jen na sebe moudrost?
(Jb 15,7–8)
Někteří badatelé se domnívají, že jde o starší verzi příběhu stvoření, než je zachycena v knize Genesis. V této verzi Prvotní člověk
předchází stvoření pahorků (což obrazně řečeno znamená základy
kosmu), navštěvuje božské shromáždění, kde se snaží – podobně
jako řecký Prométheus – uchvátit veškerou moudrost jen pro sebe.15
Také Ezechiel připomíná týrskému králi kvality Prvotního člověka a vyzývá ho, aby s nimi srovnal svůj současný zvrhlý stav:
Byl jsi v Edenu, v zahradě Boží, ozdoben všemi drahokamy: rubínem,
topasem, jaspisem, chrysolitem, karneolem, onyxem, safírem, malachitem a smaragdem.
Tvé bubínky a flétny byly zhotoveny ze zlata; byly připraveny v den,
kdy jsi byl stvořen. Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil,
pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud
se v tobě nenašla podlost. (Ez 28,13–15)
Kdyby se týrský král dokázal rozpomenout na svoji prapodstatu
Prvotního člověka, také ostatní lidé by podle Ezechiela poznali svůj
původ a našli správnou cestu. Podle některých badatelů je to jasný
důkaz, že se jednalo o živoucí archetyp a symbol hebrejského lidu,
a to přinejmenším v době babylonského zajetí.16
Jak ještě uvidíme v dalších kapitolách, příběh Prvotního člověka
ovlivnil židovskou i islámskou mystiku a duchovní praxi, která z ní
22 / Část první. Meditace odhalující počátek stvoření
vychází. V některých proudech židovské mystiky předchází Prvotní
člověk (Adam Kadmon) celému stvoření, jinde je prakticky totožný
s Moudrostí (Chochma). Je to bytost, která jako první emanuje z Prazákladu (Ejn Sof). V súfismu se Prvotní člověk stává archetypem,
identickým se světelnou podstatou proroka Muhammada.
POJETÍ PRV NÍCH MYSTIKŮ STVOŘENÍ
V Ježíšově době se někteří mystikové v Palestině snažili navázat přímé spojení s duchovní silou příběhu stvoření, a díky tomu jej pak tím
nejpraktičtějším a nejbezprostřednějším způsobem propojit s běžným životem. Římané drželi oblast Blízkého východu kolem Jeruzaléma v pevném sevření a po smrti krále Heroda – loutky v rukách
okupantů – se rozhodli rozdělit království mezi jeho tři syny, a tak je
všechny držet v patu. Obyčejní obyvatelé Palestiny neměli prakticky
žádnou šanci uniknout těžkým životním podmínkám, protože jim
vládla hrstka mocných vlastníků půdy, kteří disponovali veškerými
dalšími prostředky. Tito lidé proto očekávali pomoc přímo z Božích
rukou. Aby tento Boží zásah přivolali, začali někteří židovští mystikové zacházet s příběhem stvoření jako s živou duchovní praxí.17
Jak si ukážeme později, existuje mnoho důkazů, že touto cestou se
vydal i Ježíš a předával ji svým učedníkům.
Na místě je otázka, proč se lidé natolik zabývali právě počátkem
stvoření. Z našeho moderního hlediska bychom mohli dospět k snadnému závěru, že se přimkli k minulosti a odmítali pohled do budoucnosti. Nicméně právě zde bychom měli změnit své pojetí, abychom
pochopili sílu, která tento příběh a životní praxi, z něj vzešlou, obsahovala pro lidi této doby.
Ve všech hebrejských příbězích stvoření se pojetí času dramaticky
liší od toho našeho. Starobylé semitské pojetí času (inherentně přítomné v semitských jazycích) není jednoduše lineární. Čas v semitském pojetí neplyne z minulosti do budoucnosti a člověk se nenachází pouze na jednom konkrétním místě na lineární přímce dějin. Staří
Semité chápali počátek jako pohyblivý střed, který je předcházel,
Genese v přítomnosti! Stvoření, které pokračuje / 23
zatímco budoucnost je následovala, pohybovala se a byla přítomna
v tomtéž čase. V tomto smyslu může člověk zakoušet minulé i budoucí jako aktivní součást života a ve stavu intenzivní meditace
sjednotit veškerý čas.
Tomu, kdo chce proniknout do tohoto tajemství, se může moc
počátku stvoření zpřítomnit v jednom jediném okamžiku. Co bylo
před počátkem, nemůže nikdo vědět. 18 Tímto charakteristickým rysem mytického času se hebrejský příběh stvoření podobá ostatním
světovým mýtům, které stejně jako on nehovoří pouze o události,
jež se odehrála před dávnými časy, ale o události, jež se odehrála
v „jiném čase“.19
Podobné pojetí času existovalo také v aramejštině, což byl jazyk,
který v Ježíšově době převládal mezi obyvateli Blízkého východu.20
Nejlépe tomu porozumíme, když si představíme obraz karavany, jejíž jsme součástí. Někteří lidé odejdou jako první a jsou před námi,
někteří putují za námi.
Možná nám bude chvíli trvat, než překonáme myšlenku, že toto
pojetí času je primitivnější a jednodušší než naše vlastní.21 Bezděčně
totiž žijeme v řádu tohoto pojetí, a proto si jen zřídkakdy uvědomujeme, že náš přístup je pouze jedním z mnoha dalších, a nemůžeme
si tudíž činit definitivní nárok na pravdu. Obecné pojetí času a prostoru v západní kultuře – v zásadě odvozené z řečtiny – vypadá asi
následovně:
– Žijeme v prostoru, jemuž říkáme vesmír.
– Čas je objektivní veličina, nezávislá na našem pozorování.
– Když pozorujeme čas, stojíme mimo něj a zaznamenáváme body
na přímce (minulost, přítomnost a budoucnost), nebo v kruhu (různé hodiny na ciferníku).
Mnohé z těchto pojmů začaly v posledním století ztrácet dech, a to
díky teorii relativity a kvantové teorii, jež prostor, čas a svět objasňují jiným způsobem. Podle těchto teorií již nelze tak snadno oddělit
vnější od vnitřního (a naopak). Každý pozorovatel je součástí sys-
24 / Část první. Meditace odhalující počátek stvoření
tému či fenoménu, který pozoruje. Zjišťujeme také, že budoucnost,
přítomnost a minulost mohou existovat současně.
Staré semitské pojetí času se těmto moderním a postmoderním
teoriím v lecčems podobá.22 Jako příklad uveďme skutečnost, že
hebrejské pojetí času, vždy nahlížené zevnitř, pulsuje v jazyce jako
srdeční tep. Hebrejština odráží tento fenomén ve slovech označujících den (jom) a noc (laila), světlo a tmu, které vyjadřují rozpínání
a stahování.
Chceme-li porozumět původní síle příběhů stvoření, musíme si
uvědomit i další rozdíly mezi hebrejským a řeckým myšlením (v jazykové oblasti), neboť způsob myšlení a vyjadřování v jazyce výrazně ovlivňuje naše porozumění. V řeckém myšlení po Platónovi se
začalo zdůrazňovat, že božský svět je nehybný a neměnný. Naopak
hebrejské myšlení zdůrazňuje, že božské je dynamické a proměnlivé, stejně jako celý kosmos. Hebrejština ani aramejština například
nedisponuje žádným výrazem pro české sloveso „zastavit se“. Slovo, které obvykle překládáme jako „zastavit se“, znamená doslova
„přijít k stání“ nebo „dospět do pozice momentálního klidu, po němž
následuje další pohyb“. Hebrejština a aramejština chápe nehybnost
pouze jako interpunkci v pohybu, metaforicky řečeno jako hudební
pauzu rozptýlenou v neutuchajícím rytmu a melodii.
Podíváme-li se na celou situaci z naznačeného úhlu, pak evropské jazykové myšlení, které odděluje vznik a existenci, nemůžeme
na hebrejské pojetí vůbec aplikovat.23 Z této perspektivy nahlíženo
nebylo sedm dní knihy Genesis sedmi čtyřiadvacetihodinovými sekvencemi či izolovanými časovými periodami, nýbrž sedmi impulsy
mezi světlem a temnotou, věděním a nevěděním, rozšiřováním a stahováním, které pokračují i nadále.
Řecké pojetí času – formulované Platónem a Aristotelem – chápe
čas jako podřízený prostoru, protože čas znamená změnu a destrukci.
Božský svět proto musí být neměnný, vyňatý ze sféry času a oddělený v prostoru.24 Například Platónovy „božské“ ideje existují mimo
čas a změnu. Naproti tomu Hebrejci nemají žádné abstraktní pojetí prostoru. Podle nich se nepohybujeme vesmírem jako rozlehlou
Genese v přítomnosti! Stvoření, které pokračuje / 25
místností – ať už s nábytkem, nebo bez něj –, ale naopak putujeme
živým universem, jehož živí obyvatelé – viditelní či neviditelní, známí či neznámí (přírodní prvky, rostliny, zvířata a nebeská světla) – se
s námi pohybují ve stejném čase.
Jelikož hebrejské a aramejské myšlení nezná žádné abstraktní
pojetí prostoru, neodděluje tak striktně ani vnější a vnitřní. Odtud
plyne, že když člověk medituje nad silami kosmu, medituje ve skutečnosti s nimi. V duchu západní psychologie bychom mohli říci, že
člověk semitské kultury zakoušel hranici mezi vědomím a nevědomím pouze velmi nezřetelně. Sny a vize byly považovány za skutečné, stejně jako každá vnější událost.
Hebrejština chápe duši (nefeš) jako most mezi vnějším a vnitřním
světem. Vnitřní společenství různých hlasů duše pak nachází svůj
výraz ve vnějším společenství, v němž se také odráží. V tomto smyslu člověk duši nemá, ale je či jedná jako duše. Tato duše by mohla
kdykoli – více či méně – vyjádřit vědomí celého stvoření, které ji
předchází, nebo přichází po ní.25
Jiným důležitým faktorem v praxi původních mystiků stvoření je
skutečnost, že hebrejština ani aramejština nepracují s vnějšími popisy. Zkuste například najít v židovských písmech podrobný popis
jeruzalémského chrámu nebo jakéhokoli jiného podobného objektu.
Je zde popsáno, z čeho je vytvořen, ale neuvádí se, jak skutečně vypadá. Totéž platí o příbězích stvoření, ani v nich se nedočteme, jak
co vypadá: Jak vysoký byl Adam? Jakou barvu vlasů měla Eva? Nevíme. Důvodem je, že kromě důrazu na děj nepovažuje hlubší vrstva
hebrejského myšlení vnější zjev za podstatný. Důležité je, čím věc
je a čemu slouží, tedy jak odráží jedinečný Boží záměr. Hebrejské
jazykové chápání je založeno především na sluchu a jiných smyslových vjemech: na vnímání tepla, světla, vůně, zápachu a rovnováhy.
Naopak řečtina se zaměřuje především na zrakové vjemy. V tomto pojetí mají obrazy inherentní objektivní existenci, formu a jsou
nehybné.26
Tyto rozdíly lze okamžitě aplikovat na způsob, jímž první
mystikové praktikovali meditační praxi stvoření. Když se například soustředili na „obraz Boha“, vyjádřený Prvotním člověkem,
26 / Část první. Meditace odhalující počátek stvoření
nepředstavovali si žádný vnější vzhled či tvar, ale snažili se zakusit
spíše prvotní projev Božího pohybu a vyzařování (tzv. kevod). Praktikující tak zakoušeli meditaci spíše kinesteticky, než aby si promítali
mentální obrazy na vnitřní obrazovce. Hebrejská či aramejská tradice
totiž neumožňuje vytvářet vnější formy.27
V neposlední řadě, jak jste již mohli vytušit, hluboké a starobylé
aramejské a hebrejské pojetí nerozděluje život do kategorií, jako jsou
mysl, tělo, emoce, duše a duch, na nichž je v podstatě založena naše
západní kultura. Člověk v původním hebrejském světě nemá tělo, ale
naopak je „vtělen“, protože má být vyjádřením Božího obrazu.28
Slovo duch v aramejštině a hebrejštině také označuje něco, čemu
dnes říkáme psychosomatické pojetí. Ruach v hebrejštině či rucha
v aramejštině může znamenat „duch“, „dech“, „vzduch“ nebo „vítr“.
A slovo Elohim je hebrejským výrazem pro slovo „Bůh“. Když tedy
hebrejští mystikové s ruach dýchali Elohim, jak je uvedeno v Gn 1,2,
možná zakoušeli sjednocování vlastního ruach se Svatým Jediným.
Stali se jednou substancí.
Chceme-li těmto mystikům porozumět, pak musíme změnit své
pojetí modlitby a meditace a přestat je považovat za určitý druh náboženské rekreace či za posvátné techniky na zvládání stresu. Lidé
praktikující to, čemu říkám meditace Počátku, neutíkali ze skutečného života, ale naopak se snažili o vzájemné propojení skutečného
života, jak jej zakoušeli, a posvátné moci, která působila na jeho
pozadí. Zázraky pro ně nebyly ničím nadpřirozeným. Žijeme-li v posvátném světě, pak neexistuje nic „nadpřirozeného“. Svatý Jediný
pronikal celým vesmírem, a proto se mohlo kdykoli přihodit cokoli,
ať už to bylo jakkoli neobvyklé či podivuhodné. „Genese v přítomnosti“ znamená, že odehrávají-li se věci života dobře a člověk jedná
správně, pak se život může na všech úrovních změnit již nyní.
Toto potenciální působení Boží moci proniká Ježíšovými výroky
v evangeliích. Ježíš sám je aramejsky nazývá malkuta dʼAlaha, což
se obvykle překládá jako „království Boží“. Toto malkuta neoznačovalo prostor či místo někde v minulosti či budoucnosti, ale živou,
hybnou sílu vize, jež v přítomnosti utváří kosmos. Alaha nebyl bůh
trůnící kdesi nahoře, v jakémsi soukromém nebeském bytě, ale – jak
Genese v přítomnosti! Stvoření, které pokračuje / 27
ukazuje již samo slovo Alaha – Božskou jednotou, bytostí, jež zahrnuje všechny bytosti a bez níž by neexistovalo nic jsoucího.29 Jak
brzy zjistíme, kanonická evangelia i Tomášovo evangelium ukazují
Ježíše a jeho následovníky jako ty, kdo se snažili tuto „Genesi v přítomnosti“ přivést do života lidí, s nimiž se setkávali.
28 / Část první. Meditace odhalující počátek stvoření
Úvod
Druhá část této knihy se snaží předat čtenáři něco ze zkušeností původní meditace o stvoření. Jelikož žijeme ve výrazně odlišné kultuře,
než byla kultura Palestiny 1. století, použil jsem řadu různých textů
od autorů píšících na toto téma a také krátké řízené meditace. Těmto
útržkům lze naslouchat jako různým hlasům – minulým i přítomným – všech tří tradic, které se mísí s vaší vlastní zkušeností. Každá
kapitola obsahuje:
– Nové převyprávění jedné části příběhu stvoření ze Blízkého východu soudobým jazykem. Jedná se o část, která se primárně vztahuje ke Genesi, ale zahrnuje i pozdější látku židovské, křesťanské
a islámské tradice. Snažil jsem se podat příběh tak, jako by jej
vyprávěl dnešní vypravěč.
– Úvod s krátkou reflexí témat kapitoly.
– Midrašický či poetický překlad (výklad) části příběhu z hebrejského originálu knih Genesis a Přísloví. Pracuji zde s různými
významy, jež hebrejština nabízí, a předkládám díky tomu plastičtější obraz starobylého poselství našich předků.
– Meditace nad těmito texty vede k přesahu. Tyto meditace nejsou
čistě vizuální, ale skládají se ze způsobu modlitby a meditace obvyklého na Blízkém východě, využívají dech a uvědomění těla,
stejně jako poznávání jednotlivých posvátných zvuků.
Úvod / 87
– Mínění židovských, křesťanských a islámských posvátných textů, které se navzájem shodují nebo pojednávají o hlavních tématech v různých variacích. Každý text je přeložen nebo parafrázován co nejvěrněji originálu, a to z perspektivy aktuální duchovní
zkušenosti.
– Více meditací, jež prýští z různorodosti těchto hlasů tradice.
Tuto část knihy lze užívat různým způsobem. Na jedné rovině lze
každou kapitolu číst jako svého druhu krátkou antologii židovské,
křesťanské a islámské tradice společného příběhu stvoření, a tak
může posloužit při mezináboženských setkáních, jež oslavují tuto
tradici.
Na jiné rovině se čtenář může rozhodnout participovat na původní meditaci osobně. To, co zde představuji, nemůže nahradit hlubší
osobní práci s učitelem či duchovním vůdcem, který patří k jedné
z tradic praktikujících meditaci Počátku, ať je to kabala, křesťanská
mystika nebo súfismus. Máme-li však znovu odhalit posvátnou kosmologii, pak musíme začít ze širší perspektivy, tj. uvědoměním, že
žijeme ve sdíleném multikulturním světě.
Chcete-li se těmito kapitolami zabývat experimentálně, pomůže,
budete-li je číst nahlas, abyste vnímali svůj hlas jako součást příběhu. Tak se to ostatně praktikovalo i ve všech tradicích, jimiž se tu
zabýváme. Není nezbytně nutné učit se hebrejská slova, i když v některých případech bude meditace zaměřena právě na zvuk klíčového
slova. Nerozumíte-li všem obrazům v textech a básních, nedělejte si
s tím starosti. Pouze je nechte vstřebat a důvěřujte, že to, co potřebujete, ve vás bude působit.
Z hlediska zkušenosti je důležité zasvětit svoji meditaci na každém stupni rozvoji vlastního božského záměru. Poté se – jak to jen
půjde – otevřete svým pocitům a zahrňte do svého uvědomění i tělesné vjemy. Ačkoli je zřejmé, že nežijeme ve stejné kultuře a nemluvíme stejným jazykem jako lidé, kteří tyto meditace praktikovali
jako první, přesto máme:
88 / Část druhá. Praxe stvoření
– Stejná lidská těla, tedy v podstatě stejnou cestu ztělesnění, jež
zahrnuje dýchání, cítění, vnímání atd.
– Stejnou možnost obsáhnout vědomí přírody a božství stojící za ní.
Ve skutečnosti podstupujeme tyto meditace proto, abychom posílili dva aspekty spirituálního života, totiž ztělesnění a uvědomění
přírody, a vrátili tak spiritualitu do každodenního života.
Provádějte cvičení krok za krokem, nejlépe jednu kapitolu či jednu
její část denně. Neexistuje žádný dobrý či špatný způsob, pouze vaše
vlastní zkušenost stvoření. Nejde ani tak o úspěch či neúspěch, jako
spíš o vaši poctivost ve vztahu k vlastním pocitům. To, co každý
z nás pravděpodobně potřebuje zakusit, je jedna část procesu stvoření v přítomnosti. Můžete se k těmto meditacím vracet a umožnit jim,
aby vás provázely při nejrůznějších životních okolnostech. Tento
proces může provázet i znuděnost, úzkost a jiné tzv. stínové pocity,
ale jen pokud jim to umožníte. K původní meditaci Genesis tyto
emoce patří, protože k ní patří prostě všechno. Je pouze otázkou načasování, zda to, co prožíváme v konkrétním okamžiku, je v souladu
s hudbou Svatého Jediného.
Úvod / 89

/ 5. kapitola /
Karavana stvoření
Vypravěč začal vyprávět příběh:
Karavana stvoření se vydala na cestu dávno před námi.
Nevíme, zda tu bylo něco předtím, než karavana začala putovat,
stejně jako nevíme, zda bude něco následovat.
Naši předkové jsou v karavaně před námi, pohybují se v mystické
skutečnosti bez hranic. To neznamená, že jde o nekonečnou cestu,
jež bude trvat „věčně“ (jak kdosi jednou poznamenal: věčnost je
dlouhá doba). Z místa, kde stojíme, vidíme nehostinné dálky, ale
přiblížíme-li se k obzoru, zmizí. Není zde žádná hranice, kterou bychom mohli uzřít či změřit.
Nesmíme si vytvořit chybnou představu o tom, co se s karavanou
dělo a děje, když se kosmos pohybuje vpřed, či spíše se šíří do všech
stran, a to z místa, kde právě stojím a vyprávím příběh, jemuž vy
nasloucháte.
Neznáme žádné podrobnosti o tom, co se událo na počátku, ale
někteří staří mudrci říkají, že před námi existovalo množství světů
a také jiných lidských bytostí. Možná to byly pokusy, které nedopadly dobře, jen přípravné kroky na tuto pouť. Neexistuje však způsob, jak to zjistit, bezpečně vědět nebo s tím počítat, když z místa,
kde jsme teď, míříme k novým obzorům.
Příběh, který vám vyprávím, říká, že celý kosmos se rozvinul
z Universálního Bytí, které vždy zahrnovalo vše, a to jak v jednotě,
90 / Část druhá. Praxe stvoření
tak v mnohosti, ale v zárodečné podobě. To je důvod, proč Universální Bytost stejným způsobem stvořila kosmos, totiž jako jednotu
a mnohost, jež prastará hebrejština nazývá „nebem“ a „zemí“.
Víme také, že naše putování představuje naplnění Božího záměru.
Odkud to víme? Můžeme tento záměr vnímat, když odvrhneme naše
vědomí cválající vpřed a připojíme se k oněm „prvním“ – k prvotnímu třesku, velké temnotě, k živlům, hvězdám a planetám, k jednobuněčným a mnohobuněčným organismům, k rostlinám, zvířatům,
ptákům a lidem. Když se rozhlížíme kolem sebe, hledíme dál do prostoru, díváme se hlouběji do sebe a do svých buněk, pak zjistíme, že
každá bytost si uvědomuje, co je správné, a pohybuje se podle svého
vlastního jedinečného určení.
Tímto převyprávěním příběhu stvrzujeme onen posvátný záměr
a smysl. Oslavujeme všechny bytosti na zemi, které odešly před námi.
Stvrzujeme také posvátný smysl způsobu, jímž žijeme své životy,
a to pro ty, kdo v karavaně přijdou po nás z velké temnoty neexistence do světla přítomnosti.
POČÁTKY
Meditace Počátku po nás žádá, abychom vnímali čas jinak, než jsme
zvyklí. Místo, aby stvoření procházelo časem, tj. skrze záchytné body
minulosti, přítomnosti a budoucnosti, tak se stvoření a čas pohybují
souběžně. To neznamená jen to, že minulost zasahuje do přítomnosti,
ale také že zasahuje do budoucnost. Nejen, že nás ovlivňují naši předkové, ale také my ovlivňujeme je, stejně jako ovlivňujeme své potomstvo. Toto pojetí se poněkud liší od cyklického pojetí času v tradicích
Dálného východu. Celý vesmír a veškerý čas a prostor se pohybují
a my se pohybujeme s nimi. Zakoušená nehybnost je pouze přechodným zastavením, něco jako pauza mezi jednotlivými údery srdce.131
Nevíme, co bylo před kosmem. Rabínští komentátoři si po staletí kladli otázku: „Vznikl vesmír z něčeho, nebo z ničeho?“ První
hebrejské slovo be-rešit (na počátku) nám nenabízí žádnou odpověď,
ale místo toho říká, že stvoření se rozvinulo samo jako křídla ptáka
připraveného k letu nebo jako požár, který vzplanul z malé jiskřičky
Karavana stvoření / 91
a pak se mohutně rozhořel do všech stran. Vědci, kteří kdysi nazvali
tento okamžik „velký třesk“, nyní užívají pojem „primární singularita“, což naznačuje, že žádný ze zákonů vesmíru – jako jsou čas
a prostor, příčina a následek, gravitační a magnetická přitažlivost –
nebyl v tomto jedinečném okamžiku v činnosti.
Podstatné je, abychom při vstupu na tuto nemoderní cestu zkušenosti se sebou samými a s přírodou vědomě odložili nedůvěru.
Meditace Počátku není pouhou vizualizací, tj. pouhým zobrazováním mentálních představ o tom, jak stvoření zřejmě probíhalo. Adept
cesty stvoření místo toho prochází kinestetickou zkušeností, při níž
se různými způsoby využívá dech, zvuk a pohyb, což jsou cesty
opětovného spojení s mocí a autoritou Jediného. Různými formami
umožňuje praktikujícímu „vrátit se“ (jiný překlad hebrejsko-aramejského slova „pokání“) ke správnému načasování a rytmu v souladu
s posvátnou dimenzí. Tento návrat by představoval posílení Boží
sféry (Ježíšovo království), jež by tak vším pronikala a v jediném
okamžiku prostoupila minulost i přítomnost.
NA POČÁTKU…
Gn 1,1a: Be-rešit
Na počátku… (ČEP)132
Be-rešit
Na počátku,
dříve než začal čas,
v klidu, než započal pohyb,
v prostoru, kde nic než
Elohim byl, je a bude.
Vše se rozvinulo a dalo do pohybu
jako pták, když rozevírá křídla,
jako jiskra, jež přechází v oheň,
který se šíří do všech stran.
Z tohoto středu vše hledá
vlastní určení,
každý putuje s každým,
92 / Část druhá. Praxe stvoření
a přitom každý putuje sám,
s vlastním semenem osudu,
které zná jen Svatý Pán.
MEDITACE
Začněte jemně s nádechem a výdechem, vnímejte oblast okolo srdce,
kde dech stoupá a klesá. Pak se začněte zlehka pohupovat dopředu
a dozadu (podobně jako Židé při tělesné modlitbě, jíž se říká davenování). Při pohybu si všímejme, jak se pohybuje dech. Ten se pohybuje vždy, ať už si to uvědomujeme, či nikoli. Ve skutečnosti jsou celá
naše těla plná pohybu – tlukot srdce, krev, jemná pulsace tekutiny
v mozku, nervové spoje a nervové stimuly, pohyb všech orgánů, cirkulace lymfatických, míšních a buněčných tekutin. Celá naše bytost
je v pohybu, je poháněna jediným magickým okamžikem be-rešit.
Dýchejte v rytmu houpání. Začněte se zlehka pohupovat i dozadu.
Představte si, že váš dech je rybářský prut. Když vydechujete,
vrhněte jej před sebe, a když se nadechujete, namotejte jej zpátky.
Představujte si, že se díky svému dechu vrháte do času, kdy ještě
nebyl kosmos.
Při pohupování dopředu vnímejte uvnitř zvuk B-REJ. A potom,
když se houpete dozadu, vnímejte zvuk ŠÍT, což vás okamžitě spojí
s posvátným počátkem.
Takto pokračujte ještě nějakou dobu a poté pohyb pomalu zklidňujte, zpomalte. Až se zastavíte, uvědomte si okamžik – vnitřní
i vnější –, v němž se nalézáte, a pak i jiné okamžiky. Zaměřte svoji
pozornost na hebrejské slovo be-rešit a dýchejte, setrvejte u svých
pocitů. Vraťte se do prvotního klidu. Vnímejte onen jedinečný, výjimečný okamžik vesmíru jako své pravé, původní dětství.
Když si právě tohle při této – a jakékoli jiné – meditaci uvědomíte, stvrďte, že je lhostejné, co se stalo na počátku, protože vše začíná
Svatým Jediným ve svatosti. Jiný způsob, jak to stvrdit, je vyslovit
hebrejské slovo AMEJN („s důvěrou stojíme na svaté půdě“). Pomalu
intonujte tento zvuk v jediné tónině a vnímejte, jak prostupuje celou
vaší bytostí od temene hlavy až k místu, kde se vaše údy dotýkají země.
Karavana stvoření / 93
PRODLÉVAT NA POČÁTKU
(Tomášovo evangelium, log. 18)133
Učedníci řekli Ježíšovi:
„Pověz nám, jaký bude náš konec.“
Ježíš řekl:
„Odkryli jste počátek, že už hledáte konec?
Tam, kde je počátek, tam bude konec.
Blahoslavený, kdo bude stát na počátku,
ten uvidí konec a neokusí smrti.“
DŘÍVE NEŽ ABRAHAM
(J 8,56–58 z aramejské Pešity)134
„Váš otec Abraham
byl a stále je,
a kontempluje čas
původní bytosti mého nitra,
zcela na počátku všeho.
Tímto počátkem byl osvícen
a těší se z něj.“
Židé se ho zeptali:
„Ještě ti není ani padesát
a viděl si Abrahama?“
Ježíš jim odpověděl:
„Díky svaté půdě Jednoty,
na které vše prodlévá,
zatímco Abraham byl
a je i nadále,
ve mně bylo ,Já jsemʻ
a je zde stále.“
94 / Část druhá. Praxe stvoření
PRVNÍ PRINCIPY
Gn 1,1b: baraʼ elohim
…stvořil Bůh… (ČEP)135
baraʼ elohim Jedno a mnohé,
jednotné a rozdělené,
vše zahrnující, nic nevylučující,
Jednota existence,
Svatý Jediný a Mnohý,
jedná, tvoří, tvaruje
ze středu, který nemá žádný obvod,
zevnitř, které nemá žádné vně,
z něčeho a ničeho,
z prostoru-času, kde neexistuje
ani „něco“, ani „nic“,
kde „ano“ i „ne“ existují pouze
vibrací Svatého jména.
MEDITACE
Vraťte se k jemnému pohupování z předchozí modlitby těla. Slaďte
co nejvíce dech a pohyb, abyste pocítili své já cele, plně vtělené,
naplno v těle. Při této praxi paradoxně někdy méně znamená více.
Nespěchejte, nesnažte se něčeho docílit. Těšte se z pocitu, že se
pohybujete ve Svatém Jediném, přibližujete se k Němu, k Tomu,
vně kterého nic není. Pro lepší soustředění vyslovujte při nádechu
a výdechu EL-O-HIM.
Zapojte do každého jemného zhoupnutí a každého vnitřního vyslovení jména něco z vlastního života – vaši kariéru, rodinu a přátele; zapojte to všeobecně známé, stejně jako ty nejskrytější obrazy
sebe samého; svoji minulost, přítomnost, a dokonce i jisté tušení
budoucnosti. Jednoduše, bez jakéhokoli úsilí, přidávejte další a další
aspekty svého života.
Karavana stvoření / 95
Představte si, že Elohim – Svatý, který se rovněž projevuje jako
nejvýstřednější Rozmanitost – vás zahrnuje láskou a přijetím. On/
Ona/To může obejmout vaše „ano“ i „ne“, vaše přijetí života i jeho
odmítání, vaše pozitivní obrazy o sobě samých, stejně jako ty negativní. Na konci meditace dýchejte, vnímejte hrudník a ve středu srdce
zakoušejte slovo BA-RA. Ujistěte se, že v tomto okamžiku možná
něco vzniklo a něco možná nevzniklo a pokuste se předvídat, co.
DÁM VÁM…
(Tomášovo evangelium, log. 17)
Ježíš řekl:
„Dám vám to, co žádné oko nevidělo,
žádné ucho neslyšelo,
čeho se žádná ruka nedotkla
a co nevstoupilo na lidskou mysl.“
SKRYTÁ RADOST
(svatý hadíth 37)136
Alláh řekl:
Pro ty, kdo se spravedlivě chovají k ostatním,
jsem připravil to, co oko nevidělo
a ucho neslyšelo
a co se neobjevilo v lidském srdci.
Žádná duše neví, jaká skrytá radost čeká na ty,
kdo jednají spravedlivě.
96 / Část druhá. Praxe stvoření
NEBE A ZEMĚ
Gn 1,1c: et ha-šamajim v-et ha-arec137
…nebe a zemi… (ČEP)
et ha-šamajim „Nebesa“ v nás vibrují
skrze stvoření,
povstávají jako výbušná směs
ohně a vody.
Šem Svatého Jediného vibruje jménem, světlem,
vzduchem
a neustále nás zpravuje, že nic odděleného neexistuje,
byť to popíráme.
Toto šamajim se šíří ze středu, který může být kdekoli,
k hranici, která může být všude.
Je součástí stvořeného
a zároveň je součástí tvoření.
Jak to lze pochopit?
v-et ha-arec „Země“ je v nás
a nabízí jedinečný dar
celému kosmu,
sestupuje jako ustálený oheň
směrem ke konečnému smyslu a cíli.
Nevznikli jsme bez příčiny,
není nikdo jako my.
Naše jedinečnost nám připomíná,
kým přesně jsme
a kým ještě můžeme být.
Společenství. Individualita.
Vlnění. Částice.
Nebe. Země.
První výron svaté skutečnosti,
jež se takto projevuje
od počátku plnosti mystéria
přítomného tehdy, nyní i v čase budoucím.
Karavana stvoření / 97
DOKUD SE ZNOVU NENARODÍŠ
(J 3,3 podle aramejské Pešity)138
Ježíš řekl Nikodémovi:
„Ptáš se mě na mé poslání
a co tu vlastně dělám…
Mocí svaté země,
která náleží Svatému Jedinému,
a z půdy důvěry a odevzdání,
které jsem obdržel od Boha,
jež vše objímá, dovol,
abych ti pověděl:
Dokud se znovu nenarodíš
z Prvotního Počátku –
okamžiku be-rešit celého kosmu –
nedokážeš porozumět Božímu království.
Dokonce i kdyby se před tebou zjevilo
nebo tě osvítila Boží moc,
nedokázal bys jej vidět.
Nejprve musíš ve vlastním vědomí zakusit
prvotní svítání moci a světla,
jež sdílíme se vším živým.“
98 / Část druhá. Praxe stvoření
VĚČNOST PRÁVĚ NYNÍ
(Mistr Eckhart, 13.–14. století, Německo)139
Počátek, v němž Bůh
stvořil nebesa a zemi,
je prvotním, prostým, přítomným
okamžikem věčnosti.
Někdo se mě zeptal:
Proč Bůh nestvořil svět dříve?
Odpověděl jsem:
Jak by mohl Bůh něco stvořit dříve,
když to stvořil později
ve stejném přítomném okamžiku,
jímž je Bůh sám?
TVOŘIVOST
(meditace o koránské súře 43,9)140
Srdce a mysl všech živých tvorů
sdílejí společné vědomí Zdroje Bytí.
Kdyby byl někdo náhle dotázán:
„Kdo stvořil nebesa a zemi?“
ta osoba by instinktivně odpověděla:
„Zdrojem vesmíru musí být
nějaká Nejvyšší moc a inteligence.“
Tudíž, můj milovaný, prosím, uč lidi,
aby zkoumali vlastní intuitivní vědomí Svaté tvořivosti.
Dej jim spirituální instrukce,
aby kontemplovali Pramen Lásky,
který zemi přichystal pro lidstvo,
jako starostlivá matka
chystá kolébku pro dítě.
Karavana stvoření / 99
MEDITACE
Opět se vraťte k prožitku oddanosti svatému a k jednoduchému
houpavému pohybu z prvních dvou meditacích. Při vydechování se
naklánějte dopředu a uvědomujte si ty, kteří jsou v čele karavany.
Spojte se s nimi skrze vlnění světla, zvuku a vibrace, jež emanují ze
Svatého mystéria na počátku. Abyste toto spojení posílili, nechte celou svojí bytostí vibrovat slovo ŠAMÁ-JIM, nejprve v duchu a poté
je prozpěvujte i nahlas. Když intonujete toto slovo, položte si jemně
ruku na srdce a vnímejte vibrace především na tomto místě. Vaše
vlastní srdce tepe ve stejném rytmu, v jakém tepal vznikající vesmír.
Pak změňte slovo i pohyb a zpívejte a vydechujte slovo Á-REC.
Kolébejte se dopředu se slovem ŠAMÁ-JIM, vnímejte karavanu,
která je před vámi. Když se kolébáte dozadu se slovem Á-REC, zastavte se na kratičký okamžik na konci karavany a uvědomte si jedinečné místo, které v ní zaujímáte, i místo těch, kteří přijdou po vás.
Až najdete vyrovnaný rytmus mezi dýcháním a kolébáním, objevte
také rovnováhu mezi vaším propojením s komunitou a jedinečným
smyslem vlastního života.
Postupně vejděte do ticha a oba pocity si podržte. Celý život se
spojil, aby vám pomohl zrodit osobu, jaká ve vás byla původně zamýšlena. Nebojujte s tím.
100 / Část druhá. Praxe stvoření
PODLE NAŠEHO OBRAZU
vajomer elohim naʼaseh adam becalmenu kidmutenu vejirdu [vidgat hajam uveʼofhašamjim uvabehema ujechal-haʼarec ujechal-harames haromes al-haʼarec]
I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem, podle naší podoby. Ať lidé panují [nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem,
nad zvířaty, nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi].“
(Gn 1,26, ČEP)177
vajomer elohim A tak Jediný a Mnohý
snesl z oblaku možností
další svazek vědomí a uvedl jej ve skutek:
naʼaseh adam becalmenu „Zapusťme do Prvního člověka – Adama
živoucí stín našeho Já, ostře odlitého ze světla.
Nechť se stane ozvěnou naší hudby,
jež zní celým universem,
tušením našeho kosmického cítění.
kidmutenu
Nechť je obrazem
i toho, co bylo dříve
a nechť to vše vstřebá.
Je Adam, a proto ať je Dam,
krev protékající tělem,
která vše vstřebává,
vše pojí a jedno se stává
s každým orgánem, ba i buňkou.
vejirdu
Ať se tento Adam
roztočí jako kolo
a rozvine se
a rozšíří se
v úctě a s úžasem,
spolu se všemi tvory,
jež ho předcházejí.
První člověk / 153
Lidství pak
ať je závojem,
skrz nějž lze spatřit
hnutí, pohyb a změnu
naší siluety…
MEDITACE
Máme být duchovní, nebo praktičtí? Tato otázka by našim dávným
předkům vůbec nedávala smysl, protože svůj život takto nerozdělovali. Lepší otázka by zněla: Jak moc jsme nyní celiství? Cítíme
naplnění?
Chvíli dýchejte se slovem adam (AH-DAHM). Nadechujte zvuk
„ah“, jako když vdechujete dech z Pramene veškerého života. Vydechujte zvuk „dahm“, znějící ve vašem srdci, který vám připomíná,
že vaše srdce bije v souladu s počátkem kosmu.
Na konci meditace se očima srdce podívejte na to, jak vypadá váš
současný život. Jak moc celiství si připadáte? Co by bylo třeba udělat, abyste se cítili smysluplněji? Umíte prožít něco z Božího obrazu,
který předcházel vašemu narození?
OBRAZY
(Tomášovo evangelium, log. 83–84)178
Ježíš řekl:
„Obrazy se člověku ukazují a světlo,
které je v nich, je ukryto v obraze světla Otce.
On se zjeví, ale jeho obraz je skryt v jeho světle.
[…]
Když uvidíte toho, kdo je vám podoben, radujete se.
Když však uvidíte své obrazy, které vznikly před vámi
– ani neumírají, ani se nezjevují – kolik snesete?“
154 / Část druhá. Praxe stvoření
PROMĚNĚNÍ NA HOŘE TÁBOR
(podle Mt 16,26–17,5 z aramejsko-syrské verze)179
Ježíš jim řekl: „Co vám pomůže, když získáte poznání veškerého světa
forem, ale ztratíte kontakt s vlastním Božím obrazem? Co může být
cennějšího než vaše duše – obraz původního lidství?
Dítě lidstva, potomek prvního člověka, vždy přichází ve světle a vibraci pravého Rodiče kosmu spolu s anděly, živoucími atributy Svatého
Jediného, které lze vnímat, ale nelze je spatřit. Každý, kdo si to uvědomí, zjistí, jakou má jeho život cenu.
Říkám vám v pravdě, tak jisté jako to, že jsme zakořeněni v zemi,
která náleží Alaha, že někteří z vás, kteří zde stojí, neokusí smrti, dokud
v nitru nezakusí plod lidství, spolu s vizí a pověřením kosmu, jež tato
zkušenost přináší.“
O šest dní později vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana
a vyvedl je na vysokou horu. Měli vizi a Ježíš byl před jejich očima proměněn v původní Boží obraz, takže jeho tvář zářila jako slunce a jeho
šat byl bělostný jako věčné světlo zářící na počátku kosmu. Viděli také
Mojžíše a Eliáše a rozmlouvali s nimi.
Petr se snažil podržet tuto vizionářskou zkušenost v mysli a řekl:
„Pane, proč bychom zde nepostavili tři stany, pro tebe, Mojžíše a Eliáše?“
Ale zatímco hovořil, sestoupilo něco jako oblak světla a zastínil jejich vědomí. A z oblaku promluvil hlas:
„Nyní cítíte v duši
mého Milovaného, Dítě kosmu,
toho, který do světa přináší
dávající i přijímající lásku.
Skrze tento zářivý odraz,
obraz vašeho původního já,
vyjadřuji radost z universa,
vášeň a touhu,
která všechno navzájem spojuje.
Nezůstávejte zde. Proč neposloucháte?
Otevřete své uši tomuto hlasu universa!“
První člověk / 155
OSTŘÍ BŘITVY
(Rúmí, 13.–14. století, Anatólie)180
Písma praví:
„Bůh stvořil Adama podle své podoby.“
A každý věří, že se dočká odpovědi,
a touží po projevu vlastního života.
Zahalené ženy někdy náhle odhalí tvář,
a podrobují zkoušce možného milence,
jako když zkoušíš ostří břitvy.
A milenec jim odpoví:
„Ach, nemohu spát ani jíst,
nemohu bez tebe žít“
a všechny ty další nesmysly,
a přece ve skutečnosti říká:
„Hledáš svůj projev!
Pospěš! Zde jsem!
Projev mi svou přízeň!“
Totéž nám činí Bůh:
jsme stíny Alláha
a stín kráčí tam, kam se ubírá jeho pán,
chodí a kýve se jako jeho zdroj.
Tak každý Milovaného hledá
a každý si přeje být Milencem.
Není jiné cesty.
Jen jediná potíž tu tkví:
Ty znáš svůj stín,
on však o tobě nemá ani ponětí.
Jediné božství o nás ví,
ale my setrváváme skrytí ve tmě,
a proto nelze všechny podrobnosti spatřit jasně.
156 / Část druhá. Praxe stvoření
MEDITACE
Opět si udělejte chvíli čas na vědomé dýchání a jen pozorujte, jak
dech klesá a stoupá. Představte si, že srdce je zrcadlo a s každým
jemným nádechem je očišťujete od nánosů každodennosti. Když cítíte, že už je čistší, nechte je na okamžik jen tak a nevpouštějte dovnitř
žádnou myšlenku ani vjem. Požádejte Svatého Jediného, aby vám
seslal obraz vašeho pravého Já nebo alespoň jeho zlomek, takový,
který teď dokážete přijmout.
Věnujte se této meditaci ještě chvíli. Jak říká Rúmí na jiném místě, srdce nelze očistit přes noc. Občas je třeba vynaložit značné úsilí,
abychom zdolali horu proměnění. A někdy může milost tento proces
urychlit.
Poděkujte Svatému za vše, co jste dostali. Především za privilegium lidství.
PRVNÍ ČLOVĚK: RABÍNSKÁ VERZE
(podle midraše Genesis Raba)181
Rabi Jeremjáš řekl: „Svatý, buď požehnán, stvořil prvního člověka jako
androgyna, neboť bylo řečeno: ,Stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako
muže a ženu je stvořil a nazval je člověk.ʻ“ Na to řekl rabi Samuel: „Ne,
tak to není. Bylo to takhle: Bůh stvořil prvního člověka s dvěma obličeji
a později je rozpůlil ve dví a vytvořil oběma zadní část.“
Na to kdosi poznamenal: „A co žebro? Praví se, že jednoho vytvořil
z žebra.“ (Gn 2,21)
„Ne, praví se tam, že jednoho stvořil ze strany,“ řekl rabi Samuel.
„Stejné slovo se objevuje i v Exodu, kde se vztahuje k arše úmluvy,
kterou Mojžíš střežil na poušti.“
Další rabíni na to reagovali jinak: „První člověk neměl vůbec žádnou
formu a rozprostíral se přes celou planetu. Jak se praví v Žalmu 139:
,Tvé oči mě viděly v zárodku.ʻ“ Jiní říkali: „První člověk vyplňoval
celý svět, od východu k západu a od severu k jihu, protože v Žalmu 139
se také praví: ,Ze západu a východu jsi mě stvořil,ʻ a Deuteronomium
4 praví: ,Z jednoho konce nebes na druhý.ʻ“
První člověk / 157
A někteří přišli s dotazem: „Bůh pravil: ,Učiňme ho, aby byl naším
obrazem.ʻ Co znamená to my?“
A na to jiní řekli, že my se týká bytostí stvořených před člověkem.
Podobně je tomu s poháněči oslů, kteří doručují zboží do obchodů
ve stejném městě. Je přece normální zeptat se toho, kdo byl ve městě
přede mnou, jaké jsou ceny? To však neplatí pro narozeného po šabatu.
Ten se nemá koho zeptat.
Jiní rabíni byli přesvědčeni, že Bůh se radil se spravedlivými budoucího věku.
Rabi Berechia řekl: „Když Bůh tvořil člověka, předvídal jeho vzestupy a pády, ale říkal si: ,Když ho stvořím, bude to špatné. Ale když
ho nestvořím, nic dobrého nevzejde.ʻ Tak Bůh spojil prvního člověka se
svojí milostí, nedbal na jeho zkaženost a vytvořil ho po svém.“
Rabíni se shodli, že Bůh se radil s anděly. Jak si jistě umíte představit, andělé měli na stvoření člověka různé názory: „Stvoř ho!“ „Netvoř
ho!“ „První člověk bude konat milosrdné skutky!“ „První člověk je úplný podvodník!“ Bůh kolem nich prošel a řekl jim: „Proč se tím vším
pořád trápíte? Zatímco jste se přeli, stvořil jsem prvního člověka.“
A pak nastalo na straně andělů velké překvapení. Člověk se natolik podobal Bohu, že to někteří považovali za Boží chybu. Podobali
se skupině venkovanů, kteří zdraví svého krále a jeho zástupce jedoucí na voze. Neumí však rozeznat jednoho od druhého, a proto nevědí,
komu se mají klanět. Co s tím asi král udělá? Normální by bylo vyhodit
zástupce z kočáru.
Svatý Jediný je však milosrdnější. Aby andělé poznali, kdo je Bůh
a kdo člověk, poslal Bůh člověka spát.
PRVNÍ ČLOVĚK: KABALISTICKÁ VERZE
(podle Zoharu, 13. století, Španělsko)182
Rabi Simeon řekl: „Při rozjímání jsem měl vizi, že když Svatý Jediný
tvořil prvního člověka, všichni ostatní tvorové se zachvěli.
Prvotní světlo, světlo od počátku času, pak otevřelo brány východu
a ozářilo je. Jih už toto světlo přijal na počátku. Východ si podal ruku
158 / Část druhá. Praxe stvoření
se severem, sever zavolal západ a západ se chopil jihu. Dohromady
obkroužili Zahradu a začali ji střežit. Pak řekl západ východu: ,Udělejme člověka podle našeho obrazu. Ať stejně jako my objímá všechny
čtyři směry, to nejvyšší i to nejnižší.ʻ A učinili tak. Východ a západ se
milovali a narodil se jim člověk. Naši moudří říkají, že k tomu došlo
na chrámovém pozemku.
Bytostem žijícím v nižší oblasti horního světa svěřil Svatý Jediný
tajemství, jak vytvořit božské jméno Adam. Spojíte energii písmen horního světa (A) s činnostmi dolního světa (D) a s nečinností dolního
světa (M). Když tato tři písmena sestoupila, spojila se, aby tak vytvořila prvního člověka, muže a ženu. Ti dva byli nejprve na boku spojeni
dohromady.
A proč ne tvář k tváři? Protože na tomto místě nebyla nebesa a země
navzájem v rovnováze. Jak se praví: ,Hospodin Bůh nezavlažoval zemi
deštěm.ʻ (Gn 2,5) Když se Adam a Eva k sobě obrátili čelem, dolní jednota byla úplná, stejně jako ta horní. A začalo pršet.“
PRVNÍ VZPOMÍNKA
(meditace o koránských súrach 7,172 a 33,72–73)183
Můj milovaný,
prosím, vzpomeň si na okamžik,
kdy Jediné bytí pronikalo hlubiny
tvůrčího lůna, z něhož vyšel
Adam, první člověk vůbec.
Tehdy Svatá Jednota
vyňala z útrob prvního člověka
množství přítoků
a celé lidstvo mohlo
z vlastní zkušenosti dosvědčit,
že v sobě mají rostliny,
zvířata i tajemné tvory,
stvořené mnohem dříve.
První člověk / 159
A Pán se lidstva zeptal:
„Nejsem snad Jediný,
který vás zrodil,
který vás u Sebe shromáždil
a kterého poznáváte v záři,
jež prostupuje vším
zdánlivě odděleným?“
A všichni odpověděli:
„Ano jsi Jediný! Tak to zakoušíme
a to také stvrzujeme.
Není jiné reality mimo Božskou realitu,
není boha kromě Boha.“
Nabídli jsme toto pověření,
tuto původní víru v základ bytí,
toto vědomí, které ví,
že vše je Jediným,
nejprve nebi,
nekonečným vlnám světla a zvuku,
ale to odmítlo.
Pak jsme je nabídli zemi,
jednotlivým částicím existence,
ale odmítly.
Nabídli jsme je horám
a všem ostatním tvorům stvořeným
před člověkem.
Ale všichni měli strach
obtěžkat se nákladem
vědomí celého svatého vesmíru.
Až první člověk s tímto pověřením souhlasil.
Přijal Boží obraz,
stín mého bytí,
a to celý, i s tím,
že vše se nedozví
a často bude pošetilý.
160 / Část druhá. Praxe stvoření
To je ten důvod,
proč každá promarněná vteřina
musí být napravena
a napraveni budou i ti,
kdo popírají Jediné Bytí
a svaté společenství.
Avšak Jediný milosrdně,
s pochopením, odpuštěním
a milostí, která se snáší jako déšť,
přispěchá k těm,
kdo se navracejí.
MEDITACE
Vraťte se na okamžik k jemnému dýchání, vnímejte, že srdce spočívá ve středu vašeho dechu. Tato jednoduchá zkušenost je základem
vašeho bytí. Je to dýchání v jednotě se Zdrojem života i se vším
živým.
Uvědomte si v sobě oba póly – muže i ženu – navzájem spojené.
Jsou otevření, aby přijali déšť Boží milosti, jenž zavlažuje duši lidskou i duši světa.
První člověk / 161
Poznámky
Úvod
1
2
T. Berry (1988), Dream of the Earth, s. 29.
Viz D. C. Matt (1995), The Essential Kabbalah, s. 99.
ČÁST PRV NÍ
1. kap.: Genesis v přítomnosti!
3
4
Biblisté označují slovem midraš rané rabínské komentáře k různým biblickým knihám. K rozšířenějšímu pojetí midraše viz izraelská feministická
badatelka Sch. Hareven (1995), The Vocabulary of Peace, s. 26. K akademickému srovnání midraše a přístupu postmoderních humanitních věd viz
N. Douglas-Klotz (1999), „Midrash and postmodern inquiry: suggestions
toward a hermenatics of indeterminacy“. Příklad moderního midraše viz
N. Rosen (1996), Biblical Women Unbound, a E. Frankel (1996), The Five
Books of Miriam. Pro srovnání metodiky midraše a současné literární teorie
viz D. Stern (1996), Midrash and Theory.
Jak v mnoha různých studiích zdůrazňuje Harold Coward, síla posvátných
textů ve většině náboženských tradic pochází primárně z ústního předávání. Jakmile text přestane být vnitřní záležitostí, tedy když se mu člověk
už neučí zpaměti (učení srdcem), stává se vnějším objektem, vhodným jen
k pojmovému studiu. Coward poznamenává, že všechny významné duchovní
tradice čelí postmoderní výzvě, jak udržet posvátná písma naživu v srdci
a v duších v době, kdy schopnost učit se srdcem slábne; viz H. Coward
Poznámky / 189
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
(1988), Sacred Word and Sacred Text; týž (2000), Experiencing Scripture
in World Religions.
K dalšímu studiu hebrejského příběhu stvoření v kontextu okolních národů
viz K. Löning – E. Zenger (2000), To Begin with, God Created… Biblical
Theologies of Creation, s. 18–31.
Podle jedné takové verze židovští učenci, kteří ve 3. stol. př. n. l. za vlády
egyptského panovníka Ptolemaia přeložili Tóru do řečtiny, zakódovali nejesoteričtějšího prvky textu do doslovného a někdy i zcela nesrozumitelného
překladu. K tomu podrobněji viz P. J. dʼOlivet (1921), The Hebraic Tongue
Restored. Řecký překlad (Septuaginta) později sloužila jako Starý zákon
křesťanské Bible.
Jak ještě uvidíme, kabalisté tvrdí, že ústní tradice byla zapsána v Sefer
Jeciře.
Viz R. Graves − R. Ptai (1983), Hebrew Myths; viz též K. Armstrong (1996),
In the Beginnings.
Tato „dokumentární hypotéza“ předpokládá následující kodexy: J (Jahvista),
E (Elohista), D (Deuteronomista) a K (Kněžský). V současné době se již
tato hypotéza netěší mezi odborníky takové oblibě jako několik generací
zpátky. Řada odborníků zastává alternativní verze sestavování těchto textů.
Autor užívá pro biblické citace King James Version. Všechny citace Bible v českém překladu jsou převzaty z Českého ekumenického překladu
(= ČEP), není-li uvedeno jinak (pozn. překl.).
Většina těchto míst z knihy Přísloví, stejně jako jiné, jsou přeložena ve druhé
části knihy.
Viz např. S. Schroer (2000), Wisdom Has Built Her House; A. Brenner,
ed. (1995), A Feminist Companion to Wisdom Literature; C. Camp (1985),
Wisdom and the Feminine in the Book of Proverbs.
V judaismu se objevuje i myšlenka preexistenční nebo také nestvořené Tóry
(pozn. překl.).
Kabalisté také změnili její pohlaví na mužské, aby lépe zapadalo do schématu Stromu života. Existuje i několik výjimek, ale v podstatě ženské božství
Chochmy přešlo v pozdní židovské mystice na postavu Šechiny.
Viz R. Graves – R. Ptai (1983), Hebrew Myths, s. 74–75.
K odbornému pohledu na archetyp Prvotního člověka v Jóbovi a Ezechielovi
viz D. E. Callender (2000), Adam in Myth and History. Podle jiných znalců
nepopisují tato místa Prvotního člověka, ale spíše nabízejí jednu z možných
verzí příběhu o pádu andělů. Obě možnosti prozkoumáme ve druhé části
této knihy. K výkladu místa, které upřednostňuje téma padlých andělů, viz
Graves – R. Ptai (1983), Hebrew Myths, s. 57–59.
Např. J. J. Kanagaraj (1998), „Mysticism“ in the Gospel of John, s. 80–103,
vidí mystické praktiky orientované na stvoření ve Svitcích od Mrtvého
moře, i když jako součást mystiky merkava (tj. vize Božího trůnu). Lze se
na to ovšem podívat i z jiného úhlu, neboť dosáhnout vize místa Božího
přebývání (makom) lze jen návratem (be-rešit) k okamžiku stvoření. K jiným
190 / Poznámky
18
19
20
21
22
23
24
25
26
pojetím mystiky stvoření na konci starého a na počátku nového letopočtu
viz G. G. Scholem (1954), Major Trends in Jewish Mysticism; R. E. Brown
(1968), The Semitic Background of the Term ̒ Mystery̕ in the New Testament.
Podle židovského filosofa Filóna Alexandrijského (zhruba 20 př. n. l. –
50 n. l.) vzniklo stvoření za sedm dnů, které lze z hebrejštiny přeložit jako
„sedm světelných úseků“. Celé stvoření vzniklo v archetypálním čase, dříve
než vznikl člověk. Filón se domníval, že Gn 1 popisuje stvoření, jež vzniklo
nejprve v symbolické formě a později se materializovalo. Z toho je zřejmé,
nakolik byl Filón ovlivněn řeckým pojetím (zvl. Platónovým), podle něhož
se božská oblast nachází ve světě idejí, jenž existuje mimo ten lidský. I tato
interpretace však umožnila vykládat Gn 1 poetičtějším a symboličtějším
způsobem.
Srv. pojetí „snového času“ původních Austrálců; viz např. B. C. Sproul
(1991), Primal Myths Around the World.
Až do vzniku islámu v 6. stol. arabština na Blízkém východě nedominovala.
Řecká kultura zasahovala do četných oblastí, ale lidé meditující o stvoření,
tedy o tom, čemu odborníci říkají mystika be-rešit nebo také mystika „počátků“, vyrůstali a žili v semitském jazykovém a myšlenkovém prostředí,
i když zároveň užívali jako svůj druhý jazyk řečtinu.
V hlavních směrech západní filosofie se pojetí času nijak nezměnilo, a to
dokonce ani v postmoderně. S poněkud odlišným pojetím přišel jako první
zřejmě až H. Bergson, viz týž (1913), Time and the Free Will, nebo R. Durie,
ed. (2000), Time and the Instant.
Za teoretický základ následujících úvah o čase a prostoru vděčím průkopnickému dílu T. Bomana; viz týž (1960), Hebrew Thought Compared with
Greek.
Statická slovesa nevyjadřují v hebrejštině „ani existenci nebo vznikání, ale
probíhající činnost subjektu, jednající z nitra“; viz T. Boman (1960), Hebrew
Thought Compared with Greek, s. 33–34.
Řecký filosof Hérakleitos (6. stol. př. n. l.) nabídl sto padesát let před Platónem ucelenější pojetí kosmu, které údajně sjednocovalo všechny zdánlivé
protiklady. Jeho myšlení se však netěšilo velké podpoře ani u jeho současníků, ani u pozdějších řeckých filosofů.
Někteří dnešní psychologové označili tendenci zakoušet pohyblivé hranice mezi vnějšími a vnitřními stavy vědomí termínem translimitní. Řada
dnešních psychologů dnes dává přednost právě tomuto pojmu před termíny
spjatými s patologií, jako je disociativní nebo schizoidní; viz např. I. Clarke,
ed. (2001), Psychosis and Spirituality. Zajímavé je, že jeden badatel, který
se zabývá „historickým Ježíšem“ (S. Davies, 1995, Jesus the Healer), se
domnívá, že Ježíš a mnozí jeho žáci měli k těmto translimitním stavům
vlohy a že rané křesťanství bylo založeno na jejich schopnosti uzdravovat
a transformovat „disociativní chaos“ v „náboženskou zkušenost“.
Odtud pravděpodobně pochází semitský zákaz uctívání „tesaných obrazů“
božství v židovství, raném křesťanství a islámu.
Poznámky / 191
O autorovi
NEIL DOUGLAS-KLOTZ je nezávislý badatel v oblasti náboženství a psychologie. Vyrostl v multikulturní rodině, prarodiče z obou stran pocházeli z Evropy a v jejich žilách kolovala německá, židovská, polská a ruská
krev — od malička slýchával němčinu, jidiš i polštinu. Byl vychován v křesťanském prostředí, rodiče mu vyprávěli příběhy o Ježíšovi a jeho zázracích,
vychovávali ho v úctě k tělu a zázraku přírody samé. Začal se zajímat o jazyky, spiritualitu, tělo a ekologickou spravedlnost. Zabýval se mystickými a rozšířenými stavy vědomí a společnými kořeny judaismu, křesťanství
a islámu. Tato témata dále rozvíjel na akademické úrovni při Kalifornské
universitě v Berkeley, avšak to, co hledal, nalezl především u rodilých duchovních učitelů z Blízkého východu, Indie a Pákistánu. Na začátku roku
1976 měl tu čest studovat v první skupině žáků amerického židovsko-súfijského mystika Samuela L. Lewise, který ho inicioval do tělesných meditací a modliteb, kterým se říká Tance univerzálního míru. Součástí tohoto
intenzivního období studia byla v roce 1979 i tříměsíční pouť do Turecka,
Pákistánu a Indie, v rámci níž navštívil posvátná místa a duchovní učitele
z těchto oblastí. V roce 1982 založil Mezinárodní organizaci zabývající se
Tanci univerzálního míru. V letech 1986 a 1996 působil jako pedagog na
Institutu pro kulturu a spiritualitu stvoření. Od března 1999 žije v Edinburghu
ve Skotsku, kde založil Institut pro vyšší vzdělávání. V roce 2004 spolu
s Neilem Walkerem stál u zrodu mezinárodního festivalu, jehož tématem je
mír a spiritualita na Blízkém východě a který každoročně v březnu přitahuje
tisíce návštěvníků. Aktivně vede vzdělávací výměnné programy a občanské
diplomatické mise spojené s Tanci univerzálního míru, vydal řadu článků,
knih a přednáší na konferencích po celém světě.
O autorovi / 229

Neil Douglas-Klotz
Meditace o Genesi
O společných kořenech židovské, křesťanské a islámské
spirituality stvoření
Z anglického originálu Genesis meditations A Shared Practice
of Peace for Christians, Jews, and Muslims (Quest Books 2003)
přeložil Adam Borzič.
Vydalo nakladatelství DharmaGaia v Praze roku 2013. Jazykové
redaktorky Markéta Hubová a Daniela Kučmašová. Odpovědný
redaktor Lumír Kolíbal. Grafika na obálce Ali Ries. Typografie,
sazba a obálka [email protected]. Tisk PBtisk, Příbram.
ISBN 978–80–7436–040–4
DharmaGaia – Uhelný trh 1, 110 00 Praha 1,
tel. +420 608 241 982, 608 242 993,
e-mail: ­d [email protected], www.dharmagaia.cz
Distribuce v ČR: Kosmas – Lublaňská 34, 120 00 Praha 2,
tel./fax +420 222 510 749, 222 515 407,
e-mail: [email protected], www.kosmas.cz
Distribuce v SR: Partner Technic, Námestie slobody 17, 811 06 Bratislava,
e-mail: [email protected], www.partnertechnic.sk
DharmaGaia
Knížky pro
přemýšlivé lidi
NÁBOŽENSTVÍ – BIBLE – MEDITACE
Neil Douglas-Klotz
„Když nevíme, jak věci vznikly, nemůžeme ani vědět, kde se
nacházíme a kam směřujeme.“
– Neil Douglas-Klotz
„V čase, kdy nás vnější náboženská přesvědčení rozdělují, Neil
Douglas-Klotz nás svojí hlubokou knihou o těchto náboženstvích
opět sjednocuje.“
– William Elliot
„Neil Douglas-Klotz je vzácný klenot. Brilantní vědec, jehož
slova mají moc nás spojit s pramenem posvátného. Tato kniha se
vskutku hodí pro naši dobu. Objevuje společné kořeny křesťanství,
judaismu a islámu a praktickou, srozumitelnou cestou je pro nás
zpřístupňuje.“
– Joan Borysenko
www.dharmagaia.cz
knížky pro přemýšlivé lidi
N. Douglas-Klotz
Ve své nejnovější knize se zabývá duchovními tradicemi judaismu,
křesťanství a islámu, tryskajícími ze společného blízkovýchodního
pramene. Ukazuje, jak mohli meditovat dávní proroci a mystikové
včetně samotného Ježíše. Klotz zdůrazňuje, že všechny tři tyto
tradice, i přes veškeré rozdíly, sdílejí důraz na příběh o stvoření
a posvátných počátcích života. Jak poznamenává, v průběhu staletí
ztratili lidé ze Západu smysl pro tajemství našich počátků a začali se
více zaměřovat na apokalyptické konce. Klotz se nyní snaží vydobýt
zpátky tuto životodárnou a život potvrzující sílu našich „počátků“,
takže i my, a snad i svět kolem nás, můžeme zakusit její tvůrčí moc.
MEDITACE O GENESI
NEIL DOUGLAS-KLOTZ, Ph.D., je mezinárodně známým badatelem v oboru religionistiky
a psychologie. Původně pracoval jako vedoucí
fakulty komparativních studií na kalifornské
Holy Names College, nyní přednáší po celém
světě. Je členem American Academy of Religion
a dnes žije ve skotském Edinburghu, kde spoluřídí Institute for Advanced Learning. Roku
1982 založil International Network for Dances
of Universal Peace a je učitelem Sufi Ruhaniat International. Česky
ještě vyšly jeho knihy Aramejský Otčenáš a Skryté evangelium,
připravuje se Moudrost pouště.
Meditace o Genesi
O společných kořenech židovské, křesťanské
Religio sv. 7
a islámské spirituality stvoření