Pátek 23.7., Městské divadlo 20.00 hodin ŠACHY

Pátek 23.7., Městské divadlo 20.00 hodin ŠACHY

Pátek 23.7., Městské divadlo 20.00 hodin
ŠACHY - renesanční tanec s verši a pantomimou
ARDENTE SOLE, soubor historického tance, um. vedoucí R. Agnel (Polsko)
Pawel Winsczyk – režie
Romana Agnel – choreografie
Monika Polak-Luścińska – kostýmy, Maciej Luściński – masky
za podpory Polského institutu v Praze
Účinkují:
Romana Agnel: Demoiselle de la cour, Tour Noire
Jadwiga Duda-Salamon: Princesse Anne, Tour Blanche
Joanna Fituch: Demoiselle de la cour, Reine Blanche
Wioletta Maciejewska: Demoiselle de la cour, Reine Noire
Dariusz Brojek: Fedor,Roi Blanc
Sławomir Greś: Borzuj, Roi Noir
Konstantin Kouszczenko: Fou (blázen)
Adam Klafczyński: Courtisan,Cavalier Blanc
Krzysztof Antkowiak: Courtisan, Cavalier Noir, Fou
Paweł Winsczyk: Roi Tarses, Narrateur (vypravěč)
Dílo humanistického básníka Jana Kochanowského (1530 – 1584) je jedním
z hlavních pilířů kulturního dědictví polské renesance. Šachy, drobná karikatura hrdinských
eposů vznikla v roce 1564 nebo 1565 jako zřejmá parafráze satirické skladby Scacchia
ludus italského básníka Marca Girolama Vida, populární až do 18. století, a to jak mezi
čtenáři a překladateli, tak mezi plagiátory. Vida ve své básni použil nezajímavou šachovou
partii jako záminku k zesměšnění zápletek a stylu typických pro hrdinský epos.
Kochanowski však z italského originálu převzal jen základní ideu a soustředil se spíše na
romantickou linii děje.
Zápletka se odvíjí od šachové partie na dvoře dánského krále Tarsa. O ruku jeho
krásné dcery Anny soutěží dva sokové Fjodor a Borzuj. Tarses neví, jak se mezi rivaly
rozhodnout, a navrhne proto souboj s šachovými figurkami. Fjodor and Borzuj se chystají
k rozhodující, i když nekrvavé bitvě, která se vyvine ve strhující rytířský souboj bez mečů a
brnění. Král je sice nestranný, princezna nikoliv. Její srdce bije pro Fjodora a obává se jeho
možné prohry. Nesedí však s rukama v klíně a využije přestávky ve hře, aby prozkoumala
stav partie a poradila svému vyvolenému další postup. Je to bizardní taktika, spočívající v
podržení střelce a jezdce, v tažení pěšci a obětování věže, kterou Fjodor k úžasu svého soka
skutečně použije -- a vyhraje partii i ruku Tarsovy dcery. Poražený soupeř bez průtahů
odchází.
Kochanowského mistrovství spočívá v napětí, s nímž vypráví děj, a v jeho umění
vdechnout šachovým figurkám život: během turnaje se promění v bytosti z masa a kostí
s lidskými vlastnostmi a city -- přepadá je smutek, když některá figurka z jejich tábora
skončí mimo hru, a radují se, když se jim podaří dobrý tah a získají bod navrch nad
protivníky. Šachy jsou jednak vtipnou a vynalézavou literární hříčkou. Kochanovski se zde
brilantně napodobuje pompéznost epopejí a zároveň využívá komických prvků
směšnohrdinské básně. Členové tanečního souboru Ardente sole se zázračně promění
v šachové figurky na obří šachovnici a s využitím pantomimy a renesančních tanečních
prvků přesvědčivě vyjádří emoce, jimiž Kochanowski odbařil své pěšce, věže a jezdce.
Soubor dvorského baletu „Ardente sole“ (Žhnoucí slunce)
Již od roku 1997 se tato skupina profesionálních tanečníků věnuje intenzivnímu a
systematickému studiu tradičních dvorských tanců a snahám o jejich znovuoživení. Nově
získávané poznatky o Polské i v Evropské dvorské kultuře a o tanečních stylech různých
období úročí pak v dokonale připravených představeních, které se setkávají s nadšeným
ohlasem publika i odborníků.
Soubor dvorského baletu Ardente sole je zván k nastudování operních představení
v Polsku a natočil mimo jiné řadu pořadů pro polskou televizi. Je častým hostem různých
mezinárodních festivalů, jako je například Festival Johanna Sebastiana Bacha v St Donatu
(Francie), Festival středověké kultury v St Antoine (Francie) anebo Mezinárodní letní
akademie staré hudby ve Wilanówě (Polsko). V srpnu roku 2002 vystupoval soubor na prvním
ročníku Festivalu dvorského tance v Krakově.
Kromě vlastních projektů vystupovali Ardente sole s vyhlášenými sólisty a hudebními
interprety (například Kenneth Weiss, Elzbieta Stefanska a Jaap ter Linde) a s významnými
soubory zaměřenými na provádění historické hudby – mezi jinými lze uvést The Spirit of
Gambo (Německo), Il Tempo, Dancerye (Polsko) Le Concert de l'Hostel Dieu, La Grande
Ecurie et la Chambre du Roy (Francie) a Ricercar Consort (Belgie).
Romana Angel studovala výrazový, historický a dvorský tanec u Antoniette Guedy a
Martine Pichon v Paříži. Své profesionální vzdělání zakončila speciálními kurzy u Cecilie
Gracio Moura a spoluprací s Marie-Genevieve Massé v Théatre Baroque de France. V téže
době také získala diplom z dějin umění na pařížské Sorbonně.
Romana Agnel nejčastěji vystupuje v Polsku a Francii. Ve Francii působí jako sólistka Le Bal
Paré, v Polsku jako choreografka a tanečnice ve Varšavské komorní opeře a v krakovském
divadle Bücklein. Její hlavní profesionální zájem je však pevně spojen se souborem Ardente
sole, založeném v roce 1997 v Krakově, s nímž nastudovala mnohé unikátní projekty a získala
množství prestižních ocenění.
Sobota 24.7., Městské divadlo 20.00 hodin
KEN MAI – KYOTO 2004 (Japonsko)
sólové taneční představení ve stylu moderního butó
Představení Kyoto 2004 vyjadřuje rozporuplnost současného světa, konflikt tradice a
historie s chaosem moderní civilizace. Kjóto, kde Ken Mai žije, je městem tisíciletých chrámů
a zen-budhistických klášterů, prodchnuté historií a atmosférou. Zaroveň je to jedno z
největších japonských velkoměst, kde vládnou technologie, hluk a chaos. Tento konflikt
vyjadřuje Ken Mai ve svém tanečním představení kontrastem ladnosti a krásy sofistikovaného
tance, přecházejícího ve zlomku vteřiny do křečovitých grimas a zmatečného,
disharmonického pohybu. Butó je založeno na impresi performerových pocitů a inspirací,
často interpretovaných pomalým, vláčným a velmi ladným a harmonickým pohybem. Ken
Mai využívá této techniky, ovšem v kombinaci s prvky moderníiho baletu a pohybového
divadla. V emocionálních erupcích přechází z hypnotických manter do divokých pohybových
smrští, metání pirulet a dramatických pádů, čímž reaguje na své pocity ze života v
předimenzovaném velkoměstě.
Ken Mai studoval moderní japonský tanec butó u zakladatele tohoto směru, tanečníka
Kazuo Onó. Kromě toho studoval i moderní tanec a balet v německém Kolíně nad Rýnem.
V roce 2004 přijede do Evropy již se čtvrtým autorským představením. V České republice se
Ken Mai představil poprvé v roce 1999 a od té doby přijíždí téměř každoročně. V roce 2001 o
něm natočila a odvysílala Česká televize dokument. Ken Mai uvedl již třikrát i svou taneční
dílnu Exprese/Imprese, jejímž prostřednictvím učí české tanečníky a divadelníky základům
tance butó, ale i další pohybové, pantomimické a divadelní techniky a prvky.
Neděle 25.7., kostel sv. Víta 20.00 hodin
DE PROFUNDIS (Slovenia)
Hudba evropské renesance (J. Gallus, C.Monteverdi)
Program
Jacobus Gallus (1550 - 1591)
Iocundare filia Sion
OM I/1 In adventu Domini nostri Iesu Christi
Obsecro Domine mitte quem missurus es
OM I/1 In adventu Domini nostri Iesu Christi
Mirabile mysterium
OM I/2 De nativitate, circumcisione et epiphania Domini
Christum natum Dominum
OM I/2 De nativitate, circumcisione et epiphania Domini
Domine, ante te omne desiderium meum
OM I/3 A dominica septuagesimae per quadragesimam de poenitentia
Pater noster, qui es in coelis
OM I/3 A dominica septuagesimae per quadragesimam de poenitentia
Ecce qumodo moritur iustus
OM II/1De passione Domini nostri Iesu Christi
Quo mihi crude dolor
OM II/3 De resurrectione et ascensione Domini nostri Iesu Christi
Alleluia, Cantate Domino canticum novum
OM II/3 De resurrectione et ascensione Domini nostri Iesu Christi
Claudio Monteverdi (1567 - 1643)
Ch'io t'ami
5th madrigal book, 1605
Ch'io t'ami
Deh bella e cara
Ma tu piu che mai dura
Zefiro torna
6th madrigal book, 1614
Lagrime d'amante al sepolcro dell'amata
6th madrigal book, 1614
Incenerite spoglie, avara tomba
Ditelo, o fiumi
Dara la notte il sol lume alla terra
Ma te raccoglie, o Ninfa, in grembo il cielo
O chiome d’or, neve gentil del seno
Dunque, amate relique
Soubor De profundis byl založen v Kranji v roce 1990 a po 14 letech systematické
práce se stal jedním z nejvýznamnějších hudebních těles ve Slovinsku. Spolupracuje
s předními domácími hudebními skladateli a každoročně představí na svých koncertech četné
jejich nové skladby i úpravy lidových písní.
Je držitelem zlaté medaile slovinské národní soutěže „Naša pesen“ z Mariboru a
obdržel četná uznání i na dalších soutěžích. Často vystupuje také v zahraničí - účastnil se
mnoha evropských festivalů a soutěží v Německu, Itálii, Rakousku, Chorvatsku, Slovensku,
Švýcarsku a Litvě, kde též obdržel mnoho prestižních cen, vystupoval i v Kanadě. V roce
1995 se zúčastnil evropského Sympozia o sborech v Ljubljaně.
Sbor De profundis nahrál v roce 1999 CD slovinských lidových písní a v roce 2001
CD „Magnum Mysterium“ s duchovní evropskou hudbou.
Od samého počátku je soubor De profundis veden sbormistryní Brankou Potočnik
Krajnik. Je absolventkou Akademie múzických umění v Ljubljaně a již v 15 letech začala
vést různé dětské sbory. Účastnila se již mnoha světových festivalů s vokálním kvintetem
Drumlca. V současné době vyučuje chorální zpěv a pěveckou techniku na Fakultě vzdělávání
na Ljubljanské univerzitě.
Pondělí 26.7. Prokyšův sál Prelatury 20.00 hodin
KVINTERNA – Krajina želobudná
Staré moravské a sefardské balady o lásce, smutku, naději i víře
Program
Porque llorax: Proč pláčeš bílá dívenko? Pro vás kavalíre, protože odcházíte a mě tu
necháte.
Krajina želobudná: Krajino, proč jsi tak neveselá? Spatřila jsem tam jelínka, vzpomněla
jsem na synečka a mé srdečko pláče.
Tres hermanicas: Byli tři sestry, třetí ještě neprovdaná. Otec ji poslal na Rhodos, kde se
nešťastně zamilovala. Otec chtěl jejího milého zabít. Otče ,nezabíjej ho!
A la una nací yo: V jednu jsem se narodil, ve dvě dospěl, ve tři si ženu vybral, ve čtyři se
oženil se svou láskou…Odcházím do války, posílám po větru polibky pro tebe a svou matku.
Yo me levantara: Vstanu pod stromem, zazpívám si píseň. Od moře fouká, ulehl jsem do
trávy. Potkal jsem černovlasého fešáka, vysmíval se mi, dal jsem mu ránu a on se topil
v moři.
Chudoba: Pověz mi děvečko, mám-li k tobě chodit?Nechoď ty synečku, já jsem chudobná pro
tvoji matičku.
Pláňka: Co je mi po tobě, že ty chodíš ke mně, když tě mé srdéčko nemiluje věrně.
Ir me quería – Mi suegra la negra:
- Já chtěl bych jít touto cestou, poprosit boha, abych nepotkal nepřítele.
- Moje tchýně je krůta, co se hádá se mnou. Je moc zlá, horší než smrt.
Šla Maria do kláštera: Šla Maria do kláštera, tam synáčka porodila. Porodila a povila, do
jesliček položila. Lež tu synu milý a já půjdu pro anděly.
Nacimiendo de Moxé: Narodil se Mojžíš moudré Myriam. Znala královskou vyhlášku poslala ho po vodě v dřevěné arše a dcera Parhova ji vylovila a odnesla dítě do paláce.
Lání – Consaracion de Moxé: Mojžíš jako vítěz k hoře Sinaj dorazil, uviděl hořet keř.
Zakryl si oči, uslyšel boží hlas:“Deset přikázání ti sděluji, abys je předal všem osadám
v Hebreji“.
Nani, nani: Hajej, dadej. Hajat chce synáček své matky. V kluka pak vyroste. Spinkej
dušičko. Ach, přichází tvůj otec pěkně zvesela.
Těžkost – Madre, la mi madre:
- Těžko je mi těžko na srdéčku mojem, jak by na něj vložil sedm sentů kameň. Těžko je mi
umřít, když mě nic nebolí, šohajíčka si vzít, kdyžb mé vůle není.
- Má matka mě má ráda, mou duši i mé tělo. Má manželka mě do lázně provází - sedmi
kartáči, mandlovým mýdlem, růžovou vodou mě umyje – mou duši i mé tělo.
Sefardské balady se tak nazývají podle biblického označení iberského poloostrova
„Sefarad“, dnešního Španělska. Židé se zde již od 1. století začali usazovat společně s araby a
později za vlády almohedské dynastie vznikla ve středověkém Španělsku v 10. – 13. století
specifická hudební produkce ovlivněná multikulturní situací, kdy vedle sebe žili křesťané,
židé a arabové. Dochovaly se nám převážně renesanční zápisy světských balad – je však
zřejmé, že mnohé z nich jsou záznamy mnohem starších středověkých melodií, které často
nezapřou svůj pradávný původ v Orientu. Po vyhnání židů ze Španělska dekretem královny
Isabely I. Kastilské roku 1492 se jejich písně objevují i jinde v Evropě – setkáváme se s nimi
např. na Balkánu i v Turecku.
Moravské balady mají také velmi staré kořeny. Zachovaly se nám i díky sběratelské
činnosti Františka Sušila. Jeho dílo dnes patří ke klenotům našeho hudebního dědictví.
Zajímavé spojení starých moravských i sefardských balad zde není náhodné – chce
poukázat na blízké hudební vnímání lidových písní v různých částech Evropy a nevylučuje ani
pradávné společné hudební kořeny dnes koncertně uvedených balad.
Účinkují:
Hana Blochová – zpěv, harfa, duochord, žaltář, umělecká vedoucí
Pavel Polášek – šalmaj, kornamusa, santur, žaltář, chalumeaux, zvířecí rohy, flétny, píšťala
s měchuřinou, duochord
Petr Wagner – viola da gamba
Marek Špelina - flétny
Marwan Soulieman – ud, tamburina
Milan Bílek – bicí nástroje
Soubor Kvinterna od roku 1994 pravidelně koncertuje doma i v zahraničí, účastní se
evropských hudebních festivalů, spolupracuje s rozhlasem i televizí, připravuje hudbu k filmu.
Zaměřuje se převážně na křesťanskou a židovskou hudbu 13. - 15. století, zabývá se také
hudbou alternativní a experimentální.
Hraje dvorskou a duchovní hudbu středověkých Čech i ostatní Evropy, zajímavé je souborové
zpracování písní Sefardských Židů ze Španělska, Turecka a Balkánu a synagogálních zpěvů
Aškenázských Židů ze Střední Evropy, kdy využívá autentických hudebních nástrojů
původem v Orientu. Spolupracuje též se souborem historického tance Chorea Historica, kdy
hraje písně a tance Evropy 15. století, hlavně villancicos - dvorské písně katolické královské
dvojice Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II..
Kvinterna provozuje i vlastní skladby alternativní hudby inspirované hudbou
středověku, založené na improvizaci, využívajíc charakteristického zvuku středověkých,
etnických a bicích nástrojů. Vystoupení mívají scénický charakter, kdy je hudba spojena s
výrazovým tancem a výtvarným zpracováním scény (např. Mystica 98, Alchymia 2000).
Multimediální projekt Terra mystica na hudbu Kvinterna (2003) patří s objevným syntézním
exterierovým projektům (scénář a libreto Hana Blochová).
Soubor dosud vydal pět CD, poslední vydané CD Flos florum (Arta Records, 2002) obsahuje
převážně české středověké písně doby Karla IV. Ze starších nahrávek Arta Records zaujaly
např. La rosa enflorece (písně sefardských a aškenázských Židů) nebo Medieval inspiration
(hudební cyklus Alchymia a španělské středověké poutnické mariánské písně), za zmínku stojí
také starší CD Rituály středověku s věšteckými zpěvy Sibylinými a písněmi k madoně
montserratské ze sborníku Llibre vermell. V letošním roce soubor nahrál nové CD Krajina
želobudná, obsaující staré moravské a sefardské balady, které uslyšíte na tomto koncertu.
27. 7. úterý, 20.00 hodin, Městské divadlo, Horní 2
TERRA MYSTICA - 4 ŽIVLY (Slovinsko, SRN, ČR)
Abstraktní představa vzniku Živlů Voda, Země, Vzduch a Oheň jako skrytých archetypů podle
představy středověkých alchymistů na hudbu souboru Kvinterna - Alchymia. 3D projekce,
světelný design, rituální tanec.
Libreto: Hana Blochová, animace: Grif, choreografie: Elena Roessler
EVOKACE SAKÁRY: Egyptská kniha mrtvých a egyptské tance a mysteria.
Libreto: Jaromír Kozák, hudba: Hana Blochová, Kvinterna, choreografie a tanec: Magdy
El Leisy, Intessar (Egypt, SRN, ČR)
Program:
Terra mystica - 4 živly: Voda – Země – Vzduch – Oheň, Modlitba
Procesní tanec – Představení Bohů – Pohřební průvod – Plačky – Evokace Sakáry – Poslední
soud – Vzkříšení Sakáry – Oslavný tanec
Čtyři živly
Abstraktní představa vzniku živlů Voda, Země, Vzduch a Oheň jako skrytých archetypů podle
představy středověkých alchymistů s rituálním tancem. Závěrečná mariánská modlitba je
univerzální, nespadá pod žádné náboženské vyznání. „Ora et labora“: bylo heslem starých
alchymistů.
Egyptská kniha mrtvých
Egyptské nazírání světa bylo komplexní, smrt proto nebyla konečným bodem vývoje jedince,
pouze bodem pro nové zrození. Posmrtné rituály měly přesná pravidla. Směr pohybu duše po
smrti byl určen při Posledním soudu, kde se zemřelý prezentoval v negativní zpovědi.
Jednotlivá přísedící božstva zde představovala různé aspekty univerzální Existence.
Evokace k přivolání Sakáry, aby skrytý přišel
Sakára (Sokar) byl aspektem boha Hóra. Byl to mrtvý hrdina, který je na staroegyptských
vyobrazeních tažen na dřevěných saních. Evokace je systémem manter k vyvolání duše
zemřelého či navázání styku s vyšší inteligencí. Má smysl pouze čtena v původním jazyce.
Účinkují:
Sólový tanečník Magdy El Leizy (Egypt) pochází z Káhiry, kde se začal věnovat
orientálnímu tanci. Spolupracoval zde s egyptským folklorním souborem Kamal Naim,
s kterým vystupoval v mnoha arabských zemích. Později odešel do Spojených arabských
emirátů, Iránu a pak do Německa. V současné době nejčastěji vystupuje v umělecké dvojici se
svou ženou Azzou El Leizy a úspěšně vede workshopy orientálního tance v Evropě, Africe i
arabských zemích.
Škola Intessar byla založena v roce 1999 v Českých Budějovicích
lektorkou Intessar (Elena Rössler), která vlastní , mezinárodní
certifikát na výuku orientálního tance. Intessar se věnuje orientálnímu
tanci od roku od roku 1991 a jeho výuce již 11 let. Za zmínku stojí i její
studium orient. tance u předních světových tanečnic a tanečníků.
v
Během působení v Čechách předvedla Intessar a její žákyně své umění
celovečerních vystoupeních s vlastní choreografií na hlavních
jihočeských divadelních scénách, kde též vystupovali i její zahraniční
hosté.
Dr. Mgr. Hana Blochová studovala zpěv u Marie Hřebíčkové-Kozákové a prof. Inge
Švandové-Koutecké, specializaci na středověký zpěv absolvovala u Rebbeky Stewart.
Zaměřuje se na zpěv středověku a rané renesance 13. - 15. století, zajímá se také o orientální
vlivy v hudbě evropského středověku a tradiční techniky zpěvu Orientu, zpívá sefardské
balady, kde tyto poznatky uplatňuje. Hru na harfu studuje u prof. Jany Střížkové.
V souboru středověké hudby Kvinterna, jehož je uměleckou vedoucí, hraje na repliky
středověkých hudebních nástrojů - varhanní portativ, gotickou harfu, psalterium, niněru,
zvířecí rohy a zobcové flétny. S Kvinternou natočila již 7 profilových CD. Spolupracuje s
polským souborem středověké a renesanční hudby Ars Nova Warszawa i dalšími interprety a
soubory staré a alternativní hudby.
Je absolventkou Dějin umění filosofické fakulty University Karlovy se specializací na
středověké umění a filosofii, dále Přírodovědecké fakulty University Karlovy v Praze,
Restaurování výtvarných děl na VŠCHT Praha a Výtvarné kritiky na Univerzitě Jana
Evangelisty Purkyně v Brně.
Pracovala a publikovala v oboru dějin středověkého i moderního umění a filosofie,
historických výtvarných technologií a znalectví středověkého a moderního umění - v týmu
Národní galerie v Praze např. připravovala úspěšnou výstavu Magister Theodoricus - malíř
Karla IV. V současné době např. také spolupracuje s významnou českou výtvarnicí ak. mal.
Danou Puchnarovou na přípravě specifických prezentací jejích děl formou multimediálních
projektů. Přednáší mj. o moderní fyzice – teorii superstrun, středověké filosofii a hudbě.
Vzhledem ke svému zaměření směřuje k propojení uměleckých žánrů - je autorkou
koncepce několika uměleckých hudebně syntézních projektů jako např. Mystica 98 (hudba,
výrazový tanec, umělecké skleněné objekty), Alchymia 2000 (hudební středověký rituál se
světly) nebo multimediálního exterierového představení Terra mystica 2003 pro Slavnost
Slunovratu v Českém Krumlově (3D animace a projekce, světelně-hudební plocha s dalšími
efekty na alternativní hudbu Kvinterny). Tato scénická vystoupení vždy umisťuje do
sugestivních prostor středověkých staveb, kde využívá přirozené akustiky prostředí, pokouší
se o rehabilitaci rituálu jako archetypu všech umění. Zabývá se též středověkou alchymií jako
posvátnou vědou i uměním Hudby. Medailon věnovaný uměleckým a filosofickým aktivitám
Hany Blochové natočila v roce 2000 americká televizní společnost Mega TV.
Jaromír Kozák se od mládí zajímá o problematiku starověkého Egypta. Studoval
egyptologii a archeologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Intenzivně se
zabývá oživováním duchovního odkazu Egypta a více než dvacet let se zároveň věnuje
psychickému výzkumu, v němž se zaměřuje především na studium reinkarnace a
xenoglosie. Pravidelně publikuje také v měsíčníku Regenerace.
Pátek 30.7. Prokyšův sál Prelatury 20.00 hodin
AD VOCEM
Hudba pro zábavu a rozjímání v barokní Evropě (E. R. di Foggia, F. Capello, G. Caccini,
J. Dowland)
Program
John Danyel: Let not Cloris
John Dowland: Flow my tears
Girolamo Frescobaldi:Toccata
Enrico Radesca di Foggia: Mi lasci ingrata solo
Giulio Caccini: Se ridete gioiose
Enrico Radesca di Foggia: Nizzarda Francese
Giovanni Bettini: Su dal ciel laure
Francesco Capello: Il mio martir
Tutto di notte bianche
anonym 1623: Passamezzo
Jacob Regnart: Venus du und dein kind
Wann ich gedenk
Enrico Radesca di Foggia: Corrente
Da ricca pianta
Antonio Brunelli: Boccamorosa
-
přestávka –
Enrico Radesca di Foggia: Filli dolce pastorella
Francesco Capello: Caro sensal Amore
Cesare Negri: La catena dAmore
Enrico Radesca di Foggia: Si e no
anonym 1623: Gagliarde, Courante
anonym: Ma belle si ton ame
Henry Purcell: Let us dance
Since from my dear
Tarquinio Merulla: Nigra sum
Enrico Radesca di Foggia: Rosignuol tu sei amante
Účinkují:
Markéta Cukrová - mezzosoprán
Petr Wagner - viola da gamba
Přemysl Vacek - arciloutna, barokní kytara, umělecký vedoucí
Vokálně instrumentální soubor Ad vocem založil roku 1995 loutnista Přemysl Vacek.
Sešli se v něm přední pražští zpěváci a instrumentalisté zabývající se dobovou interpretací
renesanční a barokní hudby.
Hlavní sféru jeho působení představují skladby neprávem opomíjených a zapomenutých
autorů 16. a 17. století. Repertoár čerpají členové ansámblu především z archivu Univerzitní
knihovny v Praze, kroměřížského archivu nebo lobkovických sbírek, kde leží z velké části
nedotčen obdivuhodný poklad hudebních památek spjatých s českým prostředím.
Výsledkem využívání dobových technik zpěvu i hry na historické nástroje nebo jejich
kopie (loutna, theorba, viola da gamba, barokní housle) je přiblížení se zvukové podobě staré
hudby a odkrytí její původní krásy a smyslu.
Mezi významná vystoupení Ad vocem patří koncert na festivalu Pražské jaro 1996,
účinkování na Svatováclavských slavnostech, retrospektivě Sláva barokní Čechie, festivalech
v Českém Krumlově, Karlových Varech a mnoha dalších. Absolvovali cyklus koncertů pro
výstavu Rudolf II. a Praha a pravidelně se podílejí na dramaturgii hudebních akcí Národní
galerie.
Koncertní činnost v České republice doplňují zahraniční zájezdy (Německo, Polsko,
Slovinsko, Itálie). Roku 1998 nahráli pro firmu Studio Matouš CD Hudba pražských paláců a
zahrad 1620.
Sobota 31.7. 20.00 hodin, Prokyšův sál Prelatury, Horní 155
PETR WAGNER - viola da gamba a PŘEMYSL VACEK – theorba a barokní kytara (ČR)
Poezie střev a pražců aneb zlatý věk violy da gamba
Skladby pro violu da gamba Evropy 1550 – 1780 (D. Ortiz, Ch. Simpson, J. Schenk, M.
Marais, A. Forqueray, C. F. Abel)
Program:
Gottfried Finger (cca 1660 - cca 1730): Sonata in A per Viola da Gamba e Basso Continuo
Johannes Schenk (cca 1660 - cca 1712): Suite in a per Viola da Gamba e Basso Continuo, Op.6
Sonata
Allemande
Courante
Sarabande
Gigue
Gavotte
Rondeau
Bourré
Tempo di Passagallo
- přestávka Gottfried Finger: Sonata in d per Viola da Gamba e Basso Continuo
Antoine Forqueray (1672 -1745): Suite pour Viole avec la Basse continüe
Allemande la Laborde
La Forqueray
La Girouette
La Regente
La Du Vaucel
La Couperin
Muzette
La Portugaise
Na dnešním koncertě zazní skladby Johanna Schenka (cca 1660-1712), Gottfrieda
Fingera (cca 1660–cca 1730) a Antoina Forqueraye (1672–1745). Tito skladatelé
představují hlavní směry, kterými se ubírala tvorba pro violu da gamba v 17. a 18. století –
tedy v období zlatého věku violy da gamba.
Nechme dnes zaznít i skladby v česko-rakouskému stylu olomouckého rodáka
Gottfrieda Fingera (jeho sonáta byla nedávno objevena v archivu kroměřížského zámku),
hudební dílo holandsko-německého gambového virtuoza Johanna Schenka, a v neposlední
řadě i vypjatý a vznešený styl krále gambistů – skladby Antoina Forqueraye.
Jestliže byla viola da gamba již od svého vzniku (první zmínky o ní pocházejí již z 2.
poloviny 15. století) považována za nástroj nejbližší lidskému hlasu, a to ve všech jeho
nuancích i expresivitě, není divu, že takřka magicky přitahovala celé generace skladatelů doby
renesance (S.Ganassi, D.Ortiz, aj.), baroka (M.Marais, H.Purcell, A.Vivaldi, F.Couperin,
G.F.Händel, J.S.Bach, aj.) , klasicismu (C.F.Abel, J.Haydn, A.Kraft), ale i raného romantismu
(viz Sonata Arpeggione Franze Schuberta).
Odhlédneme-li od faktu, že se viola da gamba z mnoha důvodů odebrala do jakéhosi
zimního spánku – hibernace , ve které zůstala po většinu revolučního a industriálního 19.
století, můžeme říci, že se jedná o jeden z vůbec nejstarších evropských hudebních nástrojů
s vlastní nesmírně rozsáhlou literaturou, která dozajista svou kvantitou, rozmanitostí a
hudební kvalitou předčí literaturu pro housle či violoncello.
Svět tohoto více než půltisíciletí starého nástroje nadto odnepaměti vynikal velmi
vyvinutoua propracovanou pedagogikou a nespočtem amatérských obdivovatelů, kterým
mimo jiné vděčíme za to, že violu da gamba koncem 19. a začátkem 20. století opět probudili
k životu a povolali ji vehementně zpět tentokrát již na světová podia.
A nám, jakožto interpretům, náleží abychom na pódium povolali ony „staré“ mistry,
pány Fingera, Schenka a Forqueraye, a abychom Vám, vážení diváci, dokázali, že jejich díla
jsou stále mladá, svěží a voňavá, stejně jako tomu bylo před 300 lety.
© Petr Wagner, 17.7. 2004
Petr Wagner patří k výrazným talentům evropské scény staré hudby. Studoval na
pražské konzervatoři, obor violoncello, u prof. Josefa Chuchra a poté muzikologii na Karlově
Univerzitě v Praze a na Royal Holloway University of London. Zde se začal plně věnovat hře
na violu da gamba, kterou studoval u Richarda Boothbyho a u Jaapa ter Lindena na Akademie
für Alte Musik v Drážďanech.
Po skončení studií v Drážďanech byl Petr přijat na Královskou konzervatoř v Haagu k
prof. Wielandu Kuijkenovi, kde mu byl v roce 1998 udělen prestižní sólistický diplom
Uitvoerend Musicus jako doklad nejvyššího hudebního vzdělání.
Jako sólista a hráč continua vystoupil Petr Wagner na mnoha evropských festivalech
jako např. Festival Ile de France, Pražské jaro, Sopron Early Music Days, Mitte Europa,
Brežice Early Music Festival, Forum Musicum Wrocław a spolupracoval s vynikajícími
osobnostmi, např. Jacques Ogg, Shalev Ad-El, Mitzi Meyerson, Bruce Dickey, Ophira Zakai,
Miklós Spányi, Péter Szüts, Simon Standage, Magdalena Kožená, Noémi Kiss a se soubory
Concerto Palatino, Orfeo Orchestra, Les Inégales Köln, Concerto Armonico Budapest, Oslo
Baroque Soloists, ad..
V roce 1998 Petr Wagner založil Ensemble Tourbillon, který tvoří mezinárodně
uznávaní hudebníci z celé Evropy. Ensemble Tourbillon se zaměřuje na komorní repertoár
vrcholného 17. a 18. století (F. Couperin, J. S. Bach, M.Marais, J.-F. Rebel, G. Finger, G.
Händel, G. Telemann, ad.). Petr je rovněž zakladatelem souboru Les Voix humaines Prague,
který se věnuje především interpretaci francouzské hudby 17. a 18. století.
Opětovná vystoupení na festivalu Mitte Europa v srpnu 2003 se setkala s nadšeným
přijetím německých kritiků. Úspěchy rovněž sklízí Petrovo debutové sólové CD s dílem
Charlese Dollého „Piéces de Viole“, kterou ve světové premiéře natočil s vynikajícím
cembalistou Jacquesem Oggem pro renomovanou americkou firmu Dorian Recordings.
V sezóně 2004/05 vystoupí mimo jiné se sólovým programem v prestižním South
Bank Center v Londýně a v roce 2005 již podruhé na Pražském jaru s Bachovými sonátami
pro violu da gamba a cembalo, spolu s holandským cembalistou Jacquesem Oggem.
Kromě koncertní kariéry vyučuje od letošního roku violu da gamba na Hudební
akademii Karola Lipinského ve Vratislavi.
Přemysl Vacek se zabývá hrou na různé druhy louten a historických strunných
nástrojů používaných v hudební praxi renesance a baroka.
Specializuje se na basso continuo, tedy ansámblovou hru, doprovod zpěváků
a instrumentalistů. Jako interpret na renesanční loutnu, arciloutnu, chitarrone, barokní kytaru
a arabský saz spolupracuje s mnoha předními českými i zahraničními soubory staré hudby
(Musica Florea, Musica Antiqua Praha, Collegium Marianum, Kvinterna, Ensemble Philidor
a další.). S vlastním souborem Ad vocem se soustřeďuje především na provozování méně
známého repertoáru pozdní renesance a raného baroka.
Koncertuje po celé Evropě a pořídil řadu CD nahrávek pro různá česká i zahraniční
vydavatelství (Supraphon, Panton, Studio Matouš, Arta, Deutsche Gramophon, Divox
Antiqua, atd.).Patří mezi ně i známý koncert pro loutnu a smyčce D-dur Antonia Vivaldiho
a jeho loutnová tria. Vystupuje též jako sólista, např. s programem „Loutnová hudba
v raněbarokní Praze“.
Přemysl Vacek hraje na mistrovské kopie renesančních a barokních nástrojů, jež zhotovili
David van Edwards a Jiří Čepelák.
Neděle 1.8. 20.00 hodin, Prokyšův sál Prelatury, Horní 155
NEW LONDON CONSORT, umělecký vedoucí Philip Pickett (Velká Británie)
Anglická barokní hudba (H. Purcell, J. Blow, G. F. Händel)
Philip Pickett - zobcové flétny, Revital Raviv - soprán, Petr Wagner - viola da gamba,
David Roblou - cembalo
Program
Sonáta a moll, Charles Francis Dieupart (c1670-c1740)
Preludio - Vivace - Allegro - Sarabanda - Vivace - Adagio - Giga
Zpívejte hlasitě harmonické sféry, Anonym
Vzbuď se, můj Adonisi, neumírej, Charles Coleman (1664)
Krása a Láska se daly do křížku, Henry Lawes (1595-1662)
Árie, Nicola Matteis (1685)
Sólo pro flétnu a bas, Andrew Parcham (1690)
Ground s party, William Croft (1678-1727)
Nový skotský nápěv, Henry Purcell (1659-1695)
Nový Ground, Henry Purcell
Nový irský nápěv, Henry Purcell
Kantáta: Seladon, William Croft
Árie - Recitál -: Árie
- přestávka Sonáta d moll, Johann Christophe Pepusch (1667-1752)
Adagio - Allegro - Largo -: Allegro
a Graces Louise Merciho, Londýn 1729
Sladší než růže (ze Zrádce Pausania), Henry Purcell
Árie (První hudební árie z Indické královny), Henry Purcell
Ground (Korunujte oltář ze Slavte svátek), Henry Purcell
Round O (Rondo z Abdelazera), Henry Purcell
Kantáta: Corydon, Johann Christophe Pepusch
Recitál - Árie - Recitál - Árie
New London Consort se pevně etabloval jako jeden z vedoucích světových souborů
interpretujících ranou hudbu s unikátně širokým a barevným repertoárem středověkých,
renesančních a barokních děl, z nichž většina nebyla publikována. Consort získal
záviděníhodnou pověst pro vkus, všestrannost a virtuozitu svých členů a pro neustále
zajímavé a pečlivě připravované programy, které výborně kombinují poučné a zábavu.
V posledních sezónách Consort účinkoval na velkých festivalech a v koncertních sálech v
téměř celé Evropě, Hong Kongu, Izraeli a v Americe. Soubor účinkuje často také v
londýnských koncertních sálech a na největších britských festivalech a podnikl celonárodní
turné Early Music Network. V r. 1988 byl Philip Pickett jmenován ředitelem londýnského
festivalu středověké a renesanční hudby Southbank Summerscope Festival (Pickettův
alegorický průvod), kde Consort předvedl jako domácí soubor 8 ze 32. Prakticky celý
repertoár souboru nahrálo BBC Radio 3 a členové Consortu pravidelně nahrávají pro
dramatickou produkci BBC, pro mnoho shakespearovských pořadů BBC a pro několik
velkých filmů. Koncert konaný ve Skotsku nafilmovala BBC 2 Music jako Camera Series.
Mnoho z repertoáru Consortu už bylo nahráno, včetně výběru tanců z Terpsichore Michaela
Praetoria a všech písní z původního rukopisu Carminy Burany, která získala v r. 1988 a 1990
cenu Edison Awards. Consort doprovází také vlastní sólisty na jejich albech, jako např.
Catherine Bottovou na albu Virtuoso Italian Vocal Music.
"New London Consort triumfuje! Není možné popsat účinek tohoto nádherně naplánovaného
a provedeného programu. Ze všeho, co New London Consort dělá, čiší profesionalita...“
Music & Musicians
Významný anglický flétnista, dirigent a učitel Philip Pickett zahájil svou hudební
kariéru jako hráč na trubku. Zájem o vysoké party pro trubku u Bacha a u jiných barokních
skladatelů v něm podpořili Anthony Baines a David Munrow, kteří mu představili celou
rodinu raných dechových nástrojů. To Philipa Picketta vedlo k tomu, že se chopil zobcové
flétny, krumhornu, šalmaje, rankety, atd. a brzy se stal nejznámějším britským advokátem
těchto a podobných nástrojů.
Jako student na Guildhall School of Music získal cenu Silver Medal Worshipful Company of
Musicians (Ctihodná společnost hudebníků), cenu Maisie Lewis Foundation a cenu
Wedgewood. V roce 1972 byl jmenován profesorem Oddělení pro zobcovou flétnu a
historická představení hudební školy Guildhall School a dvacet pět let měl vedoucí roli v
Oddělení rané hudby, kde vyučoval mnoho nejnadanějších hudebníků pozdější generace
odborníků na ranou hudbu. Mnoho z těchto talentovaných umělců je nyní členy souborů New
London Consort a Musicians of the Globe. V roce 1985 získal čestné členství školy.
Philip Pickett vystupoval a nahrával jako sólista s mnoha významnými soubory, mezi jinými
s Academy of St. Martin-in-the-Fields, Polským komorním orchestrem, Anglickým komorním
orchestrem, London Mozart Players, City of London Sinfonia, Londýnským komorním
orchestrem, London Bach Orchestra a English Concert. Jeho sólové nahrávky zahrnují
všechny Händelovy sonáty pro zobcovou flétnu a tria, virtuosní sonáty italských mistrů 17. a
18. stolení a koncerty Vivaldiho a Telemanna.
Neustálé hledání nových způsobů prezentace rané hudby vedlo Philipa Picketta k zavedení
divadelních prvků do koncertů, k uvádění raných veršů v překladech do moderní angličtiny,
kombinování hudby s tancem a mimickým divadlem, uvádění koncertů představeními
kejklířů, polykačů plamene, kouzelníků, potulných zpěváků a tančících medvědů ve vstupních
halách a k juxtaponování rané hudby s hudbou současnou a etnickou.
Pickettův úspěch při plánování hlavních tématických koncertních sérií pro londýnský festival
City of London Festival (1982/4/9) a pro Maastricht Festival v r. 1983 a neutuchající nadšení
návštěvníků koncertů a tisku pro jeho extravagance a koncerty ve velkém v hlavních
londýnských koncertních sálech vedly k tomu, že byl v r. 1988 jmenován uměleckým
ředitelem londýnského festivalu středověké a renesanční hudby Southbank Summerscope
Festival of Medieval and Rennaisance Music (Pickettův alegorický průvod), který uvedl 32
koncertů ve dvou týdnech a který byl přijat s jednomyslným nadšením kritiků.
V roce 1993 zahájil svou činnost v nové funkci uměleckého ředitele Purcell Room Early
Music Series a nyní v ní úspěšně působí již sedmým rokem. v roce 1993 byl též jmenován
uměleckým ředitelem Rané hudby v shakespearově divadle Globe a založil soubor Musicians
of the Globe.
V roce 1994 Philip Pickett založil festival rané hudby Aldeburgh Early Music Festival a do
roku1997 byl jeho ředitelem. V roce 1996 byl jmenován uměleckým ředitelem nového
festivalu rané hudby September Early Music Festival v South Bank Centre.
Publikace a články o programech a koncertech (Hard-sell scholarship and silly titles) pro Dent
Companion to Medieval and Renaissance Music; článek o představeních středověké hudby
pro Medieval World; diskuze o barokní symbolice a řečnické praxi pro časopis BBC Musk;
soukromě vydané studie Carminy Burany, Monteverdiho Orfea a Brandenburských koncertů;
a nekonečný počet nadšeně přijatých poznámek k programům koncertů a k nahrávkám NLC a
Musicians of the Globe. V prosinci 1993 dával přednášku na téma Monteverdiho orchestrace
na mezinárodní konferenci International Monteverdi Conference v Londýně.
Revital Raviv absolvovala na Hudební akademii v Jeruzalémě a v roce 2002 zde
získala také první cenu v soutěži barokní a komorní hudby. Poté absolvovala kursy na Royal
College of Music v Londýně, kde studovala u Kathleen Livingstone. V mistrovských kursech
pracovala u Katia Ricciarelli, Nancy Argenty, Anthony Rooleyho a Evelyn Tubb.
Spolupracovala s Jeruzalémským symfonickým a Jeruzalémským barokním orchestry, s Tel
Aviv Soloists Ensemble a účinkovala např. ve Slovinsku na Festivalu staré hudby v Brežici a
v Izraeli. Je jednou ze zakladatelek souboru barokní hudby Israeli Baroque ensemble Arcadia,
se kterým pravidelně vystupuje a také nahrává pro rozhlas a televizi. V letech 2002/3 byla
členkou souborů Emek Hefer theatre group a Israeli Opera Young Artist's, kde byla obsazena
do mnohých významných operních rolí (např. Galatea, Euridice, Belinda ad.). V roce 2003
zpívala Euridiku v Monteverdiho opeře Orfeus v londýnském London´s South Bank Centre.