Základní Škola Velké Karlovice

Š KO L N Í I N F O R M A C E P R O K A Ž D É H O A L FA B E TA
2013 / 2014 č. 1
Vážení čtenáři,
dostává se vám do rukou další číslo našeho školního časopisu, který pro vás již 17 let připravují žáci a učitelé naší školy.
Jistě jste si všimli naší nové grafické úpravy. Věříme, že se vám bude vzhled i obsah časopisu líbit.
Naši noví prvňáčci
V letošním školním roce do 1. třídy nastoupilo pod vedením
paní učitelky Boháčové 19 žáků:
Orestis Anguridis, Jiří Gášek, Klára Hanáková, Denisa Chomutárová, Jakub Chuděj, David Koňařík, Katrin Kretíková,
Rozálie Martináková, Ondřej Němeček, Aneta Marie Pavelková, Adam Pavlačka, Petr Rustler, Ondřej Sibal, Sára Stavinohová, Bořek Šarman, Lucie Ščotková, Adrien Šrom, Filip Valigura a Ondřej Vašut.
Přejeme jim pěkný rok, aby se v naší škole naučili psát, počítat, číst, kreslit, zpívat i cvičit, aby si osvojili co nejvíce z toho,
co budou v životě potřebovat, aby tu našli dobré kamarády,
zkrátka, aby sem chodili s úsměvem a rádi.
Karlovský dětský folklorní festival
V neděli 8. září se ve Velkých Karlovicích u muzea konal Mezinárodní
dětský folklorní festival. Pozvání
přijalo celkem
devět
souborů
z různých koutů celého Česka
i Slovenska. Také my jsme se už
během srpna pečlivě připravovali,
abychom co nejlépe reprezentovali
náš kraj, naši obec. Těšili jsme se na
setkání, protože s některými vystupujícími se už trochu známe. Členové souborů z větší dálky si museli ráno přivstat, aby dorazili včas.
Během dopoledne jsme se všichni sešli v naší škole, každý soubor měl šatnu v jiné třídě, všude panoval shon a ruch, některé cimbálovky ještě na poslední chvíli pilně trénovaly a chodbami školy se
rozléhaly nejen hlasy a smích dětí, ale i jejich veselé písničky. Po dobrém obědě ve školní jídelně
jsme se vypravili k obecnímu úřadu a odtud jsme se vydali slavnostním průvodem k muzeu. Ke skvělé náladě přispělo i nádherné počasí. U muzea se všechny soubory nejprve krátce představily
a pak už začal seriál vystoupení. Bylo úžasné pozorovat, jak každý region má jiný kroj, jiné tance
a písničky. Vystoupení se všem povedla, všude vládla dobrá nálada a tak věříme, že se za rok opět
všichni sejdeme, zatančíme si a zazpíváme.
T. Vašutová, 8. tř.
2013 / 2014 č. 1
Stránka 2
Závěr školního roku
patří již tradičně v naší
škole výletům, na které
se všichni žáci moc
a moc těší. Přečtěte si,
kam se v závěru loňského školního roku
vypravili.
Výlet 1. a 2. třídy
Výlet první a druhé třídy začal srazem u školy. Vybaveni pláštěnkami a deštníky jsme trochu sklesle odjížděli směr Hranice. První zastávkou byla návštěva Aragonitových jeskyní v Teplicích, prohlídka lázní a lázeňského parku. Naštěstí největší liják jsme si odbyli dole v jeskyních. Dětem se
nejvíce líbil jeskyňář Karel, netopýři a také to, když paní průvodkyně zhasla a ony mohly křičet, co
to dalo. To se zase až tak nelíbilo paním učitelkám. Během dne se počasí umoudřilo a hrad Helfštýn už jsme si užili skoro se sluníčkem. Poznali jsme nová místa a dozvěděli se spoustu zajímavého. Už se těšíme na další výlet.
Výlet 4. a 5. třídy
Na výlet jsme vyrazili 20. 6. a naším cílem byla Ostrava. Nejprve jsme navštívili hornické muzeum
Landek, kde jsme sjeli výtahem pod zem. Byla tam tma a velká zima. Poté jsme si šli vyzkoušet
prolézačku, které se říká dýmnice, a nakonec se projeli důlním vláčkem. Následovala prohlídka
akvária, kde byla k vidění spousta zajímavých ryb, expozici doplňovala také opice a papoušek, se
kterým jsme si povídali. Potom jsme se šli podívat na ministavby Evropy. Ze všeho nejvíc se nám
líbila Eiffelova věž. Také jsme si tam zadováděli v hradu s malými kanóny. Následoval krátký rozchod na náměstí v Ostravě a nakonec jsme šli do technického muzea, kde jsme si vyzkoušeli
spoustu zajímavých věcí. Cestou domů vládla v autobuse dobrá nálada, rozléhaly se písničky jedna za druhou a bylo tam takové horko, že i pan řidič se vysvlékal a Katka nám tam běhala
v plavkách. Domů jsme se vrátili úplně znaveni, ale výlet se vydařil a moc jsme si ho užili.
K. Stavinohová, L. Gelnarová, 5. tř.
Školní výlet 7. a 8. třídy
Na školní výlet jsme se vydali na jižní Moravu do Moravského krasu. Cestovali jsme vlakem
a naší první zastávkou byl zámek Rájec Jestřebí, kde jsme měli domluvenou prohlídku. Následovala 13 km dlouhá túra, kterou jsme zakončili v kempu Čermák. Tam pro nás paní učitelka připravila
různé hry, měli jsme například přinést co nejvíce věcí, jejichž názvy začínají na písmenko P, udělat
co nejdelší provaz z oblečení nebo vymyslet si nějakou známou osobnost
a představovat ji. Večer jsme absolvovali stezku odvahy, kterou paní učitelka původně neplánovala, ale vydařila se nám. Druhý den jsme šli OPĚT pěšky do Punkevních jeskyní a podívat se na
naši nejznámější propast Macochu. Cestou nám přibyl černý pasažér, koťátko, které s námi šlo až
do jeskyní a bylo nejspíš prvním zvířetem, které se tam dostalo. Propast Macochu jsme viděli jen
zespodu, nahoru jsme vyjít nestihli, ale i tak to byl zajímavý zážitek. Čekal nás návrat domů, vraceli
jsme se s úsměvem, protože se nám výlet líbil.
T. Vašutová, M. Chudějová, S. Holčáková, 7. tř
Výlet do Boskovic
Ranní vstávání my, děti, nemáme rády a patří k těm nejhorším věcem z celého dne. Když jde
však o výlet, dokážu vstát i ve tři ráno! Mám ráda ten pocit, když nemusím jít do školy! Proto jsem
21. 5. svižně vyskočila z postele, rychle se vypravila a pádila na nádraží. Konečně! Přicházím
plna očekávání k vlaku, s nejlepší kamarádkou Lenkou jsme si vybraly místo a už jedeme. Cesta
byla dlouhá, ale pořád jsme si měly o čem povídat. „Hurá! Jsme tady! Po krátkém pátrání jsme
spatřili střechu ubytovny. Nebyla nic moc, ale nedokážu popsat radost, která mě naplnila při prvním kroku do našeho pokoje. Byl to zážitek jako hrom! Zabydleli jsme se, jak nejlépe to šlo,
a dokonce jsme stihli udělat i nepořádek. Po chvilce jsme vyrazili do westernového městečka.
Bylo se na co dívat, oči se nám rozzářily a koukaly na vše kolem nás. Nejprve jsme si museli vyměnit peníze, protože na atrakcích se platilo dolary. Někteří zkoušeli rýžovat zlato, jiní stříleli
z luku, někdo si s kamarádem koupil náramek přátelství. Další zastávkou bylo lanové centrum.
2013 / 2014 č. 1
Stránka 5
Mnozí lezli poprvé, jiní už byli zkušenými borci. Svíral se mi žaludek, při pohledu na Kamila, který
visel z lana, ale s pomocí instruktora vše šťastně zvládl. Dokonce i mně se díky radám paní učitelky Mikulové podařilo dostat bezpečně dolů, přestože mě pálily ruce od lana jako hrom. Cestou na
ubytovnu jsme si prohlédli místní obchody, což bavilo hlavně holky. Po náročném dni plném zážitků jsme na pokojích vysílením padli, ale někteří ještě pořádali menší oslavu. Kromě nás tam byli
ubytovaní ještě nějací dělníci, takže jsme se zamkli a zmoženi jsme po chvilce ztichli. Další den
nás čekala procházka po starém židovském městě, dozvěděli jsme se, co je to synagoga a dokonce jsme si jednu prohlédli. Byla právě otevřena po rekonstrukci, byli jsme prvními návštěvníky.
Měli jsme ještě chvíli na poslední nákupy a následovala cesta domů. Přestupy byly sice namáhavé, ale šťastně jsme dorazili domů plni nových zážitků.
N. Ilnická, 7. tř
Rozloučení deváťáků
Každým rokem se situace opakuje v tom, že se většina žáků strašně
těší na konec školního roku. To je celkem pochopitelné, ale u deváťáků
je to ještě spojeno s tím, že pro ostatní připravují rozloučení se školou.
Již mnoho dní předem se ve třídě dohadují, co originálního letos vymyslí, jak si vynahradí to, co jim loni způsobili ti bývalí. Obvykle bývá
třída rozdělena na několik táborů, ale stejně to nakonec dopadne tak,
že se bude vonět, stříkat, mazat, malovat. Tak tomu bylo i letos. Na
27. 6. připadlo poslední zvonění. Všichni deváťáci si připravili různé
postřiky, rtěnky, tužky a voňavky, někteří přišli s vlastnoručně namíchanými elixíry. Sraz byl už v sedm hodin, aby nikdo nevstoupil do školy
bez jejich vědomí. Po rozumné dohodě přistoupili na to, že když se
budou malé děti bát, pustí je do školy. Ti větší jim však neměly uniknout. Někteří se snažili obíhat školu a vniknout do ní postranními vchody, ale moc šancí neměli, starší byli většinou rychlejší. Tím způsobili to,
že se v celém druhém patře skoro nedalo dýchat. Vůně se mísily dohromady.
Ale i tak se celá naše třída těší na naše úplně poslední zvonění. Budeme totiž lepší.
M. Janýšková, M. Matyščáková, 8. tř.
Šesťáci v Semetíně
Tento rok jsme se my, šesťáci, zúčastnili seznamovacího pobytu, který se konal 16. – 17. září
2013 na Hájence v Semetíně nedaleko Vsetína. Tohoto pobytu jsme se zúčastnili, abychom stmelili náš třídní kolektiv a hlavně proto, aby nás co nejlépe poznal náš nový třídní učitel Mgr. Martin
Cigánik. Do Semetína jsme jeli autobusem a cesta byla velmi krušná, protože autobus byl plný
ostatních cestujících. Po ubytování jsme si hráli jak s naším panem učitelem, tak i s instruktory
Davidem a Jakubem. Naučili nás spoustu nových a velice zábavných her. Také jsme navštívili
lanové centrum, kde jsme museli prokázat svou odvahu a obratnost a zároveň jsme tam zažili
spoustu zábavy. Večer jsme měli táborák a mohli jsme si opéct buřty, chleba, nebo jablka. I ostatní jídlo v Hájence bylo přepychové a velice nám chutnalo. Večer jsme se vyblbli na pokojích a šli
jsme spát. Druhý den jsme měli závěrečnou velkou soutěž, při které jsme byli rozděleni do tří skupin. Procházeli jsme stanovišti, na kterých jsme řešili různé úkoly. Naučili jsme se spolupracovat ,
pomáhat si a určitě si každý z nás něco z tohoto pobytu odnesl. Doufáme, že se tento pobyt líbil
i našemu panu učiteli a děkujeme za nádherné vzpomínky.
K. Stavinohová, L. Gelnarová, 6. tř
2013 / 2014 č. 1
Stránka 4
Náš mistr
Naším spolužákem a kamarádem je žák 9.
třídy Jakub Štvrtecký, který se probojoval mezi
nejlepší biatlonisty České republiky. Jelikož už
má v kapse mnohá vítězství, tak nás zajímalo,
jak toho dosáhl a jak vypadá jeho každodenní
život.
Kdy jsi začal s biatlonem? Začal jsem v osmi
letech tady v Karlovicích za sportovní klub
biatlonu, kde mě trénoval pan Plánka. Na jaře
jsem přestoupil do klubu biatlonu v Letohradu.
Nyní mě trénuje M. Málek a O. Exler.
Jak probíhá tvůj trénink v létě a jak zimě?
Přes léto jsem běhal, později jsem jezdil na
kolečkových lyžích a v zimě na běžkách. Trénuji každý den.
http://www.jalovec.cz/wp-content/
uploads/2013/09/1-2-696x1024.jpg
Jak už víme, vyhrál jsi mnoho závodů, ale
nikdo neví, kolik ocenění jsi už vlastně získal. Tak se nám pochlub! Kolik už máš výher a které si nejvíce vážíš? Kdy jsi vyhrál
první závod? Vystavuješ si své diplomy
a medaile? Nejvíce si asi vážím posledního
Mistrovství České republiky na kolečkových
lyžích. To jsem ve své kategorii vyhrál. První
závod jsem vyhrál ve svých devíti letech v
Brně. Nevím, kolik mám přesně výher, ale
získal jsem už asi 50 medailí a 60 diplomů.
Diplomy si zakládám, ovšem medaile a poháry
mám vystavené, aby je všichni viděli. Někdy je
dobré se pochlubit.
Jezdíš na nějaká soustředění? Jak vypadá
takový tréninkový den? Na soustředění jezdím hodně často, hlavně v sezóně a před důležitými závody. Den na soustředění vypadá
nějak tak, že kolem 7. hodiny ráno mám budíček. Hned ve čtvrt na osm začíná rozcvička,
jdeme se proběhnout, rozcvičit, skákat přes
švihadla, dělat nácvik techniky, nebo hrajeme
různé hry. Po rozcvičce máme snídani, na
kterou navazuje nejdůležitější dopolední trénink dlouhý 3 hodiny. Trénujeme běh se střelbou (KXT), nebo rozvoj rychlosti (sprinty). Následuje oběd a po něm máme 2 hodiny polední klid. Odpolední trénink, který trvá zase 3
hodiny, je už o něco méně intenzivní, protože
už jsme všichni unavení. Když se kolem šesté
hodiny navečeříme, tak si společně zhodnotíme své celodenní výkony a někdy si ještě zahrajeme třeba fotbal. V deset hodin máme
večerku, ale někdy usneme i o něco dřív. Myslím, že odpočinek si všichni po tak náročném
dnu opravdu zasloužíme.
Co plánuješ do budoucna? Máš nějaký sen,
který by sis chtěl splnit? Dopředu moc neplánuju, ale chtěl bych uspět na Mistrovství
České republiky v letním biatlonu.
Trénuješ i sám, nebo jen s trenérem? Když
nejsem na soustředění, tak trénuju převážně
sám, ale nějaký ten trénink s bývalým klubem
neuškodí.
A. Kalusová, 9. tř.
Byla jsem na Kubě
Svou reportáž o životě lidí z Kuby jsem si zvolila záměrně, protože
jsem tam celé tři týdny strávila a sledovala jsem krutou pravdu. Skoro
nikdo totiž neví, jak se tam lidé opravdu mají, protože stát jim nedovoluje zveřejňovat nic z jejich života. Zprávy na internetu bývají často
nepravdivé a navíc cenzurované státem.
kat. Za cucy si můžou koupit lepší oblečení, více jídla, auta a různé
prostředky, které jsou pro nás samozřejmostí. Cucy můžou získat
jedině tím, že mají nějakou obživu jako jsou Casa Particulares. A to je
ubytování pro turisty, kde Kubánci vaří, kde se o hosty starají a my
pak můžeme dokonale poznat celý jejich život. Tak jsem tam žila i já.
A schválně jsem si u těch lidí objednávala jídlo a nechodila do růzPrvní věc, která mě překvapila, byla ta, že je všude obrovská chudo- ných restaurací a můžu vám potvrdit, že jídlo bylo dokonalé!
ba, bída a strašně špatná hygiena. Ta další, že na obrázcích vše
vypadá hezky, ale skutečnost je úplně jiná. Realita? Jídlo mají na Nesmím zapomenout podotknout, že když 22. října loňského roku drtil
příděl a třeba nesmí chovat slepice na vajíčka. Slepice samotné cho- Ameriku hurikán Sandy, tak se psalo jen o tom, jak je zničená Amerivat můžou, ale mají pro ně tak špatné krmivo, že vajíčka se ani nedají ka, v New Yorku nefunguje elektřina a podobně a o Kubě nepadlo
jíst. A když přece jen někdo má slepice, které snášejí dobrá vajíčka, skoro žádné slovo. A přitom na Kubě Sandy otevřela brány pekla.
tak jim je stát zabaví. Ještě horší jsou příděly mléka. To dostanou 3 Ještě dlouhé měsíce potom byla vidět zničená pole a rozmetané dolitry mléka na osobu na jeden měsíc! To my si ani nedokážeme před- my, i když se tamější obyvatelé snažili ze všech svých sil dát vše
stavit
zase do pořádku. Prostí lidé jsou tam pracovití a snaží se poradit si
v každé životní situaci. Na vlastní oči jsem viděla, jak si dokázali spraPeníze jsou dalším velikým problémem. Samozřejmě, že mají nějaká vit auto jen pomocí kovového ramínka a různých zbytků věcí, které
pesa, jedno peso má přibližně hodnotu jedné koruny. A těch si vydě- našli. Jsou vynalézaví a skromní. Myslím, že někteří mí vrstevníci by
lají tak padesát za měsíc. Další jejich měnou jsou cucy. Jeden cuc má měli něco takového také vidět a zažít.
M. Janýšková, 8. tř.
hodnotu asi dvaceti našich korun. Je to něco takového, jako byly
kdysi za socialismu u nás bony. A ty je prakticky nemožné nějak zís1. číslo 17. ročníku školního časopisu ŠIPKA vydává Základní škola Velké Karlovice, říjen 2013.
Odpovědný redaktor Mgr. Vladimíra Vašutová, grafická úprava Mgr. Martin Cigánik