3. - rock for people

3.
Pětadvacet tisíc a další na cestě
Číslo pětadvacet tisíc (návštěvníků) na letošním patnáctém ročníku Rock for People je skvělé a jistě ne
konečné. Včera v podvečer pořadatelé oznámili, že tato hranice byla pokořena a další lidé přicházejí.
Vzhledem k tomu, že loni přišlo dvacet dva tisíc lidí, udělali jsme rekord. Ačkoliv na tomto festivalu o rekordy nejde - děkujeme vám.
Krátce
l Sunflower Caravan
chtěli videa
Už dlouhou dobu se prý na
youtube.com neobjevily žádné
raritní videoklipy z koncertů českých Sunflower Caravan. Kapela
proto vyzvala své fanoušky, aby
její včerejší koncert na Rock for
People točili, povedené záběry
umístili na server a za to jim slíbila dárky v podobě aktuálního
CD a dalších věcí. Nuže, máte-li
cosi zajímavého, sem s tím.
l Kašpárek v rohlíku
pokřtil album
Na včerejší tiskové konferenci
bylo slavnostně uvedeno druhé
album divadelně-hudebního projektu Kašpárek v rohlíku nazvané
Kašpárek
Forever.
Konference to ale byla složitá,
neustále ji narušovala různá podivná individua, která nakonec
strhla pozornost na sebe a svou
obří bicí soupravu, čímž konferenci ukončila. Deska se však
bude už brzy prodávat, a přestože
má podobu klasického vinylového alba, je to normální cédéčko.
Jeden krátký příběh. Nejmenovaný kolega novinář dělal rozhovor s milými mládenci ze
skupiny The Kooks. Na konci
rozmluvy jim dal svůj telefon, že
mu mohou cinknout, kdyby
chtěli do povídání ještě něco doplnit. Bylo to jen tak pro formu a
nikdo netušil, že telefonní číslo
bude použito.
Za pár minut se kolegovi novináři rozdrnčel u mobilu zvonek.
Zvedl ho a z druhé strany aparátu
se ozvalo: „Tady The Kooks,
ahoj. Potřebujeme sem do šatny
kolu. Díky.“ Naštěstí byl žurnalista chladnokrevný, situaci
dobře vyhodnotil a požadavek
předal lidem, kteří přání kapel
plní, neb tu jsou kvůli tomu.
Když už jsme u The Kooks,
byli docela zábavní. Milí muzikanti a tradičně „drsný“ dopro-
vod. Jejich manažerka připravila
k prodeji šest krabic triček a pozvala si vedoucí merchandise
stanu až k sobě do zákulisí. Nerada si nechala vysvětlit, že zahraniční kapely zde za pětikilo
prodají deset triček maximálně.
Argumentovala tím, že jsou
přece hlavní hvězda
Včerejší hlavní hvězdy se ale
jmenovali Ska-P, s tím se počítalo, a také Japonci Gocoo. Přijeli v jedenácti se zhruba čtyřiceti
tradičními japonskými bubny. Jejich počet se prý mění, podle
toho, kolik jich do arzenálu přibude a také podle toho, kolik je
jich v opravě. Jejich bubenická
show byla úžasná, dechberoucí i
nepochopitelná.
Své si včera samozřejmě řekli
i Mucky Pup, Irové Therapy?, Firewater nebo česko-slovenské
bojové trio Divokej Bill, Horkýže slíže a Tata Bojs.
Dnes vstupuje festival do posledního dne. Před námi jsou
velké zážitky (Placebo, Underworld, Bloc Party a další), ale
také loučení. Nebylo by správné,
kdybyste si sentimentální slova
četli už nyní, když držíte v ruce
Festivalové noviny a den je
teprve před vámi. Sluší se nicméně podotknout, že příští rok
s vám samozřejmě opět počítáme
a pokud se úroveň festivalu zlepšuje, bude to tak i nadále.
A jestli se chcete na něco zeptat pořadatelů celé akce, lidí
z Ameba Production, přijďte
dnes v 17.30 hodin do stanu Kašpárka v rohlíku, kde se s nimi
uskuteční divácká tisková konference a oni odpoví na všechny
vaše dotazy.
l The Kooks
trvali na svém
The Kooks se před vystoupením sešli s redaktory Festivalových novin. Byli překvapeni, že
přestože hrají v České republice
poprvé, jsou jedněmi z festivalových headlinerů. „Byli jsme se
podívat v Hradci a ochutnali jsme
pivo i absint. Jsou skvělé,“ řekli
usměvaví hoši z Británie.
Najděte si svého Molka
Sto z vás dnes v tomto vydání
najde originál vystřihovánky nazvané Obleč si svého Briana
Molka. Připravila ji pro vás Míša
Trčková.
Bude to jeden z nejkrásnějších
suvenýrů, které si můžete z tohoto
festivalu odvést.
Redakce Festivalových novin.
1
Předstartovní rituály kapel
Těsně před tím, než kapely nastoupí na pódium, je nesmírně
zajímavé vidět je v zákulisí na
koncert se soustředit. Každá to
má jinak, některá je vesele bezstarostná, jiná zase nervózní,
další se snaží být bezstarostná a
je přesto výrazně nervózní.
Malcolm Lacrouts z The Inspector Cluzo předevčírem na
pódium jít snad ani nechtěl. Byl
opřen o kovovou konstrukci,
hlavu si o ni chladil, s nikým nemluvil a na výzvy pořadatelů, že
je třeba začít, nereagoval. Jeho
kolega z kapely dal rychle všem
najevo, že je třeba Malcolma nechat relaxovat, protože jinak nebude koncert stát za nic.
Meky Žbirka byl před svým
setem připravený v šatně a zvukovou zkoušku dělala kapele bez
něho. Když bylo po všem a bylo
třeba začít, muzikanti se sháněli
po někom, kdo by pro Mekyho
skočil a přivedl ho. Nikdo nebyl
Horkýže slíže do toho bez citrusového fernetu nejdou.
k dispozici, a tak se nakonec rozhodl jeden z hudebníků, že se za
svým chlebodárcem vydá sám.
Kvůli tomuto váhání začal Žbirkův koncert později.
Divokej Bill má pozdrav. Než
jde na scénu, srotí se muzikanti
do kruhu, dají dlaně na sebe a zařvou vulgární slovo, které souvisí
s kopulací, začíná na „mrd“ a
končí na „t“. Pak se jde na to.
Horkýže slíže nenastoupí na
pódium bez citrusového fernetu.
Pořadatelé už si s nimi v minulosti zažili momenty, kdy odmítali
hrát,
dokud
flaška
s oblíbeným mokem nebude
k dispozici. Byli v tom nekompromisní, takže se pro mok jelo
na nejbližší benzinovou pumpu.
Předkoncertní rituály ale nejsou
obyčejem. Většina kapel žádné
nemá, maximálně se shlukne do
kolečka a cosi vykřikne. Vypsaná
fixa tvrdí, že jejím rituálem je to,
že se naladí.
Dnešní divácké
tiskové konference
17.30 Ameba Production, pořadatelé festivalu.
18.30 Clou
Koná se ve stánku Kašpárka v rohlíku.
2
Otázka pro návštěvníky
Co vás na letošním festivalu mile překvapilo?
Otázka pro muzikanty
Jak hodnotíte zázemí festivalu?
Jana Jelínková, Sto zvířat
Vendula,
Stará Boleslav,
20 let
Jela jsem sem
kvůli tomu, že tu vystupují Ska-P. Přijde
mi fajn, že všechny
kapely podobného
žánru jsou v jeden
den.
Matúš,
Levoča, 30 let
Atmosféra, hafo
lidí i hafo kapel.
Všechno tady je...
Jídlo, pití a vůbec to
zázemí. Jak je tu třeba
ta separační linka na
odpad, to je výborný.
Myslím, že RFP je tradičně nejlépe technicky
vybavený a zázemí je
dobře pochystané. Takže
jsem velmi spokojená a
chystám se dát si boršč.
Ale nevím, jestli bych
měla před zpíváním
vůbec jíst.
Gregory Finn, Southpaw
Martin,
Havířov, 20 let
Překvapuje mě, že
je tu spousta hvězd,
které jsem si přál
vidět.
Konkrétně
Arctic Monkeys, Placebo, Bloc Party
nebo The Kooks. Pro
mě je tu víc kapel než
tu bylo loni.
Verča,
Nymburk, 16 let
V podstatě nic.
Jsem tu totiž poprvé
a je to tu přesně takové, jaké jsem si to
představovala. Což
je dobrý.
Letos jsem to
zatím moc neprozkoumal, ale zjistil
jsem, že tu nemáme
ručníky, což je
zvláštní. Jinak je
každý rok všechno
v pohodě. Technika
super.
Petr Vrzák, UDG
Renata,
Krnov u Opočna,
25 let
Spíš nemile mě
překvapil nával lidí,
který tu je. Ale ta
hudba zato stojí.
Andrea,
Broumov, 22 let
Všechno. Mě mile
překvapuje všechno.
Areál je skvělý jako vždycky.
Pivo a panáky
tady jsou, což je záruka toho, že tady
budeme do rána.
Luky, Lety mimo
Honza,
Kvasiny, 22 let
Že jsou tu docela
dobrý skupiny, třeba
ti Freestylers. Neznal jsem je a byli
skvělí. A je tu hodně
stánků a obchodů,
takže se dá zabavit.
Marcel,
Púchov, 23 let
Výběr kapel, konkrétně Arctic Monkeys, kteří se mi
velmi líbí. Byl jsem
ale spokojen i s jinými koncerty.
Měl jsem trošku
obavy, protože mám
střevní potíže a když
jsem přijel, tak záchodky byly přes
okraj. Pak jsem ale
zjistil, že jsou vyváženy v soustředných
kruzích, takže je to
skvělé.
Jurda, Divokej Bill
Jana,
Třeboň, 18 let
Překvapilo mě, že
jak je tu všude
bahno, tak se zaváží.
Díky tomu v něm
nedupeme, což je
výborný.
Anna,
Broumov, 14 let
Že jsem se sem
vůbec dostala. Je to
tu lepší, než jsem čekala. Bála jsem se,
že se tu budu ztrácet,
ale je to tu trochu
menší, než jsem si
představovala, takže
je to v pohodě.
Říkám to jen kvůli
tomu, že pořadatel
Fořťák je náš manažer. Rok od roku se
to ale samozřejmě
zlepšuje a těší mě
ekologické zaměření
festivalu.
3
Therapy?
Festivaly musí být pestré
Zpěvák a kytarista irských Therapy? Andy Cairns a baskytarista
Michael McKeegan si před včerejším vystoupením udělali čas na pár
odpovědí. Hovořilo se především o letních festivalech.
Cairns: Zrovna jsme o tom
l Hrajete rádi na festivas klukama z kapely mluvili. Doulech?
Cairns: Ano, protože je to fáme, že dnes to bude podobné.
l Jak by měl podle vás vyvelmi zábavné. Oproti koncertům v klubech je na nich rozma- padat ideální festival?
Cairns: Rozhodně se mi líbí,
nité publikum, hrají tam různé
kapely. Speciálně rádi na festiva- když je na něm prezentováno
lech hrajeme, když je takhle mnoho různých hudebních stylů.
krásný den. Máme možnost Určitě nějaký rock, jako Queens
kouknout se na všechny další ka- Of The Stone Age nebo Arctic
pely, které hrají po nás, případně Monkeys, to by nemělo chybět.
před námi. Do Čech jsme přijeli Skvělé jsou i dubstepové počiny.
ráno a odjedeme po koncertu, o A v neposlední řadě by na festivalech měli improvizovat nějací
půlnoci. To teda bude zábava...
l Myslíte si, že stačíte ně- jazzmani, ideálně ze Skandinájaké kapely zhlédnout i na vie. Nesmí chybět ani metalové
kapely, prostě pestrá skladba, aby
tomto festivalu?
Cairns: Těšíme se na The člověk byl pořád ve střehu.
Michael McKeegan: SouhlaKooks. Projdeme se také po areálu, budeme poslouchat ty, co sím s Andym, ale myslím si, že
hrají, a necháme se překvapit. Je by neměli chybět Slayer.
l Jaký byl nejlepší festival,
mi líto, že jsme neviděli včerejší
koncert Arctic Monkeys. Ty na kterém jste kdy hráli?
Cairns: Tím, že hrajeme už
mám opravdu rád.
l V Čechách hrajete poně- dlouho, je jich moc. Náš první
kolikáté. Máte odtud nějaký velký festival byl Castle Donington, takže si ho samozřejmě pazážitek?
Cairns: No, zážitek. Hráli matujeme. Bylo tam asi šedesát
jsme po celé vaší republice, ně- tisíc lidí, což byl největší počet,
kolikrát v Praze. Pokaždé je pro který jsme kdy hráli. Čloskvělé být tady. Poprvé jsme tu věku utkví v paměti i festivaly
byli v roce 1992 a od té doby se v jiných zemích, třeba v Austrátu snažíme zastavit na každém lii nebo Japonsku. Fajn jsou irské
turné. Důležitější než zážitky je festivaly, protože tam máme
to, že jsme si tu našli nové přá- spoustu kamarádů a lidé nás dokonale znají.
tele.
McKeegan: Pro mě byly zajíl Vaše poslední vystoupení
na Rock for People bylo docela mavé festivaly v Jižní Americe.
legendární. Hráli jste ještě Jejich organizace se výrazně liší
v Českém Brodu a lidé si zpí- od těch evropských, chci tím říct,
že byly dost chaotické. Dobrá atvali vaše písničky...
mosféra je na festivalech v Nizozemí nebo Belgii. Máme tam silnou fanouškovskou základnu.
l Ve které zemi jste ještě
nehráli a láká vás to?
Cairns: Po Japonsku bych
chtěl poznat i další místa v Asii.
Čínu, Thajsko, Jižní Koreu.
l Prý je v Japonsku hodně
specifické publikum.
Cairns: Ano, řekl bych, že
tam lidé přistupují k hudbě s velkou lehkostí, ale zároveň jsou
velmi pohostinní.
McKeegan: A hrozně ječí,
když dohrajete písničku. Hned
ale naprosto utichnout tak, že bychom ani nemuseli používat mikrofony. Jsou velmi oddaní.
l Na co se toto léto těšíte?
Cairns: Na dnešní večer a
příští týden na festival v Dublinu.
Bude tam hodně přátel a lidí,
které známe, takže taková domácí atmosféra. Také se těším na
festival ve Finsku, tamní fanoušci jsou opravdu blázniví.
l A na co se těšíte mimo
hudbu?
McKeegan: Uprostřed léta pojedeme s manželkou do Řecka,
budeme se procházet a číst hodně
knih.
Cairns: My v létě na dovolenou nejezdíme. Zvykli jsme si
jezdit o Vánocích, protože mi
tyto svátky přijdou jako poměrně
trapný čas. Nakoupíme dárky a
jedeme pryč. Až si najdeme čas
na opravdovou dovolenou, chtěli
bychom se podívat do Egypta,
kde jsme nikdy nebyli.
Festivalový příběh
Neposlušným hrozí vykleštění
Matěj bydlí s maminkou a se
svou babičkou většinu roku v Itálii.
Do Čech přijel na prázdniny a
vyrazil s tátou Honzou na pánskou jízdu na Rock for People.
Na cestu dostali užitečnou rad.
„Pokud se budete koukat po holkách, tak vás oba vykleštím,“ varovala je maminka. Ale jen o
počestnost jejích dvou mužů jí
pravděpodobně nešlo: „Volala
zatím jen jednou, ale bojí se,“
prozrazuje Honza.
Matěj zvažuje klady a zápory
rodičovského doprovodu a říká,
že se těší, až bude jednou moci
na festivaly vyrazit sám.
Nakonec ale sám uznává, že
4
klady převažují: „Hlavní výhodou je, že za mě táta všechno
platí.“
Po chvíli zvažování přeci jen
přijde na jeden zápor. Kvůli otcově pracovní vytíženosti přijeli
na festival až v neděli a Matěj tak
nestihl své oblíbené Skyline a
Chinaski. „To jsem byl fakt naštvaný, doufám ale, že si to
něčím vynahradím.“
Italské kapely mu tady prý nechybí, poslouchá převážně anglicky zpívající interprety. „Tady
se těším hlavně na Underworld.“
Poté, co Matěj s Honzou dovyprávěli svůj příběh, odcházeli na
první kapelu.
A koukali po holkách.
Gogol Bordello
Brojíme proti vlajkám a hranicím
Skupina Gogol Bordello se na Rock for People představí dnes v
19.30 hodin na Česká spořitelna Stage. Deset let existující gypsypunková skupina má domoviště v New Yorku. Před časem odpověděl
její šéf Eugene Hütz na pár otázek.
l Ve vaší hudbě hraje vel- pely, které si nahrají party každý
kou roli punk. Na co se texty zvlášť. My stojíme všichni v
jedné místnosti a udržujeme oční
Gogol Bordello zaměřují?
Máme určitě přes sto písní a kontakt. Nahráváme analogově,
každá je o něčem jiném. Některé žádné profi digitální nástroje. Je
jsou o životě v emigraci, některé to speciální metoda, kterou si
o životě v Brazílii, kde nyní žiji. musíme uchovat. V kapele jsme
všichni velmi energičtí. Nabíjíme
Některé jsou taky o vesmíru.
l Jak dlouho vůbec žijete v se tak navzájem. Je to rodina, rodinný generátor energie.
Brazílii?
l V jednom rozhovoru jste
Už je to skoro dva roky. Je to
řekl, že když nerozumíte ostatnejlepší místo na naší planetě.
l
A jaký je váš vztah k ním kulturám, jste pouze nacionalistický hlupák. Co si mysUkrajině, kde jste se narodil?
Jezdím tam skoro každý rok. líte o současném uspořádání
světa?
Je to moje rodiště, ne domov.
Roky brojím proti vlajkám,
l Jak energii z koncertů
hranicím a pasům. Některé státy
přenášíte na desku?
Nahráváme naživo, všichni jsou opravdu multikulturní, jako
dohromady, ne jako ostatní ka- třeba USA, Brazílie, Anglie i
Francie. Největší problémy vznikají v zemích, které jsou izolované, třeba Kambodža. Tam lidé
nemají přístup k informacím a
začínají problémy. Nemají srovnání a diktátoři se stávají horšími
a horšími.
l Jak z toho ven?
Všichni by měli začít číst
knihy o anarchosyndikalismu.
Hned teď. A začít jednat. V Latinské Americe je to poměrně
známá věc. Je tam cítit přislib
lepší budoucnosti.
l Očekáváte jakousi celosvětovou revoluci?
To nemusí být revoluce, je to
prostě reforma.
muzikanti poskytli ke stažení na
UK iTunes ještě před jejím vydáním. Deska se dlouho držela na
předních příčkách britských hitparád, zabodovala však také
v USA, kontinentální Evropě či
v Austrálii.
O rok později Bloc Party vy-
dali své třetí album Intimacy, na
kterém experimentovali s elektronikou. Podle Okerekeho deska
spojuje syrovost debutu a zážitek
z víkendu ve městě. U fanoušků
se však třetí nahrávka britské
čtyřky nedočkala takového vřelého přijetí jako první dvě desky.
Bloc Party
Pouliční lidová veselice z Británie
Čtyřčlennou britskou formaci
Bloc Party založili již v roce
1999 zpěvák a kytarista Kele
Okereke s kytaristou Russellem
Lissakem, kteří studovali ve stejném městě – v Essexu na východě Anglie. Baskytarista
Gordon Moakes sodpověděl na
jejich inzerát v prestižním britském hudebním časopise The
New Musical Express. Bubeníka
Matta Tonga si pak společně vybrali na konkurzu. Idoly všech
čtyř hudebníků byli The Cure,
Joy Division, Sonic Youth a především Radiohead, kterými se
nechali ve velké míře inspirovat.
První čtyři roky však kapela
vystřídala několik názvů. Čtyřka
vystupovala jako Union, Superheroes of BMX,The Angel
Range nebo Diet. V roce 2003 se
však shodla na názvu Bloc Party
– pouliční lidová veselice. Přestože ji někteří podezírali z poli-
tické angažovanosti jejich názvu,
který údajně odkazuje na bývalý
sovětský blok a kanadskou politickou stranu Bloc Québécois,
kapela to rázně odmítla. „Ve
jménu kapely jde o něco víc, než
je slučování východního bloku a
západních politických stran,“
prohlásil Moakes.
Debutové album Silent Alarm
vyšlo až v únoru 2005. Kapela se
však trefila do vkusu britských
hudebních fanoušků a deska si
vysloužila skvělé ohlasy a dokonce i několik ocenění. Ve světě
se jí prodalo přes milion kusů a
ve Velké Británii se stala platinovou.
Bloc Party rovněž nadchli i posluchače za oceánem a skupina
strávila 18 měsíců na turné po
Spojených státech.
Na úspěšný debut kapela navázala v roce 2007 druhou studiovkou A Weekend in the City. Tu
Poslední den autogramiád
Nejenom diváci mají dobrý pocit z autogramiád, které se konaly
předešlé dva dny v Merchandise stanu. Předevčírem i při výpadku
elektrického proudu. Budou pokračovat i dnes. Je jich už v plánu
méně, ovšem rozhodně budou stát zato. Za rok by se v těchto akcích
mělo pokračovat.
15.15 Jarmila Šuláková
a Fleret
17.30 Gaia Mesiah
19.00 Clou
20.00 The Bouncing
Souls
20.45 Sunshine
21.30 Gipsy.cz
5
Placebo
Písně jsou lepší než drogy
Hvězdou posledního festivalového dne jsou nesporně britští Placebo. Existují od roku 1994, vydali sedm alb a to čerstvé je staré několik dnů. Jmenuje se Battle for the Sun a o věcech s ním spojených
vypráví baskytarista Stefan Olsdal. Kapela zahraje ve 21.40 na Česká
spořitelna Stage.
l Proč se vaše nové album
jmenuje právě Battle for the
Sun (Bojuj za slunce)?
Název alba je to poslední, o
čem rozhodujeme. Teprve na
konci si můžeme sednout a podívat se, jestli je v písních nějaká
soudržnost, nebo tematická jednota. Toto album je reakcí na
předchozí desku Meds, které se
nám zpětně zdá jako docela temná
a ponurá. Takže když přišlo na
tuhle nahrávku, chtěli jsme, aby
byla barevnější, optimističtější a
aby v ní byla naděje. Battle for the
Sun odkazuje na rozhodnutí vést
radostnější a vyváženější život.
Vybrat si světlo jako protiklad
tmy, která pramení z neklidného
života a dennodenního válčení,
které mělo zapudit démony.
l Stává se pro vás nyní těžší
nahrát nové album, vzhledem
k tlaku vašich fanoušků?
Nahrát každé nové album je
vždy o něco těžší. Vždy je tu nebezpečí, že propadnete pohodlnosti a stereotypnímu způsobu
psaní. Snažíme se být sami sobě
nejdrsnějšími kritiky a bojujeme
s vlastními výzvami. Tlak, který
pociťujeme, na sebe uvalujeme
sami. Neřekl bych, že bychom
přemýšleli o tom, komu se
chceme kromě nás samých zalíbit.
l Povězte nám něco víc o
novém albu. Čím je jiné než
předchozí Meds?
Od konce turné k desce Meds
se v Placebo odehrálo několik
změn. Zaprvé máme v kapele
mladou, novou krev - nového bubeníka Steva Forresta. To nám
dalo injekci mladistvé a pozitivní
energie. Také jsme album udělali
bez nahrávací společnosti, což
nám dalo možnost být tak kreativní, jak jsme chtěli. A konečně
jsme také poprvé nahrávali mimo
Evropu, díky čemuž jsme se soustředili na práci. Dostali jsme se
mimo pohodlí domova a pryč od
všech rozptýlení. Tyto faktory dělají z nahrávky ambicióznější, barevnější, epický a optimistický
počin.
l Co vás drží při inspiraci?
S vytvořením nové písně se dostaví pocit euforie a naplnění. Je
to lepší než všechny drogy, které
znám, ale není to zadarmo! Řekl
bych, že pocit, že je stále co se
učit a že je tu prostor pro zlepšování, mě pohání dál.
l
Placebo už je docela
dlouhý čas na scéně. Jak se za
tu dobu změnila?
Tehdy v devadesátých letech
jsme se cítili jako outsideři, a stále
to tak je. Myslím, že pro jakoukoliv kapelu je důležité, aby vůbec
neregistrovala, co je trendy nebo
cool. Aby dělala, co se jí zdá
dobré a ignorovala lidi, kterým se
to nelíbí.
l
Jak vidíte sami sebe
v příštích pěti letech?
Nejdříve vyrážíme na turné s
deskou Battle for the Sun. Stále
jdeme touhle staromódní cestou a
snažíme se hudbu dostat k co nej-
více lidem. To znamená, že budeme příští dva roky cestovat po
světě, což je skvělé, protože nás
stále živé vystupování vzrušuje a
stále jsou místa, kde jsme nehráli.
Poté bych chtěl pracovat na druhém albu mého vedlejšího projektu Hotel Persona. Potom
nějaké prázdniny a dál uvidíme.
Možná další album Placeba.
l Kdybyste nebyl tím, čím
jste, čím byste se stal?
Nikdy jsem vlastně neměl jinou
práci, je proto pro mne těžké
představit si, že dělám něco jiného. Ať už by to bylo cokoliv,
souviselo by to s hudbou.
úspěšná. Ve stejnou dobu však
vyšel ještě výrazně úspěšnější
soundtrack k filmu Trainspotting
se skladbou Born Slippy NUXX,
která se na desce Underworld neobjevila.
Ve světě se prodal více než milion kopií tohoto singlu, který je
dodnes označován za jednu z
nejlepších tanečních písniček. Na
tento úspěch Hyde, Smith a
Emerson navázali ještě dalšími
dvěma zdařilými deskami, poté
se Emerson vydal na sólovou
dráhu.
Hyde a Smith však albem A
Hundred Days Off z roku 2002
dokázali, že umí nápaditě tvořit i
bez Emersona a nadále pokračovali v úspěšné kariéře. Nedlouho
poté se k nim připojil jeden z nejlepších britských DJ Darren Price,
který do jejich tvorby vnesl novou
inspiraci a společně vydali v roce
2007 svou zatím poslední desku
Oblivion with Bells.
Underworld
Kapela z Trainspottingu
Pod názvem Underworld vystupuje již od poloviny osmdesátých let britské duo Karl Hyde a
Rick Smith. Elektronickou kapelu však proslavil až singl Born
Slippy NUXX, který zazněl
v kultovním filmu Dannyho Boylea Trainspotting.
Zpěvák Hyde a kytarista Smith
se dali dohromady už v roce
1980, kdy jako The Screen Gemz
kombinovali hudbu inspirovanou
kapelou Kraftwerk a reggae. Po
vydání dvou alb založili jiný projekt Freur, ani ten však nebyl přiliš úspěšný.
Následovala kratší tvůrčí
pauza, po které Hyde a Smith založili v roce 1986 Underworld.
Zpočátku se jejich funky-elektropopu přiliš nedařilo. Desky
6
Underneath the Radar a Change
the Weather prošly britskou hudební scénou takřka bez povšimnutí kritiků a posluchačů.
Díky spolupráci s DJ Darrenem Emersonem se však muzikanti přeorientovali blíž směrem
k technu a trance. Následující
album Dubnobasswithmyheadman s mixem taneční hudby a
Hydeovými poetickými, hypnotickými a tajemně šeptanými
texty bylo v jejich kariéře doslova přelomové. Zaznamenalo
skvělé kritiky i velký ohlas mezi
fanoušky nejen na domácí půdě.
Underworld začali více koncertovat a vyrazili do světa.
I druhá nahrávka s Darrenem
Emersonem Second Toughest in
the Infants byla komerčně velmi
Glosa
Nelegálních
pětadevadesát
Někteří výherci soutěže s Českou spořitelnou dostali tady na
Rock for People poukaz na legální stahování hudby ze serveru
i-legalně.cz. Milá pozornost,
není-liž pravda? Kolem stahování hudby z internetu je ovšem
mnoho otazníků.
Rýsuje se současně už i řada
odpovědí. Některé z nich jsou
nebesky jasné a pro ty, kteří
hudbu vyrábějí, produkují i nahrávají alarmující.
Jak to tedy dnes s věcmi kolem
stahování hudby z internetu
opravdu je?
Pětadevadesát procent hudby,
kterou si na celém světě stáhnou
fanoušci a milovníci hudební kulisy z internetu, je pořízeno ilegálně.
Vyplývá to ze studie, kterou
zveřejnilo londýnské ústředí mezinárodní federace fonografického průmyslu (IFPI). Sportovně
tak přiznává, že piráti vítězí nad
majiteli autorských práv i legálními obchodníky s muzikou, zatímco oni si s danou situací
nevědí rady.
Přitom si ji způsobili sami a
nikdo jiný než oni ji nemohl řešit
už v zárodku. Ceny za hudební
produkty natahovali na neúnosnou míru (speciálně zde ve
střední Evropě), podcenili sílu
internetu a inspirovali tím hudbymilovnou masu k činnosti. Naivně si možná mysleli, že se
zákony na své straně nad piráty
vyzrají. Nestalo se. Situace se
jim vymyká zpod kontroly a není
pravděpodobné, že se v nejbližší
době změní.
Loni v prosinci navíc přestaly
americké organizace na ochranu
autorských práv podávat na piráty žaloby, neboť zjistily, že se
jim to finančně nevyplatí. Šéf
IFPI John Kennedy se tedy
zmohl jenom na apel na vlády
v civilizovaných zemích, aby se
situací začaly něco dělat. Boj je
to ale prohraný, ví to i on.
Pětiprocentní legální „zbytek“
v sobě nese nárůst prodeje digitální hudby o pětadvacet procent
proti loňsku.
Záblesk světla na konci tunelu
to ale není. To si jen noví uživatelé internetu ještě neosvojili
schopnost hudbu vyhledávat a
grátis stahovat.
Jaroslav Špulák
Pozdrav od Therapy?.
A ještě od The Kooks.
7
Včerejšek v obrazech
Márdi (Vypsaná fixa).
Vašek Bláha
(Divokej Bill)
(Inzerce)
Honza Kalina
(Sto zvířat)
8