Address To A Haggis

Address to a Haggis
(Robert Burns - 1786)
Fair fa' your honest, sonsie face,
Great chieftain o' the pudding-race!
Aboon them a' yet tak your place,
Painch, tripe, or thairm:
Weel are ye wordy o'a grace
As lang's my arm.
Is there that owre his French ragout
Or olio that wad staw a sow,
Or fricassee wad make her spew
Wi' perfect sconner,
Looks down wi' sneering, scornfu' view
On sic a dinner?
The groaning trencher there ye fill,
Your hurdies like a distant hill,
Your pin was help to mend a mill
In time o'need,
While thro' your pores the dews distil
Like amber bead.
Poor devil! see him owre his trash,
As feckles as wither'd rash,
His spindle shank, a guid whip-lash;
His nieve a nit;
Thro' blody flood or field to dash,
O how unfit!
His knife see rustic Labour dight,
But mark the Rustic, haggis-fed,
An' cut you up wi' ready sleight,
The trembling earth resounds his tread.
Trenching your gushing entrails bright, Clap in his walie nieve a blade,
Like ony ditch;
He'll mak it whissle;
And then, O what a glorious sight,
An' legs an' arms, an' hands will sned,
Warm-reekin', rich!
Like taps o' trissle.
Then, horn for horn,
they stretch an' strive:
Deil tak the hindmost! on they drive,
Till a' their weel-swall'd kytes belyve
Are bent like drums;
Then auld Guidman,
maist like to rive,
Bethankit! hums.
Ye Pow'rs, wha mak mankind your care,
And dish them out their bill o' fare,
Auld Scotland wants nae skinking ware
That jaups in luggies;
But, if ye wish her gratefu' prayer
Gie her a haggis!
Óda na Haggis
(překlad Stanislav Kostiha, 2005)
Tvá oblá tvář je čarovná.
je tváří vůdce, chuti tvé
se maso, drůbky nerovná
a co jich jest!
Ty králem jsi všem pokrmům
na věky čest!
Radš žužláš ragú z Francie
jíš mišmaš jako pomeje
či frikasé ti dobré je?
Pak není divem,
že se šklebíc pohoršuješ
nad tímto jídlem.
Tou horou zadků přeplněn
trám v lavici povzdychne jen.
Lze páskem haggis utáhnout
bude-li nutno.
Na čele se všem perlí pot
jak drahý klenot.
Ti chudáci se hnusem cpou
jsou neschopní jak vlhký troud
a lýtka maj jak hůlčičky
pak nohu malou
Po poli projít, vodou plout
nejde jim skoro.
A sedlák zručně otře nůž
pak krájí bachor. Náhle už
zříš vnitřek, páru, jas a růž
do hloubky řez
A pak ten pohled na tu skruž
manu z nebes.
Však venkované haggis jí
pak mocným krokem kráčejí.
Cep v ruce když otáčejí
tak to jen hvízdá.
Ty svaly, ta houževnatost
jak skotský bodlák.
Pak cinkot lžic, jak dychtili
teď každý rychle popílí
žaludky plné za chvíli
jak buben břich.
Teď sedlák dechu popadá
mumlá svůj dík.
Ty živiteli lidí všech
kdo rozhoduješ o jídlech.
Nás Skoty prosím tě vynech
pachutí šlichty.
Spíš poslyš skotské duše dech
Po haggis dychtí.