iks - protidrogová prevence

IKS - PROTIDROGOVÁ PREVENCE
Škola a drogy
Ikona1
Cílem předmětu je seznámit studenty s problematikou návykových látek ve školách a akcích
školou pořádaných. Dále seznámit studenty s nejčastějšími návykovými látkami a jejich
riziky.
Ikona1a
Zvládnutí textu předpokládá studium 3–4 hodiny.
Ikona2
Předpokladem jsou znalosti středoškolské biologie.
Úvod do kapitoly.
Definice závislosti
Dle Mezinárodní klasifikace nemocí je závislost definována jako „skupina fyziologických
behaviorálních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince
mnohem větší přednost, než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou
charakteristikou syndromu závislosti je touha (často silná, někdy přemáhající) brát
psychoaktivní látky (Nešpor, 2000).
Každé školní zařízení musí mít vypracovaný krizový plán pro případy související
s návykovými látkami. Na vytvoření krizového plánu se podílí všichni zaměstnanci. Zejména
učitelé tělesné výchovy, kteří bývají s dětmi na akcích mimo školu (lyžařské kurzy, školy
v přírodě, sportovní akce), jsou často nuceni takové situace řešit. Užívání drog je ve školách
nežádoucí a mělo by být ukotveno školním řádem.
Mezi protektivní faktory školního prostředí patří: jasně daná pravidla týkající se drog ošetřena
školním řádem, nabídka kvalitních volnočasových aktivit v rámci školy, pozitivní klima
školy, erudovaný metodik prevence a efektivní preventivní program, kvalitní spolupráce školy
s rodiči.
Naproti tomu mezi rizikové faktory počítáme: nejasná pravidla týkající se návykových látek
ve školním řádu, neefektivní program primární prevence, příliš anonymní prostředí školy,
další sociálně patologické jevy (šikana, kyberšikana), velké nároky kladené na žáky (výběrové
školy), popřípadě drogová situace v okolí školy.
Ikona6a
Jaké jsou protektivní a rizikové faktory domácího prostředí?
Příznaky užívání návykových látek
Ikona10


žák se sám k problémům s návykovými látkami přizná
na problémy upozorňují spolužáci nebo kamarádi
1















žák jeví známky užívání návykových látek – narušená motorika, artikulace, jizvy po
aplikaci látek
změna kamarádů, změna party
nespolehlivost, nepozornost, nespolupráce, poruchy paměti,
zhoršení studijních výsledků
neomluvené hodiny
zanedbaný zevnějšek
změny psychického stavu, nervozita, uzavírání se do sebe
požívaní typických slangových výrazů vztahujících se k návykovým látkám
sedativní účinky, únava, poruchy spánku
pokles hmotnosti
rozšířené zornice, u opiátů naopak zúžené
zarudlé spojivky - rozšířené cévy po požití konopných drog
sucho v ústech, poruchy artikulace
dezorientace
záchvaty smíchu nebo pláče bez emočního podkladu
Jak se zachovat ve škole nebo na akcích školou pořádaných
v případě souvisejícím s návykovou látkou
Ikona10
U žáka byly nalezeny dovolené návykové látky, tedy alkohol nebo
cigarety
Pro konzumaci těchto látek není v ČR stanovena věková hranice, tedy konzumace není
trestná. Konzumace těchto látek mladšími osobami než 18 let je považována za nevhodnou a
prodej mladistvým osobám není dovolen. Je třeba problém s žákem prodiskutovat a zvážit zda
látku odebrat, problém diskutovat se školním psychologem, výchovným poradcem, rodiči
nebo právními zástupci, nebo jiným členem sboru.
U žáka byly nalezeny zakázané drogy
Novela zákona č. 112 /1998 Sb., kterým je doplněn zákon č. 140 /1961 a zákon 200 /1996
zakazuje vlastnit větší množství drogy. Pedagogové musí zvážit odebrání látky, kterou uloží
na bezpečné místo a zhotoví záznam o případu. Sami nesmí provádět šetření, ale mají
ohlašovací povinnost. Jedině policie je oprávněna provádět šetření u osob podezřelých ze
zneužívání drog.
Dále zvážit informování rodičů nebo právních zástupců, školního psychologa, výchovného
poradce nebo místního protidrogového koordinátora.
Žák je ve škole nebo na akci školou pořádané pod vlivem návykových
látek
Nejdříve je nutno zjistit informace o jeho zdravotním stavu. Pokud je žák ve stavu ohrožení
zdraví nebo života je nutno poskytnout první pomoc a zavolat lékařskou pomoc (155 nebo
2
souhrnná linka 112). Jestliže jeho stav nevyžaduje zásah lékaře, informuje pedagog rodiče
nebo zákonné zástupce, kteří jsou povinni si dítě vyzvednout. V případě, že si rodiče nebo
zákonní zástupci nemohou dítě odebrat (zahraniční školní zájezd), musí mít dotyčný žák
permanentní dohled. Pedagog provede o případu záznam a zváží prodiskutování s
psychologem, výchovným poradcem, rodiči nebo právními zástupci, s policií.
Žák prodává ve škole drogy
Prodej drog je nezákonný, pedagog zváží odebrání drogy a uložení na bezpečném místě. O
případu provede záznam. Kontaktuje policii, zváží informování ostatních členů sboru. Zváží,
zda je vhodné informovat žáky školy.
Další případy např. nalezení drog ve škole, nebo prodej drog v okolí
školy
Pokud byly ve škole nalezeny drogy nebo vybavení k používání (injekční stříkačky), je
potřeba všechno bezpečně uložit, než bude předáno policii. O případu provést záznam.
Drogovou scénu v okolí školy nemůže škola ovlivnit, nicméně nese morální zodpovědnost.
Rovněž užívání návykových látek žáky školy mimo vyučování řeší obec a rodiče. Je tedy
vhodná spolupráce s policií, obcí, rodiči, informovat o situaci žáky.
Pokud se žák sám k užívání drogy přizná, nebo rodiče hledají ve škole
radu, jak řešit problémy s drogami u svého dítěte, nebo rodiče sami mají
problémy s drogami nebo alkoholem
Vzhledem k nízkému věku žáků je povinnost zachovat mlčenlivost. Vždy je potřeba
nabídnout pomoc a pochopení a informovat o možnostech konzultace s výchovným
poradcem, školním psychologem, místním protidrogovým koordinátorem nebo dalšími
poradenskými službami.
V případě problémů u rodičů je třeba informovat orgány sociálně-právní ochrany.
Dělení drog
Drogy je možno dělit podle řady kritérií (Minařík, 2009)
Podle legálnosti (společenské tolerance)


legální (společensky tolerované)
ilegální (společensky netolerované)
Podle jejich účinků na psychiku



psychostimulanty (stimulancia- kokain, pervitin, amfetaminy, extáze)
halucinogeny (LSD, psilocybin – lysohlávky)
tlumivé látky (alkohol, opioidy, psychofarmaka)
3
Podle původu



přírodní
polosyntetické
syntetické
Podle jejich schopnosti vyvolat závislost



nevyvolávají závislost
vyvolávají psychickou závislost
vyvolávají fyzickou závislost
Podle jejich nebezpečnosti pro lidský organismus


měkké drogy - menší nebezpečí (káva, čaj, kokový čaj, marihuana)
tvrdé – velké nebezpečí (alkohol, efedrin, kodein, lysohlávky, pervitin, toluen, morfin,
heroin, LSD)
Podle míry rizika





vysoká (toluen, morfin, crack, LSD)
vysoká až střední (lysohlávky, kokain, pervitin)
střední (alkohol, extáze, efedrin, kodein)
relativně malá (marihuana, hašiš, kokový čaj)
prakticky bez rizika (káva, čaj)
První pomoc při zneužití návykových látek
Ikona10









stav postiženého může být komplikován akutním zraněním (pády, zvracení)
zklidníme situaci, s postiženým mluvíme klidným hlasem
snažíme se izolovat postiženého od spolužáků
v některých případech se musíme připravit na neochotu spolupracovat, až agresivitu
stav může komplikovat nedostatek výživy, přidružené onemocnění
podáváme tekutiny, není li poranění vnitřních orgánů nebo zastřené vědomí
dbáme na tepelný komfort, u přehřátí organismu (stimulancia) můžeme teplotu šetrně
snižovat
postiženého nenecháme nikdy samotného, zajistíme převoz RZP nebo převzetí rodiči
či zákonnými zástupci
postiženého násilně neomezujeme v pohybu, jen v případě nezvládnutelného neklidu
Účinky drog na CNS
 psychomotorický neklid
 křeče
4




poruchy vědomí
bludy (často paranoidní)
vizuální, taktilní nebo sluchové halucinace
bezvědomí
Účinky na dýchání
 zpomalené nebo zrychlené dýchání
Účinky na srdeční činnost
 zrychlená nebo zpomalená srdeční činnost
 poruchy srdečního rytmu
 kolísání krevního tlaku
Vegetativní účinky
 pocení
 třes
 zvracení
Rizika návykových látek
Alkohol







gastritidy, jícnové varixy, cirhóza jater, rakovina ústní dutiny, hltanu, hrtanu, jícnu,
žaludku, tlustého střeva, konečníku a ženského prsu
riziko rakoviny stoupá s množstvím pravidelně konzumovaného alkoholu
některé druhy rakoviny potencují metabolity alkoholu
u dětí – otravy alkoholem (nižší hmotnost, nižší aktivita alkoholdehydrogenázy)
poškození mozku u dětí (zhoršení prospěchu, zhoršená psychická adaptabilita)
intersexuální rozdíly – nižší tolerance u žen
alkohol v těhotenství – fetální alkoholový syndrom
Cigarety a jiné drogy, které se kouří









nevolnost, zvracení, migréna
snížení imunity
časté respirační infekty
zvyšuje riziko kardiorespiračních onemocnění
zvýšené riziko zhoubného onemocnění (karcinom jazyka, hrtanu, plic, močového
měchýře, pohlavních orgánů)
u žen - poruchy menstruace, klesá fertilita, časné nastoupení menopauzy
kouření v těhotenství – riziko pro plod (snížená hmotnost plodu, riziko krvácení,
předčasné odloučení placenty, předčasný porod)
riziko vrozených vad u dětí matek kuřaček
u mužů – poruchy spermiogeneze
5


„průchozí droga“ zvyšuje riziko přechodu na další drogy-alkohol, marihuana
pasivní kouřená – zvyšuje riziko onemocnění u nekuřáků
Rizika injekčního podávání drog





předávkování látky
přenesení infekčního onemocnění (hepatitida A a B, AIDS)
infekce v místě vpichu (flegmóny)
poškození žilního systému
poškození organismu příměsemi – naředění látky (mouka, sušené mléko, škrob atd.)
Těkavé látky





velké riziko předávkování
srdeční zástava
poškození parenchymu vnitřních orgánů (srdce, játra, ledviny)
poškození CNS – poruchy koncentrace, paměti, únava
poruchy zraku (toluen)
Ikona6a
Co je to primární, sekundární a terciární protidrogová prevence?
Alkohol
Chemický vzorec alkoholu (ethanolu, ethylalkoholu) je C2H5-OH. První zmínky o výrobě
alkoholu (vína) nacházíme na papyru z Egypta asi 3500 let př. n. l. V dnešní době je vedle
kouření a vysokého krevního tlaku nejčastější nejčastějším důvodem úmrtí. Světová
zdravotnická organizace uvádí, že ročně na následky konzumace alkoholu zemře celosvětově
asi 2,5 milionu lidí. V Evropské Unii je to 12 % všech úmrtí, další 3 % jsou způsobena
požitím alkoholu třetí osobou (autohavárie pod vlivem alkoholu).
V České Republice je alkohol společensky velice tolerován, Češi mají jednu z největších
ročních spotřeb a opakovaně se umísťují na prvních místech v konzumaci piva. Alkohol je
v ČR snadno dostupný, bez větších obtíží si ho opatří i konzumenti mladší 18 let.
Rovněž zkušenosti mají mladí Češi velmi brzo, ve studii u žáků 5. tříd byla celoživotní
prevalence užití alkoholu 71,7 %. Nejčastěji respondenti požili alkoholický nápoj 1–2x za
život.
Metabolismus a účinky alkoholu
Po požití se alkohol vstřebává stěnou žaludku a střeva a metabolizuje se v játrech. Zde je
štěpen alkohol dehydrogenázou na acetaldehyd, který intoxikuje organismus a způsobuje
kocovinu. Acetaldehyd je dále alkohol dehydrogenázou štěpen na kyselinu octovou.
Účinky závisí na množství alkoholu, které se do organismu dostalo. Ženy mají obecně pro
nižší podíl vody a nižší aktivitu alkoholdehydrogenázy nižší toleranci k alkoholu. Závislost na
6
alkoholu u nich vzniká po kratší době a častěji a dříve se také objevují chronické komplikace
(cirhóza jater, hypertenze, psychické poruchy, karcinom prsu).
Po požití alkohol navozuje pocit uvolnění, ztrátu zábran, zpomaluje kognitivní procesy,
zhoršuje artikulaci a koordinaci. Ve větším množství způsobuje únavu a spavost. Velké
množství tlumí dýchací a oběhové centrum.
Důvodem, proč je alkohol konzumován, je jeho vliv na CNS. Alkohol dokáže pozvednout
náladu, poskytuje dočasný útěk od osobních problémů, navozuje alkoholovou euforii. Pravá
euforie je navozena pohybovou aktivitou (pohybem, sexem) nebo jídlem, což vede
k vyplavení dopaminu, který navozuje pocit štěstí. Alkohol rovněž navozuje pocit euforie, ale
eliminuje tělesný diskomfort, který způsobuje pohybová aktivita. Euforické pocity po tělesné
zátěži jsou odměnou za žádoucí jev, který zajišťuje přežití živočišného druhu.
Euforie, kterou alkohol způsobuje, vede k vypěstování návyku na jeho konzumaci.
Alkoholová euforie je organismem nezasloužená.
Dělení opilosti na 4 stádia podle množství alkoholu v krvi:
1. lehká opilost (do 1,5 g/l) exitace
2. středně těžká opilost (1,6–2,05 g/l) únava, útlum
3. těžká opilost (2,0–3,05 g/l) stav na hranici vědomí a bezvědomí
4. velmi těžká opilost (nad 3,05 g/l) hrozí zástava dechu a oběhu
Příčiny vzniku závislosti na alkoholu
Mezi rizikové faktory patří příčiny jak sociální, tak psychologického charakteru. Mezi muži
převažují faktory sociální (skupinové pití a vyhraněná akceptace sociální funkce alkoholu). U
žen převažují faktory psychologické (úzkost a samoléčba úzkosti alkoholem).
Kouření
Z výpravy Kryštofa Kolumba byl tabák přivezen do Evropy roku 1492. Nejstarší zmínky
existují však již z 1. st. př. n. l., původně byl však využíván k náboženským obřadům, listy se
jako obklady používaly v lékařství.
Zprvu se tabák používal spíše ke žvýkání, námořníci měli obavu ze zapálení lodí. V Evropě se
zkoumání tabáku věnoval vědec francouzského původu Jean Nicot, na jeho počest je
pojmenován alkaloid v tabáku obsažený.
Vznik klasických cigaret se udává v roce 1831, průmyslová výroba začala v Anglii v roce
1861. Od té doby započalo masové rozšíření, Světová zdravotnická organizace (2010) uvádí
celosvětový odhad, podle nějž kouří 41 % mužů a asi 9 % žen.
Cigareta představuje pro dospívající prestižní záležitost, chuť „zakázaného ovoce“, obdiv
spolužáků, většinou opačného pohlaví. Velké procento těch, kteří v tomto věku začali
s kouřením, toho později chtějí zanechat.
Mezi dospělými se procento kuřáků celkově snižuje, více u mužů, procento kouřících žen
naopak mírně stoupá. V adolescenci kouří již více dívek, než chlapců.
Riziko u požití další drogy je u tabáku vysoké. Silný kuřák má 10x větší sklon k alkoholismu,
než nekuřák. Dále také 79 % silných kuřáků tabáku užilo i marihuanu (Sovinová, 2008).
V cigaretách je obsaženo asi 5 000 chemických látek, z nichž jediný nikotin podněcuje
závislost prostřednictvím acetylcholin-nikotinových receptorů. Následné vyplavení dopaminu
navozuje pocit relaxace a dobré nálady.
7
Kromě nikotinu se do organismu kuřáka dostávají také dehet, benzen a oxid uhelnatý.
Kouření významně zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění. Poškození cév je
zjistitelné již po pár cigaretách denně. V zemích, kde je naprostý zákaz kouření ve veřejných
uzavřených prostorách, klesl počet infarktů o 17 % (Králíková, 2010).
Dále zhoršuje průběh a léčbu respirační onemocnění a je svázáno s nárůstem nádorových
onemocnění zejména dýchacích cest, plic, močového měchýře (nikotin se vylučuje močí),
dutiny ústní, jícnu, tlustého střeva a děložního čípku. U mladých kuřaček se objevují poruchy
menstruačního cyklu, snižuje se fertilita a snižuje se hranice menopauzy. U mužů může být
ovlivněna spermiogeneze.
U kouřících těhotných žen stoupá riziko krvácení, předčasné odloučení placenty, nízká
porodní hmotnost, předčasný porod, vznik vrozené vady a riziko vzniku kardiovaskulárního
onemocnění u dítěte. Pasívní kouření se podílí na vzniku syndromu náhlé smrti novorozenců.
Silní kuřáci si zkracují život o 20–25 let.
Abstinenční příznaky se začínají objevovat po 4–6 hodinách, objevuje se nezdolná chuť na
cigaretu, zhoršující se nálada, podráždění, neschopnost se soustředit. Pokud dodávka nikotinu
není obnovena, objevují se poruchy spánku, deprese, úzkosti.
Alternativní dodání nikotinu do organismu může být provedeno elektronickou cigaretou,
žvýkačkami, náplastmi nebo nikotinovými inhalátory.
Řada dospělých kuřáků se snaží s kouřením skončit, nebo ho alespoň výrazně omezit.
Většinou však nevyužijí odborné pomoci, která je jim prostřednictvím lékařů nabízena a ke
kouření se opětovně vrací.
Těkavé látky
Těkavé látky jsou oblíbené zejména u mladé populace, protože se jedná o běžně dostupné
látky (rozpouštědla, ředidla, laky) a uživatelé tyto látky čichají. Chtějí experimentovat
s drogami, ale většinou nejsou schopni si opatřit drogu jinou.
Po vdechnutí se těkavé látky vstřebávají do krve a působí na CNS (halucinace). Doba
působení je krátká, proto je čichání nutno provádět opakovaně. Ve velkých koncentracích
mohou způsobit srdeční zástavu nebo útlum dechového centra.
Mezi nejčastěji požívanou látku patří toluen (methylbenzen), který způsobuje při
dlouhodobém užívání ireverzibilní poškození CNS a poškození zraku.
Další snadno dostupné zneužívané těkavé látky jsou benzín, aceton a rozpouštědlo
trichlórethylen. Vyvolávají euforické stavy spojené se zrakovými, sluchovými nebo taktilními
halucinacemi.
Ve zdravotnictví docházelo ke zneužívání rajského plynu (oxid dusný a O2). Ten se využíval
ke krátkodobým narkózám zejména v gynekologii. Může rovněž způsobit útlum dechového
centra a zástavu srdce.
Léky
Mezi nejčastěji zneužívané léky z této skupiny patří sedativa, analgetika, antidepresiva,
antacida, projímadla, vitamíny a hormony. V nich se buď nachází látky, které závislost
vyvolávají (kodein), nebo závislost nevyvolávají a jsou „pouze“ zneužívány.
U mladé populace dodržujících zásady zdravého životního stylu se setkáváme s nadužíváním
vitamínových a minerálních doplňků. Ty jsou často doplňovány steroidy, přírodními hormony
nebo lipidovými preparáty.
8
Ženy trpící stresem sahají po antidepresivech, nezřídka v kombinaci s analgetiky a alkoholem.
Tyto látky v terapeutickém množství podávané dlouhodobě vyvolávají závislost. Po vysazení
může pacient trpět masivní úzkostí. Potíže, kvůli kterým byly léky předepsány, se mohou
násobit. Analgetika jako Brufen a Acylpyrin nejsou návykové, dráždí však stěnu žaludku a
mohou způsobit nebo zhoršit vředovou chorobu žaludku.
Rizika zneužívání léků (Nešpor, 2009)
 předávkování léku
 interakce s jinými léky
 poškození žaludku, jater, ledvin
 riziko úrazů u sedativ
 vznik závislosti
 sociální rizika
Tlumivé látky, depresiva a opioidy jsou příčinnou úmrtí z předávkování častěji než kokain,
heroin, pervitin nebo amfetaminy. Nejvíce úmrtí je hlášeno z USA, z oblastí obývaných
Afroameričany. S tím jde ruku v ruce počet hospitalizací z důvodů předávkování.
Podle průzkumů se téměř 50 % mladistvých domnívá, že léky na předpis jsou méně
nebezpečné než pouliční drogy.
Podle Národního centra pro závislosti na Kolumbijské univerzitě je u zneužívání léků na
předpis, dvakrát vyšší riziko užívání alkoholu, pětinásobné riziko užívání marihuany a
dvacetkrát vyšší riziko užívání pouličních drog.
Konopné drogy
Marihuana
Marihuana se získává z neoplodněných samičích rostlin konopí (sinsemilla), které obsahují
největší podíl THC. Největší světoví producenti jsou Maroko, Pákistán, Afgánistán a Libanon,
v Evropě se konopí pěstuje v Holandsku a v Albánii, jen část je pokryta vlastní produkcí.
9
Obrázek 1. Konopí, samičí rostlina
Pro marihuanu existuje celá řada slangových názvů a synonym (marjánka, marjána, mařka,
mařena, joint, hulení, tráva, zelí, konopice, pěnka, pramen štěstí, tabák smíchu atd.).
I když je konopí nejrozšířenější nezákonnou drogou, v posledních letech byly vyzdviženy
jeho léčivé účinky na neurodegenerativní onemocnění, jako je roztroušená mozkomíšní
skleróza nebo Parkinsonova nemoc a je dovolen prodej preparátů s konopím na recept
k léčebným účelům. Konopí je také hojně využíváno k léčbě kožních onemocnění ve formě
mastí, v této formě je k dostání i bez receptu.
Nejstarší písemné zmínky o konopí se objevují v Číně, kde se hojně využívalo v lékařství.
Využívalo se k léčbě revmatismu, poruch trávení, ženských problémů i tropických nemocí.
Velmocí v pěstování konopí byla také Indie, kde má požívání konopí dlouhou tradici.
V posvátné knize Atharva-véda (2000–1400 př. n. l.) patřilo konopí k pěti posvátným
indickým rostlinám. Bylo nazýváno „posvátná tráva“, která člověka chrání od nemoci a slouží
k odstranění úzkosti.
Po indické ganje byla poptávka v Evropě i v Americe. V roce 1855 činil vývoz z Indie 280
tun, o deset let později to bylo již 3 000 tun. Konopí bylo spolu s čajem, hedvábím a opiem
hlavním vývozním artiklem. Využívalo se léčebně k léčbě astmatických potíží, kašle,
poruchám spánku, bolestem hlavy, hojení ran apod. Jeho účinky proslavili francouzští umělci
(Baudelaire, Dumas, Hugo, Balsac).
Od roku 1933 začíná být marihuana potírána jako nebezpečná droga Americkým federálním
úřadem pro boj s narkotiky.
Na konci 20. století se odhaduje, že existuje 400 milionů pravidelných kuřáků marihuany
nebo hašiše. Celosvětová oprodukce se odhaduje 100 000–120 000 tun ročně.
Podle studie ESPAD 1999 (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách) byla
celoživotní prevalence užívání konopných drog mezi šestnáctiletými žáky v ČR 34,6 %,
v roce 2003 se tato hodnota zvýšila na 43,6 %. Pětkrát nebo více užilo konopnou drogu v roce
1999 16,2 % sledovaných Čechů, v roce 2003 užilo více než pětkrát konopnou drogu již 23,2
dotázaných respondentů.
Dle britské studie bylo mezi kuřáky marihuany 3x více kuřáků cigaret, než je britský průměr
v kouření, což ukazuje na vzájemné sepětí cigaret a marihuany.
10
Kromě kouření (inhalace), je možno marihuanu aplikovat perorálně (koláčky, konopné mléko,
polévky), sublinguálně (pod jazyk), rektálně (do konečníku) nebo intravenózně (terapeuticky).
Marihuana se používá ke kouření ve formě ručně balených cigaret, tzv. „jointů“, obsahujících
kolem 0,75 g marihuany. Kromě marihuany mohou obsahovat i tabák k podpoře hoření.
Oblíbeným způsobem užití jsou také dýmky. Vodní dýmky se používají ke snížení obsahu
vdechovaného dehtu a ochlazovaní vdechovaného kouře.
Po užití konopné drogy se objevují zarudlé oči (vasodilatace cév), zvýšená tepová frekvence,
sucho v ústech a v důsledku tohoto poruchy artikulace. Sedativní účinky navozují ospalost a
svalovou relaxaci. Účinky nastupují rychleji po kouření než po perorálním užití.
U citlivějších osob se mohou dostavit nepříjemné stavy (úzkost, psychická labilita). Tito
jedinci mají ve velké míře osobní predispozice.
Dlouhodobé užívání může u mužů negativním způsobem ovlivnit aktivitu spermií, u žen vést
k poruchám menstruačního cyklu.
U uživatelů marihuany dochází k vdechování kancerogenů, kterých je o 50 % více než
v nefiltrovaném tabákovém kouři (maligní onemocnění dýchacího traktu, ústní dutiny).
Hašiš
Hašiš je pryskyřice z konopí setého. Obsahuje malý obsah květenství a drobných nečistot.
Barevně se liší podle země původu, nejčastěji světle hnědý a tmavě hnědý. Používá se jako
hašišový iont, nebo se pojídá dohromady s dohromady s něčím, co obsahuje tuky, účinná látka
THC je rozpustná v tucích, nebo se používá přímo hašišový olej.
Stimulancia
Stimulancia jsou látky stimulující CNS, vyvolávající duševní a tělesné povzbuzení a pohodu.
Po užití se organismus dostává od pocitů svěžesti až po nekontrolovatelné vzrušení.
Stimulanty jsou po konopí druhou nejrozšířenější skupinou návykových látek. Patří sem
skupina stimulantů na bázi amfetaminu (ATS–amphetamine-type stimulants). Tato skupina se
dělí na 2 části „amfetaminy“ a extázi–MDMA.
Stimulancia ovlivňují produkci neurotransmiterů, které navozují příjemné pocity.
Neurotransmiterů se vylučuje více než je obvyklé, ale zásoba neurotransmiteru se rychleji
vyčerpá a dostaví se deplece (dočasný nedostatek konkrétních neurotransmiterů). Tento stav
se slangově nazývá jako „dojezd“.
Stimulační drogy mají vysoké riziko vzniku závislosti, rychle vzniká tolerance. Uživatel je
přesvědčen, že má drogu pod kontrolou. Po vysazení látky se brzy objevují abstinenční
příznaky, dochází k depresím, úzkostem, uživatel má sebevražedné sklony. Po určité době
abstinenční příznaky odezní, ale chuť užít drogu ještě několik měsíců přetrvává.
11
Obrázek 2. Allen Toney, 1989. Psychosis of the Flesh
Kokain
Kokain je alkaloid jihoamerického keře Erythroxilon koka LAM (koka pravá).
Medicínsky se využívá ve formě Cocainum chloratum nebo hydrochloricum (bílé šupinovité,
lesklé krystaly, bez zápachu, nahořklé chuti a znecitlivují jazyk).
Chemicky byl kokain izolován r. 1859, jeho účinky jako lokálního anestetika objevil pro
medicínu Sigmund Freud. Od r. 1886 do r. 1903 obsahovala Coca-cola kokain.
Obrázek 3. Listy koky a kokain
Způsob užívání
 Tradiční - žvýkání kokových listů, u nás se nevyskytuje.
 Nejčastější šňupání - množství přijaté drogy je individuální, pohybuje se od desetin
gramu do několika gramů denně (výjimečně 20–30 g denně).
 Crack (chemicky forma volné báze) lze kouřit. Jednorázová dávka bývá 10–120 mg.
Tento způsob aplikace je nejúčinnější a také nejvíce devastující pro organismus i pro
psychiku.
Účinky kokainu trvají cca 30 minut, poločas vylučování je 0,7–1,5 hodiny (podle užité
dávky).
Objektivní účinky:
 Vzestup krevního tlaku, zrychlením pulsu, rozšířením zornic
 Pocení, bledost a nevolnost.
 Subjektivní účinky:
 Při prvním užití mohou být i nepříjemné (srdeční slabost, třes rukou, mrazení) a teprve
opakované užívání vede k euforii.
 Veselý, družný, má halucinace příjemného obsahu, dostavuje se touha po pohybu a
zvýšeném výkonu. Intoxikovaný je často na první pohled nápadný přebytkem energie,
hovorností, často hyperaktivitou až agitovaným neklidem.
 Dostavuje se euforie, poruchy chování, vymizení zábran, vystupňovaný sexuální pud
vede k nymfomanickému chování u žen, u mužů také roste chuť, ale často klesá
schopnost pud ukojit (vzrůst apetence, pokles potence).
 Kokain vyvolává intenzivní psychickou závislost (bývá považován za nejvíce
návykovou látku vůbec)
Při pravidelném užívání se často rozvíjí toxické psychózy. Typické bývají tělové halucinace,
při nichž má postižený dojem, že je napaden hmyzem. Postižený trpí pocity sledování, které
12
mohou vést až k agresivitě, či suicidiu. Toxická psychóza po vysazení drogy obyčejně bez
následků odeznívá.
Dlouhodobé šňupání vede k poškození nosní sliznice, často nevratnému, mohou se objevit i
nekrózy (místní odúmrť) v oblasti nosu, postižení či ztráta čichu je pravidlem.
Při těžké akutní otravě se objevují záškuby a křeče, stoupá teplota a slábne krevní oběh.
Otrávený nakonec kolabuje a umírá v důsledku ochrnutí dýchacího centra.
Pervitin
Pervitin (perník, péčko, piko, peří) patří mezi budivé aminy. Ty byly objeveny a připraveny k
použití poměrně pozdě, první zástupce – amfetamin – byl syntetizován až v r. 1887.
Pervitin - metamfetamin, chemicky pravotočivý fenylmethylaminopropan. Čistý má formu
mikrokrystalického bílého prášku, bez zápachu, hořké chuti. Na černém trhu je často zabarven
do žluta či do fialova, protože obsahuje zbytky látek používaných při domácí výrobě, neboli
„varu". Výchozí látkou pro výrobu je efedrin.
Aplikuje se:
 ústy
 šňupáním
 nitrožilně (v ČR nejčastější)
Běžná dávka se pohybuje od 50 do 250 mg. (literatura popisuje užívání denních dávek nad 1
g.) Účinek nastupuje u i. v. aplikace ihned, u sniffingu za 5–10 minut, při užití per os do 1
hodiny.
Hlavní příznaky intoxikace zmizí za 8–24 hodin. Z těla se vylučuje močí z velké části
nezměněn po řadu dní. Biologický poločas je 12–34 hod. Jeho průkaz laboratorními
metodami v moči je možný po 2–14 dnech.
Akutní rizika
 při předávkování může dojít k akutnímu selhání srdce s možností úmrtí
 u starších uživatelů někdy dávka pervitinu vyvolá infarkt myokardu
 i jednorázová dávka může vyvolat toxickou psychózu
 rizika chronického dlouhodobého užívání
 celková sešlost z podvýživy (pervitin snižuje chut k jídlu)
 třes, bolesti u srdce a bolesti kloubů.
 krvácení v plicích, játrech, ve slezině.
 veškerá rizika i. v. užívání (infekce Hep. B/C, HIV, záněty, abscesy apod.)
Extáze
Chemicky je látka odvozena od amfetaminů, patří mezi fenyletylaminy a chemický název je
3,4-metylendioxy-N-metylmetamfetamin (odtud její zkratka MDMA).
Na trhu je obyčejně dostupná ve formě tablet či kapslí. Forma tablet je různorodá, typicky
bývá z jedné strany reliéfní obrázek (mitsubishi, holubice, sluníčko, superman, snowball, 8,
delfín, euro, kachna, diamant a mnoho dalších), z druhé strany někdy zlomová rýha.
Obsah účinné látky bývá průměrně mezi 50–100 mg (v rozmezí 0 - 200 mg).
Složení tablet nebývá standardní. Pouze část z nich obsahuje jenom MDMA, mnohé jsou bez
účinné látky, některé obsahují jiné amfetaminy, efedrin, kofein či ketamin.
13
Rekreační užívání MDMA na „parties" se začalo objevovat v 70. letech v USA. Postupně se
šířilo přes Velkou Británii do ostatních států Evropy.
Od 80. let se objevuje již pravidelně v řadě evropských států. Dnes patří extáze mezi
nejrozšířenější drogu užívanou mladými lidmi na tanečních parties všude na světě. Extáze se
typicky vyskytuje na akcích, kde se hraje techno, house, ambient, trance, Drum and Base atd.
Uživatelé extáze ji pokládají za příjemnou a bezpečnou drogu, na níž nevzniká závislost a
kterou lze mít dlouhodobě pod kontrolou. Podle statistiky ESPAD mělo v ČR minimálně
jednu zkušenost s extází 8,3 % šestnáctiletých.
Rizika užívání extáze
 Zvýšené riziko infarktu u disponovaných jedinců – MDMA zvyšuje krevní tlak a
zrychluje tep.
 Přehřátí organismu, hypertermie, zvláště při tanci – euforie z MDMA umožní přehlížet
pocity únavy, žízně, horka, může snadno dojít k přehřátí organismu, jedinec upadá do
bezvědomí, možno až do kómatu.
 Toxické hepatitidy.
 Možnost provokace psychotického stavu u predisponovaných jedinců.
 Při užití v těhotenství existuje riziko vrozených vad dítěte.
 Nepředvídatelné účinky vzhledem k častým příměsím. Vysoce nebezpečné jsou
kombinace s inhibitory MAO (některá antidepresiva).
Halucinogeny
Halucinogeny představují širokou skupinu látek, které se vyznačují schopností navodit
zkreslené vnímání a halucinace v takových dávkách, které nejsou pro organismus jinak
toxické. Ve srovnání s konopnými drogami způsobují halucinace intenzivnější vjemové a
emoční změny a také mají silnější fyziologické účinky.
V historii byly halucinogeny užívány jako součást náboženských a duchovních obřadů a
v některých kulturách jsou takto stále užívány.
Jiné názvy pro tuto skupinu látek zahrnují například psychedelika, fantastika, delirogeny,
psychotomimetika, psychodysleptika
Rozdělit je můžeme buďto podle jejich původu na:
přírodní halucinogenní drogy rostlinného původu a z hub (např. mezkalin, durman, psilocybin
atd.)
přírodní halucinogenní drogy živočišného původu (např. bufetenin)
semisyntetické a syntetické, tj. poloumělé a umělé halucinogenní drogy (např. LSD a PCP „andělský prach")
V současné době jsou halucinogeny v naší zemí užívány spíše sporadicky. LSD se vyskytuje
nejčastěji v kontextu taneční scény, kde ale zdaleka nedosahuje popularity extáze (MDMA).
Výlučné zaměření na LSD a používání LSD v uměleckých a meditačních experimentech,
známé z 50. a 60. let, se dnes vyskytuje zřídka
Literatura
Doyle, L. (2010). Pharmacological management of alkohol dependence syndrome. Mental
Health Practice, 14(1), 14–19.
14
Eisner, B. (1989). Ecstasy - The MDMA Story. California: Roning Publishing.
Fišerová, M. & Páleníček T. (2001). MDMA (3, 4-methylendio-xymethamphetamin) –
„Extáze". Adiktologie, 1(2), 61–79.
Heller, J. (1996). Závislost známá neznámá. Praha: Grada.
Kalina, K. (1996). Drogy v ordinaci praktického lékaře. Praha: FIUA.
Kalina, K., et al. (2003). Drogy a drogové závislosti 1. Mezioborový přístup. Praha: Úřad
vlády ČR.
Kméťová, A., & Králíková, E. (2011). Nové zkušenosti s léčbou závislosti na tabáku díky
spolupráci s Mayo Clinic, Nicotine Dependence Center, Rochester, MN, USA. Časopis
Lékařů českých, 150, 110–111.
Králíková, E., Bajerová, J., Raslová, N., Rames, J., & Himmerová, V. (2005). Smoking and
pregnancy: prevalence, knowledge, anthropometry, risk communication. Prague Med Rep,
106(2), 195–200.
Králíková, E. (2010). Kouření opravdu škodí zdraví. Pacientské listy, 2(4), 4–7.
Kubička, L. (2007). Srovnávací analýza rizikových faktorů závislosti na alkoholu u mužů a
žen. Československá Psychologie, 51(3), 213.
Miovský, M., Miovská, L., & Trapková, B. (2004). Projekt evaluace primárně-preventivního
komunitního programu. Adiktologie, 4(3), 236–255.
Miovský, M. (2008). Konopí a konopné drogy – Adiktologické kompendium. Praha: Grada.
Mravčík, V., & Zábranský, T. (2002). Sekundární analýzy školních dotazníkových studií.
Adiktologie, 1(1), 108–123.
Nešpor, K., & Csémy, L. (2010). Alkohol u dětí a dospívajících – prevence a léčba. Časopis
Lékařů českých, 149, 598–600.
Nešpor, K., Scheansová, A. (2011). Alkohol, tabák a jiné návykové látky a reprodukční rizika.
Časopis lékařů českých, 150, 339–343.
Nešpor, K., & Csémy, L. (2010). Alkohol u dětí a dospívajících – prevence a léčba. Časopis
Lékařů českých, 149, 598–600.
Nešpor, K., Scheansová, A. (2011). Alkohol, tabák a jiné návykové látky a reprodukční rizika.
Časopis lékařů českých, 150, 339–343.
McCrady, B. S. (1999). A Comprehensive Guidebook. New York: Oxford University Press.
Minařík, J. (2009). Drogy čili omamné, psychotropní či psychoaktivní látky. Retrieved 20. 6.
2012 from the World Wide Web: http://www.drogovaporadna.cz/o-drogach-obecne.html
Nešpor, K. (2000). Návykové chování a závislost. Praha: Portál.
Nešpor, K., & Csémy, L. (2010). Alkohol u dětí a dospívajících – prevence a léčba. Časopis
Lékařů českých, 149, 598–600.
Nešpor, K., Scheansová, A. (2011). Alkohol, tabák a jiné návykové látky a reprodukční rizika.
Časopis lékařů českých, 150, 339–343.
Páleníček, T. et al.(2004). Nové syntetické drogy – charakteristika a hlavní rizika. Praha:
Úřad vlády České republiky - Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti.
Pokorný, J. (2009). Mladí Češi vedou v Evropě v užívání marihuany a extáze. Retrieved 8. 6.
2012 from the World Wide Web: http://zpravy.idnes.cz/mladi-cesi-vedou-v-evrope-v-uzivanimarihuany-a-extaze-ppf-/domaci.aspx?c=A091105_104400_domaci_ban
Sovinová, H., Csémy, L., & Sadílek, P. (2008). Jak kouří Češi – kuřácké zvyklosti české
populace v posledních deseti letech. Retrieved 19. 6. 2012 from the World Wide
Web:http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/zavislosti/koureni/tiskovkadospeli.pdf
Vaněček M. (2002). Ketamin, Ufo, Rajský plyn. Bulletin národní protidrogové centrály, 8(1),
13–14.
15
16