březen 2014 - Cesta Opava

Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie
v Opavě
březen 2014
Slovo na cestu
Naplnil se čas…
Postní doba, do níž vstupujeme, nás svým slovem zve
k obrácení a ke smíření s Bohem, který nás posiluje svou
milostí, abychom mohli začít nový život.
Člověk třetího tisíciletí je vystaven nejrůznějším
pokušením. Láká nás pozlátko moci a vlastní důležitosti,
vábí nás vidina bohatství a úspěšné kariéry, necháváme se
obalamutit lacinou a líbivou reklamou a stupidními pořady
v televizi a riskujeme, že zapomeneme na to, čím jsme
a čím bychom měli být.
Technické vymoženosti nabízejí člověku dříve netušené
možnosti. Ale jsme snad spokojenější a šťastnější než
generace před námi? Ve skutečnosti žijeme v době plné
úzkosti a strachu z toho, co nás může potkat. Kolem je tolik
tragédií: přírodní pohromy, nálože vybuchující na ulicích a v autobusech, nezaměstnanost,
nemoci… Tušíme, že před smrtí nás žádná věda ani technika nezachrání. Křesťanská
víra neřeší problémy světa a také je ani řešit nemůže. Řeší ovšem problémy člověka –
zbavuje ho strachu.
Život z víry není prožíváním intenzivního štěstí, někdy je to tvrdý boj s nepřízní
osudu. Postní doba může být pro nás něčím velmi osvobozujícím. Můžeme víc přemýšlet
o sobě, o životě i o svých vztazích k lidem kolem nás. V evangeliu máme program nejen
pro postní dobu, ale pro celý svůj život: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království.
Obraťte se a věřte evangeliu.“
Každým dnem se naplňuje čas, náš čas, zítra už možná žádný nebude. Boží království
je přítomné v každém z nás. Rodí se v nás samých, kdykoliv si uvědomíme potřebu Boží
blízkosti ve svém životě.
Činit pokání neznamená, že se budeme tvářit zkroušeně a smutně. Velmi mě oslovilo,
že podle benediktinské tradice se nikomu nenařizuje, čeho se má zříci. Každý sám o své
vůli má Bohu nabídnout svůj sebezápor. To vše se má konat radostně a svobodně.
Křesťanská tradice zná starý a osvědčený recept, jak léčit vlastní hříšnost: postem,
modlitbou a štědrostí. Osobní duchovní život musí mít také sociální rozměr. Postění
pro samotné postění nemá význam. Postit se můžeme nejen od masa, cigaret a alkoholu,
ale také od všech těch pozlátek, které nám nabízí naše doba. Štědrost neznamená jen
přispívat na charitu, ale také udělat si čas pro bližního. Můžeme si vzpomenout, že máme
staré rodiče nebo prarodiče, na něž jsme si neudělali čas, nebo že jsme jen „nedělními
křesťany“, které nezajímá dění ve farnosti.
Postní doba nás zřejmě nezmění, ale určitě nás posune o trochu dál, abychom
nezůstali stojatou vodou, která po čase zapáchá.
Nezapomeňme: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království.“
otec Peter A. Kerak, farář v Melči
Modlitba k Panně Marii
Když následuji tebe, Maria, nebloudím,
když na tebe myslím, nemýlím se,
když ty mne podpíráš, nepadám,
když ty mne chráníš, nebojím se ničeho,
když ty mne vedeš, neunavím se,
když mi vyprosíš u Ježíše milost,
jistě dosáhnu cíle.
Amen.
Soutěž na téma „Cesta“
Milí čtenáři,
v říjnu tohoto roku to bude přesně dvacet let, kdy vyšlo
první číslo našeho farního zpravodaje Cesta. Proto jsme se
při této příležitosti rozhodli vyhlásit soutěž.
Tématem soutěže je „Cesta“ a soutěžit se bude o zajímavé
ceny ve dvou kategoriích: fotografie a kresba.. Vítězné
fotografie a obrázky pak budou uveřejněny ve výročním
říjnovém čísle Cesty. Soutěž je věkově neomezená.
Vaše výtvory můžete zasílat v elektronické podobě na
email [email protected] nebo odevzdat v sakristii
konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie či na faru na
Almužnické 2 do 31. května.
Vaše redakce
2
Zajímá nás…
Musíme v pátek dodržovat půst od masa? Jak je to s půstem na Popeleční středu a Velký
pátek? Jak často máme přijímat svátost smíření?
1. KAŽDÝ PÁTEK je den pokání, neboť
toho dne za nás umřel náš Spasitel. Kajícími
skutky se připojujeme aspoň nepatrně k jeho
oběti, a tak se vděčně hlásíme k jeho kříži.
Páteční půst od masa patří už dlouho
mezi církevní přikázání. Jeho zachovávání je
nyní velmi ztíženo složitostí dnešního života.
Proto tuto povinnost pozměňujeme tak, že
věřící buď mohou dále zachovávat v pátek
půst od masa, anebo si uložit nějaký projev pokání podle vlastní volby, buď půst, nebo
skutek zbožnosti, nebo skutek lásky.
Půst: Odepřít si masitý pokrm, alkoholický nápoj, kouření, sladkosti, zábavné pořady
v televizi apod.
Skutek zbožnosti: Účast na mši svaté, četba Písma, křížová cesta, modlitba růžence,
studium křesťanské nauky, meditace apod.
Skutek lásky: Návštěva nemocných a péče o ně, pomoc bližním, konkrétní služba
občanskému nebo církevnímu společenství apod.
2. Na počátku a v závěru postní doby, tzn. na POPELEČNÍ STŘEDU a na VELKÝ
PÁTEK, je nařízen půst zdrženlivosti od masitých pokrmů, a zároveň půst újmy.
Při postu újmy je dovoleno najíst se jen jednou za den dosyta. Tento spojený půst
zdrženlivosti a újmy je závazný pro katolíky od dokončeného dvacátého prvního do
dokončeného padesátého devátého roku života. Mladistvým mezi čtrnáctým a dvacátým
prvním rokem a starším po dovršení padesátého devátého roku se v těchto dnech
ukládá pouze půst zdrženlivosti od masitých pokrmů. Nemoc, těžká tělesná práce nebo
podobně vážný důvod od povinnosti újmy osvobozují. V tyto dva dny se sjednocují
katolíci všech zemí společným vyjádřením ducha pokání a dosvědčují tak své spojení
s Pánem. Vybízíme ty, kdo mají dostatečné příjmy, aby zvláště v době postní – jako výraz
ochoty napravovat hříchy vlastní i cizí – přispívali na dobré účely, např. na zmírnění bídy
ve světě, podporu potřebných, opravu kostelů, potřeby duchovní správy.
3. Každý katolík, který se dopustil smrtelného hříchu, je přísně zavázán vyzpovídat
se svátostně aspoň jednou za rok. Stejně jako povinnost přijímat Tělo Páně alespoň
jednou za rok, i tento závazek je možno splnit v kterémkoli kostele a kdykoli během
roku, avšak nejvhodnější je k tomu doba postní a velikonoční. Důtklivě však vybízíme
každého, aby po těžkém pádu nápravu neodkládal a obnovil přátelství s Bohem ihned
3
dokonalou lítostí a co nejdříve svátostí smíření. Splněním nařízení alespoň jednou za
rok se svátostně vyzpovídat a přijmout Nejsvětější svátost se sice vyhoví zákonu, ale
nejvyšším zákonem je láska! Kdo chce skutečně růst ve své věrnosti a lásce ke Kristu,
přijímá tyto svátosti častěji.
Duchovně plodné prožití postní doby Vám přeje otec Pavel Cieslar
Závěr Roku víry – Slavnost Ježíše Krista Krále
V neděli 24. listopadu – na slavnost Ježíše Krista Krále – byla v 8.30 v konkatedrále
Nanebevzetí Panny Marie v Opavě sloužena slavnostní bohoslužba k ukončení Roku víry.
Mši svatou celebroval generální vikář Mons. Martin David a my Vám přinášíme myšlenky
z jeho kázání.
Zachraň sám sebe
Poslední neděle liturgického roku – slavnost Ježíše Krista Krále – připomíná závěr
dějin, kdy Kristus přijme do svého nebeského království všechny vyvolené. Evangelium
nás ale vrací na Golgotu, do chvil, kdy se Ježíš nejméně podobá králi. Je to král, kterému
se lze vysmívat. Je to král, který sám sobě pomoci nedokáže. Je to král, kterého se musí
zastat bezmocný člověk.
Zvláštní král.
Přestože byl chlebem života, postil se.
Přestože byl pramenem živé vody, žíznil na kříži.
Přestože byl král, platil daně.
Přestože osušoval slzy jiných, sám plakal.
Přestože byl vykupitel, byl sám prodán a jako dárce života sám zemřel.
Jeho trůnem je kříž.
Když komentoval tento úryvek bl. Jan Pavel II., řekl: „Z trůnu je možné sestoupit, ale
ne z kříže.“
„Zachraň se… zachraň sám sebe“ – toto volání zaznívá v evangeliu až třikrát –
v různých obměnách a z různých stran – od předních mužů, od vojáků a od zločince po
levici. V tomto volání můžeme vidět jakýsi zoufalý výkřik lidstva. Je to zoufalá snaha
člověka, který se od svého omylu v ráji snaží zachránit sám sebe od samoty a od smrti, do
které se uvrhnul. Často se o to pokouší útěkem – bohužel i útěkem od Toho, který jediný
jej může a chce zachránit.
Naštěstí Bůh neplní naše přání, ale své přísliby. A proto Boží Mesiáš, v rozporu
s lidskou představou o Mesiáši a králi, který by v první řadě samozřejmě zachraňoval
sám sebe, na sebe dobrovolně přijímá tuto bytostnou lidskou neschopnost.
4
On jediný nepotřebuje zachraňovat sám
sebe, ale přichází právě naopak dát sám
sebe, aby nás zachránil od zoufalé potřeby
zachraňovat sami sebe. V tom je podstata
jeho královské moci i podstata královské
hodnosti, na které nám dává podíl.
Pokud jednám podle logiky „zachraň
sám sebe“ – tj. nahrab si co nejvíc pro
sebe, ber ohled pouze na sebe, posuzuj
všechno podle sebe, tak jak to mnohdy
kolem sebe vidíme – jsem odsouzený
ke stejnému zoufalství jako rouhající se
zločinec. Je to zoufalá cesta modloslužby,
na které adoruji sám sebe a klaním se dílu
svých rukou. Papež František v encyklice
Lumen Fidei říká, že to není cesta, která
by vedla k jistému cíli, právě naopak je to
množství stezek, které vytvářejí bludiště.
Ježíš nás zve na tu jedinou správnou cestu – je to cesta spásy, na kterou vstupujeme
vírou v Ježíše Krista. „On je (věrný) obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé
tvorstvo. (Bůh totiž) rozhodl, že skrze něho usmíří se sebou všecko (tvorstvo) jak na nebi,
tak na zemi tím, že jeho krví (prolitou) na kříži zjedná pokoj.“ (Kol 1,15.20)
On nezachraňuje sám sebe, ale stává se zachráncem pro ty, kdo po jeho záchraně touží
tak jako onen lotr na kříži. „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“
Ano, také já jsem hříšník, který potřebuje Boží záchranu. To je postoj, ke kterému mě
vede má víra. Pokud takto přijímám Krista a učím se vírou přijímat i tuto logiku Božího
Mesiáše – to znamená ne „zachraň sám sebe“, ale „dávej sám sebe“ – tak už dnes mám
podíl na Jeho království.
Pomoz, Matko, naší víře! Otevři naše slyšení Slova, abychom poznali hlas Boží a jeho
volání. Probuď v nás touhu následovat jeho kroky. Pomoz nám, abychom se nechali
dotknout jeho láskou, abychom se jej mohli dotýkat vírou. Pomoz nám plně se mu svěřit,
věřit v jeho lásku, zejména ve chvílích soužení a kříže, když je naše víra volána ke zrání.
Zasévej do naší víry radost Vzkříšeného. Připomínej nám, že kdo věří, není nikdy sám.
Nauč nás dívat se Ježíšovýma očima, aby byl světlem na naší cestě. A ať toto světlo v nás
stále roste, dokud nenadejde onen den, který nezajde a kterým je samotný Kristus, tvůj
Syn, náš Pán!
(Papež František, Lumen Fidei)
Použito s laskavým svolením kazatele Mons. Martina Davida
5
Z pokladů naší farnosti
Obraz sv. Alžběty Durynské
Chrámové depozitáře nezřídka skrývají rovněž řadu obrazů, které aktuálně nemají
v chrámovém prostoru své místo. Důvodů může být více, např. se jedná o starší oltářní
plátno již nahrazené novým nebo obraz pochází ze zrušeného oltáře či kaple. Jeden takový
obraz střední velikosti s námětem sv. Alžběty Durynské se nachází v depozitáři kostela
Panny Marie. Jeho původní umístění neznáme a s ohledem na křižovatky 20. století
o něm můžeme jen spekulovat. Na výběr máme samozřejmě farní kostel Nanebevzetí
Panny Marie, ale u světice, která patří mezi hlavní patrony Řádu německých rytířů, lze
uvažovat také o prostorách fary, kněžského konventu s kaplí, inkorporovanou faru či
mateřince sester s kaplí. Nevíme ani, kdo je objednavatelem obrazu, ani kdy byl přesně
zhotoven. Obraz je totiž sice autorsky signován, ale není datován. Uvažovat můžeme
nejspíše o druhém desetiletí 20. století.
Autorem obrazu je opavský malíř Adolf Zdrazila (1868–1942), rodák z Poruby, člen
vídeňského uměleckého spolku Vídeňská secese a předseda německého uměleckého
spolku Umělecká jednota Slezska. Zdrazila patřil v prvních čtyřech desetiletích
20. století k umělecké elitě rakouského, později československého Slezska. Věnoval
se především krajinomalbě a grafice, výjimečně také navrhování a realizaci výzdoby
sakrální architektury, mj. kostela v Tošovicích a Skrochovicích, kostela sv. Hedviky
v Opavě, kaple chlapeckého semináře v Bruntále.
V centru obrazu se nachází sv. Alžběta, která je
oděna v modrý splývavý svrchní šat s pláštěm přes
ramena. Světice si pravicí přidržuje u těla plášť – v jeho
záhybu vidíme květy růží – a levicí podává sedícímu
žebrákovi chléb. Z šera lesa na pozadí vystupuje
postava jezdce (snad jejího manžela Ludvíka) a na
skalním ostrohu nad lesem se tyčí hrad Wartburg.
Atributy růže, chléb, žebrák (a potažmo manžel)
odkazují na oblíbenou scénu ze svatoalžbětinské
legendy, a to zázrak proměnění chleba v květy růží.
Zdrazilova autorská signatura s dodatkem „frei
nach Schwind“ (volně podle Schwinda) v pravém
dolním rohu obrazu identifikuje jeho inspiraci při
ztvárnění světice. Je jí ústřední část freskového
triptychu ze života sv. Alžběty na hradě Wartburg
od akademického malíře Moritze von Schwind
z let 1853–1855. Zdrazila Schwindovu sv. Alžbětu –
odlišnou jen v barevnosti a postavení levé ruky – však
situoval do jiné části dějové linie. Jestliže u Schwinda
6
pozvedá světice svůj zrak k manželovi, zatímco levicí zadržuje jeho ruku rozhalující její
plášť, kde hledá chléb, u Zdrazily Alžbětina levice podává chléb sedícímu žebrákovi
s extatickým pohledem vzhůru a na pozadí se teprve zřejmě blíží manžel Ludvík.
Barevnost a jasnost idealizovaného zobrazení světice kontrastuje s méně zřetelným, byť
realistickým, zachycením žebráka a krajiny ve světlých pastelových barvách. Zdrazila
obraz vyhotovil v intencích pozdního nazarénství, které charakterizuje jeho tvorbu pro
objednavatele z církevních kruhů.
Petr Tesař
Něco vzpomínek a něco nového v Knihovně
křesťanské literatury
Zní to téměř neskutečně, že dobrovolníci z křesťanské knihovny, která je pod záštitou
Charity Opava, slouží svým čtenářům plných 25 let. Však také Charita Opava slaví letos
své čtvrtstoletí služby občanům.
Následující vzpomínky budou nejen pro ty, kteří se narodili po roce 1989, kdy
jsme začali s půjčováním knih, ale i pro všechny ostatní. S láskou vzpomínáme i na ty
pomocníky, kteří už nás předešli k Pánu. Byli to paní Františka Matušková, Ludmila
Mňačková a pan Josef Bittner.
Z počátečních 160 knih se do dnešního
dne knihovna rozšířila na téměř 4 000 svazků.
Až je jednomu líto, že tolik nádherných
myšlenek zůstává jen v regálech. Když Svatý
otec František o sobě jednou řekl, že nesmírně
rád čte, je mým přáním, aby to oslovilo i nás
všechny. Každý křesťan by se měl neustále
vzdělávat a číst dobré křesťanské knihy.
A v naší knihovně je z čeho čerpat a vybírat.
Zmíním se jen o jedné, kterou přečtete se
zájmem, protože pojednává o knězi, kterého mnozí znali osobně. Kniha Jiřího Mička
Slavík za mříží líčí krátký úsek života Václava Filipce, salesiána na útěku před příslušníky
StB.
Vy, kteří máte přístup k internetu, nás můžete vyhledat na www.charitaopava.cz
a přijít s konkrétním přáním i se zapsaným číslem, pokud se nechcete zdržovat hledáním
v knihovně. Najdete nás v chodbě minoritského kláštera a půjčovní doba je:
středa 16–18 hodin
pátek 9.30–10.30
neděle 8–12 hodin.
Anna Foldynová
7
Největším vzorem je pro mě obyčejný vrabec
Ve farnosti Svatého Ducha působí již od podzimu otec
Karel Koblížek. V následujícím rozhovoru máme možnost
jej trošku blíže poznat.
Odkud pocházíte, otče? Mohl byste nám něco říct o Vaší
rodině?
Pocházím ze Zábřehu na Moravě, kam také občas
jezdím za svými rodiči. Mám tři bratry. Jeden z nich je
knězem a působí v olomoucké diecézi. Další dva jsou
ženatí a mají již své rodiny. Dříve bydlela naše rodina
v Králíkách ve východních Čechách. Máma pracovala
v lékárně, táta je elektrikář. Teď jsou oba rodiče už několik
let v důchodu. Mám také celou řadu bratranců a sestřenic,
tety a strejdy. S těmi se ale moc často nevidím.
Co Vás vedlo k tomu vstoupit do řádu? A proč jste si vybral zrovna minority?
Do řádu mě vedla jakási tajemná touha být blízko Bohu, patřit mu a sloužit. To, že
jsem minorita, je z mého pohledu spíše náhoda. Z toho Božího asi ne. Věřím, že Bůh
vstupuje do života každého člověka a působí v něm. Určitě je to tak i v mém životě
a minorité v něm mají své konkrétní místo. Když jsem v Brně chodil na střední školu,
narazil jsem tam na náš kostel sv. Janů a často jsem tam chodil na mši svatou. Tam
jsem potkal bratry minority. Nejvíce mě asi upoutala jejich služba ve zpovědnici.
Tam jsem zatoužil stát se jedním z nich.
Kde jste prozatím působil?
Nejsem dlouho knězem (od r. 2005), ale od té doby jsem stihl být již dvakrát v Brně,
jednou v Jihlavě – tam jsem byl čtyři roky – a teď tady v Opavě. Samozřejmě v našich
klášterech. Jako minorita bych teoreticky mohl být ještě v Krnově nebo Praze. Na těchto
místech máme totiž své konventy. To se ale ještě v budoucnu uvidí.
A jak se Vám líbí v Opavě? Už jste tady někdy dříve působil?
Jak se mi líbí v Opavě? Přiznám se, že díky této otázce si uvědomuji, že jsem zde
jen hostem. Stejné otázky mi lidé kladli v Brně nebo Jihlavě. Nevím, co vše bych měl
posoudit, abych odpověděl správně. Důležitou věcí jsou pro mě dobré vztahy s lidmi.
A taky radost a pokoj. Pokud tyto věci mám, mohu se klidně dívat z okna svého pokoje
na škaredé město plné černých zakouřených komínů a budu se cítit dobře.
Vzpomínám si, jak za mnou v Jihlavě přišla po půlnoční vánoční mši sv. jedna paní
s dcerou. Bylo to již ve čtvrtém roce, co jsem tam působil. A říkala: „Jé, vy jste tady novej?
My jsme vaši farníci…Tak vás tady pěkně vítáme…A ať se vám U NÁS v Jihlavě líbí a jste
8
tu spokojenej.“ Po tom setkání jsem si říkal, že „hostuji“ v Jihlavě už asi dlouho a je na
čase, abych odešel. V létě jsem pak šel do Brna.
Nevím, jak dlouho budu v Opavě. Chci se tu však cítit jako doma. Opava není pro mě
cizí. Před pěti lety jsem tu skoro rok byl spolu s bratry, taky s o. Mirkem P.
Co je náplní Vaší pastorace ve farnosti a jak vypadá Váš všední den?
Náplní mé služby, tak jako jiných kněží, je hlavně služba spojená s kázáním Božího
slova a s vysluhováním svátostí, ať se jedná o mši svatou nebo zpověď. Někdy také udílím
křest a pomazání nemocných. Občas je pohřeb. Další část dne trávím také s lidmi, kteří
k nám do kláštera přicházejí a připravují se na přijetí svátostí. Další činnost je spojena
s životem naší minoritské komunity, která má svá pravidla.
Je něco, co Vás v pastoraci obzvlášť baví?
Opravdu rád zpovídám a jsem šťastný, když stojím u oltáře. Ježíšova přítomnost ve
svátostech je velkým tajemstvím a to mě zasahuje. Z druhé strany nemám rád svatby
a úřední věci s ní spojené. Pokud mám a musím mít něco společného s farní kanceláří,
trpím.
Blíží se Velikonoce. Co se Vám na nich nejvíc líbí?
Na Velikonocích se mě hluboce dotýká celé mystérium Ježíšova utrpení, smrti na kříži
a pak jeho zmrtvýchvstání. Je to něco velkého
a úžasného, ale zároveň skrytého, tajemného.
Velká je chvíle, kdy Ježíš slaví s učedníky poslední
večeři a Kristus označuje zrádce. Jidáš pak opouští
večeřadlo a vstupuje do tmy, která ho pohltí. A pak
je tu hlubokým momentem chvíle, kdy se vnáší
hořící paškál, velikonoční svíce, do temného kostela
a kněz nebo jáhen volá „světlo Kristovo!“
a světlo se rozlévá do temnot. Je to nádherné, mám
to rád. Také křížové cesty jsou pěknou pobožností.
Jak odpočíváte, máte nějaké záliby nebo koníčky?
Nic zvláštního. Sportu zrovna neholduji, fotbal nehraji. Minulý rok jsem si pořídil
koloběžku. Na podzim jsem ještě jezdil. Až bude pěkné počasí, zase vyjedu ven. Když
jsem byl malý, rád jsem si u svého dědečka zastřílel ze vzduchovky. Rodiče se mě už
několik let vždy před Vánocemi ptají, co bych si přál od Ježíška. A já jim pokaždé říkám,
že vzduchovku. Stále mi ji nekoupili. Kdybych ji ale měl, určitě bych rád střílel.
Když chytím v televizi nějaký válečný nebo historický dokument, rád se na něj
podívám. Taky rád chodím do přírody. Někdy si něco hezkého přečtu nebo poslechnu,
dávám přednost barokní hudbě. V neděli odpoledne si nejraději lehnu a odpočívám.
9
Co Vám obyčejně udělá radost a naopak, co Vás občas trápí?
Mám radost, když se mi daří věci, které mám na starost. Mám radost
z obyčejných a klidných setkání. Mám také radost, když jsem sám a nemusím
na nic myslet. Trápí mě, když musím dělat několik věcí najednou a rychle.
Nerad používám počítač a velmi nerad telefonuji. Nemám rád stres.
Máte nějaký svůj vzor, který Vás ovlivňuje?
Určitě by se našlo několik osobností, které mě v životě
nějak inspirují nebo se mi prostě líbí. Pro inspiraci a vzor
však nemusím daleko. Stačí vyjít na Ptačí vrch za klášter.
Největším vzorem je pro mě obyčejný vrabec. Rád pozoruji
ptáky, jak létají, zvláště pak vrabčáky, kteří jsou pro mě
symbolem radosti a bezstarostnosti. Vrabec nic ze sebe
nedělá. Poskakuje si sem a tam a je prostě šťastný, nic mu
nechybí, nic nepotřebuje. Chodit nakupovat do supermarketu
nemusí, zubaře nepotřebuje, politika ho nezajímá. A tak se
chci snažit o to, abych byl aspoň trochu jako on.
Vzkázal byste něco čtenářům Cesty?
Snad už jenom to, abychom na své životní cestě kráčeli vždycky s Kristem a měli
aspoň trochu toho vrabčího štěstí a radosti.
Děkujeme za rozhovor.
Marie Štrauchová a Mirka Řeháková
STÁŘÍ JE DAR – tak si ho užívejme!
Milí čtenáři, blíží se postní doba, a proto nepřehlédněte informaci o naší postní duchovní
obnově, kterou tentokrát povede opavský rodák otec Vojtěch Janšta.
Také Vám chci poděkovat za hojnou účast na našich akcích. S vědomím, že jste s námi
rádi, se nám daleko lépe daří připravovat program pro Vás. Máme totiž zpětnou vazbu, že
to neděláme zbytečně.
V úterý 21. ledna jsme měli příležitost opět se setkat se sestrou Filoménou
z Kongregace Dcer Božské Lásky a vyslechnout si přednášku na téma „Činnost řádové
sestry ve vězeňské duchovní péči“. V úvodu sestra vzpomněla na počátky své pastorační
činnosti. Vybídl ji k ní biskup Hrdlička, sestra představená souhlasila a pan děkan, otec
Veselý, vystavil potvrzení. Nastalo vstřícné jednání s ředitelem věznice – a tak sestra od
roku 1992 pravidelně dochází za odsouzenými ženami. Aby ty ji vůbec přijaly, musela
10
projevit autoritu i získat jejich důvěru. Sestra k nim přistupuje s pokorou – neodsuzuje,
ale má k nim přátelský, laskavý vztah a srozumitelnou formou přibližuje náboženské
pravdy. Setkání se sestrou se účastní kolem třiceti žen. Čtyři z nich projevily zájem
o přijetí křtu, sestra je k přijetí této svátosti dlouhodobě připravovala. Křest přijaly při
mši svaté, která byla sloužena 31. října 2012 otcem Pawlicou přímo v opavské věznici.
Sestře Filoméně je vlastní laskavý humor, který se během přednášky také projevil.
Děkujeme sestře, že nám přiblížila svou činnost v tomto náročném prostředí. Zasluhuje
za ni uznání a dík.
Marie Matyášková
Na první únorovou schůzku (4. 2.) přijala naše pozvání koordinátorka Tříkrálové
sbírky 2014 paní Marie Gilíková. Přišla nás informovat o výsledcích, které byly letos opět
rekordní, a hlavně nám přišla poděkovat za pomoc. Naši senioři pomáhali při výrobě
a balení dárečků a také někteří chodili koledovat jako vedoucí skupinek s dětmi. Ti,
kteří se už na něco takového necítili, podporovali sbírku svými modlitbami. Upřímnost
Maruščina poděkování a některé příběhy vedoucích skupinek byly tak emotivní, že
jsme málem potřebovali kapesníky. Jsou pro nás pohlazením a povzbuzením pro chvíle,
kdy se zase ke konci roku zapojíme svým způsobem do Tříkrálové sbírky 2015. Ještě
malá poznámka: výsledky Tříkrálové sbírky 2014 (i podle obcí) si můžete vyhledat na
webových stránkách www.charitaopava.cz.
V úterý 11. února jsme měli na programu další z cyklu přednášek pořádaných ve
spolupráci s Městskou policií Opava (MPO). Protože jsme chtěli opavské veřejnosti
přiblížit prostory Denního stacionáře pro seniory CHO, ve kterých se scházíme, byla
tato přednáška právě tam. Za MPO přišla tisková mluvčí, koordinátorka prevence
Mgr. Petra Stonišová a zastupující ředitel MPO Bc. Zdeněk Zabloudil. Pan zastupující
ředitel byl „krásně“ upovídaný. Dozvěděli jsme se o organizaci MPO, o jejich právech
i povinnostech vůči občanům, reagoval živě na mnoho dotazů a na které nezbyl čas,
si všichni přítomní mohou najít odpověď v letáčku Rady seniorům, který jsme na
rozloučenou všichni dostali zároveň s nákupní taškou opatřenou reflexními pruhy.
11
Program na březen: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním
stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není
uvedeno jiné místo.
4. 3.
informativní schůzka
11. 3. přednáška s besedou o svatých „Svatost v proměnách věků“ s otcem Vladimírem
Ziffrem
18. 3. přednáška s besedou „Jižní Súdán, země krav“ o dobrovolnictví v Africe
s MUDr. Zuzanou Fajkusovou bude v 16 hodin v pastoračním středisku
minoritského kláštera
V sobotu 8. března budeme pořádat v Církevní konzervatoři v Opavě pravidelnou
celodenní postní duchovní obnovu na téma „Pokání“, kterou povede P. ThLic. Vojtěch
Janšta, spirituál Biskupského gymnázia v Ostravě.
za Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO
Drahomíra Ziffrová
K zamyšlení
Vážení čtenáři Cesty,
v minulém čísle Cesty jsme se zabývali problémem modlitby. Dnes se ještě jednou
k modlitbě vraťme.
Boží slovo, vrcholící v Ježíši Kristu, nás učí, že v modlitbě není nejdůležitější to, co
říkáme, ale to, co jsme, ne to, co máme na jazyku, ale na srdci. Novost, kterou vnesl
do života modlitby Duch Svatý, podněcuje ke zrodu nového člověka, Božího přítele
a spojence, odnímá pokrytecké srdce, které je Bohu nepřátelské a je vlastní otrokům.
Duch Svatý se v nás neomezuje na učení, jak se máme modlit, on se v nás modlí. Duch
nedává zákon modlitby, ale její milost. Taková modlitba je nám vlévána, dostáváme
ji darem. To je radostná „zvěst“ o křesťanské modlitbě! Dostáváme sám základ nové
modlitby, jímž je fakt, že Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího
„Abba, Otče“ (Ga 4,6). Toto je význam slov modlit se „v Duchu“ (Ef 6,18; Ju 20).
V modlitbě Duch, stejně jako ve všem ostatním, „nemluví ze sebe,“ prostě jen
probouzí a obnovuje Ježíšovu modlitbu: Neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne,
říká Ježíš o Přímluvci (J 16,14). Samo oslovení „Abba“ dokazuje, že se v nás skrze Ducha
modlí Ježíš, jednorozený Boží Syn. Duch Svatý by totiž sám o sobě nemohl Boha oslovit
jako Otce, protože jím není „zrozený“, ale jen z Otce „vychází“.
Duch Svatý nám vlévá do srdce cit božského synovství, abychom cítili (nejen věděli),
že jsme Boží děti: Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti (Ř 8,16).
Tento zásadní čin Ducha Svatého někdy zapůsobí na lidský život tak silně a nenadále, že
duši zaplaví jako světlo. Jindy je duše přemožena pocitem Boží vznešenosti a nedokáže
ani vyslovit „Otče“.
12
Tato živá zkušenost s poznáním Otce nemívá tady na zemi dlouhé trvání a záhy se vrací
doba, kdy věřící při vyslovení slova „Abba!“ nic „necítí“. Zde je třeba připomenout, že čím méně
potěšení toto oslovení přináší člověku, který ho vyslovuje, tím větší radost z něj má Otec, který
ho slyší, protože je vyřčeno z víry a oddanosti. My téměř nikdy nepomyslíme na to, co znamená
pro Boha, který člověku naslouchá, a co působí v něm. Prostě neuvažujeme o Boží radosti
z našeho oslovení „tatínku“. Ale kdo byl a je otcem, ví, co člověk cítí, když ho tak osloví jeho dítě
hlasem, který pozná mezi stovkami jiných. Jakoby se stával otcem pokaždé znovu, protože mu
připomíná a potvrzuje, že jím je, volá k životu nejskrytější část jeho nitra. Ježíš to věděl, a proto
Bohu tak často říkával „Abba“ a naučil to i nás. Naše oslovení „tatínku“ působí Bohu prostou
a jedinečnou radost: radost z otcovství. Když ho slyší, je ve svém nitru „pohnut“, „jihne“ mu
srdce (Oz 11,8). Ano, a to všechno můžeme udělat, i když sami „necítíme“ nic.
Právě v době vyprahlosti, když je Bůh daleko, zjišťujeme význam Ducha Svatého pro
náš život modlitby. Nevidíme ho a necítíme, ale on naplňuje naše slova touhou po Bohu,
pokorou, láskou a „ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha“.
Když chci mít jistotu, že se skutečně modlím
s Ježíšovým Duchem, je nejjednodušší modlit se
Ježíšovými slovy, modlit se Otče náš. Neexistuje
duševní stav, který by se nemohl do Otčenáše
promítnout a být v něm proměněn v modlitbu:
radost, chvála, klanění, dík, lítost. Ale Otčenáš
je především modlitbou pro dobu zkoušek.
Modlitba, kterou Ježíš zanechal apoštolům, je
očividně podobna té, kterou se sám modlil k Otci
v Getsemanech. On nám ve skutečnosti odkázal svou modlitbu. V Getsemanech se obrací
k Otci se slovy: „Abba, Otče“ (Mk 14,36) nebo „Otče můj“ (Mt 26,39); modlí se, aby se
děla „jeho vůle“, prosí, aby „odňal jeho kalich“, jako my prosíme, abychom byli „zbaveni
zlého“ a nebyli „uvedeni v pokušení“, tj. ve zkoušku. Jakou úlevu nám přináší vědomí,
že Duch Svatý se v nás v době zkoušek a tmy nepřestává modlit Ježíšovou modlitbou
v Getsemanech a že „nevyslovitelné lkaní,“ kterým se za nás přimlouvá, se v těch chvílích
před Otcem mísí s „modlitbami a úpěnlivými prosbami,“ které k němu vznášel Syn „za
svého pozemského života“! (Žd 5,7)
Toho si buďme vždy vědomi a se sv. Augustinem říkejme: „To náš Pán, Ježíš Kristus,
Boží Syn, se modlí za nás a v nás a my se modlíme k němu. Modlí se za nás jako náš
kněz, v nás se modlí jako naše hlava a my se k němu modlíme jako ke svému Bohu. Proto
v něm poznáváme svůj hlas a jeho hlas poznáváme v sobě.“
S tímto poznáním pojďme dál životem.
To přejí a vyprošují všem senioři z Klubu sv. Anežky.
Zdroj: Cantalamessa, Raniero: Život pod vládou Kristovou. Kostelní Vydří: Karmelitánské
nakladatelství, 1994.
13
Dětem
KŘÍŽOVÁ CESTA
1. zastavení: Pilát nespravedlivě odsuzuje Pána
Ježíše k smrti
Pilát se několikrát snažil Pána Ježíše osvobodit z moci
velekněží a učitelů Zákona. Ale nakonec jim vyhověl.
Podepsal tak rozsudek smrti, i když byl Ježíš naprosto
nevinný. Nic mu nepomohlo umýt si ruce – hřích za
zbabělé odsouzení ze sebe nesmyl.
2. zastavení: Pán Ježíš přijímá kříž
Vidíme vojáky, jak přinášejí kříž a kladou jej Pánu
Ježíši na ramena. Neodmítá jej, i když trpět nemusí a má
moc kříže se zbavit. Bere kříž na ramena za spásu světa.
3. zastavení: Pán Ježíš klesá pod křížem poprvé
Křížová cesta v Jeruzalémě nebyla dlouhá, ale každý
krok ubíral zbičovanému a vyhladovělému Spasiteli
mnoho sil. Ježíš tak postupoval stále pomaleji, až zakopl
a spadl. Nevzbudil tím však soucit, ale spílání vojáků:
„Vstaň, nesimuluj, nezdržuj!“
4. zastavení: Pán Ježíš se potkává se svou Matkou
Panna Maria nemohla zabránit Ježíšovu odsouzení. Byla však stále v duchu s ním a na
jeho křížové cestě si našla místo, kde se s ním mohla setkat. Nezměrně trpěla, když viděla
zblízka svého zmučeného Syna a mohla mu pomoci jedině tím, že ho snad pohladila
nebo se ho aspoň dotkla.
5. zastavení: Šimon Cyrenský pomáhá nést Pánu Ježíši kříž
Pán Ježíš už nemůže dál. Vojáci se bojí, že nedojde na Golgotu. Proto přinutí Šimona
z Cyreny, aby přebral od Ježíše kříž a nesl ho za něj. Trpícímu Spasiteli se tak uleví, když
nemusí vláčet těžký nástroj svého umučení.
6. zastavení: Veronika podává Pánu Ježíši roušku
Veronika cítí s Ježíšem, který je zbičován, krvácí a potí se slabostí. Chce mu ulevit
alespoň tak, že mu podává roušku, aby si utřel obličej zalitý potem a krví. Malá služba, ale
velká odměna – jako poklad si odnáší Veronika roušku s obrazem Ježíšova zmučeného
obličeje.
14
7. zastavení: Pán Ježíš padá pod křížem podruhé
Ježíš padá podruhé a nemůže dál. Ježíšův duch chce dokončit dílo spásy, ale tělo
je slabé. Padá jako oběť za naše hříchy.
8. zastavení: Pán Ježíš napomíná plačící ženy
Ženám je líto, že Pán Ježíš tak trpí, proto pláčí. Měly by však plakat i nad sebou,
nad svými dětmi, které u Piláta volaly: „Ukřižuj Ježíše! Ukřižuj!“
9. zastavení: Pán Ježíš padá pod křížem potřetí
Třetí pád byl jistě nejtěžší. Byl to pád u cíle cesty, kde začínalo největší utrpení.
10. zastavení: Vojáci strhávají z Ježíše jeho roucho
Jak to muselo Ježíše bolet, když vojáci strhávali roucho ze zaschlých ran po
bičování. Jak muselo Ježíše bolet, když byl nahý před davem, který se mu k tomu
ještě smál.
11. zastavení: Tělo Pána Ježíše přibíjejí na kříž
Začíná vlastní křižování. Tělo Ježíšovo je přibito a nemůže nohama chodit,
ani nic rukama podat. Ježíšův duch je však nespoutaný a stále opakuje
nebeskému Otci: „Dávám všechno za ně; dávám i to, že visím na kříži a mohu
jenom trpět.“
12. zastavení: Pán Ježíš na kříži umírá
Ježíš umírá… Zde jsou jakákoliv naše slova zbytečná. Nejlépe je mlčet, děkovat
a v duchu hladit zmučené tělo.
13. zastavení: Tělo Pána Ježíše položeno na klín jeho Matky
Josef z Arimatie, Nikodém a Jan sňali Ježíšovo tělo z kříže a položili na klín
Panny Marie. Je to pro ni nesmírná bolest – chovat tělo mrtvého Syna, jehož
tělíčko kdysi nosila v bříšku, pak chovala a doprovázela na všech cestách až sem
na Kalvárii.
14. zastavení: Tělo Pána Ježíše uloženo do hrobu
Jan, Josef, Nikodém, ženy s Marií pochovávají Krista v naději, že to není konec –
vždyť on slíbil, že vstane z mrtvých.
jáhen Josef Janšta
ilustrace Marie Hankeová
15
Ze života skautek
Pololetní prázdniny a první únorový víkend jsme strávily na zimní
výpravě. Vyšláply jsme si sice do Beskyd na Morávku, ale prakticky jsme
s nesmrtelným géniem Járou Cimrmanem dobývaly severní pól. A že to na
té točně pořádně foukalo, to jsme se na vlastní kůži mnohokrát přesvědčily.
Proti trudomyslnosti jsme nasadily dvě účinné zbraně – písničku o udatných Češích
a básničku věnovanou vzpomínce na školní brašničku, když máme ty jarní prázdniny.
Musely jsme si poradit s povolenými tématy
k rozhovoru, hledaly jsme potravu pro psí
spřežení, která navíc cestou zdolávala různé
překážky. Ocenily jsme dobře tvarovatelný sníh
v bitvě o sněžné věžičky. Po celodenní námaze
nás čekala zábava v podobě volby Miss tučňák
a krátké dramatické výstupy o dobývání severního
pólu, tudíž nálada pod psa výpravě nehrozila.
Naopak nám hrozila smrt hladem, proto jsme
musely obětovat jednoho psa, nejtučnějšího člena
expedice. Stala se jím Inuška, na kterou její tým
dokázal v daném čase nasoukat nejvíce kousků
oblečení. Větrné počasí nás na chvíli uvěznilo v chatě, ale naše ručičky nezahálely, vyráběly
jsme z lékařských špachtlí a ubrousků pěkné obrázky. Také jsme se naučily tancovat
tzv. Algorithm March. Když přestalo foukat, vydaly jsme se na zteč severního pólu –
v našem podání vrchu Travný. Pomohly nám sněžné kluzáky, do kterých jsme zapřáhly
tažné psy. Ale do kopce jsme už musely po svých, v sedle nám však docházely síly i čas,
proto jsme se raději vrátily do základního tábora.
Severní pól jsme sice nedobyly, ale společné chvíle jsme si hezky užily. Po návratu
domů jsme za prožitý čas děkovaly Pánu při večerní mši svaté.
Lucie Rychtová
16
Co se děje v CZŠ svaté Ludmily
První pololetí ve škole uběhlo jako voda. Je
čas ohlédnout se zpátky za prací pedagogů i žáků.
Vzpomínkou zůstala krásně připravená i provedená
vystoupení žáků školy v Hradci i v Opavě na
Vánoční besídce, za zmínku stojí vítězství tří žáků
naší školy v matematické soutěži na Slezském
gymnáziu, skvělé třetí místo našeho sportovního
oddílu taekwondo v národní lize, tři žáci školy
obdrželi titul vítěz národní ligy, Jindra Dušek získal
dokonce nejvíce bodů ze všech závodníků.
Krásným zážitkem byl i hudebně pěvecký
doprovod školního sboru při mši svaté v kostele
svatého Václava v Ostravě konané ve spolupráci
s humanitární organizací Likvidace lepry, se
kterou škola spolupracuje. Tato mše svatá byla
přenášena přímým přenosem televizí NOE.
Školní kapela potěšila svým vystoupením seniory
ve Slavkově. Před námi jsou ještě další vystoupení
školního sboru i školních kapel. Čekají nás také
recitační, pěvecké a výtvarné soutěže, vědomostní i sportovní olympiády.
V lednu proběhly zápisy do prvních tříd. V příštím školním roce naše škola otevře první
třídu na Hradci i v Opavě a budeme se těšit celkem na 20 nových prvňáčků. Děkujeme
všem, kteří školu jakkoli podporují, modlí se za nás a dávají důvěru. Výsledky práce s žáky
si zaslouží poděkování nejen všem pedagogům, ale i ostatním zaměstnancům školy.
Více informací o škole najdete na internetových stránkách czs.proit.cz.
Marie Šoltisová
Centrum pro rodinu – středisko Opava
Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro;
e-mail, mobil: [email protected], mobil: 731 625 617;
internetové stránky: www.prorodiny.cz,
osobní kontakt: Po–Pá od 8 do 14 hodin.
Biblické židovské tance
Termín: od 12. března každou středu, vždy od 19 do 21 hodin v Církevní základní
škole v Opavě-Jaktaři.
Cena: za 9 lekcí je 450 Kč. Lektorka: Gita Vyleťalová z Krnova.
Přihlášky a informace: Jana Dostálová, 731 625 617, [email protected]
17
Na pořadu rodina
Další díl tohoto cyklu bude vysílat TV NOE v úterý 25. března ve 20 hodin a téma
bude: „Prožívání církevního roku“.
Adorace pro maminky
Uskuteční se ve čtvrtek 27. března ve 20 hodin v minoritském klášteře.
Víkend pro ženy
Ženy všeho věku zveme na poutní místo Cvilín u Krnova, kde mohou strávit víkend
jako přípravu na Velikonoce, a to ve dnech 11. - 13. dubna.
Program – přednášky: Nestíhám, nestíhám (co je v mém životě skutečně důležité) a Žena
z Bible (Sára – veselá žena): Gita Vyleťalová, Kříž a velikonoční naděje: P. Sebastian Gruca.
Dále: společná vycházka, večerní tvoření, biblický tanec jako modlitba, adorace,
křížová cesta, možnost svátosti smíření…
Víkend začíná v pátek 11. dubna v 18 hodin a končí v neděli 13. dubna ve 13 hodin.
Cena: 520 Kč.
Přihlášky: Jana Dostálová, 731 625 617, [email protected]
Jana Dostálová
Charita Opava
Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař;
telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788;
e-mail: [email protected];
internetové stránky: www. charitaopava.cz.
V charitní soutěži MŮJ SVĚT bodovala i fotografie z Opavy
Nejlepší fotografie šestého ročníku fotosoutěže MŮJ SVĚT, pořádané Charitou Opava
pro zaměstnance, dobrovolníky a klienty Charit z celé České republiky, se představí na
slavnostní vernisáži 24. března opavské veřejnosti. Vítěze vybrala počátkem února porota,
v jejímž čele zasedl patron soutěže fotograf prof. Jindřich Štreit. Neměla to jednoduché –
vybírala z více než tří stovek fotografií, které letos dorazily do všech tří soutěžních kategorií.
Oceněni byli autoři z Charit z Milevska, Uherského Hradiště, Kaplic, Českých
Budějovic či Nového Jičína. První místo v kategorii „Život kolem nás“ získal ředitel
Charity Hlučín Lukáš Volný, mezi oceněnými ale nechybí ani zástupce Charity Opava
– její dobrovolník Martin Žídek obsadil druhé místo v kategorii „Jak to vidím já“. Tato
nová kategorie, která letos doplnila tradiční soutěžní kategorie „Portrét“ a „Život kolem
nás“, proběhla pod patronací společnosti ASEKOL, neziskově hospodařící společnosti,
18
která v zastoupení výrobců a dovozců organizuje celostátní systém zpětného odběru
elektroodpadu a která také dává práci charitním Chráněným technickým dílnám ve
Velkých Hošticích. Regionální manažer firmy ASEKOL Zdeněk Kovářík také zasedl
spolu s Jindřichem Štreitem a Jiřím Siostrzonkem z Institutu tvůrčí fotografie FPF
Slezské univerzity v Opavě v tříčlenné porotě. Ve stejném složení se porota zúčastní také
slavnostní vernisáže oceněných fotografií v Opavě.
„Fotografie z fotosoutěže jsou rok
od roku lepší a ani letošní rok nebyl
výjimkou,“ zhodnotil Jindřich Štreit
úroveň právě uzavřeného 6. ročníku
soutěže, ve které se za celou dobu
existence sešlo už více než 1 600
fotografií. Podle dalšího z porotců Jiřího
Siostrzonka se úroveň fotografií lepší
i proto, že fotografie jsou k vidění na
výstavách a jsou také zveřejňovány na
webu. „Soutěžící jsou pak konfrontováni
s úrovní ostatních fotografií, což vede ke zvýšení kvality,“ soudí Siostrzonek.
Třicet nejlepších snímků bude veřejnosti představeno na slavnostní vernisáži
v pondělí 24. března ve výstavní budově Slezského zemského muzea v Opavě. Na
vernisáži budou také předány vítězům hodnotné ceny a diplomy s podpisy komise. Po
dvou týdnech pak bude výstava k vidění v galerii opavského obchodního centra Silesia
a následně ji čeká pouť po městech celé republiky. Akce probíhá v rámci oslav 25. výročí
od založení Charity Opava, které se konají průběžně po celý rok 2014 pod jednotným
názvem 25 LET SLUŽBY – CHARITA OPAVA VE VEŘEJNÉM PROSTORU.
Další bazárek NEŠKOLY
Tradiční bazárek dětského oblečení pořádá ve čtvrtek 27. března Mateřské centrum
Charity Opava NEŠKOLA. Oblíbená burza, na níž mohou maminky koupit i prodat
dětské oblečení, proběhne v sídle NEŠKOLY v 1. poschodí minoritského kláštera na
Masarykově třídě v Opavě od 8.30 do 12 hodin. Maminky mohou tak jako vždy přijít
i s dětmi, o jejich hlídání i malé občerstvení bude postaráno ve zdejší herně.
Pohádkování i Pillates v NEŠKOLE
Program plný říkanek, písniček a pohádek pro děti od dvou let pod názvem
Pohádkování je připraven pro maminky na mateřské dovolené. Pohádkování bude
probíhat v sídle Mateřského centra Charity Opava NEŠKOLY v 1. poschodí minoritského
kláštera na Masarykově třídě pravidelně každý čtvrtek od 10.30 do 11.15.
Pohádkování mohou maminky na mateřské dovolené spojit každý čtvrtek také
se cvičením Pillates, které je pro ně připraveno opět v NEŠKOLE od 9 do 10 hodin.
Hlídání dětí je v době cvičení zajištěno. „Přijďte, nebudete litovat,“ zve všechny vedoucí
NEŠKOLY Svatava Bláhová.
19
Vlaštovičky v OC Breda & Weinstein
Každou třetí středu v měsíci můžete v Obchodním centru Breda & Weinstein
v Opavě spatřit skupinu zrakově handicapovaných lidí, jak pracují s keramikou, textilem
či předvádějí zájemcům pomůcky pro zrakově postižené.
Jsou to klienti rehabilitační dílny z Domu pro zrakově postižené ve Vlaštovičkách,
kteří jedenkrát v měsíci v dopoledních hodinách svou dílnu prezentují v Prostoru pro
dobrá řešení ve zmíněném obchodním centru. „Líbí se mi tady, je to zase trochu změna
oproti standardní rehabilitační dílně, kterou máme ve Vlaštovičkách,“ zhodnotil pobyt
v Prostoru pro dobrá řešení jeden z nevidomých obyvatel Domu ve Vlaštovičkách Petr
Vrána. „Já zde bývám i se svým vodicím psem a všem, kteří o to mají zájem, ráda ukážu,
jak funguje naše soužití v praxi,“ prozradila nevidomá Simona Pechancová. Na prezentaci
nevidomých z Vlaštoviček se můžete do Obchodního centra Breda & Weinstein přijít
podívat 19. března, 16. dubna, 21. května a 18. června.
„Prostor pro dobrá řešení“ je prodejna, kterou obchodní centrum BREDA nabízí
k prezentaci a prodeji různým občanským sdružením a neziskovým organizacím. Charitu
Opava oslovil již loni Andrej Vyoral, koordinátor tohoto prostoru. Zájemci zde mohou
také zakoupit výrobky klientů Domu sv. Cyrila a Metoděje a Chráněných dílen Vlaštovičky
a udělat si radost hned dvakrát – pořízení pěkného výrobku z široké nabídky totiž pomůže
dobré věci. Kromě „Prostoru pro dobrá řešení“ v obchodním centru BREDA je možné tyto
výrobky zakoupit také v Ternu v Jaktaři, na našem e-shopu (http://eshop.charitaopava.cz)
nebo přímo v chráněné dílně ve Vlaštovičkách.
Charita Opava
Podepsána Charlotte
Nakladatelství Paulínky vydalo knihu Podepsána Charlotte. Autorkou je současná
francouzská spisovatelka Sophie de Mullenheim, která je známá především jako tvůrkyně
knih pro děti. Její nové dílo ale potěší i středoškolačky, možná se začtou i maminky a babičky.
K českým čtenářům (tedy především čtenářkám) se kniha
dostává jako první díl historické série příběhů z doby francouzské
revoluce a osvícenství. V našem příběhu dívka Emílie, která žije
v Lyonu na sklonku 19. století, najde sto let staré dopisy dívky
Charlotte a rozhodne se po ní pátrat. Takže tu máme vlastně dva
příběhy v jednom, trochu historie, trochu romantiky a nechybí
napětí takřka detektivní, hledání víry i hrdinství.
Opavské publikum by mohlo zajímat, že knihu z francouzštiny
přeložila Romana Agullo, která v 90. letech chodila do opavského
společenství mládeže, psala krásné meditativní texty pro Cestu
a znali jsme ji jako Romanu Žywiolovou.
Kateřina Šimečková
20
Film „Poslední vrchol“ v Opavě
Ve čtvrtek 6. března v 18 hodin bude
v kině Mír v Opavě promítán španělský
dokumentární film „Poslední vrchol“.
Snímek shromáždil vzpomínky přátel
a rodiny na Pabia Domingueze Prieta,
španělského kněze, vášnivého horolezce,
který zahynul v roce 2009 ve 42 letech při
sestupu z horského masivu Moncayo. Film
ukazuje, jak hlubokou stopu může zanechat
dobrý kněz v lidech, se kterými se potkává.
„Poslední vrchol“ se dotkl srdcí mnoha lidí
a promítal se už v 17 zemích.
Jaroslav Černý
BISCUP 2014
Letošní diecézní setkání mládeže s otcem
biskupem – BISCUP – se uskuteční v sobotu
5. dubna v Opavě. Začátek bude ve 14 hodin
katechezí rozdělenou podle věku v kostelech
Nanebevzetí Panny Marie, sv. Vojtěcha a Sv. Ducha.
Tématem setkání je verš: „Blaze chudým v duchu, neboť
jejich je království nebeské.“ (Mt 5,3)
Více informací hledejte na www.dcm.doo.cz.
Z internetových stránek dcm.doo.cz zpracovala
Marie Štrauchová
21
Oznámení
Bohoslužby – mimo běžné mše svaté
• Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích
• Sobota 15. března – Mše svatá v němec- – v pátek 7. března (první pátek v měsíci)
kém jazyce v 16.30 v kapli sv. Anny konka- s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně,
v pátek 28. března (poslední pátek v mětedrály Nanebevzetí Panny Marie.
síci) s pobožností s Korunkou k Božímu
Změny mší svatých po změně času,
milosrdenství a v pátek 4. dubna (první
pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvětějk níž dojde v neděli 30. března.
• Kostel sv. Jana Nepomuckého, Kylešovice šímu Srdci Páně – po mši svaté začínající:
– od středy 2. dubna: večerní mše svaté v březnu v 17 hodin, v dubnu v 18 hodin.
v 18 hodin.
Adorace před Nejsvětější svátostí
• Chrám Sv. Ducha – každou středu od 16
hodin do začátku mše svaté, která začíná
v 17 hodin.
• Kaple sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie – každý čtvrtek (do konce
dubna) od 17 hodin modlitba růžence, od
17.30 soukromá tichá adorace, od 17.50
společná adorace s knězem nebo jáhnem.
Změny budou oznámeny v ohláškách
a v Cestě.
• Kostel sv. Vojtěcha – v pátek 7. března
(první pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně, v pátek 21. března
(třetí pátek v měsíci) s pobožností s Korunkou k Božímu milosrdenství a v pátek
4. dubna (první pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně – vždy po
mši svaté začínající v 18 hodin.
• Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli
2. března a 6. dubna, tak jako každou první neděli v měsíci, bude krátká adorace
s litanií k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu
a svátostným požehnáním – po mši svaté
začínající v 16.30.
22
Adorace před začátkem postní doby
V pondělí 3. a úterý 4. března budou
v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie
celodenní adorace. Na závěr každého dne
bude vždy v 15 hodin svátostné požehnání.
Popeleční středa – 5. března
Mše svaté s udílením popelce budou:
• v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie
v 6 a v 7 hodin;
• v kostele sv. Vojtěcha v 18 hodin;
• v chrámu Sv. Ducha v 8 a 17 hodin;
• v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Marianum v 18 hodin;
• v kostele sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích v 17 hodin.
Pobožnosti křížové cesty
v postní době – od pátku 7. března do neděle 13. dubna (Květná neděle):
• konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie –
v neděli v 15 hodin;
• kostel sv. Vojtěcha – v pátek v 17.30;
• kostel Nejsvětější Trojice – v neděli
v 16 hodin;
• chrám Sv. Ducha – v pátek v 17.40
(po mši svaté);
• kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích
– v pátek v 16.30 (před mší svatou).
Pobožnosti křížové cesty konané
ve Svatém týdnu budou uvedeny ve
velikonočním
přehledu
bohoslužeb
a pobožností, který vyjde jako obvykle
o Květné neděli.
Intence na mše svaté
• v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie
se zapisují průběžně po celý rok, vždy po
každé mši svaté v sakristii;
• v kostele sv. Vojtěcha se přijímají intence
v pátek 21. března, od 16.45 do 17 hodin,
na mše svaté slavené v květnu.
Plánované sbírky
• Neděle 16. března – sbírka na opravu
konkatedrály – v kostelech farnosti Nanebevzetí Panny Marie.
• Neděle 23. března – sbírka „na potřeby
diecéze“ – ve všech kostelech.
Celoroční plán sbírek ve farnosti Nanebevzetí Panny Marie najdete v únorovém
čísle Cesty na str. 22.
Fatimská pobožnost
P. Marie najdete na blogu opava-mladez.
blog.cz.
Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení
CHO nabízí
• Sobota 8. března v 16 hodin – postní duchovní obnova (nejen) pro seniory na téma
„Pokání“ – Církevní konzervatoř Opava na
Beethovenově ulici č. 1 – Začátek v 8 hodin
mší svatou v kapli sv. Kříže.
• Úterý 11. března v 16 hodin – přednáška
s besedou o svatých „Svatost v proměnách
věků“ s otcem Vladimírem Ziffrem – Denní
stacionář pro seniory na Kylešovské ulici
č. 4, v domě U svaté Anežky.
• Úterý 18. března v 16 hodin – přednáška
s besedou „Jižní Súdán, země krav“ o dobrovolnictví v Africe s MUDr. Zuzanou Fajkusovou – pastorační středisko minoritského
kláštera v Opavě.
Další informace o těchto akcích i
o činnosti Klubu sv. Anežky najdete na
str. 10 tohoto čísla Cesty pod titulkem
„STÁŘÍ JE DAR – tak si ho užívejme!“
Exercicie v dubnu
Velehrad – Stojanov
Ve čtvrtek 13. března bude v kostele Sv.
Pondělí 7. až pátek 11. dubna
Ducha Fatimská pobožnost, která začíná
Duchovní obnova pro zaměstnance Charity
v 16.15 modlitbou růžence. V 17 hodin je
P. B. Vitásek
mše svatá, po ní litanie a průvod se sochou
Pátek 25. až neděle 27. dubna
Panny Marie.
Duchovní obnova formou večeřadla pro
mládež
P. J. Čunek SJ
Informace pro mládež
Diecézní centrum mládeže – kompletní
program akcí Diecézního centra mládeže
a Diecézního střediska mládeže naší
diecéze najdete na webových stránkách
dcm.doo.cz.
Mládež farnosti Nanebevzetí P. Marie
– akce pro děti a mládež nejen z farnosti
Jakékoliv informace o duchovních
cvičeních získáte na adrese: Poutní a
exerciční dům Stojanov, Salašská 62, 687
06 Velehrad; Skype: stojanovvelehrad;
telefon: 572 571 531; fax: 572 571 420;
e-mail: [email protected];
internetové stránky: www.stojanov.cz.
23
Exerciční dům CIS v Českém Těšíně
Opavský skřivánek, slovem provází
Jaroslava Poláková. Pořádá Umělecká
agentura Karel Kostera pod záštitou
primátora Prof. PhDr. Zdeňka Jiráska, CSc.
Čtvrtek 7. února až pátek 11. dubna
Postní duchovní obnova
P. Ladislav Árvai SJ Prosebné a významné dny
Jakékoliv informace o jezuitských
duchovních cvičeních v dalších exercičních
domech získáte na webových stránkách:
www.jesuit.cz/exercicie/nabidka.php, kde
se také můžete přihlásit.
Koncerty
Čtvrtek 3. dubna v 17 hodin – koncertní
sál Na Rybníčku Opava. Festival dětských
souborů „Opavská dětská píseň“. Účinkují:
Dětský sbor Čápata – ZŠ Dolní Životice,
Dětský sbor Kolibříci – CZŠ sv. Ludmily
Hradec nad Moravicí – Jaktař, Chlapecký
sbor – ZŠ Stěbořice, Národopisný soubor
Úsměv – Středisko volného času Opava,
Chlapecká cimbálová muzika – ZUŠ
V. Kálika Opava, vítězové regionální
soutěže dětských lidových zpěváků
středa 5. března – Popeleční středa;
pátek 7. března – první pátek v měsíci;
sobota 8. března – Mezinárodní den žen;
čtvrtek 13. března – výroční den svolení
papeže Františka;
úterý 18. března – Den uprchlíků;
středa 19. března – slavnost sv. Josefa,
snoubence Panny Marie, doporučený zasvěcený svátek;
pátek 21. března – Mezinárodní den boje
za odstranění rasové diskriminace;
pondělí 24. března – den modliteb a postu
za misionáře-mučedníky;
úterý 25. března – slavnost Zvěstovaní
Páně; den modliteb za úctu k počatému životu a za nenarozené děti;
pátek 4. dubna – první pátek v měsíci.
Turista přijde ke Genezaretskému jezeru, kde stojí malá bárka, která převáží turisty
na druhou stranu. Zeptá se lodníka: „Promiňte, co stojí jízdné na druhou stranu?“
Majitel bárky se na něho podívá a řekne: „Dvacet liber.“
„Není to trochu moc?“
„Vážený pane, to je jezero Genezaretské. Po tomto jezeru chodil Kristus pěšky!“
Turista se usměje a řekne: „Není divu, při těch cenách!“
Příspěvky do Cesty můžete předat v sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a kostela sv. Vojtěcha
nebo na faru Almužnická 2, Opava, případně poslat na adresu redakce, nebo elektronickou poštou na adresu
[email protected] – vždy do uzávěrky.
Telefonní číslo na redakci zpravodaje Cesta: 733 529 923.
Zpravodaj Cesta a ohlášky z aktuální neděle najdete na internetových stránkách: cesta.opava.biz.
Přehled bohoslužeb v celé Opavě na stránkách: bohosluzby.opava.biz.
Kontakt na Farní úřad Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – tel.: 733 307 117, e-mail: [email protected]
Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, vydavatel a adresa
redakce: ŘKF Nanebevzetí Panny Marie, Almužnická 2, 746 01 Opava. Tiskne tiskárna Schneider.
Ročník 21., číslo 3. Náklad 700 výtisků. Výrobní náklady 1 kusu 10 Kč. Číslo připravila a vydání
zajistila redakční rada zpravodaje. Registrováno pod číslem MK ČR E 12507 u MK ČR.
Příští číslo 6. 4. 2014, uzávěrka 14. 3. 2014