Návod - Barbone

Transkript

Návod - Barbone

Upozornění
Z hlediska elektromagnetické kompatibility odpovídá výrobek požadavkům Směrnice ES číslo
89/336. Zařízení (počítač/notebook) je určeno pouze pro používání v domácnosti nebo v kancelářském prostředí. Správná funkce zařízení je zaručena jen při používání v souladu s uživatelskou příručkou.
Bezpečnost
Neotvírejte kryt zařízení! Hrozí nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Případnou opravu nebo
čištění svěřte vždy jen odbornému servisnímu středisku uvedenému v záručním listě. V případě
nutnosti sejmutí krytu odpojte nejdříve zařízení od elektrické sítě a ostatních připojených
přístrojů. Bez souhlasu výrobce neprovádějte žádné zásahy do zařízení.
Čištění
Čištění zařízení provádějte zásadně čistým měkkým hadříkem, lehce namočeným ve slabém
roztoku saponátu. Nikdy nepoužívejte žádné speciální žínky, čistící prášky nebo rozpouštědla,
jako je líh, benzín a podobně.
Umístění
Zařízení je nutné umístit na místo s dostatečnou cirkulací vzduchu. Zabráníte tak poškození
přehřátím. Na zařízení nebo do jeho těsné blízkosti nepokládejte nic, co by mohlo zablokovat
ventilační otvory zařízení, případně omezit jejich funkci. Neumisťujte zařízení v těsném prostoru, jako jsou například uzavřené skříně, knihovny nebo stoly. Neumisťujte zařízení v blízkosti
zdrojů tepla nebo na místa vystavená přímému slunci, nadměrné prašnosti nebo mechanickým
otřesům. Nevystavujte zařízení vlhkosti nebo kapání/stříkání vody. Vyhnete se tak nebezpečí
požáru a úrazu elektrickým proudem.
Informace pro uživatele k likvidaci elektrických
a elektronických zařízení (domácnosti)
Uvedený symbol na výrobku nebo v průvodní dokumentaci znamená, že použité
elektrické nebo elektronické výrobky nesmějí být likvidovány společně s komunálním
odpadem. Za účelem správné likvidace výrobku jej odevzdejte na určených sběrných
místech, kde budou přijata zdarma.
Správnou likvidací tohoto produktu pomůžete zachovat cenné přírodní zdroje a napomáháte
prevenci potenciálních negativních dopadů na životní prostředí a lidské zdraví, což by mohly
být důsledky nesprávné likvidace odpadů. Další podrobnosti si vyžádejte od místního úřadu
nebo nejbližšího sběrného místa. Při nesprávné likvidaci tohoto druhu odpadu mohou být
v souladu s národními předpisy uděleny pokuty.
Informace pro uživatele k likvidaci elektrických
a elektronických zařízení (firemní a podnikové použití)
Pro správnou likvidaci elektrických a elektronických zařízení si vyžádejte podrobné informace
u vašeho prodejce nebo dodavatele.
Informace pro uživatele k likvidaci obalu zařízení
Ochranný/přepravní obal, prosím, odložte na místo určené obcí k ukládání odpadu.
Upozornění týkající se laseru
Laserová jednotka odpovídá laserové třídě 1 podle IEC60825-1. Přímý pohled do laserového
paprsku je nebezpečný. Nikdy neodstraňujte kryt laserové jednotky. U jiných zařízení (myš
atd.) je paprsek velmi slabý, přesto může poškodit lidský zrak, pokud se do laserového paprsku
díváte delší dobu.
Bezpečnostní pokyny pro zařízení s radiovými
komponentami (např. bluetooth nebo Wi-Fi zařízení atd.)
Zařízení vždy vypněte pokud se nacházíte v nemocnici nebo v blízkosti jakéhokoliv elektronického systému pro zdravotnictví. Rádiové vlny mohou ohrozit funkci lékařských přístrojů.
Stejné pokyny platí i pro provoz na palubě letadla.
Zařízení také nepoužívejte v blízkosti zápalných plynů nebo v prostředí ohroženém výbuchem,
neboť by radiové vlny mohly vyvolat explozi nebo požár.
Upozornění pro notebooky
Při nesprávné výměně baterie (akumulátoru) hrozí nebezpečí exploze. Baterii vyměňujte pouze
za stejný typ doporučený výrobcem. S použitou baterií nakládejte v souladu s platnými předpisy a zákony. Jestliže je baterie vadná, nesmí se dále používat. Nedotýkejte se připojovacích
kontaktů baterie, ani je vzájemně nespojujte. Nepřenášejte nechráněnou baterie ve Vaší tašce
nebo jiném obalu, protože zde mohou jiné kovové předměty zkratovat připojovací kontakty,
což může vést k poškození akumulátoru nebo ke vzniku požáru.
Výstraha pro přepravu! Na letištích jsou základní bezpečnostní zařízení trojího typu: rentgen
(přepravník), magnetické detektory (osoby procházející bezpečnostní zónou), magnetické snímače (ruční kontrola osob a předmětů). Notebook můžete poslat přes kontrolu rentgenem,
nedoporučujeme kontrolu magnetickými detektory nebo snímači, může dojít k závažnému
poškození vašeho notebooku.
Vestavěný modem odpovídá zařízení normám pro připojení do evropské veřejné telefonní
sítě na základě rozhodnutí rady č.98/482/EC. Vzhledem k rozdílům v jednotlivých zemích,
nemusí zařízení být funkční ve všech koncových místech telefonní sítě. Vtěchto případech,
prosím, kontaktujte dodavatele.
Při jakémkoliv poškození displeje LCD (např. prasklé sklo), zabraňte kontaktu případně vytékající kapaliny s pokožkou, sliznicemi nebo potravinami a nevdechujte případně vystupující
páru. Případná pokropená místa těla očistěte dostatečným množstvím vody a mýdlem.
Při dotyku senzoru otisku prstů tvrdými nebo kovovými předměty (např. prsteny), může dojít
k poškození senzoru a jeho chybné funkčnosti.
Nikdy nestavte notebook na měkký podklad (např. koberec, postel, atd.), může dojít k zablokování systému větrání a to by mohlo mít za následek škody z přehřátí, případně požár.
Notebook vždy chraňte před zásahem vodou, postříkáním (déšť, mořská voda) nebo přímým
kontaktem s jakoukoliv kapalinou. Při blížící se bouřce by se měla všechna zařízení pro přenos
dat vypnout a případně odpojit od vedení pro přenos dat.
Při přenášení notebooku mezi místy s rozdílnou teplotou může se na notebooku nebo v notebooku vytvářet kondenzovaná voda a tím dojít k poškození notebooku. Před uvedením
notebooku do provozu počkejte, až dojde k přizpůsobení jeho teploty teplotě prostředí a vyčkejte do doby, než je přístroj absolutně suchý.
V případě dotazů nebo problémů týkajících se vašeho zařízení (počítač nebo
notebook), se, prosím, obraťte na výrobce nebo nejbližšího prodejce.
Pracujeme s počítačem
BARBONE
Uživatelská příručka
Obsah
Co musíte vědět o svém počítači
Co je počítač . . . . . . . .
K čemu se počítač dá použít
Jak se s počítačem dorozumět
A jdeme na to . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
13
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Hardware je fyzické zařízení počítače
Výkon počítače určuje hardware . . . . . . . .
Jak připojit zařízení aneb Co je to port? . . . .
Zapojujeme poprvé počítač . . . . . . . . . .
Tajemná skříň . . . . . . . . . . . . . . . . .
Klávesnice . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Myš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Monitor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Reproduktory . . . . . . . . . . . . . . . . .
Tiskárna . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Skener . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Digitální fotoaparáty, videokamery a webkamery
Joystick . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
USB flashdisk a MP3 přehrávač . . . . . . . .
Záložní napájecí zdroj . . . . . . . . . . . . .
CD/DVD mechanika nebo vypalovačka . . . .
Disketová mechanika . . . . . . . . . . . . .
Pevný disk . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Grafická karta . . . . . . . . . . . . . . . . .
Zvuková karta . . . . . . . . . . . . . . . . .
Modem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Síťová karta . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Televizní karta . . . . . . . . . . . . . . . .
Další hardware . . . . . . . . . . . . . . . .
Notebook je přenosný počítač . . . . . . . . .
21
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Software oživuje počítač
Verze softwaru a aktualizace . . . . . . . . .
Operační systém je základní vybavení počítače
Ovladače pomáhají systému s hardwarem . . .
Aplikace neboli uživatelské programy . . . . .
Viry a další škodlivý software . . . . . . . . .
14
15
18
20
22
23
25
25
28
33
35
41
42
44
45
46
47
49
51
53
54
55
57
59
61
64
65
66
75
76
77
78
78
79
Cena softwaru . . . . . . . . . . . . .
Uživatelé, hesla a přihlášení do systému
Správce počítače . . . . . . . . . . .
Pracovní plocha . . . . . . . . . . . .
Kurzor neboli počítačové ukazovátko .
Klepnutí, poklepání a táhnutí . . . . .
Hlavní panel systému . . . . . . . . .
Ikona zastupuje různé objekty . . . . .
Okno . . . . . . . . . . . . . . . . .
Menu neboli nabídka . . . . . . . . .
Hlavní nabídka systému . . . . . . . .
Co je soubor a složky? . . . . . . . .
Jak se používá klávesová zkratka . . .
A jak je to s jinými systémy? . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Počítače s předinstalovanou verzí Windows Vista . .
Srovnání edicí Windows Vista . . . . . . . . . . . .
Základní nastavení systému . . . . . . . . . . . . .
Jak na problémy při instalaci? . . . . . . . . . . . .
První přihlášení do systému . . . . . . . . . . . . .
Aktivace licence . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Postranní panel . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Aplikace ve Windows Vista . . . . . . . . . . . . .
Internet s prohlížečem Internet Explorer . . . . . . .
Nastavení Windows Vista . . . . . . . . . . . . . .
Windows Media Center . . . . . . . . . . . . . . .
Funkce aplikace Media Center . . . . . . . . . . . .
Obrázky a videa . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hudba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Aktualizace systému . . . . . . . . . . . . . . . .
Ukončení systému Windows Vista a vypnutí počítače
Řešení některých problémů . . . . . . . . . . . . .
Kancelářský software od společnosti Microsoft . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Operační systém Windows Vista
93
Operační systém Ubuntu
Pracovní plocha . . . . . . . . . . . .
Panely v GNOME . . . . . . . . . . .
Nabídka Místa . . . . . . . . . . . .
Aplikace v Ubuntu . . . . . . . . . .
Programy pro kancelář: OpenOffice.org
Brouzdání na Internetu . . . . . . . .
80
81
82
82
83
84
84
85
86
87
88
89
89
90
93
94
97
102
103
104
105
110
115
118
122
125
126
128
133
134
135
136
139
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
140
142
143
146
149
151
Práce s e-maily . . . . . . . . . . . . . .
Telefonování s programem Skype . . . . .
Práce s obrázky . . . . . . . . . . . . . .
Hudební aplikace . . . . . . . . . . . . .
Přehrávání filmů . . . . . . . . . . . . .
Vypalování disků . . . . . . . . . . . . .
Změna vzhledu Ubuntu . . . . . . . . . .
Informace na obrazovce – applety a desklety
Zajímavé applety . . . . . . . . . . . . .
Další applety a desklety . . . . . . . . . .
Nastavení GNOME – nabídka Volby . . . .
Klávesové zkratky . . . . . . . . . . . . .
Správa systému Ubuntu . . . . . . . . . .
Ukončení Ubuntu a vypnutí počítače . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
A jak dál?
Jak se z toho nezbláznit?
Jak nepřijít o zdraví? . .
Když počítač nestačí . .
Když počítač nestačí II .
Co více? . . . . . . . .
156
157
157
159
160
162
162
169
170
174
175
176
183
192
195
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
196
206
210
219
220
Seznam obrázků
223
Rejstřík
227
13
Co musíte vědět o svém
počítači
Je možné, že se vám tato kniha dostala do rukou dříve než počítač – například jste ji dostali na prozkoumání od kamaráda nebo stáhli na Internetu.
Jestliže koupi nového počítače teprve zvažujete, určitě se podívejte do kapitoly „Když počítač nestačíÿ, str. 210, v níž najdete informace jak koupit
a neprohloupit, a pročtěte si též kapitolu „Hardware je fyzické zařízení počítačeÿ, str. 21.
Tak, a je to tady. Máte před sebou svůj počítač – možná dokonce svůj první
počítač. Pohodlně se usaďte a než se budete plně věnovat jemu, věnujte
alespoň chvilinku přečtení následujících několika stránek.
Obrázek 1: Takto může vypadat váš počítač
Máte-li již první zkušenosti s počítačem za sebou, můžete se podívat rovnou
dále do kapitol o vašem operačním systému – buď „Operační systém Windows
Vistaÿ, str. 93, nebo „Operační systém Ubuntuÿ, str. 139.
O počítači jste určitě již hodně slyšeli, ale abyste s ním vůbec mohli začít
pracovat, musíte o něm vědět několik drobností a právě s nimi vám pomůže
Určeno pro počítače BARBONE
http://www.barbone.cz
14
tato knížka. I když je práce s ním jednoduchá – naštěstí –, počítač samotný
je uvnitř velmi složité zařízení. Proto se vám tyto vědomosti budou při práci
s ním velmi hodit, věřte mi.
Pokud jste s počítačem ještě nikdy nepracovali, zapamatujte si, že dnešní počítač vyžaduje, abyste se ho naučili alespoň trochu ovládat – nerozumí vám,
neumí mluvit ani se sám učit. Práci a čas si ušetříte vždy, když se budete snažit
porozumět vy jemu, a ne když budete nutit jeho, aby porozuměl vám.
Ještě si všimněte, jak jsem předchozí text zvýraznil. Takto budu vždy označovat důležité informace – takové, kterým byste měli věnovat zvýšenou pozornost a které byste si rozhodně měli zapamatovat. A nyní se již podívejme
na základní informace o vašem počítači.
Co je počítač
Počítač je zajímavé a velmi univerzální zařízení. Protože jste jej možná
ještě nevybalili nebo nezapojili, podívejte se na něj alespoň teď. Vypadá
podobně jako na obrázku 1.
Počítače se mohou lišit stejně jako například auta: výkonem, výbavou a dalšími vlastnostmi. Na rozdíl od jiných věcí v našem světě jsou však mnohem
lépe rozšiřitelné. Jde o důsledek vývoje – počítač byl od začátku navržen
jako univerzální stroj ke zpracování libovolných instrukcí (povelů). Proto jej
lze využít téměř k čemukoli.
Již tedy víme, že počítač pracuje na základě povelů, kterým rozumí. Měli
bychom si proto říci, že povelům, které počítač vykonává, se říká software.
To, co povely fyzicky vykonává, se pro změnu jmenuje hardware. Software
a hardware dohromady tvoří výbavu počítače.
O těchto dvou základních prvcích počítače si budeme povídat později, ale
zjednodušeně se říká, že hardware je hmotný (tzn. můžete si na něj sáhnout)
a software je nehmotný. Již je jasné, že na obrázku 1 vidíte hardware. Software je prostředek, který vám s tímto hardwarem umožní pracovat, ovládat
jej, zadávat mu úkoly. Abyste mohli počítač používat, potřebujete software
i hardware, jedno bez druhého nemá smysl. Více o hardwaru a softwaru si
povíme v dalších kapitolách, protože jejich pochopení je základem k ovládnutí celého počítače.
Zapamatujte si, že co všechno váš počítač dokáže, je určeno právě jeho hardwarem a softwarem. Obojí lze zpravidla velmi snadno přidávat, a proto jsou
lehce rozšiřitelné i možnosti počítače, jak zjistíte po chvíli sami. Zvláště to
platí pro software, který je sice nehmotný, ale dokáže docela dobře zastoupit
mnoho hmotných věcí.
15
Právě možnost rozšíření funkcí pomocí softwaru udělala z počítačů oblíbený
pracovní nástroj. Uvedu jeden příklad za všechny. Téměř každý má doma
CD přehrávač, který umí přehrávat hudbu. Ale na to, abyste tuto hudbu
mohli tvořit a nahrávat, potřebujete další značně drahé a složité zařízení
(a ne jen jedno).
S počítačem však bude celý problém o mnoho snazší. Téměř každý dnešní
počítač disponuje hardwarem pro zpracování zvuku, takže CD na něm přehrajete bez problémů. Zároveň jej ale můžete použít i k tvorbě hudby –
hardware již máte, stačí si sehnat odpovídající software, který to váš počítač „naučíÿ. Software řekne hardwaru, co má dělat, abyste mohli hudbu
tvořit a nahrávat. Pak stačí zapojit vlastní talent – a je to! Kdybyste chtěli
tvořit hudbu před padesáti lety, potřebovali byste spoustu drahých a velkých zařízení. Dnes vám postačí celkem obyčejný počítač s odpovídajícím
softwarem.
Příklad jsem samozřejmě hodně zjednodušil, takže jej, prosím, berte s rezervou. Stále existují určité meze, které ani software nepřekročí a ke kterým samozřejmě potřebuje odpovídající hardware.
Dobře, konec teorie. Zjistili jsme už, že počítač je univerzální zařízení použitelné v podstatě k čemukoliv. Řekneme si teď, co to znamená v praxi.
Podívejme se spolu na nejčastější způsoby domácího využití počítače. Nezapomeňte však, že jeho možnosti mohou být daleko větší.
• Psací stroj – nejvíce, opravdu nejvíce uživatelů využívá počítač jako
inteligentní psací stroj. Oproti běžnému stroji má mnoho výhod, například nemusíte po pár překlepech přepisovat celou stránku. Umí také
sám kontrolovat překlepy a upozornit vás na ně – dokonce v různých
jazycích – a podobně.
• Organizér – nemusíte si každý rok kupovat nové diáře nebo zápisníky!
Organizaci svého osobního časového plánu si veďte jednoduše na počítači. S přenosným počítačem, viz kapitolu „Notebook je přenosný
počítačÿ, str. 66, není problém mít jej stále u sebe.
• Slovník – pomocí softwaru lze z vašeho počítače velmi jednoduše udělat také překladový slovník téměř do libovolného světového jazyka.
• Účetní kniha – dá se říci, že jen málo firem nebo živnostníků dnes
nepoužívá počítač k vedení účetnictví. Možná jste se s tím již setkali
ve svém zaměstnání. Hodně uživatelů si vede i jednoduché domácí
16
účetní knihy, aby měli pod kontrolou své výdaje. Počítač obecně může
velmi dobře posloužit pro sběr a třídění dat.
• Domácí digitální fotolaboratoř – patří-li k vybavení vaší domácnosti
digitální fotoaparát, poslouží vám počítač i jako fotolaboratoř, ve které
budete moci fotky prohlížet, upravovat a s pomocí vhodné tiskárny
i kvalitně tisknout.
• Audio a video přehrávač – přehrávání audio CD, populárních „empétrojekÿ, DVD disků nebo počítačového DivX videa není s počítačem
vůbec žádný problém. S lepším zvukovým a obrazovým hardwarovým
vybavením si můžete udělat domácí kino a dopřát si třeba prostorový zvuk či digitální televizi. A nejen to – záznamy je také možné
uchovávat, upravovat a vytvářet si vlastní CD a DVD.
• Kreslicí plátno – existuje široká škála software, který vám umožní vytvářet vlastní obrázky, schémata, pozvánky, prezentace a další praktické materiály.
• Schopný sazeč – téměř všechny noviny i časopisy dnes používají „počítačovou sazbuÿ (DTP). S počítačem mohou vaše děti připravovat
vlastní školní noviny nebo obecní časopis.
• Komunikační nástroj – Internet, fenomén dnešní počítačové doby, nazývaný někdy také komunikační dálnicí. Bez problémů překročíte hranice zemí i časových pásem a budete si každý den psát se vzdálenými
příbuznými v Austrálii. V poslední době se hodně rozmáhá telefonování přes Internet, kdy účastníkům stačí pouze standardně vybavený
počítač a mohou spolu komunikovat hlasem stejně jako po telefonu
(včetně konferenčních hovorů mezi více lidmi). Uživatelé s dobrým
připojením k Internetu, kteří jsou vybaveni jednoduchou kamerou,
mohou provozovat též videokonference, takže se i uvidí!
• Zdroj informací – stejně dobře, jako se dá na Internetu zabíjet čas,
lze na něm hledat i užitečné informace. Jste vášnivý rybář? Pokud
ano, na Internetu najdete k vašemu koníčku mnoho informací nebo
stránek dalších vám podobných hobbistů a kutilů. A nemusíte být
zrovna rybářem, Internet umí dobře sdružovat lidi stejných zájmů
z jakékoliv oblasti lidské činnosti.
• Učebnice – zvláště ti mladší mají dobrou schopnost naučit se s počítačem rychle pracovat a počítač jim za to může pomoci s výukou
ve škole. Dnešní software umí být mnohem záživnější než školní učebnice, protože nabízí nejen text a obrázky, ale i zvuk nebo video jako
názornou ukázku probíraného učiva.
17
• Hrací konzole – ano, hry jsou jedním z nejčastějších využití dnešního
počítače. Hry vám pomohou odreagovat se po těžkém dni nebo procvičit si logické myšlení. Počítač vám například dokáže nahradit velmi
zdatného šachového soupeře.
Obrázek 2: A takto může vypadat uživatel počítače nevnímající realitu ani čas při
celodenním „herním maratonuÿ
Jestli vás možnosti počítače nadchly, věřte mi, že toho umí ještě daleko více,
na to ale přijdete časem sami. Ale abyste s ním mohli pracovat, musíme si
ještě povědět, jak se s počítačem domluvíte.
18
Možná si říkáte, že počítač je v podstatě schopen vytvořit vám vlastní svět.
Ano, je to tak, říká se tomu někdy virtuální realita a umí být mnohem lepší než
ta naše, skutečná. Ovšem pozor! Je velmi jednoduché jí propadnout, dokonce se
hovoří o novém druhu onemocnění. Říká se mu závislost na počítači, viz např.
http://www.poradenskecentrum.cz/pocitacova-zavislost.html. Zejména
děti mu mohou snadno a rychle propadnout. Nezapomínejte proto, že stále
žijete v tomto reálném světě a nic se nemá přehánět. Počítač umí být dobrý
sluha, ale neudělejte si z něj jediný smysl života, v takovém případě totiž bude
velmi špatný pán!
Již jsme si řekli, že dnešní běžný počítač ještě moc nemluví a také nerozumí
lidské řeči. Budeme-li s ním komunikovat, musíme využívat prostředky, které
má k dispozici on. Mezi ty základní patří klávesnice, myš a monitor (neboli
obrazovka).
Klávesnice vypadá trochu jako placatý psací stroj, slouží tedy pro vkládání
textu. Když budete chtít napsat dopis, napíšete ho pomocí klávesnice. Výhodu mají ti z vás, kteří ovládají psaní na psacím stroji, protože se jim
bude lépe a rychleji psát. Při pohledu na klávesnici možná zjistíte, že má
trochu větší možnosti než klasický psací stroj, můžete s ní počítač i ovládat – zadávat mu povely. Detaily o klávesnici si prozradíme dále, v kapitole
„Klávesniceÿ, str. 28.
Obrázek 3: Klávesnicí si s počítačem píšeme
Napsaný text uvidíte na obrazovce, které se říká monitor. Monitorem
„mluvíÿ počítač k nám. Například zobrazením psaného textu dává najevo,
19
že ho od vás přijal a je schopen s ním dále pracovat. Také vám na monitoru
ukazuje, jak reaguje na vaše povely, případně vás informuje o nesnázích.
Více o monitoru se dozvíte později v kapitole „Monitorÿ, str. 35.
Při práci s počítačem dávejte vždy dobrý pozor na to, co se vám snaží sdělit.
Protože váš počítač mluvit neumí, důkladně si přečtěte, co píše, abyste předešli
nedorozumění. Z vlastní zkušenosti vím, že nejčastějším zdrojem problémů je
právě nepozornost uživatele a ne nadarmo se říká, že nejčastější chyba je mezi
židlí a klávesnicí. Navíc – když budete chtít poradit, každý odborník po vás
bude vyžadovat informaci o tom, co vám vlastně počítač „řeklÿ.
Obrázek 4: Monitor nám ukazuje, co počítač dělá nebo co nám chce „říciÿ
Myš si představte jednoduše jako ukazovátko, s její pomocí v kombinaci
s monitorem budete nejčastěji ukazovat počítači, co má dělat. Obrazovka
počítače ale většinou není citlivá na dotek, jak to tedy funguje? Jednoduše.
Myš má v počítači zástupce, který se ukazuje na obrazovce. Říká se mu
kurzor. Když budete myší hýbat po stole, bude se stejným způsobem hýbat
kurzor na monitoru. Můžete jej tak jednoduše přemístit nad prvek na obrazovce, na který chcete ukázat. Myš si ještě podrobně představíme v kapitole
„Myšÿ, str. 33.
20
A jdeme na to
Tak, dost bylo řečí a jdeme na to. Ukážeme si trochu detailněji, co všechno
v počítači máme a jak zapojíme jednotlivé části tak, aby dobře spolupracovaly.
Obrázek 5: Myš je takové počítačové ukazovátko
21
Hardware je fyzické zařízení
počítače
Než začnete s počítačem doopravdy pracovat, bude dobré se podívat, co
u něj vlastně můžete najít, jak se to ovládá a k čemu je to dobré. Přesně
tím se budeme zabývat následujících několik stránek, které jsou věnovány
hardwaru počítače. I když možná nemáte všechna zařízení, která jsou dále
uvedena, malá exkurze do rozšířených možností počítače vám jistě neuškodí.
Nakonec třeba zjistíte, že by bylo vhodné váš počítač dovybavit několika užitečnými doplňky. Jestli vás hardware vůbec nezajímá a chcete rovnou pracovat, přeskočte přímo na další kapitolu „Software oživuje počítačÿ, str. 75.
Ale nezapomeňte se sem někdy vrátit.
Obrázek 6: Poprvé u počítače
Hardware je, jak už jsme si řekli, fyzické vybavení počítače, tedy všechno,
na co si můžete sáhnout. Některé části jsou pro vás, jako uživatele, viditelné, jiné nikoliv. My se budeme zabývat většinou hardwarem, který můžete přímo ovládat a má pro vás velký význam. Jednotlivé kousky hardwaru
22
budeme dále v textu označovat hezkým českým a pro tento případ univerzálním slovem zařízení. Představíme si nejběžnější zařízení, s jakými přijdete
u počítače do styku, a to především z hlediska praktického. Než se pustíme do popisu konkrétních zařízení, podívejme se ještě na některé obecné
vlastnosti počítačového hardwaru. Není jich moc a možná se budou hodit.
Nepodceňujte, prosím, význam této kapitoly – zvláště v případě, že se s počítačem teprve seznamujete. Práce s ním bude mnohem jednodušší a ve výsledku
také rychlejší a příjemnější, když budete vědět, s čím pracujete, co si můžete
dovolit a co ne.
Výkon počítače určuje hardware
Již v první kapitole jsme si řekli, že různé počítače mají různé vlastnosti.
Jednou z důležitých vlastností je jeho rychlost a s ní související výkon počítače. Jak již název kapitoly prozradil, výkon počítače určuje především jeho
hardware či spíše parametry jeho hardwaru. Mluvit přesně o parametrech
počítače teď není příliš vhodné. Ještě jsme si totiž neřekli, z čeho se počítač
skládá. Uvedeme si pouze obecně, že parametry měříme obvykle pomocí
dvou pojmů:
• Rychlost je důležitá u těch součástí, které něco vykonávají. Mezi takové patří procesor, paměť nebo grafická karta (jednotlivé pojmy budou vysvětleny dále). Jejich rychlost určuje, jak rychle se budou zpracovávat povely, což znamená, jak rychle se vykonají vámi zadané úkoly.
Rychlost těchto komponent se měří obvykle v jednotkách, kterým se
říká megahertz (MHz) či gigahertz (GHz). Musím doplnit, že uvedené
pravidlo vám sice může dobře posloužit jako orientační, ale bohužel
neplatí vždy. Jsou zkrátka případy, kdy rychlejší neznamená automaticky výkonnější třeba proto, že výkon může záviset i na jiném
parametru než na rychlosti. Malá pomůcka: srovnáváte-li dvě stejná
zařízení, která se pouze liší rychlostí, pak bude toto pravidlo platit
vždy.
• Kapacita se zase používá tam, kde jde o množství informací. Kapacita
je důležitá u pevného disku, kam budete trvale ukládat všechny dokumenty či obrázky, je důležitá u paměti, ve které počítač zpracovává
data a zadané povely. Označuje se v jednotkách jako megabyte (MB)
nebo gigabyte (GB).
S výše uvedenými zkratkami jste se určitě již setkali při nákupu počítače.
Nebudeme se jimi příliš zabývat, protože pro nás teď nejsou důležité. U většiny parametrů počítače spojených s výkonem platí obvyklé „čím více tím
Jak připojit zařízení aneb Co je to port?
23
lépeÿ. Máte-li před sebou nový počítač, nemá příliš cenu se jeho výkonem
zabývat, protože bude pravděpodobně dostačovat vašim potřebám.
Nebudete-li časem spokojeni s výkonem svého počítače, zajděte si k jeho prodejci a poraďte se s ním. Uveďte, v jakých situacích je počítač pomalý a co
byste potřebovali zrychlit. Prodejce vám pomůže vylepšit parametry důležité
pro vaši práci. Informace o výkonu najdete u některých zařízení, které na něj
mají přímý vliv, a doplňující informace pak najdete v kapitole „Další hardwareÿ,
str. 65.
Je třeba si uvědomit, že požadavky na výkon počítače jsou různé podle
toho, jakou práci budete s počítačem vykonávat. Takové psaní v textovém
editoru je daleko méně náročné než např. úprava fotek či videa. Navíc se dá
říci, že s novými verzemi softwaru roste i potřeba výkonu a počítač se jeví
pomalejší. Obvykle je to dáno tím, že nové verze softwaru umí více věcí, ale
na druhou stranu jsou náročnější právě na výkon hardwaru. Výkon počítače
může být i tak trochu subjektivní pocit, který se u každého liší – někomu
nevadí delší reakce počítače na povely uživatele, jinému naopak velmi.
Jak připojit zařízení aneb Co je to port?
Než se pustíme do zapojení počítače, povězme si, co znamená slovíčko port.
Nejde o nic složitého, každý port je prostě zástrčka v počítači, do níž se
připojují různá externí zařízení – klávesnicí počínaje a digitálním fotoaparátem či tiskárnou konče. Každé zařízení má přitom svůj port. Ale když je
to tak jednoduché, proč vůbec o portech mluvím? Pokud budete připojovat nové zařízení, musíte ho zapojit do správného portu, který je pro toto
zařízení určen, jinak se s ním počítač nedorozumí, nebo ho ani vůbec nepřipojíte, jestliže počítač není odpovídajícím portem vybaven. Naštěstí dnes
se již používají univerzální porty použitelné pro připojení více druhů externích zařízení. Tato tendence je zřetelná například u notebooků, kde je málo
místa a bývají proto vybaveny jen nezbytnými a nejpoužívanějšími porty.
Trefit se do správného portu je důležité zvláště v případě, že budete kupovat
nové zařízení. Tehdy se vás prodejce určitě zeptá, jaké porty v počítači máte.
Nezapomeňte na to, až půjdete kupovat třeba novou tiskárnu!
V počítači se nacházejí i další zástrčky, ale to už nejsou porty v pravém slova
smyslu. Například síťová karta, o níž se budeme bavit dále, má konektor
pro připojení do počítačové sítě, televizní karta se musí připojit k anténě,
zvuková karta k reproduktorům apod.
24
S rozmachem bezdrátové technologie se objevují zařízení, která žádný port
ani zástrčku nepotřebují, protože se nepřipojují kabelem. Nicméně stejně jako
u portů máme i u bezdrátového spojení několik druhů. IRDA neboli „infraÿ
je nejstarší a najdete ho např. u infra klávesnice, myši či mobilního telefonu.
Stejný princip spojení používají např. dálkové ovladače u televizorů. Bluetooth
je zjednodušeně řečeno jeho moderní nástupce s podobnými možnostmi využití,
ale lepšími vlastnostmi. Wi-Fi je bezdrátová počítačová síť, dá se použít např.
pro spojení několika počítačů, ale na trhu jsou už i Wi-Fi tiskárny.
Jaké typy portů v počítači najdeme
Porty nám tedy slouží k připojení externích zařízení. Někdy jde o zařízení
základní, to je například klávesnice a myš, jindy s nimi můžete rozšířit
funkce počítače. Z historických důvodů máme v počítači více druhů portů.
Podívejme se, které to jsou.
• Sériový port je jeden z nejstarších. Používá se k připojení externích
modemů, mobilních telefonů, speciálních zařízení, např. měřicích přístrojů. Kdysi se používal především k připojení myši. Má silnou tendenci ustupovat na úkor USB, v některých novějších počítačích jej už
ani nenajdete.
• Paralelní port se používá pro připojení tiskáren nebo skenerů. Je to
rychlejší vrstevník sériového portu a stejně jako on má tendenci ustupovat USB.
• PS/2 jsou novější porty pro připojení klávesnice a myši, dnes ještě poměrně používané, i když je stále častěji nahrazují myši a klávesnice pro
připojení k USB. Najdete je v každém stolním počítači (u notebooků
už nebývají).
• USB port představuje v současné době nejpoužívanější typ portu. Je
určen pro připojení různých druhů zařízení. Zkratka USB znamená
univerzální sériová sběrnice (Universal Serial Bus). Většina dnešních
počítačů je vybavena minimálně dvěma USB porty. USB porty jsou
opravdu univerzální – je jedno, které zařízení do kterého USB portu
připojíte. Původní USB verze 1.1 bylo relativně pomalé (srovnatelné
s paralelním portem), proto vznikly porty firewire, viz dále. Dnešní
USB 2.0 vyhoví i vysokým nárokům uživatelů na rychlost přenosu
informací.
• Firewire nebo též IEEE 1394 byl určen původně pro zařízení s velkými
požadavky na rychlost přenosu, jako jsou digitální videokamery, pevné
disky nebo externí vypalovačky. Je to hodně používaný typ především
Zapojujeme poprvé počítač
25
v náročnějším nasazení, ale není tak běžný jako USB. Jak poznáte,
co konkrétně patří do kterého portu a jak zapojit různá zařízení, si
povíme za malou chvíli.
Zapojujeme poprvé počítač
Je možné, že teď máte před sebou počítač stále ještě nevybalený, a nevíte, co,
kam a jak správně zapojit. Přitom nejde o žádný problém, stačí se pořádně
podívat, čím se zařízení k počítači připojuje, jak vypadají koncovky na
jednotlivých kabelech.
Nebudete-li si vědět rady, podívejte se na konkrétní zařízení dále v kapitole.
U každého najdete nejen informace o tom, k čemu slouží a jak se používá,
ale i obvyklý způsob připojení k počítači. Opravdu nehledejte problém v připojení klávesnice nebo monitoru, vše je jasně označeno.
Přenosný počítač, tzv. notebook, se obvykle neskládá a nijak moc nezapojuje.
Tvoří totiž kompaktní celek, ve kterém jsou všechny komponenty takzvaně
v jedné krabici a který stačí připojit k napájení. Budete však do něj muset
vložit baterii, která se přepravuje odděleně. Nejde o nic složitého, postupujte
podle návodu v kapitole „Notebook je přenosný počítačÿ, str. 66.
Dost bylo teorie a pojďme do toho! Nyní si ukážeme, co všechno jste s počítačem dostali, mohli dostat a co všechno k němu můžete připojit. A také
k čemu různá zařízení slouží.
Tajemná skříň
Skříň počítače, neboli šasi – anglicky case, bývá pro nového uživatele nejzáhadnější. Tajemná a funící bedna se spoustou zástrček, která „to všechnoÿ
dělá. Ukažme si, že zase tak moc tajemná není.
Zepředu skříně najdete tlačítko označené jako Power, kterým se počítač
zapíná. Bývá tam obvykle i tlačítko Reset, které se používá v případě, kdy
počítač vůbec nereaguje na pokyny uživatele. Dále na skříni najdete LED
diody, které indikují některé stavy počítače – zapnutý počítač (obvykle svítí
zelená, případně modrá dioda) a dále práci s pevným diskem (při ní svítí
žlutá nebo červená dioda) a podobně. Množství i barva diod je dnes dána
pouze výrobcem a jím navrženým vzhledem skříně.
Na přední straně skříně najdete obvykle DVD mechaniku, ve výjimečných
případech místo ní bude starší CD mechanika. Stejně výjimečná je dnes
i disketová mechanika, ta také bývá uložena vpředu. Těmto částem se budeme věnovat i dále. Kromě toho bývají na některých skříních zepředu USB
26
porty nebo vstup a výstup zvukové karty, není to ale pravidlem. Vždy však
tyto zástrčky najdete vzadu, jak si za chvíli ukážeme.
I když se počítač stiskem Power zapíná, neměl by se tak vypínat. K vypnutí se
dnes používá software, jak zjistíte dále v kapitole o operačních systémech. Ze
stejného důvodu se nedoporučuje příliš používat tlačítko Reset. Před resetem
se vždy nejdříve přesvědčte, není-li počítač zahlcen množstvím práce – obvykle
velmi intenzivně svítí LED dioda disku. Někdy stačí chvilku počkat a počítač
bude zase reagovat. Vypnete-li počítač „natvrdoÿ pomocí tlačítka Reset nebo
Power, přijdete o všechna rozpracovaná (neuložená) data! Používejte je proto
s rozmyslem a jen tehdy, když už nemáte jinou možnost!
Obrázek 7: Skříň počítače vykonává téměř všechnu práci a řídí ostatní zařízení
Počítačové skříně se mohou lišit ještě něčím, a to typem skříně. Skříň na
obrázku 7 je tzv. tower – věž, která jakoby stojí na výšku. Obvykle se třídí
ještě podle velikosti na mini (malá), middle (střední, dnes je většina skříní
middle-tower) a big tower (velká skříň). Kromě tohoto typu se můžete setkat
i se skříní desktop, která bývá položena na plocho na stole, viz obrázek 8.
Jinak se žádný větší rozdíl pozorovat nedá a obvykle ani žádný není. Skříně
se samozřejmě liší uložením komponent, ale v podstatě jsou oba typy skříní
zhruba stejné. Kromě výše uvedených existují další typy, z nichž některé
jsou hodně exotické. U všech však platí, že ovládací prvky jsou podobné,
stejně tak jejich konektory a rozšiřující porty odpovídají těm, které najdete
Tajemná skříň
27
všude jinde. Volba typu skříně závisí nejčastěji na prostorových možnostech,
kde má počítač stát. Na desktopovou skříň lze například obvykle umístit
monitor, pod stůl je zase vhodnější tower.
Obrázek 8: Počítačové skříně se liší velikostí a uložením komponent, jinak jsou
v podstatě stejné
Několik poznámek k vypnutí počítače
Pro úplnost ještě dodám, že tlačítko Power na moderních počítačích už
není klasický vypínač (s polohami zapnuto/vypnuto), ale spínač, což má
několik důsledků. Za prvé to znamená, že stisknutí tlačítka Power je jen
jakýsi signál a ten umí zachytit software. Stisknete-li za běhu krátce tlačítko
Power, v běžných případech to software zjistí a korektně počítač vypne.
Takové vypnutí je tedy stejné, jako když jej vypnete pomocí softwaru. Moje
předchozí doporučení – nevypínat pomocí Power – je tedy částečně neplatné.
Na druhou stranu, když se jím budete řídit, nemůžete nic pokazit.
Problém ovšem nastává v případě, kdy počítač, lépe řečeno software, vůbec
nereaguje. Dostanete-li se do této situace, tak brzy zjistíte, že pouhý stisk
tlačítka Power nestačí – počítač nebude reagovat a nevypne se. Tehdy je
nutné tlačítko Power stisknout a několik vteřin držet. Obvykle stačí 3–4
vteřiny, pak se počítač opravdu vypne. Chcete-li s počítačem dále pracovat,
je v této situaci lepší a rychlejší použití tlačítka Reset, které je právě pro
tyto případy určeno. Pozor – tento způsob vypnutí počítače a jeho resetování
jsou přesně ty případy, při kterých přijdete o neuložená data!
Dlouhým stiskem tlačítka Power je nutné vypínat např. nereagující notebooky,
viz kapitolu „Notebook je přenosný počítačÿ, str. 66, protože ty obvykle tlačítko Reset vůbec nemají!
A uvedu ještě jeden důsledek. Vypnutí počítače totiž dnes znamená, že váš
počítač je i po „vypnutíÿ stále pod proudem. Chcete-li, aby do počítače nešel
28
proud, musíte jej zpravidla vytáhnout ze zásuvky. Někdy se dá přívod proudu
vypnout spínačem zezadu skříně u přívodního kabelu, na zdroji počítače,
viz informace dále. Počítač se tedy chová podobně jako moderní televize
nebo DVD přehrávač, jen to není vidět na první pohled.
Pro úplnost dodejme, že počítače dnes není nutné po skončení práce vypínat.
Dají se tzv. uspat, což je stav podobný vypnutí s tím rozdílem, že počítač je po
zapnutí ve stejném stavu jako před uspáním, a to včetně vaší rozdělané práce.
Více najdete v kapitole „Správa napájeníÿ, str. 71.
Skříň ze zadní strany
Zadní strana počítače je už na první pohled komplikovanější, jak dokazuje
i obrázek 7. Je to způsobeno především tím, že je na ní umístěna většina
konektorů a portů. Má to samozřejmě i praktický význam – kabely nutné
pro propojení jednotlivých součástí jsou vzadu a nepřekážejí při práci na
stole nebo u nohou pod stolem.
Když se důkladně zadíváte na obrázek 7 , zjistíte, že konektorů je na zadní
straně opravdu hodně a s největší pravděpodobností se trochu liší od vašeho
počítače. Ne všechny totiž na svém počítači najdete, obrázek je ilustrační
a jeho záměrem je ukázat, co všechno na zadní straně můžete najít. Trochu
si je zde přiblížíme, i když jejich hlavní funkce jsou již jasně naznačeny už
na obrázku 7.
Nejdůležitější zástrčkou je přívod proudu, bez něj počítač samozřejmě nepracuje a pracovat ani nebude. U přívodu proudu někdy najdete přepínač
označený symboly 0 a 1, kterým lze úplně vypnout počítač od proudu.
Zkontrolujte, je-li zapnut na hodnotu 1. Vedle konektoru pro napájení bývá
u některých skříní ještě druhý, velmi podobný, ale opačné orientace (tj. samec a samice). Ten se dá použít pro připojení monitoru, ale není to nutné.
V horní části skříně najdete také ventilátor, který odvádí z počítače teplý
vzduch. Jednotlivá zařízení uvnitř někdy pěkně hřejí, a proto byste měli
skříň umístit tak, aby teplý vzduch mohl proudit ven bez překážek.
Většinou portů a zástrček se budeme ještě podrobně zabývat. Jejich detailní
popis, způsob využití a zapojení najdete v dalších kapitolách věnovaných
jednotlivým komponentám počítače. Pojďme na ně.
Klávesnice
Klávesnice je jedno z nejstarších počítačových zařízení a stále jedno z nejdůležitějších. Jak jsme si řekli v kapitole „Jak se s počítačem dorozumětÿ,
Klávesnice
29
str. 18, s počítačem se zatím mluveným slovem moc nedorozumíme. Klávesnice se k počítači připojuje pomocí PS/2 nebo USB portu, viz následující obrázek. V poslední době jsou stále populárnější bezdrátové klávesnice (a myši), u kterých odpadá potřeba kabelu k propojení s počítačem
a fungují tak až na vzdálenost několika metrů od počítače. Technologie používané k bezdrátovému přenosu dat z klávesnice jsou obvykle infračervený
port (IrDA) nebo bluetooth.
Obrázek 9: Klávesnicí zadáváme do počítače text a povely
Máte-li klávesnici s PS/2 konektorem, dávejte pozor, abyste ji omylem nezapojili do portu pro myš, který je hned vedle portu pro klávesnici! Konektory
i porty jsou barevně odlišeny, takže byste je měli bezpečně poznat – klávesnice
má fialový port i konektor. Pokud náhodou port barevně označený nemáte, pamatujte si, že je blíž boku skříně. U skříní tower je vlevo od myši, viz obrázek,
u skříní desktop je pod myší. Při zapojení do USB portu nemá výše uvedený
postup význam.
V případě IrDA je nutný infračervený adaptér (dodávaný společně s klávesnicí), což je zařízení, které vysílá a přijímá signály klávesnice, připojuje se
zpravidla do USB portu počítače a vyžaduje přímý vizuální kontakt s klávesnicí, jinak přenos signálu nefunguje. Naproti tomu bluetooth propojení
funguje i přes menší překážky a na větší vzdálenost. Vyžaduje však bluetooth adaptér na straně počítače (obvykle se s klávesnicí nedodává). Bezdrátové klávesnice a myši však vyžadují vlastní napájení, takže musí být
vybaveny vyměnitelnými bateriemi či dobíjecími akumulátory, což samozřejmě zvyšuje jejich hmotnost.
30
Co najdeme na klávesnici
Pokud klávesnici náhodou nemáte před sebou, podívejte se na obrázek 9.
Pomůže nám teď s jejím bližším prozkoumáním. Letmým pohledem zjistíte,
že klávesnice je rozdělena na několik částí a má také několik LED diod,
které nám oznamují, v jakém režimu psaní se právě nachází. Říká se jim
také stavové indikátory, protože ukazují stav – režim, v jakém se klávesnice
právě nachází. LED diody bývají různé barvy (barva není důležitá) a jsou
obvykle umístěny v pravém horním rohu klávesnice.
Největší část klávesnice zabírají tzv. alfanumerické klávesy pro psaní znaků
abecedy a číslic. Nahoře najdete tzv. funkční klávesy, které mohou mít různý
význam podle toho, kde je použijeme. Poznáte je velmi jednoduše – mají
označení F a číslo. Obvykle se jimi zadávají povely a význam kláves se
liší podle použitého programu. Nepsanou konvencí je, že např. klávesa F1
vyvolá nápovědu.
Vpravo na klávesnici je numerický blok, speciální část určená pro rychlé
psaní číslic. Aby číslice skutečně psal, je nutné jej aktivovat klávesou
NumLock , která je umístěna hned nad ním. Že režim psaní číslic funguje,
poznáte podle toho, že se rozsvítila dioda označená jako „NumLockÿ (někdy bývá označena pouze číslem „1ÿ).
Vedle numerického bloku jsou umístěny klávesy pro pohyb kurzoru. Úplně
dole v tomto bloku jsou tzv. šipky, které slouží k posouvání kurzoru v textu
vyznačeným směrem (nahoru, dolů, vlevo, vpravo). Nad nimi jsou klávesy
pro posun o celou stránku nahoru (PageUp) a dolů (PageDown), či pro
posun na začátek (Home) nebo konec řádku (End). Význam uvedených
kláves se může v některých programech mírně lišit, obvykle však znamenají
to, co jsem popsal, případně něco podobného – posun na začátek/konec
něčeho, posun něčeho o stránku a podobně. Nejlepší způsob, jak to zjistit,
je to vyzkoušet.
Speciální klávesy
Kromě výše uvedených najdeme na klávesnici ještě několik speciálních kláves, které stojí za povšimnutí a jejichž význam si nyní alespoň heslovitě
objasníme. Určitě si je připomenete, až začnete s počítačem více pracovat.
•
Esc je velmi důležitá klávesa, která znamená něco jako zpět nebo
přerušení. Uvidíte-li na obrazovce „oknoÿ, se kterým si nebudete vědět
rady, klávesa Esc jej spolehlivě zruší. Stejně tak zruší právě probíhající
operaci. Klávesu Esc osobně považuji za nejdůležitější – dobře si ji
zapamatujte, určitě se vám bude hodit!
Klávesnice
31
•
Alt patří ke speciálním klávesám, které mají význam pouze v tzv.
klávesových zkratkách, které zpřístupňují nejčastěji používané funkce
a urychlují práci s programy. Více si povíme v kapitole „Jak se používá klávesová zkratkaÿ, str. 89. Na klávesnici najdete dvě klávesy
Alt , nalevo a napravo od mezerníku. Většinou mají stejný význam,
ale občas se mezi nimi přece jen rozlišuje. Tehdy natrefíte např. na
označení Pravý Alt , jehož význam je více než zřejmý.
•
Ctrl (někde Control ) je stejně jako Alt speciální klávesa bez vlastního významu používaná v klávesových zkratkách. Stejně jako Alt je
i Ctrl na klávesnici dvakrát (vlevo a vpravo od mezerníku).
•
Shift – v doslovném překladu znamená přepínač. Slouží obvykle pro
psaní jednotlivých velkých písmen, například Shift+a napíše velké
„Aÿ. Více si povíme v další kapitole „Popis klávesnice a psaní speciálních znakůÿ, str. 32. Používá se i v klávesových zkratkách.
•
CapsLock zapíná nebo vypíná režim psaní velkými písmeny. Zapnutý
režim psaní velkými písmeny indikuje svítící LED dioda označená jako
„CapsLockÿ (někdy se používá jen velké písmeno, obvykle „Aÿ). Klávesa je umístěna u levého okraje klávesnice.
•
NumLock zapíná nebo vypíná numerický režim u numerického bloku
klávesnice. Zapnutý režim indikuje svítící LED dioda. Když není numerický režim aktivován, chová se numerický blok jako klávesy pro
pohyb kurzoru. NumLock bývá nad numerickým blokem.
•
F1 až F12 jsou jednoduše funkční klávesy se speciálním významem
umístěné v horní řadě klávesnice. Na klávesnici jsou přidány proto, aby
byly některé funkce programů rychle dostupné. Jejich význam se liší
podle právě používaného programu. Jak jsem již uvedl, je nepsaným
pravidlem, že klávesa F1 vyvolá nápovědu.
•
Enter je klávesa pro potvrzení, bývá veliká a výrazná. Používá se často
místo klepnutí myší (viz dále), v textových editorech znamená například nový odstavec. Najdete ji v pravé části alfanumerického bloku.
•
Tab znamená obvykle skok na další položku, například ve formulářích.
I její význam se může měnit podle používaného programu. V textových editorech vsadí do textu tzv. odrážku. Umístěna bývá vlevo nad
klávesou CapsLock .
•
Mezerník patří také k těm větším klávesám na klávesnici. V textových
editorech jen píše mezery v textu, ale v jiných programech mívá speciální funkci, například v přehrávačích videa, kde obvykle znamená
pauzu. Umístěn je ve spodní řadě klávesnice a jde o nejdelší klávesu.
32
•
Backspace , někdy označená jen jako ← , maže při psaní textu znak
vlevo od pozice kurzoru. V jiných programech než textových editorech
se její funkce může značně lišit. Umístěna bývá nad klávesou Enter .
•
Delete maže při psaní textu znak vpravo od pozice kurzoru. V jiných
programech než textových editorech se její funkce může značně lišit.
Umístěna je v bloku nad šipkami.
Klávesnici budete při práci s počítačem velmi intenzivně využívat, proto je
dobré naučit se ji ovládat (psát všemi deseti). Ještě doplním, že některé USB
klávesnice v sobě mají další USB porty, s jejichž pomocí můžete připojit
další USB zařízení. Nemusíte tak hledat volný port na zadní straně skříně.
Klávesnice notebooků se rozložením i množstvím kláves hodně liší jak od běžné
zde zobrazené klávesnice, tak i mezi sebou. Je to dáno především jejím umístěním na notebooku. Ukázku klávesnice na notebooku můžete vidět například
v kapitole „Notebook je přenosný počítačÿ, str. 66. Notebooky mívají navíc
speciální klávesu Fn pro přístup k funkcím specifickým pro notebook, např.
ovládání jasu displeje aj.
Popis klávesnice a psaní speciálních znaků
Ještě než klávesnici opustíme, vysvětlíme si, co znamenají popisy kláves.
Když se na ně zadíváte, zjistíte, že některé klávesy mají na sobě jen jeden
znak, zatímco jiné mají znaky až čtyři. Proč to tak je?
Vysvětlení je poměrně jednoduché. Klávesy s jedním popisem jsou buď
speciální klávesy nebo obyčejná písmena. Malé „aÿ napíšete jednoduchým
stisknutím klávesy a , velké „Aÿ pak současným stisknutím klávesy Shift
a a (píše se častěji Shift+a ). U kláves, které mají na sobě jen dva znaky, to
znamená, že dolní znak napíšete jednoduchým stisknutím a horní znak napíšete společně se stisknutou klávesou Shift . Jenže proč jsou někde popisy
až čtyři?
Abychom mohli pokračovat, musíme si vysvětlit, že původní počítačová klávesnice počítala pouze s anglickou abecedou a stala se nepsaným standardem pro celý svět. My však potřebujeme klávesnici českou, resp. slovenskou
(případně podle potřeby úplně jinou). Tyto klávesnice mají jiné rozložení
písmen než klávesnice anglická už proto, že potřebují jiné znaky. Odlišné
znaky jsou proto vyobrazeny vedle znaků anglické klávesnice, a proto najdete na některých klávesách až čtyři popisy.
Dva platí pro psaní na anglické klávesnici, viz předchozí odstavec, dva pak
analogicky pro psaní na klávesnici české. Obvykle platí, že znaky české (sloUrčeno pro počítače BARBONE
Myš
33
venské či jiné národní) klávesnice jsou vlevo a znaky anglické klávesnice jsou
na klávese umístěny vpravo, ale můžete se setkat i s opačným řazením.
Je důležité si uvědomit, že někdy potřebujeme i klávesnici anglickou, protože
na české klávesnici některé znaky nejsou. Přitom se nemění fyzicky přímo klávesnice, ale mění se tzv. rozložení klávesnice (někdy také mapa klávesnice)
v operačním systému, viz dále. S jednou fyzickou klávesnicí můžeme psát libovolným jazykem, stačí pouze změnit rozložení klávesnice. České popisy na
klávesnici proto zobrazují české rozložení klávesnice. Budete-li chtít používat
i jiné rozložení, například německé, budete si buď muset pořídit klávesnici
i s německým potiskem, nebo se naučit psát „zpamětiÿ.
Myš
Myš patří mezi polohovací zařízení. Při práci s počítačem se používá jako
jakési ukazovátko na obrazovce. Práce s myší je velmi jednoduchá – zároveň
s pohybem myši po stole se na obrazovce hýbe tzv. kurzor. Tím můžete
v počítači ukazovat na jednotlivé objekty nebo je třeba přesouvat.
Obrázek 10: Myš slouží jako ukazovátko a můžeme s ní zadávat povely
Kromě myši známe i další polohovací zařízení. Patří mezi ně například touchpad
nebo trackpoint, kterými jsou obvykle vybaveny přenosné počítače, viz kapitolu
„Notebook je přenosný počítačÿ, str. 66. Známe i trackball, což je v podstatě
obrácená kuličková myš, nebo tablet používaný často pro kreslení, se kterým
se pracuje podobně jako s tužkou a papírem.
Myš se k počítači připojuje nejčastěji pomocí USB nebo PS/2 portu, jak
ukazuje obrázek 10. Stále častěji se dnes objevují i bezdrátové myši společně
s bezdrátovými klávesnicemi. Každá myš má ovládací tlačítka (dvě a více),
34
některé myši mají i kolečko (nebo kolečka). Čím více ovládacích prvků má,
tím více funkcí budete moci pomocí myši používat. Na obrázku 10 vidíte
typickou dvoutlačítkovou myš s kolečkem.
Tlačítka myši reagují na stisknutí (stlačit a držet), klepnutí (stlačit a uvolnit,
též kliknutí), nebo poklepání (též dvojklik – dvě klepnutí za sebou). Dokud
nevidíte výsledek úkonu myši před sebou, bude následující popis práce s ní
dosti obecný a nenázorný. Navíc se chování může lišit podle použitého softwaru. Vrátit se k níže uvedenému popisu ale můžete tehdy, až jej budete
v dalších kapitolách potřebovat.
Jak se tedy s myší pracuje? Dá se říci, že přemístěním kurzoru na určitý
objekt na obrazovce na něj v podstatě ukážete. Stisknutím levého tlačítka
objekt jakoby uchopíte a pokud je to ve vhodném místě, můžete jím tahat,
tedy pohybovat po obrazovce. Pustíte jej tak, že uvolníte tlačítko myši; při
tažení objektu totiž musíte držet tlačítko stále stisknuté. Tomuto postupu
se říká drag’n’drop, což česky znamená táhni a pusť. Budete jej používat
například při kopírování dokumentů nebo kreslení obrázků.
Jedním klepnutím/kliknutím na objekt na obrazovce jej vyberete či označíte, tzn. řeknete počítači, že to, co budete dále provádět, se týká právě jeho.
Označený objekt je obvykle vizuálně odlišen od jiných, takže jej snadno poznáte. Nebo můžete klepnutím do textu nebo obrázku počítači říci, kde
chcete začít psát nebo kreslit. Poklepáním pak obvykle objekt otevřete –
například dopis nebo jiný textový dokument. Poklepání (též dvojklik) znamená dvakrát rychle za sebou stisknout a pustit levé tlačítko na myši.
Všechny výše uvedené operace se provádějí pomocí levého tlačítka. Myš
má i pravé tlačítko, které při klepnutí obvykle zobrazí něco jako vlastnosti
objektu a seznam operací, které s ním můžete provádět – říká se tomu
kontextová nabídka.
Má-li vaše myš kolečko uprostřed, lze jeho rolováním nahoru nebo dolů listovat v dokumentech nebo internetových stránkách. Kolečko obvykle funguje
i jako třetí tlačítko, tzn. že jej lze kromě rolování také stisknout. Pozor –
některé kolečkové myši tuto možnost nemají! Funkce třetího tlačítka je už
většinou závislá na konkrétním používaném programu stejně jako funkce
dalších tlačítek, které vaše myš může mít. Čím více tlačítek, tím více možností.
Výše uvedený popis platí pro většinu lidí, protože popisuje myš pro pravou
ruku. Leváci ale používají myš na druhé straně počítače, a proto se u nich
funkce pravého a levého tlačítka přehazují! Levák musí použít buď univerzální
myš, která se dá použít po obou stranách (platí to i pro naši myš na obrázku
10), nebo speciální ergonomickou myš pro leváky. Navíc se tato skutečnost
musí sdělit softwaru, jak si ještě ukážeme dále.
Monitor
35
V předchozím textu jsem uvedl pojem ergonomická myš bez vysvětlení. Jde
o nějaký speciální druh? Ano i ne. Ergonomická myš, jak plyne již z názvu, je
lépe uzpůsobena tvaru ruky hlavně pro časově delší práci. Na obrázku 10 jste
viděli nejběžnější typ myši, ten ale nemusí každému vyhovovat. Některé myši
jsou proto lépe tvarované do ruky, mohou být i menší nebo větší, protože
každý má ruku jinak velkou. Takové myši jsou obvykle dražší, ale lépe se
s nimi pracuje, mívají i více funkcí. Budete-li pracovat s myší intenzivně,
pak možná zjistíte, že s ergonomickou myší to jde lépe.
Z hlediska principu fungování existují myši kuličkové a optické. Optické myši
jsou novější a dnes nejpoužívanější. Pro snímání pohybu je použito světlo,
proto myš zespodu svítí. Optické myši nepotřebují podložku, ale nelze je
použít na některých materiálech, jako je např. sklo (výjimkou jsou moderní
laserové myši). Kuličkové myši jsou starší a pohyb myši je převáděn na
snímače kuličkou, která je umístěna zespodu. Tento typ potřebuje občasnou
údržbu – očištění kuličky – a měli byste používat podložku, která zajistí
hladký chod myši a omezí množství nečistot, které se dostanou na kuličku.
Monitor
Monitor slouží k zobrazování výstupů počítače – čili k zobrazení toho, co
nám počítač chce ukázat a také toho, co s ním právě děláme. Dnes rozeznáváme v podstatě dva typy monitorů. LCD monitory neboli displeje,
viz obrázek 11, jsou novější a princip jejich fungování je stejný jako například u displeje mobilního telefonu nebo hodinek. Jsou skladnější, spotřebují
méně energie a šetří vaše oči. V dnešní době již téměř vytlačily monitory
staršího typu, nejdéle se využívají u notebooků. Někdy se pro ně používá
též označení LCD panel nebo TFT panel. CRT monitory jsou ty „klasickéÿ,
co vypadají jako starší televize a mají i stejný princip. U nových počítačů
se s nimi setkáte už jen zřídkakdy. V případě některých aplikací, např. DTP
a počítačové sazby, se budou pravděpodobně používat ještě dlouho díky
některým svým parametrům, kam patří třeba tzv. věrnost zobrazení barev.
Již je asi jasné, že přenosné počítače mají LCD monitor zabudovaný přímo
„v soběÿ stejně jako třeba klávesnici. A není třeba jej nijak zapojovat ani
zapínat.
K počítači se monitor připojí pomocí kabelu, přes který proudí informace
o tom, co má monitor zobrazovat. Kromě toho mají monitory samostatné
napájení, pro které lze použít buď běžnou 230 V zásuvku nebo zásuvku ve
zdroji skříně, jak ukazuje i obrázek 11. Každý monitor má tlačítko Power,
kterým se zapíná, a LED diodu, jež ukazuje, v jakém je stavu. Zelená
(modrá) většinou znamená, že pracuje, oranžová (červená) pak, že je ve
36
stavu nečinnosti. Tehdy monitor jakoby spí – nic nezobrazuje a šetří proud.
Obvykle se probudí na pohyb myši nebo po stisku klávesy. U vypnutého
monitoru samozřejmě nesvítí dioda vůbec.
Obrázek 11: Monitor nám ukazuje, co právě společně s počítačem děláme
O vypnutí monitoru platí to, co jsme si říkali v kapitole „Několik poznámek
k vypnutí počítačeÿ, str. 27. Málokterý monitor se dnes vypíná tak, že do
něj nejde proud, a téměř vždy v tomto „vypnutém stavuÿ spotřebovává malé
množství energie. Chcete-li jej opravdu odpojit od proudu, budete ho muset
vytáhnout ze zásuvky.
Většina monitorů se nastavuje pomocí tzv. OSD menu, které se zobrazuje
přímo na obrazovce monitoru. K jeho aktivaci bývá na monitoru speciální
tlačítko označené „OSDÿ, „Menuÿ či podobně. Kromě toho na monitoru
najdete i další tlačítka pro ovládání OSD menu. Bývají označena jako +,
−, < nebo >. S jejich pomocí ovládáte pohyb v OSD menu, to si můžete
vyzkoušet. Nastavovat lze takové parametry monitoru, jako jsou jas (svítivost), kontrast (barev), teplotu barev nebo u CRT monitorů i velikost
obrazu. Toto by si měl každý uživatel přizpůsobit vlastním potřebám.
Monitory mají několik důležitých parametrů. Nejviditelnější je velikost,
která se určuje jako velikost úhlopříčky obrazovky v tzv. palcích, kde jeUrčeno pro počítače BARBONE
Monitor
37
den palec je 2,54 cm. Označení 19” se pak čte jako monitor velikosti 19
palců. Čím více palců, tím větší má zobrazovací plochu a tím pádem vidíte
i větší obraz. Nejpoužívanější jsou dnes monitory o velikosti 17” až 22”.
Často můžete narazit i na konfiguraci počítače se dvěma monitory, označovanou jako dualhead. Tato konfigurace výrazně zvětší celkovou pracovní
plochu právě druhým monitorem a používá se například v počítačové grafice nebo v projekčních kancelářích. Další důležité parametry monitoru jsou
rozlišení a frekvence, často označovaná jako frekvence obnovovací (viz dále).
Rozlišení znamená počet zobrazitelných bodů (někdy se říká pixelů) na
ploše monitoru ve vodorovném i svislém směru. Čím více bodů, tím ostřejší
bude text a obrázky na monitoru. Opět platí, že čím více bodů umí monitor
zobrazit, tím je pro uživatele lepší. CRT monitory umí zobrazit několik různých rozlišení, naproti tomu u LCD monitorů, které jsou tvořeny maticemi
tranzistorů neměnné velikosti, je rozlišení pevně dáno. Více bodů na LCD
pak zobrazit nelze a méně bodů vytvoří buď rozmazaný obraz (zvláště text)
nebo jakoby „menší obrazÿ uprostřed monitoru. Nejpoužívanější rozlišení
jsou dnes 1280×1024 (označované jako SXGA), 1600×1050 (WSXGA+)
a 1600×1200 (UXGA) bodů. Kompletní tabulku rozlišení i s jejich označeními najdete například na http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozlišení.
Máte-li LCD monitor a na něm neostrý obraz, doporučuji zkontrolovat nastavené rozlišení obrazovky v počítači. Používá-li software jiné rozlišení než
vyžaduje monitor, pak může nastat výše uvedený jev. Ten vyplývá z podstaty
fungování LCD monitoru. CRT monitory tímto neduhem netrpí, nicméně pokud se vám bude jejich obraz zdát nekvalitní, možná jej provozujete na hranici
jeho sil. Zkuste proto snížit rozlišení, možná to pomůže.
Obnovovací frekvence je parametr, který má praktický význam jen u CRT
monitorů a jednoduše řečeno znamená, kolikrát za vteřinu se obraz na monitoru překreslí (obnoví). Udává se v Hz (Hertz) a nejmenší dnes doporučovaná hodnota je 85 Hz. Opět platí čím více tím lépe, hlavně pro vaše
oči, které mohou při nízkých hodnotách a delší práci trpět. Kvalitní monitory zvládají bez problémů i frekvenci 100 Hz. LCD monitory sice také
mají obnovovací frekvenci, ovšem ta není vzhledem k jinému principu jejich
fungování (vykreslování obrazu) tak důležitá a nemusíte se jí vůbec zabývat.
Frekvence spolu s použitým rozlišením určují u CRT monitorů něco jako „vykreslovací výkonÿ a jsou spolu pevně spojeny. Obvykle platí, že čím vyšší rozlišení použijete, tím menší frekvencí (rychlostí) jej bude monitor schopný vykreslovat. Nepůjde-li zvýšit obnovovací frekvence, zkuste snížit použité rozlišení,
velmi často tak dosáhnete i zvýšení maximální možné obnovovací frekvence.
Většina dnešních monitorů má stále ještě poměr stran 4:3, ale poslední
dobou se masivně prosazují širokoúhlé monitory s poměrem 16:9, či 16:10,
38
které jsou určeny především náročnějším uživatelům. Odpovídají v podstatě
obrazovce domácího kina, jen nejsou tak veliké.
Dále se monitory mohou lišit v několika parametrech. Hodně monitorů má
integrované reproduktory, občas i mikrofon či web kameru. Jejich kvalita sice
není oslňující, ale na základní použití postačí. Abyste reproduktory a mikrofon mohli požívat, musíte monitor propojit se zvukovou kartou v počítači
stejně jako jakékoliv jiné reproduktory či mikrofon, viz dále. Ještě bych zmínil, že některé monitory, zvláště ty lepší, mají integrované USB porty, lépe
řečeno přímo tzv. USB hub – aktivní rozbočovač pro USB porty. Pak stačí
propojit USB kabelem monitor s počítačovou skříní a můžete používat pro
připojení fotoaparátu nebo kamery přímo USB porty na monitoru. Je to
mnohem pohodlnější, než je neustále hledat někde vzadu na skříni.
Několik poznámek k LCD monitorům
Podívejme se ještě trochu podrobněji na nejpoužívanější monitory dneška –
LCD monitory. Jestliže vás předchozí popis monitorů unavil a podrobnosti
vás nezajímají, přejděte klidně na další kapitolu „Reproduktoryÿ, str. 41.
Uživatelům s novým počítačem a novým monitorem asi též moc nepomůže.
Ostatním zvídavým se v několika odstavcích pokusím vysvětlit nejčastější
potíže a problémy LCD monitorů – občas není na škodu vědět něco více
o věcech, které používáme.
Ke kapitole byste se určitě měli vrátit tehdy, když budete mít s LCD monitorem
nějaké problémy nebo budete uvažovat o pořízení nového.
LCD monitory mají přes všechny uvedené výhody i několik nevýhod. První
z nich a asi nejvíce viditelnou jsou tzv. vadné body na obrazovce – to je něco,
co vás u staršího CRT typu monitoru potkat nemohlo. U LCD monitoru je
každý zobrazovaný bod elektronický prvek a ten se může pokazit. Když se
takový bod pokazí, tak přestane zobrazovat to, co by měl, a obvykle svítí
nějakou barvou – zeleně, modře či bíle. Na někoho tak může působit velmi
rušivě.
Vadné body samy o sobě problém nejsou, jenže mnoho výrobců má dnes
stanoveny normy, podle kterých vám jeden vadný bod neuznají jako vadu
monitoru. Jako vada se uznává až 3–5 vadných bodů, u větších monitorů
i více. Proto je velmi dobré pořídit si takový monitor, kde výrobce garantuje
nulový počet vadných bodů.
Dalším diskutovaným problémem je kvalita obrazu LCD monitoru. Horší
kvalitou obrazu trpí zvlášť velmi levné monitory, které používají nekvalitní
materiály a horší technologie. Obecné označení LCD monitor totiž skrývá
několik podobných technologií a se všemi se můžete dnes potkat. Máte-li
Monitor
39
LCD panely typu S-IPS nebo S-PVA, pak se nemusíte bát, tyto technologie
patří mezi ty nejlepší. Nejhorší je naopak typ TN. Seznam všech technologií
najdete například na http://cs.wikipedia.org/wiki/LCD.
Použitá technologie ovlivňuje nejen kvalitu obrazu ale i maximální jas, kontrast a barevnou věrnost – tedy schopnost monitoru reprodukovat barvy
tak, aby byly věrné – a ovlivňuje také rychlost překreslování obrazu, tzv.
dobu odezvy. Ta se udává v milisekundách (ms) a pohybuje se dnes v rozmezí 4–12 ms. Čím rychlejší odezva, tím méně vám po obrazové ploše budou
běhat „duchovéÿ, což jsou šmouhy způsobené pomalým překreslováním při
velmi rychlých pohybech v obraze. Běžně se s nimi nepotkáte, ale mohou
se projevit při sledování filmů s rychlými záběry nebo při hraní akčních
(rychlých) her.
Obrázek 12: Uživatele občas bolí z monitoru oči
Bohužel výrobci ve snaze co nejvíce zaujmout lákají zákazníka zcela nereálnými hodnotami parametrů jako jas, kontrast, doba odezvy. I kvalitní monitory tak mohou vedle papírově dokonale „vyladěnéhoÿ monitoru vypadat
jako chudí příbuzní. Ve skutečnosti jsou uvedené parametry buď vysloveně
nesprávné, nebo obsahují nějaké „aleÿ, které je malým písmem na konci
manuálu uvádí na pravou míru. Skutečný rozdíl v kvalitě obrazu poznáte
až při srovnání obrazu obou monitorů vedle sebe.
40
Možná si říkáte: „Jak se v tom vyznat? Jak porovnat dva monitory, když ty
parametry neplatí?ÿ Jednoduše: nedívejte se po jasu, kontrastu, ani po době
odezvy, ale zaměřte se na použitou technologii panelu. S-IPS je špička, S-PVA
budou s největší pravděpodobností také velmi kvalitní monitory. Máte-li na
výběr mezi S-PVA a TN panelem, berte jednoznačně S-PVA.
Použitá technologie ovlivňuje ještě jeden důležitý parametr obrazu, kterým
je zorný úhel. LCD monitory trpí tím, že když se na ně díváte hodně z boku,
má obraz špatné barvy, případně není vidět vůbec. Uvedený zorný úhel monitoru říká, odkud je obraz ještě jakžtakž viditelný (přesnou definici najdete
např. zde: http://www.touchmonitor.cz/viewing angle.asp). Opět platí,
že lepší technologie mají větší zorný úhel. Potřebujete-li srovnat dva monitory a nejste schopni zjistit výrobní technologii, můžete se řídit právě
zorným úhlem, který papírově ošidit nelze.
Posledním velmi zajímavým, ale papírově neviditelným parametrem LCD
monitorů je typ a kvalita podsvícení. I kvalita podsvícení má totiž velký vliv
na věrnost, homogenitu barev a jas monitoru. Nejběžnější dnešní typ podsvícení využívá svítící trubice – CCFL výbojky. Protože ale trubice nejsou
pod celou plochou monitoru, mohou způsobovat kolísání jasu. Výsledek se
projeví například jako „tmavší rohyÿ monitoru. Novější typ podsvícení pomocí LED diod tyto chyby odstraňuje, má vyšší jas, lepší barevnou věrnost
a mnohem nižší spotřebu. Není však zdaleka tak rozšířen a je prozatím
výsadou spíše dražších monitorů.
Kvalitu obrazu na monitoru lze vyzkoušet jednoduchými softwarovými testy,
které zobrazují speciální obrazce, text nebo plochy plné barev. Na nich lze
většinou vidět vadné body, chyby v podsvícení a podobně. Uživatelům Windows
doporučím EIZO monitor test, uživatelům Linuxu pak program Screentest.
Možná se v duchu ptáte, proč se tak dlouho věnuji právě kvalitě monitorů.
Důvod je jednoduchý – budete-li pracovat s počítačem, budete se při tom
pokaždé dívat na monitor. Když budete pracovat hodně a dlouho, můžete
velmi brzy pocítit rozdíl mezi kvalitním a nekvalitním obrazem na monitoru.
Aby bylo jasno, prací nemyslím sledování filmů, ale takovou činnost, kdy
musíte číst údaje z monitoru a pracovat s nimi. Osobní zkušenosti mi říkají,
že ze špatného monitoru vás mohou bolet oči či celá hlava, což nutně vyvolá
poruchu soustředění. V nejhorším případě vám špatný obraz může zhoršit
zrak a to už opravdu není legrace. Přesně proto jsem se tak dlouho věnoval
kvalitě a chybám LCD monitorů a když pocítíte výše popsané zdravotní
problémy, měli byste se jimi začít zabývat. Další informace pak hledejte
v kapitole „Jak nepřijít o zdraví?ÿ, str. 206.
Reproduktory
41
Nástupcem LCD monitorů budou pravděpodobně monitory s technologií
OLED. Mezi jejich výhody patří lepší barvy, nižší spotřeba a kvalitnější obraz, viz třeba http://cs.wikipedia.org/wiki/OLED.
Reproduktory
K počítači je možné připojit také reproduktory, ovšem pouze v případě,
že má zvukovou kartu, viz kapitolu „Zvuková kartaÿ, str. 57. Tu má dnes
naštěstí již většina počítačů. Reproduktory se dělí na pasivní a aktivní.
Pasivní reproduktory již téměř nepotkáte, bývají k vidění pouze jako součást
jiného zařízení, např. monitoru. Reproduktory aktivní se vyznačují tím, že
mají vlastní zesilovač a tím pádem vyžadují i vlastní napájení.
Reproduktory zabudované v monitorech nebo přenosných počítačích samozřejmě vlastní napájení nemají – buď jsou pasivní, nebo využívají napájení ze
součásti, na které jsou umístěny.
Obrázek 13: Reproduktory hrají hudbu nebo jiné zvuky vydávané počítačem
Nejvíce zajímavým parametrem reproduktorů je kvalita zvuku, která se
většinou odvíjí od ceny, takže se dá říci, že čím lepší zvuk budete u počítače chtít, tím více za něj zaplatíte. Dalším zajímavým parametrem je
počet a typ reproduktorů. Dva normální reproduktory jsou dnes vytlačovány soustavami 2+1. Toto označení znamená, že dva menší reproduktory
42
jsou určeny pro střední a vyšší frekvence a jeden větší, tzv. subwoofer, reprodukuje pouze basové frekvence (hluboké zvuky) – ty se nešíří tolik směrově
(tj. obtížně poznáte, odkud to duní) a nejsou pro ně proto potřeba reproduktory dva. Výsledkem je úspora, a tedy nižší cena při srovnatelné kvalitě
poslechu. Sestavu 2+1 vidíte i na obrázku 13. Menší bedýnky se nazývají
satelity, někdy také efektové reproduktory. Další běžné soustavy jsou 5+1
(jeden subwoofer, tři přední a dva zadní satelity) a 6+1 (subwoofer, tři
přední a tři zadní satelity). Ty jsou určeny pro tzv. prostorový zvuk využívaný například u her nebo při přehrávání DVD.
Je důležité si uvědomit, že k reproduktorům musíte mít i odpovídající zvukovou
kartu. Systém 5+1 vám bude téměř k ničemu s obyčejnou zvukovou kartou,
která nepodporuje tolik zvukových kanálů. Další satelity totiž nebudou vůbec
využívány, nebo v nich bude stejný zvuk, nikoli prostorový.
Již jsme si řekli, že aktivní reproduktory potřebují napájení. Vidíte to i na
obrázku 13, který zobrazuje klasickou soustavu 2+1. Podívejme se na reproduktory podrobněji. Lze je zapnout nebo vypnout tlačítkem „Powerÿ.
Po zapnutí obvykle svítí – mají indikaci stavu. Dále jsou vybaveny ovládáním hlasitosti a některé i tónovou clonou. Ke zdroji zvuku (zvuková karta
ve skříni) se připojují běžným stereo kolíkem. Zástrčka pro reproduktory je
obvykle zelená, viz kapitolu „Zvuková kartaÿ, str. 57. Máte-li reproduktorů
více, budou mít pro připojení ke zvukové kartě více kabelů a zvuková karta
bude mít více výstupů, patřičně označených.
Zvukový výstup z počítače je samozřejmě připojitelný i k jakémukoliv většímu domácímu audiosystému. Výsledkem může být mnohem kvalitnější zvuk.
Ovšem pozor, je zde stejný problém jako výše. Ani sebelepší reproduktory vám však nevyrobí poslechový zázrak z komprimovaného (tzn. něco
jako „ořezanéhoÿ) zvuku v podobě MP3 souborů. Zde platí staré úsloví,
že sílu řetězu určuje vždy nejslabší článek. Pamatujte na to! Více např. na
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mp3.
Nebudou-li reproduktory po zapojení hrát, zkontrolujte, jsou-li zapnuty.
Dále se podívejte na nastavení hlasitosti přímo na nich i v počítači, kde se
nastavuje hlasitost výstupu ze zvukové karty. Hlasitost byste neměli v žádném případě nastavovat na maximum, jinak může dojít ke zkreslení zvuku
nebo až k poškození vašeho sluchu.
Tiskárna
Tiskárna je zařízení, které umožní vytisknout vaše počítačové výtvory na
papír. Dopis, fotky, tabulky, téměř cokoliv. Z hlediska fungování se tiskárny
Tiskárna
43
dělí na laserové a inkoustové. Ty první jsou dražší, hlavně v barevném provedení, ale mají nižší náklady na tisk. Jsou proto vhodnější pro časté použití,
například v pracovní skupině. Inkoustové tiskárny plně vyhovují potřebám
domácností.
Obrázek 14: Tiskárna umožňuje vytisknout vytvořený text nebo obrázky
Tiskárny se k počítači připojují pomocí USB portu, což je dnes nejčastější,
nebo pomocí staršího paralelního portu. Existují i síťové tiskárny, které se
zapojují přímo do počítačové sítě (viz kapitolu „Počítačové sítěÿ, str. 61)
a umožní tisknout mnoha lidem najednou. Každá tiskárna má napájení
230 V – hodně levných tiskáren má navíc externí zdroj napájení – adaptér.
Tiskárny mají tzv. podavač papíru, který nabírá vložený papír. Některé lepší
tiskárny mají podavačů více, například pro papír a obálky. Každá tiskárna
má i tiskovou náplň, což je pro inkoustové tiskárny inkoust a pro laserové
tiskárny toner (jemný uhlíkový prášek). Obvykle se jim říká cartridge.
Tiskárny mají tlačítko „Powerÿ pro zapnutí nebo vypnutí. Obvykle mívají
i tlačítko „Stopÿ, kterým lze zastavit právě probíhající tisk, a tlačítko pro
manuální posun papíru (pokračování tisku). Většina tiskáren má několik
LED diod pro indikaci stavu. Zelená obvykle znamená, že je tiskárna připravena k tisku. Blikající zelená znamená, že tiskárna přijímá data z počítače, žlutá nebo červená dioda obvykle signalizuje potíže – došel papír nebo
tisková náplň. Není nutné znát přesné chování tiskárny, protože její stav,
44
jako např. zbývající náplň nebo potíže, umí zpravidla zobrazit i software
v počítači a dá vám o nich příslušným způsobem vědět.
U tiskárny rozlišujeme i některé další parametry. V první řadě například
formát, tedy (maximální) velikost papíru, na který je ještě schopna tisknout.
Většina dnešních tiskáren tiskne do velikosti A4, větší tiskárny jsou obvykle
i mnohem dražší a v domácnosti se příliš nepoužívají.
Dalším důležitým parametrem je rozlišení, označované zkratkou DPI. DPI
v praxi znamená, kolik tiskových bodů dokáže tiskárna vytisknout na délku
jednoho palce (2,54 cm). Čím vyšší DPI tiskárna podporuje, tím by měl
být tisk kvalitnější, ostřejší a vyhlazenější (protože výsledek je složen z více
vytištěných bodů).
Na kvalitě výsledného výtisku se nemalou měrou podílí i použitý papír. Budeteli chtít tisknout například fotografie nebo obrázky ve vysoké kvalitě, měli byste
si vyzkoušet i tzv. fotopapír, který je určen pro tyto speciální účely. Výsledkem
budete možná překvapeni. Lepší inkoustové tiskárny je možno doplnit i o speciální náplně pro tisk fotografií v co nejlepší kvalitě, neplatí to však pro všechny.
Skener
Skener vypadá na první pohled podobně jako malá kopírka a funguje „obráceněÿ než tiskárna. Zatímco tiskárna umí tisknout dokumenty vytvořené
s pomocí počítače na papír, skener umí přenášet obrázky nebo dokumenty
z papíru do počítače. Obdobně jako tiskárna má proto i skener parametry
jako formát (velikost) nebo DPI, viz předchozí kapitolu „Tiskárnaÿ, str. 42.
Skenery mají vlastní napájení (230 V) a napájecí adaptér je obvykle externí stejně jako u některých tiskáren. K počítači se dnes připojují většinou
pomocí USB portu, občas lze narazit i na skener s připojením k paralelnímu portu. Zapíná a vypíná se tlačítkem „Powerÿ. Papír se do něj vkládá
stejným způsobem jako do kopírky – tiskem dolů a podle rysek na skeneru, které určují umístění dle velikosti papíru. Stiskem „Startÿ se zahajuje
snímání do počítače. Některé skenery mají i tlačítko „Stopÿ pro zastavení
právě probíhajícího snímání. Skener má kromě toho i diody pro indikaci
stavu: vypnutý, zapnutý, probíhá snímání apod. Skener se dá velmi dobře
ovládat také přímo pomocí softwaru počítače.
Velmi populární multifunkční zařízení jsou vlastně skener a tiskárna v jednom
přístroji. Kopírovací funkce jsou zajištěny speciálním softwarem uvnitř zařízení,
takže to může sloužit jako kopírka i bez počítače.
Software dodaný ke skeneru je velmi důležitý. Právě pomocí něj získáte data,
kterým porozumí i váš počítač a se kterými budete moci dále pracovat.
Digitální fotoaparáty, videokamery a webkamery
45
Všechny snímané dokumenty se ze začátku tváří jako obrázky a je na nich
obvykle vidět, že jde o přesnou elektronickou kopii původního papíru. Teprve
software vám umožní obrázky ořezat a transformovat tak, aby vypadaly
lépe. Umožní také nastavit některé parametry procesu snímání, jako např.
korekci barev.
Obrázek 15: Skener funguje opačným způsobem než tiskárna a přenáší tištěné
informace do počítače
Při skenování textu je situace trochu složitější, protože, jak jsem již říkal,
všechny nasnímané dokumenty se tváří jako obrázky. Pro převod obrázků
na text slouží speciální, tzv. OCR software, který bývá součástí softwaru
ke skeneru. Ten vyrobí z obrázků text tak, aby mu rozuměl například váš
textový procesor a mohli jste s ním dále pracovat jako s obyčejným textem.
Převod nasnímaných obrázků na text není pro počítač zdaleka tak jednoduchá
záležitost, jak by se vám mohlo zdát. Budete-li vyžadovat výsledek na 100 %,
musíte převedený text ještě zkontrolovat.
Digitální fotoaparáty, videokamery
a webkamery
Moderním doplňkem dnešní domácnosti bývá digitální fotoaparát nebo digitální videokamera. Tyto přístroje se obvykle dají propojit s počítačem
46
a díky tomu můžete s jeho pomocí upravovat fotky nebo video z dovolené.
Tzv.webová kamera je jednoduchá, jednoúčelová kamera sloužící pouze pro
připojení k počítači, proto je však také poměrně levná.
Obrázek 16: Připojením digitální kamery nebo videa získáme možnost manipulovat
s fotkami a videozáznamem přímo v počítači
Všechna tato zařízení se připojují pomocí USB nebo firewire portu a pro
propojení by měl kabel být součástí dodávky. Pokud není, lze jej zakoupit
u vašeho prodejce. K tomu, abyste se záznamy z nich mohli pracovat, potřebujete software, který je také součástí dodávky vašeho zařízení. Software
vám umožní nahrávat vaše záznamy do počítače (a naopak), kde s nimi
můžete pracovat.
Ne vždy potřebujete na zpracování obrázků nebo videa speciální software dodaný výrobcem. Mnoho kamer i fotoaparátů, které splňují mass-storage specifikaci, se po připojení k počítači tváří jako obyčejný disk, který můžete procházet
a přímo z něj kopírovat. Existuje také velké množství softwaru pro zpracování
fotek i videa, který není vázán na konkrétní typ zařízení a můžete jej tak používat se vším, co podporuje.
Joystick
Téměř výhradně pro hraní her se používá joystick neboli pákový ovladač.
K počítači se připojuje pomocí USB portu nebo pomocí gameportu (starší
typy). Využívá se například v letových simulátorech. Vychýlením páky na
USB flashdisk a MP3 přehrávač
47
stranu obvykle ovládáte otáčení, od sebe či k sobě pak znamená nahoru/dolů
nebo zrychlení/zpomalení. Joystick má na sobě i další tlačítka, která slouží
k dalšímu ovládání různých funkcí hry. Jejich počet je závislý na konkrétním
typu joysticku a jejich funkce na konkrétní hře.
Obrázek 17: Joystick neboli pákový ovladač slouží k ovládání her
Součástí dodávky joysticku je i softwarový ovladač, který většinou musíte
nainstalovat, abyste joystick mohli používat. Funkce tlačítek joysticku jsou
programovatelné, tzn. hra se dá obvykle upravit tak, aby používala na danou
funkci téměř libovolné tlačítko.
USB flashdisk a MP3 přehrávač
Praktickým zařízením pro přenos většího množství dat je tzv. USB flashdisk, česky se jí často říká „fleškaÿ nebo „klíčenkaÿ. Obliba těchto zařízení
roste s tím, jak se zvyšují kapacity a snižují ceny. I staré počítače jsou už
USB portem vybaveny a přenos dat pomocí flashdisku je mnohem rychlejší
než pomocí CD/DVD médií nebo disket, o kterých budeme mluvit dále.
Flashdisky jsou jednou z příčin vymizení klasických disket a svou kapacitou
dnes již předčí i DVD média.
48
USB flashdisk, jak již název napovídá, se připojuje přes USB port. V počítači se tváří jako další disk a většina dnešních operačních systémů si s nimi
poradí bez zásahu uživatele a jen vám oznámí, že je k dispozici. Flashdisky
mají na sobě LED diodu, která indikuje čtení nebo zápis dat. Z počítače
byste jej proto měli vytahovat až v okamžiku, kdy již dioda nebliká.
Obrázek 18: Na USB flashdisky lze nahrávat data a přenášet je jinam
Většina operačních systémů nabízí možnost flashdisk odpojit – obvykle přes
ikonu na panelu. Funkci pro odpojení byste rozhodně měli před vytažením
flashdisku používat. Odpojením je totiž myšlen proces, kdy se ukončí veškeré
operace s flashdiskem tak, aby bylo možné jej bez obav – a hlavně bez rizika
ztráty dat na flashdisku! – vytáhnout z počítače.
Při manipulaci s flashdiskem buďte šetrní k jeho USB konektoru, protože jeho
poškození, např. vylomení, obvykle znamená poškození celého zařízení a tím
pádem i ztrátu dat na něm. Nepřenášejte jej bez krytu na USB konektoru.
Přenosné MP3 přehrávače jsou velmi podobné flashdiskům, protože záznamy v nich jsou v podstatě uloženy na interním flashdisku nebo miniaturním pevném disku (platí pro starší přehrávače s velkou kapacitou). Dají se
k počítači připojit většinou pomocí USB portu a platí pro ně to, co pro flashdisky. Obvykle je možné využít je i pro přenos dat mezi počítači – myslím
tím jiných dat než hudby.
Přestože dnešní flashdisky udávají životnost až jeden milión zápisů, nedoporučuji na ně ukládat data na dlouhou dobu nebo na ně ukládat např. zálohy vaší
práce. Z principu jsou to zařízení poměrně citlivá na elektromagnetické poruchy, které mohou snadno způsobit poškození uložených dat. Pro dlouhodobé
uložení dat je mnohem lepší kvalitní DVD médium.
Záložní napájecí zdroj
49
Záložní napájecí zdroj
U uživatelů, kteří to myslí s počítačem vážně, najdete jako nezbytný doplněk záložní zdroj, často označovaný zkratkou UPS – zdroj nepřerušitelného
napájení. Hlavní funkcí tohoto zařízení je dodávat nepřetržitě elektrický
proud pro počítač a zabránit nečekaným potížím při krátkodobém výpadku
elektrického proudu. Je to prostě taková silnější baterka.
Téměř všechny dnešní záložní zdroje disponují další důležitou funkcí a poskytují počítači i tzv. přepěťovou ochranu. Ta chrání počítač před příliš vysokým
napětím (přepětím) z elektrické sítě, kam se dostane například při poruše nebo
po úderu blesku. Přepětí může počítač úplně zničit, proto byste měli zvážit
pořízení UPS i v případě, že nemáte potíže s elektrickými rozvody nebo vám
nevadí výpadky proudu. Nechcete-li zbytečně utrácet, kupte si alespoň samostatnou přepěťovou ochranu.
Záložní zdroj se zapojuje mezi zásuvku a počítač nebo jiný spotřebič, např.
monitor. Jak vidíte na obrázku 19, má záložní zdroj jednu zásuvku pro
přívod proudu, ale několik zásuvek pro vývod. Na jeden zdroj tak můžete
zapojit počítač i monitor nebo více počítačů, ovšem s tím samozřejmě klesá
jeho výdrž při výpadku proudu. Zásuvky s přívodem i vývodem proudu
jsou obvykle umístěny na zadní straně UPS. Na přední straně najdete jako
u všech zařízení vypínač a také diody pro indikaci stavu – zapnutý (zelená/modrá) nebo vypnutý (žlutá/červená) proud, nabíjení baterie (obvykle
blikání diody) a podobně.
Záložní zdroje mají jeden důležitý údaj, a tím je kapacita (v jednotkách VA),
která určuje, jak dlouho vydrží napájet váš počítač při výpadku proudu.
Běžné zdroje zvládnou napájet počítač okolo 5–15 minut. Záleží totiž nejen
na kapacitě zdroje, ale i na příkonu (odběru) vašeho počítače. Hodně vybavené a výkonné počítače mají vyšší odběr proudu, a tudíž zdroj vydrží
kratší dobu.
Výkon je další důležitý parametr záložního zdroje, uvádí se ve wattech.
Kapacita běžných zdrojů pro jeden počítač se pohybuje okolo 300–500 VA
a výkon pak mezi 200–350 W. Záložní zdroje určené pro více počítačů mají
– musí mít – tyto kapacity několikanásobně vyšší. Budete-li zapojovat jen
jeden počítač, nemusíte se nedostatečných parametrů UPS obávat. Hodláteli k záložnímu zdroji připojovat více počítačů, přesvědčte se nejlépe ještě
před koupí, že záložní zdroj poskytuje i dostatečný výkon a takové zatížení
vydrží – není to totiž pravidlem!
K záložnímu zdroji nikdy nepřipojujte spotřebiče s vysokým příkonem, můžete
jej poškodit nebo zničit! Typickým příkladem takového zařízení je laserová
tiskárna, která má v určitých chvílích při tisku velmi vysoký příkon.
50
Záložní zdroj funguje, aniž byste jej museli nějak speciálně nastavit. Při
přerušení napájení ze sítě dojde k okamžitému zapojení baterií v záložním
zdroji, takže váš počítač nic nepozná. Po obnovení dodávky proudu se baterie opět samy nabijí. Nezapomeňte na to, že se baterie opotřebovávají,
takže je bude po čase (několik let) nutné vyměnit za nové.
Obrázek 19: Záložní zdroj napájení zamezí výpadku proudu při práci
K záložnímu zdroji nikdy nepřipojujte spotřebiče s vysokým příkonem A co
se děje, když je proud odpojen na tak dlouhou dobu, že kapacita UPS
nestačí? Když se podíváte na obrázek 19, zjistíte, že UPS má i konektory
pro datové připojení k počítači. Pro připojení se používá USB port nebo
COM port – záleží na typu UPS. Většinou se nyní používá USB, COM port
už najdete málokde. Do počítače se instaluje speciální software, který umí
s UPS pomocí tohoto připojení komunikovat a pozná, když klesne kapacita
baterií pod kritickou mez. V takovém případě se provede korektní ukončení
operačního systému (vypnutí počítače), a to i bez vaší přítomnosti.
Některé záložní zdroje datové připojení nemají a oznamují kritickou mez vybití
zvukovým signálem, abyste mohli práci na počítači ukončit včas a korektně
sami.
Záložní zdroje se ještě dělí podle toho, jak fungují. Do domácností a na
méně náročné nasazení postačí levnější off-line zdroje, které používají baterku pouze při výpadku proudu a neupravují příchozí napětí (až na špičky,
samozřejmě). Dražší on-line zdroje upravují průběh napětí a počítač na
nich jede v podstatě pořád „z baterkyÿ. Novinkou jsou line-interactive
CD/DVD mechanika nebo vypalovačka
51
zdroje, které pracují jako off-line typy, ale umí upravovat příchozí napětí. Více informací o typech UPS a jejich fungování najdete například na
http://cs.wikipedia.org/wiki/UPS.
CD/DVD mechanika nebo vypalovačka
Při zkoumání možností počítače se už pomalu dostáváme dovnitř skříně.
Dalším zařízením, se kterým se nyní seznámíme, je CD nebo DVD mechanika. Šťastnější majitelé mají přímo vypalovačku – za chvíli si povíme, čím
se liší. Navenek totiž vypadají všechny mechaniky podobně jako na obrázku
20.
Obrázek 20: DVD mechanika umí číst CD a DVD média, vypalovačka i zapisovat
Běžné mechaniky jsou součástí skříně, takže z nich vidíte pouze přední panel. Každá mechanika má tzv. šuplík, na který se pokládá CD nebo DVD
médium. Média se na šuplík umisťují potištěnou stranou nahoru. Existují
i oboustranná média se záznamem z obou stran – ta samozřejmě potisk
nemají. Narazíte na něj však jen výjimečně. Mechanika má tlačítko na vysunutí a zasunutí šuplíku, jak vidíte i na obrázku 20. Označuje se „Ejectÿ
– stejně jako na stolním CD nebo DVD přehrávači.
Dále najdete na každé mechanice LED diody s indikací stavu – blikající
dioda znamená, že se z média čtou data. U vypalovaček může znamenat
i vypalování (častěji bývá označeno jinou barvou – červenou). Některé mechaniky mají na předním panelu i audio výstup na sluchátka a také ovládaní
hlasitosti.
CD a DVD média znáte z běžného života jako nosiče pro přenos hudby či
videa a v počítačích pro ně platí stejná pravidla. Média vypadají stejně,
ale liší se způsobem uložení záznamu. V DVD mechanice přečtete i CD
52
média, která jsou starší. Naopak to bohužel nejde. Drtivá většina dnešních
počítačů je již naštěstí vybavena DVD mechanikou. Poznáte ji na první pohled, protože na předním panelu má výrazné logo „DVDÿ. Běžné audio CD
nebo video DVD přehrajete na počítači bez problémů s pomocí vhodného
softwaru.
CD a DVD mechaniky se často používají k zálohování dat z pevného disku pro
případ jeho havárie. Máte-li v počítači vypalovačku, je velmi jednoduché jednou
za čas vypálit všechna důležitá data na médium, na kterém zůstanou trvale.
Budete-li chtít s počítačem pracovat profesionálně, mělo by se zálohování stát
vaší pravidelnou činností.
Mechaniky dále rozlišujeme podle jejich schopností na čtečky a vypalovačky.
Čtecí mechaniky umějí pouze číst již hotová média, vypalovací mechaniky
je umí i vyrobit, tzv. vypálit – odtud i název. Procesem vypalování se na
prázdná média zapíší data. V počítači můžete na média pálit nejen audio
a video, ale i dokumenty, obrázky a další materiály vytvořené v počítači.
I média se mohou lišit. Jejich prvním parametrem je kapacita čili objem dat,
která na ně lze uložit. Standardní CD média dnes mají kapacitu 700 MB,
standardní DVD média pak 4,7 GB, což je cca 6,5×více než CD. Existují
i dvouvrstvá DVD média s kapacitou 8,4 GB. Kromě toho rozlišujeme, zda
jsou média přepisovatelná, nebo nikoliv. Na nepřepisovatelná média (označují se jako „Rÿ) lze data vypálit jen jednou a jsou vhodná pro jejich trvalé
uchování.
Na přepisovatelná média, označená pomocí „RWÿ, lze data vypálit mnohokrát opakovaně a používají se ke krátkodobému uchování. Nyní je jasné,
co u médií znamená označení jako CD-R, CD-RW nebo například DVD-R
a DVD-RW. Ještě doplním, že kromě médií DVD-R/RW existuje i jiný typ
DVD médií označený DVD+R/RW. Dnešní mechaniky si již poradí s oběma
typy a není podstatné mezi nimi rozlišovat. Detaily najdete například na
http://cs.wikipedia.org/wiki/DVD.
O důležitá média, např. se zálohami, byste měli pečovat stejně jako například o DVD s videozáznamem. Pro zálohy je lepší používat kvalitní – obvykle
dražší – média. Vypálená média byste neměli vystavovat např. prachu, vlhkosti
a přímému slunci.
Zajímavým parametrem vypalovaček – ale i médií – je rychlost vypalování.
Tento parametr říká, jak rychle umí mechanika vypalovat, resp. jak rychle
lze na dané médium zapisovat. Rychlost se označuje zajímavě – pouze násobkem základní rychlosti, která je ale u CD a DVD odlišná. Rychlost mechaniky typu DVD se udává jako násobek rychlosti 1350 kB/sec, u běžného
CD je základní rychlost čtení rovna rychlosti přehrání v přehrávači (cca
Disketová mechanika
53
176 kB/sec). Což znamená, že zápis plného CD rychlostí 1× bude trvat cca
sedmdesát minut, rychlostí 2× cca 35 minut, rychlostí 4× cca 18 minut
a rychlostí 8× jen deset minut. Podobné časy má i vypalování plného jednovrstvého DVD, ačkoli objem uložených dat je téměř sedminásobně vyšší.
Při vypalování vysokou rychlostí pozor! Zejména u DVD médií vypalovačka
v tomto případě potřebuje poměrně vysoký přísun dat z disku, takže je možné,
že při práci bude docházet k omezení – zpomalení odezvy počítače.
V některých případech můžete narazit na nekompatibilitu médií a vypalovačky – vypalovačka prostě nebude chtít zapisovat, nebo zápis pokaždé
zkazí. Řešením této svízelné situace je tzv. aktualizace firmwaru. Firmware
je software ve vypalovačce – ne vypalovací software v počítači, ale základní
software přímo uvnitř vypalovačky. Někdy však ani to nepomůže a v takovém případě budete muset najít média, která vypalovačce vyhovují a jsou
bezproblémová. Chystáte-li se nakoupit větší množství médií, např. balení
po 100 ks, bude nejlepší, když si jeden kus nejdříve vyzkoušíte nebo nakoupíte média, u nichž máte ověřeno, že s nimi vypalování na vaší vypalovačce
funguje.
Dovolím si ještě malou poznámku k rychlosti vypalování. Přestože vám nic
nebrání vypalovat maximální rychlostí, kterou mechanika nebo médium dovolí,
jednoznačně doporučuji při zálohování důležitých dat používat nejnižší možnou
rychlost vypalování. Snížení rychlosti vypalování můžete vyzkoušet i jako trik
při problémech s médii, viz text výše. Zcela určitě vypalujte co nejpomaleji
(2×–8×) audio CD určená do CD přehrávačů. Ty totiž mívají se čtením rychle
vypálených médií potíže! Vypálená média mají méně kvalitní a méně trvanlivý
záznam, než média průmyslově lisovaná.
Disketová mechanika
Na obrázku 21 vidíte nejstarší dnes ještě používané počítačové zařízení pro
přenos dat – disketovou mechaniku – a v ní médium – disketu, označovanou
též jako floppy disk. Disketová mechanika bývá umístěna ve skříni a je velmi
pravděpodobné, že ve vašem novém počítači chybí úplně. Diskety mají pro
dnešní potřeby již velmi malou kapacitu 1,44 MB (srovnejte s CD nebo
dokonce DVD médiem) a příliš se už nepoužívají. Nelze je použít pro přenos
většího objemu dat a do počítačů bývají dávány pouze z důvodů zpětné
kompatibility. Místo disket se dnes pro přenos dat používají USB flashdisky
nebo přepisovatelná CD/DVD média. Je to jednodušší, rychlejší, levnější
a také spolehlivější.
Disketová mechanika má stejně jako CD mechanika tlačítko pro vysunutí
média („Ejectÿ) a také indikaci čtení a zápisu na disketu. Protože je vysuUrčeno pro počítače BARBONE
54
nutí média mechanické, měli byste při zápisu dat vždy počkat, než dioda
přestane svítit, jinak může dojít k poškození dat.
Obrázek 21: Disketová mechanika slouží pro zápis dat na přenosnou disketu
Pevný disk
Pevný disk neboli harddisk je zařízení, které na první pohled vůbec nevidíte.
Je ukryt uvnitř skříně a slouží k trvalému uložení dat v počítači. Video,
obrázky, hudba, dopisy i vaše prezentace jsou uloženy právě na pevném
disku. Kromě toho se na něj ukládá i software, o kterém se budeme bavit
dále – operační systém a všechny další nainstalované uživatelské programy.
Nejdůležitější parametr pevného disku je jeho kapacita, udávaná dnes nejčastěji v gigabytech (GB), u velmi velkých disků v terabajtech (TB). Obvyklá kapacita dnešních disků se pohybuje od 100 GB do 1000 GB (1000 GB
= 1 TB). Kromě toho se disky liší například rychlostí čtení a zápisu dat,
rychlostí otáčení záznamových ploten (na nich jsou data) atd. V případě
nedostačující kapacity stávajícího disku lze do počítače přidat další pevný
disk, s čímž vám poradí a pomohou v servisu. Disky s větší kapacitou a rychlostí jsou sice dražší, ale budou schopny déle uspokojovat vaše požadavky.
Protože pevné disky disponují velkou kapacitou a jsou poměrně levné, existují
i tzv. přenosné pevné disky. Připojují se k počítači přes USB nebo firewire
rozhraní a v podstatě jde o běžné disky doplněné pouze nezbytnými součástmi
tak, aby mohly fungovat i samostatně.
Novinkou v oblasti disků, která se zabydluje především v přenosných počítačích, jsou disky typu SSD. Konstrukčně jsou zcela jiné než výše uvedené
Grafická karta
55
„klasickéÿ pevné disky a mají mnohem blíže například k flashdiskům. Jejich
funkce však zůstává stejná, poskytují místo pro trvalé uložení dat. Největší
výhodou SSD disků je v současnosti velmi nízká spotřeba a absence mechanických rotujících částí – právě proto se uplatňují především v přenosných
počítačích.
Obrázek 22: Všechna data v počítači se ukládají na pevný disk
Další výhodou má být větší rychlost čtení dat. Zde ale pozor! Neplatí to pro
všechny typy SSD disků – některé z nich, zvláště ty levnější, jsou naopak
velmi pomalé i ve srovnání s klasickými disky. Nevýhodou je v současnosti
především vyšší cena a nižší kapacita. Obvyklá kapacita dostupných SSD
disků byla v době psaní knihy 32–128 GB, tedy řádově méně než u klasických
disků. I přes uvedené nevýhody bude budoucnost pravděpodobně patřit
tomuto novému typu disků.
Grafická karta
Dalším zařízením uvnitř počítače je grafická karta, která se stará o zobrazování dat na monitoru. Někdy se můžete setkat i s označením videokarta.
Monitor se ke grafické kartě připojuje pomocí VGA nebo DVI konektoru
umístěného na zadní straně počítače, jak je vidět i na obrázku 23. VGA je
starší typ konektoru, dnes se prosazuje modernější DVI a předpokládá se,
že postupně VGA konektory vytlačí.
Některé lepší videokarty mají připojení hned pro dva monitory – takovéto
sestavy slouží spíše pro profesionální práci a označují se jako dualhead. Výjimečně lze k počítači připojit i tři monitory. Některé grafické karty mají
výstup i na analogový televizor označovaný jako TV-out. Obraz z počítače
je s takovou kartou možné sledovat i na obrazovce analogové televize, což
se hodí například pro sledování filmů, nikoli však pro běžnou práci na počíUrčeno pro počítače BARBONE
56
tači (kvůli nízkému rozlišení analogového televizoru). TV-out má například
i karta na obrázku 23.
Na mnoha kartách i monitorech najdete z výše uvedeného důvodu oba typy
konektorů. Můžete-li si vybrat, použijte raději DVI konektory. Narazíte-li na
případ, kdy máte jiný typ konektoru na grafické kartě a na monitoru, podívejte se po patřičné redukci – dají se koupit. Aby to nebylo jednoduché, tak i DVI konektorů je několik typů. Zájemce proto odkáži na stránku
http://cs.wikipedia.org/wiki/Digital Visual Interface.
Grafická karta je velmi úzce spjata s monitorem, proto nebude na škodu
podívat se zpět do kapitoly „Monitorÿ, str. 35. Vlastnosti jako maximální
rozlišení, obnovovací frekvence nebo počet barev jsou závislé nejen na
monitoru, ale i na grafické kartě a jejím výkonu. Obě zařízení musí být
spolu dobře sladěna – např. špatná grafická karta bude mít s dobrým
a velkým monitorem problémy, může mít pomalé vykreslování obrazu
a podobně.
Obrázek 23: Grafická karta se stará o zobrazování dat na monitoru
Za zmínku stojí, že jeden z hlavních požadavků dnešních počítačových her
na grafické karty je vysoký výkon a velká interní paměť karty. Nebude-li váš
počítač stačit na hraní některých her, jsou slabé parametry grafické karty
nejpravděpodobnější příčinou. Kartu však lze bez větších potíží vyměnit za
novou. Protože je grafická karta interní zařízení, nebudeme se jí dále příliš
zabývat.
Zvuková karta
57
Pro většinu potřeb dnešního uživatele stačí tzv. integrované grafické karty,
které jsou používány v levných počítačích pro kancelářské využití. Karta pak
není samostatný díl, jak vidíte na obrázku 23, ale je napevno integrována na
základní desce počítače. Výstup integrovaných karet na monitor je v takovém
případě umístěn obvykle místo jednoho COM portu, viz obrázek 7. Pokud vám
přestane stačit výkon integrované grafické karty, můžete ji nahradit zakoupením
samostatné grafické karty potřebných parametrů.
Zvuková karta
Zvuková karta je další zajímavé vnitřní zařízení počítače. Stejně jako je
grafická karta spjata s monitorem, je zvuková karta spjata s reproduktory.
Podobným způsobem se ovlivňují také jejich vlastnosti a parametry a obě
zařízení tvoří společně zvukový systém počítače.
Obrázek 24: Za pomoci zvukové karty dokáže počítač vyluzovat zvuky
I zvuková karta může být integrovaná na základní desce, což je dnes velmi často
používané řešení. Integrovaná zvuková karta má vstupy a výstupy umístěny
kousek pod sériovými porty počítače, například na obrázku 7 by zabíraly místo
přídavných USB portů.
Zvukové karty se liší podle toho, kolik zvukových kanálů dokáží zpracovat
a poskytnout reproduktorům. Nejčastější jsou obyčejné stereo zvukové karty
se dvěma kanály, tj. jedním stereo výstupem. K nim lze připojit obyčejný
stereo nebo 2+1 systém, o kterém jsme si říkali v kapitole „Reproduktoryÿ,
str. 41. I když se může zdát, že 2+1 je více než obyčejné stereo, není tomu
58
tak. Reproduktory si pouze oddělí frekvence tak, aby hluboké tóny zpracovával subwoofer a zbytek satelity, viz informace v uvedené kapitole.
Budete-li chtít tzv. prostorový, surround vícekanálový zvuk, je situace jiná.
V první řadě musíte mít odpovídající vybavení na obou stranách. Připojením reprosoustavy 5+1 ke dvoukanálové zvukové kartě opravdový prostorový zvuk nevytvoříte. Musíte mít i 5+1 zvukovou kartu a v neposlední řadě
musíte mít také zdroj zvuku 5+1. Takovým zdrojem jsou například DVD
filmy nebo moderní hry. Z obyčejného stereo záznamu ve formátu MP3 vícekanálový zvuk nedostanete. Některé lepší soustavy jím sice umí oživit až
čtyři reproduktory, ale pořád nejde o opravdový prostorový zvuk, nýbrž
jen o zdvojené stereo, nebo v případě Pro Logic technologie o dekódování
4.0 prostorového zvuku ze stereo signálu (vyžaduje ovšem patřičný vstupní
stereo signál).
Zvuková karta má několik zástrček pro vstup a výstup zvuku. Obyčejná zvuková karta má tři zástrčky. K zelené se obvykle připojují reproduktory (tzv.
line-out), modrá obvykle slouží k připojení dalšího zdroje zvuku (line-in)
a červená obvykle k připojení mikrofonu (mic-in) – ten má jiné parametry
(tzv. citlivost) než obyčejný line-in vstup.
Při zapojování reproduktorů doporučuji stáhnout hlasitost, abyste nebyli prvními tóny příliš překvapeni :). Nebudou-li reproduktory po zapojení hrát, zkuste
se podívat na nastavení hlasitosti v počítači, nejsou-li zvuky ztlumeny nebo vypnuty tam. Nebudou-li reproduktory hrát ani potom, vyzkoušeje jiný zvukový
výstup z počítače. Na několika zvukových kartách jsem se setkal s odlišným barevným označením, někdy dokonce vysloveně matoucím – barvy zástrček byly
stejné jako uvádím já, ale bylo v nich něco jiného.
Vícekanálové karty musí mít více zástrček pro výstup na další reproduktory,
případně jeden digitální např. „S/PDIFÿ či optický, a obvykle mají méně
vstupů. Nemusí mít dokonce žádný vstup. Vícekanálové reproduktory mají
proto i více kabelů pro připojení k počítači. Pro označení více výstupů
není pravidlo, ale obvykle se zapojují zleva doprava podle důležitosti – tedy
v pořadí obyčejné stereo (přední reproduktory nebo systém 2+1), zadní
reproduktory a další efektové reproduktory podle velikosti reprosoustavy.
Připojením neodpovídající soustavy ke kartě sice nic nepokazíte, ale jejich spolupráce nebude ideální. Při zapojení reprosoustavy 5+1 do dvoukanálové karty
bude chybět zdroj zvuku pro zadní reproduktory a efektový satelit, takže budou zcela nevyužity a jsou v podstatě zbytečné. Zapojení soustavy 2+1 do
pětikanálové zvukové karty je menší problém, viz dále, ovšem nebudete mít
předpokládaný počet reproduktorů. Při použití vícekanálového zdroje zvuku,
například při přehrávání DVD, byste proto měli zvolit „stereo zvukÿ. Úplně
stejná situace platí i pro systémy 6+1 nebo dokonce 7+1.
Modem
59
Modem
Modem je zařízení, které váš počítač připojí k celosvětové počítačové síti
– Internetu. Pomocí Internetu můžete posílat e-maily, komunikovat s dalšími lidmi nebo navštěvovat různé webové stránky se zajímavým obsahem.
Modem potřebujete tehdy, když nemáte přímé síťové připojení k Internetu
a musíte použít telefonní linku nebo kabelovou televizi. Jde o tzv. vzdálené
připojení a modem slouží jako prostředník, pomocí něhož se váš počítač domluví s dalšími počítači přes telefonní linku, která využívá zcela jiný způsob
přenosu dat než klasická počítačová síť.
Slovo modem je z technického hlediska ideální zkratka, protože přesně vystihuje funkci zařízení. Modem je totiž modulátor a demodulátor signálu. Více
například na http://cs.wikipedia.org/wiki/Modem.
Obrázek 25: Modem slouží pro vzdálené připojení k Internetu
Nejviditelnější vlastností modemu je jeho umístění, protože modemy máme
interní a externí. Interní modemy najdete vždy uvnitř skříně, velmi často
jsou integrované na základní desce a dají se použít pouze pro připojení
k Internetu přes obyčejnou „starouÿ telefonní linku. Externí modemy jsou
samostatná zařízení mimo skříň počítače a používají se pro připojení přes
klasickou telefonní linku, ISDN nebo ADSL linku a také pro připojení přes
kabelovou televizi. K počítači se externí modemy připojují různými způsoby,
nejčastěji přes USB port, COM port a nebo přímo přes síťovou kartu, viz
60
kapitolu „Síťová kartaÿ, str. 61. Všechny možnosti vidíte na obrázku 25.
Univerzálnější jsou obvykle ty modemy, které se připojují přes COM port nebo
přímo do síťové karty (občas se označují jako modemy s připojením typu ethernet). Nevyžadují totiž speciální ovladač (viz kapitolu „Ovladače pomáhají systému s hardwaremÿ, str. 78), a tudíž nenarazíte na omezení ze strany podpory
jen pro některé operační systémy nebo dokonce jen některé verze operačních
systémů. COM port se svou nízkou kapacitou přenosu je však v dnešní době
„rychlého internetuÿ již archaismus.
Nejčastěji dnes v počítači uvidíte interní modemy určené pro obyčejné telefonní linky, a proto jimi začneme. Na obrázku 25 vidíte interní modem,
který má zástrčku ze zadní strany skříně. Zástrčka slouží pro připojení modemu k telefonní lince a bývá označená jako line. Jde o normální telefonní
konektor – stejný najdete i na telefonu. Interní modemy, integrované na základní desce, mají zástrčku nejčastěji vedle USB portů v horní části skříně,
viz obrázek 7. Některé modemy mají ještě jednu zástrčku, která se používá v případě, že máte doma jen jednu telefonní přípojku. Označena bývá
phone a slouží pro připojení telefonu. Nezapomeňte, že pro správnou funkci
interního modemu musíte nainstalovat jeho ovladač, viz kapitolu „Ovladače
pomáhají systému s hardwaremÿ, str. 78.
Přestože jsou uvedené modemy téměř v každém počítači, tento starý druh
připojení přes „klasickouÿ telefonní linku se již moc nepoužívá. Uvedeným modemům – někdy se nesprávně označují jako analogové – v souvislosti s modernizací telefonní sítě, dostupností mobilního a wi-fi připojení již pomalu zvoní
hrana. Očekávám, že do jednoho dvou let zcela zmizí i ze základních desek.
Externí modemy se dělí na několik druhů podle toho, pro jaké linky budou
použity. Několik vlastností mají ale společných. Musí se připojit k lince, dále
k počítači (kabel bývá součástí dodávky) a ve většině případů mají i externí
napájení, takže je musíte připojit k síti 230 V. Na modemech bývají LED
diody pro indikaci stavu, ale ty se liší podle výrobce i typu modemu. Pro
externí modemy určené pro normální telefon platí více méně to, co jsme
si řekli k modemům interním. Budete-li mít možnost si vybrat, použijte
modem s připojením přes COM port, který nepotřebuje ovladače a jeho
instalace je jednodušší. Nutno podotknout, že žádné jiné modemy už dnes
pomocí COM portu nekomunikují.
Pro připojení modemu k počítači platí podobné pravidlo, jako u přívodu proudu
– měli byste je chránit přepěťovou ochranou, o které jsme si říkali v kapitole
„Záložní napájecí zdrojÿ, str. 49.
Další typy externích modemů slouží pro připojení k ISDN a ADSL linkám,
případně pro připojení přes kabelovou televizi (tzv. kabelový modem). U noUrčeno pro počítače BARBONE
Síťová karta
61
vého počítače se s nimi téměř nesetkáte, protože je nejčastěji dodávají poskytovatelé připojení podle toho, jaký druh připojení k Internetu si zvolíte.
Budete-li mít možnost si vybrat, použijte modem, který se připojuje do síťové karty – modem s ethernet porty. Tyto modemy nepotřebují ovladače,
jejich instalace je jednodušší a obvykle obsahují i základní aktivní ochranu
pro zabezpečení přístupu na Internet (tzv. firewall).
Samotné správné zapojení modemu ještě neznamená, že funguje připojení k Internetu. Po zapojení modemu budete muset ještě nastavit správně váš operační
systém. Dnešní operační systémy naštěstí obsahují průvodce, které vám s tímto
krokem pomohou, nicméně některé údaje o připojení vám musí sdělit váš poskytovatel připojení.
Síťová karta
Zařízení pro propojení počítačů se jmenuje síťová karta a její zástrčku najdete na zadní straně skříně, jak ukazuje obrázek 26. Svým vzhledem připomíná běžnou telefonní zástrčku, je však větší a musíte do ní použít speciálnísíťový kabel se správným zakončením typu RJ45 – tzv. ethernet konektor. Síťové karty integrované na základních deskách mají zástrčku umístěnu
v horní části skříně vedle USB portů (viz obrázek 7).
I pro připojení počítače do sítě pomocí ethernet konektoru platí podobné pravidlo jako u přívodu proudu a modemu – měli byste jej chránit přepěťovou
ochranou, o které jsme si říkali v kapitole „Záložní napájecí zdrojÿ, str. 49.
Máte-li přes ethernet konektor připojený modem s ochranou, není to samozřejmě nutné.
Síťová karta má jediný zajímavý parametr a tím je rychlost, která určuje, jak
rychle se budou přenášet data do počítače a z počítače. Měří se v megabitech
(Mb) a nejčastější rychlost je dnes 100 Mb; výjimečně narazíte na pomalejší
(10 Mb), stále častěji se objevuje 1 Gb (tedy 1000 Mb).
Narazíte-li na problém s rychlostí přenosu dat na síti 1 Gb, ověřte si v první
řadě vaše kabely. Byť všechny kabely vypadají stejně a de facto jsou stejné
pro 10/100 Mb i 1 Gb sítě, ne každý zvládá gigabitovou rychlost. Při nákupu
můžete narazit na kabely, které budou mít s vyšší rychlostí problémy. Chceteli mít zaručenu vysokou rychlost přenosu dat, vyžadujte po prodejci kabely
určené pro gigabitovou síť (gigabit ethernet).
Počítačové sítě
62
Spojíte-li několik počítačů dohromady, vznikne počítačová síť. V kapitole
o modemech jsme si již něco řekli o síti Internet, která je celosvětová. Sítě
mohou být i lokální – například propojení několika počítačů v kanceláři
nebo v domě. Proč se vůbec počítače spojují dohromady? Mají sítě nějaké
výhody? Ano, počítačové sítě mají mnoho druhů výhod a využívají se dnes
skoro všude. Zastavme se u nich na chvíli.
Nejčastějším využitím sítě je sdílení dat a prostředků. Sdílet můžete mezi
počítači například dokumenty nebo obrázky. Sdílet můžete i jiná zařízení,
třeba tiskárnu – stačí, když je připojena k jednomu počítači a po správném
nastavení ji mohou používat ostatní počítače v síti. Sdílet se dá i připojení k Internetu – má-li jej pouze jeden počítač, může nabídnout přístup
k Internetu také dalším počítačům v síti. Jak vidíte, počítačová síť je velmi
užitečná věcička.
Obrázek 26: Síťovou kartu potřebujete k propojení počítačů mezi sebou
Pro propojení počítačů do sítě potřebujete v první řadě síťové kabely. Dále
záleží na tom, kolik počítačů budete spojovat dohromady. V případě propojení dvou počítačů vám postačí pouze jeden síťový kabel.
Pro přímé propojení dvou počítačů potřebujete speciální, tzv. křížený síťový
kabel. Nezapomeňte na to při nákupu kabelu! Budete-li propojovat dvě gigabitová zařízení, požadujte kabel, který zvládne gigabitovou rychlost!
Bude-li počítačů více, musíte použít speciální síťový prvek – zařízení zvané
switch nebo hub– do kterého zapojíte všechny počítače najednou. Pro přiUrčeno pro počítače BARBONE
Síťová karta
63
pojení k síťovému prvku potřebujete obyčejný síťový kabel. Půjdete-li jej
teprve koupit, pořiďte raději switch, který je inteligentnější a tím pádem
i rychlejší.
Tento síťový prvek tvoří jakousi centrálu komunikace a postará se o předávání informací mezi jednotlivými počítači. Liší se obvykle inteligencí, viz
doporučení v předchozím odstavci, a počtem síťových portů. Počet portů je
v podstatě množství kabelů či chcete-li množství zařízení, jež lze k síťovém
prvku připojit. Síťové prvky jdou spojit s dalšími síťovými prvky a mohou
tak vznikat velmi velké počítačové sítě obsahující i desítky tisíc počítačů.
Největší počítačovou sítí je Internet.
Ještě pro úplnost doplním, že k počítačové síti nemusí být připojeny jen
běžné počítače. V síti najdete například tiskárny, faxy a také speciální počítače, kterým se říká servery. Servery nejsou obyčejné počítače a obvykle
provádějí jen některé funkce. Některé servery ukládají data, jiné připojují
tiskárny nebo zálohují, další zobrazují webové stránky. Velké síťové servery
zajišťují i chod celosvětové sítě Internet.
Bezdrátové sítě – wi-fi sítě
Novinkou v oblasti sítí jsou bezdrátové sítě označované jako Wi-Fi, které
jsou dnes běžně dostupné v kancelářích, hotelech nebo na letištích. Jejich
největší výhodou je absence kabelů. Pro připojení k bezdrátové síti potřebujete bezdrátovou síťovou kartu. Tyto karty jsou dnes součástí téměř všech
přenosných počítačů. Běžné počítače potřebují pro využití bezdrátové sítě
speciální kartu nebo externí anténu s převodníkem, který lze zapojit do
běžné síťové karty s konektorem ethernet.
Wi-fi je v poslední době velmi populární typ připojení k Internetu, protože
dosáhne tam, kde nejsou nataženy kabely nebo telefonní linky. Tento typ wi-fi
je odlišný od wi-fi popisovaného dále, pojí je pouze název. K internetovému
wi-fi připojení téměř jistě budete potřebovat externí zařízení s anténou. Běžné
síťové wi-fi karty nelze použít, protože jsou určeny na jiný typ provozu a mají
jen malý dosah. Primárně se používají v domech, kancelářích a podobně.
Wi-fi sítě i wi-fi karty se také liší rychlostí, přičemž obvyklé rychlosti lokálních sítí jsou 11, 54 a 108 Mb/s. Reálná rychlost však závisí na mnoha
dalších faktorech, především na vzdálenosti od zdroje signálu a na množství
překážek mezi zařízeními. V reálu tak může být mnohem horší, než jak vypadá „papírověÿ. Detaily o wi-fi technologiích najdete například na stránce
http://cs.wikipedia.org/wiki/Wifi.
64
Ne každá wi-fi síť, kterou vaše karta najde, musí být nutně přístupná. Pro
přístup k některým – i veřejným – sítím je často nutný přístupový kód, tedy
heslo. Platí také, že byste se neměli připojovat k cizím sítím, i když nejsou
zrovna zaheslovány, a využívat je třeba i dočasně. Nemusí se vám to vyplatit –
když už nic, panují v současné době obavy o to, zda je takový postup legální.
Televizní karta
Posledním zařízením, které si přiblížíme, je televizní karta. Někdy se můžete
potkat i s označením tuner. S pomocí televizní karty lze udělat z počítače přijímač televizního signálu. Dnešní televizní karty umí obvykle zpracovat oba
typy signálu (hybridní tuner) – starší analogový a moderní digitální, který
se u nás v současné době zavádí. DVB-T je označení pro pozemní digitální
televizní vysílání, viz například http://cs.wikipedia.org/wiki/DVB-T.
Obrázek 27: Televizní karta udělá z vašeho počítače televizní přijímač
Podívejme se na obrázek 27. Každá televizní karta má konektor pro připojení televizní antény – v tomto se chová jako obyčejná televize. Dobrý signál je zárukou dobrého obrazu a zvuku. Televizní karty disponují různým
množstvím vstupů a výstupů. Další konektor na obrázku slouží pro zvukový výstup z analogového TV tuneru, který se zapojuje do line-in vstupu
zvukové karty. U novějších digitálních tunerů již není potřeba.
Další hardware
65
I vstup signálu na televizní kartě lze chránit přepěťovou ochranou, o níž jsme
mluvili v kapitole „Záložní napájecí zdrojÿ, str. 49.
Některé analogové či hybridní tunery mají navíc i vstup pro audio a analogový videosignál, například S-video. K nim lze připojit běžnou videokameru
nebo obyčejné video. Jde o analogová zařízení, která fungují jinak než např.
digitální videokamera, o níž jsme mluvili v kapitole „Digitální fotoaparáty,
videokamery a webkameryÿ, str. 45.
Lepší televizní karty mají ve výbavě například rádiový přijímač a dálkové ovládání. Další součásti mají samozřejmě speciální zástrčky na televizní kartě – pro
anténu rádia nebo pro přijímač dálkového ovladače.
Tunery mohou být interní, tedy karty přímo v počítači, nebo externí. Externí tunery se dnes připojují přes USB, takže je lze přenášet mezi počítači
nebo spolu s notebookem. Starší tunery pro notebooky používaly PCMCIA
rozhraní, ale dnes na ně narazíte jen výjimečně. U interních karet můžete
občas narazit na problémy s rušením obrazu, které jsou způsobeny elektromagnetickým vlněním uvnitř počítače.
S pomocí speciálního softwaru je možné zaznamenávat záznam z televize
nebo videa a dále jej digitálně zpracovávat až do podoby, jakou je například
videozáznam na DVD médiu. Taková archivace záznamů pro vlastní potřebu
je v ČR legální, protože ji povoluje autorský zákon. Abych byl přesný, §30,
odst. 1 a 2, písm. a) zák. č. 121/2000 Sb., (autorský zákon) říká, že za užití
díla se nepovažuje užití pro vlastní potřebu a zákon tedy neporušuje ten, kdo
pro vlastní potřebu zhotoví záznam či rozmnoženinu z veřejně přístupného
díla. Veřejně přístupné dílo je i televize a rozhlas.
Další hardware
Vyjmenovali jsme si mnoho interních i externích počítačových zařízení, se
kterými uživatelé pracují. V počítačové skříni – probrali jsme ji hned na
začátku v kapitole „Tajemná skříňÿ, str. 25 – je však daleko více zařízení
nutných pro chod celého počítače. Není důležité, abyste je všechna znali,
přesto si některá z nich trochu přiblížíme, protože je pravděpodobné, že
s nimi alespoň vzdáleně přijdete do styku. Tady jsou:
• Procesor, označovaný někdy jako CPU, řídí práci v počítači. Vykonává všechny vaše povely nebo zadává jejich vykonání jiným zařízením. Rychlost a výkon procesoru jsou jedny z faktorů, které významně
ovlivňují výkon celého počítače, viz kapitolu „Výkon počítače určuje
hardwareÿ, str. 22.
66
• Operační paměť – RAM – je pracovní místo, ve kterém procesor zpracovává všechny povely a data. Do paměti je načítá z harddisku a opět
platí, že velikost operační paměti má zásadní vliv na výkon celého počítače. Zvláště to platí v případě náročných úkolů, jako je zpracování
grafiky nebo videa, kdy musí procesor pracovat s velkým množstvím
dat.
• Termín základní deska (anglicky motherboard ) jsem už několikrát použil u popisu různých karet. Význam a funkce základní desky jsou
zřejmé částečně i z jejího jména. V počítači slouží jako základní prvek,
ke kterému jsou připojena všechna ostatní zařízení jako síťová karta,
DVD mechanika nebo procesor. Obsahuje zástrčky pro připojení klávesnice a myši, USB a firewire porty a mnoho dalších, které najdete
na zadní straně skříně. Jak jsme si již uvedli, základní desky mívají
integrovány grafické nebo zvukové karty, modemy či síťové karty. Základní deska patří mezi nejdůležitější součásti počítače a určuje rozšiřitelnost vašeho počítače. Rozšiřitelnost znamená například možnost
přidání dalších karet, paměti nebo výměnu procesoru za výkonnější.
Notebook je přenosný počítač
Speciálním druhem počítačů jsou přenosné počítače – notebooky. Používají
se nejčastěji tehdy, když potřebujete počítač často přenášet a nebo na něm
pracovat i bez přístupu k napájení, například na cestách. Mají vlastní zdroj
napájení – baterii, která zajistí napájení na určitou dobu i bez síťového
zdroje (230 V).
Přenosné počítače jsou dražší než běžné stolní počítače a navíc (bohužel) platí,
že čím jsou menší, tím jsou dražší. Je to dáno vysokou mírou integrace jejich
komponent. Přenosné počítače jsou náchylné k poškození, a proto byste s nimi
měli manipulovat velmi opatrně.
Přenosný počítač má podobné vybavení jako stolní počítače, viz obrázek
28, ale obvykle obsahuje jen ta nejpoužívanější zařízení a porty. Má navíc
síťový adaptér, který nabíjí interní baterii po připojení k proudu. Přenosný
počítač má v šasi integrován monitor – LCD displej – i klávesnici. Displej
je zajištěn proti nechtěnému otevření pojistkou, která bývá umístěna na
přední části víka směrem k vám a musíte ji odblokovat, když chcete displej
otevřít. Na obrázku 28 vidíte otevřený displej.
Přenosné počítače mají tlačítko „Powerÿ pro zapnutí a vypnutí a dále LED
diody sloužící k indikaci stavu podobně jako na skříni a na klávesnici. Přenosné počítače mají jakousi integrovanou myš, což může být buď trackpoint
67
nebo touchpad. Trackpoint je malý bod (bývá uprostřed klávesnice), který
reaguje na tlak do stran pohybem kurzoru na obrazovce. Dnes je spíše výjimečný. Mnohem rozšířenější je touchpad – malá ploška, po které udáváte
směr pohybu kurzoru pohybem prstu. Práce s touchpadem je naznačena
na obrázku 29. Samozřejmě lze připojit i obyčejnou myš například pomocí
USB portu.
CD nebo DVD mechanika je spolu se všemi porty umístěna po stranách,
viz obrázek 28. Rozmístění se liší podle výrobce a typu notebooku. Dražší
přenosné počítače jsou pochopitelně vybaveny lépe. Kromě běžných portů
najdete po stranách i konektor pro napájecí adaptér a také konektor pro
výstup na externí, například větší monitor pro lepší práci (obvykle VGA).
Ten se často používá i pro připojení dataprojektoru na přednáškách a konferencích.
Obrázek 28: Notebook je malý počítač typu „vše v jednomÿ
Důležitými parametry notebooků jsou výkon, váha, výdrž na baterie a cena.
Cena bohužel roste zároveň s rostoucím výkonem, rostoucí výdrží na baterie
a s klesající váhou notebooku. Jak asi tušíte, s rostoucím výkonem se zvyšují
nároky na výdrž baterie a s tím také nároky na váhu a rozměry notebooku.
68
Zároveň platí, že rozšiřitelnost notebooku oproti stolnímu počítači je velmi
malá – rozšíření bývá o dost dražší a některá zlepšení parametrů jsou později
(po nákupu) vysloveně nemožné.
Cena notebooku roste též s kvalitou zpracování a konstrukce. Hodláte-li notebook opravdu často přenášet, měli byste se při prodeji zeptat, zda je na takové
zatížení připraven. U těžších a větších typů nebývá kvalita konstrukce nijak
oslnivá, protože se předpokládá, že se přenášet budou pouze výjimečně.
Při pořízení nového notebooku byste proto měli hodně přemýšlet, k čemu
především jej budete potřebovat, protože cenové rozpětí různých typů je
díky těmto protichůdným požadavkům opravdu velké. Malé, výkonné notebooky s dlouhou výdrží jsou mnohem dražší než jejich obyčejnější kolegové,
ale někdy jsou nezbytné, především při práci v terénu. Velká váha a slabá
výdrž se zase dá oželet v případech, kdy notebook nebudete příliš přenášet.
Obrázek 29: U přenosných počítačů je myš obvykle nahrazena touchpadem
69
Při práci s notebookem na něj dávejte pozor! Díky tomu, že se lehce přenáší,
může též lehce přijít k úrazu. Pád ze stolu opravdu není tak nepravděpodobný,
jak by se mohlo zdát, a zároveň patří do kategorie lehčích nehod. Jako záruční
opravu vám mechanicky poškozený notebook uznají jen výjimečně a výměna
poškozené části notebooku bývá velmi, velmi drahá! Nejhorším případem je
poškozený displej, kde se cena opravy často blíží ceně nového notebooku.
Váha se u běžných typů pohybuje v rozmezí 2-4 kg. Těžší notebooky jsou
koncipovány především jako náhrada běžného počítače, bývají vybaveny
větším displejem (15”–17”), obsahují více interních zařízení a portů a obvykle vydrží kratší dobu běžet na baterie, i když to nemusí být pravidlem.
Lehčí notebooky jsou naopak zaměřeny na mobilitu, mívají menší displej
(12”–15”) a lepší výdrž na baterie. Na druhou stranu pro náročnější práci
s nimi budete pravděpodobně muset dokoupit další vybavení, například
druhý – větší – monitor.
Díky stále klesajícím cenám zažívají notebooky rapidně vzrůstající zájem
uživatelů. Proto se podrobněji podíváme na některé jejich další specifické
vlastnosti. Máte-li notebook právě před sebou a budete-li jej opravdu hodně
používat, rozhodně se začtěte i do následujících kapitol.
Mini-notebooky – netbooky
Vyslovenou módou posledního roku jsou velmi malé a mobilní mininotebooky, označované někdy jakonetbooky (notebooky pro připojení k síti).
Mají malý displej o velikosti 7–10” s rozlišením okolo 1024×600 bodů a váhu
okolo 1 kg. Nemají DVD mechaniku, obsahují slabší, zato velmi spořivé komponenty, wi-fi kartu a na baterie vydrží i šest hodin (dle typu a výrobce).
Výkon hardwaru stačí na běžnou práci a jako operační systém se používají
hlavně starší Windows XP nebo Linux. Systém Windows Vista na nich moc
často neuvidíte – je příliš náročný na hardware.
Vlnu zájmu o tato malá zařízení vyvolala společnost ASUS se svým modelem
nazvaným Eee. Dnes má podobný model mini-notebooku v nabídce každý větší
hardwarový výrobce.
Mini-notebooky jsou výjimkou z pravidla o rostoucí ceně a klesající velikosti.
Cena se totiž pohybuje v nejnižší hladině běžné pro ceny přenosných počítačů. Je to dáno právě snížením výkonu a omezením výbavy – všude jsou
ponechány parametry dostačujícího pouze běžné práci na cestách. Díky použitelnému rozlišení displeje, nízké hmotnosti a hlavně nízké ceně se z mininotebooků staly velmi populární elektronické zápisníčky umožňující internetové surfování v podstatě odkudkoliv. Mnozí z nás víc na cestách ani
nepotřebují.
70
Dále nebudeme mezi notebooky rozlišovat, mějte však na paměti některá
výše uvedená specifika těchto mini zařízení. Nyní se již podívejme na další
vlastnosti přenosných počítačů.
Baterie notebooku
Velmi důležitá část notebooku je baterie, která zajišťuje jeho chod „na
cestáchÿ. U nového notebooku bývá baterie zabalena odděleně. Její nasazení
je naštěstí jednoduché, jak ukazuje obrázek 30, protože existuje jen jeden
způsob, jak ji nasadit. Do notebooku se zasouvá obvykle zezadu a po nasazení se ještě musí zajistit, k čemuž slouží speciální pojistky na notebooku.
Bývá jedna nebo dvě a vždy je u nich nakresleno, v jakém stavu je baterie
zajištěna proti vypadnutí.
Důležitým parametrem baterie je její kapacita. Ta vám sice při porovnání
různých notebooků mnoho neřekne kvůli různé spotřebě různých přístrojů,
ale bude se hodit tehdy, když budete kupovat baterii novou. Platí pravidlo,
že baterie s dvojnásobnou kapacitou vydrží stejnému notebooku za stejných
okolností dvakrát déle.
Před prvním zapnutím notebooku v něm musíte mít zasunutou baterii a notebook musí být připojen adaptérem k elektrické síti, viz obrázek 30. Při prvním
zapnutí se doporučuje nechat baterii nabít na 100 % kapacity. Baterie mají
většinou omezenou záruku, obvykle půl roku, v lepším případě rok – je to dáno
především jejich „spotřebnímÿ charakterem, jak uvidíte za chvíli.
Obrázek 30: Baterie umožňuje provoz notebooku bez proudu
71
Dalším zajímavým parametrem je počet cyklů nabití a vybití, které baterie
vydrží. Dnes už se téměř nepotkáte s tzv. paměťovým efektem baterie, přesto
se její kapacita po každém cyklu o něco zmenší – až do chvíle, kdy na baterii
notebook pomalu ani nezapnete. Baterii trochu pomáhá, když ji jednou za
čas, řekněme třeba jednou za měsíc nebo dva, úplně vybijete a nabijete,
ale ztrátu kapacity tím stejně nezastavíte. Vydrží-li vám notebook déle než
dva tři roky, téměř určitě si budete muset koupit novou baterii. V takovém
případě rozhodně doporučuji koupi originální baterie od výrobce!
Mám vyzkoušeno, že originální baterie od výrobce vydrží obvykle déle než ty
neoriginální. Také se mi potvrdilo, že baterie lepších (kvalitnějších a obvykle
dražších) notebooků vydrží použitelné delší dobu než baterie levných notebooků.
Na závěr bych poznamenal, že baterie různých výrobců notebooků jsou většinou nekompatibilní a nelze je mezi sebou zaměňovat – fyzicky to většinou
ani nejde, mají jiný tvar přizpůsobený zbytku notebooku.
Správa napájení
Další zajímavou vlastností notebooků jsou speciální postupy, díky nimž umí
šetřit s energií, a speciální stavy vhodné pro jejich přenášení. Podívejme se
nejdříve na to, jak lze „uspat notebookÿ:
• Prvním speciálním stavem, který notebook umí, je hibernace neboli
uložení aktuálního stavu na disk. Při této akci si systém uloží svůj stav
na disk tak, že se při opětovném spuštění ocitne v původním stavu.
Hibernace trvá řádově desítky vteřin a po ní se notebook úplně vypne,
nepotřebuje tedy proud. Výhodou hibernace je, že se nemusíte znovu
přihlašovat, nemusíte spouštět všechny programy – prostě po spuštění
najdete svoji práci ve stejné podobě, jak jste ji opustili.
• Další stav, který notebook umí, je tzv. uspání (anglicky suspend ),
přesněji řečeno uspání do operační paměti, které je funkčně podobné
hibernaci – všechna vaše práce zůstane tak, jak jste ji nechali. Přechod
do tohoto stavu je velmi rychlý, mnohem rychlejší než u hibernace,
nevýhodou je spotřeba proudu, protože notebook je pořád zapnutý.
Spotřeba je sice minimální, takže notebook může vydržet uspaný až
desítky hodin, ale musíte na to pamatovat. Většina systémů je dnes
nastavených tak, že po zaklapnutí víka přejdou právě do tohoto stavu.
Kromě toho lze oba stavy vyvolat obvykle v hlavním menu systému
nebo na přihlašovací obrazovce, jak si ukážeme v dalších kapitolách
věnovaných konkrétním operačním systémům.
72
K uvedeným stavům spánku je třeba dodat, že je dnes můžete využívat
obvykle i u obyčejných stolních počítačů. Výhody jejich použití jsou stejně
jako v případě přenosných počítačů – zrychlení práce, větší pohodlí. Pouze
pro jistotu dodávám, že obyčejný počítač nesmíte odpojit od proudu když
je uspán do operační paměti! Stolní počítač na rozdíl od notebooku nemá
baterii, takže se v takovém případě okamžitě vypne a vy ztratíte všechna
neuložená data.
Při provozu notebooku na baterie přichází ke slovu tzv. správa napájení,
kterou si obvykle řídí operační systém, většinou automaticky podle chování
uživatele (lze jej samozřejmě upravit). Tady si musíme vysvětlit, že notebooky dosahují úspory napájení mnoha způsoby. V první řadě mají speciální
komponenty, které dovolují pružně za běhu snižovat svoji rychlost/výkon
a tím i spotřebu – týká se to např. procesoru nebo grafické karty. Další způsob šetření energie je vypnutí nepotřebných komponent, např. bezdrátové
karty, bluetooth adaptéru a podobně. A do třetice umí notebooky snížit
spotřebu proudu jiným omezením funkčnosti – např. snížením otáček DVD
mechaniky či přímo jejím vypnutím, nebo snížením jasu displeje.
Je důležité si uvědomit, že hodně z těchto opatření pocítí uživatel jako
omezení. Možná si nevšimne menší rychlosti procesoru, ale určitě postřehne
snížený jas displeje, zvláště na přímém slunci. Většina systémů proto používá tzv. výkonnostní profily, jejichž nastavením můžete poměrně přesně
systému říci, jak se má notebook chovat. Nyní je jasné, že pomocí těchto
profilů můžete ovlivňovat jak výdrž baterie tak i aktuální výkon notebooku.
Více o tomto tématu nebudu teoretizovat, protože nejlepší bude, když si to
vyzkoušíte sami se zapnutým notebookem. Výkonnostní profily i spánkové
režimy je obvykle možné ovládat pomocí ikony baterie, která bývá ve všech
systémech umístěna na spodní liště.
Další rozšiřující zařízení
Notebooky mají kvůli své velikosti a konstrukci mnoho omezení. Při časté
práci je důležitá ergonomie, která u notebooku obvykle trpí. Čím je notebook lehčí a menší, tím má menší klávesnici a displej a tím hůře se vám
s ním bude pracovat – ruce jsou při psaní příliš blízko u sebe, hlava je příliš
skloněná a podobně.
Je možné, že problémy při práci nepocítíte ihned, ale časem určitě ano, což
závisí především na tom, jak často a kolik hodin s ním pracujete. Chcete-li
notebook používat jako plnohodnotnou náhradu pracovní stanice, rozhodně
doporučuji dokoupit na práci doma nebo v kanceláři větší externí monitor,
dále pak klávesnici normální velikosti a myš. V případě, že máte v notebooku podporu technologie bluetooth, je velmi praktická bezdrátová myš
73
Obrázek 31: Během spánku je možné notebook klidně přenášet
a klávesnice – po stole se nebudou válet zbytečné kabely.
Jak jsem již psal, notebooky se špatně rozšiřují. Součástky, které jsou
„uvnitřÿ, jako grafická karta nebo procesor, často ani vyměnit nejdou. Většina přidaných zařízení vyžaduje další napájecí zdroj a pokud ne, tak čerpají energii z notebooku, což pochopitelně zkracuje dobu výdrže na baterii.
Přesto lze notebook rozšířit poměrně hodně: ve většině typů je volný paměťový slot na přidání paměti RAM, pomocí USB portů se dají připojit různá
zařízení jako televizní karta, zvuková karta, bluetooth adaptér atd. Podobně
lze využít k rozšíření sloty PCI Express, u starších notebooků najdete ještě
sloty PCMCIA.
V případě, že už vám nebudou stačit porty v notebooku, je možné dokoupit zařízení zvané replikátor portů nebo rovnou dokovací stanici. Replikátor
portů pouze rozšiřuje počet portů a případně přidává další typy, které původně v notebooku nebyly – často např. paralelní nebo COM port, další
USB porty, DVI výstup monitoru atd. Dokovací stanice má obvykle ještě
více možností (přidání disku, CD/DVD mechaniky), ale je podstatně dražší.
Takové zařízení oceníte i v případě, kdy s notebookem často cestujete a na
pracovním stole k němu máte připojeno mnoho dalších zařízení. Ty totiž natrvalo připojíte k replikátoru/stanici a nemusíte je pak pokaždé odpojovat.
Notebook se k dokovací stanici připojuje úplně jinak, obvykle jen jednoduchým zacvaknutím konektoru zespodu nebo z boku, stejně jednoduše se též
odpojuje. Je to snadné, rychlé a velmi praktické.
74
Obrázek 32: Pro seriozní práci je lepší notebook rozšířit
Pozor! Zdaleka ne všechny notebooky jsou připraveny na použití replikátoru
portů nebo dokovací stanice. Než si takové zařízení pořídíte, ujistěte se, že
to váš notebook opravdu umí! Doporučuji též nakupovat originální replikátory/stanice vyrobené přímo výrobcem notebooku.
75
Zastavme se ještě na chvilku u softwaru. Na začátku knihy v kapitole „Co
musíte vědět o svém počítačiÿ, str. 13, jsme si řekli, že software je nezbytné vybavení počítače a že jde o jakési povely nebo spíš série povelů
pro počítačový hardware. Software zadává hardwaru konkrétní úlohy pro
vykonání, a to většinou na základě vašich příkazů. Přibližme si toto schéma
na příkladě. Budeme-li chtít v počítači otevřít obrázek, jednoduše na něj
v počítači ukážeme a software na základě našeho povelu zařídí, že se obrázek načte z disku a následně se zobrazí na monitoru. I když je spolupráce
softwaru s hardwarem mnohem složitější a probíhá na daleko nižší úrovni
abstrakce, mělo by nám to pro základní demonstraci stačit.
Obrázek 33: Software je nehmotný – zjednodušeně řečeno jsou to povely pro
hardware čili to, co má počítač dělat
Software je na rozdíl od hardwaru nehmotný. I když dostanete například
DVD s programem, slouží nosič (DVD) pouze pro zapsání a uchování série
povelů, které software tvoří. Software dělíme na několik druhů a na některé
z nich se v dalších kapitolách podíváme. Ukážeme si také základní principy práce s počítačem a vysvětlíme si některé základní pojmy. Věnujte jim
pozornost, protože se s nimi budete setkávat doslova na každém kroku.
76
Znovu bych zopakoval doporučení z úvodu knihy. Při práci s počítačem dávejte
dobrý pozor na to, co se vám snaží sdělit (např. ukázat pomocí oken – dialogů).
Protože váš počítač zatím mluvit neumí, důkladně si přečtěte, co píše, abyste
předešli nedorozumění.
Verze softwaru a aktualizace
Každý software má určité verze. Ty se většinou liší množstvím funkcí, případně opravami chyb. Novější verze obsahují více funkcí než starší verze
softwaru, občas mívají bohužel i více chyb. Jako nejčastější označení verze
se používá číslo, což znamená, že software verze 7 je novější než tentýž
software verze 6. Velmi často mívá software „subverzeÿ což bývá další číslo
oddělené tečkou např. 7.3, případně můžete narazit i na třetí úroveň číslování – 7.3.5. S přibývajícími tečkami se význam čísla snižuje – tzn. největší
význam má první číslo.
Obvykle totiž platí, že první číslo je jakási hlavní verze. Mezi hlavními verzemi softwaru bývají velké změny – funkční, vizuální, změny v ovládání
a podobně. Přechod mezi hlavními verzemi softwaru může znamenat i velké
změny pro uživatele jako např. jiný způsob práce, jiné klávesové zkratky
a podobně. Přechodu mezi hlavními verzemi by proto měli uživatelé věnovat zvýšenou pozornost ještě před tím, než přechod provedou! Ne vždy
pro ně musí být přechod na novou verzi přínosem, a proto by měli dopředu
vědět, jaké možnosti jim nová verze přinese a zda stojí za to kvůli nim
přecházet, učit se nové ovládání a podobně.
Druhé číslo, pokud existuje, pak obvykle vyjadřuje něco jako číslo vydání
– chcete-li revize – té hlavní verze. Může jít o drobnější vylepšení, nové
vlastnosti, ale ne tak velké jako v případě změny hlavního čísla. Případně
může jít o opravy chyb. Čísluje-li se software pomocí tří čísel, znamená to
třetí téměř výhradně jen opravy chyb, výjimečně pak velmi drobné změny.
Ano, v předchozím odstavci jste četli dobře, v softwaru jsou chyby. Tyto chyby
bývají důvodem vydávání oprav (aktualizací ), které mají problémy vyřešit.
Velmi častou odpovědí na otázku, proč něco nefunguje, je právě stáhnutí nové
verze softwaru. Platí to bez výjimek o všech druzích softwaru, proto byste
neměli zapomínat udržovat důležitý nebo potřebný software aktuální (mít nejnovější verzi). Více o tématu najdete v kapitole „Jak se z toho nezbláznit?ÿ,
str. 196.
Přechodu na novou verzi softwaru se říká aktualizace, anglicky update. Dostupnost aktualizací si obvykle hlídá každý software sám, může vám ji například nabídnout při startu, případně o ní alespoň informuje. Přechod mezi
velkými verzemi může být někdy označen jako povýšení (upgrade) – platí to
Operační systém je základní vybavení počítače
77
např. o celých operačních systémech (viz další kapitolu). Operační systémy
si dnes hlídají aktualizace automaticky a dávají vám o nich vědět většinou
těsně po startu počítače. Přechod mezi velkými verzemi je u komerčního
(prodávaného) softwaru obvykle placený – novou verzi si zkrátka musíte
koupit. O ceně softwaru si ještě povíme v kapitole „Cena softwaruÿ, str. 80.
Ne každý software se čísluje uvedeným způsobem. Některý používá pro označení verze rok – např. 2007, 2008 a podobně. Případně se používají místo
čísel jedinečné názvy jako například XP nebo Vista. V takových případech
se většinou opravné menší verze nečíslují, jsou pouze dostupné jako aktualizace. Některé programy mají číslo verze i název.
A proč se o verzích vůbec zmiňuji? Budete-li řešit nějaký problém se softwarem, měli byste znát (a uvádět) při popisu problému také verzi softwaru.
Jde o důležitou informaci, která velmi často urychlí řešení problému.
Operační systém je základní vybavení
počítače
Základním softwarem, bez kterého bychom s počítačem vůbec nemohli pracovat, je operační systém, někdy označovaný jen jako systém. Operační systém řídí všechen software v počítači stejně jako procesor řídí hardware.
Dorozumí se s hardwarem a poskytuje základní prostředky pro práci uživatelských programů. Spouští programy, které mu řeknete, vykresluje jejich
okna a zprostředkovává jim základní domluvu s uživatelem, tedy s vámi.
I když se to nezdá, operační systém najdete v každém složitějším zařízení,
například v mobilním telefonu nebo stolním přehrávači DVD, jen se mu tak
neříká. Takový operační systém je však velmi pevně svázán s hardwarem a jeho
výměna obvykle není možná. Nejčastěji se označuje slovem firmware. Počítač
však je, jak jsme si již řekli, velmi univerzální, a proto na něm můžeme použít
libovolný podporovaný operační systém, což s sebou přináší některé výhody,
ale i nevýhody.
Operačních systémů existuje mnoho. Dnes jsou asi nejpoužívanějšími Microsoft Windows a Linux, kterými se budeme zabývat i my. Konkrétně si ukážeme práci se systémy Microsoft Windows Vista, viz kapitolu „Operační
systém Windows Vistaÿ, str. 93, a Ubuntu, viz kapitolu „Operační systém
Ubuntuÿ, str. 139. Jeden z nich jste dostali ke svému novému počítači. Jsou
mezi nimi určité rozdíly, ale nejsou příliš velké. Pro běžného uživatele vypadají tyto dva systémy velmi podobně, ovládají se podobně a není velký
problém přejít od používání jednoho systému k používání toho druhého.
78
Že jsou si operační systémy podobné, poznáte hned v následujících kapitolách.
Základní pojmy, které si objasníme, platí pro oba dva. Velmi podobné je i jejich
základní pracovní prostředí, jak uvidíte sami za chvíli na ukázkách.
Ovladače pomáhají systému s hardwarem
Zastavme se na chvíli u speciálního druhu softwaru, kterému se říká ovladač, anglicky driver. Ovladače jsou velmi důležité, protože zajišťují základní
spolupráci hardwaru a softwaru. Ovladače dodávají výrobci spolu s hardwarem na přiložených médiích. K počítači jste pravděpodobně dostali několik CD s ovladači pro grafickou kartu, zvukovou kartu a jiná zařízení.
Ne pro každý kus hardwaru potřebujete ovladač na médiu. Ovladače pro
mnoho zařízení mají přímo v sobě operační systémy například proto, že by
bez nich nemohly fungovat. Zde se projevuje trochu odlišný přístup operačních systémů. Zatímco součástí Ubuntu jsou ovladače pro naprostou většinu
hardwaru, u systému Microsoft Windows budeme muset častěji sáhnout po
médiu s ovladačem, který dodal výrobce zařízení. Na druhou stranu, ovladače od výrobce poskytují většinou více možnosti nastavení daného zařízení.
Nebude-li některé počítačové zařízení pracovat správně, může být na vině právě
jeho ovladač. Tehdy je vhodné podívat se na webové stránky výrobce, není-li
k dispozici novější verze ovladače, která by problémy mohla vyřešit.
Aplikace neboli uživatelské programy
Podstatou uživatelské „práce s počítačemÿ není ani ovládání operačního systému ani práce s ovladači. Uživatel požaduje od svého počítače funkčnost
na úrovni tzv. uživatelské aplikace. Aplikace (neboli též program) zajistí, že
uživatel bude moci psát texty, kreslit obrázky, stříhat video nebo si prohlížet Internet. Základem práce uživatele je ovládání těchto aplikací, s jejichž
pomocí teprve dosáhne kýženého výsledku.
A tím se pomalu dostáváme do složitého světa dnešního softwaru. Aplikací
existuje obrovské množství a dá se říci, že pro jednu oblast (například psaní
textů) najdete desítky až stovky aplikací. Jinak vypadají, jinak se ovládají,
mají jiné cíle, nároky na hardware i jinou skupinu uživatelů. Uživatel by si
měl sám vybrat, se kterou aplikací chce pracovat. Někomu vyhovuje množství funkcí, jiný má rád jednodušší ovládání, další preferuje rychlost odezvy.
Ale jak se v nich vyznat a kde najít ty pravé?
Nejjednodušší, co vám mohu poradit, je zeptat se někoho známého, zkušeného, co používá například na kreslení obrázků. Jeho rada může být dobrým
Viry a další škodlivý software
79
vodítkem i pro vás. Kromě toho na trhu najdete velké množství specializovaných časopisů, které se zabývají počítači i softwarem. Určitým měřítkem
může být i rozšířenost aplikace.
Pozor – fakt, že je program velmi rozšířený, ještě neznamená, že je z dostupné
nabídky programů daného typu opravdu nejlepší a že vám bude vyhovovat.
Zkuste si několik programů vyzkoušet, než se pro některý z nich definitivně
rozhodnete.
Výjimkou, se kterou se pravděpodobně setkáte, jsou tzv. systémové programy, (nástroje, utility) určené pro správu a údržbu operačního systému.
Operační systém, který tvoří základní pracovní prostředí pro další programy
i uživatele, byste totiž měli udržovat v kondici a právě k tomu slouží systémové nástroje. Typickým zástupcem je například antivirový program, který
se stará o to, aby byl váš operační systém čistý a bez škodlivých virů, viz
další kapitolu „Viry a další škodlivý softwareÿ, str. 79.
V programové výbavě je na tom lépe systém Ubuntu, protože jeho součástí
jsou stovky programů, které pokrývají všechny běžné způsoby využití počítače.
Systém Microsoft Windows je také dodáván se základními aplikacemi, ale není
jich zdaleka tolik.
Viry a další škodlivý software
Ještě se podívejme na software, který určitě neuvidíte na svém počítači rádi
a se kterým budete mít problémy v případě, že na něj narazíte. Chcete-li se
této kapitole zatím vyhnout, můžete, ale měli byste se do ní určitě znovu
podívat.
Mezi škodlivý software patří tzv. viry, červy, trojské koně, spyware a jiná
havěť. Co dělají a kdo je tvoří? Kdo je tvoří, zůstává velmi často velkou
neznámou, ale rozhodně je netvoří lidé s dobrými úmysly. Počítačový virus
je program, který je schopný šířit se sám z počítače na počítač a provádět
na nich „nějakou činnostÿ. Může to být například neškodné otočení obrazu,
ale i nebezpečné smazání všech vašich dokumentů nebo jejich zveřejnění na
Internetu.
Červ je viru velmi podobný, ale pro své šíření využívá nejčastěji e-mailu
a zásahu uživatele, kterého něčím naláká: „Klepni a uvidíš veliké stádo
nahých zlatých prasátekÿ. Ano, je to divné, ale uživatelé se překvapivě často
nechají nachytat nebo nedávají pozor na to, co zrovna dělají.
Trojský kůň je program, který se vydává za něco jiného, než je, a uživatel
jej většinou nainstaluje netušíc, co ho čeká (neví, že program ve skutečnosti
vykonává nějakou záškodnickou činnost). A konečně spyware je software,
80
který špehuje v počítači uživatele a získává z něj všechny možné informace,
které pak předává dále.
I z hlediska virů a spol. je na tom prozatím lépe systém Ubuntu, protože drtivá
většina škodlivého softwaru je dnes zaměřena na systém Microsoft Windows.
Všechny tyto programy jsou velmi nebezpečné pro počítač i uživatele
(jeho data). Nebezpečí roste v případě, když jste trvale připojení k síti Internet, která je dnes bohužel hlavním šiřitelem takových programů. V tomto
případě doporučuji používat jako ochranu firewall, dále antivirový program
a vhodný nástroj pro detekci a odstranění spywaru. Všechny tyto programy
byste měli pravidelně aktualizovat, stejně jako byste měli aktualizovat svůj
operační systém.
Nejlepší doporučení, které vám mohu dát, je: Buďte uvážliví. Nepouštějte se
tam, kde nevíte, co děláte. Nestahujte z Internetu všechno možné – může to
obsahovat vir. Neklepejte ihned na přílohy v e-mailech, nejdříve se podívejte,
kdo vám je poslal a proč – může v nich být červ. Používejte rozum!
Cena softwaru
Než se pustíme do vysvětlení základů práce s počítačem, povězme si ještě
něco o ceně softwaru. Software je totiž zboží jako každé jiné a při jeho nákupu se platí i přesto, že nemá hmotnou podstatu. De facto platíte za právo
používat software. Je právem každého výrobce softwaru říct si za svůj software cenu, stejně jako u kteréhokoliv jiného výrobku. Pamatujte proto, že
krádež softwaru je stejná jako krádež čehokoliv jiného a používáním nelegálně získaného softwaru se vystavujete možnosti postihu!
Softwaru, který je nutno koupit, se obvykle říká komerční – placený. Zástupcem tohoto typu jsou například operační systémy Microsoft Windows.
Neplatí však, že každý software je nutné kupovat. Takovému softwaru se říká
volný – může to být freeware, svobodný software. Příkladem takového typu
softwaru je operační systém Ubuntu. Bohužel – i když se dnes za software
platí, není k němu obvykle poskytována záruka a výrobci se v licenci velmi
často zříkají zodpovědnosti za škody způsobené používáním jejich softwaru.
Jeden z důvodů, proč si Ubuntu získává mezi uživateli stále větší oblibu, je
právě jeho cena a licence systému i programů, které jsou mnohem volnější než
u programů Microsoft Windows.
Softwarová licence jsou vlastně podmínky použití softwaru. Licence určuje,
jakým přesně způsobem lze software používat. Například užití komerčního
softwaru je často vázáno na osobu (společnost), která jej koupila, často i na
81
hardware, s nímž byl zakoupen (tzv. OEM licence). Komerční programy
obvykle nelze libovolně kopírovat – každý další uživatel si jej prostě musí
také koupit a podobně.
Ještě malý dodatek. Pojem licence se často používá též v přeneseném významu a označuje „koupený kusÿ softwaru, tedy něco jako licenci k jeho
používání. Dostanete-li k počítači „licenci Windowsÿ znamená to, že jsou
Windows zakoupeny a jejich používání je legální. Což znamená, že není
v rozporu s licencí – podmínkami použití.
Oba systémy, se kterými se seznámíme, jsou víceuživatelské. Co to znamená?
Je to jednoduché – celý princip by se dal přirovnat k běžným klíčům. Každý,
kdo s počítačem pracuje, má na něm založen tzv. uživatelský účet, který je
označen uživatelským jménem. K účtu existuje přístupové heslo (klíč). Podle
uživatelského jména počítač pozná, s kým má tu čest a podle toho se k němu
bude chovat.
Obrázek 34: Přihlášení je první krok uživatele při práci s počítačem
Různí uživatelé mohou mít různě nastavená pracovní prostředí (vzhled
a chování), vlastní nastavení aplikací a vlastní data, na která si navzájem
nevidí. Mají i různá práva k nastavení počítače – lépe řečeno operačního
82
systému. Důsledné rozdělení uživatelů byste měli používat všude tam, kde
má k počítači přístup více lidí najednou. Zabráníte tím nechtěné ztrátě nebo
zcizení soukromých dat.
Zapamatujte si, že práce s počítačem obvykle začíná přihlášením uživatele
a bez korektního přihlášení není možno na počítači pracovat. Systém se vás
zeptá na uživatelské jméno a pak na heslo podobně, jak vidíte na obrázku
34. Při prvním zadávání hesla zjistíte, že se nezobrazuje – heslo je tajné.
Jména i hesla uživatelů se zadávají při instalaci, ale o tom si povíme dále.
Někdy je systém nastaven tak, aby se na jméno a heslo neptal a automaticky přihlásil zvoleného uživatele. Takovému nastavení se říká automatické
přihlášení nebo autologin.
Správce počítače
Kromě běžných uživatelů existuje vždy jeden speciální uživatel – správce
počítače. Správce existuje v každém systému a má vlastní účet. Ve Windows se mu říká Administrator a v Ubuntu root. Správce počítače je velmi
výjimečný tím, že má nad systémem neomezenou kontrolu, může například
instalovat nový software, zakládat další uživatele nebo měnit jejich oprávnění, má také přístup k datům všech uživatelů. Každý počítač má správce
– na svém počítači budete správcem přímo vy. Přístupové heslo správce se
zadává při instalaci systému a budete jej tedy znát.
Účet správce počítače byste neměli používat k práci, nýbrž jen ke správě
systému. To je jeden z důvodů, proč je lepší používat různé uživatele. Uvědomte si, že správce nemá ve vašem systému de facto žádná omezení,
a i malé přehlédnutí při práci s jeho účtem může mít fatální důsledky na
funkčnost celého počítače (systému).
Po čase zjistíte, že důsledné oddělení běžné práce a správy systému má své
výhody, z nichž největší je, že nechtěně nic nepokazíte. To je hlavní důvod,
proč o tom píši již teď a měli byste si to zapamatovat. I na počítači, na kterém
pracujete sám nebo sama, je dobré mít založený vlastní účet a účet správce
používat jen tehdy, je-li to skutečně potřeba. Špatné používání jeho účtu je
jedním z nejsnazších způsobů, jak dostat do vašeho systému viry, viz kapitolu
„Viry a další škodlivý softwareÿ, str. 79, nebo jej jinak poškodit!
Pracovní plocha
Přejděme již raději k základům ovládání softwaru. První, co uvidíte po
přihlášení do systému, je pracovní plocha. Ukázka plochy systému Microsoft
Windows Vista je na obrázku 35.
Kurzor neboli počítačové ukazovátko
83
Pracovní plocha se dá velmi dobře přirovnat například k pracovnímu stolu.
Na ploše vidíte několik zajímavých objektů, jako jsou ikony (obrázky vlevo)
nebo panel (lišta dole), které jsou důležité pro práci. I na stole máte různé
objekty důležité pro práci. Objekty lze na plochu přidávat, přesouvat nebo
je měnit (měnit jejich obsah). Změnit můžete i pozadí plochy – většinou
klepnutím pravým tlačítkem na myši. Pracovní plocha bude vaše místo pro
práci s počítačem, proto by měla vypadat tak, aby se vám dobře pracovalo.
Dále už se podíváme také na některé objekty, které na ploše najdete.
Obrázek 35: Plocha je základní pracovní místo všech uživatelů
Kurzor neboli počítačové ukazovátko
Po pracovní ploše se posunujete tzv. kurzorem, který se zobrazuje na základě pohybu myši. Obvykle vypadá jako malá bílá šipka. Vyzkoušejte si
to a zjistíte, že kurzor se opravdu posouvá tím samým směrem jako myš.
Můžete se podívat zpět do kapitoly „Myšÿ, str. 33, a osvěžit si, co již o myši
víte.
Kurzor je jakési vaše ukazovátko v počítači a je velmi důležitý. Ukazujete
s ním počítači, co chcete provést, s čím a jak. Měli byste se naučit dobře
jej ovládat. Při práci s kurzorem dávejte alespoň ze začátku dobrý pozor
84
na to, na co přesně ukazujete. Zatímco pro vás neznamená jeden bod na
obrazovce téměř nic, pro počítač to může znamenat velký rozdíl.
Ovládat kurzor znamená v první řadě dobře ovládat myš. Nedržte ji křečovitě,
ale volně. Palec a malíček by měly být po stranách, zbývající prsty jsou na
tlačítkách volně položeny a připraveny k použití. Výborným tréninkem je jen
tak si nějakou dobu malovat – zkuste to někdy! V nabídce systému, o které si
řekneme dále, určitě nějaký program na malování najdete.
Klepnutí, poklepání a táhnutí
Základní princip práce s myší jsme již objasnili, ale zopakujme si jej. Na
objekty na ploše ukazujete tak, že na ně přemístíte kurzor. Klepnutí znamená stisknout a pustit tlačítko na myši, někdy se říká též kliknutí. Objekt,
na který klepnete, označíte a tím řeknete počítači, že to, co budete dále
provádět, se týká tohoto objektu. Označený objekt je vizuálně odlišen od
jiných, takže jej snadno poznáte (viz obrázek 35).
Poklepání znamená dvakrát klepnutí – čili dvakrát rychle za sebou stisknout
a pustit levé tlačítko na myši. Mělo by to být opravdu rychle, protože po
určité prodlevě už to nebude poklepání. Poklepáním otevřete objekt, na
kterém je kurzor. Znamená to, že zobrazíte obsah dopisu nebo třeba spustíte
program. Co přesně poklepání vyvolá, je závislé na konkrétním objektu
(ikoně), jak si řekneme za chvíli. Někdy se poklepání říká dvojklik, případně
doubleclick.
Objekty lze přesouvat. Stisknutím levého tlačítka jej jakoby uchopíte a můžete s ním pohybovat po obrazovce. Pustíte jej tak, že pustíte tlačítko myši.
Ano, při tažení objektu musí být tlačítko stále stisknuté! Tomuto postupu
se říká drag’n’drop, což česky znamená táhni a pusť. Budete jej používat při
přesouvání objektů, kopírování dokumentů nebo kreslení obrázků.
Klepnutí pravým tlačítkem má jiný význam – zobrazí něco jako vlastnosti
objektu a seznam operací, které s ním můžete provádět, tzv. kontextové
menu. U myší vybavených kolečkem se kolečko používá pro listování v dokumentech nebo internetových stránkách. Nezapomeňte, že výše uvedené
informace platí pro praváka. Leváci mají myš na druhé straně, proto je
u nich význam tlačítek přehozen z levého na pravé a naopak.
Hlavní panel systému
Na ploše (obrázek 35) vidíte dole základní ovládací panel, který je rozdělen na několik částí. Úplně vlevo najdete tlačítko Start, které skrývá hlavní
Ikona zastupuje různé objekty
85
menu – hlavní nabídku – vašeho systému. Najdete v něm všechny dostupné
programy a také vaše dokumenty. Úplně vpravo je tzv. systémová část panelu, ve které najdete většinou ikony systémových programů, o kterých jsem
se zmínil v kapitole „Aplikace neboli uživatelské programyÿ, str. 78.
Uprostřed panelu najdete pruh se spuštěnými programy. Každý program,
který spustíte, se objeví v tomto pruhu a vy můžete mezi programy jednoduše přepínat klepnutím. Aktivní program – ten, se kterým pracujete – je
v pruhu zvýrazněn.
Za chvíli si budeme povídat o kontextovém menu a možnostech nastavení
různých objektů. Prozatím vám pouze řeknu, že na panel jdou přidat další
ikony pro spouštění aplikací a lze jej nastavit tak, aby se choval přesně podle
vašich požadavků.
Ikona zastupuje různé objekty
Na obrázku plochy (obrázek 35) vidíte na ploše i na panelu různé ikony.
Ikony zastupují v počítači různé objekty – dokumenty, místa, hardwarová
zařízení, internetové odkazy apod. Ikony zkrátka zastupují téměř cokoliv
v počítači a protože jde o grafické symboly, jsou pro uživatele dostatečně
jednoduché a intuitivní.
S ikonami můžete hýbat, přesouvat je, mazat a podobně. Poklepáním na
ikonu vyvoláte její obsah a záleží na tom, co ikona ve skutečnosti znamená.
Zastupuje-li ikona program, spustí se program, zastupuje-li textový dokument, spustí se program na psaní textu s obsahem tohoto dokumentu. Ikona
DVD vám ukáže obsah DVD média nebo spustí přehrávač, máte-li v DVD
mechanice video.
Ve skutečnosti vše, co s ikonami provádíte, se stane s objekty, které ikony
zastupují. Neříká se proto, že jste otevřeli (poklepali na) ikonu s textovým dokumentem, ale že jste otevřeli přímo textový dokument. A obrázek
zkopírujete na flash disk jednoduše tak, že na něj přetáhnete jeho ikonu.
Jednoduché, intuitivní.
Nezapomínejte, že ikony zastupují i dokumenty nebo obrázky – vaši práci.
Měli byste proto dávat pozor, když budete něco mazat, abyste si nesmazali
také práci!
Zkuste si například poklepat na ikonu „Košÿ nebo ji na ploše přetáhnout
o kousek dále. Zopakujte si ještě práci s myší z kapitoly „Klepnutí, poklepání
a táhnutíÿ, str. 84, budete ji od této chvíle potřebovat.
86
Okno
Popisovat, jak vypadá okno na obrazovce, je zbytečné, stačí, když se podíváte na obrázek 36. Okno je v počítači podobně univerzálním objektem jako
ikona a budete s ním pracovat stejně často. Jestliže ikona zastupovala nějaký objekt, například dokument, pak po poklepání na ikonu se vám ukáže
obsah dokumentu právě v okně. Okna mohou – podobně jako ikony – ukazovat obsah internetových stránek nebo DVD média. Každý dokument nebo
obrázek, se kterým budete pracovat, bude zobrazen v okně. Každý program,
se kterým budete jako uživatel pracovat, také bude mít svoje vlastní okno.
Obrázek 36: Všechno v počítači se odehrává v oknech
Okna vypadají celkem jednoduše – ano, okna jsou jednoduchá, ale měli
byste vědět, že všechna okna mají obecně mnoho společných zajímavých
vlastností a možností. Na obrázku 36 vidíte okno internetového prohlížeče
Firefox, které zobrazuje stránku http://www.zpravy.cz. Všimněte si, že
každé okno má okraj (rám) s několika ovládacími prvky. V levém horním
rohu okna najdete ikonu, vedle ní pak název okna. Klepnutím na ikonu
zobrazíte nabídku okna. Okno se dá přesouvat, stačí jej chytit myší za horní
pruh s názvem a přesunout, kam je potřeba. Vyzkoušejte si to, klepněte
Menu neboli nabídka
87
například na ikonu „Košÿ a zkuste s oknem koše provést všechny úkony,
o kterých si řekneme v této kapitole.
V pravém horním rohu okna jsou umístěna tlačítka pro minimalizaci, maximalizaci a zavření okna. Minimalizace znamená, že se okno jakoby skryje na
panel a zmizí z plochy. Zobrazíte jej znovu klepnutím na jeho ikonu v pruhu
spuštěných úloh. Okno se schovává nejčastěji tehdy, když jich máte na ploše
mnoho a potřebujete v nich udělat pořádek, ale zároveň nechcete programy
ukončit.
Maximalizace okna znamená, že se okno roztáhne na celou pracovní plochu, čili na maximální velikost, odtud název. Používá se nejčastěji tehdy,
když potřebujete co největší okno – např. potřebujete vidět celý jeho obsah.
Klepnete-li na ikonu maximalizace znovu, zmenší se okno zpět na původní
velikost. Poslední ikona slouží k rychlému zavření okna (konec práce s dokumentem, ukončení programu).
Umístíte-li kurzor na okraj okna, zjistíte, že se změnil a nevypadá jako klasická šipka. Zapamatujte si do budoucna, že počítač nám i takovou malou
změnou dává najevo další možnosti. Něco se změnilo. Okraj okna totiž můžete natáhnout (čili chytit a táhnout) a tím změnit rozměr okna – výšku
nebo šířku – podle toho, kde okraj chytnete. Chytnete-li okraj okna v pravém dolním rohu, můžete táhnutím měnit výšku i šířku okna najednou.
Když je obsah okna větší než jeho rozměry na obrazovce, objeví se posuvník
pro posun obsahu nahoru/dolů jako na našem obrázku. Kdyby se obsah
nevlezl do okna na šířku, objevil by se dole posuvník pro posun obsahu
vlevo nebo vpravo. Jak vidíte na obrázku 37, program v našem okně má
i menu, dále panel nástrojů, což jsou ikony s různými funkcemi programu,
a dole v okně je stavový řádek. Ten slouží k zobrazování různých informací,
nejčastěji o probíhajících operacích programu.
Menu neboli nabídka
Nabídka (menu) je označení pro seznam funkcí či možností. Může jít například o seznam funkcí programu nebo dalších počítačových objektů. Na
obrázku 37 vidíte ukázku hned několika různých druhů nabídek.
Nabídka programu, kterou vidíte v okně na obrázku 37, obsahuje funkce
(možnosti) daného programu. Všimněte si rozbalené nabídky „Souborÿ
a zjistíte, že soubor, v tomto případě jde konkrétně o textový dokument, lze
uložit, otevřít, vytisknout a provádět s ním další věci. Nabídku „Souborÿ
rozbalíte jednoduše tak, že klepnete na položku Soubor v nabídce programu.
V menu „Úpravyÿ byste našli funkce spojené s úpravou dokumentu a podobně.
88
Kontextová nabídka se vyvolává stiskem pravého tlačítka myši. V závislosti
na zvoleném objektu, nad kterým tlačítko stisknete, se objeví menu, které
k danému objektu přísluší. Kontextové menu je tedy závislé na zvoleném
objektu – kontextu. Například kontextové menu plochy získáte klepnutím
na plochu. Není-li kontextová nabídka k dispozici, nezobrazí se nic.
Obrázek 37: Ukázka různých druhů nabídky (menu)
Hlavní nabídka systému
Hlavní nabídka neboli systémová nabídka je speciální druh nabídky, jak napovídá už její název. Když se na ni podíváte (stačí na ni klepnout vlevo
dole), tak zjistíte, že zobrazuje všechny možnosti vašeho systému – dokumenty, všechny programy, které máte na disku, nastavení systému, dostupný
hardware apod.
Hlavní nabídka se trochu liší podle operačního systému, ale v zásadě jsou její
možnosti i vlastnosti stejné v Microsoft Windows Vista i v Ubuntu, jak uvidíte
za chvíli sami na obrázku 39.
Podívejme se na hlavní nabídku podrobněji. Úplně nahoře je zobrazeno
jméno uživatele, který se systémem právě pracuje. V levé části jsou umístěny nejoblíbenější a nejpoužívanější aplikace, v případě Ubuntu jsou úplně
Co je soubor a složky?
89
nahoře. Vpravo se nacházejí základní složky uživatele a pod nimi možnosti
nastavení systému a další nástroje. Položka Všechny programy pak ukrývá
nabídku se všemi programy, které máte nainstalovány v systému.
Nově instalované programy občas dávají přímo na plochu svoji ikonu, abyste
k nim měli snadný přístup, ale není to vždy pravidlem. Proto nezapomeňte,
že každý nainstalovaný program v systému najdete právě v nabídce Všechny
programy.
Úplně dole najdete možnosti Odhlásit pro ukončení práce uživatele a Vypnout počítač s jasným významem. Nezapomínejte, že byste měli počítač
vypínat touto položkou menu, nikoliv tak, že jej „natvrdoÿ vypnete na skříni
nebo dokonce rovnou odpojíte od proudu (ze sítě 230 V)! Položky typu přepnout uživatele a restartovat zřejmě také nepotřebují komentář. Dále bývají
v menu položky jako uspat nebo hibernovat, jejichž význam je vám po přečtení kapitoly „Správa napájeníÿ, str. 71, již jasný.
Co je soubor a složky?
Ačkoliv se celou dobu bavíme o tom, že budete na počítači pracovat s dokumenty, obrázky nebo videem, používají počítače pro všechno mnohem
univerzálnější název – soubor. Všechno, co je v počítači uloženo, je soubor.
Vaše dokumenty nebo MP3, dokonce i nainstalované programy, to všechno
jsou soubory na harddisku. Soubory mohou být uloženy i na disketě, flashdisku nebo CD.
Abychom se v souborech vyznali, máme v počítači k dispozici složku (někdy se jí říká adresář ). Její funkce je stejná jako v běžném životě, kde slouží
k ukládání a třídění dokumentů. V počítači slouží složky ke třídění a ukládání souborů. Protože všechno v počítači je soubor a to všechno je uloženo
na disku, pomáhají nám složky udržovat pořádek na disku. Složky si můžete
vytvářet sami a můžete mít libovolně vnořené složky. Do některých složek,
především do systémových složek, byste naopak příliš sahat neměli. Systém
vám to – naštěstí – většinou nedovolí.
Na obrázku 38 je princip složek a souborů velmi dobře vidět. Podívejte se
na něj a nezapomeňte na tyto pojmy – operační systém i programy budou
při komunikaci s vámi pojmy složka a soubor velmi často používat!
Jak se používá klávesová zkratka
Již jsme si ukázali práci s myší, ale zatím ne s klávesnicí. Je to tím, že
všechno potřebné byste měli vědět již z kapitoly „Co najdeme na klávesUrčeno pro počítače BARBONE
90
niciÿ, str. 30. Zbývá objasnit pouze jeden důležitý pojem, a tím je klávesová
zkratka, která se používá k rychlému ovládání programů z klávesnice. Všimněte si rozbaleného menu „Souborÿ na obrázku 37, kde vidíte vedle položek
menu i různé klávesové zkratky. Tyto funkce programu jsou rychle dostupné
pomocí klávesové zkratky a nemusíte používat myš.
Klávesová zkratka je jednoduše řečeno stisknutí několik kláves najednou.
Klávesová zkratka Ctrl+s znamená, že stisknete klávesu Ctrl , tu držíte
a pak stisknete ještě klávesu s a klávesy pustíte. Podobně byste provedli
Ctrl+Alt+k – stisknete a držíte klávesu Ctrl, pak stisknete a držíte Alt a pak
stisknete k a všechny tři klávesy pustíte.
Obrázek 38: Složky a soubory
A jak je to s jinými systémy?
Jistě jste si všimli, že všechny předchozí obrázky ukazují systém Microsoft
Windows. Co když ale budete chtít používat Ubuntu? Jestli si pamatujete,
v kapitole „Operační systém je základní vybavení počítačeÿ, str. 77, jsme si
řekli, že dnešní operační systémy jsou si podobné. Základní principy práce
popsané v této kapitole jsou v obou systémech opravdu stejné, podívejte se
sami na obrázek 39.
A jak je to s jinými systémy?
91
Jak sami vidíte, Ubuntu má plochu, ikony, okna i nabídky podobné systému
Microsoft Windows. Panely má však Ubuntu dva, ale to není příliš důležité,
protože jejich funkce je stejná jako ve Windows. Dokumenty ukládá Ubuntu
do souborů a složek úplně stejným způsobem. Vizuálně jsou si oba systémy
opravdu velmi podobné a je v podstatě jedno, který z nich ovládáte.
Obrázek 39: Ubuntu – ukázka plochy, hlavní nabídky a okna
V podstatě se dá říci, že všechny operační systémy s grafickým rozhraním jsou
si dnes velmi podobné. Kdo umí pracovat se staršími Windows XP, nebude mít
problém s Windows Vista, s Ubuntu (či jiným grafickým Linuxem) a ani s jiným
podobným systémem, jako je např. Mac OS X. Způsob ovládání jednotlivých
systémů se sice obvykle trochu liší, stejně jako barva ikon, ale znáte-li základní
výše popsané principy, jen těžko vás něco může zaskočit.
92
93
Operační systém Windows
Vista
V této kapitole se seznámíme s operačním systémem Windows Vista, který
je v současnosti novinkou ze stáje nejrozšířenějších operačních systémů společnosti Microsoft. Ukážeme si, jak systém nastavit, jak se do něj přihlásit
a dozvíte se některé další základní informace, které byste měli při práci
s tímto systémem znát. Máte-li v počítači předinstalován systém Ubuntu,
pokračujte na kapitolu „Operační systém Ubuntuÿ, str. 139.
Obrázek 40: Uživatel poprvé nahlížející do oken (Windows)
Při práci s operačními systémy nezapomeňte, co jsme si říkali v kapitolách
„Hardware je fyzické zařízení počítačeÿ, str. 21, a „Software oživuje počítačÿ,
str. 75, případně se k nim podle potřeby vraťte!
Počítače s předinstalovanou verzí
Windows Vista
Nové počítače obvykle mají na disku předinstalovanou verzi systému Windows Vista přímo z výroby. Na takových počítačích je již většina instalačních
94
kroků a nastavení provedena a zadávat budete pouze ty nejnutnější osobní
údaje, jak uvidíte dále v kapitole „Základní nastavení systémuÿ, str. 97.
Ve skutečnosti je doporučeno nechat si nainstalovat systém Windows Vista
přímo výrobcem počítače. Výrobce umí systém vyladit – tak, aby správně spolupracoval s vašim hardwarem a byl aktualizován už v době dodání. Proto
se dále budeme zabývat pouze předinstalovaným systémem Windows Vista.
Uživatelům, kteří si jej nenechali nainstalovat, doporučuji, aby se obrátili na
výrobce s žádostí o instalaci, případně postupovali podle dokumentace dodané
k systému Windows Vista.
A jak zjistíte, zda je předinstalovaná verze přítomna? Jednoduše – zkuste
počítač zapnout a hned uvidíte. Pokud se po startu objeví výzva Windows
Vista k nastavení jazyka systému (viz kapitolu „Základní nastavení systémuÿ, str. 97 a obrázek 41), pak máte na disku předinstalovanou verzi
systému Windows Vista. Tyto počítače mívají obvykle na skříni nalepené
licenční číslo, dá se to tedy poznat i podle jeho přítomnosti. Najdete ho
zepředu nebo z boku skříně, u notebooků bývá nalepeno na šasi zespodu.
Srovnání edicí Windows Vista
Než se pustíme do samotného nastavení a používání, musíme si říci něco
o edicích Windows Vista. Nová verze operačního systému Windows přinesla
některé nové technologie, jako Aero (nové grafické rozhraní se speciálními
vizuálními efekty), Sidebar (postranní panel pro speciální programy) nebo
Flip3D. Různé edice – verze – Windows Vista se liší právě těmito funkcemi
a dalším vybavením, např. nainstalovanými programy a podobně.
• Windows Vista Home Basic je základní edicí pro nenáročné domácí
použití a kancelářskou práci. Přináší vyšší spolehlivost během práce
i zábavy, lepší zabezpečení, integrované vyhledávání, lepší organizaci
souborů a složek a vylepšené možnosti připojení k síti. Neobsahuje
vylepšené grafické rozhraní Aero a nepodporuje 3D efekty.
• Windows Vista Home Premium j e zdokonalená a doporučená varianta pro domácí uživatele. Nabízí nové přepracované a efektní pracovní prostředí, lepší integraci do síťového prostředí a některé nové
programy jako hry, videopřehrávače a podobně. Součástí této edice je
také aplikace Media Center, která je popsána v dalších kapitolách.
• Windows Vista Business je určena především pro podnikové využití.
Přináší kompletní síťovou integraci, vyšší zabezpečení, lepší mobilitu
a některé další funkce potřebné pro business. Podporuje více než jeden
procesor v počítači. Neobsahuje některé aplikace určené pro zábavu
a multimédia včetně aplikace Windows Media Center.
Srovnání edicí Windows Vista
95
• Windows Vista Ultimate integruje funkce všech výše uvedených edicí
a přidává k tomu spoustu věcí navíc. Podporuje více jazyků, obsahuje
velké množství dalších programů a vybraných grafických témat. Jde
o vlajkovou loď Windows Vista doporučenou všem uživatelům, kteří
chtějí ze svého počítače dostat maximum. Jak si jistě později všimnete,
z edice Ultimate pocházejí též ukázky v naší knize.
Raději speciálně upozorním na to, že přihlášení do domény Windows (provoz
v síťovém prostředí např. ve firmě) podporují pouze edice Business a Ultimate,
jak je uvedeno dále v tabulce.
Následující tabulka obsahuje bližší údaje – např. o přítomnosti některých
konkrétních programů, ovšem podotýkám, že tato kapitola obsahuje pouze
jakési základní srovnání edicí Windows Vista. Více informací najdete na
webových stránkách společnosti Microsoft (http://www.windowsvista.cz).
Home
Basic
Home
Premium
Business Ultimate
Aplikace Defender a Firewall
*
*
*
*
Aplikace DVD Maker
–
*
–
*
Aplikace Fotogalerie
*
*
*
*
Aplikace Media Center
–
*
–
*
Aplikace Movie Maker
*
*
*
*
Aplikace Movie Maker v HD režimu
–
*
–
*
Aplikace pro kalendář a e-mail
*
*
*
*
Aplikace pro skenování a faxování
*
*
*
*
Automatické zálohování dat
podle plánu s možností zálohování v síti
–
*
*
*
Centrum spolupráce pro lepší
výměnu dat
–
*
*
*
Tabulka 1: Srovnání výbavy jednotlivých edicí Windows Vista . . .
96
Home
Basic
Home
Premium
Business Ultimate
Další přidané hry
–
*
*
*
Chráněný režim a anti-phishing
filtr v aplikaci Internet Explorer
*
*
*
*
Funkce „rodičovské kontrolyÿ
*
*
–
*
Grafické rozhraní Aero
–
*
*
*
Kompletní záloha a obnova počítače
–
*
*
*
Podpora práce v režimu offline
–
–
*
*
Podpora skupinové politiky
–
–
*
*
Podpora Tablet PC
–
*
*
*
Postranní panel
*
*
*
*
Připojení do sítě (domény)
Windows
–
–
*
*
Technologie BitLocker (chránění dat)
–
–
–
*
Technologie SideShow
–
*
*
*
Technologie SuperFetch (zrychlení startu)
*
*
*
*
Verzování dokumentů (možnost
obnovení předchozích verzí)
–
*
*
*
Okamžité vyhledávání
*
*
*
*
Vylepšená podpora sítí a Wi-Fi
*
*
*
*
Změna jazyka
–
–
–
*
Tabulka 1: Srovnání výbavy jednotlivých edicí Windows Vista
Základní nastavení systému
97
Ukázky dále pocházejí z edice Windows Vista Ultimate a jak je vidět z předchozí tabulky, jde o nejlépe vybavenou edici Windows Vista. Máte-li nižší edici
Windows Vista, je možné, že některé programy či vlastnosti v ní budou chybět.
Při prvním startu počítače budete systémem Windows Vista vyzváni k základnímu nastavení systému a vložení potřebných údajů. Jde o ty údaje,
které jsou specifické pro každý počítač a každého uživatele, proto nemohly
být vyplněny při instalaci přímo výrobcem. Tato fáze je naštěstí poměrně
jednoduchá, probíhá v příjemném grafickém prostředí a netrvá příliš dlouho.
Základní jazyková nastavení
Prvním krokem po spuštění bude vyzvání k nastavení země, jejích zvyklostí
jako je čas nebo měna. Dále musíte nastavit také rozložení klávesnice, při
tomto kroku si vzpomeňte na kapitolu „Popis klávesnice a psaní speciálních
znakůÿ, str. 32.
V tomto kroku doporučuji ponechat nastavení provedené instalačním programem, viz ukázku na obrázku 41. Vše je přizpůsobeno českému uživateli,
což vyhovuje drtivé většině uživatelů. Uživatelé se speciálními požadavky
mohou provést nastavení přímo zde, ale není to nutné. Rozložení klávesnice
jde později velmi jednoduše změnit pomocí ikony s vlaječkou na hlavním
panelu. V případě potřeby je stejně jednoduché přidání dalšího rozložení
klávesnice.
Zadání licenčního klíče
Velmi důležitým krokem je zadání licenčního klíče systému Windows Vista.
Někdy se mu říká také licenční číslo nebo produktový klíč (anglicky product
key). Tento klíč jste získali při zakoupení operačního systému a najdete
jej v balení Windows. Nejčastěji bývá umístěn na obalu. Pokud jste žádné
balení Windows neobdrželi, bude licenční klíč nalepen výrobcem počítače
přímo na skříni počítače. Najdete jej nejčastěji zepředu nebo z boku skříně,
u notebooků bývá umístěn zespodu šasi.
Pozorně a bezchybně opište licenční klíč do připravených políček, viz obrázek 42. Upozorňuji, že pokračovat v instalaci pomocí tlačítka Další bude
možné jen v případě, že klíč zadáte bezchybně! Když zadáte klíč s chybou, bude tlačítko zašedlé a nebude možné pokračovat v nastavení. Doporučuji ponechat vybranou možnost Automaticky aktivovat systém Windows
98
Obrázek 41: Základní jazyková nastavení Windows: země a rozvržení klávesnice
po připojení k síti, což vám usnadní pozdější aktivaci produktu, viz kapitolu
„Aktivace licenceÿ, str. 104.
U systému Windows Vista se platí – na rozdíl např. od Ubuntu – tzv. softwarová licence za každou nainstalovanou instanci. Pokud jste jej zakoupili
společně s novým počítačem, jde o tzv. OEM licenci, která je určena jen
a pouze pro ten počítač, se kterým byla dodána. Na jiném počítači ji tedy
nemůžete použít. Budete-li chtít používat systém na více počítačích, musíte
si samozřejmě zakoupit příslušný počet licencí. Vzpomeňte si, co jsme si
říkali v kapitole „Cena softwaruÿ, str. 80.
Svoje licenční číslo ani instalační médium byste neměli dávat k dispozici
nikomu jinému! Jestliže jej totiž dáte k dispozici veřejně, může se stát, že
vám výrobce zablokuje vaši kopii systému Windows! Z toho důvodu také
nevidíte vyplněný klíč na obrázku 42.
Souhlas s licenčními podmínkami Windows Vista
V dalším kroku musíte souhlasit s licenčními podmínkami systému Windows
Vista. Tyto podmínky jednoduše řečeno definují způsob, jakým je možné
99
celý systém legálně používat. Měli byste se s nimi seznámit a při používání systému byste se jimi měli řídit. Abyste mohli pokračovat dále, musíte
s těmito podmínkami souhlasit, což provedete vybráním volby Přijímám
licenční podmínky. Poté stiskněte tlačítko Další a budete moci pokračovat.
Obrázek 42: Zadání licenčního klíče Windows Vista
Vytvoření uživatele
Před spuštěním nového systému vás čeká vytvoření uživatele, který bude se
systémem pracovat. Situaci vidíte na obrázku 43. Základní informace o uživatelích jsme si řekli v kapitole „Uživatelé, hesla a přihlášení do systémuÿ,
str. 81, můžete si je nyní zopakovat. V tomto kroku vytvoříte základní uživatelský účet – administrátora. Společně se zadáním jména uživatele požaduje
instalační program také zadání hesla. Protože jde o účet správce, zvolte raději nějaké těžší, ale zapamatovatelné heslo. Rozhodně jej nenechávejte bez
hesla! O správci počítače jsme si říkali již v kapitole „Správce počítačeÿ,
str. 82.
Samotné heslo je nutné vždy zadat dvakrát, což bude platit pro zadávání
nových hesel i dále. Vkládané heslo totiž není na obrazovce vidět – zobrazují
se jen hvězdičky. Pomocí tohoto kontrolního mechanismu se lépe vyhnete
případnému překlepu a heslo přitom nebude vidět. Nedoporučuji používat
100
znaky s diakritikou nebo speciální znaky jako např. lomítko. Jména a hesla
dalších uživatelů si můžete nastavit později podle potřeby, viz informace na
obrázku 43. Po zadání údajů pokračujte klepnutím na tlačítko Další.
Obrázek 43: Vytvoření uživatele v systému Windows Vista
Jméno počítače a pozadí plochy
Dalším krokem je zadání jména počítače. Instalační program vám nabídne
automaticky vygenerované jméno. Při jeho generování se řídí zadaným uživatelským jménem, viz situace na obrázku 44.
Budete-li chtít používat počítač v síti s dalšími Windows počítači, měli byste
nastavit rozumné jméno. V rámci sítě by mělo být jméno každého počítače
unikátní, jinak budou mít problém nejen uživatelé, ale i samotné systémy.
Dalším krokem je nastavení základního pozadí pracovní plochy – vyberte si
dle vkusu a pokračujte pomocí tlačítka Další.
Zabezpečení systému
Nyní vás čeká základní nastavení zabezpečení počítače, přesněji řečeno zabezpečení systému pomocí několika speciálních aplikací a nastavení automatické aktualizace softwaru. Toto nastavení by váš počítač mělo ochránit
101
před nalezenými chybami (o chybách jsme si říkali v kapitole „Verze softwaru
a aktualizaceÿ, str. 76).
Zapnout Doporučené zabezpečení systému bych doporučil všem uživatelům,
ale zejména těm, kteří se chtějí hodně pohybovat na Internetu a mají k němu
rychlé připojení. Pozor – připojení k Internetu je nutnou podmínkou pro
provádění aktualizací! Pokračovat můžete klepnutím na Další. Aktualizace
softwaru probíhají později automaticky, viz kapitolu „Aktualizace systémuÿ,
str. 133.
Obrázek 44: Nastavení jména počítače a výběr pozadí
Datum, čas a časová zóna
Instalační proces pokračuje dále, a to nastavením data a času. Zkontrolujte
aktuální nastavení obou hodnot, viz obrázek 45. Časová zóna je implicitně
nastavena na Českou republiku (nebo Slovensko) a lze ji podle potřeby změnit. V tom případě nastavte správně i posun na letní čas, který je standardně
pro Českou republiku a Slovensko zapnutý.
Umístění počítače
Po nastavení data a času budete muset chvíli počkat, než systém provede instalaci síťových komponent podle zjištěného hardwaru. Poté budete vyzváni,
102
abyste zvolili umístění počítače, viz obrázek 46. Připravena jsou schémata
na doma, do práce nebo na veřejná místa – zde vyberte podle svého umístění
počítače. Na základě této volby se následně upraví profil připojení k síti,
tzn. podle vybrané volby bude nastavena základní bezpečnostní politika pro
práci v síti a některé další vlastnosti systému.
Obrázek 45: Nastavení systémového data a času
Ukončení instalace
Jako poslední se objeví obrazovka „Děkujemeÿ s jediným tlačítkem Start.
Jeho stisknutím spustíte poslední krok nastavení systému, který ještě provede další nezbytná nastavení, což potrvá pouze několik málo minut. Poté
se spustí čerstvě nastavený operační systém Windows a vyzve vás k přihlášení (uživatele jsme vytvořili v kapitole „Vytvoření uživateleÿ, str. 99,
vzpomeňte si!).
Jak na problémy při instalaci?
Předinstalované verze systému Windows Vista obvykle netrpí problémy,
protože základní nastavení, instalaci ovladačů a vyladění provedl už výrobce počítače. Máte-li problémy při dodatečném nastavení, ujistěte se, že
První přihlášení do systému
103
postupujete přesně podle výše uvedených instrukcí. Další užitečné informace
najdete v nápovědě.
Obrázek 46: Nastavení sítě a pracovní skupiny Windows
V případě, že se setkáte s velkými problémy u systému, který si instalujete sami
od základu (není předinstalován), doporučuji obrátit se na výrobce počítače
se žádostí o dodatečnou instalaci. Jestliže si myslíte, že postupujete opravdu
správně, doporučuji nahlédnout na stránku technické podpory, kterou najdete
na adrese http://support.microsoft.cz, nebo do technické dokumentace.
První přihlášení do systému
Jestli jste se dostali až k tomuto kroku, blahopřeji. Ve svém počítači máte
nainstalován systém Microsoft Windows Vista schopný okamžitě vyplnit
vaše přání a pokyny. Stačí se přihlásit pomocí jména a hesla, které jste
zadávali při nastavení systému.
Než začnete pracovat, bylo by víc než vhodné zopakovat si obecné informace o základním ovládání počítače z kapitoly „Software oživuje počítačÿ,
str. 75, ve které najdete i další obrázky systému Windows Vista v základním nastavení po instalaci. Jestli jste úplní začátečníci, zkuste si cvičně
osahat klávesnici a myš – použijte například programy Poznámkový blok
104
a Malování, které najdete v hlavní nabídce Windows pod položkou Všechny
programy →Příslušenství. Zopakujte si přitom informace z kapitol „Myšÿ,
str. 33, a „Klávesniceÿ, str. 28.
Při prvním spuštění se objeví Uvítací centrum, pomocí kterého se můžete
seznámit se základními funkcemi a novými vlastnostmi Windows Vista.
Jestliže máte zkušenosti s jinými verzemi Windows, ale s verzí Vista jste
ještě nikdy předtím nepracovali, můžete jednotlivé položky Uvítacího centra prozkoumat. Dozvíte se o jeho vlastnostech a změnách ve Windows Vista
na jednom místě. Uvítací centrum je kdykoliv později možné spustit z hlavní
nabídky položkou Uvítací centrum.
Obrázek 47: Uvítací centrum
Aktivace licence
Ještě než se podíváme na možnosti systému a aplikací, dovolím si podotknout několik slov k aktivaci licence. V případě, že jste při instalaci
nezvolili automatickou aktivaci Windows Vista, viz kapitolu „Zadání licenčního klíčeÿ, str. 97, bude vás systém na tuto okolnost upozorňovat, a to
z jednoho prostého důvodu. Neaktivovaný systém má omezenou funkčnost
na 30 dní – jakmile tuto hranici překročíte, nebudete moci dále s Windows
Vista pracovat, protože při startu počítače se objeví dialog požadující proUrčeno pro počítače BARBONE
Postranní panel
105
vedení aktivace. Pod pojmem aktivace si můžete představit proces, který
ověří platnost vaší licence. Jste-li připojeni k Internetu, je v této chvíli nejjednodušší použít automatickou aktivaci přes Internet. Nemáte-li připojení,
zvolte jinou možnost podle situace a řiďte se pokyny na obrazovce.
Podobně se systém bude chovat také v případě, kdy jste prováděli kompletní
instalaci sami a nezadali jste při ní licenční klíč.
Postranní panel
Nejviditelnější částí nových Windows Vista je zcela jistě postranní panel
umístěný na pravém boku obrazovky. Uživatelé starších verzí si ho jistě
všimli okamžitě po prvním spuštění, protože v předchozích verzích Windows
nebyl a jde o velkou novinku uvedenou právě ve Windows Vista. K čemu
boční panel slouží?
Obrázek 48: Vlastnosti postranního panelu ve Windows Vista
Postranní panel slouží ke spouštění a zobrazování speciálních mini-aplikací.
Jde o malé a jednoduché, obvykle jednoúčelové programy. „Maléÿ jsou uvedené programy možná vzhledem či funkcemi, nicméně jsou velmi užitečné.
Obvykle zobrazují nějaké informace, u kterých je nejlepší, když jsou pořád
vidět. A právě proto je panel s mini-aplikacemi umístěn na pravé straně,
aby nepřekážel. Mini-aplikace mohou zobrazovat hodiny, kalendář s úkoly,
informace o počasí, burzovní zprávy, prostě téměř cokoliv.
106
Postranní panel je v podstatě jen speciální program, který zajišťuje běh miniaplikací. Spuštěný panel má ikonu v systémové části spodního panelu a lze jej
kdykoliv vypnout.
Postranní panel se při práci chová inteligentně a na obrazovce příliš nepřekáží. Každé okno, které maximalizujete, se natáhne i přes něj tak, že
panel je oknem překryt a není vidět. Má to své opodstatnění – když pracujete, nechcete být ničím rušeni a potřebujete obvykle i co největší pracovní
místo (plochu). Chcete-li, aby byl vždy nad všemi aktivními okny, musíte
tuto vlastnost povolit v nastavení panelu zatržením položky Postranní panel umístit vždy nad aktivními okny. Nastavení panelu vyvoláte položkou
Vlastnosti v kontextové nabídce panelu – stačí na něj klepnout pravým
tlačítkem.
Všechny možnosti nastavení postranního panelu vidíte na obrázku 48.
Kromě výše uvedeného zobrazování nad okny lze nastavit orientaci panelu
Vlevo/Vpravo či zobrazení panelu na jiném než hlavním (prvním) monitoru, viz kapitolu „Grafická kartaÿ, str. 55. Ve vlastnostech panelu můžete
též vypnout automatický start panelu při spuštění systému.
Jak přidat mini-aplikaci na panel
Mini-aplikace lze přidávat na postranní panel dle potřeby. Slouží k tomu
tlačítko symbolu „+ÿ z horní části panelu. Po jeho stisknutí se objeví dialog
s nabídkou mini-aplikací, viz obrázek 49.
Obrázek 49: Seznam mini-aplikací, které lze přidat na panel
S Windows Vista je dodáváno zhruba deset ukázkových mini-aplikací,
pojďme se na ně nyní podívat podrobněji:
• Hodiny – ukazují aktuální čas. U hodin je možné měnit časové pásmo,
vzhled, či popisky pro případ, že budete mít na panelu několik hodin
Postranní panel
107
(myšleno je několik mini-aplikací, tedy několik ciferníků), které ukazují
čas v různých částech světa.
• Kalendář – ukazuje aktuální datum.
• Kontakty – slouží k rychlému hledání ve vašich kontaktech.
• Kurzy akcií – umožní neustále sledovat kurzy vybraných akcií. Zobrazené údaje čerpá z Internetu.
• Měna – zobrazuje aktuální kurz vybrané měny (standardně koruna/euro). Opět je potřeba přístup na Internet.
• Měřič CPU – sleduje aktuální vytížení procesoru (viz kapitolu „Další
hardwareÿ, str. 65) a aktuální obsazení paměti RAM.
• Obrázková skládanka – jednoduchá hra postavená na principu skládání
obrázků (puzzle).
• Počasí – sleduje počasí ve vybraném regionu/městě. Informace získává
na Internetu.
• Poznámky – jednoduchý poznámkový blok v postranním panelu.
• Prezentace – zobrazuje obrázkovou prezentaci (měnící se obrázky).
Lze vybrat vlastní složku s vlastními obrázky.
• Titulky informačního kanálu – zobrazuje titulky zpráv na vybraných
serverech (technologie se nazývá RSS).
Nastavení mini-aplikace
Jednotlivé mini-aplikace lze dle potřeby nastavit. Ikona otevírající dialog
s nastavením se objeví tehdy, když přesunete kurzor na mini-aplikaci. Jde
o jakýsi „klíčÿ, na který stačí klepnout, poté se objeví dialog s nastavením konkrétní mini-aplikace. Když se pozorně podíváte, uvidíte jej např.
na obrázku 51 vpravo nahoře. Jestli si nejste jisti, použijte pravé tlačítko
a z kontextové nabídky mini-aplikace vyberte položku Nastavení, Vlastnosti,
Možnosti a podobně. Na obrázku 50 vidíte možnosti nastavení mini-aplikace
Hodiny.
Možnosti nastavení závisí na konkrétní aplikaci – neexistuje pravidlo, které
říká, co všechno mají mini-aplikace umět. Výše zmíněné Hodiny umí změnit vzhled, viz ukázky na obrázku 52, dále pak časové pásmo a popisek
hodin. Jednu vlastnost mají ale společnou – postranní panel umí nastavit
průhlednost všech mini-aplikací pomocí kontextové nabídky Neprůhlednost,
viz obrázek 51.
108
Některé mini-aplikace dokonce vůbec žádnou možnost nastavení nemají. Tehdy
se nezobrazí ikona klíče ani položka v kontextové nabídce mini-aplikace. Každé
mini-aplikaci na postranním panelu můžete upravit průhlednost.
Obrázek 50: Nastavení mini-aplikace
Hodiny
Obrázek 51: Nastavení průhlednosti
mini-aplikace
Mini-aplikace ve skutečnosti nemusíte mít umístěny jen na postranním panelu, ale dají se přemístit kamkoliv na plochu. V kontextové nabídce miniaplikace jednoduše zvolte položku Odpojit od postranního panelu, kterou
na ploše přesuňte tam, kde vám bude nejvíce vyhovovat. Položkou Připojit
k postrannímu panelu ji umístíte zpět na panel.
Obrázek 52: Ukázka různého vzhledu mini-aplikace Hodiny
Jak odstranit mini-aplikaci z panelu?
Odstranění aplikace z mini-panelu zařídíte velmi jednoduše. Vedle ikony
klíče, o níž jsem hovořil v předchozí kapitole, má každá mini-aplikace ikonu
„křížekÿ. Po jejím stisknutí se mini-aplikace bez ptaní ukončí. Jestli si opět
nejste jisti, použijte kontextovou nabídku mini-aplikace a z ní vyberte položku Zavřít mini-aplikaci.
Postranní panel
109
Neznamená-to, že byste mini-aplikaci tímto natrvalo odstranili, protože jak
jsme si ukázali v předchozí kapitole, můžete ji kdykoliv přidat zpátky na panel.
Kde získat nové mini-aplikace?
Na obrázku 51 jste si možná všimli, že na postranním panelu nad hodinami
je umístěna mini-aplikace Google, která ale není v seznamu standardně nainstalovaných mini-aplikací. Jak jsem ji získal? Jednoduše – postupujte stejně
jako já a uvidíte. V seznamu mini-aplikací stačí klepnout na položku Získat
více mini-aplikací online, kterou najdete v pravém dolním rohu okna. Vidíte ji i na obrázku 49. Toto klepnutí spustí webový prohlížeč se stránkou
obsahující mini-aplikace pro postranní panel Windows Vista.
Obrázek 53: Stažení nové mini-aplikace z Internetu
Na zobrazené webové stránce najdete velké množství mini-aplikací. Pro začátek jsou zobrazeny seznamy nejlépe hodnocených mini-aplikací. Znáte-li
jméno nebo funkci mini-aplikace, použijte políčko Vyhledávání v záhlaví
stránky. Chcete-li si projít dostupné mini-aplikace, klepněte v seznamu na
položky Další. Zobrazí se nabídka mini-aplikací roztříděná podle účelu, v níž
je možno listovat dle libosti. Klepnutím na ikonu mini-aplikace zobrazíte
další podrobnosti.
U každé mini-aplikace je k dispozici množství informací včetně výrobce
a uživatelského hodnocení, viz obrázek 53. Vybranou mini-aplikaci nainstalujete pomocí tlačítka Stáhnout. U neověřených mini-aplikací se systém
110
zeptá, zda ji chcete opravdu nainstalovat, tehdy zvolte Instalovat, v dalším
dialogu pak Otevřít a následně Nainstalovat. Mini-aplikace bude stažena
a automaticky přidána na postranní panel.
Pro mini-aplikace stažené z Internetu platí samozřejmě všechno to, co jsme si
říkali v předchozích kapitolách. Od mini-aplikací přítomných přímo v systému
a hned po instalaci se nijak neliší.
Jak jsem upozornil v předchozím odstavci, při stahování se vám mohou zobrazit informace o neověřené mini-aplikaci. Co to znamená? Mini-aplikace
může na výše uvedenou stránku přidávat kdokoliv, tudíž nemusí být vyrobena autorizovaným výrobcem. Neznamená to, že by byla špatná nebo
škodlivá, ale pouze to, že není možné ověřit a potvrdit (certifikovat) její
původ a bezpečnost. Z tohoto důvodu se objeví uvedené hlášení a uživatel
musí potvrdit, že si je toho vědom.
Samozřejmě, že se výjimečně mohou vyskytnout vysloveně škodlivé miniaplikace, ovšem ty jsou vždy brzy odhaleny a ze stránek staženy. Chcete-li
mít jistotu, že aplikace neškodí, podívejte se na stránce mini-aplikace na
detaily typu hodnocení, množství stažení a podobně. U hodně stahovaných
či dobře oceněných mini-aplikací opravdu riziko zneužití nehrozí.
Jestli jste omylem nainstalovali nevhodnou mini-aplikaci a chcete ji ze systému
odstranit, použijte k tomu okno se seznamem mini-aplikací, viz obrázek 49.
V kontextové nabídce mini-aplikace klepněte na položku Odinstalovat.
Aplikace ve Windows Vista
Systém Windows Vista nedisponuje v základní instalaci takovým množstvím
programů jako třeba Ubuntu. Lze je však doinstalovat a vybavit si počítač
podle vlastních potřeb. Všechny nainstalované programy a doplňky najdete
v hlavním menu systému, které se nachází na panelu vlevo dole a je označeno
kulatým logem „Vistaÿ. Některé v základu nainstalované aplikace si zběžně
ukážeme.
Textový editor WordPad
Windows Vista obsahují velmi jednoduchý textový editor s názvem
WordPad. Najdete jej v hlavním menu pod položkou Všechny programy →Příslušenství →Wordpad. Hlavní okno WordPadu vidíte na obrázku
54. Text vkládáte (píšete) přímo do prázdné – bílé – části okna. WordPad nabízí základní možnost formátování textu jako zvýraznění, jiný typ či velikost
písma. Dostupné možnosti jsou vidět v nástrojových lištách nad obsahem
111
dokumentu. Na základní psaní textu vám WordPad určitě postačí. Jeho největší nevýhodou bohužel je, že neumí importovat data z jiných textových
editorů, což pro vás bude znamenat velké omezení v případě, že si s někým potřebujete navzájem posílat texty. WordPad umí načíst jen obyčejné
soubory formátu TXT a RTF.
Možná je pravý čas podívat se do kapitoly „Kancelářský software od společnosti Microsoftÿ, str. 136, kde jsou uvedeny informace o kancelářském balíku
Microsoft Office. Ten obsahuje nejen vyspělý textový editor, ale i některé další
užitečné aplikace. Než začnete tento balík shánět, prohledejte nejdříve nabídku
Všechny programy. Některé počítače mohou mít zkušební verzi Microsoft Office nainstalovanou přímo z výroby!
Obrázek 54: Psaní textu s WordPadem
Fotogalerie Windows
Windows Vista obsahuje v základní instalaci program na prohlížení a správu
fotografií. Program se spustí automaticky po klepnutí na libovolnou fotografii, její vzhled vidíte na obrázku 55. Největší část okna zabírá zobrazená
fotka. Dole najdete ovládací panel s přechodem na předchozí či další fotku
(stejnou funkci splní i šipky ← a → ). Lze tak rychle a komfortně prohlížet
obsah celého adresáře. Na stejném místě můžete fotku při prohlížení zmenšit
či zvětšit, případně ji smazat z disku.
112
Fotogalerie Windows umí prohlížet obrázky také v režimu procházení celou složkou, stačí použít nabídku Přejít do galerie vlevo nahoře. Jednotlivé
fotky, ale i videa pak bude zobrazovat v náhledové velikosti a poslouží vám
jako rychlý a velmi přehledný správce fotek.
Obrázek 55: Prohlížení obrázků ve fotogalerii
Jednoduché malování
Dalším programem, který by mohly využít především děti, je Malování. Po
spuštění aplikace se zobrazí základní plocha, na kterou lze malovat, viz obrázek 56. Jednotlivé kreslicí nástroje (tužka, sprej apod.) najdete v levé části
okna, výběr barev je pak nahoře. Stačí si jen vybrat a malovat a malovat.
V kapitole „Myšÿ, str. 33, jsem vám malování doporučoval pro základní seznámení s myší. Že jsem si nedělal legraci, ukazuje i autentický obrázek 56, který
pochází z jednoho takového seznamování.
Malování je velmi jednoduchý program a není určen pro každodenní práci.
Chcete-li se více zabývat úpravou obrázků či kreslením, doporučuji vám
obstarat si něco jiného, lepšího. Vhodnou motivaci pro začátek najdete na
této adrese http://www.stahuj.centrum.cz/grafika a design/. Osobně
používám program Malování k tomu, abych získal obrázky oken či plochy systému Windows. Tyto prvky lze sejmout do schránky pomocí kláves
PrintScreen
Ctrl+v
nebo
Alt+PrintScreen
113
a do Malování se dají vložit standardním
.
Obrázek 56: Jednoduché malování obrázků
Kalkulačka a další nástroje
V systému Windows najdete ještě několik malých a užitečných prográmků. Počínaje kalkulačkou s obyčejným i vědeckým režimem (viz obrázek 57), přes mapu znaků (ukazuje všechny možné znaky v jednotlivých písmech) až po velmi jednoduchý poznámkový blok. Uvedené programy, ale i některé další, najdete v hlavní nabídce pod položkou Všechny
programy →Příslušenství. Zásoba jednoduchých her se skrývá v nabídce
Všechny programy →Hry.
Obrázek 57: Kalkulačka ve Windows
114
Kalkulačku nemusíte nutně spouštět z uvedené nabídky. Jestli máte rozšířenou
či vylepšenou klávesnici, podívejte se na ni, zda tam někde symbol kalkulačky
nenajdete. Na mojí klávesnici takový symbol je a kalkulačku mám díky tomu
velmi rychle k dispozici.
Instalace nového programu
V několika kapitolách této knihy jsem se zmínil o stahování a instalaci programů z Internetu. Možná se vám to bude zdá složité, ale my si teď na dvou
stránkách rychle ukážeme, že vlastně o nic nejde. Spoustu programů najdete
například na již zmíněném serveru http://www.stahuj.cz. Zkuste se tam
podívat pomocí Internet Exploreru (viz další kapitolu) a vyberte si nějaký
program ke stažení. Já si vybral prohlížeč PDF souborů Adobe Reader.
Obrázek 58: Stažení programu
z Internetu
Obrázek 59: Spuštění instalátoru
Většina stránek se softwarem zahájí stahování vybrané aplikace sama, podobně je tomu i v případě Stahuj.cz. Jakmile Stahuj.cz nabídne prohlížeči
instalační soubor ke stažení, zobrazí se okno jako na obrázku 58. Ve většině
případů vám postačí pouhé Spustit, nicméně kdybyste si chtěli instalační
program uschovat pro příště, vyberte Uložit a spusťte jej ručně (poklepáním) ze složky, kam jste jej uložili. V dalším kroku budete dotázáni na to,
zda důvěřujete poskytovateli aplikace a chcete instalační program opravdu
spustit. Zde platí nicméně to, co jsme si řekli v kapitole „Kde získat nové
mini-aplikace?ÿ, str. 109.
Posledním krokem je samotná instalace programu. U běžných programů si
zcela vystačíte s postupem Další, Další, Další . . . Nainstalovaný program
hledejte po ukončení instalace v hlavní nabídce systému v položce Všechny
programy.
Program Adobe Reader, který jsem v ukázkovém příkladu nechal nainstalovat,
je ve skutečnosti velmi užitečný. Umí totiž zobrazovat formát elektronických
knih a dokumentů – PDF.
Internet s prohlížečem Internet Explorer
115
Odstranění programu
Po instalaci aplikace, která se ukázala jako zbytečná, vás možná napadne
otázka, jak se jí zase zbavit. Jednoduše – pomocí ovládacích panelů Windows
Vista. Spusťte je z hlavní nabídky položkou Ovládací panely a tam vyberte
Odinstalovat programy. Zobrazí se okno jako na obrázku 61. Klepnete-li na
konkrétní program, objeví se v záhlaví seznamu další nabídka, která vás navede, co s ním máte dále provést. Pak klepněte na Odinstalovat a postupujte
podobným stylem jako při instalaci, tedy Další, Další, Další . . .
Obrázek 60: Instalace programu
Rozhodně byste neměli odstraňovat programy, o kterých nevíte, k čemu slouží
a které jste nepřidávali. Mohli byste si tím způsobit poměrně vážné komplikace. Týká se to například ovladačů hardwaru, viz kapitolu „Ovladače pomáhají
systému s hardwaremÿ, str. 78.
Webový prohlížeč Internet Explorer je nejrozšířenějším programem svého
druhu na světě. Jeho základní funkcí je zobrazovat či chcete-li prohlížet
webové (internetové) stránky. Spustíte jej z hlavní nabídky Windows Vista
položkou Internet (Internet Explorer). Najdete ji v levé části úplně nahoře.
Okno programu Internet Explorer vidíte na obrázku 62.
Nejviditelnější částí okna je zobrazená webová stránka, v našem případě jde o (viz obrázek) http://www.seznam.cz. Adresa webové stránky
(„http://www.seznam.czÿ) je napsána nahoře v tzv. adresovém řádku. Jinou
adresu vložíte jednoduše – do řádku klepnete, smažete původní adresu (tedy
„www.seznam.czÿ) a napíšete tam novou. Vpravo vedle adresního řádku je
116
Obrázek 61: Odstranění nainstalovaného softwaru
vyhledávací políčko. Když do něj zadáte hledaný text a potvrdíte ho klávesou Enter , Internet Explorer se zeptá internetového vyhledávače, na kterých
stránkách se zadané slovo nachází, a zobrazí vám výsledky.
Internet Explorer používá standardně vyhledávač Windows Live. Nejznámější
a nejpoužívanější internetový vyhledávač dneška je však Google. Naštěstí ho
nastavíte velmi snadno. Klepněte na šipku vedle vyhledávání a zvolte Vyhledat
další poskytovatele, na zobrazené stránce vyberte Google, pak potvrďte Přidat zprostředkovatele. Při dalším vyhledávání nastavte Google jako vyhledávač
stejnou šipkou vpravo a jste hotovi!
V prohlížeči můžete mít otevřeno více stránek v záložkách. Princip záložek
umožňuje přehlednou práci s větším množstvím webových stránek – samostatná okna jsou v tomto případě docela nepřehledná. Novou záložku v Internet Exploreru přidáte velmi jednoduše pomocí klávesové zkratky Ctrl+t .
Na obrázku 62 vidíte dvě otevřené stránky a tudíž dvě záložky „Seznamÿ
a „Aktuálněÿ. Seznam záložek je umístěn hned pod adresním řádkem. Vlevo
od něj jsou dvě funkční tlačítka s funkcemi Přehled a Seznam záložek.
Historií procházených (zobrazovaných) stránek můžete listovat pomocí tlačítek „dopředuÿ a „dozaduÿ, jež jsou umístěny vlevo vedle adresního řádku.
Malá šipka skrytá u tlačítka zobrazí kompletní historii procházených stránek.
Než začnete zběsile surfovat po Internetu a klikat na všechno možné, přečtěte
si raději kapitolu „Jak nepřijít o data?ÿ, str. 202.
117
Obrázek 62: Webový prohlížeč Internet Explorer
Oblíbené položky v Internet Exploreru
Jistě jste už při prvním kontaktu s webovými stránkami zjistili, že je jich
neskutečně mnoho a člověk se v nich brzy lehce ztratí. Velmi často se mi
například stává, že hledám nějaké informace, přesně vím co, ale už si nepamatuji, kde jsem je původně našel. Vyhledávání není vždy tou pravou
cestou k cíli. Přesně pro tyto případy disponuje Internet Explorer funkcí
Oblíbené položky.
Obrázek 63: Záložky v programu Internet Explorer
Oblíbené položky je složka, do níž si můžete uložit všechny důležité stránky,
na které určitě nechcete zapomenout. Stránku přidáte do oblíbených položek
velice jednoduše – ikonou hvězdičky se symbolem plus (umístěné hned pod
118
navigačními tlačítky). Ta vyvolá dialog, který vidíte na obrázku 63 (stejný
efekt má klávesová zkratka Ctrl+d ). Všechny přidané záložky pak najdete
pod hvězdičkou hned vedle.
Nastavení Windows Vista
Nastavení systému Windows Vista jde změnit v Ovládacích panelech. Některé části ovládacích panelů jsme si ukázali už v předchozích kapitolách
a nyní se podíváme na další užitečné možnosti nastavení v ovládacích panelech systému. Vyvoláte je z hlavní nabídky systému položkou Ovládací
panely, jež je umístěna v pravé části panelu. Na obrázku 64 vidíte základní
okno ovládacích panelů se všemi dostupnými možnostmi nastavení systému
Windows Vista. V dalších kapitolách se podrobněji podíváme na některé
z nich.
Uživatelé starších systémů Windows si mohou Ovládací panely přepnout zpět
do staršího rozložení panelů tak, že klepnou na položku Klasické zobrazení
vlevo nahoře.
Obrázek 64: Ovládací panely Windows Vista
Změna vzhledu
Pracovní prostředí a plochu Windows Vista si můžete přizpůsobit podle
vlastních požadavků. Nastavení těchto vlastností najdete v sekci Vzhled
119
a přizpůsobení. Obsahuje spoustu možností, kterak měnit vzhled a chování
grafického prostředí. Jednotlivé možnosti jsou rozděleny do dalších sekcí.
Pozadí plochy neboli tapeta je první věcí, kterou můžete vyzkoušet – bude
nejvíc vidět. Systém obsahuje již po instalaci velké množství tapet s různými
motivy. Pomocí tlačítka Procházet je možné nastavit jako tapetu libovolný
obrázek vybraný uživatelem – včetně vlastních obrázků či fotek. Kdo preferuje plochu bez obrázku, může si v nastavení vybrat Plné barvy a nastavit
si barvu plochy dle libosti.
Rychlejší přístup k nastavení vzhledu je klepnout pravým tlačítkem na plochu
a v kontextovém menu vybrat položku Přizpůsobit. Ta vyvolá okno s podobnými možnostmi jako vidíte v ovládacích panelech.
Další možností je změna Schématu barev. K dispozici je opět několik hotových barevných témat. Vybrané barevné schéma si můžete doladit dle
libosti pomocí tlačítka Upřesnit. V otevřeném dialogu pouze vybíráte různé
prvky grafického prostředí (stačí na ně klepnout) a přiřazujete jim vlastní
barvy. Nastavení některých vizuálních vylepšení, jako jsou stíny oken nebo
vyhlazování písma na obrazovce, se skrývá pod tlačítkem Efekty.
Poslední zajímavou položkou u nastavení vzhledu je Upravit rozlišení obrazovky. Zde je možné změnit vlastnosti připojených monitorů v případě, že
máte problémy s autodetekcí (např. po připojení projektoru).
Zabezpečení počítače
Při dokončení instalace v kapitole „Zabezpečení systémuÿ, str. 100, jsem se
zmínil, že možnosti zabezpečení lze později upravit v nastavení Windows.
Jistě jste již pochopili, že jsem mluvil právě o této sekci ovládacích panelů.
To nejlepší, co můžete při problémech se zabezpečením udělat, je Zkontrolovat stav zabezpečení, viz obrázek 65. Program na kontrolu zabezpečení vás
rychle seznámí se stavem základního nastavení systému.
Máte-li počítač připojený k Internetu, měli byste mít určitě zapnutý tzv.
firewall. Jde o speciální ochranný nástroj, který blokuje cizí příchozí komunikaci a zajistí tak, že váš počítač se nebude domlouvat s nikým „cizímÿ na
Internetu. Právě od něj totiž hrozí velké riziko vzdáleného napadení počítače.
Stejně tak byste měli mít zapnuty Automatické aktualizace. Ty zajistí, že
váš systém bude vždy aktuální a opravený. O aktualizacích a jejich významu
jsme si říkali v kapitole „Verze softwaru a aktualizaceÿ, str. 76. Detaily
k nastavení automatických aktualizací najdete dále v kapitole „Aktualizace
systémuÿ, str. 133.
120
Zapnutá by měla být i ochrana proti malwaru, tedy proti virům a jinému
škodlivému softwaru, o kterém jsem mluvil již v kapitole „Viry a další škodlivý softwareÿ, str. 79. Systém Windows obsahuje v základní instalaci program Windows Defender, který se postará o většinu škodlivého softwaru.
Měl by být v centru zabezpečení aktivován.
Obrázek 65: Kontrola zabezpečení systému
Windows však po běžné instalaci neobsahují antivirovou ochranu. Najdeteli u antiviru hodnotu „nebylo nalezenoÿ, měli byste se po nějakém vhodném antivirovém zabezpečení poohlédnout. Z velkého množství antivirů mohu doporučit např. programy české provenience AVG
(http://www.avg.cz), Avast (http://www.avast.cz) nebo Zoner antivirus
(http://www.zonerantivirus.cz).
Nastavení přenosných počítačů
Sekce Mobilní počítač slouží k rychlému nastavení některých vlastností
a možností specifických pro mobilní počítače – notebooky. Mluvili jsme
o nich v kapitole „Notebook je přenosný počítačÿ, str. 66, můžete se tam
vrátit a znovu se podívat na základní pojmy, mohly by se vám hodit při
zkoušení jednotlivých nastavení. Nejdůležitější vlastnosti notebooku změníte přímo klepnutím na Centrum mobilních zařízení, viz obrázek 66.
121
V Možnostech napájení lze doladit další detaily chování notebooku – reakci
na zavření krytu, požadavek na heslo při probuzení, nastavení napájecího
plánu a podobně. O některých možnostech se zmíním ještě dále v kapitole
„Speciální režimy pro notebookyÿ, str. 134.
Obrázek 66: Centrum mobilních zařízení – nastavení chování notebooku
Zálohování počítače
Pozornost byste měli věnovat i Zálohování počítače, a to především z důvodů, které jsem již nastínil, ale pořádně je osvětlím až na konci knihy –
v kapitole „Jak přijít o data?ÿ, str. 201. Zálohování vám zachrání vaše data
(= práci) pro případ hardwarové či softwarové poruchy počítače. Nástroj
pro zálohování vidíte na obrázku 67.
Při zálohování máte na výběr ze dvou základních možností – zálohování
souborů a zálohování celého počítače. Volba Zálohovat soubory zajistí pravidelné zálohy dat všech uživatelů počítače. Zálohovat můžete na DVD média, což bude v případě domácích počítačů nejčastější možností, případně
na jiný počítač připojený k síti. V okně dále nastavíte frekvenci zálohování (měsíčně/týdně/denně), den a čas zálohování. Při prvním spuštění se
provede záloha ihned a dále se bude provádět automaticky v určený čas
a hodinu. Při zálohování na DVD médium budete pouze požádáni o vložení
prázdného média.
Druhé tlačítko Zálohovat počítač v zálohovacím centru zajistí zálohu celého systému, který pak lze snadno obnovit. Je to vhodné např. v případě
hardwarové havárie. Pomocí položek Obnovit soubory/Obnovit počítač v zálohovacím centru obnovíte vaše data či systém do posledního známého (zálohovaného) stavu.
122
Obrázek 67: Zálohování dat chrání data před ztrátou
Další nastavení
V předchozích kapitolách jsem vám ukázal nejpoužívanější nástroje a možnosti ovládacích panelů ve Windows Vista. Ostatním možnostem se nebudu
příliš věnovat, protože nejsou tak často potřeba a můžete si je koneckonců
projít sami, není to nic složitého. Další informace o nastavení systému Windows Vista se dozvíte ve všudypřítomné nápovědě, odborné literatuře nebo
na webových stránkách http://www.windowsvista.cz.
Windows Media Center
V této kapitole se budeme podrobněji věnovat aplikaci Media Center, která
byla vytvořena pro ty z vás, kteří si rádi hrají s multimédii, hudbou, obrázky nebo fotografiemi a dívají se na televizi a filmy. Osobní počítač je
s její pomocí postaven do role komunikačního a zábavního centra v moderní
domácnosti.
Multimediální klávesnice není povinnou součástí konfigurace počítače, ale můžete si ji později dokoupit. Stejně tak dále uvedený dálkový ovladač. Klávesnic
a dálkových ovladačů je k dostání větší množství druhů a je jen na vás, které
se vám líbí a které si k vašemu Media Center počítači pořídíte.
Aplikace Media Center byla vyvinuta pro zpříjemnění a zjednodušení multimediálního využití počítače. S pomocí dálkového ovladače je možné používat
Windows Media Center
123
Obrázek 68: Multimediální klávesnice určená speciálně pro aplikaci Media Center
počítač s kvalitní obrazovkou místo televize, běžného DVD přehrávače nebo
rekordéru, a to s mnohými výhodami. Spustíte ji z hlavního menu systému
položkou Windows Media Center. V případě, že ji v menu nevidíte, podívejte se do kapitoly „Srovnání edicí Windows Vistaÿ, str. 94, protože ne
každá edice Windows Vista tuto aplikaci obsahuje.
Obrázek 69: Dálkový ovladač pro Windows Media Center
Po prvním spuštění budete pravděpodobně muset provést základní nastavení
– návod najdete v kapitole „Základní nastavení aplikace Media Centerÿ,
str. 125.
Všimněte si, že po aktivaci aplikace Media Center běžná plocha systému
Windows zmizí a veškeré funkce můžete nyní ovládat dálkovým ovladačem
nebo multimediální klávesnicí. Funkce Media Center můžete samozřejmě
124
dále ovládat standardní myší, ale přijdete o jistý komfort. Jednotlivé položky
z nabídky Media Center jsou zobrazeny v seznamu, ve kterém je možno pohybovat se směrem nahoru – klávesa ↑ či dolů – klávesa ↓ . Další možnosti
pak vybíráte klávesami ← a → . Vybraná položka je vždy zvýrazněna, jak
je vidět i na některých následujících obrázcích.
Obrázek 70: Úvodní obrazovka Windows Media Center
Potvrzení výběru se provádí stisknutím klávesy Enter , klepnutím myši nebo
stisknutím tlačítka OK na dálkovém ovladači. Pokud nabídka obsahuje více
možností, lze mezi nimi přepínat pomocí kurzorových kláves nebo šipkami
na dálkovém ovladači a samozřejmě myší. Opět platí, že aktuálně zvolená položka je patřičně zvýrazněna, jak uvidíte na dalších obrázcích. Pro
opuštění nabídky, návrat zpět nebo zavření aplikace lze používat klávesu
Backspace nebo tlačítko Back na dálkovém ovladači.
Všimněte si, jak je aplikace Media Center jednoduchá a nabídka je výrazná.
Je totiž přizpůsobena možnostem, které nabízí dálkové ovládání. Vzdálený styl
práce zvyšuje komfort uživateli, ale klade jiné nároky na ovládání programů
a zobrazení na obrazovce. Ovládání aplikace Media Center je velmi podobné
například ovládání televize, videa, DVD přehrávače nebo rekordéru.
Funkce aplikace Media Center
125
Základní nastavení aplikace Media Center
Při prvním spuštění aplikace Media Center se spustí průvodce nastavením,
kterého vidíte na obrázku 71. Tento průvodce slouží k základnímu nastavení
obecných parametrů aplikace Media Center ve vztahu k hardwaru vašeho
počítače, k připojeným zařízením a k připojení na Internet. Doporučuji
ponechat expresní instalaci – průvodce si s nastavením poradí sám. Teprve
v případě, kdyby při expresní instalaci došlo k problémům, vraťte se zpět
a vyberte instalaci vlastní. Tu využijí také uživatelé, kteří chtějí mít kontrolu
nad nastavením aplikace Media Center.
Obrázek 71: Nastavení Windows Media Center
Funkce aplikace Media Center
Povězme si něco o funkcích aplikace Media Center. Na výběr jich zde máte
velké množství – od sledování televize až po online služby. Po spuštění aplikace Media Center se zobrazí obrazovka s hlavní nabídkou, kterou jsme si
již ukázali na obrázku 70. Nabídka je přizpůsobena běžnému stylu práce
známému např. z DVD přehrávačů a poskytuje kvalitní zobrazení na libovolném monitoru nebo televizi. V hlavní nabídce najdete tyto možnosti:
126
1. Obrázky a videa – nabídka je určena k přehrávání video souborů (AVI,
MPEG a WMV) uložených na disku či jiném záznamovém médiu. Dále
umožňuje prohlížet obrázky z vašeho rodinného alba a spouštět jejich
celé prezentace.
2. Hudba – používá se k přehrávání audio disků a uložených audio záznamů (alba ve formátech MP3 nebo WMV). Umožňuje též stahovat
hudbu z Internetu a vytvářet si vlastní hudební CD a DVD nebo poslouchat rádio, ať už z FM přijímače (je-li nainstalován, jde o hardware
– rádiovou kartu) nebo z Internetu.
3. Televize a filmy – slouží ke sledování televizních pořadů, k jejich nahrávání a následnému přehrávání nebo úpravě.
4. Média online – tato volba je určena ke spuštění prohlížeče webových
stránek, které jsou připraveny pro aplikaci Media Center a poskytují
obsah jinou formou, než je běžné (podobně jako např. technologie
WAP). Takto upravených stránek stále přibývá a sledovat tak můžete
vše od aktuálních zpráv po předpověď počasí.
5. Úkoly – servisní menu pro různé další úkony jako nastavení aplikace
Media Center, vypalování CD/DVD disků, vypnutí počítače či přechod do menu vloženého média, kdy se aplikace Media Center začne
chovat jako opravdový DVD přehrávač (zmizí ovládací tlačítka oken).
Možná to tak na první pohled nevypadá, ale všechny výše uvedené funkce je
možné pohodlně ovládat s pomocí dálkového ovladače. Prozkoumejte všechny
možnosti vašeho dálkového ovladače!
Obrázky a videa
Jak již název napovídá, lze pomocí této nabídky přímo přehrávat video
a prohlížet obrázky. K dispozici je knihovna obrázků a knihovna videa sloužící pro lepší a přehlednou kategorizaci.
Knihovna obrázků umožňuje procházení složek (galerií) obsahujících obrázkové soubory pomocí nabídky Složky. Zobrazí vám pak obsah konkrétní
složky s grafickými soubory a fotografiemi, jak vidíte například na obrázku
72. Všechny obrázkové soubory jsou přehledně setříděny a každá složka zobrazuje miniatury (náhledy) pro lepší orientaci v obrázcích. U každého obrázku vidíte i některé další údaje (například název nebo čas vytvoření).
Dále lze v této nabídce spouštět prezentace obrázků pomocí položky Spustit
prezentaci. Při ní jsou jednotlivé obrázky zobrazovány po sobě v krátkých
Obrázky a videa
127
časových intervalech. Obrázky je dále možné třídit podle přidaných značek (nabídka Značky) a podle data vytvoření (nabídka Datum). Možnost
Přehrát vše spustí prezentaci všech dostupných obrázků.
V kontextové nabídce obrázku pak najdete další Podrobnosti. Můžete v ní
obrázek otočit, vytisknout, retušovat nebo odstranit. Volbou Zobrazit malé
změníte velikost náhledů v seznamu obrázků (zpět se přepnete pomocí Zobrazit velké ).
Knihovna obrázků aplikace Media Center je v podstatě jen trochu jiným zobrazením standardní složky Obrázky v systému Windows Vista, na kterou jste
při používání již určitě narazili. Oba způsoby použití této složky můžete samozřejmě podle potřeby kombinovat. V nastavení aplikace Media center je možné
přidat i jiné složky, v nichž se pak budou dostupné obrázky hledat. Totéž platí
pro všechny typy záznamů uvedené dále.
Obrázek 72: Prohlížení obrázků v aplikaci Media Center
Aplikace Media Center přehraje video soubory nejběžnějších typů – například AVI, MPG (také MPEG) nebo WMV. Knihovna videa se přitom chová
podobně jako u obrázků – samozřejmostí je funkce miniatura s náhledem
každého videa, která usnadní orientaci v množství záznamů. Filmy můžete při vyhledávání třídit podle jména, data vytvoření nebo jiných kritérií.
Knihovna používá při načítání a ukládání videa standardní složku Windows
Vista – Video.
128
Budete-li mít problémy s přehráváním některých videoformátů, pravděpodobně
vám chybí tzv. kodeky. Kodek je jednoduše řečeno software, který z datového
souboru umožní získat obraz a zvuk. Kodeky lze získat na Internetu např.
na adrese http://www.stahuj.centrum.cz/multimedia/kodeky/. Doporučuji
použití kolekce kodeků „Codec Pack All in 1ÿ, u kterých mám vyzkoušeno, že
přehrají téměř cokoliv – včetně souborů získaných z Internetu.
Hudba
V aplikaci Media Center si můžete pomocí nabídky Hudba vytvořit a organizovat vlastní kolekce alb, seznamy hudebních nahrávek, seznamy stop
nebo přistupovat k hudbě online. Až na poslední jmenovanou možnost opět
platí, že knihovna hudby aplikace Media Center je v podstatě jen trochu
jiným zobrazením standardní složky Hudba v systému Windows Vista. Vše,
co v ní máte uloženo, budete moci přehrávat i v aplikaci Media Center.
Obrázek 73: Přehrávání hudby v aplikaci Media Center
Hudbu lze při výběru v knihovně dělit podle názvu alba, interpreta, žánru
či roku vydání. Tyto informace obsahují přímo soubory s hudbou. Je možné
zobrazit a nechat přehrát též kompletní seznam hudebních souborů. Celá
alba i jednotlivé soubory lze upravit pomocí kontextové nabídky. Úpravy
Hudba
129
zahrnují možnosti jako změnu názvu či interpreta, hodnocení alba/skladby
a podobně. Při procházení knihovnou je rovněž možné změnit velikost náhledů pomocí kontextové nabídky.
Podobným způsobem lze přidat vybrané album/skladbu do hrajícího playlistu. Dále můžete kopírovat nahrávky z (nebo do) knihovny na disku a ukládat nahrávky jako audio záznam na CD a DVD disky. Ke skladbě nebo albu
lze také přiřadit obrázek, viz předchozí snímek 73. V hudební knihovně Windows Media Center můžete zkrátka dělat s hudbou úplně vše.
Ne vždy je nutné aktivně se podílet na výběru obsahu. V sekci hudba si
můžete prostě Přehrát vše a máte-li na disku dostatek alb, vydrží vám takové
přehrávání na hodně dlouho. Stejně tak je možné pustit si rádio, na to ovšem
musíte disponovat potřebným hardwarovým vybavením. V případě, že něco
ve své obsáhlé kolekci hledáte, je možné použít Vyhledávání podle názvu.
Televize a filmy
Nabídka Televize a filmy vám umožní sledovat obojí přímo v počítači. Pomocí položky Televize můžete jednoduše sledovat, nahrávat a procházet
uložené televizní pořady, a to jak z analogového, tak i z digitálního vysílání. Systém přijímá signály ze standardní antény, kabelové televize nebo
satelitního přijímače a lze jej velmi snadno nastavit. Nahrávání pořadů je
velmi jednoduché, jak si ukážeme v následující kapitole. Nahrané pořady se
ukládají na pevný disk pro další použití – lze je kdykoliv znovu přehrát (viz
obrázek 74) či vypálit na DVD disk.
Pro příjem televizního signálu je nutné mít v počítači nainstalovanou televizní
kartu – TV tuner, viz též kapitolu „Televizní kartaÿ, str. 64. Pokud televizní
kartu ve svém počítači nemáte, nic se neděje, lze ji samostatně dokoupit.
Požádejte vašeho dodavatele počítače o její dodání a instalaci.
Nabídka Přehrát DVD reprezentuje standardní DVD přehrávač s obvyklými
funkcemi jako přehrát/zastavit, posun dopředu/dozadu, zobrazení DVD
menu, nastavení zvuku a podobně. Ovládací prvky jsou při spuštění zobrazeny vpravo dole a objeví se při každém pohybu myší. Při ovládání dálkovým
ovladačem nepocítíte rozdíl mezi počítačem a stolním DVD přehrávačem.
Další nabídka Televize online umožňuje sledovat vybrané televizní kanály
pomocí Internetu.
Nahrávání televizních pořadů
130
Obrázek 74: Uložený televizní pořad v aplikaci Media Center
Nezapomeňte, že nahrávané televizní pořady se ukládají na pevný disk vašeho
počítače a jsou tudíž omezeny jeho kapacitou, viz též kapitolu „Pevný diskÿ,
str. 54. Může se stát, že se vám všechny pořady na pevný disk nevejdou!
Nyní se trochu lépe seznámíme s nahráváním televizních pořadů pomocí
aplikace Media Center. Nahrávat je možné jak právě vysílané pořady, tak
i pořady, které budou vysílány později. Je to stejná funkce, jakou znáte
například z VHS nebo DVD rekordéru.
Jestliže právě sledujete živé televizní vysílání a chcete si jej zaznamenat,
stačí na dálkovém ovladači stisknout tlačítko RECORD. Televizní vysílání
se začne ihned automaticky nahrávat – je to opravdu snadné, že? Chcete-li
nahrávat televizní pořady, které budou vysílány později, postupujte podle
následujícího schématu:
1. Spusťte aplikaci Media Center a vyberte z nabídky Televize a filmy.
2. Dále z nabídky vyberte možnost Program TV.
3. Nyní stačí, abyste vybrali požadovaný pořad, označili jej a stiskli tlačítko RECORD na dálkovém ovladači.
Hudba
131
4. U takto označeného pořadu se zobrazí červená tečka, což znamená, že
bude v době vysílání správně nahrán.
Média online
Další položkou nabídky v aplikaci Media Center jsou Služby online. Pomocí
nich můžete velmi jednoduše přistupovat ke speciálním zdrojům služeb na
Internetu, jak ukazuje obrázek 75.
Obrázek 75: Služby online – přístup k multimédiím na Internetu
Služby online vám rychle zpřístupní živé vysílání internetových rádií a televizí, online galerie s nejrůznějšími obrázky, aktuální zprávy ze světa i z domova a další zajímavé informace či různý multimediální obsah. Nezapomeňte na skutečnost, že některé funkce mají větší nároky na přenos dat
a potřebují proto kvalitní a silné připojení k Internetu (s dostatečnou přenosovou kapacitou)!
Další úkoly
Poslední nabídka aplikace Media Center Další úkoly obsahuje další množinu
funkcí, které rozšiřují schopnosti této multimediální aplikace. S její pomocí
132
lze například doladit nastavení některého hardwaru (televize, reproduktory
apod.) nebo vypnout počítač. Některé možnosti v této nabídce budou závislé
na schopnostech vašeho hardwaru.
Přímo z nabídky Další úkoly můžete také kopírovat CD a DVD disky, ukládat si na ně nahrané televizní pořady a videa. Lze na nich vytvářet i vlastní
kolekce obrázků a fotografií. Jak tato činnost vypadá, vidíte na obrázku 76.
Zajímavou možnost v nabídce Další úkoly představuje položka Pouze média.
Ta přepne váš systém do speciálního stavu, kdy se bude chovat např. jako
opravdová televize – zmizí veškeré ovládací prvky a funkce systému tak, jak je
znáte z běžného provozu.
Obrázek 76: Tvorba DVD disku v aplikaci Media Center
Jak sami vidíte, aplikace Media Center obsahuje celou řadu nástrojů, jejichž
ovládání je založeno na stejně jednoduchém principu jako například u DVD
přehrávače nebo televize. S připojením na větší monitor nebo k pořádné
reprosoustavě získává počítač zcela nové možnosti. Takže se můžete pohodlně usadit do sedačky a začít ihned – a velmi jednoduše – naplno využívat
multimediálních schopností vašeho nového počítače s operačním systémem
Windows Vista.
Aktualizace systému
133
Aktualizace systému
Ve Windows Vista není nutné provádět aktualizace ručně. Aktualizace jsou
vlastně opravy chyb v systému a říkali jsme si o nich v kapitole „Verze
softwaru a aktualizaceÿ, str. 76. Má-li systém připojení k Internetu, kontroluje automaticky dostupnost aktualizací a v případě potřeby je stahuje
a instaluje. O průběhu vás pravidelně informují okna vyskakující z pravé
části panelu. Aktuální stav aktualizace lze vždy získat po klepnutí na ikonu
„štítuÿ – obvykle je žlutá. Jestliže ikona na panelu není, znamená to dvě
věci: 1. vše proběhlo v pořádku; 2. momentálně nejsou k dispozici žádné
aktualizace.
Obrázek 77: Automatická aktualizace systému Windows
Instalace aktualizací probíhá obvykle ihned a automaticky, případně po
ukončení práce těsně před vypnutím počítače – některé aplikace tento postup vyžadují. V tom případě se při vypínání zobrazí dialog, který vidíte na
obrázku 77.
Obrázek 78: Nastavení automatických aktualizací ve Windows Vista
Vypínání nebo restart počítače bude v takovém případě delší, protože inUrčeno pro počítače BARBONE
134
stalace aktualizací může trvat i několik minut. Je však možné, že bude
provedení trvat déle, v tomto případě nikdy nevypínejte počítač natvrdo!
Vše výše uvedené platí za předpokladu, že jste automatické zabezpečení
nevypnuli při instalaci, viz kapitolu „Zabezpečení počítačeÿ, str. 119.
Nastavení způsobu aktualizace je možné provést v Ovládacích panelech Windows. Zde vyberte položku Zabezpečení, pak v sekci Windows Update klepněte na Zapnout nebo vypnout automatické aktualizace. Zde můžete např.
nastavit, kdy se mají aktualizace stahovat, zda se uživatele dotázat před
jejich instalací či stažením a podobně, viz obrázek 78. Aktualizace je možné
také vypnout, ovšem toto nastavení rozhodně nedoporučuji!
Ukončení systému Windows Vista
a vypnutí počítače
Po ukončení práce s Windows Vista je možné odhlásit se pomocí hlavní
nabídky Windows a umožnit tak práci dalším uživatelům. Z hlavní nabídky
lze také počítač přímo vypnout nebo např. přepnout uživatele, viz obrázek
79. Vypnout počítač je možné i z obrazovky s přihlášením, stačí klepnout na
Vypnout. Tímto bude chod systému Windows korektně ukončen a počítač
se sám vypne.
Obrázek 79: Rozšířené menu – režim spánku a hibernace
Speciální režimy pro notebooky
V kapitole „Notebook je přenosný počítačÿ, str. 66, jsme si říkali, že notebooky disponují několika speciálními režimy práce. Máte-li před sebou
notebook, můžete je okamžitě vyzkoušet. Zavřete jej a notebook přejde do
režimu spánku – obvykle tuto činnost doprovází krátké pípnutí. Když ho
otevřete, velmi rychle se zase probudí. Uvedení do režimu spánku nebo do
hibernace je možné provést také ručně pomocí rozšířeného menu pro ukončení práce, viz obrázek 79.
Řešení některých problémů
135
Nastavení některých speciálních vlastností notebooku, viz opět kapitolu
„Správa napájeníÿ, str. 71, provedete velmi jednoduše. Na hlavním panelu
vpravo najdete malou ikonu baterie, klepnete na ni pravým tlačítkem, vyberte Možnosti napájení a nastavte si chování podle potřeby – především
vás bude zajímat plán napájení, tzn. jak notebook zachází s kapacitou baterie. K dispozici je několik více či méně úsporných režimů. Dále je možné
upravit chování při zavření/otevření víka, nastavení jasu a některé další
vlastnosti.
Pamatujte, že při výběru či úpravě napájecího plánu jste limitováni tím, co
jsme si říkali ve výše uvedené kapitole. Buď budete mít k dipozici plný výkon,
nebo maximální dobu provozu na baterie. Ostatní bude jen kompromisem mezi
těmito možnostmi.
Obrázek 80: Nastavení pracovního režimu notebooku
Řešení některých problémů
Pokud dojde k neopravitelnému problému v systému Windows Vista, bude
nutné reinstalovat celý operační systém. K tomuto účelu použijte dodaný
DVD disk – tzv. External Recovery Media.
Pokud budete reinstalovat operační systém, dojde ke ztrátě všech uložených
dat! Proto doporučuji provádět pravidelné zálohování vašich dat!
136
Pro spuštění opětovné instalace systému vložte výše uvedené DVD do mechaniky počítače a restartujte počítač. Nezapomeňte, že v BIOSu (základním nastavení) počítače musí být nastavena DVD mechanika jako první
bootovací (startovací) zařízení. Teprve poté se spustí instalace operačního
systému z DVD disku! Nevíte-li si s tímto nastavením rady, požádejte o pomoc nějakého odborníka. Ostatně totéž platí pro celou instalaci systému –
nevíte-li co a jak, svěřte ji raději někomu, kdo problematice alespoň trochu
rozumí.
S instalací vám pomůže intuitivní průvodce. Instalace začíná zadáním licenčního klíče (viz obrázek 42 v kapitole „Zadání licenčního klíčeÿ, str. 97)
podle kterého se z média nainstaluje zakoupená edice systému Windows
Vista. Celá instalace probíhá v českém jazyce – její závěrečnou část jste již
absolvovali, viz kapitolu „Základní nastavení systémuÿ, str. 97.
Pokud se reinstalace operačního systému bojíte nebo nechcete provádět úkony,
kterým nerozumíte a nemáte po ruce nikoho, kdo by vám s nimi pomohl,
využijte raději služeb servisního centra pro váš počítač. Bude to pravděpodobně
nejjednodušší a nejrychlejší řešení.
Jakmile se poprvé spustí kompletně nainstalovaný operační systém v češtině, měli byste dále nainstalovat ovladače k základní desce z média, které
u počítače najdete. Pak je většinou potřeba nainstalovat ovladače grafické
karty, případně z dalších přiložených CD ovladače ke všem dalším zařízením, která jsou v počítači (TV karta, modem) nebo k zařízením, která jsou
k počítači připojena (tiskárna, scanner). Těmito kroky je operační systém
obnoven a je možno pokračovat v práci. Pravděpodobně budete také muset
znovu provést nastavení aplikace Media Center (viz kapitolu „Základní nastavení aplikace Media Centerÿ, str. 125), které zajistí plnou a správnou
funkci aplikace.
Kancelářský software od společnosti
Microsoft
Společně s novým počítačem se systémem Windows Vista si můžete zakoupit
také novou sadu kancelářského softwaru od společnosti Microsoft – Microsoft Office 2007. Produkty Office 2007 jsou samostatné softwarové aplikace
určené výhradně pro operační systémy Windows Vista všech edicí. (viz kap.
„Srovnání edicí Windows Vistaÿ, str. 94). Je možné, že s novým počítačem
dostanete předinstalovanou také sadu aplikací Microsoft Office.
Kancelářské programy od společnosti Microsoft jsou mezi uživateli nejrozšířenější a patří k těm nejoblíbenějším. Balíky programů jsou rozděleny podle
Kancelářský software od společnosti Microsoft
137
toho, kdo je používá, takže se můžete setkat s několika různými verzemi.
Microsoft Office Basic 2007 a verze pro studenty a domácnosti jsou základní
varianty určené především pro domácí uživatele, kteří potřebují vytvářet
přehledné dokumenty, tabulky a psát a posílat e-maily. Microsoft Office
Standard 2007 je další sada, jež poskytuje standardní aplikační vybavení za
velmi přijatelnou cenu.
Nejucelenějšími sadami kancelářských programů jsou v současné době
Microsoft Office Professional 2007 a Professional Plus 2007, které obsahují
mnoho nástrojů pro zvýšení osobní i profesní produktivity. Její součástí jsou
tyto aplikace: Word 2007, Excel 2007, Outlook 2007 (včetně Business Contact Manageru), Publisher 2007, PowerPoint 2007 a Access 2007. A úplně
nejvybavenějšími sadami z řady Microsoft Office jsou Business 2007 určené
pro podniky a Ultimate 2007 s plnou výbavou všech možných dostupných
funkcí. Detailní srovnání a všechny rozdíly mezi verzemi najdete na adrese
http://www.microsoft.com/cze/office/overview.mspx.
Obrázek 81: Kancelářský balík Microsoft Office
Na některých počítačích bývá předinstalována sada „Office Readyÿ, což je
zkušební verze Microsoft Office s funkčností omezenou na 60 dní – déle není
možno ji používat. Tuto sadu lze rozšířit na plnou funkčnost zakoupením požadované licence. Aktivační kód pro Office Ready získáte spuštěním „Průvodce
aktivací Officeÿ pomocí ikony na pracovní ploše.
S novým počítačem můžete také zakoupit některé hry a jednodušší alternativu k Microsoft Office 2007, kterou je program Microsoft Works 8.5 (případně starší verze 8.0). Works 8.5 integruje různé nástroje do jednoho kompaktního celku – textový procesor, kalkulační tabulky, databázi, kalendář,
e-mailové a internetové pomůcky a některé další nástroje. Pro složitější a náročnější úkoly a úlohy jsou ale vhodnější sady Microsoft Office 2007.
Jak jste si jistě všimli, nabídka předinstalovaného softwaru společnosti
Microsoft je opravdu široká a navíc je tu několik výhod oproti klasickým
„krabicovýmÿ verzím softwaru: systém ani aplikace nemusíte sami instalovat, vše je vyladěno na konkrétní konfiguraci hardwaru, takže nedochází
k problémům s kompatibilitou, máte jistotu pravosti softwaru a také společnou technickou podporu jak pro hardware, tak i pro software.
A především – software Microsoft předinstalovaný na vašem novém počítači
138
je výrazně levnější!
139
V této kapitole se seznámíme s operačním systémem Ubuntu, který patří
mezi nejoblíbenější linuxové operační systémy. Dozvíte se, jak jej používat, nastavit a starat se o něj. Vycházíme přitom zejména z obecné kapitoly „Software oživuje počítačÿ, str. 75, neboť mnohé prvky – jako plocha,
panely, nabídky a ikony – vypadají a používají se v podstatě stejně jako
v jiných systémech.
Obrázek 82: Uživatel objevuje taje operačního systému Ubuntu
Nové počítače mají obvykle na disku předinstalovanou verzi systému Ubuntu
přímo z výroby, není třeba nic nastavovat ani ladit, vše je již vyřešeno včetně
založení základního uživatele. Počítač tak stačí jen zapnout a začít používat.
Z toho důvodu se nezabývám instalací Ubuntu a zájemce odkáži na knihu
Ubuntu – Praktická příručka uživatele Linuxu vydanou nakladatelstvím Computer Press.
Po spuštění počítače se setkáte s grafickým prostředím pojmenovaným
GNOME, ve kterém budete v Ubuntu pracovat. GNOME je oblíbené, proUrčeno pro počítače BARBONE
140
tože se snadno ovládá a působí na uživatele velmi srozumitelně. Stejně jako
jiné systémy obsahuje pracovní plochu s ikonami, panely, nabídkami apod.
Pro ovládání GNOME platí to, co již bylo napsáno v kapitole „Software
oživuje počítačÿ, str. 75, a my si v této kapitole ukážeme některé drobné
odlišnosti. Projdeme si hlavní nabídku systému, dostupné aplikace a ukážeme si, jak GNOME přizpůsobit a vylepšit.
Pracovní plocha
To, co vidíte na monitoru či displeji, je pracovní plocha. Zobrazují se na ní
spuštěné programy, ikony, panely a po klepnutí na tlačítko Aplikace také
hlavní nabídka programů. Možná se budete divit, ale v Ubuntu můžete mít
několik pracovních ploch. Je ovšem logické, že monitor máte jen jeden, proto
vždy vidíte jen jednu plochu. Ostatní plochy vidět nejsou, ale přesto existují
a můžete je použít například k odkládání nepotřebných oken a podobně.
Obrázek 83: Základní vzhled Ubuntu
Počet ploch si můžete nastavit a pak se mezi nimi přepínat klepnutím na
přepínač, kterému se říká pager – přepínač ploch. Zobrazuje plochy jako
Pracovní plocha
141
malé obdélníčky na panelu. Na obrázku 83 se nachází na spodním panelu
úplně vpravo. Plochy lze přepnout také stisknutím klávesové zkratky (viz
tabulku 3).
Obrázek 84: Přepínač ploch se čtyřmi plochami
Představte si plochy jako políčka filmu – v jednom okamžiku vidíte jen jedno,
ale můžete se posunout na jiné, které se následně zobrazí. Ty plochy, které
nevidíte, se označují jako virtuální plochy. Není nutné mít všechny programy
na jedné ploše, je to nepřehledné. Proto mnoho uživatelů používá více ploch,
které jsou tradičně označeny čísly, a odkládá si na ně programy podle potřeby nebo podle určení (typu práce). Budete-li mít problémy s množstvím
oken na obrazovce, začněte používat virtuální pracovní plochy!
Mezi plochami se nemusíte přepínat jen pomocí přepínače na panelu. Jeho
funkci výtečně nahradí klávesové zkratky Ctrl+Alt+šipky zvláště v případě,
když jich máte více. Klávesy ← a → si jednoduše vyzkoušejte a sledujte,
co to dělá s přepínačem ploch na panelu. Podobně fungují i šipky ↑ a ↓ –
v případě, že máte plochy uspořádány do více řad.
V Ubuntu máte ve výchozím stavu po instalaci k dispozici pouze dvě virtuální plochy, ale jejich počet můžete pochopitelně změnit. V kontextovém
menu pageru najdete položku Předvolby, která vám toto umožní.
Dalším známým ovládacím prvkem, který nemůže na ploše chybět, jsou
ikony. Ikony jsou „odkazyÿ na programy, soubory, adresáře nebo třeba
webové stránky či zařízení, jak jsme si řekli již v kapitole „Ikona zastupuje různé objektyÿ, str. 85.
Vedle ikon můžete mít na ploše také běžné soubory a adresáře, které lze
jednoduše přetáhnout myší ze správce souborů. Na ploše se automaticky
zobrazují také ikony připojených médií, kupříkladu USB disku a fotoaparátu. Takové ikony nejsou klasické soubory – nelze je smazat ani přesunout.
Budete-li chtít zařízení odpojit od počítače, musíte jej nejprve odpojit ze
systému prostřednictvím kontextové nabídky. Klepněte pravým tlačítkem
myši na ikonu a vyberte Odpojit svazek.
Ubuntu má pro smazané soubory odpadkový koš – funguje stejně jako obyčejný
koš. Pokud smažete soubory nebo adresáře, ocitnou se v koši. Odtud je můžete
obnovit, nebo naopak koš „vysypatÿ, tedy jeho obsah navždy smazat z disku.
142
Panely v GNOME
Prostředí GNOME obsahuje dva panely, které jsou jeho základními ovládacími prvky. Jeden je nahoře a zobrazuje hlavní nabídku a systémovou
oblast. V ní mají některé spuštěné aplikace své ikonky (tzv. applety), pomocí nichž je můžete ovládat nebo vám sdělují nové informace. Najdete
zde hodiny, nastavení hlasitosti, ovládání přihlášení a mnohé další si sami
jednoduše můžete přidat. Některé zobrazují svou ikonu automaticky, u jiných si zobrazování můžete nastavit. Najdete zde pouze ty programy, které
systém či uživatel spustil a ony stále běží tzv. na pozadí. Je vhodné, aby
o nich systém věděl. Ikona na panelu poté prezentuje situaci, že je program
připraven k činnosti nebo běží (je spuštěn a načten v paměti).
Obrázek 85: Hlavní nabídka GNOME
Panely nemusí být nutně nahoře a dole. Můžete je dle potřeby přesouvat mezi
jednotlivými stranami obrazovky tak, že je stiskem levého tlačítka myši uchopíte a přetáhnete, kam potřebujete.
Druhý panel je dole, zobrazuje spuštěné programy, přepínač ploch a koš
(ikona úplně vpravo). Na spodním panelu se zobrazují spuštěné programy
stejně jako v jiných systémech. Klepnutí na název programu myší způsobí,
že se okno přesune do popředí. Tak, jak je zvykem, můžete programy minimalizovat (zmizí z plochy a zůstanou jenom na panelu), maximalizovat
(okno se roztáhne na celou obrazovku), změnit jejich velikost nebo přesunout. V Ubuntu lze okna táhnutím přesunout i na jinou plochu.
Nabídka Místa
143
Všechna okna najednou schováte pomocí klávesové zkratky Ctrl+Alt+d nebo
klepnutím na ikonu na dolním panelu úplně vlevo. Zobrazíte tak obsah plochy.
Stejným způsobem okna znovu zobrazíte. Další obecné klávesové zkratky najdete v kapitole „Jak se používá klávesová zkratkaÿ, str. 89.
V kontextovém menu každého panelu se nachází položka Přidat na panel.
Pomocí této volby lze na panel přidávat mini programy, podobné těm, které
běží v oznamovací oblasti. Mnoho z nich je už připraveno a čekají jen na
vás – můžete tak sledovat informace o počasí, ovládat přehrávač hudby,
otevírat naposledy upravené dokumenty nebo sledovat zatížení procesoru
či využití paměti. Těmto programům se říká applety. Kromě appletů může
panel obsahovat také spouštěče programů. Pokud často používáte webový
prohlížeč Firefox, jistě vás potěší, že ikona pro jeho spuštění je na panelu
už připravena. Další programy přidáte na panel např. prostým přetažením
z hlavní nabídky.
Důležitým obsahem horního panelu je hlavní nabídka. V ní se nabízejí nainstalované programy, nástroje pro nastavení a další důležitá místa v systému.
Je to místo, kde se objeví nové nainstalované aplikace nebo kde nastavíte
vzhled Ubuntu. Nabídka je tematicky rozdělena do tří hlavních sekcí: Aplikace, Místa a Systém. Podíváme se na ně podrobněji.
Nabídka Místa
Sekce Místa sdružuje do jednoho přehledného seznamu nejdůležitější místa,
kam se ukládají data nebo odkud je naopak uživatelé chtějí získat. Než se
podíváte dále, připomeňte si informace z kapitoly „Co je soubor a složky?ÿ,
str. 89. Nabízí se vám tak rychlý přístup k disketovým mechanikám, CD
nebo DVD mechanikám (vypalovačkám), flashdiskům i jiným externím diskům a k jednotlivým počítačům v síti. Všemi těmito místy (složkami, soubory) vás bude provádět správce souborů GNOME – Nautilus.
Hlavním místem pro vaše data je vaše domovská složka. Domovský adresář či domovská složka je prostor, kde se ukládají data jednotlivého uživatele. O uživatelích počítače jsme si říkali v kapitole „Uživatelé, hesla
a přihlášení do systémuÿ, str. 81. Každý uživatel v Ubuntu má svůj domovský adresář, kam se dostane pouze on (a samozřejmě uživatel root neboli
správce systému). Adresáře jednotlivých uživatelů jsou uloženy v adresáři
/home/jmeno uzivatele/, např. /home/tomas/ nebo /home/dana/. Uživatelská jména jsou pak tomas a dana. Do domovského adresáře se ukládají
také nastavení jednotlivých programů.
144
V Ubuntu je každý soubor nebo adresář, jehož jméno začíná tečkou, automaticky považován za skrytý. Můžete si sami vyzkoušet, jak to funguje – pokud na
začátek jména souboru napíšete tečku, soubor nebude v Nautilu vidět. Abyste
jej viděli, je potřeba zapnout v nabídce položku Zobrazovat skryté soubory.
V Nautilu je tento příkaz v nabídce Zobrazit. Tento princip se využívá pro soubory s nastavením programů a prostředí – jsou uloženy v domovském adresáři
každého uživatele, ale nejsou vidět. Uživatel je nepotřebuje vidět, a tak jej
neruší v práci.
Obrázek 86: Povolení zobrazení skrytých Obrázek 87: Zobrazení skrytých souborů
souborů v Nautilu
v Nautilu
Ve svém domovském adresáři naleznete několik dalších připravených adresářů. Jedná se např. o adresáře Dokumenty/, Hudba/, Obrázky/, Videa/ –
právě tyto jsou přístupné z hlavního panelu přes položku Místa. Nikdo vás
nenutí, abyste je používali, ale na druhou stranu si tak uchováte pořádek
v datech. Samozřejmě si můžete vytvořit další adresáře a v nich podadresáře
podle toho, jak je máte z dřívějška zažité a jak si svou práci organizujete.
Pokud jste zvyklí ukládat si na plochu např. soubory stahované z Internetu,
pak vás jistě zaujme, že obsah plochy je vlastně obsah adresáře Plocha/.
Ten najdete ve svém domovském adresáři nebo se k němu dostanete přes
nabídku Místa →Pracovní plocha.
Další důležitou položkou je Počítač, představuje souhrnné zobrazení mechanik a disků, které jsou ve vašem systému. Naleznete zde disketovou mechaniku, CD a DVD mechaniky, připojené disky a také kořenový adresář
systému, označený jako Systém souborů. Systém souborů obsahuje všechny
adresáře na disku, vaše data i ostatní systémové adresáře, v nichž je uložen
operační systém a jeho nastavení.
Tvůrce CD a DVD
Správce souborů Nautilus má integrovaný jednoduchý vypalovací program,
viz obrázek 88. Soubory či adresáře do něj můžete přetahovat z jiných oken
Nabídka Místa
145
či programů, jako by to byl běžný adresář. Tvůrce CD a DVD se také zobrazuje v nabídce Místa, jak je vidět na předchozích obrázcích. Otevře se
normální okno, jež vypadá jako běžný adresář. Do něj stačí myší přetáhnout soubory a adresáře, které chcete vypálit. Až je máte všechny, stiskněte
tlačítko Zapsat na disk vpravo nahoře.
Obrázek 88: Tvůrce CD/DVD - jednoduchý vypalovací program
Před vypálením máte možnost upravit některé důležité údaje: především
můžete vybrat mechaniku, máte-li jich víc. Pak je také vhodné zadat odpovídající jméno disku (zobrazuje se při připojení disku do systému) – je dobré
volit takové, aby z něj bylo poznat, co je na disku uloženo. Poslední volbou
je rychlost zápisu, která může hrát roli u některých mechanik nebo médií.
Pokud jste vybrali více dat, než se vejde na vložené médium, program vás
na tuto skutečnost upozorní a bude požadovat médium s větší kapacitou
(nebo budete muset odebrat z projektu některé soubory).
Fyzické disky a síťové disky
Za Tvůrcem CD a DVD se dále v Místech zobrazují Výměnná média –
aktuálně připojené disky. Nabídka se dynamicky mění podle toho, jestli je
v mechanice nějaké médium nebo třeba v případě, kdy připojíte USB disk.
Dále se také můžete pomocí další položky dostat do lokální počítačové Sítě,
o níž jsme si říkali v kapitole „Počítačové sítěÿ, str. 61. V případě, že existuje
a jsou v ní nějaké počítače, můžete se k nim připojit.
146
Budete-li chtít takový vzdálený adresář odpojit, přejděte do adresáře Síť
a v kontextové nabídce zvolte volbu Odpojit svazek. Ikona vzdáleného serveru
zmizí ze všech zmiňovaných míst.
To samé lze provádět i se servery na Internetu, což mohou využít především
pokročilí uživatelé. Pokud často pracujete například s různými FTP servery,
volba Připojit se k serveru . . . vás nepochybně potěší. Umožňuje vám totiž
přidat síťové FTP servery tak, jako by to byly místní adresáře. V okamžiku,
kdy si takto například přidáte FTP server, budete mít jeho ikonku jednak
na ploše, ale také přímo v nabídce Místa a pochopitelně bude dostupný také
přes Nautilus.
Obrázek 89: Připojování serveru jako místního adresáře
Aplikace v Ubuntu
Ubuntu je linuxová distribuce s obrovskou softwarovou základnou, která
čítá tisícovky programů v oficiálních i neoficiálních softwarových zdrojích
(bude vysvětleno dále). Jednotlivé aplikace pokrývají snad všechny oblasti
práce s počítačem. Domácí uživatele budou především zajímat programy
pro poslech hudby, sledování televize, čtení pošty, sdílení dat, surfování po
Internetu a vypalovaní CD. Ve firemním prostředí vás Ubuntu potěší přítomností kancelářských nástrojů, účetnictvím, ale také například nástroji
pro plánování času. Vývojáři nezapomněli ani na profesionály, kteří mohou
upravovat obrázky, stříhat video či skládat hudbu.
Ubuntu je jiný než systém MS Windows. Patrné je to zejména v oblasti správy
programů – jejich instalování a odinstalování. Věnujte, prosím, tomuto tématu
pozornost ještě předtím, než začnete jednotlivé aplikace shánět a instalovat.
Nejsnadnější přístup k nainstalovaným programům je z hlavního panelu
přes nabídku Aplikace. Programy jsou zde systematicky rozčleněny do jednotlivých kategorií, které zcela přesně vystihují jejich účel či způsob použití.
Aplikace v Ubuntu
147
Standardními kategoriemi tak jsou: Grafika, Hry, Internet, Kancelář, Příslušenství, Systémové nástroje, Zvuk a video. Je docela možné, že se v budoucnu
seznam rozšíří o některé další položky – záleží na tom, jaké programy do
systému budete instalovat. Zcela specifická je poslední položka s názvem
Přidat/Odstranit . . . Tou se budeme podrobně zabývat za chvíli. Nabídku
si můžete projít, abyste měli představu, jaké programy vám Ubuntu nabízí.
Několik z nich si představíme v dalších kapitolách.
Chcete-li si přečíst mnohem více informací o možných aplikacích včetně mnoha
her, najdete je v příručce Ubuntu – Praktická příručka uživatele Linuxu vydanou
nakladatelstvím Computer Press.
V Ubuntu máte možnost si další programy jednoduše nainstalovat pomocí
položky Přidat/Odstranit . . . Jedná se o základní nástroj pro přidání nového
programu, u kterého se stručně zastavíme. Okno je rozděleno na tři části:
vlevo je seznam kategorií, které obsahují roztříděné programy, v pravé horní
části je seznam těchto programů v rámci jedné kategorie a dole je podrobný
popis programu, na kterém je umístěn kurzor v horní části, viz obrázek 90.
Pro jistotu upozorňuji, že nástroj pro přidání aplikací stahuje instalační soubory z Internetu. Chcete-li přidávat nové aplikace, musíte mít funkční připojení
k Internetu! Nezapomeňte též kontrolovat množství stahovaných dat – některé
aplikace jsou velmi objemné a jejich stažení může slabé internetové připojení
vytížit i na několik hodin!
Nad seznamy jsou ještě dva důležité prvky: vyhledávací políčko a filtr.
Vyhledávání použijete v případě, že znáte alespoň část názvu programu,
který chcete nainstalovat (nebo odstranit). Zkuste si do políčka zadat text
„dvdÿ a hned uvidíte, které programy pro práci s DVD máte nainstalované
a které teprve nainstalovat můžete, viz obrázek 91. Vyhledávání je interaktivní a provádí se okamžitě, zatímco píšete.
Praktickou kategorií je také ta první označená jako Vše. Zobrazuje všechny programy, které jsou k dispozici. Z tohoto důvodu může zobrazení celého seznamu
chvíli trvat.
Výsledky vyhledávání v seznamu programů jsou ovlivněny vybranou kategorií vlevo. Seznam programů, ve kterém se má vyhledávat (zatímco píšete
název), lze ještě dále filtrem úplně nahoře přesněji určit: Všechny dostupné
aplikace, Všechny svobodné aplikace, Podporované aplikace, Aplikace třetích stran a Pouze nainstalované aplikace. Pokud hledáte nový software, je
jednoznačně nejpraktičtější právě první volba. Naopak poslední možnost je
výhodná, pokud potřebujete zjistit, zdali máte nějaký program pro přehrávání DVD nainstalován.
V okamžiku, kdy si vyberete program, označíte jej k instalaci (klepnete
148
na něj) a následně stisknete tlačítko Uplatnit změny. Tím se automaticky
stáhnou všechny balíčky, které jsou nezbytně nutné (o balíčcích v kapitole
„Správce balíků Synapticÿ, str. 187) a nainstalují se. Správce softwaru vám
nakonec pouze oznámí, že instalace proběhla úspěšně. Jak rychle vše proběhne, pochopitelně záleží na velikosti balíčků a rychlosti připojení k Internetu.
Obrázek 90: Přidat nový software
Po stisku tlačítka Uplatnit změny budete požádáni o zadání hesla. Instalace
softwaru nebo jeho odstranění ovlivňuje chod celého systému. Z tohoto důvodu
je nutné zadat vlastní heslo a potvrdit tak, že jste si plně vědomi toho, co
děláte.
Nemusíte se obávat, že by množství nainstalovaných programů zpomalovalo
váš počítač. Většina programů využívá procesor a paměť jen tehdy, pokud
je spuštěn a pokud pracuje. V opačném případě je pouze uložen na pevném
disku a čeká na spuštění. Proto není nezbytně nutné odstraňovat programy,
které nepoužíváte nebo je neznáte – spíše si je vyzkoušejte. Ubuntu nabízí
velké množství softwaru a nikdy nevíte, který program se vám může hodit.
Instalujte tedy raději programy nové, než abyste odstraňovali nainstalované.
V kapitole „Správce balíků Synapticÿ, str. 187, si řekneme více o instalaci
programů, balíčcích a repozitářích. Nyní se podívejme na několik nainstalovaných aplikací.
149
Obrázek 91: Vyhledání dostupných aplikací
OpenOffice.org – tak zní jeho celý název – je nejznámější kancelářský balík
pro Linux a najdete jej i v Ubuntu. Ve skutečnosti jde o multiplatformní balík, který lze provozovat i na jiných operačních systémech, jako jsou Microsoft Windows nebo OS X. Balík se skládá z několika modulů – jednotlivých
aplikací:
• Writer – Nástroj pro úpravu textových dokumentů, podobný programu Microsoft Word (jehož soubory umí bez problémů číst i upravovat). Vidíte jej na obrázku 92. Pokud ho budete hledat, je ukryt
v menu pod položkou Aplikace →Kancelář →OpenOffice.org Textový
procesor.
• Calc – Calc je tabulkový procesor, ovládá velké množství statistických a jiných matematických funkcí a pochopitelně je kompatibilní s programem Microsoft Excel. V menu ho najdete jako Aplikace →Kancelář →OpenOffice.org Tabulky.
• Draw – Jde sice o jednoduchý, ale velmi výkonný program
pro práci s vektorovou grafikou. Spouští se z nabídky Aplikace →Grafika →OpenOffice.org Kreslení nebo ze spuštěného OpenOffice.org pomocí nabídky Soubor →Nový →Kresba.
150
• Impress – Slouží k editaci a vytváření prezentací, podobně jako to
umí Microsoft Powerpoint. Oproti konkurenci ovšem navíc umí třeba
přímý export do formátu Macromedia Flash. Najdete jej v Aplikace →Kancelář →OpenOffice.org Prezentace.
• Base – Base slouží k vytváření sestav a formulářů na základě dat z různých typů databází. Můžete jej nalézt v Aplikace →Kancelář →OpenOffice.org Databáze.
• Math – Math se používá k vytváření matematických vzorců a rovnic, které poté umí používat jiné aplikace z tohoto kancelářského
balíku. Spouští se z hlavní nabídky spuštěného modulu (Writer či
Calc) pomocí Soubor →Nový →Vzorec nebo například pomocí Vložit →Objekt →Vzorec.
Jednotlivé programy se opravdu jmenují Writer, Calc, Impress, Base a podobně.
Podle úmluvy se názvy nepřekládají do češtiny ani do jiných jazyků.
Obrázek 92: Zpracování textu v programu OpenOffice.org Writer
Formát, se kterým balík OpenOffice.org běžně pracuje, se nazývá Open Document Format – ODF. Ten je schválený jako mezinárodní ISO standard.
OpenOffice.org umí ale pracovat také s formáty balíku MS Office (.doc, .xls,
Brouzdání na Internetu
151
.ppt), a to velmi dobře. Za běžných okolností byste při práci s nimi neměli
narazit na žádné problémy.
Podpora nových formátů, které vytváří MS Office 2007, je implementována
v OpenOffice.org od verze 3. Jde o soubory .docx, .xlsx ve formátu OpenXML.
Narazíte-li přesto na problémy s jejich zpracováním, požádejte raději o data ve
starším formátu XP/2003, který je bezproblémový.
OpenOffice.org má všechny rysy moderního kancelářského balíku – podporuje vícejazyčné dokumenty, práci ve skupinách, programování vlastních
maker, export dokumentů do PDF a podobně. Rozebírat funkce jednotlivých programů do detailu je bohužel mimo možnosti této knihy. O balíku
OpenOffice.org vyšlo též několik knih, bohužel se většinou vztahují ke starším verzím. Prohledejte nabídku počítačových nakladatelství – možná se
situace již změnila. Máte-li zájem o další informace, obraťte se třeba na
server http://www.openoffice.cz.
Na webové surfování máme v Ubuntu program Mozilla Firefox. Jde o dynamicky se rozvíjející prohlížeč z dílny Mozilla Foundation, známý je nejen
v Linuxu, ale i v jiných operačních systémech (například Windows). V současnosti se jedná o druhý nejrozšířenější webový prohlížeč, který lze velmi
dobře přizpůsobit prostředí a požadavkům uživatele.
Možností, jak ho spustit, je hned několik: v první řadě má svou ikonku
přímo na panelu vedle hlavní nabídky. V hlavní nabídce ho najdete pomocí Aplikace →Internet →Firefox Webový prohlížeč. Po spuštění se zobrazí okno prohlížeče s vyhledávací stránkou Google, viz obrázek 93. Tato
stránka se nazývá domovská stránka a můžete si ji později změnit v nabídce Úpravy →Předvolby →Hlavní →Domovská stránka. Na obrázku vidíte,
že nejde o standardní, nýbrž o upravenou Google stránku.
Na horní liště naleznete dlouhý adresní řádek – jednu z nejdůležitějších věcí
v celém prohlížeči. Napravo od lišty se nachází další bílé políčko, tentokrát
ale místo adresy obsahuje šedivý nápis Google. Jedná se o vyhledávací pole.
Jestliže sem zadáte hledaný výraz a stisknete klávesu Enter , vyhledá se text
na Internetu pomocí vyhledávače Google a zobrazí se výsledky.
Firefox založil svou koncepci na principu jednoduše ovladatelné a srozumitelné aplikace, která bude dobře sloužit všem. Ta se nakonec ukázala jako
velice praktická a stala se standardem. Každá webová stránka se otevírá
v novém panelu (nikoliv v samostatném okně). Panely jsou uspořádány
nahoře pod lištou s adresním řádkem. Přepínání mezi nimi je možné pouUrčeno pro počítače BARBONE
152
hým klepnutím myši na záložku nebo také pomocí klávesových kombinací
Ctrl+PgDn a Ctrl+PgUp .
Obrázek 93: Webový prohlížeč Mozilla Firefox
V levé části vyhledávacího políčka vidíte ikonu „G ÿ symbolizující právě
vyhledávač Google. Pokud na ni klepnete, zobrazí se seznam dalších vyhledávačů – můžete tak hledat např. ve Wikipedii nebo pomocí českého Seznamu. Vyhledávací stroje přidáte do této nabídky z adresy
http://www.czilla.cz/doplnky/vyhledavani/. Je mezi nimi také vyhledávač pro server http://wiki.ubuntu.cz, viz obrázek 94, kde najdete mnoho
rad a návodů pro Ubuntu.
Obrázek 94: Přidání dalšího vyhledávacího stroje do Firefoxu
Pokud klepnete na odkaz na webové stránce prostředním tlačítkem myši, otevře
se stránka v novém panelu. Stávající panel ovšem zůstane otevřený. To znamená, že můžete dále číst a počkat, až se nově otevřené panely načtou. Tento
způsob čtení je velmi výhodný, pokud rádi procházíte například zpravodajské
portály, kde se nachází velké množství externích odkazů.
Firefox je v české verzi doplněn o některé vlastnosti, které mu ve standardní
instalaci chybí. Patří sem podpora pro přehrávání médií z Internetu, podpora pro flash, video z Youtube apod. Aplikaci lze rozšiřovat ještě o další
153
funkce, což je její velká výhoda. Pokud vám nějaká chybí, určitě pro ni
existuje doplněk. Pod tímto označením se skrývá: rozšíření, motivy vzhledu,
zásuvné moduly, již zmíněné vyhledávací moduly a postranní lišty.
Obrázek 95: Správce doplňků ve Firefoxu
Prostředí Správce doplňků (na obrázku 95) je tvořeno pěti sekcemi, první
slouží pro vyhledávání doplňků (jsou zde také doporučení, která se aktualizují), další jsou zaměřeny na jeden typ doplňku. V seznamu doplňků můžete
vyhledávat (pole vlevo), pokud klepnete na odkaz Procházet doplňky, Firefox otevře webovou stránku s kompletním seznamem doplňků. Dále můžete
využít odkaz Stáhnout Ubuntu rozšíření, což je funkce, která doplňky nainstaluje pomocí správce softwaru. Bude to zřejmě nejlepší volba, protože
tyto balíčky jsou připraveny výrobcem Ubuntu a budou začleněny do celého
systému.
V okamžiku, kdy budete doplňky instalovat přímo z webových stránek (odkaz
Procházet doplňky ), použijí se jen pro uživatele, který je nainstaloval. Jestliže
ale pro instalaci použijete správce softwaru (výše zmíněný odkaz Stáhnout
Ubuntu rozšíření ), použijí se doplňky pro všechny uživatele v systému.
Podívejme se nyní na jednotlivé možnosti správce doplňků:
• Rozšíření přidává do Firefoxu novou funkci. Namátkou vybíráme: Adblock Plus – umí blokovat reklamu na stránkách, Dictionary search
– vyhledává v online slovnících, Download Statusbar – je určený pro
komfortní stahování souborů, atd. Rozšíření jsou minimálně desítky,
jistě si nějaké vyberete.
• Motivy vzhledu jsou sady ikon a úpravy vzhledu pro Firefox. Hledejte
je pomocí správce softwaru nebo na první kartě pomocí vyhledávacího
políčka.
154
• Jazykové balíčky zpřístupní rozhraní Firefoxu v jiném jazyce než
angličtině. Pokud jste Ubuntu instalovali v češtině, měl by být
česky jak celý systém, tak i Firefox. Toužíte-li mít Firefox v jiném jazyce, než máte právě nainstalovaný, použijte správce softwaru a nainstalujte patřičný balíček, např. pro němčinu by to byl
mozilla-firefox-locale-de.
• Zásuvné moduly (pluginy) jsou prostředníkem mezi Firefoxem a externími programy. Používají se např. tehdy, je-li nutné přehrávat video z Internetu. Firefox sám o sobě nic takového neumí, ale prostřednictvím zásuvného modulu se spustí přehrávač videa, který máte
v Ubuntu nainstalovaný a který video bez problémů přehraje.
Obrázek 96: Změna aplikace pro přehrávání videa z Internetu
Podobně to funguje v případě dalších typů obsahu – PDF souborů, kancelářských dokumentů či zvukových nahrávek. Zásuvné moduly jsou instalovány
společně s Firefoxem a jsou v balíčcích mozilla-plugin-* a jim podobných. Pokud chcete změnit aplikaci, která se používá např. pro přehrávání
videa, otevřete si okno s nastavením pomocí Úpravy →Předvolby →Aplikace.
V seznamu lze tyto preference změnit, jak je vidět na obrázku 96.
Aktuální informace můžete najít na serveru http://www.czilla.cz, který je
hlavním propagačním portálem pro všechny produkty Mozilla u nás, nebo také
na oficiální stránce s rozšířeními http://addons.mozilla.org. Firefox má svou
vlastní „osobníÿ stránku na adrese http://firefox.czilla.cz.
Jestliže pro instalaci doplňků nepoužijete správce softwaru, stačí ve Správci
doplňků ve Firefoxu klepnout na tlačítko Přidat do aplikace Firefox. NáUrčeno pro počítače BARBONE
155
sledně instalaci potvrďte stiskem tlačítka Instalovat nyní, jež se zobrazí po
čtyřech sekundách (obrázek 97). Doplněk se stáhne a nainstaluje do aplikace. Budete také vyzváni k restartu Firefoxu (ne systému!), což proběhne
během chvilky a můžete začít doplněk využívat.
Obrázek 97: Instalace doplňků ve Firefoxu
Některé doplňky mohou mít specifická nastavení. Upravit je můžete opět ve
Správci doplňků, kde stačí vybrat patřičný doplněk a stisknout tlačítko Předvolby. Na stejném místě lze doplněk dočasně zakázat nebo odinstalovat.
Na závěr si uveďme nejpoužívanější klávesové zkratky programu Firefox.
Zkratka
Ctrl+l
nebo
Funkce
F6
Přesune kurzor do řádku s adresou.
Ctrl+k
Přesune kurzor do vyhledávacího políčka.
Ctrl+t
Otevře v aktuálním okně nový panel.
Ctrl+w
Uzavře aktuální panel (pokud je jen jeden, pak celý
Firefox).
Ctrl+r
nebo
Ctrl+Tab
,
F5
Aktualizuje obsah aktuálního panelu (znovu načte
stránku).
Přepíná mezi panely vpřed a vzad.
Ctrl+PageUp ,
Ctrl+PageDown
Ctrl+h
Zobrazí panel s historií.
Ctrl+d
Přidá aktuální stránku mezi záložky.
Ctrl+y
Zobrazí správce stahování.
Tabulka 2: Klávesové zkratky Firefoxu
156
Práce s e-maily
Pro práci s elektronickou poštou je v Ubuntu nainstalován program Evolution, ačkoliv není jediným kvalitním poštovním klientem. Má však mnoho
zajímavých vlastností, včetně možnosti spolupráce s mnohými groupware
servery (tzn. sdílení kontaktů, kalendáře apod). Není to tedy jen obyčejný
poštovní klient!
Evolution spustíte z nabídky Aplikace →Internet →Evolution Pošta. Aplikace pro práci s e-maily používají zaběhlý koncept, jak je vidět na obrázku
98. V levé části se nachází sloupec se složkami pošty (Příchozí, K odeslání,
Koncepty, Koš, Nevyžádaná pošta, Odeslané ). Okno je pak dále rozděleno
horizontálně na dvě části – v horní části se zobrazují zprávy z vybrané
složky, v dolní části je pak text a obsah vybrané zprávy.
Obrázek 98: Poštovní klient Evolution
Abyste ale vůbec mohli program používat (tedy stahovat a odesílat poštu),
je nutné nastavit správný poštovní účet. Na počátku Evolution pochopitelně
neobsahuje žádné informace, protože každý uživatel má svůj jedinečný účet.
Při prvním spuštění programu vás ale uvítá průvodce nastavením, s jehož
pomocí vyplníte údaje nezbytné pro stahování a odesílání e-mailů.
Evolution je vhodný k nasazení ve firemním prostředí. Pro tento účel je primárně vyvíjen, a proto obsahuje celou řadu nástrojů – pro organizaci času,
Telefonování s programem Skype
157
práce a podporu pro spolupráci mezi uživateli – pomocí různých groupware serverů. Kromě kontaktů obsahuje Evolution ještě kalendář, úkolovník,
poznámky či další součásti dostupné prostřednictvím zásuvných modulů.
Jedná se tedy spíše o komplexní nástroj pro správu agendy, který poslouží
každému uživateli.
Evolution umí spolupracovat i s Exchange servery společnosti Microsoft. Podporu této funkcionality najdete v balíčku evolution-exchange.
Telefonování s programem Skype
Program Skype slouží k telefonování přes Internet. K jeho používání budete potřebovat mikrofon, protože komunikace neprobíhá primárně psaním zpráv, jako u jiných „kecálkůÿ typu ICQ, ale mluveným slovem.
Jedná se o tzv. internetovou telefonii. Program naleznete v nabídce Aplikace →Internet →Skype. Při prvním spuštění je nutné odsouhlasit licenční
ujednání pomocí tlačítka Accept/Přijmout, viz obrázek 99.
Obrázek 99: Souhlas s licencí Skype
Obrázek 100: Kontakty v programu
Skype
Práce s obrázky
Základním programem k prohlížení obrázků je Eye of GNOME. V Ubuntu
je zařazen v kontextovém menu souborů v Nautilu pod názvem Prohlížeč
obrázků. Spustí se pokaždé, když klepnete na nějaký obrázek (jeho podobu
158
vidíte na obrázku) 101. S jeho pomocí lze prohlížet obsah celého adresáře –
seznam obrázků v adresáři (na obrázku dole) zapnete pomocí klávesy F9 ,
mezi obrázky se pohybujete pomocí šipek ← a → . Tento program kromě
klasického zobrazení grafiky zvládá také promítání více obrázků po sobě
neboli slideshow či rychlý náhled na konkrétní obrázek (fotografii).
Obrázek 101: Jednoduchý prohlížeč Eye of GNOME
Asi tušíte, že prohlížeč obrázků Eye of GNOME náročnějšího uživatele
moc neuspokojí. Pokud mezi ně patříte, můžete vyzkoušet třeba program
gThumb – z obrázku 102. Ten je sice aplikaci Eye of GNOME vizuálně podobný, ale oproti ní má výrazně rozsáhlejší možnosti. Je možné v něm provádět základní operace s obrázkem např. rotace, nastavení kontrastu nebo
odstranění červených očí (viz možnosti nabídky Obrázek ).
Na rozdíl od Eye of GNOME, který se stává prohlížečem jednotlivých obrázků, je gThumb spíše prohlížeč obsahu adresářů. V základním pohledu
načte a zobrazí všechny obrázky, které nalezl v adresáři. Společně s obrázky zobrazuje základní informace o každém souboru. Klepnutím na obrázek jej lze zvětšit do okna, poklepáním se pak obrázek promítne na celou
plochu obrazovky. Lze nastavit velikost miniatur, kvalitu zobrazení a něUrčeno pro počítače BARBONE
Hudební aplikace
159
které další vlastnosti (nabídka Úpravy →Předvolby). S obrázky jdou provádět hromadné operace pomocí nabídky Nástroje – stačí jen myší označit, se
kterými obrázky chcete pracovat. V nabídce jsou operace jako otočení nebo
změna velikosti.
Obrázek 102: Prohlížeč obrázků gThumb
Program gThumb není součástí standardní instalace, je nutné jej nejdříve doinstalovat. Ve správci balíčků hledejte balíček se stejným jménem – gthumb.
Hudební aplikace
Ubuntu disponuje hned několika hudebními přehrávači. Výchozím hudebních přehrávačem je Rhythmbox, který naleznete v nabídce pod položkou
Aplikace →Zvuk a video →Přehrávač hudby Rhythmbox. Spíše než přehrávač
hudby by mu slušel název správce hudby, protože se neomezuje na pouhé
přehrávání, ale nabízí funkce pro komplexní správu hudební sbírky. Vidíte
jej na obrázku 103. Jeho ovládání je intuitivní a jednoduché – z pravé části,
kde je obsah disku, si přetáhnete hudební soubory či složky do levé části
(playlistu) a můžete poslouchat!
Rhythmbox vytváří databázi skladeb, které nalezne na disku, a zobrazuje ji
podle interpreta, alba či žánru. Umožňuje také jednotlivé skladby hodnotit
a s tímto hodnocením dále pracovat, např. tvořit seznam nejoblíbenějších
skladeb. Pracovat umí také s podcasty, internetovými rádii, poskytovateli
160
legální hudby (jako jsou Jamendo nebo Magnatune) či komunitním serverem
Last.fm.
Obrázek 103: Hudební přehrávač Rhythmbox
Velká část z vás bude chtít nepochybně kopírovat svá CD do počítače ve
formátu MP3 nebo jiném. Od toho je v Ubuntu Sound Juicer, který se
nalézá v systému ihned po instalaci. Do mechaniky vložte CD a spusťte
Sound Juicer, který najdete třeba v Aplikace →Zvuk a Video →Extraktor
hudebních CD Sound Juicer.
Pokud chcete „ripovatÿ (konvertovat) audio CD do formátu MP3, je nutné
nainstalovat patřičné kodeky pro tento formát (balíčky lame a vorbis-tools).
CD by se vám mělo automaticky načíst a v případě, že jste připojeni k Internetu, načtou se vám i názvy skladeb, alba i interpreta. Nyní stačí SoundJuicer správně nakonfigurovat. Všechna nastavení jsou v jednom okně. Vyberte místo, kam se budou ukládat vzniklé soubory. Položkou Formát výstupu ovlivníte, jaké hudební soubory ze Sound-juiceru získáte.
Sound Juicer je jednoduchý program. Pokud vám svými možnostmi nevyhovuje,
můžete zkusit program Grip, který je určený pro náročnější uživatele.
Přehrávání filmů
V Ubuntu je ihned po instalaci k dispozici přehrávač filmů a videa. V nabídce jej naleznete pod položkou Aplikace →Zvuk a video →Přehrávač filmů
Přehrávání filmů
161
a názvem Totem. Prostředí Ubuntu je nastaveno tak, že se všechny filmy
a video soubory (a to i ty z Internetu), přehrávají právě v tomto programu.
Prostředí programu vidíte na obrázku 104.
Totem dokáže přehrávat video proudy (streamy) z Internetu, běžné soubory
ve formátech mpeg, avi nebo wmv, ale poradí si také s DVD, VideoCD či
s hudebními formáty (MP3, WAV) a zvukovým CD. Zobrazí menu vloženého
DVD disku, umožní jeho ovládání. Ví si ale rady také s dalšími možnostmi
DVD.
Ovládání Totemu je podobné ostatním programům tohoto druhu – poklepnutí zapíná/vypíná režim celé obrazovky (fullscreen), program má dole
lištu pro posuv videa a vpravo seznam s přehrávanými soubory. V nabídkách Přejít a Zvuk najdete některé možnosti typické například pro DVD
záznam: volba kapitol, volba zvukové stopy a další.
Obrázek 104: Přehrávač videa Totem
Když budete mít problém přehrát video v méně známém formátu, např. z mobilních telefonů, zkuste program SMPlayer. Často také bývá pomocí zásuvných
modulů zodpovědný za přehrávání videa z Internetu.
V nastavení Totemu (Upravit →Nastavení) je možné změnit typ zvukového
výstupu a některé další vlastnosti.
162
Vypalování disků
Také pro vypalování datových nosičů existuje v Ubuntu speciální nástroj.
Jednoduchý, přesto velmi dobře použitelný program Brasero. Spustíte ho
z nabídky Aplikace →Zvuk a video →Vypalovací software Brasero.
Obrázek 105: Vypalovací software Brasero
Brasero je jednoduchá aplikace a funguje téměř výhradně na principu přetahování položek pomocí myši. Stačí v úvodním dialogu pouze vybrat, jaký
typ disku vlastně chceme vytvořit (datový disk, zvukový disk apod.) a pak
na cílové pole vpravo jen přetahovat položky k vypálení zleva. Vlevo je váš
disk (či disky), vpravo pak aktuální obsah chystaného média – položky k vypálení. Pálení zahájíte tlačítkem Vypálit. V dialogu před vypálením lze ještě
nastavit některé vlastnosti média a rychlost pálení.
Je nutno zmínit, že Brasero má občas problém s detekcí velikosti média, na
které se bude vypalovat. Tehdy ji musíte nastavit ručně pomocí malé ikonky
disku v levém rohu – viz obrázek 105. Na jeho omluvu musíme podotknout,
že se jedná o velmi rychlý a uživatelsky přívětivý program.
Změna vzhledu Ubuntu
Ubuntu přichází ke svým uživatelům v osobitě laděném oranžovo-hnědém
vzhledu, který nemusí každému nutně vyhovovat. Nyní se podíváme, jak
163
upravit celý vzhled systému k obrazu svému. Nastavení vzhledu vašeho prostředí se provádí pomocí nabídky Systém →Volby →Vzhled a vztahuje se
jen k pracovnímu prostředí přihlášeného uživatele.
Motiv vzhledu
Okno s nastavením tedy máte spuštěné, zaměříme se na první záložku s názvem Motiv, kde lze realizovat největší změny ve vzhledu prostředí. Ubuntu
nabízí již v základu celou řadu použitelných témat – motivů, viz obrázek
106. Změna se provádí pouhým klepnutím na obrázek daného tématu. Najdete zde varianty hnědého či modrého prostředí, ale také kontrastní provedení. Motiv vzhledu sdružuje několik prvků: ovládací prvky (tlačítka, přepínače, seznamy apod.), barvy prostředí, okraje oken, ikony a témata pro
kurzory myši.
Obrázek 106: Nastavení motivu vzhledu prostředí GNOME
Po klepnutí na tlačítko Upravit se dostanete do podrobnější nabídky, v níž
naleznete právě tyto možnosti. Jakmile klepnete na jinou variantu, automaticky se v hlavním okně na prvním místě vytvoří váš vlastní motiv jakožto
výsledek vašich změn. Na kartě Ovládací prvky si tedy můžete vybrat, jak
budou vypadat různá ovládací tlačítka, posuvníky nebo přepínače.
Položka Barvy, jak její název napovídá, vám umožní změnit barvy oken, lišt
nebo třeba označených položek. Další je karta Okraj okna, jež určuje vzhled
okrajů oken, tedy tvar a vzhled tlačítek pro minimalizaci, maximalizaci
164
a zavření okna. Karta Ikony pak nabízí sady ikon pro celé pracovní prostředí
(tedy pro Nautilus a mnoho jiných programů), nabídky a plochu. Poslední
kartou je pak Kurzor, který vám umožní změnit vzhled kurzoru myši a také
jeho velikost. Vše potvrdíte tlačítkem Zavřít, ovšem mnohé změny, jak už
bylo zmíněno, probíhají okamžitě po klepnutí na prvek – vše tedy vidíte
v reálném čase, viz obrázky 107 a 108.
Obrázek 107: Změna barev u okrajů Obrázek 108: Upravený vzhled - Nautilus
oken
Neuspokojí-li vás grafická témata standardně dodávaná s Ubuntu, zkuste
hledat například na Internetu. Existuje několik serverů, které nabízejí prostor běžným uživatelům, aby zde dávali ostatním k dispozici
svá témata. Mezi ty hlavní patří servery http://www.gnome-look.org
h̃ttpart.gnome.org. Kromě témat vzhledu tyto servery také nabízejí tapety,
písma, spořiče obrazovky, skripty pro Nautilus, témata pro okraje oken
a mnoho dalších věcí.
Obrázek 109: Stažení motivu ze stránek
gnome-look.org
Obrázek 110: Nový vzhled je aktivní
165
Pokud si nějaké téma vyhlédnete, stáhněte si ho do počítače. Bude to soubor
typu .tar.gz nebo .tar.bz2, tzv. archiv – nerozbalujte ho, pouze ho uložte
na disk (obrázek 109). Pak si v Nautilu zobrazte obsah adresáře s uloženým
archivem, chytněte jej a přetáhněte do okna s nastavením vzhledu. Nový
vzhled bude automaticky nainstalován a použit.
Pozadí
Výměna tapety neboli pozadí plochy je asi nejjednodušší změna, kterou lze
provést. Provádí se pomocí kontextového menu vyvolaného pravým tlačítkem myši na ploše – volba Změnit pozadí plochy. Otevřené okno je shodné
s nabídkou Systém →Volby →Vzhled popsanou již v minulé kapitole (nastaveno na záložce Pozadí).
Obrázek 111: Nastavení pozadí
Obrázek 112: Nastavení písma
Pro instalaci nabízí Ubuntu několik obrázků na pozadí, všechny v tradičních hnědo-žlutých barvách Ubuntu. Pokud chcete přidat další, stačí použít
volbu Přidat, která vám umožní vybrat své vlastní obrázky, např. fotografie.
Volbou Styl můžete určit, jakým způsobem bude obrázek na ploše umístěn:
• Vycentrované – umístí obrázek na střed plochy bez ohledu na jeho
velikost.
• Vyplnit obrazovku – zvětší nebo zmenší obrázek podle velikosti plochy.
• Přizpůsobené – umístí obrázek tak, aby šířkou nebo výškou vyplnil
plochu.
• Přiblížené – přiblížení (zvětšení) obrázku na jeho střed.
• Dlaždice – od levého horního rohu pokrývá plochu obrázkem v jeho
původní velikosti, čímž vznikne efekt dlaždic.
166
Pozadí vzhledu také umožňuje pomocí volby Barvy nastavit jako pozadí
jednu barvu či barevný přechod. Barvu či barvy lze vybrat na kartě dole;
nejprve je nutné v seznamu pozadí zvolit barvu namísto obrázku.
Písma
Další kartou v okně pro nastavování vzhledu je položka Písma. Určují se zde
písma použitá pro aplikace, prvky oken či plochu. Písma se vybírají ze seznamu nainstalovaných písem, instalace balíčků s písmy je tedy způsob, jak
rozšířit nabídku v tomto seznamu. Existuje několik prvků, které používají
stejné písmo:
• Písmo aplikací se používá v programech, v jejich nabídkách, na ovládacích prvcích (tlačítka, seznamy, přepínače) apod.
• Písmo dokumentů nastavuje písmo v některých aplikacích, například
v nápovědě nebo textových procesorech.
• Písmo plochy určuje písmo, které budou používat ikony na ploše.
• Písmo nadpisů oken je použito v horním rámu okna a obvykle vypisuje
název programu, příp. otevřený dokument.
• Písmo s pevnou šířkou určuje písmo v příkazové řádce (v grafickém
prostředí) a v mnohých textových editorech, obsahuje výhradně znaky
s pevně danou šířkou – označuje se také jako „psací strojÿ.
V Ubuntu je pro instalaci nastaven font Sans, který je neutrálním
bezpatkovým písmem (konkrétně jde o DejaVu Sans). Instalací balíčku
msttcorefonts získáte klasické fonty z Windows (jako je Times New Roman nebo Arial).
Důvody, proč tyto fonty nejsou v Ubuntu hned po instalaci, jsou opět licenční.
Microsoft dovoluje jejich stažení pro osobní použití, je ale zakázáno dále je
distribuovat.
Rozhraní programů
V záložce Rozhraní máte několik voleb pro nastavení nabídek v programech.
Zde můžete například nastavit, zda se mají v nabídkách zobrazovat ikony
nebo zda mají být popisky ikon zobrazeny pod nimi, vedle nich, či vůbec.
Taktéž je zde volba pro zobrazování klávesových zkratek přímo v nabídkách
programů, viz obrázek 113. Vše se zobrazuje na příkladu ukázkové „slepéÿ
nabídky, ovšem změny se promítají ihned v celém prostředí.
167
Obrázek 113: Nastavení nabídek v programech
Efekty vzhledu
Efekty vzhledu souvisejí s tzv. 3D nebo také akcelerovaným desktopem.
V Ubuntu máte na podporovaných videokartách hned po instalaci k dispozici funkční tzv. 3D desktop. Jde o technologii, která maximálně využívá
grafickou kartu počítače k vytváření vizuálních efektů při manipulaci s okny
a při práci v grafickém prostředí. Hlavní výhodou tohoto přístupu je možnost využívat výkon grafické karty k různým efektům, které by jinak nebyly
možné, neboť by je počítač nezvládal vykreslovat. Tyto efekty mají často
za účel jen potěšit oko uživatele, některé z nich ale výrazně ulehčují uživatelskou práci, například zpřehledňují práci s okny nebo usnadňují přepínání
mezi aplikacemi. Pro svůj běh vyžadují, aby grafická karta měla ovladače
podporující akceleraci.
Pokud je váš hardware podporovaný, 3D desktop je funkční už od dokončení
instalace, během níž je vše automaticky nastaveno. Pak jsou také zapnuty
vizuální efekty, jak lze vidět na kartě Efekty vzhledu. Mají, kromě stavu
Žádné, dvě úrovně: Normální a Extra. Liší se nároky na výkon grafické
karty a pochopitelně také výslednými efekty. Aktivní efekty poznáte např.
podle toho, že okna mají stín a z plochy mizí elegantním rozplynutím či
odletem některým směrem.
Předpokladem pro jejich správnou funkčnost je ovšem samotná akcelerace.
Jedná se o režim, kdy grafická karta zpracovává veškeré požadavky týkající
se zobrazovaných dat. Zjednodušeně řečeno, bez akcelerace grafické karty
168
zpracovává tato data procesor počítače, což jej výrazně zpomaluje. Z tohoto
důvodu musí karta pracovat v režimu, kdy je schopna všechna obrazová
data přijímat a odesílat k zobrazení na monitoru. Anglický pojem pro tento
stav zní „direct renderingÿ, česky „přímé vykreslováníÿ, myšleno bez zásahu
procesoru počítače a jen v režii samotné grafické karty. Je to mimo jiné také
požadavek pro funkčnost drtivé většiny her, které se bez výkonu grafické
karty neobejdou.
3D akcelerace po instalaci funguje například na integrovaných grafických kartách Intel, které mají otevřené ovladače, nebo také na starších kartách s čipem
Radeon (výrobce ATI). U ostatních grafických karet budete možná muset použít nesvobodné ovladače, viz kapitolu „Ovladače hardwaruÿ, str. 183.
Obrázek 114: Nastavení efektů vzhledu
Pokud je tedy akcelerace funkční a máte nastaveny efekty vzhledu, můžete si nastavení efektů změnit podle své vůle a možností hardwaru.
Nainstalujte si konfigurační centrum pro nastavení efektů – správce
Compiz. Ve zdrojích softwaru toto centrum naleznete jako balíček
compizconfig-settings-manager, v nabídce pak po dokončení instalace
jako položku Systém →Volby →Manažer nastavení Compizu. Jak vidíte na
obrázku 115, v levé části jsou kategorie nastavení, v pravé pak její položky.
Nastavení bohužel není triviální, protože voleb a možností je velmi mnoho,
nicméně není složité některou zatrhnout a vyzkoušet, co umí. Pamatujte na
to, že některé volby (typicky klávesové kombinace) ovlivňují chování prostředí GNOME, které se pak může chovat jinak. Správce akcelerovaného
Informace na obrazovce – applety a desklety
169
desktopu Compiz totiž běží v rámci prostředí a některé jeho funkce ovlivňuje. Dobrou zprávou ovšem je, že vývojáři pracují na tom, aby se klávesové
zkratky nelišily a byly jednotné – ať už je Compiz spuštěn, nebo není.
Obrázek 115: Volba efektů ve správci nastavení pro Compiz
Zdá se vám, že jsou efekty poskytované Compizem velice podobné Aeru z Windows Vista? Máte pravdu, ale je důležité si uvědomit, že tyto efekty jsou
v Ubuntu již delší dobu. Také vám doporučujeme porovnat hardwarové nároky
obou akcelerovaných desktopů.
Informace na obrazovce – applety
a desklety
Na obrazovce Ubuntu obvykle vidíte plochu, panel dole, panel nahoře. To
je hodně místa, kde lze zobrazovat další doplňkové informace, které by vám
mohly připadat praktické či zajímavé. Přinášejí je tzv. applety nebo desklety.
Jedná se o drobné, obvykle jednoúčelové programy, které mají uživatele
informovat. Typickým appletem, který je umístěn na horním panelu, jsou
hodiny, další je ikona se stavem sítě či přepínač rozložení klávesnice. Panel
GNOME může takových appletů obsahovat veliké množství, záleží jen na
tom, zda vám připadnou praktické a nakolik se v nich vyznáte.
Panel slouží jako prostředí pro jednotlivé applety, viz obrázek 116. Nový
applet přidáte z kontextové nabídky vyvolané pravým klepnutím myši na
panelu. Po zvolení položky Přidat na panel . . . se zobrazí okno s nabídkou
170
appletů. Stačí si jen vybrat a stisknout tlačítko Přidat – applet zaujme své
místo na panelu.
Obrázek 116: Applety na panelu GNOME
Zajímavé applety
Ukažme si některé praktické applety. V okně, které vidíte na obrázku 117,
jsou řazeny podle abecedy. Na prvním místě jsou již zmiňované spouštěče
aplikací, téměř na konci je Zásuvka, applet sloužící ke slučování dalších
appletů do skupin (zásuvek).
Obrázek 117: Výběr appletů pro přidání na panel
Deskbar je applet pro univerzální vyhledávání. Najde s ním cokoliv a kdekoliv, kombinuje totiž vyhledávání ve vašem počítači s vyhledáváním na
Internetu. Používá zcela konkrétní služby k přístupu k informacím – na
Internetu online slovníky, záložkovací systémy jako del.icio.us, na lokálním
počítači pak databázi programu Tracker, který plní funkci aplikace pro tzv.
desktop search (prohledávání obsahu dokumentů v počítači). Dokáže prohledat e-maily aplikace Evolution, poznámky Tomboy, samozřejmě jakýkoliv
soubor či adresář, dokonce umí hledat v historii webového prohlížeče, takže
se můžete dopátrat, kam jste v minulosti zabrousili.
Zdaleka to ještě není vše, co Deskbar umí, klepněte pravým tlačítkem myši
na jeho ikonu a zvolte nastavení – dozvíte se více!
Zajímavé applety
171
Panel nabídky je applet, který na panel umístí kompletní hlavní nabídku
prostředí GNOME. Nabídka na panelu už je, ale je to applet jako každý
jiný, takže ji lze odstranit a umístit jinam, nebo duplikovat.
Obrázek 118: Applet Deskbar
Applet Hledání v adresáři je úzce svázán s programem pro práci s elektronickou poštou Evolution. Získáte tím rychlý způsob, jak psát e-maily
konkrétní osobě – stačí jen zadat její jméno. Evolution umí synchronizovat
kontakty s mobilními zařízeními (PDA a telefony). A právě synchronizace
a přístup ke všem kontaktům najednou činí tuto funkci ještě užitečnější, než
by se mohlo zdát na první pohled.
Hledání ve slovníku je rychlým pomocníkem pro překladové a výkladové
slovníky. Nejprve je nutné nastavit správný slovník a způsob, jakým se má
program dotázat, pak již můžete jen zadávat hledaná slova.
Obrázek 119: Výsledky vyhledávání
Hledat soubory . . . je vlastně spouštěč programu, který se nachází v hlavní
nabídce Místa →Hledat soubory . . . Stačí jen zadat část názvu souboru,
který hledáte a stisknout tlačítko Hledat. Program spustí vyhledávání a zobrazuje nalezené soubory a adresáře, příklad vidíte na obrázku 119. Velmi
172
praktická je možnost určit stáří hledaného souboru (datum úpravy), čímž
se vyhledávání rapidně zpřesní.
Indikátor klávesnice je applet pro rychlý přístup k nastavení klávesnice a jejímu rozložení. Totéž okno lze vyvolat z nabídky Systém →Volby →Klávesnice. Více o nastavení klávesnice naleznete v kapitole
„Klávesniceÿ, str. 175. Applet se na panelu zobrazuje jako zkratka vybraného jazyka, např. CZE, USA, RUS apod. Jazyk se přepíná jednoduchým
klepnutím na applet v panelu.
K vytváření krátkých poznámek, které jsou „přilepenyÿ na ploše podobně
jako papírky Post it! na ledničce, slouží applet Lepicí poznámky – viz obrázek 120. Sofistikovanějším poznámkovým blokem je aplikace Tomboy s appletem Poznámky Tomboy. Jedná se v podstatě o promyšlený textový editor
zaměřený na poznámky, práce s ním je velmi podobná práci s wiki na Internetu, viz ukázku na obrázku 121.
Obrázek 120: Jednoduchá poznámka
„přilepená na plošeÿ
Obrázek 121: Wiki editor Tomboy
Připojování disků je jednoduchý, ale velmi účelný applet. Zobrazuje disky
a mechaniky nalezené v systému. Částečně tak duplikuje položky v nabídceMísta ovšem s tím, že média/disky lze připojovat či odpojovat a podobně.
Sledování sítě je applet, který je na panelu přítomen od samotné instalace. Poskytuje přístup k informacím o síťovém spojení a také rychlý způsob, jak změnit nastavení sítě – po klepnutí pravým tlačítkem lze vybrat
Upravit nastavení a upravit síťovou konfiguraci; odpovídá to položce SysUrčeno pro počítače BARBONE
Zajímavé applety
173
tém →Volby →Nastavení sítě. Síťová rozhraní dělí na drátová a bezdrátová,
přičemž k obojímu poskytuje možnosti konfigurace.
Po přidání appletu Sledování systému se na panelu zobrazí jeden černý,
zdánlivě prázdný obdélníček – je to graf vytížení procesoru, který se vykresluje podle aktuálního zatížení systému. V nastavení můžete sledování
rozšířit například o paměť RAM, odkládací prostor na disku (swap) nebo
aktivitu disku. Při klepnutí na tento applet se spustí nástroj Sledování systému, aplikace pro správu a sledování procesů.
Sledování stavu baterie a Sledování změny frekvence CPU jsou dva applety
určené především pro notebooky. Informují o nabíjení či vybíjení baterie,
dále o výkonnostním režimu a snižování frekvence procesoru. V tom případě se na místě appletu zobrazuje aktuální pracovní frekvence procesoru.
Více informací o speciálních režimech najdete v kapitole „Správa napájeníÿ,
str. 71.
Zamknout obrazovku je velmi praktický applet, který využijete např. v kanceláři. Uzamkne a ztmaví obrazovku, takže se snižuje riziko, že by někdo
nepovolaný mohl manipulovat s vaším počítačem. Pro zpřístupnění je nutné
zadat heslo uživatele.
Obrázek 122: Výběr lokality pro applet Zprávy o počasí
Tlačítko Zobrazit pracovní plochu udělá přesně to, co má v názvu, tedy
skryje všechna okna a zobrazí pracovní plochu. Po dalším klepnutí se vše
vrátí do původního stavu. Je to vhodné v případě, že máte na ploše dočasně
uloženy soubory a potřebujete k nim získat přístup. Standardně je umístěn
na spodním panelu úplně vlevo.
174
Informační applet Zprávy o počasí informuje přímo na panelu o teplotě a aktuálním počasí ve zvolené lokalitě (na výběr je i velké množství lokalit v ČR),
jak je vidět na obrázku 116. Po klepnutí na applet se zobrazí v samostatném
okně další informace. Nastavení místa se provádí v kontextové nabídce appletu (položka Předvolby); lze určit frekvenci aktualizací, jednotky teploty,
tlaku apod. Lokalita se vybírá ze jmenného seznamu, zvolit si tedy můžete
i místo na opačné polokouli (a applet můžete spustit vícekrát).
Další applety a desklety
Applety pro panel GNOME nejsou jediný způsob, jak sledovat či získávat
informace o systému. Mezi další programy tohoto typu patří např. také
gDesklets. Nainstalujte si balíčky gdesklets a gdesklets-data. Získáte tím
aplikaci a applety, které nabízejí množství informací ohledně času, data,
systému, e-mailů, RSS zpráv a dalších oblastí. Program pro nainstalování
naleznete v nabídce Aplikace →Příslušenství →gDesklets.
Obrázek 123: Výběr appletů v programu gDesklets
Výraz desklet odpovídá „appletu pro desktopÿ – desklety se umisťují na
pracovní plochu. Představte si pod tímto pojmem jednoúčelový program,
Nastavení GNOME – nabídka Volby
175
který běží na pozadí plochy a zobrazuje nějakou informaci, typicky výkon
procesoru nebo obsazenou paměť.
Po spuštění aplikace se otevře dialogové okno, kde si vyberete, jaké desklety
chcete použít. Ty jsou roztříděny do různých kategorií. Použít jich můžete
v podstatě libovolný počet, jen mohou více zatěžovat váš hardware. Kategorie obsahují několik desítek různých deskletů, které se liší funkcí i vzhledem.
Například deskletů na měření vytíženosti CPU je hned několik. Možnosti
deskletů jsou skutečně široké, nejvíce jich sice najdete na sledování systému,
ale narazíte třeba i na kalendáře, applety na sledování mailů a počasí.
Obrázek 124: Vybrané a spuštěné applety gDesklets
Nastavení GNOME – nabídka Volby
Projděme si nyní nabídku Systém →Volby, jež se vztahuje k vašemu pracovnímu prostředí. Vše, co zde změníte, platí jen pro vás – neovlivníte chování
ani vzhled prostředí jiných uživatelů, neovlivníte (v dobrém či špatném) ani
operační systém. Když něco nebude fungovat, týká se to jen přihlášeného
uživatele. Nyní stručně projdeme některé možnosti z nabídky. Kompletní
popis najdete například v knize Ubuntu – Kompletní příručka uživatele
Linuxu.
Klávesnice
Tato položka ovlivňuje chování klávesnice. Především lze specifikovat rychlost opakování kláves, ale také například rychlost blikání kurzoru klávesnice
176
(záložka Obecné ). Zajímavější je ovšem rozložení klávesové mapy (záložka
Rozložení, obrázek 125).
Standardně by zde měla být pouze česká (slovenská) klávesnice. V případě,
že chcete přidat jiné rozložení (např. německé nebo anglické), jste na správném místě. Klepněte na Přidat a vyberte si rozložení (na výběr máte celý
svět). Zároveň vidíte, jak takové rozložení vypadá a kde se tedy na klávesnici nacházejí třeba přehlásky. Pozor, okno si musíte zvětšit – teprve pak je
vidět rozložení i na ukázkové klávesnici, viz obrázek 126.
Obrázek 125: Klávesnice: seznam
nastavených rozložení
Obrázek 126: Klávesnice: ukázka
rozložení
Nastavit lze také fyzický typ klávesnice podle počtu kláves – např. obecných
105 kláves nebo další konkrétní typy dle výrobců. Každé rozložení klávesnice
lze navíc ovládat různými kombinacemi kláves – množství variant najdete
pod tlačítkem Další možnosti.
Speciální klávesnice, např. multimediální, jsou podporovány ihned po instalaci.
Vyzkoušejte některá tlačítka a uvidíte!
Klávesové zkratky
Předchozí nabídka upravuje chování klávesnice na základní, řekněme hardwarové úrovni. Klávesové zkratky ovšem slouží už k ovládání konkrétních
funkcí operačního systému nebo (spuštěných) programů. Pokud vlastníte
tzv. multimediální klávesnici, která disponuje mnoha nestandardními tlačítky pro spouštění „poštyÿ či „prohlížečeÿ, nastavíte je právě v tomto okně.
I zcela běžná klávesnice však nabízí ohromné množství kombinací, které vám
pomohou urychlit běžnou práci.
Klávesové zkratky
177
Jestliže v prostředí GNOME stisknete „nebezpečnouÿ kombinaci kláves
Ctrl+Alt+Del , nemusíte se bát, že by se systém či počítač restartoval. Tato
kombinace zobrazí okno pro ukončení práce se systémem a vy zvolíte, co se
má provést.
Klávesové zkratky jsou zobrazeny v pravém sloupci. V okamžiku, kdy toužíte
některou změnit, klepněte na ni a stiskněte kombinaci kláves, kterou chcete
od nynějška používat. Může se stát, že je již použita, potom se objeví okno,
ve kterém je upřesněno využití již dané kombinace kláves. V tomto případě
si vyberte jinou; nebo tu, která je už použita, najděte ji v seznamu a smažte
. To se provede tak, že na ni v pravém sloupci klepnete a stisknete klávesu
Backspace . Přehled většiny klávesových zkratek prostředí GNOME najdete
v následující tabulce.
Zkratka
Funkce
Alt+Tab
Přepíná mezi spuštěnými aplikacemi na aktuální
ploše. Během přepínání se na obrazovce objeví malé
okénko s obrázkovým seznamem spuštěných oken,
které zmizí poté, co pustíte klávesu Alt .
Alt+Shift+Tab
Totéž co Alt+Tab , jen postupuje v seznamu aplikací
„odzaduÿ.
Ctrl+Alt+šipky
Umožní přepnutí na jinou virtuální plochu (vizte
kapitolu „Pracovní plochaÿ, str. 140). Šipky nahoru/dolů fungují, jen když máte plochy na přepínači ploch seřazeny ve více řadách.
Ctrl+Alt+Backspace
Tato volba restartuje grafické prostředí. Jde o volbu
určenou k řešení problémů, pokud se grafické prostředí zasekne. Pozor: dojde k násilnému a okamžitému ukončení všech aplikací a ke ztrátě všech neuložených dat!
Ctrl+Alt+Fx
Přesune vás na jinou virtuální konzoli, F1 až F6
vás přepne do textového režimu. Z textového režimu
se zpátky do grafického prostředí přepnete klávesovou zkratkou Alt+F7 , nikoliv Ctrl+Alt+F7 !
Alt+F1
Otevře hlavní nabídku (podobně jako klávesa
ve Windows).
Win
Tabulka 3: Klávesové zkratky GNOME . . .
178
Zkratka
Funkce
Alt+F2
Otevře dialog Spustit aplikaci.
Alt+F3
Vyvolá Deskbar Applet, tedy applet na vyhledávání,
vizte kapitolu „Zajímavé appletyÿ, str. 170.
Alt+F4
Uzavře aktivní okno. Jde o bezpečné ukončení aplikace, neztratíte tedy svá data.
Alt+F5
Maximalizované okno změní na původní velikost.
Nejedná se o minimalizaci okna, pouze se jeho velikost zmenší na výchozí hodnotu.
Alt+F7
Použijete-li tuto klávesovou zkratku, můžete bez držení jakéhokoliv tlačítka přesouvat právě aktivní
okno. Přesouvání můžete klávesou Escape zrušit,
nebo přesunutí potvrdit klepnutím myši.
Alt+F8
Chová se velmi podobně jako
ale okno zmenšuje.
Alt+F9
Minimalizuje okno, takže zmizí a je stále zobrazeno
pouze na liště spuštěných programů.
Alt+F10
Maximalizuje okno – okno se roztáhne na celou velikost plochy.
Ctrl+Alt+d
Funguje stejně jako applet Zobrazit plochu na panelu, vizte kapitolu „Zajímavé appletyÿ, str. 170.
Umí tedy minimalizovat všechna okna a při druhém
stisku je opět všechna vrátit na původní místo.
PrtScr
Neboli PrintScreen . Vytvoří snímek celé obrazovky
a zobrazí okno pro jeho uložení.
Alt+PrtScr
Stejně jako
ního okna.
Ctrl+l
Otevře dialog Otevřít umístění, pomocí kterého můžete spustit Nautilus přímo v adresáři, který zadáte.
PrtScr
Alt+F7
, místo přesunů
, ale vytvoří snímek pouze aktiv-
Tabulka 3: Klávesové zkratky GNOME
Klávesové zkratky
179
Myš
Tento nástroj slouží k nastavení myši, viz obrázek 127. Praktické uplatnění
najde například u leváků, kteří potřebují nastavit opačné pořadí tlačítek, ale
lze jej doporučit také všem, kterým nevyhovuje standardní nastavení a citlivost myši. V kartě Zpřístupnění najdete nastavení užitečná pro uživatele
se zdravotním omezením.
Obrázek 127: Nastavení myši
Preferované aplikace
V okně, které má čtyři karty, viz obrázek 128 , se nastavují předvolené
aplikace pro konkrétní typy úkolů, resp. pro typy obsahu. Je zde nastaven
webový prohlížeč a e-mailový klient, přehrávač multimédií, emulátor terminálu a také pomůcky pro uživatele se znevýhodněním (např. lupa zvětšující
část obrazovky). Tímto nastavením se GNOME řídí, když otevíráte soubory,
odkazy a podobně.
Rozlišení obrazovky
Ubuntu disponuje sofistikovanou detekcí vašeho hardwaru a umí ve většině
případů správně nastavit grafický režim – najít monitor, vybrat ovladač,
180
použít odpovídající rozlišení, obnovovací frekvenci apod. Nástroj Rozlišení
obrazovky vám umožní změnit rozlišení obrazovky v případě, že vám stávající rozlišení z nějakého důvodu nevyhovuje, viz obrázek 129.
Obrázek 128: Nastavení preferovaných aplikací
Praktické to může být v případě, kdy chcete použít vyšší obnovovací frekvenci. U CRT monitorů platí, že 60 ani 70 Hz není pro váš zrak příliš
dobrých, vhodná frekvence se pohybuje od hodnoty 85 Hz výše. Výjimkou
jsou LCD displeje, které fungují na jiném principu, proto u nich postačí
jakákoliv hodnota (obvykle 60 Hz).
Obrázek 129: Nastavení rozlišení
Tento nástroj je také schopen detekovat další video výstupy a zapnout klonovaný video výstup, což zařídí volba Zrcadlící obrazovky. Výborně se hodí
Klávesové zkratky
181
v případech, kdy máte kromě standardní obrazovky ještě jeden externí monitor (nebo máte k dispozici projektor). Změny se opět týkají pouze vašeho
prostředí, neovlivníte nastavení pro jiné uživatele, ani nastavení obrazovky
při grafickém přihlašování do systému.
Nástroj nabízí pouze ty možnosti, které jsou detekovány systémem a ovladači.
V případě Ubuntu je detekce zcela automatická a funguje velmi dobře na většině
moderních počítačů.
Nastavení sítě
Nastavení sítě je velmi důležitý nástroj určený pro nastavování síťového připojení. Program zobrazí síťová rozhraní nalezená v systému – síťová karta,
analogový modem, (A)DSL modem, wi-fi zařízení. Spouští se z hlavní nabídky Systém →Volby →Nastavení sítě a hned po startu vám ukáže detekovaná síťová zařízení a jejich stav, viz obrázek 130.
Obrázek 130: Nastavení sítě
Ve většině případů nebude nutné síť nastavovat, protože Ubuntu umí najít
síťová zařízení a nastavit je na používání DHCP (automatická konfigurace
síťového připojení), viz obrázek 130. V případě, že nepoužíváte DHCP a navíc vám selhala automatická detekce, bude nutné nastavit síť ručně, k čemuž
musíte znát údaje, jako je IP adresa, maska podsítě a další. Pokud je neznáte, je na čase obrátit se na správce sítě nebo poskytovatele internetového
připojení (velmi často bývají tyto údaje součástí smlouvy nebo jiných dodaných informací). Musíte také vědět, kterým rozhraním (kartou) jste k síti
připojeni. Tlačítkem Upravit pak lze nastavit rozhraní (karty) a zadat její
správné hodnoty, viz obrázek 131 . Následně je nutné definovat ještě DNS
server – najdete jej ve stejnojmenném políčku.
182
Pokud neznáte výše uvedené údaje a ve Windows vám připojení funguje, lze
je zjistit tam. Otevřete si obsah počítače, klepněte pravým tlačítkem na Místa
v síti a z kontextové nabídky vyberte Vlastnosti. Objeví se vám způsob připojení
k síti, na který stačí poklepat – detaily o nastavení sítě zobrazíte pomocí
Podpora →Podrobnosti.
Obrázek 131: Nastavení sítě ručně
Na dalších kartách lze měnit typ připojení (bezdrátové, mobilní síť, DSL
připojení) či nastavit spojení do privátní sítě (VPN).
Správa napájení
O přenosných počítačích a jejich speciálních vlastnostech jsme si říkali v kapitole „Notebook je přenosný počítačÿ, str. 66. Nástroj pro správu napájení
je automaticky aktivní v případě, že jste Ubuntu instalovali na přenosný
počítač (notebook).
Správa napájení vás informuje pomocí ikony na panelu o stavu baterie,
napájení a podobně. S pomocí této konfigurační položky pak provádíte jeho
nastavení. Zobrazované možnosti odpovídají možnostem hardwaru a hlavně
jeho podpoře (ACPI) v Ubuntu. Můžete nastavit dobu, po jejímž uplynutí
se vypne monitor či displej a počítač se uspí. Taktéž lze ovlivnit chování
tlačítek na počítači, chování při změně napájení a podobně. Režim vašeho
počítače lze změnit jak při připojení k síti, tak při provozu na baterie, viz
obrázky 132 a 133.
Správa systému Ubuntu
Obrázek 132: Nastavení notebooku při
provozu ze sítě
183
Obrázek 133: Nastavení notebooku při
provozu na baterie
V nabídce Systém →Správa naleznete nástroje ovlivňující celý operační
systém, ne jen vaše uživatelská nastavení. Systém bude při přístupu k nástrojům většinou vyžadovat vaše heslo, často prostřednictvím tlačítka Odemknout. To by vás mělo upozornit na fakt, že děláte něco neobvyklého.
Proto jednejte s rozmyslem a podle hesla Dvakrát měř, jednou řež. Zásahy
provedenými z této nabídky můžete systém přivést do stavu, kdy nebude
„něcoÿ fungovat a mohou nastat potíže s jeho během nebo funkčností.
Nabídka Správa rozhodně není dobré místo, kde byste si měli zkoušet, „ jak
to celé vlastně fungujeÿ. Velmi snadno byste mohli negativně ovlivnit operační
systém, jeho běh a výkon. Opravdu dávejte pozor na to, co a proč měníte.
Pamatujte na základní zásadu práce unixových administrátorů: co funguje, do
toho se nevrtá!
Tato část nabídky obsahuje nástroje pro nastavení systému, které jsou potřeba jen při servisním zásahu, v případě řešení krajních situací nebo v okamžiku, kdy je nutné změnit nastavení systému či připojených zařízení. Proto
vybíráme ty nejdůležitější nástroje.
Jaký je tedy rozdíl mezi položkami Správa a Volby ? Zatímco Správa ovlivňuje
nastavení celého systému, menu Volby se týká jen prostředí aktuálního uživatele. Jednoduchá a zapamatovatelná rada: jakmile po vás systém vyžaduje
heslo, provádí se akce, která ovlivní celý jeho běh a funkčnost. V takovém
případě nikdy nedělejte něco, čemu nerozumíte, nemusí to skončit dobře.
Ovladače hardwaru
Ubuntu je systém založený na svobodném softwaru. To v praxi znamená, že
se automaticky nepoužívají nesvobodné ovladače, které jsou často dodávány
184
výrobci (např. ATI a NVIDIA). K většině hardwaru totiž existují svobodné
ovladače. Pokud však k nějakému hardwaru svobodné ovladače nejsou nebo
chcete kvůli lepším vlastnostem či výkonu nainstalovat nesvobodné, pomůže
vám nástroj Ovladače hardwaru.
Tento nástroj se spustí automaticky při prvním přihlášení, najde nesvobodné ovladače k vašemu hardwaru a nabídne vám ikonu na panelu s patřičným oznámením (podobně jako např. aktualizace). Kliknutím na ikonu
vyvoláte seznam dostupných nesvobodných ovladačů. V případě, že použijete na vybraný ovladač tlačítko Activate/Aktivuj, ovladač se stáhne, nainstaluje a sám nastaví. O tom, že vše proběhlo v pořádku a že daný ovladač
opravdu používáte, vás přesvědčí svítící zelená dioda. Pro úspěšné aplikování změn ovladače grafické karty je potřeba restartovat grafické prostředí
nebo celý počítač. O toto vás ale už správce požádá sám.
Obrázek 134: Správce nesvobodných ovladačů
Pokud vám nástroj žádné nesvobodné ovladače nenabídne a nemáte ani ikonu
na panelu, pak nejsou na vašem počítači potřeba nebo nejsou pro váš hardware
žádné nesvobodné ovladače dostupné.
Ovladače bezdrátových zařízení z Windows
Použití některých bezdrátových (wi-fi) karet s sebou nese úskalí absence
linuxového ovladače. Abyste i tyto karty mohli v Ubuntu použít, existuje
v systému nástroj na použití ovladačů z Windows. Spustíte jej z hlavní nabídky položkou Systém →Správa →Ovladače bezdrátových zařízení z Windows.
185
Okno programu vidíte na obrázku 135. Chcete-li Windows ovladač v Ubuntu
nainstalovat, musíte mít médium s ovladači dodávanými výrobcem karty.
Na tomto médiu jsou tzv. INF soubory se specifikací ovladačů. INF soubor
pro svou kartu zde vyberte pomocí Nainstalovat nový ovladač →Umístění
a správce Windows ovladače zajistí vše ostatní sám. Po instalaci přibude
v systému nové síťové zařízení.
Obrázek 135: Použití Windows ovladače pro wifi kartu
Takto použité ovladače nezaměňujte s nesvobodnými ovladači z kapitoly
„Ovladače hardwaruÿ, str. 183. Nesvobodné ovladače jsou určeny přímo pro
Linux, pouze jejich licence nesplňují podmínky svobodného šíření. Ovladače
použité výše uvedeným způsobem jsou určeny pro systém Windows. Jejich fungování v Linuxu je možné jen díky speciálnímu programu ndiswrapper. I když
tento způsob zprovoznění obvykle funguje dostatečně dobře, nemusí fungovat
vždy a mohou s ním být problémy vyplývající z výše uvedených faktů. Narazíteli na takto problémovou kartu, je nejlepším řešením její výměna za kartu s lepší
podporou v Linuxu.
Tiskárny
Správa tiskáren v Ubuntu není složitá – převážně vše proběhne automaticky. Většina lokálně připojených tiskáren (USB) by měla být automaticky
detekována a nastavena, o čemž byste měli být informováni ikonou tiskárny
v oznamovací oblasti panelu, kde jsou i applety. Objeví se i informace o tom,
že je tiskárna nastavena a připravena k tisku, viz obrázek 136. Tlačítkem
Nastavit pak můžete upravit vlastnosti tiskárny.
Pokud se vám tiskárna sama nedetekuje, nastavte ji pomocí správce tiskáren, naleznete jej v nabídce Systém →Správa →Tisk. Správce tiskáren zobrazí všechny tiskárny nastavené na lokálním počítači i síťové tiskárny (po
nastavení), viz obrázek 137. Klepněte na tlačítko Nová tiskárna a nástroj
vás provede nastavením nové tiskárny. Často budete mít na výběr z více
než jednoho ovladače, přičemž vám program doporučí ten vhodnější. Pokud budete mít s některým z ovladačů problémy, můžete zkusit jiný. Tento
186
postup proveďte i v případě, že vám špatně pracuje automaticky nastavená
tiskárna. Při ručním nastavení tiskárny se ujistěte, že je zapnutá a správně
připojená k počítači.
Obrázek 136: Automatická detekce tiskárny v Ubuntu
Může se stát, že Ubuntu vaši tiskárnu vůbec nedetekuje nebo nepodporuje
všechny její funkce. Chybí-li v Ubuntu ovladač pro vaši tiskárnu, obraťte se
na výrobce. Často ovladače existují, ale potřebují specifický postup instalace
a zprovoznění. Kompatibilitu své tiskárny si můžete ověřit na stránkách
http://www.openprinting.org.
Obrázek 137: Správce tiskáren a jeho
nastavení
Obrázek 138: Nastavení tiskárny
Zdroje softwaru
Ubuntu používá na rozdíl od operačního systému Microsoft Windows poněkud odlišný systém pro instalaci aplikací. Vývojáři udržují jednotlivé programy v tzv. balíčcích. Každý z balíčků pak obsahuje samotnou aplikaci,
instrukce k instalaci a seznam dalších programů potřebných pro její běh.
V balíčcích jsou uloženy nejen samotné programy, ale také základní části
systému. Díky tomuto uspořádání je celé prostředí Ubuntu velmi modulární a snadno rozšiřitelné.
Při použití balíčků se využívá principu „stavebniceÿ. Mnohé základní prvky
takové stavebnice jsou již v systému od okamžiku jeho instalace. Pokud ovšem
instalovaný balíček vyžaduje součást, která v systému dosud není, je nutné ji
nainstalovat společně s ním. Program obsažený v balíčku by bez ní nefungoval.
Tomuto vztahu se říká závislost.
187
Balíčky jsou uloženy na Internetu v úložištích, kterým se říká zdroje softwaru. K instalaci a celkové správě softwarových balíčků a zdrojů softwaru se
používá pouze jeden program. Říká se mu obecně správce softwaru a patří
mezi zcela základní součásti operačního systému Ubuntu. Zdroje softwaru
jsou typicky na Internetu, ale mohou být také na lokálním počítači či na
disku CD nebo DVD. V okně 139 je lze přidávat, měnit a odstraňovat.
Obvykle se o to ale nemusíte starat, protože je vše připraveno.
Obrázek 139: Zdroje softwaru pro Ubuntu
Správce balíků Synaptic
Synaptic je správce softwaru a tedy velmi důležitou součástí systému. Bez
něj by systém vůbec nefungoval. Zvládá mnoho činností – stahuje a aktualizuje balíčky, hlídá jejich závislosti a instaluje je na pevný disk. Kromě
toho udržuje seznam zdrojů softwaru a také aktuální seznam balíčků, které
se v těchto zdrojích objevují.
V porovnání s nástrojem Přidat/Odstranit . . . (viz kapitolu „Aplikace
v Ubuntuÿ, str. 146) představuje mnohem pokročilejší program pro správu
softwarových balíčků, má více funkcí, ale také klade na uživatele výrazně
vyšší nároky. Naleznete jej v nabídce Systém →Správa →Správce balíků Synaptic. Oba programy dělají v konečném výsledku prakticky totéž a je
v podstatě jedno, který z nich použijete. Pro rychlou instalaci oblíbeného softwaru dobře poslouží Přidat/Odstranit . . . , který nabízí jen vybraUrčeno pro počítače BARBONE
188
nou množinu ze všech existujících programů, zatímco Synaptic zobrazuje
všechny softwarové balíčky dostupné ze softwarových zdrojů a je vhodný
pro vyhledávání konkrétních balíčků a nebo jejich odstraňování.
Jistě vás nepřekvapí, že také Synaptic vyžaduje už před svým spuštěním heslo.
Alespoň víte, co budete provádět.
Rozdíl mezi oběma programy by se dal popsat také tak, že Přidat/Odstranit . . . zobrazuje pouze kompletní programy (a neunavuje uživatele problematikou balíčků), Synaptic oproti tomu zobrazuje konkrétní
balíčky (je jich několik tisíc; některé programy jsou tvořeny až z desítek
balíčků). Ve výsledku ovšem pracují oba programy úplně stejně.
V jeden okamžik může běžet pouze jeden správce softwaru. Pokud se zobrazí oznámení, že „Synaptic už jednou běžíÿ nebo „Databáze balíčků je
uzamknutáÿ, potom je nutné jeden z programů ukončit.
Obrázek 140: Správce balíčků Synaptic
Asi nejmarkantnější změnou, se kterou se setkáte, je tedy způsob výběru.
Zatímco v Přidat/Odebrat . . . vybíráte celé aplikace, tady je tomu jinak. Ve
výběru jsou přímo balíčky – jeden program může být složen z více balíčků,
které jsou na sobě vzájemně závislé. Proto je nutné znát alespoň část jména
balíčku, který chcete nainstalovat, nechat si jej vyhledat, potvrdit závislosti
a vše nainstalovat. Pomocí Synapticu můžete také zjistit, jaké balíčky máte
nainstalované a mnoho dalších informací.
189
Systémový protokol
Veškerá činnost systému, uživatelů a činnosti v síti se ukládá do
textových souborů, tzv. logů. Ty lze zobrazit právě volbou Systém →Správa →Systémový protokol – snadno tak můžete zjistit informace
o činnosti démonů (služeb), ale také celého systému.
Obrázek 141: Systémový protokol
Logy jsou samozřejmě anglicky a jedná se na první pohled o nesrozumitelnou změť znaků a čísel. Jsou členěny podle typu hlášení, např. na obrázku
141 vidíte hlášení, která systém zaznamenává při použití příkazu sudo. Jejich význam ale oceníte v situaci, kdy budete muset řešit nějaký hardwarový
problém – pokud budete po někom žádat radu, může se stát, že bude požadovat informace uvedené právě v těchto záznamech.
Správce aktualizací
Správce aktualizací je součástí správce softwaru. Informuje vás o tom, že
jsou k dispozici aktualizace nainstalovaného softwaru, viz kapitolu „Verze
softwaru a aktualizaceÿ, str. 76. Program se spouští automaticky po přihlášení uživatele a kontroluje dostupné aktualizace. Najde-li balíčky k aktualizaci, ohlásí to uživateli, viz obrázek 142. Klepnutím na upozornění
se spustí správce aktualizací. Ručně jej lze spustit z hlavní nabídky Systém →Správa →Správce aktualizací.
Správce aktualizací vám zobrazí seznam balíčků, které lze aktualizovat, což
je vidět na obrázku 143. Můžete si prohlédnout důvody aktualizace jednotlivých balíčků, viz spodní část okna s podrobnými informacemi. Tlačítkem Nainstalovat aktualizace se nové balíčky stáhnou a nainstalují do
190
Obrázek 142: Upozornění na dostupné aktualizace
systému. O tomtéž vás informuje ikona na panelu s informační bublinou. Po
některých specifických aktualizacích si správce aktualizací vyžádá restart
systému, o čemž vás bude informovat na panelu podobným způsobem jako
o dostupnosti aktualizací.
Obrázek 143: Seznam dostupných aktualizací
Uživatelé a skupiny
Stejně jako v jiných systémech jsou i v Ubuntu různí uživatelé rozdělení
do skupin, aby bylo možné definovat jejich práva a omezení. Správa uživatelů a skupin probíhá pomocí nástroje, který naleznete v nabídce pod
Systém →Správa →Uživatelé a skupiny. Po spuštění pravděpodobně uvidíte
v seznamu uživatelů minimálně svůj uživatelský účet a účet roota. Ten sice
191
není aktivován (viz níže), přesto ho nemažte. Okno programu vidíte na obrázku 144.
Chcete-li jakkoliv zasahovat do nastavení uživatelů a skupin, musíte získat
administrátorská práva klepnutím na tlačítko Odemknout.
Můžete přidávat nebo mazat uživatelské účty, stejně tak skupiny. Pokud
možno se vyvarujte používání diakritiky ve jménech uživatelů a skupin.
Pod Vlastnostmi se skrývá dialog, ve kterém můžete změnit uživateli heslo,
nastavit oprávnění nebo změnit cestu k domovskému adresáři. Pokud vás
zajímá problematika uživatelských účtů, můžete si ji nastudovat v jiných
publikacích o Linuxu a také na stránce http://wiki.ubuntu.cz/Skupiny
uživatelů (groups).
Obrázek 144: Správa uživatelů v Ubuntu
V Linuxu se obecně setkáte se superuživatelem root, což je správce systému.
Mluvili jsme o něm v kapitole „Uživatelé, hesla a přihlášení do systémuÿ,
str. 81. Správce může provádět prakticky cokoliv, proto se pod tímto účtem
běžně nepracuje a využívá se pouze při zásazích do systému (např. instalace
softwaru nebo nastavení firewallu). Ubuntu má však přístup k administrátorským právům vyřešen trochu jinak.
Účet root je implicitně uzamknut a přístup k jeho právům má pomocí mechanismu sudo ten uživatel, kterého jste vytvořili během instalace (je tedy
první po správci). Sudo si vyžádá vaše heslo v případě, kdy budete měnit
nastavení systému – s dialogem na zadání hesla jste se již setkali např. při
spuštění nástroje na správu uživatelů.
Z jiného než prvního založeného účtu sudo používat nemůžete. Můžete mu toto
právo ale udělit, a to pomocí nástroje pro správu uživatelů. Vyberte uživatele,
kterému chcete umožnit pracovat se sudo. Klepněte na Vlastnosti, vyberte
kartu Uživatelská oprávnění a zatrhněte položku Spravovat systém. Stejné je
to s administrátorskými nástroji – dokud uživateli neudělíte právo spravovat
systém, vůbec je v nabídce nenalezne.
192
Všechny administrační nástroje v Ubuntu jsou nastaveny tak, aby si
při spuštění heslo automaticky vyžádaly. Případně obsahují tlačítko Odemknout, kterým se lze do role správce dočasně přepnout. Chcete-li spouštět
libovolné programy s právy roota v grafickém prostředí po stisknutí klávesové zkratky Alt+F2 , zadejte před příkaz gksudo a program ke spuštění.
Ukončení Ubuntu a vypnutí počítače
V nabídce Systém jsou také položky pro odhlášení uživatele nebo pro vypnutí Ubuntu. V případě, že vyberete odhlášení ze systému, dostanete na
výběr ze dvou možností.
• Odhlásit se – prostředí GNOME se ukončí, uloží se běžící programy
a zobrazí se přihlašovací obrazovka.
• Přepnout uživatele – prostředí se uzamkne a spustí se nová přihlašovací obrazovka; s počítačem může pracovat další uživatel, jakmile se
odhlásí, zobrazí se prostředí původního uživatele vyžadující heslo ke
vstupu. Po jeho zadání naleznete vše jako před okamžikem přepnutí.
Obrázek 145: Vypnutí Ubuntu
Pokud se rozhodnete práci se systémem ukončit a Ubuntu vypnout, dostanete na výběr z několika možností.
• Vypnout – systém se korektně ukončí a počítač se vypne.
• Restartovat – systém se korektně ukončí a počítač se restartuje. Po
novém startu začne načítat předvolený operační systém.
Ukončení Ubuntu a vypnutí počítače
193
• Uspat do paměti – systém uloží všechny běžící programy a jejich obsah
do paměti a přejde do pohotovostního režimu. Po probuzení – nejčastěji tlačítkem (libovolným) – se během několika sekund systém ocitne
v původním stavu. Během „spánkuÿ počítač odebírá malé množství
energie, které je třeba k udržení obsahu paměti. Pokud jej odpojíte
od přívodu elektřiny, o data nenávratně přijdete.
• Uspat na disk – systém uloží všechny běžící programy a jejich obsah
na disk a korektně se vypne. Při dalším startu data z disku opět načte, takže obnoví původní stav prostředí. Během tohoto stavu počítač
neodebírá žádnou energii, je vypnutý a je možné jej transportovat.
Bližší popis speciálních režimů najdete v kapitole „Správa napájeníÿ,
str. 71.
194
195
A jak dál?
Tak, a pomalu se blížíme konci našeho seznamování s počítačem. Co dělat
dále, jak pokračovat v pronikání do tajů počítačů? Tady bude většina rad
nebo instrukcí příliš obecných, protože závisí na každém z vás, jak se k počítači postavíte, a také na tom, jak intenzivně a jakým způsobem budete
počítač využívat.
Obrázek 146: A takto vypadá po čase velmi pokročilý uživatel počítače
Základem každé efektivní práce jsou v první řadě vědomosti a pak praxe.
Stane-li se pro vás počítač opravdu pracovním nástrojem, pak vám doporučím, abyste si sháněli co nejvíce informací. Kupujte si knížky a časopisy o programech, které používáte, učte se je využívat opravdu dokonale
a snažte se vždy alespoň trochu rozumět tomu, co děláte.
Že to je všechno příliš obecné? Dobrá tedy, podívejme se ještě na čtyři ukázkové situace, které téměř jistě nastanou v životě každého uživatele počítače.
A jak dál?
196
Tuhle otázku si někteří z vás položí po týdnu, jiní po pěti letech používání, ale zcela jistě na ni dojde. Proč? Protože počítače jsou velmi, velmi
univerzální zařízení a mají obrovské možnosti využití, jak jsme si řekli již
v kapitole „Co je počítačÿ, str. 14. To s sebou bohužel nese jak výhody, tak
i nevýhody.
Výhodou je, že vám mohou pomáhat téměř při všem, na co si vzpomenete.
Nevýhodou je, že to nemusí být zrovna jednoduché a často dochází k nedorozuměním mezi vámi a počítačem. A když se potkáváte s nedorozuměním
každý den, může to být opravdu k zbláznění. V následujících několika kapitolách vám proto osvětlím několik faktů, které byste měli mít při práci
s počítačem vždy na paměti.
Nechtěl jsem se níže popsanými principy zabývat hned v úvodu knihy. Jak
záhy zjistíte, jsou mnohdy velmi obecné a bez některých základních znalostí
či zkušeností jen obtížně představitelné. Nyní nastal ten správný čas, takže
jdeme na to. Zvlášť dobře si, prosím, všímejte zvýrazněného textu.
Počítače často nedělají to, co chceme
Před chvílí jsem mluvil o nedorozumění mezi vámi a počítačem. Není to
zcela přesné vyjádření, protože počítače nám ve skutečnosti vůbec nerozumí.
Nastínil jsem to již na začátku knihy v kapitole „Jak se s počítačem dorozumětÿ, str. 18, kde jsem napsal, že počítače nemluví a nepoznají, co říkáme.
Toto už není tak zcela pravda, protože se pomalu objevuje software na rozpoznání řeči, byť zatím jen v angličtině. Stejně tak se už počítače učí pomalu
mluvit. Pokroky v této oblasti jsou a hlasové ovládání počítače se zřejmě
nezadržitelně blíží. Mnozí z vás se na něj po přečtení těchto řádek jistě těší
v domnění, že pak bude všechno jednoduché a jasné. To je bohužel omyl.
Největší problém v této oblasti totiž zatím zůstává nevyřešen. Počítače dnes
už umí rozpoznávat či vyslovovat slova, umí reagovat na jednoslovné povely
(stejně jako třeba pes) a pomalu se učí přepisovat na obrazovku mluvený
text. Stále však nechápou význam věty – jsou schopny napsat, co jste řekli,
ale nerozumí významu vašeho sdělení. Tato výsada je prozatím dána pouze
lidem. Dá se říci, že počítače ve skutečnosti pouze papouškují to, co jim
řekl někdo jiný. A autor tohoto textu ani neočekává, že se v následujícím
desetiletí na výše uvedených faktech něco změní (i když nějaká pozitivní
zpráva se sem tam objeví).
Počítač je de facto velmi univerzální nástroj, a proto záleží jen na lidech,
co bude počítač dělat a jak to bude dělat. Provedu jednoduché srovnání třeba s nožem. Nůž nic nedělá do té doby, dokud na něj nesáhnete. Jestli
197
chcete, aby řezal, musíte jej vzít do ruky a vést ho. Nůž samotný nedělá nic,
teprve člověk ho dokáže „oživitÿ povelem, v tomto případě pohybem ruky.
Zdají-li se vám předchozí slova příliš silná vzhledem k tomu, co všechno počítače „umíÿ, uvědomte si, že všechno, co „umíÿ, jim dává do vínku software.
V kapitole „Co je počítačÿ, str. 14, jsme si řekli, že software jsou povely pro
počítač. A zatím stále platí, že software – tedy povely, jimiž se počítač řídí –
musí vytvořit člověk.
Obrázek 147: Počítače zatím nerozumí tomu, co říkáme
Ač se to nezdá, je počítač ve skutečnosti velmi podobný tomu noži. Chcemeli, aby počítač něco udělal, musíme ho vést. Počítač za vás udělá spoustu
práce, když mu řeknete co a jak, ale „sámÿ neudělá nic. A už vůbec za vás
nic nevymyslí. Když se vrátím ke srovnání s nožem, které budu používat
i v dalším textu, je počítač ve skutečnosti jen velmi složitý a drahý nůž na
elektřinu. Je to divné, ale je to tak.
Mnozí uživatelé o počítačích s oblibou tvrdí, že jsou hloupé, protože nedělají to, co chtějí oni. Právě zde je zakopaný pes. Ano, počítače jsou hloupé,
jenže to je bohužel jejich základní vlastnost. Jistě znáte pravidlo „moudřejší ustoupíÿ. Ve dvojici počítač-člověk je moudřejší člověk, proto musíme
A jak dál?
198
ustupovat my. Nyní se konečně dostáváme k tomu, proč počítače tak často
nedělají to, co chceme.
Závěr je překvapivě jednoduchý: největší množství problémů nevzniká „v počítačiÿ, ale v nás. Počítač je ve skutečnosti pouze nástroj, kterému musíme
přesně říci, co po něm chceme. A musíme mu to říci tak, jak chce on, ne
jak chceme my, protože on je ten hloupější. Počítači musíme zadávat povely
přesně tak, jak je očekává. Když to uděláme jinak, nemůžeme se zlobit na
to, že nám nebude rozumět nebo udělá něco jiného. Je to jasné? Výborně.
Takže tento odstavec si pro jistotu přečtěte ještě jednou a pokaždé, když
budete na počítač naštvaní, se podívejte znovu do této kapitoly!
Oblíbené počítačové pořekadlo říká, že chyba se vyskytuje nejčastěji mezi židlí
a klávesnicí. Z praxe mohu potvrdit, že tohle tvrzení je platné bez ohledu na
možnost chyb v programech, o nichž si řekneme dále. Možná vás uspokojí, že
platí i v případě odborníků – to je také poznatek z praxe. Asi bych měl dodat,
že z vlastní praxe.
Možná si říkáte: „Proč tolik zbytečně popsaného papíru?ÿ Nejčastějším, ale
opravdu nejčastějším problémem, na který u uživatelů narážím, je skutečnost, že jim nikdy nikdo neřekl to, co je napsáno v této kapitole. Takže
proto tolik popsaného papíru.
Ovládání programů
Přejděme nyní od obecných pojmů ke konkrétním opatřením a doporučením.
Z předchozí kapitoly plyne, že byste se měli naučit s počítačem zacházet.
Částečně se o to snaží tato kniha. V ní ale najdete jen základy ovládání
počítače, vysvětlení základních pojmů jako je přesouvání oken, uložení souborů a adresářů a podobně. To vám sice může stačit, ale nenaučí vás to
ovládat konkrétní programy, se kterými budete pracovat. A tady je druhá
nejčastější chyba, na kterou narážím: uživatelé, kteří umí program spustit
a otevřít v něm svoje data, často mylně předpokládají, že už umí program
ovládat. To samozřejmě není pravda.
Každý počítačový program je specifický nástroj, který nám dovolí využít
počítač k nějakému úkonu. Stejně jako nože mají i programy různé určení
a podle toho je nutné s nimi zacházet. U programů je způsob použití obvykle
pevně daný, což znamená, že existují pravidla, jak je používat. Tato pravidla
říkají, jaký povel máte programu zadat, když chcete dosáhnout určitého
výsledku. Povelem může být klávesová zkratka, akce vybraná z nabídky
programu a podobně. Když píšete text v textovém procesoru OpenOffice.org
a budete ho chtít podtrhnout, bude ten povel znamenat stisknutí klávesové
zkratky Ctrl+u . OpenOffice.org vám pak podtrhne text, který jste označili.
199
Software, a potažmo počítač, však sám nevycítí, kterou část textu by bylo
vhodné podtrhnout.
Možnosti dnešních programů jsou obrovské a stejně rozsáhlá je i množina povelů pro ně. Je bláhové předpokládat, že je pochopíte jen tak, jaksi „samiÿ.
Toto umí jen málokdo. Proto se k programům dodává nápověda – dokumentace, ve které jsou obvykle popsány všechny povely určené k ovládání
programu. Budete-li chtít s nějakým programem častěji pracovat, měli byste
se to nejdříve naučit. Nejhorší, co můžete udělat, je sednout si k programu
a předpokládat, že všechno zvládnete hned a sami. Tím, že spustíte aplikaci a zkusíte kliknout na všechno, co je v okně vidět, se s ní velmi pravděpodobně nenaučíte pracovat. Můžete tak třeba zjistit, jak se dělá deset
základních úkonů. Na druhou stranu, je-li to všechno, co potřebujete, tak
se víc učit asi nemusíte.
Naučit se pracovat s programem není těžké a je to podobné, jako když
se učíte řídit. Jen je toho mnohem více, protože i jednoduché programy
mají dnes daleko více funkcí než auto. Nejjednodušší je přečíst si k programu dodanou nápovědu (dokumentaci) nebo si koupit knížku. Nemusíte
samozřejmě číst všechno, ale měli byste se určitě seznámit se základy práce
s programem. Dále si můžete vybírat podle potřeby jen ty funkce, které
vás budou zajímat a které budete používat. U specializovaného softwaru je
samozřejmě důležitá orientace v oboru.
Protože nebudete používat program jen jeden, měli byste se naučit ovládat
všechny programy, se kterými budete pracovat, v potřebné míře pro vaši
práci. Každý program je totiž jiný, jinak se ovládá a může mít jiný způsob
práce (přístup k problému). Možná jste si u mnoha programů všimli stejných
vlastností – například klávesa F1 obvykle spustí nápovědu, zkratka Ctrl+p
vyvolá tiskový dialog, Ctrl+b v textovém procesoru znamená tučný text.
Je pravda, takové konvence existují, ale nemusí platit vždy a v každém
programu. Dva různé programy mohou mít k vyvolání téže funkce dva různé
povely.
Dodaná nápověda (dokumentace) a kniha se mohou hodně lišit. V dobře napsané knize nenajdete jen suchopárný popis vlastností programu a způsob jeho
ovládání. Měla by obsahovat spoustu tipů, které vám ulehčí práci, neocenitelné zkušenosti autora, upozornění na chyby a problémy při používání daného
programu a mnoho dalších informací, které v oficiální nápovědě k programu
nikdy nebudou. Knihy totiž obvykle píší velmi zkušení uživatelé, nikoli samotní
autoři programů.
Co naopak platí vždy, jsou základní principy práce, které jsou dány funkcí
programu. Například programy na kreslení technických výkresů dodržují
normy a pravidla z oboru a platí v nich obecné poznatky z dané oblasti.
A jak dál?
200
Stejně tak to platí pro programy určené na zpracování textu, zvuku, videa
a podobně.
Když něco nefunguje tak, jak by mělo, a není to vaše chyba, může jít o chybu
softwaru. Někdy počítače zkrátka nedělají to, co jim říkáte, i když jim to říkáte
správně a tak, jak chtějí. Jde o důsledky chyb v softwaru. Taková chyba obvykle znamená, že vámi zadaný správný povel je zpracován špatně. Software
je dnes velmi složitý a takové věci se stávají. Právě proto vycházejí opravy neboli aktualizace softwaru, o kterých jsem mluvil již v kapitole „Verze softwaru
a aktualizaceÿ, str. 76. Narazíte-li na podobný problém, měli byste chybový
software ze všeho nejdříve aktualizovat, v novější verzi bude chyba již pravděpodobně opravena.
Co jsou intuitivní programy?
Říká se, že když dva dělají totéž, není to totéž, což platí i u počítačových
programů. Často se o nich tvrdí, že jsou více či méně intuitivní. Intuitivní
program se špatně definuje, ale obvykle tato vlastnost znamená, že program
se chová a ovládá tak, jak byste na první pohled očekávali, případně vám
pomáhá s prací. Intuitivnost může být dána způsobem ovládání, vzhledem
programu, umístěním ikon, definicí povelů a spoustou dalších věcí, které se
bez konkrétního příkladu špatně popisují. Poznáte to tak, že vám program
„sedneÿ napoprvé a první kroky s ním budou jednoduché i přesto, že o něm
moc nevíte (za předpokladu jistých obecných počítačových dovedností).
Intuitivnost programu je bohužel subjektivní dojem. Každému z nás připadají intuitivní a pochopitelné zcela jiné věci. Když si nerozumíte s nějakým
programem a špatně se vám v něm pracuje, je na čase vyzkoušet program
jiný (za předpokladu, že to jde). Je možné, že bude jinak vypadat a bude
se i rozdílně ovládat, což se budete muset znovu naučit. Ale pokud se vám
s ním bude pracovat lépe, bude to jistě stát za to, věřte mi.
Proč nemít strach z počítače?
Strach z počítače je další z věcí, se kterou se často setkávám. Strach z toho,
„co to uděláÿ, „že se to pokazíÿ nebo „že něco pokazímÿ je přitom zcela
bezdůvodný a většinou plyne jen z neznalosti nějakého programu nebo jeho
funkce. Zbavit se strachu je přitom jednoduché a v podstatě stejné jako
všude jinde – stačí se „o tom něco dozvědětÿ.
Jak se zbavit strachu jsem už v podstatě napsal v předchozích kapitolách
a opravdu na tom není nic těžkého. Seznamte se s programy, které používáte,
naučte se je používat a používejte je. Když budete s programy pracovat tak,
201
jak vyžadují, nemůže se „nic pokazitÿ. Jestli mi nevěříte, tak vězte, že to
dělám úplně stejně.
Ve skutečnosti není třeba mít strach z (nového) počítače nebo (nového)
programu. Strach byste měli mít především z toho, že přijdete o svá data.
Jak přijít o data?
Vaše data, to je všechno, co jste si do počítače uložili a co jste mu svěřili. Mohou to být obrázky a videa z dovolené, oblíbená hudba, napsané básničky,
pracovní smlouvy a jiné dokumenty, seznam půjčených knih, účetnictví, firemní prezentace, e-mailová korespondence a milión dalších věcí. Vaše data
jsou zkrátka všechno, co jste s pomocí počítače vytvořili, upravili, nakopírovali – a nyní to v něm máte uloženo. Jestli se musíte o něco bát, pak
jsou to tahle data. Když je ztratíte, tak ztratíte obrázky a videa z dovolené,
oblíbenou hudbu, napsané básničky, pracovní smlouvy a všechno ostatní.
Obrázek 148: O data lze přijít i velmi neobvyklým způsobem
Jedinou výjimkou z tohoto pravidla jsou programy, které jste do počítače nainstalovali a můžete to kdykoliv poměrně jednoduše udělat znovu.
Data můžete ztratit velmi jednoduše, věřte mi. Stačí, když se přehlédnete
a smažete složku, ve které je máte. Stává se to, také se mi to stalo – a hned
několikrát. V tomto případě můžete přijít o všechno, co ve složce bylo. Můžete narazit na chybu v programu, která způsobí ztrátu dat, i to se mi
202
A jak dál?
přihodilo. Když to bude textový procesor, přijdete o jeden dokument, když
to bude nástroj na údržbu disku, můžete přijít o celý disk a vše, co je na
něm. Obojí jsem už viděl. Nebo si nebudete dávat pozor a stáhnete si do
počítače virus, který ta data z disku smaže za vás, případně je předtím ještě
rozešle po celém Internetu.
Stejně tak se může pokazit hardware – pevný disk, na kterém jsou uložena
data, to jsem také viděl. Počítač může shořet vinou přepětí v síti nebo
vadného dílu, např. baterie, i to jsem zažil . Může spadnout ze schodů nebo
z balkónu, což platí zvláště pro přenosné počítače (o obojím jsem četl nebo
slyšel). Možností, jak přijít o data, je ve skutečnosti velmi mnoho.
Jak nepřijít o data?
Jestli jsem vás v předchozí kapitole vystrašil, pak je to dobře. Jenom strach
ze ztráty dat vás totiž donutí zabývat se tím, jak o ně nepřijít. V podstatě
existuje jen jedna možnost: pořádně data zálohovat. Říká se, že data se dělí
na dvě kategorie: data ztracená a data zálohovaná. I toto mohu potvrdit.
A přesně proto si data zálohujeme.
Zálohování dat znamená uložení na takové médium, ze kterého je budete
moci přečíst po rozumnou, tzn. potřebnou dobu. Toto médium nemůže být
v počítači, který mohou potkat všechny výše uvedené katastrofy, a nemělo
by být ani blízko něj. Běžní domácí uživatelé mají v podstatě dvě možnosti:
použít externí disk nebo datová média – dnes většinou DVD. Každá z variant
má svoje výhody a nevýhody.
Externí disky jsou velké, hodně se na ně vejde a vše máte na jednom místě.
Obvykle ale bývají připojeny k počítači, tzn. jsou fyzicky na stejném místě
jako originální data. Při nějaké větší katastrofě tak můžete přijít nejen o originál, ale i kopii. Takovou katastrofou může být požár nebo přepětí v síti,
případně napadaní virem. Nemají neomezenou životnost – když je budete
často používat, je možné, že se pokazí za několik málo let (obsahují mechanické součásti). Tehdy přijdete o všechna data. Lepší je to s flashdisky,
které se hodí nejen na přenos dat, ale i na rychlé zálohy (i v případě, že
nebudete mít nic jiného po ruce). Nemají mechanické části, proto jsou spolehlivější. Mají však svá omezení – kapacitní i technologická, viz kapitolu
„USB flashdisk a MP3 přehrávačÿ, str. 47.
DVD média sice hoří lépe než pevný disk, ale mají i jiné zajímavé vlastnosti.
Data na nich obvykle nelze přepsat, takže je neohrozí viry či chyby softwaru.
Neohrozí je ani přepětí v síti, protože se nestrkají do zásuvky. Jsou levná,
takže si můžete vyrobit hned dvě kopie a schovat je na dvě různá místa. Na
domácí zálohování vám určitě postačí. Musíte se však o ně dobře starat, což
znamená, že by měly být uloženy na tmavém místě a neměli byste je příliš
203
často vytahovat. Používáním se totiž zkracuje jejich životnost. V případě, že
budou poškozena, měli byste je co nejdříve znovu zkopírovat. Na zálohování
určitě používejte kvalitní DVD média a vypalujte co nejnižší rychlostí. Na
přepisovatelná (RW) média není vhodné vypalovat dlouhodobé zálohy.
Riziko ztráty dat lze snížit pomocí některých opatření, nelze ho však nikdy
vyloučit. Přesto si uveďme některá z nich:
• Zabránit ztrátě dat kvůli vlastní nepozornosti můžete jen tím, že budete dávat dobrý pozor na to, co děláte a co se vám počítač zrovna
snaží sdělit. Je to jednoduché a funguje to. Při běžné práci stačí obvykle používat selský rozum, důležitým úkonům byste měli věnovat
zvýšenou pozornost.
• Ztrátě dat způsobené chybným chováním programu lze předejít tím,
že budete pravidelně sledovat vydávání oprav a instalovat je, tzn. budete aktualizovat software v počítači. V případě velkých změn je lepší
nejdříve si aktualizované verze vyzkoušet nanečisto. Existují výjimky
z tohoto pravidla, ale ty se uplatňují spíš ve velkém provozu a ne
u běžných domácích počítačů. Tam platí, že aktualizovaný software
znamená méně problémů.
• Ztrátě dat, kterou způsobují viry či trojské koně, viz kapitolu „Viry
a další škodlivý softwareÿ, str. 79, zabrání tzv. antivirový software.
U něj je důležitější než kde jinde pravidelná aktualizace. Když ho
nebudete aktualizovat, nebude vám k ničemu, protože včas nerozpozná
možnost hrozby a neochrání počítač.
Výše uvedený bod se zatím týká uživatelů s operačním systémem Windows.
V systému Linux je pravděpodobnost úspěšného napadení virem velmi malá.
• Výše uvedený selský rozum byste měli používat i při pohybu na Internetu. Neklikejte na reklamy slibující zvětšení prsou (platí i pro pány).
Nerozbalujte každou e-mailovou přílohu, kterou vám poslal strejda
z Nigérie. Neposílejte peněžitou zálohu ani číslo své kreditní karty
někomu, kdo tvrdí, že je v nouzi a stokrát vám to vynahradí. Přijdeli e-mail z banky, nejprve si ověřte, zda nejde o podvrh na webu vaší
banky, případně i telefonicky. Buďte maximálně podezíraví všude tam,
kde po vás chtějí osobní či peněžní údaje, když vás osloví někdo neznámý s žádostí o pomoc, peníze, hesla či o jiné údaje.
• Fyzickému poškození počítače lze zabránit správnou manipulací (notebook) či správným umístěním (stolní počítače). Vezměte prosím na
vědomí, že počítače nemají rády Kofolu ani pomerančový džus. Poškození přepětím zabrání záložní zdroj nebo alespoň přepěťová ochrana,
A jak dál?
204
viz kapitolu „Záložní napájecí zdrojÿ, str. 49. Nezapomeňte takto
ochránit všechny kabely, které vedou do počítače, blesk může projít
i přes datový kabel modemu!
Znovu pro jistotu opakuji, že uvedená opatření riziko ztráty dat sníží, ale nevyloučí. Stále platí, že jediným zaručeným způsobem uchování dat je správná
záloha.
Zálohování byste měli věnovat tolik pozornosti, nakolik jsou vaše data důležitá. Ztratí-li se fotky z dovolené či soukromé e-maily, tak to sice zabolí, ale
pravděpodobně nepřijdete k žádné újmě. Takové věci obvykle stačí vypálit
jednou za čas, případně kopírovat na nějaký externí disk.
Ztratí-li se vám firemní smlouvy, může to být horší a když se ztratí záloha
účetnictví, můžete být v řádném průšvihu při kontrole z finančního úřadu.
Důležitým zálohám proto věnujte větší pozornost než těm méně důležitým.
Nezapomeňte si jednou za čas ověřit, že se zálohy dají přečíst a použít!
Osobně zálohuji obsah počítače na externí disk, a to každý den (automaticky). Jednou měsíčně vypaluji velké zálohy na DVD média. Méně důležitá
data v jedné kopii (fotky, dokumentaci, dočasnou práci), důležitá data ve
dvou kopiích (smlouvy, veškerá firemní data, osobní data) a obě kopie uložím na zcela jiná místa (jde o jiné obce). Při skončení nějakého velkého
projektu vypaluji dvě zálohy pouze tohoto projektu. Jednou za půl roku
kontroluji několik náhodně vybraných médií, zda jdou v pořádku přečíst.
Narazím-li na chybu, okamžitě zkontroluji média stejného typu vypálená ve
stejném období a v případě problémů okamžitě pořídím nové kopie (stalo
se pouze jednou).
Možná se vám zdají výše uvedená opatření přitažená za vlasy, ale ujišťuji vás,
že opravdu takto zálohuji. Některé výsledky mé práce (například tato kniha)
sice mají fyzickou podobu, ale veškeré podklady pro její výrobu jsou pouze
soubory v počítači. Kdybych o ně přišel, musel bych při příštím vydání opsat
knihu z papíru zpátky do počítače a ani tak by potřebné podklady zdaleka
nebyly kompletní. Proto zálohuji často a zálohy pravidelně kontroluji.
Co funguje, do toho se nevrtá
Nadpis této kapitoly je zlatou zásadou každého počítačového odborníka.
Proč? Vyjadřuje totiž určitý přístup k problémům, který je vlastní lidem
od počítačů. Naučíte-li se tento přístup respektovat a budete dodržovat výše
uvedenou zásadu, ušetříte si mnoho problémů. Proč?
Již mnohokrát jsem zmiňoval, že počítač je celkem složité zařízení a někdy
docela dlouho trvá, než se vše vyladí. Platí to nejen po stránce hardwarové
205
a softwarové – počítač totiž musí být vyladěn i ke spokojenosti uživatele, což
nemusí být nutně to samé. Chvíli také trvá, než si uživatel na všechno zvykne
a naučí se se softwarem a hardwarem pracovat. No a když začnete do takto
vyladěného systému vrtat, můžete ho zcela rozvrtat. Čemu se vyhnout?
V první řadě platí, že když počítač funguje bezchybně a k vaší spokojenosti,
tak vlastně ani není důvod nic měnit. S případnou změnou vždy souvisí
nějaké množství práce, kterou budete muset udělat, ale ta může být zcela
zbytečná.
Do fungujícího hardwaru byste měli vrtat jen tehdy, když už vám něco nevyhovuje nebo nestačí. Například se vám na pevný disk už nevejdou všechna
data, nebo práce na počítači trvá moc dlouho (je pomalý), program vám
píše, že máte málo paměti atd. Rady a doporučení k problematice rozšíření
hardwaru najdete dále v kapitole „Když počítač nestačíÿ, str. 210.
U softwaru platí víceméně to samé – změna je zajímavá např. tehdy, když
vám nová verze programu přinese funkce, které pro práci potřebujete. Že
nová verze vašeho oblíbeného programu vypadá lépe, ještě neznamená, že
umí to, co jste potřebovali a že se vám s ním bude dobře pracovat. Naopak
může znamenat změny v ovládání, které se budete muset naučit, případně
může vyžadovat (a nové verze složitých a velkých aplikací také velmi často
vyžadují) výkonnější hardware. Poté, až všechno absolvujete, můžete dojít
k názoru, že umíte to, co předtím. Jen vás to stálo zbytečný čas, zbytečné
peníze a nová verze programu má navíc několik nepříjemných chyb. Změna
verze malých nástrojů a programů tak nebolí, ale u těch větších je to občas
k zbláznění. Než se pustíte do upgradu softwaru, přesvědčte se, že vám za
to opravdu stojí.
Světlou výjimku z tohoto pravidla tvoří aktualizace softwaru zmíněné v kapitole
„Verze softwaru a aktualizaceÿ, str. 76. Aktualizace softwaru s sebou nenesou
velké změny a chyby v programech obvykle jen opravují, nevnášejí nové. U větších softwarových nástrojů se proto téměř vždy vyplatí počkat s upgradem na
novou verzi až do doby, než se objeví nějaké její aktualizace.
Počítačoví odborníci
Velmi často se v praxi setkávám s výrazem odborník přes počítače. Za takovými lidmi půjdete obvykle tehdy, když budete mít s počítačem problémy.
Protože jde o jeden z nejvíce nepochopených pojmů současnosti, na chvíli
se u něj zastavím.
Za odborníka přes počítače je dnes většinou lidí mylně považován kdokoliv,
kdo s počítačem pracuje a nečiní mu to problémy. Jenže počítač je ve skutečnosti jen složitý nástroj a ne každý, kdo s ním pracuje, mu nutně musí
A jak dál?
206
i rozumět. Může u něj prostě jen sedět osm hodin denně v práci a kreslit
plány mostů, což je činnost, které rozumí. I když mu uvedená praxe dává
velkou šanci získat mnoho zkušeností, určitě z něj neudělá počítačového
odborníka. Vždy bude především konstruktérem a jeho prací bude kreslit
mostní konstrukce.
Naopak počítačový odborník sice může rozumět počítačům a v případě problémů vám s ním pomůže, ale nemusí přitom mít ani tušení o práci, kterou
s počítačem děláte. Konstruktérovi pomůže s počítačem, když bude stávkovat, ale nikdy za něj nemůže navrhovat mostní konstrukce. Je to stejné jako
s nožem – zdaleka ne každý, kdo umí krájet chleba, je nožíř. Stejně jako nůž
je víra v „odborníkyÿ dvojsečná a seká na obě strany. Obyčejní – byť zkušení
– uživatelé jsou často stíháni ostatními ve víře, že vyřeší problémy s počítači, kterým často ani nemohou rozumět. A opravdoví počítačoví odborníci
jsou pro změnu uháněni i v oblastech činností, kterým oni nerozumí.
Jak nepřijít o zdraví?
Možná si říkáte, že zase zbytečně straším – ano, straším, ale ne zbytečně.
Zapamatujte si, že každodenní dlouhodobá práce na počítači může zanechat
stopy na vašem zdraví. A většinou i zanechá – bolí vás prsty, zápěstí, oči či
záda. Proč? Protože práce na počítači není činnost lidem úplně přirozená
a přetěžuje některé části lidského těla. Situaci velice často zhoršují nevhodné
pracovní návyky a špatné vybavení. V této kapitole se podíváme, co se s nimi
dá dělat.
Pracujete-li s počítačem opravdu každodenně po dobu několika hodin, věnujte
zvýšenou pozornost informacím uvedeným dále! Popsané problémy se po nějakém čase zcela jistě projeví a následující kapitoly obsahují informace, jak jim
předejít.
Nepracujte bez přestávek!
Nejhorším, opravdu nejhorším likvidátorem vašeho zdraví je dlouhodobá a nepřerušovaná práce. Při ní dochází k namáhání a následnému přepínání stále stejných svalů, důsledkem čehož je ztuhlost a bolest v namáhaných místech – jde především o krk,
záda, ruce či oči. Druhým velkým problémem je tzv. RSI syndrom
(http://cs.wikipedia.org/wiki/Repetitive strain injury) neboli poškození vznikající při opakovaných drobných pohybech. I když se to nezdá,
zatěžují tyto mikropohyby stále stejnou skupinu svalů a šlach a mohou vyvolat značnou a trvalou bolest. RSI syndrom ohrožuje především zápěstí,
prsty a předloktí.
207
Jedinou možnou prevencí a jedinou pomocí je přerušovaná práce. Měli byste
si jednou za hodinu dopřát krátkou pauzu, stejně jako např. ve škole. Během uvedené hodiny nepracujte stále, ale občas práci přerušte. Někdy je to
otravné, zvlášť při velkém soustředění, ale opravdu je to nutné.
Obrázek 149: Špatné vybavení zhoršuje ergonomii práce s počítačem
Pro stejné zapomnětlivce, jako jsem já, mám dobrý tip: pořiďte si program
Workrave. Uživatelé Ubuntu jej najdou v internetových repositářích a nainstalují si jej například pomocí programu Synaptic, uživatelé Windows si
mohou na http://www.workrave.org stáhnout instalační balík. Program
Workrave bude po spuštění hlídat přestávky i mikropauzy za vás, bude vás
neustále otravovat a nedá vám pokoj do té doby, dokud nepustíte klávesnici
či myš a nebudete se předepsanou dobu věnovat relaxaci. Workrave vám doUrčeno pro počítače BARBONE
A jak dál?
208
konce umí ukázat, jaké cviky byste v přestávkách měli provádět a radí vám
i jinak. Je to neuvěřitelně otravný program, který to s vámi myslí dobře.
Opravdu však funguje a hlavně vám chce pomoci.
Uvedených doporučení by se měli držet nejen ti, kteří s počítačem hodně pracují, ale i ti, kteří si s ním hodně hrají.
Když bolí ruce
• Pořiďte si pořádnou klávesnici a naučte se psát všemi deseti. Ruce bolí
obvykle tehdy, když hodně píšete na klávesnici; doporučené řešení je
proto velmi jednoduché a opravdu funguje. Psaní všemi deseti odlehčí
namáhaným prstům – rozloží zátěž rovnoměrně. Pořádná klávesnice
by měla mít vyšší zdvih a tužší klávesy, aby kladla odpor a prsty se
více namáhaly, jinak hrozí RSI. Ergonomické klávesnice jsou většinou speciálně tvarované (lépe vyhovují rozložení prstů) a často jsou
„rozlomenéÿ uprostřed, což je přirozenější poloha rukou při psaní.
• Ruce by měly být při psaní v přirozené poloze podobné té, jako když
visí podél těla, pouze s ohnutými lokty. Zápěstí nesmí být při práci
příliš vychýlená ani do boku, ani nahoru (to dělá např. příliš vysoká
klávesnice).
• Dodržujte přestávky – používejte Workrave, to je moje další rada.
Jestli vás už ruce bolí hodně a přestávky pomohly jen málo, zvyšte
si v nastavení (viz kontextové menu programu) četnost mikropauz
a délku přestávek.
• Když vás bolí jen jedna ruka, pravděpodobně děláte často s myší.
Řešení je podobné jako v předchozím bodě – pořiďte si kvalitní myš
a pravidelně relaxujte. Já jsem se při těchto problémech naučil pracovat s myší i druhou rukou, takže nyní, když pocítím náznak únavy či
bolesti, přehodím myš na druhou stranu a mohu pracovat dále.
• Když vás bolí spodní část dlaně – tam, kde se opíráte – případně ztrácíte cit v prstech, máte zaděláno na jiný problém, a to na tzv. syndrom
karpálního tunelu. Ten je důsledkem neustálého tlaku na spodní část
dlaně, kde se ruce opírají při psaní nebo při držení myši. Řešením
mohou být měkké podložky umístěné před myš a klávesnici. U mě toto
řešení nezabralo podle očekávání, takže jsem přestal při psaní opírat
ruce o klávesnici. Zatím jsem spokojen.
• Když nic z toho nepomůže, navštivte lékaře, důkladně mu popište problémy, styl práce a nechte si poradit. Dodržujte jeho doporučení!
209
Když bolí oči
• Dejte si monitor do rozumné vzdálenosti od očí. Občas jsem se potkal
s tím, že uživatelé měli monitor buď moc blízko nebo moc daleko od
očí a pomohlo pouhé posunutí po stole. Zkuste to, možná se vám s ním
bude pracovat lépe. Monitor by měl být ve vzdálenosti 40–70 cm od
očí. Máte-li v této vzdálenosti problémy se čtením, zvětšete si písmo.
• Problémem může být i odraz světla – monitor nesmí být přímo naproti
oknu. Umístěte jej tak, aby při práci neodrážel odlesky do očí, nejlepší
poloha je kolmo ke zdrojům světla. Někdy pomůže naklonit obrazovku
trochu dopředu (horní hranou k sobě), což sníží míru odlesku.
• Vylaďte si nastavení monitoru tak, aby příliš nezářil. Zejména moderní
LCD monitory mají tendenci přesvětlovat obraz. Při přehrávání filmů
se to možná hodí, ale na práci ne. Většina monitorů má speciální
režimy na promítání filmů a na práci (nižší jas pro práci s textem) –
zkontrolujte, který režim je právě nastaven, případně si jej dolaďte.
Nezapomeňte, že při práci ve tmě (večer/v noci) stačí daleko menší
osvětlení, a proto byste si měli jas monitoru ještě snížit.
• Nainstalujte si Workrave a při mikropauzách koukejte jinam než na
monitor. Procvičíte si tím oční svaly a nebudou vás tak bolet.
• Pořiďte si kvalitní monitor. Tahle rada se týká zejména uživatelů, kteří
pracují často a dlouho nebo mají citlivé oči. Od kvality obrazu se odvíjí
i námaha, kterou musí oči při čtení nebo sledování monitoru vyvíjet.
Lepší monitory mívají lepší obraz, proto v důsledku méně namáhají
vaše oči.
• Když nic z toho nepomůže, navštivte lékaře, důkladně mu popište problémy, styl práce a nechte si poradit.Dodržujte jeho doporučení!
Když bolí krk, záda a ostatní
• Dejte si monitor do výšky očí. Nejčastější problém vzniká, když koukáte moc „do zeměÿ nebo moc nahoru. V takovém případě vás po
delší práci bude zaručeně bolet krk. Monitor by měl být ve výšce očí –
většinou se doporučuje, aby horní hrana monitoru byla ve výšce vašich
očí.
• Dbejte na správný posed. Nohy jsou spuštěny, chodidla leží na zemi.
Lýtka a stehna by měla svírat úhel cca 90 ◦ stejně tak předloktí a paže.
Zápěstí nesmí být ohnutá, celá ruka musí být rovná. Hlava se dívá
dopředu, celé tělo je otočeno směrem k monitoru a klávesnici.
A jak dál?
210
• Vůbec nevadí, když budete při práci mírně měnit polohu – tělo si odpočine a vhodnou polohu si najde samo. Každopádně seďte co nejvíce
uvolněně, nikoliv křečovitě.
• Dělejte přestávky, během nichž se budete hýbat – dbejte doporučení
programu Workrave, během přestávky se protahujte, choďte atd. Pořiďte si kvalitní židli, nehrbte se – spíše se pohodlně opírejte.
Jestli si myslíte, že vás zase jen bezdůvodně straším, pak vězte, že hovořím
i z vlastní zkušenosti. Moje práce se z 95 odehrává u počítače a většinu uvedených problémů jsem zakusil na vlastní kůži. Řešení, která doporučuji, mi
opravdu pomohla.
Obrázek 150: Program Workrave: prevence zdravotních problémů
Když počítač nestačí
Jestli jste se sem dostali rovnou ze začátku knihy a teprve zvažujete koupi
svého prvního počítače, určitě si projděte i kapitolu „Hardware je fyzické zařízení počítačeÿ, str. 21 a předchozí kapitolu „Jak nepřijít o zdraví?ÿ, str. 206.
Zajímavé informace věnované rozšíření počítače najdete i v následující kapitole.
Jde-li o váš první počítač, nesnažte se při nákupu šetřit za každou cenu. Až
zjistíte, co všechno počítač dokáže a budete po něm chtít více, můžete velmi
rychle narazit na omezení daná špatným prvotním výběrem hardwaru. Projděte
si uvedené kapitoly, které vás seznámí s možnostmi počítače, a teprve pak se
rozhodujte o koupi!
211
Jednoho dne, a ten den zcela jistě nastane v životě každého uživatele počítače, si budete muset koupit nový počítač. Důvodů může být mnoho, přičemž nejčastějším bývá ten, že vám počítač přestane stačit, a to v každém
směru. V této kapitole se podíváme na parametry, kterými byste se při
nákupu počítače měli zabývat. Vezměte přitom v úvahu i své předchozí
zkušenosti.
Obrázek 151: Někdy je výměna starého počítače za nový opravdu nezbytná
Procesor: rychlost a další parametry
Procesor a jeho frekvence je při nákupu asi nejviditelnější součást nového
počítače a taky je nejvíce přeceňovaná, protože platí zjednodušené vnímání:
čím lepší procesor, tím lepší počítač. Částečně je to pravda, ale opravdu
jen částečně. Je nutné si uvědomit, že sebelepší procesor vám bude na nic,
když nebudou dostačující ostatní komponenty v počítači. Pravidlo, které
jsem uvedl ohledně výkonu procesoru v kapitole „Další hardwareÿ, str. 65,
sice platí, ale problém může vzniknout při pokusu orientovat se v dnešní
nabídce procesorů. Máme tady několik výrobců, každý z nich má několik
modelů s různými vlastnostmi. Jak si vybrat? Jednoduše – stačí se opět
řídit rozumem a znát některé vlastnosti dnešních procesorů.
A jak dál?
212
Většina procesorů má dnes více jader. Jádro je něco jako základní prvek
procesoru, které zpracovává povely. Více jader tedy znamená více výkonu,
toto pravidlo zhruba platí. Stejné je to s cache (rychlé vyrovnávací) pamětí,
která urychluje práci procesoru, protože obsahuje právě zpracovávané povely a data. Čím více cache na procesoru, tím lépe. Velikost cache je velmi
důležitým parametrem. A nakonec je zde samozřejmě i frekvence, kde platí,
že více je lépe – ovšem u srovnatelných typů procesorů.
Pro základní, ale opravdu jen základní využití počítače jako je psaní textu
či surfování na Internetu, vám postačí i ty nejméně výkonné a nejlevnější
procesory. S těmi se určitě setkáte i tehdy, když si budete kupovat malý
notebook a vaší prioritou nebude výkon, ale váha a doba provozu na baterie.
Budete-li chtít po počítači více, např. lepší střih videa či úpravu fotek,
sáhněte raději po lepším procesoru, který má více jader a více paměti cache.
Při extrémních požadavcích na výkon byste na procesoru neměli šetřit, ale
nemusíte nutně kupovat „topÿ modely.
Osobně používám nejraději procesory společnosti Intel v kombinaci s čipovou
sadou (a ještě lépe i se základní deskou) stejného výrobce. Mám k dispozici stabilní platformu s rozumným poměrem cena/výkon/spolehlivost. Výkonu mají
procesory od Intelu dost, spotřeba je u nových typů celkem malá. Zásadně se
vyhýbám procesorům typu „Celeronÿ s jedním jádrem a menší cache pamětí,
kde případná sleva opravdu není zadarmo. Procesory vybírám cenově někde
„uprostředÿ, kde bývá nejvýhodnější poměr cena/výkon.
RAM, grafická karta a to „dalšíÿ ve skříni
Operační paměť RAM, probraná v kapitole „Další hardwareÿ, str. 65, je dalším důležitým parametrem, bohužel často podceňovaným. V honbě za rychlostí procesoru se často setkávám s nevyváženými sestavami, kde je výkonný
procesor doplněn naprosto nevyhovujícím (malým) množstvím paměti. Velikost paměti RAM má vliv na odezvu systému, odezvu aplikací a v případě
velkého množství dat i na celkovou rychlost zpracování, protože v ní běží
spuštěné programy. Je-li malá, musí se všechno neustále načítat z disku,
který je o mnoho pomalejší než RAM. Paměť má i některé další zajímavé
parametry, ale ty obvykle nejsou příliš vidět – rychlost (frekvenci), latenci
(rychlost přístupu) apod. Pro vás nebudou až tak důležité jako velikost. Za
naprosté minimum považuji, vzhledem k cenám, 1 GB RAM, mnohem lepší
jsou 2 GB, případně přímo 4 GB. Budete mít rezervu do budoucna, protože
novější verze systémů i aplikací obvykle vyžadují více RAM.
Pozor! Operační systém Windows v běžně prodávaných variantách dnes neumí
využít více než 3 GB paměti RAM, takže další navýšení je zbytečné! Systém
Ubuntu tímto omezením netrpí.
213
Další zařízení uvnitř skříně počítače nejsou pro nenáročného uživatele tolik
důležitá. Pro hráče je zajímavá grafická karta (kapitola „Grafická kartaÿ,
str. 55), protože ta určuje výkon počítače pro hry. Běžným uživatelům postačí grafická karta integrovaná na základní desce – avšak pozor, s integrovanou grafickou kartou můžete být ochuzeni o některé vizuální efekty
pracovního prostředí systému Windows Vista. Ubuntu se uvedený problém
netýká a vizuální efekty půjdou i s integrovanou grafickou kartou (mají
menší nároky na výkon).
U hráčů je každá rada drahá, protože nabídka i parametry grafických karet
se velmi rychle mění s tím, jak roste nenasytnost her na výkon grafické karty.
Jediné doporučení, které pro zanícené fandy her mám, je sledovat nějaký
odborný magazín, který se na testování výkonu specializuje, a vybrat si pak
podle testů a dostupných financí.
Docela důležitým parametrem je množství portů. K dnešnímu počítači se dá
připojit mnoho zařízení a na jejich připojení potřebujete porty. Počítač by měl
mít alespoň 6 USB portů a budete-li připojovat digitální kameru, tak i firewire
porty.
Zvuková karta stačí pro běžné použití obyčejná, v drtivé většině integrovaná.
Spousta uživatelů si stejně pořídí dva plastové reproduktory, s nimiž nelze
poznat rozdíl mezi dobrou a špatnou zvukovou kartou. Budete-li chtít prostorový zvuk např. ve hrách, viz kapitolu „Zvuková kartaÿ, str. 57, měla by
karta mít 5+1 kanálů a stejně konfigurované byste měli mít i reproduktory.
Síťová karta, viz kapitolu „Síťová kartaÿ, str. 61, by mohla umět již rychlost
1 Gb, protože s takovou sítí se budete setkávat čím dál častěji. Velmi často
je síťová karta integrována na základní desce. Integrované klasické modemy
dodané s počítačem nelze použít na ADSL linkách, takže je stejně nutná
koupě externího modemu.
Samostatný odstavec si zaslouží i skříň. Nemáte-li mnoho peněz, je zbytečné
si příliš vymýšlet, přesto by skříň měla splňovat některé parametry. Jsteli citliví na hluk, ověřte si dopředu, jak moc bude celý počítač při práci
slyšet. Někomu může zvýšená hladina hluku vadit, což se později dá jen
těžko upravit.
Skříň by měla mít zepředu alespoň dva USB porty, případně audio výstupy,
abyste nemuseli pořád šmátrat vzadu. U počítačů pod stolem je to velmi
nepraktické. Osobně nemám rád intenzivní světlo, takže vybírám skříně,
které zepředu svítí co nejméně a omezují se pouze na základní informace
(zapnuto, aktivita disku). Některé vizualizace navržené výrobci skříní vás
mohou překvapit, proto se raději podívejte, jak skříň vypadá zapnutá.
A jak dál?
214
Datová úložiště – disk a DVD mechanika
U DVD mechaniky lze snad říci jen jedno – pořiďte si vypalovačku. Budete
mít kam odkládat nepotřebná data a budete mít čím zálohovat (viz kapitolu
„Jak nepřijít o data?ÿ, str. 202). Dobré zkušenosti mám s vypalovačkami
NEC a Plextor.
Pro kapacitu disku platí zásada čím více, tím lépe. Na druhou stranu, uživatelé obvykle dokáží zaplnit jakýkoliv disk do půl roku od koupě počítače,
takže je to téměř jedno. Nehodláte-li zpracovávat velké objemy dat (audio,
video, grafika), pak vám postačí i ty malé a nejlevnější disky. Obvykle pořizuji disky s kapacitou v druhé polovině dostupné nabídky, ne však s tou
nejvyšší. V přepočtu na uložený gigabajt jde o dobrou koupi a disk má rezervu do budoucna. Poslední dobou používám disky Western Digital green
power se sníženou spotřebou.
Jde-li vám o rychlost a nehledíte na cenu, měli byste se zabývat i dalšími
parametry disku, jako jsou počet otáček (RPM ) nebo velikost cache paměti.
U obou platí čím větší, tím lepší. Pozor – některé výkonné a rychlé disky
mohou být zároveň i velmi hlučné!
Výše jsem se zabýval pouze klasickými pevnými disky. SSD disky zmíněné
v kapitole „Pevný diskÿ, str. 54, zatím mají příliš mnoho nevýhod: vysokou
cenu, nízkou kapacitu a u některých z nich narazíte i na malou rychlost. Dle
mého názoru mají v současnosti opodstatnění pouze v přenosných počítačích,
kde mohou značně zvýšit dobu provozu na baterie.
Klávesnice a myš
Zde se především podívejte do kapitoly „Jak nepřijít o zdraví?ÿ, str. 206!
Klávesnici a myši věnujte pozornost podle toho, kolik času s nimi budete
pracovat. Budou-li to vaše hlavní pracovní nástroje, pak velkou a nešetřete.
Když to neuděláte, pravděpodobně po čase stejně zjistíte, že stávající vybavení nestačí a půjdete si koupit nové – takže neušetříte, spíš naopak. Něco
zjistíte po prvním ohmatání, něco až později, přesto se vyplatí přemýšlet
dopředu.
Oblíbil jsem si drátové i bezdrátové sety od společnosti Logitech. Dobře se na
nich píše a v případě drátového provedení mají dostatečně dlouhé kabely, což
zdaleka není tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát.
U bezdrátových sad klávesnice + myš dávejte pozor na provedení – v některých zařízeních nelze vyměnit baterie, jsou vestavěné. Když baterka vypoví,
nemůžete ji vyměnit, což znamená nákup nového zařízení. U jiných bezdrátových zařízení, zvláště myší, se může negativně projevit vysoká spotřeba.
215
Ta je nepříjemná zvláště ve chvíli, kdy musíte myš nabíjet doslova každý
den. Stačí jeden večer zapomenout a druhý den ráno budete myš proklínat.
Monitor
U monitoru platí stejná zásada jako u klávesnice a myši – věnujte mu pozornost podle toho, kolik času s ním budete pracovat a nakolik si vážíte
vlastního zdraví. Při každodenní práci, zvláště v případě zpracování textu,
grafiky apod., budou vaše oči namáhány a přetěžovány. V takovém případě
zvažte nákup kvalitního monitoru. Před tím si ještě projděte kapitolu „Když
bolí očiÿ, str. 209, kde se dozvíte více.
Z obyčejných monitorů mám dobrou zkušenost se značkou Samsung, jejíž
monitory jsou celkem levné a mají za slušnou cenu přijatelný obraz. Při
koupi lepších monitorů na zpracování grafiky preferuji monitory EIZO, ale
pokud se vás toto týká, pravděpodobně to již víte. Při koupi také dávám pozor na to, jak se zachová výrobce v případě výskytu vadných bodů (pixelů),
viz informace v kapitole „Několik poznámek k LCD monitorůmÿ, str. 38.
Tiskárna
Tiskárna je zařízení, které se vyskytuje u drtivé většiny počítačů. Základní
informace o tiskárnách najdete v kapitole „Tiskárnaÿ, str. 42, proto se tam
nyní raději podívejte, budete je při koupi potřebovat. Před samotným zakoupením je nutné si dobře promyslet, jaké množství stránek budu měsíčně
tisknout (přibližně). Tam, kde je potřeba tisknout jednu stránku za čas, je
téměř jedno, co si koupíte, a můžete vzít i levný model. Rozhodně však
doporučuji multifunkční zařízení – získáte navíc skener a kopírku a cenový
rozdíl bývá zanedbatelný.
Pozor, výše uvedené doporučení neplatí, když budete chtít tisknout především
fotky, a to ve větším množství! Tisk fotek vyžaduje velké množství inkoustu,
takže se velmi brzy projeví poměr ceny k velikosti náplně, který je u levných
tiskáren velmi nepříznivý! Řiďte se raději následujícími doporučeními.
Domácnosti a kanceláře, kde se netiskne více, řekněme do stovky papírů
měsíčně, už mohou ušetřit při provozu nákupem lepší tiskárny. Ty jsou na
vyšší zatížení konstruovány a mívají nižší provozní náklady. Lze do nich
většinou objednat větší náplně, se kterými ušetříte při tisku – stojí obvykle
stejně jako ty menší náplně, ale vytisknou 2–3×více stran.
Kapacita náplní se pohybuje v řádech stovek listů, z toho vyplývá výše
úspor. Tuto informaci byste si určitě měli ověřit, je to zajímavá úspora.
Mívají také lepší kvalitu tisku. V takovém nasazení obvykle postačí inkousUrčeno pro počítače BARBONE
A jak dál?
216
tová barevná tiskárna, případně levnější laserová tiskárna. Opět doporučuji
multifunkční zařízení.
Zajímavé tiskárny s velmi dobrým poměrem cena/výkon a dobrou kvalitou tisku
vyrábí společnost Canon.
V případě velkého objemu tisku v kancelářích, kde tiskne více osob než jeden
člověk, doporučuji rozhodně laserovou tiskárnu. V případě velmi velkého
vytížení zkontrolujte, zda podporuje velkoobjemové náplně (až desítky tisíc
stran) a ušetříte na nich opravdu hodně. Vhodný je port pro přímé zapojení
do sítě ethernet. Uživatelé pak nebudou při tisku závislí na počítači, k němuž
je tiskárna připojena.
I zde lze pořídit multifunkční zařízení, ale pozor – je-li tiskárna hodně využívána, může se tisk zkomplikovat např. při poruše skeneru/kopírky, kdy půjde
celé zařízení do opravy. Z toho důvodu je lepší zvážit množství či potřebu
kopírování a podle toho pořídit samostatnou kopírku či skener. K větším
a dražším tiskárnám se vyplatí pořídit rozšířenou záruku se servisem na
místě (carepack ), případně rovnou s opravou do 24 h. Vyplatí se.
Obrázek 152: Množství potřebných periférií časem obvykle narůstá. . .
Stejně tak se stavím k barevným laserovým tiskárnám. Ve většině případů
není barevný tisk nutný a nákup a provoz kvalitní barevné tiskárny se
217
může prodražit. Řešením může být zakoupení levnější barevné tiskárny (laser/inkoust) na občasný barevný tisk a velkoobjemové černobílé tiskárny na
zbytek požadavků. Tato kombinace se vyplatí i z hlediska spolehlivosti –
v provozu bude vždy alespoň jedna tiskárna.
Ochrana počítače
Ochranou počítače proti přepětí a výpadku proudu jsme se zabývali v kapitole „Záložní napájecí zdrojÿ, str. 49, trochu i v kapitole „Jak přijít o data?ÿ,
str. 201. Máte-li stolní počítač na opravdu důležitou práci, pak si uvědomte,
že záložní zdroj vyloučí riziko poškození dat, které hrozí v případě vypnutí
proudu. Takové situace sice nejsou časté, ale nejsou nemožné a riziko stále
existuje. Použitím záložního zdroje jej vyloučíte.
Záložní zdroj vás navíc ochrání před přepětím, kdy můžete přijít nejen
o data, ale i o hardware, viz již zmíněnou kapitolu „Jak přijít o data?ÿ,
str. 201. Nepovažujete-li záložní zdroj za nutný, pořiďte si alespoň přepěťovou ochranu. Na domácí použití se hodí např. výrobky od společnosti
Orvaldi s dobrým poměrem cena/výkon.
Jak kupovat notebook
Notebook je speciální kategorií počítače a platí pro ni mnoho výjimek
z toho, co jsem prozatím uvedl. Před nákupem je třeba si uvědomit, že
notebook bude vždy kompromisem mezi velikostí, výkonem, spolehlivostí,
cenou a v neposlední řadě i ergonomií. Při nákupu byste si především měli
říci, jak často jej budete přenášet. Od toho se dají odvodit základní parametry notebooku – velikost (váha) a výdrž na baterie.
Notebook, který budete přenášet jen příležitostně a nebudete jej nosit stále
s sebou, postačí v podstatě jakýkoliv. Může mít větší displej, slabou výdrž
na baterie a nemusí být ani příliš dobře mechanicky zpracován. Bude-li stát
doma a sem tam se projede v brašně, nic se mu nestane. Při takovém výběru
budete limitováni pouze cenou.
Horší situace nastane, když budete notebook nosit s sebou, případně jej používat v terénu. Pro případ, že nemáte moc peněz a přitom nepotřebujete
komfort ani výkon, bude asi nejlepší nějaký netbook čili mini-notebook, viz
kapitolu „Mini-notebooky – netbookyÿ, str. 69. Jestli vám postačí přenosný
zápisník, který umí pracovat s textem a tabulkami, připojit se k Internetu či
přehrávat muziku a video, pak máte jasno. Dlouhodobě se s nimi ale pracovat nedá, takže když jej budete používat i doma, určitě budete potřebovat
přikoupit myš, klávesnici a monitor.
A jak dál?
218
Ke každému menšímu notebooku doporučuji na běžnou práci u stolu zakoupit
klávesnici a myš. Klávesnice notebooků jsou kompromisním řešením, i když
mohou být kvalitní, není to úplně ono. Při psaní na klávesnici notebooku obvykle není možné dodržet doporučenou vzdálenost očí od displeje či polohu
rukou na klávesnici. Co to může znamenat ve výsledku si přečtěte v kapitole
„Jak nepřijít o zdraví?ÿ, str. 206.
Pro ostatní uživatele s vyššími nároky na mobilitu, spolehlivost a výkon,
levné a jednoduché řešení bohužel nemám. Mohu však poskytnout několik
rad, jak se zachovat:
• Nikdy, ale opravdu nikdy si na cesty nekupujte nejlevnější řady či
nejlevnější modely, jinak spláčete nad výdělkem. Obvykle mají velmi
špatné mechanické zpracování, což se při častém přenášení a používání
vymstí. Než si notebook koupíte, podívejte se na něj a zaměřte se na
zpracování. Konstrukce musí být tuhá a pevná.
• Preferujte mobilitu a nízkou váhu, každé kilo je poznat. Na cestách
není potřeba veliký displej, ale vyhovující bude jakýkoliv dostačující
displej. Doma či v práci stejně budete mít externí monitor. Před koupí
si notebook potěžkejte a představte si, že toto + adaptér + papíry
budete každý den nosit v tašce.
• Nakupujte tak, abyste měli vše, co na cestách potřebujete přímo v notebooku. Další přídavná zařízení jen zvýší váhu toho, co s sebou budete
vláčet.
• Nepořizujte si lesklý (tzn. leštěný) displej, který se poslední dobou
hodně objevuje. Doma možná vypadá lépe, ale venku na slunci nic
nepřečtete, věřte mi!
• Dávejte si pozor na výdrž baterie! V papírech uvedená doba výdrže je
obvykle maximální, nikoliv běžná. Ta může být až o polovinu kratší.
• Používáte-li velké množství přídavných zařízení, bude výhodné zakoupení port replikátoru, viz kapitolu „Další rozšiřující zařízeníÿ, str. 72.
Ověřte si před koupí, zda jde k notebooku připojit.
Při nákupu notebooků opět preferuji platformu od společnosti Intel. Její
procesory a čipové sady jsou dostatečně výkonné a zároveň úsporné, což
jsou pro přenosné počítače ty nejdůležitější vlastnosti.
Na velmi úsporné platformě Intel Atom je dnes postavena většina mininotebooků – netbooků.
Když počítač nestačí II
219
Když počítač nestačí II
Ne vždy je nutné kupovat zcela nový počítač. Někdy stačí ten starý trochu
vylepšit. Takovému vylepšení se říká, podobně jako u softwaru, upgrade.
Není při něm nezbytně nutné kupovat všechno nové, stačí jen sem tam
přidat a může se zlepšit hodně věcí. Monitor, klávesnice a všechny periferie
mohou zůstat stejné, pouze se „něcoÿ vylepší ve skříni. A jak poznáte, co
změnit k lepšímu?
Doporučení by vám určitě měl dát odborník, stejně jako by měl provést celé
vylepšení. Stejným způsobem vám poslouží i autorizovaný servis vašeho
počítače. Protože není na škodu znát některé typické situace, průvodní jevy
i z toho vyplývající závěry, podívejme se na ně:
Je-li pomalý již samotný start operačního systému a základní práce v něm
(spouštění aplikací, otevírání oken apod.), pak ještě nemusí být tak zle. Je
možné, že máte pouze zaneřáděný systém a pomůže jeho nová instalace –
reinstalace systému. Tato situace může nastat např. tehdy, když na počítači zkoušíte velké množství programů, po nichž vám v systému zůstává
nepořádek, který v konečném výsledku počítač zpomalí. Podobná situace
může nastat, máte-li v počítači škodlivý software – vir, spyware, viz kapitolu „Viry a další škodlivý softwareÿ, str. 79. Řešení je stejné, vyčištění nebo
reinstalace systému.
Výše uvedená poznámka platí pouze v případě systému Microsoft Windows.
Operační systém Ubuntu podobnými obtížemi jako viry, zpomalení v důsledku
mnoha nainstalovaných programů a podobně, netrpí.
Když počítač často sahá na pevný disk (neustále svítí kontrolka), pak bude
s největší pravděpodobností řešením rozšířit operační paměť RAM, viz kapitolu „Další hardwareÿ, str. 65. Když je této paměti málo, musí počítač
odkládat některá zpracovávaná data na disk, který je řádově pomalejší. Navýšení RAM v tomto případě výrazně zrychlí odezvu. Paměť RAM je dnes
velmi levná a navýšení z 512 MB na 4 GB vás ani nemusí moc stát. Pozor!
Operační systém Windows v běžně prodávaných variantách dnes neumí využít více než 3 GB paměti RAM, takže další navýšení je zbytečné! Systém
Ubuntu tímto omezením netrpí.
Ne vždy intenzivní práce s diskem indikuje nedostatek paměti! Může jít například o problém s nějakým nainstalovaným programem, který velmi často sahá
na disk. Není-li nezbytně nutný, pomůže i jeho vypnutí.
Když počítač dlouho provádí zadaný úkol, například hromadnou změnu obrázků, různé výpočty a kontrolu, pak je možná čas na výměnu procesoru za
lepší. O procesoru jsme si říkali v kapitole „Další hardwareÿ, str. 65. BudeteUrčeno pro počítače BARBONE
A jak dál?
220
li měnit procesor, dejte si pozor, aby měl nejen vyšší frekvenci, ale i více
jader a větší cache paměť, která výrazně zvyšuje výkon v některých aplikacích. Protože orientace v typech procesorů není vždy zrovna jednoduchá,
nechte si poradit.
Výše uvedené doporučení platí především v případě, že počítač při zadané
práci nesahá příliš na disk. Je-li však součástí zadaného úkolu velmi intenzivní práce s diskem, pak bude spíš nutné přidání RAM (viz výše). V případě, že je dat ke zpracování mnohem více, než je kapacita RAM, pak je
lepší přidat do skříně rychlejší disk a na něj ukládat zpracovávaná data.
Informace o discích najdete v kapitole „Pevný diskÿ, str. 54.
Nový a větší pevný disk pomůže i v případě, když máte problémy s úložným místem a nemáte kam ukládat data. Starý disk přitom může v počítači
zůstat, takže změna není příliš velká, jen vám přibude místo, kam můžete
data odkládat.
Když budete potřebovat rozšířit funkčnost počítače, obvykle pomůže přidaná
karta, např. televizní karta na příjem televizního signálu. Dnes jde o výjimečný problém, protože většina obvyklých zařízení je integrována přímo na
základní desce počítače, viz kapitolu „Další hardwareÿ, str. 65.
Místo přidané karty se obvykle dá zakoupit i nějaké externí zařízení, což
může být výhodnější – není potřeba měnit nic ve skříni a zařízení vám
zůstane i v případě, že vyměníte počítač. To je výhoda některých specializovaných, obvykle profesionálních zařízení (vícekanálová zvuková karta
apod.). Když budete kupovat nějaké takové specializované zařízení, v první
řadě se zaměřte na jeho požadavky – hardwarové i softwarové – a ověřte si,
že jim váš počítač vyhovuje.
Narazíte-li při konzultacích na doporučení vyměnit základní desku, pak je na
čase zvážit koupi zcela nového počítače. Výměna základní desky s sebou velmi
často nese i nutnost výměny dalších komponent . Může se stát, že práce a nové
díly budou v konečném důsledku stejně drahé, jako nový – možná i výkonnější
– počítač. Tehdy je jednoznačně výhodnější pořízení nového počítače. Starý
můžete prodat, případně ho po doplnění periferiemi někomu věnovat (děti,
babička apod.).
Co více?
Musí se přiznat, že mne opravdu už nic nenapadá. Vše, co jsem považoval
za nutné, jsem vám již řekl. Jistě jste si všimli, že jsem se příliš nevěnoval
konkrétním programům – bylo to zcela záměrné. Většina z nich potřebuje
k plnému vysvětlení knihu minimálně stejné tloušťky, jako je tato. Proto
dbejte mých doporučení a budete-li potřebovat bližší seznámení s nějakou
Co více?
221
aplikací, zajděte si do obchodu a pořiďte si o ní knihu. Nezbývá mi, než
popřát vám hodně spokojenosti při práci s počítačem. Doufám, že jsem
k tomu alespoň trochu dopomohl.
Jestliže si myslíte, že vám knížka pomohla, ale přesto by se dala v něčem
zlepšit, napište svůj námět autorovi e-mailem na adresu [email protected].
222
A jak dál?
Seznam obrázků
223
Seznam obrázků
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
Takto může vypadat váš počítač . . . . . . . . . . . . . . . . .
A takto může vypadat uživatel počítače nevnímající realitu ani čas
při celodenním „herním maratonuÿ . . . . . . . . . . . . . . . .
Klávesnicí si s počítačem píšeme . . . . . . . . . . . . . . . . .
Monitor nám ukazuje, co počítač dělá nebo co nám chce „říciÿ . .
Myš je takové počítačové ukazovátko . . . . . . . . . . . . . . .
Poprvé u počítače . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Skříň počítače vykonává téměř všechnu práci a řídí ostatní zařízení
Počítačové skříně se liší velikostí a uložením komponent, jinak jsou
v podstatě stejné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Klávesnicí zadáváme do počítače text a povely . . . . . . . . . .
Myš slouží jako ukazovátko a můžeme s ní zadávat povely . . . . .
Monitor nám ukazuje, co právě společně s počítačem děláme . . .
Uživatele občas bolí z monitoru oči . . . . . . . . . . . . . . . .
Reproduktory hrají hudbu nebo jiné zvuky vydávané počítačem . .
Tiskárna umožňuje vytisknout vytvořený text nebo obrázky . . . .
Skener funguje opačným způsobem než tiskárna a přenáší tištěné informace do počítače . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Připojením digitální kamery nebo videa získáme možnost manipulovat
s fotkami a videozáznamem přímo v počítači . . . . . . . . . . .
Joystick neboli pákový ovladač slouží k ovládání her . . . . . . . .
Na USB flashdisky lze nahrávat data a přenášet je jinam . . . . .
Záložní zdroj napájení zamezí výpadku proudu při práci . . . . . .
DVD mechanika umí číst CD a DVD média, vypalovačka i zapisovat
Disketová mechanika slouží pro zápis dat na přenosnou disketu . .
Všechna data v počítači se ukládají na pevný disk . . . . . . . . .
Grafická karta se stará o zobrazování dat na monitoru . . . . . . .
Za pomoci zvukové karty dokáže počítač vyluzovat zvuky . . . . .
Modem slouží pro vzdálené připojení k Internetu . . . . . . . . . .
Síťovou kartu potřebujete k propojení počítačů mezi sebou . . . .
Televizní karta udělá z vašeho počítače televizní přijímač . . . . . .
Notebook je malý počítač typu „vše v jednomÿ . . . . . . . . . .
U přenosných počítačů je myš obvykle nahrazena touchpadem . . .
Baterie umožňuje provoz notebooku bez proudu . . . . . . . . . .
Během spánku je možné notebook klidně přenášet . . . . . . . . .
Pro seriozní práci je lepší notebook rozšířit . . . . . . . . . . . .
Software je nehmotný – zjednodušeně řečeno jsou to povely pro hardware čili to, co má počítač dělat . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Přihlášení je první krok uživatele při práci s počítačem . . . . . . .
. 13
.
.
.
.
.
.
17
18
19
20
21
26
.
.
.
.
.
.
.
27
29
33
36
39
41
43
. 45
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
46
47
48
50
51
54
55
56
57
59
62
64
67
68
70
73
74
. 75
. 81
Seznam obrázků
224
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
Plocha je základní pracovní místo všech uživatelů . . . . . . . . .
Všechno v počítači se odehrává v oknech . . . . . . . . . . . . .
Ukázka různých druhů nabídky (menu) . . . . . . . . . . . . . .
Složky a soubory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ubuntu – ukázka plochy, hlavní nabídky a okna . . . . . . . . . .
Uživatel poprvé nahlížející do oken (Windows) . . . . . . . . . . .
Základní jazyková nastavení Windows: země a rozvržení klávesnice .
Zadání licenčního klíče Windows Vista . . . . . . . . . . . . . . .
Vytvoření uživatele v systému Windows Vista . . . . . . . . . . .
Nastavení jména počítače a výběr pozadí . . . . . . . . . . . . .
Nastavení systémového data a času . . . . . . . . . . . . . . . .
Nastavení sítě a pracovní skupiny Windows . . . . . . . . . . . .
Uvítací centrum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vlastnosti postranního panelu ve Windows Vista . . . . . . . . . .
Seznam mini-aplikací, které lze přidat na panel . . . . . . . . . .
Nastavení mini-aplikace Hodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nastavení průhlednosti mini-aplikace . . . . . . . . . . . . . . . .
Ukázka různého vzhledu mini-aplikace Hodiny . . . . . . . . . . .
Stažení nové mini-aplikace z Internetu . . . . . . . . . . . . . . .
Psaní textu s WordPadem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Prohlížení obrázků ve fotogalerii . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Jednoduché malování obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kalkulačka ve Windows . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Stažení programu z Internetu . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Spuštění instalátoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Instalace programu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odstranění nainstalovaného softwaru . . . . . . . . . . . . . . .
Webový prohlížeč Internet Explorer . . . . . . . . . . . . . . . .
Záložky v programu Internet Explorer . . . . . . . . . . . . . . .
Ovládací panely Windows Vista . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kontrola zabezpečení systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Centrum mobilních zařízení – nastavení chování notebooku . . . .
Zálohování dat chrání data před ztrátou . . . . . . . . . . . . . .
Multimediální klávesnice určená speciálně pro aplikaci Media Center
Dálkový ovladač pro Windows Media Center . . . . . . . . . . . .
Úvodní obrazovka Windows Media Center . . . . . . . . . . . . .
Nastavení Windows Media Center . . . . . . . . . . . . . . . . .
Prohlížení obrázků v aplikaci Media Center . . . . . . . . . . . .
Přehrávání hudby v aplikaci Media Center . . . . . . . . . . . . .
Uložený televizní pořad v aplikaci Media Center . . . . . . . . . .
Služby online – přístup k multimédiím na Internetu . . . . . . . .
Tvorba DVD disku v aplikaci Media Center . . . . . . . . . . . .
Automatická aktualizace systému Windows . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
83
86
88
90
91
93
98
99
100
101
102
103
104
105
106
108
108
108
109
111
112
113
113
114
114
115
116
117
117
118
120
121
122
123
123
124
125
127
128
130
131
132
133
Seznam obrázků
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
225
Nastavení automatických aktualizací ve Windows Vista
Rozšířené menu – režim spánku a hibernace . . . . . .
Nastavení pracovního režimu notebooku . . . . . . . .
Kancelářský balík Microsoft Office . . . . . . . . . . .
Uživatel objevuje taje operačního systému Ubuntu . . .
Základní vzhled Ubuntu . . . . . . . . . . . . . . . .
Přepínač ploch se čtyřmi plochami . . . . . . . . . .
Hlavní nabídka GNOME . . . . . . . . . . . . . . . .
Povolení zobrazení skrytých souborů v Nautilu . . . . .
Zobrazení skrytých souborů v Nautilu . . . . . . . . .
Tvůrce CD/DVD - jednoduchý vypalovací program . .
Připojování serveru jako místního adresáře . . . . . . .
Přidat nový software . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vyhledání dostupných aplikací . . . . . . . . . . . . .
Zpracování textu v programu OpenOffice.org Writer . .
Webový prohlížeč Mozilla Firefox . . . . . . . . . . .
Přidání dalšího vyhledávacího stroje do Firefoxu . . . .
Správce doplňků ve Firefoxu . . . . . . . . . . . . . .
Změna aplikace pro přehrávání videa z Internetu . . . .
Instalace doplňků ve Firefoxu . . . . . . . . . . . . .
Poštovní klient Evolution . . . . . . . . . . . . . . .
Souhlas s licencí Skype . . . . . . . . . . . . . . . .
Kontakty v programu Skype . . . . . . . . . . . . . .
Jednoduchý prohlížeč Eye of GNOME . . . . . . . . .
Prohlížeč obrázků gThumb . . . . . . . . . . . . . .
Hudební přehrávač Rhythmbox . . . . . . . . . . . .
Přehrávač videa Totem . . . . . . . . . . . . . . . .
Vypalovací software Brasero . . . . . . . . . . . . . .
Nastavení motivu vzhledu prostředí GNOME . . . . .
Změna barev u okrajů oken . . . . . . . . . . . . . .
Upravený vzhled - Nautilus . . . . . . . . . . . . . .
Stažení motivu ze stránek gnome-look.org . . . . . . .
Nový vzhled je aktivní . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nastavení pozadí . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nastavení písma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nastavení nabídek v programech . . . . . . . . . . .
Nastavení efektů vzhledu . . . . . . . . . . . . . . .
Volba efektů ve správci nastavení pro Compiz . . . . .
Applety na panelu GNOME . . . . . . . . . . . . . .
Výběr appletů pro přidání na panel . . . . . . . . . .
Applet Deskbar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výsledky vyhledávání . . . . . . . . . . . . . . . . .
Jednoduchá poznámka „přilepená na plošeÿ . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
133
134
135
137
139
140
141
142
144
144
145
146
148
149
150
152
152
153
154
155
156
157
157
158
159
160
161
162
163
164
164
164
164
165
165
167
168
169
170
170
171
171
172
Seznam obrázků
226
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
Wiki editor Tomboy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výběr lokality pro applet Zprávy o počasí . . . . . . . . . .
Výběr appletů v programu gDesklets . . . . . . . . . . . .
Vybrané a spuštěné applety gDesklets . . . . . . . . . . . .
Klávesnice: seznam nastavených rozložení . . . . . . . . . .
Klávesnice: ukázka rozložení . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nastavení myši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nastavení preferovaných aplikací . . . . . . . . . . . . . .
Nastavení rozlišení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nastavení sítě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nastavení sítě ručně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nastavení notebooku při provozu ze sítě . . . . . . . . . . .
Nastavení notebooku při provozu na baterie . . . . . . . . .
Správce nesvobodných ovladačů . . . . . . . . . . . . . . .
Použití Windows ovladače pro wifi kartu . . . . . . . . . . .
Automatická detekce tiskárny v Ubuntu . . . . . . . . . . .
Správce tiskáren a jeho nastavení . . . . . . . . . . . . . .
Nastavení tiskárny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Zdroje softwaru pro Ubuntu . . . . . . . . . . . . . . . . .
Správce balíčků Synaptic . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Systémový protokol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Upozornění na dostupné aktualizace . . . . . . . . . . . . .
Seznam dostupných aktualizací . . . . . . . . . . . . . . .
Správa uživatelů v Ubuntu . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vypnutí Ubuntu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
A takto vypadá po čase velmi pokročilý uživatel počítače . .
Počítače zatím nerozumí tomu, co říkáme . . . . . . . . . .
O data lze přijít i velmi neobvyklým způsobem . . . . . . . .
Špatné vybavení zhoršuje ergonomii práce s počítačem . . . .
Program Workrave: prevence zdravotních problémů . . . . .
Někdy je výměna starého počítače za nový opravdu nezbytná
Množství potřebných periférií časem obvykle narůstá. . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
172
173
174
175
176
176
179
180
180
181
182
183
183
184
185
186
186
186
187
188
189
190
190
191
192
195
197
201
207
210
211
216
Rejstřík
227
Rejstřík
SYMBOLS
AVI, 127, 161
3D desktop, 167
3D efekty, 94
B
A
Access, 137
ACPI, 182
Administrator, 82, 99, 191
adresář, 89
– /home/, 143
– /Desktop, 144
– dokumenty, 143
– domovský adresář, 143
– kořenový, 144
– skrytý, 144
ADSL, 181
ADSL modem, 59
Aero, 94
akcelerovaný desktop, 94
aktivace licence, 104
aktualizace, 100, 119, 133, 189
anténa, 64
antivir, 80
aplikace, 78, 146
– instalace, 147, 187
– okno, 86
– preferované, 179
– přepínání, 142, 177
– spuštění, 178
– vyhledávání, 147
applet, 142, 143, 169, 178
applety
– Deskbar, 170
ASUS Eee, 69
audio CD, 128
autologin, 82
automatické přihlášení, 82, 103
bajt, 22
balíček, 187
– závislost, 186
balíčky
– správa, 186
barvy
– změna, 119
Base, 150
baterie, 70, 173
– instalace, 70
– kapacita, 70
– počet cyklů, 70
bezpečnost, 80, 133
– nastavení, 119
bluetooth, 24
Brasero, 162
byte, 22
C
cache
– disk, 214
cache procesoru, 211
Calc, 149
Canon, 216
carepack, 216
cartridge, 43
case, 25
CD, 51, 128
– ripování, 160
– vypalování, 132, 162
cena softwaru, 80
Compiz, 168
Rejstřík
228
Compiz Fusion, 167
CPU, 65
– výměna, 219
CRT, 35
Č
červ, 79
D
dálkový ovladač, 122
Deskbar, 178
desklet, 169, 174
desktop, 144
desktop search, 170
DHCP, 181
dialog, 76
digitální fotoaparát, 45
digitální videokamera, 45
disk
– cache, 214
– floppy, 53
– kapacita, 214
– odpojit, 141
– pevný, 54
– připojený, 141
– rychlost, 214
– rychlost otáček, 214
– síťový, 146
– spotřeba, 214
– SSD, 54, 214
– struktura, 89
– vypálit, 145
disketa, 53
disketová mechanika, 53
disky
– připojení, 172
displej
– notebooku, 218
DivX, 161
DNS, 181
doba odezvy monitoru, 39
doc, 150
docx, 150
dokovací stanice, 73
doubleclick, 84
DPI, 44
drag’n’drop, 34, 84
Draw, 149
driver, 78
dualhead, 36, 55
DVB-T, 64
DVD, 51, 128, 160
– přehrávání, 161
– vypalování, 132, 162
DVD mechanika, 214
DVI, 55
dvojklik, 84
E
e-maily, 156
Eee, 69
EIZO, 215
ergonomická myš, 35
ergonomie, 72, 206
Evolution, 156
– hledání, 171
Excel, 137
Exchange, 157
externí monitor, 67
externí zařízení, 72
Eye of GNOME, 157
F
filmy, 127, 160
firefox
– nastavení jazyka, 154
Firefox, 151
– doplňky, 152
– rozšíření, 152
– zásuvné moduly, 154
Rejstřík
firewall, 80, 119
firewire port, 23
firmware, 53, 77
flashdisk, 47
floppy, 53
fonty, 166
– windows, 166
fotky, 111
fotoaparát, 45
fotografie, 126, 157
fotopapír, 44
frekvence
– monitoru, 179
FTP, 146
funkční klávesy, 30
G
galerie, 126
gDesklets, 174
gigabajt, 22
gigahertz, 22
GNOME, 139
– místa, 143
– nastavení, 175
– panely, 142
Google, 116
grafická karta, 55
– ovladače, 183
– výkon, 213
grafická témata, 163
grafické prostředí, 139
Grip, 160
groupware, 156
gThumb, 158
H
harddisk, 54
hardware, 14, 21, 78
– napájení, 182
– upgrade, 219
229
HDD LED, 25
hertz, 22
heslo, 81
hibernace, 71, 134
hlavní menu, 84, 88, 110
hlavní nabídka, 88, 110, 142, 170
– úprava, 146
– zobrazení, 177
hledání
– kontakty, 171
– slovník, 171
– soubory, 171
hodiny, 107
hry, 113
– výkon, 213
hub, 62
hudba, 128, 159
– ripování, 160
– správa, 159
hudební album, 128
CH
chyby
– řešení, 189
chyby software, 76
I
IEEE 1394 port, 23
ikona, 85, 141
Impress, 150
infra, 24
inkoust, 43
inkoustová tiskárna, 42
instalace
– aplikací, 147
– ovladače, 184
– témata vzhledu, 165
instalace aplikací, 187
instalace systému, 135
– nápověda, 102
230
Intel, 212
Intel Atom, 218
Internet, 59, 62, 115, 151
– blokování reklamy, 153
– prohlížeč, 115
Internet Explorer, 115
IP adresa, 181
IRDA, 24
ISDN modem, 59
J
jádro procesoru, 211
Jamendo, 159
jas, 36
jas monitoru, 39
jazykové nastavení, 97
jméno, 81
joystick, 46
K
kabel
– křížený, 62
– síťový, 61
kabelový modem, 59
kalendář, 107, 156
kalkulačka, 113
kapacita, 22
kapacita disku, 214
karpální tunel, 208
karta
– grafická, 55
– síťová, 61
– síťoví, 213
– televizní, 64
– zvuková, 57, 213
klávesa
– alfanumerická, 30
– Alt, 30
– Backspace, 30
Rejstřík
– CapsLock, 30
– Ctrl, 30
– Delete, 30
– Enter, 30
– Esc, 30
– funkční (F1-F12), 30
– Mezerník, 30
– NumLock, 30
– popis, 32
– pro pohyb kurzoru, 30
– Shift, 30
– Tab, 30
klávesnice, 18, 28, 122, 172, 214
– anglická, 32, 175
– bezdrátová, 214
– česká, 32, 175
– mapa, 32
– nastavení, 175
– nastavení rozložení, 97
– notebook, 32
– poloha při psaní, 208
– popis, 32
– rozložení, 32, 175
– zapojení, 29
– zkratky, 176
klávesová zkratka, 89
klávesové zkratky, 140, 176
klepnutí, 34, 84
kliknutí, 84
kodeky, 128
kolečko na myši, 34, 84
komerční software, 80
konec práce, 134
kontakty
– hledání, 171
kontextová nabídka, 84, 87
kontextové menu, 84, 87
kontrast, 36
kontrast monitoru, 39
konzole, 177
Koš, 141
křížený kabel, 61
kuličková myš, 35
Rejstřík
kurzor, 19, 33, 83
kvalita obrazu, 38
L
laserová tiskárna, 42
Last.fm, 159
LCD, 35
LCD panel, 66
LED diody, 25
legální software, 80
licence, 80
– aktivace, 104
– OEM, 97
licenční číslo, 97
licenční klíč, 97
line-in, 58
line-out, 58
Linux, 77
Logitech, 214
logy, 189
M
Malování, 112
malware, 119
mapa klávesnice, 32
mapa znaků, 113
maska sítě, 181
mass-storage, 46
Math, 150
maximalizace okna, 87
média
Media Center, 122, 125
– nastavení, 125
médium
– CD-R, 51
– CD-RW, 51
– DVD+R, 51
– DVD+RW, 51
– DVD-R, 51
231
– DVD-RW, 51
megabajt, 22
megahertz, 22
mechanika
– CD, 51
– disketová, 53
– DVD, 51
menu, 87
– hlavní, 88, 110
– kontextové, 84, 87
– programu, 87
menu okna, 87
Microsoft Office, 136, 150
Microsoft Windows, 77, 93
mini-aplikace
– nastavení, 107
mini-notebook, 69, 217
minimalizace okna, 87
modem, 59
– ADSL, 59
– ethernet, 60
– ISDN, 59
– kabelový, 59
– telefonní, 59
monitor, 18, 35
– doba odezvy, 39
– dualhead, 36, 119
– externí, 67
– frekvence, 37, 179
– jas, 36, 39
– kontrast, 36, 39
– kvalita obrazu, 38
– nastavení, 119
– odraz světla, 209
– OLED, 41
– OSD, 36
– plochý, 35
– podsvícení, 40
– poměr stran, 37
– rozlišení, 37, 179
– test, 40
– vadné body, 38
– velikost, 36
Rejstřík
232
– věrnost barev, 39
– vzdálenost, 209
– zorný úhel, 40
motherboard, 66
Mozilla Firefox, 151
MP3, 159
MP3 přehrávač, 47
MPEG, 161
MPG, 127
multifunkční zařízení, 44
myš, 19, 33, 83, 214
– ergonomická, 35
– kolečko, 34, 84
– kuličková, 35
– nastavení, 179
– notebook, 66
– optická, 35
– pro leváky, 179
N
nabídka, 87
– hlavní, 88, 110, 142, 170
– kontextová, 84, 87
– programu, 87
nabídka okna, 87
napájení, 182
nápověda
– při instalaci, 102
nastavení
– akcelerovaný desktop, 167
– GNOME, 175
– hardware, 182, 189
– jazyk, 154
– klávesnice, 172
– klávesové zkratky, 166
– menu, 166
– myš, 179
– panel, 142, 169
– písmo, 166
– plocha, 165
– pošta, 156
– síť, 181
– správa napájení, 182
– vzhled, 163, 164
– wifi, 181
nastavení Media Center, 125
nastavení systému, 125
nastavení země, 97
nautilus, 146
Nautilus, 143, 144
– skryté soubory, 144
ndiswrapper, 185
NEC, 214
nelegální software, 80
netbook, 69, 217
notebook, 25, 66, 182, 217
– baterie, 70, 218
– displej, 218
– externí zařízení, 72
– klávesnice, 32
– nastavení, 120
– rozšíření, 73
– šetřící režimy, 71, 134
numerický blok, 30
O
obnovovací frekvence, 37
obrázky, 126, 157
obrazovka
– rozlišení, 179
OCR, 45
ODF, 150
odhlášení, 89
odraz světla, 209
OEM, 80
OEM licence, 97
office, 150
okno, 86
– maximalizace, 87, 142, 178
– menu, 87
– minimalizace, 87, 142, 178
Rejstřík
– nabídka, 87
– název, 86
– panel nástrojů, 87
– posuvník, 87
– přesunutí, 178
– rám, 86
– snímek, 178
– stavový řádek, 87
– velikost, 178
– zavření, 87, 178
– změna velikosti, 87
– zmenšení, 178
OLED, 41
OpenOffice.org, 149
OpenXML, 150
operační systém, 77
oprávnění, 81
optická myš, 35
Orvaldi, 217
OSD menu, 36
Outlook, 137
ovládací panel, 84
ovládací panely, 118
ovladač, 78
– tiskárna, 185
ovladače, 183
oznamovací oblast, 142
P
pager, 140
pákový ovladač, 46
paměť, 66
– cache, 211
panel, 84, 142, 169
– nabídka, 142
– nastavení, 142, 143
– skrýt, 142
panel nástrojů, 87
paralelní port, 23
PC express, 73
PCMCIA, 73
233
PDF, 114, 151
pevný disk, 54
písma
– windows, 166
písmo
– nastavení, 166
– vyhlazování, 119
Plextor, 214
plocha, 82, 142, 144
– ikona, 141
– obsah, 144
– pozadí, 119, 165
– pracovní, 140, 142
– přepínání, 140
– snímek, 178
– velikost, 179
– virtuální, 141, 142
– zobrazení, 141, 173, 178
plochy
– přepínání, 177
počasí, 107, 173
počítač
– reset, 25, 27
– uspání, 28
– vypnutí, 25, 27
Počítač, 14
počítačová síť, 62
podavač papíru, 43
podcast, 159
podsvícení monitoru, 40
pohotovostní režim, 192
poklepání, 34, 84
polohovací zařízení, 33
poměr stran, 37
popis klávesnice, 32
port, 23
– firewire, 23
– IEEE 1394, 23
– paralelní, 23
– PS/2, 23
– sériový, 23
– USB, 23
post-it, 172
Rejstřík
234
pošta, 156
– Exchange, 157
– nastavení, 156
Power, 25, 27
Power LED, 25
PowerPoint, 137
pozadí, 165
poznámky, 172
pozorovací úhel monitoru, 40
pracovní plocha, 82
pracovní prostředí
– akcelerovaný desktop, 167
práva, 81
procesor, 65
– cache, 211, 219
– frekvence, 211
– jádro, 211
– parametry, 211
– výměna, 219
– vytížení, 107
produktový klíč, 97
program
– instalace, 186
– okno, 86
programy, 78
– stažení, 114
prostorový zvuk, 41, 58
protokol, 189
první přihlášení, 103
předinstalovaný systém, 93, 136
přehrávání
– hudba, 159
přenosný počítač, 66
– nastavení, 120
přepěťová ochrana, 49
přepínač ploch, 140, 142
přepínač úloh, 142
převod textu do počítače, 45
přihlášení, 82
– automatické, 82, 103
příkaz
– gksu, 192
– sudo, 192
připojení
– bezdrátové, 185
přívod proudu, 28
PS/2 port, 23
Publisher, 137
R
rádio, 65
RAM, 66
– doplnění, 219
– velikost, 212
– vytížení, 107
replikátor portů, 73
repozitář
reproduktory, 41, 57, 213
– 2+1, 41, 57
– 5+1, 41, 58
– aktivní, 41
– pasivní, 41
reset, 25, 27
restart, 192
Rhytmbox, 159
ripování, 160
root, 82, 191
rozlišení monitoru, 37, 179
rozlišení tiskárny, 44
rozložení klávesnice, 32
RSI, 206
RSS, 107
rychlost, 22
S
S-IPS, 38
S-PVA, 38
S-video, 64
Samsung, 215
satelity, 41, 58
screenshot, 178
Rejstřík
sdílení, 62, 146
sériový port, 23
server, 63
síť, 62, 146
– Internet, 62
– lokální, 62
síťová karta, 61, 213
– Windows ovladač, 184
síťový kabel, 61
skener, 44
– multifunkční, 44
– převod textu, 45
skryté soubory, 144
skříň, 25, 213
– CD/DVD mechanika, 25
– napájení, 28
– porty, 25
– typ, 26
skupina, 190
Skype, 157
sledování
– baterie, 173
– procesor, 173
– síť, 172
– systém, 173
slovník, 171
složka, 89
služby online, 126
SMPlayer, 161
software, 14, 75
– aktualizace, 80, 133, 189
– balíček, 187
– cena, 80
– chyby, 76
– instalace, 82, 146, 186, 189
– komerční, 80
– legální, 80
– licence, 80, 97
– ovladače, 183
– správa, 187
235
– systémové nástroje, 79
– škodlivý, 79
– verze, 76
– volný, 80
– závislosti, 187
– zdroj, 186
softwarová licence, 97
soubor, 89
– skrytý, 144
Sound Juicer, 160
spotřeba, 173
spotřeba disku, 214
spouštění programů, 146
správa
– software, 187
správa napájení, 71, 134, 182
správa systému, 183
správce, 82
– systému, 99
spyware, 79, 119
SSD, 54, 214
stavový řádek, 87
struktura disku, 89
subwoofer, 41, 58
sudo, 191
suspend, 71, 134
switch, 62
Synaptic, 186
syndrom karpálního tunelu, 208
systém, 77
– aktualizace, 119
– informace, 189
– instalace, 135
– menu, 84, 88, 110
– nástroje, 79
– plocha, 82
– práva, 81
– protokol, 189
– přihlášení, 82
– správa, 183
– správce, 82
– uživatelé, 81
Rejstřík
236
– vypnutí, 134, 192
systémová oblast, 142
systémové nástroje, 79
Š
šasi, 25, 66
šetřící režimy, 71, 134
T
tablet, 33
táhni a pusť, 34, 84
táhnutí, 34, 84
tapeta, 119, 165
telefonování, 157
televize, 129
televizní karta, 64
terminál, 177
textový editor, 172
TFT, 35
tisk, 185
– úspory, 215
tiskárna, 42, 185, 215
– inkoust, 43
– inkoustová, 42
– laserová, 42
– multifunkční, 44
– papír, 44
– podavač papíru, 43
– rozlišení, 44
– toner, 43
TN, 38
toner, 43
Totem, 160
touchpad, 33, 66
trackball, 33
Tracker, 170
trackpoint, 33, 66
tray, 142
trojský kůň, 79
tuner, 64
TV-out, 55
U
Ubuntu, 77, 139
účet, 81
UPS, 49
USB disk, 47
USB hub, 38
USB klíč, 47
USB port, 23
uspání, 134
– do paměti, 71, 192
– na disk, 71, 192
utility, 79
uživatel, 190
– Administrator, 99
– přihlášení, 82
uživatelská práva, 81
uživatelské aplikace, 78
uživatelské heslo, 81
uživatelské jméno, 81
uživatelský účet, 81
V
vadné body monitoru, 38
velikost okna, 87
ventilátor, 28
věrnost barev, 39
verze software, 76
VGA, 55
video, 127, 160
videokamera, 45
videokarta, 55
vir, 79
viry, 119
Vista, 77
– edice, 94
vizuální efekty, 94
VoIP, 157
volný software, 80
Rejstřík
vstup zvuku, 58
vyhledávání, 170, 172, 178
– aplikace, 147
výkon, 22
– zlepšení, 219
vypalování, 132, 145, 162
vypnutí, 134
vypnutí počítače, 89
výstup zvuku, 58
vzhled
– barvy, 163
– efekty, 167
– motiv, 163
– nastavení, 163
– změna, 118
W
web, 115, 151
web kamera, 45
Wi-Fi, 24, 63
wifi
– ovladač, 184
– windows ovladač, 184
wiki, 172
Windows
– nastavení, 118
– ovladač, 184
– zabezpečení, 119
Windows Vista, 77
– edice, 94
– instalace, 135
WMV, 127, 161
Word, 137
WordPad, 110
Workrave, 207
Works, 137
Writer, 149
237
zabezpečení, 100, 119, 133
základní deska, 66
záložní zdroj, 49
zapojení počítače, 25
záruka
– rozšířená, 216
zařízení, 21
– port, 23
– připojení, 23
závislost, 186
zavření okna, 87
zdraví, 206
zdroj softwaru, 186
zkratka, 89
zlepšení výkonu, 219
zobrazení plochy, 178
zorný úhel monitoru, 40
zvuková karta, 57, 213
– vstup, 58
– výstup, 58
zvukový vstup, 58
zvukový výstup, 58
Z
c Ivan Bíbr 2005-2008. Páté aktualizované vydání. Žádná část této publikace nesmí
být použita, publikována či šířena žádným způsobem v jakékoliv podobě bez výslovného
souhlasu autora. Připomínky a chyby zasílejte e-mailem na adresu [email protected].
Windows je registrovaná ochranná známka společnosti Microsoft Corporation, USA
(http://www.microsoft.com). Ubuntu je registrovaná ochranná známka společnosti Canonical Ltd. (http://www.canonical.com). Všechny ostatní v publikaci použité registrované
ochranné známky a práva náleží jejich vlastníkům. Z použití termínu v této knize nelze
vyvozovat, že ovlivňuje platnost libovolné ochranné známky.

Návod - Barbone

Transkript

Podobné dokumenty

Realtek HD audio

openMagazin 1/2009

LETAK A4_Betony.indd

Počítačová síť a internet — cvičení

ā - Časopisy pro Apple iPad

iPad proti všem

Sborník příspěvků

zde - Bibri.net

Open source a free software - WVC ONE

stáhnout - TS Bohemia

16 480,00 Kč 18 490,00 Kč 19 350,00 Kč 23 700

prosinec - TS Bohemia