Haus am Strom - Centrum ekologického vzdělávání U Kaštanu ve

Transkript

Překlad audioprůvodce do českého jazyka
E VR O P S K Á U NI E
Evropský fond pro regionální
rozvoj
Investice do vaší budoucnosti
Program přeshraniční spolupráce
Cíl 3 Česká republika – Svobodný
stát Bavorsko 2007-2013
Překlad audioprůvodce byl vytvořen v rámci projektu Střední školy a Jazykové školy
s právem státní jazykové zkoušky Volyně
„CENTRUM EKOLOGICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ U KAŠTANU VE VOLYNI“ vybraném
v rámci programu, který je spolufinancován Evropským fondem pro regionální rozvoj.
Překlad: Mgr. Ivana Špilerová
Grafická úprava: PaedDr. Eva Klasová
E VR O P S K Á U NI E
Evropský fond pro regionální
rozvoj
Investice do vaší budoucnosti
Program přeshraniční spolupráce
Cíl 3 Česká republika – Svobodný
stát Bavorsko 2007-2013
Haus am Strom - Dům u toku řeky
Stanice 1 - úvod
Průvodkyně „Lacerta viridis“ (ještěrka smaragdová)
„Ahoj, srdečně Vás vítám v Domě u toku řeky! Mám radost, že jste se rozhodli pro poznávací
cestu o tajemstvích přírody a techniky v údolí Dunaje!
Dovolte mi se představit: moje jméno je „Lacerta viridis“ – zní to docela cize, že ano? Tedy,
jsem smaragdová ještěrka hrající barvami a mé rodinné kořeny leží skutečně daleko na jihu
Evropy. Severně od Alp mne najdete jen v několika málo koutech s obzvláště mírným
klimatem – například v soutěskovitém údolí Dunaje jihovýchodně od Pasova, který leží na
bavorsko-rakouské hranici.
Z tohoto důvodu jsem považována za místní „exotickou zvláštnost“ a lidé ze mne udělali
dokonce „velvyslankyni svého regionu“!
Neboť v neposlední řadě přispívá má přítomnost k tomu, že se naše překrásné dunajské údolí
proslavilo jako „Údolí ještěrek a hadů“.
Tak mám tu velkou čest Vás dnes provázet naší výstavou a jít s Vámi po stopách tajemství
této fascinující krajiny.
Ale nyní se ponořte do tajuplné přírody údolí a setkejte se hned na začátku s některými
z nejzvláštnějších a nejvzácnějších obyvatel našeho „zázračného světa vody, lesů a zelených
soutěsek …“.
Stanice 2 – Roháč obecný a datel černý
Mluvčí - Průvodkyně „Lacerta viridis“
Už jste zjistili, kdo se skrývá ve výklencích stěn?
Správně, jsou to impozantní roháč obecný se svými velkými larvami a nádherný datel černý.
Oba patří k opravdovým „charakteristickým druhům“ původních a bohatě členěných
listnatých lesů zde v příkrých dunajských svazích.
Roháč obecný je největší evropský brouk. Může být až 9 cm dlouhý a stává se tak
opravdovým „obrem v říši malých zvířat“. Samečka lehce rozpoznáme podle obrovského,
parohovitě rozvětveného ústního ústrojí - s ním svádí zejména územní boje se svými rivaly.
Bohužel už jsou teplomilní roháči obecní ve střední Evropě velmi vzácní. Neboť jako
skutečně nároční v současnosti žijící tvorové potřebují hodně ztrouchnivělého dubového
dřeva. Pouze v něm se mohou jejich larvy nerušeně vyvíjet déle než 5 až 8 let do dospělosti.
V této době se živí výživnou houbovou tkání, která prorůstá ztrouchnivělým dřevem.
Takzvané mrtvé dřevo poskytuje ostatně tuto vysoce hodnotnou potravu a úkryt nejen roháči
obecnému, ale i jiným četným druhům zvířat – a je tak jedním z nejdůležitějších stavebních
kamenů pro bohatá živočišná společenství v naší přírodě.
Přírodně nedotčené lesy nebo parky s mohutnými starými stromy tvoří také revír datlů. Se
svým pestrým peřím a svým charakteristickým pronikavým voláním patří k nejnápadnějším
zástupcům našeho ptačího světa. Zde v údolí Dunaje je bohatě zastoupeno ještě 6 druhů datlů.
Jako největší evropský datel dosahuje zde vystavený datel černý téměř velikosti vrány.
Pouze datlové jsou schopni vydlabávat svými mohutnými zobáky svá prostorná hnízda ve
starých, často již trochu ztrouchnivělých stromech. Obzvláště datel černý se při tom vyučil
„tesařem lesa.“ Nezřídka tvoří dokonce úplné jeskyně ve stromech, které pak využívá pro svá
vlastní mláďata. Tato bezplatná nabídka bydlení přijde vhod celé řadě jiných zvířat, jako jsou
vzácní netopýři a sovy. Ale také četní drobní ptáci a umělci v lezení, jako jsou kuny stromové
nebo plchové, z toho těží – ba dokonce i roje sršňů a kachny byly nalezeny v jeskyních datlů
černých jako podnájemníci!
Stanice 3 – Rys
Mluvčí HS3 - Lovec
„Kdopak to tu tak strašně křičí - takový křik jsem tu ještě nikdy neslyšela!
Ach, tady vidím nějakého lovce, toho se jednoduše zeptám:“
Otázka: průvodkyně „Lacerta viridis“
„Ahoj, promiňte, vypadáte tak neohroženě, můžete mi určitě říct, kdo to tu právě křičel?!“
Odpověď: Mluvčí HS3
„Ano, to máš štěstí, jsem skutečně lovec, nahoře, v horách Bavorského lesa. Tam člověk
může na jaře tato volání také někdy zaslechnout. Pocházejí od jednoho samce rysa, který tím
chce upoutat pozornost rysích dam a zastrašit konkurenty.“
„Ano, že jsou rysi tam nahoře, to už jsem slyšela, ale zde v údolí Dunaje?“
„No ano, vždyť mladí rysi si musejí ve věku asi jednoho roku hledat vlastní revíry. Tak se asi
objevil první rys zde v údolí Dunaje. Potloukal se dokonce několik dní uprostřed Pasova
u hory, na které stojí hrad.“
„Kolik rysů se vlastně nachází v celém Bavorském lese?“
„Mnoho jich není, asi 15 – 20 zvířat. Neboť, jak se říká, mláďata nejsou v revíru starých
zvířat trpěna navždy – proto není nikdy mnoho rysů v jedné určité oblasti.
„Není pro vás lidi nebezpečné, když se s nějakým rysem setkáte?“
„Ne, vůbec ne. Zaprvé není větší než ovčácký pes – a zadruhé, nejsme přece od přírody na
jeho jídelníčku – tam se nacházejí v první řadě srnky, ty tvoří asi 3/4 jeho kořisti. Nepohrdne
ale ani menšími zvířaty, když se bez větší námahy nechají ulovit.
„Ale nemáš pak jako lovec s rysem problémy, když ti ukradne srnu před nosem?“
„Ne, vůbec ne. Jeden rys sice potřebuje asi 50 srn za rok, ale ty uloví v obrovském revíru
100 až 250 km². To by byl 10 km široký pruh lesa podél Dunaje z Pasova až k Jochensteinu.
To přijde o život víc srn při dopravních nehodách. Kromě toho pomáhá rys chránit mladé
stromky před okusováním, protože srny se v jeho blízkosti nezdržují déle na stejném místě.
Pomáhá nám tím dokonce při plnění našich úkolů jako lovců.
„A má pro rysa smysl, aby lovil domácí zvířata, nebo ta pasoucí se na pastvinách?“
„To se bohužel nedá vyloučit – ale pokud je s takovým rysem prokazatelně spojena
hospodářská škoda, dostane majitel odpovídající odškodnění od bavorského státu.“
„Nuž, nyní ale přece jen ještě jedna zcela osobní otázka – žerou rysi také ještěrky??“
Odpověď:Mluvčí HS3
Mohlo by se to stát, ale vždyť rys je aktivní hlavně za stmívání a v noci, a proto je za dne
sotva na cestách, to byste se měla mít jednoznačně na pozoru spíše před kočkami domácími!“
Závěrečná poznámka průvodkyně „Lacerta viridis“:
„No, to jsem uklidněná – alespoň co se týká rysa!
Stanice 4 – Užovka stromová
„Pozor, zde v teráriu se ukrývá skutečná užovka stromová. Jako největší had ve střední
Evropě je skutečnou „královnou“ ještěrek a hadů.
Celé sevřené údolí Dunaje je známé jako říše plazů mimořádné kvality: sedm různých druhů
ještěrek a hadů, to je víc než polovina všech středoevropských druhů plazů, kteří žijí na
slunných skalách a ve světlých řídkých lesích na svažitých březích Dunaje.
Nekorunovanou královnou v této říši plazů je užovka stromová, která měří až 2 metry a je
největším a nejelegantnějším hadem naší vlasti. Při nechtěném setkání s ní se přesto nikdo
nemusí bát, neboť stejně jako všechny užovky není jedovatá, a proto není pro člověka vůbec
nebezpečná. Na pozoru se musí mít pouze její oblíbená kořist, obzvláště myši a jiní malí
savci. Také mladí ptáci si před ní nejsou jisti, neboť při svém lovu šplhá také potajmu na keře
a stromy. Usmrcuje při tom svou kořist ne kousnutím, ale udusí ji rychlým a obratným
ovinutím.
Skutečným domovem hnědavě se lesknoucích a teplomilných užovek stromových je jižní
Evropa. Jen mírné a stálé klima údolí Dunaje umožňuje její výskyt v severnější oblasti tady
v regionu. Jako skutečnou raritu našeho světa zvířat ji lze proto pozorovat výhradně
v sevřeném údolí Dunaje a na dolním Innu.
Nejraději sídlí v haldách kamení a v kamenných zídkách na okraji světlých, divokých lesů.
Nevyhýbá se ale ani v blízkosti lidí, o čemž svědčí zprávy mnohých obyvatel, kteří ji zahlédli
i ve sklepích, stodolách nebo na terasách.
Přesto vychází největší nebezpečí pro užovku od lidí, neboť střetnutí s jezdci na kole
a s řidiči aut většinou nepřežije.“
Stanice 5 – Ještěrka zelená
Nyní mám obzvláště radost, že jste nás, zelené ještěrky, konečně navštívil v teráriu
a setkáváte se s námi na vlastní oči. Vždyť my jsme v celé naší zelenkavě třpytivé nádheře
opravdovými „drahokamy“ naší vlasti a jsme sotva přehlédnutelné! A k tomu s naší délkou
až skoro 40 centimetrů jsme největším druhem ještěrek ve střední Evropě.
Připusťme ovšem také, že jsme dost vybíravé, například co se týká našeho požadavku na teplo
a slunce. Vždyť jsme sem koneckonců přišly v poslední době oteplení z teplejších zemí jižní
Evropy. V Německu se zdržujeme jen v obzvláště teplých oblastech. Kromě zdejšího údolí
Dunaje se s některými z nás setkáte už jen v oblasti Kaiserstuhl na řece Rýnu a v suchých
a teplých koutech Brandenburgska.
Bohužel se nám nedaří vždy dobře, když slunné okraje lesů, skály nebo kamenné zídky podél
Dunaje stále více zarůstají. A navíc jen když je dost teplo, můžeme hledat další skuliny a díry,
ve kterých se schováváme a také hledáme hmyz, například kobylky – naši oblíbenou potravu.
O to více nás těší, když dobrovolníci mezi našimi „lidskými přáteli“ neustále odstraňují
vzrostlé křoviny a tím pro nás udržují naše oblíbená stanoviště nezarostlá. Neboť zvířata
pasoucí se na pastvinách, která to kdysi dělala, jsou v údolí Dunaje sotva k vidění. Děkuji
proto ještě jednou sama za sebe všem, kteří se už takové akce osobně účastnili. Neboť, jak je
vidět, byly bychom bez jejich podpory často zcela bezmocné! To, že jsou okraje lesů a cest
příliš často sečeny, je druhý extrém, kvůli kterému nacházíme stále méně životního prostoru.
Dále pak vedou nechtěná setkání s kočkami domácími k největším ztrátám nás, plazů.“
Ostatně…
Chceme, abyste nás, „žijící drahokamy“ - stejně jako užovky stromové – mohli jednou
pozorovat v klidu z nejbližší vzdálenosti. Proto žijí některá zvířata tady v teráriích. Pro jejich
pohodlí je nezbytné, aby se ve svém umělém životním prostoru cítily jako doma. Tomu jsou
přizpůsobeny teplota, vlhkost, velikost prostoru a nabízená strava. Kromě toho jsme pod
stálou „lékařskou kontrolou“, což je servis, který naši volně žijící druhy vůbec neznají!
Velmi důležité jsou také možnosti návratu do volné přírody a místa ke schovávání. Takovým
způsobem lze opět odbourat každodenní stres života zde v teráriu. Neklepejte prosím na
skleněné stěny terárií, neboť to nás přece nesmírně stresuje.“
Stanice 6 – Model krajiny
Na modelu krajiny vám mohu blíže představit údolí Dunaje s jeho fascinující přírodní
krajinou:
Jako „Engtal“, což znamená sevřené údolí, je označena ta část údolí Dunaje, která se
rozprostírá v délce okolo 90 km od města Hofkirchen ve východním Dolním Bavorsku až
k městu Aschach v Horním Rakousku. Po miliony let si touto oblastí prastarého pohoří
jižního Bavorského lesa razila cestu řeka Dunaj. Formovala fascinující krajinu plnou
protikladů, divukrásný svět z vody, lesů a skal. Až 400 metrů hluboko se při tom zařezávala
do příkrých boků nekonečných skal, které se skládají z tvrdé žuly a ruly.
Skoro jako alpská zdá se být krajina zde u Jochensteinu: výškový rozdíl mezi údolím až
k sousední oblasti
Haugsteinu – nejvyššímu bodu hraničních hor – činí neuvěřitelných
600 metrů! Příkrost krajiny způsobila také to, že vliv člověka na tuto překrásnou přírodu
zůstal minimální.
Sluncem prohřáté horské stěny a stínem chlazené soutěsky potoků, protékajících mezi nimi,
tvoří mozaiku protikladných životních prostorů, které jsou dnes v celém rozsahu chráněny
jako evropské přírodní bohatství.
Obzvláštním zážitkem je přirozeně „Live - dojem“ z krajiny jednoho z nejvíce
navštěvovaných vyhlídkových míst vysoko nad údolím. Octnete se tam v místě s velmi dobře
vystavěnou sítí stezek, po kterých se dostanete například až ke stezce kolem Dunaje. Je
mezinárodní dálkovou stezkou a propojuje četné pozoruhodnosti na bavorské a rakouské
straně údolí.
Jako malou ochutnávku pro váš osobní zážitek z putování můžete už nyní zamířit pomocí
dotykové obrazovky na modelu do některých z nejkrásnějších míst – snad vám to usnadní
vaše příští plánování výletu!?“
Stanice 7 – Údolí Dunaje – místo setkání druhů zvířat
Různé druhy zvířat a rostlin disponují od přírody možností zaujímat nové přírodní prostory
a usídlovat se nově na vhodných stanovištích. Tato schopnost je pro nás, živočišné druhy,
důležitá k přežití. Neboť jen tak si můžeme při ztrátě našeho životního prostoru přivyknout na
nový životní prostor, nebo můžeme reagovat na klimatické změny.
Důležitou roli hrají při možných stěhováních a šířeních mnoha druhů velké „hlavní dráhy“
krajiny, jako jsou pásy pobřeží nebo údolí řek. Proto se mohou mnohé druhy odvážit
zaujmout místo podél těchto „rozšiřovacích koridorů“, které nepatří k jejich přirozenému
rozšiřovacímu prostředí, a usadit se zde. Na soutoku větších řek – jako zde v oblasti okolo
města Pasov, soutoku tří řek – tak může vzniknout skutečné místo setkání pro druhy ze zcela
odlišných geografických oblastí.
Naučte se u nás při hře „Setkání druhů“ poznat některé z našich nejzajímavějších
přistěhovalců zde v semknutém údolí Dunaje!
Z východní Evropy připluli z Černého moře řekou Dunaj jeseteři, například jeseter malý, ze
západu od Atlantiku se sem dostala kapradina laločnatá. Přes řeku Inn dorazily do údolí
Dunaje alpské rostliny, jako například fialka alpská. Zvířata a rostliny z jihu musely obejít
Alpy a využily teplé údolí Dunaje jako trasu rozšíření, jako příklad zde máme včelu
drvodělku fialovou. Podél řeky Ilz se sem koneckonců mohly dostat i druhy z drsných vyšších
poloh Bavorského lesa, například sem pronikl rys severský.
Každá část hry zastupuje jeden směr stěhování a ona kulička zpodobňuje druh, který se
přistěhoval. Ale pozor: na trasách pro přistěhovalce číhá řada úskalí a nebezpečí, která se
mohou objevit ve hře stejně jako ve skutečnosti a mohou se lehce stát pro zmíněné druhy
opravdovou pastí!
Pokud ale budete dost šikovní, abyste dokouleli kuličku až do cílové dírky a tak úspěšně
dostali druh do jeho cíle stěhování, smíte za odměnu nahlédnout do „cestovního pasu“
dotyčného zvířecího nebo rostlinného druhu.
Ještě jeden tip: pokud to při prvním pokusu nevyjde, nevzdávejte to - vždyť to koneckonců
každý ze zvolených druhů až do údolí Dunaje už jednou dokázal!
Stanice 8: Natura 2000 - Chráněné oblasti
Rozmanitost života je jedním z největších pokladů stvoření světa a tvoří nepostradatelný
základ naší vlastní existence. Souhra přírodní rozmanitosti čistí vzduch, vodu a půdu
a obstarává také opylování naší rostlinné stravy. Člověk se v přírodě zotavuje. Příroda
neustále slouží jako zdroj inspirace, jako rezerva pro nová šlechtění a nové léky.
Proto hraje udržení biologické rozmanitosti zásadní roli v evropské politice životního
prostředí a ochrany přírody.
Důležitým aspektem přitom je, aby se živočichové dokázali geneticky proměňovat, aby
dlouhodobě přežili. V rámci celoevropského projektu ochrany přírody „Natura 2000“ byla
proto vytvořena síť chráněných prostředí napříč celým kontinentem, aby byl umožněn pohyb
a transfer organismů. Řeky a jejich údolí hrají při putování zvířat a rostlin důležitou roli.
Význam Dunaje je v této souvislosti ohromující, neboť tato řeka spojuje jihovýchod se
severozápadem Evropy.
Udržení přirozené četnosti druhů vyžaduje však neustále trvalé jednání od místních orgánů
až po globální rovinu.
S příkladnou sítí ochrany přírody „Natura 2000“ chce Evropská unie trvale zajistit nezbytné
životní prostory a rozvíjet je, aby zůstalo zachováno společné evropské přírodní dědictví.
Řeky jsou obzvláště důležité osy putování pro rostliny a zvířata. Proto je potěšující, že na
Dunaji jako velké propojovací ose mohl být vyhlášen podél celého toku řeky úzký řetězec
chráněných území v projektu „Natura 2000“. Jejich rozvržení můžete poznávat na nástěnné
mapě „Natura 2000“. Pro lepší přehlednost si lze otáčivým kolečkem pozměnit měřítko mapy
a její výřez.
Stanice 8b : Pokladnička - Divoký len
(Doplňková stanice ke stanici 8: Natura 2000 - ochranné oblasti)
Ochranné oblasti v sevřeném dunajském údolí poskytují útulek mnoha zajímavým přírodním
pokladům. Některé z nich můžete sami objevovat. Otočte vypínačem směrem nahoru a dolů,
tím otevřete pokladničky.
Jedinečný a přísně chráněný květinový poklad dunajského údolí je divoký len. Hezká modrá
kytička má velmi ráda teplo a roste na západním okraji úzkého zářezu údolí na slunných,
suchých terasách, bohatých vápenec.
Jako její známý příbuzný, len setý, patří asi k nejstarším kulturním rostlinám lidstva! I naši
předci využívali už od mladší doby kamenné len jako zdroj oleje a jako rostlinu, ze které
vyráběli vlákna. Keltové jej využívali k výrobě textilií a staří Germáni si jej cenili tak hodně,
že platil za posvátnou rostlinu jejich bohyně, matky Freje. Ta podle pověsti odměnila mladé
dívky, které byly u předení pilné, obzvláště dlouhým životem.
Stanice 8c : Pokladnička – Řeka Jilec (Ilz) – Černá perla
Bavorského lesa
(Doplňková stanice ke stanici 8: Natura 2000 – ochranné oblasti)
Z horských oblastí Bavorského lesa proudí do údolí Dunaje skutečný poklad: řeka Jilec,
poslední velká divoká voda východního Bavorska. Kvůli své tmavé slatinné vodě je také
nazývána „Černou perlou“ Bavorského lesa. Jako útočiště pro vzácné druhy, jako je rys, je
však tiché údolí řeky Jilec také skutečnou perlou přírody.
V její tmavé vodě žije dokonce ještě mimořádně vzácná perlorodka říční. Ta umí ve svém
plášti zabalit cizí tělesa perleťovinou a vytváří tak známé perly. Tento proces se odehraje jen
v jedné ze 3 000 mušlí. Po perlách dříve prahla především šlechta, mohly dokonce zdobit
i královskou korunu!
Dnes už se žádné perly nenacházejí – mnohem více nás však zajímá, jak by mohly být
zachovány poslední počty těchto vzácných mušlí.
Proto také pracuje okres Pasov od roku 2006 na jednom projektu, pomocí něhož by se
umělým odchovem pomohlo opětnému rozmnožení perlorodky. Tím by se omladil přežívající
stav.
Stanice 8d : Pokladnička – Štěrkové nánosy řeky Inn
Nevelkým, ale důležitým pokladem pro mnoho zvířat jsou štěrkové nánosy, které řeka Inn
dopraví k Dunaji.
Z Alp s sebou přinese miliony tun písku a valounů, které opět uloží v klidných vodách jako
písečné a štěrkové náplavy. Na to už čekají vzácné specifické druhy jako kulík říční – jenom
v čistém říčním štěrku splyne jeho násada vajec perfektně s okolím. Stále čistý písek a štěrk
ve vodě je také nenahraditelným prostředím pro mnohé malé rybky.
Ovšem tento poklad je také křehký, neboť při každé záplavě přemístí řeka své nánosy, odnáší
tak z původního místa masy štěrku pryč a přemisťuje je jinam.
Kvůli nespoutané síle a divokým vlnám měli už staří Římané před řekou Inn velký respekt.
Nazývali ho a jeho říčního boha z tohoto důvodu „AENUS“, což znamená asi totéž jako
„Pěnivý“.
Stanice 8e: Pokladnička - Klokoč
Pravým pokladem je klokoč. Tento keř má rád teplo a slunečno, neboť jeho pravlast leží ve
stepích jihovýchodní Evropy.
Pokud jste se rozhodli k putování přímo od „Domu u toku řeky“ k úbočím Dunaje, máte dobré
šance, abyste jej objevili na okraji lesa!
Patří k hezčím keřům a v časném létě jej zdobí dlouhá, bílá květenství lata. Z nich se na
podzim vyvinou zvláštní, jakoby nafouknuté tobolky. Ty lidem dříve připomínaly šourky.
Proto byla semena považována za afrodiziakum.
Oříšky klokoče jsou také jedlé a využívají je i lidé. Tak se z nich například v našem regionu
připravuje klokočový likér, který se dá koupit také v bufetu.
Stanice 8f: Pokladnička – Užovka stromová
Téměř „božským“ pokladem v sevřeném údolí Dunaje je užovka stromová. Byla
pojmenována po řeckém bohu léčitelského umění, neboť jí odpradávna byly přisuzovány
tajemné léčivé síly.
Již v antickém Řecku prý užovka stromová doprovázela svého pána, lékaře Asklepia, na jeho
cestách k nemocným a obtáčela se přitom okolo jeho vycházkové hole. Tak vznikl obraz,
který jako tzv. Aeskulapova hůl dodnes symbolizuje léčitelské umění.
Ještě mnoho dalších pověstí a legend se dotýká tohoto zvláštního hada a jeho tajemné síly.
Například v jeho svlékání kůže byl spatřován dar věčného omlazování.
Díky svému klidnému chování je i dnes na mnoha místech dokonce vítán jako druh domácího
zvířete, které hubí myši a jiné hlodavce. Snad mu také právem náleží asi největší čin jeho
pověstné léčitelské síly, podle něhož v roce 293 př. n. l. údajně osvobodil starý Řím od moru!
Stanice 8g: Pokladnička – Čáp černý
Mluvčí - Čáp černý
Já, čáp černý, jsem jedním z největších pokladů zde v sevřeném údolí Dunaje a smím se tedy
proto sám představit.
Jako velký, černý pták kroužím nejraději nedaleko odsud, nad Schlögenským esíčkem naproti
v Rakousku.
Kromě toho neklapu tak hlasitě a rád jako můj známý příbuzný, čáp bílý. Ale když si kroužím
po obloze, jsem se svými skoro dvěma metry rozpětí křídel nepřehlédnutelný. Zde, přímo na
řece, se však zdržuji zřídka. Jako samotář a spíše plachý lesní pták se mnohem raději stáhnu
do tichých postranních údolí a hledám potravu. Nejsem přitom příliš vybíravý. Šmejdím na
vlhkých loukách, stinných lesních půdách a vodách všeho druhu a vybírám nesčetné
živočichy jako myši, ryby, mloky a hmyz.
Ke hnízdění si volím nejraději staré, silné stromy, které jsou schopny unést moje těžké
hnízdo. Ovšem tady na Dunaji, u známého Schlögenského esíčka, je několik skvělých,
vysokých skal, to jsem nemohl odolat a postavil jsem si tam také hnízdo.
Stanice 9 – Síla řeky - Záplava
Tekoucí, zurčící a burácející voda patří k nejzákladnějším dojmům divoké říční přírody.
Neviditelně působící síla zemské přitažlivosti nechává hnát vodu potoků a řek a toků neustále
vpřed a bez přestání vstříc moři.
Na nás, suchozemské obyvatele, působí tyto nezkrotné toky jako tajemně fascinující. Ale ony
se mohou stát také rychle nanejvýš ohrožujícími.
Obzvláště citelná je jejich obrovská síla při záplavách, a to vždy tehdy, když se řeky přelijí
přes břehy a zaplaví celé oblasti. Příroda se naučila žít s těmito katastrofami, pro živá
společenství v řekách a luzích jsou dokonce důležité pro přežití.
Na Dunaji bylo těmito událostmi opakovaně zasaženo obzvláště město Pasov, vždyť se
uprostřed města setkávají vodní masy hned tří řek – Innu, Dunaje a Ilzu. Ty odvodňují
dohromady polovinu jižního Německa a velkou část na srážky zvláště bohatých severních
Alp. Také rychlý vzestup stavu vody kvůli dřívějším vyrovnáváním horních toků řek na
mnoha horních přítocích nepříznivě ovlivňuje stav vody. Kvůli narovnání toků odtéká
dešťová voda obzvláště rychle a dostane se sem do Pasova. Utvořit záplavové oblasti nad
Pasovem by bylo důležitým krokem řešení. Vlhké oblasti pramenišť a malých potoků mohou
právě tak zadržet hodně srážkové vody.
Jak vysoko může vystoupat záplava v Pasově, to si smíte vyzkoušet sami na našem modelu.
Pomocí čerpadla můžete sami Pasov dostat pod vodu. Místo 4 až 5 metrů normální výšky
dosáhl stav vody 10. července 1954 na Radničním náměstí v Pasově přes 12 metrů.
Stanice 10 – Originální vysílání rozhlasu z roku 1951
Stanice 11 – Nositelé energie a skladování energie
Energie proudící vody lidi obrovsky fascinuje. Již dříve si vynalézaví jedinci lámali hlavu nad
tím, jak by mohli tuto nepřetržitou hnací sílu využít také pro pozitivní účely. Dnes patří proud
z vodní energie k nejdůležitějším obnovitelným energiím.
Za pomoci vodní energie se aktuálně celosvětově vyrobí okolo16 %, v Německu okolo 3,4 %
veškeré elektrické energie. V okrese Pasov se čísla bez velkých vodních elektráren pohybují
okolo ca. 6 %, s velkými vodními elektrárnami se vyrobí ca. 110 %. To znamená, že proud se
odsud exportuje.
Na tomto modelu si zahrajete na obchodníky s energií. Abyste mohli zásobit svůj region
energií, můžete vybírat z různých forem energie.
Vodní energie patří k velmi čistým formám výroby energie, protože při ní nevznikají
prakticky žádné škodliviny. Ovšem s jejím využíváním jsou spojeny zásahy do potoka nebo
řeky, které jsou pro mnoho zvířecích a rostlinných druhů většinou velmi problematické.
Kromě toho se snižuje samočistící síla řeky, což má opět vliv na veškerý vodní svět a drobné
živočichy.
Sluneční a větrná energie nemají rovněž prakticky žádné škodliviny, vykazují ale velké
výkyvy při výrobě energie. Tak vzniká přebytek, nebo nedostatek v zásobování energií.
Nositelé energie, jako jsou uhlí, plyn nebo ropa produkují při svém spalování kysličník
uhličitý, který je zodpovědný za dramatické klimatické změny.
Energie z radioaktivních látek zažívá největší kritiku: nositelé této energie se počítají
k nejjedovatějším látkám naší Země. Proto musejí být tyto látky po využití jistě uloženy na
miliony let.
Zvláštní formu využití vodní energie představuje plánovaná přečerpávací vodní elektrárna
v obci Riedl nad Jochensteinem. Tyto elektrárny slouží jako zásobárny pro přebytečné vodní
masy, které vzniknou při odpovídajícím počasí využitím například sluneční nebo větrné
energie. Za pomoci této energie se voda vypumpuje z údolí do výše položeného zásobního
jezera. Pokud je této energie např. v noci nebo za bezvětří opět potřeba, mohou být turbíny
zásobeny pomocí nazpět tekoucí vody a tím mohou vyrábět proud. Nevýhodou zde je enormní
potřeba plochy.
A tak má každá forma zásobování energií své nevýhody a své silné stránky. Můžete si nyní
jako obchodníci s energií zvolit různé druhy energií pro svůj region. Zda budete potřebovat
zásobník pro energii a jak šikovně budete řídit společnou hru s využitím různých možností
výroby energie, to si můžete hned vyzkoušet v této hře.
Hodně úspěchů!
Stanice 12 – Šetřit energii
„Vůči životnímu prostředí je nejšetrnější formou zacházení s elektrickou energií to, že ji
jednoduše budeme méně spotřebovávat. Zní to sice jednoduše, je to však velmi efektivní: již
důslednějším využíváním možností úspory energie v soukromých domácnostech se ušetří
5-10 velkých elektráren! Tím se spotřebuje také méně cenných surovin, zůstane méně
škodlivých exhalací a usazenin a jsou minimalizovány zásahy do přírody a krajiny.
Krásné na tom je, že každý může při takové energetické změně přispět.
Neboť v každé domácnosti najdete četné možnosti, jak úsporně zacházet s cennou „pohonnou
látkou“ všedního dne. Musíte se na to jen důkladně podívat a mít kuráž, abyste vlastní zvyky,
které částečně škodí životnímu prostředí, důkladněji promysleli.
Pomocí humorných karikatur Johanna Mayra, které jsou typickým příkladem rodinné
domácnosti, vás chceme motivovat, abyste se uměli vypořádat se spotřebou proudu a abyste si
odnesli podněty k úspoře energie s sebou domů.
Již samo vaření v kuchyni s pokličkou nebo rychlé zavírání ledniček nebo mrazniček jsou jen
malá opatření všedního dne. Přístroje byste měli zapínat, jen když je také použijete, ne jako
náš spící děda. Také při Stand-By zapnutí se vyplýtvá zbytečně hodně proudu. To vidíte
v dětském pokoji. Úplně vypněte přístroje, nejlépe na vypínačové liště. Jen tehdy si můžete
být jisti, že přístroj přece jen nespotřebovává proud. Slunce usuší prádlo nejúsporněji. Hodně
proudu můžete také ušetřit, když vyměníte zastaralé domácí přístroje jako pračku, sušičku,
nebo lednici a mrazničku za moderní přístroje s optimální energetickou třídou. Během pár let
se vám tím také snadno vrátí zpět pořizovací náklady.
K tomu existuje mnoho dalších a často ještě jednodušších možností úspory. Odmrazujte
pravidelně lednice. Využívejte spořící tlačítka, volte správnou teplotu a dobře plňte pračku
a sušičku. Kupujte LED obrazovky a úsporné žárovky – odměnu obdržíte při vašem příštím
vyúčtování!
Stanice 13 – Pasovem na šlapadle
Jen žádný spěch, už dávno jste si přece vysloužili malou přestávku při své prohlídce výstavy.
Využijte tedy naše šlapadlo, abyste po vodě prozkoumali krásné město Pasov a abyste změřili
své síly se silou Dunaje!
Zato také pocítíte jako z první ruky, jak výkonná může být „Elektrárna - člověk“. Neboť na
své zábavné cestě na člunu také vyrábíte pomocí síly svých nohou elektrický proud. Svůj
výkon si můžete jednoduše přečíst na ukazateli. Například bude také napínavé, zda vaše síla
vystačí, aby zaktivovala úspornou elektrickou lampu nad šlapadlem. Nebo zda disponujete
dostatkem ctižádosti a vytrvalosti, abyste uvedli do chodu ventilátor, nebo dokonce malou
vrtačku!
Pro srovnání: elektrárna Jochenstein, největší bavorská vodní elektrárna, se nachází přímo
vedle „Domu u toku řeky“ na Dunaji. Byla uvedena do provozu už v roce 1955. S výkonem
132 megawatt vyrobí dost energie k tomu, aby kompletně zásobila město s 250 000 obyvateli,
včetně závodů nacházejících se ve městě.
A teď: nastoupit, zmáčknout knoflík, vystoupit, lodi ahoj a dobré zotavení při vaší osobní
jízdě Pasovem na člunu!
Stanice 14 – Řeka jako tvůrce - Geodrom
Tekoucí voda patří k nejelementárnějším tvořivým silám přírody. Přitahovány gravitací pádí
její vlny stále dolů, vstříc moři. Její energie, bez přestání poháněna silou slunce, přes globální
oběh vody, se uvolňuje při padání a proudění vody. Eroduje, hloubí, odnáší masy kamení
a sype je zase na jiné místo.
Touto neúnavnou činností vody tak mohou velké řeky utvářet celé krajiny. Také působivé
sevřené údolí Dunaje tady na bavorsko – rakouské hranici bylo zformováno těmito silami.
Jakým způsobem a v jakém časovém prostoru to řeka Dunaj dokázala, toto mistrovské
krajinné dílo dějin Země, to se dozvíte v krátkém 6 minutovém filmu zde ve filmové kabině
našeho „Geodromu“. Film je provázen za pomoci našeho audio průvodce. Jednoduše vstupte,
zvolte jazyk, zmáčkněte startovací tlačítko a „film běží!“
Znázornění nejdůležitějších zastávek vzniku dějin dunajského sevřeného údolí naleznete také
na vnější zdi filmové kabiny. Pokud si na svém audio průvodci zvolíte číslo XXX, vysvětlí
vám odborník rád jednotlivé představované fáze.
Hlavní mluvčí HS3 - Odborník/geolog :
Obrázek 1: Zvrásnění geologického podloží
Geologické počátky údolí Dunaje sahají zpět až do pravěku Země před asi 350 miliony let.
Tehdy se vyzdvihly řetězce hor pozdějšího Bavorského lesa do mohutného vysokého pohoří.
Přitom vznikly hluboké pukliny ve ztuhlém podloží. Ty se označují jako geologické zlomové
linie, například “Dunajská rýha“, a hrají důležitou roli pro pozdější tvorbu údolí.
Obrázek 2: Odnášení zvětralých pohoří
Během mnoha milionů let bylo toto geologické podloží, které se skládá z tvrdé žuly a ruly,
odnášeno neúnavnými silami větru a počasí až k jeho pevným základům. Přitom byly jeho
okrajové oblasti opět částečně zaplaveny mořem, například během geologických období jury
a křídy.
Obrázek 3: Vyvrásnění Alp a vznik Dunaje
S vyvrásněním Alp začalo nové období vývoje krajiny v našem prostoru. Moře se postupně
stahovalo, až s konečnou platností asi před 15 miliony let z oblastí obklopujících Alpy
zmizelo. Četné řeky z prvních vysokých hor se stekly do jednoho mohutného proudu, který
ovšem nejprve odtékal na západ. Teprve zesílené vyzdvižení Západních Alp způsobilo asi
před 7 miliony let obrat řeky na východ ve směru vídeňské pánve. A tak se zrodil Dunaj…
Obrázek 4: Přemístění Dunaje a zdvih pohoří
S odnášením kamení a říčního štěrku alpských řek se mladý Dunaj posouval stále více a více
k jižním výběžkům Bavorského lesa.
Sílící geologické aktivity v prostoru Východních Alp pak asi před 1,5 milionem let zapříčinily
novější, až do dneška trvající vyzdvihování našeho geologického podloží podél starých
prasklin. Jižní okraj pohoří byl při tom pozvolně vyzdvihován nad hraničící suťové planiny
a Dunaj tím byl víc a víc fixován do svého koryta.
Obrázek 5: Zafixování Dunaje a prohloubení údolí
Na toto trvalé zdvíhání podloží mohla řeka zareagovat jen odpovídajícím zahloubením se do
základu údolí. Dunaj se tak zařezával po tisíciletí stále hlouběji do pohoří.
Tuto erozní práci měla řeka ulehčenou existencí geologické zlomové linie, tzv. Dunajské
rýhy, jejíž jednotné horniny se ovšem v průběhu dějin Země začaly drolit.
Tvrdší usazené formace kamenů řeka ještě nemohla úplně odnést. Ty dnes volně vyčnívají ze
dna řeky a jsou často opředeny pověstmi – jako například Jochenstein.
Obrázek 6: Dunaj od doby ledové po dnešek
S koncem poslední doby ledové konečně začalo před asi 14.000 lety postupné zalesňování a
osidlování prostoru okolo Dunaje. Jedinečně sevřené údolí Dunaje získalo svou dnešní tvář
jako krajinně působivý životní prostor pro zde žijící lidi a druhově bohatý svět zvířat a rostlin.
Stanice 15 – Štěrk Dunaje
Na vodu bohaté řeky jako je Dunaj nebo Inn působí v krajině jako obrovské těžební pásy.
Svou obrovskou unášecí schopností sbírají a transportují rok za rokem dolů po proudu
obrovské masy říčního štěrku. Drtí ho, zaoblují ho do oblázků, zmenšují ho na zrnka písku
a ukládají ho zpět podél řek. Při každé velké záplavě pak transportují tyto naplaveniny dál
a formují tak stále nově tok řeky.
Tímto způsobem nám písečné a štěrkové mělčiny Dunaje zanechávají působivá svědectví
o transportní síle řeky a o geologické rozmanitosti jejího sběrného území.
Jak můžete vidět na naší malé výstavě, jsou sbírky štěrku z Dunaje neuvěřitelně rozmanité.
Na mapě je patrné, že jednotlivé druhy štěrku pocházejí také z nejrůznějších „pramenů“ a že
sem dorazily nejrůznějšími cestami.
Každý kousek štěrku tak ukrývá své vlastní tajemství a svůj vlastní příběh – avšak nechme
některé z nich samotné vyprávět:
Amfibolit:
Jsem amfibolitová břidlice. Mým vlastním domovem jsou centrální Alpy, já sama pocházím
zřejmě
z pohoří Taury. Zkrátka řečeno, vylovili mě ze štěrkové mělčiny Dunaje, v blízkosti Pasova.
Na své dlouhé cestě jsem se pěkně zmenšila a zaoblila. Jsem takzvaná metamorfovaná
hornina, to znamená, že jsem se přeměnila za vysokého tlaku a vysoké teploty z jiné horniny
zemské kůry. Můj základní kámen byl mimo jiné bazalt, smíchaný s příměsí jiných kamenů.
Tmavé částečky ve mně jsou ostatně granáty, které se s oblibou využívají při výrobě šperků,
na to by ale měly být přece jen trochu větší.
Rohovec:
Říkají mi rohovec. Jsem takzvaná sedimentární hornina, skládám se tedy z bývalých
mořských usazenin. Tvoří mě řasy rozsivky, které klesaly na mořské dno a nakonec
zkameněly. Moje červená barva pochází ze železa, které obsahuji. Jsem mimořádně tvrdý, lze
mnou dokonce rýt do skla. Protože jsem tak tvrdý, mám i přes dlouhou cestu ze severních
Vápencových Alp až sem do Pasova stále ještě množství hran a výběžků. Ačkoliv se ve
Vápencových Alpách nevyskytuji příliš často, můžete mě zde najít všude, no, ale jako malý
kamínek mě moc nenajdete.
Vápenec:
Mě našli na Soldatenau, jednom ostrově blízko Pasova. Jsem vápenec a pocházím ze severu
Vápencových Alp: během poslední doby ledové jsem se dostal až sem díky Inn-Salzach ledovci a později pak dále řekou Inn. To je v každém případě přes 200 kilometrů cesty řekou.
Řeka mě cestou pěkně zakulatila. Barevně u mě převažují většinou bělavé odstíny, různé ve
mně obsažené minerály mi však mohou dát i jiná zabarvení. S trochou železa jsem například
načervenalý. Jsem ostatně sedimentární hornina z mořských usazenin a skládám se v podstatě
ze zkamenělých zbytků mušlí a korálů. Někdy ve mně můžete dokonce ještě objevit ulity
z mušle.
Žula:
My žuly jsme takzvané vyvřelé horniny. Jsme složeny ze ztuhlého magmatu z tekutého
zemského pláště, který se na své cestě nahoru nedostal až na povrch, nýbrž předčasně zůstal
vězet pod povrchem. Bavorský les se skládá z větší části z žuly a ruly. Vrstva nad granitem
byla odnesena, takže na povrchu nyní leží jen žula. Ručně jsem byl přebrán a vytažen z řeky
Erlau, vedlejšího přítoku Dunaje, který se nachází kousek proti proudu. Žula se skládá
z živce, slídy a křemene a je velmi tvrdá. Žádný div, že kámen z Erlau neztratil ty mnohé
hrany. V Centrálních Alpách se také nachází žula, která byla díky delší cestě řekou obroušena
více do kulata.
Stanice 16 – Bobr
Nejnápadnějším zvířetem našich řek je impozantní bobr. Tento vegetarián může být velký
více než 1 metr, vážit může přes 20 kg, a je tudíž největším evropským hlodavcem. Má
obzvláště hustý kožich, šupinatý ocas, kterým kormidluje, na zadních nohou má plovací
blány, dokáže uzavřít nosní i ušní otvory, a proto je tak co nejlépe uzpůsoben „životu ve
vodě“.
Mimořádnou zvláštností bobra jsou jeho velice silné zuby, které nápadně připomínají štípací
kleště. Jimi může kácet dokonce i silné stromy a využívat je pro vlastní účely. Jakou sílu
k tomu potřebuje, to si u nás můžete klidně sami vyzkoušet!
Nejen kvůli těmto schopnostem je bobr opravdovým stavebním mistrem původních vodstev
a luhů. Z padlých kmenů a větví si zakládá s obrovskou šikovností nejen svá obydlí, známé
bobří hrady, nýbrž staví tak také skutečné hráze a tím si tvoří mělčiny.
Touto činností způsobuje zadržování vody v krajině, vytváří tzv. „rybí přechody“ a třecí zóny
a přispívá ke zlepšení kvality vodstva díky svým biologickým stavebním látkám, které filtrují
vodu. Dále pak ovlivňuje rozvoj bezpočetných malých životních prostorů, jako jsou tůňky,
rybníky nebo bažiny s rákosím, a rozhodujícím způsobem tak podporuje druhovou četnost
luhů. Přebírá tím také zcela bezplatně důležité úkoly moderního, udržitelného hospodaření
a šetří tak veřejným pokladnám miliony!
Po dlouhou dobu však viděl člověk v bobrovi jenom vytouženého dodavatele masa
a kožešiny, a proto byl bobr v 19. století po celé Evropě téměř vyhuben. Od roku 1966 byl
znovu vysazen nejprve na Dunaji a Innu. Rychle si dobyl zpět svou původní bavorskou
domovinu, kterou obýval jako pravý „prabavorák“ už mnoho tisíc let před člověkem. Dnes
čítá stav bobrů v Bavorsku přes 10 000 zvířat a můžeme se s ním téměř všude setkat.
Bobr potřebuje pro své aktivity trochu prostoru: pouze dostatečně široké, nevyužitelné břehy
pomáhají tomu, aby se zabránilo konfliktům se zemědělstvím a lesním hospodářstvím.
K řešení možných problémů mezi člověkem a bobrem byl zřízen Bavorským ministerstvem
životního prostředí samostatný „Management pro bobry“ s hlavními a čestnými poradci
v otázce bobrů. Pokud je potřeba, starají se o regulaci škod nebo také dávají podnět
k přesídlení problémových jedinců. Jejich nejdůležitější úlohou ale je, aby cíleně odborně
radili, jak pomoci zabránit škodám a jak udržet porozumění pro bobra jako nenahraditelného
„mistra - stavitele luhů“.
Stanice 17 – Pověst o vodní panně Ise
Lidé dávných časů vzdávali tajemné přírodě v okolí kdysi nezkrotného a divoce tekoucího
Dunaje hlubokou úctu. Divoká řeka byla útočištěm bohů, duchů a bájných stvoření.
Jednoznačně jejich dílem byly podivné hry světel, strašidelné shluky mlhavých postav nebo
naříkající hlasy v nebezpečných vírech a vlnách řek.
A tak žila na nebezpečných peřejích zde u Jochensteinu svůdná vodní panna Isa. Byla to
sestra známé Loreley a prastará pověst o tom vypráví následující:”
Mluvčí HS2
Před dávnými časy, když ještě řeka Dunaj divoce a nespoutaně hučela svým hlubokým,
úzkým údolím, ukrývalo její skalnaté řečiště v okolí Jochensteinu četné záludnosti. Odtud
mohli námořníci a loďaři po mnoho staletí zaslechnout zpěv písně, někdy také velmi tklivé.
Tehdy se totiž, když se náhle těžké mlhy rozprostřely nad divoce šumícími vlnami a nenadále
jim zabránily ve výhledu, mohli se svým člunem dostat do víru, přistát na neviditelné mělčině
nebo se roztříštit o skálu. Krátce řečeno: v krátkém okamžiku mohli ztratit všechno, na čem
po celý život tvrdě pracovali.
Někteří z vás by ale mohli mluvit o štěstí. Neboť v tomto okamžiku největší nouze se mohlo
přihodit, že se nad vodní hladinou objevila pohádková světelná postava, jejíž dech beroucí
krása zářila ve světle měsíce tak nádherně, že veškerá voda kolem ní začala jiskřit. Toto
divukrásné stvoření nebyl nikdo jiný, než tajemná vodní panna Isa. Obývala nádherný, zlatem
a drahými kameny zdobený zámek hluboko pod Jochensteinem. Zjevila se, aby prosvětlila
mlhu, aby varovala před blížící se bouří nebo aby námořníkům ukazovala cestu přes
nebezpečné peřeje.
Avšak i stinnou stránku mělo toto tajuplné zjevení: vždyť běda nešťastníkovi, který podlehl
okouzlující tváři Isy nebo jejímu svůdnému lákání, nebo tomu, který následoval její nádherný
zpěv. Ten jí zcela navždy propadl a byl odsouzen k tomu, aby s ní zůstal v jejím zámku pod
Jochensteinem.
Teprve když matka jednoho odvážného námořníka, který dokázal odolat svůdnému lákání
vodní panny, nechala postavit na vrcholku skály Jochenstein jako příslib obraz Madony, toto
záhadné stvoření zmizelo.
Od tohoto dne se vodní panna Isa už nikdy neukázala – ale kdo ví, možná už dole v hlubinách
ve svém zámku čeká na to, až bude moci jednoho dne či noci zase vystoupit z vln Dunaje
a začít znovu svou podivuhodnou hru.
Stanice 18 – Vydra říční
O záhadné zvuky vln Dunaje se starají také zcela reálná stvoření. Poslechněte si někdy, jaké
naříkání, brumlání, brebentění nebo chichotání umí vydávat taková rodina vyder říčních – jak
lehce bychom za tím mohli hledat jemnou vodní pannu nebo zlostného vodníka!
Mluvčí HS2
Dojemné, že ano!? Přitom jsou tito brebentilové jen velmi hraví a škádlí se, jak je slyšet,
vzájemně velmi rádi.
V první řadě jsou ale vydry říční skvělí akrobaté pod vodou. Žádný jiný obyvatel řek není
větší umělec v plavání či potápění. Vydra říční je ovšem při lovu ryb, její oblíbené potravě,
odkázána především na obratnost a rychlost.
Vydra se neživí ovšem jenom rybami, ale i jinými dobrotami, jako jsou žáby, raci, ptáci, červi
nebo šneci a nepohrdne ani námi ještěrkami. Velmi obratně klade nástrahy dokonce
i ondatrám, které jsou zodpovědné za mnohé nepevné hráze rybníků.
Bohužel ale využívá vydra říční také bohatě prostřený stůl v pěstebních rybnících. Proto není
u rybářů a chovatelů ryb oblíbená, ačkoli existuje finanční odškodnění za prokázané škody
spáchané vydrami na rybách.
Dříve byla vydra říční jako konkurent rybářů důsledně pronásledována a na mnoha místech,
a také zde na Dunaji, téměř vyhubena.
Dnes je však jako celoevropsky ohrožený druh přísně chráněna. Pozvolna se tak mohou malé
zbytky jedinců, které ještě zůstaly například v přirozených oblastech vod v Bavorském lese,
zase zotavovat. Vydra říční může ovšem přežívat pouze a jen tam, kde je pro ni vytvořen nově
také dostatek divokých mokřin a bažin – například jejím kamarádem bobrem. Snad si dokáže
zpět ještě získat opuštěné oblasti zde na Dunaji – kéž by aspoň jednotlivá zvířata, snad mladí
tuláci, byli brzy opět viděni zde u Jochensteinu.
Stanice 19 – Ryby Dunaje
Vítejte v říši dunajských ryb! Pestrá cháska vás zde očekává, mimo jiné ryby vyskytující se na
celém světě, jako cejni, kapři nebo okouni. Mnohem zajímavější jsou ale spíše vzácné druhy,
které člověk málokdy spatří a které mají leckdy svérázná jména: nebo už jste snad někdy něco
slyšeli o drskovi menším, o ježdíkovi žlutém nebo o drskovi větším? Tito malí dunajští
ostnoploutví jsou opravdové rarity a vyskytují se pouze v Dunaji a jeho přítocích. Některé
z těchto podivných jedinců můžete při troše trpělivosti objevit také zde v akváriu.
Od jednoho rybáře na Dunaji jsem se dozvěděla, že Dunaj se má stát řekou ryb v Evropě – ale
poslechněme si ho krátce společně:
Mluvčí HS3 (dunajský rybář):
Ano, ano, starý dobrý Dunaj, to je opravdu zvláštní řeka. Především pro ryby a přirozeně také
pro nás rybáře. V žádné jiné evropské řece není víc druhů ryb než v něm – mělo by to být
okolo 150 různých druhů až tam dolů k Dunajské deltě. Zde u Jochensteinu je jich přirozeně
méně, okolo 60 druhů – mezi nimi jsou ovšem také velké vzácné kusy, jako jeseter malý,
skutečná prehistorická ryba z rodu černomořských jeseterů.
Bohužel se za desetiletí na řece mnohé změnilo. Pryč jsou legendární „tažení ryb“ minulých
dob! Břehy byly zpevněny, mnoho starých vod bylo zasypáno a byly vybudovány četné
přehradní hráze. Toto všechno výrazně změnilo životní podmínky mnoha ryb. V oblastech
nad přehradními hrázemi je nepatrný proud a na dně Dunaje se usazuje bahno. V této
takzvané „oblasti cejnů“ žijí vedle cejna, který dal této oblasti jméno, také některé jiné druhy
ryb, které tolerují vodu chudší na kyslík. Tyto ryby najdete všude ve střední Evropě.
V místech pod přehradními nádržemi zůstaly oproti tomu původní životní podmínky na
Dunaji úplně zachovány. Tam mohou trvale přežívat jedinci „oblasti parem“, jako jsou lipani,
hlavatky, parmy a ostroretky stěhovavé. Tyto a mnohé jiné ryby jsou odkázány na čistou, na
kyslík bohatou a rychle tekoucí vodu. Potřebují volné migrační cesty v době tření a pro jejich
potomstvo je nezbytné čisté dno s říčním pískem. Zvlášť pyšní jsme na to, že se u skal pod
elektrárnou Jochenstein dokonce rozmnožuje jeseter malý – a pokud víme, je to jediné místo
v celém Německu a Rakousku!
Stanice 20 - Hlavatka obecná
Mluvčí HS3:
Hlavatka, hlavatka obecná, nic víc než pryč s ní! To si asi pomyslí mnohé ryby zde v Dunaji,
když mne uvidí. No jo, a budou mít také většinou svatosvatou pravdu, neboť když mám jako
opravdový dravec řádný hlad, není si přede mnou jistá žádná ryba ani jakýkoliv jiný živočich
ve vodě – s výjimkou hodně velkého sousta, což se ale při mé vlastní úctyhodné velikosti
stává zřídka. Můžeme měřit až jeden a půl metru a vážíme až přes 30 kg – a můžeme tak
dosahovat takové velikosti jako naši známí příbuzní, urození lososi! Mezi znalci jsme ovšem
vyhledávány jako chutné ryby stejně jako jsou lososi – a protože se vyskytujeme jenom
v Dunaji a jeho přítocích, říkají nám rybáři také dunajský losos.
Mnoho nás už ale není, neboť boj o přežití je opravdu neúprosně tvrdý. Mnohé změny na
řekách na nás, ale také na naši nejoblíbenější rybí stravu jako lipany a ostroretky, pořádně
dolehly! Stejně jako ony, i my milujeme chladný, čistý proud svobodné řeky, především když
v době tření plujeme proti proudu řeky. Kromě toho potřebujeme průzračnou vodu, abychom
mohli vidět svou kořist, když ležíme na číhané v hlubokých tůních nebo se schováváme
blízko u břehu. Od těch dob, co člověk začal přehrazovat potoky a řeky přehradními hrázemi,
proud se vleče a voda se zakalila. Jak se tu máme ještě cítit čilé „jako ryba ve vodě“?
Některé kolegyně mého druhu mi však prozradily, že jsou v Dunaji dokonce ještě místa, která
nám obzvláště vyhovují - kde voda ještě proudí, hemží se to tu potravou, můžeme dokonce
pomýšlet na plánování rodiny díky nově vzniklým mělkým vodám, plným štěrku. Jedno
z těchto míst se prý nachází dokonce nedaleko odsud, hned pod velkou elektrárnou
u Jochensteinu. Nuž, to by v rychlosti ode mě bylo řečeno vše – takže přátelé, už jsem zase na
cestě.
Stanice 21 – Běluha
Mluvčí HS 3:
Promiňte – běluha jméno mé, také jsem známá a slavná jako „Gigant Dunaje“! S dobrými
pěti metry délky a s jednou a půl tunou váhy zde ležím před vámi! To se divíte, co? Můj hřbet
je dokonce dost široký na to, abyste na něm mohli pohodlně sedět – klidně to vyzkoušejte,
mně to nevadí.
Od té doby, co mi stavbou velké přehradní zdi a elektrárny byla zatarasena cesta v řece, jsem
zde v údolí Dunaje k obdivování bohužel už jen jako dřevěný model. Ale ještě před sto lety
jsem táhla se 4 dalšími druhy jeseterů na cestu k našim trdlištím z Dunajské delty až sem
a ještě dále nahoru proti proudu Dunaje. Moji nejmenší příbuzní, jeseteři malí, se z celého
Německa a Rakouska vyskytují pouze zde a jen tady se ještě sami úspěšně rozmnožují.
Pověstné běluhy tehdy měřily 9 až 10 metrů a byly staré přes 100 let – tak jsme my běluhy
patřily v řece Dunaji k největším a nejstarším obyvatelům všech dob až do dnes.
My jeseteři patříme ostatně k obzvláště prastaré rodině ryb. Naše tělo je ještě opancéřované
vnějšími, do podlouhlých rýhovaných řad uspořádanými pláty kostí. Podle toho jsme lehce
k rozeznání, stejně jako podle našeho špičatého, lehce nahoru zdviženého rypce, podle kratší
spodní čelisti a našich silných makacích vousů. Již přes 200 milionů let táhneme sem a zase
zpět zde na Zemi nebo, lépe řečeno vodou, skoro beze změn ve velikosti či vzhledu – my
jeseteři jsme proto také tak trochu něco jako „živoucí fosílie“!
Bohužel už bychom mohli brzy vyhynout a patřit k opravdovým fosiliím, neboť od té doby,
co jsme okradeni o naše trdliště a možnosti putování, už sotva bude v naší budoucnosti
existovat přirozený přírůstek. Ke všemu tomu znechucení nás ještě v Černém a Kaspickém
moři intenzivně ilegálně loví, neboť z nás pochází vámi lidmi tak velmi žádaný „Beluga –
kaviár“, nejspíš nejdražší pochutina světa. Tato delikatesa je momentálně tak vzácná, že ji lze
údajně vyvážit pouze čistým zlatem, a my dodavatelé jsme označováni jako „dolarověmiliardové-ryby“. Velmi pochybný a pro nás nejspíš nezdravý přívlastek, který není pro naše
přežití moc užitečný.
Nuže, ve skutečnosti to s námi nevypadá moc růžově. Ale my staří jeseteři už jsme přestáli
mnohou bouři dějin země, vždyť i dinosaury jsme přežili. Snad se nám podaří přežít také tuto
složitou fázi našeho bytí a budeme moci jednoho vzdáleného dne zase táhnout vzhůru naší tak
milovanou řekou. K tomu potřebujeme nejspíš hodně trpělivosti, ale něco bychom
potřebovali ještě více: hodně ohledu a podpory od vás lidí, abychom jsme my a naše životní
prostory v budoucnu mohli zažívat důslednou ochranu a aby naše poslední trdliště nepadla za
oběť žádné další vodní zástavbě.
Stanice 22 – Lodní plavba po Dunaji
Mluvčí HS 3 (kapitán společnosti paroplavby po Dunaji):
Ruku líbám, dámy, moje úcta, pánové! Kampak máte naspěch? Nastupte na palubu,
vychutnejte si jednou vůni svěžího říčního vzduchu! Využijte příležitosti a sjeďte si matičku
řeku Dunaj od pramene až k ústí a poznejte přírodní divy a kulturní poklady na jejích březích!
Neváhejte už déle a pojďte právě teď a zde s námi na velkou plavbu – ano, dokonce
korunované hlavy byly opravdu fascinovány plavbou křížem krážem po Dunaji!
Jak snadno budete manévrovat naší velectěnou lodí: otočte kormidlem doprava, nebo doleva,
abyste mohli plout po proudu, nebo proti proudu. Na velké mapě po levé ruce můžete plavbu
sledovat. Když dosáhnete nějaký očíslovaný cíl, objeví se tento na obrazovce vlevo. Na
obrazovce pod mapou se dozvíte, k jakému pozoruhodnému místu jste dorazili. Pokud vás
tento cíl zajímá, zapněte si startovacím tlačítkem krátký film, který můžete zase kdykoliv
vypínacím tlačítkem zastavit.
A teď: neztrácet čas, zdvihnout kotvu a „lodi ahoj“!
Stanice 23 – Proud času – dějiny Dunaje.
To je pěkné, že se tady u „Proudu času“ zase setkáváme – je toho na této skutečně jedinečné
cestě tolik k objevování.
Vždyť matička řeka Dunaj má na svých březích pro lidi jedinečný význam.
Fascinující památníky historie a dojemní svědkové kultury doprovázejí proud řeky po celé její
délce.
Jsme neustálými svědky toho, že Dunaj byl po tisíciletí životodárnou tepnou a cestou národů
– spojnicí mezi Orientem a západními zeměmi, od doby ledové až po dnes. Byl ale také
rozdělovací linií, boji těžce zkoušenou hranicí, nepřekonatelnou bariérou – na jeho březích se
dokonce rozhodovalo o osudu mnoha národů. Avšak stále více se také stával propojovacím
prvkem pro společný evropský vývoj mnohotvárné evropské kultury.
Kdyby Dunaj uměl mluvit jedním z těch mnoha jazyků, které můžeme zaslechnout na jeho
březích, byl by opravdu velkým vypravěčem. Nikdo jiný totiž neumí o naší společné Evropě
podat více zpráv: o důležitých historických událostech a hvězdných dobách kultury,
o osudech korunovaných hlav a všedním životě obyčejných rolníků a rybářů, o technických
vymoženostech a schopnostech učit se zacházet s přírodou.
Udělejte si proto ještě trochu času na některé z těchto napínavých „dějin Dunaje“
a „osvětlete“ si vlastnoručně nejkrásnější epizody z naší pokladnice „evropských vzpomínek“.
Krátká vyprávění k tomu můžete vyvolat odpovídajícím číslem na vašem audio průvodci.
Audio průvodce - číslo E 260:
Období ca. 25.000 před n. l.: „Vyspělé umění doby kamenné“
V mladší době kamenné vystupuje člověk od Dunaje z temnot dějin. Neznámý umělec
vytvořil „Willendorfskou Venuši“ jednu z nejstarších známých sošek světa. Byla nalezena
v srpnu 1908 při stavebních pracích na dráze vedoucí po břehu Dunaje ve Wachau. Dnes je
k vidění v Přírodně historickém muzeu ve Vídni.
Řeky jsou kvůli své úrodnosti ranými oblastmi osídlení. Zde se nachází výživná rostlinná
strava a zvěř. Na konci doby ledové je údolí Dunaje v tehdy ještě zaledněné střední Evropě
důležitou trasou pro přistěhovalce.
Doba 7. stol. před n.l.: „Hrdinové klasického starověku“
Při hledání „Zlatého rouna“ se bájní Argonauti dostali od Černého moře až k Železné bráně na
okraji Karpat. Skalnatá cesta plná peřejí a mělčin tam zatarasovala mýtickým hrdinům ze
starověkého Řecka další cestu nahoru po Dunaji.
Doba ca. 500 př. n. l.: „Keltské stopy“
Řek Herodotos psal už v 5. st. př. n. l. o Keltech u pramenů Dunaje. Řeka sloužila tomuto
stále ještě tajemstvím opředenému národu jako důležitá cesta obchodu a komunikace. Proto se
asi našel horku obzvláště vzdorující jíl obsahující grafit z místa Obernzell v keltském
velkoměstě Manching. Po proudu se keltské kolonie dostaly až do dnešního Turecka, kde
s Galaty žily nejvýchodnější známé keltské skupiny.
Audio průvodce - číslo 263:
Období od roku 37 n. l.: „Hranice Říše římské“
Poté, co se Římanům zdáli Germáni, působící severně od Dunaje, přece jen trochu příliš drsní
pro další podmaňovací výboje, rozhodli se, že hranicí jejich říše bude Dunaj. Využili tok jako
lehce kontrolovatelný „mokrý limes“ a rozvinuli po řece čilý obchod a dopravu.
Doba 500 / 1200 n. l.: „Tažení Nibelungů“
Podle pověsti, která částečně navazuje na dějinné události stěhování národů, se Nibelungové
dvakrát přesunovali po proudu Dunaje. Tak vznikla okolo roku 1200 Píseň o Nibelunzích
v oblasti Pasova.
Tento středověký epos vypravuje o osudových událostech na dvoře hunského krále Etzela,
u něhož vyhynul germánský šlechtický rod Burgundů.
Období 12./13. stol.: „Přístavy pro „bílé zlato“
Ve středověku byl Dunaj důležitou obchodní cestou. Sůl, „bílé zlato“ středověku, byla na
řekách jako Dunaj a Inn přednostně dopravována z těžebních oblastí do hlavních měst.
Centrem tehdejšího obchodu se solí bylo město Pasov. Odtud byla sůl dále transportována po
vodě a po souši, po takzvaných známých „Zlatých stezkách“ v Bavorském lese. Mnoho obcí
založených podél těchto řek a cest odkazuje zpět na překladiště nebo místa odpočinku
obchodníků se solí.
Audio průvodce – číslo 266:
Období 1135 – 1146 n. l.: „Kamenný most“
Významné stavby středověku stojí na Dunaji. Kamenný most je jedním z charakteristických
znaků starého říšského města Řezna. Přes 800 let byl jediným spojením břehů ve městě a je
považován za nejstarší existující most přes Dunaj vůbec. Jako mistrovské dílo středověkého
stavitelského umění sloužil jako vzor pro jiné velké stavby kamenných mostů 12. a 13. století.
Doba 1192/93 n. l.: „Král na křížové výpravě“
Středověké křížové výpravy přivedly mnoho rytířů a králů po Dunaji až do Orientu. Neslavně
skončila křížová výprava pro slavného anglického krále Richarda Lví srdce v roce 1193 - totiž
v žaláři hradu Dürnstein ve Wachau. Kvůli údajnému obvinění tam byl přes dva roky vězněn
uraženým vévodou Leopoldem, hradním pánem z Babenbergu. Podle jedné legendy byl
osvobozen teprve díky „knížecímu spropitnému“ ve výši 35 tun stříbra.
Audio průvodce – číslo E 268:
Období 1756 – 1830 n. l.: „Zlato Dunaje“
Opravdové opojení zlatem to sice nebylo, ale zlato se také na Dunaji vyplavovalo až do19.
století. V knížectví, nebo také královské říši Bavorsko, byly dokonce raženy z vymývaného
zlata speciální mince, takzvané těžební dukáty. Rubová strana zobrazuje boha řeky Danuvia
a nese nápis EX AURO DANUBII - „Ze zlata Dunaje“.
Období 18. stol.n.l.: „Plnou parou do novověku“
Plavba lodí po Dunaji je cestou s dlouhou tradicí. Člověk byl ještě v raném středověku
odkázán na vory, později bylo cestování po řece stále více a více bezpečnější.
V pozdějším 16. století už byly užívány veslové lodě a od 18. stol. už pluly lodě každý týden
z Ulmu do Vídně. Obdiv budily dokonce jízdy prvních parních lodí na Dunaji od roku 1830.
21. 4. 1854: „Osudová cesta císařovny“
Velký den pro dunajskou monarchii: 21. dubna 1854 nastoupila bavorská kněžna Elisabeth ve
Straubingu na kolesový parník „Franz-Joseph“, který ji dopravil po Dunaji do Vídně
k jejímu vyvolenému. Tam také 24. dubna došlo ke svatbě s císařem Franzem Josefem, čímž
se „Sissi“ stala nejznámější „císařovnou srdcí“ Rakousko – Uherska.
1866/67: „Na krásném modrém Dunaji“
Jako nejznámější „tří-čtvrťový takt“ hudebních dějin proniká až dodnes hluboko do „vídeňské
duše“, a je proto také považován za neoficiální hymnu Rakouska: Dunajský valčík „Na
krásném modrém Dunaji“ zkomponoval v roce 1867 sám valčíkový král Richard Strauss.
Období 1945 -55: „Desetiletí rozdělení“
Téměř na vzdálenost k dnešnímu „Domu u toku řeky“ stála od roku 1945 do roku 1955 ruská
okupační vojska na rakouské straně. Dunaj tvořil v době spojenecké okupace územní hranici
mezi „americkou“ Innskou čtvrtí a „ruskou“ Mlýnskou čtvrtí, existovaly průchodní lístky
a osobní kontroly. Teprve podpisem státní smlouvy a prohlášením o „trvalé neutralitě “
Rakouska skončilo 26. října desetileté okupační období.
1975: „Nejdelší most“
Teprve od roku 1975 stojí nejdelší most přes Dunaj. Měří dobrých 2,2 km. Jeho betonová
konstrukce překlenuje tok řeky u srbského města Beska na dálnici z Bělehradu ve směru do
Maďarska. Bohužel byl tento stavební skvost jugoslávských stavbařů silnic ve válečném
chaosu v dubnu roku 1999 dvakrát bombardován, sjízdný byl ale opět již v červenci téhož
roku.
Audio průvodce -číslo E 274:
Období 1998 – 2005: „Evropská jednota pro přírodu na řece"“
Na přelomu nového tisíciletí mění obyvatelstvo Evropy své uvědomění: člověk chce přejít od
bezmezného vykořisťování k rovnováze a propojit využívání a ochranu přírody. Podél celého
toku Dunaje jsou zřizovány ochranné oblasti. Je to velkolepý kulturní výkon společenství
národů na toku řeky, který slouží k trvalé ochraně „matičky řeky Dunaje“ a její okouzlující
přírody!
Stanice 24 – Strom veterán
Opravdové „kolo dějin“ tvoří tento jako muž vysoký příčný řez stromem jedné obrovské jedle
bílé, pocházející z obce Hutthurm v severním okrese Pasova.
Měřila 50 metrů a získalo se z ní přes 20 plnometrů kmenového objemu. Byla tak jedním
z největších stromů Bavorského lesa a je známá a uctívaná jako „Matka lesa“. Tento hrdý
veterán mezi stromy by uměl také mnohé vyprávět ze svého přes 200 let trvajícího života.
Světlo světa spatřil ještě jako klíček v době Francouzské revoluce. Během jeho života táhlo
zemí mnoho dějinných převratů a politických zmatků a bouří. 1. března roku 1990 byl zlomen
a pokácen orkánem Wiebke a padl tak nakonec sám za oběť největší bouři století.
Stanice 25 – Voda je víc
„Voda: Od klíče života k velké žízni lidstva“
„Voda je elixírem života na naší planetě. Ani jediná rostlina, žádné zvíře a žádný člověk by
nemohl bez této jedinečné látky existovat.“
Mluvčí (doplňující mluvčí):
„Ledovce a ledové vrstvy pokrývají 10 % zemského povrchu. Obsahují 70% rezerv sladké
vody světa.“
„O sedmdesát metrů by stoupla hladina světových moří, pokud by se veškerý led na Zemi
rozpustil.“
„Amazonka je na vodu nejbohatší řekou na Zemi. Za sekundu přepraví do Atlantiku 120 000
m3 vody, to je asi dvacetkrát víc, než vlije Dunaj do Černého moře.“
„Víc než 80 % vlhkých oblastí na Dunaji bylo začátkem 20. století zničeno.“
„97 % všech vodních zdrojů je slaná mořská voda, jen 3 % je sladká voda.“
„Za rok se na světě odčerpá téměř 700 miliard krychlových metrů podzemní vody, to z ní činí
nejvíce těženou surovinu Země.“
Mluvčí (doplňující mluvč ):
„Ve 20.století se spotřeba vody na celém světě zdvojnásobila, stejně jako obyvatelstvo
Země.“
„Bez stravy může člověk přežít asi 1 měsíc, bez vody jen 3-4 dny.“
„Čtvrtina lidstva nemá zajištěno zásobování vodou.“
„S vodou se setkáváme v nesčetných formách. Může být jako obyčejná kapka, jako zurčící
pramen nebo čilý potůček, jako dravá řeka nebo poklidný proud, jako hora mraků, válející se
mlha nebo zmrzlý krystal z ledu a sněhu.
Zdá se být všudypřítomná, přehojně při ruce a vždy k dispozici. Více než dvě třetiny Země
jsou pokryty vodou a činí z ní „Modrou planetu“.
Pro lidi je ale využitelná jen mizivě malá část této zdánlivě nevyčerpatelné zásoby. Neboť jen
dva z tisíce litrů vody na Zemi se nachází v neustálém čistícím se oběhu par, deště, vsakování,
pramenů a proudů a jsou tak jako sladká voda vhodné k pití. Veškerá pitná voda Země by se
tak vtěsnala do krychle o délce hrany asi 160 kilometrů!
Jedním z největších úkolů budoucnosti je chránit tento omezený poklad cenné vody. Pouze
uvědomělým a spořivým zacházením s vodou lze trvale utišit obrovskou žízeň lidstva. Lidé
však musí být připraveni na to, aby se o vodu, kterou mají k dispozici pro rostoucí světové
obyvatelstvo, spravedlivě rozdělili. Jinak se vystavují nebezpečí, že jednoho dne budou patřit
k denním zprávám také ty o konfliktech a válkách o vodu.
Stanice 26 – Kvalita vody/Znečištění vody
V tekoucích vodách má voda od přírody různou kvalitu. U pramenů je kvalita vody nejlepší,
ta je zde ještě křišťálově průzračná, chladná a bohatá na kyslík. Dolů po proudu kvality
pozvolna ubývá: teplota stoupá a podíl kalů a ve vodě nerozpustných látek, které sem zanesou
různé organismy, přibývá. Každý úsek řeky tak disponuje typickou „kvalitou vody“ a je
osídlen zvířaty a rostlinami, které jsou uzpůsobeny právě zde existujícím podmínkám. Dokáží
tyto zde přítomné látky a živiny přeměňovat a odbourávat a přispívají tak k tomu, aby vody
byly čisté.
Dunaj u Jochensteinu patří k mírně znečištěným tokům – vykazuje kvalitu vody stupně 2. To
odpovídá přibližně přirozené kvalitě vody. V Německu se v posledních desetiletích
potěšujícím způsobem snížilo zatížení řek zanesením různými látkami. Přispěly k tomu nejen
nové čistící a filtrovací techniky odpadních vod, nýbrž i přísnější pravidla životního prostředí
v zemědělství.
Jednotlivé druhy zvířat v tekoucích vodách kladou na své životní prostředí zcela určité
požadavky. Každý druh se vyskytuje pouze v těch úsecích vod, na jejichž kvalitu je
uzpůsoben. S touto znalostí může pak člověk na základě vyskytujících se organismů určit
kvalitu vody určitého vodstva. Živočichové, kteří se využívají k hodnocení stavu životního
prostředí, se nazývají „bioindikátory”. S pomocí těchto biologických ukazatelů můžou být
relativně jednoduchým způsobem rozpoznány a vyhodnoceny plíživé změny v životním
prostředí.
Jedna měřící stanice, která využívá takovéto „bioindikátory“ k hlídání kvality vody v Dunaji,
je provozována úřadem pro vodní hospodářství přímo zde v elektrárně Jochenstein. Proč však
zde měří živočichové kvalitu vody? Cožpak není chemické měření výrazně přesnější?
Nejdůležitější látky, které člověk do vodstva zanese, se chemicky změří, jako například
dusičnany, čpavek nebo fosfáty. Těžké kovy se nepřímo odvodí z vodivosti vody. Existuje
ovšem bezpočet dalších látek, především organických sloučenin, které bychom mohli
zaznamenat často jen s pomocí vyspělého technického měření a s velkými finančními
náklady.
Bioindikátory pracují v tomto případě podstatně jednodušeji a výhodněji. Jejich buňky reagují
na chemické vlivy a změny podobně citlivě jako lidské buňky. Proto se dobře hodí pro
posouzení, zda je voda ještě vhodná jako „elixír života“. Na měřící stanici Jochenstein se
v akváriích chovají mušle a malí raci a promývají se vodou přitékající z Dunaje. Tito
živočichové jsou pravidelně nahrazováni novými a jejich stav se stále kontroluje kamerami
počítače.
Pokud se stav zvířátek zhorší, poukáže to bezprostředně na zhoršení kvality vody v Dunaji.
Tady na naší výzkumné nástěnce máte jedinečnou příležitost, abyste se sami vnořili do
tajemného světa vodních organismů a „bioindikátorů“. Poznejte na obrazové tabuli typické
zástupce různých jakostních tříd vod a pokuste se najít některé z nich ve skleněných miskách
za pomoci binokuláru nebo videomikroskopu. Pro lepší přehled jsou jednotlivé jakostní třídy
barevně různě označeny. V případě, že budete při obsluhování přístrojů potřebovat pomoc, je
vám personál v budově velmi ochotně k dispozici.
Popis vodních jakostních tříd:
Audio průvodce - číslo E 290, přiřazeno k nástěnnému obrazu jakostní třídy vody I:
Vodstvo jakostní třídy I platí za „nezatížené“.
Voda je průzračná, čistá, bohatá na kyslík, ale chudá na nerozpustné látky a živiny. Často se
v ní vyskytují vzácné drobné zvířecí druhy, ovšem hustota jednotlivců je nepatrná.
Typické ukazatele nezatížené vody jsou larvy pošvatek, rozsivky, larvy perlorodek říčních
a ploštěnek.
Tato jakostní třída se nachází už téměř jenom v oblastech pramenišť tekoucích vod. Tyto
oblasti mají velký význam jako třecí vody pro lososovité ryby, jako jsou lipan a pstruh říční.
Audio průvodce – číslo E 291, přiřazeno k nástěnnému obrazu jakostní třídy vody II:
Vodstvo jakostní třídy II platí za „mírně zatížené“ a má všeobecně dobrou kvalitu.
Voda je ještě dobře zásobena kyslíkem a obsahuje přiměřeně živiny a organický materiál. Je
většinou bohatá na vodní rostliny a drobné živočichy a tím je dobře vhodná jako voda
s živinami pro bohatou rybí faunu. Typické ukazatele jsou larvy jepic, určité zelené řasy,
různonožci a larvy vážek.
Tato kvalita vody je charakteristická pro horní tok většiny tekoucích vod a je vyžadována jako
minimální kvalita pro všechna přirozená vodstva v Evropské unii.
Audio průvodce - číslo E 292, přiřazeno k nástěnnému obrazu jakostní třídy vody III:
Vodstvo jakostní třídy III platí ovšem za „silně znečištěné “, kvalita vody je všeobecně
povážlivá.
Tato voda je zatížena odpadními vodami a naplaveninami ze zemědělství a je většinou
zakalená a obsahuje přemíru živin a nerozpustných látek. Kvůli umělému hnojení dochází
často k masovému rozmnožování jednotlivých druhů, například ve formě kvetoucích as
a s tím ruku v ruce i k velké spotřebě kyslíku. Jen robustní druhy ryb, jako např. úhoř nebo
některé kaprovité ryby, zde mohou dlouhodobě přežít. Vody jakostní třídy III se hojně
nacházejí v oblastech s nepatrným prouděním nebo s malou obměnou vody, například ve
středním a dolním toku řek a v klidných vodách. Charakteristické ukazatele pro tuto kvalitu
vody jsou berušky vodní, pijavice kroužkové, perloočky a larvy střechatek.
Audio průvodce - číslo E 293, přiřazeno k nástěnnému obrazu jakostní třídy vody IV:
Vodstvo jakostní třídy IV je nadměrně znečištěno a extrémně zatíženo živinami
a organickými sloučeninami. Vodu této extrémně špatné kvality najdeme v místech, kam ústí
nepřečištěná odpadní voda, nebo v zemědělských oblastech, kde je voda znečištěna siláží
a uskladněnou močůvkou a hnojem. Přežití v tomto prostředí, které téměř neobsahuje kyslík,
je možné jen pro některé vyšší živočichy se speciálně uzpůsobenými dýchacími orgány. Pro
ryby jsou tyto oblasti neobyvatelné. Typičtí obyvatelé těchto míst, kde se tvoří bioplyn
a vyhnilý kal, jsou četné bakterie, houby rostoucí v odpadních vodách, larvy pakomárů, larvy
pestřenek a nálevníci, jako například vorticella.
Stanice 27 – Virtuální voda
Dnes už by mělo být pro každého samozřejmé šetrné zacházení s vodou.
Avšak kdo kolik spotřebuje z této „mokré vzácnosti?
My ještěrky jsme velmi šetrné bytosti, co se vody týče. Jen málo mililitrů na den je pro nás
dostačující. Vy jako lidé však máte výrazně vyšší potřebu: spotřebujete kolem 3 litrů pitné
vody za den, abyste mohli trvale přežívat.
Bohužel se tato spotřeba u vás lidí neomezuje ani v nejmenším na toto množství. Neboť na
sprchování, mytí, úklid, vaření a WC použije každý z vás denně ještě dalších 125 litrů. Spolu
s průmyslem spotřebuje každý z vás dokonce 160 litrů pitné vody. Kolik to je, to můžete vidět
na obou modrých sloupcích v rohu.
Ovšem vaše spotřeba pitné vody je jen zřídka měřitelná: vskutku majestátní je spotřeba
množství skryté neboli virtuální vody: je to víc než 4 000 litrů na osobu a den – to je víc než
tisíckrát tolik než je bezpodmínečně nutné k životu!
Množství, které podezřele připomíná plýtvání a vzbuzuje myšlenku k činu. Neboť mnoho
obzvláště na vodu nejnáročnějších produktů dovážíme také ze suchých oblastí, jako z jižního
Španělska, severní Afriky nebo z Blízkého a Dálného Východu, kde už beztak vládne velký
nedostatek vody.
Především umělé zavlažování zemědělských kulturních plodin pro export, například bavlny
a krmiv, vyžaduje extrémně hodně „virtuální vody“. Kvůli přečerpání omezených zásob vody
klesá dále spodní voda, zasolují se studny nebo vysychají celá jezera. Jeden příklad: Aralské
jezero v centrální Asii bylo kdysi tak velké jako Bavorsko. Dnes v důsledku pěstování bavlny
skoro úplně zmizelo. Celý svět zasahující ekologické důsledky, ale také sociální konflikty
v dotyčných oblastech jsou zapříčiněny tímto nenávratným mizením vodních zásob.
Ale člověk může také mnohé udělat proti zbytečnému plýtvání. Když budete například při
nákupu dbát na regionální nabídky, budete využívat sezónní ovoce a zeleninu, když udržíte
nízkou spotřebu masa, vzdáte se lahví na jedno použití a při výběru svého oblečení vsadíte na
kvalitní výrobky s dlouhou životností, pak rychle klesne vaše osobní spotřeba virtuální vody
o polovinu.
Snaha se vyplatí!
Stanice 28 – Rozloučení s informacemi k domu
Nyní jsme bohužel dospěli skoro ke konci naší objevitelské cesty. Doufám, že vás to množství
zázraků z přírody a techniky v údolí Dunaje také nadchlo.
Na některé skutečně pozoruhodné zvláštnosti vás ale ke konci musím ještě bezpodmínečně
upozornit. Napadlo vás, že je tvar našeho domu osobitý? Výstavní budova připomíná
plynoucí vlnu nebo rybu, přednáškový sál má tvar obrovského říčního valounu.
Velmi pozoruhodná je také střešní konstrukce stavby: skládá se z mnoha tisíc jednotlivých
stejně řezaných prken, která spolu dohromady tvoří bednění. Protože je tím zatížení
rovnoměrně rozděleno na celý prkenný plášť, nesou těžší prkna také část zatížení těch
slabších. Tímto způsobem se může spotřebovat veškeré dřevo stromu.
Při plánování se také velmi dbalo na to, aby dům hospodařil co nejvíce energicky úsporně
a byl šetrný k životnímu prostředí. Má tak být vzorem pro jiné stavby.
Tak se v zimě využívá zbytkové teplo elektrárny pro vytápění domu a v létě se využívá voda
Dunaje k chlazení jeho prostor.
Jedinečný je také výtah ve vchodovém prostoru. Je totiž poháněn podle principu stavidla jen
vodní silou. Vyzkoušejte si ho na závěr jednou a vyjeďte o jedno poschodí výše, kde vám
knihovna životního prostředí poskytne možnost nahlédnout do důležitých témat přírody
a pedagogiky.
Teď hned byste se ale ještě měli rychle ponořit do modré podvodní místnosti. Posaďte se,
posuňte hlavu do správné pozice, až se objeví na oválu na obrazovce, a zmáčkněte tlačítko na
obrazovce. Uvidíte, že se hned budete cítit jako opravdová ryba ve vodě!
Nakonec můžete sledovat tanec vody na hudbu, přitom se můžete uvolnit a přemýšlet. Dole
v oblázkovém přednáškovém sále jsou také ještě ke zhlédnutí pozoruhodné filmy o přírodě.
V oblázku si též můžete prohlédnout měnící se zajímavé výstavy.
Ale předtím bych se s vámi ještě chtěla rozloučit.
Velmi mě těšilo, že jsem vás dnes směla výstavou provázet a doufám, že se brzy zase
uvidíme.
Přiveďte s sebou pár kamarádů nebo známých a dále nás doporučte.
Bude nás také velmi těšit milý zápis do naší knihy hostů vedle pokladny.
Brzy na viděnou a ještě hezké chvilky tady v našem divukrásném dunajském údolí.

Haus am Strom - Centrum ekologického vzdělávání U Kaštanu ve

Transkript

Podobné dokumenty

Přírodními skvosty Rumunska do delty Dunaje