zde - Anglistika

Seminář: Literární kritika a teorie
Vyučující: Doc. PhDr. Michal Peprník, Dr.
(5) Antropologický, mytologický, archetypální přístup
Vztah k jiným přístupům
~ příbuznost s psychologickou kritikou
- sny odrážejí nevědomé tužby a obavy jedince ~ mýty symbolicky odrážejí tužby či obavy celého lidstva
- ale: psychologie je experimentální, diagnostická; blíží se přírodním vědám x mytologie je spekulativní,
filozofická; blíží se náboženství, antropologii, kulturní historii
- mýtus je neměnný v čase i místě: sjednocuje minulost (tradiční hodnoty), přítomnost (současné hodnoty)
a budoucnost (duchovní a kulturní aspirace)
x tradiční kritika: důraz na historii a biografii autora x mytologická kritika: důraz na prehistorii
x formalistická krit.: důraz na tvar a symetrii díla samého x mytologická krit.: důraz na vnitřní duch díla
x Freudovská krit.: důraz na dílo jako výsledek nějaké sexuální neurózy x mytolog. krit.: dílo jako projev
životní síly
Archetypální kritika
- směry archetypální kritiky - analytická psychologie C. G. Junga
- srovnávací antropologie Jamese G. Frazera a jeho Cambridgeské
školy
- archetypy = pravzorce lidského myšlení a chování
- archetyp = hlubinná struktura, systémový prvek (langue) > archetypální motivy = konkretizace prvku >
mýtus = promluva (parole), která s prvky pracuje
- mýtus jako symbolický příběh, jako rituál
- každý národ má svou vlastní zvláštní mytologii + určité obrazy se objevují v mytologii všech národů
> archetypy = univerzální symboly, které vždy a všude vyvolávají srovnatelnou reakci
James George Frazer (1854 - 1941)
- srovnávací antropolog, autor Zlaté ratolesti (The Golden Bough, 1890)
- vůdčí osobnost Cambridgeské školy = skupina brit. vědců, kteří aplikovali nové antropologické
poznatky na díla klasické řecké literatury
- demonstroval zásadní podobnost lidských tužeb v jakékoliv době a na jakémkoliv místě tak, jak se
promítají do starých mytologických systémů
- základní motiv: archetyp ukřižování a zmrtvýchvstání
- mýtus jako příběh vysvětlující vznik a smysl rituálu smrti krále a následného znovuzrození: primitivní
národy věřily, že vládce je božská bytost, s jejímž životem se ztotožňuje život celého lidstva > jakmile
vládce projevil známky slábnutí, musel být zabit a jeho duše se přesunula do silného následovníka
- archetyp obětního beránka: primitivní kmeny přesouvaly veškeré zlo kmene na posvátné zvíře či
osobu, jejichž zabitím došlo k očištění kmene a jeho duchovnímu znovuzrození
> mýtus = symbolicky přírodní cyklus smrti a zrození, střídání ročních období
- např. Sofoklův Oidipus jako spojení mýtu a literatury
- motiv cesty: Oidipus podniká cestu, aby
nalezl svého otce, rozluští hádanku Sfingy,
čímž zachrání Théby a získá ruku královny
- motiv obětního beránka: Théby se navrací k
blahobytu až poté, co se Oidipus jako pachatel
otcovraždy a incestu oslepí a vzdá se moci
Joseph Campbell
- autor díla The Masks of God: Primitive Mythology (1959)
- chování zvířat: čerstvě vylíhnutá kuřata se snaží ukrýt, jakmile spatří jestřába, i když jde pouze o maketu
~ chování lidí: umělecké dílo rozehrává obdobně hlubokou strunu v člověku, navozuje univerzální reakce
Zdroj: www.anglistika.webnode.cz
Strana: 1 ze 4
Seminář: Literární kritika a teorie
Vyučující: Doc. PhDr. Michal Peprník, Dr.
(A) Northrop Frye (1912 - 91): Symbolická interpretace mýtu
- kanadský lit. teoretik, autor Anatomie kritiky (Anatomy of Criticism, 1957)
- archetyp = symbol, opakující se obraz sloužící k sjednocení
- mýtus = imaginativně přizpůsobená přírodní fakta tak, aby člověku vyhovovala
- čtyři typy imaginativní zkušenosti > čtyři formy děje (žánry): komedie, romance, tragédie, ironie
poledne
léto
mládí
romance
ráno
jaro
dětství
komedie
večer
podzim
stáří
tragédie
noc
zima
smrt
ironie a satira
(a) fikční mody
- rozhodující je děj (mýthos), tj. fabule, zápletka a rozuzlení
- jak to skončí?
- rozdělení dle akčního potenciálu hrdiny:
- mýtus
- romance
- vyšší mimetické mody
- nižší mimetické mody
- ironický modus
- rozdělení dle postoje hrdiny ke společnosti:
- tragické = osamění hrdiny
- komické = integrace hrdiny
(b) tematické mody
- rozhodující je téma
- jaký je smysl?
- rozdělení:
- lyrické: subjektivní, individualistické
- epické: objektivní, kolektivistické
(B) Mircea Eliade: Antropologická interpretace mýtu
- mýtus = žitá realita
- mýtus líčí nějaké stvoření, je pravdivý (protože se zabývá reálně existujícími jevy) a posvátný (protože
jde o dílo nadpřirozených bytostí)
- x mýty falešné
(C) Claude Lévi-Strauss: Strukturalistická interpretace mýtu
- francouzský antropolog a strukturalista
- mýtus = logický model umožňující překonat nějaký rozpor
- mýtus je výrazem bytostné potřeby člověka organizovat svůj životní prostor
Zdroj: www.anglistika.webnode.cz
Strana: 2 ze 4
Seminář: Literární kritika a teorie
Vyučující: Doc. PhDr. Michal Peprník, Dr.
Archetypální obrazy
- voda = stvoření, znovuzrození, očištění
- Jung: nevědomí
- moře/řeky: smrt a znovuzrození, věčnost, nadčasovost
- slunce
= vědomí: myšlení, osvícení, moudrost
- barvy- červená = krev, vášeň
- zelená = růst, naděje, plodnost
- modrá = pravda
- černá = chaos, smrt, zlo
- bílá = světlo, nevinnost, nadpřirozenost
- kruh = jednota
- mandala, vejce, yang-yin, ouroboros (tj. had pojídající svůj vlastní ocas)
- had = zlo, zkaženost, smyslnost
- čísla - tři = svatá trojice
- čtyři = čtyři elementy (tj. voda, vzduch, země, oheň)
- sedm = spojení 3 + 4, dokonalý řád
- archetypální žena - dobrá matka (Good Mother) = zrození, ochrana, plodnost
- špatná matka (Terrible Mother) = femme fatale; smyslnost, nebezpečí, smrt
- přítelkyně (Soul Mate) = duchovní naplnění
- moudrý stařec (Wise Old Man) = znalosti, morálka
- zahrada
= ráj, nevinnost, čistá krása
- strom= nesmrtelnost, nevyčerpatelný život
- poušť= smrt, beznaděj
Archetypální motivy a vzorce
- stvoření = příběh vyprávějící o stvoření světa a vesmíru nějakou nadpřirozenou bytostí
- nesmrtelnost = oproštění se od času a návrat do ráje, do stavu před pádem Adama
= splynutí s koloběhem času, ustavičná nekončící smrt a znovuzrození
- archetypy hrdinů - cesta (the quest) = hrdina podnikne nebezpečnou cestu, aby zachránil království
- iniciace (initiation) = hrdina dosáhne dospělosti a stává se plnohodnotným členem
společnosti
- obětní beránek (the sacrificial scapegoat) = hrdina musí zemřít, aby vykoupil
hříchy ostatních a znovunastolil blahobyt v zemi
Northrop Frye: „Historická kritika: teorie modů“ (1957)
Fikční mody: úvod
- Aristotelova Poetika: lidské charaktery se zobrazují jako lepší, horší nebo právě takové, jaké je známe
- Fryeova Anatomie kritiky: klasifikace děl nezávisle na morálním hledisku, dle akčních možností hrdiny
(míra jeho možností je vyšší, nižší nebo přibližně stejná jako naše)
- mýtus: hrdina je božská bytost už svým původem nadřazená ostatním lidem
- romance: hrdina je výjimečný vysokou měrou vlastních schopností, činí zázraky, ale zůstává člověkem
- vyšší mimetický modus: hrdina je vůdce, převyšuje ostatní lidi, nikoliv však své přirozené prostředí
- nižší mimetický modus: hrdina je jedním z nás (Thackarayův Jarmark marnosti: román bez hrdiny)
- ironický modus: hrdina nedosahuje naší úrovně
- těžiště evropské literatury fikčního modu se posunuje směrem dolů
- středověk - mýtus: křesťanské, keltské, germánské mýty
- mezi středověkem a renesancí - romance: romance světská o dvorské a rytířské tématice / romance
náboženská o životě světců, obojí obsahují zázračné porušení přírodních zákonů
- renezance - vyšší mimetický modus: epos, tragédie
- 19. stol. - nižší mimetický modus
Zdroj: www.anglistika.webnode.cz
Strana: 3 ze 4
Seminář: Literární kritika a teorie
Vyučující: Doc. PhDr. Michal Peprník, Dr.
- 20. stol. - ironický modus
- naivní literatura = jednoduchá a populární
- vážná literatura = protiklad naivní lit.
- „sentimentální“ literatura = pozdější rekonstrukce předcházejícího modu (nikoliv tedy naivní lit.)
- tragický (osamění hrdiny) x komický modus (integrace hrdiny): neodkazují pouze k dramatické formě,
ale k libovolné formě
Tragické fikční mody
- mýtus
- příběhy hynoucích bohů = dionýská díla (např. Kristus umírající na kříži)
- doprovázeno slavnostním soucitem přírody = patetický klam (pathetic fallacy)
- romance
- hrdinova smrt či odloučení doprovázena elegickou náladou (např. Beowulfova smrt)
- hrdinství je čisté, nezkalené ironií
- vyšší mimetický modus
- pád vůdčí osobnosti (např. Kordelie)
- harmatia, tj. pochybení, postihuje každou silnou osobnost následkem
jejího výlučného postavení
- heroické prvky se mísí s ironickými, charakteristickým prvkem je katarze
- střed mezi božským heroismem x ironizovaným prostým člověčenstvím
- nižší mimetický modus
- charakteristickým prvkem je dojetí (pathos), zapříčiněný nedostatkem
schopnosti vyjádřit se (např. Tess)
- prvek strachu: protipól patosu (např. Heathcliff)
- alazon = povahový typ člověka, který chce být víc, než je
- ironický modus
- chybí přímá příčinná souvislost mezi hrdinou samotným a tím, co se mu přihodí
- pharmakos = postava typické či náhodné oběti (např. Billy Budd)
- eiron = povahový typ člověka, jenž sám sebe znevažuje (protiklad k alazonovi)
- struktura uvedených pěti modů je kruhovitá (např. přítomnost mýtu v ironickém modu u J. Joyce)
Komické fikční mody
- mýtus
- příběh o bohu přijatém božským společenstvím = apollinská díla (např. Božská komedie)
- romance
- doprovázena idylickou náladou (např. pastorála v moderním populárním westernu)
- vyšší mimetický modus
- mísí heroismus i ironii (Aristofanes)
- nižší mimetický modus
- často dobrodružství mladého muže a dívky, kteří čelí nepřízni ze str.
rodičů
- náhlý zvrat a rozřešení ~ komická obdoba aristotelského poznání
- pikaros ~ komická obdoba alazona
- ironický modus
- předpokládaný pocit úlevy (např. Tartuffovo uvěznění) x ale hrdina se nakonec
jeví méně vinným než sama společnost
- možnosti slučování modů: např. Antonius a Kleopatra = mýtus (nadčlověk) + romance (dobrodruh
podvedený čarodějkou) + vyšší mimetický modus (mocný vůdce) + ironie (muž zotročený vášní)
Archetypická kritika Shakespearova Hamleta
- paralela se Sofoklovým Oidipem a Aeschylovým Agamemnonem
- Hamlet rovněž vychází z legendy
- stejné rituální vzorce: královský hrdina je spojený se znečištěním, a protože osud jedince a osud
společně jsou úzce provázány, hrdina musí projít utrpením, aby mohlo dojít k očištění a obnově
- symbolická choroba = vražda jako násilné narušení přírodního cyklu a společenského organismu
- mýtus povolání božskými silami = pokus o odpor způsobuje společenský, politický i přírodní chaos
- mýtus obětního beránka = jediná šance záchrany národa je nejen pomstít otce, ale i obětovat sám sebe
- mýtus iniciace Hamleta - hra spojena s podzimem a nocí, obrazy temnoty, krve a černé barvy (oděv H.)
- všichni, kdo zemřou, jsou poznamenáni znečištěním: Klaudius, Gertruda, Polonius, Rosencrantz,
Guildenstern; Ofélie, Laertes
Zdroj: www.anglistika.webnode.cz
Strana: 4 ze 4