Kamenoviny č. 20

str. 1
Zajímavé čtení pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku
Číslo 20
prosinec 2007
zdarma
Vydává Obecní úřad Kamenice u Jihlavy
Sponzoři novin:
Müller Luboš, Řehořov 72
GASTROMSERVIS Ferda Miloš, Kamenice 476
PEJCHAL s.r.o., Jaroslav Pejchal, Kamenice 33
VOTOP s.r.o. Znojemská 84, Jihlava
Jiří Vaněk, Kamenice 238
Keramika U slunečních hodin, Kamenice 28
Truhlářství Jiří Prukner, Kamenice 321
GAMA Kamenička, Ing. Miloš Mach a Marie Machová
Pekárna AGROSTAR, Kamenice 38
Řezník-uzenář, Josef Kratochvíl, Kamenice 220
JEMKA, Ing. Karla Jelínková, Kamenice 18
Řezníček Jaroslav – Drobné zboží, textil
Potraviny, Bohumil Paul, Kamenice 442
Autoklempířství Stanislav Sedlák, Kamenice 463
STAVOSPOL, spol. s r.o.,
U Městského nádraží 10, Jihlava
Sdružení klempířů a pokrývačů, Jan Čermák,
Kamenice 472
Vysoušení EMZET, Miloš Žáček,
Kamenice č. 258 (Brodek)
Autodoprava Radek Krčál, Řehořov 76
Pohostinství TEMPO, Jan Kratochvíl,
Kamenice 34
Pohostinství Tomáš Hrdlička, Kamenice 493
Pohostinství Na Líchách, Jan Bourek, Kamenice
MUDr. Jan Kudrna, praktický lékař, Kamenice
FLORAKO, Jaroslav Kolařík, Kamenice 37
STOCO, s.r.o. - prodejna, montáže termofasádKamenice č. 16
Petr Lavička, Komenského 18, Jihlava
Marie Jonášová, Kamenice 175
Petr Benda, zemní práce, Kamenice 253
TES Praha, a.s., Svornosti 30, Praha 5
Astera G, vydavatelství a tiskárna, Jihlava
str.
2
Ideální Štědrý večer
Ráno připravím stromek a upevním ho do stojanu.
To už z kuchyně voní neopakovatelná vůně domácí
vánočky a sladké omáčky. Hrušky, sušené švestky,
rozinky, ořechy, perník a jablka – nic z toho nesmí
v tradiční pochoutce chybět.
Odpoledne ozdobíme stromeček a přitom máme
puštěné televizní pohádky.
Kolem 18. hodiny usedáme k večeři. Na svátečně
vyzdobeném stole se dobře vyjímá smažený kapřík (letos
to budou asi dva) a bramborový salát. Později se tu objeví
tácek s cukrovím.
Bude nás plná chalupa. A to je dobře. Nejvíce se
těšíme na rozzářené oči vnoučat!
Jan Jonáš – lesní dělník
Můj Štědrý den s rodinou trávím tím, že ráno většinou
chodím do našeho lesa pro stromeček.
Další mojí povinností na Štědrý den je zabít kapra,
naporcovat ho a to už je poledne.
Potom připravím stromek a s manželkou jej
nazdobíme. Potom manželka začne připravovat večeři a
já jdu na hřbitov zapálit svíčku na hrob rodičů. Když
přijdu domů, tak už je všechno hotové a nachystané, tak
při dobré kávě sleduji pořady v televizi.
Přichází Štědrý večer a po večeři jdeme ke stromečku,
rozbalíme si dárky, zazpíváme koledy a připijeme si na
zdraví. Radujeme se z dárků a pozdě večer jdeme na
půlnoční mši do kostela. Ta je posvátným zakončením
celého dne.
František Stejskal – dělník
Stromeček se nakrucuje
ve sváteční košili,
dopřejme mu trochu pýchy,
je to jenom na chvíli.
Vánoce se přiblížily,
usmějme se na sebe.
Nežeňme se za mamonem,
ať nás srdce nezebe.
Ideální Štědrý den se určitě odehraje v kruhu rodinném
– každoročně se scházíme u slavnostní štědrovečerní
večeře s přáním, abychom se za rok opět všichni sešli
v pevném zdraví.
K pravé pohodě Štědrého dne určitě přispěje sněhová
nadílka a pokud je mrazivo a bílá plocha se jen jiskří pod
slunečními paprsky, idylka je dokonalá.
Ke každoročnímu rituálu patří dopolední návštěva
hřbitova, večerní rybí menu a den strávený v příjemné
atmosféře, doplněné vůní smrkových větviček,
vanilkových rohlíčků a kouzlem Pyšné princezny.
Martina Novotná, matrikářka OÚ
Zimní
Martina Novotná
S drdolem v tiziánu
mám po ránu ránu.
Nic nemění to na faktu,
že vánoce tu jsou.
Kapr, salát, cukroví,
žlučník nám jistě napoví.
Nejkrásnější Štědrý den pro mne byl ten, kdy poprvé
při pohledu na vánoční stromeček zazářily oči mých dětí.
Ten pohled, ta radost jsou neopakovatelné. V posledních
letech mám nejraději tu tichou hodinu, kdy po rušném
večeru dům usíná a mně se vrátí vzpomínky na tyto štědré
dny a já cítím vůni stromečku z Vysočiny. Tak už nevoněl
žádný jiný. Tak voněly jen stromečky z krásného kraje,
spojeného s mým mládím a mnoha nadějemi.
str. 3
Přeji všem a hlavně těm nejmladším, aby si odnášeli
do života tak krásné vzpomínky na Vysočinu, jako já.
Libuše Sedlářová - paní učitelka,
která učila na konci 70. let dva roky v Řehořově. Pro
pamětníky (bývalé žáky a jejich rodiče) připomínám, že
jsme se s touto udržovanou sympatickou paní letos o
prázdninách osobně setkali v Miletíně, v muzeu Karla
Jaromíra Erbena. Léta zde dělá zasvěcenou průvodkyni.
Všem posílá srdečný pozdrav a svoji fotografii!
Jen začnou opadávat na podzim první lístky ze stromů,
už se těším na Vánoce. Tento čas miluji. I přes to, že pro
mě a mé přátele začíná spoustu hudební a organizační
práce s adventními a vánočními koncerty a pro rodinu se
stávám vzácnou „osobou“. A to se snad vždycky semele
ještě něco navíc – malou Evičku začne bolet zoubek,
poláme se vysavač… přesně tak jako u většiny z vás,
říkáte si : „…a nemůže být klid?!“
A přece je tenhle čas kouzelný. Udělala jsem adventní
věnec a poctivě rozžíháme každou neděli jednu svíčku.
Těšíme se na tu čtvrtou.
Na Štědrý den se budeme snažit nic nejíst – no, přece
to zlaté prasátko musíme aspoň jednou vidět! Letos určitě!
Narovnáme na podnos cukroví, tradiční ryba a
bramborový salát nesmí chybět. A večer… , až se setmí,
budeme celá rodina - děti, my rodiče i babička a dědeček
- pozorně poslouchat a čekat na zvoneček. Chvilku u
vánočního stromečku si vychutnáme jako každý rok,
zazpíváme koledy a krátká modlitba jako poděkování
Ježíškovi je pro nás samozřejmostí.
Přeji i Vám a Vašim rodinám ze srdce požehnané
svátky, pohodu a rodinný klid.
Pavla Krejzlová, lektorka Školy umění
Jak si představuji Vánoce? Ty nejzákladnější věci, jako
je příprava jídla, stromečku, dárků atd. si připravit den
předem. Vědět, že jsem všechno po pracovní stránce
dodělal, zákazníci jsou spokojeni a že se připravuji na
další práci v novém roce. Pak už jenom vypnout mozek
a nemyslet na práci. Na Štědrý den spokojeně vstát, dát
si s manželkou snídani, projít se se psem a válet se u
pohádek. Po obědě následuje to samé. Po společné večeři
doufat, že jsem byl taky hodnej a dostanu dárek.
Další dva dny obejít příbuzné, užívat si návštěv, nic
nedělat a zase ty pohádky.
Pavel Jekl, umělecký kovář
Vánoce určitě patří k nejkrásnějším svátkům v roce,
neboť se vše jakoby zastaví a celá rodina se může sejít.
Vánoční atmosféra pro mě začíná asi jako pro všechny
lidi adventem. V předvánočním čase se ve „fotbalových
kruzích“ pořádají různé akce, večírky, mnoho
mládežnických halových turnajů, ale i turnaje spojené
s fotbalem starých pánů, tzv. starých gard…..
Kolem 20.12. vše utichá a konečně má fotbal alespoň
14 dní „volno“. Naše rodina již tradičně slaví vánoce
s dvoudenním předstihem v Praze a den před 24.
prosincem se přesouvá na Vysočinu, kde trávíme
společně vánoční svátky spojené s návštěvou příbuzných.
Rád vzpomínám na dobu nedávno minulou, kdy ještě žil
děda s babičkou a slavili jsme vánoce společně.
Odpoledne před Štědrým večerem jsme se vždy
vypravili do lesa dát trochu chleba zvířatům a vraceli jsme
se za tmy těšíce se na babiččin bramborový salát a řízky
z kapra. Někdy jsme pak navštívili půlnoční, kde děda
hrál na housle. Nejdůležitější pro mě nejsou dárky, ale
to, že se může sejít celá rodina dohromady a vychutnat si
tyto vzácné chvíle. Po Štěpánovi se vracím většinou do
Prahy a snažím se sejít se všemi kamarády, na které mi
přes rok nezbývá pořádně čas. Přeji všem lidem
v Kamenici krásné a klidné prožití vánočních svátků.
Jakub Dovalil, trenér reprezentační fotbalové 20
Štědrý den letos prožijeme i s manželem u mojí babičky
ve Zlíne. Babičce je 86 let a určitě si zaslouží, aby nebyla
o Vánocích sama. My zase toužíme v těchto slavnostních
dnech být s někým takovým jako je ona.
Tradiční vánoční pokrmy nemám moc ráda, tak si
uvaříme něco, co nám chutná, vypneme babiččinu televizi
a zahrajeme si šachy nebo přečteme knížku. Na to o čem
a proč jsou Vánoce, už se skoro zapomnělo, tak se
str.
4
zkusíme navzájem obdarovat sebou, ale ne příliš jinak
nebo víc než ve dnech jiných, světla bude přibývat...
Eva Henychová, zpěvačka
Vánoční,
Eva Henychová
V ten den všichni čekali sněhovou nadílku,
v ten den všichni chtěli mít klid aspoň na chvilku.
V ten den všechno ustane, ztiší se, zavoní,
v ten den, v roce jediný, se nebesa nakloní.
I my dva jsme se těšili v tichu a v objetí na ten den,
na ten den.
V ten den měla obloha barvu jak z olova,
v ten den jsi mě poprvé opravdu miloval.
Ten den byl jak písek, jak trní, jak samota,
v ten den jsi měl popel a čerstvou krev na botách.
Nikdo z lidí si nezpíval, nehrál a netančil v ten den,
v ten den.
V ten den nám už nezbylo na chléb a na ryby,
v ten den jsme si prostřeli pro tři, no co kdyby.
V ten den kdosi zazvonil dvakrát a potřetí,
v ten den jsi měl ve tváři touhu a napětí.
A on za dveřmi tichý a smutný a znavený stál
v ten den.
V ten den si k nám ke stolu přisedl neznámý,
v ten den stále vyprávěl o světě nad námi,
v ten den taky o lidech, sám ale vzpřímeně,
v ten den o všech dveřích co zůstaly zavřené.
Potom odkudsi vytáhl ryby a víno a chléb
v ten den.
V ten den pak šel ke dveřím a řekl, že pospíchá,
v ten den náhle zmizel jak pára a do ticha,
v ten den jsme ho volali a pak znovu jsme seděli
v ten den u toho jídla a oba jsme věděli,
že nebyl to sen a že on je teď uprostřed nás,
v ten den.
Štědrý den je pro mě časem pokoje a spočinutí, kdy
mohu konečně vydechnout mezi svými nejbližšími a
ukončit tak dobu předvánočního shonu. Ať se snažím
sebevíc, vždycky se mi ke konci roku nakupí řada úkolů,
které chci dokončit ještě před vánočními svátky. A tak to
skutečně slavnostní naladění přichází právě až na Štědrý
den. Měl jsem ten zvláštní, mimořádně svátečný pocit
rád již jako malé dítě. Děje se něco velikého, co nás v dané
chvíli přesahuje. Připomínáme si dávné události, které
jsou ale zároveň velmi aktuální a blízké. „Dnes se nám
narodil Spasitel“. Hýbe to se mnou i všemi lidmi okolo.
Celý den trávím v kruhu rodiny. Máme tři ještě
poměrně malé děti, a tak je u nás rušno od samého rána.
Zvědavé otázky, napětí z toho, jaké asi dostanou dárky.
Nazdobený stromeček, k pozdnímu obědu tradičně
smažený kapr a bramborový salát, předtím půst. Cukroví
má své místo až večer u rozsvíceného stromečku.
Návštěvy rodičů a blízkých přátel necháváme až na další
dny – tento den věnujeme naší rodině. Dětem předáváme
poselství, které je skryto za tím viditelným a vede nás ke
vzájemné lásce, porozumění a toleranci.
Na Štědrý den vrcholí doba adventní. Příprava na
příchod Krista na svět a připomenutí jeho narození
v Betlémě je pro mě obdobím vnitřní přípravy.
Uvědomuji si, že i do mého života přichází někdo větší
s nabídkou lásky, radosti, pokoje. Je na mě, zda této
nabídce v mém nitru udělám místo. Také proto je pro mě
vyvrcholením celého Štědrého dne půlnoční bohoslužba,
kterou můžeme jako rodina společně navštívit.
Michal Novotný, ředitel Oblastní charita Jihlava
Vánoce jsou pro mě magické už odmalička. Ve dvou
dnech mám schovaný svátek, Štědrý den i narozeniny.
Necítím se však být ošizená! Život mi dal krásné dětství,
partnerskou lásku na celý život i hodné dcery. Raduji se
z každé volné chvilky, kterou strávím se svými blízkými.
Cukroví i vánočku si vyrábíme sami. Vůně pečiva se
snoubí s vůní jehličí.
Na Štědrý den se snažíme většinu příprav stihnout
dopoledne. Tradiční černý kuba se sušenými hříbečky,
kompot ze švestek a ořechů, na večeři čočkovou polévku
pro štěstí, bramborový salát a smažené filé.
Rozsvícené svíčky na slavnostní tabuli jsou
vzpomínkou na všechny z rodiny, kteří s námi už nejsou.
A těšíme se na všechny, kteří přijedou nebo, se kterými
se během posledních dnů roku uvidíme.Hlavně v sobě
musí mít člověk „čisto a uklízeno“. Jen z tohoto stavu
duše je možné nabrat sílu do další práce.
A to přeji i Vám. Krásná setkání nejen v době sváteční,
ale po celý rok 2008!
Eva Jelenová, starostka
Vánoce jsou pro mě ty nejhezčí svátky a snažím se,
abych je prožil, co nejlépe.
Štědrý den u mě začíná ranní kávou, a pak již skutečně
celý den nic nejím. Po kávě vezmu ruksak plný jablek,
brambor, řepy, kaštanů a chleba a vyrážím ke svému
krmelci.
Nazdobím vánočně, včetně svíčky, krmelec, zasypu
a popřeji návštěvníkům založeného koryta dobrou chuť
a klidné svátky.
Po příchodu domů něco málo pomohu ženě a
odpoledne zajedu na hřbitov s ozdobenými větvemi.
Večer kolem 19 hodiny jdeme ke stromečku.
Zazpíváme si koledy a koukneme se, co nás čeká za
str. 5
překvapení.Letos se na to moc těšíme, protože máme
v rodině třetího vnoučka Jonáška, který se narodil
v Dánsku. My ho poprvé uvidíme právě o Vánocích.
Mé největší přání je zdraví těm třem naši klukům i
všem v rodině a to samé přeji i vám.
Pohodový Štědrý večer!
Jan Zeman, místostarosta
Většina Japonců jsou buddhisté, ale samozřejmě
někteří z nich jsou také křesťané. Mnoho jich ale neznám.
Napíšu něco o Vánocích, jak je moji známí slaví.
V tomto čase jsou všude slyšet vánoční písničky a
nákupní centra, některé budovy a památníky jsou
ozdobeny světýlky a vánočními stromky. Když jsem
studoval střední školu, slavili jsme Vánoce spolu s moji
rodinou. Nemívali jsme žádné speciální jídlo. V některých
rodinách se jí například sushi, v jiných se peče kuře, ale
my jsme vždy pekli vánoční koláč.
Někteří Japonci si nepřipomínají význam Vánoc, ale
jen si užívají volna. Vánoce pro ně znamenají trávit čas
se svými partnery. Chodí na neobvyklá jídla do drahých
restaurací a užívají si sladkého času. Také si samozřejmě
dávají dárky.
V Japonsku si užíváme Vánoce jinak než jste zvyklí
tady. „It doesnt have strong meaning“, což doslovně
znamená „nemá to silný význam“.
Makyno Acuši, japonský student
Akademie výtvarných umění v Praze.
Čas adventní- čas malých
nákupů a posvátné hudby
V pátek 7. prosince jsme v Kamenici u Jihlavy zažili
obojí.
Odpoledne přišlo do školy plno návštěvníků na
Předvánoční jarmark.Kromě nápaditých výrobků,
které ozdobí domácnosti a navodí tu správnou atmosféru,
jsme se mohli ve třech vstupech zaposlouchat do
známých i méně známých koled. Program s dětmi
nacvičila paní učitelka Lenka Novotná.
Po skončení jarmarku jsme se rychle přesunuli do
kostela sv. Jakuba na koncert, kde zahrála Musica La
Cornetta a Škola umění z nedalekého Měřína.
Více než hodinu jsme žasli nad tím, co pro nás
hudebníci připravili.Zpěv sborový, sólový, hru na
hudební nástroje i podmanivé průvodní slovo.
Chvályhodné bylo i vystoupení místních žáků, za kterými
paní učitelky Krejzlová a Mikysková každý týden dojíždí
a vzdělávají je v hudbě. Kytice květů, která jim byla na
závěr předána , byla výrazem našeho díku.
Po nevšedním zážitku nás čekalo další překvapení
před kostelem.Teplý punč a voňavé cukroví, které
měřínští přivezli, přišlo posluchačům vhod. Pod nebem
plným hvězd jsme si uvědomili, jak za každý takový
zážitek musíme být vděční. Jak nás obohacuje a dodává
nám energii.To vše bylo nezapomenutelnou tečkou
pracovního týdne před druhou adventní nedělí.
Ještě v prosinci se však můžeme těšit na tradiční
vystoupení dětí u vánočního stromku
(21.12.2007 v 18.00)
a na koncert známé skupiny Reliéf,
který proběhne přesně po roce v místním
kostele (27.12.2007 v 17.00).
Všichni jste do Kamenice srdečně zváni!
A Vy si jistě říkáte, jak se dostal do našich Kamenovin?
Letos v létě byl se svoji spolužačkou a dobrou
kamarádkou Bárou Zadražilovou ve Vržanově na
chalupě u babičky a dědečka. (Marie a Jaroslav
Kubištovi). Moc se mu tu líbilo. Příroda, lidi, teplé slunce
i výborná česká kuchyně. Okolí Vržanova ho inspirovalo
k námětům na obrazy. Rád na návštěvu vzpomíná a určitě
se sem chce znovu vrátit a malovat tu.
Na ukázku ještě pár řádků japonského písma- píše se
zprava doleva a po sloupcích.
A ještě něco, tady je recept na výše zmíněný
výborný punč:
7/10 červeného vína svaříme a přidáme
2/10 pomerančového džusu a 1/10 rumu
( již nevaříme) a ovoce dle přání a chuti.
Chutná a zahřeje!
str.
6
NAŠE ŘEMESLO ZAČÍNÁ NA C.........
Je úterní dopoledne. Jsem zabraná do práce a najednou
někdo zaklepe na dveře kanceláře. „Dále“, odpovím a
zvednu oči.
Vchází mladá nastávající maminka. Nebyla to náhoda.
Po telefonu jsme se s Veronikou Přibylovou, roz.
Cejpkovou z Kamenice domluvili, že bychom rádi
napsali něco o jejím sladkém řemesle. Zdálo se nám to
před Vánocemi vhodné.
slavnostních akcích jako Česká miss, nominace TÝTÝ,
volba Sportovce roku, slavnostní rauty a společenské
firemní večery. Módní přehlídku tu nedávno pořádala
návrhářka Beáta Rajská.
Také cukrářské řemeslo se trošku změnilo. Lidé více
začali dbát na štíhlou linii,a proto jsou v oblibě
minidezerty, zdobené tropické ovoce, šlehané pěny,
zmrzlinové poháry i sladké ovocné saláty.
Mistrovskými kousky jsou originální dorty, zdobené
marcipánem, které jsou zhotovené na objednávku na
různé příležitosti.
Pro vzpomínku na časy minulé se pořádají staročeské
rauty, kde nechybí lívanečky, perníčky nebo obyčejné
kynuté buchty. Zajímavé jsou také cizokrajné kuchyně –
mexická, čínská.
Na otázku, proč si tento obor zvolila, odpověděla:
„Začala jsem studovat zdravotní školu, ale brzy jsem
poznala, že to není práce, kterou bych chtěla dělat.
Spolužačka ze základní školy Petra Čápová vychvalovala
stále učební obor cukrářka, a tak mě vlastně přemluvila.“
V Třešti nastoupila a v roce 2001 se vyučila. Práce jí
bavila. Mohla uplatnit svoji fantazii i smysl pro barvy a
tvar.
První setkání s praxí bylo ve známé jihlavské Cukrárně
u Brány. Za rok a půl přesídlila do hlavního města. Nabídli
ji místo hotelové cukrářky v luxusním pražském TOP
HOTELU (Veronika je na fotce vpravo). Klientela je zde
závislá na cestovním ruchu, hlavně cizineckém, a na
Díky působení v tomto špičkovém hotelu se Veronika
dostala do světa. Například několikrát za rok odjela do
Berlína.Vzpomíná na krásný a současně nostalgický
večírek na rozloučenou při výměně velvyslanců.
str. 7
Do Bruselu byli pozváni na prezentaci TOP HOTELU.
Úspěchem skončila soutěž „Vánoční rohlíček“, kdy cukrářky
z TOP HOTELU vyhrály 1. místo a současně i hlavní cenu
pořádajících manažerek.
Pečlivě vedená alba byla dokladem, že existuje vrcholné
cukrářské umění.
A že Veronika umí.
Nyní prožívá krásné období. Zařizují s manželem byt a
společně se těší na to nejsladší potěšení, které je čeká v únoru.
Popřejme proto Veronice jen to dobré, šťastný život, zdravé
miminko a ještě hodně sladkých úspěchů v profesi, kterou si
zvolila a ve které se jí daří!
Eva Jelenová
Z receptů Veroniky:
Ořechové sušenky
250 g hladké mouky
120 g Hery
1 vanilkový cukr
2 lžíce rumu
1 lžička citrónové kůry
vejce na potření
120 g moučkového cukru
150 g strouhaných ořechů
2 žloutky
1/2 lžíce skořice
mléko dle potřeby
ořechy na ozdobu
Z přísad vypracujeme husté těsto, pokud je příliš husté,
přidáme trochu mléka.
Pak jej položíme na talířek, přikryjeme folií a necháme
odpočinout asi 2 hodiny v chladu. Vyválíme silnější plát,
vykrajujeme tvary, potřeme vejcem a přilepíme ořech.
Pečeme asi 10 minut při 180 °C v předehřáté troubě.
Upečené necháme v chladu odležet.
Rafaelo kuličky
150 g moučkového cukru
1 máslo
1/2 dcl rumu
200g sušeného
mléka
spařené mandle
4-5
dortových
oplatků
Oplatky rozemeleme a všechny suroviny
smícháme. Z hmoty děláme kuličky s mandlí
uvnitř a obalíme v kokosu.
Dobrou chuť z Prahy do Kamenice!
str.
8
Kamenice nad Lipou
Další Kamenice leží v našem kraji. Najdeme ji asi 40
km jihozápadně vzdušnou čarou od Jihlavy. Ano, je to
ta, která má ve svém názvu ukryt náš národní strom.
Je včleněna do Svazku obcí Lípa. Spolu s dalšími
částmi kraje – Mikroregion Brána Vysočiny, Dobrovolný
svazek obcí Hořepnický region, Mikroregion Košeticko,
Svazek obcí mikroregionu Strážiště a Sdružení Svidník
tvoří místní akční skupinu Via rustica. Toto občanské
sdružení ulehčuje 61 obcím s 32 000 obyvateli, žijících
na území 724 km2 rozhodování, rozvoj, plánování,
vzdělávání, péči o kulturní i tělesný vývoj a mnoho dalších
aktivit.
Geymüllerům majetek vyvlastněn. V historii se
v podhradí rozvíjela řemesla. Bylo to hlavně ševcovství,
soukenictví a punčochářství. Dále železářství a sklářská
výroba. V 18. století se tu krátce těžilo stříbro a železná
ruda.
Ve druhé polovině 20. století byla v prostorách zámku
zřízena ozdravovna, která fungovala až do roku 1998.
V současnosti je objekt ve správě Uměleckoprůmyslového muzea ( UPM ) v Praze. V přízemí je
možno navštívit městské muzeum. Je tu i obřadní síň,
Sama Kamenice nad Lipou vznikla ve 13. století a za
své jméno vděčí stromu vysazenému v zámecké zahradě
roku 1248. Prvním rodem Kamenice byli Benešovci.Od
r. 1397 zde působí Jan Sezima z Ústí, jehož jméno je
spjato s působením Jana Husa na Kozím Hrádku. V 17.
a 18. století se majitelé panství střídají. Ale je v této době
opraven zámek, vystavěna škola, radnice a kašna.
Vídeňský bankéř Jindřich Geymüller a jeho potomci
vlastní Kamenici v letech 1831 – 1945. V tomto roce byl
konají se tam svatby. Najdeme tu depozitář historického
nábytku a průběžně se vytváří „Muzeum pro všechny
smysly“. Můžeme si prohlédnout sklepní prostory, hračky
ze sbírek UPM a kované železné práce. V parku je
památná lípa „stařenka“ a hned vedle ní lípa – dcera
z r.1998.
Další pamětihodností je kostel Všech Svatých se 6
památnými náhrobními kameny zdejší šlechty.
Nemůžeme zapomenout na zajímavý Lesní hřbitov
Bradlo doplněný kaplí sv. Maří Magdalény s hrobkou.
str. 9
Navíc sem byla v roce 1806 přenesena křížová cesta,
která byla původně vybudovaná na kopci Melíšek. Ta
byla v letech 1992 – 93 restaurovaná a osazená obrazy.
V Kamenici najdeme i židovský hřbitov.
Ze slavných rodáků jmenujme slavného rodáka
skladatele Vítězslava Nováka, žáka Antonína Dvořáka a
profesora pražské konzervatoře ( 1870 – 1949 ). Dále to
byla učitelka, básnířka, autorka divadelních her pro děti
a publicistka Jarmila Hanzálková ( 1910 – 1992 ). Není
možno vynechat profesora bakteriologického ústavu
v Hamburku a objevitele bacilu tyfu skvrnitého prof.
Stanislava Provázka ( 1875 – 1915 ). Ačkoliv je rodákem
z Jindřichova Hradce, je pohřben na Bradle. Ke Kamenici
patří i František Jaroslav Vacek Kamenický (1806 –
1869), vlastenecký kněz a básník. S Kamenicí nad Lipou
je spojen také učitel a zakladatel skautingu ve městě
František Sadílek (1905 – 1942).
Dnes je ve městě více než 4 100 obyvatel, katastr má
plochu 3153 ha. Místní části jsou Antonka, Březí,
Gabriela, Johanka, Nová Ves, Pravíkov a Vodná.
Školství v Kamenici je zastoupeno Mateřskou školou
se speciálními třídami, základní školou, základní
uměleckou školou, speciální základní školou a Střední
školou Kamenice nad Lipou s obory automechanik,
opravář zemědělských strojů, farmář, obráběč kovů a
Tajemník městského úřadu Ing. Leoš Zhorný.
provoz služeb (pečovatelství) i nástavbové studium –
podnikání.
Mnoho místních lidí i lidí z okolí je zaměstnáno
v kamenické firmě Edscha – výroba dveřních závěsů aut,
potom je tu další firma autosoučástek Huperz. Dalším
podnikem je VBG group truck equipment s.r.o. Známé
v okolí je Pekařství Velíšek. Někteří lidé jsou zaměstnáni
v zemědělském družstvu Kalich. Většina kamenických
podniků je umístěna v průmyslově zóně Gabrielka, která
byla vyhlášena 2.nejlepší průmyslovou oblastí v ČR.
V Kamenici nad Lipou, stejně jako u nás, se pořádají
některé tradiční akce. Letos v polovině července se konal
2.ročník Hračkobraní. Jedná se o festival, který zaujme
celou rodinu. Obsahuje přehlídku hraček, výrobců i
návrhářů. Festivalu se účastní amatérské i profesionální
loutkové divadelní soubory. Hračky si tu můžeme
nejenom koupit, ale třeba jen si s nimi nezávazně pohrát.
Dokonce si můžete svoje vlastní navrhnout a vyrobit.
Koncem června obyvatele potěší Odpoledne sportu a
zábavy, které je určeno především mládeži. Bývá spojeno
s Dema maratónem horských kol. V lesoparku Hamerky
se koná v září tradiční motokros.
Ve městě najdeme dobrovolné i profesionální hasiče,
místní myslivci pořádají Den přírody, aktivní jsou
kynologové a chovatelé drobného zvířectva pořádají
každoročně výstavu. V obci působí smíšený pěvecký sbor
Lípa. Lidovým tancem se zabývá folklórní dospělý soubor
Podskalák a dětský Podskaláček. Známé je ochotnické
str. 10
Kamenický duatlon a Mikulášský běh, které spolu
s Během města Pelhřimova tvoří Kamenický pohár.
Zmínit je třeba část Kamenice se jménem Johanka,
sem vede naučná stezka, která připomíná skladatele
Vítězslava Nováka. Starší generaci určitě něco připomene
název rybníka Kalich, který si uchoval svou tábornickou
tradici. V Kamenici nad Lipou najdeme i přírodní
koupaliště.
Největší turistickou dopravní zajímavostí je
úzkokolejná trať, která vede z Jindřichova Hradce právě
přes Kamenici do Obrataně s rozchodem kolejnic 760
mm. Tato větev je dlouhá 46 km a druhá větev vede
z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice a měří 33 km. Je
majetkem Jindřichohradecké místní dráhy.
Další informace o městě najdete na adrese :
www.kamenicenl.cz.
divadlo, zaštítěné jménem J.K.Tyla. Slyšet je i o místních
skautech. 9.skautský oddíl střediska Fidelis et Fortis
pořádá různé akce.
Kamenice nad Lipou má také fotbalové družstvo
dospělých, které je v současnosti na 9.místě v I.A třídě.
Z Kamenice do vrcholové kopané odešel Tomáš Sivok.
Kameničtí kuželkáři jsou na 6.místě divize-jih. Slovan
provozuje také sjezdovku dlouhou 250 m s nočním
osvětlením. Občanské sdružení Maratón pořádá
Se starostou Kamenice n. Lipou Ing. Ivanem Pfaurem.
Eva z Ostrova lidství
Milan Jelen
11. listopadu každoročně přijíždí do našich končin
Martin na bílém koni. Tak to tvrdí známá pranostika.
Tentokrát se vyplnila do puntíku. Bílé sněhové vločky
se v bohatých dávkách snášely do okolí Kamenice a
připomněly nám, že Vánoce nejsou tak daleko. Nejen
tady, ale vlastně po celé republice byl sníh jasným pánem
nad osudy všech lidí, kteří vyšli ven nebo dokonce museli
v tomto počasí ujet desítky či stovky kilometrů.
Mezi ně patřila i Eva Henychová, kterou jsme pozvali
na tento den do našeho kostela sv. Jakuba Většího, aby
nám předvedla svůj zpěv a neméně dobrou hru na kytaru.
Do této doby jsme ji znali většinou jenom z televizního
seriálu My holky z městečka. Tam si zahrála malou
rusovlásku Jarku Hlavačkovou, její filmové rodiče hráli
str. 11
Petr Kostka a Carmen Mayerová. Až z města Ostrov
nedaleko Karlových Varů vyrazila na bezmála 300 km
pouť, aby potěšila své budoucí posluchače v obci na
Vysočině. Dojela dobře a už dlouho před koncertem se
v jedné části kostela velmi pečlivě připravovala na své
vystoupení.
Konečně v 16 hodin se před oltářem našeho
svatostánku objevila Eva. Počet diváků se téměř dokonale
shodoval s počtem míst. Při celém koncertu umělkyně
zvládla nejen zpěvem, zvukem své kytary ale i
doprovodným slovem ( podbarveným inspirujícími
akordy ) prostory kostela. Bylo jí dobře rozumět i bez
aparatury.
Každou píseň uvedla několika větami a svým lidským
přístupem k životu si brzy získala všechny posluchače.
V průběhu koncertu jsme se dozvěděli, že tato zpěvačka
vystupuje občas ve vězeňských zařízeních. Svými
charismatickými písněmi pak ovlivní život za mřížemi
na dlouhé hodiny a možná i dny. Hříšníci i nešťastníci se
vlivem tónů stávají lepšími a snaží se chovat trochu jinak.
Píseň Živá jsme si proslzeli spolu s Evou, která nás zde
bez kytarového doprovodu seznámila se smutnou zprávou
o tom, že ji nedávno opustila osoba nejdražší – maminka.
Ta pro nás v té chvíli také zůstala živou.
Společně jsme hloubali nad filozofickým
posláním skladby Všechno je jinak.
Duchovno v nás v té době i na místě
samém probudil text Pojď si ke mně
odpočinout.
Zaujala nás píseň Bílý kaštan i
gospelová Židle. Nemůžeme jmenovat
všechny zdařilé tituly, ale víme, že
příjemná hodinka uplynula velmi rychle.
A Převozník s námi doplul téměř k cíli.
S prokřehlou Evou se za všechny
rozloučila paní starostka a my jsme ještě
slyšeli přídavek Šlo děvčátko. Po
produkci ještě mladá zpěvačka rozdala
několik podpisů a nadšené publikum si
odneslo jako vzpomínku několik CD a MC. Potom jsme
ji ještě umožnili se trochu ohřát, napít se a najíst. Zbyla
chvilka na neformální rozhovor a ukázalo se, že je
příjemná nejen při svém vystoupení, ale i v soukromí.
Potom jsme se s Evou rozloučili a popřáli jsme ji šťastnou
cestu až na samý západ naší vlasti. S úlevou jsme
zaznamenali její prozvonění na našem mobilu, které
zvěstovalo z Ostrova do Kamenice, že je bez nehody
doma.
Eva Henychová se narodila v září 1974 ve Zlíně. Ve
školním věku chodila do folklórního souboru Barvínek
a v hudební škole hrála na kytaru. V 11 letech hrála
v seriálu My holky z městečka. V roce 1989 začala chodit
na zlínské gymnázium. V 17 letech vyhrála Portu
v kategorii Písničkář. Po maturitě žila asi dva roky
v klášteře. V té době také zahájila studium na
konzervatoři. V roce 1996 se ing. Václav Jansta stává jejím
manažérem a později ( 1999 ) i jejím manželem. V roce
2000 zahájila své koncerty ve věznicích. Často
vystupovala na zahraničních pódiích např. pro krajany či
vojáky. Za všechny jmenujme Bosna a Hercegovina,
Chorvatsko, Moldávie, Ukrajina, Polsko,
Belgie, Španělsko, Rakousko aj.
Zajímavé je, že občas zajíždí ke své
babičce do obce Baliny, které leží asi
15 km od nás.
Eva zatím vydala tři tituly – Svítání
(1996), Za stěnou z papíru (2000),
Všechno je jinak (2004). Velmi cenné na
její tvorbě je fakt, že nikoho nekopíruje.
Její hudba i texty jsou originální. A co víc
jedinou autorkou je ona sama.
Chcete-li si připomenout Evin hlas a
slyšet i něco víc o jejím současném životě,
sledujte 23.12. v televizi cyklus Osudy
hvězd.
str. 12
Chvála bláznovství
V nově
zrekonstruované
budově Kulturního domu
v Kameničce jsme mohli v sobotu
10. 11. 2007 zhlédnout komedii
k zamyšlení norského autora Axela
Hellstenia Elling a Kjell Bjarne
aneb Chvála bláznovství. Tuto
divadelní hru k nám přijel zahrát
divadelní soubor Zmatkaři
z Dobronína. Tato skupina herců do Kameničky zajíždí
tradičně a nikdy své diváky nezklame. Potvrdilo se to i
tentokrát.
V režii Ladislava Valeše se představili v roli Ellinga
Petr „Šaryk“ Coufal, Kjell Bjarneho hrál Vladimír Mátl.
Dále se tu objevili František Kunst ( Frank ), Pavlína
Pejchalová ( Gunn ), Jiří Musil ( Číšník ) a Martina
Nováčková ( Reidun ).
Společně jsme sledovali příběh 2 autistických pacientů
psychiatrické léčebny, kteří získali od města sociální byt,
ve kterém by se mohli realizovat a učili se samostatně žít
a později přímo splynout s ostatními lidmi v okolí. Oba
hrdinové mají leccos společného. Například se oba dost
odcizili od současného života plného politiky,
konzumního způsobu života a jejich starosti nás dokážou
zcela překvapit. Najdeme tu ale i jejich rozdílné stránky.
Elling je spíše intelektuální typ, který se zabývá
filozofickými otázkami života a v neposlední řadě skládá
také básně. Kjell se zdá trochu jednodušší, praktičtější a
manuálně zručný, oplývá fantazií a touží velmi intenzivně
po prvních milostných zážitcích. Jednání s lidmi mu
působí velké obtíže.
Na počátku hry nás překvapí, jak bolestná může být
nečekaná svoboda, kdy je člověk zbaven příjemných i
nepříjemných stereotypů, které mu však zajišťovaly velký
díl jistoty a bezpečí. Dá se to trochu srovnat se svobodou
vojáka, který po dvou letech opouštěl kasárna nebo vězně,
jenž si odpykal svůj několikaletý trest a nyní bude
odkázán sám na sebe. Jedinou výhodou v naší hře, že na
to není člověk sám, ale vše se učí ve dvojici. S úžasem
pozorujeme, jakým problémem mohou být obyčejné
telefonáty. Každý nákup se stává velkou výpravou
s nečekaným koncem a obyčejná návštěva restaurace
dlouho odkládaným problematickým úkolem.
Oběma mužům se snaží pomoci jejich opatrovník –
sociální pracovník a zaměstnanec města Frank, který se
pokouší s nevelkým úspěchem oba protagonisty
zapojovat do života města, celé společnosti. Neustále se
snaží, aby Elling i Kjell měli chuť
komunikovat s lidmi a nebáli se rozvíjet
své aktivity.
Zajímavé individuální výkony, kromě
jmenovaných, předvedl i Jiří Musil ve
své scénce číšníka, který se nudí a
připravuje na příchod hostů a též Martina
Nováčková, v roli totálně podroušené
těhotné budoucí matky.
Celým představením nás provází humorné situace,
které působí dobrou náladu v hledišti a tradičně
v Kameničce i na jevišti, kdy se při scéně hltání jídla
v restauraci na okamžik oba protagonisté odbourají a
propuknou sami v smích.
Přesto, že se divák baví, určitě se zamyslí i nad
autismem, který je vrozenou poruchou mozkových
funkcí. Znamená obtíže v komunikaci, sociálních
vztazích a představivosti. Není dosud známo, jak tato
porucha vzniká. Zřejmě je kombinací vlivu genetického,
infekčních nemocí a chemických procesů v mozku.
Ačkoliv se autismus prakticky nedá léčit, speciálním
přístupem k pacientům se dají mnohé projevy tohoto
onemocnění mírnit a tito lidé se mohou zapojit do
normálního života.
Když však sledujeme ostatní postavy divadelní hry
nebo se sami podíváme okolo sebe v životě, ve zprávách,
na pracovišti a nakonec se zahledíme do zrcadla, poznáme
my vůbec, kdo nebo co na tomto světě je normální a co
je nenormální ?
Ať už dojdeme k jakémukoliv závěru, nezbývá než
nakonec poděkovat hercům z Dobronína za příjemně
strávený sobotní podvečer a všichni příznivci divadelního
umění se určitě budou těšit, jaké překvapení nám
„ZMATKAŘI“ připraví příště.
str. 13
Společenská kronika
Seznam dětí narozených
ve 2. pololetí 2007
Aneta Baránková
Kamenička
24.07.2007
Jan Biza
Kamenice
1.08.2007
Matyas Procházka
Kamenice
3.08.2007
Lucie Jelínková
Kamenice
17.09.2007
Šárka Neumanová
Kamenice
25.09.2007
Petr Svejkovský
Kamenice
15.10.2007
Lukáš Solař
Kamenička
13.11.2007
Karolína Kratochvílová
Kamenice
18.11.2007
Adam Venc
Kamenice
27.11.2007
Ať vyrůstají ve šťastných rodinách!
Do svazku manželského
vstoupili
v sobotu 20.10.2007
slečna Věra Potácelová
a pan Michal Bumbálek
Zlatou svatbu
Významní jubilanti:
Říjen:
Marie Pekárková
Stanislav Jelínek
Františka Dočekalová
manželé Ludmila a Josef Kalinovi
z Kamenice
80 let
80 let
95 let
Stálou lásku a pohodu přejí spoluobčané!
Prosinec:
Marie Valová
Marie Vrbická
(16.11.1957 – 16.11.2007)
si v kruhu rodinném připomněli
80 let
98 let
Zdraví, pohodu a klid ze srdce přejeme všem
oslavencům!
V posledních třech měsících roku
jsme se navždy rozloučili:
Josef Bumbálek
Kamenička 22
29.09.2007
Jarmila Vyziblová
Kamenice 241
1.10.2007
Růžena Hájková
Kamenice 444
29.11.2007
Vlasta Moláková
Kamenice 481
11.12.2007
str. 14
V každém rohu podzimního čtverce je
schovaná jedna zdařilá akce:
První roh - 14. 9. 2007
Beseda s trenérem fotbalového družstva do 20 let
panem Jakubem Dovalilem (vnukem pana ředitele Josefa
Dovalila). Přestože jsem žena, na fotbalovém hřišti jsem
prožila hodně času v roli diváka. Snad právě proto jsem
ocenila poutavé vyprávění, kterému předcházel ukázkový
profesionální trénink žáků.Když nyní zaslechnu v televizi
jména Kalouda, Fenin, Suchý, vybaví se mi
videozáznamy cesty těchto hráčů ke stříbrným medailím
na MS fotbalistů do 20 let. Snad alespoň trošku chlapci
pochopili, že jenom tréninkem, pílí a odříkáním lze
dosáhnout úspěchu.
Druhý roh – 15. 9. 2007
Den mikroregionu Loucko se po Kamenici, Velkém
Beranově a Bítovčicích konal v Lukách nad Jihlavou.
Zábavné odpoledne vám přiblíží následující fotografie.
str. 15
str. 16
Třetí roh – 18. 10. 2007
Návštěvu z Luk nad Jihlavou si přibližme dopisem:
Ve čtvrtek odpoledne 18. října 2007 navštívili naši
členové Klubu přátel Luk Kamenici. Počasí nám sice
příliš nepřálo, ale návštěva to byla velice vydařená. Paní
starostka Jelenová nás velmi srdečně přijala a uvítala a
na jejích slovech o Kamenici, kterou nás provázela, bylo
patrné, jak moc má tuto obec ráda a jak moc jí záleží na
tom, aby se v ní občanům dobře žilo. Prohlédli jsme si
kostel sv. Jakuba s nově upraveným okolím a s novou
mříží uvnitř, kapli sv. Anny na náměstíčku, kterou nám
otevřel pan farář, a hlavně tvrz s muzeem. Tam nám paní
starostka přiblížila dějiny i současnost Kamenice, jejích
dalších obcí a plány do budoucna. Věřím, že Kamenickým
jejich pohostinnost oplatíme a paní starostce srdečně
děkujeme.
Za Klub Blanka Göthová
Čtvrtý roh – 27. 10. 2007
Vítání občánků na radnici mělo jako vždy sváteční
atmosféru.
Pro devatenáct dětí (12 chlapců a 7 děvčátek) a jejich
nejbližší byl připraven hudební program, ve kterém
zazpívali žáci školy pod vedením paní učitelky Lenky
Novotné. Dále dáreček, růže pro maminky a pěkný
zážitek.
str. 17
Selátko z tomboly se těší na svého výherce.
Spokojený předseda MS pan Karel Krul.
V sobotu 1. prosince se v Sokolovně v Kamenici
uskutečnila POSLEDNÍ LEČ pořádaná Mysliveckým
sdružením Kamenice.
Duší šatny opět usměvavé Marušky (Hrdličková a Kalinová)
Trofej pana Libora Konečného
str. 18
A topivo, kolem B 1.část tajenky, římsky 50 C
anglicky míč, přehrada u Chrudimi, předložka ( 3.pád )
D slovensky nejvyšší karty, dlouhá samohláska,
zapisovat, značka ampéru E souhlásky slova kotě, 2.část
tajenky, značka newtonu F patřící psovi, polodrahokam
( odrůda chalcedonu ), římsky 1500 G zakrytí jeviště,
jednotka objemu H 3.část tajenky
1 opice, hovorově fotbalový obránce, velmi rozšířený
hudební směr 2 toust ( anglicky ), zkratka slova splněno
3 oznámí, osobní zájmeno ( 3.osoba, mužský rod ) 4
sušenky s čokoládovým povrchem 5 předložka ( 2.pád
), zavinil ( provedl ) 6 knock out, , autoznačka
Španělska, soustavná 7 muž pečující o ovce, jedovatý
strom 8 prostředek proti nemoci, ukazovací zájmeno,
budapešťský fotbalový klub ( nyní Hungaria ) 9
dvoumetrové cizokrajné jedovaté zahradní keře
Vzpomínky na
starou Kamenici
z archivu Jaroslava
Bumbálka.
str. 19
VLADIMÍR POSPÍŠIL
z nové sbírky „kalikrů kalikým“
Stráně zrezivěly do běla
Stráně zrezivěly do běla
podběl mlčí
rýma kašlavá
teplé prádlo
cesty
vlnící se otazníky
zimní klid
lůžko roztažené
bílé prostěradlo
pláň v ustrnutí
Housle se rozezněly
Housle se rozezněly
zaskřípal rumpál vod
po strništích táhly tažné vrány
Na rámu mráz malíř
dýchal do skel
obratel neme tekel
na zádech hrbáček
vláček liché koleje
Olej ubíral z lampy svit
svíčky málem zhasínaly
z mraků padal z růží křik
Jiskří elektriky
Jiskří elektriky
na jinovatkách mrazu
ledovec v ojíněném
kabát
palčáky
chůze
omrzlá pavučina
bez pavouka
soukání bez kořisti
skořepina
zesláblé noci
Kam za tancem a zábavou
v roce 2008?
12. 1. 2008 Ples Sboru dobrovolných hasičů
Kamenice
19. 1. 2008 Ples Český červený kříž
Kamenice
19. 1. 2008 Ples hasičů
Řehořov
26. 1. 2008 Ples KDÚ-ČSL
Kamenice
26. 1. 2008 Ples Vržanov
Vržanov
1. 2. 2008 Ples KK Kamenička
Kamenička
2. 2. 2008 MASOPUSTNÍ MERENDA
Kamenice
9. 2. 2008 MASOPUSTNÍ MERENDA
Řehořov
23. 2. 2008 Ples Pekárny
Kamenice
1. 3. 2008 Ples školy
Kamenice
Bližší informace se dozvíte z plakátů a z hlášení!
Přání Vláďovi jsme splnili. Zastupitelé a pracovnice
z kanceláře OÚ přispěli na krásný stříbrný řetízek. Bude ho mít
symbolicky stále u sebe. Snad mu přinese štěstí.
str. 20
Zpravodaj pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku.
KAMENOVINY vydává OÚ Kamenice - 588 23 Kamenice č. 481, okr. Jihlava
Tel.: 567 273 309, e-mail: [email protected]
Na základě zákona č. 46/200 Sb. je registrován u MK ČR pod čís. E - 14 415
Vychází čtyřikrát ročně. Náklad 700 kusů.
Toto 20. číslo vyšlo v prosinci 2007. Uzávěrka 14. 12. 2007
Tiskne ASTERA G, Matky Boží 1, 586 01 Jihlava, www.astera.cz
Odpovědný redaktor Mgr. Milan Jelen.
Příspěvky přijímá Obecní úřad Kamenice.
Foto na titulní straně Jaroslav Bumbálek - křížek u Vržanova