Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním postižením

Transkript

Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním postižením
Problematika zamìstnávání obèanù
se zdravotním postižením
studijní texty
Projekt Equal – rozšíøení metodiky, národní a evropská spolupráce
Autorský kolektiv:
PhDr. PaedDr. Olga Krejèíøová, Ph.D.
Mgr. Andrea Medvecová, Ph.D.
PhDr. Mgr. Dagmar Opatøilová, Ph.D.
Mgr. Vlasta Stupková
PhDr. Vìra Vojtová, Ph.D.
Lektorovala Mgr. Tamara Køivánková, Ph.D.
© RYTMUS, 2005
ISBN 80-903598-1-7
2
OBSAH
Úvod ......................................................................................................................... 5
1 Problematika zamìstnávání obèanù se zdravotním postižením – právní hledisko ........ 6
1.1 Pojetí zdravotního postižení v právním kontextu ................................................... 7
1.2 Jedinec znevýhodnìný na trhu práce v zorném úhlu právních pøedpisù ................... 8
1.3 Aktivní politika zamìstnanosti ............................................................................. 9
1.4 Právo zdravotnì postižených na zamìstnání ....................................................... 10
1.5 Podmínky pro zamìstnávání lidí znevýhodnìných na trhu práce .......................... 11
1.6 Pracovnì-právní vztahy .................................................................................... 12
1.7 Zvláštní pracovní podmínky lidí se zdravotním postižením ................................... 12
2 Podporované zamìstnávání .................................................................................. 15
2.1 Uvedení do tématu podporovaného zamìstnávání .............................................. 15
2.2 Podporované zamìstnávání – jedna z možností zamìstnávání obèanù
znevýhodnìných pøi hledání a udržení práce ....................................................... 16
2.3 Vývoj podporovaného zamìstnávání ve svìtì a u nás. Souèasná
situace v podporovaném zamìstnávání .............................................................. 17
2.4 Definice podporovaného zamìstnávání .............................................................. 18
2.5 Identifikaèní znaky podporovaného zamìstnávání .............................................. 18
2.6 Cílové skupiny podporovaného zamìstnávání .................................................... 19
2.7 Proces podporovaného zamìstnávání ............................................................... 19
2.7.1 Pracovní tým agentury podporovaného zamìstnávání ..................................... 19
2.7.2 Domlouvání spolupráce ................................................................................ 20
2.7.3 Dohoda o poskytování služeb ....................................................................... 22
2.7.4 Osobní profil ................................................................................................ 22
2.7.5 Individuální plán v podporovaném zamìstnávání............................................. 23
2.7.6 Identifikace a vyhledávání vhodného zamìstnání............................................. 23
2.8 Dovednosti potøebné k získání zamìstnání. Kontakty se zamìstnavateli............... 24
2.9 Analýza pracovištì (pracovního místa a èinností) ............................................... 27
2.9.1 Analýza pracovního místa ............................................................................. 27
2.10 Podpora na pracovišti, pracovní asistence, další druhy podpory ......................... 28
2.11 Podpora uživatele a podpora zamìstnavatele ..................................................... 29
2.12 Pøirozená podpora ........................................................................................... 30
2.13 Pracovní schùzky ............................................................................................. 31
2.13.1 Job club....................................................................................................... 31
2.13.2 Individuální konzultace .................................................................................. 32
2.13.3 Týmové schùzky pracovníkù agentury podporovaného zamìstnávání .............. 33
2.13.4 Spoleèné schùzky s asistenty a uživately ........................................................ 33
2.14 Kroužky pøátel ................................................................................................ 34
2.15 Empowerment (posilování uživatele v jeho vlastních kompetencích) .................... 34
2.16 Supervize ........................................................................................................ 35
2.17 Tranzitní program ............................................................................................. 36
2.18 Služby související s podporovaným zamìstnáváním ............................................ 37
3 Pracovní rehabilitace, chránìné dílny, chránìná pracovištì, pracovní terapie ............ 42
3.1 Pracovní rehabilitace ........................................................................................ 42
3.2 Chránìné pracovní místo a chránìná pracovní dílna ........................................... 43
3
3.3 Práce a terapie ................................................................................................ 43
4 Profesní poradenství ............................................................................................ 46
4.1 Uvedení do problematiky ................................................................................. 46
4.2 Poradenská teorie ............................................................................................ 46
4.3 Prostøedky v poradenství ................................................................................. 47
4.4 Výzkum práce, profesní dráha a profesní orientace ............................................ 49
4.5 Souèasný systém poradenství v ÈR .................................................................. 50
4.6 Cíle a úkoly poradenství pro volbu povolání ...................................................... 51
4.7 Výchovný poradce........................................................................................... 52
4.8 Oblasti diagnostiky v profesionální orientaci ....................................................... 53
5 Komunikácia a komunikaèné schopnosti osôb pracujúcich s jedincami
znevýhodnenými na trhu práce .............................................................................. 57
5.1 O komunikácii ................................................................................................. 57
5.2 Verbálne komunikaèné zruènosti ....................................................................... 59
5.2.1 Technika aktivného naèúvania (TAN) ............................................................ 59
5.2.2 Technika kladenia otázok ............................................................................. 60
5.2.3 Parafrázovanie a sumarizácia......................................................................... 61
5.3 Neverbálna komunikácia .................................................................................. 61
5.3.1 Pohyby a gestá ............................................................................................ 62
5.3.2 Výrazy tváre ................................................................................................ 63
5.3.3 Zrakový kontakt .......................................................................................... 64
5.3.4 Priestorové správanie ................................................................................... 64
5.3.5 Dotyky ........................................................................................................ 65
5.3.6 Posturológia ................................................................................................. 66
5.4 Neverbálne zložky reèi ..................................................................................... 67
5.4.1 Komunikácia úpravou zovòajšku alebo prostredia.......................................... 67
5.5 Zásady efektívnej komunikácie s èlovekom znevýhodneným na trhu práce .......... 68
6 Aktívne sociálne uèenie a sebaobhajovanie – možnosti podpory
pøi zamestnávaní ¾udí znevýhodnených na trhu práce.............................................. 71
6.1 Všeobecne o uèení........................................................................................... 72
6.2 Sociáne uèenie ................................................................................................. 73
6.2.1 Aktívne sociálne uèenie ................................................................................ 74
6.2.2 Aktívne sociálne uèenie programové ............................................................. 75
6.3 Podmienky realizácie aktívneho sociálneho uèenia.............................................. 76
6.4 Základné principy aktívneho sociálneho uèenia .................................................. 76
6.5 Význam a využite¾nos aktívneho sociálneho uèenia pre ¾udí
znevýhodnených na trhu práce .......................................................................... 78
6.6 Sebaobhajovanie ¾udí so znevýhodnením .......................................................... 79
6.6.1 Ciele sebaobhajovania .................................................................................. 80
6.6.2 Význam sebaobhajovania ............................................................................. 80
6.6.3 Podpora skupiny sebaobhájcov .................................................................... 81
6.6.4 Priebeh stretnutia sebaobhájcov .................................................................... 82
Profily autorek ......................................................................................................... 86
4
ÚVOD
Studijní text, který dostáváte do rukou, je v Èeské republice první ucelenou publikací
vztahující se k tématu „podporované zamìstnávání“. Odráží významné zmìny v politice
Evropské unie v oblasti zamìstnanosti smìøující k podpoøe jedince znevýhodnìného na trhu
práce a k boji s jeho sociálním vylouèením.
Publikace vymezuje fenomén postižení z právního a pedagogického hlediska a uvádí
právní normy dotýkající se zamìstnávání osob s postižením. Neopomenut nezùstal ani
historický vývoj podporovaného zamìstnávání.
Ètenáø se dále seznámí se spektrem možností pracovního uplatnìní jedince s postižením,
s obsahem ergoterapie a pracovní terapie a s faktory, které ovlivòují efektivnost terapeutického pùsobení, pøièemž autoøi zdùrazòují multifaktoriální pøístup k hodnocení významu
práce.
Máme-li klienta úèinnì podporovat, musíme se s ním nejprve domluvit. Publikace proto
dává ètenáøi pøíležitost seznámit se s komunikaèními metodami a prostøedky vèetnì alternativních a augumentativních komunikaèních metod a to jak vzhledem k interpersonálnímu vztahu
asistent èi konzultant a uživatel služby, tak ke vztahu asistent resp. konzultant a zamìstnavatel.
Respektování uvádìných zásad efektivní komunikace pak pøispìje k aktivizaci formálních
a neformálních zdrojù podpory jedince.
Text je doplnìn o kontrolní otázky a podnìty k zamyšlení, a nabízí tak ètenáøi pøíležitost
reflektovat získané poznatky s vlastní empirickou zkušeností, èi kriticky se nad studovanými
tématy zamýšlet. Zkušenosti autorù se zavádìním modelu podporované zamìstnávání
v Èeské republice studijní text oživují a vrací z teorie do praxe.
Vìøím, že publikace bude dobøe využita v rùzných studijních oborech sekundárního
a terciárního vzdìlávání a že se stane prùvodcem zamìstnancù veøejné správy stejnì jako
pracovníkù agentur podporovaného zamìstnávání a dalších organizací, jejíchž posláním je
podpora èlovìka s postižením ve svìtì práce.
PhDr. Jan Š i š k a, Ph.D.
katedra speciální pedagogiky, Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta
V Praze 14. 2. 2005.
5
1 PROBLEMATIKA ZAMÌSTNÁVÁNÍ OSOB SE
ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM – PRÁVNÍ HLEDISKO
Vìra Vojtová
Klíèová slova
aktivní politika zamìstnanosti, èásteèná invalidita, diskriminace v zamìstnání, kratší pracovní
doba, osoba se zdravotním znevýhodnìním, osoba se zdravotním postižením, osoba s t잚ím
zdravotním postižením, plná invalidita, poradenská èinnost, pracovnì-právní vztahy, pracovní
rehabilitace, právo na zamìstnání, rekvalifikace, pøevedení na jinou práci, zdravotní
znevýhodnìní, úøad práce, veøejnì prospìšné práce, vytváøení pracovních míst pro lidi se
zmìnìnou pracovní schopností, výpovìï ze zamìstnání, zpùsobilost k pracovnìprávním
vztahùm.
Cíle kapitoly
Po prostudování této kapitoly budete schopni:
• uvést, proè by se mìl klást dùraz na získání znalostí pracovnì-právní problematiky v rámci
školního vzdìlávání,
• vyjmenovat, jakými znalostmi z oblasti pracovního práva by mìli disponovat pracovníci
v oblasti podporovaného zamìstnávání,
• vysvìtlit rozdíly mezi pedagogickým a právním pojetím termínu zdravotní postižení,
• pojmenovat obecnou problematiku základních právních norem, které se týkají
zamìstnávání zdravotnì postižených lidí,
• porozumìt právním termínùm užívaným v kontextu zdravotního postižení,
• poznat možnosti pracovního zapojení jedince znevýhodnìného na trhu práce,
• vìdìt, co znamená aktivní politika zamìstnanosti,
• umìt rozlišit prostøedky k motivování firem pro vytváøení pracovních pøíležitostí pro jedince
znevýhodnìné na trhu práce,
• vìdìt, co znamená právo zdravotnì postižených na zamìstnání v kontextu èeských právních
pøedpisù,
• vyjmenovat, jakou konkrétní pomoc pro pøístup k zamìstnání poskytuje stát zdravotnì
postiženým, jak pomáhá úøad práce zdravotnì postiženému pøi pracovním uplatnìní,
• vyjmenovat podmínky, za kterých vznikají pracovnì – právní vztahy.
• Zdá se vám právní problematika nudná a nezáživná? Hledáte obtížnì motivaci pro ètení
paragrafù? Právní problematika má ve znalostní výbavì lidí, kteøí pracují v oblasti
podporovaného zamìstnávání, nezastupitelné místo. Proè? Faktické podmínky pro
pracovní uplatnìní osoby znevýhodnìné na trhu práce jsou mnohdy velmi tvrdé a obtížné,
na druhé stranì potøebuje tento jedinec pøi práci specifické podmínky, z nichž nìkteré
pøináležejí osobám se zdravotním postižením podle litery zákona.
• Èlovìku znevýhodnìnému na trhu práce pøináší právní povìdomí možnost orientovat se
ve spoleènosti.
• Èlovìku znevýhodnìnému na trhu práce pøinese právní povìdomí možnost ohlídat si
zdravé pracovní prostøedí.
• Základní schopnost orientovat se ve vlastních právech je podmínkou svobodného
rozhodování a vytváøení vìdomí vlastní hodnoty.
6
Se základy právní problematiky jsou lidé seznamováni už v rámci své úèasti ve školním
vzdìlávání. Ovšem vzhledem k rychle se mìnícím legislativním podmínkám, není vìtšina
obèanù po jeho absolvování vybavena konkrétními znalostmi z pøíslušných právních oblastí.
Pøi vzdìlávání osob ohrožených znevýhodnìním èi znevýhodnìných na trhu práce by mìla
být vìnována o to vìtší pozornost pøedevším pracovnì-právním otázkám, o co je jejich
pracovní uplatnìní obtížnìjší vzhledem k oprávnìným, ale na zamìstnavatele nároènìjším
zvláštním pracovním podmínkám.
Pracovníci v podporovaném zamìstnávání zprostøedkovávají uživatelùm v rámci individuální èi
skupinové (job cluby) práce znalosti z pracovního práva zpùsobem „šitým na míru“ typu jejich
znevýhodnìní a sami tyto poznatky uplatòují pøi jednání se zamìstnavateli s úøady práce apod.
1.1 POJETÍ ZDRAVOTNÍHO POSTIŽENÍ V PRÁVNÍM KONTEXTU
Právní relevance zdravotního postižení je odlišná od pedagogické popø. sociálnì
psychologické. Právo hovoøí o zdravotním postižení až pøi podstatnì vyšším stupni narušení
zdraví (Hutaø, 2003). Dùvody nám budou srozumitelnìjší, když pochopíme, jak se od sebe
liší právní a pedagogické, popø. psychologické pøístupy.
• Právní normy jsou definované jako obecnì závazné pravidlo chování, jehož dodržování
je vynutitelné státní mocí.
• Moment státní vymahatelnosti práva je dùvodem pro vytváøení pøesnì definovaných kritérií
pro posuzování dodržování právních norem.
• Právo se snaží o vytváøení obecných kategorií.
Pøístupy
ke zdravotnímu
postižení
Pedagogické, psychologické pøístupy
• Zdùrazòují nutnost individualizace.
Zatímco se pedagogika a psychologie zabývají problematikou jednotlivých osob se zdravotním
postižením, právní pojetí ji zobecòuje a modifikuje na obecné situace a vztahuje obecnì ke
všem èlenùm spoleènosti. V èeském právním systému se právní norma nezabývá samostatnì
právem zdravotnì postižených, právní pøedpisy vztahující se k problematice postižených
jsou øešeny v rámci pøedpisù obecných, které jsou platné pro celou spoleènost.
K zamìstnávání lidí, k jejich pracovním podmínkám, ke vztahùm a povinnostem zamìstnancù
popø. zamìstnavatelù se v èeském právním systému vztahují dvì základní právní normy:
a) Zákon o zamìstnanosti 435/2004 Sb.
Ve své podstatì je zamìøen na vztah státu a zamìstnavatele. Vzhledem k problematice zamìstnávání osob se zdravotním postižením:
• definuje fyzické osoby se zdravotním postižením, jimž se poskytuje zvýšená ochrana na
trhu práce,
• upravuje povinnosti zamìstnavatele pøi vytváøení pracovních pøíležitostí pro tyto osoby,
• formuluje sankce vùèi zamìstnavatelùm pøi nedodržení podmínek pro zamìstnávání osob
se zdravotním postižením,
• vymezuje pravidla alternativních zpùsobù naplòování podmínek pro zamìstnávání osob
se zdravotním postižením,
• vytyèuje kritéria, za kterých je jedinec zaøazován do skupiny obèanù se zdravotním znevýhodnìním,
7
Pracovní
právní normy
• stanovuje závazky státu vùèi zamìstnavateli, pokud takové pracovní pøíležitosti vytváøí
a pracovní uplatnìní osob se zmìnìnou pracovní schopností umožòuje.
b) Zákoník práce
Z obecného hlediska øeší vztahy mezi zamìstnavatelem a zamìstnancem:
• upravuje podmínky pro zamìstnavatele, které pøi zamìstnávání zdravotnì postiženého
obèana musí dodržovat v oblasti pracovnì právních vztahù,
• upravuje podmínky, které musí dodržovat zamìstnanec (v obecné rovinì) vùèi
zamìstnavateli.
Je dùležité uvìdomit si rozdíl mezi pojetím zdravotního postižení v pedagogice popø. psychologii, které vychází ze zamìøení individuálního, a v právní praxi, jejímž východiskem je obecný
charakter práva uplatòovaný v celé spoleènosti. To je také dùvodem, proè je právní problematika zdravotnì postižených jedincù øešena v èeském právním systému v rámci bìžných
pøedpisù a zákonù.
1.2 JEDINEC ZNEVÝHODNÌNÝ NA TRHU PRÁCE V ZORNÉM ÚHLU
PRÁVNÍCH PØEDPISÙ
Když jsme si ujasnili, jaký význam má právní povìdomí pro život a pracovní uplatnìní èlovìka
znevýhodnìného na trhu práce a jaký je rozdíl v chápání termínu zdravotní postižení z pohledu
pedagogického a právního, mùžeme pøejít k další kapitole. V té se seznámíte s terminologií,
která je užívána v právních pøedpisech.
• Zákon o zamìstnanosti operuje s pojmy: plná invalidita, èásteèná invalidita, osoby s t잚ím
zdravotním postižením,
• osoby zdravotnì znevýhodnìné.
Plnì invalidní
obèan
Podmínky pro zaøazení jedince mezi plnì èi èásteènì invalidní osoby jsou podrobnì definovány v § 39 a § 44 zákona 155/95 Sb. o dùchodovém pojištìní.
V § 39 odstavec 1 je uvedeno, že obèan je plnì invalidní, jestliže z dùvodu dlouhodobì nepøíznivého zdravotního stavu:
a) poklesla jeho schopnost soustavné výdìleèná èinnost nejménì o 66 %, nebo
b) je schopen pro zdravotní postižení schopen soustavné výdìleèné èinnosti jen za zcela
mimoøádných podmínek.
Výèet zdravotních postižení umožòujících výdìleènou èinnost za zcela mimoøádných podmínek
je uveden v pøíloze è. 3 vyhlášky è. 284/1995, kterou se provádí zákon o dùchodovém
pojištìní. Patøí k nim napø. úplná nevidomost obou oèí, hemiplegie èi støední mentální
retardace.
Èásteènì
invalidní
obèan
Obèan je èásteènì invalidní, jestliže se mu pro dlouhodobì nepøíznivý zdravotní stav:
a) snížila jeho schopnost soustavné výdìleèné èinnosti nejménì o 33%, nebo
b) znaènì ztížily obecné životní podmínky.
Okruh zdravotních postižení znaènì stìžujících obecné životní podmínky stanovuje pøíloha
è. 4 vyhlášky è. 284/1995. Patøí k nim napø. oboustranná úplná hluchota, stavy po vynìtí
hrtanu èi tìžké parézy dvou konèetin.
8
Pojmy plnì invalidní a èásteènì invalidní jedinec se vztahují pøedevším k možnosti pracovního
uplatnìní a z toho plynoucího výdìlku.
V zákonì o zamìstnanosti je pro osoby plnì invalidní používán také pojem osoby s t잚ím
zdravotním postižením. Kromì plnì a èásteènì invalidních patøí dle tohoto zákona mezi osoby
se zdravotním postižením osoby zdravotnì znevýhodnìné, pro nìž se døíve používalo oznaèení
jedinci se zmìnìnou pracovní schopností.
Za zdravotnì znevýhodnìnou osobu se považuje fyzická osoba, která má takovou funkèní
poruchu zdravotního stavu, pøi které má zachovánu schopnost vykonávat soustavné
zamìstnání nebo jinou výdìleènou èinnost, ale její možnosti být nebo zùstat pracovnì
zaèlenìna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci
získat jsou podstatnì omezeny z dùvodu jejího dlouhodobì nepøíznivého zdravotního stavu.
Osoba
zdravotnì
znevýhodnìná
1.3 AKTIVNÍ POLITIKA ZAMÌSTNANOSTI
K závazkùm, které si klade státní politika zamìstnanosti vzhledem k problematice
zamìstnávání jedincù znevýhodnìných na trhu práce patøí pøijímání opatøení:
• na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, s osobami bez ohledu na
jejich rasový a etnický pùvod, s obèany se zdravotním postižením a s dalšími skupinami
obèanù, kteøí mají ztížené postavení na trhu práce, pokud jde o pøístup k zamìstnání,
rekvalifikaci, pøípravì k práci a ke specializovaným kurzùm,
• pro zamìstnávání obèanù se zdravotním postižením a dalších skupin obèanù, kteøí mají
ztížené postavení na trhu práce.
Aktivní politika zamìstnanosti je souhrn opatøení smìøujících k zajištìní maximálnì možné
úrovnì zamìstnanosti. Je zabezpeèována ministerstvem práce a sociálních vìcí a úøady práce,
popø. dalšími spolupracujícími subjekty. Zákon o zamìstnanosti hovoøí v souvislosti s aktivní
politikou zamìstnanosti o nástrojích a opatøeních, které se týkají i osob znevýhodnìných na
trhu práce vèetnì zdravotnì postižených.
V zákonu o zamìstnanosti jsou definovány následující nástroje aktivní politiky zamìstnanosti:
a) rekvalifikace, jejímž prostøednictvím mùže uchazeè èi zájemce o zamìstnání, popø.
zamìstnanec získat novou kvalifikaci èi rozšíøit rekvalifikaci stávající,
b) investièní pobídky, kdy se u zamìstnavatele, jemuž bylo vydáno rozhodnutí o pøíslibu
investièní pobídky, hmotnì podporuje vytváøení nových pracovních míst èi rekvalifikace
nebo školení nových zamìstnancù,
c) veøejnì prospìšné práce, jimiž se rozumí èasovì omezené pracovní pøíležitosti spoèívající
zejména pøi údržbì veøejných prostranství, úklidu a údržbì veøejných budov a komunikací
nebo jiných obdobných èinnostech, které vytváøí zamìstnavatel nejdéle na 12 po sobì jdoucích
kalendáøních mìsícù, a to i opakovanì, k pracovnímu umístìní uchazeèù o zamìstnání,
d) spoleèensky úèelná pracovní místa, která zamìstnavatel zøizuje na základì dohody
s úøadem práce a obsazuje je uchazeèi o zamìstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnìní
jiným zpùsobem, pøíspìvek na jeho zøízení mùže získat i uchazeè o zamìstnání za úèelem
výkonu samostatné výdìleèné èinnosti,
e) pøeklenovací pøíspìvek – mùže úøad práce poskytnout osobì samostatnì výdìleènì èinné,
která obdržela pøíspìvek na spoleèensky úèelné pracovní místo; poskytuje se nejdéle
3 mìsíce v mìsíèní výši rovnající se polovinì èástky životního minima platného pro obèana
staršího 26 let,
9
Nástroje
aktivní
politiky
zamìstnanosti
f) pøíspìvek na dopravu zamìstnancù – poskytuje se zamìstnavateli, který zabezpeèuje
každodenní dopravu svých zamìstnancù do a ze zamìstnání, mùže být udìlen
i zamìstnavateli, který zajišuje dopravu svých zamìstnancù s t잚ím zdravotním
postižením,
g) pøíspìvek na zapracování, který mùže úøad práce poskytnout zamìstnavateli pøijímajícímu
do pracovního pomìru uchazeèe o zamìstnání, jenž patøí mezi osoby znevýhodnìné na
trhu práce,
h) pøíspìvek pøi pøechodu zamìstnavatele na nový podnikatelský program.
Opatøení
aktivní
politiky
zamìstnanosti
Mezi opatøení aktivní politiky zamìstnanosti se øadí:
a) poradenství, které provádìjí úøady práce za úèelem zjišování osobnostních a kvalifikaèních
pøedpokladù fyzických osob pro volbu povolání, pro zprostøedkování vhodného
zamìstnání, pro volbu pøípravy k práci osob se zdravotním postižením a pøi výbìru
vhodných nástrojù aktivní politiky zamìstnanosti,
b) podpora zamìstnávání osob se zdravotním postižením prostøednictvím pracovní
rehabilitace a podpory zøizování chránìných pracovních míst a chránìných pracovních
dílen,
c) cílené programy k øešení zamìstnanosti.
K zamyšlení
Jistì jste si všimli, že v zákonì o zamìstnanosti se èasto objevují pojmy zájemce a uchazeè
o zamìstnání.
Zájemce
o zamìstnání
Uchazeè
o zamìstnání
Zájemcem o zamìstnání je fyzická osoba, která má zájem o zprostøedkování zamìstnání
a za tím úèelem požádá o zaøazení do evidence zájemcù o zamìstnání kterýkoliv úøad práce
na území Èeské republiky – této osobì úøad práce zprostøedkovává vhodné zamìstnání
a mùže mu zabezpeèit rekvalifikaci.
Uchazeèem o zamìstnání je fyzická osoba, která osobnì požádá o zprostøedkování vhodného
zamìstnání úøad práce, v jehož správním obvodu má bydlištì, a pøi splnìní zákonem
stanovených podmínek je úøadem práce zaøazena do evidence uchazeèù o zamìstnání. Podle
§ 25 odstavce 2 zákona o zamìstnanosti è. 435 se nemùže kromì jiných stát uchazeèem
o zamìstnání fyzická osoba v dobì, po kterou je plnì invalidní podle § 39 odstavce 1 písmene
a) (viz pøedchozí text).
Jaké nástroje aktivní politiky zamìstnanosti (podle Z. o zamìstnanosti è. 435) mohou využít
obèané se zdravotním postižením a existují zde výjimky? Jestliže ano, jaké a pro koho?
Stát se ve své politice hlásí k zodpovìdnosti za vytváøení podmínek pro zamìstnávání osob
se zdravotním postižením. Využívá k tomu aktivní politiku zamìstnanosti s cílem zajistit
rovnováhu na trhu práce a podmínky pro rovnoprávný pøístup k pracovní pøíležitosti.
1.4 PRÁVO OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM NA ZAMÌSTNÁNÍ
Právo na
zamìstnání
Podle Listiny základních práv a svobod, která je souèástí ústavního poøádku Èeské republiky,
má každý obèan právo získávat prostøedky na své životní potøeby prací. Právo na práci je
bìžnì chápáno jako právo na zamìstnání a povinnost státu podporovat zamìstnanost a vznik
pracovních míst.
Právo na zamìstnání je právo fyzické osoby, která chce a mùže pracovat a o práci se uchází,
na zamìstnání v pracovnì-právním vztahu, na zprostøedkování zamìstnání a na poskytnutí
dalších služeb stanovených zákonem o zamìstnanosti.
10
V zákonì o zamìstnanosti se v souvislosti s uplatòováním práva na zamìstnání fyzickými
osobami zdùrazòuje rovné zacházení a zákaz diskriminace. Úèastníci právních vztahù, jako
jsou fyzické osoby mající zpùsobilost být zamìstnancem, zamìstnavatelé a úøady práce a další
právnické a fyzické osoby vykonávající èinnosti podle zákona o zamìstnanosti, jsou povinni
zajišovat rovné zacházení se všemi fyzickými osobami uplatòujícími právo na zamìstnání.
Pøi uplatòování práva na zamìstnání je zakázána diskriminace z dùvodu pohlaví, sexuální
orientace, rasového nebo etnického pùvodu, národnosti, státního obèanství, sociálního
pùvodu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, vìku, náboženství èi víry, majetku, manželského èi
rodinného stavu atd.
Není tedy možné, aby osoba se zdravotním postižením byla pøi ucházení se o zamìstnání odmítnuta
jenom z dùvodu, že pro vykonávání práce potøebuje speciální podmínky apod. Pokud však
dùvod pro odepøení zamìstnání spoèívá v povaze zamìstnání, pro kterou by obèan napø. z dùvodu
svého zdravotního postižení nemohl práci vykonávat, není za diskriminaci považován.
Rovné zacházení a zákaz
diskriminace
pøi uplatòování práva na
zamìstnání
1.5 PODMÍNKY PRO ZAMÌSTNÁVÁNÍ LIDÍ ZNEVÝHODNÌNÝCH
NA TRHU PRÁCE
Zákon o zamìstnanosti specifikuje práva a povinnosti zamìstnavatelù vztahující se
k zamìstnávání lidí se zdravotním postižením.
Zamìstnavatel je oprávnìn požadovat od úøadu práce:
• informace a poradenství v otázkách spojených se zamìstnáváním osob se zdravotním
postižením,
• souèinnost pøi vyhrazování pracovních míst zvláštì vhodných pro osoby se zdravotním
postižením,
• spolupráci pøi vytváøení vhodných pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením,
• spolupráci pøi øešení individuálního pøizpùsobování pracovních míst a pracovních podmínek
pro osoby se zdravotním postižením.
Zamìstnavatel má povinnost:
• hlásit úøadu práce a vést evidenci pracovních míst zvláštì vhodných èi pøímo vyhrazených
pro osoby se zdravotním postižením,
• rozšiøovat podle svých podmínek možnost zamìstnávání osob se zdravotním postižením
individuálním pøizpùsobováním pracovních míst a pracovních podmínek a vyhrazováním
pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením,
• spolupracovat s úøadem práce pøi zajišování pracovní rehabilitace ,
• vést evidenci zamìstnancù se zdravotním postižením a pracovních míst vyhrazených pro
osoby se zdravotním postižením.
Povinný podíl zamìstnávání osob se zdravotním postižením èiní u zamìstnavatele s více než
25 zamìstnanci 4 %. Pokud tento podíl neplní, pak by mìl tuto povinnost nahradit odebíráním
výrobkù od zamìstnavatelù zamìstnávajících více než 50 % zamìstnancù se zdravotním
postižením nebo zadáváním výrobních programù tìmto zamìstnavatelùm nebo odebíráním
výrobkù chránìných dílen. Stát motivuje zamìstnavatele zamìstnávat osoby se zdravotním
postižením v zákonì o zamìstnanosti také poskytováním státního pøíspìvku zamìstnavateli,
který zamìstnává pøes 50 % zamìstnancù se zdravotním postižením. Výše pøíspìvku èiní
0,66 násobku prùmìrné mìsíèní mzdy za každou zamìstnanou osobu s t잚ím zdravotním
11
Spolupráce
úøadù práce
a zamìstnavatelù pøi
zamìstnávání
osob se
zdravotním
postižením
Povinnosti
zamìstnavatelù
v oblasti
zamìstnávání
osob se zdravotním postižením
postižením a 0,33 násobku za každou osobu se zdravotním postižením. Úèelem pøíspìvku
je èásteènì kompenzovat zamìstnavatelùm zvýšené náklady související se zamìstnáváním
obèanù se zdravotním postižením.
Vedle uvedeného pøíspìvku na podporu zamìstnávání osob se zdravotním postižením
poskytují úøady práce také pøíspìvek patøící k pobídkám k zamìstnávání osob s postižením
pøíspìvky na vytvoøení chránìného pracovního místa nebo chránìné pracovní dílny. Tìmito
opatøeními aktivní politiky zamìstnanosti se budeme zabývat v samostatné kapitole.
Na druhé stranì vytyèuje i sankce. Pokud zamìstnavatel neplní žádnou z podmínek pro
zamìstnávání lidí se zdravotním postižením, pak musí odvádìt do státního rozpoètu za každou
takovou osobu 2,5 násobek prùmìrné mìsíèní mzdy...
V hlavì šesté zákoníku práce zamìøené na péèi o zamìstnance je uvedena povinnost
zamìstnavatelù umožòovat zamìstnancùm se zdravotním postižením získání èi zvyšování
potøebné kvalifikace výcvikem nebo studiem.
1.6 PRACOVNÌ-PRÁVNÍ VZTAHY
Zpùsobilost
k pracovnìprávním
vztahùm
Zpùsobilost fyzické osoby nabývat práv v pracovnì-právních vztazích a brát na sebe z tohoto
vztahu plynoucí povinnosti upravuje § 11 Zákoníku práce.
Za zpùsobilého se považuje:
• fyzická osoba po dosažení 15 let vìku, pokud dokonèila povinnou školní docházku.
• Fyzická osoba, která ukonèí povinnou školní docházku v pomocné škole pøed dosažením
15 let vìku, vzniká dnem ukonèení povinné školní docházky, nejdøíve však dnem dosažení
14 let vìku.
Vznik
pracovnìprávních
vztahù
Pracovnìprávní vztahy vznikají mezi zamìstnanci a zamìstnavateli. V obecné rovinì jsou
upraveny v zákoníku práce. Zároveò jsou zde také formulována pravidla pro skupiny lidí
znevýhodnìných ve smyslu jejich pracovní výkonnosti. Je to pøedevším z následujících dùvodù:
• snížit negativní dopad znevýhodnìní jedince do jeho práv daných zákonem o zamìstnanosti,
• zajistit takové podmínky, které z dùvodu znevýhodnìní pro výkon své práce potøebuje.
Zamìstnavatel je povinen nepøipustit, aby zamìstnanec vykonával práce, jejichž výkon by
neodpovídal jeho schopnostem a zdravotní zpùsobilosti. Zvláštní pozornost je v této souvislosti
vìnována lidské dùstojnosti. Zákoník podtrhává, že ji nikdo nesmí za využití pracovnìprávního vztahu ponižovat.
Pro vznik a realizaci pracovnì-právních vztahù jsou zákoníkem práce daná pravidla, která
zohledòují i specifika a odlišnosti pro pracovnì-právní vztahy zdravotnì oslabených jedincù.
Zvláštní pozornost je vìnovaná otázce lidské dùstojnosti uvnitø tìchto vztahù.
1.7 ZVLÁŠTNÍ PRACOVNÍ PODMÍNKY OSOBY SE ZDRAVOTNÍM
POSTIŽENÍM
Pøevedení na
jinou práci
Podmínky pro pøevedení na jinou práci jsou uvedeny v § 37 Zákoníku práce. Zamìstnavatel
je povinen pøevést zamìstnance na jinou práci, jestliže:
• zamìstnanec pro svùj zdravotní stav dlouhodobì pozbyl zpùsobilost konat dále dosavadní
práci,
• zamìstnanec práci konat nesmí pro onemocnìní nemocí z povolání nebo pro ohrožení
touto nemocí,
12
• zamìstnanec pracující v noci na základì lékaøského posudku je uznán nezpùsobilým pro
noèní práci a z dalších zákonných dùvodù.
Pøi pøevedení zamìstnance na jinou práci musí zamìstnavatel zohlednit zdravotní stav,
schopnosti a pokud možno i jeho kvalifikaci.
Problematiku výpovìdi ze strany zamìstnavatele øeší zákoník práce v § 46. Dùvody pro
propuštìní zamìstnance mohou být:
• nadbyteènost v souvislosti s reorganizaèními zmìnami,
• zmìna zdravotního stavu, pro kterou zamìstnanec ztratil dlouhodobì zpùsobilosti konat
dále dosavadní práci,
• jestliže zamìstnanec pro svùj zdravotní stav práci konat nesmí – je ohrožen nemocí
z povolání.
Pøi výpovìdi zamìstnanci se zdravotním postižením, který není zabezpeèen dùchodem, proto,
že nesmí dále konat dosavadní práci pro ohrožení nemocí z povolání, je zamìstnavatel
takovému zamìstnanci povinen zajistit nové vhodné zamìstnání, a to podle potøeby i s pomocí
svého nadøízeného orgánu. V tìchto pøípadech výpovìdní doba skonèí teprve tehdy, až
zamìstnavatel tuto povinnost splní, pokud se se zamìstnancem nedohodne jinak.
Výpovìï
daná
zamìstnavatelem
Podle § 86 Zákoníku práce je zamìstnavatel povinen vytváøet podmínky, aby mohlo být
vyhovìno žádostem zdravotnì postižených zamìstnancù o sjednání kratší pracovní doby
než je stanovena týdenní pracovní doba. Kratší pracovní doba mùže být rozvržena do ménì
pracovních dní.
Obèané se zdravotním postižením patøí na trhu práce k nejvíce ohroženým. Proto je tøeba
vìnovat této problematice velkou pozornost. Je tøeba si uvìdomit, že riziko zdravotního
postižení existuje u každého jedince. V Èeské republice je asi 1 200 000 lidí se zdravotním
postižením. Jeho negativní dùsledky v životì zdravotnì postiženého èlovìka lze zmírnit
vstøícnými kroky a opatøeními, jimiž spoleènost umožòuje zlepšit kvalitu života tìchto lidí.
Pøíležitost k samostatnosti prostøednictvím zamìstnávání tìchto lidí je jednou z cest k této
kvalitì.
Kratší
pracovní
doba a jiná
úprava
pracovní
doby
Kontrolní otázky
1. Proè je nezbytné vzdìlávat jedince znevýhodnìné na trhu práce v právní problematice?
2. V èem spoèívá zodpovìdnost školy pøi profesní pøípravì žákù znevýhodnìných na trhu
práce?
3. V èem tkví rozdíl mezi pedagogickým a právním pojetím zdravotního postižení?
4. Jaké je obecné hledisko øešení právní problematiky v zamìstnávání osob se zdravotním
postižením v ÈR?
5. Které právní normy øeší problematiku zamìstnávání osob se zdravotním postižením
a v èem se liší?
6. Jak lze formulovat rozdíl mezi invalidním a èásteènì invalidním obèanem?
7. Jaký je rozdíl v pojetí termínu invalidní obèan a termínu osoba zdravotnì znevýhodnìná?
8. Co rozumíte pod pojmem osoba se zdravotním postižením znaènì ztìžujícím obecnì
životní podmínky?
9. Co rozumíte pod pojmem aktivní politika zamìstnanosti?
10. Jaké využívá stát prostøedky k motivování firem pro vytváøení pracovních pøíležitostí
pro osoby se zdravotním postižením?
11. Co rozumíte pod pojmem právo zdravotnì postižených na zamìstnání?
13
12. Proti jakému jednání potenciálního zamìstnavatele se mùže osoba se zdravotním
postižením odvolat, když se uchází o zamìstnání?
13. Jaké formy pomoci pro pøístup k zamìstnání poskytuje stát osobám se zdravotním
postižením?
14. Jaké má zamìstnavatel povinnosti pøi vytváøení pracovních pøíležitostí pro osoby se
zdravotním postižením v obecné rovinì?
15. Kdy je jedinec zpùsobilý k nabývání pracovnì-právních vztahù?
16. Jaké jsou podmínky vzniku pracovnì-právních vztahù?
17. Jaké podmínky musí zamìstnavatel dodržovat pøi pøevedení osoby se zdravotním
postižením na jinou práci?
18. Jaké mohou být dùvody k rozvázání pracovního pomìru?
19. Kdy mùže osoba se zdravotním postižením žádat o úpravu pracovní doby?
Seznam použité literatury
HUTAØ, J.: Sociálnì právní minimum pro zdravotnì postižené. Praha : NRZP ÈR, 2003.
Helios II: Economic integration of disabled people. European Comissioon, DGV, 1994.
Legislation on the rehabilitation of people with disabilities. Strasbourg: Council of Europe Press, 1993.
ZÁKONÍK PRÁCE, 65/1965 Sb. èástka 32 Sbírky zákonù roèník 1965 v platném znìní
Zákon o zamìstnanosti 435/2004 Sb.
Národní plán opatøení pro snížení negativních dùsledkù zdravotního postižení è. 493 ze dne 8. záøí 1993.
Národní plán vyrovnávání pøíležitostí pro obèany se zdravotním postižením è. 256 ze dne 14. dubna 1998.
14
2 PODPOROVANÉ ZAMÌSTNÁVÁNÍ
Vlasta Stupková
Klíèová slova
podporované zamìstnávání (PZ), agentura podporovaného zamìstnávání (AgPZ), proces
podporovaného zamìstnávání, empowerment, supervize, tranzitní program, job club
Cíle kapitoly
Po prostudování této kapitoly byste mìli umìt:
• poznat základní znaky podporovaného zamìstnávání,
• vyjmenovat rozdíly mezi podporovaným zamìstnáváním a jinými formami pracovního
uplatnìní jedincù znevýhodnìných na trhu práce,
• vìdìt, jaký význam má podporované zamìstnávání,
• znát kdy a proè podporované zamìstnávání vzniklo a jak se vyvíjí.
2.1 UVEDENÍ DO TÉMATU PODPOROVANÉHO ZAMÌSTNÁVÁNÍ (PZ)
V této kapitole najdete malé stylizované vyprávìní jednoho mladého èlovìka, pro nìhož se
PZ stalo v jeho životì dùležitou skuteèností.
Životní
pøíbìh
uživatele PZ
Jmenuji se Prokop N. Narodil jsem se v roce 1978 a asi ne úplnì šastnì. Vím,
že naši, hlavnì máma, z toho byli docela znièení. Neumìl jsem totiž hned to
všechno, „co mají dìti umìt“, jak øíkala sousedka. Máma také øíkala, že
v poradnì si mysleli, že mám jít do ústavu radìji hned, a ještì v jiné poradnì,
že ze mì nic nebude. Já si tedy myslím, že ze mì nìco bude, a vlastnì vùbec, já
pøeci nìkdo jsem. Pracuji totiž jako pomocník v knihovnì. Knížek jsem sice
za celý svùj život tak moc nepøeèetl, ale mám je rád. Jsou zajímavé a vždycky
se v nich nìco najde, co jsem nevìdìl. Mám je i doma v polièce, ale ne tolik
jako v knihovnì. V knihovnì jsou taky poøád nové. Lidé si je tam chodí
pùjèovat a já s nimi mluvím. Paní knihovnici ušetøím hodnì práce. Všechno
jí tam složím a až budou mít poèítaè, budu dìlat databázi. To je nìco podobného
jako ty seznamy a šuplíky, co tam teï mají.
Když jsem šel na praktickou školu, vypadalo to, že si všichni oddechli, že zas
nìkde budu. A pak to bylo ještì lepší. Chodil jsem místo školy na praxi, tedy
jeden den za týden. Napøed do prodejny a pak do téhle knihovny, kde teï
pracuji. Já teda zatím pracuji jako dobrovolník a Daniela, moje konzultantka,
to vyøídí s Úøadem práce u nás na Praze 4, abych mìl peníze. Baví mì to
i takhle, je to opravdu dobré. Paní knihovnice má tak starého syna jako já,
už jsem ho vidìl. A chodí tam dospìlí i dìti.
V praktické škole jsme se tohle neuèili. Mìli jsme ale takové hodiny, kde byla
i paní uèitelka, ale taky Daniela ze Støediska Asistence. Pøi tìch hodinách
jsem pøišel na to, že když mì baví knížky, mùžu pracovat v knihovnì. Máma
napøed myslela, že tam bude chodit se mnou, já totiž nemùžu chodit, mám
vozík. Daniela ale øekla, že tam bude se mnou chodit asistent. To bylo dobré,
chodilo jich se mnou za celou tu dobu nìkolik. Nejlepší byl naposledy Petr.
Ten tam se mnou ze zaèátku chodil a když už jsem skonèil školu, pak jsem se
nauèil všechno dìlat sám. Nejsou tam vùbec schody a na polièky dosáhnu.
15
Dokonce je tam i dost místa. Když dávám èasopisy ze stolku na tu polièku
pod okno, nenarazím do nièeho, jak si máma myslela. Umím to už vytoèit,
když paní knihovnice vzala pryè tu druhou židli. Až budu mít ten poèítaè, zase
mi Petr trošku pomùže, to jsme se domluvili. Teï vždycky ráno po snídani pro
mì pøijde Lea, ta je taky ze Støediska, a spolu tam jdeme. Kolem dvanácté
pro mì zase pøijde a nìkdy jdeme do Klubu.
Podnìty k zamyšlení
• Proè myslíte, že je pro Prokopa PZ dùležité?
• Dal by se Prokop zaøadit do nìjaké skupiny lidí znevýhodnìných na trhu práce?
• Jaké služby mùže Prokop využívat?
• Proè Prokop zaèal pracovat právì v knihovnì?
2.2 PODPOROVANÉ ZAMÌSTNÁVÁNÍ – JEDNA Z MOŽNOSTÍ
ZAMÌSTNÁVÁNÍ OBÈANÙ ZNEVÝHODNÌNÝCH PØI HLEDÁNÍ
A UDRŽENÍ PRÁCE
Na následujících øádcích se dozvíte, jak se od sebe liší rùzné formy zamìstnávání lidí urèitým
zpùsobem znevýhodnìných pøi hledání pracovního uplatnìní a jeho udržení. Více o této
problematice z hlediska legislativy najdete v pøíslušné kapitole skript.
Možnosti
zamìstnávání
jedincù
znevýhodnìných
na trhu práce
Podporované zamìstnávání (dále PZ) je jednou z forem pracovního a zároveò sociálního
uplatnìní pro lidi znevýhodnìné na trhu práce. Mezi další možnosti patøí stacionáøe, nìkde
nazývané také centra denních aktivit (v anglicky mluvících Day Centre, ve Francii Foyeer
Occupational); dále chránìná pracovištì a chránìné dílny a výrobní družstva, u nás nìkdy
nazývaná výrobní družstva invalidù. Ve všech tìchto zaøízeních pracují pøedevším lidé, kteøí
jsou nìjakým zpùsobem znevýhodnìni. Výše uvedené instituce jsou zøizovány pro osoby
s postižením a obvykle každá z nich pøijímá zájemce s urèitým typem a stupnìm zdravotního
postižení. V systému podporovaného zamìstnávání se èlovìk se zdravotním postižením (nebo
i jinak znevýhodnìný) naopak setkává s lidmi bìžné populace. Na chránìných pracovištích
bývá obvykle urèitý pracovní program a pracovní èinnosti, které každý pracovník musí
zvládnout. Pokud by z nìjakého dùvodu toho nebyl schopen, pravdìpodobnì nebude do
zaøízení pøijat. V PZ se hledá takové pracovištì a pracovní èinnosti nebo jejich èásti, které
konkrétní uchazeè o práci chce a mùže dìlat. Zní to idealisticky, ale je tomu tak. Další významný rozdíl oproti chránìnému prostøedí je ten, že v PZ se pøi pøedpokladu perspektivy
samostatnosti v budoucnosti èlovìk uèí pracovní i sociální dovednosti s individuální podporou
pøímo na pracovišti. (V dalším textu bude blíže vysvìtleno.)
Podnìty k zamyšlení
• V èem by mohlo být PZ pro nìkoho, napøíklad pro Prokopa, výhodnìjší než stacionáø
nebo chránìná dílna?
16
2.3 VÝVOJ PODPOROVANÉHO ZAMÌSTNÁVÁNÍ VE SVÌTÌ A U NÁS.
SOUÈASNÁ SITUACE V PODPOROVANÉM ZAMÌSTNÁVÁNÍ
PZ vzniklo v sedmdesátých letech 20. století ve Spojených státech amerických a o nìco pozdìji
v Kanadì. Podnìtem k tomu byl celkový myšlenkový vývoj spoleènosti v tomto období a také
probíhající revize tradièního modelu pøipravenosti. V tomto modelu se kladl dùraz na to, aby
se èlovìk, døíve než pøijde na pracovištì, pøedem v modelovém prostøedí uèil dovednosti
potøebné k výkonu urèité práce. Pøedpokládalo se, že lidé, kteøí takovýto postup využijí, si
pøenesou nauèené dovednosti ze cvièného prostøedí na pracovištì. PZ vzniklo pùvodnì jako
možnost integrace pro lidi s mentálním postižením. Pøi hodnocení pùvodního modelu pøipravenosti
se ukázalo, že právì pro lidi s mentálním postižením vìtšinou není tento zpùsob efektivní, nejsou
totiž èasto schopni pøenést získané dovednosti z tréninkového místa na skuteèné pracovištì ani
z jednoho pracovního místa do druhého. Revizí tohoto modelu tedy vznikla myšlenka
podporovaného zamìstnávání s tréninkem dovedností pøímo na pracovišti.
Vývoj
podporovaného
zamìstnávání
v USA
Postupnì v dalších letech se myšlenka PZ rozšiøovala do Evropy. V USA bylo podporované
zamìstnávání legislativnì zakotveno v roce 1984 v Developmental Disability Act. Od roku
1986 zaèaly vznikat agentury PZ ve Velké Británii. V roce 1990 zaèaly probíhat pilotní
projekty týkající se problematiky PZ v Norsku, jejichž dùsledkem bylo poskytování PZ od
roku 1996 jako veøejné služby zajišované tamními úøady práce. Ve Finsku se v osmdesátých
letech zaèaly uskuteèòovat pilotní projekty „integrované chránìné práce“ a legislativní
zakotvení PZ se v souèasné dobì pøipravuje. Podporované zamìstnávání je známé také
v dalších evropských zemích (Itálie, Belgie, Nìmecko a další).
Vývoj
podporovaného
zamìstnávání
v Evropì
Do Èeské republiky pøišla myšlenka PZ na zaèátku devadesátých let minulého století, kdy
se s ní odborníci pracující s lidmi s postižením mìli možnost setkat v kurzech americkožidovské nadace JDC. Zanedlouho potom, na základì inspirace z tìchto kurzù a s vìdomím
evidentní potøeby lidí s postižením, se zaèalo PZ v ÈR a podobnì na Slovensku prakticky
realizovat. V souèasné dobì existuje Èeská unie pro PZ, která je èlenem Evropské unie pro
PZ (EUSE) a zabývá se strategickými otázkami dalšího vývoje PZ jako napø. vzdìláváním
zamìstnancù agentur PZ, organizováním auditù kvality apod., a probíhá již druhý projekt
rozvíjející PZ v Èesku. První pilotní projekt financovaný z evropského programu Palmif
probíhal pod záštitou ministerstva práce a sociálních vìcí s cílem upravit norskou metodiku
pro naše podmínky a upravenou metodiku ovìøit v praktické èinnosti už fungujících (Praha)
a novì založených agentur PZ (Èeské Budìjovice, Písek, Chrudim, Olomouc, Most, Dìèín).
V této dobì také vznikl první manuál pro PZ. Èeská unie pro PZ a pracovníci agentur PZ se
v r. 2003–4 spojili za úèelem lobbování. Výsledkem je prosazení podporovaného
zamìstnávání do Zákona o zamìstnanosti – konkrétnì do nástroje aktivní politiky
zamìstnanosti, který se jmenuje Pracovní rehabilitace. Lobbování, stejnì jako výuka
podporovaného zamìstnávání na vyšších odborných školách a vysokých školách a tato
skripta, byly náplní projektu Podporované zamìstnávání – rozšíøení metodiky, národní
a evropská spolupráce, který byl financován z èeského státního rozpoètu a evropské iniciativy
Equal. V rámci tohoto projektu také vznikaly další agentury PZ v ÈR, služba podporovaného
zamìstnávání se rozšíøila o další cílové skupiny (napø. lidé s psychickými obtížemi) a vznikla
Souhrnná metodika PZ.
Vývoj
podporovaného
zamìstnávání
u nás
Podnìty k zamyšlení
• Agentury PZ vznikají jako neziskové nestátní organizace. Z èeho jsou lidé v nich pracující
placeni, má to nìjaký vztah k legislativì?
17
2.4 DEFINICE PODPOROVANÉHO ZAMÌSTNÁVÁNÍ
V této krátké kapitole najdete definici PZ tak, jak ji uvádí Èeská unie pro PZ v èervenci 2003:
Podporované zamìstnávání je èasovì omezená služba urèená lidem, kteøí hledají placené
zamìstnání v bìžném pracovním prostøedí. Jejich schopnosti získat a udržet si zamìstnání
jsou pøitom z rùzných dùvodù omezeny do té míry, že potøebují individuální dlouhodobou
podporu poskytovanou pøed i po nástupu do práce.
2.5 IDENTIFIKAÈNÍ ZNAKY PZ
Znaky PZ
PZ se liší od jiných forem zamìstnávání následujícími znaky:
• Okamžité umístìní na pracovní místo
Od tradièních služeb v oblasti zamìstnanosti se PZ liší zmìnou v poøadí trénink – umístìní
na pracovištì. Zatímco u vìtšiny pracovních metod probìhne nejprve vzdìlávání (napø.
rekvalifikace) a teprve po nìm následuje nástup na pracovištì, u PZ se vychází ze
stávajících možností zájemce o práci, na základì kterých se hledá pracovní místo.
K tréninku dovedností dochází až po nástupu do práce.
• Trénink pracovníka pøímo na pracovišti
Dovednosti, které jsou pro dané pracovní místo požadovány, se èlovìk využívající služby
PZ uèí pøímo na pracovišti, kde jsou optimální podmínky. Tím odpadají potíže spojené
s pøenosem dovedností z jednoho místa na druhé. Nad to trénink pøímo na pracovišti
podporuje sociální integraci a usnadòuje ostatním zvyknout si pracovat po boku
spolupracovníkù s postižením1 .
• Konkurence schopná práce
Neoddìlitelnou souèástí PZ je skuteènost, že pracovník s postižením dostává za stejnou
práci obdobnou odmìnu jako èlovìk bez postižení. Navíc pracovní doba odpovídá
bìžnému rozsahu úvazku, vèetnì eventuality pracovat na zkrácenou pracovní dobu. Pøitom
pracovní doba odpovídá možnostem konkrétního èlovìka.
• Zamìstnání v bìžném pracovním prostøedí
Lidé s postižením pracují mezi lidmi bez postižení, sdílí s ostatními nejenom pracovní
prostor, ale spolupracují a komunikují s nimi pøi spoleènì vykonávané práci. Takové
prostøedí umožòuje rozvoj smysluplné sociální integrace.
• Prùbìžná podpora
Aby bylo pracovní umístìní úspìšné, je podpora zajištìna na tak dlouho, jak je potøeba,
nejdéle však po dobu 2 let2 . Doba trvání podpory je urèována potøebami daného èlovìka.
V pøípadì, že pracovník potøebuje podporu déle než dva roky, musí být zajištìna jinou
formou, napø. prostøednictvím osobní asistence.
• „Na míru šitᓠpodpora
Pro podstatu a míru poskytované podpory jsou urèující specifické potøeby èlovìka. Cílem
podpory a tréninku není zmìnit èlovìka, ale v zájmu zajištìní úspìšného pracovního
uplatnìní upravit pracovní náplò a pracovní prostøedí. Pøi zajišování podpory se vychází
1
2
18
V souèasné dobì se rozšiøuje cílová skupina PZ a s tím jsou spojeny i nìkteré nové postupy používané v rámci
PZ. Napø. na základì zkušeností kolegù, kteøí pracují s lidmi s psychickými obtížemi, se ukazuje, že pro tyto
lidi bude pravdìpodobnì vhodnìjší podpora mimo pracovištì, napøíklad formou konzultací po práci.
Pøi zatím posledním jednání Èeské unie pro PZ byla navržena délka podpory 2 roky s tím, že v individuálních
pøípadech (pøedevším u lidí s kombinovaným postižením) se bude zvažovat možnost dalšího prodloužení
trvání podpory.
z možností èlovìka, ne z jeho omezení. Èlovìk dostane právì tolik podpory, kolik
potøebuje, ne víc ani míò.
• Aktivní pøístup uživatele služeb PZ
Uživatel PZ není pasivním pøíjemcem služeb. Ve výbìru práce, v procesu plánování i pøi
formulování životních cílù je jeho hlas urèující.
Podnìty k zamyšlení
• Pøedstavte si napøíklad èlovìka, který se pohybuje s berlemi, hùøe mluví a má problémy
s orientací. Problém s orientací se týká i toho, že ne vždy úplnì vhodným zpùsobem
pozdraví rùznì postavené osoby na pracovišti. Na jakém typu pracovištì a jakým
zpùsobem se tento èlovìk lépe zorientuje?
2.6 CÍLOVÉ SKUPINY PODPOROVANÉHO ZAMÌSTNÁVÁNÍ
Pojem cílová skupina mùže pùsobit neosobnì a abstraktnì. Jde o to, že pro kvalitní
poskytování služby musíme vìdìt, pro koho je tato služba vhodná.
PZ je urèeno lidem, kteøí chtìjí pracovat na otevøeném trhu práce, to znamená na bìžném
pracovišti, kde vìtšina zamìstnancù v oblasti pracovního uplatnìní není znevýhodnìna. Týká
se lidí v produktivním vìku, kteøí potøebují pomoc a podporu pøi hledání práce i pøi práci
samotné a jejím udržení.
Potøeba podpory plyne z individuálních specifických potøeb jednotlivce. Znevýhodòující
faktory mohou být zpùsobeny zdravotním postižením, závislostí na návykových látkách, situací
pøi návratu z výkonu trestu odnìtí svobody, bezdomovectvím a podobnì. V poslední verzi
mezinárodní klasifikace zdravotního postižení Svìtové zdravotnické organizace (WHO) se
i pro situace vzniklé na základì zdravotního postižení používá hodnocení stupnì aktivity
èlovìka a jeho participace ve spoleènosti a bere se v úvahu prostøedí, ve kterém žije.
Pro koho je
PZ vhodné?
Podnìty k zamyšlení
• Dovedli byste si podle takto stanovené cílové skupiny pøedstavit nìkolik konkrétních
lidí, se kterými jste se nìkdy setkali, nebo o kterých jste slyšeli?
2.7 PROCES PZ
Popis procesu PZ by mohl být návodem, jak jej realizovat. V PZ jde však hlavnì o zkušenosti,
které lze získat jen prací v PZ. Jde o to rozumìt problematice a lidem, se kterými pracujeme
a se kterými se setkáváme, a znát své vlastní možnosti. V naší metodice se seznámíte se základy
problematiky PZ a ostatní už je na vás. Níže uvedené metodické zásady jsou obsaženy v manuálu
PZ z roku 2001. V rámci projektu PZ – rozšíøení metodiky, národní a evropská spolupráce (Equal)
v r. 2005 byla vydána i Souhrnná metodika podporovaného zamìstnávání, která obsahuje obecnou
èást týkající se PZ a pìt èástí specifických, které se týkají práce s konkrétními cílovými skupinami.
2.7.1 Pracovní tým agentury podporovaného zamìstnávání
Agentura, i když je malá, by mìla mít svého vedoucího, aby lidé vìdìli, na koho se mají
obracet se zásadními vìcmi, napøíklad záležitostmi týkajícími se projektù, kontaktù s dalšími
organizacemi, úøady a podobnì. Vedoucí je zodpovìdný za fungování agentury, vytváøí její
koncepci, sleduje dodržování hlavních myšlenek práce a mùže v agentuøe zajišovat
i metodické vedení, kontrolní supervizi.
19
Koordinátor
agentury
Pracovní
konzultant
Dalším èlenem pracovního týmu je pracovní konzultant èi konzultanti. Pracovní konzultant
je obvykle èlovìk s vysokoškolským vzdìláním, personální standardy Èeské unie pro PZ
jsou momentálnì ve stavu zrodu, takže neexistuje závazný požadavek na vzdìlání a praxi
konzultanta. Mìl by to být èlovìk schopný komunikovat s klientem, zamìstnavateli, úøady
a dalšími organizacemi, který rád pracuje v týmu, který se umí vžít do situace klienta, ale
i zamìstnavatele. Vzdìlán by mìl být v oboru blízkém problematice PZ (sociální práce,
speciální pedagogiky, psychologie nebo rehabilitace). Pokud má agentura víc pracovních
konzultantù, je velmi vhodné, aby byl tým multidisciplinární. Tým pak mùže využívat znalostí
z rùzných oborù (napø. speciálního pedagoga, sociálního pracovníka, ergoterapeuta atp.).
Pracovní
asistenti
Podporu na pracovišti pro klienta zajišuje vedle svých ostatních úkolù pracovní konzultant
a v pøípadì, že je to ve finanèních možnostech agentury, pracovní asistent (kontakty se
zamìstnavatelem a podporu pro zamìstnavatele vìtšinou pracovní konzultant). Agentura
tedy mùže mít v ideálním pøípadì tolik asistentù, kolik jich právì potøebuje pro své klienty.
Pøedstavuje to tedy pro cely tým schopnost dobøe práci naplánovat. Toto plánování dìlají
pracovní konzultanti, èasto ještì ve spolupráci s ekonomem a koordinátorem asistentù.
Spoleènì øeší otázky, kolik hodin asistence klient podle svého individuálního plánu podpory
bude na následující období potøebovat, kde a kolik je potøeba získat penìz a asistentù,
nebo nedají-li se využít asistenti, kteøí už v agentuøe s nìkým pracují.
Ostatní
zamìstnanci
Vìtší agentury mají obvykle také ekonoma, úèetní a nìkdy i koordinátora asistentù podle
toho, s kolika pracují klienty a na jakou se zamìøují cílovou skupinu. Pracují-li napøíklad
s lidmi s tìlesným a kombinovaným postižením, kteøí v rámci podpory na pracovišti potøebují
dlouhodobou asistenci, je urèitì vhodné mít koordinátora asistentù. Èasto má organizace,
která poskytuje službu PZ, i jiné projekty, ve kterých mohou pracovat asistenti, a pak
koordinátor a ekonom a pøípadnì úèetní pracují též pro další projekty. Obvykle agentura
není tak velká, aby mìla personalistu, tudíž se tìmito otázkami zabývá vedoucí, koordinátor,
pøípadnì úèetní (pracovní smlouvy a podobnì). Ekonom spolupracuje s vedoucím sdružení
a koordinátorem. Zabývá se pøedevším rozpoèty a vyúètováváním jednotlivých projektù
a fundraisingem, což je souhrnný název pro získávání finanèních prostøedkù od dárcù, tj.
individuálních i firemních sponzorù, nadací, nadaèních fondù a dalších subjektù. Pokud je
vedoucí ekonomicky zdatný, mùže finanèní stránku projektù dìlat i sám.
Vedoucí agentury, pøípadnì nìkdo z èlenù týmu, by mìl mít také manažerské schopnosti
a schopnost orientovat se napøíklad mezi podnikateli, øediteli firem a podobnì.
Podnìty k zamyšlení
• Proè myslíte, že je vhodný multidisciplinární pracovní tým? Jaké profese byste si vybrali
do týmu vy sami?
• Které z vašich dovedností byste mohli využít v PZ? V jaké pozici?
2.7.2 Domlouvání spolupráce
První kontakt
s uživatelem
PZ
Do agentury PZ (dále AgPZ) mohou pøicházet zájemci o služby z úøadù práce (pokud jsou
úøady práce o tìchto službách informovány, což je jedním z dùležitých úkolù agentury), z jiných
organizací, se kterými spolupracují nebo spolupracovali a které mají informace o PZ
a konkrétní agentuøe (opìt úkol agentury), mohou pøijít z rùzných poraden, mohou být
doporuèeni rùznými odborníky, napøíklad sociálním pracovníkem z místa bydlištì, praktickým
lékaøem nebo mohou získat informace z médií. Z toho vyplývá, že jednou z úloh agentury je
20
informovat o poskytované službì. Uživatel do agentury nejèastìji pøichází, protože hledá
zamìstnání a buï on sám, nebo jeho okolí si z nìjakého dùvodu myslí, že v tom potøebuje
podporu. Je ale vždy potøeba, aby si pøicházející èlovìk se zástupci agentury ujasnil své
vlastní požadavky a potøeby, možnosti konkrétní agentury a možnosti PZ vùbec. Zjistí-li
zástupce agentury po rozhovoru se zájemcem o zamìstnání, že pro nìho PZ není vhodné
(napøíklad tento èlovìk potøebuje døíve, než zaène hledat zamìstnání, øešit jiné vìci, napøíklad
aktuální zdravotní problémy, nedokonèené studium a podobnì), poskytne mu, má-li k tomu
potøebné informace, poradenství ohlednì problému, který se objevil, nebo pøímo poradenství
týkající se zamìstnání a doporuèí mu jiné služby, pokud možno konkrétní organizaci, která
je poskytuje.
AgPZ tedy musí nejen dávat vìdìt o sobì a svých službách, ale musí mít také pøehled
o navazujících a podobných službách, hlavnì vhodných pro cílovou skupinu konkrétní
agentury. Jakmile se vyjasní, že pøicházející èlovìk opravdu chce a potøebuje PZ
a v možnostech agentury je mu tuto službou poskytnout, zaène zástupce agentury, obvykle
pracovní konzultant, pracovat s klientem na vzájemné dohodì o poskytování služeb.
Poradenský
úkol AgPZ
Obecná kritéria pro pøijímání uživatele PZ jsou pøedevším vlastní zájem a motivace, dále je
tøeba, aby uživatel spadal do cílové skupiny. APZ, která se specializuje na konkrétní cílovou
skupinu, napøíklad na lidi s mentálním postižením, v pøípadì, že zájemce spadá vzhledem ke
svým speciálním potøebám do jiné skupiny, doporuèí, je li to možné, odpovídající agenturu.
Není li to možné, napøíklad z dùvodu neexistence takové agentury v místì bydlištì, a agentura
se rozhodne poskytnout tomuto èlovìku službu sama, je vhodné si vyžádat konzultaci nebo
se domluvit na spolupráci s odborníky z dané oblasti.
Kritéria pro
poskytování
služby PZ
Pøíklad postupu pøi pøijímání klienta
Se zájemcem o poskytované služby pracovní konzultant domluví vstupní
konzultaci, které se mùže úèastnit i nìkdo z jeho rodiny nebo blízkého okolí.
Konzultace se, pokud možno, zúèastní i vedoucí sdružení. Na první schùzce
seznámí konzultant klienta se službami, které poskytujeme, a klient pøedkládá
svoje požadavky (pøípadnì s pomocí další osoby), na základì kterých
konzultant zjišuje jeho potøeby. Pøi dalším setkání klient s konzultantem vyplní
Evidenèní list uživatele služeb. Dále probíhají pøedbìžné konzultace pro další
urèování potøeb klienta. Zjišování probíhá rozhovorem (vìtšinou používáme
èásteènì strukturovaný rozhovor, vyprávìní a naslouchání). Dalšími prostøedky
pøedbìžných konzultací jsou pozorování a analýza aktivity. Obojí mùže probíhat
v rùzných typech prostøedí: v prostorách agentury, v bydlišti klienta, v neutrálním prostøedí, které si klient vybere (kavárna, procházka apod.).
Výsledkem pøedbìžných konzultací, pokud se zjistí, že pro klienta jsou vhodné
nìkteré z našich služeb, je sepsání Dohody o poskytování služeb. Souèástí
dohody jsou i cíle, kterých chce klient úèastí v PZ dosáhnout (èastým cílem
bývá zorientovat se ve svìtì práce nebo najít si práci).
Podnìty k zamyšlení
• Jaké by mohly být navazující služby pro lidi z cílových skupin, pro které je vhodné
podporované zamìstnávání?
• Kde všude by mìla agentura PZ prezentovat své služby?
21
2.7.3 Dohoda o poskytování služeb
Dohoda mezi
uživatelem
a poskytovatelem služby
Po seznámení klienta s možnostmi agentury a zástupce agentury s požadavky klienta, døíve
než zaène konzultant s klientem pracovat na výbìru a získání zamìstnání, sepíší spoleènì
dohodu o poskytování služeb. Dohoda o poskytování služeb musí být v první øadì uživateli
srozumitelná. Dohoda obsahuje výbìr služeb, o které má uživatel zájem, práva a povinnosti
ze strany uživatele a agentury a podmínky ukonèení služby. Na vyplnìní dohody spolupracuje
uživatel se zástupcem agentury (vìtšinou pracovním konzultantem). Konzultant spoleènì
s uživatelem vybere potøebné služby, dohodu podepíše klient, pøípadnì rodiè nebo zákonný
zástupce, konzultant a popø. vedoucí agentury. Dohoda mùže být v prùbìhu poskytování
služby, se souhlasem klienta, doplnìna nebo zmìnìna.
Podnìty k zamyšlení
• Proè je dùležité sepsat s klientem dohodu?
2.7.4 Osobní profil
Náležitosti
osobního
profilu
Osobní profil, zpracovaný pro potøeby PZ vìtšinou do standardizovaného formuláøe,
pøedstavuje souhrn zájmù, vlastností, pøedpokladù a specifických potøeb uživatele, které
mohou souviset s jeho možnostmi pracovního uplatnìní. V osobním profilu se mohou objevit
i zájmy, které na první pohled s prací nesouvisejí, ale mohou být dùležité ve fázi identifikace
zájmù. Informace uvedené v osobním profilu jsou dùležité pøedevším pro uživatelovo
sebepoznání, ale také pro konzultanta, jeho porozumìní uživateli. Prioritou pøi vyhledávání
práce jsou vždy klientovy vlastní pøedstavy.
Osobní profil obsahuje dále uživatelovy pøedstavy o budoucnosti, jeho pøání a cíle, vyjádøení
jeho motivace k práci, oèekávání spojené se získáním práce a konkrétní pøedstavy o práci.
Specifické potøeby uživatele jsou základem pro vytváøení plánu podpory (vyjadøují také
možné omezení možností uživatele).
Poslední souèástí osobního profilu je jeho souèasná celková situace (rodina, bydlení,
dosavadní pracovní zkušenosti, studium) a pøedpokládaný vývoj.
Informace pro osobní profil mùžeme zjišovat rozhovorem, vypozorovat ze vzájemných
interakcí s uživatelem, ale také studiem sociální a zdravotní dokumentace. K použití této
dokumentace i ke spolupráci s dalšími osobami (rodièi, pøíbuznými, vrstevníky, pøáteli apod.)
pro zjišování informací je potøeba vyžádat si souhlas uživatele. Obsáhlejší pojednání
o významu a možných podobách osobního profilu je souèástí nové metodiky PZ, vydané
v r. 2005 v rámci projektu Podporované zamìstnávání – rozšíøení evropské iniciativy Equal.
Podnìty k zamyšlení
• Jaké jsou hlavní souèásti osobního profilu?
• Proè myslíte, že je dùležité zabývat se i zájmy, které s prácí pøímo nesouvisejí (napøíklad
zájem o šachy)?
• Kde byste pøedpokládali, že se dá získat zdravotní èi sociální dokumentace o uživateli
služby PZ?
• Jaké myslíte, že jsou vhodné pøíležitosti k pozorování uchazeèe o úèast v programu PZ?
22
2.7.5 Individuální plán v podporovaném zamìstnávání
Individuální plán (IP) pomáhá uživateli služby PZ, konzultantovi a dalším lidem, kteøí jsou
procesu sestavování a uskuteèòování plánu úèastni (rodièe, pøátelé, pøíbuzní, další èlenové
pracovního týmu agentury, asistenti, odborníci), stanovit a posléze uskuteènit uživatelùv hlavní
cíl a jeho dílèí cíle pøi získávání a udržení si zamìstnání a realizovat postupné kroky smìøující
k cíli. Obsahuje tedy cíle a èasový sled postupných krokù k jejich dosažení. Je v nìm
zaznamenáno, kdy, jak (prostøedky k dosažení cílù) a kým budou postupné kroky
uskuteèòovány.
Cíle IP
V IP jsou zaznamenány také prùbìžné plánovací a hodnotící schùzky pracovního konzultanta
s uživatelem, zamìstnavatelem, s rodièi èi kroužky pøátel. V individuálním plánu mùže být
struènì uvedena výchozí situace uživatele a nejdùležitìjší informace z osobního profilu vztahující
se k práci.
Náležitosti IP
IP vypracovává konzultant s uživatelem po uzavøení dohody o poskytování služeb. Plán se
týká toho, co uživatel potøebuje. Po uzavøení dohody obvykle následuje vytvoøení osobního
profilu (motivace, oèekávání od práce, identifikace zájmù a možností, pøedstavy o zamìstnání,
zdroje…), orientace v možnostech v místì bydlištì (dopravní obslužnost apod.), získávání
dovedností k vyhledávání zamìstnání, vyhledání zamìstnání. Po vyhledání zamìstnání pracovní
konzultant spolu s uživatelem pracuje na analýze pracovištì a plánu podpory po získání
místa. Toto všechno se objevuje v individuálním plánu, podle aktuální situace a cíle uživatele.
Osobní profil,
vyhledání
zamìstnání
Podnìty k zamyšlení
• Kdo všechno se mùže úèastnit realizace individuálního plánu?
• Co si pøedstavujete pod pojmem kroužek pøátel?
• Jaké by mohly být dílèí cíle v individuálním plánu PZ?
• Jaké byste øekli, že mohou být prostøedky k dosažení cíle v individuálním plánu v PZ?
2.7.6 Identifikace a vyhledávání vhodného zamìstnání
Tato kapitola vám pomùže nahlédnout do poèáteèních fází systému PZ, které jsou
pøedpokladem pro další postup.
Pøedstavy a volba vhodného zamìstnání vycházejí z osobního profilu, z identifikace zájmù,
možností a specifických potøeb. Poté, co si èlovìk znevýhodnìný na trhu práce ujasní, co
by chtìl dìlat a proè (co od takové práce oèekává), když si uvìdomil, jak jeho zájmy
souvisejí s možnostmi práce a jaká práce by tìmto zájmùm odpovídala, je dalším krokem
vyhledání konkrétního zamìstnání.
Pøíklad
NᚠJob club navštìvoval chlapec, který vìnuje všechen svùj volný èas sportu,
chodí na tréninky, jezdí na závody a rád a hezky o tom vypráví. Postupnì
jsme spoleènì došli k tomu, že by mu mohla napøíklad být blízká práce
sportovního redaktora. Teï musíme pøijít na to, kde se takoví redaktoøi mohou
uplatnit. Mohla by to být napøíklad redakce novin, televize, rozhlas, internetové
stránky se sportovní tématikou. Dále je potøeba zjistit, jaké jsou možnosti
v regionu a porovnat je s možnostmi a pøedstavami klienta.
23
Vyhledání
adekvátního
pracovního
místa
Další fáze vede už pøímo k získání zamìstnání. Je potøeba najít zamìstnavatele a pracovištì
odpovídající tomu, na co uživatel pøišel v pøedchozích fázích a zároveò, aby pracovištì bylo
dostupné z místa bydlištì, pøípadnì s bezbariérovým pøístupem a pøimìøeným interiérem,
a aby pracovištì bylo vhodné svou organizací práce a sociokulturním prostøedím pro
konkrétního uchazeèe. Analýzou všech aspektù pracovištì zjistíme možnosti uplatnìní pro
žadatele. Za odpovídající pracovištì mùžeme pokládat i takové, které nesplòuje všechny
požadované podmínky, ale dá se pøedpokládat, že budou možné potøebné zmìny.
Na obou tìchto fázích se uživatel služby PZ intenzivnì podílí. Vše vlastnì probíhá tak, že
konzultant uživateli pomáhá uskuteènit jeho pøedstavu. Nìkdy se stává, že èlovìk
znevýhodnìný na trhu práce pøichází do agentury PZ s pøedstavou, že mu bude rovnou
nabídnuta práce a tím spolupráce s agenturou konèí. Takovému èlovìku, pokud opravdu
nic jiného než kontakt na zamìstnavatele nepotøebuje anebo nechce, mùžeme doporuèit
návštìvu personální agentury (v souèasné dobì napøíklad Job Shop), nebo úøadu práce
a zároveò mu pøiblížíme nᚠpostup, ve kterém jde nejen o získání zamìstnání, ale také
o osvojení si dovedností potøebných k nalezení práce. V našem systému jde také o udržení
si zamìstnání, k èemuž pak smìøuje další podpora. Dovednosti potøebné k nalezení práce
mohou být vhodné i pro udržení si místa a také pro další pracovní kariéru, napøíklad pøi
zmìnì místa, a pro celkovou orientaci ve svìtì práce. Èlovìk tímto zpùsobem získává cenné
zkušenosti nejen v oblasti práce, ale i pro svùj osobní život. Velmi dùležitá je také skuteènost,
že èlovìk, který si práci sám, tøeba i s pomocí, hledá, mùže být více motivován pøi pøekonávání
poèáteèních tìžkostí pøi nástupu do zamìstnání.
Podnìty k zamyšlení
• Myslíte, že èlovìk, který potøebuje pouze zprostøedkování zamìstnání, spadá do cílové
skupiny PZ?
• Proè je vhodné, aby pracovní konzultant pøi hledání práce vedl klienta k co nejaktivnìjší
úèasti na této fázi PZ (mohl by pøece práci najít sám bez úèasti klienta)? Mùže to mít
nìjaký vliv na celkový rozvoj èlovìka znevýhodnìného na trhu práce?
2.8 DOVEDNOSTI POTØEBNÉ K ZÍSKÁNÍ ZAMÌSTNÁNÍ. KONTAKTY
SE ZAMÌSTNAVATELI
V této kapitole se dozvíte o tom, jak èlovìk v podporovaném zamìstnávání získává práci
a co k tomu potøebuje. I když je kapitola obsáhlá, urèitì v ní nenajdete všechno. Každý
pracovní konzultant získává postupnì zkušenosti z vlastní praxe.
Dovednosti potøebné k získání zamìstnání zahrnují oblasti komunikace, vystupování, orientace
v situaci, rozhodování, náhledu na vlastní možnosti. To vše se uživatel PZ se svým
konzultantem uèí, vìtšinou pøímo získáváním praktických zkušeností. Pracovní konzultant
tedy sám potøebuje mít jistotu v tìchto oblastech a ještì dokázat vhodným zpùsobem a ve
vhodné míøe podporovat klienta a pùsobit na zamìstnavatele.
Má-li uživatel služby PZ pøedstavu o tom, co chce dìlat, i o tom, jaké jsou možnosti v regionu,
zaèíná obvykle hledat konkrétní pracovištì v inzerci v tisku, na internetu, na úøadu práce,
v katalogu firem. Mùže mluvit s pøíbuznými, známými a pøáteli o tom, že hledá práci. To vše
mùže vyžadovat, zvláštì od èlovìka, jehož možnosti jsou z nìjakého dùvodu (napøíklad
z dùvodu zdravotního postižení nebo sociálního znevýhodnìní) omezeny, hodnì úsilí,
a pracujeme-li s èlovìkem, který opravdu naše služby potøebuje, také podporu.
24
Èlovìk s postižením je obvykle znevýhodnìný už pøi vyhledávání zamìstnání. Konzultant se
s ním setkává na individuálních schùzkách a na job klubech, kde na rozvoji dovedností
spojených s hledáním práce spoleènì pracují. Uživatel služby PZ se pøipravuje na setkání se
zamìstnavatelem a s konzultantem hodnotí uskuteènìné pokusy.
Pøi prvním setkání se zamìstnavatelem mùže být nejistý i skuteèný odborník v dané profesi.
V našem pøípadì pøed zamìstnavatelem stojí èlovìk, který buï nemá žádné pracovní
zkušenosti, anebo ne pøíliš dobré. Úloha pracovního konzultanta spoèívá v podpoøe uživatele,
ale zároveò také v urèité opoøe poskytované zamìstnavateli. Podpora zamìstnavatele se
uskuteèòuje i v prùbìhu celého procesu PZ, první kontakty se zamìstnavatelem však mohou
rozhodovat o uskuteènìní další spolupráce a možná i o celkovém postoji zamìstnavatele.
Zároveò však také tento první kontakt znamená dùležitou zkušenost pro uživatele.
Setkání se
zamìstnavatelem
Pøíklad
Pøedstavte si vᚠprvní rozhovor se zamìstnavatelem, od kterého oèekáváte
rozhodnutí, které se týká vaší budoucí práce. Co když vám øekne, že vás nechce,
že má lepší zájemce o vámi požadované místo?Jaké pocity budou z vaší strany
následovat?
Mùže být tìžké doporuèovat zamìstnavateli na jeho pracovištì èlovìka, který k tomu
potøebuje pracovního konzultanta. Pøi metodickém vedení nových pracovníkù agentur PZ
jsme získali zkušenost, že pracovní konzultanti bývají na rozpacích, jak se v této situaci
zachovat.
Pøíklad
Jak sdìlit zamìstnavateli, že èlovìk, který se u nìho uchází o práci, je zároveò
uživatelem služby AgPZ? Jak a kolik mu øíci o jeho pøípadných omezeních,
napøíklad epileptických záchvatech? Nebo by bylo lepší klienta jenom
podporovat svojí pøítomností a nechat ho vystupovat samostatnì?
Zkušenìjší konzultant vám bez dlouhého pøemýšlení odpoví, že je to úplnì individuální. Záleží
nejen na znevýhodnìní, ale i na osobnosti uživatele služby PZ, stejnì jako na osobnosti
zamìstnavatele a také na druhu práce.
Pøíklad
Když už jsme se zmínili o epilepsii, na osobním oddìlení nemocnice, kde se
uživatelka uchází o práci peèovatelky, je možné se o epilepsii zmínit pøímo.
Budeme-li však v kontaktu s osobním oddìlením obchodní firmy, bude možná
vhodnìjší øíci, že uchazeè o zamìstnání mùže mít za urèitých okolností záchvat,
pøi kterém nikoho neohrožuje, pøítomnost záchvatu nijak neovlivòuje jeho
prùbìžnou kvalitu práce, ale u tohoto èlovìka pøi záchvatu mùže dojít k pádu,
potøebuje tedy bezpeèné prostøedí a lidé kolem nìho musí být pøipraveni mu
pomoci a potøebují vìdìt, jak.
Pøi dalších kontaktech se zamìstnavatelem pak mùže konzultant èi sám uživatel
situaci dále objasnit a poukázat na to, že tento èlovìk jako vìtšina epileptikù
má u sebe kartièku s instrukcemi, jakou potøebuje pomoc. Lidé s epilepsií
25
Spolupráce se
zamìstnavatelem
mívají opravdu problémy se získáním zamìstnání, i když ve skuteènosti žádné
znevýhodnìní na trhu práce nemají. Proto jsme se o této situaci zmínili.
Velmi dùležité pøi prvních kontaktech se zamìstnavatelem je, aby uchazeè o zamìstnání
a pracovní konzultant mluvili o tom, co tento èlovìk chce a mùže dìlat, jaké už má zkušenosti
z praxe, z práce, z oblasti zájmù a jak se mùže na pracovišti uplatnit. Dùležité je, aby si
zamìstnavatel uvìdomil, jakým mùže být tento konkrétní èlovìk svojí osobností na pracovišti
pøínosem. Dále je potøeba, aby pracovní konzultant poznal možnosti pracovištì a mohl se
zamìstnavatelem zaèít spolupracovat na stanovení poèáteèní náplnì práce a stanovení plánu
podpory (viz analýza pracovištì a pracovních èinností).
První osobní
kontakt se
zamìstnavatelem
Pøed prvním kontaktem se zamìstnavatelem pracovní konzultant spolu s uživatelem zváží,
má-li napøed navštívit zamìstnavatele sám anebo jít spoleènì, pøípadnì pùjde-li se uživatel
pøedstavit sám a nepotøebuje-li k tomu nìjakou podporu.
Když jsme vypracovali s uživatelem osobní profil a mùžeme pøedpokládat, že uživatel má
realistický náhled na své schopnosti a dovednosti, následuje první setkání se zamìstnavatelem.
První kontakt se zamìstnavatelem mùže být zkušeností, kterou uživatel služby PZ ještì nezažil
a mùže se v této situaci zachovat neèekanì. Na druhé stranì zamìstnavatel mùže být na
rozpacích z prvního setkání s èlovìkem, který napøíklad používá vozík a pøípadnì ještì má
mimovolní pohyby a nezøetelnì artikuluje.
Pøíklad
K zamìstnavateli se pøijde pøedstavit absolvent dvouleté obchodní školy
Jedlièkova ústavu. Je plný odhodlání, že teï koneènì mùže své trápení ve
škole nìkde upotøebit. Sdìlí zamìstnavateli, že po celou dobu školy pracoval
na poèítaèi, uèil se psát obchodní dopisy, úèetnictví, dokonce i podvojné a mìl
také angliètinu. Zamìstnavatel mùže pøedpokládat srovnatelné dovednosti
jako u jiných absolventù obchodních škol. Absolvent sám a také jeho pracovní
konzultant však ví, že tyto dovednosti jsou srovnatelné pouze za urèitých
podmínek. Napøíklad v klidném a známém prostøedí, pøi práci ve vlastním
tempu a pøi vstøícnosti ostatních. Toto vše je potøeba mít na mysli pro lepší
pochopení tohoto èlovìka zamìstnavatelem, pro výbìr vhodné pracovní
èinnosti, zajištìní vhodného prostøedí a organizace práce.
Seznámení
zamìstnavatele
s PZ
Dále je v prvním kontaktu potøeba pøiblížit zamìstnavateli systém PZ, hlavnì možnosti, které
skýtá podpora na pracovišti a jak se obvykle vyvíjí. Je vhodné se zamìstnavatele ptát, co
on potøebuje, aby mohl efektivnì nového pracovníka zamìstnat, jak by mu mohl tento nový
pracovník co nejlépe pøispìt ke zdárnému chodu pracovištì. I podle toho se mùže odvíjet
podpora. Mìjme na pamìti, že podpora se týká nejen èlovìka znevýhodnìného na trhu
práce, ale i zamìstnavatele. Tuto èást rozhovoru musí absolvovat podle našich zkušeností
pracovní konzultant osobnì.
Dalším velmi dùležitým tématem pøi prvním kontaktu je otázka mzdy, pracovní doby a pracovní
smlouvy. Zde mùžeme postupovat zcela individuálnì podle možností uživatele a dohodì
s ním, bude-li si tyto záležitosti vyjednávat sám nebo s konzultantovou pomocí. Je dobré,
aby se uživatel pøipravil na možné zamìstnavatelovy otázky, napøíklad: „Jaký oèekáváte
plat?“ Tyto vìci však mùže uchazeè o zamìstnání znát i z pøedchozí spolupráce s AgPZ,
napøíklad z Job clubù.
26
V pøedchozích øádcích jsme popsali první setkání se zamìstnavatelem, tím samozøejmì
kontakty s ním nekonèí. Konzultant a nìkdy i vedoucí agentury jsou v prùbìžném kontaktu
se zamìstnavatelem i s lidmi na pracovišti, i když pøítomen je na pracovišti hlavnì asistent.
Konzultant je v kontaktu se zamìstnavatelem, i když pracovní asistence na pracovišti již
skonèí. Obvykle kontakt probíhá po dohodì se zamìstnavatelem a s uživatelem služby PZ,
napøíklad se domluví, že uživatel i zamìstnavatel se ozvou, když budou nìco potøebovat,
a konzultant se bude jednou za mìsíc pravidelnì informovat o prùbìhu práce u zamìstnaného
i zamìstnavatele.
Podnìty k zamyšlení
• Jak by mìl uživatel pøi pøedstavování sdìlit zamìstnavateli, že má velké epileptické záchvaty,
a jak byste se na tom podíleli vy, coby pracovní konzultant?
• Jaké dovednosti musí mít pracovní konzultant a jaké uživatel, aby nalezli pro uživatele
vhodnou práci?
2.9 ANALÝZA PRACOVIŠTÌ (PRACOVNÍHO MÍSTA A ÈINNOSTÍ)
V této kapitole se seznámíte s velmi dùležitou souèástí procesu PZ. Umožní vám nahlédnout
do zpùsobu práce konzultanta, který s klientem právì získal ke spolupráci zamìstnavatele
a bude uvažovat o možnostech uplatnìní klienta na pracovišti.
Analýza pracovištì (spolu s osobním profilem, zájmy, možnostmi a specifickými potøebami
uživatele) je nutným krokem k pøípravì pracovní náplnì a zapracování plánu podpory pro
získání pracovního místa do plánu individuálního. Analýzu aktivity mùžeme rozdìlit na analýzu
zamìøenou na úkol (pracovní èinnost) a analýzu zamìøenou na uživatele. Analýza zamìøená
na uživatele v procesu PZ odpovídá vytváøení osobního profilu. Zde se zamìøíme na analýzu
úkolu (pracovní èinnosti).
Analýza pracovištì se pak skládá z analýzy pracovního místa a z analýzy pracovní èinnosti.
Analýza
pracovištì
2.9.1 Analýza pracovního místa
V analýze pracovního místa zjišujeme všechny aspekty prostøedí. Jsou to stejné aspekty,
které se zjišují v osobním profilu. Pracujeme-li na analýze pracovištì pro konkrétního
uživatele, mùžeme se vìnovat už jen tìm aspektùm, které jsou pro tohoto klienta podstatné.
Obecné aspekty prostøedí vytváøí:
• fyzikální podmínky prostøedí (pøístupnost budovy a interiéru, otázky hluku, osvìtlení,
práce v pøírodì, v kanceláøi, na ulici),
• sociokulturní podmínky prostøedí (velikost kolektivu, èasté pøicházení a odcházení
lidí, nutnost navazovat stále nové kontakty, zvyklosti ve vzájemném oslovování pracovníkù
a ve vyjadøování, zvyklosti v obleèení),
• psychologické aspekty pracovištì (je nebo není bìžné se spoluzamìstnancù ptát na
pracovní postupy, pracuje se spíš v týmu nebo výhradnì individuálnì, je na pracovišti
atmosféra ryze profesionální nebo se mluví i o osobních vìcech a zamìstnanci spolu
pøíležitostnì tráví volný èas).
Jak
analyzovat
pracovní
místo?
Cílem této analýzy pracovních èinností je co nejvíce porozumìt aktivitì vèetnì konkrétních
dovedností potøebných k tomu, aby byla èinnost vykonávána kompetentnì, a aby pøi
vykonávání této èinnosti byl pracovník dobøe zaèlenìn mezi ostatní.
Analýza
pracovních
èinností
27
Stejnì jako v analýze pracovního místa mùžeme pøi práci s konkrétním uživatelem postupovat
podle osobního profilu, ze kterého zjistíme, které èinnosti preferuje, jaký je jeho potenciál
a také pøi kterých èinnostech má uživatel specifické potøeby.
Zjišované
aspekty
prostøedí
a èinnosti
V analýze pracovních èinností zjišujeme:
• jaké dovednosti se obvykle pøi této èinnosti užívají,
• jaký je kulturní význam této èinnosti,
• jaké má v této èinnosti uživatel možnosti rozvoje.
Dále zjišujeme aspekty potøebné k vykonání èinnosti, a to aspekty:
• fyzikální (svalová síla, rozsah pohybu a podobnì),
• kognitivní (nároky èinnosti na plánování, pamì, soustøedìní, rozhodování, porozumìní),
• smyslové.
Dalšími zjišovanými skuteènostmi jsou souvislosti èinností a to:
• èasové souvislosti èinností (napøíklad: pro uživatele nemusí být vhodné brzy ráno odcházet
z domu vzhledem k užívání lékù, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemùže mít støídavé
smìny),
• psychologické souvislosti èinností (napøíklad: èinnost je vhodná spíše pro starší dámu
intelektuálního založení než pro dvacetiletou absolventku praktické školy).
Na základì analýzy a osobního profilu mùžeme vypracovat plán podpory, vèetnì úprav
prostøedí (pracovního místa), adaptací èinností, kompenzací èinností (jedna èinnost se nahradí
jinou, která smìøuje ke stejnému výsledku) a použití podpùrných pomùcek.
Podnìty k zamyšlení
• Zkuste si vytvoøit jednoduchou analýzu pracovního místa v knihovnì, kde pracuje Prokop
z úvodního pøíbìhu.
2.10 PODPORA NA PRACOVIŠTI, PRACOVNÍ ASISTENCE, DALŠÍ
DRUHY PODPORY
Podpora na pracovišti je jedním z hlavních znakù PZ, podle kterého jej mùžeme odlišit od
jiných postupù. Zároveò je jednou z hlavních souèástí služby PZ, která umožòuje èlovìku
znevýhodnìnému na trhu práce a spadajícímu do cílové skupiny práci na bìžném pracovišti.
Plán podpory pro získání pracovního místa v PZ vytváøí pracovní konzultant s uživatelem ve
spolupráci se zamìstnavatelem. Vytváøení plánu podpory pøedchází zpracování osobního
profilu a analýzy pracovištì.
Minimální
efektivní
podpora
Podpora mùže být velmi rùznorodá a mùže se definovat mnoha zpùsoby. Její podstatou je
to, že je to podpora individuální, odpovídající specifickým potøebám èlovìka, pøièemž se
jedná o minimální efektivní podporu. Minimální efektivní podpora je taková, která podporuje
rozvoj samostatnosti a vyvíjí se podle aktuální potøeby a míry samostatnosti èlovìka.
Nepomùže, když pomáháte více, než je potøeba. Èím více od zaèátku poskytování služby
uživatel uplatní svoje možnosti, tím lépe.
Perspektiva
samostatnosti
v pracovních
èinnostech
Už od zaèátku poskytování služby PZ je potøeba pøedstavit si uživatele na pracovišti bez
asistenta. To znamená, že pracovní asistent mùže èlovìku pomáhat zpoèátku i se samotnou
pracovní èinností. Tato podpora však musí smìøovat k osamostatnìní uživatele, od zaèátku
musíme vìdìt, že se bude snižovat. Nìkdy mùže jít pøímo o praktickou pomoc pøi pracovní
28
èinnosti, která se bude postupnì mìnit v pouhé pøihlížení a poskytování rady ze strany
asistenta. Tento typ podpory bývá uplatòován pøedevším u lidí s tìlesným, mentálním
a kombinovaným postižením.
Situace se mùže vyvíjet i tak, že èlovìk vzhledem ke svému tìlesnému postižení nìkterou
souèást èinnosti, tak jak je na pracovišti organizovaná, nebude moci vykonávat ani pøi nejvìtší
možné samostatnosti. Tato pracovní èinnost je perspektivní, je-li možné ji nìjakým zpùsobem
adaptovat, upravit prostøedí, nebo zajistit pøirozenou sociální podporu, aby ji èlovìk
samostatnì vykonávat mohl.
Týká-li se potøebná pomoc nìkteré z bìžných denních èinností (hygiena, jídlo), mùže se po
osamostatnìní uživatele v pracovních èinnostech pokraèovat v podpoøe v tìchto èinnostech
prostøednictvím osobní asistence. Asistent mùže pomáhat uživateli a vést ho k sobìstaènosti
i v bìžných denních èinnostech, zùstává-li však v prùbìhu poskytování podpory už jen tato
potøeba pomoci a nikoli v pracovních èinnostech, mùže konzultant zaèít uvažovat o návazné
službì osobní asistence.
Podpora
v bìžných
denních
èinnostech
Je tedy potøeba rozlišovat mezi osobní a pracovní asistencí. Typù podpory mùže být opravdu
mnoho, nejspíš tolik, kolik mùže být specifických potøeb lidí znevýhodnìných na trhu práce.
Nesmíme však zapomenout, že podpora v PZ se týká také zamìstnavatele a kolegù uživatele.
O tom se dozvíte v další kapitole.
Podporované zamìstnání se vyznaèuje podporou pøímo na pracovišti. Je-li to však tøeba,
mùžeme poskytovat podporu i mimo pracovištì. Mùže se to týkat nácviku nìjaké konkrétní
pracovní èinnosti, sociálních dovedností, ale také pøípravy pøed odchodem do práce nebo
napøíklad individuální podpory v denním režimu (aby èlovìk vèas pøišel do práce, musí
v nìjakou dobu vstávat, mìl by tedy jít v „rozumnou“ dobu spát a mít na druhý den pøipravené
vhodné obleèení). Podpora mimo pracovištì mùže spoèívat také v tom, že s klientem mluvíme
o jeho zážitcích a dojmech z práce a podporujeme jeho sebevìdomí.
Pracovní
versus
osobní
asistence
Podnìty k zamyšlení
• Vnímáte nìjaké rozdíly mezi osobní a pracovní asistencí? Jaké?
2.11 PODPORA UŽIVATELE A PODPORA ZAMÌSTNAVATELE
V podporovaném zamìstnávání pracujeme nejen s èlovìkem znevýhodnìným na trhu práce,
ale také se zamìstnavatelem a zamìstnanci na pracovišti.
Uživatele služby PZ je potøeba podporovat tak, aby:
• se na pracovišti mohl dobøe a efektivnì zhostit svojí práce,
• se sám pøi své práci a mezi lidmi na pracovišti dobøe cítil,
• se rozvíjely jeho pracovní a sociální dovednosti,
• s ním byl spokojen zamìstnavatel,
• se s ním cítili dobøe ostatní zamìstnanci.
Pokraèování
podpory na
pracovišti
Vzhledem k tomu, že v cílové skupinì PZ mohou být lidé s odlišným chováním, vzezøením
nebo napøíklad zpùsobem pohybu oproti vìtšinì ostatních lidí, nemusí být poèáteèní
každodenní setkávání s nimi vždy jednoduché. Èasto se zde kontaktují lidé, kteøí se tøeba
s èlovìkem s odlišným zpùsobem komunikace nebo s èlovìkem pohybujícím se na vozíku
nikdy nesetkali. Mohou být na rozpacích, jak se k takovému èlovìku zachovat, aby mu
Podpora
zamìstnavatele
a zamìstnancù
29
neublížili. Mùže však dojít i k situaci, kdy mu vzhledem k jeho zpùsobu komunikace
nerozumìjí, aèkoliv on rozumí jim. Zvládnutí tìchto tìžkostí je úkolem pro pracovního
konzultanta a pracovního asistenta. Mohou pracovat s uživatelem služby PZ tak, aby jeho
chování nezpùsobovalo rozpaky ostatních lidí, nebo aby byly co nejmenší. Zároveò musí
asistent i konzultant pracovat s postoji lidí v blízkém pracovním prostøedí. Nìkdy staèí
poèáteèní vysvìtlení, jindy je potøeba dlouhodobá spolupráce a náležitá doporuèení
zamìstnancùm týkající se, zpùsobu komunikace, urèitého typu jednoduchých konkrétních
otázek s názornými ukázkami atd. Jindy mùže jít o rozptýlení nejistoty zamìstnancù v bìžných
kontaktech s èlovìkem se znevýhodnìním. Na pracovišti v ideálním pøípadì dochází ke
vzájemné adaptaci, uživatel služby PZ se pøizpùsobuje požadavkùm pracovištì a lidé na
pracovišti jeho pøítomnosti.
Podnìty k zamyšlení
• Pøedstavte si Prokopa z úvodního pøíbìhu, jak se uèí v knihovnì vložit „kartièku“ do
záložky na vnitøní èásti pøebalu knihy. Prokopovi jde velmi tìžko kartièku uchopit a navíc
je ještì potøeba ji zasunout pod záložku. Víte však, že pøi jídle zcela bez problémù drží
malou lžièku a na bundì i na košili si dokáže zapnout knoflíky. Pracovní èinnost by tedy
mìla být perspektivní vzhledem k budoucí samostatnosti, ale zatím se Prokopovi nedaøí.
Jak uskuteèníte minimální efektivní podporu (nápovìda: mùžete použít postupu, pøi kterém
asistent zpoèátku vykonává èást èinnosti a další èást klient a také mùžete použít nácviku
uchopování mimo pracovištì)?
Jaké argumenty použijete, aby paní knihovnice tuto práci radìji neudìlala sama, když
vidí, s jakými obtížemi ji vykonává Prokop?
2.12 PØIROZENÁ PODPORA
Pøirozená podpora v PZ je velmi dùležitou souèástí celého procesu. Pojem v této kapitole
mùžeme zúžit na pøirozenou podporu na pracovišti. Jinak se tento pojem v PZ mùže týkat
také získávání zamìstnání a získávání sociálních dovedností, které s prací souvisejí, ale
neuplatòují se pøímo na pracovišti. Rozlišujeme pøirozenou podporu vìcnou a sociální.
Zdroje
podpory na
pracovišti
Pøirozenou podporu na pracovišti mùžou pøedstavovat lidé (sociální podpora), ale také rùzné
vìci na pracovišti, jeho uspoøádání a organizaèní prvky (vìcná podpora). Zamìstnanci mohou
sami projevit zájem o nového spolupracovníka, nebo je o to mùže požádat zamìstnavatel,
obvykle po dohodì s pracovním konzultantem. Na spolupráci je potøeba dlouhodobì
pracovat tak, aby pomáhající kolega mohl projevit svoji dobrou vùli, ale zároveò tak, aby
nedošlo k omezení rozvoje samostatnosti uživatele služby PZ.
Pøirozená sociální podpora by mìla navazovat na podporu pracovního asistenta
a konzultanta a mít také znaky minimální efektivní podpory. Nìkdy mùže být tìžké tuto
myšlenku citlivì sdìlit zamìstnanci, který chce pomáhat.
Na získávání a udržení si pøirozené podpory mùže spolupracovat také èlovìk se
znevýhodnìním, mùže to být i souèástí jeho rozvoje sociálních dovedností na pracovišti.
Pøíklad pøirozené sociální podpory
Èlovìk, který zaèíná chodit do práce, se potøebuje nauèit pøipravit si doma
vše, co potøebuje: obleèení, svaèinu, naplánovat si cestu do práce a tøeba
také naplánovat si dobøe, co bude dìlat po práci, aby byl na druhý den odpoèatý
30
a mìl dobrou náladu. V tom mu mùže pomoci nìkdo z jeho rodiny, který se
tím vlastnì stává onou pøirozenou sociální podporou.
Druhý typ pøirozené podpory na pracovišti mùže být velmi rùznorodý a je potøeba citlivého
pozorování prostøedí a chodu pracovištì, aby pracovní konzultant, asistent i sám uživatel
mohli prvky této podpory rozeznat a využít. Mùže jít nejen o vyhledávání tìchto prvkù, ale
také o jejich doplnìní na pracovišti, což se blíží úpravám pracovištì a pracovních èinností.
Pøíklad pøirozené vìcné podpory
V pøípadì, že èlovìk s pracovním znevýhodnìním se nedokáže orientovat podle
hodin a musí pravidelnì jíst kvùli cukrovce svaèinu v 10 hodin, mùžeme použít
„pomùcku“ z chodu pracovištì. Vypozorovali jsme, že pøed desátou hodinou
vždy do místnosti pøijde zøízenec s novými obálkami a složí je, v tu dobu si
mùže klient vyndat svaèinu.
Podnìty k zamyšlení
• Zkuste navrhnout jiný zpùsob pøirozené podpory na vám známém pracovišti pro èlovìka,
který nerozlišuje èas podle hodin.
2.13 PRACOVNÍ SCHÙZKY
Vzhledem k tomu, že v procesu PZ se jedná pøevážnì o individuální práci, je velmi dùležité,
aby se všichni zúèastnìní (konzultant, uživatel, asistenti apod.) setkávali. Pracovní schùzky
jsou také prostorem pro spoleènou práci uživatele s konzultantem na rozvoji dovedností,
vytváøení plánù, hodnocení jejich realizací a podobnì. Aèkoliv je tìžištì práce PZ na pracovišti,
jako nevyhnutné se jeví i pracovní schùzky mimo nìj, a to pøedevším v poèáteèních fázích PZ.
2.13.1 Job club
Job club je nedílnou a u uživatelù populární souèástí procesu PZ. Hodnì se používá také
v tranzitním programu (viz dále). Termín job club je známý i z praxí nìkterých úøadù práce
a také organizací, které se nezabývají pøímo PZ, ale jinou podporou v souvislosti se
zamìstnáváním. Job club je skupinová práce s lidmi, kteøí se zajímají o získání zamìstnání.
Bìžnì se job club koná jedenkrát mìsíènì. Nìkteré agentury poøádají job cluby pro
stanovené cílové skupiny oddìlenì od ostatních uživatelù (napø. u klientù s duševním
onemocnìním).
V job clubu se mohou procvièovat a rozvíjet dovednosti potøebné pro získání práce, mùže
se pracovat na identifikaci zájmù a možností. Èasto se používá nácvik dovedností
v modelových situacích (práce s inzeráty v tisku, na internetu, orientace ve formuláøích, psaní
životopisu apod.).
Èasto se na skupinových setkáních využívá techniky hraní rolí (zamìstnavatele, uchazeèe,
oslovení vytipovaného spoluzamìstnance pro pøirozenou sociální podporu na pracovišti atd.).
Podle našich zkušeností jsou velmi vhodné také besedy s lidmi, kteøí prošli procesem PZ
a již nìkde pracují. Tyto schùzky se mohou týkat rùzných témat, napøíklad získávání práce,
informací o rùzných typech práce apod.
31
Aktivity v job
clubu
Pøíklad besedy v job clubu
Zamìstnanec osobního oddìlení mùže mluvit o rùzných požadavcích
zamìstnavatele apod.
Peer
counceling
Job club je pøíležitostí pro vzájemné sdìlování si zkušeností v podobné situaci, velmi dobøe
se zde uplatòuje peer counceling (tj. sdìlování zkušeností mezi vrstevníky). Nácvik dovedností
mùže probíhat v rámci skupinových sezení a souèasnì nebo pozdìji individuálnì pouze
s pracovním konzultantem. Stejnì tak mohou podle dohody s uživatelem i všechny ostatní
fáze procesu probíhat individuálnì. Do individuálním plánu podpory se podle dohody
s èlovìkem znevýhodnìným na trhu práce vždy zaèleòuje také zpùsob prùbìžného setkávání
s konzultantem a pøípadnì také úèast na job clubech.
Spoleèných job clubù se mùže zúèastnit více pracovních konzultantù z týmu agentury PZ.
Naše zkušenost je taková, že tím všichni zúèastnìní získávají velmi cenné poznatky.
Podnìty k zamyšlení
• Proè myslíte, že by job club nìkomu nemusel vyhovovat a chtìl by spolupracovat se
svým konzultantem jen individuálnì?
2.13.2 Individuální konzultace
Konzultace
s uživateli PZ
Individuální konzultace jsou základem práce konzultanta s osobami znevýhodnìnými na trhu
práce. Konzultace probíhají v prùbìhu celého procesu PZ, v poèáteèních fázích,
pøed získáním zamìstnání, i v dobì, kdy už je uživatel zamìstnán. S menší intenzitou je možné
je poskytovat i po ukonèení asistence na pracovišti jako jednu ze souèástí dlouhodobé
spolupráce s klientem v jeho pracovní kariéøe.
Poèáteèní fáze pøedstavující identifikaci zájmù, možností a potøeb probíhá individuálnì èi ve
skupinách, popø. se kombinují oba zpùsoby. Dùležitou roli hrají individuální konzultace
s pracovním konzultantem pøi vyhledávání konkrétního zamìstnání a pøípravì prvních kontaktù
se zamìstnavatelem.
Individuální schùzky konzultanta s uživatelem pokraèují po jeho nástupu na pracovištì.
Konzultant se musí s pracovištìm, èinnostmi a lidmi na pracovišti dobøe seznámit. Pak mùže
buï uživatele na pracovišti navštìvovat a/nebo se s ním setkávat po práci, vìtšinou v AgPZ.
Èetnost, doba a místo schùzek se obvykle naplánuje dopøedu, poté se dle situace mùže
zmìnit. Rozhovor konzultanta s uživatelem se týká celého prùbìhu práce na pracovišti a to
nejen pracovních èinností, ale také kontaktù s lidmi na pracovišti.
Konzultace
s asistentem
Schùzky slouží k tomu, aby konzultant vìdìl co nejvíce o tom, jak práce probíhá a jak se
v ní uživatel cítí. To vše je dùležité proto, aby mohl konzultant nebo asistent pokraèovat
v plánu podpory. Je-li souèástí podpory pracovní asistence, kterou u uživatele zajišuje
pracovní asistent, pøichází zpravidla na schùzky i asistent. Obvykle je však vhodné, aby
uživatel i asistent mìli pøíležitost mluvit s konzultantem individuálnì.
Informace o prùbìhu práce uživatele získává konzultant také kontakty se zamìstnavatelem.
Vìtšinou je však vhodnìjší než individuální jednání konzultanta (i to musí ovšem probìhnout
se souhlasem èlovìka se znevýhodnìním) se zamìstnavatelem pozvat zamìstnavatele na
nìkteré ze schùzek dále uvedených, nebo se setkávat spoleènì s uživatelem a zamìstnavatelem
na pracovišti.
Konzultace
se zamìstnavatelem
32
2.13.3 Týmové schùzky pracovníkù agentury PZ
Velký dùraz se v podporovaném zamìstnávání klade na týmovou práci. Dùvodem je
pøedevším multidicsciplinární pøístup, který by mìl být samozøejmostí v každé agentuøe
podporovaného zamìstnávání. Jde však také o to, aby jeden èlovìk nerozhodoval sám
o jiném èlovìku.
Hlavní slovo ve všech fázích procesu vèetnì pøípravy a revizí individuálního plánu má uživatel
služby PZ, pøípadnì jeho rodièe a v podpoøe na pracovišti i zamìstnavatel. Rozhodnutí na
základì vyjádøení všech tìchto zúèastnìných však musí uèinit konzultant, který pak pomáhá
pøi jeho realizaci. Konzultant pracuje s uživatelem obvykle dlouhou dobu (èasové omezení
podpory v PZ zatím u nás není stanoveno, napøíklad v Norsku je to do tøí let).
Je vhodné, aby se na rozhodnutích a nìkdy i nìkterých individuálních konzultacích podíleli
i další èlenové pracovního týmu AgPZ. Schùzky tohoto týmu probíhají obvykle jednou za
týden. Èleny týmu mohou v práci také obohatit zkušenosti jejich kolegù. Kromì schùzek
zamìøených na práci s uživatelem je nutné v agentuøe poèítat i s organizaèními a také
koncepèními schùzkami ve formì porad. Kromì toho se pracovní tým agentury schází pøi
skupinových supervizích.
2.13.4 Spoleèné schùzky s asistenty a uživateli
Pøi individuálních konzultacích se setkává konzultant s jedním asistentem. Jeden uživatel však
mùže spolupracovat s více asistenty, z nichž každý má rùzné zkušenosti i postøehy. Osvìdèuje
se setkávat se i spoleènì, což konzultantovi lépe objasní aktuální situaci uživatele, jeho
pokroky, pøípadnì neúspìchy. Je vhodné pozvat na schùzku i pøedchozí asistenty a uskuteènit
schùzku pøi zaèátku spolupráce s novým asistentem. Schùzek se obvykle úèastní i uživatel
a pøíprava schùzky se koná s jeho souhlasem a nìkdy i za jeho spolupráce. Forma schùzky
a poèet úèastníkù se podle potøeby a možností obmìòuje.
Jednou z možností je schùzka uživatele služby PZ a jeho asistentù, nebo jen asistentù jednoho
uživatele a konzultanta. Jindy mùže být vhodné svolat schùzku dvou uživatelù a jejich asistentù
zároveò.
Asistenti se mohou zúèastnit také job klubù a kroužkù pøátel a pøíležitost potkat se mají i pøi
spoleèných supervizních setkáních.
Pøíklad
Spoleèné schùzky vìtšinou pøíjemnì oživují spolupráci mezi osobou
znevýhodnìnou na trhu práce a konzultantem, asistentem. Možná je to typická
zkušenost z naší praxe, kde pracujeme s mladými lidmi (i když mezi nimi jsou
uživatelé, kteøí dávají pøednost individuálním setkáním, což samozøejmì
respektujeme). Spoleèné schùzky však mohou všem zúèastnìným pomoci
podívat se na situaci uživatele z jiných hledisek a uživateli obvykle pomáhají
v rozvoji sebedùvìry, sociálních dovedností a vedou ho k hlubšímu uvìdomìní
si podstatného v jeho aktuální situaci.
Podnìty k zamyšlení
• Pøedstavte si, že jste pracovní konzultant. Pracoval/a byste s uživatelem radìji individuálnì,
nebo více v týmu? Proè? Jak èasto byste svolával/a schùzky?
33
• Pøedstavte si, že jste uživatelem služby PZ. Dal/a byste pøednost individuální spolupráci
s konzultantem nebo schùzkám s vìtším poètem lidí? Nevadilo by vám, že se setkávají
vaši asistenti bez vás?
2.14 KROUŽKY PØÁTEL
Kroužky pøátel by se daly zaøadit do oblasti pøirozené sociální podpory mimo pracovištì.
Mohou se realizovat také v prvních fázích procesu PZ, tedy pøed získáním vhodného
zamìstnání, ale i v jeho prùbìhu a v prùbìhu dlouhodobé podpory v celé pracovní kariéøe.
Pøíklad
Kroužky pøátel nás velmi zaujaly v bostonském pojetí PZ. Když jsme je zaèali
používat v naší organizaci, setkaly se s úspìchem u uživatelù našich služeb
i u všech jejich pøátel. Stroze by se dalo øíci, že kroužky pøátel, na rozdíl napøíklad od schùzek asistentù, jsou založeny na podpoøe z neformálních zdrojù. To
znamená, že se jich úèastní nejen konzultant a asistenti, ale také pøátelé
uživatele, které si sám zvolí. V bostonských materiálech jsou popisováni
úèastníci kroužku pøátel napøíklad jako: bývalá pøítelkynì strýce, vedoucí
šachového klubu. Znamená to, že kroužku pøátel se mùže zúèastnit jakákoli
uživateli blízká osoba. Bývá to nìkdo, s kým uživatel nìco pìkného a dùležitého
zažil, nìkdo, kdo uživatele dobøe zná a chce a mùže mu nìjakým zpùsobem
pomoci v plánování a uskuteèòování jeho pracovní kariéry.
Pomoc mùže spoèívat napøíklad v tom, že tento èlovìk zná nìkoho, kdo by
mohl uživatele služby PZ zamìstnat, mùže s ním nìco pøedbìžnì domluvit,
mùže pomoci iniciovat další pøirozenou podporu. Mùže se však také procesu
na PZ podílet i „jenom tak“ tím, že je na schùzce pøítomen a bude uživateli
svou úèastí dodávat sebedùvìru.
Neformální
podpora
Kroužky pøátel si uživatel služby PZ svolává sám nebo s pomocí konzultanta, asistenta èi
nìkoho z pøátel. Pøínosné je, když si uživatel urèí i místo a dobu, kde se kroužek sejde, sám
pøipraví obèerstvení, urèí si koordinátora schùzky, udìlá pozvánky. Setkání pøátel uživatele
je potøeba plánovat s pøedstihem. Na setkání kroužku se obvykle neprobírá pøímo nìjaká
fáze individuálního plánu uživatele služby PZ, ale spíše jeho pøedstavy a sny o dalším životì.
Kroužky se svolávají podle potøeby, napøíklad v obdobích z nìjakého dùvodu dùležitých
a nároèných pro uživatele (napøíklad pøi pøechodu ze školy do zamìstnání, pøi zmìnì
zamìstnání nebo pøi pøestìhování apod.). Složení pøátel v kroužku závisí jenom na rozhodnutí
uživatele, koho by si rád pozval.
Podnìty k zamyšlení
• Zkuste pøemýšlet o tom, koho a v jaké situaci byste si pozval/a do kroužku vy sám/a.
2.15 EMPOWERMENT (POSILOVÁNÍ UŽIVATELE V JEHO
VLASTNÍCH KOMPETENCÍCH)
Jednou z hlavních podmínek úspìchu v podporovaném zamìstnáváni je vlastní aktivita
èlovìka znevýhodnìného na trhu práce. Konzultantova prvoøadá úloha je podporovat
34
èinorodost a motivaci uživatele, posilovat jeho kompetence a co nejvíce respektovat a rozvíjet
osobnost uživatele.
Pøíklad
„Objevila jsem, že mít v rukou vlastní život je v centru existence èlovìka
s postižením, že toto je podmínkou celistvého bytí... Mít v rukou vlastní život
je schopnost, aby se vìci dìly… Lidé, kteøí mi nejvíce pomohli, dìlali dvì
nejdùležitìjší vìci: naslouchání a empowerment.“
The book of sorrows, book of dream, Mary F. Weber,
Occupational Therapy, M.E.Nielstadt, E.B.Crepeau, 1998,
Lippincot – Ravers publishers.
Empowerment je nový pojem v PZ. Jeho smysl spoèívá v pomoci èlovìku v jeho vlastním
úsilí stát se platným èlenem spoleènosti.
V podporovaném zamìstnávání je dùležitá motivace uživatele PZ. Prostøednictvím
empowermentu se snažíme pomoci èlovìku uvìdomit si, proè chce pracovat, co od toho
oèekává. Jeho vlastní síla (moc – power) je právì v tom, že bude dìlat to, co on sám chce.
Jen pracovnì motivovaný uživatel PZ bude schopen v zamìstnání rozvíjet své zájmy
a prohlubovat dovednosti.
Pøi výkonu práce bude vycházet z vlastních zkušeností, které mohou být zdrojem
a potenciálem následného rozvoje.
Vlastní
motivace
Uživatel služby PZ uskuteèòuje svoje pøedstavy. Aby mohl své možnosti uplatnit, potøebuje
je dobøe znát. Nejlepší je najít takovou práci, ve které mùže èlovìk uplatnit své vlastnosti.
Napøíklad je-li nìkdo pomalejší, ale dùkladný, mìl by o tìchto vlastnostech vìdìt, aby je
dobøe uplatnil. Empowerment je postoj, který vede k samostatnosti. Má významné místo
u rodièù a pøátel, kteøí mohou uživatele v sebeuvìdomìní podpoøit.
Empowerment
a samostatnost
Uživatele PZ podporuje pracovní konzultant v samostatnosti a nezávislosti i v pøípadì, kdy
tím riskuje, že se klient dopustí chyby. Musí však vždy dbát na bezpeènost a zdraví uživatele.
Právo na
omyly
Dalším cílem empowermentu je, aby se èlovìk znevýhodnìný na trhu práce aktivnì podílel
na hledaní práce a snažil se získanou práci udržet.
Aktivita
uživatele
Podnìty k zamyšlení
• Zkuste se zamyslet nad tím, proè je vlastní motivace a aktivita v PZ tak dùležitá. Pokuste
se vcítit do role èlovìka znevýhodnìného na trhu práce a pøemýšlet o tom z jeho pozice.
2.16 SUPERVIZE
Supervize v podporovaném zamìstnávání je zpùsob, jak podpoøit práci konzultantù
a zdokonalovat jejich práci s lidmi. Supervize poskytuje konzultantovi nadhled nad jeho
pøímou prací s uživateli, možnost k zamyšlení se v prùbìhu konkrétní práce pod vedením
zkušeného èlovìka vzdìlaného v supervizi, pomáhá zamìstnancùm AgPZ ujasnit si své postoje
k uživatelùm, zamìstnavatelùm, anebo i dalším èlenùm týmu.
Supervize je pro pracovníky sociálních služeb, kterými pracovní konzultanti jsou3 , nejenom
povinná, ale i velmi užiteèná.
Prùbìh mùže mít podobu individuální supervize, supervize v týmu agentury nebo spoleèné
supervize pracovníkù více agentur.
35
Supervize
jako podpora
konzultanta
Podnìty k zamyšlení
• Dal/a byste pøednost supervizi vedené nìkým z vaší organizace, nebo radìji nìjakým
externistou?
• Jaký význam má supervize pro pracovního konzultanta?
2.17 TRANZITNÍ PROGRAM
Význam TP
TP
v zahranièí
a u nás
TP ze školy
do práce
V nejširším smyslu tranzitní program (dále i TP) pøedstavuje podporu a pomoc jakémukoliv
èlovìku pøi pøechodu z jednoho životního období do dalšího. Podpora se mùže uskuteèòovat
v pøechodu ze školy do dalšího života a soustøedit se na získání sobìstaènosti v bìžných
denních èinnostech, v bydlení, ve volném èase, dalším studiu a na celkový rozvoj samostatnosti.
V souvislosti s PZ jde hlavnì o pøechod èlovìka, u nìhož lze pøedpokládat znevýhodnìní
na pracovním trhu, ze školy do zamìstnání. Konkrétnì jde o práci se studenty se speciálními
potøebami v dobì pøed ukonèením školy. Další fází pro nì mùže být PZ, jak už jsme se s ním
seznámili na pøedchozích stránkách. V kontextu PZ mùžeme tedy TP vnímat jako jednu
z jeho souèástí.
V USA, Kanadì i nìkterých evropských zemích je tranzitní program zaèlenìn do legislativy
týkající se dìtí se speciálními potøebami. U nás tomu zatím tak není, i když už se TP v nìkterých
organizacích realizuje. Na odboru speciálního školství Ministerstva školství, mládeže
a tìlovýchovy ÈR vznikla pracovní skupina pro tranzitní program a ve spolupráci
s Pedagogickou fakultou UK v Praze a Diakonií byly uspoøádány semináøe týkající se tohoto
tématu.
V projektu Equal probíhajícím 2002 – 2005, který byl zamìøen na rozvoj PZ v ÈR, má
tranzitní program také svoje místo. Zatím nemáme informace o tom, že by se v ÈR nìkdo
zabýval tranzitním programem v rámci PZ pro jiné cílové skupiny než jsou lidé s postižením,
alespoò ne pod tímto názvem. Je však nasnadì, že využití by bylo možné.
Tranzitní program ze školy do práce, který se zatím u nás uskuteèòuje v rámci PZ, se ukázal
jako velmi úèinná pomoc pro studenty s postižením v období pøechodu ze speciálních škol
do práce, ale i do jiných životních oblastí. Když se mladý èlovìk zamýšlí nad tím, jakou
práci by chtìl a mohl dìlat, musí myslet na ostatní rozhodující faktory, napøíklad kde bydlí,
jaká je jeho schopnost sobìstaènosti a samostatnosti, jaké má zájmy a pøedstavy o svém
životì a podobnì.
Pøíklad
Nedávno jsme se v naší agentuøe setkali se spontánní myšlenkou maminky
jednoho ze studentù støední školy pøi Jedlièkovì ústavu, který je uživatelem
tranzitního programu, že celá rodina uvažuje o pøestìhování do ménì
bariérového mìsta, než je jejich souèasné bydlištì, aby syn mìl reálnìjší
možnost pracovního uplatnìní a rozvoje samostatnosti po skonèení školy. Jedná
se o chlapce s tìžkým kombinovaným postižením.
3
36
Èeská unie pro PZ usiluje sice o to, aby se PZ stalo nástrojem aktivní politiky zamìstnanosti, a tím pádem
patøilo mezi služby zamìstnanosti, ale pøesah do sociální oblasti vèetnì používání postupù známých z oblasti
sociální práce bude pro PZ pravdìpodobnì charakteristický vždy.
Tranzitní program ze školy do práce má mnoho spoleèných znakù s PZ:
• je potøeba v nìm klást dùraz na priority uživatele – studenta (ale i jeho rodiny),
• v co nejvyšší míøe vyžaduje týmovou spolupráci,
• pracuje se v nìm se studentovými zájmy a možnostmi,
• program je postaven na dovednostech studenta – uživatele (nikoli na omezeních,
vyplývajících z postižení nebo jiného znevýhodnìní).
Znaky TP
Mezi hlavní zásady realizace tranzitního programu patøí rozvoj dovedností adekvátních vìku,
aktuální situaci a zájmùm studenta a respekt vùèi životním i názorovým zmìnám.
Tranzitní program je zamìøený na budoucí dobu. Pøi plánování práce, bydlení, trávení volného
èasu apod. je dùležité mít na mysli, aby budoucnost zùstávala otevøená. Student, jeho rodina
i okolí si musí ujasnit rozsah a podobu nevyhnutné podpory. Zde se mùže uplatnit týmová
spolupráce širokého okruhu formálních i neformálních kontaktù zahrnujících èleny kroužku
pøátel, uèitele ve škole, sociálního pracovníka a pracovníky úøadu práce v místì bydlištì atd.
V našich podmínkách se tranzitní program v rámci PZ uskuteèòuje zatím ve spolupráci
speciálních škol a agentur pro podporované zamìstnávání hlavnì formou individuálních praxí
s asistencí. Tyto praxe mají velmi podobné zákonitosti jako proces PZ. Jejich cílem je nejen
získání práce na volném trhu (student obvykle zùstává po skonèení školy na pracovišti, kde
praktikoval), ale také rozvoj pracovních a sociálních dovedností a dovedností potøebných
pro získání a udržení si práce. Jedním z nejdùležitìjších cílù a úkolù TP ze školy do práce je,
že student získává reálnou pøedstavu o životì v nechránìném prostøedí. Ta se konkretizuje
prostøednictvím osobních zkušeností a zážitkù. Student má možnost ovìøit si své dosavadní
dovednosti a znalosti mimo školní prostøedí. Období následující po skonèení školy pro nìj
mùže pøestat být nepøedstavitelným neznámem vytváøejícím nejistotu.
Pøíklad dobré praxe
V praxi našeho obèanského sdružení Støedisko asistence ve spolupráci
s Jedlièkovým ústavem a školami v Praze, kde je tranzitní program souèástí
celkové koncepce, se nám zaèíná daøit spolupráce se studenty i v dalších
oblastech dùležitých pro jejich pøechod do bìžného života (bydlení atd.).
Pøechod do práce a plánování jeho prùbìhu se stává stejnì dùležitou souèástí
školní pøípravy jako samotná výuka.
Podnìty k zamyšlení
• Pokuste se zamyslet nad tím, jak by se dal tranzitní program ze školy do práce dal využít
na støední škole, kterou jste vy sami absolvovali.
• Navrhnìte, u kterých jiných cílových skupin PZ by se mohl tranzitní program využít?
2.18 SLUŽBY SOUVISEJÍCÍ S PZ
Èlovìk, který potøebuje služby PZ, vzhledem ke svým specifickým potøebám obvykle
potøebuje i jiné služby. V Èeské republice se vyvíjí snaha o zapojení lidí se specifickými
potøebami do spoleènosti rychleji než legislativa. Tato situace je i v oblasti služeb. Nedostatek
legislativních opatøení znesnadòuje finanèní zajištìní provozovatelù služeb i finanèní možnosti
klientù.
Služby související s PZ bychom mohli pro pøehlednost rozdìlit podle èasových období.
Èlovìk, který vyhledá AgPZ, byl obvykle uživatelem už i nìjaké jiné sociální služby.
37
Nejèastìjší
podoba TP
u nás
V prùbìhu procesu PZ mùže tyto služby využívat dále nebo bude využívat nìjaké další,
pøípadnì žádné. Pro dobu po ukonèení procesu podporovaného zamìstnávání mùže AgPZ,
pokud je to potøeba, doporuèit navazující sociální služby. Ty by mìly být adekvátní specifickým
potøebám èlovìka.
Pøíklad
Podle našich vlastních zkušeností a ze spolupráce s dalšími AgPZ mùžeme
øíci, že lidé vyhledávající služby PZ pøicházejí ze speciálních škol, z ústavù
sociální péèe, z úøadù práce. Nìkdy jim služby PZ doporuèují jejich praktiètí
nebo odborní lékaøi, informace o PZ mohou získat prostøednictvím jiných
organizací pracujících s lidmi z rùzných cílových skupin PZ, dále od sociálních
pracovníkù nebo i z médií. Informovanost o PZ zatím záleží hlavnì na iniciativì agentur podporovaného zamìstnávání.
Podpùrné
služby
Služby, které osoby znevýhodnìné na trhu práce využívají bìhem procesu PZ se mohou
týkat bydlení, volného èasu, podpory sobìstaènosti. Tyto služby mají vìtšinou podobu osobní
asistence a poradenství. Konkrétní podoba služby je dána podle specifických potøeb jedince
se znevýhodnìním a je opravdu velmi individuální. Musíme konstatovat, že dosažitelnost
podpùrných služeb je zatím obtížná.
Pøíklad z praxe
Èlovìk s tìlesným a kombinovaným postižením, který je už nìjakou dobu po
skonèení speciální školy doma se stárnoucími rodièi, bude dlouhodobì
potøebovat rehabilitaci, dále pomoc pøi hledání vhodné aktivity pro volný
èas, osobní asistenci a možná další specifické služby.
Navazující
služby
Podobnì široké mùže být i spektrum návazných služeb nutných po ukonèení procesu PZ.
Služby, které klient využíval v prùbìhu PZ, obvykle pokraèují. Mùže však nastat potøeba
dalších. Napøíklad pro lidi s tìlesným postižením je to pøedevším služba osobní asistence
a to i v souvislosti se zamìstnáním (doprovody do zamìstnání a asistence v bìžných denních
èinnostech). Dále mùže jít o služby týkající se bydlení, volného èasu èi bìžných denních
èinností v místì bydlištì.
Služby potøebné pro lidi s postižením zajišují hlavnì neziskové organizace, nejèastìji
obèanská sdružení. Èásteènì je mohou pokrýt i pøíspìvkové instituce.
Pøíklad
V našem obèanském sdružení jsme si stanovili jako jeden z cílù vyhledávat
možnosti služeb v místech bydlištì a iniciovat vznik služeb potøebných pro
naše uživatele po ukonèení procesu PZ. Podle našich zkušeností je zatím
dostupnost tìchto služeb nedostaèující, hlavnì osobní asistence. Nedostatek
možností podpùrných a/nebo návazných služeb mùže èásteènì kompenzovat
pøirozená sociální podpora, velmi vhodné pøi vyhledávání služeb mùže být
také využití kroužku pøátel.
38
Podnìty k zamyšlení:
• Navrhnìte, jaké podpùrné služby by mohl potøebovat Prokop (viz úvodní pøíbìh) po
ukonèení procesu PZ. Nezapomeòte, že se pohybuje na vozíku a Daniela, která ho
doprovázela, je asistentka agentury PZ.
• Proè by se mìl pracovní konzultant seznámit i se službami, které uživatel služby PZ využíval
pøed vstupem do programu? Zahrnuli byste služby, které využívá v prùbìhu PZ, do jeho
individuálního plánu?
• Zamyslete se nad možnostmi specifických služeb pro lidi se zdravotním postižením v místì
vašeho bydlištì. Znáte nìkoho, kdo je potøebuje?
Pro nìkteré z vás bylo možná podporované zamìstnávání pøed pøeètením našeho pojednání
neznámým pojmem. Nyní jste se seznámili s jeho základy. Budete-li se ve vaší praxi setkávat
s lidmi z cílových skupin PZ, mùžete jim tuto službu doporuèit s vìdomím, že víte, o co jde.
K tomu, abyste se sami do PZ pustili, potøebujete ještì praxi i další informace. Další informace
budete moci získat na webových stránkách Èeské unie pro PZ a stránkách projektu
www.equal.rytmus.org.
Podporované zamìstnávání je èasovì omezená služba urèená lidem, kteøí hledají placené
zamìstnání v bìžném pracovním prostøedí. Jejich schopnosti získat a udržet si zamìstnání
jsou pøitom z rùzných dùvodù omezeny do té míry, že potøebují individuální dlouhodobou
podporu poskytovanou pøed i po nástupu do práce.
PZ se zaèalo rozvíjet v USA v 70. letech minulého století a souèasnì také v Kanadì. V 90.
létech zaèíná rozvoj PZ v Evropì, nejvíce v Norsku, Finsku a Británii. O nìco pozdìji
v Holandsku a dalších zemích. U nás se zaèalo PZ uskuteèòovat také v 90. letech (první
AgPZ vznikla v Praze v roce 1995), vìtší rozvoj nastal na zaèátku tohoto století v souvislosti
s realizací evropských projektù Palmif a Equal.
V agentuøe pracuje vedoucí, pracovní konzultanti, asistenti, pøípadnì ekonom, úèetní
a koordinátor. Hlavní kriteria pro pøijetí do PZ jsou motivace, zájem a pøináležitost k cílovým
skupinám.
Systematická spolupráce s èlovìkem znevýhodnìným na trhu práce zaèíná tvorbou
a podpisem dohody o poskytování služeb. Dohoda obsahuje uživatelùv výbìr služeb, závazky
ze strany agentury a ze strany uživatele. Vypracovává ji uživatel spoleènì s konzultantem.
Kromì dohody je nutné vytvoøit osobní profil uživatele, tj. souhrn zájmù, vlastností,
pøedpokladù a specifických potøeb uživatele, které mohou souviset s jeho možnostmi
pracovního uplatnìní.
Dalším nevyhnutným dokumentem v PZ je individuální plán podpory, který obsahuje cíle
a èasový sled postupných krokù k jejich dosažení. Je v nìm zaznamenáno kdy, jak a kým
jsou postupné kroky uskuteèòovány.
Následujícím krokem v procesu PZ je identifikace a vyhledávání vhodného zamìstnání. Na
práci jsou kladeny individuální požadavky, mìla by odpovídat zájmùm a potøebám uživatele.
Uživatel by se mìl uèit dovednostem potøebným k získání zamìstnání.
Po nalezení pracovního místa je nevyhnutné provést analýzu pracovištì. Na základì analýzy
pøipraví konzultant se zamìstnavatelem a uživatelem služby PZ náplò práce a individuální
plán podpory po získání a udržení pracovního místa.
Jestliže je uživatel služby PZ na pracovní místo pøijat, je dùležité poskytnout mu rùzné druhy
podpory: podpora na pracovišti, pracovní asistence, další druhy podpory. Na pracovišti
však podporujeme nejenom èlovìka se znevýhodnìním, ale i zamìstnavatele a zamìstnance.
39
Shrnutí
Stìžejní souèástí PZ jsou individuální a skupinové schùzky všech zainteresovaných, kroužky
pøátel, job cluby.
Jedním z cílù PZ je empowerment. Mary Weber ve své knize píše, že nejvíc jí pomohli lidé,
kteøí jí naslouchali a pomáhali v její vlastní jistotì v tom, co ona sama chtìla.
Pracovním konzultantùm pøichází na pomoc v jejich práci supervize. Jde o zpùsob podpory
nejenom pro pracovníky PZ, ale i pro pracovníky v jiných pomáhajících profesích.
Na PZ je velice úzce napojen tranzitní program. Jeho podstatou je podpoøit èlovìka se
znevýhodnìním pøi pøechodu z jedné životní situace do druhé. Pøechod ze školy bývá èasto
spojován s podporou v práci, bydlení, volném èasu a sobìstaènosti v bìžných denních
èinnostech.
Na podporované zamìstnávání mùžou navazovat další sociální služby. Patøí mezi nì napøíklad
osobní asistence, jiné služby neziskových organizací, služby úøadù práce, služby v zaøízeních
sociálních služeb (napø. ÚSP).
Kontrolní otázky:
1. Co je to podporované zamìstnávání?
2. Jaké jsou základní znaky PZ?
3. Co tvoøí náplò práce jednotlivých zamìstnancù agentury podporovaného zamìstnávání?
4. Na èem konzultant v prvních kontaktech s klientem pracuje a jaké budou dva hlavní
výsledky této práce?
5. K èemu slouží dohoda o poskytovaní služeb a osobní profil uživatele služby podporovaného zamìstnávání?
6. Èím se liší osobní profil od individuálního plánu a co mají spoleèného? Kdo individuální
plán pøipravuje? Úèastní se pøípravy individuálního plánu uživatel?
7. Jaké jsou dovednosti potøebné k získání zamìstnání pro uživatele služby PZ? Jsou to
stejné dovednosti, jaké potøebujete vy?
8. Na co je dùležité myslet pøi prvních kontaktech se zamìstnavatelem?
9. Z èeho se skládá analýza pracovního místa, jaké jsou její aspekty?
10. Co znamená minimální efektivní podpora?
11. Jak je možné postupovat pøi snižování podpory?
12. Kdo se úèastní týmových schùzek? Jak je rozdìlujeme? Èeho se týkají?
13. Jak byste charakterizovali kroužek pøátel? Èím hlavnì se liší kroužek pøátel od jiných
schùzek?
14. Co je to empowerment? Jaké jsou jeho základní principy?
15. Co je to tranzitní program? Jaké jsou spoleèné znaky podporovaného zamìstnávání
a tranzitního programu?
Seznam použité literatury:
Johnová, M.: Podporované zamìstnání. Praha, Agentura pro podporované zamìstnání, Rytmus, 1999.
McLoad, R.: School to Life Transition – pøiruèka ke stažení na internetové adrese : www.sasked.gov.sk.ca/
k/pecs/se/docs/school_to_life/to_work.pdf
Stupková, V.: Tranzitní program v Jedlièkovì ústavu a školách v Praze a ve Støedisku Asistence, èásteèná
evaluace. Diplomová práce, Praha, Fakulta tìlesné výchovy a sportu, 2000.
Ulrychová, E.: Cesta do života. Diplomová práce, Praha, Fakulta tìlesné výchovy a sportu, 2002.
Trampotová, M.: Tranzitní program ze školy do práce. Diplomová práce, Praha, Fakulta tìlesné výchovy
a sportu, 2002.
40
Hradecká, D.: Postoje k práci a možnostem pracovního uplatnìní u mladých lidí s kombinovaným
postižením (soubor kazuistik). Diplomová práce, Praha, PedF UK, 2002.
www.unie-pz.cz
www.supervize.org
Weber, M.: The book of sorrows, book of dream, Occupational Therapy, M.E.Nielstadt, E.B.Crepeau,
1998, Lippincot – Ravers publishers
41
3 PRACOVNÍ REHABILITACE, CHRÁNÌNÉ DÍLNY,
CHRÁNÌNÁ PRACOVIŠTÌ, PRACOVNÍ TERAPIE
Olga Krejèíøová
Klíèová slova
ergoterapie, chránìná pracovní dílna, chránìné pracovní místo, jedinec znevýhodnìný na
trhu práce, osoba se zdravotním postižením, pracovní rehabilitace, pracovní terapie, úøad
práce
Cíle kapitoly
Po prostudovaní této kapitoly budete schopni:
• vysvìtlit pojem pracovní rehabilitace,
• rozlišit základní strukturu chránìných dílen a chránìných pracoviš jako jednu z možností
pracovního uplatnìní osob znevýhodnìných na trhu práce,
• postihnout terapeutický význam pracovních èinností.
Konkrétním vykonavatelem úkolù státu v oblasti zamìstnanosti jsou územní orgány – úøady
práce. Jedním z jeho nejdùležitìjších úkolù je vìnovat zejména pozornost urèitým skupinám
obèanù, tedy i obèanùm se zdravotním postižením .
Role úøadù práce spoèívá ve vztahu k zamìstnavatelùm v motivujícím faktoru s významnou
nabídkou finanèního zázemí, kdy se ve vztahu k jedincùm znevýhodnìným na trhu práce
stávají jejich „obhájci“ a pomocníky v jejich integraci do normálního života.
3.1 PRACOVNÍ REHABILITACE
Vymezení
pojmu
pracovní
rehabilitace
Pracovní rehabilitace je v zákonì o zamìstnanosti definována jako souvislá èinnost
zamìøená na získání a udržení vhodného zamìstnání osoby se zdravotním postižením, která
zahrnuje zejména poradenskou èinnost zamìøenou na volbu povolání, volbu zamìstnání nebo
jiné výdìleèné èinnosti, teoretickou a praktickou pøípravu pro zamìstnání nebo jinou
výdìleènou èinnost, zprostøedkování, udržení a zmìnu zamìstnání, zmìnu povolání a vytváøení
vhodných podmínek pro výkon zamìstnání nebo jiné výdìleèné èinnosti.
Specifika
pracovní
rehabilitace
Pracovní rehabilitaci zabezpeèují na základì žádosti osoby se zdravotním postižením úøady
práce, které hradí náklady s ní spojené a které pøi jejím zajištìní spolupracují s rehabilitaèními
støedisky nebo jejím výkonem mohou povìøit jinou právnickou nebo fyzickou osobu.
Úøad práce ve spolupráci s osobou zdravotnì postiženou sestavuje individuální plán pracovní
rehabilitace s ohledem na její možnosti a situaci na trhu práce.
Na pracovní rehabilitaci mohou být na základì doporuèení ošetøujícího lékaøe zaøazeny
fyzické osoby, které jsou uznány za doèasnì neschopné práce.
Teoretická
a praktická
pøíprava pro
zamìstnání
v rámci
pracovní
rehabilitace
Významnou složkou pracovní rehabilitace je teoretická a praktická pøíprava pro zamìstnání
nebo jinou výdìleènou èinnost osob se zdravotním postižením, jež zahrnuje
a) pøípravu na budoucí povolání podle zvláštních pøedpisù (napø. zákona è. 29/1984 Sb.
o soustavì základních a støedních škol),
b) pøípravu k práci,
c) specializované rekvalifikaèní kurzy.
Vìtší pozornost si zaslouží z výètu èástí teoretické a praktické pøípravy pøíprava k práci.
Jde o cílenou èinnost smìøující k zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné
42
pracovní místo a k získání znalostí, dovedností a návykù nutných pro výkon zvoleného
zamìstnání nebo jiné výdìleèné èinnosti. Mùže trvat nejdéle 24 mìsícù.
Pøíprava k práci osoby se zdravotním postižením se provádí:
a) na pracovištích jejího zamìstnavatele individuálnì pøizpùsobených zdravotnímu stavu této
osoby; pøíprava k práci mùže být provádìna s podporou asistenta,
b) v chránìných pracovních dílnách a na chránìných pracovních místech nebo
c) ve vzdìlávacích zaøízeních státu a dalších právnických a fyzických osob.
Pøíprava
k práci
Zamìstnavateli, který provádí na svém pracovišti pøípravu k práci osob se zdravotním
postižením, mùže úøad práce uhradit náklady na pøípravu k práci tìchto osob.
3.2 CHRÁNÌNÉ PRACOVNÍ MÍSTO A CHRÁNÌNÁ PRACOVNÍ DÍLNA
Úøady práce za splnìných zákonných podmínek mohou poskytnout zamìstnavatelùm
pøíspìvky na vytvoøení chránìného pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením
a na vytvoøení chránìné pracovní dílny. Prostøednictvím tìchto opatøení stát podporuje rozvoj
pracovních pøíležitostí pro osoby s postižením.
Chránìné pracovní místo je pracovní místo vytvoøené zamìstnavatelem pro osobu se
zdravotním postižením na základì dohody s úøadem práce. Musí být provozováno do dobu
nejménì 2 let.
Úøad práce mùže uzavøít dohodu o poskytnutí pøíspìvku na vytvoøení chránìného pracovního
místa i s osobou se zdravotním postižením, která se rozhodne vykonávat samostatnou
výdìleènou èinnost. Takové osobì nebo i zamìstnavateli mùže úøad práce poskytnout
i pøíspìvek na èásteènou úhradu provozních nákladù na chránìné pracovní místo.
Chránìná pracovní dílna je pracovištì zamìstnavatele vymezené na základì dohody s úøadem
práce a pøizpùsobené pro zamìstnávání osob se zdravotním postižením. Poèet zamìstnancù
chránìné dílny musí èinit nejménì z 60 % osoby se zdravotním postižením. Musí být provozována po dobu nejménì 2 let.
Úøad práce mùže poskytnout zamìstnavateli i pøíspìvek na èásteènou úhradu provozních
nákladù chránìné pracovní dílny.
Chránìné
pracovní
místo
Chránìná
pracovní
dílna
Pøíklad
Pøíklady náplnì práce v chránìných dílnách:
Keramické práce, zahradnické práce, krejèovské práce, pomocné zednické
práce, manipulaèní práce s drobným materiálem, práce v oblasti služeb (praní
prádla, mandlování, úklidové služby) apod.
3.3 PRÁCE A TERAPIE
Speciálnì pedagogické pùsobení na jedince znevýhodnìné na trhu práce, které jim
neumožòuje zamìstnat se ani v chránìném prostøedí dílny, má ve svém obsahu i významnou
platnost terapeutického vlivu pracovních èinností. Terapeutický význam tìchto èinností není
nikým zpochybòován, setkáváme se spíše s diskusemi v oblasti øešení z hlediska
terminologického a kompetencí v èinnosti speciálního pedagoga.
V medicínské praxi se vychází z termínu ergoterapie. Tento název je øeckého pùvodu a je
tvoøen slovy ergo (práce) a terapie (léèení). V podstatì znamená léèbu prací, pracovní terapii
43
Pracovní
terapie
Ergoterapie
s cílem návrhu fyziologických, spoleèenských a pracovních funkcí zdravotnì postiženého
obèana. Pomáhá nalézt zpùsoby, jak trvalé poruchy zdraví obejít a porušené funkce nahradit
(kompenzovat), jak se co nejvíce zapojit do plnohodnotného života .
Tento medicínský aspekt koresponduje s pojetím, kdy je pod pojem ergoterapie zahrnuta
jakákoliv práci, která je pøedpisována v rámci komplexní rehabilitaèní péèe. S tímto pojetím
se plnì ztotožòujeme, protože odpovídá i cílùm speciálnì pedagogické práce.
Ve speciální pedagogice plní léèebná rehabilitace a tedy i ergoterapie výchovný význam,
proto terminologicky mùžeme zùstávat v názvu pracovní výchova s vìdomím úzké soudržnosti
s pracovní terapií vzhledem k užití podobných metod a prostøedkù.
Terapeutická
skupina
Faktory
pracovní
terapie
Terapeutickou efektivnost mùžeme sledovat ovšem za pøedpokladu, že práce probíhá v malé
skupinì jedincù a podle možností se jedná o samostatnou produkci. Splnit tento požadavek
nám napomáhá zásada individuálního pøístupu dùslednì uplatòovaná napøíklad v práci
s osobami s tìžkým mentálním postižením projevující se také v užším poètu uživatelù ve
všech typech psychopedických zaøízeních. Každá skupina osob s mentálním postižením mùže
tedy fungovat jako terapeutická skupina se svojí specifickou dynamikou.
Ve speciální pedagogice by pracovní terapie mìla zaujímat své místo soubìžnì s jinými
metodami, formami nebo prostøedky. A již ji zaøadíme do kterékoliv z tìchto kategorií, její
dopad na psychiku, tedy na èást jednotného celku organismu, která je pøedmìtem výchovného
pùsobení, je pozitivní.
V rámci pracovní terapie není dùležitý výsledek, ale sám vlastní proces tvorby významný
pro projekci vlastních problémù a verbalizaci vlastní práce.
Míra úspìšnosti a kvalita terapeutického pùsobení je závislá na mnoha faktorech, které by
se daly shrnout do tøí základních oblastí:
a) Objektem terapie je zde myšlen jedinec s rùzným stupnìm znevýhodnìní, který se projevuje
rùznými syndromy. Zámìrnì zdùrazòujeme slovo „rùzný“, protože se zde odráží vysoký
stupeò individuality. Dané znevýhodnìní má své typické pøíznaky a projevy, které mùžeme
obecnì aplikovat pøi rozlišení, ale nesmíme zapomínat na jedineènost osobnosti každého
jedince.
b) Subjekt terapie je pøedstavovaný terapeutem. V našem pøípadì je to pedagogický
pracovník, který pracovní terapii aplikuje ve výchovném procesu s jedinci znevýhodnìnými
na trhu práce.
c) Podmínky pro úspìšnou pracovní terapii, které jsou nezanedbatelné. Materiálnì technická
základna a prostøedí, kde je terapie provádìna, musí být pøedem pøipraveny a zváženy
pro užití.
Pracovní terapie nám umožòuje poznat hloubku zmìny osobnosti v dùsledku jejího
znevýhodnìní a je východiskem pro intenzivní speciálnì výchovné a terapeutické pùsobení,
pøi procesech uvolòování seberealizaèních a tvoøivých schopností.
K zamyšlení
Na základì svých zkušeností z praxe, popø. teoretických znalostí z pøíslušných
pedagogických, psychologických èi jiných disciplín diskutujte o tezi:
„Pracovní terapie je uklidòuje, odstraòuje nespokojenost a pøedchází
konfliktùm a výbuchùm hrubosti.“
44
Kontrolní otázky
1. Co je základním ukazatelem rozdílu mezi chránìnou dílnou a chránìným pracovištìm?
2. Na které èinnosti se nejèastìji chránìná dílna a chránìné pracovištì zamìøují?
3. V èem spoèívá cíl vytváøení chránìných dílen a chránìných pracoviš ?
4. Jak je upravena pracovní doba zamìstnancù v chránìných dílnách a chránìných
pracovištích a proè?
5. Proè je nutné po zøízení chránìných dílen a chránìných pracoviš pøedkládat doklady, že
zamìstnanci jsou osoby se zmìnìnou pracovní schopností?
6. Objasnìte termín ergoterapie.
7. Jaký je základní pøedpoklad terapeutické efektivnosti pracovní terapie?
8. Na kterých faktorech je závislá míra úspìšnosti pracovní terapie?
45
4 PROFESNÍ PORADENSTVÍ
Dagmar Opatøilová
Klíèová slova:
poradenství, supervize, trénink, diagnostický postup klinický a testový, pozorování, rozhovor,
anamnéza, testové metody, kazuistika, profesní poradenství, handicap, intervence, profesní
dráha, profesní orientace, pedagogicko-psychologická poradna, speciálnì pedagogické
centrum, Institut pedagogicko-psychologického poradenství, informaèní a poradenská
støediska pøi úøadech práce, pøedbìžný profesní zájem, výchovný poradce, diagnostika
Cíle kapitoly:
Po prostudování této kapitoly byste mìli:
• být schopni orientovat se v základních pojmech týkajících se profesního poradenství,
• vyznat se v systému poradenství v ÈR,
• umìt definovat cíle a úkoly poradenství v kontextu s volbou povolání,
• dokázat specifikovat oblasti diagnostiky pro volbu povolání.
4.1 UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY
Proè studovat teoretická východiska profesního poradenství, když je všeobecnì známo, že
pro poradenskou praxi jsou dùležité pøedevším poradenské dovednosti? Pracovníci
v podporovaném zamìstnávání se setkávají s velkým poètem jedincù s individuálními
zvláštnostmi, rùznými obtížemi a problémy, kterým poskytují poradenství ohlednì pracovního
uplatnìní. Aby v této èinnosti obstáli, musí být vybaveni nejen poradenskými dovednostmi,
ale i dostateènou teoretickou oporou.
Pochopená a pøijatá poradenská teorie nabízí metody, techniky a také vzorce pro tvorbu
vlastních variant diagnostických a intervenèních postupù. V této kapitole se budu snažit
vystihnout nejdùležitìjší skuteènosti souèasné poradenské praxe, dále vám nabízím témata,
nad kterými bychom se mìli spoleènì zamýšlet.
4.2 PORADENSKÁ TEORIE
Profesionální
poradenství
Poskytování profesionálního poradenství pøedpokládá získání urèitých odborných dovedností,
aby intervenèní pomoc vùèi klientùm byla úspìšná. Mezi tyto dovednosti øadí mnozí odborníci
dialog, týmovou spolupráci a kritiku.
Pallasch a Mutzeck (1992, s. 4) vymezují základní pojmy týkající se dané problematiky
takto:
• „Poradenství je cílevìdomé hledání øešení oznaèeného problému prostøednictvím
kooperativního poradenského procesu mezi poradcem a osobou, která potøebuje poradit.
• Supervize je èasovì ohranièená odborná konfrontace s praktickou èinností ve smyslu
reflektující konfrontace. Supervizor a supervidovaný se chápou jako rovnocenní partneøi,
kteøí mají stejná práva.
• Trénink je cílevìdomým získáváním specifické kvalifikace, která se po dobu tréninku
získává nácvikem urèitého chování a pomocí transferu se dostává do pracovní oblasti.“
46
Gartz (in: Lechta, V. Matuška, O. Zászkaliczky, P. 1997) dále vymezuje znaky poradenství
ve tøech aspektech:
Znaky
poradenství
1. cílevìdomé hledání,
2. pojmenování problému,
3. kooperativní proces.
Tìžištì poradenství tedy spoèívá v kooperativním procesu, který se cílevìdomì koncentruje
na øešení pojmenovaného problému. Zde vystupuje do popøedí otázka, do jaké míry má
poradenství co do èinìní s terapií, respektive èím se od sebe vzájemnì liší:
• „Hranice mezi terapií a poradenstvím je plynulá. V principu se v poradenství i v terapii
vynoøují podobné rolové vzory.
• Pøi terapii jde spíše o tìžké poruchy stavu a výrazné utrpení.
• Poradenství probíhá zpravidla kooperativnì, v terapii se èastìji objevují tendence
k nadvládì.“ (Gartz, H. G. in: Lechta, Matuška, Zászkaliczky, 1997, s.186).
Další pohled na poradenství pøináší E. Schein (in: Lechta, Matuška, Zászkaliczky, 1997).
Z pohledu sebepochopení poradce a klienta rozlišuje tøi základní modely poradenství, a to:
Modely
poradenství
I. expertní poradenství,
II. poradenství lékaø – pacient,
III.pacient a procesní poradenství.
Tyto tøi uvedené modely poradenství je možné tedy vzájemnì odlišit hierarchickým procesnì
orientovaným konceptem. Expertní poradenství a model lékaø – pacient patøí do skupiny
hierarchických modelù, kde východiskem je jasnì definovaný problém, pøi kterém expert/
lékaø jasnì formuluje možnosti øešení. Dá se tedy øíct, že hierarchické modely se orientují na
recepty (návody, postupy). Procesnì orientované modely vycházejí ze spoleèného hledání
a definování problému, pøièemž poradce i klient mají svou vlastní interpretaci urèité situace
nebo specifického konfliktu, koncentrují se na spoleèné hledání možnosti pochopení a konání.
Pøíklad
Pracovní konzultant by se mìl jako poradce nauèit vnímat i ty nejmenší nuance
procesu poradenství. Základním pøedpokladem je schopnost vysoce
diferencovanì pochopit jednotlivé pøípady. Pøi všech poradenských èinnostech
se pøedpokládá, že se nic neutajuje, nefalšuje a nepopírá. Domnívám se, že
u konzultanta v roli poradce je dùležité, aby byl vybaven jak teoretickým
základem, který mu bude sloužit k dalšímu rozvíjení vlastních schopností, ale
je tøeba mít i dostatek empatie a entuziasmu jako dalšího nástroje v procesu
poradenství.
4.3 PROSTØEDKY V PORADENSTVÍ
Existují dva základní diagnostické postupy, a to klinický a testový. Jako klinické bývají
oznaèovány takové postupy, které nejsou vázány pøísnými pravidly a statistickým základem.
Jsou pružné a umožòují lépe poznat individuální pøípad obmìòováním postupù. Mezi klinické
metody patøí pøedevším: pozorování, rozhovor, anamnéza a analýza spontánních produktù
(Hadj-Moussová, Dublinský, 2002). Postupy testové jsou provádìné na základì testu –
zkoušky, kde se mìøí výkon v zadaném úkolu (Hartl, Hartlová, 2000).
47
Prostøedky
v poradenství
Pozorování
Pozorování používáme jednak jako samostatnou diagnostickou metodu, jednak jako souèást
celého poradenského procesu. Je tedy zámìrným, cílevìdomým a plánovitým sledováním
smyslovì vnímatelných jevù (Hadj-Moussová, Dublinský, 2002, str.8). Pozorování mùže
být krátkodobé, dlouhodobé, opakované, pøímé a nepøímé, dùležitou fází je jeho záznam
a analýza získaných informací a jejich vysvìtlení. Pøedmìtem pozorování jsou rùzné roviny,
jako je napøíklad vzhled a tìlesná charakteristika, mimika, pantomimika, gestikulace, kontakt
oèima, øeè a komunikativní dovednosti, chování, oèekávání, stereotypy, pøedsudky, nálada,
motivaèní stavy, schopnosti a dovednosti, záliby a další. Pozorování je nejpøirozenìjší metoda,
kterou používáme v každé situaci a ke které nepotøebujeme žádné nákladné pomùcky.
Pozorovateli poskytuje mnoho informací, ale musíme mít na pamìti, že zachycuje jen vnìjší
vzhled a chování, doprovázené verbálními a motorickými projevy. Interpretace získaných
dat a informací záleží na osobnosti pozorovatele a nemusí být úplnì pøesná.
Anamnestická
metoda
Dalším východiskem je anamnestická metoda. Anamnéza znamená obecnì souhrn informací,
které získáváme z rùzných zdrojù k historii daného pøípadu. V anamnéze sledujeme vývoj
klienta v jeho rodinném, školním èi jiném prostøedí. Øadíme sem osobní anamnézu, která
nám poskytuje informace týkající se osobnosti uživatele služby PZ dùležité pro hledání a udržení
práce, v PZ má v podstatì podobu osobního profilu (viz kapitola Podporované zamìstnávání).
Somatický stav mùžeme pøebrat z lékaøských zpráv, duševní rozvoj mùže v pøípadì potøeby
posoudit psycholog.
V rodinné anamnéze hledáme odpovìdi na pøíèiny, které mohly èlovìka dìdiènì ovlivnit,
ale je nutné odlišit je od vrozených nebo získaných potíží. Dále získáváme údaje o rodièích
a pøípadných sourozencích, o výskytu chorob, onemocnìní a defektù.
V anamnéze širšího životního prostøedí sledujeme postupnou socializaci osoby, kterou
èleníme do tøí fází. Elementární socializace charakterizuje první rok života, rodinná socializace
zahrnuje období od jednoho do tøí let a pøibližnì od tøí až ètyø let dochází k socializaci
veøejné (srov. Monatová, 2000, Polášková, Vítková, 1994, Pøinosilová, 1997 ad.). Pro
potøeby PZ ovšem nejsou poslední dva typy anamnézy nutné, aspoò ne v takto široce
koncipované podobì. Uvádím je zde pouze pro úplnost a také proto, že rodièùm dìtí
s postižením je profesní poradenství v ideálním pøípadì poskytováno dávno pøed tím, než se
dostanou do tranzitního programu èi pøímo do PZ.
Testové
metody
Testové metody jsou považovány za nejdùležitìjší prostøedek psychologické diagnostiky.
Jejich význam vyplývá z jejich vlastností, což je objektivita, validita a reliabilita. Test je
objektivní, pokud výsledky mìøení jsou nezávislé na osobì, která test provádí. Instrukce
a podmínky pro práci s testem musí být pro všechny testované osoby stejné, jednotný musí
být i zpùsob vyhodnocování výsledkù. K objektivitì patøí i vylouèení možnosti zámìrného
zkreslení výsledkù. Validita je platnost testu, která udává, zda test mìøí skuteènì to, co mìøit
má. Chápeme ji jako korelaci mezi testem a vnìjším kritériem. Reliabilita je vlastnost, která
vyjadøuje spolehlivost, se kterou test mìøí to, co mìøí. Testové metody používají
standardizovaný zpùsob vyšetøení, pøi kterém je nutno dodržovat pøedepsaná pravidla, kdy
je všem zkoumaným osobám pøedkládán stejný podnìtový materiál za stejných podmínek.
Odpovìdi jsou pak registrovány pøedepsaným zpùsobem. Snahou testových metod je vylouèit
v co nejvìtší míøe možnost zkreslení výsledkù vyšetøení v dùsledku subjektivního pøístupu
vyšetøovatele. Psychologické testy patøí do rukou pouze kvalifikovaných odborníkù, kteøí
dokáží data získaná testem správnì interpretovat (Trpišovská, D. In: Hadj-Moussová,
Dublinský, 2002).
48
Kazuistika nebo také pøípadová studie není pøímo v poradenské praxi pøíliš bìžnou metodou.
Mnohem èastìji se používá v klinické psychologii nebo v jiné odborné literatuøe, kde slouží
jako ilustrace obecnìjšího problému. Jedná se zde o zpùsob práce s jednotlivým pøípadem,
kdy si pøehlednì podle daného schématu uspoøádáme všechna fakta, která jsou nám o pøípadu
známa, a následnì je analyzujeme. Metoda umožòuje postihnout nìkteré souvislosti, které
nejsou na první pohled zjevné, a tak nám umožòuje hloubìji pochopit celý pøípad. To pak
vede ke zvolení adekvátního pøístupu k øešení celého pøípadu. Hadj-Moussová (2002, str.
101) uvádí tuto osnovu kasuistiky:
a) Uvedení pøípadu, krátká charakteristika souèasných obtíží (není tøeba uvádìt jméno
osoby, pouze pohlaví a vìk)
b) Anamnéza
c) Souèasný stav osoby
d) Problémy klienta (popis souèasných obtíží, jejich poèátek a vývoj, diagnostické údaje,
vlastní pozorování, relevantní data od rodièù…)
e) Analýza pøípadu (pøedpokládané èi doložené pøíèiny problémù, souvislosti mezi
zjištìnými daty, interpretace dat)
f) Návrh intervence (návrh možných øešení situace – u klienta, v rodinì, ve škole,
v poradnì èi jiných zaøízeních).
Kazuistika
Pøíklad
Pokud se zamýšlíme nad prostøedky v poradenství a jejich využití, je nutné se
nauèit nejen techniku, ale i nauèit se mít potøebný odstup od konkrétního
pøípadu. Emocionální zaangažovanost do pøípadu mùže zastírat dùležité
informace. Pro poradenského pracovníka je dùležité si toto uvìdomit
a v takových pøípadech, kde se mùže objevit zaujatost, pøedpojatost nebo
naopak zvýšená sounáležitost, je vhodné konzultovat danou problematiku
s ostatními kolegy.
4.4 VÝZNAM PRÁCE, PROFESNÍ DRÁHA A PROFESNÍ ORIENTACE
Dalším okruhem, který nás v tomto kontextu zajímá je význam práce a podpory k pracovnímu uplatnìní. Jak bychom struènì definovali práci? Práce je tìlesná nebo duševní
èinnost zamìøená na výdìlek, zajištìní obživy a uspokojení dalších potøeb. Vede k urèitému,
vìtšinou zøejmému cíli a k vytváøení hodnot, které mají význam pro jedince i pro spoleènost.
Dále je pøedpokladem seberealizace, uplatnìní dispozic jedince k urèité èinnosti, k práci èi
sociální aktivitì. S uvedeným souvisí uplatnìní na trhu práce a u jedincù se zdravotním
postižením je její nalezení a udržení významnì obtížnìjší. Pokud jsem sama studovala význam
práce v odborné literatuøe, nejvíce mì zaujal výklad Novosada (2002). Z hlediska pøínosu
pro èlovìka uvádí význam práce v tìchto rovinách:
• existenèní a materiální (odmìna, mzda, uspokojení osobních potøeb, pochopení ceny,
hodnoty lidské práce, chápání èasu, prostoru a energie),
• rozvojový a tvoøivý (rozvoj duševních a tìlesných schopností, realizace pøedstav o svìtì
a produktech lidské èinnosti),
• kooperaèní a socializaèní (svou prací navazuje na práci jiných lidí, spolupracuje s nimi,
uèí se ostatní respektovat a komunikovat s nimi),
49
Roviny
významu
práce
• estetický a kulturní (reflexe individuálních estetických kritérií, umìlecká tvorba, kultura
spoleènosti),
• relaxaèní (odvádí od jednostranné zátìže, psychického napìtí, pøíležitost k èinnostem,
které emocionálnì obohacují).
Pøíklad
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pracovní uplatnìní je jedním z prioritních
cílù speciálnì-pedagogické podpory lidí s postižením. Pokud jedinec nemá
možnost vlastní seberealizace, ztrácí motivaci k práci na sobì, k pøekonávání
pøekážek, ke vzdìlávání a profesní pøípravì, potažmo k odbornému rùstu.
Nutno zde vyzdvihnout dùležitost týmové spolupráce pøi pøípravì a volbì
konkrétního postupu a realizace profesní pøípravy.
Profesní
dráha,
profesní
orientace
A nyní se pokusíme struènì definovat, co je to profesní dráha a profesní orientace. Jistì si
vzpomínáte na dobu, kdy jste se sami rozhodovali a zvažovali další možnosti vzdìlávání.
Urèitì nastaly i situace, kdy jste si nevìdìli rady, protože se vaše volba mohla lišit od pøání
rodièù nebo jste si nebyli jisti výbìrem. Tak jste vyhledávali rady nebo rùzné informace
a doporuèení.
Dokážete dnes volnì formulovat pojem profesní dráha? Pomohu vám: je to objektivní prùbìh
konkrétnì vykonávané profesní èinnosti bìhem života èlovìka, pøípadnì sled jeho povolání.
Takto definujeme profesní dráhu. V souèasné spoleènosti jde o urèitý faktor sociálního
statusu èlovìka, který je posuzován podle profese, kterou vykonává nebo na kterou se
pøipravuje.
Profesní dráha u jedincù znevýhodnìných na trhu práce má rùzný vývoj v dùsledku handicapu
nebo jiného znevýhodnìní. S omezením volby povolání souvisí i správné profesní orientace.
Dùležitým se zejména jeví utváøení a rozvíjení reálného profesního cíle a perspektivy èlovìka
se znevýhodnìním, jeho vlastností a schopností významných pro proces volby povolání,
vykonávání práce a eventuální rekvalifikace.
Námìty k zamyšlení
• Jaká je profesní dráha u jedincù znevýhodnìných na trhu práce?
• Jsou faktory ovlivòující volbu stejné nebo se liší od populace bez znevýhodnìní?
4.5 SOUÈASNÝ SYSTÉM PORADENSTVÍ V ÈR
Pro lepší orientaci v dané problematice si nyní probereme souèasný systém poradenství
v podmínkách naší zemì.
Profesní
poradenství
Pomoc mladým lidem pøi volbì povolání zajišuje systém institucí profesního poradenství.
V Èeské republice je souèástí výchovného poradenství, které v souvislosti se spoleèenskými
zmìnami v 90. letech zaznamenává výrazné zmìny i v oblasti poradenství. Byly zrušeny krajské
pedagogicko-psychologické poradny a úkoly, které plnily, pøevzaly pedagogickopsychologické poradny (PPP) jak státní, tak i soukromé.
Byla zøízena Speciálnì pedagogická centra, která umožòují ve vìtší míøe provádìt
profesionální poradenství u populace se zdravotním postižením.
Institut pedagogicko-psychologického poradenství ÈR (IPPP) pøispìl analýzou stávajícího
stavu, pøípravou koncepèních materiálù k pojetí profesionálního poradenství a metodickou
oporou pro instituce, které se profesionální volbou žákù zabývají.
50
Nejdùležitìjší zmìnou však bylo zøizování Informaèních a poradenských støedisek pøi úøadech
práce (IPS), která se kromì dospìlé populace orientují také na dospívající mládež. Ve
spolupráci se školami provádìjí psychologickou diagnostiku pro výbìr školy èi profese.
Mezi formami práce v IPS a PPP nacházíme urèité rozdíly. V poradnách je intervence ve
vìtší míøe individualizovaná, v IPS se zase více používá poèítaèových diagnostických metod,
práce s profesiogramy na videu a jiné. Pro lepší pøehlednost vám nabízím strukturované
schéma, kde jsou funkce jednotlivých souèástí poradenského systému shrnuty takto:
• metodické vedení a koordinace èinnosti:
MŠMT ÈR je zøizovatelem IPPP ÈR, vytváøí koncepèní návrhy a prostøednictvím školských
odborù financuje poradenský systém,
IPPP ÈR metodicky vede a koordinuje systém pedagogicko-psychologického (výchovného)
poradenství.
• výkonné instituce:
PPP (pedagogicko – psychologické poradny) jsou samostatná poradenská zaøízení, která
zøizuje pøíslušný kraj nebo soukromý zøizovatel. Zajišují odbornou psychologickou
a speciální pedagogickou službu dìtem a mládeži na všech stupních a typech škol, jejich
rodièùm a uèitelùm.
SPC (speciálnì pedagogická centra) jsou zøizována pøi školách rùzných zøizovatelù (kraj,
MŠMT a soukromý zøizovatel). Poskytují odbornou speciálnì pedagogickou a psychologickou péèi dìtem a mládeži se zdravotním postižením. Vìtšinou jsou zøizována pøi
speciálních školách.
SVP (støediska výchovné péèe) plní úkoly v oblasti sociální prevence a prevence sociálnì
patologických jevù tím, že pracují s rizikovými skupinami dìtí a mládeže. Zøizovatelem je
MŠMT ÈR, mùže být ale i obèanské sdružení.
• spolupracující zaøízení a ústavy
katedry psychologie a speciální pedagogiky VŠ
VÚP (Výzkumný ústav pedagogický)
VÚOŠ (Výzkumný ústav odborného školství)
ÚSP (Ústavy sociální péèe)
IPS (Informaèní a poradenská støediska pøi úøadech práce)
4.6 CÍLE A ÚKOLY PORADENSTVÍ PRO VOLBU POVOLÁNÍ
Nyní si vysvìtlíme a objasníme hlavní cíle a úkoly, které plní v poradenském procesu aktéøi
jako speciální pedagogové, výchovní poradci, poradci úøadù práce a potažmo také pracovní
konzultanti. Již jsme se zamýšleli nad tím, jak je volba povolání v životì jedince dùležitým
rozhodnutím, protože z profesní role vyplývá i jeho budoucí sociální pozice, spoleèenská
prestiž, životní styl, preference hodnot a další.
Úkolem profesního poradenství je doporuèení vhodné a všestrannì vyhovující profese.
Poradci v této oblasti by mìli umìt poskytovat a užívat takové informace, které umožní
pøizpùsobit profesní volbu reálným schopnostem a pøedpokladùm toho kterého
znevýhodnìného obèana. Musí se poèítat s tìmito hledisky:
• požadavky studia, resp. pøípravy na danou profesi,
• nároky na výkon povolání,
• pøedpoklady k dlouhodobému vykonávání profese.
Hlediska
poradenství
51
V odborné literatuøe mùžeme najít rùzná hlediska a faktory. Podle Vágnerové (2001)
pøedbìžný profesní zájem urèité varianty profesní pøípravy vyplývá ze dvou motivaèních
tendencí:
• z emocionálních potøeb, ze zájmù a pøání, tj. z toho, co by èlovìk se znevýhodnìním
chtìl, kdyby nebyl nièím omezován,
• z racionální úvahy o svých možnostech a omezeních, tj. z akceptace takové varianty, k níž
má pøijatelné pøedpoklady a která je pro nìho dosažitelná.
Pøedbìžná volba není vždy adekvátní a realistická. Setkáváme se s maximalistickými nebo
nedostupnými extrémy nebo naopak s minimalistickou volbou s ohledem na jistotu, pohodlí,
vyhnout se problémùm, samostatnému rozhodování a další.
Obecným východiskem profesní volby dospívajícího vìtšinou jsou:
a) znalosti a informace o rùzných profesích,
b) vlastní školní prospìch, zkušenosti s vlastními výkony v rùzných oblastech a jejich
hodnocení,
c) sebehodnocení,
d) pøání a oèekávání rodièù,
e) doporuèení školy.
Podnìty k zamyšlení
• Tato východiska jsou pøevážnì u majoritní spoleènosti. U jedincù se zdravotním postižením
je rozhodování obtížnìjší, protože jsou zde další faktory ovlivòující volbu, které vycházejí
z jejich postižení a omezení. Pokuste se rozvést danou problematiku a uvést pøíklady
nerealistické nebo neadekvátní volby. Rozeberte ovlivòující faktory volby povolání
z hlediska postižení a omezení u minoritní skupiny spoleènosti.
• Vrate se do období školního vìku a pokuste se vzpomenout si, jaké motivaèní faktory
hrály roli pøi vaší volbì povolání. Pokuste se je upøímnì jmenovat.
4.7 VÝCHOVNÝ PORADCE
Uèitelé, výchovní poradci, školní psychologové a školní speciální pedagogové zajišují
poradenské služby na školách. Pomáhají pøi volbì profesní kariéry a spolupracují s poradnami
a centry pøi terapii a reedukaci vzdìlávacích a výchovných problémù dìtí. Zvláštní funkci
potom plní výchovný poradce.
Výchovný
poradce
Výchovný poradce je uèitel, který absolvoval specializaèní studium a pùsobí v rámci systému
výchovného poradenství na základních, støedních a speciálních školách. Mezi jeho hlavní
úkoly patøí:
• informaèní èinnost pro žáky, rodièe, pedagogické pracovníky i pracovníky mimo resort
školství,
• sledování a hodnocení vývoje žákù vèetnì diagnostické èinnosti,
• vlastní návrhy na opatøení v rámci výchovy a vzdìlávání žákù ve škole,
• konzultaèní služby pro žáky a rodièe a v pøípadì zaøazení žáka èi studenta do tranzitního
programu spolupráce s pracovním konzultantem,
• metodická pomoc tøídním uèitelùm a ostatním pedagogickým pracovníkùm v daných
oblastech.
52
Podnìty k zamyšlení
• Jde tedy o pomoc pøi rozvíjení osobnosti dìtí a mladistvých v edukaèním procesu, øešení
problémù vznikajících v tomto procesu a øešení pedagogických a psychologických otázek
profesní orientace. Pokuste se prosím znovu rozvést a doplnit jednotlivé body.
4.8 OBLASTI DIAGNOSTIKY K PROFESIONÁLNÍ ORIENTACI
Pøi øešení otázky volby profesionální orientace je tøeba pamatovat na celou šíøi specifických
aspektù, které se do volby promítají. Aby byl tento proces úspìšný, mìlo by dojít k již
zmiòované týmové spolupráci, což v našem pøípadì zahrnuje všechny zúèastnìné strany
a to je škola, jedinec se znevýhodnìním, rodièe, poradenské instituce ve školství i mimo nìj.
Nyní se budeme zabývat oblastmi diagnostiky, které spatøujeme v rovinì pedagogické
i psychologické.
• Školní výkon a další údaje ze školy.
Vìtšinou formou nestandardizovaného dotazníku nebo rozhovoru získáváme údaje
o školním prospìchu, kvalitì domácí pøípravy, délce pøípravy, postižení, obecných
pøedpokladech, speciálních dovednostech, osobnostních charakteristikách, motivaci
èlovìka se znevýhodnìním na trhu práce a další.
• Informace od rodièù.
Dùležité jsou i vstupní informace o znevýhodnìné osobì z pohledu rodièù, pøedstavy
o typu studia, reálnost preference daného oboru, nìkteøí mohou mít pouze rámcové
pøedstavy nebo váhají mezi nìkolika variantami nebo chtìjí jen ujištìní. Setkáváme se
i s pøípady, kdy nedovedou odhadnout zamìøení oboru a jeho nároènost. Forma získávání
údajù mùže mít podobu nestandardizovaného dotazníku a poradenského rozhovoru, který
si poradce øídí samostatnì.
• Diagnostika obecných schopností.
Úroveò rozumových schopností zjišujeme pomocí testù inteligence. Pro komplexnost
bývají používány vícedimenzionální testy (Test struktury inteligence R. Amthauera, Váòùv
inteligenèní test, Stavìlova Orientaèní zkouška, Analytický test inteligence a další), pro
orientaèní a rychlé zhodnocení jednodimenzionální testy inteligence (Ravenovy progresivní
matice, Øíèanùv test intelektového potenciálu, Wechslerovy testy a další). Tyto skuteènosti
zjišují psychologové na PPP nebo v SPC. Závìry vyšetøení by mìly být dány k nahlédnutí
nebo alespoò konzultovány s poradcem.
• Diagnostika speciálních schopností.
Výèet je pomìrnì široký, ne všechny oblasti bývají pøedmìtem poradenské diagnostiky.
Napøíklad je možné diagnostikovat verbální schopnosti, cizojazyèné schopnosti, technické
schopnosti, psychomotorické schopnosti, matematické schopnosti, umìlecké schopnosti
tvoøivé myšlení a další. Zde má poradce širší pole pùsobnosti a bude záležet na nìm,
kterou schopnost budete zjišovat a za jakým úèelem (potvrzení nebo vylouèení vzhledem
k další orientaci).
• Diagnostika školních vìdomostí a dovedností.
Provádí se formou didaktických testù, dnes již ménì používané v souvislosti se zmìnami
v osnovách a rozrùznìním školní výuky a rùznými vzdìlávacími projekty.
53
Oblasti
diagnostiky
• Diagnostika osobnosti.
Zjišujeme specifické osobnostní vlastnosti formou dotazníkù, posuzovacích škál,
projektivních testù, které postihují míru urèité vlastnosti.
• Diagnostika zájmù a motivace ke studiu.
Zde se jedná o získávání informací o zájmech, motivaci a pracovních aspiracích èlovìka
znevýhodnìného na trhu práce a ne jeho rodièù. Poznání zájmù klienta je možné
prostøednictvím techniky rozhovoru nebo nestandardizovaným dotazníkem pro žáka i pro
rodièe, dále formou zájmových dotazníkù – Hrabalùv Test základního zájmového zamìøení,
Test hierarchie zájmù, Raiskupùv Brnìnský katalog knih, Obrázkový test zájmù o povolání
a další. Vìtšinu z nich je možné najít v poradenských institucích (PPP, SPC, ale i v IPS).
Informace, které poradenský pracovník získá pozorováním, rozhovorem, dotazníkem,
analýzou anamnestických dat èi pomocí rùzných testovacích metod, je tøeba zpracovat
a komplexnì interpretovat. Závìreèné doporuèení by mìlo vycházet ze souhrnného
zhodnocení všech uvedených skuteèností. Pokud se jedná o èlovìka s více problémy, kde
je rozhodování obtížnìjší, je vhodné pozvat jej k opakované konzultaci.
Faktory,
které
ovlivòují
volbu
povolání
Uchází-li se jedinec znevýhodnìný na trhu práce o zamìstnání, je nutné si uvìdomit, že bývá
nejednou znevýhodnìn dvakrát:
• primárnì, tedy zdravotním stavem a spoleèenským náhledem na jeho znevýhodnìní
a osobní možnosti (pøedsudky),
• sekundárnì, tedy nedostatky v obvyklých sociálních dovednostech a kompetencích (nízké
sebehodnocení, neznalost potøebných norem chování, neschopnost efektivní komunikace,
selhávání ve vypjatých situacích, pøeceòování nebo podceòování pracovních omezení
a další).
Každý poradenský pracovník by si mìl být vìdom toho, že vysvìtlení a zdùvodnìní
preference urèité volby povolání je pro osobu znevýhodnìnou na trhu práce velmi užiteèné
a dùležité, ale zároveò je tøeba zdùraznit, že jde pouze o doporuèení, protože definitivní
rozhodnutí musí uèinit ona sama nebo její zákonný zástupce.
Podnìty k zamyšlení
• Zamyslete se nad dalšími hledisky posuzování volby povolání, napø. u obèanù se
znevýhodnìním z menších lokalit. Proè je dùležitá diagnostika osobnosti? Doporuèili byste
v pøípadì zájmu o vysokoškolské studium více vysokých škol (vìtší pravdìpodobnost
pøijetí), nebo se zamìøíte na užší okruh? Pokud ano, tak proè?
• Seznamte se s nìkterými testy pro diagnostiku zájmù tak, abyste dokázali vystihnout
jejich podstatu.
• Zamyslete se nad obsahovou stránkou diagnostiky k profesionální orientaci a pokuste se
ji pøípadnì doplnit vlastními návrhy.
• Vyberte si jednu oblast diagnostiky a pokuste se sestavit vlastní nestandardizovaný dotazník
(zájmy, motivace apod.).
• Proè se dnes ménì užívají didaktické testy pøi diagnostice školních vìdomostí
a dovedností?
• Pokud znáte ze svého okolí handicapovaného jedince, pokuste se analyzovat jeho situaci
a tyto skuteènosti konfrontujte s fakty èi tezemi, s nimiž jste se dosud seznámili.
54
Tato kapitola je koncipována jako základní vstupní informace v oblasti profesního poradenství.
Je zde nabízena jakási pojmová mapa, která má umožnit rychlejší orientaci v dané
problematice. Cílem kapitoly bylo, abyste se zamysleli nad významem práce a pracovního
uplatnìní nejen v obecné rovinì, ale pøedevším z hlediska zdravotnì znevýhodnìných obèanù,
abyste se dokázali orientovat v systému poradenství v podmínkách Èeské republiky a umìli
definovat jeho cíle a úkoly pro volbu povolání. Neménì dùležitou oblastí je diagnostika
k profesionální orientaci.
Zvyšování úrovnì vìdomostí a dovedností poradenských pracovníkù se dosahuje rùzným
zpùsobem. Mùže se jednat o strukturované studium v rámci základní pøípravy uèitelù,
oddìlenou pøípravu speciálních pedagogù (rozšiøujícím studiem), o kurzy dalšího vzdìlávání
nebo o kombinaci uvedených forem. V každém pøípadì bude záležet jenom na vás, kterou
z možných nabídek využijete, abyste se v budoucnu mohli plnì realizovat ve vybraném oboru.
K tomu vám pøeji dostatek píle, houževnatosti a úspìchù, abyste i vy naplnili svoji potøebu
kvalitního uplatnìní v pracovním procesu.
Kontrolní otázky
1. Pokuste se vyjmenovat znaky poradenství v jeho základních aspektech a danou
problematiku rozveïte.
2. Jmenujte základní pojmy vztahující se k problematice poradenství a pokuste se vyložit
jejich význam.
3. Jak byste vysvìtlili pojem kooperativní proces v poradenství?
4. Vysvìtlete rozdíl mezi klinickým a testovým diagnostickým postupem. Rozveïte, kdo
a kdy je používá.
5. Jmenujte nejèastìjší užívané metody v poradenském procesu.
6. Co obsahuje rodinná anamnéza, osobní anamnéza a anamnéza širšího životního prostøedí?
7. Vysvìtlete pojmy objektivita, validita a reliabilita.
8. Co je to standardizovaná metoda a kde se používá?
9. Jmenujte strukturu kazuistické studie a její výhody.
10. Rozveïte jednotlivé roviny významu práce se zamìøením na handicapovaného jedince,
uveïte pøíklady.
11. Vysvìtlete pojem týmová spolupráce a které odborníky zahrnuje v daném kontextu.
12. Pokuste se vymezit vztah mezi výchovou k práci a pedagogickou praxí. Uveïte nìkteré
pøíklady možných vlivù na vývoj profesní dráhy.
13. Charakterizujte systém poradenství v ÈR a jeho jednotlivé složky.
14. Kdo je to výchovný poradce, jakou plní funkci a úkoly v edukaèním procesu?
15. Jmenujte oblasti diagnostiky k profesionální orientaci.
16. Jaký je rozdíl mezi standardizovaným a nestandardizovaným dotazníkem ?
17. Vysvìtlete rozdíl mezi jednodimenzionálním a vícedimenzionálním testem.
18. Proè jsou lidé s postižením znevýhodnìni pøi hledání pracovního místa i pøi jeho stabilizaci?
Doporuèená literatura
Bìhalová M. a kol.: Dodatek k metodické pøíruèce poradce pro volbu povolání. Praha: Sociologické
nakladatelství 1997. ISBN 80-90 859-93-4.
Dupuy E.: Úspìšný dialog. Praha: Portál 2002. ISBN 80-7178-666-7.
Hartl, P., Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2000, ISBN 80-7178-303-X.
Hoøánková V. a kol.: Metodická pøíruèka poradce pro volbu povolání. Praha: Sociologické nakladatelství
1995. ISBN 80-85 850-21-4.
55
Shrnutí
Kolektiv: Sborník odboru speciálního školství. Praha: MŠMT ÈR 1998.
Lechta V., Matuška O., Zászkaliczky P.: Nové cesty k postihnutým luïom. Rozvoj systému, poradenství
a integrácie. Bratislava: Lieèreh gúth 1997. ISBN 80-967 383-7-2.
Matìjèek Z.: Praxe dìtského psychologického poradenství. Praha: SPN 1991.
Hadj-Moussová Z.,H., Duplinský, J. a kolektiv: Diagnostika. Pedagogicko psychologické poradenství
II. Praha:UK 2002. ISBN 80-7290-101-X.
Pallasch W., Mutzeck W., Reimers H.: Beratung, Supervision, Training. Mnichov: 1992.
Novosad, L.: Kapitoly ze základù speciální pedagogiky. Somatopedie. Liberec: Technická univerzita
v Liberci 2002. ISBN 80-7083-563-X.
Prùcha J., Walterová E., Mareš J.: Pedagogický slovník. Praha: Portál 2001. ISBN 80-7178-579-2.
Svoboda M., Krejèíøová D., Vágnerová, M.: Psychodiagnostika dìtí a dospívajících. Praha: Portál 2001.
ISBN 80-7178-545-8.
56
5 KOMUNIKÁCIA A KOMUNIKAÈNÉ SCHOPNOSTI OSÔB
PRACUJÚCICH S JEDINCAMI ZNEVÝHODNENÝMI NA
TRHU PRÁCE
Andrea Medvecová
K¾úèové slová
Komunikácia, sociálna komunikácia, verbálna a neverbálna komunikácia
Cie¾ kapitoly
Po preštudovaní tejto kapitoly by ste mali:
• pozna podstatu komunikácie a jej význam,
• rozpozna a využíva techniky verbálnej komunikácie,
• vedie charakterizova základné symboly neverbálnej komunikácie,
• rozpozna, vysiela a interpretova základné symboly neverbálnej komunikácie pri práci
s ¾uïmi znevýhodnenými na trhu práce (ïalej len ZTP),
• vedie vymenova zásady komunikácie s osobami ZTP.
Úspešná spolupráca s èlovekom znevýhodneným na trhu práce je založená na
primeranej komunikácii. Aj tá je predpokladom pracovného úspechu jedinca ZTP.
Na úvod
Každý z nás nepretržite vysiela zašifrované komunikaèné signály. Pre dobrého
pozorovate¾a sa však môžu sta èitate¾nými. Preto hovoríme, že nie je možné
nekomunikova a nie je možné nijako sa nespráva. Už samotné odmietnutie
rozhovoru je pre partnera dostatoèným informaèným signálom.
Pred sebou máte krátky študijný text, ktorý vám môže pomôc identifikova, aké
komunikaèné signály vysielate vy sami a aké ¾udia, s ktorými sa v svojej práci
stretávate alebo ešte len budete stretáva. Jeho cie¾om nie je len poda základné
informácie, ale najmä vzbudi záujem o komunikáciu, vnímavos poèas dialógu
a pokúsi sa o ich zlepšenie.
Poznatky, ktoré v tejto kapitole nájdete, je možné využi v praxi èloveka
spolupracujúceho pri zamestnávaní ¾udí znevýhodnených na trhu práce. Urèite však
nie sú vyèerpávajúce a po ich preštudovaní bude vhodné, aby ste sa pokúsili o ich
konfrontáciu s vlastnými skúšenosami a aby ste sa snažili viac o medzi¾udskej
komunikácii premýš¾a, boli vnímavejší voèi ¾uïom vôkol seba, èi siahli po ïalšej
študijnej literatúre.
5.1 O KOMUNIKÁCII
Už veky tvoríme a zdokona¾ujeme rozlièné komunikaèné systémy. Komunikácia medzi
bytosami tejto planéty ovplyvòuje históriu ¾udstva, vytvára prítomnos a jej následky sa
zrkadlia v budúcnosti. Predovšetkým z komunikácie vychádzajú reakcie, rozhodnutia èi
motívy ovplyvòujúce každodenné malièkosti, ale aj životné zlomy.
Všetci komunikujeme. Vymieòame si informácie s inými ¾uïmi a oni komunikujú s nami.
Chceme, aby nám ostatní porozumeli – našim myšlienkam, schopnostiam, potrebám, prianiam.
Väèšina z nás chce porozumie ostatným, vcíti sa, vypoèu. Komunikujeme však
presvedèivo a dokážeme rozšifrova správy, ktoré obdržíme? Nie je jediným porozumením
pointa aforizmu èi vtipu, na ktorom sa spoloène pobavíme?
57
Predpokladajme však, že komunikácia je zruènos a ako takú si ju môžeme osvoji. Jej
zdokonaleniu a zvládnutiu môžeme uèi seba, ale aj iných.
Súèasná odborná literatúra nám poskytuje obrovské množstvo definícií komunikácie. Pre
potreby týchto skrípt sme vybrali nasledujúcu: Komunikácia je sprostredkovanie alebo
výmena informácií v rámci biologických, technických alebo sociálnych systémov, èi
vzájomne medzi jednotlivými systémami. (Vašek, 1996)
Komunikácia
v zamestnávaní
¾udí
V zamestnávaní je komunikácia ve¾mi dôležitá a ako každá iná oblas má svoj vlastný spôsob
vyjadrovania. Pri komunikácii v zamestnávaní ¾udí znevýhodnených na trhu práce nás zaujíma
predovšetkým sociálna komunikácia. Tá vychádza z predpokladu, že medzi ¾uïmi dochádza
k interakcii a výmene informácií pri plnení spoloèenských a pracovných úloh.
Sociálna
komunikácia
Sociálna komunikácia prebieha pri kontakte minimálne dvoch ¾udí. Pri stretnutí nejde len
o obsah sprostredkovaný verbálnou formou, ale najmä o neverbálne signály. Mimoriadnu
informaènú hodnotu majú aj aktivity jedinca a správanie, ktoré ich sprevádza.
Kollárik (2002, s. 83) považuje sociálnu komunikáciu za špecifický druh komunikácie,
v procese ktorého dochádza k vzájomnému dorozumievaniu ¾udí, výmene názorov, postojov,
oznamovaniu vlastného prežívania situácie i vzahu k úèastníkom komunikácie.
Príklad
V zamestnávaní ¾udí znevýhodnených na trhu práce sa snažíme spozna ich
záujmy, ciele a postoje k práci. To nám neskôr pomôže spoloène špecifikova
druh práce, pre ktorú má èlovek ZTP predpoklady a prejavuje o òu záujem.
¼udia sa medzi sebou dorozumievajú rôzne. Ich komunikácia sa v posledných desaroèiach
teší ve¾kej pozornosti vedcov. Výskumy poukazujú na to, že síce navonok komunikujeme
prostredníctvom slov, avšak všímame si a vyhodnocujeme najmä neverbálne signály. Ich
poèet sa pod¾a vedcov približuje k miliónu. Takmer dve tretiny informácii oznamujeme
neverbálne, ostatok verbálne. Len pätinu verbálnej informácie nesie slovo, ostatok dávame
najavo tónom hlasu, jeho silou, intonáciou èi inými zvukmi.
Verbálna
komunikácia
Verbálnu komunikáciu uskutoèòujeme reèou s využitím jazyka. Prebieha buï monológom
alebo dialógom. Pre zamestnávanie ¾udí ZPS je potrebný predovšetkým dialóg. Ten je však
neoddelite¾ne prepojený s neverbálnou zložkou reèi a zvukovou stránkou sociálnej
komunikácie. Odohráva sa v urèitých komunikaèných okolnostiach, èi podmienkach.
Dochádza pri òom k vzájomnému ovplyvòovaniu zúèastnených. Má ma cie¾, ku ktorému
úèastníci smerujú.
Neverbálna
komunikácia
Pri neverbálnej komunikácii dokres¾ujeme vedome èi nevedome mimickými výrazmi, tónom
a silou hlasu, gestikuláciou, fyzickým postavením èi emocionálnymi prejavmi platnos
a významnos povedaného. Hovoríme o takzvanej reèi tela. Neverbálne informácie
poskytujeme aj obleèením, úèesom i celkovou úpravou zovòajšku.
Komunikaèné
okolnosti
Vplyv na vnímanie podaných informácií majú aj okolnosti, pri ktorých dochádza k interakcii.
K tomu, aby sme s partnerom mohli nadviaza úspešný kontakt, potrebujeme teda nielen
slová, ale i poznanie všetkých mimoslovných signálov a okolností, ktoré komunikáciu
ovplyvòujú. Tými sú napríklad: aktuálne psychické rozpoloženie úèastníkov komunikácie,
fyzické prostredie, ktoré úèastníkov komunikácie obklopuje, prítomnos èi neprítomnos
ïalších osôb, ktoré majú možnos zasahova do komunikácie a pod.
58
5.2 VERBÁLNE KOMUNIKAÈNÉ ZRUÈNOSTI
ažisko aktivít v pracovnej príprave a zamestnávaní ¾udí znevýhodnených na trhu práce
tvorí dialóg. Úèastníkmi dialógu v procese zamestnávania zvyèajne sú:
pracovný konzultant
pracovný konzultant
pracovný konzultant
pracovný konzultant
↔
↔
↔
↔
Úèastníci
komunikácie
klient
pracovný asistent
zamestnávate¾
zástupca úradu práce
Úspešná komunikácia na úrovni dialógu medzi jednotlivými subjektami je jedným
z predpokladov pracovnej integrácie ¾udí ZTP. Preto by sme mali vedie, ako dialóg vies
a aké zruènosti ovláda, aby sme získali potrebné informácie èi vedeli správne informácie
posiela ïalej.
Na èo by sme sa mali teda zamera, keï chceme úspešne pracova so slovnými údajmi ako
adresáti alebo odosielatelia? Pomôc nám môžu nasledovné techniky (vo¾ne pod¾a
Keleherovej, 1999):
•
•
•
•
technika aktívneho naèúvania,
technika kladenia otázok,
parafrázovanie a sumarizácia,
podporné správanie.
5.2.1 Technika aktívneho naèúvania (TAN)
TAN je z poh¾adu zamestnávania ¾udí znevýhodnených na trhu práce ve¾mi úèinná. Umožòuje
rozpozna motiváciu èloveka, ktorý sa chce zamestna, jeho záujmy, potreby, ašpirácie.
Prostredníctvom tejto techniky spoznávame postoje, håbku záujmu o urèitu prácu, hodnotovú
orientáciu a pod. Pomocou aktívneho naèúvania sa nám môže podari priblíži sa k ¾uïom,
s ktorými prichádzame v práci do kontaktu. Výhodou tejto techniky je, že pri pozornom
poèúvaní získame mnoho cenných údajov.
Aktívne
naèúvanie
Naèúva neznamená by pasívnym úèastníkom rozhovoru, ale neustále prejavova záujem
o osobu reèníka, o obsah povedaného. Slovne túto spoluúèas vyjadríme pritakaním
(áno..., rozumiem vám..., nerozumiem, môžete mi to objasni viac... ?, ... pokraèujte
prosím...) èi struèným zhrnutím toho, èo partner už povedal (vaše skúsenosti s prácou sú
teda také..., myslíte si, že...).
Aktívna
spoluúèas
Aktívne naèúvanie vyjadrujeme i neverbálnymi signálmi, ktoré by mohli by
v niektorých prípadoch i signálom našej nepozornosti. Otázkou ostáva, nako¾ko ich budú
vedie niektorí z jedincov znevýhodnených na trhu práce dešifrova. O tom si ale viac povieme
v ïalšej èasti tejto kapitoly.
Neverbálne
signály
a TAN
Obtiažnos aktívneho naèúvania pozná pravdepodobne každý z nás. Ve¾mi èasto sa objavujú
také situácie, kedy sa musíme koncentrova ve¾mi dlhú dobu, aby sme zachytili všetky
podstatné informácie. Možno by sme partnera radi zastavili, zasiahli do toho, èo hovorí.
Niekedy preto, že s ním nesúhlasime. Inokedy nás zaujme nieèo iné a máme problém ïalej
poèúva. Tým sa však dostávame do rizika, že narušíme atmosféru porozumenia a partner
nám prestane dôverova. Alebo mu nechtiac pretrheme „myšlienkovú ni“, èi odvedieme
od toho, èo nám chce skutoène poveda.
Úskalia
aktívneho
naèúvania
59
Poznámky
Úèinným riešením ako predís nežiadúcim efektom je robi si v priebehu konzultácie
struèné poznámky. V nich zachytíme dôležité informácie, ku ktorým sa vrátime neskôr, ak
ich vysvetlenie nevyplynulo z ïalšieho prejavu partnera. Tým zároveò potvrdíme, že sme
pozorne poèúvali.
Podpora
v komunikácii
U ¾udí znevýhodnených na trhu práce sa neraz stretneme s ostýchavosou, nerozhodnosou,
èi neschopnosou súvisle rozpráva. Príèinou môže by nedostatok skúseností a príležitostí
s podobným rozhovorom. Možno budete v ich živote jednými z mála, ktorí sa skutoène
zaujímajú o ich život, doterajšie pracovné skúsenosti, ale i plány do budúcnosti. Preto bude
užitoèné, keï takéhoto èloveka povzbudíte k ïalšej výpovedi. Výhodou bude, že i vy sami
získate množstvo cenných údajov.
Otázky na zamyslenie
• V komunikácii sa snažíme èasto presadi samých seba. Chceme by aktívni, vyjadrova
svoje názory, pocity, domnienky. Pokúste sa vymenova ïalšie nedostatky a prehrešky,
ktoré nám bránia v aktívnom naèúvaní.
• Ktoré z okolností brániacich aktívnemu naèúvaniu nájdete u seba? Prejdite jednu po
druhej a pokúste sa popísa postupy, ktoré by ste mohli zvoli pri náprave.
• Ako môžu nedostatky v aktívnom poèúvaní pracovného konzultanta agentúry
podporovaného zamestnávania negatívne zasiahnu do dialógu s klientom, asistentom,
zamestnávate¾om?
5.2.2 Technika kladenia otázok
Otázky
a odpovede
Správne položené, zrozumite¾né, jednoznaèné otázky prinášajú i zrozumite¾né odpovede.
Kladením otázok dopåòame chýbajúce informácie, prípadne h¾adáme odpoveï na konkrétnu
oblas nášho záujmu. Poznáme dva typy otázok: otvorené a uzavreté. V zásade platí, že
otvorené otázky komunikáciu rozprúdia, uzavreté ju urých¾ujú. Otvorené otázky prinášajú
ve¾ké množstvo informácií, uzavreté otázky informácie spresòujú. S oboma by sme mali
zaobchádza ve¾mi opatrne, aby sme sa nedotkli citlivých miest partnera a vyhli sa nepríjemnej
atmosfére v rozhovore.
Ïalším typom sú cielené otázky (Müllerová, 2000). Tým by ste sa mali vo svojej praxi
vyhnú, pretože obsahujú odpoveï, ktorú ste sami sformulovali. (Miesto otázky: „Preèo si
myslíte, že je práca dôležitá?“ bude lepšie, keï položíte otázku „Èo si myslíte o význame
práce?“)
Otázky, ktoré kladieme, by mali by jasne formulované, otvorené. Pýta by sme sa mali
nielen na údaje, ale i názory a mienku partnera. Získané odpovede nám neskôr pomôžu
„uši“ požadovanú službu na mieru individuálnym potrebám èloveka znevýhodneného na
trhu práce.
Predbežná
príprava
rozhovoru
Napríklad príprava motivaèného rozhovoru zameraného na poznanie potrieb
záujemcu o zamestnanie predpokladá vytypovanie informácií, ktoré budú pre
ïalšiu spoluprácu potrebné. Ešte pred stretnutím je preto dobré pripravi si
otázky a štrukturova rozhovor. Funkcia otázok je však podporná, preto nie
je nutné ich striktné dodržanie. Rozhovor by mal slúži na získanie potrebných
osobných údajov, na analýzu potrieb, motivácie, predstáv a prianí èloveka
znevýhodneného na trhu práce.
60
Znaènú pozornos si vyžaduje i vhodná doba pauzy medzi položením otázky a vyžiadaním
odpovede. V zásade platí, že doba pauzy je individuálna a odvíja sa neraz od druhu znevýhodnenia èloveka. Niekto nedokáže spontánne formulova odpoveï a potrebuje pre vyjadrenie
sa dlhší èas, èi dokonca i podporu. Odhadnú, èi partner nad odpoveïou stále premýš¾a, èi
potrebuje podporu, alebo èi odmlku zapríèinilo nepochopenie otázky – je neraz ve¾mi nároèné.
Mnohí z nás majú tendenciu pomáha a odpoveda za partnera. Urèite to nie je vhodné
riešenie. Partnerovi totiž nechtiac podsúvame vlastné odpovede, èi projektujeme do odpovedí
vlastné predstavy o tom, ako by mal odpoveda. V takomto prípade je lepšie otázku
zopakova, prípadne zjednoduši, èím partnerovi u¾ahèíme jej pochopenie.
Význam ticha
Podnety na zamyslenie
• Pokúste sa sformulova 4 – 5 odporúèania, ako klás otázky tak, aby ste získali èo
najviac údajov od samotného èloveka s mentálnym postihnutím, ktorý prišiel do agentúry
podporovaného zamestnávania a pokúša si nájs prácu.
5.2.3 Parafrázovanie a sumarizácia
Táto technika je ve¾mi úzko spätá s aktívnym naèúvaním. Jej úloha je dvojaká:
• povzbudzujeme partnera k ïalšej komunikácii,
• utvrdzujeme seba i partnera v tom, že sme vypoèuté údaje pochopili správne.
Parafrázovanie a sumarizácia vyžadujú našu stálu pozornos poèas rozhovoru, preto je ve¾mi
úèinné, ak si struène poznamenávame získané informácie. Okrem toho nám tieto poznámky
u¾ahèia neskoršie spracovanie údajov.
5.3 NEVERBÁLNA KOMUNIKÁCIA (NK)
Zatia¾ èo verbálne informácie využívame k odovzdávaniu informácií, neverbálna komunikácia
(ïalej i NK) prezrádza emócie a postoje ¾udí.
Slovami opísa naše emócie, citový vzah k urèitému èloveku, vyjadri svoj postoj, záujem,
je pre ¾udí niekedy nároèné. Signály neverbálnej komunikácie (pokrèenie ramien, prižmúrenie
oèí, prikyvovanie na súhlas, zatlieskanie rukami a pod.) ¾udský prejav emocionálne podfarbujú, dodávajú presvedèivos, alebo odha¾ujú rozpor medzi slovným obsahom a neverbálnymi prejavmi.
Ak pri verbálnej komunikácii vychádzame z predpokladu, že sa nedá nekomunikova,
v prípade neverbálnej komunikácie platí axióm: „Nie je možné nijak sa nespráva“.
Neverbálne prejavy majú vysokú komunikaènú hodnotu a dobrému pozorovate¾ovi mnoho
prezradia. Ich výhodou je, že nimi dokážeme tlmoèi postoje, vyjadri emócie, získa
informácie o sebavedomí partnera, alebo o celkovom záujme o rozhovor. Nonverbalita
odzrkad¾uje i zmenu duševného rozpoloženia partnera poèas komunikácie. Neverbálne
komunikuje každý èlovek. I keï sa signály neverbálnej komunikácie nedajú stopercentne
interpretova, ich poznaním môžeme lepšie pochopi momentálny duševný stav èloveka,
ktorý si buï prácu h¾adá, alebo je zamestnaný v chránenom èi nechránenom pracovnom
prostredí.
Umenie efektívnej komunikácie spoèíva aj v pochopení partnera v danej situácii, v schopnosti
èíta jeho neverbálne prejavy a dáva ich do súvislosti so slovným obsahom jeho výpovede.
61
Význam NK
Zložky NK
Zložky neverbálnej komunikácie sú: pohyby a gestá, výraz tváre, zrakový kontakt, priestorové
správanie, dotyky, posturika, neverbálne zložky reèi, úprava zovòajšku.
Èo
vyjadrujeme
neverbálne?
Vedome alebo nevedome môžeme neverbálne vyjadri tieto javy (Køivohlavý, 1988, s.33):
a) emócie – pocity, nálady, afekty,
b) záujem o zblíženie,
c) snaha vytvori u druhého dojem o tom, „kto som ja“,
d) snaha zámerne ovplyvni postoj partnera,
e) snaha riadi chod vzájomného komunikaèného styku.
Èoho sa
vyvarova?
Neverbálna komunikácia sa však nedá intepretova vždy jednoznaène. Preto by ste mali
vedie, že:
• Neverbálna komunikácia poskytuje mnoho èiastkových informácií o ¾uïoch v našom
okolí. Avšak bolo by chybou vychádza z jediného neverbálneho signálu.
• Jednotlivé signály by sa nemali preceòova èi podceòova. Pokia¾ sa zdá, že neverbálne
signály sú navzájom v rozpore, nemali by sme ich interpretova za každú cenu (napr.
kombinácia silného úsmevu, sklopeného zraku a neistého slovného prejavu). Lepšie urobíte,
ak sa pokúsite odhali príèinu, preèo tomu tak je.
• Nie je vhodné pod¾ahnú falošnej ilúzii, že je ¾ahké kohoko¾vek si „preèíta a odhali“.
Snahou by nemalo by za každú cenu vysvetli všetky neverbálne signály. Mohlo by to
vies k chybným záverom, èi projektovaniu vlastných domnienok a mylnému
zovšeobecòovaniu.
• Je potrebné vyvarova sa prílišného zjednodušenia a paušalizácie jednotlivých prejavov.
Jednotlivé neverbálne signály sa nedajú posudzova oddelene. Ich hodnotenie prebieha
s prihliadnutím na celý komplex ïalších verbálnych i neverbálnych signálov a v kontexte
danej situácie.
• Neverbálna komunikácia èloveka neodhalí dokonale. Avšak môžeme sa prostredníctvom
nej pokúša pochopi ¾udí, ktorí za nami prichádzajú, a to je už samo o sebe ve¾mi
cenné.
5.3.1 Pohyby a gestá
Kinezika
Pohybmi celého tela a jeho èastí sa zaoberá kinezika. Zahròuje všetky druhy pohybov
jednotlivca, prípadne i skupiny ¾udí (Müllerová, 2000). Plynulá, sebaistá chôdza,
koordinované pohyby, vzpriamené držanie tela vzbudzujú dojem nenútenosti, sebadôvery
narozdiel od trhaných, rýchlych, nekoordinovaných pohybov evokujúcich pocit chaosu,
zmätku, nervozity, neistoty.
Gestikulácia
Pri gestikulácii podporujeme komunikáciu pohybmi rúk. Gestika je jednou z najèastejšie
využívaných podôb neverbálnej komunikácie. Gestá komunikáciu oživujú, zvýrazòujú
emocionálny podtext rozhovoru, doprevádzajú a dokres¾ujú ho.
Špecifickú úlohu zohrávajú gestá pri práci s ¾uïmi s komunikaènými problémami a sluchovým
postihnutím. Prostredníctvom nich podporujeme alebo nahrádzame verbálnu komunikáciu.
V súèastnosti tvoria gestá podstatu mnohých systémov alternatívnej a augmentatívnej
komunikácie. Pokia¾ sa usilujeme podpori ¾udí s komunikaènými problémami, rešpektujeme
ich komunikaèný systém a snažíme sa o jeho porozumenie.
62
Príklad
Nie všetci ¾udia si dokážu osvoji hovorenú reè bez problémov. Komunikácia
prostredníctvom rúk je pre nich augmentatívnym alebo alternatívnym
dorozumievacím prostriedkom. Gesto slúži ako symbol, ktorý má urèitú
informaènú hodnotu. Jednotlivé gestá tvoria systém, ktorý môže, ale aj nemusí
ma štandardizovanú podobu. Najèastejšími štandardizovanými alternatívnymi
a augmentatívnymi systémami sú znakový jazyk nepoèujúcich a MAKATON,
Bliss-systém, piktogramy a komunikaèné tabu¾ky. Dnes tiež ve¾mi úspešne
využívame v komunikácii i poèítaèe a simulátory s hlasovým výstupom.
Podnety na zamyslenie
• Zamyslite sa nad tým, s akými gestami a pohybmi sa môžeme stretnú u ¾udí s mentálnym
postihnutím, ¾udí so sluchovým postihnutím, ¾udí so zrakovým postihnutím a u ¾udí
s hyperaktivitou. Vychádzajte z vlastnej skúsenosti a pokúste sa tieto gestá interpretova.
• Dajú sa tieto gestá a pohyby interpretova univerzálne? Alebo ste našli špecifické rozdiely?
Viete svoje odpovede zdôvodni?
• Z akých gest èi pohybov by ste dešifrovali súhlas, nesúhlas, nervozitu, strach, rados,
nadšenie?
• Napíšte si na samostatné kartièky rozlièné emócie (spokojnos, úzkos, zanietenos,
ostýchavos, ústretovos, roztržitos a pod.). Každý si vylosujte jednu a pokúste sa
o jej neverbálne vyjadrenie. Ako sa vám to darilo? Boli vaši kolegovia schopní vašu
prezentáciu dešifrova?
5.3.2 Výrazy tváre
Výraz ¾udskej tváre ve¾mi úzko súvisí s citovým prežívaním. Práve tvárová oblas èitate¾ne
informuje o našich pocitoch. Ako uvádza Køivohlavý (1988), sme schopní od seba odlíši
nasledujúce emocionálne výrazy tváre druhých ¾udí: mimické výrazy šastia a nešastia,
výraz tváre pri prekvapení, strach a bázeò, rados a smútok, pokoj a rozèúlenie, spokojnos
– nespokojnos, záujem – laxnos.
Najpresnejšie ¾udia rozpoznávajú ¾ahko èitate¾né výrazy tváre ako rados, strach,
prekvapenie, nešastie. Obtiažnejšie indentifikujú záporné výrazy, èi prejavy nezáujmu,
znechutenia a pod. Odchýlky v interpretácii mimických signálov spôsobuje i odlišná životná
skúsenos a úroveò pozorovacích schopností jednotlivých ¾udí.
Príklad
Hoci oblas tváre je najbohatším neverbálnym výrazovým prostriedkom,
nedokážeme vždy jednoznaène vysvetli všetky mimické prejavy. Poèas
zamestnávania v chránených alebo nechránených podmienkach sa niekedy
stretnete s jedincami, u ktorých sa vyskytujú odlišnosti v jemnej motorike
tvárovej oblasti.
Odlišnosti v mimických výrazoch u ¾udí s postihnutím môžu spôsobi hyperalebo hypoaktivita týchto svalov, urèitá dysfunkcia, èi psychické problémy,
èo neraz zvádza k mylným domnienkam a interpretáciám. Ak sa im chceme
vyhnú, nemali by sme vyvodzova závery hneï po prvom osobnom kontakte
s takýmto èlovekom.
63
Èitate¾nos
mimických
prejavov
Podnety na zamyslenie
• Pokúste si predstavi èloveka s postihnutím, s ktorým sa v poslednom období èasto
stretávate. Popíšte jeho mimické prejavy a tiež sa pokúste o ich interpretáciu.
5.3.3 Zrakový kontakt
O oèiach sa hovorí, že sú zrkadlom duše. Prostredníctvom nich dokážeme rozpozna aktuálne
citové rozpoloženie èloveka. Podobne ako mimika tváre i poh¾ad a pohyby oèí sú ažko
ovládate¾né. Zameranie poh¾adu a jeho dåžka, poèetnos poh¾adov, poh¾ad z oèí do oèí,
pootvorenie vieèok, tvar vrások okolo oèí, priemer zornice sú výrazovými prostriedkami
oèí. Môžeme z nich vyèíta mieru zaujatia partnera, sebavedomie partnera, pozornos
a aktívne naèúvanie, èi zvrat, zmenu v postoji, myslení, konaní.
Príklad
V praxi sa stretávame s ¾udmi, ktorí majú ve¾ké problémy s nadviazaním alebo
udržaním oèného kontaktu. Neschopnos udrža oèný kontakt môže nasvädèova o nízkom sebavedomí, inokedy nám naznaèuje, že sa nᚠpartner necíti
v danej situácii najlepšie, že sme sa možno dotkli niektorej z jeho citlivých
stránok. Vtedy je najlepšie opusti chúlostivú tému.
Prirodzené udržanie oèného kontaktu by sme mohli zaradi medzi široký
repertoár sociálnych zruèností. ¼udia, ktorí k vám prichádzajú z málo
podnetného prostredia alebo z prostredia, v ktorom nemali príležitos
komunikova ako rovnocenní partneri, budú ma pravdepodobne taktiež
problém vytvori prirodzený oèný kontakt a prija ponúknutú pozíciu
komunikaèného partnera.
5.3.4 Priestorové správanie
Proxemika
Vzdialenosou, akú zaujímajú ¾udia pri spoloènom stretnutí, sa zaoberá proxemika. Duševnú
blízkos èi vzdialenos vzahu k urèitej osobe vyjadrujeme aj fyzickým priblížením. Èím
bližšie stojíme k osobe, s ktorou vedieme rozhovor, tým viac prezentujeme, že nám je
spriaznená, príjemná. Zvyèajne si ¾udia od vzdialených a neznámych osôb udržujú väèší
fyzický odstup ako ku èlenom rodiny, èi dobrým priate¾om.
Proxemické
zóny
Každý z ¾udí má svoje osobné zóny. Rozde¾ujeme ich na štyri základné:
• Intímna zóna. (Zaèína dotykom a konèí hranicou 30 – 45 cm od tela. Do tejto zóny si
púšame predovšetkým osoby, ku ktorým máme hlboký pozitívny citový vzah.)
• Osobná zóna. (Jej hranica zaèína približne 30 – 45 cm od tela a konèí vzdialenosou 75
cm až 1,2 m. Na zaèiatku tejto hranice stoja ¾udia nám známi, na jej konci ¾udia cudzí.
V tomto priestore je ešte možné bez väèších problémov sledova správanie druhého,
poda mu ruku...)
• Sociálna zóna. (Rozpätie vzdialenosti je 1,2 m až 2,10 m. Túto vzdialenos dodržujeme
pri pracovnom stretnutí, pri rozhovore s nadriadeným, èi váženou osobou. Takýto odstup
môže udrža i pocit bezpeèia, ak sa v danej situácii cítime stiesnene a neisto.)
• Verejná zóna. (Je poslednou zónou, v ktorej komunikuje so študentmi uèite¾ poèas
prednášok. Herec, spevák ovplyvòuje z tejto vzdialenosti svoje publikum. Jej hranice sú
od 3,6 m do 7 m.)
64
Príklad
Niektorí ¾udia znevýhodnení na trhu práce nevedia primerane dodržiava
vlastnú èi cudziu intímnu zónu. Príèin môže by viac: menšia schopnos
postrehnú hranice medzi jednotlivými zónami, nedostatok sociálnych
skúseností, absencia výchovy, èi nevhodná výchova. Práve spomenutý
posledný faktor môže spôsobi, že napríklad ¾udia s mentálnym postihnutím
neraz nedokážu rozlišova a rešpektova intímnu zónu iných ¾udí. Príliš rýchly
zásah do intímnej zóny – i keï s najlepším úmyslom – nakoniec môže zanecha
v druhých nepríjemné pocity.
Predchádza podobným situáciám môžeme pomocou aktívneho sociálneho
uèenia ¾udí znevýhodnených na trhu práce. Prostredníctvom rozlièných cvièení
sa ¾udia s mentálnym postihnutím aktívne zapájajú do riešenia bežných
životných situácií, uèia sa tak ovláda svoje správanie a udržiava primeraný
telesný kontakt èi odstup.
Podnety na zamyslenie
• Pokúste sa zamyslie sa nad ïalšími dôvodmi, preèo majú ¾udia s mentálnym postihnutím
väèšie problémy dodržiava primerané osobné zóny než iní.
• Ako by ste sa zachovali, keï na prvom stretnutí s potenciálnym zamestnávate¾om mladá
žena s mentálnym postihnutím, spoloène s ktorou už dlhší èas h¾adáte prácu, zasiahne do
intímnej zóny zamestnávate¾a, ktorému to je oèividne nepríjmné? Ako by ste naopak
urèite nezareagovali?
5.3.5 Dotyky
Haptická – dotyková komunikácia vychádza z telesných dotykov ¾udí. Jej najèastejšou
podobou je dotýkanie sa rukami. Haptické signály majú ve¾kú informaènú hodnotu
a neraz mnoho napovedia o vnútornom stave èloveka.
Ako uvádza Müllerová (2000, s. 49), ¾udia potrebujú dotýkanie. Dotyky sú im príjemné
a pokia¾ sa im dotykov nedostáva, môžu trpie depriváciou.
Haptika
Pozrime sa bližšie na niektoré haptické prejavy. Podávanie ruky je pravdepodobne
najèastejším telesným kontaktom medzi ¾uïmi. Najèastejšie k nemu dochádza pri pozdrave.
Haptické
prejavy
Príklad
V komunikácii s osobou znevýhodnenou na trhu práce by sme mali vyjadri
stiskom ruky sympatie, vyvola v nej pocit, že je vítaná. Takémuto pocitu
zodpovedá vrelý stisk ruky. Úprimným, priate¾ským podaním ruky môžeme
posilni sebavedomie a sebadôveru jedinca, jeho pocit bezpeèia a radosti zo
stretnutia.
Ak nám prichádzajúci jedinec podá takmer bezvládnu ruku so slabým až
necite¾ným stiskom, stretávame sa pravdepodobne s jedincom s nízkym
sebavedomím alebo pocitom neistoty v danej situácii. Inokedy môže ís
o osobu, pre ktorú je fyzický kontakt nepríjemný.
Naopak u dominujúcich jedincov sa môžeme stretnú so silným, dlhšie
trvajúcim zovretím ruky s potriasaním.
65
V práci s ¾uïmi s postihnutím sa však tieto informácie nemusia potvrdi
stopercentne. Uplatníme ich pravdepodobne v kontakte so zamestnávate¾om,
pracovným asistentom, rodièom a pod.
Narušená hybnos, porucha emotivity, hypoaktivita, èi hyperaktivita alebo
iné charakteristiky znaène skres¾ujú fyzický kontakt. Neraz vypovedajú len
o momentálnej psychickej situácii, èi fyzickej indispozícii a nie o celkovom
psychickom stave klienta. Preto by sme mali nejaký èas užívate¾a našich služieb
pozna a vyhnú sa záverom vyvodeným „z prvého dojmu“.
Okrem stisku ruky v haptickej komunikácii využívame napríklad objatia, kladenie rúk,
pohladenie. Mali by sme však by opatrní v tom, za akých okolností sa niekoho chceme
dotknú. Dotyk môže príjemca vníma nielen ako príjemný, povzbudivý prejav.
Príklad
V zamestnávaní ¾udí znevýhodnených na trhu práce sú rozlièné situácie, ktoré
si vyžadujú ve¾mi opatrné zaobchádzanie s uvedenými podobami haptickej
komunikácie. Napríklad priate¾ské kladenie ruky okolo pliec èloveka
s mentálnym postihnutím si pravdepodobne dovolíme pri neformálnom
stretnutí, ale nie v kancelárii budúceho zamestnávate¾a. Netreba zbytoène
vysvet¾ova, aký dojem by mohlo toto gesto u zamestnávate¾a zanecha.
Vodenie tejto osoby za ruku, súcitné pohladenie, èi postrkovanie nesmelého
èloveka s mentálnym postihnutím vyvolá v okolí, ale i v tomto èloveku pocit
menejcennosti. Postavili by sme ho tak do pozície nerovnocenného partnera
a dali by sme mu najavo, že nás to, o èom hovorí nezaujíma a staèí nám, že
vôbec prehovoril.
5.3.6 Posturológia
Postoje
Posturológiu charakterizujeme ako súbor fyzických postojov, ktoré majú komunikaèný úèinok
na okolie èloveka. Postoje rozde¾ujeme na otvorené – vyjadrujú priate¾ský vzah a uzavreté
– prezentujúce relatívne malú ochotu k bližšiemu kontaktu, odmietanie, èi pocit neistoty.
Príklad
Vzah medzi èlovekom so špeciálnymi pracovnými potrebami a konzultantom,
zamestnávate¾om, èi s rodièmi sa dá sledova i prostredníctvom celkového
postavenia jednotlivých osôb voèi sebe navzájom. Zvesená hlava a plecia,
vo¾ne spojené ruky pred telom vyjadrujú obavy, nízke sebavedomie. Prekrížené
ruky na hrudi znamenajú pomyselnú ochranu. Takýto èlovek sa môže obáva
nebezpeèia. Skrížené ruky sú niekedy prejavom vnútorného napätia, nervozity.
Alebo sú prejavom toho, že sa diskutujúci ¾udia nepoznajú príliš dobre a majú
pred sebou bariéry.
V skupine, v ktorej sa èlovek cíti dobre, stoja partneri bližšie k sebe, ich
konèatiny sú uvo¾nené a živo gestikulujú.
66
Podnety na zamyslenie
Na základe predchádzajúcich podkapitol zrekapitulujte informácie o posturológii, haptike
a priestorovom správaní. Pokúste sa vytvori súbor základných odporúèaní, ktoré by mohol
uplatni ten, kto pracuje s ¾uïmi so znevýhodnením. Pokúste sa odporúèania špecifikova
vo vzahu k nosite¾ovi konkrétneho postihnutia èi znevýhodnenia.
5.4 NEVERBÁLNE ZLOŽKY REÈI
Neverbálnymi zložkami reèi sa zaoberá paralingvistika. Paralingvistika pojednáva o všetkom,
èo sa vzahuje k našej reèi, ale nedá sa zachyti klasickými metódami jazykovedy
(Køivohlavý, 1988).
Neverbálne zložky reèi tvoria: hlasitos reèi, výška tónu reèi, rýchlos reèi, objem reèi,
plynulos, intonácia, chyby v reèi, správna výslovnos, kvalita reèi, èlenenie reèi.
Paralingvistika
Príklad
Život je zaujímavý práve vïaka rozdielom. Každým dòom sa stretávame
s množstvom zaujímavých, no odlišných ¾udí. Plachí ¾udia hovoria pomalšie,
tichšie s väèšími odmlkami. ¼udia sebaistí v rozhovore dominujú a ich reè je
preto hlasnejšia, plynulejšia.
Mnoho ¾udí bude ma pravdepodobne v dôsledku svojho postihnutia poruchy
reèi a to nielen po zvukovej stránke, ale i po obsahovej a gramatickej. Taktiež
budú ma niektorí ažkosti s vyjadrením vlastných myšlienkoch. S tým sa èasto
spájajú ïalšie paralingvistické javy ako nadbytoèné zvuky a pazvuky, odmlky
a pod.
Ïalšími prejavmi sú opakovanie slov, neudržanie logických súvislostí,
neèakaná zmena tvaru vety, preskakovanie z témy na tému, jej nedokonèenie.
Ak sa tieto javy vyskytujú v reèi príliš èasto, vypovedá to napríklad
i o zvýšenom vnútornom napätí hovoriaceho.
Odlišnosti nájdete èasto i v individuálnej štruktúre hlasu a intonácii, ktoré
bývajú zapríèinené postihnutím èloveka. Hoci intonácia reèi, tón hlasu odrážajú
pocity èloveka. V zásade platí, že sme schopní rozlíši priate¾ský tón reèi, rozkaz
v reèi, agresívne ladenie, ospravedlòujúci tón, láskavý až ¾utujúci tón. Nie
vždy to však dokážeme interpretova správne u ¾udí so sluchovým, èi
mentálnym postihnutím.
5.4.1 Komunikácia úpravou zovòajšku alebo prostredia
Málo prebádanou oblasou neverbálnej komunikácie je informovanie o sebe prostredníctvom
úpravy zovòajšku alebo prostredia, ktoré konkrétnu osobu obklopuje.
Obleèenie èloveka, èistota, upravenos celkového vzh¾adu tvoria užší okruh informácií,
z ktorých sa dá niekedy vyèíta snaha patri k urèitej skupine, prezentova zovòajškom
svoje postavenie a pod.
Napríklad mladí ¾udia urèitým moderným znaèkovým alebo naopak starým,
vynoseným obleèením ve¾mi radi dokumentujú svoju príslušnos k urèitej
skupine. Jedni sa snažia by konformní, iní za každú cenu odlišní.
67
Užšie
chápanie
Širšie
chápanie
V širšom chápaní neverbálnej komunikácie nám urèité údaje môže poskytnú i prostredie
èloveka, ktoré si sám aktívne vytvára a v ktorom žije. Do tejto sféry patrí napríklad úprava
pracovného prostredia, bytu, vo¾ba auta, výber záujmových a vo¾noèasových aktivít, èi
vo¾ba priate¾ov a pod.
Opatrné
zaobchádzanie
s informáciami
Zaobchádzanie s týmito informáciami si však vyžaduje ve¾kú opatrnos. Najmä ak sa
stretávame s ¾uïmi s postihnutím, s ¾uïmi v životnej kríze èi núdzi. Predèasné posudzovanie
èloveka prostredníctvom zovòajšku, priradenie mu urèitého sociálneho statusu, by mohlo
hneï na zaèiatku vytvori bariéry v ïalšej komunikácii a miesto podpory by sa mu mohlo
od nás dosta nepochopenia, odmietnutia.
Preto aj túto formu neverbálnej komunikácie považujem len za jednu èas obrovskej a zložitej
stavebnice, ktorej význam pochopíme, len ak ju budeme vníma ako celok.
5.5 ZÁSADY EFEKTÍVNEJ KOMUNIKÁCIE S ÈLOVEKOM
ZNEVÝHODNENÝM NA TRHU PRÁCE
Komunikujeme
tak normálne,
ako sa len dá
¼udia znevýhodnení na trhu práce predstavujú ve¾kú skupinu ¾udí s rozliènými problémami.
Vytvori definitívne paušálne odporúèania, ako s takýmito ¾uïmi komunikova, je priam
nemožné. Každý rozhovor si vyžaduje individuálny prístup a my musíme rešpektova špecifiká
konkrétneho èloveka, ktorý k nám práve prichádza.
Napriek tomu sme sa pokúsili zovšeobecni nieko¾ko zásad, ktoré by mohli by užitoèné
nielen v komunikácii s ¾uïmi znevýhodnenými na trhu práce.
Komunikaèné
zásady
Základnou, na prvý poh¾ad jednoduchou, je, že komunikácia s ¾uïmi s akýmko¾vek
znevýhodnením by mala by èo najviac identická komunikácii ¾udí bez znevýhodnenia.
Úctivos, zdvorilos, pochopenie, rešpekt, ale i vykanie si zaslúžia aj ¾udia s ažším (napríklad
mentálnym) postihnutím.
V komunikácii s ¾uïmi znevýhodnenými na trhu práce zoh¾adòujeme ïalej tieto zásady:
• zásada zrozumite¾nosti v komunikácii,
• zásada empatie,
• zásada motivácie,
• zásada komplexnosti komunikácie,
• zásada kompatibility slovnej zásoby,
• zásada primeranosti neverbálnych komunikaèných prejavov,
• zásada rovnocennej aktivity v komunikácii,
• zásada spätnej väzby.
Úspešná komunikácia nie je možná bez porozumenia, spoloèného východiska, vnímania,
uvedomenia, sebavedomia a zrete¾nosti (Hurst, 1994). Podstatnou èrtou komunikácie
je struènos a jasnos. Tejto zásady by ste sa mali drža vždy, keï sa snažíte vysvetli svoje
myšlienky druhým.
Ïalším kritériom úspešnosti v komunikácii s èlovekom znevýhodneným na trhu práce je
empatia. Snaha pochopi iného, vži sa do jeho role, no pritom si zachova adekvátny
profesionálny odstup, vyžaduje ve¾a energie a profesionality. Podstatu tejto zásady by sme
však mali nájs v uvedomení si, že naše skúsenosti môžu by diametrálne odlišné od
pracovných, ale i životných skúsenosti èloveka znevýhodneného na trhu práce. To nám
pomôže rešpektova a prijíma názory a predstavy našich komunikaèných partnerov.
68
S empatiou súvisí zásada motivácie. V našej práci by sme mali podporova èloveka
znevýhodneného na trhu práce tak, aby vnímal a pocioval svoju hodnotu a potrebnos.
U mnohých pracovne neúspešných ¾udí sa stretávame s nízkym sebavedomím, èi stratou
motivácie. Preži úspech, èi ma pocit, že som úspešný, že sa zaradím niekam, kde ma budú
prijíma takého, aký som, znamená ve¾kú zmenu v kvalite života èloveka znevýhodneného
na trhu práce. A práve komunikácia môže ma vysoký motivaèný náboj a mohla by takéhoto
èloveka zmobilizova k aktivite.
Motivova znamená pozna potreby toho druhého. Motivovaním oslovujeme neuspokojené
potreby jedinca znevýhodneného na trhu práce a podporujeme ho v správaní, ktorým ich
môže uspokoji.
Zásada komplexnosti komunikácie kladie požiadavku na to, aby sme poèas svojej praxe
boli v kontakte so všetkými, èo sú zainteresovaní v pracovnom zaèlenení èloveka
znevýhodneného na trhu práce (tj. s pracovným asistentom, zamestnávate¾om,
vychovávate¾om, spolupracovníkmi, rodièmi, sociálnym pracovníkom, priate¾mi a podobne).
Èím je komunikácia medzi spomenutými ¾uïmi lepšia, pracovné zaèlenenie prebieha podstatne
rýchlejšie a efektívnejšie.
Základom úspešnej komunikácie je i vo¾ba adekvátnych prostriedkov dorozumievania.V zásade kompatibility slovnej zásoby ide predovšetkým o správnu a vhodnú vo¾bu slov.
V komunikácii s partnerom používate tie slová a takú dåžku viet, o ktorej viete, že je preò
zrozumite¾ná. Túto zásadu je potrebné rešpektova predovšetkým v komunikácii s ¾uïmi
s ažším mentálnym a sluchovým postihnutím.
Pri využívaní mimickej, proxemickej a haptickej neverbálnej komunikácie dodržiavame
zásadu primeranosti neverbálnych komunikaèných prejavov. Ako podporný prvok
v komunikácii sa javia najmä prejavy ústretovosti, ako je napríklad prikyvovanie, sústredený
výraz, udržovanie primeraného telesného odstupu a pod. Pozor by sme si mali dáva na
dodržiavanie interpersonálnych zón. Rešpektovaním osobného priestoru partnera mu
dokazujeme svoju úctu.
Pokia¾ to pôjde, mali by sme sa pokúsi v rozhovore vytvori ovzdušie rovnocennosti
komunikaèných partnerov. Vytvoríme tak atmosféru autentickej komunikácie, v ktorej sa
každý zo zúèastnených aktívne rozhovoru zúèastòuje. Naši partneri tak získajú pocit
významnosti, potrebnosti, možnosti vyjadri vlastné myšlienky a potreby.
Zásadu spätnej väzby (feedbacku) by ste mali využíva, aby ste sa uistili, že ste partnerovi
dobre rozumeli. Techniky feedbacku (parafrázovanie, pýtanie sa, aktívne naèúvanie) zlepšujú
komunikáciu a pomáhajú nám v rozhovore vyhnú sa hoci i nechcenej manipulácii èloveka
znevýhodneného na trhu práce.
Podnety na zamyslenie
• Na základe vlastných skúseností navrhnite ïalšie odporúèania zlepšujúce komunikáciu
s jedincom s mentálnym, zrakovým, sluchovým postihnutím a s narušenou reèovou
schopnosou.
• Vytvorte dvojice a rozde¾te si úlohy nasledovne: jeden z vás bude poslucháè, druhý sa
bude snaži rozpráva súvisle na vami zvolenú tému. Úlohou poslucháèa bude prejavova
nezáujem a to predovšetkým neverbálne. Potom si celú situáciu zopakujte ešte raz tak,
aby poslucháè dodržal zásady aktívneho naèúvania. Na záver zhodnote celý priebeh
a pokúste sa opísa, ako ste sa cítili.
69
Zhrnutie
Komunikácia sa realizuje dvoma základnými spôsobmi: verbálne a neverbálne. Verbálna
komunikácia sa realizuje reèou, ktorá je nástrojom myslenia. Neverbálna komunikácia využíva
prostriedky neverbálnej komunikácie. Na komunikáciu vplývajú komunikaèné okolnosti,
v ktorých dochádza k interakcii, a tie majú vplyv na vnímanie podaných informácií.
Medzi verbálne komunikaèné zruènosti zaraïujeme techniku aktívneho naèúvania, techniku
kladenia otázok, techniku sumarizácie a parafrázovania a podporné správanie.
Neverbálna komunikácia prezrádza emócie a postoje ¾udí. Signály neverbálnej komunikácie
¾udský prejav emocionálne podfarbujú, dodávajú presvedèivos, alebo odha¾ujú rozpor
medzi slovným obsahom a neverbálnymi prejavmi.
Zložky neverbálnej komunikácie sú: pohyby a gestá, výraz tváre, zrakový kontakt, priestorové
správanie, dotyky, posturika, neverbálne zložky reèi, úprava zovòajšku.
Neverbálnymi zložkami reèi sa zaoberá paralingvistika. Paralingvistika pojednáva o všetkom,
èo sa vzahuje k našej reèi, ale nedá sa zachyti klasickými metódami jazykovedy.
Neverbálne zložky reèi predstavujú: hlasitos reèi, výška tónu reèi, rýchlos reèi, objem
reèi, plynulos, intonácia, chyby v reèi, správna výslovnos, kvalita reèi, èlenenie
reèi.
Komunikácia s ¾uïmi s akýmko¾vek postihnutím èi znevýhodnením by mala by èo najviac
identická komunikácii ¾udí bez postihnutia. Úspešná komunikácia nie je možná bez
porozumenia, spoloèného východiska, vnímania, uvedomenia, sebavedomia a zrete¾nosti.
Podstatnou èrtou komunikácie je struènos a jasnos.
V komunikácii s ¾uïmi znevýhodnenými na trhu práce dodržiavame zásadu empatie. Životné
skúsenosti pracovného konzultanta sú neraz ve¾mi odlišné od pracovných, ale i životných
skúsenosti èloveka znevýhodneného na trhu práce.
Snažíme sa komunikova tak, aby osoby znevýhodnené na trhu práce pochopili to, èo im
hovoríme. Volíme vhodnú dåžku viet a používame také slová, o ktorých vieme, že sú súèasou
ich slovnej zásoby. Z neverbálnych komunikaèných prejavov využívame prejavy ústretovosti.
Rešpektujeme osobný priestor partnera. V rozhovore potvrdzujeme rovnocennú pozíciu
jednotlivých partnerov v komunikácii. Aby sme sa ujistili, že sme partnerovi správne
porozumeli, využívame zásadu spätnej väzby.
Použitá literatúra
Hurst, B. Encyklopedie komunikaèních technik. Praha: Grada, 1994. ISBN 80-85424-40-1
Kolektív autorov. Výchova a vzdelávanie dospelých. Andragogika. Terminologický a výkladový slovník.
Bratislava: SPN, 2000. ISBN 80-08-02814-9
Kollárik, T. Sociálna psychológia práce. Branislava: Univerzita Komenského, 2002. ISBN 80-223-1731-4
Køivohlavý, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1988.
Køivohlavý, J. Komunikace uèitelù se žáky. Olomouc: Krajský pedagogický ústav, 1987.
Müllerová, S. Komunikaèní dovednosti. Liberec: Technická univerzita, 2000.
Øezáè, J. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998. ISBN: 80-85931-48-6
Svatoš, T. Sociální a pedagogická komunikace. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998. ISBN 80-7041-794-3
70
6 AKTÍVNE SOCIÁLNE UÈENIE A SEBAOBHAJOVANIE –
MOŽNOSTI PODPORY PRI ZAMESTNÁVANÍ ¼UDÍ
ZNEVÝHODNENÝCH NA TRHU PRÁCE
Andrea Medvecová
K¾úèové slová
vedomosti, zruènosti, návyky, sociálne zruènosti, uèenie, sociálne uèenie, aktívne sociálne
uèenie, sebaobhajovanie, jedinec znevýhodnený na trhu práce
Cie¾ kapitoly
Kapitola je koncipovaná tak, aby ste po jej preštudovaní:
• dokázali definova a pochopi rozdiely medzi pojmami uèenie, sociálne uèenie a aktívne
sociálne uèenie (ïalej len ASU),
• poznali terminológiu ASU,
• boli schopní charakterizova jednotlivé zložky, ktoré sa bezprostredne podie¾ajú na
efektivite a kvalite ASU,
• boli zoznámení s možnosami realizácie ASU v nádväznosti na zamestávanie ¾udí
znevýhodnených na trhu práce (ïalej len ¾udí ZTP),
• vedeli opísa sebaobhajovanie, jeho ciele, význam a poznali podmienky jeho realizácie.
Príklad
Aleš je mladý muž vo veku 32 rokov. Po absolvovaní odboru záhradník si
zaèal h¾ada prácu. H¾adanie zamestnania trvalo v jeho prípade trochu dlhšie
než u jeho „nepostihnutých“ priate¾ov. Aleš je totiž v porovnaní so svojimi
rovesníkmi pracovne znevýhodnený ¾ahkým telesným a mentálnym handicapom zapríèineným detskou mozgovou obrnou. Nakoniec sa mu prácu
podarilo nájs. Ako informaèný pracovník pracoval v jednej z ve¾kých
mestských nemocníc celých jedenás rokov. Podával informácie o umiestnení
jednotlivých oddelení, prepájal hovory, rozde¾oval poštu a odovzdával odkazy.
V práci nemal problémy a ak sa aj nejaké vyskytli, neboli závažné a po èase
ich Aleš zvládol.
Zmena nastala, keï si Aleša zaèal nadmerne všíma jeden z jeho kolegov –
Ivan. Jeho intrigy a antipatia voèi Alešovi spôsobili, že nadriadený pracovník
zaèal Alešovi kriticky vyèíta chyby a priestupky, ktoré pred tým po vzájomnej
dohode zvládali. Aleš nedokázal výèitky nadriadeného, ktorý bol preòho
mimoriadnou autoritou, spracova racionálne a zaèalo sa uòho vyskytova
problémové správanie – negativizmus, zlá nálada, nevrlos. Informátor
s takýmito vlastnosami však už nebol v nemocnici žiadaný, a tak ho z práce
prepustili.
Aleš nestratil zamestnanie kvôli absencii pracovných zruèností a návykov,
tých mal po jedenástich rokoch dostatok. Nezvládol kritické momenty, pretože
nemal dostatok sociálnych zruèností potrebných na vyriešenie problémových
situácií. Po èase zaèal Aleš rieši nezamestnanos v spolupráci s agentúrou
podporovaného zamestnávania. Táto sa okrem pracovného zácviku zamerala
71
i na tréning sociálnych kompetencií a schopnosti rieši nároèné problémové
situácie. Vytvorila skupinu 10 klientov, v rámci ktorej sa klienti v modelových,
avšak praktických problémových situáciách, uèili zvláda a rieši nároèné
životné i pracovné momenty.
Po absolvovaní dodatoèného tréningu získal Aleš opä pracovné miesto.
Tentokrát ako telefonista v malej poliklinike.
Jedným z k¾úèov k pracovnému úspechu je schopnos rieši konfliktné situácie. Nie každý
ich dokáže rieši tak brilantne, aby problém nevyrobil ïalší konflikt, ku ktorému èasom
pribudne ïalší a ïalší, až sa èlovek náhle ocitne v zaèarovanom kruhu a nevie, ako z neho
von.
Uvedeným prípadom sa dá naznaèi, že úspech zamestnávania ¾udí znevýhodnených na trhu
práce (rovnako ako i u ¾udí bez znevýhodnenia) by mohol by podmienený schopnosou
zvláda problémové situácie. A k tomuto zvládaniu sú neraz potrebné urèité sociálne zruènosti.
Sociálne
zruènosti
¼udia znevýhodnení na trhu práce sa poèas svojej pracovnej prípravy uèili mnohým pracovným
poznatkom a zruènostiam. V rámci tohto vzdelávania sa niekedy zabúda práve na nácvik
sociálnych zruèností èi asertivity.
Èo to teda sociálna zruènos je? Každá sociálna zruènos pozostáva „z uceleného súboru
prakticky použite¾ných a cvikom osvojených vedomostí, potrebných na plnenie pracovných
a iných životných úloh a na vykonávanie pracovných a iných praktických úloh“ (Èernohorský,
Z., Novák, L., 1985). Príkladmi sociálnych zruèností súvisiacich s pracovným uplatnením je
výber vhodného obleèenia do práce, na pracovný konkurz, komunikácia, èo najmenej
vyvolávajúca konflikty na pracovisku, schopnos prija a pracova s kritikou, èi pochvalou,
schopnos by konštruktívny na pracovných poradách, schopnos postavi sa proti
pracovnému zneužívaniu, schopnos požiada si o zvýšenie mzdy, èi diskutova o príèinách
jej zníženia a pod.
V predchádzajúcom príklade bolo vidie, ako vznikajú konflikty, ak neovládame potrebné
sociálne zruènosti. Nadobudnutie týchto zruèností závisí od schopnosti uèi sa, napodobòova,
prebera a osvoji si vhodné formy správania. Niektoré zruènosti získavame spontánne, iné
si vyžadujú dlhodobejšie uèenie a precvièovanie.
6.1 VŠEOBECNE O UÈENÍ
Uèenie
Uèenie je cie¾avedomý proces spoèívajúci v aktívnom a samostatnom osvojovaní si
poznatkov a príkladov spoloèenskej skúsenosti (Výchova a vzdelávanie dospelých, 2000,
s. 469).
V užšom zmysle chápeme uèenie ako „zámerné (cie¾avedomé) nadobúdanie vedomostí,
zruèností a návykov, ako aj foriem správania a osobnostných vlastností“ (Štefanoviè,
s.95).
Vedomosti
Vedomosti predstavujú súhrn poznatkov, zoradených do zmysluplných sústav, ku ktorým
¾udstvo v priebehu vekov dospelo. Nadobúdanie vedomostí je spojené so vzdelávaním,
osvojovaním si poznatkov. Každý z nás disponuje odlišným rozsahom vedomostí, ktoré
sme si v procese uèenia osvojili, pochopili a zapamätali.
Teoretické vedomosti a ich obsah sú úzko napojené na praktickú èinnos. Z praxe tieto
poznatky vychádzajú a spätne sa v praktickej èinnosti overujú a využívajú. Praktická èinnos
nám umožòuje osvoji si urèité zruènosti a návyky.
72
Zruènos je nadobudnutá informácia, pohotovos a spôsobilos praktickej povahy, ktorú
vie jednotlivec s èo najmenšou námahou vykonáva na základe predchádzajúcej spoloèenskej
a technickej aktivity (Výchova a vzdelávanie dospelých, 2000, s. 527).
Od obsahu, rozsahu, håbky pochopenia a spôsobu osvojenia si vedomostí závisí, èi sa
z konkrétnej vedomosti stane zruènos.
Zruènosti
So zruènosou sú úzko spojené návyky. Charakterizujeme ich ako mechanické vykonávanie
èinnosti, dosiahnuté mnohonásobným opakovaním úkonov (Výchova a vzdelávanie
dospelých, 2000, s. 290).
Návyky využívame stereotypne v pracovných a iných spoloèenských situáciách. Príkladmi
návykov je dodržiavanie osobnej hygieny, dochví¾nos príchodu na pracovisko, vypnutie
svetla, strojov, zariadení po ukonèení práce, zamykanie miestností v prípade neprítomnosti
iných osôb a pod.
Osvojením potrebných vedomostí, zruèností a návykov zvyšujeme predpoklad nášho
pracovného úspechu. Druhý, rovnako významný predpoklad predstavuje osvojenie si
vhodných foriem správania sa a vlastností, ktoré nadobúdame prostredníctvom sociálneho
uèenia.
Návyky
6.2 SOCIÁLNE UÈENIE
Sociálne uèenie predstavuje jeden z nieko¾kých druhov ¾udského uèenia (uèenie
podmieòovaním, percepène motorické, verbálne, pojmové, uèenie riešením problémov.
Porovnaj: Valenta, Krejèíøová, 1997, s. 18 - 21.). Charakterizujeme ho ako osvojovanie si
komplexných spôsobov správaní a konaní primeraných sociálnej situácii (Øezáè, 1998, s. 72).
Definícia
Príklad
Napríklad: pracovník chránenej dielne sa uèí svojej sociálnej úlohe na
pracovisku, osvojuje si postoje, hodnoty, ideály typické pre prácu, ktorú
vykonáva, buduje si vzahy ku kolegom, nadriadeným, k asistentovi a pod.
Sociálne uèenie patrí k vývojovo najvyšším druhom uèenia – je vlastné len èloveku. Realizuje
sa napodobòovaním druhých ¾udí, riešením úloh, osvojovaním si foriem spoloèenského
správania. Pri sociálnom uèení tiež dochádza k osvojovaniu si sociálnych noriem správania
sa, k formovaniu duševných vlastností, k preberaniu informácií, názorov, postojov, hodnôt
a vedomostí. Aby mohlo by sociálne uèenie skutoène sociálnym, prebieha v skupine. Deje
sa buï spontánne alebo zámerne. Aj jeho prostredníctvom si èlovek buduje svoje postavenie
v spoloènosti.
Pod¾a Øezáèa má sociálne uèenie nieko¾ko foriem:
a) sociálne posilòovanie – jeho podstata tkvie v tom, že za vhodné správanie alebo konanie
získame odmenu, najèastejšie sociálnej povahy, aniž by sme o tom dopredu vedeli.
Najbežnejšou formou odmeny je úspech. Medzi ïalšie posilòovacie prejavy kladnej
povahy patria pochvala, prejavy sympatie, priate¾stvá, uznania. Za záporné reakcie na
naše konanie považujeme nesúhlas, odmietnutie, pohrozenie a pod. Èlovek má tendenciu
opakova svoje správanie èi konanie, ak je sociálne odmenené, ocenené a vyhnú sa
takému konaniu, ktoré prináša záporné odozvy.
73
Formy
sociálneho
uèenia
Príklad
Pozitívnu zmenu v správaní sme postrehli u èerstvo zamestnaného mladého
muža s mentálnym postihnutím po jeho nástupe do práce. Zo
síce nekonfliktného, ale za to pasívneho, v školskom prostredí nevýrazného
mládenca sa stal èulý a pracovitý èašník, ktorý sa rýchlejšie v novom zamestaní
zlepšoval i v pracovných zruènostiach. Hnacím motorom týchto zmien boli
totiž poïakovanie, pochvala a v niektorých prípadoch i drobná finanèná
odmena ¾udí, ktorých k spokojnosti obslúžil.
b) imitácia – takýto spôsob uèenia využívame vtedy, keï napodobòujeme také správanie
iných osôb, za ktoré tieto osoby získali urèitý benefit. Samozrejme tento benefit by mal
by pre nás lákavý a bude úzko korelova s našimi potrebami, cie¾mi. Laicky povedané,
správame sa tak preto, lebo oèakávame, že nám toto správanie prinesie urèitý zisk.
Napodobòova môžeme nielen správanie, ale i spôsob života, názory, postoje, sympatie
èi antipatie. Napodobòovanie je založené na empatii ako prostriedku regulácie sociálneho
správania a do znaènej miery súvisí i so sugestibilitou. Sugestibilitu chápeme ako
pripravenos podlieha vonkajšiemu pôsobeniu. Nako¾ko je ale pre òu príznaèná
nekritickos myslenia, môže dôjs nielen k imitácii pozitívneho sociálneho správania, ale
i k nápodobe sociálne patologických vzorov správania.
c) identifikácia – v rámci tohto uèenia sa stotožòujeme s osobou, ku ktorej máme kladný
citový vzah a preberáme modely správania sa tejto osoby. Na rozdiel od imitácie, kde
preberáme urèité efektívne, úèelné chovanie èloveka, pri identifikácii si osvojujeme celkové
chovanie, a to i bez porozumenia niektorým jeho prejavom. Tak sa niekedy diea
identifikuje s filmovým hrdinom, dospievajúci s urèitou rebelujúcou osobnosou a pod.
Identifikácia nemusí vždy vies k snahe by „takým, ako niekto“. Neraz sa stretávame
s identifikáciou založenou na protiklade, teda v snahe neby taký ako konkrétny model.
Podnety na zamyslenie
• Z vlastnej skúsenosti sa pokúste nájs praktické príklady jednotlivých foriem sociálneho
uèenia.
• Stretli ste sa s niektorou z týchto foriem sociálneho uèenia u èlovìka s postižením, kterého
osobnì poznáte? Ako sa toto uèenie premietlo do jeho života?
6.2.1 Aktívne sociálne uèenie
Zamestnávanie ¾udí znevýhodnených na trhu práce má svoje špecifiká. Ich znevýhodnenie
sa premieta do biologickej, psychologickej, sociálnej a vzdelávacej kvality ich života. Primárne
ich znevýhodnenie môže spôsobi samotné postihnutie (zmyslové, telesné, mentálne,
psychické, reèové a pod.) K nemu sa niekedy sekundárne pripájajú znevýhodnenia psychosociálneho charakteru. Sociálne znevýhodnenie spoèíva v ažkostiach adekvátne reagova,
rieši pracovné úlohy, orientova sa v sociálnych vzahoch na pracovisku, zauja stanovisko
k výsledkom vlastnej èinnosti a pod. Edukaèné znevýhodnenie môže, ale nemusí predstavova
na jednej strane nedostatok príležitostí uèi sa a na strane druhej menší záujem o ïalšie
vzdelávanie.
Na podporu a zlepšenie sociálnych kompetencií sa využíva práve aktívne sociálne uèenie.
Pre tento úèel sa vytvárajú špecifické modelové situácie. Uèenie prebieha v skupinách, èím
sa vytvára príležitos dozvedie sa ve¾a poznatkov i od iných.
74
Aktívne sociálne uèenie (ASU) môžeme charakterizova ako metódu sociálneho uèenia.
Spoèíva v skupinovom riešení problémov, kde dochádza k pôsobeniu èlenov skupiny na
správanie jednotlivca, na formovanie jeho názorov a postojov (Bratská, 2000, s. 14).
Pre ASU je príznaèné, že sa úèastník takéhoto vzdelávania vedome a aktívne podie¾a na
analýze vlastnej aktivity, ako i na analýze èinnosti študijnej skupiny, pracovného tímu,
záujmovej skupiny a pod. Pri plnení úloh sa úèastník stretnutia uèí poznáva svoje nedostatky,
ale aj nedostatky celej skupiny. Do popredia vystupuje aktívne a vedomé využívanie
skúseností z predchádzajúcej èinnosti na riadenie podobnej èinnosti realizovanej v budúcnosti.
Medzi základné znaky ASU patrí:
• osvojovanie si nových poznatkov,
• preberanie rozlièných skúseností,
• preberanie skupinových noriem a skupinového rozhodovania,
• zvyšovanie sociálnej kompetencie a efektívnosti sociálnej èinnosti a správania sa,
• formovanie postojov,
• aktívna úèas na analýze vlastnej èinnosti,
• podie¾anie sa na èinnosti pracovnej skupiny,
• spájanie kladných a záporných skúseností skupiny s novými poznatkami (Sedlák –
Ïurièeková, 1990, s. 13).
Pre klasifikáciu metód ASU existuje široké spektrum triediacich systémov a definícií. Pre
naše úèely sa ešte v krátkosti zastavíme pri programovom sociálnom uèení, ktoré je
modifikáciou ASU. Vychádza z vyššie uvedených základných znakov a môžeme ho použi
v tréningu sociálnych zruèností a kompetencií.
Podnety na zamyslenie
• Èo by ste robili v prípade, že do agentúry PZ prichádza jedinec s postihnutím, ktorému
chýbajú niektoré sociálne zruènosti?
• Akou formou by ste jeho zdokona¾ovanie realizovali? Èomu by ste ho uèili? Od èoho by
závisel obsah vzdelávania?
6.2.2 Aktívne sociálne uèenie programové
Prostredníctvom programového aktívneho sociálneho uèenia (ASUP) sa uèíme rieši
konfliktné situácie a úlohy, ktoré sú odvodené zo životnej skúsenosti všetkých úèastníkov
stretnutia. Programové sociálne uèenie nám pomáha v zdokona¾ovaní sociálnych zruèností
a to pomocou spoloèného riešenia problému v skupine. Ide o sociálne uèenie programom
zacieleným na zámerné zdokona¾ovanie sociálnych zruèností v rámci profesie alebo
spoloèenskej èinnosti (Sedlák, 1984, s. 21).
Ciele ASUP:
• získa, prípadne zdokonali schopnos rieši konflikty,
• zlepši komunikaèné schopnosti,
• vytvára v skupine sociálne kontakty,
• nauèi sa rešpektova hodnoty, názory, postoje iných,
• nauèi sa vybra si spomedzi viacerých variantov optimálne riešenie.
75
6.3 PODMIENKY REALIZÁCIE AKTÍVNEHO SOCIÁLNEHO UÈENIA
Dozvedeli ste sa, že ak má aktívne sociálne uèenie splni svoje poslanie – uèi sa porozumie
sebe, iným a schopnosti zvláda konfliktné momenty – musí prebieha v skupine. Úèastníci
tak majú príležitos na seba vzájomne pôsobi.
Úkol
Aké požiadavky by mala spåòa skupina, aby v nej prebiehalo efektívne aktívne sociálne
uèenie? Uveïte tri a potom porovnajte s nasledujúcim textom.
Tréningová skupina ¾udí by mala spåòa nasledujúca kritéria:
• Optimálny poèet je 5 - 10 osôb (v závislosti od znevýhodnenia).
• Úèastníci tréningu ba mali ma približne rovnaké ciele, záujmy, skúsenosti (mohlo by ís
napríklad o vytvorenie skupín ¾udí, ktorí si prácu ešte len h¾adajú, ïalej tých, ktorí
sú zamestnaní, ale potrebujú sa zdokonali v komunikácii, èi tých, ktorí z urèitého
dôvodu v práci neuspeli a pod.). Pravidlo homogenity skupiny je však môžné poruši.
Ak sa tréningu úèastnia naraz zamestnaní i nezamestnaní ¾udia znevýhodnení na trhu práce,
mohol by vzniknú priestor pre novú kvalitu uèenia, napríklad imitáciou správania úspešne
zamestnaných èlenov skupiny.
• Hoci to nie je pravidlo, predsa by v niektorých situáciách mali by úèastníkmi skupiny
osoby s rovnakým postihnutím (¾udia so sluchovým postihnutím budú ma pravdepodobne iné skúsenosti a vzdelávacie potreby ako bezdomovci).
• Dåžka tréningu je individuálna (pod¾a potrieb a záujmu klientov).
• Èasová dotácia jedného stretnutia sa pohybuje v rozsahu 45 – 90 minút.
• Ak sa snažíme o efektívne uèenie, skupina by sa mala stretáva aspoò raz za týždeò.
Niekedy, ak ide o zamestnaných ¾udí, u ktorých uèenie prebieha na úkor ich vo¾ného
èasu, zvykne sa skupina stretáva zriedkavejšie než raz týždenne.
• Tréningové skupiny môžu ma podobu job clubu, stretnutí sebaobhájcov, terapeutického
sedenia, vo¾noèasového krúžku, vyuèovacej jednotky v školách, výchovnej aktivity
v chránených dielòach a pod.
• V ASU využívame okrem lektorovania, dialógu, diskusie i prvky dramiky, arteterapie,
muzikoterapie, pohybové aktivity, hry, relaxaèné techniky.
Podnety na zamyslenie
• Pokúste sa zostavi listinu základných pravidiel, ktoré by mali úèastníci poèas tréningu
rešpektova.
• Pokia¾ pracujete v skupine, máme pre vás pripravenú ešte jednu úlohu. Ešte raz si preèítajte zoznam pravidiel, ktoré ste uviedli. Ko¾ko z nich sa vám podarilo dodrža pri ich
zostavovaní?
6.4 ZÁKLADNÉ PRINCÍPY AKTÍVNEHO SOCIÁLNEHO UÈENIA
Ak chceme získa v skupine potrebné poznatky a neskôr ich správne využíva, musíme
dodržiava nasledovné princípy:
• Pred zaèatím tréningu aktívneho sociálneho uèenia (ïalej len „tréningu“) sa èlenovia
skupiny navzájom spoznávajú. Vedúci skupiny (pedagóg, sociálny pracovník, terapeut,...)
by sa mal snaži pozna, aké je ich pozadie, z ktorého prichádzajú, aké zruènosti sa
76
•
•
•
•
•
•
•
•
•
úèastníci chcú nauèi, aké sú ich potreby, priania, predstavy o budúcnosti. Tieto informácie
by mal získava nenásilne rešpektujúc súkromie každého úèastníka. Získané informácie
nesmú by zneužívané ani nijak používané proti vôli každého z úèastníkov.
Aby zistil o úèastníkoch potrebné poznatky, využíva vedúci skupiny individuálny i skupinový
rozhovor, hry, prvky dramiky a pod. Získané informácie poslúžia vedúcemu k príprave
obsahu jednotlivých stretnutí, do ktorej však musia by zapojení všetci zúèastnení. Možnos
ovplyvòova a urèova to, èo sa bude prebera na ïalšom stretnutí, zvyšuje motiváciu
úèastníkov.
Nové sociálne zruènosti, ktorým sa budú úèastníci uèi, by mali vychádza z ich potrieb.
V zásade platí, že každá zruènos, ktorú v bežnom živote úèastník nevyužíva, sa v relatívne
krátkom èase stáva zbytoènou a zbytoèný bude i èas venovaný nácviku danej sociálnej
zruènosti. Na druhej strane sa zvýši záujem študentov o uèenie, ak zistia, že získané
poznatky im pomáhajú lepšie zvláda nároky kladené v práci, v domácnosti, v obci a pod.
Samotný tréning môže ma nasledujúci priebeh: úèastníci stretnutia sa zoznámia
s problémovou situáciou, na ktorej sa dohodli, že ju budú rieši (napríklad: výber obleèenia
na konkurz na pracovné miesto). Prostredníctvom diskusie, riešenia úlohy v skupine,
cvièení, hier, èi iných aktivít h¾adajú riešenia situácie. Poèas diskusie by mal ma každý
z úèastníkov možnos vyjadri sa, prezentova svoje stanovisko a konfrontova ho
s ostatnými. Cie¾om je modelovanie optimálneho riešenia popísanej situácie. Výsledkom
by malo by pochopenie a osvojenie si zruènosti a jej využívanie v bežnom živote.
V tejto fáze je ve¾mi dôležité nezabúda, že uèenie prebieha v skupine a každý
z úèastníkov má tak príležitos uèi sa naèúva, tolerova názory iných ¾udí, nepresadzova
len vlastné návrhy a riešenia, ale podrobi ich analýze a kritike skupiny. Každý z úèastníkov
má taktiež možnos uèi sa od iných a práve v tom spoèíva podstata aktívneho sociálneho
uèenia.
Súèasou uèenia je i kladenie otázok vedúcim skupiny. Otázky by nemali by subjektívne
a nemali by v sebe nies náznak riešenia (namiesto otázky typu: Je to správne alebo
nesprávne? By mala zaznie otázka: Aké riešenie je pod¾a vás správne? Namiesto
otázky: Urobil Jano dobre, že odišiel z práce bez toho, aby o tom povedal vedúcemu?
by sa mal vedúci skupiny opýta: Èo mal pod¾a vás urobi Jano, keï chcel odís
z práce?).
Uèenie môže vedúci skupiny podpori materiálom v písomnej alebo kreslenej (komiksovej)
podobe. Úroveò nároènosti materiálu závisí od úrovne èítacích schopností úèastníkov.
Didaktický materiál si zväèša vedúci skupiny obstaráva a pripravuje individuálne. (Nám
sa pri práci s klientmi s mentálnym postihnutím osvedèil ilustrovaný didaktický
materiál.) Okrem spomenutého písomného a ilustrovaného zadania je možné využi
i audio, èi video nahrávky, v ktorých je zaznamenaná zinscenovaná problémová situácia.
Ich výhodou je vysoká praktická využite¾nos, nevýhodou èasová nároènos pri ich
obstarávaní.
Výborným podporným študijným materiálom sú videonahrávky jednotlivých úèastníkov.
Ak s tým úèastníci tréningu súhlasia, môžu sa da natoèi na videokazetu. Nahrávka by
mala ukazova úèastníka skupiny „v akcii“, èiže pri využívaní osvojenej zruènosti. Na
ïalšom stretnutí si úèastníci nahrávku pozrú a hodnotia úspešnos, èi odporúèajú
alternatívne riešenia danej situácie.
I keï videonahrávky predstavujú ve¾mi efektívnu pomôcku, malo by sa s nimi pracova
opatrne a citlivo. Vedúci skupiny i ostatní úèastníci by nemali predstavite¾a nahrávky
77
zosmiešòova. Cie¾om je poskytnú reflexiu o správnosti, èi nesprávnosti postupu
a možnosti pouèi sa, uvedomi si chybné kroky a tak treba i k videu pristupova. Nemala
by chýba pochvala, povzbudenie, uznanie.
Príklad
I samotná práca v skupine sa môže sta objektom rozboru urèitých sociálnych
zruèností. Dominantní èlenovia skupiny si môžu uvedomi niektoré svoje
zlozvyky, ako je skákanie do reèi, útoènos voèi inému názoru, neprimerane
dlhé sprostredkovanie vlastného názoru na úkor èasu iných úèastníkov a pod.
• Vedúci skupiny by nemal zabúda kladne slovne reagova na prácu jednotlivých úèastníkov.
Taktiež by im mal poskytnú dos èasu na prípravu a vyjadrenie vlastných myšlienok.
• Poèas tréningu by mal vedúci skupiny sledova aktivitu èi pasivitu diskutujúcich a snaži
sa nenápadne stimulova tých riešite¾ov, ktorí vystupujú málo.
• Vedúci skupiny by mal by dobre oboznámený nielen s teóriou, ale i praktickou realizáciou
sociálneho uèenia. Na to, aby mohol efektívne vies a usmeròova skupinu, mal by sám
podstúpi podobné zážitkové uèenie. Výhodou je i poznanie špecifík znevýhodnení tých,
ktorí sú úèastníkmi skupiny. Ako prednos je považované absolvovanie špeciálno
pedagogického vzdelania, sociálne psychologického výcviku, terapeutických kurzov atï.
6.5 VÝZNAM A VYUŽITE¼NOS AKTÍVNEHO SOCIÁLNEHO UÈENIA
PRE ¼UDÍ ZNEVÝHODNENÝCH NA TRHU PRÁCE
Podporované zamestnávanie èi chránená práca prinášajú èloveku so znevýhodnením na trhu
práce mnoho nezvyèajných, netradièných situácií, v ktorých sa nie vždy dokáže bez problémov
zorientova. Význam aktívneho sociálneho uèenia má dve dimenzie:
1) Èlovek sa uèí vedomosti, sociálne zruènosti, ktoré využíva k sebaregulácii a získava tak
sociálne návyky a skúsenosti pre prácu èi bežný život. Zvyšuje si tak schopnos
rozhodovania, riešenia problémov, stáva sa zodpovedným za svoj život.
Príklad
Ján, mladý muž s Downovým syndrómom, zaèal pracova v chránenej dielni
v podniku kompletizujúcom automobily. Mesaène získal za svoju prácu menší
obnos peòazí. Spoèiatku zarobené peniaze jednorázovo utrácal za sladkosti
a limonády. Keïže býval v chránenom bývaní a poberal finanèný príspevok
od štátu, rodièia zaòho hradili náklady spojené s bývaním a stravovaním. Ján
nebol nútený so zarobenými peniazmi rozumne hospodári.
Avšak vždy ostal sklamaný a rozhnevaný, keï jeho známi z chráneného bývania
odchádzali cez víkend na výlety, na ktoré si sami prispievali. On si ich dovoli
nemohol. Neúèas na výlete Ján pocioval ako krivdu a s týmto svojím problémom
vystúpil na stretnutí sebaobhájcov, ktorého sa raz týždenne zúèastòoval.
Koordinátor skupiny a ostatní èlenovia skupiny Jána vypoèuli a snažili sa
h¾ada riešenia tejto situácie. Po diskusii Ján dospel k rozhodnutiu, že si
vyskúša hospodári s peniazmi tak, aby sa mohol zúèastòova výletov
a dopria si i èas od èasu ob¾úbené maškrty.
78
2) Èlovek so znevýhodnením na trhu práce sa uèí novým sociálnym zruènostiam, ktoré
využíva v styku s inými osobami. Medzi takéto zruènosti patria predovšetkým: sociálna
percepcia, sociálna komunikácia, sociálna interakcia, zvládanie interpersonálnych
konfliktov, asertívne konanie, zvládanie záažových situácii v skupine, rozvíjanie tvorivosti
(pre viac informácií pozri Komárková, Slamìník, Výrost, 2001).
Príklad
Ján zaèal navštevova kurz nakupovania a s podporou asistenta sa zaèal uèi
poznáva hodnotu peòazí a plánova výdavky. No nielen to. Okrem praktickej
zruènosti – hospodárenia s peniazmi – si zaèal osvojova aj novú sociálnu
zruènos. Postupne sa uèil obmedzova návaly hnevu a poèúva, èo mu radia
iní. Pomaly sa tiež zlepšoval v sebaovládaní, viac naèúval tomu, èo hovoria
iní, a zaèal viac rešpektova priania a potreby iných.
Aktívne sociálne uèenie sa využíva kedyko¾vek, keï má èlovek znevýhodnený na trhu práce
problémy s adaptáciou a riešením problémových momentov. Aktívne sociálne uèenie
programové prostredníctvom výchovno-vzdelávacích metód rozvíja nielen schopnos
analyzova a rieši problémové situácie. Podie¾a sa aj na osvojovaní si univerzálnych
sociálnych zruèností potrebných pre všetky ¾udské profesie, hoci využíva tieto zruènosti
môže èlovek znevýhodnený na trhu práce i v akomko¾vek bežnom sociálnom kontakte
s rodinou, priate¾mi, susedmi, úradníkmi atï. Zvyšovanie aktivity tohto jedinca v bežnom
živote má pozitívny dopad aj na samotnú prácu. Vzdelávanie je doplnková aktivita
k zamestnávaniu jedincov znevýhodnených na trhu práce. Vzdeláva dospelých je však
možné len s ich súhlasom a výsledok takéhoto vzdelávania ovplyvòuje motivácia k uèeniu.
Bez chcenia sa uèi a pracova na sebe bude akáko¾vek vzdelávacia intervencia nielen
marná, ale i neetická.
Okrem vzdelávania prostredníctvom aktívneho sociálneho uèenia, ve¾kou príležitosou pre
osvojenie si sociálnych zruèností ako i pre poznanie vlastných práv i povinností je tzv.
sebaobhajovanie.
6.6 SEBAOBHAJOVANIE ¼UDÍ SO ZNEVÝHODNENÍM
Termín sebaobhajovanie je vo¾ným prekladom anglického self-advocacy. Ide o hnutie,
v ktorom sú zainteresovaní predovšetkým ¾udia s mentálnym postihnutím. Mnohým z nich
pomohlo zapojenie do procesu sebaobhajovania vybudova sebadôveru, podporilo ich
slobodu v rozhodovaní a poskytlo príležitos pre vzdelávanie a zaèlenenie sa do bežného
prostredia (Medvecová, 2003).
Príklad
Sebeobhájce je nìkdo, kdo mluví sám za sebe. Jakoby sám sebe obhajoval.
Mùže mluvit i za jiné lidi, kteøí mají problém. Lidé ze skupiny sebeobhájcù
jsou lidé, kteøí mají rùzné problémy. Napøíklad v myšlení, uèení, orientaci,
mluvení. Sebeobhájce by si mìl stát za svými právy. Ve skupinì se snaží hledat
øešení problémù. Uèí se rozhodovat. Uèí se nést zodpovìdnost.
Marek Zatloukal, šéfredaktor èasopisu sebeobhájcù SAMI ZA SEBE
79
Sebaobhajovanie
Hoci sa sebaobhajovanie spája predovšetkým s ¾uïmi s mentálnym postihnutím, predsa len
sa vo svete zakladajú skupiny sebaobhájcov s rozliènými postihnutiami, ale i skupiny
sebaobhajcov s urèitým typom znevýhodnení, na podklade ktorého neraz vznikajú rozlièné
obmedzenia v bežnom živote.
Sebaobhajcovia sú skupinou ¾udí, ktorých spája urèitá spoloèná charakteristika, v dôsledku
ktorej dochádza k diskriminácii ich práv a potrieb. Fakt, že sú v spoloènosti minoritou, ešte
predstavite¾ov krajiny neoprávòuje na to, aby týmto bránili v normálnom živote uprostred
spoloènosti.
Dnes ide o celosvetové hnutie ¾udí bojujúcich za vlastné práva. Sami vystupujú a hovoria
o tom, ako si predstavujú svoj život a aké zmeny radi uvítajú, aby sa dosiahla vyššia kvalita
života všetkých osôb s podobným znevýhodnením, èi postihnutím. Typickým príkladom sú
sebaobhajcovia s mentálnym postihnutím, ktorí napríklad bojujú aj proti diskriminácii v bývaní
a s tým súvisiacej exklúzii do ústavov sociálnej starostlivosti.
Sebaobhajovanie teda znamená proces, v ktorom jedinec alebo skupina jedincov so
znevýhodnením (pokia¾ je možné oboje), hovorí alebo jednajá v svojom mene alebo v mene
podobne znevýhodnených jedincov. Hovoria v svoj vlastný prospech pri riešení sporných
otázok ich života. (http://web.syr.edu/~thechp/selfadvm.htm).
6.6.1 Ciele sebaobhajovania
Individuálne
a skupinové
ciele
sebaobhajovania
V sebaobhajovaní platí jedna stará pravda: Ak chceš zmeni svet, zaèni od seba. Správna
a efektívna skupina sebaobhajcov sa pozná pod¾a toho, ako sú ochotní pracova sami na
sebe, poznáva samého seba a iných a uèi sa poznáva vlastné práva a rešpektova práva
iných a až potom, keï tieto schopnosti èlenovia skupiny majú, mali by zaèa predstavova
svoje myšlienky pred ¾uïmi, ktorí èasto o ich potrebách, želaniach, ale i zlej životnej situácii
niè nevedia.
Ciele v sebaobhajovaní delíme na osobné a skupinové.
Skupinové ciele:
• Hovori sám za seba všade, kde je to možné a potrebné.
• Pozna svoje práva a stᝠsi za nimi.
• V rámci vlastných možností uèi sa rozhodova o svojom živote.
• V rámci vlastných možností by nezávislý a zodpovedný sám za seba.
• Uèi sa prijíma zodpovednos za svoje rozhodnutia.
• Uèi a nauèi sa všetko potrebné, aby bolo možné realizova vyššie spomenuté.
Osobné ciele:
• Poznávanie spoloèných potrieb všetkých podobne znevýhodnených ¾udí.
• Prezentácia potrieb a prianí i tých, ktorí nemajú možnos hovori za seba.
• Pozitívne ovplyvòovanie verejnej mienky a postojov na všetkých podobne
znevýhodnených ¾udí prostredníctvom médií, konferencií, neformálnych podujatí,
publikáciou èlánkov alebo iných správ.
6.6.2 Význam sebaobhajovania
Medzi sebaobhajcov patria aj ¾udia, ktorí si dlhodobo pre svoje znevýhodnenie nemohli
nájs prácu, respektíve neboli pre òu dostatoène pripravení tak, aby v nej uspeli. Aj
80
prostredníctvom sebaobhajovania mali možnos nauèi sa niektorým zruènostiam, pozna
svoje práva, ale i povinnostiam z nich plynúce, èím sa niekedy zvýšila i motivácia k ïalšiemu
vzdelávaniu èi sebavzdelávaniu.
Títo ¾udia spoznali, že vïaka uèeniu sa novým veciam a informáciam sa ich život mohol
posunú ïalej a že si nevystaèia iba èakaním na chví¾u, kedy príde niekto, kto uprace chodník,
po ktorom kráèajú, a odstráni všetky prekážky brániace zájs ïalej.
Význam sebaobhajovania sa nakoniec premietne do týchto aspektov (Medvecová, 2003):
• Èlovek so znevýhodnením sa uèí prebera zodpovednos za svoj život. Má možnos
rozhodova o sebe, hovori o tom, èo skutoène chce.
• Skupina, v ktorej sa sebaobhajca nachádza, mu neraz poskytuje prvú, trvalejšiu príležitos
získa sociálne zruènosti pomocou vytvárania priate¾ských kontaktov.
• V skupine sa môže jedinec uèi svojim právam, zodpovednosti, posilòuje dôveru vo
vlastné schopnosti.
• Stretnutia sebaobhajcov umožòujú jedincovi so znevýhodnením vzdelávanie a precvièovanie komunikaèných zruèností tak, aby bol spôsobilý využíva ich na verejnosti, èi
v škole, v práci.
• Èlovek so znevýhodnením sa uèí rieši problémy svojho každodenného života, h¾adá
odpovede na otázky a uèí sa formulova svoje názory.
• Sebaobhajovaním sa u èloveka so znevýhodnením podporujú i ïalšie spôsobilosti:
uèí sa prispôsobova a zosúlaïova svoje priania s prianiami v skupine, precvièuje si
rozliènými technikami schopnos rieši problémy, získava, èi upevòuje si asertívne
schopnosti.
• Každý sebaobhajca má možnos získa, èi vymeni si svoje doterajšie skúsenosti s inými
sebaobhajcami, èím sa posilòuje jeho sociálne postavenie v skupine, sebavedomie,
sebadôvera, sebauvedomenie.
• Sebaobhajovaním sa dá pozitívne pôsobi na verejnú mienku.
Význam
6.6.3 Podpora skupiny sebaobhajcov
Stretnutia sebaobhajcov sa realizujú formou pravidelných stretnutí, najoptimálnejšie v
pokojnej, priate¾skej, nestresujúcej atmosfére. ¼udia v skupine by sa mali navzájom
akceptova a, pokia¾ sa dá, zaujíma sa o seba.
Okrem ¾udí so znevýhodnením sa stretnutia môže zúèastòova jeden alebo viac poradcov,
asistentov bez podobného znevýhodnenia. Poradca podporuje sebaobhajcov v ich práci.
Snaží sa by objektívny, nemanipulova skupinu a prichádza s nápadmi. Asistenti, pokia¾
je to potrebné, zaznamenávajú názory jednotlivých sebaobhajcov a podporujú diskusiu.
Poradca i asistenti by mali reflektova priania a potreby úèastníkov sebaobhajcovskej skupiny
a taktiež by im mali podriadi vlastné predstavy a plány, pokia¾ sú v rozpore z prianiami
väèšiny úèastníkov.
Personálna
podpora
Aby však existujúca podpora zo strany poradcu sebaobhajcovskej skupiny bola efektívna,
mali by sa dodrža niektoré pravidlá:
Pravidlá
podpory
• Používané materiály by sa mali obsahovo i formálne prispôsobi úrovni ich budúcich
èitate¾ov. V prípade, že ide o ¾udí, ktorí majú problémy s uèením, každý používaný materiál
by mal by v podobe jednoducho písaného textu s podporou obrázkov a fotografií. Text
by mal by napísaný preh¾adne, väèším typom písma. I hovorový jazyk by mal
81
•
•
•
•
•
rešpektova zloženie skupiny. Ak skupinu tvoria ¾udia s mentálnym postihnutím, odporúèa
sa hovori jednoducho, bez žargónu, odborných slov.
Poradca, asistenti, èlenovia skupiny by mali da príležitos vyjadri sa každému èlenovi
skupiny a predèasne ho neprerušova.
Každé stretnutie by malo v sebe nies myšlienku zmysluplnosti a možnosti osobného
využitia získaných informácií.
Ciele, ktoré si skupina zvolí, by mali by realistické (právo letie na Mars má každý, no
nie všetci k tomu máme potrebné predpoklady).
Poradca a asistenti by si mali uvedomi, že ich životné skúsenosti sú pravdepodobne
ve¾mi odlišné od skúseností ¾udí, ktorých podporujú.
Taktiež by si mali uvedomi, že ¾udia, ktorých podporujú, by mali ma rovnakú šancu
riskova a mýli sa ako každý iný.
6.6.4 Priebeh stretnutia sebaobhajcov
Stretnutia sa realizujú po vzájomnej dohode v pevne stanovenom èase. Majú ma svoj
program, na ktorom sa spoloène dohodnú všetci zúèastnení. Na konci stretnutia, by
sebaobhajci mali navrhnú program, èi tému pre stretnutie nasledujúce. To poradcovi pomôže
pri organizácii ïalšieho stretnutia.
Realizácia
stretnutia
Aby skupina sebaobhajcov nestratila svoj význam, jej èlenovia sa stretávajú bez prítomnosti
rodièov, zákonných zástupcov, vychovávate¾ov, èi personálu zariadenia, pokia¾ na stretnutia
neprichádzajú z rodín.
Úvod stretnutia je ve¾mi neformálny a jeho obsah závisí zvyèajne od sebaobhajcov. Vzniknuté
priate¾stvá podporujú neformálne rozhovory o novotách, ktoré sa udiali poèas uplynulého
týždòa. Úvod sa realizuje s minimálnou intervenciou podpornej osoby (osôb).
Táto èas je výbornou príležitosou navodi príjemnú atmosféru pre ïalšie chvíle, ktoré sú
už nároènejšie. Tu nastupuje niektorý zo sebaobhajcov, alebo podporná osoba, ktorá zhrnie
závery z minulého stretnutia a otvorí tému, o ktorej sa bude diskutova. Opis témy má by
jasný, aby jej porozumeli všetci úèastníci. Ve¾mi efektívne je možné využi rozlièné formy
diskusie (panelová, skupinová, rozhovory v malých skupinách).
Možnosti
aktivít
V prípade, že úèastníci súhlasia, je výbornou možnosou i spracovanie jednotlivých tém
prostredníctvom dramických aktivít a hraní rolí v modelových situáciách. Práca s komiksovým
spracovaním materiálu alebo videom ve¾mi vhodne stimuluje diskusiu.
Príležitos vyjadri sa, rozhodova èi inak vystupova má ma každý èlen skupiny. V prípade,
že sebaobhajca má problémy s vyjadrovaním, povzbudzuje a podporuje sa len v prípade,
že mu to nie je nepríjemné. Práve na týchto stretnutiach by sa mal nauèi hovori a prejavi
sa sám.
Záver už patrí zhrnutiu celého stretnutia a výberu témy pre ïalšie stretnutie.
Podnety na zamyslenie
• Pokúste sa navrhnú nieko¾ko aktivít, ktorými by mohli na verejnosti sebaobhajci
predstavi svoje poslanie. Aké informácie by mohli zaznie?
• Predstavte si, že podporujete skupinu sebaobhajcov a chcete zorganizova tlaèovú
konferenciu, na ktorej budete prezentova právo ¾udí s postihnutím na prácu. Pokúste
sa spracova základné myšlienky, ktoré budete chcie novinárom prezentova,
a argumenty, ktorými budete chcie presvedèi odporcov.
82
Záver
Trh práce prináša neèakané situácie. Nik z pracujúcich ¾udí nie je na ne úplne dokonale
pripravený. Zvláda ažkosti sa uèí v priebehu celého života najmä skúsenosami,
napodobòovaním iných èi vzdelávaním.
U ¾udí znevýhodnených na trhu práce je potreba ïalšieho vzdelávania ove¾a intenzívnejšia
než u ¾udí bez znevýhodnenia. Vzdeláva sa je však možné len pri splnení nieko¾kých
podmienok:
• Vzdelávanie by malo by ušité na mieru èloveka znevýhodneného na trhu práce, ktorý už
pracuje alebo zháòa prácu.
• Každé vzdelávanie by malo by zmysluplné a vedomosti èi zruènosti by mali by prakticky
využívané.
• Každý nový poznatok, zruènos, schopnos, návyk by mali vies k zvyšovaniu kvality
života èloveka znevýhodneného na trhu práce. Mali by mu pomôc prebra zodpovednos
za svoj život a podpori ho v rozhodovaní pri riešení každodenných problémov a vo
výbere toho, èo sám považuje vo svojom živote za dôležité.
Nevyhnutná je však pozitívna motivácia k uèeniu a záujem nieèo sa nauèi. Èlovek
znevýhodnený na trhu práce by sa mal aktívne do uèenia vstupova a uèi sa veci, ktoré sám
považuje za dôležité.
Krédo pre podporu ¾udí so zdravotným postihnutím
(základné východiská)
Nepovažujte moje postihnutie za problém. Uznajte, že moje postihnutie je
atribút.
Nepovažujte moje postihnutie za nedostatok. Ste to vy, kto ma považuje za
odlišného a bezmocného.
Nesnažte sa ma opravi, pretože nie som pokazený. Podporte ma, i ja môžem
spoloènosti prispieva vlastným spôsobom.
Nevnímajte ma ako pacienta. Som vᚠspoluobèan.
Považujte ma za svojho suseda. Pamätajte, že nikto z nás nedokáže by úplne
sebestaèný.
Nesnažte sa meni moje správanie. Pokúste sa naèúva mi.
To, èo oznaèujete za nevhodné, je možno môj pokus komunikova s vami
spôsobom, ktorým dokážem.
Nesnažte sa ma meni, nemáte na to právo. Pomôžte mi nauèi sa tomu, èo
chcem vedie.
Neskrývajte svoju neistotu za „profesionálny odstup“. Buïte èlovekom, ktorý
poèúva, a nezbavte ma zápasu v snahe všetko mi u¾ahèi.
Neskúšajte na mne teórie a stratégie.
Nesnažte sa ma ovláda. Ako èlovek mám právo na vlastné rozhodnutia.
83
Nepouèujte ma, aby som pol pokorný a poslušný. Potrebujem ma pocit, že
mám právo poveda NIE, keï sa chcem bráni. Nebuïte voèi mne
dobroèinní.
Buïte mojím spojencom proti tým, ktorý ma využívajú.
Nesnažte sa sta mojím priate¾om. Snažte sa ma spozna. Potom sa môžeme
sta priate¾mi.
Nepomáhajte mi, aj keï vám to robí dobre. Pýtajte sa ma, èi pomoc
potrebujem. Dovo¾te mi ukáza vám, ako mi môžete pomôc. Neobdivujte
ma. Prianie ži plným životom nevyžaduje obdiv.
Rešpektujte ma, pretože rešpekt predpokladá rovnoprávnos.
Nehovorte mi, èo môžem robi a èo nie, neopravujte ma, nepredvádzajte ma.
Nepracujte na mne, pracujte so mnou.
Kunc a Van der Klift, 1995
Zamestnávanie ¾udí znevýhodnených na trhu práce si vyžaduje najmä profesnú prípravu
a vzdelávanie a ïalšie doplòujúce vzdelávanie nie je jeho nevyhnutnou podmienkou. Napriek
tomu si autori týchto skrípt dovolili takéto odboèenie a predstavenie dvoch menej tradièných
spôsobov zameraných na nadobúdanie sociálnych zruèností a tým i zvýšenie sociálnych
kompetencií potrebných pre pracovný úspech èloveka so znevýhodnením.
Zhrnutie
Úspech èloveka znevýhodneného na trhu práce podporujú sociálne zruènosti. Sociálne
zruènosti rozširujú kompetencie èloveka so znevýhodnením, podporujú jeho samostatnos,
schopnos rozhodova sa, urèova svoje priority, dávajú mu možnos prevzia kontrolu
nad svojím životom. Sociálne zruènosti sa môžu rozvíja prostreníctvom aktívneho sociálneho
uèenia a sebaobhajovania.
Aktívne sociálne uèenie spoèíva v skupinovom riešení problémov, kde dochádza k pôsobeniu
èlenov skupiny na správanie jednotlivca, na formovanie jeho názorov a postojov.
Sebaobhajovanie je proces, v ktorom jedinec alebo skupina (pokia¾ je možné oboje)
znevýhodnených jedincov hovoria alebo jednajú v svojom mene alebo v mene podobne
znevýhodnených pri riešení otázok vlastného života.
ASU a sebaobhajovanie majú špecifické podmienky a prostriedky realizácie. Ich dodržiavanie
je potrebné tak, aby bolo uèenie v oboch prípadoch efektívne a zmysluplné.
Chcenie uèi sa a participova na uèení jedinca znevýhodneného na trhu práce sú potrebné
predpoklady na osvojenie si nových zruèností.
Osvojené zruènosti, poznatky, vedomosti by mali by spojené s potrebami konkrétneho
èloveka. Uèenie by malo rešpektova priania, predstavy a rozhodnutia èloveka, ktorý sa
zruènostiam uèí.
Kontrolné otázky
1. Èo je to sociálne uèenie a aké formy poznáme?
2. Aké podmienky musí aktívne sociálne uèenie spåòa, aby bolo efektívne?
3. Vymenujte princípy aktívneho sociálneho uèenia.
84
4. Ako môže prispie aktívne sociálne uèenie k podpore èloveka znevýhodneného na trhu
práce?
5. Ako by ste charakterizovali sebaobhajovanie?
6. Aké sú pravidlá podpory pri sebaobhajovaní?
7. Vymenujte podmienky, ktoré musia by splnené pri vzdelávaní dospelých znevýhodnených
na trhu práce.
Použitá literatúra
Bratská, M.:Metódy aktívneho sociálneho uèenia a ich aplikácia. Bratislava: UK, 2000. ISBN 80-2231469-2.
Èernohorský, Z., Novák, L.: Psychológia pre študijné obory stredných odborných uèil횝. Bratislava:
SPN, 1985.
Hudeèek, J., Sedlák J.: Sociální uèení v procesu formování individuálního a skupinového vìdomí.
Kolektív autorov: Výchova a vzdelávanie dospelých. Andragogika. Terminologický a výkladový slovník.
Bratislava: SPN, 2000. ISBN 80-08-01814-9
Komárková, R. Slamìník, I. Výrost, J. Aplikovaná sociální psychologie III. Praha: Grada Publishing, 2001.
ISBN 80-247-0180-4
Medvecová, A. Sebaobhajovanie ¾udí s mentálnym postihnutím. Príspevok v zborníku: Transformácia
sociálnych služieb – návrat k ¾udským hodnotám. Bratislava: ZPMP v SR, 2003.
Øezáè, J. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-48-6
Sedlák, J. Otázky sociálního uèení. Brno: Universita J. E. Purkynì, 1984.
Sedlák, J. Ïurièeková, M. Sociálna psychológia. Aktivizácia poslucháèov vysokých škôl pomocou
metódy aktívneho sociálneho uèenia programového. Košice: Rektorát Univerzity J. P. Šafárika
v Košiciach, 1990.
Štefanoviè, J. Psychológia pre gymnázia. Bratislava: SPN, 1986.
(http://web.syr.edu/~thechp/selfadvm.htm).
85
PROFILY AUTOREK
PhDr. Vìra Vojtová, Ph.D.
Ve školní praxi pracovala jako uèitel, poradce a inspektor pro speciální školy. V souèasné
dobì pùsobí jako odborná asistentka katedry speciální pedagogiky PdF MU, Brno. Jejím
profesním zájmem je problematika edukace jedincù s rizikem poruch chování, stìžejním
tématem pak jejich zapojení do bìžného vzdìlávací procesu v hlavním proudu.
Od roku 1994 aktivnì pracuje v evropských profesních organizacích, které se zabývají
podporou a vytváøením podmínek pro rovnoprávné pøíležitosti ve vzdìlávání. Ve výboru
Evropské asociace pro speciální vzdìlávání byla v letech 1996 – 2000 vicepresidentem.
Od roku 2003 je koordinátorem Evropské agentury pro rozvoj speciálního vzdìlávání pro
Èeskou republiku.
V mezinárodních projektech, jejichž je spoluøešitelem, je zamìøena na inklusivní vzdìlávání
se zøetelem na dìti s poruchami emocí a chování.
Mgr. Vlasta Stupková
Svoji profesní dráhu zaèala jako rehabilitaèní pracovnice na rehabilitaci Fakultní nemocnice II
v Praze v roce 1975. Fyzioterapii se vìnovala až do roku 1992, kdy získala v Institutu pro
další vzdìlávání støedních zdravotnických pracovníkù v Brnì atestaci z ergoterapie.Dále
pracovala jako ergoterapeutka, od roku 1994 v Jedlièkovì ústavu a školách v Praze a o rok
pozdìji s nìkolika rodièi a kolegy založila obèanské sdružení Asistence. K založení tohoto
sdružení ji inspirovalo kromì zmìn v naší spoleènosti po roce 1989 také absolvování
intenzivního kurzu Vzdìlávacího institutu Dezidera Galského v Praze v roce 1993, který byl
zamìøený na práci s lidmi s postižením a jejich integraci v moderní demokracii. V tìchto
kurzech se seznámila také s podporovaným zamìstnáním a tranzitním programem. Od té
doby absolvovala kurzy na specifická témata v ergoterapii na KRL FN i v projektu Tempus
a kurzy a semináøe s tematikou PZ, tranzitního programu, zaèlenìní lidí s postižením do
spoleènosti a také kurzy a semináøe metodického vedení a supervize v pomáhajících profesích.
Od roku 1998 pøednáší pracovnì sociální rehabilitaci pro studenty fyzioterapie III. lékaøské
fakulty UK, od roku 1999 základy ergoterapie pro zahranièní studenty fyzioterapie FTVS
UK, od roku 2003 Podporované zamìstnávání pro studenty Pracovní a tìlesné výchovy
FTVS UK. Spolupracuje také na semináøi Pracovní konzultant pro JABOK a na pøednáškách
na tématiku Tranzitní program pro studenty speciální pedagogiky PdF UK a pøednáší
v kurzech pro nové pracovní konzultanty PZ.
PhDr. PaedDr. Olga Krejèíøová, Ph.D.
Vystudovala Pedagogickou fakultu v Ostravì, obor uèitelství: èeský jazyk-výtvarná výchova.
Je též absolventkou Pedagogické fakulty UP v Olomouci oboru speciální pedagogikapsychopedie.
Patnáct let pracovala ve speciálním školství, jako uèitelka na zvláštní škole a jako vedoucí
výchovy mimo vyuèování na støedním odborném uèilišti. Od roku 1985 je zaøazena jako
odborná asistentka katedry speciální pedagogiky PdF UP v Olomouci, kde pøednáší hlavnì
psychopedii. Výbìrové pøednášky orientuje pøedevším do oblasti profesní pøípravy osob
s mentální retardací a jejich uplatnìní na trhu práce a do oblasti volnoèasových aktivit tìchto
osob. Pøednáškovou èinnost realizuje i v rámci celostátních a mezinárodních semináøù
a projektù.
86
Ve výzkumné práci úzce spolupracuje s Výzkumným ústavem dìtské psychologie
a patopsychologie v Bratislavì, podílí se na øešení projektù v oblasti lidských zdrojù v rámci
Euroregionu Bílé-Biele Karpaty, kde pracuje v koordinaèní skupinì, je øešitelkou øady
projektù zamìøených na pracovní a profesní uplatnìní osob znevýhodnìných na trhu práce.
Pùsobí jako poradce pøi zøizování chránìných dílen a pracoviš, od roku 1997 se podílí na
øízení a koordinaci chránìných dílen a pracovištì Reehap v Brnì.
K nejúspìšnìjším publikovaným titulùm patøí Psychopedie - Kapitoly z didaktiky mentálnì
postižených (1998 s M. Valentou), Kapitoly ze speciální pedagogiky (2000), Estetická
výchova mentálnì retardovaných (1998), Profesní pøíprava a pracovní uplatnìní osob
s mentálním postižením (2004). O pracovním uplatnìní publikovala v øadì sborníkù
z mezinárodních konferencí poøádaných vìdeckými pracovišti.
PhDr. Mgr. Dagmar Opatøilová, Ph.D.
Vystudovala obor Speciální pedagogika se zamìøením na pøedškolní a mladší školní vìk.
Na PdF MU v Brnì obhájila v roce 2001 rigorózní práci na téma Pedagogická diagnostika
a intervence u klientù s DMO. Doktorské studium oboru speciální pedagogika realizovala
na PdF MU v Brnì, obhájila disertaèní práci na téma „Pøístupy k edukaci a pracovnímu
uplatnìní dìtí/žákù s tìlesným postižením“ a ukonèila státní doktorskou zkouškou v èervenci
2004.
Na katedøe speciální pedagogiky pùsobí od øíjna 2001, kam nastoupila ze speciálnì
pedagogické praxe (18 rokù). Je konzultantem studentù s tìlesným postižením.
Zabývá se problematikou tìlesnì postižených jedincù, edukací jedincù s více vadami
a speciálnì pedagogickou diagnostikou.
Vyuèuje pøedmìty: „Somatopedie“, „Edukace jedincù s více vadami“, vytvoøila koncepci
povinnì volitelných pøedmìtù „Reedukace DMO I“, „Reedukace DMO II“, „Reedukace
motoriky a øeèi pro somatopedy“, „Profesní poradenství“, „Metody a formy práce
s tìžce zdravotnì postiženými“.
Mgr. Andrea Medvecová, PhD.
Od roku 1995 sa venuje vzdelávaniu a sociálnej oblasti spojenej s problematikou mentálneho
postihnutia. Vyštudovala Pedagogickú fakultu Univerzity Komenského v Bratislave, odbor
pedagogika mentálne postihnutých. Od roku 2000 – 2004 pôsobila ako vysokoškolská
uèite¾ka na Katedre speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého
v Olomouci. Od roku 2004 pracuje na Republikovej centrále Združenia na pomoc ¾uïom
s mentálnym postihnutím v SR. Profesionálne sa venuje vzdelávaniu dospelých ¾udí
s mentálnym postihnutím pre samostatný život, prácu a bývanie, ako aj vzdelávaniu
odborníkov, aktivistov a rodièov detí s MP v otázkach súvisiacich s mentálnym postihnutím.
Ïalšími oblasami jej záujmu a práce je budovanie chránených bývaní a podpora obèanov
s mentálnym postihnutím v prechode k nezávislému životu.
87
Problematika zamìstnávání obèanù se zdravotním postižením
studijní texty
Vydal RYTMUS, Bruselská 16, 120 00 Praha 2
ve spolupráci s nakladatelstvím TOBIÁŠ, Kobzinové 3120, Havlíèkùv Brod
Odpovìdná redaktorka: Mgr. Kateøina Benešová
Sazba, jazyková redakce: Mgr. LukᚠBièík
Výroba: Tobiáš, Havlíèkùv Brod
Tisk: Print - Typia, spol. s r. o., Cejl 21a, Brno
Vydání první, Praha, Havlíèkùv Brod, 2005
ISBN 80-903598-1-7
88

Podobné dokumenty

programová skládačka 2010_k PDF

programová skládačka 2010_k PDF Pìtici hlavních postav, které se narodily s vážným postižením a byly rodièi odmítnuty, sledoval neuvìøitelných dvacet let. V zámìrnì volnì propletených portrétech sledujeme jejich cestu od dìtství ...

Více

Občianske poradenstvo – účinná pomoc spoločnosti

Občianske poradenstvo – účinná pomoc spoločnosti příjmy z vlastní činnosti, např. ze vzdělávání či z konzultační činnosti pro města, jiné neziskové organizace či další subjekty (např. v nastavení procesních záležitostí organizace, v zavádění stan...

Více

Biblické úkoly č. 3

Biblické úkoly č. 3 stále opakuje, aniž by nìkdo proti tomu nìco zmohl. Existuje ovšem nadìje, že v dalším životì uspìje lépe. Lidé obecnì netvrdí, že byli v minulém životì prostými lidmi, ale vìtšinou významnými stát...

Více

ruch 03/2007 - RUCH Řevnice

ruch 03/2007 - RUCH Řevnice jsme si neužili a podzim jakoby pøešel plynule do jarních mìsícù. Pøíroda nemìla tentokrát pøíležitost si odpoèinout, mrazy nepomohly v likvidaci rùzných škùdcù, ušetøili jsme však za topení a tím ...

Více

Brochure michal - Mikroregion Hranicko

Brochure michal - Mikroregion Hranicko informací a sdílení zkušeností. INNOREF je projekt založený na spoleèné strategii, kterou sdílí zúèastnìné regiony. Projekt lze považovat za druh „miniprogramu“, v jehož rámci si mohou partneøi vol...

Více

Výroční zpráva za rok 2005

Výroční zpráva za rok 2005 slovy, že jsem pevnì pøesvìdèena, že až za rok budeme prezentovat výroèní zprávu, bude ještì bohatší než ta pøedchozí. S radostí konstatuji, že nešlo o pouhé pøání, ale že se nám ho spoleènì podaøi...

Více

Teória vyučovania hudobnej výchovy. - Filozofická fakulta Univerzita

Teória vyučovania hudobnej výchovy. - Filozofická fakulta Univerzita jako L. da Vinci (1472-1519) mnoho set let pøed nimi, snažil najít nìco všeobecnì platného. Na omezené ploše svých pláten se snažili o to, o co se filosofové pokoušeli v rámci celého svìta. Když pø...

Více

C:\Documents and Settings\Vladimír Jůva\Plocha\Knecht

C:\Documents and Settings\Vladimír Jůva\Plocha\Knecht tvorba uèebnic je komplexní proces, který by nemìl konèit uvedením uèebnice na trh, ale mìl by být doprovázen jejím následným ovìøováním v  praxi a dalšími revizemi. Možnostmi, jak zmínìné požadavk...

Více