editorial - Blues Alive

EDITORIAL
Milé bluesmanky, milí bluesmani, vážení a milí,
srdečně vás vítám v Šumperku už na 19. ročníku festivalu Blues Alive.
V době, kdy tyto věty píšu, už podle vašeho zájmu vím, že Dům kultury
bude opět plný vás, příznivců bluesové muziky a vynikajících posluchačů, kteří každoročně vytvářejí zcela neopakovatelnou atmosféru.
My pořadatelé si velmi vážíme vašeho zájmu, ale i vaší korektnosti,
vstřícného chování a uvolněnosti, kterou naplňujete nejen prostory
koncertních sálů, ale celého města.
Letošní ročník je díky pondělnímu státnímu svátku trošku výjimečný, protože hlavní koncerty se posunuly na sobotu a neděli, zatímco
na pátek jsme pro vás připravili lahůdkový večer věnovaný Muddymu
Watersovi.
Je pro nás ctí, že záštitu nad festiva-lem v letošním roce převzal ministrr
kultury České republiky Mgr. Daniel
el
Herman, hejtman Olomouckého kra-ĘeV
?VkRa`^VĘeV
U`\R]V_U±ĨV
dZU`
je ing. Jiří Rozbořil a senátor a sta-RkRaZİeVdZ
rosta města Šumperka Mgr. Zdeněk
ěk
#!"&
$#!
$
"$
#"
g#"
Zg#
cZeZZg
aVcZe
2aV
Vd2
3]fVd
Brož. Jsme vděčni za udělení grantů
tů
"&
#!"&
#!
#
""
""
""
%
"%
"%
"
"#
"#
V
gV
]Z
2]Zg
2]Z
Vd2
Vd
3]f
Ministerstvu kultury ČR, Olomouc-#!"&
#!
"
""
""
&"
&
h"
ck`
4Y`
V
]ZgV
2]Zg
2]Z
Vd2
3]fVd
kému kraji, Městu Šumperk a Velvy-slanectví USA v Praze.
Velmi děkuji všem našim partne-rům, díky nimž jsme schopni taktoo
náročný projekt uskutečnit. Zvlášť
šť
děkuji RNDr. Tomáši Paclíkovi, kte-rý je v letošním roce generálním partnerem festivalu už popatnácté.
Ať se mu s Viktorkou Plzeň daří a zůstane nám nakloněn i do budoucna. Velké poděkování patří dramaturgovi festivalu Ondřeji Bezrovi,
agentuře Carpicorn Production za spolupráci při zahraničním bookingu
a celému realizačnímu týmu, což jsou většinou moji kolegové z Domu
kultury. Jsme rádi, že věříte naší dramaturgii, že jste většinou spokojeni s organizací i zázemím festivalu. Dobře jsme si vědomi, že na tři
festivalové dny bychom v Šumperku potřebovali několikanásobnou
ubytovací kapacitu, ale ta je v Šumperku potřebná opravdu jen jednou za rok. Letos se po několika letech vrací natáčet Česká televize z nedělního koncertu vyrobí šedesátiminutový záznam a odvysílá ho
někdy začátkem příštího roku. Natáčet bude tradičně i Český rozhlas
Olomouc a z jeho záznamů vydáme k příštímu ročníku další CD. Protože nás čeká ročník jubilejní, dvacátý, snad to bude dvojalbum.
Ještě jednou vás vítám a věřím, že si tři dny plné muziky, nejen bluesové, opravdu užijete a že se setkáme opět za rok na XX. ročníku, který se
bude konat od 12. do 14. listopadu 2016.
Mgr. Vladimír Rybička
ředitel festivalu Blues Alive Šumperk
MĚSTO CHORZÓW
W
Chořov, který si letos připomíná už 757 let od svého založení, leží v samém stře
středu tři a půl milionové aglomerace. Ještě před několika lety patřil mezi průmyslová centra typická pro Horní Slezsko. Změny v Polsku a patnáct let obrozené
samosprávy měly vliv na jeho proměnu.
Město zkrásnělo, vyvíjí se a využívá své možností dané centrálním umístěním
v regionu, těsným sousedstvím s Katovicemi, hlavním městem slezského vojvodství, a také toho, že má na svém území Vojvodský park kultury a oddechu,
Slezský stadion a jiné atraktivity.
V Chořově působí více než devět tisíc hospodářských subjektů. Mezi nimi jsou
firmy se zahraničním kapitálem, výrobní, obchodní podniky, firmy poskytující
služby pro veřejnost a banky. Nejdelší obchodní třídou v regionu je pravě chořovská ulice Wolności (Svobody) s mnoha obchody, restauracemi a galeriemi.
Svou atraktivitou přitahuje i obyvatele okolních měst.
Chořov je známý také díky skvělým muzikálům Divadla Rozrywki a Chořovského
kulturního centra. Důležitou kulturní institucí je muzeum s bohatými numizmatickými sbírkami.
Během několika posledních let se Chořov stal důležitým studentským centrem.
Svá sídla tady má mimo jiné Slezská univerzita, Hornoslezská vysoká ekonomická škola, Hornoslezská vysoká pedagogická škola a Fakulta rádia a televize
Slezské univerzity. Obyvatelé mohou využívat moderní rekreační zázemí, otevřená i krytá koupaliště, tenisové kurty a sportovní haly. Největší turistickou atrakcí
je Vojvodský park kultury a oddechu. Na jeho území se nachází Hornoslezský
etnografický park, zoologická zahrada, lunapark, planetárium a astronomická
observatoř, letní koupaliště a Slezský stadion. Místní fotbalový klub byl už patnáctkrát polským šampionem.
Chořov je známý také jako Město blues. Vychází tu čtvrtletník TWÓJ BLUES,
jediný polský časopis, který se cele věnuje žánru blues, a konají se tu důležité
bluesové festivaly Bluestracje, Gala Blues Top, Front Porch Blues czyli Lauba
Pełno Bluesa, Śląskie Brzmienie, Festiwal im. Ryśka Riedla Ku przestrodze
a město každoročně hostí také poslední hlavni koncert festivalu Blues Alive.
V Chořově jsou vynikající bluesové kluby MDK Batory, Szuflada 15 a Sztygarka, kde se hraje blues celý rok. V posledních několika letech tady účinkovali Shemekia Copeland, Beth Hart, Wanda Johnson, Sharrie Williams, Candy
Kane, Joe Bonamassa, Kenny Wayne Shepherd, Earl Thomas, Curtis Salgado,
John Lee Hooker Jr., Lurrie Bell, The Holmes Brothers, The Nighthawks, Vance
Kelly, Corey Harris, Phil Guy, Bob Margolin, Walter Trout, Otis Grand, Moreland
& Arbuckle, Dave Herrero.
Všechno o Chořově najdete na internetové stránce www.chorzow.eu.
MĚSTO ŠUMPERK
Moravské město Šumperk, bylo založeno ve druhé pol. 13. stol. v malebném
údolí řeky Desné v podhůří jesenických hor na místě, které původní osadníci
nazvali Krásný vrch.
Šumperk býval majetkem moravských markrabat, často však byl zastavován
předním českým a moravským šlechtickým rodům. V 16. století zde měli rodové
sídlo Žerotínové. V roce 1562 císař Ferdinand I. město povýšil na královské komorní a polepšil i městský znak do podoby, jakou známe dnes.
17. století se neslo ve znamení hrůz a katastrof. Nejdříve za aktivní účast na stavovském povstání Šumperk upadl do lichtenštejnského poddanství. Následná
třicetiletá válka by se města výrazněji nedotkla, kdyby ale v roce 1643 do města
nevpadli Švédové s úmyslem ničit, rabovat a plenit. V roce 1669 takřka celé
město při velkém požáru lehlo popelem. Příslovečným vrcholem pak bylo řádění
čarodějnické inkvizice při nechvalně proslulých procesech s údajnými čarodějnicemi v letech 1678–1694 s 25 oběťmi z řad šumperských obyvatel.
Šumperk se v 18. a 19. stol. začal opět rozvíjet díky silné tradici textilní produkce. Během průmyslové revoluce rostly v Šumperku továrny jako houby po dešti.
Bouřlivý stavební boom, kdy přední šumperští podnikatelé si pro stavbu svých
přepychových vil a paláců zvali významné vídeňské architekty, kteří městu vtiskli
výstavní ráz nápadně se blížící hlavnímu městu tehdejší monarchie. Šumperk si
tak vysloužil lichotivé přízvisko „Malá Vídeň“.
Po druhé světové válce musela většina německých obyvatel z města odejít
a Šumperk tam byl postupně nově osídlen lidmi z vnitrozemí. Porevoluční léta
přinesla zejména rozsáhlou stavební obnovu městské památkové zóny, která
byla v historickém jádru města vyhlášena v roce 1991. V současné době je město Šumperk správním, kulturním a sportovním centrem severozápadní Moravy
a díky své poloze a nepřeberného kulturního vyžití je označováno jako „Živá brána Jeseníků“.
Mezi nejvýznamnější památky města se řadí klášterní kostel Zvěstování Panny
Marie, Geschaderův dům, kostel sv. Jana Křtitele, kostel sv. Barbory, budova
radnice a bývalý žerotínský zámek. Ve městě se také nachází řada parků, muzeum, profesionální divadelní soubor, digitální 3D kino, kulturní dům a mnohá
sportoviště.
PROFILY
POCTA MUDDYMU WATERSOVI
Úvodní večer letošního BLUES ALIVE bude věnován připomínce jedné
z vůbec nejdůležitějších osobností žánru, kytaristovi, zpěvákovi a autorovi
Muddymu Watersovi (1913–1983). Celý bluesový svět si sté výročí jeho narození připomínal vloni a náš festival si tohoto otce moderního chicagského
blues připomíná, byť s mírným zpožděním, také.
Muddy Waters patří k nemnoha skutečným gigantům, jak interpretačně, kdy
ve své kapele odchoval dlouhou řadu významných bluesových sólistů, tak
jako hitmaker. Ať už svoje nejslavnější písně napsal sám nebo jeho dlouholetý dvorní skladatel a producent Willie Dixon, je mezi nimi tolik skutečných
monstrhitů, že vystačí na celý večer. Hoochie Coochie Man, Mannish Boy,
Rolling Stone, I Got My Mojo Working, I´m Ready, Baby Please Don´t Go,
Going Down Slow, I Just Want To Make Love To You... to jsou jen některé
z nich. Jsou slavné nejen v jeho „vzorovém“ podání (resp. z mnoha podání,
protože řadu z nich hrál a nahrával po celý život s různými sestavami kapel),
ale i ze stovek, možná tisíců coververzí. Což je základní předpoklad, abychom je mohli zařadit do zlaté pokladnice takzvaných bluesových standardů.
A kdybychom udělali teoretickou soupisku všech bluesových standardů
světa, můžete vzít jed na to, že Muddy Waters by byl zastoupen nejčastěji.
Večer Pocta Muddymu Watersovi je koncipován jako velká show tradičního
elektrického blues, ve které budou ke slyšení jak Watersovy klasické písně,
tak skladby, které jsou jeho tvorbou inspirovány nebo vycházejí z hudebního
modelu, který uvedl v život. Úvod večera bude patřit pro tento případ speciálně sestavené kapele českého kytaristy Marcela Flemra a jeho hostům, táž
kapela pak doprovodí dva hudebně činné a světově proslulé Watersovy syny.
Afterparty se pak zhostí brněnský Hoochie Coochie Band, pro který je tradiční
elektrické blues chicagského modelu základním vyjadřovacím prostředkem.
MUD MORGANFIELD (USA)
Nejstarší ze synů Muddyho Waterse se
narodil pod jménem Larry v roce 1954,
jeho matkou byla Mildred Williamsová,
se kterou se Muddy Waters rozvedl, když
synovi bylo osm let. Ten zůstal v Chicagu
pod matčiným výchovným dohledem a otec
jej pouze navštěvoval. Vyrůstal podle svých
slov v divoké čtvrti, de facto na ulici, obklopen zločinem, drogami a alkoholem, což jej
zocelilo a vytvořilo základ pro jeho bluesový
postoj k životu. Dlouho netoužil stát se proMud Morganfield
fesionálním hudebníkem, teprve po otcově
smrti v roce 1983, kdy se živil jako řidič, se
mu začaly vracet sny o Watersových koncertech a ty jej přiměly k nastoupení zpěvácké dráhy. Debutoval nicméně až v roce
2008 albem Fall Waters Fall, které následoval o čtyři roky později titul Son Of
A Seventh Son. Mud Morganfield vždy rád interpretoval písně z otcova repertoáru, které doplňoval vlastními kousky. Letošní, vysoko hodnocené album For
Pops: A Tribute To Muddy Waters je, jak sám název napovídá, složeno výhradně
z písniček Muddyho Waterse, nahraných v ortodoxním a velmi působivém
duchu, kde zpěvákovi vynikajícího partnera dělá fenomenální foukačkář Kim
Wilson. Právě na tomto albu slyšíme, jak blízko otcově projevu je zpěv Muda
Morganfielda, včetně hlasového zabarvení. Iluze je takřka dokonalá.
BIG BILL MORGANFIELD (USA)
Narodil se v roce 1956 a až do smrti
Muddyho Waterse v podstatě nedržel
kytaru v ruce, živil se jako učitel. Se svým
otcem se vídal jen zřídka. Vydal se za ním
mimo jiné v roce 1980, tři roky před
jeho smrtí. „Potřeboval jsem strašně moc
vidět svého tátu tváří v tvář,“ svěřil se Bill
na svých internetových stránkách. Dostal
se k němu přes ochranku, ten jej obejmul,
chvíli si spolu promluvili, pak Muddy odehrál koncert, po něm se znovu objali a to
Big Bill Morganfield
bylo naposledy, co se setkali. Potom si už
jenom telefonovali. „Nebyl jsem fanoušek
blues, ale to, co jsem ten večer viděl a slyšel, uvnitř mě zasadilo semínko,“ pokračujee B
Big
ig Bill.
Bill. Po Mud
Muddyho smrti v Billovi
zasazené semínko vyrostlo. Ten večer, kdy přijel do klubu za Muddym, se totiž
potkal se všemi, co hráli v tátově kapele: Pinetopem Perkinsem, Williem „Big
Eye“ Smithem a hlavně bílým kytaristou Bobem Margolinem. Ten se nakonec
stal i producentem jeho první desky Rising Son. Bill se na ni chystal celých šest
let. Vyšla v roce 1999 a hned rok poté za ni dostal významnou bluesovou cenu
W.C. Handyho. Právě díky Margolinovi se ve studiu sešla vlastně celá Muddyho
kapela: Pinetop Perkins, Willie Smith, na harmoniku hrál Paul Oscher a na kytaru Margolin. Big Bill od té doby natočil nejen další alba, objevil se také na řadě
bluesových kompilací. Například na desce poct chicagskému bluesovému králi
Muddy Waters: King Of The Blues. Tady si zahrál patrně nejslavnější písničku
z otcova repertoáru Hoochie Coochie Man.
MARCEL FLEMR BAND (CZ/I) A HOSTÉ
KAIA BROWN (USA), ERICH BOBOŠ
PROCHÁZKA (SK) A JAN ŠVIHÁLEK (CZ)
V čele kapely, sestavené speciálně pro tuto příležitost, stojí bravurní kytarista a zpěvák Marcel
Flemr. S hudbou začal už jako teenager a nebyl
daleko od věku „zázračného dítěte“, když se svou
Marcel Flemr Band
první kapelou Buddy Wonders zvítězil v šumperské
vyhledávací soutěži Blues Aperitiv. Postupem času
se vypracoval v ojedinělou osobnost, v jejíž hře slyšíme dědictví klasických
bluesových hráčů na elektrickou kytaru, jako jsou T-Bone Walker, Freddie King,
Albert Collins, Lowell Fullson nebo Hubert Sumlin, i modernistů typu Roberta
Craye či Buddyho Guye. Jejich vlivu ale Flemr vždy dodává osobitý výraz a styl.
Jako hosté jeho kapely v úvodním bloku večera vystoupí v Česku v posledních
letech činná americká zpěvačka Kaia Brown, evropsky proslulý slovenský hráč
na foukací harmoniku Erich Boboš Procházka a frontman Hoochie Coochie
Bandu, zpěvák a kytarista Jan Švihálek.
HOOCHIE COOCHIE BAND (CZ)
Brněnská čtveřice patří takřka k živému inventáři BLUES ALIVE. Kromě oficiálních vstoupení na několika ročnících festivalu Hoochie Coochie Band absolvoval
- neboť jeho členové takřka každoročně jezdí do Šumperka i jako diváci - nespočet nočních jamů na různých místech festivalu, od těch oficiálních v Domě kul-
PROFILY
tury, až po městskou pěší zónu či různé bary. Hoochie Coochie Band se věnuje
autentické interpretaci blues na přechodu mezi venkovskou akustickou a městskou elektrickou podobou i vlastní tvorbě na této bázi. V osobě Jana Švihálka
má mimořádně charismatického frontmana, jemuž jistí záda muzikanti, patřící
ve svém žánru u nás k absolutní špičce. Každé vystoupení Hoochie Coochie
Bandu se obvykle zvrhne v nehraný bluesový mejdan se vším, co k tomu patří,
a nejinak tomu jistě bude i na afterparty zahajovacího večera BLUES ALIVE.
V NITRU LLEWYNA DAVISE
Scénář a režie: Bratři Coenové, USA, VB, Francie, 2013
V nitru Llewyna Davise je příběh ambiciózního a talentovaného mladého muzikanta, který se snaží získat si trochu uznání, v době obrody folkové hudby,
v New Yorku roku 1961. Ačkoliv se jeho život zdá být nekonečným řetězem
smůly, Llewyn se nevzdává a pevně si jde za svým snem. Bez peněz a trvalé
adresy se protlouká životem a přespává u stále se snižujícího počtu kamarádů.
Jako šance na záchranu se jeví cesta do Chicaga, kam se vydává s nadějí na získání nového manažera a s vyhlídkou na překonání své smůly. Předobrazem hlavní postavy se stal známý písničkář Dave Van Ronk (1936–2002), spolu s Bobem
Dylanem jeden z protagonistů folkového hnutí raných 60. let. Hudební produkci
filmu měl na starosti muž nad jiné povolaný - T Bone Burnett.
TEMATICKÉ ODPOLEDNE:
Každoroční Tematické odpoledne má dva cíle. Jednak představit jedním
tématem propojenou výseč hudební scény jako celek, jednak nechat
návštěvníky BLUES ALIVE odpočinout od převážně čistého bluesového
projevu a nabídnout hudbu, která má sice nepochybné bluesové kořeny
a souvislosti, ale její výraz tak či onak základní škatulku přesahuje. Tématem
letošního sobotního odpoledne jsou „cizinci v Česku“, tedy vystoupení
zahraničních hudebníků, kteří u nás už před lety zakotvili, stali se de facto
součástí domácí scény a pracují s českými hudebníky.
JAMIE MARSHALL’S
AMPLIFIED ACOUSTIC BAND
(GB)
Předtím, než odjel do ČR, více než
20 let působil na londýnské hudební
scéně. Živě hrál s takovými osobnostmi, jako jsou Don McLean, The Blues
Band, Paul Young nebo opravdová
britská bluesová legenda Long John
Baldry. Nahrával v mnoha různých studiích včetně jednoho z nejslavnějších
Abbey Road Studios. V České republice
se pravidelně objevuje na mnoha festivalech, hraje v klubech, spolupracoval
mj. s Vlastou Redlem, v současné době
pravidelně hraje s první dámou české
Jamie Marshall
country Věrou Martinovou. Vlastní písničky převážně bluesového ražení tento
vynikající kytarista a zajímavý zpěvák
prezentuje právě s kapelou, s níž přijíždí koncertovat do Šumperka.
JIMMY BOZEMAN & LAZY PIGS (USA)
Americký písničkář pochází z malého města Lake
Charles v Louisianě. V této oblasti se odpradávna střetávalo mnoho hudebních žánrů. Černošské
blues, zydeco, cajun, country, hillbilly, western-swing
a další. Hudba Jimmyho Bozemana je všemi těmito
žánry výrazně ovlivněna. Na cestě za hudbou procestoval spoustu míst: z Louisiany do Texasu a přes
Jimmy Bozeman
Mexiko a Řecko až do Prahy, kde se v roce 1991 usadil. S kapelami The Lazy Pigs a Band of Jakeys natočil
ovodné skupiny The Lazy
již sedm alb. Původní mezinárodní složení jeho doprovodné
Pigs se před několika lety vyprofilovalo ryze z českých hudebníků, mimo jiné
významných doprovodných hráčů, jejichž hudební talent oceňují mnohé hvězdy
domácí countryové, folkové a jazzové hudby.
PHIL SHOENFELT
& DAVID BABKA (GB/CZ)
V Praze už léta žijícího britského rockera Phila
Shoenfelta samozřejmě zná každý, kdo se jen trochu
zajímá, co se na domácí scéně děje. V kontextu Blues
Alive připomeňme, že zde poprvé vystoupil v roce
2003 jako člen mezinárodní kapely Fatal Shore, která
Phil Shoenfelt
zaslouženě sklidila velký ohlas, a podruhé ve dvojici
& David Babka
s houslistou Pavlem Cinglem o tři roky později. Nyní
tem, ve dvojic
dvojici s hráčem
po osmi letech přijíždí s téměř zcela novým projektem,
na kytaru a jedním z největších českých specialistů na pedal steel kytaru
Davidem Babkou, který je současně členem Shoenfeltovy rockové sestavy
Southern Cross.
JAN GALACH BAND (PL)
Vítěz letošního BLUES APERITIVU patří mezi nejvýznamnější polské hudebníky současnosti.
Fenomenální houslista se začal o bluesovou hudbu
zajímat už ve svých patnácti letech, prošel několika
rockovými i bluesrockovými kapelami, současný Jan
Galach Band, jehož ozdobou je zpěvačka Karolina
Cygonek, založil v roce 2010. Čisté blues je v jeho
Jan Galach Band
projevu spojeno v originální směs s dalšími žánry,
kapela umí spustit tvrdě a syrově, stejně jako křehce
delně každoročně objevuje
a sofistikovaně. Jan Galach se od roku 2006 pravidelně
na předních pozicích instrumentálních kategorií výročních anket časopisu Twój
Blues, v roce 2012 byl jmenován polským Instrumentalistou roku.
ELECTRIC LADY (CZ)
Plzeňská zpěvačka a kytaristka Tereza Hrubanová
si začala dělat jméno s kapelou Rubiano, s níž
vydala i svoje první, kritikou velmi dobře přijaté
album. Krátce před vystoupením na loňském BLUES
APERITIVU kapelu personálně obměnila a pod novým
názvem předvedla šumperskému publiku šťavnatý
moderní bluesrock, postavený na vlastní písničkové
Electric Lady
PROFILY
tvorbě a hlavně ve výborném instrumentálním i pěveckém provedení. V létě
pak strávila několik měsíců ve Spojených státech, dokonce v jednom z tamních
hlavních hudebních center New Orleans, kde v klubech i na ulicích jamovala
s muzikanty všech žánrů, a vychodila tak pomyslnou „školu praxe“. Takto
zocelena přijela na loňské BLUES ALIVE do Šumperka znovu a opět ukázala,
že ani v Česku nemusí být elektrická kytara nutně jen doménou mužů. Bylo
logické, že po úspěšném vystoupení ve foyer následovalo pozvání k vystoupení
na hlavní scéně letošního ročníku. Vrací se po říjnovém natáčení nového alba
v USA a jako autorizovaná hráčka nejvýznamnějšího výrobce elektrických kytar
na světě, firmy Fender. Což o jejích hráčských kvalitách jistě mnoho vypovídá.
BILL BARRET & RYAN DONOHUE (USA)
Kalifornský hudebník a zpěvák Bill Barrett je světově
uznávaným hráčem na harmoniku, ve hře na tento
nástroj patří mezi nejdokonalejší. Českou republiku
již dříve navštívil s newyorskou kapelou Hazmat
Modine, která ve svém repertoáru mísí žánry blues,
jazz, folk a world music. S Ryanem Donohuem u nás
již absolvovali dvě úspěšná turné. Ani jeho kolega
Bill Barret
není ve střední Evropě nováčkem. S německo-ame& Ryan Donohue
rickou skupinou Crazy Hambones, ve které působil
několik let, koncertoval i v ČR. Ryan hrál v klubech v New Orleans s takovými
hvězdami, jako jsou Huey Lewis and the News, Bo Diddley nebo The Neville
Brothers.
BLACK RIVER BLUESMAN & BAD
MOOD HUDSON (FINSKO)
Kytarista a zpěvák Jukka Juhola, říkající si The
Black River Bluesman, sjezdil se svými podomácku
vyrobenými kytarami půl světa, s úspěchem koncertoval i v pravlasti bluesové muziky v Mississippi.
Odtud také pochází jeho hlavní inspirace v mimoBlack River
řádně propojeném duu s bubeníkem Andym Bad
Bluesman
Mood Hudsonem. Zahrají na strunu zejména obdivovatelům takových mistrů, jako byli R.L. Burnside nebo někdejší host BLUES
ALIVE T-Model Ford, tedy těch nejsyrovějších a nejtvrdších bluesových hráčů
konce minulého století. Zároveň se dvojice nezříká možnosti tyto kořenné vlivy
přetavovat v současnější zvuk, tak jako to dělají třeba dnes v USA velmi oblíbení
The Black Keys, Jack White nebo praotec všech (nejen) bluesových experimentátorů Tom Waits.
THORBJORN RISAGER & THE BLACK
TORNADO (NORSKO)
Dánský zpěvák Thorbjorn Risager je patrně největší skandinávskou bluesovou hvězdou současnosti.
S hudbou si začal pletky už od dětství, ve 12 letech
hrál na saxofon a kytaru, zamiloval si B.B. Kinga
a Raye Charlese a o jeho dráze bylo rozhodnuto.
Vystudoval sice učitelství a této profesi se i krátce
věnoval, zároveň ale vystudoval kodaňskou konzervatoř, která jeho hudebním znalostem dala řád. V čele
Thorbjorn Risager
vlastní kapely zahájil kariéru v roce 2003. Risager natočil několik alb pouze pod
svým jménem. To poslední, na proslulé značce Ruf, už bylo pod celým názvem
Thorbjorn Risager & The Black Tornado, což svědčí o větším důrazu na kapelový
zvuk sedmičlenného souboru, sestaveného převážně z norských hudebníků.
V jejich velmi energickém projevu, kde údernost rytmiky posiluje i dechová sekce,
najdeme nejen prvky blues a rhythm and blues, ale také gospelu, soulu a funku.
JOHN NÉMETH (USA)
Osmatřicetiletý vynikající harmonikář a zpěvák John Németh patří k první lize střední
generace hudebníků, vycházejících z bluesové tradice, kteří do svého hudebního slovníku přijali i výrazné soulové prvky. V loňském
roce zaznamenal hned pět nominací na Blues
Music Awards, a tak přišla pravá chvíle jej
představit poprvé v Česku - a kde jinde
než zkušenému a fajnšmekrovskému publiku
BLUES ALIVE.
John Németh
Na profesionální hudební scéně se John
Németh objevil na samém prahu nového
tisíciletí. Hrál v doprovodné kapele jumpbluesového kytaristy a zpěváka Juniora Watsona a zároveň šéfoval vlastní kapele
The Jacks, se kterou vydal vlastním nákladem své první album. V letech
2005 a 2006 byl členem doprovodné kapely vynikajícího kytaristy, známého
z loňského BLUES ALIVE, Ansona Funderburgha. Roku 2006 získal na tři alba
kontrakt s významným bluesovým labelem Blind Pig. Desky Magic Touch, Love
Me Tonight a Name the Day! jej etablovaly mezi bluesovou špičku, čehož si
všiml i veterán Elvin Bishop a pozval jej k natáčení svého titulu The Blues Roles
On, jenž byl nominován na cenu Grammy za rok 2008. Roku 2012 vydal John
Németh dvě živá alba, rozdělená žánrově: Blues Live a Soul Live. Zatím poslední
položkou jeho diskografie je Memphis Grease z letošního roku.
SUZIE STAPLETON (AUSTRÁLIE)
Jedna z největších nadějí australské písničkářské
scény. Písně Suzie Stapleton odkazují k hluboce
zakořeněné tradici australského rocku (Dirty Three,
Beasts of Bourbon nebo třeba The Triffids), jsou
vzdušné a doširoka otevřené. Posluchače polapí, aby
ho po pár minutách vypustily, změněného napořád.
Suzie svým hlasem vábí a dojímá, jednou je rozpusSuzie Stapleton
tile lascivní, jindy zase teskně zasmušilá, její projev
v sobě skrývá velkou dávku emocí, které dokonale
doprovází nervní a působivá kytarová hra. Nebojí se křičet, když je to na místě,
jindy zase ztiší na dřeň, nechává se vést potřebami jednotlivých písní, náladou
a okolnostmi. Vloni velmi zaujala na festivalu Colours of Ostrava, letos hodlá
potvrdit předpoklad, že se její hudba skvěle hodí i na bluesový festival.
SARAH & THE ADAMS (CZ)
Zpěvačka a pianistka Šárka Adámková za doprovodu výjimečné kapely vydala
v roce 2011 své debutové album, za které si díky své hře na klavír, sametovému zpěvu a repertoáru, pohybujícím se žánrově mezi folkem, jazzem
PROFILY
a country získala označení „česká Norah Jones“.
Nyní představuje druhou, ještě zralejší studiovou
desku. Členy kapely jsou prvotřídní čeští a slovenští
muzikanti, pohybující se mezi žánry a spolupracující
s řadou vynikajících postav naší scény, např. kytarista a vůbec hráč snad na všechny existující strunné
nástroje Josef Štěpánek (mj. Wabi a Ďáblovo stádo
nebo Gumbo Ondřeje Konráda) nebo basista Rasťo
Uhrík (několik jazzových i rockových sestav, ale třeba
i Alo Trio Vlastimila Třešňáka).
Sarah & The Adams
MOONSHINE HOWLERS (CZ)
Zatímco ve Spojených státech i v některých evropských zemích doslova zuří trend současné country,
přitvrzené rockovou energií a punkovým obrazoborectvím, Česko jako by zůstávalo zatím stranou.
Prakticky jedinou výraznější představitelkou tohoto mimořádně odvazového stylu je právě kapela
Moonshine Howlers. Jedná se o superkapelu sloMoonshine Howlers
ženou ze členů rockabillyových souborů jako The
Rocket Dogz, Queens Of Everything, Carlos And
His Coyotes nebo Twisted Rod, k nimž se připojil
americký zpěvák Brian Evans původně z Pensylvánie. „Nahrávka se nese
v country duchu, ale punkáčská povaha všech zúčastněných je cítit z každého
tónu, a proto skladby pěkně odsýpají a neflákají se na místě,» napsal jeden
z recenzentů o jejich loňském debutu Hymns of Sin and Salvation.
JOANNA KNITTER BLUES
& FOLK CONNECTION (PL)
Kapela z Gdyně vznikla z popudu vynikající zpěvačky
Joanny Knitter a bubeníka Piotra Gory se zaměřením
na tradiční americkou lidovou hudbu, která v sobě
snoubí folk a blues. Obklopili se skvělými hudebníky
a výsledkem je velmi originální zvuk souboru kladouJoanna Knitter
cí důraz na typický rys tohoto žánru – na přímočarost
a krystalickou průhlednost. Kapela se mimo jiné
umístila v polské anketě Blues Top jako Skupina roku na 4. místě, Joanna jako
Zpěvačka roku na 2. místě a s poslední deskou Cruel, Cruel World na 3. místě
v kategorii Album roku. Mezinárodní porotu letošního BLUES APERITIVU zaujala naprosto profesionálním výkonem a doslova světovým soundem.
BLUESRAIDERS (SK)
Řekne-li se, že kapelníkem této slovenské kapely je
baskytarista Ján Litecký-Šveda Jr., každému bluesovému fanouškovi musí být jasné, že tady jsme
na dobré stopě a že jablko nepadlo daleko od stromu.
Mladá kapela začínala na bluesových standardech,
dnes v jejím repertoáru vysoce převládají vlastní
skladby, ve kterých se blues potkává s dalšími vlivy,
alternativou, reggae, ska, ale především funkem.
V roce 2010 byli Bluesraiders vyhlášeni Slovenskou
Bluesraiders
bluesovou společností Objevem roku a jejich nahrávky byly zařazeny na kompilační album Bluesová spoločnosť 7. Vítězství v loňském BLUES APERITIVU bylo
dalším krokem na cestě Bluesraiders na (česko)slovenskou bluesovou špičku.
GEORG SCHROETER & MARC
BREITFELDER TRIO (GER)
Na prvních ročnících BLUES ALIVE jsme průběžně
mapovali německou bluesovou scénu, v posledních
letech ale její zástupci na programu festivalu chyběli.
Letos tuto absenci vynahradí tento soubor, který
patří v našem bezprostředním západním sousedství
Georg Schroeter
k nejvýše oceňovaným. A to dokonce i na americké
& Marc Breitfelder
scéně: v respektované soutěži International Blues
Challenge v Memphisu získali v roce 2011 pianista
a zpěvák Georg Schroeter s harmonikářem Markem Breitfelderem první cenu,
čímž se stali vůbec prvními Evropany, kteří na toto prestižní ocenění za jeho
sedmadvacetiletou historii dosáhli. Jejich hudba je explozivní směsí blues,
rhythm and blues, rock›n›rollu a boogie woogie, zahranou skutečnými mistry
svých instrumentů.
THE CYBORGS (ITÁLIE)
Zástupce italského blues jsme ještě na BLUES ALIVE
neměli příležitost přivítat. A dvojice The Cyborgs bude
skutečně exkluzivním vyslancem a nepochybně vzbudí
velký zájem. S robotickou image totiž dvojice bubeníka
a kytaristy hraje patrně to nejtvrdší a nejsyrovější blues
letošního ročníku. Takové, jaké se hrávalo na přelomu
80. a 90. let v mississippských pajzlech, takové, kterým
The Cyborgs
udělalo díru do světa vydavatelství Fat Possum, takové,
které stálo u kořenů takových kapel jako The Black
Keys, 20 Miles nebo konec konců i White Stripes. Blues s takovou
takovo energií
ener
nergií a nápřanápřa
hem, že po jeho poslechu pochvalně mručel i Iggy Pop a stejně jako před ním Jeff
Beck nebo Eric Sardinas si je pozval jako hosty své koncertní show.
MIKE ZITO & SAMANTHA FISH
& THE WHEEL (USA)
Jeden z nejuznávanějších amerických bluesových
kytaristů střední generace Mike Zito se narodil v roce
1970 v St. Louis, hudbě se věnoval odmalička a už
jako teenager vystupoval v lokálních klubech státu
Missouri. Na globální scénu vstoupil skutečně výrazně. Album Today produkoval slavný David Z (dlouhoZito & Fish
& The Wheel
letý spolupracovník Prince, Buddyho Guye, Kennyho
Waynea Shepherda a dalších slavných hvězd) a postavil mu kapelu ze známých profíků z doprovodných kapel
pel Bonnie Raitt, Toma
Pettyho, Taj Mahala či B.B. Kinga. Za titulní píseň následující desky Pearl River,
zaměřené na neworleanský bluesový sound, získal Mike Zito Blues Music
Award za rok 2010. Třetí deska Greyhound byla na tutéž cenu nominována
v bluesrockové kategorii o rok později. Na svoje evropské turné jako zvláštního
hosta přiváží vynikající kytaristku a vyhlášenou krasavici Samanthu Fish, které
produkoval nové album Black Wind Howlin.
PROFILY
OTIS TAYLOR BAND (USA)
Od Otise Taylora, který se na šumperské pódium vrací po sedmi letech (debutoval zde jako hlavní hvězda ECHO BLUES ALIVE v roce 2007), je nejlepší očekávat neočekávané. Jeho hudba jako fúze stylů s kořeny v syrové podobě blues
hovoří naplno o problémech, jako je vražda, bezdomovectví, tyranie a bezpráví.
„Moje písně možná mají temné stránky, já sám ale nejsem nijak zvlášť nešťastný
člověk,“ říká umělec, kterého respektovaný časopis Guitar Player označil za nejvýznamnějšího bluesového umělce naší doby.
Otis Mark Taylor se narodil v Chicagu v roce 1948. Poté, co byl jeho strýc zastřelen, se rodina přestěhovala do Denveru, kde se mladíkův zájem o blues dále
rozvíjel. Oba jeho rodiče byli velikými hudebními fanoušky: „Byl jsem vychován
ve společnosti jazzových hudebníků,“ líčí Taylor. „Můj táta pracoval pro železnici a znal hodně jazzových muzikantů. Byl socialista a opravdový bebopper.“
Mladý Otis trávil hodně
času ve folklorním centru
v Denveru, kde si také koupil svůj první nástroj, banjo,
na které je dnes považován
za největšího virtuosa v bluesovém stylu. V patnácti letech
založil svou první kapelu, to
už hrál i na kytaru a harmoniku. Dalších několik kapel
následovalo až do roku 1977,
kdy se Taylor rozhodl dát si
od hudby na čas klid. Během
této přestávky si zařídil úspěšný podnik jako obchodník se
starožitnostmi a také začal
trénovat amatérský cyklistický tým. K muzice se vrátil
Otis Taylor Band
a skutečnou slavnou a profesionální dráhu nastoupil až
v roce 1995. O dva roky později vydal album Blue Eyed
Monster, které přitáhlo pozornost bluesového světa a znamenalo objev tohoto
mimořádně nadaného a tvůrčího zpěváka a skladatele. Hudbu na této i dalších
raných deskách kritici nejčastěji přirovnávali k nahrávkám Johna Lee Hookera,
ve kterých převládají až minimalistické hudební prostředky ve prospěch velkého
emocionálního nápřahu.
Albem White African (2001) byli posluchači doslova uchváceni. Jedná se
o Taylorovu nejupřímnější osobní výpověď o zkušenostech Afroameričanů.
Vylíčil lynčování svého praděda i smrt svého strýce. Jeho texty začaly reflektovat brutalitu, odhalovanou v dějinách vztahů mezi rasami a sociální nespravedlnosti. S tímto albem Taylor nastoupil zcela novou tvůrčí cestu. Získal za ně
čtyři nominace na W.C . Handy Award (jakási bluesová obdoba cen Grammy,
dnes přejmenovaná na Blues Music Award) a vyhrál ocenění pro nejlepší debut
nového umělce.
Od roku 2003 začal Taylor vydávat alba na jednom z nejrenomovanějších bluesových labelů Telarc. Albem Truth Is Not Fiction boural konvence téměř psychedelickou cestou a propracoval se ke zvuku, který sám popisuje jako „trance
blues“. Kritici časopisu Downbeat jej zvolili bluesovým albem roku.
Na dalších deskách svůj prokomponovaný a vždy velmi originální sound,
který šel vždy ruku v ruce s vysokou výpovědní hodnotou textů, dále
propracovával, a to jak za spolupráce své stálé kapely, jejíž členkou se
stala (dnes na sólové dráze působící)
Taylorova dcera, zpěvačka a basistka
Cassie, tak s řadou velmi zajímavých
hostů, jako je zejména bluesrockový kytarista Gary Moore a japonská avantgardní jazzová klavíristka
Hiromi Uehara.
Na zatím posledním albu My World
Otis Taylor
Is Gone Taylor (2012) přestavěl
kapelu, zhutnil styl, začal spolupracovat s indiánským kytaristou
a zpěvákem Matem Nanjim a zejména s fenomenální houslistkou Anne Harris.
is. Jejich
Je h loňské
loňs vystoupení
tou í nna největnejvět
ším polském bluesovém festivalu Rawa v Katovicích bylo naprostou hudební
smrští a velkou show, která jednoznačně zastínila všechny zbývající hvězdy
ročníku. Právě tento fantastický koncert povzbudil dramaturgii BLUES ALIVE
k myšlence udělat z Otise Taylora hlavní hvězdu letošního festivalu.
ČASOPIS, KTERÝ SE DÁ ČÍST!
www.rockandpop.cz
NAŠE
DNA
SHM, s.r.o.
Průmyslová 3020/3
787 01 Šumperk
www.shm-cz.cz
PROFILY
vyladěné nástroje
www.pramet.com