Neonatální podpůrná péče v terénních podmínkách

Neonatální podpůrná péče v terénních podmínkách
Kevin T. T. Corley
Úvod
Jedním z největších problémů neonatální péče hříbat v terénních podmínkách je jeho velká
časová náročnost. Hříbata se rodí v pro veterináře nejrušnější části roku. Kromě porodů hříbat
je toto období také připouštěcí sezónou klisen a začátkem dostihové sezóny, kdy je třeba řešit
problémy u koní vracejících se do tréninku i u nově zařazovaných koní. V první části období
porodů ještě probíhá lovecká sezóna a s ní nutnost ošetření zraněných koní. Také u
rekreačních koní začíná období intenzivního využití po zimním odpočinku a s ním nové
zdravotní problémy. Čerstvá jarní tráva s sebou přináší nové případy akutní laminitidy a kolik.
To všechno znamená, že veterinář často nemůže strávit s hříbaty takové množství času, jak by
to jejich klinický stav vyžadoval. Proto také úspěšnost jednotlivých případů velmi záleží na
dovednostech, trpělivosti, časových možnostech a ochotě majitele nebo stájového personálu.
Komunikační dovednosti veterináře jsou také velmi důležité, neboť majitel musí obdržet jasné
instrukce jak ohledně terapie, tak ohledně monitorování hříběte.
Pro rozhodnutí zda hříbě léčit v terénních podmínkách nebo ho odeslat na kliniku je třeba
zvážit mnoho faktorů. Zaprvé se domníváme, že prognóza hříbat léčených v terénních
podmínkách je signifikantně horší než při terapii na klinice, zejména v případech, kdy je hříbě
ve vážném stavu. Ačkoliv nemáme k dispozici přesná čísla o přežívání v terénních
podmínkách, porovnání výsledků terapie z různých klinik nás vede k tomuto přesvědčení.
Například ve studii z Univerzity v Lipsku jen 13 % (19/146) hříbat s pozitivním septickým
skóre přežilo1 v porovnání s 62,5 % (25/40) hříbaty v Marion du Pont Scott Equine Medical
Center ve Virginii (USA)2 během podobného časového období. Druhý faktor, který je třeba
vzít v úvahu je fakt, že je těžké řádně vyúčtovat váš čas, který u chovatele strávíte, zejména
pokud musíte hříbě navštívit vícekrát denně nebo v noci či se jedná o vzdálenou farmu.
Dalším důležitým hlediskem je, jak už bylo řečeno výše, dovednost a ochota majitele nebo
personálu stáje pečovat o hříbě.
Infúzní terapie terénních podmínkách
Infúzní terapie je u hříbat důležitá při řadě různých onemocnění včetně hříbat neschopných
z jakéhokoliv důvodu sát, při průjmech anebo ztrátách tekutin z jiných příčin. Dvě důležitá
rozhodnutí, která je třeba udělat, pokud chceme hříběti aplikovat infúze jsou:
1) Zda zvolit konstantní nebo přerušovanou infúze,
2) zda použít permanentní intravenózní katétr nebo kanylu či jehlu zavádět vždy znovu.
Tato rozhodnutí jsou ovlivněna časem, který může veterinář u hříběte strávit, vybavením
farmy a dovedností a pečlivostí chovatele. Preferována je konstantní infúze, protože nahrazuje
ztráty tekutin stejnou rychlostí, kterou k nim dochází. Riziko ponechání zavedeného
intravenózního katétru je vznik tromboflebitidy, vytažení katétru a úniku infúze a léků do
podkoží. Seldingerovy katétry překryté čistým nebo sterilním krytem a leukoplastí mohou
zůstat dlouhodobě zavedeny i v terénních podmínkách.
Infúzní roztoky vhodné pro použití u akutních pacientů v terénních podmínkách byly
diskutovány v kapitole o neodkladné péči. Rychlost aplikace infúzních roztoků u hříbat by
měla být 4-5 ml/kg/h nebo zhruba 100 ml/kg/den. Z toho vyplývá, že minimální denní potřeba
tekutin pro hříbě o hmotnosti 50 kg, které není kojeno, je 5 litrů. Pokud hříbě tekutiny ztrácí
průjmem, potřeba tekutin se ještě zvyšuje. Je těžké ji spolehlivě odhadnout, ale hříbě
s profúzním průjmem bude pravděpodobně potřebovat navíc ještě 5 litrů tekutin denně.
Pokud jsou tekutiny podávány intermitentně, je vhodné rozdělení minimálně do tří dávek.
Podání infúze ve formě bolu jedenkrát za den není vhodné. Pokud je aplikace jednou denně
jedinou možností, měla by být aplikována jen jedna třetina až polovina denní dávky tekutin.
V terénních podmínkách je nejvhodnější infúzním roztokem Ringer laktát (Hartmanův
roztok), Normosol-R nebo jiný vyvážený elektrolytový roztok.3 Přidání glukózy (10-30 ml
50% glukózy do každého litru) je pravděpodobně nejlepší cestou, jak v terénu v případě
potřeby doplnit energii.
Posední, co by se mělo připomenout je, že tekutiny v infúzních setech zmrznou pokud jsou
aplikovány za teplot pod bodem mrazu.
Průjem
V terénních podmínkách může být terapie průjmu obtížným a frustrujícím problémem. Je
velmi obtížné dát hříběti dostatek tekutin, pokud trpí profúzním průjmem. Účinným
způsobem terapie některých hříbat může být na šest hodin zabránit hříběti pít od klisny a
během tohoto období aplikovat hříběti infúze. Tato přestávka v kojení je často dostatečná k
„zasušení“ hříběte s průjmem. Na klinice ale musíme někdy udělat přestávku v kojení i na 72
hodin nebo déle abychom dosáhli zastavení průjmu u hříběte. Hříbata držená bez možnosti sát
po dobu delší než 6 hodin potřebují náhradní zdroj výživy, který zajistíme parenterální
výživou.
Flexní deformity končetin
Kontraktury šlach mohou být často účinně léčeny v terénu kombinací oxytetracyklinu (40-60
mg/kg pomalu IV) a bandážování nebo dlahy. Oxytetracyklin by neměl být aplikován více jak
dvakrát v intervalu 24 hodin. Komplikací, která může provázet aplikaci oytetracyklinu, je
renální selhání.4 U deformit karpu je nejúčinnější metodou přiložení dlahy na dorzální stranu
končetiny. U kontraktur v oblasti spěnky je účinnou metodou přiložení bandáže nebo dlahy na
palmární stranu končetiny. Při přikládání dlahy je důležitá analgezie (např. vedaprofen) a
vždy po 12 hodinách sejmout dlahy na 12 hodin. Komplikací přiložení dlahy může být vznik
těžkých dekubitů, zejména v oblasti spěnkového kloubu.
Seznam literatury
1. Sobiraj A, Herfen K, Bostedt H: Clinical symptoms and laboratory data in newborn foals
with sepsis - a retrospective analysis. Pferdeheilkunde 17:673-675, 2001
2. Corley KTT, Furr MO: Evaluation of a score designed to predict sepsis in foals. J Vet
Emerg Crit Care 13:149-155, 2003
3. Corley KTT: Fluid Therapy, in Corley KTT, Stephen JO (eds): The Equine Hospital
Manual. Oxford, Wiley-Blackwell, 2008, pp 365-392
4. Vivrette S, Cowgill LD, Pascoe J, et al: Hemodialysis for treatment of oxytetracyclineinduced acute renal failure in a neonatal foal. J Am Vet Med Assoc 203:105-107, 1993