Tak neváhej a čti - Základní škola Uničov U Stadionu

Tak neváhej a čti - Základní škola Uničov U Stadionu

Tak neváhej a čti
Milí čtenáři!
Dostává se Vám do rukou letošní číslo našeho školního časopisu.
Kromě řady dalších věcí v něm najdete rozhovor s panem
učitelem Čížkem či spoustu zajímavých obrázků z 1. a 2. stupně.
Věříme, že si každý z Vás najde to, co ho bude bavit. Tak vzhůru
do čtení!
Školní časopis ZŠ U Stadionu
Rok: 2014/15
Ze života prvních tříd
Do školního roku 2014/2015 poprvé v historii naší školy
nastoupily hned tři třídy prvňáčků, celkem 70 žáčků.
Třídními učitelkami jsou paní učitelka Urbášková (1. A), která se
vrátila po plnění mateřských povinností, paní učitelka Janáčková
(1. B), která k nám přešla ze ZŠ Medlov, a paní učitelka
Bednářová (1. C), oceněná v letošním roce za svou mnohaletou
práci s dětmi.
Prvňáčci už umí spoustu věcí
Prvňáčci už jsou zkušení školáci
Prvňáčci z 1. A od začátku školního roku udělali obrovský kus
práce a sami jsou již schopni napsat souvislý text (i když ještě
s chybami). Před Dnem matek jsme toho využili v jednodenním
projektu „Maminka“ při práci s textem – žáčci pracovali po
dvojicích a kromě jiného bylo jejich úkolem shrnout, jak
maminkám říkají a proč je mají rádi. Maminky by měly jistě
radost!
Naši nejmenší prvňáčci mají za sebou už téměř celý první rok
školní docházky. Deset měsíců je dlouhá doba. V první třídě nám
to ale připadá jako včera, kdy jsme se začali učit číst písmenka
a psát číslice. Dnes už všichni žáčci docela plynule čtou celé věty
nebo příběhy o městech a zvířátkách a taky umí počítat do 20.
V prvouce se naučili, kolik měsíců má rok, jak vypadá naše vlajka
a jak se k sobě navzájem chovají slušní lidé. Nástěnky v naší třídě
vypovídají o jejich šikovnosti a zručnosti a kdybyste si chtěli
zazpívat, klidně vás naučí svou nejoblíbenější písničku.
Mezinárodní den dětí jsme proto oslavili tím, že si děti
vyzkoušely, co všechno se naučily. Ve skupinách společně řešily
úkoly z matematiky a českého jazyka.
Mgr. Kateřina Urbášková
I když práce byla trochu hlučnější než v obvyklých vyučovacích
hodinách, všechny úkoly zvládly na výbornou. Za odměnu jsme
se společně podívali na pohádku.
Věřím, že i ve druhé třídě budou tyto děti stejně zvídavé
a dychtivé dozvědět se spoustu zajímavých informací a naučit se
mnoho nového.
za celou 1. B Mgr. Iveta Janáčková
Zábava v knihovně
Na pondělí 18. května mnozí z prvňáčků jen tak nezapomenou.
Byli jsme pozváni do městské knihovny na besedu s autorem
a ilustrátorem dětských knih Adolfem Dudkem. Protože už jsme
letos v knihovně jednou byli a dětem se tam velmi líbilo, ze školy
jsme odcházeli natěšení. Čekali jsme seriózního pána, který bude
jistě zajímavě vyprávět o své umělecké tvorbě. Spatřili jsme však
usměvavého a vtipem sršícího muže s chlapeckou duší! Od
začátku do konce svého vystoupení sypal z rukávu jednu legrační
hlášku za druhou. Do svého programu hned od začátku zapojil
všechny děti. Prvňáčci se vůbec nestyděli a všechny, včetně pana
Dudka, překvapili svou bezprostředností. Na panu malíři bylo
zkrátka vidět, že práce s dětmi a pro děti ho velmi baví. Na závěr
se všem dětem pan spisovatel zvěčnil podpisem na ruku nebo na
čelo a nechal se s námi vyfotit. Za hodinu vystoupení jsme
odcházeli z knihovny dobře naladění a všechny nás od smíchu
bolela bříška.
Mgr. Kateřina Urbášková
Mgr. Jarmila Bednářová
Mgr. Iveta Janáčková
To už jsou naši budoucí prvňáčci
Olympiáda předškoláků
Protože nespíme a snažíme se přinášet něco ryze svého,
uskutečnila se letos již 5. olympiáda předškoláků. Rodiče
a zejména děti si na různých stanovištích mohou ověřit, nakolik
jsou připraveni zvládat nástrahy školní docházky. Další fotografie
naleznete na internetových stránkách školy.
Zápis na školní rok 2015/2016
Ze života druhých tříd
V lednu se uskutečnil zápis do prvních tříd. Před paní učitelky
přicházela samá šikovná děvčata a bystří kluci. Celkem jich
k zápisu dorazilo přes padesát, a proto budeme mít
v následujícím školním roce dvě pěkně zaplněné první třídy.
Naši druháci už se dokonale sžili se všemi prostorami škol.
Kromě účasti na plaveckém výcviku, kterého se každoročně
zúčastňují nejmladší čtyři ročníky, není nouze ani o jiné zážitky.
2. A si pod vedením paní učitelky Štenclové dopřává pravidelný
pobyt v Solné jeskyni v Libině.
2. B si s paní učitelkou Čechovou hned začátkem školního roku
vyjela do Olomouce do místní zoo na Svatém Kopečku.
Škola v přírodě uprostřed Jeseníků
S dětmi z 2. B jsme se první červnový týden vypravili na školu
v přírodě do Petříkova. Počasí nám přálo, a tak jsme mohli
podniknout řadu výletů a výšlapů po horách. Každý den jsme
rovněž hodně sportovali a od klasického učení ve školních
lavicích si opravdu odpočinuli.
Mgr. I. Čechová
Druháci a třeťáci ve Švagrově - úžasné a nádherné
Minulý týden jsme se vypravili do Švagrova na Školu v přírodě.
Po příjezdu jsme se ubytovali a sešli se v Mraveništi (velká
místnost). Vzájemně jsme se představili, zahráli si hru a byli
rozděleni do tří skupin - lišky, myšky a žabky. Po vydatném
obědě jsme nemeškali a šli hned plnit úkoly.
Nejdřív jsme museli najít zvoneček, zazvonit, aby přišel švagr
Praděda a řekl nám, co budeme dělat. Jedna skupinka se
strážcem lesa se vypravila do lesa, druhá se strážcem vody šla
k rybníku, třetí zůstala se strážcem stavení v domě a pekla
chleba. Všichni jsme se postupně vystřídali u každého strážce.
Počasí nám přálo, užili jsme si sněhu i sluníčka a také výborného
jídla, které nám připravily paní kuchařky.
Lenka Štenclová, Xenie Kuchařová, Petra Valigurová
Škola v přírodě
Třída 4. A
Ve dnech 18. – 22. 5. 2015 se třídy 3. A. a 4. A. zúčastnily
ozdravného pobytu v Kunčicích u Starého Města v Jeseníkách.
Na škole v přírodě jsme prožili nová dobrodružství, upevnili
kamarádství, změřili společně síly v soutěžích, naučili se uvít
věneček z kopretin, zazpívali si písničky u táborového ohně
i překonali strach na stezce odvahy. Navštívili jsme filmové
představení v kině ve Starém Městě, svezli se na koních,
prohlédli jsme si vojenskou pevnost i vyhlídkovou věž. Všem se
nám na škole v přírodě moc líbilo a zvládli jsme další malý krůček
na cestě k samostatnosti.
Chceme touto cestou poděkovat i všem rodičům a přátelům
školy, kteří nám přispěli svými sponzorskými dary. Vše bylo
použito na ceny a odměny pro děti. Děkujeme.
Mgr. Petra Váňová, Mgr. Jitka Benešová
Ve třídě 4. A se na počátku kalendářního roku vyměnila třídní
učitelka. Na naši školu nastoupila paní učitelka Váňová, a tak jí
dejme slovo, aby popsala své první pocity.
Když jsem začátkem ledna otevírala dveře třídy 4. A. a přivítalo
mě 31 rozesmátých dětských tváří, hned jsem věděla, že tato
třída je správná patra.
V únoru jsme se spolu s mladšími kamarády ze třetích ročníků
zúčastnili divadelního představení Čertův švagr v divadle
v Šumperku.
V ekologickém centru Studánka v Uničově jsme se během
besedy „Příroda kolem nás“ dozvěděli, jaká zvířata můžeme
potkat v našich lesích a jak se při procházce po lese chovat.
Zasoutěžili jsme si a získali pěknou odměnu ve formě
omalovánek a drobných dárkových předmětů. V hodinách
výtvarné výchovy jsme o lese temperami namalovali krásné
obrázky, které máme nachystány na odeslání do celostátní
výtvarné soutěže.
V březnu jsme se účastnili programu Sdružení D Olomouc
s názvem „Kouzelná baterka“ na podporu čtenářské
gramotnosti. Rozvíjeli jsme svou fantazii vymýšlením
pohádkového příběhu chlapce Franty a jeho nového kamaráda
Petelíka. V pracovních činnostech si pak každý z plastových
lahví, knoflíků a barevných nápojových slámek svého kamaráda
Petelíka vyrobil.
Nejvíc nás ale baví naše hodiny přírodopisu, kde se formou
pokusů učíme o rozpustných látkách. Zjišťujeme, jak ocet dokáže
rozložit skořápky vajíček rychleji než mořskou mušli. Dokážeme
již rozeznat některé horniny, nerosty a minerály, ze kterých jsme
si během projektového vyučování vytvořili pěknou sbírku.
V květnu jsme absolvovali vydařenou školu v přírodě, kterou
jsme strávili v Kunčicích u Starého Města. Společně se 3. B jsme
také navštívili čističku odpadních vod v Olomouci.
Po ukončení školního roku budeme mít o prázdninách určitě
na co vzpomínat.
Mgr. Petra Váňová
Páté ročníky
Každý rok mají žáci pátých ročníků možnost zvolit si svou
budoucí cestu. Buď společně s rodiči přemýšlet o přechodu na
gymnázium, nebo zůstat na své základní škole a pokračovat zde
až do deváté třídy.
Přijímací řízení letos odebralo z našich lavic celkem sedm žáků,
kterým přejeme, ať se jim jejich nová životní etapa vydaří.
Obě třídy také letos nastudovaly pohádku – 5. A Sněhurku
a sedm trpaslíků, 5. B Zvířátka a loupežníci.
6A na adaptačním kurzu
Adaptační program 6. A proběhl v areálu uničovské Vily
Terezy. Provázelo ho velmi pěkné počasí, které dovolilo dětem
absolvovat všechny domluvené aktivity. První den se děti pod
odborným vedením pracovnic olomouckého Sdružení D učily
v rámci programu Detektivní tým pravidla komunikace
a spolupráce ve velkém kolektivu. Vše probíhalo formou her
a soutěží. Děti se vžily do rolí detektivů, řešily detektivní případy,
na základě pozorování vytvářely v týmech portréty podezřelých,
řešily šifry. Všem týmům se podařilo uspět, ačkoliv úkoly byly
náročné nejen na soustředění, logické uvažování, schopnost
domluvit se, ale i na zručnost. Na závěr programu dostaly děti od
lektorek pochvalu a drobné ceny, které všem udělaly radost.
Večer pokračovaly herní aktivity zaměřené na zábavu a relaxaci.
Druhý den byl pro děti připraven program pod vedením
instruktorů Gaudolina. Skupiny šesťáků pomalované týmovými
barvami prokazovaly pohybovou šikovnost při hře s pálkou
i jazykové dovednosti při scrabblu.
Nejdůležitější však bylo, že spolu děti prožily dva dny, ve kterých
se měly možnost lépe poznat. Společné aktivity jim ukázaly, že
všechno se dá zvládnout, když si budou navzájem pomáhat
a bude jim na sobě záležet.
Ivana Sklenáková, Milena Czabeová
Lyžařský kurz se sněhovou nadílkou se vydařil
Pomalu se přiblížil konec ledna a s tím i pololetní vysvědčení, ale
na zájemce ze třídy 7. A čekal lyžařský kurz. V sobotu 24. 1. 2015
přijel ke škole objednaný autobus, do něhož nastoupili lyžníci
třídní učitelky M. Mikulíkové a s nimi čtyři dospěláci, kteří měli
dotyčná „mláďata“ naučit základům sjezdového lyžování
a ozkoušet s nimi i běžkařské umění. Stejně jako v loňském roce
jsme zamířili do rekreační osady Petříkov, přezdívané „Moravský
Kitzbühel“. S přibývajícími kilometry sněhové peřiny přibývalo
a po projezdu Branné bylo jasné, že sněhu bude do sytosti. To se
potvrdilo i v cílové stanici, kde se na nás sníh vesele culil. Po
ubytování jsme nazuli přezkáče, vzali lyže na ramena a šli se
rozřadit do družstev. Mírný svah, na kterém absolventi kurzu
předváděli své první lyžařské umění, byl zledovatělý, ale i tak
nám ukázal, že většina žáků nemá lyžování v krvi. V neděli začal
výcvik naostro. Rozdělení do tří družstev bylo skvělé a lepší lyžaři
se prokousávali sněhovou peřinou na těžší sjezdovce pod
vedením instruktora Z. Rendly. Slabší lyžaře si vzala pod svá
křídla M. Mikulíková s L. Čížkem. Každým dnem se všichni
účastníci lepšili a lepšili, a tak se pozornost M. Mikulíkové
přesunula na Simonu Doležalovou. Ovšem i ta zabojovala a na
sjezdovce, která byla umístěna těsně pod chatovou oblastí,
krásně vyjížděla obloučky, za které by se nestyděla ani naše
excelentní lyžařka Šárka Strachová. Ovšem nejenom ona, ale na
ostatních lyžařích byl vidět velký pokrok. Sjezdovku už nesjížděli
pouze „pluhem“, ale dávali lyže krásně k sobě. Nejvíce to bylo
vidět na Adéle Unzeitigové či Michaele Horákové, které zápasily
už s tím, jak se vůbec dostat do lyží.
V úterý jsme vyrazili na běžky. Trasu Petříkov – Paprsek (horská
chata) zdolali všichni aktéři. Nádherné počasí, překrásná příroda,
úžasně vyjetá běžecká stopa, toto vše okořenilo tento půldenní
výlet. Po příjezdu na Paprsek se naši běžkaři osvěžili kofolou či
čajem a k tomu chřoupali hranolky či zakousli borůvkový knedlík.
Cesta zpět byla o něco náročnější, neboť vedla z kopce dolů
a někteří běžkaři neudrželi balanc a dělali cestou menší
prohlubně v napadaném sněhu. Další dva dny byly zasvěceny
opět sjezdovému lyžování. V pátek nastalo loučení. Parta těchto
děcek byla skvělá po celý tento týden, ale i tak se většina z nich
těšila domů do svých pelíšků a k rodičům. Všichni „účastníci
zájezdu“ se perfektně poprali s výukou sjezdového lyžování, a dá
se říct, že všichni odjížděli domů s pocitem dobře odvedené
práce.
Ovšem nejen lyžování tvoří náplň kurzu. Po skončení denního
výcviku se žáci sešli u rozkazu dne, kde jim vedoucí kurzu
představil náplň příštího dne a občas vytknul prohřešky, kterých
se od soumraku do soumraku dopustili. Poté následovala menší
pauza a přišel na pořad program, který si vytvářeli žáci sami. Hry
či soutěže měly úspěch, což přispělo k dobré atmosféře kurzu.
Pochopitelně, nejen hraní a skotačení, ale i nebezpečí hor či
úrazovost na horách, bylo předmětem, jenž s dětmi probrala
zdravotnice kurzu Jitka Benešová.
Strava, ubytování bylo na velmi dobré úrovni. Nikdo si na nic
nestěžoval, a co se týče jídla, to bylo velmi chuťově pestré.
Snídaně byla podávána ve formě švédských stolů. Každý si
vybral, co chtěl a na sjezdovce se pak věnoval pouze a jen
lyžování.
Lze konstatovat, že se kurz vydařil.
Mgr. Leopold Čížek, vedoucí kurzu
Hrajeme si s reklamou
Máte, nebo nemáte rádi reklamu? Necháte se jí ovlivnit? Už jste
někdy naletěli?
Žáci 7. A se tak snadno zmást nedají. Znají totiž reklamní triky
a zvládnou je identifikovat.
Dokázali to ve scénkách, které si připravili v rámci Výchovy ke
zdraví. Jednu z nich můžete zhlédnout i na našem webu.
Hurá na Helfštýn (výlet 7. A)
Panuje dobrá nálada. Všichni se těšíme. Čeká nás netradiční
školní výlet na hrad Helfštýn. Že vás prohlídky hradů a zámků
nebaví? Nuda? Tak to ani náhodou! Prožíváme dva dny plné her,
adrenalinu v lanovém bludišti a legrace. Stáváme se dokonce tak
trochu hradními pány. Spíme totiž v hradní věži.
Domů odjíždíme se spoustou zážitků a s kruhy pod očima. Pět
hodin spánku je prostě málo.
O brzké ranní vstávání se nám postaraly poštolky, které měly ve
věži hnízdo. Ale i tak byl výlet super a moc jsme si ho užili.
kolektiv 7. A
Osmáci na internet patří
Výlet na Všeminu opět nezklamal
V lednu se žáci 8. A zúčastnili programu „Nenávist na internet
nepatří“, při kterém byli poučeni o zásadách bezpečného
chování v rámci internetu. Poté z nich byla vybrána skupina dětí,
která svoji vlastně vytvořenou prezentaci předvedla žákům od 3.
do 9. ročníku.
Po pěti letech jsme se vrátili do krásného prostředí Všeminy
blízko Zlína. Třída 8. A si po tři dny užívala pohostinného
prostředí.
První den odpoledne nás čekala běhavá hra Ekosystémy, jež je
nesmírně fyzicky náročná – po dobu šedesáti minut sbíráte
„zvířátka“ - kartičky tak, aby vznikly potravinové řetězce. Čím
více kompletních řetězců tým nasbírá, tím vyšší počet bodů
získá.
Večer nás nejprve čekala návštěva bazénu a poté společenská
hra Alibi, kdy se týmy chlapců a dívek utkaly v tom, kdo lépe
prokoukne nekvalitní alibi soupeřů.
Protože celou noc i dopoledne pršelo, nedaly se realizovat
aktivity, které byly původně domluvené (čtyřkolky a rafty). Proto
jsme zamířili opět do bazénu a po obědě na bowling. Odpoledne
jsme si pak zahráli limeriky - hru, při které si soutěžící musí
zapamatovat krátké pětiřádkové básničky, a také hru Bomba, ve
které jeden tým honí další dva týmy. Bod získává tým, jehož
člena se podaří chytit jako posledního.
Večer nás pak čekal potřetí a naposledy bazén. Krátce po 22.
hodině se pak rozjel maraton povídání, který končil krátce po
páté hodině ranní. Všichni byli velice upřímní a otevření, spousta
vyřčených věcí byla možná i pro někoho překvapivá. Důležité
však je, že jsme si opět, jako už tolikrát předtím, ověřili, jak
bezvadná jsme parta.
Třetí den ráno jsme se ještě nasnídali, udělali poslední fotky
a krátce po 10. hodině jsme se s hotelem i areálem rozloučili.
Exkurze na Dlouhé Stráně
V rámci výuky fyziky se v úterý 23. září vydala osmá a devátá
třída na exkurzi na Dlouhé Stráně. Nejdříve jsme se v projekční
místnosti elektrárny seznámili s krátkým videem o elektrárně,
paní průvodkyně nám řekla některé další zajímavé informace
o daném místě. Potom jsme se vydali do nitra hory, kde jsme
v podzemních prostorách elektrárny viděli část soustrojí. Pak již
nás čekala jen cesta na horní nádrž. Protože jsme celé
dopoledne posedávali, padlo rozhodnutí, že i přes drobné
mrholení horní nádrž obejdeme. Počasí si námi ale pohrálo. Za
polovinou cesty začalo mrholení přecházet v drobné krupky a při
docházení k autobusu jsme si užili první letošní sníh. Exkurzi jsme
ukončili v Uničově, kde nás přivítalo usměvavé slunečné počasí.
Mgr. Martina Štěpancová
Páťáci a deváťáci si vyzkoušeli hereckou profesi
Žáci 5. B a 9. A si připravili divadelní představení pro děti z MŠ,
prvňáčky a klienty Jasněnky.
Žáci 5. B nacvičili veršovanou pohádku Zvířátka a loupežníci,
deváťáci vystoupili s pohádkou Lotrando a Zubejda. Obě třídy si
vedly velmi dobře a zaslouženě sklidily velký potlesk.
Žáci 9. A v letošním školním roce rozhodovali o své budoucí
profesi
Je to rok co rok stejné. Žákům devátých tříd začíná od září
období, kterému by se zřejmě rádi vyhnuli, leč nejde to. Přijímací
zkoušky jsou zase o něco blíž, škola i rodiče na ně „útočí“
a víceméně se před tím není kam schovat.
Na podzim vyjeli deváťáci, nově od letošního školního roku
doplněni i o osmáky, do Olomouce na burzu škol Scholaris, kde
měli možnost získat nejen informace od pedagogů, ale také od
samotných studentů středních škol.
Na začátku kalendářního roku se vydali do krajského města
znovu, tentokrát již sami, na Úřad práce, aby si vyslechli
přednášku a následně dle svých zájmů získali informace, které by
jejich rozhodování o budoucím povolání usnadnily.
V průběhu celého prvního pololetí se také uskutečnila návštěva
zástupců z řad středních škol přímo v rámci vyučování.
Dostatek informací společně s vlastními zájmy pak určily jejich
finální rozhodnutí. Nyní je jen na těchto mladých mužích
a sympatických slečnách, nakolik na vybrané škole obstojí.
Již za pár dní opustí deváťáci brány naší základní školy a začne
jim reálný život. Celý pedagogický sbor věří, že volba střední
školy byla správná a že dívky i kluci budou na nové škole i ve
svém dalším životě úspěšní.
Dopoledne s Jasněnkou
Jak prožila závěr školního roku třída 9. A?
Stalo se již pěknou tradicí, že si žáci 9. ročníku připraví v červnu
dopolední program pro klienty Jasněnky. Jako každý rok jsme
začali pohádkou. Následovaly úkoly a hry v tělocvičně a závěr
patřil diskotéce. Dopoledne proběhlo v příjemné atmosféře
a našim hostům i nám se líbilo. 25. 6. jsme si role vyměnili. Byli
jsme pozváni do Jasněnky a nestačili obdivovat zručnost a krásné
výrobky zdejších svěřenců. Podobná setkávání osobně považuji
za cennou životní zkušenost a domnívám se, že podporují
u našich žáků ohleduplnost a empatii a učí je vážit si svého
zdraví.
Mgr. M. Czabeová
Když jsou známky uzavřené, spadne z žáků konečně nervozita
a všichni si víc než kdy jindy uvědomíme, že škola je také
o společných zážitcích s kamarády…
Výlet je vždy pro žáky odměnou za celoroční úsilí.
Letos jsme byli v Brně. Žáci absolvovali program v zábavním
parku Permonium, který zahrnoval vědomostní, dovednostní
i sportovní prvky. Týmy musely zdolat lezení na lanech, bludiště
s optickými iluzemi a řadu dalších překážek. Přesto, že se někteří
z žáků domnívali, že je určen spíš menším dětem, jelikož jsme
v areálu potkali děti z 1. stupně, nakonec se ukázalo, že ve hře
uspěly pouze tři týmy z šesti. (Program má totiž několik úrovní,
od nejmenších až po středoškoláky.) To bylo překvapení!
Večer jsme se vypravili na hvězdárnu. Obloha byla jasná, a tak
jsme mohli pozorovat Jupiter, Saturn i různé hvězdokupy.
Druhý den patřil laser aréně a VIDA centru.
Přeji všem žákům, aby si přes prázdniny odpočinuli a načerpali
sílu do dalšího školního roku.
Mgr. M. Czabeová
Deváťáci jako učedníci starého tiskařského řemesla
Zdravotníček na horách
Žáci 9. ročníku se nedávno ocitli při návštěvě knihovny v roli
tiskařských učedníků.
Pod vedením pana R. Prokeše z přerovského studia Bez kliky se
seznámili s historií knihtisku, s osobností jeho vynálezce
J. Guttenberga, se způsobem odlévání písmen a řadou dalších
zajímavostí. Nezůstalo však jen u teorie. Na replice starého
tiskařského lisu si nakonec každý z žáků vlastnoručně vytiskl
pamětní list.
Jednoho krásného zimního dne se vypravily děti z kroužku
Zdravotníček na zasněžené hory. Po příjezdu na Ramzovou jsme
se vydali k chatě Horské služby. Cestou děti pomáhaly jednomu
ze členů Horské služby ošetřovat simulovanou zlomeninu nohy.
Zraněná osoba byla po ošetření naložena na sáně a odvezena
k chatě Horské služby. Na chatě Horské služby si děti prohlédly
ošetřovnu a její vybavení, dále následovala prohlídka celé chaty
a beseda s praktickými ukázkami první pomoci při různých
zraněních a úrazech. Po vydatném obědě se děti vydováděly na
sněhu a po sněhových radovánkách nás čekala cesta zpět domů.
Xenie Kuchařová, Mgr. Lenka Štenclová
Netradiční soutěž ve školní družině
Sport a kroužky
V letošním školním roce proběhla v naší ŠD soutěž HOLKY versus
KLUCI. O co šlo? Děti si vyměnily role. Kluci si vyzkoušeli
navlékání korálků, oblékání mimina…, děvčata si zase zkoušela
šroubování matky na šroub, postavení auta ze Sevy nebo slalom
s florbalkou.
Soutěžení se nám velmi líbilo a všichni jsme si při něm užili
spoustu legrace.
Za kolektiv vychovatelek M. Chovancová
Miniházená nás baví
Výlet školní družiny do Pradědovy galerie v Jiříkově
Letošní Mezinárodní den dětí jsme oslavili výletem. Za krásného
slunného počasí jsme vyrazili do Pradědovy galerie v Jiříkově. Po
příjezdu jsme se všichni vydali na prohlídku vnitřní části areálu.
Uvítala nás Pradědova říše, následovaly malé vyřezávané
betlémy a velké množství dalších dřevěných soch a vyřezávaných
obrazů. Ve venkovním areálu jsme si prohlédli vyřezávaná
zvířátka. Zážitkem pro všechny byla ukázka tříhlavého draka
chrlícího oheň. Lákadlem pro děti byly dřevěné kolotoče,
houpačky a průlezky, na kterých si před odjezdem zadováděly.
Domů jsme se všichni vraceli s krásnými zážitky, dobrou náladou
a nakoupenými suvenýry.
Xenie Kuchařová
Během měsíce dubna a května se žáci naší školy opět zapojili do
soutěže v miniházené. Zápasy probíhaly v Litovli a v Uničově na
škole Pionýrů. V těchto zápasech není cílem porazit všechny
soupeře, ale vyzkoušet si také jiný druh sportu a hlavně si
zasportovat a pobavit se. I přesto, že žáci nějaké zápasy vyhráli
i prohráli, byli spokojeni a už se těší na další rok, kdy opět budou
moci porovnat síly s ostatními soupeři. Všechny zúčastněná
družstva obdržela diplomy za účast.
Mgr. Miluše Horáková
Atletický víceboj
Jako každý rok, tak i letos proběhl v areálu naší školy
a fotbalovém stadionu atletický víceboj žáků 6. až 9. ročníku.
Každý z účastníků předvedl své umění v běhu na 60m, skoku
dalekém, hodu kriketovým míčkem či granátem a na závěr si
chlapci zaběhli 1500m a dívky 1000m. Po součtu všech bodů,
obsadila naše škola celkově třetí příčku. Nejvíce se dařilo
mladším dívkám ve složení Sieglová Denisa, Šromová Simona,
Muzikantová Adéla, Ptáčníková Gabriela, které ve své kategorii
zvítězily. Ostatní družstva sice už tak úspěšná nebyla, ale i tak
zvítězili všichni, kdo projevili zájem běhat, skákat a házet.
L. Čížek
Fotbalisté se probojovali do okresního kola McDonald´s Cupu
V úterý 5. 5. se v Uničově na hřišti s umělým povrchem
uskutečnilo okrskové kolo v McDonald´s Cupu kategorie B. Opět
se zde sjelo osm týmů, které byly nalosovány do dvou skupin po
čtyřech družstvech. Naši kluci se objevili ve skupině se ZŠ
Dr. Hrubého Šternberk, ZŠ Haškova a ZŠ Luká. První zápas se
Šternberkem žádný gól nepřinesl, a oba týmy si připsaly
po jednom bodu do tabulky. A nutno říct, že Šternberk byl
aktivnější a zle dotíral na naši bránu, kterou s velkou pomocí
obrany chránil Martin Volf. Bod měl pro nás cenu zlata. Druhý
duel se ZŠ Haškova jsme se více než polovinu zápasu bránili,
ovšem v závěru jsme zle dotírali na branku našeho rivala. Jelikož
si balón ani v jednom případě nenašel cestu do sítě, tak i druhé
naše utkání skončilo smírně 0:0. Před závěrečným zápasem ve
skupině bylo jasné, že musíme vyhrát nad ZŠ Luká o 6 a více
branek, abychom měli šanci rvát se o postup do okresního kola.
Vzájemné utkání ZŠ Haškova a Dr. Hrubého skončilo 1:1 a vše
jsme měli ve svých rukách. Od prvního hvizdu jsme se pustli do
soupeře velmi aktivně, ale Michal Dobrozemský či následně Dan
Košák síť brankáře Luké nerozvlnili. Nakonec jako první otevřel
skóre Tonda Mikulík. Nedlouho poté jsme se radovali podruhé,
ale 3 minuty před koncem poločasu jsme inkasovali. V závěru
první půle se ještě trefil David Milde, a tak jsme do druhých 10
minut šli s hubeným náskokem dvou branek. Skóre sice v druhé
půli postupně narůstalo, ale k tomu se také přidala na našich
kopačkách nervozita s rychle plynoucím časem. Za stavu 6:1 se
Luké naskytla obrovská příležitost skórovat, ale Martin Volf byl
připraven. V samotném závěru utkání nás přesnou trefou poslal
do semifinále David Milde. A jelikož skóre Dr. Hrubého a našeho
týmu bylo stejné, tak o našem prvním místě ve skupině nakonec
rozhodly pokutové kopy. V semifinále jsme potkali ZŠ Šumvald,
který jsme ne příliš pohlednou hrou porazili 4:0. Finále už bylo
jednoznačně pro ZŠ Šternberk. Ale i tak jsme z druhého místa
překvapivě postoupili do okresního kola McDonald´s Cupu.
Mgr. L. Čížek
Rodiče
Práce žáků
Stále častěji slyšíme, že dnešní mládež je horší a horší… Ale je
tomu tak opravdu? Nebo se jen mládež vymyká normám svých
rodičů a prarodičů, a to bez ohledu na dobu, ve které žije?
Druhé z hypotéz by nasvědčoval fakt, že ve své době mládeži
spílal již Herodes, a to mluvíme o době na přelomu našeho
letopočtu! Jak to tedy s tou naší mládeží je? Pojďme se společně
podívat, co jim říkají hodnoty jako rodina, rodné město či zem.
Nabízíme Vám ukázky z prací našich žáků.
Mám rád svoje rodiče…
Jsou velice milí.
I když mé dětství v dál pomalu mizí,
Bez nich bych si připadal ztracený a cizí.
Z. König, 9.A
Rodná zem
Mám ráda tuhle zem,
Její řeky, hory, nížiny…
Pro maminku
Já chci tu zůstat a žít
Jak já Tě miluji,
v blízkosti své rodiny.
jak moc Tě mám ráda!
Beru Tě současně
Mám ráda tuhle zem,
jako nejlepšího kamaráda.
i přes ty její „mouchy“.
Nedokážu si
Já chci tu milovat a děti vychovat…
bez Tebe žít.
a ve stáří říkat si:“Bylo tu úžasně…“
Nenechám Tě v životě
a ničeho nelitovat.
nikdy odejít.
Marie Smékalová, 9.A
Kolik jsi jen strávila hodin
staráním se o mě?
Já dobře vím,
že dlužím Ti toho opravdu hodně.
Sára Sýkorová, 9.A
Moje město
Vyznání mámě
Uničov, to je moje město
Pro mne jsi ta nejhodnější máma
a já Tě mám opravdu moc ráda.
jímž Oskava protéká.
Na Moravě leží jak na vále těsto,
jeho rozloha je nevelká.
Zastaneš se mě,
i když nemám pravdu
a bojuješ za mou čest.
A to i přesto, že zlobím
a máš ze mě často stres.
Mám ho rád
a rád se po něm procházím.
Bydlí tu můj kamarád
a další stále nacházím.
Jsem ráda, že Tě mám.
Jsi můj anděl strážný.
Co k Tobě cítím,
snad nelze ani slovy popsat.
Je to má úcta a láska… ,
ze které se Ti chci dnes vyznat.
A kam bych pozval své známé?
Na naše krásné náměstí.
Stojí tu kašny a sloup morový,
celému městu radnice vévodí.
Tereza Turtáková, 7.A
Co řekl bych o Uničovu více?
Snad jen…
Kdybyste nás navštívili,
chce to dobré střevíce,
abyste ho prochodili.
Tak poznáte ho nejvíce!
Pavel Hartl, 9.A
Rozhovor s panem učitelem Čížkem
Leo o sobě:
„Snažím se být přátelský a kamarádský, ale pro některé lidi jsem
možná nepříjemný. Záleží člověk od člověka. Jinak mě posuzují
kolegové, zaměstnavatel, žáci ....“
Na začátek. Jaké jste byl dítě / školák?
„Tenkrát sem byl hrozně hodný a snažil jsem se nedělat
problémy. Byla jiná doba, pokud člověk něco provedl, dostal pár
facek a bylo. Člověk si prostě nedovolil něco udělat.“
Skončil jste u učení, bylo to z Vaší hlavy nebo na přání rodičů?
„Učitelem jsem chtěl být už od gymnázia, rodiče do toho zasáhli
minimálně.“
Co jste chtěl dělat jako malé dítě … byly to klasické dětské sny
typu ... Budu kosmonautem ?
„Spíš právníkem … kosmonautem rozhodně ne.“
Co předcházelo Vašemu nynějšímu zaměstnání?
„Dříve jsem působil na učňáku. Nejprve jsem pracoval jako
vychovatel, později také jako učitel. No a nakonec jsem skončil
tady.“
Co vlastně musí člověk udělat, aby se dostal na Vaše místo?
„Základem je gymnázium, v mém případě Hejčín, a studium na
vysoké škole.“
Jak vlastně vypadá Váš normální den?
„Snad úplně normálně, ráno sednu na kolo, přijdu do školy,
zapnu se do pracovního režimu a prostě učím předměty, které
mám dané. Případně se do toho vmísí dozor u šaten nebo
v jídelně.“
Netrpí nějak Vaše psychika, když každý den učíte spoustu
uřvaných žáků?
„Někdy mám chuť se na to vykašlat, to bývá většinou, když
někdo neustále řve na chodbách nebo ruší v hodině, tak to
člověka namíchne. Ale brzo to přejde.“
Nestalo se Vám někdy, že jste to přenesl na ostatní?
„Ne. Snažím se to nepřenášet do jiných hodin.“
Vy, kromě učitele děláte i předsedu, sekretáře a trenéra klubu
FBC Uničov. Není toho na Vás trochu moc?
„Já si myslím, že to zvládám v pohodě. Ta práce mě baví.“
Děláte to vše dobrovolně, nebo jako přivýdělek?
„Dobrovolně. Dělám to už 11 let. K tomu mě nikdo nenutí.“
Já bych řekl, že je toho přece jen trochu dost. Kolik Vám denně
zbude volného času?
„No, to nedokážu přesně říct. Každý den je to jinak. Buď jsem ve
škole, na tréninku a nebo se chystám na výuku. Nejpozději jsem
byl doma asi okolo osmé až deváté večer.“
Já bych řekl, že je toho přece jen trochu dost. Kolik Vám denně
zbude volného času?
„No, to nedokážu přesně říct. Každý den je to jinak. Buď jsem ve
škole, na tréninku a nebo se chystám na výuku. Nejpozději jsem
byl doma asi okolo osmé až deváté večer.“
Martin Šafařík
Tento třiadvacetiletý zpěvák a soutěžící československé
SuperStar, narozený 13. 5. 1991, pochází z Uničova. A nejen to.
Byl rovněž žákem naší školy.
Vy jste florbal dokonce hrál, proč jste přestal?
Od kdy se věnuješ hudbě?
„Věk, a díky trénování už nebyl čas. Nejsem nejmladší a věnuju
se hodně tréninkovým záležitostem.“
,,Hudbě se věnuji od malička. Začal jsem hrát jako malý na
housle, chodil jsem do sboru a poté jsem se přihlásil i na zpěv na
Základní umělecké škole. Po základní škole jsem studoval
konzervatoř. Hudba mě provází celým životem a doufám, že to
tak bude i nadále. ‘‘
Moje poslední otázka. Kdyby Vám dal někdo možnost prožít
celý život znovu a jinak, bral byste to?
„Ano ale až na drobné rozdíly bych žil stejně.“
Jaké rozdíly?
„Možná bych se neseznamoval s některými lidmi.“
Leopold Čížek je podle mne hodně společenský a přátelsky
založený člověk. Je energický a aktivní, což potvrzuje i jeho denní
rozvrh.
Tedy alespoň podle toho, co mi řekl. Bylo velice zajímavé s ním
tento rozhovor dělat.
Marek Frömel, 9. A
Na kolik nástrojů umíš hrát?
,,Hraji na klavír, housle, violu, kytaru, baskytaru, trošku bicí.
V dětství jsem hrál také na zobcovou flétnu, ale zpěv je pro mě
TOP. Na housle a zpěv jsem docházel na Základní uměleckou
školu v Uničově, do Olomouce jsem dojížděl na soukromé hodiny
zpěvu a taky jsem si chvilku vyzkoušel, jaké je to učit.‘‘
Přihlásit se do soutěže Superstar bylo Tvé rozhodnutí?
,,Ano, do SuperStar jsem se přihlásil sám. Měl jsem ale velkou
podporu svých rodičů.‘‘
Šel jsi do SuperStar s očekáváním výhry?
,,Jako každý jsem to chtěl prostě zkusit a dokázat si, že na to
mám. Když jsem se přibližoval k vrcholu soutěže, víc a víc jsem
přemýšlel nad vítězstvím. Důležité pro mě bylo, že jsem zazpíval
vždy nejlíp, jak to umím, takže 4. místo beru jako výhru.‘‘
Snil jsi už jako malý, že se přihlásíš do podobné soutěže?
,,Jako mladší jsem 2x vyhrál Rozjezdy pro hvězdy. Vždy mě
hudba bavila a zpíval jsem od malička, takže se dá říct, že to byl
tak trošku sen. Ale přihlásit se do soutěže bylo spontánní.‘‘
Měli jste mezi sebou jako soutěžící dobrý vztah?
Jaké byly tvé první emoce na jevišti před tak velikým publikem
a s pocitem, že jsi v televizi?
Změnil se Tvůj život od té doby?
,,S publikem i s televizí jsem měl zkušenost už ze soutěže
Rozjezdy pro hvězdy, ale SuperStar pro mě byla daleko větším
zážitkem.‘‘
,,Ano, byli jsme skvělá parta. A až na pár malých hádek, které ale
vždy končily s úsměvem, to bylo super.‘‘
,,Změnil. Teď můžu dělat to, co mě baví naplno a neohlížet se na
nic jiného. Zná mě také více lidí než před SuperStar a otevřely se
mi brány pro lepší koncerty.‘‘
Jak hodnotíš svou účast v této soutěži s odstupem času?
Kdy jsi šel na pódium poprvé bez trémy a stresu? Nebo máš
trému pokaždé?
,,Čtvrté místo v SuperStar pro mě byl velký úspěch. Nečekal
jsem, že se dostanu tak daleko. Takže spokojenost.‘‘
,,Vždy mám trošku trému a respekt, ale to si myslím, že je dobré.
Nakopne tě to k lepším výkonům.‘‘
Jak jsi oslavil takový úspěch ?
Jak jsi prožíval čekání, než jsi šel na řadu?
,,Většinou bylo tolik věcí před vystoupením, že jsem pomalu ani
nečekal, spíš jsem naopak nestíhal. Horší bylo čekat na vyhlášení
a na verdikt, zda jsem vypadl nebo pokračuji dál v soutěži.‘‘
Čekal jsi na vystoupení sám nebo byl po Tvém boku někdo
blízký?
,,Trávil jsem v zákulisí hodně času s Terezkou nebo s ostatními
kamarády ze SuperStar. Rodina byla v hledišti a viděli jsme se až
po přenosech.‘‘
Jaká byla před každým vystoupením atmosféra v zákulisí?
,,Atmosféra byla super, ale když se nestíhalo, byl to pro každého
trošku stres a bylo to náročné. Člověk na to kouká v televizi
a nikdy nemá představu, jaké to je vše dobře nachystat a co vše
předchází tomu, aby se divák dobře bavil.‘‘
,,V SuperStar jsme slavili snad každou neděli po skončení
přenosu. Svoje vypadnutí, ale vlastně úspěch v SuperStar, jsem
slavil do rána. S rodinou jsme pak v klidu doma udělali menší
oslavu.‘‘
Jak Tvoji slávu přijali Tví rodiče?
,,Rodiče to berou s nadhledem. Ví, že za každou slávou či
popularitou je vždy kus práce. Nikdy jsem netoužil být slavný.
Chtěl jsem vždy naplno zpívat. Myslím si, že pokud je člověk
dobrý, sláva přijde sama a popularita k tomu prostě patří.‘‘
Jaké máš plány do budoucna?
,,V současné době jezdím koncerty a dělám vše pro to, aby
hudba byla mým koníčkem a zároveň prací. Do toho dělám
i dabing, práci ve studiu. Dodělávám teď další singly a věřím, že
brzy dodělám svoji debutovou desku. Chtěl bych do divadla
a věnovat se i herectví, ale zatím je vše ve hvězdách. ‘‘
Podporuje tě v Tvých plánech rodina?
Mladý hasič
,,Rodina vždy stála se mnou. Podporuje mě od začátku a já
doufám, že to tak bude pořád.’’
Sarah Hyprová, 9.A
V jedné malé vesnici nedaleko Prahy žili tři kamarádi. Bylo jim
dvanáct let a trávili spolu hodně času. Společně navštěvovali
kroužek Dobrovolných hasičů. V kroužku se jim moc líbilo,
protože se v něm naučili spoustu zajímavých a užitečných věcí jak předejít požáru, jak se zachovat v nebezpečných situacích.
A hlavně jezdili na hasičské soutěže a závody. Doma už měli
spoustu medailí.
Začaly prázdniny a kluci se pěkně nudili. Honza s Lukášem se
rozhodli, že by si mohli sami vyrobit malý ohňostroj a překvapit
tak svého kamaráda Jirku. Vždyť bude mít brzy 13. narozeniny.
To by byl přece krásný dárek! A tak začali chystat překvapení.
Doma vzali tajně sirky a Honzík dokonce svému tatínkovi ze
sklepa petardy a rachejtle. Tajné přípravy začaly. A kde? V kůlně!
Honza s Lukášem zapomněli na opatrnost, na vše, co se naučili
v kroužku. Byli hodně nedočkaví a zatoužili vyzkoušet si aspoň
jednu petardu hned. Když ji chtěli zapálit, upadla jim hořící sirka
na starou hadru na zemi a kůlna začala hořet. Kluci se lekli
a vyběhli ven. Vtom právě přicházel i oslavenec Jirka. To bylo
překvapení! Hořela kůlna a před ní vyděšení kamarádi s pláčem
na krajíčku. Jirka naštěstí zachoval klid a poslal Honzu, aby
přivolal hasiče. S Lukášem zatím polévali okolí kůlny a dávali
pozor, aby se požár nerozšířil dál.
Jirka si tak v den svých narozenin ověřil, že znalosti z hasičského
kroužku dokáže uplatnit. Navíc dostal od velitele hasičů velkou
medaili a pochvalu.
Aneta Kašpírová, 6. A
Hlásí se Vám reportéři 5. B
Dnes jsme si v Čj hráli na reportéry.
Úkol zněl: „Napiš reportáž z výletu.“
Sami posuďte, jak se nám to povedlo.
Je středa 17. června. Hodiny ukazují 8.00 a my nastupujeme do
autobusu a vyjíždíme na školní výlet. Cílovou stanicí je Brno.
Přestože před sebou máme přibližně dvě hodiny cesty, rozhodně
se nenudíme. Je legrace, svačíme, povídáme si a cesta nám
rychle ubíhá.
V 9.50 zastavujeme před planetáriem. Paní učitelka Klossová nás
vede do digitária, kde nás čeká program Úžasné planety.
Usedáme do křesel a nad námi se najednou rozzáří noční nebe.
Projekce je doplněna výkladem, a tak se o vesmíru dozvídáme
spoustu zajímavých informací. Tak… ještě nákup suvenýrů
a můžeme se s hvězdárnou rozloučit.
Přesouváme se do vědeckého zábavního parku VIDA. Zde
absolvujeme přednášku o pasivním domě, ale všichni se už
těšíme, až se rozprchneme na všechny strany a vyzkoušíme si
vystavené exponáty. A je to tady! Můžeme si např. vyzkoušet,
jak těžké je moderování počasí, vidět, jak vzniká tornádo, složit si
rostlinnou a živočišnou buňku… nebo se sklouznout na skluzavce
z patra do přízemí.
Ještě si zařádíme u pouštění vlaštovek, navštívíme divadlo vědy,
utratíme zbytek peněz za upomínkové předměty a hurá domů.
Při zpáteční cestě panuje v autobuse dobrá nálada. Výlet se nám
moc líbil. V 16.45 přijíždíme do Uničova.
Markéta Sovová a Michaela Zmrzlá, 5. B