Jan Saudek

Jan Saudek
Vážení!
Ku zpodobňování nahého lidského těla lze přistupovat dvěma základními způsoby:
a) vášnivě zpitý tou krásou;
b) cynicky, chladnokrevně a majetnicky (tj. se špatně či obratně skrývaným odporem).
Ale pravdu: vyfotografovat čistý akt (tj. plně obnažené lidské tělo) je úkol nejtěžší – cíl bezmála nedostižný, obtížný, nedosažitelný. (Ovšem jest naší povinností se o to pokoušet zas a znova...)
Zkouší to tedy, bez rozdílu, každý – a také každý má mezi svými obrázky jeden či dva skvělé, objevné
a vpravdě originální – jenže o tom neví. Je to kouzlo nechtěného.
A tak se mnozí snaží napodobovat nesmyslné výtvory módních autorů spočívající povětšině ve zpodobňování zaměnitelných a nezáslužně „krásných“ (samozřejmě mladých) lidí – takových, jak skoro
nikdo z nás nevypadá.
Osobně považuji za naprosto nevhodné umísťovat nahé, bezbranné lidské tělo (obzvláště podivuhodné tělo ženské) do venkovní přírody, do prostředí, které jest obvykle ke kůži člověka velmi nepřátelské:
řezavé trávy, drsná kůra stromů, štěrk cest a obtížný hmyz – a protože fotografování těla je surogátem
milování (proč si to nepřiznat?), patří vše do toho, čemu se v hantýrce říká „indoors“, tj. do prostředí
ložnic, verand, přítmí, drapérií a světla svící.
Rovněž není dobré se ohlížet na nějaké vzory – každý život (to znamená i každé tělo) je něco neopakovatelného – můžeme si tedy být
jisti, že jej, v té chvíli, kdy my, nezpodobňoval nikdo jiný.
Pár dobrých rad: prostředí raději tmavší – bělostná kůže na zářícím bílém pozadí vyznívá notně nevýtvarně.
Dál: nežádat od modelu nepřirozené polohy – pokud mu nejsou vlastní. Lhát co nejmíň – každá lež je na výsledném obraze poznat.
A ještě jedna moderní poučka: hranice mezi „aktem“ a „pornografií“ se začíná rychle stírat, vytrácet, mizet.
Ale hlavně: nedbat na rady od nikoho – tedy ani ode mne. Kolik je fotografů – tolik je stylů.
Jen vy sami určujete, co chcete vyslovit – ale neměly by v tom chybět tři ingredience: obdiv, pokora a Touha.
A nyní do práce, vážení kolegové a kolegyně!
Jan Saudek
*13. 5. 1935 v Praze • 1950: dostává svůj první fotoaparát KODAK BABY Brownie – první fotografické pokusy • 1952: vyučen fotografem, až do
roku 1983 pracuje jako reprodukční fotograf v tiskárnách • 1959: používá „opravdový“ fotoaparát Flexaret 6 × 6, též kreslí a maluje • 1963: natrvalo ovlivněn katalogem velkolepé fotografické výstavy „Lidská rodina“ (Edward Steichen) • 1972: objevuje svou typickou „ZEĎ“, která se stává
synonymem pro jeho tvorbu • 1981: vychází první monografie „Il teatro de la vita“ v Miláně • 1983: fotografem ve svobodném povolání – věnuje
se výhradně volné tvorbě • 1990: jako vůbec první Čech je vyznamenán francouzským titulem „Le Chevalier des Arts et Letters“ (Rytíř umění
a literatury) • francouzský režisér Jerome de Missolz o něm natáčí film „Jan Saudek – český fotograf“ • 2005: vychází jeho čtrnáctá, doposud
nejrozsáhlejší monografie „SAUDEK“ (nakl. Slovart, Praha) doprovázená velkou retrospektivní výstavou v Praze
Jan Saudek je světově nejproslulejším českým fotografem současnosti s více než 400 samostatnými výstavami po celém světě. Je zastoupen ve
všech prestižních světových muzeích a uměleckých galeriích.
Pocta Velkému Vincentovi
Nargilé – Vladimírka
142 | AKT
JAN SAUDEK | 143
Walkman
144 | AKT
Slovanská dívka se svým otcem
JAN SAUDEK | 145
Tell me, the Mirror
Cowparade: baletka
Lekce hry na violu
146 | AKT
JAN SAUDEK | 147
Pimp & Hooker
I´ve lost You, I´ve lost You, can't reach You anymore...
148 | AKT
JAN SAUDEK | 149