docORL číslo 2013-4
download 
Stížnost Transkript
ORL číslo 2013-4
O tevřený R ozšalovávací L kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů, surreálný, ale milý číslo 2013-4 Motto: Přináším odpovědi těm, kteří se neptali http://orl.bloger.cz/ ist Obsah čísla Vyžádal si prokletý statek Pohádka neboli Christlhof další oběť ?...........................................................................3 HVĚZDA LIDSKÉHO RODU - Igor Chaun pro Meduňku (20. 3. 2013)........................................................................3 Jezuita o Klausovi: Nechal po sobě spálenou a rozkradenou zemi..........................................................................3 Jan Keller: Co si přejí trhy................................................................................................................................................ 5 ČR tajně spolupracovala na nezákonné deportaci osob určených k mučení..........................................................7 Bill Gates zkritizoval kapitalismus: na plešatost jde víc peněz než na malárii........................................................7 Přírodní zabiják rakoviny, který je 10 000x silnější než chemoterapie...................................................................7 Apoštolský vikář Aleppa: Západní export demokracie působí zkázu.......................................................................9 Současný společenský systém bude smeten.............................................................................................................. 10 Čtyři filmy o degradaci západní demokracie.............................................................................................................. 13 Debata o rozkrádání státu............................................................................................................................................. 13 Debatní klub o médiích v ČR - Daniel Solis / Radek Velička.....................................................................................13 CHÁVEZ: UVNITŘ STÁTNÍHO PŘEVRATU (REVOLUCE NEBUDE VYSÍLÁNA).........................................................13 Je to opravdu on, Higgsův boson................................................................................................................................. 13 Spisovatel Polansky: Havel rozdal lepší posty exkomunistům, než souvěrcům...................................................15 Medvědi v Rusku jsou závislí na čichání leteckého paliva........................................................................................16 Por ahora…. Soy muerte................................................................................................................................................ 17 Přetaňte s antikomunismem, vyzývá místopředseda lidovců vládní poltiky........................................................18 Kapitalismus bída, hnus................................................................................................................................................. 19 SISYFOS PROTI VĚDĚ ..................................................................................................................................................... 20 Mozek "reaganomiky" o Chávezovi a světě................................................................................................................ 22 Profesor Keller to vidí černě: Už naše děti budou nejspíš žít zpět ve feudalismu...............................................23 Ježíš byl první revolucionář........................................................................................................................................... 25 Hora smrti......................................................................................................................................................................... 25 ORL číslo 2013-4 Vyžádal si prokletý statek Pohádka neboli Christlhof další oběť ? ORL V čísle 2013-1 (http://orl.bloger.cz/_/ORL-2013-1) jsme uveřejnili článek kompilující informace z internetu o strašidelném statku Pohádka. O temném místu natočila dokument i česká televize (http://www.ceskatelevize.cz/ivysila ni/10318730018polosero/212562222000002polosero-tajemna-mista/titulky/) Jedním ze spoluscénaristů (zároveň v dokumentu vystupuje) je i legenda české záhadologie Ivan Mackerle. Ivan Mackerle byl členem týmu, který v Pohádce natáčel přes noc. V dokumentu je možno vyslechnout svědectví nebo spíš strašidelnou legendu, že kdo ve statku stráví celou noc, tomu se může v brzké době přihodit nějaké neštěstí nebo zemřít. V lednu nás zastihla smutná zpráva, Ivan Mackerle zemřel. Mohla se stát zkušenému záhadologovi, který přežil přímý útok Olgoje-Chorchoje a další svízelné situace po celém světě osudná naše domácí Pohádka ? Je to jen náhoda ? Nebo zde může být nějaká souvislost ? Kdo ví. HVĚZDA LIDSKÉHO RODU - Igor Chaun pro Meduňku (20. 3. 2013) http://youtu.be/UC8uPE7K5qo Jezuita o Klausovi: Nechal po sobě spálenou a rozkradenou zemi S přednášejícím liberecké Technické univerzity a jezuitským knězem Václavem Umlaufem se redaktor ParlamentníchListů.cz zamýšlel nad končící érou Václava Klause. „V době svého odchodu z vysoké politiky za sebou nechává spálenou zemi. Stát je v troskách, zabíjí vlastní obyvatele vinou nekontrolovatelného působení mafií srostlých s politickými partajemi a jeho dluh začíná nezřízeně eskalovat,“ míní Umlauf. Klause dnes média hystericky kritizují, přitom ho předtím dvacet let obdivovala Povídání s Václavem Umlaufem začínáme na téma odcházejícího prezidenta Václava Klause, který se stal českým premiérem v roce 1992, takže českou politiku z vrcholných pozic výrazně ovlivňoval 21 let. „Teď je období, kdy všichni kopou do mrtvého psa. Najednou všichni Klause hystericky kritizují. Přičemž mnohá média ho po po většinu tohoto období obdivovala,“ vystihuje současnou realitu Umlauf. Což ovšem není případ Umlaufa, který byl ke Klausovi kritický permanentně. „Nyní je Klausův neoliberalismus v troskách. Snaží se svoji pozici obhájit,“ vysvětluje. Klaus podle něj ukazuje bídu české politiky. „V žádné demokratické zemi se nemůže stát, aby jeden člověk řídil 20 let politiku. Což se u nás v osobě Václava Klause stalo,“ myslí si. „Vychoval celou řadu pravicových politiků – Nečase, Němcovou apod. Všichni na něm závisí. Na triku má kuponovou privatizaci, je symbolem, politickým i ekonomickým, celé éry. To je možné jen proto, že nikdo jiný neměl tolik průraznosti a přesvědčivosti,“ komentuje. Nechává za sebou spálenou zemi Václav Umlauf v osmdesátých letech pobýval kvůli šíření Charty 77 nuceně ve věznici na Borech. Proto se vyjadřuje i k nedávné amnestii. „Klausova amnestie je výhodná pro tuneláře a oligarchy, kteří tento stát vykradli,“ domnívá se. K současné české ekonomické krizi říká: „Nemůžeme přece vysekat díry do vany a nechat odtékat národní bohatství naprosto vším – anonymními akciemi, anonymními společnostmi v daňových rájích. Stačí se podívat jak byl tunelovaný pražský dopravní podnik, a toto se děje ve stovkách případů po celé republice.“ http://orl.bloger.cz V době odchodu Václava Klause z vysoké politiky za sebou, podle Umlaufa, nechává spálenou zemi. „Stát je v troskách, zabíjí vlastní obyvatele vinou nekontrolovatelného působení mafií srostlých s politickými partajemi a jeho dluh začíná nezřízeně eskalovat,“ popisuje. „Klausovo oposmluvní a privatizační dědictví přineslo své trpké plody s tak nečekanou rychlostí, že zastihlo pana prezidenta-zakladatele ještě v aktivní funkci hlavy rozpadajícího se státu,“ pokračuje Umlauf. Klausova amnestie je výhodná pro tuneláře, kteří tento stát vykradli Václav Umlauf se za šíření Charty 77 ocitl v roce 1980 ve věznici na Borech, kde se setkal s Václavem strana 3 ORL číslo 2013-4 Havlem a Jiřím Dienstbierem. Jako bývalý vězeň má tedy co říci k prezidentským amnestiím. Jak porovnává velkou amnestii Václava Havla zkraje roku 1990 a tu nedávnou Václava Klause o 23 let později? „V roce 1990 se měnil celý právní systém. Ve vězení sedělo spousta lidí za rozkrádání, za což byly drakonické tresty, mnohdy stejné jako za vraždu. Jednalo se tedy o výjimečnou amnestii, ale ne vzhledem k okolnostem,“ vzpomíná Umlauf. Motivy Havla jsou podle něj jasné. „Začínáme v demokratickém státě a lidé mají dostat novou šanci,“ míní. Klausova amnestie, podle něj, přichází ve zcela jiné situaci. „Chápal bych i vzhledem k přeplněnosti věznic amnestii dvouletou. Nikdo ale nemůže pochopit amnestování procesů, které běží více jak osm let. Týká se to i tunelářů s miliardovými rozkrádačkami, kteří nebyli právoplatně odsouzeni. Řekl vlastně – Vy jste nevinní, protože vaše procesy se táhnou příliš dlouho. Což je neslýchané z hlediska práva, protože předjímá, že jsou nevinní. A zrovna u tohoto typu lidí je známo, že tomu tak není,“ objasňuje. Další důležitou věcí je, že poškození lidé se nemohou domoci svého práva o náhradu škody. „Klausova amnestie je výhodná pro tuneláře a oligarchy, kteří tento stát vykradli,“ domnívá se. Krize pravice – z její ekonomiky dluhů těží pouze jedno oligarchické procento populace Václav Klaus je otec zakladatel občanské demokratické strany, se kterou to po několika prohraných volbách nevypadá dobře. „Vidím krizi pravice i levice. Na pravici vsadili na neoliberální krédo ekonomiky, a to je ekonomika dluhů. A ta nemůže dojít k jinému scénáři, než k řeckému,“ myslí si. Abychom se přiblížili k ekonomice německé, musela by u nás být už dávno jiná politika danění, vztahu ke kapitálu. „Nemůžeme přece vysekat díry do vany a nechat odtékat národní bohatství naprosto vším – anonymními akciemi, anonymními společnostmi. Stačí se podívat, jak byl tunelovaný pražský dopravní podnik, a toto se děje ve stovkách případů po celé republice,“ uvádí. Z této ekonomiky dluhů těží pouze jedno oligarchické procento populace. „Když je strana klientelistická, má to jako svoji ideologii, velice těžce může přehodit kormidlo na budování moderního státu typu Německa – to znamená společnost práva a pořádku, spravedlivě progresivního danění, zákona, který platí pro všechny,“ vysvětluje. Stejná krize ale, dle jeho názoru, panuje i v ČSSD. „Klientelistické skupiny napojené na kraje se chovají stejně. Jde o tichou formu oposmlouvy. Partajní oligarchie chce totéž napříč stranami,“ říká Umlauf. Část vedení sociálních demokratů však podle Umlaufa ještě na nějaké ideje věří. Jako příklad uvádí syna svého spoluvězně Jiřího Dienstbiera. „Ten má čistý štít a v Praze se nenechal zatáhnout do různých machinací,“ vypozoroval. Musí přijít nová politická generace Krize českých stran na pravici a levici způsobuje, že se nedrží ani toho základního, tedy svých ideologií. „Pak by aspoň byly čitelné a přehledné a věděli bychom, co chtějí. Přitom v krizi jsou i samotné ideologie vzniklé v 19. století,“ zmiňuje. Starší generace politiků, která založila současný oligarchický a klientelistický systém, pomalu, ale jistě, odchází. Podle Umlaufa jsou nyní dvě možnosti. Nová generace politiků vstoupí do zavedených stran a svede tu trochu donkichotský boj, aby se strana vrátila ke svým ideálům. Jako třeba v ČSSD právě Jiří Dienstbier. „Věřím tomu, že takoví lidé jsou i v ODS, i když asi spíše na nižších úrovních,“ upozorňuje. Druhou – a pravděpodobnější – možností je, že vznikne nová politická reprezentace odspodu. „Lidé, kteří se prosadili v místní politice a jsou známí jako slušní,“ konstatuje. Zpackané církevní restituce http://orl.bloger.cz Václav Umlauf je také jezuitských knězem. Nelze se ho tedy nezeptat na žhavé téma církevních restitucích. I v tomto případě nesouzní jeho názory s hlavním církevním proudem. Je k nim značně kritický. „Kdo seje vítr, sklízí bouři, vlastně církevní restituce. Ve špatně zpolitizovaném Česku od revoluce neběží spor o nic jiného, než o majetek a zlodějny. Stejná politická reprezentace a recyklovaní hoši, co spolu mluví, rozdávají ze státního jednou tomu, podruhé onomu. Nyní řešili skutečný problém. Vyrovnání s českou minulostí. Vládní koalice tento problém zpackala společně s církvemi,“ popisuje Umlauf. „Proč k narovnání s diecézemi nedošlo už v roce 1990, jako tomu bylo v případě řádů? A je možné pominout polovinu politické reprezentace a domlouvat se na vydání stamiliardového majetku a finančního narovnání jen s vládními stranami?“ ptá se Umlauf. „Jsem proti privatizaci církevního majetku. Ať ho spravuje nadace spravovaná státem. Co se týče platů – co je kněžská služba, bychom si měli hradit sami společně s věřícími. Ale různé sociální služby, které provádíme, by nám měl platit stát,“ domnívá se Umlauf. Václav Umlauf se narodil 21. 2. 1960 v Luhačovicích. Český filozof, teolog, publicista, katolický kněz.. V 19 letech začíná mladý absolvent zlínského gymnázia Václav Umlauf fárat jako horník v dole Vítězný únor v Záluží u Litvínova. Tady se k němu dostanou materiály Charty 77. Začne je šířit mezi horníky a o průšvih má zaděláno. Ocitá se ve vazební věznici v Litoměřicích. Přesně tam, kde je dnes bývalý hejtman David Rath. „Je zajímavé, že kradl nejméně ze všech hejtmanů a sedí právě on. Podle mě je to nejspíš proto, že se snažil zabránit tunelování VZP,“ říká dnes k této shodě okolností Umlauf. V roce 1980 dostává v následném soudním procesu dvacet měsíců natvrdo. Odsedí si je ve věznici na Borech. „Na stejném vazebním oddělení se mnou byl Jiří Dienstbier, ve věznici strana 4 ORL číslo 2013-4 jsem se potkával i s Václavem Havlem,“ konstatuje. Na Borech se naučí vázat knihy, což se mu hodí po návratu z kriminálu. Pracuje na výrobě samizdatů. Posléze spoluzakládá neoficiální křesťanský časopis Velehrad. V době listopadové revoluce se významně podílí na činnosti jihomoravského občanského fóra. Poté odchází do teologického semináře v Olomouci, vstupuje do jezuitského řádu. Studuje ve Francii, doktorát získává v Německu. Zde učí tři roky. Dnes přednáší na univerzitě v Praze a na Technické univerzitě v Liberci. Václav Umlauf sleduje a veřejně se vyjadřuje k politickému dění i prostřednictvím internetu. Založil a vede internetovou diskuzní stránku umlaufoviny.com a pracuje jako neplacený redaktor webu erepublika.cz. http://www.parlamentnilisty.cz/zpra vy/Jezuita-spraskal-Klause-Nechalpo-sobe-spalenou-a-rozkradenouzemi-264530 Jan Keller: Co si přejí trhy Dnes a denně slýcháme, že žijeme v nejsvobodnější společnosti všech dob. Přitom dobře víme, že už zase kdosi nad naším jednáním neustále bdí a pečlivě je sleduje. Naším dozorcem je trh se svými nekompromisními očekáváními. Je zároveň naším strážcem, soudcem i vykonavatelem svých rozhodnutí. Není jednoduché se o trhu něco přesnějšího dozvědět. Bezpečně o něm víme jen toto: Je všudypřítom- ný, neboť když burzy na východě večer zavírají, ty na západě právě zahajují provoz. Je všemocný a bez milosti trestá každého, kdo by se snad chtěl protivit jeho vůli. Je vševědoucí, nelze před ním nic zatajit, a když se o to někdo bláhově pokusí, dopadne na něho brzy trest o to přísnější. Trh má s námi vždy jen ty nejlepší úmysly. Proto seslal své proroky, kteří nám laikům trpělivě vysvětlují, s jakou pokorou a oddaností je nutno mu sloužit, chceme-li být naprosto, ale naprosto svobodní. Tito zasvěcenci pronášejí své kouzelné formulky, zhusta neproniknutelné pro obyčejné laiky. A platí, že pouze ten, kdo jim bezmezně věří, může být spasen, tedy dojde stavu trvale udržitelné prosperity. Zatím se to sice nepodařilo nikomu, o to větší úsilí však musejí všichni vyvinout. Neboť trh pravou rukou ukazuje vyvoleným nebe hospodářského růstu, levou pak peklo stagnace zatraceným, tedy zoufale nekonkurenceschopným. Díky tržním věrozvěstům víme přesně, co si trhy přejí. V rovině naprostých drobností jsou tržní přání jednoduchá a všem srozumitelná. Trhy by rády, aby ti, kdo pracují, neměli přemrštěné mzdové požadavky a byli přitom schopni vyprazdňovat ve stále kratších intervalech sklady vyrobeného zboží, zvyšovali neustále zájem o placené služby a k tomu všemu se ochotně připojišťovali u soukromých fondů. Trhy si také přejí, aby zaměstnanci byli stále flexibilnější, tedy ohebnější a pokornější ve svých nárocích ohledně pracovních podmínek a výše odměny, a zároveň nakupovali tak jako za časů, kdy ještě měli plnohodnotnou práci a solidní so ciální zajištění. Rodinám dává trh jedinečnou šanci starat se o své starší a nemocné členy, a přitom bez jakýchkoliv zábran volně kočovat po celé zemi. Trhy vstřícně vybízejí k tomu, aby se lidé bleskem přemisťovali i se svými tržně nemohoucími. Každého povzbuzují k tomu, aby byl jako první vždy tam, http://orl.bloger.cz kde se třeba jen na okamžik mihne volná pracovní příležitost. Ohledně těch, kdo již nemají trhu vůbec co nabídnout a stávají se závislými na sociálních dávkách, si trhy přejí, aby se proměnili v odhodlané manažery svého vlastního života, kteří zhodnotí svůj lidský kapitál v tvrdé konkurenci s druhými, podobně situovanými, a tím osvědčí, že si vlídně podanou neviditelnou ruku plně zaslouží. Ve společnosti rovnosti se tak mohou zcela všichni, počínaje tím nejrovnějším až po toho nejposlednějšího, přesvědčit, že každý má možnost zapracovat na sobě zcela svobodně a nezávisle právě tím směrem, který trhu momentálně nejvíce vyhovuje. Trh má svá drobná přání též v oblasti sociální. Hodně stojí o to, aby bohatí byli zdaňováni co nejméně (to proto, aby nemuseli nikam odcházet) a aby ti chudší byli zdaněni o to více (když už tady musejí zůstat). Svá hlavní přání však trh směřuje hodně vysoko, až do výšin velké politiky. Také zde to myslí se všemi dobře a naprosto upřímně. Přeje si, aby občané už nebyli rozptylováni a zdržováni od práce zbytečnými starostmi o politiku. Na rozdíl od trhu nejsou lidé všemocní a vševědoucí, takže volební akt může mít smysl jedině jako svátek velké občanské pokory. Jestliže už musí být více stran a jestliže nejsou programy všech zatím ještě zcela totožné, vůbec to neznamená, že nezodpovědný občan si může beztrestně vybrat kohokoliv. Verdikty ratingových agentur stojí vysoko nad politickými programy a ukazují nám, že přes veškerou svobodu volby je jedinou schůdnou cestou ta vedoucí k větší slávě trhu. strana 5 ORL číslo 2013-4 Je jasné, že tržní společnost nebude ideální, dokud manželé nezačnou platit svým manželkám za uvaření oběda a ustlání postele a dokud děti nezačnou matkám platit za přebalení. Banky jim na to do začátku ochotně dají mimořádně výhodný kojenecký úvěr. Bezpečně ji poznáme podle toho, že nás vyvádí z bažiny sociálního státu a je lemována ohlodanými kostmi průběžného penzijního systému a veřejného zdravotního pojištění. Na jejím konci bliká světlo naděje pro investory v podobě stále vyššího školného, dvourychlostní medicíny a soukromých penzijních fondů. Jakákoliv odbočka z této cesty vede do bezedných pohyblivých písků státního bankrotu. Neméně důležité než to, po čem trhy touží, jsou věci, které si v žádném případě nepřejí. Vzdor rozšířenému omylu nechtějí, aby se každý postaral sám o sebe. Jestliže by si lidé uspokojovali například své potřeby lokálně a solidárně, světový trh by přestal být všemocný a skončil by v řadách nezaměstnaných. Musel by se pak hlásit pravidelně na poště, po dvou měsících si navléci oranžovou vestu a začít něco dělat. Takovou ostudu by patrně nepřežil. Naštěstí mu nic takového nehrozí. Vhonbě za prací mizí lokální pospolitosti, rozbíjejí se rodiny a všichni si navzájem pečlivě účtují v kolonkách má dáti a dal. Trh má rád nesamostatné lidi, stejně jako nesamostatné obce a státy. Prostě takové, kteří jsou odkázáni na to, aby si od někoho jiného koupili vše, co k životu potřebují. Pokud si něco člověk vyrobí sám, pokud si něco sám vypěstuje a sklidí, trh posmutní. Jestliže si s pomocí kolegů a kamarádů postaví někdo domek, trh se cítí být ošizen, podveden a okraden. Fungující rodiny a sousedská výpomoc jsou z hlediska trhu ušlým ziskem. Když se však rodiny zdárně rozvedou a lidé si jdou houfně nakoupit do supermarketů třeba i to, co by si mohli zhotovit klidně sami doma, trh to s radostí registruje jako naše další zbohatnutí. Je totiž další pověrou, že trhy nemají rády zadlužování. Naopak pro finanční trhy jsou dluhy totéž jako pro sportovce anabolika. Umožňují zdravý růst. Pokud by všichni své dluhy splatili a dokázali se finančně o sebe postarat sami, i ty nejdynamičtěji se rozvíjející trhy by rázem přestaly být všemocné a všudypřítomné. Naštěstí nic takového nehrozí. Stačí snížit lidem o trochu mzdy, stačí o něco zvýšit třeba zbrojní výdaje státu a ochablé svaly finančních trhů se zase mocně napumpují. Prosperitu prostě zastavit nelze. Z hlediska trhu není v pořádku rodina či stát, které jsou bez dluhů. V pořádku je přesně natolik zadlužený klient, aby stačil splácet rozumně vysoký úrok. Pokud se zadluží nedostatečně, má trh ušlý zisk. Pokud se zadluží o něco více, je možno ho začít zachraňovat dalšími půjčkami až do příchodu exekutora, onoho vykonavatele poslední tržní vůle. Dalším nedorozuměním je naivní představa, podle které trh preferuje co nejslabší a co nejúspornější stát. Trh neusiluje o to, nějak výrazněji zeslabit tok peněz protékajících rok co rok od daňového poplatníka do státní kasy. Úplně mu stačí tento proud peněz přesměrovat. Odklonit ho od sociálně potřebných, aby o to vydatněji omýval finančně silné. Trh vidí rád, když stoupá pomoc státu firmám a zároveň klesají dávky pro nezaměstnané. Dělá mu dobře, když stoupají výdaje na činnost punitivního sektoru policie a soudů a klesají investice určené pro veřejné školství. Promíjí placení sociálního pojistného firmám, ale nepromíjí pojistné zaměstnancům. Trh je v sedmém nebi, když klesají daně z finančních převodů, daně z majetku a z vysokých příjmů, a vůbec mu nevadí, jestliže zároveň rostou veřejné poplatky, daně ze spotřeby a ceny bydlení. http://orl.bloger.cz Státu, který se rozhodl přesměrovat své zdroje uvedeným způsobem, nezůstává pochopitelně dostatek kapacit, aby pomáhal svým řadovým občanům. A právě v tomto smyslu se má každý občan postarat vzorně o sebe sám. A tak zbývá jen jediná oblast, ve které se dost dobře neví, co si vlastně trh přeje. Je to sféra velkých finančních spekulací, které bankám jako z udělání nevyšly. Po takových nevydařených dobrodružstvích jsou ztráty bank vyrovnávány penězi, které daňoví poplatníci původně odevzdali na úplně jiné účely. Bankám jsou tyto peníze vnuceny, ať si to plátci přejí, nebo ne. Na rozdíl od občanů jsou totiž příliš velké a příliš důležité na to, aby jakkoliv strádaly. Je docela dobře možné, že trhu je vyloženě nepříjemné, jsou-li banky zachraňovány tak netržním způsobem. Vždyť co je to za podnikání, není-li spjato s podnikatelským rizikem? Takové podnikání musí být šedé, nezábavné a nudné. Přesto vlády velkým bankám v nesnázích peníze sypou plnými hrstmi. Možná to dělají proto, aby si trh nemyslel, že mu bude vyplněno jakékoliv přání. Je sice všemocný, není však tak vlivný, aby mohl vnucenou pomoc ze strany daňových poplatníků ze své nebeské výše odmítnout. Filosofové by nás poučili, že celá figura trhu není ničím jiným než banální formou procesu odcizení. Jako vmnoha jiných případech také zde byla navýsost tajemná síla vytvořena zcela prozaicky samotnými lidmi a je jimi i uváděna do pohybu. Podařilo se jí však osamostatnit se od svého tvůrce, začít žít vlastním životem. Postupně tak získává moc nad svým stvořitelem, podmaňuje si ho, podřizuje ho svým vlastním imperativům a své vůli. Nachází přitom dostatek jedinců, kteří jsou natolik bláhoví, že svou podřízenost a absolutní loajalitu považují za vrchol své svobody. Bezvýhradné uctívání neviditelné síly vydávají za triumf rozumu a své služebné postavení za nejvyšší stupeň lidské emancipace. strana 6 ORL číslo 2013-4 A je jistě jen projevem zvláštní shody okolností, že všechna tak různorodá tržní přání vedou vždy jen jedním směrem. Trhy potřebují odstranit vše, co stojí v cestě stále rychlejšímu zhodnocování velkých peněz, přejí si, aby velké peníze přibývaly a mohutněly stále směleji, i kdyby to mělo být na úkor lidí a jejich domácností, na úkor států a jejich výroby. Na platonické přání zastavit růst Růstu shlíží trh z nebeských výšin svého majestátu s lehce ironickým úsměvem. Přece se neosamostatnil od svých tvůrců a nepodřídil své svrchované vůli jejich každodenní životy i jejich velkou politiku jen proto, aby si nechal radit od těch, kdo jsou pod jeho rozlišovací schopností. Pokud by příliš dotírali, zvedne neviditelná ruka telefon a zařídí jim snížení ratingu. http://www.novinky.cz/kultura/salon /254993-jan-keller-co-si-prejitrhy.html ČR tajně spolupracovala na nezákonné deportaci osob určených k mučení 54 států spolupracovalo na Bushově programu tajné deportace osob k mučení do třetích zemí. Česká republika k převozům poskytla svá letiště. Vyplývá to z 213 stránkové zprávy (http://www.opensocietyfoundation s.org/reports/globalizing-torture-ciasecret-detention-and-extraordinaryrendition) newyorské lidskoprávní organizace Open Society Justice Initiative. "Není pochyb, že vysoce postavení činitelé Bushovy vlády nesou odpovědnost za to, že schválili porušování lidských práv spojované s únosem osob prostřednictvím CIA do třetích zemí. Bill Gates zkritizoval kapitalismus: na plešatost jde víc peněz než na malárii šplhal k majetku. Kapitalismus jako systém plodící nerovnost mezi lidmi kritizovali například podnikatel Richard Branson, filmař George Lucas nebo investoři Warren Buffett či George Soros. http://www.novinky.cz/ekonomika/2 96231-bill-gates-zkritizovalkapitalismus-na-plesatost-jde-vicpenez-nez-na-malarii.html Kapitalismus podle Gatese způsobuje, že se lépe daří vybírat peníze na projekty řešící triviální problémy bohatých lidí, zatímco se neřeší globální zdravotnické výzvy a epidemie decimující chudé. Přírodní zabiják rakoviny, který je 10 000x silnější než chemoterapie Na konferenci Velké globální výzvy pořádané Královskou inženýrskou akademií v Londýně hovořil o svém záměru získat finanční prostředky na boj s malárií. Podle svých slov je s požadavkem na finanční příspěvek k této věci odbýván právě proto, že lidé, kteří by mohli přispět, žijí v bohatých zemích a tento problém je netrápí. "Vakcína proti malárii je z humanitárního hlediska nutností. Ale nedostává se jí v podstatě žádného financování. Zatímco když budete pracovat na výzkumu mužské plešatosti nebo podobných věcech, dostanete díky hlasu trhu řádově více finančních prostředků než na nějakou malárii," prohlásil Gates. "Naše priority zkreslují imperativy trhu," řekl miliardář Gates. Dodal, že k nápravě tohoto nepoměru je potřeba vyřešit tuto "vadu čistě kapitalistického přístupu". Gates, jehož majetek činí zhruba 67 miliard dolarů, si tak vzal na mušku právě systém, který vedl k jeho úspěchu. Od roku 2008, kdy předal vedení Microsoftu, se spolu s manželkou Melindou zabývá filantropickou činností. Není prvním miliardářem, který rozbíjí žebřík, po kterém se vyhttp://orl.bloger.cz Anona ostnitá je plod stromu graviola, a to je zázračný zabiják rakovinných buněk, 10 000 krát silnější než chemoterapie. A proč to nevíme? Jelikož některé velké korporace chtějí dostat zpět svoje peníze utracené za roky výzkumu při snaze vytvořit syntetickou verzi tohoto k prodeji. Takže když to teď víte, můžete pomoci kamarádovi v nouzi, když mu to sdělíte, nebo se občas sami napít šťávy anony jako prevenci. Chuť není konec konců špatná. Je to zcela přirozené a určitě to nemá žádné vedlejší účinky. Jestli máte místo, vypěstujte si jednu na své zahrádce. I ostatní části rostliny jsou užitečné. Až si příště dáte ovocný džus, řekněte si o anonu. strana 7 ORL číslo 2013-4 Kolik lidí zbytečně zemřelo, zatímco ten výrobce léčiv za miliardy dolarů toto tajemství zázračného stromu graviola skrýval? Jde o nízký strom zvaný graviola v brazilštině, guanaba ve španělštině a v angličtině má nevýrazné jménao „soursop“. (Graviola v češtině.) Plod hodně velký a nakysle sladká bílá dužina se buď rovnou jí anebo, co je běžnější, používá na výrobu ovocných nápojů, dření atd. Hlavní zájem o tuto rostlinu budí její silný proti-rakovinný účinek. Ačkoliv je účinná proti mnoha zdravotním potížím, je to její proti-nádorový účinek, co budí největší zájem. Tato rostlina má prokázaný hojivý účinek při rakovině u všech typů onkologických onemocnění. Kromě své hojivosti proti rakovině, má graviola široké spektrum antimikrobiálních působků, jak proti bakteriálním, tak i plísňovým infekcím, a zabírá i proti vnitřním parazitním červům, snižuje vysoký krevní tlak a používá se i při depresích, stresu a nervových poruchách. Výzkumy ukazují, že pomocí výtažků z tohoto zázračného stromu nyní lze: Udeřit proti nádorům bezpečně a účinně pomocí plně přírodní terapie, která nezpůsobuje extrémní nevolnosti, ztráty na váze a vypadávání vlasů. Ochránit svůj imunitní systém a tak se vyhnout smrtelným infekcím. Cítit se po léčebné kúře silnější a zdravější. Posílit svou energii a zlepšit svůj náhled na život. I zdroj těchto informací budí zrovna takový úžas: Pochází to od jednoho z největších amerických výrobců léčiv th! e – ta rostlina prošla více než 20 laboratorními testy vedenými už od 70. let! To, co tyto testy odhalily, není vůbec chudé na omračující zjištění… U výtažku ze stromu se ukázalo, že: Účinně útočí na zhoubné buňky 12 typů rakoviny a zabíjí je, včetně rakoviny tlustého střeva, prsu, prostaty, plic a slinivky… O třech složkách je dokázáno, že jsou při zpomalování růstu rakovinných buněk 10 000 krát silnější než Adriamycin, běžně používané chemoterapeutické léčivo! A co na víc, na rozdíl od chemoterapie složky extrahované ze stromu graviola selektivně pronásledují a zabíjí pouze rakovinné buňky. Nepoškozují zdravé buňky! Existuje-li jediný příklad, který dramaticky objasňuje, proč je pro Američany jako vy a já existence Institutu zdravotní vědy tak životně důležitá, tak jím je neuvěřitelný příběh za stromem Graviola… Pravda je úžasně jednoduchá: Hluboko v amazonském deštném pralese roste strom, který by mohl doslova přinést revoluci do toho, co si vy, váš doktor i zbytek světa myslí o léčbě rakoviny a šancích na přežití. Budoucnost nikdy nevypadala slibněji. Úžasné protirakovinné vlastnosti stromu graviola byly rozsáhle studovány, tak proč jste o nich ještě neslyšeli? Když je extrakt z gravioly tak zázračný. Jeden z největších výrobců léčiv za miliardy dolarů v Americe zahájil výzkum léčby rakoviny a jejich bádání se zaměřilo na graviolu, legendární hojivý strom z amazonského deštného pralesa. Různé části stromu graviola – včetně, kůry, listů, kořenů, plodů a semen z plodů už po staletí využívali domorodí indiánští medicinmani! I jiní Jihoameričané k léčbě onemocnění srdce, astmatu, problémů s játry a artritidy. I když vycházela s jen malých zadokuhttp://orl.bloger.cz mentovaných vědeckých důkazů, společnost nalila peníze a zdroje do testování protirakovinných vlastností tohoto stromu – a byli výsledky šokováni. Graviola se ukázala být dynamem ženoucím hubení rakoviny. Tím ale příběh gravioly téměř skončil. Společnost má se stromem graviola jeden obrovský problém – je zcela přirozený, a tudíž podle federálního zákona jej nelze patentovat. Není žádný způsob, jak z něj vytěžit pořádný zisk. Ukázalo se, že farmaceutická společnost téměř sedm let zkoušela syntetizovat dvě z nejsilnějších protirakovinných ingrediencí v graviole. Kdyby mohli izolovat a vyrobit člověkem stvořené klony toho, co činí graviolu tak mocnou, mohli by si to patentovat a dostat svoje prachy zpátky. Avšak narazili. Ten originál jednoduše nebyli schopni replikovat. Neexistoval tedy žádný způsob, jak by si mohli zisky ochránit, nebo i jen dostat zpět ty miliony, co nalili do výzkumu. Jak se tak sen o ohromném profitu vypařoval, jejich testování gravioly se skřípěním vázlo až se zastavilo. A co hůř, společnost celý projekt založila do šanonu a rozhodla se zjištění svých výzkumů nezveřejnit. Naštěstí tu byl však vědec z výzkumného týmu gravioly, jehož svědomí mu nedovolilo jen tak se dívat, jak se páchá taková ohavnost. Ač riskoval svou kariéru, kontaktoval společnost, která se věnuje sklizni léčivých rostlin z amazonského pralesa a pověděl jim to. Když byly zprávami o graviole poplašeni i výzkumníci z Institutu zdravotní vědy ! začali pátrat po výzkumech, které se ohledně tohoto rakovinu hubícího stromu dělaly. Důkazy omračujících účinků gravioly a jejich šokujícího ukrývání se začaly valit rychle a zběsile… strana 8 ORL číslo 2013-4 … Národní institut rakoviny provedl první vědecký výzkum v roce 1976. Výsledky předvedly, že „listy a stonky gravioly se ukázaly jako účinné při napadání a ničení zhoubných buněk.“ Výsledky publikované ve vnitřní zprávě však nevysvětlitelně nebyly nikdy uvolněny pro veřejnost… … Od roku 1976 bylo dokázalo, že graviola je úžasně mocný zabiják rakoviny 20 nezávislými laboratorními testy, ovšem až dosud neproběhly žádné klinické zkoušky s dvojitým slepým testem – což je typický benchmark, jaký mainstreamoví doktoři a odborné žurnály používají k posouzení terapeutické hodnoty – ty totiž nebyly nikdy iniciovány… … Studie vydaná v Journal of Natural Products následně po nedávné studii provedené Katolickou universitou Jižní Koreje uvedla, že u jedné chemikálie v graviole zjistili, že výběrově zabíjí buňky rakoviny tlustého střeva „10 000 krát více než (běžně používaný chemoterapeutický lék) Andriamycin…“ … Ta nejdůležitější část zprávy Katolické university Jižní Koreje je o tom, že graviola se ukazuje, že útočí selektivně jen na rakovinné buňky a ponechává zdravé buňky netknuté. To je rozdíl oproti chemoterapii, která útočí bez rozlišení na všechny aktivně se rozmnožující buňky (jako buňky žaludku a vlasů), čímž často vyvolává ničivé vedlejší účinky nevolnosti a ztráty vlasů u pacientů s rakovinou. … Studie na Purdue University nedávno zjistila, že listy ze stromu graviola zabíjí buňky u šesti linií lidské rakoviny a zvláště účinné jsou proti rakovinám prostaty, slinivky a plic… Po sedmi letech bylo ticho konečně prolomenu a je tady. http://www.ac24.cz/zpravy-zesveta/1840-prirodni-zabijak-rakovinyktery-je-10000-silnejsi-nezchemoterapie Apoštolský vikář Aleppa: Západní export demokracie působí zkázu Řím. “Často se musím sám sebe ptát, zda Západ chápe či nikoliv. Uvědomují si západní vlády, že končí přítomnost křesťanů na Blízkém východě?“ Tyto otázky si klade apoštolský vikář syrského Aleppa. Mons. Giuseppe Nazzaro, OFM, v tomto týdnu krátce navštívil Řím a poskytl rozhovor italskému zpravodajskému portálu PiccoleNote. Ti, kdo hovoří o šťastném soužití náboženských komunit před vypuknutím války, mají pravdu, zdůrazňuje italský biskup a vypráví: Před nástupem Assadova otce jsem měl stále za zády tajnou policii a musel jsem zemi opustit. Za vlády obou Assadů nastaly výrazné změny. Mohli jsem se klidně pohybovat po ulicích dlouho do noci a bez jakéhokoliv omezení jezdit po celé zemi. Vládla svoboda a vzájemný respekt. V květnu procházela Aleppem procesí, na která se muslimové dívali zvědavě, avšak uctivě. O vánocích a velikonocích nám přicházeli přát islámští vůdci a my jsme přání opětovali v závěru ramadánu. Všichni měli stejná práva, ve vládě byli křesťanští ministři. Současný ministr zahraničí je křesťan, podotýká apoštolský vikář syrského Aleppa a povzdechne si: Pak na vlně arabského jara, působícího všude jen zmatek, přišla revoluce. Každému, kdo byl ochoten na náměstí křičet proti Assadovi, bylo vypláceno 10 dolarů. A dalších deset navrch za každého kamaráda, kterého přivedl s sebou. Když někdo sehnal dvacet lidí, vydělal si průměrný měsíční plat. http://orl.bloger.cz Syřané prý nebyli spokojeni s Assadovým režimem, pokračuje biskup Nazzaro, v jaké zemi ale lid nekritizuje svou vládu? Většina národa stála a stojí za Assadem. V tom, co se tvrdí, je hodně smyšleného – např. báchorka o uplatňování stanného práva v Sýrii, o režimním omezování svobody ve stavu nebezpečí. Jsou to možná staré zákony, které ale nikdy nebyly aplikovány. Západ chce údajně zavést v Sýrii demokracii. Jakou demokracii? Máme ji snad v Itálii a jinde?, dotazuje se apoštolský vikář. Začalo se válkou v Afghánistánu, pak přišel Irák, na to Libye… Kde však rozkvetla nějaká demokracie? Domnívám se, že jediným důsledkem tohoto „exportu demokracie“ je nesmírná devastace a pokračující mizení křesťanů z blízkovýchodních zemí, říká Mons. Nazzaro a upozorňuje: V Bahrajnu vládne sunnitská menšina šíitské – téměř bezprávné – většině. Již delší čas tam dochází ke střetům a represím, nikdo o tom však nemluví. V Saúdské Arábii nepožívají šíité a křesťané žádných práv. Západní společenství však „vyváží“ svou demokracii pouze do Sýrie, uzavírá italský biskup a vrací se do svého sídelního města Aleppa: Před osmi devíti měsíci válka dorazila i k nám, protože obyvatelé města neprotestovali proti Assadovi. Teď manifestují, avšak proti oběma stranám konfliktu, aby už byl klid. Bohatí Aleppané odešli a chudí přišli o všechno. Katolická církev se snaží pomáhat, jak může; místní jezuitská jídelna vaří pro 8000 lidí denně. Všechny křesťanské i muslimské komunity pomáhají obyvatelům nehledě na náboženské rozdíly. Převládá bratrství, které je starobylým rysem této země, zdůrazňuje biskup Nazzaro. Vzápětí odsuzuje zločinný způsob financování povstaleckých jednotek – únosy chudých lidí, za které je požadováno nereálné výkupné. Navzdory materiálnímu nedostatku apoštolský vikář nepomýšlí na odchod z Aleppa. Vzbuzuje to údiv, říká. Pán nám ale neřekl, že se máme zařídit v pohodlí. Jsme v Sýrii, abychom hlásali Krista příkladem a svědectvím. Také sv. František nevybízí k dlouhém kázání, nýbrž ke svědectví strana 9 ORL číslo 2013-4 prostotou vlastního života, uzavírá biskup Giuseppe Nazzaro, člen františkánského řádu, v rozhovoru pro internetové zpravodajství PiccoleNote. nárůst zisku na burze v roce 2012 znamená, že USA vstoupily do fáze oživení, že bude lépe a radostněji, a že utrácet za nepotřebnosti na dluh je americké a vlastenecké. Stejně tak i jinde. Zdroj: www.radiovaticana.cz Jaká je realita? Současný společenský systém bude smeten Na počátku každého roku jsme zahrnuti množstvím analýz a předpovědí, zejména od systémových lhářů, kteří se snaží v zájmu toho či jiného klienta vytvořit dojem, že se svět bude vyvíjet tak, jako jeho klient a sponzor chce. Prostě virtuální cochcárna. Přiznám se, že nemám “páru”, co rok 2013 přinese. Vidím rok 2013 jako období připomínající manévrování řidiče v husté mlze, která zakrývá existenci překážek, které mohou řidiče zaskočit a vyvést náhle ze směru dosavadní jízdy, případně havarovat. Nejvýznačnějším aspektem této jízdy je právě všeobecná nejistota, reflektovaná nejen řidičem, ale i pasažéry plnými strachu z věcí budoucích. "Konzumenti přestávají utrácet, zaměstnavatelé propouštějí, odkládají či ruší investice, cesta do supermarketu je v USA lemována nápisy ‘prostor k pronájmu’ a ‘výprodej-končíme’, bankrotujícími filiálkami kdysi neotřesitelného řetězce SEARS, nablýskanými pobočkami zombie bank jako Bank of America a CITIGROUP, jejíž zaměstnanci ani netuší, že jejich ‘systémové instituce’ a pracovní posty jsou již mrtvé. Jen oficiální oznámení dosud nedorazilo. Těch pár zákazníků amerických chrámů konzumu, co zbývají, bloudí po vyprázdněných prostorách jako předprogramovaní automati, aby nakonec nakoupili věci, co reálně nepotřebují, za peníze, které reálně nemají." Tolik postřehy s americké ulice Jamese Quinna z ledna 2013. V TV bedně nám systémem zkorumpované, certifikované hlavy expertů tlučou do hlavy, že desetiprocentní Reálný hrubý domácí produkt (HDP) USA, využívající zmanipulovaná data o inflačním pohybu den, vzrostl v roce 2012 o necelé jedno procento. Reálný HDP, bez manipulace statistiky (BLS), poklesl o vice než 2 procenta. A to přes všechny programy financování a stimulace odbytu – od 0% leasingu na 7 let až po mnohačetné programy subvencí – od vybavení domácností po pořízení nového bytu a studentské půjčky. Počet lidí, kteří, z různých důvodů v roce 2012 v USA opustili kategorii zaměstnaných a těch, kteří novou práci našli je téměř identický (2,2 vers. 2,4 mil.). O dočasném charakteru a výdělcích nově zaměstnaných statistika raději nehovoří. Zaměstnanost v produktivním věku poklesla na třicetileté minimum – 63,6 %. US propaganda to vysvětluje odchodem “Baby-boomerů” do penze, ale obchází tím zásadní generační problém: od nástupu Obamy do úřadu – lidem ve věkové kategorii 55-69 let přibyly 4 miliony pracovních míst, kdežto mladším ubyly 3 miliony pracovních příležitostí. Mezigenerační konflikt přibližuje revoluci. V roce 2012 se zvýšil počet lidí bez příjmu závislých na potravinových lístcích o 1,5 milionu, celkem je to za http://orl.bloger.cz dobu Obamova vládnutí 17 milionů zoufalců navíc. Celých 20 % US domácností (celkem 47,5 miliónu Američanů) se bez potravinových lístků neobejde. Dalších 4,8 milionu lidí vstoupilo v roce 2012 do řad nezaměstnaných “dlouhodobě nemocných”, poté kdy jim vypršel 99týdenní termín pro přijímání podpory v nezaměstnanosti. Náklady na potravinové lístky činily v roce 2008 necelých 34 miliard USD, v roce 2012 to bylo přes 76 miliard USD. To pro nějaké oživení moc nehovoří. Reálná nezaměstnanost činí 22,7 %. Pro srovnání, v nejhrůznějším okamžiku Velké hospodářské krize v 30. letech minulého století činila nezaměstnanost 25 %. Průměrná hodinová mzda se v roce 2012 reálně v USA nezměnila. Od Obamova nástupu poklesla o 1,5 %. Průměrný zaměstnaný příslušník americké střední třídy vydělává méně, jeho kupní síla je nižší než před 40 lety. Aplikujeme-li reálnou, nikoli manipulovanou, míru inflačního nárůstu, dojdeme k obrázku devastace životního standardu americké střední třídy v posledních 5 desetiletích: Kde jsou ty časy, kdy plat amerického muže uživil v pohodě celou rodinu. Střední třída se sama zotročila dluhu. Ztracený reálný příjem/kupní sílu nahradila kreditkou, leasingem auta, hypotékou a studentskou půjčkou. Elity mohou argumentovat růsty na burze, ale 99 % Američanů nevlastní žádnou akcii, žádnou obligaci, protože na to nemají prostředky. Zisky spekulantů se jich tedy netýkají, zato růst základních životních potřeb a důchodového a zdravotního pojištění, se jich týká moc. Ano, od pádu v roce 2008 vzrostla burza cenných papírů o 88 procent za peníze napumpované do finančního sektoru z daňových výběrů a na dluh státu. Občanů USA se to netýkalo, za to si plně strana 10 ORL číslo 2013-4 užili růst cen potravin, energií a každodenních potřeb. Vítejte v banánové republice United States of America! Privatizace zisků (i cizích), socializace soukromých ztrát. Banksterský komunismus uprostřed Dickensovy monarchie . Tolik povzdechy, data a grafy od Jima Quinna. Ti, kdo neustále omílají mantru reálně neexistujícího hospodářského oživení, se opírají jen a jen o nárůst cen akcií a nemovitostí. Reálná ekonomika je nezajímá. To je zásadním problémem uvažování a jednání synchronně pracujících pilířů systému ve složení FED, Ministerstvo financí, vláda, wallstreetská mafie a jimi kontrolované mediální konglomeráty. Vyvinuli strategii pro vlastní přežití a pro přežití korporátních zájmů, které vládnou USA a celému Západu. Aby se udrželi u moci, obětovali svému přežití celou střední třídu, důchodce a mladé lidi na počátku kariéry. Scénář jejich plánu je poměrně jednoduchý : 1) Snížili (v rozporu s principy tržního hospodářství) úrokové míry k nule, aby mohly wallstreetské a na ně napojené banky (nejen v USA) získávat peníze od FEDu téměř zadarmo, a tyto peníze, tvořené “ze vzduchu” následně reinvestovat do vládních úpisů a dluhopisů a získávat tak zisk bez jakéhokoli tržního rizika, aby si mohly opětovně vytvořit neexistující kapitál. Část těchto ničím nekrytých peněz nachází zhodnocení na burze díky insider tradingu a podvodům HF tradingu (automatizovaným obchodům řízeným superpočítači na základě algoritmů). Další část těchto peněz jde do stimulace US odbytu formou sponzorovaných nulových úrokových měr autoleasingu, spotřebních půjček na nábytek, elektroniku a domácí spotřebiče. Toto keynesiánští pánové systému považují za stimul ke zvýšení spotřeby a tvorbu nových pracovních míst. Reali- tou je, že Bernankův program ZIRP převádí ročně cca 400 miliard USD z kapes obyčejných spořících občanů do kapes bankéřů Wall Streetu (ztráta úroků z depozit), zatímco vytváří podmínky pro odpis stále rostoucího objemu špatných investic v okamžiku, kdy se rozplyne fata morgana na trhu realit – kdy zbankrotují všichni ti, co si pořídili domy a byty, na které neměli prostředky a jejich cena je nyní nižší, než výše neuhrazených splátek hypoték, nebo ti, co přišli o zaměstnání a o příjmy. 2) Tím, že FED a Ministerstvo financí USA donutily agenturu FASB zrušit oceňování majetku právnických osob v USA dle jejich reálné tržní hodnoty, Systém definitivně opustit základy fungování tržní ekonomiky. Umožňuje to, aby si společnosti, ale zejména banky oceňovaly samy svůj majetek doslova dle vlastního gusta a dle vlastní drzosti a schopnosti podvádět. Pro ilustraci, stroj za milion může v účetnictví představovat kapitál třeba za 10 milionů bez ohledu na pořizovací hodnotu a odpisy, a nikdo to nemůže zpochybnit, ani orgán státního dozoru. Iluzorní svět finanční stability. Podvod na podvod. Ostatně dost napovídá to, že FED nakupuje od vyvolených napojených subjektů aktiva pochybné kvality, zvaná „toxický dluh“ jak zběsilý. Kouzlem věci je skutečnost, že je nakupuje za nominální cenu, i když některé z nich nemají na trhu větší než 10 % nominálu. Neuvěřitelný sponzoring těch privilegovaných. Od roku 2008 vzrostla účetní hodnota toxického smetiště FEDu z 900 miliard na 2,95 bilionu US dolarů, tedy více než třikrát. A důvod? Snaha o zajištění růstu cen realit, oživení růstu poptávky po realitách v USA za pomoci uměle vytvořených nízkých hypotéčních úrokových měr. Banksterské myšlení par excellence. Likvidace malinvestic je dále nemyslitelná. Někteří prostě nemohou prohrát, i kdyby k tomu museli redefinovat samu Přírodu . 3) Stejně tak jako wallstreetští vyvolenci, za součinnosti federálních garančních institucí jako je Freddie Mac a Fannie Mae, nafoukli realitní bublinu k prasknutí v roce 2007, i dnes se Systém brání důsledkům za pomoci http://orl.bloger.cz nikoli tržních, ale za pomoci byrokratických nástrojů. Zmanipulovali mechanismus bankrotu dlužníků k nepoznání. Nejenže se brání přiznat rozsah rozvratu na trhu realit, kdy dlužníci nehradí splátky úvěrů a bydlí v domech ve vlastnictví bank gratis, jen aby někdo ten majetek bank chránil před devastací a udržoval ho v provozuschopném stavu, zmrazujíce tímto proces exekuce a prodeje novému majiteli, ale velké balíky nemovitostí byly hromadně prodány Freddiem a Fanny spřáteleným členům wallstreetské mafie na účet daňových poplatníků. Zisk kupujících: 200 miliard USD v období 2008-2012. Skutečnost, že zainteresované banky nepouští svoje zásoby realit na trh, se v roce 2012 skutečně projevila růstem cen realit při reálně existující gigantickém počtu volných kapacit bydlení. Zákon poptávky a nabídky ve stádiu hybernace. Ti samí lidé, co nafoukli realitní bublinu, co položila USA na záda v roce 2007, ji křečovitě nafukují opět s odůvodnění, že to přinese hospodářský růst. V hospodě 4. cenové by to mohlo jako argument projít, ale i blbci stačí jedno popálení. 4) Bez ohledu na to, že soukromí investoři přestali věřit ve férovost finančních trhů a spousta jich v průběhu posledních tří let z burzy a komoditních trhů prostě odešla i se svými biliony USD, cena akcií trvale roste k novým a novým maximům. To je úhelným kamenem celého plánu, kolem toho se otáčí vše ostatní. Všechny ty programy TARP, ZIRP, QE 1-4 (kvantitativního uvolňování, tedy inflatace) měly jediný cíl – vytvořit iluzi prosperity společnosti za trvalé socializace ztrát mafie, a privatizace všeho hodnotného na účet daňových poplatníků. Tyto trhy se staly místem šmeliny s neexistujícími, či jen částečně existujícími hodnotami a do značné míry nesplnitelnými sliby těch, co nemají a ani nikdy v minulosti neměly zájem ani motivaci tyto sliby splnit. Zvláště nyní, na konci systému FIAT měn a kasinového korporativismu. Akademici typu Šaloma Bernakeho blábolí o “Wealth Effect” (efektu bohatství), “prokapávání” prosperity privilegovaných do neprivilegovaných mas. Grafy v tomto článku hovoří samy za sebe. Jediným efektem, který je neoddiskutovatelný, je přesun majetku a bohatství strana 11 ORL číslo 2013-4 (vyjádřeného životním standardem) z držení 99 % neprivilegovaných do rukou jednoho procenta vyvolených. Tomu obětovaly parazitní elity svého živitele, reálnou ekonomiku, mechanismus tvorby kapitálu, a reálnou tržní poptávku, společenskou stabilitu. Logika vládců z doby před zahájením průmyslové revoluce v 18. století. Společenské rozdíly mezi superbohatými vládci bez loajality a rozumu, a ulicí nikdy nebyl větší. Amerika je zkorumpovanou banánovou republikou a čeká na revoluci, či vojenský převrat, co přinese diktaturu. Amerika, prolezlá parazitem, se propadá do doby před George Washingtona před našima očima. 5) Rámec jednoho článku nemůže uspokojit nikoho komplexním obrazem situace. Není to ani záměrem autora. Ale nelze neupozornit na dvě gorily velikosti King Konga, které jsou zbraněmi hromadného ničení, které zatlačí starému světu oči a pohřbí ho pod rumištěm cévního systému světa – globálních financí. Jsou to grandiózně a globálně nafouknutá bublina trhu státních dluhopisů a neregulovaný trh s finančními deriváty. Obě tyto gorily stále rostou a bez nich by se stávající globální finance zhroutily již před 5 lety. Obě tyto bubliny jsou globálně letální každá sama o sobě. V kombinaci je to KONEC, a to bezpodmínečně. FED kupuje nyní, přes prostředníky, 3 ze 4 emitovaných jednotek světové měny ve formě dolarových státních dluhopisů USA. Trh s deriváty se odhaduje na 650 bilionů až 1 trilion USD a stojí na loajalitě členů cechu podvodníků. Jeden se cukne, a domek z karet padá. Úhrnný hrubý národní produkt planety činil v roce 2011 70 bilionů USD. Co k tomu dodat. Stačí, aby oko pyramidy dospělo k přesvědčení, že nadešel den „D“, a druhý den se probudíme do jiného světa. Kromě jiného, i do světa bez pojmu USD, světové měny a devizové rezervy ¾ světa.. Vyznavači odporu k monetárnímu reliktu minulosti se otřesou, ale na ARO kumulují adepti na přežití právě ten relikt minulosti – včetně haldy centrálních bank. Určitě omylem a jen a pouze ze sběratelských důvodů. Závěr Výše načrtnutý masterplan globálních elit uspěl ve dvou ohledech: a) odsunul nejhorší dopady politické a morální (vice než ekonomické či finanční) krize z roku 2007 na pozdější dobu, tedy období 2013-2015, ne déle. Přitom, od dob Rooseveltových nevídaně, obohatil a zvýšil moc špičky Pyramidy. Zároveň dosáhl, neřešením reálných problémů účelnou politikou, zesílení podstaty a charakteru krize o level či dva výše – tedy na status globální systémové krize a globální třídní války. Záměrně, protože cílem není rektifikace pseudokapitalismu, ale revoluční systémová změna – New World Order, nemyslitelný bez imploze, totální destrukce existujícího společenského systému, zásadního opuštění “statu quo”. b) použitím nejnebezpečnějších kroků a prostředků, jejich důsledky nejsou k dohlédnutí a jsou nepředvídatelné, elity nasadily páku strachu z přežití lidstva do služeb svojí nenažranosti a touhy po totalitní globální moci. Pod pláštíkem tohoto všeobjímajícího strachu kradou, podvádí, lžou, ruší všechna po staletí platná pravidla, zákony, uzance, včetně mezinárodního práva, vytvářejíce z planety Divoký Západ, ve kterém právo a spravedlnost, pravidla kooperace a kohabitace jsou nahrazovány bezohledností a neurvalostí, právem nejrychlejší a všehoschopné bouchačky. I tomu, kdo žije ve světě virtuální politické historie vítězů, musí být jasné, že toto plodilo vždy, za Krále Slunce i dnes za krále Sionu, revoluci. Posledních 300 let řízenou revoluci. Stále provokované konflikty, intervence armád Impéria, de facto surovinové a geopolitické http://orl.bloger.cz války, které se neštítí využívat žoldáky Impéria - profesionální teroristy - pro dosažení zájmů elit dokonce i proti vlastním občanům Impéria, provázejí v historii období konce každého Impéria. Dle knihy sociologů Strausse a Howea z roku 1996 nazvané “The Fourth Turning” je stávající systém na konci – probíhá zima této parazitní civilizace. Tato, historií, zdá se, potvrzená teorie generační změny v horizontu 80tiletého cyklu dokumentuje, že na konci čtvrté generační výměny dochází k velké nestabilitě, rozvratu společnosti, velkým konfliktům “dobra” se “zlem” (jako byly Americká revoluce, Občanská válka, Velká hospodářská krize a 2. světová válka), kdy mizí tolerance a život společnosti se stává bojem o podstatu, o holé přežití stylem “kdo s koho”. Dle těchto autorů jsme vstoupili do 4. generační změny právě v roce 2007, a toto období systémových změn potrvá tedy do zhruba roku 2022. Dále, vstoupili jsme, ekonomicky a globálně, do Kondratěvovy Zimy. Ať již se rok 2013 stane zlomovým z hlediska světa, tak jak ho známe po 3 století, nebo ne, tedy, ať již skončí odkopávání záměrně neřešených problémů globálního korporativismu do budoucnosti nebo bude pokračovat, v každém případě bude rok 2013 formován čtyřmi dominantními jevy a kořeny této uměle vytvořené krize: dluhem, insolvencí, společenským rozkladem a globalizačními zmatky, nepořádkem a nepokoji způsobenými dodělávající kobylou a jejími stále vice nefunkčními údy a orgány. Pozornost světa mainstreamových médií a manipulací se přesune, alespoň na čas, k Zemi vycházejícího slunce a Zemi draka, avšak již v druhé polovině roku tyto nahradí stará dobrá Evropa. Protože v té proběhne ten hlavní spektákl. Někde v pozadí zájmu začne i umírat ahistorická naděje – ono světélko na konci tunelu technokratických byrokratů – a to, že stávající svět ze systémového kolapsu „vytáhne“ nová vědecko-technická revoluce a nové zdroje energií. Že pánové světa vytáhnou právě teď ze svých trezorů tisíce nerealizovaných patentů, které by stávající zavedené konzumní artikly a jejich výrobní kapacity vyhnaly z trhu. Ty strana 12 ORL číslo 2013-4 všechny čekají na to, aby stádu osladily start Nového společenského pořádku a získaly jeho podporu a loajalitu. I bolševici nejdříve rozdávali lízátka, aby pak ta lízátka následně zkonfiskovali, zespolečenštěli. V komentářích k mým předcházejícím článkům se vyskytla kritika „definitivnosti“ a nedostatku optimismu. O té definitivnosti to skutečně je. I v přírodě má vše svůj počátek i konec. Byly tu před námi velké civilizace, o kterých se již dovídáme jen v učebnicích dějepisu. Byla tu Impéria, co skončila a jejichž vývojové fáze snesou srovnání s tou současnou verzí Impéria. Co nemůže a nechce dál žít, to prostě zaniká. V minulosti jaksi samovolně, dnes dle scénáře další systémové „revoluce dlouhých peněz“. V prostředí, kde skoro nic nefunguje tak, jak by smysluplně mělo, tak jak fungovalo po staletí, od sešrotování mezinárodního práva, přes absenci rektifikace vzniklých problémů v ekonomice i společnosti, po morální rozvrat Západu, zničení meritorní společnosti ve prospěch statusové formy parazitismu, odtržení člověka od Přírody, po …….., je optimismus, řečeno klasikem, nedostatek pravdivých informací a neschopnost orientace v komplexním virtuálním světě iluzí o světu, našem místě v něm, a o nás samých. Tento svět jsem prostě opustil, toť vše. V článku využity části článku Jamese Quinna z 23. ledna 2013. http://outsidermedia.cz/Soucasnyspolecensky-system-bude-smeten-1.aspx Čtyři filmy o degradaci západní demokracie Dokumentární filmy ukazují, jak je v zájmu příslušných politických elit vyráběna daná "reality show". Stejně to dělají všechna velká média v Česku, viz film Kandidáti. http://news.erepublika.cz/article1571--ty-i-filmy-odegradaci-zapadni-demokracie Je to opravdu on, Higgsův boson Debata o rozkrádání státu Klíčem k pochopení současného debaklu neoliberálního státu je systémová korupce. Vláda a ministerstva jsou tak drzá proto, že ví, že se jim nic nestane. http://news.erepublika.cz/article1536-Debata-orozkradani-statu Debatní klub o médiích v ČR Daniel Solis / Radek Velička http://news.erepublika.cz/article1541-Debatniklub-o-mediich-v-R-Daniel-SolisRadek-Veli-ka CHÁVEZ: UVNITŘ STÁTNÍHO PŘEVRATU (REVOLUCE NEBUDE VYSÍLÁNA) Ve čtvrtek 14. března vydala Evropská laboratoř částicové fyziky CERN v Ženevě tiskovou zprávu, v níž shrnula nejnovější výsledky z experimentů na urychlovači LHC. Ty byly předneseny v týdnu od 2. do 9. března 2013 na pravidelné jarní konferenci Setkání v Moriondu v italském zimním středisku La Thuile. Šlo především o výsledky zkoumání procesů, v nichž se rodí Higgsův boson, jehož objev byl ohlášen vloni 4. července dvěma mezinárodními kolaboracemi ATLAS a CMS. Na té první se významným způsobem podílejí i čeští fyzikové z Akademie věd, Univerzity Karlovy a Českého vysokého učení technického. Význam a roli, kterou hraje Higgsův boson ve standardním modelu elementárních částic, Jiří Chýla podrobněji rozebral již dříve v článkuK čemu vlastně potřebujeme tajemný Higgsův boson? V polovině února byl na zhruba dva roky provoz LHC přerušen a letošní Setkání v Moriondu bylo první vhodnou příležitostí prezentovat výsledky získané na úplném souboru dat nabraných v letech 2011 a 2012. Je dobré připomenout, že tento soubor je více než pětkrát četnější než soubor dat z loňského července, na němž byl objev Higgsova bosonu ohlášen. Proč přestávka zrovna teď http://youtu.be/5XPfM8idCJE Dříve, než se pokusím vysvětlit, co přinesly nové výsledky, krátce připomenu, proč se LHC zastavuje na dva http://orl.bloger.cz strana 13 ORL číslo 2013-4 roky zrovna v době, kdy by bylo užitečné dále podrobně zkoumat vlastnosti nové částice. Na úplném začátku provozu LHC došlo v září 2008 k jeho vážné poruše, kterou způsobilo roztavení jednoho spoje (jichž jsou v LHC tisíce) na vodiči mezi dvěma supravodivými magnety, jimiž protékal v tom okamžiku proud 9 tisíc Amper. K tomu, aby bylo možno udržet protony na (zhruba) kruhové dráze o obvodu 27 kilometrů při jejich plánované energii 7000 Gigaelektronvoltů (GeV), je potřeba silné magnetické pole, kterého je možné dosáhnout jen v elektromagnetu, jímž prochází proud téměř 12 tisíc Amper a vodiče jsou ochlazeny na teplotu velmi blízkou absolutní nule (–271 stupňů Celsia). Během dvouleté přestávky budou na celém obvodu LHC instalovány bezpečnostní prvky, které zajistí, že v případě podobného problému s nějakým spojem, což nelze vzhledem k jejich počtu vyloučit, bude včas (což znamená během zlomku vteřiny) detekován a ošetřen tak, aby urychlovač nebyl poškozen. Teprve poté bude možné zvýšit energii svazků protonů na plánovaných 7000 GeV. Tato vyšší energie je důležitá z řady hledisek. Jedním z nich je právě podrobnější zkoumání vlastností nově objevené částice (o tom dále), důležitá je ale také pro hledání signálů „nové fyziky“, to jest nových částic a jevů, které se vymykají rámci takzvaného standardního modelu elementárních částic. Mám tím na mysli například různá supersymetrická rozšíření standardního modelu, projevy extra rozměrů prostoru a další exotické možnosti. Všechny tyto jevy vyžadují co nejvyšší energie srážejících se protonů, a proto je zvýšení energie svazků protonů v LHC na plánovaných 7000 GeV tak důležité. Jak se pozná Higgsův boson Při tak obrovských proudech stačí i nepatrná nedokonalost v místě spoje mezi dvěma částmi vodiče (viz obrázek vpravo), aby na spoji vznikl odpor, kterým se spoj okamžitě zahřeje a roztaví. Vyšetřování příčiny havárie ukázalo, že mezi roztavenými konci spoje zřejmě přeskočil elektrický oblouk, který prorazil obal, v němž bylo udržováno chladící médium, a obrovský tlak zahřátého hélia protrhl i vnější ochrannou vrstvu a deformoval i samotné 35 tun těžké magnety v blízkosti místa nehody. Aby bylo možně LHC provozovat, byl proto po opravě, která trvala téměř rok, snížen elektrický proud procházející supravodivými magnety na hodnotu, která omezila maximální energii každého ze svazku protonů nejprve na 3500 GeV a v roce 2012 na 4000 GeV. A nyní k tomu, co přineslo Setkání v Moriondu, pokud jde o vlastnosti částice, jejíž objev byl oznámen vloni v červenci. Především je nutné zdůraznit, že oba experimenty, CMS a ATLAS, dávají pro všechny změřené vlastnosti zcela konzistentní – to znamená velmi blízké, ale ne identické – výsledky. To je velmi důležité, neboť obě experimentální zařízení mají gigantické rozměry a cesta od zpracování „surových“ informací o samotné srážce dvou protonů až k výpovědi o hmotnosti pozorované částice je nepředstavitelně dlouhá a snadno by se do ní mohla vloudit „chybička“. Ředitelství CERN proto pochopitelně uvolní pro publikaci jen takové výsledky, kde oba experimenty dávají v mezích chyb stejné výsledky. To je také případ výsledků, o nichž bude dále řeč. http://orl.bloger.cz Každá částice mikrosvěta má tři základní charakteristiky: hmotnost, spin a paritu. Hmotnost Částice, která byla objevena vloni, má hmotnost 126 GeV, to znamená, že je 134krát těžší než proton. V tomto ohledu nepřinesly nové výsledky nic zásadně nového. To, co přinesly skutečně nového, je informace o měření hodnoty spinu a parity, dvou veličin, pro něž předpovídá standardní model pro Higgsův boson konkrétní a velmi charakteristické hodnoty, které dobře souhlasí s pozorováním. Spin Spin je veličina, která nemá v klasické fyzice přesnou analogii, ale která zhruba řečeno charakterizuje rotaci dané částice. To je u elementárních částic těžko představitelné, ale přesto není zcela nesmyslná analogie s dětskou káčou. Tu můžeme roztočit i zpomalit a její osu rotace libovolně naklonit. Například elektron je takovou „kvantovou“ káčou, která má ovšem velmi podivné vlastnosti: nelze ji zpomalit ani zrychlit, „točí“ se pořád stejně, odborně řečeno má jednou pro vždy stejný od přírody daný spin. Navíc, a to je klíčové, všechny elektrony mají stejný spin, to jest „točí“ se stejně rychle. V jistých jednotkách říkáme, že mají spin 1/2. Jsou ovšem i částice, které se „netočí“, mají tedy spin nula. Takovými částicemi jsou například dobře známé piony a kaony a spin nula má také Higgsův boson. Jinou hodnotu mít nemůže. Parita Ještě dál od klasických představ o popisu částic má pojem „parita“. Ta souvisí s popisem objektů při změně orientace prostorových os, jinými slovy zrcadlení. Když se podíváme do strana 14 ORL číslo 2013-4 zrcadla, vypadá naše levá ruka jako prvá a obráceně, srdce máme na pravé straně hrudi a podobně. Zrcadlový obraz objektu je obvykle jiný než vzor, ale existují i objekty, jejichž zrcadlový obraz je s předlohou stejný, například přesná koule v klidu. dardního modelu doprovázeny tzv. supersymetrickými partnery. V mikrosvětě, kde platí kvantové zákony, jsou částice popisovány tzv. vlnovou funkcí, což je matematický objekt, který každému bodu v našem třírozměrném prostoru přiřadí nějaké číslo. To si i neodborník dovede snadno představit. V takovém případě se můžeme ptát, jak souvisí hodnota vlnové funkce v daném bodě o souřadnicích (x, y, z) s hodnotou v bodě, který má všechny tři souřadnice opačné (-x, -y, -z). Pokud je tato hodnota stejná (pro všechny takové dvojice), říkáme, že parita částice je kladná, pokud má opačné znaménko, říkáme, že parita takové částice je záporná. Higgsův boson musí mít paritu kladnou, na rozdíl od již zmíněných pionů, které mají paritu zápornou. http://www.ceskapozice.cz/magazin/ scitech/je-opravdu-higgsuv-boson? page=0 I kdyby se tedy časem ukázalo, že nejde přesně o Higgsův boson standardního modelu, nebojím se ho nazývat Higgsovým bosonem již dnes. Bouře, kde naznačil, že příbuzný prvního českého prezidenta získal udáním nacistům akcie filmových studií na Barrandově a rodiče Karla Schwarzenberga využívali na lesní práce za protektorátu Čech a Moravy vězně z tábora Lety u Písku. O Havlově nenávisti Higgsův boson standardního modelu má tedy spin nula a kladnou paritu a tyto hodnoty byly také s rozumnou přesností stanoveny pro částici s hmotností 126 GeV. Právě k tomu bylo potřeba nashromáždit co nejvíce dat. Z těch, která byla k dispozici loni v létě, to ještě neplynulo. Spisovatel Polansky: Havel rozdal lepší posty exkomunistům, než souvěrcům Neveřejný nepřítel Václava Havla a Karla Schwarzenberga. Za toho je považován autor kontroverzní knihy Bouře Paul Polansky. Právě on zaslal ParlamentnímListům.cz svou stať Václav Havel mě nenávidí. Podle politologa Jiřího Pehe byl vždy považován za radikála, co si trochu vymýšlí. Důležité svědectví Posledním a velmi důležitým svědectvím, že jde o Higgsův boson, je skutečnost, že počet zachycených Higgsových bosonů velmi dobře odpovídá předpovědi standardního modelu. Tak by tomu nemuselo být a případný odklon počtu zachycených Higgsových bosonů od předpovědi standardního modelu je, respektive bude hlavní metodou jak zjistit, zda pozorovaná částice je přesně ten Higgsův boson, který předpovídá standardní model, nebo zda jde o jednu ze skupiny částic, která hrají podobnou roli v nějaké teorii, jež standardní model rozšiřuje. Například v té, kde jsou částice stan- „To jméno mi něco říká. Kdysi psal o Romech. Pohyboval se zde někdy v devadesátých letech a pak se ztratil. Znám ho z doslechu a je možné, že jsem zde na něj narazil, ale určitě to nebylo tak, že bych mu zprostředkoval nějaké kontakty. Nicméně určitě jsem nebyl kontaktem mezi ním a Václavem Havlem. Jak si ale vzpomínám, neměl úplně nejlepší pověst. Byl považován za radikála, co si trochu vymýšlí. Nevím, jestli by měl člověk brát vážně to, co říká,“ poznamenal pro ParlamentníListy.cz politolog Jiří Pehe, jenž byl kdysi poradcem Havla. Tak reagoval na otázku ohledně spisovatele Paula Polanskyho, jenž je autorem knihy http://orl.bloger.cz „Člověk, který nenávidí, nebude nikdy schopen vidět příčinu metafyzického selhání sebe sama a způsob, jakým kompletně přecenil svou vlastní hodnotu,“ ocitoval Polansky na úvod slova Václava Havla, která pronesl v hlavním městě Norska Oslo. Stať o svých zážitcích nazval: Václav Havel mě nenávidí, ale komunisty ne. „ Václav Havel mě nenávidí. Spatřil jsem opovržení v jeho dětských modrých očích, když jsme se setkali. V Letech v roce 1995 poté, co jsem donutil českou vládu, aby respektovala Helsinskou deklaraci a postavila skromný památník na místě koncentračního tábora, kde byli za druhé světové války umístěni cikáni, a jenž byl spravován Čechy a ne Němci. Stál jsem se všemi hodnostáři v řadě a Havel každému podal ruku. Když mě jeden disident, který mi vyjednal pozvání v prezidentské kanceláři, představil, Havel ustoupil, jako kdybych byl vyhladovělý cikán připravený sníst jeho malé prstíky,“ píše Polansky. Prý byl na událost pozván jen pod podmínkou, že nebude znovu kritizovat prezidenta, ale jen jeho politické protivníky. „Ruka se mi zasekla v přátelském gestu, ale pan prezident se odklonil a podíval se mi nahoru do tváře. Když uviděl, o koho jde, zatvářil se jako by ochutnal whiskey koktejl své ženy, a pospíšil si ukázat krásnou manikúru svých rukou dalšímu ministrovi. Přijal jsem to tehdy jako zasloužené ignorování. Poté, co opustil pozici ochránce lidských práv a začal létat po celém světě za čestnými doktoráty, řekl jsem o mém velkém hrdinovi několik hnusných slov. Ale co je špatného na tom říci, že král je nahý, když je nahý?“ položí řečnickou otázku na konci příhody. Havla přirovnal k Caucescovi strana 15 ORL číslo 2013-4 V kritice Havla na stránkách stati pokračuje. Prý rozdal bývalým komunistům mnohem zajímavější posty než svým politickým souvěrcům z vězení a Romů, kteří mu uklízeli celu, se to už vůbec netýkalo. Také podle Polanského neudělal vůbec nic pro politické vězně z padesátých let v zemi, kde jejich věznitelé dostávali obrovské důchody. Jednou se setkal s Havlovým poradcem a ptal se ho, proč prezident nenávidí právě jeho, když jsou tady třeba Václav Klaus nebo Miroslav Sládek. „Oni nenazvali Havla pokrytcem. Celý život bojoval proti pokrytectví a vy nyní světu tvrdíte, že je pokrytec. To je něco, co nemůže zapomenout. A taky, že ho nazýváte Caucescem,“ dostalo se mu odpovědi. Na to Polansky reagoval: „Jen jsem o něm řekl, že jezdil po světě sbírat čestné doktoráty jako Caucescu a ne, že má krev na rukou.“ Havlův poradce odvětil: „Paní Dáša bude zanedlouho známá jako příští lady Diana. Nečetl jste v novinách, že se chce věnovat romské problematice?“ O dopisu Dáše V roce 1998 napsal prezidentově ženě dopis, jenž podepsal i romský aktivista Lubomír Zubák. Toho i s ostatními romskými aktivisty prý prezident Havel odmítl přijmout na Hradě. Důvodem podle Polanskyho bylo, že byl Zubák českým disidentem, protože kdyby byl disidentem z Číny, tak pozvání na Hrad hned obdrží. V dopise, který poslali Dáše Havlové, ji žádali, aby založila nadaci na podporu obětí holocaustu Romů v Česku, která by pro ně vymáhala kompenzaci od švýcarských bank, německé a české vlády. „Apelujeme na Vás, paní Havlová, protože většina přeživších obětí holocaustu Romů v České republice jsou ženy. Doufáme, že porozumíte jejich tíživé situaci lépe než političtí představitelé. Mnoho Romů ztratilo nejen přímé rodiny při otrocké práci a v koncentračním táboře, ale i značné množství zlata, které se dostalo do rukou nacistů a posléze do švýcarských bank. Myslíme si, že pod Vaší patronací donutíme švýcarské banky, aby udělaly vstřícný krok směrem k vypořádání s českými Romy,“ napsal také v dopise, o jehož předání Dáše Havlové prý požádali poradce prezidenta Jiřího Pehe. Ten to však, jak je výše uvedeno, popírá. Spravedlnost nebyla výsledkem Sametové revoluce „Říkat může každý o komkoliv cokoliv, ale měl by to dokázat. V devadesátých letech měla podle mě právě proto jeho kniha špatnou pověst, protože tam byla spousta tvrzení, která se nedala moc doložit. To se asi bude táhnout dál, ale nebral bych to moc vážně,“ řekl nyní ParlamentnímListům.cz Jiří Pehe a reagoval tím na knihu Storm, která vyšla i v Česku. Sklady s čerstvými výtisky knihy Bouře však byly vyplaveny a zůstalo jen pár originálů, které si nyní Češi kopírují jako samizdat anebo si knihu stahují z internetu. Ostatně k dopisu Dáše Havlové přiložil Polansky příběh pětadevadesátileté Romky z Česka, které v Letech zemřelo sedm dětí. Přestože noviny psaly, že finanční vypořádání pro přeživší vězně koncentračního tábora v Letech je dostupné, tato žena nedostala ani korunu. „Bohužel, Dáša nám nikdy neopověděla. Její osobní poradce napsal, že bychom se měli s naším případem obrátit na vládní agentury, která se těmito věcmi zabývají. O několik týdnů později pozvala několik romských školáků na Hrad a ukázala jim, jak vypadá lepší život,“ píše v posledním odstavci stati: Václav Havel mě nenávidí. Úplně nakonec dopsal: „Spravedlnost nebyla výsledkem Sametové revoluce, ale vsadím se, že Havel to nikdy nepřipustí.“ http://www.parlamentnilisty.cz/zpra vy/kauzy/Spisovatel-Polansky-Havelrozdal-lepsi-posty-exkomunistumnez-souvercum-265919 Medvědi v Rusku jsou závislí na čichání leteckého paliva Zvláštní chování těchto šelem popsal známý ruský fotograf a environmentální aktivista Igor Špilenok. Ten strávil v kamčatské rezervaci s více než 700 medvědy celkem sedm měsíců. Když poprvé narazil na medvědy čichače, věnoval se jim podrobněji a nestačil se divit, jak hlubokou si vytvořili závislost. Kromě čichání ze sudů se totiž fotograf několikrát stal svědkem toho, jak medvědi sledovali vrtulník a čekali, až odletí. Pak se vydali na místo startu a hledali, zda neobjeví v půdě zbytky paliva, které uniklo. Medvědi podle něj čichali palivo vždy po dobu několika minut. Pak si vyhrabali mělkou díru v zemi, lehli si do ní a strávili několik hodin v „pozici absolutní blaženosti“. Stávalo se také, že medvědi neodhadli míru a ztratili vědomí. „Jednou z helikoptéry vyložili několik sudů s palivem. Zaměstnanci rezervace je ale neuklidili včas, čehož využila medvědice jménem Suzemka a sud si odkutálela pryč. Byla jednou ze závislých,“ uvedl Špilenok. http://orl.bloger.cz strana 16 ORL číslo 2013-4 oba muži spřátelili a Maduro se později stává ministrem zahraničních věcí, až ho nakonec Hugo Chávez před svým poslední odletem na Kubu, určuje jako svého nástupce. http://www.novinky.cz/koktejl/2963 29-medvedi-v-rusku-jsou-zavisli-nacichani-leteckeho-paliva.html Por ahora…. Soy muerte Ilona Švihlíková Hugo Chávez zemřel po dlouhém boji s rakovinou v pouhých 58 letech. I za svůj krátký život toho stihl hodně: nesmazatelně se zapsal do dějin Latinské Ameriky, do dějin boje za práva chudých. Jeho cesta nebyla snadná a je ukázkou nezměrné odvahy a politického mistrovství. Hugo Chávez vyrostl v chudých poměrech, a na rozdíl od mnoha jiných na to nikdy nezapomněl. Jedna z knih, popisující jeho neuvěřitelnou kariéru tak nese název: Z hliněné chýše do prezidentského paláce (Miraflores). Mladý Hugo si zvolil vojenskou kariéru. Znechucen politickým establishmentem v podobě pevného rozdělení si moci (Punto Fijo) a chudobou tak rozšířenou v nesmírně bohaté zemi, se v roce 1992 pokusil o puč. Ten skončil sice neúspěšně, ale mladý důstojník dostal možnost (než byl uvězněn) do televize říci, že prozatím (por ahora) neuspěl. Venezuelané byli z takové odvahy v šoku a mladý důstojník bojující proti nenáviděnému režimu, se stal miláčkem národa. Mezitím se ovšem nalézá ve vězení. Jen tak mimochodem, v té době organizoval demonstrace na jeho podporu jistý Nicolas Maduro, který ho za to do vězení následoval. Zde se Hugo Chávez v roce 1998 kandiduje na úřad prezidenta a vyhrává. Nutno říct, že v té době je to jiný Chávez. Jeho politické vize jsou spíše umírněné (řekněme sociálnědemokratické), není zásadním odpůrcem kapitalismu, ani nepřítelem USA (koneckonců později G. Bushovi říká: chci být Váš přítel). Na druhou stranu si ale uvědomuje, že pokud chce zlepšit situaci chudých – vrstvy, ze které sám vzešel – musí dostat pod kontrolu ropný průmysl. Nastupuje do úřadu v nesmírně obtížné době. Cena ropy je na rekordním minimu, PDVSA (venezuelská ropná firma) si dělá, co chce (je státem ve státě, jak později Chávez zjistí), a OPEC nefunguje. A Chávez pro svou sociální politiku nutně potřebuje zdroje. Oživí OPEC a přivolá na sebe hněv USA, když nahlas rozvažuje o tom, že by se za ropu nemělo vůbec platit v nějaké měně (tedy ani v dolarech), ale navrhuje mezinárodní clearingový systém. Rozjíždí své sociální mise, jejichž výsledky jsou do dnešní doby nezpochybnitelné. Ale opozice a hlavně „elity“ napojené na USA zuří. Chávez je pro ně „černá opice“ –ano,opravdu o něm „nezávislý“ tisk tak píše. Chávez je totiž jako jeho lid – má v sobě i krev indiánskou, není elitním bělochem. Až se k moci dostane Evo Morales, povšimne si i Oliver Stone ve svém filmu (South to the border), že poprvé v dějinách Latinské Ameriky vypadají vůdcové jako jejich lid. Přichází zlomový bod: puč na Cháveze v roce 2002. Přepadení prezidentského paláce. Když ho zatýkají a odvádějí pryč, jeho lidé na něj volají: vrátíme se! A on s ledovým klidem odpovídá: Ještě pryč nejsem. Pučisté, podporovaní americkou CIA, jak se později prořekne bývalý americký prezident James Carter, podcení podporu, kterou má Chávez u lidu a armády. Podpora armády mu zachraňuje život. Navzdory přerušenému vysílání se lidé, riskujíc vlastní život, vydávají k paláci, tlučou na brány Miraflores a volají: vraťte nám našeho prezidenta. Do dvou dnů je Hugo http://orl.bloger.cz Chávez zpět. (Pro zájemce: famózní dokument The revolution won't be televised). Zde je onen zlom, který dostal Huga Cháveze na cestu radikální. Na cestu hledání alternativy vůči kapitalismu (později přiznává, že si myslel, že kapitalismus jde zkrotit, ale po roce 2002 vidí, že to není možné) a zaujímá silně protiamerické postoje, kdy se stále silněji inspiruje latinskoamerickým hrdinou Osvoboditelem Simonem Bolívarem. (jen pro připomenutí, Venezuela je oficiálně Bolívarská republika Venezuela, kde se mimo jiné platí bolívarem). Odpor USA vzrůstá, ale agenda Cháveze se posiluje. Nejen domácí, ale i ta zahraniční. Spolupráce na ose Jih-Jih, jestřábí postoj v OPEC, podpora přátel v Latinské Americe (byl to Chávez, kdo zachránil Argentinu, když se na ní jako supi slétli spekulanti v čele s MMF), nové typy integrace, které popírají ideu „volného obchodu“ – ALBA, banka Jihu pro rozvojové projekty, univerzity, Telesur. Aktivita Huga Cháveze – v té době spícího tak 4 hodiny denně a pijicího 40 šálků kávy – je nezměrná. Na mezinárodním poli se stává nejviditelnější postavou a zastiňuje i Brazílii (se kterou již dříve pošle do pekel americký projekt FTAA). Levicová vlna se šíří Latinskou Amerikou a Hugo už si nepřipadá tak sám proti tlaku americkým zájmů. Spojené státy už nemají v Latinské Americe onen „zadní dvorek“ a viník je podle nich jasný: „diktátor“ Chávez, který prošel nejvyšším počtem referend a voleb ze všech politiků na této planetě. Má své „radikální“ přátele – Evo Moralese a Rafaela Correu, a Nestora Kirchnera (argentinský prezident, který se postavil MMF) a později jeho vdovu, současnou prezidentku Cristinu Fernandez. Jako jediný mimo rodinu je to Chávez, který smí vdovu doprovázet k soukromé části pohřbu Nestora Kirchnera… Výsledky jeho politiky v sociální oblasti jsou zřejmé. Venezuela má nejnižší míru nerovnosti (měřeno Gini koeficientem) z celé Latinské Ameriky. Prudce poklesla chudoba. Jak uvádí The Independent, za strana 17 ORL číslo 2013-4 Chávezovy éry se řada Venezuelanů mohla poprvé najíst třikrát denně. Hugo Chávez se vypořádal s negramotností a Venezuela pod jeho vedením je velmi blízko splnění všech Rozvojových cílů tisíciletí (MDG) stanovených OSN. Venezuelané mají díky spolupráci s kubánskými lékaři přístup k bezplatné zdravotní péči, která byla před Chávezem vyhrazena jen pro bohaté vrstvy. I politické a kulturní výsledky jsou pozoruhodné. Podle Latinobarometra Venezuelané chápou demokracii poněkud jinak, než ostatní národy v Latinské Americe, přičemž míra jejich participace – účasti na politickém životě je bezprecedentní (v posledních volbách, které Hugo Chávez opět vyhrál byla účast okolo 80%). Institut Jamese Cartera volební mechanismus zároveň označil na „nejdemokratičtější na světě.“ V rámci průzkumů prestižního Gallupu skončila Venezuela 6. na světě (průzkum mezi 124 zeměmi) v kategorii „wellbeing“. Chávez podporoval rozvoj alternativních ekonomických struktur: od komunit po družstva, lokální měny, podniky ve vlastnictví komunit (které – a to málokdo ví – mají zákonem pravomoc „diktátora“ Cháveze odvolat). Nemluvě o rozvoji školství a jeho dostupnosti, včetně univerzit. Nezapomněl nikdy na své indiánské kořeny, ať při zastoupení původních obyvatel v politických procesech, jejich práva na jazyk, kulturu a zároveň i dostupnost vzdělání. Ano, říká se, že si Chávez „populisticky (pracovat pro lid je populismus?) kupoval přízeň chudších vrstev. Jenže on jim nedal jen „najíst:“ Chávez dal svému lidu mnohem víc: vrátil mu lidskou důstojnost. Chávez politicky provokoval, nikdy v sobě neměl tu úslužnost, kterou Spojené státy očekávaly. Mimo to, že přebíral kontrolu nad ropným průmyslem (který se neobtěžoval před jeho nástupem jaksi moc platit daně), proslul svými razantními výroky a vystoupeními. Mezi nezapomenutelné patří scény z OSN, kdy vášnivě mával knihou od N. Chomského (se kterým se i osobně vícekrát setkal) a chtěl ji celou přečíst, kdy nazval G. Bushe „oslem“, nebo v reakci na krizi finanční a environmentální: kdyby životní prostředí bylo banka, dávno byste ho zachráni- li. Nesouhlas s kapitalismem a tedy potvrzení své cesty k radikálnímu socialismu (Bolívarská revoluce jako cesta k Socialismu 21. století, a pozor Chávezovým vzorem byl Allende, ne Sovětský svaz) pak shrnul do legendárního sloganu: Musíme zničit kapitalismus, nebo kapitalismus zničí nás. Hugo Chávez porazil všechny své soupeře, včetně pestré opozice štědře financované ze Spojených států. Jen jednoho ne: rakovinu. Zůstává jeho odkaz „chavizmo“, jako kombinace solidarismu, občanské participace navázané na rozvoj komunit a národního cítění se symbolem Símonem Bolívarem (a Chávezovým vzorem, se kterým se později ztotožnil). Chávez není jen Chávez, říká se ve Venezuele. Chávez je lid. Venezuelský lid si svou bitvu o národní suverenitu bez amerického vměšování a o důstojný život bude muset vybudovat bez svého Commandante. Venceremos! http://www.blisty.cz/art/67772.html Přetaňte s antikomunismem, vyzývá místopředseda lidovců vládní poltiky Místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka vyzval politiky vládních stran, aby přestali využívat antikomunistickou rétoriku v předvolebním boji. Podle něj je to totiž právě politika Nečasovy vlády, která stojí za vzestupem obliby KSČM. Místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka kritizuje ministry Nečasovy vlády. Vyzývá je, aby si nedělali z protikomunistické rétoriky munici před příštími volbami a připomíná jim, že je to právě jejich politika, která zapříčiňuje nárůst podpory KSČM. „Doporučoval bych tedy nedělat antikomunistickou rétoriku, ale antikomunistickou politiku,“ uvedl Jurečka. V souvislosti s nedávným pětašedesátým výročím únorových události z roku 1948 Jurečka zdůraznil, že je soukromý zemědělec a že mu zkušenost jeho předků nakazuje mít se před komunisty na pozoru. „Přesto chci protestovat proti tomu, aby si představitelé současné vlády dělali z protikomunistické rétoriky munici pro příští volební tažení. Právě politika pánů Schwarzenberga, Nečase a Kalouska byla tím, co spustilo rudou lavinu na krajích. Dnes se nám snaží ukázat na komunisty v duchu propagandistického hesla: Nejlepší volební program je společný nepřítel,“ zdůraznil místopředseda KDÚ-ČSL. Podle něj je totiž nárůst voličů KSČM výsledkem vlády TOP 09 a občanských demokratů. „Vzestup komunistů není nepochopitelnou ranou z nebes, která nás postihla. Za vzestupem komunistů jsou konkrétní politická opatření, z nichž mnohá udělala nebo udržuje naživu Nečasova vláda,“ vysvětlil Jurečka. Mezi ona opatření řadí například zvyšování cen, které tvrdě dopadají především na rodiny s dětmi a důchodhttp://orl.bloger.cz strana 18 ORL číslo 2013-4 ce, nulový boj vlády proti lichvě, tolerování exekuční mafie, která podle něj vyřadila z provozu a spotřeby již půl milionu domácností, šikanování nezaměstnaných systémem DONEZ, úplnou paralýzu informačních systémů pro přidělování sociálních dávek či zavedení nadbytečných sKaret a udržování dopravní obslužnosti venkova na špatné úrovni. „Ruku v ruce s nezaměstnaností opravdu výbušná kombinace,“ dodal Jurečka a připomněl, že vláda neučinila prakticky nic na podporu ekonomiky a tvorby nových pracovních míst. „Chci zejména panu Schwarzenbergovi, který se v poslední době živě zajímá o mladé lidi s antikomunistickým smýšlením, vzkázat: Největší službu nám prokážete, když nebudete dělat středo-pravicové politice ostudu,“ uvedl Jurečka. „Prozatím jste způsobili, že synonymem slova pravice je pro českého člověka na venkově a v malých městech: asociální, nekompetentní a z Marsu spadlý politik s lehce kriminálními sklony. Vy jste příčina nárůstu komunistických preferencí, ne jejich řešení,“ uzavřel místopředseda KDU-ČSL. Kapitalismus bída, hnus Ivan Štampach Realizace neoliberálního ekonomického modelu chigaské školy v praxi znamená chudnutí většiny a nebezpečné ubývání demokracie. Řešením by byla sociální participativní ekonomika, která by rozhodování a moc vrátila k lidem. Na Facebooku jsem si v uplynulém týdnu přečetl zprávu, která mi připadá důležitější než prezidentská inaugurace a vyhlášení data konkláve. Novinka spočívající v označení prezidentského slibu výrazem inaugurace snad nemá znamenat, že prezident bude mít funkci augura oznamujícího vůli nějakých bohů. První náznaky výkonu prezidentského úřadu naznačují, že brilantní vzdělanec Miloš Zeman chce být spíše plebejským, nikoli monarchickým prezidentem. Přistoupil bohužel na tradiční náboženský rituál, který ukazuje, že Listina základních práv a svobod je cárem papíru. Ta totiž ve svém druhém článku určuje, že stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. Ale kdoví, statování protestantských a dokonce i židovského činitele při uctívání světce římské církve třeba už není vazbou na náboženské vyznání. Je to několik pečlivě vybraných vyznání, a to je možná přípustné. Alespoň tak české právo v poslední době funguje. Přesto, že tolerantní ateista se v katedrále hlasitě modlil Otčenáš, lze doufat v jednoznačně sekulární charakter státu, nakolik na to bude mít vliv spíše on a ne třeba premiér a další klerikálové ve vládě. Od pátku tedy máme zase prezidenta a ve středu tohoto týdne, ne-li o den později možná budou mít papeže. Racionální úvaha ukazuje, že světadíl či názorový okruh, k němuž budoucí hlava katolických údů patří, není důležitý. Můj světový názor mi však dovoluje věřit možnosti zázraku. To, co se děje za zrakem, pokládám za aspoň stejně důležité, jako to, co je před ním, to co je očividné a nad slunce jasné. Můžeme se dožít překvapení a zaznamenat na stolci římského pontifika křesťana. Důležitější než tyto senzace je to, co se přihodilo v jedné české neprivilegované rodině, již navštívila žena z okruhu mých blízkých přátel. Musím pro náležité vyznění její informace dodat, že v osmdesátých letech patřila k opozičnímu okruhu kolem Václava Havla. Šestnáctiletého člena http://orl.bloger.cz hostitelské rodiny rozbolel zub a potřeboval vyčištění kanálků. Tento typ ďábelské bolesti znám a vím, že někdy má člověk pocit, že by si nejradši nechal utrhnout hlavu, kdyby bolest přestala. Rodina se dověděla se, že zákrok u zubaře by stál čtyři tisíce korun, a na to jednoduše neměli. Moje kamarádka věru není sentimentální, ale tím spíš jí rozumím, když psala, že se šla na balkón vybrečet. Následující den potřebovala táž rodina pro jiné své dítě urgentně sanitku, ale nebyla k dispozici. Zdravotnímu zařízení už zřejmě na její provoz nezbyly peníze. K převozu nemocného se pak muselo sehnat auto známého známých. Na protivládních demonstracích v posledních letech nabízejí organizátoři hesla a mezi nimi i to, které jsem zvolil do názvu sloupku. Nemám sice rád masové projevy, ale z pocitu občanské povinnosti jsem se několikrát přidal ke skandování. Některá hesla jsem volal s plným přesvědčením, například: Vláda proti lidu - lid proti vládě. S heslem o kapitalismu vedoucím k bídě a plodícím hrubiánství a nevkus jsem se hned nesžil. Bral jsem je tak trochu hravě. Jenže když slyším tyto příběhy, přestávají pro mne být přesvědčivé super- a hypermarkety zavalené tunami zboží a bojující o přízeň zákazníků. Zjišťuji, že statisíce lidí oscilujících kolem oficiální hranice chudoby jsou rády, když si obstarají základní životní potřeby. V rudých brožurkách minulého režimu, pokud jsme je vůbec byli ochotni vzít do rukou a otevřít, jsme mohli číst o ožebračování pracujících v kapitalismu, a smáli jsme se tomu při pohledu na poloprázdné regály obchodů a nedostupnost moderní techniky na jedné straně a také při pohledu na evropský demokratický sociální právní stát, který lidem poskytoval záchrannou síť před zřícením do naprosté bídy, na druhé straně železné opony. Pozdější programová demontáž demokratického, sociálního, právního státu nejen v Česku, ale i v zemích, které tento model mají na rozdíl od nás zaručen v ústavě, staví tuto tezi do nového světla. strana 19 ORL číslo 2013-4 Jak je možné, že západoevropské země a oba státy Severní Ameriky vybudovaly po druhé světové válce ekonomickou základnu pro sociální službu státu na základě prostředků, které stát získal od plátců daní a z výnosu státních podniků, jichž bylo v Evropě šedesátých let nemalé procento? Vlády nenápadně, nezávisle na politických programech vládnoucích stran zaváděly neoliberální ekonomický model chicagské školy. Staleté přirozené místo trhu v chodu společnosti bylo umělými zásahy změněno. Trh se absolutizoval. Do značné míry objektivizovaný, odlidštěný, absolutizovaný kapitál byl vyjmut z moci státu, jinak řečeno z dosahu občanské kontroly. Mohutné firmy, vůči nimž jsou státy se svými rozpočtovými prostředky chudými příbuznými, a zejména nadnárodní finanční instituce jsou samostatnými hráči na scéně. Pokusy některých zemí zajistit, například na Islandu a v některých zemích Latinské Ameriky to, co o demokracii již r. 1863 řekl Abraham Lincoln, totiž, že to je vláda lidu, prostřednictvím lidu, a pro lid, jsou nadnárodními institucemi trestány. Ani tradičně levicové strany si netroufají převzít demokratickou kontrolu nad ekonomickými a sociálními procesy. Puštění ekonomických držitelů moci, které neradno zaměňovat za normální podnikatele, tedy za lidi, kteří investují své prostředky, svůj organizační talent a své nápady do výroby, služeb či obchodu, ze řetězu roztočilo kola ekonomiky. Tam, kde stát nebrzdí zaměstnavatele sociálním zákonodárstvím a kde je neobtěžují odbory, které neexistují nebo jsou poslušné vládní moci, se ukazuje moc absolutizovaného trhu. Příklad může být strmý ekonomický růst Číny, komunistické diktatury s daleko důsledněji uplatněným neoliberálním modelem, než v beznadějně humanistické Evropě. Jenže tento růst umožňuje jen úzkému okruhu lidí a jen na čas pozvednout se k lepšímu standardu. Vyšší příjmy jsou kompenzovány drancováním životního prostředí a vysáváním výkonu z lidí za mzdu, která sotva kompenzuje obnovu pracovní síly. A i tento růst končí. Tím, že systém vrhá stále větší skupiny lidí do chudoby, snižuje koupěschopnost a také ochotu lidí brát osudy firem za své a dobrovolně se podílet na jejich úspěchu. Tím se postupně snižuje výroba nebo se vyrábí neprodejné zboží, které se skladuje a pak likviduje. Stát vybere od chudnoucích firem a chudnoucích lidí méně daní, než potřebuje. Nadějný rozběh končí v dlouhodobé krizi. A je zajímavé, že krize méně dopadá na státy, které si hrdě uchovaly sociální zákonodárství. V těchto zemích, například ve Venezuele, i když je tam celková životní úroveň nevalná, se zmenšují sociální rozdíly a občané mají důvěru v možnost kontrolovat stát svou aktivní účastí na jeho chodu. Demokracie tam není heslo na fangličky, ale realita. Klub Sisyfos není akademickou organizací, nýbrž ideologickou či kvazináboženskou nátlakovou skupinou. Jeho členové zneužívají svého akademického postavení na prosazování své politické agendy. Slavné univerzity, jež byly kdysi pilíři evropské vzdělanosti a moci, kladly na své členy etické požadavky. Musíme se na ně v akademické obci opět rozpomenout a vyžadovat je od sebe navzájem. Jinak ztrácíme mravní sílu vést společnost. Eklatantní případy ztráty morálky, jako je Sisyfos, musí vést ke konsekvencím. Musí se buď omluvit a změnit své chování, anebo být vyloučeni z akademických řad. Klub ať se vrátí ke svému původnímu poslání – vychovávat k racionalitě a kritickému myšlení, anebo ať stojí mimo akademický svět, kde fanatismus a dogmatismus nemají mít místo. Když nezbude v konfrontaci s realitou než dát plně za pravdu heslu o kapitalistické bídě a hnusu, není to ve jménu žádné osvícené diktatury, která nabízí dokonalou společnost. Jde o mnohem méně. Stačí uskutečnit sociální a zároveň svobodnou a decentralizovanou ekonomiku a její strůjci se nebudou muset bát toho, že je pluralitní volební systém smete. Je známé, že český klub skeptiků Sisyfos vystupuje proti pseudovědám. Mnohem méně známé je však to, že vystupuje i proti korektnímu vědeckému výzkumu, pokud by tento mohl (byť i nepřímo) vrhat nějaké kladné světlo na ideje zařazené na černou listinu okultních nauk. Členové klubu se snaží takovému výzkumu předem zabránit anebo jej zdiskreditovat. Jako prostředek k tomuto cíli však SISYFOS PROTI VĚDĚ nevolí oponenturu na odborném fóru, jak by se na akademickou obec slušelo. Nýbrž kuloární intriky, ETIKA ODBORNÉHO DIALOGU A ČESKÉ HNUTÍ SKEPTIKŮ šíření falešných informací mezi akademickými funkcionáři i laiky, zesměšňující útoky ad hominem, Emil Páleš zastrašující dopisy těm, kdo na takovém výzkumu spolupracují, a páky institucionálního násilí, jež odepírají finanční dotace, vyznamenání, pracovní místa a možnost publikovat. Nepřispívají k objasnění pravdy žádnými kontrolními studiemi a protiargumenty, ale jejich činnost je ryze destruktivní, ničící práci jiných. Přitom opouštějí všechny zásady vědeckého uvažování i obecně lidské morálky. Principy vědy a racionality jsou zdůrazňovány, pokud se jim hodí – a rychle http://orl.bloger.cz strana 20 ORL číslo 2013-4 opouštěny, když mluví ve prospěch protistrany. Shrnu zde několik případů stejného typu. Dva historické precedenty, tři případy mých kolegů a mé vlastní setkání se skeptickým hnutím. Svůj vlastní případ znám nejlépe, včetně úplného kontextu všech událostí, proto o něm promluvím nejvíce. Tato setkání se odehrála v rozmezí dvaceti let s následujícími osobami, z nichž některé jsou popředními členy skeptického hnutí a další jsou jeho sympatizanty a veřejnými obhájci: český astronom Jiří Grygar, zakladatelé a předsedové Sisyfa Lenka Přibylová, Jiří Heřt a Čeněk Zlatník, Václav Hořejší z Ústavu molekulární genetiky AV ČR, Ivan Blecha z katedry filosofie na univerzitě v Olomouci, Gejza Dohnal z České statistické společnosti. Na Slovensku Igor Kapišinský z Astronomického ústavu SAV a Vladislav Zikmund z Ústavu fyziologie SAV. Přestože opakovaně slýchám, že jsou to „staří blázni, které už nikdo nebere vážně“, nemyslím si to. Pracovníci českých univerzit mají strach a ustupují před nimi, protože prý sedí v grantových komisích rozdělujících dotace. V řadě případů se jim daří deformovat vědu i obecné mínění a poškozovat dobré jméno svých kolegů. V roce 1801 publikoval William Herschel zprávu pro Královskou společnost, ve které objevil zápornou korelaci mezi skvrnami na slunci a cenami pšenice v Anglii. Porovnal historické záznamy o skvrnách i o cenách pšenice a zjistil, že ceny stoupají v čase slunečních minim. Jak dnes víme, jeho pozorování bylo zcela správné.2 Množství sluncem vyzářené energie se mění v jedenáctiletém cyklu a ovlivňuje zemské klima. Dlouhodobá minima sluneční aktivity jako Maunderovo koncem 17. století nebo Wolfovo začátkem 14. století se dávají do souvislosti s ochlazením, nižšími výnosy, hladem a sedláckými vzpourami. Jako objevitel Uranu byl Herschel nejslavnějším astronomem své doby. Přesto byl zesměšněn a umlčen. Donutili ho zrušit a odvolat všechny další projevy na toto téma. Baron Henry Brougham, pozdější lord kancelář jeho Veličenstva, prohlásil tuto myšlenku v Královské společnosti za „velkou absurditu“. Další studie na stejné téma se objevila až o sedmdesát let později. Když se ptáme, proč bylo tak lehké sprovodit ze světa právě tento astrofyzikální objev – je to jeho možná asociace se starou astrologií. Asociace sice falešná, ale politicky účinná – s něčím, co bylo v nemilosti úctyhodných institucí, církevních i akademických. Stejný Brougham zlomyslným způsobem v anonymních pojednáních napadal Thomase Younga. Young objevil vlnovou povahu světla, ale Broughamovi se podařilo zpozdit přijetí tohoto objevu o celé desetiletí. Brougham sám byl spíše akademický funkcionář a jako vědec nezanechal po sobě nic, pro co by si ho svět pamatoval. Jen množství osobních názorů, jejichž platnost měla krátké trvání. Byl to však on, kdo se v Královské společnosti cítil být dědicem a mluvčím Newtonovy autority a soudil kolegy, jež přicházeli se skutečnými objevy. Barona Broughama s jeho arogancí a namyšleností by si skeptikové mohli vzít za svou ikonu. Měsícem, Špůrek prozkoumal i to. Zjistil korelaci sesuvů se syzygiemi Slunce a Měsíce. Sesuvů přibývá během úplňku a novu, což není až tak záhadné. Slunce a Měsíc způsobují nejen vzedmutí oceánů, ale i pevnina mírně stoupá a klesá vlivem slapových sil, takže ke geologickým zlomům dojde nejspíš tehdy, když je pnutí vrstev největší. Otevřen všemu se však podíval i na jiná tělesa ve sluneční soustavě a zjistil ještě něco. Sesuvy se periodicky množily, když planeta Saturn prodlévala mezi 270° až 330° ekliptikální délky (což jsou znamení Kozoroha a Vodnáře). Zveřejnil i predikci na nejbližší desetiletí, která se splnila.4 Od astrologů se pak dozvěděl, jak přesně to zapadá do starých představ: Saturn je bůh země a minerální říše, patron rolníků a horníků. Kozoroh a Vodnář jsou jeho domovská znamení, kde působí nejsilněji. Špůrek musel čelit obvinění z astrologie. Přestože nevěřil, že příčinou sesuvů je planeta Saturn. Zdůrazňoval, že může jít o zdánlivou korelaci kvůli nějakému paralelnímu rytmu stejné délky. Nepomohlo mu to a v roce 1975 musel opustit Geologický ústav. Paradoxně až tyto události ho Velice podobný případ se odehrál v nedávném Československu. Když koncem šedesátých let sesuv přivedly k zájmu o astrologii, o níž později napsal několik knih. půdy u Ostravy přerušil tajný „rudý“ kabel mezi Prahou a Moskvou, dostala se otázka příčin půdních (celý článek : sesuvů mezi priority výzkumu. Tehdejší pracovník Geologického ústavu Akademie věd, Milan Špůrek, shromáždil údaje o 2854 zaznamenaných půdních sesuvech v uplynulých 1600 letech.3 http://www.sophia.sk/sites/default/f iles/Sisyfos_proti_vede.pdf) http://www.osud.cz/sisyfos-protivede-etika-odborneho-dialoguceskeho-hnuti-skeptiku Pak začal hledat příčiny. První nabízející se faktor bylo počasí, zejména srážky. Počasí však nelze dlouhodobě předvídat, a protože tehdy kolovaly jisté domněnky o souvislosti mezi srážkami a http://orl.bloger.cz strana 21 ORL číslo 2013-4 Mozek "reaganomiky" o Chávezovi a světě „Elity nepřežijí nenávist a hněv, o něž si koledují“ „Chávez byl divem světa. Divem světa proto, že se neprodal Spojeným státům a venezuelským elitám,“ píše Paul Craig Roberts, náměstek ministra financí za Reagana – a tvůrce „reaganomiky“. A dodává: „Kdyby se Chávez prodal, byl by to z tržeb za ropu, tak jako královská rodina Saudů, velice bohatý muž, respektovaný Spojenými státy ve stylu, jakým to Spojené se svými loutkami umí“ včetně „návštěv v Bílém domě“. A „dokud by Spojeným státům sloužil, mohl být diktátorem třeba doživotně.“ I dnes přece „každá z washingtonských loutek, od Asie přes Evropu až po Střední východ, úzkostlivě čeká na pozvání, jímž Washington honoruje služby prokázané globální imperialistické velmoci, okupující Německo a Japonsko i 68 let po 2. světové válce a Jižní Koreu 60 let po skončení korejské války a udržující své vojenské základny ve velkém počtu dalších ´suverénních´ zemí.“ Prodat se „by bylo politickou hračkou“ i pro Cháveze. „Stačilo by mu pokračovat v populistické rétorice, povyšovat své spojence v armádě, rozdávat spodní třídě víc drobků, než dostávala dosud, a o zůstatek tržeb za ropu se dělit se zkorumpovanými venezuelskými elitami.“ dalších zemích, ne ale na Harvardu, Cambridgi a Oxfordu.“ Chávez byl ale „svůj“ - „tak jako Rafael Correa, zvolený už potřetí za ekvádorského prezidenta, který se postavil Spojeným státům a poskytl politický azyl Julianu Assangovi“. Nebo „Evo Morales, první prezident Bolívie z řad jejího původního obyvatelstva od doby, kdy ji dobylo Španělsko“. Velká „většina Venezuelců věděla, že Chávez je svůj. Zvolili ho prezidenta čtyřikrát a volili by ho až do konce života. Washington ze všeho nejvíc nenávidí právě lidi, kteří zůstanou ´sví´ a nedají se koupit.“ „Lež a démonizace“ si – upozorňuje druhý muž Reaganova fiskálu – nedají pokoj ani po Chávezově smrti. To, že „boj za spravedlnost nevzdal, mu nebude nikdy prominuto“ - tak jako „Correovi a Moralesovi, určitě také figurujícím na seznamu kandidátů na atentát“. „Čím víc Cháveze démonizují západní politici a média, tím raději ho mají Venezuelci. Moc dobře totiž chápou, že ten, koho proklíná Washington, je pro svět darem z nebes.“ Kdo se však odváží „postavit Washingtonu, platí za to velkou cenu. Komu pro to nechybí kuráž, je za to démonizován. Riskuje atentát a svržení pučem, organizovaným CIA tak jako Chávez v roce 2002.“ Když se ale „venezuelské elity, instruované CIA, o převrat pokusily a Cháveze unesly, pučisty svrhl venezuelský lid v ulicích a část armádních kruhů dřív, než mohl být zavražděn venezuelskými elitami pod kuratelou CIA.“ Ony samy si „prodejné kůže si zachránily jen proto, že Chávez byl, na rozdíl od nich, humanista. Venezuelský lid se za Cháveze postavil okamžitě a v obrovské mase, a usvědčil tak ze lži Bushův Bílý dům, označující Cháveze za diktátora.“ On sám přitom vůbec „nebyl nepřítelem Ameriky“. Byl „nepřítelem hegemonie Washingtonu nad jinými zeměmi, spojenectví Washingtonu s kruhy vládnoucích elit, okrádajících a zbavujících obživy vlastní lid. Byl nepřítelem washingtonského bezpráví, vojenských agresí, bomb a invazí. Washington a Amerika nejsou jedno a totéž. Washington je satanským doupětem.“ Chávez byl „světový lídr. Na rozdíl od amerických politiků ho respektoval celý nezápadní svět. Byl doktorem honoris causa v Číně, Rusku, Brazílii i http://orl.bloger.cz Autor nabízí i kolekci z morbidních textů, které “smrt nejodvážnějšího srdce světa přímo oslavují“. Mamutí kouzlo nechtěného předvedla jistá Pamela Sampson, když napsala: „Chávez mrhal venezuelským ropným bohatstvím na sociální programy typu potravin ze státních zdrojů, dávek pro chudé rodiny, klinik a vzdělávacích programů, za něž se neplatí“ - místo aby za ty peníze „postavil mrakodrapy á la nejvyšší budova světa v Dubaji nebo filiálky Louvru a Guggenheimova muzea, tak jako v Abu Dabí“. Washington má na svědomí „desítky milionů obětí v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Súdánu, Pákistánu, Jemenu, Somálsku, Sýrii, Palestině, Libanonu“. V „čekárně na sankce, destabilizaci, dobytí nebo rekonkvistu sedí i Írán, Rusko, Čína a Jižní Amerika“. Tím spíš byl, píše Roberts, „nejlepším projevem raného 21. století“ ten Chávezův z 20. září 2006 na Valném shromáždění OSN: „Chávez zatahal za vousy medvěda, či spíš Satana přímo v jeho doupěti“, když tehdy řekl: „Včera stál ďábel právě tu, na tomto pódiu, a řečnil, jakoby mu patřil svět. Síra je tu z něj cítit ještě teď. Včerejší slova prezidenta Spojených států si žádají povolat psychiatra. Mluvčí imperialismu se s námi přišel podělit o elixír, jímž by rád zvěčnil dnešní podobu nadvlády, exploatace a drancování národů světa. Byl by to skvělý scénář pro film Alfreda Hitchcocka. Už pro něj mám i název: ´Belzebubův recept´.“ Takový projev – glosuje to mozek „reaganomiky“ na „Valném shromáždění nezazněl ani v dobách, strana 22 ORL číslo 2013-4 kdy se ho účastnil vojensky silný Sovětský svaz. Na tvářích se rozhostil souhlasný úsměv, zatleskat si však nikdo netroufl.“ V sázce bylo „až příliš moc peněz“, o nichž se rozhodovalo v Americe. „Delegace USA a Británie vyklidily scénu jako upír před česnekem“. Kamkoli George W. Bush pohlédne – pokračoval tehdy Chávez - „všude vidí samé extremisty. Za extremistu má i Evo Moralese, prezidenta, jakého si Bolívie zaslouží. Imperialisté vidí extremisty úplně všude. V tom, že bychom snad byli extremisty, to však není. Je to svět, kdo se právě probouzí. Probouzí se a staví na vlastní nohy úplně všude.“ A pak - „ve dvou krátkých větách o pouhých 20 slovech, Chávez definoval Washington na prahu 21. století i pro všechny budoucí věky“: „Impérium se bojí pravdy a hlasu nezávislosti. Dělá z nás extremisty, tím je však právě ono samo.“ Roberts si nebere servítky ani na ještě delikátnější téma: „Napříč celou Jižní Amerikou a nezápadním světem je za viníka Chávezovy smrti považován Washington. Jihoameričané mají v paměti slyšení v americkém Kongresu v 70. letech, kde Churchův výbor odtajnil inscenace CIA, mající otrávit Fidela Castra. Oficiální dokument, předložený prezidentu Johnu F. Kennedymu spojeným generálním štábem USA pod názvem Northwoods Project, svět už zná a je dostupný online. Projekt spočíval v útoku na americké občany pod falešnou hlavičkou, majícím přenést vinu na Kubu a zpracovat světové veřejné mínění, aby akceptovalo změnu režimu na Kubě režírovanou Spojenými státy. Prezident Kennedy návrh odmítl jako neslučitelný s morálkou a transparentní vládou.“ Přesvědčení, že „Cháveze rakovinou infikoval Washington, aby se zbavil překážky své hegemonie nad Latinskou Amerikou“ - píše Roberts - už Jihoameričanům nikdo nevezme. „Bude žít věčným životem: Cháveze, největšího syna Jižní Ameriky od dob Simona Bolívara, zavraždil Washington. Ať už je namístě či nikoli, toto přesvědčení už ztuhlo v kámen. Oč víc zemí ničí Washington a globalismus, tím prekérnější bude proto i život elit.“ „Prezident Franklin Delano Roosevelt pochopil, že bezpečnost bohatých vyžaduje ekonomickou bezpečnost spodních tříd. Roosevelt ve Spojených státech nastolil slabší formu sociální demokracie, již evropští politikové přijali jako nezbytnou podmínku sociální koheze a politické i ekonomické stability. Režimy Clintona, Bushe a Obamy stabilitu, zavedenou Rooseveltem, podkopaly. Thatcherová, Major, Blair a dnešní britský premiér zrušily společenskou smlouvu mezi třídami ve Spojeném království.“ Té samé chyby se dopustili i „politici v Kanadě, Austrálii na na Novém Zélandu“. I oni „předali moc do rukou privátních elit na úkor sociální a ekonomické stability“. začala,“ říká z plna hrdla už i mozek „reaganomiky“. Právě tou ale tsunami devastace startovalo. http://www.stripkyzesveta.cz/cz/poli tika/429/mozek-reaganomiky-ochavezovi-a-svete Profesor Keller to vidí černě: Už naše děti budou nejspíš žít zpět ve feudalismu Roberts je stejného názoru, jako ekonom Gerald Celente: „elity nepřežijí nenávist a hněv, o něž si koledují“. „Destrukci“ totiž podléhá už i „americká střední třída“. Z „dělnické třídy je proletariát“. „Sociální systém prochází demolicí, mající snížit rozpočtový deficit, způsobený ztrátami daňového inkasa z pracovních míst, vystěhovaných ´off-shore´, válkami, vojenskými základnami v zahraničí a záchrannými balíčky pro krachující finanční instituce. Americký lid je nucen strádat, aby si elity mohly dál bezstarostně lebedit.“ Právě „americké elity však vědí, co přichází. Proto vytvořily ministerstvo vnitra nacistického ražení, zvané Vnitřní bezpečnost (´Homeland Security´).“ A vyzbrojily je „municí, schopnou zabít každého Američana pětkrát“ - a dokonce „tanky, neutralizujícími práva Američanů podle Druhého dodatku k Ústavě.“ Právě „ochrana hrstky elit před Američany, které uzurpují, je i důvodem remilitarizace policie, jejího převedení pod velení Washingtonu a vybavení bezpilotními letouny, schopnými provádět atentáty na skutečné lídry amerického lidu, kteří budou v ulicích, a ne pod střechou zákonodárné, výkonné či soudní moci“. „Smrt a násilí, které Washington rozpoutal, se obrátí proti Washingtonu a zkorumpovaným politickým elitám všude jinde. Jak říká Gerald Celente, první velká válka 21. století už http://orl.bloger.cz Sociolog Jan Keller se v knize Václava Cílka Tři svíce za budoucnost - dílo shrnuje nejrůznější texty od různých autorů – zamýšlí nad tím, kam až se může vydat náš svět práce, ekonomiky, ale hlavně sociálního postavení ve společnosti, pokud budou bohaté vrstvy obyvatel ještě více sílit, kdežto ze střední třídy se stanou ti nejnuznější. Pokud tomu prý nezabráníme včas, pak už i naše děti budou žít ve feudalismu. Filosof a klimatolog Václav Cílek v úvodu své knihy Tři svíce za budoucnost tvrdí, že bude-li parazitismus na státních financích a na chudších spoluobčanech pokračovat, dojde k vyprázdnění tohoto typu kapitalismu a režim se zhroutí. Tutéž vizi budoucnosti pak sociolog Jan Keller ještě přikrmuje. Bude hůř, varuje, pokud ve vývoji společnosti strana 23 ORL číslo 2013-4 neučiníme zásadní obrat. Jinak nám zbude jen jediná jistota: feudalismus. Kellerův Svět po konci tří světů „Návody a nápady, jak přežít konec světa“, zní podtitul Cílkovy knihy. Jan Keller pak svůj článek ozdobil titulkem: "Svět po konci tří světů". „Ještě zhruba třicet let po druhé světové válce připomínala společnost v ekonomicky vyspělých zemích jablko. Ze všech nejmasivnější v ní byly střední vrstvy, zatímco směrem nahoru i dolů od příjmového středu se tvar rychle zužoval. Několik málo procent obyvatelstva zcela naspodu tvořilo zbytky klasické chudiny. Několik desetin procenta úplně nahoře vytvářelo majetkovou a příjmovou elitu,“ napsal na začátek "konce tří světů" Keller. „Někdy od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století se obraz začíná výrazně měnit. Celkový trend je takový, že střední vrstvy početně i příjmově víceméně stagnují a začínají ubývat. Celým jejich částem hrozí pád do nižších sociálních kategorií,“ líčí dále v článku sociolog. „Početně mírně ale sílí vrstvy horní, které se rychle vzdalují od zbytku společnosti....V průběhu posledních dvaceti let se tento proces dále urychlil,“ upozorňuje Keller. Nikde ty bohaté nepotkáme... Podle něj se ale tito lidé nejenom vzdalují od společnosti, dokonce i žijí ve svém vlastním světě, nikde je ve společnosti nepotkáme, bydlí jinde než my, pracují jinde než my, dovolenou tráví úplně jinde než my a dokonce ani jejich příjmy nepocházejí z jejich profesní činnosti. „Jde o to, že příjmy středních vrstev pocházejí téměř výhradně z výkonu profesní činnosti, příjmy horních vrstev jsou naopak na profesní činnosti závislé jen nepatrně,“ vysvětluje k tomu Keller. Jelikož příjmy z práce stagnují a příjmy z majetku těch nejbohatších se zhodnocují stále rychleji, pak někteří sociologové hovoří o riziku repatrimonializace společnosti. V tomto procesu pak dochází k tomu, že stále větší díl vytvářeného bohatství je odkloněn od vrstev středních a rozmnožuje už tak astronomické majetky nejbohatších špiček vrstev horních, jak upozorňuje sociolog s tím, že v tomto všem nejdále pokročily Spojené státy americké. Pozor, vlastní už čtyřicet procent veškerého majetku „Před čtvrtstoletím vlastnilo nejbohatší procento Američanů něco přes třicet procent veškerého majetku v zemi. Nyní vlastní už čtyřicet procent a brzy to bude polovina. Naopak čtyři pětiny chudších obyvatel USA se dělí o pouhých sedm procent majetku. Rozevírají se také příjmové nůžky,“ varuje Keller v článku. Výsledkem pak je to, že jedno procento nejvíce vydělávajících Američanů si na výplatních páskách odnáší už téměř čtvrtinu všech vyplácených platů. Tato část si pak navíc rozděluje i akcie, obligace a další cenné papíry. „Jedno procento jich vlastní plnou polovinu,“ zdůrazňuje Keller a hned se pouští do vysvětlování toho, jak se postupně měnilo ono jablko na hrušku. „Když se někdy v sedmdesátých letech 20. století začalo jablko společenské struktury měnit v hrušku stále baňatější v dolních partiích, prakticky nikdo si to neuvědomoval,“ píše sociolog s tím, že někteří jiní sociologové – například Francouz Alain Touraine a Američan Daniel Bell - si mysleli, že se zároveň s tímto procesem přestanou lidé poměřovat podle majetku, nýbrž větší důraz bude kladen na to, jaké mají občané vědomosti. Družina sloužících a sociální napětí Jenže právě v tom přišla mýlka; jde totiž o to, že vzniklo cosi jiného: bohatí se odlepili od společnosti až tak, že už ani nepoužívají služeb veřejného sektoru a místo toho se obklopují http://orl.bloger.cz družinou sloužících. Naopak na druhé straně roste něco zcela jiného. Tím je sociální napětí, chátrají předměstská sídliště ovládaná gangy mladistvých, kteří si krátí chvíli při čekání na práci tím, že zapalují auta a činí pouliční šarvátky. A co přijde dál? „Ti šťastnější vytvoří zástup ´pracující chudoby´. Budou si navzájem konkurovat v tom, jak spojit příjem z neplnohodnotné pracovní smlouvy s minimem sociálních dávek, které zbydou jen na ty, kdo už prokazatelně nic nemají. Budou přežívat především díky nekvalifikované práci v sektoru služeb.“ Ruku v ruce s tím se zároveň zhorší i podmínky středních vrstev, které si budou pomalu zvykat, a hlavně se připravovat na podmínky sociálně slabých. Jejich podmínky v rámci hrazení nákladů na bydlení se pak krok po kroku budou výrazně zhoršovat. V dalším popisování toho, co bude, si Keller zadává i s prognózováním: budou prý končit supermarkety a naopak se rozšíří síť prodejních skladišť, ve kterých lze sehnat potřeby pro základní hygienu, laciné ošacení a konzervy. „Kolaps institucí zoufale předlužených států je neodvratný,“ upozorňuje také Keller. Dále popisuje, kterak se bude rozšiřovat refeudalizace společnosti, soupeřící politické strany budou stále více ovládat mafie, přičemž šéfové gangu se budou obklopovat "tvrdými hochy" a uzavírat přechodná spojenectví s ozbrojenými družinami exekutorů. Nesmíme rezignovat na potravinovou soběstačnost „Alternativní scénář předpokládá, že různé skupiny středních vrstev budou schopny se domluvit. Společně dosáhnou toho, aby ti nejbohatší neodešli ze společnosti, ale podíleli se na financování jejího chodu v míře obvyklé během třiceti poválečných let. Jedině tak bude možno zastavit proces zadlužování států a opatřit strana 24 ORL číslo 2013-4 dostatek prostředků na integraci nižších vrstev zpět do společnosti,“ připomíná Keller s tím, že obyvatelé nejnižších pater společnosti budou muset mít podmínky pro důstojnou obživu, jinak se promění v nebezpečnou třídu, která bude terorizovat okolí. Sociolog pak svůj článek "Svět po konci tří světů" uzavírá tvrzením, že dostatek práce bude možné zajistit, pokud nebudeme rezignovat na potravinovou soběstačnost, pokud dáme přednost drobným a středním domácím firmám před firmami nadnárodními a pokud omezíme zvůli velkých peněz a nedopustíme to, abychom byli jen montovnou pro cizinu. „Naděje na tak radikální obrat jistě není příliš vysoká. Bez takového obratu nám však ve stoupajícím moři nejistoty zbude jen jediná jistota: už naše děti budou žít ve feudalismu,“ dodává. Co na to bývalý prognostik a nynější ekonomický mozek KSČM Jiří Dolejš? Dolejš: Takové prognozy se dávají jako varování http://www.parlamentnilisty.cz/zpra vy/Profesor-Keller-to-vidi-cerne-Uznase-deti-budou-nejspis-zit-zpet-vefeudalismu-264542/diskuse Ježíš byl první revolucionář http://www.ta3.com/clanok/101592 4/v4-merkelova-a-hollande-hugochavez-veriaci-socialista.html Hora smrti Místa, kde záhadně mizí lidé, jsou oblíbeným tématem milovníků záhad. Většinou se ukáže, že se jedná jen o mystifikaci, ale v Austrálii jedno takové místo skutečně existuje. Sami jsme se o tom přesvědčili. Jako ostrov v moři eukalyptových lesů se na severu Austrálie vypíná k obloze obrovská hromada temných, zčernalých balvanů. Černá Hora, nazývaná domorodými aboriginci také Kalkajaka. Nejstrašnější a nejznepokojující místo Severního Queenslandu, ležící 25 km jižně od Cooktownu. Aboriginové se k ní neodvažují přiblížit. Podle starých legend zde neustále hrozí nebezpečí. Hory se obávají i bílí usedlíci, protože tam už beze stopy zmizelo mnoho lidí, jakoby je země – nebo hora samotná – pohltila. Ani ptáci a zvířata se k ní nepřibližují. Oblasti se vyhýbají dokonce i piloti letadel, kvůli podivným vzdušným turbulencím a magnetickým poruchám. V roce 1991 nad horou prolétalo v severojižním i západovýchodním směru letadlo Společnosti Mineralogického průzkumu. Pomocí heliového magnetometru a spektrometru měřilo, zda nejsou skály magnetické a neprodukují nějaké záření. Výsledek byl sice negativní, ale záhada mizení lidí i nadpřirozených úkazů kolem hory zůstala. Místní obyvatelé všechny výzkumníky varují: „Rozhodnete-li se zkoumat tajemství hory, musíte být dokonale organizováni, vybaveni a připraveni na ta nejrůznější nebezpečí, ať už očekávaná, či nečekaná – riskujete přinejmenším setkání s obrovskými pythony.“ http://orl.bloger.cz Strašidelné místo Hora byla ještě podivnější, než jsme očekávali. Vynořila se náhle za zatáčkou a zdálky připomínala hromadu uhlí vysypanou obří sklápěčkou uprostřed zeleného moře lesů. Ale ta hromada byla dlouhá přes tři kilometry a jednotlivé kousky zdánlivého uhlí byly ve skutečnosti obrovské černé balvany. Některé měřily dokonce přes šest metrů. Prašná cesta vedla přímo až k hoře a přetínala ji v jejím nejnižším místě. Bylo tam malé odpočívadlo s vyhlídkou na tajemnou horu a s informačními cedulemi o jejím vzniku. Podle geologů začala vznikat asi před 250-ti miliony lety. Ztuhlý výlev magmatu pomalu erodoval a jak se odplavovala okolní půda, postupně se obnažoval, až vystoupil do dnešní výšky 300 m nad povrchem země. Vlivem počasí se čedičový blok pomalu narušoval, po obvodě se rozpadal na jednotlivé kusy, které pak dále zvětrávaly a vytvářely samostatné balvany. Milovníci záhad jsou ale jiného názoru. Tímto běžným geologickým procesem by tak na naší Zemi vzniklo bezpočtu podobných hor, ale Kalkajaka je světová rarita. Nikde jinde nic podobného neexistuje. Tvrdí proto, že hora je umělého původu. Je to ruina chrámu prastaré, dávno zaniklé civilizace z dob temného úsvitu světa. Uvnitř se skrývají velká tajemství, záznamy vysokých znalostí jejich knězů, mrtvá těla dávných králů a samozřejmě nesmírné poklady. Cestu do nitra hory však střeží duchové mrtvých, démoni a stovky jedovatých hadů spolu s obrovskými pythony. Podle moderní legendy je zde jeden ze vstupů do podzemní říše, obývané nepozemskou rasou „ještěřích bytostí“ a skupinou jejich otroků typu „dero“1) , zlých lidských monster, ovládaných pomocí implantátů a podobné techniky. Pravdou je, že hora odedávna vzbuzovala u domorodých aboriginů posvátnou hrůzu, dodnes se ji vyhýbají a vážně tvrdí, že se tam dějí nadpřirozené úkazy. Pravdou také je, že většina odvážlivců, kteří vstoupili do podzemí, aby horu prozkoumali, se strana 25 ORL číslo 2013-4 už nevrátila a zmizela beze stopy. Dozvěděli jsme se to v krčmě s honosným názvem The Lions Den Hotel, což je jedno z nejpopulárnějších míst poloostrova Cape York. Scházejí se tam místní obyvatelé, aboriginové i kolem projíždějící cestovatelé. Krčma je téměř skryta pod mohutnými mangovníky a studené pivo je ve třicetistupňovém vedru vždy vítané osvěžení. Přisedli jsme si k vousatému štamgastovi jménem Peter Fitzgerald a svěřili se mu, že bychom rádi Černou Horu prozkoumali. Prohlédl si nás, jakoby nevěřil svým uším a pak řekl: „Buď jste blázni a nebo o té hoře nic nevíte. Kdysi se jí říkalo the Mountain of Death, protože má na svědomí desítky životů. Zmizeli v ní prospektoři, farmáři, policisté, černí stopaři i celý domorodý kmen, který se tam chtěl ukrýt před nepřáteli. Zmizelo tam dokonce i stádo dobytka.“ Lokl si piva a pokračoval: „Aboriginové mají z té hory hrůzu. Když se dělala cesta, která vede kolem hory, pracovali na ní jako stavební dělníci. Měli tam maringotky na přespání, ale báli se tam přes noc zůstat. Raději každý večer odjížděli pryč.“ Pak nás odvedl na verandu před hospodu ke stolu, kde seděli dva aboriginové. Objednali jsme jim pivo a oni nám začali vyprávět starou legendu: Dávno v dobách úsvitu samotného lidstva žil mezi zdejším kmenem hrozný a mocný šaman, kterému říkali „požírač masa“. Samozřejmě, že lidského. Byl tak obávaný pro svou magickou sílu, že mu občas dovolili, aby se nasytil buď starou ženou nebo nemocným mužem. Jednou ale, když ve svém hrozném hladu zabil a snědl mladého náčelníka kmene, všichni se proti němu vzbouřili a chtěli ho potrestat. Šaman však ovládal kouzla a proměnil se v obrovského hada. Ukryl se v hoře a vylézal z ní pouze, když měl hlad. Od té doby se tam ztrácejí lidé i zvířata. Samozřejmě, že jsme to brali jako typickou starou legendu. Zbystřili jsme ale, když nám začali vážně tvrdit, že se dodnes z hory ozývají záhadné zvuky. Nářek, kvílení, rány a podivná nepozemská hudba. Je tam spousta jedovatých hadů i obrovských pythonů. Celá hora je prý prokletá a je lepší se ji vyhnout. Čekání na démona Lidé, kteří k Černé hoře zabloudí, si ji většinou se zájmem prohlédnou z odpočívadla u cesty ale pak pokračují dál. Málokdo se rozhodne ověřovat si domorodé legendy, poslouchat tajuplné zvuky z podzemí a vydat se pátrat do chodeb. Hrůza domorodců z hory, obzvlášť v noci, znamenala pro nás výzvu, abychom u ni přenocovali. Problém ale byl v tom, že chcete-li se dostat k úpatí hory, musíte se tam prosekat hustým pralesem. Je to už nehostinná tropická oblast kde rostou liány, jedovaté fíkovníky a žahavé stromy. Naše terénní auto, plné drahých kamer a přístrojů, bychom museli nechat stát nehlídané někde na opuštěném místě, což bylo riskantní. Se stanem jsme se tedy nakonec za démonem hory – požíračem lidského masa, vydali jen sami dva s Dannym. Ostatní odjeli s autem do kempu u The Lion‘s Den Hotel. Vyschlé koryto potoka nás dovedlo hustým pralesem až přímo k úpatí. Bylo to odporné, ponuré místo ve stínu mohutných pokroucených stromů, obklopené suchými zaprášenými křovisky. Hned vedle se už zvedaly do výšky hladké balvany a kousíček nad námi se šklebily černé jícny podzemních chodeb, odkud vanula hniloba. http://orl.bloger.cz Setmělo se kolem sedmé hodiny. Jak už to v tropech bývá, tma přišla náhle a ve světle naší plynové lampičky jsme kolem sebe viděli jen nezřetelné stíny stromů, slévající se v tmavou hmotu. Asi dvě hodiny jsme si povídali, občas se zaposlouchali do nočních zvuků pralesa a mlčky hleděli na černou stěnu balvanů, zvedající se nad našim stanem. Cítili jsme starobylou historii tohoto spícího kraje a čekali, zda tady neprožijeme něco neobvyklého, co by potvrdilo legendy o nadpřirozených jevech u hory Kalkajaka. Ze zkušenosti jsme však skepticky předpokládali, že noc proběhne normálně. To jsme ještě netušili, jak se mýlíme. Kolem desáté hodiny se náhle zvedl vítr a v korunách stromů to začalo praskat. Zalezli jsme raději do stanu, leželi na karimatkách s otevřenýma očima, zírali na tmavou stanovou celtu a napínali uši. Noční skřeky z pralesa zní skutečně strašidelně. Podivné výkřiky se mísí s příšerným chechtotem, do toho občas zazní rachot padající větve, ulomené větrem ze stromu, zkrátka hrůza. Člověk si na to ale brzy zvykne. Pomalu jsme začali usínat, když náhle nastalo naprosté ticho. Nejenom, že přestal vítr, ale utichly i hlasy všech zvířat a nočních ptáků. Až nás to udeřilo do uší. Udiveně jsme se s Dannym na sebe podívali. Ještě jsme si začali dělat legraci, že asi přichází nějaké strašidlo, když se ze skály nad námi ozval rachot padajících kamínků. Něco se škrábalo z hory ven. Bylo to dost blízko a mysleli jsme si, že to je nějaké zvíře. Nejspíše rock wallaby. Ale když to slezlo až dolů na úpatí hory, začalo se z křoví a suchého spadaného listí ozývat praskání, jako když tam kráčí člověk. Zvuky lezoucího zvířete zní úplně jinak. Tady bylo zřetelně slyšet lidské kroky. „Zjistíme, kdo to je,“ zašeptal Dany a sáhl po baterce. „Počkej,“ zastavil jsem ho. „Máme černý stan, který není vidět. Třeba o nás vůbec neví a odejde.“ Po pravdě řečeno, měl jsem strach a nechtěl jsem na nás zbytečně upozorňovat. Byli jsme přece jenom cizinci v neznámém divokém kraji a bez povolení jsme stanovali na posvátném místě. Jenomže kroky pomalu kráčely přímo k našemu strana 26 ORL číslo 2013-4 stanu, jakoby ten „někdo“ o nás dobře věděl. Srdce mi tlouklo až v hrdle a mimoděk jsem sevřel rukověť dlouhého loveckého nože. Plíživé kroky už byly jen kousek od stanu a začaly ho opatrně obcházet. „Jdeme na to,“ vyskočil Dany a prudce roztrhl zip od stanového vchodu. S baterkou a nožem v ruce jsem vyběhl za ním. Kužely našich baterek se zabodly do míst, odkud se ozývaly kroky. Beztvará temná hmota, vlnící se před ponurou stěnou černých křovisek a stromů se ve světle baterky rozplynula a nastalo mrtvé, zlověstné ticho. Žádný útok proti nám, ale také žádný praskot křoví od prchajícího člověka nebo zvířete. Jenom prázdno a ticho. To jsme nechápali. Důkladně jsme prohledali místo, odkud se kroky ozývaly, několikrát jsme obešli stan i jeho okolí, volali jsme do temného lesa, ale nikde nic. Žádný pohyb, žádná odpověď. Zalezli jsme opět do stanu, připraveni kdykoliv vyběhnout zase ven, ale už jsme moc o démonech hory nežertovali. Prales po chvíli znovu ožil a začaly se z něj opět ozývat nám už důvěrně známé, ale naprosto neškodné noční zvuky. Vše se vrátilo do starých kolejí. Přesto jsem usnul teprve až když začalo svítat. Měl jsem nezřetelné chaotické sny naplněné strachem před zlými silami, přicházejícími z útrob Černé hory. Pak se změnily v představy zřetelné, jako bych je prožíval ve skutečnosti. Sestupoval jsem v nich dlouhou chodbou do nitra hory. Skončil jsem v jakési čtvercové komnatě, kde na zemi ležely podivné dlouhé lebky pomalované šachovnicí z červených a modrých čtverečků. Probudilo nás vzdálené troubení klaksonu a volání. Bylo osm hodin a kamarádi na nás čekali s autem na silnici. Vyprávěli, že včera v noci se ještě jednou vrátili k hoře a pozorovali ji dalekohledem. Viděli prý na ní nějaké světelné záblesky. Našemu nočnímu zážitku moc nevěřili. Pověsti nelžou Historik Hans Looser z Cooktownu se o tajemství Černé hory vášnivě zajímá. Do podzemních chodeb uvnitř hory by ale za nic na světě nevlezl. Je to už taky starý pán. Za svůj život sesbíral nejen všechny legendy Aboriginů o Černé hoře, ale i záznamy případů o záhadném mizení lidí v blízkosti hory i výpovědi svědků. Nejsou to tedy jenom tlachy opilých buschmenů a nesoudných fantastů. „Staré policejní zápisy o vyšetřování těchto nepochopitelných událostí se už dávno poztrácely, ale něco vám ukážu,“ řekl nám se slibným úsměvem a pozval nás do svého bytu. Z knihovny vytáhl desky se zažloutlými listinami. Mezi nimi byl i sedmdesát let starý záznam rozhovoru s policejním seržantem Macem z Cooktownu o lidech, kteří v hoře zmizeli. Začalo to hned krátce po tom, co se v těchto končinách objevili první bílí osídlenci. V roce 1877 hledal dopravce jménem Grayner na svém koni u hory zaběhlého býčka. Zmizel tam beze stopy se svým koněm i býčkem. O pár let později se po přestřelce se svými pronásledovateli ukryl do hory uprchlý zločinec Sugarfoot Jack se svými dvěma komplici. Nikdy se už z hory nevrátili. Na přelomu století konstábl Ryan, sloužící u policie v Cooktownu, sledoval jiného hledaného zločince ke křoviskům na úpatí hory. Ví se ještě, že policista vstoupil do jedné z jeskyň a od té doby už ho nikdo neviděl, podobně jako muže, kterého pronásledoval. V následujících letech přibyl na seznamu zmizelých lidí prospektor jménem Renn. Během všech těchto případů byla po celé týdny krajina pročesávána policisty i domorodými stopaři, ale bez http://orl.bloger.cz výsledku. A záhadná zmizení pokračovala. Harry Owens, majitel stanice Oakey Creek jel jednoho rána na koni přímo k Černé Hoře, aby se tam poohlédl po zaběhlém dobytku. Když se nevracel, jeho partner George Hawkins se ho vydal hledat a současně o tom informoval seržanta na blízké policejní stanici. Policie se zapojila do pátrání a zakrátko zjistila, že Hawkins zmizel také. Během hledání vstoupili dva domorodí policisté do jedné z jeskyň, vrátil se však odtud jen jeden. Byl tak vyděšený a pomatený ze svého zážitku, že nemohl dát jasné vysvětlení, co se v podzemí přihodilo. Ve dvacátých letech se pokusili záhadu dřívějších zmizení vyřešit dva mladí evropští jeskyňáři. Spustili se do podzemí a už o nich nikdy nikdo neslyšel, stejně jako o dvou černých stopařích, kteří se je snažili najít a zachránit. Poslední událost zapsaná ve starých dokumentech, se stala v roce 1932. Balič jménem Harry Page, který se také z Černé Hory nevrátil, byl ale tentokrát po rozsáhlé pátrací akci policie a černých stopařů nalezen. Bohužel byl mrtev. V podzemním bludišti Proč je Černá Hora tak černá? Vždyť samotné balvany jsou ze světle šedého čediče. Je to jejich černý povlak, co dává hoře cizí, odpuzující a skoro děsivý vzhled. Po dlouhých deštích hora zčerná ještě víc. Geologové si zpočátku mysleli, že to způsobuje velmi tenká vrstva kysličníku železa a manganu. Později došli k tomu, že kameny jsou pokryté černým lišejníkem a dnes jsou přesvědčeni, že to není lišejník, ale jeden druh modrozelené řasy, rostoucí na odkrytém povrchu balvanů. strana 27 ORL číslo 2013-4 Hrozivý vzhled hory už tedy není záhadou, ale co se skrývá v jejich útrobách a co se stalo všem těm lidem, kteří v ní během uplynulých minulých sto let beze stopy zmizeli? Odpověď jsme mohli nalézt jen uvnitř hory. Najít vstup do podzemí nebylo vůbec těžké. Černé jícny lákaly ke vstupu takřka všude. Některé chodby končily hned po pár metrech, jiné pokračovaly dál do neproniknutelné tmy. Brzy nám ale bylo jasné, že najít ty správné, směřující přímo do středu tajemné hory je práce na několik měsíců. Vsadili jsme na štěstí a po laně se spustili do jednoho z větších otvorů. Dostali jsme se do poměrně rozlehlé komory odkud vedly chodby na všechny strany. Vydali jsme se tou největší, směřující šikmo dolů směrem ke středu hory. Asi po deseti metrech jsme se ocitli v další černé komoře. tvory si netroufá. Zde se chodba znovu dělila do čtyř různých směrů. David tu zůstal hlídat a já s Dannym jsme pokračovali dál. První dvě chodby byly slepé. Neustále se zúžovaly, až skončily úzkými otvory mezi balvany, kam se už nedalo protáhnout. Třetí chodbou jsme se museli zpočátku plazit, ale brzy jsme se dostali do příčného tunelu, kde jsme se už mohli narovnat. Vrátili jsme se pro Davida, ale začali jsme mít potíže s orientací. Bylo tady tolik odboček a alternativních cest, že by se zde dalo velice snadno zabloudit. Museli jsme za sebou táhnout „Ariadninu niť“. Zpočátku jsme uvažovali o silonovém vlasci, odvíjeném z rybářského navijáku, ale nakonec jsme zvolili horolezecké lano. Dno chodeb, kterými jsme kráčeli totiž nebylo pevné, ale vytvořené z balvanů. Některé se povážlivě kolébaly a neustále hrozilo nebezpečí sklouznutí do nějaké trhliny či propasti pod námi. Úzký tunel nás vedl přímým směrem a dalo se v něm pohodlně kráčet. Do podzemí jsme se vrátili ještě několikrát v následujících dnech. Štěstí jsme zkoušeli na různých místech a brzy jsme zjistili, že chodby a průlezy vytvářejí jakousi proděravělou vrstvu podél celého povrchu hory. Mohli jsme stále sestupovat směrem dolů a protahovat se do stran, ale cestu, která by vedla přímo do středu Černé hory, kde se údajně skrývá její tajemství, se nám bohužel najít nepodařilo. Všechny, které jsme vyzkoušeli, byly zaneseny štěrkem a pískem z rozpadlých kamenů. Zdržovalo nás jenom odvíjení lana. Směr chodby se pojednou prudce změnil. Za zatáčkou se klenba nad našimi hlavami snížila a dál jsme museli postupovat sehnuti. A tu proti nám vyrazil veliký netopýr. V úzkém prostoru do nás málem vrazil a ve tváři jsme cítili závany vzduchu od jeho křídel. Vylekal nás, ale samozřejmě jsme se ho nebáli, i když to byl dravý, masožravý Ghost Bat (Macroderma gigas). Požírá žáby, ptáky i malé hlodavce, ale na větší Další netopýři zatím viseli na kamenech a podivně se houpali. Světelné kužely našich baterek klouzaly po stěnách a klenbách, vystupujících z neznáma a mizejících v labyrintu navalených skalních bloků. Chodba zde ale bohužel také končila. Mohutný balvan, který se sem ze stropu kdysi zřítil, zahrazoval další cestu. Protáhl jsem se štěrbinou pod ním a plochý kámen na podlaze se najednou se mnou povážlivě naklonil. Jen díky lanu jsem nesklouzl do jícnu kolmé šachty, která se pode mnou otevřela. Kameny stržené do propasti odskakovaly, odrážely se od stěn a několik dlouhých vteřin svištěly volným pádem dolů. Ozvěna nám naznačila, že propast je hluboká pár desítek metrů. Je těžké jednoznačně říct, zda jsou v srdci hory nějaké tajemné sály a hrobky s poklady, nebo je tam jen pevná dosud neporušená skála, jak tvrdí geologové. Vyžadovalo by to několikatýdenní, či spíše několikaměsíční systematický průzkum. Zdá se ale, že hora je skutečně dutá nebo přinejmenším proděravělá skrz naskrz. Místní lidé totiž jednou pozorovali, jak kouř z požáru buše byl na jedné straně nasáván do hory a z druhé strany pak vystupoval ven. To ale ještě neznamená, že uvnitř žijí příšery podzemní civilizace hadí rasy unášející si a masakrující neopatrné odvážlivce, kteří se k hoře přiblíží nebo ji chtějí prozkoumat. Pro záhadná zmizení můžeme najít mnohem jednodušší vysvětlení. Kdo v tomto hrozném bludišti za sebou netáhne provázek, ten už se nevrátí. Není těžké si představit, co musí http://orl.bloger.cz prožívat člověk, bloudící v tomto temném labyrintu. Rachot padajících kamenů a nečekaná setkání s velkými netopýry či hady mohou vyvolat paniku, ztrátu orientace i následná zranění. Stačí pak jen zakopnout nebo uklouznout na jednom z tisíců viklavých balvanů a upustit baterku. Ta propadne mezi kameny do nějaké štěrbiny a člověk se ocitne v naprosté tmě. A to je jeho konec. Cestu na denní světlo už nikdy nenajde. Vysvětlení by se snad dalo najít i pro tajemné zvuky, ozývající se z hory. Mohly by to být jen rezonance vzduchu vyvolané větrem, mnohonásobné ozvěny, pády náhodně uvolněných kamenů, které vydávají při úderu zvláštní kovový zvuk, i jejich exploze, způsobené teplotními změnami. V létě, když jsou kameny rozpáleny, náhlý tropický déšť rychle ochladí jejich povrch, což vyvolá prudké smrštění. Vnitřní napětí může být někdy tak obrovské, že kámen vybuchne. Pro zvuky nočních kroků kolem našeho stanu jsme ale žádné vysvětlení nenašli. Že by to přece jen byla v podzemí žijící „ještěří příšera“? Ivan Mackerle 1) Dero – zkratka od determinal robot. Jsou to degenerované zlé bytosti http://www.mackerle.cz/hora-smrti/ strana 28
Podobné dokumenty
"Mesici, temodelové propočty-kolik vyděláte, nebo proděláte, ve ii
a deště. Je pravda, že deště bylo dost, ale
spravilo to orosene z potoka. Enem haranti
byli na zabiti, v lese se na internet nepřipojiš a dělat něco ineho neumi. Hned byl
oheň na střeše,co maju rob...
ORL číslo 2013-12
Obsah čísla
Utržené vemeno české krávy.......................................................................................................................................... 3
Empirical charact...
Anona ostrnita_ZABIJAK RAKOVINY
Graviola se ukázala být dynamem ženoucím hubení rakoviny.
Tím ale příběh gravioly téměř skončil.
Společnost má se stromem graviola jeden obrovský problém – je zcela přirozený, a
tudíž podle federál...
Studijní texty všechny pohromadě
vědce, ale v dobrém týmu by právě toto mělo být stěžejním bodem jeho aktivit.
Dá se říci, že lidé věnující se vědě v biologických experimentálních oborech
nejsou ani tak vědci od slova vědět, ale s...
Stáhnout - AT konference
vypadá podle minimálního počtu příspěvků, přihlášených s tímto tématem do
programu konference. Co si o tom myslet? Že je to téma tak ožehavé, že se jím raději
nezabýváme a nechceme jej na konferenc...
Frinta_Pojeti svepravnosti v navrhu
neměly tuto způsobilost vůbec. Nezletilci větší než děti mají způsobilost k právním činům jen
potud, pokud následkem není zhoršení jejich právního postavení (mohou tedy nabývat, ale
nikoliv se zava...
