Setkání v New Yorku

Do New Yorku přicházel neobvykle temný večer. Oblaka byla těsně u sebe a skláněla se nad
potemnělou siluetou jednoho z největších měst světa. Mohutné poryvy větru se valily
prázdnými uličkami jižního Bronxu, kde pomačkané noviny létaly vzduchem jako papíroví
draci bez kontroly. Do nárazů kelímků od coly, unášených ulicí od zdi ke zdi, se mísilo
svištění větru, který jako by chtěl servat omítku ze zdí. Tou dobou se mezi MacGrunnyho
koloniálem a zverimexem Rockyho Balboy objevil fosforeskující modrý bod, který se po
chvíli začal zvětšovat. Když už narostl do velikosti koule o průměru půl druhého metru,
začala být patrná postava skrčená uvnitř. Zablesklo se a vyděšený MacGrunn opatrně
přistoupil k oknu, aby se podíval, co se to venku děje.
Když pohasla záře z onoho záhadného tělesa a MacGrunn opět přivykl na mizerné venkovní
osvětlení, bylo na chodníku nejzajímavější věcí tělo mladého muže. Ležel na zemi, nahý,
nohy pokrčené, ruce semknuté. Jako dítě v matčině lůně. Po bouřce už nebylo ani náznaku,
dalo by se prostě říct; červnové večerní dusno. MacGrunn hlasitě polkl a násilím potlačil své,
v některých státech nezákonné, fantazie. Pomalu vykročil ke vchodovým dveřím, aby se
podíval, jestli to nádherné tělo ještě dýchá.
Když jeho dvaasedmdesátiletá ruka vzala za kliku a dveře se se skřípotem otevřely, jeho oči
samým překvapením zamrkaly. Postava, která ještě před chvíli vypadala tak sladce a nevinně,
byla na nohou, nijak nezakrývajíc svou nahotu. MacGrunn zíral do těch nejzvláštnějších očí,
jaké kdy viděl.
„Šaty.“ řekl anděl a starému oficírovi ukápla slina.
Vyhodnocení: Pohlaví: Muž
Věk: Stařec
Míra nebezpečí: 0 %
Měření ID shody: Negativní
“Chlapečku, neměl by ses potloukat sám v této čtvrti,” zmlžily se MacGrunnymu brýle a jeho
dech byl přerývavý. “A už vůbec ne nahý, pojď se mnou, já ti pomohu.” Už dávno se
úchylovy vlhké oči nedívaly do těch mladíkových. A ten to věděl.
“Amaterasu!” pravila klidným hlasem postava a opar na MacGrunnyho brýlích vyschl. Chvíli
na to vyschly i jeho oči, hlava, a celé tělo. Na troud, na popel. Ještě že to není příběh o
MacGrunnym.
Toto je příběh, který má své kořeny v hluboké minulosti. Příběh, který zde vrcholí. Sasuke
Uchiha, elitní člen ještě elitnějšího klanu jako posel. Posel smrti, vykoupení. Nevěděli komu
tu funkci svěřit, tak to hodili na něj. Jeho nenávist kombinovaná s downovým syndromem se
zdála být vhodnou ingrediencí pro zdárné dokončení jejich životního boje. Sasuke Uchiha
je… Termichiha. On je ten, který nastolí pořádek, ten, který ví co dělá. Vyslanec
spravedlnosti.
Doutnající ostatky MacGrunnyho těla přešel takřka bez povšimnutí. Vstoupil do domu, kde
po chvíli nalezl nějaké ošacení a oblékl se. Když vyšel na ulici, už se stmívalo. Vyrazil
směrem do centra, kde tušil cíl své cesty.
Kishimoto byl tou dobou v New Yorku na své šňůře po Americe. Davy otaku se tísnily na
ulici před hotelem, kde byl mistr ubytován. Bylo půl deváté večer a za dvě hodiny měl začít
večírek u příležitosti vydání dvoutísícího dílu mangy Naruto Shippudden. Ohromný
nafukovací Naruto, vznášející se třicet metrů nad zemí, na všechny vyplazoval jazyk a dvěma
prsty levé ruky ukazoval vítězné “véčko”.
“Fofrem! Na místa! Pohyb, pohyb, pohyb!” Jednotka amerických bodyguardů, navlečených
do ANBU kostýmů, se nahrnula po schodech do první lódže, kde zaujala strategické pozice.
Celá Carnegie Hall byla prošpikována senzory a diváků bylo tak půl na půl se security
službou. Obama seděl tiše v koutě, kde mu každou chvíli šlápnul někdo na nohu. Pomalu
usrkával ze své půllitrové coly a marně přemýšlel, kam zmizela jeho popularita. Kdo ví?
Sasuke prošel několik bloků a rameny několikrát odstrčil nepozorné chodce. Ti hlupáci ani
netušili, že je to pouhé upozornění a jakýkoliv náznak odporu by byl odměněn smrtí. Smál se
v duchu na celé kolo až mu to samotnému přišlo hloupé, načež zaplul do prvního baru, který
mu padl do oka. Opět nasadil Termichiha pózu, obklopilo ho přítmí několika tlumených
světel. Prošel pomalým krokem až k baru a posadil se na vysokou stoličku. Pozvedl tvář a
světlo, které se odrazilo od skleničky na pultu, na okamžit ozářilo jeho oči, kde problikl
mangekýhou šaringan. Před ním stál barman, podivný týpek s hlavou jako ananas.
Shikamaru se na Termixe podíval a pravil:
“Vidím tvou smrt. Vidím tě jako…”
Vyhodnocení: Pohlaví: Muž
Věk: 17
Míra nebezpečí: ???
Měření ID shody: Negativní
“Ama…,” pootevřel uchiha rty.
“…vítěze.”
Rty se opět semkly a počal dlouhý souboj pohledů mezi oběma protagonisty.
Kakashi nonšalantně zasunul záložku mezi devadesátou druhou a devadesátou třetí stránku
ICHA-ICHA, kde si vytipoval dobrou pasáž, kterou si chtěl později projít znovu. Zasunul
knížku za vestu a rozhlédl se. Jeho flegmaticky přivřené oko přejelo celou Carnegie Hall a
zastavilo se na pozadí jedné velmi atraktivní novinářky. Obočí se mu nadzdvihlo a on hlasitě
vydechl. Ona si toho povšimla a nenápadný pohled doplnila úsměvem.
Kishimoto přichází na podium, chybí mu už jen pár schodů a vyjde před plný sál a milony
televizních diváků. Je nervózní, ale kdo by nebyl před vydáním posledního dílu
nejpopulárnější mangy na světě? Rozhodl se správně? Mělo to takhle skončit? Vítají ho, ale
co zítra? Tyto jeho myšlenky trhá bouřlivý potlesk stand up.
Vytrvalý souboj pohledů.
Kishimoto u řečnického pultu, vysvětluje své záměry a důvody, proč bylo v Narutovi to a
tamto. V tom se za ním zjeví postava v temném plášti s rudými obláčky. Na tváři má masku
nápadně připomínající pomelo s jedním otvorem pro oko na pravé straně.
“Hahaha! Konečně jsme u cíle! Sasuke, předstup!”
Vytrvalý souboj pohledů.
Kakashi s jednou rukou kdesi v oděvu sečny, či mladé paní, zpozorněl a zaostřil směrem k
pódiu.
ANBU kašpaři vystartovali co nejrychleji k epicentru nesnází. Probíhali chodbami a pořvávali
egonahazující hesla.
Madara znejistěl. Sasuke měl být připraven okamžitě zajistit celou místnost. Hermeticky
uzavřít, držet všechny v šachu a mezitím rituálně odpravit Kishimota. Nacvičovali to čtrnáct
dní, tak kde krucinál vězí?
“Eh.. na moment mě omluvte..,” pronesl a zmizel.
Vytrvalý souboj pohledů. Ano, ještě stále.
“Ehm, hochu, nemyslíš, že bys měl být touto dobou někde jinde?” ozvalo se vedle sci-fi
mstitele a ten se polekaně otočil.
ANBU doběhli ke schodům na pódium, Kishimoto nestačil ani pokrčit rameny a už je zpět
podivný chlápek, kterého poznává snad každý v sále, a spolu s ním je i hlavní psychopat
celého příběhu, Sasuke Uchiha. Ten nevypadal příliš sdílně a to také potvrdil svými slovy.
“Jsem pěkně nas*****. Toho kluka s hlavou jako ananas zabiju. A vás taky.”
V tu chvíli se ozvalo něco jako kombinace jekotu ustrašeného, děsivého, společně s jasně
dominantním fanynkovským. A ty yaoi řvaly nejvíc.
Kakashi pohladil dívku po tváři a s kamenným výrazem pronesl: ” Vydrž, kvítku, hned jsem
zpět. Ani nezavírej ústa…” Nasadil si masku a zmizel.
Na pódiu už je kromě Kishimota, Madary a Sasukeho i celá ANBU, Kakashi a teď do toho
ještě oblak dýmu. Ten po chvíli vyprcháá a na místo něj tu stojí Mirek Dušín anime světa,
Naruto Uzumaki.
“Přestaň Sasuke, tvá nenávist tě ničí!”
“Ne, ne, ne, tak takhle to nebude, pánové,” stupuje do příběhu Kishimoto, pohlavkujíc
Madaru.
“To by jste si moc fandili, byli úzkoprsí a neorigininální… a sklapni, Sasuke!” okřikl dech
nabírajícího Uchihu.
“No moment, mě snad nenecháš zase umřít, že ne?” Oozval se Kakashi a neodolatelně se
usmál (čti: přivřel oko).
“Ne, ty si dál čti ty svoje prasečiny a nasazuj parohy pracujícím manželům,” odvětil konejšivě
Kishimoto a otočil se k Narutovi.
“Ty…”
“Ano?” Polkl Naruto.
“Ty si najdi holku, tyvoe…”