Vnitřní a vnější geologičtí činitelé - řešení

Vnitřní a vnější geologičtí činitelé - řešení
Úkol: Pojmy z nabídky přiřaďte oběma skupinám činitelů, kteří ovlivňují vznik a vzhled zemské kůry.
původci
charakteristika
popis
vnitřní činitelé
vnější činitelé
původ v zemském nitru
zdroj energie převážně mimo zemské těleso
vyvolává je vnitřní energie Země (zbytková i ta,
která vzniká rozpadem radioaktivních prvků)
zdrojem energie pro ně je hlavně Slunce a
Měsíc
nezávisí na počasí a klimatu
působí na zemském povrchu
projevují se po celé zemské kůře
zarovnávají nerovnosti zemského povrchu
vedou ke zvětšování výškových rozdílů mezi
částmi zemské kůry
vedou ke vzniku pohoří, vyvřelých a
přeměněných hornin
projevují se jen v dobách zvýšené aktivity
projevují se po celém povrchu
projevují se trvale (s výjimkou období zvýšené
zemské aktivity)
vedou ke vzniku usazených hornin
projevují se erozí, odnosem a usazováním
materiálu
magmatismus – vznik vyvřelých hornin
tekoucí a stojatá voda
vulkanismus - sopky
ledovec
seismická činnost - zemětřesení
gravitace
horotvorná činnost – poruchy zemské kůry
mráz, změny teplot
pohyb litosférických desek
vítr
živé organismy
člověk
Nabídka pojmů:
zdroj energie převážně mimo zemské těleso; původ v zemském nitru; vyvolává je vnitřní energie Země
(zbytková i ta, která vzniká rozpadem radioaktivních prvků); zdrojem energie pro ně je hlavně Slunce
a ěsíc; působí na zemském povrchu; zarovnávají nerovnosti zemského povrchu; projevují se po celé
zemské kůře; nezávisí na počasí a klimatu; projevují se erozí, odnosem a usazováním materiálu; projevují
se po celém povrchu; projevují se trvale (s výjimkou období zvýšené zemské aktivity); vedou ke vzniku
pohoří, vyvřelých a přeměněných hornin; vedou ke zvětšování výškových rozdílů mezi částmi zemské kůry;
projevují se jen v dobách zvýšené aktivity; vedou ke vzniku usazených hornin
pohyb litosférických desek; mráz, změny teplot; živé organismy; tekoucí a stojatá voda; seismická činnost –
zemětřesení; vulkanismus – sopky; gravitace; vítr; magmatismus – vznik vyvřelých hornin; ledovec;
horotvorná činnost – poruchy zemské kůry; člověk
VZNIK ZEMSKÉ KŮRY A VZNIK SOPEČNÝCH OBLOUKŮ A PÁSEMNÝCH POHOŘÍ
Zdroj: [2014-02-04] http://www.voderek.cz/prirodopis/ekoprirodopis9/p98/p98_soubory/image002.gif
LITOSFÉRICKÉ DESKY
Zdroj:[2014-02-04] http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/68/Plates_tect_cs.svg
Úkol: Co se stane, když do sebe desky narazí? A co se stane, když se jedna začne podsouvat pod druhou?
zemětřesení, tsunami, vznik pohoří
Poruchy zemské kůry
A) Vrásy
Popis a příčina jejich vzniku:
porucha zemské kůry, při které nedojde k porušení souvislosti vrstev; vzniká převážně působením
bočních tlaků nebo tlaků vertikálních ale pomalých
Popis vrásy a druhy vrás:
Zdroj: [2015-12-29] http://geotech.fce.vutbr.cz/studium/geologie/skripta/Obrazky/h22.gif
Pohoří vzniklá vrásněním:
Himálaje, Alpy, Karpaty, Pyreneje, Pamír, …
Beskydy – příkrovové pohoří
Velká vrásnění minulosti:
Název
Doba
Příčiny a důsledky
Kadomské
(assyntské)
starohory-prvohory
750 – 530 milionů
na okraji Gondwany, vznikl horninový podklad Evropy
Kaledonské
prvohory:
kambrium-devon
520 – 400 milionů
srážka tehdejších kontinentů; vznikla evropská pohoří
v Británii, Skandinávii a na Špicberkách a některá
pohoří v Grónsku, USA a Kanadě
Hercynské
(variské)
prvohory:
devon-karbon
390 – 330 milionů
srážka Gondwany a Laurasie, vznikla Pangea a na ní
mohutná pohoří,
vznikl základ Českého masívu
druhory-dosud
70 – 0 milionů
nárazy desek africké, indické a arabské do desky
euroasijské
vznikl alpsko-himalájský systém – Pyreneje, Alpy,
Karpaty, Himálaje, …
Alpínskohimalájské
B) Zlomy
Popis a příčina jejich vzniku:
porucha zemské kůry, při které dojde k porušení vrstvy působením
prudších vertikálních pohybů způsobených velkými tlaky
Typy zlomů:  
Pohoří vzniklá zlomy:
Krkonoše, Orlické hory, Jizerské hory, Krušné hory, Apalačské pohoří,
Příkopové propadliny:
Rudé moře, Velká příkopová propadlina v Africe, Mostecká pánev
Zdroj: [2015-12-29] http://www.prazskestezky.cz/barrande/obr/zlomy.jpg
Sopečná činnost
Sopka = místo na zemském povrchu, obvykle tvaru hory, kde roztavené magma vystupuje či vystupovalo
z hlubin Země. Na Zemi se obvykle vyskytují podél hranic litosférických desek.
Popis sopky:
Zdroj: [2015-12-29] http://www.jsem-fakt.borec.cz/Sopka2.jpg
Typy sopek: explozivní, výlevné, smíšené (stratovulkány)
Nejznámější sopky světa:
Fuji, Hekla, Huascaran, Ključevskaja, Tambora, Etna, Vesuv, Popocatepetl, Stromboli, sopka sv. Heleny,
Krakatoa, Mauna Loa, Stromboli, Santorin, Mont Peleé
Důsledky sopečné činnosti:
sopečné výbuchy či výlevy s ničivými dopady (zkáza území či ostrova, ztráty na lidských životech, vliv na
klima, kyselé deště), úrodná půda, zdroj energie
Nejznámější sopky u nás: Komorní Hůrka, Venušina sopka,
Sopečná pohoří:
Kordillery, Andy, Kaskádové pohoří, České středohoří, Doupovské hory, sop. pohoří na Kamčatce
10 největších sopečných výbuchů v dějinách Země
1. La Garita (Colorado, USA)
Rok exploze: před 27,8 miliony let – Výška sopečného oblaku: 50 km
Doba trvání erupce: týdny – VEI: 8
Sopka, někdy označovaná jako matka všech vulkánů, vytvořila pravděpodobně největší kráter na světě. V
důsledku erupce, při které vyvrhla více než 4 800 kubických kilometrů magmatu, totiž vznikl kráter o
průměru přibližně 3 600 kilometrů. Od této exploze již La Garita nevykazuje žádnou sopečnou činnost a zdá
se, že již usnula na věky.
2. Yellowstone (USA)
Rok exploze: před 640 tisíci let – Výška sopečného oblaku: 40 – 50 km
Doba trvání erupce: týdny – VEI: 8
V průběhu posledních dvou miliónů let vybuchovala sopka Yellowstone, která dala jméno celé oblasti
dnešního národního parku, s téměř železnou pravidelností každých 600 000 let. K poslední erupci došlo
naposledy před 640 000 lety, ale v současné době se v Yellowstonském národním parku známky sopečné
činnosti hrozivě zvyšují. Pokud by nyní vulkán skutečně explodoval, mělo by to pravděpodobně
katastrofální následky nejen pro severoamerický kontinent, ale i pro celý svět.
3. Toba (Indonésie)
Rok exploze: před 73 500 lety – Výška sopečného oblaku: 40 – 50 km
Doba trvání erupce: týdny – VEI: 8
Tam, kde před více než 73 tisíci lety došlo k obrovskému sopečnému výbuchu je nyní turistická oblast,
která přitahuje zájem mnoha návštěvníků. Jen občasné, celkem nevýrazné otřesy a obláčky kouře dávají
tušit, že tento vulkán ještě zcela nevyhasl a že se kdykoliv může probudit k životu. V současné době se v
prostoru původního kráteru vyskytuje několik malých aktivních sopek a podle odhadů seismologů by zde k
další velké erupci mělo dojít přibližně za 300 000 let.
4. Oruanui (Nový Zéland)
Rok exploze: před 26 500 lety – Výška sopečného oblaku: více než 50 km
Doba trvání erupce: týdny – VEI: 8
Oblast kolem novozélandského jezera Taupo patřila vždy mezi vulkanicky nejaktivnější. Mohutné explozí
Oruanui před 26 500 lety, kdy sopka vyvrhla přibližně 800 km krychlových lávy, předcházelo mnoho do jisté
míry pravidelných menších výbuchů. Největší výbuch byl ale zároveň i jejím posledním.
5. Tambora (Indonésie)
Rok exploze: 1815 – Výška sopečného oblaku: 44 km
Doba trvání erupce: 6 dnů – VEI: 7
Masivnímu výbuchu a následnému zhroucení sopky Tambora předcházelo několik menších erupcí 10. – 11.
dubna 1815. Následně vulkán vychrlil více než 150 kubických kilometrů magmatu. Katastrofa způsobila
smrt 10 000 lidí, dalších 83 000 lidí zahynulo v důsledku zranění či hladu. Silný výbuch bylo možno slyšet ve
vzdálenosti až 1 400 kilometrů.
6. Taupo (Nový Zéland)
Rok exploze: 180 n.l. – Výška sopečného oblaku: 50 km
Doba trvání erupce: hodiny – VEI: 6 – 7
Erupce sopky Taupo je pokládána v tichomořské oblasti za jeden z nejsilnějších sopečných výbuchů. V
okruhu 50 kilometrů dosahovala vrstva sopečného popílku síly jednoho metru a ještě ve vzdálenosti 100
kilometrů od vulkánu pokrývalo zem 25 cm spadu. V kráteru sopky je nyní největší a nejkrásnější jezero
Nového Zélandu.
7. Santorini (Řecko)
Rok exploze: 1640 př.n.l – Výška sopečného oblaku: 35 km
Doba trvání erupce: hodiny – VEI: 6
Mohutný výbuch vulkánu Santorini srovnal se zemí bohaté ekonomické a kulturní centrum Minoiské
civilizace. Ještě dnes archeologové nacházejí pod vrstvou sopečného popílku poměrně velké množství
zachovalých předmětů. Oblast je v současnosti jedním z nejoblíbenějších turistických míst. Naposledy se
sopka „rozhněvala“ v roce 1950, od té doby Santorini spí a nezdá se, že by se měla v dohledné době
probudit k životu.
8. Krakatoa (Indonésie)
Rok exploze: 1883 – Výška sopečného oblaku: 36 km
Doba trvání erupce: 24 hodin – VEI: 6
Erupce sopky Krakatoa patří mezi nejděsivější sopečné výbuchy nedávné minulosti. Exploze byla tak silná,
že ji bylo slyšet až do vzdálenosti 3 800 kilometrů a spad sopečného popílku se objevil i v New Yorku.
Výbuch vyvolal sérii přílivových vln, které následně v pobřežních městech na Jávě a Sumatře zavinily smrt
více než 36 000 lidí.
9. Novarupta (USA)
Rok exploze: 1912 – Výška sopečného oblaku: 40 km
Doba trvání erupce: 60 hodin – VEI: 6
Již více než týden před explozí sopky Novarupta zmítalo celou oblastí velmi silné zemětřesení, které již
samo o sobě nevěstilo nic dobrého. Erupce pak dokonala dílo zkázy, při němž bylo do ovzduší vyvrženo 21
kubických kilometrů sopečného materiálu a široké okolí zalila žhavá láva. Na monitorovaných místech
sopky, kde vědci ještě v roce 1919 naměřili teplotu 645 stupňů je nyní teplota povrchu maximálně 90
stupňů Celsia, a zdá se tedy, že sopečná aktivita zde pomalu utichá.
10. Vesuv (Itálie)
Rok exploze: 79 n.l. – Výška sopečného oblaku: 32 km
Doba trvání erupce: 9 hodin – VEI: 5
Výbuch sopky, který zapříčinil mimo jiné i zkázu Pompejí, usmrtil přibližně 3 360 osob. Archeologové v
zasažených městech nalezli řadu dokonale zkamenělých lidských těl, kterým zůstal v obličejích zachován
výrazy hrůzy z posledních okamžiků života. V okolí této spící sopky dosahuje v současnosti hustota osídlení
20 000 až 30 000 obyvatel na kilometr čtverečný, a proto projevy jakékoliv vulkanické činnosti odborníci
monitorují a pečlivě vyhodnocují.
Index vulkanické aktivity
(VEI – Vulcanic Explosivity Index)
VEI – Charakteristika – Výška sopečného oblaku – Objem vyvržené hmoty – Periodicita
0 – neaktivní – méně než 100 m – tisíce m3 – denně
1 – mírná aktivita – 100 – 1000 m – desetitisíce m3 – denně
2 – střední aktivita – 1 – 5 km – miliony m3 – jednou za týden
3 – silná aktivita – 3 – 15 km – desítky milionů m3 – jednou za rok
4 – extrémní aktivita – 10 – 25 km – stovky milionů m3 – jednou za desítky let
5 – náhlá sopečná exploze – více než 25 km – 1 km3 – jednou za stovky let
6 – kolosální exploze – více než 25 km – desítky km3 – jednou za stovky let
7 – superkolosální exploze – více než 25 km – stovky km3 – jednou za tisíce let
8 – megakolosální exploze – více než 25 km – tisíce km3 – jednou za desítky tisíc let
Zdroj:
BROŽ, Michal. 10 největších sopečných výbuchů v dějinách Země. 21. století. [online]. Publikováno dne:
18.3.2005.[cit. 2015-12-29]. Dostupné z: http://21stoleti.cz/2005/03/18/10-nejvetsich-sopecnychvybuchu-v-dejinach-zeme/
Vnější geologičtí činitelé
Níže uvedené konkrétní příklady působení na zemskou kůru přiřaďte jednotlivým vnějším činitelům
(uvědomte si, že řada jevů může být způsobena různými typy činitelů):
jeskyně, těžba, usazování, bludné balvany, kary, půdotok, skládky, eroze, sesuvy, obrus, morény, průplavy,
povrchové a podzemní stavby, písečné přesypy a duny, pláže, voštiny, navážky, viklany, skalní řícení,
narovnávání toků, odlesňování, skalní města, vznik spraší, závrty, zálivy, pouště,
Typ činnosti
Příklady
gravitace
usazování, půdotok, sesuvy, viklany, skalní řícení, eroze
činnost vody
jeskyně, usazování, půdotok, eroze, obrus, pláže, viklany, skalní řícení, skalní města,
závrty, zálivy
činnost ledovců
usazování, eroze, bludné balvany, kary, obrus, morény
činnost větru
usazování, eroze, obrus, písečné přesypy a duny, voštiny, viklany, skalní města, vznik
spraší, pouště
činnost organismů
usazování, eroze, sesuvy, povrchové a podzemní stavby
činnost člověka
těžba, usazování, skládky, eroze, sesuvy, průplavy, povrchové a podzemní stavby,
navážky, narovnávání toků, odlesňování
Vnější geologičtí činitelé a budovy
Kdyby se o naši školu (nebo třeba váš dům) přestal člověk starat, působení vnějších geologických činitelů
by na ni mělo destruktivní vliv.
Uveďte činitele, kteří by mohli naši školu ničit, uveďte způsob jejich působení a opatření, kterými jim může
člověk v jejich působení bránit.
ČINITEL
voda
mráz
vítr
organismy
gravitace
ZPŮSOB JEHO PŮSOBENÍ
OPATŘEDNÍ