Scénář pořadu "NAD ZLÍNSKEM"

1
Dialogový scénář pořadu Vzduchoplavec Kráčmera – Nad Zlínskem
Obraz
1
Název
Místo
František se
Charakteristika
vyklání z balónu a
města Zlín.
v ruce má kompas
V balonu.
a mapu. Pozoruje
náměstí Míru ve
Zlíně.
Obsah
Kráčmera: Vidím zelené a moderní město,
obklopené kopečky. Tady je upravené a
krásné náměstí. Vypadá to tu na jedinečnou
východní Moravu. Jsem opravdu už ve
Zlíně? Podle deníku mého pradědečka si
nejsem jist. Vždyť město Zlín bylo spíše
malou Valašskou vískou.
M.O.: V malebném údolí říčky Dřevnice, za
hradbou zelených kopců se ploše více než
120 km2 rozprostírá krajské město Zlín.
Pohled na
historický Zlín
Město Tomáše Bati, město obuvi nebo také
město zeleně, město hokeje, město s 82 000
obyvateli,
obklopené Hostýnskými a
Vizovickými vrchy, v nadmořské výšce 230
m n.m.
Dnes je Zlín sídlem Zlínského kraje, ale
zejména
významným
průmyslovým,
Pohled na Náměstí obchodním a kulturním centrem východní
Míru
Moravy. Ve městě je soustředěno velké
množství středních škol a Baťova
univerzita. Nacházejí se zde tři nemocnice.
Pohled na radnici
Pohled na kostel
2
Obraz
Název
2
Přistání ve
Zlíně.
Místo
Obsah
František přistává Kráčmera: Tož teď si dám tu svačinu, na
na náměstí Míru kterou se těším celý let.
před Zlatým
jablkem.
Spadne koš
s Františkem a
svačina (jablko)
vypadne na zem
náměstí, jablko se
kutálí z koše.
Kolemjdoucí děti
zvednou jablko.
Děti: Jé, to jste vy? Už jsme ani nečekali, že
přiletíte.
Kráčmera: Ále, měl jsem špatný vítr a
odneslo mě to trošku za ty kopečky, a proto
jsem se zpozdil.
Děti: Nate, tu máte japko. A víte, že naše
město se původně menovalo také japko, ale
bylo to Zlaté jablko.
Kračmera: A proč je to teď Zlín? Podívám
se, co si napsal do svého deníku můj
praděda.
Pohled na
kolemjdoucí lidi. Praděda: Za mlada sem slýchávál, že podle
pověsti se Zlín prv menovál "Zlaté japko".
Protože tu bylo dobrého fšeckého moc. Ale
gdysi tu mašírovali Rusňáci. A s něma jél aj
kerýsi násleďník toho jejich trůnu, ešče
Děti s Kráčmerou mladý, za oficíra f tom vojsku on býl. Atoš
prochází okolo
přijeli sem a faň.
knihovny a zámku. Ale ten násleďník se tu mjel stratit. F tom
domku, jag je dnes Slavický hodinář. Tam
prý ten násleďníg nocovál a ten ystý co tam
tedy bývál, ho mjél zabit. On nahlédál, jak
se násleďníg večér vyslékál, a viďa na něm
tolig drahých vjecí, tož ho potom v noci
zabíl. A hodíl ho do stuďně a stuďňu
zasypál.
Na druhý deň násleďníka nebylo. Nigdo
nevjeďél, gde se poďél. Ti Rusňáci ho dlúho
hledali, fšady ho hledali, až ho potom našli f
téj stuďni. A fčil to začalo. Tú rodinu
zebrali celú sebú, a jag yh vlékli, tož lidé šli
právje s kostela, a tych taky moc
pomordovali. A dyžbýl tady zabitý ten
mladý násleďník, toš potom sa rosšířilo, že
sú tu zlí lidé a ot téj doby se Zlín nemenuje
"Zlaté japko" - ale Zlín.
3
"Zlaté japko" - ale Zlín.
Děti: A pak byl ještě Zlín za komunistů
Kráčmera s dětmi Gottwaldovem a nakonec zase Zlínem. A
odchází z náměstí doufáme, že už k žádné další změně nedoje.
směrem k 21.
Kráčmera: Ale lidi tady nevypadají zlí.
budově.
Děti nemáte chvilinku čas? Já bych se tady
chtěl rozhlédnout.
Děti: Pojďte s náma! Zavedeme Vás na
místo, kde budete mít krásný výhled na celé
město. Hen je naše knihovna, kdysi to byla
první zlínská škola.
Kráčmera: Co je to za stavbu parku před
náma.
Děti: Tady ve Zlínském zámku bývají často
nejrůznější výstavy, které pořádá Muzeum
Jihovýchodní Moravy a taky tu v Zámecké
restauraci dobře vaří.
4
Obraz
3
Název
Tomáš Baťa
Místo
Obsah
Před hlavním
vchodem do 21.
budovy.
Děti: Pojď s náma nahoru, na náš
mrakodrap.
Kráčmera: A to půjdeme pěšky?
Děti: Ale ne, máme tady obrovskou
zvláštnost, technickou památku, výtah jako
pracovna ředitele závodu.
Kráčmera: Jejda to jsem se lekl, kdo to tu
sedí?
Pradědeček: Mein Gott, Františku, to přece
nemyslíš vážně! Vždyť to je slavný obuvník
Tomáš Baťa! (německý přízvuk)
Kráčmera: Vždyť já Vás znám, potkali
jsme se v Uherském Hradišti, ale to jste byl
ještě malý ogara a chytal jste jenom ryby.
Jste to opravdu Vy, který vybudoval
světoznámý Zlín?
Baťa: No jo, ale začínal jsem v malé
dílničce na náměstí.
M.O.: Počátky dnešní továrny na obuv
musíme hledat na severní straně starého
zlínského náměstí v domě č. 63. Ten patřil
koncem století obchodníku Vincenci
Kašpárkovi. Tady si pronajali sourozenci
Baťovi – Antonín, Tomáš a Anna – v roce
1894 dvě místnosti a zřídili závod na výrobu
prošívané houněné obuvi, při níž využívali
podomáckých dělníků. V roce 1898 postačil
ještě pronájem sousedního domu, ale v
červnu roku 1900 se už celý závod stěhoval
do nově postavené budovy naproti novému
nádraží.
Obuvnický podnik se postupně rozrostl ve
společnost s celosvětovým významem.
Firma měla v době svého největšího
rozkvětu na 30 000 zaměstnanců po celém
světě a ročně vyrobila na 50 miliónů párů
bot.
Den má 86. 400 vteřin a Baťových heslem
bylo, že každý člověk může tuto dobu
využít jinak. Může si vybrat, zda bude
lenochem nebo podnikatelem.
Na továrních zdech, na nástěnkách v dílnách
a pod. byla v tomto duchu psána hesla a
slogany.
O jaká hesla šlo?
Lidem myšlení - strojům dřinu,
Nejlepší řečí je dobře vykonaná práce,
Co chceš - můžeš,
Baťův výtah 21.
budovy se otevírá.
Za stolek sedí
Tomáš Baťa a
Kráčmera se lekne.
Kontrola čistoty
svých bot.
Kráčmera si
kontroluje si své
boty a čistí si botu
o nohavici kalhot.
5
4
Baťovy městské Terasa 21. budovy. Výsledek rozhoduje, ne čas,
Jen v práci je naděje, že člověk objeví co má
stavby
dělat a jak má dělat,
Kdo se honí za penězi, ten je nikdy
nedohoní,
Služte podle svých nejlepších sil a zisku
neujdete,
Moudrý člověk dělá na začátku to, co blázen
musí dělat na konci,
Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte
napřed sebe,
Buď jiným příkladem, Je marné vykládat
lidem to, co jim můžete ukázat,
Je lepší jednou vidět, než stokrát slyšet,
Požadavky zákazníků jsou jednoduché chtějí to nejlepší,
Jeden závod - jeden zájem - jeden cíl,
Velké kino
Překonávejme překážky - buďme vítězi,
Odklad - zloděj času,
Mysleme - mějme cíl,
Tvořivou prací k blahobytu všech, Odvaha,
polovina úspěchu,
Mluvme činy,
Dobré boty, dobrá nálada,
Den má 86. 400 vteřin, aj. aj.
Tomáš Baťa si bedlivě všímal, jak si lidé
počínají při práci, co je podněcuje k vyšším
výkonům, jaké jsou jejich možnosti, zájmy
a potřeby.
Čtvrť Letná
Celý plodný život Tomáše Bati dokazuje
hodnotu mravních veličin, ocelové vůle a
charakteru, podnikatelské cti a lidské
důstojnosti. A to je trvalým odkazem pro
další generace.
Děti: Františku, kde se tak loudáš?
Kráčmera: Já jsem se zapovídal
s Tomášem Baťou.
Děti: Pojď za námi!
Kráčmera: Ó, to je krásný výhled, celé
6
Společenský dům
– hotel Moskva
Foto Zeman a
Týrlová - film
Pohled na ulice
Fotodvojice
město máme jako na dlani.
M.O.: Stojíme na terase nejproslulejší
stavby z té doby, kterým je 77,5 m vysoký
mrakodrap „Jednadvacítka“ – tehdejší sídlo
ředitelství firmy Baťa. Po okolních stráních
byly rozesety červené domky zaměstnanců
Baťových závodů, v centru města vyrostly
moderní výškové budovy, které v té době
neměly ve střední Evropě obdoby. V duchu
Baťovské architektury byly postaveny
dominanty města. Vidíme stavby jako je
31.budova nemocnice, Velké kino, hotel
Moskva, Dům umění, obchodní dům,
komplexy školních budov a budova Tržnice.
Děti: Pod náma je Velké kino. V době
vzniku mělo několik významných prvenství.
Předně bylo co do velikosti s počtem 2580
míst pro sedící diváky největším kinem
v Evropě, s největší promítací plochou 9x7
metrů. Před druhou světovou válkou založil,
po vzoru USA, Baťa ve Zlíně „továrnu“ na
kreslené filmy. A dodnes je Zlín velmi
známý pořádáním Filmových festivalů pro
děti.
Děti: No, a to je ten festival, na který jsme
Tě pozvali. Letos je jubilejní 50. festival a
je věnovaný památce režiséra K. Zemana
k jeho stému výročí narození.
Kráčmera: Jó, on přeci natočil ten film
Cesta do pravěku. Na svoji dobu to byl
úžasný trikový film.
M.O.: Jestliže dnes obdivujeme moderní
počítačové pohádky, výlety do pravěku
mezi dinosaury, Jurský park nebo nejnověji
seriál britské BBC, nemůžeme v této
souvislosti opomenout jméno jednoho z
nejoriginálnějších
průkopníků
těchto
geniálních filmových nápadů. Byl to český
mistr dětské fantazie, kouzelník filmového
plátna - takové tituly a takové přívlastky
patřily ke jménu českého režiséra Karla
Zemana na celém světě.
Děti: Ano, my jsme ho taky viděli ve
vlastivědě, když jsme probírali pravěk.
Kráčmera: To by ho mohl znát i můj
praděda.
Praděda: Tož toho znám, on mě ve
filmových ateliérech ukazoval ty svoje
7
triky.
Děti: Ale ve Zlíně také velmi dlouho
působila Hermína Týrlová. Slyšel jsi o ní?
Kráčmera: Samozřejmě, znám několik
jejich animovaných pohádek.
M.O.: Hermína Týrlová přišla v roce 1941
do zlínských filmových ateliérů a natočila
zde první československý loutkový film
Ferda mravenec. Filmovému studiu ve Zlíně
již zůstala věrná a vytvořila zde do roku
1986 více než pět desítek animovaných a
loutkových filmů, určených výlučné dětem.
Kráčmera: Zlínské ulice jsou poněkud
zvláštní, jakoby do pravého úhlu.
Děti: No, to máš pravdu, s tím nápadem
přišel také pan Baťa. Když se vrátil
z Ameriky, chtěl vybudovat město podle
amerického vzoru.
Kráčmera: Jak vidím, už i můj pradědeček
to má ve svém deníku zaznamenáno.
M.O.: Významný byl i projekt Zlína jako
"zahradního města". Ten reprezentují
Baťovy domky ve čtvrtích jako je Zálešná,
Lesní čtvrť a Letná. Šlo o domky s typickou
rovnou střechou, s jednoduchými rodinnými
byty a s malými zahrádkami. Je známo, že
tyto domky byly určené k bydlení a
odpočinku, nemohli tam ani pěstovat
zeleninu, ani chovat domácí zvířata, protože
si všechno mohli koupit za vydělané peníze.
Bytová politika firmy Baťa vycházela
v podstatě z názoru Tomáše Bati, že práce je
kolektivní, ale rodiny mají mít své
soukromí. Takže když se rozhodl stavět
byty pro své zaměstnance, tak počítal
s domky.
Kráčmera: A v tom hotelu bych mohl i
přespat?
Pradědeček: No určitě, také ho vybudoval
pan Baťa a ve vedlejším obchodním domě
jsem si koupil svačinu a nové boty od firmy
Baťa.
8
Obraz
Název
Místo
Obsah
5
Cesta na
nádraží.
Podchod u
21.budovy
Kráčmera: Jé, podívejte, dneska hraje ve
Městském divadle ve Zlíně Bolek Polívka.
Děti: A víš, že se narodil ve Vizovicích?
Kráčmera: Ve Vizovicích? Tam je ta
likérka Rudolfa Jelínka, že?
Děti: Tak si tam zajedeme! Pospěš si za
chvilku jede vlak!
Kráčmera: Tak pojďme!
Odjezd do
Vizovic
Zlínské železniční
nádraží. Cesta
vlakem do Vizovic
Děti se podsadí
spolu na sedáky a
František vedle
starého
pána.Listuje
v deníku dívá se
z okna a pán s ním
naváže konverzaci.
Děti sedí na jiném
sedadle a povídají
si spolu (jen jeden
záběr, že tam
opravdu jsou.)
Po M.O. bude
záběr jak
Kráčmera
vystupuje z vlaku.
Děda odjel dál.
Při M.O. pohled
z okna vlaku na
Vizovické vrchy
Děti: Františku pojď už nám jede Zlínská
Podřevnická Střela.
Kráčmera: Tak všichni nastupujem?
Starý pán: Synku, toš kam ty sas vydal
prosím ťa? Ty nejsi zdejší, žé?..
Kráčmera: Dobrý den, no cestuji po
zajímavých
krajích
České
různých
republiky, podle starých zápisků a fotografií
z deníku mého pradědečka, který dříve
všechna tahle místa navštívil. Teď zrovna
míříme s dětmi do Vizovic.
Starý pán: Jo do Vizovic..nóóó. (smích)..
Tam sme dycky jezdívali s ogarama na košt,
tady po téjto železnici, jé ta je tady už
tolikých let, postavili ju už před Baťů.
Kráčmera: No a nevíte o tom něco víc?..
Starý pán
M.O: Železniční trať
Otrokovice – Zlín - Vizovice je
jednokolejná dráha o délce 25 km. Provoz
na ní byl zahájen v roce 1899. V roce 1931
ji získal koncern Baťa a provozoval ji jako
společnost s názvem Otrokovicko-zlínskovizovická dráha. Ve třicátých letech se trať
podle Baťových plánů měla stát součástí
nového spojení Prahy se Slovenskem, které
by bylo vedeno přes Zlín, dokonce začala
také stavba prodloužení, ale začátek 2.
světové války všechny plány překazil. Po
skončení války byla stavba sice obnovena
ale v roce 1950 byl projekt definitivně
zrušen.
9
Příjezd do
Vizovic
Odchod do
likérky.
Vizovice
Kráčmera: Kde je tady ta likérka?
železniční nádraží. Děti: My tě tam dovedeme, ale bohužel
nemůžeme jít dovnitř s Tebou. Ještě nám
nebylo 18.let.: (smích dětí i Kráčmery)
Kráčmera: Já už můžu! Tak mě tam
doveďte. A kde se poté potkáme?
Děti: Potkáme se v parku u Vizovického
zámku.
Kráčmera: Tady si dám do nosu.
Praděda: Františku, jen dávej pozor, taky
jsem tady kdysi ochutnával toho jejich
ohnivého moku a odcházel jsem s opícú, tak
ať s ňú neskončíš taky.
Vizovice areál
likérky Rudolfa
Jelínka.
Přijde do likérky.
Vedoucí: Dobrý den pane, vítáme vás
v naší likérce, co si budete přát?
Kráčmera: Něco jsem slyšel o té vaší
slavné slivovici! Mohl bych koštnút?
Kráčmera je před Vedoucí: Ano, náš zákazník, náš pán.
Kráčmera: Děkuji, mohl byste mě provést?
likérkou, děti
Vedoucí: Ano, následujte mě.
odcházejí.
M.O. Likérka RUDOLF JELÍNEK a.s. je
zabývající
se
výrobou
společnost
Fotky Lešné.
alkoholických nápojů, zejména destilátů,
která má ve Vizovicích tradici již od 16.
století. Samotná společnost vznikla na konci
předminulého století, v roce 1894.
Výrobky společnosti znají ve všech koutech
Vejde do likérky a České republiky, nejsou však určeny jen pro
přivítá ho vedoucí domácí trh. Vývoz produktů má tradici od
roku 1934 a v posledních letech stále
stoupá.
Pohled do výrobny
Oba popíjí
slivovici.
Kráčmera se
vypotácí z likérky.
Kráčmera: Jej, ta ochutnávka mne ale
unavila.
Praděda: Františku, Františku. Neříkal sem
ti, že to nemáš přehánět?
Kráčmera: Ale, přece jsem nemohl odjet
Objeví se praděda z Vizovic, aniž bych ochutnal slavnou
Jelínkovu slivovici, to jsem si opravdu
a kýve hlavou,
odchází z likérky a nemohl nechat ujít. Jééé, vy tady máte
dokonce i zámek?...a ten park!
praděda zmizí.
Setkání v s dětmi
v parku.
František se
vzpamatuje a
10
všimne si zámku.
Vizovice zámek
Foto-dvojice
svateb.
Děti: Je to tady opravdu pěkné, dokonce je
to příjemné místo na konání svateb.
Praděda:Ja, ja, tady jsem bavil svatebčany
svými kouzly.
M.O. Zámek ve Vizovicích nechal v
polovině 18. století vystavět na místě
bývalého cisterciáckého kláštera Heřman
Hannibal z Blümengenu. Stavbou pověřil
význačného brněnského architekta Františka
Antonína Grimma (1710 - 1784), který pojal
zámek v tehdy moderním francouzském
barokním stylu. Ve druhé polovině 18.
století byla nejen dokončena stavba zámku a
zámecké zahrady, ale bylo pořízeno i
vybavení a založena obsáhlá obrazová
sbírka. Podle možností ji doplňovali i
Stillfriedové, na které přešlo vlastnictví
zámku v 19. století.
Kráčmera: Neříkej! Tady? Páni!
Děti: Měl by ses pořádně provětrat
Františku, než poletíš. Pojď s námi, ještě ti
ukážeme naše malé městečko, je to tady
přes kopec, aspoň se provětráme. Příroda je
tady hezká.
11
Obraz
Název
6
Příchod do
Slušovic
Místo
Obsah
Záběr jak
Kráčmera: A to je kde?
odcházejí směrem Děti: No přece v našich Slušovicích.
do Slušovic.
Přichází do
Slušovic a uvidí
školu. Začnou
konverzovat nad
Baťou a Čubou.
František se dívá
do deníku.
Děti: Podívej Františku už jsme skoro tam.
Tohle je naše škola, ta je hned na okraji
Slušovic.
Kráčmera: Máte krásnou školu, ale
praděda tady má fotku jen jedné budovy….
Děti: No ano, tuhle budovu totiž postavili
v roce 1933 podle vzoru Baťových staveb a
tuhle větší, novou budovu, už postavili za
pana Čuby. Teď, jak vidíš byla
zrekonstruována.
Kráčmera: No jestli tady máte více
pěkných míst, tak to mi dejte alespoň
hodinku a já se tady porozhlédnu.
Děti: Ok, potkáme se později.
František přijíždí
na dostihovku na
koni ve
westernovém
oblečení, má
udivený výraz a
zjeví se praděda.
Praděda: Safra práce, co tady děláš a co to
máš na sobě Františku?
Kráčmera: No četl jsem, že tohle je město
proslulé koňskými závody, tak jsem chtěl
být stylově oblečený, no ne?..No nejsem
fešák?!
Praděda: No zajisté, že jsi. Ale také jsi
pěkný popleta Františku, tohle město sice
má s koňmi hodně společného, ale s těmi
dostihovými, ne s westernovými.
Kráčmera: Aha, no já jsem o tom něco
četl, ale nedočetl jsem se, že jde o dostihové
a ne o westernové koně. No v tom případě
bych se o tom rád dozvěděl víc.
Děti: Františku, co to tady vyvádíš? Vždyť
tady je dostihové závodiště.
Kráčmera: No to už teď vím taky. Ale rád
bych se o Slušovicích dozvěděl trošku víc.
Mám takové matné vzpomínky z dětství, že
Praděda zmizí a
přijdou děti.
12
Mám takové matné vzpomínky z dětství, že
tady bylo nějaké slavné JZD, ale nic o tom
dohromady nevím.
Děti: To není problém, rádi ti něco povíme.
M.O.: První zmínky o Slušovicích se
objevují v roce 1261. Vznik JZD Slušovice
spadá do roku 1952. Od roku 1963 stál
v čele družstva František Čuba, který
postupně družstvo dovedl k celonárodnímu
věhlasu. Ve Slušovicích se pracovníci
zabývali nejen zemědělstvím, ale i výrobou
počítačů,
biotechnologiemi
a
potravinářstvím. Družstvo vybudovalo
v roce 1981 dostihové závodiště. Areál
závodiště patří k nejmladším v České
republice. Základní ovál měří 1 600 m a
jako jediný v Česku má klopené oblouky,
které umožňují dosahovat při dostizích
velmi dobrých časů. V roce 1996 získaly
Slušovice status města.
(Slušovická romance – Paleček a Janík)
Kráčmera: Ty jo, no to pan Čuba musel být
velký podnikatel a určitě našel inspiraci i u
pana Bati.
Děti: No, asi ano, oba to byli velkolepí
Prochází se po
podnikatelé
s obrovskou
myšlenkou.
dostihovce
(přebíhají fotky Předseda JZD Slušovice dokázal na svoji
Slušovic,
dobu neuvěřitelné věci, především proto, že
popřípadě záběry) se nikoho nebál a měl vždycky čisté
svědomí i ruce. Družstvo nebylo zaměřeno
jenom na zemědělskou či průmyslovou
výrobu, ale také vykonalo mnoho pro své
zaměstnance a občany. Byl vybudován
rekreační a sportovní areál, nákupní
(Kráčmera poplácá střediska a dokonce i vlastní banka. Mnoho
koně Vojtíka)
prostředků bylo věnováno i na zvelebení
Děti zamávají a obcí v působnosti JZD.
konec.
Kráčmera: No nic děti, budu muset letět,
musím toho ještě spoustu stihnout. Rád jsem
vás viděl a moc díky za váš čas, který jste
mi věnovali, abyste mi představili okolí
Zlína. Půjdu se převléknout a vrátit tady
Vojtíka (je to kůň). Mějte se!
Děti: Ahoj!
13