- Rozloha katastru: 5485 ha - Počet obyvatel: 3742

Lanžhot
- Rozloha katastru: 5485 ha
- Počet obyvatel: 3742
- Nadmořská výška: 164 m n. m.
Nejjižnější obec na Moravě, město Lanžhot, má rozlehlý katastr, jehož větší část se rozkládá v
nivě při soutoku řek Dyje a Moravy. Zde najdete pravidelně zaplavované lužní lesy a nivní louky
– jedinečné a mimořádně zachovalé biotopy středoevropského významu, jejichž rozloha nemá v
České republice obdoby. Poprvé se jméno obce připomíná v roce 1384 ve tvaru Lanczhut
oppido a překlad jeho německého názvu Landshut (tedy zemská stráž) odkazuje k někdejší
funkci Lanžhota na hranici tří zemí – Moravy, Uher a Rakouska. Přes dnešní město v minulosti
mnohokrát přešla vojska cizí i domácí, přičemž důsledky pro obyvatele byly nezřídka stejné.
Zajímavostí zůstává, že obec patřící od r. 1496 Lichtenštejnům nepocítila důsledky devastující
třicetileté války tolik jako lokality okolní, ostatně užila si svoje již v roce 1605 při vpádu
bočkajovců, kdy byla zcela vydrancována a vypálena. Tvrdé boje tu probíhaly koncem druhé
světové války, ve dnech 5.–11. dubna 1945. Lanžhot, který ve vzpomínaných letech poroby
jako jediný v celém českém a moravském pohraničí nepřipadl Německu, ale zůstal součástí
protektorátu, byl první osvobozenou moravskou obcí. Cena za to byla ovšem strašlivá – mnoho
mrtvých a zraněných občanů, částečné zničení obce a několik stovek padlých sovětských
1/3
Lanžhot
vojáků, z nichž mnozí dodnes leží v neznámých hrobech v lesích mezi řekou Moravou a
Lanžhotem.
Od r. 1900 byla obec označována jako městys, 27. června 2001 získal Lanžhot statut města.
Dnes žije mimořádně bohatou tradicí lidových zvyků a obyčejů, dosud je tady velmi rozšířeno
charakteristické nářečí. O lanžhotských hodech doprovázených ručním stavěním
čtyřicetimetrové máje a konaných v polovině září je možno stále spatřit několik desítek párů
místních šohajů a děvčat v nádherném lidovém kroji. Ten však vesnická mládež obléká i v jiné
sváteční dny spojené s církevními svátky a obřady nebo při zábavách, jakými jsou třeba krojový
ples (leden) nebo fašank (únor). Oblibě se těší srpnové setkání lidových vypravěčů O
lanžhotský přegulňák. Proslulost si získaly místní mužácký a ženský pěvecký sbor, známá je
rovněž dechová hudba Lanžhotčanka.
Z památek si zaslouží pozornost kostel Povýšení svatého Kříže pocházející z roku 1550, ale za
přispění knížete Jana z Lichtenštejna zcela přestavěný v r. 1893. Památkové ochraně se těší i
socha rudoarmějce a kaplička u silnice do sousedních Kostic; dodnes tu najdete tradiční domy s
malovaným žudrem a podlužáckými ornamenty. S historií i národopisem Lanžhota se potom lze
seznámit v místním muzeu.
Obcí prochází též cyklotrasa Moravská stezka a jako tip na přírodní zajímavost se dají
nabídnout přírodní rezervace Ranšpurk a Cahnov – Soutok, které chrání části lesa
pralesovitého charakteru. Pohled na slepá říční ramena, tůně či vyvýšeniny – tzv. hrúdy –
představující vršky písečných dun je pro milovníka přírody neopakovatelným zážitkem. Celá
oblast navíc vyniká jako mimořádně významné naleziště řady druhů živočichů, rostlin a hub a je
podle Ramsarské úmluvy registrována jako mokřad mezinárodního významu.
Zdejší osobnosti zastupují zpěvačka lidových písní Božena Šebetovská, skladatelé těchto písní
Rozalie Horáková a Vojtěch Bartoš, hudební skladatel Metoděj Prajka, velitel paraskupiny Clay
2/3
Lanžhot
– Eva Antonín Bartoš, vládní komisař v Břeclavi po r. 1918 Josef Pyskatý a také ministerský
rada a autor scénáře k filmu O děvčicu, prvnímu snímku s národopisnou tematikou u nás, Josef
Folprecht.
www.lanzhot.cz
3/3