Technika 12

lodě
Válečná loď
je speciální loď, která je určena k provádění bojových operací. Může být určena pro
přímé provádění bojových operací na moři, pro pobřeží ochranu z moře, pro
provádění útočných operací z moře, pro ochranu a zásobování jiných válečných lodí
nebo pro transporty nebo jako nosiče zbraní.
Každá válečná loď má svého velitele s hodností podle seznamu hodností válečného
námořnictva, má svou vlajku a znak velení. Velikost lodi nebo její typ záleží na účelu
válečné lodi. Souboj válečných lodí protivníků se nazývá námořní bitva.
L
oď je dopravní prostředek, druh plavidla, sloužící zpravidla k pohybu po vodní hladině (nebo ve zvláštních
případech i pod ní) na principu Archimédova zákona. Lodě plující výhradně na hladině označujeme
termínem plavidla hladinová, lodě umožňující pohyb i pod vodní hladinou termínem plavidla ponorná
resp. ponorky.
Válečné lodě jsou obvykle budované zcela jinak než obchodní lodě. Mimo toho, že jsou
vybaveny zbraněmi, jsou konstruovány tak, aby vydržely i významné poškození. Jsou
také rychlejší a lépe manévrují než obchodní lodě. Válečné lodě přepravují pouze
zbraně, munici a bojovou posádku. Jsou součástí válečného námořnictva.
První archeologicky doložené lodě, staré přes 8000 let, jsou vydlabané kmeny stromů – monoxyly.
Během války se rozdíly mezi válečnými a obchodími loděmi stírají. Obchodní lodě
jsou vybaveny zbraněmi a podléhají velení vojenského námořnictva. Slouží jako
pomocné nebo podpůrné křižníky. Až do 17. století bylo obvyklé, že obchodní lodě byly
nuceny k službě u vojenského námořnictva. Až do 19. století kvůli nebezpečí
pirátských přepadů bylo zcela obvyklé, že větší obchodní lodě byly vyzbrojeny děly.
V průběhu historie se stavba lodí neustále zdokonalovala. Původní pohon silou lidských svalů nahradilo stále
dokonalejší oplachtění plachetnic, které bylo během 19. a 20. století nahrazeno parním strojem parníků a pak
různými druhy spalovacích motorů. Kromě ohromných zaoceánských a námořních i říčních lodí se souběžně
vyvíjejí i malé a sportovní lodě – jachty, kánoe, kajaky, rafty a další. Stavební materiál lodí se změnil až v 19.
století. Do té doby se využívalo téměř výhradně dřevo. Například staří Egypťané ale pro nedostatek dřeva
vyráběli lodě i z rákosu a papyru. Dřevo bylo od devatenáctého století postupně nahrazeno u větších lodí
prakticky výhradně ocelí. V některých speciálních případech jsou dnes využívány i kompozitní materiály, např.
skelný laminát nebo uhlíkové kompozity.
Ponorka
Lodní šroub
je součást lodí, která svým rotačním pohybem vytváří sílu, která loď pohání. Šroub
urychluje masu vody směrem vzad a výsledkem je reakční síla využitá k pohybu lodi.
První ručně poháněné šrouby pro pohon své ponorky „Želva“ použil již v roce 1775
David Bushnell. Pohon lodě pomocí parního stroje a šroubu vlastní konstrukce si
nechal patentovat český vynálezce Josef Ressel v roce 1827. Během druhé poloviny 19.
století pak lodě poháněné lodním šroubem postupně vytlačily kolesové parníky. A
fungují dodnes. Hlavním důvodem přechodu od koles k lodnímu šroubu byla větší
účinnost lodního šroubu. Použití lodního šroubu místo koles také vedlo k odstranění
negativního vlivu příčného naklánění lodi, například při velkých vlnách. Příčným
nakláněním lodi se mohla kolesa krátkodobě dostat nad hladinu, což vedlo ke snížení
účinnosti pohonu a k ovlivnění směru jízdy lodi.
Na lopatkách lodních šroubů vzniká jev zvaný kavitace.
je plavidlo schopné plout pod vodou. Ponorky mohou pracovat ve velkých hloubkách,
do kterých se potápěči nedostanou. Ponorka může být civilní (vědecká nebo
turistická) nebo vojenská. Vojenská ponorka bývá vyzbrojena širokým arzenálem
zbraní, zvláště torpédy, případně balistickými nebo křižujícími střelami. Velký
pokrok pro ponorky znamenalo zavedení jaderného pohonu (jaderná ponorka),
protože podstatně zvětšuje jejich akční rádius a zbavuje je nutnosti pravidelného a
častého vynořování (dostatek elektrické energie umožňuje vytvářet si kyslík
elektrolýzou mořské vody). Jaderný pohon je však velmi drahý a až na výjimky je
vyhrazen jen pro vojenské ponorky. Moderní jaderná ponorka má zásobu paliva již
při výrobě dodanou na palubě v takovém množství, aby pokrylo celou dobu životnosti
plavidla. Není tedy nutné nijak doplňovat palivo a ponorka je schopna vydržet pod
hladinou na moři téměř neomezenou dobu. Jediné omezení pak tvoří zásoby jídla a
jiného spotřebního vybavení (pitná voda, toaletní potřeby atd.)
Ponorky mají v trupu podélné dutiny (vyrovnávací tzv. balastní nádrže), které lze
naplnit vzduchem nebo vodou. K ponoření se tyto nádrže plní vodou. Ponorka
poháněná lodním šroubem může být pod vodou stabilizována i dynamicky pomocí
hloubkových kormidel. Aby se ponorka mohla vynořit, je stlačeným vzduchem voda z
nádrží vytlačena.
V malých ponorkách se používají elektromotory napájené z akumulátorů, větší
vojenské ponorky mají jaderný pohon (mají jeden nebo více jaderných reaktorů).
Quíz
1) Na základě jakého principu pracuje
proudový motor?
2) Jak se jinak říká vrtulníku?
3) Co je to Jabo?
doprovodný program na www.zelenavystava.cz