pdf 2.6 MB - Velká Losenice

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
Správa Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy
Brněnská 39, 591 02 Žďár n. Sázavou
Rozbory
Chráněné krajinné oblasti
Žďárské vrchy
k 31.12.2009
OBSAH
1. Identifikační údaje .............................................................................................................. 4
1.1. Výnos (nařízení vlády) ................................................................................................ 4
1.2. Mezinárodní význam .................................................................................................. 4
2. Charakteristika území ........................................................................................................ 5
2.1. Geologie..................................................................................................................... 5
2.2. Geomorfologie............................................................................................................ 5
2.3. Hydrologie .................................................................................................................. 7
2.4. Pedologie ................................................................................................................... 8
2.5. Klimatologie.............................................................................................................. 10
2.6. Flóra a vegetace....................................................................................................... 11
2.7. Fauna ....................................................................................................................... 14
2.8. Vývoj osídlení ........................................................................................................... 17
3. Ochrana přírody a krajiny................................................................................................. 22
3.1. Předmět ochrany CHKO ........................................................................................... 22
3.2. Zonace CHKO .......................................................................................................... 22
3.3. Maloplošná zvláště chráněná území......................................................................... 23
3.4. Soustava Natura 2000.............................................................................................. 35
3.5. Památné stromy ....................................................................................................... 36
3.6. Rostlinná společenstva............................................................................................. 44
3.7. Významné druhy rostlin ............................................................................................ 55
3.7.1. Houby................................................................................................................. 55
3.7.2. Mechorosty......................................................................................................... 60
3.7.3. Cévnaté rostliny.................................................................................................. 67
3.8. Významné druhy živočichů ....................................................................................... 73
3.9. Invazní a expanzivní druhy ....................................................................................... 79
3.9.1. Invazní a expanzivní druhy rostlin....................................................................... 79
3.9.2. Invazní a expanzivní druhy živočichů ................................................................. 81
3.10. Neživá příroda ........................................................................................................ 83
3.11. Územní systémy ekologické stability (ÚSES).......................................................... 89
3.12. Krajinný ráz ............................................................................................................ 92
3.13. Monitoring, výzkum............................................................................................... 118
3.14. Práce s veřejností................................................................................................. 128
4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny ............................................................. 131
4.1. Lesní hospodářství ................................................................................................. 131
4.1.1.Vlastnictví lesů .................................................................................................. 131
4.1.2. Členění lesů dle PLO a kategorií lesa............................................................... 131
4.1.3. Zastoupení SLT v CHKO .................................................................................. 132
4.1.4. Druhová a věková struktura lesů ...................................................................... 137
4.1.5. Genové zdroje lesních dřevin ........................................................................... 139
4.1.6. Zdravotní stav lesních porostů.......................................................................... 139
4.1.7. Stav lesnické plánovací dokumentace.............................................................. 141
4.1.8. Dosavadní a aktuální způsob hospodaření....................................................... 143
4.2. Zemědělství............................................................................................................ 146
4.3. Myslivost ................................................................................................................ 150
4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství .......................................................................... 156
4.4.1. Rybníkářství ..................................................................................................... 156
4.4.2. Sportovní rybářství ........................................................................................... 156
4.5. Vodní hospodářství................................................................................................. 160
4.6. Výstavba ................................................................................................................ 163
4.7. Doprava a inženýrské sítě ...................................................................................... 171
4.8. Průmysl .................................................................................................................. 172
4.9. Zacházení s odpady ............................................................................................... 173
4.10. Těžba nerostných surovin a rašeliny..................................................................... 174
2
4.11. Rekreace, sport a turistika .................................................................................... 175
5. Vyhodnocení dosavadního plánu péče .......................................................................... 179
6. Seznam zkratek ............................................................................................................. 184
7. Použitá literatura............................................................................................................ 186
8. Přílohy
Textové a tabulkové přílohy
č. 1 Zřizovací výnos CHKO
č. 2 Přehled katastrálních území v CHKO
č. 3 Podrobná specifikace evropsky významných lokalit
č. 4 Potenciální lesní biocenózy v CHKO Žďárské vrchy
č. 5 Původní druhy dřevin v CHKO Žďárské vrchy a jejich přirozená stanoviště
Mapové přílohy
č. 1 Přehledová mapa
č. 2 Zonace
č. 3 Maloplošná zvláště chráněná území
č. 4 Památné stromy
č. 5 Myslivecké honitby
č. 6 ÚSES
č. 7 Stav zpracování územně plánovací dokumentace obcí
č. 8 Prvky krajinného rázu
č. 9 Evropsky významné lokality
č. 10 Vlastnictví lesa
č. 11 Kategorie lesa
č. 12 Administrativní členění
3
1. Identifikační údaje
1.1. Výnos (nařízení vlády)
Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy byla zřízena výnosem Ministerstva kultury ČSR
čj. 8908/70-II/2 ze dne 25. května 1970 (dále jen „výnos“). Plné znění výnosu viz příloha č. 1.
Administrativně správní údaje
Rozloha území: 709 km2
Kraje: Vysočina, Pardubický
Okresy: Žďár nad Sázavou, Chrudim, Svitavy, Havlíčkův Brod
Obce s rozšířenou působností: Bystřice nad Pernštejnem, Havlíčkův Brod, Hlinsko
v Čechách, Chotěboř, Nové Město na Moravě, Polička, Žďár nad Sázavou
Počet obcí/počet katastrálních území: 69/140
Sídlo Správy CHKO: Žďár nad Sázavou
Předmět a cíl ochrany
Posláním oblasti je dle výnosu „ochrana krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků, aby
tyto hodnoty vytvářely vyvážené životní prostředí: k typickým znakům krajiny náleží zejména
její povrchové utváření včetně vodních toků a ploch, rozvržení a využití lesního a
zemědělského půdního fondu, její vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, sídlištní struktura
oblasti, urbanistická skladba sídlišť, místní zástavba lidového rázu i monumentální nebo
dominantní díla“.
1.2. Mezinárodní význam
Na území chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy nebylo vyhlášeno žádné chráněné území
podle mezinárodních úmluv s výjimkou evropské soustavy Natura 2000 (viz kap. 3.4.).
4
2. Charakteristika území
2.1. Geologie
CHKO Žďárské vrchy se nachází na styku geologických jednotek severovýchodního okraje
centrální části Českého masívu, konsolidovaných koncem paleozoika variským vrásněním.
Jihozápad oblasti náleží ke strážeckému moldanubiku, budovanému sillimanitickobiotitickými migmatitizovanými a granitizovanými pararulami. V nich jsou obsaženy vložky
muskovitických a dvojslídných ortorul s pruhy amfibolitů, řidčeji čočkovitá tělesa krystalických
vápenců (v okolí Žďáru n. S. a Studnic), výskyty serpentinitů (Tři Studně, Sklené) a vzácně i
kvarcitů a skarnů (Budeč).
Nejrozsáhlejší, centrální a severovýchodní část oblasti, zaujímá svratecké krystalinikum.
Je budováno převážně migmatity a dvojslídnými ortorulami, jež se střídají s různě mocnými
konformně uloženými polohami svorů a svorových rul. Středem krystalinika probíhají pruhy
výrazně hrubozrnných, tzv. „okatých“ dvojslídných ortorul, vystupující ve skalních výchozech
např. na Zkamenělém zámku a Štarkově. Úzké pruhy v rulových horninách tvoří amfibolity a
skarny, často s ložisky železných rud dobývaných od středověku, např. v okolí Kadova,
Odrance i jinde.
Na severovýchodní okraj oblasti zasahuje poličské krystalinikum, v jehož horninové
skladbě převládají vesměs jemnozrnné biotitické ruly.
Severozápadní cíp oblasti tvoří železnohorský pluton, budovaný všeradovským
subvulkanicko-granitovým komplexem červenavých žul a amfibolicko-biotitických
granodioritů s albitickými granity a porfyry.
Hlinecká zóna oddělující svratecké krystalinikum od železnohorského plutonu tvoří
morfologicky nápadnou sníženinu mezi Ždárskými vrchy a Železnými horami. Převládajícími
horninami jsou zde fylity, k nimž místy přistupují biotitické rohovce, křemence a amfibolické
břidlice.
Podél železnohorského zlomu zasahuje až k Velkému Dářku od severozápadu výběžek
Dlouhé meze tvořený sedimenty České křídové tabule. Starší cenomanské písčité sedimenty
jsou zde překryty souvrstvím vápnitých pískovců, jílovců a slínovců spodního turonu.
Na západním okraji oblasti vznikl v místech křížení zlomů ranský intrusívní masív
s hlubinnými vyvřelinami peridotitů, troktolitů, olivinických a pyroxenických gaber,
amfibolických dioritů a granodioritů. Vzhledem k jeho významnému sulfidickému zrudnění
zde byly až do roku 1990 těženy sfalerit-chalkopyritové rudy.
V dalším geologickém vývoji byl ráz oblasti formován ve starším kvartéru (pleistocénu)
mrazovým zvětráváním skalních masívů, při němž byly rozpadlé bloky horniny pomalu
unášeny soliflukcí po svazích a hromaděny v podobě hlinitokamenitých sedimentů nebo
kamenných moří. V období mladšího kvartéru (holocénu) byly vytvořeny aluviální terasy
v údolích řek a vznikla rašeliniště (oblast Velkého Dářka, okolí Košinova, Krejcaru, Veselská
sníženina aj.).
2.2. Geomorfologie
CHKO Žďárské vrchy se rozkládá v severovýchodní části Českomoravské vrchoviny na
území čtyř geomorfologických podcelků.
Ve Žďárských vrších, tvořících asi polovinu rozlohy oblasti, převažuje erozně denudační
reliéf ploché vrchoviny, kulminující v centrální části geomorfologickým okrskem Devítiskalské
vrchoviny s nejvyšším vrcholem Devět skal (836,3 m n. m.). Vrásová tektonika odolnějších
granitizovaných rul a migmatitů a také jejich uložení vůči zvětrávání podmiňují průběh
hlavních rozvodních hřbetů, jež jsou odděleny široce rozevřenými, postupně se zahlubujícími
údolími s plochými úvalovitými uzávěry (např. Svratka, Fryšávka, Věcovský potok). Toto
utváření je označováno jako tzv. žďárský typ reliéfu. Na hřbetech jsou typickými krajinnými
prvky skalní útvary, tvořené migmatity a granitizovanými rulami. K nejznámějším patří Devět
skal, Čtyři Palice, Malínská skála, Dráteničky aj. Svislé skalní stěny o výšce až 35 m jsou
5
přemodelované kryogenními procesy v chladných obdobích pleistocénu a označujeme je
jako mrazové sruby. Od jejich úpatí vybíhají kryoplanační terasy se suťovými haldami a
balvanovými proudy skládajícími někdy i rozsáhlá kamenná moře. Povrch skalních stěn bývá
často pokryt drobnými zvětráváním vhloubenými tvary, mezi které řadíme voštiny (např.
Devět skal, Tisůvka), skalní výklenky (Lisovská skála) a pseudoškrapy (Milovské Perničky).
Ojediněle jsou zastoupeny i puklinové jeskyně (Štarkov, Malínská skála, Zkamenělý zámek)
a skalní tunely (Pasecká skála, Dráteničky). Procesy zvětrávání vznikly na temenech skal
vzácně skalní mísy, místně nazývané perničky. Jsou vytvořeny např. na Čtyřech Palicích,
Milovských a Rybenských Perničkách. Milovskou kotlinou, zahloubenou v měkčích
svorových horninách tokem řeky Svratky, je oddělen geomorfologický okrsek Borovského
lesa rozkládající se na plochých rozvodních hřbetech ve výškách 650–760 m n. m. až
k severní hranici oblasti. V její východní části pokračují Žďárské vrchy okrskem
Pohledeckoskalské vrchoviny s výrazně členitějším reliéfem a hluboce zaříznutými údolími
s největším relativním převýšením 250 m. Na hřbetech jsou zde opět vypreparována skaliska
dominující okolní krajině jako Pasecká skála, Prosička aj.
Obr. č. 1:
Čtyři palice
6
Severozápadní část oblasti je tvořena geomorfologickým podcelkem Sečské vrchoviny,
s okrsky Kameničská vrchovina a Stružinecká pahorkatina. Nadmořské výšky zde
nepřesahují 700 m a poměrně členitý reliéf přechází v plochou kotlinovou sníženinu
s meandrujícím tokem Chrudimky.
Jihozápadní část oblasti náleží ke geomorfologickému podcelku Bítešská vrchovina.
Nadmořské výšky území kolísají od 650–740 m na hřbetech geomorfologických okrsků
Henzličky a Novoměstské pahorkatiny, po 550–600 m ve Veselské a Světnovské sníženině.
Významný krajinný prvek zde tvoří zařezávající se bystřinný tok Sázavy, doprovázený
příkrými svahy se skalním útvarem Rozštípené skály. Skalní výchozy s mrazovými sruby,
pseudokary a balvanovými proudy se pak v závislosti na geologické skladbě dále nacházejí
na Peperku, Světce, Kamenném vrchu a Ranském Babylonu.
Na západní okraj oblasti zasahuje geomorfologický podcelek Havlíčkobrodské
pahorkatiny s okrsky Chotěbořská a Přibyslavská pahorkatina. Reliéf je zde pouze mírně
zvlněný a jeho nadmořská výška se pohybuje okolo 600 m. Morfologicky výrazná je
zlomovými svahy omezená sníženina Dářské brázdy s rybníky a rašeliništi, na níž navazuje
údolí řeky Doubravy.
2.3. Hydrologie
Příznivé podmínky z hlediska hydrologické bilance území, dané vyššími atmosférickými
srážkami a hodnotami součinitele odtoku, byly důvodem pro vyhlášení Žďárských vrchů za
chráněnou oblast přirozené akumulace vody (vládním nařízením č. 40/1978).
CHKO Žďárskíé vrchy prochází hlavní evropská rozvodnice dělící oblast na
severozápadní část (asi 54 % oblasti), odvodňovanou řekami Chrudimkou, Sázavou a
Doubravou do Severního moře a jihovýchodní část (46 %), z níž jsou odváděny vody
Svratkou a Oslavou do Černého moře.
Průměrný srážkový úhrn pro celé území CHKO je přibližně 735 mm. Velikost
průměrného součinitele odtoku na území CHKO je v povodí Sázavy 0,49, v povodí
Chrudimky 0,58, v povodí Doubravy 0,47 a v povodí Svratky 0,51. Průměrný specifický odtok
v CHKO je v rozmezí od 8,36 l.s.km-2 v povodí Oslavy do 13,52 l.s-1.km-2 v povodí
Chrudimky.
Největší část CHKO náleží k povodí Svratky (302 km2), která pramení na svazích
Křivého javoru a se svými přítoky odvádí vodu z JV části této oblasti, kterou opouští u
Borovnice, kde má plochu povodí 138 km2 a prům. průtok 1,60 m3.s-1. Z významných přítoků
přibírá zleva Hlučák (18,9 km-2) a Bílý potok, jehož část povodí (18,5 km2) patří do CHKO.
Zprava ústí do Svratky největší přítok v této oblasti Fryšávka (plocha 66,5 km2 a prům. průtok
0,50 m3.s-1) a dále pak Věcovský potok, jehož horní část povodí (8 km2) náleží k CHKO.
V této chráněné oblasti jsou však pramenné části povodí dalších pravostranných přítoků, a to
Bystřice (12,8 km2), Nedvědičky (8,3 km2) a Loučky (43,8 km2).
Velká část CHKO (167 km2) na SZ je v povodí Sázavy, která pramení mezi Kamenným
a Šindelným vrchem a opouští tuto oblast po 25 km u obce Sázava, kde má povodí o ploše
131 km2 a prům. průtok 1,50 m3.s-1. V CHKO do Sázavy ústí zleva Stržský potok (39,6 km2) a
potok Staviště (19,1 km2). Z pravostranných přítoků mají na území CHKO horní části svých
povodí Losenický (28,2 km2) a Borovský potok (10,1 km2). Na odvodňování SZ části CHKO
se zčásti podílí (50,8 km2 povodí) Doubrava, která pramení u Radostína a opouští území
CHKO u Ranska, kde má plochu povodí 51,6 km2 a prům. průtok 0,48 m3.s-1.
Severní část CHKO o rozloze 166 km2 náleží k povodí Chrudimky, pramenící u
Svratouchu a protékající CHKO Žďárské vrchy v délce 32 km. Z významnějších přítoků
přibírá na jejich území zleva potok Slubici (28,7 km2) a Dlouhý potok, zprava Chobotovský
potok. Oba poslední toky mají v CHKO pouze malé dolní části svých povodí. Chrudimka
opouští území chráněné oblasti u Trhové Kamenice, kde má celkovou plochu povodí
160 km2 a prům. průtok 1,82 m3.s-1. K povodí Chrudimky však náleží ještě malá okrajová
část CHKO, z níž odvádějí vody Krounka (30,6 km2) a Žejbro (6,9 km2), což jsou levostranné
přítoky Novohradky, která ústí zprava do Chrudimky.
7
Malý díl území CHKO při jejím jižním okraji připadá na pramennou oblast Oslavy
(28 km2). Oslava pramení JZ od Žďáru nad Sázavou a po 11 km opouští Žďárské vrchy u
Sazomína.
Vedle těchto toků zde pramení řada drobnějších vodotečí, které vytvářejí poměrně
hustou říční síť oblasti. Její zvláštností jsou četná nevýrazná rozvodí s bifurkacemi vod do
obou úmoří.
Na vodních tocích oblasti, zejména v povodí Sázavy, Oslavy a Doubravy, byly již od
středověku a zejména v 19. století budovány četné rybníky. V současné době je funkčních
187 rybníků různé velikosti, z nichž největší je Velké Dářko o rozloze 205 ha a objemu
3,56 mil. m3 vody. K dalším velkým rybníkům oblasti patří Veselský s plochou 70 ha a
Matějovský (64,5 ha) v povodí Oslavy, rybník Řeka (45 ha) v povodí Doubravy a nejvýše
položenými většími rybníky jsou Medlovský (21,8 ha) a Sykovec (13,8) v povodí Svratky.
Na území CHKO Žďárské vrchy byly zřízeny čtyři vodní nádrže, které patří mezi
významné činitele ovlivňující režim vodních toků a současně jsou důležitými zdroji vody.
První z nich – nádrž Hamry s vodní plochou 82 ha a objemem vody 3,56 mil. m3 – byla
vybudována na toku Chrudimky již v roce 1912. V padesátých až šedesátých letech byly
vybudovány další vodní nádrže Strž s vodní plochou 24,1 ha a objemem vody 0,514 mil. m3,
Staviště (15,3 ha, 0,555 mil. m3 ) a Pilská (64,6 ha, 1,94 mil. m3 ).
2.4. Pedologie
Přes polovinu rozlohy oblasti pokrývají kambizemě. Vzhledem k půdotvornému substrátu
jsou zpravidla kyselé, s přibývající nadmořskou výškou se zvyšuje obsah kyselého humusu a
klesá hodnota stupně sorpční nasycenosti půd. Zastoupeny jsou zejména kambizem typická
(v různých varietách) a pseudoglejová. Hlavním pedogenetickým procesem je hnědnutí
(brunifikace) související se zvětráváním silikátů obsahujících dvoumocné železo a tvorbou
jílu. Společným znakem kambizemí je tříhorizontový profil. Tloušťkou a vlastnostmi je
nejvýznamnější kambický horizont (Br). Jeho barva je hnědá, popřípadě hnědorezivá
s vyšším podílem amorfního Fe, s migrací hliníku a začínající migrací železa.
Jsou to půdy lehčího rázu až hlinité, s různým obsahem horninového skeletu, zejména
ve spodinách (40–50 %). Celkový obsah jílu se pohybuje v rozmezí 20–40 %. Jako
půdotvorný substrát jsou zastoupeny prakticky všechny podložní horniny v rámci CHKO
(krystalické břidlice, intruziva, sedimentární horniny – opuky).
Propustnost pro vodu a vzduch je u těchto půd velmi dobrá, neboť svrchní půdní vrstvy
mají dobrou pórovitost. Půdy vykazují značnou akumulační schopnost z hlediska
zachycování vody, jsou významné vodohospodářsky. Značná část těchto půd je zemědělsky
využívána a v různé intenzitě došlo ke změně jejich půdních vlastností. Dochází zvláště ke
snížení obsahu humusu, zmenšení kyselosti, naopak ke zvýšení zásob živin z dodávaných
průmyslových hnojiv.
Kambizem typická je doprovázena zvláště pseudogleji primárními a podzoly
kambizemními. Ostrůvkovitě se v daném území setkáváme s kambizemí pseudoglejovou
(např. snížená území v oblasti Kuklíku, Zuberského rybníka). V hlubších částech této půdy
se projevuje zamokření, díky soustřeďování podpovrchové vody v nižších polohách terénu.
Jsou to půdy kyselé, zřídka mírně kyselé. Zamokření souvisí se zhoršením humifikace a
tvorbou moderových humusových forem.
Ve vrcholových polohách s chladným humidním klimatem jsou vytvořeny podzoly,
zastoupené asi na 10 % rozlohy oblasti. V této skupině půd převažuje podzol kambizemní
nad podzolem typickým.
Podzolizační proces je vázán na chladné humidní klima, na minerálně chudý substrát
s převažující tvorbou povrchového humusu, s kyselou reakcí půdy. V půdním profilu dochází
k přemisťování produktů destrukce jílů, k transportu železa, hliníku a organických látek a
jejich ukládání ve střední (iluviální) části profilu.
Podzol typický. Pro podzolový vymytý horizont je typická světlá barva, obohacený
horizont je rezivý až rezivohnědý. Po stanovištní stránce jsou to půdy nepříznivé, mají málo
8
živin, jsou biologicky neaktivní, příliš zakyselené. Půdy jsou vytvořeny na zvětralinách
krystalických břidlic, jsou lehčího rázu, hlavně písčitohlinité až hlinité s obsahem jílnatých
částic v rozmezí 24–40 % a s různým obsahem skeletu, zejména ve spodinách. Pod
smrčinami dochází k hromadění surového kyselého humusu. V případě zemědělského
obdělávání se snižuje kyselost půdy i obsah humusu, zvyšuje množství živin z průmyslových
hnojiv.
Většinu vrcholových oblastí CHKO pokrývá podzol kambizemní. Jeho vymytý horizont
má hnědou nebo kakaově hnědou barvu, obohacený horizont je výrazně rezivý. Po
stanovištní stránce vykazují tyto půdy zpomalený koloběh živin, příznivý fyzikální stav
umožňuje hlubší zakořenění dřevin. Jsou to hlavně půdy písčitohlinité až hlinité s obsahem
celkového jílu 25–40 % a s různým obsahem skeletu. Pórovitost je dobrá, velmi dobrý je i
vodní režim, takže jsou to půdy čerstvě vlhké až vlhké s dobrými zásobami vody. Půdy
vykazují vysokou retenční schopnost a mají vysoký vodohospodářský význam. Jsou to půdy
kyselé s výrazným hromaděním povrchového surového humusu.
Podzoly jsou doprovázeny pseudogleji a iniciálními půdními útvary ze skupiny
ochrických půd.
Skupina ochrických půd je zastoupena jen ostrůvkovitě. Jedná se o mladé půdy
vytvořené na úpatních haldách skal, balvanových proudech a suťových svahových
pokryvech, zejména v kulminační části Žďárských vrchů. Patří k nim litozem (s hloubkou
půdy do 10 cm) a regozem, která má již vytvořen humusový horizont. Nejčastěji se vyskytují
regozemě psefitické, místy i balvanité. Srážková voda se v nich rychle ztrácí a prosakuje do
spodin. Proto má na těchto půdách významnou půdoochrannou funkci les.
Významně, asi na 30 % rozlohy oblasti, je zastoupena skupina půd hydromorfních.
Sníženiny se stálou vysokou hladinou spodní vody pokrývají gleje, přecházející ve vyšších
okrajích v periodicky podmáčené pseudogleje a semigleje. Místy vykazují povrchové
zrašelinění, které je řadí k organozemním glejům a pseudoglejům.
Proces oglejení probíhá díky vysoko položené hladině podzemní vody, při nedostatku
vzduchu výrazně převažují procesy redukční a hromadění organických látek, časté je
povrchové zamokření. Barva půdy je šedomodrá nebo šedozelená, což je podmíněno
reakcemi iontů dvoumocného železa s hliníkem, kyselinou křemičitou, fosforem, sírou na
příslušné sloučeniny. Při kolísání hladiny podzemní vody se střídají anaerobní podmínky
s aerobními, redukované sloučeniny dvoumocného železa se oxidují na trojmocné. V půdní
vrstvě vedle šedozeleného a šedomodrého zabarvení vznikají rezivé skvrny trojmocného
železa. Reakce půd je kyselá (v případě gleje organozemního). Místy dochází na povrchu
k hromadění surového humusu (moru) o mocnosti 6–12 cm.
Půdotvorným substrátem jsou jílovitohlinité a hlinité zeminy (patřící k nivním či
svahovým sedimentům). Gleje patří k půdám hlinitým až jílovitohlinitým. Velmi často jsou tyto
půdy zemědělsky zkulturněné s provedeným odvodněním.
Pseudogleje pokrývají výše položené části údolních den, ploché údolní uzávěry,
vyskytují se i ve sníženinách v oblasti Herálce, Svratky, Žďáru nad Sázavou, Veselské a
Světnovské sníženině aj. Oglejení probíhá vlivem prosakující srážkové vody, jejíž vodní
režim je během roku výrazně periodický. Charakteristické je střídání povrchového zamokření
a vysušování. Pseudogleje jsou převážně hlinitého charakteru se zvýšeným obsahem
horninového skeletu ve spodinách. Půdotvorným substrátem jsou písčitohlinité, hlinité
fluviální a svahové sedimenty s příměsí štěrků. Svrchní horizonty glejů vykazují dobré
zásoby humusu v rozmezí 12–18 %, místy se objevuje i částečné rašelinění (pseudoglej
organozemní). Pseudogleje jsou rozšířeny hlavně v oblastech lučních a zemědělsky
zkulturněných a z velké části byly odvodněny, místy jsou povrchově zamokřeny.
Pro oblast je specifické zastoupení organozemí, vyskytujících se v několika ložiscích
kolem Velkého Dářka, Zalíbeného, u rybníků Krejcar a Babín. Organický materiál se
v důsledku převlhčení hromadí na povrchu ve vrstvě mocnější než 50 cm a pod vrstvou
rašeliny se nachází glejový horizont. Jsou to vesměs půdy výrazně kyselé s přebytkem vody,
nedostatkem vzduchu a nízkou zásobou přístupných rostlinných živin. Na organozemě jsou
vázána unikátní chráněná vegetační společenstva, především na nejrozsáhlejším rašeliništi
9
Českomoravské vrchoviny s hloubkou rašelinných vrstev dosahující v lokalitě Padrtiny u
Velkého Dářka až 8,6 m.
Na sedimentech v údolních nivách řek, především v údolní nivě Svratky v Milovské
kotlině a v široké údolní nivě Chrudimky, jsou v menším rozsahu vytvořeny fluvizemě. Pro
tyto půdy je typické, že akumulace humusu je narušována záplavami a ukládáním nivních
sedimentů. Hladina podzemní vody je trvale nebo periodicky zvýšená, převážně se vyskytují
fluvizemě glejové. Dostatek živin a přítomnost vody podmiňují v daných územích vysokou
produkci zelené hmoty.
Na svrchnokřídových opukách (v prostoru Radostín – Hluboká) a serpentinitech
(v prostoru Sklené – Tři Studně) se v malé míře vyskytují mělké pararendziny patřící do
skupiny půd melanických. Jsou to půdy hlinité s vyšším obsahem štěrku ve spodinách. Podle
hloubky půdního profilu jsou mělké až středně hluboké, dobře propustné pro vodu a vzduch
s neutrální až mírně alkalickou půdní reakcí. Obsah humusu je v ornici 3–5 až 8 %, do
spodin jej ubývá.
Nepatrně jsou v oblasti zastoupeny kultizemě ze skupiny půd antropických, v nichž
člověk přetvořil, či úplně změnil svrchní část půdy a vytvořil půdu umělou. V oblasti
Ranského Babylónu v místech starých hald po těžbě železné rudy se vyskytuje kultizem
haldová. Na navážkách obvykle v rámci sídelní zástavby a v intenzivně využívaných
zahrádkářských koloniích jsou vytvořeny kultizemě navážkové a zahradní.
2.5. Klimatologie
Klimaticky patří Žďárské vrchy k chladnějším, vlhčím a značně větrným územím. Podle
Quitta (1971) je převážná část CHKO Žďárské vrchy zařazena v chladné oblasti CH7
charakterizované velmi krátkým až krátkých mírně chladným a vlhkých létem, dlouhým
přechodným obdobím s mírně chladným jarem a mírným podzimem, dlouhou mírně
chladnou a vlhkou zimou s dlouhým trváním sněhové pokrývky.
Jen okrajové části v nižších polohách náleží k mírně teplé oblasti MT3 charakterizované
krátkým, mírným až mírně chladným a suchým až mírně suchým létem, normálním až
dlouhým přechodným obdobím s mírným jarem i podzimem, normálně dlouhou, mírnou až
mírně chladnou a suchou až mírně suchou zimou s normálním až krátkým trváním sněhové
pokrývky.
Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje mezi 6,8°C v nejnižš ích a 5°C v nejvyšších
částech oblasti. Průměrná teplota je v lednu -3 až -4°C, v dubnu 4–7°C, v červenci 15–17°C
a v říjnu 6–7°C. Po čet dnů s teplotou nad 10°C činí 120–140 dnů, vegetační období,
s teplotou 5°C a vyšší, trvá 194–206 dn ů a počet mrazových dnů 140-160.
Roční průměr relativní vlhkosti vzduchu se pohybuje v oblasti Žďárských vrchů kolem
81 %. Od prosince její hodnoty klesají do května až června, kdy se vyskytuje minimum. Od
července pak relativní vlhkost pravidelně stoupá k prosincovému maximu. Průměrný počet
dnů s mlhou je nejnižší v červenci – 1,2 dne a stoupá v podzimních a zimních měsících, kdy
v prosinci dosahuje 14,3 dne.
Průměrný roční úhrn srážek v oblasti činí 735 mm, přičemž v polohách nad 800 m n. m.
dosahuje až 1100 mm. Srážkový úhrn ve vegetačním období činí 350–600 mm a v zimním
období 250–400 mm, roční chod srážek je ale velmi proměnlivý. Ve vyšších polohách stoupá
podíl horizontálních srážek a v inverzních situacích v zimním období zde dochází k tvorbě
námrazy poškozující lesní porosty.
Sněhová pokrývka leží 60–120 dnů, přičemž se stoupající nadmořskou výškou je
sněhová pokrývka vyšší a přetrvává déle.
Převažují zamračené dny s pokrytím oblohy mraky z více než 8 desetin, v průměru
120-160 dnů. Jasných dnů s pokrytím oblohy mraky menším než 2 desetiny je jen 40–60.
V zimě ale počet jasných dnů roste s nadmořskou výškou. Radiační poměry jsou vzhledem
k mezoklimatickým poměrům, zvláště v členitější východní části oblasti, velmi pestré a
dochází k vytváření teplotních inverzí s jezery studeného vzduchu.
10
Žďárské vrchy jsou charakterizovány prouděním s převládající severozápadní a
jihovýchodní složkou. Právě tyto směry jsou významné pro vytváření sněhových závějí a
silnější větry pak mohou působit i polomy lesních porostů. Projevují se zde ovšem značné
rozdíly v mezoklimatických poměrech vyplývající z členitosti a orientace reliéfu.
2.6. Flóra a vegetace
Až do středověké kolonizace ve 13. století pokrýval oblast s výjimkou plošně nevýznamných
segmentů skal a rašelinišť stinný, v okolí pramenišť a mokřadních sníženin močálovitý,
pralesní hvozd. Fragmenty blízké těmto přirozeným lesním společenstvům se na některých
stanovištích zachovaly až do současnosti a jsou předmětem ochrany v síti zvláště
chráněných území. Charakteristickým typem lesní vegetace vyšších poloh oblasti byly
acidofilní smrkové bučiny svazu Luzulo-Fagion, řazené k asociaci Calamagrostio villosaeFagetum, jejichž dřevinnou skladbu tvořily buk lesní (Fagus sylvatica), smrk ztepilý (Picea
abies) a jedle bělokorá (Abies alba). Fragmenty těchto společenstev se v malé míře
zachovaly na špatně hospodářsky přístupných skalnatých stanovištích hřbetů Žďárských
vrchů. Charakteristické, oproti okolním lesům Českomoravské vrchoviny, bylo i značné
zastoupení podmáčených smrčin svazu Piceion excelsae, asociací Mastigobryo-Piceetum a
Calamagrostio villosae-Piceetum. V jejich dřevinné skladbě dominovaly smrk a jedle
s příměsí buku nebo olše lepkavé (Alnus glutinosa). Vzhledem k hospodářským změnám a
všeobecnému ústupu jedle z lesních porostů se z těchto přírodních společenstev vyšších
poloh Žďárských vrchů zachovaly vesměs jen ochuzené segmenty, indikované místy
výskytem montánních druhů jako jsou čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), pérnatec
horský (Lastrea limbosperma), ptačinec dlouholistý (Stellaria longifolia), žebrovice různolistá
(Blechnum spicant), vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň pučivá (Lycopodium
annotinum), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) aj. V nižších polohách oblasti byly
hojně rozšířeny bikové bučiny (Luzulo-Fagetum) a ostrůvkovitě na bohatších stanovištích
květnaté bučiny podsvazu Eu-Fagenion, řazené k asociacím Dentario enneaphylli-Fagetum a
Festuco altissimae-Fagetum. Zbytky těchto společenstev, v jejichž dřevinné skladbě
dominovaly buk a jedle s příměsí smrku a na živnějších stanovištích i javoru klenu, jsou
zachovány na Žákově hoře a Ransku, vesměs však byly také přeměněny na převážně
smrkové hospodářské porosty. Vzácně se vyskytovaly květnaté jedliny podsvazu GalioAbietenion se svízelem okrouhlolistým (Galium rotundifolium), jejichž prvky se fragmentárně
dochovaly na Ransku a Štířím dole. Ojediněle zde rostly suťové a roklinové lesy svazu TilioAcerion, asociace Lunario-Aceretum, s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), jasanem
ztepilým (Fraxinus excelsior), příp. jilmem horským (Ulmus scabra), doprovázené v podrostu
měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva). Jejich ukázka je zachována na Peperku. Vegetace
luhů a olšin podsvazu Alnenion glutinoso-incanae byla ve vyšších zamokřených polohách
reprezentována zejména smrkovými olšinami asociace Piceo-Alnetum, zachovanými např.
v olšině Sklené. V jejich dřevinné skladbě převládá olše lepkavá s různou příměsí olše šedé
(Alnus incana) nad smrkem ztepilým a v podrostu s pokryvy vlhkomilných mechů jsou
vtroušeny některé horské druhy, mj. čarovník alpský (Circaea alpina) a mléčivec alpský
(Cicerbita alpina). V nižších polohách se na bohatších stanovištích svazu Alno-Ulmion
zachovaly prameništní a potoční jasanové olšiny asociace Carici remotae-Fraxinetum,
v jejichž porostní skladbě dominují olše s jasanem ztepilým a v bylinném podrostu je hojná
bledule jarní (Leucojum vernum), místy i oměj pestrý (Aconitum variegatum) aj. Ukázky
těchto společenstev jsou chráněny na Ransku. Jen asi 1 % rozlohy oblasti pokrývaly reliktní
acidofilní bory svazu Dicrano-Pinion. Fragmenty těchto společenstev se ostrůvkovitě
zachovaly na některých rulových skalních útvarech (např. Milovské Perničky aj.) a
ojedinělých výchozech hadcových hornin (na Ranském Babyloně, u Skleného a Tří Studní).
Borovice lesní (Pinus sylvestris) i smrk ztepilý (Picea abies) bývají na těchto stanovištích
zakrnělého vzrůstu a obvykle je zde provází bříza bělokorá (Betula pendula) a jeřáb ptačí
(Sorbus aucuparia). Na Ranský Babylon je vázán výskyt sleziníku hadcového (Asplenium
cuneifolium) a endemita hadců Českého masívu chrastavce rolního hadcového (Knautia
11
arvensis subsp. serpentinicola). Acidofilní bory se dále vyskytují na rašeliništích, která tvoří
charakteristický krajinný prvek oblasti. Společenstva rašeliništní borové smrčiny asociace
Vaccinio uliginosi-Pinetum, s borovicí lesní, smrkem ztepilým a břízou pýřitou (Betula
pubescens) se zachovala na Dářku, v Krejcarském lese a u Zalíbeného. V podrostu jsou zde
rozšířeny keříčky brusnic mj. vlochyně (Vaccinium uliginosum) a klikvy bahenní (Oxycoccus
palustris), spolu s nápadnými trsy suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum).
V Dářském rašeliništi se zachovala i vrchovištní společenstva svazu Sphagnion medii,
v nichž se v rašeliništním blatkovém boru asociace Pino rotundatae-Sphagnetum vyskytuje
na jediném místě Českomoravské vrchoviny populace borovice blatky (Pinus rotundata),
vytvářející zde hybridní roje (Pinus x digenea) s borovicí lesní. Vrchovištní vegetaci
primárního bezlesí rašelinišť dále tvoří asociace Andromedo polifoliae-Sphagnetum
magellanici a v pokryvech rašeliníků Sphagnum rubellum, S. magellanicum a dalších zde
roste mj. kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia).
Na odlesněných plochách byly antropické vlivy na vegetaci mnohdy limitovány danými
stanovištními podmínkami. Vznikla tak přírodě blízká až přirozená nelesní společenstva,
např. ekosystémy stojatých a tekoucích vod, pobřežních rákosin a vysokých ostřic,
rašelinných luk, pastvin a vřesovišť. Pro Žďárské vrchy jsou charakteristická především
společenstva vlhkých až trvale zamokřených a rašelinných luk. Nejčastěji jsou zastoupena
společenstva krátkostébelných ostřicových luk svazu Caricion fuscae. Vzácněji se na
fragmentech údolních slatinných luk a na svahových prameništích zachovala
ostřicovomechová a ostřicovorašeliníková společenstva svazů Caricion davallianae, Caricion
demissae, Caricion lasiocarpae, Sphagno warnstorfiani-Tomenthypnion a Sphagno recurviCaricion canescentis. Tyto louky jsou významné výskytem kriticky a silně ohrožených druhů,
jako je ostřice dvoudomá (Carex dioica), o. šlahounovitá (C. chordorrhiza), o. plstnatoplodá
(C. lasiocarpa), bahnička chudokvětá (Eleocharis quinqueflora), suchopýrek alpský
(Trichophorum alpinum), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) aj. Velmi rozšířená
jsou vlhkomilná společenstva svazu Calthion, s porosty růžově kvetoucího hadího kořene
většího (Bistorta major), fialově kvetoucího pcháče různolistého (Cirsium helenioides) a
žlutavobíle kvetoucího tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria), udávajícími barevný ráz
podhorských luk v letním období. Méně často jsou, zpravidla na okrajích rašelinišť,
zastoupena společenstva svazu Molinion. K přírodě blízkým travinobylinným společenstvům
patří i oligotrofní krátkostébelné porosty smilkových luk svazu Violion caninae, přecházející
ve vřesovišťní lada s brusnicemi a rozptýlenou dřevinnou vegetací inklinující ke svazu
Vaccinion, v nichž dosud místy rostou ubývající populace kociánku dvoudomého (Antennaria
dioica). Kolem rybníků jsou obvykle vytvořena společenstva vysokých ostřic svazu Caricion
gracilis nebo Caricion rostratae, dále rozšířená v mokřadech na terénních depresích, v nichž
často rostou zábělník bahenní (Comarum palustre) a vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata).
Méně často jsou zastoupeny rákosiny svazu Phragmition communis. Na dystrofních a
oligotrofních stojatých vodách s vegetací blízkou svazu Sphagno-Utricularion se vzácně
vyskytuje bublinatka menší (Utricularia minor) a hvězdoš podzimní (Callitriche
hermaphroditica). Na rybnících se společenstvy svazu Nympheion albae ojediněle rostou
leknín bělostný (Nymphaea candida) a stulík žlutý (Nuphar lutea), ve svazu Potamion
lucentis vzácně rdest alpský (Potamogeton alpinus) a na obnažených rybničních dnech
v porostech svazu Elatini-Eleocharition ovatae mj. puchýřka útlounká (Coleanthus subtilis).
Jen zcela ojediněle se v oblasti zachovaly fragmenty společenstev s přírodě blízkou
skladbou druhů vázaných na vložky vápenatých hornin, obsahující na výslunných stráních
některé subxerofytní prvky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati. Zde se nacházejí poslední
zbytkové populace hořečku nahořklého (Gentianella amarella), h. mnohotvárného českého
(G. praecox subsp. bohemica) nebo hořce brvitého (Gentianopsis ciliata). Ojedinělá refugia
této vegetace, byť co do rozsahu nepatrná, zpestřují a ozvláštňují přírodu oblasti.
Z nižších rostlin jsou v oblasti významně rozšířeny mechorosty. Na rašeliništích a
rašelinných loukách rostou tyrfofilní mechy s boreálním charakterem, jako jsou štírovec
dutolistý (Scorpidium scorpidioides), plstnatec rašelinný (Helodium blandowii), poparka
třířadá (Meesia triquetra), ploník tuhý (Polytrichum strictum), bažinník kostrbatý (Paludella
squarrosa), srpnatka fermežová (Drepanocladus vernicosus), s. závitkolistá (D. revolvens),
12
bařinatka obrovská (Calliergon giganteum), b. nažloutlá (C. stramineum), rašeliník třásnitý
(Sphagnum fimbriatum), r. červený (Sphagnum rubellum), r. prostřední (S. magellanicum) aj.
Rozšíření severských horských druhů mechů v oblasti dokládají stebník horský
(Cynodontium alpestre), pažitník stinný (Hylocomium umbratum), zoubkočepka maloplodá
(Racomitrium microcarpum), břehovec hlinožlutý (Hygrohypnum ochraceum), vlahovka štíhlá
(Philonotis tomentella), baňatka Starkeova (Brachythecium starkei), křídlečka kadeřavá
(Dicranoweisia crispula) aj. Na skalnatých stanovištích často rostou štěrbovka skalní
(Andreaea rupestris), pohárovec Mougeotův (Amphidium mougeotii), těhovec bezžebrý
(Hedwigia ciliata), děrkavka proměnlivá (Grimmia commutata), stebník mnohoplodý
(Cynodontium polycarpum), zoubkočepka různořadá (Racomitrium heterostichum), raděnka
dlouholistá (Paraleucobryum longifolium), ploník chluponosný (Polytrichum piliferum) a další.
Ke vzácně se vyskytujícím mechům patří sítozubka zdrojovkovitá (Cinclidotus fontinaloides),
pozemnička Heimova (Pottia heimii), prutník okrouhlolistý (Bryum cyclophyllum), měřík
síťozoubkovitý (Pseudobryum cinclinoides), kápěnka maličká (Seligeria pusilla), vlahovka
Arnellova (Philonotis arnellii), prchavka pilovitá (Ephemerum serratum) a štěrbovka
jednostranná (Andreaea rothii).
Obr. č. 2: rosnatka okrouhlolistá
13
CHKO Žďárské vrchy leží v centrální části hercynské biogeografické podprovincie.
V regionálně fytogeografickém členění patří do fytogeografického obvodu České
oreofytikum, fytogeografického okresu Žďárské vrchy, s okrajovým zastoupením
fytogeografických okresů Českomoravského mezofytika, z nichž od severozápadu zasahují
Železné hory podokresem Sečské vrchoviny, od jihovýchodu Českomoravská vrchovina a od
západu Hornosázavská pahorkatina. Díky převládajícímu minerálně chudému geologickému
podloží a drsnějšímu klimatu lze oblast charakterizovat jako nepříliš vegetačně pestrou a
floristicky poměrně chudou. Oproti okolním fytochorionům se v oblasti významně uplatňují
některé druhy montánní, submontánní a tyrfofilní. Těmito choroindikačními druhy jsou např.
čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), pérnatec horský (Lastrea limbosperma), ptačinec
dlouholistý (Stellaria longifolia), pcháč různolistý (Cirsium helenioides), mléčivec alpský
(Cicerbita alpina), na rašelinných půdách suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum),
suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), klikva
bahenní (Oxycoccus palustris), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), ostřice
šlahounovitá (Carex chordorrhiza) aj. Početná je zde skupina druhů, které z oreofytika
přesahují do chladnějších části mezofytika, např. sedmikvítek evropský (Trientalis europaea),
žebrovice různolistá (Blechnum spicant), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), čarovník
alpský (Circaea alpina), vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň pučivá (Lycopodium
annotinum), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) aj. Ojediněle rostou v oblasti druhy
alpinského floroelementu, jako jsou pleška stopkatá (Willemetia stipitata), řeřišnice trojlistá
(Cardamine trifolia) a dřípatka horská (Soldanella montana) nebo karpatského migrantu
(vrba slezská /Salix silesiaca/). Antropickým ovlivněním vegetace vystupňovaným v druhé
polovině 20. století došlo v důsledku přímých či nepřímých změn životního prostředí rostlin
k závažnému kvalitativnímu i kvantitativnímu ochuzení a ohrožení flóry území. Podle
seznamu zvláště chráněných cévnatých rostlin podle vyhlášky č. 395/92 Sb., je 7 druhů
rostoucích v oblasti řazeno mezi kriticky ohrožené, 23 druhy je silně ohroženo a 27 druhů
figuruje v kategorii ohrožených.
Z regionálního pohledu (dle červeného seznamu Bureš P. & Smejkal M., 1990) zde 42
druhů cévnatých rostlin prokazatelně vyhynulo, 50 druhů lze považovat za nezvěstné a
výskyt 20 druhů zůstává nejasný. Kriticky ohrožen je 61 druh, další 23 druhy jsou vzácné, 67
druhů silně ohrožených, 81 druh patří mezi ohrožené a 87 druhů je řazeno do skupiny
vyžadující další pozornost. Celkem se jedná o 433 druhů, tj. cca 43 % cévnatých rostlin
oblasti.
2.7. Fauna
Ze zoogeografického hlediska leží CHKO Žďárské vrchy ve faunistickém obvodu a okrsku
Českomoravská vrchovina, v provincii listnatých lesů, s malým podílem horských území
Českého masivu. Elementy horské lesní fauny se významněji uplatňují ve vyšší a klimaticky
drsnější centrální části oblasti. Ve srovnání s okolním územím je pro chráněnou krajinnou
oblast charakteristické zastoupení tyrfofilních a tyrfobiontních druhů na rašeliništích.
Převažuje podhorská lesní fauna hercynského původu, relativně nejlépe zachovaná ve
zbytcích původních bučin. Donedávna vyhraněná fauna rašelinišť a rašelinných luk (žluťásek
borůvkový, modrásek stříbroskvrnný) silně ustoupila v důsledku odvodňování. Cennými
biotopy z hlediska výskytu živočišstva jsou i vlhké rašelinné louky, lada s rozptýlenou
dřevinnou vegetací a vřesovištními formacemi, dále pak vodní biotopy s břehovými porosty a
na ně navazující mokřady. V těchto zachovalých fragmentech přirozených a přírodě blízkých
společenstev žije řada ohrožených druhů živočichů. Velkou vypovídací schopnost o stavu
biotopů má zejména výskyt některých skupin bezobratlých (Avertebrata), například
pavoukovců, brouků, motýlů, mravenců nebo vážek. Z hlediska myslivosti je vedle běžných
druhů zvěře významný výskyt původní populace jelena evropského (Cervus elaphus)
v chovné jelení oblasti Žďárské vrchy.
14
Bezobratlí
Výskyt mnoha druhů bezobratlých živočichů (Avertebrata) má velkou vypovídací schopnost o
stavu biotopů. Ze třídy pavoukovců (Arachnida) bylo ve Žďárských vrších zjištěno 21 druhů
patřících k reliktům I. řádu a 127 druhů řazených k reliktům II. řádu. Rašeliniště a rašelinné
louky hostí např. druhy Abacoproeces saltuum, Aphileta misera, Agraecina striata, Agroeca
proxima, Araniella opistographa, Centromerus incultus, Dolomedes fimbriatus, Erigonella
ignobilis, Hygrolycosa rubrofasciata, Maro minutus, Pirata tenuitarsis, Sitticus caricis a
Walckenaeria kochi. Zachovalá lesní společenstva jedlobučin na Čtyřech palicích obývají
pavouci Ischyropsalis hellwigi, Paranemastoma quadripunctatum, na Ransku Agyneta cauta,
Gonatium corallipes, ve Štířím dole Zelotes subterraneus aj. Rovněž někteří střevlíkovití
brouci (Carabidae) patří mezi významné indikátory zachovalých přírodních společenstev.
Glaciálními relikty v CHKO jsou Trechus rubens a Perileptus areolatus. Ve fragmentech
přirozených společenstev vyšších poloh Žďárských vrchů žijí subalpinní, boreomontánní a
submontánní druhy střevlíků, jako jsou Trechus pulchelus, T. splendens, Carabus linnei,
Cychrus attenuatus, Leistus piceus, Patrobus assimilis, Nothiophilus aquaticus a
Pterostichus aethiops. V NPR Dářko byl vyjma vymizelého střevlíčka Agonum ericeti
prokázán výskyt vzácného druhu Carabus nitens. Řadu chráněných území obývají střevlíci
Carabus auronitens, C. coriaceus, C. violaceus, C. hortensis, C. convexus, C. ullrichi,
C. glabratus, C. cancellatus, Pterostichus burmeisteri, Abax carinatus aj. Charakteristickými
brouky starých zachovalých bučin v NPR Žákova hora jsou roháči Sinodendron cylindricum,
Platycerus caprea nebo pestrokrovečník Tillus elongatus. Tesařík alpský (Rosalia alpina) je
ve Žďárských vrších v současnosti nezvěstným druhem, který vymizel díky radikálnímu
zmenšování přirozených bučin v minulosti. Stále vzácnější je tesařík Stictoleptura scutellata
vázaný na zcela odumřelé dřevo buků. Výskyt tesaříků Evodinus clathratus a Clytus lama
dokládá horský charakter nejvyšších poloh Žďárských vrchů. Lokálně se zde vyskytuje
vzácný krasec Scintilatrix dives a tesařík Saperda (Anaerea) similis. Po celém území CHKO
se ve zbytcích jedlových porostů vyskytuje tesařík Pogonocherus ovatus. Vzácným broukem
Žďárských vrchů je druh Pytho depressus, žijící pod kůrou starých odumřelých borovic.
V nivě Chrudimky u Hlinska byl v roce 2009 zjištěn výskyt vzácného kovaříka Selatosomus
cruciatus. Z mnoha druhů vážek žijících na území Žďárských vrchů je nutné zmínit vážku
jasnoskvrnnou (Leucorrhinia pectoralis) a vážku běloústou (L. albifrons), jejchž biotopem
jsou oligotrofní rašelinné tůně, páskovce kroužkovaného (Cordulegaster boltoni), který se
vyvíjí v čistých podhorských potocích a motýlici lesklou (Calopteryx splendens), která
vyhledává čisté tekoucí vody. Vzácná vodní ploštice hlubenka skrytá (Aphelocheirus
aestivalis) byla nalezena v meandrech Vortovského potoka v přírodní památce Utopenec.
Vegetaci v okolí Dářských rašelinišť obývá křís Sorhoanus xanthonerus, význačný
boreomontánní a tyrfofilní druh. Zde byl ve společenstvu Caricion lasiocarpae zjištěn i
glaciální relikt – nosatec Notaris aethiops. Početnou skupinou druhů úzce vázaných na
zachovalé biotopy tvoří motýli. V NPR Dářko žijí tyrfofilní modrásek stříbroskvrnný
(Vacciniina optilete), okáč stříbrooký (Coenonympha tullia). Od poloviny osmdesátých let
nebyl ověřen dříve hojný žluťásek borůvkový (Colias palaeno). Ke stanovištně
nejvýznamnějším druhům motýlů obývajících mokřadní louky v pramenné oblasti Chrudimky
patří zejména Diarsia dahli, Xestia collina, Sterrhopterix standfussi, Polymixis gemmea,
Hada proxima, Apamea rubriren, Larentia clavaria a Perizoma didymatum. Na zachovalých
mokřadních loukách v celém území CHKO žije modrásek bahenní (Maculinea nausithous),
zatímco populace modráska očkovaného (Maculinea teleius) přežívá na jediné lokalitě
v okolí Ratajských rybníků. Z obecněji rozšířených motýlů zde žijí otakárek fenyklový (Papilio
machaon), batolec duhový (Apatura iris) a bělopásek topolový (Limenitis populi). CHKO hostí
také několik významných druhů mravenců řazených mezi relikty I. řádu, a to Formica rufa,
F. truncorum, F. polyctena, F. exsecta a F. presilabris. Na Žákově hoře se ze skupiny
boreomontánních druhů mravenců vyskytují Camponotus herculeanus, Neomyrna rubida,
Myrmica lobicornis a dále, i na jiných lokalitách, Formica picea nebo F. lugubris.
K ohroženým druhům bezobratlých patří i škeble rybniční (Anodonta cygnea), rak říční
(Astacus astacus), rak bahenní (A. leptodactylus), několik druhů čmeláků rodu Bombus spp.
a pačmelák cizopasný (Psithyrus rupestris). Důležitými indikátory podmínek prostředí jsou
15
měkkýši. V rezervaci na Žákově hoře se díky původním dřevinám zachovalo význačné, i
když ustupující společenstvo dendrofilních vřetenatek Cochlodina orthostoma a Bulgarica
cana. Pro pralesní biotopy je typická vrásenka okrouhlá (Discus rotundatus).
Charakteristickým plžem Žďárských vrchů je vrásenka pomezní (Discus ruderatus). Na
oligotrofních stanovištích byl v nedávné době nalezen vzácný plž Columella aspera. Řada
skupin bezobratlých není dosud ve Žďárských vrších prozkoumána
Mihulovci a ryby
Ichtyofauna Žďárských vrchů je poměrně dobře prozkoumána. Převážná většina toků oblasti
patří do pstruhového pásma, typické lipanové pásmo je např. na řece Svratce v okolí
Jimramova. Pestrost ichtyofauny Žďárských vrchů dokládá zjištění 35 druhů ryb, z toho 24
původních, 5 introdukovaných, 4 druhy byly zavedeny z hospodářských důvodů a 2 druhy
jsou zavlečené. Mezi kriticky ohrožené druhy patří mihule potoční (Lampetra planeri).
Nejvýznamnější lokalita výskytu mihule potoční v údolí řeky Chrudimky je zařazena do
soustavy NATURA 2000. Ohrožená je i střevle potoční (Phoxinus phoxinus), jejíž populace
jsou na vybraných tocích posilovány v rámci repatriačních programů. Ve větších tocích byl
zaznamenán výskyt ohroženého mníka jednovousého (Lota lota). Čisté podhorské potoky
s kamenitým dnem obývá vranka obecná (Cottus gobio), v řece Fryšávce se rozmnožuje a
tvoří silnou populaci vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus).
Obojživelníci a plazi
Z území Žďárských vrchů je doložen výskyt 14 druhů obojživelníků. Setkávají se zde druhy
preferující nižší nadmořkou výšku s druhy vyšších poloh. Mezi dosud běžné druhy patří ve
Žďárských vrších čolek obecný (Triturus vulgaris) a čolek horský (Triturus alpestris).
Mnohem vzácnější je čolek velký (Triturus cristatus), který je velmi citlivý na znečištění
biotopu a dává přednost větším vodním nádržím bez dravých ryb. Výskyt mloka skvrnitého
(Salamandra salamandra) byl v CHKO Žďárské vrchy potvrzen pouze na lokalitě Štíří důl.
Běžnými druhy žab jsou skokan hnědý (Rana temporaria) a ropucha obecná (Bufo bufo).
Vzácnější kuňka ohnivá (Bombina bombina) obývá mělké osluněné vody s hustou vegetací,
zejména v nižších polohách jihozápadní části CHKO. Výskyt několika jedinců kuňky
žlutobřiché (Bombina variegata) je doložen z okolí rybníka Velké Dářko. Poslední spolehlivý
nález kuňky žlutobřiché ve Žďárských vrších pochází z roku 1971, proto je dnes považována
za regionálně vyhynulý druh. Rosnička zelená (Hyla arborea) je dosud častým, i když
ubývajícím obojživelníkem. Na prostředí náročnější skokan ostronosý (Rana arvalis) obývá
v CHKO Žďárské vrchy především rašeliniště a vlhké louky. Ze skupiny tzv. zelených
skokanů byl ve Žďárských vrších potvrzen výskyt skokana krátkonohého (Rana lessonae),
který je vázaný na menší vodní plochy, lesní rybníky a rašelinné tůně; a skokana zeleného
(Rana kl. esculenta) - hybridogenního křížence, který je v oblasti rozšířen spíše lokálně.
Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) je skrytě žijící žába unikající pozornosti. Její výskyt ve
Žďárských vrších byl zaznamenán na několika lokalitách, zejména v jižní a jihozápadní části
území. Teplomilná ropucha zelená (Bufo viridis) je ve Žďárských vrších vzácným druhem,
který sem příležitostně proniká z okolních níže položených oblastí Křižanovské vrchoviny. Na
území Žďárských vrchů byl prokázán výskyt 6 druhů plazů. Ještěrka živorodá (Zootoca
vivipara) je hojným obyvatelem vlhkých stanovišť. Nejčastěji ji zastihneme na okrajích lesů,
rašeliništích a podmáčených loukách. K největší kumulaci ještěrek živorodých ovšem
dochází na lesních pasekách po těžbě. Ještěrka obecná (Lacerta agilis) je ve Žďárských
vrších poněkud méně hojná než předešlý druh. Na rozdíl od ještěrky živorodé obývá suché a
slunné biotopy, meze, lomy, zahrady a rumiště. Slepýš křehký (Anguis fragilis) je náš jediný
beznohý ještěr. Slepýše potkáme nejčastěji na pasekách, okrajích lesů, na rašeliništích, ale i
v zahradách. Ve Žďárských vrších je rozšířen po celém území. Užovka obojková (Natrix
natrix) žije obvykle v blízkosti rybníků, řek a potoků. Ve Žďárských vrších patří mezi běžné
hady, i když nálezy jsou díky velké plachosti spíše náhodné. Užovka hladká (Coronella
austriaca) se ve Žďárských vrších vyskytuje pouze ostrůvkovitě na teplých a výslunných
stráních porostlých keři. Zmije obecná (Vipera berus) je na území CHKO rozšířena plošně po
celém území, v současnosti ubývající druh.
16
Ptáci
Dle výsledků mapování hnízdního rozšíření ptáků v České republice (2001-3) lze na území
CHKO Žďárské vrchy zastihnout více než 160 druhů ptáků. Bylo prokázáno 108 hnízdících
druhů, pravděpodobně hnízdících 9, územím pravidelně protahuje 28 druhů a jako ojedinělý
lze považovat výskyt 13 druhů.
Rybničnatou oblast jižní části CHKO a Trhovokamenicko osídlují druhy vázané na vodu
jako kopřivka obecná, čírka obecná, polák velký a polák chocholačka, dále potápka malá a
potápka roháč. V břehových porostech hnízdí pochop rákosní a 3 druhy rákosníků.
Jednotlivé rybníky jsou významnými tahovými zastávkami. Okolí proudících vod většiny řek
pramenících v oblasti jsou domovem ledňáčka říčního, skorce vodního a konipasa horského.
Zemědělsky obhospodařovanou krajinu obývají koroptev polní a křepelka polní, linduška
luční a ťuhýk obecný, vlhké nekosené louky chřástal polní, bekasina otavní, bramborníček
hnědý a hýl rudý. V rozsáhlých lesích centrální části CHKO žijí zejména dravci a sovy –
krahujec obecný, jestřáb lesní, káně lesní, výr velký, sýc rousný a kulíšek nejmenší, ale i čáp
černý, holub doupňák, žluna šedá, datel černý, ořešník kropenatý a křivka obecná. Blízkost
lidských sídel vyhledávají čáp bílý, labuť velká, poštolka obecná, rorýs obecný, vlaštovka
obecná a kavka obecná. Vzácně byli v CHKO Žďárské vrchy v době hnízdění pozorováni
bukač velký, luňák hnědý, orel mořský, sokol stěhovavý a kos horský.
Savci
V CHKO Žďárské vrchy žije běžná středoevropská fauna savců (Mammalia). Dosud byl
zjištěn výskyt 53 druhů. Horský ráz vyšších poloh Žďárských vrchů dokládá přítomnost silně
ohroženého rejska horského (Sorex alpinus). Z řádu letounů (Chiroptera) bylo na území
CHKO prokázáno 16 druhů. Kriticky ohrožený je vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros),
silně ohroženi jsou netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr stromový (Nyctalus
leisleri) a netopýr velký (M. myotis). K ohroženým patří dále netopýr Brandtův (M. brandti),
netopýr brvitý (M. emarginatus), netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) a z regionálního
pohledu i netopýr řasnatý (Myotis nattereri), netopýr vousatý (M. mystacinus), netopýr
severní (Eptesicus nillsoni) a netopýr ušatý (Plecotus auritus). V centrální části Žďárských
vrchů je pravidelně pozorována letní kolonie netopýrů pestrých (Vespertilio murinus). Nálezy
netopýra hvízdavého (Pipistrelus pipistrelus) jsou ve Žďárských vrších velmi vzácné a
ojedinělé. Silně ohrožená vydra říční (Lutra lutra) žije v okolí vodních toků, rybníků a nádrží.
Vlhké louky obývá hraboš mokřadní (Microtus agrestis). V lesních komplexech je rozšířen
norník rudý (Clethrionomys glareolus), jezevec lesní (Meles meles), kuna skalní (Martes
foina), kuna lesní (Martes martes), lasice kolčava (Mustela erminea), lasice hranostaj
(Mustela mustela), liška obecná (Vulpes vulpes) a ohrožená veverka obecná (Sciurus
vulgaris). Několikrát se do oblasti zatoulal silně ohrožený rys ostrovid (Lynx lynx). Z hlediska
myslivosti je vedle běžných druhů zvěře významný výskyt původní populace jelena
evropského (Cervus elaphus) v chovné jelení oblasti Žďárské vrchy.
2.8. Vývoj osídlení
Utváření krajiny CHKO můžeme rozdělit do sedmi významných vývojových období, kdy
přírodní a společenské jevy byly příčinou změny charakteru krajiny, jejího využívání, vzniku
nových kulturních a přírodních hodnot:
Období
do 12. – 13. stol.
do roku 1420
Změny v daném období
•
nebylo prokázáno trvalé osídlení
•
krajinou procházela zemská stezka tzv. libická
•
charakter krajiny je přírodní, utvářený lesními porosty pralesovitého charakteru
spolehlivé písemné doklady o trvalém osídlení a kolonizaci tzv. Libického lesa
odstraňování části lesních porostů žďářením
nástup extenzivních forem zemědělství s charakteristickým rozdělením lánu na tři díly
přechod k peněžní formě feudální renty – osidlování pohraničních lesů Čech a Moravy,
17
1420–1620
1620–1800
1800–1900
1900 – pol. 20.
stol.
do počátku
90. let 20. stol.
emfyteutické (zákupní) právo – právní uspořádání osadníků vůči majiteli panství,
vznikají základní správní organizace feudální společnosti tzv. panství, kolonizace jak
církevní (Žďárské panství) tak světská (Novoměstské panství)
charakter krajiny je stále z velké části přírodní, z části již zemědělský – patrná přeměna
rozvoj železářství, šachtové redukční pece, počátek sklářství a částečně i hrnčířství
(Svratecko, Hlinecko)
trojhonné hospodaření a společná pastva dobytka na scelených úhorech
pěstování ozimního a jarního žita, ovsa, menší množství ječmene a lnu
kolonizace zejména ve střední části CHKO
charakter krajiny zemědělsko – lesní
změna technologie – dřevouhelné vysoké pece, kujnící výhně a drátovny, rozrůstá se
sklářská výroba
vysoká devastace lesů
úpadek zemědělství vlivem třicetileté války
kultivované pozemky byly především vypásány
celostátní rozdělení polí do osmi bonitních tříd podle výsevku a sklizně
přeměna extenzivního trojhonného systému ve střídavý
zavedení pěstování brambor
vznik sídel souvisejících se sklářkou výrobou a zakládáním nových sklářských hutí
kapitalistický způsob výroby, koncentrace do větších podniků (Novoměstsko, západ
CHKO), zavádění výroby litiny, sklářská výroba (tabulové a zrcadlové sklo, nové
technologie při zdobení), textilní průmysl – domácí výroba (faktorský způsob
podnikání)
podstatné změny v charakteru zemědělské výroby v důsledku přechodu feudálních
forem na kapitalistické výrobní formy, zavedení střídavého hospodaření, rozvoj
produkce zemědělských plodin, rozšíření pěstování dobytka, zavádění zemědělských
strojů a nástrojů
intenzivní pěstování pícnin a okopanin (hlavním produktem byl len, později vytlačován
bramborami), rozšiřovalo se pěstování ovsa
druhá pol. 19. stol začátek používání umělých hnojiv (vápno, superfosfáty, kostní a
Thomasova moučka)
lesy stále zabírají značnou část rozlohy území a jsou využívány především v průmyslu
a stavebnictví, těžba je regulována – stanovení obmýtní doby, zakládání lesních
školek, převažují již jehličnany
vznik nových sídel ukončen, značný pohyb počtu obyvatel v návaznosti na
průmyslovou výrobu
elektrifikace, průmysl: drobná a faktorská výroba
další rozvoj zemědělství, vytrácí se len, pěstují se především obiloviny (oves a žito),
brambory, krmná řepa, tuřín, zelená krmiva a zelí, chov koní a ovcí je utlumen a
převládal chov hovězího a vepřového dobytka
lesy pokrývají zhruba jednu třetinu oblasti, převládají mladé lesy do 60 let věku, vysoký
les okolo 100 let zaujímá cca 3 % celkové plochy, převládá smrk, vyskytuje se borovice
i jedle (z celkové lesní výměry se vymykal prales na Žákově hoře, kde byla vyhlášena
v roce 1933 rezervace)
úbytek zemědělského obyvatelstva v obcích, proletarizace části venkovských obyvatel
a přesun do průmyslových center
nástup velkých průmyslových podniků (Žďas, Tokoz, Mars), těžba nerostného
bohatství (Ransko, Bystřicko)
intenzifikace zemědělské výroby, velkoplošné scelování zemědělské půdy, převládající
chemické hnojení, zúrodňování lad a mokřadů, napřimování vodních toků, smrkové
lesní hospodářství, úpadek pastevního způsobu chovu dobytka, zavedení
velkovýkrmen a výstavba rozsáhlých zemědělských areálů, zpřístupnění lesní krajiny
hustou sítí asfaltových cest
lesy zaujímají necelou polovinu rozlohy území (okolo 43 %)
vznik průmyslových center na území CHKO (Žďár n. S. Svratka, Nové Město n. M.),
masivní přesun vesnických obyvatel do měst, „přibližování“ vesnice městu
charakter krajiny zemědělsko-lesní až lesně-zemědělský
Do 12. a 13. stol. byla krajina CHKO utvářena těžko prostupným hraničním pralesem. Na
území CHKO jej protínala tzv. libická stezka, která spojovala dvě župní sídla Čáslav a Brno.
V souvislosti s touto stezkou lze předpokládat drobné osídlení, které tvořila tzv. stráž. Jejím
úkolem bylo zajištění ochrany a prostupnosti hraniční cesty. První zmínka o této stezce
pochází z roku 1144. Vzhledem k tomu, že chybí písemné doklady, předpokládá se, že do
13. stol. byla krajina CHKO neosídlena. Přírodní charakter lesní krajiny byl nedotčen.
18
V souvislosti s rozvojem peněžního hospodářství a s přechodem k peněžní formě
feudální renty dochází k rozsáhlé kolonizaci pohraničních lesů Čech a Moravy. Správní
organizace je tvořena systémem feudálních sídel a poddanských obcí. Kolonizační systém
13. a 14. stol. je založen na tzv. emfyteutickém (zákupním) právu, jež oproti dřívějším
zvyklostem lépe právně upravovalo vztah mezi pánem a osadníkem. Kolonizace území byla
jak církevní, tak světská. Větší část území pokrýval majetek panství Žďárského,
Novoměstského, Rychmburského. Žďárské panství patřilo cisterciáckému řádu, který založil
původně dřevěný klášter a kostel v místě dnešního Žďáru nad Sázavou II v roce 1252 a
kolonizovalo J a JZ část území. Světskou kolonizaci představovali z moravské strany
především páni z Medlova, kterým patřilo novoměstské panství a z české strany majitelé
rychmburského panství. Kromě majetků uvedených panství existovalo na území CHKO i
několik menších držav rozličných majitelů (např. řád německých rytířů). V té době bylo
založeno, nebo už existovalo na území dnešního CHKO okolo 50 obcí. Charakter této
kolonizace byl téměř výhradně zemědělský, až na několik výjimek na území žďárského
klášterního panství, kde důvodem založení bylo železářské podnikání v režii kláštera (např.
Heršův hamr – dnes Horní Hamry, Fiklov, Dolní Hamry, Velká Losenice a Polnička).
Ucelený doklad o stavu tehdejší krajiny CHKO neexistuje a o podobě a intenzitě přeměn
původní lesní krajiny se můžeme jen dohadovat na základě dílčích a kusých informací. Na
počátku osidlování krajiny převládalo tzv. žďáření lesů a zakládání zemědělské půdy
s převahou pastvin. Žďáření probíhalo jako cyklický proces: vykácením lesa určitého
prostoru, vyvrácením a spálením pařezů, zoráním půdy a jejím osetím, ponechání ladem a
při tom kácením dalšího prostoru, kde se celý proces znovu opakoval. Nově vzniklá
zemědělská půda byla ponechána ladem a vznikaly tak pastviny. Vzhledem k intenzitě a
výkonnosti tohoto systému, který probíhal v relativně krátkém časovém období, lze
předpokládat, že změna vzhledu lesní člověkem nedotčené krajiny v zemědělskou byla
velice intenzivní až brutální. Z nutnosti zavlažování a využití hydraulické síly se objevují jako
nové prvky krajiny vodní nádrže a náhony. Vzhled zemědělských ploch byl ovlivněn
extenzivním způsobem hospodaření formou rozdělení celého lánu na tři díly (trojhonné
hospodaření). Vzhledem ke klimatickým a přírodním podmínkám se lze domnívat, že jako
úhor ležela více jak jedna třetina lánu a obdělávané pozemky byly poměrně malé.
Období mezi roky 1420 a 1620 zaznamenalo řadu dalších změn, které přinesly nové
charakteristiky krajiny současné CHKO a ovlivnily tak její celkový ráz. Hospodářský i politický
život se v důsledku husitské revoluce demokratizoval. Šlechta začala ve vlastní režii podnikat
v zemědělství a průmyslové výrobě (zejména v železářství). Kolonizace území postupovala
především do střední a SZ části území, vrcholová část zůstává prozatím nedotčena. Největší
počet obcí vznikl na novoměstském panství.
Na ráz krajiny neměla v tomto období největší vliv jen postupující kolonizace, ale
zároveň změny ve využívání krajiny, zejména v důsledku nového rozvoje železářství a
sklářství. Na charakteru krajiny se též projevilo masové zakládání rybníků (největší rybník
Velké Dářko), jež dosáhlo v tomto období největšího rozkvětu. Důvodem byl především
nedostatek vody v kopcovité krajině. Forma zemědělství se v tomto období nezměnila, vliv
na krajinu se tak příliš neprojevil. Podstatně se zvýšil počet objektů na zpracování železa,
zejména hamrů. Dochází i k postupné přeměně výrobní technologie, jako palivo se používá
dřevěné uhlí a ke konci tohoto období se začínají používat výkonnější tavící pece,
tzv. dýmačky. Hamry a tavící pece se vinou značné spotřeby dřeva podílely na postupné
likvidaci původních lesů. Těžba rudy probíhala povrchovou formou a také ve svislých
šachticích s odvodňovacími štolami. Od počátku 2. pol. 16. stol. dochází k rozvoji sklářské
výroby, která také začala výrazně ovlivňovat tvářnost krajiny díky výrobním technologiím,
které spotřebovávaly velké množství dřeva. Značná spotřeba dřeva způsobovala i několikeré
přemístění celé sklárny, které bylo rentabilnější než doprava dřeva z větších vzdáleností.
Dřevěné uhlí se vytvářelo v milířích, které se stále stěhovaly za dřevem. Reprodukce lesa
nestačila pokrýt potřebu dřeva a les tak velmi rychle ustupoval. V důsledku toho se výrazně
měnil ráz krajiny. V malé míře se na charakteru krajiny podílela řemeslná výroba, zejména
hrnčířská (hliníky v oblastech Hlinska a Svratky). Zvýšený výrobní ruch přinesl potřebu
vybudování nové sítě komunikací pro přepravu nákladů.
19
Bělohorská bitva a konfiskace statků české šlechty, které ji následovaly, třicetiletá válka
a doba největšího národnostního a sociálního útlaku, to vše se dotklo významně utváření
krajiny dnešní CHKO. Do roku 1800 došlo ke vzniku dalších obcí a bylo tak v podstatě
dokončeno osídlení střední části území CHKO a některých dalších menších enkláv; protože
od roku 1800 nevznikly s jedinou výjimkou v naší oblasti žádné obce, znamenalo to prakticky
dosažení dnešního stavu, co se týče počtu lidských sídlišť (Kreps 1973). Vznik nových obcí
souvisel se zakládáním sklářských hutí a se změnami v technice železářské výroby, na konci
18. stol. pak bylo důvodem rušení panských dvorů a dělení dříve dominikálních pozemků
mezi drobné zemědělce. V tomto období došlo k významným změnám v zemědělské výrobě,
v technice železářské výroby a zvětšil se počet sklářských hutí.
V období třicetileté války byl na území CHKO lesů ještě dostatek, avšak v důsledku
průmyslového podnikání (sklářství, železářství) se tyto poměry značně změnily. Se
zavedením dřevouhelných pecí v železářství a nebývalým rozvojem sklářství byly lesy
velkoplošně devastovány. Podnětem k zřizování nových hutí nebo k obnově starých už dříve
zaniklých byla též obrovská vichřice, která v noci z 20. na 21. prosinec 1740 (byla
označována jako svatoondřejská bouře) způsobila velké polomy v lesích celé západní
Moravy a východních Čech. Škod způsobených polomy bylo v lesích tolik, že zpracování
dřeva se protáhlo na několik desítek roků a že nutnost jeho zužitkování dala kromě skláren
také podnět k zřízení některých železáren. Třicetiletá válka ovlivnila i zemědělskou výrobu,
která naznala v tomto období velký úpadek – přechod k trojhonnému schématu hospodaření.
Osívaná část pozemků nepřesahovala více než dvě třetiny obdělávané půdy, většina
kultivovaných pozemků sloužila jako pastva. Stálé louky a trvalé pastviny se udržovaly pouze
na pozemcích, které se k ničemu jinému nehodily. V krajině byly zakládány technické stavby
sklářských hutí, budovány a udržovány komunikace, které zajišťovaly spojení mezi
jednotlivými obcemi.
19. stol. přineslo řadu změn v hospodářském využívání krajiny dnešní CHKO, zejména
v důsledku přechodu feudálních výrobních forem ke kapitalistickým, které započaly zrušením
poddanských závislostí v roce 1848. Od počátku 19. stol. bylo zaváděno místo trojhonného
systému střídavé hospodaření, které umožňovalo každoroční využívání půdy. Rozšířilo se
pěstování okopanin a pícnin, hlavní plodinou byl len, který byl později nahrazen bramborami.
Od druhé poloviny 19. stol. bylo zaváděno chemické hnojení (vápno, superfosfáty,
Thomasova moučka, kostní moučka). Byly zaváděny zemědělské stroje a nástroje (např.
parní mlátička, stroj na tření lnu aj.). Započala též výsadba ovocných sadů. Do druhé
poloviny 19. stol. dochází k centralizaci železářské výroby v západní části CHKO (Ransko,
Polnička) a na Novoměstsku (Kadov), menší hutě a výroby zanikly. Sklářská výroba,
zejména z důvodu nedostatku tvrdého dřeva, postupně zaniká. V souvislosti s přechodem
k uhlí minerálnímu, užívanému k vyhřívání vysokých pecí, zaniká do konce 19. stol.
železářská výroba v regionu vůbec. Změny naznalo i rybníkářství. V prvních třech čtvrtinách
19. stol. došlo ke značnému rušení rybníků v důsledku malého odbytu a mnoho rybníků bylo
přeměněno na obdělávaná pole. Síť komunikací byla zlepšována výstavbou státních silnic.
Nově zakládané železniční tratě se dotkly jen okraje dnešní CHKO.
První polovina 20. stol. se nevyznačuje přílišnými změnami v hospodářském ani
sídelním charakteru území současné CHKO. Počet obyvatel narůstal ve městech jen velmi
pozvolně a v obcích naopak docházelo k jeho úbytku v důsledku koncentrace zemědělské
výroby a částečné proletarizace venkovského obyvatelstva. Změny přinesla i elektrifikace ve
30. letech, v jejímž důsledku se v krajině objevil nový prvek nadzemního vedení. V období let
1900 až 1945 došlo k dalšímu rozvoji zemědělství a zemědělského průmyslu. Podíl orné
půdy činil okolo 75 %, trvalých luk okolo 20 %, pastvin a zahrad okolo 5 %. Značně vzrostlo
pěstování ovocných stromů. Vzhledem k limitujícím přírodním podmínkám však zůstává
zemědělství do padesátých let 20. století v souladu s proporcemi krajiny a vytváří mozaiku
maloplošně se střídajících vegetačních ploch propojených úvozy, mezemi a kamenicemi
porostlými rozptýlenou dřevinnou vegetací s venkovským osídlením typu horácké lidové
architektury. Dochované zbytky těchto struktur v hospodářsky obtížně využitelných
prostorech, např. na Věcovsku, v okolí Samotína aj., patří dnes ke krajinářsky
nejhodnotnějším celkům oblasti. V tomto období byla vybudována řada nových silničních
20
spojů, železniční trať byla prodloužena do Nového Města n. M. a Tišnova. Lesy již v této
době tvořily převážně smrkové monokultury, vysazované v minulém století namísto
zdevastovaných lesů; původní les byl zachován pouze na Žákově hoře a na Dářských
rašeliništích. Díky obrodě rybničního hospodářství v majetku žďárského velkostatku
docházelo k obnově rybníků. Rybníky byly také jedním ze stimulů turistického ruchu, jehož
počátky spadají v dnešní CHKO do závěru 19. stol.
Velký plošný dopad na krajinu i životní prostředí měly rozsáhlé strukturální změny
v zemědělství, zejména uplatňování velkovýrobních technologií s těžkou mechanizací,
systematické odvodnění téměř 40 % zemědělských půd s regulacemi vodních toků a
nadměrná chemizace. Kolektivizace zemědělství přinesla značné změny vnějšího charakteru
krajiny, zejména jde o změnu vlastnických vztahů k půdě, které se projevily scelováním
polních honů do velkých družstevních lánů, odstraňováním mezí a remízků, rozoráním
pastvin, postupným zúrodňováním podmáčených luk a technickou úpravou vodních toků.
V současné době tvoří dvě třetiny zemědělského půdního fondu v oblasti orná půda a
v trvalých travních porostech převládají kulturní až polokulturní louky na odvodněných
plochách. Vzhledem k přírodním podmínkám řadícím území do bramborářské až horské
výrobní oblasti je ekonomická efektivnost zemědělství velmi nízká. Rostlinná výroba je z více
než poloviny zaměřena na pěstování obilnin, dále okopanin, olejnin a pícnin, základ
živočišné výroby tvoří chov skotu. Socialistická industrializace změnila i charakter
venkovského osídlení a k výrazným demografickým změnám, především v městech na
okrajích oblasti, došlo rozvojem průmyslu. Negativním průvodním jevem rozvoje průmyslové
výroby byl vzrůst emisí popílku, oxidu siřičitého a odpadů, jež se však s výjimkou Žďárských
strojíren a sléváren uplatňují jen v blízkém okolí. Významněji se projevuje dálkový transport
imisí v převažujícím severozápadním proudění. V 90. letech již přesáhly průměrné roční
koncentrace oxidu siřičitého, měřené na stanici Svratouch, hodnotu 20 µg.m-3 a zejména při
inverzních situacích v zimním období docházelo k překračování hygienických norem jeho
nejvyšších přípustných denních i krátkodobých koncentrací. Znečištění ovzduší se projevilo
v mírném poškození smrkových porostů, zejména v exponovaných vrcholových polohách, a
imise způsobily rovněž vzrůst acidity půd a vod v oblasti spojený s kumulací dusičnanů a
těžkých kovů. Důsledky tohoto znečištění, přes provedená opatření ke snížení emisí u
lokálních zdrojů a odsíření tepelných elektráren, zčásti přetrvávají až do současnosti.
V souvislosti s industrializací byly budovány nové komunikace a opravovány stávající a velká
pozornost byla věnována železnici (výstavba dvojkolejné trati Havlíčkův Brod – Brno). Území
ovlivnil i masový rozvoj rekreace vedoucí v některých atraktivních lokalitách, jako jsou Dářko,
Tři Studně a Milovy, k negativnímu ovlivnění životního prostředí. V oblasti bylo evidováno
cca 4 300 rekreačně využívaných objektů a špičková denní návštěvnost o prázdninách
přesahuje odhadem 40 000 osob. Trvale v oblasti žije necelých 77 000 obyvatel v 80 sídlech.
Podle rajonizace cestovního ruchu je oblast zařazena do II. kategorie, s dobrými podmínkami
pro letní i zimní rekreaci, které zde mají dlouholetou tradici. Vyhledávány jsou i kulturní
památky regionu. Hodnoty krajiny umocňují barokní Santiniho stavby, z nichž byl poutní
kostel Zelená hora u Žďáru nad Sázavou zařazen do seznamu světového kulturního dědictví
UNESCO. Jedinečnou ukázkou lidového stavitelství, dřívějších hospodářských činností,
zvyků a života na vesnici, je soubor staveb lidové architektury na Veselém kopci u Hlinska.
Neokázalými hodnotami kulturní krajiny, formované po staletí lidskou činností v harmonickou
rovnováhu přírodních i člověkem vytvořených prvků, poutá oblast po generace stále větší
pozornost návštěvníků a poeticky drsný ráz krajiny je i neustálým zdrojem umělecké
inspirace.
21
3. Ochrana přírody a krajiny
3.1. Předmět ochrany CHKO
Předmět ochrany je uveden ve výnosu o zřízení CHKO Žďárské vrchy, kde však není příliš
konkretizován, neboť v čl. 1 odst. 2 se pouze uvádí: „Posláním oblasti je ochrana krajiny,
jejího vzhledu a jejích typických znaků, aby tyto hodnoty vytvářely vyvážené životní prostředí;
k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření včetně vodních toků a
ploch, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu, její vegetační kryt a volně
žijící živočišstvo, sídlištní struktura oblasti, urbanistická skladba sídlišť, místní zástavba
lidového rázu i monumentální nebo dominantní díla.“
Předmětem ochrany jsou tedy všechny hodnoty krajiny a její vzhled, současně však také
zastoupené přírodní, přírodě blízké a polopřirozené ekosystémy a v nich se vyskytující
zvláště chráněné, ohoržené či regionálně významné druhy rostlin a živočichů.
V dnešním pojetí lze jako předmět ochrany CHKO Žďárské vrchy chápat:
• rašeliniště,
• přírodě blízké lesní ekosystémy,
• zachovalé luční ekosystémy,
• ostatní přírodní biotopy
• populace a stanoviště zvláště chráněných a ohrožených (dle červených seznamů)
druhů rostlin a živočichů,
• přírodní stanoviště a druhy významné pro soustavu Natura 2000.
• geomorfologie terénu a typické prvky neživé přírody
• vodní plochy, toky a prameniště a přirozený vodní režim v krajině,
• památné stromy a krajinářsky významná mimolesní zeleň
• rozvržení a využití lesních, zemědělských a ostatních pozemků vytvářející
harmonickou kulturní krajinu
• zástavba lidového rázu a struktura venkovského osídlení
,
3.2. Zonace CHKO
Podle ustanovení § 25 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny,
v platném znění (dále "zákon") se "hospodářské využívání chráněných krajinných oblastí
provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav
a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území". Základní ochranné
podmínky platné pro zóny CHKO jsou zakotveny v § 26 zákona.
V CHKO Žďárské vrchy byly k bližšímu určení způsobu ochrany přírody vymezeny čtyři
zóny odstupňované ochrany přírody. Zonace CHKO Žďárské vrchy byla schválena dne
13. září 1996 Ministerstvem životního prostředí ČR protokolem pod č. j. OOP/5081/96.
Plošný rozsah jednotlivých zón je následující:
I. zóna
II. zóna
III. zóna
IV. zóna
2288,8 ha
21152,2 ha
43949,7 ha
3498,9 ha
3,23 %
29,84 %
61,99 %
4,94 %
Celkem
70888,9 ha
100,00 %
I. zóna zahrnuje veškerá MZCHÚ a přírodě blízké či člověkem málo pozměněné lokality.
Jedná se zejména o podmáčené a rašelinné louky s výskytem chráněných druhů organismů
buď s probíhajícím managementem, nebo ponechané bez údržby v různém stupni
22
sukcesního vývoje. Dále se jedná o vodní plochy s cennou pobřežní litorální zónou a
přirozeně meandrující toky. Na lesní půdě jsou to plochy s přirozenou druhovou skladbou či
výskytem skalních útvarů.
Ve II. zóně se nachází komplex lučních porostů potočních a říčních niv a další spíše
extenzivně využívané travní porosty částečně s navazující ornou půdou, krajinářsky
zachovalá území s dochovanou strukturou mezí a kamenic a bohatou mimolesní zelení spolu
s prvky původní architektury. Dále část rybníků a toků a málo pozměněné lesní porosty.
Do III. zóny jsou zařazeny člověkem pozměněné a běžně hospodářsky využívané
ekosystémy, tj. orná půda a intenzivně obhospodařované travní porosty, vodní plochy a
hospodářské lesy s nevhodnou druhovou skladbou. Dále menší a středně velká sídla.
IV. zónu tvoří intenzivně obhospodařované větší celky zemědělské půdy a souvisle
zastavěná území větších sídel.
Zonace v současné době ne zcela vyhovuje jak z hlediska potřeb ochrany území, tak i ve
vztahu k zásadám pro vymezování zón daným platnou metodikou. Je připravována její revize
v souladu s platnou metodikou a využitím aktuálních informací o stavu přírody a krajiny.
Problematické okruhy, na které bude zaměřena pozornost při revizi a vymezování nové
zonace:
− v I. zóně je velké množství lokalit, které nedosahují minimální potřebnou výměru, která je
dána Metodickým pokynem MŽP, nebo mají tvar linií. Pokud jsou takové segmenty uvnitř
III. zóny je jejich ochrana, vzhledem k vlivu okolí, kde platí mírnější ochranné podmínky,
problematická. Pokud jsou takové segmenty uvnitř II. zóny, pak obvykle jen zonaci
znepřehledňují.
− v II. zóně jsou lokality vymezené problematicky z hlediska jejich přírodních hodnot,
lokality v sídlech nebo na sídla bezprostředně navazující. Uplatnění přísnějších
ochranných podmínek v nich je pak těžko zdůvodnitelné.
− ve III. zóně jsou lokality vyšších přírodních hodnot, u kterých je nutno zajistit ochranu
zařazením do vyšších stupňů zonace. Obvykle jde o lokality, které nesplňují podmínky
pro vyhlášení MZCHÚ, ale zároveň jde o zachovalé biotopy (mnohdy i s výskytem zvláště
chráněných druhů). Ochrana těchto lokalit pomocí ochranných podmínek III. zóny se jeví
jako nedostatečná.
− ve IV. zóně nejsou dostatečně zahrnuta zastavěná území větších sídel. To přináší
z hlediska ochrany přírody a krajiny zbytečnou administrativu.
− v zonaci je častá přímá návaznost I. a II. zóny na zóny o dva a tři stupně nižší
− některé segmenty zón na lesních pozemcích nerespektují ani parcelní hranice ani
neodpovídají jednotkám prostorového rozdělení lesa (obvykle v důsledku vypořádání
majetkových vztahů), což komplikuje jasné určení zóny např. při lesním hospodaření.
3.3. Maloplošná zvláště chráněná území
Na území CHKO Žďárské vrchy je vyhlášeno celkem 49 maloplošných zvláště chráněných
území na celkové ploše 1 348,6 ha. Z toho čtyři jsou v kategorii národní přírodní rezervace
(na celkové ploše 834,28 ha), 9 je v kategorii přírodní rezervace a 36 v kategorii přírodní
památka. Maloplošná zvláště chráněná území jsou zakreslena v mapové příloze č. 3.
Evidenční číslo ÚSOP: 1628
Kategorie a název: PP BAHNA
Předmět ochrany: rašelinné louky s charakteristickou květenou s výskytem chráněných a
ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Datum a způsob vyhlášení: 31.8.2009, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.2/2009
23
Katastrální území: Dědová, Filipov
Výměra: 17,6403 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2010-2018, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 3318/ZV/2009 ze dne 15.9.2009
Stav zaměření: ano (2009)
Zanesení do katastru nemovitostí: ne
Evidenční číslo ÚSOP: 688
Kategorie a název: PP BÍLÁ SKÁLA
Předmět ochrany: typický skalní útvar Žďárských vrchů s balvanitými sutěmi, vegetací a
vzácnými druhy živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 1.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 493/04
Katastrální území: Sněžné na Moravě
Výměra: 3,1841 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2007-2016, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 335/ZV/E/06 ze dne 24.4.2006
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 913
Kategorie a název: PR BRANTY
Předmět ochrany: společenstva vlhkých a zrašeliněných luk s bohatým výskytem chráněných
a ohrožených druhů rostlin.
Datum a způsob vyhlášení: 21.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č. 3
Katastrální území: Malá Losenice
Výměra: 2,8727 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2008-2017, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 4861/ZV/2008 ze dne 12.11.2008
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 818
Kategorie a název: PP BROŽOVA SKÁLA
Předmět ochrany: typický skalní útvar Žďárských vrchů s balvanitými sutěmi, vegetací a
vzácnými druhy živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 1.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 493/04
Katastrální území: Sklené u Žďáru nad Sázavou
Výměra: 2,2314 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2008-2017, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 4205/ZV/2008 ze dne 18.11.2008
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 687
Kategorie a název: PP ČERNÁ SKÁLA
Předmět ochrany: typický skalní útvar Žďárských vrchů s balvanitými sutěmi, vegetací a
vzácnými druhy živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 1.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 493/04
Katastrální území: Sněžné na Moravě
Výměra: 2,9432 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2007-2016, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 336/ZV/E/06 ze dne 24.4.2006
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
24
Evidenční číslo ÚSOP: 1297
Kategorie a název: PR ČTYŘI PALICE
Předmět ochrany: geomorfologicky význačné rulové skalní útvary a balvanité sutě s jejich
pokryvnou vegetací a lesním porostem přírodě blízké skladby
Datum a způsob vyhlášení: 14.12.1990, vyhláška MŽP ČR č. 6/1991 Sb.
Katastrální území: České Milovy, Březiny u Poličky
Výměra: 37,5694 ha
Ochranné pásmo:7,3667 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2002-2012, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 179/02 ze
dne 25.1.2002
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: parc.č. 512/23 a 939/4 v k.ú. České Milovy ano,
parc.č. 1598/4 a 1601/3 a v k.ú Březiny u Poličky ne
Evidenční číslo ÚSOP: 1882
Kategorie a název: PR DAMAŠEK
Předmět ochrany: přírodě blízká společenstva vlhkých rašelinných luk údolní nivy
s meandrujícím úsekem toku Hlučál a s výskytem chráněných a ohrožených druhů
rostlinstva a živočišstva
Datum a způsob vyhlášení: 14.7.1997, vyhláška Správy CHKO Žďárské vrchy č. 1
Katastrální území: Pustá Rybná
Výměra: 4,4440 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2005-2014, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 3858/2/05
ze dne 14.12.2005
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 73
Kategorie a název: NPR DÁŘKO
Předmět ochrany: přirozené rašelinné ekosystémy přechodového vrchoviště, představované
především blatkovými bory a rašelinnými smrčinami a ekosystémy minerotrofních
ostřicových a bezkolencových luk s fragmenty smilkových trávníků přecházejících do
opukových strání se společenstvy širokolistých suchých trávníků s bohatým výskytem
vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Předmětem ochrany jsou rovněž typy
přírodních stanovišť a druhy nacházející se na území národní přírodní rezervace
uvedené v příloze č. 484 nařízení vlády č. 132/2005 Sb., kterým se stanoví národní
seznam evropsky významných lokalit.
Datum a způsob vyhlášení: 28.1.2009, Vyhláška MŽP č. 26/2009 Sb.
Katastrální území: Radostín u Vojnova Městce
Výměra: 69,3643 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2009-2018, protokol MŽP ČR č.j. 10115/ENV/09-665/620/09 ze
dne 1.2.2009
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 707
Kategorie a název: PP DEVĚT SKAL
Předmět ochrany: typický skalní útvar Žďárských vrchů s balvanitými sutěmi, vegetací a
vzácnými druhy živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 1.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 493/04
Katastrální území: Moravské Křižánky
Výměra: 3,3304 ha
Ochranné pásmo: 33,69 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2007-2016, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 331/ZV/E/06 ze dne 24.4.2006
25
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ne
Evidenční číslo ÚSOP: 942
Kategorie a název: PP DÍLY U LHOTKY
Předmět ochrany: významná přírodní společenstva luk s výskytem chráněných druhů rostlin a
živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 21.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č. 3
Katastrální území: Lhotka u Žďáru nad Sázavou
Výměra:2,9394 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2002-2012, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 675 ze
dne 18.3.2002
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 704
Kategorie a název: PP DRÁTENICKÁ SKÁLA
Předmět ochrany: typický skalní útvar Žďárských vrchů s balvanitými sutěmi, vegetací a
vzácnými druhy živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 1.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 493/04
Katastrální území: Blatiny
Výměra: 3,6179 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2007-2016, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 337/ZV/E/06 ze dne 24.4.2006
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: parc. č. 680/6 ano, parc.č. 679 ne
Evidenční číslo ÚSOP: 1632
Kategorie a název: PP LES NA DOLÍKU
Předmět ochrany: meandrující potok v lesním porostu s výskytem dřípatky horské
Datum a způsob vyhlášení: 21.11.1990, vyhláška ONV Chrudim č. 32
Katastrální území: Rváčov u Hlinska
Výměra: 5,4099 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2010-2018, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 2288/ZV/2009 ze dne 27.7.2009
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 705
Kategorie a název: PP LISOVSKÁ SKÁLA
Předmět ochrany: typický skalní útvar Žďárských vrchů s balvanitými sutěmi, vegetací a
vzácnými druhy živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 1.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 493/04
Katastrální území: Samotín
Výměra: 0,8646 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2007-2016, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 338/ZV/E/06 ze dne 24.4.2006
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: parc.č. 393/4 ano parc.č. 394 ne
Evidenční číslo ÚSOP: 1143
Kategorie a název: PP LOUKY U ČERNÉHO LESA
Předmět ochrany: mokřadní a rašelinná společenstva u rybníka a meandrujícího potoka
s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlinstva a živočišstva
Datum a způsob vyhlášení: 21.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č. 4
26
Katastrální území: Vysoké, Zámek Žďár
Výměra:9,8006 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2002-2012, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 681 ze
dne 18.3.2002
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 1633
Kategorie a název: PP LOUKY V JENÍKOVĚ
Předmět ochrany: rašelinné louky s výskytem chráněných a ohrožených druhů živočichů a
rostlin
Datum a způsob vyhlášení: 21.11.1990, vyhl.č.26 pléna ONV Chrudim
Katastrální území: Jeníkov u Hlinska, Kameničky
Výměra: 27,7546 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2002-2012, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 682 ze
dne 18.3.2002
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 703
Kategorie a název: PP MALINSKÁ SKÁLA
Předmět ochrany: typický skalní útvar Žďárských vrchů s balvanitými sutěmi, vegetací a
vzácnými druhy živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 1.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 493/04
Katastrální území: Blatiny, Sněžné na Moravě
Výměra: 5,7570 ha
Platnost plánu péče, schválení: protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 339/ZV/E/06 ze dne
24.4.2006
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 706
Kategorie a název: PP MILOVSKÉ PERNIČKY
Předmět ochrany: typický skalní útvar Žďárských vrchů s balvanitými sutěmi, vegetací a
vzácnými druhy živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 1.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 493/04
Katastrální území: České Křižánky, České Milovy
Výměra: 19,6064 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2002-2012, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 180/02 ze
dne 25.1.2002
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ne
Evidenční číslo ÚSOP: 917
Kategorie a název: PP MLÝNSKÝ POTOK A UHLÍŘKY
Předmět ochrany: významná přírodní společenstva luk a meandrujícího toku s výskytem
chráněných druhů rostlin a živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 16.4.1987, vyhláška ONV Žďár nad Sázavou
Katastrální území: Račín u Polničky, Vepřová, Velká Losenice
Výměra: 6,291 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2008-2017, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 4862/ZV/2008 ze dne 12.11.2008
Stav zaměření: ne
Zanesení do katastru nemovitostí: ne
27
Evidenční číslo ÚSOP: 247
Kategorie a název: PP MLÝNSKÝ RYBNÍK A RYBNÍK ROHLÍK
Předmět ochrany: společenstva vodní a bahenní květeny
Datum a způsob vyhlášení: 13.9.1951, výnos MŠVK č. 101107/51-IV/5, nové vyhlášení
31.8.2009 nařízením Správy CHKO Žďárské vrchy č.3/2009
Katastrální území: Trhová Kamenice
Výměra: 9,5515 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2010-2018, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 3319/ZV/2009 ze dne 15.9.2009
Stav zaměření: ano (2009)
Zanesení do katastru nemovitostí: ne
Evidenční číslo ÚSOP: 820
Kategorie a název: PP NA SKÁLE
Předmět ochrany: typický skalní útvar Žďárských vrchů s balvanitými sutěmi, vegetací a
vzácnými druhy živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 1.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 493/04
Katastrální území: Pohledec
Výměra: 0,0619 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2007-2016, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 333/ZV/E/06 ze dne 24.4.2006
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 1704
Kategorie a název: PP NÁVESNÍK
Předmět ochrany: rašelinné louky s výskytem chráněných a ohrožených druhů živočichů a
rostlin
Datum a způsob vyhlášení: 21.11.1990, vyhláška č. 42 ONV Chrudim
Katastrální území: Vortová
Výměra: 29,8055 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2005-2014, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j.3858/3/05
ze dne 14.12.2005
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 941
Kategorie a název: PR OLŠINA U SKLENÉHO
Předmět ochrany: společenstva smrkových olšin a na ně navazujících rašelinných luk
s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Datum a způsob vyhlášení: 21.6.2004, nařízení Správy CHKO č. 3
Katastrální území: Sklené u Žďáru nad Sázavou
Výměra: 6,4031 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2008-2017, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 4865/ZV/2008 ze dne 12.11.2008
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 686
Kategorie a název: PP PASECKÁ SKÁLA
Předmět ochrany: typický skalní útvar Žďárských vrchů s balvanitými sutěmi, vegetací a
vzácnými druhy živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 1.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 493/04
Katastrální území: Studnice u Rokytna
Výměra: 3,6597 ha
28
Platnost plánu péče, schválení: 2007-2016, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 334/ZV/E/06 ze dne 24.4.2006
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 1446
Kategorie a název: PP PEPEREK
Předmět ochrany: typický skalní útvar Žďárských vrchů s balvanitými sutěmi, vegetací a
vzácnými druhy živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 2.3.2009, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č. 1/2009
Katastrální území: Račín u Polničky, Zámek Žďár
Výměra: 12,1132 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2008-2017, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 4495/ZV/2008 ze dne 26.3.2009
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 306
Kategorie a název: PP PERNOVKA
Předmět ochrany: přírodní společenstva prameništní rašelinné louky s výskytem chráněných a
ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Datum a způsob vyhlášení: 27.2.1954, výnos Ministerstva kultury č.j. 11877/54-HSO/4
Katastrální území: Nové Město na Moravě
Výměra: 1,4168 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2002-2012, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 676 ze
dne 18.3.2002
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 940
Kategorie a název: PR POD KAMENNÝM VRCHEM
Předmět ochrany: významná přírodní společenstva, louky, meandrující toky s výskytem
chráněných druhů rostlin a živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 21.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č. 3
Katastrální území:
Výměra: 12,2490 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2002-2012, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 680/02 ze
dne 18.3.2002
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 1144
Kategorie a název: PP PROSIČKA
Předmět ochrany: geomorfologicky významný rulový skalní útvar
Datum a způsob vyhlášení: 21.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č. 4/2004
Katastrální území: Borovnice u Jimramova
Výměra: 8,6730 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2002-2012, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 183/02 ze
dne 25.1.2002
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ne
29
Evidenční číslo ÚSOP: 1045
Kategorie a název: NPR RADOSTÍNSKÉ RAŠELINIŠTĚ
Předmět ochrany: přechodové rašeliniště rozvodnicového typu s charakteristickými
rostlinnými a živočišnými společenstvy.
Datum a způsob vyhlášení: 17.6.1987, výnos MK ČSR čj. 9432/87-VI/2
Katastrální území: Radostín u Vojnova Městce, Vojnův Městec
Výměra: 30,5168 ha
Ochranné pásmo: 35,1004 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2009-2018, protokol MŽP ČR č.j. 12233/ENV/08-524/620/08 ze
dne 22.6.2009
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano (mimo parc.č. 1009/26, 1010/9, 1010/11, 1010/14 a
1583 v k.ú. Vojnův Městec)
Evidenční číslo ÚSOP: 1254
Kategorie a název: PR RANSKÁ JEZÍRKA
Předmět ochrany: území se zaplavenými depresemi po bývalé těžbě železné rudy s význačnou
květenou a zvířenou
Datum a způsob vyhlášení: 17.9.1990, vyhláška ONV Havlíčkův Brod
Katastrální území: Havlíčkova Borová, Staré Ransko
Výměra: 29,8289 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2008-2017, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 4206/ZV/2008 ze dne 20.11.2008
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ne
Obr. č. 3: NPR Radostínské rašeliniště
30
Evidenční číslo ÚSOP: 1886
Kategorie a název: NPR RANSKO
Předmět ochrany: soubor různorodých přírodě blízkých lesních ekosystémů zahrnujících
početnou skupinu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.
Datum a způsob vyhlášení: 27.1.1997, vyhláška MŽP ČR č. 17/1997 Sb.
Katastrální území: Havlíčkova Borová , Staré Ransko
Výměra: 695,4 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2008-2018, protokol MŽP ČR č.j. 70867/ENV/07-3468/620/07
ze dne 2.10.2007
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano (mimo parc.č. 412/1 a 412/25 v k.ú. Staré Ransko)
Evidenční číslo ÚSOP: 1634
Kategorie a název: PP RATAJSKÉ RYBNÍKY
Předmět ochrany: soustava rybníků se zachovalými rašelinnými loukami s výskytem
chráněných a ohrožených druhů rostlin
Datum a způsob vyhlášení: 21.11.1990, vyhl.č.35 pléna ONV Chrudim
Katastrální území: Hlinsko v Čechách
Výměra: 11,4159
Platnost plánu péče, schválení: 2005-2014, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 3858/6/05
ze dne 14.12.2005
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 914
Kategorie a název: PP POZŠTÍPENÁ SKÁLA
Předmět ochrany: typický skalní útvar Žďárských vrchů s balvanitými sutěmi, vegetací a
vzácnými druhy živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 1.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 493/04
Katastrální území: Najdek na Moravě
Výměra: 0,7641 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2008-2017, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 4203/ZV/2008 ze dne 20.11.2008
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 682
Kategorie a název: PP RYBENSKÉ PERNIČKY
Předmět ochrany: geomorfologicky význačný skalní útvar a balvanité sutě
Datum a způsob vyhlášení: 1.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 988/04
Katastrální území: Pustá Rybná
Výměra: 14,0520 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2002-2012, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 181/02 ze
dne 25.1.2002
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 1257
Kategorie a název: PR ŘEKA
Předmět ochrany: jedinečný zachovalý komplex vlhkých zrašeliněných luk a rašeliništních
slatinných společenstev, přecházejících v litorál rybníka s bohatým výskytem chráněných a
ohrožených druhů rostlin a živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 17.9.1990, vyhláška ONV Havlíčkův Brod
Katastrální území: Staré Ransko
Výměra: 16,0627 ha
31
Ochranné pásmo: 29,6608
Platnost plánu péče, schválení: 2008-2017, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 4863/ZV/2008 ze dne 12.11.2008
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 939
Kategorie a název: PP SKLENSKÉ LOUKY
Předmět ochrany: významná přírodní společenstva luk s výskytem chráněných druhů rostlin a
živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 21.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č. 3
Katastrální území: Sklené u Žďáru nad Sázavou
Výměra: 6,5289
Platnost plánu péče, schválení: 2002-2012, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 678 ze
dne 18.3.2002
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 1279
Kategorie a název: PP SUCHÉ KOPCE
Předmět ochrany: společenstva vlhkých, na prameništích zrašelinělých luk a pastvin s výskytem
řady chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 25.10.1990, vyhláška ONV Žďár nad Sázavou
Katastrální území: Vojnův Městec
Výměra: 13,3751 ha
Ochranné pásmo: 2,3268 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2008-2017, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 4864/ZV/2008 ze dne 12.11.2008
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 819
Kategorie a název: PP SVĚTNOVSKÉ ÚDOLÍ
Předmět ochrany: významná přírodní společenstva luk a meandrujícího toku s výskytem
chráněných druhů rostlin a živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 21.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č. 3
Katastrální území: Světnov
Výměra: 2,5593 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2006-2016, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 330/ZV/E/06 ze dne 24.4.2006
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 689
Kategorie a název: PP ŠTARKOV
Předmět ochrany: typický skalní útvar Žďárských vrchů s balvanitými sutěmi, vegetací a
vzácnými druhy živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 1.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 493/04
Katastrální území: Nový Jimramov
Výměra: 6,6924 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2002-2012, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 184/02 ze
dne 25.1.2002
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ne
32
Evidenční číslo ÚSOP: 1222
Kategorie a název: PR ŠTÍŘÍ DŮL
Předmět ochrany: údolí Štířího potoka s přírodě blízkými lesními a lučními společenstvy
s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 12.12.1988, vyhláška ONV Havlíčkův Brod, 14.4.1988, vyhláška
ONV Žďár nad Sázavou
Katastrální území: Hluboká u Krucemburku, Krucemburk, Vojnův Městec
Výměra: 18,7969 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2008-2017, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 4296/ZV/2008 ze dne 18.11.2008
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ne
Evidenční číslo ÚSOP: 916
Kategorie a název: PP TISŮVKA
Předmět ochrany: typický skalní útvar Žďárských vrchů s balvanitými sutěmi, vegetací a
vzácnými druhy živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 1.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 493/04
Katastrální území: Cikháj
Výměra: 0,2372 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2008-2017, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 4208/ZV/2008 ze dne 20.11.2008
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 460
Kategorie a název: PP U BEZDĚKOVA
Předmět ochrany: jediná lokalita šafránu bělokvětého na Českomoravské vrchovině
Datum a způsob vyhlášení: 10.12.1953, vyhláška MK ČR č.j. 11606/53-HSO/4
Katastrální území: Nové Město na Moravě
Výměra: 0,7657
Platnost plánu péče, schválení: 2002-2012, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 677 ze
dne 18.3.2002
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 1635
Kategorie a název: PP U TUČKOVY HÁJENKY
Předmět ochrany: rašelinná louka se vzácnou květenou (vachta, vstavač májový aj.)
Datum a způsob vyhlášení: 21.11.1990, vyhláška č. 33 ONV Chrudim
Katastrální území: Svratouch
Výměra: 3,2642 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2002-2012, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 185, ze
dne 25.1.2002
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 1705
Kategorie a název: PP UTOPENEC
Předmět ochrany: niva meandrujícího Vortovského potoka s rašelinnými loukami se vzácnou
květenou
Datum a způsob vyhlášení: 21.11.1990, vyhláška č.41 ONV Chrudim
Katastrální území: Studnice u Hlinska, Lhoty
Výměra: 13,4356 ha
33
Platnost plánu péče, schválení: 2005-2019, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 3858/4/05
ze dne 14.12.2005
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 1277
Kategorie a název: PP VLČÍ KÁMEN
Předmět ochrany: ojedinělý fragment přírodě blízkého porostu smrkových bučin s hnízdištěm
chráněných druhů ptactva
Datum a způsob vyhlášení: 25.10.1990, vyhláška ONV Žďár nad Sázavou
Katastrální území: Vojtěchov u Lísku
Výměra: 1,0958 ha
Ochranné pásmo: 5,1500 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2007-2016, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 332/ZV/E/06 ze dne 24.4.2006
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ne
Evidenční číslo ÚSOP: 1578
Kategorie a název: PR VOLÁKŮV KOPEC
Předmět ochrany: krajinářsky hodnotný komplex společenstev s převahou rašelinných luk
s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 26.6.2000, vyhláška Správy CHKO Žďárské vrchy č. 2
Katastrální území: Kameničky
Výměra: 87,4145 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2010-2018, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 2853/ZV/2009 ze dne 27.7.2009
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 1703
Kategorie a název: PP ZADNÍ RYBNÍK
Předmět ochrany: biotopy zarůstajícího rybníka s cennými společenstvy bažinných rostlin a
živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 21.11.1990, vyhláška č.39 ONV Chrudim
Katastrální území: Trhová Kamenice
Výměra: 33,1645 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2010-2018, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy
č.j. 2854/ZV/2009 ze dne 27.7.2009
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 915
Kategorie a název: PP ZKAMENĚLÝ ZÁMEK
Předmět ochrany: typický skalní útvar Žďárských vrchů s balvanitými sutěmi, vegetací a
vzácnými druhy živočichů
Datum a způsob vyhlášení: 1.6.2004, nařízení Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 493/04
Katastrální území: Česká Cikánka
Výměra: 3,0618 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2002-2012, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 182/02 ze
dne 25.1.2002
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
34
Evidenční číslo ÚSOP: 1637
Kategorie a název: PP ZLÁMANEC
Předmět ochrany: rašelinné louky u rybníka Zlámanec s výskytem chráněných a ohrožených
druhů živočichů a rostlin
Datum a způsob vyhlášení: 21.11.1990, vyhláška č. 36 ONV Chrudim
Katastrální území: Vortová
Výměra: 11,4710 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2005-2014, protokol Správy CHKO Žďárské vrchy č.j. 3858/5/05
ze dne 14.12.2005
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Evidenční číslo ÚSOP: 537
Kategorie a název: NPR ŽÁKOVA HORA
Předmět ochrany: přirozené ekosystémy smíšených lesů charakteristických pro vyšší polohy
Žďárských vrchů
Datum a způsob vyhlášení: 14.12.1990, vyhláška MŽP č. 6/1991 Sb.
Katastrální území: Cikháj
Výměra: 39,0013 ha
Platnost plánu péče, schválení: 2008-2018, protokol MŽP ČR č.j. 82179/ENV/07-3893/620/07
ze dne 7.4.2008
Stav zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
3.4. Soustava Natura 2000
Na základě směrnice Rady EU 92/43/EHS (O ochraně přírodních stanovišť, volně žijících
živočichů a planě rostoucích rostlin) bylo na území chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy
vymezeno 16 lokalit zařazených do tzv. národního seznamu (stanoven nařízením vlády
č. 132/2005 Sb.). Základní údaje o těchto lokalitách jsou uvedeny v tabulce č. 1, podrobnější
specifikace v příloze č. 3. Na území CHKO Žďárské vrchy se nenachází žádná ptačí oblast.
Tab. č. 1: Evropsky významné lokality
Název lokality
Dářská rašeliniště
Rozloha
(ha)
390.4373
Štíří důl – Řeka
92,5992
Předmět ochrany – typ přírodního stanoviště
soustavy Natura 2000 a druhy chráněné EU
6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných
nebo hlinito-jílovitých půdách
7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště
91D0 Rašelinný les
9410 Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea)
vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis)
šikoušek zelený (Buxbaumia viridis)
srpnatka fermežová (Drepanocladus vernicosus)
hořeček český (Gentianella bohemica*)
6230* Druhově bohaté smilkové louky na silikátových
podložích v horských oblastech (a v kontinentální
Evropě v podhorských oblastech)
6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných
nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae)
7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště
7230 Zásaditá slatiniště
35
Žákova hora
39,0273
Ransko
263.9209
Louky u Černého lesa 19.0841
Pod Kamenným
12.1247
vrchem
Borová u Poličky
0.0378
dvouhrotec zelený (Dicranum viride)
9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum
9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum
9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum
9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum
91E0 Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní
a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae,
Salicion albae)
srpnatka fermežová (Drepanocladus vernicosus)
puchýřka útlá (Coleanthus subtilis)
vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros)
Žďár nad Sázavougaráže
Vatín
Dívka
Staviště
Údolí Chrudimky
Niva Fryšávky
0,0187
netopýr brvitý (Myotis emarginatus)
45.0469
27,833
3,3901
6,3788
35,3296
kuňka ohnivá (Bombina bombina)
kuňka ohnivá (Bombina bombina)
vranka obecná (Cottus gobio)
mihule potoční (Lampetra planeri)
modrásek bahenní (Maculinea nausithous)
Údolí Svratky u
Krásného
Ratajské rybníky
Babínský rybník
96,533
modrásek bahenní (Maculinea nausithous)
12.1793
39,1012
srpnatka fermežová (Drepanocladus vernicosus)
vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis)
(* hvězdička označuje prioritní stanoviště a druhy)
3.5. Památné stromy
Na území CHKO Žďárské vrchy je vyhlášeno celkem 37 samostatných památných stromů
(14 lip velkolistých, 10 lip malolistých, 4 javory kleny, 1 javor mléč, 4 buky lesní, 3 duby letní),
3 skupiny stromů (4 lípy velkolisté a 5 malolistých) a 4 aleje (kde jsou ve větším počtu
zastoupeny javory kleny, javory mléče, javory stříbrné, jasany ztepilé a jírovce maďaly).
Seznam památných stromů na území CHKO Žďárské vrchy je uveden níže v textu a
vyznačen v mapové příloze č. 4. Druhově jsou mezi vyhlášenými památnými stromy nejvíce
zastoupeny lípy malolisté a velkolisté a v alejích i javory kleny, javory mléče, javory stříbrné,
jasany ztepilé a jírovce maďaly.
Kromě již vyhlášených památných stromů se na území CHKO vyskytuje řada jedinců
nadstandardních dimenzí, jedinců zvláštních svým tvarem, věkem, estetickým působením,
souvislostmi s historickými událostmi, lokalizací či jiným způsobem zajímavých. Správa
CHKO Žďárské vrchy má v evidenci 1660 takto významných stromů.
Přehled památných stromů na území CHKO Žďárské vrchy:
Pozn. Věk stromů je pouze hrubě orientační, hodnověrné záznamy o věku jsou jenom u několika málo
jedinců. Stav měření stromů – podzim 2008.
Vysvětlení zkratek:
O – obvod
V – výška
S – stáří
36
Zdravotní stav:
1 – mírně poškozené - předpoklad dlouhodobé existence
2 – středně poškozené – existence není bezprostředně ohrožena
3 – silně poškozené – existence je bezprostředně, nebo během poměrně krátkého období, ohrožena
4 – odumírající jedinec, havarijní stav
č: 5357, k.ú. Benátky, p.č. 515,
Lípa u Pešků, lípa malolistá, 1 ks, vyhlášena 28.5.2007, SCHKO ŽV
O: 368 cm, V: 23 m, S: asi 400 let
zdravotní stav: 1-2
ošetření z PPK: 2007
informační systém: není instalován
č: 636, k.ú. Blatiny, p.č. 206
Lípa v Blatinách, lípa velkolistá, 1 ks, vyhlášeno 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 610 cm, V: 29 m, S: 250 let
zdravotní stav: 2-3
ošetření z PPK: 1998, 2005, 2007
informační systém: nainstalován
č: 1309, k. ú. Březiny u Poličky, p. č. 973,
Drašarova lípa, lípa malolistá, 1 ks, vyhlášeno 21.11.1995, SCHKO ŽV
O: 457 cm, V: 26,5 m, S: 230 let.
Zdravotní stav: 2-3
ošetření z PPK: 1997, 2008, 2009
informační systém: nainstalován
č: 1296, k. ú. Březiny u Poličky, p. č. 202,
Luňáčkova lípa, lípa malolistá, 1 ks, vyhlášeno 21.11.1995, SCHKO ŽV
O: 620 cm, V: 28 m, S: asi 300 let
zdravotní stav: 3
ošetření z PPK: 1995, 2001, 2004, 2008
informační systém: nainstalován
č: 618, k. ú. Daňkovice, p. č. 12/1,
lípy v Daňkovicích, lípa velkolistá, 2 ks, vyhlášeno 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 620 a 385 cm, V: 26 a 23 m, S: asi 300 a 200 let
zdravotní stav: větší lípa – 2, menší lípa – 2-3
ošetření z PPK: 1994, 1996, 2001, 2005
informační systém: nainstalován
č: 616, k. ú. Fryšava pod Žákovou horou, p. č.728/l,
Alej ve Fryšavě, javor stříbrný, 34 ks, vyhlášeno 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: cca 250, V: cca 17 m, S: přes 100 let
zdravotní stav: 2
ošetření z PPK: 2001, 2002, 2007, 2008
informační systém: nainstalován
č: 615, k. ú. Herálec na Moravě, p. č 525/3,
Silniční alej Herálec - Brušovec, stromy staršího věku a větších rozměrů: javor klen 77 ks,
javor mléč 12 ks, jeřáb ptačí 3 ks, bříza bílá 1 ks, olše lepkavá 1 ks, lípa velkolistá 1 ks,
ořechovec vejčitý 2 ks, javor stříbrný 1 ks, jasan ztepilý 1 ks, stromy mladšího věku a
menších rozměrů: javor klen 71 ks, javor mléč 20 ks, jeřáb ptačí 8 ks, jasan ztepilý
21 ks, jilm horský 1 ks, bříza bílá 3 ks, vyhlášeno 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 230-300 cm, V: 20-25 m, S: 120 – 130 let
37
zdravotní stav: 2
ošetření z PPK: 1998, 2003, 2004, 2005, 2007, 2008
informační systém: nainstalován
č: 1533, k. ú. Hlinsko v Čechách, p. č. 1169/126,
Drachtinská lípa, lípa malolistá, 1 ks, vyhlášeno 5.10.2000, SCHKO ŽV
O: 590 cm, V: 20 m, S: asi 200 let
zdravotní stav: 3
ošetření z PPK: 1998, 2002, 2005, 2008
informační systém: nainstalován
č: 5356, k. ú. Hlinsko v Čechách, p. č. 2640/1,
Lípa u lip, lípa malolistá, 1 ks, vyhlášena 12.3.1999, SCHKO ŽV
O: 465 cm, V: 21 m, S: přes 200 let
zdravotní stav: 1-2
ošetření z PPK: 2005, 2009
informační systém: nainstalován
č. 5390, k.ú. Hlinsko v Čechách, p.č. 1520/1
Pospíšilův dub na Čertovině, dub letní, 1 ks, vyhlášen 5.5.2009, SCHKO ŽV
O: 480 cm, V: 24,5 m, S: 115 let
zdravotní stav: 2
ošetření z PPK: 2009
informační systém: není nainstalován
č: 632, k. ú. Jimramovské Pavlovice, p. č. 275/5,
Lípa v Jimramovských Pavlovicích, lípa velkolistá, 1 ks, vyhlášeno 3.4.1980, ONV Žďár nad
Sázavou
O: 630 cm, V: 26 m, S: 330 let
zdravotní stav: 2-3
ošetření z PPK: 2000, 2001, 2004, 2007
informační systém: nainstalován
č: 1532, k. ú. Kameničky, p. č. 405/1,
Sejtkova lípa v osadě Lány, lípa velkolistá, 1 ks, vyhlášeno 27.1.1997, SCHKO ŽV
O: 520 cm, V: 33 m, S: 250 let
zdravotní stav: 2
ošetření z PPK: 1995, 2003
informační systém: nainstalován
č: 608, k. ú. Krásné nad Svratkou, p. č. 98,
Lípa v Krásném, lípa velkolistá, 1 ks, vyhlášena 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 590 cm, V: 34 m, S: 250 let
zdravotní stav: 3
ošetření z PPK: 1995, 2001, 2009 (redukce kosterní větve, jinak nedán souhlas k ošetření)
informační systém: nainstalován
č. 5392, k.ú. Krouna, p.č. 272
Klen u hájenky na Humperkách, javor klen, 1 ks, vyhlášen 14.5.2009, SCHKO ŽV
O: 516 cm, V: 31 m, S: 300 let
zdravotní stav: 2
ošetření z PPK: 2009
informační systém: není nainstalován
38
č: 1705, k. ú. Krucemburk, p. č. 537/1,
Javor u Janáčků, javor mléč, 1 ks, vyhlášen 1.6.2000, SCHKO ŽV
O: 430 m, V: 29 m, S: 150 let
zdravotní stav: 1-2
ošetření z PPK: 2000, 2008
informační systém: není nainstalován
č: 635, k. ú. Kuklík, p: č: 781/1,
Chobotská lípa, lípa velkolistá, 1 ks, vyhlášena 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 890 cm, V: 21 m, S: okolo 260 let.
Zdravotní stav: 2
ošetření z PPK: 1998, 2001, 2005, 2008
informační systém: nainstalován (i se sponzorskou cedulkou)
č: 630, k. ú. Kuklík, p. č. 66,
Lípa v Kuklíku, lípa malolistá, 1 ks, vyhlášena 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 520 cm, V: 21 m, S: 300 let
zdravotní stav: 3
ošetření z PPK: 2001, 2004, 2009
informační systém: nainstalován
č: 628, k. ú. Lhota u Lísku, p. č. 62 (stavební parcela),
Javor klen v Lísku, javor klen, 1 ks, vyhlášen 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 470 cm, V: 30 m, S: přes 240 let
zdravotní stav: 2
ošetření z PPK: 2005, 2009
informační systém: nainstalován
č: 619, k. ú. Lhota u Lísku, p. č. 156/1,
Smrčkova lípa, lípa velkolistá, 1 ks, vyhlášena 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 600 cm, V: 17 m, S: 320 let
zdravotní stav: 2-3
ošetření z PPK: 1993, 1999, 2005, 2006, 2009
informační systém: nainstalován
č: 629, k. ú. Lhotka u Ždáru nad Sázavou, p. č. 105,
Buk u Lhotky, buk lesní, 1 ks, vyhlášen 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 518 cm, V: 20 m, S: 270 let.
zdravotní stav: 2-3
ošetření z PPK:
informační systém: nainstalován
č: 634, k. ú. Moravské Křižánky, p. č. 281/23,
Lípa v Křižánkách, lípa velkolistá, 1 ks, vyhlášena 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 570 cm, V: 27 m, S: přes 300 let
zdravotní stav: 2
ošetření z PPK: 1995, 2004, 2008
informační systém: nainstalován
č: 631, k. ú. Moravské Křižánky, p. č: 300/1,
Slámova lípa, lípa velkolistá, 1 ks, vyhlášena 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 660 cm, V: 28 m, S: 330 let
zdravotní stav: 3
ošetření z PPK: 1995, 2001, 2004, 2008
informační systém: nainstalován
39
č: 604, k. ú. Nové Město na Moravě, p.č. 287,
Lípy v Novém Městě na Moravě, lípa velkolistá, 2 ks, vyhlášeny 3.4.1980, ONV Žďár nad
Sázavou
O: 627 a 323 cm, V: 9 a 22 m, S: asi 360 a 200 let.
zdravotní stav: mohutnější lípa – 4, menší lípa – 3
ošetření z PPK: 1995, 1998, 1999, 2008, 2009 (menší lípa)
informační systém: nainstalován
č: 613, k. ú. Odranec, p.č. 209/2,
Javor klen v Odranci, javor klen, 1 ks, vyhlášen 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 490 cm, V: 24 m, S: 280 let.
Zdravotní stav: 1-2
ošetření z PPK: 1999, (v roce 2009 nedán souhlas k ošetření)
informační systém: nainstalován
č: 617, k. ú. Olešná na Moravě, p.č. 473,
Alej Cinzendorf, starší a větší jedinci: lípa velkolistá 30 ks, jírovec maďal 21 ks, javor klen
1 ks, jasan ztepilý 1 ks, mladší a menší jedinci: jírovec maďal 2 ks, lípa srdčitá 2 ks, lípa
velkolistá 1 ks , vyhlášena 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 200-350 cm, V: 18-22 m, S: 130-180 let
zdravotní stav: 2
ošetření z PPK: 1996, 2002, 2007
informační systém: nainstalován
č: 620, k. ú. Olešná na Moravě, p. č. 2,
Lípa v Olešné, lípa velkolistá, 1 ks, vyhlášena 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 590 cm, V: 29 m, S: přes 300 let
zdravotní stav: 2
ošetření z PPK: 1994, 2001, 2005, 2008
informační systém: nainstalován
č: 569, k. ú. Podlesí u Sněžného, p. č. 158,
Lípa u Dvořáků, lípa malolistá, 1 ks, vyhlášena 8.10.2003, MěÚ Nové Město na Moravě
O: 390 cm, V: 23 m, S: asi 170 let
zdravotní stav: 1-2
ošetření z PPK: 2008
informační systém: nainstalován
č: 568, k. ú. Polnička, p. č. 828,
Lípa u kapličky v Polničce, lípa malolistá, 1 ks, vyhlášena 25.5.2003, MěÚ Žďár nad Sázavou
O: 680 cm, V: 30 m, S: přes 270 let
zdravotní stav: 2
ošetření z PPK: 2003, 2008
informační systém: nainstalován
č: 1298, k. ú. Pustá Kamenice, p. č. 1704,
Mlynářova lípa, lípa malolistá, 1 ks, vyhlášena 22.11.1995, SCHKO ŽV
O: 630 cm, V: 32 m, S: asi 320 let
zdravotní stav: 2-3
ošetření z PPK: 2000, 2001, 2004, 2008
informační systém: nainstalován
č: 621, k. ú. Račín u Polničky, p. č. 74,
Lípa v Račíně, lípa velkolistá, 1 ks, vyhlášena 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
40
O: 600 cm, V: 17 m, S: asi 270 let
zdravotní stav: 3-4
ošetření z PPK: 1993, 1997, 2002, 2005, 2007, 2008
informační systém: nainstalován
č: 1728, k. ú. Staré Ransko, p. č. 241/1, 242, 243/1, 289,
Alej Staré Ransko, starší a větší jedinci: javor klen 85, javor mléč 7, lípa srdčitá 15, jasan
ztepilý 38, mladší a menší jedinci: jasan ztepilý 5 ks, lípa srdčitá 4 ks, javor mléč 9 ks,
javor klen 1 ks, lípa velkolistá 4 ks, vrby jíva, šeřík obecný, pámelník bílý, vyhlášena
12.12.1988, ONV Havlíčkův Brod
O: 250-450 cm, V: 25-32 m, S: 150-200 let
zdravotní stav: 2-3
ošetření z PPK: 2003, 2004, 2005, 2006, 2009
informační systém: nainstalován
č: 1704, k.ú. Staré Ransko, p. č. 107/1
Dub letní ve Starém Ransku, dub letní, 1 ks, vyhlášen 5.10.2000, SCHKO ŽV
O:335 cm, V:22,5 m, S: od roku 1837
zdravotní stav: 1-2
ošetření z PPK: 2000, 2009
informační systém: není nainstalován
č: 1727, k.ú. Staré Ransko, p.č. 409/7
Sajfertův buk, buk lesní, 1 ks, vyhlášen 12.12.1988, ONV Havlíčkův Brod
O: 425 cm, V: 29 m, S: asi 220 1et
zdravotní stav: 2
ošetření z PPK:
informační systém: nainstalován
č: 1706, k. ú. Stružinec, p. č. 51/5,
Jilm ve Stružinci, jilm horský, 1 ks, vyhlášen 22.11.2000, SCHKO ŽV
O: 325 cm, V: 26 m, S: 150 let
zdravotní stav: 1-2
ošetření z PPK: 2000
informační systém: není nainstalován
č: 1702, k. ú. Stružinec, p. č. 71/1,
Lípy ve Stružinci, lípa malolistá, 5 ks, vyhlášeny 12.3.1999, SCHKO ŽV
O: 240-365 cm, V: 30 m, S: 200 let
zdravotní stav: 2
ošetření z PPK: 2002, 2009
informační systém: není nainstalován
č: 5358, k.ú. Studnice u Rokytna, p.č. 194,
Lípa ve Studnicích, lípa velkolistá, 1 ks, vyhlášena 7.11.2005, SCHKO ŽV
O: 500 cm, V: 22 m, S: asi 300 let
zdravotní stav: 2
ošetření z PPK: 2009
informační systém: není nainstalován
č: 602, k. ú. Škrdlovice, p. č. 743/29,
Lípa ve Škrdlovicích, lípa velkolistá, 1 ks, vyhlášená 27.1.1997, SCHKO ŽV
O: 665 cm, V: 14 m, S: asi 350 let
zdravotní stav: 2-3
ošetření z PPK: 2002, 2005, 2008
41
informační systém: nainstalován
č: 1310, k. ú. Telecí, p. č. 59/1,
Lukasova tzv. Zpívající lípa, lípa velkolistá, 1 ks, vyhlášena 21.11.1995, SCHKO ŽV
O: 1160 cm, V: 23 m, S: přes 600 let
zdravotní stav: 2-3
ošetření z PPK: 1999, 2002, 2004, 2006, 2008, 2009
informační systém: nainstalován (i s dalšími údaji o stromu – pověsti, rodokmen statku,
informace o druhu, apod)
č: 1297, k. ú. Telecí, p. č. 1288/2,
Pajkrův dub, dub letní, 1 ks, vyhlášen 22.11.1995, SCHKO ŽV
O: 555 cm, V: 25 m, S: přes 300 let
zdravotní stav: 2-3
ošetření z PPK: 1994, 2008
informační systém: nainstalován
č: 627, k. ú. Tři Studně, p. č. 207,
Buk u Třech Studní, buk lesní, 1 ks, vyhlášen 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 524 cm, V: 22 m, S. asi 270 let.
zdravotní stav: 4
ošetření z PPK: 1994
informační systém: nainstalován
č: 622, k. ú. Vlachovice u Rokytna, p. č. 144/1,
Lípa ve Vlachovicích, lípa velkolistá, 1 ks, vyhlášena 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 530 cm, V: 18 m, S: 250 let
zdravotní stav: 3
ošetření z PPK: 1993, 1999, 2000, 2001, 2002, 2004, 2005, 2007
informační systém: nainstalován
č: 570, k.ú. Vojnův Městec, p. č. 595/2,
Buk ve Vojnově Městci, buk lesní, 1 ks, vyhlášen 1.6.2000, SCHKO ŽV
O: 361 cm, V: 26 m, S: asi 120 let
zdravotní stav: 1-2
ošetření z PPK:
informační systém: není nainstalován
č: 625, k. ú. Vříšť; p. č. 231/1,
Javor klen ve Vříšti, javor klen, 1 ks, vyhlášen 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 500 cm, V: 33 m, S: 250 let.
zdravotní stav: 2
ošetření z PPK: 2001, 2007
informační systém: nainstalován
č: 626, k. ú. Zámek Žďár, p. č. 264/4,
Lípa u Tokozu, lípa malolistá, 1 ks, vyhlášen 3.4.1980, ONV Žďár nad Sázavou
O: 820 cm, V: 24 m, S:.přes 400 let
zdravotní stav: 2-3
ošetření z PPK: 1993, 2008
informační systém: nainstalován (i se sponzorskou cedulkou)
42
Obr. č. 4: Alej Herálec - Brušovec
revize vazeb:
2010 – Sejtkova lípa, Lípa v Krásném, Javor klen v Lísku, lípa v Daňkovicích (mohutnější),
Drachtinská lípa, Alej Cinzendorf, Lípa u Tokozu, Chobotská lípa, Alej Brušovec
2011 – Luňáčkova lípa, Smrčkova lípa
2012 – Lípa na Blatinách, Lípa v Jimramovských Pavlovicích, Lípa v Račíně, Vlachovice
2013 – Lípa v Olešné, lípa Nové Město na Moravě (mohutnější), Janáčkův javor, Mlynářova
lípa, Slámova lípa
2014 – Pospíšilův dub na Čertovině, Javor klen na Humperkách, Lípa v Kuklíku (Mrkosova),
Drašarova lípa, Lípa U lip, lípa Nové Město na Moravě (menší), alej Staré Ransko
Dřeviny rostoucí mimo les
Zeleň rostoucí mimo les patří mezi významné krajinotvorné prvky. Její funkce v krajině je
nezastupitelná a její zachování je důležitou součástí poslání ochrany přírody a krajiny.
Mimolesní zeleň je výrazným prvkem, dotvářející typický ráz krajiny v CHKO Žďárské
vrchy. Na mnoha místech se dosud zachovaly zbytky zemědělských úprav krajiny z dob
pozdní kolonizace. Jejich výsledkem bylo maloplošné členění krajiny mezemi a kamenicemi,
které v průběhu let zarostly nejrůznějšími stromy a keři, nejčastěji jeřáby, břízami, smrky,
borovicemi, javory, lískami, jívami, šípky a bezy. Vzhledem k rozsáhlým pozemkovým
úpravám v době budování socialistického zemědělství došlo k velkému úbytku takovýchto
lokalit. V současné době se ve větší míře nacházejí již jenom v krajinářsky exponovaných
částech CHKO (Sněžensko, Kameničsko, Věcovsko, Březiny, Pustá Rybná, Telecko a
některé další lokality).
Dalším významným prvkem souvisejícím s historickým vývojem oblasti je zeleň
v sousedství venkovských stavení. Jedná se především o významné solitery nebo skupiny či
řady především lip, jasanů, javorů, jilmů, z nepůvodních dřevin byly později vysazovány také
jírovce maďaly. Současně byly vysazovány také ovocné stromy a různé druhy keřů.
Pozůstatkem kombinace přírodního a člověkem ovlivněného vývoje krajiny jsou také
doprovodná společenstva olší, vrb, jasanů, střemch a dalších dřevin kolem vodních toků –
43
břehové porosty. Vzhledem k rozsáhlým úpravám koryt toků a vzhledem k hospodaření
v krajině se původní břehové porosty již nedochovaly.
Typickým prvkem krajiny jsou aleje kolem silnic a cest. Zde se uplatňuje kromě již
zmíněných lip, javorů, jírovců, jasanů a jilmů také jeřáb a bříza, v některých případech také
ovocné stromy.
Mimo stromů se v krajině uplatňují také keře. K nejtypičtějším patří šípky, líska, jívy, bez,
méně se uplatňuje hloh, trnka, kalina, zimolez, střemcha, apod.
Podíl zeleně v CHKO Žďárské vrchy je relativně vysoký. V posledních desetiletích sice
došlo k úbytku mimolesní zeleně především v důsledku pozemkových úprav a v souvislosti
s rozvojem výstavby v urbanizované krajině, na druhou stranu kvůli menší intenzifikaci
využívání půdy a krajiny a následnému zarůstání neobhospodařovaných ploch je podíl
mimolesní zeleně v krajině výrazně vyšší, než třeba ve druhé polovině 19. století. Přesto je,
v kontextu současných trendů rozvoje výstavby (a v současnosti i ne dobře nastavenými
podmínkami využívání půdních bloků dle LPIS – snaha zemědělců a co největší rozšiřování
obhospodařované plochy), nutné věnovat zvýšenou pozornost nejen ochraně vlastních
dřevin, ale především zásahům do krajiny a intenzifikaci zemědělského hospodaření, které
by mohly mít za následek další úbytek dochované zeleně, nebo narušení její přirozené
funkce, a tyto zásahy co nejvíce omezit. Ochrana mimolesní zeleně nabývá na důležitosti
v kontextu událostí několika posledních let. Poslední dobou totiž dochází v našem regionu
k hromadnému chřadnutí a hynutí některých druhů dřevin (jasan ztepilý, jeřáb ptačí, modřín
opadavý, částečně i olše lepkavá a bříza bílá), ať už z příčin známých či neznámých.
Pravděpodobně z důvodů klimatických (vítr, sníh, dlouhodobé vláhové deficity, přísušky,
zvyšování průměrné teploty, apod.) a z důvodů dlouhodobé kumulace stresorů dochází i
k masivnějšímu hynutí starých stromů, které pak jsou káceny či intenzivněji ořezávány.
Z hlediska současného stavu lze vymezit tyto kategorie mimolesní zeleně:
1) zeleň v zemědělské krajině
- solitery
- skupiny stromů, remízky
- liniová zeleň mezí, úvozů a kamenic
- sady extenzivní a intenzivní
2) zeleň sídelních útvarů
- solitery
- skupiny stromů, parky
- zeleň v zahradách
3) doprovodná zeleň komunikací
4) břehové porosty
- porosty lemující vodní toky
- porosty lemující vodní plochy
5) plantáže rychlerostoucích dřevin
3.6. Rostlinná společenstva
Analýza významných biotopů
podle:
Chytrý M., Kučera T. et Kočí M. (eds., 2001): Katalog biotopů České republiky, Agentura ochrany
přírody a krajiny ČR, Praha.
44
Na území CHKO Žďárské vrchy bylo během mapování biotopů pro účely soustavy Natura
2000 vymapováno 54 druhů biotopů (sensu Chytrý et al. 2001, viz tabulka č. 2).
V následujícím textu jsou charakterizovány vybrané nejvýznamnější z nich. Zařazení
biotopů a charakteristika rozšíření je zpracována na základě vrstvy mapování biotopů
s využitím závěrečných zpráv z mapování biotopů v rámci programu NATURA 2000.
Hvězdičkou (*) jsou označeny prioritní biotopy. U jednotek skupiny X je však nutno si
uvědomit, že nejde o jejich skutečné rozlohy v oblasti, neboť v rámci kontextového mapování
se přírodě cizí vegetace nezaznamenává.
Tab. č. 2: Přehled a výměry mapovaných biotopů soustavy Natura 2000 na území CHKO
Žďárské vrchy
Kód
biotopu
K1
K2.1
K3
L1
L2.2
L4
L5.1
L5.4
L7.1
L8.1B
L9.1
L9.2A
L9.2B
L10.1
L10.2
L10.4
M1.1
M1.3
M1.4
M1.5
M1.6
M1.7
M2.1
M3
R1.2
R1.4
R2.1
R2.2
R2.3
R3.1
S1.2
S1.3
T1.1
T1.3
T1.4
T1.5
T1.6
T1.9
T1.10
Název biotopu
Plocha (ha)
mokřadní vrbiny
vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů
vysoké mezofilní a xerofilní křoviny
mokřadní olšiny
údolní jasanovo-olšové luhy
suťové lesy
květnaté bučiny
acidofilní bučiny
suché acidofilní doubravy
boreokontinentální bory („bez lišejníků a mimo písky“)
horské třtinové smrčiny
rašelinné smrčiny
podmáčené smrčiny
rašelinné březiny
rašelinné brusnicové bory
blatkové bory
rákosiny eutrofních stojatých vod
eutrofní vegetace bahnitých substrátů
říční rákosiny
pobřežní vegetace potoků
mezotrofní vegetace bahnitých substrátů
vegetace vysokých ostřic
vegetace letněných rybníků
vegetace vytrvalých obojživelných bylin
luční prameniště bez tvorby pěnovců
lesní prameniště bez tvorby pěnovců
vápnitá slatiniště
nevápnitá mechová slatiniště
přechodová rašeliniště
otevřená vrchoviště
štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin
vysokostébelné trávníky skalních terásek
mezofilní ovsíkové louky
poháňkové pastviny
aluviální psárkové louky
vlhké pcháčové louky
vlhká tužebníková lada
střídavě vlhké bezkolencové louky
vegetace vlhkých narušovaných půd
45
32,8254
22,3553
18,112
23,9923
1098,1612
12,8502
252,5654
1873,498
1,426
93,6396
51,0717
136,9758
1159,5316
8,7151
38,2771
54,3686
48,3498
3,9015
1,3619
7,4699
0,6554
205,9833
8,6267
15,628
0,593
4,473
0,785
93,048
61,995
8,413
31,199
0,528
1275,578
173,101
52,322
1432,553
235,795
123,556
3,530
T2.3B
T3.4C
V2C
V3
V4A
V4B
podhorské a horské smilkové trávníky bez jalovce
širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a
bez jalovce
širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých
a bez jalovce
acidofilní suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých
mezofilní bylinné lemy
acidofilní trávníky mělkých půd
acidofilní vegetace efemér a sukulentů bez netřesků
sekundární podhorská a horská vřesoviště bez výskytu jalovce
obecného
brusnicová vegetace skal a drolin
makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých
vod
s bublinatkou jižní a obecnou (Utricularia australis a U. vulgaris)
makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých
vod –
ostatní porosty
makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých
vod,
porosty bez významných vodních makrofyt
makrofytní vegetace mělkých stojatých vod, ostatní porosty
makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní
makrofytní vegetace vodních toků
makrofytní vegetace vodních toků
X1
X2
X3
X5
X6
X7
X8
X9A
X9B
X10
X11
X12
X13
X14
urbanizovaná území
intenzivně obhospodařovaná pole
extenzivně obhospodařovaná pole
intenzivně obhospodařované louky
antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla
ruderální bylinná vegetace mimo sídla
křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy
lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami
lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami
paseky s podrostem původního lesa
paseky s nitrofilní vegetací
nálety pionýrských dřevin
nelesní stromové výsadby mimo sídla
vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace
T3.4D
T3.5B
T4.2
T5.5
T6.1B
T8.2B
T8.3
V1C
V1F
V1G
240,627
0,561
2,962
0,060
2,325
4,199
0,001
8,236
1,353
0,487
60,750
296,673
9,787
4,346
6,970
36,417
156,884
363,191
45,306
1322,958
10,971
32,330
1,546
7672,540
36,6814
80,173
67,347
98,165
8,740
253,593
V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod
V1C Jednotka zastoupená jedinou as. Utricularietum vulgaris, jejíž ojedinělé fragmenty
provázejí některé litorální lemy rybníků (Velké a Malé Dářko).
V1F Společenstva makrofyt svou přítomností pozitivně odlišují území rybničních soustav bez
výskytu makrofyt. Zastoupena jsou společenstva sv. Lemnion minoris (Lemnetum minoris,
Riccietum fluitantis, Lemno-Spirodeletum), společenstva sv. Magnopotamion, Elodeetum
canadensis, Potameto natantis-Nymphaetum candidae, Potametum alpini – vzácný syntaxon
pozorovaný u Meandrů Svratky na Rychtářkách, společenstva sv. Parvopotamion
(Potametum crispi, Potametum obtusifolii, spol. Potamogeton pusillus agg.).
46
V1G Stanoviště bez vodních makrofyt, ale s přirozeným nebo přírodě blízkým charakterem
dna a břehu. Tomuto biotopu formálně přísluší většina četných vodních nádrží na území
CHKO.
V2A Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod s dominantními lakušníky byla v CHKO
mapována ojediněle na třech lokalitách (u Zelené Hory, Herálce a Návesníku). V době květu
jedné z dominant se jedná o velice nápadný a dobře diagnostikovatelný syntaxon.
V2C Ojedinělé výskyty sv. Callitrichetum hermafroditicae bez přítomnosti významných druhů
(Alisma plantago-aquatica, Potamogeton natans, Sparganium emersum, Eleocharis
palustris, Calitriche palustris); slepá ramena v aluviu Valčice, Malé Dářko.
V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní
Víceméně jediný výskyt vegetace blízké svazu Sphagno-Utricularion v rašelinných Ranských
jezírkách vzniklých po historické těžbě rud. Výskyt Potamogeton alpinus, Sparganium
minimum, Carex diandra, Utricularia minor, Drosera rotundifolia, vzácně Nymphaea candida,
Potamogeton lucens.
V4 Makrofytní vegetace vodních toků
V4A Porosty aktuálně přítomných vodních makrofyt náležející okruhu sv. Batrachion
fluitantis. Společným jmenovatelem některých vydatnějších toků v oblasti je výskyt rheofilní
as. Batrachio-Callitrichetum hamulatae (v meandrujícím toku Svratky u Milov s porostem
Calitriche hamullata, v přítoku od Milovského rybníka s Potamogeton alpinus).
V proudivějších kamenitých úsecích významnějších vodotečí na území fragmentární výskyt
spol. Fontinaletum antipyreticae. Z mechorostů je nejčastější Scapania undulata porůstající
kameny.
V4B Stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo alespoň přirozeným či přírodě
blízkým charakterem koryta. Účelový biotop, nemající oporu v klasifikačním systému. Této
jednotce by patrně náležela většina drobnějších vodotečí, snad jen s výjimkou některých
v minulosti skutečně drasticky regulovaných toků.
M1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic
M1.1 v obecné rovině lze rákosiny považovat za poměrně častou součást polopřirozené
vegetace, zvláště pak rozsáhlejších rybničních děl či jejich soustav, na jejichž pobřeží je
tento typ vegetace prioritně vázán. Dosavadní mapování a výzkum potvrdil přítomnost
následujících asociací: Acoretum calami, Equisetetum fluviatilis, Glycerietum maximae,
Phragmitetum communis, Sparganietum erecti a Typhetum latifoliae. Pouze fragmentární
výskyt mají v CHKO společenstva sv. Phragmition communis (as. Scirpetum lacustris).
M1.3 Vegetace bahnitých substrátů je vyvinuta ojediněle, převažují druhy sv. Oenanthion,
Bidention, Eleocharietum palustris. Zastoupena je Eleocharis cf. vulgaris, Alisma plantagoaquatica, Rorippa amphibia, Batrachium sp., Callitriche sp., Lemna minor, Glyceria fluitans,
Equisetum fluviatilis.
M1.4 Vegetace sv. Phalaridion arundinacea je přítomna na březích řeky Sázavy, převažuje
Phalaris arundinacea, příměs Poa palustris, Veronica beccabunga, Bidens sp. Invaze
Impatiens glandulifera.
M1.5 Jediným, poměrně široce rozšířeným zástupcem uvedené jednotky v území je as.
Glycerietum fluitantis. Nutno ovšem poznamenat, že se zpravidla jedná o pouhé asociační
fragmenty, vázané výskytem na břehy drobných, nezřídka zpola zazemněných vodních
nádrží či odvodňovací příkopy v lukách s Veronica beccabunga, Chrysosplenium
alternifolium, Cardamine amara. Na rozbahněných prameništích v obvodu pastvin se občas
47
vyskytují ochuzené typy s dom. Glyceria fluitans, jejichž výskyt je kromě vhodných
hydropedologických poměrům predisponován též trvalejším sešlapem dobytka.
M1.6 Ojedinělý výskyt as. Calletum palustris s dominantní Calla palustris, vytvářející
mohutný porost na bahnitém dně tůně uprostřed lesní paseky. Časté jsou i druhy indikující
mokřadní olšinu.
M1.7 Přes úbytek mokřadních biotopů ve zdejší krajině, zdá se, zůstala cenotická diverzita
této vegetace alespoň v hrubých obrysech zachována. Co se změnilo nepochybně, je
kvantitativní zastoupení jednotlivých společenstev. Původně převažující společenstva
oligotrofní řady (Caricetum rostratae, Peucedano-Caricetum lasiocarpae) ustoupila
”plastičtějším” typům, jimž vyhovuje vzrůstající eutrofizace prostředí (Calamagrostietum
lanceolatae, Phalaridetum arundinaceae, Caricetum gracilit, Caricetum vesicariae). Ojediněle
se vyskytuje sv. Magnocaricion elatae. Jiná (Caricetum acutiformis) se dochovala takřka jen
výhradně v lemových formách provázejících břehy regulovaných vodotečí na území.
M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin
M2.1 Vegetace letněných rybníků prezentuje relativně častý vegetační prvek, což souvisí
s celkově hojným výskytem vhodných stanovišť v území. Dosavadním výzkumem byla
potvrzena přítomnost as. Eleocharito ovatae-Caricetum bohemicae, vegetace sv. ElatiniEleocharition ovatae s Coleanthus subtilis má v JZ části CHKO své mezní rozšíření,
Radiolion linoidis a Alopecuretum aequalis, na mělké břehy je vázána vegetace svazu
Littorellion uniflorae s Eleocharis acicularis a Juncus bulbosus
M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin
Fakultativně se vyskytující jednotka letněných rybničních den, popř. rybničních litorálů (spol.
Eleocharis acicularis).
R1 Prameniště
R1.2 velice ojedinělé případy výskytu, většina pramenů byla v minulosti upravena, specifická
prameništní vegetace tedy není vyvinuta (pěkná luční prameniště jsou např. v okolí Vojnova
Městce, netypická na dně bývalých lomů). Dominantou je Glyceria fluitans, roztroušeně
Cardamine amara.
R1.4 Lesní prameniště náleží sice k maloplošným, nicméně v mnoha ohledech specifickým a
poměrně frekventovaným biotopům pojednávaného území. Reálná prostorová distribuce
tohoto biotopu v krajině je výrazně ovlivňována charakterem reliéfu. Zejména sníženiny
představují zóny, na nichž vyvěrá většina zdrojnic hlavních toků. Příčinou zániku většiny
pramenišť jsou dlouhodobé úpravy pramenů a toků v lesích, především odvodňování
podmáčených smrčin. Aktuálně převážná část pramenišť hostí vegetaci, jíž lze
syntaxonomicky zahrnout do blízkosti as. Chrysosplenietum oppositifolii, CardaminoChrysosplenietum alternifolii. Vegetace je vyvinuta v závislosti na vydatnosti pramene.
R2 Slatinná a přechodová rašeliniště
R2.1 Rozsáhlý komplex slatinných luk, který vznikl na pramenech pod opukovými stráněmi
v okolí rybníků Doubravník a Řeka, je zcela jedinečný. Většina luk byla meliorována během
socialistické éry. V takřka neporušené podobě se zachovaly jen neodvodnitelné pozemky
v závěru rybníka Řeka, pokud nezarostly náletem dřevin -společenstvo as. Valeriano
dioicae-Caricetum davalianae.
R2.2 Biotop byl v době klasického hospodaření a před rozsáhlými melioracemi v území
podstatně hojnější. Poměrně široce vymezená jednotka, zastoupená v mapovaném území
více svazy: Caricion demissae, Caricion fuscae a Sphagno warnstorfiani-Tomenthypnion.
Vegetace ostřicovo-mechových slatinišť vytváří často mozaiku se smilkovými trávníky sv.
Violion caninae, místy přechází k vegetaci T1.5, při absenci kosení k T1.6.Ochranářsky
48
významnou vegetaci nevápnitých mechových slatinišť s kalcitolerantními rašeliníky zastupují
rovněž velmi zřídkavé as. Sphagno warnstorfiani-Eriophoretum latifolii (PR Řeka) a as.
Sphagno-Caricetum lasiocarpae. Zvláště porosty posledně jmenovaného společenstva
vyžadují vzhledem k vysokému genofondovému významu (mj. přítomnost Trichophorum
alpinum, Eriophorum latifolium, Parnassia palustris, Dactylorhiza majalis, Carex lasiocarpa,
Drosera rotundifolia, Menyanthes trifoliata, Pedicularis palustris aj.) trvalou péči za strany
SCHKO.
R2.3 Častá a místy výborně vyvinutá jednotka na odlesněných částech hlubších rašelinišť a
na zavodněných místech po bývalé těžbě rašeliny, dále na lokálních ložiscích rašeliny,
v pramenných pánvích a potočních nivách se stagnující vodou, zejména v západní části
území CHKO. Syntaxonomicky lze doložit as. Carici rostratae-Sphagnetum apiculati
(nejhojnější syntaxon, zvl. drobnější výskyty lze ovšem často interpretovat jako různě
pokročilá degradační stadia), as. Junco filiformis-Sphagnetum recurvi, as. Polytricho
communis-Molinietum caerulea, as. Sphagno recurvi-Caricion canescentis, Sphagnion medii.
R3 Vrchoviště
R3.1 Otevřená vrchovištní vegetace nemá ve Žďárských vrších, s ohledem na nižší
nadmořské výšky této vrchoviny, zcela optimální podmínky ke svému rozvoji, což se
navenek projevuje nejen jejím vzácným a relativně maloplošným výskytem, ale rovněž
ochuzenou druhovou garniturou. Svou roli v minulosti sehrála i nemilosrdná meliorační
kampaň, která přivodila zánik mnoha cenných lokalit. Je doložen výskyt as. Eriophoro
vaginati-Sphagnetum recurvi a as. Andromedo polifoliae-Sphagnetum magellanici
s kyhankou sivolistou.
S1 Skály a droliny
S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin byla zaznamenána spíše sekundárně
v jednom případě – v lomech u Studnic, kde roste mj. hořeček nahořklý.
S1.2 Skalní útvary jsou obzvláště v centrální části území zastoupeny poměrně pestrou
škálou forem, ať již jde o vrcholová skaliska, skalní zdi, mrazové sruby, kryoplanační plošiny
či morfologicky značně variabilní droliny. Zdaleka nejvyšším soustředěním těchto
povrchových tvarů vyniká horsky utvářené pásmo Devítiskalské vrchoviny, nicméně
z vegetačního hlediska nejsou tyto biotopy nikterak výrazné. Je to důsledek škály kauzalit,
mezi nimiž hrají prim chemické a fyzikální vlastnosti horninového komplexu a zvláště
prostorové dispozice (převážná část skal neproniká souvislou klenbou lesa). Jediným
reprezentantem charakterizované jednotky tak zůstává as. Hypno-Polypodietum vulgaris,
vázaná na skalní útvary a droliny v komplexu rozsáhlejších suťových lesů. Skalní kapradiny
jsou vzácné s jednotlivým výskytem Polypodium vulgare, Asplenium trichomanes, Asplenium
septentrionale. Ojedinělý výskyt Huperzia selago.
S1.3 Společenstva skalních terásek byla mapována v CHKO pouze v jednom případě – na
Happově (Hápově) skále.
S1.5 Vegetace křoviny skal a drolin s rybízem alpínským byla zaznamenána pouze na
Štarkově na rulovém podkladu.
S3.B Jako jeskyně nepřístupné veřejnosti byly vymapovány pozůstatky bývalého lomu u
Studnic, nejedná se tedy o jeskyni v pravém slova smyslu.
T.1 Louky a pastviny
T1.1 Mezofilní ovsíkové louky se objevují v bezlesých částech mapovaného území poměrně
často, ovšem v různé kvalitě podmíněné charakterem managementu. V blízkosti intravilánů
obcí se obyčejně vyskytují jak intenzivněji obhospodařované typy (z části nepochybně
vysévané), jež však mají s charakterizovanou jednotkou pramálo společného, tak druhově
bohaté úseky tradičně obhospodařovaných záhumenků. Jejich protipólem jsou
49
jetelokostřavové trávníky as. Trifolio-Festucetum rubrae na nelesních enklávách, které
mohou mít buďto zcela přirozený květnatý charakter, to pokud nebyl přerušen tradiční
management, nebo prezentují různě pokročilá degradační stadia, přičemž míra degradace
konkrétních porostů je ovlivněna nejen faktorem času – dobou klidového režimu, ale též
umístěním biotopu v krajině, stanovištními parametry apod. Nemalá část porostů na
odlehlých opuštěných místech se již transformovala do podoby lad tvořených jen několika
málo druhy trav (nejčastěji tandem Agrostis capillaris a Holcus mollis) a třezalkou skvrnitou.
Další tento osud patrně čeká v nejbližší době. Při delší absenci pastvy a kosení zarůstají
louky náletem keřů a stromů (Picea abies, Alnus glutinosa, Salix cinerea), některé louky jsou
uměle zalesněny smrkem.
T1.3 Dříve podstatně více rozšířený typ vegetace, zejména v bezprostředním okolí sídel
(v krajině s rozptýlenou zástavbou a bez plotů bylo takových míst velmi mnoho). Dnes
výjimečně díky nepasení a změně funkce sídel – rekreační chalupy. Jsou to chudé porosty,
místy i v přechodech k T2.3B. Intenzivní pastviny nebyly mapovány - v drtivé většině případů
jde jen o kulturou modifikované, případně rovnou uměle založené produktivní porosty s velmi
omezeným druhovým sortimentem zvl. výkonných odrůd trav. Hodnotnější pastevní trávníky
se dochovaly zpravidla jen ve svažitějších terénech, kde společně s rozptýlenou nelesní
zelení propůjčují zdejší krajině zvláštní osobitý půvab (relikt krajiny z předindustriální éry).
Fytosociologicky odpovídají převážně as. Festuco-Cynosuretum, jen menší měrou na
intenzivněji pasených místech i as. Lolio-Cynosuretum.
T1.4 Fyziotypově nápadné psárkové louky se objevují v území poměrně často, nicméně
značná část porostů s dominantním druhem Alopecurus pratensis představuje pouhé kulturní
deriváty, vzniklé buďto přímo výsevem nebo subspontánním vývojem z lučních porostů
podsv. Calthenion. Podmíněně přirozený charakter lze připustit pouze u porostů vázaných na
aluviální polohy vodotečí. Analogická situace panuje i u metlicových lad as. SanguisorboDeschampsietum cespitosae, mezi nimiž lze opět vylišit plynulou škálu různých
reprezentativních typů, od květnatých porostů až po monotypické porosty Deschampsia
caespitosa, které mají mnohdy blíže k pasekové než vlastní luční vegetaci. Ojediněle se
vyskytuje Poa chaixii a Achillea ptarmica.
T1.5 Před velkoplošnými melioracemi nepochybně běžně rozšířený typ vegetace, nyní
nalézaný spíše ve fragmentech; velkoplošný výskyt zejména v širokých plochých nivách
podél potoků, na lučních prameništích a na trvale zamokřených místech, často v mozaice
s vegetací vysokých ostřic nebo přechodových rašelinišť, na vyvýšených místech a okrajích
porostů lze také najít porosty smilkových luk svazu Violion caninae. Na četných prameništích
v západní části území CHKO vznikly často degradací nekosených, eutrofizovaných nebo
hnojených R2.2 (Scirpetum sylvatici, Angelico-Cirsietum palustris). Od přirozených porostů
T1.5 jsou dnes místy nesnadno odlišitelné. Zachovalé Polygono-Cirsietum palustris je však
výjimkou. Při absenci kosení přechází k jednotce T1.6. Pcháčové louky ve Žďárských vrších
jsou charakteristické výraznou dominancí Bistorta major. Na bohatších prameništích
v dolních částech svahů bylo zaznamenáno cenné Polygono-Cirsietum heterophylli a as.
Deschampsio-Cirsietum heterophylli a v aluviálních polohách fragmenty Scirpo-Juncetum
filiformis, Junco filiformis-Polygonetum. Degradačním stadiem podél vodních toků jsou
porosty as. Lysimachio vulgaris-Filipenduletum. Ve východní části území jsou T1.5
společenstva mírně bohatší, např. s Geum rivale a vůbec větším zastoupením bylin na úkor
travin (zejm. ostřic). Vyskytují se tam i porosty as. Cirsietum rivularis.
T1.6 v nivách neregulovaných lučních vodotečí a prameništních komplexech, poměrně
běžně rozšířený expanzivní prvek vegetace, který významně přispívá k monotonizaci
vegetačního krytu potočních niv. Kromě fytosociologicky dobře vyhraněných typů se v území
poměrně často objevují i druhově ochuzené porosty s dominantním postavením Filipendula
ulmaria, případně Lysimachia vulgaris, které lze interpretovat jako pouhá sukcesionální
stadia, byť směřující vývojově k společenstvům podsv. Filipendulenion. Jednoznačně
50
nejhojnějším a takřka všeobecně rozšíreným zástupcem tužebníkových lad je as. Lysimachio
vulgaris-Filipenduletum,
Chaerophyllo
hirsuti-Filipenduletum,
Cirsio
heterophylliFilipenduletum. Ostatní syntaxony vykazují spíše lokální vazbu na jednotlivé potoční
systémy; velmi vzácně as. Filipendulo-Geranietum palustris a Trollio altissimi-Filipenduletum.
T1.9 v CHKO poměrně zřídkavý komponent polopřirozené travinobylinné vegetace, vázaný
na hydromorfní půdy (gleje, organosoly) s rozkolísaným vodním režimem. Společenstva sv.
Molinion (Sanguisorbo-Festucetum commutatae, Selino-Molinietum), vyznačující se spíše
nižší až střední druhovou diverzitou a četnějším zastoupením acidofytů. Tomuto
naznačenému schématu se ovšem vymykají bezkolencové porosty na úživnějších horniny a
navíc hostí i řadu ochranářsky významných taxonů (Epipactis palustris, Eriophorum
latifolium, Gentiana pneumonanthe, Iris sibirica, Parnassia palustris, Salix rosmarinifolia ad.).
T1.10 Metodicky je třeba rozlišovat as. Juncetum effusi, která je v zásadě společenstvem
rybničního litorálu, od příbuzné as. Epilobio-Juncetum effusi, představující vlastní
společenstvo vlhkých, mechanicky narušovaných biotopů, a tedy hlavní obsahovou náplň
jednotky T1.10, jak je předkládána Katalogem biotopů. Zatímco první jednotka je v území
vzácná, druhá vykazuje poměrně značné rozšíření, obzvláště na dobytkem disturbovaných
vlhkých místech v pastvinách. V souvisle zalesněných částech území se pak na liniových
koridorech (např. narušované pruhy zeminy s dostatečnou půdní vlhkostí podél někdejších
”drátů”) pravidelně objevují ochuzené typy s dominantní sítinou rozkladitou a sítinou žabí.
T2 Smilkové trávníky
T2.3B poměrně často se v území vyskytující jednotka sv. Violion caninae s prvky as. NardoFestucetum capillatae a as. Thymo-Festucetum ovinae; Nardo-Juncion squarrosi pouze na
jižním břehu Malého Dářka. Druhové složení není vždy zcela charakteristické pro tento svaz
a často vykazuje přechod k vegetaci ovsíkových nebo vlhkých pcháčových luk, méně často
tvoří mozaiku s vegetací slatinišť R2.2. Smilkové trávníky jsou často degradované hnojením
či nežádoucí sukcesí. Sušší typy mohou být významné výskytem Lathyrus montanum, vlhčí
s klasickou kombinací Dactylorhiza majalis, Pedicularis sylvatica, Scorzonera humilis,
Pilosella lactucella, Crepis succisifolia aj. Význačné je zastoupení Trifolium medium či
Euphrasia nemorosa v sušších typech, které je v krajině hojné, T4.2 však netvoří.
K pravidelnému hospodaření patří i pastva koz.
T3.4 C ojedinělý výskyt tohoto biotopu v CHKO; lokalita Gymnadenia conopsea na
Radostínských stráních.
T3.4D – fragmenty zapojených porostů suchých luk a strání v obvodu bývalých vápencových
lůmků, nevyhraněné, ohrožené zarůstáním náletem dřevin. Výskyt Gentianella amarella,
Gentianopsis ciliata, Botrychium lunaria, Potentila heptaphylla, Linum catharticum,
Sanguisorba minor, Inula salicina, Salvia verticillata, Cirsium acaule, Centaurea scabiosa.
T3.5B Vegetace sv. Koelerion-Phleion phleoides je v území velmi vzácná a vyskytuje se
ojediněle v nižších polohách CHKO. Dominantou bývá Agrostis capillaris, Festuca ovina,
Lychnis viscaria, Pimpinela saxifraga, Galium verum, Carlina acaulis, Centaurea scabiosa.
T4 Lesní lemy
T4.2 Mezofilní bylinné lemy sv. Trifolion medii představují vzácný typ vegetace. Typ
s přechodem k as. Trifolio medii-Melampyretum nemorosi. Nalézán roztroušeně zejména na
mezích podél cest.
T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd – ojedinělé, spíše mezní výskyty, např. slunná stráň
v údolí Svratky. Výskyt Veronica verna, Scleranthus perennis, Jasione montana.
T6 Vegetace efemér a sukulentů
T6.1A Acidofilní vegetace efemér a sukulentů s převahou netřesku výběžkatého.
51
Maloplošný a dnes už spíše ojedinělý výskyt na kamenicích nad Lačnovem, na Roženeckých
pasekách a Samotínské skalce. Vegetace je výrazně ohrožena přirozenou sukcesí a
pozvolnou ruderalizací.
T8 Nížinná a horská vřesoviště
T8.2B s postupující eutrofizací krajiny stále zřídkavější součást polopřirozené vegetace
prezentovaného území. Z poslední doby jsou známy jen drobné fakultativní výskyty inklinující
na obnažených minerálních půdách v lemech lesních cest a odvodněných ložiscích rašeliny
v lukách, odpovídající fytocenologicky sv. Vaccinion, v nichž dosud místy rostou ubývající
populace kociánku dvoudomého.
T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin
Porosty Vaccinium myrtillus a Avenella flexuosa na kamenicích méně ovlivněných eutrofizací
a zarůstáním. Pomalá degradace okrajů je však patrná vždy a projevuje se expanzí Holcus
mollis, Epilobium angustifolium, Rubus idaeus, Hypericum maculatum.
K1 Mokřadní vrbiny
Spontánní porosty Salix aurita, vzácně i S. pentandra a S. cinerea na dlouhodobě
nekosených a degradujících prameništích v jednotkách T1.5 a R2.2. Jedná se o soliterní
keře, méně často i celé porosty a tam se pak vzmáhá nálet dřevin (bříza, osika, olše). Mohou
být i pěkným estetickým doplňkem lokalit, ale je třeba o ně pečovat. Mokřadní vrbiny sv.
Salicion cinereae, event. sv. Lonicero-Rubion sylvatici jsou v území poměrně časté, zvl. na
zamokřených pozemcích a v ladem ležících nivách vodotečí. Celkově jde o 4 as.: Salicetum
auritae (obecně rozšířené společenstvo), Salicetum pentandro-auritae, Salici-Franguletum,
spol. Rubus plicatus-Frangula Alnus.
K2 Vrbové křoviny podél vodních toků
K2.1 vzácná a mizející jednotka se Salix fragilis, S. triandra, S. pentandra, S. viminalis,
S. fragilis, ač dříve jistě mohla být dominantou horských potoků (pěkně zachovalé např.
podél meandrujícího toku Svratky u Milov). Dnes je vytlačována hospodářsky
upřednostňovanou olší. Navíc břehy potoků jsou jen výjimečně kosené (pasené) a rozmáhají
se na nich porosty nitrofilních druhů bylin včetně invazivní Impatiens roylei. Často převládá
Alnus glutinosa s vtroušenou Alnus incana a Salix fragilis, další druhy jsou jen v příměsi.
K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny
Keřová společenstva představují fyziognomicky nápadný, avšak nikoliv častý typ vegetace
pojednávaného území. Křoviny s dominantní lískou a vzácněji hlohem a růží. Trnkové
křoviny jsou jen v nižších nadmořských výškách, místy se vyskytují druhotně vzniklé křoviny
na mezích, náležející ke svazu Berberidion. Tvoří mozaiku se stromy a často jsou
ruderalizovány kopřivou dvoudomou. Ve Žďárských vrších je K3 poměrně vzácné, místy
hojnější snad díky členitějšímu reliéfu a vyznívání z údolí Svratky.
L Lesy
L1 Pro tyto porosty je charakteristický řídký zápoj, adaptivní formy olší s chůdovitě
uzpůsobenými kořenovými náběhy, svědčícími o vysokém stupni zamokření v době jejich
vzniku a víceméně souvislé bylinné patro tvořené Phalaroides arundinacea a Phragmites
communis, k nimž přistupují v entropicky méně narušených porostech některé druhy
vysokých ostřic. Výše popsané typy s chrasticí a rákosem buďto představují různě pokročilá
degradační stadia as. Carici acutiformis-Alnetum nebo v jiné interpretaci zosobňují specifický
vegetační prvek tohoto krajinného celku. Další nalezené porosty mokřadních olšin lze již bez
větších potíží ztotožnit s as. Carici elongatae-Alnetum.
L2.2 v souladu s dosavadními poznatky o této vegetaci lze většinu dochovaných lužních lesů
s přirozenější druhovou skladbou přiřadit buďto as. Piceo-Alnetum (ústřední jednotka vyšších
poloh, víceméně rovnoměrně rozšířená po celém území), as. Stellario-Alnetum glutinosae
52
nebo as. Carici remotae-Fraxinetum (prameništní polohy níže položených území, i ve
smrkových monokulturách; v bylinném podrostu je hojná bledule jarní, místy oměj pestrý).
Z pohledu aktuálního rozšíření tohoto biotopu je však třeba doplnit, že daleko častěji než
přirozené porosty jsou v území rozšířeny kulturní deriváty s více či méně narušenými
hydropedologickými poměry a silně pozměněnou druhovou skladbou.
L4 Suťové proudy, balvanité rozpady a další odvozené povrchové útvary vázané na
svahové polohy jednotlivých vrchů či hřebenová úbočí osídlily suťové lesy sv. Tilio-Acerion,
as. Lunario-Aceretum. Jejich pěkná ukázka je zachována na Peperku.
L5.1 Klimatický klimax vykazující v minulosti značné rozšíření. Někdejší souvislejší areál
však byl v několika posledních staletích zpřetrhán a původní jedlobukové lesy velmi rychle
nahradily ekologicky nestabilní smrkové monokultury. Kromě vlastní fragmentarizace biotopu
se na druhové skladbě zbylých porostů negativně odrazilo zejména globální znečištění
ovzduší (acidifikované srážky) a s ním související okyselení svrchních půdních horizontů,
které mají pro bylinný podrost těchto lesů zásadní význam. Proto lze kontinuální degradaci
ekosystému doložit i z chráněných území. Co se týče cenotické diverzity jednotky, vylišeny
byly montánní kyčelnicové bučiny as. Dentario enneaphylli-Fagetum, as. Festuco altissimaeFagetum, fragmentárně se dochovaly květnaté jedliny podvazu Galio-Abierenion (Ransko,
Štíří důl).
L5.4 Potenciálně zřejmě převažující typ vegetace, zvláště na konvexních tvarech reliéfu.
Ačkoliv převážná část porostů je dlouhodobě a programově ovlivňována člověkem, se všemi
z této skutečnosti vyplývajícími důsledky, byly v poslední době nalezeny i velmi hodnotné
úseky těchto lesů s přirozenou druhovou skladbou (dokonce i s relevantní příměsí Abies
alba) a místy i prostorovou strukturou. Kromě floristicky dobře diferencovaných porostů
náležejících as. Luzulo-Fagetum (ústřední asociace acidofilních bučin celé CHKO), as.
Calamagrostio arundinacea-Fagetum, as. Calamagrostio villosae-Fagetum (roztroušený
syntaxon vrcholových poloh – např. PP Pasecká skála), popř. as. Dryopterido dilatatae, se
však v území poměrně často objevují i typy s výrazně ochuzenou druhovou garniturou,
v extrémních případech až charakteru holých bučin Fagetum nudum. Poněvadž popsaný jev
byl pozorován u porostů nejrůznějších kvalit, lze se domnívat, že jde do značné míry o zcela
přirozený úkaz (chudý geologický podklad), který nebyl při hodnocení reprezentativnosti
porostů vždy nutně chápán jako handicap.
53
Obr. č. 5: Ransko
L7.1 Suché acidofilní doubravy as. Luzulo albidae-quercetum se na území CHKO vyskytují
roztroušeně a jen ojediněle (např. svahy nad řekou Sázavou u žel. Stanice Čížkov).
Dominantou těchto světlých lesů je Quercus petrea, příměs tvoří Sorbus aucuparia, Betula
pendula.
L8.1 Boreokontinentální bory sv. Dicrano-Pinion se vyskytují velmi vzácně ve fragmentární
podobě na vrcholcích některých rulových skalních útvarů v území (např. Milovské Perničky);
vedle Pinus sylvestris se ve stromovém patru vyskytují Sorbus aucuparia a Betula pendula,
druhově chudé bylinné patro. Různé struktury, stáří a zachovalosti jsou vyvinuty v masívu
Ranského Babylonu na hadcovém podloží. Ve stromovém patru bývá velmi často zastoupen
Picea abies, přesto zůstává bylinné patro hadcového boru pěkně vyvinuto.
L9.1 Problematická jednotka, v území identifikovány lokální výskyty (např. v oblasti
Rybenských Perniček) s relativně bohatým podrostem bylin na balvanitých rozpadech
(kyselé orthoruly) navazující na skalní útvary. Striktně vzato se nejedná o klimaxové smrkové
porosty, nýbrž smíšený les as. Calamagrostio villosae-Fagetum, avšak s absencí řady
horských druhů.
L9.2A Maloplošně se vyskytující jednotka plochých zamokřených terénů a lesních vrchovišť,
rostoucí obvykle v mozaice s jinými typy hygrofilní vegetace (blatkovými a brusnicovými bory,
rašelinnými březinami a rohozcovými smrčinami). Porosty s nejvyšším stupněm zachovalosti
a reprezentativnosti byly zahrnuty do sítě maloplošných chráněných území.
L9.2B Rohozcové smrčiny tvoří kromě různě širokého prstence na okrajích vrchovišť jen
úzké doprovody v některých potočních údolích, nebo na lesních prameništích v místech
rovného nebo mírně svažitého terénu, vždy s dostatečným zavodněním půdního profilu.
54
Porosty jsou obecně ovlivněné hospodářskou činností člověka (značná část porostů nese
stopy odvodnění), přesto se zde dochovaly i velmi reprezentativní úseky podmáčených
smrčin takřka přirozeného charakteru s charakteristickými druhy podrostu (Circaea alpina,
Trientalis europaea, Bazzania trilobita, rašeliníky). Ojediněle se v těchto segmentech
vyskytují druhy biotopu podmáčených olšin L2.2.
L10.1 Pozoruhodné společenstvo vázané na rašelinné půdy, kde roste v mozaice
s podmáčenými, případně rašeliníkovými smrčinami. Místy se vyskytují i méně
reprezentativní typy s Dryopteris carthusiana, Frangula alnus, Lycopodium annotinum i
Oxalis acetosella a potlačeným mechovým patrem. Ty zřejmě představují různě pokročilá
degradační stadia.
L10.2 Maloplošně vyvinuté společenstvo rašeliništní borové smrčiny as. Vaccinio uliginosiPinetum na plochách po bývalé těžbě rašeliny s porosty R2.3 (NPR Radostínské rašeliniště,
Krejcarský les, U Zalíbeného, Babín)
L10.4 Velmi reprezentativní porosty as. Pino rotundatae-Sphagnetum na Padrtinách v NPR
Dářko, prezentující jediný známý výskyt v CHKO i na Českomoravské vrchovině. Méně
potěšitelným faktem je, že na této lokalitě prokazatelně dochází k genetické erozi blatky
(tvorba hybridů s introdukovanou Pinus sylvestris).
3.7. Významné druhy rostlin
3.7.1. Houby
Území CHKO Žďárské vrchy je z mykologického hlediska význačné dosti pestrou mozaikou
biotopů. Z hlediska stanovišť jsou nejcennější staré bukovo-smrkovo(-jedlové) porosty,
rašeliniště a mokřiny a olšiny lemující vodní toky, méně druhově bohaté jsou podhorské
louky. Nejbohatším územím na druhy hub je NPR Žákova hora, kde bylo zaznamenáno
kolem 900 taxonů.
Druhy makromycetů chráněné podle vyhl. č. 395/92 Sb.
holubinka olšinná (Russula alnetorum = R. pumila)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Ransko, PP Světnovské údolí.
Typický průvodce olšin. I když je zařazena mezi zvláště chráněné druhy, vyskytuje se
dosti často téměř ve všech zachovalejších olšinách.
prášivka bažinná (Bovista paludosa)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Dářko.
I když je tento druh také v kategorii ohrožený druh, je velice vzácný. V NPR Dářko byl
sbíraný již minimálně před 35–40 lety; výzkumy po roce 2000 nebyl potvrzen. Jeho
stanoviště obecně jsou ohroženy odvodňováním a přeměnou lokalit, případně jejich
vysycháním.
třepenitka pomněnková (Hypholoma myosotis)
Kategorie: ohrožený druh (v návrhu). NPR Dářko.
Není v platném seznamu zvláště chráněných druhů; je zařazený do připravované novely
vyhlášky, která doposud nebyla schválena. Jeho stanoviště obecně jsou ohrožena
odvodňováním a přeměnou lokalit, případně jejich vysycháním.
Druhy zařazené do Červeného seznamu makromycetů ČR (Holec et Beran 2006)
čirůvka tygrovaná (Tricholoma pardinum)
Kategorie: kriticky ohrožený druh. NPR Žákova hora.
55
Mykorhizní druh rostoucí pod listnáči i jehličnany na vápenci. Šmarda jej našel v NPR už
v 50. letech (Šmarda et Kříž 1960); od té doby nebyl ověřen. Je zde otázka i
správného určení.
dřevomor černopurpurový (Nemania atropurpurea)
Kategorie: zranitelný druh. NPR Žákova hora.
Saprotrofní houba vyskytující se v přirozených bučinách a suťových lesích.
hlízenka Curreyova (Myriosclerotinia curreana)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Dářko.
Saprotrofní druh rostoucí na rozkládajících se zbytcích sítin v čistých prameništích a
potůčcích.
holubinka olšinná (Russula pumila)
Kategorie: zranitelný, téměř ohrožený druh. NPR Ransko.
Viz výše.
holubinka rašeliníková (Russula sphagnophila)
Kategorie: zranitelný druh. NPR Dářko, NPR Radostínské rašeliniště.
Mykorhizní druh rostoucí v porostech rašeliníků; je vázaný na břízu a snad i na jehličnany.
housenice střevlíková (Cordyceps entomorrhiza)
Kategorie: kriticky ohrožený druh. NPR Ransko.
Velice vzácný druh rostoucí paraziticky na larvách střevlíků. U nás jsou známy pouze
ojedinělé nálezy.
hrbolatka běločerná (Boletopsis leucomelaena)
Kategorie: kriticky ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Mykorhizní druh vázaný především na smrk. V NPR nalezena již v 50. letech (Šmarda et
Kříž 1960) a současným výzkumem nepotrvrzena.
hřib borový (Boletus pinophilus)
Kategorie: zranitelný druh. NPR Žákova hora.
Mykorhizní druh vázaný zejména na borovici lesní s výrazným úbytkem lokalit
v posledních letech. V NPR nalezena již v 50. letech (Šmarda et Kříž 1960) a
současným výzkumem nepotvrzena.
korálovec jedlový (Hericium flagellum)
Kategorie: téměř ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Parazitický až saprotrofní druh vázaný na jedli a smrk. U nás se vyskytuje zejména
v horských pralesovitých porostech a inverzních polohách nižších poloh.
kornatec hlavičkatý (Hyphoderma capitatum)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Saprotrofní severský druh rostoucí na padlých kmenech smrků.
kotrč Němcův (Sparassis nemecii)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Parazitický druh vázaný na jehličnany, většinou na jedli. Vzhledem k absenci jedle v NPR
nebyl současným výzkumem potvrzen (nález publikovali již Pilát et Šmarda 1971).
kozák barvoměnný (Leccinum variicolor)
Kategorie: téměř ohrožený druh. NPR Dářko, NPR Radostínské rašeliniště.
Mykorhizní druh vázaný na vlhká stanoviště s břízou. Z celostátního hlediska je to
roztroušeně rostoucí houba, ale na vlhkých stanovištích v CHKO je hojná.
kržatka olivová (Phaeocollybia festiva)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Žákova hora. Saprotrofní druh rostoucí v jehličnatých a
smíšených lesích na kyselých půdách, především v opadu smrku a borovic. V NPR
byl nalezen již v roce 1955 (Holec et Beran 2006).
56
kukmák maličký (Volvariella pusilla)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Saprotrofní druh rostoucí na zemi ve vlhčích lesích, ale i na ruderálních stanovištích. U
nás jen několik recentních lokalit.
kyj uťatý (Clavariadelphus truncatus)
Kategorie: nezvěstný druh. NPR Žákova hora.
Mykorhizní druh vázaný na jehličnany, zejména jedli. Úbytek jeho lokalit zřejmě souvisí
s úbytkem této dřeviny. Poslední potvrzené nálezy od nás jsou ze 60. let; z této doby
pochází i nález z NPR (Šmarda et Kříž 1960).
límcovka bílá (Stropharia albonitens)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Dářko.
Saprotrofní druh rostoucí na zemi, v trávě nebo na zbytcích rostlin na vlhkých
stanovištích. U nás jen několik málo lokalit.
límcovka očesaná (Stropharia hornemannii)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Saprotrofní druh rostoucí zejména ve víceméně přirozených smíšených lesích s bukem,
smrkem a jedlí od podhorských do supramontánních poloh na mrtvém dřevě
jehličnanů i listnáčů. Na lokalitě naposledy sbírán koncem 80. let (Láznička 1989).
liška Friesova (Cantharellus friesii)
Kategorie: zranitelný druh. NPR Žákova hora.
Mykorhizní druh rostoucí v přirozených porostech (ale i v přírodních parcích) pod bukem.
lošák hořký (Sarcodon scabrosus)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Mykorhizní druh vázaný jak na jehličnany, tak i na listnáče. Nález v NPR byl učiněn již
v 50. letech (Šmarda et Kříž 1960), v současnosti nebyl potvrzen.
lošákovec palčivý (Hydnellum peckii)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Mykorhizní druh vázaný na jehličnany (zejména borovici a smrk). Nález v NPR byl učiněn
již v 50. letech (Šmarda et Kříž 1960), v současnosti nebyl potvrzen.
lošákovec pásovaný (Hydnellum concrescens)
Kategorie: téměř ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Mykorhizní druh vázaný jak na jehličnany, tak i na listnáče. Nález v NPR byl učiněn již
v 50. letech (Šmarda et Kříž 1960), v současnosti nebyl potvrzen.
míhavka vodní (Vibrissea truncorum)
Kategorie: téměř ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Saprotrofní druh rostoucí na větvičkách zejména listnáčů ponořených v čisté proudící
vodě – identifikační druh čistých vod.
muchomůrka blanitá (Amanita submembranacea)
Kategorie: druh, o němž jsou nedostatečné údaje. NPR Ransko, NPR Žákova hora.
Mykorhizní druh rostoucí v kyselých jehličnatých a smíšených lesích od pahorkatin do hor.
outkovka naoranžovělá (Antrodiella fissiliformis)
Kategorie: téměř ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Saprotrofní druh rostoucí na ležících kmenech listnáčů, zejména buků, v přirozených až
pralesních porostech. Vzácný druh, který byl publikován Lázničkou (Láznička 1987)
jako vymizelý; na lokalitě se však vyskytuje stále.
outkovka žlutavá (Diplomitoporus flavescens)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Dářko.
Saprotrofní druh rostoucí na odumřelém dřevě borovic.
57
pavučinec bažinný (Cortinarius huronensis)
Kategorie: druh, o němž jsou nedostatečné údaje. NPR Dářko.
Mykorhizní druh rostoucí na rašeliništích a v bažinatých lesích pod borovicemi, smrky a
břízami.
pavučinec olšový (Cortinarius alnetorum)
Kategorie: ohrožený druh. PR Olšina u Skleného.
Mykorhizní druh rostoucí na podmáčených půdách v olšinách.
pavučinec oranžovolupenný (Cortinarius malicorius)
Kategorie: zranitelný druh. PR Olšina u Skleného a svah Kopaniny u Studnice.
Mykorhizní druh rostoucí pod smrkem v podmáčených nebo vlhkých, víceméně kulturních
smrčinách od pahorkatin do hor.
pavučinec rašeliníkový (Cortinarius tubarius)
Kategorie: zranitelný, téměř ohrožený druh. NPR Dářko.
Mykorhizní druh rostoucí na rašeliništích a v rašelinných smrčinách pod smrky a břízami,
zejména ve vyšších polohách.
penízovka dřípená (Clitocybula lacerata)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Saprotrofní druh rostoucí na tlejícím dřevě (pařezy, kmeny a větve) jehličnanů
v podhorských a horských lesích.
penízovka Konradova (Gymnopus fagiphilus)
Kategorie: kriticky ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Saprotrofní druh vyskytující se na tlejícím listí a silně zetlelém dřevě buků, především na
přirozených stanovištích. Zřejmě však není tak vzácný, jak se předpokládalo;
v posledních letech byl nalezen na několika místech v ČR.
pevník vonný (Cystostereum murraii)
Kategorie: téměř ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Saprotrofní druh rostoucí na padlých kmenech jedlí, vzácněji i smrků.
plstnatec bukový (Spongipellis delectans)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Saproparazitický druh rostoucí na živých i odumřelých listnáčích, nejčastěji bucích.
pórnovita sněhobílá (Trechispora mollusca)
Kategorie: druh, o němž jsou nedostatečné údaje. NPR Žákova hora.
Saprotrofní druh rostoucí na silně zetlelém dřevě listnáčů i jehličnanů.
prášivka bažinná (Bovista paludosa)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Dářko.
Viz výše.
ronivka sazová (Hydropus atramentosus)
Kategorie: ohrožený druh. Fryšava – svah pod Fryšavským kopcem.
Saprotrofní druh rostoucí na tlejících pařezech a kmenech jedlí, vzácně i smrků.
ryzec kalichovkovitý (Lactarius omphaliformis)
Kategorie: druh, o němž nejsou dostatečné údaje. NPR Dářko, NPR Žákova hora.
Mykorhizní druh rostoucí v podmáčených až bažinatých lesích pod olšemi, břízami a
vrbami.
ryzec ostrý (Lactarius acris)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Ransko.
Mykorhizní druh rostoucí pod buky v listnatých i jehličnatých lesích.
řasnatka ježatovýtrusá (Peziza echinospora)
Kategorie: ohrožený druh. Okolí Babínského a Matějovského rybníka.
Saprotrofní druh rostoucí na spáleništích.
58
šťavnatka básnická (Hygrophorus poetarum)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Mykorhizní druh rostoucí pod bukem na vápnitých, řidčeji i na křemičitých půdách od
pahorkatiny do hor. Z ČR jsou doloženy jen čtyři lokality, jedna z nich ze Žákovy hory,
ale už z roku 1962 (Holec et Beran 2006).
šťavnatka načervenalá (Hygrophorus erubescens)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Mykorhizní druh rostoucí pod jehličnany, zejména smrky. Nález v NPR byl učiněn již v 50.
letech (Šmarda et Kříž 1960), současnosti nebyl potvrzen.
štítovka drobná (Pluteus exiguus)
Kategorie: druh, o němž nejsou dostatečné údaje. NPR Žákova hora.
Saprotrofní druh rostoucí na tlejícím dřevě listnatých stromů, nejčastěji buků, dubů a
habrů, většinou v přirozených lesích s velkým množstvím tlejícího dřeva.
štítovka stinná (Pluteus umbrosus)
Kategorie: zranitelný druh. NPR Žákova hora.
Saprotrofní druh rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, zejména dubů a buků, nejčastěji
v přirozených porostech.
štítovka žilnatá (Pluteus phlebophorus)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Saprotrofní druh rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, zejména dubů, habrů a buků,
nejčastěji v přirozených porostech.
šupinovka zavalitá (Pholiota heteroclita)
Kategorie: zranitelný druh. NPR Dářko.
Saprotrof až parazit na kmenech starých odumírajících bříz jak na přirozených tak i
umělých stanovištích. V území zaznamenán pouze J. Lazebníčkem v roce 1968
(Kříž, Lazebníček et Šmarda 1969); v současnosti nepotvrzen.
třepenitka pomněnková (Hypholoma myosotis)
Kategorie: zranitelný druh. NPR Dářko.
Viz výše.
vláknice Bresadolova (Inocybe bresadolae)
Kategorie: druh, o němž jsou nedostatečné údaje. NPR Ransko.
Mykorhizní druh vyskytující se od nížin do pohhorských poloh v listnatých i jehličnatých
lesích.
vodnička potoční (Cudoniella clavus)
Kategorie: téměř ohrožený druh. NPR Dářko, NPR Ransko.
Saprotrofní druh rostoucí na větvičkách listnáčů, vzácněji jehličnanů a na zbytcích bylin
ponořených ve vodě nebo nasáklých vodou v lesních potůčcích a na prameništích;
indikátor čistých vod.
závojenka lesklá (Entoloma nitidum)
Kategorie: téměř ohrožený druh. Okolí NPR Dářko.
Saprotrofní druh rostoucí na zemi především v jehličnatých lesích, zejména v horských
smrčinách.
závojenka modrá (Entoloma euchroum)
Kategorie: ohrožený druh. PR Olšina u Skleného.
Saprotrofní druh rostoucí na trouchnivém dřevě listnáčů, především olší.
závojenka sítinová (Entoloma juncinum)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Ransko.
Saprotrofní druh rostoucí na zemi ve vlhkých lesích, mokřadech a rašeliništích.
59
žilnatka bledolemá (Phlebia centrifuga)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Žákova hora.
Saprotrofní druh rostoucí na padlých kmenech jedlí a smrků, vzácně i buků. Význačný
druh horských bukojedlových pralesů.
Druhy makromycet zařazené do Červené knihy (Kotlaba 1995)
míhavka vodní (Vibrissea truncorum)
Kategorie: kriticky ohrožené druhy. NPR Žákova hora.
Viz výše v Červeném seznamu druhů.
prášivka bažinná (Bovista paludosa)
Kategorie: ohrožený druh. NPR Dářko.
Viz výše v Červeném seznamu druhů.
holubinka olšinná (Russula pumila)
Kategorie: potenciálně ohrožené druhy. NPR Ransko, PP Světnovské údolí.
Viz výše v Červeném seznamu druhů.
ryzec ostrý (Lactarius acris)
Kategorie: potenciálně ohrožené druhy. NPR Ransko.
Viz výše v Červeném seznamu druhů.
Další zajímavé a vzácné druhy makromycet
čepičatka Phillipsova (Galerina phillipsii)
NPR Ransko.
Zřejmě první nález pro ČR
ostenatka Bresadolova (Mucronella bresadolae)
NPR Ransko, okolí Studnice.
Vzácný druh rostoucí na tlejícím dřevě jehličnanů. Dvě z mála lokalit u nás (Antonín et
Vágner 1999).
Tatraea dumbirensis
NPR Žákova hora.
Roztroušeně rostoucí druh vřeckovýtrusé houby. Jeden z ojedinělých nálezů u nás. Nález
F. Šmardy z roku 1954 byl publikován M. Svrčkem (Svrček 1992) pod jménem
Rutstroemia macrospora (Peck) Kanouse; tento americký druh však u nás neroste.
terčenka Mollisia ponticulorum
NPR Dářko.
Nový druh vřeckovýtrusé houby pro vědu popsaný dr. M. Svrčkem z Padrtin podle jeho
nálezu z roku 1971 (Svrček 1992).
3.7.2. Mechorosty
Území CHKO Žďárské vrchy je z bryologického pohledu význačné mozaikou, kterou tvoří
lesy, louky, vodní toky a nádrže, mokřady a skalní výchozy. Z hlediska stanovišť jsou
nejcennější skalní biotopy a navazující kamenná moře v lesích, staré bukovosmrkovo(-jedlové) porosty. Stejně tak cenné jsou rašeliniště, rašelinné louky a mokřiny,
méně pak olšiny lemující vodní toky.
Nejbohatším územím co do počtu mechorostů je NPR Ransko, kde bylo zaznamenáno
kolem 160 taxonů, což je dáno výše zmíněnou mozaikou biotopů.
60
Kriticky ohrožené taxony (CR)
konardia hustotrsá (Conardia compacta)
PP Štarkov, zřícenina hradu (Košnar 2005)
Ortorula obohacená bázemi ve stinné VJV orientované spáře zdiva věže (Košnar 2005).
poparka třířadá (Meesia triquetra), Červená kniha SR a ČR
PP Louky u Černého lesa (Konvent; Novotný a Kubešová 2003)
Na rašelinných loukách v nenarušených částech (svaz Caricion lasiocarpae), v bažině na
okrajích rybníku Konvent, velmi vzácně.
bažinník kostrbatý (Paludella squarrosa), Červená kniha SR a ČR
PP Louky u Černého lesa (Konvent; Novotný a Kubešová 2003)
Na slatinných a rašelinných loukách nenarušených odvodněním podobně jako druhy rodu
Meesia; snáší však poněkud kyselejší stanoviště (společenstva svazu Caricion
fuscae).
Silně ohrožené taxony (EN)
šikoušek zelený (Buxbaumia viridis), ECCB 1995 (V), Bernská úmluva 1998, Červená kniha
SR a ČR
Štíří důl (Kučera et al. 2003)
Na ztrouchnivělém dřevě zvláště smrkových kmenů, ve vlhkých horských lesích.
dvouhrotec zelený (Dicranum virose), ECCB 1995 (V), Bernská úmluva 1998
NPR Žákova hora
Typický epifyt na borce listnatých stromů (dub, olše, osika, buk, lípa), v oblastech s vyšší
vzdušnou vlhkostí.
měřík sítozoubkovitý (Pseudobryum cinclidioides)
PP louky u Černého lesa (Novotný a Kubešová 2003)
V horských, lesních bažinách a jezerech.
měřík kulatoplodý (Rhizomnium pseudopunctatum)
Ranská jezírka (Kučera et al. 2003)
V meso- až eutrofních bažinách v horských lesích.
Ohrožené či zranitelné taxony (VU)
šikoušek bezlistý (Buxbaumia aphylla)
Světka
Na kyselých, humusovitých půdách hlavně v doubravách a tenké vrstvě humusu na
skalách, kamenných mořích.
bařinatka obrovská (Calliergon gigantem)
PP Ratajské rybníky (Kučera et al. 2003), PP Zlámanec (Kučera et al. 2003), PR Řeka
(Kučera et al. 2003), NPR Ransko, Ranská jezírka (Kučera et al. 2003), NPR Dářko a
NPR Radostínské rašeliniště, mezi obcí Zalíbené a nádrží Hamry, PP Louky u
Černého lesa (Novotný et Kubešová 2003), PP Návesník (Kučera et al. 2003)
Většinou roste ponořen, v příkopech, hlubokých bažinách, tůních, okrajích rybníků apod.,
spíše na bazickém či neutrálním substrátu.
křepenka bledá (Cephalozia leucantha)
NPR Ransko, PR Olšina u Skleného
Druh roste převážně na tlejícím dřevě (hlavně smrkovém), na rašeliništích.
libuňka bahenní (Cleistocarpidium palustre), ECCB 1995 (R)
Mezi rybníkem Babín a Matějovským r., Polnička mezi rybníky Pokorný a Fejtovský
61
Roste na písčito-hlinitých, nevápenatých, vlhkých půdách (stěny odvodňovacích příkopů,
holá místa ve vlhkých loukách, v rašeliništích, na dnech vypuštěných rybníků,
vzácněji na podobných biotopech v lesích).
srpnatka mnohosnubná (Drepanocladus polygamus)
PP Ratajské rybníky (Kučera et al. 2003), PR Řeka (Kučera et al. 2003), PR Olšina u
Skleného, PP Louky u Černého lesa (Konvent; Novotný a Kubešová 2003), Mezi
rybníkem Babín a Matějovským rybníkem.
Vlhké louky, příkopy, rašeliny, někdy i pod vodou.
srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus), ECCB 1995 (K), Bernská úmluva 1998
PP Louky u Černého lesa (Konvent; Novotný a Kubešová 2003, Štechová et Štech, in
press), PP Ratajské rybníky (Kučera et al. 2003, Štechová et Štech in press),
PP Zlámanec (Kučera et al. 2003, Štechová et Štech in press), PP Louky v Jeníkově
(Štechová et Štech in press), PR Řeka (Štechová et Štech in press)
Na nepříliš narušených nebo nenarušených rašelinných lukách, okrajích zrašelinělých
jezer. Převážně místa se slabě kyselým až slabě zásaditým pH a s větším množstvím
bazických, ale nikoli vápenatých iontů, stanoviště otevřená, trvale vlhká (Štechová et
Štech, in press).
různolístek dvojtvárný (Heterocladium dimorphum)
Tři studně, skály jihozápadně podél silnice severně od rybníka Sykovec (Košnar 2008)
Kolmá vrstva silikátové skály, na slabé vrstvě humusu, slabě vlhké, polostín, populace o
velikosti 4 dm2.
měchýřočepka široústá (Physcomitrium eurystomum)
NPR Ransko
Obnažená jílovitá nebo písčitá hlína, nejčastěji dna a břehy vypuštěných rybníků, břehy
toků, náplavy.
stěkovec zakřivený (Riccardia incurvata), Červená kniha SR a ČR
PR Olšina u Skleného
Roste jak na kyselém, tak i bazickém podkladu, a to na písčité a rašelinné půdě,
vtroušený mezi travou neb jinými mechorosty.
kýlnatka bažinná (Scapania paludicola)
NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště
Téměř výhradně na rašelinných loukách nebo vrchovištích, vzácně v hlubokých bažinách
nebo na vlhkých bazích kyselých skal.
štírovec dutolistý (Scorpidium scorpioides), Červená kniha SR a ČR
Ranská jezírka (Kučera et al. 2003)
V nenarušených bažinách, rašelinných loukách či spíše slatinách, v příkopech, tůních a
rybnících, spíše na výživném podkladu.
rašeliník střecholistý (Sphagnum affine)
NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště
V lučních rašeliništích, na okrajích rybníků, v olšinách, na okrajích vlhkých lesů apod.
Taxony blízké ohrožení (LR-nt)
kryjnice zaříznutá (Calypogeia fissa)
NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště (Kučera et al. 2003), NPR Ransko
Na vlhké, kyselé jílovité až písčité půdě na svazích, březích, v hlubokých úvozech lesních
cest, v údolích malých potoků nebo blízko pramenů v jehličnatých (smrkových i
borových).
zelenka hvězdovitá (Campylium stellatum)
NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště, Dářko (Kučera et al. 2003), PR Olšina u
Skleného, NPR Ransko, Ranská jezírka (Kučera et al. 2003), PP Louky u Černého
62
lesa (Konvent; Novotný a Kubešová 2003), PP Návesník (Kučera et al. 2003), PP
Zlámanec (Kučera et al. 2003), PR Řeka (Kučera et al. 2003)
Rašelinné a slatinné louky, pramenitá místa apod.
dvouhrotec bahenní (Dicranum bonjeanii)
PP Návesník (Kučera et al. 2003), PR Řeka (Kučera et al. 2003)
Typický druh rašelinných luk a přechodových rašelinišť.
děrkavka chluponosná (Grimmia trichophylla)
PP Peperek, NPR Ransko
Poměrně teplomilný druh na suchých, výslunných, silikátových, vzácněji i vápencových
skalách a velkých balvanech.
rokyt luční (Hypnum pretense)
NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště (Kučera et al. 2003), PR Olšina u Skleného,
PP Návesník, PP Návesník (Kučera et al. 2003)
Obvykle mezi trávou a bylinami v bázemi bohatých slatinách a mokrých loukách.
trsenka bledá (Jungermannia hyalina)
NPR Ransko
Na hlinité nebo jílovité, neutrální či slabě bazické půdě, na lesních cestách.
šurpek hladkoplodý (Orthotrichum striatum)
PR Štíří důl
Na kůře listnatých stromů.
měřík prostřední (Plagiomnium medium)
Štíří důl (Kučera et al. 2003), PR Olšina u Skleného, PR Řeka
Na vlhkých lesních půdách.
štírovec prostřední (Scorpidium cossonii)
PR Olšina u Skleného, PR Řeka (Kučera et al. 2003) a pravděpodobně také PP Louky u
Černého lesa (Konvent; Novotný a Kubešová 2003), kde ho udáváme jako
Scorpidium revolvens s. l.
Na vlhkých lukách, v příkopech, okrajích rybníků, bažinách, slatinách, spíše na
výživnějším podkladu.
klanozoubek potoční (Schistidium rivulare)
NPR Ransko
Olšiny s potoky na okrajích často s příměsí buku, smrku.
rašeliník modřínový (Sphagnum concortum)
PP Louky u Černého lesa (Konvent; Novotný a Kubešová 2003), NPR Dářko a NPR
Radostínské rašeliniště, PP Zlámanec, PR Řeka (Kučera et al. 2003), PR Olšina u
Skleného, NPR Ransko
Rašelinné louky, okraje rybníků, rákosiny, olšiny, nikdy na vrchovištích.
rašeliník splývavý (Sphagnum inundatum)
Mezi rybníkem Babín a Matějovským r., NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště
(Kučera et al. 2003), NPR Ransko
Obvykle v rašelinných loukách, na okrajích rybníků, olšin apod.
rašeliník Warnstorfův (Sphagnum warnstorfii)
PR Olšina u Skleného, NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště, PP Návesník (Kučera
et al. 2003), PP Ratajské rybníky (Kučera et al. 2003), PP Zlámanec (Kučera et al.
2003)
Typický druh lučních rašelinišť či rašelinných luk, neroste v lesích ani na vrchovištích
(nejvýše na mineralizovaných okrajích).
63
vlasolistec vlhkomilný (Tomentypnum nitens)
PP Louky u Černého lesa (Konvent; Novotný a Kubešová 2003), PR Řeka (Kučera et al.
2003), PP Ratajské rybníky (Kučera et al. 2003), PR Olšina u Skleného
Druh vlhkých až velmi vlhkých stanovišť – okraje rašelinišť a vlhké rašelinné i slatinné
louky (hojně ostřicovo-mechová společenstva na půdách bohatých uhličitanem
vápenatým sv. Caricion davallianae).
pěknice plstnatá (Trichocolea tomentella)
PP Bílá skála
Vlhká stinná místa, většinou lesní prameniště, okraje potoků, vlhké stinné skály pokryté
humusem.
Taxony vyžadující pozornost (LC-att)
rokýtek nízký (Amblystegium humile)
NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště, NPR Ransko, Mezi rybníkem Babín a
Matějovským r., PR Pod kamenným vrchem, Studnice pod hrází Horního rybníka
Druh vlhkých stanovišť, kde osidluje různé substráty, např. břehy rybníků a potoků.
rokýtek vlhkomilný (Amblystegium radicale)
NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště, Dářko (Kučera et al. 2003), PP Návesník
(Kučera et al. 2003), PP Ratajské rybníky (Kučera et al. 2003), PP Zlámanec (Kučera
et al. 2003), PR Řeka (Kučera et al. 2003)
Mech vlhkých biotopů především nižších poloh.
rokýtek ponořený (Amblystegium tenax)
NPR Ransko, PR Řeka, NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště
Na kamenech nebo vlhkých skalách, hlíně, kmenech mokrých stanovišť, břehů tekoucích
či stojatých vod.
omšenka ohrnutá (Anastrepta orcadensis)
PP Bílá skála
Na humusu skal nebo přímo na skalách, většinou roste v montánním pásmu.
klaminka dlouholistá (Anomodon longifolius)
NPR Žákova hora
Zde na kůře starých buků.
bezvláska útlá (Atrichum tenellum)
NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště, PP Návesník, mezi rybníkem Babín a
Matějovským r.
Na holých půdách v neobdělávaných místech, březích jezer, podél lesních cest a na
vlhkých loukách.
baňatka Mildeova (Brachythecium mildeanum)
Mezi rybníkem Babín a Matějovským r., Studnice pod hrází Horního rybníka, NPR Dářko
a NPR Radostínské rašeliniště, PR Pod kamenným vrchem, PR Řeka
Typicky ve společenstvech vlhkých rašelinných až slatinných luk, příležitostně také
v prameništích, vlhkých příkopech u cest.
baňatka zkrácená (Brachythecium oedipodium)
NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště, NPR Ransko (Kučera et al. 2003), PP
Brožova skála
Horský druh, rostoucí terestricky v lesních i nelesních společenstvech, epiliticky na
kyselých substrátech i epifyticky na bázích stromů.
baňatka Starkeova (Brachythecium starkei)
Hudecká skála, PP Bílá skála, PP Drátenická skála, PP Malinská skála, PP Pasecká
skála, PP Peperek, PP Rybenské Perničky, Světka, PP Brožova skála, PR Štíří důl
64
(Kučera et al. 2003), NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště, NPR Žákova hora,
Pohledecká skála (Kučera et al. 2003), PP Devět skal
Ekologie jako u předchozího druhu.
dvouhrotec výhončitý (Dicranum flagellare)
PP Brožova skála, PP Rybenské Perničky, NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště
(Kučera et al. 2003)
Na ztrouchnivělém dřevě, bázích stromů, na rašelinné a písčité půdě.
dvouhrotec hnědožlutý (Dicranum fulvum)
PP Brožova skála
Na stinných silikátových skalách. Vzácně též na kmenech stromů, ztrouchnivělém dřevě a
lesní půdě.
dvouhrotec Mühlebeckův (Dicranum muehlenbeckii)
PP Rybenské Perničky
Na severně exponované, svislé stěně bloku na vrcholu masivu.
krčanka listnatá (Diphyscium foliosum)
NPR Ransko
Na ulehlé holé hlíně v bučinách, březích lesních cest.
trněnka pruhovaná (Eurhynchium striatum)
NPR Ransko, PR Řeka
Na lesním humusu, dává přednost méně kyselým substrátům, přednostně na polostinných
až stinných místech s vyšší vzdušnou vlhkostí.
krondlovka netíkovitá (Fissidens adianthoides)
NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště, NPR Ransko, PP Návesník, PR Řeka (Kučera
et al. 2003)
Bažinné až rašelinné louky, slatiny, břehy potoků, prameniště, vlhké kapavé skály.
krondlovka podezřeňovitá (Fissidens osmundoides)
Ranská jezírka (Kučera et al. 2003)
Vlhké louky, rašeliniště, slatiniště, štěrbiny vlhkých a kapavých skal, zejména na reliktních
stanovištích.
křehutka obecná bledá (Chiloscyphus polyanthus var. palescens)
PP Louky u Černého lesa (Konvent; Novotný a Kubešová 2003), PP Zlámanec (Kučera et
al. 2003)
Často na bažinatých, otevřených místech.
plazivec útlý (Isothecium myosuroides)
PP Devět skal, na stinné bázi skalního masivu, PP Rybenské Perničky, PP Brožova skála,
PP Peperek
Epiliticky na stinných, kyselých až neutrálních substrátech, v místech s vysokou vzdušnou
vlhkostí, v zaříznutých soutěskách apod.
křižítka vykrojená (Lophozia excisa)
NPR Ransko
Na holé půdě, na humusu skal či rašelinné zemi v borech na hadci.
křižítka protáhlá (Lophozia longidens)
NPR Ransko
Na sutích (silikáty) nebo na humusu v borech na hadci.
pařezovec křivolistý (Nowellia curvifolia)
PP Brožova skála
Na humusu vlhkých, silikátových skal. Na trouchnivém dřevě, které je typickým
stanovištěm tohoto druhu, zde nebyl nalezen.
65
měřík vyvýšený (Plagiomnium elatum)
NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště (Kučera et al. 2003), NPR Ransko,
PP Návesník (Kučera et al. 2003), PP Ratajské rybníky (Kučera et al. 2003),
PP Zlámanec (Kučera et al. 2003), PR Řeka (Kučera et al. 2003), Světka
V eutrofních bažinách a na prameništích v lesích.
měřík oválný (Plagiomnium ellipticum)
NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště, Řeka (Kučera et al. 2003), mezi obcí Zalíbené
a nádrží Hamry, NPR Ransko, NPR Žákova hora, PP Ratajské rybníky (Kučera et al.
2003), PP Zlámanec (Kučera et al. 2003), Studnice pod hrází Horního rybníka
Ekologie obdobná jako u přechozího druhu.
lesklec Rutheův (Plagiothecium ruthei)
Mezi rybníkem Babín a Matějovským r., Polnička mezi rybníky Pokorný a Fejtovský,
Studnice pod hrází Horního rybníka, NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště, NPR
Ransko, PP Zlámanec, PR Řeka (Kučera et al. 2003)
Na vlhkých místech, zvláště na bazích stromů a na půdě u potoků.
straniplodka střídavolistá (Pleuridium acuminatum)
NPR Ransko
Na písčitých až jílovitých půdách, častěji kyselých až neutrálních.
ploník zanedbaný (Polytrichastrum palidisetum)
PP Bílá skála, PP Brožova skála, PP Milovské Perničky, PP Rybenské Perničky,
NPR Ransko, NPR Žákova hora, NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště,
PP Zlámanec (Kučera et al. 2003)
Na zemi v lesích a na hlíně se skalami a kameny.
kostrbatec větevnatý (Rhytidiadelphus subpinnatus)
NPR Ransko
Olšiny s potoky (jasanovo olšové luhy), často na okrajích s příměsí buku, smrku.
stětovec mnohodílný (Riccardia multifida)
Ranská jezírka (Kučera et al. 2003)
Na březích potůčků, na mokrých svazích, vlhkých skalách i na rašelinné půdě.
rašeliník lesklý (Sphagnum subnitens)
NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště
Na rašelinných lukách, bažinách, mokvavých skalách, kolem vodních příkopů a nádrží,
v olšinách.
zpeřenka půvabná (Thuidium delicatulum)
NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště, NPR Ransko, PR Řeka
Ve stinných lesích, na vlhkých stanovištích, na lesní půdě, skalách, kamenech, kořenech
a bázích stromů, na tlejících kmenech nebo pařezech.
vlasoústka tenkozobá (Trichostomum tenuirostre)
NPR Ransko
Na stinných, mírně vlhkých, silikátových, slabě bazických nebo neutrálních kamenech a
ve štěrbinách skal ve smíšeném lese (Betula pendula, Picea excelsa).
Taxony, u nichž je nedokonale známá míra ohrožení, z důvodu nedostatku údajů (DD)
křivonožka hruškovitá (Campylopus pyriformis)
Medlov, les na Z břehu Medlovského rybníka (Košnar 2008)
Smrčina, slabě vlhké místo, polostín, plodná populace o velikosti ca 2,5 cm2 (Košnar
2008).
drobnička Hampeova (Cephaloziella hampeana)
PP Bílá skála, PP Devět skal, PP Malinská skála, Světka
66
Na holé půdě nebo na skalách, ale také na rašelinné půdě, příp. mezi rašeliníky.
drobnička hvězdovitá (Cephaloziella stelulifera)
NPR Ransko
Na písčité až jílovito-písčité půdě v boru na hadci.
nitrozubka svazčitá (Enthosthodon fascicularis)
PR Řeka
Vždy na obnažené hlíně, mezi drny trav, rýpaniny na loukách, světlé lesy, spíše na
sušších místech.
křižítka břichatá lesní (Lophozia ventricosa var. silvicola)
PP Devět skal, PP Lisovská skála, PP Tisůvka
Na skalách, na holé zemi, na humusu mezi jinými mechy.
klanozoubek kopinatý (Schistidium lancifolium)
PR Řeka
Báze kmene Alnus glutinosa v olšině u potoka.
rašeliník úzkolistý (Sphagnum angustifolium)
PR Pod kamenným vrchem
Na vrchovištích, v prostoru mezi společenstvy bultů a šlenků, avšak i v sušší části.
Vzhledem ke skutečnosti, že tento druh nebývá ve střední Evropě mnohdy odlišován,
je zde jeho ekologie nedokonale známa.
3.7.3. Cévnaté rostliny
Zvláště chráněné druhy rostlin podle vyhl. č. 395/92 Sb. rostoucí v CHKO
Vysvětlivky zkratek za názvy druhů:
Zkratky dle vyhl. MŽP č. 395/92 Sb.
§1 – kriticky ohrožený druh
§2 – silně ohrožený druh
§3 – ohrožený druh
Zkratky dle Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR
C1 – kriticky ohrožené
C2 – silně ohrožené
C3 – ohrožené
C4 – vzácnější taxony vyžadující další pozornost
ČK – taxony zpracované v Červené knize ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR (Čeřovský et al.
1999)
Kriticky ohrožené druhy (8 taxonů)
hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica) §1, C1, ČK
Výskyt na dvou lokalitách, v PR (EVL) Štíří důl a nepravidelně na Radostínské stráni
v NPR (EVL) Dářko. Druh je od r. 1992 monitorován a zařazen do místního záchranného
programu. Přes detailní management spočívající v kosení a od r. 2001 prováděné pastvě
ovcí, doplněné vyhrabáváním stařiny, narušováním drnu a výsevy separované části
semen do připravených výsevních plošek, kolísá zbytková populace mezi desítkami a
jednotlivým výskytem v důsledku období sucha.
hruštička prostřední (Pyrola media) §1, C1, ČK
Známa z jediné lokality pod rybníkem Doubravník. Stabilní plodná populace desítek až sta
rostlin, vyžaduje zachování stávajícího mikroklimatu pod lesním porostem.
67
masnice vodní (Tillaea aquatica) §1, C1, ČK
Vzhledem k výskytu na obnažených rybničních dnech lze její rozšíření obtížně
specifikovat, poslední doložený recentní výskyt na rybníce PR (EVL) Pod Kamenným
vrchem. Management zaměřený k zajištění reprodukce puchýřky útlé, jež je předmětem
ochrany EVL, se zachováním části obnaženého rybničního dna v době její vegetace by
měl vyhovovat i masnici vodní.
ostřice šlahounovitá (Carex chordorrhiza) §1, C1, ČK
Dochována výskyt v lemu rašelinných luk na jediné lokalitě Padrtiny v NPR (EVL) Dářko.
Od r. 2005 zajišťován její management s šetrným ručním vykosením, vyhrabáním stařiny
a narušením drnu s ochranou prýtů, stav zbytkové populace se díky tomu zlepšuje.
ostřice dvoudomá (Carex dioica) §1, C1, ČK
Pokračuje trend úbytku lokalit a oslabování populací na lokalitách z konce 20. století.
Recentní výskyt patrně kolem 5 lokalit, především v PR(EVL) Řeka a Pod Kamenným
vrchem. Na jejích lokalitách prováděno šetrné ruční kosení s vyklizením a odvozem hmoty
z rašelinných luk.
plavuník cypřiškovitý (Diphasiastrum tristachyum) §1, C1, ČK
Jediný známý výskyt plavuníků na lokalitě Křivý javor, kde rostou společně v komplexu
příbuzných druhů ve skupinkách u lesní cesty. K jejich zachování je realizován detailní
management spočívající v redukci dřevinného náletu, narušování půdního povrchu.
Pravděpodobný výskyt rovněž plavuníku Oellgardova (Diphasiastrum oellgaardii) §2, C1,
zatím nepotvrzen.
starček bažinný (Senecio paludosus) §1, C1, ČK
Po letech znovu potvrzen na jediné lokalitě v PP Zlámanec a jejím ochranném pásmu.
Stabilní plodná populace je v dobrém stavu a vyžaduje zachování stávajících podmínek.
suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile) §1, C1, ČK
Potvrzen výskyt na jediné historické lokalitě v PP Zlámanec. K zachování populace je
prováděno šetrné ruční kosení s vyklizením a odvozem hmoty z rašelinných luk.
Silně ohrožené druhy (24 taxonů)
bahnička chudokvětá (Eleocharis quinqueflora) §2, C1
Roste na jediné lokalitě v PR (EVL) Řeka ve stabilní plodné populaci. K zachování
populace je prováděno šetrné ruční kosení s vyklizením a odvozem hmoty ze slatinných
luk.
hladýš pruský (Laserpitium prutenicum) §2, C3
Roste na jediné lokalitě v PR (EVL) Ratajské rybníky ve stabilní plodné populaci.
K zachování populace je prováděno šetrné ruční kosení s vyklizením a odvozem hmoty
ze slatinných luk.
hořec hořepník (Gentiana pneumonathe) §2, C2
Roste na jediné lokalitě v PR (EVL) Ratajské rybníky ve stabilní plodné populaci.
K zachování populace je prováděno šetrné ruční kosení s vyklizením a odvozem hmoty
ze slatinných luk.
hořeček nahořklý (Gentianella amarella) §2, C1
Výskyt na jediné lokalitě v I. zóně odstupňované ochrany přírody CHKO Žďárské vrchy
V lomech u Studnic, další těsně za hranicí oblasti v k. ú. Trhonice, obě ve starých lomech
krystalického vápence. V lomech je druh od r. 1992 monitorován a zařazen do
záchranného programu. Je zde prováděn detailní management spočívající v kosení,
doplněném vyhrabáváním stařiny, narušováním drnu a výsevy separované části semen
do připravených výsevních plošek. Zbytková populace kolísá v důsledku období sucha
mezi stovkami a desítkami rostlin.
68
hvězdoš podzimní (Callitriche hermaphroditica) §2, C1, ČK
Stabilní populace se vyskytují v litorálech zachovaných rybníků I. zóny odstupňované
ochrany přírody CHKO Žďárské vrchy, např. Malé Dářko, Krejcar, aj., kde je stanoveno
extenzívní rybochovné využívání.
hvozdík pyšný pravý (Dianthus superbus ssp. superbus) §2, C1
V současné době je znám ze dvou lokalit. Stabilní populace byla znovu objevena na
klasické lokalitě u Krouny na střídavě vlhké bezkolencové louce s krvavcem totenem u
hranice oblasti a v roce 2001 byla zjištěna ojedinělá slabá populace několika trsů na
lokalitě Zadní Koudelky u Jimramova. Obě lokality jsou k podpoře populací koseny.
jednokvítek velekvětý (Moneses uniflora) §2, C1
Výskyt je znám na dvou lokalitách, na další již nebyl ověřen. Stabilní plodná populace se
nachází v lesním porostu u vodoteče nad Milovským rybníkem a další ojedinělá slabá
populace byla zaznamenána na levém břehu řeky Svratky pod obcí Krásné. Vyžaduje
zachování stávajícího mikroklimatu pod lesním porostem.
kosatec sibiřský (Iris sibirica) §2, C3
Výskyt na několika lokalitách na Ransku, zejména na loučce Pod Podhorkým rybníkem a
v okrajích přilehlých porostů. Tato lokalita kosena s ochranou trsů na louce, v okrajích
porostů zachování vodního režimu a oslunění. Další ojedinělé nálezy na loukách
v blízkosti osídlení patrně zplanělé.
kruštík bahenní (Epipactis palustris) §2, C2, CITES
Vzhledem k dřívějšímu odvodňování a absenci obhospodařování vlhkých prameništních
luk se vyskytuje již jen na několika lokalitách. Stabilní populace se nachází v PR Ratajské
rybníky a PR Olšina u Skleného, k jejichž zachování je prováděno šetrné ruční kosení
s vyklizením a odvozem hmoty.
leknín bělostný (Nymphaea candida) §2, C1
Jeho populace se vyskytují v některých zachovaných rybnících I. a II. zóny odstupňované
ochrany přírody CHKO Žďárské vrchy, např. Dářko, Trhovokamenické rybníky, Krejcar a
v dalších menších vodních plochách, zejména Ranských jezírkách. Problémem je
rozšiřování nepůvodních kultivarů.
lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum) §2, C2
Pravděpodobně se jedná o archeofyt, zbytky jehož dřívějšího rozšíření se zachovaly ve
vyšších polohách oblasti v prostoru Studnice, Rokytno, Vlachovice. Druh byl po svém
znovuobjevení v r. 1992 zařazen do místního záchranného programu a kultivován
s výsevem pacibulek a výsadbou napěstovaných cibulek. Populace několika desítek
rostlin v několika mikrolokalitách je poškozována trháním květů.
ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa) §2, C2
Vyskytuje se ve stabilních populacích na více lokalitách rašelinných luk, zejména v NPR
Radostínské rašeliniště, EVL Dářská rašeliniště, PR Pod Kamenným vrchem a PP Louky
u Černého lesa. Na jejích lokalitách prováděno šetrné ruční kosení s vyklizením a
odvozem hmoty z rašelinných luk.
ostřice šupinoplodá (Carex lepidocarpa) §2, C2
Vyskytuje se jen vzácně, stabilní populace je zachována v PR Řeka. K jejímu zachování
je prováděno šetrné ruční kosení s vyklizením a odvozem hmoty ze slatinných luk.
puchýřka útlá (Coleanthus subtilis) §2, C2, ČK
Roste na obnažených dnech rybníků v povodí Sázavy a Oslavy, často plošně masově
v bohatých populacích. Je předmětem ochrany v EVL PR Pod Kamenným vrchem.
K zajištění reprodukce vyžaduje management se zachováním části obnaženého
rybničního dna v době její vegetace.
69
rdest alpský (Potamogeton alpinus) §2, C2, ČK
Vzhledem k rostoucímu znečištění vod druh v minulosti z řady lokalit vymizel. Nejbohatší
populace je zachována v PR Ranská jezírka, dále roste v PP Mlýnský potok a Uhlířky,
v I. zónách Meandry Svratky u Milov a meandrech Oslavy u Vatína, kde byly k podpoře
jejího výskytu obnoveny tůňky.
rosnatka okrohlolistá (Drosera rotundifolia) §2, C3
Přes její ústup v důsledku dřívějšího odvodňování zemědělských půd roste dosud na řadě
lokalit v rašeliništích, zrašeliněných prameništních a slatinných loukách a mokřadech u
rybníků. K podpoře jejích populací je prováděno šetrné ruční kosení s vyklizením a
odvozem hmoty, příp. úpravy vodního režimu a narušování drnu na loukách.
sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium) §2, C2
Druh je vázán na ojedinělý výskyt hadcových hornin a dosud roste na jediné lokalitě
v NPR Ransko. K zachování slabé populace je realizován detailní management
spočívající v sanaci zarůstání skalních spár a zachování stávajícího mikroklimatu,
pokusně byla provedena i kultivaci z výtrusnic in situ.
suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum) §2, C2
V důsledku dřívějšího odvodňování zemědělských půd je jeho současný výskyt
zredukován na cca desítku lokalit. Stabilní bohaté populace jsou zachovány zejména
v PR Řeka, dále roste v PR Pod Kamenným vrchem a v menších populacích na dalších
zrašeliněných prameništních a slatinných loukách. K jejich podpoře je prováděno šetrné
ruční kosení s vyklizením a odvozem hmoty.
šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus) §2, C1, ČK
Roste na jediné lokalitě v PP U Bezděkova, kde je jeho výskyt přičítán pravděpodobně
historickému zavlečení. Po obnově pravidelného kosení louky a povrchových stružek
Správou CHKO se skomírající populace rozrostla na cca čtyři tisíce kvetoucích rostlin a je
zařazena do monitoringu PPK.
Obr. č. 6: Šafrán bělokvětý
70
vrbina kytkokvětá (Naumburgia thyrsiflora) §2, C3
Roste dosud ve stabilních populacích na zrašeliněných mokřadech cca desítky rybníků,
např. Louky u Černého lesa, Pod Kamenným vrchem, Babín, EVL Dářská rašeliniště aj.
Na svých lokalitách vyžaduje zachování vodního režimu.
všivec bahenní (Pedicularis palustris) §2, C2
V oblasti daleko méně rozšířen než všivec lesní. Roste na mokřadních loukách, stabilní
větší populace jen na cca pěti lokalitách, zejména v EVL Řeka a Dářská rašeliniště, PP
Utopenec. K jejich podpoře je prováděno šetrné ruční kosení s vyklizením a odvozem
hmoty.
všivec lesní (Pedicularis sylvatica) §2, C3
Roste dosud na velké řadě lokalit zejména ve svazu Violion caninae. K podpoře jeho
populací je prováděno šetrné ruční kosení luk s vyklizením a odvozem hmoty.
zdrojovka potoční (Montia hallii) §2, C2
V důsledku dřívějšího odvodňování zemědělských půd a eutrofizaci se vyskytuje jen
ojediněle v malých populacích na zachovaných prameništích vlhkých zrašeliněných luk.
K její podpoře je zajišťováno zachování vodního režimu a šetrné ruční kosení luk
s vyklizením a odvozem hmoty.
zevar nejmenší (Sparganium natans) §2, C2
V oblasti se vyskytuje jen na jediné lokalitě v PR Ranská jezírka, kde však roste ve
stabilní bohaté populaci na několika jezírkách. Vyžaduje zachování stávajícího vodního
režimu.
Ohrožené druhy (26 taxonů)
bledule jarní (Leucojum vernum) §3, C3
Roste v prameništních a potočních jasanových olšinách a údolních nivách vodotečí na
řadě lokalit. Nejbohatší populace se nachází v NPR Ransko, dále v PP Světnovské údolí
aj. Na jejích lokalitách je zajišťováno zachování stávajících biotopů.
ďáblík bahenní (Calla palustris) §3, C3
Roste na více lokalitách bahnitých okrajů rybníků a tůní, v bohatých populacích zejména
v PP Utopenec, Mlýnský a Zadní rybník, Louky u Černého lesa aj. Vyžaduje zachování
vodního režimu.
dřípatka horská (Soldanella montana) §3, C3
V oblasti se vyskytuje jen na jediné lokalitě v PP Les na Dolíku, kde však roste ve stabilní
bohaté populaci v úžlabině kolem meandrujícího potoka. Vyžaduje zachování stávajícího
mikroklimatu v přístinu lesního porostu.
klikva bahenní (Oxycoccus palustris) §3, C3
Roste v bohatých populacích v EVL Dářská rašeliniště a Krejcarském lese, další menší
populace se vyskytují na fragmentech rašelinných luk v oblasti. Na jejích lokalitách je
zajišťováno zachování stávajících biotopů.
kruštík modrofialový (Epipactis purpurata) §3, C3, CITES
Nalezen jen ojedinělý opakovaný výskyt několika kvetoucích lodyh na jediné lokalitě
v NPR Ransko. Vyžaduje zachování stávajícího biotopu v řídkém listnatém lesním
porostu.
kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia) §3, C2
Roste pouze ve stabilní bohaté populaci na rašeliništích NPR Dářko a v několika menších
populacích v NPR Radostínské rašeliniště, v nichž je zajištěno zachování jejího stávajího
biotopu.
71
lilie zlatohlavá (Lilium martagon) §3, C4a
Roste v bohaté populaci v NPR Ransko, dále v PR Ranská jezírka a několika dalších
mikrolokalitách v Ranském lese. Vzhledem k atraktivním květům dochází ojediněle
k jejímu vyrývání do zahrádek. Vyžaduje zachování stávajícího biotopu v řídkém listnatém
lesním porostu.
měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) §3, C4a
Vyskytuje se v oblasti v několika stabilních menších populacích na třech lokalitách v PP
Peperek, PP Rozštípená skála a PR Štíří důl, v nichž je zajištěno zachování jejich biotopu
fragmentů suťových lesů.
oměj pestrý (Aconitum variegatum) §3, C3
Roste v bohaté populaci v NPR Ransko a několika dalších mikrolokalitách v Ranském
lese, dále v PP Les na Dolíku a dalších lokalitách na Jimramovsku a Věcovsku. Vyžaduje
zachování stávajících biotopů v řídkém listnatém lesním porostu a porostních lemech toků
a mezí.
oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum) §3, C4a
Vyskytuje se v oblasti v několika stabilních menších populacích na dvou lokalitách
v PR Štíří důl a PP Louky u Černého lesa, v nichž je zajištěno zachování jejich biotopu
v řídkém listnatém lesním porostu a jeho okrajích.
ostřice blešní (Carex pulicaris) §3, C2
Pokračuje trend úbytku lokalit a oslabování populací na lokalitách z konce 20. st. Recentní
výskyt patrně do 10 lokalit, především na Hlinecku, na nichž je prováděno šetrné ruční
kosení s vyklizením a odvozem hmoty z rašelinných luk.
ostřice Davallova (Carex davalliana) §3, C2
Pokračuje trend úbytku lokalit a oslabování populací na lokalitách z konce 20. st. Recentní
výskyt patrně do 10 lokalit, např. PR Řeka, Krejcar a dalších na Hlinecku, na nichž je
prováděno šetrné ruční kosení s vyklizením a odvozem hmoty z rašelinných luk.
pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) §3, C3, CITES
V oblasti se nyní vyskytuje jen sporadicky v málo početných populacích, např. na
Kadůvku, U pramenů aj., ale přes obnovené hospodaření na loukách trend jejího ústupu
z území dále pokračuje.
plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) §3, C3
Roste vzácně roztroušeně v lesních porostech oblasti, např. Ransko, centrální hřeben,
Borovský les. Vzhledem k malým skupinkám porostů patrně též uniká pozornosti. Na
svých biotopech vyžaduje zachování stávajícího mikroklimatu v přístinu lesního porostu.
plavuník Zeilerův (Diphasiastrum zeileri) §3, C2
Jediný známý výskyt plavuníků na lokalitě Křivý javor, kde rostou společně ve skupinkách
u lesní cesty. K jejich zachování je realizován detailní management spočívající v redukci
dřevinného náletu, narušování půdního povrchu a pokusně byla provedena kultivace
oddělky oddenků a výtrusy in situ.
plavuník zploštělý (Diphasiastrum complanatum) §3, C3
Jediný známý výskyt plavuníků na lokalitě Křivý javor, kde rostou společně ve skupinkách
u lesní cesty. K jejich zachování je realizován detailní management spočívající v redukci
dřevinného náletu, narušování půdního povrchu a pokusně byla provedena kultivace
oddělky oddenků a výtrusy in situ.
pleška stopkatá (Willemetia stipitata) §3, C3
Roste na jediné lokalitě I. zóny Dlouhá louka v enklávě vlhkých zrašeliněných z minulosti
částečně zalesněných luk v lesním komplexu u Račína. Zbytková populace byla
zachována vyčleněním ze zalesnění a redukcí dřevinného náletu.
72
prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) §3, C3, CITES
Přes úbytek jeho populací v důsledku dřívějšího odvodňování zemědělských půd roste
dosud na velké řadě lokalit vlhkých a zrašelinělých luk.
prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) §3, C4a, CITES
V minulosti došlo v důsledku změn v zemědělství i lesním hospodářství k úbytku jeho
populací a vyskytuje se jen roztroušeně. Nejbohatší populace je chráněna v PP Suché
kopce, většinou se však vyskytuje v menších populacích ve světlinách lesů a na vlhkých
loukách, kde je k jeho podpoře prováděno šetrné ruční kosení s vyklizením a odvozem
hmoty.
sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) §3, C3, CITES
Zasahuje jen okrajově na hranici oblasti v lokalitě Tobiášova stráň u Borovnice. K podpoře
jejího výskytu je zachováván stávající listnatý porost a kosena přilehlá vlhká louka
v údolní nivě Svratky.
tolije bahenní (Parnassia palustris) §3, C2
V důsledku dřívějšího odvodňování zemědělských půd roste jen roztroušeně v menších
populacích dosud však na řadě lokalit vlhkých a zrašelinělých luk. K podpoře jejího
výskytu je prováděno šetrné ruční kosení s vyklizením a odvozem hmoty.
upolín nejvyšší (Trollius altissimus) §3, C3
Jeho rozšíření je zasahuje do severní části oblasti, kde roste zpravidla v menších
populacích asi na dvaceti lokalitách vlhkých luk. K podpoře jeho populací je prováděna
redukce náletů a šetrné ruční kosení luk s vyklizením a odvozem hmoty.
vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) §3, C3
Přes úbytek jejího rozšíření v důsledku dřívějšího odvodňování zemědělských půd roste
dosud na řadě mokřadních luk zejména v nivách s rybníky, v bohatých populacích
zejména v PR Řeka, Pod Kamenným vrchem aj. K podpoře jejího výskytu je prováděno
šetrné ruční kosení luk s vyklizením a odvozem hmoty.
vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) §3, C3, CITES
Vyskytuje se v oblasti roztroušeně ve světlých listnatých lesích (NPR Ransko), na
pastvinách a loukách (PP Suché kopce), vesměs však v menších populacích. K podpoře
jeho výskytu jsou zachovávány stávající listnaté porosty a prováděno šetrné ruční kosení
luk s vyklizením a odvozem hmoty.
vranec jedlový (Huperzia selago) §3, C3
Roste vzácně rozrtroušeně v lesních porostech oblasti, např. na Ransku, zejména
v PR Ranská jezírka, dále na centrálním hřebeni, Borovském lese. Vzhledem k malým
skupinkám porostů patrně též uniká pozornosti. Na svých biotopech vyžaduje zachování
stávajícího mikroklimatu v přístinu lesního porostu.
vratička měsíční (Botrychium lunaria) §3, C2
Vyskytuje se v oblasti jen vzácně zpravidla na ladech a v okolí opuštěných lomů, často
patrně též uniká pozornosti. Vyžaduje zachování biotopů na místech svého výskytu.
Příbuzná vratička heřmánkolistá (Botrychium matricariifolium) již v oblasti nebyla několik
desítek let zjištěna.
3.8. Významné druhy živočichů
Ze zoogeografického hlediska leží CHKO Žďárské vrchy ve faunistickém obvodu a okrsku
Českomoravská vrchovina, v provincii listnatých lesů, s malým podílem horských území
Českého masívu. Ve vyšších polohách se významněji uplatňují elementy horské lesní fauny
(např. rejsek horský, sýc rousný, ořešník kropenatý). Ve srovnání s okolním územím je pro
CHKO Žďárské vrchy typické zastoupení tyrfofilních a tyrfobiontních druhů živočichů na
73
rašeliništích a vlhkých rašelinných loukách. Cennými stanovišti jsou dále vodní biotopy
s břehovými porosty a na ně navazující mokřady.
V CHKO bylo zaznamenáno 111 druhů zvláště chráněných živočichů. Od poloviny
80. let 20. století již nebyl ověřen dříve hojný tyrfobiontní žluťásek borůvkový (Colias
palaeno), populace zanikla pravděpodobně vlivem sukcesních změn. Zbytková populace
tetřívka obecného (Tetrao tetrix) ve Žďárských vrších vymizela koncem 80. let vlivem
působení několika faktorů (zejména zvýšeného turistického ruchu v oblasti, sukcesních změn
na stanovištích a nadměrné predaci).
Na území CHKO Žďárské vrchy se vyskytují dosud kvalitní populace významných druhů
živočichů, a to jak z hlediska České republiky, tak i z hlediska Evropské unie. Jedná se
především o druhy vázané na lesní stanoviště a na zachovalé podmáčené a rašeliništní
louky. Největší ohrožení fauny lze spatřovat v možné degradaci či zániku lokalit a působení
nepůvodních druhů živočichů.
Vysvětlivky zkratek za názvy druhů:
(kategorie podle Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky, 2003)
RE – regionally extinct (pro území ČR vymizelý)
CR – critically endangered (kriticky ohrožený)
EN – endangered (ohrožený)
VU – vulnerable (zranitelný)
NT – near threatened (téměř ohrožený)
LC – least concern (málo dotčený)
DD – data deficient (taxon, o němž nejsou dostatečné údaje)
NE – not evaluated (nevyhodnocený)
Druhy kriticky ohrožené
Bezobratlí
rak říční (Astacus fluviatilis)
tesařík alpský (Rosalia alpina)
střevlík (Carabus nitens)
Ryby a kruhoústí
mihule potoční (Lampetra planeri) – EN
Obojživelníci
skokan ostronosý (Rana arvalis) – EN
Plazi
zmije obecná (Vipera berus) – VU
Ptáci
bukač velký (Botaurus stellaris) – CR
luňák hnědý (Milvus migrans) – CR
strnad luční (Millaria calandra)
Savci
netopýr černý (Barbastella barbastellus)
netopýr velký (Myotis myotis) – VU
netopýr brvitý (Myotis emarginatus)
vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros)
Druhy silně ohrožené
Bezobratlí
škeble rybničná (Anodonta cygnea)
vážka běloústá (Leucorrhinia albifrons)
vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis)
modrásek bahenní (Maculinea nausithous)
modrásek očkovaný (Maculinea teleius)
74
Obojživelníci
blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) – NT
čolek horský (Triturus alpestris) – NT
čolek obecný (Triturus vulgaris) – LC
čolek velký (Triturus cristatus)
kuňka ohnivá (Bombina bombina)
mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) – VU
ropucha zelená (Bufo viridis)
rosnička zelená (Hyla aoborea)
skokan krátkonohý (Rana lessonae) – VU
skokan zelený (Rana esculenta) – NT
Plazi
ještěrka obecná (Lacerta agilis) – NT
ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) – NT
slepýš křehký (Anguis fragilis) – LC
užovka hladká (Coronella austriaca)
Ptáci
bekasina otavní (Gallinago gallinago) – EN
čáp černý (Ciconia nigra) – VU
holub doupňák (Columba oenas) – VU
chřástal polní (Crex crex) – VU
jeřábek lesní (Bonasia bonasia) – VU
kavka obecná (Corvus monedula)
konipas luční (Motacilla flava) – VU
kos horský (Turdus torquatus)
krahujec obecný (Accipiter nisus) – VU
krutihlav obecný (Jynx torquilla) – VU
křepelka polní (Coturnix coturnix) – NT
kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) – VU
ledňáček říční (Alcedo atthis) – VU
lejsek malý (Ficedula parva) – VU
moták pilich (Circus cyaneus) – CR
ostříž lesní (Falco subbuteo)
sýc rousný (Aegolius funereus) – VU
tetřívek obecný (Tetrao tetrix) – EN
včelojed lesní (Pernis aviporus) – EN
Savci
netopýr Brantův (Myotis brandtii)
netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus)
netopýr pestrý (Vespertilio murinus) – DD
netopýr rezavý (Nyctalus noctula)
netopýr řasnatý (Myotis nattereri)
netopýr severní (Eptesicus nilssoni)
netopýr stromový (Nyctalus leisleri) – DD
netopýr ušatý (Plecotus auritus)
netopýr večerní (Eptesicus serotinus)
netopýr velkouchý (Myotis bechsteini) – DD
netopýr vodní (Myotis daubentonii)
netopýr vousatý (Myotis mystacinus)
plšík lískový (Muscardinus avellanarius)
rejsek horský (Sorex alpinus) – VU
rys ostrovid (Lynx lynx) – EN
vydra říční (Lutra lutra) – VU
75
Druhy ohrožené
Bezobratlí
batolec červený (Apatura ilia)
batolec duhový (Apatura iris)
bělopásek topolový (Limenitis populi) – EX, EN
čmelák – Bombus spp.
majka obecná – Meloe proscarabaeus
mravenec – Formica spp.
nosorožík kapucínek – Oryctes nasicornis
otakárek fenyklový (Papilio machaon)
střevlík – Carabus scheidleri
střevlík – Carabus ulrichii
svižník polní – Cicindela campestris
zdobenec Trichius fasciatus
zlatohlávek – Oxythyrea funesta
Ryby a kruhoústí
mník jednovousý (Lota lota) – VU
střevle potoční (Phoxinus phoxinus) – VU
vranka obecná (Cottus gobio) – VU
vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus)
Obojživelníci
ropucha obecná (Bufo bufo) – LC
Plazi
užovka obojková (Natrix natrix) – LC
Ptáci
bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) – VU
bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) – LC
brkoslav severní (Bombycilla garrulus)
čáp bílý (Ciconia ciconia)
čírka obecná (Anas crecca)
hýl rudý (Carpodacus erythrinus) – VU
jestřáb lesní (Accipiter gentilis) – VU
kopřivka obecná (Anas strepera)
kormorán velký (Phalacrocorax carbo)
koroptev polní (Perdix perdix) – NT
krkavec velký (Corvus corax)
lejsek šedý (Muscicapa striata) – LC
moták pochop (Circus aeruginosus) – VU
ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) – VU
potápka malá (Podiceps ruficollis)
potápka roháč (Podiceps cristatus)
rorýs obecný (Apus apus)
sluka lesní (Scolopax rusticola) – VU
ťuhýk obecný (Lanius collurio) – NT
ťuhýk šedý (Lanius excubitor) – VU
vlaštovka obecná (Hirundo rustica) – LC
výr velký (Bubo bubo) – EN
Savci
bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon)
plch velký (Glis glis)
veverka obecná (Sciurus vulgaris) – NE
76
Komentář k vybraným taxonům
tesařík alpský (Rosalia alpina) – v současnosti považován v CHKO Žďárské vrchy za
kriticky ohrožený druh, poslední zbytková populace pravděpodobně přežívá
v NPR Žákova hora (několik pozorování z roku 2000, od té doby nezvěstný).
žluťásek borůvkový (Colias palaeno) – na území CHKO v současnosti vyhynulý druh, přes
opakované snahy nebyl od poloviny 80. let 20. století pozorován, v minulosti hojný
v NPR Dářko (vymizel pravděpodobně vlivem postupující sukcese na lokalitě).
mihule potoční (Lampetra planeri) – dosud relativně hojně na většině vhodných toků,
stabilní a početné populace.
zmije obecná (Vipera berus) – v posledních letech nápadný úbytek v celém území CHKO
vlivem degradace (zarůstání) vhodných biotopů.
netopýr brvitý (Myotis emarginatus) – početná letní kolonie v EVL Zámek Žďár.
škeble rybničná (Anodonta cygnea) – vzácně se vyskytující druh, recentně nalezen pouze
v rybníku Konvent ve Žďáru nad Sázavou.
vážka běloústá (Leucorrhinia albifrons) – trvalá populace u rybníka Křižní, ochrana zajištěna
I. zónou a extenzivním hospodařením.
vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) – početná populace v EVL Babínský rybník a
Dářská rašeliniště. Ochrana druhu zajištěna vhodným managementem lokalit (tvorba tůní,
odstraňování sukcesní vegetace).
modrásek bahenní (Maculinea nausithous) – dosud hojný motýl vlhkých luk na Hlinecku a
Novoměstsku. Silná populace v PP Ratajské rybníky, EVL Niva Fryšávky, EVL Údolí
Svratky u Krásného. Ochrana zajištěna vhodným načasováním seče totenových luk a
ponecháváním nepokosených pásů se živnou rostlinou.
modrásek očkovaný (Maculinea teleius) – stabilní populace přežívá v CHKO pouze
v PP Ratajské rybníky a nejbližším okolí (navržena EVL Ratajské rybníky). Ojedinělé
metapopulace zjištěny na Hlinecku (Hamry, Vortová). Ochrana zajištěna vhodným
načasováním seče totenových luk a ponecháváním nepokosených pásů se živnou
rostlinou.
čolek velký (Triturus cristatus) – ojedinělé nálezy na Žďársku (rybník Kuře, Lhotka), ochrana
zajištěna extenzivním hospodařením (I. zóna).
blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) – NT – ojedinělé nálezy v jižní a jihozápadní části
CHKO (Počítky, Nové Veselí, Hamry nad Sázavou). Ochrana tradičních míst pro
rozmnožování je zajištěna extenzivním hospodařením na rybnících v místě výskytu a
budováním tůní.
kuňka ohnivá (Bombina bombina) – ojedinělé nálezy, ubývající druh. Pravidelně se
vyskytující pouze na omezeném počtu lokalit na Žďársku (Polnička, Žďár nad Sázavou,
Vatín, Matějov).
mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) – VU – jediná populace v PR Štíří důl, ochrana
zajištěna udržením stávajícího stavu biotopu.
chřástal polní (Crex crex) – VU – pravidelně hnízdí po celém území CHKO, každoročně je
zajišťována individuální ochrana hnízdních lokalit ve spolupráci s vlastníky pozemků a
ponecháváním nepokosených luk (případně pozdní seč po 15. srpnu).
čáp černý (Ciconia nigra) – VU – pravidelně hnízdí v lesních komplexech po celém území
CHKO. Ochrana je zajišťována individuálně na hnízdních lokalitách (omezení těžby).
77
hýl rudý (Carpodacus erythrinus) – VU – pravidelně hnízdí na tradičních lokalitách (meandry
Svratky i Milov, Kameničky, Kadov). Ochrana je zajištěna individuálním vyhledáváním
hnízd a ponecháváním hnízdních lokalit bez zásahu (I. zóna).
Obr. č. 7: Hýl rudý
výr velký (Bubo bubo) – EN – pravidelně hnízdí na tradičních lokalitách, ochrana
zajišťována individuálně sledováním hnízd.
střevle potoční (Phoxinus phoxinus) – VU – opakovaně v minulosti prováděna repatriace na
toku Staviště. V současnosti není známý aktuální stav populace v CHKO.
vranka obecná (Cottus gobio) – VU – ve vhodných úsecích ve většině větších toků po
celém území CHKO. Bez zásahu.
vranka pruhoploutvá – (Cottus poecilopus) – vitální populace přežívá v toku Medlovka. Bez
zásahu.
78
kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) – VU – pravidelně hnízdí po celém území
CHKO, ochrana problematická a možná pouze v případě prokázání hnízdění (zajištění
omezení těžby).
ledňáček říční (Alcedo atthis) – VU – pravidelně hnízdí na větších tocích a jejich přítocích
(Chrudimka, Sázava, Svratka, Fryšávka, Staviště). Ochrana zajištěna budováním
vhodných hnízdních stěn. Bez zásahu.
rejsek horský (Sorex alpinus) – VU – ojedinělé nálezy na vhodných lokalitách po celém
území CHKO. Bez zásahu.
rys ostrovid (Lynx lynx) – EN – ojediněle se objevující druh, využívající území CHKO při
migraci. Na základě častých pozorování z posledních let existuje předpoklad osídlení
území CHKO. Bez zásahu.
vydra říční (Lutra lutra) – VU – stabilní populace, častý druh v celém území CHKO.
V posledních letech dochází každoročně k mnoha škodám způsobovaných na rybách.
Vydra v CHKO osídlila prakticky všechny větší toky včetně jejich přítoků. Bez zásahu.
zmije obecná (Vipera berus) – kriticky ohrožený druh, rozšířený plošně na vhodných
lokalitách po celém území CHKO (často i přímo v sídlech). V současnosti výrazně
ubývající díky tlaku na životní prostředí (zarůstání sukcesní vegetací, zalesňování,
zástavba).
Záchranné transfery a repatriace druhů
Repatriační opatření v území CHKO byla v minulosti prováděna s populací střevle potoční na
toku Staviště. Celkovou úspěšnost několika uskutečněných repatriačních pokusů je však
třeba vyhodnotit až po delším časovém úseku, kdy budou známy výsledky dlouhodobého
sledování celkového trendu nově založené populace v lokalitě.
V minulosti byly provedeny pokusy o repatriaci a posílení zbytkové populace tetřívka
obecného. V roce 1980 byla zřízena Chovná tetřívčí oblast Svratka - Kameničky, za účelem
zastavení dalšího úbytku tetřívků a zabezpečení myslivecké a ochranářské péče o tento
druh. V případě odstranění známých příčin - změny kultur, způsob obhospodařování
pozemků, návštevnost území, byl reálný predpoklad zlepšení. Početní stavy byly kolísavé,
ale koncem 80. a v 90. letech minulého století zaznamenaly prudký pokles. Bylo proto
přistoupeno k vypuštení tetřívků z umělého odchovu, bohužel bez větších úspěchů.
V současnosti je teřívek obecný na území CHKO považován za nezvěstný druh.
3.9. Invazní a expanzivní druhy
3.9.1. Invazní a expanzivní druhy rostlin
Invazní rostliny jsou zavlečené činností člověka do území z jiných zeměpisných oblastí, na
nové prostředí se úspěšně adaptovaly a intenzivně se šíří do krajiny. Přitom využívají svého
biologického potenciálu (vysoká plodnost, klíčivost semen, snadné vegetativní
rozmnožování, velká produkce biomasy aj.) a skutečnosti, že v novém prostředí nemají
přirozené škůdce. Tím omezují, ohrožují a vytlačují domácí druhy a celá společenstva
z jejich přirozených stanovišť, ztěžují obhospodařování zasažených pozemků a ojediněle
(bolševník velkolepý) mohou negativně působit i na člověka (alergie, poškození pokožky).
Dle metodiky AOPK ČR jsou invazní rostliny rozděleny do tří kategorií nebezpečnosti,
z nichž k nejvýznamnějším na území oblasti patří:
79
Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)
Byl v minulosti zavlečen do oblasti jako okrasná a medonosná rostlina. Vyskytl se v CHKO
na cca 20 mikrolokalitách, především v okrajové severní části oblasti na Hlinecku. I když
v oblasti nedošlo k jeho plošnému šíření, měl jako rostlina ohrožující zdraví člověka mezi
invazními druhy specifické postavení, byl podle zákona č. 61/1964 Sb. zařazen mezi zvláště
nebezpečné karanténní plevele a v 90. letech byla vydána nařízení okresních úřadů na jeho
likvidaci. Na území CHKO Žďárské vrchy byla od r. 1994 zajišťována sanace bolševníku na
všech zjištěných lokalitách z prostředků na management, později PPK. Vesměs byl prováděn
postřik či nátěry rostlin před květem herbicidem Roundup, ojediněle i jejich likvidace
mechanicky. Vzhledem k tomu, že se vesměs jednalo o izolovaná ohniska malého rozsahu,
obvykle jen skupinky rostlin, došlo do současnosti k jeho sanaci takřka na všech dřívějších
lokalitách. Na několika lokalitách je dosud prováděna kontrola případného vyklíčení rostlin
z půdní zásoby semen a ojedinělé semenáčky jsou likvidovány. Jen zcela vyjímečně dochází
ke zjištění nových ohnisek zpravidla již mimo přírodní společenstva, např. v roce 2008 došlo
ke zjištění a sanaci nového ohniska bolševníku na místě k zástavbě v průmyslové zóně
Žďár n. S.
Křídlatka (Reynoutria sp.)
V CHKO se vyskytují křídlatka japonská (Reynoutria japonica), k. sachalinská (Reynoutria
sachalinensis) i jejich kříženec křídlatka česká (Reynoutria x bohemica). Byly sem zavlečeny
jako okrasné rostliny před vyhlášením CHKO a v současné době jsou běžně zplanělé plošně
i bodově, zejména na zruderalizovaných stanovištích v okolí sídelních útvarů, chat, u cest aj.
Vzhledem k jejich rozšíření je v souladu s metodickým doporučením AOPK ČR jejich sanace
z programu PPK zajišťována v přírodních společenstvech vesměs II. zóny odstupňované
ochrany přírody, nebo kde hrozí jejich rozšíření do těchto lokalit, např. u vodotečí.
V současné době je ošetřováno ca 15–20 ohnisek, především opět v severní části oblasti na
Hlinecku, u Krásného a Březin. Likvidace křídlatek je přes řadu let prováděnou aplikaci
Roundupu, nejúčinněji na mladé rostliny vzešlé po pokosení porostu, obtížná a dlouhodobá,
ojedinělé rostliny vzcházejí na sanovaných lokalitách ještě řadu let.
Netýkavka žlaznatá (Impatiens glandulifera)
Na rozdíl od předešlých druhů dochází k její invazi do oblasti později, především podél
vodních toků v okrajových částech oblasti. Jedná se o jednoletý neofyt, intenzivně se šířící
díky produkci velkého množství semen. Jako jednoletý druh je likvidována mechanicky
kosením luk s jejím výskytem v I. zóně odstupňované ochrany přírody oblasti, zásah je však
nutno učinit před jejím odplozením, což může být v kolizi s dalšími předměty ochrany.
Vzhledem k bionomii druhu lze předpokládat její zdomácnění na celém území, nejen
v neobhospodařovaných částech údolních niv, podobně jako v případě dříve invadující
netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora). Zastavení invaze a celoplošná sanace
netýkavky je vzhledem k charakteru oblasti i ekonomickým možnostem nereálná a v úvahu
přichází, ještě ve větší míře než u křídlatek, jen selektivní sanace v cenných přírodních
společenstvech I. a II. zóny odstupňované ochrany přírody oblasti.
Mezi další méně závažné invazní druhy rostlin patří opět zplanělé okrasné nebo i
hospodářsky využívané nepůvodní druhy rostlin, které se však vyskytují zpravidla jen
lokálně, nevykazují v daných podmínkách oblasti příliš invazivní šíření a zatím nebylo nutné
realizovat opatření k jejich sanaci. Řada dalších zavlečených druhů je vázána na antropicky
pozměněná stanoviště, jako jsou kolejové náspy, parkoviště a krajnice vozovek, skládky
apod., a nepředstavují pro přírodní společenstva oblasti ohrožení. Ze skupiny méně
závažných invazních druhů rostlin se v oblasti vyskytují tyto:
Kolotočník zdobný (Telekia speciosa)
Lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus)
Náprstník červený (Digitalis purpurea)
80
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus)
Třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata)
Vrbovka žlaznatá (Epilobium ciliatum)
Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis)
Zlatobýl obrovský (Solidago gigantea)
Specifické postavení mají v této skupině nepůvodní invazní druhy lesních dřevin v minulosti
v oblasti ojediněle a v malé míře vysazované, které se v lesních porostech, popř. v jiných
dřívějších výsadbách v oblasti, vzhledem k dlouhověkosti dřevin stále vyskytují,
v podmínkách oblasti však nedochází k jejich invaznímu rozšiřování. Jedná o tyto druhy
dřevin:
Borovice vejmutovka (Pinus strobus)
Dub červený (Quercus rubra)
Javor jasanolistý (Acer negundo)
Pámelník bílý (Symphoricarpos albus)
Topol kanadský (Populus x canadensis)
Trnovník akát (Robinia pseudacacia)
Invazní druhy mechorostů
V poslední době byly v CHKO zjištěny invazní druhy mechorostů šířící se ze západní Evropy,
zaznamenané v ČR poprvé koncem 20 století.
křivonožka vehnutá (Campylopus introflexus)
NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště, poblíž Devíti skal "u sloupku", Medlov, les na
západním břehu Medlovského rybníka (Košnar 2008)
Na holé rašelině a rašelinné půdě, zatím u nás v nižších a středních polohách.
rovnozub čárkovitý (Orthodontium lineare)
PP Brožova skála, PP Tisůvka, PP Devět skal, PP Černá skála, PP Lisovská skála, PP
Malínská skála, PP Drátenická skála, Ranská jezírka (Kučera et al. 2003), NPR
Radostínské rašeliniště (Kubešová 2002), PP Milovské Perničky (Gutzerová 1998)
Mezofyt, acidofyt, nejčastěji na stinných místech na kyselých substrátech – na bazích
skal, kyselé až rašelinné půdě, kořenech a bázích stromů (zejména jehličnanů).
Expanzivní rostliny jsou naše původní domácí druhy, které dokážou využít změněných
stanovištních podmínek k dominantnímu rozšíření a sekundárním sukcesím, které ve svém
důsledku rovněž vedou k potlačování původních přírodních společenstev i druhů a
představují pro ně mnohdy i větší nebezpečí než některé nepůvodní invazní druhy.
V údolních nivách vodních toků a kolem rybníků dochází např. vzhledem k splachům
k eutrofizaci s vytvářením monocenóz terestrických porostů rákosu obecného (Phragmites
australis), chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea), aj.
Obdobně na bohatě živinami zásobených mezích u polí se rozmáhají např. kerblík
lesní (Anthriscus sylvestris), bolševník obecný (Heracleum sphondylium) aj.
V okrajích zástavby a na skládkách vznikají často rozsáhlé porosty kopřivy dvoudomé
(Urtica dioica), lopuchů (Arctium sp.) a jiných ruderálních druhů rostlin.
V eutrofizovaných a nekosených loukách se rozšiřují pcháč rolní (Cirsium arvense),
medyněk měkký (Holcus mollis), třtina křovištní (Calamagrostis epigeios) aj.
3.9.2. Invazní a expanzivní druhy živočichů
Na území CHKO Žďárské vrchy byl prokázán výskyt těchto nepůvodních druhů živočichů:
81
Nejnebezpečnější živočišné druhy v oblasti:
norek americký (Mustela vison)
Vzhledem připomíná norka evropského. Primární areál tohoto druhu tvoří Severní Amerika
od Aljašky po nejjižnější cíp Floridy. Jako kožešinový druh byl záměrně (vypouštění) i
neúmyslně (úniky z chovů) introdukován na řadě míst Evropy. Norkové se začali počátkem
90. let 20. století výrazně šířit po celém území ČR. Expanze nezůstává bez negativního vlivu
na tuzemskou faunu, kdy norek americký představuje významného potravního konkurenta
pro celou řadu původních druhů (vydra, hranostaj). Navíc dochází k významné predaci
ptačích hnízd, raků a užovky podplamaté.
V CHKO Žďárské vrchy není aktuální situace zcela zmapována, výskyt norka je doložen
pouze z nejbližšího okolí povodí Sázavy, Svratky a Chrudimky. Jedná se o nepůvodní druh
s perspektivou dalšího dynamického šíření.
střevlička východní (Pseudorasbora parva)
Tato hejnová ryba se jako plůdek živí planktonem, dospělci bentosem. Do ČR se dostala
společně s plůdkem býložravých ryb po roce 1980. Žije v mělčích vodách v malých hejnech.
Ve stojatých vodách je výrazným konkurentem hospodářských ryb, dobře se množí a
v krátké době dosahuje vysokých početností. Do rybníků se dostává zpravidla s násadou
kapra dovezenou z oblastí s jejím výskytem.
V CHKO Žďárské vrchy byla zjištěna v rybníku na potoku Staviště a v potoku Slubice,
kam unikla z rybníka v obci Chlum. Nelze vyloučit její výskyt ani v některých dalších
rybnících na území CHKO.
želva nádherná (Trachemys scripta)
Středně velká sladkovodní želva. Primární areál výskytu tvoří USA a přilehlé oblasti
severovýchodního Mexika. Od 90. let se tento druh stal významným invazivním druhem
v celosvětovém měřítku. Přežívá v různých typech stojatých vod s měkkým dnem a
množstvím vodních rostlin. V místech výskytu může představovat ohrožení pro avifaunu
(slunění na hnízdech vodních ptáků – likvidace snůšek), případně nebezpečí pro vodní
bezobratlé živočichy.
V CHKO Žďárské vrchy byl výskyt želvy nádherné doložen z několika lokalit (Pilská
nádrž, rybník Velká Kamenice, rybník Loch). Druh pravděpodobně postupně osidluje další
vhodné vodní plochy.
Další, méně významné druhy nepůvodních živočichů
křižák pruhovaný (Argiope bruennichi)
Tento druh se ještě nedávno na území ČR vyskytoval zřídka. Jedná se o druh tropického
původu, který pozvolna zdomácněl i v mnoha lokalitách naší zeměpisné šířky.
V CHKO Žďárské vrchy je v současnosti plošně rozšířen po celém území. Tento druh
může být významný potravní konkurent k ostatním druhům pavouků.
plzák španělský (Arion lusitanicus)
Plzák španělský je původně západoevropský druh, jehož areál zahrnoval pravděpodobně
také severní část Pyrenejského poloostrova, západní část Francie a Anglii. Přibližně před
50 lety začalo jeho šíření, které souvisí s jeho zavlékáním v souvislosti s lidskou činností
(zemědělské plodiny, sazenice atd.). V České republice byl poprvé spolehlivě určen nález
z roku 1991. Od té doby se u nás rozšířil a byl zavlékán po celém území.
Donedávna byl v CHKO rozšířen pouze v západní části, kde hranici rozšíření tvořila
řeka Svratka. V současnosti se objevuje plošně po celém území CHKO.
klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella)
Mimoevropský druh motýla s východoasijským původem. Poprvé v Evropě pozorována
počátkem 80. let 20. století. Od roku 1993 byl zjištěn výskyt v ČR, v současnosti se rychle
82
šíří a způsobuje předčasné opadávání a zasychání listů jírovce maďalu (při silném žíru
housenek).
Dále byly ojediněle na území CHKO zaznamenány tyto nepůvodní druhy živočichů:
muflon (Ovibos musimon)
Ojediněle pozorováno několik jedinců v okrajových částech CHKO (Novoměstsko, Hlinecko).
Tento druh nenalézá v území CHKO optimální klimatické ani stanovištní podmínky pro svůj
život. Nejčastěji se jedná o zatoulané jedince z okolních nižších poloh nebo o uprchlé kusy
z oborových chovů.
daněk skvrnitý (Dama dama)
Stejně jako v případě muflona se nejčastěji jedná o zatoulané jedince z okolních nižších
poloh nebo o uprchlé kusy z oborových chovů. Druh se nevyskytuje na území CHKO v trvalé
populaci.
jelen sika (Cervus nippon)
Ojedinělá pozorování z centrální části CHKO. Jedná se o uprchlé jedince z farmových chovů.
Potencionální riziko aklimatizace a vytvoření stálé populace v CHKO.
mýval severní (Procyon lotor)
V oblasti ojedinělá pozorování nebo úlovky. Potenciálně hrozí riziko přežívání životaschopné
populace a následných negativních vlivů na biotu CHKO.
psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides)
V oblasti ojedinělá pozorování nebo úlovky. Potenciálně hrozí riziko přežívání životaschopné
populace a následných negativních vlivů na biotu CHKO.
nutrie (Myocastor coypus)
Prakticky vždy se jedná o uprchlé jedince z chovů. Vliv na biotu nebyl prokázán.
želva zelenavá (Testudo hermanni)
Vždy se jedná o uprchlé jedince z chovů. Vliv tohoto druhu na biotu CHKO je zanedbatelný.
3.10. Neživá příroda
Nejvýznamnější prvky neživé přírody – skalní útvary – jsou vyhlášené jako MZCHÚ:
PP Bílá skála, k.ú. Sněžné na Moravě
Mohutný rulový skalní útvar je situován v zakončení pásma skalních bloku táhnoucího se
v délce 1150 m severovýchodně od vrcholu Devět skal. Kolem skály roste na stanovišti
smrkových bučin hospodářsky pozměněný lesní prost s chudým bylinným patrem.
PP Brožova skála, k.ú. Sklené u Žďáru nad Sázavou
Skalní útvar v lesním komplexu asi 1,5 km severovýchodně od obce Sklené. Rulový skalní
útvar typu mrazového srubu je na chudém, hospodářsky špatně přístupném stanovišti
doprovázen fragmentem lesního společenstva smrkových bučin.
PP Černá skála, k.ú. Sněžné na Moravě
Skalní útvar v lesním komplexu asi 1,5 km jižně od obce Křižánky. Rulový skalní útvar
s rozsáhlými balvanitými sutěmi na svazích je ukázkou mrazového zvětrávání
83
v periglaciálních podmínkách pleistocénu. Na stanovišti smrkových bučin kolem skal roste
hospodářsky pozměněný lesní porost s chudým bylinným patrem.
PR Čtyři palice, k.ú. České Milovy
Skalní útvar na okraji lesního komplexu asi 1 km severně nad obcí Milovy. Rulové skalní
útvary modelované mrazovým zvětráváním a obklopené balvanitými sutěmi se zachovalými
lesními porosty přírodě blízké skladby smrkových bučin tvoří charakteristický ekosystém
chudých a kyselých stanovišť hřbetů Žďárských vrchů.
PP Devět skal, k.ú. Moravské Křižánky
Skalní útvary v lesním komplexu asi 3 km jihozápadně od obce Křižánky. Rozsáhlý skalní
systém s nejvyšším vrcholem oblasti je ukázkou mrazového zvětrávání rul v periglaciálních
podmínkách pleistocénu. Na balvanitých sutích kolem skal se zachoval fragment přírodě
blízkých lesních společenstev smrkových bučin.
PP Drátenická skála, k.ú. Blatiny
Skalní útvar na okraji lesa asi 200 m severozápadně od obce Blatiny. Vrcholový skalní útvar
byl zformován do podoby mohutné skalní hradby s charakteristickými prvky mrazového
zvětrávání rulových hornin. Na balvanitých sutích kolem skal se zachoval fragment přírodě
blízkých lesních porostů smrkových bučin.
PP Lisovská skála, k.ú. Samotín
Skalní útvar v lesním komplexu asi 5 km jižně od obce Svratka. Skalní útvar s navazujícím
balvanovým mořem je jednou z nejlépe zachovalých ukázek mrazového zvětrávání rul ve
vrcholových partiích Žďárských vrchů
PP Malinská skála, k.ú. Blatiny
Skalní útvary v lesním komplexu asi 1,5 km severozápadně od obce Blatiny. Skalní skupina
s navazujícím balvanovým proudem je geomorfologicky cenným dokladem projevů kryogenní
modelace nejvyšších rulových hřbetů Žďárských vrchů. Na balvanitých sutí kolem skal roste
na stanovišti smrkových bučin hospodářsky pozměněný lesní porost s chudým bylinným
patrem.
PP Milovské Perničky, k.ú. České Milovy
Skalní útvar v lesním komplexu asi 1,5 km severovýchodně od obce Křižánky. Skupina
rulových skalních útvarů s charakteristickou modelací je dokladem kryogenní procesů
probíhajících v chladných obdobích pleistocénu. Na balvanitých sutích se zachoval fragment
přírodě blízkých lesních společenstev smrkových bučin.
PP Na skále, k.ú. Pohledec
Izolovaný skalní útvar asi 1,5 km severovýchodně od obce Pohledec. Rulový skalní útvar
modelovaný mrazovým zvětráváním je výjimečně situován mimo zalesněné hřbety
Žďárských vrchů a tvoří pohledově exponovanou kupu nad obcí.
PP Pasecká skála, k.ú. Studnice u Rokytna
Skalní útvar v lesním komplexu asi 2 km severovýchodně od obce Rokytno. Vrcholový skalní
útvar je ukázkou mrazového zvětrávání rul v periglaciálních podmínkách pleistocénu. Na
balvanitých sutích kolem skal se zachoval fragment lesních porostů přírodě blízké skladby
smrkových bučin.
PP Peperek, k.ú. Račín u Polničky
Skalní útvar je v lesním komplexu asi 2 km jihovýchodně od obce Velká Losenice. Skalnatý
hřeben s pseudokary, balvanovými proudy a sutěmi je pozůstatkem intenzivního mrazového
zvětrávání hornin a pleistocénu. Na humusem obohacených suťových svazích se ojediněle
dochovala společenstva javorových bučin
84
PP Prosička, k.ú. Borovnice u Jimramova
Skalní útvar v lesním komplexu asi 2 km jihozápadně od obce Jimramov. Skalnatý hřbet
s rozsáhlým kamenným mořem a suťovými svahy je dokladem mrazového zvětrávání
rulových hornin v chladných obdobích pleistocénu
PP Rozštípená skála, k.ú. Najdek na Moravě
Skalní útvar asi 500 m západně od místní části Najdek obce Hamry nad Sázavou. Svahový
skalní útvar typu mrazového srubu je výsledkem kryogenní modelace rulových hornin ve
starších čtvrtohorách. Na balvanité suti pod skalami se zachoval fragment přírodě blízkých
lesních společenstev javorových bučin.
PP Rybenské Perničky, k.ú. Pustá Rybná
Skalní útvar v lesním komplexu asi 1,5 km západně od obce Pustá Rybná. Skalní útvar
s charakteristickými geomorfologickými tvary a okolními balvanitými sutěmi je názornou
ukázkou mrazového zvětrávání rulových hornin na hřbetech Žďárských vrchů.
PP Štarkov, k.ú. Nový Jimramov
Skalní útvar v lesním celku asi 1 km severozápadně od Nového Jimramova. Rulový skalní
útvar nese charakteristické prvky mrazového zvětrávání ve starších čtvrtohorách. Na skalách
jsou patrné zbytky hradu Skály zaniklého v 1. polovině 15. století. Kolem nich se zachoval
fragment přírodě blízkého lesního společenstva jedlobučin.
PP Tisůvka, k.ú. Cikháj
Skalní útvar v lesním komplexu asi 1,5 km severozápadně od obce Cikháj. Skalní hradba na
hřbetu Tisůvky a okolní balvanité sutě jsou pozůstatkem procesů intenzivního mrazového
zvětrávání hornin ve starších čtvrtohorách.
PP Zkamenělý zámek, k.ú. Česká Cikánka
Skalní útvar v lesním komplexu asi 1 km východně od obce Svratka. Skály a okolní balvanité
sutě jsou dokladem mrazového zvětrávání rul na hřbetech Žďárských vrchů v periglaciálních
podmínkách pleistocénu. Kolem skal se zachoval fragment přírodě blízkých lesních
společenstev smrkových bučin.
K dalším významným prvkům neživé přírody patří:
Bohdalec, k. ú. Líšná
Jde o 11–12 m vysoký skalní útvar na severním ukončení vrcholové plošiny 50 m od kóty
Bohdalec (791 m). Tvořen je svrateckými ortorulami, protažen v směru SZ-JV v délce 40 m.
SSV od hlavního útvaru se nachází osamělá skalka asi 3 m vysoká. Skalní stěny obou
útvarů jsou výrazně modelovány zvětráváním podél puklin, ojediněle se vyskytuje měkká
modelace se zárodky voštin.
Hudecká skalka, k. ú. Sklené
Úzký plochý hřbet v nadm. v. 779 m, budovaný ortorulami. V jihozápadním svahu mrazový
srub, při jeho úpatí drobná úpatní halda. Svah pod srubem pokryt ostrohrannou balvanitou
sutí. Skalní útvar s ukázkami tvarů vzniklých mrazovým zvětráváním.
Pohledecká skála, k. ú. Pohledec
Výrazný vrcholkový útvar v nadm. v. 812 m budovaný migmatitickými ortorulami. Ve vložkách
charakteru pegmatitů výskyt záhnědy.
85
Kamenný vrch u Račína, k. ú. Polnička
Skalnatý hřbet tvořený metasomatickými žulami s rozsáhlým balvanovým proudem
s bohatou bryoflórou a zbytkem lesního porostu s přírodě blízkou druhovou skladbou. V dolní
části balvanového proudu vývěry suťových pramenů.
Světka, k. ú. Velká Losenice
Skalnatý hřbet probíhající v délce cca 300 m. Procesy mrazového zvětrávání byl
vypreparován výrazným mrazový srub tvořený pyroxenickými kvarcity a rulami. Sestává se
ze čtyř částí s výškami 5 m, 8,5 m, 7,2 m a 12,5 m, jejichž povrch je modelován drobnými
skalními výklenky. Při úpatí mrazových srubů se vytvořily menší úpatní haldy přecházející do
výrazné kryoplanační terasy. Na skalách a balvanitých úpatních haldách se vytvořil krnící
dřevinný porost smrku s borovicí, ojediněle s bukem, v podrostu jeřáb ptačí, bez hroznatý,
líska a oligotrofní druhy bylin, trav a mechorostů.
Ohrožení: narušování úpatních hal vybíráním kamene
Starý jámový lom na okraji lesa, k. ú. Herálec na Moravě
Odkryté hrubě lepidoblastické dvojslídné svory. Vedle slíd, křemene a živce obsahuje svor
zrna granátu až 1 mm velká a drobné sloupečky turmalínu. Typickým znakem je přítomnost
velmi výrazně vyvinuté S-C struktury (střižné pásy se vzájemnými vzdálenostmi 0,5–2 cm),
která indikuje poklesový charakter tektonických pohybů směrem k SZ.
Ohrožení: zavážení odpady
pískovna J od obce Fryšava pod Žákovou horou, k. ú. Fryšava pod Žákovou horou
Odkryté eluvium silně zvětralého leukokratního migmatitu, tvořeného křemeno-živcovým
leukosomem a v mnohem menším rozsahu vyvinutým převážně biotitickým melanosomem
(páskovaná struktura ve V části lomu). Zajímavé je výrazné soliflukční postižení svrchních
partií eluvia s velmi pěkně vyvinutým hákováním na levé straně vstupu do lomu.
Ohrožení: zavážení odpady
Skála a stará kutiska, k. ú. Samotín
Historicky významná skarnová kutiska jsou situována ve hřbetu JV od osady. Na ně
navazuje řada drobných skalek a výchozů směrem S – J, který je pro svratecké krystalinikum
anomální. V nejjižnější části v blízkosti příjezdové silnice je odkryt páskovaný pyroxenickogranátický skarn, jehož páskování je zvýrazněno rozdílným zvětráváním pyroxenových a
granátových pruhů centimetrových rozměrů.
levý nárazový břeh Svratky pod silnicí, k. ú. Březiny
Na výchozu jsou odkryty typické dvojslídné pararuly s minerálním složením muskovit, biotit,
křemen, plagioklas a malým podílem draselného živce. Velmi výrazná je ukloněná foliace
strmě k SV.
skalní výchoz na pravém nárazovém břehu Svratky, k. ú. Březiny
Skálu tvoří ojedinělý výchoz hrubozrnných svorů tmavě hnědé barvy s převládajícím
muskovitem nad biotitem. Hojné jsou tečky sekrečního křemene. Foliace je zvlněná,
zajímavostí je přítomnost několika zalomení.
přírodní srub západně od vrcholu Vysoký kopec u Sněžného, k. ú. Krásné nad
Svratkou
Na skalním srubu je odkryt velmi málo deformovaný hrubozrnný porfyrický granit. Nápadné
vyrostlice v S stěně srubu žlutavě zbarveného draselného živce mají velikost 3-7 cm. Na
horní plošině srubu jsou dobře pozorovatelné kouřově šedé vyrostlice křemene velikosti
1-2 cm s obdélníkovitými nebo kosočtverečnými průřezy. Na některých zrnech je možné
pozorovat přírůstkovou zonalitu křemene, která je tvořena mléčně zakalenými a průsvitnými
zónami milimetrových rozměrů.
86
Černá skála u Krásného nad Svratkou, k. ú. Krásné nad Svratkou
Mrazový srub je tvořen silně deformovanými dvojslídnými porfyrickými metagranity. Jejich
deformace progresivně roste tak, že v SV části je granit deformován a rekrystalován do
podoby leukokratních migmatitů.
opuštěný lom u silnice Z od obce Líšná, k. ú. Líšná
Ve starém stěnovém lomu jsou dobře odkryty pyroxenicko-granátické skarny. Skarn byl
těžen pouze na kámen. Mineralogicky jsou zajímavé žíly pegmatitů prorážející skarn. Na
styku obou hornin docházelo k amfibolizaci skarnu a jeho resorpci pegmatitem. V Z části
lomu je v žíle pegmatitu vyvinuta partie bílého a fialového fluoritu.
Ohrožení: obnova místní těžby, zavážení odpady
Líšná – skalní výchoz v nárazovém břehu Fryšávky na J okraji obce, k. ú. Líšná
Skalní defilé poskytuje velmi dobrý přístup k jinak málokdy odkrytým dvojslídným pararulám
s četnými drobnými sloupečky turmalínu. Místy jsou pozorovatelné drobné rozevřené vrásky
s amplitudou 5 mm. Některé partie dvojslídných pararul přecházejí až do dvojslídných
živcových svorů.
Adamova skála – přírodní skalní útvar a stará kutiska, k. ú. Líšná
Největší skalní útvar na skarnech. Páskovaný granátický skarn zde vystupuje v morfologicky
nápadné elevaci z okolních migmatitů v délce nejméně 200 m. Pronikající žíla křemene ve
svém těsném okolí druhotně přeměňuje skarn v amfibolickou horninu. Nedaleko od skály
v S okolí ve svahu kopce je pole drobných dobývek (stará kutiska).
Lom Ruda u Čachnova, k. ú. Čachnov
Lomová jáma, z jižní poloviny zavezená odpadem, na dně jsou vidět pozůstatky šachty
s výdřevou. Skarnové těleso, které bylo těženo už v 17. století na železnou rudu, později zde
byl uranový průzkum v 50. letech. V současné době lokalitu tvoří několik pinek obklopených
haldami, celý areál je zarostlý vysokým bukovým lesem. Východní strana lomové jámy je
tvořena biotitickou pararulou, z. strana erlany a masivními rulami bohatými křemenem.
Ohrožení: zavážení opady
Stará kutiska nad Svratouchem, k. ú. Krouna
Skarnové těleso bylo těženo už v 17. století na železnou rudu, později byla těžba obnovena
ve 40. letech a v 50. letech 20. století proveden uranový průzkum. V současné době lokalitu
tvoří několik pinek obklopených haldami, celý areál je zarostlý vysokým bukovým lesem.
Petrologicky byly odlišeny: granát-pyroxenické skarny, granát-amfibolické skarny,
pyroxenické skarny, grunerit-pyroxenické skarny s granátem, pyroxen-granátické skarny až
granátovce.
Stará kutiska, k. ú. Havlíčkova Borová
Staré pinky na skarnech a erlánech na ploše asi 120x10 až 20 m, hloubka mezi 3 m až 12 m.
Těžila se železná ruda (magnetit a hnědel) pro lokální zpracování v hamrech v okolí Žďáru
nad Sázavou.
Happova (Hápova) skála, k. ú. Pustá Kamenice
Poměrně rozsáhlý skalní útvar budovaný dvojslídnými migmatity svrateckého krystalinika.
Migmatity mají výraznou páskovanou stavbou, která je vrásněna drobnými zig-zag vrásami.
Hornina se rozpadá na drobné ostrohranné úlomky podobající se rozpadu stébelnaté
ortoruly, která vzniká v důsledku intenzivní deformace. Skalní útvar je výrazně asymetrický.
Pro skalní povrchy jsou typické drobné voštinovité mikrotvary, které vznikají zvětráváním
podél ploch foliace a na ně kolmých tektonických puklin. V S části lokality jsou drobné lomy
zarostlé keřovou vegetací reprezentující zbytky po těžbě stavebního kamene.
Ohrožení: zavážení odpady, úpravy stěn při boulderingu
87
Žďár nad Sázavou – lokalita Stará Vápenice nebo U Vápenice
Různé zbarvené typy opálů od mléčně bílé až po žlutohnědé až hnědé, někdy bíle skvrnité.
Opály jsou neprůhledné, jen žlutohnědý je průsvitný. Tyto opály tvoří nepravidelné konkrece
o průměrné velikosti 8 cm, s povrchem hrbolatým až voštinatým. Vzácně byly nalezeny opály
s hnědavou a zelenavou poloprůhlednou centrální částí. Uvedené opály jsou zřejmě vázány
na rezidua erlánů, které tvoří reakční lem kolem tělesa krystalického vápence.
SV od obce Česká Mez u Žďáru nad Sázavou
Ametysty zde tvoří volné, často oboustranně ukončené krystaly o průměrné velikosti 2–3 cm.
Vzácně se vyskytují paralelní srůsty krystalů nebo nádherné žezlové ametysty (ametyst na
křišťálu). Krystalové plochy ametystů jsou lesklé, slabě rýhované. Ametysty jsou průhledné,
mají fialové jádro, které bez ostré hranice přechází v okrajovou zónu tvořenou čirým
křišťálem.
Ohrožení: nelegální sběr
Ranský masiv
Diferenciované ložisko, tvořené dvěma řadami bazických a ultrabazických hornin různého
stáří – ke starším horninám řazeny peridotity, torktolity a olivinická gabra, mladší představují
pyroxenická a amfibol-pyroxenická gabra a méně gabrodiority.
Temně zelené peridotity vytvářejí několik těles uzavřených v olivinických gabrech
obnažených ve stěnových lůmcích nebo na přirozených výchozech. Troktolity skvrnitého
vzhledu – pstruhovce – se dají nalézt na přirozených výchozech v údolí Doubravy
Na haldách U obrázku lze nalézt vytěžená olivínická gabra světlešedé barvy s namodralým
tónem a zrny sulfidických minerálů.
Paleontologický výzkum Žďárských vrchů dosud nebyl proveden. Pravděpodobnost nálezů je
pouze v oblasti výběžku křídové tabule – Dlouhá Mez, zejména na výchozech v zářezech
některých toků do vrstev jílovců a pískovců.
Obr. č. 8: Milovské perníčky
88
3.11. Územní systémy ekologické stability (ÚSES)
Zachovalost kostry ekologické stability
Jako kostru ekologické stability chápeme množinu existujících geobiocenóz s vysokým
stupněm biodiverzity a ekologické stability. Zpravidla se jedná o geobiocenózy, jejichž stav
se blíží přirozenému stavu. Kostra ekologické stability je tvořena jednotlivými prvky –
ekologicky významnými segmenty krajiny.
Vyšší index ekologické stability krajiny v CHKO Žďárské vrchy je dán poměrně vysokou
lesnatostí území (cca 50 %), i když se jedná z velké části o přeměněné lesní porosty
s vysokou mírou uniformity v druhovém složení a struktuře porostů. Z nelesních pozemků se
dochovaly druhově bohaté louky a menší množství pastvin a rašelinišť.
Stávající kostru ekologické stability krajiny v CHKO Žďárské vrchy je možno hodnotit
celkově jako vyhovující. Na území CHKO jsou zastoupeny převážně existující funkční nebo
částečně funkční skladebné části ÚSES (viz také mapová příloha č. 6). Neexistujících
skladebných prvků, navržených k založení, či nefunkčních skladebných částí je, vzhledem
k celkovému počtu prvků, poměrně málo (cca 10 % LBC, 7 % z celkové délky NRBK, 8 %
z celkové délky RBK a 13 % z celkové délky LBK).
Stav zpracování dokumentace ÚSES
Lokální a regionální územní systém ekologické stability krajiny je vymezen na celém území
CHKO Žďárské vrchy. Zhruba 80 % území CHKO Žďárské vrchy má schválené územní
plány, jejichž součástí je také vymezení ÚSES. Ten je v jednotlivých obcích vymezen
v rozdílné kvalitě. Pro části okresů (na území CHKO ŽV) Žďár nad Sázavou a Havlíčkův
Brod je regionální a lokální ÚSES zpracován v podobě jednoho spojitého „generálního plánu“
(Ageris, s. r. o., Brno,prosinec 2002). Vymezený lokální a regionální ÚSES byl v roce 2009
zvektorizován a vznikla jednotná vrstva pro celé CHKO, která však přebrala některé chyby
z podkladových dokumentací. Nadregionální a regionální úroveň je zanesena v Zásadách
územního rozvoje kraje Vysočina, v návrhu Zásad územního rozvoje Pardubického kraje,
v ÚTP (územně technický podklad, zpracovaný v roce 1996 MŽP a MMR) a v OPRL (kde je
zanesena i lokální úroveň ÚSES). V letech 2009 a 2010 proběhla aktualizace vymezení
nadregionálního ÚSES s upřesněním hranic NRBC na parcely a revize vymezení os a
ochranné zóny NRBK. K jednotlivým skladebným částem byla zpracována doprovodná
dokumentace obsahující dále zhodnocení přítomných reprezentativních ekosystémů, výčet
limitů využití území, posouzení možných ohrožení a rizik a návrh managementových
opatření a aktualizace vymezení os NRBK. V současné době probíhá aktualizace vymezení
hranic biokoridorů nadregionálního ÚSES do skladebných částí včetně v ložených biocenter
nižšího řádu podle konkrétních geomorfologických a ekologických podmínek daného území
se současným vypracováním podrobné doprovodné dokumentace s termínem dokončení
v roce 2012.
Na území CHKO Žďárské vrchy se nacházejí 2 nadregionální biocentra (NRBC) - č. 81
Žákova Hora a č. 2009 Dářko - a třetí sem zasahuje ze sousední CHKO Železné hory
(NRBC č. 60 – Polom). Územím prochází 5 nadregionálních biokoridorů, všechny patří do
mezofilní bučinové řady. Dále se zde dle ZÚR nachází 21 regionálních biocenter.
Nadregionální ÚSES
Na území CHKO ŽV byla vymezena 3 nadregionální biocentra. Všechna jsou zcela funkční a
zaujímají 4,5 % celkové rozlohy CHKO ŽV (rozlohy NRBC převzaty z textové části ZÚR).
NRBC 60 – Polom
NRBC 81 – Žákova hora
NRBC 2009 – Dářko
celkem
40 ha
2358 ha
803 ha
3201 ha
funkční
funkční
funkční
89
NRBC 81 - Žákova Hora
NRBC zahrnuje komplex přirozených, přírodě blízkých až převážně smrkových lesních
společenstev a přilehlých částí vlhkých zrašeliněných luk v centrální části CHKO Žďárské
vrchy. V území se nachází NPR Žákova hora, PP Tisůvka a v I. zóně odstupňované ochrany
přírody jsou dále zařazeny lokality Pihoviny, Stupník, Vřesoviště Herálec, U Srážené vody a
Rumpoltův rybník. Okolní porosty jsou zařazeny převážně ve II. a část III. zóně CHKO
Žďárské vrchy. Luční porosty mimo I. zónu mají charakter polokulturních lučních
společenstev, polointenzivně využívaných. Nevyužívané plochy (okolí toku Svratky) jsou
přirozenějšího charakteru. Malou výměrou zasahuje orná půda. Geobiocenologicky náleží
území do acidofilních horských bučin as. Luzulo-Fagetum montanum, okrajově v nižších
polohách do bikových bučin svazu Luzulo-Fagion a na bohatších podkladech do květnatých
bučin svazu Eu-Fagion s fragmenty suťových lesů svazu Tilio-Acerion, zamokřená stanoviště
náleží podmáčeným smrčinám svazu Piceion excelsae.
NRBC 60 - Polom
NRBC zahrnuje převážně přírodě blízká nelesní společenstva údolní nivy Chrudimky
zařazená v I. zóně CHKO Žďárské vrchy vyhlášených PP Mlýnský rybník-Rohlík a Zadní
rybník, na něž navazují vlhké louky a okrajovými částmi lesních porostů zařazené převážně
do II. zóny a značná část nevyhovujících společenstev zemědělské orné půdy v okraji
navazujícím na sousední CHKO Železné hory. Udržované luční porosty mimo I. zónu mají
charakter polokulturních až kulturních lučních společenstev, kde však v minulosti proběhlo
odvodňování na podstatném podílu plochy. Nevyužívané plochy v nivě Chrudimky poblíž
rybníka Loch jsou víceméně polopřirozeného charakteru. Plocha mezi silnicí a hranicí
II. zóny zahrnuje kulturní travní porosty a ornou půdu. Tok Chrudimky je přirozeného
charakteru, meandrující, s břehovými porosty. Rybník Loch a Zadní jsou přirozeného
charakteru, s litorálními společenstvy. Geobotanicky náleží území do luhů a olšin svazu
Alno-Ulmion, okrajové výše položené fragmenty normální hydrické řady do bikových bučin
svazu Luzulo-Fagion.
NRBC 2009 – Dářko
NRBC zahrnuje plochou sníženinu (cca 615 – 620 mnm) v pramenné oblasti s bifurkací do
Sázavy a Doubravy, s rybníky Velké a Malé Dářko a nejrozsáhlejšími rašeliništi na
Českomoravské vrchovině se zachovalými přirozenými společenstvy přecházejícími v okolní
přírodě blízké lesní porosty rašelinných podmáčených smrčin a vlhkých rašelinných luk.
Jádry NRBC jsou NPR Dářko a Radostínské rašeliniště s I. zónou CHKO, okolní
hospodářské porosty a louky jsou zahrnuty ve II. zóně. Udržované luční porosty mimo I. zónu
mají charakter polokulturních lučních společenstev, polointenzivně využívaných, kde však
v minulosti proběhlo odvodňování na podstatném podílu plochy. Nevyužívané plochy
(Radostínské stráně) jsou víceméně přirozeného charakteru. Ostatní nekosené plochy,
v místech původně kulturních porostů, vznikly v důsledku postupného zamokřování,
způsobeného snížením funkčnosti provedeného odvodnění. Enkláva při spojovací silničce
z Borků zahrnuje kulturní travní porosty a ornou půdu. Rybník Velká Dářko je rybníkem
s polointenzivním chovem a rekreačním využíváním, s litorálními společenstvy.
Geobotanicky náleží území ke stanovištím vrchovišť a přechodových rašelinišť, dále
podmáčených smrčin svazu Piceion excelsae a okrajové části do bikových bučin svazu
Luzulo-Fagion.
Dále bylo v CHKO vymezeno dle ZÚR přibližně 75 km nadregionálních biokoridorů (délky
NRBK byly převzaty z textové části ZÚR, v případě přesahů mezi kraji byly doměřeny na
www.mapy.cz).
90
NRBK 76: Polom-Žákova hora, celková délka 12,8 km
Patří do mezofilní bučinové řady. Vychází z NRBC Polom a pokračuje kolem toku Chrudimky
(přes RBC Niva Chrudimky u Trhové Kamenice), Slubice a Černého potoka, u Košínova se
od toku odpojuje a jde přes lesní komplex (přes RBC Suchý kopec) až na Žákovu Horu. Celý
NRBK se nachází na území CHKO Žďárské vrchy.
NRBK 125: K 124-Žákova hora, celková délka 25,2 km
Patří do mezofilní bučinové řady. Vychází z NRBC Žákova hora, vede přes smíšené území
až do RBC Kamenný vrch, odkud pokračuje lesním komplexem přes RBC Peperek a Babín
až k Matějovu, kde opouští lesní komplex a taky území CHKO Žďárské vrchy. Dále
pokračuje smíšeným územím k Arnoleckým horám, kde se v RBC „Na horách“ napojuje na
NRBK 124.
NRBK 126: Údolí Doubravy-K 125, celková délka 16,2 km
Patří do mezofilní bučinové řady. Vychází z NRBC Údolí Doubravy a pokračuje lesním
komplexem (od silnice Nové Ransko-Slavětín už na území CHKO Žďárské vrchy) přes RBC
Ransko a NRBC Dářko až do RBC Kamenný vrch, kde se napojuje na NRBK 125.
NRBK 83: K 82-K 127, celková délka 41 km
Patří do mezofilní bučinové řady. Na území CHKO ŽV se odpojuje od NRBK 127 a v obci
Sádek opouští cca po 1 km území CHKO Žďárské vrchy.
NRBK 127: Žákova Hora – Údolí Hodonínky, celková délka 44 km
Patří do mezofilní bučinové řady. Vychází z NRBC Žákova hora, prochází lesním komplexem
přes RBC Devět skal, Milovské Perničky a Žákovina a potom pokračuje po (většinou
zalesněných) hřebenech po levém břehu řeky Svratky (od Vírské přehrady po pravém břehu)
až do údolí Hodonínky. V Lačnově opouští území CHKO Žďárské vrchy.
Regionální ÚSES
Na území CHKO ŽV bylo vymezeno dle ZÚR 21 regionálních biocenter (rozlohy RBC
Pardubického kraje měřeny na www.cuzk.cz, rozlohy RBC kraje Vysočina převzaty z textové
části ZÚR) .
RBC 309 – Žákovina
RBC 310 – Milovské perničky
RBC 311 – Meandry Svratky
119 ha
částečně funkční
219 ha
funkční
RBC 312 – Hudecká skalka
RBC 313 – Pohledecká skála
RBC 352 – Čachnov
RBC 372 – Ransko
RBC 393 – Devět skal
RBC 714 – Štíří důl
RBC 715 – Babín
RBC 893 - Kladno
RBC 900 – Kameničky
RBC 901 – Niva Chrudimky u
Trhové Kamenice
RBC 902 - Barchanec
RBC 1565 – Peperek
RBC 1566 – Kamenný vrch
RBC 1741 – Suchý kopec
65 ha
65 ha
90 ha
365 ha
105 ha
21 ha
40 ha
77 ha
částečně funkční
funkční
funkční
funkční
funkční
funkční
funkční
částečně funkční
407 ha
80 ha
56 ha
funkční
funkční
funkční
83 ha
65 ha
43 ha
funkční
částečně funkční
funkční
91
RBC 1746 – Samotín
RBC 1747 - Blatno
RBC 1953 – Pasecká skála
RBC 9004 – Karlštejn
celkem
31 ha
35 ha
50 ha
320 ha
2336 ha
funkční
částečně funkční
funkční
funkční
Na území CHKO ŽV bylo také dle ZÚR vymezeno přibližně 91 km regionálních biokoridorů
(délky RBK byly převzaty z textové části ZÚR, v případě přesahů mezi kraji byly doměřeny
na www.mapy.cz).
Lokální ÚSES
Na úrovni lokální bylo (dle provedené vektorizace ÚSES z roku 2009) v CHKO ŽV vymezeno
celkem 361 lokálních biocenter - z toho bylo 296 funkčních (82 % z celkového počtu LBC),
47 částečně funkčních (13 % z celkového počtu LBC) a 18 nefunkčních (5 % z celkového
počtu LBC) - a 761,224 km lokálních biokoridorů.
Realizace ÚSES v krajině
Komplexní pozemkové úpravy (KPÚ), které jsou jedním ze základních předpokladů pro
realizaci projektů ÚSES, byly prozatím provedeny jen na území Obce Matějov. V současnosti
probíhají na územích obcí Krouna, Trhová Kamenice, Nové Veselí, Havlíčkova Borová a
Hluboká a uvažují o nich obce Krucemburk a Budeč.
Na území CHKO Žďárské vrchy byl zatím zrealizován ÚSES na k. ú. Matějov v roce
2003 na ploše 0,58 ha (v rámci posílení funkčnosti NRBK K 125) a v roce 2006 na
k. ú. Sněžné a Krátká byla provedena liniová výsadba dřevin v délce cca 370 m (v rámci
posílení funkčnosti LBK). Na k. ú. Líšná, Krásné, Sněžné a Jimramov byla výsadbami dřevin
či vhodným managementem posílena funkčnost interakčních prvků.
3.12. Krajinný ráz
Současná tvář krajiny je výsledkem jejího využívání především člověkem v historickém
kontextu. Způsob využívání vtiskává krajině charakteristiky, jež vnímáme v několika
rovinách: historicky, rovinou současnosti a nadčasově. Každá krajina je vyjádřením nejen
současné epochy, ale nese čitelné atributy jejích minulých struktur. Estetickou kvalitu
krajinného rázu nedefinuje jeden krajinný typ, ale je všeobecně uznaným konsensem,
vyjadřujícím pouze společenské vnímání krajiny, zahrnující tak krajiny typově různorodé
(Bukáček 2000). Krajinný ráz CHKO Žďárské vrchy je výslednicí mnoha složitých procesů,
podřízených přírodním podmínkám a formám využívání krajiny člověkem v souvislosti
s hospodářským a politickým vývojem tehdejší společnosti až do současnosti. Člověk je
nejvýznamnějším disturbančním činitelem a jako takový působí na celkový ráz krajiny i dnes.
Expanzí člověka do oblasti současné CHKO na počátku 13. stol. dochází k postupné
proměně přírodní krajiny v krajinu kulturní.
Vývoj krajiny od počátků kolonizace do první pol. 19. stol. probíhal s ohledem na
poměrně krátké časové období velmi dynamicky. Původní lesní porost pokrývající celé území
současné CHKO Žďárské vrchy byl z velké části vykácen nebo přeměněn. Devastací lesních
porostů došlo ke změnám v hydrologii krajiny, půdním režimu a mikroklimatu a jejím
celkovém rázu. Původní rostlinný kryt – lesní porost byl kolonizační činností člověka
z převážné části zmenšen a narušen a na využívaných plochách se vytvářela náhradní
společenstva. Způsob obhospodařování krajiny (kosení, pastva, orba), nároky průmyslové
výroby, výstavba a postupná urbanizace krajiny vnesly do krajiny nové charakteristiky.
Uzavřená krajinná scéna, reprezentovaná rozsáhlým lesním masivem, se v důsledku přeměn
92
pohledově otevřela. Změny charakteru krajiny, vznik nových prvků ve vztahu k proměně
stávajícího přírodního prostředí, byly veskrze negativní (narušení přírodního prostředí,
kořistnický přístup k bohatství krajiny); patrně v daném čase byly vnímány jejich nositeli ve
smyslu tehdejších konvencí jako pozitivní. Konvence byly deklarovány především jako
neustálý boj člověka s přírodou konfrontovaný s jeho možnostmi a potřebami (získávání
životního prostoru, surovin). Kultivací a postupnou přeměnou krajina získává duchovní
rozměr, který dnes vnímáme.
V období od poloviny 19. stol. do poloviny století dvacátého vznikala krajinná struktura,
která se zachovala až do současnosti. V obhospodařování krajiny převládá extenzivní až
intenzivní zemědělství. Druhá polovina 20. stol. je však opět charakterizována zásahy do
krajiny v důsledku intenzifikace zemědělské výroby a zúrodňování nevyužívaných pozemků.
Dochází k částečné proměně krajinné struktury a tím i změně krajinného rázu. Přírodní
charakteristiky jsou nahrazovány kulturními. Velký vliv má též masové rekreační využití.
Údaje uváděné v této kapitole byly převzaty ze studie Preventivní hodnocení krajinného rázu
CHKO Žďárské vrchy, která byla zpracována v roce 2006 ATELIÉREM V – Doc. Ing. arch.
Ivan Vorel, CSc.
Krajinné celky a specifická místa krajiny
CHKO Žďárské vrchy je utvářena mnoha různými typy současné krajiny, které vznikaly
mnohdy díky rozdílnému historickému vývoji, potřebě využívání a tím i způsobu kultivace a
obývání krajiny a v neposlední řadě současnému modernímu využití krajiny, rekreačním
trendům a sociálním aspektům. Pestrost krajiny CHKO vyžaduje diferencovaný detailní
přístup v ochraně krajinného rázu vztažený k danému krajinnému typu, resp. ucelené
prostorové jednotce, která se vyznačuje relativně stejnými znaky a vlastnostmi těchto znaků
a je odlišná od sousedících. Vyhodnocení kvalit krajinného rázu vztažené globálně k celému
CHKO by nebylo v detailní práci dostatečné a nebylo by schopno splnit potřeby
diferencovaného přístupu. Lze očekávat, že určitý záměr bude mít díky pestrosti krajiny
CHKO v každém krajinném typu dopad na rozličné hodnoty krajinného rázu. Z těchto důvodů
bylo hodnocené území rozděleno na 25 samostatně analyzovaných územních jednotek –
krajinných celků, které odpovídají oblastem krajinného rázu definovaných zákonem
(viz mapová příloha č. 8).
Hranici mezi jednotlivými krajinnými celky je třeba brát jako prostor předělu. Výrazná
hranice, kterou lze přesně určit, se vyskytuje jen zřídka neboť vzájemné působení
charakteristik z okolních celků je vždy zcela zřejmé a nelze pominout. Okrajové celky ve
většině případů přechází za hranice CHKO do okolní krajiny. Pro dvě třetiny území jsou
charakteristické dlouhé táhlé hřbety a široce rozevřená údolí.
Území krajinného celku může však obsahovat velmi citlivé specifické prostory, kde
výsledky provedené analýzy hodnot krajinného rázu jsou stále příliš „hrubé“ a je nutné
analýzu provést v detailním zpracování. Za tímto účelem byly vymezeny v rámci každého
krajinného celku specifická místa krajiny, která odpovídají místu krajinného rázu
definovanému zákonem.
Seznam krajinných celků a významných krajinných prostorů
V CHKO Žďárské vrchy je vymezeno celkem 25 krajinných celků (viz tabulka č. 3), z nichž
čtyři jsou vymezeny celým svým prostorem uvnitř CHKO a zbývající zasahují do CHKO
z větší či menší míry buď okrajově, nebo přesahují z CHKO do sousedních území. Okrajové
celky byly až na výjimky hodnoceny pouze v části zasahující do CHKO a průběh jejich hranic
vně CHKO je pouze naznačen.
93
Tab. č. 3: Vymezené krajinné celky
Pořadí Název KC
Kód
KC
Vymeze Matri Typ
Hodnota
Typ krajiny - název
ní
ce
krajiny KC
1
Centrální hřbet
ZV/01 vglh
l
l
B
lesní
2
Borovský les
ZV/02 vgl
l
l
B
lesní
3
Poličsko - Telecko
ZV/03 lhgv
oz
lz
BC
lesně-zemědělská
4
Milovská kotlina
ZV/04 gavlh
ta
lz
A
lesně-zemědělská
5
Údolí Svratky
ZV/05 galv
lt
zl
A
zemědělsko-lesní
6
Údolí Fryšávky
ZV/06 gavl
lt
zl
A
zemědělsko-lesní
7
Věcov - Písečné
ZV/07 lghv
oz
lz
B
lesně-zemědělská
8
Pohledecký les
ZV/08 vlg
l
l
BC
lesní
9
Novoměstsko
ZV/09 lghv
o
z
C
zemědělská
10
Nové Město na
Moravě
ZV/10 uh
u
u
C
urbanizovaná
11
Fryšava – Sklené
ZV/11 lghv
lt
lz
B
zemědělsko-lesní
12
Sněžensko
ZV/12 lghv
z
z
C
zemědělská
13
Žďársko
ZV/13 lhgv
oz
z
C
zemědělská
14
Žďár nad Sázavou ZV/14 uh
u
u
C
urbanizovaná
15
Veselská sníženina ZV/15 glvha
ol
lz
B
lesně-zemědělská
16
Údolí Sázavy
ZV/16 galv
tl
zl
B
zemědělsko-lesní
17
Přibyslavsko
ZV/17 lgvh
o
z
BC
zemědělská
18
Peperek ZV/18 vgl
Henzlička - Ransko
l
l
B
lesní
19
Dářská brázda Dlouhá mez
ZV/19 glhva
o
z
C
zemědělská
20
Stružinecká
pahorkatina
ZV/20 lgv
o
z
C
zemědělská
21
Trhovokamenicko
ZV/21 lvhg
zlo
lz
B
lesně-zemědělská
94
22
Hlinsko
ZV/22 uh
u
u
BC
urbanizovaná
23
Hlinecko
ZV/23 lgvh
to
lz
BC
lesně-zemědělská
24
Skutečsko
ZV/24 lhvg
o
z
C
zemědělská
25
Pustá Kamenice
ZV/25 lgvh
oz
lz
BC
lesně-zemědělská
Legenda: Vymezení: a – znaky přírodní charakteristiky, h – znaky historických souvislostí, u – znaky
urbanizace prostoru, l – znaky typu využití krajiny, v – vegetační kryt, g – reliéf; Typ krajiny: l – lesní,
z – zemědělská, u – urbanizované území; Matrice krajiny (převládající krajinné složky): u –
urbanizovaný prostor, l – les, o – orná, t – louky a pastviny, z – mozaika drobných složek zemědělské
krajiny.
Charakteristika krajinných celků a prostorů
ZV/01 – Centrální hřbet
Charakteristika
Výrazný dominantní kompaktní celek, který tvoří zalesněné jádro CHKO a nejvyšší část
Žďárských vrchů, utvářený plochou vrchovinou s vyklenutým povrchem, tvořenou
krystalinickými horninami, s průměrnou nadmořskou výškou cca 660 m s mnoha vrcholy nad
800 m, na jihozápadní straně omezena složeným zlomovým svahem v pokračování Dlouhé
meze. Příznačné jsou protáhlé úzké hřbety se skalními útvary oddělené hlubokými, ale
široce rozevřenými údolími. Nejvyšším bodem je vrchol Devět skal 836 m, tvořený skalním
„městem“. Celek je převážně zalesněn smrkovými porosty s příměsí buku, jedle, modřínu a
borovice. Na úzkých hřbetech jsou četné skalní útvary – izolované skály, skaliska, mrazové
sruby, kryoplanační terasy, skalní hradby, místy ostrůvky křídových hornin. Původní lesy byly
bukové s jedlí, na podmáčených stanovištích olšové nebo smrkové, v extrémních místech
pak borové či smrkové (kamenná moře, skalní výchozy apod.). Turisticky navštěvovaný
prostor, zejm. jeho centrální část. Krajinným celkem prochází evropské rozvodí Labe–Dunaj.
Urbanizované prostory
V rámci krajinného celku existuje několik urbanizovaných prostorů: Cikháj, Nová Huť,
hájenky nad Fryšavou. Cikháj i Nová Huť jsou urbanizované prostory obcí se specifickým
charakterem území i zástavby. Interiér těchto prostorů odpovídá jejich historickému vzniku.
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Rumpoltův mlýn – bývalý mlýn s rybníkem s meandrujícím tokem Břímovky, stavba mlýnu již
není dochována.
Žákova hora [p55] – území představující „původní“ lesní porost „květnaté až acidofilní
bučiny“ pralesovitého charakteru s místy bohatým podrostem.
Pihoviny [p02] – podmáčené území odlesněné enklávy tvořené rašeliništní vegetací s místy
vyvinutými charakteristickými bulty.
Kamenné moře pod Dráteníčky [p60] – borový lesní porost se smrkem na balvanitém proudu
vytvářejícím kamenné moře s podrostem borůvky s velmi efektním interiérem lesa.
Hájenky nad Fryšavou [p28] – vznik je spjat s účelem lesního hospodaření, stavení si
charakter stále ponechává.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Zásadní podíl nepůvodních smrkových monokultur, „přebujelá“ síť lesních cest, rozsáhlé
holiny v pohledově exponovaných partiích pod Malinskou skálou, pod Tisůvkou, v části
95
Žákovy hory. Negativní viditelný dopad vysokého rekreačního využití území (Dráteníčky,
Devět skal), technicky upravené vodní toky a odvodňovací příkopy podílející se na ztrátě
retenční schopnosti krajiny a ztrátě charakteristických pramenišť.
ZV/02 – Borovský les
Charakteristika
Jeden z rozlehlých, výrazných lesních celků, který tvoří část Žďárských vrchů. Jde o
vrchovinu tvořenou metamorfovanými a v sv. cípu také vyvřelými horninami, na hřbetech
jsou skalní tvary, vzniklé kryogenními pochody (izolované skály, kryoplanační terasy,
balvanová moře). Oblast je převážně zalesněna smrkovými porosty s příměsí buku, jedle,
modřínu a borovice, v s. části jsou borové porosty, při okrajích pastviny a louky
s vlhkomilnými a rašeliništními druhy (rosnatka okrouhlolistá aj.). Nejvyšší bod tvoří Spálený
kopec 765 m jako nepříliš výrazná výšková dominanta. Východní část celku se výrazněji
svažuje do zaříznutého údolí řeky Svratky a jejích přítoků. Průměrná nadmořská výška celku
je nižší oproti Centrálnímu hřbetu. Celek se vyznačuje uzavřenou krajinnou scénou s výhledy
do okolní krajiny. Někdy bývá nazývaný jako Čachnovský les. KC prochází evropské rozvodí
Labe – Dunaj. Turisticky navštěvovaná je především oblast Zkamenělého zámku a Čtyř
palic.
Urbanizované prostory
Karlštejn [p53] – drobný urbanizovaný prostor v z. okraji celku směrem na Svratku, kterému
dominuje lovecký zámeček Karlštejn. V okolí zámečku je v rozvolněné urbanistické
formaci několik původních chalup a na okraji lesa necitlivě umístěná chatová kolonie.
Prostor je i přes urbanizované území obce uváděn jako specifický krajinný prostor,
zejména pro svůj současný charakter luk a okrajů lesa.
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Na Novinách [p54] – drobný odlesněný prostor – louka – v jz. části celku směrem ke Svratce,
který je z části zastavěn chatovou kolonií.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Zásadní podíl nepůvodních smrkových monokultur, hustá síť lesních cest. Negativní viditelný
dopad vysokého rekreačního využití území v některých částech území (Čtyři palice, Milovské
Perničky, Noviny, Karlštejn), technicky upravené vodní toky a odvodňovací příkopy.
ZV/03 Poličsko – Telecko
Charakteristika
Celek navazuje na lesní krajinu Borovského lesa a Údolí Svratky, zasahuje okrajově až
k Poličce, kde přechází v širokém pásu neostrou hranicí do krajiny Poličska, vyznačující se
odlišnými znaky charakteristik krajinného rázu. Pro celek je typický členitý reliéf Svratecké
hornatiny, s místy zalesněnými kopci s převahou smrkových monokultur. Z velké části je
tvořený pastvinami a loukami střídajícími se v plošších partiích s ornou půdou. Typologicky
se liší od ostatních především kombinací specifického rozložení obcí v širokých údolích na
obou stranách Luckého vrchu v urbanistické formaci uliční zástavby (lánové obce)
s uzavřenými dvorci poličského typu, se hřbety vytvářejícími přechodový prostor mezi
zalesněným Borovským lesem a členitější Pohledeckoskalskou vrchovinou. Charakteristická
je mozaika zemědělské krajiny střídajících se malých ploch orné půdy, travních porostů,
lesíků a rozptýlené zeleně s menšími lesy. Přírodní osy území tvoří potoky na dně údolí
(Telecký, Černý, Bílý potok). Místy se vyskytuje rozvolněná zástavba (Lucký vrch, Betlém,
okolí Pusté Rybné), rekreační zástavba (Lucký vrch – turistická ubytovna s chatkami a
tábořištěm).
96
Urbanizované prostory
Telecí [u40] – ves rozložená v širokém údolí pod Luckým vrchem, silničního typu v délce
několika km, s vyšším podílem dochované původní zástavby roubených stavení a
uzavřených dvorců poličského typu, význačný soubor v okolí hřbitova se zvonicí.
Sádek [u36] – obec uličního typu s rozptýlenými staveními dvorcového typu, necitlivé
přestavby některých původních stavení, roubené i zděné selské dvorce poličského typu.
Borová – typická ulicová ves Poličska, dochované francké dvorce pasekářské zástavby,
přestavby původních stavení na rekreační chalupy.
Oldříš [u23] – obec s dramatickým terénem v intravilánu; s heterogenní zástavbou
předsazenou před původní francké statky, ranně barokní zámeček, významná změna
trasování původní komunikace.
Lucký vrch [u108] – Na Dědku – heterogenní rozvolněná zástavba drobných zemědělských
stavení a dvorců pod Luckým vrchem s turistickou ubytovnou (horská bouda) s drobnými
chatami.
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Lucký vrch [p61] – vrcholová partie hřbetu oddělujícího údolí Teleckého a Černého potoka,
turistická chata ve stylu 20. let minulého století, chatky, rozvolněná zástavba
zemědělských stavení.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Nevhodné a necitlivé přestavby původních objektů.
Objemově a proporčně předimenzované novostavby z konce minulého století (kulturní dům
v Telecí, zemědělský areál v Telecí, Oldříši, Borové).
Velké scelené plochy orné půdy (zvětšující původní drobné měřítko krajiny, snižující její
estetickou hodnotu).
Rekreační charakter dochovaných objektů lidové architektury a jejich okolí s mírným
dopadem na využití krajiny.
ZV/04 Milovská kotlina
Charakteristika
Uzavřený prostor ohraničený ze všech stran zalesněnými kopci, vzniklý činností řeky Svratky
s jejími zachovalými meandry s přírodními a přírodě blízkými společenstvy a
s charakteristickým střídáním ploch a plošek luk, orné půdy a mimolesní zeleně s převážně
rozvolněnou zástavbou. Velmi specifický a jasně vymezený krajinný celek oválně protažené
kotliny ve směru SZ-JV podél horní Svratky, která tvoří jeho výraznou osu. Dno kotliny je
v centrální části ploché s dochovaným meandrujícím tokem řeky a loukami s vlhkomilnými a
mokřadními společenstvy. Horní partie kotliny v SZ části jsou z části urbanizovány obcí
Křižánky. Jako celek je Milovská kotlina v CHKO jedinečná.
Krajinná scéna prostoru kotliny je uzavřená, omezuje se pouze na prostor kotliny, drobné
měřítko krajiny je v některých místech z malé části potlačeno neúměrně velkými plochami
orné.
Urbanizované prostory
Podlesí [p57] – osada Podlesí sestává z původní zástavby s architektonicky dochovanými
cennými objekty zemědělských dvorů a samostatných chalup v rozvolněné urbanistické
struktuře a rekreačních objektů chat a zejména necitlivě umístěného rekreačního areálu
„Podlesí“, který navíc vytváří kulturní dominantu místa s negativním projevem. Místo bylo
zařazeno pro svůj poměr nezastavěného a zastavěného území s četnými loukami a okraji
lesů ke specifickým krajinným prostorům. Prostor lze vnímat ve dvou částech Podlesí I
(představuje část rozvolněné zástavby s dominantou hotelu) a Podlesí II (JZ okrajová část
s chatovou výstavbou na okraji lesa).
Rekreační areál Milovy [p24] – dnes již silně urbanizovaný prostor s rekreační výstavbou a
jen těžko čitelnou urbanistickou formací stírající historický charakter místa v okolí
97
Milovského rybníku. Místo bylo i přes silně urbanizovanou část rekreačního areálu
zařazeno ke specifickým krajinným prostorům pro svůj „přírodní“ charakter rybníku a
výrazné dominanty Dráteníček.
Křižánky [u109] – urbanizovaný prostor sídla s ulicovou a rozvolněnou zástavbou na okrajích
sídla (památková rezervace).
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Rychtářky [p23] - místní název území cenného pro své vysoké přírodní hodnoty, které dává
navíc charakter velké části dna milovské kotliny. Území Rychtářek utváří horní tok řeky
Svratky, který zde vytváří typické meandry dávající pocit, kdy tok teče nazpátek.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Výrazně se uplatňující rekreační využití krajiny. Nevhodně začleněné novostavby a stavby
zahušťující urbanistickou strukturu Křižánek ve specifických průhledech.
Obr. č. 9: Meandry Svratky u Milov
ZV/05 Údolí Svratky
Charakteristika
Hluboké údolí řeky Svratky a jejích přítoků rozřezávající krajinu členité vrchoviny až
hornatiny, tvořící rozsáhlé, neobyčejně členité území. Vymezený celek pokračuje mimo
CHKO až k Tišnovu. Krajinný celek vychází z navazující Milovské kotliny a je ze SZ
ohraničen zalesněným masivem Borovského lesa. Místy jsou patrny drobné skalky v údolí
nebo svazích. Hluboké údolí začínající u Českých Milov, postupně se zařezávající s členitými
travnatými svahy na levém břehu (Březiny, Č. Milovy) a pravém břehu (Krásné, Borovnice),
členěné drobnými lesíky a rozptýlenou mimolesní zelení je utvářeno charakteristickou
mozaikou střídajících se ploch a plošek s typickou rozvolněnou zástavbou a lesními porosty
98
v okrajích ve vyšších polohách údolí. V SZ části KC navazující na Borovský les je výrazně se
odlišující se prostor Pusté Rybné v údolí potoka Hlučálu, která představuje horskou ves
rozloženou podél místní komunikace v urbanistické formaci nepravidelné ulicovky.
Charakterově se však více přibližuje celku Údolí Svratky.
Urbanizované prostory
České Milovy – prostor rozvolněné zástavby pod Čtyřmi palicemi s vysokým podílem luk a
pastvin s ornou, místy nerespektující měřítko krajiny, dochované avšak nefunkční mlýny,
hájenky odlišující se od ostatních zemědělských stavení, viditelný vliv rekreace –
významný podíl rekreačních objektů (chaty, upravené chalupy, zahrady s městskými
prvky. (Prostor není pro svou rozvolněnou zástavbu vymezen v mapě a představuje
území obce).
Březiny – obec s rozptýlenou zástavbou v odlesněném pásu jižních svahů podél řeky Svratky
s vyšším podílem dochovaných architektonicky kvalitních objektů lidového stavitelství,
střed tvoří proporčně i architektonicky se lišící budovy (škola, požární zbrojnice, bytovky),
značný počet nevhodných přestaveb původních stavení, necitlivé stavby bytovek,
dochovaná stavba Kučerova mlýna. (Prostor není pro svou rozvolněnou zástavbu
vymezen v mapě a představuje území obce).
Krásné [u48] – obec rozkládající se podél komunikací na dně svrateckého údolí vytvářejícího
kotlinu ve tvaru vějíře v nepravidelném půdorysu s dominantou kostela a četnými
architektonicky cennými objekty tradiční lidové architektury, místy nevhodné přestavby,
necitlivě umístěná prodejna Jednoty.
Spělkov [u49] – horská, jakoby „ztracená“ obec uspořádaná jako nepravidelná ulicovka
rozložená v údolí podél drobného potoka a po vrstevnici nad údolím Svratky, které tvoří
celé obci efektní krajinné panorama.
Borovnice [u52] – ves řadového typu ležící na pravém břehu Svratky, značně různorodá
v urbanistické struktuře ulicovky.
Pustá Rybná [u35] – horská obec v údolí potoka Hlučál, nepravidelná ulicovka
s rozvolněnými okraji, s dochovanými avšak zarůstajícími kamenicemi v navazující
krajině.
Jimramov [u67] – malebné městečko při ústí Fryšávky do Svratky, rozkládající se podél
Svratky, s bohatou historií a se zástavbou kolem protáhlého trojúhelníkového náměstí
s klasicistními domy, renesanční radnicí, školou, zámkem rodu Bellcredi a kostelem
sv. P. Marie.
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
U Babičky [p20] – specifický drobný prostor v okolí drobného rybníku s vyvinutými olšovými
porosty.
Damašek [p56] – kulturní prostor rozptýlené osady při potoku Hlučál s výraznou modelací
terénu prudkými svahy a převahou luk, na dně údolí podél potoka prostor tvořený
mokřadem.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Necitlivé přestavby tradičních objektů.
Viditelné dopady rekreačního využití území (přestavby původních staveb a nepřirozeně
vyhlížející kopie původních chalup), necitlivé vedení drobných komunikací k novostavbám.
Viditelné odvodnění některých míst drenáží.
Místy absence vzrostlé zeleně v krajině a podél komunikací.
ZV/06 Údolí Fryšávky
Charakteristika
Zaříznuté údolí tvořené řekou Fryšávkou s doprovodnou zelení a charakteristickou mozaikou
střídajících se ploch a plošek s typickou rozvolněnou zástavbou a skalními výchozy ve
vrcholových zalesněných partiích, tvořené soustavou dílčích prostorů s dramatickými
99
proporcemi: od kotliny v okolí Kuklíka a náhorních poloh J orientovaných svahů odlišujícího
se prostoru zemědělské krajiny Sněženska k zaříznutému údolí u Jimramova.
Urbanizované prostory
Kuklík – Celý prostor je charakterizován zachovalou strukturou rozvolněné zástavby se
solitéry zděných usedlostí z poloviny 19. století a skupinovou zástavbou drobnějších
chalupnických objektů. V prostoru se jako negativní kulturní dominanta uplatňuje letecká
hláska na Pohledeckém kopci, zemědělský areál a lokálně stavba bytovky a obecního
úřadu. (Prostor není pro svou rozvolněnou zástavbu vymezen v mapě a představuje
území obce).
Vříšť – Zachovaná urbanistická formace území je vedena ve dvou historických podobách.
Starší je tvořena lánovou rozvolněnou zástavbou horského typu na dně údolí, která byla
ve volnějších prostorech postupně zahuštěna drobnější chalupnickou zástavbou (zadní
Vříšť). Mladší urbanistická formace vystupuje po svazích až do vrcholných partií. Na
svazích jsou situovány větší zemědělské usedlosti, na vrcholu drobná chalupnická
zástavba („Rabuňka“). Pozůstatkem po rozsáhlé hutní výrobě je budova „Huťského dvora“
a požární zbrojnice spolu s pozůstatky vodních děl vázaných na tuto výrobu (bývalá hráz
rybníka Kukly, hamerské náhony). (Prostor není pro svou rozvolněnou zástavbu vymezen
v mapě a představuje území obce).
Líšná [u63] – obec harmonicky zasazená do krajinného rámce se zachovanými usedlostmi a
domky, v exponovaných místech jsou větší hospodářské budovy, z V strany necitlivá část
zástavby.
Daňkovice [u54] – ves na půdoryse návesní silnicovky pod Buchtovým kopcem ve svahu
orientovaném JV a J směrem s heterogenní zástavbou.
Javorek [u57] – sídlo usazené v harmonické krajině v údolí vytvořeném bystřinou přítokem
Fryšávky, obec původně s téměř kruhovým půdorysem, necitlivá výstavba
v exponovaných místech.
Nový Jimramov [u68] – drobné sídlo usazené na dně údolí.
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Kuklík [p58] – prostor mělkého údolí, které se postupně zužuje, jehož osu vytváří přírodní tok
meandrující Fryšávky s přirozenými břehovými porosty a podmáčenými loukami, se
zachovalou strukturou rozvolněné zástavby se solitéry zděných usedlostí z poloviny
19. století a skupinovou zástavbou drobnějších chalupnických objektů.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Necitlivé přestavby tradičních objektů.
Viditelné dopady rekreačního využití území (přestavby původních staveb a nepřirozeně
vyhlížející kopie původních chalup), necitlivé vedení drobných komunikací k novostavbám.
Viditelné odvodnění některých míst drenáží v horní části údolí.
Jiná nezanedbatelná specifika
Hnízdiště a tahová cesta mnoha druhů ptáků (čáp černý, krkavec velký), myslivost –
spárkatá i černá zvěř, rekreační využití – turistika, cyklistika, agroturistika, ubytování
v penzionech.
ZV/07 Věcov – Písečné
Charakteristika
Krajina kamenic a otevřeného prostoru s mnoha loukami a poli s drobnými lesy a „selskými“
lesíky zasazenými do členité vrchoviny až hornatiny, která je součástí rozsáhlého území
s vyklenutým povrchem, rozřezaného hlubokým údolím řeky Svratky a jejích přítoků. Krajinný
celek tvoří otevřený prostor převážně odlesněné členité a pestré zemědělské krajiny
svažující se do Svratecké hornatiny, který se rozkládá od Jimramova až k zalesněnému
Pohledeckému lesu. Kulturní krajina je tvořena pestrou mozaikou střídajících se ploch orné
100
půdy, luk a pastvin s drobnějšími lesy, často dělenými dlouhými mezemi vedenými po svahu
s vyskládanými snosy kamene – kamenicemi a drobnými remízky s dřevinou vegetací keřů a
stromů s chudým travino-bylinným podrostem. Typické pro porosty kamenic jsou borůvky a
jeřáby s břízou. Prostor Věcovska v části CHKO je utvářen údolím Věcovského potoka, které
se uklání k V, kam se otevírá a poskytuje efektní dálkové výhledy do členité Svratecké
hornatiny. Celý prostor je navíc významně dotvářen venkovskými sídly s rozptýlenou
zástavbou horského typu a s uliční zástavbou sídel vzniklých v období horské kolonizace.
Urbanizované prostory
Odranec [u77] – vysoko položená obec, jejíž založení je spojeno s těžbou železné rudy,
roubené chalupy, četné přestavby tradičních objektů a necitlivé novostavby s mnoha
cizorodými prvky (balkóny, verandy, lodžie apod.), nevzhledný obchod bývalé Jednoty.
Věcov [u78] – vznik obce spjat s těžbou železné rudy pro železárny v Kadově a ve Vříšti,
zástavba položená podél komunikací v údolí Věcovského potoka při silnici na Nové
Město n. M. – Jimramov, drastické uplatnění zemědělského areálu, necitlivé novostavby a
přestavby.
Jimramovské Pavlovice [u79] – obec zasazená podél komunikace s býv. vrchnostenským
dvorem s palírnou (dnešní lihovar), velký pozitivně působící statek.
Roženecké paseky [u110] – pasekářská obec tvořená rozptýlenou zástavbou s vysokým
podílem dochovaných objektů tradiční lidové architektury.
Míchov [u84] – obec na hranici CHKO tvořená ulicovou zástavbou umístěná do sedélka pod
Vrchem (702 m), výrazně se uplatňující zemědělský areál, četné přestavby a necitlivé
novostavby z konce 70. let min. stol.
Lísek [u92] – obec na hranici CHKO tvořená uliční zástavbou umístěná do svahu Pletnice,
pozdně empírový kostel.
Vojtěchov [u97] – obec v sedle Rychtářova kopce s hůře čitelnou urbanistickou strukturou
uliční zástavby s četnými dochovanými objekty lidové architektury v původní formě i
objemu, přestavby, novostavby.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Necitlivé přestavby tradičních objektů.
Objemově i proporčně nevhodné zemědělské areály.
Viditelné dopady rekreačního využití území (přestavby původních staveb a nepřirozeně
vyhlížející kopie původních chalup), necitlivé vedení drobných komunikací k novostavbám,
výsadba nepůvodních dřevin.
Necitlivě scelené plochy orné.
ZV/08 Pohledecký les
Charakteristika
Mohutný zalesněný protáhlý hřbet oddělující široká údolí (Věcovsko, Novoměstsko) táhnoucí
se ve směru SZ-JV od Pasecké skály k Pohledecké skále. Severní strana celého hřbetu je
zalesněna převážně smrkovými monokulturami. Jižní strana je pak z velké části odlesněna a
zemědělsky využívána a z tohoto důvodu byla začleněna jako specifický prostor
Novoměstska, ač se morfologicky odlišuje. Krajinu Pohledeckého lesa tvoří severní strana
protáhlého zalesněného hřbetu zakončeného méně přehlednou lesní krajinou Pohledeckého
lesa v JV části KC. Na hřbetu jsou četné kryogenní tvary (izolované skály, mrazové sruby,
kryoplanační terasy, balvanová moře), nejvýznamnější Pasecká skála 819 m, Pohledecká
skála 812 m. Významný je i památník ulovení posledního vlka pod vrcholem Samotín,
dokládající stopy existence původní fauny.
Vnější pohledy
Severní strana zalesněného hřbetu poskytuje až monotónní kulisu mohutného smrkového
komplexu vyznačujícího se protáhlým nevysokým hřbetem. Patrná je dominanta Pohledecké
101
skály zvýrazněná tubusem vojenské hlásky. JV část KC představují plošší partie
Pohledeckého lesa.
Urbanizované prostory
Koníkov – typická horská obec s rozptýlenou zástavbou, býv. osada dřevařů, patří
k mladšímu osídlení oblasti, vysoký podíl původních objektů lidové architektury,
architektonicky nepříliš šťastně řešené objekty novostaveb, části Horní Koníkov, odlehlá
část Zadní Koníkov, Koníkov. (Prostor není pro svou rozvolněnou zástavbu vymezen
v mapě a představuje území obce).
Dvůr – drobná osada tvořená rozptýlenou zástavbou. (Prostor není pro svou rozvolněnou
zástavbu vymezen v mapě a představuje území obce).
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Zuberský rybník [p45] – rybník ve sníženině s vyvinutou okrajovou zónou podmáčených luk
s navazujícím tábořištěm býv. pionýrského tábora s chatkami a většími budovami.
Paseky [p65] – rekreační areál zasazený do odlesněné enklávy podél komunikace Nové
Město n. M. – Svratka, vyhořelá hájovna.
Metodka [p64] – členitý prostor, který je dokladem původní struktury krajiny s četnými
mezemi a kamenicemi, remízky, drobnými poli a loukami s pastvinami, krajinářsky
exponované a vysoce hodnotné území.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Zásadní podíl nepůvodní smrkových monokultur, místy hustá síť lesních cest, zejm. v JV
části zvýrazňující hospodářský charakter prostoru. Negativní viditelný dopad vysokého
rekreačního využití území v některých částech území (Pasecká skála), technicky upravené
vodní toky a odvodňovací příkopy zejm. v prostoru Českého lesa.
ZV/09 Novoměstsko
Charakteristika
Rozsáhlá intenzivně obdělávaná zemědělská krajina v pahorkatině okolo urbanizovaného
městského prostoru Nového Města n. M. (Novoměstská pahorkatina) s převahou orné půdy,
v okolí většího urbanizovaného prostoru města se specifickými drobnými i většími prostory
s fragmenty dochovaných přírodě blízkých společenstev podmáčených luk či sušších
stanovišť, skal a potočních niv s náznaky původní struktury krajiny a pravidelně ohraničených
drobných převážně hospodářsky využívaných smrkových lesů (selské lesy). Původní
charakter krajiny, podobně jako u ostatních zemědělských krajin CHKO, byl v období
intenzifikace zemědělské velkovýroby především v 70. letech minulého století značně setřen
scelením orné do velkých ploch bez jakéhokoliv členění. Zemědělská krajina tak dostala
neutěšený vzhled, který zesiluje otevřenost krajinné scény s mnoha průhledy. Reliéf
Novoměstska je na rozdíl od krajiny Žďárska mírně členitější. I přes dominanci základní
složky krajiny uplatňující se ve všech pohledech do krajinné scény poskytuje krajina
Novoměstska překvapivé krajinářsky cenné prostory s četnými fragmenty přírodě blízkých
stanovišť, sečenými loukami a pastevnímu areály. Krajinný celek je vymezen zejména
dominancí ploch orné půdy a ostatních zemědělských ploch a z velké části (zejména na S,
SV, SZ a Z straně) je ostře ohraničen porosty navazujících lesních komplexů. Novoměstsko
oplývá několika velkými prostory, které se značně odlišují od většiny krajiny, kde převažuje
zemědělský „intenzifikační ráz“. Krajina na rozdíl od sousedního prostoru Žďárska není
bohatá na rybníky a vodní nádrže a je odvodňována drobnými toky. Ojediněle se vyskytují
balvany a drobné skalky, (Na skále 749 m, izolovaná skála Vávrovka), místy fragmenty
přírodě blízkých biotopů. Jedním z důležitých prvků krajiny je mimolesní zeleň a její uplatnění
v sídlech, podél komunikací i ve volné krajině.
Většina luk je pravidelně sečena, upravený charakter krajiny. U studnic se nacházejí lomy
(vápenice) a štoly po těžbě vápence s doprovodnou vzrostlou zelení, v lokalitě U Bezděkova
se nachází louka s výskytem šafránu bělokvětého. V SV části se v současné době prosazuje
102
extenzivnější forma využití krajiny - pasení (Rokytno, pastevní areál Bezděčka). Typické jsou
též komunikace s vysokými stromy (jasany a javory). Komunikace jsou převážně zpevněné
asfaltovým povrchem mnohdy necitlivě vedené zemědělské cesty. V okrajích sídel jsou
patrné rozsáhlé předimenzované a objemově i proporčně nevhodné zemědělské areály
s typickými ocelokolnami. Interiér je z části podřízen mnohdy dominantně se projevující
městské zástavbě Nového Města n. M., která vytváří místy razantně se uplatňující kulisu
krajiny.
Urbanizované prostory
Vlachovice [u83] – typická horská obec s roubenými staveními s tzv. žudry (vchody
chráněnými před nepohodou), zemědělský areál, bytovka, památný strom.
Rokytno [u82] – vysoko položená obec s četnými přestavbami, návesní vodní nádrží se
starou rychtou z 18. stol.
Studnice [u80] – nejvýše položená obec na Českomoravské vrchovině, v okolí stopy po
dolování železné rudy a těžbě vápence, kaplička horáckého typu, turistická chata.
Pohledec [u90] – příklad lánové vsi se soustředným půdorysem a pravidelně rozdělenými
pozemky.
Zubří [u93] – typická obec staršího osídlení v urbanistické struktuře okrouhlice se
samostatnou částí s četnými dochovanými objekty lidové architektury.
Nová Ves [u104] – vesnice návesního typu, pokusy těžby železné rudy s pokusnou šachtou,
kaplička na návsi.
Olešná [u101] – raně barokní zámeček přestavěný na statek, klasicistně přestavěný gotický
kostel.
Divišov [u102] – ves s dobře zachovalou zděnou zástavbou v okrouhlé návsi.
Rovné [u103] – sousedící obec s Divišovem na planině nad údolím Nedvědičky.
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Vávrova skála [p66] – ojedinělý skalní útvar v odlesněné krajině v pastevním areálu
Bezděčka obklopený z jedné strany členitými okraji lesa a mezemi s lučními společenstvy
ze strany druhé, výhled do kraje.
Zahradníkův kout
Trnka-Křivka-Plameňák [p47] – soustava drobných rybníků obklopená intenzivně
obdělávanou zemědělskou krajinou s nepříliš vyvinutými břehovými porosty.
Pastevní areál – Bezděčka [p39] – krajinářsky hodnotné území pastvin a drobných lesů
s četnými lomy a štolami po těžbě železné rudy u Studnic s fragmenty podmáčených luk a
luk na vysýchavých stanovištích s vápencovým podkladem v okolí Studnic s výskytem
ohroženého hořečku českého, harmonická kulturní krajina. Součástí území je krajinářsky
vysoce hodnotné území s prameništi a údolní nivou potoka Bezděčky – Kaňásky –
Šarátky.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Velké scelené plochy orné měnící měřítko krajiny.
Nepřijatelný výraz přestavěných domů v sídlech a novostaveb na okraji sídel.
ZV/10 Nové Město na Moravě
Charakteristika
Urbanizovaná krajina sídla městského typu s částečně zachovalými architektonickými prvky
a zásadně narušenou urbanistickou strukturou se středem v náměstí s dochovanými
měšťanskými domy a kostelem.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Panelové výškové domy, průmyslová zóna s architektonicky, objemově i proporčně
cizorodými halami bez zapojení do krajinného rámce
103
ZV/11 Fryšava – Sklené
Charakteristika
V západní části intenzivně využívaná zemědělská krajina dvou odlesněných enkláv
obklopená lesy, navazující na Centrální hřbet s výrazným uplatněním a celkovou převahou
orné půdy o velkých výměrách měnících měřítko krajiny i celkový vzhled krajiny. Krajina
vyniká několika odlišnými obcemi, zejména: Fryšavou, která je položena v údolí podél
vodního toku horní Fryšávky a podél komunikace a obcí Sklené, položenou do SZ
orientovaného svahu. Charakter celku dotváří především lesní porosty v okrajích, které celý
prostor KC vymezují, vyjma zalesněné Medlovské sníženiny a přechodového pásu mezi
Skleným a Fryšavou. K diskusi zůstává, zda tento KC by neměl být součástí Centrálního
hřbetu, na který bezprostředně navazuje.
Urbanizované prostory
Sykovec [u110] – lesní rybník využívaný k rekreaci a pěstování ryb s rekreačními areály
v okolí.
Medlov [u76] – rekreační areál v okolí rybníka Medlov.
Sklené [u74] – horská obec ve svahu Sklenského vrchu trpící četnými nevhodnými
přestavbami a novostavbami.
Fryšava [u60, u61, u69] – horská ves řadového typu s heterogenní zástavbou s četnými
přestavbami, objemově i proporčně nevhodné stavby zemědělského areálu na okraji obce
s ocelokolnami a silážními jámami s betonovými okraji
Tři Studně [u72, u73, p33] – rozporuplná obec, z části silně narušená rekreační zástavbou
chat a hotelů a z části s vysoce cennou dochovanou rozptýlenou zástavbou [prostor: p33]
s převahou typických tradičních usedlostí v historicky daném rovinatém prostoru na okraji
lesa.
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Medlov – Sykovec [p34] – prostor v okolí dvou rybníků v lesích se silným uplatněním
rekreačního prvku s hotely, chatkami a tábořišti
Horní tok Fryšávky [p67] – prostor s meandrujícím tokem řeky s doprovodnými břehovými
porosty a loukami
Narušení z hlediska krajinného rázu
Velké plochy orné půdy, výrazně setřená struktura původní krajiny, rekreační využití krajiny,
technicistní dominanty stožárů, předimenzované těleso křižovatky Tři Studně – Fryšava –
Sklené, objemově a proporčně cizorodé stavby zemědělského areálu ve Fryšavě a
rekreačních zařízení a hotelů na Medlově.
ZV/12 Sněžensko
Charakteristika
Intenzivně využívaná zemědělská krajina uprostřed lesních komplexů navazující na Centrální
hřbet s převahou orné půdy o velkých výměrách. Otevřená, mírně ukloněná k J, zemědělsky
intenzivně hospodářsky využívaná krajina s převahou orné půdy o velkých výměrách v okolí
obce Sněžné s malebnými kouty na okrajích (Krátká, Samotín a Blatiny, okolí Kadova);
Masarykova léčebna TBC v SV části v lesním porostu. V minulosti bylo Sněžensko svým
charakterem četných mezí, kamenic, drobných mokřadů, úvozových cest více součástí
krajiny horního toku Fryšávky; vlivem intenzifikace zemědělské výroby v období normalizace
(70. léta min. stol.) změnila krajina Sněženska svou původní malebnou tvář. Dopady této
intenzifikace spočívají v razantním odstranění původní krajinné struktury plužin a polních
cest scelením orné půdy, odvodněním značné části podmáčených stanovišť, nahrazením
původní pestré mozaiky krajiny fádní zemědělskou krajinou a odlišují tak krajinu Sněženska
od okolních. Změnou velikosti ploch orné půdy došlo ke změně původního drobnějšího
měřítka krajiny. Původní struktura krajiny je zachována jen v drobných fragmentech a
104
částečně v cenném prostoru v okolí Kadova a prostoru Krátká – Samotín – Blatiny. Východní
strana Sněžného je značně poznamenána agresivní novou výstavbou z konce minulého stol.
(novostavby rodinných domů, zemědělský areál, který tvoří dominantu místa), naopak
západní si stále i přes nepříznivé zásahy v okrajích sídla zachovává svou původní tvář i pro
četné fragmenty mezí se vzrostlou zelení. Dominantou kraje je Buchtův kopec s dominantou
radarové stanice leteckého provozu. Ve V části Sněženska je v mělkém údolí uprostřed polí
drobná soustava malých rybníků lemovaných vzrostlou zelení s fragmenty luk zakončená
Líšeňským dvorem (rekreační využití).
Urbanizované prostory
Sněžné [u56] – významná středisková obec, s kompaktní, avšak značně znehodnocenou
tradiční zástavbou přestavbami a novostavbami, rozsáhlý zemědělský areál dominující
obci, značná neuspořádanost a nepořádek.
Kadov [u64] – viz dále.
Blatiny-Samotín-Krátká [p26, p23, u58, p24] – viz dále.
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Blatiny-Samotín-Krátká [p24] – prostor nejednoznačně vizuálně vymezený, jehož hlavním
rysem je spojení velmi specifické části Sněženska, charakterizované roztroušenou
zástavbou v krajinářsky exponovaném a esteticky vyváženém prostředí. Zahrnuje okolí
Samotína, Blatin a Krátké a je částečným vyústěním Milovské kotliny. Samotín je
přehledný, uzavřený prostor s roztroušenými skupinami statků a chalup. Prostor je jasně
vymezený reliéfem sníženiny, zalesněnými porosty centrálního hřbetu. Typické je drobné
měřítko, charakterizované rozptýlenou zástavbou, členitými okraji lesů a zemědělskými
pozemky. Vysoce hodnotná lidová architektura v souladu s přírodním prostředím. Krátká
tvoří prostor kompaktní intaktní zástavby horského typu. Blatiny tvoří prostor shlukové a
roztroušené zástavby. Součást většího prostoru v severovýchodně ukloněném svahu,
poskytujícím pohledy do okolní krajiny, s kulisami dominant Buchtova a Vysokého kopce.
Prostor je charakterizován vysoce hodnotnou rozptýlenou zástavbou v efektním krajinném
rámci luk a pastvin s dochovanými podmáčenými loukami a drobným rybníkem na dně
údolí. Četná rozptýlená zeleň v sídle, podél cest a v dochovaných mezích. Mezi Krátkou a
Samotínem doposud patrné původní plužiny oddělené kamenicemi se vzrostlou zelení.
Kadov [p30] – prostor utvářený kotlinou, na jejímž dně se rozkládá obec Kadov s okolními
partiemi luk, polí a pastvin. Krajinářsky hodnotný interiér členitého prostoru s četnými
přírodě blízkými a přírodními prvky, s přirozeným tokem Fryšávky s břehovými porosty a
bohatou doprovodnou zelení sídla a podél komunikací. Přirozenou osu prostoru tvoří
Fryšávka. Dominantami je mohutně se projevující zalesněný masiv Křoviny a skalní
výchoz Pasecké skály. Typický je harmonický poměr polí, luk a lesů a zastavěného území
s vysokým podílem vzrostlé zeleně. Obec se vyznačuje architektonicky vysoce hodnotnou
zástavbou tradičních objektů.
Líšenský dvůr [p28] – drobný prostor původního zemědělského statku sloužícího dnes
k rekreaci se soustavou drobných rybníků.
Zálesí [p62] – odlesněný převážně zatravněný prostor v současné době tvořený rozptýlenou
zástavbou několika staveních ve svahu.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Intenzifikace zemědělské velkovýroby v podobě scelených ploch orné, proporčně i objemově
nevhodná zástavba zemědělských areálů i četných novostaveb, odvodnění krajiny, absence
mimolesní vzrostlé zeleně.
ZV/13 Žďársko
Charakteristika
Převážně otevřená zemědělská krajina s drobnými lesy, mělkými údolími, mnoha rybníky a
vodními nádržemi a drobnými fragmenty přírodě blízkých společenstev s výraznou umělou
105
osou silnice I. třídy, která pomyslně dělí krajinu Žďárska na dvě části. Prostor vymezují
okolní lesy a na J straně navazující agresivní městská zástavba města Žďáru n. S. Krajinu
tvoří plochá vrchovina, plochý povrch je rozřezaný údolími vodních toků; mozaika polí, luk a
drobných lesíků. Území je odvodňováno Sázavou a jejími přítoky. Krajina částečně
podřízená urbanizovanému prostoru města Žďáru nad Sázavou a vyznačuje se mnoha
typizujícími znaky. Městská krajina Žďáru s narušenou původní urbanistickou strukturou
s vysokým podílem architektonicky nevhodných staveb působí na okolní krajinu jako
technicistní dominantní komplex. Ten je vytvářen především výškovými budovami panelové
zástavby, průmyslovými závody s vysokými komíny (Žďas, Tokoz apod.) a obytnými čtvrtěmi
nevhodně situovaných řadových domů na obzoru. Severní okraj města utváří historický areál
bývalého kláštera spolu s kostelem sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Tato část města
se vyznačuje vysokými historickými hodnotami, které kontrastují s nevhodně umístěnou
obytnou zástavbou na Zelené hoře a industriální výstavbou na S straně.
Urbanizované prostory
Hamry nad Sázavou [u89] – původní nejstarší hamr na železo, obec položená podél řeky
Sázavy a komunikace s výrazně narušenou urbanistickou strukturou, necitlivé přestavby a
novostavby, srůstající zástavba s městem Žďár n/S., kaplička.
Najdek [u89] – zadní část obce Hamry n/S. nad řekou Sázavou a pod železniční tratí.
Vysoké [u86] – obec položená do hřbetu Zlaté horky s výraznou dominantou zemědělského
areálu, kaplička uprostřed návsi.
Počítky [u85] – zemědělská obec, k obci patří drobné prostory Výpustek a Čtvrtě.
Stržanov [u75] – obec umístěná do svahu pod státní silnicí s dochovanou obdélníkovou vsí
s četnými přestavbami tradičních objektů, kravín, hluková dominanta silnice.
Světnov [u66] – obec umístěná do táhlého svahu Českého kopečku s heterogenní, zdánlivě
neuspořádanou zástavbou uličního typu, kaplička, ve vrchní části náznak návsi,
zemědělský areál, necitlivé protnutí komunikací.
Polnička [u71] – obec známá dnes již zaniklými železárnami, původní železářské centrum,
lidové stavby se štíty zdobené štukaturou, výrazné změny prostoru obce moderní úpravou
prostranství, kamenolom, novostavby v uspořádání připomínajícím příměstské suburbie.
Radňovice [u95] – obec na pomezí Novoměstska a Žďárska s narušenou původní
urbanistickou strukturou, s velkým množstvím necitlivých novostaveb a přestaveb, dělená
hlavní komunikací.
Jiříkovice [u88] – obec na pomezí Novoměstska a Žďárska s dochovanou urbanistickou
strukturou ve výjimečně krásném krajinném rámci na konci krátkého údolí, četné
dochované tradiční stavby lidové architektury.
Lhotka [u87] – obec položená v harmonickém krajinném prostoru mírného údolí potoka
Staviště, shluková zástavba bez návsi se směsí starých a nových budov, rybník,
exponovaný velkoprostorový seník, kravín.
Karlov [u53] – obec umístěná v rovinaté části nad nivou Karlovského potoka (utváří drobnou
osu krajiny) na rozhraní Dářské brázdy, vymezeného Žďárska a Centrálního hřbetu,
shluková zástavba, kravín, sklárna, motorest. Prostor je výrazně ovlivněn komunikací
I. třídy, která jej odděluje od podstatné části krajiny a působí zde jako výrazná bariéra.
Škrdlovice [u55] – obec umístěná do odlesněného Z svahu Tisůvky sestávající ze dvou částí:
staré zástavby ve stráni (z velké části přestavěné) a novostaveb utvářejících výrazně se
uplatňující nesourodou ulicovou zástavbu v návrší nad původní obcí. Charakteristickou
dominantou obce je tovární komín sklárny. Prostor obce je výrazně ovlivněn komunikací
I. třídy, která jej odděluje od podstatné části krajiny a působí zde jako výrazná bariéra.
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Šlakhamry [p42] – rozptýlená ulicová zástavba v malebném prostoru na okraji lesa.
Dívka – Mikšovec [p41] – velmi efektní prostor sníženiny s rybníky a rákosinami.
Pod Černým lesem [p38] – podmáčené louky s mnoha ohroženými druhy rostlin navazující
na litorály Konventského rybníku.
106
Pilská nádrž [p36] – prostor se vzrostlou zelení a drobnými prostory na okraji s rekreačními
zařízeními.
Strž [p32] – malebný prostor v okolí údolní nevelké nádrže za Světnovem s lesem a
vzrostlou zelení v okolí s chatařskou kolonií.
Meandry potoka Staviště [p44] – místo utvářené meandrujícím tokem potoka Staviště
s doprovodnou zelení a podmáčenými loukami.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Negativní vliv urbanizované krajiny města Žďáru nad Sázavou, velké plochy orné půdy
měnící původní měřítko krajiny, odvodnění a jeho viditelné dopady, silnice I. třídy, negativní
technické dominanty, absence zeleně v některých částech krajiny, novostavby uspořádané
v příměstské „suburbie“.
ZV/14 Žďár nad Sázavou
Charakteristika
Urbanizovaná krajina sídla městského typu s částečně zachovalými architektonickými prvky
a zásadně narušenou urbanistickou strukturou s výrazně narušeným náměstím v centrální
části s mnoha architektonicky nevhodnými objekty a hradbou panelových sídlišť, dominantou
továrních komínů a hal Žďasu.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Panelové výškové domy a sídliště, průmyslová zóna s architektonicky, objemově i proporčně
cizorodými halami bez zapojení do krajinného rámce s výškovými dominantami
ZV/15 Veselská sníženina (okrajový KC)
Charakteristika
Veselská sníženina je částí Bítešské vrchoviny vrchoviny zasahující až ke Žďáru nad
Sázavou, vyznačující se plochou vrchovinou, složenou z krystalických břidlic (hlavně z rul) a
vyvřelin, místy s ostrůvky mořských neogenních usazenin. Ve Veselské sníženině bylo
v neogénu průtokové jezero. Současnou krajinu Veselské sníženiny tvoří plochá sníženina
v rulách, do které je zasazena zemědělská krajina tvořená mozaikou polí, luk a drobných
lesů s četnými soustavami rybníků; pramenná oblast řeky Oslavy s plochými rozevřenými
údolími vodních toků. Lesní porosty tvoří především smrkové monokultury s příměsí
borovice, borové porosty, místy bučiny ve svazích. Obce mají v současné době převážně
vzhled typických venkovských sídel s mnoha přestavbami původních tradičních objektů a
zemědělskými areály na okrajích (Bohdalov, Rudolec, Nové Veselí, Budeč). Urbanistická
formace převážné části obcí je návesní a uliční a místy jsou dochované vysoce hodnotné
okrouhlice (Matějov, Rosička).
Urbanizované prostory
Budeč [u99] – obec s někdejšími železorudnými doly, s dochovanými s dochovanými
zemědělskými usedlostmi, četné nevhodné přestavby a novostavby, požární zbrojnice,
škola, založena pro dolování železné rudy, v současné době obec rozložená podél
trojúhelníkové návsi protnutá hlavní komunikací.
Nové Veselí [u105] – obec položená do svahu Strážné a ve sníženině pod hrází Veselského
rybníka, s dochovanou návsí, barokní kostel, bývalý zámeček, průmyslová zóna,
zemědělský areál
Vatín [u106] – obec na okraji CHKO s náznakem okrouhlé návsi s kapličkou, protnutá hlavní
komunikací s četnými nevhodnými přestavbami a novostavbami.
Česká mez [u96] – drobná obec při silnici, kaplička.
Radonín [u98] – drobná osada v blízkosti města Žďáru, kde je setřen původní charakter
drasticky se uplatňující dominantou Žďasu s převážně architektonicky nekvalitními
objekty.
107
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Babín [p46] – prostor s drobným rybníkem s rašelinou vodou a poměrně velkým vrchovištěm
v S okraji, mokřady a lesy a sousedící Matějovský rybník.
Vetelská soustava [p48] – soustava drobných rybníků v loukách uprostřed „rozorané“ krajiny
s pestrými podmáčenými okraji.
Rybníky pod Budčí [p49] – soustava rybníků s pestrými mokřadními společenstvy (šípatka,
vachta).
Narušení z hlediska krajinného rázu
Intenzivně obdělávané plochy orné, objemově i proporčně nevhodné zemědělské areály,
nízká architektonická kvalita okrajů sídel, objekty tradiční lidové architektury trpí četnými
přestavbami, odvodnění krajiny a technické úpravy vodních toků.
ZV/16 Údolí Sázavy (okrajový KC)
Charakteristika
Zaříznuté údolí tvořené řekou Sázavou, které se místy otevírá do okolní krajiny, s vysokým
podílem dřevinné vegetace, skalními výchozy, s relativně vysokým zastoupením orné půdy
střídající se s loukami a pastvinami a přírodě blízkými stanovišti. Údolí vytváří přirozenou osu
krajiny. Celek zasahuje do CHKO okrajově.
Urbanizované prostory
Sázava [u91] – obec na okraji CHKO s dochovanými objekty býv. hamru, s četnými
dochovanými tradičními objekty.
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Štěnice [p43] – žulové lomy v lesním porostu pod vrcholem Štěnice, hnízdiště výra velkého.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Zasahující zemědělské plochy orné, nevhodná zástavba.
17 Přibyslavsko (okrajový KC)
Charakteristika
Jedná se o členitou pahorkatinu tvořenou rulami s pruhy amfibolitů, na rozvodích se vyskytují
místy hluboké zvětraliny; plochý povrch je proříznut údolím Sázavy a přítoků. Nejvyšším
bodem je Roudnice 661 m n. m. Přibyslavská pahorkatina (část Havlíčkobrodské
pahorkatiny), kde převládají pole, drobné lesíky jsou tvořeny převážně smrkovými porosty
s borovicí a v sv. části dominují smrkové porosty s bukem a zbytky bučin. Převážně
zemědělská krajina vyznačující se intenzivním využíváním s vysokým podílem ucelených
polních honů, které svými rozměry nerespektují měřítko krajiny, s hospodářskými
monokulturními lesními porosty, drobnými selskými lesy převážně smrkovými a fragmenty
přírodě blízkých stanovišť, vázaných zejména na vodní prvky (drobné rybníky, vodoteče,
mokřady) s velkým podílem dřevinné vegetace doprovázející komunikace, vodoteče, vodní
nádrže (rybníky a menší rybniční soustavy). Důležitým prvkem je mimolesní vzrostlá zeleň
zjemňující rastr celé krajiny. Do CHKO Žďárské vrchy zasahuje jen okrajově. Sídla v CHKO
jsou obecně bez výrazných vertikálních dominant (vyjma Havlíčkovy Borové).
Urbanizované prostory
Malá Losenice [u70] – obec rozložena v širokém úvalu potoka Losenický, který teče ve
směru SZ-JV, volný prostor je vymezen lesem, znatelná historická stopa urbanistické
formace se zemědělskou usedlostí podél dvou komunikací s páteří potoka; statky
horáckého typu, rybník se zelení a klasicistní kapličkou na návsi, velký podíl zeleně
v sídle, znatelný přechod humen a členění plužiny zahrad, dominující zemědělský areál
mimo měřítko a výškovou hladinu ostatní zástavby.
108
Velká Losenice [u81] – původně hornická osada k dobývání stříbra na Peperku, barokní
kostnice, přestavěný původní gotický kostel, značně narušená původní urbanistická
struktura nevhodnými novostavbami suburbárního typu.
Havlíčkova Borová [u51] – tvoří velmi specifický a pohledný krajinný obraz sídla gradujícího
k dominantě gotického kostela s okolní krajinou, která si „jakoby“ zachovala svůj raně
barokní ráz. Obec přesto trpí zemědělským areálem na okraji a četnými nevhodnými
přestavbami a novostavbami. Centrum obce tvoří široká obdélníková svažující se náves.
Peršíkov [u47] – drobná obec na okraji CHKO s několika dochovanými tradičními objekty
lidové architektury.
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Losenický rybník – líhně [p31] – pestrá mozaika krajiny tvořená rybníky a drobnými nádržemi
zasazená do rámce okraje lesa a luk, pstruží líhně v drobných nádržích, místa narušení
technickými stavbami.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Velké plochy orné měnící vnímání původního měřítka krajiny, výstavba nových
„domkářských“ kolonií připomínajících příměstskou suburbární krajinu, četné nevhodné
novostavby a přestavby tradičních objektů zemědělských usedlostí a chalup, objemově i
proporčně nevhodné stavby, viditelné projevy odvodňování krajiny.
ZV/18 Peperek – Henzlička – Ransko
Charakteristika
Nevýrazné hřbety utvářené členitou pahorkatinou, v S části gabry ranského masívu a v J
části migmatickými rulami a ortorulami. Vyšší kra lemující Dářskou brázdu na Z. Jeden
z rozlehlých, výrazných lesních celků, který tvoří Z část CHKO Žďárské vrchy navazující na
zemědělskou krajinu Přibyslavska a Dářské brázdy. V okolí Velkého Dářka tvoří neostrou
hranici se zalesněným závěrem Dářské brázdy. Krajina celku je poměrně pestrá a bohatá na
drobné odlišující se prostory utvářené zejména „lesními“ rybníky s charakteristickými
břehovými společenstvy a zpevněnými hrázemi, četnými vodními toky s mokřady a drobnými
lomy, i tzv. hliníky; chudá však na specifické skalní útvary typické pro Centrální hřbet,
Borovský les a Pohledecký les (výjimku tvoří Peperek, vrcholové partie a S svahy Ranska),
jsou zde zastoupena četná balvanová pole. Převážná část celku je zalesněna smrkem
s příměsí buku, modřínu, jedle a borovice, místy větší bukové porosty (Ransko, Kamenný
vrch, Peperek). Převážná část celku se vyznačuje až na výjimky pravidelnými lesními okraji.
Okraje celku v přechodových pásmech utváří pastviny a louky s vlhkomilnými a rašeliništními
druhy. Nejvyšší bod tvoří Henzlička 692 m jako nepříliš výrazná výšková dominanta. Celek
se vyznačuje uzavřenou krajinnou scénou s velmi sporadickými výhledy do okolní krajiny.
Krajinný celek pokračuje mimo hranice CHKO.
Urbanizované prostory
Račín [u65, p29] – drobná obec v odlesněné enklávě tvořené převážně kulturními loukami
s fragmenty podmáčených stanovišť, dnes rekreační charakter s dominující budovou
hotelu, místy četná vzrostlá zeleň, převaha stavebně upravených původních objektů a
nových architektonicky neutrálních rodinných domků.
Staré Ransko [u39] – obec umístěná pod zalesněným masivem Ranska na severním mírném
svahu k nivě řeky Doubravy s kaskádou rybníků, původní železárny, domy uspořádány do
rovnoběžných řad, chalupy s štíty s lomenicemi a typickými podlomenicemi (s kuklami,
polovalby), místy zachovalé brány, chatová kolonie, nevhodná nová zástavba, alej
vzrostlých stromů podél řeky.
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Rejznarka [p40] – specifický prostor v okolí rybníků Křižní a Rejznarka s podmáčenými
stanovišti olšin a rašelinných luk s vyvinutými mechovými bulty a okraji s rákosinami.
109
Gruntovní rybník [p35] – specifický prostor v okolí rybníku Gruntovní s podmáčenými
stanovišti olšin a rašelinných luk v okrajích.
Vepřovské rybníky [p68] – soustava dvou lesních rybníků s charakteristickými okraji
ostřicových a rákosinami s navazujícím meandrujícím tokem Mlýnského potoku.
Ranská jezírka [p69] – ojedinělý, velmi efektní „přírodní“ prostor zatopených prohlubní po
těžbě rud s doposud patrnými „haldami“ s ojedinělou faunou a flórou na hadcích a
bazických horninách. Prostorem prochází drobný potok. Krajina připomíná miniaturu
jezerní krajiny.
Ransko [p70] – mohutný zalesněný masív s vysokým podílem bučin a podmáčených
jasanových olšin, tvořící dominantní celek okolní krajině, s mnoha drobnými odlišitelnými
prostory skalek, podmáčených stanovišť s bledulí jarní, acidofilních bučin a
hospodářských smrčin.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Zásadní podíl smrkových monokultur, hustá síť lesních cest s asfaltovým povrchem, lesní
meliorace.
ZV/19 Dářská brázda (Dlouhá mez)
Charakteristika
Protáhlá sníženina orientovaná v SZ-JV směru, kterou napříč probíhá evropské rozvodí –
bifurkace u rybníku Dářko, z JZ ohraničena mohutným zalesněným masivem Ranska a na
opačné straně pak zlomem končícím zalesněným Centrálním hřbetem. Charakteristické jsou
terénní zlomy v okolí Radostína a Hluboké vytvářející vysoké stráně, pod nimiž vznikly
překvapivě efektní prostory (Radostínská mez, U stráně, stráň nad Doubravníkem). Zvlněnou
krajinu mezi Radostínem a Vojnovým Městcem rozřezává Štírový potok, který zde vytváří
strž v opukách s fragmenty původního porostu. Převážně intenzivně využívaná zemědělská
krajina, ve které převládají pole o velkých výměrách s absencí vzrostlé zeleně na okrajích i
uvnitř a četné, převážně kulturní louky ve svazích a na okrajích celku. Mozaiku krajiny tvoří
především střídání velkých ploch orné s ostatními plochami luk a pastvin, rybníků a lesů.
Jižní část KC v okolí rybníka Dářko je převážně zalesněná a značně se odlišuje jako
specifický krajinný prostor utvářený mírně zvlněným převážně zalesněným terénem
s rašelinnými bory v okolí Velkého Dářka (rozlohou největší rybník na Českomoravské
vrchovině). Podobně je tomu v okolí rybníků Řeka a Doubravník. Výraznou umělou osu
vytváří silnice I. tř. Žďár n. S. – Ždírec n. D.
Urbanizované prostory
Žďírec nad Doubravou [u33] – obec umístěná v širokém úvalu, téměř rovinatém, ve směru
toku řeky Doubravy, zástavba založená systémem ulic, hlavní ulice prostorná, bez
veřejného prostoru, urbanistická formace připomínající kobercové zástavby.
Krucemburk [u34] – sídlo umístěné do svahu Dářské brázdy spodní části Křížového vrchu,
do jižního úbočí je situována náves-náměstí ukončené dominantou kostela a hřbitova,
zástavba chaotická, značně přestavěná, bez kontextu, původní městská zástavba
zchátralá.
Vojnův Městec [u41] – původní osada ze 13. stol., v ploché nivě Městeckého potoka, budovy
měřítkově se vymykající ostatní zástavbě, dochovaná náves-náměstí obdélníkového
půdorysu, průtah hlavní silnice I. třídy, barokní hostinec-bývalý klášter, hřbitov s hřbitovní
kaplí, dominantní kostel mimo náměstí, okály.
Radostín [u50] – malé sídlo soustředěné kolem prostorné nepravidelné návsi, působivý
prostor návsi s rybníkem, vysoký podíl dochovaných architektonicky cenných objektů
lidové architektury, při cestě směrem na Borky nepříliš šťastně řešené novostavby.
Borky – osada rozložená podél komunikace, jednostranná ulicovka, která vznikla pro těžbu
rašeliny a její borkování.
110
Hluboká [u46] – odlehlá obec na okraji lesního komplexu pod Vysokou strání, zástavba
svažující se místy strmě, shluková zástavba, převládají tradiční chalupy, avšak značně
upravené, roubené stavby, v horní partii alej starých klenů.
Rekreační areál Dářko – nemalý prostor při hrázi Velkého Dářka s chatami a tábořištěm,
pláží a půjčovnou lodí.
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Dářko [p21] – známý a rozlohou největší rybník na Vysočině založený v 15. století v prostoru
mělké sníženiny v původních Dářských blatech, chov ryb, rekreace, vodní sporty, Nový
rybník s chatovou zástavbou.
Dářské rašeliny a lesy [p53] – rozsáhlý zalesněný prostor v okolí rybníku Velké Dářko
s výskytem borovice blatky na tzv. Dářských rašeliništích, známý nejen pro velkou vodní
plochu (viz Dářko), ale především pro výskyt vlhkomilných rašelinných druhů ve svém
rozsahu ojedinělý v rámci Českomoravské vrchoviny s vysokou přírodní hodnotou;
efektními interiéry porostu borovice blatky a velmi zajímavé scenérie v intimním prostoru
pod tzv. Radostínskou mezí, která poskytuje rozhled na Dářská blata z ptačí perspektivy;
území je známo nejen rašeliništi, ale též bifurkací vod. V území jsou patrné výrazné střety
rekreačního využití a hospodářského využití s jeho přírodními hodnotami. Celý prostor je
lemován pestrými okraji lesa s četnými mokřady a rybníky:
Doubravník – intimní drobný prostor pod vysokou strání s loukami a lesy v okolí malého
rybníku orámovaného lesem a loukou s vyvinutými mokřady a v lese umístěnou hrází.
Radostínská mez – intimní prostor mezi rašelinnými lesy a intenzivně užívanou zemědělskou
krajinou na jižně orientovaných svazích tzv. Radostínské meze, výskyt vzácných druhů
rostlin.
Doubravníček – velmi drobný přírodní intimní prostor v okolí malého rybníčku v lesním
porostu s vyvinutými mokřady v jeho okolí.
Malé Dářko – Radostínské rašeliniště – velmi členitý prostor mokřadů mezi Velkým a Malým
Dářkem s cennými rašelinnými biotopy, loukami a ostřicovými společenstvy na břehu
rybníku Malé Dářko.
Pod Kamenným vrchem – podmáčené louky s rybníkem s typickými společenstvy.
Řeka [p12] – poměrně velký prostor v okolí rybníka Řeka rámovaného zelení, opírajícího se
o lesní okraje s rekreačními prostory u hráze a podmáčenými biotopy na opačné straně
podél Doubravy.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Zemědělské areály u Vojnova Městce, Křížové. Soustava odvodňovacích příkopů v okolí
rašelinišť a podmáčených stanovišť, nadměrné plochy orné vytvářející hrubou mozaiku a
měnící měřítko krajiny, silnice I. třídy a uplatnění jejího tělesa s doprovodnými prvky (čerpací
stanice, velké křižovatky u Ždírce nad Doubravou), silné uplatnění neúměrného odvodnění
krajiny (technicky upravené vodní toky, drenáže), uplatnění nevhodné výstavby v kompaktní
urbanistické formaci Ždírce nad Doubravou.
ZV/20 Stružinecká pahorkatina
Charakteristika
Krajinný celek je umístěn do ploché, místy až členité pahorkatiny. Je tvořen zemědělskolesní krajinou s velkými plochami intenzivně obdělávané, převážně nedělené orné půdy,
s výraznou absencí mimolesní zeleně, s architektonicky narušenými obcemi a častými
pomístními dominantami zemědělských areálů. Lesní porosty jsou převážně monokulturní
smrčiny s příměsí ostatních dřevin (zejména modřínů, pomístně buků aj. listnatých dřevin);
okraje lesů jsou převážně pravidelné a podílí se tak spolu s plochami orné a dalšími
kulturními plochami na výrazné geometrizaci krajiny. Krajinný celek zasahuje do CHKO
Žďárské vrchy pouze okrajově.
111
Urbanizované prostory
Stružinec [u22] – drobná obec ve svahu pod Barchancem s četnými dochovanými tradičními
objekty lidové architektury, zvonička, plaňkové ploty.
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Barchanecké rybníky [p09] – soustava drobných rybníků rámovaných v „přírodním“ prostředí
podmáčených luk a mokřadů na okraji lesa.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Zemědělské areály na okraji sídel nerespektující měřítko krajiny, sídla s ostrým přechodem
do krajiny a menším podílem zeleně a velkou mírou přestavěných objektů se sníženou
architektonickou kvalitou. Zemědělská krajina s dominancí orné s absencí mimolesní zeleně.
ZV/21 Trhovokamenicko (okrajový KC)
Charakteristika
Plošší krajina široce rozevřeného údolí Chrudimky v okolí Trhové Kamenice, které má
charakter harmonické malebné krajiny s četnými prostory v okolí řeky a obcemi většinou
citlivě zasazenými do krajinného rámce. Urbanizované prostory jsou typické svou
dochovalostí a historickou „výmluvností“. Krajinu utváří pestrá mozaika polí, luk a lesíků
s četnými doprovodnými porosty řeky a komunikací. Místy se na plošších částech uplatňují
souvislé plochy orné, které jsou částečně „rozbity“ drobnými remízky. Charakter většiny obcí
je dán vysokým podílem dochovaných tradičních objektů lidové architektury.
Urbanizované prostory
Vítanov – Stan [u09] – dvě obce srostlé zástavbou obec na levém břehu Chrudimky, ulicová
zástavba, zemědělský areál, barokní kaplička sv. Anny.
Rváčov [u05] – obec položena k hlavní a vedlejší komunikaci utváří uliční zástavbu převážně
přestavěných tradičních domů s četnými novostavbami, v okolí mokré louky, niva potoka.
Králova Pila – roubené vodní dílo-mlýn a pila patrně z konce středověku, dnes využívaný
jako soukromý rekreační objekt. (Prostor není vymezen).
Milesímov – roztroušená zástavba objektů tradiční lidové architektury, rekreační charakter.
(Prostor není vymezen)
Všeradov [u11] – drobná obec podél komunikace, barokní lidová architektura.
Veselý Kopec – soubor tradičních staveb lidové architektury a technických staveb z oblasti
Vysočiny – skanzen. (Prostor není vymezen).
Svatý Mikuláš – drobná osada v okolí kostela se hřbitovem. (Prostor není vymezen)
Svobodné Hamry [u02] – památková zóna lidové architektury s pozdně renesanční tvrzí
přestavěnou na zámeček, dochovaná roubená hospoda z 18. stol. a hamr na vodní
pohon.
Dřevíkov [u07] – bývalá židovská ulička, četné dochované tradiční objekty lidové
architektury, dřevěná zvonička, za obcí židovský hřbitov.
Možděnice – obec s vysokou historickou hodnotou, součást skanzenu lidových staveb a
řemesel Veselý Kopec, dochované objekty kovárny, truhlářské a kolářské dílny s četnými
objekty lidové architektury (mimo CHKO).
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Mlýnský rybník a Rohlík [p01] – silně zarostlé rybníky s bohatou vlhkomilnou květenou a
cennými mokřadními biotopy.
Januš [p04] – rekreační rybník mezi lesy s chatami v okolí hráze, vyvinuté mokřady v zadní
části rybníka, železniční trať.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Elektrické nadzemní vedení VVN vytvářející výrazný cizorodý prvek, individuální rekreační
zástavba – chaty, plochy orné nerespektující měřítko krajiny v okolí Hlinska.
112
ZV/22 Hlinsko
Charakteristika
Urbanizovaná krajina sídla městského typu s částečně dochovanou původní zástavbou a
zásadně narušenou urbanistickou strukturou v okrajích. Střed města tvoří svažité náměstí
s dochovanými měšťanskými domy a kostelem.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Panelové výškové domy, průmyslové zóny s architektonicky, objemově i proporčně
cizorodými halami bez zapojení do krajinného rámce, silo, čistička v údolí navazující na
město.
ZV/23 Hlinecko
Charakteristika
Velmi různorodý prostor utvářený několika samostatně vnímatelnými částmi: Svratecko
položené ve sníženině pod Centrálním hřbetem Žďárských vrchů (Devítiskalské vrchoviny),
okolí Vortové v odlesněné enklávě na úpatí Vortovského vrchu, široce rozevřené údolí
Chrudimky s údolní nádrží Hamry a poměrně plochá krajina v okolí Zalíbeného a Košínova.
Většina sídel trpí četnými přestavbami tradičních objektů a nepříliš citlivými novostavbami
v okrajích i uvnitř sídel. Prostor se nachází na rozhraní Žďárských vrchů a Železných hor,
které zde tvoří místy neostré hranice.
Urbanizované prostory
Dědová [u8, u10] – obec položená v drobném sedle pod Dědovským kopcem v rovinné
odlesněné ploše, obklopená drobnými chlumky, neuspořádaná různorodá zástavba nízké
kvality, zemědělský areál.
Ovčín [u14] – drobná osada, neuspořádanost, bytovka.
Jeníkov [u15] – obec položená do svahu Pešavy podél komunikace, vyniká necitlivými
novostavbami a přestavbami tradičních objektů.
Kameničky [u20] – obec položená podél komunikace ve zvlněné krajině Kameničské
pahorkatiny, ulicová zástavba, kostel, škola, značné přestavby tradičních objektů,
novostavby v příčných uličkách.
Svratouch [u24] – obec ve svahu Otavy, zástavba srůstá se sousední Svratkou, v pohledech
uplatnění domu s plochou střechou, zahuštění zástavby, přestavby.
Vortová [u31] – obec v odlesněné enklávě, tradiční zástavba při potoce, novější ulicová
zástavba, četné dochované objekty lidové architektury.
Zalíbené [u27] – drobné sídlo v rovinatém prostoru v lukách na okraji lesa, uspořádáno podle
ulice, kaplička.
Studnice [u19] – sídlo položeno v mírné kotlině v otevřených loukách, kostelík, zahradní
domky, řadové garáže, zemědělský areál, celková neuspořádanost.
Hamry u Hlinska [u18] – obec při Horní Chrudimce, tradiční zástavba chalup horáckého typu
se zpevněnými štíty, vodní mlýny, barokní kaple, stupník, kulisu tvoří chlumky.
Herálec [u38, u42] – obec ležící v odlesněné enklávě s mnoha kontrasty dochované původní
zástavby s agresivně se uplatňujícími novostavbami, kostel, Brušovecká alej.
Familie [u37] – osada v enklávě Herálce, kravín, rybník.
Kocanda [u44, u45] – osada položená podél silnice rozdělená do dvou částí, mlýn.
Svratka [u107] – malé město s výrazně narušenou původní urbanistickou strukturou,
neuspořádanými okraji, cenné části: Račana, hřbitov se zvonicí a kostelem.
Chlum [u26] – obec rozkládající se po obou stranách komunikace Hlinsko – Žďírec n. D.
obklopená zemědělskou krajinou vyznačující se rysy intenzifikace zemědělské
velkovýroby, urb. struktura hůře čitelná, architektonická kvalita objektů snížena četnými
přestavbami a novostavbami, hlavní komunikace sídlo rozděluje na dvě části, rybník
Mlynářka, kaplička, zemědělský areál.
113
Benátky [u28] – shluková a uliční zástavba v hůře čitelném urbanistickém uspořádání
narušená hlavní komunikací protínající sídlo, architektonická kvalita dochovaných objektů
snížena četnými přestavbami a novostavbami, sídlo je obklopeno zemědělskou krajinou
s výrazně se uplatňujícími projevy intenzifikace zemědělské velkovýroby.
Kohoutov [u32] – obec s uliční zástavbou podél komunikací protnutá frekventovanou
komunikací II. třídy Hlinsko – Žďírec n. D. v zemědělské krajině vyznačující se rysy
intenzifikace zemědělské velkovýroby, urb. struktura čitelná, architektonická kvalita
dochovaných objektů výrazně potlačena novostavbami a necitlivými přestavbami.
Specifická místa krajiny – krajinné prostory
Herálecko – Sníženina Svratky a Herálce [p50] – jde o zřetelně vymezený prostor okraji lesů
s mírně zvlněným terénem s rozsáhlými polními hony a drobnými loukami s četnou
rozptýlenou zelení v široce rozevřeném údolí řeky Svratky a jejích drobných přítoků. Údolí
se zařezává v oblasti Moravské Cikánky, kde se prolamuje Devítiskalskou vrchovinou do
Milovské kotliny. Původní tok řeky Svratky dal název i městu Svratka (pův. Zvratka od
slova „zvrátit“; řeka meandry řeky vyvolávaly pocit, že místy teče řeka zpět). Meandrující
tok řeky jako symbol krajiny celého prostoru byl v 60. a 70. letech minulého stol. razantně
v celé své délce od Herálce až po Svratku technicky upraven a narovnán a ztratil tak svou
původní tvář. V současné době řeku připomíná jen podle názvu, výrazem působí spíše
jako odvodňovací strouha. U tzv. Melezínkovy studánky lze ještě doposud nalézt zbytky
původních meandrů a velmi krátký úsek původního koryta řeky v lese. Podobně utrpěla
jemná mozaika s četnými mezemi, remízky a mokřady v okolí obou obcí, kde ještě v 60.
letech byl datován výskyt rosnatky okrouhlolisté. Krajina byla velmi necitlivě odvodněna a
zúrodněna velkoplošnými polními hony. Výsledky těchto změn se projevují v krajině
doposud silně. Podobně je tomu s výstavbou. Původně malebné obce s převahou
tradičních objektů lidové architektury a měšťanských domů v centru Svratky
(dochovaných částečně dodnes) byly v 70. letech minulého stol. atakovány agresivní a
necitlivou zástavbou brizolitových domů proporčně i měřítkem často mimo hranice
snesitelnosti. Obce tak ztratily svou původní tvář. I přesto lze v prostor vnímat jako
malebný pro dochovanost cenných drobných přírodních hodnot a i díky postupné
extenzifikaci využití území (zakládání pastvin, snaha o revitalizaci krajiny). Heterogenní
zástavba Herálce doposud mírně graduje ke kostelu sv. Anny s vertikálou kostelní věží,
nad kterým je v pohledově exponovaném místě významná architektonicko krajinářská
kompoziční osa aleje od kostela k Brušovci. Cenné místo drobného údolí Brušoveckého
potoka pro svůj „přírodní“ charakter luk a drobných mokřadů. Přírodní dominantu celého
místa utváří zalesněný masiv Centrálního hřbetu. Zástavba Svratky je položena na dno
prostoru širokého a zahlubujícího se údolí, na S straně srůstá se zástavbou sousedního
Svratouchu. Obě obce odděluje nepatrný hřbet Louckého kopce. Z vyšších poloh se
otevírají působivé dálkové pohledy na krajinu Borovského lesa a Centrálního hřbetu
s horizonty ve více plánech a mění se i vnímání měřítka krajiny. Prostor se i přes razantní
zásahy do okolní krajiny Svratecka vyznačuje rovnováhou mezi zástavbou a
zemědělskými plochami a lesními porosty s příznivým měřítkem prostoru. Místy je
znatelný vysoký podíl zemědělských ploch s ornou a necitlivé výrazné potlačení původní
členité struktury drobných polí oddělených mezemi. Sníženině v okolí Svratky dominuje
charakteristická kompaktní zástavba většího sídla – Svratky.
Vortovsko – Vortová – lesní enkláva a sídlo [p51] – odlesněná planina uprostřed lesního
komplexu pod Vortovským vrchem umístěná v mělkém údolí Vortovského potoka se třemi
rybníky a kompaktní formou obce Vortová. Vnitřní prostor je charakteristický pro planiny
v lesním komplexu navazujícím na přechodu Železných hor a Devítiskalské vrchoviny na
úpatí Centrálního hřbetu. Obec je položena podél silnice cesty Herálec – Hlinsko, která
tvoří umělou osu celého prostoru. Podél této osy je novější ulicová zástavba, tradiční
zástavba je mimo silnici na Z okraji Vortovského potoka, který tvoří přirozenou původní
osu celého prostoru enklávy. Zástavba prostoru je bez architektonických dominant
s velkým množstvím vzrostlé zeleně. Západní část prostoru vyniká bohatými přírodními
znaky, zejm. rybniční soustavu se třemi rybníky, rozptýlenou vzrostlou zelení ve volné
114
krajině drobných luk a polí, rámující okolí rybníků a doprovázející Vortovský potok.
Přirozeně meandrující tok Vortovského potoka s doprovodnou zelení spojující rybníky
v přirozeném přírodním rámci v okraji lesa je základním znakem přírodní charakteristiky
udávající tvář této části prostoru. V část je položena do mírně se zvedající stráně až
k lesu, kde je v rovinatější partii položena drobná zástavba Lhoty. Rytmicky střídající se
pole a louky v rozsáhlé lesní planině dávají celkový charakter prostoru. S Vortovou lze
spojit historizující hájovnu U vily (arch. J. Fanta) v lese v blízkosti Zlámance.
Kameničky – Vojtěchův kopec [p06] – rozlehlý prostor širokých údolí Chrudimky a
Chlumětínského potoka ohraničený ze dvou stran lesy, na S straně se otevírající do
zemědělsky intenzivně obdělávané krajiny, s kompaktní zástavbou obcí kolem silnic
přecházející ve vyšších polohách v mělká údolí zakončená okraji lesů s rozptýlenou
zástavbou (Filipov, Paseky). Prostor sám je poměrně členitý skladbou složek a prvků
tvořících krajinu a je vymezený odlišným terénem výběžku Železných hor Kameničské
vrchoviny s horizonty ve více prostorových plánech; z vyšších poloh překvapivé dálkové
pohledy u efektních scenérií s kulisami Centrálního hřbetu. Cenné partie rybníků
v přírodním prostředí i dochované části přírodních toků s břehovou zelení (údolí
Chrudimky) a četné dochované podmáčené a rašelinné louky (Filipovské rašeliniště, louky
u Jeníkova, rašelinné louky pod Volákovým kopcem, Bahna) jsou typickým znakem
Kameničska. Dominantní částí je lesní komplex nazývaný Krejcarský les, který je
převážně tvořen smrkovou monokulturou s borovými porosty a místy dochovanými
rašeliništi s klikvou žoravinou. Interiér lesa působí místy monotónně, silně se uplatňuje
hospodářský vzhled lesních porostů a je často „rozřezán“ lesními komunikacemi a
cestami. Cenné partie lesa vyváří drobné vodní toky. Kompaktní zástavba sídel s četnými
novostavbami (domy s brizolitovou fasádou) působícími nepříznivě v panoramatických
pohledech i detailu se především uplatňuje v krajinném obrazu Kameniček, Chlumětína
(mírně), Ovčína a Jeníkova. V náhorních a méně přístupných polohách jsou drobné
urbanizované prostory s kompaktní zástavbou v souladu s krajinným rámcem. V okraji
Kameniček se mírně uplatňuje v krajinném obrazu sídla zemědělský areál. Četnými jsou i
typické kvádry drobných obchodů bývalé Jednoty v centrálních částech obcí. Typickým
znakem krajiny Kameniček je četná doprovodná zeleň komunikací s vysokým podílem pro
kraj typického jeřábu ptačího (efektní aspekt konce léta s červenými jeřabinami). V krajině
Kameničska se i přes dochovanost mnoha mokřadů silně uplatňuje odvodnění a technické
úpravy toků (velká část Chrudimky a jejích přítoků). Zajímavým ojedinělým prvkem krajiny
je zatopený lom v přírodní scenérii ve vrcholové části Vojtěchova kopce (místním názvem
Volákův) s dalekými rozhledy.
Studnice, Hamry – údolní nádrž Hamry [p05] – rozlehlé údolí Hamerské vodní nádrže ležící
na Chrudimce a Valčici, oddělené výšinami Hrobek od Kameniček a na opačné straně
pozvolnými svahy stoupajícími k Hradišti. Velmi členitý prostor velkého měřítka s mnoha
prostorovými plány a horizonty, bohatě formovaný členitými okraji lesů, rozptýlenou zelení
a tvarem vodních ploch. Pro území je charakteristická neatraktivní zástavba obcí
Studnice-Hamry. Ploché partie na okraji hraničící s výběžkem Centrálního hřbetu se
vyznačují rozsáhlými rašeliništi (Košínovské rašeliniště), z velké části však narušenými
odvodněním. V tomto prostoru lze spatřit harmonické zapojení rozptýlené zástavby
krajinného rámce (Zalíbené, Svatojánské lázně). Prostor poskytuje zejména ze S částí
překvapivě strhující scenérie s vodní hladinou nádrže v hlubokém údolí na pozadí kulis
Centrálního hřbetu.
Hlinsko [samostatný nehodnocený KC] – urbanizovaná krajina sídla městského typu s cca
8 tis. obyvateli s částečně zachovalými architektonickými prvky a zásadně narušenou
urbanistickou strukturou
Narušení z hlediska krajinného rázu
Velké scelené plochy orné měnící měřítko krajiny, necitlivé přestavby tradičních objektů
lidové architektury, necitlivé novostavby v proporcích i objemech se vymykající tradiční
výstavbě, zemědělské areály s ocelokolnami.
115
ZV/24 Skutečsko (okrajový KC)
Charakteristika
Skutečsko patří k otevřeným intenzivně obdělávaným krajinám, s vysokým podílem
mimolesní zeleně v sídlech a podél komunikací, s četnými sídly venkovského a městského
typu různé kvality a velkým množstvím drobných odlišujících se krajinných prostorů v okolí
lomů, malých vodních nádrží s mokřady, údolí potoků, okraje sídel (humna), drobné lesy.
Specifickým krajinným prvkem jsou zde četné opuštěné a převážně zatopené lomy v různém
stádiu sukcese. Do CHKO Žďárské vrchy zasahuje pouze okrajově v S části v okolí Krouny a
Kladna. Měřítko krajiny je dáno reliéfem a poměrem ploch orné a luk s roztroušenými lesíky
a převážnou otevřeností krajinné scény.
Urbanizované prostory
Kladno [u06] – sídlo v otevřené ploše podél drobného vodního toku, který tvoří nepatrnou
osu jeho prostoru, s relativně vyšším počtem zachovalých tradičních stavení.
Krouna [u03] – sídlo rozložené podél komunikace, která kopíruje směr potoku Krounka
s čitelnou, místy však narušenou urbanistickou strukturou ulicovky, trpící mnoha
necitlivými přestavbami tradičních objektů s jasně čitelnou přírodní osou potoka.
Dominantou místa je věž kostela.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Scelené polní hony a odstranění plužin vedlo k odstranění drobné mozaiky krajiny a změně
měřítka.
Odvodňování krajiny a technické úpravy vodních toků
Architektonicky nevhodné a měřítkově naddimenzované objekty zemědělského areálu
v Krouně.
Narušení volných průhledů ze zastavěného území a vyhlídek, zvětšení plochy orné, výsadba
nepůvodní vzrostlé zeleně, odstranění doprovodné zeleně komunikací, vodních toků a
mimolesní zeleně.
ZV/25 Pustá Kamenice (okrajový KC)
Charakteristika
Prostor na okraji zalesněného masívu Borovského lesa sklánějící se mírně k severozápadu,
pokračující za hranice CHKO. Prostor je charakterizován v CHKO rozptýlenou zástavbou a
členitou mozaikou polí, luk a drobných lesů, posílený členitými okraji přecházejícími
z Borovského lesa. Klidný a harmonický projev prostoru posiluje vzrostlá zeleň ve volné
krajině podél komunikací a v sídlech. Umělou osu v prostoru lze spatřit v železniční trati.
Přírodní osu utváří potok Kamenická Voda vytvářející mělké údolí – žlab, který se však
uplatňuje mírně. Poblíž Pusté Kamenice je drobný izolovaný skalní útvar Happova skála.
Prostor v CHKO je pokračováním krajinného celku Prosečska v neostrém přechodu
Borovského lesa do sousední krajiny.
Urbanizované prostory
Pustá Kamenice [u13] – stará hornická osada, zničena v období třicetileté války s roubenými
chalupami horáckého typu s barokním kostelem sv. Anny
Čachnov [u17, u21] – obec s velmi různorodou zástavbou umístěná do odlesněné náhorní
planiny s rozvolněnou zástavbou, samotami i necitlivých novostaveb podél silnice,
neuspořádaným komplexem staveb se projevuje prostor nádraží.
Pec [u12] – drobná osada rozvolněnou zástavbou v křižovatce na Pustou Kamenici a
Čachnov.
Narušení z hlediska krajinného rázu
Scelené polní hony a odstranění plužin vedlo k odstranění drobné mozaiky krajiny a změně
měřítka.
Odvodňování krajiny a technické úpravy vodních toků
116
Tab. č. 4: Hlavní příčiny narušení krajinného rázu území
H: Snižují estetickou hodnotu krajinného rázu větších oblastí a
narušují její měřítko.
Intenzivně obdělávané
O: Eliminovat výrazně negativní působení charakteristiky, která
převážně nedělené
se jeví jako zásadní, vhodnou výsadbou zeleně na jejích
zemědělské plochy
okrajích, rozbitím velkých ploch orné na menší zakládáním
nebo obnovou mezí, remízků, dělením kultur apod.
H: Snižuje estetickou hodnotu krajinného rázu místa.
O: Nepovolovat další chatovou výstavbu, eliminovat negativní
Chatová výstavba
působení současné výsadbou vhodné zeleně a zapojením
shluková nebo
chatových kolonií a jednotlivých chat do krajinného rámce,
roztroušená
zamezit výsadbám nevhodné zeleně městského typu v jejich
okolí
Nevhodné stavební
H: Snižují estetickou, a svou funkcí mnohdy i přírodní hodnotu
objekty ve volné krajině
krajinného rázu místa i oblasti.
nerespektující měřítko
O: V některých případech je možné snížit negativní působení
krajiny (zemědělské a
výsadbou vhodné zeleně, popř. úpravami architektonického
průmyslové areály,
vzhledu, změnou proporcí, barvy, materiálu apod. Pokud lze
průmyslové zóny na okraji objekt odstranit, nebo nahradit kvalitativně lepším, pak toto
měst, stožáry, elektrické
řešení podporovat.
vedení VVN, dopravní
stavby)
Silnice I. třídy a některé
H: Snižují estetickou i přírodní hodnotu krajinného rázu.
úseky silnice II. třídy
O: Pohledově eliminovat výsadbou doprovodné zeleně,
tvořící cizorodou umělou dominantní působení hlučných úseků zmírnit výsadbou
osu v krajině – bariéry
křovinných pásů, zajistit průchodnost krajiny.
H: Snižují estetickou a svou funkcí i přírodní hodnotu krajinného
rázu oblasti či místa
Rozsáhlé rekreační
O: Zmírnit jejich negativní obraz v krajině minimalizováním
areály nerespektující
výškové hladiny zástavby a její hustoty.
měřítko krajiny
Zmírnit výraz stavebních objektů vhodnými přestavbami nebo
s dominantním
výsadbami vzrostlých listnatých dřevin, zmírnit výraz
působením
nevhodného urbanistického členění vhodnější parcelací.
Zamezit výstavbě dalších areálů a rozšiřování stávajících.
Nevhodně umístěné a
H: Snižují estetickou hodnotu krajinného rázu oblasti či místa.
architektonicky
O: V mnoha případech (stožáry, komíny, sila) apod. lze řešit
nevyvážené umělé
pouze volbou nátěru, který by zmírnil celkový dojem.
dominanty
H: Snižují estetickou hodnotu krajinného rázu místa.
Nevhodně začleněné
O: Zmírnit negativní působení charakteristiky vhodnou
okraje sídel s ostrým
výsadbou zeleně, výjimečně výstavbou architektonicky
přechodem do
kvalitních objektů na okraji sídla s vhodným ozeleněním v rámci
zemědělské krajiny
rozvoje obce.
H: Snižují estetickou hodnotu krajinného rázu oblasti či místa.
Bezkontextuální
O: Lze eliminovat pouze cílenou osvětovou činností,
novostavby a přestavby
profesionálně zpracovaným územním plánem, doporučeními,
tradičních objektů
podporou vhodného řešení přestaveb.
H: Snižuje především přírodní hodnotu krajinného rázu
Hospodářský výraz lesa a O: Lze eliminovat výsevem druhově pestrých směsí, postupnou
kulturních luk a pastvin
obnovou alespoň části lesních porostů výsadbou stanovištních
dřevin
Vysvětlivky: H – působení na hodnoty krajinného rázu, O – opatření
117
3.13. Monitoring, výzkum
Na území CHKO Žďárské vrchy byla již k návrhu jejího vyhlášení v r. 1970 a v následujícím
období zpracována řada prací zabývajících se výzkumem a průzkumem oblasti z různých
oborů. Zmínit je možno např. „Projekt Kameničky“ řešený Botanickým ústavem ČSAV v Brně
v rámci programu UNESCO – MAB, zaměřený na ekologii lučních porostů oblasti. Horní
povodí Svratky s Fryšávkou bylo zařazeno do mezinárodního projektu IUCN/WWF No.
692/14-1/, v jehož rámci byla řešena strategie ochrany a tvorby kulturní krajiny oblasti. Ve
spolupráci s Geografickým ústavem ČSAV v Brně byla rozvíjena síť zvláště chráněných
maloplošných území v oblasti a dalších významných segmentů krajiny tvořících kostru
územního systému ekologické stability oblasti a spolu s dalšími odborníky z vědeckých
ústavů, vysokých škol a muzeí byly zpracovány základní inventarizační průzkumy těchto
území. Tyto a řada dalších dílčích, včetně diplomových a jiných studentských prací,
zpracovaných do r. 1995 jsou obsaženy v titulu Bureš P. et Smejkal M. (1996): Botanická
bibliografie Žďárských vrchů. – Ed. Moravská zemská knihovna et Správa Chráněné krajinné
oblasti Žďárské vrchy, Brno, 116 p., jež obsahuje i práce zabývající se neživou přírodou
oblasti, krajinou, ekologií a ochranou přírody.
Jedním ze základních úkolů ochrany přírody je zajištění inventarizačních průzkumů
zvláště chráněných území jako nezbytného podkladu pro zpracování plánů péče o tato
území a jejich managementu i jejich nových návrhů. K postižení dynamiky přírodního vývoje i
vlivů prováděných managementových opatření ve zvláště chráněných územích je nutno
inventarizační průzkumy v 10–15leté periodě opakovat a tento úkol je na žádoucí odborné
úrovni možno zajistit jen s dodavatelským zpracováním specializovanými odborníky. Jejich
využití, zejména pro potřeby zpracování inventarizačních průzkumů nižších rostlin nebo
bioindikačně významných skupin bezobratlých živočichů, však bylo v minulosti omezeno
nedostatkem finančních prostředků na inventarizační průzkumy.
V letech 2000–2003 probíhalo mapování biotopů v rámci soustavy NATURA 2000, při
němž byl proveden inventarizační bryologický průzkum navrhované evropsky významné
lokality Dářská rašeliniště a z prostředků na mapování byly zpracovány i dílčí floristické
seznamy cévnatých rostlin některých zvláště chráněných území a lokalit I. zóny
odstupňované ochrany přírody. Některé lokality s rybníky byly zpracovány i v rámci grantu
VaV 640/8/00 management rybničního hospodaření.
Teprve se započetím přidělování účelových finančních prostředků na inventarizační
průzkumy od r. 2003 a zejména se zařazením financování inventarizačních průzkumů jako
podkladu pro plány péče o zvláště chráněná území z programu péče o krajinu MŽP ČR od
roku 2006 bylo možno jejich aktualizaci postupně zajistit. Inventarizační průzkum národních
přírodních rezervací byl zajištěn z prostředků grantu VaV 620/2/03 v letech 2004–2005.
Přehled zpracovaných botanických inventarizačních průzkumů zvláště chráněných
území od r. 2000 je uveden v následující tabulce:
Tab. č. 5: Přehled provedených inventarizačních průzkumů
ZCHÚ
NPR Dářko
rok
1987
obor
entomologie
2001
cévnaté rostl.
2005
entomologie
2005
makromycety
citace
Nenadál S. (1987): Některé vzácnější druhy hmyzu SPR Velké
Dářko v CHKO Žďárské vrchy. Zprávy Čs. Společ. Entomol.
ČSAV, 23: 57-58 (in Czech).
Lysák F. (2001): Floristický inventarizační průzkum NPR Dářko
[in mapování NATURA 2000]
Komzák P. (2005): Trichoptera (chrostíci) národních přírodních
rezervací Radostínské rašeliniště a Dářko v CHKO Žďárské
vrchy. [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Antonín V.,Vágner A. (2006): Makromycety NPR Dářko
118
ZCHÚ
NPR
Radostínské
rašeliniště
NPR
Ransko
rok
2005
2006
obor
cévnaté rostl.
bezobratlí
2007
entomologie
2008
měkkýši
1995
entomologie
1997
entomologie
2001
cévnaté rostl.
2001
entomologie
2005
entomologie
2005
makromycety
2005
cévnaté rostl.
2006
bezobratlí
2007
entomologie
2007
entomologie
2008
měkkýši
1984
entomologie
2003
entomologie
2005
2005
makromycety
mechorosty
2005
cévnaté rostl.
2006
bezobratlí
2007
entomologie
2007
entomologie
2008
měkkýši
citace
Štykar J. (2005): Inventarizace vegetace NPR Dářko
Svatoň J. (2006): Pavouci (Araneae) Ž´dárských vrchů.
Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č.1: 88 pp. 12 tab.
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Drvotová a kol. (2008): Měkkýši (Mollusca) Žďárských vrchů.
Parnassia č. 3, 79 pp., 16 tab.
Šumpich J. (1995): Seznam druhů motýlů zjištěných v rámci
faunisticko-ekologického výzkumu NPR Radostínské
rašeliniště v roce 1995. Průběžná zpráva. [ms. depon. in
Správa CHKO Žďárské vrchy].
Šumpich J. (1997): Fauna motýlů NPR Radostínské
rešeliniště. Závěrečná zpráva. [ms. depon. in Správa CHKO
Žďárské vrchy].
Lysák F. (2001): Floristický inventarizační průzkum NPR
Radostínské rašeliniště [in mapování NATURA 2000]
Trávníček D. (2001): Vodní brouci vybraných rybníků v CHKO
Žďárské vrchy. - [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Komzák P. (2005): Trichoptera (chrostíci) národních přírodních
rezervací Radostínské rašeliniště a Dářko v CHKO Žďárské
vrchy. [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Antonín V.,Vágner A. (2005): Makromycety NPR Radostínské
rašeliniště
Štykar J. (2005): Inventarizace vegetace NPR Radostínské
rašeliniště
Svatoň J. (2006): Pavouci (Araneae) Ž´dárských vrchů.
Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č.1: 88 pp. 12 tab.
Tichá K. & P. Bezděčka (2007): Výsledky inventarizačního
průzkumu mravenců (Hymenoptera: Formicoidea) v idoptera)
v NPR Radostínské rašeliniště, Ranská jezírka, Štíří důl
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Drvotová a kol. (2008): Měkkýši (Mollusca) Žďárských vrchů.
Parnassia č. 3, 79 pp., 16 tab.
Nenadál S. (1984): Vazba střevlíkovitých na rozdílné
geobicenozy v Ranském lesním komplexu. Zprávy čsl. spol.
entomol., 20: 33-45.
Mückstein P & Holuša O.: Composition of psocid taxocenoses
(Insecta: Psocoptera) in dependence on the level of
naturalness of forest ecosystems in the Žďárské vrchy. J. For.
Sci., 49, 2003 (5): 208–219.
Antonín V.,Vágner A. (2005): Makromycety NPR Ransko
Novotný I., Kubešová S. (2005): Inventarizační průzkum
mechorostů NPR Ransko
Paukertová I. (2005): Inventarizační průzkum NPR Ransko
vegetace a květena
Svatoň J. (2006): Pavouci (Araneae) Ž´dárských vrchů.
Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č.1: 88 pp. 12 tab.
Tichá K. & P. Bezděčka (2007): Výsledky inventarizačního
průzkumu mravenců (Hymenoptera: Formicoidea) v idoptera)
v NPR Radostínské rašeliniště, Ranská jezírka, Štíří důl
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Drvotová a kol. (2008): Měkkýši (Mollusca) Žďárských vrchů.
Parnassia č. 3, 79 pp., 16 tab.
119
ZCHÚ
NPR
Žákova hora
rok
1987
obor
obratlovci
1993
entomologie
2001
entomologie
2003
entomologie
2004
2004
makromycety
mechorosty
2005
2005
cévnaté rostl.
entomologie
2005
měkkýši
2006
bezobratlí
2006
entomologie
2007
entomologie
2008
měkkýši
PR Branty
2007
cévnaté rostl.
PR Čtyři
Palice
2009
2006
cévnaté rostl.
mechorosty
bezobratlí
2007
entomologie
2009
entomologie
2005
entomologie
2005
1988
cévnaté rostl.
cévnaté rostl.
mechorosty
2001
cévnaté rostl.
2006
bezobratlí
PR
Damašek
PR Pod
Kamenným
vrchem
citace
Šustr M. & Kopečný J. (1987): Seznam nalezišť obojživelníků
a plazů v roce 1987. - [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské
vrchy].
Nenadál S. (1993): Stav přírodního prostředí lesních biocenoz
na Žákově hoře, hodnocený modelovými skupinami hmyzu.
Přír. rez. Žákova hora. 60 let ochrany: 14-16. Správa CHKO
Žďárské vrchy, Žďár nad Sázavou.
Trávníček D. (2001): Vodní brouci vybraných rybníků v CHKO
Žďárské vrchy. - [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Mückstein P & Holuša O.: Composition of psocid taxocenoses
(Insecta: Psocoptera) in dependence on the level of
naturalness of forest ecosystems in the Žďárské vrchy. J. For.
Sci., 49, 2003 (5): 208–219.
Antonín V.,Vágner A. (2004): Makromycety NPR Žákova hora
Novotný I., Kubešová S. (2004): Bryologický inventarizační
průzkum NPR Žákova hora
Štykar J. (2005): Inventarizace vegetace NPR Žákova hora
M. Daďourek (2005): Inventarizační průzkum lesních
mravenců v NPR Žákova hora - [ms. depon. in Správa CHKO
Žďárské vrchy].
M. Maňas (2005): Inventarizační průzkum měkkýšů (Mollusca)
v NPR Žákova hora - [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské
vrchy].
Svatoň J. (2006): Pavouci (Araneae) Ž´dárských vrchů.
Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č.1: 88 pp. 12 tab.
Mückstein P. (2006): Contribution to knowledge of Tachinids
(Diptera, Tachinidae) of the Protected Landscape Area
Ždárské vrchy Hills. Acta Universitatis Carolinae, Biologica 50:
95-104.
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Drvotová a kol. (2008): Měkkýši (Mollusca) Žďárských vrchů.
Parnassia č. 3, 79 pp., 16 tab.
Juřička J. (2007): Floristický a vegetační inventarizační
průzkum PR Branty
Kubešová S., Novotný I, Sutorý K. (2009):Iventarizační
průzkum cévnatých rostlin a mechorostů PR Čtyři Palice
Svatoň J. (2006): Pavouci (Araneae) Ž´dárských vrchů.
Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č.1: 88 pp. 12 tab.
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Křivan V. (2009): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 11 pp. [ms. depon. in
Správa CHKO Žďárské vrchy].
Šumpich J. (2005) Výsledky inventarizačního průzkumu fauny
denních motýlů v PP Damašek (CHKO Žďárské vrchy) v roce
2005. [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Rusňák J. (2005): Botanický průzkum PR Damašek
Balátová-Tuláčková E., Bureš P. (1988): Inventarizační
průzkum chráněného přírodního výtvoru Pod Kamenným
vrchem
Zabloudil V. (2001): Floristická inventarizace PR Pod
Kamenným vrchem [in mapování NATURA 2000]
Svatoň J. (2006): Pavouci (Araneae) Ž´dárských vrchů.
Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č.1: 88 pp. 12 tab.
120
ZCHÚ
rok
2007
obor
entomologie
PR Ranská
jezírka
2007
entomologie
2007
cévnaté rostl.
2006
bezobratlí
2007
entomologie
2008
měkkýši
2006
bezobratlí
2006
entomologie
2007
entomologie
2008
měkkýši
1991
entomologie
2003
2003
cévnaté rostl.
entomologie
2007
entomologie
2008
entomologie
2008
entomologie
2008
entomologie
PR Řeka
PR Štíří důl
PR Volákův
kopec
2008
PP Bahna
2005
obratlovci
2005
entomologie
citace
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Juřička J. (2007): Floristický a vegetační inventarizační
průzkum PR Ranská jezírka
Svatoň J. (2006): Pavouci (Araneae) Ž´dárských vrchů.
Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č.1: 88 pp. 12 tab.
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Drvotová a kol. (2008): Měkkýši (Mollusca) Žďárských vrchů.
Parnassia č. 3, 79 pp., 16 tab.
Svatoň J. (2006): Pavouci (Araneae) Ž´dárských vrchů.
Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č.1: 88 pp. 12 tab.
Mückstein P. (2006): Contribution to knowledge of Tachinids
(Diptera, Tachinidae) of the Protected Landscape Area
Ždárské vrchy Hills. Acta Universitatis Carolinae, Biologica 50:
95-104.
Tichá K. & P. Bezděčka (2007): Výsledky inventarizačního
průzkumu mravenců (Hymenoptera: Formicoidea) v idoptera)
v NPR Radostínské rašeliniště, Ranská jezírka, Štíří důl
Drvotová a kol. (2008): Měkkýši (Mollusca) Žďárských vrchů.
Parnassia č. 3, 79 pp., 16 tab.
Laštůvkka Z. (1991): Ergebnisse des synökologischen
Studiums einiger Lepidopterenfamilien auf der
Experimentalfläche bei Kameničky, II-V. Acta univ. agric.
(Brno), fac. agron., 39 (1991) (1-4): 195-206, 207-213, 215224, 225-231.
Rusňák J. (2003): Botanický průzkum PR Volákův kopec
Mückstein P & Holuša O.: Composition of psocid taxocenoses
(Insecta: Psocoptera) in dependence on the level of
naturalness of forest ecosystems in the Žďárské vrchy. J. For.
Sci., 49, 2003 (5): 208–219.
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Vávra J. (2008): Zpráva z výzkumu brouků na lokalitě PR
Volákův kopec v roce 2008. 6 pp. Ms. – depon in SCHKO Žďár
nad Sázavou.
Holuša O. (2008): Zpráva ze zoologického inventarizačního
průzkumu vážek (Insecta: Odonata) PP 247 Mlýnský rybník a
rybník Rohlík, PP 1703 Zadní rybník, PR 1578 Volákův kopec
– návrh rozšíření Krejcar. - [ms. depon. in Správa CHKO
Žďárské vrchy].
Křivan V. (2008): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. - [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
Rusňák J. (2008): Návrh rozšíření PR Volákův kopec o lokalitu
Chotáry – botanický průzkum
Lemberk V. (2005): Inventarizační průzkum PP Bahna v roce
2005. 4pp. [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
/Vertebrata/
Šumpich J. (2005): Výsledky inventarizačního průzkumu fauny
denních motýlů v PP Bahna (CHKO Žďárské vrchy) v roce
121
ZCHÚ
rok
obor
2005
2006
cévnaté rostl.
entomologie
2006
obratlovci
PP Brožova
skála
1987
obratlovci
PP Černá
skála
2006
entomologie
2006
obratlovci
2003
entomologie
2006
entomologie
2006
obratlovci
1988
2006
cévnaté rostl.
mechorosty
entomologie
2006
obratlovci
2008
entomologie
2008
2006
cévnaté rostl.
entomologie
2006
obratlovci
2002
cévnaté rostl.
PP Bílá
skála
PP Devět
skal
PP Díly u
Lhotky
PP
Drátenická
skála
PP Les na
Dolíku
PP Lisovská
skála
PP Louky u
Černého
citace
2005. [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Rusňák J. (2005): Botanický průzkum PP Bahna
Křivan V. (2006): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 16pp. [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
Bartonička T. (2006): Inventarizační průzkum vybraných
přírodních památek na území CHKO Žďárské vrchy: třídy
obojživelníci (Amphibia), plazi (Reptilia) a savci (Mammalia).
[ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Šustr M. & Kopečný J. (1987): Seznam nalezišť obojživelníků
a plazů v roce 1987. - [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské
vrchy].
Křivan V. (2006): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 16pp. [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
Bartonička T. (2006): Inventarizační průzkum vybraných
přírodních památek na území CHKO Žďárské vrchy: třídy
obojživelníci (Amphibia), plazi (Reptilia) a savci (Mammalia).
[ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Mückstein P & Holuša O.: Composition of psocid taxocenoses
(Insecta: Psocoptera) in dependence on the level of
naturalness of forest ecosystems in the Žďárské vrchy. J. For.
Sci., 49, 2003 (5): 208–219.
Křivan V. (2006): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 16pp. [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
Bartonička T. (2006): Inventarizační průzkum vybraných
přírodních památek na území CHKO Žďárské vrchy: třídy
obojživelníci (Amphibia), plazi (Reptilia) a savci (Mammalia).
[ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Balátová-Tuláčková E., Bureš P. (1988): Inventarizační
průzkum chráněného přírodního výtvoru Díly u Lhotky
Křivan V. (2006): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 16pp. [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
Bartonička T. (2006): Inventarizační průzkum vybraných
přírodních památek na území CHKO Žďárské vrchy: třídy
obojživelníci (Amphibia), plazi (Reptilia) a savci (Mammalia).
[ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Křivan V. (2008): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. - [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
Rusňák J. (2008): Botanický průzkum PP Les na dolíku
Křivan V. (2006): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 16pp. [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
Bartonička T. (2006): Inventarizační průzkum vybraných
přírodních památek na území CHKO Žďárské vrchy: třídy
obojživelníci (Amphibia), plazi (Reptilia) a savci (Mammalia).
[ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Konvalinková M., Filipová M. (2002): Botanický inventarizační
průzkum PP Louky u Černého lesa
122
ZCHÚ
lesa
PP Louky
v Jeníkově
PP Malinská
skála
PP Milovské
Perničky
PP Mlýnský
potok a
Uhlířky
PP Mlýnský
rybník a
r. Rohlík
PP Na skále
rok
1977
2003
obor
entomologie
2003
2006
cévnaté rostl.
entomologie
2006
obratlovci
1988
2006
geologie,
geomorfologi
e
bezobratlí
2006
obratlovci
2006
entomologie
2007
cévnaté rostl.
2007
entomologie
2008
měkkýši
2001
entomologie
2002
ichtyologie
2008
entomologie
2008
entomologie
2008
cévnaté rostl.
1996
2006
cévnaté rostl.
entomologie
2006
obratlovci
citace
Eleder P. (1977): Přírodovědná studie území Černý les
Mückstein P. (2003): Výsledky inventarizačního průzkumu
brouků (Coleoptera) v PP Louky u Jeníkova. 9 pp [ms. depon.
in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Rusňák J. (2003): Botanický průzkum PP Louky v Jeníkově
Křivan V. (2006): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 16pp. [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
Bartonička T. (2006): Inventarizační průzkum vybraných
přírodních památek na území CHKO Žďárské vrchy: třídy
obojživelníci (Amphibia), plazi (Reptilia) a savci (Mammalia).
[ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Balák I. (1988): Geologicko-geomorfologický inventar. průzkum
chráněného přírodního výtvoru Milovské Perničky
Svatoň J. (2006): Pavouci (Araneae) Ž´dárských vrchů.
Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č.1: 88 pp. 12 tab.
Bartonička T. (2006): Inventarizační průzkum vybraných
přírodních památek na území CHKO Žďárské vrchy: třídy
obojživelníci (Amphibia), plazi (Reptilia) a savci (Mammalia).
[ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Křivan V. (2006): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 16pp. [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
Juřička J. (2007): Floristický a vegetační inventarizační
průzkum PP Mlýnský potok a Uhlířky
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Drvotová a kol. (2008): Měkkýši (Mollusca) Žďárských vrchů.
Parnassia č. 3, 79 pp., 16 tab.
Trávníček D. (2001): Vodní brouci vybraných rybníků v CHKO
Žďárské vrchy. - [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Švátora M. (2002): Mapování výskytu živočichů pro soustavu
ZCHÚ Natura 2000 na území CHKO Žďárské vrchy. Mihule a
ryby. [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Holuša O. (2008): Zpráva ze zoologického inventarizačního
průzkumu vážek (Insecta: Odonata) PP 247 Mlýnský rybník a
rybník Rohlík, PP 1703 Zadní rybník, PR 1578 Volákův kopec
– návrh rozšíření Krejcar. - [ms. depon. in Správa CHKO
Žďárské vrchy].
Křivan V. (2008): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. - [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
Rusňák J. (2008): Botanický průzkum PP Mlýnský rybník a
rybník Rohlík
Růžička I. (1996): Floristická inventarizace PP Na Skále
Křivan V. (2006): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 16pp. [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
Bartonička T. (2006): Inventarizační průzkum vybraných
přírodních památek na území CHKO Žďárské vrchy: třídy
obojživelníci (Amphibia), plazi (Reptilia) a savci (Mammalia).
[ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
123
ZCHÚ
PP
Návesník
rok
2001
obor
entomologie
2002
obratlovci
2004
2004
cévnaté rostl.
entomologie
2006
bezobratlí
2007
entomologie
2008
měkkýši
2006
entomologie
2006
obratlovci
PP Peperek
2006
bezobratlí
PP
Pernovka
1976
cévnaté rostl.
mechorosty
cévnaté rostl.
cévnaté rostl.
PP Pasecká
skála
1987
2001
PP Prosička
PP Ratajské
rybníky
PP
Rozštípená
skála
PP
Rybenské
Perničky
2009
2009
cévnaté rostl.
mechorosty
entomologie
2001
entomologie
2002
obratlovci
2006
entomologie
2007
entomologie
1987
obratlovci
2006
bezobratlí
2006
entomologie
citace
Trávníček D. (2001): Vodní brouci vybraných rybníků v CHKO
Žďárské vrchy. - [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Daďourek M. (2002): Zpráva z průzkumu obojživelníků na
vybraných lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 6 pp. - [ms.
depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Bureš P. (2004): Inventarizační průzkum PP Návesník
Komzák P. (2004): Trichoptera (chrostíci) přírodních památek
Utopenec, Návesník a Zlámanec v CHKO Žďárské vrchy. [ms.
depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Svatoň J. (2006): Pavouci (Araneae) Ž´dárských vrchů.
Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č.1: 88 pp. 12 tab.
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Drvotová a kol. (2008): Měkkýši (Mollusca) Žďárských vrchů.
Parnassia č. 3, 79 pp., 16 tab.
Křivan V. (2006): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 16pp. [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
Bartonička T. (2006): Inventarizační průzkum vybraných
přírodních památek na území CHKO Žďárské vrchy: třídy
obojživelníci (Amphibia), plazi (Reptilia) a savci (Mammalia).
[ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Svatoň J. (2006): Pavouci (Araneae) Ž´dárských vrchů.
Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č.1: 88 pp. 12 tab.
Balátová-Tuláčková E., Balát F. (1976): Inventarizační
průzkum vegetačního krytu SPR Pernovka
Janáčková H. (1987): Vegetační mapa SPR Pernovka
Mikešová P. (2001): Floristická inventarizace PP Pernovka [in
mapování NATURA 2000]
Kubešová S., Novotný I, Sutorý K. (2009):Iventarizační
průzkum cévnatých rostlin a mechorostů PP Prosička
Křivan V. (2009): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 11 pp. [ms. depon. in
Správa CHKO Žďárské vrchy].
Trávníček D. (2001): Vodní brouci vybraných rybníků v CHKO
Žďárské vrchy. - [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Daďourek M. (2002): Zpráva z průzkumu obojživelníků na
vybraných lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 6 pp. - [ms.
depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Mückstein P. (2006): Contribution to knowledge of Tachinids
(Diptera, Tachinidae) of the Protected Landscape Area
Ždárské vrchy Hills. Acta Universitatis Carolinae, Biologica 50:
95-104.
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Šustr M. & Kopečný J. (1987): Seznam nalezišť obojživelníků
a plazů v roce 1987. - [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské
vrchy].
Svatoň J. (2006): Pavouci (Araneae) Ž´dárských vrchů.
Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č.1: 88 pp. 12 tab.
Křivan V. (2006): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 16pp. [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
124
ZCHÚ
rok
2006
obor
obratlovci
PP
Sklenské
louky
1988
2001
cévnaté rostl.
mechorosty
cévnaté rostl.
2008
entomologie
PP Suché
kopce
2008
PP
Světnovské
údolí
PP Štarkov
2008
entomologie
2008
entomologie
1995
cévnaté rostl.
2001
entomologie
2002
ichtyologie
2007
entomologie
2008
měkkýši
2009
cévnaté rostl.
mechorosty
entomologie
2009
PP
U
Bezděkova
PP
Utopenec
PP
U Tučkovy
hájenky
1976
1980
2001
cévnaté rostl.
mechorosty
cévnaté rostl.
entomologie
2002
obratlovci
2004
2004
cévnaté rostl.
entomologie
2006
bezobratlí
2007
entomologie
2003
2006
cévnaté rostl.
bezobratlí
citace
Bartonička T. (2006): Inventarizační průzkum vybraných
přírodních památek na území CHKO Žďárské vrchy: třídy
obojživelníci (Amphibia), plazi (Reptilia) a savci (Mammalia).
[ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Balátová-Tuláčková E., Bureš P. (1988): Inventarizační
průzkum chráněného přírodního výtvoru Sklenské louky
Mikešová P. (2001): Floristická inventarizace PP Sklenské
louky [in mapování NATURA 2000]
Křivan V. (2008): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. - [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
Juřička J. (2008): Floristický a vegetační inventarizační
průzkum PP Suché kopce
Šumpich J. (2008): Výsledky inventarizačního průzkumu fauny
motýlů v PP Suché kopce u Vojnova Městce (CHKO Žďárské
vrchy). - [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Vávra J. (2008): Zpráva z výzkumu brouků na lokalitě PP
Suché kopce v roce 2008. 7pp. - [ms. depon. in Správa CHKO
Žďárské vrchy].
Růžička I. (1996): Floristická inventarizace PP Světnovské
údolí
Trávníček D. (2001): Vodní brouci vybraných rybníků v CHKO
Žďárské vrchy. - [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Švátora M. (2002): Mapování výskytu živočichů pro soustavu
ZCHÚ Natura 2000 na území CHKO Žďárské vrchy. Mihule a
ryby. [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Drvotová a kol. (2008): Měkkýši (Mollusca) Žďárských vrchů.
Parnassia č. 3, 79 pp., 16 tab.
Kubešová S., Novotný I., Sutorý K. (2009): Inventarizační
průzkum cévnatých rostlin a mechorostů PP Štarkov
Křivan V. (2009): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 11 pp. [ms. depon. in
Správa CHKO Žďárské vrchy].
Balátová-Tuláčková E., Balát F. (1976): Inventarisační
průzkum vegetačního krytu SPR U Bezděkova
Hrdá A. (1980): Floristický seznam SPR U Bezděkova
Trávníček D. (2001): Vodní brouci vybraných rybníků v CHKO
Žďárské vrchy. - [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Daďourek M. (2002): Zpráva z průzkumu obojživelníků na
vybraných lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 6 pp. - [ms.
depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Bureš P. (2004): Inventarizační průzkum PP Utopenec
Komzák P. (2004): Trichoptera (chrostíci) přírodních památek
Utopenec, Návesník a Zlámanec v CHKO Žďárské vrchy. [ms.
depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Svatoň J. (2006): Pavouci (Araneae) Ž´dárských vrchů.
Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č.1: 88 pp. 12 tab.
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Rusňák J. (2003): Botanický průzkum PP U Tučkovy hájenky
Svatoň J. (2006): Pavouci (Araneae) Ž´dárských vrchů.
Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č.1: 88 pp. 12 tab.
125
ZCHÚ
PP Vlčí
kámen
PP Zadní
rybník
PP
Zkamenělý
zámek
PP
Zlámanec
CHKO
Žďárské
vrchy
rok
2006
obor
entomologie
2006
obratlovci
2001
entomologie
2001
obratlovci
2007
entomologie
2008
entomologie
2008
entomologie
2008
2008
cévnaté rostl.
měkkýši
2009
2009
cévnaté rostl.
mechorosty
entomologie
2001
entomologie
2002
obratlovci
2004
entomologie
2004
2006
cévnaté rostl.
bezobratlí
2007
entomologie
1977
geomorfologi
e
1980
geomorfologi
e
geologie,
geomorfologi
e
1991
citace
Křivan V. (2006): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 16pp. [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
Bartonička T. (2006): Inventarizační průzkum vybraných
přírodních památek na území CHKO Žďárské vrchy: třídy
obojživelníci (Amphibia), plazi (Reptilia) a savci (Mammalia).
[ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Trávníček D. (2001): Vodní brouci vybraných rybníků v CHKO
Žďárské vrchy. - [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Bárta F. (2001): Současný stav výskytu obojživelníků
v lokalitách Loch a Velká Kamenice (okres Chrudim). Projekt
VaV 640/8/00 Management rybníkářského hospodaření
šetrného k přírodě. Závěrečná zpráva. 7 pp. [ms. depon. in
Správa CHKO Žďárské vrchy].
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Křivan V. (2008): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. - [ms. depon. in Správa
CHKO Žďárské vrchy].
Holuša O. (2008): Zpráva ze zoologického inventarizačního
průzkumu vážek (Insecta: Odonata) PP 247 Mlýnský rybník a
rybník Rohlík, PP 1703 Zadní rybník, PR 1578 Volákův kopec
– návrh rozšíření Krejcar. - [ms. depon. in Správa CHKO
Žďárské vrchy].
Rusňák J. (2008): Botanický průzkum PP Zadní rybník
Drvotová a kol. (2008): Měkkýši (Mollusca) Žďárských vrchů.
Parnassia č. 3, 79 pp., 16 tab.
Kubešová S., Novotný I., Sutorý K. (2009): Inventarizační
průzkum cévnatých rostlin a mechorostů PP Zkamenělý zámek
Křivan V. (2009): Entomologický inventarizační průzkum
střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) na vybraných
lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 11 pp. [ms. depon. in
Správa CHKO Žďárské vrchy].
Trávníček D. (2001): Vodní brouci vybraných rybníků v CHKO
Žďárské vrchy. - [ms. depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Daďourek M. (2002): Zpráva z průzkumu obojživelníků na
vybraných lokalitách v CHKO Žďárské vrchy. 6 pp. - [ms.
depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Komzák P. (2004): Trichoptera (chrostíci) přírodních památek
Utopenec, Návesník a Zlámanec v CHKO Žďárské vrchy. [ms.
depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy].
Bureš P. (2004): Inventarizační průzkum PP Zlámanec
Svatoň J. (2006): Pavouci (Araneae) Ž´dárských vrchů.
Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č.1: 88 pp. 12 tab.
Holuša O. & Mückstein P. (2007): Vážky (Odonata) Žďárských
vrchů, Faunisticko-ekologická studie. – Parnassia, č. 2, 77 pp.,
14 tab.
Muřický E. (1977): Geomorfologické poměry vrcholové oblasti
Žďárských vrchů se zřetelem na skalní tvary. – ms. 90 p.
[Rigor.Pr.]
Kirchner K. (1980): Geomorfologické poměry západní části
CHKO Žďárské vrchy. – ms. 161 p. [Kand.Disert.Pr.]
Vítek J. (1991): Geologické a geomorfologické poměry
rozšířeného území státní přírodní rezervace Staré Ransko
126
ZCHÚ
rok
2001
obor
cévnaté rostl.
2002
cévnaté rostl.
2003
mechorosty
2003
2003
2003
cévnaté rostl.
cévnaté rostl.
mechorosty,
lišejníky
2006
cévnaté rostl.
mechorosty
2006
geologie,
geomorfologi
e
cévnaté rostl.
2006
2007
cévnaté rostl.
mechorosty
2007
geologie,
geomorfologi
e
hydrologie,
hydrogeologi
e
cévnaté rostl.
mechorosty
2008
2009
2009
geologie,
geomorfologi
e
citace
Růžička I. (2001): Inventarizace současného stavu vegetace a
flóry vybraných rybníků okr. Žďár n.S. - [in VAV640/8/00], ms
Bureš P.(2002): Průzkum flóry a vegetace na rybnících Zadní,
Krejcar, Barchanec, Návesník a Utopenec. - [in VAV640/8/00],
ms.
Novotný I., Kubešová S. (2003): Inventarizační bryologický
průzkum lokalit Dářko a Radostínské rašeliniště
Rusňák J. (2003): Botanický průzkum lokality Bučina-Obora
Rusňák J. (2003): Botanický průzkum lokality Krejcarský les
Kučera J. a kol., Palice Z. a kol. (2003): Mechorosty a lišejníky
zaznamenané během 16. bryologicko-lichenolog. dnů
v Kameničkách (CHKO Ž. vrchy)
Kubešová S., Novotný I., Sutorý K. (2006): Inventarizační
průzkum cévnatých rostlin a mechorostů Bílá skála, Černá
skála, Drátenická skála, Lisovská skála, Malinská skála,
Pasecká skála, Devět skal, Milovské Perničky, Rybenské
Perničky, Vlčí kámen.
Kirchner K., Roštínský P., Nováková E. (2006): Geologickogeomorfologický inventar. průzkum vybraných přírod. památek
v centrální části CHKO Žďárské vrchy
Urban J. (2006): Inventarizační průzkum cévnatých rostlin EVL
Dívka a Rejznarka
Kubešová S., Novotný I., Sutorý K. (2007): Inventarizační
průzkum cévnatých rostlin a mechorostů PR Olšina Sklené,
PR Štíří důl, PR Řeka, PP Peperek, PP Tisůvka, PP Brožova
skála, PP Rozštípená skála, Světka, Hudecká skála
Kirchner K., Nováková E. (2007): Geologicko-geomorfologický
inventar. průzkum vybraných přírod. památek a jejich návrhů
v západní části CHKO Žďárské vrchy
Zýval V. (2008):Studie prostorové hydrologické a
hydrogeologické struktury EVL Dářská rašeliniště
Kubešová S., Novotný I., Sutorý K. (2009):Inventarizační
průzkum cévnatých rostlin a mechorostů PR Čtyři Palice, PP
Prosička, PP Štarkov a PP Zkamenělý zámek
Kirchner K., Nováková E. (2009): Geologicko-geomorfologický
inventar. průzkum vybraných přírodních památek ve střední a
východní části CHKO Žďárské vrchy
Monitoring zajišťovaný ochranou přírody v CHKO Žďárské vrchy byl zpočátku zaměřen
jednak na zjištění vlivů imisí v oblasti a dále na biomonitoring vybraných zvláště chráněných
území.
V r. 1985 byla v lesních porostech oblasti založena síť 15 pokusných ploch o velikosti
0,5 ha, v nichž byly každoročně sledovány charakteristiky zdravotního stavu všech
označených stromů na těchto plochách. Tento biomonitoring byl prováděn jako srovnávací a
doplňková metoda v rámci řešení státního plánu základního výzkumu II-7-4-05 „Aplikace
metod dálkového průzkumu Země při sledování stavu chráněných částí přírody“ leteckým
multispektrálním snímkování území zajišťovaným v r. 1985 a 1990 vědeckorealizačním
sdružením VÚZORT-laboratoř LADAP SÚPPOP Praha. V r. 1993 byl v kvadrátech síťového
mapování v oblasti dále proveden na 12 lokalitách odběr vzorků mechorostů pro stanovení
obsahu těžkých kovů. Výsledky výzkumů však nebyly Správě CHKO vždy předávány.
Komplexní synekologický biomonitoring v síti vybraných zvláště chráněných území byl
zahájen v r. 1994 bazálním monitoringem půd, na něj navázal biomonitoring změn
vegetačního krytu trvalých monitorovacích ploch založených v NPR Radostínské rašeliniště
a NPR Žákova hora. Bohužel tento dlouhodobě proponovaný biomonitoring bylo nutno
127
vzhledem k ukončení grantu v r. 1998, přestože jsme jej v r. 1999 ještě zajistili z provozních
prostředků, bez náhrady přerušit.
Z botanického monitoringu je Správou CHKO Žďárské vrchy dlouhodobě prováděn
monitoring stavu populací zvláště chráněných druhů rostlin v síti zvláště chráněných území a
evidovaných lokalit ochrany přírody, nyní zařazených do I. zóny odstupňované ochrany
přírody. Na základě tohoto monitoringu je prováděn management území a podpora populací
zejména kriticky a silně ohrožených druhů rostlin dalšími speciálními opatřeními: např.
šafránu bělokvětého, hořečků, plavuníků, sleziníku hadcového, chrastavce rolního
hadcového, hvozdíku pyšného, ostřice šlahounovité aj.
Dlouhodobě je na území CHKO Žďárské vrchy rovněž monitorován výskyt invazních
druhů rostlin s výstupy na jejich sanaci v přírodních společenstvech oblasti.
Po provedeném mapování biotopů NATURA 2000 byl každoročně prováděn monitoring
evropsky významných „naturových“ druhů rostlin vyskytujících se v oblasti, tj. puchýřky útlé,
hořečku mnohotvarého českého, plavuně pučivé a plavuně vidlačky, dodavatelsky byl dále
zpracován monitoring mechorostů srpnatky fermežové, šikoušku zeleného a dvouhrotce
zeleného.
Kromě aktualizace mapování soustavy NATURA 2000 v zadaných okrscích oblasti (viz
kap. 3.4), byl v roce 2007 zahájen monitoring biotopů na trvalých monitorovacích plochách.
Podle metodiky AOPK ČR bylo vytyčeno a zpracováno 8 zadaných TMP, v roce 2008 však
došlo v monitoringu biotopů ke změnám a další plochy monitoringu biotopů byly zadány až
v r. 2009.
V roce 2008 byl zahájen monitoring efektivity opatření financovaných ve zvláště
chráněných územích z dotačního programu péče o krajinu MŽP ČR a přes problémy s funkcí
databáze monitoringu PPK na AOPK ČR byl zpracován a odevzdán monitoring ze
7 monitorovacích ploch. V roce 2009 bylo zadání monitoringu PPK rozšířeno o zpracování
dalších dvou lokalit.
Správa CHKO provádí dlouhodobě zoologický monitoring vybraných skupin živočichů na
celém území CHKO. Mezi nejvýznamnější patří sledování letounů (Chiroptera) na letních
koloniích a zimovištích. Monitoring netopýrů zajišťuje Správa CHKO také na několika
lokalitách mimo území CHKO (Svratecká hornatina, Náměšť nad Oslavou, Biskupice).
Každoročně jsou monitorovány populace evropsky významných druhů bezobratlých:
modráska očkovaného, modráska bahenního, vážky jasnoskvrnné.
Dlouhodobě je monitorován hnízdní výskyt ptáků na vybraných lokalitách v území
CHKO (dravci a sovy, čáp černý, čáp bílý, ledňáček říční, skorec vodní a další zvláště
chráněné a evropsky významné druhy ptactva).
3.14. Práce s veřejností
Ekologická výchova
Práce s veřejností (environmentální výchova, vzdělávání a osvěta) je důležitým nástrojem
péče o území CHKO Žďárské vrchy. Vychází z Programu rozvoje CHKO ČR (2004) a
Koncepce EVVO AOPK ČR (2008). Vlastní práce s veřejností v CHKO Žďárské vrchy je
zajišťována pracovníky správy (1 pracovník na plný úvazek, ostatní pracovníci vykonávají
tuto činnost dle potřeby nad rámec své pracovní náplně), většinou ve spolupráci
s partnerskými neziskovými nevládními organizacemi. Ekologická výchova je zaměřena na tři
cílové skupiny – školní mládež, místní obyvatele a návštěvníky oblasti. V roce 1997 bylo ve
spolupráci s Městskou knihovnou ve Žďáře nad Sázavou zřízeno Informační centrum
ochrany přírody, poskytující v současné době služby (včetně odborné knihovny a
videopůjčovny) v sídle Správy ve Žďáře n. S. Od roku 2003 je v letních měsících
provozováno Ekologické informační centrum v Krátké u Sněžného s expozicí „Žďárské
vrchy-dílo přírody a člověka“. V letech 2006–2008 bylo centrum provozováno ve spolupráci
se ZO ČSOP 66/05 Žďár n. S. v rámci projektu Síť ekocenter v CHKO ČR. Mezi
128
nejoblíbenější akce pro veřejnost konané v EIC patří tradiční Krátecké jarmarky a
Bramborové slavnosti. Významná je pravidelná spolupráce s médii – tiskem (MF Dnes,
Deník, Právo aj.), rozhlasem (Český rozhlas Region, Rádio Petrov aj.) a jednotlivými
televizními stanicemi. Publikační činnost je zaměřena na základní informační materiály
(skládačky, průvodce, mapy) a tiskoviny pro odbornou veřejnost, jako např. Edice Parnassia,
v rámci které byly do r. 2009 vydány publikace Pavouci, Vážky, Měkkýši Žďárských vrchů.
Výčet významných partnerů
Neziskové nevládní organizace
ZO ČSOP 66/05 Žďár n. S., Sdružení Krajina, Pobočka ČSO na Vysočině, Česon
Školy
4. ZŠ Žďár n. S., 1. ZŠ Nové Město n. M., ZŠ Nové Veselí, Gymnázium Hlinsko, SZŠ a VOŠ
Chrudim, CSOŠ Spálené Poříčí
Instituce
NKZ Nové Město n. M., IC Nové Město n. M.
Obce
Radostín, Sněžné
Mikroregiony
Subregion Velké Dářko, Mikroregion Novoměstsko
Terénní informační systém
K usměrňování pohybu návštěvníků v CHKO Žďárské vrchy slouží terénní informační systém
ochrany přírody. V souladu s vyhláškou č. 395/92 Sb. jsou na hranicích CHKO umístěny
tzv. hraniční sloupy (29 ks), na hranicích 49 ZCHÚ pruhové značení a hraniční sloupky
s informačními panely A4 (94 ks) a sloupky s informačními panely A4 u 39 památných
stromů a 4 alejí (celkem 46 ks). Dále jsou na 6 význačných místech na hranicích CHKO
umístěny žulové milníky s logem CHKO. V roce 1995 byly v 73 obcích v CHKO
nainstalovány panely formátu A0 se základními informacemi o CHKO Žďárské vrchy.
V témže roce bylo na území oblasti zabudováno 160 ks sloupků s piktogramy upozorňujícími
návštěvníky na ochranné podmínky CHKO. Součástí informačního systému je 5 naučných
stezek. Naučná stezka Babín (rok zřízení 1975) u Žďáru n. S. má na 5,5km trase okolo
Babínského a Matějovského rybníka 12 zastávek. Naučná stezka Dářko (1980) je 9 km
dlouhá se 16 zastaveními a je vedena v blízkosti NPR Radostínské rašeliniště a NPR Dářko.
Naučná stezka Žákova hora-Tisůvka (1986) má dva okruhy, měří celkem 9 km, má 12
zastávek a byla rekonstruována v roce 2006. Vlastivědná naučná stezka Krajem Chrudimky
má na území CHKO Žďárské vrchy na 15 km dlouhé trase 10 zastavení a vede podél toku
Chrudimky. Naučná stezka Krátká, určená pro rodiče s dětmi, je zřízena od roku 2007 ve
vesnické památkové rezervaci Krátká, měří 1,5 km, má 15 zastavení a mobiliář stezky je
přenosný. Od roku 2005 spravuje Správa CHKO Žďárské vrchy Naučnou stezku NPR
Mohelenská hadcová step (délka 3,5 km a 15 zastavení), ležící mimo území CHKO.
Stráž přírody
Strážní službu zajišťuje jeden zaměstnanec Správy na plný úvazek. Ostatní pracovnící
vykonávají strážní službu v rámci svých pracovních náplní. Ve vegetační sezóně vykonává
profesionální strážce s podporou dalších zaměstnanců víkendové služby, při kterých se
zaměřuje na místně a sezónně obvyklé zakázané činnosti (např. jaro – trhání bledulí v NPR
Ransko, PP Světnovské údolí, podzim – sběr klikvy v NPR Dářko a NPR Radostínské
rašeliniště). K největším problémům poslední doby patří nedovolené vjezdy především
čtyřkolek a terénních motocyklů. Je navázána spolupráce s Policií ČR, která v rámci svých
možností kontroluje vybrané lokality, efektivnost je však nízká.
129
Exkurzní činnost
Součástí ekologické výchovy je v CHKO Žďárské vrchy dlouhodobě exkurzní činnost. Je
zajišťována zejména odbornými pracovníky Správy a je určena především studentům
středních (Gymnázium Polička, Gymnázium Chotěboř aj.) a vysokých škol (ČZU Praha,
MZLU Brno, MU Brno aj.) a odborné veřejnosti. Výchozím bodem exkurzí je obvykle EIC
v Krátké a směřují do atraktivních lokalit Žďárských vrchů – PP Devět skal, PR Čtyři Palice,
NPR Radostínské rašeliniště, NPR Žákova hora a dalších. Jsou zaměřeny na obecnou
ochranu přírody, geologii, flóru a faunu jednotlivých ZCHÚ, historii osídlení oblasti a
prezentaci péče o krajinu.
Obr. č. 10: Ekologické informační centrum v Krátké
130
4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny
4.1. Lesní hospodářství
CHKO Žďárské vrchy se řadí mezi nadprůměrně lesnaté oblasti České republiky a v její
centrální části lesnatý charakter území výrazně převažuje. Souvislé lesní komplexy i
roztroušené menší lesy a selské lesíky jsou důležitým krajinotvorným prvkem a spoluvytváří
typický ráz krajiny CHKO Žďárské vrchy. Současné lesní porosty jsou oproti původním lesům
výrazně změněny. Z původních lesních ekosystémů se většinou zachovaly jen izolované
fragmenty, na ostatním území byly již v 19. století původně smíšené (převážně jedlobukové)
porosty nahrazeny většinou smrkovými monokulturami.
Celková výměra lesů v CHKO Žďárské vrchy je podle OPRL pro PLO 16 celkem
33 948,00 ha, což představuje 47,88 %.
Dále uvedené přehledy vyjadřují stav k 31. 12. 2008 (údaje převzaté z OPRL), resp.
k 31. 12. 2009 (údaje převzaté z LHP, LHO).
4.1.1.Vlastnictví lesů
Vlastnictví lesů v CHKO Žďárské vrchy je relativně různorodé. V současné době se zde
nachází celkem 50 LHC v lesích státních, lesích měst a obcí a lesích soukromých.
Největší podíl státního majetku spravují Lesy České republiky, s. p., LS Choceň, LS
Nové Město na Moravě a LS Nasavrky (převážná část lesního komplexu v centrální a
severovýchodní části CHKO). Podíl státního majetku ve správě AOPK ČR je zanedbatelný.
Významnými soukromými vlastníky jsou KINSKÝ Žďár, a.s. (jižní a střední část CHKO),
PhDr. Belcredi (v centrální části CHKO), Ing. Rainberg (v severozápadní části CHKO).
Z městských a obecních majetků jsou nejrozsáhlejší lesy Lesního družstva obcí Přibyslav
(v západní a střední části CHKO) a Města Poličky (v severní a východní části CHKO).
Rozptýleně po celé oblasti, při okrajích lesních komplexů a v menších lesních celcích,
jsou majetky menších vlastníků, zařazené do LHO.
V CHKO Žďárské vrchy se nachází 5 LHC ve státních lesích, 20 LHC v lesích měst a
obcí a 9 LHC v lesích soukromých vlastníků lesa s majetkem větším než 50 ha. Řádově
několik tisíc drobných vlastníků lesa s majetkem do 50 ha je zahrnuto do 16 LHC
v zařizovacích obvodech LHO.
Tab. č. 6:Rozdělení lesů podle vlastnictví
Druh vlastnictví
Lesy státní
Lesy soukromé (s LHP)
Lesy měst a obcí (s LHP)
Lesy zařazené do LHO
Celkem CHKO
Celkem PUPFL (ha)
13 330,00
7393,92
7234,00
5990,08
33 948,00
%
39,27
21,78
21,31
17,64
100,00
4.1.2. Členění lesů dle PLO a kategorií lesa
Celé území CHKO Žďárské vrchy náleží do přírodní lesní oblasti 16-Českomoravská
vysočina.
Lesy CHKO Žďárské vrchy jsou na většině území zařazeny do kategorie lesů
hospodářských, zbytek se dělí na lesy ochranné a lesy zvláštního určení.
Lesy ochranné se vyskytují na mimořádně nepříznivých stanovištích, která v CHKO
reprezentují skály a sutě na svazích i vrcholech a hluboká rašeliniště.
Z lesů zvláštního určení se vyskytují zejména:
• lesy v pásmech hygienické ochrany I. stupně (27,79 ha)
131
• lesy na území národních přírodních rezervací (821,05 ha)
• lesy v I. zóně CHKO a v přírodních rezervacích a přírodních památkách (508,25 ha)
• lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo
krajinotvornou (137,77 ha)
• lesy potřebné pro zachování biologické rozmanitosti (1177,99 ha)
• lesy se zvýšenou funkcí rekreační (595,35 ha)
Tab. č. 7: Zastoupení kategorií lesa celkem
Kategorie
Les hospodářský
Les ochranný
Les zvláštního určení
Celkem CHKO
Celkem ha
%
30547,80
89,74
223,30
0,66
3268,20
9,60
34039,30 100,00
Tab. č. 8: Zastoupení kategorií lesa podle zón
Kategorie
Les hospodářský
Les ochranný
Les zvláštního
určení
Celkem
I. zóna II. zóna III. zóna IV. zóna Celkem
Celkem
ha
ha
ha
ha
ha
%
7,70 12176,60 18341,20
22,30
30547,80
89,74
85,40
137,60
0,30
0,00
223,30
0,66
1329,30
1477,20
460,70
1,00
3268,20
9,60
1422,40
13791,40
18802,20
23,30
34039,30
100,00
Poznámka: překryv kategorie lesa ochranného a lesa zvláštního určení je v I. zóně CHKO 85,40 ha a ve
II. zóně CHKO 5,90 ha. Z toho důvodu je součet výměr lesa podle kategorií vyšší než je celková výměra
lesů 33 948,00 ha, uvedená v kapitole 4.1.
4.1.3. Zastoupení SLT v CHKO
Klimatické charakteristiky podmiňují výskyt humidního až perhumidního klimatu, vzhledem
k utváření reliéfu krajiny sehrává na některých lokalitách významnou roli také mezo a
mikroklima. Převažují horské hnědé lesní půdy, významně jsou zastoupeny také oglejené a
místy i rašelinné půdy. Projevuje se ovlivnění vodou. Pestré stanovištní podmínky jsou
předpokladem výskytu poměrně velké škály lesních typů.
Území CHKO Žďárské vrchy je řazeno převážně do 6. LVS, z menší části do 5. a
7. LVS, a okrajově do 1., 3., a 4. LVS dle klasifikace ÚHÚL.
Tab. č. 9: Zastoupení souborů lesních typů dle OPRL pro PLO 16
SLT
označení
0C
0R
0Z
1G
1T
3L
4B
4C
4D
4S
Celkem
ha
73,67
196,45
21,76
1,17
0,43
11,61
0,4
2,85
0,08
2,55
název
Hadcový bor
Rašelinný (blatkový) bor
Reliktní bor
(Vrbová) olšina
Březová olšina
Jasanová olšina
Bohatá bučina
Vysýchavá bučina
Obohacená bučina
Svěží bučina
132
Celkem
%
0,22
0,58
0,06
0,00
0,00
0,03
0,00
0,01
0,00
0,01
4Z
5A
5B
5C
5D
5F
5G
5H
5I
5J
5K
5L
5M
5N
5O
5P
5Q
5R
5S
5U
5V
5Y
5Z
6A
6B
6D
6G
6H
6I
6K
6M
6N
6O
6P
6Q
6R
6S
6V
6Y
7G
7R
7V
NE
Celkem ha
Celkem %
Zakrslá bučina
Klenová bučina kamenitá
Bohatá jedlová bučina
Vysýchavá jedlová bučina
Obohacená jedlová bučina
Kapradinová jedlová bučina
Podmáčená jedlina
Hlinitá jedlová bučina
Uléhavá kyselá jedlová bučina
Suťová javořina
Kyselá jedlová bučina
Montánní (jasanová) olšina
Chudá jedlová bučina
Kamenitá kyselá jedlová bučina
Svěží (buková) jedlina
Kyselá jedlina (pseudoglej)
Chudá jedlina (ogl. podzol)
Podmáčená jedlina
Svěží jedlová bučina
Vlhká jasanová javořina
Vlhká jedlová bučina
Skeletová jedlová bučina
Zakrslá jedlová bučina
Klenosmrková bučina
Bohatá smrková bučina
Obohacená smrková bučina
Podmáčená smrková jedlina
Hlinitá smrková bučina
Uléhavá kyselá smrková bučina
Kyselá smrková bučina
Chudá smrková bučina
Kamenitá kyselá smrková bučina
Svěží smrková jedlina
Kyselá smrková jedlina na
pseudogleji
Chudá smrková jedlina
Svěží rašelinná smrčina
Svěží smrková bučina
Vlhká smrková bučina
Skeletová smrková bučina
Podmáčená jedlová smrčina
Svěží rašelinná smrčina
Vlhká buková smrčina
Neklasifikováno
0,96
15,54
164,63
43,48
64,84
5,88
10,84
15,74
41,52
2,97
1504,34
188,09
17,57
140,93
47,25
10,48
3,3
128,77
1498,15
12,78
58,76
5,99
4,13
9,74
70,04
131,32
200,4
220,05
2965,38
6850,75
23,81
900,35
1069,82
8540,84
0,00
0,05
0,49
0,13
0,19
0,02
0,03
0,05
0,12
0,01
4,43
0,55
0,05
0,42
0,14
0,03
0,01
0,38
4,41
0,04
0,17
0,02
0,01
0,03
0,21
0,39
0,59
0,65
8,74
20,18
0,07
2,65
3,15
25,16
562,93
417,4
3561,22
3023,18
67,79
1007,89
1,29
2,92
22,97
33948,00
100,00
1,66
1,23
10,49
8,91
0,2
2,97
0,00
0,00
0,07
100,00
Poznámka: Názvy SLT jsou použity podle typologické klasifikace ÚHÚL.
133
Tab. č. 10: Zastoupení souborů lesních typů dle OPRL pro PLO 16 podle zón
SLT
Zkratka
název
0C
Hadcový bor
Rašelinný (blatkový)
0R
bor
0Z
Reliktní bor
1G
(Vrbová) olšina
1T
Březová olšina
3L
Jasanová olšina
4B
Bohatá bučina
4C
Vysýchavá bučina
4D
Obohacená bučina
4S
Svěží bučina
4Z
Zakrslá bučina
Klenová bučina
5A
kamenitá
5B
Bohatá jedlová bučina
Vysýchavá jedlová
5C
bučina
Obohacená jedlová
5D
bučina
Kapradinová jedlová
5F
bučina
5G
Podmáčená jedlina
5H
Hlinitá jedlová bučina
Uléhavá kyselá jedlová
5I
bučina
5J
Suťová javořina
5K
Kyselá jedlová bučina
Montánní (jasanová)
5L
olšina
5M
Chudá jedlová bučina
Kamenitá kyselá
5N
jedlová bučina
5O
Svěží (buková) jedlina
Kyselá jedlina
5P
(pseudoglej)
Chudá jedlina (ogl.
5Q
podzol)
5R
Podmáčená jedlina
5S
Svěží jedlová bučina
Vlhká jasanová
5U
javořina
5V
Vlhká jedlová bučina
Skeletová jedlová
5Y
bučina
5Z
Zakrslá jedlová bučina
6A
Klenosmrková bučina
Bohatá smrková
6B
bučina
6D
Obohacená smrková
I. zóna
II. zóna
III. zóna
ha
7,71
ha
65,46
ha
0,50
IV.
zóna
ha
0,00
90,57
105,88
0,00
13,08
0,20
0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
0,66
7,48
0,94
0,29
4,09
0,00
1,30
0,02
2,31
0,31
4,18
Celkem Celkem
ha
73,67
%
0,22
0,00
196,45
0,58
1,19
0,03
0,14
7,52
0,40
1,55
0,06
0,24
0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
0,00
21,76
1,17
0,43
11,61
0,40
2,85
0,08
2,55
0,96
0,06
0,00
0,00
0,03
0,00
0,01
0,00
0,01
0,00
9,89
1,48
0,00
15,54
0,05
75,49
57,70
31,44
0,00
164,63
0,49
37,71
2,48
3,30
0,00
43,48
0,13
9,56
33,34
21,94
0,00
64,84
0,19
0,00
4,25
1,63
0,00
5,88
0,02
0,09
2,40
2,39
11,80
8,37
1,55
0,00
0,00
10,84
15,74
0,03
0,05
5,81
11,97
23,28
0,46
41,52
0,12
0,55
13,27
1,06
640,04
1,36
845,96
0,00
5,08
2,97
1504,34
0,01
4,43
25,50
89,45
73,14
0,00
188,09
0,55
0,00
16,65
0,93
0,00
17,57
0,05
19,85
98,22
22,86
0,00
140,93
0,42
0,00
8,34
33,81
5,10
47,25
0,14
0,06
1,64
8,78
0,00
10,48
0,03
0,00
3,30
0,00
0,00
3,30
0,01
35,28
83,90
82,06
620,82
11,44
787,72
0,00
5,71
128,77
1498,15
0,38
4,41
2,73
4,39
5,66
0,00
12,78
0,04
0,18
29,32
28,37
0,89
58,76
0,17
2,20
2,15
1,64
0,00
5,99
0,02
2,88
2,50
1,18
6,49
0,07
0,75
0,00
0,00
4,13
9,74
0,01
0,03
9,43
38,82
21,80
0,00
70,04
0,21
15,51
81,59
34,22
0,00
131,32
0,39
134
6G
6H
6I
6K
6M
6N
6O
6P
6Q
6R
6S
6V
6Y
7G
7R
7V
NE
Celkem
ha
Celkem
%
bučina
Podmáčená smrková
jedlina
Hlinitá smrková bučina
Uléhavá kyselá
smrková bučina
Kyselá smrková
bučina
Chudá smrková bučina
Kamenitá kyselá
smrková bučina
Svěží smrková jedlina
Kyselá smrková jedlina
na pseudogleji
Chudá smrková jedlina
Svěží rašelinná
smrčina
Svěží smrková bučina
Vlhká smrková bučina
Skeletová smrková
bučina
Podmáčená jedlová
smrčina
Svěží rašelinná
smrčina
Vlhká buková smrčina
Neklasifikováno
7,08
86,18
107,10
0,04
200,40
0,59
0,47
115,07
104,36
0,15
220,05
0,65
7,84
1127,05
1830,43
0,07
2965,38
8,74
54,44
2921,27
3874,24
0,81
6850,75
20,18
0,00
17,68
6,14
0,00
23,81
0,07
73,35
577,70
249,31
0,00
900,35
2,65
109,38
311,88
648,26
0,30
1069,82
3,15
182,94
2888,46
5466,39
3,05
8540,84
25,16
33,03
242,20
287,67
0,03
562,93
1,66
6,88
172,59
237,94
0,00
417,40
1,23
77,56
265,40
1571,33
1334,98
1911,93
1422,29
0,41
0,51
3561,22
3023,18
10,49
8,91
16,74
49,82
1,23
0,00
67,79
0,20
32,95
311,21
663,73
0,00
1007,89
2,97
0,00
0,76
0,54
0,00
1,29
0,00
0,00
7,65
0,00
9,79
2,92
4,86
0,00
0,67
2,92
22,97
0,00
0,07
1336,96 13785,38 18802,42
3,94
40,61
55,38
23,25 33948,00 100,00
0,07
100,00
Poznámka: Názvy SLT jsou použity podle typologické klasifikace ÚHÚL.
Na většině území CHKO převládá v současné době smrkové hospodářství, zaměřené
především na produkci jehličnatých sortimentů. Z původních lesních geobiocenóz (viz příloha
č. 4) se většinou zachovaly jen izolované fragmenty.
Tab. č. 11: Porovnání současného zastoupení dřevin a přirozené dřevinné skladby
zkratka
SM
SMP
JD
JDO
DG
BO
VJ
MD
DB
DBZ
dřevina
název
Smrk ztepilý
Smrk pichlavý
Jedle bělokorá
Jedle obrovská
Douglaska tisolistá
Borovice lesní
Borovice vejmutovka
Modřín opadavý
Dub letní
Dub zimní
zastoupení
v přirozené dřevinné
skladbě v %
27,30
0,00
32,40
0,00
0,00
3,80
0,00
0,00
+
+
135
současné
zastoupení
v%
85,77
+
0,90
0,03
0,07
3,69
0,06
2,15
0,02
+
DBC
BK
HB
KL
JS
JL
JLH
AK
BR
JR
TR
LTX
LP
OL
OLS
OS
TP
TPC
JIV
VR
KR
Celkem
Dub červený
Buk lesní
Habr obecný
Javor klen
Jasan ztepilý
Jilm habrolistý
Jilm horský
Trnovník akát
Bříza bělokorá
Jeřáb ptačí
Třešeň ptačí
Listnaté tvrdé ostatní
Lípa srdčitá
Olše lepkavá
Olše šedá
Topol osika
Topol bílý
Topol černý
Vrba jíva
Vrba bílá, vrba křehká
Keře
0,00
35,60
0,00
0,20
0,10
+
+
0,00
0,20
0,10
0,00
0,00
+
0,30
0,00
+
0,00
0,00
0,00
+
+
100,00
Poznámka: Zkratky dřevin jsou použity podle ÚHÚL.
Obr. č. 11: Ransko - bučina
136
+
3,31
+
0,41
0,25
+
+
+
1,07
0,08
+
+
0,03
2,08
+
0,05
+
+
+
0,01
+
100,00
4.1.4. Druhová a věková struktura lesů
Lesy CHKO Žďárské vrchy jsou zařazeny do tří zón odstupňované ochrany přírody:
I. zóna – nejcennější porosty z hlediska dochovaného stavu přírodního prostředí.
V současné době lesní porosty ve zvláště chráněných územích – NPR, PR, PP a dále menší
fragmenty přírodě blízkých lesních společenstev s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin
a živočichů. Hospodářské využívání území se zde až na výjimky nepředpokládá. Porosty se
stupněm přirozenosti „přírodní“ jsou dlouhodobě ponechávány samovolnému vývoji
(NPR Dářko, část NPR Žákova hora).
II. zóna – porosty hřebenových partií a údolních zářezů s mozaikou porostů s relativně
příznivou druhovou skladbou. Při hospodářském využívání těchto území se předpokládá
používání k přírodě šetrných technologií a postupů. V porostech s příznivou druhovou
skladbou přednostně využívat přirozenou obnovu. Při umělé obnově plánovat k zalesnění
přednostně dřeviny bližší přirozené dřevinné skladbě. Z důvodu arondace jsou zde zahrnuty i
porosty se změněnou druhovou skladbou.
III. zóna – ostatní lesní porosty se změněnou druhovou skladbou, převážně smrkové
monokultury. Při hospodářském využívání postupné zavádění cílových dřevin, snaha o
úpravu věkové a prostorové struktury.
Tab. č. 12: Podíl lesa podle zón
zóna
I.
II .
III .
IV.
Celkem
ha
1 337,00
13 785,50
18 802,20
23,30
33 948,00
%
3,94
40,61
55,38
0,07
100,00
Tab. č. 13: Zastoupení dřevin v CHKO
dřevina
zkratka
SM
SMP
JD
JDO
DG
BO
VJ
MD
DB
DBZ
DBC
BK
HB
KL
JS
JL
JLH
AK
BR
JR
název
Smrk ztepilý
Smrk pichlavý
Jedle bělokorá
Jedle obrovská
Douglaska tisolistá
Borovice lesní
Borovice vejmutovka
Modřín opadavý
Dub letní
Dub zimní
Dub červený
Buk lesní
Habr obecný
Javor klen
Jasan ztepilý
Jilm habrolistý
Jilm horský
Trnovník akát
Bříza bělokorá
Jeřáb ptačí
ha
29115,57
0,63
305,29
10,67
24,76
1251,09
20,99
730,01
6,07
0,58
1,54
1124,79
0,13
138,85
84,09
0,55
0,14
0,11
364,27
28,43
137
%
85,77
+
0,90
0,03
0,07
3,69
0,06
2,15
0,02
+
+
3,31
+
0,41
0,25
+
+
+
1,07
0,08
TR
LTX
LP
OL
OLS
OS
TP
TPC
JIV
VR
KR
Celkem
Třešeň ptačí
Listnaté tvrdé ostatní
Lípa srdčitá
Olše lepkavá
Olše šedá
Topol osika
Topol bílý
Topol černý
Vrba jíva
Vrba bílá, vrba
křehká
Keře
1,28
0,07
9,62
705,72
0,02
16,11
0,33
0,42
1,19
+
+
0,03
2,08
+
0,05
+
+
+
3,38
1,58
33948,00
0,01
+
100,00
Poznámka: Zkratky dřevin jsou použity podle ÚHÚL.
Zastoupení věkových stupňů v porovnání s normálním (modelovým) zastoupením je
poněkud nerovnoměrné. Výrazný přebytek porostů v 7. a 8. věkovém stupni je následek
rozsáhlých kalamit v letech 1930–1933. Nižší zastoupení je také u 1.-4., a 9.-11. věkového
stupně.
Tab. č. 14: Zastoupení věkových stupňů v CHKO
věkový
stupeň
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
Celkem
ha
204,70
2181,66
2476,33
2305,16
2335,34
2893,61
2951,57
4637,90
5566,28
2011,31
2133,37
1730,06
1246,36
558,98
330,79
214,29
124,50
45,97
33948,00
%
0,60
6,43
7,29
6,79
6,88
8,52
8,69
13,66
16,40
5,92
6,28
5,10
3,67
1,65
0,97
0,63
0,37
0,14
100,00
Tab. č. 15: Porovnání skutečného a modelového zastoupení věkových stupňů
věkový
stupeň
0
1
2
3
skutečné
normální
zastoupení % zastoupení %
0,60
6,43
9,04
7,29
9,04
6,79
9,04
138
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
Celkem
6,88
8,52
8,69
13,66
16,40
5,92
6,28
5,10
3,67
1,65
0,97
0,63
0,37
0,14
100,00
9,04
9,04
9,04
9,00
8,92
8,79
8,11
5,94
3,31
1,10
0,34
0,15
0,07
0,03
100,00
4.1.5. Genové zdroje lesních dřevin
Zachování mizejících druhů dřevin (jedle, buk) nebo místních ekotypů (smrk, borovice) a
zajištění jejich reprodukce je důležitým předpokladem pro úspěšnou obnovu stabilních a
odolných lesních porostů. Významným prvkem v soustavě opatření k zachování a reprodukci
genových zdrojů lesních dřevin jsou genové základny (GZ). Tyto zároveň plní funkci
biocenter v územním systému ekologické stability krajiny. Hospodařením v GZ by se
v dlouhodobém vývojovém procesu mělo docílit přirozené druhové skladby lesních dřevin na
daném stanovišti. Základním způsobem reprodukce je přirozená obnova.
Tab. č. 16: Přehled genových základen v CHKO
číslo GZ
GZ 108
GZ 126
GZ 127
GZ 128 a
GZ 128 b
GZ 134
GZ 135
GZ 254
Celkem
Název
Babín
Čachnov
Jimramov
Lány
Lány
Žákova hora
Devět skal
Jeřábí
LHC
Kinský Žďár
Polička
Belcredi - Jimramov
Nové Město na Moravě
Nové Město na Moravě
Kinský Žďár
Nové Město na Moravě
Kinský Žďár
dřevina
SM, JD
BK
BK
BO
SM
SM, BK, KL
SM, BK
SM, BK
výměra ha
183,71
104,95
105,12
196,00
201,15
137,15
172,83
77,08
1177,99
V CHKO Žďárské vrchy se podle závěrů projektu „Genetická diverzita smrku ztepilého ve
zvláště chráněných územích“, probíhajícího v letech 1999–2001 (Jiří Mánek, NP Šumava),
vyskytují izolované lokality původního smrku v NPR Žákova hora a PR Ranská jezírka.
Dále se zde vyskytují 2 ekotypy borovice lesní – borovice ranská (LDO Přibyslav,
LS Ransko) a borovice lánská (LČR, LS Nasavrky, revír Lány).
4.1.6. Zdravotní stav lesních porostů
Výskyt abiotických a biotických škodlivých činitelů a jejich vliv na ochranu přírody a krajiny
Postupující poškození lesních porostů, nápadné zejména od 80. let, bylo zaznamenáno také
v lesích CHKO. Poškození a postupné odumírání stromů se projevuje jako důsledek
synergického působení několika stresových faktorů, z nichž každý působí určitou intenzitou a
139
projevuje se dle lokálních dispozic jednotlivých stromů i celých porostů. Současnému
působení většího počtu těchto faktorů málokterý rostlinný organismus dokáže odolat. Mezi
nejzávažnější stresové faktory v CHKO patří:
škody zvěří
Škody zvěří loupáním a okusem patří mezi nejzávažnější škody na lesních porostech (33 %).
Vzhledem k několikanásobně vyššímu skutečnému stavu oproti normovanému, dochází
především v místech soustředění zvěře k biologicky i ekonomicky velmi citelným
poškozením. Loupání v porostech 2.-5. věkového stupně má za následek znehodnocení
dřevní hmoty v důsledku vzniku druhotných poškození (hniloby, škůdci), a snížení stability
převažující části porostů. Škody okusem jsou limitujícím faktorem úspěšné obnovy
především listnatých dřevin a jedle, a mají za následek nepříznivé ovlivňování druhové
skladby kultur. V CHKO byla v minulosti zřízena jelenářská oblast, nesprávný přístup a
hospodaření však vedly k tomu, že nebyl splněn její účel, a vysoká zvěř dnes představuje
vážné nebezpečí pro lesní porosty.
vítr
Škody větrem jsou nejvýznamnější z abiotických činitelů. Bořivé větry se uplatňují především
ze SZ a JV směru. Zejména postižené jsou smrkové monokultury na vodou ovlivněných
stanovištích (HS 57, 59, 79), které jsou labilní a citlivé na nesprávné hospodaření. Kalamitní
plochy byly většinou obnovovány opět smrkem, což vedlo k nepříznivému ovlivnění dřevinné
skladby v nejmladších věkových stupních.
sníh, námraza
Významné jsou také škody sněhem a námrazou (15 %). Poškození porostů s trvalými
následky je soustředěno ve vyšších polohách nad 550 m n. m. Námrazy vznikají většinou při
JV proudění vzduchu na konci zimního období. Dispozice pro tento druh poškození je více
než jinde dána nesprávným genetickým původem porostů, jejichž habitus je z hlediska
odolnosti proti sněhové pokrývce a námraze nevyhovující.
hmyzí škůdci
Hmyzí škůdci nepředstavují limitující ohrožení lesních porostů a daří se je držet pod
kontrolou. Vzhledem k relativně včasnému zpracování kůrovcové hmoty je i v období
kalamitního přemnožení kůrovce stabilizovaná situace. Ostatní škůdci (bekyně mniška,
štětconoš trnkový, ploskohřbetka smrková a severská, různé druhy brouků) jsou sice
předmětem kontrol, zatím však nebylo zaznamenáno vážné ohrožení porostů jejich
působením.
hniloby
Škody hnilobami způsobenými různými fytopatologickými houbami jsou poměrně rozšířené
(18%), především jako následek primárního poškození zvěří nebo lesní mechanizací.
V porostech se nejvíce objevuje václavka, menší význam mají další houby (pevník, ohňovec,
popraška ap.).
imise
na základě výsledků hodnocení imisní situace metodou listových analýz (zjištěný slabý až
zřetelně zvýšený obsah síry v sušině, lokálně i vysoký, s počínajícím deficitem bazických
živin) lze usuzovat na nízké až střední imisní zatížení oblasti, které však lokálně kolísá
v závislosti na různých faktorech. Imisemi jsou nejvíce postiženy hřebenové partie (HS 01,
51, 53) a okraje lesních porostů, místy i inverzní polohy (HS 01, 57, 59, 79). V porostech
CHKO jsou vylišena pásma ohrožení C (doba životnosti porostů od počátku působení imisí
41-60 let) na 43,6 % výměry, zbytek (56,4 %) je v pásmu ohrožení D (doba životnosti
61-80 let). Je jisté, že postupující imisní situace si do budoucna vynutí specifické způsoby
hospodaření (způsoby rozpracování porostů, výchovné zásahy, vertikální a horizontální
140
členění porostů), a především obnovy lesních porostů (dřevinná skladba, genetický původ
sadebního materiálu, způsob obnovy, vyspělost a vitalita sazenic ap.)
Imisní zatížení porostů a jeho vliv na ochranu přírody a krajiny:
Lesní porosty na území CHKO jsou zařazeny do lesů pod vlivem imisí a to do pásma ohrožení
D a C.
Pásmo ohrožení C:
Smrkové a borové porosty v příznivějších ekologických podmínkách s nižším imisním
zatížením (koncentrace SO2 nižší než 60 ug .m-3). V exponovaných lokalitách je zvýšení
poškození porostů odpovídající pásmu C dosaženo při hladinách koncentrací SO2 nad
20-30 ug/m-3. Poškození dospělých smrkových porostů se v tomto pásmu zvýší o 1 stupeň
průměrně za 10–15 let (odpovídá životnosti porostů 40–60 let)
Pásmo ohrožení D:
Jde o lokality s nízkou úrovní znečištění ovzduší (odpovídá zatížení do 25 ug SO2 na m-3).
Poškození dospělých smrkových porostů se v tomto pásmu zvýší o 1 stupeň průměrně za
15–20 let (odpovídá životnosti porostů 60 až 80 let). Mimoto se do tohoto pásma zahrnují i
takové plochy, kde se nepředpokládá zkrácená životnost porostů, i když je vliv imisí patrný.
Životnost porostů se uvažuje od počátku intenzivního působení imisí.
V pásmu ohrožení C a D jsou lesní porosty poškozeny imisemi většinou jen slabě až
středně. V návětrných stěnách a porostních okrajích jsou jednotlivé stromy poškozeny
středně až silně. Na území CHKO je nejvíce imisně exponována oblasti centrálního hřebene
Žďárských vrchů, v souvislosti s kamenitým, suchým a chudým podložím, a také všechna
rašelinná stanoviště, zde především kvůli výrazně kyselému a chudému podkladu.
Stav lesních půd, půdní eroze a jejich vliv na ochranu přírody a krajiny:
S problematikou působení imisí v nedávné době souvisí též změny chemismu lesních půd.
V současnosti je pozorováno ve vrcholových partiích Žďárských vrchů žloutnutí nejen zralých
smrkových porostů, ale též smrkových nárostů a kultur. Důvod je přisuzován narušené
výživě a nedostatku některých živin (především kritickému nedostatku hořčíku a deficitu
vápníku). Tato problematika je nyní předmětem výzkumů, především MZLU a ČZU. Testuje
se hnojení přípravky typu Silvamix ap. Přes tyto problémy nedochází ke vzniku rozsáhlých
půdních erozí.
4.1.7. Stav lesnické plánovací dokumentace
OPRL pro PLO 16 – Českomoravská vrchovina
Platnost 2001–2020
Zpracovatel: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Brno
Schválen Ministerstvem zemědělství dne: 9. 7. 2001 č. j.: 27063/2001-5040
Tab. č. 17: Přehled zpracovaných LHP a LHO
Název LHC
Nové Město na Moravě
Nasavrky
Polička
Kód
LHC
Výměra
PUPFL
v CHKO
(ha)
610000 8131,00
513000 1197,00
512000 3884,00
Lesy ve vlastnictví státu 861201
– Kraj Vysočina
Platnost
LHP/LHO
Zpracovatel
2007-2016
2010-2019
2003-2012
LHProjekt, a.s. Brno
Lesprojekt Hradec Králové, s.r.o.
Lesní taxační společnost s.r.o.,
Hradec Králové
Lesprojekt Brno, a.s.
8,70 2007-2016
141
Lesy ve vlastnictví státu 853201
– Pardubický kraj
LDO Přibyslav
515613
Kinský Žďár
515702
1,00 2007-2016
Lesprojekt Brno, a.s.
4483,20 2009-2018
5648,00 2009-2018
Lesprojekt Brno, a.s.
Lesprojekt Hradec Králové, s.r.o.
Belcredi – Jimramov
Ing. Rainberg –
Slavíkov
Ptáček
Čermák - Chotěboř
512302
513724
1165,00 2003-2012
261,00 2010-2019
LHProjekt, a.s. Brno
Lesprojekt Hradec Králové, s.r.o.
610702
513754
65,00 2007-2016
7,70 2007-2016
Horáková
Agro Měřín
Gerimo s.r.o., Praha
513704
610703
512318
1,92 2010-2019
8,80 2009-2018
4,70 2008-2017
Sousedské lesy
Jimramov
Lesní společenstvo obcí
Bystřice nad
Pernštejnem
Lesy Města Polička
Městské lesy Žďár nad
Sázavou
Městské lesy N. Města
512315
143,00 2003-2012
Ing. Kamil Vytásek, Brno
Ing. Pavel Rensa – TAXACE,
Štoky
Lesprojekt Hradec Králové, s.r.o.
LHProjekt, a.s. Brno
Ing. Pavel Rensa – TAXACE,
Štoky
LHProjekt, a.s. Brno
610415
2007-2016
512404
515401
4,90
1041,00 2003-2012
263,00 2008-2017
Městské lesy Hlinsko
Lesy městyse
Havlíčkova Borová
Městys Krucemburk
Obec Krouna
610416
Ing. Josef Klement, Brno
TAXONIA, a.s. Olomouc
Lesprojekt Východní Čechy s.r.o.
Lesní projekty České Budějovice,
a.s.
513417
515418
2007-2016
324,00
157,00 2010-2019
71,40 2009-2018
515403
512417
140,30 2009-2018
30,40 2003-2012
Obecní lesy Jeníkov
Obecní lesy Trhová
Kamenice
Obecní lesy Vojtěchov
513407
513413
121,00 2010-2019
0,16 2010-2019
Lesprojekt Brno, a.s.
Lesní taxační společnost s.r.o.,
Hradec Králové
Lesprojekt Hradec Králové, s.r.o.
Lesprojekt Hradec Králové, s.r.o.
513414
66,70 2010-2019
Obecní lesy Vysočina
Obecní lesy Studnice
Obecní lesy Svratka
Obec Herálec
Obecní lesy Velká
Losenice
Obecní lesy Ždírec nad
Doubravou
Polná
Obecní lesy Sněžné
LHO Nové Město na
Moravě
LHO Nové Město na
Moravě
LHO Nové Město na
Moravě – doplněk
LHO Nové Město – ZO
513415
513427
513411
610407
515417
Lesprojekt Brno, a.s.
2010-2019
2010-2019
2010-2019
2007-2016
2009-2018
Lesprojekt Hradec Králové,
s.r.o.
Lesprojekt Hradec Králové, s.r.o.
Lesprojekt Hradec Králové, s.r.o.
Lesprojekt Hradec Králové, s.r.o.
Lesprojekt Východní Čechy s.r.o.
Lesprojekt Brno, a.s.
513416
59,00 2010-2019
Lesprojekt Hradec Králové, s.r.o.
606002
610413
610801
Lesprojekt Východní Čechy s.r.o.
Ing. Kamil Vytásek, Brno
Lesnická projekce Frýdek
Místek, a.s.
Lesnická projekce Frýdek
Místek, a.s.
610805
26,10 2008-2017
91,90 2007-2016
2007-2016
583,00
2007-2016
931,00
7,20 2007-2016
610804
83,00 2007-2016
610802
62,90
71,00
138,00
77,50
79,20
142
Lesnická projekce Frýdek
Bystřice
LHO Přibyslav
LHO zařizovací obvod
č. 2 – Přibyslav
LHO Polička
LHO Nasavrky
LHO Nasavrky
LHO Chrudim, ZO
Skuteč
LHO – ZO Poličsko
LHO Chotěboř
LHO Hlinsko, ZO
Hlinsko
LHO Havlíčkův Brod
LHO Přibyslav dodatek
LHO Přibyslav
Celkem
515801
515812
512807
513830
513831
512808
40,30 2009-2018
150,60 2009-2018
639,00
1272,00
114,50
217,00
2003-2012
2010-2019
2010-2019
2003-2012
512809
725,00 2003-2012
513829
513852
64,00 2010-2019
2010-2019
515811
128,10 2009-2018
2001
2,10
921,30 2009-2018
515821
515831
Místek, a.s.
Lesprojekt Východní Čechy s.r.o.
Lesprojekt Brno, a.s.
Lesprojekt Východní Čechy s.r.o.
Lesnická projekce Frýdek
Místek, a.s.
Lesnická projekce Frýdek
Místek, a.s.
Lesprojekt Stará Boleslav s.r.o.
Lesprojekt Východní Čechy s.r.o
RENSA-TAXACE
Lesprojekt Východní Čechy s.r.o.
Obr. č. 12: Les v NPR Žákova hora
4.1.8. Dosavadní a aktuální způsob hospodaření
Historický průzkum lesů
Území Žďárských vrchů, rozkládajících se na pomezí Čech a Moravy, bylo až do středověké
kolonizace pokryto rozsáhlými pralesy, díky mnoha bažinám, močálům a rašeliništím jen
obtížně prostupnými. Pralesem vedlo několik stezek, spojujících osídlená území v Čechách a
143
na Moravě. Nejdůležitější byla tzv. Libická stezka, na níž byl v roce 1252 založen
cisterciácký klášter v místě již existující osady Žďár. Šlechta a mniši žďárského kláštera se
zasloužili o osídlení tohoto kraje, spojeného s klučením zdejších pralesů, v průběhu 13. a
14. století. Postupně zde vzniklo několik panství a velkostatků, které po staletí ovlivňovaly
politický i hospodářský vývoj oblasti. Byla to především panství Žďár, Vojnův Městec, Polná,
Přibyslav, Nové Město na Moravě, Rožínka, Chrást, Rychmburk, Jimramov a Polička.
Historie žďárských lesů je úzce spojena s hornictvím a hutnictvím v tomto kraji. Na
Českomoravské vrchovině byly ve středověku četné stříbrné doly, těžba stříbra vyvrcholila ve
13. století. Později, se zvýšenou potřebou železa, byly otvírány doly na železnou rudu a
vznikaly první hutě zpracovávající surové železo. K tavení železné rudy bylo potřeba velké
množství dřevěného uhlí vyráběného v milířích. Potřebné dřevo skýtaly rozsáhlé lesy na
Českomoravské vrchovině. Doly a hamry byly umísťovány do lesních komplexů a spolu
s rozšiřováním přilehlých osad se zmenšovala rozloha lesů a měnila jejich porostní skladba.
Hamry vznikaly u řek a rybníků, neboť využívaly vodní energie k pohonu vodního kola a
kladiva. Na horním toku Sázavy vzniklo prvních osm hamrů již ve 14. století. Spotřeba
dřevěného uhlí pro vytavení hroudy železa 100–150 kg váhy byla asi 700 kg uhlí (vytavení
trvalo 8–12 hodin). Výtěž dřevěného uhlí v milíři byla např. u smrkového dřeva 25 % podle
váhy a 50 % podle objemu. Na panství Žďár ve 14. století existoval tzv. Žďárský hamr, hamr
v Polničce, hamr Frendlov (zvaný Heršův, Dolní Hamry). Na Sázavě u Dolních Hamrů byl
tzv. Fiklův hamr neboli Fiklov. Blízko byl další tzv. Šlak hamr. Další hamry byly v Najdeku,
Pořežíně, Velké Losenici a v Ransku, kde byly později zřízeny železárny.
V první polovině 16. století nastává změna v hutnictví a železářství. Postupně jsou
zaváděny vysoké pece, které vytlačují hamry. Dodávky dřevěného uhlí pro nové železárny
začaly být problematické, neboť dostupné zásoby dříví byly již tehdy vyčerpány. První
vysoká pec dle štýrského vzoru byla postavena v Ransku na panství Přibyslav (1667–77).
Spotřeba dřevěného uhlí v r. 1690 činila podle půlročního výkazu 2929 košů pro železárny
Ransko, Ronov, Železné Horky a Nové Hamry – na výrobu tohoto množství dřevěného uhlí
bylo potřeba 6760 sáhů dříví = asi 12 800 m3. V té době se již začíná projevovat nedostatek
dříví v domácích lesích, dřevo je nutno nakupovat i ze sousedních velkostatků. Velký úbytek
dřevní zásoby způsobila velká vichřice a polom v prosinci 1740, kdy byly vyvráceny celé
lesní tratě. Úbytek lesa v té době byl katastrofální a císařský výnos z 10.1.1752 požadoval
omezení zpracování železné rudy. Po zastavení výroby v Ransku v r. 1760 a omezení
výroby v hamrech se lesy trochu zotavily – nově obnovená výroba v ranských železárnách
počátkem 19. století však tyto zásoby dřeva brzy opět spotřebovala.
V letech 1820 až 1850 stále stoupá spotřeba dřeva pro železárny. Na společné schůzi
zástupců panství Žďár, Polná a Vojnův Městec ředitel hutního úřadu pro železárny Ransko a
Polnička udává v r. 1833 roční spotřebu 20 000 sáhů dříví (asi 40 000 m3). Všechna tato
panství již nejsou sto pokrýt tuto spotřebu. Dějí se proto pokusy vytápět hutě rašelinou,
dobývanou na rašeliništi v blízkosti rybníka Velké Dářko. Lesní hospodářství je plně pod
vlivem železáren. V r. 1832 je pro 4 revíry panství Vojnův Městec (Městec, Radostín,
Polnička, Světnov) vypracována tzv. lesní systemizace – účelem bylo zajistit pro železárny
v Ransku dřevo na delší dobu. Neměly se nechat bez povšimnutí přimíšené dřeviny, pařezy
ani kořeny stromů (kořeny se měly s výhodou ucpávat otvory v milířích). Nakonec je pak
řečeno, že provoz železáren je takto možno nerušeně zásobit jen kratší dobu při nezvyšující
se spotřebě a pak musí vrchnost sama určit, jak dlouho bude železárna v klidu, aby se
zásoby dřeva obnovily. Nakonec se ukázalo, že lesy již nejsou schopny železárny dále
zásobovat. Od r. 1855 jsou v Ransku v provozu jen 2 pece, od r. 1858 jen jedna. V r. 1862
se zastavují hutě v Polničce a po třech letech se likvidují. Železárny v Ransku končí
v r. 1886. V druhé polovině 19. století se postupně likvidují všechny staré hamry na Žďársku.
Zánik tohoto způsobu výroby železa však není zapříčiněn pouze nouzí o dřevo, důvodem je
také rozvoj modernějších způsobů výroby železa a používáním uhlí.
Dalším významným činitelem, ovlivňujícím po několik století lesy Českomoravské
vrchoviny bylo zemědělství. S postupnou kolonizací se zvětšovala potřeba zemědělské půdy
a výměra lesů se průběžně zmenšovala. Dlouhodobá pastva v lesích vedla místy k úplnému
144
vymizení buku, odebírání hrabanky podporovalo přirozené šíření jehličnanů a tím postupně
docházelo ke změně přirozené skladby lesů.
V novodobé historii byly nejvýznamnějšími událostmi ovlivňující tvářnost lesů v oblasti
rozsáhlé kalamity ve 20. a 30. letech 20. století – mnišková v letech 1920–1922, a
námrazová, ke které došlo 26.-27.10.1930, kdy nejprve napadl těžký mokrý sníh, který v noci
na 27.10. zmrzl, a vichřice, doprovázející sněhovou bouři, způsobila rozsáhlé polomy
zejména ve vrcholových partiích Žďárských vrchů. Na bývalém velkostatku Žďár byla
způsobená škoda vyčíslena na 1 292 189 m3 (průměr 120 m3/ha) na bývalém rychmburském
panství byly škody kolem 500 000 m3. V lednu 1933 došlo k další rozsáhlé námrazové
kalamitě. Následky těchto kalamit byly zpracovávány několik příštích let, na jejich likvidaci
byli najímáni lesní dělníci také ze Šumavy, Slovenska, Zakarpatské Ukrajiny a bývalé
Podkarpatské Rusi. Zalesnění bylo provedeno převážně jehličnany různé, často cizí
provenience, ponejvíce smrkem, z menší části modřínem a borovicí. Tato událost měla
zásadní vliv na věkovou strukturu lesů v oblasti, proto v oblasti výrazně převažují porosty ve
věku 70–90 let.
Po zestátnění majetku velkostatků v roce 1945 byly lesy převzaty do správy lesních
závodů Nové Město na Moravě, Ždírec nad Doubravou (později Nasavrky), Přibyslav a
Polička. V devadesátých letech 20. století došlo k navrácení soukromých, městských a
obecních lesních majetků a poté k transformaci státních lesů. Na způsob hospodaření
v lesích mělo významný vliv přijetí nového lesního zákona (zákon č. 289/1995 Sb.)
Hospodaření od počátků kolonizace do konce 19. století:
Kolonizace území poznamenala vývoj krajiny a tím i lesů především rozvojem průmyslu a
zemědělství. Vznik železářské a později sklářské výroby a dalších podniků na okolních
panstvích zapříčinil výraznou spotřebu dřeva, které postupně padly za oběť rozsáhlé
komplexy do té doby přirozených smíšených lesů, poptávka byla především po kvalitním
bukovém dříví. To znamenalo výrazné ovlivnění dřevinné skladby – ústup buku a jedle,
nástup smrku a borovice. Současně se projevoval negativní dopad zemědělství, především
volná pastva v lesích a odlesňování za účelem získání půdy. Dalším mezníkem ve vývoji
lesních porostů je konec 18. a počátek 19. století, kdy od toulavých sečí a přirozené obnovy
se přešlo k holosečnému hospodaření a umělé obnově, takže během poměrně krátké doby
byly zdejší smíšené porosty nahrazeny převážně smrkovými monokulturami.
Hospodaření v průběhu 20. století
Po zrušení velkostatků v roce 1945 a vzniku státních lesů docházelo v důsledku postupného
zavádění intenzivních technologií k definitivní orientaci na smrkové hospodářství, kdy způsob
hospodaření byl podřízen maximální produkci smrkového dřeva. Obnova lesních porostů
byla prováděna velkoplošnými holosečemi, převládala umělá výsadba převážně smrku,
modřínu a borovice. Zastoupení buku a jedle se průběžně dále snižovalo. Také byly masivně
odvodňovány lesní pozemky.
Současné hospodaření
Restituce, transformace lesního hospodářství a přijetí nového lesního zákona (zákon
č. 289/1995 Sb.) přineslo snahu o změnu způsobu hospodaření, především odklon od dosud
nejrozšířenějšího holosečného způsobu a postupný příklon k jemnějším způsobům
hospodaření, především násečného a podrostního, na majetcích velkých vlastníků a LČR.
Zajištění alespoň minimálního podílu MZD je především ve smrkových monokulturách
výrazná pozitivní změna. Většina velkých vlastníků lesa přikročila k rozčleňování souvislých
smrkových porostů, často ještě v předmýtním věku, za účelem zajištění jejich stability,
využívání přirozené obnovy a zavádění předsunuté obnovy buku a jedle. Přes přechodné
snížení stavu spárkaté zvěře, jejíž stavy však od roku 2004 začínají opět narůstat, nelze
zajistit úspěšnou obnovu jedle a listnatých dřevin bez systematické a intenzivní mechanické
ochrany proti škodám zvěří, což je pro vlastníky lesa finančně značně nákladné. Díky
145
podpoře z Programu péče o krajinu MŽP ČR se podařilo motivovat vlastníky ke zvýšení
zastoupení hlavních přirozených dřevin, buku a jedle, v lesních porostech NPR, PR, PP, I. a
II. zóny CHKO a prvcích ÚSES. Převážná část realizovaných opatření spočívala právě
v zajištění mechanické ochrany přirozené obnovy nebo výsadeb jedle a buku proti škodám
zvěří.
4.2. Zemědělství
Charakteristika zemědělství na území CHKO
Charakter krajiny Žďárských vrchů byl po staletí ovlivňován zemědělskou činností. Od
začátku středověké kolonizace, kdy byly nové plochy pro hospodaření získávány
vypalováním původních porostů (žďářením – odtud název největšího sídla oblasti), přes
různé, vesměs přírodě blízké způsoby hospodaření do poloviny 20. století, dále razantní
přeměnu krajiny v období kolektivizace až k nynějšímu trendu trvale udržitelného
zemědělství.
Až do 50. let minulého století se krajina vyznačovala maloplošným střídáním
jednotlivých kultur, velkým množstvím mezí, cest a remízků. Přirozeně se vyskytovaly
mokřadní a rašelinné louky. Stop tomuto ekologicky příznivému a vyváženému stavu učinila
poválečná násilná kolektivizace a následná intenzifikace zemědělství, spojená s rušením
těchto dochovaných prvků, vytvářením rozsáhlých půdních celků, odvodňováním a
rekultivací vlhkých luk. Pro dosažení maximálních výnosů, neodpovídajících klimatickým ani
půdním podmínkám, byly aplikovány neúměrně vysoké dávky živin a chemických přípravků.
Důsledky těchto k přírodě nešetrných postupů se projevily ve zvýšené erozi, zatížením půdy
a spodních vod živinami, ale mj. také odtržením člověka od půdy a chápáním krajiny jen jako
výrobního prostředku.
Po roce 1989 postupně docházelo k částečné nápravě tohoto nepříznivého stavu.
Jednak rozmachem soukromého sektoru došlo k rozdělování velkých půdních celků, jednak
horší ekonomická situace přinutila subjekty podstatně snížit množství aplikovaných živin i
chemických přípravků. Došlo k zatravňování zejména erozně ohrožených ploch – pozemků
na svazích a v nivách. Opět se do krajiny vrátil pasoucí se skot a ovce.
Zemědělské hospodaření je provozováno po celém území CHKO. Mezi nejintenzivněji
využívané patří oblasti okolí Žďáru nad Sázavou, Nového Města na Moravě, Nového Veselí,
Ždírce nad Doubravou a Krouny, kde taká významně převažuje orná půda. Naopak svým
charakterem, zejména díky poměrně zachovalé struktuře mezí a kamenic a bohatým
zastoupením mimolesní dřevinné vegetace, se vymyká Věcovsko a celek Blatiny – Samotín,
kde jsou až na výjimky trvalé travní porosty. Stejně tak území s vysokým podílem luk či
pastvin je širší okolí obcí Kameničky, Křižánky, Březiny, Vortová, Kuklík a Rokytno.
V rámci CHKO v podstatě neexistuje problém s půdou, která by zůstávala ladem.
Napomohl tomu jistě i systém zemědělských dotací, kdy díky zařazení celého území do
oblastí LFA a možnosti volit si nadstavbové tituly agroenvironmentálních opatření, je spíše
velký zájem o hospodaření na půdě a z toho plynou i těžkosti při snaze menších farem o
rozšíření.
Území CHKO Žďárské vrchy se nachází v oblasti bramborářské a pícninářské. V období
posledních 20 let došlo k výrazné změně jak ve struktuře chovaných zvířat, tak i pěstovaných
plodin. Tak jako jinde v naší zemi i zde došlo k výraznému poklesu stavu hovězího dobytka.
Menší zájem o mléko přivedl řadu zemědělců k pastevnímu chovu dojnic bez produkce
mléka. Rozvoj zaznamenal pastevní chov ovcí. Stagnuje chov prasat. V rostlinné produkci
vedle již zmiňovaného zvýšení podílu travních porostů významně poklesla plocha brambor
vč. sadbových a v podstatě vymizelo pěstování lnu – tradiční plodiny Vysočiny. Víceméně
stabilní, s meziročními výkyvy podle výkupních cen, se udržují plochy obilnin a řepky, jako
alternativa slouží pěstování máku, kmínu a jiných technických plodin. Pro získávání
kvalitních sacharidových krmiv pro vysokoprodukční dojnice se zvedla osevní plocha silážní
146
kukuřice. V hospodaření na travních porostech se odráží trend ustájených přežvýkavců
celoročně krmených senáží, což vedlo k plošně rozsáhlým časným a častým sečím a
minimalizaci ploch sklízených na seno.
Dotacemi podporované je zalesňování zemědělské půdy. Ročně se v průměru jedná o
15-20 ha. Nenaplnily se obavy z výrazného nárůstu žádostí o zalesnění po roce 2006, odkdy
platí finančně velmi motivující dotační tituly. Přesto dochází k pečlivému posouzení vhodnosti
pozemku k zalesnění a vyhodnocení, zda lesní porost bude z pohledu ekologické stability
vhodnější než stávající, většinou travní společenstvo. V úvahu se bere také skutečnost, zda
pozemek je v současnosti zemědělsky obhospodařován, nebo jde o plochu již delší dobu
neobhospodařovanou s případným náletem dřevin. Menší podíl žádostí o zalesnění je na
ornou půdu, kde prakticky se zájmy ochrany přírody není střet.
Významné subjekty hospodařící v CHKO
Dle údajů z LPIS z února 2009 hospodaří na území CHKO 317 subjektů (viz tabulka č. 18).
Tyto lze rozdělit do 2 základních kategorií – větší podniky (právnické osoby –
transformovaná zemědělská družstva či jejich nástupci) a soukromí zemědělci (fyzické
osoby). Druhou skupinu lze ještě dělit na ty, kterým hospodaření slouží jako hlavní zdroj
obživy a dále tzv. kovozemědělce, kteří jej vykonávají při svém jiném zaměstnání a většinou
jen v menších výměrách.
Větší podniky dohromady obhospodařují 19 492 ha, tj. 76 % registrované zemědělské
půdy (viz tab. č. 19). Soukromníci (fyzické osoby) zbývajících 24 %.
Tab. č. 18: Počty subjektů podle množství obhospodařované půdy
Obhospodařovaná
zem. půda
do 1 ha
1-5 ha
5-10 ha
10-50 ha
50-100 ha
100-500 ha
nad 500 ha
celkem
Počet subjektů
23
90
48
101
22
22
11
317
147
Tab. č. 19: Přehled větších podniků (právnických osob) a jejich výměr na území CHKO
název
Zemědělská a.s. Krucemburk
AGRO – Měřín, a.s.
ZD Nové Město na Moravě
ZD Sněžné
Ústav pro str. pol. v zem., a.s.
ZD Světnov
ZD Telecí
Zemědělská a.s. Vysočina
ZD Velká Losenice
I. AGRO Oldřiš a.s.
ZD Věcov
AGRO SÁZAVA, a.s.
RD Krouna
AGROMERAN a.s. Jimramov
Společnost Bohuňov, a.s.
Havlíčkova Borová zemědělská a.s.
ZDV Novoveselsko
AGROSKAL s.r.o. Křižánky
„Staviště“ ZOD Lhotka
STATEK Horní Studenec, s.r.o.
ZD Březiny
AGRO Rozsochy, a.s.
KINSKÝ Žďár, a.s.
ZP Ostrov, a.s.
celkem v CHKO orná
3001
2701
1907
1450
1372
1187
1092
894
824
785
686
437
404
351
343
324
319
292
254
242
194
192
133
108
ttp
1799
1429
1039
682
592
827
605
553
640
516
250
311
235
185
235
236
271
41
179
106
39
143
111
96
1202
1272
868
768
780
360
487
341
184
269
436
126
169
166
108
88
48
251
75
136
155
49
22
12
Z tabulek je rovněž zřejmé, který subjekt se orientuje více na extenzivní způsoby
hospodaření (tedy má výrazně vyšší, až stoprocentní podíl travních porostů než orné půdy).
Nejvhodnější formou hospodaření je pro chráněná území ekologické zemědělství. Také díky
stávající dotační podpoře postupně narůstá jeho podíl v CHKO a nyní zaujímá toto
postavení: podíl z celkové zemědělské půdy činí 7 %, v režimu ekologického zemědělství
hospodaří 7 a v přechodném období 8 subjektů. Ekologické zemědělství probíhá na 1628 ha
zem. půdy (z toho 604 ha orná a 1024 ha TTP) a hospodaření v přechodném období na
147 ha zem. půdy (z toho 13 ha orná, 133 ha TTP a 1,37 ha sad).
Rozdělení zemědělského půdního fondu
Tab. č. 20: Struktura půdy dle mapového podkladu ZABAGED 2007
zóna CHKO
orná půda
trvalý travní porost
zahrada, sad
Celkem ha
I
II
31
691
2,8
724,8
III
1200
4898
157
6255
IV
14437
6897
1216
22550
1942
356
421
2719
celkem ha
17610
12842
1796,8
32248,8
Podle tohoto zdroje je ZPF 32 249 ha, tj. 45 % z celkové plochy CHKO. Z celkové výměry
ZPF je 54 % orná půda, 40 % trvalé travní porosty a 6 % zahrady a sady.
Tabulka č. 21: Struktura půdy obhospodařované subjekty zařazenými v systému
zemědělských dotací a vedené v systému LPIS v únoru 2009
148
zóna CHKO
orná půda
trvalý travní porost
sad
jiná
Celkem ha
I
II
7,44
285
0
0
292,44
III
640
3587
1,37
0,38
4228,75
11176
7753
0
0,54
18929,54
IV
1675
372
0
0
2047
celkem ha
13498
11997
1,37
0,92
25498
Z výměry 25 498 ha je 53 % orné půdy a 47 % trvalých travních porostů, výměra sadů a
jiných ploch je zanedbatelná. Výskyt orné půdy v I. zóně je způsoben přenosem
digitalizované zonace nad základní mapou 1:10 000 do přesnějších digitálních mapových
podkladů.
Rozdíly v předchozích tabulkách jsou dány tím, že tzv. záhumenky a zahrady v sídlech,
případně další půda nejsou vedeny v LPIS a také tím, že část travních porostů je stále na
pozemcích vedených v katastru nemovitostí jako orná půda.
Vliv zemědělství na předmět ochrany přírody a krajiny
Zemědělské hospodaření se významně podílelo na současném charakteru krajiny Žďárských
vrchů. Pravidelným obděláváním pozemků se udržuje úroveň vzájemného podílu nelesních a
lesních ploch a charakteristické střídání a vyvážený poměr lesů, luk a polí. Pokud by nebyla
zemědělská činnost provozována, došlo by v rámci přirozeného sukcesního vývoje
nezadržitelně k zarůstání agrárních ploch plevely a náletem a mizení konkurenčně méně
odolných druhů, a tedy celkovému razantnímu snížení biodiverzity s vedlejšími vážnými
sociálními důsledky. Protože i politicky je tato varianta nemyslitelná, existuje škála dotačních
podpor zemědělství v marginálních oblastech, které mají za cíl udržet hospodaření a navíc
stimulovat k takové činnosti, která bude více zaměřena na mimoprodukční funkce a trvale
udržitelné zemědělství.
Podle míry respektování hodnot krajiny a snahy držet se zásad trvalé udržitelnosti se
mění poměr pozitivních a negativních důsledků zemědělství na předmět ochrany v CHKO.
Platí přímá úměra mezi intenzitou hospodaření a převahou negativních dopadů. Mezi ty
hlavní patří zejména:
- dopad na biotu (vlivem používání chemických přípravků, nevhodnými technologiemi a
termíny prací, nadměrné velikosti bloků, necitlivý přístup ke krajinným prvkům ap.).
Důsledkem je omezování výskytu některých druhů vedoucí až k jejich ohrožení či zániku
– přímé likvidaci druhu nebo zničení jeho potravních, migračních či úkrytových
možností. Typickým příkladem je např. současný trend údržby travních porostů, kdy
většina ploch s výjimkou tradičních jednosečných luk je velice brzy kosena a zavadlá
hmota odklízena, což má negativní dopady z pohledu druhové rozmanitosti travního
společenstva. Navíc mnohdy kosení probíhá najednou na rozsáhlých navazujících
územích, což vede k omezení výskytu bezobratlých a ptactva. Likvidační pro mnohé
druhy je také použitá technika – skupinové nasazení širokozáběrových žacích strojů.
- dopad na krajinu (monolitické velké půdní bloky s jednou plodinou, likvidace rozptýlené
dřevinné vegetace nebo nevhodná údržba, činnost způsobující erozi půdy, lokálně
nadměrné použití jednorázových dávek hnojiv spojené s vyplavováním živin aj.), kdy
dochází k negativnímu vnímání krajiny jako celku a ohrožení dalších složek životního
prostředí.
Pozitivně se zemědělství projevuje zejména v naplnění hlavního poslání uvedeného ve
výnosu o zřízení chráněné krajinné oblasti, tj. ochraně vzhledu krajiny a jejích typických
znaků, kterým je mj. rozvržení a využití zemědělského půdního fondu, vegetační kryt a volně
žijící živočišstvo. Prakticky tedy jde o udržování nelesní krajiny, zamezení zarůstání biotopů
rostlinných i živočišných druhů, vytváření esteticky vyváženého vzhledu a zachování poměru
a vzájemného prolínání polí, luk a pastvin.
149
Agroenvironmentální programy
Významným nástrojem pro posílení pozitivního vlivu zemědělství na krajinu jsou
agroenvironmentální programy jako součást celého balíčku dotačních programů v rámci
Programu rozvoje venkova. AEP umožňují zemědělci uhradit zvýšené náklady nad rámec
běžných opatření nebo ztrátu při zdržení se nějaké činnosti, vše ve prospěch posílení funkcí
krajiny. Zejména se jedná na travních porostech o snížení až vyloučení hnojení, ochranu
zvířat a hnízdícího ptactva, na orné půdě pak zatravňování či pěstování meziplodin. Zahrnují
také dotace pro ekologické zemědělce. Zapojení do AEP je značné, zvláště na travních
porostech. Největší zájem je o titul nehnojené mezofilní louky a základní titul hnojených luk a
dále na pasených plochách o druhově bohaté pastviny a základní titul pastvin. Poněkud
problematické je dohodnout se s uživateli půdních bloků na rozsahu managementu ptačích
lokalit – hnízdiště chřástala polního, a to zejména z důvodu velmi pozdního termínu první
seče. Celkem bez potíží je naopak přihlašování do titulu hnízdiště bahňáků. V menším
rozsahu se zemědělci zapojují do titulu trvale podmáčené a rašelinné louky. Prakticky bez
zájmu zůstává titul mezofilních luk s neposečenými pásy. Horské a suchomilné louky jsou
vymezeny pouze na jednom bloku. Suché stepní trávníky a vřesoviště nejsou v CHKO na
obhospodařované zemědělské půdě vymezeny.
Na orné půdě je nejvíce voleným titulem pěstování meziplodin. V menším rozsahu pak
zatravňování. Ojedinělý zájem o zatravnění regionální směsí nebylo možné pro chybějící
osivo regionální travní směsi naplnit. O titul biopásy zájem není.
4.3. Myslivost
Za zvěř se v České republice považují druhy živočichů uváděné v zákoně o myslivosti
č. 449/2001 Sb. ze dne 27. 11. 2001. K zákonu se vztahuje vyhláška MZe č. 245/2002 Sb.
ze 7. 6. 2002 o době lovu 167 jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění
lovu. Zvěř jako součást přírodního bohatství je předmětem zájmu nejen myslivosti, ale také
státní ochrany přírody. Správa CHKO Žďárské vrchy věnuje pozornost zejména těm druhům
zvěře, které jsou ubývající a ohroženy. Ochrana vzácných druhů se neobejde bez
spolupráce ochrany přírody s provozovateli honiteb a orgány státní správy myslivosti. Velký
význam má osvěta a propagační činnost (přednášky, besedy, odborné články atd.) i
systematická výchova veřejnosti.
Honitby
Myslivost na území CHKO Žďárské vrchy je provozována ve schválených honitbách, jejichž
držiteli jsou Lesy ČR, soukromí vlastníci nebo honební společenstva. Držitelé honiteb buď
provozují myslivost sami, nebo honitbu pronajímají mysliveckým sdružením či individuálním
uživatelům.
Na území CHKO Žďárské vrchy je v současné době vytvořeno 71 honiteb (režijní,
soukromé, pronajaté). Honitby jsou zaměřeny především na spárkatou zvěř (jelen, srnec) a
drobnou zvěř. Přehled honiteb je uveden v tabulce č. 22 a zakreslen v mapové příloze č. 5.
Intenzivní chovy
Na území CHKO Žďárské vrchy nejsou v současnosti provozovány žádné intenzivní chovy
zvěře (bažantnice, obory), je zde však několik zájmových chovů (jelen evropský, daněk
evropský – v k. ú. Vepřová).
Druhy zvěře v CHKO Žďárské vrchy
Zvěř srstnatá
jelen evropský – častý ve vyšších polohách CHKO
150
srnec obecný – hojný
los evropský – velmi vzácně jen migrující jedinec
prase divoké – běžné
zajíc polní – nehojně, ale všude
králík divoký – současný výskyt nepotvrzen
rys ostrovid – vzácný, jen migrující jedinec
liška obecná – běžná
kuna lesní – běžná
kuna skalní – běžná
psík mývalovitý (mývalovec kuní) – ojedinělý výskyt
tchoř tmavý – vzácný
lasice hranostaj – nehojný
lasice kolčava – běžná
vydra říční – častá v okolí vodních toků po celém území CHKO
jezevec lesní – nehojný
veverka obecná – běžná
ondatra pižmová – nehojná
Zvěř pernatá
jeřábek lesní – v současnosti jen ojediněle
bažant obecný – nehojný (myslivci dříve posilován umělým odchovem – Sněžensko,
Novoměstsko)
koroptev polní – vzácná, myslivci posilována vypouštěním uměle odchovaných jedinců
(Velká Losenice)
holub hřivnáč – běžný
holub doupňák – nehojný
hrdlička zahradní – běžná
hrdlička divoká – nehojná až vzácná
sluka lesní – dosud častá na vhodných biotopech
lyska černá – častá, ale ubývající
husa (r. Anser) – vzácná (jen na tahu)
kachny (podčeleď Anatidae) – běžně kachna březňačka, další druhy vzácnější (na tahu)
orel (r. Aquila) vzácně – přelet (tah)
orlovec říční – velmi vzácně, přelet (tah)
jestřáb lesní – nehojný, ale všude v lesích
krahujec obecný – nehojný, výskyt i ve městech
poštolka obecná – běžná
moták pochop – častý, pravidelně hnízdící, tah
moták pilich – velmi vzácný, tah, zimující
káně lesní – běžná
káně rousná – zimní výskyt – tah
výr velký – vzácný
sovy (čeleď Strigidae) - viz údaje o chr. druzích
volavka popelavá – nehojně
racek chechtavý – okrajový výskyt
vrána obecná – běžná
havran polní – vzácně, na tahu
straka obecná – běžná
sojka obecná – běžná
kavka obecná – ve městech dosud častá
Celkově se v CHKO Žďárské vrchy vyskytuje trvale nebo přechodně (tah, migrace) téměř 50
druhů zvěře, z toho 20 druhů patří zároveň mezi druhy zákonem chráněné.
151
Významné druhy zvěře z hlediska OPK
Jelen evropský
Nejvýznamnější a nejnápadnější sudokopytník výše položených lesních ekosystémů
Žďárských vrchů. Podle mysliveckých předpisů druh zvěře, kterou lze obhospodařovat
lovem. Kvalita jelení populace, respektive zastoupení silných jelenů, je v současnosti nízká.
Hlavní důvody:
− nižší kvalita potravního biotopu (většinu rozlohy lesa v CHKO tvoří porosty s převažujícím
zastoupením smrku)
− rozdrobení území na menší honitby, než by pro chov jelení zvěře bylo vhodné
− silný myslivecký tlak na tzv. trofejové jeleny, významné pro zachování kvality populace, je
zesílen i díky velké hustotě sítě lesních cest
Srnec obecný
Nejpočetnější zástupce sudokopytníků. Podle mysliveckých předpisů druh zvěře, kterou lze
obhospodařovat lovem. Srnčí zvěř je negativně ovlivňována lidskou činností (postupné
zahušťování zástavby – úbytek biotopu, rušení lidmi a jejich domácími zvířaty, velké ztráty na
mláďatech v době sklizně zemědělských kultur, velká úmrtnost na silnicích při střetech
s motorovými vozidly)
Vydra říční
V CHKO v posledních letech došlo k výraznému nárůstu početnosti. Podle mysliveckých
předpisů patří mezi druhy zvěře, které nelze lovit. Část rybářské veřejnosti stále považuje
vydru za škůdce rybářství a nežádoucí konkurenci, což může v ojedinělých případech vést
až k pytláctví. Dalším nepříznivým faktorem je rostoucí provoz na silnicích, který zvyšuje
úhyn vyder.
Jeřábek lesní
V současnosti jen ostrůvkovitý výskyt v CHKO, vyžaduje přísnou ochranu a ochranu biotopu
(lesní mokřady a prameniště s olšemi a jívami, dostatek keřového podrostu, apod.). Podle
mysliveckých předpisů patří mezi druhy zvěře, které nelze lovit.
Výr velký
Podle mysliveckých předpisů patří mezi druhy zvěře, které nelze lovit. V CHKO Žďárské
vrchy se vyskytuje pravidelně, ale vzácně (odhadovaná početnost 5–10 párů). Nelze vyloučit
pytláctví (vybírání hnízd) a nezákonný chov výrů v zajetí.
Střety myslivosti s ochranou přírody
Z praxe ochrany přírody CHKO Žďárské vrchy vyplývají tyto střety a připomínky
k mysliveckému hospodaření:
− výkonem práva myslivosti (např. společnými lovy) v maloplošných zvláště chráněných
územích, případně v dalších vymezených lokalitách s výskytem zvláště chráněných druhů
živočichů, může docházet k jejich rušení
− není dostatečně navázána trvalá spolupráce státní ochrany přírody a myslivosti – např. při
ochraně migračních koridorů a lokalit před zástavbou, při ochraně území se stávaništi
zvěře (klidové lokality) aj.
− vypouštění uměle odchovaných kachen na území CHKO (ve většině případů se jedná o
hybridy s nejasným genetickým původem).
− vnadění a přikrmování zvěře v MZCHÚ a v I. zónách CHKO s negativními důsledky:
− nepřirozená koncentrace zvěře způsobující nadměrné škody v lesních porostech
− zvýšený predační tlak ze strany černé zvěře a menších predátorů, kteří na vnadištích loví
drobné hlodavce
− hygienické a estetické problémy (hnijící rostlinné zbytky, obaly atd.)
− nadměrná koncentrace organických látek ovlivňující vegetaci aj.
− zvýšení možnosti pytlačení na chráněných druzích živočichů, které přitahuje obsah
vnadiště (krkavec, čáp černý, vydra, dravci)
152
Tab. č. 22: Přehled honiteb na území CHKO Žďárské vrchy (k 31.12. 2009)
název
kód
honitby
uznaná
honitba
kraj
výměra
(ha)
prase divoké
Chrudimka
Vysočina
Korouhev
Telecí-Pustá Rybná
Oldříš-Borová
Pustá Kamenice LČR
Žižkov
Pustá Kamenice
Svratouch les
Pustá Rybná LČR
Sádek
Vítanov
Vojtěchov
Krouna Otradov
Krouna Humperky
Hlinsko
Studnice
Jeníkov
Krouna Lesy
Svratouch pole
Vítanov-Ruda
Církevní
Vortová
Borovnice-Panský kopec
Křižánky LČR
Svratka HS
Ždírec nad Doubravou
Mariánská Huť
Lísek
Kuklík
AGRO-Měřín
5302110048
5302110008
5310110004
5310110018
5310110007
5310210013
5310505020
5310110012
5302209075
5310206014
5310110015
5302110001
5302110061
5302110059
5302110060
5302110054
5302110019
5302110044
5302202067
5302110051
5302109018
5302209025
5302209021
6108110006
6108210011
6115110021
6104110022
6115206030
6101110001
6108110013
6108109001
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
NE
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
PARDUBICKÝ
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
1244,0
1353,0
1225,4
1382,8
2119,5
930,0
819,0
567,0
643,0
639,7
877,1
1928,0
1133,0
2646,0
1576,0
815,0
1179,0
1337,0
832,0
772,0
616,0
940,0
879,0
794,0
905,0
734,6
997,0
996,7
1154,8
634,0
667,0
153
-
5/8 (4,0)
minimální/normované stavy (JTH/KOP)
srnec obecný zajíc polní bažant obecný
18/54
56/156
21/45
62/173
16/55
61/73
61/73
21/66
69/83
28/56
106/127
23/29
30/36
19/24
6/20
28/34
15/20
30/36
15/20
4/25
12/41
44/79
15/30
24/85
91/327
25/87
98/176
19/64
37/68
18
40
15/41
59/164
17/45
65/78
20/51
25/45
8/28
35/42
9/32
29/106
20/28
25/85
25/50
19/25
36/11
70/35
27/21
36/30
25/11
44/37
29/29
64/64
20/20
56/22
40/16
48/40
14/10
21/18
24/22
23/10
42/35
jelen lesní
7/8
-
Věcov
Obora-Krásné
Sněžné
Belcredi-Krásné
Unčín
Křižánky - Březiny
Světnov LDO
Belcredi-Jimramov
Harusák
Pohledec
Vysočina
Vlachovice
Slavkovice
Nová Ves-Zátoky
Zubří
Svratka LČR
Sněžné-Milovy
Křivý Javor
Herálec LČR
Kadov
Rokytno
Koníkov
Lísek LČR
Rozsochy
Sobíňov
Horní Studenec
Oudoleň
LDO Přibyslav
Krucemburk
Vojnův Místec
Havlíčkova Borová
Vepřová-Malá Losenice
Velká Losenice-Pořežín
Zámek Žďár
Devět skal
6108110026
6108110017
6108110022
6108106003
6108110025
6108110012
6115509031
6108106002
6108110007
6108110018
6115110027
6108106027
6108110021
6108110016
6108110028
6115210032
6108206023
6108210010
6115206029
6108206008
6108206019
6108206009
6108202014
6101110016
6104110018
6104110011
6104110016
6104909007
6104110013
6115110026
6102110009
6115110024
6115110023
6115606033
6115110004
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
VYSOČINA
1336,0
1307,0
1274,0
694,0
1533,0
1026,0
1132,4
1135,0
798,0
1158,0
1181,8
600,0
982,0
2684,0
1663,0
677,4
843,0
673,0
872,6
682,0
630,0
780,0
988,0
1861,8
802,0
1220,0
1174,0
3286,0
1503,0
936,0
1450,5
1400,8
1283,3
5721,1
792,6
154
21/21
48/24
47/20
45/17
42/17
24/16
70/21
39/12
36/25
60/21
35/10
35/13
41/15
28/9
42/12
140/36
61/18
17/13
25/19
19/15
27/21
19/15
17/13
24/18
29/23
84/25
10/52/15
51/15
95/78
49/20
42/13
65/19
46/18
58/18
214/127
27/13
40/40
77/64
60/60
43/26
82/51
61/51
12/10
68/56
66/39
50/50
66/55
35/29
88/49
226/133
78/65
31/26
36/30
36/30
24/20
36/30
36/30
45/17
52/20
166/92
40/20
126/40
63/35
12/10
70/70
36/30
81/45
78/65
77/64
180/100
48/40
6/5
10/10
80/50
32/20
60/30
39/32/10
17/17
30/15
50/33
SvětnovŠkrdlovice,Karlov
ANO
VYSOČINA
6115110020
Stržanov
6115110019
ANO
VYSOČINA
Žďár-Vysoké
ANO
VYSOČINA
6115110028
Sázava
6115110017
ANO
VYSOČINA
Nové Veselí-Matějov
6115110012
ANO
VYSOČINA
Vatín
6115110022
ANO
VYSOČINA
Hamry nad Sázavou
6115110005
ANO
VYSOČINA
Vetla
6115101025
ANO
VYSOČINA
Městské lesy Žďár
6115105009
ANO
VYSOČINA
JTH - jakostní třída honitby, KOP - koeficient očekávané produkce
1479,8
1391,9
930,5
806,3
1784,5
1943,6
897,0
589,7
521,6
155
54/20
60/17
37/11
32/11
71/21
65/26
47/17
34/8
25/9
84/70
78/65
48/40
63/35
72/60
84/70
72/40
53/30
40/22
4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství
4.4.1. Rybníkářství
Na území CHKO Žďárské vrchy se nachází velké množství rybníků v široké škále velikosti
vodní plochy a objemu. Hospodaří na nich fyzické i právnické osoby, převážně se snaží o co
nejvyšší intenzitu hospodaření, v rybnících evidovaných jako I. a II. zóna ochrany přírody jsou
omezeni zákonem č. 114/92 Sb., pokud jsou současně maloplošným zvláště chráněným
územím, pak také bližšími ochrannými podmínkami a plánem péče o MZCHÚ.
V současné době je na území CHKO více než 500 rybníků různé velikosti, z nichž
největší je Velké Dářko o rozloze 205 ha a objemu 3,56 mil. m3 vody. K dalším velkým
rybníkům oblasti patří Veselský s plochou 70 ha a Matějovský (64,5 ha) v povodí Oslavy,
rybník Řeka (45 ha) v povodí Doubravy a nejvýše položenými většími rybníky jsou
Medlovský (21,8 ha) a Sykovec (13,8 ha) v povodí Svratky.
Obsádku tvoří převážně kapr obecný (Cyprinus carpio), lín obecný (Tinca tinca), pstruh
americký duhový (Oncorhynchus mykkis) a síh severní maréna (Coregonus maranea), pro
redukci drobných plevelných ryb se přisazuje štika obecná (Esox lucius), candát obecný
(Sander lucioperca) a sumec velký (Silurus glanis).
Mezi nejvýznamnější subjekty hospodařící na rybnících v CHKO Žďárské vrchy patří firmy
Kinský Žďár, a. s., Rybářství Litomyšl, s. r. o., Rybářství Vysočiny, v. o. s. Chotěboř a místní
organizace Českého a Moravského rybářského svazu.
Při produkci tržních ryb dochází často k přesazování rybníků, tj. chovatelé ryb ve snaze
po maximální výtěžnosti vysazují do rybníků větší množství ryb, než je schopný rybník uživit
přirozenou potravou, případně společně s racionálním přikrmováním. Tím dochází jednak
k neúměrnému predačnímu tlaku ryb na drobné živočichy, vázané na vodní prostředí, jednak
k vyčerpávání úživnosti rybníků, čímž je zcela potlačena jejich další funkce jako biotopu pro
vodní ptactvo, které zde nenachází dostatek potravy. Na rybnících s příbřežní vegetací bývá
snaha vysazovat nepůvodní druhy ryb, tlumících jejich růst, jako jsou amur bílý
(Ctenopharyngodon idella) a tolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix), čímž dochází
k další degradaci prostředí rybníka. Administrativně správními opatřeními je schopna Správa
CHKO Žďárské vrchy regulovat tato negativa pouze na rybnících I. a II. zóny ochrany
přírody, na ostatním území se zpravidla jedná o živelný vývoj.
Kromě produkce ryb ke komerčním účelům jsou některé rybníky využívány pro sportovní
rybolov a pro provozování sportovních a rekreačních aktivit. Jako povrchové vody využívané ke
koupání osob jsou vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 159/2003 stanovené rybníky Řeka,
Medlov, Sykovec, Velké Dářko a vodní nádrž Pilská, ke koupání je využíván i rybník Milovský.
Z hlediska ochrany přírody a krajiny má většina rybníků význam jako krajinotvorný prvek,
jako biotop pro živočichy a rostliny mají velký význam pouze rybníky s mělčinami přecházejícími
do litorálu.
4.4.2. Sportovní rybářství
Sportovní rybolov je na území CHKO Žďárské vrchy provozován na rybářských revírech
členy Českého a Moravského rybářského svazu. Je zde vymezeno celkem 23 rybářských
revírů – 12 pstruhových a 11 mimopstruhových.
461016 Cikhájský potok 1, MO Žďár nad Sázavou, 4 km, 21 ha – mimopstruhový revír
Přítok Sázavy. Od začátku regulace nad rybníkem Konvent v k.ú. Ždár nad Sáz. 2 (11,0 ha)
až k silničnímu mostu v obci Světnov.
K revíru patří nádrž:
1 – Strž, k. ú. Světnov, 20 ha
Úsek od začátku regulace nad rybníkem Konvent v k.ú. Žďár nad Sáz. 2 (11,0 ha) až po hráz
nádrže Strž je chovný - lov zakázán. Na nádrži Strž v k. ú. Světnov (20 ha) zákaz lovu
z hráze.
156
Míra kapra 45-70 cm max., amura 60 cm, štiky 60 cm a sumce 90 cm.
463013 Cikhájský potok 2, MO Žďár nad Sázavou, 5 km, 1 ha – pstruhový revír
Přítok Sázavy. Od silničního mostu v obci Světnov až k pramenům včetně přítoků.
Celý revír je chovný - lov zakázán.
453 012 Doubrava 6, MO Chotěboř, 10 km, 4 ha – pstruhový revír
Od mostu silnice Chotěboř - Ždírec nad Doubravou v k. ú. Bílek po první most u kostela
v obci Sobiňov. Přítoky jsou chovné - lov ryb zakázán. Část Doubravy od mostu v Sobiňově
k rybníku Doubravník je chovná - lov ryb zakázán. Rybníky Doubravník a Řeka do revíru
nepatří.
451 016 Doubrava 7, MO Krucemburk, 2,1 ha – mimopstruhový revír
Revír tvoří nádrže:
Zaďá v k. ú. Krucemburk, 2,0 ha
Na Hlíně v k. ú. Sobiňov, 0,1 ha
451 022 Chrudimka 6, MO Hlinsko v Čechách, 22 km, 18 ha – mimopstruhový revír
Od jezu Dolní pily ve Vršově až k jezu pod obcí Vitanov.
K revíru patří:
nádrž Dlouhý v k. ú. Kocourov, 5,5 ha
Přítoky jsou chovné - lov ryb zakázán.
453 017 Chrudimka 6 P, MO Hlinsko v Čechách, 29 km, 38 ha – pstruhový revír
Revír tvoří přítoky Chrudimky:
- potok Jančour od vtoku Chrudimky až po hráz rybníka Dlouhý v k. ú. Kocourov.
Potok Slubice a všechny další přítoky jsou chovné - lov ryb zakázán.
453 018 Chrudimka 7, MO Hlinsko v Čechách, 20 km, 10 ha – pstruhový revír
Od splavu pod obcí Vitanov až k pramenům. ÚN Hamry do revíru nepatří - vodárenská
nádrž. Výnosem VčKNV č.j. ZL327/76 ze dne 5. 5. 1976 vyhlášen úsek vtoku Chrudimky do
nádrže Hamry pod Ovčínským mostem chráněnou rybí oblastí. Chovné úseky vyznačeny lov ryb zakázán.
451 023 Chrudimka 7, MO Hlinsko v Čechách, 8,2 ha – mimopstruhový revír
Revír tvoří nádrže:
Utopenec v k. ú. Vortová, 1,8 ha
Kameničky v k. ú. Kameničky, 2,5 ha
Vitanec v k. ú. Hlinsko, 1,5 ha
a kamenolomy:
Na Cihelce v k. ú. Blatno, 0,4 ha
U obce Srní (bývalý Kovošrot) v k. ú. Srní, 2,0 ha
463021 Fryšávka 1, MO Nové Město na Moravě, 17 km, 5 ha – pstruhový revír
Přítok Svratky. Od ústí do Svratky v Jimramově až po soutok potoka od Fryšavy a rybníka
Medlov.
Pramenná část Fryšávky a všechny přítoky jsou chovné - lov zakázán.
453 028 Krounka 1 P, MO Skuteč, 22 km, 10 ha – pstruhový revír
Od vtoku do Novohradky u Košumberka až k pramenům. Přítoky jsou chovné - lov ryb
zakázán.
463042 Loučka 4, MO Nové Město na Moravě, 13 km, 6,5 ha – pstruhový revír
Přítok Svratky. Od silničního mostu v obci Bobrová až po most silnice v Novém Městě na
Moravě-Žďár nad Sázavou.
157
Úsek od soutoku se Slavkovickým potokem až po most silnice č. 18 v Novém Městě na
Moravě-Žďár nad Sázavou, pramenná část revíru a všechny přítoky jsou chovné - lov
zakázán.
461191 Loučka 4A, MO Nové Město na Moravě, 1,5 ha – mimopstruhový revír
Rybářský revír tvoří nádrž:
1 – Koupaliště, k. ú. Nové Město na Moravě, 1,5 ha
Na nádrži zákaz lovu v měsících červenci a srpnu v době od 10.00 hod. do 18.00 hod.
letního času a celoročně zákaz lovu z pláže.
463046 Nedvědička 1, MO Nedvědice, 28 km, 5,6 ha – pstruhový revír
Přítok Svratky. Od ústí do Svratky v Nedvědici až k pramenům.
Celý revír je chovný - lov zakázán.
461114 Oslava 8, MO Žďár nad Sázavou, 16,1 km, 5,7 ha – mimopstruhový revír
Přítok Jihlavy. Od splavu nad Švomovým mlýnem pod obcí Radostín n. O. až ke splávku u
silničního mostu v obci Sazomín, včetně části Bohdalovského potoka k soutoku s odpadem
z rybníka Rendlíček. Úsek nad splávkem v obci Sazomín až po silniční most v obci Nové
Veselí a všechny další přítoky Oslavy jsou chovné - lov zakázán.
Součástí revíru není nádrž na Bohdalovském potoce (16,0 ha) v k.ú. Ostrov nad Oslavou.
Na revíru platí zákaz lovu nástražních rybek do čeřínku.
463057 Sázava 16, MO Žďár nad Sázavou, 24 km, 12 ha – pstruhový revír
Přítok Vltavy. Od jezu továrny Horáckých škrobáren v Ronově nad Sázavou až ke
kamennému silničnímu mostu v obci Dolní Hamry, včetně náhonu od jezu Horáckých
škrobáren v Ronově nad Sázavou. K revíru patří Losenický potok od splavu v obci Ronov n.
Sáz. až k silničnímu mostu v obci Velká Losenice.
Přítoky řeky Sázavy a Losenického potoka jsou chovné - lov zakázán.
461129 Sázava 17, MO Žďár nad Sázavou, 6 km, 6 ha – mimopstruhový revír
Přítok Vltavy. Od druhého kamenného silničního mostu v obci Dolní Hamry až k hrázi
Bránské nádrže ve Žďáře nad Sázavou 2. Potoky Hadáček a Staviště jsou chovné - lov
zakázán.
Míra kapra 45-70 cm max., amura 60 cm.
461130 Sázava 18, MO Žďár nad Sázavou, 7 ha – mimopstruhový revír
Přítok Vltavy. Od hráze Bránské nádrže až po most na ulici Dvorská ve Žďáře nad Sázavou
2 a po silniční most Žďár nad Sázavou-Praha pod rybníkem Konvent.
K revíru patří nádrž:
1 – Bránská, k. ú. Žďár nad Sázavou, 2,7 ha
Míra kapra 45-70 cm max., amura 60 cm, štiky 60 cm a sumce 90 cm.
461131 Sázava 19, MO Žďár nad Sázavou, 3 km, 55 ha – mimopstruhový revír
Přítok Vltavy. Od hráze Pilské nádrže až k hrázi Hamerského rybníka v obci Polnička. Zákaz
lovu od 1. 1. do 15. 5. v zátoce pod kamenolomem Polnička cca 300 metrů od silničního
mostku po obou březích (vyznačeno tabulemi) až po hráz rybníka Hamerský v obci Polnička.
Na revíru platí rekreační statut. V době od 1. 6. do 30. 9. zákaz lovu na pravém břehu
v úseku od hráze až na konec zátoky u autokempu dle označení v zátoce Táborská. Zákaz
vjezdu vodních plavidel všeho druhu za úroveň instalovaných bójí v zátokách Táborská a
pod kamenolomem.
Míra kapra 45-70 cm max., amura 60 cm, štiky 60 cm a sumce 90 cm.
463060 Staviště 1, MO Žďár nad Sázavou, 5 km, 1 ha – pstruhový revír
Přítok Sázavy. Od hráze nádrže Staviště až k pramenům mimo vodárenskou nádrž a přítok
Staviště po hrubé česlice nad nádrží.
158
Celý revír je chovný - lov zakázán.
463070 Svratka 12, MO Jimramov, 9 km, 11,2 ha – pstruhový revír
Přítok Dyje. Od jezu v Dalečíně až po Sedlišťský jez mimo Fryšávku.
Míra pstruha obecného 28 cm a ostroretky 35 cm.
Úsek toku od zaústění odtoku z Nového rybníka po ústí Trhonického potoka (cca 600 metrů)
je chovný úsek pro ryby lososovité (vyznačeno tabulemi). Zákaz lovu lososovitých ryb. Zákaz
muškaření a lovu přívlačí. Ostatní druhy ryb je povoleno lovit.
463071 Svratka 14, MO Svratka, 26 km, 9,5 ha – pstruhový revír
Přítok Dyje. Od mostu silnice Krásné-Borová u Kučerova mlýna až po silniční most HerálecŽďár nad Sázavou v obci Herálec.
Míra pstruha obecného, sivena amerického 28 cm, pstruha duhového 26 cm.
461144 Svratka 14A, MO Svratka, 16,5 ha – mimopstruhový revír
Rybářský revír tvoří nádrže:
1 – Kyšperský, k. ú. Křižánky, 6 ha
2 - Chochol, k. ú. Svratouch, 4 ha
3 - Milovy, k. ú. Sněžné, 6,5 ha
Na nádrži Milovy (6,5 ha) v rekreační sezóně od 15. 6. do 31. 8. zákaz lovu v úseku od
dřevěného mostu (přítok rybníka) po konec vyzděné části před hotelem Devět skal
(vyznačeno tabulemi).
Míra lína 28 cm a amura 60 cm.
461312 Svratka 14M, MO Svratka, 1,5 ha – mimopstruhový revír
Rybářský revír tvoří nádrž:
1 – Kuchyňka, k. ú. Herálec, 1,5 ha
Na revíru provádí lov MO (neplatí svazová povolenka).
Kromě sportovního rybolovu na rybářských revírech je provozován na některých rybnících
v souladu se zákonem o rybářství rybolov v rámci rekreačních a podnikatelských aktivit.
Žďárské vrchy jsou pramennou oblastí několika řek, většina toků je proto z rybářského
hlediska pstruhovým pásmem, úseky řeky Chrudimky, Svratky a Sázavy při okrajích území
lze považovat za pásmo lipanové až parmové. V zájmu ochrany přírody a krajiny z hlediska
ichtyologie je, aby byly zejména v tekoucích vodách CHKO Žďárské vrchy zastoupeny pokud
možno všechny původní druhy ryb a mihulí, tj. tyto druhy: pstruh obecný potoční (Salmo
trutta m. fario), vranka obecná (Cottus gobio), střevle potoční (Phoxinus phoxinus), mník
jednovousý (Lota lota), lipan podhorní (Thymalus thymalus), mihule potoční (Lampetra
planeri), sekavec podunajský (Cobitis elongatoides), ostroretka stěhovavá (Chondrostoma
nasus), parma obecná (Barbus barbus), hrouzek obecný (Gobio gobio) a mřenka
mramorovaná (Barbatula barbatula). O lovné druhy ryb se starají organizace rybářského
svazu, proto je třeba věnovat pozornost ostatním druhům, a to zejména ohroženým kvalitou
vody a nevhodnými úpravami toků.
Při provozování sportovního a rekreačního rybolovu jsou rybářské revíry a vody
osazovány lovnými druhy ryb, kterými jsou pstruh obecný potoční (Salmo trutta m. fario) a
lipan podhorní (Thymalus thymalus) na pstruhových revírech, kapr obecný (Cyprinus carpio),
candát obecný (Sander lucioperca), štika obecná (Esox lucius), lín obecný (Tinca tinca), sumec
velký (Silurus glanis) a jelec tloušť (Leuciscus cephalus) na mimopstruhových revírech,
některé organizace odchovávají nebo nakupují a následně vypouštějí do vod ostroretku
stěhovavou (Chondrostoma nasus) a mníka jednovousého (Lota lota), případně pstruha
amerického duhového (Oncorhynchus mykkis) a sivena amerického (Salvelinus fontinalis).
Ostatní druhy zůstávají stranou jejich zájmu a tím je narušována rovnováha vodního
prostředí.
159
V posledních letech probíhá spolupráce s MO MRS ve Žďáru nad Sázavou na posílení
populace střevle potoční (Phoxinus phoxinus) v potoce Staviště, spolupráce na obnově
původního biotopu byla i s MO MRS Jimramov a MO ČRS Hlinsko.
4.5. Vodní hospodářství
Vodní toky
V CHKO Žďárské vrchy pramení velké množství pojmenovaných i bezejmenných vodních
toků. Z vodohospodářského hlediska (dle přílohy č. 1 zákona č.470/2001) jsou významné
tyto: Sázava, Chrudimka, Krounka, Doubrava, Svratka, Fryšávka, Oslava, Staviště, Stržský
potok (přítoky Sázavy), Bílý potok, Bystřice, Nedvědička, Bobrůvka, Borovský potok).
Z ekologického hlediska za lze za významné vodní toky v CHKO Žďárské vrchy dále
považovat Mlýnský potok (součást PP Mlýnský potok – Uhlířky) a Rejznarku (přítoky
Sázavy), Městecký potok (přítok Doubravy), Dlouhý potok, Barchanec, Slubice a Vortovský
potok (přítoky Chrudimky), Blatinský potok a potok Hlučál (přítoky Svratky), a potok
Medlovka (přítok Fryšávky).
Obr. č. 13:
Mlýnský potok
160
V CHKO Žďárské vrchy se nenacházejí podzemní jezera ani zdroje minerálních vod,
podzemní voda se nachází plošně v prostorách půdy a hornin.
Zdrojem vodních toků jsou prameny a prameniště, jejich funkcí je odvádění povrchové
vody z povodí vodního toku, dále funkce zajišťující podmínky pro nakládání s vodami, plavbu
a užívání k rekreačním účelům, funkce hospodářské (chov ryb), vodohospodářské (dotování
nebo odvádění podzemních a povrchových vod v území přilehlém k vodnímu toku) a dále
funkce ekologické, zajišťující vytváření podmínek pro vodní a na vodu vázané ekosystémy,
ovlivňování mikroklimatu, spoluvytváření a ovlivňování charakteru krajiny.
Za rekreační a sportovní využívání vodních toků je považováno koupání, vodáctví a
sportovní rybolov, z těchto aktivit je nejvýznamnější sportovní rybolov, pro který jsou v CHKO
Žďárské vrchy vhodné podmínky na řece Sázavě, Chrudimce, Svratce a Fryšávce. Koupání
a vodáctví jsou v CHKO Žďárské vrchy využívány pouze minimálně (vodáctví pouze na
řekách Sázavě a Svratce při jarním tání) a stejně jako při sportovním rybolovu při nich
nedochází ke střetům se zájmy ochrany přírody. Z hospodářského hlediska mají význam
horní toky řek a malé potoky, které jsou sportovními rybáři využívány pro chov pstruhů
obecních potočních.
Z vodohospodářského hlediska mají toky v CHKO Žďárské vrchy význam jako zdroje
pro odběr vody pro malé průmyslové a zemědělské podniky, soukromé osoby (pro zalévání
zahrádek, pohon MVE), právnické osoby (např. zahrádkářské svazy a sportovní kluby pro
zavlažování pozemků), nebo jako recipienty pro odvod dešťových vod, vod z meliorací,
předčištěných odpadních vod i nečištěných vod ze starších rodinných domů.
Zejména v 70. letech minulého století byl vodní režim území postižen velkoplošnými
melioracemi s odvodněním zemědělských půd a regulací vodotečí, při nichž byly některé
katastry odvodněny i na ploše větší než 50 % (podle Ungermana 1978). Obdobně bylo
systematicky prováděno i odvodňování lesních půd. Tím byly výrazně změněny biotopy
vázané na hydromorfní půdy a došlo i ke zvýšení vodní eroze a následnému ukládání
splavenin v dolních částech povodí. Relativně nízké hodnoty potenciální eroze proudící
vodou - podle Stehlíka 1975 – tím byly aktuálně, zvláště v členitých částech reliéfu CHKO
dvojnásobně i více překročeny.
V posledních letech dochází v souvislosti se změnou klimatu k abnormálním srážkám
v území, která na tak velká množství vody nebyla připravena. Dochází k vylévání vody
z dříve kapacitně dostatečných koryt toků, poškozování hrází rybníků a rozvodňování bystřin
i v suchém období bezvodých koryt, což působí značné škody na majetku zejména
v zástavbě měst a obcí. Úměrně s tím rostou požadavky občanů a jejich zastupitelů na
radikální řešení této situace, spojené často s necitlivými a neefektivními opatřeními. Jsou
snahy o napřimování toků a rozšiřování příčného a prohlubování podélného koryta toků, aniž
by byla využívána preventivní protipovodňová opatření, jako např. odstraňování překážek
v zátopových oblastech, které způsobují vzedmutí hladiny a zaplavování pozemků.
Vodní plochy
Jako vodní plochy se v CHKO Žďárské vrchy označují tůňky, rybníky a přehradní nádrže.
Vodní plochy slouží k akumulaci vody, jenž se využívá pro hospodářské účely (rybolov, chov
ryb atd., pro vodohospodářské účely (vodárenství atd.) nebo pro rekreační účely.
Významnými vodními plochami z hlediska hospodářského, vodohospodářského a
rekreačního jsou Pilská nádrž a Velké Dářko na řece Sázavě, rybník Řeka na řece
Doubravě, vodní nádrž Hamry na řece Chrudimce, Milovský rybník na přítoku řeky Svratky a
rybníky Medlov a Sykovec na řece Fryšávce a jejím přítoku. Významné vodní plochy
z hlediska přírodních hodnot (cenné přírodní biotopy, výskyt zvláště chráněných druhů
živočichů a rostlin) byly při stanovování zonace ochrany přírody zařazeny do I. a II. zóny
odstupňované ochrany přírody, nejcennější jsou součástí maloplošných zvláště chráněných
území a evropsky významných lokalit, a to Ranská jezírka (PR Ranská jezírka), Návesník
(PP Návesník), Ratajské rybníky (PP a EVL Ratajské rybníky), Utopenec (PP Utopenec),
Zlámanec (PP Zlámanec), Loch (PP Mlýnský rybník – Rohlík), Velká Kamenice (PP Zadní
161
rybník), Babín (EVL Babínský rybník), Konvent (EVL Louky u Černého lesa), Kamenný
rybník (EVL Kamenný rybník), Rejznarka (EVL Rejznarka), soustava Vetelských rybníků
(EVL Vatín), Mikšovec a Dívka (EVL Dívka). Z řad fyzických i právnických osob roste zájem
o budování nových vodních ploch a intenzivnější využívání stávajících rybníků – nové
záměry Správa CHKO Žďárské vrchy posuzuje z hlediska jejich přínosu v území oproti
stávajícímu využití, snahám intenzifikaci na nejcennějších lokalitách čelí s využíváním
zákona č. 114/92 Sb. a platného Plánu péče.
Na území CHKO Žďárské vrchy byly zřízeny čtyři vodní nádrže, které patří mezi
významné činitele ovlivňující režim vodních toků a současně jsou důležitými zdroji vody.
První z nich - nádrž Hamry s vodní plochou 82 ha a objemem vody 3,56 mil. m3 - byla
vybudována na toku Chrudimky již v roce 1912. V padesátých až šedesátých letech byly
vybudovány další vodní nádrže Strž s vodní plochou 24,1 ha a objemem vody 0,514 mil. m3,
Staviště (15,3 ha, 0,555 mil. m3 ) a Pilská (64,6 ha, 1,94 mil. m3 ).
Čistota vod
Z hlediska znečištění vodních toků v parametru BSK-5 jsou řeky Doubrava, Sázava a Oslava
charakterizovány jako „znečištěná voda“, řeky Chrudimka a Svratka jako „mírně znečištěná
voda“. V parametru znečištění dusíkatými látkami (N-NH4) je na území CHKO Žďárské vrchy
charakterizovaná řeka Sázava jako „znečištěná“, řeky Svratka, Doubrava a Oslava jako
„mírně znečištěná“ a řeka Chrudimka jako „neznečištěná“. Oba parametry dobře vystihují
znečištění vod obecními kanalizacemi. Ty společně se splachy ze zemědělských pozemků,
polních hnojišť a nedostatečně čištěnými vodami v průmyslové výrobě zásadně ovlivňují
čistotu vodních toků. S platností nových zákonů a norem, stanovujících povinnost obcí
vybudovat čistírnu odpadních vod a přípustné hodnoty vypouštěných odpadních vod,
dochází k postupnému zlepšování kvality vody. V minulých letech byly uvedeny do provozu
čistírny odpadních vod v městysi Svratka na řece Svratce, v obci Svratouch na potoku
Řivnáč, obci Nové Veselí na řece Oslavě a v obci Lhotka na potoku Staviště, nová
technologie ČOV bude v nejbližší době instalována v obci Herálec a městysi Jimramov na
řece Svratce, ve stadiu realizace nebo projektování jsou ČOV v obcích Křižánky na řece
Svratce, Světnov na Stržském potoce, Polnička na řece Sázavě, Vojnův Městec na
Městeckém potoce, Líšná, Fryšava a Javorek na řece Fryšávce, Radostín na bezejmenné
vodoteči ústící do Velkého Dářka a Tři Studně na potoku Medlovka. Přečerpávání odpadních
vod na ČOV Hlinsko je projektováno pro obce Studnice, Hamry a Vortová, likvidace
odpadních vod je řešena v obci Vlachovice. Součástí budovaných ČOV je kanalizační síť,
kterou jsou odváděny splaškové vody z téměř všech objektů předmětných obcí, některé
objekty mají vybudovánu samostatnou ČOV. Na území CHKO Žďárské vrchy dosud zůstává
stále mnoho malých obcí, které nemají zdroje na financování obecních ČOV ani kanalizace.
Revitalizace byly provedeny v závěru devadesátých let na potoku Staviště, na počátku
tohoto desetiletí na Černém potoku a potoku Slubice a v roce 2009 na potoku Valčice
(rašeliniště Velký Černý), byly však zaměřeny spíše na úpravu vodního režimu a zlepšení
biotopů než na zlepšení kvality vody.
Migrační bariéry a MVE
Migrační bariery na tocích představují hráze rybníků, vodní nádrže na tocích, jezy budované
pro odvádění části vod náhonem na MVE nebo napájení rybníků a jezy budované pro
ovlivňování průtoků v zastavěných částech měst.
Objekty, představující v CHKO Žďárské vrchy z hlediska dokladovaného složení
ichtyofauny významnou migrační barieru, jsou tyto: Bránský rybník, Pilská nádrž, Hamerský
rybník, Stříbrný rybník, Železný rybník, Nový rybník a Velké Dářko na řece Sázavě, rybník na
Sklenském potoce, vodní nádrž Staviště na potoce Staviště, vodní nádrže Hamry a
Kameničky na řece Chrudimce, rybník Řeka a Ranský rybník na řece Doubravě, rybník
Svratka na řece Svratce, Veselský a Matějovský rybník na řece Oslavě, Vepřovský nový
rybník a Nadvepřovský rybník na Mlýnském potoce, rybníky Konvent a Strž na Stržském
potoce, rybník Loch a Velká Kamenice na Chobotovském potoce, rybník Januš na
Barchaneckém potoce a rybníky Klečkovský, Cihelský a Koupaliště na potoce Bobrůvka.
162
Kvůli napájení rybníků a nádrží byly vybudovány jezy na Stržském potoce, Mlýnském potoce,
potoce Staviště, na potocích Slubice a Vortovský, na řece Fryšávka, na potoce Bobrůvka a
na Cihelském potoce, jako ochrana proti vysokým průtokům byl vybudován jez na řece
Sázavě ve městě Žďár nad Sázavou, soustava jezů na řece Chrudimce ve městě Hlinsko a
stupeň u suchého poldru v obci Kameničky, které tvoří rovněž migrační bariery pro některé
živočichy.
Funkční malé vodní elektrárny se v současnosti nachází na řece Sázavě (4 v obci
Hamry nad Sázavou, 2 v obci Sázava), na řece Chrudimce (1 v obci Hamry), na řece Svratce
(1 v obci Krásné, 2 v obci Borovnice, 2 v městysi Jimramov), na Černém potoce (1 v obci
Sádek, 1 v obci Odřiš) a na Bílém potoce (1 v obci Lačnov). Obnovena bude další MVE
v obci Stan na řece Chrudimce a v záměru jsou stavby resp. obnovy MVE na řece Fryšávce.
V souvislosti se stávajícími MVE nebo jezy na vodotečích nebyly budovány rybní
přechody a na území CHKO Žďárské vrchy se v současnosti žádný nenachází, pro MVE
obnovované na řekách Chrudimce a Fryšávce jsou požadovány a projektovány rybí
přechody přírodě blízkého typu.
4.6. Výstavba
Historický vývoj území
V 13. a 14. stol. nebylo v daném území založeno žádné město, sídlištní struktura byla
tvořena zemědělskými osadami a tržními obcemi. Tržní obce (např. Žďár n. S., Vojnův
Městec) byly obchodními i obrannými středisky pro menší území. Obranný systém byl
doplněn stavbou tvrzí (novoměstská, jimramovská, hlinecká, žďárská). Tržní obce měly
z obranných důvodů sevřený charakter zástavby s centrálním okrouhlým náměstím.
Zemědělské osady byly půdorysně velmi sevřené a soustředěné, zejména ve formaci
okrouhlice přizpůsobené terénním podmínkám (dodnes patrná v obci Zubří). Půdorysná
soustředěnost byla dána snahou o zachování prostoru pro zemědělskou půdu. Sídlištní
charakter území doplňovaly stavby technické, zejména mlýny a hamry, které bývaly
doplněny stavbami vodními (náhony, rybníky). V důsledku výměnného obchodu vznikla
v krajině hustá síť drobných komunikací. Železářská výroba ovlivnila pouze západní okraj
území CHKO.
Mezi roky 1420 a 1620 vzniklo okolo 15 nových obcí (např. Vlachovice, Fryšava, Vříšť,
Rváčov); oproti tomu však z různých, dnes již neznámých důvodů docházelo i k zániku obcí
(Babín, Vetla, Medlánky). Se zahušťováním sídelní struktury docházelo ke změnám
urbanistických formací nově zakládaných sídel. Dřívější bývaly nahrazovány shlukovými či
uličními formacemi (např. Fryšava, Kuklík). Tyto změny byly dány stávající hustotou sídel,
jejich propojení strukturou komunikací, nemožností zemědělsky osidlovat některá neúrodná
území a přímou vazbou některých nově vzniklých osad na průmyslovou výrobu. Po husitské
revoluci došlo ke značnému rozvoji městeček, která se stále více hospodářsky i politicky
osamostatňovala.
Do roku 1800 došlo ke vzniku dalších obcí a bylo tak v podstatě dokončeno osídlení
střední části území CHKO. V půdorysném tvaru nově zakládaných vesnic lze odlišit dva typy,
které se od sebe odlišují jak způsobem založení, tak svou urbanistickou strukturou. Větší
část obcí byla založena tzv. pasekářskou kolonizací, kdy byla dělníkům pracujících ve
skelných a železářských hutích přidělována stavební místa na pasekách vzniklých
odtěžením dřeva pro potřeby výroby. Tato sídla jsou charakteristická především rozvolněnou
zástavbou seskupenou ve velmi nepravidelném urbanistickém tvaru (Březiny, Blatiny,
Samotín). Druhou skupinu tvoří obce rozparcelované z bývalých panských dvorů. Půdorysný
tvar těchto sídel je sevřený ve snaze ušetřit co nejvíce místa pro zemědělské pozemky. Ze
stavebně architektonického hlediska se začínají objevovat významné barokní, zejména
sakrální, ale i hospodářské stavby.
V 19. stol. již nevznikla (s výjimkou Krátké) nová sídla, avšak v souvislosti se vznikem a
zánikem průmyslových aktivit dochází k velkým změnám v počtu obyvatel a struktuře sídel.
163
Po roku 1800 dochází ke změně v urbanistické struktuře vesnic a zejména městeček,
stávající urbanistický půdorys je zahušťován využíváním dosud nezastavěných ploch.
Dochází i ke změnám v typologii selských obydlí, které souvisí s rozvojem zemědělské
výroby a změnou prvních předpisů. Nové stavby začínají být budovány z kamene ve formě
uzavřených usedlostí. Většina staveb nese dnes již typické znaky lidového stavitelství
regionu (žundr, lomenice, kabřinec). Objevují se ve velkém měřítku i drobné sakrální a
technické stavby jak v sídlech, tak i v krajině (boží muka, kapličky, haltýře, bělidla).
V první polovině 20. stol. se ve srovnání s minulým stoletím se sídelní charakter obcí na
území dnešní CHKO nezměnil. V souvislosti s úbytkem obyvatelstva zůstává stejný i půdorys
obcí, které nebylo třeba rozšiřovat. Částečně se mění stavební typologie selských obydlí, ve
větší míře se začínají používat tvrdé materiály, zejména cihly, a rovněž se zvětšuje objem
hospodářských stavení, zejména k ukládání většího množství techniky (mlátiček, samovazů
apod.). S přílivem obyvatelstva do měst a jejich výraznou sociální strukturalizací se mění i
celkový výraz měst (vilové čtvrti, dělnické kolonie, průmyslové podniky atd.). Vznikají první
rekreační a hotelová zařízení, ale i soukromé rekreační chaty (např. hotel Mánes ve Svratce,
tábořiště Medlov, hotel na Milovech).
V poválečném období bylo rozhodnuto o výstavbě velkých podniků jako Žďas, Chirana,
Elektro – Praga aj. Intenzifikace zemědělství si vyžádala výstavbu nových velkokapacitních
staveb (kravíny, vepříny, ocelové kolny). Vnější tvář vesnice byla zásadně měněna
výstavbou nových bytových domů, které zpravidla expandovaly do krajiny a byly stavěny
podle městských vzorů. Stávající usedlosti byly mnohdy bourány, popř. chátraly. K vnější
regeneraci těchto tradičních staveb došlo s rozvojem chalupářství v 60. a 70. letech. Již
v 50. letech začíná proměna stávajících hotelů na velké zotavovny, dochází k výstavbě
nových velkokapacitních rekreačních zařízení a k masovému rozvoji výstavby rekreačních
chat.
Obr. č. 14: Samotín
164
Tradiční zástavba
Žďárské vrchy leží na pomezí mezi Čechami a Moravou, a proto se zde setkávají dvě typové
oblasti: domu Českomoravské vrchoviny a východočeského domu. V jejich rámci lze
vysledovat několik více či méně se projevujících lokálních dobových forem lidového domu.
Někde mají hranice relativně jasný průběh (např. mezi dobovými formami poličského a
horáckého domu), jinde dochází k velkoplošnému překrývání a ovlivňování větší části území.
Dům Českomoravské vrchoviny
Je to základní a nejrozšířenější typ lidového domu na území CHKO. Tento typ není ve své
typologii jednotný zejména ve formě dvora. Tato forma je částečně ovlivněna pronikajícími
vlivy jiných typových oblastí nebo existencí místních dobových forem. Proto se v daném
území můžeme setkat s různými typy dvora, od dvoustranných a třístranných, po tříboké.
Míra ovlivnění uspořádání dvora, ale i architektonické podoby staveb, je dána složitou
soustavou podmínek, zejména přírodních, politických, sociálních atd.
Velké pomístní rozdíly jsou také v půdorysném uspořádání, od komorového přes chlévní
a komoro-chlévní. Převažuje štítová orientace půdorysu.
Stejně jako na území Českomoravské vrchoviny lze vysledovat rozdíly v konstrukci,
která odpovídá době vzniku a místním podmínkám. V částech území, které nezaznamenaly
žádný bouřlivý rozvoj z důvodu ztížených klimatických podmínek a malé dostupnosti, jsou
dochovány roubené stavby nebo jejich části s pozdějšími zděnými přístavbami a
přestavbami. Jedná se především o centrální část Žďárských vrchů, v které se uplatňuje
hlavně místní dobová forma horáckého domu. V tomto území se také častěji vyskytuje
jednoduchá forma jednotného domu, sloužící menším zemědělcům a domkářům, která je
pouze jednotraktová bez dvorní části.
Horácký dům
V jižní, jihovýchodní a centrální oblasti, zejména na Žďársku, Novoměstsku a Jimramovsku,
se projevuje působení místní dobové formy horáckého domu, zejména ve způsobu skládání
lomenice a tvarování větracích půdních otvorů. Typickým prvkem jádrového území
horáckého domu je podlomenice, což je stříška, chránící okenní průčelí domu před
zatékáním u staveb, u nichž štít lícuje, nebo je mírně odsazen od štítové stěny. Spojuje jej se
sedlovou střechou a je relativně úzká, narozdíl například od domu karpatského, kde se velká
šířka podlomenice odvozuje z přeměny střechy valbové v sedlovou. Podle Frolce a Vařeky
(Lidová architektura, Grada 2007) tvoří horní tok Sázavy ke stejnojmenné obci hranici mezi
domem s podlomenicí (na sever od linie) a bez ní. Přesto způsob výzdoby lomenice proniká
za tuto relativně jasně vymezenou hranici. Stejně tak prvek podlomenice přesahuje tuto
vymezenou linii a objevuje se v různých podobách na většině území oblasti. Především jako
součást zděné architektury (od 1. třetiny 18. století) v podobě široké profilované římsy,
výrazně předstupující před průčelí a kryté pultovou stříškou. Hlavními typickými znaky
horáckého domu je jeho hmotové a prostorové uspořádání. Dům je přízemní, převážně
roubený, někdy dodatečně opatřený svislým obkladem ze širokých prken s lištami, kryjícími
spáry. Vymazávky mezi trámy jsou někdy obíleny, často je obílena celá srubová konstrukce
(např. Křižánky, Herálec, Krátká). Stavby jsou kryté sedlovými střechami, které jsou
hřebenem osově jednostranně posunuty oproti ose spodní části a tvoří zápraží, které kryje
boční vstup do domu. Ten byl vzhledem ke klimatickým podmínkám po celé délce, či větší
části zápraží, obedněn. Místně se nazývá barák nebo žondr. Na výzdobě štítu se rovněž
podílí tzv. kabřinec – půlkuželovitá stříška, je osazena v jeho vrcholu a na své spodní straně
je často opatřena záklopovým prknem s vročením, děkovným nápisem, popřípadě jinou
výzdobou, převážně s rostlinnými motivy. Tento prvek se vyskytuje především v severní a
severozápadní části Žďárska a v severní a severovýchodní části Novoměstska, protože
přichází z oblasti vlivu východočeského domu.
Východočeský dům
V severní části oblasti, zejména na Hlinecku a částečně na Poklesku, se objevuje ve formě
přízemního roubeného domu se sedlovou střechou. Vnitřní uspořádání je komorového typu.
165
Tam, kde proniká vliv poličského regionu, se objevuje spíše typ chlévový. Skládaná,
zpravidla odskočená lomenice, je zakončena kabřincem. Spodní část štítové stěny je kryta
podlomenicí – patrně vlivem horáckého domu. Štít je rovněž zdoben výmalbou záklopového
prkna kabřince, okřídlí zpravidla bohatěji než u horáckého domu. Ve výzdobě se uplatňují
rostlinné motivy. Častěji se objevuje pouze obílená vymazávka spár u roubených staveb
(Dřevíkov, Všeradov, Veselý kopec). Orientace staveb je štítová.
Na Poličsku se projevuje místní dobová forma poličského domu.
Poličský dům
Jedná se o místní dobovou formu východočeského roubeného domu. Je charakterizován
uzavřeným čtyřbokým dvorem, vytvořeným asi v 18. století. Tato forma uzavřeného dvora
pokračuje ve svitavsko-třebovském domu tříbokými usedlostmi. Na západě v linii JimramovProseč prochází velmi ostrá hranice mezi poličským a horáckým domem. U některých
usedlostí je dochována podstávka (Pustá Rybná, Borová). Největší výskyt čtyřbokých
usedlostí poličského typu je v Borové, Telecím, Pusté Rybné. Tyto objekty se liší svojí
velikostí, ale vždy jsou řešeny ve formě čtyřbokého dvora i při minimálních velikostech.
Z hospodářských staveb jsou v této oblasti pozoruhodné polygonální stodoly, umístěné i
mimo čtyřbokou usedlost (Pustá Rybná), nebo zakomponované do usedlostí (Telecí) a
patrové kolny – sýpky (Borová).
Další lidové stavby
Kromě lidového domu se v oblasti dochovalo i velké množství stavebních objektů,
dokládajících historické využívání krajiny a duchovní a kulturní život jejích obyvatel.
Velkou část této skupiny tvoří sakrální stavby. Jde především o katolické kostely, které
se dochovaly v převážně barokní podobě a některé mají gotický základ s dochovaným
vymezeným chrámovým okrskem a samostatnou zvonicí (Telecí, Borová, Svratka). Převážně
barokní a klasicistní jsou kapličky se zvoničkami v obcích (Sázava, Cikháj), specifické jsou
pak dřevěné zvonice, umisťované zpravidla v centrálních částech obcí (Dřevíkov, Javorek.
Košínov). Boží muka a kříže byly tvořeny z místně dostupného materiálu, proto je vlastní
korpus kříže jednoduchý, vyrobený z těžko opracovatelné místní ruly. Specifickým znakem
v krajině i na hřbitovech jsou boží muka a kříže, vyrobené z litiny v místních železárnách na
Kadově, v Polničce a Starém Ransku. K těmto stavbám lze přiřadit i hřbitovy se zvonicemi,
stojící ve volné krajině, např. Březiny, Krásné a židovský hřbitov u Dřevíkova.
Druhou velkou skupinu tvoří historické výrobní a technické objekty, zejména pozůstatky
hamrů a železáren (Milovy, Březiny, Kadov), dále pak skláren (Milovy, Vortová, Brušovec).
Relativně velké množství se zachovalo vodních mlýnů, včetně doprovodných vodních děl,
jako jsou pily, náhony (Herálec, Svobodné Hamry, Milovy).
V sídlech se už jen výjimečně zachovaly drobné hospodářské stavby, jako tírny a
sušárny lnu, sušárny ovoce a tzv. haltýře pro uchovávání mléka a potravin.
Památková ochrana území a staveb
Na území CHKO Žďárské vrchy je situováno velké množství cenných památkových objektů,
především lidového stavitelství. Jejich kvalita je násobena tím, že často tvoří ucelenější
areály, zasazené do jedinečného krajinného rámce. Území je typologicky velmi pestré,
protože zde dochází ke styku oblasti východočeského domu a domu Českomoravské
vrchoviny. Ty se zároveň projevují ve svých specifických dobových lokálních formách
horáckého domu a poličského domu. Nejkvalitnější ukázky ucelených souborů horáckého
domu jsou chráněny jako venkovské památkové rezervace Krátká a Křižánky. Ucelenější
soubory lidových staveb horáckého domu, které však nepožívají plošné ochrany, jsou na
Blatinách, Samotíně, Kadově, Milovech, Javorku, Koníkově, Novém Jimramově,
Jimramovských Pasekách, Kuklíku, Líšné, Vříšti, Studnicích a části Březin.
Reprezentativní ukázky východočeského domu jsou soustředěny v Souboru lidových
staveb Vysočina na Veselém Kopci, ve Dřevíkově, Svobodných Hamrech a v památkové
rezervaci Betlém v Hlinsku. Ten je zároveň ukázkou přechodu od venkovského stavení
166
k obydlí sloužícímu obyvatelům malého města. Ucelenější soubory bez plošné památkové
ochrany jsou ve Svatém Mikuláši, Milesimově, Stružinci a Jasném Poli.
Ukázky zemědělských usedlostí čtyřstranně uzavřených tzv. poličského typu jsou
soustředěny především ve venkovské památkové zóně Telecí. Další cenné objekty této
lokální dobové formy lidového domu jsou v Borové č. p. 54 – dům s čtyřstranně uzavřeným
dvorem a patrovou sýpkou v průčelí, dále pak v Pusté Rybné č. p. 24 – dům se čtyřstranně
uzavřeným dvorem a podstávkou a zejména v Telecím č. p. 16 – s patrovou sýpkou a
čtyřstranně uzavřeným dvorem a povalovým stropem (pravděpodobně ze 17. století) a
uzavřená roubená usedlost v Sádku č. p. 28 s archaickou valbovou střechou. V této části
území se také dochovaly vzácné ukázky roubených polygonálních stodol v Pusté Rybné a
Telecím. Kvalitní soubory bez plošné památkové ochrany se v této části území nacházejí
v lokalitách Landráty, Světy, Pustá Rybná zvláště v jeho místní části Damašek a na
Březinách.
Na území CHKO probíhá plošná ochrana i v městských sídlech, městskou památkovou
zónou je vyhlášeno centrum Jimramova, Nového Města na Moravě, Havlíčkovy Borové, část
Hlinska zvaná Betlém. Plošnější památkové ochrany požívá areál bývalého cisterciáckého
kláštera s poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Ten je zároveň národní
nemovitou kulturní památkou, zapsanou v seznamu UNESCO. Mezi cenné památkově
chráněné objekty kostelů patří kostel v Havlíčkové Borové, Telecím, Borové, Pusté
Kamenici, Svratce, Sádku, evangelická modlitebna v Daňkovicích a areál kostela ve Velké
Losenici. Výjimečné jsou i památkově chráněné hmotné doklady židovské kultury na
Hlinecku, především „židovská ulička“ ve Dřevíkově a židovský lesní hřbitov tamtéž.
Specifickým drobným prvkem, který je v mnoha případech předmětem památkové
ochrany, jsou litinové náhrobní kříže a boží muka, které produkovaly místní železárny, jde
zejména o soubory náhrobních křížů na hřbitovech ve Sněžném a Fryšavě a litinový kříž na
rozcestí mezi Sněžným a Vříští.
Aktuální stav výstavby
Po roce 1992, kdy vstoupil v platnost zákon č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny, došlo
ke kvalitativnímu skoku v praktickém uplatňování ochrany krajiny v územním plánování a
výstavbě vůbec. Výkon státní správy a uplatnění §§ 44 a 12 umožnilo účinné ovlivňování
výstavby a vzhledu krajiny. Zároveň to vyžadovalo vytvoření postupu a koncepčního řešení
při uplatňování tohoto nástroje. Pro posuzování výstavby (zejména bytové a obytné) byly
vypracovány obecné podmínky pro výstavbu v CHKO Žďárské vrchy. Ty stanovují základní
proporční a hmotové řešení staveb, včetně hrubého architektonického detailu, a vychází
z hmotových proporčních principů, užívaných v tradičním lidovém stavitelství. Tyto podmínky
byly již součástí stávajícího plánu péče, platného od roku 1996.
V současné praxi lze vysledovat několik problematických okruhů, které by měly být
řešeny v návrhu plánu péče:
- větrné elektrárny
Vzhledem k relativně mělké modelaci reliéfu Žďárských vrchů a běžným parametrům
navrhovaných větrných elektráren (výška stožáru 80–100 m + 50 m poloměr vrtule) ovlivnily
by tyto stavby zásadně krajinný ráz ve velkém území. Jejich jasná viditelnost je až 30 km,
proto je velkým problémem i umisťování těchto staveb za hranicí CHKO, protože může dojít
k závažnému ovlivnění vzhledu zvláště chráněného území.
- fotovoltaické elektrárny
Tyto se v krajině neuplatňují svojí výškou, ale zpravidla vyžadují větší rozlohu tak, aby mohly
podávat optimální výkon. Tak mění charakter krajiny nejen geometrizací a technicistním
projevem, ale i barvou. Záměry většinou směřují do volné krajiny a pohledově exponovaných
jižních svahů. Tyto stavby by se však mohly bezproblémově uplatňovat v rámci stávajících
průmyslových a zemědělských areálů.
167
- stožáry velmi vysokého a vysokého napětí
Tyto stavby rovněž představují značný zásah do krajiny, zejména svou výškou (u VVN), ale i
geometrizující linií, která je zesílena průseky bez zeleně. Při možných úpravách či nových
vedení by se zásadně měly využít stávající koridory, zejména na okrajích CHKO. Toto využití
je však ztíženo technickými předpisy a majetkovými problémy, způsobenými rozdílným
vlastnictvím sítí.
- vedení nízkého napětí
Převládá snaha o stavění nových nadzemních vedení v obcích i volné krajině, problematické
jsou také rekonstrukce, kdy nově osazované betonové stožáry jsou o něco vyšší a hmotnější
než dřevěné. Nahrazování volných vodičů izolovanými kabely rovněž ve většině případů
zhoršuje vnímání těchto staveb. Při rekonstrukcích v obcích dochází vlivem odstraňování
nástřešních připojení zpravidla ke zdvojení nadzemního vedení podél komunikací, popř.
k zmnožení příčných přechodů přes komunikaci.
- stožáry mobilních operátorů
Díky stávající praxi se posuzují pouze společné koncepce všech tří operátorů, ale stále se
projevuje snaha jednotlivých firem o prosazení záměrů mimo toto koncepční řešení. Při
posuzování je třeba individuálního přístupu, v určitých případech je lépe operátory sdružené
na jeden stožár, ale toto řešení není univerzální.
- průmyslové stavby a zóny
U těchto staveb je hlavním problémem (mimo velké městské aglomerace Žďár nad Sázavou,
Nové Město na Moravě, Hlinsko) jejich značná zastavěná plocha, objem, výška i barevné
ztvárnění. Většinou inklinují k nejlevnějšímu řešení opláštění i střechy v podobě lesklého
přírodního plechu. Rovněž jejich architektonické ztvárnění je většinou řešeno v kubických
tvarech bez šikmých střech. Zásadním problémem však je kromě jejich objemu i přílišná
zastavěnost návrhových ploch s velkým podílem ploch zpevněných s minimem krycí zeleně.
Tyto snahy se projevují i u menších sídel, která mají zpravidla jasně čitelné měřítko staveb
(např. Krouna, Svratka, Velká Losenice, Ždírec nad Doubravou). Určení podmínek, zejména
objemových a proporčních limitů, koeficientu zastavěnosti pozemku apod. je v rámci
projednávání územně plánovací dokumentace značně obtížné, protože neexistuje znalost
konkrétního záměru a souvislostí.
- zemědělské stavby
Oproti období 90. let se v souvislosti s dotacemi Evropské unie začínají objevovat
velkokapacitní stavby nových kravínů, polních hnojišť s betonovými opěrnými stěnami,
silážních žlabů a výškových sil na uskladnění obilnin a krmiv. I když jsou situovány většinou
do stávajících areálů (mimo polních hnojišť), mohou většinou negativní estetické vnímání
těchto objektů ještě zhoršit. Projevila se i snaha o umisťování těchto staveb mimo areály na
okraji sídel, zejména u menších subjektů. Nové stáje zpravidla respektují větší sklon šikmých
střech, problémem je však barva krytiny, kdy zpravidla usilují o co nejsvětlejší až bílou
z důvodu přehřívání stájí v letním období. Dalším problémem v této oblasti je rozšiřování
stávajících zemědělských usedlostí, které mívají tradiční charakter a jejichž majitelé svou
zemědělskou činností pozitivně ovlivňují vzhled krajiny. Při rozšiřování nebo novostavbách u
usedlostí jsou požadovány parametry, které svojí výškou, tvarem, sklonem střechy
neodpovídají vzhledu tradiční usedlosti. Tyto požadavky jsou způsobeny zejména novými
technologiemi, používanými v zemědělství a dostupnou cenou typových „ocelokolen“.
Specifickou oblastí jsou drobné zemědělské stavby, umisťované ve volné krajině. Často jsou
vyvolány tzv. restitučním urbanismem, kdy stavebník požaduje drobnou stavbu, která má
sloužit k obhospodařování velmi malé rozlohy lesa, pole či rybníka. Často je požadavek na
tento typ stavby pouze „krytím“ pro objekt sloužící k rekreaci.
- průmyslové stavby
Většina větších výstaveb průmyslových a skladovacích areálů využívá stávající struktury a
směřuje zejména do městských středisek na okraji CHKO. I tady však může dojít vzhledem
k objemu a typologii staveb k zásahu do krajinného rázu v širším území CHKO. Obecným
168
problémem s ohledem na používané technologie a typizovanost staveb (lesklé povrchy,
rovné střechy atd.) je umisťování i menších staveb ve vymezených rozvojových plochách ve
vnitřní části CHKO. Při určování limitů ochrany krajinného rázu v rámci vymezování těchto
rozvojových ploch lze jen těžko stanovit konkrétní mezní parametry objemů a výšek.
- urbanistický rozvoj sídel
Od poloviny 90. let minulého století převládá trend výstavby rodinných domů v nových
sídlištích zpravidla na okrajích sídel. Hlavními problémy těchto lokalit jsou jejich umisťování
bez návaznosti na urbanistickou a cestní strukturu sídla, např. do svahů nad údolní
urbanistické formace, nebo zahušťování velmi exponovaných rozvolněných zástaveb. Tato
území jsou často přehnaně naddimenzována vůči stávající obci a nejsou zvláště v esteticky
exponovaných územích využívána pro trvalé bydlení, ale pro bydlení rekreační. U většiny
navržených sídlišť nejsou řešeny nové veřejné prostory. Často bývá problematický způsob
parcelace pozemků vůči orientaci ke světovým stranám a hlavních hřebenů s ohledem na
zapojení do stávající urbanistické formace, příliš malá výměra jednotlivých pozemků a jejich
velká zastavěnost.
- výstavba rodinných domů
Jak již bylo popsáno v předešlém odstavci, dochází k výstavbě nových sídlišť na okraji sídel
a k vylidňování přirozených center obcí, kde objekty slouží pouze k sezónnímu využití.
Navrhované stavby, v převážné většině případů z katalogových návrhů, jsou řešeny pro
městské prostředí bez nutného technického zázemí pro provoz venkovské stavby. Proto je
navržená stavba řešena v minimálním půdorysu, který neodpovídá tradiční venkovské
stavbě, a zároveň vzniká následná potřeba výstavby doprovodných technických staveb,
umisťovaných nekoncepčně s provozními omezeními a často situovaných na okraji pozemku
směrem do volné krajiny.
- rekreační stavby
Lze je rozdělit do dvou základních kategorií: objekty pro individuální rekreaci, které jsou
tvořeny převážně rekreačními chatami a chalupami, a objekty pro hromadnou rekreaci, která
se uskutečňuje v penzionech, hotelech, bývalých rekreačních střediscích a táborech.
Minulá legislativní opatření (ÚPN VÚC Žďárské vrchy, vyhláška Okresního úřadu Žďár nad
Sázavou o stavební uzávěře pro rekreační stavby a jiné) vyloučila novou výstavbu
rekreačních chat a středisek ve volné krajině. Přesto tlak na výstavbu zejména individuálních
rekreačních chat přetrvává. Jde především o tzv. „restituční urbanismus“, kdy investoři
získali restitucí nebo dědictvím pozemek a chtějí ho využít pro výstavbu. Jedním z problémů
je i snaha o nadměrné zvyšování proporcí, objemů a výšek stávajících chat, z nichž některé
jsou součástí krajinářsky velmi cenných území. K tomuto problému dochází i v bývalých
rekreačních střediscích, která již zanikla a byla rozprodána pro individuální rekreaci.
Oprava tradičních chalup na rekreační je v celkové míře přínosem, protože přispěla
k záchraně tradičního vzhledu sídel či jejich částí. Sporná a rozdílná je úroveň jednotlivých
úprav, které ale jeví stoupající kvalitu úrovně.
Negativním trendem (který souvisí s kapitálovou silou stavebníků) je odstraňování tradičních
staveb, které by ještě mohly být opraveny, a stavění jejich náhrad, které sice odpovídají
tradičním materiálovým řešením, ale mají proporční a konstrukční odchylky, které již snižují
stávající genius loci těchto území.
Část nově postavených staveb, deklarovaných jako rodinné domy, jsou ve skutečnosti
využívány jako rekreační. Zvláště v krajinářsky cenných územích Křižánky, Milovy, Březiny
tak dochází k zahušťování a stírání urbanistické struktury bez jakéhokoliv přínosu pro život
obce i krajiny.
- drobné a doplňkové stavby
Lze je rozdělit do dvou skupin – stavby, které jsou umisťovány do volné krajiny jako objekty
pro zemědělství a lesnictví, a stavby, které jsou situovány v současně zastavěných územích
sídel. U první skupiny je problematické prokázání účelového zaměření tak, aby stavba
opravdu sloužila pro zemědělskou potřebu a neplnila jinou, např. rekreační funkci. U druhé
skupiny je problematické zahušťování zastavěných území, zvláště těch, které jsou
169
charakteristické určitým poměrem zastavěného a nezastavěného prostoru. Spornou otázkou
zůstává, do jaké míry vyžadovat důsledné dodržování podmínek pro výstavbu, zejména
v typu a sklonu střechy. Problémem je, zda vycházet z velikosti, typu stavby, individuálního
posouzení, atd.
- přestavby, přístavby, stavební úpravy
Tvoří značný objem stavební agendy s často problematickým projednáváním i výsledkem. Je
to dáno tím, že jednodušší a levnější řešení je v rozporu s obecnými podmínkami pro
výstavbu a zásadně mění charakter venkovského domu, např. zvýšením podlažnosti,
změnou symetrie a sklonu střechy, zvýšením výšky hřebene, římsy apod. U přístaveb může
být problematické rozšiřování šířky půdorysu a určení jeho limitu.
- územní plánování
Po nabytí účinnosti nového stavebního zákona se územní plánování stalo částečně i pro
ochranu přírody účinnějším nástrojem než dříve. Snaha o zajištění územní ochrany ve
vztahu ke krajinnému rázu však nebyla příliš systémově připravena. Proto konkrétní
realizace v praxi existuje v minimální míře.
Jak už bylo uvedeno výše, hlavním problémem je určení limitu ochrany krajinného rázu.
U rozvojových ploch, navržených v ÚP, které jsou určeny pro bydlení, lze určit limity jen ve
velmi malé podrobnosti (výšková hladina zástavby, poměr zastavitelnosti pozemku).
Regulační plány se příliš v praxi neuplatňují a jejich nařízení ze stravy orgánu ochrany
přírody naráží na problém nutnosti jejich spolufinancování. U rozvojových ploch pro
zemědělství, průmysl apod. se těžko nachází východiska pro určení konkrétních hmotových
a objemových limitů. Stejně jako u ploch pro bydlení nelze stanovit větší podrobnosti, např.
sklony a typy střech. V praxi se dostává do střetu i používání § 45i zákona č. 114/92 Sb., kdy
musí orgán ochrany přírody vyloučit vliv na významnou evropskou lokalitu nebo ptačí oblast
ve fázi zadání ÚP. V této fázi nejsou známy konkrétní záměry, a proto jsou často obce
zatěžovány rozsáhlejším postupem než je třeba.
Tab. č. 23: Přehled stavu zpracování územních plánů obcí
Má územní plán
Blatno u Hlinska
Možděnice
Borová u Poličky
Březí nad Oslavou
Najdek na Moravě
Nové Město na
Moravě
Nové Veselí
Odranec
Březiny
Budeč u Žďáru n. S.
Česká Mez
České Křižánky
Oldříš u Poličky
Petrovice u Nového
Města
Počítky
Pohledec
Český Herálec
Cikháj
Daňkovice
Polnička
Pustá Kamenice
Pustá Rybná
Dolní Hamry
Dřevíkov
Filipov
Františky
Fryšava pod Žákovou
Račín u Polničky
Raná u Hlinska
Rokytno na Moravě
Rosička
Roženecké paseky
Čachnov
Česká Cikánka
170
Návrh bude schválen
do 31. 12. 2009
Borovnice u
Jimramova
Horní Studenec
Chlum u Hlinska
Nemá územní plán
Karlov
Kohoutov u Ždírce nad
Doubravou
Kuklík
Nová Ves u Nového
Města
Radňovice
Sklenné u Žďáru nad
Sázavou
Stručinec
Údavy
Benátky u Ždírce nad
Doubravou
Blatiny
Česke Milovy
Líšná
Podlesí u Sněžného
Samotín
Kladno u Hlinska
Kocourov u Slavíkova
Dědová
Dlouhé na Moravě
Hloboká u Křížové
Krásné nad Svratkou
Nový Jimramov
Oudoleň
Peršíkov
Rovný
Škrdlovice
Slavětín u Oudoleně
Spělkov
Staré Ransko
Tři Studně
Divišov
Krátká
horou
Hamry u Hlinska
Havlíčkova Borová
Herálec na Moravě
Hlinsko v Čechách
Holetín
Chlumětín
Javorek
Jeníkov u Hlinska
Jimramov
Jimramovské
Pavlovice
Jiříkovice u Nového
Města
Kadov u Sněžnéhl
Kameničky
Kocanda
Koníkov
Košinov
Křídla
Krouna
Krucemburk
Lhotka u Žďáru n.S.
Lhoty
Malá Losenice
Maršovice u Nového
Města
Matějov
Město Žďár
Míchov
Moravská Cikánka
Moravská Svratka
Moravské Křižánky
Ždírec nad
Doubravou
Zubří u Nového
Města
Kundratice u
Rozsoch
Lačnov u Korouhve
Rváčkov u Hlinska
Rychnov
Sádek u Poličky
Sázavu u Žďáru n.S.
Slavkovice
Srní u Hlinska
Stan u Hlinska
Stržanov
Studnice u Hlinska
Studnice u Rokytna
Sněžné
Vříšť
Lhota u Lísku
Rovné
Vojtěchov u Lísku
Světnov
Svobodné Hamry
Svratka
Svratouch
Telecí
Trhová Kamenice
Vatín
Věcov
Velká Losenice
Vepřová
Veselíčko u Žďáru n.S.
Vítanov
Vlachovice u Rokytna
Vojnův Městec
Vojtěchov u Hlinska
Vortová
Všeradov
Vysoké
Zalíbené
Zámek Žďár
Oldříš
Olešná na Moravě
Radostín u Vojnova
Městce
4.7. Doprava a inženýrské sítě
Z hlediska ochrany přírody a krajiny CHKO Žďárské vrchy představují největší zásah do krajiny
komunikace a nadzemní vedení elektrické energie. Stávající dopravní síť je tvořena silnicí
I. třídy v úseku: I/37 Ždírec – Žďár n. Sáz. – Vatín, Sázava – Rozsochy, I/34 v úseku
odbočka na Slavětín – Ždírec n. D. – Hlinsko – Borová u Poličky, I/19 v úseku Sázava – Žďár
nad Sázavou – Nové Město na Moravě – Olešná – odbočka na Lísek, dále silnicemi II. třídy
a III. třídy, z nichž nejvýznamnější jsou silnice II/350 Malá Losenice – Vepřová – Račín –
171
Herálec – odbočka na Svratku, II/353 v úseku Nové Veselí – Žďár nad Sázavou – Fryšava –
Sněžné – Borovnice a II/360 v úseku Nové Město na Moravě – Jimramov. V území jsou
četné účelové komunikace silničního charakteru, zemědělské a lesní. V souvislosti s rostoucí
automobilovou dopravou vzrůstá tlak na rozšiřování komunikací a jejich přeřazování do
vyšších kategorií a na obchvaty měst a obcí spojené s mimoúrovňovým křížením
komunikací, které mají citelný dopad na přírodní složky CHKO a představují značný zásah
do krajinného rázu území dotčeného záměry. Komunikace jsou v zimě udržovány převážně
shrnováním a posypem inertním materiálem, některé komunikace nejsou v zimě udržovány
vůbec (např. silnice č. III/36039 v úseku Zubří – Vojtěchov). Výjimka z ochranných podmínek
CHKO Žďárské vrchy ze zákazu provádět chemický posyp cest je povolena SÚS
Pardubického kraje a KSÚS Vysočiny na období 2006-2012 a 2007-2013 na komunikace ve
Žďáru n. S., Hlinsku a Novém Městě na Moravě, hraniční silnice I. třídy a vybrané
nejexponovanější úseky silnic II. třídy. Lze očekávat úsilí o získání výjimky ze zákazu i na
dalších komunikacích. Správa CHKO Žďárské vrchy považuje stávající rozsah chemicky
ošetřovaných úseků silnic za maximální (vzhledem ke škodlivosti aplikace používaných
chemických posypových materiálů jak vyplynulo ze studie VaMP Brno z roku 1993
„Hodnocení vlivu chemického ošetřování komunikací na přírodní prostředí“).
Železniční síť zasahuje do území tratí – elektrifikovanou – Havlíčkův Brod – Brno
v úseku Sázava – Žďár n. S., dále trať Havlíčkův Brod – Pardubice v úseku Ždírec n. D. –
Hlinsko, trať Chrudim – Polička v úseku Krouna – Borová u Poličky.
Územím prochází VVN 400 kV V 413 Řepodyje – Prosenice v úseku Údavy – Hlinsko –
Čertovina, Krouna – Pustá Kamenice – Sádek, VVN 220 kV V 203 Opočínek – Sokolnice
v úseku Žďár n. S. – Škrdlovice – Vojnův Městec – Stružinec – Trhová Kamenice, VVN
110 kV V 509 v úseku Žďár n. S. – Nové Město – Rozsochy zdvojené V 1311, V 1310
v úseku Vatín – Žďár n. S.- Sázava, V 1315 v úseku Žďár n. S.- Velká Losenice – Malá
Losenice. Kromě omezené sítě VVN protíná krajinu CHKO Žďárské vrchy převážně vzdušné
vedení VN 22 a 35 kV a NN 220 kV. U nových sídel a jejich částí je elektrická energie
rozváděna podzemními kabely, rekonstrukce původního vedení je však prováděna
nadzemním vedením, a to převážně izolovanými vodiči AES na pevnějších betonových
podpěrách. Nadzemní vedení je téměř vždy negativním prvkem krajinného rázu území,
kterým je vedeno.
V jižní a severozápadní části procházejí části vysokotlakých plynovodů Vřesová –
Vlachovice a Vřesová – Černá za Bory. V rámci plynofikace je proveden vysokotlaký rozvod
Žďár n. S – Škrdlovice – Svratka, Žďár n. S. – Vlachovice – Sykovec. Vysokotlaký a
středotlaký plynovod i přípojky jsou instalovány pod zemí.
K inženýrským sítím liniového charakteru náleží rovněž telekomunikační vedení,
vodovody a kanalizace. Vzhledem k jejich podzemnímu vedení nepředstavují problém
z hlediska krajinného rázu území, dochází však ke střetům s ochranou přírodních biotopů
nebo zásahu do prostředí zvláště chráněných rostlin a živočichů. Závažnější problém
představuje stavba nebo opravy vodojemů a úpraven vody, kdy bývá veřejný zájem na
ochranu krajinného rázu reprezentovaného u vodojemů ozeleněním ve střetu s ochranným
pásmem vodovodů, které výsadbu stromů nepřipouští.
K typickým znakům CHKO Žďárské vrchy patří relativně nízká infrastruktura a malá
fragmentace krajiny sítí silničních a železničních komunikací. Částečné bariery pro živočichy
migrující podél vodotečí představují mosty přes komunikace, které nejsou pod mosty
vybaveny lavicemi nebo bermami nad hladinou vodního toku a živočichové jsou ohrožováni
vozidly při překonávání vozovek. Migrační bariéry pro vodní organizmy představují hráze
rybníků a nádrží a vysoké jezy na řekách a potocích (viz kapitola 4.5.).
4.8. Průmysl
Po roce 1945 dochází ve vývoji industriální struktury na území CHKO k zásadní změně. Malé
průmyslové provozy a dílny jsou rušeny a dochází k jejich slučování do velkých
172
průmyslových závodů. Ty jsou umístěny převážně v městských aglomeracích na okrajích
CHKO. Jde především o Žďár nad Sázavou s největším strojírenským podnikem ŽĎAS, dále
podnik TOKOZ. Nové Město na Moravě – SPORTEN a MEDIN (dříve Chirana). Hlinsko –
ETA a potravinářský průmysl zastoupený mlékárnou. Ždírec nad Doubravou –
dřevozpracující průmysl, Nové Veselí – STS. Jedinou výjimkou města s větším průmyslem
mimo okraj CHKO je Svratka s podniky MARS a DELTA. Tato velká střediska akumulace
výroby zapříčinila i velké změny v sociální a demografické struktuře širšího okolí. Byly
způsobeny především velkou spádovostí k těmto centrům, dostupností veřejné dopravy,
plnou zaměstnaností atd.
Menší strojírenská výroba je situována ve Starém a Novém Ransku, Krucemburku,
Jimramově a Borové.
Po roce 1989 dochází k dalším strukturálním změnám, které jsou částečně spojeny
s rozpadem těchto větších středisek, hromadnou dopravou atd. S přílivem zahraničního
kapitálu vznikají i nové průmyslové výroby, zejména v lehkém, automobilovém,
nábytkářském a dřevozpracujícím průmyslu (HETTICH, AROW, COOPER ve Žďáře, STORA
ENSO, LANA ve Ždírci, DOMESTAV Herálec, INTERMONT Krucemburk, PLASTIA Nové
Veselí). Protože při jejich zakládání je z ekonomických důvodů využívána stávající struktura,
jsou opět situovány na okraji oblasti. V centrální části území ke vzniku nových průmyslových
komplexů nedošlo, v souvislosti se zánikem části velkých zemědělských areálů je jejich
kapacita využívána pro menší průmyslové výroby a skladování místního významu (např.
VAMAFIL Velká Losenice).
Nejsilněji zastoupeným odvětvím je v průmyslové struktuře strojírenství. Z hlediska
hodnocení průmyslových výrob na životní prostředí CHKO nedochází k vzniku silných
negativních vlivů, které by způsobovaly větší konflikty v krajině. Největší konflikty mohou
nastat v ovlivnění a dopadech na krajinný ráz, technologie výroby má vliv na kvalitu ovzduší
a vodního hospodářství.
4.9. Zacházení s odpady
Odpady jsou jedním z nejvážnějších faktorů ovlivňujícím úroveň životního prostředí a je
určujícím faktorem čistoty prostředí a estetiky krajiny. Jejich produkce a manipulace s nimi,
ale již pouhá existence je bezprostředním nebo potenciálním zdrojem znečištění a
znehodnocování půdy, vody a ovzduší. V minulosti se na území CHKO Žďárské vrchy
nacházely skládky komunálního odpadu v blízkosti obcí, skládky průmyslového odpadu
v blízkosti průmyslových podniků a odpady ze zemědělské výroby v zemědělských areálech
nebo jejich blízkosti. Po přijetí zákona č. 238/91 Sb. o odpadech, zákona ČNR č. 311/91 Sb.,
nařízení vlády ČR č. 513/1992 a dalších byla přesně stanovena pravidla nakládání s odpady
a lze konstatovat, že úroveň likvidace odpadů se neustále zvyšuje. Největším problémem
jsou staré skládky obsahující nebezpečný odpad, které představují potenciální nebezpečí
znečištění povrchových i podzemních vod. Na mnohých z nich probíhá monitoring, u většiny
skládek proběhla jejich rekultivace. Poslední velká skládka tuhého komunálního odpadu se
nacházela na křižovatce silnic I/37 a II/350, i ta však byla rekultivována a současné době
není v CHKO provozována žádná legální skládka tuhého komunálního odpadu. Odpad je
odvážen na skládky mimo CHKO (Pořežín, Srní, Bystré).
Problém v současné době představují neukáznění obyvatelé a návštěvníci CHKO
Žďárské vrchy, kteří nerespektují ustanovení zákona o odpadech ani zákona o ochraně
přírody a krajiny a ve snaze pohodlně a bezplatně se zbavit odpadků zakládají nelegální
skládky nebo odhazují odpadky různých místech v oblasti, zpravidla podél cest. Větší
množství odpadového materiálu bývá vyváženo do roklí nebo údolních niv vodotečí, které
jsou obvykle součástí I. nebo II. zóny odstupňované ochrany přírody a nachází se zde
přírodní biotopy s výskytem zvláště chráněných druhů živočichů nebo rostlin.
173
4.10. Těžba nerostných surovin a rašeliny
Nerostný a surovinový potenciál CHKO Žďárské vrchy je soustředěn hlavně do její západní
části na komplexy svrateckého krystalinika a ranského masívu. Nacházejí se zde ložiska
měděných rud a stavebního kamene.
Dosud aktivní je pouze lom Polnička, kde se od r. 1956 těží stavební kámen.
Předpokládané ukončení provozu je v r. 2038, plán sanace a rekultivace je zpracován.
Dřívější těžba nerostných surovin byla provozována v ložiscích Sázava a Staré RanskoObrázek. V ložisku Sázava se v minulosti dobýval stavební kámen ve 3 stěnových lomech.
V ložisku Staré Ransko-Obrázek byly hlubinně dobývány polymetalické rudy. V rámci sanace
a rekultivace byla hlubinná báňská díla zajištěna, zlikvidovány všechny povrchové objekty
dolu a zrekultivována půda v prostoru bývalé těžební jámy.
Přehled ložisek a dobývacích prostorů
Výhradní ložiska vyhrazených nerostů netěžená
Ložiska měděných rud
Ložisko: 3128700 Staré Ransko-Obrázek
Organizace: Diamo s. p.
Těžba: dřívější hlubinná
Chráněný ložiskový útvar: 16020000 Staré Ransko I., 12870000 Staré Ransko
Ochrana přírody: I. a II. zóna, NPR Ransko, PR Ranská jezírka, NRBK údolí Doubravy
Možné vlivy na OPK: poškození zvláště chráněných částí přírody, prvků ÚSES, lesních porostů,
populací zvláště chráněných rostlin a živočichů, nepříznivý vliv na krajinný ráz v průběhu těžby,
ovlivnění režimu podzemních vod, změny ve vydatnosti zdrojů a změny hladiny podzemní vody,
možnost zavlečení nepůvodních druhů rostlin do území
Výhradní ložiska nevyhrazených nerostů těžená se stanoveným dobývacím prostorem
Ložiska stavebního kamene
Ložisko: 3086700 Polnička
Organizace: Kámen Brno spol. s r.o.
Těžba: současná povrchová
Dobývací prostor: 70647 Polnička
Ochrana přírody: III. zóna
Možné vlivy na OPK: nepříznivý vliv na krajinný ráz v průběhu těžby, změny v čistotě ovzduší,
likvidaci a poškození dřevin rostoucích mimo les, likvidace a poškození lesních porostů,
možnost zavlečení nepůvodních druhů rostlin do území
Výhradní ložiska nevyhrazených nerostů netěžená bez stanoveného dobývacího
prostoru
Ložiska stavebního kamene
Ložisko: 3048700 Sázava
Organizace: ČGS – Geofond ČR
Těžba: dřívější povrchová
Ochrana přírody: II. zóna, NRBK Žákova hora
Možné vlivy na OPK: poškození zvláště chráněných částí přírody, prvků ÚSES, populací zvláště
chráněných rostlin a živočichů, možnost zavlečení nepůvodních druhů rostlin do území,
nepříznivý vliv na krajinný ráz
Nevýhradní netěžené ložisko stavebního kamene 3153300 Studnice bylo vyřazeno
z evidence.
174
Evidované prognózní zdroje
9000400 Staré Ransko
Surovina: měděné rudy
Ochrana přírody: I. a II. zóna, NPR Ransko, PR Ranská jezírka, NRBK údolí Doubravy
Možné vlivy na OPK: poškození zvláště chráněných částí přírody, prvků ÚSES, lesních porostů,
populací zvláště chráněných rostlin a živočichů, nepříznivý vliv na krajinný ráz, ovlivnění režimu
podzemních vod, změny ve vydatnosti zdrojů a změny hladiny podzemní vody, možnost
zavlečení nepůvodních druhů rostlin do území
Těžba rašeliny
Organizovaná těžba rašeliny probíhala v prostoru nynějšího NPR Radostínské rašeliniště
v období okolo poloviny 19. století až zhruba do I. světové války. V prostou mezi rybníky
Matějovským a Babínem byla rašelina průmyslově těžena v letech 1958–1970 národním
podnikem Rašelina Soběslav a ložisko bylo prakticky vytěženo. Kromě organizované těžby
probíhaly drobné těžby k malohospodářským účelům, tzv. selské těžby.
Stanoviště rašelinišť Žďárských vrchů s typickými zástupci flóry a fauny byla v minulosti
negativně ovlivněna těžbou, odvodněním lesních pozemků s cílem zvýšit intenzitu lesnické
produkce, zejména pěstování smrku ztepilého v 19. a 20. stolení, a odvodněním při výstavbě
lesních cest na konci 20. století.
4.11. Rekreace, sport a turistika
Rekreace a cestovní ruch jsou v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy jednou
z výrazných forem využívání území. Celá oblast CHKO je více či méně intenzívně využívána
pro nejrůznější formy rekreace. Rozmanitost reliéfu, klimatické podmínky i další přírodní a
estetické kvality krajiny umožňují celoroční rekreační využívání území.
Přírodní podmínky a infrastruktura dávají dobré možnosti pro krátkodobé i dlouhodobé
pobyty, letní i zimní turistiku i celoroční provozování sportů. Vzhledem k uvedeným
skutečnostem lze předpokládat, že rekreace a cestovní ruch si v rámci využití území udrží
stávající významnou pozici.
Mezi hlavní rekreační aktivity v tomto území patří pobytová rekreace, pěší turistika,
cykloturistika, lyžování a zimní sporty, horolezectví, vodní sporty, návštěva historických a
kulturních památek.
Pobytová rekreace
Pobytová rekreace v minulosti značně ovlivnila vzhled krajiny s převažujícími negativními
důsledky. Projevila se především výstavbou nových objektů, jak pro individuální rekreaci, tak
i budováním velkých rekreačních středisek. Tento jev kulminoval v 70. letech minulého století
a již tehdy se projevila snaha, zejména v okrese Žďár nad Sázavou, o jeho regulaci. Stavby
pro individuální rekreaci představují převážně rekreační chaty a chalupy, hromadná rekreace
se uskutečňuje v penzionech, hotelech, bývalých rekreačních střediscích a táborech.
Nová výstavba rekreačních chat a středisek ve volné krajině byla v ÚPN VÚC Žďárské
vrchy a vyhláškou Okresního úřadu Žďár nad Sázavou o stavební uzávěře pro rekreační
stavby vyloučena již od r. 1990. Přesto tlak na výstavbu zejména individuálních rekreačních
chat přetrvává. Jde především o tzv. „restituční urbanismus“, kdy investoři získali restitucí
nebo dědictvím pozemek a chtějí ho využít pro výstavbu. Jedním z problémů je i snaha o
nadměrné zvyšování proporcí, objemů a výšek stávajících chat, z nichž některé jsou
součástí krajinářsky velmi cenných území. K tomuto problému dochází i v bývalých
rekreačních střediscích, která již zanikla a byla rozprodána pro individuální rekreaci.
Oprava tradičních chalup na rekreační je v celkové míře přínosem, protože přispěla
k záchraně tradičního vzhledu sídel či jejich částí. Sporná a rozdílná je úroveň jednotlivých
úprav, které ale jeví stoupající kvalitu úrovně.
175
Negativním trendem (který souvisí s kapitálovou silou stavebníků) je odstraňování
tradičních staveb, které by ještě mohly být opraveny a stavění jejich náhrad, které sice
odpovídají tradičním materiálovým řešením, ale mají proporční a konstrukční odchylky, které
snižují hodnotu těchto staveb.
Část nově postavených staveb, deklarovaných jako rodinné domy, je ve skutečnosti
využívána jako rekreační. Zvláště v krajinářsky cenných územích Křižánky, Milovy, Březiny
tak dochází k zahušťování zástavby a stírání urbanistické struktury bez jakéhokoliv přínosu
pro život obce i krajiny.
Golfová hřiště
V CHKO Žďárské vrchy jsou v současné době v provozu dvě golfová hřiště. Hřiště
v k. ú. Svratka má dlouhodobou tradici od konce 30. let minulého století, kdy jeho vznik
souvisí se stavbou hotelu Mánes. Hřiště je vnímáno jako tradiční součást komponované
krajiny a je řešeno jako přírodní s využitím stávající konfigurace terénu. Jeho provoz není
v konfliktu se zájmy ochrany přírody.
Hřiště v k. ú. Svobodné Hamry bylo povoleno již v souladu se zákonem č. 114/92 Sb. na
konci 90. let. Bylo situováno částečně na orné půdě a hospodářských loukách v nivě
Chrudimky. Při jeho řešení byly dodrženy podmínky ochrany přírody a je provedeno jako
přírodní. V podmínkách byla omezena změna konfigurace terénu, množství a rozsah
písečných překážek, umístění doprovodných staveb ve volné krajině apod. Díky zatravnění
orných ploch a novým výsadbám došlo k estetickému zlepšení části tohoto území. Ani při
jeho provozu nebyly zaznamenány zásadní střety se zájmy ochrany přírody, obecná
negativa, zejména snížení biodiverzity velkým plochami sterilních kulturních trávníků, jsou
v platnosti.
Turistika
Pěší turistika má ve Žďárských vrších dlouholetou tradici. Po roce 1889 vznikaly v regionu
první odbory Klubu českých turistů /N. Město,Polička/ a značené pěší turistické trasy (např.
červená ze Sněžného přes Devět skal a Žákovu horu do Škrdlovic). V současné době
v oblasti působí 3 odbory KČT (Žďár n. S., Hlinsko a Jimramov) pečující o téměř 300 km
značených pěších tras. Od roku 2006 správa úzce spolupracuje s garantem KČT, navrženým
Sekcí ochrany přírody KČT pro CHKO Žďárské vrchy. Změny pěších tras a upřesňování
turistických informací v mapách KČT a Shockartu jsou pravidelně projednávány s vydavateli
před jejich reedicí. Některé odbory KČT jsou společně se správou CHKO pořadateli akcí pro
veřejnost jako např. Den Země – Okolo Žďáru (2004,2005), Evropský den parků – Naučná
stezka Milovy-Čtyři Palice /2004/ nebo Osmistovky Žďárských vrchů /2009/. Návštěvnost
oblasti vrcholí v letních měsících, nejzatíženější jsou trasy v centrální části CHKO /SvratkaKarlštejn-Čtyři Palice-Milovy, Svratka-Devět skal, Křižánky-Devět skal, Sněžné-Blatiny-Devět
skal-Žákova hora/. Pěší turistika je poslední dobou výrazně menší v souvislosti s rozvojem
cykloturistiky.
Tábory a kempy
Na území CHKO je v současné době vyhrazeno 17 míst pro letní dětskou rekreaci. Na Pilské
nádrži, Velkém Dářku, Řece, Milovech a v Borové u Poličky jsou kempy pro veřejnost a dále
ubytovací místa pro celoroční rekreaci (dříve většinou letní tábory) Sněžné, Zubří.
Cyklistika
Vzhledem k husté sítí cyklotras nejrůznějších kategorií i vhodným terénům je dnes
cykloturistika nejmasovější rekreační činností. V území se pořádají i organizované soutěže,
např. Horem dolem Vysočinou, MERIDA BIKE VYSOČINA, HLINECKÁ 30 MTB. Ve
sportovním areálu u Ski hotelu v Novém Městě na Moravě se pořádají mistrovství světa
v cykloorientačním závodech. Negativními projevy cyklistiky je rušení volně žijících živočichů,
sporadicky dochází k vjíždění na pěšiny s následnými projevy eroze.
176
Lyžování, zimní sporty
Žďárské vrchy jsou známy svými terény vhodnými pro lyžařské běžecké sporty. Pro tyto
aktivity jsou velmi vhodné terény i sněhové podmínky především ve vrcholových partiích
Žďárských vrchů s nadmořskou výškou nad 700 m, kde mívá sněhová pokrývka
dlouhodobější charakter. Jde o území, které se rozkládá mezi Novým Městem na Mor.,
Jimramovem a Svratkou. Bežecké sporty zde mají dlouhodobou tradici. Tradiční je i běžecký
lyžarský závod "Zlatá lyže Českomoravské Vysočiny". Při dobrých sněhových podmínkách
jsou v terénu upravené a vyznačené běžecké trati. Mírně negativní vliv má nutnost používat
pro úpravu tratí motorová vozidla – rolby a skútry, pozitivní je možnost soustředit turisty do
dohodnutých nekonfliktních tras.
Na několika svazích v CHKO (Svratka, Nový Jimramov, Hlinsko, Nové Město na
Moravě-Harusův kopec, Věcov) jsou vybudovány kratší lyžařské vleky s upravenými
sjezdovkami s umělým zasněžováním (kromě sjezdovky Věcov). Dalších vhodných terénů
pro sjezdové lyžování je málo, výhledově je schválena sjezdovka Nové Město na Moravě –
Amerika.
Z dalších zimních sportů a aktivit lze zmínit tradiční soutěže psích spřežení, pořádané
1x až 2x ročně v okolí hotelu Horník na Třech studních a dále nový sport „snowkiting“ –
vlečení lyžaře za drakem, který se provozuje v oblasti Fryšavy a v prostoru mezi
Maršovicemi, Pohledcem a Rokytnem.
Horolezectví
Skalní útvary v CHKO jsou známé jako výborné lezecké terény a jsou využívány nejen
velkým množstvím horolezců, ale často slouží také Armádě ČR, Polici ČR a záchranným
sborům pro nácvik lezeckých technik. Většina skalních útvarů je vyhlášena za MZCHÚ.
Horolezecká činnost je provozována především na skalách Drátenická skála, Bílá skála a
Čtyři palice. Správa CHKO horolezecké využití skal reguluje, na některých skalách je lezení
provozováno celoročně, některé skály či cesty mají časové omezení a některé jsou
celoročně zavřeny. Ke střetům s ochranou přírody dochází při porušování omezení a zákazů,
používání magnezia při lezení, vjezdům motorových vozidel, nelegálním tábořištím a
znečišťováním odpadky.
Motorismus
Jízda terénních (nebo jen upravených) motocyklů a čtyřkolek mimo silnice a místní
komunikace se všemi negativními důsledky (hluk, zplodiny, poškozování přírodního
prostředí, konflikty s dalšími uživateli aj.) je problémem především v posledních letech.
Nahrává tomu velké množství polních i lesních cest, příhodných terénů mimo ně a velký
nárůst rozšíření a obliby zejména čtyřkolek.
Možnosti stráže přírody a následných restrikcí jsou v těchto případech značně omezené
a úspěch doposud neměla ani snaha o společné řešení tohoto problému s dalšími
příslušnými orgány, především policií. Na území CHKO jsou půjčovny čtyřkolek v Zubří a u
hotelu Sázava v Sázavě u Žďáru n. S., zde je také pro potřeby hotelu vyhrazena krátká trať
pro čtyřkolky.
Méně závažným problémem je nelegální jízda sněžných skůtrů, neboť nejsou tolik
rozšířené a v zimním období na sněhové pokrývce nezpůsobují, kromě hluku a zplodin,
žádné závažnější škody na přírodním prostředí.
Orientační běh
Žďárské vrchy jsou vyhledávanou atraktivní oblastí pro orientační běhy. Organizované akce
jsou se Správou CHKO konzultovány a z tras jsou vyloučeny MZCHÚ, I. zóny a známá
cenná území (lokality chráněných druhů). Z hlediska kontroly dodržování vymezených
prostorů jsou orientační běhy problematické. V posledních letech se koná v CHKO ročně
okolo deseti akcí orientačního běhu, které probíhají bez větších negativních vlivů na okolní
prostředí.
177
Vodní turistika
Vodní toky na území CHKO nejsou pro vodní turistiku a sport vhodné, části větších toků jsou
splavné pouze vyjímečně za zvýšených průtoků. Ze stojatých vod je využíváno hlavně Velké
Dářko a Pilská nádrž. Na Velkém Dářku provozuje místní jacht klub plachtění a poslední
dobou je zde velice populární závod dračích lodí. Místy problematický je provoz motorových
člunů, které občas zasahují do okrajových částí EVL Dářská rašeliniště.
Agroturistika
Agroturistika má v CHKO Žďárské vrchy spíše okrajové postavení, v celé CHKO je
provozováno pět farem. Agroturistiku, která spojuje ubytování hostů s účastí na životě farmy
případně nabídkou zemědělských výrobků, využívají v současnosti zvláště rodiny s malými
dětmi z měst, pro které je zážitkem kontakt se zvířaty žijícími na farmě. Minulostí je převaha
zahraniční klientely. Jako doplňkový zdroj příjmu ji provozují zejména ekologické farmy.
Předností pro rekreanty je mj. přímé seznámení se s šetrnými způsoby hospodaření.
Většímu rozšíření agroturistiky brání především množství legislativních požadavků, které
musí zájemce splňovat a velká mimosezónní nevytíženost. Závažnější negativní projevy na
okolním prostředí nebyly zaznamenány.
178
5. Vyhodnocení dosavadního plánu péče
Plán péče o CHKO Žďárské vrchy byl vypracován na období 1997–2006, v roce 2005 byla
prodloužena jeho platnost do roku 2011. Plán péče byl odborným podkladem pro činnost
Správy CHKO, formuloval řadu úkolů od dlouhodobých koncepčních po krátkodobé konkrétní
plány a úkoly. Rozborová část byla využívána nejen při práci Správy CHKO, ale i při
zpracování nejrůznějších plánovacích dokumentů a studentských prací.
Splněna byla většina stanovených cílů a úkolů střednědobého a krátkodobého
charakteru, splnění některých dlouhodobých cílů bude přecházet do dalšího období.
Důvodem dílčích neúspěchů byly zejména podstatné změny podmínek (např. legislativa,
nové zásadní úkoly typu NATURA 2000, správa majetku státu…) nebo šlo o cíle a úkoly,
jejichž řešení nespadá pod přímou kompetenci státní ochrany přírody a nepodařilo se účinně
iniciovat aktivitu jiných orgánů státní správy nebo samosprávy.
Monitoring, výzkum
V souladu se stávajícím plánem péče byl v uplynulém období zajištěn inventarizační
průzkum všech zvláště chráněných území a jejich návrhů, jako nezbytného podkladu pro
zpracování plánů péče o tato území a jejich management. Podle harmonogramu obnov
plánů péče byla dále k postižení dynamiky přírodního vývoje i vlivů prováděných
managementových opatření zajišťována v 10–15leté periodě jejich aktualizace.
Základní rozsah botanických a zoologických průzkumů byl podle finančních možností
doplněn o dodavatelské zpracování bioindikačně významných skupin nižších rostlin a
bezobratlých i dalších předmětů ochrany, jako byl geologicko-geomorfologický IP skal aj.
Inventarizační průzkum národních přírodních rezervací byl zajištěn z prostředků grantu
VaV 620/2/03, území s rybníky byly dále zpracovány i s pomocí grantu VaV 640/8/00
management rybničního hospodaření.
Některé úkoly monitoringu a výzkumu v ochraně přírody uvedené v plánu péče zanikly
ukončením grantů, např. komplexní synekologický biomonitoring v síti vybraných zvláště
chráněných území s monitoringem spadu těžkých kovů v mechorostech v rámci úkolu VVČ
č. 91-30 či biomonitoring v rámci státního plánu základního výzkumu II-7-4-05 „Aplikace
metod dálkového průzkumu Země při sledování stavu chráněných částí přírody“.
Z botanického monitoringu byl Správou CHKO Žďárské vrchy dlouhodobě prováděn
monitoring stavu populací zvláště chráněných druhů rostlin v síti zvláště chráněných území a
dalších lokalit. Dlouhodobě byl na území CHKO Žďárské vrchy rovněž monitorován výskyt
invazních druhů rostlin s výstupy na jejich sanaci v přírodních společenstvech oblasti.
Nově byl řešen monitoring navazující na mapování biotopů v rámci soustavy NATURA
2000 prováděné v letech 2000–2003 a Studie prostorové hydrologické a hydrogeologické
struktury EVL Dářská rašeliniště. Na základě mapování biotopů byl každoročně prováděn
monitoring evropsky významných „naturových“ druhů rostlin vyskytujících se v oblasti, tj.
puchýřky útlé, hořečku mnohotvarého českého, plavuně pučivé a plavuně vidlačky,
dodavatelsky byl dále zpracován monitoring mechorostů srpnatka fermežová, šikoušek
zelený a dvouhrotec zelený. V roce 2007 byl podle metodik AOPK ČR zahájen monitoring
biotopů na trvalých monitorovacích plochách a v roce 2008 monitoring efektivity opatření
financovaných ve zvláště chráněných územích z dotačního programu péče o krajinu
MŽP ČR.
Oproti minulému období se výrazně zlepšila situace ve zpracování inventarizačních
zoologických průzkumů. Monograficky byla zpracována kompletní fauna pavouků, vážek a
měkkýšů v rámci celého území CHKO. Během mapování NATURA 2000 bylo vymapováno
prakticky celé území CHKO a na základě zjištěných výsledů navrženo několik zoologicky
významných lokalit (EVL). Od roku 2003 zajištěn pravidelný monitoring letounů (Chiroptera).
Před dokončením je rozsáhlý ichtyologický výzkum CHKO (ve spolupráci s AV ČR, PřF UK),
stále probíhá intenzivní průzkum motýlů (Lepidoptera), brouků (Coleoptera) a ostatních
skupin terestrických bezobratlých. Díky pravidelnému monitoringu ptáků se zásadně zvýšil
objem dat z celého území CHKO, u vybraných druhů tak je zajištěna individuální ochrana
hnízdišť.
179
Ve spolupráci s pobočkou ČSO a LČR byl zaveden režim značení a ponechávání
doupných stromů z důvodu zajištění optimálních hnízdních podmínek ptactva na konkrétních
lokalitách po celém území CHKO.
V monitoringu ochrany přírody a výzkumu je třeba v následujícím období pokračovat a
dále jej rozvíjet.
Maloplošná zvláště chráněná území
Výměra maloplošných chráněných území činila v době zahájení prací na plánu péče
o CHKO Žďárské vrchy v r. 2004 celkem 806,4220 ha, tj. ca 1,14 % rozlohy oblasti.
V současné době činí 1348,4555 ha, tj. ca 1,9 % rozlohy oblasti a blíží se v plánu péče
vytčenému min. 2 % zastoupení chráněných území, odpovídajícímu přírodním podmínkám
kulturní krajiny oblasti. V síti maloplošných chráněných území bylo na základě provedené
aktualizace pozemků zejména řešeno zaměření hranic a jejich nové vymezení k odstranění
nedostatků dřívějšího vyhláškového stavu. Zaměření geometrickými plány s jejich zápisy
v KN bylo provedeno celkem u 33 území, nové vyhlášení bylo zajištěno celkem u 29
MZCHÚ, 4 území byla zaměřena k návrhům vyhlášení, které jsou v současné době
rozpracovány (Babín, Bučina – Obora, Krejcarský les, Meandry Svratky u Milov).
U všech území bylo provedeno označení tabulemi ZCHÚ se státním znakem a
s doplňkovými informačními tabulemi na stojanech, které bylo průběžně obnovováno.
Pro všechna území byly zpracovány plány péče o MZCHÚ, které byly průběžně
aktualizovány a podle nichž byl zajišťován management těchto území.
U 5 MZCHÚ v oblasti (Babín, Radostínské rašeliniště, Štíří důl, Pod Kamenným vrchem
a Damašek) byl dále zajištěn výkup pozemků od drobných vlastníků a v závěru platnosti
starého plánu péče byly rovněž realizovány převody státních pozemků ve zvláště
chráněných územích ze Správy pozemkového fondu na AOPK ČR.
Cíle stanovené dosavadním plánem péče byly v uplynulém období vcelku splněny.
V novém plánu péče je k zajištění dostatečně reprezentativního zastoupení přírodních a
přírodě blízkých společenstev oblasti navrženo další doplnění stávající sítě o 6 zvláště
chráněných území a odstranění dílčích nedostatků ve vyhlášení a vymezení podle plánů
péče u dalších 10 zvláště chráněných území.
Záchrana genofondu – rostlinstvo, živočišstvo
V souladu s plánem péče byl prováděn soustavný monitoring zvláště chráněných a dalších
ohrožených druhů rostlin, aktualizace inventarizačních a jiných průzkumů k získání
aktuálních informací o jejich výskytu v oblasti a prohlubování znalostí o jejich bionomii
k aktivnímu zajištění opatření k jejich ochraně, zachování a podpoře jejich populací.
Bylo zajišťováno zachování a ochrana jejich stanovišť v síti zvláště chráněných území a
dalších lokalit I. zóny odstupňované ochrany přírody CHKO Žďárské vrchy a realizována
opatření k eliminaci či omezení negativních vlivů a k podpoře výskytu těchto rostlin řízeným
managementem podle plánů péče o tato území. Na loukách, kde většina z nich roste, bylo
obnoveno kosení s vyhrabáním a vyklízením hmoty, extenzívní pastva, redukce dřevinných
náletů, úpravy vodního režimu a realizována další speciální opatření k zachování populací
zejména kriticky a silně ohrožených druhů rostlin. Modelové druhy z této skupiny, jako jsou
hořečky (Gentianella praecox subsp. bohemica, G. amarella), ostřice (Carex chordorrhizza,
C. dioica), plavuníky (Diphasiastrum complanatum, D. tristachyum, D. zeilleri), sleziník
hadcový (Asplenium cuneifolium), chrastavec rolní hadcový (Knautia arvensis subsp.
serpenticola), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum), byly
zařazeny do regionálního záchranného programu s aktivním využitím metod generativního a
vegetativního množení k posílení jejich zbytkových populací. K ochraně bahenních
pampelišek sekce Palustria (Taraxacum fartoris, T. litigiosum, T. vindobonense,
T. hollandicum, T. madium, T. mendax) bylo připraveno botanicky významné území
Doubravník – Padrtiny.
V ojedinělých případech, kdy z důvodu převažujícího jiného veřejného zájmu nebylo
možno zachovat rostliny na původních stanovištích, byly realizovány i jejich záchranné
transfery. Nad rámec stávajícího plánu péče byla věnována větší pozornost i nižším
180
rostlinám, jako jsou houby, lišejníky a mechorosty, které jsou mnohdy vhodnými bioindikátory
kvality přírodního prostředí a některé patří k evropsky významným „naturovým“ druhům
rostlin.
V realizaci záchranných opatření k zachování a podpoře oslabených a existenčně
ohrožených zbytkových populací zvláště chráněných a dalších ohrožených rostlin oblasti
jako doplňkové metody k managementu stanovišť je nutno s využitím získaných zkušeností
podle aktuálních potřeb dále pokračovat.
Pro několik zvláště chráněných druhů živočichů byl nově navržen nebo upraven plán
péče v lokalitách jejich výskytu - modrásci rodu Maculinea, vážka jasnoskvrnná (Leucorhinia
pectoralis), mihule a ryby - s využitím fin. prostředků PPK a MaS. Repatriace a záchrana
genofondu místních populací střevle potoční (Phoxinus phoxinus) s využitím prostředků PPK
se ukázala jako přínosná, došlo ke znovuosídlení vhodných stanovišť a vytvoření
prosperující populace.
ÚSES
Plány M-ÚSES byly dopracovány na celé území CHKO (z výchozího stavu 40 % plochy).
Nepodařilo se zcela splnit některé dílčí úkoly – schválit plán regionálního ÚSES pro CHKO
(úlohu tohoto plánu regionálního ÚSES ale v současnosti plní Zásady územního rozvoje
kraje Vysočina a Pardubického kraje), zkoordinovat plány místního ÚSES do jednoho
podkladu a celý materiál schválit jako oborový podklad ochrany přírody a součást krajinného
rázu. Dlouhodobým úkolem zůstává zpracování podrobných projektů ÚSES a jejich realizace
v krajině. Svůj podíl na dílčích problémech mělo předávání problematiky ÚSES mezi
pracovníky, změny v legislativě, náročnost financování projektů a realizací ÚSES,
nevyjasněnost následné péče o prvky ÚSES, apod. Nesplněné úkoly přechází do nového
plánu péče.
Dřeviny rostoucí mimo les, památné stromy
Dozor, kontrolní činnost a součinnost s vlastníky a veřejnou správou při ochraně dřevin
rostoucích mimo les byly plněny. Významné solitéry a liniové prvky zeleně byly registrovány
do interní databáze.
Počet památných stromů a skupin stromů vzrostl o 10 položek na 40 ks, počet alejí pak
o 1 poklesl – na 4 položky. Péče o památné a významné stromy probíhá průběžně.
V posledních letech se výrazně zvýšil roční počet ošetřovaných stromů (jak památných, tak
ostatních významných) z PPK – je zde možná souvislost s klimatickými změnami či výkyvy
v poslední době, s rapidním nárůstem automobilové dopravy, eutrofizací prostředí, apod., a
tím pádem s reálným skokovým zhoršováním zdravotního stavu starých stromů. Bylo
upuštěno od vyhlášení památné aleje Čertovina, za památné však bylo vyhlášeno nad plán
několik dalších stromů, např. Pospíšilův dub na Čertovině, Sejtkova lípa v Lánech, Klen u
hájenky na Humperkách a další.
Lesnictví, zemědělství
V hlavních bodech byl plán péče naplňován. Protože byl dosavadní PP zpracováván před
přijetím zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, jsou v textu určité disproporce v terminologii, které
jsou odstraněny v novém plánu péče. Dále vzhledem k době vzniku nemohl dosavadní plán
péče postihnout nové technologie, které přináší lokální intenzifikaci, především harvestorové
technologie a zpřístupnění lesních porostů s ohledem na parametry odvozních souprav a
množství transportované hmoty.
Dalšími problematickými okruhy jsou pálení klestu, používání biocidů ve II. zóně CHKO,
budování a údržba podélného odvodnění lesních cest ve II. zóně CHKO, obnova
melioračních sítí ve smrkových porostech ve II. zóně CHKO a letecké vápnění a hnojení
lesních porostů.
Rovněž v oblasti zemědělství byl plán péče v hlavních bodech naplňován. Ekologizaci
zemědělství paradoxně napomohla špatná finanční situace sektoru od poloviny 90. let
20. století. Stejně jako v lesnictví nemohl plán péče postihnout nové technologie, které opět
přináší lokální intenzifikaci zemědělské výroby.
181
Vodní hospodářství
V souladu s plánem péče byla realizována opatření vedoucí ke změně odtokových poměrů
vodních toků ve všech zónách. Dokončování kanalizační sítě a výstavba nových ČOV
v obcích se výrazně posunulo vpřed v posledních letech v souvislosti možností financování
z prostředků Evropské unie. Skládky v blízkosti toků jsou průběžně mapovány a jsou
prováděna opatření k jejich likvidaci. Doprovodná zeleň je vysazována na lokalitách, na
kterých jsou prováděna technická opatření nebo kácení. Vyhodnocení povodí z hlediska
nutnosti revitalizace je průběžně prováděno externími pracovníky. Revitalizační opatření byla
prováděna na potoku Staviště, Slubici, Chrudimce a Valčici. Údržba, revitalizace a obnova
soustav rybníků ve II. a III. zóně byla prováděna, Správa CHKO Žďárské vrchy stanovovala
podmínky pro jejich realizaci a prováděla kontrolu jejich dodržování. Zvláštní pozornost byla
věnována rybníkům v I. zóně a MZCHÚ, kde zásady hospodaření byly stanovovány
v plánech péče a průběžně byly pomocí vlastních i externích zdrojů sledovány vybrané
charakteristiky. Zcela novou situací, se kterou stávající plán péče nemohl počítat, bylo, že
AOPK ČR vznikla příslušnost hospodařit s některými rybníky v I. zóně a MZCHÚ ve
vlastnictví státu. Obnova a doplňování mokřadů byla v CHKO průběžně prováděna
s využitím prostředků PRŘS, PPK a OPŽP.
Výstavba, sídla, doprava, energie
Stěžejním cílem stávajícího plánu péče bylo zapracování jeho podmínek do platné územněplánovací dokumentace a o větší propojení koncepčního přístupu ochrany přírody a
krajinného rázu do těchto materiálů. V průběhu platnosti současného plánu péče došlo
k legislativním změnám, zejména novelám zák. č. 114/92 Sb. a vzniku nového stavebního
zákona, které tyto úkoly vyřešily zákonnou formou. Ochrana krajinného rázu se tak promítla
do stavebního zákona. Zároveň stavební zákon zpřísnil ochranu současně nezastavěného
území mimo platnou územně-plánovací dokumentaci. Jeho novela z července 2008 však
uvolnila cestu stavebního rozvoje, především v rozvolněných zástavbách. Proto bude muset
být tato kategorie staveb v novém plánu péče zvláště ošetřena. Změnou stavebního zákona
došlo i k vypuštění některých kategorií územně-plánovací dokumentace, na kterou odkazuje
současný plán péče. Jde především o územní plán velkého územního celku (VÚC) CHKO
Žďárské vrchy. Propojení s novými dokumenty – zásadami územního rozvoje krajů, je již
zabezpečeno stavebním zákonem. Příprava a posuzování jednotlivých staveb, zejména
obytných, se řídila podle tzv. obecných podmínek pro výstavbu v CHKO Žďárské vrchy. Tato
praxe bude převedena i do nového plánu péče s některými úpravami, které se pokusí
diferencovat rozdílné podmínky okolí a jednotlivých případů. Jak již bylo výše uvedeno
v rozborové části, lze legislativně těžko postihnout všechny odlišnosti. Jedná se zejména o
drobné stavby, přestavby a přístavby.
U staveb pro individuální rekreaci se dařilo díky legislativním opatřením orgánu
územního plánování dodržet jejich stavební uzávěru. Tento stav by měl být podchycen i
v novém plánu péče, zejména pokud jde o chaty v krajině a nová rekreační zařízení.
U zahrádkářských osad a kolonií se rovněž podařilo zamezit jejich expanzi a rozvoji do
volné krajiny z důvodu ochrany krajinného rázu a zachování charakteru původní urbanistické
struktury. Tento trend by měl být převzat i do nového plánu péče.
U zemědělské výstavby byl ve stávajícím plánu kladen důraz na doplnění výsadby u
stávajících areálů a povolování nových velkokapacitních staveb pouze v případě, že celkový
záměr bude odpovídat estetickým hodnotám krajinného rázu v daném území. Tyto podmínky
se víceméně podařilo naplnit. V případě výsadeb však pouze při doplňování areálů novou
stavbou a jen v rozsahu jejího půdorysu. U samostatně stojících hospodářských účelových
objektů bylo striktně požadováno dodržení podmínek plánu péče, především v dočasnosti
stavby a doložení jejího účelu, přesto však tlak na tento typ staveb neustále trvá. Umisťování
hospodářských zemědělských staveb do dvorců, které by se blížily tradiční zástavbě, naráží
v současné době na odlišnost technologických postupů a platnost jiných právních předpisů,
např. požárních.
182
V rámci dopravy se podařilo vyčlenit vysokorychlostní železniční tratě mimo území
CHKO. V rámci silniční dopravy naopak narůstá zejména u komunikací I. tříd tlak na
výstavbu mimoúrovňových křižovatek a jiných zařízení, které mohou mít výrazný vliv na
hodnoty krajinného rázu. Průběžně se projevuje i tlak na zvýšení parametrů stávajících
nižších tříd komunikací, které procházejí centrální částí CHKO (např. návrh páteřní
komunikace Žďár n. S. – Polička, nebo propojení sever-jih přes Jimramov a Nové Město na
Moravě. Letecký cvičný vojenský koridor nad centrální částí CHKO se v minulém období
nepodařilo odstranit.
V případě energetiky byl kladen důraz na alternativní zdroje energie s tím, že budou
vytipovány vybrané lokality a prosazováno jejich zaplnění. Paradoxně vývoj ukázal, že
alternativní zdroje energie, především ve formě větrných a fotovoltaických elektráren, se
dostávají do střetu s ochranou krajinného rázu. Tento rozpor nebyl zatím odstraněn ani
v rámci MŽP. Rovněž V souvislosti s rozvodem energií převládá tlak na nadzemní vedení i
ve vyšších kategoriích, jako je VN a VVN. Tento trend se pravděpodobně bude s rostoucí
spotřebou energie a ekonomickým chováním majitelů sítí stupňovat.
Ekologická výchova a informační činnost, strážní služba
V ekologické výchově a informační činnosti byly stanovené cíle splněny. V letech 2000–2005
správa zorganizovala 12 besed se členy obecních zastupitelstev a veřejností (Hamry n. S,
Krucemburk, Svratka, Sněžné, Jimramov a další) s cílem přesvědčit veřejnost o prospěšnosti
existence CHKO mj. i pro místní rozvojové aktivity. Pracovníci správy se podíleli na přípravě
Programu Ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty AOPK ČR (2008) a internetových
stránek AOPK ČR (2009). V roce 1997 bylo zřízeno Informační centrum ochrany přírody
s odbornou knihovnou v prostorách Městské knihovny ve Žďáře n. S. V roce 2003 bylo
přemístěno do nové budovy správy na Brněnské ul. Naše informační a propagační materiály
jsou distribuovány prostřednictvím informačních center ve Žďáře n. S., Novém Městě n. Mor.,
Hlinsku, Ždírci n. D., Sněžném a Poličce. V letech 2001–09 bylo vydáno 13 vlastních
informačních a propagačních materiálů (plakáty – 5, skládačky – 5, výroční zprávy – 3) a
dalších 10 ve spolupráci s jinými subjekty (ČSOP, Pardubický kraj, Kraj Vysočina, Prameny
Vysočiny aj.). Pravidelně jsou prováděny odborné exkurze po CHKO (cca 15 ročně) a
přednášky (cca 30 ročně). Pracovníci správy se podíleli na přípravě Programů ekologické
výchovy na základních školách a odborných učilištích (v CHKO 8, mimo CHKO 2).
K praktické výuce je využívána terénní stanice Babín (cca 10 akcí ročně). Od roku 2004 jsou
pořádána pravidelná setkání se zástupci sdělovacích prostředků, ročně je prostřednictvím tří
deníků, dvou rozhlasových stanic a tří regionálních televizí a jedněch soukromých webových
stránek prezentováno 60-70 příspěvků. Od roku 2003 provozuje správa CHKO Žďárské
vrchy v letních měsících Ekologické informační centrum v Krátké u Sněžného. Do
současnosti v něm bylo uskutečněno více než 70 akcí pro veřejnost. K nejnavštěvovanějším
patří tradiční Krátecké jarmarky a Bramborové slavnosti. V edici Parnassia byly vydány dílčí
monografie Žďárských vrchů (Pavouci – 2006, Vážky – 2007, Měkkýši – 2008).U příležitosti
30. výročí CHKO Žďárské vrchy v roce 2000 byla uspořádána konference pro odbornou
veřejnost, vydán sborník a připravena putovní výstava o poslání a činnosti CHKO, která byla
instalována ve 12 místech CHKO. V roce 2005 byl zejména ve školách, 14x prezentován
pořad Žďárské vrchy 1970–2005. Ve spolupráci s ČSOP byla realizována Naučná stezka
Krátká (2006) a s OÚ Věcov a Mikroregionem Novoměstsko Naučná stezka Okolo Metodky
(2008). K informování a usměrnění pohybu návštěvníků oblasti byly v roce 1995 instalovány
ve většině obcí informační panely a na vybraných turistických trasách sloupky s piktogramy.
Oblast strážní služby je dlouhodobě zajišťována jedním pracovníkem na plný úvazek a
odbornými pracovníky v rámci náplně práce. Součinnost probíhá s dalšími úřady ochrany
přírody, Policií ČR, nepodařilo se zajistit dostatečný počet spolupracujících dobrovolných
strážců ochrany přírody.
183
6. Seznam zkratek
AEP – agroenvironmentální program
AOPK ČR - agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
ČGS – Česká geologická služba
ČOV - čistírna odpadních vod
ČRS - Český rybářský svaz
ČSAV – Československá akademie věd
ČSO - Česká společnost ornitologická
ČSR – Československá republika
ČSOP - Český svaz ochránců přírody
ČZU – Česká zemědělská univerzita
EIC – ekologické informační centrum
EU - Evropská unie
EVL - evropsky významná lokalita
EVVO – environmentální výchova, vzdělávání a osvěta
GIS - geografický informační systém
GZ – genová základna
HS - honební společenstvo, hospodářský soubor
CHKO - chráněná krajinná oblast
IP - inventarizační průzkum
JTH – jakostní třída honitby
KC – krajinný celek
KČT – Klub českých turistů
KN - katastr nemovitostí
KOP – koeficient očekávané produkce
KPÚ - komplexní pozemkové úpravy
KSÚS – Krajská správa a údržba silnic
k. ú. - katastrální území
LČR - Lesy České republiky, s. p.
LFA - méně příznivé oblasti pro zemědělství (Less Favoured Areas)
LBC - lokální biocentrum
LBK - lokální biokoridor
LHC - lesní hospodářský celek
LHO - lesní hospodářská osnova
LHP - lesní hospodářský plán
LPIS - Land parcel identification system (systém pro identifikaci zemědělských pozemků)
LS - lesní správa
LVS - lesní vegetační stupeň
MaS - majetek státu
MK ČSR - ministerstvo kultury České socialistické republiky
MMR – ministerstvo pro místní rozvoj
MO (např. ČSR) - místní organizace (např. Českého rybářského svazu)
MRS – Moravský rybářský svaz
MÚ - městský úřad
MU – Masarykova univerzita
MVE - malá vodní elektrárna
MZD - meliorační a zpevňující dřeviny
MZCHÚ - maloplošné zvláště chráněné území
MZe - ministerstvo zemědělství
MZLU – Mendlova zemědělská a lesnická univerzita
MŽP ČR - ministerstvo životního prostředí České republiky
NN – nízké napětí
NRBC - nadregionální biocentrum
NRBK - nadregionální biokoridor
184
NPR - národní přírodní rezervace
O – obvod stromu v 1,3 metrů nad zemí
ONV - okresní národní výbor
OPK - ochrana přírody a krajiny
OPRL - oblastní plán rozvoje lesů
OPŽP – operační program životního prostředí
OÚ – okresní úřad
p. č. - parcelní číslo
PLO - přírodní lesní oblast
PP - přírodní památka
PPK - Program péče o krajinu
PR - přírodní rezervace
PRŘS - Program revitalizace říčních systémů
PřF UK - přírodovědná fakulta Univerzity Karlovy
PUPFL - pozemky určené k plnění funkcí lesa
RBC - regionální biocentrum
RBK - regionální biokoridor
SCHKO - správa chráněné krajinné oblasti
SLT - soubor lesních typů
SÚS – správa a údržba silnic
SZŠ – střední zemědělská škola
TMP – trvalá monitorovací plocha
TTP - trvalé travní porosty
ÚHÚL - Ústav pro hospodářskou úpravu lesů
UNESCO - United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization (Organizace
OSN pro výchovu, vědu a kulturu)
ÚP – územní plán, územní plánování
ÚPD - územně plánovací dokumentace
ÚPN VÚC - územní plán velkého územního celku
ÚSES - územní systém ekologické stability
ÚSOP – Ústřední seznam ochrany přírody
ÚTP - územně technické podklady
VaV – věda a výzkum
VN - vysoké napětí
VOŠ- vyšší odborná škola
VVN - velmi vysoké napětí
ZD - zemědělské družstvo
ZCHÚ - zvláště chráněné území
ZO ČSOP - základní organizace Českého svazu ochránců přírody
ZPF - zemědělský půdní fond
ZŠ – základní škola
ZÚR – Zásady územního rozvoje
ŽP - životní prostředí
ŽV – Žďárské vrchy
Zkratky dřevin jsou uvedeny podle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 84/1996 Sb., o lesním
hospodářském plánování
185
7. Použitá literatura
Agroenvironmentální opatření České republiky 2007 – 2013, MŽP, 2007
Antonín V. et Vágner A. (1999): New, rare and less known macromycetes in Moravia (Czech
Republic) – VI. – Acta Mus. Moraviae, Sci. biol., 84: 223–233.
BUČEK A. et LACINA J. (1982): Významné segmenty krajiny CHKO Žďárské vrchy. – Ed.
Geogr. Úst. ČSAV Brno.
Bukáček R., Matějka P. 1997-98: Preventivní hodnocení krajinného rázu – metodika,
SCHKO ČR (současná AOPKČR) Praha (použito současné přepracovávané znění před
tiskem autorského kolektivu Bukáček, R. Vorel, I. Sklenička, P. Matějka, P.).
Bukáček, R. Matějka, P. 1997: Hodnocení krajinného rázu CHKO Žďárské vrchy – krajinné
celky a specifické krajinné prostory. Depon. Správa CHKO Žďárské vrchy, Žďár nad
Sázavou.
Bukáček R., Matějka P. 1999: CHKO Železné hory – preventivní hodnocení krajinného rázu
– návrh ochrany územ CHKO, AOPK ČR, Praha.
Bureš P. et Smejkal M. (1995): Červený seznam cévnatých rostlin CHKO Žďárské vrchy. –
ms., 20 p, depon. in Správa CHKO Žďárské vrchy.
Culek, M. (ed.) 1996: Biogeografické členění České republiky. Enigma Praha.
Čech L., Šumpich J., Zabloudil V. et al.: Jihlavsko. – In: Mackovčin P. et Sedláček M. (eds):
Chráněná území ČR, svazek XII. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
ČEŘOVSKÝ J., PODHAJSKÁ Z. et Turoňová D. (eds) (2007): Botanicky významná území České
republiky. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Demek J. (ed.) 2006: Zeměpisný lexikon ČR - Hory a nížiny. Academia, Praha.
Drvotová M., Hlaváč J., Horsák M., Beran L., Dvořák L., Juřičková L. et Mückstein P.:
Měkkýši (Mollusca) Žďárských vrchů. AOPK ČR, Správa CHKO Žďárské vrchy
Parnassia, č. 3, 79 s., 2008
Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds.): Červený seznam ohrožených druhů České republiky.
Bezobratlí [Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates]. Praha:
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 760 pp.2005
Frey W., Frahm J.-P., Fischer E. et Lobin W. (2006): The Liverworts, Mosses and Ferns of
Europe. – Harley Books, 512 p.
Geomin družstvo Jihlava: Nerostný surovinový potenciál CHKO žďárské vrchy a limity jeho
využití, Jihlava, 2002
Gutzerová N. (1998): Orthodontium lineare. – In: Anonymus, Zajímavé nálezy, Bryonora 22:
p. 17.
Háková A., Klaudisová A., Sádlo J. (eds.) 2004: Zásady péče o nelesní biotopy v rámci
soustavy Natura 2000, Planeta XII, 3/2004, Ministerstvo životního prostředí, Praha.
186
Hejný S., Slavík B., (ed.): Květena ČR 1 – 6, Academia Praha
Holec J. et Beran M. (eds) (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. –
Příroda, Praha, 24: 1-282
Holuša, O. et Mückstein P.: Vážky (Odonata) Žďárských vrchů. Faunisticko-ekologická
studie. AOPK ČR, Správa CHKO Žďárské vrchy, 77 pp. Parnassia, 2. 2007
Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M.: Katalog biotopů České republiky, AOPK, Praha, 2001
Košnar J. (2005): Conardia compacta. – In: Kučera J., Zajímavé nálezy, Bryonora 36: p. 28.
Košnar J. (2008): Campylopus pyriformis a Heterocladium dimorphum. – In: Kučera J.,
Zajímavé nálezy, Bryonora 42: p. 39 a 40.
Kotlaba F. [ed.] (1995): Červená kniha ohrozených druhov rastlín a živočíchov SR a ČR. Vol.
4. Sinice a riasy, huby, lišajníky, machorasty. – Príroda, Bratislava, 221 p.
Kříž K., Lazebníček J. et Šmarda F. (1969): Nálezy vzácnějších druhů hub na Moravě v r.
1968. – Mykol. Zprav. 13: 61–63.
Kubešová S. (2002): Orthodontium lineare. – In: Anonymus, Zajímavé nálezy, Bryonora 29:
p. 21.
Kubešová S. et Novotný I. (2001): Návrh evropsky významných lokalit druhů mechorostů
dvouhrotec zelený (Dicranum viride) a srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus). –
Ms., 15 p., depon. in Botanické oddělení, Moravské zemské muzeum, Brno.
Kubešová S. et Novotný I. (2002): Pilotní inventarizační bryologický průzkum lokalit Dářko a
Radostínské rašeliniště. – Ms., 33 p. + mapa, depon. in Botanické oddělení, Moravské
zemské muzeum, Brno, Správa CHKO Žďárské vrchy, Žďár n. S.
Kubešová S. et Novotný I. (2003): Inventarizační bryologický průzkum lokalit Dářko a
Radostínské rašeliniště. – Ms., 48 p. + mapa, depon. in Botanické oddělení, Moravské
zemské muzeum, Brno, Správa CHKO Žďárské vrchy, Žďár n. S.
Kubešová S. et Novotný I. (2004): Bryologický inventarizační průzkum NPR Žákova hora. –
Ms., 20 p., depon. in Botanické oddělení, Moravské zemské muzeum, Brno, Správa
CHKO Žďárské vrchy, Žďár n. S.
Kubešová S., Novotný I. et Sutorý K. (2006): Inventarizační průzkum cévnatých rostlin a
mechorostů Bílá skála, Černá skála, Devět skal, Drátenická skála, Lisovská skála,
Malinská skála, Milovské Perničky, Pasecká skála, Rybenské Perničky, Vlčí kámen. –
Ms., 55p., depon. in Botanické oddělení, Moravské zemské muzeum, Brno, Správa
CHKO Žďárské vrchy, Žďár n. S.
Kubešová S., Novotný I. et Sutorý K. (2007): Inventarizační průzkum cévnatých rostlin a
mechorostů PR Olšina Sklenné, PR Řeka, PR Štíří důl, PR Peperek, PP Rozštípená
skála, PP Tisůvka, PP Brožova skála, Světka, Hudecká skála. – Ms., 77 p., depon. in
Botanické oddělení, Moravské zemské muzeum, Brno, Správa CHKO Žďárské vrchy,
Žďár n. S.
Kučera J. (ed.) (2004–2009): Mechorosty České republiky, on-line klíče, popisy a ilustrace.
http://botanika.bf.jcu.cz/bryoweb/klic/
187
Kučera J., Buryová B., Hradílek Z., Marková I. et Loskotová E. (2003): Mechorosty
zaznamenané během 16. bryologicko-lichenologických dnů v Kameničkách (CHKO
Žďárské vrchy). – Bryonora 32: 17–23.
Kučera J. et Váňa J. (2005): Seznam a červený seznam mechorostů České republiky (2005).
– Příroda 23: 1–104.
Kučera J. et Váňa J. (2005): Seznam a červený seznam mechorostů České republiky. –
Příroda, Praha, 23: 1-104.
Láznička O. (1987): Zmizelé makromycety na jihozápadní Moravě. – Mykol. Listy no. 6: 11–
16.
Láznička O. (1989): Další vzácnější dřevní druhy hub na jihozápadní Moravě. – Mykol. Listy
no. 35: 3–5.
Metodické listy AOPK 2.05 Doporučené zásady používání geograficky nepůvodních dřevin
v CHKO, AOPK, 2005
Metodické listy AOPK ČR č.13 z března 2008 k ospodaření na rybnících zakládaných nebo
obnovovaných s finanční podporou MŽP
Metodický pokyn ke stanovení minimálních zůstatkových průtoků ve vodních tocích
v souvislosti s provozem vodních elektráren a dalších podobných zařízení
Metodika křížení komunikací a vodních toků s funkcí biokoridorů (AOPK ČR, středisko
Havlíčkův Brod a SOF Pavlov 1995)
Míchal, I., Petříček, V.: Péče ochráněná území, svazek II Lesní společenstva, AOPK, Praha,
1999
Míkovský J. et Stýblo P. eds.: Nepůvodní druhy fauny a flory České republiky. Praha: ČSOP,
496 pp. 2006.
Moravec J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. –
Severočes. Přír., Litoměřice, suppl. 1995: 1-206.
Neuhäuslová Z. et al.(1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. –
Academia, Praha.
Novotný I. et Kubešová S. (2003): Mechy Hamatocaulis vernicosus, Meesia triquetra a
Paludella squarrosa na nové lokalitě u rybníka Konvent. – Vlastivědný sborník Vysočiny,
oddíl přir. věd, 16: 95–102.
Novotný I. (2003): Hamatocaulis vernicosus (Mitt.) Hedenäs (lokality ve Žďárských vrších). –
Ms., 42 p., depon. in Botanické oddělení, Moravské zemské muzeum, Brno.
Novotný I. et Kubešová S. (2002): Návrh evropsky významných lokalit mechu srpnatka
fermežová (Hamatocaulis vernicosus). – Ms., 8 p., depon. in Botanické oddělení,
Moravské zemské muzeum, Brno.
Novotný I. et Kubešová S. (2005): Inventarizační průzkum mechorostů NPR Ransko. – Ms.,
28 p., depon. in Botanické oddělení, Moravské zemské muzeum, Brno.
Petříček V. (ed) et al (1999): Péče o chráněná území I., Praha: 1-452.
188
Pilát A. et Šmarda F. (1971): Clavariaceae moraviae in Museo moravico brunnensi
depositae. – Sborn. Nár. Mus. 27(B), 5: 177–196.
Pilous Z. et Duda J. (1960): Klíč k určování mechorostů ČSR. – ČSAV, 569 p.
Pospíšil V. (1987): Ein Abriß des Standes der bryofloristischen Erforschung in der
Tschechoslowakei auf Grund der Materialdokumentation. – Acta Musei Moraviae, Sci.
Nat., 72: 135–156.
Plíva, K.: Trvale udržitelné obhospodařování lesů podle souboru lesních typů, ÚHÚL, 2000
Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách
soustavy Natura 2000, Planeta, ročník XIV, číslo 9/2006, Praha, 2006
Program rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013, MZe, 2007, sborník
z Národní arboristické konference Strom pro život – Život pro strom VI., Brno 2007
Procházka F. (ed.) (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky. –
Příroda, Praha, 18: 1-166.
Průša, E.: Pěstování lesů na typologických základech, Lesnická práce, s.r.o., 2001
Průša, E.: Přirozené lesy České republiky, SZN v Praze, 1990
Staněk, J. a kol.: Lesní zákon v teorii a praxi, úplné znění zákona s komentářem, Matice
lesnická, 1996
Staněk, J. a kol.: Lesní zákon v teorii a praxi, úplné znění prováděcích předpisů
s komentářem, Matice lesnická, 1997
Svrček M. (1992): New or less known Discomycetes. XXIII. – Česká Mykol. 46: 149–162.
Šmarda F. et Kříž K. (1960): Českomoravská vrchovina (Böhmisch-Mährische Höhe) –
mykofloristische Charakteristik der submontanen Fichtenwälder und der naheliegenden
wärmeliebenden Eichenwälder am Flusslauf der Svratka (Schwarzach). Česká
Mykol.14: 121–126.
Štechová T. et Štech M. (in press): Lokality Hamatocaulis vernicosus (Mitt.) Hedenäs
(Calliergonaceae, Bryophyta) na Českomoravské vrchovině. – Acta rerum naturalium,
Jihlava, 5(2009).
Vrška, T., Hort, L., Adam, D, Odehnalová, P., Horal, D. : Dynamika vývoje pralesovitých
rezervací v ČR, svazek I Českomoravská vrchovina – Polom, Žákova hora, Academia
Praha, 2002
Úradníček, L., Maděra, P. a kol.: Dřeviny České republiky, Matice lesnická, Písek, 2001
Vacek, S., Simon, J., Remeš, J. a kol.: Obhospodařování bohatě strukturovaných a přírodě
blízkých lesů, Lesnická práce, s.r.o., 2007
Vorel, I. Bukáček, R. Matějka, P. Sklenička, P. Culek, M. 2004: Metodický postup hodnocení
vlivu navrhované stavby činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz, ČVUT,
Praha
189
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č.159/2003
Vyhláška MZe č.470/2001
Výnos MK čj.8.908/70 – II/2 ze dne 25.května 1970 o zřízení CHKO Žďárské vrchy
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách
Zákon č.99/2004,o rybářství
ZO ČSOP 66/05 Žďár nad Sázavou – Památné stromy v CHKO Žďárské vrchy, 2008
190