Východiska k pohledu na zdraví a nemoc

Východiska k pohledu na zdraví a nemoc
Východiska k pohledu na zdraví a nemoc v tělesné oblasti jsou kompatibilní s
akademickým oborem "Psychologie zdraví", s Duchovní vědou (Sava Upanišada,
Ájurvéde, Antroposofie). Asi nejméně jsou kompatibilní se současnou medicínou, ne
však s medicínou Hippokratovou. Východiska k pohledu na zdraví a nemoc
v duševní. Východiska k duchovní oblasti jsou již ryze z duchovní vědy.
Východiska, která tvoří základ pohledu na onemocnění v oblasti tělesné:







Neexistuje nemoc, která není psychosomatická.
Nemoc ve fyzickém těle je procesem léčby onemocnění duše. Onemocnění duše
je vždy spojeno s onemocněním ducha.
Jsou úrovně nemoci a také jsou úrovně zdraví.
Za zdraví se označují všechny stavy (úrovně nemoci i zdraví), kdy subjekt
nevnímá žádný neduh.
Nemoc subjektivně začíná až na té úrovni, na které si nemocný uvědomí
projevenou změnu v organizmu či v psychice. Objeví se u něj tzv. neduh. Tzn.
jako nemoc je označena až určitá úroveň onemocnění. Předchozí úrovně
onemocnění nejsou vnímány jako nemoc.
Nemoc v tělesné oblasti je principiálně jenom jedna (zakyselení organizmu,
oxidační stres, napadení plísněmi a parazity). Konkrétní typ nemoci, dle jejího
rozlišování současnou medicínou, určuje psychosomatický typ nemocného a druh
či způsob jeho psychického zatížení.
Na rychlost a intenzitu zakyselení organizmu, vznik oxidačního stresu, napadení
plísněmi a parazity má vliv v prvé řadě životospráva, vliv životního prostředí,
zdravotní péče a předpoklady genetické (včetně psychosomatických).
Nemoce ducha
Duch (v pojetí duchovní vědy) onemocnět nemůže. V běžné terminologie mluvíme o
„JA“. Z pohledu ducha rozlišujeme, v jaké míře si je vědom sám sebe, tj. jaké má
sebe uvědomění – sebevědomí a v jaké míře ovládá duši a tělo.
Ke zdraví vede pravé sebevědomí, tj. sebevědomí postavené na vědomé správě
svých potřeb příjmu a výdeje v oblasti tělesné, duševní a duchovní (viz: Wellness
životospráva). Opakem je nepravé sebevědomí, které je postaveno na vědomí, že
mám více než druhý majetku, fyzické síly, tělesné krásy, vědomostí, možnosti
ovládat druhé, atd. Produktem ducha, který je důležitý pro duši, je přijetí mravního
kodexu.
Úroveň ovládání duše (přesněji její transformaci) v běžném životě nazýváme
morálkou či mravností. Ovládání (přesněji transformaci) těla (těla éterického a
fyzického) v běžném životě vnímáme jako nadsmyslové a božské schopnosti.
Ovládání duše (těla astrálního) má mnoho kvalitativních úrovní a proto je i mnoho
různých definic mravnosti. Vzhledem k tomu, že se oborníci, kteří tyto definice
sestavují, nalézají na různých úrovních ovládání (transformaci) duše, tak se i
JAROSLAV ŠKVAŘIL
VERZE: 03
23.01.2016
STR.: 1
přirozeně různí jejich vidění mravnosti. Důležité je, že mohou mít všichni pravdu, ač
se ve výkladu mravnosti neshodují s ostatními. Stejný problém jako je s pojetím
mravnosti je i s pojetím pravdy, lásky a svobody.
Pokud mluvíme o nemoci ducha, tak se jedná o různé formy oslabení „JA“, kdy „JA“
přestává ovládat duši a tělo a místo něj se vlády duše a těla ujímá jiný subjekt.
Důvodem tohoto oslabení ducha může být zhroucení nepravého sebevědomí, když
pominou vnější důvody, na kterých bylo postaveno, dobrovolné předání řízení duše
„metrixovému“ mravnímu kodexu, který je přijat díky nepravému sebevědomí. Přijetí
„matrixového mravního kodexu“ umožňuje i napadení z astrální úrovně.
Příčiny nemocí duše
Pramenem k pochopení příčin onemocnění duše je v současné době etikoterapie.
Avšak je i více výkladů etikoterapie z důvodů již výše uvedených. Vědomé i
podvědomé přijímání mravního kodexu ovlivňuje kultura rodiny a země, v které se
narodíme, zděděný genofond a přinesená mravní vyspělost duše.
Nemoc duše vzniká z vědomého i nevědomého nesouladu mezi přijatým mravním
kodexem a morálkou tohoto člověka (morálkou zde rozumím míru dodržování
přijatého mravního kodexu).
Lze rozlišovat tyto oblasti:
 Morálka nemocného není v souladu s oblastí přijatého mravního kodexu, který je
pouze v podvědomí.
 Morálka nemocného není v souladu s oblastí přijatého mravního kodexu, který je
vědomý.
 Rozpor je ve vztahu sám k sobě.
 Rozpor je ve vztahu k přírodě, Bohu.
 Rozpor je ve vztahu k ostatnímu živému (druhým lidem nebo zvířatům, rostlinám).
Co je živé a neživé je chápáno různě.
Pokud je morálka osoby v rozporu s mravním kodexem přijatým společností, ve které
žije, ale je v souladu s vlastním mravním kodexem, tak pak duše této osoby
neonemocní. Tohoto stavu jsou zpravidla schopni dosáhnout zasvěcenci nebo
zločinci.
Přijetí mravního kodexu je potřebou ducha. Potřebou duše je být v souladu
s mravním kodexem. Soulad s mravním kodexem rozhoduje nejenom o zdraví, ale i o
celkovém duševním výkonu. Duševní výkon se navyšuje, pokud mravní kodex
podporuje soulad s přírodou, přesněji jejími živly (země, voda, vzduch, oheň), jiným
člověkem, rodinou, národem nebo jakýmkoliv jiným egregorem. Egregory však
mohou být pozitivní i negativní.
JAROSLAV ŠKVAŘIL
VERZE: 03
23.01.2016
STR.: 2