Možnosti rozvoje území

Transkript

Možnosti rozvoje území
Možnosti rozvoje území
Základní mezioborová studie
Kraj Vysočina
Nové Město na Moravě,
Bystřice nad Pernštejnem,
Žďár nad Sázavou
Obsah studie
1
Úvod...................................................................................................................................................... 5
2
Slovníček pojmů.................................................................................................................................. 9
2.1 Obecné termíny používané ve studii..................................................................................... 9
2.2 Odborné výrazy jednotlivých specializací...........................................................................11
3
Popis pracovní metody studie......................................................................................................... 15
4
Hlavní zjištění.................................................................................................................................... 19
4.1 Sociálně-antropologická analýza oblasti........................................................................... 19
4.2 Nové Město na Moravě.......................................................................................................... 36
4.2.1
Shrnutí a doporučení – Nové Město na Moravě..................................................... 41
4.2.2
Seznam potenciálů dle specializací – Nové Město na Moravě............................. 42
4.3 Bystřice nad Pernštejnem..................................................................................................... 48
4.3.1
Shrnutí a doporučení – Bystřice nad Pernštejnem................................................ 52
4.3.2
Seznam nalezených potenciálů dle specializací – Bystřice nad Pernštejnem... 53
5
Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku.................................... 61
5.1 Úvodem.................................................................................................................................... 61
5.2 Situace...................................................................................................................................... 63
5.3 Návrh využití dolního hřbitova............................................................................................ 65
5.4 K tvorbě pracovních míst a využití Dolního hřbitova...................................................... 66
5.5 Úpravy krajiny v okolí Dolního hřbitova u Zelené Hory.................................................. 66
5.6 Návrh využití dolního hřbitova, MgA Filip Kosek............................................................. 68
6
Členové výzkumného týmu a kontakty..........................................................................................71
Základní mezioborová studie obsahuje:
Závěrečnou zprávu zaměřenou na konkrétní detailní znalosti o komunitním prostředí kumulované v rámci sociálního a kulturního kapitálu v průběhu projektu.
Finální studii shrnující zjištění o rozvojovém potenciálu jednotlivých oblastí, kde byl projekt pilotován.
Dokument vznikl v rámci projektu „Pracovní návyky jako komplex individuálního poradenství, cíleného zaškolení,
aktivizace místních aktérů a rozvoje potenciálu vybraných lokalit“ (reg. č. CZ 1. 04. /2. 1. 00/03.00018)
Možnosti rozvoje území1
1
Úvod
2
1 Úvod
Předkládaná zpráva je výsledkem práce odborníků v různých
oborech – antropologii a sociální geografii, geobotanice a architektuře.
Každý z odborníků zkoumal dané území z perspektivy svého oboru
a snažil se nalézt to, co zde nazýváme „rozvojový potenciál území“ – tedy
příležitost pro další rozvoj obce, kritický moment či problém, kterému je
potřeba se věnovat, nebo prostě jenom „prázdné místo“ na mapě obce,
které poskytuje prostor pro vytvoření něčeho nového.
Výzkum byl realizován v rámci projektu „Pracovní návyky jako komplex individuálního poradenství, cíleného zaškolení, aktivizace místních aktérů a rozvoje potenciálu vybraných
lokalit“ (reg. č. CZ.1.04/2. 1. 00/03.00018),
který realizuje Fond dalšího vzdělávání, příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí, a který je podpořen finančními
prostředky z Evropského sociálního fondu
v rámci Operačního programu Lidské zdroje
a zaměstnanost a ze státního rozpočtu. Naším primárním záměrem tedy bylo soustředit
se na takové potenciály, které mohou vést
k tvorbě nových pracovních míst.
Abychom mohli důkladně porozumět strukturálním příčinám nezaměstnanosti v jednotlivých regionech a pokusit se nalézt pro ně
„lék“, musíme zaměřit pozornost zpět dovnitř
lokality, obce, komunity, k formálním i neformálním skupinám občanů i k jednotlivcům.
Jako efektivní se ukazuje posílení sebevědomí
u nezaměstnaných občanů, stejně jako u otevřených podnikatelů (či podnikavců). Zkušenosti i závěry našich analýz napovídají, že
tím, co po letech stagnace může vytvořit nové
výzvy, je komunitní rozvoj vedený důsledně
zdola, tedy od jednotlivců a drobných každodenních potřeb, které definují jejich životy.
Vývoj z poslední doby ukazuje, že se nelze
spoléhat pouze na vnější zdroje vytváření pracovních příležitostí. Pro nové pracovní příležitosti s předpokladem udržitelnosti je nutno
obrátit pozornost také dovnitř společenství
českých a moravských obcí a pokusit se využít potenciálů, které toto prostředí někdy nikoliv zcela viditelně má.
Úvod5
Cílem této studie i cílem projektu „Pracovní
návyky“ proto bylo zaměřit se detailně na
studované oblasti a pokusit se odhalit právě
tyto artikulované či neartikulované potřeby.
Potenciál pro rozvoj oblasti hledáme v lokálních souvislostech – v krajině a její morfologii, v architektonických či urbanistických
možnostech, které poskytují obce, v údajích
o demografické struktuře obyvatel, v historii
místa a jeho identity a především v obyvatelích samotných.
Takto nalezené nové výzvy jsou často spojené
s lokálním komunitním rozvojem. V mnoha
modelových případech v této situaci nejsou
podnikaví a kreativní jednotlivci sami, nýbrž
mají podporu místních institucí, především
pak radnic či krajských poboček různých
úřadů. Tam, kde se podařilo nastartovat
udržitelné projekty, je často nejen jasné, ale
i měřitelné, že rozvoj, který sociální družstva
či ekologické farmy rozpohybovaly, daleko
přesáhl původní projektové plány. Vedle ekologické farmy se tak například objevuje řemeslná dílna, družstvo provozující sociální
podnik přibírá turistické a ubytovací služby.
Vedle ekologické drůbeží farmy roste králičí
farma, vedle zase rodinné brašnářství. V ojedinělých případech se objevují alternace sociálních služeb v blízkém okolí založené na
lidské solidaritě povýšené dobrým nápadem
na komplexní pracovní místo. Tam, kde se podaří propojit myšlenku s konkrétními kolektivy, kde je vůle ke spolupráci mezi občanským
a politickým sektorem, tam už většinou chybí
jen finanční zdroje. Ty jsou ovšem často poměrně snadno dosažitelné, pokud se někdo
vyzná v dotačních titulech a grantové politice
státních i evropských institucí. Co když ale
nápady doutnají, diskuse se pomalu rozjíždí,
ale žádné konkrétní aktivity či spolupráce
zatím nenastaly? Zde je prostor pro projekt
Pracovní návyky. Naším cílem je na základě
námi provedených mezioborových analýz navrhovat konkrétní opatření vedoucí k rozvoji
identifikovaného potenciálu území a přímo či
nepřímo tak napomoci tvorbě nových pracovních míst.
V následujícím textu nejdříve stručně vysvětlíme pracovní přístupy všech specialistů
zapojených do projektu, vysvětlíme základní
pojmy a následně představíme základní charakteristiku oblasti očima jednotlivých vědních disciplín. Přílohou textu je seznam všech
potenciálů rozvoje území, které specialisté
projektu „Pracovní návyky“ na daném území
nalezli.
Seznam byl z důvodu ochrany soukromí částečně anonymizován. Stejně tak je potřeba
zdůraznit, že zdaleka ne všechny potenciály
přímo generují pracovní místo či ekonomický
zisk. V některých případech tomu tak je, ale
jinde se jedná skutečně pouze o popis potenciálně zajímavého fenoménu, který vyžaduje
dlouhodobou a strukturovanou práci s krajinou či lidmi, aby se plně rozvinul. Vycházíme
ale z toho, že rozvoj je potřeba uchopit komplexně a nelze nárazově podporovat jednotlivce či řešit problémy vytržené z kontextu,
aniž bychom se věnovali práci s celým komunitním prostředím, společenskou strukturou
a ekosystémem oblasti.
Slovníček pojmů
6Úvod
2 Slovníček pojmů
2.1 Obecné termíny používané
ve studii:
Potenciál
Potenciálem zde myslíme především „příležitost pro oživení, kultivaci anebo rozvoj oblasti“. Potenciálem může být nevyužitý zdroj, třeba zanedbané místní kino, které může sloužit
novému účelu nebo historická pastevní krajina, kde lze pastvu znovu obnovit. Podobně
třeba sad ležící ladem může ukrývat bohatství
v podobě starých krajových odrůd ovocných
stromů. Jednotliví specialisté se snažili vyhledávat potenciály tak, aby jejich popisem zároveň definovali, jakou příležitost nabízí. Například zanedbanou krajinu na periferii města
nazýváme potenciálem proto, že v případě, že
se jí někdo začne věnovat, zprůchodní okraje
města pro místní občany a vytvoří příležitost
pro jejich zapojení do péče o veřejný prostor,
popřípadě vytvoří pracovní pozici pro někoho
místního, kdo tuto krajinu dobře zná a může
se o ni starat. Péče o krajinu a její diverzitu je
zároveň příležitostí vytvořit pracovní pozici,
která umožní využít schopnosti a zkušenosti
jinak opomíjené na trhu práce – jako například důkladná znalost místního prostředí
i obyvatel, vytvořená léty kontaktů. Tento potenciál proto může vygenerovat i zcela novou
pracovní pozici, která dosud na pracovním
trhu neexistuje, a nabídnout tak uplatnění
i lidem, kteří jsou jinak na trhu práce spíše
diskriminováni (věková skupina mezi 40–50
lety, která z nějakého důvodu není flexibilní
v dojíždění za prací či například při učení se
práci s počítačem).
Příkladem potenciálu za specializaci sociální geografie tak může být třeba přítomnost
střední odborné školy, která produkuje úzce
specializované absolventy, a zaměstnavatel
poblíž v regionu, který by pro tyto studenty mohl mít uplatnění, ale není se školou
v žádném kontaktu – obě instituce vzájemně nespolupracují. Sociální geograf/ka zná
věkovou i vzdělanostní strukturu regionu
a uvědomuje si, kde potenciálně hrozí odchod
mladých lidí za prací a zároveň díky komplexní znalosti regionu ví, kde by případně mohli
najít uplatnění a co pro to udělat.
Geobotanický pohled na krajinu zahrnuje i problematiku biologické diverzity
a také – více prakticky – například hospodaření s vodou. Obě témata jsou nepřímo a dokazatelně propojena: „živá“ krajina tlumí extremity klimatu a naopak – citlivé hospodaření
s vodou podporuje vitální funkce krajiny. Obojí má citelný pozitivní efekt i na kvalitu života
(nejen) lidské populace. Příkladem potenciálu
proto může být například suchá krajina, které
může vhodné hospodaření např. s dešťovou
vodou navrátit diverzitu.
Slovníček pojmů9
Příkladem potenciálu za historické vědy je
například významná historická událost v dějinách obce, která má prokazatelný vliv na její
dnešní podobu, ale obec ji nijak nevyužívá při
své propagaci, ani nezprostředkovává obyvatelům historii jejich města. Historik proto
může navrhnout třeba setkání s občany, informační tabuli nebo naučnou stezku, které
minulost oživí a přispějí k posílení identity
místa, se kterým se obyvatelé mohou ztotožnit a být na něj pyšní.
Příkladem potenciálu za obory architektura
a urbanismus je například původně pěkné
náměstí nebo náves, které ale vlivem nekoncepčního stavění či zanedbání ztrácí původní kouzlo a pro místní i návštěvníky přestává
být zajímavé. Urbanista dokáže nalézt a vystihnout přirozené centrum obce a pojmenovat, proč nefunguje, architekt umí navrhnout
drobné zásahy (lavičky, úprava zeleně nebo
parkování), které mohou pomoci místu opět
vrátit život a jeho původní funkci.
Příkladem potenciálu za sociální antropologii může být například skupina mladých
novousedlíků, kteří by se rádi angažovali
v rozvoji obce, nemají ale navázané vztahy se
starousedlíky a obě skupiny navzájem neznají své motivace ani potřeby. Antropolog umí
rozkrýt strukturu sociálních vztahů a navrhnout činnost či téma, které jsou oběma skupinám společné a které by je proto mohly sblížit, propojit a dopomoci k realizaci menších
společných projektů, které povedou k rozvoji
obce „zdola“.
Rozvoj / rozvojový potenciál
Výraz „rozvoj“ používáme v této studii ve
stejném smyslu, v jakém se běžně používá ve
spojení místní „udržitelný rozvoj“. Rozvoj
oblasti vnímáme komplexně jak z hlediska
krajiny a přírody, tak z hlediska sídel a jejich
obyvatel. Rozvojem nemyslíme jen rozvoj ekonomický. Potenciály, které vyhledáváme, nevedou přímo k zisku – jde nám i o rozvoj kulturní, sociální a ekologický. Rozvoj vnímáme
v souvislosti s potenciálem. Přímým efektem
práce s námi navrhovanými potenciály má
být celkový rozvoj oblasti.
Mezioborový / mezioborová syntéza
Tato studie spojuje výsledky průzkumu odborníků z celkem pěti různých oborů, konkrétně
sociální geografie, geobotaniky, architektury
a urbanismu, historie a archeologie a sociální
antropologie. Naším cílem bylo zaměřit se na
stejnou problematiku několika různými úhly
pohledu. Tyto úhly pohledu v předkládané
studii syntetizujeme do jednoho textu a snažíme se tak vytvořit komplexní obraz možností studované oblasti. Například fenomén jako
je „industriální krajina“ je důležitý jak pro
botanika, který umí popsat vegetaci na místě
a celkovou souvislost s okolní krajinou, tak
pro architekta, který vidí návaznost oblasti
na celkovou urbánní strukturu obce a umí si
představit možnosti rekonstrukce a jejich nákladnost. Antropolog zase dokáže prostřednictvím práce s obyvateli obce zjistit, k čemu
by se případně zrekonstruovaná oblast mohla
používat tak, aby místním sloužila nejlépe.
2.2 Odborné výrazy jednotlivých
specializací
Industriální krajina
(architektura a urbanismus, přírodní vědy)
• je jedním z druhů takzvané kulturní krajiny – tedy krajiny, která vznikla součinností
přírody a lidského působení. Industriální
krajina je krajina, která vznikla působením
průmyslu. Typickým příkladem industriální
nebo také průmyslové krajiny v České republice je například Mostecká uhelná pánev.
Brownfield
(architektura a urbanismus, přírodní vědy)
• je odborný termín, který čeština přejala
z angličtiny a prozatím pro něj neexistuje
vhodné české označení. Výraz brownfield,
doslova „hnědé pole“, urbanisté používají
k označení nevyužívané plochy v městské
zástavbě – může se jednat o plochu, která
je nezastavěná, nebo jsou budovy na ní už
opuštěné.
Ruderální krajina / ruderál
(přírodní vědy)
• bývá krajina, kde mohou dominovat právě
brownfieldy, může jít však také o bezlesí
nebo dřevinné porosty výrazně nasycené
živinami (fosforem, dusíkem); druhový obsah ruderální krajiny může být chudší než
u tradičně obhospodařované, ale nemusí.
Typickým příkladem jsou například okraje
polí, ruiny domů, řídké akátiny na zarůstajících teplomilných stepích. Typické ruderální druhy jsou pak ty, které často dominují
v krajině bohaté na dusík – porosty akátu,
kopřiv, třtiny křovištní nebo místa dominovaná několika invazivními druhy („plevel“).
Neorurálové
(sociální vědy – antropologie)
• jako „neorurálové“ bývají označováni obyvatelé venkova, kteří se na vesnici přestěhovali z většího města, také mohou být
označováni jako „novousedlíci“ nebo prostě
jako „náplava“. Odborný výraz „neorurálové“ označuje především životní styl, který
pro tuto skupinu obyvatel bývá typický,
vzhledem k tomu, že se často jedná o městskou střední třídu, která na venkov přišla
10
Slovníček pojmů
hledat klidnější a přátelštější prostředí,
případně prostor pro kreativní práci. Jak
ukazují některé naše příklady, neorurálové mohou být někdy tahouny rozvoje v komunitě, protože jim nechybí nová energie,
často se ale také mohou dostat do konfliktu
se starousedlíky, protože nechápou jejich
specifické potřeby, vztah k místu a lokální
identitu.
Vnitřní periferie
(sociální geografie)
• vnitřní periferie jsou sociálně i ekonomicky slabší oblasti, které leží na okraji rozvojových center, tradičně na hranici dvou či
více krajů. Vyznačují se špatnou dopravní
dostupností, stagnací či úpadkem místního hospodářství, ztrátou obyvatelstva
a jeho stárnutím, špatnou vybaveností
technickou a občanskou infrastrukturou,
stářím bytového fondu a přítomností specifických sociálních problémů spojených
s exkluzí.
Izolovanost spolu s nevýhodnou dopravní
polohou jsou pro investory neatraktivní
a navíc umocňují závislost těchto oblastí na
odlehlém regionálním centru. Stále více se
ukazuje, že možnosti rozvoje těchto oblastí
závisejí na využití a aktivaci jejich vnitřních
zdrojů, které vedou k větší soběstačnosti
území. Mezi hlavní rozvojové faktory patří
kvalita lidského a sociálního kapitálu. Jinými slovy, velmi zjednodušeně, možnosti rozvoje těchto oblastí bezprostředně závisejí
na aktivitě místních lidí, jejich angažovanosti a kvalitě jejich vztahů.
Extravilán / intravilán
(architektura a urbanismus, historie, geobotanika)
• intravilánem je zastavěná plocha obce,
kterou však tvoří veškeré její části (budovy, veřejná prostranství, komunikace,
zahrady atd.). Zbytek katastrálního území
obce vně intravilánu (včetně samot, polností lesů a dílčích staveb) označujeme
jako extravilán.
Slovníček pojmů11
3.
Popis pracovní
metody studie
12
Slovníček pojmů
3 Popis pracovní metody studie
Předkládaná studie syntetizuje poznatky pěti vědních oborů – sociální
antropologie, sociální geografie, historie a archeologie, geobotaniky
a architektury a urbanismu. Každý z odborníků ke studované oblasti
přistupoval odlišným způsobem a získával poznatky specifickou metodou.
Sociální antropologie se soustředí na kvalitativní výzkum obyvatel dané oblasti. Formou
zúčastněného pozorování a rozhovorů zkoumá potřeby a motivace místních, identifikuje
silné komunitní skupiny, potenciální konflikty a kulturní specifika zkoumané oblasti. Cílem je hloubková a detailní analýza sociální
struktury obce s důrazem na možnosti komunitního rozvoje.
Sociální geografie získává údaje o populaci
studované oblasti prostřednictvím kvantitativní i kvalitativní metody. Předkládá údaje
o demografické, ekonomické a vzdělanostní
struktuře obyvatelstva, zaměřuje se na popis sociální struktury obce z makro­‑hlediska
a také na celkové postavení obce uvnitř regionu a dalších lokálních struktur.
Historie a archeologie se zaměřují na
minulost zkoumané oblasti – buď prostřednictvím práce s archivními prameny, nebo
přes výzkum archeologickými metodami přímo na místě. Historické vědy tak předkládají
údaje o tom, jak daná oblast fungovala a byla
využívána v minulosti, a jak to ovlivnilo její
současnou podobu. Pomocí těchto údajů je
možné vsadit celkový rozvoj oblasti či obce do
historického kontextu a pokusit se zachovat
kontinuitu v případě, že je to žádoucí.
Geobotanika se věnuje ekologickým vztahům v krajině, vztahům mezi rostlinnými
společenstvy a ostatními složkami životního
prostředí, a je zde pojímána velmi široce – zahrnuje krajinnou ekologii, krajinnou historii, etnobotanické aspekty kulturní krajiny
a biologický pohled na problematiku agrární krajiny. Okrajově je zahrnuta i geologická
a klimatická problematika, zmiňovány jsou
i podstatné problémy ochrany přírody zkoumaných lokalit.
Architektura a urbanismus se soustřeďují
na popis sídel, ať už měst, obcí či jednotlivých
stavení a na jejich vzájemné vztahy a struktury. Uvnitř obcí architekti a urbanisté identifikují funkční či nefunkční veřejné prostory
a navrhují možnosti jejich revitalizace, vytipovávají vhodná místa či budovy cenné pro
další rozvoj obce nebo upozorňují na architektonicky cenné konstrukce, které mají zůstat zachovány, a navrhují možná technická
řešení či úpravy.
Popis pracovní metody studie15
4.
Hlavní zjištění
16
Popis pracovní metody studie
4 Hlavní zjištění
Vzhledem k rozsahu vymezené lokality čítající zhruba přes devadesát
tisíc obyvatel (92 778) ve více jak stovce obcí (117) a stovkách sídel na
ploše přesahující tisícovku kilometrů čtverečních (1 105,2) lze následující
charakteristiku považovat pouze za rámcový náčrt. Následující text
je rozčleněn na sociálně-antropologickou analýzu celé oblasti,
která vznikala na základě celoročního kontinuálního výzkumu,
a shrnutí jednorázových výzkumných sond ostatních specialistů,
které probíhaly v první polovině roku 2014. Tyto sondy se
specificky zaměřily na dvě obce v dané oblasti – Nové Město na
Moravě a Bystřici nad Pernštejnem.
4.1 Sociálně-antropologická
analýza oblasti
Předkládaný náčrt charakteristiky území
v působnosti tří západomoravských obcí s rozšířenou působností (ORP) je vyústěním ročního výzkumu založeném na studiu dostupných
materiálů, rozhovorů s aktéry komunitního
a komunálního dění, zúčastněného pozorování a snahy o představení projektu Pracovní návyky. Lokalita výzkumu byla vymezena
jako rurální oblast spádová ke Žďáru nad Sázavou, Novému Městu na Moravě a Bystřici
nad Pernštejnem.
Bystřicko, Novoměstsko a Žďársko konstituují
(do jisté míry společně s nezahrnutým Velkomeziříčskem) navzájem silně historicky, ekonomicky a správně propojenou lokalitu severního Moravského Horácka. V rámci kraje Vysočina se jedná v oblasti působnosti těchto tří
obcí s rozšířenou působností o periferní subregion, v kterém převažuje venkovský prostor
nad městským (viz mapa), situovaný dříve podél staré zemské cesty spojující Moravu s Prahou. Nyní je spíše „prostorem“ mezi dálnicí D1
a Chráněnou krajinnou oblastí Žďárské vrchy,
mimo hlavní dopravní tepny, migračně spádový
spíše k jihomoravské metropolitní oblasti Brna,
než ke krajskému hlavnímu městu Jihlavě.
Hlavní zjištění19
Novoměstsko (mikroregion je fakticky totožný s vymezením ORP) vykazuje z hlediska sociokulturního i charakteristiky sídel výrazné
odlišnosti, jež lze s jistou mírou zjednodušení
vymezit hornatou oblastí severu a jižním, více
rovinatým zemědělským územím. V mikroregionu je sdruženo třicet obcí. Na severu tvoří
významná centra městyse Jimramov a Sněžné, na jihu pak městys Bobrová. Samotné
Nové město na Moravě (v kterém žije zhruba
polovina obyvatel mikroregionu) je situováno
přímo na předělu obou vymezení. V současnosti je finalizována nová strategie mikroregionu a rozšíření činnosti MAS Zubří země ze
sousedního Bystřicka na Novoměstsko.
Zdroj: http://notes.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/administrativni_mapa_spravniho_obvodu_orp_
nove_mesto_na_morave/$File/ORP6108.jpg
Zdroj: https://www.czso.cz/documents/10180/20535522/63136109k01.jpg/8a8fc85d-3271-4ab8-8b25-0acf40d4d269?version=1.0&t=1418437436945
Bystřicko (mikroregion je fakticky totožný s vymezením ORP a MAS Zubří země):
Zdroj: http://notes.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/administrativni_mapa_spravniho_obvodu_orp_bystrice_nad_perstejnem/$File/ORP6101.jpg
20
Hlavní zjištění
Hlavní zjištění21
Hornatý sever byl kolonizován až v pozdním
středověku, respektive některé části až v raném novověku (Fryšava, Německé/Sněžné),
a těžba rud, hutnictví a na něj napojená těžba dřeva, řemesla a pastevectví převažovala
nad zemědělskou výrobou, typickou pro jih.
Etnicky se jedná o homogenní oblast a k slavonizaci německého jazykového živlu přítomného při prvotní kolonizaci zjevně došlo
v průběhu několika generací.1 Data ze sčítání
lidu vypovídají o naprosté převaze přihlášení se k české a moravské národnosti. O rozdělení sever/jih však vypovídá náboženské
rozčlenění – v severních hornatých oblastech
převažuje přihlášení se k evangelické církvi,
na rovinatějším jihu pak ke katolictví. Z výpovědí respondentů výzkumu vyplývá, že ještě
v předválečné generaci znamenalo takovéto
rozdělení často i sňatkovou uzavřenost těchto náboženských skupin – manželství nebyla
uzavírána mimo vlastní skupinu. Odlišnost
lze znázornit i vizuálně – stěží si lze představit
rozdílnější věroučnou prezentaci, než jakou
představují interiéry i exteriéry tolerančních
modliteben a pozdně barokních chrámů téhož období (na ilustračním snímku modlitebna v Daňkovicích a kostel v Bobrové).
Ze správního i ekonomického hlediska je
Novoměstsko propojeno vazbami na sousední Žďársko a Bystřicko, se kterými ostatně
od druhé poloviny 19. století až do vzniku první republiky tvořilo politický a soudní okres
a hejtmanství, jehož bylo Nové Město na Moravě centrem. Od roku 1961 bylo Novoměstsko součástí nově ustaveného okresu Žďár
nad Sázavou a i po zrušení okresů v roce 2001
je v územní působnosti mnoha institucí, kupříkladu Úřadu práce, jež mají sídlo v tomto
sousedním (a do značné míry rivalitním) městě. Z ekonomického hlediska je Novoměstsko
spojeno zejména s Bystřickem, kde se od šedesátých let minulého století začal (v Dolní
Rožínce) intenzivně těžit uran. Těžba vedla
k vysoké míře imigrace zejména do Nového
Města na Moravě, kde došlo k vybudování nového sídliště a nemocnice, poskytujících zázemí zaměstnancům uranových dolů. Útlum
těžby v posledních dvou dekádách a zejména
propuštění (a stárnutí) prvotních zaměstnanců uranových dolů přináší v současnosti fenomén žití z výsluh, které se pohybují v rozmezí
několika tisíc korun až několika desítek tisíc
korun. Přitom jsou zároveň tito „čekatelé na
důchod“ registrování na Úřadu práce, většinou z důvodu úhrady zdravotního a sociálního pojištění. Z rozhovorů s respondenty výzkumu vyplynulo, že na velkou část z nich má
kombinace výsluh a registrace na úřadu práce spíše negativní vliv podvazující jejich aktivní vztah k svému okolí a životnímu světu.
Podle názoru respondentů ze sféry sociálních
služeb však zejména Nové Město na Moravě
zvládá negativní aspekty bývalých „uranářů“
řádově lépe než sousední Bystřice na Moravě. Tento problém však není omezen jen na
urbánní centra, ale je přítomen i v rurálních
oblastech, kde je však méně rozpoznatelný.
Religiózní stavby. Foto: Roman
Krištov
1 Etnoložka Lenka Bočková při své charakteristice severního Horácka uvádí: „Osidlování vyšších
poloh krajiny bylo spojováno s německou kolonizací, která proběhla již ve středověku, od poloviny 13. století do počátku 14. století. Většina obcí
má charakter lesní vsi návesního typu, často jsou
rozvolněné. Tvoří je zpravidla dvě řady domů oddělené od sebe rozlehlou návsí. V povodí řeky
Svratky lze sledovat i nepravidelnou zástavbu, kterou ovlivňuje především vodní tok. Proto dále po
proudu řeky inklinuje uspořádání domů k typu řetězovému bez návsiJednotlivé usedlosti jsou často
volně rozmístěné v krajině. Jedná se o oblast s dostatkem dřeva, proto je zde rozšířena především
roubená architektura horského typu. Ovlivněna je
i způsobem obživy.“
In: Novodobé přestavby tradičních domů ve Svratce, 2012, https://is.muni.cz/th/263096/ff_b/bakalarska_prace_se_SHP_2012.txt
22
Hlavní zjištění
Hlavní zjištění23
Žďársko (mikroregion není doposud konstituován, na území působí MAS Havlíčkův
kraj se sídlem na Havlíčkobrodsku) by se
pracovně mohlo nazvat „malým“ ve srovnání
se stejnojmenným územím „velkého“ bývalého okresu (zahrnujícím také Bystřicko, Novoměstsko a Velkomeziříčsko). Zároveň má se
svou „malou“ identitou jisté potíže, projevující
se především skrze neexistenci koncepce mikroregionálního rozvoje a „obklíčením“ centra mikroregionu MAS ze „sousedství“. Podle
posledních informací vedení radnice ORP rezignovalo na ustavení vlastní MAS a dochází
proto ke vstupu zbývajících obcí včetně sa-
motného Źďáru nad Sázavou do již existujícího Havlíčkova kraje.2
2 http://zdarns.cz/rada-mesta/RM2015-010.asp 9.
Usn. 88/2015/Star. MAS Havlíčkův kraj Rada města upřesňuje a doplňuje svoje usnesení č. 64/2015/
Star ze dne 26.1.2015 následovně: rada města doporučuje zastupitelstvu města přijmout následující usnesení: Zastupitelstvo města: · rozhoduje
o členství města Žďáru nad Sázavou ve společnosti
Havlíčkův kraj, o.p.s., se sídlem Školní 500, 582 63
Žďírec nad Doubravou, IČ 27493245; · schvaluje
Smlouvu o partnerství a vzájemné spolupráci, která bude uzavřena mezi městem Žďár nad Sázavou
a Havlíčkův kraj, o.p.s., se sídlem Školní 500, 582
63 Žďírec nad Doubravou, IČ 27493245, v předloženém znění; · schvaluje zařazení města Žďáru
nad Sázavou do územní působnosti Místní akční
skupiny Havlíčkův kraj, se sídlem Školní 500, 582
63 Žďírec nad Doubravou;· rozhoduje hlasovat
o personálním obsazení ve společnosti Havlíčkův
kraj, o.p.s., se sídlem Školní 500, 582 63 Žďírec
nad Doubravou veřejným hlasováním; – deleguje
starostu města jako zástupce města Žďáru nad
Sázavou ve společnosti Havlíčkův kraj, o.p.s., se
sídlem Školní 500, 582 63 Žďírec nad Doubravou,
IČ 27493245 a Místní akční skupině Havlíčkův kraj
Hlasování: Pro 9, proti 0, zdrž. 0
MAS Havlíčkův kraj
http://www.havlickuvkraj.cz/
Název MAS: Havlíčkův kraj, o.p.s
Sídlo: Školní 500, 582 63 Ždírec nad Doubravou
Kancelář: Havlíčkova ulice 67, 582 23 Havlíčkova Borová
Právní forma společnosti: Obecně prospěšná společnost
IČ: 27493245
Datová schránka: ch6wja
Počet obyvatel MAS: 59 256
Rozloha: 710,4 km2
Hustota osídlení: 83,4 obyv./km2
Zdroj: http://www.havlickuvkraj.cz/
Zdroj: http://notes.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/administrativni_mapa_
spravniho_obvodu_orp_zdar_nad_
sazavou/$File/ORP6115.jpg
24
Hlavní zjištění
Hlavní zjištění25
MAS Havlíčkův kraj je organizační složkou
společnosti Havlíčkův kraj, o.p.s. Představuje
partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem, které působí na vymezeném subregionálním území, pro něž navrhuje a provádí
SCLLD.3
Území MAS Havlíčkův kraj leží v severní části Kraje Vysočina. Zahrnuje v sobě 64 samosprávných obcí, z nichž 43 (67 % území) leží
v okrese Žďár nad Sázavou, 17 obcí (27 % území) v okrese Havlíčkův Brod a 4 obce (6 % území) leží na hranici Kraje Vysočina a Pardubického kraje (okres Chrudim). Obce nacházející
se v hraničním území s Pardubickým krajem
mají stejné geografické a klimatické podmínky jako obce z nejsevernější části MAS a náleží do Chráněné krajinné oblasti Žďárské
vrchy. Pojítkem mezi jednotlivými obcemi je
členství ve Svazku obcí Podoubraví, Svazku
obcí Přibyslavsko, Subregionu Velké Dářko,
členství v Lesním družstvu obcí Přibyslav, pro
43 obcí okresu Žďár nad Sázavou je vazbou
stejné ORP. Celková plocha území je 710,4
km2. Oblast zaujímá 10,5 % celé rozlohy Kraje
Vysočina a 0,90 % rozlohy České republiky.
Přirozenými spádovými centry tohoto regionu jsou uvnitř regionu města Přibyslav, Ždírec
nad Doubravou a Svratka, pro obce na východě až jihu je to bývalé okresní město Žďár nad
Sázavou, pro obce na západě regionu město
Havlíčkův Brod. Poslední jmenované město
však leží mimo území MAS Havlíčkův kraj.
Počet obyvatel Města Žďár nad Sázavou byl
k 1. 1. 2014 21 669 obyvatel, další tři zmíněná
spádová centra uvnitř území se pohybují mezi
1,5 – 4 tis. obyvatel. Hustota obyvatel je nadpoloviční oproti průměru celé ČR (133,3 obyv./
/km2) a o 11,05% více než je hustota zalidnění
Kraje Vysočina (75,1 obyv./km2).
3 „Strategy for community lead local development“ – tato zkratka se zažila i v češtině. Více
např. http://nsmascr.cz/content/uploads/2014/02/
SCLLD-26012014_mmr.pdf
26
Sociokulturní charakteristika oblasti
a lokální identita
Rozvoj jakékoliv oblasti by měl být z našeho
hlediska založen na poznání vazeb obyvatelstva k území. Projevy identifikace s místem
znamenají ochotu přinést jistou oběť tomu,
aby člověk ve „své“ lokalitě vytrval. V případě rurálních oblastí a vnitřní periferie,
jakou představuje „horácký“ venkov, se
jedná o přijetí faktu ztížené dostupnosti služeb (ve srovnání s městy, zejména
zdravotních a sociálních), dopravní obslužnosti a kulturního vyžití. Stesky nad
odchodem spolužáků, sousedů, přátel a známých tak byly nedílnou součástí většiny rozhovorů s aktéry společenských aktivit z řad
starousedlíků. Novousedlíci v oblasti jsou
v zásadě dvojího druhu – ti, kteří přicházejí
za prací, a ti, které k odstěhování na venkov
přiměl „útěk z města“. Ti bývají často označováni také jako neorurálové. Náhledy obou
skupin na lokalitu, do které se přistěhovali,
se tak samozřejmě liší, faktem ale zůstává, že
novousedlíci bývají v mnoha případech nejvýraznějšími aktéry rozvoje a tahouny komunitního života. Západní Morava tak v tomto není
žádnou výjimkou mezi ostatními podobnými
lokalitami v ČR – na jednu stranu čelí vylidňování, protože lidé odcházejí za prací a za
lepší dostupností služeb a na druhou stranu
ji formuje migrace neorurálů z města, kteří
mají tendenci svou cílovou destinaci aktivně
měnit a rozvíjet – byť ne vždy podle představ
těch, kteří zde žijí již po generace.
Významným aspektem kulturní identity oblasti, která formuje i komunitní život, je religiozita. Ačkoliv náboženská příslušnost jako
taková není mezi místními diskutovaným tématem, je zajímavé, že míra přihlášení se
k církvím je v lokalitě jedna z nejvyšších
v ČR, srovnatelná s jihem a východem
Moravy (Slovácko, Valašsko). Z provedených rozhovorů vyplývá, že u starousedlíků činných v komunitním životě se jedná zhusta o jedince spojené s evangelickou či katolickou tradicí. Svou příslušnost
k církvi ale většinou nemají potřebu projevovat veřejně – mnohem spíše se jedná o rodinné tradice a také o způsob, jak zdůvodnit svou
práci pro obec či komunitu. V tomto ohledu
tak dnes není důležitá konkrétní denominace, ale spíše jistá forma sdílené spirituality.
Hlavní zjištění
A tato spiritualita je také sdílená napříč jednotlivými skupinami obyvatel, především je
jedním z propojujících prvků mezi starousedlíky a novousedlíky. Mezi novousedlíky jsme
v rozhovorech zaznamenali zejména prvky
zařaditelné k hnutí New Age, waldorfství nebo
novopohanství – to ale nebrání tomu, aby se
spirituální náhled na nutnost společné práce
dostával do konfliktu s katolickými či evangelickými starousedlíky. Do veřejného prostoru sousedských a zájmových komunit
tak vstupují povětšinou lidé nalézající
odůvodnění své činnosti v některém z duchovních proudů současnosti, ať již sami
sebe vnímají jako novopohany, katolíky
nebo evangelíky.
Místní obyvatelé většinou sami sebe (na rozdíl od přilehlých oblastí) nevnímají jako „Moravany“. Na etnografický termín „Horácko“
(či „horáctví“) bylo povětšinou pohlíženo s jistým překvapením, jako na něco neužívaného
a muzejního, dokonce byl označen za „jihlavský“ termín.4 Jako „Horáci“ byli několikráte
označeni novousedlíky venkované ve smyslu
jejich domnělé zatvrzelosti spojené s nepodnikavostí a nechutí k čemukoliv překračujícímu
„jejich“ obzory („takoví horáci jsou tu tady“)5.
Lokální identita se pojmenovává výhradně
pomístně (Bystřičáci, Žďáráci – Klášteráci)
a opozičně vůči okolí. Lze říci, že lokalita
jako celek má své identitní vymezení vůči
„Brňákům, Pražákům, Jihlavákům, Pardubičákům“ a považuje se za skutečnou
Vysočinu. Není proto bez zajímavosti, že
obdobně vymezená lokalita je obsažena
i v nově koncipované regionální spolupráci zaměřené na rozvoj turismu.6
4 K věcem přicházejícím z Jihlavy lze zejména
u starší generace respondentů vysledovat apriorní
přiřazování něčeho zlého – zdůvodňováno to bylo
nejčastěji tím, že za války sídlilo v Jihlavě vedení
německé policie (gestapo) a v padesátých letech to
bylo sídlo komunistické krajské správy (Jihlavského kraje) a krajského soudu.
5 Nejstarší předválečná generace si na termín
„Horáci“ vzpomíná, že ho ještě zažili jako „živé“ slovo, které se používalo. Novoměstští tak označovali
lidi z končin nad Novým Městem na Moravě (tedy
Koníkov, Odranec, Paseky atd.) – a označovali tak
ty z kopců, kteří tam na samotách a vesničkách žili
víceméně v jisté izolaci“.
6 http://zdarsky.denik.cz/zpravy_region/regiony-zacnou-lakat-turisty-k-pobytu-spolecne-20150313.
html
Historicky bylo osídlení lokality etnicky kompaktní od svého založení pozdně středověkou
kolonizací ve 13. století. Výjimkou bylo několik německých jazykových ostrovů, které
byly ovšem asimilovány v raném novověku
a dnes přetrvávají jen v názvech míst (např.
Sněžné – do r. 1945 Německé). Míra imigrace
byla v regionu vždy spíše nízká, zatímco emigrace směřovala na Balkán (v 18. století), do
metropolitních oblastí (Čech, Moravy a dříve
také Vídně), později do zámoří a naposledy
pak při dosidlování do Sudet. V poválečném
období představuje zaznamenatelnou
vlnu příchodů na Bystřicko a Novoměstsko pracovní migrace do uranových dolů
a do strojírenského podniku Žďas na
Žďársku. V posledních pětadvaceti letech od konce centrálního plánování socialistické ekonomiky a znovuzavedení
volně-tržního hospodářství zaznamenala oblast demografický úbytek obyvatelstva a pokles porodnosti.7
Místní obyvatelé v rozhovorech často zmiňovali stížnosti na dědičnost zastávání vedoucích správních funkcí členy „vyvolených“ či
„dobře postavených“ místních rodin („to tady
ví každej, že mají svoje /příbuzenstvo/ na všech
úřadech“). Zároveň z rozhovorů také vyplynulo, že místní jsou zvyklí na vzdálené umístění
rozhodovacích administrativních center (ať
již v Praze, Brně nebo Jihlavě). Místní vykonavatelé moci se tak často ospravedlňují „to ne
my, ale ti nahoře!“. Sociální solidarita v lokalitě tak funguje mnohem spíše na neoficiální
bázi – příbuzenství, sousedské výpomoci. Tento typ solidarity výrazně převažuje nad jinými
solidárními sítěmi (profesní, náboženské),
které jsou poznamenány výše popsanou praxí. V tomto ohledu jsme také během výzkumu
zaznamenali znatelně diferenciované diskurzy „veřejného“ a „soukromého“ jazyka – tj.
jinak se podává informace mezi svými (příbuzenstvem a v sousedství) a jinak směrem
k veřejnému (respektive ostatnímu) prostoru.
7 Demografická analýza jednotlivých obcí – viz
následující kapitoly.
Hlavní zjištění27
K historii a etnografii Horácka
Horácko je podle extenzivního etnografického vymezení rozsáhlá oblast na rozhraní
Čech a Moravy, skládající se z několika menších podoblastí. V 19. století byl tento pojem
širší a platil pro území na Moravě. Zde se řadilo k základním moravským regionům vedle Hané, Valašska, Moravského Slovenska
(Slovácka) a Lašska. Pojem České Horácko
byl vytvořen analogicky k Moravskému Horácku. Největší část Horácka v širším slova
smyslu spadá administrativně do kraje Vysočina, ale přesahuje i do kraje Jihomoravského,
Pardubického, Jihočeského a Olomouckého.8
V rámci vymezení lokality výzkumu se tudíž
pohybujeme v oblasti severního Moravského
Horácka, za které se pokládá Žďársko, Novoměstsko, Bystřicko, Olešnicko, Velkomeziříčsko.
Etnoložka Lenka Bočková ve své práci o městě Svratka uvádí, že „Moravské Horácko bylo
přesně vymezeno a objevuje se rovněž na vlastivědných i jazykových mapách jako svébytný
region. Franz Joseph Schwoy již roku 1786 ve
své práci Topographische Schilderung des
Markgraftthum Mähren píše o lidu Horácka
jako o zámožném, věnujícímu se pěstování
lnu, chovu koní a povoznictví. Název Horácko
je odvozen od polohy kraje v horském terénu.
Obyvatelé regionu byli nazýváni již v minulosti Horáky, Čecháky, nebo i českými Moravany.
8 „Horácko v širším slova smyslu se skládá
z těchto podoblastí: (Moravské) Horácko (vlastní) – severní Moravské Horácko (Žďársko, Novoměstsko, Bystřicko, Olešnicko, Velkomeziříčsko); – jihlavské Horácko (bývalý německý jazykový ostrov od Štoků na severu až ke Stonařovu
na jihu a české vesnice v okolí Vel. Beranova a Luk
n. Jihlavou); – jižní Moravské Horácko (Telečsko,
Třešťsko, Dačicko, Slavonicko, Jemnicko); – Podhorácko (Kunštátsko, Tišnovsko, Velkobítešsko, Náměšťsko, Hrotovicko, Třebíčsko, Moravskobudějovicko); – (Horácké) Dolsko (Moravskokrumlovsko,
Znojemsko) ; – Malá Haná (přechodná oblast mezi
Horáckem a Hanou, Boskovicko, Jevíčsko, Konicko)
. Vysočina neboli České Horácko se také dělí na
menší celky, z nichž můžeme rozlišit především východočeskou část (Poličsko s Rychmburskem, Hlinecko a Skutečsko, Nasavrcko, Chotěbořsko) a jižnější část, která inklinuje spíše k jihočeské oblasti
(Havlíčkobrodsko a Okrouhlicko, tzv. Voplešácko,
Humpolecké Zálesí a Pelhřimovsko, Pacovsko, Kamenicko nad Lipou, Počátecko a Žirovnicko). Autor: Mgr. Jan Kuča, http://www.region-vysocina.cz/
vymezeni-etnografickeho-regionu-horacko-cx497
28
(…) Z historicko-etnografického hlediska se
jedná o nepříliš úrodnou pahorkatinu, jejíž
obyvatelstvo odedávna inklinovalo k rukodělným pracím a k řemeslům, například k soukenictví, plátenictví, vyšívačství, kožešnictví,
koželužství či drátenictví.“9
Nejstarší zmínky o Horácku a Horácích z pomezí Čech a Moravy pochází z konce 18. století a to v souvislosti s označením povstalců ze
selských rebelií. Religionistka Lydie Balcarová ve své práci „Pojetí náboženství a společnosti a jejich vztahu v dobových pramenech
k českému selskému povstání roku 1775“
uvádí, že označení „je specifické tím, že je
zmiňováno pouze ve výsleších vzbouřenců.
V ostatních typech pramenů ve zkoumaném
materiálu jsem o nich v souvislosti s povstáním nenalezla ani jednu zmínku. Pokud se podíváme na konkrétní prameny, všichni vyslýchaní jmenují ‚horáky‘ jako původce nepokojů, donucovatele, nebo jim alespoň přisuzují
vůdčí roli při rabování: … Pokud se zaměříme
pouze na pojem ‚horáci‘ může nás to přivést
k oblasti Horácka, které je hlavní etnografickou částí Vysočiny zasahující i do východních
Čech (Chrudimsko, Poličsko, Hlinecko, atd.),
kde mimo jiné vznikla část selských tažení
roku 1775. Patrně ale můžeme pojem ‚horáci
a horalové‘ vztáhnout na obyvatele všech horských oblastí v Čechách.“10
Oblast severního Moravského Horácka vešla ve známost jako útočiště náboženských
nonkofrmistů. Etnoložka Bočková v práci
o Svratecku kupříkladu zmiňuje: „V 18. století se na Svratecku objevila náboženská sekta
Adamitů. Byli též zváni Marokánci, či Naháči.
Zdejší Adamité čerpali z učení skupiny známé z počátku 19. století z Chrudimska, nikoli z učení jihočeských Adamitů, vyhlazených
roku 1421 Janem Žižkou. Jednalo se o sektu,
obracející se k mysticismu, lidé je pokládali
za fanatiky a blouznivce. Poslední z nich žil
ve městě Svratka ještě v polovině 19. století.
Zmínku o působení této náboženské skupiny
na Vysočině je možno nalézt v románu Děti
čistého živého, který napsala Teréza Nováková. Další náboženskou skupinou, která se ve
9 In: Novodobé přestavby tradičních domů ve
Svratce, Lenka Bočková, 2012, https://is.muni.cz/
th/263096/ff_b/bakalarska_prace_se_SHP_2012.txt
10 https://is.muni.cz/th/362177/ff_b/Bakalarska_
diplomova_prace.tx
Hlavní zjištění
městě Svratka a obci Svratouch usadila, byli
Ariáni. Tato sekta své děti neposílala do škol,
vyučovat je měl údajně Duch svatý a jejich
ženy byly považovány jen za pomocnice, ne za
manželky. Své děti zvali poupaty a nedávali je
pokřtít. Tato sekta nepůsobila v oblasti dlouho, počátkem 20. století zanikla.“
Zajímavě o tématu vysočinského nonkonformismu referuje známý historik Jan Tesař ve
svých záznamech o osudech partyzána Jana
Serínka11: „Popisuje, jak ho všude štvali, když
někdo viděl cikána, celá vesnice se shromáždila a hnala ho… A potom přijde na Vysočinu a je v úplně jiném světě. Setká se s dětmi,
nejenže mu přinesou chleba, ale hned mu
i stavějí chatrč. On utíká, potká místní, a ti
mu říkají: – Ale prosím vás, co utíkáte, vždyť to
jsou naše děti, copak vám by tu někdo ublížil?
Víte, já o tom nedovedu mluvit chladnokrevně, já jsem ty lidi poznal a je to můj nejsilnější zážitek z pátrání po památkách odboje.
Ten svět je dnes mrtev, nepřežil Husáka – ale
já ho ještě mohl zachytit, já je ještě poznal!
Byli chudí, ale vzdělaní a hlavně přirozeně
důstojní a šlechetní. Přišel jsem do vesnice, za podlahu měli tenkrát jen ušlapaný jíl
a elektřinu jim zavedli až nedávno, jako odměnu za odboj. Chtěl jsem se vždy k vypravěčům nejdříve přiblížit, rozmlouváme o všem
možném a tu praví jeden takový muž, jaký se
podle současných představ má starat hlavně
o materiální blaho rodiny: – Heleď, hochu, co
ty tomu teda říkáš? Mně se ten komunistický režim vcelku líbí. Oni jsou často blázni, ale
chtějí být spravedliví. Ale to mně vysvětli, to
mně nejde do hlavy: proč oni nemají rádi Dostojevského? – Málokdo by dnes uvěřil, že ten
příběh je skutečný… Ta vesnice se jmenovala Samotín, kolonisti tam do hlubokých lesů
přišli až na konci 17. století. Kolonizace byla
vždy příležitostí k záchraně pro perzekvované, v tomto případě pro poslední, výcho11 Josef Serinek (1900–1973) – český cikán, uprchlík z tábora v Letech a partyzán. Začátkem srpna
1942 byl s rodinou transportován do koncentračního
tábora v Letech, odkud 15. září 1942 uprchl. Jeho žena
a pět dětí zahynuly v koncentračním táboře Birkenau. Serinek se dostal na Vysočinu, kde založil partyzánský oddíl, složený především z ruských uprchlíků.
V říjnu 1944 provedl známý přepad četnické stanice
v Přibyslavi a za květnového povstání bojoval o Bystřici nad Pernštejnem. Po válce do roku 1953 provozoval hospodu U černého partyzána ve Svitavách. Po
jejím uzavření pracoval jako dělník ve skladu.
dočeské, případně třebíčské husity. Serinek
tento svět skvěle zachycuje a dokonce ho mimoděk i správně vysvětluje.“�12
Typologie komunitního života v lokalitě
Sdružování v lokalitě lze rozdělit na tradiční a komunitní. Jako tradiční bychom
označili dobrovolné hasiče, myslivce,
ochotnické spolky a zájmová sdružení
typu včelařů, ale také aktivity katolických farností a evangelických sborů.
Komunitní sdružování je vzácnější a považujeme za něj takový typ spolkového
života, který vychází ze saturace potřeb
generovaných společenským, kulturním
či rodinným životem v místě – mateřská
centra, lokální kulturní instituce vzniklé zdola apod. Komunitní sdružování nemusí mít nutně formalizovaný charakter,
byť většina z takto identifikovaných aktivit je „přikryta“ občanskými sdruženími (spolky). Charakteristické pro komunitní
činnost je právě to, že předchází formalizované struktuře. Jedná se o iniciativu novou,
jež se formalizování leckdy vyhýbá a přijímá
ji spíše až v momentě, kdy je to nezbytné.
Identifikované komunitní činnosti jsou typické také svým generačním charakterem. Jsou
to kupříkladu matky s předškolkovými dětmi zajímající se o waldorfskou pedagogiku,
absolventi středních škol hledající vyjádření
identity a pospolitosti při kulturních akcích,
příznivci hudebních směrů, vegetariáni či vegani. Jako samostatnou formu sdružování, bychom pak mohli označit činnost neziskových
organizací, které disponují profesionálním
(placeným) personálem a managerskou organizační strukturou.
V této studii nás zajímá především druhý zmíněný typ sdružování, tedy sdružování komunitní, navázané na saturaci existující společenské potřeby.
12 http://www.novyprostor.cz/clanky/422/setkani-s-cernym-partyzanem.html
Hlavní zjištění29
Komunitní potřeby
Tematika potřebnosti se v dosavadní
většině rozhovorů zřetelně profilovala
v oblasti sociálních služeb a dostupnější
dopravní obslužnosti, přičemž veřejná
doprava a její omezování v posledních
letech byla zmiňována zejména v souvislosti s rentabilností nákladů na cesty
za prací. Dotazovaní poukazovali na obecný
trend rušení vlakových a autobusových spojů na Vysočině, a přitom některé z nedávno
rušených vlakových spojů byly pro cesty do
zaměstnání naprosto klíčové. V tomto ohledu je v celé lokalitě shodně kritizována role
Jihlavy jakožto krajského města Vysočiny,
jejíž představitelé nedbají o potřeby obyvatel bývalého Žďárského okresu. Bystřice nad
Pernštejnem jedná s Jihomoravským krajem
(Brnem) o přidružení k tamnímu integrovanému dopravnímu systému, poté má podle
sdělení informátora následovat i Křižanov.
„A pokud se to podaří, přidá se Žďár nad Sázavou.“, zaznělo z úst místních. Obyvatelé
nelibě nesou zvláště omezování vlakové dopravy, prostřednictvím níž je po celé ose lokality V2 rychlejší a dostupnější spojení do
Brna a dokonce i do Kolína za prací než do
krajského města Jihlavy.
Co se týče sociálních služeb, v rozhovorech
byl také zvláštní „vysočinský“ důraz kladen
na soběstačnost tradičních rodin, které
se povětšinou postarají o své potřebné či
sociálně slabší členy (a kdyby tak nečinily,
dávaly by všanc své dobré jméno a pověst).
Taktéž obce se snaží o větší přístupnost
sociálních služeb provozem třeba i neformální pečovatelské služby a častá
(a výrazná) je v této lokalitě také sousedská výpomoc.
Často byla informátory a respondenty
v celé lokalitě zmiňována generační obměna. Kupříkladu organizátor festivalu
„Otevřeno v Jimramově“ (Novoměstsko)
uvedl: „Letos je to můj poslední ročník, už
to táhnu pětadvacet let, doufám, že to převezmou moje děti“. Obdobně se o situaci
svých aktivit vyjadřovali mnozí z generace čtyřicátníků, kteří započali své „občanské“ angažmá v devadesátých letech. Jako
na střet generací se dívají na výsledek
komunálních voleb mnozí respondenti výzkumu ve Žďáru nad Sázavou. Starší gene-
30
raci vyčítají postoje neumožňující rozvoj ze zdola a preferenci tvrdých opatření v podobě úpravy podmínek vstupu
do průmyslových zón pro velké investory (oproti měkkým opatřením umožnujícím existenci malým firmám a domáckým aktivitám). Jeden ze žďárských aktivistů se míní angažovat v komunální politice právě proto, aby zajistil podmínky vzniku
malých „hubů“ (míst ke spolupráci a sdílení
informací) a podnikatelských inkubátorů.
Bariérou, kterou jsme pocítili i v naší činnosti, je vysoká nedůvěra oslovených
vůči projektům spojených s úřady práce
a především s evropskými fondy. Tato
nedůvěra je zmiňována na základě zkušeností s institutem veřejně prospěšných prací (VPP) a společenský účelného pracovního místa (SÚPM) v prostředí
organizací poskytujících sociální služby
a s rekvalifikacemi a také s managementem zaměstnaneckých a vzdělávacích
projektů. Častá je kritika nastavení dotačního systému, jak ji vyjádřil informátor
z prostředí evangelického sboru v Novém
Městě na Moravě: „Ty dočasná dotovaná místa, ty veřejně prospěšné práce, mají největší
slabinu právě ve své dočasnosti. Pokud máte
například člověka z VPP v sociálních službách,
například u nás v hospicovém hnutí, anebo vůbec, že pracuje s lidmi, tak se za tu dobu po
půlroce akorát tak něco naučí a zorientuje
a pak už kvůli té dočasnosti nemůže pokračovat. Přitom tady ta místa v sociální oblasti jsou
vždy nějak dotovaná, ta práce nevytváří žádný
zisk. A je to jedno, jestli to dělá církev, nevládní
organizace, anebo stát.“ Mnozí představitelé
neziskových organizací apříklad poukazují na torzo budov projektu Arche v Rokytně
u Nového Města jako na „pomník páchání
dobra“ ve vlastnictví ÚP13 a demonstrují na
jeho osudech nesystémovost projektového
čerpání peněz.
13 více viz: http://www.zdarskevrchy.cz/reportaze/6125
Hlavní zjištění
Z rozhovorů se zástupci samospráv a tzv. občanskéh sektoru tématizovaných možnostmi
vytváření pracovních míst zezdola, na komunální (zaměstnanci obce), či komunitní (zaměstnanci nevládních neziskových organizací) s pomocí dočasně dotovaných společensky
účelných pracovních míst (SÚPM) z Úřadu
práce, jednoznačně vyplynula neochota akceptovat závazek udržitelnosti SÚPM. Zaznělo, že v takovém případě tak budou povětšině
řešit důsledky situací, které nemohou ovlivnit a že tímto jsou způsobem dotací jsou NNO
i samosprávy spíše zatěžovány, neboť jim tak
přibývá odpovědnosti, ale nijak se neposilují
jejich pravomoce („čím více odpovědnosti, tím
méně pravomocí“).
Potenciál pro tvorbu pracovních míst
z hlediska komunitního rozvoje
Dosavadní mapování komunitního života zachycuje artikulovanou i neartikulovanou potřebu koordinace činnosti jednotlivých aktérů, která leckde vyúsťuje v tvorbu pracovních
míst. A to zejména v činnostech týkající
se výchovy a volnočasového vyžití dětí
(neformální kluby a školky), kde by se při
vyjednání přijatelných podmínek mohlo „zaměstnat“ množství vychovatelek,
v rozvoji sociálních služeb pro seniory,
sociálním podnikání v lesním hospodářství a ekologické údržbě krajiny. Ve všech
těchto oblastech existují v lokalitě subjekty,
s kterými lze vést jednání o podpoře vzniku
pracovních míst (SÚPM i VPP) a kteří by uvítali pro takováto jednání trvalou platformu.
Z rozhovorů se zástupci samospráv a tzv. občanského sektoru na téma možností vytváření pracovních míst zezdola, na komunální (zaměstnanci obce), či komunitní (zaměstnanci
nevládních neziskových organizací) s pomocí
dočasně dotovaných společensky účelných
pracovních míst (SÚPM) z Úřadu práce, jednoznačně vyplynula neochota akceptovat
závazek udržitelnosti SÚPM. Zaznělo, že v takovém případě tak budou povětšině řešit důsledky situací, které nemohou ovlivnit a že
tímto způsobem dotací jsou neziskové organizace i samosprávy spíše zatěžovány, neboť jim
tak přibývá odpovědnosti, ale nijak se neposilují jejich pravomoci – „čím více odpovědnosti,
tím méně pravomocí“.
Příklad: Santiniho dědictví – náhled na
možnosti zpřístupnění památek barokní
gotiky na Žďársku
Následující text je příkladem toho, jak lze vytěžit konkrétní potenciál lokality jednak směrem k tvorbě nového pracovního místa a za
druhé ke zatraktivnění lokality pro místní
obyvatele i návštěvníky.
Autoři návrhu: Roman Krištof, Filip Kosek, Tomáš Lindovský
Klíčovým krajinotvorným prvkem celé lokality jsou sakrální stavby. Věže kostelů jsou často
orientačním bodem a tím prvním, co lze spatřit při přiblížení se k lidským sídlům; zpravidla a ne náhodně lze z věží možné dohlédnout k dalším v sousedství – sakrální stavby
tak vytvářejí jakousi pomyslnou síť v krajině.
Tak jako jinde v Českých zemích to bylo na
Bystřicku, Novoměstsku, Žďársku a Velkomeziříčsku především baroko, které zformovalo
dnešní ráz sakrálních staveb – a to nejen alejemi, kapličkami a křížovými cestami a barokizací valné části gotických a renesančních
staveb, ale primárně dispozicí sídel danou
rozvrhem tereziánského katastru. Celosvětově známým klenotem je poutní kostel sv.
Jana Nepomuckého na Zelené hoře postavený podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla, zapsaný do seznamu památek
světového kulturního dědictví (UNESCO). Jeden z potenciálů pro rozvoj putování krajinou
však lze spatřovat i v dalších stavbách připisovaných v lokalitě tomuto géniovi architektury. Pokud motorista zahne z hlavní dopravní
tepny Vysočiny dálnice D1 na Velkomeziříčsku, může navštívit architektem barokizovaný kostel Nanebevzetí Panny Marie v Netíně,
čnící společně s unikátní křížovou cestou
a hrobkou Lobkowiczů na kopci, z něhož lze
přehlédnout obrysy lokality pod Žďárskými
vrchy. 14
14 Santniniho autorství kostelu Nanebevzetí
P. Marie není přímo doloženo. Nejspíše se jedná
o dílo J.B.Klíčníka nebo ještě novější stavbu některého ze Santiniho epigonů.
Hlavní zjištění31
Odtud pak se zastávkou u proboštského hostince v Ostrově nad Oslavou, vybudovaného
Santinim pro žďárského opata Vejmluvu dorazí do Obyčtova, v kterém je jakoby tíhou
svého krunýře zasazen kostel Navštívení Panny Marie ve tvaru želvy, symbolizující stálost
ve víře. Další Santiniho stavbou je kostel sv.
Petra a Pavla v nedaleké Bobrové, ke kterému přiléhá zajímavý objekt josefínské školy
s kuriózní sbírkou panenek. Odtud pak je jen
krok do Zvole s kostelem sv. Václava, jemuž
vévodí knížecí korunka. Jízdu po Santiniho
stavbách lze poté zakončit ve Žďáře nad Sázavou návštěvou bývalého kláštera se Zelenou
horou a Morového hřbitova a navrátit se na
D1. Návštěvník tak získá bohatší náhled na
Santiniho dědictví, než pokud omezil pouze
na návštěvu poutního kostela zapsaného do
seznamu UNESCO.
Ovšem, pro smysluplnost takovéto poznávací jízdy by nutně musely být Santiniho stavby návštěvníkům zpřístupněny
a ideálně vybaveny průvodcovskou službou. V plném rozsahu se však takovéto služby doposud nelze dočkat ani na samotné Zelené hoře, kde je samotná památka UNESCO
otevřena nepravidelně a průvodcovská služba
se musí dopředu sjednat. Ostatní kostely jsou
otevřeny pouze pro bohoslužby. Morový hřbitov je uzavřen a stejně tak i proboštský hostinec, jenž se nalézá v desolátním stavu (byť ten
je milosrdně zakryt potěmkinovskou opravou
fasád). Příklad způsobu zajištění otevřenosti
kostelů lze nalézt v samotném Žďáře nad Sázavou, kde je farností sv. Prokopa celodenně
(i mimo sezónu) zpřístupněn její hlavní kostel a to s využitím Veřejně prospěšných prací
(VPP). Farnost takto pomocí dotací z Úřadu
práce zaměstnává čtyři lidi z řad dlouhodobě
nezaměstnaných a zajišťuje tak otevřenost
prostor památného hlavního farního kostela
svatého Prokopa návštěvníkům města a široké veřejnosti každý den i mimo čas bohoslužeb. Naplňuje se tak potřeba ohlídat mobiliáře kostela proti případným nenechavcům
a vandalismu, přítomní pracovníci ale mohou
poskytnout návštěvníkům v případě zájmu
i výklad stran historie stavby a celé farnosti.
Pro farnost je to sice do jisté míry administrativní „práce navíc“, ale pro samotné pracovníky je to krom možnosti výdělku také skvělá
příležitost být užitečnými, zůstávat v kontaktu nejen se svým nejbližším, ale i širším okolím a smysluplně strukturovat čas.
32
Forma tohoto zpřístupnění by mohla být
zpočátku sezonní záležitostí, čímž by se
prověřila její smysluplnost. Celá tato trasa provádějící návštěvníka po Santiniho
stavbách bude zajisté atraktivní i pro
cykloturisty, kteří ji zejména v letních
měsících rádi využijí. Pokud by cyklista
tento okruh započal v samotném Žďáru
nad Sázavou, vynechal by trochu vzdálenější Netín a dojel opět do Žďáru, neujel
by více než 60km. Navíc, jak upozorňují
archeologové, stavby kostelů byly našimi
předky koncipovány jako průběžně otevřené – stálé větrání zabraňovalo tvorbě
plísní a vlhnutí zdiva a dalším negativním vlivům uzavřených prostorů na výmalbu, omítky, dřevěné prvky a textilie.
Zajištěním stálé denní otevřenosti prostor kostelů tak mohou farnosti zabránit
často nákladným renovacím způsobených uzavřeností a nevětráním staveb.
Domníváme se, že by bylo vhodné tomuto prostoru vdechnout život. Nemáme
tím však na mysli obnovení pohřbívání,
ale spíše nové využití krásného prostoru
současnému účelu, přitom s ohledem na
původní charakter a účel objektu. Nabízí
se zde využití pro prezentace uměleckých
děl, které svou tematikou a charakterem
budou respektovat kontext, ve kterém se
ocitají. Toto by však měla mít na starost
kompetetní osoba – kurátor. Pokud by
koncepce výstav byla kvalitní, vznikla by
možnost opětovného začlenění objektu do
organismu města. Nabízí se zde vystavování z vysokých uměleckých škol, především
ze sochařských atelierů – těmto dílům
nevadí vystavení ve venkovních podmínkách. Další variantou je uvádění již etablovaných umělců, kteří zajisté rádi své dílo
vystaví nebo vytvoří dílo přímo na míru,
protože konfrontace nebo možnost vystavovat v Santiniho architektuře je výzvou.
Jde zde ovšem o to, aby spojili síly často proti
sobě stojící síly a to: památkáři, správce – majitel objektu (Římskokatolická farnost), městské
informační centrum, odbor kultury a další.
Úpravy krajiny v okolí Dolního hřbitova
u Zelené Hory, Žďár nad Sázavou
Autor návrhu: Jan A. Šturma
Je-li poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na
Zelené hoře určitým klenotem a vrcholem
Santiniho tvorby, pak je stavba stavba tzv.
Dolního hřbitova v nezaslouženém stínu,
a to jak z hlediska povědomí i přístupu. Dolní hřbitov byl postaven v roce 1709, kdy ve
Východních Čechách probíhala morová epidemie, která však díky prozřetelnosti opata
Vejmluvy neměla příliš mnoho obětí. Tehdy
tato stavba stála daleko od všech stavení. Jedná se o jednu ze Santiniho nejstarších staveb.
Trojúhelníkové kompozici stavby, v jejíchž vrcholech se nalézají kaple s tříosými arkádami
spojeny zdí, vévodí socha Anděla Posledního
soudu od Řehoře Thenbyho z doby kolem
roku 1730.15 Prostor působí velmi jednoduše
a i přes svoji nespornou dynamiku klidně.
V polovině 18.století vznikla potřeba prostor
rozšířit a to tím způsobem, že se nad jednou
z hran trojúhelníku opsala další kružnice. Tím
je sice trojiční symbolika překryta, avšak nijak výrazně není ovlivněna expresivita a kompaktnost celku.16
15 Jan Blažej Santini Aichel, Mojmír Horyna, Praha 1998, str. 250–251
Obr. 1: současný pohled na hřbitov a okolí: 1 – travní kultury/eutrofní louky; 2- výsadba „okrasných“ dřevin; 3 – fragment ovocného sadu; 4 – nálet dřevin na nevýrazné mezi
16 Tamtéž.
Hlavní zjištění
Hlavní zjištění33
Dolní hřbitov je jednou z výrazných dominant
Ždárska; spoluvytváří zdejší genius loci a je
součástí nejzachovalejšího krajinného celku
na okraji Žďáru. Samotný hřbitov leží na vyšším stupni nivy Sázavy (obr. 1), poblíž hlavní
silnice do Havlíčkova Brodu.
Jeho okolí tvoří především eutrofní louky/travní kultury (1, obr. 1), v minulosti zde však byla
pole a a v jihovýchodním cípu stála budova
(viz ortofoto z padesátých let, obr. 2).Východní
hrana je však tvořena řídkou výsadbou dřevin
(2, obr. 2), je zde i malý fragment historicky
většího ovocného sadu a malý úsek náletu
listatných dřevin s extenzivní skládkou biomasy.
Obrázek 3 dokumentuje vzhled třech hlavních přítomných ploch: je patrné, že jehličnatá výsadba v ploše č. 2 je mladá a dendrologicky málo hodnotná – převažuje smrk pichlavý
(Picea pungens) a kultivary cypřišků. Naopak
fragment historicky většího sadu je cenný, je
zde několik starých jabloní a starších jedinců
jeřábu ptačího. Druhovou pestrost lučních porostů ve starém sadu nebylo možné zhodnotit
vzhledem ke stavu vegetace (lokalita byla navštívena uprostřed zimy).
Obr. 3: fotodokumentace třech hlavních ploch
Navrhovaná mototrasa pro tůru Santiniho staveb: D1 – Netín (Velkomeziříčsko), Ostrov nad Oslavoou, Obyčtov (Žďársko), Zvole (Bystřicko) a závěrem Žďár nad Sázavou
(tj. klášterní basilika, Zelená hora, Morový hřbitov).
Obr. 2: letecký snímek hřbitova a okolí z padesátých let (zdroj: http://kontaminace.cenia.cz/). Patrné jsou především pruhy polí na západní hraně a již neexistující budova v jihovýchodním a východním cípu.
Zásadní pro celé malé území je fakt, že
historická hodnota hřbitova je mnohem
vyšší, než biologická hodnota jeho okolí.
Proto by bylo vhodné odstranit většinu
nebo převážnou část výsadby na ploše
2 tak, aby bylo na hřbitov od silnice vidět. Lze zde ponechat travnatou plochu nebo
rozšířit extenzivní ovocný sad, podobný ploše
34
3. Stav travních porostů lze změnit vhodným
hospodařením ( méně hnojiva, ploškovitá ruční seč) tak, aby se časem vyvinuly v pestřejší,
květnatější a tedy i na pohled atraktivnější
biotop. Plochu 4 lze udržovat ve stávajícím
stavu, pouze by bylo nejspíš vhodné odstranit černou skládku, aby zde bylo možné volně
procházet.
Hlavní zjištění
Autor Filip Kosek
Hlavní zjištění35
4.2 Nové Město na Moravě
Občanská vybavenost
Nové Město na Moravě je vitální centrum
stejného mikroregionu, sousedícího na západě se Žďárskem a na východě s Bystřickem,
na jižním okraji Žďárských vrchů. Město je
lyžařským centrem Vysočiny a každoročně se
sem sjíždí běžecká špička na závod Světového
poháru Zlatá lyže a nachází se zde také biatlonová střelnice Vysočina Aréna – v únoru roku
2013 se zde konalo Mistrovství světa v biatlonu, konají se zde i závody horských kol. Okolí
města je vhodné nejen pro příznivce zimních
sportů, v letním období také nabízí nespočet
možností pro pěší turisty, cyklisty i rybáře.
Nové Město na Moravě má v současné době
k dispozici tři pracoviště mateřské školky
v rámci města samotného a další dvě pracoviště v místních částech města. Do vzdálenějších mateřských škol je z města organizovaný
svoz dětí autobusem s pedagogickým dozorem. Celková kapacita mateřských škol je 353
míst pro předškolní děti. Především v rámci
města však tato kapacita nedostačuje a třídy
jsou přeplněné. Vznik soukromých předškolních zařízení by městu pomohl, proto by podobným iniciativám mělo město
usnadnit realizaci – pomoc s administrací, poskytnutí vhodných a výhodných
pronájmů budov, atp. Stejně tak je tomu
v případě péče o děti do 3 let. Vlivem zrušení
statutu jeslí jako zdravotnického zařízení jich
celostátně ubylo. Města je nemohou provozovat, a tak předškolková výchova úplně vymizela. Tato zařízení jsou většinou nahrazována
novými (soukromými) typu dětské skupiny či
individuálním hlídáním – tyto možnosti však
zatím v Novém Městě chybí.
V kontextu Vysočiny jde o město, které je na
velmi dobré úrovni jak z hlediska sociálního
kapitálu (vzdělaná populace, dobré školy, aktivní spolky), tak i z hlediska vybavenosti města
(školství, zdravotnictví i sociální služby). Ekonomika Nového Města je také celkem dobře
„nastartovaná“ – zaměření místních firem je
diverzifikované a jednotlivé sektory celkem vyvážené. Zemědělství má silné postavení především v okolí Nového Města. Průmysl produkuje
výrobky s vyšší přidanou hodnotou a vlivem silné obslužné funkce města je dostatek míst i ve
službách. Město má velmi dobře zpracovaný strategický plán, jehož cílem je vytvořit
kvalitní místo pro život a středisko sportu
a cestovního ruchu. Z dlouhodobého pohledu se to městu daří. Město kulturně
i sportovně žije, ale z výhod cestovního ruchu zatím čerpá jen málo – zlepšení zatím
komplikují špatná úroveň služeb a slabá
provázanost mezi velkými sportovními akcemi a místními podnikateli.
Vzhledem k tomu, že mnoho věcí v Novém
Městě již funguje, není potřeba žádné větší rozvojové akce. Samospráva by se měla
hlavně soustředit na podporu a rozvoj místních aktérů, aktivních skupin, spolků, podnikatelů a neziskových organizací. Dalším
bodem je pak zlepšení sociálních služeb. Co
se týče cestovního ruchu, lze se zaměřit na
více koncepční přístup k jeho řízení, rozvoji
a propagaci – inspirací může být třeba sousední Bystřicko a jeho koncept ekologického
a dlouhodobě udržitelného turismu. Velkým
problémem je dopravní dostupnost, se kterou
se město celkem záslužně vypořádává. Její
zkvalitnění však není na městě, ale na krajské, případně celostátní koncepci.
36
Základní školství je ve městě na velmi dobré
úrovni, dokladem je jak hodnocení ZŠ, tak
i převažující dojížďka nad vyjížďkou žáků,
a to i z větších měst jako Žďár nebo Bystřice.
Základní školy jsou vždy specializované na
určitý typ výchovy. 1. ZŠ má rozšířenou výuku výpočetní techniky a především ekologické výchovy, dokonce byla oceněna jako škola udržitelného rozvoje. 2. ZŠ má zavedenou
Daltonskou výuku a rozšířenou výuku cizích
jazyků a tělesné výchovy, provozuje školní
klub a družinu. V posledních letech dochází
k úbytku dětí, zřejmě v důsledku odchodu
mladých lidí do větších měst za prací. Školy se mohou pokusit tomuto předcházet
třeba tím, že vztah k městu a komunitní smýšlení v dětech podpoří a ty potom
v dospělosti budou mít větší motivaci
zůstat „doma“ a nestěhovat se za vzděláním či prací pryč. Podporu lze praktikovat například rozvojem školních spolků
a iniciací mimoškolních aktivit – podílení se dětí na rozvoji města, sociální sounáležitostí, rozvíjením základů dobrovolnictví – spolupráce se seniory či handicapovanými.
Sociální služby jsou poskytované jak městem, tak i neziskovými organizacemi a jsou
dostupné pro všechny potřebné skupiny obyvatel – důchodce, osoby se zdravotním postižením. Služby jsou poskytovány jak terénně
(ty převažují a dostačují), tak i ambulantně
(denní stacionář Zdislava, dům s pečovatelskou službou – zde poptávka převažuje).
Vzhledem k tomu, že zařízení specializujících se na sociální služby je celá řada,
městu i jim samotným by prospěla vzájemná spolupráce a organizovanost – pomoc při sdílení klientů, pomoc při žádání
o dotace (skupina dostane dotaci pravděpodobněji nežli jedna organizace). Stejně tak by se mohla zřídit sociální dílna,
která by mohla shromažďovat výrobky
od klientů a věnovat se jejich distribuci
a prodeji.
Dopravní spojení mezi městem a okolím je zajištěno především silniční dopravou. Železniční spojení je pouze lokální bez elektrifikace
a ve špatném stavu (průměrná rychlost vlaku
může být jen 40–60 km/hod), využívají ji pouze dojíždějící do Žďáru. Autobusová doprava
spojuje město s nadregionálními sídly, dostupnost moravských měst (Brno, Olomouc,
Ostrava) je výrazně lepší (méně přestupů
a častější spojení), ale dostupnost do Prahy je
komplikovaná. Silniční síť je na Vysočině tradičně problematická, městem prochází pouze
jedna silnice I. třídy ze Žďáru ve směru na
Brno, která má ale horší návaznost na dálnici
D1, přitom dostupnost dálnice je na Vysočině jednou z hlavních konkurenčních výhod,
která ovlivňuje rozložení největších podniků.
Nově funguje ve městě městská hromadná
doprava. Město by tedy mělo „lákat“ zejména
firmy s menší logistickou náročností.
Strukturální charakteristiky obyvatelstva
Věková struktura Nového Města na Moravě
odpovídá celorepublikovému i krajskému stavu. V současné době mírně převažuje poproduktivní složka nad dětskou (viz graf). Dle demografického vývoje se bude převaha poproduktivní populace nadále zvyšovat, což musí
město reflektovat zejména ve svých sociálních
službách a zároveň v motivaci mladých obyvatel zůstavat v regionu a nemigrovat (pracovní
nabídky, podpora začínajících podnikatelů,
bytová – pozemková politika, kulturní a sportovní vyžití, možnosti hlídání dětí, atp.).
Věková struktura (%)
80
69,6
70
69,0
69,0
60
50
0 - 14 let
40
15 - 64 let
65 a více let
30
20
15,8
14,3
16,4
14,6
14,7
16,3
10
0
Česká republika
Kraj Vysočina
Nové Město na Moravě
Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011
Hlavní zjištění
Hlavní zjištění37
Celý Kraj Vysočina vykazuje dlouhodobě nižší
než průměrnou vzdělanostní úroveň obyvatelstva, ale Nové Město na Moravě je jednou
z mála světlých výjimek. Má výrazně vyšší
podíl vysokoškoláků, vyšší je i podíl obyvatel
s úplným středním vzděláním. Pro město jde
o velkou výhodu oproti okolním obcím, není
odkázané pouze na dělnické profese, a tím
i firmy zaměřené prioritně na využití levné
pracovní síly. Město by mělo usilovat o rozvoj terciérního vzdělávání – VOŠ či VŠ se
zaměřením, které by reflektovalo potřeby a potenciál města. Kromě zaměření na
sport a cestovní ruch, které se primárně nabízí, by se hodilo i technické – ve vztahu k místním firmám Medin, Sporten, Schwartz. Tyto
firmy staví na nových technologiích, a tak by
své uplatnění našel i případný vědecký inkubátor, nebo alespoň platforma, která by pravidelně sdružovala místní firmy, živnostníky
a začínající podnikatele.
Silné postavení si město v poslední době
buduje v souvislosti s rozvojem sportovních akcí, které jsou bezprostředně navázány na rozvoj cestovního ruchu. Stejně jako v Bystřici, i zde lze stavět na šetrném
a dlouhodobě udržitelném cestovním ruchu,
nicméně nutně se musí posílit a rekonstruovat ubytovací kapacity. Díky sportovnímu podvědomí o oblasti lze rozšířit sportovní akce
i na letní sporty, aby se předešlo sezónnosti
v zaměstnanosti a tržbách. Rozvoji cestovního ruchu by velmi pomohly koordinace
a spolupráce všech zúčastněných partnerů (podnikatelé, Místní akční skupina,
provozovatelé ubytovacích a stravovacích zařízení, organizátoři sportovních
akcí, obec, místní spolky).
Průmysl je silným odvětvím, nicméně opět
méně zastoupeným než v krajském průměru.
Zaměstnanost v průmyslu je ovlivněná především vyjížďkou do zaměstnání, která je nejsilnější do Žďáru (ŽDASU) a také do Dolní Rožínky (těžba uranu). V samotném městě je překvapivě velké zastoupení průmyslové výroby
s vyšší přidanou hodnotou – především firma
Medin – výroba lékařských nástrojů, firma
SPORTEN – výroba lyží a sportovních potřeb
a firma Schwartz, která zpracovává technické
plasty pomocí inovativních technologií.
Nejvíce zastoupeným sektorem jsou služby,
což je dáno velikostí města a jeho obslužnou
funkcí pro řadu okolních obcí. Ve městě jsou
sídla úřadů, zdravotnických, školských a sociálních zařízení, která zaměstnávají velký
počet místních. Největším zaměstnavatelem
je nemocnice.
Ekonomická struktura ve městě je odlišná
od krajské. Zemědělství, které je na Vysočině
tradičním zaměstnavatelem, je zde zastoupené méně, hlavně z důvodu urbánnějšího charakteru sídla. Okolní obce jsou „venkovštější“,
na čemž se projevuje i nadprůměrná zaměstnanost v zemědělství. Firmy ve městě se na
zemědělské zázemí adaptovaly a zaměřily svou činnost ze zemědělské výroby spíše
směrem k její podpoře – výroba a údržba zemědělských strojů, prodej hnojiv a zemědělských potřeb.
Ekonomická struktura
- zaměstnanost v sektorech (%) 70
59,2
60
45,4
50
54,0
47,5
41,2
37,7
40
Česká republika
Kraj Vysočina
30
Nové Město na Moravě
20
7,1
10
4,8
3,2
0
Vzdělanostní struktura (%)
zemědělství
průmysl
služby
45
Česká republika
38,6
40
35
33,0
Kraj Vysočina
34,9
Nové Město na Moravě
Celky územní spolupráce a místní aktéři
28,6
27,1 27,9
30
25
20
17,6
19,1
16,8
15
13,6
12,5
9,8
10
5
0
2,8 2,8
4,2
0,5 0,4 0,3
bez vzdělání
základní vč.
neukončeného
střední vč. vyučení
(bez maturity)
úplné střední s
maturitou
nástavbové studium
1,3 1,3 1,6
vyšší odborné
vzdělání
vysokoškolské
Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011
38
Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011
Hlavní zjištění
V Novém Městě na Moravě figuruje Mikroregion Novoměstsko – ten v podstatě kopíruje
území spádového obvodu obce s rozšířenou
působností (ORP) Nové Město na Moravě. Zaujímá tak střední část bývalého okresu Žďár
nad Sázavou a tvoří severovýchodní část Kraje Vysočina. Celkem je do něj zapojeno 29
obcí. Slouží především pro společnou strategii a rozvoj v oblasti cestovního ruchu, jeho
činnost je ale spíše formální. Ve spolupráci
se sousedním Bystřickem vznikla MAS Zubří
země, která ale nepůsobí v samotném Novém
Městě, pouze v některých obcích na Novoměstku a primárně pak na vedlejším Bystřicku. Územní spolupráce je jedna ze slabších
oblastí Novoměstska. Jak mikroregion, tak
MAS fungují spíše formálně, změna by mohla
přijít s novým programovým obdobím. Pokud
bude MAS finančně podpořena, výrazně se
upevní její role rozvojového aktéra.
Hlavní zjištění39
Geobotanický charakter města a okolí
Nové Město na Moravě je podhorského charakteru, umístěné na jižním úpatí centrální
a nejvyšší části Vysočiny. Z přírodovědného
hlediska velmi připomíná např. rakouský venkov – hlavně v tom, že zde není prakticky žádný
úsek krajiny nechaný ladem. Všechny lesy jsou
ve skutečnosti polomrtvé smrkové kultury, vysázené člověkem. Okraje města jsou místy sterilní a ostré přechody z intenzivně opečovávaných polí do soukromých (a taktéž opečovávaných) zahrádek neskýtají téměř žádný prostor
pro samovolně vznikající biologickou diverzitu. Divoce rostlá krajina zde prakticky chybí
a je omezena jen na blízké okolí železniční
tratě a nemnohé remízky v okolí města. Chladný a vlhký ráz klimatu nedává vzniknout příliš
pestrým ruderálním a sešlapávaným společenstvům. Hlavní osu biodevirzity Novoměstska
tak představují hřebeny a kopce severozápadní a severní části horizontu spolu se zachovalými lučními mokřadními společenstvy. V okolí vesničky Zubří je také dobře viditelný jeden
historický relikt – lánová, paprsčitě uspořádaná krajina zde zůstala uchráněna před větším
scelováním pozemků, charakteristickému pro
centrálně plánované zemědělství za minulého
režimu. Dodnes hostí nadprůměrně pestrou
mozaiku pastvin, mezí a polí, do které místy
pronikají např. hlohové keře.
Lány na Novoměstsku. Foto: Jan Albert Šturma
Historická stopa
V minulosti, dle Tereziánského katastru, tvořilo dříve panství 27 vesnic a bylo na něm
10 dvorů (Horní, Olešná, Dlouhé, Moravské
Křižánky, Fryšava, Frauenhof, Kadov, Josefov,
Chobot, Milovy), které byly orientovány jak na
zemědělskou, tak na chovatelskou produkci.
Lesní plocha zabírala přibližně 10 % rozlohy
panství, rybníky se nacházely na rovné polovině a byly orientovány především na chov kaprů a štik. Nejčastějšími řemesly zde byly plátenictví, krejčovství, řeznictví a soukenictví.
40
Hlavní zjištění
Pohled na město z hlediska architektury
a urbanismu
4.2.1 Shrnutí a doporučení – Nové
Město na Moravě
Nové Město na Moravě je podobně jako sousedská Bystřice nad Pernštejnem poměrně
dobře fungující obec, má kvalitní infrastrukturu včetně MHD. Z architektonického hlediska
je pozoruhodný již výše zmiňovaný neúspěšný
projekt MPSV na azylový dům Arché v místní části Rokytno, jehož nedokončená stavba chátrá – nedokončenost je však zároveň
i potenciálem. Dostavba azylového domu by
například poskytla celou řadu pracovních příležitostí. Je však potřeba, aby stavbu nejprve
posoudil statik – dnes již může být vhodnější ji šetrně rozebrat, než dostavět. V květnu
2014 byla vyhlášena na stavbu „nepotřebnost“. Budova je nabídnuta k odkoupení orgánům státní správy. Pokud se neobjeví žádný zájemce, bude nabídnuta dalším veřejným
i soukromým subjektům. V poměrně neutěšeném stavu je nyní hlavní Palackého náměstí,
z urbanistického hlediska nepříliš funkční
a i dle názorů místních esteticky nevyhovující. Ideálním způsobem řešení situace by zde
byla veřejná architektonická soutěž. Problematickým bodem jinak dobře fungující obce
také může být schválený územní plán, který
obsahuje i několik vyloženě nevhodných podob rozvoje města – jmenovat lze například
developement rodinných domů v severní části
města nad údolím potoka Bobrůvka.
Nové Město na Moravě je městem s kvalitní
infrastrukturou, která je z demografického
hlediska zcela v krajském i národním průměru. Díky pořádání bežkařského a biatlonového závodu je navíc poměrně populární, s čímž
souvisejí příležitosti pro další rozvoj. Obecně
však doporučujeme – spíše než vymýšlet nové
věci – soustředit se na to, co je již vybudováno
a mohlo by se dále rozvíjet:
• P
odpora cestovního ruchu v návaznosti
na sportovní akce. Lze se inspirovat třeba
u blízké Bystřice s konceptem dlouhodobě
udržitelného a environmentálně odpovědného cestovního ruchu.
• Rozvoj cestovního ruchu i mimo sezónu – nalezení nových druhů turistického
vyžití pro stávající vybavení.
• Prohloubení spolupráce mezi školami
a městem. Školy jsou obecně dobře hodnocené ve statistikách i názorech místních
a bylo by tedy dobré začít právě u nich
se snahou udržovat mladé lidi v regionu – podporou komunitních projektů a dalších mimoškolních aktivit, rozšířením stáží u místních zaměstnavatelů atp.
• Rozvoj tercierního vzdělávacího sektoru
(VOŠ, VŠ) reflektující potřeby zaměstnavatelů v oblasti jsou také cestou, jak udržet
v regionu mladé a vzdělané lidi.
Hlavní zjištění41
Sociální geografie
4.2.2 Seznam potenciálů dle
specializací – Nové Město na Moravě
Mapa umístění potenciálů:
1. SOŠ Nové Město na Moravě
2. Gymnázium
Střední odborná škola s učebními i maturitními obory pro cca 600 studentů. Maturitní
obory jsou zaměřené na ekonomiku, podnikání, železniční dopravu a logistiku. Učební
obory jsou zaměřené především na lesnickou
a dřevařskou výrobu – lesní mechanizátor,
opravář lesnických strojů, truhlář, tesař. Mimo
tyto obory se vyučuje ještě instalatér, zedník,
železničář a ošetřovatelka. Pokud mají studenti zájem, mohou si dodělat maturitu v oboru
podnikání, které navazuje na jejich konkrétní
učební obor. Velmi žádané obory jsou kromě
tradičních – truhlář, instalatér, tesař, také obory spjaté s železniční dopravou a lesnictvím.
Tyto obory navíc udržují absolventy v regionu.
Gymnázium má osmileté i čtyřleté studijní
obory s možností specializace na informatiku
či sport. Škola má velké úspěchy na českých
i mezinárodních vědomostních i sportovních
soutěžích. Sportovní zaměření reflektuje tradici regionu – jde především o zimní sporty,
které lze v bezprostředním okolí realizovat.
Škola je aktivní i v oblasti mezinárodní spolupráce – výměnné pobyty, studijní návštěvy
v zahraničí. Slabiny má v omezených mimoškolních aktivitách. Škola se snaží přizpůsobovat potřebám praxe, nicméně by měla studentům poskytnout především reálný obraz
o potřebách místních zaměstanavatelů tak,
aby měli důvod se po absolvování střední či
vysoké školy vrátit do regionu. Základní poradenství, které v této věci poskytuje Informační a poradenské středisko pro volbu a změnu
povolání ve Žďáře nad Sázavou, k řešení tohoto hlubšího problému nestačí.
Návrh:
Škola velmi dobře zapojuje studenty už během školy do praxe – kromě povinných praxí
především rozvíjí jejich podnikatelské schopnosti formou Fiktivních firem, kde mají na
starosti svou vlastní firmu, jejíž konkurenceschopnost se porovnává na veletrzích a soutěžích, kterých se škola pravidelně účastní.
Pouze středisko odborné praxe je zbytečně
izolované od místních zaměstnavatelů – stálo
by za to je více propojit. Město by také mohlo
se školou více spolupracovat – nabídnout studentům se realizovat na „skutečných“ pracovních projektech – drobné opravy, ošetřovatelství v domově pro seniory, atp. Dále by mohlo
se školou spolupracovat při tvorbě fiktivních
firem a poskytovat studentům zpětnou vazbu
na jejich „reálnost“. Pokud by z pohledu města nebo soukromníka byla firma perspektivní,
stálo by za úvahu, zda by se nedala alespoň
částečně realizovat.
42
Hlavní zjištění
Návrh:
Škola se snaží studenty přizpůsobovat potřebám praxe, nicméně by jim měla poskytnout
především reálný obraz o potřebách místních
zaměstanavatelů, tak aby měli důvod se po
absolvování střední či vysoké školy vrátit do
regionu. Stačil by člověk (ze školy, města, externí spolupracovník), který by aktualizoval
informace o potřebách a možnostech místní
ekonomiky a zaměstnavatelů a prezentoval je
studentům – to samé platí i pro SOŠ.
Hlavní zjištění43
Přírodní vědy
3. Centrum Zdislava
5. Lysina Lenina
Denní stacionář pro osoby s mentálním a tělesným postižením. Centrum zpočátku pomáhala
spravovat diecézní charita, dnes je to příspěvková organizace pod záštitou města. Posláním
denního stacionáře je poskytování kvalitních
sociálních služeb lidem s mentálním, tělesným
a kombinovaným postižením s důrazem na respektování jejich práv. Kapacita denního centra je 18 osob. Služby jsou zaměřeny na podporu
samostatnosti uživatelů, rozvíjení schopnosti
komunikace, nabídku aktivního a zajímavého
naplnění času a na začleňování uživatelů do
běžné společnosti. Mimo jiné se zaměřují na
terapie, které jsou přizpůsobeny možnostem
každého uživatele – především keramiku, šití,
vyšívání, vaření, tkaní.
Občanské sdružení Lysina Lenina vzniklo
v roce 2002 v Novém Městě na Moravě po
předchozí několikaleté neformální spolupráci
skupiny lidí, kteří měli zájem připravovat kulturní programy, které běžně v regionu Novoměstska žádné instituce nenabízely. V oblasti
kultury pořádají hudební a divadelní festivaly
či samostatné koncerty. Spolupracují se ZUŠ
i kulturním domem, při větších akcích jim pomáhá řada dobrovolníků.
Návrh:
Jak již bylo zmíněno výše, mohlo by se Centrum společně s dalšími sociálními centry spojit a společně propagovat a prodávat výrobky.
Podpořilo by to jak rozpočet, tak i socializaci
klientů. Navázaní vzájemné spolupráce mezi
neziskovými společnostmi ve městě a okolí
může pomoci při řešení společných problémů
a jednotnému vystupování. Tradiční nedostatek financí v sociálních odvětvích může řešit
najmutí sdíleného fundraisera.
6. Zbytek pastevní krajiny na náhorní
plošině nad Novým Městem
Návrh:
Z pohledu města jde o velmi cennou organizaci, která jej oživuje, láká do něj návštěvníky
a dává důvod mladým lidem zde zůstat – dlouhodobá a stabilní podpora je tedy více než
žádoucí. Kromě finančního příspěvku je možností i personální podpora formou nabídnutí
vhodných adeptů z řad VPP.
Jsou zde časté žulové výchozy a snosy, skupinky stromů u žilových balvanů, pestré podmáčené louky většinou ležící ladem – charakterem krajiny místo připomínající jižní podhůří
Jizerských hor.
Návrh:
Tento kus krajiny by měl zůstat zachován
v současném stavu, je v okolí spíše výjimkou.
Pokud zde již neprobíhá, pak lze doporučit
obnovení sečení/pasení lad a vlhkých luk.
7. Hustá pestrá rákosina na prameništi
mezi dvěma satelity
Hustý koberec rákosí zřejmě zarostl bývalou
pestrou kosenou louku/lado a prameniště;
výrazný je kontrast mezi opečovávanou suburbánní zástavbou a neprostupným hustým
mokřadem.
Návrh:
Je třeba zajistit občasné sečení.
8. Louka a rákosina – přírodní památka
Zčásti se jedná o sečenou pcháčovou louku,
zčásti je zde hustá rákosina s mokřadními vrbičkami. Oficiálně je chráněna jako přírodní
památka, nicméně jde i o jeden z nejpestřejších a nejdivočejších úseků krajiny na celém
předměstí Nového Města na Moravě.
Návrh:
Chybí naučná cedule vysvětlující, co je na
území zajímavého. Zároveň je vhodné místo
chránit před větším množstvím návštěvníků
a jejich případnou necitlivostí na vrcholu vegetační sezóny.
9. Okraj města
Okraj města je tvořen řadovými domky, ale
zcela zde chybí pozvolný přechod do volné
krajiny – to také znamená, že okraj města je
zcela klimaticky exponovaný, což může být
dost nepříjemné a může způsobovat i materiální škody. Místo by si zasloužilo oživení,
biologicky je za současného stavu spíše nezajímavé.
Návrh:
Možností je vytvořit tzv. pufrační zónu – například travnatý pás nebo řady stromů a křoví.
4. Včelaři na Novoměstsku
Jedná se o jeden z nejstarších spolků. Místní včelaři jsou aktivní, každý rok pořádají
akce – Vůně medu a Novoměstské slavnosti
medu, které byly oceněné i v zahraničí. Spolupracují i se školami.
Rákosina blízko suburbia na kraji Nového
Města na Moravě. Foto: Jan Albert Šturma
Návrh:
Na aktivní činnost včelařů lze navázat rozvojem výroby spojené buď s potřebami pro včelaře, nebo výrobou ze surovin z medu. Tato
možnost se týká např. i propojení s navrhovaným prodejem výrobků Centra Zdislava.
Okraj Nového Města na Moravě. Foto: Jan Albert Šturma
44
Hlavní zjištění
Hlavní zjištění45
Architektura a urbanismus
10. Malý fragment zaniklé rybniční krajiny
12. Náměstí – přední trakt (tržnice,
parkování)
Součástí je i úplně zaniklý rybník zarůstající
topoly, obsahuje rozsáhlé výtopny zarostlé
rákosím, funkční prutníky i malou zahrádkářskou kolonii bez plotů a se zjevně s chudými
výpěstky.
Přední trakt náměstí je diagonálně rozdělený
hlavní komunikací (autorem tohoto konceptu
je sochař Vincenc Makovský, rodák z Nového
Města na Moravě) na ještě menší trojúhelníkovitý prostor, kde se nacházejí dřevěné budky, které by se hodily spíše do zahrádkářské
kolonie než na hlavní náměstí. Mezi nimi jsou
vysázeny borovice, které dokreslují „specifické“ vzezření náměstí.
Návrh:
Je důležité, aby toto místo zůstalo zachováno – je to jeden z mála neregulovaných, samovolně se vyvíjejících koutů, a proto funguje
jako důležité, zde vzácné „podvědomí“ města.
Návrh:
Náměstí by si zasloužilo rekonstrukci, nicméně i odstranění stávajících budek i porostu by
mu významně pomohlo. Mají-li budky sloužit
jako občasné tržiště, pak by bylo vhodné nahradit je důmyslnějším systémem, který nebude tolik destruktivní k charakteru místa.
11. Okolí vlakové tratě
Brownfield a přilehlé zahrádky přesahují
z okolní zástavby do přilehlé tratě; najdeme
zde nálety klenů a slabě vyvinuté ruderály.
Návrh:
Navrhujeme, aby město vyhlásilo veřejnou
architektonickou soutěž na podobu náměstí. Městu, které má kvalitně zpracovaný nový
územní plán, se tak dostanou do ruky zajímavé návrhy, ze kterých později vznikne projekt,
na který může být udělena dotace. Viz nadace
proměny http://www.nadace-promeny.cz/cz/
web/index.html
14. Kino
Jedná se o bývalé kino. Objekt má velmi zajímavě řešený vstup.
Návrh:
Možno využít jako výbavu pro dům dětí a mládeže NMNM nebo k jiným kulturním akcím.
Jde o zajímavý objekt, který bohužel zeje
prázdnotou…
Návrh:
Místo by mělo zůstat přístupné, je proto nutné udržovat veřejné pěšinky.
Náměstí Nové město. Foto: Filip Kosek
13. Náměstí – celek, zadní trakt (park)
Současnou podobu náměstí lze charakterizovat jako nevyhovující, a to jak z hlediska dopravního (diagonální komunikace, parkování
automobilů), prostorového (rozdělení na dvě
oddělené části, parkování) i samotného parku.
Náměstí Nové město. Foto: Filip Kosek
46
Hlavní zjištění
Hlavní zjištění47
4.3 Bystřice nad Pernštejnem
Město Bystřice nad Pernštejnem leží v periferní oblasti se špatnou dopravní dostupností,
která ovlivňuje jak chod města, tak i potenciální investory, kteří přes nabízenou průmyslovou zónu do města nepřicházejí. Jeho ekonomika je výrazné navázána na zemědělství
a uranový průmysl a u obou odvětví dochází
k dlouhodobému útlumu. Město si to dobře
uvědomuje a snaží se nalézat nové možnosti rozvoje. V současné době hlavní tendence
směřují k cestovnímu ruchu, a to především
jeho trvale udržitelné formě a ekologii. Ukázkou je velký projekt EDEN – centrum zelených
vědomostí, který má ambici nalákat do regionu až 50 000 návštěvníků ročně. Trvalá udržitelnost a environmentální odpovědnost se
může promítnout i do místního zemědělského
podnikání a může být další cestou rozvoje.
Občanská vybavenost
Předškolní výchova je zajištěna třemi mateřskými školami. Všechny školky dohromady
mají 11 tříd, navštěvuje je v průměru 24 dětí.
Předškolní výchova je tak celkem pokryta,
nicméně vytíženost tříd je vysoká. Vzhledem
k nízké porodnosti by měla dosavadní struktura postačovat i v budoucnosti. Dostupná předškolní výchova je podstatnou motivací pro
udržení mladých rodin ve městě, město by
proto mělo nadále podporovat jak předškolní výchovu, tak i další možnosti péče
o děti (i mimo věk 3–6 let) či jejich hlídání, případně podpořit vznik nových center
pro nejmenší děti – typu jeslí, dětské skupiny, příp. individuální hlídání.
Dvě největší základní školy pojmou přes 780
dětí, s celkovou vytížeností 22 dětí/třída. Nejmenší škola má kromě tří tříd ZŠ ještě dvě
třídy pro žáky se speciálními potřebami. Přestože vytíženost tříd je celkem nízká – v průměru 21 dětí/třída, školní družiny jsou plně
obsazeny a mají 37 dětí ve třídě. Zachování
a případně rozšíření školní družiny je
podstatné pro pracovní flexibilitu rodičů. Družina by se proto mohla rozšířit,
případně by bylo možné spolupracovat
s Centrem volného času. Děti by volný
čas mohly trávit zábavnější formou, mohly by v rámci centra navštěvovat krouž-
48
ky a „návštěvní doba“ družiny by se prodloužila – a vznikla by tak možnost zaměstnat vychovatele, případně vedoucí
zájmových kroužků.
Co se týče dalšího odborného vzdělávání, ve
městě působí Vyšší odborná škola a Střední
odborná škola zemědělsko-technická. Na 4letých studijních oborech SOŠ se vyučuje management cestovního ruchu, informatika ve
službách a ekologie ve vztahu k zemědělství.
Jediným oborem na VOŠ je Agroturistika. SOŠ
celkem navštěvuje kolem 370 studentů a VOŠ
70 studentů. Škola je zaměřena spíše
prakticky, má vlastní farmu s jízdárnou
a je jedním z důležitých aktérů místního
rozvoje. Přes proaktivní přístup školy
nejsou obory pro místní absolventy ZŠ
atraktivní a většina z nich odchází buď na
místní gymnázium nebo do jiného města.
Pokud by škola obory omezila, zatraktivnila a ještě více přiblížila reálné potřebě,
pomohla by jak sobě, tak místní ekonomice. Mladé lidi je potřeba zejména naučit finanční gramotnosti a motivovat je
k založení vlastní živnosti nebo podniku.
Větší spolupráce školy s firmami by také
pomohla přiblížení teoretických – školních znalostí a praxe. Vzhledem k tomu,
že i město má snahu se orientovat na dlouhodobou udržitelnosti a podporovat ekologicky
odpovědné chování, jsou obory typu ekologické zemědělství, agroturistika dobrou cestou. Posílit konkurenceschopnost školy může
i spolupráce s novým centrem zelených vědomostí EDEN.
Sociální služby jsou ve městě celkem dostupné, ale nepokrývají všechny cílové skupiny.
Nejvíce se služby orientují na seniory, osoby
se zdravotním postižením a mládež. Město má
domov pro seniory, který je využíván i klienty
z okolí. Ostatní služby jsou využívány především místními obyvateli. Pečovatelské služby
(obecní a charitativní) zajišťují servis v domácnostech, které si nejsou schopny zařídit
základní potřeby – úklid, praní prádla, koupel,
nákupy, dovoz jídla. Centrum prevence NADOSAH se orientuje na mládež ve věku 12–20 let,
především pak na tu, u které jsou ve zvýšené
míře přítomny rizikové faktory pro vznik sociálně nežádoucích jevů. Pomáhají se socializací,
výběrem povolání, zvládáním každodenních
problémů. Některé z organizací mají i tendenci věnovat se drobnému podnikání – prodeji
Hlavní zjištění
vlastních produktů, aby tak navýšily své financování. Spolupráce s městem je na dobré
úrovni, město vypomáhá zejména poskytováním nemovitostí. Spolupráci se nevyhýbají ani organizace mezi sebou, ale do
jaké míry ji skutečně realizují je otázkou.
Největším problémem pro většinu z nich
je financování. Podpora těchto institucí je
nesmírně důležitá, leckdy suplují státní
péči, proto je potřeba dále rozvíjet spolupráci mezi nimi, případně zaměstnat sdíleného odborníka na dotační možnosti,
které by usnadnily financování.
nou průjezdností v zimních měsících je pro logisitiku firem pádným argumentem, proč svou
výrobu umístit jinam. Problém dopravy trápí
celou Vysočinu a je ji třeba řešit koncepčně z krajské nebo státní úrovně. Samotné
město může pomoci dopravní dostupnosti
okolních obcí zřízením obecního řidiče/
školního autobusu, případně by mohlo
část veřejné dopravy dotovat příspěvky od
firem, do kterých se nejčastěji dojíždí.
Bystřicko je celkově špatně dostupné, leží stranou všech hlavních dopravních tahů. Nejvýznamnější komunikací je silnice I. třídy č. 19
(Havlíčkův Brod – směr na Brno), lokální obslužnost zajišťují silnice II. a III. tříd, které jsou téměř
z poloviny v havarijním stavu. Samotná Bystřice využívá dostupnosti silnice I. třídy a lokální
železniční tratě (Tišnov – Žďár nad Sázavou),
okolní obce jsou odkázány především na osobní
(automobilovou) dopravu, protože veřejná doprava je zajištěna jen v nejvytíženějších časech
pracovních dní. Stav silnic je velmi často v nevyhovujícím stavu, což v kombinaci s komplikova-
Obec se z dlouhodobého hlediska bude potýkat se stárnutím populace, již nyní převažuje podíl poproduktivní populace (16 %) nad
předproduktivní (14 %) a lze předpokládat
další nárůst tohoto rozdílu. Nicméně nejde
o problém pouze Bystřice, tento trend je celorepublikový a se stárnutím obyvatelstva se
potýká téměř každá obec. Z dlouhodobého
hlediska je třeba posílit sociální služby
jak pro seniory (jejich podíl bude neustále narůstat), tak i pro mladé rodiny s dětmi, kterým je třeba život ve městě zpříjemnit, a tím je ve městě udržet.
Strukturální charakteristiky obyvatelstva
Věková struktura (%)
80
69,6
70
70,1
69,0
60
50
0 - 14 let
40
15 - 64 let
65 a více let
30
20
15,8
14,3
16,4
14,6
14,1
15,9
10
0
Česká republika
Kraj Vysočina
Bystřice nad Pernštejnem
Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011
Bystřice má nadprůměrný podíl obyvatel se
základním vzděláním a výučním listem. Oproti
zbytku Česka je zde nižší podíl středoškoláků
a vysokoškoláků. Vzdělanostní sturuktura je
u této velikosti obce vždy velmi podobná.
Při vytváření nových pracovních pozic
v regionu by se mělo vzít v potaz zaměření
místních lidí, v tomto případě bude většina
absolventů z místní SOŠ, konkrétně se zaměřením zemědělským nebo technickým.
Hlavní zjištění49
Vzdělanostní struktura (%)
45
40,7
40
38,6
35
33,0
30
27,1
27,9
25,1
25
Česká republika
Kraj Vysočina
19,1
19,0
17,6
20
Bystřice nad Pernštejnem
15
12,5
9,8 9,9
10
5
0
2,8 2,8
3,5
1,3 1,3 1,3
0,5 0,4 0,3
bez vzdělání
základní vč.
neukončeného
střední vč. vyučení úplné střední s
(bez maturity)
maturitou
nástavbové
studium
vyšší odborné
vzdělání
vysokoškolské
Celky územní spolupráce a místní aktéři
Geobotanický charakter města a okolí
V obci působí Mikroregion Bystřicko – sdružení 27 obcí s centrem v Bystřici nad Pernštejnem, jehož účelem je společný rozvoj a propagace regionu. Hlavním důvodem založení
bylo sdružení většího počtu obcí s cílem společného postupu při vytvoření a realizaci strategického plánu udržitelného rozvoje regionu
a realizace aktivit, zejména v oblastech ekonomického rozvoje, rozvoje venkova, kvality
života, ochrany životního prostředí, rozvoje
cestovního ruchu, propagace regionu a vytváření příznivých vnitřních a vnějších vztahů.
Mikroregion především organizuje slavnosti
a akce pro děti i dospělé. Napomáhá integraci
a spolupráci místních obcí a podporuje i místní tradice (viz projekt Nositel tradic Bystřicka).
Bystřice má typický charakter Vysočiny, přestože leží na její východní hraně. Sousední
kaňon Svratky je zásadní krajinný zlom, oddělující kyselou studenou krajinu na západě
od teplého, polopanonského severního okraje
Brna. I okolí Bystřice je studené a holé: hrany
sídlišť a domků přecházejí přímo v řepková
pole, jen východní okraj města pozvolna přechází v úzkou lužní krajinu s mozaikou mezí
a remízků, na něž navazuje lesní komplex kaňonu Svratky. Zásadním krajinným fenoménem je výskyt hadců17 – hlavně v okolí
Bratříkova.
Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011
Ještě nedávno byly hlavními sektory zemědělství a těžba uranové rudy. V těchto sektorech
figurovali největší zaměstnavatelé za minulého režimu. V současné době dochází k úpadku
v obou oblastech a tím k nárůstu nezaměstnanosti. I z tohoto důvodu je jednou z priorit města podpora pracovních míst, tomu by měla pomoci i nová průmyslová zóna. Z dlouhodobého
pohledu město hodně vsází na rozvoj cestovního ruchu. Přestože jde o velmi častý a oblíbený
rozvojový nástroj řady obcí, který se mnohdy
nadhodnocuje, v tomto případě je opodstatněný. Jak město, tak i mikroregiony, do kterých
spadá (Bystřicko, MAS – místní akční skupina
Zubří země), se snaží podporovat rozvoj dlouhodobě udržitelného cestovního ruchu. Město
dokonce v roce 2010 vyhrálo soutěž EDEN – vyhlášený turistický region. Cesta trvale udržitelného rozvoje, případně trvale udržitelného cestovního ruchu, by mohla být
možností, jak tento region pozvednout.
Nelze ale stavět pouze na cestovním ruchu – jde o sezónní záležitost a zároveň se
jedná o jeden ze sektorů, ve kterých se
nejvíce a nejrychleji odráží ekonomické
krize. Mimoto by se musela zvýšit úroveň
poskytovaných služeb – především ubytování. Trend dlouhodobé udržitelnosti
a šetrnosti vůči krajině se může ve spojení s cestovním ruchem projevit i v zemědělství (biozemědělství a produkty, vznik
nových regionálních potravin).
Ekonomická struktura
- zaměstnanost v sektorech (%) 70
59,2
60
45,4
50
48,5
47,5
47,1
Ve svém jednání je velmi aktivní a v současné
době je výraznějším partnerem územní spolupráce nežli MAS.
V roce 2006 vznikla ve spolupráci s mirkoregionem Novoměstsko Místní akční skupina
Zubří země. Krom 59 obcí má MAS mezi
členy další zástupce veřejného, ale i soukromého sektoru. Má větší možnosti financování, které by mohlo napomoci
koncepčnějším projektům. V minulém
programovém období nebyla podpořena a tak se její činnost projevovala spíše formálně. Společným cílem především
propagace cestovního ruchu, včetně úspěšně
zavedeného projektu “Znám křišťálovou studánku”. Krom cestovního ruchu by měly
spojit obce síly především na zasíťování
místních podnikatelů, vytvoření vzájemných vazeb a řešení společných problémů. Totéž se týká i neziskového sektoru.
Centrum města je biologicky relativně sterilní, hlavně kvůli novým povrchům ulic. Podobné vzezření je typické opět pro celou Vysočinu – centrum je udržované, málokde je krajina nechána ladem, nenajdeme zde prakticky
brownfields ani přehlížené, neudržované
kouty. Sociobotanicky významný je malý
remízek v severní části města, vzniklý
opuštěním slívového sadu; zde je (zřejmě především kvůli nízké prostupnosti
zdejšího křoví) výrazné „bezdomovecké“
sídliště. Krajina v širším okolí je kromě hadců a kaňonu Svratky zcela typická a ničím se
nevymykající, tvořená hlavně smrkovými
plantážemi a intenzivními zemědělskými kulturami bez výraznějších prvků.
Historická stopa
Historicky mělo dle údajů z Tereziánského
katastru moravského celé panství 20 vesnic
a 7 dvorů na panství (Nový, Rozsochy, Rovné,
Skály, Velké Janovice, Janovičky, Sv. Florián),
orientované především na zemědělskou produkci. Lesní plocha tvořila přibližně 5 % a téměř v každé vesnici byly rybníky – výrazný
zde tedy byl podíl chovatelství ryb (štiky).
37,7
40
Česká republika
Kraj Vysočina
30
Bystřice nad Pernštejnem
20
7,1
10
4,4
3,2
0
zemědělství
průmysl
17 Hadec neboli serpentinit je druh metamorfované horniny, s často břidlicovitým povrchem, tmavozelené až černé barvy.
služby
Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011
50
Hlavní zjištění
Hlavní zjištění51
Urbanistický charakter města
Město Bystřice nad Pernštejnem je dobře fungující organismus. Funkčnost
jeho správy dokládá například to, že se
nezbavilo svého bytového fondu, který
je díky tomu velmi dobře obhospodařovaný (pěkně upravená sídliště, topení
na biomasu z lesů ve vlastnictví města).
Město určuje cenovou politiku na trhu
s bydlením a má možnost zajistit bydlení
pro např. nově přijímané zaměstnance.
Radnice i díky tomu zaměstnává celou řadu
občanů. Strategií města je lákat investice
v co největší možné míře – město má fungující a otevřenou průmyslovou zónu, a vedení města jedná i o konkrétních významných
investicích, které by pozvedly zaměstnanost
v oblasti. Potenciál dalšího růstu je zde tedy
zcela evidentní, a tím se Bystřice také vymyká
jiným srovnatelným obcím.
Hlavní náměstí je nedávno opravené, sice
funkčně, kvalitativně se však nejedná o významnou realizaci. To je ale pro veřejné investice v Čechách typické – Bystřické náměstí
je tak pouze dokladem toho, že by stálo za to
projevovat větší zájem o architekturu a využívat nástroje pro její implementaci, např. veřejné architektonické soutěže. Rozhodně by
stálo za úvahu pokračovat v trendu výstavby a údržby bydlení v centru města,
který přináší městu zisk a je základním
předpokladem růstu města. Zároveň je
potřeba vyřešit strategie zastavování několika existujících proluk ve městě tak,
aby došlo k posílení městské struktury.
52
4.3.1 Shrnutí a doporučení – Bystřice
nad Pernštejnem
Bystřice nad Pernštejnem je sice špatně přístupná obec, ale leží v krásné a zachovalé
přírodě. Profiluje se proto správným směrem,
jako centrum pro ekoturismus, šetrný cestovní ruch. Existuje zde řada zajímavých aktérů – centrum EDEN, farma EDEN, MAS. Město
již nyní na tuto „image“ úspěšně vsází – důkazem je i výhra turistické ceny v rámci EU.
Problémem je však nedostatek infrastruktury – jak špatná dopravní síť, tak nedostatek
kvalitních restauračních a ubytovacích kapacit. Do budoucna se tedy doporučujeme zaměřit na:
4.3.2 Seznam nalezených potenciálů
dle specializací – Bystřice nad
Pernštejnem
Mapa umístění potenciálů:
• D
alší rozvoj trvale udržitelného a environmentálně odpovědného turismu, ideálně
i ve spojení s agroturistikou, která pomůže
diverzifikovat místní zemědělství.
• Posílení spolupráce místních aktérů za
podpory místní samosprávy.
• Zachování současného trendu kvalitní
správy městského bytového fondu a kvalitní výstavby a údržby bydlení v centru. Tato
cesta je mnohem udržitelnější než budování neestetických satelitů na krajích měst,
ke kterému se jiné obce tak často uchylují.
Je ale potřeba disponovat kvalitní a udržitelnou koncepcí, aby se zástavba výluk
v centru nevymkla z rukou a neporušila
současný funkční charakter obce.
Hlavní zjištění
Hlavní zjištění53
Sociální geografie
Přírodní vědy
1. Centrum zelených vědomostí EDEN
2. Farma a jízdárna EDEN
3. Argentina – Zády
5. Pramínek
Jde o unikátní dlouhodobý projekt 3 partnerů,
jehož cílem je vytvořit v evropském kontextu jedinečné centrum šetrného cestovního
ruchu, poznání a vzdělání. Projekt je svou
velikostí i územním rozsahem ojedinělý nejen na Vysočině, ale i v rámci ČR. Vznikl za
spolupráce Bystřice nad Pernštejnem, Vyšší
odborné školy a Střední odborné školy zemědělsko-technické Bystřice nad Pernštejnem
a Evropského centra pro ekologii a turismus.
Jeho cílem je vytvořit v evropském kontextu jedinečné centrum šetrného cestovního
ruchu, poznání a vzdělání, jež dále podpoří
a posílí turistické postavení města Bystřice
nad Pernštejnem i kraje Vysočina. Má ambici
ročně přilákat až 50000 turistů.
Farma je ideálním skloubením školy a privátního sektoru. Díky chovu zvířat a jízdárně,
zároveň slouží i jako místní turistická atraktivita. Kromě pěstování brambor a chovu skotu, drůbeže i prasat nabízí farma další doprovodné služby (např. úpravu zeleně, balíkování slámy), což pomáhá udržet její prosperitu
a atraktivitu.
Jedná se o výrazné, borovým lesem zarostlé
hadcové výchozy; v minulosti byly pravděpodobně i maloplošně těženy. Dnes jsou zde prosvětlené pastevní borové lesy, tzn. „hadcové
bory“ �18. Zajímavá, hodnotná a k plošným změnám v krajině citlivá krajina.
Jedná se o silný pramen vyvěrající z trubky
pod zahrádkářskou kolonií. Pramen slouží
jako zdroj vody pro zahrádky a obklopuje ho
slabě vyvinutá mokřadní vegetace.
Návrh:
Ve spojení s centrem zelených vědomostí
může další rozvoj směřovat k agro/hipo turistice.
Návrh:
Ambiciózní projekt může být jedním z hlavních lákadel, která pomohou nastartovat Bystřicko jako trvale udržitelnou destinaci cestovního ruchu. EDEN zařazujeme do seznamu
potenciálů ani ne tak proto, že by zde bylo
ještě co dohánět, ale právě proto, že považujeme tento projekt za unikátní příklad dobré
praxe, potenciál sám o sobě, který by neměl
být opomenut. Centrum může být sdružovacím bodem pro všechny subjekty, které by na
vlnu environmentální odpovědnosti chtěly
navázat (školy, zemědělci, subjekty v cestovním ruchu).
Návrh:
Bylo by vhodné znovuobnovit pastvu, popřípadě zavést jiný způsob hospodaření než těžebně-lesnický, který by hadcová společenstva ochránil a pomohl udržet.
Návrh:
Hezký pramen v zajímavém místě blízko centra, navíc evidentně vydatný i za suchého počasí. Daly by se zde vybudovat například jednoduché Kneippovy lázně – klasická lázeňská
procedura založená na střídání chůze v teplé
a studené vodě.
4. Hadce u Věchnova
6. Stará slívová výsadba
Hadcové výchozy s nízkými pastevními trávníky a zaniklou kulturní krajinou, dnes již patrnou jen starými úvozy a křížkem zarostlým
borovicemi. Jsou zde časté stopy po středověkém dolování. Chybí zde jakékoliv napojení
na okolní krajinu – řepkové pole nebo uzavřený areál bývalého JZD tuto funkci neplní.
Nyní hustě zarostlé řádky slív již za hranicemi města. Pěšinka vede k bezdomoveckému
plácku, v okolí jsou jen pustá pole – ostrov
neobhospodařování v intenzivní zemědělské
krajině.
Návrh:
Oblast je třeba znovupropojit s okolní krajinou (pěšinky, zpřístupnění přes areál bývalého JZD), výrazně proředit borovice a (ideálně)
obnovit pastvu.
Návrh:
Znovuobnovit sad a navazující polozaniklý
úvoz.
Hadce u Věchnova. Foto: Jan Albert Šturma
18 Hadcové bory jsou lesní porosty na hadcovém
základě, které se vyskytují poměrně vzácně – na
několika místech ČR jsou tyto hadcové bory chráněny jako přírodní památka. Více viz např. http://
www.biomonitoring.cz/biotop_cerv_kn/texty/8/texty/katalog/L8.3.pdf
54
Hlavní zjištění
Slívy na kraji města. Foto: Jan Albert Šturma
Hlavní zjištění55
Architektura a urbanismus
7. Starý meandr říčky Bystřice
8. Bytový fond města Bystřice nad
Pernštejnem
Meandr je dnes díky melioraci a napřímení
toku odřízlý od meliorované strouhy a zarůstá, jedná se o jeden z mála fragmentů zachovalé nivní krajiny.
Město disponuje bytovým fondem, se kterým
umí dobře hospodařit. Celkový počet bytových jednotek je více než 1 800. Z pohledu
architekta je toto velmi významné – město si
rovněž může dovolit stavět či prodávat nové
byty a významně tak ovlivnit hmotnou podobu města. Upozornit můžeme například na
prázdnou parcelu za hlavním náměstím v ulici Tyršova. Parcela má vynikající lokaci, ještě
nedávno zde něco stálo. Toto místo uvádíme
jako vhodný příklad k zastavění v rámci vnitřních rezerv města.
Návrh:
Celá niva říčky Bystřice je inženýrsky upravená a napřímená. Její celková rekultivace
ale bude dříve či později nezbytná, například
i z důvodu zadržování vody v krajině. Zarostlý
meandr je jedním z míst, kde by bylo možné
s revitalizací začít.
Návrh:
Prostřednictvím pokračující kvalitní péče
o byty může město významně ovlivnit nežádoucí vliv satelitní výstavby. Zároveň lze do
pozic správců a údržbářů dosadit nezaměstnané osoby nebo bývalé pracovníky uranových dolů.
9. VOŠ a SOŠ
Vyšší odborná škola a Střední odborná škola
zemědělsko-technická Bystřice nad Pernštejnem je architektonicky velmi zajímavá – postavena žákem slavného Le Corbusiera Vladimírem Benešem v letech 1959–61.
Návrh:
Doporučujeme rekonstrukci zahrady této
školy.
56
Hlavní zjištění
Hlavní zjištění57
5.
Zpřístupnění a využití
(nejen) Santiniho dědictví
(nejen) na Žďársku
58
Hlavní zjištění
5 Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen)
na Žďársku (Podkladový materiál pro prezentaci a facilitaci)
5.1 Úvodem
Seznamování se s lokalitou bývalého žďárského okresu jsem nezačal
při svém angažmá v projektu (FDV), ale již při prvních cestách po „staré“
silnici z Brna do Prahy, kdy jsem se počínaje rokem 2000 přesouval
nesčetněkrát různými ojetinami mezi moravskou a českou metropolí, tam
a zase zpátky, tam, a zase zpátky. Nejprve spíše přes Velkou Bíteš, časem
jsme si s ženou více oblíbili trasu přes Tišnov na Nové město. Natolik jsme
byli okouzleni náhorními planinami pomezí kdysi zemské hranice, že jsme
si zde v roce 2005 zakoupili a zrekonstruovali chalupu v obci Oudoleň
(přesně 100 km od Prahy i od Brna) v které nakonec již pátým rokem
bydlíme trvale.
Netušil jsem tehdy, že jsem při svých cestách
kopíroval trasu bájné (a možná spíše vybájené) Libické stezky, tou jsem se začal zabývat
teprve před rokem, ve spojení s výzkumem
pro projekt. A Libická stezka mě vedla do
Žďáru, kde začínala má lokalita vymezená
nakonec působností místního Úřadu práce,
kopírující hranice bývalého okresu. Nejprve
jsem začal (dle pokynu metodiků) vyjíždět na
Bystřicko, kde ještě v proláklině Víru kromě
jeřabin zrají i meruňky a broskve a při seznámení se s prací společnosti Kovoles Kolpingova díla v Sejřku jsem byl každým druhým
krokem v Jihomoravském kraji, poté jsem
více křižoval Novoměstsko od Jimramova až
po Bobrovou a vždycky nevyhnutelně překračoval a zastavoval se na Žďársku. Úplně nakonec jsem vyjížděl na Bítešsko – Meziříčko.
Krajina Žďárska. Foto: Petr Meduna
Tak uplynul více jak rok (2014/15 – od loňského dubna až k letošnímu červenci) a samovolně (chtě nechtě) se mi při jeho odvíjení vytvářela jistá mentální či kognitivní mapa celého
tohoto okrsku. Rád bych vám ji zde představil. Jedná se o produkt rurálnímu prostředí
Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku61
uzpůsobené psychogeografie1, jejíž postupy
vycházejí z různých myšlenkových kořenů
a aplikují tak různé výhonky sociálních věd,
jedno však mají podle jejích zastánců společné: vtahují člověka, jako aktivní myslící subjekt do kontextu svého prostředí.
Uzpůsobenou metodou mám na mysli hlavně
„driftování“2, spočívající původně v pěším procházení měst, jež jsem vzhledem k rozlehlosti
lokality s převažujícím rurálním prostorem
přeměnil na „motodriftování“: projížděl jsem
totiž okrsek svou ojetinou, občas i polní a lesní cesty se zákazy vjezdu… Tak se samovolně
vytvořil i návrh „mototrasy“ po stavbách, kde
zanechala svou pečeť stavitelská dílna Santiniho. Při představě mentální mapy zachycující vnímání prostoru lokality však nejde jen
o místa spojovaná se Santinim, byť jeho díla
(resp. dílna) jsou nepochybně korunou regio1 „V teoretických základech psychogeografie je položena teze, že naše vnímání prostoru je ovlivněno
hned několika psychickými faktory. Pokud procházíme městem, můžeme si povšimnout, jak je naše vnímání utvářeno kupříkladu očekáváním, předchozí
zkušeností, emocionálním naladěním, a to nejen ve
smyslu bezprostředního prožívání, ale i co se týče trvalejšího vytváření „celkového obrazu“ města a jeho
následné názorové fixace. Takto si vnitřně vyznačujeme městské distrikty, kam nechodíme, protože jsou
v nich domy, které se vůči nám „stavějí nepřátelsky“
či čtvrtě námi nepreferovaných sociálních skupin i oblasti, které „už máme dokonale prošlapané“. Psychogeografie se tak zajímá o vztahy psychiky a prostoru
(proč nám některá místa asociují právě ony nálady,
dojmy…) a zároveň o možnosti, jak se odprošťovat
od takto naučených zkušeností a způsobů vnímání.“
http://www.scienceworld.cz/clovek/namet-ctenare-mesto-zname-a-nezname-uvod-do-psychogeografie-2701/
2 Mezi nejzaběhlejší psychogeografické metody patří drigtování neboli Derivé. Spočívá v pěším procházení města, řízeném nějákým jednoduchým pravidlem,
či algorytmem např. zahni doleva, a potom dvakrát
doprava atd.. Důkladným driftováním (Chtcheglov popisuje, že lze tuto činnost provozovat i několik měsíců v kuse) lze překonat čas a prostor. Jednotlivé části
města, vybudovány v různých historických obdobích,
splinou v jeden celek – systém. Účelem driftování je
učinit člověka v městském životě svobodného. Architektura a plány stavitelů města předem určují kudy
máme chodit, co uvidíme a jak se budeme v ulicích
chovat. Metoda tento model rozbíjí a dává nám možnost vlastní volby vnímání města jako svébytného organismu. Pro účely driftování vznikaly a stále vznikají
tzv. psychogeografické mapy či průvodce. Podle těchto map často tvořených nebo doplněných fotografiemi
můžeme sledovat nejen samotnou trasu, ale i emoce
a tajemství míst, která popisují. http://www2.iim.cz/
wiki/index.php/Psychogeografie
62
nu, nýbrž o řadu dalších míst, majících moc
zprostředkovat prožitek teritoria jakožto celku spojeného sítí vnitřních vztahů.
V průběhu výzkumné činnosti pro projekt „Pracovní návyky“ CZ1.04/2.1.00/03.00018 OP LZZ
ESF (dále jen projekt) jsme s kolegy od dubna
2014 do srpna 2015 tematizovali v rozhovorech
s respondenty v obcích v působnosti úřadu práce ve Žďáře nad Sázavou� jejich vztah k místu
a cíleně se tázali po základních prvcích identity
regionu. Za jeden z takovýchto prvků byl označen přínos architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela, jehož návrhy staveb natolik ozvláštnily
lokalitu, že lze hovořit o přetrvávajícím vlivu.
A to nejen v oblasti dochovaného hmotného dědictví, tedy církevních a světských staveb, ale
rovněž i v oblasti duchovního formování krajiny.
V prvé řadě se jedná o poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Poté, co byly před
několika lety vykáceny stromy, které celou stavbu zastiňovaly (z porostu čněl jen křížek na kopuli), veduta začala opětovně působit jako „neskutečný přelud, nebeská sféra sestoupivší na
Zemi“3. Opět se stala dominantním symbolem,
tedy prostředníkem pro sjednocování vědomí
i nevědomí, budoucnosti i minulosti. Ovšem,
byť vedutu kostela odlesnění poznovu vyzvedlo,
je dnes při úpatí svahu lemována řetězcem domovní zástavby a působí v siluetě s komíny Žďasu pro leckoho spíše nepatřičně, než jak z nebe
spadlé a opuštěné kosmické těleso. A možná
o to silněji je symbolem daného místa.
Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
Foto: Petr Meduna
3 podle http://antiskola.eu/cz/referaty/18258-jan-blazej-santini-aichel#page.3: Celkový vzhled kostela na vrcholu nezalesněné hory působil jako
neskutečný přelud a vyzařoval do okolního kraje.
Konstrukce půdorysu celého areálu ho charakterizovala jako „nebeskou sféru, sestoupivší na Zemi“.
Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku
A takového symbolu je lokalitě vysoce potřeba, poněvadž se zjevně ocitáme v přechodové
době, kdy jakoby zkušenosti minulých generací neplatí, a životní svět prarodičů i rodičů
přestává být směrodatným pro potomky, neb
s nimi není s to držet krok v porozumění současnému digitalizovanému světu, komunikaci4 a jejímu (po)užívání. Právě nekompatibilnost generačních zkušeností a z ní pramenící
fragmentace společnosti se negativně odráží
při vytváření pracovních příležitostí na místní úrovni, jejichž identifikace byla hlavním
základem výzkumu vážícího se k projektu.
V této souvislosti jsme přistoupili k mapování staveb připisovaných Santinimu-Aichelovi,
neboť jejich zpřístupnění a vejití v širší povědomí a známost může spojovat generace a vytvořit potenciál tvorby nových pracovních
uplatnění.
5.2 Situace
Klíčovým krajinotvorným prvkem celé lokality jsou sakrální stavby. Věže kostelů jsou
často orientačním bodem a tím prvním, co
lze spatřit při přiblížení se k lidským sídlům.
Zpravidla a ne náhodně lze z věží možné dohlédnout k dalším v sousedství – sakrální
stavby tak vytvářejí jakousi pomyslnou síť
v krajině. Tak jako jinde v českých zemích
to bylo na Bystřicku, Novoměstsku, Žďársku
a Velkomeziříčsku především baroko, které
zformovalo dnešní ráz jejich sakrálních staveb – a to nejen alejemi, kapličkami a křížovými cestami a barokizací valné části gotických
a renesančních staveb, ale primárně dispozicí
sídel danou rozvrhem tereziánského katastru. Celosvětově známým klenotem je poutní
4 viz:
www.iliteratura.cz/Clanek/33047/spitzer-manfred-digitalni-demence
kostel sv. Jana Nepomuckého, „výtvor srdce“5
na Zelené hoře postavený podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela, zapsaný
do seznamu památek světového kulturního
dědictví (UNESCO). Jeden z potenciálů pro
rozvoj putování krajinou však lze spatřovat
i v dalších stavbách připisovaných v lokalitě
tomuto géniovi architektury. Pokud motorista zahne z hlavní dopravní tepny Vysočiny
dálnice D1 na Velkomeziříčsku, může navštívit architektem barokizovaný kostel Nanebevzetí Panny Marie v Netíně, čnící společně
s unikátní křížovou cestou a hrobkou Lobkowiczů na kopci, z něhož nelze přehlédnout
obrysy lokality pod Žďárskými vrchy.6
Odtud pak se zastávkou u proboštského hostince v Ostrově nad Oslavou, vybudovaného
Santinim pro žďárského opata Vejmluvu, dorazí do Obyčtova, ve kterém je jakoby tíhou
svého krunýře zasazen kostel Navštívení Panny Marie ve tvaru želvy, symbolizující stálost
ve víře. Další Santiniho stavbou je kostel sv.
Petra a Pavla v nedaleké Bobrové, ke kterému
přiléhá zajímavý objekt josefínské školy s kuriózní sbírkou panenek. Odtud je pak jen krok
do Zvole s kostelem sv. Václava, jemuž vévodí
knížecí korunka. Jízdu po Santiniho stavbách
lze poté zakončit ve Žďáře nad Sázavou návštěvou bývalého kláštera se Zelenou horou
5 „Žádná společnost nemůže přežít bez určité
podoby vědy a určité podoby náboženství: všechny
kultury budou vždy potřebovat jak vědecké výtvory mysli, tak náboženské ‚výtvory srdce‘(…)zkoumání by se navíc nemělo soustředit na teoretické
spisy, v nichž jsou obsaženy představy elity a vůdčích osobností, ale na setkávání se s prostými lidmi,
na náboženskou víru, která je opravdu prožívána
a uskutečňována. To je obtížný podnik (…) a není
pravděpodobné, že by v něm mohl uspět badatel
bez určitého náboženského závazku. Zkoumání
náboženství totiž není úplně tak stejné jako ostatní vědní obory. Badatelé, kteří žádné náboženství
nepřijímají, se budou nevyhnutelně poohlížet po
takovém vysvětlení, které ho redukuje, po takové
teorii – biologické, sociologické nebo psychologické, která ho bude odvysvětlovat. Věřící člověk na
druhou stranu mnohem spíše nahlédne náboženství – včetně náboženství ostatních lidí – zevnitř
a pokusí se ho vysvětlit v jeho vlastním kontextu.“
In: Daniel L. Pals, Osm teorií náboženství, kap. Sociální výtvor srdce“. E. E. Evans-Pritchard, Ex Oriente, Praha 2015, str. 333/4.
6 Santiniho autorství kostelu Nanebevzetí P. Marie není přímo doloženo. Nejspíše se jedná o dílo
F. B. Klíčníka nebo ještě novější stavbu některého
ze Santiniho epigonů.
Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku63
a Morového hřbitova a navrátit se na D1. Návštěvník tak získá bohatší náhled na Santiniho dědictví, než pokud by se omezil pouze na
návštěvu poutního kostela zapsaného do seznamu UNESCO, jak to dnes většina návštěvníků dělá.
Kostel sv. Václava Zvole. Foto: Petr Meduna
Ovšem pro smysluplnost pododbné poznávací jízdy by nutně musely být Santiniho stavby
návštěvníkům zpřístupněny a ideálně vybaveny průvodcovskou službou. V plném rozsahu
se však takové služby se nyní lze dočkat toliko
na Zelené hoře. Ostatní kostely jsou otevřeny
pouze pro bohoslužby. Morový hřbitov je uzavřen (je možné si vyžádat klíč) a proboštský
hostinec, jenž se nalézá v dezolátním stavu
(byť ten je milosrdně zakryt potěmkinovskou
opravou fasád). Příklad způsobu zajištění
přístupu do kostelů lze nalézt v samotném
Žďáře nad Sázavou, kde je farností sv. Prokopa celodenně (i mimo sezónu) zpřístupněn
její hlavní kostel, a to s využitím pracovníka
zaměstnaného na veřejně prospěšné práce
(VPP). Farnost takto pomocí dotací z úřadu
práce zaměstnává čtyři lidi z řad dlouhodobě
nezaměstnaných a zajišťuje tak otevřenost
prostor památného hlavního farního kostela
svatého Prokopa návštěvníkům města a široké veřejnosti každý den i mimo čas bohoslužeb. Zajistí se tím také potřeba ohlídat mobiliáře kostela proti případným nenechavcům
a vandalismu, přítomní pracovníci ale mohou
v případě zájmu poskytnout návštěvníkům
i výklad stran historie stavby a celé farnosti.
Pro farnost je to sice do jisté míry administrativní „práce navíc“, ale pro samotné pracovníky to znamená kromě možnosti výdělku také
skvělou příležitost být užitečnými, zůstávat
v kontaktu nejen se svým nejbližším, ale i širším okolím, a smysluplně strukturovat čas.
64
Navrhovaná mototrasa pro túru po Santiniho stavbách: D1 – Netín (Velkomeziříčsko), Ostrov nad
Oslavou, Obyčtov (Žďársko), Zvole (Bystřicko) a závěrem Žďár nad Sázavou (tj. klášterní basilika,
Zelená hora, Morový hřbitov). V současnosti zvažováno ještě zařazení Vojnova Městce.
5.3 Návrh využití dolního hřbitova
Dolní morový hřbitov. Foto: Filip Kosek
Forma zpřístupnění památek by mohla být
zpočátku sezonní záležitostí, čímž by se prověřila její smysluplnost. Celá tato trasa, provádějící návštěvníka po Santiniho stavbách,
bude zajisté atraktivní i pro cykloturisty, kteří
ji zejména v letních měsících rádi využijí. Pokud by cyklista tento okruh započal v samotném Žďáru nad Sázavou, vynechal by trochu
vzdálenější Netín a dojel opět do Žďáru, neujel by více než 60 km. Navíc, jak upozorňují archeologové, stavby kostelů byly našimi předky koncipovány jako průběžně otevřené – stálé větrání zabraňovalo tvorbě plísní a vlhnutí
zdiva a dalším negativním vlivům uzavřených
prostorů na výmalbu, omítky, dřevěné prvky
a textilie. Zajištěním stálé denní otevřenosti
prostor kostelů tak mohou farnosti zabránit
často nákladným renovacím způsobených
uzavřeností a nevětráním staveb.
Je-li poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na
Zelené hoře určitým klenotem a vrcholem
Santiniho tvorby, pak je stavba tzv. Dolního hřbitova v nezaslouženém stínu, a to jak
z hlediska povědomí, tak i přístupu. Dolní hřbitov byl postaven v roce 1709, kdy ve
východních Čechách probíhala morová epidemie, která však díky prozřetelnosti opata
Vejmluvy neměla příliš mnoho obětí. Tehdy
tato stavba, která je jedním z nejstarších
Santiniho děl, stála daleko od všech stavení.
Její trojúhelníkové kompozici, v jejímž vrcholu se nalézají kaple s tříosými arkádami
spojené zdí, vévodí socha Anděla Posledního soudu od Řehoře Thenbyho z doby kolem
roku 1730.7 Prostor působí velmi jednoduše
a i přes svoji nespornou dynamiku klidně.
V polovině 18. století vznikla potřeba prostor
rozšířit, a to tím způsobem, že se nad jednou
z hran trojúhelníku opsala další kružnice,
čímž sice byla překryta trojiční symbolika,
7 Jan Blažej Santini-Aichel, Mojmír Horyna, Praha 1998, str. 250–251
Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku
avšak změna nijak výraz-ně neovlivnila expresivitu a kompaktnost celku.8
Domníváme se, že by bylo vhodné tomuto
prostoru vdechnout život. Nemáme tím však
na mysli obnovení pohřbívání, ale spíše nové
využití krásného prostoru s ohledem na původní charakter a účel objektu. Nabízí se zde
využití pro prezentace uměleckých děl, které
svou tematikou a charakterem budou respektovat kontext, ve kterém se ocitají. Toto by
však měla mít na starost kompetentní osoba – kurátor. Pokud by koncepce výstav byla
kvalitní, je zde možnost opětovného uvedení
objektu do organismu města. Nabízí se zde
vystavování děl z vysokých uměleckých škol,
především ze sochařských atelierů – těmto
dílům nevadí vystavení ve venkovních podmínkách. Další variantou je uvádění již etablovaných umělců, kteří zajisté rádi své dílo
vystaví v takovém prostoru nebo vytvoří dílo
přímo na míru, protože možnost vystavovat
8 Tamtéž.
Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku65
v Santiniho architektuře, je výzvou. Síly by
však v tomto případě měli spojit ti, co často
stojí proti sobě – památkáři, správce/majitel
objektu (Římskokatolická farnost), městské
informační centrum, odbor kultury a další.
5.5 Úpravy krajiny v okolí Dolního
hřbitova u Zelené Hory
Autor návrhu: Jan A. Šturma
Dolní hřbitov je jednou z výrazných dominant
Ždárska, spoluvytváří zdejší genius loci a je
součástí nejzachovalejšího krajinného celku
na okraji Žďáru. Samotný hřbitov leží na vyšším stupni nivy Sázavy (obr. 1), poblíž hlavní
silnice na Prahu. Jeho okolí tvoří především
eutrofní louky /travní kultury (1), v minulosti
zde však byla pole a v jihovýchodním cípu stála budova. Východní hrana je tvořena řídkou
výsadbou dřevin (2), je zde i malý fragment
historicky většího ovocného sadu a malý úsek
náletu listnatých dřevin s extenzivní skládkou biomasy.
Dolní morový hřbitov. Foto: Roman Krištof
Plocha 3 dokumentuje vzhled třech hlavních
přítomných ploch: je patrné, že jehličnatá výsadba v ploše č. 2 je mladá a dendrologicky
málo hodnotná – převažují smrk pichlavý (Picea pungens) a kultivary cypřišků. Naopak
fragment historicky většího sadu je cenný, je
zde několik starých jabloní a starších jedinců
jeřábu ptačího. Druhovou pestrost lučních porostů ve starém sadu nebylo možné zhodnotit
vzhledem ke stavu vegetace (lokalita byla navštívena uprostřed zimy).
Obr. 1: současný pohled na hřbitov a okolí: 1 – travní kultury/eutrofní louky; 2- výsadba „okrasných“
dřevin; 3 – fragment ovocného sadu; 4 – nálet dřevin na nevýrazné mezi (autor: Albert Šturma).
5.4 K tvorbě pracovních míst
a využití Dolního hřbitova
Pro celé malé území je zásadní, že historická
hodnota hřbitova je mnohem vyšší než biologická hodnota jeho okolí. Proto by bylo vhodné odstranit většinu nebo převážnou část
výsadby na ploše 2 tak, aby bylo na hřbitov
od silnice vidět. Lze zde ponechat travnatou
plochu nebo rozšířit extenzivní ovocný sad,
podobný ploše 3. Stav travních porostů lze
změnit vhodným hospodařením (méně hnojiva, ploškovitá ruční seč) tak, aby se časem
vyvinuly v pestřejší, květnatější a tedy i na pohled atraktivnější biotop. Plochu 4 lze udržovat ve stávajícím stavu, pouze by nejspíš bylo
vhodné odstranit černou skládku, aby zde
bylo možné volně procházet.
Problematika zaměstnávání v církvích formou VPP či společensky účelného pracovního místa (SÚPM) s sebou nevyhnutelně nese
otázky na motivaci zaměstnavatelů vstupovat
do byrokraticky náročné spolupráce s pobočkami úřadu práce a splňovat při výběru
potenciálních zaměstnanců předepsaná kritéria. U respondentů v lokalitě z okruhu farářů římskokatolické církve a členů farních
rad převládala při dotazování na motivaci
utilitární hlediska potřebnosti – kupříkladu
ke zpřístupnění kostelů pro veřejnost i mimo
bohoslužby čelil často výzkumník argumentačnímu postoji typu „…kostel je svatostánek
k bohoslužbám, pomodlit se může každý věřící i před každými božími mukami, není tu nic
pro turisty…“.
66
Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku
Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku67
5.6 Návrh využití dolního
hřbitova, MgA Filip Kosek
Co se týče konfrontace současného umění
a sakrální architektury, nejedná se o nic nového, leč dnes ne zcela běžného. Můžeme si samozřejmě klást otázky, proč tomu tak je. Proč
nedochází k vrstvení uměleckých děl v dnešních kostelech, tak jako tomu bylo dříve?
Hledat odpovědi na takové otázky by zabralo
příliš mnoho času, a tak se tedy zaměříme na
takové příklady, kde se to daří. V tomto smyslu můžeme uvést jméno Friedhelma Mennekese, který po mnoho let přináší špičkové
umění přímo do kostela. Díky svému porozumění současnému umění, kvalitě vystavovaných děl a umělců samotných dokáží instalace v kostele sv. Petra v Kolíně nad Rýnem, kde
je Mennekes knězem, k lidem hluboce promlouvat. Jako příklad zde mohu uvést Martina Creeda (nar. 1968) a jeho dílo „Don´t worry – Sorge dich nicht“” umístěné právě přímo
na věži kostela, a to ve čtyřech jazycích. Tento nápis na věži románského kostela může
na někoho působit třeba i provokativně, ale
jiné významy jako radostnou zvěst Kázání
na hoře, přes kritiku stylu života „don’t worry – be happy“ až po nesmyslnost vnějších starostí, které dusí vnímavost pro Boží slovo, ale
může mít i jiné významy9. V českém prostředí můžeme jmenovat instalaci Partika Hábla
v kostele sv. Salvatora, který na Popeleční
středu v r. 2013 svěsil v celém kostele barokní obrazy a nahradil je zamlženými monotypy
a zdůraznil tak postní dobu a s ní související
zakrývaní některých obrazů10. Těmito dvěma
příklady jsme chtěli ukázat, že je možné intervenovat do mnohovrstevnatého a symbolikou
nabytého prostředí současným kvalitním výtvarným uměním takovým způsobem, který
dokáže k lidem hlasitě promlouvat, tak jako
to dokáže třeba hudba.
U Dolního hřbitova je situace trochu jiná, protože se nejedná o kostel, ale přesto je nutné
k jakýmkoliv instalacím v tomto prostoru přistupovat s citem. Zároveň je potřeba prostor
naplnit životem, zpřístupnit jej a právě takové
instalace mohou být důvodem, proč tak učinit.
Členové výzkumného
týmu a kontakty
9 Friedhelm Mennekes, Nadšení a pochybnost – Nové umění ve starém kostele, Centrum teologie a umění, Triáda 2012
10 Zdroj
http://ctu-uk.cz/patrik-habl-postni-obrazy-pro-nejsv-salvatorapopelecni-streda-velikonoce-2013
68
6.
Zpřístupnění a využití (nejen) Santiniho dědictví (nejen) na Žďársku
6 Členové výzkumného týmu a kontakty
Martina Lískovcová – sociální geografie
Roman Krištof – sociální antropologie
Jan Albert Šturma – přírodní vědy (geobotanika)
David Novák, Petr Meduna – historické vědy a archeologie
Filip Kosek, Ondřej Císler – architektura a urbanismus
Jan Trejbal – zpracování mapových dat
www.pracovninavyky.cz
www.fdv.mpsv.cz
Možnosti rozvoje území – Základní mezioborová studie
pro kraj Vysočina, Nové Město na Moravě a Bystřice pod Pernštejnem
Fotografie – David Novák, Filip Kosek, Jan Albert Šturma, Roman Krištof
Editace a zpracování textu – Marie Heřmanová
Grafická úprava – Zuzana Dvorská, www.mertli.cz
Vydal: Fond dalšího vzdělávání, Na Maninách 7, 170 00 Praha 7
Praha, 2015
Členové výzkumného týmu a kontakty71

Podobné dokumenty

Metodika pro identifikaci rozvojového potenciálu a

Metodika pro identifikaci rozvojového potenciálu a Metodika pro komunitní koordinaci zaměřená na rozvoj lokálních komunit generovat pro skupinu dlouhodobě nezaměstnaných pracovní příležitosti v daném místě. Komunitní koordinátor je sociální vědec, ...

Více

Turistické noviny - Mikroregion Bystřicko

Turistické noviny - Mikroregion Bystřicko Vysočina. Naše historické město bylo vždy přívětivé a srdečné k jeho návštěvníkům. Z  rozmanité nabídky turistických cílů je nutné zmínit především románsko-gotický kostel sv. Jana Křtitele nebo mě...

Více

4/2015 - Ředitelství vodních cest ČR

4/2015 - Ředitelství vodních cest ČR kterými zdůvodňoval, proč se rozhodl udělit doc. Ing. J. Binderovi státní vyznamenání, jsem si vzpomněl na historku, kterou léta rád vyprávím. Když bývalý federální ministr životního prostředí Ing....

Více

Svatojakubské anály. Jihlava 1964

Svatojakubské anály. Jihlava 1964 jihlavský), jiné se živily tím, co dával les a opět jiné obdělávaly půdu vyrvanou lesu. Vedle nich si musíme představit i lidi žijící z obchodu. Bydleli pravděpodobně poblíž nynějšího náměstí, kde ...

Více

extenzivní pastva ve vztahu k časo

extenzivní pastva ve vztahu k časo po celou dobu shromažďování dat a práce na vzniku tohoto dokumentu. Také velmi děkuji svým jedinečným rodičům za materiální, fyzickou i duševní podporu. Rovněž děkuji svému příteli Ing.Mgr.Petrovi ...

Více

Sousedské listy 116 - Klášterec nad Orlicí

Sousedské listy 116 - Klášterec nad Orlicí obeslány předžalobní výzvou s termínem vyklizení objektů do 15.9.2013. Řešily se otázky bytového hospodářství, projednávaly se jednotlivé dluhy na nájemném a jejich řešení. Novou situací, kterou je...

Více