Školáci z Jamného byli součástí kulturního týdne v německém

Školáci z Jamného byli součástí kulturního týdne v německém

Školáci z Jamného byli součástí kulturního týdne v
německém Stralsundu
Do Stralsundu vyrazila skupina 9 školáků a 2 pedagožek na pozvání paní Jany Michael,
předsedkyně mezinárodní organizace Jurte der Kulturen. Tato organizace se snaží o integraci
cizinců, stírání náboženských rozdílů a vede boj proti xenofobii a rasismu. Dcera paní
Michael navštěvuje druhým rokem Základní školu v Jamném, kde se účastní vyučování dle
§ 38 – studium v zahraniční škole a na konci roku koná zkoušku z českého jazyka, neboť má
trvalé bydliště v Jamném, ale bydlí v německém Stralsundu, vzdáleném od Jamného zhruba
750 km. Terezka je v jamenské škole velmi spokojená a dle slov její maminky je pedagogický
personál školy velmi kvalitní, má k dětem až mateřský přístup ,a velmi si učitelek proto váží.
Děti z Jamného se vydaly do Stralsundu 22. září v 6 hodin ráno. Nejprve rodiče dovezli děti
do Jihlavy, odkud jsme jeli autobusem do Prahy a v 10, 30 jsme odjížděli přímým vlakem do
Stralsundu, kam jsme dorazili po osmi hodinách v 18,30. Stralsund je skoro stejně velké
město jako Jihlava, neboť má přibližně 50 tisíc obyvatel. Díky tzv. cihlové gotice byl v roce
2002 zapsán na seznam UNESCO. Leží na severovýchodě Německa a stejně jako Bergen
auf Rűgen patří do spolkové země Meklenbursko-Přední Pomořansko. Zeměpisně leží 68 km
severovýchodně od velkého přístavního města Rostock na pobřeží Baltského moře při úžině
Strelasund. Právě tato úžina odděluje ostrov Rujána od pevniny, od roku 1936 spojuje
Stralsund a ostrov silniční a železniční most. Spojení s ostrovem Rujána je zajišťováno právě
mosty (dnes již jsou dva souběžné) a nespočtem trajektů mířících do přístavů na ostrově.
Během třicetileté války (1628) město obléhal generál Albrecht z Valdštejna, ale to se ubránilo
poté, co mu přišli na pomoc Švédové. Po westfálském míru se město stalo součástí Švédska,
kam patřilo až do roku 1815, kdy připadlo Prusku, v letech 1949 až 1990 šlo samozřejmě o
území Německé demokratické republiky.
Mezi nejvýznamnější historické památky patří kostel svatého Nikolaje (Nikolaikirche) z roku
1276, kostel svaté Marie (Marienkirche) z roku 1416, kostel svatého Jakuba (Jakobikirche)
z roku 1303, Klášter svaté Kateřiny (Katharinenkloster) ze 13. století, dnes oceánografické
muzeum a budova radnice.
Ubytovaní jsme byli v domě u paní Michael, jejíž rodina se o nás vzorně starala. Následující
den jsme jeli do města Barth, vzdáleného 30 km od Stralsundu. Do Barthu denně dojíždí
Terezka do evangelické základní školy, kterou jsme jeli navštívit.
Historická budova školy byla velmi podobná našim školním budovám, ale něco zde bylo
přece jen trochu odlišné.Evangelická škola v Barthu má kolem 76 žáků ve 4 třídách a 5
pedagogů. Škola pracuje na základě reformní pedagogiky, která patří k alternativním směrům
a využívá některé prvky Montessori. Dítě je rozhodujícím prvkem vzdělávacího procesu,
učitel je pouze doprovod. Dítě si určuje, co bude dělat, ale musí svoji práci dokončit. Děti
pracují podle týdenních plánů, ve kterých mají přesně dáno, co mají zvládnout. Pokud dítě
plán nezvládne, automaticky chodí na doučování, které ale nevedou pouze učitelé, ale i
někteří rodiče.To je specifikum německých škol – velké zapojení rodičů do chodu školy.
Rodiče vedou velké množství kroužků, doučují žáky, podílí se na úklidu školy, udržují školní
hřiště, starají se o školní zahradu, jednou měsíčně dělají se svými dětmi projekt na zadané
téma , např. změna klimatu, nedostatek vody, ježek atd. Rodiče, kteří se nezapojují fyzicky,
pomáhají škole finančně.V německé škole v oblasti Pomořansko se pracuje hodně na normy,
vše je dané – buď normu splníš nebo ne. Už od 1. třídy je proto na děti kladena poměrně
velká náročnost. V osmé třídě konají žáci závěrečný test, kterým dle slov paní Michael
neprojde až 14% žáků – znamená to, že nedokončí ani základní vzdělání a končí na
pracovních úřadech. Druhým specifikem, pro nás doufám negativním, je volnější výchova bez
stoprocentní absence trestů. Cílem výchovy je sobeckost a sebevědomí, heslem je ničeho se
nebát. Drzost je považována za sociální kompetenci
Toto vše se odrazilo i při naší návštěvě ve jmenované škole. Byli jsme sice velmi vřele
přivítáni, ale německé děti se již po prvních uvítacích slovech paní učitelky bavily, běhaly po
třídě, tloukly se mezi sebou a křičely.Paní Michael to komentovala slovy:,, A to se dnes před
vámi velmi snaží.“ O přestávce děti visely mezi dřevěnými nášlapy prudkého schodiště za
nohy , ruce, dokonce i hlavy prostrkovaly a nikdo si jich nevšímal. Při vystoupení jamenských
dětí v učebně hudební výchovy dokonce jeden žák 2. třídy,když ho jeho paní učitelka
napomenula, tak on jí dal ránu loktem do břicha.
V té chvíli jsem byla vděčná za své trochu zlobivé školní děti a byla jsem ráda, že ze školy
odjíždíme. Přesunuli jsme se na stadion Přátelství, kde se konala velká street párty v rámci
INTERKULTURELLE WOCHE ( kuturního týdne )ve Stralsundu. Interkulturell Woche je
velmi rozšířená společenská a kulturní akce. Během jednoho týdne jsou představeny různé
kultury, národnosti a země. Akci pořádá až 40 sociálních organizací, které prezentují svoji
práci a prodávají výrobky za účelem získat finance pro sociálně potřebné. Mezi hlavní
organizátory patří Jurte der Kulturen , Volkshochschule a Stadtteilkoordinationsstelle, kteří
akci organizují. V rámci akce mohly děti navštívit i různé atrakce nebo si zahrát fotbalový
turnaj. Škola Jamné měla na stadionu též svůj stánek s nádherně zdobenými perníčky, jež
vyráběly jamenské maminky, a s ježečky, které vyráběly samy děti v rámci školní družiny.
Děti z Jamného vystoupily na pódiu se svým programem složeným z pěveckého a tanečního
vystoupení spojeného se hrou na flétnu. Vystoupení mělo velký úspěch, děti byly dvakrát
vyvolány znovu na pódium a sklidily velký potlesk, obzvlášť latinskoamerické tance se
německému publiku velmi líbily a i moderátor vykřikoval: Wunderbar. Děti potom zůstaly na
jevišti a hrály v mezinárodně obsazené pohádce – Hrnečku vař společně s dětmi z Ruska,
Egyptu, Gruzie, Thajska, Turecka, Německa dokonce s dvěma Kurdy.
Děti při tanečním vystoupení, které sklidilo velké ovace
V sobotu 24. září jsme se vydali na cestu do asi 50km vzdáleného města Sellin na Rujaně,
abychom pozorovali moře zblízka.Některé děti viděly moře poprvé a tak vtrhli nadšeně do
vody, i když mělo moře pouze 16 stupňů. Sbíraly mušličky a radostně dováděly.
Po řádění v mořských vlnách jsme měli objednanou podmořskou prohlídku v potápěčské
stanici Tauch gondel, která se nachází na konci slavného sellinského mostu. Návštěva
potápěčského zvonu je i pro dospělé zcela nový zážitek, neboť se potápíme do čtyřmetrové
hloubky Baltského moře a máme možnost živě pozorovat podmořský svět a mořské dno a
vidět nejen ryby, ale i rostliny, kraby a medúzy. Potom nám byl promítnut film ve 3 D o
živočiších Baltského moře a už jsme se zase začala pomalu vynořovat.
Tyto potápěčské zvony jsou pouze 3 v celé střední Evropě a pojmou 30 osob.
Ze Sellinu jsme se vraceli poprvé v životě otevřeným vlakovým vozem, který táhla parní
lokomotiva. I přestože začal foukat vítr a po chvíli nám začala být zima a díky silnému větru
jsme byli od sazí, jet v otevřeném vlaku byl pro všechny další nezapomenutelný zážitek.
V neděli 25. září jsme navštívili stralsundské Oceánium, které bylo v roce 2010 vyhlášeno
Evropským muzeem roku. Muzeum spolupracuje s organizací Greenpeace a mottem muzea je
, že je to jakási dobrodružná cesta podmořským světem přes Severní moře, Baltské moře a
Atlantský oceán.V oceániu jsou umístěna akvária s živočichy výše jmenovaných moří a
oceánu, jejichž obsah činí 2,6 mil. litrů mořské vody.K vidění jsou žraloci, makrely,
chobotnice, langusty, medúzy, mořští koníci a další krásní živočichové. Měli jsme také
možnost prohlédnout si modely velryb i jejich kostry v životní velikosti. Děti velmi zaujaly
cyklistické trenažery, na nichž si mohli porovnat svoji rychlost s
tuňákem, tuleňem či delfínem.Některých živočichů se bylo možno i dotýkat, což bylo také
velmi zajímavé. Vyvrcholením návštěvy oceánia bylo komentované krmení tučňáků, kteří
mají svůj vymezený prostor přímo na střeše Oceánia.
Pomalu jsme vstřebávali dojmy z oceánia a už nás čekala další prohlídka. Tentokrát
plachetnice GORCH FOCK 1, která měla velmi zajímavý osud. Loď byla postavena za
pouhých 100 dní v roce 1933 v Hamburgu. Za II. světové války byla používána jako válečná
loď, ale v roce 1945 byla ve Strelasundu potopena. V roce 1947 vyzvedla sovětská armáda
loď na povrch a v roce 1951 ji pod jménem Towarischtsch odvezlina Ukrajinu.V roce 1992
požádalo Německo o její navrácení a loď se opravdu v roce 2003 vrátila do Stralsundu, kde
proběhla v roce 2004 velká rekonstrukce a loď byla vrácena zpět na své čestné místo. Dnes je
možné si celou loď prohlédnout, což jsme také učinili. Důkladně jsme ,, prošmejdili ´´ palubu,
navštívili strojovnu lodi, prohlédli si kapitánskou kajutu, kajuty námořníků a dokonce jsme
viděli lodní nemocnici.
Tímto pro nás neděle ještě neskončila , protože jsme pokračovali plavbou po moři na lodi
zvané bílá flotila. Loď projíždí kolem města Altefähr, které je jedním z nejnavštěvovanějších
míst Rujány a zároveň rájem rybářů. Také je ale městem básníků a spisovatelů. Dále loď
pokračovala k obrovské stralsundské loděnici, podjela nový most a vrátila se zpět do Altefähr,
kde jsme vystoupili. Jamenské děti opět využily příležitosti a s nadšením se vrhaly do studené
mořské vody.Byla to totiž poslední možnost přímého kontaktu s Baltským mořem. Po
dvouhodinovém odpočinku na mořském pobřeží jsme opět nastoupili na Weisse Flotte a
vraceli se do Stralsundu. Na lodi jsme s nostalgií sledovali obrysy přibližujícího se města,
poletující racky a zapadající slunce.
Když jsme dorazili do přístavu, nakrmili jsme zbytky svačin labutě a nebezpečně se zvětšující
množství racků, rozloučili jsme se s mořem a unavení po velmi krásně prožitém dni jsme se
vrátili do rodinného domu paní Michael, abychom strávili poslední noc ve Stralsundu.
26. září dopoledne jsme se ještě vydali do nedalekého supermarketu, abychom nakoupili
nějaké drobnosti svým blízkým a v 11, 30 už jsme se vydali zpět přímým vlakem do Prahy,do
níž jsme dorazili v 19, 20. Tak ještě dvě zastávky metrem na autobusové nádraží Florenc,
dvouhodinová cesta autobusem a ve 22, 10 vystupujeme v Jihlavě na autobusovém nádraží,
kde již na své ratolesti čekají natěšení rodiče. Jsme všichni velmi unavení, ale plni
nezapomenutelných zážitků z pětidenní cesty do německého Stralsundu.