ulrichsberger kaleidophon 2014

Transkript

ulrichsberger kaleidophon 2014
ULRICHSBERGER
KALEIDOPHON
2014
PRESSESPIEGEL
(Auswahl)
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
Neue Zeitschrift für Musik, Mainz
freiStil-Magazin, Wien
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
freiStil-Magazin, Wien
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
freiStil-Magazin, Wien
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
F E S T IV
A L RE
PORT
Ulrichsberger Kaleidophon New Orleans
Jazz
Fest
she illumina
Familia
program. A day earlier, as Kneer constantly stroked or American e
pulled on his strings to maintain low-frequency now lives in
consistency and Barrett output crackling undertow or chatter thro
reinforced the improvisations with live processing, Shuichi Chi
Rose pulled his strings in every imaginable direction and shtick, m
and as frequently whipped his bow in the air or juxtapositio
bounced it off strings as he carved expressive passages melancholy
from his instrument. While technically perfect, overall string tapp
cohesion seemed to be somehow lacking. Another rock-band
bill frise
masterful technician, bassist Mark Dresser ’s solo impressivel
recital of mid-length pieces extended from micro- pseudo blue
minimal delicacy with a bow to violent, multi-string attempts at
outbursts, plucked or scratched. While his sensuous contributed
sweeps may touch on notated music, Dresser ’s pacing plucking an
has a real jazz feeling. Sporadically Dresser ’s facial set as Honsi
More f
expression suggested that he too was baffled at a
suddenly produced tone and as delighted as the Swedish Sko
notated pie
audience.
Tristan Honsinger
Pharoah Sanders
Cello, the double bass’ welterweight sibling, an environm
wasn’t neglected. Part of the all-Ulrichsberg-based Trio included dir
Winterincontributed
theown
band’s intensity bu
W ood fabrication in many forms, from house “ThisNow,
is onecellist
of the Uli
last places
America thatto
is its
modus
operandi
by frequently
assuming
renovation to cabinetry, is one of the industries in the place,”
said Arcade
Fire’s
frontman Win
Butler. the
Thistime- electronics p
keeping
usually
taken
by a bassist. The From the op
Tristan
Honsinger
area surrounding the small Austrian town of sentiment
was role
echoed
by
many
performers—both
bandmembers’
timbres
snapped together
like Lego clarinetist G
Ulrichsberg. Appropriately, the 29th Ulrichsberger Louisiana
natives and
out-of-towners—at
this year’s
Mittens sma
high-quality
Kaleidophon (May 1st-3rd), featured a wood-based New pieces,
Orleansleading
Jazz &toHeritage
Fest. free
The jazz.
45th Resourceful
annual
drummer
Frediplace
Pröllover
propelled
rhythmic
power
ood fabrication
in two
many
forms,between
from with
housePeter Abling
his is
instrument in nearly every performance.
edition,
which
took
weekends
The s
the
same skill
he
brought
sawing
a industries
violin
bow in
onthemusic.
to cabinetry,
istoone
oftothethe
place,”
First among equals was French upright bassist Apr. renovation
25th-May
4th,
was
as dedicated
cultural
but
incongr
cymbals
or
sliding
plastic
cups
over
drum
tops
to
Joëlle Léandre, performing in a quartet with Swiss traditions
of
New
Orleans
and
Louisiana
as
ever.
area surrounding the small Austrian town of sentimen
pie
extend
tranquil
passages.jazz
Alto
saxophonist
soprano/tenor saxophonist Urs Leimgruber, Austrian
This
year’s
lineup
featured
heavyweights
likeTanja notated
Ulrichsberg.
Appropriately,
the
29th Ulrichsberger
Louisian
photo by whit lane
Feichtmair
within
three
modes:
midst of quickly
and marylene mey the
guitarist Burkhard Stangl and Rome-based American Pharoah
Sandersexcelled
and
Chick
Corea
asfeatured
well asinrockstars
Kaleidophon
(May
1st-3rd),
athe
wood-based
New Or
furious
improvisation,
sheperformance.
deconstructed
textures fortissimo
composer Alvin Curran—known for his time with such as
Bruce Springsteen
Eric
Clapton.
Hometown
instrument
in nearlyand
every
edition,a
repeated
ins
while
fiercely
reed-biting;
to
bring
a
theme
to
its
Musica Elettronica Viva in the ‘60s—on piano and legends
like
Irma
Thomas,
Hot
8
Brass
Band
and
Terence
First among equals was French upright bassist Apr. 25t
Experim
appropriate
conclusion,
her
playing
became
electronics. The latter ’s tapping on piano strings Blanchard
homage
to the funky
brass music
Joëlle paid
Léandre,
performing
in a quartet
with Swiss tradition
Ulrichsberg
descriptively
tonal
and cooperative;
and
prepared with cymbals made a perfect percussive pulsing
through New
Orleans
andUrs
Mardi
Grasinfrequently
Indian
soprano/tenor
saxophonist
Leimgruber,
Austrian
This
currents
of
jun 5-7
•8
Social
Mus
illuminated
her solos
with athrough
familiar jazz
lick.
(ULRICHSBERGER
CONTINUED
PAGE 13)tribesshe
counterpoint
to Leimgruber
’s key slapsFROM
and Stangl’s
and
second
lines
marched
the
Fair
guitarist Burkhard Stangl and Rome-based Americanfreedom
Pharoah
to
Barbash—al
Familiar
anything
is
not
the
stock-in-trade
of
The
Jazz
a
vertical rubbing of a violin bow against his strings; Grounds,
picking
up curious
passersby and
dancing
composer
Alvin
Curran—known
for his
time withaccording
such as B
expatriate
cellist
Tristan
Honsinger,
who Kuehn—bas
program.
A daydisruptive
earlier, as response
Kneer constantly
or American
Wynton Mt
Léandre’s
typically
to this stroked
was revelers.
Local
artisans
showed
off
their
crafts
and
this
Musica
Viva
in kept
the ‘60s—on
piano
andanniversary
legends
l
that
made
th
now
livesElettronica
in
Berlin. The
cellist
up constant
verbal
pulled onbowing.
his strings
to maintain
in its
seaso
semi-romantic
When
Curran’s low-frequency
wheezy year’selectronics.
Cultural
Exchange
Pavilion,
renamed
“Casa
do
The
latter
’s
tapping
on
piano
strings
Blanchar
throughout
his heritage
duo set with
pianist their range
consistency
and piano
Barrettchording
output crackling
undertow Brasil”,
or chatter
harmonica
and steady
later referenced
honored
Brazilian
with Japanese
traditional
preparedChino
withthat
cymbals
made between
a perfect
percussiveFor
pulsing
more info
marching
th
was halfway
story-telling
reinforced
the improvisations
with live
processing,
“St. James
Infirmary”,
she reversed course
to slap
a music,Shuichi
dance and crafts.
counterpoint
to Leimgruber
’s key
slaps
andphrase
Stangl’s members
tribes to
a
and
shtick,
mostly
involving
word
play
and
odd
Rose
pulled
his
strings
in
every
imaginable
direction
bassline as Stangl strummed in spirit. When not
As the Big Chief of The Congo Nation, an Afrovertical
rubbing
of
a
violin
bow
against
his
strings;
Grounds
Chick C
Honsinger
avoids
the cello’sDonald
purported
and as
frequently string
whipped
his inbow
in the air New
or juxtaposition.
showcasing
high-velocity
sawing
complement
Orleans cultural
group, alto
saxophonist
Léandre’s
typicallysubstituting
disruptive coordinated
response toswing
this was revelers.
melancholy
bounced it’soffextended
strings as he
carved expressive
passages
to Leimgruber
techniques,
Léandre’s
Harrison
Jr. is an nature,
institution at Jazz Fest.
He kicked off or (Tim Garlan
ORLE
semi-romantic
bowing.
When
C
Delyear’s
Puerto
stringweekend
tappingwith
and
Chino, Curran’s
who
tradedwheezy
his (NEW
from pseudo-operatic
his instrument. While
overall
ascending,
cries technically
and throatperfect,
gurgles
the second
a sliding.
soulful, hardbop
set. Dressed
jun
6-7 • 7
Quintero—p
harmonica
and
steady
piano
chording
later
referenced
Brasil”,
rock-band
roots
for
free
improvisation,
bonded
cohesion
seemed
to
be
somehow
lacking.
Another
kept the program constantly fascinating to the extent in traditional Mardi Gras Indian garb, Harrison ended
gr
Fellow
guit
Fresh
comp
impressively
with the
as
both
stretched
out
a aswinging
technician,
Dresser ’s solo
“St.
James
Infirmary”,
reversed
course
to on
slap
music,
d
that themasterful
45 minutes
seemed to bassist
flash byMark
in an instant.
his show
with
renditions
of cellist
theshe
New
Orleans
standards
meb
infused
the
pseudo blues-boogie
line.
Later, he mocked
Honsinger
’snotsoaring
recital of mid-length pieces extended from micro- bassline
partners
as
Stangl
strummed
in
spirit.
When
As
Greg Cohen, another stalwart bass player, provided “Li’l Liza Jane” and “Iko Iko”. New Orleans pride was
M
The
VigilWol
m
attempts at high-velocity
calm patterning with
floridinpianism
or trumpeter
minimal delicacy with a bow to violent, multi-string showcasing
Kenny
sawing
complement
New
Or
the thumping bottom for clarinetist Ben Goldberg’s on full
display during trumpeterstring
Nicholas
Payton’s
set.
festival
ear
Powell’s
“Te
contributed
to ’s mutual
textural
deconstruction,
outbursts, plucked or scratched. While his sensuous to
of
the
elec
Leimgruber
extended
techniques,
Léandre’s
Harrison
animated trio while drummer Kenny Wollesen ensured Sporting a Saints football jersey, he declared, “No New
Sanders’
set
Lucía, the
plucking and
rattling his instrument’s
internal string
sweeps may touch on notated music, Dresser ’s pacing ascending,
pseudo-operatic
cries and
the pieces swung in sophisticated fashion. Goldberg’s Orleans,
no American
pop music. Period.”
Histhroat
quartetgurgles the secon
one
anothe
guitarist,
tit
set asthe
Honsinger
attacked
his
own
strings.
has a real jazz feeling. Sporadically Dresser ’s facial kept
program constantly
fascinating Russell
to the extent in tradit
woodwind command extended into that space where (Derwin Perkins—guitars,
Braylon Lacy—bass,
slower
sensual com
and
More
formal
in
their
music
was
the
six-member
expression suggested that he too was baffled at a that the
45 minutes
to flash
byinterludes
in an instant.
his show
Klezmer-like sighs brushed up against raunchy whistles Batiste Jr.—drums)
threw seemed
down with
bluesy
Gilmore’spi
d
suddenly produced tone and as delighted as the Swedish Skogen ensemble, which performed a subdued uptempo
Gregslow
Cohen,
another
stalwart
provided “Li’l Liz
and improvisational smarts melded with classical and sensual
jams.
Payton
isn’t bass
the player,
strongest
Jazz
F
an
notated piece by pianist Magnus Granberg. As much Steinway
audience.
jun
11 • 7p
the but
thumping
bottom
Goldberg’s on fullfam
d
organization. Besides his compositions, which vocalist,
his closing
tune,for
“I clarinetist
Wanna StayBen
In New
seat
with Fe
a
Cello, the double bass’ welterweight sibling, an environment as a composition, the narrative, which Marsalis
Michael
animated
trio
while
drummer
Kenny
Wollesen
ensured
Sporting
demonstrated how lilting melodies can have serious Orleans”,
was
a
lovely
tribute
to
his
hometown.
Dr.
M
bandmates.
wasn’t neglected. Part of the all-Ulrichsberg-based Trio included directed improvisation, eventually inflated in Delfeayo
Kevin
Mah
intent, Now,
Goldberg
proceedings
upbeat
withband’s
Lonnie
Smith’s
Trionot
with
Kreisberg
(guitar)
the
piecesbut
swung
in Jonathan
sophisticated
fashion.
Goldberg’sheadlined
Orleans,
revelry
thatt
intensity
tempo.
The strings-percussion-andcellistkept
Uli the
Winter
contributed
to the
Giordano
sardonic
song
titles
and
comments.
and
Joe
Dyson
(drums)
closed
out
the
Jazz
Tent
May
1st
woodwind
command
extended
into
that
space
where
(Derwin
There w
modus operandi by frequently assuming the time- electronics performance was effective but not exciting. drummer
Two
German
with aKlezmer-like
haunting,
deeply
is as
talented
sighs soulful
brushed
upSmith
against
raunchy
Batiste Jr
a hometow
From
the opposite
side ofset.
the
spectrum,
Britishwhistles
bass vibraphonis
keeping
rolebassists—Stefan
usually taken Scheib,
by a matched
bassist. The
with Luxembourg-based
junk snapped
percussionist
Elisabeth
a vocalist
asimprovisational
he isGareth
an organist,
growling,
whispering
and
and
smarts
melded
with
classical
and
sen
second
Avenue.
Sh
clarinetist
Davis
and Dutch
rock
trio
Julie the
bandmembers’ timbres
together
like Lego
Flunger,
and Meinrad
working with
scatting
with asmashed
primal Besides
ease.
exploring
gospel
and whichclan,
organization.
compositions,
pianist
agevocalist,
four
(he
Mittens
out Deftly
brief his
compositions
by Austrian
pieces,
leading Kneer,
to high-quality
free Australian/
jazz. Resourceful
Britishdrummer
violinistFredi
Jon Pröll
Rosepropelled
and British
electronic
blues,demonstrated
he harnessed
and
mentholated
with a an
w
how after
lilting
melodies
can have
Orleans”
breathing
Peter
Ablingerminimalist
and,
adrones
break,
showcased
their serious
own set
rhythmic
power with
manipulator
Richard
their arespective
noise to
create
lines
that
were spiritual
talent
Goldberg
kepthard
the
proceedings
upbeat withlocal
Lonnie
majestic,
soS
music.
The
lattermelodic
was
rock,
perhaps
well-played
the same
skill he Barrett—did
brought to sawing
violin bow white
on intent,
bests, utilizing
to solder
together
garde.
The
audience
erupted
into standing
to croon
“DD
but incongruous
in
this
Ablinger
’s completely Jeffrey
cymbals four-string
or sliding authority
plastic cups
over drum
tops yet
to avant
sardonic
song
titles
andcontext.
comments.
and Mill
Joe
disparate
portions
of
contrasting
performances.
With
ovations
more
than
once.
groove.
werebassists—Stefan
more puzzling. Scheib,
Based onmatched
how Jason
extend tranquil passages. Alto saxophonist Tanja notated
Twopieces
German
withStewa
aThe
ha
jazz
at
l
stentorian
thumps
to establish
his time-keeping
or
jazzthe
took
center stage
in the
formtones
of Pharoah
forFred
am
including
b
quickly
foursome
could
inflate
to Elisabeth
super- room
Feichtmair
excelled
within three
modes: in the midst
of Avant
with
Luxembourg-based
junk
percussionist
a vocalis
Venue
spiccato
delicacy
for intricate explorations
below the
Sanders.
The and
Arkansas
native
found
his
explosive,
Jon
BatB
“Buck
fortissimo
and
immediately
pause,
oncewith
demonstrated
furious
improvisation,
she deconstructed
textures
Flunger,
Meinrad
Kneer,
working
Australian/and
scatting
Box
Office
bridge,while
Scheibfiercely
provided
the anchor to
to Flunger
sound-to expressionist
voice
as aofmember
of quickly
John Coltrane’s
York
City,
virtuosic
repeatedviolinist
instances
the
conceit
became
tired.
reed-biting;
bring a’stheme
its British
Jon Rose and British electronic CenterCha
blues, lev
hea
making,
which involved
stroking, smacking,
scraping,
later ‘60s bands—and
the-now-73-year-old
saxophonist
followed El
Experiments
such
as
these
show
how
the
appropriate
conclusion,
her
playing
became
manipulator Richard Barrett—did their respective white no
scratching
and vibrating
everything
placed
her hasn’tUlrichsberger
lost his unbridled energy annually
one bit. He dugthe
intomany heavy,
blue
Foryet
moreavan
info
descriptively
tonal and
cooperative;
and on
infrequently
bests, utilizingKaleidophon
four-string authorityreflects
to solder together
literal table of elements. The collaboration was so his extended
solos
with squawking
birdcalls
and the Orleans’ tra
currents of
improvisation.
Musicians
are given
disparate portions of contrasting performances. With ovations
perceptive that if any item on Flunger ’s elevated blistering
Albert
Ayler-esque
squeals.
longtime
is a charis
freedom
to succeed
(mostly)
and His
fail (infrequently)
stentorian
thumps to establish his
time-keeping ortradition—a
Ava
platform inadvertently cascaded to the ground, the quartet
(William
according
to Henderson—piano,
their own standards.Nat
NextReeves—
year ’s 30th
spiccato
delicacy
for
intricate
explorations
below
the
Sanders.
resulting timbre was quickly interpolated into the bass, anniversary
Joe
Farnsworth—drums)
sustained
a v and soulful
edition is a program worth
anticipating.
bridge, Scheib provided the anchor to Flunger ’s sound-“St.expressi
James
(CONTINUED ON PAGE 54)
(CONTINUED ON PAGE 54)
making, which involved stroking, smacking, scraping,Gotta)”,
later ‘60s
bo
(ULRICHSBERGER CONTINUED FROM PAGE 13)
by Ivana
Ng
Ulrichsberger Kaleidophon New
by Ivan
Photo by Ivana Ng
(c) Susan O’Connor / www.jazzword.com
Photo by Ivana Ng
by Ken Waxman
W
“T
MODE
Academy Records
& CDs
Cash for new and used
compact discs,vinyl
records, blu-rays and
dvds.
We buy and sell all
genres of music.
All sizes of collections
welcome.
For large collections,
please call to set up an
appointment.
Academy Records
BILL FRIS
GUITAR
LEGEN
The New York City Jazz Record
(c) Susan O’Connor / www.jazzword.com
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
by Ken Waxman
jalc.o
Open 7 days a week 11-7
12 W. 18th Street NY, NY 10011
212-242-3000
JIM
ULRICHSBERGER
KALEIDOPHON 2014
PRESSESPIEGEL
his Voice - Magazin,
Prag
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
Oberösterreichische
Nachrichten, Linz
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
ORF - Ö1, ZeitTon, Wien
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
ORF - Ö1, ZeitTon, Wien
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
Der Standard, Wien
Česisrůz-
O
prosto­
ějž Pe­
omelo­
samo
mnost
le jeho
vnímat
Památ­
ak na­
n vse­
ostoru
é i ob­
nášelo
n, kte­
čtvrtek
vý pro­
u a v ní
dávno­
uje se
Budem
ze 70.
astře­
obíme,
tím na
v rám­
stoupí
Moving
ozezní
manci
u svou
princi­
popu­
filmař
zátory
IQ+1).
aví za­
xy/NoD
n. A na
jimeč­
estiva­
Kaštan.
Slabý
Střídání ročních období v jazzovém Rakousku probíhá takto: březen Snow Jazz Gastein, květen Ulrichsberger Kaleidophon, červenec Nickelsdorfer Konfrontationen nebo Jazzfestival Saalfelden,
listopad Music Unlimited Festival Wels, ale možná bych mohl zvolit i další akce. ULRICHSBERGER KALEIDOPHON, o kterém bude
řeč, se konal už po devětadvacáté ve dnech 1. až 3. května a nabídl jedenáct vesměs zajímavých programů, pro které stálo za to
vyjet těch pár kilometrů za jižní českou hranici.
Zamyšlení nad Kaleido-
----------
phonem
Tristan Honsinger
Triu Colophony se podařil na zastávce
delšího turné mezi Brnem a Bielefeldem
přímo kolosální vstup před plně obsaze­
ným sálem místního jazzového ateliéru.
Jon Rose (1951) s tenorovými housle­
mi, Meinrad Kneer (1970) u kontrabasu
a Richard Barrett (1959) nad elektroni­
kou předvedli, jak lze spontánně vytvá­
řet polomelodickou a polonoiseovou zá­
ležitost, plnou vzájemného protýkání,
úhybných momentů a vábivé hudebnos­
ti. Rose opět v plné formě, překvapivě
vymýšlivý a vstřícný k ostatním, Kneer,
který mu dokázal ve všech situacích od­
povídat na neobvyklé výzvy, a Barrett,
vymykající se z obvyklého elektronic­
kého doprovodování, takže byl skuteč­
ně tím třetím do party, všichni spoluvy­
tvářeli improvizační suitu, plnou nuancí,
střetů i vynalézavosti. I když tedy start
vyvolal otázku, zda v této souvislosti ob­
stojí následující formace, jak Trio Now!
s altsaxofonistkou Tanjou Feichtmair, vi­
oloncellistou Ulim Winterem a bubení­
kem Fredim Pröllem, tak nové kvarte­
to francouzské kontrabasistky Joëlle
Léandre v obsazení Urs Leimgruber
(saxofon), Burkhard Stangl (elektric­
ká kytara) a Alvin Curran (klavír, elekt­
ronika) v pomyslné soutěži nezaostali.
Jejich komprovizační schopnosti mísily
intuitivnost souhry se zálibou v osvěži­
vých plochách, přičemž zejména sesku­
pení kolem Léandre (která si neodpusti­
la vokální příměs ke své robustní base)
prokombinovávalo různá stanoviska
hráčů do jednotící vehemence.
Dvojice Flunger & Scheib, tedy per­
kusistka Elisabeth Flunger a kontraba­
sista Stefan Scheib, v podstatě pokra­
čovala v improvizačním rejdění. Zatímco
Scheib provokoval mimickou okázalos­
tí, Flunger v uspořádané řadě předmě­
tů, které paličkami či plechy nivočila,
po určité době zestereotypněla, a tak
neplánovaný pád jednoho z předmětů
obecenstvo mile vyrušil. Zato následu­
jící klauniáda violoncellového mága Tristana Honsingera (1949) a japonské­
ho záměrně ležérního pianisty China
Shuichiho strhla publikum k nebýva­
lému nadšení a k vyžadování přídavků.
Honsinger, tvářící se jako zamračený
bezdomovec, střídal brilantní ovládání
svého nástroje s provokativně drsným
zpěvem nebo spíše italsko­francouz­
sko­německo­anglickým parléřstvím,
vytvořil chaoticky ztvárněnou komic­
kou figuru, plnou dynamičnosti, smutku,
hravosti, žvavosti a dryáčnictví zároveň,
k čemuž mu zdárně přihrával klavíris­
ta, plný nonšalance, jemných hudeb­
ních žertů jak na klávesnici, tak uvnitř
piana. Na rozdíl od Honsingera, jehož
ULRICHSBERGER
KALEIDOPHON 2014
PRESSESPIEGEL
UNI Kulturni
Magazin,
Prag
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
Jon Rose
a jež byla založena na abstraktních dí­
lech malířů Maleviče, Mondriana, Al­
berse a Reinharda, a kterou pro ně na­
chystal skladatel Peter Ablinger (1959),
tak vlastní superrockovou improvizaci.
Jestliže v první části excelovali včasným
nasazením ke zlomkům centrální kom­
pozice, ve svém ranku pak vévodili pe­
kelným zvukem, vybičovávaným však
ve sladěné souhře, okázalostí rocko­
UNI Kulturni Magazin, Prag
dosavadní dráhu jsme mohli sledovat
vedle sólových alb i v souvislosti s tako­
vými avantgardními kolektivy, jako byla
Company nebo ICP Orchestra, je Chino
homo novus, ale předpokládám, že to
se může záhy změnit; má na to. Ale pře­
skočil jsem další vrchol festivalu: dvoj­
koncert holandského freerockového tria
Julia Mittens spolu s britským baskla­
rinetistou Garethem Davisem. Bylo co
přestávek, trávených v přilehlém dob­
ře zásobeném snacku). Průměrný věk
návštěvníků bych odhadl mezi pade­
sáti a šedesáti. Samo obecenstvo bez
netrpělivosti a velice vstřícně chápající
jakoukoli novátorskou překvapivost. Po­
sluchači se spolu během oněch tří dnů
sžívají, potkávají se přes den v městeč­
ku, konverzují o pauzách mezi sebou
i s hudebníky, dovedou ocenit dobré vý­
kony, těm nejlepším pak dávají patřič­
ně znát své nadšení. 28 sponzorů včet­
ně Raiffeisenbanky. Možnost ubytování
pod stany v přilehlém campingu nebo
na matracích v mládežnické ubytovně.
O prodej CD se tu jako při většině po­
dobných akcí postaral neúnavný Ger­
hard Busse z No Man’s Landu (jezdíval
i k nám, dokud mu v Praze nevykrad­
li auto, plné kompaktů!). Ve dnech fes­
tivalu vysílal rozhlas ORF Oe1 plné tři
hodiny pořadů z Kaleidophonu i o Ka­
leidophonu! Což pokračovalo i po skon­
čení festivalu. (Český rozhlase, kde jsi
zaostal?) Vedoucí představitelé oněch
rakouských jazzových období vzájem­
ně navštěvují své festivaly, nepovažují
se za konkurenty, naopak sdílejí potě­
šení nad tím, koho zajímavého se po­
dařilo představit (možná zevšeobecňuji,
ale mluvil jsem tu například s organizá­
torem Music Unlimited). Inspirují se vzá­
jemně. Dvě výstavy v přilehlých prosto­
rách. Možná by se ještě další důvody
k zamyšlení našly. Podstatné však je,
že touto zkušeností, kterou tu nezišt­
ně předávám, by se leckdo mohl inspi­
rovat i u nás.
Ale zakončil bych citátem ze zamyš­
lení Radu Malfattiho: „Děje se něco no­
vého: nevěřím ve „vynalézání“ jednot­
livostí. Hudba (např.) se mění sama od
sebe. Když máme štěstí, jsme v pravý
čas na správném místě, abychom tuto
proměnu vědomě (ale také nevědom­
ky) zažili, co možná tvůrčím způsobem
na ni reagovali nebo také s materiá­
lem, který je po ruce nebo který se na­
bízí, správně zacházeli.“ Taková je totiž
hudba, kterou většinou při obdobných
příležitostech zažíváme, taková hudba
provázela i leckterého účastníka letoš­
ního Kaleidophonu. V tom je právě smysl
obdobných festivalů.
Z. K. Slabý
Foto Dušan Pavlovič
zoval, že jemu a jeho pěti druhům jde
o zachycení prostředí, zda přírodního,
krajinného či lesního, není zcela pa­
trné, avšak název seskupení Skogen
znamená les. Tudíž jednotliví členo­
vé v průmětu s Petterem Wästbergem
u perkusivně zpracovávaných objek­
tů setrvávají většinou u filigránské po­
tichlosti a nevzrušivé časosběrnosti (je­
jich CD se nazývá Ist gefallen in den
Schnee, tedy cosi ve smyslu „hudba za­
padla do sněhu“). V příkrém kontrastu
k nim nastoupil turntablista Dieb 13 se
dvěma sličnými společnicemi, baskla­
rinetistkou Susannou Gartmayer a bu­
benicí Katharinou Ernst. Obě dívky se
do vystoupení pustily s náramnou ver­
vou a setrvaly s ní značně neměnně,
což obecenstvu nevadilo, aby postup­
ně nepookřávalo. Velkým zážitkem bylo
sólové vystoupení kontrabasisty Marka
Dressera (1952), který ze svého ná­
stroje vydobýval nové a nové možnosti
a sám se tvářil, jako že se podivuje to­
mu, co všechno dokáže. O zakončení
celého programu se postaralo naprosto
profesionálně americké Ben Goldberg
Trio; v jeho čele působí tento neklid­
ný klarinetista až s klezmerovou tan­
cechtivostí a sekundují mu přemýšlivý
kontrabasista Greg Cohen a především
Kenny Wollesen u bicích, které rozpará­
dí s takovým zaujetím, že na něho jeho
spoluhráči zírají s nevěřícím úsměvem.
Dobrá (skoro­zornovská) tečka za celým
Kaleidophonem.
A to zamyšlení? Je několikeré
a uveďme si ho alespoň v bodech.
Především tak nápaditě, cílevědomě
a ujednoceně sesazený program, ode­
hrávající se v nevelkém Ulrichsbergu
(nejde tudíž o skrumáž náhodně se­
sazených projektů). Tradice, která se
tu jeví jako samozřejmost a můžeme
ji vysledovat už v publikaci Jazzatelier
Ulrichsberg, vydané v roce jeho dva­
cetiletého trvání. V ní je nejen vylíčena
prehistorie a historie vůdčí personou
celé akce Aloisem Fischerem, zvaným
Luis, v ní však také najdeme příspěv­
ky Steva Lacyho, Franze Koglmanna,
Radu Malfattiho, Paula Lovense, Tima
Berna a dalších. Nadšené (mezinárod­
ní) publikum, setrvávající v naplněném
sále po celých osmnáct hodin hudeb­
ních extravagancí (samozřejmě včetně
Gareth Davis
poslouchat, bylo se na co dívat. Davis
spolu s Martinem Luitenem (elektrická
kytara), Michelem van Damem (elek­
trická basa) a Leem Fabriekem (bicí) to­
tiž v rozmezí času, který jim byl vyme­
zen, dokázali jak přesvědčivě zvládnout
„suprematickou“ desetidílnou kompo­
zici Černá série, jejíž jednotlivé pasáže
se odehrály během jedné až čtyř minut
vého chování, intenzívní psychoatmo­
sférou a nelíčenou úderností. Zejména
Davisův basklarinet prokluzoval do vý­
tržnické spontaneity, nicméně ostatní
nezůstávali pozadu.
Závěrečný den patřil už od 17 ho­
din švédské skupině Magnus Granberg & Skogen. Klavírista Granberg
už předem v programovém sešitě avi­
26
Mark Dresser
27
-
-
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
Auftakt zur 29. Ausgabe des Ulrichsberger Kaleidophons:
Spannendes Zusammenspiel
Das renommierte Ulrichsberger Kaleidophon ging am
Donnerstag in die nächste Runde. Die 29. Ausgabe des
jährlich stattfindenden Jazzfestivals startete im vollem
Jazzatelier Ulrichsberg mit dem Trio Colophony. Bis
heute, Samstag, sind elf Ensembles aus den Sparten
Jazz, Neue Musik und Improvisation zu Gast.
Das titelgebende Kolophonium brauchen von den
drei Herren von Colophony
aber nur der australische
Geiger Jon Rose und der
Bassist Meinrad Kneer aus
Deutschland. Der dritte im
Bunde, der Engländer Richard Barrett, ist nämlich
kein Streicher – sein Instrument ist die Elektronik. Die
Musiker zeigten sich kreativ
in ihrer Spielweise und
schienen völlig gleichberechtigt zu improvisieren.
Das Resultat dieses spannenden Zusammenspiels erinnerte ab und zu ein wenig
an Soundeffekte mancher
Science Fiction-Epen, war
aber erfreulich kurzweilig
und
abwechslungsreich.
Dies auch dank der kurz gehaltenen Stücke, deren neckische Enden oft Grund
zum Schmunzeln gaben.
Danach folgte mit dem österreichischen Trio Now! eine weitere dreiköpfige Formation, bei der die Rollen
aber klarer verteilt waren.
Uli Winter und Fredi Pröll
rollten auf dem Cello und
Schlagzeug den Klangteppich aus, auf den die Saxophonistin Tanja Feichtmair
ihre Töne setzte. Quirlig und
rastlos wirkte das meist, mit
der Zeit bekam die Musik
aber immer mehr Momente
zum Luftholen. J. Wahlmüller
? Programminfos für den letzten Festivaltag
auf www.jazzatelier.at
Neue Kronen Zeitung,
Linz
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
Mica Austria, Wien
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
Oberösterreichische Nachrichten, Linz
ORF Oberösterreich, Linz
Concerto Magazin,
Waldviertel
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
Skug-Magazin, Wien
Tipps-Bezirksmagazin,
Rohrbach
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
Zeitschrift für Neue Musik, Mainz
|
Rohrbacher Rundschau, Rohrbach
ULRICHSBERGER KALEIDOPHON 2014 | PRESSESPIEGEL
The Wire, London
|
ORF Ö1 Magazin, Wien
|
JazzPodium, Stuttgart

Podobné dokumenty