Stáhnout ve formátu PDF

Transkript

V tomto čísle naleznete: Zajímavost: Bezedná studna na Helfštýně, Hlavní téma: Ztracené
světadíly, Recenze: S alergií na magii; Strážcové Varadínu; The Saboteur; Avatar, Povídka:
Azurová planeta II – Část první; Zlodejka; Nové naděje, Magic: the Gathering: Jednotná
Selesnya; Deskové hry: Vládci podzemí, Šílené teorie: Paralelní vesmíry a placatá Země,
Záhady: Stonehenge, Historie: Říše Sámova a Velkomoravská, Mytologie: Nadpřirozené
bytosti Japonska – Část druhá, Rozhovor: Rozhovor s Jurajem Červenákem
Úvodník
2
Úvodník................................................................................2
Zajímavost – Bezedná studna na Helfštýně..........................3
Hlavní téma – Ztracené světadíly…….................................4
Novinky – 1-2/2010...……………………………………...6
Literatura – S alergií na magii, Strážcové Varadínu……….7
Film – Avatar.…….........................................................…..8
Hra – The Saboteur………………………………….…..…9
Povídková část:
Azurová planeta II – Část první (Stanislav Cepník st.)…..10
Zlodejka (Rastislav Kučírek)...........................……….......14
Nové naděje (Jakub Cepník).................………..................17
Milí čtenáři!
Mám pocit, že poslední dobou je na našem
fóru i v e-mailové schránce poněkud mrtvo.
Ohlasů a kritiky je čím dál tím méně, což nás
v redakci samozřejmě nijak netěší. Pokud totiž
měsíc pracujete na novém čísle, plni očekávání
ho nahrajete na net a nedočkáte se žádných
komentářů, pochopitelně to zklame.
Proto se obracím na Vás: Máte nějaký
nápad, co bychom s tím mohli dělat?
Sám jsem o tom přemýšlel a navrhuji
uspořádat nějaké kamarádské, neoficiální
setkání čtenářů a redaktorů Camelotu.
Odehrálo by se zřejmě o nějakém sobotním
odpoledni kdesi v Praze.
Pokud byste měli zájem zúčastnit se ho,
napište nám. Též můžete navrhnout termín,
který by vám vyhovoval. Najde-li se dostatek
zájemců, bude se tato „akce“ konat.
V tomto čísle jsme pro Vás připravili hned
několik novinek. Zaprvé je to nová rubrika
Šílené teorie, které se ujal náš redaktor
Metoděj Novotný. Bude se v ní psát – jak
můžete usoudit již z jejího názvu – o teoriích a
myšlenkách, které jsou, řekněme, poněkud
odvážné, pozoruhodné nebo zkrátka… šílené.
Hlavně je to ovšem již avizované
pokračování sci-fi ságy Azurová planeta
Stanislava Cepníka st., s jejíž první částí jste se
setkávali v prvních pěti číslech Camelotu.
Z ostatních článků bych neměl opomenout
recenze filmového trháku Avatar, deskovky
Vládci podzemí či počítačové hry The
Saboteur. Dále bych také měl zmínit článek
Říše Sámova a Velkomoravská a rozhovor se
spisovatelem Jurajem Červenákem.
Příjemné čtení Vám přeje
Jakub Cepník
Magic: the Gathering – Jednotná Selesnya……………….18
Deskové hry – Vládci podzemí…………...........................19
Šílené teorie – Paralelní vesmíry a placatá Země...………20
Záhada – Stonehenge………...…………………………...20
Historie – Říše Sámova a Velkomoravská…...………......21
Mytologie – Nadpřirozené bytosti Japonska – Část druhá.23
Rozhovor – Rozhovor s Jurajem Červenákem...................24
Výzva – Rádi fotíte nebo jste autorem nějaké zdařilé
fotografie, která by se hodila do Camelotu?
Pokud ano, pošlete nám ji na e-mail, a jestli se nám bude
líbit, uveřejníme ji v rubrice Foto měsíce. Naše zásoby fotek
totiž také nejsou neomezené. :-)
Opět zde máte příležitost náhlednout do našich – pochopitelně
přísně tajných – plánů týkajících se příštího čísla.
• Hlavním tématem tentokrát bude šamanismus. Dočtete se
o životě šamanů na daleké Sibiři, o magických praktikách i o
šamanismu obecně.
• Také se (snad) dočkáte rubriky Vyřešené záhady, kterou
jsme slibovali již minule. :-)
• Slyšeli jste někdy, co je to near death expedition? Pokud
ne, příště se to dozvíte.
• Jestli nám bude přát čas a štěstěna, nachystáme též
pokračování úspěšné rubriky Historie na vlastní kůži, ve které se
tentokrát zaměříme na útrapy křesťanů za války.
• Asi také napíšeme nějaký nový seriál o mytologii. Jaká
mytologie to bude, to je však zatím ve hvězdách. Je ovšem dost
možné, že bude indiánská.
A to zdaleka není všechno!
Příští číslo vychází v pondělí 5. dubna 2010.
Foto a zajímavost měsíce
3
Bezedná studna na Helfštýně
Adam Cepník
Většina hradů byla stavěna pro ochranu nějaké důležité obchodní cesty nebo pro ochranu majetku. Hrad
Helfštýn byl postaven ze zcela opačného důvodu. Jeho zakladatel Helfríd z Linavy postavil hrad na hřebeni
nad nejužším místem Moravské brány, aby obchodníky přepadal.
O loupeživém rytíři Helfrídovi bylo známo, že se nebojí spolčit i s nejsilnějšími mocnostmi a to se mu
nakonec nevyplatilo. Brzy se o lupiči Helfrídovi deozvěděl sám panovník. Helfštýn byl obléhán královským
vojskem, které přerušilo jediný vodní pramen, kterým byl hrad zásobován. Helfríd nechal kopat čím dál tím
hlubší studnu, ale marně. Proto o pomoc poprosil samotného ďábla. Slíbil mu svou duši, pokud zhotoví
studnu do svítání. Čert však měl jednu podmínku. Helfríd mu nesmí v práci nijak bránit, jinak Helfštýn
útoku podlehne. Ďábel svůj úkol splnil, ale Helfríd se ráno naklonil, aby si studnu prohlédl. Spadl dolů a
voda uvnitř se na tři dny zbarvila krví. Jeho posádka se nakonec vzdala, protože neměla pitnou vodu. Čert
Helfrída studnou odnesl rovnou do pekla. Od té doby se studni říká „bezedná“. Když do ní někdo hodí
kámen, voda se prý na dlouhou dobu zbarví krví.
Hlavní téma
4
Ztracené světadíly
Stanislav Cepník st.
Říše MU
Zaslechneme-li zmínku o zmizelých
pevninách, ztracených městech, zaniklých
civilizacích, obvykle se nám vybaví
Atlantida. Je zdrojem věčných dohadů,
protichůdných teorií, inspirovala i řadu
umělců.
měst představovalo centra vzdělání
a náboženství.
Nejvyšším bohem byl bůh slunce
Ra, kněz – král této říše – se
jmenoval Ra – Mu. Náboženství
bylo monoteistické. Svou víru šířili
obyvatelé MU kolonizací po celém
světě. (Nápadná je značná podoba s
Zdaleka však není jediná. Je tu např. země
Donellyho popisem Atlantidy.)
MU, Lemurie, Agartha, jsou tu legendární
země Keltů a další a další. S Atlantidou Strašlivá katastrofa asi před
jsme se seznámili v 8. čísle Camelotu, dvanácti tisíci lety zničila tuto říši.
Zbyl jen řetěz ostrovů v Tichém
tentokrát se zaměříme jinam.
oceánu. Přežil zhruba milion
Domněle ztracená země MU je údajně
obyvatel, ti se brzy proměnili v
Autorem této mapy je James Churchward
potopená pod mořskou hladinou v Tichém
divochy a kanibaly.
oceánu. Dnešní znalosti mechanismu
silou hmotnými předměty) se dokázali
tektonických
desek
však
možnost Existuje i několik neúspěšných pokusů najít
přenést k jiným lidem a věcem.
existence velkého kontinentu v této oblasti věrohodné důkazy o existenci MU.
Podle Blavatské byli Lemuřané jednou ze
vylučují. To nám ale nebrání, abychom se
Pro zajímavost: Na konci 30. let 20. století
sedmi „původních ras“, žili v období
nezmínili o představách o této zemi.
propagoval Atatürk, vůdce hnutí za tureckou
třetihor, byli vejcorodí a mentálně
Poprvé se o ní zmiňuje antikvář August Le nezávislost, výzkum MU a dalších
zaostalí. Kvůli jejich bezmyšlenkovitosti
Plongeon (1825 – 1908), cestovatel a ztracených kontinentů. Doufal, že bude
svrhli bohové Lemurii do moře a přivedli
spisovatel, který vedl vlastní výzkum objeveno spojení mezi tureckou civilizací a
na svět Atlantiďany.
mayských rozvalin na Yucatánu. Podle jinými prastarými kulturami.
Podle názoru Fredericka Olivera z r. 1894
něho přeživší obyvatelé zaniklého
kontinentu MU, staršího než Atlantida, Pozn.: Někteří autoři (R. Gardener, R Shei a žijí přeživší Lemuřané v komplexu tunelů
hory Shasta v Severní Kalifornii.
založili mayskou civilizaci. Uváděl, že R. A. Wilson) ztotožňují MU s Lemurií.
přeložil staré mayské spisy, které ho na
Pozn.: Jistě jste si všimli rozporu v
tuto myšlenku přivedly, ale pozdější Lemurie
názorech R. Steinera a madame Blavatské.
badatelé starších mayských spisů objevili,
Někdy bývá ztotožňována s kontinentem
Lemurie se dostala i do umělecké
že jeho překlad byl založen spíš na jeho
MU, Tamilové ze Srí Lanky ji ztotožnili se
literatury.
bujné fantazii.
svým mýtickým kontinentem Kumari
Ztracený kontinent MU byl později v řadě Kandam.
Legendární země Keltů
knih
popularizován
Jamesem
Je umisťována do Indického oceánu, do
Keltové mají – pokud jde o tuto oblast –
Churchwardem (1852 – 1936), zajímavou
oblasti mezi Srí Lankou a Madagaskarem,
jednu z nejbohatších folklorních tradic.
osobností s pestrým životem. Sám o sobě
popř. se táhne Tichým oceánem až k
Jde o ostrovy, potopená města, zatopené
uvádí, že měl velmi dobré vzdělání, že v
Velikonočnímu ostrovu. Tuto oblast a
země, říše nacházející se v jiných sférách.
britské
armádě
dosáhl
hodnosti
problematiku uvedla v 80. letech 19. století
Skoro vždy leží na západě. Legendy o
plukovníka. Nějakou dobu žil údajně v
do literatury madame Blavatská, zabývající
nich byly natolik sugestivní, že je hledaly
Indii, pomáhal hladovějícím atd. atd. Jeho
se kromě jiného mystickým učením o bohu,
různé výpravy – a to napomohlo i k
knihy mají sice stále své příznivce, ale
duši apod. O Lemurii psal a přednášel také
objevům a otevření Nového světa, jak
nejsou považovány za vážnou archeologii.
vizionář a okultista Rudolf Steiner. Ten
uvádí ve své knize Joel Levy.
Podle Churchwarda byla země MU, „Říše údajně získal přístup k záznamům akáši (tj.
slunce“, obrovským kontinentem v jakási databanka veškerých lidských K nejdůležitějším legendárním zemím
Tichém oceánu. Byly na ní zaoblené zkušeností a znalostí otisknutá do éteru, tzn. Keltů patří potopené království Lyonesse,
potopené město Ys, napůl legendární
kopce, ale žádné rozlehlé pohoří. jakési mlhavé, nefyzické roviny existence).
ostrov Hy – Brasil a nadpozemská
Úrodnými nížinami protékaly řeky. Byl to
Podle akáši, uvádí Steiner, Lemuřané neměli
pohádková země Tir Nan Og.
tropický ráj. Žilo tam 64 mil. obyvatel
kostru, byli měkcí a ohební, neměli logické
rozdělených do deseti kmenů (národů),
ani aritmetické schopnosti, mohli se však Všechny legendy o nich jsou velice
měli však společnou vládu. Lišili se podle
rozpomínat na své dřívější zkušenosti s zajímavé, my si přiblížíme alespoň jednu
ras s různou barvou pleti. Všem vládla bílá
danou věcí. Ovládali životní sílu, která jim – o ztraceném království Lyonesse,
rasa.
umožňovala brát energii z rostlin a využívat Tristanovy země.
Byla to údajně kolébka civilizace. Měla ji i k pohonu vzdušných plavidel. Postrádali
Lyonesse bylo mýtické království, které se
nejvyšší kulturní a společenskou úroveň, paměť, neměli proto ani řeč, ale pomocí
údajně rozkládalo mezi Cornwallem a
byla na výši technicky i civilizačně. Měla telepatie a psychokinéze (čtení myšlenek a
souostrovím Scilly a ještě dál. Nejranější
nádherné stavby, jejích sedm hlavních schopnost pohybovat pouhou psychickou
zprávu o této ztracené zemi máme z 15.
století. Zmiňuje se o zatopených lesích, ►
Hlavní téma
polích a sto čtyřiceti kostelech, které prý
vyzvánějí i pod vodou. Rybáři uváděli, že
tu vylovili kusy dveří a oken a tvrdili, že
pod hladinou viděli domy a zříceniny.
Cornwallský historik (18. století) se
domníval, že řady kamenů, které vybíhají
na pobřeží na ostrovech Scilly, mohou být
dílem lidských rukou, protože vypadají
jako zídky mezi poli. Oceánografové tuto
možnost popírají. Přijatelnější je teorie, že
to mohly být pasti na ryby.
Podle artušovské legendy o Tristanovi a
Isoldě tady byl Tristanův domov.
V pozdní středověké literatuře se vypráví,
že v listopadu 1099 království zmizelo
pod vodou. Zachránil se jenom
Trevelyan, kterému se na bílém koni
podařilo před vlnami uprchnout. Město
lvů, hlavní město království, prý bylo plné
divů.
Pokud se díváme z nejzápadnějšího cípu
Cornwallu na ostrov Scilly, zahlédneme
skaliska vyčnívající nad hladinu, kterým
se říká Sedm kamenů. Mají prý označovat
místo, kde leželo Město lvů.
V artušovských pověstech byl Tristan
synem lyonesského krále. Měl za úkol
přivést svému strýci z Irska nevěstu,
princeznu Isoldu. Oba však náhodou
vypili nápoj lásky a zamilovali se do sebe.
Tristan si nakonec vzal jinou Isoldu, zažil
mnohá dobrodružství a nakonec tragicky
zahynul.
Tato postava má předobraz v historickém
Tristanovi,
jednom
ze
čtyř
zaznamenaných lyonesských králů, ale
toto království pravděpodobně nikdy
neexistovalo. Skutečný Tristan byl zřejmě
král Drust z Lothianu, piktského
království v dnešním Skotsku. Tato
dynastie byla spojována s keltským
královstvím ve Walesu a v severní Anglii.
Tam se jméno změnilo na Drystan, ze
slova Lothian se stal výraz Leonais. To
byl zároveň název části Bretaně, ta měla
styky s Cornwallem. Tam se z něho stal
Tristan z Lyonesse. V Cornwallu
existovaly legendy o potopené zemi. Tu
označovali jako Lethowstow. Z toho se
stala Leonais a z ní Lyonesse.
Ztracený Lethowstow může mít skutečný
základ, ale to by byla dlouhá historie.
Na závěr budu citovat Wikipedii: Příběh
Lethowstowu/Lyonesse má svůj protějšek
v Bretani, kde leží pod zálivem
Douarnenez potopené veliké město Ker –
Is. Potopě unikl jen král Gradlow, který
stejně jako Tristan cválal na bílém koni
před záplavou.
Oba příběhy jsou spojeny s hrdiny ze 6.
století a oba patří ke keltské oblasti oné
5
doby, mohlo jít docela dobře o lokální Tolik značně
pohromu způsobenou výjimečně vysokým Podívejme se
příbojem.
důkladněji.
Této látky se dotýkají i jiné mýty, je
zpracována básníkem Tennysonem (19.
století) i autory 20. století, inspirovala i
Tolkiena (ztracené království Númenor),
psal o ní i časopis 100+1 atd.
útržkovitě na úvod.
do Agarthy poněkud
Podle názoru některých badatelů je Země
pevná koule, ale její kůra je děravá. Uvnitř
jsou přirozené i umělé dutiny pospojované
složitou soustavou chodeb a tunelů.
Prostory jsou osvětleny zvláštním
nazelenalým světlem vyzařujícím se stěn a
stropů. Mohou tam růst i rostliny. Původ
Šambhala
tohoto světla zatím neznáme, ale ovlivňuje
Šambhala se podle jedné oblíbené legendy
prý i tok času.
nachází v některém odlehlém himálajském
údolí, snad v centru Tibetu, starobylé texty
Obyvatelé Agarthy jsou údajně potomci
Čhag – čhung ji umisťují do jiného
velice staré civilizace, která se uchýlila do
konkrétního údolí (Satledž). Podle badatelů
podzemí po obrovské katastrofě, která prý
19. a 20. století leží mnohem dále na severu
v dávných dobách postihla naši Zemi.
Mongolska nebo jeho okolí, podle Blavatské
Stoupenci domněnky, že šlo o jadernou
leží v poušti Gobi . . .
válku, uvádějí i místa, kde k ní došlo
Vyhneme
se
složitým
historickým (Sahara, Gobi, Nullabor v Austrálii,
okolnostem vztahujícím se k buddhismu i některá místa v USA…) a snaží se to
jiným náboženstvím. Pro naše následné doložit přírodními úkazy.
seznámení s Agarthou potřebujeme vědět, že
Pokud jde o obyvatele Agarthy, i tady se
Šambhala se stala symbolem nejvyššího
badatelé rozcházejí (potomci zničené
duchovního pokroku, jakýmsi sídlem
Atlantidy, bibličtí „synové Boží“, nebo
kosmického ohně, očišťující síly, která
snad dokonce návštěvníci z kosmu, kteří
smete zkažený materialistický svět a přivede
se do podzemí uchýlili před šedesáti tisíci
nový věk čistoty.
lety). Všichni ale uvádějí, že tato rasa má
obrovské znalosti a ovládá tajné síly, s
Agartha
jejichž pomocí může uvádět do pohybu a
Tato záhadná říše se prý nachází hluboko přemisťovat v prostoru i velké a těžké
pod zemskou kůrou. Je shromaždištěm předměty, má i zvláštní létající stroje, v
temných sil, proto se tam vytvářejí zlé nichž v podzemí cestuje. Agarthťané prý
energie. Snad dleží pod Himálajem, snad ve udržují občasné styky s vybranými lidmi
středu země, ale jak uvidíme dál, bývá na povrchu Země, proto se jejich stroje tu
a tam objevují na obloze. Je tedy možné,
situována i jinam.
že tzv. létající talíře k nám nepřilétají z
Francouzský orientalista a mystik Saint –
kosmu, ale z hlubin naší planety.
Yves D' Alveydre tvrdil, že pomocí
●●●
astrálního cestování pronikl do nesmírně
vyspělé podzemní civilizace a popsal
Tady naši informaci o Agarthtě uzavírám.
Agarthu i jejího nejvyššího vládce
Látky o ní je hodně, je různorodá, některé
Brahmatinu. Ten do těchto míst přivedl roku
články si částečně odporují, ale stojí za to,
3200 před. n. l. miliony svých stoupenců a
abyste se s nimi seznámili (v jednom z
vybudoval tam mimořádně vyspělou
nich je např. uvedeno, že Šambhala je
civilizaci, která se odhalí světu nahoře a
místo v Agarthtě). Jsou v nich
zavede nový věk.
dobrodružné zážitky badatelů, cestovatelů,
Legenda o Agarthtě vznikla na konci 19. poznatky buddhistických i lámaistických
století a stala se součástí mýtu o Šambhale. mnichů (Mongolsko, Tibet...), více či
V psychické válce mezi Agarthou a méně věrohodná svědectví obyvatel oné
Šambhalou první reprezentovala negativní části Asie.
energie, druhá pozitivní.
Obsažný a zajímavý pohled do této oblasti
Některé síly, které ve 20. století soupeřily o nám podává Ivan Mackerle, hodně
nadvládu, se snažily Agarthu objevit a zajímavé látky je i na webu (z toho jsem
využít energii pro sebe. Nejznámějšími však kvůli omezenému rozsahu článku
hledači byli nacisté, kteří vyslali v letech nečerpal). ■
1937 až 1939 do Tibetu výpravu, aby tuto
Zdroje: Atlas Atlantida a další ztracené
podzemní říši vyhledala a spojila se s jejími
civilizace (J. Levy, Metafora 2008) Cesty
vůdci. Ať už tomu bylo jakkoli, je pravda, že
za příšerami a dobrodružstvím (I.
výprava měřila Tibeťanům lebky a zkoumala
Mackerle, Motto 2005), Zakázaná
možnost, že árijskou vlastí byl Tibet (to
archeologie (K. Dona a R. Habeck, Dialog
souviselo s německým rasismem).
2008), ww.wikipedia.org
Obrázek: www.wikipedia.org
Aktuality, události, objevy…
6
Novinky 12/2009 – 1/2010
Jakub Cepník
7. února zemřel ve věku
osmdesáti devíti let
americký
sci-fi
spisovatel Philip Klass.
U nás mu vyšla kromě
románu Lidé a netvoři
také řada povídek.
Foto, zdroj:
www.locusmag.com
Ve dnech 28. – 31. ledna se v Modré škole na pražských Hájích uskutečnil 14. ročník jednoho
z největších českých conů – Pragoconu. Tentokrát ho výjimečně pořádal Václav Pravda
(organizátor Festivalu Fantazie), a nesl se tedy v podobném duchu jako letní festival
v Chotěboři. Sám mohu – jako jeden z návštěvníků – prohlásit, že se povedl. :-)
Internetem
v prosinci
prolétla zpráva, že bylo
nad
moskevským
Kremlem
natočeno
obrovské UFO ve tvaru
trojúhelníku.
Jedná se ovšem nejspíše o
podvrh.
Pro více informací si
přečtěte článek na adrese
www.kpufo.eu/sk/?p=583
Ve středu 10. února odpoledne dopadlo na území
mexického státu Hidalgo jakési těleso. Nejdříve to
vypadalo, že se jedná o meteorit. Nyní se však spekuluje
o tom, že to byly nejspíše trosky ruské družice Kosmos
2421. Ta obíhá kolem naší planety již od léta roku 2006.
Před dvěma lety se rozpadla na patnáct kusů.
Při dopadu byla poničena místní silnice a most a u domů
v okolí byla silou výbuchu vyražena okna. Nikomu se
zřejmě nic nestalo.
Z tělesa nic nezbylo, takže se asi nepodaří spolehlivě
dokázat, co bylo zač.
Zdroj: www.novinky.cz
SF & F nakladatelství
Straky na vrbě uspořádá
v pátek 9. dubna od 15
hodin ve smíchovské
knihovně Con na vrbě.
Sejdou se zde autoři,
překladatelé i fanoušci a
bude se mluvit o všem
možném.
Server www.novinky.cz informoval o tom, že byla na archeologickém nalezišti ButhiersBoulancourt ležícím asi šedesát kilometrů jižně od Paříže nalezena asi 7000 let stará kostra
muže, která měla amputovanou levou ruku.
Britský list Telegraph uvedl, že byla končetina tohoto muže amputována „záměrně a
úspěšně“. Je prý možné, že byl muž válečník a ruku si mohl zlomit například v bitvě.
Z těchto informací tedy vyplývá, že pravěké lékařství bylo vyspělejší, než jsme dosud
předpokládali.
Nález přesto není zcela ojedinělý, kostry s amputovanými končetinami byly nalezeny již
dříve.
Obrázek, zdroj:
www.straky.cz
Objevila se nová teorie
objasňující
původ
Měsíce.
Vysvětluje
některé nejasnosti, které
panují zejména okolo
složení
našeho
„přirozeného satelitu“.
Podle ní Měsíc nevznikl
srážkou s cizím tělesem,
ale
výbuchem
způsobeným
vysokou
rychlostí rotace Země.
Novinky jednou větou:
•
Magazín Pevnost, zabývající se fantasy, sci-fi a horrorem, chystá nový, revoluční
web (ukázku jeho grafiky již nyní můžete zhlédnout na www.pevnost.cz).
•
Slavný britský spisovatel a scénárista Neil Gaiman oznámil, že se chystá oženit
s americkou hudebnicí Amandou Palmer.
•
Slovenský server www.tvnoviny.sk informoval o tom, že bylo nad irským
Dublinem natočeno zelené UFO ve tvaru trojúhelníku.
•
Na tomtéž slovenském serveru se také objevila zpráva, že čtrnáctiletá indická
dívka Twinkle Dwivedi přibližně padesátkrát každý den krvácí z očních důlků,
chodidel, vlasových kořenů či uší, aniž by se poranila, což lékaři nedokáží
vysvětlit.
•
Americké sondě Kepler, kterou vyslala NASA teprve před měsícem do vesmíru,
se podařilo objevit pět tzv. „exoplanet“, z nichž jedna má vyšší teplotu, než
hvězda, jíž obíhá.
•
Archeologům se podařilo objevit v Jeruzalémě rubáš pocházející přibližně
z doby, kdy žil Ježíš, a který zpochybňuje autentičnost slavného Turínského
plátna (ukazuje totiž, že tehdejší látky měly jinou strukturu, než má právě
Turínské plátno).
•
Nově objevené hrobky dělníků, kteří stavěli pyramidy, ukazují, že tito dělníci
nejspíš nebyli otroci, protože v takovém případě by nebyli pohřbeni hned vedle
hrobek svých pánů.
Knižní recenze
7
Literatura
magii. Proto se i se svým učněm musí
vypravit do Vušty, města tisíce zakázaných
Craig Shaw Gardner
rozkoší, protože pouze tam žijí mágové
Ebenezumova formátu, kteří by ho mohli
Kniha líčí dobrodružství čaroděje vyléčit z jeho alergie.
Ebenezuma, jednoho z největších mágů
Zkrátka a dobře, kniha je celá vedena v
své doby. Ebenezum není jako ostatní
takovém pratchettovském stylu. O legraci a
mágové, teď už ne...
překvapivé zvraty není nouze. Většinu z
Začalo to jednoho nevinného slunečného toho obstarává ochotně Ebenezum, který se i
dne. Vše šlo přesně tak, jak mělo, pouze přes svoji alergii stále snaží namastit si při
mágův učeň Wuntvor zase něco pokazil. své cestě co nejvíce kapsu. K legračnímu
Ani to ovšem nemohlo Ebenezumovi dojmu také přispívají charaktery, které autor
zkazit krásný den. Po dlouhé době bádání ztvárnil. Co byste řekli třeba na draka, který
a pokusů se mu konečně podařilo vytvořit chce hrát divadlo? Či na poustevníky, kteří
mocné kouzlo. Kouzlo, které mu budou vedou hotel? A co teprv na chlapíka, který si
všichni ostatní mágové závidět. Kouzlo, říká Distributor smrti a je členem prastaré
které mu kromě slávy také ušetří peníze! sekty Urracht (tak zní poslední slovo, jaké
Až pronese pár kouzelných slov, bude vydá jejich oběť)? Nudit se prostě nebudete.
znát přesnou polohu i směr všech Mimo to k pratchettovskému dojmu také
výběrčích daní v celém království! No, mírně přispívá obálka knihy.
není to krása? O tomto kouzlu se bude A jaká je kniha jako celek? Jak jsem již řekl,
povídat ještě staletí! Najednou se ale je plná humoru od začátku do konce, pouze
všechno zvrtlo. Kdosi přerušil kouzelný na některých místech je mírně zmatečná a
pentagram. A pak se zjevil démon až ze vy zkrátka nechápete, o co se jedná. Ale
strašlivé Démonie! A co víc! Byl to stejně se knížka, jako je tato, často nevidí!
rýmující démon! A ještě k tomu špatně Hodnocení: 70% (těžký nadprůměr)
rýmující démon! „Já Guxx Unfufadu se
jmenuju a zabíjení čarodějů zbožňuju!“ Stručné info: Autor: C. S. Gardner, Obálka:
pronesl a jal se likvidovat čaroděje. Vše J. Kirby, Nakladatelství: Polaris, Rok
ovšem dopadlo úplně jinak. Démon byl vydání: 1996
Jan Holan
zahnán zpátky do Démonie a Ebenezum
útok přežil. Díky kouzlu, kterým zahnal
démona, získal ale Ebenezum alergii na
S alergií na magii
Strážcové Varadínu
Juraj Červenák
Další kniha Juraje Červenáka je zde.
Tentokrát jde o první část dlouho
připravovaného cyklu o protitureckých
válkách se jménem Dobrodružství kapitána
Báthoryho. Jedná se o historický román
s prvky fantasy a horroru.
Hlavní hrdina románu se jmenuje Kornelius
Báthory. V letech 1660-1664 je především
znám pro svoje šermířské umění a
vojenskou kariéru. Avšak mnoho lidí
(hlavně ženy) znají i jeho poezii, kterou
napsal o bojích a lásce.
Ve Strážcích Varadínu se nepíše o válkách,
které Báthory svedl ve službách císařovy
armády, ale o době, kdy Kornel hledá svého
ztraceného dvanáctiletého syna, na kterého
zanevřel. Teď to chtěl napravit, ale syna
unesli Karačiovci a jeho zranili.
Obrázky: www.fantasticfiction.co.uk, www.legie.info
Strážcové Varadínu je kniha se čtivým a
zajimavým dějem. Juraj Červenák umí
vyprávět, tak dobře, že po přečtění knihy
se vám zdá, jako byste ji viděli i ve filmu.
Obsahuje hodně soubojů, dobrodružství a
napětí.
Avšak chyběl mi v ní nějaký kamarád
provázející Báthoryho po celou knihu a
také se mi zdálo, že Báthory je moc silný
a málokdo se mu vyrovná.
Tuto
výbornou
knihu,
která
je
vyvrcholením autorovy dosavadní tvorby,
doporučuji všem milovníkům evropské
historie a fanouškům Juraje Červenáka,
kteří ji určitě ocení.
Na závěr jen dodám, že přebal knihy je
opatřen výbornou obálkou Michala Ivana,
za kterou by určitě bylo rádo i mnoho
zahraničních autorů.
Hodnocení: 85 % (opravdu dobré) ■
Stručné info: Autor: J. Červenák,
Překlad: R. Pilch, Obálka: M. Ivan,
Nakladatelství: Brokilon, Datum vydání:
11. 12. 2009
Tomáš Křivohlavý
Film
8
Avatar
Jan Cepník
Pro mnohé z vás asi není překvapením, že se ve filmové rubrice budu věnovat právě snímku
Avatar. Věnují se mu totiž všichni. Ale přece jsem ho nemohl opomenout. ;-)
Avatar byl natočen v koprodukci USA a
Velké Británie pod vedením režiséra
Jamese Camerona (Terminátor, Titanic).
Českou premiéru měl 17.prosince 2009.
Již před jeho uvedením do kin se o něm
hodně mluvilo a po premiéře se stal
doslova fenoménem. Mnozí dokonce
Avatar označují za nejlepší film všech
dob. S postupem času však zájem o něj
pomalu uvadá. Jsem zvědavý, jak Avatar
uspěje při udílení Oscarů.
Předpokládám, že drtivá většina z vás
Avatar již viděla. Přesto stručně
představím děj filmu. Příběh se odehrává
ve vzdálené budoucnosti na vzdálené
planetě Pandora. Tato planeta skrývá
úžasná přírodní bohatství a je obývána
úžasnými, lidem podobnými, tvory Na`vi.
jiných filmů (např. Hvězdné války, Eragon)
Co se stane, když na Pandoru přistanou
či z literatury. V deníku Metro se dokonce
lidé?
objevila informace, že planetu Pandora
popsali
ve svém díle ruští sci-fi spisovatelé
Film sleduje jednak střet kultury Na`vi s
bratři
Strugačtí (Zatkněte Camerona,
lidskou kulturou v obecné rovině a jednak
vyzývají
komunisté; autor: Eliška Artová;
osobní příběh námořního vojáka Jakea
13.1.2010).
Jestli to je pravda, je to pro mě
Sullyho. Hlavní dějová linka je podle mě
velmi silná, zajímavá a originální. trochu zklamání. Bohužel jsem se však k
Celkově však musím říct, že jsem ve dílu bratrů Strugackých nedostal.
filmu našel více motivů převzatých z
Silnou stránkou filmu je vynikající
počítačové zpracování. Vše vypadá velice
realisticky. Tvůrci navíc ve filmu využili
technologii 3D, což činí film ještě
realističtějším. (3D prvky můžete vidět
pouze ve speciálních kinosálech se
speciálními 3D brýlemi. Bez těchto 3D
prvků však podle mě film není méněcenný
- 3D technologie totiž nemá ve filmu
zásadní význam. Výhodou „2D verze“ je
navíc možnost vychutnat si snímek v
původním znění s titulky. Ale pokud
bych měl možnost jít do 3D sálu, využil
bych ji znovu.)
Slabinou jsou podle mě některé dialogy,
podobné těm v akčních filmech nevalné
úrovně. Stejně jako u jiných amerických
filmů, i v Avataru se najdou patetické
proslovy a prvoplánové pseudovtipy :-(
Celkově film hodnotím kladně, a to
hlavně kvůli silnému námětu a
preciznímu zpracování, za nejlepší film
všech dob ho však nepovažuji.
Hodnocení: 80 % (velmi dobré) ■
Obrázky:
www.csfd.cz
(Photos
copyright © Twentieth Century-Fox
Film Corporation)
Počítačová hra
9
The Saboteur
Rastislav Kučírek
Vitajte v nacistami okupovanom Paríži,
obrovskom hernom svete RPG. Hráte za
mechanika menom Sean Devlin, ktorý do
Francúzska
pricestoval
z Írska.
S
vynikajúcou kombináciou charakterov
Francúzov plných odporu a Írskou
inteligenciou vznikol vysoko fascinujúci
príbeh. Predstavuje sa nám dramatické
prostredie a dej, nakoľko Seanovi istý
nemecký dôstojník vzal všetko, na čom
mu v živote záležalo. Teraz je čas na
odplatu – ako Sabotér.
Hra vás fakticky strhne od samého
začiatku. Len si predstavte kombináciu
hier ako Assassin’s Creed a Mafia.
S vrahom templárov to nemá nič
spoločné, nakoľko vašimi nepriateľmi sú
fašisti. Lenže máte vynikajúce schopnosti
lezenia. Driapete sa na budovy, beháte po
strechách a zlaňujete telefónne káble.
Autori zrejme nechceli spraviť čistú
stealth akciu, preto aj keď sa tak často
pohybujete v tieni, veľakrát príde k tomu,
že vytiahnete spod kabáta kalašnikov
a rýchlo zneškodníte svojich nepriateľov.
Prvky mafie pripomína možno doba,
staršie autá, ale najmä štylizácia. Jazda
Parížom, počas ktorej sa v aute odohráva
geniálne napísaný i dabovaný dialóg,
ľudia navôkol vás sú plne funkční,
mysliaci a postavy nacistov takisto plnia
svoju prácu. Príbeh je najväčším plus
Sabotéra.
Grafika predstavuje opäť niečo prevratné.
Čiernobielu hru sme tu naozaj ešte nemali.
Novinka, s ktorou prišlo Pandemic
Studios, si hneď obsadila svoje miesto.
Asi si myslíte, že čiernobiela grafika je
hrozná a v hre by vám zásadne vadila.
Lenže tvorcovia si dali očividne záležať.
Príjmate ju prirodzene a nevadí vám.
A navyše – čiernobiely svet nie je stále.
Paríž je sivý a tmavý len dovtedy, pokiaľ
je obsadený Nemcami. Akonáhle sa vám
podarí ľudí v nejakej štvrti presvedčiť
o tom, že nádej ešte nezomrela, takáto
štvrť sa náhle preoblečie do nádherných
farieb. Čiernobiele
budovy a ľudia sa
vyfarbia. Ako ľudí
presvedčíte?
No
jednoducho,
ako
správny
sabotér
vyhodíte
do
vzduchu Nemcom
nejaký sklad alebo
miesto, kde sa
stretávajú,
sniper
puškou zneškodníte
nejakého veliteľa
alebo splníte úlohu,
sa v geniálnom filme, ktorý máte možnosť
sami vytvárať a vďaka RPG vyvíjať sa a
žiť postavu, ktorá vám je pridelená.
Možno bude niekomu chýbať absolútna
sloboda v takom veľkom svete, ale príbeh
bol tak silný, že ja som ju vôbec nehľadal.
Akurát, ako sa hovorí „bez práce nie sú
koláče“, musím podotknúť, že hra má
príšerne vysoké HW nároky. Iste niečo za
niečo – odmenou zato vám je grafika,
ktorá dýcha z obrazovky, lenže hardware
technika je dosť drahá, a preto to nie je
také ľahké, ako sa zdá. Xbox alebo
Playstation také niečo nepotrebujú, ale
záleží na tom, čo preferujete. Ďalším
mínus hry je krv, ktorá strieka
z nepriateľov ako z hadice a máte pocit, že
je kreslená ako v nejakom animáku, ale to
sa dá veľmi ľahko pretrpieť. Potom, už
snáď len vytknem sem-tam hnevajúcu
kameru, ktorá vás špehuje za chrbtom
v štýle 3rd person akcie a občas zachytí o
nejaký roh budovy alebo výklenok. Ale aj
tá je akceptovateľná.
Môžete si sadnúť na vaše počítačové
kreslo, spustiť hru a už len s otvorenými
ústami sledovať skutočne úžasnú hru –
The Saboteur. Nad ojedinelými mikro
chybami, ktoré sa objavia a prejdú,
môžete maximálne žmurknúť okom. Ak
máte silný a výkonný počítač, potom nech
sa páči, môžete sa cez svoj voľný čas
nechať vtiahnuť do hry s úžasným dejom,
postavami a atmosférou, ktorá vás prinúti
vcítiť sa plne do mesta Európy vo
vojnových rokoch. ■
ktorá ľuďom otvorí oči.
Nemyslite si, že celý príbeh sa odohráva len
v Paríži. Dej je zostrihaný a postupne vás
oboznamuje s tým, čo sa odohralo predtým,
než ste skončili ako samostatný chlap vo
veľkomeste a bez priateľov. Dáva vám
podnety a vy sa citmi ocitáte v koži Seana
Devlina. Svoj úkryt alebo domov má
v erotickom salóne. Skrýva sa v starej
miestnosti za vysúvatľným obrazom. Ako
prvý sa vám hneď za barom predstaví Luc,
typický Francúz, ktorý má v sebe o niečo
viac odporu než ostatní. Vyzýva vás, aby ste
sa prestali schovávať a začali sa brániť, nie
len nečinne prizerať. V skutočnosti nemôže
už ďalej zniesť, ako je jeho rodné mesto
postupne devastované a trýznené. Spolu
vyrážate na prvú misiu, po ktorej vás dejový
strih prenesie do vašej 3 mesiace starej
minulosti, a ocitáte sa na vidieku, keď ešte
Francúzi o vojne ani netušili...
Teraz sa posnažím hre niečo vytknúť. Keď
pomyslím na atmosféru v erotickom salóne,
Hodnocení: 85 % (opravdu dobré)
ktorú doplňuje skvelá hudba, grafika
a spracovanie postáv, vždy sa do toho Obrázek: www.bonusweb.cz
vtiahnem. The Saboteur je hra, ktorá už sa
za hru pomaly ani nedá považovať. Ocitáte
Sága o Azurové planetě pokračuje!
10
Azurová planeta II – Část první
Stanislav Cepník st.
Možná, že si někteří čtenáři Camelotu vzpomenou na povídku Azurová planeta. Od tohoto čísla
budeme otiskovat její druhou část.
Úvodem několik slov k jménům:
Nám se podařilo díky ztroskotání
vesmírné lodi Azuřanů poznat jejich
prostřednictvím několik nám dosud
neznámých planet naší galaxie. Každá
vyzařovala – viděno našima pozemskýma
očima – jinou barvu; jemnou, průzračnou,
velmi slabou, až téměř nezřetelnou, ale
přece jenom barvu. Podle ní jsme tyto
planety začali nazývat.
Stejně tak jsme pro označování
nových bytostí, rostlin, živočichů, nerostů
atd. použili běžná pojmenování z našeho
slovníku, popř. jsme azuřanské tvary
přizpůsobili našemu hláskovému systému
a způsobu tvoření slov.
Dojít k vzájemnému porozumění s
Azuřany bylo zpočátku velmi obtížné, ale
protože o to obě strany měly velký zájem
(pro vesmírné trosečníky to byla téměř
existenční nutnost), podařilo se v
poměrně krátké době vytvořit jakousi
oběma stranám srozumitelnou řeč.
Azuřané nám umožnili návštěvu nám
do té doby neznámých planet, na nichž
rovněž existoval život – pochopitelně na
různých stupních vývoje. Mohli jsme tak
zatím aspoň letmo nahlédnout do jiných
světů, jiných životů, jiných kultur. Přitom
jsme se snažili porozumět smyslu toho, co
vytvářejí, a posoudit, co může být
přínosem i pro nás.
Azuřané při těchto výpravách
studovali naše schopnosti, naši mentalitu a
při pobytu na Zemi usilovali o pochopení
našeho světa, ale při veškerém úsilí
některá naše jednání a směřování
nepochopili.
můžeme mýlit, ale v tom podstatném určitě surovinových zdrojů tam bylo dokonce o
ne.
hodně víc.
Podobné
bylo
rostlinstvo
i
Pokusíme se z nesmírného množství živočišstvo, nežily tam však žádné
materiálu vybrat to, co by vás mohlo zajímat inteligentní bytosti, a tak kolonizaci
a co by nás zároveň mělo varovat před nestálo nic v cestě.
takovými činy, které by vedly k záhubě naší
planety. Jsme k ní už hodně blízko.
Z vesmírných korábů, které prchaly z
hroutící se Zelené planety, jich přistálo na
Teď tedy víte, co můžete od druhé části Azurové planetě jen několik. Co se stalo
Azurové planety očekávat, a je jenom na po cestě s ostatními, zůstalo zahaleno
vás, zda ji budete číst, nebo zda ji raději tajemstvím.
vynecháte. Těm odvážným, kteří se do četby
pustí, přejeme, aby se při ní příliš nenudili.
Zachránění šťastlivci se připojili k
dosavadním „kolonizátorům“ Azurové
●●●
planety a už v třetí generaci se jim díky
neúnavné práci podařilo dosáhnout téměř
Zeleňané zabydlují Azurovou planetu takového stupně civilizace, jaký byl před
katastrofou na Zelené planetě, a tak mohli
pokračovat
ve výzkumech vesmíru.
Po katastrofě na Zelené planetě, která ji
Nejde o zpětné vazby v pravém slova
smyslu. Naši noví „známí“ jsou ve svém
vývoji daleko před námi a máme se od
nich čemu učit. Oni nám nabízejí učinila neobyvatelnou, se několika desítkám
Z první části našeho příběhu víte, že
velkoryse a nezištně pomoc.
obyvatel podařilo odletět na základnu,
kterou měli vybudovanou na Azurové jeden z azuřanských výzkumných korábů
kdysi ztroskotal na Zemi. Od té doby se
●●●
planetě.
začala zdárně rozvíjet spolupráce Azuřanů
V následujícím vyprávění vám
Tam žily početné skupiny vědců a s Pozemšťany a ve vědeckých ústavech
chceme přiblížit tento pro nás nový svět, odborníků z různých oborů. Tyto skupiny ji byly smíšené pracovní skupiny. ►
jiné, lepší vztahy, než jaké panují na naší připravovaly pro kolonizaci. Podmínky k
planetě, tak jak jsme ho zatím poznali a z životu tam byly velmi podobné podmínkám
části snad i pochopili. V detailech se jistě na Zelené planetě, byla prostornější a
Povídka
11
Bylo třeba okamžitě jednat. Vyslali k
Apoň tolik na vysvětlenou některých
záhadnému tělesu – zatím nebylo možné pasáží, které se čtenáři mohou zdát, mírně
spolehlivě identifikovat ani jeho tvar – řečeno, divné a nevěrohodné.
Poplach v observatoři
smluvené signály. Neznámý reagoval až po
pátém pokusu. To, co vyslal k Azurové
●●●
Služba v centrální observatoři
planetě,
ani
zdaleka
neodpovídalo
Azuřanů nepřetržitě sledovala dění ve
smluvenému kódu. Bylo to něco, čemu
vesmíru. Měla k tomu nejmodernější
Překvapení na pokračování
nikdo nerozuměl.
techniku, o jaké se Pozemšťanům ani
nesnilo.
Azuřané se museli obrnit trpělivostí. To
Konečně se koráb přiblížil k místu
už s událostí seznámili všechny obyvatele přistání, kam byl nasměrován letištním
Bylo páteční ráno (budeme užívat
planety. Neustále monitorovali pohyb zařízením. Vesmírné letiště leželo daleko
pozemského označování dnů atd.). Noční
neznámého tělesa. Už poznali, že jde o za obytnými domy i laboratořemi a
služba
začala
předávat
pracoviště
vesmírný koráb neznámého tvaru a observatoří. Přistávací plocha byla velmi
kolegům, kteří ji přišli vystřídat.
neobvyklé konstrukce. Obavy Azuřanů rozlehlá, aby bylo možno při přistávání
Petr vstal od pracovního stolu a ze vzrůstaly. Co tu cizinec chce, s jakými manévrovat podle potřeby.
zvyku se ještě jednou podíval na obří úmysly asi přichází? Nezdálo se sice, že by
obrazovku, která monitorovala vesmír. Už byly nepřátelské, ale opatrnosti není nikdy
Letištní plocha byla kvůli karanténě,
měl nakročeno ke dveřím, ale najednou se dost, a proto byla učiněna nezbytná předepsané pro všechna – i vlastní –
zastavil. V pravém horním rohu ochranná opatření.
vesmírná tělesa vracející se domů z
obrazovky se objevila malá černá tečka,
vesmíru, obehnána vysokou zdí, trochu
která tam zjevně nepatřila. „Už mám asi
Cizí koráb vyslal čas od času k Azurové připomínající známou Čínskou zeď.
halucinace z únavy,“ pomyslel si Petr. planetě signály, ale i když je obměňoval, Hrozilo totiž zavlečení neznámých
Promnul si oči, na chvíli je zavřel, znovu stejně jim ani řádný z odborníků mikroorganismů z cizích planet, které
je otevřel, ale tečka nezmizela. „Asi se mi neporozuměl. Bylo však zřejmé, že nepřilétá mohly život na Azurové planetě značně
udělala prasklina ve sklivci, to je s nepřátelskými úmysly. Byl už viditelný i zkomlikovat, popř. i zničit.
nadělení,“ blesklo mu hlavou. Znovu na obyčejnými dalekohledy, nakonec ho bylo
chvíli zavřel oči, pomalu je otevřel, ale možné sledovat pouhým okem. To už od
Když karanténa skončila, otevřely se
všechno bylo marné. Tečka nezmizela.
jeho objevení uplynuly téměř čtyři měsíce.
brány odstavného karanténního prostoru i
pro diváky, aby mohli z bezpečné
„Huku,“ obrátil se na kolegu, který ho
●●●
vzdálenosti a za ochrannými skly
přišel vystřídat, „co je divného na
sledovat, kdo vlastně z korábu vystoupí.
obrazovce, podívej se dobře.“ „Co by tam
Pozn.: Viditelnost malého korábu na
mělo být? Nic mimořádného nevidím, jdi obrazovce monitorující vesmír, schopnost
Konečně se otevřel výstupní otvor a z
už si raději domů lehnout,“ odpověděl přibližně spočítat rychlost, jakou se korábu byly spuštěny schůdky. V davu to
Huku. „Vpravo nahoře, koukej pořádně,“ pohybuje, atd. atd. - to vcelku odporuje zahučelo: „To přece nemůže být pravda,
vyhrkl vzrušený Petr. „No jo,“ vykřikl přírodním zákonům platícím na naší planetě, to je neuvěřitelné!“ ozývaly se výkřiky.
Huku a už svolával všechno osazenstvo. také
možnostem
nejdokonalejších Ve dvířkách se totiž objevil stařičký
Petr samozřejmě domů nešel. Stejně by pozemských přístrojů... Toho jsme si Zeleňan a za ním dva další, asi o dvě
byl neusnul.
vědomi, ale těžko lze aplikovat naše generace mladší.
zkušenosti a znalosti v naprosto odlišeném
Všichni se nahrnuli do místnosti a vesmírném prostředí.
Nejstarší Azuřané, ještě z první
pak přešli k nejsilnějšímu dalekohledu.
Obří obrazovka v observatoři Azuřanů generace přesídlenců, v něm poznali
Nikdo ani nedýchal. „Opravdu je tam
byla např. konstruována tak, aby byla svého někdejšího druha Tola, kdysi
něco nepatřičného,“ konstatoval vedoucí
schopna zachytit jakýkoliv cizí prvek, byť kapitána jednoho z vesmírných korábů,
observatoře a udělal místo u dalekohledu
byl více než milionkrát menší než které prchaly z hroutící se Zelené planety
dalším. „A pohybuje se to, dokonce
monitorované hvězdy, i když se ty menší k Azurové, ale které na ni nikdy
značně rychle. Pokud to směřuje k nám,
přes svou nesmírnou velikost jeví na nedorazily. Veškerá pozdější pátrání po
může to sem doletět už za tři až čtyři
jejich osudu byla bezvýsledná, na žádné
obrazovce jen jako malé body.
měsíce,“ spočítal rychle.
signály vysílané do všech stran vesmíru
Jak dokázali Azuřané vytvořit takovou
nepřišla nikdy žádná odpověď.
nevíme.
Přestože
nás,
Tomáš, další Pozemšťan, který tam techniku,
pracoval, se šel podívat do plánu Pozemšťany, zacvičují k práci ve svých
Sotva Zeleňané sestoupili ze schůdků
výzkumných letů, ač ho znal zpaměti. vědeckých pracovištích, podstatu svých a octli se v objetí nejbližších Azuřanů z
„Nemůže to být nikdo z našich. Nikdo se „zázračných“ přístrojů a možností nám letištního personálu, zahučeli diváci
v tuto dobu nemá vracet bez závažného neprozradili. Snad k tomu dojde později. podruhé. Ve dvířkách se objevily další
důvodu, a kdyby takový důvod nastal, Mají určitě své důvody. Znají už dobře postavy, ale to už nebyli Zeleňané. Byly
bylo by to ohlášeno. A přiletěl by z druhé poměry na Zemi a mají oprávněné obavy, vyšší, urostlejší, měly delší nohy a kratší
strany,“ dodal. „Nemám z toho dobrý aby lidé nezneužili azuřanských vědomostí k ruce než Zeleňané i Azuřané, jejich hlava
pocit.“ Ten neměli ani ostatní. Zvědavost, svému zániku. I bez toho se zdá, že k němu byla protáhlejší s šikmo posazenýma
napětí, obavy. Taková byla atmosféra v směřují. Azuřané se nás snaží varovat, mají černýma očima. Byla porostlá hustými
observatoři. Vedoucí ale zakázal seznámit své neblahé zkušenosti z vlastní historie, jak tmavými vlasy. Jejich pleť měla bronzový
se situací obyvatele Azurové planety, aby později uvidíme.
nádech. ►
nenastala panika.
●●●
Povídka
12
Neznámí udělali směrem k Azuřanům
několik přátelských posunků, zřejmě to
byl pozdrav, poté řekli něco Zeleňanům,
kteří přiletěli s nimi. Starý Zeleňan
pokýval souhlasně hlavou a předstoupil
před Azuřany. Chvíli trvalo, než překonal
dojetí a mohl začít mluvit. „Jsem moc rád,
že jsem zase mezi vámi, i když, jak vidím,
mých vrstevníků žije už asi hodně málo.
Na Bronzové planetě ještě dožívá
nepatrný zbytek naší posádky, sice mezi
vlídnými hostiteli, ale přece jenom to není
doma. Byl bych nerad, kdybyste si
mysleli, že jsem nevděčný. Nebýt
Bronzanů, nikdo z nás by byl nepřežil,
nebýt jejich velkorysosti, už nikdy bych se
s vámi nesešel.“
Po chvíli pokračoval: „Mám vám
vyřídit jejich pozdravy. Nabízejí vám
spolupráci. Jsou ze sousední galaxie a
dělají to, co my. Mapují vesmír, hledají
další planety s živými inteligentními
bytostmi, nebo aspoň planety s vhodnými
podmínkami pro život. V technické úrovni
jsou kousek před námi a věří, že vzájemná
spolupráce by byla pro obě strany
přínosem. - Vyřídil jsem vám, co jsem
měl, naši zachránci se těší na příznivou
odpověď, ale teď už chci jít mezi vás,
když jsem po tak dlouhé době nečekaně
zase doma.“
„A ještě vám musím sdělit velmi
důležitou věc. Teď, po dokončení
karantény, se nemusíte bát fyzického
kontaktu s nimi. Naši řeč sice ovládají jen
částečně, ale k porozumění to stačí.
Nakonec můžeme tlumočit tam, kde se s
nimi nedomluvíte.“
Teď teprve nastalo bouřlivé přivítání
Bronzanů, poté byli všichni „návštěvníci“
uvedeni do reprezentační budovy Azuřanů
k odpočinku.
●●●
Druhý den zasedli Bronzané i
zachránění Zeleňané s Azuřany k
společnému
jednání
o
vzájemné
spolupráci. To bylo nesmírně důležité,
pochopitelně také zdlouhavé, protože tak
důležité věci musely být přece jenom
tlumočeny.
Toto jednání by asi čtenáře nudilo,
proto uvedeme jen to, že dopadlo pro obě
strany velmi dobře.
●●●
Osud „ztracených korábů“
Osud ztracených korábů nesmírně
zajímal všechny Azuřany. Starý Zeleňan
nestačil odpovídat na otázky. Skončil své
vyprávění značně vyčerpaný, ale zcela
uspokojil zvědavost tazatelů.
ze setrvačnosti, nikdo už ani nečekal
odpověď. Všichni byli skleslí, kapitán se
marně snažil dodat jim naději. Všichni
mlčeli, až na ty nejmenší. Ale i na ty
začala doléhat tíseň dospělých.
Pokusím se spojit odpovědi v aspoň
Den pomalu končil, když to v
trochu souvislý celek.
přijímači slabě zapraskalo. O chvíli
později se zcela nečekaně ozval signál.
„Ztracené koráby“ byly čtyři, uzavíraly Neznámý, cizí, ale všichni zajásali. Už o
souvislý konvoj uprchlíků z hroutící se nich někdo ví, nejsou v té neznámé oblasti
Zelené planety. První z nich začal po určité sami. Nikdo nemohl vědět, zda jim
době ztrácet kontrolu řízení, a proto nemohl neznámí pomohou, nebo zda je zničí, ale i
pokračovat v letu. Byla to porucha, kterou to bylo přijatelnější, než plout vesmírem
bylo možné odstranit i ve vzduchu, ale koráb až do konce života. Ten se pomalu blížil, i
musel zastavit. Jeho pilot oznámil těm za proto, že přes nesmírné šetření se
sebou, co se děje. I tyto tři koráby musely nebezpečně ztenčily zásoby potravin.
zastavit, aby nedošlo ke srážce a aby se ve
vesmírném prostoru navzájem nesrazily.
Cizí signály byly stále silnější. Na
začátku pátého dne byly naše koráby
Oprava se sice poněkud protáhla, ale to obklopeny rojem malých vesmírných
nic neznamenalo. Směr letu byl přesně letounů doutníkového tvaru. Nezdálo se,
nastaven, a tak se koráby bez jakýchkoliv že mají nepřátelské úmysly, spíše naopak.
obav vydaly na další cestu. Odpovědi na
„Naši zachránci,“ vyprávěl starý
signály, jimiž posádky udržovaly spojení s
přední částí konvoje, byly sice čím dál Zeleňan, „nám naznačili, že je máme
následovat. Jednu stranu kruhu letounů,
slabší, ale pořád se ozývaly.
který nás obklopil, uvolnili. Tím nám
Druhý den se koráby dostaly do hustého naznačili směr, kterým máme letět. Jeden
roje meteoritů, to bylo v oblasti, kterou z jejich strojů letěl před námi, ostatní za
letěly, poněkud neobvyklé, ale protože námi a kolem nás. Blížili jsme se k
koráby byly stavěny tak, aby je meteority neznámé planetě. Vyzařovala slabou
nemohly poškodit, nikdo se neznepokojoval. bronzovou barvu, podle ní jsme ji
pojmenovali.“
Třetí den proletěly koráby kolem zcela
Starý Zeleňan se odmlčel. Byl zjevně
neznámé planetky. Posádky ztuhly. „Jak se
to mohlo stát?“ chytal se za hlavu kapitán unavený. „Co bylo dál?“ doráželi na něj
prvního korábu, který vedl všechny ostatní. ze všech stran. „Nezlobte se, dnes už
Pak zjistil, že směrové kormidlo vůbec pokračovat nebudu,“ omlouval se. „Těch
nefunguje. To by tolik nevadilo, horší ale zážitků bylo na mě moc a i vzpomínky mě
bylo, že bylo ztraceno spojení s přední částí nesmírně vzrušují. Musím si odpočinout
konvoje. Ani na jeden signál nepřišla od mluvení, navíc se chci seznámit s
odpověď. Kormidlo bylo opraveno, ale to vaším prostředím, do kterého ode dneška
budu patřit i já. Pro mne je nové, i když je
nic neřešilo. Jaký směr měly koráby zvolit?
podobné prostředí Zelené planety.“
„Teď už se musíme odevzdat do vůle
Na chvíli se odmlčel a pak vyhrkl:
boží,“ rezignoval kapitán. Koráby letěly do
neznáma. Výrazně zpomalily rychlost, „Ani nevíte, jak jsem rád, že jsem zase
posádky vysílaly do všech stran signály mezi vámi, mezi svými.“
volající o pomoc. Bezvýsledně. To už
●●●
posádky nemohly utajit před rodinami
Zeleňanů, kteří hledali útočiště na Azurové
planetě. Všichni byli zoufalí, mnozí se už
Krátké ohlédnutí
loučili se životem. Nejhorší bylo, že v
korábu bylo několik dětí.
Než
budeme
pokračovat,
připomeneme si – pro oživení paměti –
Čtvrtý den se podobal třetímu jako
několik událosí z první části.
vejce vejci. Koráby letěly stále kupředu. O
energii potřebnou k pohonu nešlo. Tu
Azurová planeta vzkvétala. Prozíraví
důmyslně sestrojené přístroje dovedly čerpat
Zeleňané, kteří ji kdysi objevili, si na ní
z vesmíru. Hrozné bylo, že nikdo nevěděl,
vybudovali základnu a začali planetu
kam letí – a zda vůbec ještě narazí na nějaké
postupně kolonizovat. Kolonizace byla
inteligentní bytosti, které by jim pomohly.
urychlena po příletu Zeleňanů, ►
Signály byly vysílány na všechny strany spíš
Povídka
13
kterým se podařilo včas odletět z hroutící
se Zelené planety. Tehdy došlo na
Azurové planetě k jakési populační
explozi. Podmínky k životu tam byly
ideální. Byly tam obrovské úrodné
prostory, bujná vegetace, čisté ovzduší,
množství nejrozmanitějších živočichů.
Zeleňané si tam po vybudování
základny
přivezli
kopie
veškeré
zeleňanské
technické
dokumentace,
množství strojů a zařízení. To jim
umožňovalo zahájit racionální výrobu
všeho potřebného, včetně kosmických
korábů. Proto se mohla jejich civilizace
rozvíjet bez přerušení tam, kde na Zelené
planetě skončila.
V té době se také na Azurovou
planetu vrátili ti, kteří při jedné z
výzkumných výprav ztroskotali na Zemi,
hlavně ale i část jejich potomků, míšenců
s Pozemšťany, i několik Pozemšťanů.
Mezi těmito dvěma planetami pak byla
navázána dobrá spolupráce.
O
nečekaném
návratu
části
ztraceného konvoje ze Zelené planety
jsme se právě dověděli.
●●●
Ještě
několik
technických
připomínek:
Už víme, že vesmírné koráby
Zeleňanů,
Azuřanů
i
Bronzanů
překonávají nesmírné vzdálenosti v
neuvěřitelně krátké době několika měsíců,
maximálně roků (měřeno pozemským
časem). Přitom jsou tyto koráby schopny
čerpat energii k pohonu z vesmíru, odolat
i nárazu malých vesmírných tělísek,
vyhnout se větším tělesům. V kabinách
korábů určených pro dlouhé výzkumy
vesmíru je automaticky vyrovnáván
přetlak, je tam zajištěna nejzákladnější
hygiena, jsou tam zásoby stravy
(energetických tablet a tekutin), které
umožňují posádkám přežít bez přistání v
případě potřeby i velmi dlouhou dobu.
●●●
Zelená planeta se opět probouzí k
životu
V auřanském ústředí pro meziplanetární
Kaňon ležel hluboko pod úrovní
lety se sešli nedávno přiletěvší Bronzané s povrchu planety. Přístupný byl tři
předními azuřanskými vědci. To, co kilometry dlouhou a dvacet metrů širokou
Azuřanům sdělili, působilo jako bomba.
prudce se svažující štolou, vlastně jakýmsi
tunelem. Byla vybavena přepravními
Bronzané,
kteří
poskytli
azyl pásy, v místech největšího klesání byly
zabloudivšímu konvoji ze Zelené planety, vedle schodiště výtahy. Byla dobře
byli zvědaví, jak ona planeta po katastrofě osvětlena,
vybavena
několika
vypadá. Sonda, kterou k ní vyslali, od odpočivadly,
jakýmisi
místnostmi
Zeleňanů znali její polohu, přinesla vylámanými do bočních stěn, kde byla k
nečekané zprávy. Ze spáleného povrchu se dispozici voda, nástroje pro případ
prodíraly na světlo svěží zelené keřovité nečekaných problémů, ale i ošacení, věci
rostliny, místy byly i celé zelené plochy. Po denní potřeby a menší zásoby trvanlivých
nějakém živočištstvu však ani stopy.
potravin. V případě nutnosti tam mohlo
sice bez velkých nároků, ale také bez
Když sonda monitorovala oblast velkých problémů po určitou dobu žít i
strmých, v podstatě nepřístupných hor, které několik desítek lidí.
se tyčily asi na jedné desetině planety,
zachytila projevy života. Vycházely z
Vchod do tohoto tunelu byl opatřený
hluboké
průrvy
jakéhosi
dlouhého důkladnými vraty.
hlubokého kaňonu, jehož dno zůstalo i pro
citlivé kamery skryté.
O tomto kaňonu samozřejmě (nyní
už) Azuřané dobře věděli, ale nikdo
Pro Azuřany to byla další šokující nepředpokládal, že by tu apokalyptickou
zpráva, ovšem velice pozitivní. V oné hrůzu, která Zelenou planetu zničila, mohl
oblasti se nacházel zhruba 2500 metrů pod někdo v tomto prostoru přežít.
vrcholy hor asi třicet kilometrů dlouhý a
jeden kilometr široký kaňon, který se místy
●●●
rozšiřoval až na pět kilometrů. Strmé skály s
četnými převisy pouštěly do nejužších míst
Po zprávě o stopách života na zničené
málo světla, ale jinde ho bylo dostatek. Ze planetě nastal mezi Azuřany horečný
skal vytékala říčka, která se na konci kaňonu ruch. Chtěli se tam okamžitě vydat a byli
ztrácela kdesi v podzemí. V kaňonu rostly nadšeni nabídkou Bronzanů, že se budou
keře, tráva, žili tam i drobní živočichové.
na výpravě podílet všemi svými
technickými prostředky i osobní účastí.
Tam vybudovali Zeleňané vědecké
středisko s byty pro vědce, technický i
Azuřané jim předali plány kaňonu,
pomocný personál i pro jejich rodiny. Byly ukázali přístupové cesty a seznámili je se
tam zkušebny, laboratoře, výzkumná všemi podrobnostmi týkajícími se tohoto
pracoviště, archivy technické dokumentace, místa.
historických dokumentů atd., byly tam
dokonce i malé výrobní haly. Větší část sálů
Pak se neodkladně pustili do společné
a laboratoří byla vylámána ve skalách. přípravy expedice. Byla časově náročná,
Energii čerpali obyvatelé z půdy.
ale všichni se snažili ze všech sil, a tak už
za necelé dva měsíce mohla expedice
Všechny sály byly odvětrané a odstartovat (odletěly tři koráby).
izolované proti vlhku. Na části území byla
pole pro pěstování základních plodin a
●●●
zeleniny. Všechno bylo vybaveno tak, aby
byl kaňon zcela soběstačný, kdyby někdy
My se samozřejmě vydáme ve svém
bylo přerušeno spojení s „horní“ zemí. Bylo
vypravování za nimi, ale nejdřív se
to moudré, jak se později ukázalo.
musíme vrátit ke kaňonu a k tomu, co se v
jeho
oblasti dělo v době zkázy Zelené
V tomto příjemném prostředí žilo ve
planety.
■
vzájemné shodě několik desítek Zeleňanů.
Ilustrace: Adam Cepník
Román na pokračování
14
Zlodejka
Splnené sny – Část šiesta
Rastislav Kučírek
Rozprával dlho a pútavo. Moc som sa toho
dozvedel. Ako sa naučil viac precítiť,
vnímať hlbšie, paralyzovať, telekinéziu
a neskôr celú škálu kúziel; ale aj zabiť, ctiť
i vážiť si nepriateľa, prekonať strach či
sebaovládanie. K tomu všetkému spela
cesta udalostí, ktorú som od neho počúval.
„Áno, tu vraždu tých drevorubačov
prehnali. A ešte ako sa do nich potom
prezliekli a hrali sa na nich... To je moc.
I keď som cítil, že to nie sú drevorubači
a všimol si aj krv na čižme, nechápem,
prečo sa tak snažili, aby ma zabili. Čo
toľkú pomstychtivosť v nich vyvolalo?
Snáď nie len tá vražda... Muselo to
„A
prečo
sa
vlastne
schovávate?
Kto
Sedel som v tureckom sede a dumal.
znamenať čosi viac.“
Dumal nad celým klanom Garwellow sú vaši nepriatelia?“ – spýtal som sa.
„A čo tvoje svedomie? To sa ani
„Schovávame sa najmä pred mestskou
a Silverom.
neozve
pri takej vražde?“
strážou. Považujú nás mnohých za
Sedel som na streche a sledoval dym
vychádzajúci z komínov všade navôkol.
Bol som uvelebený na vrchu domu,
utiahnutý bližšie k severným hradbám.
Postavili ho v rovnakom štýle ako ten, na
ktorý som preskočil po mojom príchode do
mesta.
„Keď som sem prvý raz prišiel,
pripadal som si rovnako ako ty,“ povedal
mi Silver v krčme za stolom. „Cítil som sa
cudzí, ale bol som rád, že som preč. Mal
som asi osemnásť rokov vtedy. Eh, bolo to
už dávnejšie. No a elfom som sa stal
postupne. Začal som sa s nimi stretávať
a pohybovať
sa
v ich
obydliach.
Samozrejme to mi nedovolili len tak... Do
Farmiviku som sa dostával strašne dlho
a to som nevedel ani kúzliť. Ale podarilo sa
mi to. Ešte dodnes si pamätám ten deň, keď
som stál pred bránou lesa a... – počúval
som elfa, ako mi vypráva svoj romantický
príbeh o budovaní jeho cesty životom,
a bočným pohľadom sledoval osobu, ktorá
stále sledovala mňa. Stála opretá o stenu
s jednou nohou pokrčenou dozadu. Bola
odetá celá v čiernom a do tváre som jej
skrz jej kapucňu nevidel. Neviem prečo,
ale cítil som, že je to žena. I keď podľa
výstroje by to bol určite chlap.
Elfa som inak počúval pozorne. Iba
sem tam som na ňu mihol pohľadom, keď
už som si myslel, že to jej neustále
pozorovanie neznesiem.
... „to áno, majster Ignazius bol veľký
čarodej. Veľa ma toho naučil. Vždy keď
som sa s ním rozprával, myslel som na to,
aký som rád, že môžem žiť tento okamih.
Že sa môžem rozprávať s niekým tak
mocným a pritom som sa k nemu dostal len
tým, že som taký, aký som. Elfovia si ma
skrátka obľúbili. Začalo to len tým, zopár
z nich som spoznal a spriatelil sa s nimi,
učil sa od nich, s niektorými som aj trávil
dni a noci, až som dostal pozvánku do
Farmiviku. Raz som sa proste zobudil
a pod mojím zrolovaným vakom na spanie
ležal zvitok. Spal som naľahko, lebo bolo
leto a aj tak mi bolo cez noc hrozne teplo.
S takou vyhriatou hlavou a rozospatý som
zvitok rozbalil a v momente som sa
prebral. Predo mnou sa odohral úžasný
kúzelný jav, ktorý vlastne celý, obrazmi,
vypovedal o pozvaní...“ – odpil si z krígľa.
zradcov,
lúpežníkov
a povaľačov.
V skutočnosti jediné nezákonné skutky, čo
páchame, sú krádeže a sem-tam zopár
atentátov. Vieš, v tomto klane sú aj takí,
ktorí nie sú Garwellovia, ale predsa nás
berú ako svojich vlastných bratov. To
neznamená, že oni sú tí, čo to robia, ale
každého z nás si stráž pamätá ináč.“
„A ako si pamätá teba?“
„Zle. Naposledy som spravil veľký
rozruch, keď som na verejnosti popravil
kata.“
„Popravil kata?“ – usmejem sa.
„Áno, chystal sa zabiť miestneho
farmára za to, že odmietol platiť mestu
dane za ochranu, i keď býva mimo neho.“
„Takže vy ste tu miestni šíritelia
spravodlivosti?“
„Nie. Je to celé vyvážené. Keď si sa
ma pýtal či sme miestni šíritelia
spravodlivosti – nie sme. My sa len
snažíme s mojimi priateľmi pomocou
kúzel a iných praktík približovať veci čo
najbližšie k rovnováhe...“
„Čo najbližšie k rovnováhe...“ –
zopakoval som si pre seba ešte raz
a pousmial sa nad tou skvelou myšlienkou.
Úsmev sa ešte prehĺbil, pretože som zočil
TO, na čo som tu čakal. Postavil som sa
z tureckého sedu a videl všetky strechy
vôkol seba. V žiare zapadajúceho slnka
som sledoval zlodejku, ako skáče zo
strechy na strechu a približuje sa ku mne...
„Počuj... ehm... Silver, nevieš, kto je
hento tam opretý o stenu? Tá osoba v tom
„Nie. Nie tak celkom. Vieš, vtedy keď čiernom, čo sa na mňa stále pozerá?“
sme sa prvý raz stretli, ako si bol v tom
„Vieš – hovoril zo zamyslenia hroznom šoku, že som zabil niekoľko ľudí
v
tomto
klane a zvlášť na tomto mieste sa
– to bola miestna stráž. Prenasledovali ma
pohybuje
množstvo významných ľudí, ale
za tú popravu. Bol som prekvapený, že
rôznych
rás.
A nikomu to nevadí.“
prišli až tak ďaleko – do hostinca
u Kartera. Ja som tam odpočíval a venoval
„Niečo som sa ťa pýtal.“
sa svojmu drakovi, ktorý za mnou
Prebral sa z myšlienok a pozrel sa
medzičasom priletel. Vrátil som sa od neho tam:
z lesa, vošiel do svojej izby, zložil sa
„Tá osoba je dáma.“
a schádzal dolu do krčmy. Ako som
prechádzal okolo dverí, všimol som si ťa.
„Myslel som si to.“
A vtedy do mňa vletel ten pocit, keď som
„Ale daj si pozor! Nie len taká
sem ja prišiel prvýkrát a zoznamoval sa hocijaká dáma. Viem, že ju podozrievaš za
s iným svetom. Bolo to z teba cítiť. to, že všetci sú tu k tebe priateľskí a ona na
V duchu som sa pousmial a vchádzal do teba zazerá spod kapucne. Nemyslí to
krčmy, keď som si všimol na čižme v zlom, určite. Poznám ju dobre. Volá sa
jedného z chlapov, čo tam sedeli, čerstvú Darika. Je to najlepšia zlodejka v klane.“
krv. Predtým tam vždy sedeli drevorubači
„Tak zlodejka?“
a určite by sa u nich neobjavila. Zahral
som niečo nenápadné a vytratil sa
„Áno, podľa výbavy by si to
z miestnosti. V snahe ochrániť teba som ťa nepovedal, čo? Neboj sa, všetko, čo
zdrapol a potom ďalej už vieš ako to potrebuje, má pri sebe ukryté, tak aby
nasledovalo...“
mohla ísť kľudne po meste a vypadala ako
„Ahá, takže tí chlapi čo si ich potom lovec v čiernom. Ale aj tak sa na ňu každý
mračí...“ – keď to dopovedal, usmial sa.
zabil, boli strážnici z mesta...“
„Prečo sa usmievaš?“ ►
„Pretože mi príde niečo usmevné.“
„A čo také?“
„Aký si ešte nevycvičený.“
„Nevycvičný? V čom?“
„No... – postavil som sa - myslím, že
„Tichšie!“
už ste o mne rozhodli. A čo sa mňa týka –
Všetko som sa snažil dodržiavať, ako
rád sa pridám.“
sa len dalo. Ešteže som si zobral tie
mokasíny a čierne oblečenie...
Zlodejka ku mne práve doskákala
„Tak celkovo, musíš sa ešte dosť učiť. a pristála na okraji strechy, ktorú som si
Ale to je normálne.“
obsadil. „A-ahoj!“ – pozdravil som.
Jemne som sa zamračil a pozrel zase
Darika si miesto pozdravu sňala
na zlodejku. Na moje prekvapenie tam kapucňu a ja som po prvý raz zrel jej tvár.
však nebola. Civel som na prázdnu stenu Mala malý, ale pekný nos, krásne hnedé
a obrátil na elfa: „Pozri, už tam nie je!“
oči a ryšavé vlasy. Predo mnou stálo
„Ja viem.“ – odvetil.
„Kam išla?“ – pozeral som naňho
a bez toho, aby on otvoril ústa, som spoza
chrbta začul:
„Trápi ťa to?“ Bol to akýsi divný tichý
hlások, ktorý isto patril žene. Chytro som
sa otočil. Za mnou stála ONA, stále v tieni
svojej kapucne, v rukách držiac akýsi
kvalitný prút a... tetivu.
„To je... môj luk!“ – ihneď som sa
začal obchytkávať na miestach, kde by mal
luk byť. „Veď som ho mal opásaný cez
chrbát! Ako si mi ho mohla dať dole?
Snáď si nerozsekla tetivu?“
15
Kým sme sa prikradli k námestiu,
slnko zapadlo. Zapadalo veľmi rýchlo
a takisto my sme sa pohybovali veľmi
rýchlo. Stáli sme pri začiatku námestia
a pozorovali ho. Veľa ľudí tu nebolo
a strážnik bol na okraji pod lampou. Za
ním bol tieň.
„No vidíš, bude to ľahké ako facka.“ –
povedala
zlodejka a už-už chcela vyraziť.
Bol som očarený, ale necítil som
lásku. Moja femme fatale na mňa čakala
„Počkaj, počkaj... A to nemáš žiadny
doma. Doma?! Čože? Aký domov? Ja nie plán?“
som na žiadnom výlete! Ako ma mohlo také
„Zlodeji si plány na takéto drobnosti
niečo napadnúť? Ach nie, zase mi chodí po nerobia. Iba keď sa pripravujeme na niečo
hlave tá platonická láska! Dá sa na ňu veľkého a to už je poriadny plán.“
vôbec nemyslieť?
„A čo mám robiť ja?“
„Čo tak na mňa pozeráš?!“
„Pre istotu by som ťa poslala, aby si sa
Strhol som sa akoby zo sna.
postavil pred strážnika a odpútal jeho
„Eehm, prepáč, bol som len pozornosť, ale teraz chcem, aby si
zamyslený.“
sledoval, ako sa to robí...“
možno pätnásťročné dievča.
„Na to si dávaj veľký pozor, častokrát
„Dobre teda.“
to tu býva životu nebezpečné.“ – podišla
Darika opustila tmavý kút a zakrádala
„To je tá najtichšia metóda.“
bližšie. „Pekný výhľad, čo?“ – stúpla si sa pozdĺž múru ako šelma. Oprel som sa
„Ale nie! Vieš ako dlho som ju robil?“ vedľa mňa a spolu sme pozerali na štvrťku o múr a pozoroval ju. Keď prišla až za
strážnika, spozornel som. Rukami sa
„Už bola moc opotrebovaná. Inak by vykukajúceho slnka.
„No... Ja mám západy slnka radšej ako rozlúčila s múrom a plížila sa za jeho
som ti vzala niečo iné, aj tak by si si toho
chrbtom. Nakračovala krok za krokom,
nevšimol. A tu je nová tetiva. Tú som zasa keď slnko vychádza.“
jemne
cítiac celým telom sa dotýkala zeme
robila dlho ja. Nech sa páči...“
„Tak to sme dvaja.“
ako
pierko.
Na okolí ju nemal kto zbadať,
„No... uhm... no ďakujem.“
Postavila sa predo mňa. Dívala sa mi ak nemal oči privyknuté na tmu – uisťoval
„Tak ako? Bavili ste sa o mne?“ – do očí a ja jej. Po chvíľke som oči jemne som sa rovnako ako aj ona, neustálym
privrel a čakal na nežný dotyk pier.
otázka bola smerovaná na Silvera.
obzeraním.
„Čo robíš?“ – ozvalo sa od chrbta.
„Áno, áno. Ale viac sme rozoberali
Už bola od Marca necelý meter.
môj život.“ – odpovedal s úsmevom.
Otočil som sa a odvetil:
Teraz sa začala pohybovať najlepšie,
Mne došlo, že před chvíľou sa elf
„Já... nič.“ – a v duchu si ďakoval, že ako len vedela. Ako som tak na ňu vypätý
usmieval na tom, ako mi Darika kradne sa nič nestalo a že ma len ticho obišla. pozeral, bol som presvedčený, že ju nie je
luk, a ja si toho neuvedomujem...
počuť. Už bola celkom za strážnikovým
Bohvie ako by to dopadlo.
„Takže predpokladám, že ste sa
Stála na okraji strechy a čakala na chrbtom. Jediná chyba by mohla znamenať
smrť. Ruky sa dali do pohybu a ona začala
dostali k tvojim problémom so strážami...“ mňa:
pracovať s niečím, čo sa mu hompáľalo za
Elf prikývol.
„Poď!“ – a začala zliezať po opaskom. Tam už som nič nevidel.
„Vyzistila som, že Marco, ten idiotský vyčnievajúcich trámcoch a okeniciach
Vypäto som čakal, ako to dopadne. Až
strážnik, čo je vždy na námestí, má na teba budovy dolu.
po
dlhšej
chvíli sa Darika od strážnika
nejaký zatykač, alebo také čosi. Môžem ti
Keď som zliezal dolu, rozmýšľal som, odtiahla. A v ruke držala niečo ako
ho priniesť.“
či sa mám cítiť trápne, ale bol som názoru, vrecúško. Tak sa to podarilo! Vydýchol
„Ten zatykač, alebo Marca?“ – že sa mi len pozrela do očí a išla ďalej...
som si. Zakrádala sa späť ku mne, keď
odpovedal otázkou, pričom sa pohodovo
vtom strážnik sa znenazdajky otočil.
roztiahol na lavici, na ktorej sedel.
Neviem prečo, určite nič nepočul,
Plížili sme sa po tieňoch mesta ako
Darika sa na chvíľu zamlčala – to sa jemný vietor, ktorý nám vlažne ovieval jednoducho sa voľne otočil, akoby sa chcel
asi usmiala – a potom odvetila: „Zatykač.“ tváre. Také počasie mám najradšej. Keď je pozrieť do prázdna a zočil Dariku:
„Hej ty! – skríkol – stoj!“ Stiahli sa mi
„Fajn – povedal Silver - a nemohol by horúci vzduch a vanie vlažný vetrík. Stále
všetky svaly na tele a čakal som, čo bude.
som počúval poznámky, čo robím zle:
ísť Bartok s tebou?“
Mňa nezbadal, ale ona bola vo veľkom
„Ideš príliš nahlas!“
„...a nemohol by ísť tvoj mladý
ohrození. Bez toho, aby sa obzrela, začala
spoločník so mnou?“
„Vychádzaš z tieňa!“
utekať. Nemala ani náhodou v úmysle
Ich otázky padli takmer súčasne.
vykecať sa z toho. Sledoval som strážnika,
„Drž sa bližšie pri stene!“
ako sa dáva do pohybu, keď mi niečo ►
pristálo na hlave. Tupý úder, priamo
z neba, mi skoro podlomil kolená. Otriasol
som sa a snažil sa potme nájsť, čo to bolo,
dosť to štrnglo, tak som predpokladal, že
to budú mince. Hmatal som po dlaždiciach
podo mnou, až som našiel nejaký mešec.
Zobral som ho do ruky a snažil sa nájsť ich
dvoch. Darika bola kúsok odo mňa
a bežala s prázdnymi rukami. Došlo mi, že
ten mešec bol jej lup a hodila mi ho, aby sa
jej chvíľu lepšie bežalo. V rýchlosti
mi šepla: „POĎ!“ – a vyhupla sa na
okenicu nado mnou. Od nej sa prechytila
vyššie a vyššie a liezla hore. Rýchlo som
sa spamätal a liezol. Keď som vyskočil na
prvý rám, strážnik už bol na dosah odo
mňa a zdrapil ma za nohu. Zúrivo som
trhal a snažil sa vymaniť. Podarilo sa mi
pätou zavadiť o jeho ľahkú prilbu
a kopnúť. Stisk na chvíľu povolil a ja som
sa rýchlo vyhupol vyššie. Liezol som ako
o život a za sebou som počul Marcov
pohyb. Nemohol som uveriť, ale liapal sa
za nami hore.
16
Očividne sa mu podlomili nohy a on sa
„Tak teda žije. – šepla Darika – máš
začal kotúľať dole. Podľa zvuku, čo sme za ten mešec?“
sebou počuli, sme vedeli, že sa s spolu
„Áno.“ – aj ja som šepol.
s ním vytrhávajú škridle. A zvuk sa k nám
„Tak poď.“
rýchlo približoval. Krik chlapa spolu
s lámanými škridlami sme mali už takmer
Doplávali sme na opačný okraj
za chrbtom.
nádrže, zatiaľ čo strážnici na opačnej
„Čo teraz?“ – spýtal som sa strane pribehli na hluk sa pozrieť, čo sa
stalo. Marco vyliezol z vody a cez dieru
v rýchlosti.
v streche sa dostal dnu.
„Skoč!“ – a chytila ma za ruku.
Keď všetci zaliezli, prehupli sme sa
„Ke-d...“ – nestihol som sa spýtať cez okraj a dosadli na menší výklenok. Pod
kedy, lebo mi prudko cukla s rukou. Bral ním bola už len stena a tmavé okná. Zliezli
som to ako povel a silno sa odrazil. Leteli sme dolu a po tieňoch ulíc sme bežali späť
sme vo vzduchu a stále sa pevne držali za cez ilúziu domu do tajnej krčmy. Voda
ruky. Teplý vzduch okolo mňa vial a ja v zásobníku pre stráž bola teplá, takže mi
som sa nebál. Nerozmýšľal som nad vôbec nebola zima. Navyše som sa behom
dopadom a žil pre okamih...
po ceste naspäť dosť osušil.
Ostrý zvuk vniknutia do vody.
I tak, v krčme horel krb, ktorý vraj
Vyplávanie na povrch.
horí vždy. Chcel som si k nemu sadnúť
Spolu s Darikou sme plávali oblečení
vo vode. Po chvíli bublania sa hladina
ukľudnila. Počuli sme zvuk Marca kus od
nás, ako sa valí šikminou strechy, až sme
Na streche ma čakala Darika a spolu začuli šplechnutie do vody. Skotúľal sa zo
sme sa dali do behu. Bežal som za ňou strechy priamo do vody. Ešteže my sme do
a ona volila cestu. Asi to tu má dobre vody vskočili ďalej od neho.
preskúmané. Počas behu som sa jej pýtal:
„Kde to sme?“ – spýtal som sa.
„Ako to že ide za nami?“
„V nádrži na vodu pre kasárne.“
„Strážnici nenosia ťažkú odev. Iba
„Čože?“
meč a prilbu.“
„Tá škridlová strecha, na ktorú sme sa
„Uhm...“
dostali, odchytávala dažďovú vodu, ktorá
„Utečieme mu do našej krčmy?“
sem stekala, a strážnici sa v nej kúpu. Dole
„Nie! Nesmieme sa na to spoliehať! je odtok, ktorý im privádza vodu dolu do
Poznám inú cestu, drž sa!“
miestností.“
Strážnik mal ku podivu silnú výdrž
„A čo je pod tou strechou?“
a celú cestu sa držal za nami. Keď Darika
„Nejaké ich miestnosti - to nie je
povedala „Drž sa!“, v tom momente sa podstatné...“
terén pod nami začal prudko znižovať.
Diskusiu prerušil hlasný nádych. To sa
Bežali sme po streche a škridlách. Za
určite
Marco vynoril z vody.
sebou som počul, ako to Marco nečakal.
a zohriať sa, ale najprv som išiel s Darikou
odovzdať mešec Silverovi. Našli sme ho
s pohárikom v ruke a dali mu, čo
potreboval. Z mešca vysypal peniaze
a vytiahol zopár zvitkov. Chvíľu si ich
pozeral a potom ich kúzlom vysušil. Pozrel
sa nám obom s úsmevom do očí a blažene
vyslovil slovo: „Ďakujem.“
„Aj my – usmiala sa Darika – stálo to
za to.“
Aj ja som sa usmial a vyčerpaním
z celého dňa som sa zvalil do kresla pri
krbe. Chvíľu som hľadel do návykovej
žiary ohňa, až sa mi začal rozmazávať zrak
a zakláňať hlava. Ešte než som zaspal,
pozrel som sa na elfa a mladú zlodejku.
Niečo sa rozprávali a sem-tam pozreli na
mňa. S pousmiatím som vrátil pohľad do
plameňov a začal slastne driemať. ■
Povídka
17
Nové naděje
Desátá část povídky Wotanovo bratrstvo
Jakub Cepník
Zakousl jsem se do šunkové bagety.
Konečně, po mnoha dnech, jsem měl zase
v ústech pořádné jídlo. Když nám před
několika hodinami ujeli Rusanov a jeho
kolega naším (byť kradeným) džípem a
zanechali nás samotné vedle dálnice kdesi
v Norsku, zpočátku jsme propadali
zoufalství. Pak se nám ovšem podařilo
objevit benzínovou pumpu, ve které nebyl
jediný člověk. Napadlo nás, že norská
vláda
možná
organizuje
nějakou
hromadnou evakuaci. Každopádně se
zdálo, že byla benzínka opuštěna ve
velkém spěchu a – což je nejdůležitější –
majitel v ní zanechal veškeré potraviny a
zboží. Situace se tedy hned ukázala být o
něco lepší.
„Matěji!“ rozzářil se profesor. „Ani
nevíš, jak rád tě vidím. Kde se tu, prosím tě,
bereš?“
●●●
Pohled na Oslo byl zvláštní. Bylo mi
jasné, že některé části města musely při
podivných „přesunech“ zmizet, protože
uprostřed labyrintu ulic a domů bylo
několik ploch lesa nebo trávy, které
působily naprosto nepatřičně – například
začínaly na kraji silnice. Ovšem většina
budov byla zřejmě na svém místě.
„Takže je Artur naživu? Matěji! Lepší Okrajové
čtvrti
byly
narychlo
zprávy jsi nám už ani přinést nemohl!“ vyprázdněné, lidé se stáhli do centra, kde
profesora zcela ovládlo nadšení a netrvalo se zabarikádovali a snažili se přečkat tyto
dlouho, než nás jím nakazil také.
krušné časy.
Příchozí vypadal tak na pětadvacet let.
My jsme ale v Oslu nezastavili a jeli
Měl krátké kudrnaté vlasy, neoholené vousy jsme ještě o kus dál, na letiště Sandefjord.
na bradě a vypadal na první pohled Již jsem ho znal, protože jsme tam
Zatímco jsem s chutí hltal velká sympaticky.
přesedali cestou na Špicberky.
sousta bagety, profesor přecházel tam a
„Tohle
je
Matěj
Vrabec,
vyslanec
Řádu
zase zpátky v uličce mezi regály a nahlas
Na okraji přistávací plochy na nás
dvouocasého lva na území Norska,“ ukázal čekalo krátké nákladní letadlo Antonov.
přitom uvažoval.
na něj profesor, načež představil i mě.
V kokpitu seděl již známý krátkovlasý
„Takže si to shrneme: Celý svět
pilot.
„Zdravíčko, profesore! Jak se daří?“
„Těší
mne,
rád
vás
poznávám,“
usmál
zachvátil totální chaos a nikdo nejspíš
neví, co se ve skutečnosti děje. Členové se Vrabec a otočil se opět k profesorovi. zasmál se trpce.
bratrstva zřejmě již dorazili do Čech a „Bylo mi řečeno, že tu s vámi měli být ještě
„Když jsme se viděli naposled, bylo
chystají se dokončit, co započali. Co se nějací Rusové, nemám pravdu?“
to lepší,“ odtušil profesor a vylezl po
stalo s Arturem a ostatníma, to se raději
„To tedy máš!“ profesor zvážněl a schůdkách do letadla.
neodvažuji hádat. A my tu zatím trčíme převyprávěl Matějovi v rychlosti vše, co se
Tam na nás – k našemu velikému
v téhle díře na severu Evropy a cpeme se stalo od chvíle, kdy nás bouře oddělila od překvapení – čekal Gregory.
sendvičema! Příliš optimistické vyhlídky Kasowskiho skupiny.
„Ahoj!“ zvolal radostně s nápadným
tedy nemáme a já se vás ptám: Co
„Ne, že by mne tyto zprávy dvakrát anglickým přízvukem a smál se od ucha
navrhujete?!“
těšily, mohlo to ovšem dopadnout daleko k uchu.
Chvíli zavládlo ticho, a tak jsem se hůř,“ řekl Vrabec. „Teď však musíme
Letělo nás tedy sedm – já, profesor,
ujal řeči já. „Měli bychom se co jednat. Vezměte tolik jídla, kolik poberete,
doktorka
Tobiasová, Andrew, Gregory,
nejrychleji dostat do Osla. Tam snad naložte to do auta a hned vyrazíme do Osla,
Matěj
Vrabec
a pilot.
seženeme pomoc pro ostatní a…“ Zmlkl kde na vás již čeká letadlo. Kapitán
jsem uprostřed věty a upřel jsem pohled Kasowski si totiž přeje, abyste se ještě dnes
Jakmile
jsem
se
připoutal
na auto, které zastavilo vedle pumpy. dostali do Čech.“
k nepohodlné sovětské sedačce a letadlo
Vystoupil z něj jakýsi muž v černém
Na nic jsme nečekali, a začali jsme do vzlétlo, usnul jsem.
kabátu a vykročil si to přímo naším batohů strkat obložené chleby, čokoládové
směrem.
●●●
tyčinky, lahve s pitím… zkrátka vše, co nám
Andrew se skrčil za regálem, vytáhl přišlo pod ruku. Obyčejný zákazník by za
z pouzdra pistoli a pevně ji sevřel tolik potravin musel zaplatit hodně peněz,
„Wake up! Vzbudit se!“ třásl mnou
v pravačce.
my jsme ale momentálně zachraňovali svět, Gregory, třímajíc mé rameno medvědím
Mezitím muž přišel ke dveřím, takže jsme na to příliš nehleděli. Pak jsme sevřením. „Jsme tady! In Prague!“ ■
otevřel je a vešel dovnitř. Chvíle napětí již vyběhli se zavazadly v rukou před pumpu
však pominula, když vesele pronesl: a nasedli do Vrabcovy modré Oktávie.
„Dobrý večer, profesore. Dalo celkem
Vrabec sedl za volant, nastartoval a již
práci vás najít.“
jsme se řítili po prázdné dálnici nejkratší
cestou do hlavního norského města Osla.
„Řeknu vám to takhle,“ začal příchozí,
„před dvěma dny dorazil do Osla kapitán
Kasowski s Gregem Baerem a čtyřma
Rusama. Nezdržel se ani hodinu, hned se
vydal do Čech. Mě ovšem pověřil, ať se vás
pokusím najít, že budete snad někde na
území Norska. A nemýlil se.“
Magic: the Gathering
18
Jednotná Selesnya
Adam Cepník
Další guildou, kterou vám zde představím,
bude Selesnya. Skládá se z bílé a zelené
barvy. Je plná hodných elfů, silných
lesních přízraků a mocných šamanů.
Specializuje se na tokeny, přidávání
životů, schopnost convoke a zároveň na
silné bytosti. Základ balíku tvoří karta
Selesnya Guildmage. Je to 2/2 za dvě
many. Za tři libovolné a jednu bílou
dostanou bytosti vaší kontroly +1/+1 do
konce tahu a za tři libovolné a jednu
zelenou dá do hry 1/1 tokena, zeleného
Saprolinga.
Do Selesnye se dále hodí mimořádně
dobrá karta Tolsimir Wolfblood. Je to 3/4
za čtyři libovolné, jednu zelenou a jednu
bílou. Přidá všem vašim ostatním bílým a
zeleným bytostem +1/+1 a za tapnutí dá
do hry 2/2 bílo – zeleného legendárního
tokena se jménem Voja.
Jistě je vám známa karta Watchwolf. Je to
3/3 za jednu bílou a jednu zelenou manu.
Rozhodně by v Selesnyi neměla chybět!
Dále do Selesnye patří karta Scion of the
Wild. Je to */* Avatar za dvě zelené a
jednu libovolnou. Má sílu a obranu
rovnou počtu bytostí tvojí kontroly.
Nakonec zmíním ještě výbornou kartu
Fists of Ironwood. Je to enchantment za
jednu libovolnou a jednu zelenou. Když
vstupuje do hry, vyčaruje dva 1/1 zelené
tokeny, Saprolingy. Enchantnuté bytosti dá
trample.
Úplně nakonec zde předložím (jako vždy)
decklist, podle kterého by neměl být
problém složit balík Selesnya. Obsahuje 69
karet.
11x Plains
11x Forest
2x Vitu-Ghazi, the City-Tree
2x Selesnya Sanctuary
1x Glare of Subdual
2x Congregation at Dawn
1x Chorus of the Conclave
3x Centaur Safeguard
1x Guardian of Vitu-Ghazi
2x Pollenbright Wings
3x Seeds of Strenth
4x Selesnya Evangel
2x Selesnya Guildmage
1x Tolsimir Wolfblood
2x Scion of the Wild
1x Watchwolf
4x Fists of Ironwood
2x Caregiver
1x Sandsower
2x Conclave Phalanx
1x Gather Courage
1x Dryad's Caress
2x Conclave's Blessing
2x Dowsing Shaman
1x Nullmage Shepherd
1x Scatter the Seeds
1x Root-Kin Ally
1x Elvish Skysweeper
1x Selesnya Sagittars ■
Obrázek:
www.magiclassemblee.canalblog.co
Vládci podzemí
Jakub Dobal
(Tento článek pochází ze stránek Frodovy deskové hry – www.deskovehry.blogspot.com – a je v Camelotu zveřejněn se svolením
autora)
Počet hráčů: 2–4
Doporučený věk: od 12 let
Délka hry: 90 až 120 minut
Autor: Vláďa Chvátil
Rok vydání: 2009
Výrobce: Czech Games Edition, MindOK
Jiné názvy: Dungeon Lords
Ocenění: hra oceněna v hráčských
anketách na veletrhu her v Essenu 2009
Obvyklá cena: cca 900 Kč
Herní systém: hráči plánují akce
současně, umisťování dělníků (služebníků
a impů), budování podzemí pokládáním
dílků, soubojová minihra
Čeština: hra je kompletně v češtině
Vládci podzemí jsou nejnovější velkou
hrou Vládi Chvátila. CGE ji představilo na
podzim v Essenu pod anglickým názvem
Dungeon Lords. Již tam byl o hru velký
zájem a uspěla i v anketách mezi
návštěvníky veletrhu. Na české vydání
jsme nemuseli dlouho čekat. MindOK ve
spolupráci s CGE hru vydal začátkem
prosince 2009. S Vládci podzemí si užijete
hodně zábavy. Každá partie bude novou
výzvou, odlišnou od předchozích. Musím
však varovat, je to složitá hra. Na její
naučení budete potřebovat více času a
úsilí. Díky dobře napsaným a vtipným
pravidlům se však nebudete nudit ani v
této fázi. Vládce podzemí ocení především
ti, kdo mají rádi komplexní budovací hry.
Hra vás zavede do světa hrdinů a kouzel,
ale podíváte se na něj netradičně očima
těch, kdo vládnou temným podzemním
říším, které skrývají nejrůznější tajemství.
Zažijete, jak těžké je vybudovat a vypiplat
byť jen malý dungeon a ubránit jej před
nájezdy slávy a pokladů chtivých hrdinů.
Aby vám vše hned nevydrancovali, budete
jim klást do cesty pasti a posílat na ně
nejrůznější příšery, aby je přemohly.
Podobnost s počítačovou hrou Dungeon
Keeper není náhodná, autor v ní našel
inspiraci. Vytvořil ale svébytnou a
originální deskovou hru.
Název hry výstižně říká, o co mají hráči
usilovat: stát se vládci podzemí. Na
začátku hry představujete adepty, kteří
chtějí získat licenci na provozování své
vlastní podzemní říše. Ano, je to tak,
vyzkoušíte si hraní za "druhou" stranu,
která je ve všech fantasy příbězích
považována za tu zlou. Během dvou let
musíte prokázat své vůdčí schopnosti při
budování svého dungeonu a jeho obraně.
Jen ten nejlepší se může stát Vládcem
podzemí. Na ty ostatní, kteří svůj dungeon
ubrání před vyrabováním, čeká alespoň
odměna v podobě povolení k dalšímu ►
Deskové hry
19
provozu podzemních chodeb a slují od každém kole tedy máte k dispozici tři využijete veškerý potenciál hry. V menším
různé akce.
ministerstva dungeonů.
počtu se budou o nehrající barvy starat
hráči podle daných pravidel. Průměrná hra
Hra je rozdělena do dvou částí, které Akce plánují všichni hráči současně
přitom trvá okolo dvou hodin.
představují dva roky. Každá část pak pomocí karet. Dva příkazy z minulého kola
zahrnuje čtyři kola (roční období) však použít nemůžete, zůstanou viditelně Brožuru s pravidly považuji téměř za
budovací fáze, po níž následuje bojová položené na vaší desce. Vybíráte tedy z vzorovou. Jsou dobře napsaná, přehledná a
fáze (na konci roku). Hra končí šesti možností. Když plánujete akce, seznamují vás s hrou krok za krokem
bodováním. Je to celkem jednoduché. V nemáte jistotu, že dostanete právě to, co (škoda je jen množství chyb v interpunkci).
prvním roce začnete své dungeony byste si přáli. Může se také stát, že Samotné seznamování s hrou je díky ní
budovat. Mezitím se utvoří první skupinky nedostanete nic (prostě vaši služebníci zábavné. Optimální je, když si začnete
dobrodruhů, kteří se je pokusí dobýt. Ve neuspěli). Musíte proto dobře sledovat pravidla číst a přitom si budete hru
druhém roce se vše opakuje, ovšem s ostatní hráče a odhadovat, co asi budou rozkládat, vyzkoušíte si cvičné dungeony a
lepším vybavením, ale i silnějšími hrát. Správný odhad bude odměněn. Dobré další příklady. Pravidla mají i se shrnutím
dobyvateli. Za všechny úspěchy v plánování akcí je pro úspěch klíčový. I čtyřiadvacet stran, jsou ale plné příkladů,
budovací či bojové fázi získáváte ocenění když každý hráč buduje vlastní dungeon, názorných ilustrací a přehledů. Průvodci
vám budou jeden služebníček a jeden
v podobě prestižních bodů. O úspěchu ve zde se jejich plány mohou zkřížit.
démon, kteří svými poznámkami a
hře tedy rozhoduje to, jak se kdo dokáže
Všechny fáze hry a jednotlivé kroky jsou
komentáři zajistí, abyste všemu dobře
během budovací fáze připravit na boj.
znázorněny na hracích deskách, takže
rozuměli, a připojí i dobrou radu pro ty,
Pojďme se nejprve podívat na to, jak boj nepotřebujete žádnou další nápovědu. Hra
kdo budou s hrou seznamovat spoluhráče.
probíhá. Hrdinové postupují v tříčlenné sama vás provádí jednotlivými koly na
Pokud si chcete již první hry opravdu užít
skupince, kterou mohou tvořit bojovníci, desce s plánem roku. Herní komponenty,
(i když se vám nebude dařit nejlépe),
kouzelníci, kněží či zloději. Postupně se které během akcí získáváte, jsou
musíte se dobře seznámit s celými
snaží dobýt jednu chodbu či místnost za připraveny na centrálním plánu. Zbylé pak
pravidly. Vše má své místo a může
druhou. Celkem zaútočí čtyřikrát. Vy se na zvláštní desce označené jako vzdálené
ovlivňovat vaše rozhodování ve hře.
jim v tom jako páni podzemí snažíte kraje. Z ní doplňujete například nové
zabránit pomocí pastí a příšer (ale pozor, příšery nebo místnosti.
Náhoda má ve hře malé, ale nezastupitelné
do chodby se vejde jen jedna, duchů však,
místo. Vytváří podmínky, s nimiž se
Hra má famózní grafické zpracování, které
kolik chcete). Každý hrdina má určitou sílu
musíte vypořádat. Zajišťuje také, že vás
skvěle podporuje atmosféru hry, její
a je vyřazen, pokud utrží alespoň tolik
hra jen tak neomrzí. Ovlivňuje nabídku
hratelnost, orientaci hráčů. Malé plastové
zranění, kolik odpovídá jeho síle. Za
příšer, pastí a místností, a také to, kdy
impy
si
hned
zamilujete.
Další
všechny poražené hrdiny získáte na konci
přijdou na řadu jaké události. Vše ostatní
komponenty jsou dřevěné: zlato, jídlo,
hry prestižní body. Naopak za všechny
ovlivňují jednotlivá rozhodnutí všech
figurky služebníků (doporučuji vyrobit si
místnosti, které neubráníte, si body
hráčů. Díky tomu se musíte při každé nové
polepky). Hrdinové a příšery mají formu
odečtete. Součástí pravidel jsou cvičné
partii vypořádat s novými situacemi.
destiček z tvrdého kartonu. Hraje se s nimi
dungeony s vzorovými situacemi, na nichž
Hraní vás proto bude bavit po mnoho
mnohem lépe, než kdyby byly použity
se naučíte, jak boj skutečně funguje
partií.
karty. Ty naopak spolehlivě plní svou roli
(zkuste je nejprve vyřešit sami, teprve
při plánování akcí jako pasti a bojové Vládci podzemí jsou hrou pro zkušenější
potom se podívejte na řešení v pravidlech).
karty. Herních komponent není málo a hráče, kteří mají rádi strategické hry
Tím se dostáváme k vlastní budovací fázi obsahují řadu různých obrázků a ikonek, s evropského typu. I když je ve hře bojová
hry. Vaše podzemní panství znázorňuje nimiž se musíte sžít. Při hraní se s nimi část, s válečnými hrami nemá moc
hráčská deska. Na ní budujete síť chodeb a rychle sžijete, protože jsou dobře odlišeny společného. Vyřešení boje závisí jen na
místností, v nichž budete moci produkovat (barevně i tvarově).
vás, jak dokážete využít všechny během
jídlo, zlato, pasti, atd., či vám přinesou
budovací fáze získané zdroje (pasti,
Vládci podzemí jsou komplexní hrou. Při
prestižní body navíc na konci hry. Odtud
příšery, zlato, jídlo). Je to takový finální
prvních hrách doporučuji zjednodušenou
posíláte pomocí příkazů své služebníkyrébus, na jehož řešení se připravujete již
podobu pravidel (plná hra se zas o tolik
vyslance do vnějšího světa s různými
během hry.
neliší, ale váš život jako adeptů bude o
úkoly: pro jídlo, pro povolení kopat nové
něco méně frustrující, neboť vám hrdinové Součástí balení jsou i žetonky dvaceti
chodby či k těžbě zlata, vylepšit "veřejné
nezlikvidují váš dungeon tak rychle). Hru předmětů. Ty zatím nepoužijete. Pravidla
mínění", získávat pracovní sílu – impy,
si výborně zahrajete v jakémkoliv počtu budou teprve zveřejněna na webu CGE. ■
najímat příšery, nakoupit pasti, atd. V
hráčů. Nejlepší je pak ve čtyřech, kdy
Paralelní vesmíry a placatá Země
Metoděj Novotný
Paralelní vesmíry
„Co to je?“ ptá se mě každý. Nuže, je to
teorie, podle které existuje takové
množství vesmírů, že se v nich může
odehrát jakákoli možná událost. V tomhle
vesmíru uděláte krok vpravo, v jiném
uděláte krok vlevo. To by bylo jednoduché,
ale vedle toho musí vzniknout spoustu
dalších vesmírů, kde jste udělali krok rovně,
lehce nakřivo a kde ten krok ovlivnil vývoj
civilizace na tisíce let dopředu. Zkrátka
šílený.
Tuto teorii si vykonstruoval vědec Hugh
Everett, aby objasnil některé otázky
kvantové mechaniky. Spousta vědců to
popírala, že je to proti zdravému rozumu.
Pochyby trvaly až do nedávna, kdy
oxfordská universita vybádala, že ►
Šílené teorie
paralelní vesmíry opravdu existují a
k tomu všemu že je to ještě mnohem
složitější, než se předtím říkalo. A
Oxfordu se zkrátka musí věřit.
Podle mě tato teorie aplikovaná sama na
sebe samu sebe vyvrací. Podle ní totiž
musí v nějakém vesmíru nastat situace,
kdy vznikne vesmír, ve kterém tato teorie
neplatí. Možná že na to mají vědci nějaké
vlastní vysvětlení, ale já jsem ho nikde
nenašel.
20
Země placatá
Už Aristoteles a jemu podobní učenci
mysleli, že je Země kulatá a přesto můžeme
o nějakých tisíc let sál slyšet slavnou větu
„A přece se točí“. Jak vznikl ,omyl‘ o
placatosti země? Byzantský mnich Kosmas
Indikopleustes píše v jedné své knize, že
Země je nejenom placatá, ale dokonce že je
čtverhranná a na severu je ohraničena
velkou horou, na jejímž vrcholu se otáčí
slunce, měsíc a hvězdy. Zkrátka, asi do
1.stol. před Kristem všichni věřili v kulatost
Země. V tuto dobu přišel nějaký génius a
podal naprosto racionální důkazy o její
placatosti. A dalších necelých 2000 let
věřilo lidstvo tomu, že na jejím okraji je
moře a za horou na severu Ráj. I v dnešní
době ale můžeme najít osoby, které v její
placatost demagogicky věří. Například náš
šéfredaktor si dodnes nedá vymluvit, že je
placatá. A má pro to velice věrohodný
důkaz. „Kdykoli vidím tu fotku z vesmíru,
je to taková kulatá placka. Kulatá, ale
placka.“ ■
Zdroj: www.ideje.cz, www.eldar.cz
Stonehenge
Jiří Šika
(Tento článek pochází ze stránek www.tajemstvi.mysteria.cz a je v Camelotu zveřejněn se svolením autora.)
Velkolepý megalitický kruh z obřích kamenných kvádrů ve Stonehenge odolává zubu času, připomíná
zasutá tajemství náboženství a vědy a zůstává pro moderní svět věčnou hádankou, architektonickým
divem i oslavou lidské představivosti. Sloužil jako posvátné pohřebiště, či jako prehistorická
observatoř?
Stonehenge nápadně se tyčící uprostřed
Salisburské planiny v jižní Anglii zůstává
hádankou starou jako sám čas. Pouhých 13
kilometrů odtud, v městě Salisbury, se
nachází jedna z nejskvělejších katedrál v
celé Anglii. Sedm století, jež uplynula od
chvíle, co byla postavena, jsou však jen
krátkým obdobím ve srovnání s věkovitostí
těchto obrovských kamenů. Zdejší
pozoruhodné soustředné kamenné knihy
představují
výsledek
tisíciletého
prehistorického
vývoje.
Toto
monumentální dílo spojuje mladší dobu
kamennou se starší dobou bronzovou:
vzniklo ve třech nebo dokonce čtyřech
údobích v průběhu přibližně 1500 let,
hlavní část mezi lety 1800 a 1400 př. n. 1.
To, co ze Stonehenge zůstává dnes, je však
jen stínem jeho někdejší slávy. Více než
polovina kamenů se totiž skácela, zmizely
nebo je pohřbila zem.
Stavba začala už kolem roku 2800 př. n. 1.
(někteří odborníci tvrdí, že již kolem roku
3800 př. n. 1.), kdy byl vyhlouben rozsáhlý
příkop a 56 jam, nalezených v jeho
hliněném náspu. Tyto jámy, pojmenované
po Johnu Aubreym, jenž je v 17. století
objevil, jsou dnes překryty betonem, ale
první obrovitý kámen, který tu kdysi byl
vztyčen a který značí vstup do areálu,
takzvaný Patní kámen, prý stojí na
původním místě. Mezi Aubreyho jámami a
mohutnými kvádry uprostřed celé plochy
leží další dva kruhy, tvořené opět jámami.
Tyto kruhy se označují písmeny Y a Z a je
možné, že měly jistý astronomický
význam.
Kolem roku 2100 př. n. I. sem bylo z
Walesu dopraveno 80 kvádrů šedomodrého
pískovce. Na místě byly uspořádány do
dvou soustředných kruhů, ale později je
nahradil kruh 30 obrovských pískovcových
monolitů zvaných sarseny. Uvnitř tohoto
kruhu stály dvě neúplné formace ve tvaru
podkovy. Vnější podkovu tvořilo pět
sarsenových
trilitů
(dvou
kolmo
vztyčených kamenů, na nichž vodorovně
spočívá třetí"), vnitřní podkovu pak 19
opracovaných
balvanů
šedomodrého
pískovce.
Uvědomíme-li si. že neolitičtí dělníci
používali ke kopání jen krumpáče
zhotovené z jeleního paroží, tají se nám
nad jejich stavbou dech.
Anglosasové
dali
megalitu
jméno
Stonehenge, což značí visící kámen.
Středověcí písaři ho označovali poeticky
jako Tanec obrů. Mezi učenci, kteří toto
místo zkoumali, panovala zásadní shoda,
že Stonehenge má jisté mystické vazby, ale
všichni se přeli, k čemu vlastně sloužilo.
Například Inigo Jones, architekt žijící v 17.
století, tvrdil, že kameny představují
zbytky římského chrámu. Následující dvě
století zas byla přesvědčena, že kruh z
kamenů býval druidskou svatyní a že se tu
praktikovalo uctívání Slunce a přinášely
lidské
oběti.
To
ovšem
není
pravděpodobné, protože Stonehenge bylo
dokončeno nejméně 1000 let před
rozkvětem druidského kultu.
Pravda o této památce probleskla poprvé
až ve 20. století, kdy archeologově určili
její skutečné stáří a dospěli k
realističtějším závěrům o jejím původním
smyslu. Známo je toho však zatím jen
málo. Sarseny vnějšího kruhu, z nichž
každý měří na výšku pět metrů a váží 26
tun, sem pravěcí dělníci přivlekli z
pahorkatiny
Marlborough
Downs,
vzdálené asi 32 kilometrů. Na místě byly
sarseny sestaveny tak přesně, že čepy na
svislých kamenech bezpečně zapadly do
děr vytesaných do vodorovných překladů.
Desky šedomodrého pískovce, které
pocházejí z vrchů Přeseli Hills v
jihozápadním Walesu a váží až čtyři tuny,
nejspíš přivezli na vorech podél velšského
pobřeží a dále po řece Avonu. Zbytek cesty
je dávní stavitelé opět vlekli.
Proč ale bylo veškeré toto úsilí
vynaloženo? Většina archeologů dnes
zastává názor, že Stonehenge sloužilo jako
obřadní pohřebiště. Poukazují při tom na
množství náspů v této oblasti, která má
zároveň největší koncentraci kruhových
mohylových hrobů v celé Británii. V
mnoha Aubreyho jámách se našly stopy
pohřbu žehem, i když zároveň existují
důkazy, že jámy samy byly vyhloubeny
mnohem dřív, než do nich byl popel
uložen. Je možné, že se jich používalo k
rituálním úlitbám - tedy že do nich zbožní
zemědělci lili například víno, aby si
usmířili přírodní božstva, a že kruhy z
kamenů představovaly jistou obřadní
svatyni.
V poslední době někteří astronomové
tajemství kamenů údajně dešifrovali a
tvrdí, že Stonehenge je prehistorický
počítač,
astronomický
kalendář
či
astrologický
kalkulátor.
Uspořádání
kamenů má zřejmě přímý vztah k
pohybům Slunce, Měsíce a planet i k věčně
proměnlivým souvislostem mezi nimi. ■
Historie
21
Sámova a Velkomoravská říše
Anna C.
Při sledování nejstarší minulosti naší
země jsme se v minulém čísle Camelotu
dostali k příchodu Slovanů na naše území.
Připomněli jsme si, že prvním nám lépe
známým etnikem žijícím u nás zhruba 400
let byli Keltové, po nich přišli Germáni –
opět asi na 400 let. Pak nastává
„stěhování národů“ pod vlivem nájezdů
Hunů od východu a to zamíchalo
etnickým složením Evropy. Někdy od
poloviny 5. století a hlavně v 6. století
k nám přicházejí Slované a ti už se zde
usidlují natrvalo. Žili v četných kmenech
pod vládou náčelníků. Ale vzhledem
k faktu, že Čechy jsou oblastí s klíčovým
strategickým významem, nebyl zde nikdy
trvalý klid. Přichází další hrozba – od
východu Avaři a od západu Frankové.
Avaři byli pastevečtí a bojovní nomádi
(chovali u nás dosud neznámé buvoly a
jinak hodně koně). Byli dalším činitelem,
s nímž měli Slované na našem území co
činit téměř dvě století. Při své expanzi do
Evropy se usazují hlavně v maďarské
nížině a odtud podnikají bojovné výpravy
do okolí. Sami byli schopni postavit do
pole asi 50 tisíc mužů, ale využívali k boji
i ovládnuté kmeny, takže součástí jejich
vojsk bylo i podrobené obyvatelstvo –
tedy i Slované. Jejich velkými spojenci
byli Bulhaři a jiní kočovníci. S těmi všemi
byli Avaři schopni dát dohromady asi
čtvrtmilionovou armádu. Příchod Avarů do
našich krajů znamenal bezesporu střetnutí
rozdílných
soustav
etnických,
hospodářských i společenských. Jejich
společnost byla patriarchální a vojensky
organizovaná. Jejich nomádská kultura
byla slovanskému obyvatelstvu cizí.
Proto slovanské kmeny v letech 623 – 624
zahajují odboj, jak se dovídáme
z franckých kronik. V době povstání
přichází ke Slovanům skupina franckých
kupců a zapojuje se do jejich bojů. Jeden
z nich – Sámo – se v boji vyznamenal,
takže byl Slovany zvolen „králem“, což
znamenalo
nadkmenového
náčelníka
jakéhosi kmenového svazu, jenž měl
pravděpodobně
centrum
v dolním
Pomoraví a sahal až do Čech. (Jako
zajímavost „pod čarou“ může být uvedeno,
že podle franckého kronikáře Fredegara
měl Sámo 12 slovanských žen a s nimi 37
potomků – 15 dcer a 22 synů. Ale důkazy
chybějí, takže o pokračování Sámovy
dynastie existují jen spekulace, stejně tak o
rozsahu
jeho
říše.
Zahrnovala
pravděpodobně území Slovanů žijících
jižně od nás a nepříliš velké úseky jižní
Moravy, případně jižních Čech.)
Odhadovaná rozloha Velkomoravské říše za vlády knížete Svatopluka
Skutečnost, že Slované dovedli zadržet
avarské útoky, vyhovovala zpočátku
Frankům, ale zakrátko jim byla
nepříjemná. A tak podnikají pod velením
Dagoberta proti Slovanům trestnou
výpravu.
Jsou
však
poraženi
u
Vogastisburgu, který se nacházel možná
v okolí Kadaně, ale mohl být i mimo naše
území, zřejmě v Německu. Porážka Franků
svědčí o síle slovanských kmenů na
začátku jejich historické cesty. Ukazuje
existenci opevněných hradisek v době
Sámově. Bitva u Vogastisburgu prý trvala
tři dny a proběhla v roce 631. Na dobu
delší než jedno století pak tlak z francké
strany ustává.
Frankové si již roku 481 založili království
a roku 498 jejich vojevůdce Chlodvik
přijal křesťanství. Během 6. století probíhá
jejich mohutná expanze – postupně
ovládají germánský svět.Vrcholný rozkvět
Francké říše nastává za dynastie Karlovců
– za Pipina Krátkého a zejména za jeho
syna Karla Velikého, který roku 800
získává korunu římského císaře (umírá pak
roku 814). Velká výprava Karla Velikého
roku 791 podlomila avarskou moc a druhá
výprava roku 796 ji definitivně zničila.
K porážce Avarů přispěly i vnitřní rozpory
v jejich říši. Roku 797 byli Avaři nuceni
uznat Karlovu nadvládu. Po zničení
avarské říše se francká expanze
soustřeďuje na slovanské kmeny v našich
zemích.
Sámo umírá v polovině 7. století a o
dalších osudech jeho kmenového svazu
neexistují téměř žádné věrohodné písemné
zprávy. Víme, že jeho říše měla krátké
trvání – pouhých asi 35 let. Skoro dvě další
staletí jsou zahalena mlhou co se týče
doložených historických pramenů. Tam,
kde chybějí, však nastupuje archeologie a
ta postupně mezeru vyplňuje.
●●●
V první polovině 9. století vzniká na
Moravě silný státní útvar, který lze
vzdáleně přirovnat k současným státům. Je
jím Velkomoravská říše. Po čase existence
(833 – 906) představovala velmoc. Jejím
počátkem bylo násilné připojení Nitranska
k části Moravy ovládané knížetem
Mojmírem I. Motivem vzniku státu byla
snaha vymanit se z vlivu franckých
panovníků. Vznik Velkomoravské říše byl
provázen příchodem křesťanství. Mojmír I.
vládl v letech 830 – 846. Vypudil
z Nitranska knížete Pribinu, ale po pokusu
vymanit se ze závislosti na francké říši byl
sesazen. Jeho nástupce, synovce Rostislava
(846 – 870), dosadil na knížecí stolec
Ludvík Němec. Rostislav odrazil ►
Historie
francký vpád a pozval na Moravu
křesťanskou misii z Byzance. Největšího
rozkvětu dosáhla Velkomoravská říše za
vlády knížete Svatopluka (870 – 894).
Zabírala v té době prakticky celé Čechy,
Moravu, západní Slovensko, severní
oblasti až k Odře a Visle, na jihu Panonii a
Potisí. Svatopluk odrazil četná tažení
Franků. Ale po jeho smrti nastává v říši
postupný rozpad. Poslední příslušník
dynastie Mojmírovců Mojmír II. (894 –
906) nedokázal zastavit útoky ze strany
Maďarů a říše zaniká. (Pozn.: Každý
z Mojmírovců
se
dostával
k moci
s použitím násilí.)
Správní organizace ve Velkomoravské říši
se
opírala
o
opevněná
hradiska
s mohutnými hradbami. Nejvýznamnější
bylo
v Mikulčicích
–
tam
bylo
pravděpodobně centrum celé říše, o něm
s úctou hovoří i frančtí kronikáři. Dalšími
středisky byly: Staré Zámky u Líšně, Staré
Město u Uherského Hradiště, Pohansko u
Břeclavi. Hradiště představovala většinou
velkou aglomeraci obyvatelstva – často
několikatisícovou. Šlo o raně feudální
společnost
(Slované
přecházeli
k feudalismu prakticky přímo z prvobytně
pospolné
společnosti).
Základem
hospodářství ve Velkomoravské říši bylo
zejména zemědělství, ale i hutnictví,
hornictví a velmi vyspělé šperkařství, dále
výroba zbraní a keramiky.
Snaha knížete Rostislava vymanit se
z vlivu Francké říše vyústila v pozvání
slovanských
věrozvěstů
Konstantina
(Cyrila) a Metoděje z Byzancké říše, aby
zde šířili křesťanství v slovanském jazyce.
Před
příchodem
obou
vzdělaných
soluňských bratří nebylo křesťanství na
Velké Moravě neznámé. Ale překlad
bohoslužebných textů do slovanského
jazyka a nové slovanské písmo, které
s sebou přinesli, představovalo revoluční
čin velkého dosahu. Nastává však
liturgický dualismus – zápas slovanské
liturgie se západní (latinskou) šířenou
bavorskými kněžími. Po smrti arcibiskupa
Metoděje roku 885 (Konstantin zemřel již
dříve) vítězí latinská liturgie a slovanská
končí. V roce 908 už soudobé prameny
hovoří o Velkomoravské říši jako o říši
zaniklé (vlivem maďarských nájezdů i
22
Konstantin (Cyril) a Metoděj
vnitřních rozporů). Její zánik dal vzniknout
dvěma státům – slovanskému státu
Přemyslovců a maďarskému Arpádovců.
Zprávy o Velké Moravě čerpáme jednak
z kronik (už značně věrohodných) a dále
z vykopávek (například byly objeveny
základy dvaceti kamenných kostelů).
●●●
Hodnocení: Velkomoravská říše byla po
všech stránkách vyspělou společností
s velkou životaschopností, přesto však
nakonec nedokázala odolat vnějším ani
vnitřním tlakům.
Obrázky: www.wikipedia.org
Knihy:
• Čsl. Vlastivěda díl II. - Dějiny svazek I., Orbis Praha 1963
• Toulky českou minulostí I. díl, Práce 1985, autor: P.Hora
• Ottova obrázková encyklopedie Česká republika, Ottovo nakladatelství 2008, kolektiv autorů
Mytologie
23
Nadpřirozené bytosti Japonska – Část druhá
Jan Holan
Rokurokubi(o)
Tento démon je podobný jako Nukekubi.
Za denního světla je takřka nemožné ho
poznat, dokonce ani jejich partner netuší,
že po soumraku chodí strašit. Za tímto
účelem dokáže změnit podobu svého
obličeje a také umí natahovat krk.
Povídá se, že dříve byli rokurokubi
obyčejnými lidmi, jejichž údělem bylo
převtělit se do strašidel. Někteří z
rokurokubi zažívají díky své touze po
obyčejné existenci ohromnou bolest, ale
na druhou stranu si někteří z rokurokubi
vůbec neuvědomují své druhé já, pouze
občas mívají mlhavé sny, jak vidí věci z
nepřístupných úhlů.
Legendy o Nukekubi se začínají vyprávět
několik století před naším letopočtem a
mizí až za pár století po přelomu
letopočtu. Avšak poté je začínají
nahrazovat legendy o rokurokubi jako
jakási mírnější varianta. Rokurokubi totiž
Rokurokubi
používá svůj dlouhý krk krom strašení
také na lovení potravy, která se skládá z
pověděl ostatním. Ti mu pak po chvilce
obojživelníků a plazů.
vyptávání říkají něco vy smyslu: „Jo, to
Noppera-bo
nejste první, to už tady bylo mockrát“.
Noppera-bo je zářným příkladem toho, že Avšak toto nejsou jen příběhy z minulosti.
duchové nemusí jen škodit. Rád sice lidi Podle některých záznamů se jeden
vyděsí, ale dělá si z nich jen legraci. protagonista setkal s Noppera-bo v
Noppera-bo totiž vypadá jako normální restauraci v Honolulu. Když procházel okolo
člověk. Až na to, že jeho obličej je hladký dámských toalet, uviděl ženu, jak se před
jako stěna. Nemá nos, ústa ani oči.
zrcadlem češe. Když chtěl zavřít dvěře, žena
V japonské mytologii nacházíme několik se otočila a chyběl jí obličej. Muž se poté
stovek svědectví lidí, kteří se s Noppera- několik měsíců musel léčit v psychiatrickém
bo setkali. Průběh setkání je většinou ústavu.
úplně stejný. Člověk vidí osamocenou Zprávy o Noppera-bo pocházejí i z Havaje a
ženu, která je k němu otočena zády. Chvíli z jiných států, kam někteří Japonci
se snaží navázat kontakt, ale bezúspěšně. emigrovali.
Pak se ale žena otočí a účastník najednou
zbledne – tvář ženy je naprosto hladká. Tanuki
Většinou se pak otočí a utíká, dokud se Malý medvídek s kulatým tělem, na hlavě
nezastaví u nějakých dveří, aby o té ženě slamák, v jedné ruce láhev saké a v druhé
ruce hůl – takové je typické vyobrazení asi
nejznámější postavy japonské mytologie.
Dalo by se říci, že se jedná o personifikaci
(zosobnění) jednoho poddruhu psíka
mývalovitého. Jeho soška se také používá
jako symbol štěstí a nechybí před
japonskými chrámy či restauracemi. Je tak
trochu paradox díky tomu, že ve starověku
míval Tanuki pověst velmi temnou,
nezřídkakdy krvavou.
Jak již jsem zmínil na začátku, psík
mývalovitý je zvíře, které přes den spí a v
noci loví. Podle legend si ale krom
drobných živočichů někdy troufne i na větší
sousto – na lidi. Podle pověstí číhá na
Noppera-bo
nebohé pocestné a trhá je doslova na kusy.
Zabíjet je pro něj zábava. Tanukův řev
předvídá nešťastnou událost.
Legendy o Tanukim se velmi liší třeba od
legend o Noppera-bo. Podle některých je
Tanuki mírumilovné stvoření, které si jen
děsně rádo dělá z lidí legraci. Podle
některých patří mezi jeho nejoblíbenější
činnosti měnit listy na peníze či koňský
trus na vyhlášená jídla.
Repertoár Tanukiho schopností je však
daleko větší. Mimo jiné dokáže mluvit a
také umí změnit svou podobu na cokoliv.
Prý se nejčastěji mění na člověka či
čajovou konvici. Pokud se mění do
podoby člověka, vybírá si skoro vždy
podobu mnicha.
Protože je podle některých Tanuki
zvířátko mírně nešikovné, tak mu při
proměně občas někde zůstane kus srsti či
drápů. Proto se také věřilo, že každý
člověk s nadměrným ochlupením je
Tanuki. Za Tanuki byli mimo jiné také
považováni všichni mnichové. ■
Obrázek: www.wikipedia.org
Zdroj:
www.nimwen.blog.cz,
www.monstropediea.org,
www.wikipedia.cz, www.fext.cz
Rozhovor
24
Rozhovor s Jurajem Červenákem
Tomáš Křivohlavý
Juraj Červenák se narodil 16. 6. 1974. Je jedním z nejúspěšnějších československých autorů
fantasy. Proslavil se zejména sériemi Černokněžník, Bohatýr a Bivoj. Jeho tvorba nebyla
publikována jenom ve slovenštině a češtině, ale i v ruštině, angličtině a polštině. V prosinci
minulého roku mu vyšel první díl cyklu o protitureckých válkách s názvem Strážcové Varadínu.
Na začátek tradiční otázka – co chystáš
nového?
Momentálně se ještě těším z knížek, které
mi vyšly před Vánoci. Na románu
Strážcové Varadínu jsem pracoval téměř
rok a byla to nejtěžší (ale zároveň pro mne
jako autora i nejzábavnější) kniha, jakou
jsem kdy napsal. No a konečně mi vyšla
knížka ve slovenštině –přepracovaný,
vázaný a novou obálkou Miša Ivana
opatřený Černokněžník – Vládce vlků.
K oběma teď chystám pokračování. Už
jsem se pustil do psaní Dobrodružství
kapitána Báthoryho 2, které se bude
odehrávat v Orientu a ve Středomoří.
Spolu s hrdiny čtenář zažije obléhání
Kréty osmanskou flotilou, povstání Řeků
na Cypru, námořní bitvy Turků a
Benátčanů či putování k tajemným ruinám
Asýrie. Moc se těším, jak Báthoryho
osolím troškou toho Indiany Jonese. No a
někdy během roku 2010 si budu muset
vydělit čas i na přepracování Radhostova
meče pro nové slovenské vydání.
Když čtu tvoje knihy, tak je nějak
nedovedu zařadit k žádnému podžánru
fantasy, který znám. Mohl bys nám to
trochu přiblížit?
Naopak, ten podžánr je jasně definovaný –
jde o historickou fantasy. Tedy příběh
z reálného prostředí a doby, často na
pozadí konkrétních dějinných událostí a
s opravdovými dobovými osobnostmi, ale
to
všechno
s příměsí
fantasy.
V Bohatýrovi jsem třeba popsal tažení
knížete Svjatoslava proti Bulharům a
Chazarům (což se opravdu odehrálo), ale
do toho jsem vmísil bohatýrské byliny a
mytologii slovanských či ugrofinských
kmenů v dané oblasti. Osobně mě
skutečná historie baví mnohem víc než
dějiny nějakého vymyšleného fantasy
světa. Rád ukazuji čtenářům, že i v našich
končinách se mohly odehrát velké
hrdinské příběhy – třeba jako ten
v dvoudílném Bivojovi.
Na tvém webu jsem se dozvěděl, že ti
zanedlouho vyjde povídková sbírka
Kámen a krev. Můžeš nám o ní něco
momentálně jsou
pro mě jedničkou
Strážcové
Varadínu.
Ale
druhý
díl
Dobrodružství
kapitána Báthoryho
bude ještě lepší ;-).
Kdyby ses mě
zeptal na hrdiny,
tak by v těsném závěsu za Kornelem
Báthorym kráčeli Rogan a Goryvlad
z cyklu Černokněžník. S nimi jsem kdysi
Píšeš knihy, povídky, recenze, jezdíš po
začínal, takže jsou to pořád nejlepší
akcích, vydatně spolupracuješ s Fantázií,
kámoši. ;-)
Pevností a různými filmovými weby. Máš
čas i na něco jiného?
Píšeš recenze na filmy, máš nějaké
Ve skutečnosti je to trochu naopak. Založil oblíbené herce a režiséry?
jsem rodinu a těším se z malé dcerky, takže Jistě, jako každý. Mám rád klasiky, jako
si musím hledat čas právě na tebou zmíněné jsou Sergio Leone, Sam Peckinpah, David
aktivity. Pracuji doma a najít si klid na psaní Lean, Steven Spielberg či trikový mistr
je pořád obtížnější. Nějak se rodinu a práci Ray Harryhausen. Nenechám si nic ujít od
snažím skloubit dohromady, aniž by to Clinta Eastwooda (ať už jako herce či
ovlivnilo rychlost a kvalitu mé tvorby. režiséra). Samozřejmě, podrobně sleduji
Samozřejmě, na nějaký ten filmeček si najdu tvorbu Petra Jacksona, Sama Raimiho či
čas vždy.
Johna Woo. A vždy se těším na každý
nový film Ridleyho Scotta, hlavně když
Ovlivnily tě při psaní nějaké tvoje
spojí síly s mým oblíbencem Russellem
koníčky?
Crowem (takže teď napjatě čekám na
Mým koníčkem je právě to psaní. Kdysi
jejich Robina Hooda). Nejlepším hercem
jsem hodně kreslil, hlavně komiksy, ale
v mých očích ale zůstává Daniel Daynechal jsem toho, protože mi to „žralo“
Lewis, velká škoda, že se ve filmech
příliš mnoho času. Za hobby jsem označoval
objevuje tak zřídka.
i sledování filmů, ale z toho se vlastně
časem taky stala práce; už se nedokážu dívat Uvidíme tě na nějakých českých
na film, aniž bych na něj v duchu psal akcích?
recenzi. Vizuální kultura ovlivnila mé psaní Z Košic na Divokém slovenském východě
výrazně. Snažím se psát tak, aby měl čtenář to mám do České republiky trochu daleko,
dojem komplexního zážitku, i vizuálního. ale pokud to jde, objevuji se na
Často mi fanoušci říkají, že po přečtení prosincovém Fénixconu v Brně, občas na
mého příběhu měli dojem, že vlastně viděli i květnovém knižním veletrhu v Praze a
filmové zpracování. To je přesně to, čeho v roce 2010 se pokusím ukázat na Parconu
chci dosáhnout. Dnešní svět patří nebo na Festivalu Fantazie. Uvidíme. Na
audiovizuální kultuře, chci se jí tedy přiblížit jakékoli setkání s čtenáři se těším bez
i literárními prostředky. Samozřejmě při ohledu na konkrétní místo či akci.
zachování toho, co literaturu od filmů či
Díky za rozhovor a přeju ti mnoho
videoher odlišuje.
dalších úspěchů ve fantastice. ■
Jakou svoji knihu považuješ za
Foto: www.topzine.cz
nejpovedenější?
Vždycky tu, na které právě pracuji, nebo
kterou jsem právě dokončil. Takže
říct?
V této knize čtenáři konečně naleznou
všechny (nebo alespoň drtivou většinu)
mých povídek, které vyšly v různých
časopisech a antologiích. Dvě povídky o
Muromci, jedna o Bivojovi, jedna o vědmě
Mireně z cyklu Černokněžník a několik
samostatných textů (třeba titulní fantasy
detektivka ze středověké Konstantinopole).
Nebude chybět zbrusu nový text nazvaný
Věrozvěstové, jehož podtitul zní „Rogan a
Goryvlad a Cyril a Metoděj“.
Camelot: leden – únor 2010 vychází 15. 2. 2010, Tento magazín lze ZDARMA stáhnout na jeho oficiálních stránkách –
www.camelot.czweb.org, je však zakázáno rozšiřovat jakýkoliv materiál z tohoto magazínu bez svolení redakce!

Stáhnout ve formátu PDF

Transkript

Podobné dokumenty