Pruvodce STRAZNICKEM

Skalicko a Strážnicko
sprievodca regiónmi
ckoturistický
a Strážnicko
turistický pruvodce
tický sprievodca
regiónmi regiony
O
stický pruvodce regiony
O
Hroznová Lhota
Kněždub
Kozojídky
Petrov
Radějov
Strážnice
Sudoměřice
atohL ávonzorH
budžěnK
ykdíjozoK
vorteP
vojědaR
ecinžártS
eciřěmoduS
vosaT
éksdorB
Tasov
ecvobuD
ylebG
Tvarožná LhotačíloH
voporhC
ŽeravinyvotáK
ynačpoK
cevolávoK
atohL ánžoravT
eičinteL
ynivareŽ
vošapoL
jáH ýrkoM
ékserO
seV avorteP
ynaľdičoM éksnidupoP
akžrteirP
vomidaR
ecvošodaR
acilakS
cevonrT
nínU
etšidárV
okcinž
HROZNOVÁ LHOTA
Obecní úřad
Hroznová Lhota 170
69663
Telefón: 518 327 120
Web: www.hroznovalhota.cz
Obec Hroznová Lhota leží na Moravském Slovácku 5 km jihovýchodně
od Veselí nad Moravou a 9 km východně od Strážnice. Na úpatí Bílých Karpat v nadmořské výšce 190 m n. m. Rozkládá se na katastrální výměře 792 ha
a v současné době má Hroznová Lhota 1279 obyvatel a 400 domů. První
písemná zmínka o obci je z roku 1371. Obec se nachází na okraji Chráněné
oblasti Bílé Karpaty.
Lipová alej s hodovým průvodem.
HISTORIE
Císařem Ferdinandem I. byla Lhota na žádost Jana z Kunovic r. 1560 povýšena na městečko. Obci byl udělen znak: v červeném štítu se kříží dvě révové
ratolesti, na nichž visí dva hrozny vedle sebe. Kolem roku 1595 byla Lhota
nazvána Hroznovou, patrně proto, že měla být v této nejjižnější výspě panství Jana z Kunovic střediskem vinařského pěstitelství. Během staletí patřila
Hroznová Lhota střídavě k panství Ostrožskému a Veselskému. Roku 1654
dali páni z Lichtenštejna postavit v Hroznové Lhotě kostel sv. Jana Křtitele,
který byl roku 1902 přestavěn do dnešní novogotické podoby.
V letech 1986 – 1989 byla provedena moderní rekonstrukce interiéru podle
brněnského výtvarníka Ludvíka Kolka. Škola byla v Hroznové Lhotě zřízena už v 18. století. Po požáru v roce 1807, kdy shořela většina obce, byla
škola zřízena na faře. V roce 1878 byla otevřena obecní škola, která byla
koncem padesátých let adaptována na zdravotní středisko a tomuto účelu
slouží dodnes. V roce 1951 byl zahájen provoz nové školy I a II. stupně,
která zajišťuje vzdělání také pro děti ze 4 okolních obcí.
V Hroznové Lhotě žil a pracoval slovácký malíř, mistr Joža Uprka. Jeho
dům s ateliérem byl přestavěn r. 1904 podle návrhu architekta Dušana
Jurkoviče a byl centrem uměleckých setkání. Roku 1902 navštívil Hroznovou Lhotu známý francouzský sochař Augustin Rodin.
PAMÁTKY A ZAJÍMAVOSTI
Kostel sv. Jana Křtitele pochází ze 17. století, v roce 1902 byl přestavěn a
v letech 1986 – 1989 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce interiéru podle
brněnského výtvarníka Ludvíka Kolka. Před kostelem stojí socha padlým
z 2. sv. války od J. Velana. V roce 2012 byla provedena celková rekonstrukce okolí kostela včetně kamenné zdi. V parčíku před kostelem vznikl
odpočinkové místo s informačními panely o círekvních památkách v obci
a okolí.
Kostel sv. Jana Křtitele.
Hroznová Lhota
Při příležitosti udělení záslužného kříže starostovi a zemskému poslanci
Josefu Pavlicovi byla v roce 1899 vysázena 1,2 km dlouhá návesní lipová
alej, tvořící osu vesnice dodnes. Stromořadí je „rodinným stříbrem“ obce a
generace Hroznolhoťanů pečují o její zachování.
V Lidovém domě je přes léto otevřena malá galerie s tématickými výstavami umění a v budově Svazu chovatelů naproti lidovému domu je malá expozice tradičních řemesel obce a okolí. Zde se seznámíte s tradicí výšivek,
truhlářství, kovářství i keramiky či doškařství.
V Hroznové Lhotě mělo tradici
hrnčířství, kterou dodnes udržuje
keramik Josef Benedík z rodu
Uprků. Ze speciálně připravené
cihlářské hlíny na elektrickém
kruhu vyrábí hrnky, džbány, mísy
a další užitné i dekorativní předměty, které navazují na habánské
technologie a vzory, ovšem vytváří
i krásné moderní výrobky.
S výrobou se můžete seznámit
v jeho dílně a výstavní galerii, která
je za Lidovým domem. Jeho bratr
Jan Benedík vytváří nejen z keramiky různé sochy a skulptury.
Malba fajansové keramiky v dílně J. Benedíka.
František Pavlica s rodinou vyrábí v Hroznové Lhotě od roku 1994 došky
a další slámové výrobky. Došky váže na střechy ve skanzenech, na stylové chalupy, na altány, přístřešky či dekorace v interiéru. Došky vyrábí starým
způsobem, vázané pouze
slámovým povříslem, bez
použití jiného materiálu.
František Pavlica za svou
práci obdržel v roce 2008
od ministerstva kultury titul „Nositel lidové tradice“.
S výrobou slámových věncových podkladů začali
Pavlicovi v rodině, dnes
mají výrobnu, kde vážou
slámové kruhové věnce,
kříže, srdce aj. tvary určené
Výroba střešních došků Františkem Pavlicou.
Hroznová Lhota
k dalšímu zdobení a dekorování.
Od roku 2010 byla s podporou MAS Strážnicko také Františkem Pavlicou zprovozněna tradiční litografická dílna, kde se tiskne obraz vyrytý
na kameni na připravený papír. Tato dílna je jedna z posledních tří litografických dílen v České republice.
KULTURA A SPOLEČENSKÝ ŽIVOT
Od roku 1993 je obec zapojena do Programu obnovy venkova. Díky této
iniciativě se podařilo obnovit a oživit spolkový a kulturní život obce. Obnovují se tradice jako Jízda králů a začínají vznikat nové, například Živý
Betlém, Přehlídka mužských sborů nebo Opožděný Silvestr. V současné době jsou to akce významem přesahující hranice obce. V roce 1930 byl
postaven Lidový dům, kde se již od roku 1930 promítalo kino. Budova prošla rekonstrukcemi koncem 70. let 20. století a v roce 2000. Dnes slouží jako
zázemí pro kulturní akce, sídlo obecního úřadu, knihovny s infocentrem a
pohostinství. V roce 2001 získala obec Hroznová Lhota titul “Vesnice roku
Jihomoravského kraje”. V celostátním kole se pak umístila na 3. místě.
Ženský pěvecký sbor z Hroznové Lhoty.
TURISTIKA, SPORT
Infocentrum pro návštěvníky je zřízeno v obecním domě.
Obcí vás povede Uprkova turistická stezka, která vás dovede až k nové
bustě Joži Uprky v parčíku u školy.
Hroznová Lhota
Zajímavý turistický cíl je Bajarův sad tradičních odrůd za školou.
Penzion u Maléřa na stezce nabízí slovácká jídla vinný sklep s cimbálovou
muzikou a půjčovnu kol.
Stylová jídla můžete ochutnat i v Lidovém domě, jehož kuchyně byla upravena s podporou projektů LEADER.
V obci jsou dvě sportoviště jedno u školy a fotbalový areál na konci obci
směrem na Kněždub. Hroznová Lhota má tři dětská hřiště.
Soutěže obcí Strážnicka v hroznolhotském fotbalovém areálu.
Řijnové hody s trhy před Lidovám domem.
KNĚŽDUB
Obecní úřad
č. 140
696 64 Kněždub
Telefon: 518 327 029
Web: www.hroznovalhota.cz
Katastrální území Kněžduba leží v mozaice sadů, polí a vinic na úpatí vrchu
Šumárníka na svahu Bílých Karpat. Nachází se cca 6 km od města Strážnice
a 10 km od města Veselí nad Moravou. Výšková členitost je v rozmezí
od 180 – 398 m.n.m. na vrchu Šumárník. Značná část kněždubského katastru se nachází v CHKO Bílé Karpaty a s hlavním zájmem ochrany rozsáhlých
květnatých luk se solitery stromů v NPR Čertoryje. Obec, která má
v současnosti okolo 1100 obyvatel, byla pravděpodobně založena již kolem
roku 1264 klášterem velehradským.
Rodný dům bratří Úprků je vzácnou památkou lidové architektury s expozicí ze života umělců.
HISTORIE
Nejstarší doba
Kněždub leží při prastaré cestě vedoucí z Podunají podél řeky Moravy na
sever. Cesta vedla po úpatí Bílých Karpat, protože se vyhýbala rozsáhlým
bažinám v nižších polohách při Radějovském potoku a Veličce. Přicházela z
bývalých Uher pod strážnický kopec Žerotín směrem na Tvarožnou Lhotu,
Kněždub, Veselí nad Moravou a dále k severu. Byla užívána až do novějších
dob a dostala pojmenování „uherská“ nebo „tatarská“.
Nálezy a vykopávky dosvědčují osídlení při této cestě. Z vrcholu Šumárníka
byl výborný rozhled do celého kraje a tak tu nacházíme památky na opevněnou osadu z doby bronzové (dokladem je mj. nález hrotu oštěpu a sošky
jezdce). Osada byla později rozšířena a opevněna, protože se z hradiště dala
velmi dobře ovládat cesta vedoucí po úpatí karpatských kopců. O hradisku
na Šumárníku svědčí nejen lidové pověsti o hradu či zámku, ale i zbytky
valu s příkopy.
Vzhledem k tomu, že kraj leží v samém centru Velkomoravské říše, předpokládáme poměrně husté osídlení v této době. Přesné umístění moravských obcí však neznáme, protože na začátku 10. století byly maďarskými
nájezdy zničeny. Uherské panství v kraji trvalo až do poloviny 13. století,
kdy Přemysl Otakar II. posunul hranici prakticky do dnešní podoby moravsko-slovenské hranice a kraj se stal trvalo součástí českého státu.
Osada Kněždub a její vývoj
Přemyslovci obdarovávají velehradský klášter mnohými výsadami a majetky. Tak dostávají velehradští mniši v našem kraji dubové lesy. Po roce 1260,
zřejmě 1264, zde byla založena vesnice nazvaná Kněždub (kněžské duby
– Kněžduby). Nejstarší doba není v písemných pramenech dochována,
vesnice je jmenována až kolem roku 1370 jako součást strážnického panství
pánů z Kravař. Vývoj vesnice byl narušen husitskými válkami v 1. polovině
15. století a v jeho druhé polovině střetnutími Jiřího z Poděbrad s uherským
králem Matyášem Korvínem. V této době, roku 1475, se již v Kněždubě
připomíná kostel Jana Křtitele.
Klidnější vývoj nastává pak v 16. století, kdy strážnické panství patří pánům
z Žerotína. První písemný doklad o velikosti obce máme z roku 1516. Uvádí
se 50 usedlostí, mimo panského dvora, a z nich se dá odvodit přibližný
počet obyvatel – asi 370 osob.
Sedmnácté století se zapsalo do dějin obce jako století velkých změn.
Bylo to století válečné, přineslo značný úpadek obce a následně prakticky
výměnu veškerého obyvatelstva. Při vpádech uherských Bočkajovců v roce
1605 byl Kněždub vyloupen a z velké části vypálen. Mnoho lidí, zejména
mladých, bylo odvlečeno do zajetí. je uvedena ves Kněždub s 89 grunty a
jmény usedlíků.
Kněždubské kroje jsou ozdobou Jánské pouti.
Kněždub
Pouť ke Sv. Antonínku, slavný obraz J. Uprky.
Největší změny v obci však přinesly krutosti prvních let třicetileté války
(1618-1648). Po bitvě na Bílé hoře nastalo velké utrpení obyvatelstvu zdejšího kraje. Lidé trpěli od armády vítězné i poražené, umírali na různé
nemoci i od hladu. Mnoho lidí bylo pobito, většina ostatních se rozutekla.
Ve strážnickém urbáři z roku 1617 čteme, že bylo obsazeno 89 gruntů, pak
ještě v roce 1655 bylo osídlených pouze 60 gruntů, zbytek bylo pustých.
Obecní správa je připomenuta nejstarším záznamem už v roce 1513, kde je
jmenován obecní fojt Bohdal. Později to byli pudmistři a starostové.
Nastává také změna v náboženství. Nekatolická náboženství, praktikována
v 16. století, jsou zakázána. Pro víru odchází ze strážnického panství majitel
pan Jetřich ze Žerotína a panství obdržel císařský plukovník František de
Magno (Magnis) roku 1629. Tento získává pro své panství zatím jediného
katolického faráře a ten zakládá i pro Kněždub matriku, která od roku 1629
dokladuje změny v osídlení obce.
Ani konec 17. století neznamenal pro kraj klid. Uherská povstání proti
Habsburkům doznívala a nová vlna násilností poznamenala zdejší vývoj
v době kuruckých vpádů ještě v letech 1703-1708. Až teprve 18. století
přináší potřebný klid pro rozvoj vesnice. Objevila se řada dalších usedlíků
a tím dostává osídlení Kněžduba prakticky konečnou podobu. Dokladem
je zápis obyvatel, kteří odváděli desátky strážnickému faráři. Zápis je z roku
1803. Některé rody žijí beze změny na usedlostech dlouhou dobu. Je možné
doložit, že v místech uvedených usedlostí žijí rodiny minimálně od osmdesátých let 19. století.
19. století - brána do moderní doby
Jestliže vývoj společnosti v dávné minulosti postupoval velmi zdlouhavě,
řada technických vynálezů a osvícenecké reformy konce 18. století vývoj
značně urychlily.
Z 19. století máme také již větší množství písemných zpráv o vývoji obce.
Tyto nám umožňují podrobnější pohled do 19. století. Základní obživou
lidí v Kněždubě bylo rolnictví – především pěstování obilovin a chov dobytka.
Kněždub
Postupně ustupuje pěstování vinné
révy. Brambory se
poprvé v obci pěstovaly roku 1796. Téměř 100 ha rybník
sloužil až do roku
1802, potom se začalo s jeho odvodňováním a byl přeměněn na pole. Někdy
byli rolníci nuceni i
po zrušení roboty
důrazně se domáhat
svých práv. V roce
1869 se školní kronika zmiňuje o povstání místních rolníků
proti rozorávání obecního pastviska na
Dolním
trávníku
z popudu hraběte
Magnise.
Kněždubský kostel o hodové mši září kroji jak za dob bratří Úprků.
Rolníci ostře
protestovali, přišlo vojsko a mnoho lidí bylo zatčeno a vězněno. Tato
událost vznikla vlastně nedorozuměním, neboť zmíněné pastvisko pronajala obec na 12 let, aby získala prostředky na stavbu nové školní budovy.
Lidé s tímto většinou nebyli obeznámeni, většina občanů byla dokonce proti stavbě školy.
Škola byla pravděpodobně v Kněždubě už v 15. století, v době třicetileté
války však zanikla. Je jisté, že v roce 1755 či v letech pozdějších zde nebyl
žádný učitel. Vysvítá to z dopisu lokálního kaplana Josefa Kaisera (působil
v Kněždubě v letech 1755 – 1773), který si stěžoval, že „bez lektora je mu
těžko úřadovati“. Dále psal, že pouze za zimního času vyučuje děti ve čtení
jakýsi zpěvák.
Existenci školy a učitele v Kněždubě dokazuje kancionál z 18. století, dnes
uložený ve Veselí nad Moravou, který obsahuje poznámku: „napsal Pavel
Kostka, rektor kněždubský“. Toto jméno však se v žádných jiných písemných
pramenech neobjevuje a tedy prvním historicky doloženým učitelem je
Antonín Matýsek z roku 1777, který byl zároveň obecním písařem. Známe
rovněž doklad o obnovení školy z roku 1775, do které chodily také děti
z Tvarožné Lhoty.
K zajímavostem konce 19. století patří i mezi lidem dochované pověsti o vsi
Vojšice. Na rozhraní katastru kněždubského a vrbeckého v místě u Zbrodku
stávala vesnice s kostelem, mlýnem a dvorem – Vojšice. Ta se nám dodnes
zachovala aspoň v názvu Vojšických luk. Je pravděpodobné, že osadníci
z Vojšic nepřečkali pustošení válečného 17. století. Ještě na rozhraní 19. a
Kněždub
20. století staří pamětníci vyprávěli podle ústního podání o umístění vesnice
a dokonce někteří sadaři chodili na místo někdejších vojšických zahrad
vykopávat pláňata jako podnože ovocných stromů k roubování.
PAMÁTKY
Dominantou
obce je kostel sv.
Jana Křtitele z r.
1898,
postavený
v pseudogotickém
stylu. Interiér kostela byl v 70. letech 20. století vymalován nezvykle
moderním stylem
ak. malířem Vojmírem Vokolkem.
O věži tohoto kostela vznikla lidová
píseň charakteristická pro obec „Tá
kněždubská věža, tá
je vysoká“, protože
původní kostel byl
dřevěný a nižší.
V obci se zachovaKrásně upravený kostel sv. Jana Křtitele je chloubou obce Kněždub.
lo několik cenných
staveb lidové hliněné architektury, zpřístupněna je pouze jediná a to rodný dům bratří Uprků.
Rodný dům bratří Uprků leží uprostřed obce, v roce 2004 byl s podporou
Mikroregionu Strážnicko zrekonstruován a byla zde otevřena malá expozice
slavných umělců. Akademický malíř Joža Uprka ve svém rozsáhlém díle
zachytil atmosféru každodenního života zdejšího lidu, jeho zvyky, obřady
a především krásu a bohatost jeho lidových krojů konce 19. a počátku 20.
století. V rodném domě v Kněždubě se narodil i jeho mladší bratr František
Uprka (1868–1929), který byl mistrem dláta a proslavil se jako akademický
sochař.
Dalším významným kněždubským malířem byl Antoš Frolka (1877–1935)
žák Joži Uprky, který tvořil v obdobném stylu. Jeho rodný dům je upraven
také do expozice a přístupný na požádání.
Joža Uprka zemřel v roce 1940 v Hroznové Lhotě a je pohřben v rodném
Kněždubě na hřbitově zvaném „Slovácký Slavín“ u kostela sv. Jana Křtitele,
Kněždub
ve kterém jsou také jeho obrazy. Slovácký slavín je místem posledního
dpočinku i jeho bratra Františka i malíře Antoše Frolky.
Na nejvyšším vrcholu katastru Šumárníku (398 m.n.m.) je malá expozice
včetně dřevěných soch a frgmentu opevnění připomínající bývalé hradiště
z doby bronzové.
V obci bylo v roce 2014 nově otevřen druhý rekonstruovaný lidový Selský
dům s expozicí života a hospodaření na venkově.
KULTURA
V současné době dochází ke značnému oživování kulturních tradic za nebývalého zájmu mladé generace, z nichž vyniká již tradiční „Jánská pouť“
v červnu a říjnové krojované hody s právem. V obci aktivně pracuje
řada spolků a organizací: TJ Sokol – fotbalisté a šachisté, hasiči, myslivci,
zahrádkáři, chovatelé, kynologové, rybáři, ale i mužský a ženský pěvecký
sbor, chrámový sbor, farní společenství, které pořádají v průběhu roku řadu
kulturních a společenských akcí. Také bylo založeno Občanské sdružení
s názvem „Bratrům Uprkovým“, podporující zachování kulturního dědictví bratří Uprkových v Kněždubu.
TURISTIKA A SPORT
Obec má také dobré předpoklady pro rozvoj turistického ruchu, zejména pěší a cykloturistiky s využitím cyklostezek navazujících na rekreační
oblasti s vodními nádržemi: Lučina vhodná ke koupání a Kejda s možností
rybaření. Přímo ve středu obce se nachází sportovní areál s velkým hřištěm
na kopanou a víceúčelovým hřištěm pro 12 druhů sportů včetně možnosti
bruslení za příznivých klimatických podmínek v zimních měsících. Krásu
kraje ukazuje Šumárnická naučná stezka pro pěší i cyklisty, která provádí
nejzajímavějšími místy v podhůří Bílých Karpat.
Rybník Kejda - rekreační oblast.
Víceúčelové hřiště a kluziště.
KOZOJÍDKY
Obecní úřad
Kozojídky 100
696 63 Hroznová Lhota
Telefon: 518 327 350
Web: www.kozojidky.cz
Obec Kozojídky leží 3 km jihovýchodně od Veselí nad Moravou, jeden
kilometr od Hroznové Lhoty a 7 km východně od starobylé Strážnice.
Leží na úpatí Bílých Karpat v nadmořské výšce 188 m n. m. Rozkládá se
na katastrální výměře 292 ha, na které žije ve 146 domech 510 obyvatel.
První písemná zmínka o obci Kozojídky pochází z roku 1490. Obec se nachází na hranici Chráněné oblasti Bílé Karpaty. Byla postavená na místě
kozojedu, tj. kozí pastviny.
Vinařský areál Pod Kříbem.
HISTORIE
Kozojídky se v zemských deskách bezpečně připomínají v r. 1502, kdy je
s dalším zbožím zapsal Jan z Kunovic své manželce Barboře z Proskova. V r.
1625 se uvádějí mezi zbožím ostrožského panství, které bylo zkonfiskováno
Janu Bernartovi z Kunovic a prodáno knížeti Gundakarovi z Lichtenštejna. Před třicetiletou válkou bylo v Kozojídkách na ostrožském panství 25
usedlostí. Správa obce užívala v r. 1726 pečeť o průměru 31 mm, na níž
je v pozdně renesančním štítě zobrazen heraldicky vpravo kráčející kozel.
Do r. 1849 byly Kozojídky součástí panství Ostroh, v r. 1850 byly začleněny
Říjnová Výstava ovoce a zeleniny v obecním domě.
do politického okresu Uherské Hradiště, v r. 1868 do politického okresu
Hodonín. V letech 1850 - 1867 byly součástí obce Žeraviny-Kozojídky.
Od roku 1980 náležely pod MNV Hroznová Lhota a od r. 1990 mají opět
samostatný obecní úřad. Místní průmysl zastupovala výroba cihel (1939)
a výroba mlékárenských produktů (1939). Po druhé světové válce zůstalo
hlavním zaměstnáním zdejšího obyvatelstva zemědělství a později práce v
nedalekých železárnách ve Veselí n. Moravou.
PAMÁTKY
Dominantou obce je kaple sv. Martina posvěcená v roce 1971. Kaple je
nově rekonstruovaná v roce 2014 a stojí na místě bývalé zvoničky, jejíž
replika byla postavena v roce 2008 v obnoveném areálu vinných sklepů
Dům akademického malíře Karla Benedíka.
Kozojídky
Pod Křibem. Ač se výstavba plánovala od roku 1926, mohlo k její výstavbě
dojít až v letech1968 - 1971 v době uvolnění komunistického režimu.
Architektem stavby byl ing arch Gotthard Janda. Relief v průčelí kaple
zhotovil akademický sochař Josef Uprka. Strop kaple připomíná sepnuté
ruce při pohledu do dlaní. Ve věži kaple jsou osazeny dva zvony, starší
z roku 1781 byl v roce 1942 zabaven pro vojenské účely, ale pro svou
vzácnou výzdobu byl uschován v Praze a v roce 1945 byl vrácen zpět obci.
Druhý zvon je z dílny zvonaře Manouška z Brna a byl odlitý v roce 1943.
Další drobné sakrální památky jsou pomník padlým stojí na místním hřbitově a několik kamenných křížů v obci a okolí.
Kozojídky jsou rodištěm dnes již zesnulého akademického malíře Karla Benedíka (1923 – 1997). V obci je zachován jeho rodný dům, který je
dokladem hliněné lidové architektury 19. století v obci. V průčelí jsou zachovány plastické rámy oken a dveří – šambrány. V interieru je po domluvě
přístupná trvalá výstava obrazů a restaurátorské práce Karla Benedíka.
Obec má od roku 2002 svůj znak a prapor schválený poslaneckou sněmovnou a ve stejném roce i slavnostně posvěcený.
KULTURA
Obec je velmi aktivní v pořádání mnoha společenských událostí. Rekonstruovaná budova Obecního domu nyní poskytuje i prostory pro
semináře, možnost stravování a pořádání oslav a je zázemím pro tradiční
Martinské hody, fašank, mikulášskou nadílku či Den Matek. Spolek
zahrádkářů každoročně pořádá na Velikonoce ochutnávku vín a počátkem října vyhlášenou Výstavu ovoce a zeleniny s ochutnávkou různých
Kozojídské kuchařky pořádají kursy na pečení starých jídel
Kozojídky
tradičních místních specialit a nápojů. K návštěvě láká sportovní areál
s hřištěm, kde se každoročně v červenci koná memoriál Páji Šrahůlka
v malé kopané. Koncem srpna v Kozojídkách na malém rybníčku probíhá
tzv. Kozojídské zpívání na vodě s tradičním přebíháním lávky. Většina obyvatel se převleče do kostýmů mající vztah k vodě a vodním živlům. Velmi
aktivní je místní hasičký sbor, který ma i silné družstvo žen a dětí a účastní
se mnoha obecních akcí. Díky podpoře Mikroregionu a MAS Strážnicka
byly opraveny místní vinné sklepy a vznikl venkovní areál Pod Křibem,
kde se koná Obecní den s opékáním kozlů a řada dalších společenských
akcí a oslav.
Kozojídská mládež každoročně zazáří v krojích na hody.
CESTOVNÍ RUCH
Obec se snaží o rozvoj cestovního ruchu. V létě je otevřen spolkový vinný sklep Pod kříbem. Jsou vystavěné asfaltové cyklostezky do Hroznové
Lhoty a Veselí nad Moravou, kde je odbočka k nově vybudovanému rybníku o rozloze 10,5 hektarů a dále k rozhledně na vinohradním vrchu
Radošově.
PETROV
Obecní úřad
Petrov 113
696 65 Petrov
Telefon: 518 335 620
Web: www.obec-petrov.cz
Obec je vzdálena cca 13 km od města Hodonína, leží při silnici do Strážnice.
Obec má katastr o rozloze 1 165 ha leží v nadmořské výšce okolo 180 m.n.m
na štěrkové terase údolní nivy řeky Moravy, do jihovýchodní části katastru
zasahuje úpatí masívu Bílých Karpat. Do Petrova lze přijet i po vodě, protože obcí prochází Baťův kanál. Obcí prochází hranice CHKO. Charakter
obce je zemědělský s významným sadařstvím a vinařstvím. Obec se prvně
připomíná v pramenech z roku 1412 a v současnosti má 1320 obyvatel.
Nově upravené centrum obce u státní silnice.
HISTORIE
Obec Petrov byla původně vodní hradiště, které bylo pravděpodobně
součástí opevnění proti Uhrům. K názvu obce se váže i povětst. Původně
v pustém lese se usadil zbojník Petr se svou družinou a konal loupežné
výpravy do dalekého okolí. Bydlel v hradě u něhož dnes zbylo jenom několik kamenů. V tom hradě strašívalo, proto se tam nikdo neodvážil jít. A tak
zbojník Petr žil spokojeně, nikým nerušen. Až jednou si vyjel sám na lup
a už se nevrátil. Jeho družina jej hledala, ale marně. Když neměli vůdce,
loupit už nechodili. Usadili se u vody a začali rybařit. Sázeli některé plodiny
a tak se živili. Káceli les a zakládali louky.
Skutečnost je však jiná. Kostel sv. Václava nechal postavit zakladatel obce
Petr II. z Kravař a na Strážnici počátkem 15.století. Včetně pohnutých dob
husitských bouří bylo Strážnické panství do roku 1620 povětšině protestantské.Z písemných pramenů je známo,že v roce 1594 byl na faru v Petrově dosazen vnorovský kněz Blažej, o kterém předpokládáme, že byl nejspíš
protestantského vyznání. Císař Ferdinand II. však nemilosrdně změnil
poměry i v markrabství moravském. Kostel s okolním hřbitovem nepřežily
těžké období po roce 1605, období třicetileté války a následujících četných
okupací a nájezdů uherských povstalců, spolčených s Turky. Ovšem ani
špatně placené císařské vojsko se při leženích na jihu Moravy nechovalo
o mnoho lépe.
Z roku 1673 máme zmínku o zřícenině s věží a o původním zvonu, jehož jehož německý nápis se doslovně překládá: S Marií pomáhá Bůh
z nouze tu i tam.Amen.V podstatě idea, že Bůh a Marie pomáhají
v nouzi vždy a každému. Stejný osud za četných konfliktů na zdejším pomezí mezi českým a uherským státem postihl i bratrskou modlitebnu
se hřbitovem,stávající na okraji obce směrem k řece Moravě v místech
s tradičními názvy Za sborem a Kostelnisko. V té době byl pustý i kostel
sv. Bartoloměje v Rohatci a mnoho dalších na zdejším pomezí. Po staletí
těžce zkoušené pohraničí mezi českým a uherským státem zažilo bezpočet
krvavých přepadů Turků, Uhrů ,Tatarů,Švédů, Prusů a dalších, přehledně
zachycených kronikáři. Jen v rozmezí od roku 1487, kdy pomezí plnili Uhři,
do příchodu Prušáků v roce 1742 zde proběhlo dvanáct velkých válečných
událostí, kterým trpěl i Petrov. Zvláště krutý byl vpád Turků a Tatarů v roce
1663, plenění uherských kuruců v lednu 1703 nebo napadení v dubnu 1704.
Krojovaná chasa na hody v petrovských Plžích.
Petrov
Velký věhlas Petrovu založil minerální sirný pramen, u kterého byly vybudovány lázně (provozovány od 15. století až do roku 1987), které byly
přes půl tisíciletí vyhledávaným léčebným a rekreačním střediskem. Pověst
praví, že pramen objevil šlechtic, který raněný po bitvě s husity se svalil
k zemi a zjistil, že se u jeho hlavy na povrch tlačí páchnoucí voda, která
mu pak vyléčila rány a uzdravila ho. Také Albrecht Valdštejna si nechával
vozit pravidelně za sebou na válečná a politická tažení minerální vodu
z Libverdy a právě z Petrova, protože byl přesvědčen, že tyto dvě minerálky
mu zaručí železné zdraví a mužné síly. Petrovské lázně se v 15. a 16. století
cenily z hlediska léčebné kúry víc než Karlovy Vary. Už v roce 1580 musel
být Petrov jako lázně proslulý, protože již na nejstarší mapě – Fabriciově
mapě Moravy z roku 1569 - je Petrov označen jako lázně a o Luhačovicích
v té době nebylo ještě ani zmínky. K rozšíření slávy lázní přispěla i tehdejší vědecká dobrozdání a odborné spisy lékařských kapacit té doby. Právě
v roce 1580 Petrovské koupele popsal v latinském spisu Tomáš Jordan z
Klauznburku, doktor a lékař zemský v markrabství Moravském. Píše, že v
roce 1570 Jan starší ze Žerotína a na Náměšti se po celé dva měsíce léčil v
Karlových Varech z těžké nemoci bez očekávané úlevy. Karlovy Vary byly v
té době proslulé svými léčebnými účinky téměř po celé Evropě. Po návratu
na strážnické panství se léčil ještě měsíc v Petrově, možná už z čirého zoufalství, a stal se zázrak. Nemoc byla pryč a jakoby omládl o dvacet let.
Historické prameny uvádějí, že v 16. a 17. století věnovala dále pozornost
léčivé vodě petrovské řada tehdejších odborných kapacit. V petrovských
lázních působil krátký čas také slavný lékař Ján Jesenský, jeden ze sedmadvaceti popravených „českých“ pánů 21. června 1621 na Staroměstském
náměstí v Praze. Dále to byl zemský lékař Dr. Fr. Hertod z Todenfeldu (1669).
V roce 1671 se uvádí, že v inventáři lázní je jedna velká nádrž, 12 koupacích
van a 9 kabin. V zájmu o tuto minerální vodu pokračovaly i odborné kapacity ve století dalších. Sirkovou petrovskou vodu - „sírkovici“ - popsali sl.
Krantz (1777), Dr. Helcelet (1840) a nejpodrobněji rodilý Strážničan Dr.
Max Siebenschein v inaugurální disertaci „Tractatus de aquis medicatis
Altán nad sirným pramenem v roce 2014.
Petrov
Moraviae“ v roce 1845, který spis věnoval hraběti Františkovi z Magnis,
tehdejšímu majiteli strážnického panství. Už v těch dobách se přicházela
do Petrovských lázní léčit řada významných osobností z tehdejšího světa.
Co vlastně dokázal léčit petrovský alkalicko-sirnato železitý pramen? Ve
středověku v této vodě nacházeli úlevu při bolestech kloubů, očí, ženských
chorob, ale také nemocí kožních. Nebyla vhodná k pití, ale výborně se v ní
vařilo, zejména luštěniny. Zahříváním ztrácela voda svůj silný sirný zápach.
Ve dvacátých letech 20. století zvelebil lázně a obnovil jejich zanikající slávu
židovský podnikatel Julius Hahn, který zároveň koupil petrovskou hospodu
– zřídlo venkovské politiky a moudrosti. V roce 1936 na generální mapě
Hodonínska najdeme Petrov jako lázně alkalicko-sirnato železité poskytující koupele s masážemi. Hotel a restaurace v lázních Julia Hahna byly vyhlášeny velmi dobrou obsluhou. Lázně měly krásnou zahradu plnou květin,
s cestičkami vysypanými pískem, lavičkami a altánky pro odpočinek. Před
II. sv. válkou trávily v lázních Petrov prázdniny pravidelně židovské děti
z Vídně. V létě bývaly v lázeňské zahradě, obyčejně v neděli odpoledne,
koncerty dechové hudby a taneční zábavy až do konce šedesátých let. Ještě
v padesátých letech měly i stálé, většinou „movitější klienty“, kteří vyžadovali intenzivnější léčbu. Vzhledem k tomu, že byli většinou ze vzdálenějších
míst republiky, pronajímali si ubytování v soukromých staveních a trávili
tak v Petrově obvykle čtrnáctidenní pobyty.
Lázně byly provozovány až do roku 1987, kdy se již připravovaly projekty pro jejich přestavbu a modernizaci neboť z hlediska stáří lázní
to bylo nutností. Historie se však vyvíjela jinak. Po roce 1989 koupila
lázně soukromá firma a své slíbené podnikatelské záměry nenaplnila.
Budovy lázní pak řadu let chátraly. Po likvidaci firmy získala budovy
i pozemky obec Petrov, provedla demolici a prodala pozemky k novému
využití v lázeňství. Z proslulých lázní zbyl jen pramen v centru obce.
Jaro v Plžích.
Petrov
Další zajímavostí obce a okolí je Baťův kanál. Tento kanál byl budován
od roku 1934 pro meliorace okolních podmáčených luk a průmyslník
Tomáš Baťa stavbu spolufinancoval s tím, že kanál bude užívat pro dopravu uhlí pro svou elektrárnu mezi Sudoměřicemi a Otrokovicemi. Baťův
kanál je umělá vodní cesta mezi Otrokovicemi a Sudoměřicemi o délce
52 km, vybudovaná v letech 1934 až 1938. Část cesty vede po řece Moravě, většina však uměle vyhloubenými kanály s řadou zajímavých vodních
Hausbóty na Baťáku v Petrově.
staveb: čtrnácti plavebními komorami a např. pohyblivými jezy a dalšími
vodními stavbami. Na Baťově kanále je celkem 23 mostů. Pod mosty byly
vybudovány podchody pro tažné koně a případně tažnou techniku.
Dopravovanou surovinou byl především lignit z dolů v Ratíškovicích,
který sloužil jako palivo pro tepelnou elektrárnu v Otrokovicích. Baťův
kanál se pyšní řadou unikátních technických zařízení, jako byl například
výklopník uhlí u Sudoměřic nebo lanovka pro přetahování člunů přes
Moravu ve Vnorovech apod. U všech plavebních komor byl vystavěn typický „baťovský“ domek pro obsluhu komory. Řada těchto památek přežila
bez větších škod až do dnešní doby, což dokazuje profesní um a kvalitu
práce tehdejších stavařů a techniků.
PAMÁTKY
Památkově chráněná pozdě barokní zvonice z konce 18. století, stojící
na exponovaném místě uprostřed ulice Rybáře, představuje nejstarší
místní dochovanou církevní památku.V době absence kostela v obci byla
centrem církevního dění i duchovních a světských svátků a oslav. Zděná
patrová zvonice na čtvercovém půdorysu je tradičně obílena bílým vápnem, se šmolkově modrou nízkou obrovnávkou. Nad dřevěnými dveřmi
v průčelí je půlkruhově zaklenutá nika s nedávno vytvořeným lidovým
Petrov
obrazem sv. Florián, patrona hasičů, zalévajícího
hrotkem požár.V patře je na
trámové konstrukci zavěšen
starodávný zvon, snad z
původního kostela, který
podle místní pověsti „sviňa
vyryla ze země”, tedy znovu
objevila. Mimo oslavného
využití sloužila zvonice
ke”zvonění proti dešti”, k
vyzvánění umíráčku, ke
svolání věřících, atd. Jejím
původním posláním bylo
však ohlašování požáru,
případně i oznamování
času. Pokud není starší, lze
s určitostí předpokládat,
že zde stála od roku 1751
jako splnění tzv.ohňového
panteru rakouské císařovny
Marie Terezie.
Památkově chráněná návesní zvonice v centru obce.
Barokní kaplička bolestné Panny Marie, vpravo od cesty do Plží u železničního přejezdu („kaplička u sklepů”), pochází z přelomu 18. - 19. století.
Na mapě tzv. stabilního katastru je zachycena v roce 1827. Kaplička vždy
hýřila barevností místního lidového ornamentu, provedeného zdejšími
malérečkami - tetičkami Kočvarovou, Haraštovou, Martinkovou, Obrtlíkovou, Macháčkovou a její dcerou.Výzdoba se několikrát měnila,stejně
jako nápisy nad vchodem (po roce 1945 tam byl jen ornament), kterými
lidové umělkyně své dílo završovaly.
Kaplička Panny Marie u sklepů je
malovaná petrovským ornamentem.
Noční osvětlení petrovského kostela
sv. Václava o Vánocích.
Petrov
Kostel sv. Václava byl slavnostně vysvěcen až 30. září 2000. Cesta k jeho
stavbě nebyla snadná. Okresní úřad v Hodoníně zaregistroval petrovskou
nadaci na stavbu kostela 2.září 1993. Základní kámen, posvěcený hlavou
římskokatolické církve papežem Janem Pavlem II. v květnu 1995 v Olomouci, položil rodák a arcibiskup olomoucký mons.Jan Bosko Graubner
v neděli 28. září 1997, v den svátku sv. Václava. Tím dostala svůj základ i
zářijová Svatováclavská
církevní slavnost, která se v obci stává novodobou tradicí. O dva roky později byl na ní poprvé zazvonil zvon,vysvěcený
význačným petrovským rodákem P. Josefem Koštuříkem. Na umělecké
výzdobě se podíleli akad. malířka Renata Bartoňová a akad.malíř Karel
Stádník z Prahy. Finance na stavbu byli získávány nejen v Petrově ale také
ve Strážnici, v Sudoměřicích a na dalších místech. Celkové náklady byli
vyčísleny na 9 milionů korun a tisíce brigádnických hodin.
Petrov je znám především ojedinělým souborem původních vinných
sklepů - Plže, který byl vyhlášen v roce 1983 první památkovou rezervací lidové architektury. V areálu je okolo 80 vinných sklepů budovaných
od 15. století. Sklepy budovali sami zemědělci vinaři. Vinné sklepy vytvářejí
ulicovou zástavbu se dvěma náměstíčky. Areál je hojně navštěvován turisty
a rozvíjí se zde výrazně vinařská turistika. Po celý rok je přístupný veřejnosti.
Během léta bývá otevřena vinotéka, kde může turista ochutnat místní vína.
V areálu vybudovala obec
za podpory mikroregionu
v roce 2005 veřejné sociální
zařízení. Během letních měsíců zde bývá spousta kulturních akcí. K významným
akcím patří květnová oblastní výstava vín, červnový
Folklorní festival “Senioři”
a srpnový Den vinařů.
V roce 2012 proběhl první
ročník přehlídky strážnických vinařů Otevřené sklepy
Strážnicka“.
Při dobrém víně tady lze prožít nezapomenutelné chvíle.
Dedáček Klásek v Petrovských Plžích.
KULTURA, TRADICE
Obec Petrov pořádá řadu kulturních akcí pro veřejnost např.: Fašaňkw,
Výstavu vín, Zahradní slavnost s vítáním občánků, Den vinařů, hody, Čertovské dostaveníčko, zpívání u vánočního stromu, vánoční koncert a další.
Lidový ornament na stavbách sklepů a některých lidových domků se
vyvinul ze zdobnosti krojů a je krásný barevnou, pestrou výzdobou. Prvky
Petrov
Folkórní festival SENIOŘI v Plžích.
ornamentu jsou rostlinné: růže, karafiáty, tulipány, konvalinky, pomněnky,
jahody, lístky. Menší prázdnou plochu vy¬plňovala též poupátka. Ženy
malují samozřejmě bez předloh, tvoří vzory z paměti. Proto každá malba
a přemalba je originál. Už i školačky dovedly malovat ornament zpaměti,
protože jej pořád viděly, vyrůstaly v něm. Všechny starší ženy malovaly dřív
obrovnávku domů a na žúdře — gánku (vstupním výklenku), čímž zdobily
vchod do domu. Na obou rozích vchodu ve výši dospělého člověka bývaly
jamky, které ženy vymalovaly pomerančovou barvou a dokola dělaly modré
tečky. Každá ta kapka něco znamenala: zdraví, štěstí, boží požehnání atd.
Stěny z ulice zdobily obrovnávkou modře. Tam kde byla dospělá děvčata na
vdávání, je vnitřek žúdra zalíčen pomerančovou obrovnávkou.
Zdejší lid je zpěvný, vytvořil si mnoho písní, některé převzal odjinud a přizpůsobil si je. O velikém písňovém bohatství svědčí nejen zpěváci dnešní
generace, ale dokazují je i známí sběratelé lidových písní jako František Bartoš, Martin Zeman, Hynek Bím, dr. Jan Po¬láček, prof. dr. Vladimír Ulehla,
kteří zapsali desítky písní v Petrově a Zvolenově. Zdejší zpěváci okouzlili
nejednoho posluchače doma i v dalekém okolí.
Lidové tance
Nedílnou součástí pěveckého umění lidového je i umění hudební a taneční.
Z lidových tanců se dochovaly: danaj, chlapecké cifrování „čardáš” (nesprávné pojmenování), polka, třasák, valčík, mazurka, taneční hry: řemeslnické, hoúbek, metuový (černý Jan), mašina, jatelinka a židovka. Nejtypičtějším párovým tancem v Petrově, ale také ve Strážnici a v Sudoměřicích je
tanec danaj, který se tančí při lidových zábavách, slavnostech a tradičních
událostech, i přesto, že během doby byl poznamenán různými vlivy, zejména vývojem a změnou hudeb, které si přizpůsobovaly podání, ale i rytmus.
Petrov
TURISTIKA, SPORT
Obcí prochází řada významných cyklostezek např. Moravská stezka
podel Baťova kanálu či od Sudoměřic začínající Beskydsko – karpatská
magistrála. Najdete zde ubytování v penzionech, občerstvení v hospůdkách, posezení ve vinných sklepech v Plžích, tenisový areál a další
zajímavosti. Areál petrovských sklepů v Plžích je volně přístupný.
Prohlídku areálu a degustaci mohou zajistit vinaři:
Petr Klásek 737 310 759, Miroslav Svoboda 723 738 978.
Petrov je kromě vinařských aktivit i významným přístavištěm pro turistické plavby na Baťově kanále. Baťův kanál byl vybudován ve 30. letech
minulého století a dnes můžete využít rekreační plavbu od Otrokovic až do
slovenské Skalice. Provoz zde začíná v květnu a končí v září. Místní podnikatelé zde vybudovali v posledních letech půjčovny lodí s občerstvením.
Obec spolu s DSO Obce pro Baťův kanál zde z dotace pořídilo koutek pro
děti a sociální zařízení se sprchami. Díky vybudování slovenského přístavu
Skalica se stal Baťův kanál mezinárodní vodní cestou. V blízké budoucnosti
se plánuje prodloužení trasy až do Hodonína a Kroměříže.
Přírodním unikátem jsou „Petrovské louky“, které jsou zbytkem
rozsáhlého komplexu zaplavovaných pomoravních luk s charakteristickou
květenou a výskytem ohrožených druhů živočichů, dnes jsou součástí
Přírodního parku Strážnické Pomoraví. Z přírodních zajímavostí stojí
za pozornost například přírodní rezervace Oskovec chránící hnízdní kolonie čápů a volavek na břehu Moravy.
Turistika na Baťově kanálu má v Petrově dobré zázemí.
RADĚJOV
Obecní úřad
Radějov čp. 130
696 67 Radějov
Telefon: 518337 828
Web: www.radejov.cz
Obec Radějov leží podél potoka Radějovka cca 5 km JV od Strážnice, část
zástavby se zvedá i do kopcovité krajiny Bílých Karpat, kde se také nachází
rozsáhlá chatová oblast. Radějov má v současné době 840 obyvatel. Rozloha
katastru obce je 2.411 ha, z čehož 68% tvoří lesy. Radějov je vstupní branou
do CHKO a biosférické rezervace UNESCO Bílé Karpaty, známé bohatou
květenou i vzácnou faunou.
Martinské hody s předáváním práva před obecním úřadem se pořádají každoročně v listopadu.
HISTORIE
Název obce vysvětluje autor Dějin Radějova, Jan Skácel, ředitel měšťanských
škol a kronikář města Strážnice, následovně: Radějov je původem stará staroslovanská osada. Svůj název odvozuje od osobního jména “Raděj”, který
údajně zde u potoka Radějovky založil svůj dvorec. Odtud vzniká i dnešní
pojmenování Radějův dvůr - ve staroslovanštině “Radějuóv”. Tento název
se poprvé uvádí v Kodexu diplomatorium v roce 1052. Nikde však není
doloženo, že se jedná právě o tuto obec. Nejstarší dochovaná písemná
památka o obci pochází z roku 1412. V roce 2012 se v obci uskutečnily
oslavy 600. výročí od první písemné zmínky o obci.
Původní zaměstnání obyvatel obce bylo zemědělství, převážně pak
pastevectví a zdrojem jejich obživy byly i okolní lesy. Díky vhodným
podmínkám se Radějov, stejně jako okolní obce, stává vinařskou obcí.
Dokladem toho je udělení “horenského práva” panem Petrem z Kravař,
roku 1417. Největšího rozkvětu dosáhlo pěstování vína za pánů ze Žerotína. Symboly vinařství - hrozny a srp v kruhu jsou vyobrazeny i na zachované obecní pečeti z roku 1667. Postupem doby vinohrady zanikaly a i
když počátkem 20. století byla snaha o obnovení vinařství v Radějově, ta
ztroskotala na výsadbě nekvalitních a nešlechtěných odrůd a především pak
důsledkem agrotechnických úprav půdy. Naopak zde vznikla nová tradice,
navazující na pěstování modrého ovoce a dalších peckovin. V roce 2012
proběhly oslavy 100. výročí vysvěcení kostela sv. Cyrila a Metodě v Radějově, který je dominantou obce. Projektován byl v roce 1908. Je postaven
v novorománském stylu. Osobně se o postavení kostela zasadil poslanec
(později Olomoucký arcibiskup) Antonín Cyril Stojan, který také posvětil
základní kámen. V roce 1912 byl kostel vysvěcen.
PAMÁTKY
Dominantou obce je římskokatolický kostel sv. Cyrila a Metoděje,
postavený na počátku 20. století v
novorománském stylu. V Radějově
najdeme několik malebných domků lidové architektury, převážně
z přelomu 19. a 20. století s bílou
omítkou a modrou, hnědou, okrovou či zelenou podrovnávkou u země.
Kostel Sv. Cyrila a Metoděje po celkové opravě
v roce 2013.
KULTURA
Z národopisného pohledu Radějov patří ke strážnickému Dolňácku. Mezi
tradiční akce, kde je možno spatřit radějovský kroj a zazpívat si nejen
s radějovskou cimbálovou muzikou Včelínek jsou Cyrilometodějská pouť,
Martinské hody na podzim a nově s podporou MAS Strážnicko vznikla
i Přehlídka mladých cimbálových muzik a červnová Krojová pouť na
nedaleký vrch Žerotín, která oslní krásou krojů jak před sto lety. Hlavním
Radějov
sportovním spolkem je TJ SOKOL Radějov - fotbalový klub, dále Sbor dobrovolných hasičů Radějov. Většina sportovních akcí se odehrává ve Sportovně společenském centru a na fotbalovém hřišti.Na pěstování modrého
ovoce a dalších peckovin navazuje tradiční Velikonoční košt slivovice a
ovocných destilátů – letos již 30. ročník. V letním období se pořádají country a rockové zábavy pod širým nebem. Známý je tradiční košt slivovice
vždy o velikonoční neděli.
Červnová krojová pouť na vrch Žerotín.
Radějovský kroj
Mezi velmi pestré rázovité kroje na Slovácku
řadíme kroj strážnický, který se dodnes nosí
v obcích Radějov, Strážnice, Petrov a Sudoměřice. Právě v těchto obcích, ležících na
moravsko-slovenském pomezí, se uchoval
svérázný, překrásný kroj, který okouzluje a
upoutá nejednoho návštevníka. O tom, že
zaujal a okouzlil nejen prostého diváka, ale
i výtvarné umělce malíře poznáváme např.
u A. Kalvody a z mladších Frant. Bezděka,
národního umělce Karla Plicky a dalších.
Není také náhodou, že se stal přitažlivým pro
filmovou a divadelní tvorbu.
Radějovská výšivka.
Malířská škola Aloise Kalvody
Nadotčenou krásu Radějova lidí, krojů i domů na přelomu 19. a 20. století vyhledal známý český krajinář Alois Kalvoda se svou malířskou školou.
Přítomnost mistra Kalvody a jeho 11 žáků byla pro obec velkou událostí
a byla jí věnována patřičná pozornost v kronice obce i v dobovém tisku.
Jedním z žáků byl Dr. František Chudoba - tehdy mladý profesor, později
prof. Masarykovy univerzity v Brně, kde založil v roce 1919 obor anglické
Radějov
literatury. Mistrův obraz “Slovácko” (Pohled k Sv. Antonínku), r. 1906, olej
na plátně, 160 x 205 cm. Je to široká arena, po níž slunce a větry provádějí
svou hru. Pruhy polí jsou tu naneseny s vervou, svobodně a široce, jako
vlající barevné stuhy. I stráně a jejich úbočí jsou tu prudce nahozeny, skupiny stromů jsou zjednodušeny na barevné celky, z nichž tu a tam se zabělá
svítivé zdivo chaloupky radějovské - jako radostný výkřik. (Viktor Šuman,
Alois Kalvoda - 1925)
TURISTIKA, REKREACE
Radějov je známý jako klidná rekreační obec s krásnou okolní přírodou vybízející k pěší turistice, cykloturistice, houbaření a rybolovu. Na okraji obce
začíná rozsáhlá chatová oblast, která nyní čítá asi 450 chat a táhne se až
k Lučině na katastru obce Tvarožná Lhota. Návštěvníkům můžeme nabídnout stravování a ubytování přímo v obci. Je zde hostinec U Kuglíků, penzion Queen, penzion Javor, penzion s vinárnou a rozáriem Roseta, penzion
Na mlýně a v rekreační oblasti bufet U Zastávky - posezení v přírodě, fotbalové a volejbalové hřiště. Radějov obklopuje krásna příroda s možností
Nádrž Kostolnica v rekreační oblasti Mlýnky.
koupání na nedaleké Lučině a lze tu podniknou řadu pěších i cyklistických
výletů na značených stezkách. Naskýtá se možnost rybaření na přehradní nádrži Mlýnky-Kostolnica a Kejda. Na své si přijdou i milovníci houbaření v okolních lesích. Turisticky atraktivní je romantické Měsíční údolí
podél potoka Mandát. Na katastru obce je také známá dančí obora Pusté.
V oboře se nachází přírodní rezervace Kútky. Zde vás okouzlí druhově bohaté louky (roste zde například: kosatec pestrý i trávovitý, hořec hořepník,
Radějov
Nejstarší košt pálenek na Moravě se pořádá od roku 1986 každoročně na Velikonoce.
len žlutý, kozinec dánský a přes deset různých orchidejí např prstnatec
pleťový, pětiprstka žežulník, i vzácný tořič čmelákovitý, rudohlávek jehlancový či vstavač nachový) s četnými solitérními stromy, remízky, potokem Mandát a dvěma menšími rybníky s močály. Její rozloha činí 1565 ha
a sahá na jihovýchodě až k hranicím se Slovenskem, což z ní činí jednu z největších obor v České republice. Ve výhledech luk a rozcestí se vám naskytnou krásné denní i noční výhledy na okolní lesnaté kopce a údolí. Známa
je aj přírodní památka Starý háj. Obcí vede Oskerušová stezka s vyhlídkou na Holém vrchu a s řadou zajímavých řezbářských děl podél stezky ve
Starém háji směrem k rozhledně Travičná.
Cyklisté v Radějově na Oskerušové stezce bohatě doplněné dřevořezbami místních umělců.
STRÁŽNICE
Město Strážnice
náměstí Svobody 503
69 662 Strážnice
Telefón: +420 518 306 011
E-mail: [email protected]
Web: www.straznice-mesto.cz
Turistické informační centrum Strážnicko
Vinohradská 35, 69662 Strážnice
Tel: +420 518 325 721, +421 722 804 151
E-mail: [email protected]
Web: www.straznice-mesto.cz
Strážnici charakterizují dvě mohutní vstupní brany do města s polkruhovými baštami.
Katastr města o rozloze 3140 ha se nachází v Dolnomoravském úvalu při jihovýchodní hranici České republiky v přibližné nadmořské výšce 177 m.
Protéká jím řeka Morava. Větší část strážnického katastru náleží do celku
Dolnomoravský úval, podcelek Dyjskomoravská niva. Do jeho jihovýchodní části zasahuje výběžek Bílých Karpat. Většina vodních toků je napřímená
s výjimkou krátkého úseku řeky Moravy, která se stáčí do tří původních
meandrů (Osypané břehy).
HISTORIE
Přestože první doložená písemná zmínka pochází až z roku 1302, množství
archeologického materiálu vypovídá o daleko dřívějším osídlení tohoto
území. Počátky samotného města jsou spojovány s upevňováním hranic
českého státu v době vlády Přemysla Otakara II v 2. polovině 13. století,
kdy došlo k trvalému připojení Strážnicka k Moravě. Na ochranu zemských
hranic bylo zbudováno několik hradů, mezi nimiž se nacházel i hrad
ve Strážnici, vystavěný po roce 1260. Samotné jméno města je odvozováno
od strážní funkce, kterou měl hrad položený v těsné blízkosti moravské
hranice vykonávat.
Strážnice byla původně královským majetkem, na počátku 14. století získal
toto město významný moravský rod pánů z Kravař. O velký rozmach města
se zasloužil moravský zemský hejtman Petr Strážnický z Kravař, jenž
postupně rozšiřoval strážnické panství a stal se rovněž zakladatelem nové
vesnice poblíž Strážnice, která po něm získala pojmenování - Petrov.
Jádrem panství bylo město Strážnice a okolní vesnice Petrov, Radějov a Sudoměřice, v pozdějším období bylo doplněno o Tvarožnou Lhotu, Kněždub
a vesnice nebo městečka na Horňácku. Petr z Kravař se zasloužil také
o rozvoj vinařství vydáním tzv. horenského práva, což bylo zobrazeno také
v městském znaku. V době husitství se páni z Kravař na Strážnici přiklonili
zcela na stranu Husa. Začátkem 15. století se Strážnice stala jedním z nejvýznamnějších moravských center husitství, což přineslo zdejšímu obyvatelstvu značné útrapy. Za vlády posledního mužského potomka rodu Jiřího
z Kravař došlo k nebývalému stavebnímu rozvoji města, značně poničeného
z období husitských válek. V místech nejstaršího osídlení bylo založeno
„Nové město“ - tedy obnovena zástavba v novém architektonickém stylu.
Budovalo se opevnění města. Hloubily se vodní příkopy a vykopaná hlína se
vršila do hliněných valů. Byl postaven kostel sv. Martina, jenž i po pozdějších stavebních upravách dodnes nese patrné gotické prvky. Došlo také
k dokončení přestavby strážnického hradu. Ten se v roce 1458 stal svědkem významné historické události - setkání českého krále Jiřího z Poděbrad
s uherskými stavy, kterým byl vydán zajatý uherský král Matyáš Korvín.
Na počátku 16. století zakoupili město Žerotínové, další z předních moravských rodů. V době jejich vlády prožívala Strážnice éru svého největšího
rozmachu. Městu a řemeslnickým cechům byla udělena rozsáhlá privilegia. Někteří řemeslníci vyváželi své výrobky do okolí i na vzdálenější trhy,
hlavně do Uher. Pokračovalo budování opevnění města. Za Jana III ze Žerotína bylo město obklopeno hliněným valem s dřevěnou palisádou a třemi
vestavěnými menšími branami. Hlavní přístupové cesty byly chráněny dvěma mohutnými branami s polokruhovými baštami, schopnými odolávat
i zbraním těžšího kalibru, které se částečně dochovaly dodnes. U kostela
sv. Martina byla postavena strážní věž. Nové opevnění spojilo dohromady
všechny tři části města Nové město, Staré město i Předměstí. Starý vodní
hrad byl přestavěn do podoby renesančního zámku s vnitřními arkádami.
Žerotínové byli velkými mecenáši školství. Podporovali jednotu bratrskou.
Strážnice
V roce 1530 získali bratři od Jana ze Žerotína místo u mlýna na postavení
sboru a špitálu. V roce 1577 získali pozemek na výstavbu bratrského domu
a školy. Založení nižší a vyšší školy v roce 1579 dodnes připomíná pamětní
kámen, jenž byl zazděn do průčelí domu směrem k mlýnu. V letech 16041605 navštěvoval vyšší bratrskou školu Jan Ámos Komenský, který zde bydlel
u své tety. Ten se zde seznámil s Mikulášem Drabíkem, pozdějším českobratrským kazatelem proslaveným svými proroctvími o zkáze habsburského
rodu. Na počátku 17. století se Strážnice řadila se svými 4 500 tisící obyvateli a zhruba 700 sty domy k nejvýznamnějším městům na Moravě.
Socha T. G. Masaryka. Socha J. A. Komenského na nám. Svobody (ak.sochař M. Hudeček).
Město a panství zakoupil v roce 1628 jeden z vítězných velitelů bitvy na
Bílé Hoře císařský plukovník František z Magni, jehož rod pocházel z Itálie.
Magnisové si strážnické panství udrželi více než 300 let. S jejich příchodem
začala systematická katolizace města. V roce 1633 povolal František Magnis
do Strážnice italský katolický řád piaristů, jehož hlavním posláním je podpora vzdělání a zbožnosti. Působením na děti a mládež postupně začali získávat pro svou víru i strážnické obyvatelstvo. Poničené město se jen pomalu
vzpamatovávalo z útrap třicetileté války. Krajinou se potulovaly skupiny propuštěných vojáků, kteří loupili a vraždili obyvatelstvo. V roce 1652 vyhořela
velká část města, po záměrně založeném požáru v židovské čtvrti najatými
žháři. Město stíhala jedna pohroma za druhou. V roce 1680 se z Uher rozšířila morová epidemie. O tři roky později byla Strážnice opět přepadena
uherskými povstalci.
V 1. polovině 18. století následovala další série požárů. Všechny tyto
události způsobily všeobecný úpadek panství a město rychle ztrácelo na
svém dřívějším významu. Přesto se právě z této doby zachovala celá řada
zajímavých architektonických památek. Došlo k obnově radnice, věže,
panského dvora i mnoha měšťanských domů. V 18. století byl v místě
bratrské školy vybudován piaristický komplex tvořený barokním chrámem
Nanebevzetí Panny Marie s klášterní kolejí a gymnáziem. V polovině 19.
století získal strážnický zámek díky historizující přestavbě dnešní novorenesanční podobu a současně byl upraven také zámecký park. Byly založeny
skleníky pro pěstování teplomilných rostlin. V roce 1824 byl před zámkem
postaven přes rameno řeky Moravy řetězový most, čímž se otevřel přístup
k zámku nejen od Černé brány, ale i z parku.
Strážnice
Oživení národního hnutí ve 2. pol. 19. století znamenalo postupnou přeměnu německy orientovaného města na vlastenecké kulturní centrum regionu.
Začaly vznikat české spolky, došlo k otevření české měšťanské školy a v roce
1897 k přeměně německého gymnázia na české, jež se na rozvoji vzdělání
obyvatel celého regionu podílí dodnes. Základ rozvoje školství položila již
jednota bratrská se svým vyšším školstvím, na něž později navázalo piaristické gymnázium. To fungovalo do roku 1874, kdy bylo převzato do státní správy jako státní nižší německé gymnázium. Ve Strážnici svého času
studovaly osobnosti jako Jan Ámos Komenský nebo Tomáš Garrigue Ma-
Nová budova Gymnázia J. E. Purkyně. Pamětní deska J. E. Purkyně na budově bývalého gymnázia.
saryk. Na gymnáziu jako pedagog působil Jan Evangelista Purkyně. Systematický rozvoj školství pokračuje do současných dnů. Ve městě je zde kromě mateřské a dvou základních škol, základní umělecké školy a gymnázia
také několik dalších středních škol a odloučené pracoviště školy vysoké.
Dětem se věnuje také mnoho dalších zájmových organizací jako např. Dům
dětí a mládeže, Rodinné centrum, TJ Orel, TJ Sokol, TJ Jiskra. Pracuje se
na možnostech celoživotního vzdělávání, připravuje se akademie pro seniory.
PAMÁTKY
Strážnické brány: Skalická a Veselská
Při příjezdu do města směrem od Hodonína nebo opačné strany od Veselí
nad Moravou, nemůže nikdo přehlédnout pozůstatky dvou mohutných cihlových bran, které se zachovaly jako upomínka na městské opevnění. Bašty
se střílnami, tvořící významnou dominantu města, byly v dávné minulosti
součástí městských bran, které nechal postavit v polovině 16. století na obranu proti tureckému nebezpečí tehdejší majitel strážnického panství a Jan
III. ze Žerotína. Dvě brány s polokruhovými baštami, schopné odolávat
i palným zbraním těžšího kalibru, byly umístěny na hlavních přístupových cestách do města. Brána umístěná směrem na Hodonín a Skalici
se označovala jako Skalická a brána umístěná na opačném konci města jako Veselská. Uvnitř brány jsou patrné výklenky, ve kterých stávala
stráž. Při bráně v obou baštách se nacházely dřevěné schody, po kterých
se vystupovalo do poschodí, kde byly rozmístěny klíčové střílny pro ruční
střelbu. Z přízemí se mohlo střílet z hákovnic a děl. Obě bašty byly dříve
spojeny přístupovou chodbou, která byla nad branou, na straně k městu.
Strážnice
Cyklisté ve Skalické bráne.
Veselská brána.
Z této chodby se také vcházelo do bytu branného, který otevíral a zavíral
těžkou mříž, spuštěnou po řetěze s hřídele. Před branou byl padací most,
který se na noc zvedal a město se tak stávalo nepřístupným. Později byl
podle známého strážnického kronikáře Jana Skácela na jeho místě postaven
pevný most a místo mříže byla vsazena mohutná vrata. Strážnice byla navíc
obehnána důkladným hliněným valem s dřevěnou palisádou. Ve valu byly
zbudovány ještě dvě menší brány - Svačinovská na cestě z Doliny a Vinohradnická vedoucí z Předměstí směrem na Radějov. Součástí opevnění
se staly rovněž malé vestavěné bašty z cihel umístěné v nárožích panského
dvora.
Ještě ve druhé polovině 18. století byly valy s dřevěnou hradbou funkční,
v průběhu 19. století ale již docházelo k postupnému odstraňování zbytků
valů, příkopy byly zavezeny odpadem. Na jaře roku 1876 došlo z nařízení
Moravského zemského výboru ke zboření bran kvůli zlepšení dopravy na
hlavní silnici. Dnes zůstaly z obou hlavních bran jen boční bašty, na nichž
jsou vidět stopy původní stavby. Dřívější podoba strážnických bran je zachycena v městském muzeu, kde
je umístěn trojrozměrný model
této stavební památky vytvořený
učitelem Karlem Mastným.
Strážní věž - campanilla
Vedle kostela sv. Martina ve
Strážnici se tyčí volně stojící
pozdně renesanční zvonice - campanilla, která pochází z období
kolem roku 1615. Byla postavená
jako součástí obranného systému
města přibližně mezi léty 1615 až
1620 v pozdně renesančním stylu. Na kamenné přízemí navazuje
cihlové zdivo, které je z vnitřní
strany neomítnuté. Renesanční
okna byla v 2. polovině 19. století upravena do novogotického
lomeného oblouku. Bohužel
Strážnice
původní sgrafity se dochovalo už jen částečně na zdi do dvora kostela. Bílá
věž, jak se dnes zvonici říká, patří k dominantám Strážnice a řadí se mezi
tři nejšikmější věže v České republice. Původně byla vyšší o jedno patro,
které bylo tvořeno otevřeným dřevěný ochozem pro hlídkování. Při velkém
požáru města v roce 1652 však shořel a již nebyl obnoven. Věž tak byla
snížena na 34 metrů. Stavba svým vzhledem nejvíce připomíná štíhlou renesanční věž italského typu tzv. campanilu, jejíž stěny byly zdobeny renesančními ornamenty - sgrafity. V roce 2013 byl opraven interiér věže a byla
zpřístupněna veřejnosti. Vzácností je hodinový stroj z roku 1900 a zdobený zvon „Svatý Josef “ ulitý roku 1719, jenž byl uchráněn před vojenskými
rekvizicemi během obou světových válek. Z výšky téměř 20 metrů se tak
nabízí ojedinělý pohled na město i okolí s rovinami strážnického Pomoraví
a vzdálenými hřebeny Bílých Karpat.
Otevřeno: květen, červen, září: pátek od 14:00 do 18:00 hod., sobota, neděle 10 - 18 hod.
červenec, srpen: pondělí zavřeno, úterý od 10:00 do 17:00, středa a čtvrtek od 10:00 do
16:00, pátek, sobota, neděle od 10:00 do 18:00 hod.
Vždy od 12:00 do 13:00 přestávka. Jindy na objednávku.
Kontakt: Roman Kuda, mobil: 775 238 763
Poplatek za výklad průvodce: 20 Kč, slevněné 15 Kč
Kostel sv. Martina
Byl vystavěn v 15. století v gotickém stylu. Je zasvěcen sv. Martinu z Tours,
jehož obraz od kroměřížského malíře Jana Zapletala z roku 1833 zdobí
hlavní oltář. Dodnes se zachovaly dva zazděné gotické boční vchody, pilíře
a okna. Tyto původní slohové prvky byly objeveny při opravě kostela v roce
1943. Na venkovní fasádě lze dohledat i erby zakladatele kostela - tehdejšího majitele panství Jiřího z Kravař. Ještě na konci 15. století přechází
panství do rukou Žerotínů, ke kostelu byla připojena fara, latinská škola a
Kostelní ulice s Bílou věží.
Kostel sv. Martina.
hřbitov. S kostelem sv. Martina je spojena pověst o záhadném stále se vracejícím „žerotínském” náhrobku předčasně zemřelého Bernarta Hanno ze
Žerotína, umístěného původně vedle oltáře. Dle historických dokumentů
byl mundšenkem římského císaře Maxmiliána II. a zemřel přímo v kostele
v roce 1568 ve věku pouhých dvaceti sedmi let. Když měl být jeho náhrobek
po prodeji panství Františku z Magni a cílené rekatolizaci vynesen z kostela
a zazděn do venkovní zdi, vždy se do druhého dne podivným způsobem
vrátil na své původní místo. Kostel podobně jako celé město během své
historie mnohokrát vyhořel a byl později opraven již ve slohu barokním.
Z původní stavby zbylo jen zdivo a žerotínský náhrobek. Ke kostelu byl
přistavěn nový presbytář, sakristie a kazatelna. Byl vyzdoben čtyřmi novými
oltáři a sochami světců v souladu s katolickou vírou. Pod kostelem se nachází zazděná krypta, v níž spočívají páni z Kravař a Žerotínové. Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Je součástí barokního komplexu z poloviny 18. století spolu s bývalým
klášterem a gymnáziem. Byl postaven na místě původního bratrského areálu z konce 16. století. V souvislosti s historickými událostmi přešlo vlastnictví strážnického panství na italský rod Magnisů. Na jejich pozvání přichází
do města v roce 1633 italský katolický řád piaristů. Pro bohoslužby byl ještě
více než sto let využíván kostelík bratrský a postupně byly od věřících až
do vzdálenosti 90 km od města shromažďovány finanční prostředky na
výstavbu kostela nového. Zajímavostí je, že se nový kostel začal stavět v roce
1742 obezdíváním původního kostelíka bratrského, jenž byl po dokončení
stavby rozebrán. Další zvláštností je, že je včetně hlavního oltáře orientován
obráceně, tedy vchodem nikoli od mlýna, ale z opačné strany. Dle stylu provedení lze usuzovat na dílo italského stavitele Ignáce Cyrániho. Do báně
věže byl umístěn posvěcený kříž a pod něj byla uložena pamětní listina s
ostatky svatých. Roku 1743 byl dokončen presbytář. Do roku 1744 zde stála
věž, která však byla odstraněna a zdivo bylo použito na dostavbu kostela.
Mezi kostelem a klášterní kolejí tak vznikl prostor, který byl nazván Piaris
tickým náměstím.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie.
V roce 1745 zde byly zavěšeny
zvony a započala výzdoba interiéru. V jednolodním prostoru se nachází celkem sedm
oltářů. Byl vytvořen hlavní oltář
Nanebevzetí Panny Marie a
šest postranních. Na 10 metrů
vysokém retabulu je vyobrazena
Nejsvětější Trojice brněnským
Varhany kostela.
Oltář kostela Nanebezvzatí Panny Marie.
barokním malířem Josefem Tadeášem Rotterem, jenž je autorem obrazů i na oltářích bočních. Svatostánek
s dvojicí andělů, naznačujících nesení obrazu Panny Marie s Ježíškem, je
částečně pozlacený. Význam hlavního oltáře podtrhují i sochy sv. Tomáše
a sv. Augustina vlevo a sv. Vojtěcha a sv. Karla Boromejského vpravo. Další
výzdobu tvoří andělé, okřídlené andílčí hlavičky a archanděl Gabriel nesoucí stuhu s nápisem. Toto architektonické dílo je završeno mariánskou
korunou a znakem rodu Magnisů, jimž prostor pod oltářem v minulosti
sloužíval jako hrobka, než byli jejich ostatky kvůli vysoké hladině spodní
vody přemístěny na zdejší hřbitov.
Postranní oltáře vlevo jsou věnovány sv. Josefu, sv. Janu Nepomuckému
a sv. Antonínu Paduánskému, vpravo sv. Janu Kalasanskému, sv. Václavu
a Čtrnácti Svatým Pomocníkům. Obrazy zde byly zavěšeny v roce 1747.
Téhož roku zde byly umístěny i cenné plastiky hradišťského sochaře Ignáce
Morávka, jenž je také autorem kazatelny. Interiér kostela je celkově vyzdoben barokními malbami Josefa Tadeáše Rottera, Jana Lukáše Krackera a
Františka Vavřince Korompaye.
Samostatným duchovním prostorem je kaple sv. Kříže, ve které byl kříž
časem nahrazen nejprve sochou Terezie Lisieux a poté Panny Marie s
rokokovou výzdobou oltáře. Interier kostela upoutá také křtitelnicí, čtyřmi
bloky barokních lavic, relikviářem sv. Josefa Kalasankého a od roku 2013
i relikviářem sv. Jana Pavla II. Na kůru v zadní části kostela jsou umístěny
varhany s pedálnicí a bohatým souborem píšťal.
Vysvěcení kostela se uskutečnilo 18. října 1750 za účasti olomouckého biskupa Karla hraběte z Scherffenberka.
Kaple sv. Rocha ve Strážnici
Jedním z podnětů k výstavbě nejstarších
dochovaných památek byla morová epidemie v roce 1680. K tomuto roku se vážou
stavební počátky kaple sv. Rocha. Nová
stavba z roku 1752 měla vzhled kostela,
přibyla k ní vysoká věž a sakristie. Kaple
byla klenutá, krytá šindelem, její klenba se však brzy začala trhat. Nakonec z
celé stavby zůstala jen ruina bez střechy
a klenby. Pouze věž zůstala neporušená.
Z nařízení císařovny Marie Terezie byla
kaple, spíše její pozůstatek, zrušena oficiálně. Když v roce 1831 řádila v městě
cholera, oživlo přání věřících kapli sv.
Rocha obnovit. Zdi byly rozebrány a
z materiálu postavena ke stávající věži
menší kaple, než byla ta předcházející.
Posvěcena byla v roce 1848 a v nezměněné
podobě zůstala zachována do současnosti.
Kaple sv. Rocha.
Kaple na vrchu Žerotín a další drobné sakrální stavby v katastru města
Kožešník Jan Hrdý v roce 1947 požádal město o odkoupení pozemku na
vrchu Žerotín s cílem vybudování kaple většího formátu jako poděkování
za uzdravení syna. Kaple je zasvěcena Panně Marii, vysvětil ji v roce 1949
Martin Mikulka, profesor náboženství v Uherském Hradišti. Vrch Žerotín
se stal poutním místem. Jako prostor pro konání mší je využíváno volné
prostranství s vysokým křížem umístěným za kaplí.
V katastru města Strážnice se nachází množství dalších drobných sakrálních staveb. Jsou to kapličky, kříže, plastiky svatých, boží muka, svaté
obrázky a pamětní kameny. Stavěly se vždy na místech, které bylo potřeba zdůraznit např. při vymezování hranic území nebo léčivých pramenů či
ochránit na místech tragických událostí, masových hrobů nebo popravišť.
K těm výraznějším patří kapličky zpravidla postavené v barokním stylu a
Kaple na vrchu Žerotín. Pouť na Žerotín.
zdobené novodobými barevnými lidovými ornamenty. Uvnitř se nachází
malý oltář se soškou nebo obrazem patrona, kterému je zasvěcena. Jsou bíle
omítnuty s modrou podezdívkou. Vchod je uzavřen prosklenými dveřmi
nebo dveřmi s mřížkou. Před strážnickým hřbitovem u kraje cesty stojí kaplička sv. Rozalie, zasvěcená patronce Strážničanů na ochranu před
přírodními katastrofami a epiodemiemi. Janu Nepomuckému je zasvěceno
hned několik kapliček: za drahou, u mostu před zámkem. Rovněž hodně
kapliček je zasvěceno Panně Marii – v bratrské ulici u sirného pramene,
který využívali k léčitelství už čeští bratři ve špitálu českobratrského komplexu, za Skalickou branou, v zámeckém parku za stadionem Bludník, za
městem ve vinohradské trati Příčná, směrem k Tvarožné Lhotě Růžencová.
Ve vinohradech na rozhraní vinohradnických tratí Stračinky a Mrhoně stojí
kaplička zasvěcená sv. Urbanovi, patronovi všech vinařů. Zvláštní postavení
má kaplička před Veselskou branou umístěná uprostřed silnice, která byla
postavena na popravčím místě pro ženy. Kromě kapliček jsou po katastru
rozesety kříže, a to dřevěné, kamenné či kombinované často s řezbářskou
výzdobou a plechovýcm korpusem Krista obvykle na kamenném podstavci. Je to např. kříž u kaple sv. Rocha, za Skalickou branou na místě, kde se
konaly popravy mužů, v Nádražní ulici, v kamenné podobě před kostelem
sv. Martina a vedle něj i vysoký vyřezávaný kříž z dubového dřeva darovaný
farnosti od občanů Detvy na Slovensku. Před kostelem Panny Marie stojí
kamenný kříž se světci Cyrilem a Metodějem po boku a stejně tak kamenný
kříž tvoří srdce místního hřbitova. Dva vysoké dřevěné kříže se nacházejí
na vrcholu kopce Žerotín nad městem. Pod ním stojí kříž pod lipami, na
Drahách a směrem do Radějova kříž Baaderův, další dřevěný v Šutrovni.
Dalšími malými sakrálními stavbami jsou Boží muka. Jde o stavby ve tvaru
sloupu někdy se stříškou či výklenkem na vrcholu opatřena křížem. Obvykle stávají na rozcestí. Můžeme je najít např. v ulici Třešňová, na rozhraní
ulic Třešňová a Radějovská či u cihelny nebo na Hrádečné s obrázky sv.
Cyrila a Metoděje. Významné jsou také kamenné plastiky, např. socha sv.
Jana Nepomuckého před kostelem Panny Marie z roku 1721, Sloup Panny
Marie na Předměstí – Imaculáta, postavený z vděčnosti za odvrácení moru
z počátku 18. století, socha sv. Floriána, patrona hasičů ve Starém městě či
plastika Panny Marie ořed hřbitovem. Nejjednodušším typem sakrálních
objektů jsou svaté obrázky umístěné na sloupku s ochrannou stříškou. Pohled na vrch Žerotín.
Průžkův mlýn
Otevřeno: květen až říjen: pondělí až neděle: 10:00 - 18:00 hod., jindy dle dohody
Kontakt: František Mikulčík, mobil: 00420 605 482 543
Poplatek za výklad průvodce: 20 Kč, slevněné 15 Kč
Dochovaný
dřevěný mučící
pranýř dokazuje, že
zdejší mlynář měl
právo trestať malé
prohrešky poddaých.
Město Strážnice bylo ze severní strany chráněno přirozenými bariérami
ramen řeky Moravy. V blízkosti jednoho z nich, i když ve zregulované
podobě a s pojmenováním Baťův kanál, stojí dodnes budova středověkého
mlýna. Nejstarší písemné údaje o něm pochází z roku 1543, vodní mlýn zde
ale s největší pravděpodobností stával mnohem dříve. Říká se, že je dokonce
starší než samotná budova dnešního zámku, bývalého strážnického vodního hradu. V přízemí mlýnice se dochoval dřevěný mučící pranýř s vyrytým letopočtem 1601. Jeho existence zde potvrzuje, že panský mlynář měl
právo trestat drobná provinění poddaných. Při ničivém vpádu uherských
povstalců Bočkajovců, v jejichž čele stál sedmihradský kníže Štěpán Bočkaj,
do Strážnice roku 1605 byla velká část města vypálena a mnoho obyvatel
zahynulo. Mlýn nebyl požárem poničen, neboť již tehdy byla jeho střecha
tvořena pevnou krytinou. Pravobřežní část mlýna byla roku 1900 upravena
na parní pohon, levá část fungovala i nadále na pohon vodní. Mlynář František Průžek odkoupil v roce 1923 mlýn od majitele strážnického panství
Františka Magnise a to včetně vedlejšího domku, který se později stal jeho
obydlím. Ve 30. letech 20. století byla zahájena rekonstrukce celého objektu a bylo demontováno původní mlýnské zařízení. To nové, moderní, bylo
poháněno elektrickou energií, kterou dodávala vodní elektrárna hraběte
Bedřicha Chorinského z Veselí nad Moravou. Provoz byl plně automatizován. Mlýn fungoval i během druhé světové války a mletí zde pokračovalo až do roku 1951. Poté převzalo budovu jednotné zemědělské družstvo a
budova začala chátrat. Současný vlastník nechal zrekonstruovat střechu a
upravil jeho interier tak, aby mohl být coby technická památka zpřístupněn
veřejnosti. Mlýn je kompletně vybaven mlýnským zařízením z 30. let
20. století, je v něm otevřena muzejní expozice mlynářství a řezbářství.
Památník bratrského školství
Kontakt: Ivo Vratislavský, tel.: 518 334 155, e-mail: [email protected]
V prostoru mezi mlýnem a kostelem Panny Marie byl v roce 1992 otevřen
Památník bratrského školství. Hned u vchodu návštěvníky přivítá bronzová
bysta „učitele národů“ Jana Amose Komenského, který zde v letech 1604
až 1605 chodil do školy. Tehdy se jemu i jeho tetě Zuzaně podařilo zachránit život. Ve spěchu opustili hořící město a Komenský se vrátil ke svým
poručníkům do Nivnice. Tuto významnou osobnost připomíná i pamětní
deska s jeho vyobrazením na domě, který stojí v místě, kde bydlel u své tety
v Suchém řádku, dnešní Skalické ulici. Je po něm pojmenována i nedaleká
ulice, jež nesla kdysi název Německá podle německých osadníků z 13.
století. Bronzovou sochu Jana Amose Komenského v nadživotní velikosti
můžeme spatřit také na náměstí Svobody před městským muzeem. Bývalí
majitelé strážnického panství páni ze Žerotína byli proslulí svou podporou
školství a vzdělanosti. Proto zde byl v blízkosti léčivého sirnatého pramene,
jehož existenci připomíná už jen malá kaplička, postaven v roce 1530 špitál,
bratrský sbor a poté i škola a bratrský dům. Jednota bratrská měla své členy
ve Strážnici již před rokem 1500, neboť už v roce 1501 se připomíná smrt
duchovního Jana Mýtného. Jan Amos Komenský, pozdější pedagog, spisovatel a biskup jednoty bratrské zde nalezl svého celoživotního přítele, o
čtyři roky staršího syna váženého strážnického měšťana Mikuláše Drabíka.
Ten se stal českobratrským knězem a proslul také jako vizionář prorokující
mimo jiné také zkázu panujícího habsburského rodu, za což byl popraven v
Prešpurku, dnešní Bratislavě. Drábíkova vidění i proroctví dalších vizionářů
vydal J. A. Komenský v roce 1665 ve své knize „Lux ex tenebris“ - Světlo
v temnotách. Vyšší bratrská škola
ve Strážnici působila v letech 1577
až 1628, kdy byla z důvodu nucené
rekatolizace panství zrušena. Přesto zde položila pevné základy školství, na které později navázalo piaristické gymnázium. Do roku 1579
si bratři zbudovali nižší a vyšší
školu. Žáci se v obou odděleních
vyučovali nejen ve čtení a psaní,
ale učili se také němčině, latině,
řečtině a hebrejštině. Škola byla
prostorově rozsáhlá. V jejím středu
byl čtvercový dvůr a kolem něj řada
poschoďových budov. Nádvoří obklopovala křížová chodba. Ve škole
bylo šest učeben a byla spojena
s modlitebnou. Rok založenín školy bratři zvěčnili do pamětního
kamene, jenž je zazděn do obvodové zdi současného kostela.
Náměstí Svobody
Strážnické náměstí jako prostor pro shromažďování obyvatel bylo založeno po husitských válkách jako střed obnovované zástavby „Nového města“.
Jednalo se o znovupostavení domů na místě nejstarší zástavby města, ovšem
v „novém“ architektonickém stylu. Proto název „Nové město“. Z původní
zástavby se nedochoval ani jeden dům. Náměstí mělo stejný oválný tvar
jako dnes. Uprostřed stála kašna. Obyvatelé domů byli většinou měšťané,
řemeslníci a obchodníci, na rozdíl od Starého města na západ od náměstí,
kde se usadili rolníci. Strážnice byla i poté mnohokrát vypálena, proto se ani
z této zástavby nedochoval ani jeden dům. Nejstarším domem na náměstí je
dům č. p. 482 na jižním rohu náměstí. Je to pozdně renesanční stavba, dříve
žerotínský panský dům. V interiérech se dodnes zachovala původní křížová
klenba a zdobený kamenný portál. V původně barokním domě ze 17. století
na východní straně náměstí s renovovaným kamenným valbovým sklepením
v současné době sídlí Městské muzeum. Před ním od roku 1984 majestátně
na prostor celého náměstí vzhlíží bronzová socha Jana Amose Komenského
od ak. sochaře Miroslava Hudečka.
Za zmínku stojí také
dvě secesní budovy
městské radnice a několik dalších secesních
domů na straně západní, před kterými stojí
socha prvnícho prezidenta ČSR Tomáše
Garrigue Masaryka.
Secesní budova městské radnice na náměstí Svobody.
Městské muzeum
http://muzeum-straznice.webnode.cz
Otevřeno: od 11:00 do 12:00 vždy zavřeno - obědová přestávka
říjen - květen: úterý - pátek: 8:00 - 15:30 hod., neděle 13:00 - 17:00 hod.
červen: úterý - pátek: 8:00 - 15:30 hod., sobota, neděle 13:00 - 17:00 hod.
červenec, srpen: úterý - pátek: 8:00 - 17:30 hod., sobota, neděle 13:00 - 17:00 hod.
září: úterý - pátek: 8.00 - 15:30 hod., sobota, neděle 13:00 - 17:00 hod.
Kontakt: Ivo Vratislavský, tel.: 518 334 155, e-mail: [email protected]
Vstupné: 40 Kč, děti, studenti, důchodci 20 Kč, rodinné 95 Kč
Podzemní výstavní prostory muzea v jeho kamenném sklepení mají atraktivní atmosféru.
Městské muzeum ve Strážnici
se nachází na náměstí Svobody
v rekonstruovaném jednopatrovém domě ze 17. století s barokní fasádou. Již v roce 1935 se v
okruhu intelektuálů města zrodila myšlenka založení městského
muzea, jehož úkolem by bylo
shromažďování dokladů o historii
města s cílem záchrany starožitností a památek. Byl založen
Budova Městského muzea na náměstí Svobody.
Muzejní spolek a pod jeho správou
bylo o rok později otevřeno městské muzeum. Nejaktivnějšími členy se stali
předseda spolku a městský radní Jan Holáník, katecheta páter Josef Kouřil
a historik Jan Skácel. O členství v tomto nově vzniklém spolku byl značný
zájem, již v roce 1936 měl celkem 122 členů. Narůstal sbírkový fond formou
darů, koupí i vlastní sbírkotvornou činností členů spolku. V roce 1938 byla
tiskem vydána 1. výroční zpráva muzejního spolku, která pojednává o činnosti spolku, finančním hospodaření i katalogizaci získaného sbírkového
fondu. Ten se rozrůstal i během 2. světové války, kdy bylo uspořádáno i
několik výstav, na kterých se prezentovali např. akademičtí malíři Jaroslav
Melichárek nebo Camillo Daňek. Ke konci války byly sbírkové předměty
uschovány do sklepení radnice, kde bez úhony přečkaly přechod fronty. Po
osvobození činnost Muzejního spolku úspěšně pokračovala a s hrdostí se
budovala i muzejní knihovna, která dle 2. výroční zprávy muzejního spolku
obsahovala téměř tisíc svazků hodnotných knih. Tato zpráva vydaná v roce
1948 obsahovala kromě nezbytných informací o činnosti spolku také články
historika Jan Skácela a keramika Heřmana Landsfelda. Spolek měl tehdy
66 členů. V důsledku narůstajícího počtu sbírek vznikla po ukončení války
naléhavá potřeba zřízení kvalitního depozitáře. Pro tento účel se v roce 1951
podařilo získat několik místností ve strážnickém zámku včetně zámecké kaple. V důsledku politických změn došlo ke zrušení muzejního spolku a v
roce 1954 k organizačnímu začlenění strážnického městského muzea pod
Okresní muzeum ve Veselí nad Moravou, jehož se stalo pobočkou. Když
bylo ve Strážnici založeno Krajské středisko lidového umění se sídlem ve
strážnickém zámku, sbírky i knihy sem byly převedeny a strážnické městské
muzeum zaniklo.
O opětovné zřízení Muzejního spolku i městského muzea a o navrácení alespoň části sbírkového fondu a knihovny se zásadní měrou zasloužil historik
a archeolog Jiří Pajer. V roce 1993 byl Muzejní spolek obnoven a on se stal
jeho první předsedou. Městské zastupitelstvo pro tento účel vyčlenilo zrekonstruovanou historickou budovu na náměstí. Veřejnosti bylo muzeum
zpřístupněno v roce 1995. Svou činností a posláním navázalo na muzeum
původní. Zaměřilo se na shromažďování, ochranu a katalogizaci sbírkových
předmětů se vztahem ke Strážnici a nejbližšímu okolí. V současné době je
v muzeu uloženo více než 10 000 sbírkových předmětů. Správcem muzea
je místní Muzejní a vlastivědný spolek, který má 70 členů, a jeho chod je
finančně zajišťován městem Strážnice. Muzeum disponuje výstavními pros-
tory v přízemí, poschodí i sklepení. V prvním patře se nacházejí stálé expozice zaměřené na přírodu, historii a kulturu města Strážnice včetně jeho
okolí. Přízemí je využíváno pro výstavy krátkodobějšího charakteru. Od
roku 2012 je jako výstavní prostor slouží rovněž zrekonstruované muzejní podzemí s historickým kamenným sklepením. V průjezdu muzea jsou
umístěny informační tabule o městě a okolních obcích. Pro doplňkové interaktivní akce je využíván prostor nádvoří muzea. Stálá přízeň návštěvníků
je zajištěna různorodostí a atraktivností krátkodobých výstav. Nechybí
přírodovědné výstavy ani výstavy určené zejména pro dětského návštěvníka. Během uplynulých dvaceti let bylo v muzeu představeno již více než
100 výstav, které navštívilo přes 50 000 návštěvníků. Od roku 2004 Muzejní
spolek vydává sborník „Okolo Strážnice“. Židovský hřbitov a synagoga
Otevřeno: červen až září, pátek až neděle od 13:30 hod. do 17:30 hod.,
jinak na objednávku
Kontakt: Marie Přikrylová: 737 849 303
Poplatek za výklad: 40 Kč, děti, studenti, důchodci 20 Kč, rodinné 95 Kč
Židovská synagoga.
ŽIdovský hřbitov.
V polovině 17. století daroval tehdejší majitel strážnického panství hrabě
František Magnis strážnickým Židům část pozemku u židovské čtvrti za
účelem založení hřbitova. V průběhu 18. století byly na nový hřbitov přeneseny i starší náhrobky ze hřbitova původního, jenž se nacházel přímo v
zástavbě strážnického Starého města. Jako vchod na hřbitov původně sloužil
dům hrobníka, kde lze ještě dnes na stěnách nalézt zbytek kovové pokladničky na dary. Dnes je vstup na hřbitov umožněn širokou železnou bránou,
která byla hned vedle synagogy postavena v 80. letech 20. století. Významnou památkou jsou také židovské obřadní lázně zvané mikve postavené na
vodním prameni a umístěné ve sklepních prostorech sousedního domu. Na
ploše hřbitova lze spatřit různé druhy náhrobků. Ty nejstarší tvoří kamenné
stély zapuštěné přímo do země. Jedinou výjimkou je zde polotumba, která
je umístěna na východ od synagogy. Jsou rozmístěny v přibližně 35 nepravidelných řadách. Nápisy jsou obráceny zpravidla k jihovýchodu. Nejvýznamnější rabínské hroby, na jejichž náhrobcích jsou zobrazeny žehnající
ruce, se nalézají hned vedle východní strany synagogy. Je zde pohřben např.
rabín Aron ben Benjamin ha-Levi, který zemřel v roce 1686 nebo Meir ben
Josef Deutsch, jenž zemřel v roce 1781. Celkové množství hrobů se odhadu-
je na 1500. Starší náhrobky jsou tvořeny z pískovce, žuly nebo mramoru,
novější ze světlé nebo tmavé žuly. Texty na náhrobcích byly do poloviny 19.
století tesány pouze v hebrejštině. Poté je zde možno nalézt nápisy dvojjazyčné, nejprve hebrejsko - německé a později hebrejsko - české. Poslední
pohřeb zde byl uskutečněn v padesátých letech 20. století.
Duchovním středem každé židovské obce je synagoga. Ta původní
neznámého stáří stála na stejném místě jako ta současná, patrně však byla
v minulosti tak výrazně poškozena požárem, že se v roce 1804 přistoupilo
k vybudování synagogy zcela nové. Tato stavba pak byla v roce 1870 renovována stavitelem Leopoldem Slovákem. Bylo zbořeno původní předsálí se
schodištěm na půdu ženského oddělení a došlo ke sjednocení stylu obou
vchodů pro muže a ženy. Vstup do synagogy byl vybudován z jihozápadní
strany. U vchodu se nachází malá předsíň, odkud se vchází do hlavního
sálu. Existenci ženské modlitebny umístěné na severozápadní straně stavby
dnes připomíná už jen pět zazděných otvorů ve zdi. Průčelí získalo novorománskou úpravu. V roce 1906 zde bylo vybudováno elektrické osvětlení.
V synagoze probíhaly bohoslužby až do roku 1941. Během války dne 22. 6.
1941 byla synagoga zdemolována příslušníky oddílů SA, vnitřní vybavení
bylo zničeno, spáleno a rozkradeno, došlo také k vytlučení oken. Ženská
modlitebna byla zbořena.
Od roku 1948 se začal prostor synagogy využívat jako sklad. Až teprve v
roce 1991 byla navrácena Brněnské židovské obci. Vnitřní výmalba synagogy byla renovována. Prostor je opatřen neckovou klenbou, zdobenou geometrizující výmalbou s rostlinnými motivy a hvězdnou oblohou.
Výzdoba bývala střídmá a nezobrazovaly se lidské bytosti a většinou ani
zvířata. V hale se nachází svatostánek ve formě dvojice sloupů překrytých
kládím, přístupný po schodišti z prostorného podia. Okna v synagoze jsou
novodobá s půlkruhovitým zakončením a barevnou vitráží v podobě šesticípé Davidovy hvězdy. V současné době je synagoga zpřístupněna veřejnosti a během letní turistické sezony se zde uskutečňují výstavy a koncerty
s židovskou tématikou.
Strážnický zámek
www.nulk.cz
Otevřeno: pondělí vždy zavřeno
duben: otevřeno o víkendech - sobota, neděle: 9:00 - 17:00 hod.
květen, červen, září, říjen: úterý až pátek: 9:00 - 16:00, sobota, neděle: 9:00 - 17:00 hod.
červenec, srpen: úterý až neděle: 9:00 - 17:00 hod.
Poslední prohlídky vždy hodinu před zavírací dobou.
Kontakt: tel.: 518 306 611, e-mail: [email protected]
Vstupné: 50 Kč, školní mládež a důchodci 25 Kč, rodinné 100 Kč
Příplatek za cizojazyčný výklad: 100 Kč
Ve 2. polovině 13. století byl na moravsko-uherské hranici opodál města
Strážnice postaven zámek původně v podobě vodního královského hradu.
Byla to doba upevňování hranic českého státu za vlády Přemysla Otakara II.,
kdy došlo k posunu hranic a trvalému připojení strážnického panství
k Moravě. Na ochranu zemských hranic bylo vybudováno několik hradů,
mezi nimiž se nacházel i hrad ve Strážnici. Jeho název i pojmenování celého
města bylo odvozeno právě od této strážní funkce.
Strážnice byla původně královským majetkem. Nejstarší písemné zmínky
sahají do začátku 14. století, kdy panství získal významný moravský rod
pánů z Kravař. Ti provedli první přestavbu původní tvrze a kolem roku
1450 vybudovali západní křídlo zámku. Z důkladného opevnění zámku zůstala dodnes zachována pouze část dutého valu s gotickou Černou
branou. Páni z Kravař se na panství zasloužili o rozvoj vinařství vydáním
tzv. horenského práva. V době husitství se přiklonili na stranu Mistra Jana
Husa. Po skončení husitských válek došlo k prudkému stavebnímu rozvoji
města. V roce 1458 byl stav hradu a města tak dobrý, že se v něm mohlo
konat několikadenní setkání českého a uherského krále. Družina Jiřího z
Poděbrad na toto setkání údajně přijela se 4000 koňmi. Strážnické úmluvy
byly velmi důležitým dokumentem. Jejich porušení ze strany Matyáše Korvína vedlo k dalšímu desetiletí válek.
Významnými majiteli panství byli od roku 1501 Žerotínové, kteří k zámku
nechali přistavět východní a spojovací severní křídlo zdobené renesančními
arkádami. Za jejich panování prožívalo město největšího rozkvětu a bylo
důkladně opevněno.
Válečné události konce 16. a začátku 17. století způsobily, že panství začalo postupně upadat. Po bitvě na Bílé hoře bylo zkonfiskováno císařskou korunou a prodáno za 200 000 zlatých plukovníku císařského vojska
Františkovi, svobodnému pánu z Magni. Tento rod se zasloužil o dnešní
podobu zámku i o založení rozsáhlého anglického parku, do kterého si
nechávali přivážet cizokrajné dřeviny. Dodnes se park pyšní nádhernou
platanovou alejí, o které se uvádí, že je údajně nejdelší ve střední Evropě.
Strážnický zámek.
František Magni získal v roce 1636 od císaře hraběcí titul a i ze své funkce
nejvyššího soudce na Moravě bedlivě dbal o rozvoj svého panství. Během
staletí byl pak zámek mnohokrát přestavován. Tvoří ho tři trojpatrová křídla kolem obdélníkového nádvoří otevřeného k jihu na hlavní osu parku a
kruhová vyhlídková věž. Cesta tudy procházela už před rokem 1780, ale
opevnění se k ní otevřelo až na přelomu 18. a 19. století. Do té doby vedl
jediný příjezd od města šikmo od pivovarního mostu. Svou dnešní novorenesanční podobu s klasickými prvky zámek získal v polovině 19. století.
V současné době je zámek státní, je o něj soustavně pečováno a má zde
sídlo Národní ústav lidové kultury. Ze zámeckých interiérů je zde možno
si prohlédnout zámeckou historickou knihovnu s 13 000 svazky knih a
nově také zámeckou kapli s historicky cenným oltářem a vybaveným interiérem. Mohutné schodiště je lemováno vzácnými olejomalbami bývalých
majitelů panství. Pro odborné etnologické konference a kulturní programy
jsou využívány prostory růžového, zeleného a žlutého salonku. V dalších
prostorách zámku jsou postupně budovány stálé expozice věnující se lidové
kultuře. K „Nástrojům lidové hudby v České republice“ přibylo v roce
2013 „Skromné umění“ – interaktivní výstava lidových řemesel a „Na krála, matičko na krála“ – putovní výstava o jízdách králů na Slovácku, jako
nehmotném kulturním statku přijatém do UNESCO v roce 2011. V parku
jsou zde situovány dva velké amfiteátry, letní kino, jezírka a dendrologická stezka s naučnými panely.
Zámecký park
Původně romantický park z 1. poloviny 19. století nechal vysadit tehdejší
majitel panství, hrabě František Antonín Magnis. Je příjemným relaxačním
místem rodin s dětmi i seniorů místních obyvatel i turistů během celého
roku. Park je proslulý svou platanovou alejí, která je tvořena více než 50
stromy s obvodem okolo dvou metrů.
Vzácná platanová alej v zámeckém parku.
Na ploše parku je možno najít množství dalších vzácných stromů. Informace o nich lze nalézt na drobných cedulkách umístěných na zemi před
těmi nejvzácnějšími, tzv. dendrologické stezce. Rostou zde duby, lípy, kaštany - jírovce, habry. Před zámkem je možno si např. prohlédnout vzácný
jinan dvoulaločnatý nebo více než 200 let starý Trnoník akát s obvodem
téměř šesti metrů. Dalším vzácným stromem, jenž roste hned vedle budovy
zámku před Purktábkou a jehož stáří je více než 100 let, je Katalpa trubačovitá původně pocházející z jihovýchodní části Severní Ameriky. Hned vedle ní zaujme krásou svých tobolek Pavlovnie plstnatá, která se k nám jako
teplomilný strom dostala až z jihovýchodní Číny a dorůstá do výšky až 20
metrů.
Řetězový most
U zámku se od roku 1824 nacházela zajímavá technická
novinka - první řetězový most
na
evropském
kontinentě
postavený inženýrem Bedřichem Schnirchem. Stál přibližně v místě dnešního mostu
v blízkosti malované kapličky
sv. Jana Nepomuckého před
zámkem. Stavbu zadal tehdejší Kresba řetězového mostu se siluetou zámku z r. 1825.
majitel panství František Magnis
v době budování parku a skleníků s cílem otevřění nového přístupu
k zámku z aleje a nikoli jen směrem od pivovaru přes Černou bránu. Stavitel zdokonalil kostrukci a ukotvil ji do zděných bloků. Z důvodu velké
tíže tři a půl tisíce kilogramů železa provádělo zatěžkávací zkoušky vojsko,
jež mělo za úkol most přecházet. Most byl postaven během dvou měsíců na
jaře roku1824, ve vzdálenosti 50 m od zámku, jeho délka byla téměř 30 m
a šířka přes 4 metry. V roce 1860 byl rozebrán. I přesto se stal vzorem pro
budování dalších mostů, např. přes řeku Moravu u Kroměříže. Za výstavbu
podobného mostu přes Střelecký ostrov v Praze obdržel stavitel čestné bčanství.
Černá brána v zámeckém parku
Původní gotická brána, zbytek opevnění hradu z 15. století. Součástí
tohoto původního vstupu k zámku byla brána pro povozya malá branka
pro pěší. V současné době zůstaly otevřené průchody. Černá brána byla
součástí obranného systému
opevnění hradu spolu s vodními příkopy a hliněnými valy
s vnitřní chodbou, tzv. šancemi, které ještě v pol. 19. století
společně s pěti bastiony ze čtyř
stran střežily přístup k hradu.
Po průchodu branou přijdeme
k platanové aleji - původní cesta
ze zámku do Hodonína
Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy - skanzen
www.skanzen-nulk.cz
Otevřeno: pondělí vždy zavřeno
duben: zahájení návštěvní sezony - 27. 4. 2014 - pořad Stavění máje
květen, červen, září, říjen: úterý až pátek: 9 - 16, sobota, neděle: 9 - 17 hod.
červenec, srpen: úterý až neděle: 9 - 17 hod.
Poslední prohlídky vždy hodinu před zavírací dobou.
Kontakt: tel.: 518 332 173, e-mail: [email protected], [email protected]
Vstupné: 80,- Kč, školní mládež a důchodci 40,- Kč, rodinné 180,- Kč
Cizojazyčný výklad - příplatek 250,- Kč pro skupinu min. 20 návštěvníků, nutno objednat předem
Na budování Muzea vesnice jihovýchodní Moravy jako umělé formy prezentace života vesnického obyvatelstva první poloviny 20. století je nutno
nahlížet v historických souvislostech. Tyto snahy byly jen dalším stupněm
posilování národního sebeuvědomění, které jsou nejlépe patrné od poloviny 18. století, doby národního obrození. Vůdčí silou byla česká inteligence.
Vznikla tzv. slavistika, nauka o slovanských národech a slovanské vzájemnosti. Velmi významnou aktivitou bylo uspořádání velké Národopisné
výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895. Byla připravována několik let
a předcházelo jí mnoho regionálních výstav a národopisných slavností.
Výstava byla zahájena svatováclavským chorálem a podpořili ji i sokolové,
kteří zde uspořádali svůj III. všesokolský slet. Centrem zájmu se stala
výstavní vesnice, která tak dala podnět k budování stálých muzeí lidového
stavitelství. S budováním Muzea vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici se započalo v roce 1973 a jako nejvhodnější místo byl vybrán rozsáhlý
prostor strážnických luk nedaleko zámeckého parku, který je od města oddělen vodním tokem Baťova kanálu a vzrostlou zelení. Jako vstupní areál je
využita budova bývalého panského pivovaru, kterou nechal postavit v roce
1612 Jan Fridrich ze Žerotína. Vaření piva mělo ve Strážnici velmi dlouhou
Skanzen - mlýn.
tradici, měšťanský pivovar však vzal za své během vpádu Bočkajovců v roce
1605. Panský pivovar byl postaven na panských pozemcích v blízkosti města, cesty k přívozu řeky Moravy i panského mlýna, ve kterém byl šrotován
pivovarský slad a pivo se v něm vařilo ještě v roce 1874. Dodnes zaujmou
oba jeho střešní štíty i pozdně renesanční křížové klenby nesené řadou toskánských sloupů v jeho vnitřních prostorách.
Osa muzea je souběžná s Baťovým kanálem. Levá strana prezentuje různé
podoby sídel jednotlivých regionů. Návštěvníky přivítá nejprve kopcovitý
terén skromných dřevěných domků moravských Kopanic, který přechází
k honosnějšímu statku Luhačovického Zálesí a pokračuje k malebným
domkům zemitého Horňácka. V jednom z nich je postaven tkalcovský stav,
na kterém je předváděno tkaní horňácké činovati. Vzadu se již rozprostírá
rovina nedokončených staveb Dolňácka, kam teritoriálně patří také město
Strážnice a okolní obce. Pravá strana muzea je věnována technickým a hospodářským stavbám. Nejprve jsou to dřevěné stodoly, poté areál vodních
staveb s mlýnem, vodní pilou a valchou. Poté vstoupíme na ucelené prostranství ve tvaru náměstí, které lemují vinařské lisovny, desítky vinařských
sklepů a ukázky vinohradů. Za ním lze zahlédnout skupinu seníků z
Javorníka tvořící areál lučního hospodářství a na levé straně kovárnu s
úplným vnitřním zařízením. Další rozvoj muzea je zaměřen spíše než na
jeho prostorové dokončení, na dobudování již stávajících areálů. Vznikají
zde postupně drobné sakrální stavby např. Boží muka na křižovatce
cest k vinařskému areálu, obdělávají
se kousky polí a za ploty je možno
spatřit také domácí zvířata.
Muzeum
bylo
návštěvníkům
zpřístupněno v roce 1981. Otevřeno
Dožínky ve skanzenu.
je během letní turistické sezony a pořádají se zde interaktivní programy i
mimo letni sezonu. Na jaře je to velikonoční pořad s vynášením smrtky,
nošením létéčka, pletením pomlázek, malováním kraslic a obchůzkou.
Dalším je ukázka tradičních řemesel např. opracovávání dřeva nebo slámy.
Zajímavá je i Hasičská neděle s ukázkami historické i současné techniky
a hasičských zásahů nebo Vojenská neděle s ukázkami vojenského ležení
a historické techniky. Na podzim jsou prezentovány sklizňové práce. Adventní program představuje zvykosloví i gastronomii celého tohoto období.
Poslední červnový víkend je muzeum jedním z míst, kde se uskutečňuje
Mezinárodní folklorní festival Strážnice a Dětská Strážnice.
KULTURA
Každoročně pořádané kulturní a společenské akce:
• leden: Tříkrálová obchůzka, Plesová sezona
• únor: Plesová sezona, Fašank
• březen: Josefská výstava vín, Velikonoce ve skanzenu
• duben: Den Země, Stavění máje ve skanzenu
• květen: Otevírání plavební sezony, Abeceda řemesel ve skanzenu
• červen: Zahájení letní turistické sezony, MFF Strážnice a Dětská Strážnice
• červenec - srpen: Strážnické kulturní léto
• srpen: Dožínky ve skanzenu, Mariánská pouť, Zarážání hory podr vrchem Žerotín
• září: Strážnické vinobraní, Strážnické rockové slavnosti, Podzim na dědině
- skanzen, Velká drakiáda
• říjen: Strážnický salon Fr. Cundrly, Ukončení plavební sezony na Baťově kanále
• listopad: Svatomartinské hody, „Radujme se, veselme se…“ ve skanzenu
• prosinec: Adventní trhy a koncerty, Čertovské harašení, Mikuláš ve městě,
Rozsvícení vánočního stromu, Strážnický živý betlém
VINAŘSKÁ TURISTIKA
Strážnické vinice jsou soustředěny v lokalitách Žerotín a Staré hory.
Strážnické vinohrady.
Moravská vinná stezka, areály vinných sklepů
Tradice vinohradnictví a vinařství na Strážnicku zasahuje daleko do minulosti. Již bývalý majitel strážnického panství Petr z Kravař udělil městu v
roce 1417 tzv. horenské právo, tj. soupis práv a povinností vztahující se
k pěstování vinné révy, odvodům a prodeji vína. Tato výsada je zpodobněna také na městském znaku, kde lev vycházející ze stylizované vstupní
brány třímá v pravé tlapě vinohradnický nůž zvaný kosíř a v levé střapec
červených hroznů. Ve štítu je na dlouhé tyči zavěšen věnec, symbol práva vinného šenku, tedy práva nalévat a prodávat víno. Žerotínské období,
tedy 16. a začátek 17. století, je vůbec považováno za zlatý věk rozvoje vinohradnictví a vinařství na Strážnicku. Strážnické vinohrady jsou doposud
soustředěny na slunečních svazích pod vrchem Žerotín, nazvaném právě
po tomto panském rodě. Viničné tratě se těší názvům jako: Dolní Štamfáty,
Horní Štamfáty, Kňhanice, Podkovné, Stračinky, Supinky, Utěšené, Varhany, Žebráky, Dolní hory, Horní hory, Svárové, Teplé, Baxa hory, Růžené,
Mrhoně, Fryzáky a Příčné. Současná rozloha vinohradů je přes 120 hektarů. Pásy vinohradů zde střídají ovocné sady, zahrady, políčka a meze tak,
že jako celek vytvářejí malebnou mozaikovitou krajinu hrající v každém
ročním období nejrůznějšími barvami. Lze zde nalézt staré odrůdy jabloní,
hrušní, moruší, mišpulí, kdoulí, dřínů a oskoruší. Typickými odrůdami vinné révy pěstovanými ve strážnických vinohradech jsou z bílých vín: Müller
Thurgau, Veltlínské červené rané, Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský, Rulandské bílé, Kadarka bílá a stará vzácná odrůda zvaná Frašták. Z červených
druhů je to Frankova a Zweigeltrebe.
Typické červené odůdy zdejší vinné révy: Frankovka a Zweigeltrebe. Josefský košt vín.
Vinařské akce spojené s kulturou a gastronomií zde patří k nejoblíbenějším.
Snad v každé obci se pořádají košty vín - ve Strážnici má tradici Josefský.
Významnou akcí je na začátku měsíce září Strážnické vinobraní spojené s
koštem burčáků, vín, krojovaným průvodem, jarmarkem tradičních výrobků a humorně laděným zábavným programem. Z otevřených vích se pak
dlouho do noci rozléhá hudba a zpěv lidových písní. Krajem prochází
Moravská vinná stezky, proto jsou vinařžské akce hojně navštěvovány nejen
místími, ale také turisty.
Hotařská búda pod vrchem Žerotín
www.vinarstvidobcakovi.cz
Otevřeno: květen, červen, září: sobota, neděle od 13:00 do 20:00 hod.
Červenec, srpen: pondělí až neděle od 15:00 do 20:00 hod. Jindy dle domluvy.
Kontakt: Vinařství Dobčákovi, mobil 721 244 934, e-mail: [email protected]
Zarážaní hory na Hotařské búdě.
Hotařská búda.
Stavba byla postavena v roce 1896 jako přístřešek pro hotaře, tj. obecní
hlídače a ochránce vinohradů, jejichž služba byla nejdůležitější a nejintenzivnější v době dozrávání hroznů, tj. od srpna do ukončení sklizně. Za
krádeže hroznů byly udělovány podle horenského práva velmi přísné tresty.
Od useknutí ruky a bičování na pranýři se postupně přešlo k peněžitým
trestům. Utrhnout a sníst dozrávající hrozen si mohla jedině těhotná
žena či vyhladovělý pocestný procházející kolem vinohradů. Odnést s sebou si ho však nesměl. V současné době Hotařská búda slouží jako místo
pro pořádání kulturních a společenských akcí, z nichž nejvýznamnější je
Zarážání hory. Je zde nainstalována malá expozice vinohradnictví a vinařství na Strážnicku. Během letní turistické sezony funguje také jako vinotéka.
Petrov Plže
V některých obcích jsou sklepy soustředěny do řadových zástaveb, z nichž
nejznámější je areál 80 přírodních vinných sklepů v Petrově Plžích budovaných od 15. století a prohlášený v roce 1983 Památkovou rezervací lidové
barokní architektury. Vinné sklepy tu vytvářejí ulicovou zástavbu se dvěma
náměstíčky.
Sudoměřice Starý potok
Novodobý areál vinných sklepů z 80. let 20. století, jejichž výstavba se uskutečnila v původním vyschlém korytu Sudoměřického potoka
Kozojídky Pod Kříbem
Novodobý areál vinných sklepů z 80. let 20. století osmi vinných sklepů.
VODNÍ TURISTIKA
Koupaliště Strážnice
http://camp-straznice.cz/koupaliste
Koupaliště se nachází za zámkem vedle Autokempingu,
jenž je držitelem certifikátu
Cyklisté vítáni. Jsou zde dva
venkovní bazény. Jeden plavecký a druhý pro děti s tobogánem. V areálu se nachází
hřiště na plážový volejbal,
minigolf a bufet.
Tobogán je v provozu i při večerním koupání.
Baťův kanál
Velkým lákadlem pro turisty je unikátní technická památka poloviny 20.
století - tzv. Baťův kanál. Myšlenka využití řeky Moravy ke svému podnikání
zaujala kolem roku 1927 velkoprůmyslníka Tomáše Baťu. Po jeho tragické
smrti o pět let později se tohoto smělého plánu ujal Jan Antonín Baťa. Regulace toku Moravy a výstavba kanálu měla pro firmu několik významů. Kromě realizace starého snu o propojení evropských veletoků Dunaje, Odry
a Labe se jednalo o přepravu lignitu z dolu v Ratíškovicích do továren a
tepláren v Otrokovicích, která byla v té době finančně nevýhodná, a také
o vybudování melioračního systému v okolí řeky Moravy. Organizačně a
technicky náročná stavba se uskutečnila v letech 1934 až 1938.
Již v roce 1939 se po kanálu plavila výletní loď Mojena jako předzvěst
dnešního turistického využití této vodní cesty.
Plavby po Baťově kanále
Jednotlivá přístaviště mají své provozovatele a nabízejí různé služby od vyhlídkových plaveb, vodního taxi, výpůjčky lodí a hausboatů až po kulturní
vyžití, gastronomii či ubytování. Bez oprávnění je možno řídit malá plavidla
do výkonu 20 kW. Osoba starší 18 let může řídit plavidlo bez zvláštního
povolení či průkazu. V půjčovně ho obsluha pouze proškolí k manipulaci
s lodí. Na kanálových úsecích je povolena maximální rychlost 5km/hod.
Na Strážnicku Baťův kanál nabízí hned tři přístavy – ve Strážnici, Petrově a
Sudoměřicích. Na celém vodním toku je vždy 1. května zahajována plavební sezona odemčením vody symbolickým klíčem, po němž se po kanále
rozjede množství větších i menších lodí. Ceremoniál je provázen bohatým
kulturním programem. Tato vodní cesta je lemována od přístavu U Veličky
vyřezávanými dřevěnými sochami sv. Vojtěcha, u skanzenu vodníka, u
mlýna vodnice, u čističky čistílka, ve Starém městě babky s nůší a bobra
před přístavištěm v Petrově. Sudoměřické přístaviště nabízí k prohlédnutí
unikátní technickou památku tzv. Výklopník, pomocí kterého se lignit
nakládal na lodě. V současné době slouží jako vyhlídka. Během léta se v
přístavištích uskutečňují nejrůznější kulturní a gastronomické akce např.
grilování či degustace destilátů. Plavební sezona bývá slavnostně ukončována vždy 28. října.
Přístaviště Strážnice
www.bataknalodi.cz
mobil: 603 371 350
e-mail: [email protected]
Přístaviště Petrov
www.vodni-turistika.cz,
mobil: 732 288 960
e-mail: [email protected]
Přístaviště Výklopník Sudoměřice
www.batak-pujcovnalodi.cz
mobil: 732 141 614
e-mail: [email protected]
Vodní nádrž Mlýnky
Vodní nádrž Mlýnky je situována
asi 6 km od Strážnice na samé hranici se Slovenskem. Je využívána
ke koupání a rybaření. Nedaleko
přehrady se nachází chatová osada Mlýnky s malovanou kapličkou.
Vodní nádrž Lučina
Vodní nádrž (cca 2 ha) slouží v létě
ke koupání, v zimě k zimním sportům. Během letní sezony zde funguje půjčovna šlapadel. Služby zde
zajišťuje menší infocentrum a řada
ubytovacích a stravovacích zařízení.
Přístaviště Strážnice.
Plavební komora Strážnice.
Výletní loď Amos.
CYKLOTURISTIKA
Stezka - městský okruh:
Turistické informační centrum – Vyhlídková městská věž – kostel sv. Martina – kostel
Panny Marie – mlýn, Památník bratrského školství, pálenice, moštárna – městské
muzeum – synagoga a židovský hřbitov – přístav Strážnice – skanzen – zámek,
zámecký park – modrotisková dílna - Turistické informační centrum
Délka trasy: 4 km
Trasa městského okruhu vede od plně certifikovaného turistického informačního centra (TIC), které se nachází v blízkosti autobusového i vlakového nádraží. Pokračuje k vyhlídkové městské věži, okolo kostelů a mlýna
na náměstí k městskému muzeu. Poté je možno v letních měsících navštívit
i synagogu s přilehlým židovským hřbitovem. K projížďce přiláká i přístav na baťově kanále, za kterým se vynoří skanzen a za silnicí zámecký park se
zámkem. Procházkou ve stínu mohutných stromů je možno z parku pět
vyjít a zamířit k proslulé modrotiskové dílně. Poté se opět vrátit do TIC.
Nejen cykloturistům poskytuje strážnické Infocentrum komfortní servis.
Naučná stezka Vinohradní:
Strážnice MěÚ – kaple sv. Rocha – Skalická brána – doleva cyklotrasa směr Radějov
– mostek Radějovka směr Mlýnky – Hotařská búda - rozcestí nad přehradou Mlýnky
– doprava směr Petrov – Petrov Plže – Strážnice
Délka trasy: 22 km
Nenáročná trasa vedená pěknou přírodou určená pro pěší i cykloturistiku. Zajímavostí po cestě jsou mohutné stromy oskoruší ve strážnických vinohradech, nad
kterými se po levé straně tyčí vrch Žerotín s kaplí a křížem. Stezku je možno si prodloužit do osady Mlýnky, kde za přehradní hrází pokračuje cyklostezka do Zlatnické
doliny a Skalice na Slovensku. Poté je možno se vypravit po staré cestě do Sudoměřic
a shlédnout areál vinařských sklepů Starý potok. Odtud pak pokračovat do Petrova
se známým přírodním areálem barokních vinařských sklepů Plže a po stezce podél
železniční trati po dálkové cyklotrase č. 46 zpět do Strážnice.
Naučná stezka Pomoravím:
Strážnice MěÚ – Staré Město – dálková cyklotrasa č. 47 směrem k lesu u řeky Moravy – doleva lesem – doleva k obci Petrov – Petrov přístav na Baťově kanále – podél
Baťova kanálu do Strážnice
Délka trasy: 10 km
Nenáročná trasa určená pro pěší i cykloturistiku s méně upraveným terénem. Úsek
dálkové cyklotrasy č. 47 po strážnických loukách je veden po cestě zpevněné tzv.
šotolinou, tj. hrubými kameny, po kterých se na kole jede jen těžkopádně. Úsek
podél Baťova kanálu je přírodní stezka za pěkného počasí příjemně sjízdná nabízející chládek stromů a keřů. Je nazývána také Řezbářskou stezkou, neboť je podél
vody zdobena dřevěnými plastikami zdejších řezbářů. V Petrově je to Bobr, u čističky Čistílek, před mostkem ve Starém městě Babka s nůší, u mlýna Vodnice, ve
strážnickém přístavu Vodník a u křížení Baťova kanálu, bývalé říčky Morávky, s říčkou Veličkou socha sv. Vojtěcha, patrona vodáků.
Naučná stezka Úprkova:
Strážnice MěÚ – Tvarožná Lhota – Kněždub – Hroznová Lhota – Kozojídky – Žeraviny – Vnorovy – Strážnice
Délka trasy: 30 km
Trasa určená pro cykloturistiku vedoucí nenáročným terénem po obcích okolo města
Strážnice. Ve Strážnici je nutno se za železničním přejezdem směrem na Veselí nad
Moravou se napojit na cyklotrasu do Tvarožné Lhoty vedoucí okolo farmy Dúbravka, kde svého času pobýval malíř krojů Slovácka Antoš Frolka. Zde je možná krátká
zajížďka do Muzea oskoruší. Pak do Kněžduba kolem rodného domu Antoše Frolky
k památnému rodnému domu bratří Úprků. Kolem Slováckého Slavína se vydat do
Hroznové Lhoty, kde se nalézá po pravé straně keramická dílna. Odtud je možno
podniknout krátkou zajížďku do Tasova, kde je možno si prohlédnout selský dům
lidové malérečky Rózky Falešníkové a malovaným žudrem – vchodem do domu.
Zajímavý je také kostelík, který nechali postavit krajané v Americe. Odtud zpět do
Hroznové Lhoty, po cestě se zastavit u místního doškaře a litografa a pokračovat do
Kozojídek. Zde je památný dům akademického malíře Karla Benedíka a po cestě zpět
areál vinařských sklepů Kříb s nedalekým rybníkem a sportovním areálem. Odtud
pak do Žeravin prohlédnout si zvonici a kapli, pak přes kopec do Vnorov nahlédnout
do muzea osobností a po cyklostezce zpět do Strážnice.
Naučná stezka Oskorušová:
Rekreační oblast Lučina – Travičná – Radějov - vrch Žerotín – Holý vrch – Mlýnky Radějov – Tvarožná Lhota - Rekreační oblast Lučina
Délka trasy: 30 km
Náročnější trasa určená pro turistiku i cykloturistiku vedoucí nestejnoměrným terénem. Z rekreační oblasti Lučina je možné se pěšky se vydat do sadů nad Tvarožnou Lhotou, kde roste známá Špirudova oskoruše, pak se vydat na salaš Travičná, k
rozhledně Travičná a za ní seběhnout dolů po velmi strmé Dřevařské stezce lemované
dřevěnými plastikami zdejších řezbářů a vydat se zpět do rekreační oblasti Lučina.Je
možné zvolit i náročnější okruh. Z rekreační oblasti Lučina se vydat na salaš Travičná
a k rozhledně Travičná nad Tvarožnou Lhotou a za ní seběhnout dolů po velmi strmé
Dřevařské stezce lemované dřevěnými plastikami zdejších řezbářů. Ještě před silnicí
se napojit na stezku vedoucí do Radějova. Pak přejet lávku přes potok a vydat se
dál směrem ke strážnickým vinohradům. Na levé straně se bude tyčit vrch Žerotín
s kaplí, křížem a nádherným výhledem do kraje. Při cestě podél vinných tratích zde
rostou různě roztroušeny mladé i mohutné stromy oskoruší, z nichž nejznámější je
Adamcova. Od Hotařské búdy je potřeba sa vydat na Holý vrch, buď přímo, nebo
oklikou přes osadu Mlýnky a odtud zpět do Radějova. Za kostelem se napojit na
cestu vedoucí přes kopec do Tvarožné Lhoty, kde je Muzeum Oskoruší. Odtud pak
vystoupat do sadů nad kopcem a prohlédnout si Špirudovu oskoruši a sjet stezkou
zpět do Rekreační oblasti Lučina.
Naučná stezka Orchidejová:
Rekreační oblast Lučina – Bílá studna – Kobela – Výzkum – Šumárník - Rekreační
oblast Lučina
Délka trasy: 15 km
Trasa je určená pro velmi ohleduplnou pěší turistiku vedená Chráněnou krajinnou
oblastí Bílé Karpaty s množstvím vzácných druhů rostlin i zvířat. V rekreační oblasti
Lučina se vydat za hotel Radějov po stezce směrem k vrchlu Bílá Studňa. Odtud se
vydat po hřebenu k vrcholu Kobela, odkud se nabízí nádherný rozhled do celého
kraje. Pak sejít na bod Výzkum a napojit se na dálkovou cyklotrasu č. 46. Směrem
doleva. U rozcestníku za Kněždubským hájem se vydat rovně na vrch Šumárník, na
kterém jsou patrné zbytky valů bývalého keltského hradiště. Na tuto upomínku zde
bylo nainstalováno množství dřevěných soch místních řezbářů. Odtud je možné sjet
přímo zpět do Rekreační oblasti Lučina.
Naučná stezka Bukovina:
Rekreační oblast Lučina – Obora Radějov – Bukovina - Kněží Hory - Rekreační
oblast Lučina
Délka trasy: 17 km
Trasa je určená pro náročnou adrenalinovou pěší turistiku. Z rekreační oblasti Lučina
je nutno se vydat přes potok po cestě od autobusové točny směrem přímo vzhůru do
kopce kolem rekreačních středisek. Cesta vede až k myslivecké chatě zv. Nimrod.
Odtud je pak nutno vkročit do Obory Radějov oplocené vysokým drátěným plotem jen s několika branami a stoupat až na vrchol Bukovinu. Odtud se pak vybrat
přes Kněžské hory a Pusté zpět do Rekreační oblasti Lučina. Vzhledem k tomu, že
je v oboře povolena honitba, je nutno dbát výstrah na cedulích, zachovávat velkou
obezřetnost a nescházet z označených stezek. Tato část Chráněné krajinné oblasti
Bílé Karpaty byla před založením obory nekrásnější skvostem zdejší přírody CHKO
BK - Měsíčním údolím vedoucím z Pustých do osady Mlýnky.
Naučná stezka Moravskou Saharou:
Strážnice – Vnorovský jez – Meandry řeky Moravy – Bzenec Přívoz – Váté písky –
Rudnik a zpět
Délka trasy: 25 km
Trasa určená pro cykloturistiku vedoucí přírodním terénem severně od města
Strážnice. Ve Strážnici je nutno sjet k Baťovu kanálu a vydat se směrem k Vnorovskému jezu. Odtud vede asfaltová cesta až k mostu přes řeku Moravu v Bzenci
přívozu. Zde přejít most, projet podjezdem pod rychlostní železniční tratí Břeclav – Přerov a zabočit doleva směrem k rekreačnímu středisku Littner. Odtud pak
pokračovat asfaltovou cyklostezkou Bzeneckou Doubrabou vhodnou i pro on-line
brusle a zabočit doprava na Rudnik ke koňské farmě. Pak je možno se vrátit stejnou
cestou do Strážnice nebo pokračovat do Ratiškovic či se kousek vrátit a pokračovat
do Rohatce a zde se napojit na dálkovou cyklotrasu č. 47 nebo č. 46, či zvolit trasu
okolo Baťova kanálu.
Poutní Cyrilometodějská stezka:
Svatý Kopeček u Olomouce – Svatý Hostýn u Bystřice pod Hostýnem – Velehrad u
Starého Města Uherské Hradiště – Svatý Antonínek u Blatnice – Šaštín Stráže
Celková délka trasy: 191 km, délka trasy ze Svatého Antoníka do Šaštína: 56 km
Stezka je součástí systému evropských kulturních stezek CERTESS (European
Cultural Routes). Ze Svatého Antonínka vede přes Veselí nad Moravou, Strážnice,
Petrov, Sudoměřice, Skalicu na Slovensku a Holíč do poutního místa Šaštín Stráže.
Ve Strážnici prochází kolem původně gotického kostela sv. Martina, barokního
kostela Neanebevzetí Panny Marie, kaple sv. Rocha. Při pouti lze udělat také menší
odbočku přes Radějov, kde je místní kostel zasvěcen právě Cyrilu a Metodějovi a kde
se každoročně koná pouť věnovaná těmto světcům i krojová pouť ke kapli na vrchu
Žerotín, jíž se účastní celý mikroregion. Ze Strážnice do Skalice na Slovensku lze pouť
vést i příjemným chládkem okolo vodní cesty Baťova kanálu.
Moravská vinná stezka:
Uherské Hradiště – Veselí nad. Moravou – Strážnice – Petrov – Sudoměřice – Hodonín – Znojmo
Celková délka trasy: 300 km 70 vinařskými obcemi
Délka: 112 km
Moravské vinařské stezky je dlouhodobý projekt ochrany kulturního dědictví a
rozvoje vinařské turistiky na jižní Moravě. Od roku 1999 je postupně realizován
ve spolupráci s 280 vinařskými obcemi a mnoha dalšími partnery. Každá z deseti vinařských oblastí má svůj vlastní okruh vinařských stezek. Všechny okruhy
jsou propojené páteřní Moravskou vinnou stezkou. Prochází všemi moravskými
vinařskými podoblastmi a protíná sedm z deseti okruhů místních vinařských stezek.
Na její trase leží 70 vinařských obcí, desítka chráněných přírodních lokalit i významné historické a architektonické památky oblasti.
Dálková: Beskydsko-karpatská magistrála č. 46:
Březová –Strání - Velká nad Veličkou – Strážnice – Petrov - Sudoměřice
Celková délka trasy: 63,8 km, délka trasy z Vápenek do Sudoměřic: 42,3 km
Převýšení: 3105 m
www.cyklo-jizni-morava.cz
Náročná dálková cykotrasa vedoucí východomoravskými pohraničními pohořími
Bílých Karpat a Beskyd. V jihomoravském kraji prochází nejatraktivnějšími partiemi Bílých Karpat od Strážnického podhůří do nitra hor. Prochází tak svérázným
regionem Slováckého Horňácka, který představuje ve vší pestrosti - přírodní i národopisné. Zprvu rovinatý terén u řeky Moravy se vstupem do masívů Karpat mění v
kopcovitý se značnými nároky na fyzickou kondici. Fyzická obtížnost je však vyvážena rostoucí atraktivitou přírodního prostředí a dalekými výhledy do krajiny. Trasa
vede střídavě po silnicích III. tř., ale také po zpevněných polních a lesních cestách. Za
hranicí kraje dále pokračuje do kraje Zlínského a Moravskoslezského.
Dálková: Moravská stezka č. 47:
Olomouc - Veselí nad Moravou – Vnorovy – Strážnice - Hodonín
Celková délka trasy: 48,32 km, délka trasy z Veselí n. M. do Hodonína: 31,3 km
Převýšení: 549 m
www.moravska-stezka.cz, www.cyklo-jizni-morava.cz
Jižní část páteřní cyklotrasy spojující střední Moravu s jižní na trase kopírující tok řeky
Moravy. V úseku Jihomoravského kraje prochází regionem Slovácka a Strážnického
Pomoraví v jeho nejcennějších přírodních partiích. V tomto úseku vede většinou
po zpevněných polních cestách, místy horší kvality, v údolní nivě řeky. Přes měs-
ta a vesnice obvykle prochází po místních komunikacích. Postupně se na mnohých
úsecích budují kvalitní cyklostezky, nezřídka kopírující proslulý Baťův kanál. Asi 1
km dlouhý úsek, vedený po silnici I. tř. u Rohatce, vyžaduje zvýšenou pozornost.
Nauční stezka Oskorušová.
Čistílek na Baťáku.
Cyklisté podél Baťova kanálu.
FOLKLOR
Lidový oděv
Strážnický kroj patří do skupiny dolňáckých krojů. Kromě Strážnice se
nosil i v dalších čtyřech okolních obcích - Petrově, Sudoměřicích, Radějově a Rohatci. Ve Strážnici se odedávna předlo a tkalo, vyrábělo se zde
znamenité „strážnické“ sukno, indigem se tiskl modrotisk. V současné
době ve Strážnici působí již třetí
generace modrotiskařů v rodinné dílně Jochů. Tu založil v roce
1906 Cyril Joch. Pracuje se v ní
dosud podle tradičních technologií
a má také sovu vlastní prodejnu.
(www.arimo-modrotisk.cz)
Muži nosí dlouhé úzké soukenné
kalhoty - „nohavice“ zastrčené do
vysokých kožených holínek, zdobené
„cifrováním“.
Ozdobou
svátečního kroje každého muže je
vyšívaná „šlingrovaná“ bílá plátěná
košile se širokými silně škrobenými rukávy, zvaná „široká“ a na
ní brokátová, květinovým motivem
po okrajích vyšívaná vesta zv. „ kordulka“. Ženský kroj zaujme bohatě
nabíranými škrobenými „ rukávci“,
krajkovým okružím kolem krku a
jednobarevnou brokátovou nebo
jemně vzorovanou sukní, zástěrou
zv.„fěrtoch“ a „kordulkou“.
Na hlavě nosí ženy nejčastěji červené turecké šátky, jejichž úvaz se liší od
vesnice k vesnici, od města k městu. Ženy obouvají v některých případech
zdobené holínky, ale především ve Strážnici častěji černé kožené šněrovací „střevíce“, které se více podobaly panské obuvi. Panský vliv je cítit ve
Strážnici ve střídmosti a vkusu kroje a také v jeho materiálech. Ve Strážnici byla také velká tradice kožešníků, kteří zhotovovali proslulé strážnické
„dubenné kožuchy“, ve kterých důstojně chodili nejen Strážničané, ale
také muži z okolních obcí. Krátké kožíšky byly také doplňkem ženského
zimního kroje.
Strážnický kroj.
Mezinárodní folklórní festival ve Strážnici.
Strážnické folklorní soubory a muziky
Ve městě Strážnici působí tři folklorní soubory. Nejstarší z nich je Danaj,
mladší Žerotín a nejmladší Demižon přičemž každý z nich má své dětské
oddělení i nadšenou partu seniorů. Ppůsobí zde také množství cimbálových
muzik, dechová muzika a další hudební tělesa, které je možno slyšet hrát při
nejrůznějších příležitostech: Strážnická cimbálová muzika Michala Miltáka, Strážnická cimbálová muzika Danaj, Cimbálová muzika Demižón,
Cimbálová muzika Krepina, Cimbálová muzika Strážničan, Slovácká
krojovaná dechová hudba Svárovanka.
Cimbálová muzika M. Mitálka.
Strážnické vinobraní.
Mezinárodní folklorní festival Strážnice, Dětská Strážnice
www.nulk.cz, www.skanzen.nulk.cz
Každý poslední týden v červnu se do Strážnice sjíždějí tisíce návštěvníků,
aby se pobavili a užili si příjemné atmosféry města, zámeckého parku a
skanzenu. Během festivalu se mohou potěšit krásou lidových písní, tanců a
krojů ve slavnostním průvodu i v mnoha různých pořadech, zkusit si i tance
z cizokrajných koutů světa a společně si zazpívat a zatancovat u lidových
muzik. Najdou zde zábavu i poučení, mohou zhlédnout vystoupení nejen
našich, ale i zahraničních souborů a seznámit se tak s jinými kulturami.
Mnoho diváků se už po léta účastní hodnocení v populární Soutěži o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku a někteří z nich si v ní přímo i zatančí. Na každoroční setkání se vždy těší nejenom samotní návštěvníci, ale
i desítky účinkujících od nás i ze světa, neboť festival je už tradičně místem
setkávání přátel lidových tradic a zábavy.
Mezinárodní festival Strážnice.
Mezinárodní festival Strážnice.
Festival se poprvé uskutečnil v roce 1946 a od svého počátku měl charakter
celostátních slavností. Probíhá nejen na amfiteátrech v zámeckém parku, ale
také ve vinohradnickém areálu a před usedlostmi v nedalekém strážnickém
skanzenu. Programy komornějšího charakteru zájemci sledují rovněž ve
vlastní budově zámku – již tradicí se staly hudební pořady v zámecké expozici lidových nástrojů.
Strážnický Mezinárodní folklorní festival získal statut festivalu CIOFF
(Mezinárodní rady organizátorů festivalů folkloru a lidového umění), čímž
se zařadil mezi vybrané celosvětové folklorní festivaly a již dvakrát se stal
festivalem Středoevropského sektoru CIOFF. Pro každého návštěvníka je
však tím nejcennějším jeho vlastní prožitek, proto je nejlépe přijet do Strážnice a prožít nezaměnitelnou atmosféru festivalu osobně.
SPORT, DĚTI
Za zámkem se nachází koupaliště s tobogánem a minigolfem. V prostoru
mezi zámkem a Skanzenem se nachádzí rozsáhlý sportovní areál s fotbalovým hřištěm a tenisovými kurty.
Nabízí všestranné využití s možností ubytování. Vybavenost ubytovny dává
předpoklady pro soustředění sportovců, ubytování kolektivů, školních
výletů apod. Nově vybudované apartmány jsou vhodné pro aktivní rodinnou rekreaci a víkendové pobyty. V areálu je pět venkovních tenisových
kurtů, hala stolního tenisu s osmi stoly, fotbalové hřiště, hokejbalové hřiště
mezinárodních parametrů, basketbalové hřiště, travnaté hřiště na minifotbal. Během zimního období je tenis provozován v nafukovací vytápěné hale.
Bzenecká 1538, 696 62 Strážnice
tel.: 518 334 501
mob. správce areálu a ubytovny: 737 954 666
mob. správce tenisových kurtů: 732 766 580
http://home.tiscali.cz/tjstraznice/
V centru města je situován venkovní areál s herními prvky pro rodiny
s dětmi - Zahrada u sv. Martina - odpočinkové místo v centru města Strážnice u Bílé věže. V léte se zde konají menší kulturní akce, v zime slouží
prostor hřiště ako kluziště.
tel.: 603 240 533, mail: [email protected]
www.rcstr.cz
Otevřeno: léto 9:00-21:00 hod. , v zimě (kluziště) 10:00-19:00 hod.
Zahrada u sv. Martina v čase strážnického vinobraní.
SUDOMÉŘICE
Obecní úřad
Nádražní 322
696 66 Sudoměřice
Telefon: 518 335 222
Web: www.obecsudomerice.sz
Obec je vzdálena cca 11 km od města Hodonína a 5 km od Strážnice, leží
při silnici do slovenské Skalice. Jedna z nejstarších obcí v oblasti Bílých Karpat byla založena roku 1262 významným moravským šlechtickým rodem
Tvrdišovců, jehož nejvýznamnějším členem byl Sudomír, podle něhož nese
své pojmenování. Dnes má obec okolo 1250 obyvatel a výměru katastru 933
ha, jehož větší část leží v CHKO Bílé Karpaty.
Sudoměřické sklepy ve vinařském areálu Starý potok.
HISTORIE
Prehistorické osídlení
Původní pozdně velkomoravské a přemyslovské osídlení se nacházelo
v lokalitě Hrůdy u říčky Morávka, kde jsou patrné zbytky valů původního
hradiště, které sloužilo k ochraně hranic českého království. Nedaleko po
proudu Baťova kanálu se našlo, při archeologickém průzkumu v rámci
výstavby obchvatu Sudoměřice, pozůstatky velkého osídlení z pozdní doby
kamenné (asi 3000 let před naším letopočtem), kdy na výhodném místě, na
návrší nad zaplavovanou oblastí, stála osada s dřevěnými kůlovými domy.
K unikátním nálezům z této doby patří soubor zvláštně tvarovaných nádob,
vzácný tzv. tulipánovitý pohár nebo dva dětské pohřby uložené v odpadních
jámách. Další výraznější osídlení na lokalitě představují hluboké zásobní
jámy – podzemní sila na obilí – ze starší doby bronzové (asi 1800 let př. n.
l.). Z jedné z nich pochází bohatý soubor zlomků keramických nádob a sada
hliněných závaží, tvořící původně patrně součást tkalcovského stavu. Výzkumem byla také zachycena poměrně rozsáhlá keltská osada ze 3. a 2. století
př. n. l. a dále germánská osada z mladší doby římské (4. stol. n. l.); z té
pocházejí m. j. vzácná železná ostruha, stříbrná římská mince, nebo bronzová spona na šaty. V těchto mladších obdobích byly v zástavbě nadzemní
dřevěné domy doplňovány chatami zahloubenými do země – polozemnicemi. Hojnost nálezů a především množství hliněných střepů ukazuje, že
toto místo je jedno z nejrozsáhlejších osídlení v našem regionu, které bylo
navíc téměř nepřeržité od 3. tisíciletí před n.l. až do 13. století n.l. Obec
Sudoměřice dnešní podobě u hranice se Slovesnkém byla založena někdy
mezi lety 1260 – 1264 družiníkem českého krále Přemysla Otakara II. - Sudomírem z rodu pánů z Horky. Tento blízký spolubojovník krále Přemysla
Otakara II založil snad roku 1262 vesnici Sudoměřice. V parčíku na křižovatce nechal obecní úřad postavit v rámci oslav 750 let založení obce sochu
zakladateli vesnice panu Sudomírovi z rodu Tvrdišovců. Sudoměřice byly
a jsou významným střediskem vinařství tohoto regionu. V období držby
Strážnicka rody pánů ze Žerotína (1499 -1628) a hrabat de Magnis (1628 –
1848) měly Sudoměřice po Strážnici největším výměru vinohradů, což bylo
způsobeno především vhodnými jižními polohami viničních tratí.
PAMÁTKY
Ve vesnici se dochovalo několik tradičních usedlostí, tzv. Poddunajské
hliněné architektury. V Nádražní ulici je památkově chráněný hliněný
dům č.p. 377, který je dokladem lidové architektury 19.století. Na návsi je
Památkově chráněný hliněný dům v centru obce.
Sudoměřice
dochovaný Panský dvůr – správní s hospodářská budova, která dnes slouží
zčásti obci. Památkově chráněný Panský dvůr č.p. 126 je z konce 17. století
a je nejstarší stavbou v obci, která upoutá svou stylovou čistotou vysoké
střechy a bílé omítky s modrou podrovnávkou. Pro německou finanční
Odhalení sochy Sudomíra, zakladatele obce na návsi v roce 2012.
stráž byl v létech 1942 – 44 vystavěn soubor tzv. německých dvojdomků.
Z 18.století je hranolová návesní zvonice nedaleko dvoru, skrytá ve stínu
ořešáků u silnice. Dalšími velmi starými objekty jsou kaple Panny Marie
Bolestné na Podhatí také z 18. stol., kaplička sv. Urbana ve vinařské lokalitě
Hronové ze 17. století a další drobné sakrální památky. Dominantou obce
je funkcionalistický kostel Krista Krále, který pochází z let 1930 –33 a upoutá svou stylovou čistotou. Upravena je zachovalá zástavba v návsi u hlavní
křižovatky, kde stojí historicky cenný selský dům č.p.20 a letos opravená stodola z 19. století, která kdysi sloužila jako obecní býkárna. Výklopník uhlí
postavený v roce 1938 na Baťově kanálu je technickou památkou v návrhu.
16 m vysoká stavba je dokladem dřívější překládky uhlí z vagonů na lodě
vezoucí náklad po kanálu pro baťovu elektrárnu v Otrokovicích. Plně
naložený vagon s lignitovým uhlím z nedalekého dolu TOMÁŠ v Ratíškovicích se pomocí lanového navijáku, vtáhnul do místnosti výklopníku. V této
místnosti se nachází důmyslná kolébka s výsypkou. Celá kolébka i s kolejí,
násypkou,a plným vagonem, byla pomocí lanového kladkostroje zdvižena.
Vagon pak čelními dveřmi vysypal prašný lignit do připravené lodi.
KULTURA
Možnosti kulturního vyžití v obci je velmi rozsáhlá. Kulturní život zahajuje plesová sezona, pak následuje fašank, Košt ovocných destilátů, po půstu
následuje velikonoční zábava, rybářské závody, pak se koná slet čarodějnic
Sudoměřice
na Výklopníku, otevírání plavební sezony u Výklopníku na 1. máje. První
sobotu v květnu se koná oblastní či místní výstava vína, první pátek a sobota v červnu krojované letní hody s právem, slavnostní ukončení školního roku, a v r. 2012 byla také oslava 750 let obce v červenci, v listopadu
chutnání mladého vína a Svatomartinská husa, před Vánocemi – Zpívání u
vánočního stromu na návsi. Tahounem kulturního a společenského vyžití
jsou různé společenské organizace. Velmi aktivní je Rodičovské sdružení
při škole v Sudoměřicích, které ve spolupráci s obcí a s podporu MAS
Strážnicko pořídila v r. 2011 - 10 mužských a 10 ženských krojů pro potřeby
různých společenských příležitostí. Velmi aktivní jsou zahrádkáři – vinaři,
kteří každoročně pořádají místní výstavy vína a jedenkráte za čtyři roky
oblastní družební výstavy vín z družebních organizací ze Strážnice, slovenské Skalice, Petrova a Sudoměřic.
Dále v obci působí tato sdružení a organizace: sportovní – fotbalisté a
hokejbalisté, církevní - chrámový sbor, farní schola, zájmové – občanské
sdružení Dolinečka, rybáři, myslivci, důchodci a dále neformálně organizované skupiny: dětský taneční kroužek, přírodovědný kroužek a farní
společenství.
Pohled na Výklopník na Baťově kanálu.
TURISTIKA
Významným bodem je státní hranice se
Slovenskou republikou. Se slovenským
městem Skalica jsou udržovány přátelské vztahy a čilá spolupráce je i s vinaři
ze Skalice, Strážnice a Petrova. Zajímavostí je přístav na Baťově kanálu, kde se
překládalo uhlí z železniční vlečky na lodě.
Sudoměřice
V r. 2004 byla otevřena vyhlídková věž na výklopníku uhlí, který se stal
důležitým bodem pro turisty. Dnes je uvnitř expozice historie dopravy
a plavby s projekcí.
V údolí Sudoměřického potoka na hranici se slovenskem se nachází
rekreační oblast Mlýnky se 4 ha nádrží užívané pro sportovní rybaření.
V malebném závěru údolí je ubytovacím zařízením penzionu Jana s letním
táborem. Ve vyschlém korytě tzv. Starého potoka, kousek od vesnice kde
byla od 16. století obecní pastvina, se nachází malebný vinařský areál Starý
potok, kde je 30 sklepů, jednak podnikatelů ale i drobných vinařů ze Sudoměřic. U vstupu do areálu je s podporou MAS Strážnicko opraven Dům
zahrádkářů s ubytováním, venkovním amfiteátrem a velkým společenským
sklepem pro 200 lidí. Původně sklepy byly v 70. letech povoleny jako případný protiatomový úkryt. Soukromé sklepy byly povolovány pod podmínkou, že jejich vlastníci budou nuceni strpět případné využití sklepů pro účely civilní obrany a komplex měl sloužit jako úkrytové místo (protiatomové
kryty) pro polovinu obyvatel obce. Naštěstí jsou dodnes sklepy používány
výhradně na výrobu a skladování vína. Díky velmi dobrým klimatickým a
geologickým podmínkám se místní vinaři mohou pyšnit velmi kvalitními
víny. Z bílých odrůd se tu pěstuje Rulandské bílé, Rulandské šedé, Müller
Thurgau, Ryzlink rýnský, Sylvánské zelené, Chardonnay, Souvignon, Pálava, z modrých odrůd je to např. Frankovka, Modrý Portugal, Zweigeltrebe.
Červnové hody v Sudoměřicích.
Na katastru obce se nachází vinice větších výrobců vína, ale i řada malých
vinic drobných pěstitelů.
Sudoměřice
CYKLOTRASY
V obci začíná Beskydsko – Karpatská magistrála, která vás provede Bílými
Karpaty. Kolem obce prochází tzv. Moravská stezka, která je páteřní trasou
ojedinělé sítě sítě regionálních cyklistických tras procházejících malebnou
krajinou jižní Moravy. Konkrétně se jedná o místní Vinohradní naučnou
stezku, která vás zavede na vrch Žerotín a regionální Strážnickou vinařskou stezku, která je značená modře podle ultramarínové barvy, která se
objevuje na lidových krojích regionu a nechybí na žádném původním lidovém stavení. Na trase této stezky leží dalších 15 vinařských obcí, např. Petrov,
Strážnice, Hroznová Lhota, Blatnice pod Sv. Antonínkem s malebnými
sklípky, historickými památkami i zajimavými přírodními lokalitami a
malebnými výhledy do kraje.
Otevíraní Baťova kanálu probíhá každoročně 1. května.
Výstav vín v novém obecním sklepě pod Domem zahrádkářů
TASOV
Obecní úřad
Tasov č. 89
696 63 Hroznová Lhota
Telefon: 518 327 336
Web: www.tasov-ho.cz
Obec leží 9 km severovýchodně od Strážnice při řece Velička v nadmořské
výšce 203 m. Původně vinařská a ovocnářská obec ležící na rozhraní
Horňácka a Dolňácka v chráněné krajinné oblasti Bílých Karpat na cestě
mezi Strážnicí a Velkou nad Veličkou. Obec patří mezi nejstarší v okolí.
V současné době žije v obci 552 obyvatel. Katastr má 635 ha.
Hodová chasa před opraveným obecním úřadem.
HISTORIE
První písemná zmínka je už v roku 1217, kdy uherský král Andreas
II. (Ondřej II.) věnoval území Skalice panovníkovi – hraběti Thomae
(Tomášovi). V minulosti to bylo strategické vojskem strážené místo, kudy
vedla cesta z Česka do Uherska, která se na starých mapách uváděla jako
Porta Tasi. Dále tu vedla i cesta latinsky nazývaná Via exploratorum de Bohemia, česky uváděná jako Cesta českých stráži.
V 16. století stál v Tasově kostelík jednoty bratrské. V roce 1654 byl zbořen a
z materiálu získaného z tohoto kostelíka byl postaven kostel sv. Jana Křtitele
v Hroznové Lhotě, kde je obec Tasov přifařená.
Zajímavý je znak obce: Modro – zlatě dělený štít. Nahoře sv. Václav ve
stříbrném brnění s červeným pláštěm, držící v pravici na zlaté žerdi stříbrnou korouhev s černou plamennou orlicí. Dole modrý hrot se zlatou osmihrotou hvězdou, provázený vinnými hrozny, vpravo modrým a vlevo
zeleným. Osmihrotá hvězda připomíná rod Šternberků, v roce 1447 zapsal
Zdeněk ze Šternberka své zboží včetně vesnice Tasova Mikulášovi z Vojslavic. Svatý Václav je patronem obce.
V Tasově žil a ve svém ateliéru tvořil slovácký malíř Antoš Frolka (18771935), který později žil a tvořil ve Tvarožné Lhotě a významná lidová
umělkyně - malérečka Rozka Falešníková (1900-1983), jejíž tvorbu můžete
najít ještě na průčelí některých domů v obci.
KULTURA
Hlavní akcí obce jsou krojované Václavské hody, které se konají poslední
víkend v září. V obci vyvíjí činnost následující spolky: Tělovýchovná jednota Tasov - fotbalový oddíl byl založen v roce 1932 a provozuje areál na
okraji obce, kde každoročně začátkem července pořádá velký Nohejbalový
turnaj. Sbor dobrovolných hasičů Tasov, založen již za Rakouska-Uherska
v roce 1891, dnes pořádá mj. každoročně velkou Mikulášskou nadílku.
Myslivecké sdružení Rošťovica obhospodařující honitbu o rozloze 622 ha
a brokovou střelnici v Topolovém hájku. Čelnové združení pořádá besedy
s dětmi, dětské dny, obecní střelecké závody, toulky přírodou. Velmi oblíben je tradiční myslivecký ples. Aktivní jsou i chovatelé, kteří vyvíjí činnost
v Hroznové Lhotě.
Čerti a andělé v Tasově mají dobré zázemí.
PAMÁTKY
Obec má dnes svou dominantu, kterou je kaple sv. Václava, která byla
postavená v roku 1928 z darů tasovských rodáků, kteří žili v Americe.
Tasov
Vysvěcena byla 28. 9. 1929 u příležitosti oslav milénia sv. Václava. V druhé
světové vojně z kaple odvezli zvon, který měl být následovně roztavený. Tento osud ho ale naštěstí nepostihl. Po vojně byl objevený až v německém
Hamburgu a podařilo se ho dostat spět do kaple. Kapli v roku 1974 postihl
požár a vyhořela, následovali její opravy a byla uvedená do svého původního stavu. Nad vchodem do kaple je vytvořena působivá mozaika sv. Václava.
Památný dům č. p. 52 v Tasově.
Před kaplí u cesty se nacházejí další dvě památky. První je kamenný kříž
a druhou je pomník obětem první světové vojny. Na podstavci, kde jsou
umístněné v černé mramorové desce fotografie a jména padlých vojáků
v 1. světové vojně je socha se zdviženou pravou rukou, v levé drží kříž. Před
pomníkem je další socha modlícího se anděla.
K pamětihodnostem obce patří lidový dům č.p. 52 významná památka
Kaple sv.Václava na návsi, v pozadí Obecní ubytovna.
Tasov
lidového stavitelství chráněn Památkovým ústavem ČR se zachovaným
vstupním žudrem a původní vnitřní dispozicí.
Jedná se o stavbu z konce 18. století, která je postavena z tzv. “kotovic”.
Základem kotovic je naplavená žlutá hlína, podobná hlíně určené pro
keramické účely a voda, do kterých se přidávají nasekaná sláma a plevy
z obilí, které drží hlínu pohromadě.
TURISTIKA
Zázemí pro návštevníky obce je turistická ubytovna s půjčovnou kol, vytvořená s podporou MAS Strážnicko z bývalé obecní školy. V centru obce
je tak obcí poskytováno levné ubytování s kapacitou 40 lůžek. Tradiční
červencový nohejbalový turnaj s účastí družstev z celé ČR přitahuje řadu
fanoušků. V pěkném prostředí u obce se nachází areál Topolový hájek,
ve kterém se kromě různých kulturně společenských akcí, již více než 20
let, vždy na přelomu července a srpna koná BESEDA U BIGBÍTU - festival hudebníků všech stylových žánrů bigbítu. Zdejší krásná příroda láká k
výletům pěší i cyklisty. Obcí vede řada cyklotras. Pěkným výletním místem
je Tasovský rybníček (cca 1,5 ha) využíván rybáři k rybolovu. Patří do povodí Moravy, rybářský revír Morava 6A. Je napájen říčkou Veličkou, která
se vlévá do řeky Moravy. Na říčce Veličce se posledních letech se zde usadil bobr evropský, jehož vodní hrady budí zájem u všech kolemjdoucích.
Místní produkty mošty, med a medovinu můžete ochutnat od místních
zemědělců a včelařů.
Tasovský rybníček.
TVAROŽNÁ LHOTA
Obecní úřad
Tvarožná Lhota 190
69662 Strážnice
Telefon: 518 337 726
Web: www.tvarozna-lhota.cz
Obec s 915 obyvateli se nachází cca 5km JV od Strážnice. Jedná se, jako
ve většině obcí Strážnicka, o ulicovou obec se zvonicí uprostřed a sevřenou linií původních usedlostí podél potoka. Tvarožná Lhota leží větší částí
svého katastru (1700 ha) v CHKO a biosférické rezervace UNESCO Bílé
Karpaty. Název obce se pravděpodobně odvíjí od daně (lhúty) placené
původně také naturálně tvarohem.
Tvarožná Lhota při pohledu z balonu při Srazu Lhot.
HISTORIE
Obec Tvarožná Lhota (dříve jen Lhota) je připomínána už v roce 1486 jako
součást strážnického panství. Ještě předtím v roce 1475 obdržela od Pertolda
z Lipé právo od úmrti, které bylo v roce 1546 potvrzeno Janem II. ze Žerotína. Od roku 1628 až do zrušení patrimoniální správy náleželo strážnické
panství i s Tvarožnou Lhotou hrabatům Magni. V době jejich vlády během
18. stol. vznikl nejstarší obecní typář, který byl užíván ještě v první pol. 19.
stol. V kruhovém pečetním poli jsou umístěny motivy vinných hroznů a
vinařského nože, opis je majuskulou PECZET, DEDINI. LHOTI. Pečetní
znamení připomíná dávnou vinařskou tradici v obci.
První informací o existenci budov obce mám v zápisu ze Školní kroniky v
roce 1883. “Budovy v obecní správě se nalézající jsou: škola, zvonice, obecní
dům, obecní stodola a sýpka obecní. V obci nachází se i pokladna kontribučenské záložny, do níž patří 13 obcí okresu Strážnického. Nejpěknější
stavení v obci jest škola “. Bohužel škola byla pro špatný stavebnětechnický
stv zbořena a na jejím místě vyrostl obecní dům.
Na hospodářské usedlosti Dúbravka nad obcí žil i tvořil známý malíř
Slovácka, žák Joži Uprky Antoš Frolka, který tento již chátrající statek
koupil od Magnisů.
Na katastru obce dále k hranicím bývala stavení kopaničářského osídlení
osady Jiříkovec, dnes jsou tam chráněné louky rezervace Čertoryje. V roce
1938 prodává obecní rada pozemky v trati Vrchy na výstavbu prvních
rekreačních chat. V údolí zvaném Lučina, kde stávali dva mlýny na toku
Radějovka je v roce 1940 zřízena budova německé okupační celní správy a
střelnice pro celní správu. V roce 1964 se začíná budovat v místě střelnice
nádrž Lučina, a zahajuje se i výstavba kempu.V roce 1969 je Lučina vyhlášena rekreační oblastí.
PAMÁTKY
Kostel sv. Anny vystavěný ve funkcionalistickém stylu byl vysvěcen 30.
července 1933. Světitelem byl světící biskup Msgre Jan Stavěl, zvony světil
farář Jan Vrtek dne 2. července 1933 za asistence d.p.konsistor. rady Martina
Funkcionalistický kostel a Společenský dům v centru v jarní záplavě květů.
Tvarožná Lhota
Bogára z Hroznové Lhoty a d.p. prof. Františka Bureše od sv. Martina ze
Strážnice. Myšlenka postavit zde kostel vznikla již v orce 1909, je uvedena
v pamětní knize Kostelní jednoty sv.Anny. Sbírky na stavbu se konaly po
celé obci i okrese.V letních měsících bývá kostel vyzdoben krásnou květinovou výzdobou.
Hranolová zvonice na návsi je z počátku 19. století a začátkem 21. století prošla rekonstrukcí. Roku 1900 byl před zvonicí postaven dřevěný kříž,
který byl později nahrazen křížem kamenným.
Památkově chráněný selský dům.
Selský dům z konce 18. století, je patrně nejstarší stavbou v obci a je posledním dokladem staré hliněné zástavby v obci. Je památkově chráněn.
V současnosti je v domě malá autentická expozice selského života a výroby
tvarohu. Prohlídku a případné ubytování lze domluvit na tel. čísle 724 162
265.
KULTURA, TRADICE
Kulturní a společenský život v obci je velmi pestrý. Spolky s veřejností
zajišťují udržování a obnovu místních tradic, a obyčejů: únorový fašank,
květnové stavění máje, a čevencové anenské hody, aj. i vytváření nových
tradic (aktivity okolo oskoruší, den dětí, soutěž ve vaření gulášů, rodinný
nohejbal apod. Největší společenskou akcí je již tradiční Slavnost oskoruší,
která se v roce 2015 dočká již čtrnáctého pokračování. V obci je 9 sdružení
a spolků a dalších 9 neformálně organizovaných skupin. Rozvoj aktivit TJ
Sokol, Sdružení INEX a Mužského sboru byly podpořeny v rámci projektů
LEADER. Také místní škola a školka (MŠ, ZŠ do 5. třídy) se aktivně zapojují do společenského života v obci pořádáním veřejných kulturních akcí
(pěvecké, taneční apod.) pro rodiče a ve spolupráci s obcí pro důchodce.
Tvarožná Lhota
Trhy ve Tvarožní Lhotě na Slavnost oskoruší.
Ve škole jsou i mimoškolní kroužky počítačů, angličtiny, kresby a hry na
flétnu. Obec za svůj všestranný rozvoj získala v roce 2012 zlatou stuhu
Vesnice Jihomoravského kraje roku 2012. Obec pracuje v péči o krajinu
a zeleň systematicky což dokládá ocenění titulem Kvetoucí sídlo Evropy
2008 a Zelenou stuhou v roce 2007.
Obec Tvarožná Lhota je známá tradicí oskoruší.
Zářijové Oskorušobraní na salaši Travičná.
Tvarožná Lhota
O oskorušové tradici se můžete dozvedět v Muzeu oskoruší na návsi a
na Salaši Travičná na oskorušové stezce. Malé muzeum zaujme exponáty
z plodů i dřeva oskeruší např. putovním pohárem se jmény vítězných
pálenek – oskorušovic a s fotografickou výstavou „Oskoruše nejkrásnější“
na podporu starých stromů.
Oskoruše je snad největší a nejplodnější ovocná dřevina v celé Evropě a v posledních letech se opět vrací k vinohradům a polním cestám. Plody se zpracovávají na ovocný čaj, marmelády, mošty, vyrábí se z nich pálenka oskerušovice
a nebo může posloužit i léčivá tinktura z pupenů na křečové žíly. Ale nejjednodušší a také nejzdravější způsob užívání je jíst zralé měkké, krémovité plody čerstvé. O tom, jak je zde tato ovocná dřevina vážená a ctěná svědčí právě
to, že stromu bylo zřízeno vlastní muzeum, ke kterému patří i naučná stezka.
Na trase Oskorušové stezky jsou mohutné chráněné stromy oskeruší i největší Adamcova oskoruša, která má obvod kmene 460 cm, stáří se odhaduje cca 500 let. Z Muzea oskoruší neodejdete s prázdnou. Můžete si zde
zakoupit produkty z tohoto stromu, suvenýry, ale i stromek samotný, dají
vám ochutnat tradiční bylinné čaje našich babiček. Dozvíte se, co je dřínka, moruše, mišpule, jak šmakuje Karpatský verbuň, Vojšická duha nebo
Oskorušový sen. Dvakrát ročně se zde pořádají kulturní akce v sobotu po
Velikonocích Slavnost oskeruší a třetí sobotu v září Oskorušobraní.
Otevřeno: V. - X.: so - ne 13.00 - 17.00; VII. - VIII.: po - ne 13.00 - 17.00
(jinak na obj.) tel.: 724 162 265, [email protected]
TURISTIKA, VOLNÝ ČAS
Výchozím mítem pro turistiku je nejen obec kde se kříží naučné stezky
Úprkova a Oskorušová a vede tudy Strážnická vinařská stezka. Druhým
“Festival na vodě“ - mezinárodní hudební festival na hladině vodní nádrže Lučina v září.
Tvarožná Lhota
místem je rekreační oblast Lučina s 2 ha přehradou a infocentrem,
kterou spravuje obec a leží 2 km nad ní. Oblast Lučina se nachází v nádherné lučnatém údolí v jádrové zoně Chráněné krajinné oblasti Bílých
Karpat, v údolí pod kopcem Šumárník (398 m). V lokalitě Lučina je přes
400 rekreačních chat, podnikových i soukromých zařízení pro ubytování.
Nachází se zde nově zrekonstruována vodní nádrž Lučina (2004) určená
ke koupání. Je trojúhelníkového půdorysu, dva břehy jsou betonové, jeden
přírodní pod lesem s pozvolným vstupem do vody. V betonové části jsou
pro vstup do vody schody. Pláže jsou travnaté, na vtoku je štěrková malá
pláž se skluzavkou, u hráze je můstek na skákání do vody. Největší akcí je
začátkem září mezinárodní hudební charitativní „Festival na vodě“.
V sousedství vodní nádrže umožňuje ubytování Autokemp Lučina a jiné
rekreační objekty. V letní sezóně zde naleznete stánky s občerstvením.
Návštěvníkům nabízí oblast možnost turistických vycházek do okolí s bohatým výskytem lesních plodů a hub. V jarních měsících se naskýtají nezapomenutelné pohledy na rozsáhlé louky poseté květy. Vybudované jsou
cyklistické a běžkařské stezky. Lučina je výchozím místem tří naučných
stezek Orchideová, Bukovina a Dřevařská.
Turistickou atraktivitou je i zpřístupněná rozhledna Travičná, na vrcholu
stejnojmenného kopce s nadmořskou
výškou 380 metrů. Je první rozhlednou v Chráněnné krajinné oblasti Bílé
Karpaty. Vyhlídku a expozici spravuje obec Tvarožná Lhota. Rozhledna
vysoká celkem 52,6 metrů byla postavena jako úplně první rozhledna
v CHKO Bílé Karpaty koncem roku
2000 za necelé čtyři měsíce. Oficiální
otevření se uskutečnilo dne 29. 4. 2001.
Ve výšce 33,6 metrů nad zemí byl pro
turisty vybudován přístupný ochoz,
ke kterému vede 177 schodů.
Pohled na severozápad upoutá dlouhou hradbou Ždánického lesa a Chřibů. Zde nelze přehlédnout známý
hrad Buchlov se sousedící kaplí
sv. Barbory. Dále na sever jsou vidět
jezera u Ostrožské Nové Vsi
a směrem přes Veselí nad Moravou
jde pohled dále za Uherské Hradiště
až ke sv. Hostýnu. Na severovýchodní straně návštěvníka může zaujmout
proslavené poutní místo - Svatý Antoníček u Blatnice a dále na obzoru
Slavnostní otevření rozhledny v roce 2011.
je vidět hřeben Vizovických vrchů. Zbytek pohledu zaujímají Bílé Karpaty,
kterým dominuje nejvyšší vrchol - Velká Javořina (970 m.n.m.). V atriu
rozhledny Travičná je panelová prezentace CHKO BK.
Otevřeno: IV., V., IX., X., so, ne, svátek 13.00 - 17.00 (X. pouze do 16.00); VI.:
celý týden (mimo po) 10.00 - 18.00; VII.- VIII. celý týden 10.00 - 18.00; tel.: 518 337
726, 725 90 66 55, www.tvarozna-lhota.cz
Salaš Travičná - výletní centrum pod rozhlednou.
Pod rozhlednou se nachází areál roubených staveb Salaš Travičná - výletní
centrum pro ekologickou výchovu, řemesla a sporty v přírodě. V areálu
je malé muzeum kopaničářských roubených staveb salaše – salaš, srub,
stodůlka, ovčín, krmík aj., ekologická naučná stezka se 7 zastaveními popisující různé biotopy a jejich obyvatele, v ploše areálu je vysazeno arboretum 23 původních dřevin Bílých Karpat a v areálu jsou příjemně umístěny
sportovní atrakce pro malé a velké – lávky, lanovky, lana, myší díra, pohyblivé sochy zvířat či horolezecký strom. Areál je certifikován jako Ukázková přírodní zahrada, můžete se tu učit bylinky našich babiček i užitek ze
zajimavých odrůd ovoce. V areálu je přírodní amfiteátr pro pořádání kulturních akcí a tábořiště pro stany a týpí. V okolí jsou pastviny pro ovce, kozy
a koně. Připraveny jsou vyjíždky na koních. Na malé děti čekají zvířátka,
například husy, kachny, kozy, ovce či malý salašnický pejsek. Pro organizované skupiny jsou připraveny i tématické programy, které ukazují, jak se žilo
ve zdejším kraji před lety. Pro děti je každoročně začátkem srpn připravena
Etnosalaš - hry a soutěže pro děti na Salaši a koncem září Oskorušobraní –
akce pro všechny milovníky krásných stromů.
Otevřeno: IV., V. a IX., X.: so, ne 10.00 - 17.00; VI. - VIII.: denně 10.00 - 17.00
(jinak na objednávku) ,tel.: 724 162 265; www.tvarozna-lhota.cz
ŽERAVINY
Obecní úřad
Žeraviny 44
696 63 Hroznová Lhota
Telefon: 518 327 123
Web: www.zeraviny.cz
Žeraviny jsou malou původně zemědělskou obcí s 200 obyvateli v rovině
v podhůří Bílých Karpat, jižním směrem 8 km od Veselí nad Moravou, 5
km východně od Strážnice a v blízkém sousedství obce Hroznová Lhota.
Obec se rozkládá na pravém břehu řeky Veličky a přes obec vede uměle
vybudovaný Mlýnský náhon, napájený vodou z Veličky. V okolí obce se
rozprostírají rozlehlá pole. Rozloha katastru je 231 ha. Nadmořská výška:
187 m n.m.
Kaple svaté Alžběty – nová dominanta obce.
HISTORIE
První písemná zmínka je z roku 1447, kdy patřila do ostrožského panství a
byla zapsána v majetku Mikuláše z Vojslavic spolu s Hroznovou Lhotou jako
majetek Ostrožského panství . Jedná se o historicky malou, zcela českou
obec. Původ jejího názvu je nejasný, buď znamená ves lidí Žeravových, nebo
spíše míto kde rostly řežaby, tj stromy jeřáby nebo možná ves postavenou
na pastvině. I po 2. světové válce zůstalo hlavním zaměstnáním zdejšího
obyvatelstva zemědělství. Počátkem 50. let zde ještě působil válcový mlýn,
průmysl nebyl v obci budován. V 60. letech byl vystavěn kulturní dům, obecní
úřad a objekt Jednoty. Mezi obcemi Kozojídky a Žeraviny byl vybudován
zemědělský areál a sportovní hřiště, které dnes již nefunguje. Svůj obecní
úřad má obec od roku 1990, předtím náležela pod MNV Hroznová Lhota.
SOUČASNOST
V obci aktivně pracuje řada spolků a organizací: myslivci, zahrádkáři,
farní společenství apod, kteří organizují akce. Zázemím pro kulturní a
společenské akce je nově upravený kulturní dům s knihovnou a zázemím.
V Žeravinách je také obchod se smíšeným zbožím a místní hřbitov. Obec
Žeraviny jako všechny obce Strážnicka je plynofikovaná. Žeraviny jako
první v okrese Hodonín, mají zpracované komplexní pozemkové úpravy
včetně úprav sítě cest a výsadeb zeleně u toků a cest v krajině.
PAMÁTKY
V obci se nachází několik stavebních zajímavostí. Je to malovaná návesní
zvonice z roku 1901, dále kaplička z 20.tých let minulého století zasvěcena
P. Marii Lurdské. Na tak malou obec jsou zde raritou dva objekty bývalých
mlýnů vystavěných na východním a západním okraji obce.
Dominantou obce je kaple Sv. Alžběty, patronky obce, nově postavena
díky rodákům žijícím v Kanadě a vysvěcena v roce 2001. Myšlenka stavby
kaple se datuje až do dob hluboké totality. V padesátých letech, v dobách
největších komunistických represí, se rozhodla trojice mladíků ze Žeravin
Zvonice v centru obce z roku 1901.
Žeraviny
uprchnout do Ameriky. Jejich útěk byl dramatický a v kritických chvílích si
tři uprchlíci slíbili, že pokud se vše podaří a jim se bude v cizině dařit dobře,
nechají na poděkování Panně Marii za její pomoc a ochranu postavit
v rodné vesnici kapli. Dva se opravdu dostali do Ameriky, jeden zůstal
v Německu. Přešlo mnoho let, ale na splnění slibu došlo. Díky manželům
Letákovým a jejich velkorysému daru vznikla stavba Kaple svaté Alžběty
– patronky obce, vnitřní interiér byl pak zařízen díky sbírkám a darům
soukromníků, sousedních obcí, farností a firem.
Kaple svaté Alžběty po rekonstrukci.
TURISTIKA
Kolem celé obce je vybudována síť stezek vhodná pro cyklisty i pěší turisty.
Nedaleko centra je odpočinkové místo pro turisty vedle hřiště pro volejbal
a tenis. Pro turisty s podporou MAS Strážnicko vzniklo v obci ubytování
pro projíždějící cyklisty.
Obec dodnes zdobí řada tradiční usedlostí s předzahrádkou
© 2014
Všetky práva vyhradené Mesto Skalica, Město Strážnice.
Bez písomného povolenia je zakázaná akákoľvek mechanická,
fotografická a elektronická reprodukcia alebo rozmnožovanie
tejto brožúry.
Texty a fotografie:
Archívy miest Strážnice, Skalica,
Vít Hrdoušek (MAS Strážnicko), Lenka Gronská,
Andrea Orbánová, Eduard Timko.
Preklad textov: LEXMAN, s.r.o.
Grafika: IF MEDIA, s.r.o.
© 2014
Všechna práva vyhrazena Město Skalica, Město Strážnice.
Bez písemného povolení je zakázána jakákoli mechanická,
fotografická a elektronická reprodukce nebo rozmnožování
této brožury.
Texty a fotografie:
Archivy měst Strážnice, Skalica,
Vít Hrdoušek (MAS Strážnicko), Lenka Gronská,
Andrea Orbánová , Eduard Timko.
Překlad textů: LEXMAN, s.r.o.
Grafika : IF MEDIA, s.r.o.
STRÁŽNICE