adipocere

ADIPOCERE
Seminární práce
Jméno: Alena Kiebelová
Škola: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta
Obor: Biologie
Ročník: 3
Akademický rok: 2007/2008
Předmět: Forenzní antropologie
Téma: Adipocere
Obsah
Obsah..............................................................................................................................ii
Úvod................................................................................................................................1
Rozkladné procesy..........................................................................................................1
Rozklad tuků...............................................................................................................1
Dekompozice ..............................................................................................................1
Vznik adipocere...............................................................................................................3
Postup adipocere.............................................................................................................5
Osobnosti adipocere........................................................................................................7
Sir Thomas Browne (1605-1682, objevitel adipocere)..............................................7
A. F. Fourcroy a M. A. Thouret (tvůrci termínu „adipocere“)...................................7
Výskyt ............................................................................................................................8
St. Bees Man...............................................................................................................8
William a John Higginsovi..........................................................................................9
Soap Man & Soap Lady............................................................................................10
Závěr..............................................................................................................................11
Použitá literatura...........................................................................................................12
Použité obrázky.............................................................................................................13
ii
Úvod
Jako téma pro svou seminární práci jsem si vybrala adipocere neboli zmýdelnění,
někdy se v české literatuře používá i výraz saponifikace či adipocire. V zahraniční literatuře
převažuje termín adipocere, proto budu dále používat převážně toto označení. S tímto jevem
jsem se poprvé setkala při studiu tafonomie v kosterní antropologii a velice mne zaujal. Je
zvláštní, že za určitých okolností je možné vidět mrtvá těla stará několik let či desetiletí někdy
až v téměř neporušeném stavu.
Určitou nevýhodou volby tohoto tématu byla skutečnost, že v české literatuře se mu
věnuje jen velice málo publikací, navíc většinou jen v rozsahu několika odstavců. Snažila
jsem se proto čerpat také ze zahraniční literatury, odborných článků, kde je možné najít
podstatně více informací, a také několika webových stránek, které se adipocere přímo věnují.
Rozkladné procesy
Rozklad tuků
Tuk se po smrti může rozkládat dvěma typy reakcí: hydrolýzou nebo oxidací.
Nenasycené tuky podléhají samovolné oxidaci, jejímž konečným produktem jsou
aldehydy. Uhlovodíky se štěpí na neutrální cukry, kyselinu mléčnou, CO2 a vodu. Oxidací
cukrů pak vzniká sulfán.
Lipidy a glykolipidy tvořící tělesný tuk, jsou vlastními lipázami rozkládány na vyšší
mastné kyseliny (palmitovou a stearovou). Za určitých podmínek dojde k porušení membrány
adipocytu, ten se naplní vodou a uvolní svou tukovou výplň. Mastné kyseliny jsou poté
hydrolyzovány a hydrogenovány anaeroby jako je Clostridium Welchii, které mění tuk na
hydroxykyseliny tak, že sekretují toxiny obsahující proteázy a fosfolipázy. Takto vzniklé
mastné kyseliny zůstávají (pokud nedojde k dalším chemickým procesům) jako vosková
substance, zvaná adipocere.
Dekompozice
Před samotným adipocere prochází tělo několika stádii dekompozice. Tyto stádia jsou:
•
Algor mortis (chladnutí těla) – dochází k zástavě funkcí mozku, stejně jako dýchání,
srdce přestává tlouct. Teplota těla klesá dokud nedosáhne teploty okolí. Tělo je
ochablé, moč a stolice mohou být samovolně vyloučeny. V prvních hodinách smrti
dochází k poklesu teploty asi o 1 °C za hodinu, později je chladnutí pozvolnější. První
na mrtvole ochladnou periferní části, což můžeme registrovat již za 1 – 2 hodiny,
1
pokles teploty částí těla krytých šatem pozorujeme až za 4 – 5 hodin. K určení doby,
kdy nastala smrt, se používá výpočet pomocí minimálně dvou hodnot rektální teploty,
naměřených ve stejných intervalech a ve stejném prostředí. Rychlost chladnutí závisí
na:
- Teplotě okolního prostředí – rychleji chladne mrtvola v otevřeném prostoru, ve
vodě, na studeném větru atd., záleží také na podložce, na které se tělo
nachází.
- Oděvu – mrtvola oblečená, přikrytá, zabalená apod. chladne pomaleji.
- Stáří, výživě a velikosti těla – rychleji chladnou těla dětí a starších osob, také u
hubených osob dochází k poklesu teploty rychleji než u otylých. Oddělené
části těla chladnou rychleji než mrtvola v celku.
- Způsobu a příčině smrti – osoby zemřelé náhle chladnou pomaleji než těla lidí
umírajících pomalu, neboť u těchto dochází k pomalému chladnutí již v
agónii před smrtí. Rychleji chladnou osoby, u nichž je příčinou smrti
vykrvácení.
•
Zasychání – nastává brzy po smrti a vzniká jednak odpařováním vody z povrchu těla a
také tím, že tekutina v těle klesá na nižší místa. Při otevřených očích lze nalézt žlutavé,
později hnědé zaschnutí na spojivce. Mimoto je posmrtným jevem také zakalení
rohovky. Na rtech zasychá zevní část a dochází k zatvrdnutí bukální strany. Na
místech, kde je zaživa kůže vlhká nastává zaschnutí rychleji. Bříška prstů se svrašťují,
díky čemuž vzniká dojem, že rostou nehty.
•
Livor mortis (posmrtné usazování krve) – několik hodin po smrti se krev usazuje
v nejnižších částech těla. Pro tento jev jsou charakteristické tmavě červené skvrny na
těle, zatímco zbytek kůže je naopak světlejší. Po zástavě srdce klesá krev na nejníže
uložená místa v těle venózním systémem, což způsobuje modrofialové zabarvení kůže.
Zároveň dochází k vzestupu plasmy a tím k zvýšení posmrtné bledosti v horních
partiích těla. Pokud mrtvolu v prvních hodinách po smrti otočíme, posmrtné skvrny se
přesunou opět na nejnižší místa. Skvrny se vytvářejí zpravidla za 2 – 3 hodiny po
smrti, nejdříve jsou roztroušené, postupně splývají a plně vyvinuté jsou asi za 6 hodin.
Skvrny se tvoří nejdříve po stranách krku, později na zádech a po stranách těla.
Naopak se nevytvoří v místech, kde tělo leží svou tíhou na podložce. Posmrtné skvrny
mají fialovou nebo červenofialovou barvu, případně jinou podle způsobu smrti (např.
při otravě CO2 jsou červené, při utonutí narůžovělé)
2
•
Rigor mortis (posmrtná ztuhlost) – rigor mortis nastává již během první hodiny po
smrti a postupuje směrem od hlavy dolů (descendentní typ ztuhlosti). Nejprve se
objevuje u žvýkacích svalů, dále obličejových, šíjových a nakonec na horních a
dolních končetinách. Úplná ztuhlost nastává obvykle za 6 – 8 hodin, trvá několik
hodin až dnů, a pak ve stejném pořadí mizí. Jakmile se rigor mortis násilně zruší,
zpravidla už znovu nenastane, i když u ostatního svalstva stále trvá. Primární příčinou
tohoto jevu je vyčerpání zásob ATP a únik Ca2+ ze sarkoplasmatického retikula. U
svalnatých lidí je ztuhlost vyvinuta rychleji, nastupuje dříve a trvá déle. Pomaleji
nastává rigor mortis při nízké okolní teplotě, zato ale déle trvá. Obvykle začíná
pomíjet po dvou dnech a po čtyřech dnech mizí úplně. Zornice se těsně po smrti
rozšíří, za 1 – 2 hodiny dochází vlivem rigor mortis k zúžení. Je-li v chodu porod,
může ztuhlost způsobit vypuzení plodu; rovněž může nastat i posmrtná ejakulace.
Kataleptická ztuhlost je zvláštním případem rigor mortis a nastává v okamžiku smrti,
kdy všechny části těla zůstanou ztuhlé, což zapříčiňuje občas velmi zvláštní polohy
mrtvoly (člověk může např. zůstat stát či držet šálek u úst). K tomuto jevu dochází
zejména po traumatech mozku a míchy, zasažení bleskem, oběšení, apod.
•
Hniloba – Hnilobné bakterie jsou většinou grampozitivní tyčinky, anaerobní, štěpící
glukózu a bílkoviny za tvorby páchnoucích plynů. Při štěpení bílkovin vzniká sulfán,
který reakcí s krevním barvivem tvoří sulfhemoglobin, který způsobuje zelené až
černozelené zbarvení kůže. To se objevuje nejprve v oblasti břicha a nejpozději na
rukou a na nohou. Během 4 – 7 dnů nabývá kůže „mramorového“ vzhledu. Průměrně
velké tělo se poté buď rozloží postupně až do stádia samotného skeletu nebo u něj
dojde v určitém stadiu k vytvoření adipocere.
Vznik adipocere
Adipocere (adipo = tuk, cere = vosk), stejně jako mumifikace, vzniká přerušením
rozkladných procesů, tedy jako přirozená konzervace těla. Ke zmýdelnění dochází u těl
uložených ve vlhkém prostředí, ve kterém není přístup vzduchu (např. ve vodě, ve vlhké
jílovité půdě, v hrobech se spodní vodou, ale i v suchém prostředí za využití vlastní tělní
vody, např. při zabalení těla v plastikovém pytli), a kde moc nedochází k cirkulaci plynů.
Častěji vzniká adipocere u těl ponořených ve vodě v zimních měsících. Při tomto procesu
dochází k přeměně tuku v šedobílou mazlavou hmotu, která je tvořena převážně palmitovou a
stearovou kyselinou a jejich vápenatými a hořečnatými solemi.
3
Rychlost zmýdelnění závisí na mnoha faktorech, např. druhu půdy, častěji se objevuje
v „černých“ jílovitých půdách a jeho vznik urychluje písek, protože udržuje stálou teplotu i
vlhkost. Dále na teplotě a celkovém zdravotním stavu před smrtí, zejména na množství
podkožního tuku. Proto jsou ke zmýdelnění po smrti více náchylné ženy, děti a obézní lidé,
mají totiž větší podíl tělesného tuku. Určitou roli hraje také příčina smrti, pokud se na těle
vyskytují otevřené rány, tak se zde adipocere tvoří přednostně. V případě, že člověk zemře na
bakteriální nebo virovou infekci, dojde k urychlení posmrtných přeměn. Antibiotika, drogy a
jedy naopak rozkladné procesy zpomalují.
Obr. 1 vznikající adipocere po dvou, sedmi a dvanácti týdnech
První známkou nastoupení procesu adipocere je macerace pokožky, která začíná již po
několika hodinách na špičkách prstů, pokračuje do dlaně a asi během týdne se rozšíří po celé
ruce. Na nohou probíhá obdobný proces, ale o něco později. Pokožka je bílá, svraštělá a lze ji
po určitém čase stáhnout (v létě už za 14 dní).
Ke zmýdelnění poté dochází za několik týdnů na tvářích, dlaních, ploskách nohou a u
žen také na prsou. Saponifikace postupuje z povrchu do hloubky, až dojde k přeměně svalstva
a později i vnitřních orgánů. Ke zmýdelnění celého těla dochází v našich podmínkách během
2-3 let.
Obr. 2 Postupující adipocere, viditelné hlavně na tvářích
4
Kompletně vyvinuté adipocere má nejprve načervenalou až hnědou barvu, později
připomíná „bělošedý, mazlavý a sýrovitý krunýř“. Typický je pronikající zápach,
připomínající amoniak, někdy ovšem není snadné ho rozeznat, vzhledem k dalším plynům
vznikajícím při rozkladu těla (např. kadaverin nebo putrescin). Později se pach mění na
sladký, případně mizí úplně. Konsistence adipocere může být různá – od mazlavé a kašovité
přes polotvrdou až po tvrdou a zrnitou v místech s vyšším obsahem minerálních látek. Na těle
se mohou tvořit šedobílé tuhé krusty z vápenatých solí, které mají na povrchu vzhled „husí“
kůže. Při obnoveném přístupu vzduchu tělo zasychá v bělavou, tvrdou a drolivou hmotu
připomínající vápno. Vnitřní orgány bývají většinou dobře zachovány. Z forenzního hlediska
je významný fakt, že u takto zachovalých těl lze i po letech od smrti pozorovat např. různé
druhy mechanického poranění.
Obr. 3 Dítě pohřbené v roce 1902 a exhumované v roce 1995
Postup adipocere
První viditelné adipocere začíná měsíc až dva po smrti a pokračuje až do úplného
zmýdelnění, které nastává přibližně po dvou letech. U těl ponořených ve vodě se adipocere
vytváří dříve, již během prvních tří týdnů po smrti.
Adipocere podléhá veškerý tělesný tuk a také tkáně některých orgánů jako oči, mozek,
játra, slinivka břišní nebo srdce. Existují případy, kdy pitva provedená na tělech nedávno
zesnulých osob ukázala malé okrsky adipocere v orgánech jako jsou játra a slinivka, z čehož
lze vyvodit, že tyto orgány začaly odumírat týdny nebo dokonce měsíce před smrtí jedince.
5
V některých případech se stane, že adipocere podlehne jak tělesný tuk, tak i svalstvo.
Mechanismus stojící za touto „totální přeměnou“ není zatím zcela znám. Také není ještě zcela
jasné, proč je adipocere více pravděpodobné, pokud je tělo zakryté oblečením a proč některé
druhy látek (hlavně syntetické materiály, jako např. polyester) podporují adipocere více než
přírodní vlákna jako např. bavlna.
Ke zmýdelnění dochází také více v důsledku balzamování, protože např. formaldehyd
jeho vznik podporuje. Použití tmelených rakví, jak při uložení těla nad povrchem, tak při
pohřbech do země, může také zvýšit výskyt adipocere, jelikož brání aerobním bakteriím a
hmyzu v dokončení jejich životního cyklu, a ti tedy nepomáhají skeletizaci těla nebo případně
jeho vysušení.
V současné době jsou půdy spíše zásadité, což také podporuje zmýdelnění těl.
Alkalické látky působí na tuk stejně, jako louh působí na zeleninu hydrolyzací; to znamená,
že ji mění na „mýdlo“.
Adipocere by nikdy nemohlo vzniknout bez bakterií, které iniciují nezbytné chemické
a biologické procesy. Endogenní grampozitivní bakterie (jako např. Clostridium Welchii) se
přirozeně objevují v půdě a také v našem zažívacím traktu. Na živého a zdravého člověka
nemají tyto organismy žádný vliv, po smrti však začne bakterie nanovo svůj životní cyklus
který trvá, dokud má bakterie k dispozici zdroj potravy.
Adipocere způsobené určitou bakterií zároveň inhibuje růst dalších. Bakterie, které by
normálně rozkládaly svalovou tkáň jsou zastaveny díky adipocere, které „blokuje cestu“.
Proto je možné uchovat zmýdelněné některé tkáně, zatímco ostatní již byly rozloženy.
Obr. 4 Adipocere
6
Je téměř jisté, že všechna zmýdelněná těla budou nakonec rozložena. Výzkumy
ukazují, že bakterie z rodiny enterobakterií, spotřebují adipocere jako zdroj potravy poté, co
ostatní zdroje jsou již vyčerpány. To však může trvat mnoho roků, někdy až stovky nebo
tisíce let. Záleží také na podmínkách v místě pohřbení. Dříve dochází k rozkladu adipocere ve
vodě než v půdě, nezbytné je aerobní prostředí. Konkrétně je třeba 26 mol kyslíku na
přeměnu 1 mol kyseliny stearové, což je asi 10 m3 kyslíku na 1 kg kyseliny stearové.
Osobnosti adipocere
Sir Thomas Browne (1605-1682, objevitel adipocere)
Tento anglický lékař, biolog, filozof a historik je mnohými odborníky považován za
zakladatele forenzní archeologie. Je autorem knihy „HYDRIOTAPHIA, Urne-Buriall. OR, A
Brief Discourse of the Sepulchrall Urnes Lately Found in N O R F O L K“ z roku 1658, ve
které se objevuje první zmínka o zmýdelněných tělech, vyskytujících se ve vlhkém prostředí
bez přístupu vzduchu. Díky tomu je právem označován jako objevitel adipocere.
Obr. 5 Browne
Obr.6 Fourcroy
Obr. 7 Thouret
A. F. Fourcroy a M. A. Thouret (tvůrci termínu „adipocere“)
Antoine Francois Fourcroy (1755-1809) byl francouzský chemik a revolucionář. Jako
jeden z prvních vědců se zabýval chemií rostlin a zvířat a spolupodílel se (spolu s Antoinem
Lavoisierem a dalšími) na reformě systému chemického názvosloví. Od roku 1784 byl
profesorem na Jardin du Roi (později Jardin des Plantes) v Paříži, a díky svým politickým
funkcím, získaným během revoluce, reformoval systém francouzského vzdělávání. Mezi jeho
významná díla patří „The Philosophy of Chemistry“ (1792) nebo „A General System of
Chemical Knowledge“ (1804)
Fourcroy a jeho asistent Michel Augustin Thouret (1748-1809) studovali lidské
ostatky a kosti z přeplněného hřbitova Sv. Innocenta v Paříži, které byly přemístěny do
7
katakomb. Během převozu byla objevena zmýdelněná těla, která byla navzdory uplynutí
dlouhé doby od pohřbu velmi dobře zachovalá. Fourcroy a Thouret se rozhodli tato těla dále
zkoumat v laboratoři, a poté Fourcroy publikoval na toto téma mezi lety 1790-1793 tři články
v Annals of Chemistry and Physics. Zásadní zde byl objev, že adipocere je jak fyzicky, tak
chemicky podobné mýdlu.
Výskyt
Informací o konkrétním výskytu adipocere není mnoho, v Česku bylo možné nalézt
zmýdelněná těla např. na hřbitově v Košířích, v zahraničí je pak známý „Muž ze St. Bees“,
těla sourozenců Higginsových a „Soap Lady a Soap Man“.
St. Bees Man
Muž z St. Bees je ojedinělá ukázka toho, jak dlouho dokáže adipocere udržet tělo
v zachovalém stavu.
St. Bees je městečko na severu Anglie s významným převorstvím z roku 1120, kde
v roce 1981 probíhal archeologický výzkum. Při těchto vykopávkách došlo k mnoha objevům,
kromě jiného bylo nalezeno několik pohřbených osob. Všechny až na jednu výjimku byly
kostry.
Tato rarita byla nalezena ve zděném sklepě v olověné rakvi. Po otevření rakve se
zjistilo, že tělo je perfektně zachovalé. Bylo zabalené v plátně napuštěném pryskyřičnou
substancí, což spolu s dalšími okolnostmi zajistilo vznik adipocere. Tkáně a orgány byly
zachovány v takovém rozsahu, že bylo možné určit nejen příčinu jeho smrti, ale i poznat jeho
celkový zdravotní stav předtím, než byl smrtelně zraněn.
Tam, kde nebyla kůže v přímém kontaktu s látkou, byla její barva stále narůžovělá.
Tkáně po odříznutí vypadaly stejně jako tkáně právě zemřelých nebožtíků a v dutině hrudní
byla dokonce nalezena krev. Srdce, játra a ledviny byly kompletně zachovalé. Celé tělo kromě
mozku vypadalo jako těsně po smrti, téměř bez známek poškození.
8
Obr. 8 St. Bees Man
Dalo se tedy poznat, že tento muž zemřel násilnou smrtí a vzhledem ke způsobu
zabalení těla pravděpodobně někde daleko, odkud byl poté dopraven do St. Bees k pohřbení.
Bezprostřední příčina smrti byl téměř jistě hemo-pneumotorax, který vznikl jako následek
zlomení žeber. Dále měl frakturu čelisti v pravé části čelisti a jazylky. Kromě toho měl absces
na několika zubech díky jejich nepovedenému vytrhnutí a rozsáhlou hydrokélu.
Zatím se nepodařilo zjistit identitu tohoto muže, pouze se dá odhadnout, že zemřel ve
věku asi 40 let, někdy mezi roky 1290 a 1500.
William a John Higginsovi
Blízko Edinburghu v Hopetoun Quarry byli v roce 1913 v lomu nalezeni dva mrtví
chlapci. Jejich těla byla pod vodou více než osmnáct měsíců, přesto byl Sir Sydney Smith
(zakladatel forenzní vědy) schopen dát policii množství informací, jako např. jak dlouho před
smrtí děti naposledy jedli, že přecházeli přes lom, a domníval se, že byli zabiti někým, koho
znali. Nikdy po nich nebylo vyhlášeno pátrání, jelikož se nakonec ukázalo, že vrahem byl
jejich otec, Patrick Higgins.
9
Obr. 9 W. a J. Higginsovi
Po uzavření případu Smith oddělil hlavy chlapců, nohu a ruku každého z nich a
všechny jejich vnitřní orgány, které vystavil ve Forensic Medicine Museum at the University,
kde jsou stále používány jako příklad pokročilého adipocere.
Soap Man & Soap Lady
Tzv. Soap Man a Soap Lady patří mezi další známá těla zachovaná díky vzniku
adipocere. Byla exhumována v roce 1875 z philadelphského hřbitova během rekonstrukce
blízké cesty. Soap Lady je nyní vystavena v Mütter Museum ve Philadelphii, zatímco Soap
Man v National Museum of Natural History ve Washingtonu DC. Muzejní záznamy sice
tvrdí, že oba zemřeli v roce 1792, současné rentgenové snímky a ostatní výzkumy, mj.
zabývající se knoflíky a dalšími věcmi, které k Soap Lady patřily, ukazují, že k jejich
pohřbení muselo dojít nejdříve v roce 1824, a jména a také informace o žluté zimnici jako
příčině smrti, nejsou pravdivé.
10
Obr. 10 Soap Lady
Obr. 11 Soap Man
Závěr
Přestože českých literárních zdrojů ke zpracování tématu adipocere není mnoho,
snažila jsem se vznik a postup zmýdelnění dostatečně a srozumitelně vysvětlit a osvětlit
faktory, které ho ovlivňují. Také jsem pro zajímavost popsala několik nejznámějších případů,
kdy k tomuto jevu došlo. V řadě z nich se zachovala téměř původní podoba těla, v některých
dalších, jako ve městě St. Bees, sice vlivem dlouhé doby od smrti došlo k určitým změnám,
nicméně se zde na několik stovek let téměř zastavily rozkladné procesy, což je jak pro vědce,
tak pro laiky jistě fascinující jev. Kromě toho může být adipocere často přínosem pro vědu i
z forenzního hlediska, kdy i po dlouhé době po smrti lze u zmýdelněných těl určit její příčinu,
případně další znaky na těle, které mohou vést jak k identifikaci těla, tak k dopadení
pachatele. Právě toto využití adipocere je vidět na případu sourozenců Higginsových, kdy byl
dopaden a z jejich vraždy usvědčen otec, který se neúspěšně pokusil těla zlikvidovat hozením
do vody.
11
Použitá literatura
[1]
Aufderheide A C. 2003. The Scientific Study of Mummies. Cambridge university
Press. ISBN 0-521-81826-5
[2]
Bouška I. 2002. Soudní lékařství. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-0333-0
[3]
Dix J, Graham M A. 2000. Time of Death, Decomposition and Identification: An
Atlas. CRC Press. ISBN 0-849-32367-3
[4]
Fiedler S, Graw M. 2003. Decomposition of Buried Corpses, with Special Reference
to the Formation of Adipocere. Naturwissenschaften 90: 291-300
[5]
Forbes S L, Dent B B, Sturt B H. 2005. The Effect of Soil Type on Adipocere
Formation. Forensic Science International 154: 35-43
[6]
O´Brien T G, Kuehner A C. 2007. Waxing Grave about Adipocere: Soft Tissue
Change in an Aquatic Context. J Forensic Sci 294-301
[7]
Platt R.2005. Místo činu: základní průvodce kriminalistickými metodami. Praha:
Slovart. ISBN 80-7209-746-6
[8]
Quigley Ch. 1998. Modern Mummies: The Preservation of the Human Body in the
Twentieth Century. McFarland. ISBN 0-786-40492-2
[9]
Rebmann A J, Sorg M H, David E, Koenig M. 2000. Cadaver Dog Handbook:
Forensic Training and Tactics for the Recovery of Human Remains. CRC Press. ISBN
0-849-31886-6
[10]
Suchánek J. 1999. Kriminalistika: kriminalistickotechnické metody a prostředky.
Praha: Vydavatelství Policejní akademie ČR. ISBN 80-7251-014-2
[11]
Štefan J, Mach, J. 2005. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi.
Praha: Grada Publishing, Avicenum. ISBN 80-247-0931-7
[12]
Tesař J. 1988. Základy soudního lékařství. Praha: Státní pedagogické nakladatelství
[13]
Vacková B, Eliášová H, Mottl P. 2008. Přednášky k předmětu Forenzní antropologie.
Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta
[14]
Velemínská J. 2008. Přednášky k předmětu Základní metody kosterní antropologie.
Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta
[15]
http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/posmrtna-ztuhlost-rigor-mortis –
vyhledáno 28.4.2008
[16]
http://adipocere.homestead.com – vyhledáno 10.5.2008
[17]
Sir Sydney Alfred Smith, www.nzedge.com/heroes/smith.html - vyhledáno 17.8.2008
[18]
St. Bees, http://www.stbees.org.uk/history/stbeesman2.htm - vyhledáno 18.8.2008
12
[19]
St. Bees, http://www.stbees.org.uk/history/stbeesman1.htm - vyhledáno 18.8.2008
[20]
Ottova encyklopedie, http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/317428-pohrbivani vyhledáno 21.8.2008
[21]
The Philadelphia Inquirer, http://www.philly.com/inquirer/local/nj/
20080517_Learning_secrets_of_the__soap_lady_.html - vyhledáno 22.8.2008
Použité obrázky
[1]
Obr. 1: O´Brien T G, Kuehner A C. 2007. Waxing Grave about Adipocere: Soft
Tissue Change in an Aquatic Context. J Forensic Sci 294-301
[2]
Obr. 2: http://www.deathonline.net/decomposition/body_changes/grave_wax.htm vyhledáno 20.8.2008
[3]
Obr. 3: http://www.sobrenatural.org/materia/detalhar/4400/adipocere/ - vyhledáno
20.8.2008
[4]
Obr. 4: http://www.screamingterror.com/main/page.php?10 - vyhledáno 20.8.2008
[5]
Obr. 5, 6, 7: http://adipocere.homestead.com/NotableIndividuals.html - vyhledáno
10.5.2008
[6]
Obr. 8: http://www.stbees.org.uk/history/stbeesman2.htm - vyhledáno 18. 8. 2008
[7]
Obr. 9: www.nzedge.com/heroes/smith.html - vyhledáno 17.8.2008
[8]
Obr. 10: http://diabeteslivingtoday.com/our-blog/ - vyhledáno 22.8.2008
[9]
Obr. 11: http://www.roadsideamerica.com/tip/1603 - vyhledáno 22.8.2008
13