Palindromy a jiné jazykové zajímavosti

Transkript

Palindromy a jiné jazykové zajímavosti
Palindromy a jiné jazykové zajímavosti
(teoretická část k příspěvku ČJ - 095.4)
(Josef Wimmer)
Co je nutné, může být i nudné.
Chcete-li dobré a zajímavé věci porozumět a pak s ní pracovat, musíte si přečíst úvod, který pro někoho
může být i nudný.
ÚVOD
Podávám-li materiál o palindromech a dalších jazykových kuriozitách, musím nejdřív vysvětlit,
komu je určena. Může si ji v podstatě přečíst každý, kdo umí plynule číst, ale způsob podání je zaměřen
především na pedagogy, kulturní pracovníky a rodiče.
Ve svém materiálu používám mužského prvku, čímž nechci diskriminovat ženy, které právě
v pedagogice mají početní převahu. Řídím se podle běžné úřední řeči, v níž se ženský rod uvádí, pokud
by mohlo dojít k nedorozumění.
Zatímco český jazyk má stanovená pravidla, která se s ohledem na vývoj čas od času mění, moje
„nauka“ o palindromech a dalších zajímavostech neobsahuje žádná povinná ustanovení. Jde pouze o
návody k hrám a soutěžím. Moje „pravidla“ jsou spíše orientační.
Když Komenský psal o tom, že škola má být hrou, jistě tím nemyslel, že si mají žáci pouze hrát.
Chtěl mimo jiné odstranit tupé odříkávání bez porozumění textu. Chtěl, aby školáci a studenti chodili do
vyučování s vědomím, že bude zajímavé a prospěšné pro život. Získávání vědomostí a dovedností by
mělo být koníčkem. Bohužel, ještě i dnes chodí mnohé děti do školy s obavami, že zase dostanou špatnou
známku z něčeho, pro co nemají nadání.
Z vlastní dlouholeté praxe vím, že dobrý a slušný humor i přirozené veselí mohou být vítanými
pomocníky. Tento materiál jsem vypracoval se záměrem pomoci pedagogům aby uměli zpříjemňovat a
zpestřovat své vyučovací hodiny, zvláště při obtížných a nezáživných partiích. Na příkladech z českého
jazyka mohou učitelé jiných předmětů do svých hodin přinášet zajímavosti a perličky, ovšem nic
nepřehánět. Stále platí heslo, že méně je někdy více.
S tvorbou palindromických vět (souvětí) jsem začal po válce. Zpočátku jsem tvořil dost obtížně a
spíš ze studentské recese. Až po svém odchodu do důchodu jsem se dopracoval ke značné rutině. V roce
1997 jsem se dostal do GKR s „pouhými“dvěma tisíci palindromy, dnes už vlastním soubor nejméně
šestinásobný. Znám způsob, jak dosáhnout třeba dvaceti tisíc. Nechci tvořit rekord pro rekord, ale mám
přání, aby můj koníček přinesl něco pozitivního. Chci ukázat na bohatství, krásu, tvárnost a hlavně
vtipnost naší řeči.
CO JSOU PALINDROMY
Slovo palindrom má řecký původ a jeho význam najdeme v různých slovnících. Podle mého
názoru by dosavadní slovníková vysvětlení potřebovala určitý doplněk.
Jeden starší slovník nám říká, že je to „slovo, věta znící stejně, ať se čte odpředu nebo odzadu
(např. KOBYLA MÁ MALÝ BOK, LOSOSA MASO SOL), hádanka na tomto základě“. Novější slovník
uvádí: „Slovo nebo více slov znějící při čtení odpředu i odzadu stejně“.
V obou slovnících se tedy jedná o čtení, ale pozor! Není zde rozlišeno psaní od znění. Je mnoho
vět, které se dají číst oběma směry, ale v řadě případů už znění není stejné. Vezměme si takové
jednoduché slovíčko DĚD. Nahrajeme-li si zvuk a přetočíme-li jej zpět, uslyšíme TEĎ. Prostřední
samohlásku jsem zvolil úmyslně, protože samo „ě“ působí nepřesnosti. (NELEJ, MATĚJI, JE TAM
JELEN)
Již jednou zmíněná věta o kobyle je rovněž nepřesná, neboť musíme nazpět slyšet KOBÝLA MÁ
MALY BOK.
Ještě musím upozornit na písmeno „ch“. Nelze je odzadu číst jako „hc“.
Ideální se může zdát věta ULOM JED A DEJ MOLU. Je totiž velmi přesná v tom, že každé slovo
při zpětném čtení má stejný počet písmen. Nedochází k přesahování slabik do dalších slov. Slovo JED
však zní jako JET. Chceme-li se zbavit této malé vady, můžeme větu upravit následovně - ULOM JEDY,
DEJ MOLU. Ideálního stavu však také nedosáhneme. Kdybychom kategoricky trvali na úplné přesnosti
zpětného čtení, bylo by těch palindromických vět daleko méně. Tady jde o zajímavou hru, kterou by
strohá pravidla pokazila.
Palindromické věty (souvětí) jsou kuriózní už tím, že se dají číst oběma směry, navíc i tím, že mohou mít kuriózní význam. Když se však nad nimi zamyslíme hlouběji, můžeme v nich najít určitý smysl,
případně upozornění nebo varování. Takzvané „kameňáky“ a naprosto absurdní vtipy se také vyprávějí a
dokážou rozesmát.
V době, kdy jsem se ještě snažil o rekord, měl jsem v úmyslu pořídit několikatisícový abecední
seznam, jenže po všech pokusech jsem musel konstatovat nemožnost takového uspořádání. Když jsem
nějaký seznam dokončoval, měl jsem v poznámkách celou řadu dalších vět. Od svého plánu jsem ustoupil, neboť uznávám, že jde o nedokončenou a asi nedokončitelnou symfonii jazyka. Pan Franc Schubert
mi jistě promine.
Z velkého množství vybírám ty lepší, zejména takové, které vypadají přirozeně, nebo obsahují vtip
či zajímavou absurditu. Abecední řazení po skupinách však musím provádět dál, aby nedošlo k duplicitě.
K určitému základu budu muset stále dopisovat nové věty. Už se mi stalo, že v tom nepřehledném množství (bez pomoci počítače) jsem „vytvořil“ větný celek, již někde zapsaný.
Podle formy a obsahu rozděluji věty do skupin, což také není jednoduché. Některé by mohly být
ve dvou i více skupinách. Pro zájemce o hry a soutěže jsem vybral jen malou část z fondu, který téměř
denně narůstá.
Používám i zkrácené tvary slov, například krad místo kradl, lez místo lezl a podobně. Určitá tolerance i v obecné češtině bývá u rodných (křestních) jmen, na závadu by neměla být ani domácká jména
jako Ada, Áda, Ala, Ála, Ája, (Iša), Íša, Líba, Liba, Nána, Nana ...
U některých skupin ještě uvádím pod čarou větné celky, které se mohou jevit méně srozumitelné
až absurdní. Zde se naskýtá možnost pohrát si s nimi a vtipně je zdůvodnit
SKUPINA PRVNÍ
Tuto skupinu tvoří věty bez zvláštního odlišení. Dalo by se říci, že po stránce formální jde o věty
neutrální.
Abel chlapci cpal chleba.
Akta má má matka.
Ala dárky vykrádala.
Motýla má malý Tom.
Najde med Jan?
Na limonádu dá ... no Milan!
Ala dudala.
Ale jak ta Katka jela?
Iša vede v Aši.
Jednu sodu, Rudo, sundej!
Karla zamazal rak.
Keř obere Bořek.
Lebku mám u Kbel.
Libor drobil.
Maloval Hele hlavolam.
Motýla má malý Tom.
Nekouká žák u oken?
Nevolej, Elo, ven!
Nevypusť supy ven!
Obilí svazuju za vsí, Libo.
Anko, dopadne Čenda pod okna?
Aší mete Míša.
Ádo, panel i Lena podá.
Báře jede jeřáb.
Boris lil sirob.
Co Míla balí moc?
Elze je zle.
Hr tu Kuba buk utrh.
Olu ze Lhoty by tohle zulo.
Ona donese seno, Dano.
Ona než lže, Nano.
Ona si podá dopis, ano.
Pilu, mámo, mám u lip.
Puky vykup!
Rovnal Alan vor?
Sena na dno tolik kilo Tonda nanes.
Tak, a musel k lesu makat!
Ta má Dana dá mat.
To maso dovez, Evo, do samot.
U dubu tu budu.
Okna maluje Jula, Manko.
Olda míjí madlo.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------A rozum urvala v rumu Zora.
Kaplan hulána ke kanálu hnal pak.
Kul tu on, pane, žák o den šíp spíš, nedokáže napnout luk.
Má sova lála vosám. (Má vosa lála sovám.)
Na jezu tlachal tuze Jan.
On na páčku ťuk čáp, Anno.
Poutá tátu op?
S apartmá mám trapas.
Tak Evropu porve kat!
To budem tahat med u bot?
Venco, Malše šla moc ven.
Žene lva do Davle než.
SKUPINA DRUHÁ
Vyskytují se spory o tom, zda v případě i-y (í-ý) jde o dvě stejné anebo dvě různé samohlásky. My
je stejně vyslovujeme, pouze různě píšeme. Jen na menším území severní Moravy se můžeme ještě setkat
s tvrdou výslovností „y“. Obhájci odlišnosti poukazují na to, že se kdysi u nás tvrdé „y“ tvrdě vyslovovalo. Kdo se učil ruštinu, ví, že tvrdě „y“ vyslovují Rusové.
V každém případě je zatím nutné zachovávat dosavadní rozdíly v psaní slabik di ti ni - dy ty ny.
Dokonce to může být jeden z vážných důvodů, proč dosud naši jazykovědci nepřistoupili k nějakému
výraznému zjednodušení pravopisu i-y (í-ý). Určitá přání i některé návrhy již existují, řada školáků by je
přivítala. On to Mistr Hus asi také neměl lehké, když odstraňoval spřežky a zaváděl háčky. Je to dodnes
pro nás dobré!
Pokud jde o ú-ů, nemusel by být žádný problém, kdyby se přistoupilo na jedno dlouhé „ú“. I tady
musíme znát řadu výjimek, např. při psaní cizích slov (skútr, kúra - nejde-li o kůru stromů) a v citoslovcích (tú, bú, vrkú).
Ala spisy psala.
Kájo, vyšel Aleš i voják.
Alši,Katka tu tak taky šla.
Olda viklal kyvadlo.
Ádo, panely Milena podá.
Oly kámen nemá kilo.
Igor dává drogy.
Tady vám i Vok okovy má vydat.
Iva pouze bere bez u Opavy.
Tam, Jirko, kryj mat!
Ivo dá kajak Ádovi.
To vyžádá život.
Jim okna, Anko, myj!
Vyptá sedmdesát piv.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------Ala vosy popisovala.
Lyrik rukou okurky ryl.
Ikar vezl Olze vraky.
On na lyry cáká Cyril, Anno.
I kryse Jura daruje sirky.
U fary žaluje Jula žirafu.
SKUPINA TŘETÍ
Při tvoření palindromů se občas ukáže možnost spojit dvě i více vět do souvětí. Také můžeme napsat několik samostatných vět vedle sebe. Bývají ukončeny tečkou, otazníkem nebo vykřičníkem. Název
„vykřičník“ se mi moc nelíbí, protože vůbec nemusí jít o křičení. Asi by bylo vhodnější říkat „důrazník“.
Při tvorbě delších spojení několika vět nesmíme zapomínat, že existují věty jednoslovné, dokonce i bez
sloves (viz skupina sedmá).
Ale jo. Kára barák ojela.
Mísu, Mílo! Do Podolí musím.
Ede, jen pometlo volte. Mop nejede.
Co mi salát stál? Asi moc.
Co, Mílo Blažeji? Žije žal? Bolí moc?
Oh, je tu op. Spoutej ho!
Nes, mámo, k Táboru robátko. Mám sen!
Že Lena dál brblá, Dane? Lež!
(Blažej = příjmení, ale lze také chápat jako křestní jméno: Co, Mílo, Blažeji?)
SKUPINA ČTVRTÁ
Jistě jste již viděli nějaký telegram. Také palindromické věty se dají formovat do podoby telegramů, ovšem poněkud jinak, než bývá zvykem v poštovní praxi. V období druhé světové války se posílaly
šifrované zprávy. Jednu z nich si dobře pamatuji: „Niva skáče přes koleje.“ Obsah šifer byl nejasný, ale
jejich příjemci dobře věděli, co znamenají. Citovaná šifra není palindromická.
Ale Karla ťal rak. ELA.
Ale Karla zamazal rak. ELA.
Kovy leč včely! VOJ.
Puk si balí Cíla. BISKUP.
Robily než ženy. LIBOR.
SKUPINA PÁTÁ
Jde o hru s písmenky. Některé větičky možná používají učitelé nižších tříd, hlavně prvních.
Alan znal „A“.
On volá „R“, královno.
Dán zná „D“.
Ukáže žák „U“?
„E“ nalaď, Alane.
U „K“ piš šipku.
„L“ Iša Nele našil.
Vilda popadl i „V“.
Maluje Jula „M“?
Zakryje Jirka „Z“?
Milan znal i „M“.
Znal Alan „Z“?
---------------------------------------------------------------------------------------------------Husa podala do pasu „H“.
SKUPINA ŠESTÁ
Jde o věty s „vycpávkami“, které mohou stát nejen na začátku nebo konci, ale i uvnitř. Slouží k
tomu, aby některé věty mohly být palindromické. Jsou slohově slabší, v běžné řeči bychom je asi nepoužili. Bývají sice zajímavé jako kuriozity, ale učitelé by je v žákovských pracích nehodnotili kladně. Ani
nepotřebují další výběr „pod čarou“.
A tak na moři je, Jiřo, Manka ta.
Ej, i želva, Pavle, žije!
A tak sálá láska ta.
Ej, na draka kardan je.
Ej, Ančo, toto točna je!
I málo Viki volá mi.
Onu knajpu kup, Janku, no.
Tu, oho, kukal ve vlaku kohout.
Podařilo se mi spáchat vycpávkovou složeninu, jakýsi jazykový hybrid o patnácti slovech. Soutěžící, aspoň ti starší, by mohli dostat zadání - vysvětlit, jak složeninu pochopili.
Pochop, ona! A ta pojede na pohon. Dej tahat jednoho, pane, dej opata. Ano, pochop! (Lze zařadit
i do skupiny desáté.)
SKUPINA SEDMÁ
Někomu se věty bez sloves mohou zdát divné, nebo je ani za věty nepovažuje. Jsou však vhodné
jako hesla, titulky, stručné příkazy, zvolání a podobně. Zejména s titulky se hojně setkáváme v tisku.
Alois i Ola.
Nač bos občan?
Ando, co dna?
Nele len!
Ando, do dna!
O deset es, Edo!
Barko, krab!
Osobo, tu auto boso!
Co? Návod do Vánoc?
Řeka a keř
Co na noc?
Sob, Anko, u okna bos!
Chemik i mech.
Taky rum chmury kat?
I v Lubech u Chebu lvi!
Útok Skotů
Kuba a buk.
Žár a garáž.
---------------------------------------------------------------------------------------------------Cena víly - lívanec.
Madam - a kam Adam?
Demagog a med.
Metro psu sportem.
SKUPINA OSMÁ
Dvojtečky mají svůj význam, a to nejen pro přímou řeč za uvozující větou. Pomocí dvojtečky lze
vytvořit nezanedbatelné množství palindromů. V praxi ji používají autoři divadelních her, aby označili,
kdo co má právě hovořit na scéně.
Abel: Chlape, nepal chleba!
Lada: Karel Ele raka dal. (Lada - dívka)
Ada: Hele hada!
Lena: Podlož, Oldo, panel.
Áda: Pane, fena padá!
Máma: Modř doma mám.
Áda: Putyka taky tu padá.
Olda: Pérko mokré padlo
Boris: Neteč ten sirob?
Ota: Nemíříme na to.
Jura: Vojáka, Kájo, varuj!
Řekla: Venco, moc neval keř.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------Áda: Pulovr volu padá!
Mája: Halabala hajám.
Ivona: Pil rum amur lipanovi?
Nela: Bok obalen!
Iša: Nečtou otče, naši.
Olda: Psovi pivo spadlo.
SKUPINA DEVÁTÁ
Sem nepatří „o“ jako předložka. Podle Pravidel českého pravopisu můžeme citoslovce „o“ napsat i
s čárkou. Tu čárku chápu jako důraz při zvolání. Věty s tímto citoslovcem na začátku vět mohou znít
vznešeně nebo zastarale. Dnes se „o“ (“ó“) užívá málo, ale hodí se jako přijatelná vycpávka do palindromických vět.
O, buky nepotopeny, Kubo!
O, dáte sedm deset, Ádo. (7,10 Kč)
O, já klas udusal, Kájo!
O, já píšu duší, Pájo.
O, já u lip mám pilu, Ájo.
O, Lena nese sena, Nelo.
O, na satana tas. Ano!
O, na med jdem, ano.
O, neteř veze vřeteno.
O, Samsone, nenos maso.
O, ten chápe, že páchne to.
O, vypaluje Jula pivo!
SKUPINA DESÁTÁ
Jedna ze starších palindromických vět zní: MÁM I PANÁKA NA KANAPI, MÁM. Podle délky
samohlásek je sice nepřesná, ale je možných vzorem k vytváření vět obdobného typu. Na začátku a na
konci vět můžeme opakovat stejné slovo, případně skupinu stejných slov. Opakování slov by mělo mít
význam určitého zdůraznění, jak to známe z písní a básní. Bývá tu vhodný otazník i vykřičník.
Krk neteř dře. Ten krk!
Lapal šutr Artuš, lapal.
Ležel kapr pak, ležel.
Nezasazen bude dub.Nezasazen!
Mám, Báro, koráb, mám.
Mám i v lese lvy, mám.
Mám, Ivo, dát sody dost Ádovi? Mám?
Mám, kajak, mám.
Má sám Vok kov? Má sám?
Metem oba, babo, metem!
Ležel tu mamut. Ležel!
O co Kája míjí maják? O co?
Šílíš, Oto, šílíš!
Tahat mísu musím. Tahat!
Zaraz o dno, Tondo, zaraz!
Téměř ze všech takových a podobných vět je možno udělat dvě samostatné věty, podobně jako ve
skupině třetí. Ovšem také obráceně, ze dvou vět jednu.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------Lapal atom Ota, lapal?
Ležel, matko, rum mu rok tam, ležel!
(Slovo „rum“ má ještě jiný význam než alkoholický nápoj.)
SKUPINA JEDENÁCTÁ
Máme řadu slov, která nejsou přímo vulgární, ale přesto je nemůžeme užít vždy a všude. Především školáci by se měli poučit o tom, kdy a kde se taková slova mohou použít. V jistých případech mohou i spisovná slova působit nezdvořile i jinak nevhodně. Mám na mysli výrazy jako blb, blbec, čuba,
žrát a mnoho podobných.
Do této skupiny jsem si pouze pro sebe zařadil věty, jejichž obsah není vždy estetický nebo etický,
protože jde o necitlivé jednání a ubližování. Věty této skupiny jsou samy dost problematické.
A spaluje Jula psa?
Čubo buč! Hrtan mečem natrh.
Nekouká cucák u oken?
Tu on blbec chce blbnout.
Žereme rež.
SKUPINA DVANÁCTÁ
Zde jsou obsažena příjmení osob a jména národů. Lze je spojit do jedné skupiny, protože řadu našich příjmení tvoří právě označení národnosti, např. Čech, Polák, Němec atd. Zvláštností je omezené
množství případů, kdy se rodné (křestní) jméno může stát příjmením.
V těchto větách se vyskytují hojně i příjmení, která mimo jiné nosí politici, umělci, vědci, sportovci a další známé osoby. Nikdo však nemůže tvrdit, že palindromické celky pojednávají jen a jen o
něm. Vět je mnoho, ale příklady neuvádím, protože by se nemusely vždy líbit. Leckdo by je mohl zneužít
k posmívání. Znám i tak vztahovačné občany, kterých se může dotknout všecko, i když nejsou přímo
jmenováni.
Kdyby takto opatrně uvažovali třeba literáti, nemohli by ve svých dílech nikoho jmenovat. Museli
by vymýšlet neskutečná příjmení, například pan Pučmidrát. Toho si pamatuji ze starších humoristických
příloh.
Sestavováním palindromických vět chci prokázat schopnosti našeho jazyka, obecné uvedení příjmení není žalovatelné. U některých příjmení mám sedmdesát i více variant. Z některých věty sestavit
nelze. Zatím nejpočetnější se jeví Lada, Suk a Zeman (pro zajímavost: Klaus jen deset).
U Lady si musíme uvědomit,že se může jednat o dívčí jméno, pole, stroj nebo auto. Pro nás by
měl být nejznámější pan Josef Lada, lidový malíř.
SKUPINA TŘINÁCTÁ
Jak jsem se již zmínil, nepřesnost palindromických vět spočívá v tom, že při zpětném čtení se nekryjí krátké a dlouhé samohlásky, ani není dobré užívat „ě“. Já sice pracuji především s přesnými větami,
nepřesné však nevylučuji. Ani básníci nemají vždy přesné rýmy, také si občas slova zkrátí nebo prodlouží
kvůli rytmu veršů.
Mohu si dovolit svá pojednání zakládat na přesných palindromických větách, protože mám neuvěřitelné množství materiálu. Nepřesných palindromů musí být daleko víc, neboť jejich tvorba už není tak
náročná. Nijak nepřeháním, když píšu o možnosti dvaceti tisíc vět (souvětí).
Ovšem vylučuji možnost zvýšit množství vět pouhou změnou znaménka na konci.
Je jasné, že změnou znaménka se mění i význam věty (např. oznamovací se mění na tázací nebo
rozkazovací), ale já si interpunkci na pomoc neberu.
Mezi nepřesné věty zařazuji i ty, v nichž se objevuje hovorová čeština nebo nějaký nesprávný
gramatický tvar. Nepovažuji za nutné uvádět příklady, těch vad v naší mluvě slyšíme denně dost a dost.
SKUPINA ČTRNÁCTÁ
Už jsem několikrát dostal otázku, zda ve své sbírce mám také věty s vulgárními slovy. Nejsem
mravokárce ani puritán, nikomu takové výrazy nezakazuji. Když se to někomu líbí, ať se s nimi potěší
(třeba se ani jinak bavit neumí), ale jsem proti tomu, když se vulgárnost a oplzlost vykládá jako demokracie a pokrok. Jako máme stanovený určitý věk pro řízení auta, měli bychom dbát, aby různá hulvátství
nepostupovala stále do nižšího věku. Jestliže naučíme správně používat či nepoužívat slova, o nichž je
zmínka ve skupině jedenácté, tím více bychom měli dbát na to, aby si školáci nezvykli ještě něčemu horšímu. Vulgární mluvě nemůžeme zcela zabránit. Na kouzelný knoflík pro vypnutí určitého pořadu nevěřím, protože mnozí rodiče nejsou v této věci důslední, a pokud nejsou doma, jejich děti sledují nevhodné
pořady, zejména ty noční. Děti si pak mohou myslet, že takto mluvit i jednat mohou všude. Do škol i jinam pronikají nepěkné jevy, s nimiž si pedagogové nevědí rady.
Věren svému přesvědčení, že každá věc, v níž není zachována shoda formy a obsahu, také vhodného času a místa, může škodit, neuvádím žádné příklady. Věty, které vznikly jako vedlejší produkt, jen
občas na přání ukážu přátelům.
Snažím se propagovat ty lepší stránky našeho jazyka a doporučuji každému, aby se o něco pěkného sám pokusil. Například vypracovat nějakou zvláštní palindromickou sestavu.
SUK
URÝP
PÝRU
KUS
URÝP
SUK
KUS
PÝRU
PÝRU
KUS
SUK
URÝP
KUS
PÝRU
URÝP
SUK
Tato sestava je zajímavá tím, že i při změnách slovosledu mají věty stejný smysl ve všech řadách i
sloupcích. Navíc slova SUK a KUS tvoří kříže (x). Za uvedené věty je možné dosazovat tečky, otazníky a
vykřičníky.

Podobné dokumenty