8. Část

Transkript

8. Část

Pane proč se kření?
Nad divadlo není
Velkou příležitost nadějným švihákům skýtá občasné účinkování v ochotnickém představení. Vděčné role umožňující předvést se
potřebné části publika nabízí i následující
hra.
TURBODRAMA „Teroristé v Čechách“
TeroristÈ v »ech·ch
Thrillerovo turbodrama v mnoha jednáních
Podle Wilhelma Šejk-Tiera a Friedricha Smetany-Sahne
natočil Štěpán Špilberk a Jiří Lukas
Místo děje
Hotel Holiday Inn v Timbuktu (HHIT)
Pražské letiště (PL)
Krivoj Rog s celnicí (KRC)
Celnice Komárno (CK)
Penzion Lotosový květ (PLK)
Národní divadlo v Praze (ND)
Tajná ústřední protiteroristická služba (TÚPS)
Pražská ulice (PU)
Husinecká ulice v Praze (HUP)
Kavárna Bastila v Praze (KBP)
Osoby
Terorista č. 1
Terorista č. 2
Terorista č. 3
Místní teroristická spojka
Duch bin Alladinovy kouzelné plynové lampy
Ruský celník č. 1
78
Metropolitní asociace lázeňských šviháků. Prezídiem autorizovaný text, v6
Poznámky režijní a jiné...
Obsazení osob lze dle potřeby alternovat
a variovat. V příslušných jednáních mohou
být osoby právě nemluvící nahrazeny papírovou maketou. Text a pořadí jednotlivých jednání lze libovolně zaměnit. Účinkující mohou sehrát postupně nebo najednou
více rolí.
Velké hodiny na zdi ve všech scénách odpočítávají čas zbývající do atentátu, jakož
i den a hodinu průběhu oněch dramatických událostí.
Případně, po každém jednání, projde scénou spoře oblečená dívka s transparentem,
na kterém jsou uvedeny aktuální a čerstvé
údaje.
Lze taky sehrát jako černé loutkové divadlo,
muzikál nebo televizní seriál.
Slovenský celník
Letištní informátorka
Hlas letištního rozhlasu
Vedoucí referentka PLK
Referentka č. 1 PLK
Čeněk Hampejzník, vyhazovač PLK
Černoch u klavíru v PLK
Šatnářka ND
Ředitel ND
Taxikář
Starší paní s kabelkou a igelitkou se středním nákupem
Vrátný TÚPS
Překupník
Dělník
Český policajt č. 1
Bohumil Žemlík, redaktor Televize Pižmoň
Kameraman Televize Pižmoň
79
Timbuktský hotel Holiday Inn je smutným
dějištěm posledních přípravných jednání
na velkou teroristickou akci v Čechách. Diskuse spěje ke konci, probíhá rekapitulace,
na scéně sedí v pohodlných hotelových křeslech 3 teroristé v černém se slunečními brýlemi a s typickým vzhledem teroristů. Na
zdi mapy, nákresy, nápisy a diagramy, lze
použít promítačku.
Jednání 1.
1. den, 15 hod. 30 min.
(úlisně stranou)
Pánové, teroristé, nyní všechno stručně zrekapitulujeme. Nejprve každý podejte
hlášení za svůj úsek o stavu příprav na velký a mohutný atentát v Praze. Číslo
dva, prosím.
Číslo jedna jsem pochopitelně já.
Terorista č. 2:
(s odporným úšklebkem)
Zbraně velkého a širokého dosahu, výbušniny, jedy a plyny, vše zajištěno
v dostatečném množství a v žádoucí kvalitě pro větší slávu boží.
Terorista č. 1:
Terorista č. 1:
Terorista č. 3 :
(s ještě odpornějším úšklebkem)
Terorista č. 1:
Terorista č. 2 :
(se strašlivě odporným úšklebkem)
Terorista č. 1:
80
To je ono, to je ono, a teď číslo tři, prosím.
Pašování zbraní a osob zajištěno dle schváleného a odsouhlaseného provozního
božího plánu.
Ano, ano, číslo dva, prosím další fakta.
Místní spojky, dodávka místních zbraní, přijetí a ubytování, jakož i logistika akce
v Čechách, toť vše zcela zajištěno, tak jak shůry určeno a přikázáno.
Dobrá práce, číslo tři, prosím, pokračujte ve výčtu stavu příprav.
Terorista č. 3:
(s nejděsivějším úšklebkem)
Peněžní převody, platební karty a všemožné převleky a falešné fousy dle vyšších
scénářů zajištěny.
Terorista č. 1:
(zcela vážně vůbec s tím nejhorším
možným úšklebkem)
Děkuji, páni teroristé. Děkuji.
Jak vidím, vše je víceméně, ale spíše více než méně dle určené divinace zajištěno.
Zjeví se duch bin Alladinovy kouzelné
plynové lampy z magnetofonového záznamu.
Duch bin Alladinovy kouzelné plynové
lampy z magnetofonového záznamu:
(hromovým hlasem)
Všichni:
lampy z magnetofonového záznamu
se uklání na všechny strany:
Čeká nás proto, jak předběžně patrno, velký a zasloužený triumf. S boží pomocí
zvítězíme. Ne, naše věc slavně zvítězí! Bude to atentát za všechny drobné kovové
mince, na který se bude vzpomínat roky až několik desítiletí.
Tedy, ještě jen poslední upřesnění: odlet z Timbuktu do Prahy zítra ráno v 8 hodin.
A ode dneška 5. den v 10 hod. dopoledne udeří v té tzv. staroparohaté Praze naše
velká hodina, slavný den neslýchaného teroru v Čechách.
Kupředu!
Jsem strašlivý duch kouzelné plynové bin Alladinovy lampy z magnetofonového
záznamu. Kdož jste němí, oněmíte ještě více, kdož jste hluší, ohluchnete ještě
trochu víc před mým hromovým hlasem, a vy, kdož jste křiklouni, ukřičíte se z děsu
až do mokra. Přicházím kontrolně s úděsnou zvěstí jako akolapipsa… jako lakopalipsa…pakokalipsa, jako pako, pako… apokalypsa,
promiňte.
A vy, mí drazí vyvolení teroristé, teď
již neváhejte, přísahejte, že vykonáte ten zrůdný a odporný zločin v Praze, při kterém tuhne v žilách krev. Přísahejte. Ukažte jim, zač je toho palec.
Přísahejte!
Přísaháme, že vykonáme v Praze ten
zrůdný a odporný zločin, při kterém
tuhne v žilách krev, přísaháme,
přísaháme, přísaháme.
Děkuji, děkuji, děkuji.
81
Jednání 2.
Pražské letiště.. Hemžení.
2. den, 11 hod. 45 min.
Letištní rozhlas:
Krivoj Rog. Místní opuštěné letiště s celnicí a autobusy.
Jednání 3.
2. den, 12 hod. 10 min.
Terorista č. 1:
Pánové, nevadí, s dovolením vůbec a naprosto nevadí, máme totiž naštěstí časový náskok minimálně dvou dnů. Špatný začátek, dobrý konec. Zlý pes nesmrdí,
štěká a nekouše. Moruše nerodí olivy.
Terorista č. 2:
Zdá se, že před nástupem do náhradních autobusů musíme projít ještě jednou
celní a bezpečnostní prohlídkou.
Terorista č. 3:
Zvláštní a divné, divné. Pročpak asi?
Ruský celník č. 1:
(zachmuřeně)
(ještě zachmuřeněji)
(nejvíce zachmuřeně, jak to jen jde)
82
Pozor, pozor. Vyslechněte pozorně následující hlášení. Upozorňujeme návštěvníky, lelkovače, čumily, čekající a další zájemce, že let OK 007 z Timbuktu do Prahy,
pravidelný přílet 9 hodin 30 minut byl kvůli velmi, ale velmi ošklivé mlze v Praze
odkloněn do Krivého Rogu. Pozor, pozor! Cestující této linky… krach… krach…
prásk… budou do Prahy dopraveni z Krivého Rogu náhradními autobusy. Příjezd
autobusů na pražské letiště se očekává asi ve 23 hodin 45 minut. Konec tohoto
hlášení.
Vot, ukažítě, čto u vas v kapsách nachodítsa?
Vot, ukažítě! Nam něunikňot ani myš.
Bystro ukažítě, gdě u vas myš!
Terorista č. 1:
Avšak pačemu rebjata, tavarišči, pačemu eta nečekaná prohlídka??
Patamu, čto vy by něuňosli nam naš aftóbus, panimájetě?
Vot, pakažítě! A obracájtě kapsy na rúby.
Teroristi pokládají všechny zbraně, kulomety, pancéřové pěsti apod. na zem
a přehrabují se v kapsách a vytahují
z nich drobné osobní předměty.
Všichni teoristé:
(ujišťují)
Všichni teoristé:
(ujišťují)
Všichni teoristé:
(ujišťují)
Terorista č. 1:
Všichni teoristé:
(ujišťují)
Špendliky, abyčnyje ili zaviratelnyje, u vas jesť?
Nět, ničevo takovo nět!
A čto, jesť u vas kapésnyje nóžiky?
A jesť-li u vas štipáčky na něchty?
Nu charašo. Jesť u vas kakíje nibuď propisováteľnyje kuličkovýje túžky?
Nět.
Žvýkačky u vas jesť?
Nět, nět, v nikákom slučáje, nět!
Nu, charašo? No! Jesť u vas špejly kakíje?
83
Všichni teoristé:
(ujišťují)
(žertovně)
Nu, nět-li špejly, nět tóže kolbasy, cha-cha-cha.
Všichni teoristé:
(ujišťují)
A kuda vy vlastně idiote?
Terorista č. 1:
Terorista č. 1:
Teroristé zaplatí, posbírají ze země
všechny zbraně a odcházejí k autobusům.
84
V Prágu, v Prágu.
V Prágu? V Prágu! Pozdravľájtě Bábu Jágu?!
Děkujeme, pozdravlíme.
Nu, vy čístyje, vy v parjádku, tak idítě s pánem bohem. Idítě!
Tóľ ka vám péred atchódom náda jiščo zaplátiť za prohlídku tak nazyvájemoje
asmatríteľnoje, čili všimnoje. Panimájetě? Všímnoje.
Spasíbo vam, rebjáta!
Pražské letiště. Místní teroristická spojka, která kvůli uzavření příjezdové silnice k letišti dorazila s dvouhodinovým
zpožděním, pobíhá od jedné informační přepážky ke druhé.
Jednání 4.
2. den, 12 hod. 40 min.
Druhá informační přepážka.
Místní teroristická spojka:
(stranou k publiku)
Nevíte, ehm, ehm, to letadlo z Timbuktu… z Timbuktu…?
Já jsem totiž ta místní teroristická spojka. A teroristi z Timbuktu se někde cestou
kvůli ošklivé, ale velmi ošklivé mlze ztratili.
Informátorka:
Nerušte, nevidíte, že právě telefonuji. Kromě toho informace si přečtěte na tabuli, já sem vlastně ani nepatřím. Tabule jsou tam. Vidíte, že tady já jen telefonuji.
Kromě toho právě odcházím. Nemám čas. Tady již dávno ani nejsou informace,
tohle je půjčovna aut, jestli mi rozumíte. Auta teď žádná nemáme. Tady nemůžete stát. Co tady hledáte? Já nejsem informátorka. Telefonuji. Informace jsou na
druhém konci odbavovací haly, ale právě probíhá rekonstrukce informačního stánku. Zde žádné informace nepodáváme, zejména ne pro teroristy, natož bezplatně, Ty časy už jsou ty tam. Vzbuďte se, návštěvníku, vidíte, že právě telefonuji,
nemám čas, tady nejsou informace. Nic nevím, právě jsem před chvílí dorazila
a hned zase odcházím, auta na půjčování teď nejsou. Přijďte jindy a jinudy. Nerušte, právě telefonuji. Vůbec nemám čas. Informace o autech si přečtěte na tabuli.
Víš co, promiň, Dášo, nějaký čičmunda odkudsi z Timbuktu pořád tady otravuje
a obchází, já už nevím, co bych mu řekla, aby odpálil… Co jsme to? Jo, že nastupuješ jako informátorka do půjčovny aut, to je terno, a potom jsem mu řekla, aby si
nemyslel, jestli si myslel…atd. až do 16 hod. 30 min.
(do telefonu)
85
Autobus z Timbuktu přistavuje k příletové hale v Praze. Cestující se těžce
omámení vypotácejí z autobusu.
Jednání 5.
3. den, 3.55 hod. ráno.
Terorista č. 1:
Konečně na místě. Kde je naše místní teroristická spojka? Kde jen může být? Kdoví, kde je mu konec.
Terorista č. 3:
Někde jistě bude.
Jednání 6.
3. den, 4 hod. 25 min.
Celnice u Komárna.
86
Místní teroristická spojka:
…a měli přistát v Budapešti letadlem z Timbuktu, pak tudy celnicí u Komárna
projíždět autobusem.
Celník:
Pán Stojka, no tak dobře, pán miestna Stojka, podívajte sa rozumne, ja síce nevim buch
tu myslíte, ale ináč tunák žiadni teór
isti zatiaľ neprešli. Však
em akú tú tý
tým
buchtu
teóristi
viete, čo tam v Prahe hovorá, dosť dlúho nám diktuvali, panchárti, čubký jedné
synová. Az anďalát!
Veru, pán Stojka, ste tu márne … čože, že Spojka, no tak dobre, pre mňa za mňa,
pán Spojka. Tak už sa nerozčuľujte. Tu ani noha neprejde, že bych som si toho
nevšimňul.
Však, čo vy myslíte, že v Prahe všecko veďá? Neveďá všecko, holúbok, neveďá. Neveďá, čo sa deje na vidieku.
Az anďalát!
Jednání 7.
Pražské letiště.
Taxikář:
(u svého taxi s teroristy)
(zpívá)
Do jednoho vozu s celým tím haraburdím, těžkými kulomety a s těma šesti pancéřovými pěstmi se nevejdete. Ale za přirážku vám seženu ještě druhou větší dodávku na všechno to železo a plechy. A pánové, na hotel Hilton se prostě vykašlete. To, co vám provedli, je pěkná blbost a pořádná rošťárna. Netopí se tam, mají
totižto poruchu v kotelně. Vůbec se tam netopí a neteče teplá voda, jen vlažná,
ale málo. To mi důvěrně povídal bratránek, který tam dělá vrátnýho. Tak ten to
snad musí vědět. Nosí do práce bobří kožich. Znám však jednu tutovku, přítulná
děvčata, diskrétní společnost, zašívárna, přesně to, co potřebujete.
Krásný pensionek, nejoblíbenější mezi mými klienty z podsvětí.
Jmenuje se pension Lotosový květ…
Ó, ty krásný světe,
lotosový květe, ó, ó, ó.
Na matrace!
… Opatrně při tom nakládání, můj synovec Tonda tady nedávno u letiště našel
dvě C trojky, no je to ten starší typ, já vím, ale při nakládání zjistil, že nejsou ani
zajištěný. Ještě, že to nebouchlo. Tydle B osmičky nejsou špatný, ale prý jsou dost
nepřesný. Nesou vedle. Strejda Břéťa, ten, co je u popelářů, říkal, že na sto metrů
mají třímetrový rozptyl. A ten to musí vědět, jelikož sloužil v Trenčíně v erární
kuchyni.
Tedy, chci říct, ty vaše B osmičky, to tedy nejsou nic moc, ale vám to zřejmě stačí.
Jsou vůbec funkční? Kolik stál kus?
To celý tady musíme bohužel objet. Že už jsme venku z Prahy? To víte, že jo, a co si
vlastně myslíte? Znám to zde jako svý boty, přes Plzeň je to přece do Lotosu nejkratší. Jo, jak daleko je ten Lotosový květ? Asi slabá hodinka jízdy z Prahy.
Jak se pak dostanete do Prahy? Tady máte moji navštívenku.
87
Za chvilku tam budeme. A že jste tři, to je vono, to je dobře, můžete si aspoň
mezi akcemi šoupnout mariášek, jako ti tři teroristé, bukanýři nebo muškyt,
škyt, škyt, muškatýři? Jakže se jen jmenovali, no, už vím, přece: Artroz, Portorož,
Stará myš a ten poslední z těch tří, ten čtvrtý byl Armagnac. Že mám pravdu?
Tak, co mám rozsvítit? Bude mariášek? Tutty, botty, kalhotty.
Pension Lotosový květ.
Jednání 8.
Stejnojmenný nápis na zdi pohodlného salonu. Několik dveří vede ze salonu
do pokojů. Malý parket v pozadí, vedle
klavír s černochem. Vítací transparenty na zdi.
Terorista č. 1:
3. den 5 hod. 40 min.
Vedoucí referentka:
88
Budeme mít dost peněz?
Pánové, pánové. Jsem tak ráda. Herclich villkommen, maine Herrn! Jsem tak šťastna, že jste konečně tady. Vítám vás drazí přátelé, teroreristé. Tady naleznete všehož, čehož si vaše srdce žádá. Jsme plně s vámi ve vaší bohulibé záležitosti, milí
teroreristé, pánové, nicht vár? Není-liž pravda?
Odložte si. Gútn Mórgen.
Zde se nacházíte v lůně přátel, kteří vás chtějí takříkajíc odbřemenit od vašich
běžných starostí, abyste připraveni a odpočati mohli vykonat své velké eschatologické dílo. Hír zind núr Frojnde, nicht vár? Und auch líbe Frojndinnen, Referrentinnen, ordentlich ausgeštattet.
Ve vhodný okamžik vstoupí pan Hampejzník, ukloní se za slabého potlesku,
a zase odchází.
Sbor tří referentek ve velmi ležérním
oblečení s černými teroristickými kuklami na hlavě zpívá a tancuje kankán.
Sbor referentek zpívá a tancuje:
(na nápěv české písně Pětatřicátníci)
Po potlesku se referentky věnují hostům.
Referentka č. 1:
(s velmi svůdným úsměvem)
Celý pension Lotosový květ, v jehož salonu se nacházíte, je vám po rychlém avízu
pomocí mobilního telefonátu i v tuto ranní hodinu s celým kompletem našich
referentek plně k dispozici.
A dokonce – jak půvabné – náš vyhazovač, Čeněk Hampejzník, si dovolil pro tuto
vzácnou příležitost se vší úctou a skromností složiti malou skladbičku, kterou vám
nyní na uvítanou zazpívají naše půvabné a pracovité referentky.
Ajne klajne Morgenmuzik! Nebóli mála ranný múzika. Nený-lýž prafda? Hír ist er
persönlich, Herr Hampejcnik, nicht vár? Bravo.
Vzácní teroristé,
Chlapci jako květ.
Fůra zbraní v kapse,
Radost pohledět.
Když jsme bomby házeli,
Všechny holky plakaly.
Vzácní teroristé,
Navraťte se zpět!
Pane supertůristo, vy nejste u mě žádný supertůrista nebo co to jste vlastně zač,
ale pěkné čuně, čuňátko, vildšvajn. Chcete-li to vědět. A jste a jste a jste!
Referentka č. 2:
(s ještě svůdnějším úsměvem)
Kam s tou pistolkou, pane deflóristo. Visí vám proklatě nízko u boku, proklatě
nízko. Visí a visí. Tak neutíkejte přede mnou a pořádně stůjte. Tak co, pane, milý
deflóristo, budeme střílet? Chcete si vystřelit? Nebo je to jen ústřel? Košile dolů,
prostěradla s sebou. Vzhůru ke střelbám!
Referentka č. 3:
(s oběma, nad ušima vystrčenými
ukazováky imituje s tím úplně
nejsvůdnějším pohledem
lascivní pohyb býka v aréně)
Ná, ná! Toro! Toro! Tak co, pane torero? Jen pích, pích pane toréristo, vaším mečíkem přes muletku do bejčka, pích mezi voči, pích, pích. Jen do toho pane toréristo. Toro! Toro! Ná!
89
Národní divadlo v Praze (národ sobě).
Jednání 9.
Šatna. Vcházejí tři teroristé.
Šatnářka:
Tam nemůžete, a odložte si všechno to harampádí do šatny. Šatna stojí 10 Kč za
kus. Bez záruky. Záchody jsou tam vlevo.
Jestli jste z komparsu, běžte těmi dveřmi nahoru vpravo. Tam těmi nízkými.
Jestli jste z magistrátu, buďte vítáni a hlavním vchodem, račte prosím.
Pokud jdete od novin, chlebíčky a kafe se podávají na prvním balkónu.
Pokud jdete od popelářů, fakturu za odvoz smetí jsme shodou okolností právě
dnes ráno proplatili.
Pokud si jdete pro lístky od pana Pufuňákla, podejte mi ten dárkový balíček jako
malou pozornost.
Jestli jste čumilové, vypadněte tudy, kudy jste vlezli, nebo vás nakopnu.
Jednání 10.
Ředitelna
Ředitel ND:
Teroristé souhlasně přikyvují.
90
Já vás vítám, pánové. Vítám vás. Ze srdce vás vítám. Trefili jste sem úplně sami? Já
jako ředitel této naší zlaté kapličky, národ sobě, jsem vždycky u účinkujících očekával, preferoval a oceňoval inteligenci. Hezké, hezké.
Naše koncepce je založena na důrazném průrazu tradicemi, chceme bořit nudné
a suché, ba přímo uschlé tradice a rutinu a jistěže chceme také pokaždé publikum a veřejnost překvapit novými věcmi a něčím skutečně explozivním v nejlepším slova smyslu.
Zatím se nám to daří, to víte ten poslední výbuch s Dalimilem, chápete, to jsem
ještě zde nebyl. Ale neotřáslo to divadlem ani zbla, máme velmi pevné základy
(rozvine na zdi plakát
se stejným nápisem)
tradic. Tradice, tradice a ještě jednou do třetice tradice, jistě chápete, národ sobě
a nikomu jinému.
Jak jste nás vlastně vůbec našli? Že podle transparentu na budově. Tři tenoristé
v Praze.
Jen u nás v Národním divadle. Hezké. Moc hezké. Tak vy jste ti tři tenoristé. Ani
bych vás okostýmované v těch dlouhých košilích nepoznal. Tak vás ještě jednou
vítám v Praze a v naší kapličce, národ sobě a nám taky. Jistě se vám tady u nás,
v našem chrámu múz, múz, múz, bude líbit. A promiňte nám ty šatny, to víte, po
požáru koncem předminulého století. A pak ty náklady, náklady, honoráře, honoráře… Že to znáte? Peníze, peníze, peníze. No bodejť. Národ sobě a nikdy jinak.
A pak ty tapety, ty tapety. Tapety se musí taky vyměnit. Jen progresivně kupředu,
tradice zavazuje, noblese oblíže. Hezké, hezké.
Jednání 11.
Šatna
Šatnářka:
Pánové, mám pro vás zcela báječnou zprávu. Už se dál nikam nemusíte plahočit
s tím železem. Byl tady pan Kocourek, víte, náš rekvizitář. Říkal, že je to moc pěkný
a historicky velmi věrný jako rekvizita, ale nepoužitelný, vždyť byste se s tím železným krámem na jevišti utahali k smrti. Máte si před začátkem představení
vyzvednout místo nich u pana Kocourka naše vlastní rekvizity, všechno pěkně ze
dřeva, ale vypadá to jako pravé kovové zbraně. Že vy nejste ti žoldnéři z Nabucca?
Z jakého Timbukta?
Že kde ty vaše železný věci jsou? No, volala jsem synovce Frantu, dělá v kovošrotu,
a všechno to hezky pro vás odvezl, i když nejni železná neděle. Nic za to vůbec
nechtěl. Tak jsem mu za vás poděkovala. Že taky pěkně děkujete? Rádo se stalo.
Peníze za sběr stačily taktak na šatnu. Ještě doplatíte 13,50 Kč. A ty prostěradla,
počkejte, nenechávejte je tady, vemte si je přece… co já s tím tady?
91
Porada teroristů v Praze v kavárně Bastila.
92
Jednání 12.
4. den, 10 hod 30 min.
Terorista č. 1:
Pánové, rekapitulujme.
Nemáme spojku, ztratili jsme zbraně, přišli jsme o peníze, vyhodili nás z pensionu
Lotosový květ a ani místo činu nám zatím nikdo neukázal. Co dále ve jménu božím? Co dále?
Terorista č. 2:
Selhali jsme, umřu studem. Selhali jsme, hrůza, děs a síra.
Terorista č. 3:
Ano, to je správná úvaha.
Je důstojnější zapřít se a snášet
surovost osudu a jeho rány,
anebo se vzepřít moři trápení
a skoncovat to navždy? Zemřít, spát –
a je to. Spát – a navždy ukončit
úzkost a věčné útrapy a strázně,
co údělem jsou těla – co si můžem
přát víc, po čem toužit? – Zemřít, spát –
spát, možná snít – a právě v tom je ta zrada…
Snášíme radši hrůzy, které známe,
než abychom šli vstříc těm neznámým,
zde v tomto bídném, bídném místě!
Terorista č. 2:
Dobrá tedy. Rozhodnuto. Naším údělem tak jako tak již od počátku bylo, jest a bude
hrdinně ve jménu božím umřít. Nyní jsme tomu osudovému cíli blízko na dosah.
Nepůjdeme však na onen svět sami, kdepak. To ne. Pobereme s sebou těch odporných a bezbožných Pražanů čím více, tím lépe. My jim ukážeme, kdož jsou boží
bojovníci a blábolu jeho.
Terorista č. 1:
Vzpamatujte se, pánové, teroristé! Opakuji. Vzpamatujte se. Ptáci nedoletí do ne-
bes bez křídel jako Ikaros. A nejdřív trochu myslete, pánové, přátelé, spoluteroristé.
Už nemůžeme dále rekapitulovat, musíme pouze kapitulovat. Opakuji teda ještě
jednou jen jako drobné upřesnění: nemáme žádné zbraně, všechny nám je odvlekli z Národního divadla, které postavil národ sobě, do kovošrotu. Rozumíte?
Nemáme zbraně. Nemáme ani peníze, vzal nám je taxikář, ruští celníci, šatnářka
v Národním divadle a referentky pensionu jménem Lotosový květ. Nemáme místní
konexe, bloudí v Karpatských horách. Nemáme kde bydlet, co jíst, co pít. Z Lotosového květu nás vyhodili. Nemůžeme volně dýchat otrávený vzduch a bloumáme
Prahou jako duše odsouzené k věčnému zatracení a následnému bloudění v poušti deštného pralesa.
Tu nejde již o žádnou rekapitulaci, ale o pouhou kapitulaci bez re. Nemůžeme nic
ušlechtilého udělat. Nic ušlechtilého.
Terorista č. 2:
Achich, království za koňak.
To je konec. Finis coronat opus.
A teď se už svět nikdy ani nedozví o našem velkém teroristickém činu, ke kterému
mělo k větší slávě boží dojít v Husinecké ulici a při kterém tuhne v žilách krev.
Terorista č. 3:
A co když se svět přece jen dozví? Ale, jak na to? Jak na to?
Terorista č. 1:
Dobrá, dobrá. Uvažujme, uvažujme. Mokřiny svítí i v temné noci, i když je zima
jako v pytli.
A přece jen, přece… zde tedy jest můj finální návrh, nápad a rozkaz.
Půjdeme se pánové, kolegové, tenoristé, promiňte teroristé, udat a bodnout. Prostě udat a proslavit tak naši věc. Ať všichni ultimativně vědí, že se mohlo stát něco
nenapravitelně odporného a hrůzného, při čemž v žilách tuhne krev. Jen ať se
všichni třesou, ať se všichni chvějí, až nás odhodlané ke všemu povedou na chmurné a podzimním deštěm zkrápěné popraviště.
Terorista č. 3:
Udat? Ale proč?
93
Terorista č. 2:
Udat? Ale kam?
Terorista č. 1:
Tady každý všechno ví. Tady se nic neutají. Tady se nic nedaří.
Je něco shnilého ve státě českém.
Prostě se zeptáme prvního chodce.
Pražská ulice.
Jednání 13.
Terorista č. 1 se ptá prvního chodce.
4. den, 14 hod. 30 min.
Starší paní s kabelkou a igelitkou
se středním nákupem:
(skřehotavým hlasem)
Terorista č. 1:
Terorista č. 2:
Terorista č. 3:
Terorista č. 1:
94
Cože jste mládenci říkali, cože jste zač, neslyšela jsem pořádně. Erroristé?
Jakýpak erroristé?
No přece erroristé, sběratelé omylů a pověr.
Ale, přece, teroristé, te, te, te, teroristé!
Jo, teráristé, tak to řeknu hned.
Co to plácáte. Jací teráristé?
No přeci, teráristé, shromažďovači hadů a jiné slizké havěti.
Ó to ne! Ne, ne. Nikoli. Ale teroristé!
Terorista č. 2:
Terorista č. 3:
Terorista č. 1:
e středním nákupem:
Všichni teroristé (překřikují se):
Všichni teroristé:
Cože? Proboha traktoristé, a zrovna tady se těsně
před zimou houfují.
Říkáme přece jasně: teroristé. Ne traktoristé, či
teráristé nebo dokonce erroristé. Trakto, promiňte, teroristé.
Jo, tataristé. Ti, co sbírají omáčky?
Ne, ne. Te, te, teroristé!
Aha! Rotoristé, sběrači jednosměrného proudu?
Paní, poslouchejte přece. Teroristé.
Že by rétoristé. No nevypadáte na to, že byste sbírali projevy a hlasy.
Tero, tero, teroristé! Te, te, te.
Tak co jste tedy? Te, te, te, ta, ta, ta. Tarantulisté, torpédisté, tarakánisté, teritorialisté, tiramisuisté, tatrmanisté, trilobisté, terénisté, trémisté, trampisté, či snad
tarokisté. Copak vlastně, co?
Teroristé.
Starší paní s kabelkou a igelitkou se
středním nákupem nechápavě kroutí
hlavou.
95
Terorista č. 1:
Vrátnice TÚPS
Tady vám to píšu ve velkém na cedulku. Vidíte? Teroristé! Teroristé v Čechách.
Jo, teroristé! Tak proč to mládenci neřeknete rovnou. A cože jste to vlastně chtěli.
Cože to? Jo, chcete se udat? Udat. Teroristi? Hledáte tedy Teroristickou centrálu
rudé vlajky na Mazáčkově ul. 7, Té Cé eR Vé, nebo naopak, Tajnou ústřední protiteroristickou službu v Bledulíkové 3a…. Té Ú Pé eS
Tak asi tu druhou. Tu zcela tajnou a nejvíc utajovanou protiteroristickou službu,
tak zvaný TÚPS. Ta je hned tady za rohem, druhá ulice vlevo. Nápadný červený
čtyřposchoďový barák se státní vlajkou a s nápisem TÚPS. Ale spěchejte, za chvilku zavírají.
Jednání 14.
4. den, 15 hod. 01 min.
Vrátný:
Cože chcete? Hlásit teroristický čin? Ale už je celou minutu po úředních hodinách. No to přece nejde. Přijďte v úterý a ve čtvrtek mezi sedmou a půl osmou
ráno. Ranní udavač teroristů dál doskáče.
Jo, vy sami chcete spáchat teroristický čin!?
Tak to jo, panečku, to je rozumné, to je skvělé, to je úžasný úspěch, to je hned
zcela jiný mlíko. K tomu jsme právě tady. Ne nadarmo se říká: Hups a je tu TÚPS!
Ale nejdřív vám k tomu musím vydat formulář TÚPS 151-STČ, to je na spáchání
teroristického činu, tedy STČ. Ano, tady to je: TÚPS 151-STČ. Táák.
Ale heleďte se, vyplňte ho pořádně, jinak vám ho vrátíme a bude po kokosu. No
a po vyplnění to šoupněte do této schránky vlevo od okýnka.
Čemuže nerozumíte? Já vím, že to má 36 stránek a 280 rubrik, ano, všechny se
musí vyplnit do posledního špuntíku. Že prý pitomý dotazy. Pracoval jste už vaš-
96
nosto někdy na úřadě? Máte vy vůbec ponětí, co takový úřad obnáší!? A co
potřebuje a právem vyžaduje? To jste ještě byl na hruškách a pil mateřské
kafe, když jsem já už úředně udával.
A vůbec, co to máte za láhev, dejte ji sem. Aha, to je v pořádku, koňak. To
máte ale štěstí, že zrovna sloužím já.
Těch formulářů už jsem vyplnil na stovky. To víte samý řečičky, samý
slova, slova, slova.
Tak se ptejte, pokud teče. Slyšte, pište. Warum, darum.
Asi tak za dva týdny si přijďte pro úřední povolení. Cože zítra? Ha?! Ani
náhodou. Nikdo tady zítra nebude. Ani jedna noha. Máme totiž cvičný protiteroristický kempinkový výjezd do Kokořínského pralesa.
(hlas postupně utichá a scéna se stmívá)
A nezapomeňte na přílohy. Jaký přílohy? No přece povolení od hygieniků, hasičů a od těch, no, od spolku pro ochranu a týrání drobné mučené domácí a přespolní zvěře. Jo, a pak taky povolení od kominíků, víte kvůli
možnému znečištění komínů, a ještě schválení od feministů, filumenistů
a filutelistů, kvůli potřebnému počtu známek na smuteční oznámení, a dále veterinářů, a svazu českých ortopedů, no kvůli těm možným úrazům a lůžkovým
kapacitám nemocnic. A též nezapomeňte na doporučení policie, magistrátu, houbařského a včelařského svazu, ornitologů kvůli plašení ptactva, a výpisy z rejstříku
trestů a odměn a z živnostenských rejstříků, víte kvůli ochraně teroristické živnosti a ohlášení stálé teroristické provozovny...
97
Východ z TÚPS.
Jednání 15.
4. den 18. hod 30 min.
Překupník:
(tajemně k truchlícím teroristům)
(pomalu)
Terorista č. 1:
98
Měl bych pro vás, pánové, něco. No prostě něco! Budete mi líbat ručičky, no prostě
cmuk, cmuk, a křičet sem s tím, sem s tím. Semtexem. Semtex!!! Prvotřídní matroš, žlutá dvojka. Semtex!!! Todle je matroš, vole. Když ho vezmete 6 po tuctu,
máte to za osm a čtvrt. 20 po sedmi vám deponuji, ale jako jen pro vás, za třináct
a čtvrt za půl unce. Počítám vám kurs valuty nákup plus tři procenta, za euro
čtyři, ale jeny, ruble, bachty neberu. Že to mám říct ještě jednou pomalu. Vždyť je
to jasné jako kočka.
Když ho vezmete 6 po tuctu, máte to za osm a čtvrt. 20 po sedmi vám deponuji,
ale jen pro vás, za třináct a čtvrt za půl unce. Počítám vám kurs valuty nákup plus
tři procenta, za euro čtyři, ale jeny, ruble, bachtle, hřivny, jak říkám, neberu, vole.
Že nemáte peníze? To je váš problém. Tak běžte do televize a vyhrajte v soutěži
Chcete být milicionářem? Cože? Že nechcete? No, dobře, dobře, já se ani nedivím,
kdo by chtěl. Ale, jak veřejně známo, u dobrých lidí i bez cashové hotovosti, tj. jak
my říkáme, bezhotovostně, se konec konců vždy něco najde. Kreditky, snubní prsteny, zlaté zuby, zuby s jedem, žraločí zuby, umělé uši a jiné orgány a údy a tak.
Tak dělejte, honem. Teď není čas na hrdinství.
To je úžasný zvrat! Prst osudu v pravý okamžik beznaděje energicky zasáhl. Už
opět hvězda božské naděje se rozsvítila, snad již zítra toto nové století dočká se
našeho hrůzostrašně děsivého činu, při kterém vám vlasy vypadávají přímo z hlavy
a šedivějí rozžhavené doběla a v žilách prudce tuhne krev.
Místo činu. Velký den.
Jednání 16.
Terorista č. 1:
Již zachmuřené vyklubalo se jitro,
hemžení světa zlovolně zkoumaje,
na dohled není nikde vnitro,
a nepiští zde šalmaje.
Terorista č. 2:
Kam látku příšernou mám umístit,
jak dlouho tady budem ještě hnít?
Terorista č. 1:
Jen spěchej vstříc hodina desátá,
již zcela naše vůle vysátá.
Terorista č. 2:
Tak já ten žlutý matroš, semtex dvojku, šoupnu rovnou sem pod zdivo
k tomuto oblouku. Dobrý?
Dělník:
Kam, čéče cpeš ten semtex? Kladeš to jako prase. Tady to budem rozbíjet přece
odpoledne sbíječkou, podél támtoho příkopu.
A vůbec, vždyť je to celý navlhlý a je to jen semtex šestka jako švestka. Ta přece
nebouchne ani do Vánoc. Vy jste z Dopravních podniků nebo od Důlní služby?
Teda, pánové u vás se krade ještě víc než na stavbě. To nevidíte, co to je za děsivý
šmejd, který sem vlastně cpete. Vy nerozeznáte tchoře od skunka? A ještě to strkáte na úplně blbý místo, vždyť by to celý nikdy neupadlo, kdybyste to nechali
nacpaný tady a kdyby to i nedejbůh bouchlo, vždyť i lopata, jak povídám, může
někdy vystřelit. Ještě štěstí, že ten barák nakonec padne zcela sám vod sebe stářím a celkovou zemdleností konstrukce v rámci demolice a destrukce.
A víte, vy vůbec, čéče nešťastná, jak se vlastně klade takový semtex? To je hotový
umění.
99
Terorista č. 1:
No, pane dělníku, dovolte, co si to vlastně představujete. Máme všechna školení
a licence, včetně praktických zkoušek, vyžadované Mezinárodní odborovou ochrannou unií teroristů, tzv. International Protection of Terrorists Trade Union, čili IPTTU. Co byste chtěl víc?
Dělník:
No, to známe. Děte se vycpat s tím celým vaším ípítítíjú. Než vás poženu lopatou.
My máme své vlastní předpisy.
Je slyšet pád objektu a děsivý rachot
s menším ohňostrojem.
Dělník:
Terorista č. 1:
Dělník:
Terorista č. 1:
Dělník:
Terorista č. 1:
Dělník:
100
Tak, a spadlo to samo. Přesně podle původního časovýho plánu. A je to v zeleným
háji.
Podle jakého plánu? V jakém háji?
No víte, měli jsme na desátou objednané nějaké cizokrajní zahraniční cizinceteroristy, aby to mohli jakoby vyhodit do vzduchu.
A hele, a hele, že to jste asi měli být vy? Ípítítíjú!! Vy, vykukové. Proč jste nic neřekli pro pána jána a butána. A nechápu, kde je vaše místní teroristická spojka, která
měla přeci všechno zařídit.
Jakže? Cože? Slyším správně? Ó, nebesa!
To víte, čéče. Teď už je to jedno. Prostě vaše místní spojka nedorazila, barák spadl
sám a peníze mám v čudu. To je dělo.
Jak to?
Víte, za barák do tří poschodí bereme 10.000 euráčů nebo 10.000 doláčů, to podle devizového kursu. A za každé poschodí navíc další dvě tisícovky. Nevím ovšem,
co vám vaše spojka říkala a jaký je její ceník pro západní a východní cizinu. Za
tendle padlý barák to bylo 22.000 euráčů. No teď už je to jedno.
Nemůžete to vyhodit, je to v háji, to vám povídám, spadlo to, a ještě jste strašili
tady bez placení, s tím vaším pitomým ípítítíjú a tím úžasně žlutým semtexem,
Vchází místní teroristická spojka.
Místní teroristická spojka ošlehaná
horským povětřím:
který nebouchá. Teď už prostě není co vyhodit do vzduchu, čéče. Chápete. Co tak
blbě čumíte? Vyhodit, chápete, vyhodit do vzduchu, chápen zí? Do luftu. To už
nelze!
Ještě, že mám v pácu další dva baráky určené k demolici. Snad nějaký teroristy
ještě splašíme, ale tu vaši nespolehlivou a prolhanou teroristickou spojku už nechci ani vidět. Takhle se přece ve slušný dělnický společnosti nejedná.
Mimochodem, báj dhe vej, nemáte vy sami zájem o další objekt? Měl bych pro
vás bombastickou barokní budovčičku, 6 poschodí, celkem za 16.000 doláčů i s věžičkou a kamennými sochami. A pro vás, vzhledem k tomudle tomu zklamání, to
bude ze slevou za pouhých 15.000 doláčů nebo euráčů, jak chcete. Demolice už za
12 dnů.
Právě jsem se vrátil z hradu…v Karpatských horách.
Terorista č. 3:
To je patrné.
Terorista č. 2:
Pánové, no to jsou přeci věci. Naše utrpení konce nemá. Ten povedený semtex,
naše poslední naděje, žlutý matroš, stál za starou belu. A cílový objekt byl odsouzen beztak k samovolné záhubě. A dokonce na něm ještě visel demoliční výměr.
Ani ho nesundali koumáci, ušatý bejci. Takový podvod, to neslyšel ještě ani rys
bystrosluch. Všechno je na prodej. Ó hrůza hrůz hrůzoucí! Žádná čest, žádná poctivost, žádné mravy. Nic neplatí a všechno je vždy jinak. Ó tempora, ó mores! To
je teda bašta. Kam jsme to dospěli? Kam se vůbec kolo světa vlastně otáčí a řítí?
Na to vám hned teď asi nedám odpověď. To jsou přeci úžasný věci.
Terorista č. 1:
Ano, to je téměř již úplný konec, a všichni nás úspěšně doběhli a předběhli. Na
další velkolepé teroristické plány se již nedostává žádných sil.
Už, pánové zde v Čechách, nic s vámi dále mít společného nemůžeme a nechceme.
Sebemíň. È finita la comedia.
Terorista č. 3:
Je černočerná noc, čas čarodějnic.
Hroby jsou dokořán a samo peklo
101
morovým dechem otravuje svět.
Teď horkou krev bych mohl pít a páchat
skutky, že roztřás by se den.
Terorista č. 2:
Terorista č. 3:
(tancuje ladně jako husa na hudbu
z baletu Labutí jezero)
Žluté luční kvítí jsem trhala
a v mrazivé jezero je vrhala.
Terorista č. 2:
To pometlo se v pomádě pomátlo.
Terorista č. 3:
Pomátlo pometlo, pomátlo pometlo.
Chór teroristů zpívá na melodii Pětatřicátníci, další se libovolně přidají
a všichni účinkující vcházejí na jeviště,
vycházejí a dle potřeby se převlékají za
příslušné osoby a chovají se přiměřeně
své roli.
Chór teroristů zpívá:
(různě napodobují masáž)
102
Pánové, já vám říkám zcela upřímně za sebe, že v této zemi nehodlám spáchat již
ani sebevraždu. Je to vyloučené a technicky zhola nemožné.
Zbývá nám jen ostudný a spěšný úprk. A to jméno Čechy, Czechia, Czechland, Česko-těžko, Bohemia chips, už nechci nikdy slyšet. Taková země?! Žlutá dvojka, matroš, vole. Ná, ná. Toro. Toro.
My jsme teroristé,
chlapci jako květ.
Nemáme však zbraně,
hrůza pohledět.
Když jsme masírovali,
všechny holky jásaly.
My jsme masážníci,
radost pohledět.
Když jsme plány spřádali,
všechny holky plakaly.
My jsme teroristé,
nevrátím se zpět.
Vcházejí tři čeští policisté.
Český policista č. 1:
(k teroristům)
A vás máme!
Jsme nuceni vás předvést, podvést, zadržet, zatknout, zabásnout a zavřít.
Terorista č. 1:
(uštěpačně)
(vytahuje zápisník a listuje v něm)
Terorista č. 2:
(s údivem)
A copak? Copak? Co jsme asi tak mohli udělat?
No, máte toho hodně na svědomí. To bude pěkná pálka. Tak, máme tady obvinění
z ohrožování mravní a výtvarné výchovy dětí, mládeže, a že… hm, že… a hm, žen.
Cože?
Referentka č. 1:
(rozhořčeně)
Ano, mohu dosvědčit, potvrdit a odpřisáhnout před lecjakým soudním dvorem.
Je to pěkné čuně. Vildšvajn.
(rozšafně)
Máme tady dále – to budou štráfy, to budou štráfy! – urážku hlavy a poprsí státu
a veřejné obnažování.
Cálen, majne Herrn, cálen! Alles.
A todle je určitě doživotí, nebo aspoň 5000 úředních korun českých pokuty. Slyšte: obvinění ze čmárání po zdech a plivání po budovách opatřených státním znakem, dále potulka a noční přespání v parku bez řádného ohlášení.
Terorista č. 3:
(sténá)
Proboha. Jen to ne, už víckrát v parku ne!
103
Referentka č. 3:
Vrátný:
Špatně jste se udali, holomkové. Takový nepořádek!
Jste v podezření z odhazování neslušných odpadků a neohlášeného odvozu šrotu do kovošrotu, jakož i ze zesměšňování býčích zápasů a zejména z týrání býků.
Ná, ná, toro, toro. Pích do býčka. Pích.
Hups a je tu TÚPS!
Cálen, majne Herren, alles cálen!
Máme tady ještě na vás – je to děs – znečišťování příkopů žlutým těstem neznámého původu a podezření z porušení pravidel silničního provozu na veřejných
komunikacích a nemovitostech, jakož i přetěžování prostředků veřejné a soukromé dopravy nadměrným nákladem.
Co to ještě vidím? A helemese! Nedovolené vyvolávání zahraničních duchů bez
licence České duchařské unie a Evropské mumie!
Klepeta na vás. Cvak, cvak. Do basy s vámi, až zčernáte na úhel.
Všichni:
(křičí a pobíhají)
Mezitím vchází redaktor a kameraman
Televize Pižmoň s kamerou.
Redaktor:
(v popředí čte lhostejně z cáru papíru)
104
Klepeta na ně. Bídáci. Klepeta! Ať zčernají
Vážení diváci Televize Pižmoň. Hlásíme se vám právě z místa činu v Husinecké
ulici. Právě zde se to stalo a vše semlelo. Podle zcela věrohodných očitých a ušatých
svědků se zde, na prvním poschodí právě této budovy z dosud ze zcela neznámých důvodů utrhla právě přesně v 10 hodin jedna z příchytek na květinovém
truhlíku a jeho obsah, netříděná černá hlína, se zcela nekontrolovatelně sesypala
do dršťkové polévky právě obědvajícího hosta na terase zdejší restaurace U sedmi
statečných králíků. Majestát se k možným příčinám nečekaného pohybu květinového truhlíku zatím nevyjádřil, ale Hezká obvodní infekce dle vyjádření jejího
místopředsedy již zahájí v nejbližších týdnech šetření právě ohledně kvality
a gramáže podávaných jídel právě ve zdejší restauraci u Sedmi statečných králíků. Na tyto závěry Těžké podvodní introspekce si tedy ještě právě budeme muset
počkat. Podle odborníků z oboru balistiky se ale podobný souběh událostí odehraje právě jednou za 17 let. Z Husinecké ulice v Praze. Právě redaktor Bohumil
Žemlík, právě televize Čižmoň, promiňte Pižmoň.
(ke kameramanovi)
(odcházejí)
Všichni skandují:
(event. dílčí výkřiky)
Balíme a rychle frčíme právě do ZOO, právě spadla žirafa právě z řebříku právě na
želvu.
Nět u vas zavirateľnyj špendlik, ili abýčnyj? A špejle na kolbasy?
Klepeta, klepeta, klepeta. Cálen, bitte. Toro, toro. Ať zčernají! Hurá! Tutty, botty,
kalhotty! Ranní udavač dál doskáče!
Terorista č. 1:
Něčím mne polili.
Terorista č. 2:
Mne taky a hrozně to smrdí.
Terorista č. 3:
Teď bych si toho radši nevšímal. Co říct? Je zle. Kupředu! Ať se děje vůle boží.
Hlasy:
Dehet na ně, mouku a peří. Ať zčernají na úhel, cvak, cvak. Visí proklatě nízko.
Policisté vytahují říční raky a občas někoho omylem cvaknou klepety.
Teroristi zoufale kličkují, až se najednou
všichni tři propadnou pod zem, oheň
a síra.
105
Zjeví se duch bin Alladinovy kouzelné
plynové lampy z magnetofonového záznamu.
(hromovým hlasem)
Dělník:
(slavnostně)
Dělník (špatně slyší):
Propadli se do horoucích pekel! Dobře jim tak. Nesplnili plán. Vsadil jsem bohužel
na špatné mezky.
Třesky plesky.
To chce klíďo-píďo. Pouze se propadli do středověkých šachet, kterých je tu všude
pod námi jako nase …naseto. To víte, vašnosto, prostopášný, gargantuovský
a rozhazovačný středověk. A vaši šlápli asi přitom na nějakou plynovou trubičku.
Bum. No, bum.
Tam dole… škoda slovíček, je takové bludiště, že radost pohledět, podzemský ráj
to na pohled. No přímo hlavolamové, nevyluštitelné bludiště jako stvořené pro
bloudícího Nizozemce. No, víckrát je, ty vaše teroristy, už asi, čéče – šéfe neuvidíme.
Jsou to totiž místa, z nichž se ještě nikdo, jak všeobecně známo, nevrátil.
Toť hořký konec krásného snu.
Je mi na zvracení a ošklivo.
Je vidět, že pád předchází pýchu.
A všechno dopadlo nakřivo.
Takže půjdeme na pivo?!
(ve svorném objetí odcházejí)
Konec
106
(uplatnit v případě delšího potlesku,
jinak vhodně zařadit do jednání v PLK)
Všichni zpívají na melodii
Sbohem galánečko
Přídavek
Sbohem referentko, já už musím jíti
Sbohem referentko, já už musím jíti
Musel jsem za všechno, musel jsem za všechno
u vás zaplatiti
Musel jsem za všechno, musel jsem za všechno
u vás zaplatiti
Sbohem referentko, rozlučme se v pánu
Sbohem referentko, rozlučme se v pánu
Bez peněz a zbraní, bez peněz a zbraní,
Sám jsem zůstal k ránu
Bez peněz a zbraní, bez peněz a zbraní,
Sám jsem zůstal k ránu
Ač jsem nic nestřelil, přece sem se opil
Ač jsem nic nestřelil, přece sem se opil
Ešče včil se stydím
Co sem všechno tropil
Ešče včil se stydím
Co sem všechno tropil
Ale sa něhněvám, žes mňa ošidila
Ale sa něhněvám, žes mňa ošidila
To ta moje sudba, to ta moje sudba,
Ta to zavinila
To ta moje sudba, to ta moje sudba,
Ta to zavinila
107
VZOROVÝ DEN LÁZEŇSKÉHO ŠVIHÁKA V OBRAZECH
108
VZOROVÝ DEN LÁZEŇSKÉHO ŠVIHÁKA V OBRAZECH
109
OBSAH
Úvodem / 3
Kniha první
Metropolitní asociace lázeňských šviháků (MALŠ) / 6
Co prozrazují nejvznešenější dokumenty a úžasné historické události / 6
Střípky z dějin
lázeňského šviháctví / 7
Ze stanov Metropolitní asociace lázeňských šviháků / 7
1. Cíle / 7
2. Prezídium / 7
3. Vznik členství / 8
4. Zánik členství / 9
5. Práva a povinnosti členů / 9
6. Sekce MALŠe / 10
7. Tituly MALŠe / 11
8. Vzorová témata přednášek / 12
Myšlenky a výroky členů MALŠe
dle původních magnetofonových záznamů / 15
• Na dostizích, při kryoterapii, na lodičce, v šatní skříni / 15
• Na tanečním večírku, na poště, na poušti, v galerii / 17
• V cukrárně, na pláži, v zlevněných oděvech, v cirkusu / 18
• V čekárně, při masovém spurtu, na logopedii, na ostrůvku / 19
• V kosmetickém salónu, v pohřebním ústavu,
v botanické zahradě, v železářství / 20
Děkovné dopisy MALŠi / 21
• Dopis od lidového lázeňského komisaře J. V. Stalina / 21
• Dopis Kryštofa Kolumba / 21
• Dopis od c. a k. účetního revizora A. Einsteina / 22
• Dopis od Aloisie Pekárkové, dojičky / 23
110
• Archa / 7
• Achilleus rychlonohý / 7
• Bahenní zákon / 7
• Indický princ / 8
• Mravní zásady římských lázní / 9
• „Čistotný“ Král Slunce / 10
• Intelektuál Karel IV. / 10
• Mladá dívka vraždila
v lázeňské vaně / 11
• Objev názvu Třeboň / 11
• Střelba v Lázních
– před zraky celého světa / 12
• Vznik Metropolitní egyptologické
společnosti pod vlivem
Třeboňských lázní / 13
• První člen MALŠe na Měsíci / 14
• Oprava několika
nesprávně uváděných výroků
a činů členů sekce LESBA / 14
OBSAH
• Pozdrav z oběžné dráhy od J. Gagarina / 24
• Zápis L. Armstronga, amerického trumpetisty a zpěváka / 25
• Dopis domnělého vynálezce knihtisku z Mohuče, J. Guttenberga / 26
• Dopis Antonína Sokrata, filozofa řeckého / 26
• Kamenná tabulka krále Chammurappiho / 26
• Dopis Tři mušketýrů / 27
• Dopis egyptské královny Kleopatry / 28
• Dopis maďarského krále, sv. Štěpána / 28
Vzorový Mravnostně inteligenční test
adeptů lázeňského šviháctví / 29
Vyhodnocení testu. A vůbec, úplný konec první knihy / 33
Kniha druhá
Zpíváme stylově / 29
• Zaspala pacientka / 29
• Když jsem šel do lázní za svítání / 31
Římské lázně / 32
Z tajné tvůrčí kuchyně členů prezídia / 34
Senzace přistává – to byla výstava! / 35
Tužkou i štětcem... Po stopách Jiříkovy ruky / 39
Vývoj jazyků ve světle lázeňského šviháctví
neboli dopis do vzdálené budoucnosti / 56
Přírodopisný švihákův
SMS slovníček / 56
Curvatura funebris – otisky eroticko frotážní / 62
Prasečinky / 71
Curvatura funebris – otisky hřbitovně frotážní / 73
Turbodrama „Teroristé v Čechách“ / 78
Přídavek / 107
Vzorový den lázeňského šviháka v obrazech / 108
111
Ilustr
ovan˝ pr
aktick˝ pr˘vodce svÏtem l·znÌ
Ilustrovan˝
praktick˝
Tomáš
Tepper • Jiří Ryvola • Vladimír Šavel jr.
Ilustrace Jakub Ryvola
Obrazy na obálce Jiří Ryvola a Vladimír Šavel jr.
Odpovědný redaktor PhDr. Milan Vondráček
Zlom a předtisková příprava Eva Říhová
Pro Metropolitní asociaci lázeňských šviháků
vydalo nakladatelství Radix, spol. s r. o.
Táboritská 23, 130 00 Praha 3
tel./fax: 267 092 256, e-mail: [email protected]
www.radix-knihy.cz
Stran 112
Vydání první, Praha 2003
Tisk SWL – ofsetová tiskárna
ISBN 80-86031-44-6

8. Část

Transkript

Podobné dokumenty

2012/1 (*)

Okříšský deník - 1. strana

Gabriela Pospíšilová Jak se budete chovat vy k ostat

Mladí opět naladí!