Přicházejte ke kameni živému a vzácnému - 3. 5. 2015

Kámen vyvolený a vzácný / 1. Pt 2, 4 - 6 /
Opava a Horní Benešov 3. 5. 2015
--------------------------------------------------------------Přicházejte tedy k němu, kameni živému…. Milí bratři, milé sestry, takto zní výzva apoštola k
raným a současně čerstvě pokřtěným křesťanům. Co to ale je – živý kámen ? Jak může být
kámen živý, když je to jen kus žuly nebo čediče nebo jiného materiálu ? A ještě k němu
přicházet a putovat jako do Božího chrámu ? Budova jeruzalémského chrámu je zde jistě
v pozadí tohoto pojmu. Tam přece po staletí směřovaly tisíce poutníků a chodívali do kopců,
zadýchávali se a ještě si přitom zpívali ! Je opět několik možností, jak tomu rozumět. Ale ta
nejpravděpodobnější je, že živý kámen, to je kámen masivní a opracovaný, který se dával do
základů stavby. Byl tedy hlavním nosným článkem, ale taky dával celé stavbě směr a tvar.
Tím se lišil od kdejakého šutru pohozeného kdesi v poušti.
Ten opracovaný kámen byl základem pro chrám, duchovní dům, ve kterém lidé hledali
smíření svých vin skrze oběti kněze. Tam hledali naději, že z nich kněžská oběť sejme jejich
viny a že před Bohem, svatým a spravedlivým obstojí. Tohle je přece ta hlavní funkce domu
Božího. Tímhle se přece stává vpravdě živým domem – vždyť přece prostředkuje život! Zde
z člověka padá tíha hříchu a viny. Odtud přece člověk odchází povzbuzen, potěšen a ujištěn o
Boží lásce, která se aktuálně týká právě jeho osobně !
Ale bratři a sestry, když apoštol vybízí křesťany, aby přicházeli ke kameni živému, pak už
nemyslí chrám. V tom chrámě se totiž musely ty oběti opakovat stále znovu. On píše:
přicházejte K NĚMU. A tím jistě nemá na mysli nikoho jiného, nežli Ježíše Krista. On je ten
živý kámen. On je tím základem k tomu, aby člověk v životě nalezl milost, odpuštění vin,
pokoj a radost ! Kristus plně nahrazuje smírčí bohoslužbu v chrámu. Ježíš Kristus
zprostředkovává život těm, kdo přicházejí v naději za ním. Nový, srozumitelný příměr pro ty,
kteří jej přijali jako svého spasitele teprve docela nedávno. Kristus je pro vás živým kamenem
živé stavby Božího příbytku, on je pro vás živým a základním stavebním kamenem, na kterém
budete stavět svůj dům víry. Kristus je navíc označen jako kámen vyvolený a vzácný, který
nejdřív stavitelé zavrhli, tedy ukřižovali. Ale protože byl před Bohem kamenem vyvoleným a
vzácným, stal se kamenem úhelným. Kamenem nezbytným pro stavbu. Šifra pro Kristovo
vzkříšení.
O takovém kameni se ve Starém zákoně mluví často. V pozadí je zde několik SZ míst. Třeba
Žalm 118, 22 / Kámen, jež zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným /. Toto slovo žalmu
zazní i v evangeliích, a sice na místech, kde Ježíš v podobenství o vinici a vinaři mluví sám o
sobě jako o dědici vinice / Mk 12, 10; Mt 21, 42; L 20, 17 /. Pavel mluví o tom, že nemůže
nikdo položit jiný základ, nežli ten, který už je položen, Ježíš Kristus. Toto slovo se také ozve
třeba na místě, kde ve Skutcích apoštolských káže Petr o Letnicích a nazývá takto opět Ježíše.
Kristus, lidmi zavržený, a přece se stal základním stavebním kamenem, když vstal z mrtvých.
K němu máme a smíme přicházet, na něm budovat a stavět svůj život. S ním budou stavby
našeho života pevně stát i v dobách těžkých a zlých, v dobách všech možných bouří. Je – li
Kristus základem našich životů, pak se na tento základ budeme moci spolehnout. To, co drží
živý kámen, živý Kristus pohromadě, se nezhroutí. Mnohé může zklamat, ale dům víry,
držený Kristem, to je něco s čím nic nepohne.
Myslím v těchto dnech na jednoho nepálského křesťana, se kterým jsem se setkával před
nějakými 22 lety ve Skotsku. Drobný, nenápadný muž. Co s ním je asi dnes v době kdy
v hlavním městě na mnoha místech nezůstal stát kámen na kameni a kdy jsou všude jen
rozvaliny a mrtvé kamení ? Mnoho domů se sesypalo jako domečky z karet proto, že to byly
stavby chatrné. Není třeba se tomu divit. Vždyť Nepál je možná nejchudší země v celé Asii.
Přesto když jsem nahlédl do statistiky náboženství v této zemi, nestačil jsem se divit. Ve
třicetimilionové zemi, kde je dominantním náboženstvím hinduismus, počet křesťanů rychle
roste a je jich tam už dnes prý přes milion. Možná mají tamější lidé chatrné domy bez
pevných základů - a bude to trvat desetiletí, nežli se ta země z toho hrozného zemětřesení
vzpamatuje. Ale mnozí z tamějších lidí nacházejí cestu k mnohem většímu a důležitějšímu
úhelnému kameni – k Ježíši Kristu. Jaké to asi je – přijít o střechu nad hlavou? Nepochybně
strašné. Ale Kristus je kamenem, který nezklame, kamenem, který se nezhroutí. A nezhroutí
se s ním náš život, nevyhasne naše naděje. On je Kamenem, který spolehlivě podrží stavbu
našeho lidského života ! Věřím tomu, že v situacích, kdy se člověku třeba sesype a zhroutí
mnoho z toho, na čem si zakládal a co s námahou budoval, stejně nepřijde o to podstatné a
rozhodující, když má víru v živého Krista.
Ale nyní přijde po A taky to B. Apoštolské slovo pokračuje. „I vy buďte živými kameny, z nichž
se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu
pro Ježíše Krista.“ Buďte i vy živými kameny duchovního domu. Ve styku s Ježíšem Kristem
dostávají křesťané stejnou podobu jako jejich Pán. Je tu ale jeden podstatný rozdíl, který
vynikne z kralického textu: „I vy jako kamení živé, vzdělávejte se v dům duchovní“. Kristus je
tedy sám živým kamenem, my křesťané jsme jako on. Nejsme s ním totožni, jsme k němu ale
připodobněni. Jsme na Kristu závislí, musíme se od něj učit, snažit se jej napodobovat, snažit
se být jako on, jakkoli se nám to třeba nebude dařit. Ale přesto se můžeme nechat jím
přetvářet, měnit, formovat. Pak teprve můžeme stavět duchovní dům. Jedině při tomto
napodobování Krista můžeme být dalšími živými kameny, které budou tvořit duchovní
stavbu. Tohle je Kristova církev. Základním úhelným kamenem je Kristus, a na něm spočívají
a o něj se opírají živé kameny našich křesťanských životů. A jestli přitom máme katedrálu v
Remeši nebo jen nějakou prostou chýši kdesi v Asii nebo Africe – to není to podstatné.
Křesťané jsou duchovním domem, chrámem. Ke chrámu ale patřilo i kněžstvo. Výlučná
skupina oddělená ke službě lidem, především ke službě obětní. Kristus je ale pravý kněz
navěky, který vykoupil lidi svou obětí jednou provždy. Mluví se zde tedy o kněžstvu, a
dokonce o kněžstvu svatém. Zase. Co to znamená ?
Tímto kněžstvem už není nějaké oddělená skupina, provádějící zápalné oběti, ale v Kristu
jsou to všichni věřící. Celý život křesťana je obětní službou i bez chrámu a zvířat. Kněz už
nehraje centrální úlohu. Každý je knězem každému. A obětí je potom oběť vzájemné lásky,
dávání sebe sama Bohu ve službě a lásce druhým. Oběť, v níž křesťan dává sám sebe, je Bohu
milá. Křesťanství je tedy obecně kněžské náboženství. Tohle objevila znovu reformace –
všeobecné kněžství věřících. V tomto smyslu jsme svatým kněžstvem, ale ne ve smyslu tom,
že bychom snad byli nějak mravně dokonalí. Jistě nejsme. Ale jsme přesto posvěceni - jedině
tím, že věříme v Krista. A sloužíme si a zbohacujeme se navzájem. Vzájemně si nasloucháme,
pomáháme, vzájemně neseme svoje břemena. To je církev. Kruh kolem vzkříšeného Pána.
Kruh lidí zcela třeba různých, které ale přesto pojí jeho láska a Boží Duch.
Modlitba: Pane, stojíme zde opět jako jeden kruh těch, kterés k sobě ty sám povolal a kteří
v tebe uvěřili. Jsme lidé všelijací, lidé, kteří ti nedělají kdovíjakou čest. A přesto z nás činíš
nový lid, lid zvláštní, jemuž žehnáš pokrmem a nápojem, a který má sám být požehnáním.
Přetvořuj si nás ty sám ke svému obrazu. Amen.