Zpravodaj Zima 2007 B

Transkript

Verměřovický zpravodaj – zima 2007
KARATE KCK TEAM
Skautské okénko
Již třetím rokem navštěvují pravidelně dvakrát týdně
naše děvčata tréninky karate v Jablonném nad Orlicí pod
vedením trenéra Romana Krátkého.
6. 10. 2007 se zúčastnily mezinárodního turnaje
SHOTOKAN CUP v Rychnově nad Kněžnou. Na tomto turnaji
se sešla vynikající konkurence 32 týmů z ČR, Polska, Slovenska a Chorvatska.
Umístění:
V soutěži KATA
V soutěži KUMITE
Erika Mačátová 3. místo
Lucie Výprachtická 3. místo
20. 10. 2007 se zúčastnily mistrovství VčSKc žactva,
dorostu a juniorů v Hradci Králové. V konkurenci jedenácti oddílů z Pardubického a Královehradeckého kraje obhájil klub KCK
krajské klubové prvenství.
Umístění:
V soutěži KUMITE
Podzim 2007
Co se u nás za poslední dobu
událo?
Poslední den těchto prázdnin
jsme si společně s rodiči a známými zavzpomínali při promítání fotek v kulturním
domě na uplynulý letní tábor z Posekance
u Litomyšle (touto cestou děkujeme Obecnímu úřadu Verměřovice za poskytnutí
prostor).
S novým školním rokem nastalo
v našem oddíle několik změn. Mezi ně
patří i nové rozdělení dětí na 3 družinky.
Kluci mají pravidelné družinové schůzky
v úterý, malé berušky a světlušky ve středu a skautky v pátek.
Každý měsíc se snažíme pořádat alespoň
jednu společnou oddílovou akci pro
všechny družiny:
V září to bylo čištění okolí řeky a příkopů od odpadků
V říjnu jsme jeli společně na střediskový sraz a vzpomínkový Robinův
oheň do Letohradu na Kunčice. Zde
byl pro děti připraven program na celý
den s řadou zajímavých úkolů.
V listopadu jsme u příležitosti svátku
zesnulých - dušiček - vyráběli lampiony a následně obešli s lampionovým průvodem celou vesnici.
A co nás v nejbližší době čeká?
Předvánoční koncert v kulturním domě
Předvánoční oddílová schůzka
Štědrodenní roznášení betlémského
světla
A krátce po novém roce také Tříkrálová sbírka (ve spolupráci s Diecézní
charitou)
Daniela Vacková
Iva Hofmanová 2. místo
Lucie Výprachtická 3. místo
17. 11. 2007 se zúčastnily závodů o pohár starosty
v Ústí nad Orlicí, na které dorazilo více jak 140 závodníků z 24
oddílů z celé ČR.
Umístění:
V soutěži KATA
V soutěži KUMITE
Iva Hofmanová 3. místo
Hofmanovi
Chce to změnu, řekli jsme si a tak jsme 4. listopadu
uspořádali pro děti místo mejdanu pyžamového, mejdan
pruhovaný. Sešlo se okolo 100 dětí v pruhovaném a dokonce
i někteří rodiče byly v pruhovaném. Za zmínku stojí jeden tatínek, kterému byla udělena zvláštní cena, měl pruhované vlasy
i fousy. Mejdan zahájilo taneční vystoupení dětí z místní ZŠ,
pod vedením Marušky Pecháčkové. Následovala promenáda
a všechny děti v pruhovaném byly odměněny. Losovali jsme
tombolu, za kterou DĚKUJEME všem stálým i novým sponzorům. Občerstvení bylo jako vždy bohaté, vybrat si mohl
každý. Jako zpestření vystoupila taneční skupina Break dance
DSC z Letohradu.
Pro děti nadále připravujeme Mikulášskou nadílku
a v měsíci únoru uskutečníme Dětský karneval.
Děkujeme všem rodičům za pomoc s organizací a přípravou.
EŽ
7
Meteorologické
zvláštnosti
v roce
2007
LEDEN
rekordní teploty:
1. 1. – 12,5°C
9. 1. – 12,8°C
20. 1. – 14,2°C
18. ledna celou naši republiku zasáhl
orkán Kirill. Vichr a prudký déšť provázela silná bouřka – první v roce.
Nevyplnila se pranostika „Jak dlouho je
bouřka před Jiřím, tak dlouho bude zima po Jiřím“. O život však přišli 3 lidé
a obrovské škody byly napáchány v našich lesích. Dodavatelé energie vyhlásili stav nouze, téměř ve všech krajích
byl vyhlášen nejvyšší stupeň povodňové aktivity. Rychlost větru byla na
horách naměřena až 184 km /hod.,
v Praze např. 162 km/hod. Silný vichr
se přehnal opět přes republiku 29. ledna, kdy na Sněžce byla dokonce naměřena rychlost větru 216 km/hod.
JARO - LÉTO
Podle meteorologů začalo teplotně jaro už v únoru, kdy teploty klesaly jen mírně pod nulu, přes den dosahovaly až 12°C. Celkově bylo jaro
velmi suché, teploty nadprůměrné. Letní teploty začaly už v dubnu a celý květen a červen se pohybovaly na hranici
rekordů. Rekordní teploty byly až
v červenci.
A to: 15. 7. – 34,6°C
16. 7. – 35,4°C
18. 7. – 37,0°C
Léto skončilo začátkem školního roku. Chladno ukončilo téměř roční
období, kdy teplotní průměry převyšovaly dlouhodobé normály. Topná sezóna začala už začátkem září, i když se
nemuselo topit trvale.
PODZIM
19. října v odpoledních hodinách byla snad poslední bouřka v tomto roce. Ve Verměřovicích uhodilo do
trafostanice a víc jak hodinu nešel
proud. Časté srážky doplnily tolik chybějící vodu a příroda se připravovala na
zimu. Dřív opadalo listí, odlétli ptáci. 28.
října už proletoval sníh. 6. listopadu
napadl sníh, který však druhého dne
roztál. Svatý Martin 11. listopadu zasypal celou republiku, sníh vydržel téměř
do konce měsíce.
Přírodě neporučíme. Přát si
můžeme zimu „ladovskou“ - na jaře si
řekneme, jak to dopadlo.
-J.S.-
8
URAJINA 2007
Aldy (Aleš Hlavsa)
Láďa (Vladimír Formánek ml.)
Letos vyrážíme na dovolenou poněkud déle než obvykle,
dříve se nám to nehodilo. Původně jsme měli jet ve třech, ale to
nevadí hlavně, že někam jedeme. Já na DR 800 BIG a Láďa
poprvé na Aprilii 1000 Caponord (dříve jezdil taky na BIGoj).
29. 8. ST
Ráno po 9 hodině vyrážíme z Verměřovic. Na poslední
benzínce v Čechách tankujeme plnou a pokračujeme přes Slovensko. Asi 20 km před hranicemi přespáváme v motelu. Sice už
neprší, ale obloha je stále zatažená.
30. 8. ČT
Ráno je pěkně. Přijíždíme na přechod. Za hodinku máme
hranice vyřízené. Razíme na první benzínku (Slovensko jsme
přejeli bez tankování). Při tankování pukáme smíchy. Ukrajinci
mají u každého stojanu velký dřevený klín, na který najíždějí
zadním kolem (na straně, kde mají víčko nádrže), aby se dostalo
do nádrže co nejvíce benzinu a nezůstal tam vzduch. Totálně po
víčko tankují před odjezdem na Slovensko, to je bomba.
Dále projíždíme Užhorodem a asi 30 km za Mukačevem
nás staví policajt. Chce doklady a ptá se jestli jsme pili pivo.
Říkáme, že ne. Musím dýchnout, on s tím pak zahrká a ukazuje,
že tam mám 3 promile. Tak jsem se mu vysmál a říkám, že jsem
vůbec nic nepil, ani včera. Chvíli si s tím hraje a pak tvrdí, že to je
asi rozbité. Jde k autu, na kterém má na střeše položený radar.
Něco na něm poladí a ukáže nám, že jsme jeli 71 km/h. Snažím se
mu vysvětlit, že to je někoho jiného, nedá si říct. Něco na tom
naklape a ukáže nám nesmyslný čas. A už to začíná. Povídá, že
sepíšeme protokol, zítra bude soud a bude velká pokuta. Po
chvilce dohadování říká, že se to dá vyřešit i jinak. Když mu dáme
do kapsy každý 20 euro. Říkám „mnógo", po chvilce slevil na 100
hriven. Nakonec jsme to usmlouvali na 50 hriven za oba. Pak
valíme po vedlejších směr Koločava. Docela nás zaujalo veliké
množství lanových lávek (pro pěší) přes široká koryta řek. Když se
blížíme ke Koločavě musíme klesat. To už je malinko horší. Přímá
cesta dolu je trochu drsnější, Láďovi při jednom zastavování
uklouzla noha a už je to tady. První pád. Odnesl to přední blinkr a
trochu odřel kufr (blinkr spravit půjde a kufr se vyklepe). Při
příjezdu do Koločavy už vidíme nějaké české nápisy.
Zastavujeme u hospody „Četnická stanice". Hned naproti hospodě
nás odchytává babča a nabízí nám nocleh s teplou vodou za 20
hriven. Prý v hospodě je to za 60 hriven. Tedy neváháme a jdeme
k ní. Ubytujeme se a babča říká, že jde zatopit na vodu. Za
hodinku nám přijde oznámit, že už je voda teplá a tak Láďa vyráží
první. Po vykoupání mi jen říká: „To budeš čumět." A taky jsem
čuměl. V jednom rohu koupelny byl zabetonovaný veliký hrnec,
jakoby na kamnech. Ve druhém rohu byl hrnec se studenou
vodou, na zemi na betonu dvě prkénka, velká naběračka a lavor,
ve kterém se míchá voda. A teplíčko je tu jako v sauně. Na latrínu
chodíme za chlívek přes dvorek plný zvěře. Dáváme si něco k jídlu
a jdeme přes ulici do hospody na jedno. Zpočátku si nás nikdo
nevšímá, ale pak nás obslouží. Prohlížím si na zdech různé
fotografie českých turistů a expedic. Je vidět, že se zde Češi
zastaví velmi často. Při odchodu hospodský brumlá, proč jsme se
nešli ubytovat k němu, ale k nějaké babče. Taky by nás prý za
dvacku nechal přespat. Je vidět, že ho to naštvalo. Babka mu
zřejmě dost konkuruje. Jeho manželka se přidává a vypráví nám
co dříve i dnes dělali pro Čechy. Vybudují pro nás tady hospodu a
my chodíme k nějaký babce. Skoro to vypadá, že si tu zařídili
monopol na Čechy.
31. 8. PÁ
Ráno se Láďovi nechce moc vstávat.
Konečně vyrážíme bez bagáže. Přijíždíme také do
nějaké vesnice, kde je zrovna jakýsi jarmark. Dá se
tu opravdu sehnat úplně všechno. Lednice, pračky,
televize, kola, gumy, ovoce, zelenina, prostě veškeré
jídlo, drogerie atd. Na to se u nás nenarazí. Po různých projezdech, cestách a cestičkách se dostáváme
do vesnice Jobha. Jediný barevný dům je hospoda,
kde si dáváme obídek. Hned se s námi dává do řeči
nějaký Ukrajinec od vedlejšího stolu. Dělal prý
v České republice u Pardubic. Jídlo bylo celkem
dobré, platíme a pokračujeme v cestě. Při odjezdu
od hospody již tradiční otázka, kolik stojí naše mašiny (tuto otázku jsme samozřejmě neslyšeli naposled). Dále projíždíme rozbitým Komsomolskem
a na konci vesnice je závora. Zastavujeme u ní a vojáček nám hned otvírá. Valíme hned přímo do hor.
Cestou potkáváme samé Zily jak svážejí dřevo z hor.
Na dvou místech opravují bagry vymletou cestu od
řeky. Místy je pěkné bahno. Jedeme několik kilometru, až přijíždíme ke strženému mostu. Nový se
teprve začíná stavět, vedle je brod a ním projíždějí
Zily z kládami. Jedeme to k brodu omrknout. S chlapíkem u brodu se dáváme do řeči. Během rozhovoru
zjišťujeme, že jsme na konci vesnice špatně odbočili
a jedeme tedy na druhou stranu. Prý jsme měli hned
za závorou odbočit na lávku a potokem nahoru, nu
což, tak se vracíme. Najednou stojíme ve frontě Zilů,
bagr tam ucpal cestu a nedá se projet. Chvíli čekáme. Dole před vesnicí vidíme zmíněnou lávku.
Přejíždíme ji a potůčkem stoupáme pomalu vzhůru.
Po nějaké cestě není ani vidu ani slechu. Láďa
v některých úsecích zůstává na podvozku. Říkáme
si, že už nemůže být hůř, chyba, může. Po prudkém
výjezdu, který jsem si dal také dvakrát, se dostáváme
na sedlo nad Koločavou. Odtud vede několik cest
a my si nejsme jisti, kterou se máme vydat dolů.
Objevujeme pouze turistický ukazatel - Koločava 16
km. To jsme znejistili. Podle místních by to mělo být
mnohem méně. Naštěstí se z jedné z cest vynořují
dva domorodci a potvrzují nám cestu, po které jsme
si mysleli, že máme jet. Je to parádička, Láďa sice
v některých místech zápasí s váhou své motorky, ale
dobrý, dole super brod jsem si dal zas dvakrát.
Bomba, no ještěže jsem mu to tam neutopil. Ve
vesnici zastavujeme u sochy Nikolaje Suhaje loupežníka (za ní se staví něco cosi velkého). Stmívá se, už
nestihneme koupit žádné pečivo a hospoda bude
brzo zavírat. Jsme zevnitř propocení a z venku mokří
od vody. Boty máme samozřejmě plné vody, už se
těšíme na koupel. Moje kufry jsou trochu otlučené
(hlavně pravý). Párkrát jsem totiž v potoce škrtnul
kufrem o kámen a jednou se mi skácela motorka ze
stojánku. Babča roztápí pod kotlem a my se jdeme
rychle najíst z našich zásob.
gigantů nám jeden Ukrajinec (co dělal taky v Čechách) povídá, že to budují místní zbohatlíci a celkem ve velkém. Odpoledne přijíždíme do Solotvina,
kde jsou slaná jezera. Projíždíme okolo velkého
těžebního dolu, ve kterém se těží sůl, odtud
vypouštějí slanou vodu do jezer. Je to tu jak na Matějské pouti. Je tu velký turistický ruch, spousta
hospůdek, chatiček a jiného ubytování. Trochu jsme
to objeli, prozkoumali a jdeme se ubytovat. Pak ještě
do města na nákup a pak hurá do vody. Je to něco
neskutečného, voda neuvěřitelně nadnáší, je to
bomba, neplavec by se tu neutopil. Láďovi se ve
slané vodě začal ozývat vlk, o kterém doposud
nevěděl. Jdeme na večeři do místního baru a přesto,
že domluva při objednávání trochu vázla, jsme se
dobře najedli. Večer si k nám přisedl nějaký veterinář, snad jediný, s kým jsme mluvili, který nedělal
v Čechách. Prý sem jezdí často a bývá to tu hlava na
hlavě. Teď už je týden po sezóně, tak to jde. V noci
jsme se nevyspali, protože vedle na diskotéce to vře
až do rána. Jejich slavné hity nám v hlavách hučí
ještě dnes.
2. 9. NE
Dopoledne vyrážíme směr Rachiv. Ještě
před odjezdem jsme se dost napili jejich pitné vody
se šťávou. Po chvilce jízdy zjišťuji, že něco není
v pořádku. Začal se mi hýbat žaludek. Naštěstí se
vše srovnalo. Za Rachivem odbočujeme a jedeme se
od jihu podívat k parku na nejvyšší horu Karpat
Hoverla (2061 m.n.m.). Za vjezd do rezervace po nás
požadují 20 hriven, smlouvat se s nimi nedá. Původně jsme chtěli jet jen kousek a zítra vyrazit bez bagáže z druhé strany, ale po té, co nám oznámili, že
se to přes sedlo dá přejet na druhou stranu, jsme se
rozmysleli. Měníme plán a jdeme do toho. Za celou
dobu cesty jsme nepotkali jediné vozidlo. Konečně
dojíždíme na hřeben. Ze hřebenu je to na Hoverlat
2,5 km. Jdeme to zkusit vyjet ještě výš, ale po chvíli
to vzdáváme, protože to dost klouže. Vracíme se,
protože je dost hodin a více bychom stejně nestihli.
Ukazatele, které nám na bráně slibovali, nikde
nejsou. Tak vyrážíme podle instinktu. Začíná nám být
divné, že stále stoupáme. U jednoho potůčku vidíme
stanový tábor. K našemu překvapení je to skupina
Čechů, kteří pěšky přecházejí hory a někde takhle
vždycky přespí. Doporučili nám směr, ale moc nám
neporadili. Akorát říkal, že tam, co jsme dnes jeli,
včera taky potkali motorkáře a ti museli z bahna
tahat jeepama. Dostali jsme se na sedlo ve výšce
1. 9. SO
Ráno nemůže babča vidět naše boty obalené bahnem a jde nám je vydrbat do strouhy. Jdeme
na nákup do místního obchůdku a jedeme k nejbližší
benzínce. V Koločavě ještě zastavujeme před školou, kde má památník Ivan Olbracht, který zde dříve
učil. Uděláme si fotečku a jedeme dál. Dnes jedeme
hodně po asfaltu. U větších měst se staví neskutečné domy připomínající hrady. Při focení těchto
9
něco kolem 1600m a cesta vypadá, že stále stoupá
podle hřebenu. To se nám nezdá a proto se raději
vracíme zpět k pěšince do údolí. Začíná se ochlazovat a trochu stmívat, tak tady bychom nocovat
nechtěli. Do údolí více méně seskakujeme, je to trial
po vymleté pěšině. Láďovi z těžké motorky ubývají
síly a mě začíná zlobit žaludek. Kvalita cesty se
malinko zlepšila. Za tmy konečně dorážíme do
vesnice. V nejbližším městě hledáme nocleh. Začínám nějak ztrácet sílu, musím zastavit a postupně se
vyprazdňuji všemi otvory (kromě uší), je mi z té jejich slavné vody nějak špatně. Naštěstí jsme v pěkném hotýlku a jdeme konečně spát. A co se nestalo,
na Láďu to v noci přišlo také. Ve 3 ráno zvrací taky.
Je nám jasné, že zítra nikam nepojedeme. Budeme
se léčit a odpočívat.
3. 9. PO
Celý den ležíme a popíjíme čajíčky. Nálada
je na bodu mrazu i přes to, že se pan domácí o nás
dobře stará. Večer dorazili nějací dva pěší turisté Češi, chvíli si s nimi povídáme. Ráno prý vyráží do
hor a také tam budou přespávat. Moc jsme je nepotěšili, když jsme jim řekli, jaká tam večer byla zima.
daleko nic není. Co se dá dělat. Stmívá se, tak pokračujeme směrem Slovenské hranice a u prvního
motelu, už za tmy zastavujeme. Motel je postaven
jako srub a je v něm vše nové. Lepší ubytovaní jsme
za celou dovolenou zatím neměli. Dokonce nám domácí přikrývá motorky plachtou, akorát nejsme si
jisti, zda to k něčemu je.
5. 9. ST
Ráno se probouzíme a venku ještě stále
prší. Vypadá to, že dnes už to lepší nebude. Při
pohledu na řeku je nám jasné, že v horách dost lilo,
pěkně se zvedla a zhnědla. Tak je to jasné - jede se
domů. Máme to něco přes 650 km domů. Přijíždíme
na menší hraniční přechod Ublja a zjišťujeme, že je
zavřený, pro rekonstrukci, proto musíme jet o 50 km
níž na jediný přechod Užhorod. Na hranicích
tankujeme plnou (na naše cca 20 Kč/l) a utrácíme
poslední drobné. Fronta sice nevypadá moc dlouhá,
ale přesto jedeme co nejblíže k budkám. Chvíli čeká-
benzínová pumpa
4. 9. ÚT
Ráno je nám podstatně lépe. Balíme všechny věci a vyrážíme. Teď už budeme pít pouze balenou vodu. Pokračujeme směrem na Jaremču. Zde je
vidět celkem velký turistický ruch, potkáváme často
česká auta i nějaký autobus. Je vidět, že se zde
místní více snaží. Najednou před námi vidíme stopku
a hned za ní otevřenou bránu, kde stojí policista.
Předpokládám, že nějaký vstup do parku. Přibrzďujeme u stopky a zastavujeme kousek za ní u policajta, který hned povídá: „Motocykly stranou a doklady". A už to začíná. Proč jsme nezastavili 3 metry
před ním na stopce, ale až u něho? Z druhé strany
masírují taky Čechy v autě, oni zaplatí a pak si zve
do budky mě. Vypadá to bledě, chtějí nás zase obrat
o prachy. A je tu stejná písnička. „Sepíšeme protokol
zítra bude soud, dnes se budeme muset ubytovat
v hotelu, to nás bude stát peníze a pak minimální
pokuta 1000,-. Pak nabízí řešení 500,- bez papíru,
říkám: „Mnógo, mnógo, dám 200,- Kč." Smlouvám
dost dlouho, ale končíme na 300,- Kč. Ukazuji mu,
jak většina místních na stopce nestaví a projíždí dál,
to ale nevidí, natož náklaďáky (ty prý můžou, že staví
silnici). A jde na řadu Láďa. V rychlosti mu stačím
říct, že jsem mu dal 300,- Kč, ať víc nedává.
Samozřejmě, že chce taky 500,- Kč, prý jeho kamarád zaplatil, ale teď už je to rychlejší, končí na 300,Kč. Mají tady z toho udělanou pěknou živnost – holomci. Docela nám to zkazilo náladu. Příště jim už
snad ani nebudeme zastavovat. Přijíždíme do Jaremči, která na místní poměry vypadá docela slušně
a jdeme najít vodopád. Chvíli bloudíme, ale nakonec
jsme ho našli. Jedeme po vedlejších, původně jsme
chtěli jet nějakými zkratkami, ale protože prší,
neriskujeme to, nikdo neví, jak hodně bláta by tam
bylo. Od města Doliny jedeme převážně po hlavní
silnici. Škoda, na jednu zkratku jsem se obzvlášť
těšil. Dnes chceme dojet do Uzanského parku. Před
parkem opět kontrola. Naštěstí všechno v pohodě.
Ptáme se jich také na ubytování, tvrdí nám, že široko
10
me, samozřejmě na dešti. Pak dostaneme zelené
papíry a odstaví nás, že to musíme vyplnit. Docela
s tím bojujeme, trochu tam překáží naše motorky a
musíme je dvakrát přeparkovat, moc nespěcháme.
Ženská na celnici se zřejmě naštvala a máme jí
podat naše pasy, dala razítko do pasu a můžeme jet.
Nakonec nemusely být ani ty zelené papíry vyplněné. Sbohem Ukrajino. Při projíždění kolem Tater
vidíme, že jsou celé bílé, muselo tady pěkně chumelit. A stále prší.... U Zemplinské Šíravy zastavujeme,
abychom se trochu ohřáli. Utrácím poslední slovenské peníze za čajík. No, už jen 200 km a jsme
doma, jelo se špatně, ale hurá, před 23 hod. jsme
doma.
Závěrem:
Není problém sehnat ubytování nebo hotel.
Stan se spaním jsme vezli sebou a ani jednou jsme
ho nepoužili, za tu cenu ubytování (20-60 hriven) už
ho příště nebereme.. Strach jíst v hospodě bych neměl, akorát v hodně hospodách nevaří, někdy jsme
jedli až třeba po pátém zastavení. V zemi jsou všeobecně vidět hodně veliké životní rozdíly (domy,
auta...). Zajímavé je, že jsou Ukrajinci naučeni
toaletní papír nesplachovat, ale dávat vedle do koše,
na to jsme si nezvykli. Cesty v horách jsou většinou
hodně rozbité s hlubokými kolejemi a kolikrát vedou
jen říčkou. Hlavní tahy celkem ucházející. Benzin
všude stojí 4,6 hriven (necelých 20,- Kč), což ujde...
ALDY( Aleš Hlavsa)
Nejčastější dotazy ke třídění
odpadů
Je třeba před vhozením do
kontejneru odstranit z PET lahve
víčko a etiketu?
PET láhve můžete do kontejneru vhazovat s etiketou i víčkem. Obojí bude při dalším
zpracování odstraněno. PET láhve sešlápněte!!!
Nesešlápnuté láhve jsou objemné a tím zdražují
přepravu, komplikují manipulaci a recyklace se tak
stává nákladnější.
Musím před vhozením do kontejneru důkladně
vymýt kelímky od jogurtů, másla a jiných
potravin?
Drobné znečištění obalů nevadí. Stačí
tedy, když potravinu dojíte nebo z kelímku vyškrabete. Zbytek nečistot bude odstraněn při dalším
zpracování.
Musím před vhozením do kontejneru odstranit
z časopisů a dokumentů kancelářské svorky?
Svorky není třeba odstraňovat. Při dalším
zpracování, takzvaným rozvlákněním, jsou odloučeny. Z papíru se stane hladká kaše a těžší části
jako svorky a sponky klesnou ke dnu, odkud jsou
vybírány magnetickou separací.
Patří PVC do kontejneru?
PVC do kontejnerů na tříděný odpad
nepatří!!! Komplikuje následné zpracování plastů.
PVC obsahuje chlor a při zahřátí mohou vznikat
nebezpečné zplodiny. Jedná se například o novodurové trubky či linoleum.
Musím před vhozením do kontejneru důkladně
vymýt plastové obaly od kosmetiky, když je to
chemikálie?
Stačí, když zbytky kosmetických přípravků
jako jsou mýdla, šampony, krémy vylijete.
Dočištěny budou při dalším zpracování.
Musím před vhozením do kontejneru vytrhnout
z dopisních obálek fóliové okénko?
Do kontejneru na papír můžete vhazovat
obálky celé. Zpracovatelé mají zařízení, která si
s fóliovými okénky poradí za vás.
Musím před vhozením do kontejneru odstranit
ze skleněných láhví kovová víčka a musím třídit
sklo na bílé a barevné?
Zpracovatelé mají zařízení, která ze směsi střepů odstraní drobné nečistoty jako jsou např,
kovová víčka, a rozdrtí jej na požadovanou velikost. Odtud se směs z barevného nebo čirého skla
odváží ke zpracování do skláren. Při výrobě bílého
skla se nikdy nesmí dostat do pece sklo barevné!!!
Mohu do kontejneru vhazovat skartovaný papír?
Do kontejneru vhazujte skartovaný papír
stejně jako každý jiný papír, který není mokrý,
mastný nebo jinak znečištěný. Tím se myslí i biologické nečistoty.
E.H.
S přicházejícím zimním obdobím zaznamenáváme
vyšší
výskyt nachlazení
a tedy i oparů.
Možná právě proto
se vám bude hodit následující rada, o kterou nás
požádala jedna spotřebitelka.
DOTAZ:
Chtěla bych se zeptat na řešení tohoto problému.
Reklamovala jsem mast na opary v lékárně
z důvodu, že tuba byla prázdná a neobsahovala daný
krém. Paní magistra mi sdělila, že si mám zavolat
výrobci, což jsem odmítla, jelikož jsem daný výrobek
zakoupila u ní! Výrobek stojí kolem devadesáti korun,
což není zanedbatelná položka a pro mě jako
samoživitelku zvlášť! Když jsem paní magistře sdělila
podmínky reklamace, jen se mi vysmála a sdělila, že jí
zákony nezajímají! Můžete mi prosím poradit, jak mám
nadále postupovat a jaké kroky můžu podniknout vůči
paní magistře? Podotýkám, že v lékárně nevisí reklamační řád a nevydávají se účtenky! Předem mockrát
děkuji!
S pozdravem S. Č.
ODPOVĚĎ:
Učinila jste naprosto správně, že jste se se
svou reklamací obrátila na prodávajícího. Prodávající je
povinen Vaši reklamaci přijmout a vydat Vám písemné
potvrzení o tom, kdy jste své právo uplatnila, co je
obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace
požadujete (máte právo na výměnu za nový bezvadný
kus, pokud to nebude možné můžete požadovat vrácení peněz). Tento doklad musí dále obsahovat potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace a případně
písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. (§19 Zákona o ochraně spotřebitele) Není možné, aby se
prodávající této odpovědnosti zprostil s odkazem, že se
máte obrátit na výrobce. Reklamační řád v prodejně
viset nemusí, ale prodávající má povinnost spotřebitele
řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu
uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, což
evidentně nedodržuje. Co se týče účtenek, prodávající
je povinen na žádost spotřebitele vydat písemný doklad
o zakoupení výrobku s uvedením data prodeje, určením výrobku, ceně a s identifikačními údaji prodávajícího. (§16 Zákona o ochraně spotřebitele). Doporučujeme Vám zvážit podání stížnosti na Českou obchodní inspekci, která může prodávajícímu pro porušování výše uvedených povinností udělit nemalou pokutu.
Sdružení obrany spotřebitelů (SOS)
www.spotrebitele.info
Poradenská linka 900 08 08 08 (8 Kč/min.)
Perličky z hlášení MNV
1.
2.
3.
4.
5.
Závěrem bych chtěl vyzvednout s. Malou za mléko a s. Vávru
za vejce.
Prosím, abych byla ve své věci uspokojena, jinak se obrátím
na veřejnost.
Žádám o povolení přestavby stodoly na bytovku, a to tak, že
předek nechám stát a budu hýbat jen zadkem.
Žádám o poukaz na térový papír. Důvod - prší mi na kozy.
Soudruzi, co je s mou žádostí, je 18. a ještě jsem to
nedostala.
11
Společenská kronika
•
zastupitelstvo zamítá
Vítejte mezi námi:
30. 09. Nella Novotná, V. 91
27. 10. Daniela Pomikálková, V. 127
příspěvek pro zrakově postižené Zora Praha
Sňatek uzavřeli:
22. 09. Dagmar Shejbalová a Pavel Rybka
06. 10. Karolína Horská a Zdeněk Růžička
08. 12. Pavlína Tejralová a Luděk Skalický
USNESENÍ ZO Č. 9/2007
ZO schvaluje
Blahopřejeme k jubileu:
50
60
70
80
81
82
83
84
88
03. 11.
24. 11.
19. 10.
30. 10.
25. 12.
05. 11.
05. 11.
29. 12.
18. 11.
03. 10.
23. 11.
07. 10.
07. 11.
•
Balcar Milan
V. 188
Dolečková Naděžda V. 57
Mačát Jiří
V. 156
Marek Ladislav V. 93
Kulhánková Zdenka V. 67
Čada Václav
V. 141
Štěpánová Venuše V. 95
Moravec Karel
V. 43
Vychytil Josef
V. 99
Pomikálková Eliška V. 2
Hrdinová Marie V. 158
Motlová Matylda V. 148
Moravcová Božena V. 112
•
•
•
•
•
•
Rozloučili jsme se:
12. 11. Vacková Vlasta
V. 34
•
JEDNÁNÍ ZO
•
USNESENÍ ZO Č. 8/2007
•
•
finanční dar ve výši 5.000,- Kč Hospici Anežky České
v Červeném Kostelci pro rok 2008
vykoupení pozemků p. č. 717/10 o výměře 3 510 m
za 20,- Kč/m , p. č. 280/1 o výměře 1 687 m za 5,Kč/m a p. č. 280/4 o výměře 928 m za 5,- Kč/m od
Ing. S., Mgr. P. a p. H.
výkup pozemků p .č. 717/13 o výměře 4 035 m a p. č.
717/22 o výměře 2 515 m za 20,- Kč/m od paní L. P.,
V. 82
výkup pozemku p. č. 717/11 o výměře 5 270 m za
20,- Kč/m od p. M. M., K.167
výkup pozemků p. č. 717/12 o výměře 4 104 m a p. č.
717/21 o výměře 2 760 m za 20,- Kč/m od p. A. Ch.
prodej nových pozemkových parcel III. etapy Na Skalách za cenu 150,- Kč/m
zvýšení nájemného v obecních bytech podle zákona č.
107/2006 Sb., a ze sdělení Ministerstva pro místní
rozvoj č. 151/2007Sb., ze dne 25. června 2007
uzavření smlouvy na zimní údržbu obecních komunikací s firmou TS Sklenář Michal pro období 20072008
roční odměnu pro účetní, kronikáře a knihovnici
smlouvu o poskytnutí příspěvku na projektovou dokumentaci Cyklostezky Letohrad – Červená Voda
Sdružení obcí Orlicko ve výši 23 671,- Kč
zvýšení provozní dotace na platy zaměstnanců ZŠ o
100.000,- Kč
2
2
•
•
•
•
•
•
•
•
12
2
2
•
2
•
2
2
2
•
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
•
rozpočtové provizorium pro Obec Verměřovice na měsíc leden a únor 2008 ve
výši 2/12 rozpočtu roku 2007
rozpočtové provizorium pro Základní školu a Mateřskou školu Verměřovice, okres
Ústí nad Orlicí na měsíc leden a únor
2008 ve výši 2/12 rozpočtu roku 2007
rozpočtovou změnu č. 2
složení inventarizačních komisí pro zajištění inventur obecního majetku k 31.
12. 2007
poskytnutí příspěvku Sdružení Orlicko ve
výši 950,- Kč na školení
Kooperativu, pojišťovnu a.s. pro pojištění
obecního majetku
dodatek č. 3 ke smlouvě o přepravě
domovních odpadů předložený firmou
KUKA – spol, Výprachtice
přidělení dvou malometrážních bytů v čp.
240 manželům Z. a paní K.
prodej pozemků parc.č. st. 1 o výměře
5630m , parc.č. st. 184/1 o výměře
473m a parc.č. st. 184/2 o výměře 88m
za 20,- Kč/m² firmě Podorlicko, a.s.,
vykoupení pozemků parc.č. 962/23 o výměře 26m od pana G. a paní K., majitelů
budovy čp. 17 za 20,- Kč/m
vykoupení pozemků parc.č. 5/5 o výměře
234m2 za 20,- Kč/m² od paní M. H., Ve
čp.1
vykoupení pozemku parc.č. 717/7 o výměře 2122m za 20,- Kč/m² od pana M.
D. , Ve 66 vykoupení pozemku parc. č.
717/8 o výměře 2087m za 20,- Kč/m² od
paní B. z Letohradu
vykoupení pozemku parc. č. 717/9 o výměře 1741m za 20,- Kč/m² od pana M.
M., Ve čp.37
vykoupení pozemků parc.č. 717/4 o výměře 5853m a 717/17 o výměře 3193m
za 20,- Kč/m² od manželů S. Ú.O.
přísedícího Okresního soudu K. H., Ve
172 pro čtyřleté období
úhradu neinvestičních nákladů ve výši
77.000,- Kč obci Dolní Čermná za žáky
z Verměřovic
pronájem části pozemku 781/26, který
slouží jako přístupová cesta k ubytovně
čp. 170 panu J. T., J.O. 537 za údržbu
2
ZO schvaluje
•
úhradu nákladů spojených s konáním
Pruhovaného mejdanu v Kulturním domě
Verměřovice dne 4. 11. 2007
2
•
2
•
•
•
2
2
2
Vánoční oslovení
Vánoce 2007 - NOVÝ ROK
Co jsme, odkud pocházíme, kam směřujeme?
Tyto otázky trápili lidstvo od nepaměti. Komu je vše
jasné má o problém méně. My ostatní se musíme čas
od času zastavit a nad těmito otázkami zamyslet.
Počátek roku souvisí se zavedeným kalendářem.
Od r. 46 př. n. l. až do r. 1582 platil juliánský kalendář,
upravený císařem G. J. Caesarem. Juliánský kalendář se od
Gregoriánského lišil tím, že za přestupný rok počítal
všechny roky, které byly dělitelné čtyřmi. Aby se zabránilo
odchylce, která vznikala, počítá gregoriánský kalendář za
přestupné jen ty roky na počátku století, které jsou dělitelné
400. Již podle juliánského kalendáře byl prvním dnem roku
1. leden. V církevní liturgii se ale zpočátku 1. leden nesvětil,
počátkem liturgického roku byl advent. Teprve od 17. st. se
prosazovalo sjednocování církevního a občanského počátku
roku na 1. leden. V Čechách ten den dostávali kůroví zpěváci odměnu, hospodář obdarovával čeledíny a děvečky,
rodiče děti. Farníci dávali výslužku svému faráři a přáli mu
zdraví a Boží požehnání.
Učitelé posílali vrchnosti a městským zástupcům
tzv. minucí - malovaná a veršovaná přáníčka, na které bylo
zvykem odpovídat finančním dárkem. V obcích chodila ulicemi koledující mládež. Nedělaly se nepříjemné práce věřilo se, že co se bude dělat na Nový rok, to bude po celý
rok, nesmělo se sušit prádlo, nesmělo se nic vynášet ani
vymetat z místnosti. Chodili pekařští koledníci a peroutkami
ometali za drobné pohoštění nebo odměnu prach, někde
chodily na koledu i ženy v šátku s husím křídlem a s hrnečkem kolomazi, kterou umazaly nepozorného hospodáře.
Jako výslužku dostávaly pálenku a nějakou pochoutku.
Většina těchto zvyků byla zapomenuta.
Prý, když se chodíme dívat na zápasy, zbavujeme
se nutnosti zápasit sami se sebou. Prý hledáme informace
k tomu, abychom si přestali všímat novinek okolo nás.
Nejen podle teologů je doporučení, jak oslavit nový rok
jasné: Bavme se naplno, při vědomí všeho, co uděláme,
abychom si právě mohli uvědomit, že je nutné přemýšlet,
poznávat a zabývat se.
Základem oslavy Nového roku dnes je setkání celé
rodiny u bohatého oběda, kde by neměla chybět čočka nebo
polévka s drobnou krupicí zv. milionová (aby se člověka
držely peníze), většinou se podává vepřové. Nepřípustný je
zajíc či drůbež, aby štěstí neuteklo nebo neulétlo. Po obědě
se rodina jde projít, navštěvují se výstavy, kulturní představení či přátelé. Před Novým rokem si jednotlivci, rodiny
i firmy posílají blahopřejné novoročenky, s hezkým či vtipným obrázkem a s přáním zdraví a štěstí v nadcházejícím
roce. Často se přání krásného prožití vánoc a novoročního
blahopřání spojuje. Na novoročenkách někdy bývá francouzská zkratka P. F. (pour féliciter - pro štěstí). První novoročenku, vlastně omluvenku s obrázkem, poslal v r. 1827
hrabě Chotek, který pro své významné funkce nestačil
odpovídat na stále se zvyšující množství blahopřání.
Vánoční čas je krásný nejen pro
zasněženou krajinu a všude znějící koledy,
ale pro celou atmosféru, která se kolem
Vánoc vytváří. Jsme citliví a vnímaví pro radost druhých. Zvlášť to prožijeme na Štědrý
večer při rozbalování dárků. Některé udělají
radost mně, jinými dárky udělám radost
druhým. I pohlednice, dopisy s přáním
krásných Vánoc a s ujištěním, že o sobě
víme, nás naplní radostí. Věřím, že bude
dobře… A to je to pravé rozpoložení, kdy
jsme oslovitelní.
Co kdybychom se nechali také
oslovit „Slovem, které se stalo člověkem, aby
přebývalo mezi námi“, jak píše v Bibli na začátku svého evangelia svatý Jan. Snad bude
milé v těchto dnech vědět, že kromě lidí, kteří
nám svou lásku projevili dárkem, pohledem či
dopisem, je tu ještě Někdo, jehož láska je
nekonečná, nezatížená vnucováním, plná
svobody, a ukazuje se úžasně citlivým způsobem. Ač se většinou prohlašujeme za nevěřící, dotek a něha toho všeho nám jasně
říkají, že pravda je někde jinde.
My víme a známe dobře, že není
slovo jako slovo. Jsou slova, která potěší.
Jsou slova vtipná, radostná, urážející, plná
bolesti i tvrdá. Ale slovo, které se nás o těchto
vánočních svátcích dotýká, je Slovo věčné,
Slovo plné dobroty a lásky. Tímto Slovem
přišel sám Bůh proměnit tento svět. Přišel ho
uzdravit. Záleží opravdu jen na nás, zda se
otevřeme a popřemýšlíme…
Projevem tohoto otevření bude jistě
i to, že si podržíme tu nádhernou atmosféru
Vánoc i pro všední dny. Nepůjde přitom jen
o poetičnost a naladěnost koledami, ale o připravenost ukazovat druhým lásku. Budu přijímat, abych dával, budu dávat, abych dokázal,
že štěstí není v peněžence či na bankovním
účtu, ale v srdci. Budu se učit mít rád a naslouchat. Budu se učit čekat a přemýšlet.
Budu se učit důvěře…
Bůh člověka miluje a prokazuje mu
dobro, nemá pro to vyhrazené jen některé dny
či úřední hodiny. Celou historií lidstva volá:
„Člověče, vrať se, čekám na tebe!“ Vánoční
čas je krásný, pro sníh i koledy, pro dárky
a různá hezká přání… vánoční čas je krásný,
protože ten tajemný Bůh v Ježíši Kristu, který
se narodil v Betlémě, je blízko člověku.
Přeji radost a pokoj do
každého lidského srdce ve
Verměřovicích a to
nejen o Vánocích,
ale po celý nový
rok 2008.
Pavel Seidl
13
Vánoční svátky
dříve a dnes
Je dost těžké psát o vánocích, jak je slavili naši
předkové několik roků za sebou. První rok se
člověk snaží psát o všem co člověk
pamatoval z mládí, jak se vše lišilo od dnešní
doby, ovlivněné nákupními horečkami. Další
rok už člověk musí sáhnout do vzpomínek našich prarodičů, jak oni
sami vzpomínali na odlišnosti slavení z jejich pohledu. K tomu
všechny dostupné záznamy v kronice a podobně když pak dojde
k dalšímu popisování vánoc, najednou člověk zjistí, že už nemá
o čem psát, aby se neopakoval. Naštěstí mám možnost nahlédnout
do kronik v sousedních Kunčicích.
Býval tam totiž řídícím učitelem pan Alois Kněžek se
svým pomocníkem Milanem Vondroušem, kteří dokázali své žáky
a dokonce i staré sousedy kunčické nadchnout pro zaznamenávání všeho pozoruhodného z jejich okolí. Pan učitel Vondrouš
někdy učil i u nás ve Verměřovicích. Kunčičtí kronikáři se tak
postarali velmi dobře o popsání našeho okolí. Tak dobře, že se
svého času o jejich práci zajímal i československý rozhlas a noviny „Venkov“ v roce 1927. Z kroniky Jana Skály z Ovčína cituji:
Představme vánoční svátky našich pradědečků svátkům
nynějším. Když ještě o pěkném chlebě nevěděli, ani o pletenicích,
koláčích, mazancích, o všelijakých lahůdkách až skoro pohoršujících, přímo výstav výkladních skříní a peníze, které oni neměli
a žádná naděje na lepší časy. Zlepšování nastávalo teprve, když
se zbavili roboty. Tenkrát koláč byl velikou zvláštností. O štědrém
večeru přišli na stůl malé ořechy – kde je měli, ke koupi totiž nebyly – suché hrušky, křížaly a štěpová jablka. Každá matka pamatovala na štědrý den, pak bídné vaření na ohni. Štědrovečerní
večeře byla sestavená z obyčejných jídel, která se vařila celý rok.
Otec říkával, že se uvařilo všecko. Zelná polívka, kroupová,
čočková, hrachová, rýžová, všecky kaše, aby co zbude, dostal
štědrovečerní večeři dobytek také. Ještě za světla muselo být vše
hotovo. Když se stmívalo, vzala hospodyně do čistého hrnečka
svěcenou vodu, čistou musí kosinku každá kolem svého stavení
vše svěcenou vodou vykropila. V chlévě, v kurníku, ve světnici, na
stropě, ve stodole. To všechno s nábožným úmyslem, aby Pán
Bůh všechno chrániti ráčil. Teprve pak začal svatvečer.
Po večeři měl vždy slovo hospodář. Nikdo nesměl chybět.
Vzpomnělo se mrtvých, kteří nás již opustili, událostí v rodině,
chyby kterých je třeba se vyvarovat a život v rodině zlepšit. Mluvilo
se o krajích, kde lidé žijí lehčeji a lépe, že není mezi lidmi
v takových krajích takový pořádek, jako byl při tom u nás. Krášlení
vánočního stromku neznali. Pokud žila babička, trávila vždy štědrý
večer s námi. Naposled jsme se pomodlili růženec. Ten byl ke cti
a chvále Narození Páně, za dar osvícení Ducha Svatého a našich
dětí, aby neupadly do záhuby a hanby a velkou nouzí aby v životě
trpět nemusely. K Andělu strážci se modlili, aby jim dával dobrá
vnuknutí, za šťastnou hodinku smrti a za duše v očistci. Po modlení dostal každý svou hromádku sušeného ovoce. Kde měli
čeládku, přidávala pro ně hospodyně něco na sebe. Pak se šlo na
půlnoční. Dědečkové a babičky chodili v čistých bílých kožichách.
Kostely bývaly přeplněné. Bohoslužba bývala latinská – nesrozumitelná – tak se lidé modlili každý po svém.
Další část kroniky se už před rokem 1933 ztratila, proto
ani já si nebudu vymýšlet. Pro dokreslení života na vsi dodávám
ještě, že rýžová kaše bývala tehdy vrcholem hodů o svatbách. To
se pak říkalo: „Panečku, to bylo nóbl, měli i rýžovou nadívajnu.“
O jiných mlsotách neměli lidé ani potuchy, takže jim to opravdu
stačilo. Lepší jídla byla pouze pro pány na zámku. Co jim však
chybělo na vybraných jídlech, to si prý vynahradili láskou jeden
k druhému. A to byl a ještě i dnes dar nad všechny dary světa.
A to nejen na vánoční svátky.
kronikář Josef Mařík
14
Vánoční fejeton
Blížily se Vánoce
a přípravy se už už začínaly rýsovat. Největší problém byl stromek,
jaký pořídit? Já jsem
byl pro smrček, děda
horoval pro borovičku a děti by
rády jedličku. Po
dlouhé tahanici jsem
vyhrál já, byl smrček. O Štědrém
večeru to začalo před setměním.
Stromek nebyl ještě ustrojený a už
spadl dvakrát na zem. Při prvním
zapálení chytly dokonce i záclony, ale
vše jsme zvládli na jedničku, i když
mamka spínala ruce.
Po večeři se začaly rozdávat
dárky. Teta Amálka dostala vanu.
Spráskla ruce: „Co já s vanou?“. . . ale
já ji připomněl, že chtěla jet do lázní
Karlových, teď nemusíš, lehneš do
vany a ušetříš peníze. Pochopila a po
chvilce ztichla. Strýc Karel rozbaloval
velkou klec a v ní byl tchoř. . . vykřikl. . .
ale hned jsme ho utišili, že i když ten
tchoř zapáchá, že kde je ON, že se to
ztratí. Babička dostala knihu se samými
horami a zase lamentovala, i když
chtěla jet na hory s dědečkem a tak
prohlížela. Dědovi jsme chtěli koupit
koně, ale on je moc malý a na koni by
ho nebylo moc vidět. . . a tak jsme mu
koupili tabák do faječky a škopíček na
mytí nohou, byl spokojený, dal si nohy
do vody a klidně bafal z dýmky.
Mamince jsme koupili 2kg
kvasnic, ta se divila. . . ale my na to. . .
co bys nadávala? .. . Ty kyneš, tak ať ti
kyne i těsto a hned zadělej na buchty.
Děti dostaly Člověče nezlob se. . . ale
stejně si ho hráli dědeček s babičkou. .
a chvilku nebylo ticho, furt se hádali. . .
babi „Ty švindluješ. . . dělej, jsi na tahu“. . . a tak to šlo furt dokola. A byl tu
ještě velký balík, byli jsme zvědaví. .
a byl pro bratránka Pepíka. Rozbalil
a byl to globus. . . Pepíku nenadávej,
chtěl si prchnout do ciziny, tak teď můžeš kdykoliv a dokonce prstem. Já jsem
dostal jako vždy kravatu i když ji málo
kdy nosím. Byl tu ještě veliký balík pro
mne, byla to autodráha, ale po ní hned
šáhli dědeček s babičkou a hned to
richtovali.
A pak to začalo. . . mamka šla
zadělávat, já si vázal kravatu a vůbec
mě to nešlo. Babička s dědem závodili,
děda při tom bafal z dýmky, bratránek
točil globusem a zpíval: „Já do ciziny
nepojedu!“. . Teta Amálka ležela ve
vaně a četla knihu. . . po zemi se válely
kostky od Člověče a přes to všechno
pobíhal tchoř. . . jdi s tím zápachem
ven strýčku, ale on nemohl, venku byla
zima. Tak se to stále stupňovalo, svíčky hořely,
prskavky prskaly a sem tam i větvičky stromku. . .
jedna větev dokonce chytla a hořela. . . malý Pepík
to chtěl zachránit, ovšem povalil stromek přímo do
dráhy závodní a babičce na krk. . . a ta volala, že se
tu nedá chvilku tiše hrát. . a děda v klidu říká: „Dělej,
jsi na tahu!“ V tom přeběhl tchoř a začal dýmat a to
už bylo cítit nebezpečím. Tak jsem to vzal do ruk
sám a uplatnil svoje hasičské znalosti. . . nosil jsem
kbelík za kbelíkem, začal jsem hned ode dveří.
Léčebné vlastnosti medu
Než začneme med užívat
Med obsahuje silné přírodní kyseliny a ty mohou
u citlivých jedinců vyvolat alergickou reakci. Jestliže po
požití medu vzniknou vyrážky nebo pupínky, nebo jiné
nepříjemné nežádoucí reakce (svědění těla, dušnost), med
ihned přestaneme užívat!
♥ V květovém medu převažují hlavně glukóza,
fruktóza, více vitamínů, pyl, méně minerálních
látek, voda max. 19%.
♥ V lesním medu převažují hlavně glukóza, fruktóza, více minerálních látek, pyl, méně vitamínů,
voda max. 19%.
♥ Ve smíšeném medu jsou všechny složky v rovnováze.
♥ Medovina je přírodní kvasný lihový produkt
z medu obsahující max. 17% alkoholu, vodu,
glukózu, minerální látky. Při výrobě se odloučí
pyl (bílkoviny), vitamíny a většina lehkých cukrů.
Zánět horních cest dýchacích
Tlumí zánět a bolest. Používá se ho jako
sladidla plicních čajů a samotného s máslem nebo
rozmixovanou cibulí.
Nespavost
Pro uklidňující účinek medu se doporučuje
brát 1 až 2 lžičky před spaním.
Dětské anémie
Med obsahuje ve stopových minerálech
vstřebané železo a měď, zvyšuje hodnoty hemoglobinu. U kojenců i u dospělých se po 4 měsících
hodnota hemoglobinu zvýšila o 8%.
Rekonvalescence po onemocnění a vyčerpanosti
organizmu
Doporučuje se konzumace v roztocích i samotný, protože obsahuje jednoduché cukry, které se
vstřebávají přímo do krve a netráví se.
Kojenecký organizmus
Je přizpůsoben výživě mateřským mlékem.
Při slazení kojenecké potravy medem udržujeme
střevní flóru stejnou jako při kojení mateřským mlékem. Nedochází u nich k vytvoření patologické flóry
střevní jako při slazení rafinovaným cukrem, nedochází ke kvasným projevům a bolestem. Děti jsou
klidnější, zvyšuje se hemoglobin, lépe přibývají na
váze a nedochází k distrofiím.
Ženy v těhotenství
Doporučuje se zvýšená konzumace medu
pro celkové zlepšení průběhu těhotenství. Využíváme sedativního účinku medu, stopové minerály
vápník a fosfor i ostatní, přispívají ke zvýšení odolnosti organizmu dítěte a k uklidnění a vylepšení výživy matky a ke zlepšení její psychiky.
Přátelé, zdali máte představu o nečistotě, tak to
oceníte. Všichni byli promočeni, unaveni a vyčerpáni,
nakonec začali pomalu usínat v poloze, ve které se
právě nalézali. . . když už zvonili půlnoční, byl všude
klid jen sem tam pramínek kouře si zaševelil ve
světle pouliční lampy. .
A tak zas jeden pěkný štědrý večer je za námi,
budeme na něj dlouho vzpomínat. .
M.K.
Starý člověk
Co je pro kojence v potravě mléko, je pro
starého člověka v potravě med. Člověk stárne, zapomíná, musí si psát, co musí vyřizovat ať chce, či
nechce. Vrcholem života je období kolem 45 let. Od
této hranice se již arterioskleróza hlásí u někoho
méně a u jiného více. Abychom stárnutí zpomalili,
měli bychom od této věkové hranice využívat antisklerotický účinek medu a včelích produktů a proto
většinou sladit medem. Ten přináší vylepšení pasáže
střevní, působí uklidňujícím účinkem a předchází
zhoršení arteriosklerózy. Více pro staré osoby uděláme, doneseme-li jim láhev dobrého medu, než velkou bombonieru.
Cukrovka
Záleží na stupni onemocnění, zda můžeme
med při cukrovce užívat. Zásadně při těžkém stupni
je med i jiné cukry zakázán. Při lehčích formách, kde
vystačíme s dietou nebo i malými dávkami antibiotik,
můžeme med užívat. Jde však o to konzumovat
méně uhlovodíků (cukru, limonád, atd.) a užívat med,
který má vysoké procento ovocného cukru (med
akátový nebo z ovocných stromů). Je totiž prokázáno, že po ovocném cukru ztrácí diabetici méně
cukru než po cukru hroznovém. Z toho plyne, že nepochybně fruktóza a laktóza (cukr ovocný a mléčný)
mají v těle jiné poslání než glukóza a že jsou v těle
lépe zužitkovány.
Věnčité tepny a srdeční sval
Med přispívá k rozšíření věnčitých tepen srdečních a k lepšímu prokrvení srdečního svalu nejen
tím, že dává nezbytnou živinu pro sval - hroznový
cukr, vitamíny B a C, stopové prvky draslík a hořčík.
Paradentóza zubů
Ve vyzrálém medu, jakož i ve víčkách zavíčkovaných medových plástů (tzv. voští), jsou látky,
kterým říkáme inhibiny, které působí proti rozvoji
baktérií.
Hnisavé rány
Med aplikován na hnisavé rány pomáhá
odlučovat odumřelé tkáně a rány oživuje. Vyzkoušeno u bércových vředů dokonce i při válečných poraněních.
Noční pomočování dětí
Často přetrvává do dospělosti (neuróza). Od
17 hodiny omezíme příjem tekutin v potravě, před
spaním povinně vymočit a dáme lžíci medu, týden
budíme dítě po 24 hodině, necháme vymočit, ve dne
prodlužujeme interval mezi močením a stav se úplně
stabilizuje. Děti mívají živé sny, med jim přináší
klidný spánek a jejich psychika se zlepší.
Prořezávání zoubků u dětí
Při bolestech uspějeme podáním lžičky
medu. Med snižuje hladinu fosforu v krvi a tím
otupuje vnímání bolestivých pocitů.
15
Mandle a mandloně
Příroda uzdravuje, lékař léčí
Blíží se Vánoce, k tomu tradičně patří pečení cukroví
a vánoček. Bez mandlí si to nedovedu představit. Při
každoročním sladkém hřešení nám může být útěchou, že
mandle, ořechy a oříšky patří k těm druhům potravin, které jsou
pro náš organismus nesmírně užitečné.
Mandloň patří mezi nejstarší šlechtěné
a pěstované stromy na světě. Jejím domovem byla
Asie, kde se domestikované mandloně objevují už
3000 – 2000 let před naším letopočtem. Mandle byly
nalezeny například také v Tutanchamonově hrobce
v Egyptě – tedy v době 1325 let př.n.l. Jako jedno
z nejlepších druhů ovoce jsou plody mandloně zmiňovány už ve Starém zákoně v knize Genesis.
V Bibli se s mandloní setkáváme i na jiných místech
– když Izraelité poslouchali boží příkazy, rodila mandle sladké mandle, v opačném případě většina mandlí byla hořká, ve čtvrté knize Mojžíšově je pak Levi
vybrán Aronovou hůlkou, která kvete mandlovými
květy. Pro křesťany byly mandlové ratolesti symbolem neposkvrněného početí Panny Marie, proto se
s nimi často setkáváme na obrazech Madony s Ježíškem.
Mandloň obecná (Amygdalus communis)
dorůstá až do výše 10 m. Kvete časně z jara
krásnými bílými až narůžovělými květy. Stará legenda vypráví o princezně ze severu, která se provdala za maurského krále. V neznámé krajině se ji
strašně stýskalo po domově a především po sněhu.
Nikdo nedokázal její smutek rozptýlit. Jeden moudrý
rádce nechal všude vysázet mandloňové stromy.
Když rozkvetly a celý kraj byl poset jejich bělostnými
lístky, připomněly princezně sníh a to ji vrátilo úsměv.
Legendu dodnes připomínají slavnosti na Pyrenejském poloostrově. Kvetoucí mandloně představují
také ráj pro včeličky. Například v USA se v únoru
v době květu k mandloňovým sadům do Kalifornie
přesouvá z 38 států kolem milionů úlů, což je
polovina amerických včelstev.
Z jednoho stromu se sklidí až 60 kg mandlí.
Na světě se jich ročně vyprodukuje kolem 1,5 milionu
tun, nejvíce v Kalifornii, v Řecku, Iránu, Itálii, Maroku,
Portugalsku, Španělsku, Sýrii a Turecku. U varianty
dulcis jsou mandle sladké, u varianty amara hořké.
V receptech starých kuchařek se s hořkými mandlemi setkáváme často, nyní je jejich použití při vaření
minimální. Obsahují 5 % amygdalinu (sladké jen
0,1%), jehož rozkladem vzniká kyanovodík. Pro
dospělého člověka může být už nebezpečná dávka
10 hořkých mandlí. Jejich výtažky se proto používají
v kuchyni nebo medicíně spíše výjimečně.
Ničím nenahraditelné jsou však sladké mandle, pro náš organismus jsou velmi prospěšné. Dokazuje to například přírodní léčitelství, odedávna je
využívá jako dlouhodobou prevenci proti nádorovým
onemocněním, proto doporučuje 3 až 4 sladké mandle denně. Známý je Matthioliho recept proti kašli.
Oloupané sladké mandle rozmixujeme s trochou
smetany, přisladíme medem a užíváme několikrát
denně. Žvýkání sladkých mandlí pomáhá od bolesti
dásní. Slavný americký léčitel, prorok a jasnovidec
Edgar Cayce (1877-1945) přikládal mandlím velkou
důležitost při pročišťování organismu. Indická ajurvéda pokládá mandle za důležitou výživu mozku
a nervového systému, která výrazně zlepšuje moz16
kové funkce a prodlužuje život. Obsahují totiž neuvěřitelně cennou skladbu vitamínů a minerálních látek.
Vedle vápníku, hořčíku, draslíku, fosforu, zinku, selenu a mědi jsou vynikajícím zdrojem vitamínu E,
řady vitamínů skupiny B (biotinu, riboflavinu, niacinu), kyseliny listové, železa, antioxidantů a barviv.
Protein arginin (obsahují 15-30 % proteinů) pomáhá
udržovat tepny pružné a rostlinné steroly snižují škodlivý cholesterol. Nesmírně důležitý je obsah antioxidantů, které zbavují organismus nebezpečných
volných radikálů a tím možného nádorového bujení.
Podle nejnovějších výzkumů dokážou mandle snížit
rovněž riziko Alzheimerovy choroby a diabetu. Nenasycené mastné kyseliny (obsahují až 40 % tuků)
působí preventivně při srdečních onemocněních. Je
dokázáno, že pravidelná konzumace mandlí zahání
stres a neurózy. Velké množství vlákniny pomáhá
udržovat střeva čistá a jsou prevencí proti zácpě.
Mandle spolu s ořechy a panenským olivovým olejem
jsou významnou součástí redukčních diet (pokud je
nízkokalorická dieta doplněna mandlemi a ořechy,
ztracená kila se prý ani v budoucnu zpět nevracejí).
Poslední studie rovněž potvrzují, že podporují imunitní schopnosti organismu a pomáhají proti zánětu
jater. Při chudokrevnosti (anémii) pomáhá pravidelná
konzumace mandlí a oříšků, obsahují železo a další
látky pro tvorbu hemoglobinu.
Od starověku v perské, řecké a indické
medicíně byl proslavený mandlový olej. Extrahoval
se studeným postupem a byl považován za vynikající
afrodisiakum při používání jak při masážích, tak při
konzumaci. Nyní se vyrábí jen ze sladkých mandlí.
Při masážích zvláčňuje pokožku a má rovněž výrazné uklidňující účinky. Spolu s drcenými mandlemi
je výborným kosmetickým prostředkem např. pro
zjemnění pleti obličeje. Samotný mandlový olej
výrazně zmírňuje všechna podráždění trávicího
ústrojí – od úst až po konečník. Vhodný je na bronchitidu, záněty močových cest a zevně na místa
s úporným svěděním a záněty pokožky. Mandlové
mléko (připravené tak, že 60 g spařených, oloupaných mandlí se rozmixuje se stejným množstvím
surového přírodního cukru a to vše se rozmíchá v 1 l
destilované vody) tlumí kašel a zároveň léčí sliznice.
Na konec jsem si nechala to nejpříjemnější.
Není snad na světě kuchyně, která by se obešla bez
mandlí. Používají se do moučníků, na zdobení dezertů, zmrzlin a pohárů, jsou základní surovinou pro
mandlové máslo, nugát, marcipán či marokánky. Ze
sladkých mandlí se vyrábí mandlová mouka na výrobu sušenek a moučníků, která je pro nízký obsah
cukrů vhodná pro diabetiky. Mandlové mléko zase
využívají lidé, kteří nesnáší laktózu kravského mléka.
Jsou rovněž nepostradatelné pro některé kombinace
masových jídel, neobejde se bez nich zejména
čínská, indická a další známé orientální kuchyně.
U nás mají mandle rovněž dlouholetou tradici, stačí
si otevřít známou kuchařku M. D. Rettigové.
Zaskočilo mě tu pouze používané množství této
suroviny, naše peněženka by byla při dodržování
jejich receptů o dost chudší. A bohužel netýká se to
jen mandlí.
(Podklady
– Herbář léčivých rostlin J. Janči a J. Zentricha,
časopis 100 + 1 č. 18/2007)
Mandlové inspirace pro
zpříjemnění nejkrásnějších
svátků v roce:
Sváteční jednohubky k vínu:
Na kostičky nakrájený sýr
(ementál, eidam) ozdobíte konzervovaným
ananasem, navrch nastříkáte nebo lžičkou navrstvíte kopeček šlehačky a ještě na něj přidáte slanou mandličku.
Výsledkem je „ráj“ v puse. Podáváme buďto samostatně
nebo kompletujeme s jinými jednohubkami. Výborně rovněž doplní a ozdobí nářezovou mísu s masem, uzeninami
a sýrem.
Řízek v mandlové košilce
Asi 5 dkg hrubě strouhaných nebo jemně nasekaných mandlí smícháme se lžící strouhanky. Čtyři omyté
kuřecí řízky (lze použít vepř. panenku, krůtí řízky, telecí)
naklepeme, osolíme, opepříme, obalíme v mouce, rozšlehaných vejcích a nakonec ve strouhance s mandlemi.
Osmažíme a podáváme jako sváteční řízky s přílohami
dle chutě a nápaditosti.
Ryba na mandlích a česneku
Osušené rybí maso (pstruh, kvalitní filé) osolíme,
popepříme, poprášíme moukou a na másle opatrně opečeme (lze i na olivovém oleji). Když rybu dopékáme, přidáme plátky nebo nudličky z oloupaných mandlí a nahrubo nasekaný česnek, pokapeme citr. šťávou, případně
ještě posypeme zelenými bylinkami (petrželkou, bazalkou
apod, pokud nemáme čerstvé, dají se nahradit sušenými).
Jednodušší příprava – vše se dá také prostě připravit jen
v troubě. Kombinace mandlí a česneku s bylinkami je na
rybě vynikající a obojím nemusíme šetřit. Protože recept
pochází ze středomoří, nejlepší přílohou je bílý chléb se
zeleninovými saláty a dobrým bílým vínem.
Mandlové hrudky
20 dkg oloupaných mandlí nakrájíme na nudličky, nasypeme je na suchý plech, vložíme do trouby vyhřáté na 160 stupňů C a opatrně za stálého míchání je
opečeme dozlatova. 10 dkg hořké a 10 dkg bílé čokolády
rozlámeme, každou zvlášť rozpustíme v misce ponořené
do horké vodní lázně a do každé čokolády vmícháme
polovinu opečených mandliček. Z mandlové hmoty pomocí lžičky vytvoříme hrudky, které necháme ztuhnout.
Kynutá bábovka podle M. D. Rettigové
200 g másla, 6 žloutků, 1 koflík dobré kyselé
smetany, 35 g cukru, 40 g droždí, sůl, 500 g polohrubé
mouky, skořice, 60 g loupaných mandlí.
Máslo utřeme (poctivě) se žloutky do pěny, přidáme po částech smetanu s cukrem, v troše mléka vykynuté droždí, sůl a po částech mouku. Vypracujeme hustší
těsto (až jde od vařečky) a vyválíme je na vále posypaném moukou asi na sílu 1 cm (spíše jak se to podaří).
Pomažeme rozpuštěným máslem, posypeme cukrem
a skořicí (nebo skořicovým cukrem), nasekanými nudličkami mandlí a stočíme. Bábovkovou formu vymažeme,
vysypeme moukou a spodek vyložíme ještě mandlemi.
Těsto do formy složíme, necháme asi 3/4 hod. kynout,
pak je zvolna asi 3/4 hod. pečeme. Vyklopenou bábovku
pocukrujeme skořicovým cukrem.
(Stojí za to zkusit, jak se vařilo a peklo skoro před dvěma
sty lety. Bábovku jsem pekla asi 3x, je vynikající, ale
nesmírně sytá).
B. Hrubantová
Perníčky
Do kastrolu dát 10
dkg másla, 4 lžíce medu, kůru
z ½ citrónu, 1 vanilkový
cukr, 1 lžíce kakaa, rovná
lžička skořice, špička nože
hřebíčku a nového koření
(je možné přidat stejné
množství anýzu a badyánu).
Vše smíchat nad párou, až se vše rozpustí.
Přidat 40 dkg moučkového cukru, 4 vejce, 50 dkg
hladké mouky. Promíchat, až je těsto horké (jakoby se
trhá). Potom přidat 2 lžičky jedlé sody a promíchat.
Na vál dát 36-40 dkg hladké mouky, do ní vlít hmotu
z kastrolu a zpracovat.
Vyvalovat asi ½ cm silnou placku,
vykrajovat tvary. Plech hodně vymastit. Před
vložením do trouby potřít perníčky vodou –
odstraní se stopy mouky, perník je hladší. Péci
v horké troubě. Ještě horké na plechu potřít
rozšlehaným vejcem (lesknou se).
Poleva: Na 1 bílek 15 dkg práškového cukru.
Spotřeba asi 2 bílky.
Výhoda je, že se perníčky dají konzumovat již
druhý den
Vánoční pletenice-2 ks
¼ l vlažného mléka, 40 g droždí, 1 lžíce moučkového
cukru, 1 lžíce hladké mouky. Z těchto surovin vytvoříme do mísy kvásek. Přidáme 500 g polohrubé mouky, 50 g moučkového cukru, špetku soli 3 žloutky,
1 lžíce citrónové šťávy, 100 g rozpuštěného másla.
Těsto rozválíme na 6 oválků, do kterých dáme
nádivku a stočíme do ruliček. Ze tří ruliček
upleteme cop a stočíme do podkovy. Na vymazaném plechu necháme vykynout, potřeme vajíčkem a pečeme dozlatova.
Náplň: 200 g strouhaných vlašských ořechů,
200 g strouhané čokolády na vaření, 100 g
moučkového cukru, 3 vejce.
Tatrankové koule
3 ks tatranek, 125 g cukru moučka, 2 lžíce rumu,
mleté lískové nebo vlašské ořechy dle chuti
Tatranky dáme do mrazáku, pak nastrouháme.
Rozpustíme tuk, přidáme cukr, rum, nastrouhané tatranky a tvoříme koule, obalujeme v mletých oříšcích.
Kávová zrna
12 dkg mletých piškotů, 8 dkg cukru, 8 dkg másla,
2 lžíce kakaa, 1 malá lžička mleté kávy, 4 lžíce
mletých ořechů, 2 lžíce rumu, rozpuštěná čokoláda
na namáčení
Těsto propracujeme a necháme odpočinout.
Z těsta uděláme oválky asi 1 cm dlouhé, mírně
zmáčkneme a uprostřed uděláme rýhu – tím
nám vznikne jakoby tvar zrna. Necháme
v chladničce ztuhnout, potom máčíme v rozpuštěné čokoládě.
17
Vánoční program 2007
Štědrý den
24. 12. 2007 v 16.00 hodin
Kostel sv. Jana Křtitele ve Verměřovicích
25. 12. 2007 ve 24.00 hodin
PŮLNOČNÍ MŠE SVATÁ
farní kostel v Dolní Čermné
na tuto mši sv. je zajištěna
doprava autobusem
(odjezd 23.30 od zahradnictví a pokračuje dál)
Boží hod vánoční
25. 12. 2007 v 9.00 hodin
MŠE SVATÁ
se zpěvem koled dětského sboru
chrámový sbor uvede mši sv.
Jana Jakuba Ryby „Hej Mistře“
MŠE SVATÁ
Kostel sv. Jana Křtitele
ve Verměřovicích
při této mši sv. zazní rytmické
písně v podání místního
chrámového sboru
koleda
Půjdem spolu do Betléma
(Pavel Svoboda, Jaromír Gelnar)
2. Začni, Kubo, na ty dudy:
dudaj, dudaj, dudaj dá!
Ježíšku...
3. A ty Janku, na píšťalku,
dudli, tudli, dudli dá!
Ježíšku...
4. A ty, Mikši, na housličky:
hudli, tydli, hudli dá!
Ježíšku...
5. A ty Vávro, na tu basu:
rum, rum, rum, rum, ruma dá!
Ježíšku...
Plesy a dětský karneval ve Verměřovicích v roce 2008
26. 1. 2008 Lidový ples
16. 2. 2008 Hasičský ples
24. 2. 2008 Dětský karneval
1. 3. 2008 Květinový ples
Redakce neodpovídá za názory, mluvnické a stylistické chyby přispěvovatelů.
Verměřovický zpravodaj – zima 2007, vydává Obec Verměřovice, Verměřovice 14, 561 52
e-mail: [email protected], tel: 465641897, registrováno u MK ČR pod č. MK ČR E 10310, čerpáno z internetu
redakční rada: M. Beránková, V. Čada, J. Hlavsová, I. Kloučková, J. Sklenářová, P. Smetanová, E. Žerníčková
18

Zpravodaj Zima 2007 B

Transkript

Podobné dokumenty