Legenda o TOP mouše

Legenda o TOP mouše
Legenda o TOP mouše
Pátráme po ní všichni. Celé generace muškařů ji hledaly a nadále hledají, leckterý z lovců se
dokonce domnívá, že ji odhalil, našel. Takovému lze jen gratulovat. K nadbytečné míře
bláhovosti…
Od top mouchy očekáváme, že bude fungovat vždy a všude, za jakýchkoli okolností. Už tato
definice jí však přisuzuje nadpozemské kouzlo. Za termínem „vždy“ se totiž nejspíš rozumí
ráno, dopoledne, odpoledne i večer, za slovem „všude“ pak kterýkoli revír, lhostejno, zda na
Moravě, ve Slezsku či Mongolsku. Nu, a ony „okolnosti“ jsou nasnadě – slunečný den i
plískanice, průzračná i kalná voda, řeka či jezero… Už z toho je patrné, že hledání top mouchy
nebude snadné.
Nejprve je třeba definovat zcela obecný charakter takové top mouchy, přičemž je v tuto chvíli
lhostejné, zda se jedná o suchou, mokrou nebo nymfu. Debata by se totiž hned zkraje dostala
do obludných rozměrů mnoha kombinací, jež jsou determinovány prochytávaným vodním
sloupcem. A to je v tuto chvíli podružné, na řadu přijde později.
Začněmež od toho zdánlivě nepodstatného, a tím je řemeslná kvalita umělé návnady-nástrahy.
Bývá nejspíš k vzteku, když se jakákoli moucha po dvou ulovených rybách, nebo několika
šlehnutími prutu rozmotá, či jinak zásadně poškodí. Top moucha je proto pevná, kvalitativně
dotažená a z dobrých materiálů. Nestačí ostříhat stoletý perziánový límec po babičce, vhodné
není ani využít odpad po depilaci našeho pudla. A je též dobře zalakovaná nebo jinak
adjustovaná. Obdobně nebezpečné bývá použít prastarých háčků po dědečkovi, zvláště, pokud
na nich zůstaly zbytky někdejších prvorepublikových much. Pod nitěmi totiž háčky za léta
zoxidovaly a při záseku první ryby rády prasknou. Pokud ne hned ve svěráku! Využívání háčků i
z mladších opráskaných much pak vyžaduje kontrolu ostrosti jejich hrotů, jež bývají po vázkách
ohnuté, pokud ne rovnou ulomené. Shrnuto – u top mouchy je klíčová a elementární kvalita
užitých materiálů, včetně háčku.
Od exaktních parametrů můžeme přistoupit k vlastnostem už nevypočitatelným, spíše tedy
empirickým. Lze odhadnout, že by top vzor měl vyhovovat dietním náladám veškeré rybí
posádky v revíru. S potravinovými definicemi je pak úzce spjato primární rozhodnutí, zda vsadit
na mokrou či suchou mouchu. Uvážím-li, že usilovného sběru s hladiny bývá přes den jako
1/3
Legenda o TOP mouše
šafránu, bude nejspíš výhodnější věnovat se nástrahám podhladinovým. Ale ani toto rozhodnutí
nám neusnadní naše pátrání po úspěšném vzoru, neboť do hry vstupuje rozměr vodního
sloupce, v němž se ryby zrovna pasou. Nu, a v této chvíli bude třeba se rozhodnout, zda vsadit
na nástrahy jemně zatížené či nabízené při dně. Osobně vsázím na ty druhé. Jednak pstruhové
revíry nejsou hluboké údolní nádrže, podruhé pak nelze zanedbat zkušenost s nejčastějším
stanovištěm lovených ryb, a tím je oblast pár centimetrů nade dnem. Však si vezměte
polarizační brýle! Hejna lipanů se zdržují ať v hlubší či mělčí vodě právě tam, stejně jako
pstruzi. Právě odtud případně vyrážejí k hladině pro nějakou tu suchou mouchu, jež je zaujala,
převahu času však věnují pátrání po stádiích hmyzu pod hladinou, spíše však u dna, kde je
unášejí turbulence vodního toku. V kontextu těchto myšlenek proto vsázím na zatížené vzory
nymf.
V tuto chvíli už alespoň známe primární definici naší top mouchy – bude zatížená, to aby co
nejrychleji dosáhla dna. Ovšem bude třeba se rozhodnout o jaké vývojové stádium a druh top
vzoru půjde, zda o klasickou nymfu, goldheda či bobeše… Je tu však naštěstí jeden
neopomenutelný jev, a tím je možnost lovit až na tři návazce. Tím získáváme výhodu,
nemusíme mrhat časem při jediném vzoru, na nějž jsme při hledání účinné nástrahy vsadili.
Sestava dvou přívěsů nám dává šanci jedním náhozem nabídnout například koncového
goldheda s prvním přívěsem bobeše a horním s potápivým pakomárem. Jsou-li v revíru vůbec
přítomny ryby, lze žít nadějí, že si samy vyberou, co se jim zdá dietně nejzajímavější. Tím se
posunujeme ke konečnému výsledku našeho hledání. Jednak v kontextu vodního sloupce,
druhak varianty nástrahy.
Nelze však opomenout podstatný detail, a tím je barevná mutace toho kterého vzoru. Existují-li
endemické rozdíly jednotlivých druhů vývojových stádií napodobovaného hmyzu, pak nám
nezbude, než se podívat, co je v daném revíru nejčastější potravinovou nabídkou a v jakých
barevných kombinacích. Chce to jen obrátit pár kamenů a hned bývá jasno. Tím se však
vylučuje top mouchu, fungující na všech revírech, vůbec najít. Na horní Vltavě mají larvy
chrostíků letos zelený tón, na Nise do červena. Slovo „letos“ je pak vloženo záměrně. Nemusí
tomu tak být každý rok, migrace hmyzu zapříčiní výměny genetických informací, a tam, kde se
letos rodili Číňani, napřesrok mohou vstoupit do hry rovníkoví Křováci či Eskymáci. Změna je
sice život, ale pak hledej top mouchu!
Vzdělanému a především zkušenému čtenáři - lovci bylo od počátku jasné, že legenda o top
mouše nemá řešení, a je opravdu pouhou legendou. Ano, každý máme svůj vzor, jímž
zahajujeme lov, sázíme na ověřené. Avšak nefunguje-li, pak převazujeme jak diví. Nevím, jak
vy, ale já tedy dost často, určitě už po hodině neúspěšného lovu, pochopitelně při objektivní
jistotě přítomnosti salmonidů. Činím tak proto, že už čtyřicet let svoji TOP mouchu hledám. Cíl
je sice v nedohlednu, ale zábava tak alespoň nekončí…
2/3
Legenda o TOP mouše
Jirka
3/3