brainwash - OTVOR OČI

Transkript

brainwash - OTVOR OČI
Dominie Streatfeild
BRAINWASH
Tajná historie ovládání mysli
OBSAH
M ý m rodičům
© 2 0 0 6 by D o m i n i e Streatfeild
Translation © Jiří Bálek, 2 0 0 8
I S B N 978-80-204-1611-7
1 Bitva o m o z e k
7
2 S é r u m pravdy
34
3 Pojídání „ m a s a b o h ů "
64
4 V temnotě
103
5 Stvoření m a n d ž u s k é h o kandidáta
140
6 „Udělej to!": J a m e s , R a y a D e p t h M a n
176
7 Spánek
215
8 J e ž í š tě miluje
253
9 V í r a v neuvěřitelné
284
10 Velké spiknutí
324
11 „Pravdu. V co nejkratším čase."
350
Poděkování
384
Poznámky
387
Bitva o mozek
ZDROGOVANÍ AINDOKTRINOVANÍ IRÁČANÉ JSOU
P O S Í L Á N I U M Í R A T Z A B I N L Á D I N A , o d Jamese Hidera,
Karbala
Podle názoru irácké policie teroristé propojení na a l - K á i d u stá­
le častěji rekrutují mladé Iráčany, vymývají j i m m o z k y kázáními
U s á m y bin L á d i n a , nadrogují a vysílají je j a k o sebevražedné aten­
tátníky rozsévat hrůzu.
The Times, 22. března 2 0 0 4
JSledokážu tomu uvěřit. Můj syn se z poslušné myšky změnil na se­
bevražedného atentátníka? Ne. Ne, aniž by mu předtím někdo vymyl
mozek. Někdo ho musel změnit. Říkám to velmi nerad, ale musel projít
vymýváním
mozku."
R o b i n R e i d , otec Richarda, který se pokoušel
dostat do letadla s výbušninou v p o d r á ž k á c h b o t
D o k t o r A n d r á s Z a k a r se v neděli 19. listopadu 1 9 4 8 vracel z ranní
m š e v klášteře Viziváros, když vedle něho u chodníku zastavilo n e o z n a ­
čené auto. B e z jediného slova z něj vyskočili tři muži v tmavých oblecích,
chytili doktora za p a ž e a vmáčkli ho na zadní sedadlo. Nastoupili zpátky,
zabouchli dveře a za hvízdání p n e u m a t i k z místa rychle odjeli.
K o l e m j d o u c í této události nevěnovali nijak zvýšenou pozornost. M a ­
ďarům bylo vysvětleno, že jejich stát je v ohrožení a spiklenci j s o u všude
kolem. T a j n á policie zatýkala disidenty v podstatě neustále. Na t o m t o
případu v š a k byla neobvyklá o s o b a oběti. D o k t o r Z a k a r pracoval j a k o
osobní tajemník J o s e f a M i n d s z e n t y h o , hlavy katolické církve v M a ď a r s k u
a nejvýše postaveného kardinála ve východní E v r o p ě . M i n d s z e n t y , p o ­
tenciální nástupce p a p e ž e P i a X I I . , byl m o c n ý m m u ž e m . „ Z m i z e n í " j e h o
tajemníka vypadalo zlověstně.
Za pět týdnů tajná policie doktora Z a k a r a vrátila do kardinálova ofici­
j a k o by bezmyšlenkovitě opakoval mechanicky naučená fakta. O b č a s
álního sídla v Ostřihomi. J e n ž e Zakar, který se objevil na Štědrý den roku
mezi jednotlivými slovy celé dlouhé vteřiny mlčel. Velmi vzdělaný a inte­
1 9 4 8 , nebyl tímtéž Z a k a r e m , který se před měsícem ztratil. N ě c o se s n í m
ligentní m u ž teď nedokázal sledovat, co se kolem něho děje, p r á z d n ý m a
stalo. M ě l divné oči. Byl zmatený a dezorientovaný, j a k o by se nacházel
očima hleděl do dálky a byl naprosto zmatený.
ve stavu sníženého vnímání. Obvykle málomluvný pětatřicetiletý doktor
J e š t ě horší, než j a k vypadal, však bylo, co říkal. Z a t í m c o M i n d s z e n t y
teologie se choval j a k o malé dítě a neustále blábolil a hihňal se. V j e d n o m
tupě zíral do prázdna, přiznal se, že řídil pokus o krádež maďarských
okamžiku začal běhat po chodbách a ječet. Důstojníci, kteří Z a k a r a d o ­
korunovačních klenotů, včetně nejposvátnější národní relikvie, koruny
provázeli, s ním zacházeli j a k o s bláznem a neustále mu připomínali, že
svatého Š t ě p á n a , s j a s n ý m z á m ě r e m korunovat O t t u von H a b s b u r k a cí­
ho dvakrát týdně krmili m a s e m . O p l á t k o u se na ně usmíval j a k o na své
sařem východní Evropy. Přiznal, že naplánoval odstranění komunistické
nejlepší přátele. „Vypadalo t o , " vzpomínal později G y u l a M á t k a i , kardi­
vlády, že připravoval třetí světovou válku a že poté, co by v ní A m e r i č a n é
nálův vrchní tajemník, „jako by s nimi strávil velmi příjemnou d o b u . "
zvítězili, hodlal pro sebe uzurpovat politickou m o c v M a ď a r s k u .
K d y ž mu přikázali, aby budovu prohledal a našel usvědčující důkazy,
J e h o přiznání bylo snůškou holých nesmyslů. Od konce války se
Z a k a r důstojníky okamžitě zavedl do sklepní místnosti, kde ukázal n a j e d ­
M i n d s z e n t y samozřejmě stavěl proti převzetí M a ď a r s k a Sověty, nebyl
no místo na podlaze. Po odhrábnutí několika centimetrů hlíny tam poli­
však žádný revolucionář, a už vůbec ne zrádce. V j e d n o m o k a m ž i k u před
cisté objevili plechovou krabici plnou M i n d s z e n t y h o tajné korespondence.
s o u d e m doznal, že se s O t t o u von H a b s b u r k e m sešel 2 1 . června 1 9 4 7
Šťastně se zubícímu Zakarovi poblahopřáli a odvezli ho zpátky na policej­
v C h i c a g u . Ve skutečnosti však H a b s b u r k toho dne v C h i c a g u nebyl,
ní velitelství v čísle 60 na budapešťské Andrászyho ulici k další „péči".
V 6.45 večer na první svátek vánoční se M i n d s z e n t y a j e h o stařičká
a M i n d s z e n t y se dokonce nenacházel ani ve Spojených státech. Z á p a d n í
dopisovatelé navíc brzy zjistili, že M i n d s z e n t y církevní hodnostáře vý­
m a t k a vrátili z večerní m š e , k d y ž se ozvalo zběsilé bušení na dveře. Kardi­
slovně upozornil, že mu od komunistů hrozí zatčení. Protože se obával, že
nál přikázal dveře otevřít a ocitl se tváří v tvář skupině ozbrojených m u ž ů .
by ho m u č e n í m mohli zlomit, napsal j e n pár týdnů před svým zatčením
Vpřed pokročil podporučík G y u l a D é c s i . „Přišli j s m e vás zatknout," o z n á ­
dopisy pěti nejvyšším h o d n o s t á ř ů m katolické církve v M a ď a r s k u s poky­
mil M i n d s z e n t y m u . Kardinál chtěl vidět zatykač, D é c s i však j e n zavrtěl
n e m , aby je otevřeli p o u z e v případě, že b u d e uvězněn. V dopisech bylo
hlavou. „ M y žádný nepotřebujeme."
j e d n o z n a č n ě uvedeno, že se kardinál nepodílel na ž á d n é m spiknutí a že
M i n d s z e n t y poklekl, políbil matce ruku, pronesl modlitbu, poté si
by se nikdy nevzdal svého náboženského přesvědčení.
oblékl kabát, nasadil klobouk a odevzdal se do rukou zatýkajících poli­
K d y ž se M i n d s z e n t y h o u soudu na tyto dopisy zeptali, zdálo se, že
cistů. Poslední zvuky, které zaslechl, když ho odváděli do tmy venku, byly
kardinál změnil názor. „Tehdy j s e m neznal řadu věcí, které z n á m nyní,"
zděšené hlasy j e h o spolupracovníků, kteří si uvědomili, že zatčení kardi­
zadrmolil. „Prohlášení, která j s e m učinil, neplatí." R o v n ě ž nabídl rezig­
nála předznamenává konec katolictví v Sověty okupovaném M a ď a r s k u ,
naci na svůj post.
a spontánně začali zpívat národní hymnu.
M i n d s z e n t y h o spolupracovníky kardinálovo zatčení ohromilo, už
Podle názoru těch, kdo ho znali, musel M i n d s z e n t y projít radikální
p r o m ě n o u . Z d r o j blízký papeži P i u X I I . prohlásil, ž e M i n d s z e n t y před
předtím je však zarazilo především chování j e h o tajemníka. J a k mohl
s o u d e m „nebyl o n í m člověkem, j a k é h o j s m e znali". A n a l ý z a britského
vždy neochvějně loajální doktor Z a k a r kardinála zradit? Proč se choval
ministerstva zahraničí došla k závěru, že se „z něho stal unavený či rezig­
tak nezvykle? Bylo j i m j a s n é , že se mu muselo přihodit cosi divného.
novaný m u ž , naprosto neodpovídající t o m u , co o kardinálově osobnosti
N e ž se o čtyři týdny později kardinál M i n d s z e n t y objevil před sou­
víme". S tímto názorem souhlasila i j e h o matka, která tisku prozradila, že
d e m , přihodilo se cosi divného i j e m u . Na lavici obžalovaných se neustále
když jí umožnili navštívit ho ve vězení, „našla t a m naprosto z m ě n ě n é h o
kymácel dopředu a d o z a d u a nedokázal jistě stát na nohou. M h o u ř i l oči
m u ž e , b e z vůle a b e z vlastního myšlení". V j e d n o m o k a m ž i k u ji dokonce
a měl nekoordinované pohyby náměsíčníka. Mluvil m o n o t ó n n í m hlasem,
b ě h e m návštěvy vůbec nepoznal.
Z d á l o se, že se změnil i kardinálův rukopis. Porovnání j e h o p o d p i ­
su před zatčením a po n ě m odhalilo významné rozdíly. Podle j e d n o h o
svých spoluobviněných za natolik odpudivé, že požádal o povolení zastře­
lit je o s o b n ě . Patřila k nim i j e h o bývalá manželka.
italského grafologa M i n d s z e n t y „nedokázal nadále používat svůj obvyklý
V této vpravdě kafkovské noční můře obžalovaní nejenom p o ž a d o ­
podpis". B ě h e m měsíc trvajícího soudního procesu se do R a k o u s k a p o d a ­
vali, aby byla potvrzena jejich vina, trvali navíc i na vynesení nejtvrdších
řilo emigrovat dvěma maďarským g r a f o l o g ů m , L a s z l o Sulnerovi a H a n -
rozsudků. A r k a d i j R o s e n g o l t z prohlásil, že „s touto hanbou n e m ů ž e dále
ně R s c h o f o v é , kteří dosvědčili, že na případu spolupracovali. Původně,
žít", A. A. Sestov p a k trval na t o m , že „proletářský soud nesmí a nemůže
j a k tvrdili, byli vyzváni, aby kardinálovy podpisy p o d přiznání zfalšovali,
ušetřit můj život". J e d i n ý m Sestovovým životním cílem, j a k s á m tvrdil,
brzy nato se v š a k ukázalo, že to nebude nutné. Všechna přiznání p o d e ­
bylo „klidně stát na místě popravy a vlastní krví smýt vinu za zradu vlasti".
pisoval z vlastní vůle. Podle názoru těchto dvou odborníků obsahovaly
Nebyl v š a k zdaleka jediným, k d o toužil po smrti. „Zradil j s e m stranu,"
d o k u m e n t y z počátku M i n d s z e n t y h o výslechů p o u z e popírání obvinění,
uzavřel svou řeč Mrachovský, „a zasloužím smrt zastřelením." Přání se mu
b ě h e m dvou týdnů však j i ž byly plné doznání. „Vůle, která vedla pero na
splnilo. Zastřeleni byli všichni, k d y ž předtím poděkovali prokurátorovi
p o č á t k u , " vysvětloval Sulner, „nebyla touž vůlí, která pero držela později."
Vyšinskému za to, že je poctil nejvyšším rozsudkem.
Kardinálovi se tedy zaručeně muselo přihodit cosi divného.
•**
Přehlídka kovaných revolucionářů stojících ve frontě, aby mohli sami
sobě p o d e p s a t rozsudek smrti, celý svět zaskočila. O p r a v d u bylo m o ž n é ,
aby se všichni tito m u ž i provinili? V reakci na znepokojení veřejnosti byla
ve Spojených státech ustavena D e w e y o v a k o m i s e , která měla za úkol na
Na Z á p a d ě objevení v ý z n a m n é a o d h o d l a n é osobnosti, veřejně se d o ­
tyto otázky najít odpověď. Ta se nakonec usnesla, že doznání byla natolik
znávající ke zločinům, které v ž á d n é m případě nemohla spáchat, oka­
nepravděpodobná, že se nejspíše nezakládala na pravdě. „Z těchto důvo­
mžitě vyvolalo poplach. K p o d o b n ý m událostem došlo o deset let dříve
d ů , " končila zpráva, „považujeme moskevské procesy za zmanipulované."
v M o s k v ě . V té d o b ě nechal Stalin uvěznit řadu osob ze svého blízkého
Jestliže však byly „zmanipulované", j a k to bylo provedeno? Co m ů ž e
okolí a postavil je před soud za ohavné, nicméně naprosto neuvěřitelné
dospělé m u ž e přinutit veřejně j e n tak zavrhnout sebe s a m a i svou c e ­
zločiny.
loživotní práci? Na ž á d n é m z obviněných nebyly patrné stopy mučení.
M o s k e v s k é procesy v letech 1936 až 1938 byly hrůzným představením
A i kdyby k mučení skutečně došlo, proč se o t o m žádný z nich před
sovětského vrchního prokurátora A n d r e j e Vyšinského, opakovaně vykři­
s o u d e m nezmínil? M u s e l i přece vědět, že je tak j a k o tak zastřelí. T e h d y
kujícího, že obvinění j s o u „šílení psi", „zešílevší p s i " a „špinaví psi", které
se spekulovalo o možnosti, že Sověti k vynucení přiznání od obětí vyu­
je třeba „vyvést a zastřelit", p ř i č e m ž d o m n ě l í spiklenci ho v t o m t o názoru
žívali d r o g y nebo hypnózu. N i k d o to v š a k nevěděl jistě. „ Ž á d n é z tajem­
ze všech sil podporovali. M n o z í d o k o n c e j i ž na počátku procesu přiznali,
ství dějin," napsal deník Daily Mail, „se m o s k e v s k ý m událostem n e m ů ž e
že jejich činy byly natolik ohavné, že si nezasluhují dobrodiní obhájce.
rovnat."
Sergej Mrachovski, m u ž s nezpochybnitelnými revolučními zásluhami,
D e s e t let po tajuplných moskevských procesech to vypadalo, že v pří­
se doznal k bizarnímu spiknutí s cílem zabití Stalina. L e v K a m e n ě v s á m
padu kardinála M i n d s z e n t y h o se historie opakuje. Z kardinála se podle
sebe nazval „krvežíznivým nepřítelem" Sovětského svazu, který se s „ o p o -
článku v Evening Standard stal „zmatený člověk, ochotný se stejně j a k o
vrženíhodnou věrolomností" pokusil spáchat atentát na Kirova. Richard
ostatní oběti Sovětů doznat ke všemu, z čeho byl obviněn". Daily Telegraph
Pickel přiznal, že p o m á h a l s přípravami tohoto atentátu, a označil se za
souhlasil s názorem, že kardinál „nadále nevládl svými rozumovými
„spodinu". Přesto neexistoval jediný věcný důkaz, že se kterékoliv z těchto
schopnostmi". Někteří komentátoři dokonce spekulovali o m o ž n o s t i , že
přiznáni zakládá na pravdě. O b ž a l o v a n í se obviňovali sami i m e z i sebou
m u ž na lavici obžalovaných není M i n d s z e n t y , ale jakýsi podvodník. Š l o
navzájem. E d u a r d H o l t z m a n prohlásil, že on a j e h o přátelé nejsou „pou­
o vysoce nepravděpodobnou teorii, j a k á teorie však m o h l a v t o m t o neuvě­
hými vrahy, ale fašistickými vrahouny". Jurij Pjatakov považoval zločiny
řitelném představení obstát?
Stejně j a k o u moskevských procesů byl tisk nakloněn připisovat ne­
uvěřitelné doznání účinkům drog. V článku s titulkem „Mindszenty:
D r o g y ? Třetí stupeň? H y p n ó z a ? " Daily Mail napsal, že z kardinála bylo
doznání „vynuceno p o d vlivem drog, například benzedrinu, amfetaminu,
skopolaminu a aktedronu". Studie Institutu R A N D o fenoménu doznání
s tímto názorem souhlasila a došla k závěru, že kromě jiných technik p o ­
užívali Sověti k přípravě obětí na proces i drogy a hypnózu. Církevní
autority měly tentýž pocit. Mluvčí P i a X I I . prohlásil, že p o k u d se M i n d ­
szenty skutečně doznal, p a k k tomu musel být přinucen drogami. Ať však
přinutilo kardinála promluvit cokoliv, někdo za to musel zaplatit. 3 1 . p r o ­
since roku 1948 p a p e ž exkomunikoval z církve všechny, kdo se na kardi­
nálově zatčení a vyslýchání podíleli.
Na britském ministerstvu zahraničí se o události dlouho hovořilo.
Kardinál se b ě h e m soudního procesu „nechoval normálně" a existovaly
určité důkazy, že sovětští vyšetřovatelé používají drogy s cílem „podkopat
nervové a morálně volní vlastnosti" vyslýchaných. O b e c n ě však panovala
spíše skeptická nálada. Z m í n k y o širokém využívání drog byly považová­
ny, j a k zmiňovalo j e d n o z hlášení z V í d n ě , za „novinářské výšivky". Podle
přísně tajného d o k u m e n t u z 10. února 1949 byl M i n d s z e n t y k doznání
přinucen podstatně j e d n o d u š š í m z p ů s o b e m . D o k t o r Z a k a r byl zbit do
bezvědomí a poté předveden před svého bývalého nadřízeného, který se
vzápětí zlomil.
D i p l o m a t y však ani jejich vlastní teorie nijak nepřesvědčila. Byl-li Z a ­
kar krutě zbit, proč na n ě m při procesu nebyly patrné stopy? „Závěrem je
třeba konstatovat," končila zpráva ministerstva zahraničí, „že kardinálovo
doznání zůstává i nadále z á h a d o u . "
Souhlasily i americké úřady. S o u d n í proces skutečně zůstával h á d a n ­
kou. J e d i n o u zřejmou skutečností bylo, že M i n d s z e n t y m u se opravdu cosi
stalo, a ať šlo o cokoliv, bylo to velmi zlověstné. „Nějak," napsal zpravodaj­
ský poradce U S A r m y Paul Linebarger, „se j i m podařilo h o rozložit."
Tři roky poté, co byl M i n d s z e n t y za své „zločiny" odsouzen k doživot­
nímu vězení, explodovala další b o m b a . V Koreji.
V noci na 1 3 . ledna 1 9 5 2 byli nad Severní Koreou sestřeleni piloti
Kenneth L. E n o c h a J o h n S. Qyinn z 3. bombardovací skupiny US Air
Force. O čtyři měsíce později, 16. května, tito dva muži učinili před sku­
pinou čínských vyšetřovatelů neobvyklé doznání. Prohlásili, že nad S e ­
verní K o r e o u používali biologické zbraně včetně antraxu, tyfu, cholery
a moru. Podle Quinna byla zařízení pro rozsévání biologických zbraní
stále „ještě v experimentálním stadiu", nicméně dostatečně výkonná. „Byl
j s e m přinucen," tvrdil, „stát se nástrojem těchto [amerických] válečných
štváčů a... spáchat ohavný zločin na lidu Koreje a čínských dobrovolní­
cích." D o z n á n í obou pilotů bylo nahráno a následujícího dne ho vysílal
pekingský rozhlas. Krátce nato ho převzal i moskevský rozhlas a Východ
začal Z á p a d obviňovat z válečných zločinů.
Po dalších devíti měsících, v únoru 1 9 5 3 , potvrdil E n o c h o v a a Quinnova nařčení plukovník F r a n k H. Schwable, náčelník štábu první letky US
M a r i n ě . S c h w a b l e , který byl sestřelen 8. července předcházejícího roku,
popsal veškeré podrobnosti operace. Podle j e h o svědectví byl americký
p r o g r a m biologických zbraní označen W F M - 5 1 3 a dostal krycí j m é n o
S U B P R O P . A m e r i c k ý S b o r náčelníků štábů údajně dal projektu zelenou
v říjnu 1 9 5 1 .
J e š t ě v listopadu t é h o ž roku byly provedeny první provozní zkoušky
z a p o m o c i b o m b a r d é r ů B - 2 9 startujících z e základny n a j a p o n s k é O k i nawě, velmi brzy však byla zařízení namontována i na j i n á letadla, včetně
letounů T i g e r C a t , Skyraider, Corsair a Panther. Testy zůstávaly natolik
tajné, že ani piloti se nesměli dozvědět, co vlastně nosí. S a m o z ř e j m ě n e ­
byli informováni ani ostatní spojenci.
Schwable popisoval, že nádoby obsahující zárodky byly shazovány
v různých výškách, n a d různorodým terénem a různě velkými sídly, aby
americká a r m á d a m o h l a stanovit, j a k se bakterie rozptylují, a tudíž v y p o ­
čítat i nejefektivnější z p ů s o b jejich dalšího použití. Z b r a n ě p ř i t o m byly
navrhovány tak, aby co nejvíce ublížily civilnímu obyvatelstvu.
D o š l o k nesčetným p ř í p a d ů m operačního využití zárodků. Schwable
dokonce udal čísla letek a j m é n a a čísla vyšších důstojníků, kteří se na p o ­
kusech podíleli. Všechno, k čemu se přiznali dva sestřelení piloti, byla prý
pravda. S p o j e n é státy shazovaly bakteriologické zbraně nad celou Severní
Koreou. Plukovník souhlasil s názorem, že se jednalo o „hanebnost".
J m é n a , technické podrobnosti a data znamenala dostatek důkazů
k tomu, aby bylo m o ž n é kohokoliv přesvědčit o pravdivosti tvrzení o v e ­
dení biologické války. A j a k o by toho nebylo dost, Schwableho svědectví
krátce nato potvrdilo dalších pětatřicet amerických vojenských pilotů,
kteří se do j e d n o h o k podílu na této operaci přiznali.
Byl tu však j e d e n problém: všechna doznání byla nepravdivá. N a d K o ­
reou se ž á d n é bakteriologické zbraně nikdy neobjevily.
«»«
do úkolu plně zapojena poté, co začátkem 5 0 . let došlo k její reaktivaci,
aby školila j e d n o t k y v Koreji právě o t o m , j a k se mají chovat, padnou-li do
S o u d s M i n d s z e n t y m , moskevské procesy a prohlášení amerických
válečných zajatců v Koreji se zdály být j a s n ý m d ů k a z e m , že Sověti mají
rukou nepřítele. C e l é oddělení bylo převeleno p o d ministerstvo letectva
a přejmenováno na A 1 9 .
k dispozici techniku s c h o p n o u přimět lidi k doznání a udělat z nepřátel­
V listopadu 1952 se s m l a d ý m psychologem j m é n e m Cyril C u n n i n g -
ských vězňů spolupracovníky. V š e navíc dál pokračovalo. B ě h e m války
h a m telefonicky spojil vyšší důstojník tajuplné A 1 9 a pozval ho na p o h o ­
v Koreji stále více vojáků a letců veřejně odmítalo kapitalismus a vítalo
vor. T o u d o b o u se C u n n i n g h a m , který o této organizaci v životě neslyšel
socialismus. V typickém vysílání prohlášení j e d n o h o indoktrinovaného
a neměl ani ponětí, čeho se bude pohovor týkat, zabýval n u d n o u kancelář­
britského vojáka zaznělo, že „ Č í ň a n é j s o u velmi přátelským a mírumilov­
skou prací ve 4. v ý z k u m n é m o d b o r u ministerstva letectví a vyhodnocoval
ným národem a nemají vůči nám ž á d n é zlé úmysly... T a t o válka je nespra­
postupy výběru vojáků do činné služby. Ve volných chvílích sepsal zprávu
vedlivá... a všechno, za co j s m e ve druhé světové válce bojovali, bylo z r a z e ­
popisující využívání ukrytých mikrofonů N ě m c i při výsleších sestřelených
no." D a l š í britský vojín přišel s nepravděpodobným tvrzením, že b ě h e m
pilotů R A F za druhé světové války, která zjevně na kohosi vlivného u d ě ­
bitvy, při níž byl zajat, měli Č í ň a n é takovou starost o dobro nepřátelských
lala d o j e m .
vojáků, že stříleli nad jejich hlavy, aby j i m neublížili. A konečně, poté co
B ě h e m p o h o v o r u byl C u n n i n g h a m d o t á z á n , j a k s e m u p o d a ř i l o d o ­
válka v roce 1953 skončila, jedenadvacet amerických, tři belgičtí a jeden
stat se ke zjevně vysoce utajovaným m a t e r i á l ů m , z n i c h ž ve své zprávě
britský voják se odmítli vrátit d o m ů na Z á p a d a dali přednost životu v k o ­
čerpal. O d p o v ě d ě l , že j i c h část našel z a p a d l o u ve staré spisové skříni na
munistické Č í n ě .
letecké z á k l a d n ě v C o r n w a l l u a zbytek vyhledal ve veřejné knihovně
N i k o h o proto nepřekvapilo, že tyto události západní výzvědné služby
v H o l b o r n u . „ M y s l í m , " r o z e s m á l s e pracovník A 1 9 , velitel p e r u t ě J i m
velmi znepokojovaly. Co měli Sověti v rukách? Proč j s m e o t o m my nic
M a r s h a l l , „že byste se k n á m m ě l přidat a začít pracovat p r o m ě . " M ě s í c
nevěděli? Vojenští a zpravodajští jestřábi se rozletěli do akce. Co se děje
po t o m t o p o h o v o r u dostal C u n n i n g h a m úkol: zjistit, co se děje v Koreji.
za železnou o p o n o u ?
P r o t o ž e se p ř í s a h o u zavázal k mlčení, n e s m ě l ani svým k o l e g ů m na m i ­
V roce 1953 Společný výbor pro zpravodajskou činnost ( J I C ) S p o ­
jeného království ustanovil zpravodajský podvýbor pro otázky válečných
nisterstvu letectví prozradit, čím se zabývá, a po kouskách začal příběh
skládat.
zajatců, j e h o ž úkolem bylo zjistit, co se válečným zajatcům v Koreji stalo.
Na počátku byl C u n n i n g h a m přidělen p o d velení bývalého pracovní­
Podvýboru předsedal ministr letectva a členy se stali zástupci všech o z b r o ­
ka M I 9 a M I 1 9 , který ho zasvětil do všech postupů používaných britskou
jených složek společně s představitelem tajné služby M I 6 . Ministerstvo
výzvědnou službou b ě h e m druhé světové války k výslechům a zlomení
zahraničí rozeslalo p o č á t k e m roku 1 9 5 3 na všechna ostatní ministerstva
nepřátelských agentů. D a l š í m j e h o krokem bylo vyhledání dřívějších
požadavek na poskytnutí spolupráce při sběru „informací o vyšetřovacích
válečných zajatců z Koreje, od n i c h ž se dozvěděl o životě v zajateckých
postupech nepřátel".
táborech. A b y neupoutal p o z o r n o s t médií, byla mu přidělena h o d n o s t
Protože však ke splnění tohoto úkolu byly nutné předchozí zkuše­
a uniforma vojenského zubaře, cestoval po celé z e m i s páskovým m a g n e ­
nosti, podvýbor se začal pídit po dostatečně kvalifikovaných expertech,
tofonem a nahrával vzpomínky těch, kteří byli ze zajateckých táborů p r o ­
kteří by v otázkách indoktrinačních p o s t u p ů a technik výslechů mohli
puštěni. S ú ž a s e m si uvědomil, že se po skončení této práce stal j e d i n ý m
poskytovat poradenské služby. N a k o n e c členové podvýboru vybrali něko­
z a m ě s t n a n c e m ministerstva války s kvalifikací pro výslechy cizích agentů
lik válečných příslušníků M I 1 9 , vojenské zpravodajské služby zaměřené
a expertem britské vlády na komunistickou indoktrinaci, načež ho zava­
na výslechy zajatců, včetně proslulého vyšetřovatele majora Cyrila H a y e .
lila hora p o ž a d a v k ů na informace z úřadu předsedy vlády, ministerstva
Navíc přibrali i zkušenosti služby M I 9 , která se za druhé světové války
zahraničí, tajné služby ( M I 5 ) a M I 6 , protože ti všichni se chtěli dozvědět,
zabývala útěky a chováním válečných zajatců. J a k se ukázalo, M I 9 j i ž byla
co se vlastně děje.
Bylo j e n p ř i r o z e n é , že M I 5 se zajímala především o m u ž e , kteří se
čím víc člověka mlátíte, tím víc vás nenávidí. Určitě se najednou nezmění
svými korejskými a čínskými vězniteli začali spolupracovat. Po jejich n á ­
a nebude se s vámi chtít přátelit. „Existují dostatečné důkazy z historie,"
vratu z války vyvstala v á ž n á o t á z k a jejich loajality. A byl pro to dobrý
napsal j e d e n z expertů v červnu 1 9 4 9 , „dosvědčující, že základní z m ě n y
důvod: j e d e n z v o j á k ů C u n n i n g h a m o v i přiznal, že j e h o komunistický vy­
ve funkční organizovanosti myšlení nelze z m ě n i t výhradně psychologic­
šetřovatel mu dal 2 0 0 dolarů v h o t o v o s t i , řekl mu, ať si koupí psací stroj
kým nátlakem, ani p o u z e fyzickým m u č e n í m . " Na základě tohoto tvrzení
a zůstane ve Velké Británii pět let prostě sedět na zadku. Poté se s ním
dospěli pracovníci C I A k názoru, že j s o u svědky zrození nového a hrůzu
měl spojit z á s t u p c e čínského velvyslanectví a předat mu další instruk­
nahánějícího fenoménu.
ce týkající se j e h o b u d o u c n o s t i c o b y komunistického vyzvědače. M I 5 se
V p o k u s u dozvědět se, co se vlastně děje, ustavily americké vojenské
o plánu včas dozvěděla, a k d y ž se čínský styčný důstojník v L o n d ý n ě
a výzvědné kruhy expertní skupinu hodnotící psychologický stav vrace­
objevil ve funkci „řidiče" na velvyslanectví, byl zatčen a spolu se dvěma
jících se amerických válečných zajatců. Vedoucími této expertní skupiny
R u m u n y vyhoštěn. O t á z k a K o r e j c i a Č í ň a n y indoktrinovaných „spících"
se stali psychiatr L a w r e n c e H i n k l e a neurolog H a r o l d W o l f f z Cornell
agentů ve Velké Británii se stala v e l m i závažnou. „Sakra dobře j s m e vě­
Univerzity. H i n k l e h o a Wolffova zpráva pro C I A důrazně zavrhla m o ž ­
děli, že to dělají [ n á b o r a g e n t ů ] , " říká C u n n i n g h a m dnes. „ D o š l o k t o m u .
nost použití drog a hypnózy a namísto toho se soustředila na fyzické
A když to udělali j e d n o u , m o h l i to udělat znovu."*
a psychologické zacházení se zajatci.
V Sovětském svazu, psalo se ve zprávě, vyšetřování v první fázi s p o ­
***
čívalo v d l o u h o d o b é m uvěznění o s a m o t ě , v j e h o ž důsledku měl vězeň
dojít k přesvědčení, že zůstal s á m , nemilovaný a opuštěný. N i c vězně
M e z i t í m se ve Spojených s t á t e c h začala zabývat technikami výslechu
tak nezlomí, uvědomovala si K G B , j a k o nechat ho s a m o t n é h o s j e h o
a indoktrinace i Ú s t ř e d n í z p r a v o d a j s k á služba, tehdy teprve dva roky sta­
strachem. B ě h e m počátečních čtyř či šesti týdnů na samotce byli j e d ­
rá. Pro C I A také v š e začalo m o s k e v s k ý m i procesy. Bylo jasné, že v M o s k ­
notliví vězni zároveň podrobeni smysly ohlupujícím p o s t u p ů m , navrže­
vě i v M a ď a r s k u prošlo m y š l e n í o s o b , které učinily nečekaná doznání,
ným tak, aby j e š t ě zvyšovaly stres. Vězni byli nuceni d l o u h o u d o b u stát,
vynucenou z m ě n o u orientace, z á r o v e ň v š a k bylo zjevné, že příčinou této
spát v určených polohách, a p o k u d se od přikázané rutiny odchýlili, byli
změny nebylo m u č e n í . M i n d s z e n t y se, p o d l e názoru C I A , doznal „ p o d
slovně i fyzicky napadáni. N e m ě l i povolen žádný styk s vnějším světem
vlivem nějaké n e z n á m é síly".
Zakládající pracovníci C I A nebyli žádní nováčci. Ř a d a jich b ě h e m
a byli drženi v celách b e z přístupu přirozeného světla, takže ztráceli p o j e m
o čase. D o b a podávání jídla a dalších rutinních úkonů se neustále m ě n i ­
druhé světové v á l k y sloužila u j e j í h o předchůdce, Ú ř a d u strategických
la, č í m ž se vězni ocitali v ještě větším zmatku. Vězni trpěli nedostatkem
služeb ( O S S ) , a s výslechy m ě l a z k u š e n o s t i z první ruky. S ničím p o d o b ­
jídla a chladem, c o ž je dále fyzicky i emocionálně oslabovalo. S p á n k o v ý
ným s e však d o s u d nesetkali. N ě m e c k á brutalita m o ž n á p o m á h a l a získat
režim byl narušován (často v ě z ň ů m nebyl spánek vůbec u m o ž n ě n , pří­
taktické i n f o r m a c e , nikdy v š a k n e v e d l a ke změně názoru. O b e c n ě platí, že
padně museli spát čelem k ostrému světlu) a byl tak posilován jejich pocit
* Udělali to znovu? J e d n í m z britských zajatců v Koreji byl i George Blake, vedoucí stanice
M I 6 v Soulu. Po skončení války byl repatriován a pokračoval v práci pro SIS, podrobnosti
o své práci však předával přímo K G B a podle bývalého pracovníka tajné služby vyzradil
„všechny agenty M I 6 ve Východním Německu... Prostě zradil každého, koho jsme tam
měli." V roce 1961 byl Blake odsouzen ve dvaačtyřiceti rokům vězení, tedy k jednomu roku
za každého agenta, j e h o ž smrt způsobil. J e h o případ se dostal na veřejnost a spustil neko­
nečné spekulace o t o m , že byl „zlákán" komunisty během svého zajetí v Koreji. Blake to
vždy popíral: „Nepřešel jsem na stranu komunistů, protože se mnou bylo dobře nebo špatně
zacházeno," napsal ve své autobiografii. „ T o s tím nemělo nic společného. Přidal jsem se
k nim kvůli jejich ideálům.
nepohodlí a neskutečna.
Po d l o u h é m období, které mělo za cíl oslabit jejich vůli, se z v ě z ­
ňů staly nervové trosky, vyděšené, izolované a zmatené. Seděli v celách
a vzlykali nebo si pro sebe mumlali modlitby. Teprve po dosažení tohoto
stadia začalo vlastní vyslýchání.
I to bylo navrženo tak, aby subjekt ještě dále dezorientovalo. Na začát­
ku nebyla vznášena ž á d n á obvinění. N a m í s t o toho měly oběti s a m y uvést
své zločiny. O p a k o v a n ě j i m bylo přikazováno, aby vlastnoručně sepsali
svá doznání, j e n aby je p a k bylo m o ž n é vězňům před očima zesměšnit
rozvíjejícím poli psychologie. Od začátku 2 0 . let 2 0 . století psychologové
a roztrhat. O d m í t n u t í nebo nekonzistentnost jednotlivých výpovědí ved­
dosahovali významných úspěchů ve z k o u m á n í lidského myšlení a o d h a ­
ly k nadávkám a použití násilí, a to až do chvíle, kdy si subjekt j i ž nadále
lování různých faktorů, které je ovlivňují. Jsou-li tyto faktory narušeny,
nebyl jistý, k čemu by se měl vlastně přiznat a k čemu přesně se j i ž doznal.
tvrdili, je m o ž n é v podstatě cokoliv.
M e z i t í m byli vězni pokořováni a vyčerpáváni, nuceni stát, dokud nepadli,
***
a opakovaně j i m bylo z n e m o ž n ě n o používat záchod, dokud se nepomočili
přímo před očima vyšetřovatelů.
Vstřícné chování bylo občas o d m ě ň o v á n o cigaretou, šálkem kávy nebo
Ve Spojených státech se psychologovi J o h n u B. Watsonovi podařilo
přestávkou na záchod. J i n d y n a o p a k vyšetřovatelé reagovali nepředvída­
tento názor potvrdit. W a t s o n , v té d o b ě j i ž z n á m ý coby otec behavio-
telně a b e z zjevného důvodu své oběti trestali, nebo naopak odměňovali.
rismu - vědy zabývající se předvídáním a řízením lidského chování -, se
A b y dosáhli svého, namísto aby odměnili pozitivní odpovědi, vyšetřovate­
v roce 1 9 2 0 rozhodl prokázat d o p a d formování lidské osobnosti bizarním
lé například vytáhli zbraň a oznámili vyšetřovanému, že má být zastřelen.
(a krutým) experimentem na jedenáctiměsíčním chlapci přezdívaném
T a t o nepředvídatelnost reakcí u vězňů ještě více podporovala pocit z m a -
M a l ý Albert.
tenosti. N a k o n e c se situace stala dále nesnesitelnou a subjekt byl ochotný
říci cokoliv, j e n aby j i ž skončila, i kdyby to mělo znamenat smrt.
Na počátku experimentu A l b e r t dostal na hraní ochočenou bílou
krysu a z o b o u se brzy stali velcí přátelé. W a t s o n se poté rozhodl z k u ­
K d y ž si oběť uvědomila, že vyšetřovatel nepřestane, dokud se mu ab­
sit, podaří-li se mu uměle ovlivnit Albertovo vnímání krysy tak, aby se
solutně nepodvolí, obvykle si vymyslela doznání a poté se ho ze všech sil
z přátelství stala hrozba. Od té d o b y p o k a ž d é , když chlapci přinesli do
snažila před svými mučiteli obhájit. T í m t o z p ů s o b e m nakonec dokázala
ohrádky krysu, W a t s o n udeřil j e n kousek za Albertovou hlavou kladivem
s a m a sebe dokonale přesvědčit o vlastní vině. N a t o l i k demoralizovaná,
do velkého kusu ocele a způsobil tak ohlušující hluk. Vystrašený A l b e r t
že j i ž nadále nedokázala rozlišovat m e z i pravdou a lží, „oběť", j a k psali
si zvuk brzy spojil s krysou. Netrvalo dlouho a pouhý pohled na kry­
H i n k l e a Wolfi", „neměnila svůj systém h o d n o t v ě d o m ě , ke z m ě n á m spíše
su u něho vyvolal pláč. N a k o n e c ho rozplakala jakákoliv drobná zvířata
docházelo b e z ohledu na její snahu. N e b y l a j i ž nadále odpovědná za své
i všechno chlupaté. D o k o n c e i Santovy vousy nebo m u ž i se šedivými vlasy
činy, stejně j a k o osoba, které přeskočí a stane se psychotickou."
u něho vyvolávali záchvaty zuřivosti.
H i n k l e a WolfF zaznamenali rozdíly mezi sovětskými a čínskými
W a t s o n se domníval, že narazil na způsob, j a k ovládat lidskou o s o b ­
technikami výslechu. Sověti se obvykle spokojili s plným d o z n á n í m ke
nost. Správný z p ů s o b formování p o d l e j e h o názoru u m o ž ň o v a l progra­
v š e m představitelným zločinům, které požadovali, zatímco Č í ň a n é měli
movat dítě j i ž od narození. „ D e j t e mi dítě," chvástal se, „a já ho přiměju
spíše zájem na „přeučení" subjektu tak, aby ho bylo m o ž n é za nějakým
vstát a vlastníma rukama stavět budovy z kamene nebo dřeva... u d ě l á m
účelem vrátit do společnosti. Vězni byli rozděleni do skupin a následně
z něho zloděje, pistolníka nebo narkomana... D e j t e mi h l u c h o n ě m é h o
na ně byl vyvíjen nátlak tak dlouho, d o k u d se nepodvolili. M o h l i být vy­
a přesto z něho udělám zpěváka... L i d é j s o u tvořeni, nikoliv zrozeni."
slýcháni dvanáct hodin denně a poté vráceni do své temné cely, kde na
Při své práci W a t s o n používal technické termíny, které m o ž n á ovliv­
nich celá skupina pracovala dalších dvanáct hodin. K o m b i n a c e tlaku ze
nily i G e o r g e Orwella, když o dvacet let později ve svém r o m á n u 1984
strany vyšetřovatelů i ze strany ostatních vězňů se nakonec ukázala být
vymyslel „newspeak". Patřily k nim výrazy „zabudování", „implantování"
k nevydržení a subjekt podlehl.
nebo „odučení". Všechny zněly hrůzostrašně. Bylo-li m o ž n é , spekulovali
Závěry H i n k l e h o a Wolffa (a v Británii C u n n i n g h a m a ) o t o m , že
doznání a konverze ke k o m u n i s m u byly spíše výsledkem brutální psy­
lidé z C I A , konstruovat takovéto osobnosti, proč by nemělo být m o ž n é je
stejným z p ů s o b e m dekonstruovafí
chologické manipulace n e ž působení kouzelných chemikálií, zdánlivě
J e d e n z obrázků toho, co je všechno m o ž n é , se objevil v souvislosti
odpovídaly tehdejšímu stupni vývoje vědy, především p a k na rychle se
s útěkem maďarského disidenta L a j o s e Rufřa v roce 1 9 5 6 . Ruff, který byl
roku 1953 v B u d a p e š t i zatčen za distribuci politických letáků, byl vyslý­
chán na stejné úřadovně tajné policie j a k o kardinál M i n d s z e n t y (prohla­
šoval, že se ve vězení s M i n d s z e n t y m mnohokrát setkal). Z tohoto důvo­
du se jevil j a k o jedinečně kvalifikovaný k popisu toho, co se v M a ď a r s k u
v úřadovnách státní policie b ě h e m výslechů odehrávalo.
Před výborem senátu Spojených států a později také ve své knize Stroj
na vymývání mozků Ruff podrobně popsal hrůzné zacházení, j a k é h o se
mu v rukách tajné policie dostalo. Po obvyklých pokusech o výslech za
použití násilí (pro začátek byl vyzván, aby se doznal, a když tak neučinil,
udeřil ho vyšetřovatel do tváře ocelovým popelníkem a vyrazil mu dva
planetě, byl R u s . Jestliže bylo m o ž n é na lidi aplikovat klasické p o d m í n ě n é
chování, p a k tajemství j e h o využití s největší pravděpodobností zůstávalo
v Sovětském svazu.
M y š l e n k a , že Sověti využívali Pavlovovy p o d m í n ě n é reflexy k indok­
trinaci politických vězňů, pocházela od amerického novináře j m é n e m
E d w a r d Hunter. Na konci 4 0 . let se Hunter, j e h o ž zaujala hlášení o d i ­
sidentech, kteří byli v komunistické Č í n ě proti své vůli „přeučeni", z a ­
čal tímto f e n o m é n e m blíže zabývat. Strávil nějakou d o b u v H o n g k o n g u
a hovořil s bývalými vězni komunistického režimu. Poté dal j m é n o p o s t u ­
pu, který m ě l rozjitřit spekulace tisku a tajných služeb.
zuby), RufFa odvedli do místnosti, o níž tvrdili, že v ní „zlomili" M i n d ­
Č í ň a n é , domýšlel se Hunter, se rozhodli měnit nevydařené komunisty
szentyho. L é k a ř si ho vzal stranou a varoval ho, že v této „Kouzelné k o m ­
tak, že s nimi nejprve zacházeli hrubě, aby poté používali o d m ě ř e n é dávky
natě" se b u ď ke v š e m u přizná, nebo skončí j a k o schizofrenik.
M í s t n o s t s a m o t n á a všechno v ní bylo nepravidelné a neexistovaly zde
pravé úhly, c o ž vyvolávalo pocit vizuální dezorientace. I dveře byly oválné.
N á b y t e k byl průsvitný a postel v takovém úhlu, že se na ní nedalo spát.
Ze skrytých reproduktorů zněly různé zvuky, takže Ruff například usnul
při poslechu hudby, vzbudil ho v š a k j e k o t mučené ženy. D o b a podávání
jídel byla nepravidelná; někdy dostal dvě jídla pět minut po sobě, c o ž ho
mělo zmást. O p a k o v a n ě byl o m á m e n drogami, usínal nahý a budil se o b ­
lečený, případně naopak. V j e d n é chvíli ho vzbudil lékař s d o t a z e m , proč
se pokoušel o sebevraždu. K d y ž si vzápětí prohmatal krk, měl ho bolavý
a poškrábaný, j a k o by se snažil oběsit.
Kouzelná komnata, psal Ruff, byla „nejhrozivější dílnou sovětské d u ­
ševní destrukce, psychologickým a t o m o v ý m reaktorem, a představovala
symbolický vrchol komunistické organizace j a k o diamant na konci vrtá­
ku". Propustili ho teprve poté, co začal držet hladovku a rozbíjet všechno,
co se mu dostalo do rukou.
Ruffovy výpovědi zaváněly novinářskou nadsázkou, přesto však obsa­
hovaly dostatek informací k potvrzení pravdivosti tvrzení, že psycholo­
gické experimenty p o d o b n é t ě m , které prováděl J o h n B. W a t s o n , slavily
ve východním bloku úspěchy. Vlastní z á j e m C I A na behaviorismu m e z i ­
tím přispěl k dalším spekulacím. W a t s o n o v a práce se do značné míry z a ­
kládala na výzkumech psychologa Ivana Pavlova, který o dvacet let dříve
nechával zvonit zvonky a rozsvěcel žárovky, aby přiměl psy slintat. Pavlov,
který vymyslel termín „ p o d m í n ě n ý reflex", aby s j e h o p o m o c í tento fe­
n o m é n popsal, a který své výzkumy dovedl dál než kdokoliv jiný na této
o d m ě n nebo trestů s cílem přesvědčit je o krásách socialismu. V Č í n ě se
tento p o s t u p nazýval xi-nao, c o ž v překladu z n a m e n á „čištění m o z k u " . 2 5 .
září 1 9 5 0 zveřejnil H u n t e r v novinách Miami Daily News p a m ě t i h o d n ý
článek o t o m t o postupu, p ř i č e m ž původní slovní spojení „ m i n d cleanse" „čištění m o z k u " zaměnil za výraz, o n ě m ž se domníval, že b u d e na čtenáře
ze Z á p a d u více působit, tedy za „brainwash" - „vymývání m o z k u " .
Po úspěchu svého článku o „vymývání m o z k ů " v Č í n ě H u n t e r upřel
pozornost na moskevské procesy, kardinála M i n d s z e n t y h o a podivná
doznání válečných zajatců v Koreji. Nebylo m o ž n é , že těmto obětem
východního bloku byly „vymyty mozky"? D o s p ě l k názoru, že ano. Ve
dvou knihách podrobně vysvětlil používané postupy. „ Z á m ě r e m , " psal,
„je radikálně z m ě n i t myšlení, takže j e h o vlastník se stává živou loutkou
- lidským robotem - b e z navenek viditelných z n á m e k krutého z a c h á z e ­
ní." Vymývání m o z k ů měnilo oběti na b e z m o c n é mechanické schránky,
z nichž doznání proudila, „jako by byla nahraná na desce".
Podle H u n t e r a si bolševici brzy uvědomili souvislosti Pavlovovy p r á ­
ce. Krátce po revoluci v R u s k u byl Pavlov komunistickou stranou zlákán
a označen za největšího žijícího vědce v Sovětském svazu. V z á p ě t í začal
na svůj v ý z k u m dostávat značné prostředky a v Kolruši pro něho byly z b u ­
dovány přepychové laboratoře. Na rozdíl od ostatních ruských akademiků
mu bylo v z á j m u j e h o výzkumu u m o ž n ě n o volně cestovat po celém světě.
„ N e m ů ž e být pochyb," napsal Hunter, „že [Pavlov] byl nejvíce chráněnou
a privilegovanou osobností v Sovětském svazu m i m o samotný K r e m l . "
T o t o zvláštní zacházení nebylo samoúčelné. Při návštěvě L o n d ý ­
na v roce 1 9 2 8 , kdy byl j m e n o v á n čestným členem Královské lékařské
společnosti, se Pavlov zmínil svému bývalému kolegovi, Michailovi K o -
Psychiatry z března 1 9 5 3 u k a z u j e , že na k o n c i 4 0 . a v 5 0 . letech se R u ­
rostěvečovi, že krátce po bolševické revoluci obdržel ke svému velkému
sové o Pavlovovu práci o p r a v d u výrazně zajímali. C I A se této s k u t e č ­
překvapení pozvání do K r e m l u od s a m o t n é h o L e n i n a .
nosti o k a m ž i t ě chytila. „Většina sovětské psychologie se z a b ý v á , " n a ­
K d y ž se o b a m u ž i setkali a L e n i n se ptal na j e h o výzkumy, Pavlov mu
p s a l j e d e n expert v roce 1 9 5 8 , „ p ř i z p ů s o b e n í m Pavlovových k o n c e p t ů
v krátkosti popsal výsledky své práce se psy. „ A n o , to je skutečně fascinu­
p o d m í n ě n ý c h reflexů." C I A s i r o v n ě ž u v ě d o m o v a l a , ž e tyto techniky
jící," přerušil ho netrpělivý L e n i n , kterého více než psi zajímaly lidské by­
byly aplikovány na lidi. V roce 1 9 5 5 informátor, který krátce p ř e d t í m
tosti. Co se prý Pavlov b ě h e m své práce dozvěděl o lidech} Podle H u n t e r a
navštívil Institut m o z k u v M o s k v ě , vypověděl p ř e d p ř í s l u š n ý m a g e n t e m
poté L e n i n zadal Pavlovovi speciální úkol.
následující:
Pavlov měl sepsat shrnutí své celoživotní práce, své znalosti však měl
aplikovat na lidské bytosti, ne na zvířata. Po dobu, kterou mu vypracování
Sovětská vláda požaduje, aby se všechny laboratoře psychologie zabývaly
zprávy mělo zabrat, zůstal v M o s k v ě coby „host" v Kremlu.
prací na reakcích na podmíněné reflexy... [Informátor] sledoval dva pří­
Z d á se, že si L e n i n uvědomoval n e m o ž n o s t vytvoření „nového sovět­
pady, v nichž byly podmíněné reflexy využity. V jednom z nich, týkajícím
ského člověka" p o u h ý m přesvědčováním. M ě l a - l i revoluce uspět, potřebo­
se mladého chlapce, byla vytvořena slinová pištěl. U chlapce byl vyvolán
vala k tomu prostředek masového převedení obyvatel Ruska k socialismu.
reflex spočívající v tom, že pokud pomyslel na číslo „4" nebo ho někoho
Pavlovovy nové techniky vytváření reflexů měly být nejprve použity na
zaslechl říct, začal slinit. Když chlapce [informátorovi] ukazovali, vyzvali
Rusy, poté na Číňany, středoevropské státy a nakonec i na zbytek světa.
ho, aby vydělil osm dvěma, a dříve než stačil vyslovit číslovku „čtyři",
Tři měsíce po jejich prvním setkání odevzdal Pavlov L e n i n o v i čtyř-
začal slinit.
setstránkový rukopis. L e n i n si ho vzal, přečetl a následujícího dne ho
se spokojeným ú s m ě v e m vrátil. Pevně potřásl Pavlovovi rukou a sdělil
Skutečná povaha Pavlovovských technik vymývání m o z k u vyšla na
m u , že právě zachránil b u d o u c n o s t revoluce. „Pavlovův rukopis," tvrdil
světlo světa až v publikaci W i l l i a m a Sarganta Bitva o mysl, vydané v roce
Hunter, „který se stal z á k l a d e m pro celý rozsáhlý komunistický systém
1956. Sargant, z n á m ý psychiatr z nemocnice Sv. T o m á š e v L o n d ý n ě ,
manipulace, nikdy neopustil K r e m l . "
s n í m ž se v této knize ještě m n o h o k r á t setkáme, vytvořil teorii o t o m ,
Od té doby se Pavlovovy techniky používaly po celém světě, nejnově­
ji na americké j e d n o t k y v Koreji. Plukovník americké námořní pěchoty
j a k m o h o u tyto techniky přimět člověka naprosto převrátit své osobní
přesvědčení.
F r a n k Schwable toho byl d ů k a z e m . K d y ž se po skončení války vrátil do
Podle Sarganta došlo k Pavlovově nejdůležitějšímu objevu nikoliv
Spojených států, řekl před vojenským vyšetřovacím s o u d e m , že na z a ­
díky j e h o pečlivému výzkumu, ale náhodně. V roce 1 9 2 4 postihly L e ­
čátku výslechů velmi dobře věděl, že první letka námořní pěchoty nad
ningrad silné záplavy. V o d a stoupala tak rychle, že Pavlovovým p s ů m ,
Koreou biologické zbraně nepoužívala. „Věděl j s e m , že j s m e to nedělali,"
uzavřeným v pasti laboratoře, hrozilo utonutí a museli ve svých klecích
prohlásil, „zbytek však pro m n e představoval skutečnost. Porady, letadla
plavat a zoufale držet čenichy nad hladinou. Naštěstí je na poslední chvíli
a j a k byla vysílána na jednotlivé mise... Slova byla m á , ale myšlenky j e ­
zachránil j e d e n z asistentů.
j i c h . " Z d á l o se, že použité techniky skutečně fungovaly.
*»*
J a k m i l e voda opadla a Pavlovův tým se vrátil k práci, začalo být zřej­
mé, že došlo k něčemu p o d i v n é m u . U p s ů vymizely všechny p o d m í n ě n é
reflexy, včetně slinění. N e d á v n á zkušenost byla pro všechna zvířata natolik
hrůzyplná, že vymazala všechno naučené chování. Pavlovovým p s ů m vy­
E x i s t u j e ř a d a d ů k a z ů , že H u n t e r o v y články a teorie o t o m , že P a v ­
myl m o z e k jejich vlastní strach.
lovovy reflexy j s o u v s o v ě t s k é m b l o k u z á m ě r n ě aplikovány na lidi, byly
O několik měsíců později, když se p s ů m vrátily původní návyky, r o z ­
b r á n y velmi v á ž n ě . Č l á n e k v o d b o r n é m časopise American Journal of
hodl se Pavlov provést pokus. P o d dveřmi laboratoře podstrčil hadici
a otevřel kohoutek, aby zjistil, co se stane. K d y ž se v místnosti se zvířaty
i náboženství. V podstatě b e z výjimky platí, že ceremonie, b ě h e m nichž
objevila voda, psy okamžitě zachvátila panika stejně jako během povodně.
se akolyté dostávají do tranzu nebo mluví n e z n á m ý m i jazyky, doprovází
Samozřejmě, když je po skončení experimentu otestovali, zjistili, že u nich
výrazné bubnování, tanec, křik a vzrušení. V některých případech d o ­
opět všechny získané reflexy vymizely. T e n t o j e v přiměl Pavlova, aby se
chází k ú m y s l n é m u vyvolávání intenzivního pocitu viny nebo strachu,
nad svými teoriemi znovu zamyslel, načež došel k významným závěrům.
například u křesťanských hadích kultů na j i h u S p o j e n ý c h států. Ú č e l e m
T o u d o b o u j i ž Pavlov věděl, že u psů existují dvě úrovně podmiňování
těchto stimulů je dostat lidskou psychiku do nepřirozeně vysokého stavu
chování. Jestliže budete před p o d á v á n í m žrádla opakovaně zvonit, začnou
vzrušení završeného psychickým uvolněním a iracionálním chování, tedy
nakonec v reakci na zvuk z v o n k u slinit. T e n t o j e v nazval rovnocennou
extatickou zkušeností a konverzí víry.
(ekvivalentní) fází. Jestliže vycvičíte psy, aby při zaznění zvonku začali
V atmosféře počátku 5 0 . let, kdy lidé měli plné hlavy M i n d s z e n t y h o
slinit, a p a k budete zvonit, aniž byste je nakrmili, psi začnou být zmatení
procesu a d o z n á n í zajatců v Koreji, nebylo těžké v š i m n o u t si shodných
a b u d o u se chovat nepředvídatelně. M o h o u shnit nebo neshnit, reagovat
rysů u Sargantových pacientů s válečným s y n d r o m e m , konvertitů k n o ­
silně na slabý p o d n ě t nebo slabě na p o d n ě t silný. V tomto případě se
vým vírám a obětí procesů ve východním bloku. Ti všichni byli dotlačeni
j e d n á o „paradoxní fázi".
za hranice svých možností, všichni prošli zjevně nevysvětlitelnou p r o m ě ­
K těmto dvěma úrovním t e ď přidal ještě třetí, kterou nazval „ultrapara-
nou a nakonec naprosto převrátili své přesvědčení. Pro S a r g a n t a m o ž n o s t ,
doxní fází". Při ní, j a k tvrdil, extrémní strach nebo trauma mění pozitivní
že Sověti objevili tento fenomén, zjistili j e h o příčiny a začali jej aktivně
podmiňování chování na negativní. Přesně tak t o m u bylo i po povodních,
používat coby zbraň, představovala ekvivalent hrozby „totálního fyzické­
kdy psi byli natolik traumatizovaní, že dělali přesný o p a k toho, čemu je
ho zničení v jaderné válce".*
dříve naučili. Agresivní jedinci se stah přítulnými a dříve přátelská zvířata
Sargant nebyl jediný, kdo tuto hrozbu zaznamenal. A l d o u s Huxley,
chňapala po ošetřovatelích. V rámci ultraparadoxní fáze se charakterové
který s á m v letech po korejské válce sehrál svou roli ve vymývání m o z ­
rysy změnily ve svůj pravý o p a k .
ků, papouškoval Sargantovu „významnou" teorii před k a ž d ý m , k d o byl
Na základě Pavlovovy práce dospěl Sargant k závěru, že p o k u d je z á ­
ochotný naslouchat. „Pavlovovy objevy," napsal roku 1 9 5 8 , „mají důležité
žitek dostatečně agresivní nebo traumatizující, je m o ž n é naprosto převrá­
praktické využití. Je-li m o ž n é zlomit centrální nervovou soustavu psů, je
tit vzorce chování. Při výrazném traumatu m o z e k dosáhne b o d u , kdy j i ž
toho m o ž n é dosáhnout i u politických vězňů. J d e v podstatě o pouhou
prostě nedokáže nadále řádně fungovat, spojení se zkratují a polarita se
aplikaci správného objemu stresu po správné časové o b d o b í . " To vše p o ­
změní. Výsledkem je radikální z m ě n a osobnosti.
važoval za velmi skličující. „Předpovědi, které j s e m uvedl [v knize Konec
Sargant, který za druhé světové války léčil pacienty trpící válečnou
civilizace], se stávají skutečností dříve, n e ž j s e m předpokládal."
neurózou, tvrdil, že se s p o d o b n ý m i případy nesčetněkrát setkal. Z hrdinů
J e n ž e pavlovovská teorie nebyla j e d i n ý m vysvětlením událostí, k n i m ž
se stávali zbabělci, plaší se bezhlavě vrhali do nepřípustně nebezpečných
docházelo v Koreji a v Sovětském svazu. V závěsu za ní čekalo několik
situací. B ě h e m bombardování britských m ě s t N ě m c i šlo obvykle o p o d -
dalších.
vyživené pacienty s nepřítomným p o h l e d e m a podivným „ b o m b o v ý m "
úsměvem ve tvářích. Jejich fyzický vzhled se velmi p o d o b a l t o m u , j a k
vypadaly oběti moskevských procesů. D o s t a t e č n ě silnému tlaku a strachu,
prohlásil Sargant, nakonec n e d o k á ž e vzdorovat nikdo.
J e š t ě významnější však bylo, že takto traumatizovaní pacienti měli
další důležitou vlastnost: byli vysoce až abnormálně ovlivnitelní.
Sargant se domníval, že válečný syndrom a násilí b ě h e m výslechů
nejsou jedinými příčinami takovýchto z m ě n . P o d o b n ě m ů ž e fungovat
Jak už bylo u Sarganta časté, zásluhy za jeho revoluční teorie (a v tomto případě i za
jeho analogii) náležely z podstatné části jiným badatelům. V březnu 1953 American Jour­
nal of Psychiatry výslovně zmínil, že se Sověti velmi zajímají o Pavlovovu „experimentální
neurózu", tedy psychické podlomeni za pomoci záměrné aplikace nesnesitelného stresu.
O rok později Joost Meerloo, bývalý šéf psychiatrů holandské armády a expertní svědek
u Schwalbeho tribunálu, použil poprvé výraz „menticida". Pro Meerlooa byly možné dů­
sledky záměrného využití Pavlovových „experimentálních neuróz" naprosto hrůzné: „Zvrhlé
kondiciování lidstva je možná ještě horší než jaderný výbuch. Lidské myšlení může být
během příštích let uvězněno."
»»*
v níž lékaři a j i n í vědci vyvíjejí nové j e d y určené k o d s t r a n ě n í nepřátel
státu. T a t o „supertajná" sovětská laboratoř, z n á m á p o d j m é n e m K o m o ­
V červenci 1 9 5 1 C I A v N ě m e c k u zatkla dva ruské agenty. Při p r o ­
ra, byla z ř e j m ě u m í s t ě n a kdesi v oblasti S p e c b y r a č. 1, p ř e s n é m í s t o
hlídce byly u o b o u objeveny 4,5 palce dlouhé průhledné plastové válečky.
a její činnost v š a k byly natolik utajovány, že se o nich nesměli d o z v ě d ě t
Uvnitř válečků se nacházely trubičky s vazkou šedobílou tekutinou, opat­
ani vyšší velitelé K G B . U v n i t ř K o m o r y s e pracovalo n a „ p r a c h u , n á p o ­
řené p o d k o ž n í injekční j e h l o u . Při výslechu agenti přiznali, že tekutina
j í c h , likérech a různých typech injekcí" j a k o na prostředcích k vynucení
je silná droga s c h o p n á z m ě n i t lidskou bytost v z o m b i e . J e j í m účinkům
doznání.
údajně nebylo m o ž n é vzdorovat. Pakliže byla někomu b e z j e h o vědomí
D a l š í oblastí, která m o h l a p o s k y t n o u t odpovědi, byla h y p n ó z a .
aplikována, tvrdili, začal dotyčný b e z ohledu na případné následky dělat
M i n d s z e n t y h o chování, j a k u p o z o r ň o v a l a zpráva C I A z roku 1 9 4 9 , vy­
přesně to, co mu bylo řečeno. N a v í c b ě h e m doby působení drogy d o k á ­
kazovalo regresi do infantilního stadia p o d ř í z e n é závislosti „charakte­
zala o b ě ť normálně chodit a neprojevovaly se na ní sebemenší z n á m k y
ristického pro h y p n ó z u " . O tři roky p o z d ě j i doplňující zpráva n a z n a č o ­
narkózy. C I A o b s a h o b o u trubiček o k a m ž i t ě rozeslala k analýze do n ě ­
vala, že existují „dostatečné d ů k a z y " pro tvrzení, že byly p o u ž i t y d r o g y
kolika laboratoří. N i k d o ve S p o j e n ý c h státech v š a k nedokázal složení
i hypnóza.
látky určit.
V průběhu 5 0 . let se opakovaně objevovaly zmínky o t o m , že Sověti
Přestože lékaři C I A H i n k l e a W o l f f dospěli k závěru, že neexistují
k získání informací od svých obětí používají drogy. „Uvědomovali j s m e si,
ž á d n é z psychologického hlediska „kouzelné" drogy na vymývání m o z ­
že se mu [ M i n d s z e n t y m u ] muselo stát něco ošklivého," v z p o m í n á Cyril
ku, existovala možnost, že se zmýlili. Společně s tiskem C I A po nějakou
C u n n i n g h a m . „ D o s t a l injekci jakési látky, nikdo však nikdy nezjistil, o j a ­
dobu spekulovala o t o m , že právě v drogách s hypnotickými účinky se
kou substanci šlo." V p o d o b n é m duchu o M i n d s z e n t y h o případu hovořil
ukrývá tajemství toho, k č e m u došlo v M a ď a r s k u a v Koreji. „ N a l é z á m e
jeden z informátorů C I A :
významné náznaky," uvádělo se v hlášení z roku 1 9 4 9 , „že z e m ě východ­
ního bloku postoupily" v získávání informací za p o m o c i amfetaminů,
Kardinál se ocitl p o d vlivem drog. J e h o doznání bylo vyvoláno alter­
například benzedrenu, a barbiturátů j a k o pentothalu sodného „dále, než
nativním užitím aktedronu a skopolaminu, přičemž první z nich urych­
j s m e schopni uvěřit". N a v í c bylo z n á m o , že za železnou o p o n o u se tyto
loval psychologické reakce a druhý je zpomaloval. O d h a d u j e se, že při
nové drogy, například S H E způsobující „zmírnění duševního vzrušení",
čtyřdenní aplikaci této procedury m o h l o u kardinála dojít k naprostému
používají. Ve skutečnosti existovalo podezření, že na sérech pravdy a k vy­
vymizení jakýchkoliv zábran.
mývání m o z k ů i na pokusech s h y p n ó z o u pracovali M a ď a ř i a N ě m c i j i ž
b ě h e m druhé světové války.
Podle informací C I A navíc Sověti v téže době tyto techniky rovněž
D a l š í hlášení naznačovala, že technologii séra pravdy mají k dispozici
i Č í ň a n é . J e d e n z těch, s nimiž hovořil E d w a r d Hunter, americký právník
zkoumali. V roce 1 9 5 4 ruský přeběhlík Nikolaj C h o c h l o v C I A řekl, že
Robert T. B r y a n , který si v Š a n g h a j i odseděl šestnáct a půl měsíce ve vě­
v Sovětském svazu v ý z k u m j i ž nějakou d o b u probíhá. Z ř e j m ě o t o m něco
zení za politické zločiny, si vzpomínal, j a k ho položili na stůl, drželi, stáhli
věděl, jistou d o b u m ě l totiž na starosti „výkonné operace" (rozuměj aten­
mu kalhoty a kamsi do oblasti konce páteře mu zavedli jehlu. J e d e n z vy­
táty) n a třináctém odboru K G B . Podle j e h o vyjádření K G B provozovala
slýchajících o injekci prohlásil, že obsahuje „sérum pravdy". D a l š í z obětí,
dvě zvláštní laboratoře, v nichž se „vařily" všelijaké druhy drog a j e d ů ,
poručík J o h n A. O r i , se zmínil o nálezu podivného bílého prášku v jídle,
které měly být použity proti z á p a d n í m agentům.
které mu podávali v j e d n o m z korejských zajateckých táborů. N e j p r v e se
C h o c h l o v o v y i n f o r m a c e z a p a d a l y d o celkového o b r a z u z e starších
domníval, že j d e o sůl, ukázalo se však, že má sladkou chuť. O r i si krátce
hlášení. V roce 1 9 3 0 j i n ý i n f o r m á t o r o z n á m i l , že Lavrentij Berija, hlava
na to uvědomil, že mluví a mluví. „Nebyl j s e m skoro schopný ovládat, co
O G P U , p ř e d c h ů d c e K G B , v y b u d o v a l v M o s k v ě přísně tajnou laboratoř,
říkám. V š e c h n a slova ze mě vycházela strašně rychle."
A n a l ý z a C I A z roku 1949 hlásila, že „existují j a s n é důkazy" potvr­
existují v Bachčisaraji na K r y m u . Všechny důkazy ukazovaly na skuteč­
zující tyto informace. N á p a d s používáním drog b ě h e m výslechů nebyl
nost, že Sovětský svaz činí opatření k výrobě séra pravdy „ve velkém m ě ­
pro C I A ničím novým, a jestliže se hlášení zakládala na pravdě, p a k ur­
řítku". T a k o v é t o drogy, stálo v d o k u m e n t u C I A , „ m o h o u vést k vítězství
čitě neznamenal novinku ani pro R u s y a Číňany. V průběhu 50. let celá
či p o r á ž k á m v bitvách" probíhající studené války.
řada hlášení varovala před nebezpečím zdrogování Sověty. Bývalí vězni
K o m b i n a c e těchto zpravodajských informací, moskevských p r o c e ­
sovětských věznic tvrdili, že káva byla b ě h e m výslechů podávána s cigare­
sů, doznání v Koreji a prací E d w a r d a H u n t e r a a W i l l i a m a Sarganta se
tami „podivné vůně", které zvyšovaly stimulační účinky kofeinu. V březnu
ukázala být výbušná. Netrvalo dlouho, a každý, k d o měl ve Spojených
1953 ohlásil bývalý válečný zajatec v Koreji, že byl nadrogován cestou vla­
státech cokoliv do činění s výzvědnými službami, začal divoce spekulovat,
k e m přes M a n d ž u s k o , evidentně s cílem uspat ho po d o b u , kdy souprava
co mají Sověti a Č í ň a n é v rukách. Ať j i ž to bylo cokoliv, vyvolávalo to děs.
projížděla vojensky v ý z n a m n o u oblastí. Byl rozeslán požadavek na další
„Perverzní v ě d a " ovládání mysli, bastard zrozený ze spojení psychiatrie
informace: Byl ještě někdo Č í ň a n y nadrogován? Z d á l o se, že ano:
a vojenského výzkumu, byla příliš hrozivá, aby si její důsledky vůbec šlo
domýšlet. V roce 1953 varovala R a d a pro psychologickou strategii C I A ,
Jednotlivci, kteří byli v nedávné době ze Severní Koreje na svobodu od­
že použití d r o g Sověty je natolik pravděpodobné, že by američtí politici
váženi přes Sovětský svaz, zjevně prožili „bílá" místa nebo prošli obdobím
měli být bedlivě sledování z hlediska „náznaků z m ě n osobnosti". Všichni
dezorientace během průjezdu zvláštní zónou v Mandžusku. [Vymazáno]
podezřelí vedoucí činitelé by měli být zadrženi, izolováni a monitorováni
zdůrazňuje, že toto se přihodilo celé jejich skupině poté, co cestou na
alespoň po d o b u čtyřiadvaceti hodin. V š e j i ž zašlo tak daleko, z d ů v o d ň o ­
svobodu dostali první jídlo a první kávu.
val opatření j e d e n z expertů C I A , že nastal čas varovat svět.
M y š l e n k a , že se v M a n d ž u s k u ukrývá cosi tajného a že vojáci byli
v Princetonu přednášku, v níž popsal sovětské úspěchy na poli ovládání
V d u b n u t é h o ž roku ředitel C I A Allen D u l l e s přednesl na univerzitě
b ě h e m průjezdu „zvláštní z ó n o u " uspáni, se jevila j a k o přitažená za vlasy,
myšlení.
existovalo však jiné vysvětlení? D o k u m e n t C I A končil závěrem, že „došlo
k použití drog".*
Sověti, prohlásil Dulles,si vyberou lidskou bytost, kterou mají v úmyslu
D a l š í hlášení se p o d r o b n ě zabývala p ů v o d e m tajemných sovětských
zničit, a změní a pokoří ji tak, že se dozná ke zločinům, které nikdy ne­
drog. J e d e n z informátorů C I A , který se nedlouho předtím vrátil z M o s k ­
spáchala, případně z ní učiní hlásnou troubu sovětské propagandy. Nové
vy, nahlásil existenci zvláštních subtropických množíren v Nikitově b o t a ­
techniky vymyjí z mozku minulé myšlenky a mentální postupy a - mož­
nické zahradě, kde byly pro jejich schopnost nutit lidi mluvit pěstovány
ná - za pomoci jakéhosi „séra lži" vytvoří nové mozkové procesy a nové
nezvyklé léčivé rostliny. Nejlepší sovětští botanici t a m pravděpodobně
myšlenky, které oběť jako papoušek opakuje.
křížili halucinogenní a jedovaté druhy a vytvářeli jejich hybridy i nové
drogy s d o s u d n e z n á m ý m i účinky na lidské tělo a myšlení. D r o g y z vý­
K podobným „zvrhlým" experimentům s převracením myšlení, varoval
zkumných středisek m o h l y být p o d l o u d n ě podávány americkým a g e n t ů m
Dulles, v minulosti nikdy nedocházelo. Jejich cílem j s o u myšlenky svo­
a způsobovat j i m různé zdravotní potíže, bezvědomím počínaje a smrtí
bodných lidí, jednotlivců i skupin. V odezvě na slova Edwarda Huntera
konče. K r o m ě jiného takto vytvořené látky vedly k „upovídanosti nebo
Dulles prohlásil, že vymývání mozku umožňuje Sovětům přetvářet myš­
snížené rezistenci na vytrvale kladené dotazy." Vědělo se, že další pěstírny
lení tak dlouho, dokud se nestane „fonografem přehrávajícím svou j e h ­
Dohady zmiňované v tomto dokumentu spolu s dalšími dílčími informacemi shromáždě­
nými v rámci pokusů popsaných v kapitole 5 s největší pravděpodobností inspirovaly zřejmě
nejznámější příběh týkající se vymývání mozků, Mandžuského kandidáta Richarda Gordona.
Později se k tomuto tématu ještě dostaneme.
lou desku dodanou vnějším duchem, nad n í m ž nemá kontrolu". S touto
technologií k dispozici se studená válka přesunula do nové éry psycho­
logického boje, kterou Dulles charakterizoval jako bitvu o myšlení lidí.
„V této nové formě," ukončil svou řeč, „ji můžeme nazvat bitvou o mozek."
O půl roku později na zasedání R a d y bezpečnosti Spojených náro­
vyjádřil takto: J e - l i tato brožura falzifikát, p a k její autor či autoři věděli
dů zástupce Spojených států doktor Charles W. M a y o přednesl tirádu
o technikách vymývání m o z k ů tolik, že bych je považoval za experty, d a ­
odsuzující využívání technik „vymývání m o z k u a menticidy" k o m u n i s t y
leko převyšující všechny, s n i m i ž j s e m se d o p o s u d setkal."
Podrobně popsal zneužívání pavlovovských reflexů a drog b ě h e m výsle­
Největším misionářem bojujícím proti vymývání m o z k ů se v š a k stal
chů a vysvětlil, že vymývání m o z k ů se diametrálně odlišuje od starých
m u ž , který m u s á m dal j m é n o , tedy E d w a r d Hunter. H u n t e r vnímal boj
mučících přístrojů j a k o například skřipců nebo palečnic. M í s t o prostého
proti této hrozivé nové zbrani komunistů, v n ě m ž „na sebe stíny berou
vyvolání fyzické bolesti činí z obětí spolupodílníky na zničení jejich vlast­
h m o t n o u p o d o b u a h m o t n á p o d o b a se mění ve stíny", za povinnost všech
ní identity.
svobodných lidí. V roce 1958 byl vyzván, aby svědčil před výborem senátu
V důsledku takovýchto zpráv z vojenských, zpravodajských i vládních
Spojených států pro potírání neamerické činnosti:
kruhů tisk, m o ž n á oprávněně, zachvátila panika. Přestože nikdo nevěděl
přesně, o co vlastně j d e , vymývání m o z k ů se jevilo j a k o hrozivá alchymie
H U N T E R : C í l e m komunistů j e z a j m o u t nedotčené myšlení a m a ­
technik zmíněných v H u x l e y h o Konci civilizace, Tmě o polednách A r t u ­
j e t e k lidí tak, aby jich mohli využívat. J d e o moderní koncept
ra Koestlera a Orwellově 1984. ( „ N i k d o , koho j s m e na toto místo při­
otroctví, který ze všech předcházejících činí p o u h é dětské hry.
vedli, n á m nedokázal vzdorovat," říká vyšetřovatel W i n s t o n u Smithovi
O : J s o u S p o j e n é státy součástí t o h o t o bojiště?
v románu 1984. „ Ú p l n ě tě v y m a č k á m e , a p a k tě naplníme námi.") S l o
H U N T E R : S p o j e n é státy j s o u hlavním bojištěm války s rudými.
o podlý útok na lidskou vůli, o špinavou, pokoutnou, příšernou techniku
porušující všechny z n á m é n o r m y morálky. „ N i c jiného," psal Journal of
Pro americkou veřejnost neznamenala hrozba vymývání m o z k ů j e n
Sociál Issues, „než k o m b i n a c e teorií doktora I. P. Pavlova a lstí doktora
nebezpečí pro vojáky nebo u s o u d ů kdesi v zámoří. T o , co komunisté d ě ­
Fu M a n c h u * nemohlo zplodit takovéto výsledky." J e d n a l o se o skutečné
lali, ohrožovalo svobodu světa. Jestliže mohli vzít vojáka v Koreji nebo
znásilnění ducha.
kardinála v M a ď a r s k u a podřídit si ho, p a k nebude trvat d l o u h o a svobod­
Veřejnost se ještě více polekala v roce 1 9 5 5 , kdy byla po celém svě­
né myšlení b u d e ohroženo kdekoliv na světě. A jestli se tak stane, vbrzku
tě distribuována brožura Vymývání mozků: souhrn komunistických učebnic
se k potenciálním obětem přiřadí i všichni A m e r i č a n é . Vymývání m o z k ů
psychopolitiky. Brožura, tvářící se j a k o překlad tajného projevu šéfa K G B
se rychle z m ě n i l o v bitvu mezi volností a otroctvím, svobodou a útlakem.
Lavrentije Beriji v M o s k v ě , p o d r o b n ě popisovala plány Sovětů na využití
„Probíhá psychologická válka v tak nepředstavitelném měřítku, o j a k é m
této nové zbraně. Ospravedlňovala používání krutých vyšetřovacích p o ­
se ž á d n é m u vojákovi v minulosti ani nezdálo," řekl H u n t e r před výborem.
stupů zahrnujících drogy, mučení a „hypnózu drogou bolesti", schopných
J e s t l i ž e spolu s dalšími svobodnými národy dovolíme, aby pokračovala,
vyvolat u subjektů cokoliv, d o z n á n í m počínaje a sexuální úchylkou k o n ­
a bude-li k p o d o b n ý m ohavnostem docházet i v dalších z e m í c h sovětské­
če. Při využití správných psychologických postupů, prohlašoval Berija, je
ho bloku, p a k hořce zapláčeme n a d cenou, kterou b u d o u naše děti muset
m o ž n é rozbíjet rodiny, dovádět oběti výslechů k šílenství a ničit kariéry
zaplatit."
politiků. Přesvědčení nepřátel je m o ž n é převracet a jejich ducha zničit, až
Psychiatr J o o s t M e e r l o o souhlasil. J e z n á m é , ž e m o d e r n í válčení při­
b u d o u rozmačkáni j a k o h m y z . „K j a d e r n é válce nikdy nedojde," předvídal,
vedlo hrozbu na práh k a ž d é h o d o m u a že přední linie fronty studené
„protože R u s k o všechny své nepřátele zničí."
války spočívá v myšlení k a ž d é h o o b č a n a . "
D o k u m e n t byl za účelem p o s o u z e n í zaslán R a d ě národní bezpečnosti
Tváří v tvář takovéto hrozbě nikdo nepochyboval, že je tento fenomén
( N S C - N a t i o n a l Security C o u n c i l ) a F B I . A n i j e d n é z těchto institu­
nutné řádně prozkoumat. V srpnu 1 9 5 4 ministr obrany Spojených států
cí se nepodařilo prokázat, že j d e o podvrh. Vysoký představitel N S C se
ustanovil zvláštní výbor, který m ě l zjistit, j a k by mohli být spojenečtí vojá­
* Doktor Fu Manchu je titulní hrdina románové série, geniální, avšak krutý vědec, šéf čínské
zločinecké organizace pokoušející se o získání nadvlády nad světem, {fozn. překladatele)
30
ci v budoucnosti naučeni vzdorovat komunistické indoktrinaci a techni­
kám vymývání m o z k u . Výbor dospěl k závěru, že S p o j e n é státy a Británie
31
Í:;*5v;
-v*;
•-,<r
mají „za povinnost" investovat čas a peníze do zjištění toho, co Sověti
chystají, tak aby následně bylo m o ž n é hrozbu neutralizovat.
C I A nesmírně fascinovalo. S l o však o dvousečnou zbraň. Co bylo p ů v o d ­
ně zahájeno j a k o obranný p r o g r a m , tedy výzkum technik výslechů coby
C I A s e touto cestou j i ž tak j a k o tak vydala.
prostředek přípravy vojáků Spojených států pro případ zajetí, se brzy stalo
Ve skutečnosti se totiž d r o g a m i a technikami výslechů zabývala j i ž
p r o g r a m e m ofenzivním. V ý z k u m technik ovládání myšlení posléze p o d
od svého založení v roce 1 9 4 7 . O dva roky později, okamžitě po procesu
křídly C I A pokračoval nepřetržitě po d o b u třiadvaceti let. V srpnu 1 9 5 1
s M i n d s z e n t y m , podnikl ředitel Vědecké rozvědky C I A cestu do Evropy,
byl p r o g r a m B L U E B I R D přejmenován n a A R T I C H O K E a v dubnu
aby z d e pátral po faktech a dozvěděl se více o úspěších Sovětů na t o m t o
1953 získal svůj nejznámější název M K U L T R A .
poli. Vyslechl nesčetně uprchlíků z východního bloku, občas i za p o m o c i
Z á k l a d y pro tuto p r o m ě n u byly položeny j i ž v samotných počátcích.
drog, aby zjistil, čím v sovětských věznicích prošli. Po j e h o návratu do
Z výše uvedeného b o d u (b) - „ m o ž n o s t získání kontroly nad jednotliv­
U S A v létě 1949 bylo rozhodnuto založit tým „speciálních výslechů", kte­
c e m " - j a s n ě vyplývá, že j i ž tehdy kohosi napadla m o ž n o s t použít tyto
rý b u d e mít na starosti všechny budoucí případy, a pídit se po možných
postupy proti cizím a g e n t ů m . Ať j i ž byly jakkoliv ďábelské, a i kdyby se
technikách používaných ve východní E v r o p ě .
informace o jejich používání Sověty ukázaly j a k o nepravdivé, bylo přece
Protože využití hypnózy a drog během výslechů zajímalo i další oddělení
pouhou otázkou času, n e ž se promění v pravdu. A proč b y c h o m na nich
C I A , bylo dále navrženo, aby byl pod vedením Úřadu pro bezpečnost zalo­
v mezičase nemohli zapracovat my} Bezpečnostní studie vypracovaná za
žen zvláštní výzkumný tým, který bude všechny jejich požadavky plnit. Jeho
prezidenta H o o v e r a , hovořila stručně a j a s n ě :
velením byl pověřen bývalý plukovník armády Spojených států, Sheffield E d wards. Projekt označil za přísně tajný a dal mu krycí jméno B L U E B I R D .
Stojíme proti nesmiřitelnému nepříteli, jehož zjevným cílem je získání
Ředitel C I A Richard Hillenkoetter projekt B L U E B I R D schválil
nadvlády nad světem jakýmikoliv prostředky a za jakoukoliv cenu. V této
2 0 . dubna 1 9 5 0 . D o k u m e n t y C I A z té doby j s o u často nespolehlivé
hře neexistují žádná pravidla. Dlouhodobě uznávaný princip „fair play"
a nedatované a nezmiňují se o specifických cílech, z pozdějších shrnutí je
chování je proto třeba přehodnotit. Musíme... se naučit rozvracet, saboto­
však zřejmé, že základními obecnými cúi programu se staly:
vat a ničit naše nepřátele chytřejšími, propracovanějšími a efektivnějšími
metodami, než jaké používá on proti nám.
a) O b j e v prostředků, které by zabránily nedobrovolnému získává­
ní informací od ohrožených o s o b d o s u d z n á m ý m i postupy.
b) M o ž n o s t získání kontroly n a d jednotlivcem aplikací zvláštních
technik výslechu.
Po zděšení vyvoleném doznáními z konce 4 0 . a začátku 5 0 . let se C I A
zapojila do vysoce utajovaného pátrání po technikách vymývání m o z k ů ,
během nějž zabředla do bažiny morálních problémů. Beztrestně překra­
c) Zlepšení paměti.
čovala a posouvala hranice morálního chování, v zájmu spravedlnosti p o ­
d) Zavedení preventivních opatření proti nepřátelskému ovládání
rušovala zákony a ve j m é n u svobody potlačovala lidská práva. Na počátku
pracovníků C I A .
léto cesty byla touha po nalezení filozofického základního k a m e n e vý­
slechu: séra pravdy. O p r a v d u taková droga existuje? Je m o ž n é kohokoliv
„ C I A , " psalo se v d o k u m e n t u z roku 1 9 5 0 , „zváží... zvláštní nebo n e ­
obvyklé metody, j a k o například p o š k o z e n í m o z k u , senzorickou stimulaci,
hypnózu, tzv. ,temnou psychiatrii', pavlovovské reflexy, .vymývání m o z k ů '
a jakékoliv další metody související či v h o d n é pro postupy výslechu, násil­
ného překonání odporu nebo zlákání."
Poznání, že takové techniky výslechů nej spíš j sou m o ž n é a že hypnóza
nebo drogy m o h o u být využity k ovládání lidských bytostí, pochopitelně
přimět, aby mluvil pravdu? U k á z a l o se, že pátrání po takové látce j i ž ně­
jakou d o b u probíhá.
S É R U M PRAVDY
N a n e š t ě s t í to zároveň bylo poslední, na co si S u e dokázala v z p o m e ­
Sérum pravdy
nout. A od o n o h o večera uplynulo j i ž šest týdnů.
S u e řekla otci, že by chtěla Claire napsat dopis. Je to přece její nejlepší k a m a r á d k a a určitě by se ráda dozvěděla, že je S u z y v pořádku. O t e c
BÝVALÝ
ŠÉF
CIA
OBNOVUJE
DEBATU
O
SÉRU
prohlásil, že je to dobrý nápad, a nabídl se, že dopis odešle. K d y ž Claire
P R A V D Y W A S H I N G T O N - Bývalý ředitel C I A a F B I W i l l i a m
neodpověděla, S u e napsala další dopis. I ten zůstal b e z odpovědi. Připa­
Webster ve čtvrtek prohlásil, že by Spojené státy měly zvážit p o d á ­
dalo jí to divné, j e n ž e tak trochu divné bylo všechno kolem. N e m o c n i c e ,
vání „séra pravdy" nespolupracujícím vězňům z řad al-Káidy a Tali-
sestry, policie. Všichni jí nabádali, aby si nedělala starosti, že j e n potřebuje
banu, drženým na základně G u a n t á n a m o na Kubě i kdekoliv jinde,
čas. B r z y se vrátí d o m ů .
a pokusit se tak zjistit více podrobností o operacích teroristů.
K d y ž se S u e o čtrnáct dní později vrátila do A n g l i e , postěžovala si
Před malou skupinou novinářů Webster řekl, že použití drog,
matce, že jí Claire po celou d o b u pobytu v nemocnici ani j e d n o u nena­
j a k o je pentothal sodný, či jiných „invazivních" postupů kromě
psala. To jí přece nebylo ani trochu p o d o b n é . „ M y s l í m , že si m u s í m e p r o ­
mučení by m o h l o americkým a g e n t ů m p o m o c i efektivněji proni­
mluvit," odpověděla matka. „Uvařím šálek čaje." Poté se posadily v hale
kat do celosvětové sítě al-Káidy. „ M ě l i bychom se porozhlédnout,
a m a t k a Claire prozradila, že je Claire mrtvá. Z e m ř e l a při n e h o d ě na
j a k é m o ž n o s t i se v t o m t o směru nabízejí," vyzývá Webster.
Mallorce.
Poté, co se o smrti kamarádky dozvěděla, začal se stav S u e zhoršovat.
USA Today, 2 6 . dubna 2 0 0 2
Z n o v u nedokázala ovládat levou polovinu těla. A ani p a m ě ť se jí nevrá­
tila. J e d i n é , co si z dovolené pamatovala, byla hádka s Claire. Přesvědčila
V okamžiku, kdy S u s a n Wallová otevřela oči, cítila zmatek. Proč
s a m a sebe, že za kamarádčinu smrt nese odpovědnost, a začala podléhat
u její postele sedí otec? M ě l a by přece být d o m a v Anglii. Proč navíc
depresi. L é k a ř i ji dál uklidňovali, že její zranění nejsou vážná a že se brzy
necítí levou polovinu těla? A h a , pomyslela si, to táta! Pak znovu upadla
vyléčí. Č a s však ubíhal a ke zlepšení nedošlo. Starosti jí dělala p ř e d e ­
d o bezvědomí.
vším ztráta paměti. Pamatovala si své j m é n o , kde bydlela a k a m chodi­
K d y ž se znovu probrala, byli s ní v místnosti dva španělští policisté.
la do školy, to ale bylo v podstatě všechno. Ostatní zůstávalo nezřetelné
Zeptali se j í , jestli si na nehodu v z p o m í n á . Vůbec netušila, o čem mluví.
a znepokojivé. J a k o by svůj vlastní život sledovala v televizi, ztracená ve
M u ž i jí ukázali nějaké potrhané oblečení a pár zlatých bot, které jí připa­
vzduchoprázdnu.
daly p o v ě d o m é . M o ž n á j s o u m o j e , napadlo j i . Stejně tak ale mohly patřit
Claire. N e d o k á z a l a si v z p o m e n o u t .
A p a k j a k o by do ní udeřil blesk. Claire! K d e je Claire?
Na konci roku 1 9 6 5 byla S u e kvůli depresím přijata do nemocnice
B e l m o n t . K d y ž léky nezabíraly, bylo zřejmé, že je čas na nové léčebné
postupy. Právě tehdy se setkala s W i l l i a m e m S a r g a n t e m .
S u e si Claire naposledy vybavovala na večírku, který společně uspořá­
S u e věděla, že Sargant v psychiatrii h o d n ě z n a m e n á . Proslavila ho
daly v červnu v jejich bytě na N o t t i n g Hillu. S u e připravila kolážové p o ­
kniha o vymývání m o z k ů . I reakce zaměstnanců a pacientů na oddělení
zvánky a v zaměstnání je nakopírovala. Protože měly na druhý den odjet
ji utvrzovaly v přesvědčení, že j d e o nesmírně důležitého člověka. K d y ž
na dovolenou na M a l l o r c u , nazvaly večírek „párty na konec".
vešel do místnosti, všichni j a k o by se nadechli: „Podívejte, veliký W i l l i a m
Večírek se skutečně vydařil. B y l o léto roku 1 9 6 5 a žebříčkům p o p u l a ­
Sargant!" D ů v o d e m však nebyla j e n j e h o pověst. S a r g a n t byl m o h u t n ý
rity vévodili Beatles. S u e , Claire a jejich přátelé tancovali, až se na stěnách
i po fyzické stránce a svého času dokonce hrál ragby za C a m b r i d g e . M ě l
bytu srážela pára. S u e p a k otevřela střešní okno, takže kdokoliv mohl vy­
autoritativní p o v a h u a zvyk na lidi kolem sebe štěkat. V j e h o vystupová­
lézt na střechu. Claire se s m í c h e m tančila přes střechy sousedních d o m ů .
ní bylo cosi, co vyvolávalo respekt. N i k d y nic nežádal, prostě přikazoval.
Kouzelná noc.
„ K a m k o l i v vešel, j a k o by se před n í m rozestoupilo m o ř e , " v z p o m í n á S u e .
„Úctyhodný. Ú c t y h o d n ý člověk." Cítila se poctěná, když ho její případ
křikla. „ S e m nahoru!" S e d l a si na víko zavazadlového prostoru a n o h a m a
zaujal.
se opřela o sedák. P a k vyzvala Claire, aby se k ní připojila, takže si b u d o u
Sargant S u e vysvětlil, že její paralýza a amnézie nesouvisejí s fyzic­
k ý m zraněním, nýbrž s psychickým t r a u m a t e m , které utrpěla. V podstatě,
moci užívat vítr ve vlasech. Claire se rozesmála a vylezla nahoru k ní.
A u t o vycouvalo z příjezdové cesty.
tvrdil, její m o z e k shledal celou událost natolik hrůzyplnou, že se vypnul
D a l š í v z p o m í n k a se týkala květin.
a ponechal ji v nevědomosti. J e d i n ý způsob, j a k jí vrátit p a m ě ť a vlastně
L e ž e l a na z e m i s hlavou kousek od květináče s pelargóniemi. Silnice
i zdraví, spočíval v znovuprožití události, takže se s ní bude moci vypo­
byla vlhká a kluzká. N ě k d o zaléval hadicí. J a k v ů z najel na vodu, dostal
řádat a s konečnou platností se traumatu zbavit. M o h l jí s tím p o m o c i .
smyk. P r o t o ž e obě dívky neseděly na sedadle, ale na víku zavazadlového
Existuje lék, řekl, který d o k á ž e minulost vrátit.
prostoru, vypadly ven. Claire zůstala přimáčknutá mezi autem a s t r o m e m .
Za týden S u e odvezli na vyšetřovnu a nakázali, aby si lehla na p o ­
stel. Na Sargantův příchod t a m s ní čekal mladý lékař a pár sester. K d y ž
Sue odstředivá síla vyhodila na druhou stranu a d o p a d l a na silnici h n e d
vedle květin.
o několik minut později dovnitř vtrhl Sargant, všechny další přípravy
Po krátkém bezvědomí se S u e probrala v d o m ě s pelargóniemi. Claire
proběhly takřka b e z e slov. S a r g a n t dal S u e injekci a všichni mlčky čekali.
už odjela taxíkem, řekli jí. Sanitka je na cestě. Následovalo další bezvědo­
J a k droga začínala působit, začal na ni potichu hovořit, kladl otázky a vedl
mí. A p a k její otec u nemocniční postele.
ji zpátky do minulosti.
O chvíli později S u e promluvila. Byly tam pelargonie, v z p o m n ě l a si.
***
Červené. A večírek. A sportovní auto.
Sargant přikázal S u e , aby příběh vyprávěla v p ř í t o m n é m čase. Bylo
důležité, vysvětlil j í , aby na události nevzpomínala, ale znovu je prožívala.
J s t e n a M a l l o r c e , říkal. N a dovolené. C o vidíte?
N e ž si to S u e stačila uvědomit, ocitla se v posledním dnu dovolené.
S Claire se sice pohádaly, protože ale už na druhý den měly odletět d o m ů ,
rozhodly se vyrazit s p á r k e m místních mladíků do baru. Pily r u m s kolou,
zapomněly na spory a užívaly si. K d y ž v baru ve tři hodiny ráno zavírali,
chlapci j i m nabídli, že je odvezou d o m ů . C e s t o u se zastavili u j e d n o h o
z nich. Na příjezdovce stál otcův červený s p o r ť á k b e z střechy. „ H e j , " n a ­
vrhla S u e , „co se svézt tímhle?" Čtveřice nasedla, chlapci dopředu, děvčata
dozadu.
T o u d o b o u už droga zabírala naplno a S u e cítila neodbytné nutkání
mluvit dál. V z p o m í n k y se rychle vracely a připomínaly hraný film. J a k se
však blížila nehoda, začínala být neklidná a na lůžku sebou zmítala. B á l a
se, že se jí vyhrne nemocniční noční košile, a začala si ji stahovat zpátky
přes stehna. „ Z ů s t a ň t e v klidu! Nehýbejte s e ! " přikázal jí Sargant a na
o k a m ž i k se cítila j a k o m a l á holka. Z n o v u ji důrazně směroval k noci na
Mallorce. P a k s e j í v j e d i n é m záblesku p a m ě ť vrátila.
J e d e n ze španělských mladíků nastartoval motor sporťáku a Claire
se posadila na zadní sedadlo. S u e se s tím však nehodlala spokojit. „ N e ! "
Technika, kterou W i l l i a m S a r g a n t použil, aby p o m o h l S u e obnovit
p a m ě ť , nebyla nová. Ve skutečnosti se datovala do konce devatenáctého
století, kdy S i g m u n d Freud zjistil, že fyzická onemocnění m o h o u mít
psychologické příčiny. Podle Freuda vybavování si nepříjemných událostí
/. minulosti způsobuje citovou bolest. P r o t o ž e m o z e k n e m á bolest rád, in­
klinuje k ukrývání traumatických v z p o m í n e k v p o d v ě d o m í , tedy k jejich
„zapomínání". Naneštěstí však takovéto vzpomínky často nechtějí zůstat
pohřbené. V některých případech m ů ž e stres vzniklý v procesu potlačová­
ní způsobit, že se znovu objeví ve formě zjevně nesouvisejících fyzických
symptomů. Teprve poté, co j s o u tyto potlačené v z p o m í n k y vytaženy na
povrch a lidé se s nimi vypořádají, tvrdil Freud, uleví se j i m i od fyzic­
kých s y m p t o m ů . Existovala řada z p ů s o b ů , j a k tohoto stavu dosáhnout.
Jedním z nich byla intenzivní psychoterapie, dalším hypnóza. Freudův
kolega Breuer nazval vytažení v z p o m í n e k na povrch „abreakcí" a Freud
sám pojmenoval výslednou úlevu od psychického tlaku „katarzí".
Abreakce se v Británii rozšířila za první světové války, kdy se používa­
la k léčení skrytých traumat u vojáků trpících válečným s y n d r o m e m . Po
válce se od této techniky výrazně ustoupilo a další vlna nečekaného zájmu
se objevila až za dalších deset let. V roce 1 9 3 1 si lékař londýnské n e m o c ­
nice J. S t e p h e n H o r s l e y všiml, že ženy, u nichž byl b ě h e m p o r o d u p o d á n
coby anestetikum barbiturát nembutal, zjevně ztrácely zábrany a často se
Horsleyho p o s t u p se však nedočkal širokého uplatnění, dokonce se
lékařům začaly svěřovat s důvěrnostmi. K d y ž vliv barbiturátu odezněl,
/.dálo, že až do začátku druhé světové války, kdy na něj spíše n á h o d o u na­
nevzpomínaly si, co řekly. H o r s l e y věděl, že při psychoanalýze trvá celé
razil ambiciózní mladý psychiatr W i l l i a m Sargant, u p a d l v z a p o m n ě n í .
měsíce, než se podaří pacienta dostat do takto uvolněného stavu. A najed­
V červnu 1 9 4 0 Sargant pracoval v nemocnici B e l m o n t a čelil přívalu
nou se ukázalo, že existuje lék, který zábrany odstraňuje b ě h e m několika
pacientů nedávno evakuovaných z D u n k i r k u a trpících válečným syndro­
vteřin. N e m b u t a l by m o ž n á mohl hrát důležitou roli také v psychiatrii.
m e m . O k a m ž i t o u lékařskou p o m o c potřebovali všichni postižení vojáci,
Z a č a l tedy experimentovat s dalšími barbituráty, například s amytalem
jeden z nich však byl v obzvlášť š p a t n é m stavu. Tichý, třesoucí se, vystra­
nebo pentothalem s o d n ý m , aby zjistil, z d a i ty dokáží odstraňovat u lidí
šený a zjevně velmi strádající. N i k d o nevěděl, co se mu stalo, byl však
zábrany.
natolik traumatizován, že se už tři dny nedokázal vymočit. V důsledku
Horsleyho postup, později napodobovaný výzvědnými službami po
toho měl nateklý močový měchýř, velký „jako dýni", což mu způsobovalo
celém světě, spočíval ve velmi p o m a l é m injekčním podávání barbiturátu
ohromné utrpení. Sargant nevěděl, j a k mu p o m o c i , protože však viděl, že
p ř í m o do žíly. C í l e m bylo dostat pacienta do stavu na půl cesty mezi
je ve velkém stresu, podal mu dávku barbiturátu amytalu.
spánkem a bdělostí, v n ě m ž b u d e natolik uvolněný, aby nechal bariéry
Výsledek se dostavil okamžitě. M u ž se rozpovídal o t o m , co se mu
padnout a začal odhalovat osobní tajemství, zároveň však stále dokázal
stalo, a spontánně se mu vyprázdnil i močový měchýř. V o k a m ž i k u , kdy
souvisle mluvit. T r i k spočíval v ponechání injekční jehly v žíle. Jestliže
droga přestala působit, dokázal j i ž souvisle mluvit a přestal se třást.
pacient přestal mluvit nebo začal být neklidný, malá dávka barbiturátu ho
O několik dnů později narazil S a r g a n t na dalšího pacienta s a m n é -
znovu zklidnila. Ztratil-li pacient vědomí, mohl být probuzen a p o s t u p
/ií, třesoucího se strachy a neschopného ovládat pravou ruku. Z n o v u mu
mohl pokračovat.
injekčně p o d a l amytal, m u ž se přestal třást a podrobně si v z p o m n ě l , j a k
Po p o d á n í barbiturátu se H o r s l e y h o pacienti b e z výjimky zklidňovali
během b o j ů našel u silnice ležet vlastního bratra, smrtelně postřeleného
a ochotně se dělili o veškeré osobní i intimní informace. Na povrch vy-
do břicha. Na bratrovu žádost ho odtáhl na pole a ukončil j e h o utrpení
plouvaly i dlouho z a p o m e n u t é v z p o m í n k y z dětství. H o r s l e y došel k z á ­
výstřelem z pušky. „A právě ruka, která stiskla s p o u š ť , " p o z n a m e n a l si
věru, že léčba barbituráty nabízí nový prostředek k navázání kontaktu
Sargant, „zůstala najednou paralyzovaná."
s p o d v ě d o m í m . S a m o t n o u techniku p a k pojmenoval „narkoanalýza".
A b y zjistil efektivitu narkotik při vyvolávání informací, provedl H o r ­
S tím, j a k se k n ě m u dostávali další a další traumatizovaní evakuovaní vojáci, začal Sargant podávat amytal častěji. Po aplikaci uklidňujícího
sley pokus na dvaceti svých zdravotních sestrách. M ě l v plánu p o d a t j i m
léku je přesvědčoval, že j s o u zpátky na bitevním poli, že se k nim po
2 ml pentothalu sodného a sledovat, z d a se podělí o své osobní informace.
silnici blíží tanky a že brzy zemřou. Vojáci obvykle zbrunátněli, začali
Před p o k u s e m se sestry j e n smály a tvrdily, že ani p o d vlivem drogy se
zrychleně dýchat a ukryté vzpomínky vyplouvaly na povrch. M u ž i si však
o svých důvěrných zážitcích s nikým bavit nebudou. J e n ž e přesně to po
pouze nevzpomínali. V š e znovu prožívali. Netrvalo dlouho a Sargantova
aplikaci injekce udělaly. O s m n á c t z dvaceti zjistilo, že nedokáží o d m í t ­
ordinace byla plná pobíhajících a křičících pacientů, přehrávajících si své
nout na položené otázky odpovídat.
Objevil snad H o r s l e y sérum pravdy? Určitě tuto m o ž n o s t zvažoval.
Technika p o d o b n á narkoanalýze, spekuloval, mohla stát v p o z a d í nedáv­
noční můry. A b r e a k c e byly někdy tak silné, že vojáky bylo nutné pevně
držet. „ V z p o m í n á m si," žertoval později, „že třetí nebo čtvrtý pacient mě
doslova honil po ordinaci."
ných doznání v rámci moskevských procesů. V roce 1936 se m o ž n ý m
B r z y nato byly p o d o b n é účinky prokázány i u jiných léků. Z d á l o se, že
použitím této techniky v lékařství, psychoterapii a vyšetřování obšírně
podobně funguje většina barbiturátu. Éter, na který S a r g a n t a upozornil
zabýval i tisk.
jeden z j e h o amerických kolegů, vyvolával dokonce ještě silnější reakci.
»**
A tímto z p ů s o b e m nepůsobily j e n antidepresiva, ale i amfetaminy. Po
jejich nitrožilním p o d á n í vojákům s válečným s y n d r o m e m to vypadalo,
že dochází k silnému výronu energie, který je nutí b e z přestání mluvit.
J a s n ý d ů k a z z á j m u N ě m c ů o sérum pravdy se objevil 2 4 . července
Výsledkem byl nečekaný proud v z p o m í n e k a emocí, které m o h l psycho­
1942, když Vládní škola kódování a kryptografie v Bletchley Parku v brit­
terapeut účinně nasměrovat. S p o m o c í těchto léků Sargant znovu objevil
ském hrabství B u c k i n g h a m s h i r e rozluštila k ó d E n i g m a . Z p r á v a od veli­
techniku katarzní abreakce, rozpracovanou v devadesátých letech devate­
tele j e d n o t e k SS z ukrajinského Dněpropetrovska obsahovala ž á d o s t na
náctého století F r e u d e m a Breuerem.
berlínské velitelství nemocnic SS o dodávku myšlení měnících drog.
P a k s e stalo cosi n e č e k a n é h o . 1 2 . července 1 9 4 0 , tedy šest d n í p o t é ,
co v l é k a ř s k é m č a s o p i s e Lancet vyšel č l á n e k o S a r g a n t o v ě objevu, o b ­
PŘÍSNĚ TAJNÉ
držel d o p i s o d b r i g á d n í h o g e n e r á l a J . R e e s e , l é k a ř s k é h o ředitele kliniky
Experimenty s podáváním injekcí skopolaminu parašutistům jsou proza­
Tavistock a pozdějšího předsedy sboru poradců armádních psychiat­
tím úspěšné. Je proto vhodné zahájit pokusy s mezkalinem, protože tyto
rů. O b s a h o v a l gratulaci k „ p o č á t k u t o h o , z č e h o se, d o u f e j m e , vyvine
injekce mají dlouhodobější intoxikační účinek.
prvotřídní p r á c e " a z ř e j m ě šlo o p r v o p o č á t e k s p o l u p r á c e m e z i W i l l i a m e m S a r g a n t e m a b r i t s k o u v l á d o u , která m ě l a p o k r a č o v a t dalších
Podle odeslané zprávy spočívaly pokusy v injekčním p o d á n í 0,4 až 0,6
takřka třicet let. S a r g a n t se t a k d o s t a l p ř í m o k srdci britských tajných
gramu skopolaminu (derivátu alkaloidu rulíku z l o m o c n é h o , používané­
služeb, k M I 5 .
ho tou d o b o u běžně j a k o analgetikum*) leteckým výsadkářům pravidelně
Sargantovy osobní materiály j s o u neúplné, z d á se však, že se právě
vždy po půl hodině. Ú d a j e z britských z á z n a m ů naznačují, že testy byly
chystal publikovat další článek o využití amytalu sodného, když si ho
prováděny na zajatcích z řad Spojenců, vzhledem k vysokému počtu -
k sobě „urgentně" pozval brigádní generál R e e s a sdělil m u , že „je n e ­
mezi padesáti a stem - příjemců se v š a k j a k o pravděpodobnější jeví, že
žádoucí, aby se výsledky tohoto výzkumu dostaly do rukou nepřítele",
pokusnými králíky ve skutečnosti byli němečtí vojáci. Požadavek zněl na
a přikázal mu dále nepublikovat. Ze Sargantova dopisu na britské m i ni s ­
padesát g r a m ů hydrochloridu mezkalinu. „ E f e k t , " p o z n a m e n a l pisatel,
terstvo války z 1. února (rok není uveden) vyplývá, že j e h o práce přešla
„trvá až 5 h o d i n . "
do režimu utajení. „ D n e s d o p o l e d n e , " napsal Sargant, „jsem telefonicky
Podrobnosti o testech mezkalinu a skopolaminu byly j i ž dávno zni-
hovořil s plukovníkem H a r g r e a v e s e m [spolupracovníkem brigádního g e ­
řeny, po šedesáti letech v š a k nikdo nepochybuje, že se nacisté po séru
nerála Reese] a z hovoru vyplynulo, že se s konečnou platností rozhodli
pravdy zaručeně pídili. K r o m ě p o k u s ů na Ukrajině probíhal výzkum také
a nepřejí si další publikování."
Je naprosto pochopitelné, že b ě h e m války bylo publikování vědeckých
v Polsku a v N ě m e c k u . T a m však v pozici pokusných králíků nebyli parašutisté, ale vězni z řad civilistů.
poznatků o léčbě válečného syndromu nežádoucí, protože by mohlo na­
M u ž e m , který stál v p o z a d í německých pokusů s d r o g a m i pravdy, byl
p o m á h a t nepříteli. Stejně tak je v š a k m o ž n é , že pro utajení Sargantovy
standartenfuhrer W o l f r a m Sievers, člen osobního štábu H e i n r i c h a H i m -
práce existoval ještě další v ý z n a m n ý důvod. J e h o články by m o h l y n á h o d ­
mlera a generální tajemník organizace „Ahnenerbe", „Dědictví předků".
ně prozradit informace o ještě tajnějším výzkumu, prováděném britskými
Společnost založená roku 1 9 3 5 m ě l a podporovat vědecká b á d á n í z a m e ­
vojenskými kruhy a zpravodajskými službami ohledně využitelnosti séra
tená na v ý z k u m a prokázání nadřazenosti árijské rasy. P ů v o d n ě spíše
pravdy.
okultní sdružení, A h n e n e r b e sponzorovala naivní projekty analýzy teu-
Z m n o h a náznaků je zřejmé, že N ě m c i sami se po podobných drogách
pídili. Podle historika tajných služeb M. R. D. F o o t a se v rámci britské
zpravodajské komunity vedla šeptanda o t o m , že N ě m c i používají d r o ­
gy, aby získali informátory. Výcvikový manuál Zvláštních operací ze září
1 9 4 3 dokonce uvádí přesné instrukce, j a k se chovat při výslechu, b ě h e m
nějž je nepřítelem použit éter.
Skopolamin byl považován za sérum pravdy poté, co texaský porodník Robert House
v roce 1 9 1 6 vDalasu objevil jeho abreaktivní vlastnosti. Podobně jako Horsley došel House
k objevu při podávám léku ženám během porodu. Uspaná matka ležela na posteli a lékař
IH i>.ádal jejího manžela, aby mu donesl mincíř, kterým chtěl dítě zvážit. M u ž nevěděl, kde ho
in.í hledat, jeho manželka však ano: Je v kuchiny na hřebíku za obrázkem," ozvalo se zcela
/irtclně z ložnice. Právě po této události se začal fenoménem drogy pravdy zabývat tisk
i noviny Los angeles Record v roce 1 9 2 2 poprvé použily výřat „sérum pravdy".
tonských rituálů, vykopávky vikingských válečných lodí a studium lidové
hudby a folklóru Tyrol.
S p o s t u p e m války se v š a k stále více p o d í l e l a na v o j e n s k é m v ý z k u ­
D o k o n c e i v rámci hrůz tábora A u s c h w i t z měl B l o k 10 špatnou p o ­
věst. Šuškalo se, že ženy, které byly do bloku převedeny za účelem prová­
dění pokusů, byly „oplodněny stvůrami". O k e n i c e byly neustále zavřené
mu a v roce 1 9 4 2 , k d y H i m m l e r z a l o ž i l I n s t i t u t v ě d e c k ý c h v ý z k u m ů
;i výzkum doprovázely pravidelné zvuky střelby, j a k se činili popravčí čety
p r o v á l e č n é účely, se tyto dvě o r g a n i z a c e spojily. A h n e n e r b e se p o t é
celý den na dvoře sousedního B l o k u 1 1 .
stala z d r o j e m financování a m a t e r i á l n í h o z a b e z p e č e n í série b a r b a r ­
Testy séra pravdy, popisované j e d n í m z očitých svědků j a k o „vymý­
ských „lékařských" p o k u s ů na civilistech u v ě z n ě n ý c h v k o n c e n t r a č ­
vání m o z k ů chemikáliemi", probíhaly p o d velením doktora B r u n a W e ­
ních t á b o r e c h p o celé v ý c h o d n í E v r o p ě . Sievers, p ů v o d n í m p o v o l á n í m
bera, důstojníka Institutu hygieny. Po určitou d o b u W e b e r spolupracoval
prodavač knih, obdržel přímo od H i m m l e r a seznam projektů, kte­
s lékaři S S , včetně vrchního farmaceuta organizace V i k t o r a C a p e s i u s e
ré se m a j í u s k u t e č n i t , a p o t é schvaloval p ř i d ě l o v á n í z a ř í z e n í , p r o s t o r
;i profesora M r u g o w s k y h o , vedoucího lékaře Ústředního institutu hygieny
a pokusných objektů.
/.braní SS v Berlíně. M r u g o w s k y m ě l na povel logistiku p o k u s ů v koncen-
L é k a ř s k é pokusy, k n i m ž docházelo v táborech, j s o u důkladně z d o ­
i račních táborech a zřejmě právě on odeslal požadavek na mezkalin pro
kumentovány. Vězni byli nuceni pít neupravenou m o ř s k o u vodu, byli
potřeby nadcházejících pokusů na Ukrajině. D a l š í m spolupracovníkem
umísťováni do přetlakových komor, stříleli do nich g u m o v ý m i projektily,
byl obersturmfíihrer SS doktor Werner R o h d e .
aby bylo m o ž n é zjistit, j a k se j i m sráží krev, byli k smrti podchlazováni
C a p e s i u s a W e b e r j i ž delší d o b u experimentovali s barbituráty a d e ­
v nádržích s ledovou v o d o u , p ř i č e m ž cílem tohoto pokusu bylo zjistit,
riváty morfinu, podávali vězňům různé směsi léků a sledovali výsledky,
j a k dlouho m o h o u přežít piloti sestřelení nad m o ř e m . P ů v o d n ě k těmto
leden z očitých svědků těchto pokusů, doktor J. W o l m a n , později v z p o ­
experimentům docházelo v D a c h a u , později však byly přesunuty do tá­
mínal, j a k sledoval podávání neidentifikovaných drog v ě z ň ů m před výsle-
bora A u s c h w i t z , k d e j e bylo m o ž n é lépe utajovat. („Tábor j e t a k rozlehlý,"
i hem. D a l š í svědek, profesor J. Olbrycht, si vybavoval, j a k C a p e s i u s nutil
uváděl j e d e n z lékařů, „že naše práce přitahuje m é n ě pozornosti. K d y ž
vězně vypít látku „vyhlížející a vonící v podstatě j a k o káva". Výsledkem
subjekty podchladíme, nepříjemně skučí.")
bylo silné rozrušení.
Organizací A h n e n e r b e sponzorované lékařské pokusy k sobě plným
Následujícího dne C a p e s i u s pokus zopakoval, tentokrát s vyšší dáv­
právem přitahovaly pozornost. J e d e n z aspektů její práce však nikdy nebyl
kou. D v a ze čtyř příjemců léku zkolabovali a byli z místnosti odneseni.
řádně prozkoumán. Š l o o hledání séra pravdy.
Podle j e d n o h o zdroje souvisely pokusy se sérem pravdy v táboře
Během následujících dvanácti hodin o b a zemřeli. T á b o r o v ý lékař později
tuto skutečnost lhostejně komentoval slovy: „V rámci A u s c h w i t z u přece
A u s c h w i t z s neschopností gestapa zlomit spojenecké vojáky bolestí. Vel­
na nějakých dvou lidech n i k o m u nezáleží. T i , k d o se dostali do rukou
kou odolnost prokazovali především příslušníci polského odboje. M u č e n í
gestapa, j s o u už t a k j a k o tak mrtví." Werner R o h d e se dokonce „ironicky
nezabíralo, „takže na řadu přišla otázka", j a k v z p o m í n á j e d e n z bývalých
smál". Podle j e h o názoru měli ti dva vlastně štěstí, že smrtící lék dostali.
výzkumníků, „proč to neuděláme j a k o Rusové, kteří dokázali z obviněných
„Alespoň zemřeli příjemným z p ů s o b e m , " vysvětloval j i n é m u lékaři.
při moskevských procesech dostat plná doznání"? Protože bylo obecně
z n á m o , že R u s o v é používají drogy, jevila se tato cesta j a k o schůdná.
Zároveň byl zahájen a probíhal další p r o g r a m výzkumu séra pravdy
v liloku 5 v D a c h a u . Při výslechu bývalého vězeňského m e d i k a Waltera
Testy probíhaly v B l o k u 10, místě, které j e d e n reportér nazval
Neífa americkými vyšetřovateli v roce 1 9 4 5 vyplynuly na povrch některé
„Auschwitzem v nejryzejší p o d o b ě " . L é k a ř i t a m testovali vakcíny tak, že
I >< >drobnosti. Podle NefFa pokusy probíhaly p o d velením doktora Kurta
obyvatele bloku nakazili přenosnými chorobami, dováděli k dokonalosti
I Moetnera, profesora lékařství na univerzitě v L i p s k u . Jejich cílem bylo
postupy sterilizace žen a m u ž ů p o m o c í léků a rentgenového záření a p r o ­
„eliminovat vůli zkoumaných o s o b " .
váděli transfuze krve od j e d n é z obětí do druhé, přičemž z á m ě r n ě mísili
krevní skupiny a sledovali, co se stane.
Ploetner zjevně dostával doporučení ohledně směřování p o k u s ů pří­
m o o d S S . Z e služebních deníků W o l f r a m a Sieverse vyplývá, ž e mezi
šéfem A h n e n e r b e a doktorem Ploetnerem proběhla celá řada jednání.
Sievers zřejmě drogy podával. Testy prošlo m n o h o směsí, N e f f si však
nejvíce ze všech vzpomínal na mezkalin, „mexickou drogu z n á m o u antidepresivními účinky a p o v z b u z e n í m hovornosti", který byl vězňům p o ­
dán při zhruba třiceti oddělených příležitostech. Pokusy byly j e d n o d u c h é :
N i c netušící vězni dostali drogu a p o t é byli vyslýcháni, aby se zjistilo, j a k é
informace vyzradí.
gii, „ M e c o d r i n " , tedy další amfetamin pro zvýšení energie, „ K a p s l e E"
fungující j a k o rychlé anestetikum, „Tablety K", tedy na morfiu založená
chemická látka určená k podání cizím agentům v nápoji pro jejich zne­
škodnění, a sebevražedné „Tablety L " .
N e n í pochyb o t o m , že se výzkum ve Velké Británii týkal i séra pravdy,
a je m o ž n é se oprávněně domnívat, že základní informace, ne-li dokonce
konkrétní rady, ohledně narkoanalýzy a technik abreakce pocházely do­
konce od W i l l i a m a Sarganta, který v té d o b ě stál v čele lékařů zabývají­
Nejlepších výsledků bylo dosahováno při podávání [vězňům] mezkalinu
ve směsi s kávou. Vězňům poté bylo přikázáno mlčet. V jednom případě
se jeden z vězňů rozčílil, v dalších případech pak klidní či melancholičtí
vykazovali podobné symptomy jako při intoxikaci... Osoby vedoucí poku­
sy ve všech případech úspěšně získali od vězňů i ty nejintimnější informa­
ce, podmínkou byly chytře kladené otázky.
Přestože některá tajemství byla odhalena a všichni vězni s vyšetřovateli
otevřeně hovořili o svých pocitech nenávisti k nim, Ploetner dospěl k z á ­
věru, že mezkalin není spolehlivým sérem pravdy. Někdy zabíral, jindy
ne. Navíc měl divné vedlejší účinky: vyvolával živé halucinace a ve vyšších
dávkách také zvracení, bolesti hlavy a nevolnost.
***
cích se těmito otázkami. N i c m é n ě se z d á , že drogy byly p o m ě r n ě rychle
opuštěny. „Použití takzvaného séra pravdy," hlásil vrchní lékařský důstoj­
ník britské vlády v roce 1 9 5 0 , „bylo a r m á d o u po krátkém o b d o b í během
předcházející války opuštěno." Výsledky působení těchto d r o g byly zjevně
shledány „nespolehlivými".
D a l š í d ů k a z o zavržení séra pravdy britskými tajnými službami po­
chází od M I 5 . Podle d o k u m e n t u odtajněného v září 2 0 0 5 vyzval ame­
rický agent důstojníka M I 5 , aby použil sérum pravdy, sulfát benzedrenu,
k získání informací od zajatých N ě m c ů . D o t y č n ý důstojník, který přiznal,
že drogu odzkoušel s á m na sobě, nebyl nijak nadšený: „Zkusil j s e m směs
těchto drog," napsal, „jejich účinek byl však byl z h o u b n ý spíše pro tělo
n e ž pro mysl." V dalším dokumentu, odtajněném v lednu 1 9 9 9 , je m o ž ­
né nalézt návrh ministerstva války, aby M I 5 použila barbiturát evapaffl
k „získání informací" od Rudolfa H e s s e . Reakce opět nebyla příznivá.
H e s s , psalo se v odpovědi M I 5 , j e „ubožák, naprosto postrádající jakékoliv
N e n í j a s n é , z d a Britové nebo A m e r i č a n é za války získali j a s n é d ů ­
kazy o těchto pokusech, určitě v š a k měli svá podezření. A s ohledem na
p o d o b n á podezření by byla hloupost nezačít se p r o b l é m e m zabývat, p ř e ­
devším za situace, kdy obě z m í n ě n é z e m ě měly s pokusy na t o m t o poli
p o m ě r n ě rozsáhlé zkušenosti.
V roce 1 9 4 2 zahájila Fyziologická sekce S O E v Porton D o w n projekt
S A C C H A R I N E , j e h o ž z a d á n í m bylo zajištění drog pro potřeby zpravo­
dajské komunity. C í l e m bylo nabídnout agentům škálu chemických látek,
které by j i m m o h l y zachránit život. C h e m i k á l i e pro potřeby testů obsta­
rávala londýnská Imperiál C o l l e g e a univerzita v C a m b r i d g i .
Projekt S A C C H A R I N E nakonec vedl k výrobě tak užitečných věcí,
j a k o j s o u slzotvorné granáty, kontaktní j e d y a generátory kouře. M e z i
„zvláštní požadavky" patřily „Tablety A" proti mořské nemoci, „Tablety
B" obsahující benzedrin a uvolňující v případě nouze dodatečnou ener-
intelektuální (a inteligentní) zájmy".
J a k o u všeho, co se týká bezpečnosti a činnosti tajných či výzvědných
služeb, i z d e j s o u informace nedostatečné, d o k u m e n t C I A z 2 2 . června
1948 však hovoří o „společné operaci Británie a Spojených států" směřu­
jící k využívání séra pravdy a naznačuje, že britské výzvědné služby s ním
čas od času pracují. Podle d o k u m e n t u se amytal sodný „používal pouze
v nejvýznamnějších případech. J e h o použití nebylo nikdy oficiálně schvá­
leno a nebyly o n ě m vedeny ž á d n é písemné záznamy."
Podrobnosti operačního využití séra pravdy Brity se nikdy nepoda­
řilo zjistit. N i c m é n ě je zřejmé, že chaotický výzkum na poli barbiturátu
a amfetaminů pokračoval i b ě h e m studené války. Psychiatr, který po dru­
hé světové válce pracoval pro M I 6 , souhlasí s tvrzením, že práce se sa­
mozřejmě soustřeďovaly na jejich účinnost, nicméně nebyly nikdy řádně
organizovány ani dovedeny do konce. „ E x p e r i m e n t y probíhaly neuspo-
řádaně," prohlásil. „ M y s l í m to tak, že část byla prováděna v nemocnici
Po vyjádření počátečních pochybností o t o m , že používání p o k o u t ­
Royal Waterloo, další u S v a t é h o T o m á š e , prostě j s m e dělali pokusy všude
ných vědeckých m e t o d k ničení lidských životů není férové, se L o v e l l
tam, kde bylo m o ž n é získat doznání od osob... podezřelých z toho či o n o ­
nakonec rozhodl podvolit, protože si uvědomil, že by m o h l o jít o p o m ě r ­
ho. N i c však neprobíhalo vědeckým způsobem... pokusy se týkaly široké
ně zábavnou činnost. „ M u s í m teď," vysvětlil D o n o v a n o v i , „ p o š ť o u c h n o u t
škály problémů i lidí."
.ošklivého chlapce' v k a ž d é m americkém vědci a říct m u : , Z b a v se všech
Neexistují náznaky, ž e b y M I 5 nebo M I 6 tyto pokusy zvlášť p o d p o ­
myšlenek na dodržování zákona. M á m e šanci vytvořit peklo. P o j ď a p o ­
rovaly nebo prosazovaly. N i c m é n ě se z d á být dostatečně zřejmé, že když
m o z mi s tím.'" D o n o v a n ho poplácal po zádech. „Stanley," vyzval ho, „dej
pro ně j e d n a z vůdčích osobností experimentů pracovala, musely být obě
se do toho."
výzvědné služby o výsledcích informovány. Psychiatři, kteří se na výzku­
Lovell se s vervou pustil do práce a začal vymýšlet cokoliv, co se dalo
mu podíleli, přitom tvrdí, že britské zpravodajské služby jejich výsledky
skrytě využít k zabíjení, mrzačení, trýznění či j e n o m k rozzlobení nepří­
nijak neoslnily. „Víte," prohlásil j e d e n z nich, „stejně tak můžete vrazit
tele. M e z i j e h o výtvory patřily netopýří bomby, kočičí bomby, páchnoucí
jehlu někomu do rozkroku a očekávat odpovědi na otázky, j a k o mu p o d a t
bomby, bezzášlehové pistole s tlumičem pro atentátníky, přístroje k vyko-
sérum pravdy. Z vlastní zkušenosti v í m , že k tomuto závěru j s m e došli
lejování vlaků, vybuchující velbloudí trus, vybuchující svíčky, vybuchující
a že tento závěr byl obecně přijat."
těsto na koblihy a nekonečná spousta přístrojů do d o m á c n o s t i upravených
D a l š í bývalý zpravodajský důstojník si vzpomíná, že j e h o oddělení
tak, aby N ě m c ů m explodovaly v rukách. Při několika příležitostech na­
dospělo k témuž názoru. „ M y s l í m , že kdyby v d o b ě , kdy j s e m byl v činné
míchal chemikálie určené speciálně pro Hitlera, včetně slavného koktejlu
službě," tvrdí, „někdo něco takového navrhl, nejspíš by to bylo považová­
ženských h o r m o n ů , po n ě m ž měl Vůdci slézt knírek a začít růst prsa.
no spíše za zajímavost a všichni by si mysleli, že j d e jen o nějaké pokusy
Pokaždé, k d y ž A m e r i č a n é objevili někoho, kdo se mohl dostat do
podivínů v Porton D o w n . J e n ž e o ničem p o d o b n é m se ani neuvažovalo.
Hitlerovy blízkosti, požádali Lovella, aby pro „Fůhrera" připravil nový
Prostě j s m e to dělali pěkně postaru."
j e d . O d e s l á n a byla spousta smrtících látek, ž á d n á z nich v š a k nebyla p o u ­
***
žita. J e d n o u se Lovellovi podařilo vyvinout miniaturní zařízení k likvidaci
důstojníků j a p o n s k é armády, sestávající ze želatinové kuličky o velikosti
špendlíkové hlavičky obsahující smrtelný botulotoxin. Zásilka byla o d e ­
Přestože se z d á , že Britové se k t ě m t o o t á z k á m stavěli skepticky,
slána do A s i e , kde měla být rozdělena mezi prostitutky. Ty měly kapsle
A m e r i č a n é jevili podstatně větší nadšení. 3 1 . října 1 9 4 2 N á r o d n í r a d a
sypat svým klientům do nápojů. Vynález nebyl nikdy v praxi použit. D ů ­
Spojených států pro výzkum varovala vojenskou rozvědku před tím, že
stojníci na lodi, která kapsle převážela, se rozhodli ověřit si, že skutečně
R u s o v é i N ě m c i sérum pravdy používají, a ustanovila výbor pro prošetření
zabírají, a j e d n u kuličku dali sežrat oslovi. K d y ž se nic nedělo, vnutili
m o ž n o s t i j e h o využití při výsleších válečných zajatců. Vedením činnosti
zvířeti ještě j e d n u . Po pár minutách usoudili, že j e d neúčinkuje, a zbytek
výboru byl pověřen Ú ř a d strategických služeb ( O S S ) .
zásilky vyhodili. Lovell m á l e m vyletěl z kůže. Osli j s o u totiž jediní savci
N e ž se však O S S mohl pustit do práce, potřeboval mít k dispozici vědce,
na světě imunní vůči botulotoxinu.
který jí byl schopen. Nakonec se ukázalo, že jednoho takového j i ž vlastně má.
Za těchto okolností nemohlo nikoho překvapit, že k d y ž na p o d z i m
Stanley P. Lovell, malý, brýlatý chemik z Bostonu dostal v létě 1942 před­
1 9 4 2 O S S p o ž á d a l Lovella, aby ověřil m o ž n o s t i vývoje séra pravdy, L o ­
volání od samotného legendárního šéfa O S S , plukovníka Williama „Divo­
vell zajásal. „ M i s e , " tvrdil, „byla nanejvýš urgentní... Tu věc chtěli všichni
kého Billa" Donovana, a bylo mu zcela jasně řečeno, co se od něho očekává.
a měli pravdu." T a j u p l n á droga dostala p o m ě r n ě průhledné krycí j m é n o
„Potřebuju," oznámil mu Donovan, „jakákoliv byť maličká zařízení a každý
„ T D " - „truth drug", tedy sérum pravdy - a práce byly zahájeny.
pokoutný trik, které by se daly použít proti N ě m c ů m a Japoncům... Budete je
muset, Lovelle, vymyslet, protože odteď jste můj člověk. Pojďte se mnou!"
W i n i f r e d Overholserová, ředitelka nemocnice Sv. A l ž b ě t y ve W a ­
shingtonu D . C , byla j m e n o v á n a d o čela „Výboru pro s é r u m pravdy",
j e h o ž dalšími členy se z důvodů, o nichž se z m í n í m později, stali kro­
Výzkumníci usoudili, že subjektům se dělá špatně proto, že lidské tělo
mě jiných také ředitel Federálního úřadu pro narkotika H a r r y Anslinger
nedokáže takto vysoké dávky zvládnout při orálním podání, a pustili se do
a j e d e n z j e h o nejdůvěryhodnějších agentů, G e o r g e H u n t e r W h i t e .
hledání vhodnějšího způsobu, j a k látku do těla dostat. B r z y došli k závěru,
K testování se nabízela celá řada drog, výbor však j i ž v prvopočátku zú­
že nejvhodnější bude inhalace. Pokusy se prováděly s formou kannabisu,
žil jejich výběr na šest. J a k o první se na seznamu ocitl mezkalin, tedy droga
která se vypařuje při vhození na žhavé bezdýmné dřevěné uhlí, a dále s for­
používaná nacisty v D a c h a u . V sobotu a v neděli 30. a 3 1 . ledna 1943 byli
m o u upravenou do podoby aerosolu rozprašovaného v místnosti s pokus­
do nemocnice Sv. Alžběty přijati dva členové týmu, byly j i m podány „ex­
nými subjekty. V obou případech byly výsledky neuspokojivé. D r o g a dráž­
perimentální" dávky drogy a poté byli vyslýcháni. Výsledky nijak neoslnily.
dila hrtan a oči. Postupně si všichni uvědomili, že nejlepším způsobem, j a k
„Pokud j d e o navození řádného uvolnění u obou mužů," psalo se v souhrn­
drogu do organismu dostat, je kouření. Zajišťovalo, že se látka dostane do
né zprávě, „experiment skončil negativně." Ž á d n é nové informace nebyly
systému dostatečně rychle, aby mohla účinkovat, zároveň však dávku bylo
odhaleny. O b a muži si navíc brzy začali stěžovat na nevolnost a pokus m u ­
možné jednoduše kontrolovat. A právě touto cestou se výzkumníci vydali.
sel být ukončen. Podobné výsledky přinesly i krátce na to experimenty se
Prvním příjemcem nového séra pravdy O S S (a vlastně i prvním pří­
skopolaminem, j e h o ž podání vedlo k halucinacím, bolestem hlavy, rozos­
j e m c e m všech d r o g O S S ) byl j e d e n z členů výboru, agent Federálního
tření zraku a „neuvěřitelně nepříjemnému pocitu sucha v ústech", v j e h o ž
úřadu pro narkotika G e o r g e H u n t e r W h i t e .
důsledku pokusné osoby takřka nemohly mluvit, natož p a k říkat pravdu.
Už před zahájením pokusů s d r o g a m i pravdy byl W h i t e považován za
Výbor došel k závěru, že skopolamin ani mezkalin nejsou pro jejich
svéráznou o s o b u . „ Ž á d n ý jiný důstojník v uniformě se majoru W h i t e o v i
účely právě nejvhodnější, a j e h o členové se vrátili na začátek. Navrhli p o ­
nepodobal," napsal Stanley L o v e l l pyšně. „Byl dost při těle a košile se
užít tři druhy marihuany, u nichž předpokládali správné vlastnosti: k a n -
mu od krku k pasu vydouvala v několika záhybech, takže knoflíky byly
nabinol z indického hašiše, tetrahydrocannabinol ( T H C ) acetát a synte­
napnuté až k prasknutí. Za nevinnou kulatou tváří a odzbrojujícím ú s m ě ­
tický kannabinol. Z této trojice se j a k o nejslibnější jevil T H C acetát, kte­
v e m se ukrýval nejoddanější a nejurputnější sluha zákona, s j a k ý m j s e m
rý byl b e z chuti, barvy i zápachu. Přepracovali ho tedy do formy vhodné
se kdy setkal."
k orálnímu použití.
„Nejurputnější" byl skutečně správný výraz. Od příchodu do F e d e ­
Současně s tím byl z a d á n p o ž a d a v e k na pokusné subjekty, na nichž
rálního úřadu pro narkotika v roce 1 9 3 4 strávil W h i t e o s m let v neustá­
by bylo m o ž n é účinky odzkoušet. Podle knihy J o h n a M a r k s e Hledání
l é m ohrožení, vyhrožovali m u , pobodali ho, ztloukli, a dokonce na něho
mandžuského kandidáta byli první dobrovolníci z bezpečnostních důvodů
stříleli. Š u š k a l o se o n ě m , že při plnění povinností zastřelil „japonského
vybíráni mezi pracovníky projektu M a n h a t t a n , přísně tajné operace na
špiona", v přestřelce se dokázal probít z baru v Marseille a infiltrovat a p o ­
výrobu atomové b o m b y v L o s A l a m o s v N o v é m M e x i k u . „ N a š e tajemství
sléze rozbít slavný čínský „ H i p S i n g T o n g " opiový g a n g v Seattlu. V roce
bylo tak o h r o m n é , " řekl j e d e n z členů týmu M a r k s o v i , „že j s m e byli ve
1 9 4 9 zatkl Billieho Hollidaye za držení opia. M ě ř i l metr s e d m d e s á t pět,
větším bezpečí než kdokoliv jiný." M u ž ů m byla sdělena „tajemství" a bylo
vážil skoro sto kilo a hlavu měl do hladká oholenou. O S S ho zverboval už
j i m přikázáno, že je za žádných okolností nesmějí vyzradit. Poté dostali
na začátku války a okamžitě se stal j e d n í m z nejbližších spolupracovníků
koncentrovanou dávku T H C acetátu.
W i l h a m a D o n o v a n a , hodně cestoval, vyslýchal válečné zajatce a účastnil
Počáteční pokusy s m a r i h u a n o u v květnu 1943 dopadly stejně špatně
j a k o předcházející s mezkalinem. První tři příjemci dávky se pozvraceli.
se kurzů v britské škole pro špiony „ C a m p X" v K a n a d ě , kde se spřátelil
s l a n e m F l e m i n g e m , tvůrcem J a m e s e B o n d a .
Výzkumníci usoudili, že dávka je příliš vysoká, a zkusili to znovu s dalšími
Ve W h i t e o v ě deníku m ů ž e m e nalézt i z á z n a m o prvním testu nové
o s m i dobrovolníky. N i c m é n ě koncentrace marihuany byla i nadále příliš
techniky. „ 2 4 / 3 / 4 3 : Proveden pokus s drogou T. D o b r o v o l n ě účasten." Po
vysoká. Příjemcům bylo špatně a j e d e n musel být dokonce hospitalizován.
vložení g r a m u marihuany do cigarety se posadil a vykouřil j i . Výsledek se
A n i po šesti týdnech nebyl schopen vrátit se do činné služby.
dostavil okamžitě: „Porazilo mě t o . "
***
Za další dva dny W h i t e pozval del G r a c i a na partičku šachu. T e n t o ­
krát však příliš tlačil na pilu. Po dvou cigaretách gangster zavřel oči, opřel
Po stanovení dávky a zjištění, že marihuana se coby sérum pravdy jeví
se v křesle a stěžoval si, že se s ním celá místnost točí. Do dlaní a chodidel
slibně, se W h i t e pustil do úprav cigaret tak, aby mohly být p o d á n y nic
jako by se mu zabodávaly jehličky. W h i t e mu nabídl skleničku brandy
netušícím obětem pokusů, aniž by tyto pojaly sebemenší podezření. T r i k
a navrhl, aby si na chvilku zdříml. D r o g a však přesto účinkovala. T ě s n ě
spočíval, j a k si p o z n a m e n a l , v použití p o d k o ž n í jehly s tupou špičkou:
předtím, než ulehl, nabídl del G r a c i o , aby se vzájemně přiznali ke s p á ­
chaným v r a ž d á m , domnívá-li se agent O S S , „že by to m o h l o p o m o c i " . „Je
Jehla musí být podélně vsunuta do cigarety zhruba do hloubky jednoho
třeba dávat pozor," uvedl později W h i t e v hlášení, „a nepodávat zbyteč­
palce. Současně s jejím pomalým vytahováním je třeba jemně tlačit na píst
ně vysoká množství drogy, protože... subjekt s největší pravděpodobností
tak, aby látka byla v přední části cigarety rozložena rovnoměrně. Je nutné
ztratí vědomí... a další výslech nebude možný."
dávat pozor, aby tekutina neprosákla tabákem a na papírku se neobjevily
B e z ohledu na tuto drobnou p o t í ž byl W h i t e přesvědčený, že míří
skvrny
správným s m ě r e m . , J e nepochybné," došel k závěru, „že j a z y k subjektu
T a k t o upravené cigarety se nechaly vyschnout a poté byly vráceny do
zici slibný p o s t u p pro uvolnění mysli vězňů."
rozvázala s a m o t n á droga... Pokus s cigaretou naznačil, že m á m e k d i s p o ­
balíčku, který byl znovu zalepen, takže na první pohled nebylo patrné, že
Po dalším testu, při n ě m ž W h i t e p o d a l své upravené cigarety třice­
si s n í m někdo hrál. Po zapálení cigarety nevydávaly žádný zvláštní odér,
ti o s o b á m podezřelým z členství v komunistické straně a pokusil se je
který by naznačoval, že je v nich i něco jiného n e ž tabák.
přimět, aby se přiznali (všichni se s ním podělili o důvěrné informace,
Tri dny poté, co si d r o g o u s á m způsobil bezvědomí, se W h i t e rozhodl
s výjimkou jediného, který byl nekuřák, přičemž pět doznalo sympatie
pro její odzkoušení v terénu. N i c netušícím příjemcem se stal „proslu­
ke komunistickému hnutí), byla technika uznána za funkční. Vliv ciga­
lý" pětačtyřicetiletý gangster z N e w Yorku j m é n e m A u g u s t del G r a c i o .
ret, uvádí se v d o k u m e n t u O S S , se začíná projevovat b ě h e m čtvrt hodiny
P o d z á m i n k o u rozhovoru o budoucí roli mafie při osvobozování Itálie
a trvá m e z i třiceti až devadesáti m i n u t a m i . Je však třeba dávat pozor, aby
ho W h i t e pozval do svého bytu na drink. D e l G r a c i o dorazil ve dvě o d ­
jejich příjemce před vykouřením cigarety požil alkohol, takže pocit závra­
poledne a tvrdil, že se n e m ů ž e d l o u h o zdržet. D o l e na něho prý v autě
ti b u d e m o ž n é svést právě na drink.
čeká známý. Ve dvě deset si vzal od W h i t e a cigaretu. K d y ž se po dvaceti
Při aplikaci v potravinách („bramborách, másle... m a j o n é z e , párcích
minutách nic nedělo, nabídl mu W h i t e další. Tentokrát se výsledek zjevně
nebo čokoládovém pudinku") byl nástup účinku pomalejší, trval v š a k
dostavil. Krátce po vykouření druhé cigarety začal být gangster „viditelně
déle. Výsledek byl v podstatě stejný: o s o b a se dostala do stavu bezsta­
veselý a extrémně upovídaný". P a k promluvil.
rostného tlachání, které často vedlo k vyzrazení osobních informací. J a k
V dvouhodinovém m o n o l o g u , který následoval, W h i t e m u podrobně
se m o h o u i dnes, po šedesáti letech, konzumenti marihuany přesvědčit,
p o p s a l všechny své zločinecké aktivity. Z d á l o se, že si uvědomuje, co dělá,
O S S rovněž zjistil, že droga vede k povzbuzení smyslu pro humor, a to
nedokázal však přestat, proto alespoň zavázal W h i t e a (tedy federálního
„do té míry, že se jakékoliv prohlášení či situace zdají být subjektům n e o ­
agenta), aby o t o m nikomu neříkal. „ A ť děláte cokoliv," nabádal ho v j e d ­
dolatelně s m ě š n é " . Po požití drogy se také původně dialog většinou měnil
né chvíli, „nikdy nepoužívejte nic z toho, co v á m tu vykládám."
Zdaleka nejlepší však bylo, že si del Gracio vůbec neuvědomoval, že je pod
na m o n o l o g . O s o b a , které byla droga ve formě cigarety p o d á n a , „se stala
natolik zaujatou p ř e d m ě t e m rozhovoru, že trvala na sdělení svého názoru
vlivem drogy, a zdálo se, že ztratil pojem o čase. Úplně například zapomněl,
na diskutované téma... až do té míry, že se rozhodla obstarat veškerý h o ­
že před domem na něho v autě čeká přítel. N a o p a k to vypadalo, že má v plánu
vor s a m a . " A v této fázi nastal čas sklízet plody.
mluvit celé odpoledne. V půl páté ho musel White vyzvat, aby odešel, protože
čekal dalšího hosta. Dospěl k jasnému závěru, že pokus dopadl úspěšně.
D a l š í testy prováděli agenti O S S sami na sobě i vzájemně m e z i sebou.
J e d e n z nich, který po určitou d o b u s W h i t e m spolupracoval, řekl J o h n u
M a r k s o v i , že mu cigareta dala příjemný pocit, j a k o by se vznášel a kráčel
prověřoval účinky tajuplné drogy s krycím j m é n e m S U G A R , která m o h l a
pár stop nad z e m í . „Ostatní chlapi z kanceláře," smál se, „si ode mě ciga­
být přimíchávána do jídla či alkoholu nebo v krystalické formě do tabáku
retu až do konce války nevzali."
v cigaretách. Z t é h o ž roku pochází i m e m o r a n d u m , navrhující vytvoření
Poté, co W h i t e předal hlášení, rozhodlo vedení O S S , že je čas tech­
zvláštní soupravy pro vyšetřovatele, která by obsahovala všechno vybavení
niku prověřit v praxi. První obětí se měl stát kapitán německé ponorky,
potřebné k použití marihuany, a to včetně stříkačky s jehlou k její apli­
držený v záchytném táboře ve Virginii. Výsledek, j a k o něm podal zprávu
kaci do cigaret. T í m t o z p ů s o b e m by agenti mohli na hranicích procházet
Lovell, který výslech sledoval prostřednictvím namontovaného mikrofo­
bezpečnostními kontrolami a vydávat se za diabetiky, takže by nevzbudili
nu, se vyznačoval kouzlem nechtěného. Z bezpečnostních důvodů Lovell
sebemenší podezření. A g e n t i zpravodajských služeb měli být upozorněni,
později napsal, že N ě m e c drogu d o s t a l ve sklenici piva, dokumenty C I A
psalo se v dalším m e m o r a n d u , že „úspěšnost séra pravdy se pohybuje mezi
však odhalují skutečnou pravdu: ve skutečnosti mu byla droga p o d á n a
50 až 75 procenty všech případů".
v několika cigaretách. Ať už to v š a k bylo jakkoliv, výsledkem byl kata­
strofální zmatek.
Projekty séra pravdy menšího rozsahu byly ve Spojených státech d o ­
časně odsunuty na druhou kolej a byla to právě podivná doznání kardi­
K a p i t á n a pozvali do důstojnické jídelny na pivo, t a m se s ním ke sto­
nála M i n d s z e n t y h o , která je znovu oživila. R o k po kardinálově procesu,
lu posadil mladý vyšetřovatel O S S a nabídl mu cigaretu z upraveného
v dubnu 1 9 5 0 , dala C I A zelenou operaci B L U E B I R D , tajnému projek­
balíčku. D á v a l přitom pozor, aby s á m kouřil z vlastní krabičky, a pokusil
tu zabývajícímu se „vymýváním m o z k ů " a dalšími technikami ovládání
se navázat rozhovor. B ě h e m pár dalších hodin dvojice vypila několik piv
mysli. Na čele žebříčku priorit projektu B L U E B I R D se objevil v ý z k u m
a pokuřovala, zatímco Lovell ve vedlejší místnosti poslouchal. Vyšetřova­
séra pravdy. T o u d o b o u se však tímto p r o b l é m e m nezabývala j e n Ústřední
tel dostal příkaz zjistit od N ě m c e informace o maximální hloubce p o n o r u
zpravodajská služba.
nepřátelských ponorek, subjekt si v š a k dával bedlivý pozor a tvrdil, že
***
o t o m nic neví. S k a ž d o u o d m í t a v o u odpovědí se A m e r i č a n jevil rozru­
šenější, až nakonec vybuchl: „ N ě c o ti povím, Heinrichu," zvolal. „ M ů j
šéf, major Quinn, mi chodí za ž e n o u . Jestli toho nenechá, tak ho, sakra,
zastřelím!"
V o b d o b í m e z i ukončením činnosti O S S a založením C I A se o m y š ­
lenku séra pravdy začaly zajímat i jiné americké agentury. 2 3 . července
Velitel tábora ve vedlejší místnosti si uvědomil, co se stalo, a z plných
1 9 5 1 v reakci na široký zájem a s nadějí, že by m o h l a převzít kontrolu
plic se rozesmál. Vyšetřovatel z a m ě n i l upravené cigarety za nedotčené.
nad v ý z k u m e m ostatních (bezpochyby m é n ě kvalifikovaných) organiza­
„ N á š chlapeček si šluknul vaší d r o g u pravdy!" vysvětlil Lovellovi. „ T a k to
cí, uspořádala C I A schůzku se zástupci armády, námořnictva a letectva
se fakt povedlo!"
Situaci se nakonec sice podařilo napravit, výsledky však nebyly nijak
Spojených států a F B I . Právě Federální úřad pro vyšetřování se z dalších
jednání velmi předvídavě stáhl, tři vojenské složky však souhlasily, že b u ­
oslnivé. Přestože kapitán ponorky dostal tři cigarety s acetátem T H C ,
dou s Ústřední zpravodajskou službou na vývoji séra pravdy spolupraco­
tedy víc, než gangstera z N e w Yorku přivedlo do bezvědomí, účinkům
vat. Protože v U S A r m y tou d o b o u j i ž j i n á operace p o d krycím j m é n e m
drogy nepodlehl. N a k o n e c sice dobrovolně podal informace o morálce
B L U E B I R D probíhala, požádala, aby byl projekt přejmenován n a A R -
a náladě v n ě m e c k é m námořnictvu, o ponorkách však ani slovo. N e e x i s ­
T I C H O K E . K oficiální z m ě n ě názvu došlo 2 0 . srpna t é h o ž roku.
tují jiné záznamy, z nichž by vyplývalo, že „ T D " byla za druhé světové
války ještě použita.
S o u h r n úkolů projektu A R T I C H O K E , datovaný d o doby j e h o vzni­
ku, uvádí čtyři hlavní cíle:
C o ž ovšem, popravdě řečeno, n e z n a m e n á , že se zastavil také americký
výzkum drogy pravdy. N a o p a k . Po skončení války, v roce 1946, se G e o r ­
(a) Získávání informací od nespolupracujících subjektů.
ge W h i t e této práci dál věnoval. Z á z n a m y naznačují, že velmi důkladně
(b) Zabránění získávání informací od vlastních agentů.
(c) Kontrola činnosti jednotlivců bez ohledu na jejich přání.
(d) Zabránění kontrole činnosti vlastních agentů jinými subjekty.
zkoumalo spíše použití jednotlivých drog, například amytalu sodného, sko­
K navrhovaným oblastem výzkumu patřila hypnóza, drogy a další
všech d o b - byla stará z n á m á barbiturátová technika vyvinutá H o r s l e y e m
polaminu a marihuany, specializací týmů však byly především jejich směsi.
J a s n ý m favoritem — a zároveň důležitou součástí špionážních thrillerů
techniky, včetně „plynů, zvuku, světla, elektřiny, tepla, chladu..., únavy
a S a r g a n t e m (Horsleyho kniha Narkoanalýza byla v roce 1948 součástí
a lobotomie". Pozdější materiály ještě doplnily „ultrazvukové vibrace"
povinné četby agentů C I A ) , nicméně s určitým vylepšením. M í s t o prosté­
a „přístroje k vyvolání spánku". V ý z k u m neměl v ž á d n é m případě probí­
ho nadopování subjektů vysokými dávkami barbiturátu j a k o amytal nebo
hat polovičaté. „ Ž á d n á oblast lidského poznání," uvádělo se v oběžníku
pentothal sodný byly tyto drogy zkombinovány s amfetaminy j a k o b e n -
z roku 1 9 5 3 , „nesmí zůstat v souvislosti s p r o g r a m e m A R T I C H O K E
zedren nebo methedrin. T e n t o j e d n o d u c h ý trik zjevně posiloval s c h o p ­
opomenuta."
nosti obou typů drog přimět dotyčnou o s o b u mluvit pravdu: barbituráty
Krátce poté, c o projekt A R T I C H O K E dostal zelenou, ustanovila
omezovaly tendenci k sebekontrole, zároveň však vyvolávaly ospalost, z a ­
C I A dva nebo tři „zásahové" týmy vyšetřovatelů. K a ž d ý z týmů sestá­
tímco amfetaminy způsobovaly rychlé a nepřekonatelné nutkání mluvit
val ze tří m u ž ů , kteří obdrželi příkaz být kdykoliv na vyzvání připrave­
a působily proti vlivu sedativ. Podle názoru C I A bylo tímto z p ů s o b e m ,
ni vycestovat kamkoliv na světě a vyslechnout potenciální informátory.
tedy současným šlapáním na pedál plynu i brzdy, m o ž n é dostat kohokoliv
J e d n í m z cílů týmů bylo získávat užitečné informace. Ostatní zadání j i ž
do „stavu na p o m e z í " daleko účinněji, n e ž byla každá z látek s c h o p n a sa­
byla pochybnější. Podle d o k u m e n t u C I A z roku 1951 měly týmy „na z á ­
mostatně. J e d n o z hlášení C I A popisuje tuto techniku podrobněji:
mořských základnách provádět provozní pokusy na nepřátelských s u b ­
jektech". Z d á l o se, že C I A má p o d s t a t n ě menší zájem o získávání zpravo­
Subjektu je injekčně podáván 2,5 % pentothal sodný, dokud neusne.
dajských informací než o zjišťování potenciálu drog, hypnózy a výslechů.
V tom okamžiku dostane nitrožilně injekci pěti až dvaceti miligramů
Předpokládanými cíli byli „potenciální agenti, přeběhlíci, uprchlíci, váleč­
desoxynu, přičemž dávka závisí na reakci. Očekávanou reakcí je hladká
ní zajatci a další".
verbalizace. Jehla pro pentothal má být ponechána v žíle pro případ, že by
Vyšetřovací t ý m y projektu A R T I C H O K E s e o d s a m é h o p o č á t k u
subjekt začal být po desoxynu příliš vzrušený. Jestliže se vzrušení během
potýkaly s problémy. Ty se týkaly otázky, j a k nalézt o s o b y s d o s t a t e č n o u
několika minut nedostaví, je možné obě jehly vytáhnout a doba působení
kvalifikací, s c h o p n é takovéto p o k u s y provádět. J a k á kvalifikace byla v l a s t ­
je odhadována na zhruba 45 minut. Je-li třeba výslech prodloužit, obě
ně potřebná? J a k d o k á z a l ve své k n i z e Manipulátoři mysli A l a n Scheflin,
injekce mohou být podány znovu.
členové prvních t ý m ů vykazovali výrazný n e d o s t a t e k kvalifikace p r o vý­
z k u m složitých p r o b l é m ů d o z n á n í a výslechu. Z p ů v o d n í c h členů t ý m ů
Technika C I A spočívající v s o u č a s n é m použití povzbuzujících i uklid­
ani j e d e n nemluvil j i n a k n e ž anglicky, n e m ě l vysokoškolské vzdělání
ňujících látek nepředstavovala novinku. Vyvinuta byla v Británii v rámci
a ani lékařskou kvalifikaci. A b y byli vůbec s c h o p n i s vyslýchanými
snahy zabránit pacientům usínat uprostřed terapie po p o d á n í amytalu.
o s o b a m i pracovat, členové t ý m u dvakrát týdně docházeli na večerní
K r o m ě jiných ji používal také W i l l i a m Sargant. N e š l o ani o ž á d n é t a j e m ­
kurzy h y p n ó z y (více p o d r o b n o s t í o objevech na t o m t o poli naleznete
ství, protože byla důkladně p o p s á n a v lékařském tisku. Na ničem z toho
v 5. kapitole). M e z i t í m trávili p r a c o v n í d o b u sepisováním nabubřelých
však nezáleželo. L i d e m z projektu A R T I C H O K E k o m b i n a c e barbiturá­
hlášení, která m ě l a jejich nadřízené přesvědčit o t o m , j a k ý c h dosahují
tu s amfetaminy nabízela to, co jednotlivé drogy s a m y o sobě n e d o k á z a ­
úspěchů.
ly: spolehlivý způsob, j a k přimět lidi mluvit pravdu. A p o k u d nezabraly
Účastníci projektu A R T I C H O K E zjevně považovali dílo odvedené na
hned, vždy bylo m o ž n é přidat j e d n u či více dalších látek a sledovat, co
séru pravdy během druhé světové války za obnošenou vestu. Veda od té
se stane. Společně s d r o g a m i měli navíc v plánu vyzkoušet i své čerstvě
doby přece pokročila. A i kdyby ne, C I A už určitě byla dál. Až dosud se
nabyté u m ě n í hypnózy. S m ě s drog v kombinaci s hypnózou měla být zřej-
mě p o k u s e m o vyvolání silné katarzní reakce. Postupně subjekty uspávat
mítl profesor zvědavým a g e n t ů m sdělit, jaké drogy h o d l á použít, a hovořil
a opakovaně je probouzet, až b u d o u dostatečně zmatené, aby je bylo m o ž ­
o nich j e n j a k o o látkách „ L " , „ C " a „Q^-
né přimět znovu prožít události z minulosti.
N a k o n e c se ukázalo, že se j e d n á o barbiturát, amfetamin a extrakt
První z á z n a m y C I A j s o u plné hlášení týkajících s e misí projektu A R ­
z marihuany, tedy o látky, které C I A j i ž používala a s n i m i ž O S S ex­
T I C H O K E . V červnu a říjnu vyšetřovací týmy - tehdy ještě pracující
perimentoval už před deseti roky. A g e n t i byli konsternováni, především
v rámci projektu B L U E B I R D - cestovaly na D á l n ý Východ, aby t a m
p a k poté, co W e n d t trval na odměřování dávek špičkou kapesního nože.
za použití amytalu sodného, benzedrinu a dalších drog včetně coraminu
D o b r ý d o j e m na ně neudělalo ani to, že se jich poté začal profesor vyptá­
a stimulantu picrotoxinu prováděly výslechy korejských válečných zajatců.
vat, co má dělat dál. „Wendt ani na o k a m ž i k nevypadal j i s t ě , " uvádělo se
C e l k e m bylo vyslýcháno dvacet devět osob, zjevně úspěšně. J e d e n ze sub­
v souhrnném hlášení, „a situaci neměl p o d kontrolou."
jektů se dostal do tak hluboké regrese, že uvěřil, že se nachází na večírku,
Testy byly nicméně zahájeny. Na jejich zastavení j i ž bylo příliš p o z ­
a dokonce jevil z n á m k y opilosti p o t é , co mu A m e r i č a n é podali pomyslný
dě. B ě h e m několika následujících d n ů bylo před profesora přivedeno pět
alkohol. J a k á s i žena vedla s vyšetřovatelem sáhodlouhý rozhovor a byla
potenciálních dvojitých agentů. W e n d t j i m podal různé dávky svých tří
přitom přesvědčená, že mluví se svým přítelem.
Během
výslechů prováděných v rámci projektu A R T I C H O K E
v červnu 1 9 5 2 použili vyšetřovatelé k t o m u , aby subjekt přinutili p r o ­
drog rozpuštěných v kávě nebo pivu. Přestože ujišťoval pracovníky C I A ,
že drogy j s o u b e z chuti, někteří vyšetřovaní si stěžovali, že nápoje mají
nepříjemně nahořklou pachuť.
mluvit, desoxyn v kombinaci s pentothalem sodným. Poté, co se podařilo
Před cestou W e n d t C I A sliboval, ž e d r o g y učiní vyslýchané s u b ­
subjekt přesvědčit, že je d o m a , nebylo nijak složité vyvolat v n ě m také
j e k t y „přátelskými... a o c h o t n ý m i mluvit". O p a k byl p r a v d o u . N ě k t e ř í
d o j e m , že agent je j e h o dávný známý, s n í m ž se naposledy viděl před
vyslýchaní se stah extrémně agresivními. W e n d t , zjevně zmatený, vy­
patnácti roky. Vyšetřovatel se ho zeptal, co se od té doby dělo, a všechna
strašený a g e n t y C I A a z h r z e n ý výsledky, svým k o l e g ů m vysvětloval, že
tajemství vyplynula na povrch. B ě h e m několika dalších let týmy projektu
subjekty reagují j i n a k n e ž j e h o kolegové z univerzity, na n i c h ž p r o v á d ě l
A R T I C H O K E prováděly akce v m n o h a zemích. H l á š e n í o jejich misích
p o k u s y d o m a . N i c m é n ě n a b í d l vlastní vysvětlení: tato s m ě s d r o g , tvr­
j s o u neúplná, většinou sestávají z relací mezi velvyslanectvími požadují­
dil, p ů s o b í p o u z e n a lidi, kteří j s o u p ř i r o z e n ě p r a v d o m l u v n í . J e s t l i ž e j e
cích stanovení dalšího p o s t u p u , j e d n a z operací je však z d o k u m e n t o v á ­
subjekt rozený lhář, d r o g y ho „ p ř i m ě j í lhát j e š t ě více a přesvědčivěji".
na důkladně. M i s e měla krycí j m é n o C A S T I G A T E a proběhla v srpnu
N e n í z ř e j m ě t ě ž k é představit s i reakci a g e n t ů C I A p o t é , c o j i m W e n d t
1 9 5 2 . Organizovalo ji americké námořnictvo v rámci vlastního projektu
vysvětlil, ž e j e h o nové s é r u m pravdy b u d e účinkovat p o u z e n a lidi, kteří
séra pravdy s krycím názvem C H A T T E R , a skončila fiaskem.
tak jako tak nelžou.
N á m o ř n i c t v o po j i s t o u d o b u vedlo na výplatní listině profesora
Situace se rychle měnila ze zoufalé na katastrofální. Po fiasku p o k u s ů
G. Richarda W e n d t a , akademika z University of Rochester v N e w Yorku,
se W e n d t už p o u z e opíjel, hrál na klavír a flirtoval se svou sekretářkou,
který se zabýval studiem působení drog při výsleších. Po dvou letech ex­
dokud se neobjevila j e h o manželka a nenašla je spolu v posteli. Poté začal
perimentování na studentech, které stálo více než tři sta tisíc liber, profe­
vyhrožovat sebevraždou. Z hlášení o operaci vyplývá, že W e n d t byl „roz­
sor na začátku roku 1 9 5 2 svým s p o n z o r ů m konečně oznámil, že výzkum
čílený, z m a t e n ý a nejistý" a kladl hloupé otázky, z nichž j a k o nejhloupější
dokončil a objevil funkční sérum pravdy.
se jevil dotaz: , J a k m ů ž e m e tuhle cestu s m a z a t ? " M o r s e Allen, tehdejší
Společně s e C I A s e U S N a v y podařilo zajistit pro výslechy několik
šéf projektu A R T I C H O K E , s e rozčílil. D o k o n c e s e začal zajímat, z d a
agentů podezřelých z práce pro obě strany. Výslechy měly proběhnout ve
by nebylo m o ž n é W e n d t a zažalovat pro p o d v o d , k d y ž promrhal „stovky
Frankfurtu a bylo pro ně vybráno v h o d n é místo. O s a m o c e n ý venkovský
tisíc dolarů"? Bylo však j a s n é , že proces by mohl na W e n d t o v ě straně mít
d ů m nabitý průhlednými zrcadly a elektronickými odposlouchávacími
„nemilé následky, například rozvod... nebo sebevraždu" a ani pro C I A by
zařízeními. K d y ž však W e n d t a j e h o pohledná sekretářka dorazili, o d -
nebyl příjemný.
A g e n t i doprovázející W e n d t a se pokusili získat alespoň nějaké výsled­
byl o m á m e n . Například u amytalu sodného došli výzkumníci k závěru, že
ky a rozhodli se pokusné subjekty nepropustit a vyzkoušet na nich někte­
je ho m o ž n é nejméně nápadně podávat v čokoládovém krému. O k a m ž i ­
ré své vlastní postupy. V podstatě to znamenalo, že je nacpali barbituráty
tě se však objevil problém: Kolik čokoládového krému subjekt spořádá?
a amfetaminy, d o k u d nebyly naprosto zmatené, načež je hypnotizovali
Měl-li si amytal sodný udržet svou účinnost, musel být postupně dodáván.
a pokoušeli se je přesvědčit, že j s o u jejich přátelé. V j e d n o m případě se
Co když ho subjekt sní málo? „Bylo složité," napsal ve zprávě j e d e n ze z a ­
dokonce vydávali za manželku subjektu a předstírali, že je zpátky v S o ­
městnanců C I A , „přimět kohokoliv, že skutečně musí tolik krému sníst."
větském svazu.
Ostatní způsoby podávání znamenaly komplikace. K o l i k upravených
Vezmeme-li v úvahu, že ani j e d e n z hypnotizérů neuměl slovo rus­
cigaret subjekt vykouří? J a k hluboce bude kouř vdechovat? B u d e - l i dávka
ky, takže se na subjekty museli obracet prostřednictvím tlumočníka (a že
příliš nízká, celá operace se stane p o u h o u ztrátou času, bude-li příliš vyso­
v posledním případě byl tlumočníkem, předstírajícím, že je agentovou
ká, p a k o b ě ť prostě o d p a d n e . T y t o techniky skutečně potřebovaly ověření
manželkou, m u ž ) , technika se ukázala j a k o dokonale úspěšná. Podle hlá­
v praxi. Naneštěstí se ukázalo, že to nebude až tak j e d n o d u c h é zařídit.
šení A R T I C H O K E byly získány cenné informace. Protože se však týmy
J e d n í m z největších problémů projektu A R T I C H O K E bylo získání
vyšetřovatelů snažily ze všech sil oprávnit svou existenci, mohl být termín
dostatečného počtu pokusných subjektů pro stále se rozšiřující seznam
„úspěch" používán velmi subjektivně.
výslechových drog. W e n d t ve Frankfurtu zklamal, v j e d n o m měl však
Přestože C I A operaci označila za „obecně neuspokojivou", všichni se
pravdu: lidé, které měl nadrogovat, nebyli stejní j a k o j e h o univerzitní stu­
snažili najít na ní cokoliv kladného. Je m o ž n é vyjádřit jinými než nega­
denti. Šlo o zkušené a nepřátelsky naladěné profesionály. D o b r o v o l n í k ů m
tivními výrazy," ptal se M o r s e Allen, „že pokus byl úspěšný?" N e . C I A
ani vojákům trpícím válečným syndromem se v ničem nepodobali. J a k
nakonec z operace vyvodila důsledky. W e n d t byl vyhozen a financování
mohly týmy projektu A R T I C H O K E odzkoušet své postupy n a t a k o ­
projektu C H A T T E R amerického námořnictva bylo okamžitě zastaveno.
výchto lidech? B y l o zřejmé, že k t o m u potřebují skutečné cizí agenty.
Vlastní p r o g r a m výzkumu séra pravdy C I A však nijak neutrpěl. T ý m y
J a k m i l e však pracovníci projektu A R T I C H O K E požádali zahraniční
projektu A R T I C H O K E přešly do slovní ofenzivy a snažily se své nadří­
rezidentury C I A o informace o možných kandidátech, rozhostilo se na­
zené přesvědčit, že j i m i používané techniky přinášejí významné výsledky.
prosté ticho. N i k o m u se nechtělo riskovat své vlastní cenné informáto­
Z d á l o se, že tato taktika zabrala. J s m e přesvědčeni," stálo ve zprávě z lis­
ry, především p a k pro potřeby beznadějných nešiků, jejichž postupy byly
topadu 1 9 5 2 , „že d o k á ž e m e subjekt udržovat v kontrolovaném stavu po
obecně p o j í m á n y j a k o š a r l a t á n s k é . T ý m y se ocitly na m r t v é m b o d ě .
delší d o b u , než bylo až d o s u d považováno za m o ž n é . " Z p r á v a dále uvá­
K d y ž se j i m nakonec podařilo prorazit do terénu, vyvstal před nimi j e š ­
děla, ž e použitím nových technik dostává C I A m o ž n o s t získávat p o ž a d o ­
tě složitější problém. Jedinou cestou, j a k mohly týmy vyšetřovatelů měřit
vané informace ve „velmi vysokém procentu případů". N a d ř í z e n í uvěřili,
svou úspěšnost, byla aplikace technik, na nichž pracovali. D r o g y m o h o u
že si projekt A R T I C H O K E vede natolik dobře, že „nic není n e m o ž n é " .
lidi zmást a přimět k hovoru, to však nutně neznamená, že b u d o u říkat
Ve zprávách vypracovaných p ř e d fiaskem s W e n d t e m se píše, že techniky
pravdu, a i kdyby, tak jaký bude její poměr? Úplný? Částečný? J a k daleko
projektu A R T I C H O K E j s o u „nepochybně užitečné... D o j d e k m n o h a
je m o ž n é v n á d a k u zajít? M n o h o k r á t se stalo, že C I A subjekty nadopovala
chybám, avšak každý ú s p ě c h těchto p o s t u p ů je dokonale vyváží."
Naneštěstí pro týmy projektu A R T I C H O K E se právě o n o „vyváže­
ní" ukázalo být poměrně pochybným. N a m í s t o toho se objevovala řada
otázek, na které nikdo nedokázal odpovědět. J e d n o u z výhod provádění
až ke kolapsu a bylo je nutné hospitalizovat. Dělalo to snad p o s t u p auten­
tičtějším? M ě l i by dávky snížit, nebo naopak zvýšit? J a k to zjistit?
»»»
výslechů p o d vlivem drog - a vlastně i hlavním důvodem, proč byla taková
pozornost věnovaná nalezení schůdné cesty jejich podání v potravinách -
Otázkou j a k zjistit, zda subjekty p o d narkoanalýzou říkají skutečně
byla skutečnost, že subjekt mohl procesem projít, aniž by si uvědomil, že
pravdu, se zabývali j i ž objevitelé abreaktivních technik, kteří odstartovali
hon na sérum pravdy. W i l l i a m Sargant i Stephen Horsley si brzy povšimli,
užít j a k o d ů k a z u soudu. T e n t o závěr byl postupně přijat všemi právními
že i když amytal i pentothal sodný vytahují na povrch skryté vzpomínky,
systémy na světě.
často vyvolávají i fantazie. Skutečnost byla taková, že ani pro psychiatra,
Oprávněně. J e a n Rolin, autor studie o séru pravdy z roku 1 9 5 0 , d o ­
který svého pacienta velmi dobře znal, nebylo jednoduché odhalit rozdíly*
spěl k závěru, že je stejně tak m o ž n é , aby se nevinní doznali k závažným
H l a v n í m cílem používání barbiturátu u traumatizovaných pacientů
zločinům, j a k o aby zatvrzelí zločinci popírali činy, které bezpochyby s p á ­
bylo potlačit jejich sebekontrolu a přimět je otevřeně hovořit o t o m , co si
chali. „Jakékoliv získané doznání nemusí být pravdivé," napsal, „a i když
myslí a co se j i m stalo. J a k m i l e se v š a k dostali do „hraničního stavu" mezi
se doznání získat nepodařilo, n e z n a m e n á to nutně, že pacient zločin n e ­
v ě d o m í m a s p á n k e m , nedokázali ovládat ani své fantazie. K d y ž začali
spáchal." K t o m u t o názoru se přiklonil i American Journal of Psychiatry
mluvit, veškerá psychologická traumata prostě vyplývala na povrch. A ani
a po něm také Lancet.
Navíc z d e byla vysoká pravděpodobnost, že subjekty p o d narkoana-
pacienti sami netušili, co z toho, co popisovali, byla pravda.
Většina psychiatrů připouštěla, že odhalení vyvolaná d r o g a m i nejsou
lýzou nepromluví vůbec. Studie H e n r y h o Beechera (s n í m ž se znovu s e ­
plně důvěryhodná. E d w i n Weinstein, lékař americké armády, si vybavoval
t k á m e v kapitole 3) z roku 1 9 5 7 odhalila, že když byla subjektům sdělena
případ příslušníka 6 0 1 . roty, který zjevně oslepl v důsledku utrpěného
tajemství s tím, že je nesmí nikomu vyzradit, a poté j i m bylo aplikováno
traumatu. K d y ž byl p o d vlivem barbiturátu dotázán, m u ž přehrál zážitek
některé ze sér pravdy C I A včetně atropinu, pentothalu sodného, amfeta-
z nelítostné bitvy následovaný pátráním po bratrovi, o n ě m ž byl přesvěd­
minů, alkoholu, skopolaminu, morfinu, kofeinu a mezkalinu, samostatně
čen, že padl. M u ž si znovu prožil, j a k klopýtá přes bitevní pole a obrací
či v kombinaci, subjekty odmítly promluvit.
těla padlých, aby bratra našel. J a k m i l e se mu tyto zážitky vrátily, znovu
Všechny tyto autority dospěly k závěru, že abreaktivní „vybavování si"
viděl. D o k t o r Weinstein později zjistil, že pacientův bratr se bitvy ani
má tendenci obsahovat protiklady, nesmyslné představy a fantazie. O d ­
neúčastnil, protože byl tou d o b o u na dovolence ve Spojených státech.
halení získaná p o m o c í narkolepsie m o h o u být pravdivá, nepravdivá nebo
P o d o b n é případy se objevovaly i v civilních nemocnicích. Vydání
se pohybovat kdesi na pomezí. D v a z hlavních propagátorů abreaktivní
roku
terapie v o b d o b í druhé světové války, R o y Grinker a J o h n Spiegel, souhla­
1 9 4 5 zmiňuje větší počet případů, kdy narkoanalýza způsobila fantazíro­
sili s tvrzením, že i k d y ž terapie d r o g a m i nabízí zkratku k dosažení nor­
vání, které bylo zpočátku považováno za pravdu. J e d e n m u ž prohlašoval,
málních terapeutických cílů a p o m á h á vydolovat m n o h é pro psychiatra
že se podílel na ozbrojeném přepadení, přestože tou d o b o u byl prokaza­
užitečné informace, skrývá současně velká rizika. „V některých ohledech,"
ExperimentalJournal of Clinical and Experimental Psychopathology
z
telně úplně jinde. D a l š í ž e n a p a k tvrdila, že má dítě, přestože ve skuteč­
poznamenali, „se nároky na znalosti [psychiatrů] zvyšují, protože m u s e ­
nosti byla prokazatelně bezdětná. Poté, co účinek drog vyprchal a subjek­
jí rozebrat z m a t e n o u směsku pravdy a fantazie v informacích získaných
ty se probraly, byly z m a t e n é a nejisté, co je vlastně pravda.
p o d vlivem d r o g . "
Skutečnost, že „vzpomínky" subjektů p o d vlivem barbiturátu j s o u
Pro W i l l i a m a S a r g a n t a skutečnost, ž e vzpomínky, které takto z í s k á ­
vysoce nevěrohodné, vedla nakonec k vyřazení této techniky při stíhání
vá, m o h o u být často falešné, nepředstavovala p r o b l é m . C í l e m byl výbuch
trestných činů v E v r o p ě i ve Spojených státech. Francouzská Společnost
e m o c í , který je doprovázel, nikoliv pravdivost příběhů. P o z d ě j i d o k o n ­
pro lékařství a právo v roce 1945 stanovila, že doznání získaná p ů s o b e n í m
ce tvrdil, že při vedení pacienta k abreakci m ů ž e být užitečné naplnit
pentothalu sodného j s o u příliš nespolehlivá, n e ž aby je bylo m o ž n é p o -
ho e m o c i o n á l n í m i a násilnými i n f o r m a c e m i , které ve skutečnosti nejsou
* Koncem devatenáctého století na tento problém narazil i Freud, když si řada pacientů
v hypnóze vybavila, že se v dětství stala obětí sexuálního zneužívání. Nejprve se domníval, že
se ocitl na stopě epidemii pedofilie, brzy si však uvědomil, že příběhy, které slyší, pocházejí
z říše fantazie. K podobnému omylu došlo na konci 70. a 80. let, kdy se objevily „potlačené
vzpomínky" na sexuální zneužívání u žen a dětí ve Spojených státech. Jako u Freuda, i ten­
tokrát se prokázalo, že se jedná o pouhé fantazie. Viz kapitola 9.
pravdivé, p r o t o ž e t o n a p o m á h á učinit p o s t u p j e š t ě d r a m a t i č t ě j š í m . P o d ­
le S a r g a n t a nešlo v p o d s t a t ě ani t a k o p ř i p o m e n u t í si události, ale o to
na ni zapomenout, p o m o c i jí z m i z e t v minulosti tak, aby subjekt m o h l
dál žít. Ú č e l e m bylo pacientovi ulevit. A k o m u záleželo na t o m , co se
d o o p r a v d y stalo?
C I A na to však nahlížela jinak. N e z á l e ž e l o jí na abreakci, pídila se po
droze, s jejíž p o m o c í by se dozvídala pravdu. Chemikálie, které mohly
nejvhodnějších," hlásil zpravodajský důstojník v roce 1 9 6 1 , „jsou výstupy
kontaminovány fantazií, překrucováním a l h a n í m . "
vést k pravdě, ke lži, fantaziím, nebo ještě hůře k jejich kombinacím, byly
T é h o ž roku další z pracovníků C I A došel k závěru, že celá honba
k ničemu. P o k u d šlo o látky vyvolávající abreakci, ocitala se C I A v blu­
za „sérem pravdy" byla vlastně p o u h o u ztrátou času. „Ve skutečnosti n e ­
dišti, kde se stěny neustále pohybovaly. M í s t o aby vyšetřovatelé podali
existuje ž á d n é ,sérum pravdy'," napsal C I A placený lékař L o u i s A . G o t t s -
podezřelému koktejl z drog, potřebovali teď analytika nebo psychiatra
chalk, „schopné přimět informátora odhalit všechny informace, které má
schopného oddělit v zastoupení vyšetřovaného fantazie od skutečnosti.
k dispozici." D a l š í m u ž C I A , G e o r g e B i m m e r l e , s ním souhlasil: „Neexis­
T a k o v á t o činnost vyžadovala zdlouhavou přípravu a spoustu informací.
tuje žádný kouzelný nápoj odpovídající obecné představě o séru pravdy."
A k p o d o b n ý m úkolům byly „zásahové" vyšetřovací týmy beznadějně n e ­
N a m í s t o aby s e hledání zastavilo, projekt A R T I C H O K E přecházel
kvalifikované.
k propracovanějším technikám neustále morbidnějšího pátrání po m e ­
»**
Zpravodajské operace závisejí na hodnocení informací: Puká váš
informátor pravdu? Dá se t o m u , co j s t e se dozvěděli, věřit? A nakolik?
Zpravodajci tradičně tyto otázky řešili kombinací zkušeností, p r ů z k u m u
a intuice. H o n e m na sérum pravdy se C I A pokoušela z této rovnice
vyřadit prvek nejistoty. J a k však napsal historik tajných služeb T h o m a s
Powers, lov agentů je umění, nikoliv věda. Právě tuto skutečnost si týmy
projektu A R T I C H O K E odmítaly připustit.
Ž á d n é z e „sér pravdy" zkoumaných C I A nevykazovalo významně
vyšší účinnost n e ž snad nejstarší ze všech: alkohol. O S S k t o m u t o závěru
ve skutečnosti dospěl j i ž v roce 1946 po sérii testů porovnávajících účinek
skopolaminu, kofeinu, benzedrinu, alkoholu a marihuany na „rozvázání"
jazyků. Po 132 pokusech na čtyřiačtyřiceti subjektech se marihuana uká­
zala j a k o nejspolehlivější, těsně po ní v š a k následovala kombinace kofeinu
a alkoholu, tedy piva a kávy.
Alkohol a kofein měly ještě další výhodu, protože většina lidí je alespoň
občas pije, zatímco mnozí j s o u nekuřáci. M a r i h u a n a je navíc ilegální, p r o ­
to byla pro „běžné použití při výslechu" doporučována právě kombinace
piva a kávy. O rok dříve prováděné testy ukázaly, že efektivitu marihuany
je na stupni od 1 do 10 m o ž n é ohodnotit kdesi mezi 1 až 2. J i n ý m i slovy
řečeno, používání „séra pravdy" vykazovalo stejnou účinnost j a k o výslech
b e z jakýchkoliv p o m o c n ý c h látek. „Existují náznaky," psalo se v jiné zprá­
vě, „že naprosté pravdomluvnosti n e m ů ž e být touto metodou dosaženo."
Pokud šlo o barbituráty, C I A si zřejmě uvědomila, že pro p o u ž i ­
tí v praxi nejsou spolehlivé. „ D o k o n c e i za p o d m í n e k pro vyšetřovatele
chanismu účinné kontroly a „kouzelného šému", který by C I A umožnil
přinutit lidi chovat se podle jejích představ.
nč překvapilo. Na o k a m ž i k se zamyslel, a p o t é se A m e r i č a n a zeptal, z d a
Pojídání „masa bohů"
si uvědomuje, o co žádá. Běloch naznačil, že š i j e toho plně v ě d o m . „ D o b ­
rá," odtušil G a r c í a , „jste-li si naprosto jistý..." M u ž i si potřásli r u k a m a
;i rozešli se.
Allanovi bylo chladno a zabalil se do deky. Za několik minut se ke mně
O několik hodin později G a r c í a vyhledal M a r i u Sabinu. „ N a radnici
naklonil a zašeptal: „Gordone, vidím divné věci!" Řekl jsem mu, ať se
přišli nějací běloši," oznámil jí. „Dorazili z velké dálky a hledají V ě d m u . "
nebojí. Já je viděl také. Vidiny začaly.
M a r i a S a b i n a přikývla. H u a u t l a de J i m i n e z ležela uprostřed pustiny
;i v minulosti sem žádní gringos V ě d m u hledat nepřišli. To však nebylo
„ O b j e v h u b způsobujících podivné vize",
všechno, co chtěli. J d e o t o , " pokračoval García, „že j e d e n z nich se tvářil
L i f e , 10. června 1 9 5 7
velmi vážně, přiložil mi ústa k uchu a zašeptal: ,Chci najít Malé rašící ven.'
Nevěřil j s e m t o m u , co slyším." Zakroutil hlavou. „V první chvíli j s e m
pochyboval, ale z d á se, že běloch toho o nich hodně ví."
„Povzbuďse, vnoř se, na všechno kašli!"
Běloch m o ž n á o těchto věcech věděl h o d n ě , určitě však ne tolik j a k o
Timothy Leary
Maria Sabina. T o l i k nevěděl nikdo. Už od doby dospívání, tedy před tak­
řka pětapadesáti lety, byla v ě d m o u vesnice a po celé ty roky představovaly
Malé rašící ven hlavní zbraň v její posvátné lékařské zbrojnici. K d y ž se ve
M a r i a S a b i n a věděla, že cizinci přicházejí, dlouho předtím, n e ž dora­
vesnici dělo něco zlého, poradila se s nimi a řešení se stalo zjevným.
zili. Viděla je blížit se ve snech. N e j p r v e ji překvapily a zašla za G u a d e -
K d y ž M a r i a Sabina snědla Malé rašící ven, dostávala se do světa
lupou Garcíou, manželkou starosty. „ V í d á m divné lidi," řekla jí. „ N e v í m ,
Moudrých, kteří jí radili, j a k řešit problémy a léčit nemoci. N ě k d y ji Malé
co se to děje." V noci ve spánku viděla m u ž e šplhat přes hory na j i h od
rašící ven vyzvedly vysoko nad hory, kde se m o h l a procházet s P á n e m .
H u a u t l a de J i m i n e z . V jejích viděních měli r o z m a z a n é obrysy a nešlo je
Příležitostně s e j í zjevil Ježíšek, směla se však j e n dívat, ne se ho dotknout.
rozeznat, zároveň však bylo zřejmé, že mají bílé tváře, a dokonce ještě
„ D o s t á v á m se do jiného světa," vysvětlovala později, „jiného, n e ž je ten,
bělejší vlasy.
M é n ě schopná v ě d m a by si m o h l a postavy splést s duchy. M a r i a S a b i ­
na v š a k m o c dobře věděla, že o duchy nejde. Byli to cizinci.
K d y ž muži d o vesnice 2 9 . června 1 9 5 5 dorazili, poznala M a r i a Sabina,
že se ve své předpovědi nemýlila. Skutečně to byli cizinci. První z nich byl
středního věku, důstojný p á n s prošedivělými vlasy, ten druhý, mladší, byl
fotograf. Zjevně za sebou měli d l o u h o u cestu. Za nimi se táhla karavana
který z n á m e za denního světla." Byla by ochotná se o tento svět podělit
se dvěma cizinci?
K d y ž se G a r c í a M a r i i Sabiny zeptal, z d a se chce se d v ě m a gringos
sejít, nebyla si jistá, j a k má zareagovat. „Ten m u ž se z d á být upřímný
a dobrý," ujišťoval j i . „Slíbil j s e m , že je zavedu do tvého d o m u . "
J e s t l i to tak chceš," odpověděla, „nemůžu říct ne. J s i starosta a j i ž
dlouho j s m e přátelé."
mul naložených jutovými pytli. M u ž i mluvili dobře španělsky, ale skoro
Později o d p o l e d n e , když G a r c í a dvojici cizinců oznámil, že se s nimi
ani slovo v jazyce k m e n e M a z a t é k ů , c o ž vesnickým d ě t e m u m o ž ň o v a l o
Maria S a b i n a sejde, gringos tím zjevně potěšil. G o r d o n W a s s o n a j e h o
žertovat na jejich účet, aniž by o t o m cizinci věděli.
fotograf A l l a n Richardson se blížili ke konci šestileté cesty.
J a k m i l e se muži ubytovali, p o ž á d a l starší z nich o audienci u staros­
ty, Cayetana Garcíi. V budově radnice si přisunuli křesla k protilehlým
***
stranám dřevěného stolu a posadili se. Po v z á j e m n é m představení běloch
starostu požádal, z d a s n í m m ů ž e hovořit důvěrně. García ho vyzval, ať
W a s s o n o v a p o u ť začala v lednu 1 9 4 9 , kdy j e h o manželka Valentina
začne. M u ž se předklonil a zašeptal M e x i č a n o v i do ucha cosi, co ho zjev-
poslala dopis britskému válečnému básníkovi a autorovi divadelních her
Robertu Gravesovi. G r a v e s o v a o d p o v ě ď a události, k n i m ž následně d o ­
Richardson scénu pro příští generace vyfotografoval. W a s s o n sebral
šlo, měly sehrát nečekaně bizarní roli v kultuře následujícího půl století.
hrst hub a opatrně je uložil do zvlášť k t o m u t o účelu vyrobené kartónové
A n i ž by to Graves či W a s s o n tušili, ovlivnili i výzvědné operace na o b o u
krabice.
březích Atlantiku.
V o s m hodin večer se muži vrátili do G a r d o v á d o m u , kde na ně j i ž
W a s s o n a j e h o manželka, o b a mykologové amatéři (ona dětská lé­
čekala M a r i a Sabina. K d y ž j í W a s s o n houby ukázal, V ě d m a j e j e d n u p o
kařka, on viceprezident u firmy J. R M o r g a n ) , tehdy sepisovali učebnici
druhé z krabice vyndala, hladila je a potichu k nim v jazyce m a z a t é k p r o ­
o houbách. N e d l o u h o předtím četli Gravesovu hru Já, Claudius, v níž ti­
mlouvala.
tulního hrdinu otráví j e h o choť A g r i p p i n a . Podle Gravese byl smrtelný
O b ř a d začal ihned poté. M a r i a S a b i n a se posadila se skříženýma n o ­
j e d výtažkem z houby. Nevíte n á h o d o u , ptala se ho v dopise Valentina,
h a m a na matraci před p o d o m á c k u vyrobeným oltářem s kyticí a o b r á z ­
j a k o u houbu A g r i p p i n a použila?
A ukázalo se, že to R o b e r t G r a v e s ví. H o u b y ho zajímaly od o k a m ž i ­
ku, kdy j e d n o u na p o d z i m ještě j a k o malé dítě olízl roztok s jedovatou
k e m Ježíše. Podávala se horká čokoláda. V ě d m a vyndala houby z krabice,
očistila je od hlíny a za tichého zaříkávání je držela nad kouřem z k o p á l o vého kadidla. P a k je po dvou podala k a ž d é m u z přítomných.
h o u b o u určený na lapání m u c h , popálil si ústa a natekl mu jazyk. H o u b o u ,
W a s s o n , který si uvědomoval, že se právě stává prvním bělochem
která měla na svědomí C l a u d i o v u smrt, napsal W a s s o n o v ý m , byla takřka
účastnícím se rituálu tak tajného, že většina odborníků popírala j e h o
jistě Amanitaphalloides - m u c h o m ů r k a zelená.
existenci, byl očekáváním „napjatý k prasknutí". Richardson tolik nadšení
Protože věděl, že se Wassonovi zajímají o houby s podivnými farma-
necítil. N e ž odjel do M e x i k a , slíbil manželce, že nebude dělat ž á d n é hlou­
kologickými vlastnostmi, poslal j i m Graves v roce 1952 článek o jakési
posti, například se účastnit obřadu spočívajícího v pojídání jedovatých
houbě, která se v dávnověku pojídala v M e x i k u při náboženských svátcích.
hub 150 mil od nejbližší nemocnice. „ M ů j B o ž e , " z a m u m l a l si pro sebe,
Poslední zmínky o ní se nacházely v zápisech konkvistadorů, botanikům
když dostal první dvě houby. „ C o by t o m u M a r y řekla?" H o u b y si vzal,
ani cestovatelům s e j i pět set let nedařilo najít, a byla tudíž považována za
vložil je do úst a začal žvýkat.
pouhou součást mytologie. V akademických kruzích se však stále častěji
M ě l y hořkou štiplavou c h u ť se zatuchlým o d é r e m , který se držel
objevovaly důkazy pro tvrzení, že by nakonec přece jen m o h l a být skuteč­
v nose j a k o bublinky z limonády. Všichni v místnosti h o u b y jedli v ti­
ná. Existovala dokonce možnost, že p o d o b n é náboženské obřady se nadá­
chosti, s výjimkou G a r d o v á otce E m i l i a , který mlaskal a prudce trhal
le praktikují. H o u b y však přesto zahalovala mlha tajemství. J e d i n é , co se
hlavou. K d y ž k a ž d ý snědl šest párů, dostali W a s s o n s R i c h a r d s o n e m p o ­
o nich vědělo, psal Graves, bylo j m é n o , p o d n í m ž byly zmiňovány ve š p a ­
kyn, aby zůstali potichu sedět v koutě. M a r i a S a b i n a a její dcera k a ž d á
nělských kronikách ze šestnáctého století: Teonanákatl - „maso bohů".
G o r d o n a Valentina W a s s o n o v i se rozhodli pustit se do pátrání. Vě­
snědly šestadvacet hub, a n e ž polkly poslední pár, pokřižovaly se. P a k
všichni čekali.
děli, že p o k u d tyto houby skutečně existují, p a k je b u d e p r a v d ě p o d o b ­
O půlnoci M a r i a S a b i n a zhasla svíčku a místnost se ponořila do tmy.
ně m o ž n é najít v horské oblasti O a x a c a , asi 1 5 0 mil jihovýchodně od
J e d i n ý m z v u k e m teď byl její tichý rytmický zpěv doprovázený vrzáním
M e x i c o City. V letních měsících 1 9 5 3 a 1 9 5 4 se vydali do této oblasti
cikád venku.
na výpravy. Při návštěvách v G r a v e s o v ě d o m ě na M a l l o r c e mu svá d o b ­
O půl hodiny později se o b ě m a cizincům udělalo zle. B ě h e m několika
rodružství popisovali a žádali ho o rady. A teď, v roce 1 9 5 5 , měli na své
dalších hodin musel Richardson třikrát vyběhnout z místnosti a vyzvra­
pouti dorazit k cíli.
cet se. W a t s o n dvakrát. Ve tmě bylo slyšet, j a k ven chodí zvracet i ostatní
Ve vesnici H u a u t l a de J i m i n e z odvedli C a e t a n o García a j e h o dva
muži. M a r i a S a b i n a se několikrát předklonila, našla ve t m ě W a s s o n o v u
bratři W a s s o n a do široké strže, kde našli h r o m a d u šustí z cukrové třtiny,
ruku a sevřela j i . A s i o půl třetí se Richardson začal nekontrolovatelně
uprostřed níž rostla velká kolonie hub. G a r c í a na ně ukázal špinavým p r s ­
chvět. D o s t a l přikrývku a zabalil se do ní. Za několik minut se naklonil
t e m . Jsíti-šeto" oznámil. Malé rašící ven. W a s s o n objevil m a s o b o h ů .
k Wassonovi. „ G o r d o n e , " zašeptal, „vidím divné věci."
W a s s o n se k němu ve t m ě otočil. „ N e m ě j strach," uklidňoval svého
přítele. , J á také." Vidiny začaly.
Předtím, než houby snědli, dohodli se W a s s o n s Richardsonem, že se
niku, „že j s e m se zbláznil. Ocitl j s e m se v j i n é m světě, na j i n é m místě, v j i ­
ném čase. Tělo nic necítilo, bylo b e z života, připadalo mi cizí. U m í r á m ? "
I .átku pojmenoval diethylamid kyseliny lysergiové - 2 5 , krátce L S D .
ve j m é n u vědy pokusí se s y m p t o m y bojovat, aby mohli stanovit, j a k účin­
Zprávy o j e h o objevu však podivným z p ů s o b e m zapadly. H o f m a n n se
ná droga m ů ž e být. J a k m i l e však začala působit, zjistili, že jí vzdorovat
v té době coby zaměstnanec S a n d o z Pharmaceuticals v Basileji pokoušel
nejde.
najít stimulant krevního oběhu, který by m o h l být užitečný v porodnictví.
Ať měli oči otevřené nebo zavřené, v z o r n é m poli se j i m objevovaly
obrazy. N ě k d y přicházely rychle, j i n d y pomaleji. Dvojice nad nimi neměla
I 'o svém prvním neuvěřitelném „tripu" uznal, že účinky L S D neodpoví­
dají zadání a odložil drogu stranou. Vrátil se k ní až v roce 1 9 4 8 .
kontrolu. Ze začátku šlo j e n o výrazné geometrické vzory zářivých barev,
Švýcarskému chemikovi začalo být poměrně brzy zřejmé, že j e h o
které se však brzy rozvinuly v trojrozměrné živé halucinace. Ve W a s s o -
nová droga je nezvykle silná. J e d i n á z n á m á látka s p o d o b n ý m i účinky,
nově případě šlo o nádherné paláce s arkádami, překrásnými zahradami
ledy mezkalin, byla pět tisíckrát až deset tisíckrát slabší. Jakákoliv droga
a stěnami zdobenými onyxem a drahokamy. V j e d n o m okamžiku se p o d í ­
účinná v tak malých dávkách stála za výzkum a v S a n d o z u se rozhodli
val na kytici na oltáři, aby zjistil, že hledí tváří v tvář mytologické příšeře
/jistit, co vlastně L S D je a co dokáže.
táhnoucí královský kočár.
Vidiny však znamenaly j e n začátek. Richardson s W a s s o n e m brzy věci
H r s t k a vědců, která se na konci čtyřicátých a začátkem padesátých
let L S D zabývala, se především pokoušela zjistit povahu halucinací, které
už pouze neviděli, oni je i cítili. J a k o by se j i m popletly smysly, začala
látka způsobovala. M n o h ý m připadalo, ž e L S D navozuje stav d o č a s n é h o
dvojice slyšet barvy a vidět zvuky. Z p ě v M a r i i Sabiny nabyl fyzické p o ­
šílenství a spouští přeludy p o d o b n é t ě m , j i m i ž trpí lidé nemocní schizo­
doby a vznášel se v místnosti, j a k o by byl něčím, co Richardson s W a s s o ­
frenií. Jestliže by to byla pravda, nabízela by se v ý z k u m n í k ů m jedinečná
nem m o h o u chytit do rukou. O b r a z y byly tak zřetelné, že o b ě m a m u ž ů m
příležitost k průlomu do světa duševních chorob. Bylo by například m o ž ­
připadalo vše, co až d o s u d viděli, j a k o rozmazané a nedokonalé. O b a se
né, že schizofrenici mají genetickou poruchu nutící jejich tělo produkovat
opakovaně natahovali, aby chytili to, co viděli, j e n aby vzápětí zjistili, že
malé dávky L S D , vyvolávající halucinace a symptomy, které n e m o c n é po
se obrazy rozplývají ve t m ě a znovu se objevují m i m o dosah jejich rukou.
celé generace nutily žít v zařízeních pro mentálně choré. P o k u d by tedy
W a s s o n si najednou uvědomil, že se stěny d o m u rozletěly nebo rozpus­
chemici dokázali vyvinout protilátku proti účinkům L S D , schizofrenie
tily a duše mužů uvnitř byly ohromnou rychlostí katapultovány nad džun­
jako taková by se stala minulostí. Sice šlo o velký požadavek, přesto se
gle jižního M e x i k a a do hor, sahajících hřeben za hřebenem až k nebi.
jednalo o nejslibnější naději v historii tohoto onemocnění.
Za normálních okolností výmluvný člověk najednou po návratu d o m ů
zjistil, že nedokáže svou zkušenost odpovídajícím z p ů s o b e m popsat.
„V okamžiku, kdy se tak výrazně z m ě n í z p ů s o b našeho vnímání," napsal
později, „slova selhávají. J a k můžete ž e n ě , která se narodila slepá, popsat,
Psychiatři však nebyli sami, kdo se o dočasné šílenství způsobované
L S D zajímali. V š e sledovali i jiní, m n o h e m tajuplnější výzkumníci.
•**
j a k é to je vidět?" T o , co prožil v mexické vesnici, mu podle j e h o vlastních
slov „otřáslo duší".
Zážitky W a s s o n a a Richardsona v š a k nebyly unikátní. Bílí muži che­
P r o g r a m y B L U E B I R D a A R T I C H O K E odvedla Ústřední zpravo­
dajská služba pionýrskou práci v oblasti v ě d o m é h o navozování nestabil­
micky vyvolané halucinace znali. Ve skutečnosti j i ž před dvanácti roky ve
ního duševního stavu coby prostředku vyšetřování. J a k m i l e do Spojených
Švýcarsku objevil Albert H o f m a n n farmakologické vlastnosti chemické­
států dorazily zprávy o magické droze, která zřejmě dělá z lidí šílence,
ho derivátu námelu, když ho nedopatřením ochutnal, a poté cestou d o m ů
bylo p o u z e přirozené, že se o ni tajná služba začala zajímat. Ve srovnání
venkovskou krajinou u Basileje prožil snad nejpodivnější j í z d u na kole.
s L S D se mezkalin, amytal sodný, pentothal sodný i ostatní z a t í m z k o u ­
„ O v l á d l mě strach," napsal H o f m a n n později do svého laboratorního d e -
mané drogy jevily j a k o čajíček pro děti.
H l a v n í m hybatelem většiny experimentů C I A s ovládáním mysli se
Společnost pro výzkum lidské ekologie, Geschickterova nadace lékařské­
počátkem padesátých let stal ředitel Technických služeb C I A Sidney
ho výzkumu a N a d a c e J o s i a h a M a c y h o mladšího nabízely granty a p o d ­
Gottlieb, třiatřicetiletý doktor chemie a velmi nadaný m u ž , který však
poru a povzbuzovaly vědce v m n o h a oborech, které Ústřední zpravodaj­
v soukromí žil natolik nezvykle, že by se nikdy nemohl stát hrdinou
ská služba považovala za pro své potřeby užitečné. V ý m ě n o u za peníze se
špionážních románů. Bydlel na farmě kus cesty od W a s h i n g t o n u D. C.
těchto od institucí očekávalo, že výsledky výzkumů b u d o u předávat C I A .
a choval t a m vlastní dobytek, vyráběl sýr a pil výhradně kozí mléko. N a ­
V rámci nového a zřejmě i nejznámějšího projektu C I A zaměřeného
rodil se s koňskou nohou a trpěl výraznou koktavostí. Byl posedlý lidový­
na vymývání m o z k ů , nazvaného M K U L T R A * , j e h o ž rozjezd schválil ře­
mi tanci a podstatnou část svých služebních cest do zahraničí placených
ditel C I A Allen D u l l e s v dubnu 1953, zajišťovaly důvěryhodnost a bez­
z peněz C I A věnoval hledání nových tanečních kroků. T y t o j e h o libůstky
pečí při hledání nových technik ovládání mysli nastrčené organizace C I A .
spolu s německy znějícím j m é n e m způsobily, že se od s a m é h o počátku
Pracovník C I A D a v i d R h o d e s , který j e d n u z těchto nastrčených společ­
stal středobodem všech konspiračních teorií ohledně výzkumu vymývání
ností vedl, později řekl: „ K d y ž j s m e si třeba j e d n o u ráno koupili Newsweek
m o z k ů prováděných C I A .
a zjistili, že ten a ten provádí cosi zajímavého v té či oné oblasti, prostě
Je však třeba přiznat, že tyto teorie nebyly daleko od pravdy. Ke G o t t -
jsem zvedl telefon a řekl: J s e m zástupcem Nadace pro lidskou ekologii
liebově práci pro C I A patřil i vývoj smrtících patogenů pro různé akce po
a vaše práce mě zaujala. M o h l bych za vámi zajet a poobědvat s vámi?', což
celém světě, včetně pokusu o vraždu konžského prezidenta Patrice L u -
bylo v té době o hodně jednodušší, než prohlásit: J s e m od C I A . . . ' "
mumby v roce 1960. Gottlieb tehdy zvolil vhodnou smrtelnou africkou
Z a t í m c o někteří badatelé přesně věděli, jaký je skutečný zdroj jejich
bakterii, kterou osobně do Konga odvezl, akce však byla nakonec odvo­
tíTantů, většina příjemců p e n ě z vůbec netušila, že jejich účty platí C I A ,
lána. Dále měl na svědomí odeslání kapesníku napuštěného omamují-
a neuvědomovali si ani širší souvislosti svého výzkumu. „V řadě přípa­
cí látkou příslušníkovi irácké armády podezřelému ze špionáže pro Rusy
dů," píše se v j e d n é ze zpráv, „musí být práce prováděna jednotlivci, kteří
i záměrnou skartaci celého archivu experimentů C I A s vymýváním mozků
o zájmu C I A nevědí a neměli by se o n ě m dozvědět." Poskytováním p e ­
v roce 1973, když hrozilo, že by zprávy o nich mohly proniknout na veřejnost.
něz nic netušícím příjemcům C I A chránila sebe i samotné vědce. Proč j i m
Nezapomenutelné bylo i jeho výsměšné prohlášení před senátním výborem
vykládat, že pracují pro tajnou službu, když není nutné, aby to věděli?
Franka Churche v roce 1975, kde tvrdil, že zapomněl všechno z toho, čím se
Při ukončení programů výzkumu vymývání m o z k ů se ukázalo, že
posledních pětadvacet let zabýval. Nikoho by proto nemělo překvapit, že to
Ústřední zpravodajská služba uzavřela smlouvy s osmdesáti jednotlivý­
byl právě Sidney Gotdieb, kdo C I A na existenci L S D upozornil.
mi institucemi, včetně čtyřiačtyřiceti vysokých škol a univerzit, p a t n á c ­
Z p r á v a o L S D d o C I A dorazila pravděpodobně v listopadu 1 9 5 1 , k d y
ti výzkumnými odděleními soukromých firem, dvanácti nemocnicemi
externí poradce informoval j e d n o h o z agentů, že výzkum, který ohledně
či klinikami a třemi věznicemi. Na výzkumu L S D se nejvíce podílelo
L S D provádí, m á „velký v ý z n a m pro národní bezpečnost". O k a m ž i t ě byly
Středisko výzkumu závislostí v L e x i n g t o n u ve státě Kentucky, v ý z n a m n é
podniknuty kroky k získání vzorku a brzy dorazila zásilka s malou l a h ­
odvykací středisko, charakterizované šéfem Ú ř a d u pro narkotika H a r r y m
vičkou drogy, z a k o u p e n á v zastoupení programu A R T I C H O K E z nevy-
Anslingerem j a k o „místo spasení", kde byli chovanci nuceni poprat se se
sledovatelných fondů ve Švýcarsku. Pisatel zprávy se obdivné zmiňoval,
* V rámci hledání látek, které by mohly v konečném důsledku zajistit „kontrolu chování
a vyvolávání abnormálního chování", sponzoroval projekt M K L U T U R A 149 „podprojektů" týkajících se halucinogenních drog, smyslové deprovace (viz kapitola 4), programování
agentů v hypnóze (viz kapitola 5) a podprahového vnímání (viz kapitola 6). Další granty
byly poskytnuty na analýzy rukopisu, kouzelnické triky) pro potřeby nenápadného dávko­
vání drog po pití cizím agentů), odečítání ze rtů, chemické vyvolání stresu, stimulaci mozků
opic rádiovými vlnami, otřesy mozku (pokusy byly prováděny na mrtvolách romístěných
v příslušné vzdálenosti od výbuchu, viz kapitola 7) a mnoho dalších technik z oblasti tak­
zvané „černé psychiatrie".
že droga je „bez chuti a zápachu, a tudíž je m o ž n é ji skrýt v jakémkoliv
nápoji, teplém či studeném". „Silná dávka," poznamenal rovněž, se „klid­
ně vejde na špičku jehly".
Pro C I A se prvním cílem stalo její odzkoušení. Pro p o d o b n é účely
j i ž měla vytvořenou síť „charitativních" předsunutých organizací zabýva­
jících se farmakologickým v ý z k u m e m v nemocnicích a na univerzitách.
svou závislostí a zvítězit nad ní, a teprve p a k byli propuštěni zpátky do
lolyon W e s t pokusil vyvolat „šílenství říje", při n ě m ž sloní samci v době
společnosti. P o d vedením lékaře H a r r i s e Isbella placeného C I A se tu však
I i.iření ztrácejí r o z u m , a p o m o c í injekční šipky vpravil do sedmitunového
dělo cosi naprosto odlišného.
sloního býka j m é n e m T u s k o v zoologické zahradě O k l a h o m a C i t y 3 0 0
D o h o d a zněla prostě a j a s n ě . C I A potřebovala místo pro testování ne­
i i sic mikrogramů drogy. Podle W e s t o v a hlášení o události T u s k o pět m i ­
bezpečných a potenciálně návykových drog a Isbell měl k dispozici velký
nut po výstřelu „zatroubil, ztěžka padl na pravý bok, defekoval a dostal
počet drogově závislých, kteří si nemohli stěžovat. Od začátku p a d e s á ­
se do stavu epilepsie". W e s t mu okamžitě poskytl první p o m o c ve formě
tých let proto Ústřední zpravodajská služba do Kentucky posílala L S D
injekce 2 8 0 0 miligramů thorazinu, následovanou dalším barbiturátem
a řadu dalších potenciálně nebezpečných narkotik, aby z d e byly testovány
pentobarbitalem s o d n ý m , zvíře se mu však zachránit nepodařilo. T u s k o
na lidských pokusných králících. S cílem najít dostatek „dobrovolníků",
po půlhodině pošel.
j i m Isbell nabízel zároveň dávky jejich „běžné" drogy. D o c h á z e l o tak k si­
O d h l é d n e m e - l i od p o k u s ů na slonech, hlavním výsledkem širokého
tuacím, kdy závislé osoby potrestané za užívání drog dostávaly za užívání
výzkumu d r o g v padesátých letech financovaného C I A byla skutečnost,
těchto drog spolu s dalšími d r o g a m i zaplaceno.
že L S D a další potenciálně užitečné drogy byly zakrátko testovány po c e ­
M e z i odtajněnými d o k u m e n t y projektu M K U L T R A j e m o ž n é nalézt
lých Spojených státech. C I A se podařilo napojit p ř í m o na některé z n e j -
celé stohy materiálů od Isbella, p o d r o b n ě popisujících, j a k é různorodé
lepších světových farmakologů, p ř i č e m ž všichni posílali své zprávy do
směsi svým svěřencům v Kentucky ordinoval. Ze z n á m é h o hlášení pro
různých kanceláří ve W a s h i n g t o n u D. C. Poté, co se Ústřední zpravodaj­
C I A z února 1963 je m o ž n é vyčíst j e h o nejistotu ohledně účinků nové
ská služba v roce 1 9 4 9 přestěhovala do svého současného sídla v L a n g l e y
látky: „Pošlu V á m d o p i s , " hlásil, „jakmile budu mít příležitost tu věc p o d a t
ve státě Virginia, stala se její budova epicentrem do té doby nevídaného
j e d n o m u či dvěma lidem..."
výzkumného úsilí zaměřeného na odkrytí tajemství halucinogenů.
L S D s e stalo j a s n ý m favoritem. Isbell navrhoval podávat drogu svě­
Vědecké z k o u m á n í L S D probíhalo úspěšně a existoval dostatek d ů ­
řencům v různých dávkách a v některých případech také společně s jiný­
kazů pro tvrzení, že droga n e m ů ž e mít smrtící účinky. Pracovníci p r o ­
mi drogami, o nichž se domníval, že by mohly účinkovat j a k o protilátky.
jektu M K U L T R A se rozhodli, že ji vyzkouší sami na sobě. V některých
Z p r á v a ze 14. července 1 9 5 4 uvádí p o d r o b n é výsledky j e d n o h o z j e h o
případech bylo toto rozhodnutí způsobeno nedostatkem dobrovolníků
známějších pokusů, b ě h e m n ě h o ž s e snažil zjistit, j a k velkou dávku L S D
v nemocnicích, kde se droga posuzovala, častěji však zřejmě byla příči­
je lidský organismus schopen fyzicky vstřebat:
nou obyčejná zvědavost. Výsledek se dal předvídat: pracovníci C I A , kteří
s L S D získali osobní zkušenost, docházeli k závěru, že si místo v jejich
Naše pokusy ohledně tolerance L S D - 2 5 probíhají hladce, i když jejich
výsledky mě stále ještě svým způsobem překvapují, protože znamenají
arzenálu určitě zaslouží.
D a l š í m k r o k e m bylo ověřit účinek d r o g y na lidech, kteří o t o m nevě­
nejzajímavější projev tolerance k droze, s jakým jsem se kdy setkal. M á m
děli. Podle J o h n a M a r k s e se pracovníci v některých kancelářích d o h o d l i ,
7 pacientů, kteří drogu dostávají déle než 42 dnů... u všech sedmi se pro­
že si m e z i sebou m o h o u kdykoliv v z á j e m n ě n a m í c h a t d r o g u do pití. N e ­
jevuje výrazná tolerance fyzických i duševních účinků drogy.
fungovalo to v š a k tak dobře, j a k čekali. Z a t í m c o někteří zjistili, že s jejich
Pokusili jsme se tuto toleranci překonat podáváním dvojnásobných, troj­
pitím kdosi manipuloval, a dokázali se s účinkem d r o g y vypořádat, jiní to
násobných a čtyřnásobných dávek...
prostě nezvládali. Při j e d n é příležitosti p o p a d l pracovníka C I A záchvat
paniky a vyklopýtal z kanceláře ven do rušného provozu ve W a s h i n g t o n u
N a k o n e c zmiňovaných s e d m m u ž ů užívalo L S D p o d o b u s e d m a s e -
D . C . L i d é z projektu M K U L T R A o k a m ž i t ě spustili horečnaté pátrání
dmdesáti dnů, č í m ž se pokus zaručeně kvalifikoval mezi ty nejděsivější
a prohledali skoro celé m ě s t o , až ho nakonec objevili s c h o v a n é h o p o d
a nejbizarnější, j a k é byly do té doby uskutečněny. O tuto pochybnou p o ­
fontánkou na d r u h é m břehu řeky P o t o m a k . Protože v š a k byl n e š ť a s t ­
ctu přišel až v roce 1 9 6 2 , kdy se výzkumník placený C I A doktor L o u i s
ník přesvědčený, že všechna k o l e m projíždějící auta j s o u příšerné o b -
ludy s fantaskníma zářícíma o č i m a , které se ho snaží dostat, dalo j e h o
Britská zpravodajská služba si nebyla jistá, j a k se k nové droze postavit,
k o l e g ů m h o d n ě práce přesvědčit h o , aby vylezl ven. „V t o m o k a m ž i k u
a proto se obrátila na člověka, jehož považovala za odborníka, na profeso­
bylo opravdu těžké," v z p o m í n á j e d e n z veteránů projektu M K U L T R A ,
ra Joela Elkese, vedoucího katedry experimentální psychiatrie na univerzitě
„přesvědčit h o , že j e h o přátelé j s o u skutečně přáteli... Vyvinula se u něho
v Birminghamu. Elkes, uprchlík z Litvy, katedru v roce 1951 založil a zabý­
silná paranoia."
val se výzkumem účinku různých drog na mozek. V roce 1954 provedl první
O b č a s n é incidenty zjevně nadšení C I A nad novou drogou neochladily. Ostatní pokusy totiž probíhaly úspěšně. V červnu 1 9 5 4 bylo j e d n o ­
sérii testů antipsychotika chlorpromazinu (Largactilu) a zapsal se tak do dě­
li n. D n e s je považován za jednoho z otců zakladatelů psychofarmakologie.
mu důstojníkovi sděleno několik „tajemství" s tím, že je nesmí prozradit,
Za války E l k e s a j e h o kolegové v B i r m i n g h a m u z k o u m a l i lidské ner­
a následně mu bylo p o d á n o L S D . Prakticky okamžitě „ze sebe všechno
vové spoje, c o ž je přivedlo k cholinesteráze - e n z y m ů m způsobujícím
vysypal". C I A došla k závěru, že droga má na poli „zjišťování pravdy a zís­
uvolnění svalů po stahu. Jejich práce brzy nabyla širšího n e ž j e n akade­
kávání přesných informací b ě h e m výslechu od subjektů p o d j e j í m vlivem"
mického významu. Poté, co nacisté vyvinuli novou generaci nervových
skutečně velký potenciál. Z ř e j m ě se nejednalo o pouhé plané tvrzení,
chemických látek, upoutala práce na cholinesteráze p o z o r n o s t na nejvyšší
protože bezpečnostní oběžník z prosince 1 9 5 4 výslovně upozorňoval, že
úrovni a E l k e s obdržel pozvání z W h i t e h a l l u .
„testování ve vánočním punči, který se obvykle podává na vánoční firem­
Elkesovi je dnes devadesát dva let, žije na Floridě a v ý z n a m svých
ní párty" n e m á být podporováno. Podávání L S D nic netušícím obětem
objevů si vybavuje. „Vojenská zpravodajská služba nás informovala
uvnitř (i m i m o ) C I A v š a k ještě nějaký čas pokračovalo a mělo zničující
o tajemstvích německé práce na chemických zbraních," říká. „Byli j s m e
důsledky.
požádáni, abychom se zabývali anticholinesterázami D F P , T E P P a tak
A m e r i č a n é mezitím začali vyvíjet organizované úsilí, aby do výzkumu
p o d o b n ě . " Britské experimentální středisko chemické obrany ( C D E E )
v Porton D o w n ve Wiltshire Elkesovi posílalo různé látky, profesor sle­
L S D zapojili také Brity.
***
doval, j a k pracují uvnitř m o z k u , a zasílal pravidelná hlášení. Podle j e h o
slov šlo o „ m o n o t ó n n í " práci, C D E E mu však prostřednictvím minister­
stva zásobování poskytovalo „poměrně nevelký grant".
Britské výzvědné kruhy se o existenci L S D a j e h o potenciálu popr­
V zimě 1 9 5 2 musel Elkes ulehnout s nachlazením a v posteli se probíral
vé dozvěděly od profesora anesteziologie univerzity H a r v a r d H e n r y h o
lékařskou literaturou, v níž narazil n a j e d e n z prvních publikovaných člán­
Beechera na počátku roku 1 9 5 2 . Beecher, který od konce druhé světové
ků o L S D . Co si přečed, ho šokovalo: „ K d y ž j s e m se dostal k dávkování,
války pracoval j a k o poradce US A r m y v lékařských otázkách, byl zřejmě
málem j s e m vyletěl z kůže!" Podle zprávy mělo být L S D účinnější i v m e n ­
tím, kdo O S S poprvé upozornil na pokusy s d r o g a m i pravdy prováděné
ších dávkách než strychnin či kyanid. O k a m ž i t ě došel k závěru, že se musí
nacisty v D a c h a u . V j e h o soukromých materiálech na H a r v a r d u byly n a ­
jednat o tiskovou chybu. Ž á d n á lidem z n á m á droga nemůže mít tak silné
lezeny podrobné údaje o zkouškách mezkalinu.
účinky v tak nízkých dávkách. Zavolal recenzentovi článku a řekl m u , že
Na jaře 1 9 5 2 Beecher podnikl pracovní cestu do E v r o p y a nějakou
m u unikla chyba, jenže vzápětí m u bylo poměrně j a s n ě vysvětleno, ž e L S D
d o b u se zdržel v Berlíně, kde působil j a k o poradce amerických o z b r o ­
tak silné skutečně j e . „Říkám mu: .Tvrdíte tedy, že je k dispozici droga,
jených sil „v otázkách národní bezpečnosti". J e h o další zastávkou byla
která tak výrazně ovlivňuje mentální funkce v dávkách pouhých milióntin
švýcarská Basilej, sídlo S a n d o z Pharmaceuticals a d o m o v L S D . Poté p o ­
gramu?' A on mi odpověděl: A n o . ' T a k to mě doopravdy zaujalo." Elkes se
kračoval do A n g l i e , kde byl za „služby v ě d ě " j m e n o v á n čestným členem
spojil se S a n d o z Pharmaceuticals a objednal si dodávku látky k výzkumu.
Královské lékařské společnosti. V L o n d ý n ě se rovněž sešel se zástupci
J a k m i l e L S D d o B i r m i n g h a m u dorazilo, chtěl s e E l k e s i j e h o tým
britského Společného výboru pro zpravodajskou činnost a sdělil j i m n o ­
dozvědět, co dokáže. První test, kdy profesor experimentoval s á m na sobě,
vinku o existenci L S D .
proběhl na Štědrý den. Polkl dávku půl mikrogramu na kilogram své váhy
a čekal, co, p o k u d vůbec něco, se stane. Netrvalo dlouho a výsledek se
iclnému": fotografie se dostaly do rukou děvčat v baru a servírek. B ě h e m
dostavil. „Vstupujete do jiného světa," říká dnes. „Prostě j a k o byste prošli
večeře kolovaly, aby je každý viděl. C e l é to tak trochu připomínalo vtip.
zrcadlem. Vidění bylo narušené, všechno se chvělo... barvy byly velmi vý­
„Všichni se velmi dobře bavili. H o d n ě j s m e se nasmáli."
razné... svět vypadal podivně a jinak... Je poměrně pochopitelné, j a k tato
droga mohla vést k náboženským praktikám."
N á s l e d u j í c í h o d n e , v úterý ráno, odvedli o b a m u ž e do j i n é l a b o r a loře vybavené B u n s e n o v ý m i k a h a n y a laboratorními stoly. C e k a l i t a m
Z a různých okolností požilo L S D patnáct členů Elkesova týmu. B r z y
na ně d v a m u ž i v civilních šatech a bílých pláštích se d v ě m a sklenicemi
zjistili, že účinek drogy se výrazně zvyšuje, je-li přijímána p o d blikajícími
vody v rukách. D v o j i c e m ě l a v o d u vypít. „Prozradili n á m , že v té v o d ě
světly. E l k e s došel k názoru, že účinky j s o u velmi p o d o b n é stavu vyvo­
něco j e , " v z p o m í n á W e b b . „ Ř e k l i : . C h c e m e zjistit, j a k n a t o b u d e t e r e ­
lanému „masivní senzorickou deprivací". T o t o zjištění mělo mít později
agovat.' " M a r r s W e b b e m si od nich sklenice vzali a p o s l u š n ě vypili
zajímavé důsledky (viz kapitola 4 ) .
jejich o b s a h .
N e d l o u h o po těchto pokusech byli Elkesovi sponzoři z Porton D o w -
Krátce poté, co vodu vypili, začali j i m muži v bílých pláštích klást
nu kontaktováni tajnou službou M I 6 a dostali úkol provést vlastní pokusy
rychle za sebou otázky: J a k v á m j e ? " „Jak se cítíte a co cítíte?" W e b b p r o -
s L S D , zaměřené především na j e h o m o ž n é využití při výsleších. J e d n í m
lilásil, že necítí nic. Pak se najednou začal nahlas smát. Stejně tak Marr.
z pokusných králíků se stal D o n W e b b , devatenáctiletý desátník Royal
Nedokázali přestat a nedokázali ani říct, co j i m připadá tak směšné. O d ­
Air Force. Na jaře 1953 náhodou narazil na kolegu, který se nedávno
vedli je do j i n é místnosti a znovu j i m kladli otázky, kromě smíchu z nich
zúčastnil jakýchsi pokusů v Porton D o w n u . Uložili ho tehdy do postele
ile nic nedostali. N a k o n e c j i m přikázali vrátit se zpátky na ubikace.
a snažili se ho podchladit. Tvrdil, že to bylo j a k o utéct za školu. Přiměl
W e b b a , aby se také přihlásil j a k o dobrovolník.
Večer na ubikaci oba muži zjistili, že mají krví podlité oči, c o ž ovšem
•hledali nesmírně zábavným. K d y ž se j i c h ostatní, kteří celý den pobíhali
W e b b si p o d a l přihlášku a obdržel jízdenku ze S o u t h a m p t o n u do S a -
po cvičišti, ptali, co se s nimi dělo, W e b b s M a r r e m nevěděli. J e n se smáli.
lisbury, kde se připojil ke skupině dalších jedenácti dobrovolníků. Bylo to
Nakonec své kolegy rozčílili natolik, že ti raději odešli do N A A F I , c o ž
v neděli a panovala uvolněná atmosféra, „jako na letním táboře. Připadalo
naši dvojici ještě více pobavilo.
mi to celkem zábavné." Po příjezdu do Porton D o w n u skupinu rozdělili.
Protože se nezdálo, že by W e b b s M a r r e m měli v ono úterý halucina­
D e s e t m u ž ů bylo odesláno na testy vojenské výstroje. W e b b a a ještě j e d ­
ce, vypadá to, že dostali j e n velmi m a l o u dávku L S D , aby se zjistilo, j a k
noho m u ž e , L o g a n a M a r r a , čekalo cosi jiného.
na ni zareagují. Následujícího dne odvedli W e b b a s a m o t n é h o a dali mu
Další den, zatímco ostatních deset dobrovolníků pochodovalo ve zkou­
vypít další sklenici vody. Výsledek byl ohromující: „ S e stěnami a p o d l a h o u
šených uniformách, se M a r r a Webb sešli s příjemným psychologem v civilu,
se začaly dít opravdu podivné věci," říká. „Všechno vypadalo j a k o pokryté
který vyzkoušel jejich prostorové vnímání a schopnost verbálního a nume­
šesti palci průzračné kapaliny... lidem se začaly odlupovat obličeje. T a k
rického myšlení. Poté odpověděli na sérii osobních otázek zaměřených na
lo bylo opravdu zvláštní. K ů ž e a svaly se odlupovaly, takže najednou se
jejich cíle a ambice. Poslední otázka, na kterou si vzpomíná, zněla: „Pochy­
na vás dívala j e n holá lebka, a vy j s t e věděli, že na vás ten chlápek mluví,
bovali jste někdy o své schopnosti normální lásky?" Nahlas se rozesmál.
protože j s t e ho slyšeli, j e n ž e jste mu nerozuměli. Příšerné."
Poté dostali W e b b a M a r r příkaz svléknout se donaha. M ě l i být f o ­
L é k a ř i , kteří nad průběhem testu dohlíželi, W e b b a požádali, aby p ř e ­
tografováni. Fotografka, c o ž j i m přišlo divné, je vyzvala, aby si stoupli na
četl odstavec z knihy, j a k se však na slova na stránce zadíval, proměnila
malý otáčející se kotouč, takže je b u d e moci vyfotit ze všech úhlů. K d y ž
se v rybí šupiny a oči. W e b b se zoufale snažil vzpamatovat, nedokázal
muži večer dorazili do zařízení N A A F I * na základně, „došlo k nevyhnu-
však znovu získat rovnováhu. „Byl j s e m naprosto v koncích s r o z u m e m .
* N A A F I - nezisková organizace založená vojenskými složkami v roce 1921 a poskytující
rekreační, stravovací a oddychové služby vojákům. Provozuje například jídelny, bary nebo
zařízení pro trávení dovolené, (poz. překladatele)
Nepřečetl j s e m t o . "
W e b b se pokoušel překonat paniku a lékař, který ho doprovázel, zjev­
né fascinovaný tím, co se odehrávalo, se ho snažil uklidňovat. Tvrdil mu,
drobnosti o j e h o povinnostech v Porton D o w n u . „Podle m é h o názoru,"
sáhlé seznamy drog a v ž á d n é m případě v á m nehodlám vykládat, co j s m e
napsal W i l k e r s o n ve svém prohlášení pro soud, „forma kladení otázek
s nimi dělali."
byla v podstatě intenzivním výslechem." K d y ž se i p o d tlakem odmítl
K d y ž j s e m se C u n n i n g h a m a zeptal, co má na mysli, nechtělo se mu
rozpovídat, vyšetřovatelé ho pochválili, že si vedl dobře, a oznámili m u ,
odpovídat. J s e m ve velmi choulostivé situaci," prohlásil, „a m á m strach,
že výslech skončil. Pak se ho pokusili nachytat. „ M i m o c h o d e m , " zeptal se
že by mi podle zákona o služebním tajemství spálili zadek." N a k o n e c
j e d e n z nich, „co tu vlastně doopravdy děláte?"
nicméně přiznal, že Porton D o w n navštěvoval při m n o h a příležitostech,
Wilkinsonovi došlo, že j d e o past, a odmítl odpovědět. Vyšetřovatelé
že mu bylo nabídnuto, aby zkusil L S D (kteroužto nabídku o d m í t l ) , a že
svou snahu nakonec vzdali. N i c m é n ě mu prozradili, že j s o u od „vojenské
se znal s B a s i l e m C l a r k e m , který byl (což přiznala i M I 6 ) o d p o v ě d n ý za
rozvědky".
nadopování D e r e k a C h a n n o n a L S D v roce 1 9 5 3 .
Přestože muselo být j a s n é , že W i l k i n s o n nevypil vodu s dávkou L S D ,
K d y ž j s m e se setkali osobně, předložil j s e m C u n n i n g h a m o v i hypoté­
byl odveden do nemocnice na základně k pozorování. T a m se setkal
zu, ž e poté, c o byly dokončeny původní testy L S D p o ž a d o v a n é M I 6 , byly
s doktorem Silverem, který se také choval normálně. Třetí pokusná o s o b a
prováděny pokusy nové, tentokrát s důstojníky v rolích pokusných králíků
nicméně chyběla.*
a aktivními výslechy následujícími po p o d á n í drogy. C u n n i n g h a m , j e m u ž
Testy v létě 1956 zřejmě j e š t ě nabraly na intenzitě. V květnu tohoto
roku byl na žádost Společného výboru pro zpravodajskou činnost svolán
Výbor pro obranný výzkum ( D R P ) , aby zvážil, z d a mají být zahájeny prá­
ce na využití abreaktivních drog „pro vojenské účely". Členové D R P došli
už táhlo na o s m d e s á t k u , alespoň trochu povolil. „ B o j í m se, že mi usmažej
zadek," zopakoval, „ještě toho ale vyjde na světlo h o d n ě . "
***
k závěru, ž e J I C m á schválit o m e z e n é práce n a tomto tématu v C D E E
Porton v rozsahu dle rozhodnutí ministra pro vědu, ministra dodávek
a vrchního superintendanta C D E E . " * *
T l a k na britské testy drog byl částečně zbůsoben hrůzostrašnou his­
torkou, kterou vypustila C I A . V roce 1 9 5 1 , a poté znovu v roce 1 9 5 3 ,
J e d n í m z těch, kdo byli do testů zřejmě zapojeni, se stal i Cyril C u n ­
získala Ústřední zpravodajská služba informace, podle nichž se R u s ů m
n i n g h a m , expert ministerstva letectví na vymývání m o z k ů a výslechy, p r a ­
podařilo zajistit si vlastní dodávky L S D . Přirozeně se předpokládalo, že
cující pro tajuplnou A I 9 na zjištění, co vlastně Č í ň a n é provádějí v Koreji.
Rusy by takováto droga nesmírně zajímala, že však z a t í m neměli čas se o
C u n n i n g h a m byl bezpochyby p o d r o b n ě informován o výsledcích americ­
ní dozvědět. C I A a M I 6 se ze všech sil snažily ji utajit. Přestože se látka
kého výzkumu L S D . V té d o b ě , tvrdí, by A m e r i č a n é uvítali, kdyby B r i ­
vyráběla na j e d i n é m místě, tedy ve švýcarském S a n d o z Pharmaceuticals,
tové prováděli další experimenty s L S D a jinými takzvanými d r o g a m i či
C I A dostala zprávu, ž e j í komunisté mají dostatek n a výrobu padesáti
séry pravdy. „Byli j i m i úplně nadšení," v z p o m í n á si. „Neustále j s e m byl
milionů dávek. Bylo j a s n é , že je s tím třeba něco udělat.
upozorňován na nové drogy přicházející z Ameriky... D o s t á v a l j s e m o b * Třetím pokusným subjektem zřejmě byl Geoffrey Baker, pozdější polní maršál Sir G e offrey Baker, který v memorandu o bezpečnostních opatřeních za rok 1964 uvedl: „Před
několika lety jsem se zúčastnil pokusů se ,sérem pravdy'. Zajímalo by mě, jak to s ním v sou­
časnosti vypadá." V ručně psané odpovědi stálo: „Situace velmi pochybná, nejde o dostateč­
ně důležitý projekt. Údaje má k dispozici MIS".
** Na žádost Alana Careho, právního zástupce pokusných osob v Porton Down, byly výjim­
kou ze zákona některé podrobnosti těchto testů odtajněny. Dokumenty nicméně zůstaly v
držení soudu, a i přes písemnou žádost mi k nim ministerstvo obrany neumožnilo přístup.
Ostatní záznamy ohledně rokování Poradenské skupiny pro psychiatrii byly pravděpodobně
zničeny.
Cyril Cunningham si vybavuje britskou reakci na hrozbu L S D v rukách
Sovětů: „Rekl bych, že L S D nikdo nevěnoval pozornost, dokud se nezjistilo,
že Švýcaři vyrábějí jeho syntetický derivát a ten pak prodávají Rusům... Deva­
desát procent téhle látky se vyváželo do Ruska, což všude rozeznělo poplašné
zvonky... Naše tajné služby dostaly za úkol zjistit, jak je to ve skutečnosti."
Je krajně nepravděpodobné, že podrobnosti o pokusech M I 6 zastavit
dodávky L S D do Sovětského svazu (pokud se nějaké skutečně uskutečnily)
budou někdy odtajněny. Operace C I A j s o u však podrobně z d o k u m e n t o ­
vané. 4. prosince 1953 navštívil S a n d o z zástupce C I A , aby zjistil, z d a jsou
dohady pravdivé, a nahlásil, že společnost nashromáždila deset kilogramů
látky, tedy množství, které by dokázalo poslat na tři a půl dne trvající „trip"
z p ů s o b e m sérum pravdy". Allen dospěl k závěru, že si tato tajuplná rostli­
celý N e w York a nejbližší okolí. J e d n á se," prohlašoval agent, „o neuvěřitel­
na „zaslouží podrobný výzkum", a tak se zrodil další projekt.
ně ohromné množství." A b y Sandozu zabránil prodat L S D Sovětům, roz­
„Výzkum ukázal," prohlašoval Allen o měsíc později, „že tyto rostli­
hodl ředitel C I A Allen Dulles, žc C I A všechno odkoupí. Navrhovaná cena
ny mají silné narkotoxické účinky, zapadající do rámce projektu A R T I ­
činila 2 4 0 0 0 0 amerických dolarů. 2. prosince byli do Švýcarska vysláni dva
C H O K E . " D o M e x i k a byl okamžitě odeslán agent s úkolem shromáždit
pracovníci C I A , kteří měli za úkol odkoupit veškeré L S D na světě.
semena piule a jakýchkoliv jiných místních rostlin s narkotickými účinky,
Po příjezdu do Basileje však zjistili, žc kdosi, kdo se nevyznal v m e ­
jichž by bylo m o ž n é využít. A g e n t se v M e x i k u vyznal, mluvil plynně
trických jednotkách, zaměnil miligramy za kilogramy. S a n d o z žádných
španělsky a měl cestovat v utajení b e z jakékoliv identifikace či přístrojů,
deset kilogramů L S D nevyrobil. Ve skutečnosti celková produkce nepře­
které by mohly vypovídat o povaze j e h o mise. Pakliže by se ho někdo na
sáhla čtyřicet g r a m ů . Z tohoto množství p a k 10 g r a m ů zůstávalo na skla­
účel cesty vyptával, vysvětlil by m u , že z k o u m á místní rostlinstvo a hledá
dě a dalších deset bylo ve Spojených státech.
byliny s anestetickými účinky pro potřeby medicíny.
A b y s e p o d o b n ý m n e d o r o z u m ě n í m napříště předešlo, pracovníci C I A
B ě h e m dvou měsíců na počátku roku 1953 agent shromáždil deset
uzavřeli se S a n d o z e m d o h o d u . Farmaceutická společnost souhlasila, že
kilogramů semen piule, které byly spěšně odesílány k axiúýzc. C I A m e ­
nebude L S D dodávat d o Sovětského svazu. Zároveň nečekaně přistou­
zitím pracovala na seznamu dalších rostlin i živočichů, u nichž existova­
pila i na to, že b u d e od nynějška veškeré L S D distribuovat z d a r m a , č í m ž
la m o ž n o s t , že produkují zajímavá narkotika. V roce 1 9 5 6 se Ústřední
se m ě l o zabránit j i n ý m výrobcům p o k o u š e t se o vlastní vývoj s vidinou
zpravodajská služba chlubila, že vyslala botaniky do dvanácti různých
vysokých zisků. M a n a ž e ř i S a n d o z u nebyli touto d o h o d o u nijak rozladěni.
zemí, aby t a m vyhledávali „skryté poklady možných rostlinných zdrojů".
D r o g a j i m tak j a k o tak m n o h o nevydělávala, a j a k se zmínil j e d e n ze z á ­
K těmto z e m í m patřilo například Portoriko, T o b a g o , J a m a j k a , H a i t i a
stupců C I A , v podstatě „litovali, že tuto látku objevili, protože se ukázala
Kuba. M e z i „užitečné" rostlinné a živočišné zdroje se zařadil například
být zdrojem velkých problémů". S nedotčeným kufrem p e n ě z stále v ru­
korálový strom, guatemalská rebarbora, semena povijnice Rivea corymbo-
kách se zástupci C I A rychle rozloučili.
sa, kůra pisciply, „spává tráva" z nového M e x i k a , bufetonin získaný z kůže
Ve Spojených státech se mezitím C I A snažila vytlačit S a n d o z z trhu
jedovatých ropuch, harmin z peruánské ayahuasky a ibogain z ibogy. O b ­
s L S D . V reakci na opakovaná hlášení o skutečnosti, že Sovětský svaz
j e m nových organických materiálů, který v srpnu 1 9 5 4 dorazil na rozbory,
pěstuje v Bulharsku, Československu, Východním N ě m e c k u , Polsku
byl tak velký, že si C I A postěžovala na „zavalenost d o d á v k a m i " a požádala
i v S S S R s a m o t n é m velká množství námelu, který měl být bezpochyby
o přestávku, aby vědci mohli provést analýzu toho, co j i ž měli.
použit k syntéze L S D pro vlastní projekty vymývání m o z k ů , se C I A r o z ­
B ě h e m následujících deseti let C I A vytvořila nezvykle rozsáhlý far-
hodla, že s a m a potřebuje větší množství této látky. Vyslala vyjednavače do
makologický seznam užitečných zvířecích a rostlinných j e d ů . V červenci
farmaceutické firmy E l i Lilly v Indianapolisu, kde měli projednat m o ž ­
1962 dosáhla honba za exotickými materiály symbolického vrcholu, když
nosti syntézy L S D v U S A . V říjnu 1 9 5 4 společnost vyvinula technologii
se vědci placení C I A rozhodli, že je důležité prozkoumat j e d získaný ze
používající „dostupné suroviny". J a k uvádělo j e d n o z hlášení, očekávalo se,
žlučníku tanganického krokodýla. V C I A se po nějakou d o b u seriózně
že „během několika měsíců b u d e L S D dostupné v tunových objemech".
zvažovalo, j a k tenjo materiál co nejlépe opatřit: „K problému získání žluč­
L S D však nebylo j e d i n ý m halucinogenem, n a který C I A upínala p o ­
níku tanganického krokodýla j s m e přistupovali ze dvou směrů. Za prvé je
zornost. J i ž v roce 1 9 5 2 její pracovníci pátrali v botanických časopisech
možné, aby náš spolupracovník v Tanganice našel, ulovil a vyvrhl v přírodě
po přirozeně se vyskytujících drogách, které by mohly být užitečné. Z d á
žijícího krokodýla... D r u h o u alternativou by p a k mohlo být získání kroko­
se, že tento zájem vyvolala p o r a d a projektu A R T I C H O K E v říjnu 1 9 5 2 ,
dýla v místě výskytu... a odeslání živého zvířete do Spojených států."
kde akademický výzkumník informoval M o r s e h o Allena o t o m , že p ů ­
N a k o n e c bylo rozhodnuto, že druhá alternativa je lepší. „ D o k t o r [vy­
vodní obyvatelé M e x i k a používali rostlinu nazývanou piule j a k o „svým
m a z á n o ] se domnívá, že jediný z p ů s o b , j a k dostat žlučník do Spojených
států v použitelném stavu, je v živém krokodýlovi." C I A dále dospěla
Bitva o mysl stala bestsellerem a položila základ Sargantovy slávy. Sargant
k závěru, že na získání krokodýla „střední velikosti" by měla postačovat
poskytl myšlenky, Graves strukturu a sepsal knihu tak, „že nad ní b u d o u
částka 2 5 0 dolarů. Výsledky tohoto projektu ani osud nebohého zvířete
lidé slintat", j a k se s á m vyjádřil.
se pro historii nedochovaly.
K d y ž W a s s o n oznamoval Sargantovi zprávu o svém objevu, přirovnal
Ze všech zvířat a rostlin, o které se C I A zajímala, byly od počátku
drogu z hub k L S D . Sargant souhlasil s názorem, že chemikálie se n e j ­
z a nejdůležitější považovány houby. N a poradě projektu A R T I C H O K E
spíš ukáží být p o d o b n é , a po nějakou d o b u se o W a s s o n o v u práci zajímal
19. června 1953 M o r s e A l e n mluvil o existenci „velmi zřetelných názna­
a psal mu dopisy, v nichž se vyptával na nejnovější objevy. N e h l e d ě na
ků", že právě houby vykazují na lidský m o z e k tak silný vliv, že by se mohly
přátelský přístup toho však o britském výzkumu v oblasti halucinogenů
stát ideálními kandidáty na sérum pravdy. Z jakéhosi neznámého důvodu
příliš neprozrazoval. „Ohledně kyseliny lysergové," psal v náznacích, „tu
se j a k o nej slibnější jevily houby z M e x i k a . O týden později, po prozkou­
probíhá spousta zajímavé práce." T u t o odměřenost bylo nejspíš m o ž n é
mání dostupné literatury, potvrdil, že mexičtí čarodějní léčitelé využívají
částečně připsat na vrub Sargantovým v a z b á m na M I 5 (viz kapitola 7 ) . *
houby při zvláštních obřadech sloužících k vyhledávání ukradených věcí
Protože G o r d o n W a s s o n vykládal o svém objevu hub k a ž d é m u na
nebo k předpovídání budoucnosti. Je proto nezbytné," poznamenal Al­
potkání, netrvalo dlouho a C I A , s a m a hledající „ m a s o b o h ů " , se o j e h o
len, „aby C I A spustila projekt zabývající se výzkumem na toto t é m a . "
činnosti doslechla. V prosinci 1 9 5 5 , pět měsíců po W a s s o n o v ě cestě do
A v t o m t o okamžiku j i ž bylo víceméně jasné, že se zájem C I A o exo­
M e x i k a , telegram z rezidentury C I A v M e x i c o C i t y upozorňoval tým
tickou flóru protne s o s u d e m Roberta Gravese, G o r d o n a W a s s o n a a věd­
A R T I C H O K E , ž e „amatérský m y k o l o g " podnikl d o z e m ě tři expedice,
my z vesnice H u a u t l a de J i m i n e z , M a r i i Sabiny.
během nichž se mu podařilo najít a sníst dotyčné houby. „Bylo mi sděle­
***
n o , " tvrdil informátor, „že tento člověk plánuje na léto 1 9 5 6 další výpravu
do M e x i k a s cílem dozvědět se o mexických houbách více podrobností."
Pro M o r s e h o Allena tím p á d e m bylo vše j a s n é . M á - l i se W a s s o n do
Po první zkušenosti s houbovým obřadem 2 5 . června 1955 W a s s o n
M e x i k a napřesrok vrátit, aby tam sbíral houby, určitě nepojede s á m . T e n ­
a j e h o fotograf A l e n Richardson přísahali, že j i ž vícekrát Malé rašící ven
tokrát u toho b u d e i C I A . M i s e zaměřená na infiltraci mykologova týmu
nepozřou. O tři dny později však W a s s o n pokušení neodolal. A výsle­
s e stala podprojektem číslo 5 8 p r o g r a m u M K U L T R A . A g e n t e m vybra­
dek byl opět ohromující. Vidiny, j a k později napsal, byly „tak ostré, že se
ným pro tuto operaci se stal devětadvacetiletý výzkumný c h e m i k z U n i ­
zdály být reálnějšími n e ž cokoliv, co j s e m kdy na vlastní oči spatřil. Cítil
versity o f D e l a w a r e . D o k t o r a J a m e s e M o o r e h o C I A naverbovala v roce
j s e m , že teď vidím zřetelně, zatímco normální vidění n á m poskytuje j e n
1 9 5 3 , aby pro ni prováděl chemické analýzy botanických vzorků z celého
nedokonalý obraz. Viděl j s e m archetypy p o d o b n é Platonovým ideálům,
světa. K d y ž dorazila zpráva, že se W a s s o n chystá zpátky do M e x i k a , d o ­
představující základ nedokonalých obrazů každodennosti."
stal M o o r e příkaz nalézt ho a navázat s ním kontakt.
Z p á t k y v N e w Yorku W a s s o n v š e m vykládal o „ m a s e b o h ů " . J e d n í m
Najít W a s s o n a
nebylo
nijak
složité.
Byl
přece
viceprezidentem
z prvních, kdo se o objevu dozvěděl, byl m u ž , který ho j a k o první přivedl
u J. P. M o r g a n . M o o r e mu „nečekaně" zavolal a zeptal se, z d a by měl zájem
h o u b á m na stopu: Robert G r a v e s . „ M ů j z n á m ý je velmi nadšený," napsal
* Graves stál i za podivným navázáním styků s britským ministerstvem obrany. Osobně 17.
dubna 1964 Sargantovi doporučil, aby se sešel s kolegyní Cyrila Cunninghama, psycholož­
kou ministerstva obrany doktorkou Mary Allenovou. „Drahý Roberte," odepsal mu Sargant,
„s Mary Allenovou se určitě sejdu..." Téhož dne jí odeslal dopis, v němž ji ujistil, že se s ní
rád pozná a probere „všechno, co vím o předmětu, který zmiňujete". (Tato schůzka zřej­
mě souvisela se zájmem britské armády o použití abreaktivních drog při výsleších. O dva
dny později Sir Geoffrey Baker zahájil na ministerstvu formální debatu o této záležitosti.)
I přes Sargantovo opakované ujišťování, že nikdy neměl co do činění se zákonem o služebním
tajemství, v jeho osobních dokumentech není o stycích s ministerstvem obrany ani čárka.
Graves z n á m é m u v roce 1 9 5 6 , „protože skutečně objevil věšteckou h o u ­
b u , za níž j s e m ho poslal do M e x i k a , a dokonce ji i snědl. A najednou tu
m á m e další zázračnou d r o g u . "
W a s s o n se pochlubil i Gravesovu příteli W i l l i a m u Sargantovi. M e z i
básníkem a psychiatrem vzniklo přátelství, a dokonce se dohodli, že b u ­
dou spolupracovat na knize o vymývání m o z k ů . O dva roky později se
0 financování cesty „charitativní" organizací Geschickterův fond lékařského
D o k o n c e i pro člověka, který objevil L S D , byly výsledky ohromující.
výzkumu, kterou zastupuje. Wasson zájem měl a z ručky do ručky přešly
H o d i n u a půl poté, co polkl třiatřicet hub, se H o f m a n n ů v svět proměnil.
dva tisíce dolarů. Jedinou podmínkou financování bylo, že M o o r e m u bude
Všechno se stalo mexickým. K d y ž zavřel oči, viděl j e n mazatécké vzory
umožněno se k výpravě přidat. Z dokumentů C I A je jasné, že nikdo z W a s -
a motivy. V j e d n o m okamžiku mu kolega přišel změřit krevní tlak a oka­
sonova týmu netušil, že M o o r e je informátorem C I A : Wasson „je neprově­
mžitě se z něho stal aztécký kněz. N a k o n e c se řetězec obrazců stal ne­
řený a nemá povědomí o zájmu vlády Spojených států o jeho projekt".
snesitelným: „ M ě l j s e m strach, že mě víření tvarů a barev roztrhá," napsal
M o h l o jít o běžnou infiltrační operaci. J e n ž e to dopadlo jinak. K d y ž
později, „a že se v něm rozpustím."
tým v červnu 1956 dorazil do M e x i k a , M o o r e začal tuto z e m i nenávidět.
Pro H o f m a n n a to bylo j a s n ý m d ů k a z e m , že si droga zaslouží p o z o r ­
V podstatě žil vždy velmi konvenčním z p ů s o b e m a nebyl na dobrodruž­
nost, a okamžitě se pustil do její analýzy. Výsledky nakonec publikoval
nou povahu výpravy připravený. J i ž první den se dvoumístné letadlo, které
v roce 1958. H o u b y obsahovaly dvě nové látky, které pojmenoval psilocin
ho mělo dopravit do vesnice H u a u t l a de J i m i n e z , m á l e m zřítilo při startu,
a psilocybin. Společnost S a n d o z , která v té d o b ě stále ještě byla výhrad­
takže si strachy nadělal do kalhot. Po příletu do vesnice zjistil, že má
ním výrobcem drogy C I A číslo j e d n a , tedy L S D , zahájila výrobu a začala
spát na podlaze rákosové chýše. T a k ř k a okamžitě si pořídil otravu z jídla
prodávat tajnou složku své drogy číslo dva, psylocybinu, p o d o b c h o d n í m
a zhubl o skoro s e d m kilo. Z a t í m c o W a s s o n a j e h o přátelé si užívali d o b ­
názvem „Indocybin".
rodružství návratu ke kořenům, M o o r e byl zvyklý na jistou úroveň zajiš­
J a m e s M o o r e musel být nesmírně zklamaný, že ho někdo předeběhl,
tění hmotných potřeb: „Silně j s e m prochladl," vzpomínal později, „ m á ­
nemohl v š a k udělat nic jiného, než si u S a n d o z u objednat dodávku. A n i
lem j s m e pošli hlady a ještě j s e m se celý osypal."
A g e n t C I A se proto nevyhnutelně stal potížistou skupiny a byl držen
stranou. D o k o n c e i když nastal čas prvního obřadu, v j e h o případě se
lidé z C I A určitě nebyli nijak nadšení, uklidňovali se však tím, že by se
j i m snad m o h l o podařit udržet v tajnosti alespoň skutečný zdroj látky. P r á ­
vě v té d o b ě se ale vše naprosto zhatilo.
nezdařil. M a r i a S a b i n a mu dala příliš nízkou dávku. „Cítil j s e m halucino­
V červnu 1 9 5 7 W a s s o n publikoval v časopise Life sedmnáctistránko-
genní efekt," tvrdil, „přestože mé reakce by se spíše daly p o p s a t výrazem
vý článek b o h a t ě ilustrovaný Richardsonovými fotografiemi. Podrobně
dezorientace." N a k o n e c se mu v š a k přes všechny obtíže podařilo pro C I A
v n ě m popsal, j a k v noci 2 9 . června 1 9 5 5 prošel v M e x i k u svatým přijí­
zajistit celý velký pytel hub.
m á n í m , j e h o ž účastníci nepolykali hostie, ale kouzelné houby. J e d n a l o
Po návratu do Spojených států čekalo na M o o r e h o další zklamání.
C I A po něm chtěla, aby z „ m a s a b o h ů " extrahoval a izoloval účinné látky
použitelné při výsleších. Izolování chemikálie se však naneštěstí ukázalo
se o druh hub s halucinogenními s c h o p n o s t m i , " napsal. „ T o z n a m e n á , že
u osoby, která je pozře, vyvolávají vidiny."
A tajemství bylo venku. To m o h l o z n a m e n a t jediné: spoustu potíží.
složitější, než předpokládal. Ve své laboratoři krmil h o u b a m i kočky, psy
*»*
1 opice, těžko však mohl dojít k j i n é m u závěru, n e ž že se houby jeví j a k o
„relativně netoxické".
J e š t ě horší však bylo, že zatímco se M o o r e na University of Delaware
Ústřední zpravodajská služba mezitím narazila při testování L S D n a
mořil se svým přísně tajným chemickým projektem, j e d e n z Wassonových
další problém. Od roku 1 9 5 2 pro ni halucinogenní látky testovalo tolik
přátel z mykologických kruhů v Paříži dosáhl významného úspěchu, když
nemocnic a univerzit, že by jejich výsledky vydaly na stovky doktorand­
se mu podařilo houby vypěstovat, sklidit a 100 gramů jich nasušit. Nasypal
ských prací. D o c h á z e l y k zajímavým, nicméně p o m ě r n ě neužitečným
je do obálky a poslal Albertu H o f m a n n o v i do S a n d o z Pharmaceuticals.
výsledkům. Podávání L S D nemocničním pacientům nebo dobrovolní­
H o f m a n vzorky v laboratoři krmil myši a psy, nedokázal však poznat,
k ů m nemohlo C I A naučit nic o praktickém použití drog v terénu. Sidney
z d a se u nich objevují halucinace, a p r o t o se nakonec rozhodl pro č a s e m
Gottlieb potřeboval skutečné testy na skutečných Údech, kteří by netušili,
prověřenou m e t o d u : požil je s á m .
že j s o u nadrogovaní.
C I A přirozeně nechtěla své drogy podstrkovat komukoliv, celá o p e ­
lesným j m é n e m M o r g a n Halí se pustil do zajišťování několika konspirač-
race měla zůstat přísně tajná. Co by se stalo, kdyby se o ní dozvěděli
ních d o m ů ve Spojených státech, lákal do nich nic netušící oběti, poté j i m
Sověti? Testování v zahraničí se tak stalo nesmírně riskantním. O b ě ž n í k
podával různé kombinace drog C I A a sledoval jejich reakce. J a k si v z p o ­
C I A z roku 1963 upozorňoval, že látky j s o u testovány na cizincích na­
míná jeden z pracovníků C I A , který se na testech podílel, cíle pocházely
tolik nekriticky, že „to vede k nechtěně vysokému zájmu cizinců o naši
z „podsvětí". „Prostitutky, drogově závislí a další osoby páchající drobnou
roli v této vysoce citlivé činnosti". Gottlieb dospěl k závěru, že v z á j m u
kriminalitu, tedy ti, kteří by se nedokázali mstít, pokud by něco zjistili."
národní bezpečnosti je třeba drogy testovat ve Spojených státech a na
amerických občanech.
První konspirační byt v čísle 8 1 , B e d f o r d Street, Greenwich Village
v N e w Yorku byl pronajat v červnu 1 9 5 3 . Sestával ze dvou sousedících
Gottlieb potřeboval skupinu pokusných králíků, kteří by si nemohli,
apartmánů, j e d n o h o pro sledované osoby a druhého pro agenty, kteří p o ­
nebo by to u nich bylo přinejmenším málo pravděpodobné, stěžovat, pří­
kusy monitorovali. W h i t e přikázal z e d n í k ů m , aby ve stěně ložnice vyřízli
padně u nichž by se dalo zařídit, že j i m nikdo neuvěří. A podle jeho názoru
„okno", které p o t é nechal osadit j e d n o s m ě r n ý m zrcadlem, takže pracov­
tomuto zadání nejlépe odpovídali zločinci. U těch koneckonců nehrozilo,
níci p r o g r a m u M K U L T R A mohli sledovat, co se vedle děje. T i s í c e dolarů
že by šli na policii a stěžovali si, že j i m byla pokoutně podána droga.
utratil za dostatečně křiklavý nábytek a instaloval nejmodernější přístroje
A samozřejmě, p o k u d se jednalo o praktickou stránku testování drog
na příslušnících podsvětí, existoval j e n jediný m u ž , který to dokázal. „Pra­
pro filmování, nahrávání a fotografování. J a k m i l e byl byt dokončen, začal
do něj vodit kriminálníky a míchat j i m pití.
covník Ú ř a d u pro narkotika," psalo se v j e d n é z prvních zpráv C I A , „ m á
V roce 1 9 5 5 vyslal Ú ř a d pro narkotika W h i t e a do S a n Franciska,
dobrý přístup ke kriminálním o s o b á m v N e w Yorku." Zároveň ve zprávě
kde pro C I A zařídil další konspirační byt v čísle 2 2 5 na C h e s t n u t Street
stálo j m é n o starého z n á m é h o : „ G e o r g e W h i t e . " Gottlieb proto v červnu
s výhledem na m o s t G o l d e n G a t e . Z n o v u najal zedníky, aby n a m o n t o ­
bývalého agenta O S S kontaktoval a požádal ho o spolupráci.
vali z j e d n é strany průhledná zrcadla, a firmu zabývající se elektronikou
V očích řady pracovníků C I A bylo zapojení W h i t e a chybou. V r á m ­
k osazení místa přístroji na z á z n a m obrazu a zvuku. Po dokončení prací
ci Ústřední zpravodajské služby bylo m o ž n é vysledovat určitou nelibost
poznamenal j e d e n z agentů, že byt „byl natolik prošpikovaný dráty, že
k muži, který byl m n o h ý m i považován za nevzdělaného neandrtálce.
kdybyste rozlili sklenici vody, nejspíš by vás zabil proud".
O p o z i c i vůči sobě si dobře uvědomoval i W h i t e . Viděl to tak, že se p r o ­
W h i t e najal skupinu prostitutek a u m o ž n i l j i m vodit si do bytu klienty.
ti n ě m u staví „dokonale ostříhaní a d ý m k y pokuřující zelenáči". „Teprve
Uvnitř p a k odváděly svou obvyklou práci j e n s tím rozdílem, že k a ž d é m u
když si mí podporovatelé uvědomili kořen problému," napsal později pří­
klientovi nabídly pití s přidanou drogou podle toho, kterou právě C I A
teli, „dokázali tuhle blokádu překonat. Víte, přátelé, já prostě nechodil na
potřebovala odzkoušet. Za práci dostávaly zaplaceno b u ď v padesátidola-
Princeton..."
rových splátkách (nejvyšší jednotlivá úhrada dosáhla tří set dolarů), nebo
„Zelenáči" z C I A však měli ohledně W h i t e a částečně pravdu. N e j e n o m
jakýmisi „ p o u k á z k a m i " na propuštění, použitelnými v případě, že b u d o u
že se choval povýšeně, ale vykazoval i strach vzbuzující sklony k indiskrét-
zatčeny. Stvrzenky pro z á z n a m y C I A W h i t e označoval j a k o „výplata h o ­
nosti. 9. června 1 9 5 2 , tedy v den, kdy ho kontaktoval Gottlieb, W h i t e
tovosti - agenti v utajení, schváleno". I Gottliebovy z á z n a m y j s o u v t o m t o
porušil veškerá bezpečnostní pravidla a do svého diáře si poznamenal:
ohledu velmi eufemistické. Prostitutky v nich označoval za „určité osoby"
„Gottlieb mi navrhl, abych se stal poradcem C I A . Souhlasil j s e m . "
zabývající se „velmi neortodoxními činnostmi".
V rámci podprojektů číslo 3 , 1 4 , 1 6 , 42 a 149 programu M K U L T R A
bylo Whiteovým úkolem provádět „experimenty ohledně tajného podávání
Bylo jasné, že akce musí někdo sledovat. W h i t e si obvykle namíchal drink,
posadil se na druhou stranu průhledného zrcadla do ložnice a díval se.
psychologicky aktivních materiálů subjektům bez jejich vědomí". Jinými
V roce 1 9 5 5 , kdy začalo být j a s n é , že sledování jednotlivých akcí se
slovy, měl zopakovat pokusy, které j i ž dělal s newyorským gangsterem A u ­
často protáhne na celé hodiny, rozhodl se W h i t e vybavit se i pro pří­
gustem del G r a c i e m v roce 1943, tentokrát však s jinými drogami. P o d fa-
pady neodkladných potřeb. Podle faktury z 3. srpna (řádně vystavené
„ Z a ř í z e n í m pro vyšetřování zločinu, zpravodajskou službu a orgány činné
„extrémně nebezpečné" a „za žádných okolností nesměly být podávány
v trestním řízení") si do sledovací místnosti obstaral přenosnou toaletu
pracovníkům C I A " . J a k j e d e n z agentů prozradil J o h n u M a r k s o v i , „když
(za dvacet pět dolarů) a patnáct jednorázových pytlíků (po patnácti cen­
jsme se některé drogy báli natolik, že j s m e š i j i netroufali vyzkoušet sami
tech j e d e n ) .
na sobě, poslali j s m e ji do San Františka".
Toaleta se později stala klíčovým p r v k e m legend o W h i t e o v i . Podle
Ke konci roku 1 9 5 7 se C I A m o h l a pochlubit objevem šesti nových
j e d n o h o z informátorů, který ho tehdy navštívil, na ní trávil W h i t e své
chemikálií připravených k operačnímu použití. Tři z nich, P l , Cl a C9
pracovní večery, popíjel martini a užíval si dění ve vedlejším pokoji.
byly o b m ě n a m i L S D navrženými tak, aby lidi přinutily chovat se podivně
***
a udělat si na veřejnosti ostudu ( p o z n á m k a v z á z n a m e c h tvrdí, že tyto tři
látky j i ž byly využily při šesti zahraničních operacích na třiatřiceti s u b ­
jektech). D á l e z d e byly látky K2 - uspávači droga, K3 - posilující účinky
W h i t e h o konspirační byty sloužily řadě dalších účelů. O b e c n ě se vě­
dělo, že K G B používá prostitutky, aby vlákaly nic netušící návštěvníky
alkoholu, a A2 - stimulant p o d o b n ý benzedrinu, „avšak b e z nechtěných
vedlejších účinků".
ze Z á p a d u do kompromitujících situací, tajně je fotografuje a pořízené
Po těchto úspěších byly v M a r i n County, v Kalifornii a v N e w Yor­
obrázky poté využívá k vydírání. J i n d y její agenti cizince nadrogovali
ku zbudovány další konspirační byty. V bytě v M a r i n C o u n t y se testo­
a uložili do postele vedle nahé „partnerky".
valy různé chemické látky včetně páchnoucích b o m b , svědivých prášků
Takovéto pokoutné m e t o d y nečinily ani C I A žádné problémy, j e n p o ­
a nej modernějších m e t o d vpravování drogy do nápojů. V roce 1 9 5 9 se
třebovala provést p r ů z k u m technik týkajících se nastražení „osidel lásky".
uskutečnil bizarní e x p e r i m e n t j e h o ž cílem bylo vyzkoušet m e t o d u nadro-
W h i t e h o konspirační byty vybavené prvotřídním sledovacím zařízením
gování místnosti plné lidí rozstřikováním aerosolové mlhy L S D nad j e ­
k t o m u poskytovaly vyhovující z á z e m í .
jich hlavami. D a v i d R h o d e s , j e d e n z pracovníků programu M K U L T R A ,
C I A se rovněž zajímala o získávání informací p o m o c í sexu. Podle j e d ­
který se na plánu podílel, později před senátním výborem přiznal, že
noho z pracovníků se ve své d o b ě předpokládalo, že by žena měla cíl sexu­
pokus skončil fiaskem. Společně s kolegou J o h n e m G i t t i n g e r e m pozvali
álně vzrušit a o d m ě n i t ho až poté, co rozváže jazyk. Po sledování dění ve
do konspiračního bytu na večírek skupinu cizích Udí a připravili se na
W h i t e h o konspiračních bytech psychologové C I A zjistili, že muži častěji
rozstříknutí drogy. Naneštěstí byl horký den a prostopášníci otevřeli okna
začnou mluvit až po sexu, kdy j s o u uvolněnější. Ve chvíli, kdy se prosti­
i dveře, aby vznikl průvan. Naštvaný Gittinger odnesl n á d o b u s aerosolem
tutka pokusí začít rozhovor, muži obvykle nevědí, co mají říkat, a cítí se
do koupelny a vystříkal si ji t a m nad hlavou. N i c se však nestalo. Pokus
zranitelní: „O čem se s ní m á , sakra, bavit?" vysvětloval j e d e n z agentů
i večírek byly předčasně ukončeny.
badateli J o h n u M a r k s o v i . „O sexu ne, takže začne mluvit o práci. A to
A ť j i ž s e konspirační byty ukázaly být jakkoliv užitečnými, C I A s i
je chvíle, kdy je ho potřeba j e m n ě navádět. K t o m u ale musíte mít dobře
velmi dobře u v ě d o m o v a l a , že přestoupila limity morálky a etiky. Z p r á ­
proškolené prostitutky..."
va z roku 1 9 5 7 nazvaná „Ovlivňování lidského chování" konstatuje, že
H l a v n í m cílem W h i t e h o operace (nazvané „Půlnoční vyvrcholení")
„některé činnosti m u s í být p o v a ž o v á n y za profesionálně neetické a v díl­
bylo zjistit účinky v té d o b ě oblíbených drog. J e n ž e W h i t e , obtloustlý
čích případech se pohybují i na hraně z á k o n a " . D o k o n c e i pracovníci
agent Ú ř a d u pro narkotika, trůnící na toaletě za jednostranně průhled­
C I A , kteří se na těchto operacích podíleli, věděli, že překračují hranice.
ným zrcadlem, pro to skutečně neměl kvalifikaci. H l á s i t mohl j e n to, j a k
„ M y s l í m , že n á m v š e m vadilo, že se takových věcí m u s í m e účastnit,"
se subjekt projevoval po fyzické stránce. Po p o d á n í dávky L S D se každý
v z p o m í n á j e d e n z nich. „Věděli j s m e , že překračujeme hranici. K a ž d é
choval podivně, to se však dalo očekávat. Přesto byly do Kalifornie odesí­
trochu r o z u m n é děcko ví, že krást se n e m á , stejně to ale občas udělá. My
lány k odzkoušení další a další látky. Š é f projektu B L U E B I R D ShefEeld
j s m e sakra dobře věděli, že n e c h c e m e , aby n ě k d o j i n ý zjistil, co vlastně
E d w a r d s j i ž dříve zavedl pravidlo, p o d l e n ě h o ž byly halucinogenní drogy
děláme."
Etika těchto testů se však stala problémem až v době, kdy o šest let poz­
Záznamy C I A jsou v tomto ohledu skoupé. Ke zdokumentovanému případu
ději, v roce 1 9 6 3 , b ě h e m auditu programu M K U L T R A narazil na záznamy
nicméně došlo v Evropě na jaře roku 1961. Operaci řídilo Výzvědné středisko
o konspiračních bytech generální inspektor C I A J o h n E a r m a n . Ve své čty-
U S Army a dostala krycí jméno T H I R D C H A N C E ( T Ř E T Í Š A N C E ) . Vý­
řiadvacetistránkové zprávě napsal, že m n o h é aspekty režimu testování byly
slechu při ní bylo podrobeno jedenáct mužů, deset cizinců a jeden Američan.
„profesionálně neetické" a vyvolávaly „otázky souladu s právním řádem".
O n í m A m e r i č a n e m byl černošský voják j m é n e m J a m e s R . Thornwell,
Ze všech projektů mu však „jako nejcitlivější připadaly" případy konspirač­
podezřelý z krádeže tajných d o k u m e n t ů . N e ž došlo k pokusu, byl T h o r n ­
ních bytů, kde „byla ohrožována práva a zájmy občanů Spojených států".
well pravidelně vyslýchán po šest týdnů. Strážní ho drželi beze spánku
E a r m a n o v i snad nedělala starosti ani tak samotná etika pokusů j a k o
a střídavě v chladu a horku, odpírali mu jídlo a pití, slovně ho „ p o n i ž o ­
spíš rizika, která s ní souvisela. Co by se stalo, ptal se, p o k u d by G e o r g e
vali" a nechávali ho stát v nepřirozených pozicích. P a k mu řekli, že mu
W h i t e o experimentech někde promluvil, případně by se kdokoliv jiný
dají injekci pentothalu sodného, protože ho ještě „nikdy nevyzkoušeli na
obrátil na tisk? R o v n ě ž upozornil, že některým subjektům se po podání
negrech". A n i ž by ho upozornili, co s n í m droga m ů ž e udělat, píchli mu
dávky narkotik udělalo tak špatně, že přinejmenším v j e d n o m případě
dávku „ E A 1 7 2 9 " , c o ž bylo armádní tajné označení pro L S D . N e d o m n í ­
byla nutná hospitalizace. „Testovaná o s o b a , " napsal, „by si v budoucnu
vali se, že u něho droga vyvolá nějaký z m ě n ě n ý stav mysli, spíš ho chtě­
mohla správně uvědomit příčinu svých obtíží, vyhledat nezávislou lékař­
li důkladně vystrašit. V tomto ohledu test skončil výrazným ú s p ě c h e m .
skou p o m o c a zjistit, o j a k o u látku šlo a kdo ji podal." J i n ý m i slovy C I A
Thornwell ztratil nervy, především poté, co mu vyšetřovatelé vysvětlili,
by někdo mohl chytit za ruku.
že se po droze m ů ž e zbláznit, a vyhrožovali, že „tento stav m o h o u d o ­
E a r m a n v š a k pohnutky C I A chápal. Poté, co mu vysvětlili cíle testů,
nekonečna prodlužovat". Přestože se nakonec zdálo, že je svolný přiznat
souhlasil s tím, že j s o u potřebné, považoval však za nutné, aby se napříště
se takřka k čemukoliv, žádné nové informace to do případu nevneslo
odehrávaly m i m o území Spojených států a na „zahraničních osobách".
Doporučil, aby podávání d r o g o b č a n ů m Spojených států bylo zastaveno.
a Thornwell byl propuštěn.
T í m to však pro nešťastného pěšáka neskončilo. Podle j e h o lékař­
Nebylo. Testování L S D a dalších drog v režii C I A probíhalo v kon-
ské zprávy byl Thornwell ještě měsíc před výslechem za použití L S D
spiračním bytě v S a n Francisku do roku 1965 a v N e w Yorku až do roku
v pořádku. O dva měsíce později u něho armádní lékař diagnostikoval
„chronickou, závažnou schizofrenní poruchu osobnosti" a doporučil j e h o
1966.
Kolika o s o b á m mohly být za deset let drogy podány? Pravděpodobně
v obavě z e soudních žalob C I A nikdy nepřiznala, ž e L S D nadrogovala
tucty civilistů, a teď, k d y ž už je většina účastníků dlouho po smrti, se
skutečný rozsah pokusů nejspíš nikdy nedozvíme.
G e o r g e W h i t e však zjevně obavu ze žalob nesdílel a celou operaci
propuštění z armády pro „nevhodnost". Vojenský soud s ním byl zastaven
poté, co j e h o obhájce žádal, aby vyšetřovatelé objasnili, co s Thornwellem
prováděli. Z jakéhosi důvodu se spousta lidí domnívala, že by to nebyl
nejlepší n á p a d . N a m í s t o toho byl z armády vyřazen beze cti, přestože stále
ještě neexistoval jediný důkaz, že d o k u m e n t y ukradl.
považoval za velkou zábavu. „Pracoval j s e m ze všech sil, protože to prostě
A r m á d a zřejmě byla z a C I A o něco p o z a d u v poznání, ž e L S D není
byla zábava, zábava, zábava!" napsal S i d n e y m u Gottliebovi o něco p o z ­
efektivním sérem pravdy. Původně na látce všechny přitahovalo, že s její
ději. „ K d e j i n d e , " ptal se, „ m ů ž e obyčejnej americkej kluk lhát, podvádět,
pomocí je m o ž n é získávat pravdivá vyjádření. R o v n ě ž kolovaly zvěsti, že
znásilňovat a loupit s p o ž e h n á n í m Nejvyššího?"
způsobuje ztrátu p a m ě t i po d o b u trvání halucinací, což by z n a m e n a l o z a ­
***
jímavý bonus, protože vyslýchané osoby by nebyly schopné si vybavit, co
přesně prozradily. Ve skutečnosti v š a k z nich vyšetřovatelé mohli stejně
tak dostat j e n nesrozumitelné drmolení j a k o cokoliv smysluplného. L S D
Testování L S D na nic netušících civilistech bylo možná upřednostňová­
no před druhou alternativou, jíž bylo používání drog při skutečných výsleších.
bylo nepředvídatelné: někteří lidé si ho užívali, jiní propadali panice. Ať
však reagovali jakkoliv, vždy si zážitek dobře pamatovali.
V Británii docházeli ke stejným závěrům. „Problém s tou prokletou
ceuticals. 8. července 1963 hlásil svému příteli W i l l i a m u Sargantovi, že
věcí byl," v z p o m í n á Cyril C u n n i n g h a m , „že někteří lidé po ní trpěli psy­
syntetický výrobek se nedá s přírodní látkou porovnávat. „ N e n e c h se m ý ­
chotickými epizodami. A když se to někomu stane, B ů h p o m á h e j j e m u
i v š e m kolem!"
V polovině 5 0 . let provedla C I A dokonalý obrat a rozhodla, že spíš
n e ž j a k o sérum pravdy m ů ž e L S D fungovat jako antisérum pravdy. L i d é
nadávkovaní L S D totiž byli zmatení a naprosto se nekontrolovali. Nebyl
by tedy docela dobrý n á p a d vybavit agenty malými dávkami drogy pro
případ, že by byli dopadeni? Sovětští vyšetřovatelé by si s nimi nejspíš
nevěděli rady a bylo m o ž n é doufat, že poté, co by jejich oběť blábolila
dostatečně dlouho, by výslech ukončili.
Počátkem 6 0 . let se v š a k vyskytl závažnější problém, než je-li L S D
sérem pravdy. K o u z l a drog na vymývání m o z k ů začala objevovat veřejnost
a přístup k halucinogenům se ve Spojených státech p o m a l u měnil.
***
lit," nabádal psychiatra. „Úplně opouštějí magický princip a místo do ráje
tě pošlou do zábavního parku."
Z a t í m c o R o b e r t Graves s drogami experimentoval, G o r d o n W a s s o n
se do nich p ř í m o ponořil. D v a měsíce poté, co G o r d o n a nakrmil psilocybinem, odvezl W a s s o n Alberta H o f m a n n a a manželku do M e x i k a , aby se
t a m setkali s M a r i o u S a b i n o u a účastnili se houbového obřadu. H o f m a n n
nabídl M a r i i S a b i n ě vzorek svého psilocybinu, o n ě m ž se vyjádřila, že je
skoro stejně dobrý j a k o houby.
A n i ž by o t o m W a s s o n a j e h o přátelé věděli, zatímco oni se zabýva­
li m o ž n o s t m i psilocybinu, C I A prováděla s drogou vlastní experimenty
ve Středisku výzkumu závislostí v L e x i n g t o n u ve státě Kentucky, a to
p o d vedením doktora Harrise Isbella. Isbell první zásilku 5 0 0 miligramů
psilocybinu obdržel v listopadu 1 9 5 8 . O k a m ž i t ě zařídil speciální o d d ě ­
lení pro dvacet o s m „černošských m u ž ů " a drogu j i m podal rozpuštěnou
v malinovém sirupu. Krátce poté, co sirup vypili, hlásili všichni muži, že
T u t o z m ě n u měl částečně na svědomí osudový řetězec událostí, uve­
se necítí dobře, a o půl hodiny později byli přesvědčení, že „se stane cosi
dených do pohybu v září 1 9 5 2 , kdy Robert G r a v e s upozornil G o r d o n a
ďábelského". Někteří si stěžovali, že j i m připadá, j a k o by se měli zbláznit,
W a s s o n a na existenci teonanákatlu, „masa bohů". T a t o fáze kulminovala
zemřít, případně obojí. P a k začali blouznit, viděli barvy a kaleidoskopické
v roce 1 9 5 7 publikováním článku „ O b j e v hub vyvolávajících podivné vi­
vzory, které brzy dostaly úžasné tvary. „Někteří pacienti," hlásil Isbell, „cí­
diny" v časopise Life. V t e m ž e roce G r a v e s v N e w Yorku W a s s o n a na­
tili, že se stávají velkými, jiní že se scvrkávají do velikosti dítěte. Připadalo
vštívil a o b a muži strávili večer poslechem nahrávky houbového obřadu
j i m , že jejich ruce a nohy patří n ě k o m u j i n é m u a v některých případech
M a r i i Sabiny. J a k Graves napsal, šlo o „nejúžasnější zážitek" z celého j e h o
nabývaly p o d o b y zvířecích tlap." O s t a t n í hovořili o složitých fantaziích,
pobytu ve Spojených státech.
například letu na M ě s í c .
3 1 . ledna 1 9 6 0 si dvojice nahrávku poslechla znovu, tentokrát však
Plán C I A udržet psilocybin a L S D v tajnosti však dostával trhliny.
až poté, co o b a pojedli několik hub. Graves zážitek shledal objevným.
Protože Isbell testoval látky na drogově závislých a W a s s o n o nich vyklá­
O týden později napsal W a s s o n o v i , že „nešlo o den, který by měl být z a ­
dal přátelům, netrvalo dlouho a o novou drogu se začali zajímat i další
z n a m e n á n červeným p í s m e m , ale všemi barvami duhy".
lidé. A právě ti později rozkopli dveře k o m o r y s tajemstvím.
Houby, tvrdil, prolomily všechny bariéry v j e h o podvědomí, takže „teď
V létě 1 9 5 9 četl W a s s o n ů v článek v Life mladý profesor psychologie
j s e m schopen vidět v d u c h u obrazy daleko jasněji, než j s e m dokázal před­
z H a r v a r d u a rozhodl se záležitost podrobněji prozkoumat. V roce 1 9 6 0
tím". D o š e l k závěru, že by posvátné houby měly být distribuovány po
podnikl cestu do M e x i k a a najal si t a m poblíž Cuernavaky vilu s b a z é n e m .
E v r o p ě i A m e r i c e . „Proč tyto drogy nechávat j e n pro duševně n e m o c n é ? "
V srpnu v ní přijal hosta, mexického profesora antropologie G e r h a r d t a
psal. „ M ě l y by být podávány i t ě m , k d o mají myšlení čisté. Především
Brauna, který článek rovněž četl. Z a t í m c o spolu seděli u bazénu, B r a u n
básníkům a u m ě l c ů m . "
Američanovi řekl, že na té věci s h o u b a m i skutečně něco j e . N e d á v n o
O čtyři měsíce později si dopřál znovu, tentokrát však vzal syntetické
prý navštívil m a l o u vesničku j m é n e m Toluka, kde našel ženu nazývanou
tablety psilocybinu vyrobené A l b e r t e m H o f m a n n e m v S a n d o z P h a r m a -
Stará J u a n a , a ta mu prodala pytlík „kouzelných hub". C h t ě l by je snad
A m e r i č a n vyzkoušet? M l a d ý profesor souhlasil a 9. srpna s e d m hub snědl.
H u x l e y a O s m o n d poté, co si přečetli článek v Life, W a s s o n a navští­
Stěžoval si, že chutnají hořce, efekt však byl neskutečný. „Teda!" napsal
vili, aby se dozvěděli víc. H u x l e y se brzy spřátelil s T i m o t h y m L e a r y m
svému z n á m é m u , Arturu Koestlerovi. „ B ě h e m šesti hodin j s e m se naučil
a drogy začali brát společně.
víc n e ž za posledních šestnáct let!"
Zprávy o Wassonově zázračné droze se šířily i v Anglii. V roce 1961
Pro naprostou většinu profesorů z H a r v a r d u by se tento zážitek stal
Robert Graves přednášel členům Oxfordské humanistické společnosti
pouhým p ř e d m ě t e m rozhovorů po večeři, ne však pro tohoto. J m e n o v a l
o svých zkušenostech s houbami. Poté, co je snědl, prohlašoval, cestoval do
se T i m o t h y Leary.
„Byla to klasická vizionářská p o u ť , " vysvětloval L e a r y později, „a zpát­
ráje těmi nejmodřejšími mořskými jeskyněmi i podél zářících, drahokamy
vykládaných s t e z e k Z publikované verze přednášky nazvané „Všeobecný
ky j s e m se vrátil j a k o jiný člověk. N i k d y nezůstanete stejní poté, co se
ráj" je patrné, s jakým nadšením o svých zkušenostech vyprávěl. „V tomto
podíváte tunelem času. Nezůstanete stejní poté, co odhrnete závoj."
ráji na vrcholcích hor," napsal, „je možné sledovat, j a k tóny šamanské písně
Po návratu do Spojených států si L e a r y u S a n d o z u objednal sto tab­
pomalu klesají a mění se v listy, květy nebo splétané zlaté řetězy... Prostoupil
let psilocybinu. V den, kdy dorazily, uspořádal pro hrstku přátel večírek
mne pocit naprostého míru a hluboké moudrosti." Celý zážitek považoval
a lahvičku otevřel. Na druhý den ráno byla celá stovka tablet pryč a L e a r y
za „dokonale dobrý, za iluminaci mysli". J a k poznamenala autorka Graveso-
poslal další objednávku. K d y ž d o d á v k a došla, založil Harvardský psilobi-
va životopisu M i r a n d a Seymourová, přednáška se stala pro mnohé z mla­
cynový projekt a drogou nakrmil třicet čtyři vězňů v massachussetském
dých posluchačů „jejich prvním autoritou podpořeným popisem ,tripu"'.
C o n c o r d u v pokusu je napravit. „ Z k u s í m e , jestli d o k á ž e m e z kriminální­
ků udělat B u d d h y ! " oznámil svým postgraduálním studentům.
L e a r y drogu rozdával i svým přátelům a kolegům, kteří ji předáva­
A n i britská a r m á d a novou drogu nepřehlížela. D o k u m e n t y z prosince
1959 z Porton D o w n ukazují, že se z d e ve spolupráci s C I A p r o v á d ě ­
la řada výzkumů drog rostlinného původu, včetně reserpinu, yohimbinu
li dál. T a k t o obdaroval i J a c k a Kerouacka a Roberta L o w e l l a a posléze
a harminu. R o v n ě ž se zmiňují o objevu účinné látky z Psilocybe mexicana,
i beatniky Allena G i n s b e r g a a D a v i d a Orlovského. (Půl hodiny poté, co
tedy houby, j i ž W a s s o n našel před čtyřmi roky. T o u t o d r o g o u byl s a m o ­
G i n s b e r g tabletu polkl, vběhl nahý d o místnosti. J s e m mesiáš! Přišel j s e m
zřejmě psilocybin.
na svět kázat lásku!" křičel a rozhodl se zavolat prezidentu Kennedy-
M o ž n o s t m i halucinogenních d r o g se zabývali i civilní vědci. V roce
mu a sovětskému vůdci Chruščovovi, „aby j e d n o u provždy vyřešili tu věc
1951 navštívil Alberta H o f m a n n a v S a n d o z u psychiatr R o n a l d S a n d i s o n
s b o m b o u " . ) G i n s b e r g s d r o g o u seznámil klavíristu Tneloniuse M o n k a
a d o m ů se vrátil s krabicí ampulí L S D po sto miligramech, které dostal
a trumpetistu D i z z y h o Gillespieho. Gillespie byl zážitkem tak nadšený,
zdarma. Po otestování abreaktivních účinků drogy v nemocnici Powick
že si d o m ů odvezl dostatek tablet, aby ji m o h l vyzkoušet celý j e h o orches­
ve Worcestershire a z a z n a m e n á n í kladných výsledků S a n d i s o n publikoval
tr. Z p r á v a se šířila.
článek o použití L S D při léčbě psychických onemocnění. Krátce nato
Rozdávání psilocybinu L e a r y m a W a s s o n e m podpořilo zájem o m y s ­
jako by se svět zbláznil. „ D o pěti minut po zveřejnění prvního článku,"
tické zážitky, který vyvolal o několik let dříve A l d o u s Huxley. Na jaře
vzpomíná S a n d i s o n , „mi za dveřmi stál někdo z News Chronicle a chtěl
1953 mu britský lékař H u m p r e y O s m o n d nabídl mezkalin. K d y ž ho poté
vědět, o co vlastně j d e . . . Vyvolalo to senzaci. N i c p o d o b n é h o bych nikdy
O s m o n d prováděl po městě, Huxleye nejvíce zaujaly záhyby na j e h o kal­
nečekal." S a n d i s o n se stal klíčovou postavou britského výzkumu haluci-
hotách, posadil se, zíral na ně a opakoval: „Takhle by měli lidé vidět, t a ­
nogenů. Na H o f m a n n o v o doporučení začal zkoušet psilocybin a ordino­
kové totiž věci skutečně j s o u . "
val ho svým pacientům.
M e z k a l i n byl v té d o b ě považován spíše za prostředek rozšiřování v ě ­
S a n d i s o n ů v výzkum probíhal v m a l é m měřítku až do chvíle, kdy se
d o m í , než za drogu k vymývání m o z k ů . V roce 1 9 5 4 H u x l e y uveřejnil
do záležitosti vložil j e h o známý. T í m z n á m ý m byl profesor J o e l E l k e s ,
o své zkušenosti s d r o g o u článek s titulkem Dveře k vnímání, který se
šéf katedry experimentální psychiatrie na University of B i r m i n g h a m
brzy nato stal stěžejním textem vznikající alternativní kultury.
a v té d o b ě rovněž poradce v Porton D o w n u (tedy M I 6 ) v oblasti m o ž -
ností využití L S D při výsleších. E l k e s Sandisonovu práci podpořil a na­
herce a hudebníky, včetně A n á í s N i n o v é , A n d r é h o Previna, J a c k a N i c h o l -
konec zajistil, že za účelem vybudování zvláštního oddělení pro výzkum
s o n a j a m e s e C o b u r n a a C a r y h o G r a n t a , který v roce 1959 poskytl velmi
L S D v Powicku dostal od regionální nemocniční rady grant ve výši p a d e ­
otevřený rozhovor, v n ě m ž vychvaloval přednosti této látky. J a k m i l e se
sát tisíc Uber. Terapie se začala po Velké Británii šířit.
do experimentů s drogou pustily přední celebrity, její další šíření se stalo
E l k e s poté vybral S a n d i s o n a , aby zastupoval britské lékařské kruhy
nevyhnutelným.
na konferencích Světové zdravotnické organizace ( W H O ) o L S D , kde
C I A mezitím samozřejmě dál rozesílala drogu k testování na univer­
seděl b o k po b o k u s A l d o u s e m H u x l e y m a doktorem H a r o l d e m A b r a m -
zitách a v nemocnicích, kde se však výběr pokusných o s o b stával čím dál
sonem, j e d n o u z vedoucích osobností amerického výzkumu L S D . A n i ž
méně n á h o d n ý m . Začali se objevovat a hlásit přátelé a z n á m í těch, kteří
by to Elkes, S a n d i s o n nebo Huxley věděli, pracoval A b r a m s o n pro C I A ,
o L S D slyšeli nebo ho sami odzkoušeli. V roce 1959 H a r o l d A b r a m s o n
a řada porad, j i c h ž se zúčastnili, byla financována nastrčenou organiza­
dal L S D antropologovi G r e g o r y m u Batesonovi, který přemluvil A l l a n a
c í C I A , N a d a c í J o s i a h a M a c y h o ml. T í m t o z p ů s o b e m s e výsledky E l -
G i n s b e r g a , aby se zúčastnil pokusu s L S D ve V ý z k u m n é m zařízení d u ­
kesovy a Sandisonovy práce dostávaly p ř í m o k pracovníkům projektu
ševního zdraví v kalifornském Palo A l t o . G i n s b e r g se stal p a r a n o i d n í m
M K U L T R A vedeného C I A .
Role Elkese a S a n d i s o n a v příběhu L S D má ještě j e d e n zajímavý
a byl přesvědčený, že se ho chystá „pohltit elektrická m ř í ž celého národa",
zprávy o droze však šířil dál.
m o m e n t . S a n d i s o n se v roce 1 9 5 1 seznámil s excentrickým americkým
Následujícího roku dostal K e n Kesey, postgraduální student tvůrčího
milionářem A l f r e d e m M . H u b b a r d e m , bývalým důstojníkem O S S . T o h o
psaní na univerzitě ve Stanfordu, s e d m d e s á t pět dolarů za účast na sérii
L S D fascinovalo, s á m ho vyzkoušel a zjevně se stal svědkem vlastního
C I A sponzorovaných pokusů v nemocnici pro veterány v M e n l o Parku.
zplození. „Bylo to můj nejhlubší zážitek," vzpomínal později. „Viděl j s e m
Podnícený účinky L S D odešel z univerzity a začal pracovat j a k o ošetřo­
sebe s a m a v o h r o m n é m m o č á l u , malý zárodek nadaný jiskrou inteligence.
vatel na psychiatrii, kde sbíral materiál pro knihu „o léčebně i o drogách".
Viděl j s e m , j a k spolu otec s m a t k o u mají styk. Všechno bylo naprosto
K n i h u pojmenoval Přelet nad kukaččím hnízdem. Po j e j í m úspěchu na nic
zřetelné." D o s t a t e č n ě přesvědčený H u b b a r d se spojil se S a n d o z e m a o b ­
nečekal a dal d o h r o m a d y skupinu p o d o b n ě založených jednotlivců, n a ­
jednal čtyřicet tři krabic drogy, které nechal poslat do Ameriky. „Stálo mě
ložil je do pomalovaného „kouzelného autobusu", jezdil s nimi po celých
to pár set tisíc dolarů," prohlásil později. Ve Spojených státech vyhledal
Spojených státech a organizoval párty, na nichž bylo tisícům účastníků
A l d o u s e Huxleye a H u m p h r e y h o O s m o n d a a zásilku j i m v roce 1 9 5 5
podáváno L S D .
předal. Přesvědčený o hodnotnosti zážitku pro něj O s m o n d vymyslel pří­
vlastek „psychedelický".
Protože m ě l H u b b a r d spoustu p e n ě z i spoustu L S D (šest tisíc ampulí
S Keseyem na z á p a d n í m pobřeží Spojených států a L e a r y m na výcho­
dě se užívání m a g i c k é drogy rychle vymanilo z p o d kontroly. Leary, který
byl na nejlepší cestě stát se „veleknězem L S D " , vymyslel heslo „Povzbuď
v první zásilce), H u x l e y a bývalý špion vytvořili alianci. C í l e m zřejmě bylo
se, vnoř se, na všechno kašli!". To p a k znělo po celé další desetiletí všude
co nejrychleji seznámit příslušníky americké inteligence s krásami halu­
ve Spojených státech a L e a r y s a m o t n ý byl označen (nikým m e n š í m n e ž
cinogenních drog. H u b b a r d , který si odmítal za to, co dodával, cokoliv
Richardem N i x o n e m ) z a „nejnebezpečnějšího m u ž e A m e r i k y " .
účtovat, létal po celé z e m i a distribuoval zajímavá farmaka v rámci stále
se rozšiřujícího kruhu příznivců.
Výsledkem bylo, že L S D a psilocybin se rychle dostaly do p o v ě d o ­
mí veřejnosti. C I A to dokonale zaskočilo. N i k o h o z jejích lidí by ni­
J e d n í m z těch, které s L S D seznámil, byl psychiatr losangeleské s m e ­
kdy nenapadlo, že lidé m o h o u užívat d r o g y určené k vymývání m o z k ů
tánky O s c a r Janiger, který si později vzpomínal, že na H u b b a r d ů v přílet
pro potěšení. V roce 1963 si C I A uvědomila, že se události ubírají n e ž á ­
čekal „jako stará d á m a v prérii na výtisk katalogu zásilkové služby". Se
doucím s m ě r e m : „Existují informace, p o d l e nichž jakési skupiny m i m o
svými přáteli začal užívat L S D a psilocybin při společenských příležitos­
C I A , především p a k n a z á p a d n í m pobřeží, začaly užívat L S D při j i s t é m
tech a podával ho i svým pacientům. L S D se tak dostalo m e z i spisovatele,
druhu náboženských experimentů... J a k á k o l i v informace týkající se užití
tohoto typu drog pro experimentální či osobní účely má být okamžitě
I houby j a k o takové měly zůstat tajemstvím. „Je pravda," řekla p o z ­
ději j e d n o m u badateli, „že před W a s s o n o v ý m příchodem o dětičkách ni­
ohlášena..."
M e m o r a n d u m dále upozorňovalo, že výzkumná skupina T i m o t h y h o
kdo tak otevřeně nemluvil. K d y ž o obřadech hovoříme v jazyce mazaték,
L e a r y h o zaměřená na L S D založila „kapituly" v M e x i c o City, C a m b r i d g i ,
p a k p o k a ž d é j e n š e p t e m . " A m e r i č a n é však skutečně nešeptali. M l a d í lidé
M a s s a c h u s e t t s , L o s Angeles a v N e w Yorku. Drogy, které používala, včet­
s dlouhými vlasy a v pestrobarevném oblečení nechápali, že j d e o sta­
ně mezkalinu, psilocybinu, L S D a „některých myšlení ovlivňujících hub",
robylý rituál, který si zasluhuje úctu. „Bylo pro mě těžké j i m vysvětlit,
byly „extrémně nebezpečné". Zároveň však šlo o tytéž drogy, s nimiž C I A
že obřady se nekonají prostě z touhy najít B o h a , ale kvůli léčbě nemocí,
po celých deset let b e z u z d n ě experimentovala a pokoušela se to utajit.
kterými naši lidé trpí."
Ústřední zpravodajská služba m o h l a být šokovaná hnutím, které ne­
Postupem času byli návštěvníci stále mladší a zanedbanější. K d y ž pro
chtěně spustila, nikde však nebyly d o p a d y objevu halucinogenních drog
ně M a r i a S a b i n a odmítla obřad provést, koupili houby od někoho j i n é h o
více patrné než v malé vesničce 150 mil jihovýchodně od M e x i c o City.
z vesnice a sjeli se. T a k é se neuměli chovat. B e z řádného dohledu jedli
***
hub příliš a dělalo se j i m špatně nebo způsobovali problémy. J e d e n cizi­
nec se nadopoval a „řval j a k o lev". D a l š í běhal v noci po vesnici se živým
krocanem v zubech. „Tihle mladí," stěžovala si, „světlovlasí a opálení, ne­
M a r i a Sabina, v ě d m a z H u a u t l a de J i m i n e z , si měla už na začátku
uvědomit, že je cosi špatně. K d y ž obvykle snědla Malé rašící ven, odnesly
respektují naše zvyky. N e v z p o m í n á m si, že by kdy někdo jedl Svaté děti
s tak malou úctou."
ji do hor kolem Oaxaky, když je v š a k v roce 1955 poprvé nechala sníst
Jiní nabízeli, že jí za rituál zaplatí, neměli však peníze. M l a d ý cizinec
W a s s o n a a Richardsona, změnilo se to. „ M ě l a j s e m jiné vidiny než obvyk­
v sandálech jí místo peněz nabízel psa. ,A co bude j a k o žrát?" zeptala se
l e , " vybavovala si později. „Viděla j s e m místa, o nichž j s e m nikdy netušila,
ho. „ H o v n a ? "
že existují. D o s t á v a l a j s e m se t a m , o d k u d přišli ti cizinci. Viděla j s e m
města. Veliká města. S p o u s t u d o m ů , velkých d o m ů . "
Ze začátku ji z á j e m W a s s o n a , L e a r y h o , Hořrnanna a jejich přátel d o ­
N á j e z d y mladých lidí hledajících drogu do H u a u t l a de J i m i n e z brzy
přivedly mexické federální úřady a nakonec došlo k nevyhnutelnému:
M a r i a Sabina byla zadržena a vzata do vazby. Přestože byla brzy propuš­
cela těšil. Především se jí líbilo, k d y ž dostávala výstřižky s články, které
těna, zůstaly jí nepříjemné zážitky. Po návratu d o m ů zjistila, že jí úředníci
o ní napsali. Č í s t sice neuměla, ráda si však prohlížela obrázky. S W a s -
vyplenili d ů m a ukradli všechny cenné věci, včetně gramofonu od W a s s o ­
s o n e m se velmi spřátelili a j e d n o u jí dokonce daroval desku s nahrávkou
na. V roce 1 9 6 7 musela být ve vesnici natrvalo umístěna vojenská p o s á d ­
jejího zpěvu a gramofon, na kterém si ji m o h l a přehrávat. Největším z á ­
ka, aby odradila drogové poutníky, p o m a l u proměňující místo v komunu.
žitkem pro ni v š a k bylo, k d y ž ji p o t é , co se stal z n á m ý m její přínos pro
J e š t ě horší n e ž přítomnost policie však byl způsob, j í m ž se k M a r i i
p o v ě d o m í o O a x a c e , navštívil guvernér provincie a obdaroval ji párem
Sabině chovali její vlastní lidé. Kvůli invazi mladých narkomanů brzy
matrací, takže poprvé v životě m o h l a spát v posteli.
ztratila postavení vědmy či kněžky, ale začala být považována za děvku
Wasson dělal, co mohl, aby totožnost Marii Sabiny uchránil, v článku pro
prodávající tajemství, kouzla a mystéria za peníze. J e d n o u v noci jí někteří
Life změnil její jméno, místo, a dokonce i jazyk, j í m ž mluvila. Netrvalo však
domorodci vypálili d ů m a zničili všechen její majetek. M u š e k se i s celou
dlouho, její identita se prozradila a našli ji poutníci ze Západu. J a k se objevo­
rodinou vystěhovat do lesů a živit se kořínky j a k o zvířata.
valo čím dál více lidí, kteří se chtěli seznámit s Malými rašícími ven, začína­
Nejtragičtějším aspektem celého příběhu však byla ztráta Malých ra­
la pociťovat nespokojenost. „Před Wassonem," vzpomínala, „se houby jedly,
šících ven. „Před W a s s o n e m , " prohlásila později, „jsem cítila, že mě Svaté
aby se ulevilo nemocným. Po té první návštěvě za mnou začali chodit cizinci
děti povznášejí. N i c takového už necítím... Od chvíle, kdy přišli cizinci,
a chtěli, abych pro ně pořádala noční obřady. Ptala jsem se jich, jestli jsou
ztratily Svaté děti svou čistotu. Ztratily svou sílu. Cizinci je zkazili. Od
nemocní, odpovídali ale, že nejsou. Ze se jen chtějí .seznámit s Bohem'."
teď už b u d o u k ničemu. N e d á se to napravit."
Ve stáří pak M a r i a Sabina řekla v rozhovoru pro francouzský časopis,
že když za ní onoho dne v červnu 1951 přišel Cayetano García a zeptal se,
jesdi přijme G o r d o n a W a s s o n a a Allana Richardsona, „měla j s e m říct ne".
Wassonově pozornosti tato tragédie neunikla. „Z těchto slov," napsal
v roce 1967, „mi běhá m r á z po zádech. J á , G o r d o n W a s s o n , j s e m činěn
zodpovědným za konec náboženských praktik ve Střední A m e r i c e , jejichž
historie se táhne daleko do historie, snad po tisíciletí. O b á v á m se, že měla
pravdu... O b ř a d , který se po staletí prováděl tajně, byl nyní rozmělněn,
a to znamená j e h o k o n e c . "
Maria Sabina, v ě d m a z vesnice H u a u t l a de J i m i n e z , zemřela v roce
1985 v požehnaném věku devadesáti j e d n a let. Na autobusových zastáv­
kách a nádražích v O a x a c e je stále m o ž n é koupit plakáty a pohlednice
s její podobiznou. T a k é t a m lze koupit a jíst houby, které ji proslavily.
Není však j i ž m o ž n é stát se svědkem nebo účastníkem obřadu Malých
rašících ven.
4
V temnotě
VOJÁCI PORUŠILI ZÁKAZ NASAZOVAT VÁLEČNÝM
ZAJATCŮM KÁPĚ
Od G e o r g e J o n e s e a M i c h a e l a S m i t h e
Britští vojáci sloužící v Iráku porušili 33 let starý zákaz nasazovat
zajatcům při výslechu kápě, přiznal včera v dolní komoře parlamen­
tu ministr obrany G e o f f H o o n a zároveň nabídl „upřímnou" omluvu
všem Iráčanům, s nimiž bylo zacházeno nevhodným způsobem.
...Ministr Hoon vysvětlil, že tato praxe vojenské policie byla v brit­
ských zařízeních ukončena v září loňského roku, a dodal, že zákaz na­
sazování kápí v armádě nadále platí. Vojáci dostali rozkaz nepoužívat
při výsleších zajatců kápě v roce 1971 od vlády premiéra Heatha v re­
akci na stížnosti na nevhodné zacházení s katolíky v Severním Irsku.
Daily Telegraph, 1 1 . května 2 0 0 4
J á dokážu stát o s m a ž deset hodin denně. Proč b y tedy mělo
být stání omezeno na čtyři hodiny?"
Donald Rumsfeld
Vojáci dorazili na hlavní ulici v Beraghu o půl páté ráno v pondělí
9. srpna 1 9 7 1 . Obrněný transportér Saracen zaparkovali před číslem s e ­
d m d e s á t šest. Z transportéru opatrně vyskákala malá j e d n o t k a p r ů z k u m ­
níků, zaujala pozice u vchodu a j e d e n z nich zabušil na dveře.
Uvnitř se Paddy J o e M c C l e a n právě uložil ke spánku. O s m a t ř i c e t i ­
letý učitel zvláštní školy a otec o s m i dětí se nedávno vrátil z dovolené
v St. J o h n s v Severním Irsku. Společně s manželkou A n n i e , která byla
v o s m é m měsíci těhotenství, a o s m i dětmi tam odcestovali otřískaným
minibusem a pronajali si d o m e k na pláži. „Byly to ty vůbec nejhezčí chví­
le," vzpomínal později. D o v o l e n o u v š a k museli přerušit, protože dostali
zprávu, že Annina m a t k a vážně onemocněla. N o c předtím, n e ž dorazili
vojáci, u ní seděl až do dvou hodin do rána v nemocnici a po návratu
d o m ů padl unavený do postele.
K d y ž C l a r k a varoval, že p o k u d se pokusí utéct, b u d e zastřelen, mla­
díkův otec ho přerušil: „ N e p o k u s í se o útěk," slíbil důstojníkovi. „Neubli­
K d y ž ho probudilo bušení na dveře, křikl M c C l e a n z okna, že bude
žujte m u . " Clarke se k otci otočil a řekl m u , ať si nedělá starosti. Z d o m u
hned dole, a vypravil se zjistit, co se děje. V pyžamu otevřel dveře a oci­
ho odvedU k obrněnému transportéru, kde mu zuli b o t y a zápěstí mu
tl se tváří v tvář skupině ozbrojených příslušníků speciálních jednotek.
spoutali plastovými pouty. Čtyři příslušníci zvláštních j e d n o t e k ho n a ­
M ě l i pro něho špatné zprávy. „Křikli na m ě : ,Půjdeš s námi,'" vzpomíná
ložili do transportéru k dalšímu zatčenému. J e d e n z vojáků p a k vyndal
M c C l e a n v listopadu 2 0 0 4 ve své kuchyni. „ N e b o něco takového. J s i z a ­
dlouhý kovový šroub a teatrálně si s ním poplácával po dlani. „ N e n u ť t e
tčený. O d v e z e m e tě pryč.' Prohlásil j s e m , že se j e n musím obléknout."
m ě , abych tohle použil," vyhrožoval.
Vojáci následovali M c C l e a n a nahoru. Na podestě narazili na A n n i e ve
Clarke se ze začátku nebál. K d y ž ale transportér opustil katolickou
vysokém stupni těhotenství, která chtěla vědět, o co j d e , a velící důstojník
čtvrť, začal pociťovat znepokojení. C e l é rodiny vycházely z d o m ů na ulici
ji informoval, že zatýkají jejího m a n ž e l a . Z a t í m c o se M c C l e a n oblékal,
a sledovaly, co se děje. G i r d w o o d byl převážně protestantskou oblastí, na
A n n i e se s vojáky hádala a dítě v postýlce v jejich ložnici se rozplakalo.
C r u m U n R o a d o d s u d nebylo daleko a místním netrvalo dlouho, n e ž si
P a k vytáhli M c C l e a n a z pokoje. A n n i e se Paddyho J o e a držela a p o k o u ­
uvědomiU, čeho j s o u svědky. „V té chvíli začali dělat r á m u s , " v z p o m í n á
šela se ho vytáhnout zpátky nahoru, vojáci ho ale nepustili. Z a č a l a ječet
J o e . „ Z e n y třískaly víky popelnic. Doslechli se, co se děje v katoUcké o b ­
a chtěla vědět, k a m ho odvezou. Její křik vzbudil zbývající děti, které
lasti, a napadlo j e , že je to konečně tady. Chápete? Prostě viděli všechny
se také hlasitě rozplakaly. K d y ž hluk dosahoval vrcholu, Paddyho J o e a
ty transportéry a věděli, koUk uhodilo."
M c C l e n a vytáhli z d o m u , naložili do čekajícího obrněného transportéru
a odvezli do noci.
Pohled na davy v ulicích zdravící britské vojáky C l a r k a přesvědčil, že
j e h o situace je vážnější, n e ž se domníval. „Sakra! T a k tohle je p r o b l é m . "
Pětašedesát mil daleko, v čísle 88 na belfastské Iris Drive, necelou čtvrt
••*
mih od Falls R o a d , se odehrával p o d o b n ý děj. C í l e m tentokrát byl deva­
tenáctiletý automechanik J o e Clarke. M o t a l se kolem závodů formule 2
a právě v místních garážích pracoval na dvou lotusech. J e d e n z nich nedáv­
M c C l e a n a C l a r k e byU zatčeni v rámci operace britské armády na­
no odepsal J o h n W a t s o n a Clarke ho opravoval. Snil o t o m , že se j e d n o u
zvané D e m e t r i u s , j e j í m ž cílem bylo zadržet a internovat osoby podezřelé
stane závodníkem. V h o r k é m létě roku 1 9 7 1 byl na závodech v zahraničí
ze spolupráce s I R A . Britskou vládu k ní 5. srpna 1 9 7 1 přemluvil m i ­
a p a k se vrátil do Irska, aby strávil týden v D o n e g a l u se svou snoubenkou.
nisterský předseda Severního Irska B r i a n Faulkner. O čtrnáct dní dříve,
D v o j i c e pobývala v m a l é m hotýlku a nakonec se vrátila do Belfastu.
2 3 . července, prohledalo 1 8 0 0 vojáků d o m y po celé provincii. K o n f i s k o ­
Předcházejícího večera došlo na Falls R o a d k násilnostem. Clarke se
vali d o k u m e n t y a adresáře. Ú d a j e z těchto pramenů byly setříděny a ve
t a m byl podívat, a j a k s á m říká, „omrknout to". Pak navštívil snoubenku
spolupráci s Královským ulsterským policejním sborem ( R U C ) a r m á d a
a kolem půlnoci se vrátil do d o m u rodičů. Stejně j a k o Paddy J o e M c C l e ­
vypracovala s e z n a m 5 0 0 podezřelých katolíků. Faulkner jich chtěl z a ­
an, i on tvrdě spal, když v půl páté ráno dorazili vojáci. Jejich příjezd ho
tknout 4 5 0 , a r m á d a však navrhovala, že 150 je rozumnější počet. N a ­
probudil, oblékl se a sešel dolů, kde zjistil, že j i m j e h o otec otevřel dveře.
konec bylo v ranních hodinách 9. srpna zadrženo 3 4 2 osob. Vyvstávala
Čtyři příslušníci zvláštních j e d n o t e k vtrhli do d o m u a začali ho prohledá­
otázka, co s nimi udělat.
vat. A b y měl jistotu, že nikam nic nepodstrčí, Clarke je doprovázel.
Po skončení domovní prohlídky se vojáci a Clarkova rodina sešli v před­
síni, kde se jeden z nich zeptal jmenovitě na J o e a . „To j s e m j á , " přiznal.
„ D o b r á , " prohlásil velící důstojník, „zatýkáme vás podle Z á k o n a
o zvláštních opatřeních."
V z a d n í m prostoru obrněného transportéru Paddyho J o e a M c C l e a n a
beze slova odvezli na sběrné m í s t o v O m a g h u . T a m ho přeložili do j i n é h o
vojenského vozu, kde se setkal s dalšími zadrženými a rozsah zatýkání
mu začínal být p o m a l u zřejmý. J a k přijížděly další a další transportéry
z oblasti F e r m a n a g h a Tyrone, vozy se začínaly plnit. Do j e h o náklaďáku
přibývali lidé, které znal. „ Z á b a v n é mi přišlo," říká, „že j s e m poznal i ně­
/ nich začal panikařit. M c C l e a n ho vyzval, ať se uklidní. K jídlu dostali
kolik svých bývalých žáků, kteří se na mě dál obraceli s ,Pane, tak', nebo
vločkovou kaši, párky s fazolemi a později ještě smaženou rybu. V noci
,Pane, onak'."
jim vojáci znovu znemožňovali usnout a ve čtyři hodiny ráno dokonce
K d y ž se náklaďáky pohnuly, zatčení mezi sebou probírali, k a m je asi
vtrhli dovnitř. „Tak, parchanti!" oznámil j i m skotský voják. „ M á m toho
tak vezou. M c C l e a n o v i bývalí žáci, kteří věděli, že už byl zadržen dříve, se
dost! Koukejte vstávat!" Překvapené tak časným budíčkem je odvedli do
ho ptali, co se děje. Vysvětlil j i m , že směrem, kterým jedou, žádné vězení
jídelny, kde posnídali fazole, párky a chléb. Na skoro celý následující tý­
není a že je m o ž n é , že b u d o u internováni přímo v Británii. Mýlil se.
den to bylo jejich poslední pořádné jídlo.
A r m á d a měla ve skutečnosti v plánu umístit první vlnu zadržených
Po snídani čtveřici mužů spoutali k sobě a nechali je stát na chodbě,
ve třech oblastních zadržovacích střediscích: ve Víkendovém výcvikovém
j e d e n z nich se zeptal, jestli s e j e chystají odvézt na ostrov Rathlin. N e ­
středisku M a g i l l i g a n v hrabství Londonderry, Víkendovém výcvikovém
chystali. „ T a m , k a m j e d e t e , " strašil ho příslušník R l J C , „je to o hodně
středisku BaUykinler v hrabství D o w n a v Girdwoodských kasárnách
horší než na Rathlinu." Pak se b e z varování objevil m u ž ze Zvláštního
v Belfastu. T a m měli být zadržení prošetřeni a b u ď propuštěni, nebo pře­
oddělení*, nasadil podezřelým na hlavy kápě z pevné tkaniny a vyvedl
vezeni do vězení.
je z budovy do čekajícího vrtulníku. Skutečné utrpení Paddyho J o e a
M c C l e a n ů v náklaďák dorazil do MagiUiganu v deset patnáct, vyložen
M c C l e a n a právě začínalo.
však byl až v j e d n u hodinu odpoledne. Sestašedesát mužů bylo nahnáno
O padesát mil dál v G i r d w o o d s k ý c h kasárnách ptocházel J o e Clarke
do výcvikového střediska a začalo čekání. Dostali přiměřeně najíst a na
stejnou procedurou. S p o l u s dalšími 184 podezřelými ho drželi ve velké
noc j i m byla přidělena lůžka. Ne že by se ale m o c vyspali. Podle slov z a ­
tělocvičně. Všichni muži mlčky seděli na podlaze. Postupně j e d n o h o po
držených se službukonající vojáci oné noci ze všech sil snažili udržet je
druhém odváděli k výslechu. Přestože měli být naprosto zticha, m u ž i si
vzhůru, přejížděli obušky po vlnitém plechu „nissenek", házeli na plech
mezi sebou šeptali. O b č a s při t o m byli přistiženi a zj trest museli dělat
kameny a pokřikovali.
kliky. J i n d y se na ně vojáci obořili b e z zjevného důvodu. J e d e n z vojáků
Následujícího dne byl M c C l e a n předvolán k roztřídění. K j e h o pře­
přišel ke Clarkovi: „ C o se šklebíš?" obořil se na něho, „ K o u k e j se přestat
kvapení byl královský policista j e h o starý známý, který se zdál být stejně
šklebit, nebo ti ten ksicht předělám." Podezřelý ze spolupráce s I R A se
zaskočený, že ho tu vidí, j a k o učitel tím, k a m se dostal. „ Z d ě š e n ě se na
pokusil vše obrátit v žert: „Já takhle prostě vypadám." „Víte, bylo to spíš
mě podíval a zeptal se: ,Proč jsi tady?' O d p o v ě d ě l j s e m , že bych to také
pošťuchování n e ž něco jiného," vzpomíná, „jenže tenkrát j s e m se fakt bál.
rád věděl a že by mi to snad měl říct on. ,Nevím,' prohlásil, ,ale uděláme
Bylo mi devatenáct a m o c j s e m toho ještě o světě nevéděl."
to t a k h l e . ' "
Podal M c C l e a n o v i barevnou kartičku a řekl mu, ať se hlásí v konkrét­
Po dvou dnech tohoto zacházení, kdy byl zadržeaým opět odepírán
spánek, prošli všichni, s výjimkou C l a r k a a ještě jednoho m u ž e , Francise
ní nissence, j e n ž e cestou ho zastavil voják, který si jeho j m é n o zkontrolo­
M c G u i g a n a , výslechy. Ve středu ve dvě hodiny ráno seděla tato dvojice
val v seznamu. „ N e , " prohlásil voják a odmítavě zakroutil hlavou. „Spatně.
v jinak p r á z d n é tělocvičně, když je zaskočil příchod nejznámějšího d ů ­
T a m nepatříte. M u s í t e j i n a m . "
stojníka Zvláštního oddělení v Belfastu H a r r y h o Taylora. „Tak, pánové,"
Nebylo to dobré rozhodnutí. Internováni v baráku, do kterého měl
oslovil j e , „na vás dva n á m už nezbylo místo. T a k ž e jedete d o m ů . " C l a r k o ­
M c C l e a n původně namířeno, byli později téhož dne propuštěni. Ti z b a ­
vi radostí poskočilo srdce. Taylor se však vzápětí nahlas rozesmál. „ K d e ­
ráku, do n ě h o ž byl přesměrován, propuštěni nebyli. Uvnitř se sešel s dal­
pak," prohlásil, „pro vás j s e m si přichystal něco úplně jiného."
šími třemi muži, z nichž j e d n o h o , Patricka Shiverse, znal. Zbývající dva,
M i c k y h o M o n t g o m e r y h o a M i c k y h o Donellyho, nikdy dříve neviděl.
N i k o h o z této čtveřice o n o h o d n e nevyslýchali. Ponechaní o samotě,
zatímco se všemi ostatními se něco dělo, znervózněli a v j e d n é chvíli j e d e n
O tři hodiny později, v pět ráno, dostali C l a r k e s M c G u i g a n e m pří­
kaz přemístit se do j e d n é z c h o d e b v G i r d w o o d u , kde se k n i m připojili
* Jedná se o zvláštní oddělení britské policie určené především p r o potírání terorismu
;i špionáže, (pozn. překladatele)
Kevin H a n n a w a y a J i m A u l d , kteří bydleli j e n kousek od nich. H a n -
vláda eufemisticky nazývala „hloubkovými výslechy", nakonec prohlášeno
naway byl zjevně zbitý a krvácel z rány nad o k e m , M c G u i n a n se viditel­
za „nelidské a ponižující zacházení... porušující článek 3 Úmluvy".
ně třásl. Voják čtveřici o z n á m i l , že b u d o u přemístěni, a že je proto nutné
D v a n á c t podezřelých bylo nahnáno d o h r o m a d y a odvlečeno do vý­
slechového střediska, kde se museli nejprve až na kápi na hlavě svléknout
j i m nasadit kápě.
M c G u i g a n , který trpěl klaustrofobií, vykřikl, že on přece kápi dostat
nemůže. Vojáci j e h o prosby ignorovali, všem čtyřem kápě nasadili, spou­
tali je d o h r o m a d y a nastrkali je do náklaďáku. Poté je převezli na letiště,
kde je brutálně přinutili nastoupit do čekajícího vrtulníku Wessex patří­
cího R A F . T e n se vzápětí s řevem zvedl do vzduchu.
***
do naha. Na hřbety rukou j i m nakreslili čísla (Paddy J o e měl 1, Clarke 4)
a poté byli vyfotografováni. Odvedli je na lékařskou prohlídku a nakonec
i'im vydali tmavě m o d r é kombinézy a přikázali j i m si je obléknout. Přes­
tože to v té chvíli ještě netušili, nemělo j i m být až do skončení výslechů
povoleno se převlékat. Nesměli si je svlékat, a to ani na záchodě. „ N a
malou, na velkou, všechno j e d n o , " říká M c C l e a n . „Prostě j s m e to museli
udělat v k o m b i n é z e . "
Vězni tedy byli prohlédnuti lékařem, označeni, vyfotografováni a o b ­
Ve vzduchu nad M a g i l l i g a n e m se P a d d y J o e M c C l e a n pokoušel ur­
lečeni a výslechy mohly začít. Všichni podezřelí byli přinuceni postavit se
čit, k a m má vrtulník namířeno. B y l přesvědčen, že směřuje do Skotska,
s rukama nad hlavou metr od stěny a následně se o ni s co nejvíce rozta­
a v j e d n é chvíli mu přišlo, že cítí vůni moře. J e n ž e p o d kápí ve řvoucím
ženýma r u k a m a a n o h a m a opřít. P a k se j i ž nesměli ani p o h n o u t . „ R o z k a z
a často směr měnícím vrtulníku brzy ztratil veškeré ponětí o směru. N i ­
kdo na něho nepromluvil.
Z a t í m c o s M c C l e a n e m se nikdo nebavil, vojáci doprovázející Clarka
si cestu zpestřovali p o p i s e m toho, co pro něho mají přichystáno. „ Z n á š
ty fotky z V i e t n a m u , j a k na nich vyhazovali vězně z vrtulníků?" zeptal se
jeden. Clarke p o d kápí přikývl. „ T a k takhle dopadneš taky."
Clarke ani na vteřinu neuvěřil, že by britští vojáci skutečně vyhodili
vězně z letícího vrtulníku. J e n ž e asi po hodině letu k t o m u skutečně došlo.
„Přišla na tebe řada, chlapče... T e ď tě vyhodíme!" Poté ho shodili, aby
vzápětí zjistil, že se stroj vznášel j e n pár stop nad zemí. „ N e m ě l j s e m čas
přemýšlet," v z p o m í n á . „Trvalo to z l o m e k vteřiny a ležel j s e m na z e m i ,
a když se to stalo, tak mě napadlo j e n : Sakra, díky B o h u za to!"
Příběhy M c C l e a n a a Clarka se propojily. Spolu s dalšími deseti muži
posbíranými po celém Severním Irsku je odvezli k výslechům na stejnou
základnu. Je pravděpodobné, že výslechové středisko bylo zřízeno v ka­
sárnách Paláce v H o l y w o o d u , nicméně i po takřka pětatřiceti letech tento
zněl," v z p o m í n á M c C l e a n , „zůstat opřený o stěnu s prsty co nejdál od
sebe, j a k to jen šlo. N o h y také co nejvíce roztažené. A když jste to neudě­
lali, nakopli vás do vnitřní strany nohy, abyste ji dali dál. P a k přišel další
rozkaz: T a k h l e zůstanete a ani se nehnete!'"
„Pokaždé, když j s e m některou končetinou pohnul," popisuje dění Clar­
ke, „bili mě tak dlouho, dokud j s e m ji nedal zpátky. A když se to opakovalo,
dostávali j s m e rány obuškem, abychom se od té stěny ani nehnuli."
O třicet let později pokyvuje M c C l e a n hlavou. „ N ě k d y si to s á m
u stěny zkuste. N o h y co nejdál od ní, takže celou vahou těla spočíváte na
konečcích prstů a jste co nejvíce natažený. A nohy co nejvíc od sebe, j a k
jen to půjde. A p a k tam stát. S t á t a stát. T o h l e s námi prováděli."
J e n ž e to ještě nebylo všechno. Trýznivý postoj doprovázel „bílý š u m " .
I Ilasitý ječivý a syčivý zvuk, který naplňoval výslechové středisko a všech­
ny v n ě m .
„ D o k á ž u to popsat j e n jako hluk tryskového motoru," vzpomíná M c C l e ­
an. „Jako bych stál pod tryskáčem, vysoký ječivý zvuk po celou dobu."
údaj zůstává státním tajemstvím. Stejně tak nikdy nedošlo k odhalení t o ­
Clarke souhlasí: „Bylo to velmi hlasité. J a k o k d y ž uniká pára z řrubky.
tožnosti britských vyšetřovatelů ani vyšetřovatelů z řad R U C . N i k d o nebyl
Pak nějak to znělo... Z n ě l o to nepřetržitě a neměnilo se to. Pořád stejný
ochoten mi s přípravami této knihy pomoci, na záznam ani m i m o něj. I n ­
tón."
formace o t o m , co se následně dělo, proto pocházejí ze svědectví vyslýcha­
Protože všichni vězni měli na hlavách kápě, nevěděl žádný z nich
ných osob, následných oficiálních z á z n a m ů a zápisů z j e d n á n í Evropského
o přítomnosti ostatních v místnosti. Nevěděli, kde j s o u , ani proč t a m j s o u .
soudu pro lidská práva ve Štrasburku v roce 1974, kde bylo to, co britská
Netušili, j a k dlouho b u d e týrání trvat, ani z d a ho přežijí. Hladový, u n a -
vený, vystresovaný, vystrašený, oslepený kápí a ohlušený bílým š u m e m se
každý cítil naprosto s á m .
Přestože si to žádný z dvanácti m u ž ů neuvědomoval, úplně sami ne­
Co však ani otec Faul, ani oběti výslechů, a nejspíš ani samotní vojáci
netušili, byla skutečnost, že probíhající události byly výsledkem přísně
lajné schůzky, která proběhla takřka před dvaceti roky v K a n a d ě .
zůstali. Ve skutečnosti se j i ž rozjely akce, jejichž cílem bylo zjistit, kde se
***
nacházejí. Ve středu 1 1 . srpna, tedy dva dny po raziích, navštívil katolic­
kého kněze a učitele, otce D e n i s e F a u l a , j e d e n z j e h o věřících a řekl m u ,
že byl zatčen a zbit v Ballykinleru. Faul zavolal svému kolegovi z B e l ­
S c h ů z k a se uskutečnila na žádost sira H e n r y h o T i z a r d a , šéfa B r i t ­
fastu, otci Brianovi B r a d y m u , a zjistil, že zprávy o bití se u těch, kteří
ského výboru pro obranný výzkum a politiku, „vynikajícího a rtuťovi-
byli propuštěni, objevují často. O b a kněží p a k na konci Falls R o a d zřídili
rého vědce" působícího za druhé světové války na Ministerstvu letectví
kancelář, zaznamenávali svědectví těch, kdo se vraceli z internačních tá­
;i z n á m é h o v kruzích R A F j a k o „Kouzelník T i z a r d " . T i z a r d upadl v roce
borů, a začali sbírat informace o t o m , co se stalo s každým ze 3 4 2 m u ž ů
1940 v nemilost, protože byl přesvědčený, že v N ě m e c k u nedošli ve vy­
zatčených v t o m t o týdnu. B r z y se rozneslo, že Faulova a Bradyho kancelář
užívání radaru tak daleko j a k o v Británii, a nedokázal předpovědět, že
je d o b r ý m zdrojem informací, a katolíci sem začali přicházet ve velkých
N ě m c i dokáží navádět bombardéry na cíle v L o n d ý n ě vysíláním radaro­
počtech.
vých paprsků z kontinentu. Rezignoval poté, co b o m b y začaly d o p a d a t se
Netrvalo dlouho a dospěli k nepříjemnému zjištění. Ze 3 4 2 zatčených
znepokojivou přesností. Po D u n k i r k u se nicméně vrátil, když se mu p o ­
se podařilo dohledat p o u z e 3 3 0 . D v a n á c t mužů se ztratilo. J e d n í m z nich
dařilo pro Británii dohodnout, že bude se Spojenými státy sdílet výsledky
byl i známý otce Faula, P a d d y J o e M c C l e a n .
vědeckých výzkumů tak, aby se A m e r i k a m o h l a do války zapojit. T i z a r d
Zjistit, kde se M c C l e a n nachází, bylo důležité především proto, že
j e h o manželka A n n i e m ě l a j i ž velmi brzy rodit. Zároveň v tragické shodě
událostí její m a t k a zemřela v den, kdy manžela zatkli. A n n i e se pohřbu
byl svým z p ů s o b e m otevřený člověk, který se dal k dispozici britskému
S p o l e č n é m u výboru pro zpravodajskou činnost a vždy ho zajímaly novin­
ky na poli tajných služeb.
nemohla zúčastnit, a proto j e n seděla d o m a a čekala, jestli nezazvoní t e ­
V roce 1 9 5 1 obdržel od předsedy kanadského Státního výboru obran­
lefon a někdo jí n e p o d á zprávu. O b v o l a l a přátele a právníky, nikdo však
ného výzkumu doktora O r m o n d a W. S o l a n d t a pozvání k návštěvě K a n a ­
neměl ponětí, kde by se její manžel mohl nacházet.
Vyzbrojení j m é n y dvanácti chybějících m u ž ů se o b a kněží pustili do
dy, údajně za účelem debaty o vojenských technologiích, včetně nových
objevů v oblasti rádiových vln, výroby nervového plynu, přepravy „kříd­
pátrání. Faul opakovaně volal na Ministerstvo pro záležitosti Severního
lovými l o d ě m i " a „vedení války o h n ě m " . Na programu v š a k byl ještě další
Irska, j e n aby zjistil, že j e h o zaměstnanci nejspíš vůbec netuší, co se děje.
bod, který reagoval na události v Koreji.
Pokaždé dostával stejnou odpověď: „Pokusíme se pro vás něco zjistit."
„ M u s í m uznat," řekl m i , „že byli p o m ě r n ě přívětiví."
„Nejspíš si vzpomínáte," psal S o l a n d t 2. května, „že j s t e před č a s e m
navrhl svolání schůzky v K a n a d ě k projednání možností výzkumu vy­
S ostatními volajícími však nebylo zacházeno stejně uctivě. K d y ž se
užívání a zneužívání drog, hypnózy a p o d o b n ě ve válce. N a p a d l o nás, že
žena Patricka Shiverse pokoušela hledat svého manžela, který byl j e d n í m
bychom mohli využít příležitost a tuto schůzku uskutečnit v M o n t r e a l u
z dvanácti pohřešovaných, posílali z j e d n o h o vězení do druhého, až nako­
během doby Vašeho pobytu."
nec dostala telefonní číslo, o n ě m ž zjistila, že jde o telefonní linku „Vytoč
T i z a r d , zapálený sportovní rybář, j e h o ž zaujala m o ž n o s t lovu lososů
modlitbu" kazatele l a n a Paisleho. R o v n ě ž se říká, nemusí to však být nutně
v K a n a d ě , neztrácel čas a odpověděl ve smyslu, „že mu b u d e potěšením
pravda, že když otec Faul v říjnu 1 9 7 1 pátral po dalším „hloubkově vyslý­
zúčastnit se navrhované schůzky ohledně možností výzkumu využívání
chaném", zvedl mu telefon v kasárnách H o l y w o o d voják, který p a k nahlas
a zneužívání drog." K o n e c k o n c ů , p o z n a m e n a l , „nedávno j s m e p o d o b n o u
sděloval kolegovi: „To je zase ten hajzl Faul. C h c e vědět, koho tu m á m e . "
schůzku odborníků uskutečnili i u nás, takže Vás b u d u m o c i seznámit
„Řekni m u , ať si políbí," zněla odpověď.
s jejich názory".
Setkání se uskutečnilo v montrealském hotelu Ritz Carlton 1. června
dajskou prací nic společného. C e l é roky se zabýval teorií vysvětlující vývoj
1 9 5 1 . Včetně T i z a r d a se ho účastnilo o s m odborníků, z nichž dva z a s t u p o ­
mozku. Na univerzitě držel po různě d l o u h o u d o b u v izolaci štěňata s k o t ­
vali C I A . Ze shrnutí, které Solandt spolu se zápisy Kanaďanů a C I A p o z ­
ského teriéra. Po vypuštění do skutečného světa byla štěňata vystrašená,
ději Tizardovi zaslal, je m o ž n é zrekonstruovat, co se na něm odehrávalo.
vykazovala retardované chování, strkala č u m á k y do p l a m e n ů nebo čichala
Schůzka, kterou Solandt označil za „naprosto neformální a neofici­
k hořícím cigaretám a popáhla se. H e b b se domníval, že senzorická i z o ­
ální", začala za T i z a r d o v y nepřítomnosti a týkala se „obecně výzkumu
lace m ů ž e poskytnout odpovědi na otázky týkající se struktury a vývoje
fenoménů označovaných výrazy j a k o ,doznání' a ,menticida' ". S k u p i n a
mozku savců. J e h o teorie T i z a r d a zaujala.
debatovala o vymývání m o z k ů a moskevských procesech, přičemž došla
„ T i z a r d byl," píše se v hlášení C I A , „tímto n á p a d e m nadšen a souhla­
k závěru, že by mohlo být užitečné promluvit si s emigranty, kteří v s o ­
sil s j e h o důležitostí z výzkumného hlediska. O s t a t n í účastníci j i ž o t o m -
větském bloku prošli výslechy, a zjistit, čemu je Rusové podrobili. K d o s i
též byli přesvědčeni před setkáním, a nečinilo j i m proto potíže d o s á h n o u t
navrhl, že by bylo vhodné začít u sestry kardinála M i n d s z e n t y h o , žijící
shody v názoru, že se j e d n á o důležité pole obrany západních mocností.
v Halifaxu v N o v é m Skotsku.
Tizard dokonce projevil nad H e b b o v ý m i pokusy se senzorickou izolací
V tomto okamžiku dorazili sir H e n r y T i z a r d a O r m o n d Solandt.
nadšení a souhlasil s tím, že by do p o k u s ů m o h l zapojit některé ze svých
Podle z á z n a m ů C I A z e schůzky nebyl T i z a r d nijak optimistický: „ H n e d
vědeckých pracovníků, kteří by se s K a n a ď a n y spojili a koordinovaným
na úvod prohlásil, že v celé záležitosti používání drog se od d o b inkvizice
úsilím dovedU p r o g r a m k úspěchu."
nedospělo k ž á d n ý m p o k r o k ů m a že je j e n malá naděje dosáhnout p r o ­
Následující dokumenty C I A odhalují, že:
střednictvím výzkumu pronikavých výsledků."
T i z a r d o v i se m o ž n á do debaty o moskevských procesech nechtělo,
Americké programy doktora Webstera [CIA] budou koordinovány s brit­
v š e m ostatním ale ano. A m e r i č a n y o t á z k a zajímala, protože - j a k vyply­
skými a kanadskými programy... Bylo dohodnuto, že budeme pokračovat
nulo z pozdějších d o k u m e n t ů - chtěli získat „informace o činnosti Britů
v rozhovorech iniciovaných [vymazáno] a že výměna informací a trvalý
a K a n a ď a n ů " na tomto poli. C I A se j i ž před schůzkou rozhodla, že z a ­
kontakt ohledně těchto výzkumů jsou potřebné.
tímco její zástupci neprozradí nic o j e j í m vlastním programu vymývání
m o z k ů (tehdy probíhajícím p o d krycím názvem B L U E B I R D ) , přede­
Pro T i z a r d a nebyla z á h a d a t o h o , co se dělo s politickými vězni v s o ­
vším p a k o aktivním testování sér pravdy na předpokládaných dvojitých
větském b l o k u a z d a j e m o ž n é vyvolat d o z n á n í a vymývat m o z k y p o m o c í
agentech po celém světě, b u d o u hrát se svými kolegy hru, aby se sami
senzorické izolace, zajímavá p o u z e z e z p r a v o d a j s k é h o hlediska. P o n ě ­
dozvěděli co nejvíce.
kolik let se objevovaly zprávy o lidech ztrácejících v d ů s l e d k u o s a m o c e ­
N a p r o t i t o m u K a n a ď a n é byli p ř e d m ě t e m schůzky nadšení, především
nosti r o z u m . O s a m o c e n í mořeplavci se často zmiňovaU o halucinacích
p a k díky přítomnosti j e d n o h o z jejich nejlepších vědeckých m o z k ů , vyni­
stejně j a k o n á m o ř n í c i v záchranných člunech, poustevníci, p r ů z k u m n í c i
kajícího doktora D o n a l d a W. H e b b a , vedoucího katedry psychologie na
a lidé uvízlí v temných jeskyních. Ř í k a l o se, že eskymáci nikdy nevy­
M c G i l l o v ě univerzitě v M o n t r e a l u . H e b b se pokusil v debatě pokračo­
jíždějí lovit ryby s a m i . N e d o s t a t e k kontaktu s Udmi a v p o d s t a t ě ž á d n é
vat a navrhl, že by m o h l o být užitečné zabývat se myšlenkou „senzorické
viditelné rozlišovací b o d y v ledové pustině u nich m o h o u z p ů s o b i t d e z -
izolace". Podle kanadského zápisu „rozvinul m o ž n o s t umístit sledovanou
orientaci a m a j í p a k tendenci p á d l o v a t s kánoí na m o ř e , aby je j i ž víckrát
osobu do situace, v níž by f o r m o u odříznutí od veškerých senzorických
nikdo neviděl.
stimulů a za použití bílého š u m u bylo tuto osobu m o ž n é dovést do stavu,
v n ě m ž by jí m o h l y být implantovány myšlenky".
Pro zvýšený z á j e m o senzorickou izolaci však v padesátých letech
existoval ještě j e d e n závažný důvod. S nástupem tryskových m o t o r ů
H e b b o v a z m í n k a o implantaci myšlenek v situaci senzorické izolace
a vývojem letadel, která dokázala po dlouhou dobu létat ve vysokých výš­
se zjevně vztahovala k vymývání m o z k ů , zpočátku však neměla se zpravo-
kách, problém izolace znovu nabyl na významu. P o č á t k e m padesátých
let začaly vojenské kruhy znepokojovat případy pilotů, kteří b e z zjevné
š u m , na uších. D o s t a l i pokyn zůstat v komoře, co nejdéle dokáží. Poté, co
příčiny ztráceli ve velkých výškách kontrolu nad strojem a ohrožovali ži­
byl projekt částečně odtajněn, H e b b napsal:
voty posádek. A . M . H a s t i n B e n n e t t v Institutu leteckého lékařství R A F
tento fenomén studoval a došel ke zjištění, že mnozí piloti R A F ztrácejí
Pokusné subjekty dostávají peníze za to, že 24 hodin denně nic nedělají.
ve výškách nad dvacet tisíc stop orientaci a mění kurs i nastavení letadel,
Leží v pohodlné posteli v malé uzavřené krychli, na požádání dostávají
aniž by si to uvědomili. Příčina? Izolace.
najíst a mohou odcházet na toaletu. Jinak nedělají vůbec nic. Mají brýle
„ K d y ž letoun letí rovně ve velké výšce, n e m á letec v podstatě nic na
se zmatněným sklem, které umožňuje prostup světla, nikoliv však ostré
práci," napsal H a s t i n Bennett. „Pilot je upoutaný v sedačce, n e m ů ž e se
vidění. Uši mají zakryté polštářky z měkké pryže, v nichž jsou zabudovány
pohybovat, často nevidí ani křídla za sebou, ani vyčnívající nos letadla
malé reproduktory... Na rukou mají rukavice a od horního konce předlok­
vpředu. H l u k m o t o r ů na p o z a d í a sykot systému dodávky kyslíku j s o u
tí až přes konečky prstů zasunuté do kartónových manžet, umožňujících
monotónní. Výhled ven se nemění." Výsledkem je dezorientace a občas
volný pohyb kloubů, nicméně jen omezené dotekové vnímání.
i úplná ztráta kontroly.
T y t o incidenty byly nazývány „fenomén odtržení" a existovala m o ž ­
T y t o pokusy nebyly tak hrozné, j a k by se mohlo na první pohled zdát.
nost, že by je H e b b o v y experimenty se senzorickou izolací mohly částeč­
H e b b o v y pokusné osoby se jich účastnily dobrovolně, byly p o d r o b n ě s e ­
ně objasnit. T í m lze také vysvětlit z á j e m K a n a ď a n ů , Britů i A m e r i č a n ů
z n á m e n y s tím, co je čeká, a dostávaly slušně zaplaceno. K o m o r y vybavili
o j e h o návrh. A zaručeně poskytoval přijatelnou výmluvu.
interkomem, takže osoby uvnitř m o h l y s vědci komunikovat, a průhle­
H e b b o v y pokusy se senzorickou izolací dostaly krycí j m é n o „ X - 3 8 "
dovými okénky, aby je bylo m o ž n é pozorovat. Kdykoliv m o h l y p o ž á d a t o
a v září 1 9 5 1 je na d o b u dvou let částkou 21 2 5 0 amerických dolarů z a -
ukončení p o k u s u . Svého času koloval žert o t o m , že nejhorší na pobytu
f i n a n c o v a l a kanadská R a d a obranného výzkumu. V š e m zainteresovaným
v izolačních k o m o r á c h byla skutečnost, že j í d l o pro pokusné osoby při­
bylo sděleno, aby o skutečné podstatě práce, tedy o vymývání m o z k ů , s ni­
pravoval j e d e n z H e b b o v ý c h spolupracovníků, W o o d b u r n H e r o n . I H e b b
k ý m nehovořili, a p o k u d by se informace dostaly na veřejnost, p a k měli
o nich žertoval: „Tyto pokusy j s o u příliš kruté, než aby je bylo m o ž n é
tvrdit, že skutečně šlo o studii vlivu m o n o t ó n n o s t i na lidský výkon, která
provádět na zvířatech," smál se, „u univerzitních studentů to ale nevadí."
měla v konečném důsledku zachraňovat životy pilotů, řidičů dálkové pře­
Přestože experimenty byly pojímány p o m ě r n ě bezstarostně, výsledná
pravy a všech, kdo po d l o u h é hodiny pracují s těžkými stroji.
R o n M e l z a k , tehdy H e b b ů v postgraduální student, si nicméně v z p o ­
data H e b b a šokovala. N e m ě l tušení, j a k těžce subjekty zkušenost s i z o ­
lací ponesou. B ě h e m prvního d n e šest z počáteční skupiny dobrovolníků
míná, že utajení bylo skutečně p o u z e povrchní. „ H e b b nám řekl: V ý z k u m
odmítlo do k o m o r y vůbec vstoupit. J e d e n á c t z dvaadvaceti v ní dokázalo
podporuje R a d a obranného výzkumu, zabývá se problémem vymývání
vydržet minimálně čtyřiadvacet hodin. J e n několik vydrželo více n e ž dva
mozků a spolupracuje se na něm s americkou protistranou. M ě l by zůstat
dny a nejodolnější ze všech pouhých 139 hodin. M n o z í z účastníků tvrdi­
utajený, takže to nevykládejte m á m á m , tátům ani nejlepším přátelům. Pro­
li, že zážitek shledali znepokojivým a občas i výrazně nepříjemným. Při­
stě si to nechte pro sebe.' Ve skutečnosti tedy o žádné tajemství nešlo, spíš
nejmenším j e d e n označil senzorickou deprivaci za „formu mučení". Poté,
o takové tajemství napůl. Všichni studenti dobře věděli, co se děje a proč."
co j e d n a z pokusných osob m á l e m havarovala při cestě a u t e m d o m ů , bylo
H e b b zahájil projekt X - 3 8 stavbou několika klimatizovaných izolač­
konstatováno, že senzorická izolace vede ke ztrátě schopnosti odhadovat
ních k o m o r o rozměrech 4 x 6 x 8 stop v nejvyšším patře budovy katedry
vzdálenost a skládat viditelné objekty do perspektivy. Některé pokusné
psychologie M c G i l l o v y univerzity. Všechny byly zvukotěsné. Postgradu­
osoby trpěly tak silnou dezorientací, že když je z k o m o r y odvedli na toa­
ální studenti dostávali dvacet dolarů denně za to, že v nich leželi s ne­
letu, ztratily se na záchodě a musely zavolat p o m o c , aby se dostaly ven.
průhlednými brýlemi na očích, v rukavicích a s r u k a m a z a s u n u t ý m a do
D á l e z d e byla otázka „vymývání m o z k ů " . A b y pokus učinil z a j í m a ­
kartónových tubusů, aby necítili doteky, a se sluchátky, z nichž zněl bílý
vějším, H e b b ho obohatil o neustále se opakující a nudné zvukové stopy.
Pouštěl tak dokola píseň „ D o m o v na pastvinách nebeských", dlouhý s e ­
z n a m zpráv z burzy a náboženské vysílání pro šestileté děti. Pokusné o s o ­
by si mohly vybrat, z d a chtějí pásky poslouchat, nebo ne. Většina si zvolila
poslech. Cokoliv, ať j i ž sebevíce nudné, bylo lepší než bílý š u m .
H e b b poté vyzkoušel nový přístup. Jestliže pokusné osoby dávají před
bílým š u m e m přednost sebenudnějším a neustále dokola se opakujícím
nahrávkám, upřednostňovaly by i p r o p a g a n d u ? „ D o m o v na pastvinách
nebeských" zaměnil za sérii přednášek zaměřených na přesvědčení poslu­
chačů o existenci různých paranormálních jevů. Před vstupem do k o m o r y
pokusné osoby prohlašovaly, že na paranormální jevy nevěří. Někteří však
později přiznali, že po p o k u s u navštívili místní knihovnu, aby si o m i m o smyslovém vnímání něco přečetli. D a l š í hovořili o nově vzniklém stra­
chu z duchů. K d y ž H e b b v červnu 1 9 5 1 podával zprávu R a d ě obranného
výzkumu, prohlásil, že cílem p o k u s u bylo zjistit, z d a m ů ž e izolace a bílý
š u m napomoci při „implantování" nových názorů. Z d á l o se, že o d p o v ě ď
zní ano.
Objevil se však ještě hrozivější fenomén. Po pouhých několika h o ­
dinách v komoře některé pokusné osoby viděly věci, které tam nebyly.
Halucinace se objevovaly kdykoliv mezi dvaceti minutami a sedmdesáti
hodinami trvání pokusu. Obvykle začínaly jednoduchými vizuálními ano­
máliemi: barevnými body a geometrickými vzory před očima. Ty se krátce
nato měnily v pomíjivé obrazy, často přecházející j e d e n přes druhý různý­
mi směry. N a k o n e c se halucinace staly zřetelnými integrovanými scénami,
o nichž pokusné osoby hovořily j a k o o „snech ve stavu bdělosti".
Některé z nich byly skutečně zábavné. J e d n a z pokusných osob viděla
přelétávat přes pole koupací vanu, v níž seděl postarší m u ž s plechovou
válečnou přilbou na hlavě. J i n á hovořila o skupině veverek pochodujících
v řadě za sebou přes zasněžené pole. Na nohou měly sněhule a na zádech
batohy. J e d e n z m u ž ů si užil dokonalou scénu nahé ženy potápějící se
a plavající v lesní tůni. Přestože z počátku byly halucinace vnímány j a k o
legrační rozptýlení, brzy se objevilo cosi nového. Některé pokusné osoby
začaly hovořit o pocitu s t i h o m a m u , j e d e n z mužů například začal H e b b a
a j e h o kolegy podezírat, že mu obrázky zvenčí promítají na m a t n á skla
brýlí. Byly hlášeny i paranoidní přeludy. „Účastník p o k u s u , " napsal H e b b ,
„viděl brýle, k n i m ž se vzápětí přidal tucet dalších. Všechny na něho upře­
ně zíraly. O b č a s se za nimi objevily tváře, oči ale vidět nebyly. Brýle se čas
od času rovnoměrně pohybovaly j a k o procesí."
Pokusné osoby znepokojovalo, co viděly, začaly m í t problémy se
s p á n k e m a pochybovaly o své příčetnosti. Někteří účastníci se zmiňovali
0 dlouhých živých snech, které zjevně pokračovaly i po probuzení, další
nedokázali rozlišovat m e z i spánkem a b d ě n í m . J e d n a z pokusných o s o b
zpanikařila, protože nabyla přesvědčení, že v k o m o ř e s ní n ě k d o j e . T a t o
dvě „já" se začala překrývat a subjekt nedokázal určit, které z nich je vlast­
ně on sám.
Zjevně zaskočený H e b b uznal, že osoba, která není zvyklá na s a m o t u ,
se m ů ž e v k o m o ř e „zlomit", a označil výsledky p o k u s ů za „velmi z n e p o ­
kojivé":
Jedna věc je slýchat, že Číňané podrobují kdesi na druhé straně světa
vězně vymývání mozků, a něco jiného je zjistit ve vlastní laboratoři, že
pouhým několikadenním odstraněním obvyklých vizuálních, sluchových
a dotekových vjemů u zdravého univerzitního studenta jím můžete do
základů otřást a narušit integritu jeho osobnosti.
Paranoia, zmatenost, strach a halucinace. H e b b se t a k dostal k m n o ­
h e m zajímavějším zjištěním, n e ž o kterých hovořil v roce 1 9 5 1 s R a d o u
obranného výzkumu. O dvacet let později byly j e h o objevy prakticky vy­
užity v Severním Irsku.
*••
S kápí na hlavě, v namáhavé pozici opřený o stěnu a na n e z n á m é m
místě prožíval P a d d y J o e McClean nepříjemnosti svého zadržení. Po
devíti hodinách v š a k toto zacházení skončilo. Naložili ho do vrtulníku
a převezli do věznice C r u m p l i n Road, k d e mu předložili příkaz k zadr­
žení. Protože m ě l stále na hlavě kápi, n e m o h l si ho přečíst. Proto mu ho
nahlas přečetl důstojník R U C . „Podepsal j s e m to a pomyslel si, že už to
skončilo, ž e s e konečně vrátím domů," v z p o m í n á M c C l e a n . J e n ž e p a k
nás znovu strčili do vrtulníku a odvezli zpátky... D o k á ž e t e si asi předsta­
vit zklamání, skhcenost a ztrátu nadějí, k d y ž j s m e se ocitli zpátky v t o m
příšerném hluku."
1 J o e a C l a r k a rozrušilo, k d y ž se ocitl zpátky v místě, kterému vojáci
začali říkat „hudební p o k o j " . Po třech nocích beze s p á n k u byli o b a m u ž i
natolik vyčerpaní, že doslova padali na z e m . I další zadržený, M i c k y D o n -
nelly, později vzpomínal, že padal každých dvacet třicet minut. J a k m i l e se
jít o součást taktiky, která ho měla zlomit a přinutit promluvit. „ V í m ,
však ocitl na podlaze, vojáci ho násilím přinutili znovu vstát. K d y ž vstát
o co se snažíte," řekl vojákům. „Tohle je ale mučení. Systematické m u ­
odmítal, dostalo se mu zvláštního zacházení. Paddyho J o e a M c C l e a n a
čení." Voják za ním vykřikl: „Tenhle chlápek se snaží narušit systém!"
chytili čtyři vojáci za ruce a nohy, zvedali ho nahoru a pouštěli dolů, t o ­
a M c C l e a n a zmlátil. Po t o m t o incidentu se M c C l e a n zatvrdil. Protože
čili s ním a nakonec ho hodili na p o d l a h u . J o e Clarkovi došla trpělivost,
zacházení vykazovalo z n á m k y mučení, rozhodl se přestat spolupracovat.
začal po výslechové místnosti běhat, až narazil na strážného a napadl ho.
O b a zůstali zaklesnutí do sebe, n e ž přiběhli další vojáci a pomstili se mu.
Ztloukli ho, na ruce a nohy mu nasadili pouta a poté ho „tahali nahoru
Sedl si a odmítal vstát. Vojáci ho zvedli, opřeli o stěnu a zaklínili mu ruce
za radiátor. Z n o v u spadl. D o s t a l na ruce pouta a za zápěstí ho pověsili na
hák na stěně.
a dolů po schodech". „ T a k é mě drželi n o h a m a nahoru a pouštěli na
S kápí na hlavě, p o d vlivem hluku, ztráty pocitu vnímání času
podlahu nebo mi ohnuli nahoru nohy v kolenou, drželi mě metr vysoko
a v důsledku únavy netrvalo dlouho, a J o e C l a r k si všiml, že se začínají
a nakonec pustili. P ř í m o na kolena."
<lít divné věci. Věci, které předpověděl D o n a l d H e b b . „Myslel j s e m , že
V různých intervalech vojáci vždy j e d n o h o z podezřelých odvedli do
dělám osobního strážce J a m e s i C a l l a g h a n o v i , " říká C l a r k e , „a že se ho n ě ­
jiné místnosti, kde ho posadili a sundali mu kápi. Poté na něho začali
kdo pokusil zastřelit. D o k o n c e j s e m začal nahlas vykřikovat j e h o j m é n o .
chrlit otázky. Clarke si v z p o m í n á , že ho vyslýchal důstojník s anglickým
O k a m ž i t ě spustili ,Řekni n á m o n ě m ! Řekni n á m o něm!' a m n ě došlo,
přízvukem: ,„Byl jsi v I R A ? ' ,Koho z I R A znáš?' a tak p o d o b n ě . ,Ve vaší
že m á m halucinace."
čtvrti došlo k výbuchům, podílel ses se na nich?' Postupně se zmiňovali
V jiné halucinaci se Clarkovi zdálo, že s bratrem své snoubenky kou­
i o dalších věcech. Byli sice důrazní, ale nekřičeli na m ě . ,Víš,' opakovali,
pili šrotiště. B ě h e m j e d n o h o výslechu si byl jistý, že ho vyslýchá vlastní
.raději bys měl začít mluvit, nebo tě vrátíme zpátky.' Vysvětloval j s e m j i m ,
bratr. I P a d d y J o e M c C l e a n byl zmatený. V j e d n é chvíli dospěl k přesvěd­
že nic nevím. T a k ž e mě nakonec hodili zpátky."
čení, že v bílém š u m u j s o u obsaženy skryté zprávy a melodie. Slyšel p o ­
Vyšetřovatelé podezřelým občas v ě d o m ě lhali. M i c k y M o n t g o m e r y
hřební p o c h o d a zvuky popravčí čety, chystající se ho zastřelit. Poté viděl
se zeptal, kde ho vlastně zadržují, a dostal odpověď, že na ostrově v L a -
naprosto p o d r o b n ě vlastní pohřeb. „Stále ještě vídám pohřební v ů z před
m a n š s k é m průlivu. J i n ý m vykládali lži, aby je vystrašili. Francise M c G u i -
svým d o m e m , i děti, tak, j a k tehdy vypadaly, kráčet za n í m . "
g a n a se zeptali, kde bydlí. K d y ž j i m to řekl, oznámili mu, že ráno v j e h o
Vědci j a k o H e b b by tento fenomén dokázali pochopit. R o z d í l však
d o m ě vybuchla b o m b a a bylo zabito přes sedmdesát civilistů. M e z i o b ě ť ­
spočíval v t o m , že zatímco oni se o senzorickou deprivaci zajímali z hle­
mi měla nejspíš být i j e h o rodina.
Kladené otázky se většinou týkaly skladů zbraní I R A , j m e n teroristů
a podvratné činnosti. P a d d y J o e M c C l e a n nicméně tvrdí, že j e h o výslech
neměl s I R A nic společného. „Připomínal spíš normální rozhovor. Ve
skutečnosti se mě v j e d n é chvíli vyptávali na rozdíly ve volebních p r o ­
diska řešení akademických otázek týkajících se fungování m o z k u , j i n é
více zajímalo její praktické uplatnění. V čele těch druhých stály americké
vojenské kruhy a C I A .
*••
gramech republikánů a d e m o k r a t ů v A m e r i c e . Se Severním Irskem to
opravdu nemělo vůbec nic společného."
Pro C I A senzorická deprivace nabízela vysvětlení z p ů s o b u , j í m ž S o ­
K d y ž podezřelí odmítli na otázky odpovídat nebo když jejich o d p o v ě ­
věti vedli výslechy. C I A placený vědec L a w r e n c e E. H i n k l e později napsal
di nevyhovovaly t o m u , co chtěl vyslýchající slyšet, reakce byla vždy stejná:
v článku sponzorovaném organizací nastrčenou C I A , Společností pro vý­
„Odveďte ho zpátky do hudebního p o k o j e . "
z k u m lidské ekologie, že Sověti b ě h e m výslechů vyvolávali stav, j e m u ž dal
V „hudebním p o k o j i " si P a d d y J o e M c C l e a n po čase něčeho všiml.
název „ m o z k o v ý syndrom". D o s a h o v a l i toho odstraněním p o d n ě t ů , které
Bílý š u m v pravidelných intervalech přerušovala krátká pauza, aby se vzá­
lidský m o z e k potřebuje k ř á d n é m u fungování. N a d m ě r n é pocení, dehyd­
pětí ozval znovu. D o š e l k závěru, že hluk je nahraný na pásce a že musí
ratace, zrychlené dýchání, d l o u h o d o b é stání a omezení přísunu kyslíku, to
vše bránilo správnému fungování m o z k u a vyvolávalo anomálie. „ M o z k o ­
nebo několika zajímavými nahrávkami o islámu. A b y se zbavila m o n o ­
vé funkce," napsal, „jsou p o r u c h a m i h o m e o s t á z e okamžitě narušovány."
tónnosti, p o k u s n á osoba by při poslechu bezpochyby dala přednost zají­
Za těchto okolností postižená o s o b a cítila bolest, slabost, žízeň, hlad
mavějším nahrávkám o islámu. Zároveň by se v důsledku deprivace stala
a malátnost. S pokračujícím p ů s o b e n í m ztrácela schopnost plnit složitější
vnímavější k propagandě. „ M ů ž e m e dospět k závěru," napsal Vernon,
úkoly. Byla vznětlivá, v depresi, nervózní a napjatá. N a k o n e c přestávala
„že účinky senzorické deprivace j s o u shodné s účinky vymývání m o z k u .
mít jistotu i ve věcech, které dříve věděla, a začala dokonce pochybovat
Z n a m e n á to, že odnětí svobody a odříznutí od okolního světa navozuje
o vlastní identitě. J e d n í m ze z p ů s o b ů , j a k tohoto stavu dosáhnout, bylo
větší vnímavost vůči p r o p a g a n d ě a vede k výraznějším z m ě n á m názorů...
odepřít m o z k u informace. J s o u - l i m o z k u odepřeny informace, přestává
Přestože A m e r i k a tyto techniky nikdy nepoužila a pravděpodobně ani
.normálně' fungovat. M o z e k má svá vlastní slabá místa. N e d o k á ž e nor­
nikdy nepoužije, není pochyb o t o m , že m ů ž e m e vytvořit velmi efektivní
málně běžet, nedostává-li určitý o b j e m informací, s nimiž m ů ž e pracovat,
techniku vymývání m o z k ů . "
a j e d n o d u c h é vzorce činnosti n e m ů ž e provádět opakovaně a donekoneč­
Z a j í m a v é j e , že ne všem se zážitek nelíbil. Někteří si ho zamilovali.
na. N e n í pochyb," vyvozoval H i n k l e , „že izolace, únava a spánková d e -
Stejně tak m n o z í účastníci poté, co se dožadovali propuštění z komory,
privace vedou k p o r u c h á m mozkových funkcí. Pravděpodobně m ů ž e m e
nabízeli, že se do ní vrátí. Nejprve se v š a k potřebovali ujistit, že j s o u v b e z ­
konstatovat, že působí-li některé z těchto faktorů po dostatečně dlouhou
pečí. Objevila se řada faktorů, které pozorovatelům umožnily předvídat,
d o b u , z m a t o u mozkové funkce k a ž d é h o . "
j a k dlouho m o h o u subjekty vydržet. Nebyla-li p o k u s n á o s o b a informová­
D o n a l d H e b b přestal se svými pokusy na M c G i l l o v ě univerzitě po
na, že na ni b u d o u dohlížet odborníci, paranoia se rozvinula rychleji. J e s t ­
třech a půl letech. Ironií j e , že projekt X - 3 8 byl zastaven částečně také
liže subjekt nebyl přesvědčený o bezpečnosti pokusu, vzdal ho rychleji.
proto, že vědci, zvenčí sledující pokusy v odhlučněných komorách, shle­
J e d n o u v létě Vernon dal d o h r o m a d y skupinu studentů z jiných univerzit,
dávali tuto činnost velmi m o n o t ó n n í . K d y ž však informace o pokusech
kteří ho neznali. D e v a d e s á t procent j i c h experiment vzdalo před vyprše­
vešly ve z n á m o s t , jiné vědce velmi zaujaly. V roce 1955 J a c k Vernon dostal
ním časového limitu. J e š t ě důležitějším se ukázalo, že v případech, kdy
grant od hlavního lékaře A r m á d y Spojených států na vybudování izolač­
nebyl stanoven horní časový limit, bylo těžší v k o m o ř e vydržet.
ních k o m o r ve sklepě E n o H a l l na univerzitě Princeton. N a j a l skupinu
H e b b o v y a Vernonovy pokusy vykřesaly zájem po celé A m e r i c e a ex­
postgraduálních studentů a p o d o b n ě j a k o H e b b j i m nabídl dvacet dola­
perimenty se senzorickou deprivací se brzy odehrávaly na univerzitách
rů za každý den, po který v k o m o r á c h zůstanou. Přestože nezaznamenal
všude po Spojených státech. R a d a těchto p o k u s ů byla skrytě financována
stejně vysoké procento halucinací, j e h o pokusné osoby obecně shledávaly
b u ď a r m á d o u , nebo C I A . Z a j í m a l y j e především odpovědi n a následující
pokusy velmi nepříjemnými. Polovina si stěžovala na problémy se s o u ­
otázky: J a k m ů ž e m e tuto techniku používat?" a J a k j i m ů ž e m e zinten­
středěním. „Vypadalo t o , " zapsal si, „jako by ztratili v ě d o m o u kontrolu
zívnit?"
nad procesem myšlení." D v a c e t procent pokusných o s o b použilo nouzové
tlačítko a dožadovalo se puštění ven.
J e d n u z o d p o v ě d í našel J o h n Lilly, profesor N á r o d n í h o zdravotní­
ho institutu ( N I H ) v marylandské B e t h e s d ě . V roce 1 9 5 4 p o s u n u l Lilly
J e d e n z j e h o kolegů pokusy zopakoval a přehráváním propagandistic­
senzorickou deprivaci o krok dál tím, že se pokusil vnější stimuly o d s t r a ­
kých pásek pokusným o s o b á m dokázal změnit jejich názory na náhodně
nit úplně. Po několika rozhovorech s H e b b e m na M c G i l l o v ě univerzitě
vybranou cizí z e m i . V porovnání s kontrolní skupinou pokusné osoby po
navrhl n á d r ž naplněnou v o d o u o teplotě přesně odpovídající l i d s k é m u
opuštění izolace, kde j i m byla přehrávána páska, vykazovaly osminásobně
tělu, do níž byly p o k u s n é osoby ponořeny s celoobličejovou m a s k o u a
vyšší pozitivní náhled na Turecko, k n ě m u ž původně měly ambivalentní
dýchacím přístrojem. K r o m ě hluku vlastního dýchání k n i m tak neproni­
vztah. Vernon přišel s teorií, p o d l e níž by bylo m o ž n é p o m o c í senzorické
kaly ž á d n é zvuky a došlo k n a p r o s t é m u odstínění ostatních vjemů. N á d r ž
deprivace konvertovat křesťana na islámskou víru tak, že dostane na výběr
se používala p o u z e p r o krátkodobou izolaci. Lilly později v z p o m í n a l na
z nahraných pásků s n u d n ý m třicetivteřinovým výkladem o křesťanství,
j e d e n delší p o k u s v délce dvou a půl h o d i n , na j e h o ž konci začal subjekt
trpět halucinacemi. Krátce nato se s n í m spojila C I A , kterou zajímalo
Baldwin m ě l ještě j e d n u p o d m í n k u : „[Baldwin] uvedl, že p o k u d ne­
provozní využívání nádrží. Lilly o d m í t l spolupracovat a v důsledku tlaku
bude pokus úspěšný, nechce, aby se o n ě m dozvěděla jakákoliv j i n á orga­
výzvědných služeb nakonec od p o k u s ů se senzorickou deprivací upustil
nizace."
úplně.
Ve vedlejší kanceláři se však našel j e d e n kolega, který p o d o b n ý m i z á ­
branami netrpěl. Bývalého H e b b o v a postgraduálního studenta a poručíka
amerického námořnictva doktora M a i t l a n d a Baldwina naverboval pra­
covník C I A M o r s e Allen v roce 1 9 5 5 . Baldwin prováděl pro C I A řadu
Plán M a i t l a n d a Baldwina provést pokus s „terminální" senzorickou
deprivací byl však C I A shledán „nemorálním a nelidským" a byl vetován.
Pokud víme, nikdy se neuskutečnil.
*»»
velmi bizarních pokusů spočívajících v ozařování m o z k ů opic, implanto­
vání elektrod Údem, a dokonce se pokusil o kompletní transplantaci hlavy
Pokusy se senzorickou izolací s a m o z ř e j m ě neprobíhaly p o u z e ve S p o ­
z j e d n o h o zvířete na druhé. V roce 1 9 5 5 požádal H e b b a , aby se podíval na
jených státech a v K a n a d ě . Je velmi těžké zjistit podrobnosti o těch, které
protokoly nového pokusu s izolací, který se chystal provést. V plánu měl
se uskutečnily ve Velké Británii, určitě k nim však docházelo. J e d i n ý m
vybudovat zevnitř vyčalouněné boxy o rozměrech 8 x 3 x 3 stopy. D o v n i t ř
lékařem ochotným o své účasti na výzkumu senzorické deprivace ve Velké
měl být pouštěn v z d u c h a hadicí p o d á v á n a tekutá strava.
Británii hovořit je Stanley S m i t h , který na konci padesátých let pracoval
Baldwin se domníval, že jakmile p o k u s n á osoba ztratí veškerý p o j e m
v M o o r o v ě nemocnici v Lancasteru. S m i t h e zajímala léčba pacientů se
o čase, stane se pro ni další pobyt v boxu nesnesitelným. P o k u s n á o s o b a
ztrátou sluchu, především p a k otázka, proč v některých případech trpí
umístěna v deprimujícím prostředí, aniž by tušila, j a k dlouho b u d e pokus
záchvaty paranoie. K d y ž se doslechl o výsledcích, j i c h ž H e b b dosáhl na
trvat, a b e z nouzového tlačítka, by se m ě l a zhroutit rychleji a kompletněji,
M c G i l l o v é univerzitě, napadlo ho, z d a hluchota j e h o pacientů nefunguje
než bylo d o s u d považováno za m o ž n é . Chystal se lidi nacpat do boxu
j a k o f o r m a senzorické deprivace a nevede u nich k dezorientaci. V roce
a neříci j i m , j a k dlouho v n ě m zůstanou.
1958 získal povolení použít tři pokoje v nejvyšším patře izolované b u ­
A b y svou teorii dokázal, umístil do svého boxu na čtyřicet hodin
dovy a nemocničnímu technikovi dal pokyny, j a k vybudovat deprivační
dobrovolníka z řad armády. „Po h o d i n ě hlasitého křiku," poznamenal si,
k o m o r u . Uvnitř místnosti byla zbudována další, zavěšená p o d stropem
„a srdceryvného vzlykání" nakonec voják box rozkopl a osvobodil se.
na nylonových lanech, aby se omezily vibrace a pronikání zvuků. K o m o ­
Baldwin dospěl k závěru, že vynucená senzorická deprivace povede ke
ra byla p o d l e všeho naprosto zvukotěsná. Vybavili ji nafukovací matrací
„kompletnímu psychickému zhroucení" a m o ž n á k trvalému poškození
a pozorovacím o k n e m z jednostranně průhledného skla. Pokusné osoby
m o z k u . J a k dlouho to v š a k b u d e trvat? A jaký bude konečný výsledek?
uvnitř nosily průsvitné brýle omezující jejich vidění a na rukách a nohách
V roce 1 9 5 5 navrhl, že na tyto otázky najde o d p o v ě ď p o m o c í skutečně
hrozivého p o k u s u .
[Baldwin] otevřeně přiznává, že bez provedení „terminálního experimen­
kožešinové návleky. P o d nimi měly bavlněné rukavice a ponožky. D o b r o ­
volníci, j i m ž byl nabídnut den volna za každý den, který v k o m o ř e stráví,
byli vybíráni z řad nemocničního personálu. N ě k t e r ý m se zážitek líbil,
především j e d n é ošetřovatelce, která v komoře zůstala pět dní, a když vy­
tu" není schopen nalézt skutečné odpovědi na otázky týkající se totální
šla ven, zářila nadšením nad tím, že takhle pěkně si dovolenou ještě nikdy
izolace... [Důstojník C I A ] se [Baldwina] dotázal, zda by v případě, že by
neužila. O s t a t n í si však tak dobře nevedli.
se podařilo nalézt pokusné osoby a naprosto bezpečné místo, byl ochoten
S m i t h s á m v k o m o ř e pobyl osmatřicet hodin a zážitek se mu ani tro­
opustit přibližně na 30 dnů svou stávající práci a na takovémto pokusu se
chu nelíbil. „Shledal j s e m ho velmi nepříjemným. Velmi nepříjemným,"
podílet. [Baldwin] prohlásil, že by se na experimentu nejenom s největší
říká. „Skutečnost je taková, že kdyby mě někdo požádal, abych se t a m vrá­
radostí podílel, ale že je ochoten své služby dotovat (najde-li se bezpečný
til, nejspíš bych razantně prohlásil: JMuseli byste mě zabít, abych to u d ě ­
způsob krytí).
lal. J i n a k bych skončil m o c špatně.' D o k á z a l j s e m přesvědčit sebe s a m a , že
j s e m si t a m nevedl dobře a že by to n e p o m o h l o získat ž á d n é z informací,
a bylo mu řečeno, aby v něm zůstal, d o k u d se situace nestane neúnosnou
po kterých j s m e se pídili. Snažil j s e m se dostat ven. Prostě j s e m pro to
(s doktorem R o p e r e m se znovu setkáme v kapitole 7).
nebyl tou nejvhodnější o s o b o u . "
Objevily se i další problémy. Ř a d a Smithových pokusných osob si stě­
„ S a m o z ř e j m ě j s e m věděl," říká psychiatr M I 6 , který se zabýval pokusy
se séry pravdy, „že na tomto poli [senzorické deprivace] probíhalo h o d n ě
žovala na ošklivé sny, které se často týkaly jejich smrti. Všechny hlásily
pokusů... M y s l í m , že něco z toho se odehrávalo v nemocnici Sv. Jiřího
problémy se soustředěním. Z a z n a m e n á n y byly poruchy duševního stavu
v j i ž n í m L o n d ý n ě a určitě se o t o m mluvilo. L a b o r a t o ř e byly rozmístěné
a obsesivní myšlenky. U dvanácti z původních dvaceti pokusných osob
tu či onde. S á m j s e m se těchto p o k u s ů neúčastnil, protože j s e m o této
tyto myšlenky vedly k rychlému vývoji strachu a paniky. J e d n a z ošetřova­
oblasti m o c nevěděl."
telek později prohlásila: „ Z d á l o se m i , že začínám bláznit." D a l š í propukla
D a l š í přednáška z let 1 9 6 0 - 1 9 6 1 odhaluje, že se britská a r m á d a zají­
v pláč a postihl ji záchvat hysterické deprese. D ů v o d y pro ukončení poku­
mala - a m o ž n á se na nich i aktivně podílela - o ještě radikálnější tech­
sů zahrnovaly „nesnesitelnou úzkost, napětí či záchvaty paniky". Pokusné
niky senzorické deprivace. A. M. H a s t i n Bennett z Institutu leteckého
osoby ven často vycházely propocené, třesoucí se, s pocitem sucha v ús­
lékařství R A F ve zprávě o „fenoménu odtržení" napsal:
tech a s tachykardií. Z a j í m a v é bylo, že j e d i n o u skupinou dobrovolníků,
kteří nijak nestrádali, byla čtveřice pacientů trpících schizofrenií, z nichž
Není účelem této kapitoly poskytnout podrobné údaje o experimentech
všichni byli zjevně ochotní strávit v místnosti neomezeně dlouhou dobu.
prováděných autorem, je však důležité poznamenat, že řada pokusných
„Milovali to!" v z p o m í n á S m i t h .
osob ponořených do hloubky 3 stop pod hladinou vody a se zatemněným
S m i t h výsledky svých pokusů publikoval v roce 1959 v časopise Lancet.
Krátce nato přijal telefonní hovor. J a k o obvykle mě napadlo, kdo to asi
m ů ž e být? D o m n í v a l j s e m se, že volají z ministerstva války." Povzdychne
zorným polem hlásila během první hodiny pokusu pocity nereálnosti či
odtažitosti. Během první hodiny se rovněž objevily dojmy otáčení a dal­
ších pohybů.
si. „Chtěli vědět, jestli by se to dalo vojensky využít... N e p o ž á d a l i o ž á d ­
nou p o m o c . J e n se zeptali. ,Dělal jste ještě něco jiného?' To je zajímalo
Zpráva Parkerovy komise o výsleších dvanácti podezřelých ze spolu­
nejvíc. J a k ý to všechno m ě l o účel? A s i je dost zaskočilo, když j s e m j i m
práce s I R A poskytuje další d ů k a z britských vojenských výzkumů s e n z o ­
začal vykládat o nedoslýchavosti a ztrátě senzorických vjemů."
rické deprivace. V březnu 1 9 7 2 lord Gardiner, autor Z p r á v y o menšinách,
Přestože pro to existuje j e n m á l o důkazů, je j a s n é , že britská armáda
přiznal, že „jakési pokusy [se senzorickou deprivaci] v A n g l i i probíhaly
s a m a a v utajení na senzorické deprivaci pracovala. V přednášce z roku
na vojácích a dobrovolnících z řad civilistů". K r o m ě uvedených případů
1 9 6 0 před členy Královského institutu nazvané „Vědecké poznatky v o b ­
však nejsou z n á m y ž á d n é vědecké záznamy. Z různých zdrojů je nicméně
lasti výslechů" se Alexander Kennedy, profesor psychologického lékařství
patrné, nakolik se používání senzorické deprivace v britských vojenských
na univerzitě v E d i n b u r g u , zmínil o překvapivém počtu technik vedení
a zpravodajských kruzích rozšířilo. Počátečním i m p u l z e m byla podivná
výslechů, který se objevil b ě h e m druhé světové války. Bývalý podplukov-
doznání, která se objevila b ě h e m války v Koreji.
ník britské výzvědné služby K e n n e d y za války působil v K o m b i n o v a n é m
výslechovém středisku v Káhiře, takže nejspíš věděl, o čem mluví. Citoval
**•
výsledky H e b b o v y práce a o „době čekání na výstavbu k o m o r y pro senzo­
rickou deprivaci" hovořil s kolegou, doktorem H. B e t h u n e m . Uvnitř této
Na konci konfliktu bylo učiněno poznání, že příslušníci britských s p e ­
komory, tvrdil, byly p o k u s n é osoby hluché a slepé a necítily ž á d n é doteky.
ciálních oddílů a další agenti „náchylní k zajetí" poté, co byli skutečně
Po osmnácti hodinách toto zacházení vedlo „k vážnému stavu z m a t e n o s -
zajati, v m n o h a případech nepříteli vyzradili citlivé informace. Protože
ti". J e d n o u z Kennedyho pokusných o s o b byl zřejmě mladý lékař R A F
se mělo za to, že R u s o v é , Č í ň a n é a severní Korejci používají extrémní
Peter Roper, který si v z p o m í n á , že byl uzavřen ve válci z nerezavějící oceli
výslechy a pravděpodobně i techniky „vymývání m o z k ů " , bylo r o z h o d -
nuto přijmout kroky ke zvýšení odolnosti příslušníků těchto rizikových
místnost, kde j s t e se přestali orientovat, jestli je den, nebo noc, většinou
jednotek. Na starost tuto oblast dostal podvýbor pro válečné zajatce S p o ­
v ní byla naprostá t m a . O b č a s t a m pro z m ě n u pouštěli h o d n ě hlasitou
lečného výboru pro zpravodajskou činnost ( J I C ) a Cyril C u n n i n g h a m
hudbu a nechávali blikat svěda. Nejvíc mě ale překvapilo, že se to ujalo.
z A I 9 , psycholog ministerstva války a odborník na „vymývání m o z k ů " ,
D n e s k a přece mají ty příšerný diskotéky! Je to úplně totéž. Č l o v ě k se p a k
který vyslechl bývalé válečné zajatce z Koreje, aby zjistil, j a k s nimi bylo
opravdu snažil, aby ho nechytili."
zacházeno. Vypracoval sérii přehledů následně rozeslaných do Výslecho­
M e z i příslušníky pluku šlo o tak nepříjemnou složku výcviku, že se jí
vého střediska spojených služeb ( J S I W ) v Maresfieldu v Sussexu i na
pokoušeli v š e m o ž n ě vyhýbat. Před cvičením v terénu se důstojníci ptali,
další místa. Původní d o m o v Výzvědných sborů tak získal významnou roli
kdo ještě má projít výcvikem. J m é n a si p o z n a m e n a l i a ti na s e z n a m u
při výcviku britských speciálních j e d n o t e k , které se stále rozrůstaly.
byli vždy m e z i prvními d o p a d e n ý m i . U k á z a l o se, že k d y ž ohlásí svou
Po reaktivaci oddílů S A S v reakci na krizi v Malajsii ( 1 9 4 8 - 1 9 6 0 )
získal pluk významnou úlohu. V letech 1 9 5 8 - 1 9 5 9 se oficiálně reformo­
polohu na velitelství, předá S A S informaci „nepříteli", který si je odchytí
k výslechu.
vané oddíly S A S začaly početně rozrůstat. „Původně S A S vznikla pro
Netrvalo dlouho a vojáci S A S se této hře přizpůsobili. „ N i k d y mě
potřeby jediné války, aby p o t é byla obnovena v důsledku krize v M a l a j s i i , "
nechytili," směje se jiný veterán. „Víte, neposílal j s e m j i m zprávu o své p o ­
v z p o m í n á j e d e n z veteránů těchto speciálních jednotek, „a podle toho
loze. N a k o n e c to vyvolalo pořádné pozdvižení, protože celý pluk neustále
j s m e také byli vycvičeni. J a k m i l e však krize skončila a začaly události na
zasílal záměrně chybné zprávy a nikoho nedostali. Trvalo celé roky, n e ž se
Středním Východě, velitelé si uvědomili naše možnosti, a p a k začal oprav­
to dalo do pořádku. J e š t ě dlouho po tomhle výcviku si na velitelství nikdy
du důkladný výcvik ve v š e m m o ž n é m , včetně boje chladnými zbraněmi,
nemohli být jistí, kde mají své lidi. Z n a m e n a l o to, že vás nemohli najít ani
odolnosti vůči výslechu... Do Velké Británie j s m e se vrátili někdy v únoru,
vlastní. Z n a m e n a l o to veliké ohrožení."
březnu 1959 a p a k se výcvikáři snad zbláznili."
M e z i t í m J S I W získal více informací o technikách „vymývání m o z k ů "
J a k se rozšiřoval r o z s a h výcviku, byli potenciální rekruti o d v á d ě n i
používaných Sověty. Plukovník R o y G i l e s z Glouchestershireského pluku
a dostávali lekce v t o m , co m o h o u očekávat, k d y ž se d o s t a n o u do p r o ­
se účastnil školení o vedení výslechů v roce 1 9 6 3 . O senzorické depriva­
b l é m ů . J o h n H u g h e s - W i l s o n , bývalý p l u k o v n í k výzvědných sborů, t o
cí nepadlo ani slovo. V roce 1966 v š a k byl povolán na kurz v odolává­
vysvětluje takto: „Výcvik v o d o l n o s t i vůči výslechům byl určen pro n ě ­
ní výslechu v A d e n u . Tentokrát byl účastníkům promítnut film, o n ě m ž
které n á m o ř n í k y n a p o n o r k á c h , d á l e p r o větší p o č e t p o s á d e k letadel,
předpokládal, že vznikl b ě h e m výcviku oddílů S A S . Vojáci v n ě m měli na
p ř e d e v š í m těch, které plnily speciální úkoly, a s a m o z ř e j m ě p r o zvláštní
hlavách kápě, stáli v řadě a „dostávali co p r o t o " . *
jednotky. K t ě m p o č í t á m i důstojníky M I 5 a M I 6 . T i h l e lidé museli m í t
G i l e s dostal rovněž školení v senzorické deprivací, především v tech­
šanci odolávat z a c h á z e n í ze strany t ě c h , kteří nedodržují Ž e n e v s k o u
nice vyvinuté v roce 1 9 5 4 J o h n e m L i l l y m a zmiňované H a s t i n e m B e n n e t -
ú m l u v u , nebo d o k o n c e o ž á d n é p o d ě l a n é Ž e n e v s k é úmluvě v životě
tem z R A F před o s m i roky. „Technika, o které j s m e se v A d e n u dozvídali
neslyšeli."
s otevřenými ústy, byla vyvinuta p o m ě r n ě nedávno a spočívala v ponoření
V rámci výcviku ve vyhýbání se zajetí a útěků byli příslušníci S A S
zajatce do nádrže s tekutou želatinou o teplotě 37 ° C . N a h é h o . S n o h a m a
rozesíláni po celé Evropě. Byli-li d o p a d e n i , p a k je čekalo použití technik,
a r u k a m a s p o u t a n ý m a a na hlavě s čímsi p o d o b n ý m potápěčské h e l m ě ,
o nichž se výzvědné sbory domnívaly, že s nimi pracují Sověti. Patřilo
k nim stání u stěny, fyzické vyčerpání, podvádění, určitá úroveň brutality,
odpírání spánku a senzorická deprivace. Je pochopitelné, že výcvik v o d o ­
lávání výslechům nepatřil právě k oblíbeným z a m ě s t n á n í m .
Veterán S A S kroutí hlavou. „Tohle mě vždycky dostávalo. Senzorická
deprivace. Začali j s m e s ní v šedesátém a jednašedesátem. S l o o temnou
Pravděpodobně šlo o film Na tuto otázku neumím odpovědět, natočený v roce 1966 M I 6
nedaleko Southsea. Osoby v něm mají na hlavách kápě, jsou fyzicky vyčerpané, zbité, je
jim lháno, jsou prochladlé a slovně napadané. Rovněž je slyšet bílý šum. Během záběrů na
řadu těchto osob řetězy připoutaných ke stěně se ozývá hlas s ruským přízvukem: Jestliže
člověku odepřete veškeré kontakty s realitou, dostává se do stavu, kdy je výrazně náchylný
k přijímání cizích myšlenek. Odolávat mohou pouze ti, kdo se dokáží pevně zachytit bodu
ve vzpomínkách na skutečný svět."
skrz kterou j s t e moli dýchat. V té nádrži j s t e slyšeli j e n zvuk vlastního
ze s r u k a m a za hlavou a dívat se na něj. K t o m u j s m e pouštěli hluk nebo
dýchání. Teoreticky jste se z toho měli zbláznit."
tu čínskou operu. N a k o n e c se skáceli."
Gilesovi a j e h o k o l e g ů m pustili film o použití této techniky, v n ě m ž do
Podle zdroje z výzvědných sborů byl bílý š u m a vizuální vzory vyvo­
nádrže ponořili m u ž e . Ať v š a k procedura vyhlížela jakkoliv hrůzostrašně,
lávající nevolnost zavedeny j a k o o d p o v ě ď na zprávy, že R u s o v é a Č í ň a n é
měla i své trhliny. Účastníky školení poučili, že existuje j e d n o d u c h ý trik,
takovouto techniku využívají, takže by se s nimi příslušníci zvláštních
j a k senzorickou deprivaci v nádrži obejít: „Říkali n á m , ať se ničeho n e b o ­
oddílů v případě zajetí mohli setkat. Výzvědné sbory pro to měly důvod:
j í m e . Na j e d n u věc totiž ti, k d o tuhle věc vymysleli, nějak pozapomněli.
Příslušníkům zvláštních j e d n o t e k zajetí hrozí ve zvýšené míře, a potřebují
M o h l i v á m odepřít veškeré externí vzruchy, j e n ž e muži mají j e d e n velmi
proto vědět, co by je v takovém případě čekalo. J e n ž e spolehlivost z p r a ­
cidivý orgán, dole mezi n o h a m a , n a d kterým mají i za těchto okolností,
vodajských informací o sovětských technikách výslechů byla pochybná
j a k se ukázalo, kontrolu." G i l e s se rozesmál. Je prostě fakt, že v nádrži
a ne každý s jejich teoriemi o m e t o d á c h ve východním bloku souhla­
želatiny o teplotě 37 °C se dají provádět úžasné věci."
S p o l u s v ý z k u m e m různých z p ů s o b ů navození senzorické deprivace
sil. V průběhu 6 0 . let Cyril C u n n i n g h a m několikrát Maresfield navštívil
a zarazilo h o , k d y ž zjistil, co se t a m dělo: „ D o Maresfieldu j s e m jezdil p o ­
se britské zvláštní služby i služby dalších členů N A T O zabývaly otázkou
měrně často," vzpomíná, „a účastnil j s e m se výcviku velení strategického
povahy hluku tvořícího součást procesu. Veterán výzvědných sborů v z p o ­
letectva. N a p r o s t o j s e m se zhrozil, když j s e m zjistil, co t a m vyšetřovatelé
m í n á n a návštěvu Školy přežití U S A r Force v e Fairchildu, kde A m e r i ­
a někteří lidé z A I 9 s lidmi dělají, prý proto, že totéž dělají R u s o v é . T a k
čané experimentovali s různými typy bílého šumu. „Ukázali n á m , j a k to
jsem se jich zeptal: , D o b r á , o d k u d to víte? J a k víte, co R u s o v é dělají?'
A m e r i č a n é dělají," říká. „ M ě l i t a m dvě ženy, které procházely výslechem,
A oni mi odpověděli, že to četli v novinách."
a j e n tak m i m o c h o d e m se zmínili: Jo a pouštíme j i m dětský pláč.' Chtěli
C u n n i n g h a m , který byl hlavní postavou projektu A I 9 zaměřeného
tak zapůsobit na jejich mateřské instinkty. Z Británie nás t a m bylo něko­
na zjištění, co se dělo s válečnými zajatci v Koreji, se domníval, že tyto
lik, j e n j s m e se j e d e n na druhého koukali a mysleli si: .Přece nebudou tak
techniky byly používány nezodpovědně. „Všechno to dělali o své vlastní
krutí, ne?' Dovolili m i , abych si s j e d n o u z těch žen promluvil, takže j s e m
vůli," říká dnes. „A když j s t e se j i c h zeptali, co od toho očekávají, neměli
s e j í zeptal, jestli to na ni nějak zapůsobilo. , N e , ani trochu,' odpověděla."
sebemenší představu. J a k m i l e j s e m zjistil, co se t a m opravdu děje, byl j s e m
Ne všichni v Británii však tuto techniku odsuzovali. D a l š í výzkum
naprosto šokovaný. , K d o to schválil? Proč to děláte?' ptal j s e m se. , N o ,
z p ů s o b ů kondicionování, včetně senzorické dezorientace a bílého šumu,
o tomhle a o t a m t o m j s m e něco četli a říkali j s m e si, že to nemusí být
pokračoval v Maresfieldu (a poté na n o v é m velitelství výzvědných sborů
špatný nápad.' N i c z toho žádní nadřízení neschválili. Výslechy a školení
v A s h f o r d u v Kentu) až do 80. let. J o h n H u g h e s - W i l s o n , který j e d n u
také nikdo neschválil. Prostě se to stalo."
d o b u vedl p r o g r a m odolnosti proti výslechům, vzpomíná: „Učili nás, že
J a k é techniky byly využívány při výcviku příslušníků britských zvlášt­
senzorická deprivace představuje zkratku ke kondicionování vyslýchaných
ních j e d n o t e k k odolnosti při výsleších m o h l o zůstat široké veřejnosti
osob... Prováděli j s m e tehdy řízené experimenty, jiný výraz mě nenapadá,
utajeno, p o k u d by tyto techniky nenalezly v roce 1 9 7 1 uplatnění v Sever­
na lidech, kteří je z povahy své práce u výzvědných a zvláštních j e d n o t e k
ním Irsku. J a k výcvikem v odolnosti proti výslechu procházel stále větší
potřebovali. Už samotný bílý š u m v čisté p o d o b ě je velmi dezorientující.
počet osob, začalo se mluvit o t o m , že právě tyto techniky by měly být
Pouštěli j s m e ale i smyčku z čínské opery. P i n g - p o n g ! P i n g - p o n g ! "
u výslechu používány. J a k přiznává plukovník H u g h e s - W i l s o n , hranice
T y p bílého š u m u však nebyl tím j e d i n ý m , co doznalo změny. „ Z k o u ­
mezi výslechem a výcvikem v odolnosti proti výslechu se začala „stírat".
šeli j s m e různé metody," pokračuje. „Viděl j s t e někdy reklamu na prášky
V d o b ě , kdy došlo k zadržení podezřelých v Severním Irsku, „již byli lidé
proti mořské nemoci marzine? Byl v ní kulatý černobílý disk s vířícími
cvičeni v odolnosti proti výslechům tak dlouho, aniž by docházelo ke sku­
černobílými vzory. K d y ž j s t e ho roztočili a dívali se na něj, skutečně j s t e
tečným výslechům, že výslechy podezřelých v podstatě považovali za další
se necítili dobře. Promítali j s m e ho na stěnu, vězni museli sedět na p o d l a -
cvičení v m e t o d á c h odolnosti vůči výslechům".
Ve skutečnosti však celá událost m ě l a vědomější pozadí a určitě se
nejednalo jen o další cvičení. Plánování výslechů začalo po návštěvě g e n e ­
lidé. J e d e n z důstojníků R U C h o dokonce uklidňoval: „ M á š naději, ž e p o
zbytek života už budeš šťastný."
rálního ředitele M I 5 sira D i c k a W h i t e a v Belfastu v březnu 1 9 7 1 . V d u b ­
T o u d o b o u už byl Clarke v tak špatném stavu, že skoro nedokázal vstát.
nu vedli pracovníci „anglického výcvikového střediska" - pravděpodobně
„Sel j s e m na z á c h o d , " vzpomíná, „a nedokázal j s e m si ani utřít zadek, j a k
Maresfieldu - seminář pro důstojníky R U C , na n ě m ž je seznámili s m e ­
mě bolely ruce od stání u stěny. A někdo, ani nevím, jestli ze Zvláštního
todami připravenými k použití poté, co dojde k zatýkání. V rámci tohoto
oddělení, nebo policista, nebo agent M I 5 , to musel udělat za m ě . "
semináře bylo policistům z R U C výslovně řečeno, že mají použít postup,
D v a n á c t k u m u ž ů naložili do vrtulníku. A Clarke si znovu vzpomíná,
který a r m á d a pojmenovala „pět technik" (kápě na hlavách, stání u stěny,
že se u jejich doprovodu projevila lidskost. N e ž nastoupili do vrtulníku,
bílý š u m , odpírání spánku, ostrá dieta o chlebu a vodě). J e h o aplikace
m u ž ze Zvláštního oddělení j i m oznámil, že si po dobu letu m u s í znovu
v roce 1 9 7 1 v Severním Irsku měla m í t významné politické důsledky. Pro
nasadit kápě. C l a r k e , j e h o ž naposledy ze vznášejícího se vrtulníku v y h o ­
dvanáct internovaných podezřelých ze spolupráce s I R A však měla oka­
dili, ho prosil, aby si m o h l nechat kápi dole. M u ž mu řekl, že je mu to sice
mžité fyzické následky.
líto, ale že dostal v t o m t o smyslu rozkaz. „ Z ů s t a n u s tebou ale do chvíle,"
*»•
prohlásil, „dokud z vrtulníku nevystoupíš. P a k ti tu kápi s u n d á m , nesmíš
se ale ohlížet." Poté mu položil neuvěřitelnou otázku: J e s t l i se někdy
p o t k á m e na ulici, koupíš mi pivo?" C l a r k e , šťastný z toho, že se vrací do
Paddyho J o e a M c C l e a n a a J o e a C l a r k a společně s dalšími deseti muži
vězení, a překvapený touto nečekanou laskavostí, přikývl na souhlas. „Byl
vyslýchali šest dnů. Po celou tuto d o b u dostávali j e n příležitostně hrnek
to správný chlap," tvrdí dnes. Všechny m u ž e přemístili vrtulníkem na p o ­
vody a kůrku chleba. N e s m ě l i používat záchod. Pozdější vyšetřování p r o ­
z e m k y S t . M a l a c h i C o l l e g e v Belfastu. O t v o r ve zdi z d e vedl p ř í m o do
kázalo, že všech dvanáct j i c h bylo nuceno stát opřených o stěnu po d o b u
věznice C r u m l i n R o a d . K d y ž je j í m provedli, směli si sundat kápě.
dosahující až čtyřicet tři a půl hodiny. Skutečný čas, který strávili u stěny,
M c C l e a n , který měl na oku m o n o k l , si vybavuje reakci vězeňských
v š a k zřejmě nebyl t a k důležitý j a k o atmosféra, v níž byli drženi. J a k teo­
strážných na fyzický stav, v n ě m ž dvanáct vězňů dorazilo: „ N a jejich tvá­
reticky dovozovali H e b b a Vernon (a j a k M a i t l a n d Baldwin pro potřeby
řích j s e m viděl výraz hrůzy. T a k ž e i kdybych to už nevěděl, c o ž j s e m věděl
C I A prokázal), senzorická deprivace se stávala výrazně nesnesitelnější,
p o d l e toho, j a k j s e m byl pohublý, a podle stop na rukách, n o h á c h i těle,
jestliže pro ni nebyla stanovena časová hranice. V kombinaci se strachem,
nejspíš bych si to ihned domyslel."
spánkovou deprivací, brutalitou, bílým š u m e m a o m e z e n í m přísunu t e ­
Protože b ě h e m výslechů ztratili jakýkoliv p o j e m o čase, zeptali se
kutin a jídla p a k skutečnost, že žádný z internovaných netušil, j a k dlouho
C l a r k e a M c C l e a n , j a k ý je den. B y l o j i m řečeno, že středa. O b a se v š a k
b u d e j e h o strádání trvat, muselo jít o skutečně hrůzostrašný zážitek.
ohradili, že to přece není m o ž n é . Z a t k l i je v pondělí a do středy drželi
M o ž n á proto není nic překvapujícího na faktu, že v určitém okamžiku
v záchytném středisku. Přece n e m ů ž e být stále j e š t ě středa. N e , vysvět­
si řada obětí přála být už po smrti. J e d e n z mužů později řekl, že se snažil
lovali j i m dozorci. T o bylo před týdnem. C l a r k a oslovil dozorce j m é n e m
vše skončit a pokoušel se rozbít si hlavu o stěnu. Paddy J o e M c C l e a n
D i c k i e Elder. „ K d e j s t e byli?" zajímal se. „ N e v í m , " odpověděl C l a r k e .
nabyl jistoty, že j d e o pokusy s m u č e n í m , a s á m sobě namluvil, že brit­
J a k t o myslíš, ž e nevíš?" K d y ž m u C l a r k e vysvětlil, ž e m ě l celý týden
ská armáda nedovolí, aby se o nich dostaly jakékoliv zprávy na veřejnost,
na hlavě kápi, E l d e r ho poplácal po rameni. „ T a k už si nedělej starosti,
a důkazů se zbaví tak, že po skončení výslechů všech dvanáct m u ž ů zabije.
synku, teď už j s i u hodnejch Udí. N i c zlého se ti už nestane." Clarkovi
B y l si jistý, že zemře, a připravoval se, že přijde konec.
vytryskly slzy.
Pak, 17. srpna, najednou vše skončilo. Vyslýchaní byli odvedeni do
Clarka, M c C l e a n a a ostatních deset m u ž ů odvedli do vězeňské ne­
cel a směli si sundat kápě. Řekli j i m , že je přemístí do vězení C r u m l i n
mocnice, kde se mohli umýt a po šesti dnech dostali své první p o ř á d ­
R o a d . J a k v z p o m í n á C l a r k e , od této chvíle se z jejich věznitelů opět stali
né jídlo. Při vážení se zjistilo, že b ě h e m týdne všichni zhubli zhruba
o o s m kilogramů. P a k se naskytla nečekaná příležitost. Velitel dozorců
dva další lékařské odborníky. Ze 3 4 2 internovaných a zřejmě týraných
v M c C l e a n o v ě křídle, shodou náhod další jeho známý, se zeptal, zda pro
m u ž ů v š a k vypovídal p o u z e j e d e n (zbývající se odmítli bavit s někým,
něho m ů ž e něco udělat. M c C l e a n ho požádal o pero a papír. Přestože
k o h o považovali za lokaje Britů). C o m p t o n o v i nicméně nepřipadalo nic
kvůli t o m u , že měl skoro týden na hlavě kápi, špatně viděl, podařilo se mu
zvláštního na t o m , že měl jediného svědka obžaloby proti 138 svědkům
načmárat dvaadvacet řádků, p o d r o b n ě popisujících, co se s ním dělo. Pře­
obhajoby, a to, co se dozvěděl od lidí z R U C a z armády, bral za hotovou
dal dopis důstojníkovi a p o ž á d a l ho, aby ho doručil kardinálu Conwayovi,
věc. R o v n ě ž s radostí odmítl důkazy poskytnuté Společností pro sprave­
arcibiskupovi z A r m a g h u .
dlnost a amnestii.
J e š t ě téhož večera dozorce, s á m protestant, odjel taxíkem z Belfastu
N e h l e d ě na rozsáhlé zdroje se C o m p t o n dopustil omylu hned na p o ­
do A r m a g h u a dopis Conwayovi odevzdal s tím, že ho napsal Paddy J o e
čátku, když vypracoval seznam jedenácti namísto dvanácti vyšetřovaných
M c C l e a n ve věznici C r u m l i n R o a d a že je velmi důležitý.
m u ž ů . Vynechal M i c k y h o M o n t g o m e r y h o . M e z i t í m došlo i přes výslov­
Cardinal C o n w a y odletěl do L o n d ý n a na jednání s britským minis­
ný H e a t h ů v z á k a z k t o m u , že další dva podezřelí ze spolupráce s I R A
terským předsedou E d w a r d e m H e a t h e m v čísle 10 na D o w n i n g Street.
byli vystaveni hloubkovým výslechům, a to ani ne p ě t mil od místa, kde
N e n í z n á m o , o čem přesně se na této schůzce hovořilo, nicméně H e a t h
v říjnu 1 9 7 1 C o m p t o n sestavoval svou zprávu. V j e d n o m o k a m ž i k u k p o ­
okamžitě přikázal používání „pěti technik" zastavit. D a l š í c h s e d m p o d e ­
dezřelému, W i l l i a m u Shannonovi, přistoupil důstojník R U C s injekční
zřelých zadržovaných ve vězení C r u m l i n R o a d , j i ž umístěných v izola­
stříkačkou v ruce a vyhrožoval mu použitím séra pravdy. S h a n n o n měl na
ci, vyfotografovaných a očíslovaných, bylo poté, co j i m důstojník R U C
ruce napsané číslo 2 1 .
oznámil, že je čeká „strašné zacházení", zachráněno.
Závěry C o m p t o n o v y zprávy, zveřejněné 3. listopadu 1 9 7 1 , byly tak­
Bylo zřejmé, že nebude trvat dlouho a zprávy o incidentu proniknou
řka neuvěřitelné. S t á n í u stěny p o d l e něho nebylo „ n a m á h a v é " a j e h o
na veřejnost. Úřady, které si uvědomovaly, že až se případu chytí novináři,
s m y s l e m nebylo m u ž e vyčerpat, ale „zavést disciplínu a zajistit b e z p e č ­
nastanou j i m velké problémy, se obrátily na otce Faula. „ K d y ž j s e m se
nost". K d y ž vyslýchané osoby o d m í t l y stát v určené pozici, nekopali je
rozhodl tyto události zveřejnit," v z p o m í n á otec Faul, „začali silně p r o ­
do nohou a rukou, ale „jemně j i m je odtáhli". N i k d o nebyl nucen stát
testovat. N ě k d o mi volal a ptal se: .Chystáte se to dát do novin?' Rekl
u stěny b e z přestávky po d o b u delší n e ž šest hodin. J í d l o bylo rovněž
j s e m m u , že samozřejmě, protože ti lidé nemají nikde zastání, nikdo se
nabízeno v šestihodinových intervalech, většina m u ž ů je v š a k o d m í t a l a
veřejně nepostaví na jejich stranu, takže se toho b u d u muset u j m o u t s á m
sníst. P o d o b n ě byly k dispozici i záchody, strážní však j e n těžko zjišťovali,
a promluvit."
kterému z m u ž ů se chce. Výslovně bylo z m í n ě n o , že P a d d y J o e M c C l e a n
C e l ý incident byl z á m ě r n ě bagatelizován. M i n i s t e r s k ý předseda S e ­
se opakovaně z á m ě r n ě pomočoval. K ž á d n é m u bití údajně nikdy nedošlo
verního Irska Brian Faulkner prohlašoval: „Pokud by k něčemu takovému
a M c C l e a n o v a m o d ř i n a na oku byla výsledkem drobné nehody „ b ě h e m
skutečně došlo, veřejnost by se o t o m do osmačtyřiceti hodin dozvěděla."
přepravy".
3 1 . srpna však britský ministr vnitra Reginald M a u d l i n g oznámil usta­
Používání kápí bylo bezpečnostním opatřením zajišťujícím ochranu
vení komise p o d vedením sira E d m u n d a C o m p t o n a , která měla za úkol
vyslýchaných. Ve skutečnosti si údajně někteří stěžovatelé kápi na hlavě
obvinění prošetřit.
záměrně nechávali i v d o b ě , kdy to nebylo nutné. Bílý š u m měl prý rovněž
*•*
vyslýchané chránit. Skutečnost, že současné oslepení a hluk m o h o u vést
k dezorientaci, byla přiznána, nicméně z á m ě r n ě bagatelizována.
Je j a s n é , že existovaly (a nadále existují) dobré praktické důvody pro
C o m p t o n o v a zpráva byla neobvyklým dílem. B ě h e m vyšetřování
nasazování kápí podezřelým a pro používání bílého š u m u b ě h e m výsle­
C o m p t o n a j e h o tým vyslechli devadesát pět vojáků, dvacet šest přísluš­
chů. Jestliže vyslýchaní nevidí, je s nimi m o ž n é snáze manipulovat a n e ­
níků R U C , jedenáct dozorců, dva plukovní lékaře, dva civilní lékaře a
m o h o u své vyšetřovatele později poznat. Jestliže neslyší, nebudou vědět,
z d a některý z dalších vyslýchaných v místnosti nepromluvil, případně co
důležité informace o jejich organizaci, operacích, skladech zbraní, kon-
řekl. Naznačovat však, že dezorientace, kterou v roce 1 9 7 1 vyslýchaní tr­
spiračních bytech, způsobu komunikace a zásobovacích trasách. Bylo vy­
pěli, byla jen nešťastným vedlejším účinkem, bylo nečestné. N i k d o z těch,
řešeno o s m d e s á t pět zločinů. „ N e n í pochyb," napsal, „že aplikace těchto
kdo znali výsledky kanadských p o k u s ů se senzorickou deprivací na p o ­
technik vedla k cenným výsledkům." Parker doporučil, aby za dodržování
čátku padesátých let, nepochyboval o t o m , že události v Severním Irsku
určitých p o d m í n e k byly tyto techniky považovány při výsleších možných
se opíraly právě o tyto výzkumy. R o n M e l z a c k z M c G i l l o v y univerzity si
teroristů za přijatelné.
j a s n ě vzpomíná, že D o n a l d a H e b b a „skutečně rozčílilo", když do K a n a d y
Zároveň v š a k zjistil, že postupy při výsleších se pohybují v jakési šedé
dorazily zprávy o hloubkových výsleších. „Byl přesvědčený, že to, co z a ­
zóně. Neexistoval jediný oficiální pokyn, který by se j i m i zabýval. P o ­
čalo j a k o naprosto odůvodněný experiment, skončilo děsivými výsledky.
užívané techniky byly zjevně p o u z e ústně oznamovány na J S I W . Z toho
Všichni ti, kteří se na výzkumu podíleli, si j a s n ě uvědomovali souvislosti.
vyplývalo, že „pět technik" nebylo nikdy vetováno ministrem vlády, ani
Prostě t o spolu souviselo. D o j e d n o h o j s m e s e zhrozili."
p ř í m o schváleno.
N a k o n e c byl i C o m p t o n nucen přiznat, že postup „pěti technik" z n a ­
Roye Hattersleye t o opět nepřekvapuje: J a k z n á m a r m á d u , " říká,
mená „nevhodné zacházení". Svou práci však odvedl. N e š l o o „fyzické
„a j a k z n á m ministry, někdo, a n e m á m ponětí kdo, nejspíš řekl: ,Dobrá,
násilí" a určitě ani o „mučení".
b u d e lepší, když se nikdo nedozví, že to děláme.' N a č e ž by ministr zarea­
Observer C o m p t o n o v u zprávu označil za „pár zrnek pravdy v kýblu
goval slovy: , B u d e lepší se ani neptat, j a k tyhle věci provádějí.' D o m n í v á m
matoucích lží". R o y Hattersley, dnes lord Hattersley ze Sparkbrooku,
se, že došlo k v ě d o m é m u rozhodnutí zablokovat v t o m t o směru k o m u n i ­
tehdejší mluvčí ministerstva zahraničí, s tímto názorem souhlasí: „Lako­
kaci mezi armádou a ministry."
vali události na růžovo, nebo ne? N e c h c i , aby to znělo příliš cynicky, j e n ž e
N e h l e d ě na chybějící dokumentaci o „pěti technikách" Parker dospěl
šlo o to, že členové k o m i s e za daných okolností sympatizovali s armádou.
k závěru, že nejsou nebezpečné. Přestože se m ů ž e do určité míry proje­
Je velmi j e d n o d u c h é obhajovat hrdiny, je však velmi těžké obhajovat prá­
vit „jistá úroveň" duševní dezorientace, vymizí do dvou měsíců. J a k došel
va zločinců a předpokládaných zločinců. C o m p t o n o v a zpráva vždy mířila
k této informaci za situace, kdy neexistoval jediný dokument, se m ů ž e m e
tímto s m ě r e m . "
p o u z e dohadovat. Na každý p á d však j s o u j e h o závěry v příkrém rozporu
O šest měsíců později, 3. prosince 1 9 7 1 , se p o d vedením lorda Parkera
s nálezy lékařů, kteří po incidentu čtrnáct vyslýchaných m u ž ů vyšetřovali.
sešla další komise, která měl stanovit, j a k má být s podezřelými ze spolu­
D o k t o r Pearse 0 ' M a l l e y , který prohlédl tři z nich ve věznici C r u m U n
práce s I R A napříště zacházeno. Ve své zprávě lord Parker upozornil, že
R o a d , odhadoval, ž e s e d o čtyřiadvaceti h o d i n p o příjezdu d o výslechové­
deprivační techniky byly po určitou d o b u používány na příslušníky oddílů
ho střediska u všech vyvinula psychóza. Všichni trpěli silnými vizuálními
S A S , aniž by došlo k jakýmkoliv š k o d á m , zároveň však přiznal, že „sku­
a sluchovými halucinacemi. J e d e n z m u ž ů se neustále třásl, dělalo mu
tečnost se m ů ž e od pokusů významně Ušit". Poté však provedl zajímavý
problémy mluvit v celých větách a odmítal zůstat byť j e n na minutku
myšlenkový obrat a došel k závěru, že pro rekruty S A S m o h l o být nejspíš
o samotě. D a l š í „trpěl svalovými záškuby a stěžoval si na silné bolesti
dokonce těžší projít osmačtyřicetihodinovým výcvikem v odolnosti vůči
hlavy, nespavost a ošldivé sny". Stav dvou ze tří m u ž ů , které vyšetřil, by
výslechům, než pro podezřelé ze spolupráce s I R A vydržet p o d o b n é z a ­
se podle j e h o názoru mohl p o s t u p e m času zlepšit, j e d e n v š a k s největší
cházení po d o b u celého týdne, protože I R A je prodchnuta „sUným b o j o ­
pravděpodobností utrpěl „trvalé mentální poškození".
vým duchem", který j i m m o h l p o m o c i . Z toho by však zároveň vyplývalo,
Vyslýchané m u ž e vyšetřil i profesor R o b e r t D a l y z univerzity v C o r -
že oddíly S A S , po celém světě uznávané j a k o j e d n y z nejlepších vojen­
ku a později byl p o ž á d á n , aby svědčil o jejich stavu. D a l y upozornil na
ských jednotek, trpí nedostatkem bojové morálky.
úzkost, strach a hrůzu, nespavost a opakující se zlé sny. N ě k t e ř í z m u ž ů
J a k o d ů k a z efektivity těchto p o s t u p ů při výsleších Parker citoval
byU v tak hluboké depresi, že „jim bylo j e d n o , z d a j s o u živí, nebo mrtví".
statistiky: Z a t č e n o bylo přes s e d m set příslušníků I R A a byly získány
„ B u d e m e - l i to nazývat hloubkovým výslechem nebo vymýváním m o z -
ků, je v podstatě p o u z e a k a d e m i c k á o t á z k a , " napsal v roce 1 9 7 3 . „ C í l e m
ven, omluvili se a vše svedli na předcházející vládu. Byl rychle umlčen.
t o h o t o zacházení bylo navodit d o č a s n o u psychózu - dočasné šílenství
„ V z p o m í n á m si, j a k m ě tehdejší ministerský předseda H a r o l d W i l s o n
— vedoucí k z á v a ž n é m u p s y c h o l o g i c k é m u p o š k o z e n í s d l o u h o d o b ý m i
m á l e m ztloukl," říká. „Pro m l a d é h o ministra bylo ponižující, že b y c h o m
následky."
se na můj p o p u d měli přiznat a s vinou se vyrovnat. Cítil, že m u s í m e
Autoři zprávy s n í m však nedokázali souhlasit. Zprávu lorda Parkera
doplňovala Z p r á v a o menšinách lorda Gardinera. V ní se objevily vý­
chránit dobrou pověst Británie a bránit se. A přesně to j s m e v letech 1 9 7 4
a 1 9 7 5 dělali."
z n a m n é skutečnosti: Z a p r v é , sir E d m u n d C o m p t o n b u ď lhal, nebo se
Hattersley měl m o ž n á pravdu. S o u d rokoval dlouho, aby nakonec B r i ­
mýlil, když tvrdil, že nikdo nemusel stát v nepohodlné pozici u stěny déle
tánii nijak překvapivě shledal vinnou z „nelidského a ponižujícího z a c h á ­
než čtyři až šest h o d i n . Ve skutečnosti z výpovědí zadržených vyplývalo,
zení". P o š k o z e n ý m bylo přiznáno finanční odškodnění.
že byli nuceni takto stát až po d o b u šestnácti hodin. K á p ě a hluk zdale­
»**
ka nebyly j e n b e z p e č n o s t n í m i opatřeními. J a k Gardinerovi řekl j e d e n ze
svědků, „senzorická izolace je m e t o d o u umělého vyvolání psychózy či z á ­
chvatu šílenství". Ve zprávě byly z m í n ě n y H e b b o v y pokusy na M c G i l l o v ě
Objevily se však i vážnější dopady, n e ž bylo rozhodnutí s o u d u ve
univerzitě a S m i t h o v y v M o o r o v ě nemocnici a Gardiner došel k závěru,
Štrasburku. M ě s í c po své návštěvě u E d w a r d a H e a t h a , v srpnu 1 9 7 1 , se
že „hloubkové výslechy v té p o d o b ě , v níž byly popsány v C o m p t o n o v ě
kardinál C o n w a y účastnil koncilu v Ř í m ě . T a m předal vše, co se dozvěděl
zprávě, představují formu senzorické deprivace vedoucí k mentální d e z -
o „hloubkových výsleších" newyorskému arcibiskupovi kardinálu C o o k o -
orientaci".
vi. C o o k e se d o m ů vrátil s posláním.
Gardiner také nesouhlasil s tvrzením lorda Parkera, že b ě h e m výsle­
V N e w Yorku p a k C o o k e , m e z i j e h o ž věřícími byl velký p o d í l p ů ­
chů byly získány závažné informace. Zjevně došlo k v ý z n a m n é m u nárůstu
v o d e m Irů, vydal prohlášení ke katolickým farářům. O b s a h o v a l o nejvý-
počtu zatčených. B ě h e m první noci bylo zadrženo 3 4 2 podezřelých. Bylo
raznější o d s o u z e n í zahraniční politiky ze strany amerických katolíků od
by proto překvapivé, kdyby při t o m nebyly objeveny sklady zbraní a n e ­
doby, kdy kardinál S p e l l m a n n a p a d l H i t l e r o v o zacházení se Ž i d y b ě h e m
došlo k odhalení nových informací. C e l ý incident byl podle j e h o názoru
druhé světové války. Vyzývalo k založení p o d p ů r n ý c h f o n d ů pro k a t o ­
„smutným p ř í b ě h e m " . „ N á s i l í m nasadit člověku na hlavu kápi, nechat ho
líky ze Severního Irska a výslovně se v n ě m hovořilo o „vyšetřovacích
p o d ní a spoutat mu ruce, když se ji pokusí sundat," napsal, „je m u č e n í m
táborech, k d e j s o u katoličtí disidenti internováni b e z s o u d n í h o příkazu
i zločinem. Stejně tak stání u stěny z p ů s o b e m , jaký byl popsán... Ž á d n ý
a j s o u b ě h e m výslechů přiváděni na pokraj fyzického i d u š e v n í h o vy­
armádní rozkaz a žádný ministr n e m ů ž e právoplatně schválit použití ta­
čerpání".
kovýchto postupů... T y t o postupy byly a j s o u protizákonné."
Zprávy o událostech v Severním Irsku se po Spojených státech ší­
2. března 1 9 7 2 britská vláda přijala zprávu lorda G a r d i n e r a a zprávu
řily rychlostí stepního požáru. Alistair C o o k e , za normálních okolností
lorda Parkera odmítla. T é h o ž dne oznámil ministerský předseda E d w a r d
umírněný dopisovatel, řekl pro B B C : J a k o o d reportéra b y ode m n e bylo
H e a t h poslanecké sněmovně, že „pět technik nebude v budoucnu coby
takřka bezohledné nesdělit v á m , j a k široce se v této z e m i rozvinulo, mírně
prostředek vyslýchání používáno". Ujistil poslance, že „hloubkové výsle­
řečeno, rozčarování nad řečmi či zprávami o t o m , že p o d typickým eufe-
chy budou pokračovat, avšak b e z použití těchto postupů".
m i s m e m dvacátého století .hloubkový výslech' se skrývá mučení."
O dva roky později byli Britové předvoláni před Evropský soud pro
A m e r i c k o u zlobu vyvolanou chováním Britů v Severním Irsku v lednu
lidská práva ve Štrasburku. N e ž v š a k došlo k projednání případu, p r o ­
1 9 7 2 ještě přiživily zprávy o Krvavé neděli. Sinn Féin neztrácela čas a této
běhla v Británii z m ě n a vlády. Na ministerstvu zahraničí vznikly spory
příležitosti využila. Vyslýchané m u ž e , včetně P a d d y h o J o e a M c C l e a n a ,
v o t á z c e , j a k co nejvíce minimalizovat škody. R o y Hattersley, tehdy druhý
vyslala do Spojených států, aby t a m A m e r i č a n ů m řekli, co s nimi Britové
nejvýše postavený m u ž ve vládě, doporučoval, aby Britové šli s pravdou
prováděli. „ H l o u b k o v é výslechy" a krvavá neděle p o m o h l y zmobilizovat
velkou komunitu v A m e r i c e žijících Irů. N O R A I D , americká organizace
lidi a naprosto je vysáli. Internace v roce 1 9 7 1 a následné výslechy před­
na p o m o c republikánům v Severním Irsku, se na této vlně svezla. Od
stavovaly p ř e h m a t kosmických rozměrů."
A m e r i č a n ů irského původu najednou začaly do rukou I R A plynout velké
částky peněz.
P a d d y Hillyard, vedoucí katedry sociálních věd na Ulsterské univer­
zitě, tedy m u ž , který obvykle plukovníkům výzvědných sborů za pravdu
Zveřejnění incidentu vyvolalo vlnu rozhořčení i v provincii samotné.
nedává, tentokrát souhlasí: „ M o ž n á t a m měli dva nebo tři, n e z n á m p o ­
P a d d y J o e M c C l e a n , ještě v roce 2 0 0 5 stále aktivně působící v kruzích
drobnosti, lidi, kteří v té době patřili k I R A , většina jich však byla nevin­
ochránců lidských práv, v z p o m í n á na reakci katolické komunity v Sever­
ných, což znamenalo, že se katolická komunita prostě semkla a prohlásila:
ním Irsku: „ L i d é křičeli: ,Tak vy si myslíte, že j s m e teroristi? My žádní te­
,Dobrá, proti t o m u se postavíme.'
roristi nejsme. To oni j s o u teroristi! Vydávají se za zákon!' Vznikly z toho
nepokoje a umírali další lidé."
Bylo to naprosto kontraproduktivní," pokračuje, „protože b ě h e m ně­
kolika dnů se k I R A přidaly doslova tisíce mladých mužů. K d y ž vezmete
M c C l e a n si o následcích nedělá ž á d n é iluze. „ H o d n ě to n a p o m o h l o
v úvahu širší d o p a d y toho, co tehdejší internace a především výslechy
náboru do I R A , " řekl mi. „Internace, výslechy, Krvavá neděle, srpen, září,
vyvolaly, objeví se před vámi dalších třicet let ozbrojeného konfliktu. A
říjen, listopad, prosinec, leden, b ě h e m těchto šesti měsíců vzniklo radikál­
podívejte se, kolik lidí v n ě m zemřelo. D o k o n a l é . "
n í křídlo I R A , nazývané Provisional I R A . "
•**
Incident m ě l ještě další ironické dopady. N e ž j s e m se s m o n s i g n o r e m
F a u l e m v listopadu 2 0 0 4 rozloučil, rezignovaně se p o u s m á l . , J e velmi z a ­
jímavé, že v sedmdesátých a osmdesátých letech I R A vybudovala mučírny, v nichž vyslýchala podezřelé z donášení britským ú ř a d ů m , " řekl. „Jed­
S D e n i s e m F a u l e m , v té d o b ě j i ž m o n s i g n o r e m , j s e m se sešel v j e h o
na byla v D u n d i r k u , další v Andersonstownu... Používali t a m v podstatě
d o m ě v Sixmilecross v hrabství T y r o n e v listopadu 2 0 0 4 . C í t i l j s e m
všechny postupy R U C . A l e první, co vždy udělali, bylo, že v á m nasadili
s e h o d n ě vystrašený. D o telefonu m i říkal, ž e B r i t o v é j s o u n á r o d e m
kápi. Nasazovali lidem kápě! P ř i t o m to bylo to nejhorší, na co j s m e si
„ o b c h o d n í c h příručích", a nabyl j s e m d o j m u , že A n g l i č a n y n e m á příliš
H e a t h o v ě vládě v roce 1 9 7 1 stěžovali. N a p o d o b o v a l i to. Od I R A to bylo
v lásce. J e n ž e po snídani sestávající z j a b l e k a m a r m e l á d y („Vy, B r i t o ­
skutečně zavrženíhodné."
vé, svou m a r m e l á d u skutečně milujete! V í m , ž e j e t o tak!") s e m n o u
souhlasil. „ A c h , a n o . R e k r u t i a p e n í z e . P r o I R A t o bylo d o k o n a l é . " P o ­
d o b n ě j a k o J o e C l a r k e , který přiznává, ž e s e p o určitou d o b u aktivně
p o h y b o v a l v republikánských kruzích, i otec F a u l mi potvrdil, že h l o u b ­
kové výslechy byly k o l o s á l n í m o m y l e m . „ D o p u s t i l i se t í m veliké chyby.
Veliké chyby!"
První chybou R U C a a r m á d y bylo, že vyslýchali nesprávné lidi. Z p ů ­
vodních dvanácti podezřelých přinejmenším s e d m nemělo s I R A nic
společného. T e n t o omyl padal na hlavu R U C , který seznam podezřelých
k vyslýchání armádě předal. J e h o zprávy tedy byly nepřesné.
„Problém," vysvětluje J o h n H u g h e s - W i l s o n z výzvědných sborů,
„spočíval v t o m , že vyšetřovatelé, kteří začali zadržené vyslýchat, se n e d o ­
zvěděli, o k o h o j d e . Prostě ty lidi od R U C převzali. Pracovali se špatným
s e z n a m e m od R U C . M e t o d y , které j s m e v roce 1 9 7 1 použili, fungovaly
dokonale. Ironií j e , že armádní vyšetřovatelé dostali do rukou nesprávné
Faul mě doprovodil ke dveřím. „ M u č e n í pokračuje dál. N i k d y mu n e ­
bude konec." Potřásli j s m e si rukama. ,A tihle lidé kápě p ř í m o milují."
H a r d r u p v š a k pro žádné pivo nešel. M í s t o toho naložil aktovku z p á t ­
Stvořeni mandžuského kandidáta
ky do košíku na kole a odjel k pobočce L a n d s m a n d s b a n k e n v čísle p a d e ­
sát o s m na ulici Norrenboro. Zaparkoval kolo na chodníku a zůstal stát.
Byl vystrašený a tělo odmítalo dělat to, co mu m o z e k přikazoval. N a k o n e c
Telefon na stolku vedle jeho křesla zazvonil. Zvedl sluchátko.
si však uvědomil, že vyloupení banky je B o ž í vůle, zhluboka se nadechl,
„Raymonda
nasadil si sluneční brýle a dvojitými dveřmi vešel dovnitř.
Shawa, prosím." Příjemný
mužský hlas
s
nezřetelným
K d y ž se dostal do haly, vytáhl H a r d r u p pistoli a vystřelil do stropu.
přízvukem.
„ D e j peníze do tašky!" křikl na nejbližšího pokladníka. Vyděšený p o k l a d ­
„To jsem já."
ník nezareagoval dostatečně rychle, takže ho H a r d r u p zastřelil. Obrátil
„Proč si nezpříjemníte čas a nezahrajete si solitaire?"
se k dalšímu pokladníkovi. „ T e ď j s i na řadě ty," prohlásil. „ D e j peníze do
Richard C o n d o n , Mandžuský kandidát,
1959
tý tašky!"
L o u p e ž však trvala příliš dlouho. Při zvucích výstřelů zákazníci
v bance zpanikařili. Na ulici se u dveří shlukli kolemjdoucí a zahradili
Palle H a r d r u p dorazil v e čtvrtek 2 9 . b ř e z n a 1 9 5 1 n a kole d o p r á ­
tak H a r d r u p o v i ústupovou cestu. Poté někdo spustil poplašné zařízení.
ce v s e d m h o d i n ráno. D e v ě t a d v a c e t i l e t ý nástrojař m ě l t o h o d n e začít
H a r d r u p , který byl přesvědčený, že se ho chystají z a j m o u t , znovu zve­
pracovat pro D a n i s h Oil Burning Company. N a m í s t o toho se však
dl zbraň. D r u h ý pokladník se pokusil utéct, bylo však p o z d ě . H a r d r u p
na mistra obrátil s p r o s b o u . M ě l d o m a j a k ý s i o s o b n í p r o b l é m a zají­
zastřelil i j e h o . S p r á z d n ý m a r u k a m a vyběhl z banky, naskočil na kolo
m a l o h o , z d a b y bylo m o ž n é , aby n a d o p o l e d n e dostal volno, které b y
a ze všech sil šlápl do pedálů. K d y ž sjížděl z chodníku, snažil se mu jiný
s i p o z d ě j i napracoval. M i s t r n e m ě l d ů v o d p o d e z ř í v a t H a r d r u p a z e lži
cyklista zablokovat cestu. T ě s n ě předtím, než se o b a muži srazili, H a r d r u p
a souhlasil.
sundal nohu z pedálu a podařilo se mu druhého cyklistu odstrčit. Pokusil
H a r d r u p se ohlédl přes r a m e n o , došel ke své skříňce v šatně, otevřel ji
se ho zastavit další m u ž , t o m u v š a k namířil do obličeje pistoli. M u ž se
a vyndal z ní těžký kovový p ř e d m ě t zabalený do ubrusu a poté ještě j e d e n
stáhl a uvolnil cestu. C e s t o u pryč si H a r d r u p v duchu pogratuloval, j a k
menší, stejně zabalený. O b a předměty uložil do aktovky, zavřel ji a skříň­
chladnokrevně celou situaci vyřešil. K d y ž se ho jakýsi chodec zeptal, co se
ku zabouchl. Poté se rozloučil se šéfem, nasedl na kolo a odjel.
T o h o roku panovala v K o d a n i nezvykle dlouhá zima. Všichni očeká­
stalo, dokonce zastavil a prohlásil, že neví. „Proč se t a m nezajdete podívat
s á m ? " navrhl. P a k pokračoval v ú s p ě š n é m útěku.
vali příchod jara, už se v š a k blížil d u b e n a ve vzduchu byl stále cítit m r á z .
Z p á t k y v bytě oznámil stařence, že kdosi vyloupil místní b a n k u . Tu
Ulice pokrývala silná vrstva rozbředlého sněhu. C e s t o u na kole z práce
však zpráva nijak nezaujala. K d e prý je pivo? H a r d r u p si uvědomil, že p o ­
H a r d r u p nicméně myslel na cosi úplně jiného. Před třemi měsíci ho B ů h
třebuje posílit své alibi, převlékl si kabát, aby ho nikdo n á h o d o u nepoznal,
vyzval, ať zachrání svět. V aktovce v košíku na kole měl pistoli a krabici
a po schodech seběhl k o b c h o d u s lihovinami. N i c m é n ě v o k a m ž i k u , kdy
nábojů. Palle H a r d r u p se chystal vyloupit banku.
se dostal na konec schodiště, uvědomil si, že něco není v pořádku. U l i c e
Na kole dojel k bytu kamarádovy tety. Protože šlo o těžkou alkoholič-
byla úplně prázdná a tichá. Poté dorazila policie. Stále ještě ozbrojený
ku, m ě l a mu poskytnout na d o b u l o u p e ž e alibi. C e s t o u se zastavil v o b ­
H a r d r u p najednou stál proti beznadějné přesile. B e z e slova zvedl ruce
chodě s lihovinami a koupil t a m několik piv, kterými chtěl svůj krycí
a vzdal se.
příběh podložit. D v o j i c e p a k pivo společně vypila. K d y ž v půl jedenácté
H a r d r u p se nejprve policistům nesvěřil, že mu vyloupit banku přiká­
usoudil, že je stařenka dostatečně opilá, aby si nedokázala j a s n ě vybavit,
zal B ů h . Zatýkající policisté se cítili být vítězi. N e j e n o m že měli svého
co se dělo, vstal a vysvětlil j í , že d o b ě h n e pro další pivo. B u d e prý pryč j e n
m u ž e , ale ten se dokonce ke svému činu otevřeně přiznal. B r z y v š a k z p o ­
pár minut. Souhlasila.
zorněli. K d y ž se ho zeptali, proč se pokusil banku vyloupit, odpověděl,
že potřeboval peníze pro politickou stranu, kterou sám založil, D á n s k o u
takřka shodně provedenou loupež, k níž došlo o s e d m měsíců dříve ve
národně komunistickou stranu ( D N K P ) , j e j í m ž cílem byla příprava na
Hvidovru. Zároveň existovaly náznaky, že nepracoval s á m . D e n po lou­
třetí světovou válku. J a k m i l e by válka propukla, vysvětloval policistům,
peži se objevil z n á m ý kriminálník B j o r n Nielsen a prohlásil, že při zloči­
použil by peníze z loupeže na pronájem flotily lodí, které by dánskou
nu bylo použito j e h o jízdní kolo. Byla to právě Nielsenova tetička, s níž
intelektuální elitu odvezly do bezpečného útočiště ve Švédsku, a národní
H a r d r u p před loupeží popíjel a před j e j í m ž bytem byl zatčen. Podrobné
dědictví by tak bylo ochráněno. D N K P by nakonec přinesla světu mír,
vyšetřování ukázalo, že H a r d r u p strávil tři roky ve státní věznici H o r s e n s ,
prozatím však hromadil zbraně. Policie okamžitě prohledala H a r d r u p ů v
a to na j e d n é cele s Nielsenem. Bývalí vězni tvrdili, že Nielsen m ě l na
byt a objevila t a m uniformy, propagandistické materiály, medaile a d o k u ­
H a r d r u p a nezvykle silný vliv. H a r d r u p by prý neudělal nic, prohlašovali,
menty vztahující se k j e h o straně.
co by nebylo z Nielsenovy hlavy.
Protože na člověka, který se právě pokusil vyloupit banku, zabil dva
30. března byl Nielsen zadržen a předveden k výslechu. Z á d n ě užiteč­
lidi a byl dopaden, vypadal nezvykle klidně, policisté se ho zeptali, z d a
né informace se však neobjevily. A n o , přiznával, že s H a r d r u p e m strávili
se cítí vinným z dvojnásobné vraždy. H a r d r u p je ujistil, že se tak necítí.
nějaký čas ve vězení a že spolu po určitou d o b u sdíleli celu. Nielsen věděl
Proč by měl? A b y to udělal, mu přece přikázal B ů h . Policisté si vyměnili
o H a r d r u p o v ě nové politické straně, a dokonce se v počáteční fázi do její
nechápavé pohledy. „ M ů ž e t e to z o p a k o v a t ? " „ A c h , " prohlásil H a r d r u p ,
práce zapojil, především prý vylepoval plakáty, je to však j i ž dávno, co se
„tohle všechno m i přikázal B ů h . " B ů h m u řekl, a ť založí D N K P . B ů h
stáhl. K r o m ě zapůjčení kola, prohlašoval, n e m á s loupeží nic společného.
rozhodl o zločinu i bance, a dokonce mu poradil, kde se má poté ukrýt.
Ve výpovědích obou mužů se však objevily nesrovnalosti. H a r d r u p
B ů h byl vždy s ním. „Nedělejte si ale starosti," ujišťoval policisty, „všechno
tvrdil, že kolo ukradl, Nielsen prohlašoval, že mu ho půjčil. H a r d r u p se
nakonec dobře d o p a d n e . B ů h se o to postará."
dušoval, že Nielsen neměl s D N K P nic společného, Nielsen přiznával, že
2 1 . června 1 9 5 1 přivedli H a r d r u p a k doktoru M a x i Schmidtovi, vrch­
se do práce strany zapojil. Nielsen zároveň naznačoval, že o zločinu m o ž n á
nímu policejnímu psychiatrovi v K o d a n i . T o m u H a r d r u p zopakoval vše,
ví víc. V j e d n é chvíli se zmínil, že by za celou akcí m o h l a stát H a r d r u p o v a
co j i ž řekl policistům, že l o u p e ž spáchal na boží příkaz a že se necítí vin­
manželka B e n t e . V minulosti, tvrdil, manželé plánovali loupeže, j e m u se
ným za smrt dvou pokladníků. Věří p r ý na „osud a posmrtný život". P o d l e
však p o k a ž d é podařilo j i m jejich záměry rozmluvit. Skoro se zdálo, že se
vlastních slov se podobal J o h a n c e z A r k u .
S c h m i d t a případ zaujal. K v r a ž d á m v K o d a n i docházelo j e n zřídka
Nielsen snaží H a r d r u p a dostat do ještě větších potíží. Nielsen v š a k byl
z n á m ý recidivista, který od roku 1933 ve vězení pobýval takřka trvale.
a k takovýmto opravdu vzácně. Následujícího d n e , v naději, že se mu p o ­
H a r d r u p se svými naivními mesiášskými sklony a „strážným a n d ě l e m "
daří proniknout skrz H a r d r u p o v o politicko-náboženské blábolení, mu
vypadal spíše j a k o sluha.
nitrožilně podal dávku „séra pravdy", narcodonu. H a r d r u p se okamžitě
S c h m i d t se tedy ve zvýšené míře zaměřil na H a r d r u p a , opakovaně
pustil do složitého vysvědování svých antisemitských a protifašistických
mu podával barbituráty a snažil se ho přimět k přiznání, že za zločinem
názorů. Třetí světová válka podle něho byla na spadnutí a D á n s k o musí
stál Nielsen. H a r d r u p to odmítal. K d y ž se psychiatr pokusil dostat z něho
být zachráněno. Je třeba nastolit „Severní království". K d y ž ho droga n a ­
prohlášení, že Nielsen a „strážný anděl" j s o u j e d n a a tatáž osoba, H a r d r u p
plno ovládla a uvolnil se, položil mu S c h m i d t j e d i n o u otázku, na niž sku­
s jistotou prohlásil, že to není m o ž n é , protože „ B o h a zakusil" v lednu
tečně chtěl odpověď. J a k j s t e přišel n a nápad vyloupit b a n k u ? "
1 9 4 7 , tedy šest měsíců před tím, n e ž se s N i e l s e n e m seznámil. K a t e g o ­
„ O d ,něho'," odpověděl zločinec.
ricky trval na svém: Nielsen není strážný anděl. Policie musela Nielsena
„ A kdo j e , on'?"
propustit, protože proti n ě m u neměla dostatek důkazů.
„ M ů j strážný anděl," vysvětlil H a r d r u p .
M a x S c h m i d t dokončil svou zprávu o případu v polovině prosince
S c h m i d t však byl podezřívavý. Za p ř í p a d e m se muselo ukrývat ještě
1 9 5 1 . D o š e l v ní k závěru, že H a r d r u p je paranoidní schizofrenik s psy-
cosi jiného. Pro začátek se objevilo podezření, že H a r d r u p má na svědomí
chopatickými sklony, avšak „podrobnosti toho, v co věří, j s o u ovlivňovány
S c h m i d t nepochyboval, že Nielsen nějakým
Následovalo odhalení, které mělo vést k rozluštění případu. Ve svém
z p ů s o b e m přiměl H a r d r u p a zločin spáchat, měl však nad ním nadále
písankovém d o z n á n í H a r d r u p prozradil, že j e d n o u z technik, s n i m i ž o b a
j e h o styky s N i e l s e n e m " .
takovou m o c , že to H a r d r u p odmítal nebo nemohl přiznat. Pokud šlo
muži experimentovali, byla hypnóza. S n á p a d e m přišel Nielsen, který n a ­
o povahu Nielsenovy nadvlády nad H a r d r u p e m , S c h m i d t se mohl pouze
vrhl, aby se ho H a r d r u p pokusil zhypnotizovat, výsledky však nebyly nijak
dohadovat. Nielsen cokoliv takového popíral, H a r d r u p také a stopa vy­
přesvědčivé. D v o j i c e brzy zjistila, že H a r d r u p je vnímavější a tím p á d e m
chladla.
i lepší kandidát. Netrvalo dlouho a N i e l s e n ho hypnotizoval k a ž d o u noc.
N i c m é n ě o Vánocích, kdy se dozvěděl o závěrech Schmidtovy zprávy
V š e často končilo tím, že H a r d r u p z hypnotického stavu přecházel p ř í m o
a o t o m , že ho pravděpodobně čeká doživotní trest v sanatoriu pro dušev­
do spánku. „ O d s a m é h o začátku," napsal H a r d r u p , „si Nielsen pohrával
ně choré, Palle H a r d r u p změnil názor. Vzal papír a pero a napsal dopis
s m ý m v ě d o m í m . Přebíral nade m n o u vládu."
R o l a n d u Olsenovi, který vyšetřování případu vedl. Olsenovo „vytrvalé
A právě tohoto b o d u se horlivě chytil dánský tisk. „Byly vraždy v b a n ­
bombardování" j e h o myšlenek ho nakonec zlomilo, tvrdil. Přišel čas vyjít
ce spáchány v h y p n ó z e ? " ptal se deník Politiken. „Strážný anděl ho přinu­
s pravdou ven. D o p i s , který nakonec představoval osmnáct popsaných
til vraždit," hlásaly noviny Berlingske Tidende, načež citovaly H a r d r u p o v o
stránek ve školním sešitu, se proslavil p o d j m é n e m „doznání v písance".
tvrzení: „Nielsen m n e j ó g o u dovedl k šílenství!" „ D o k o n c e i j i n a k míru­
A j a k už to u d o z n á n í bývá, i toto bylo podivné.
milovní lidé m o h o u být zhypnotizováni tak, že se z nich stanou vrazi,"
H a r d r u p popsal, j a k b ě h e m německé okupace D á n s k a kolaboroval
tvrdil v novinách Information jakýsi psychiatr.
s nacisty a j a k za to byl po válce o d s o u z e n ke čtrnácti rokům vězení.
T a k o v á t o reakce tisku n e m o h l a překvapit nikoho, k d o o žurnalistice
Poté, co se dostal do státní věznice H o r s e n s , ocitl se v těžké depresi, z níž
alespoň něco věděl. D v o j n á s o b n á vražda při zpackané bankovní loupeži,
mu p o m o h l o až rozhodnutí začít pracovat v zámečnické dílně. J e d n í m
to byla sice zajímavá zpráva, nicméně skutečnost, že vrah se svého činu
z prvních lidí, s n i m i ž se t a m setkal, byl Nielsen. Nielsen, který si j i ž o d ­
dopustil v hypnotickém transu, to už bylo něco úplně jiného. Č l á n k y brzy
seděl trest za loupež a teď byl o d s o u z e n za kolaboraci ke dvanácti rokům,
přešly od senzace k bulvárním spekulacím. K d y ž se ukázalo, že N i e l s e n
považoval trest j e n za další nepříjemnost, s níž se b u d e muset vypořádat,
poslal H a r d r u p o v i do vězení k V á n o c ů m pohlednici, novináři dospěli
nicméně H a r d r u p , který byl ve vězení poprvé, své odsouzení nesl velmi
k závěru, že se jednalo o pokus hypnotizéra zastavit d o z n á n í své oběti.
těžce. Š l o o idealistického mladíka ze slušné rodiny, udělal však chybu
„Vánoční pohlednice od přítele m á l e m zastavila H a r d r u p o v o d o z n á n í , "
a teď za ni platil. Byl zranitelný.
zněl titulek v Politiken z 9. ledna 1 9 5 2 . Zároveň se objevila zpráva, že
Nielsen brzy H a r d r u p a zaujal vyprávěním o své účasti ve španělské
Nielsen poslal H a r d r u p o v i klobásu, protože pohled na ni měl v příjemci
občanské válce a tak dlouho ho krmil svými hrdinskými příběhy, až bylo
spustit jakýsi p r o g r a m , končící duševním zhroucením. „ D o s t a l klobásu
zřejmé, že v něm získal o d d a n é h o obdivovatele. J a k se o b a dva sbližovali,
a stáhl doznání!" sdělovaly svým čtenářům Information.
zavedl řeč na ještě závažnější otázku: na náboženství. H a r d r u p měl vždy
k náboženství sklony a Nielsen toho využil, když se začal vydávat za o d ­
•**
borníka na východní mystiku. S e z n á m i l H a r d r u p a s meditací a s j ó g o u
a o b a je po nocích praktikovali ve svých oddělených celách. N a k o n e c N i ­
Z á j e m veřejnosti o techniky, které by umožňovaly přinutit lidi, aby
elsen navrhl, aby H a r d r u p p o ž á d a l o přestěhování do j e h o cely. M l a d í k
jednali proti své povaze, stále trvá. V základech naší fascinace h y p n ó z o u
ho poslechl a Nielsen začal na svém učedníkovi pracovat. P o d N i e l s e n o -
leží znepokojivá otázka, která dál čeká na vyřešení. Je m o ž n é h y p n ó z o u
vým vedením se H a r d r u p pustil nejprve do dechových cvičení, přičemž
lidi přimět, aby se chovali v rozporu se svou vůlí? D o k o n c e i v d o b ě , kdy
mu N i e l s e n doporučil, aby se v rámci meditace snažil „spojit s božstvem''.
byla spáchána naše loupež, šlo o otázku starou takřka dvě stě let.
Silné pocity, které následovaly, se při k a ž d é meditaci ještě prohlubovaly,
a nakonec ho dovedly k extatickému n á b o ž e n s k é m u zážitku... a k B o h u .
N a hypnózu s e o d s a m é h o počátku nahlíželo podezřívavě. T a t o tech­
nika se objevila na konci osmnáctého století a přišel s ní německý lékař
H a n z A n t o n M e s m e r . Protože věřil, že hypnotický stav je m o ž n é vyvolat
lidé stejně j a k o dnes nevycházeli z údivu nad silou tohoto z á h a d n é h o
m á v á n í m rukou kolem těla hypnotizované osoby, pojmenoval ji „zvířecí
fenoménu. O d t u d byl už j e n krůček k populární literatuře, kde začala na
magnetismus". V roce 1 7 8 4 už m o ž n o s t i tohoto tajemstvím opředeného
psychiku lidí ještě více působit. Hypnotizéři byli takřka b e z výjimky muži,
postupu natolik zaujaly vládu Francie, že pro studium nového fenoménu
prezentovaní j a k o temní, ďábelští manipulátoři pohrávající si s nevinný­
ustavila zvláštní komisi. K o m i s e došla k závěru, že magnetismus je „pře­
mi o b ě ť m i , j i m i ž se stávaly, opět takřka b e z výjimky, ženy.
kvapivě účinný", že „do rukou magnetizéra vkládá velkou m o c " a že s j e h o
p o m o c í lze lidi skutečně ovládat.
B r a m Stoker v Drákulovi ( 1 8 9 7 ) vykreslil upíra s ďábelskýma zářící­
ma očima, j i m i ž hypnotizoval své oběti. O t o m t o tématu napsal několik
Plnit pokyny b ě h e m stavu hypnózy je j e d n a věc, bylo by však m o ž ­
povídek i Alexandre D u m a s . Byl to však r o m á n Trilby G e o r g e du M a u -
né někoho v hypnóze naprogramovat tak, aby se dopustil zločinu? F r a n ­
riera z roku 1894, který s hypnózou seznámil významný počet lidí. V této
couzská akademická komise pro zvířecí mangetismus v roce 1 7 8 7 dospěla
knize ďábelský australský hudebník Svengali používá hypnózu k ovlád­
k závěru, že to m o ž n é j e . S p o r však pokračoval ještě o sto let později,
nutí nádherné anglické dívky b e z hudebního sluchu, Trilby O 'Ferrallové.
kdy lékař Jules L i e g e o i s v roce 1 8 8 4 přikázal hypnotizovaným o s o b á m
Svengali ji naprogramuje tak, aby se z ní stala operní diva, a odveze ji
„spáchat několik ohavných zločinů, postavil je před skupinu svědků a n e ­
na turné po evropských koncertních sálech, kde sklidí o h r o m n ý úspěch.
chal je „vraždit" dřevěnými dýkami a pistolemi z tuhého papíru. L i e g e o i s
Přátelé se dívku snaží zachránit, j s o u v š a k odmítnuti, protože byla n a ­
dokázal své subjekty přimět k vraždění, křivé přísaze, lžím, podpisování
programována k t o m u , aby na ně zapomněla. N e n í nijak těžké p o c h o p i t
neskutečně vysokých šeků k j e h o prospěchu a k věnování velkých finanč­
v knize ukryté poselství: „Hypnotizér tě p o j m e do své m o c i , " varuje j e d n a
ních částek na charitu.
Ne všichni v š a k souhlasili s n á z o r e m , že je m o ž n é zhypnotizované
z hrdinek románu, Šandy, „a přiměje tě dělat, cokoliv se mu zachce: lhát,
vraždit, krást, cokoliv! A j a k m i l e se naplní j e h o cíle, zabije t ě ! "
osoby přimět porušovat zákon. B ě h e m historického pokusu v nemocnici
Trilby byla naprogramovaná tak, aby v případě, že by nemohla být
Salpétriěre, kde se hypnóza dočkala na konci devatenáctého století nové­
se Svengalim, začala strádat a nakonec zemřela, k č e m u ž také po j e h o
ho rozkvětu, zhypnotizoval G i l e s de la Tourette ženu j m é n e m W i t t o v á ,
smrtelném infarktu skutečně došlo. Její tragický o d c h o d spolu s naprosto
a poté ji před auditoriem sestávajícím z univerzitních profesorů a policej­
zřetelným antisemitským nábojem knihy dostal hypnózu do p o v ě d o m í
ních úředníků přinutil spáchat několik zločinů. Podle de la Tourettových
veřejnosti. R o m á n Trilby se stal největším bestsellerem všech dob. J e n
pokynů W i t t o v á „střílela", „bodala" a „trávila" diváky tak dlouho, dokud
v U S A s e b ě h e m prvního roku p o j e h o vydání prodalo 2 0 0 0 0 0 výtis­
nebyla, j a k se vyjádřil j e d e n z očitých svědků, podlaha plná těl. J a k m i l e
ků. Popularita knihy byla tak obrovská, že se G e o r g e du M a u r i e r musel
se diváci rozešli, pokusili se de la Tourettovi studenti o vlastní pokus.
nějakou d o b u skrývat. M e z i t í m byly po j e h o hlavní hrdince p o j m e n o ­
W i t t o v o u , která byla stále ještě ve stavu hypnózy, postavili před sebe, řekli
vány mýdla, písně, zubní pasty, a dokonce i město ve Spojených státech.
j í , že je v místnosti s a m a a že je čas na koupel. Poté jí přikázali, aby se
K l o b o u k u , který nosila, se v anglicky hovořících z e m í c h dones říká tril­
svlékla. W i t t o v o u , která nedlouho předtím povraždila celou místnost lidí,
by. R o m á n inspiroval Fantomu opery z roku 1 9 1 0 od G a s t o n a L e r o u x e
najednou ovládl stud, „začala hystericky křičet" a probrala se. T í m de la
a název „svengaliovský" přešel do obecné řeči. R o m á n Trilby je do určité
Touretta přesvědčila, že hypnózou nelze lidi přimět chovat se asociálně.
míry d o d n e s odpovědný za vnímání hypnózy j a k o formy vnějšího ovlá­
Z d á l o se, že je to skutečně tak, alespoň úroveň tehdejších znalostí svědčila
dání myšlení.
o t o m , že není m o ž n é nesouhlasící o s o b u přimět páchat činy, které se jí
protiví. N i k d o to však n e m o h l dokázat.
Z a t í m c o akademici v Salpétriěre probírali hypnózu ze všech m o ž ­
V d o b ě , kdy se „vraždy v h y p n ó z e " Palleho H a r d r u p a v roce 1 9 5 1 o b ­
jevily v d á n s k é m tisku, stala se hypnóza znovu zajímavou, avšak z jiných
důvodů. V souvislosti s podivnými doznáními kardinála J o s e f a M i n d -
ných úhlů, dostalo se této technice širšího publika. K o l e m roku 1 8 6 0 se
szentyho z roku 1 9 4 9 se o této technice i o t o m , z d a ji Sověti zneužívají
stala nedílnou součástí cirkusových a kabaretních vystoupení, při nichž
pro vlastní „svengaliovské" účely, začalo opět tajuplně hovořit.
C I A stála v čele těch, k d o se o tento fenomén zajímali. Skutečně p o ­
zout a drbat se na chodidlech. O b a vojíni se za hodinu vrátili, posadili se
užívali Sověti právě hypnózu? M o ž n á . Dřívější d o k u m e n t C I A týkající se
a bylo na nich poznat, že se necítí pohodlně. Poté se zuli a začali se drbat.
M i n d s z e n t y h o případu uvádí, že „je výrazně pravděpodobné... že osoby
D o t a z , proč to dělají, je zaskočil. Na M a g r u d e r a pokus udělal velký d o j e m ,
postavené před soud v politicky či propagandisticky významných proce­
Lovell však zůstal věrný svému zvyku a pochyboval. „ H l o u p o s t , " prohlásil.
sech v R u s y ovládaných oblastech j s o u připravovány hypnózou."
D o k u m e n t pokračuje tvrzením, že hypnotizérem použitým pro zís­
kání M i n d s z e n t y h o doznání byl německý profesor O r s ó s , který ve s p o ­
lupráci s doktorem Ferencem Vólgyessym („nejlepším hypnotizérem
„Který vojín v celé americké armádě by si neužil situaci, kdy se m ů ž e před
generálem beztrestně zout, když předem ví, že ho za to nikdo nepotrestá?
Je zázrak," zakončil svůj proslov, „že si taky nestáhli kalhoty."
Stanley Lovell nebyl jediný, kdo b ě h e m války studoval m o ž n é využití
v M a ď a r s k u " ) navodil u kardinála nepřekonatelné nutkání přiznat se ke
hypnózy. Zaujala i lékaře US A r m y J. G. Watkinse. Provedl sérii pokusů,
zločinům, které nespáchal. J i n ý d o k u m e n t , datovaný o měsíc později, d o ­
j i m i ž demonstroval možnosti jejího operačního využití. V rámci j e d n o ­
chází k závěru, že „je m o ž n é s určitostí tvrdit, že Rusové a z e m ě v jejich
ho z nich zhypnotizoval vojáka a pokusil se ho přesvědčit, že je zpátky
sféře vlivu ve zvláštních a důležitých případech hypnózu využívají".
v první Unii. „ Z a chvilku," přikázal mu Watkins, „ p o m a l u otevřete oči.
Pro zpravodajskou komunitu byly techniky schopné přimět lidi j e d ­
Před sebou uvidíte špinavého j a p o n s k é h o vojáka. Má bajonet a chystá se
nat proti svým vlastním z á j m ů m vždy zajímavé, protože požadované
vás zabít, p o k u d dřív nezabijete vy j e h o . B u d e t e ho muset uškrtit h o l ý m a
činy, například vlastizrada, bývají často velmi zavrženíhodné. H y p n ó z a
rukama."
nabízela ohromné m o ž n o s t i . Práce na využívání hypnózy při výzvědné
Tři metry před vojáka Watkins postavil primáře neurologicko-psy-
činnosti byly ve skutečnosti zahájeny j i ž b ě h e m druhé světové války, tedy
chiatrického oddělení své nemocnice, který měl h o d n o s t podplukovníka.
dlouho před založením C I A . Podle Stanleye Lovella Ú ř a d strategických
K d y ž se ujistil, že voják představu vstřebal, přikázal m u , ať se probere.
služeb ( O S S ) vážně uvažoval o naprogramování rodilého N ě m c e tak, aby
„Subjekt otevřel oči," napsal později, „poté je přivřel a začal se opatrně
„v posthypnotickém stavu na základě nepřemožitelného nutkání prove­
krást dopředu. N a j e d n o u se j e d i n ý m s k o k e m vrhl na podplukovníka, při­
dl atentát na Hitlera". B ě h e m práce na t o m t o plánu se Lovell radil se
razil ho ke stěně a o b ě m a rukama (šlo o m o h u t n é h o a silného chlapce), ho
„dvěma nejproslavenějšími psychiatry v z e m i " , doktory K a r l e m a W i l l i a -
začal škrtit." Vojáka od j e h o oběti dokázali odtrhnout až tři ošetřovatelé.
m e m M e n i n g e r o v ý m i a s o d b o r n í k e m na hypnózu doktorem L a w r e n c e m
B ě h e m dalšího pokusu dostal jiný voják stejné posthypnotické p o ­
S. K u b i e m . D o s p ě l i k závěru, že plán pravděpodobně nebude fungovat.
kyny a m á l e m zabil svého kolegu. N e d o p a t ř e n í m mu v kapse zůstal o t e ­
N e m á - l i totiž
hypnotizovaná o s o b a pro spáchání atentátu vlastní d ů ­
vírací nůž, který vytáhl a pokusil se svůj cíl ubodat. W a t k i n s , p o t é co se
vody, b u d e zřejmě n e m o ž n é ji přesvědčit, aby jej provedla. Plán by však
přesvědčil, že hypnóza a válčení j d o u spolu dohromady, navrhl několik
m o h l zabrat, jestliže by se podařilo najít někoho, kdo k nacistům chová
dalších p o k u s ů , které později nemohly uniknout analytikům C I A . Týkaly
nenávist. Pakliže by však takového člověka objevili, nebylo by výrazně
se výslechů a výsledky byly skutečně ohromující.
j e d n o d u š š í ho o provedení atentátu prostě požádat?
Lovell se přiklonil k názoru, že plán je pochybný, a další práce na něm
V průběhu prvního pokusu dostal desátník americké a r m á d y p o s t h y p notický příkaz u p a d n o u t do transu p o k a ž d é , když dostane žlutou tužku.
byly pozastaveny, dokud se neobjevil jiný hypnotizér z Jižní Karolíny
Poté mu bylo přikázáno, aby Watkinsovi nevyzradil „tajemství", které mu
a neprohlásil, že by mohl problém vyřešit. A b y demonstroval úspěšnost
řekl kapitán S. Watkins vojákovi připomněl, že p o k u d by to udělal, j e d n a ­
své techniky, zhypnotizoval dva vojíny tak, aby se v posthypnotickém sta­
lo by se o nesplnění rozkazu p ř í m é h o nadřízeného. Voják, který si zjevně
vu za hodinu vrátili do j e h o kanceláře, kde je začnou nekontrolovatelně
myslel, že na splnění úkolu nebude nic těžkého, se dušoval, že tajemství
svědit nohy. M e z i t í m Lovell zajistil, aby do kanceláře j a k o svědek přišel
je u něho v bezpečí. P a k dali s kapitánem S. hlavy dohromady. N a k o n e c
i zástupce ředitele O S S , brigádní generál J o h n Magruder. Z á m ě r byl tako­
se posadil a na Watkinse se vyzývavě p o u s m á l . Watkins mu p o d a l žlutou
vý, že vojáci by si za normálních okolností v j e h o přítomnosti netroufli se
tužku, načež voják u p a d l do hlubokého tranzu. Poté mu přikázal:
STVOŘENÍ M A N D Ž U S K É H O KANDIDÁTA
Watkins: J s e m kapitán S. Právě j s e m v á m sdělil informaci, kterou ne­
máte šířit. C h c i se ujistit, desátníku, že jste si ji řádně zapamatoval.
O co šlo?
Desátník: R o t a B odjede dnes ve 1 2 . 0 0 .
Watkins: (vyvede subjekt z transu) Prozradil jste zprávu?
Desátník: N e , a nijak byste ji ze mě nedostal.
Subjekt: Určitě.
Watkins: P o j ď m e tedy předstírat, že já j s e m německý důstojník r o z ­
vědky a vy válečný zajatec. N e z a p o m e ň t e , že mi smíte říct j e n svou
h o d n o s t a číslo.
Příslušnice W A C byla uvedena do hypnotického transu a Watkins
zahájil výslech:
Watkins pokus zopakoval s použitím odměny:
Watkins: J s e m váš vrchní seržant. M á m na vás několik otázek. J a k se
Watkins: C o j s e m před vás právě položil?
j m e n u j e zařízení, na kterém sloužíte?
D e s á t n í k : T o j e přece desetidolarovka!
Subjekt: Z k u š e b n í oblast A b e r d e e n .
Watkins: C h c i , abyste to zkusil znovu. Požádám kapitána S., aby v á m
Watkins: K j a k é jednotce patříte?
sdělil další zprávu. T ě c h deset dolarů je vašich, když mi ji neřek­
Subjekt: Ke speciální jednotce ženských sborů.
nete. R o z u m í t e ?
Watkins: K o l i k má tato speciální j e d n o t k a příslušnic?
Desátník: J a k o bych ji už měl v kapse.
Subjekt: A s i 1 5 0 0 děvčat.
Watkins: C í m se zabýváte?
Kapitán S. desátníkovi řekl další „tajemství". Voják se vrátil na svou
židli a upřeně se zadíval na bankovku na stole. Watkins mu p o d a l žlutou
Subjekt: Podílím se na v ý z k u m n é m projektu.
Watkins: N a j a k é m v ý z k u m n é m projektu?
tužku. D e s á t n í k upadl do transu a tajemství prozradil. K d y ž se probral,
Subjekt: Vyvíjíme nový druh paliva pro p o h o n raket.
tvářil se vítězoslavně. „Těch deset b a b e k je mých, ž e ? "
Watkins: Víte, j a k se to palivo vyrábí?
Subjekt: S a m o z ř e j m ě , mnohokrát j s e m to viděla.
W a t k i n s : P o j ď m e to zkusit j e š t ě j e d n o u . Tentokrát si vyděláte deset
dolarů j e n tím, že zůstanete v bdělém stavu. N e u s n e t e . Bojujte
a pokuste se neupadnout do transu.
Desátník: (útočně) T o j e j e d n o d u c h é . T a k m ě zkuste uspat.
Watkins: ( p o d á subjektu žlutou tužku. Subjekt chvíli m r k á a poté
upadne do hlubokého transu.)
V t o m t o okamžiku vyběhl na jeviště vysoký důstojník a sebral m i k ­
rofon. „ M y s l í m , že j s m e zašli dost daleko," prohlásil. „V z á j m u zachová­
ní vojenského tajemství m u s í m e pokus v t o m t o b o d ě ukončit." Watkins
dospěl k závěru, že je skutečně m o ž n é přimět subjekty b ě h e m výslechu
za použití hypnózy vyzradit citlivé informace. Skutečnost byla dokonce
taková, že j a k m i l e spustily, bylo je těžké přerušit.
Watkinsovým nejlepším číslem byla dokonalá demonstrace m o ž n o s ­
tí hypnózy b ě h e m výslechu. Pokus se uskutečnil v a r m á d n í m kině před
***
dvěma stovkami vojáků. O b ě t í tentokrát byla příslušnice Ž e n s k é h o ar­
m á d n í h o sboru ( W A C ) :
Případ Palleho H a r d r u p a konsternoval celé D á n s k o . N e h l e d ě na s p e ­
kulace tisku o t o m , že byl hypnoticky umlčen klobásou, z d e bylo j e h o
Watkins: Pokud by vás zajali N ě m c i , j a k byste odpovídala na otázky,
které by v á m kladli?
Subjekt: H o d n o s t a číslo, nic víc.
Watkins: J s t e si tím jistá?
písankové doznání, v n ě m ž kategoricky tvrdil, že ho k loupeži v bance
a k zastřelení o b o u pokladníků přinutil j e h o bývalý spoluvězeň.
B j o r n Nielsen byl znovu zadržen a policie se snažila z něho vypáčit
doznání, že za loupeží stál právě on. Existovaly však pochybnosti, z d a
tomu tak skutečně bylo. Nielsen to odmítal připustit a H a r d r u p mluvil
vyplývalo, že H a r d r u p je lehce ovlivnitelný, odmítal se však p o d d a t . P r o ­
nesouvisle j a k o šílenec. K d y ž Nielsena s H a r d r u p e m nechali o samotě
tože však j i ž v minulosti byl uváděn do transu, mělo by být j e d n o d u c h é
v j e d n é místnosti, jejich rozhovor vyvolal řadu dalších otázek. Ve svém
ho znovu zhypnotizovat. Č í m více se v š a k Reiter snažil, tím mělčím se
doznání se H a r d r u p přiznal k loupeži ve Folkebanken ve Hvidovru v srp­
trans stával. J a k m i l e trochu více přitlačil, H a r d r u p se probral.
nu 1 9 5 0 a tvrdil, že uloupené peníze odevzdal Nielsenovi. Nielsen na to
ho Reiter ptal, proč tomu tak j e , H a r d r u p vysvětloval, že j a k se dostával
zareagoval následovně:
do hypnózy, cítil se uvolněnější a uvolněnější, j a k o by p o m a l u upadal do
K d y ž se
spánku. Poté ho p o k a ž d é nečekaně probudil nával bolestných emocí.
H a r d r u p : Ty peníze j s e m ti dal.
Nielsen: N e h o d l á m se s tebou dál bavit, jestli o mně ještě budeš lhát.
Reiter z toho vyvodil dva m o ž n é závěry. Z a p r v é , že j e h o pacient je
k hypnóze nevhodný, c o ž se však jevilo j a k o nepravděpodobné. N e j e n o m
M u s í š říct, žes to neudělal, žes mi žádný peníze nedal a tamtu
že testy vnímavosti vycházely pozitivně, ale H a r d r u p také tvrdil, že byl ve
banku nevyloupil.
vězení opakovaně hypnotizován. D r u h á m o ž n o s t byla velmi znepokojují­
H a r d r u p : D o b r á , odvolám doznání. T u banku j s e m nevyloupil.
cí. H a r d r u p byl určitě vůči hypnóze velmi vnímavý, někdo se však k němu
dostal j a k o první.
Byl to snad důkaz, že Nielsen H a r d r u p a nadále ovládá? N e b o se
H a r d r u p j e n pokoušel svalit vinu na svého přítele? Z dalšího rozhovoru
*»*
vyplynulo, že H a r d r u p není ani zdaleka takové neviňátko, za j a k é se vy­
dává. Ve skutečnosti bylo z nahrávky patrné, že tím hloupějším z dvojice
M y š l e n k a , že by j e d e n hypnotizér mohl zablokovat přístup k subjek­
je právě Nielsen. Byl dyslektik a nedokázal dobře argumentovat. Naproti
tu pro jiné hypnotizéry, nebyla nová. Teoreticky bylo m o ž n é kandidátovi
t o m u H a r d r u p to zvládal dokonale. V j e d n é chvíli byl Nielsen b ě h e m r o z ­
hypnózy přikázat, aby se nepoddával dalšímu zhypnotizování. Ve skuteč­
hovoru natolik zmatený, že začal uznávat, že by mohl trpět rozdvojením
nosti šlo o j e d n u z věcí, která k této technice nasměrovala z á j e m C I A .
osobnosti a že m o ž n á H a r d r u p a skutečně přiměl k loupeži v bance, nic­
m é n ě si na to nepamatuje. Určitě nevystupoval ve svengaliovském duchu,
j a k se o něm pokoušel psát tisk.
Zásluhy za seznámení C I A s h y p n ó z o u se obecně přiznávají G e o r g i
H. Estabrooksovi, profesorovi psychologie na C o l g a t e University v N e w
Yorku. Ve svém v ý z n a m n é m díle Hypnotismus (1943) napsal, že tato tech­
D á n s k á policie však tento rozpor zjevně nechala b e z povšimnutí.
nika má řadu uplatnění ve zpravodajské oblasti. Většina z nich sice p o d ­
Nielsena poslali k M a x i Schmidtovi, který na něm provedl sérii
léhala utajení, přesto se o několika z nich zmínil.
psychologických testů a došel k závěru, že se j e d n á o psychopatického
První z uvedených možností byl „hypnotický posel". Podle tohoto scé­
zločince „obelhávajícího a zrazujícího ostatní", nicméně schopného lidi
náře měl být zpravodajský agent zhypnotizován a měla mu být sdělena
přesvědčit tak, že mu naprosto důvěřují. Nielsen všechna obvinění o d m í ­
důležitá informace. Poté měl být probuzen a odeslán splnit úkol, aniž by
tal a Schmidtovi řekl, že H a r d r u p o v o písankové doznání je j e n „snůškou
si pamatoval, že byl hypnotizován, nebo obsah zprávy, kterou má předat.
blábolu šílence".
Po příjezdu na místo určení pak měl být znovu podroben hypnóze a tajná
H a r d r u p byl mezitím převezen na psychiatrické oddělení n e m o c n i ­
zpráva měla být uvolněna. Výhodou této techniky byla skutečnost, že v pří­
ce C o p e n h a g e n M e m o r i á l . T a m se odborník na hypnózu, doktor Paul
padě, že by byl subjekt zajat, nemohl by tajemství vyzradit, protože se na ně
Reiter, pokoušel prolomit H a r d r u p o v o naprogramování, aby m o h l zjistit,
vědomě nepamatoval. Rovněž bylo možné vytvořit v j e h o psychice jakýsi
j a k přesně ho Nielsen přinutil k páchání zločinů. U k á z a l o se to však být
„zámek", takže pokud by se ho nepřítel pokusil uvést do hypnózy, jevil by se
tvrdším oříškem, n e ž čekal.
j a k o málo vnímavý, stejně jako v případě Reitera a H a r d r u p a v D á n s k u .
Reiterovy první pokusy o zhypnotizování H a r d r u p a byly neúspěšné.
V roce 1 9 7 1 E s t a b r o o k s shrnul svou teorii hypnotického posla v člán­
Po dva měsíce, v květnu a červnu 1 9 5 2 , se nic nedělo. Z výsledků testů
ku v časopise Science Digest, kde uvedl, že osobně tuto techniku za války
použil. Subjektem byl kapitán G e o r g e S m i t h , j e h o ž zhypnotizoval ve W a ­
c h a n ý c h v h y p n ó z e za n e p ř á t e l s k ý m i liniemi,
shingtonu D. C. a sdělil mu tajnou zprávu, kterou měl předat plukovníku
u C I A neuspěl.
svědčí spíše o t o m , že
Brownovi v T o k i u . E s t a b r o o k s přikázal Smithovi z a p o m e n o u t , že byl kdy
N i c z výše řečeného však neznamená, že by se Ústřední zpravodajská
hypnotizován, zároveň mu ale řekl, že p o k u d Estabrooks nebo plukovník
služba j e h o m e t o d a m i nezabývala. J a k vyplývá z nově odtajněných d o k u ­
B r o w n pronesou tajné heslo, u p a d n e do transu a sdělí j i m tajnou zprávu:
mentů, C I A se o hypnózu zajímala v podstatě od svého založení v roce
1 9 4 7 . Pramen jejího zájmu však byl m é n ě tajuplný:
Uvedl jsem ho do hluboké hypnózy a ústně mu sdělil důležitou informa­
ci. Kromě mne byl jedinou osobou, která mohla Smithe hypnotizovat,
Ve vydání Readers Digest ze září 1947 se objevil článek s titulkem „Dě­
plukovník Brown. Tomuto postupu se říká „uzamčení". Dokázal jsem to
lejte, co vám řeknou", popisující výslech kapitána útočné ponorky za
tak, že jsem zhypnotizovanému kapitánovi přikázal: „Dokud ode mne ne­
použití hypnózy. Jedna z nejvýznamnějších výhod této metody spočívá
dostanete jiný příkaz, smíme vás hypnotizovat jen já a plukovník Brown.
ve skutečnosti, že v případě jejího správného použití si hypnotizovaná
Použijeme k tomu tajné heslo: ,Měsíc je v úplňku'. Jakmile tato slova ode
osoba nepamatuje nic, kromě toho, že usnula. V podstatě nezůstávají žád­
mne nebo od plukovníka Browna uslyšíte, okamžitě upadnete do hluboké
né důkazy toho, že k použití této techniky došlo. Z uvedeného důvodu
hypnózy."
považuji její používání v této zemi za bezpečné.
„Tento systém," psal E s t a b r o o k s , „byl naprosto odolný proti m o ž n ý m
O d roku 1 9 5 0 pracovaly týmy projektu C I A B L U E B I R D s h y p n ó z o u
o m y l ů m . " Informaci uloženou ve S m i t h o v ě p o d v ě d o m í mohli získat j e n
j a k o s dodatečným prvkem výslechů p o d vlivem drog, tedy s j a k o u s i ofen­
dva lidé, kteří znali heslo. „Subjekt si v ě d o m ě nepamatoval, co se stalo,"
zivní p o d o b o u toho, co W i l l i a m H o r s l e y ve Velké Británii v roce 1 9 3 4
pokračoval, „takže n e m o h l nic prozradit. A nikdo jiný ho zhypnotizovat
pojmenoval „narkoanalýzou". Přestože bylo zřejmé, že společné použití
nemohl, ani kdyby znal tajné heslo."
drog a hypnózy přináší užitečné výsledky, nedalo se určit, z d a subjekty
K r o m ě Estabrooksova vlastního popisu neexistuje sebemenší důkaz,
mluví v důsledku nadrogování, zhypnotizování, nebo obojího. J a k testy
že se pokus opravdu uskutečnil. F a k t e m v š a k j e , že zpravodajská k o m u n i ­
séra pravdy pokračovaly, soustředila se činnost C I A na hypnózu j a k o na
ta E s t a b r o o k s e považovala spíše za podivína. Od poloviny 3 0 . let neustále
techniku, která si zasluhuje pozornost.
bombardoval politiky, a r m á d u i zpravodajské služby svými plány na vy­
Prvním guru hypnózy v C I A se stal M o r s e Allen, šéf projektu B L U E ­
užití hypnózy coby zbraně. O své názory na tyto otázky se podělil s ře­
B I R D . T a t o technika ho okamžitě uchvátila.Toužil ji vyzkoušet osobně, a proto
ditelem O S S W i l l i a m e m D o n o v a n e m , ředitelem F B I J . E d g a r e m H o -
začal hledat vhodného učitele. Nakonec objevil „známého jevištního hypnoti­
overem, americkou námořní pěchotou, americkou námořní rozvědkou,
zéra" v N e w Yorku. Tento expert Allenovi vykládal historky, které ho zaujaly:
britským velvyslanectvím ve W a s h i n g t o n u D. C. a s W i n s t o n e m C h u r chillem. Churchill však j e h o návrhům zjevně nevěnoval patřičnou p o z o r ­
[Hypnotizér] tvrdil, že běžně používá hypnózu jako prostředek k pře­
nost, takže si E s t a b r o o k s v Hypnotismu postěžoval: „Britové platí vysokou
svědčovaní mladých dívek, aby s ním měly pohlavní styk. [Vymazáno],
cenu za to, že se odmítají podívat realitě do tváře."
členka [vymazáno] orchestru, byla opakovaně přinucena k sexuálnímu
T ř i c e t let p o j e h o s m r t i j e těžké d o k á z a t , ž e E s t a b r o o k s byl p o u ­
styku s [hypnotizérem] pod vlivem hypnózy. [Hypnotizér] vysvětloval,
h ý m f a n t a s t o u , z á z n a m y C I A v š a k otevřeně znevažují j e h o návrhy n a
že ji nejprve uvedl do hypnotického transu a poté ji přesvědčil, že je její
spolupráci. T o , že na veřejnosti s t a k o v o u otevřeností o těchto z á l e ž i ­
manžel a že touží po pohlavním styku s ním... Mnohokrát cestou domů
t o s t e c h hovořil ( „ D o k á ž u z h y p n o t i z o v a t člověka, a n i ž by o t o m věděl
[hypnotizér] využil hypnózu k tomu, aby přiměl dívky se za ním otočit
n e b o si to u v ě d o m o v a l , do t a k o v é míry, že s p á c h á v e l e z r a d u ! " ) a že
a začít s ním rozhovor, výsledkem čehož bylo, že obvykle 5 nocí v týdnu
vykládal p r a v d ě p o d o b n ě s m y š l e n é h i s t o r k y o hrdinských činech s p á -
trávil mimo domov sexuálními radovánkami.
To přece znělo velmi slibně! Allen u tohoto odborníka strávil čtyři
otázku, na kterou by odpovědět znamenalo porušit bezpečnost, okamžitě
dny učením. Z á z n a m y o j e h o následujících pokusech popisují p o s t u p n o u
upadnete do hlubokého spánku." Subjekt byl poté probuzen a já se ho
z m ě n u zájmu C I A o hypnózu coby prostředek při vyslýchání a přechod
začal vyptávat na jeho minulost, vzdělání, kde byl zaměstnaný a jaké plnil
k více esoterickým cílům.
povinnosti. Nakonec jsem se zeptal: J a k á je kombinace trezoru ve vaší
J a k o pokusné králíky Allen používal sekretářky C I A . Nejprve byl
opatrný, psal o t o m , j a k přiměl slečnu X či Y, aby ji začala brnět ruka,
kanceláři?" Subjekt obrátil oči v sloup, hlava mu padla dopředu a tvrdě
usnul.
nebo ji nechal b l o u m a t po místnosti „a provádět hloupé pohyby". Naučil
se uvádět ženy do transu a přikázat j i m , aby si po probuzení nevzpomněly,
B ě h e m dalšího pokusu byla zhypnotizována zaměstnankyně C I A ,
že byly hypnotizovány. Nechával j e , aby okamžitě po probuzení žádaly
bylo jí přiděleno tajné krycí j m é n o a přikázáno ho neprozradit. Poté byla
o sklenici vody. V červenci 1 9 5 1 hypnotickou regresí přiměl j e d n u ze s e ­
vzbuzena a p o d r o b e n a výslechu. P o d palbou otázek zcela j a s n ě odmítla
kretářek vrátit se na letní dovolenou v M e x i c k é m zálivu, na které byla
své krycí j m é n o sdělit, a když ho před ní p ř í m o vyslovili, s naprostou n e ­
měsíc předtím. Výsledek byl tak dokonalý, že dívka znovu prožila p á d ze
vinností ho odmítla s tvrzením: „Takové bych si nikdy nevybrala!" Z d á l o
surfovacího prkna, probudila se a snažila se vykašlat imaginární slanou
se, že technika funguje.
vodu. Allen trénoval stále rychlejší uvádění sekretářek do transu, dokud
D a l š í m o ž n o s t í , která se brzy objevila, byl nápad používat hypnózu
to nedokázal za pouhých pět sekund. Některé z nich se nakonec staly tak
j a k o p o m o c při učení. U k á z a l o se, že zhypnotizované osoby j s o u schopné
dobrými cíli, že stačilo p o u h é lusknutí prstů poté, co vešly do místnosti,
si b e z zvláštního úsilí zapamatovat velké objemy složitých technických
a okamžitě upadaly do hlubokého transu.
V průběhu několika dalších let se C I A zabývala m o ž n o s t m i „hypno­
dat. Jestliže, j a k se v té době obecně předpokládalo, bylo m o ž n é touto
cestou posílit p a m ě ť , mělo by být m o ž n é agenty naprogramovat tak, aby
tického posla". V hlášení z roku 1 9 5 5 je p o p s á n a vlastní verze E s t a b r o -
si v hypnotickém transu do p a m ě t i uložili velké objemy informací. T y t o
oksova nápadu a závěr zní, že se m ů ž e jednat o slibnou techniku. N i c
informace by p o t é zůstaly ukryté v p o d v ě d o m í a případní nepřátelé by se
netušící agent „nepromluví, protože nebude mít o čem mluvit. Navíc j s m e
k nim b e z znalosti správného hypnotického kódu nemohli dostat. N á p a d
přesvědčeni, že žádný alkohol, drogy, a/nebo fyzické násilí nepovedou
to byl dobrý. B u d e však fungovat?
k odkrytí zprávy."
V červenci 1 9 5 1 byla zhypnotizována skupina m u ž ů , kteří p o t é d o ­
T e n t ý ž d o k u m e n t obsahuje také ž á d o s t o příspěvek ve výši deseti tisíc
stali příkaz z a p a m a t o v a t si část údajně tajného textu. B y l o j i m přikázáno,
dolarů na přípravu dvaceti takovýchto poslů. Podle Allena se hypnotizo­
že text nesmí prozradit, aniž by předtím uslyšeli kódové heslo. M u ž e poté
vaný subjekt p o d o b á „tabuli, na níž zpráva vydrží tak dlouho, d o k u d není
odvedli do jiné místnosti a na d o k u m e n t se jich zeptali. Ž á d n ý z m u ž ů si
s m a z á n a nebo časem nevybledne". J e d e n z poradců C I A navrhoval, že by
nedokázal vybavit sebemenší podrobnosti d o k u m e n t u až do chvíle, kdy se
zprávy bylo m o ž n é ještě dodatečně chránit jejich ukrytím v p o d v ě d o m í
ozvalo heslo, načež okamžitě vychrlili celý text, slovo od slova.
u specifické události a data z minulosti subjektu. K d y ž by p a k příjemce
M y š l e n k u , že by hypnózu bylo m o ž n é použít na p o d p o r u procesu
chtěl zprávu odhalit, musel by provést regresi subjektu právě k tomuto
učení a k ochraně tajných materiálů před vyšetřovateli, brzy překonal j e š ­
určitému datu. Jakýkoliv nepřátelský vyšetřovatel, i kdyby byl sebelepším
tě ambicióznější cíl. Krátce poté, co M o r s e Allen začal se svými pokusy,
hypnotizérem, by netušil, j a k é d a t u m má hledat. Je však opravdu m o ž n é
všiml si, že někteří výjimeční kandidáti m o h o u po dobu, kdy se nacházejí
zprávy tímto z p ů s o b e m chránit? V roce 1 9 5 5 byl mužský zaměstnanec
v hypnotickém transu, normálně komunikovat s ostatními v místnosti,
C I A zhypnotizován a dostal sérii specifických pokynů:
takže si nikdo nevšimne, že ve skutečnosti j s o u zhypnotizovaní. Pakliže
by tomu tak skutečně bylo, p a k by šlo měnit agenty v nic netušící „lidské
Během demonstrace na prvotřídním subjektu, který je stále ještě zaměst­
kamery". Zhypnotizovat sekretářku C I A a poslat ji na cizí velvyslanec­
nancem C I A , mu hypnotizér dal pokyn: „Kdykoliv vám někdo položí
tví, kde by m o h l a (aniž by o t o m její hostitelé i ona s a m a měli tušení)
sledovat a zapamatovat si všechno, co vidí a slyší. R o v n ě ž by t a m mohla
souhlasily. Netrvalo mu to dlouho. K o n c e m září dokázal přimět sekretář­
být vyslána tajně a z a p a m a t o v a t si o b s a h tajných dokumentů. A po celou
ky, aby na koktejlových party C I A flirtovaly s cizinci nebo žádaly určité
dobu by nikdo nemohl odhalit, že je vlastně v transu. „Tento test," zapsal
osoby o tanec. J e d n a dokonce přišla k naprosto cizímu m u ž i a posadila se
si, „je důležitý v t o m , že prokáže, z d a správné plně zhypnotizované osoby
mu na klín. Z á v ě r y byly j a s n é : „Je-li m o ž n é b ě h e m tajné operace získat
je m o ž n é posílat na koktejly nebo shromáždění, kde b u d o u vystupovat
kontrolu nad kýmkoliv, agent b u d e mít na takovou osobu vliv a b u d e ji
naprosto normálně, přestože se b u d o u po celou d o b u nacházet v hypno­
moci řídit v rozsahu, j a k ý j s m e nikdy nepovažovali za proveditelný."
tickém transu."
Na někoho, kdo měl coby hypnotizér necelých šest měsíců zkušeností,
Pokud by hypnóza m o h l a být pro zpravodajskou činnost opravdu
dělal Allen o h r o m n é pokroky. N i c m é n ě netušil, že zatímco si pohrával se
užitečná, uvědomoval si A l l e n , že by C I A narazila na prostou překážku.
sekretářkami C I A , normální zločinec ho j i ž v D á n s k u trumfnul. Vypa­
N e m ě l a by k dispozici dostatečný počet kvalifikovaných hypnotizérů. J a k
dalo to, že B j o m Nielsen naprogramoval Palleho H a r d r u p a , aby vyloupil
však zjistil v srpnu 1 9 5 1 , existovalo j e d n o d u c h é a elegantní řešení. P o ­
p o b o č k u banky
dařilo se mu zhypnotizovat j e d n u ze sekretářek a přikázat jí, aby upadla
cesty. J a k to v š a k dokázal? N i k d o to netušil a v t o m byl problém.
L a n d s m a n d s a zastřelil každého, kdo se mu postaví do
p ř í m o do transu poté, co jí jiný důstojník C I A řekne heslo. P a k ho měla
***
na slovo poslouchat. Sekretářka odešla do vedlejší místnosti, kde se zača­
la bavit s dalšími zaměstnanci, d o k u d k ní nepřistoupil druhý důstojník
a nezašeptal jí do ucha heslo. U p a d l a do hypnotického transu a s a m o z ř e j ­
V kodaňské nemocnici M e m o r i á l se doktor Paul Reiter, který dostal
mě začala plnit j e h o pokyny. J a k si později zapsal Allen, tento pokus byl
posouzení H a r d r u p a na starost, ocitl ve slepé uličce. T o , že Nielsen sku­
důležitý v t o m , že „prokázal schopnost osob, které nemají žádné znalosti
tečně za spáchanými zločiny stál, se dalo dokázat j e n tak, že H a r d r u p
a schopnosti v oblasti hypnózy, převzít kontrolu a řídit jednotlivce p o ­
odhalí, co se mu předtím stalo. Po dvou měsících se však případ nepohnul
mocí hesla".
z místa. H a r d r u p byl nadále „neuroticky napjatý" a odmítal u p a d a t do
K d y ž pokus zopakovali na dálku a sekretářka uslyšela heslo od cizího
hypnotického transu. Reiter si byl jistý, že ho hypnotizovat lze, že ho v š a k
člověka v telefonu, ukázal se p o s t u p stejně funkční. Allen byl nadšený.
Nielsen „ u z a m k l " tak, aby v případě, že se ocitne ve vazbě, n e m o h l poli­
Z d o s u d provedených experimentů vyplývalo, že je i pro naprosto cizí
cejní hypnotizér získat přístup k o b s a h u jejich předchozích hypnotických
osobu m o ž n é zavolat p ř e d e m indoktrinovanému člověku, nechat ho oka­
sezení. Reiter se rozhodl povolat těžkou j í z d u .
mžitě upadnout do hypnotického transu a poté přesně plnit všechny p o ­
4. července 1 9 5 2 přikázal H a r d r u p o v i dívat se do l a m p y o f t a l m o s k o p u
kyny. Pokud by navíc šlo o dostatečně vhodný subjekt, j e h o kolegové by
a zklidnil ho třemi mililitry citodanu. Poté ho začal hypnotizovat. Výsled­
ani nezaznamenali, že se v transu ocitl.
k e m byla „hluboká duševní krize": H a r d r u p začal rychle a mělce dýchat
Přimět sekretářky C I A , aby si zapamatovaly a chránily informace, se
a tep mu vyskočil na 120 úderů za minutu. Svíral čelisti a ve výrazu hrůzy
zdálo být prosté. Problém však vězel v t o m , že tyto ženy byly z a m ě s t ­
kroutil obličej. „ N e ! N e ! N e ! " křičel. „ N e d o k á ž u t o ! " Reiter ho přiměl, aby
nankyněmi, takže j i m takovéto věci bylo m o ž n é přikázat i b e z hypnózy.
se znovu zadíval do oftalmoskopu. H a r d r u p najednou ochabl a u p a d l do
Skutečnou otázkou zůstávalo, z d a by bylo m o ž n é přimět cizí agenty -
hlubokého transu.
nepřátelské cizí agenty - k t o m u , aby dělali, co nechtějí. J i n a k řečeno, j a k
bylo napsáno v p o z n á m k á c h C I A : „ M ů ž e m e p o m o c í posthypnotického
ovládání přinutit jednotlivce ke spáchání činu odporujícího j e h o základ­
ním morálním z á s a d á m ? "
Reiter se probojoval do H a r d r u p o v a p o d v ě d o m í . T e ď musel zjistit, co
se v něm ukrývá.
V průběhu dalšího měsíce Rieter H a r d r u p a opakovaně hypnotizoval
a současně mu snižoval dávku sedativa tak, že H a r d r u p nakonec u p a d a l
Na konci roku 1 9 5 1 se to Allen rozhodl zjistit a začal podněcovat
do hypnotického transu po injekci destilované vody. P o s t u p n ě bylo m o ž ­
pokusné osoby, aby dělaly věci, s n i m i ž by za normálních okolností ne-
né injekce úplně vypustit. H a r d r u p brzy dokázal upadat do hypnotického
stavu po p o u h é m pohledu do Rieterova oftalmoskopu. N a k o n e c celý p r o ­
několik p í s e m n ý c h zpráv od ,X"> všechny napsané N i e l s e n o v ý m r u k o ­
ces netrval ani tři vteřiny.
pisem.)
A b y se b ě h e m hypnózy cítil lépe, poradil Reiter Hardrupovi, ať si
Prostřednictvím „ X " strážný anděl přikázal H a r d r u p o v i , aby splnil
představuje, že v místnosti j s o u malá chlupatá zvířátka, která se k němu
svou skutečnou roli mesiáše. D o s t a l pokyn očistit se ještě více m e d i t a ­
tulí, aby ho zahřála. Vypadalo to, že hladit imaginární mazlíčky se mu
cemi, další j ó g o u a dalším „magnetickým hlazením". Zároveň ho varoval,
líbí. Reiter mu poté přikázal, ať si vybaví staré přátele a příbuzné, j a k si
že p o k u d se o „ X " nebo o strážném andělovi komukoliv ve věznici zmíní,
s ním přicházejí popovídat. J a k m i l e se H a r d r u p b ě h e m hypnózy začal
vztah bude okamžitě ukončen. T a k é m ě l z a p o m e n o u t na své staré přáte­
cítit dobře, navrhl mu lékař, aby se vrátili do minulosti a zjistili, j a k ho
le, kteří mu brání ve spirituálním rozvoji. „ O d této chvíle," řekl mu „X">
Nielsen naprogramoval. H a r d r u p souhlasil.
„už nebudeš se svými bývalými k a m a r á d y mluvit a nebudeš je oslovovat.
N e ž začali s regresí, H a r d r u p dostal v hypnóze pokyn, aby p o k a ž d é ,
Stanou se pro tebe p o u h ý m v z d u c h e m . . . N e s m í š a nebudeš s nimi v j a ­
když začne lhát, pocítil hrůzu, začal se nekontrolovatelně potit a aby se
kémkoliv styku. S á m víš, j a k nesmírně důležité j e , abys přesně dodržoval
mu zrychlil tep. Na zkoušku d o s t a l příkaz říct něco, co nebyla pravda. T e p
mé pokyny."
mu okamžitě vyskočil na 1 3 2 ú d e r ů za minutu a začal lapat po dechu.
, X " rovněž přikázal H a r d r u p o v i provádět další spirituální cvičení.
Vypadalo to, že systém funguje. Jakmile se oba uklidnili, Reiter uvedl
M ě l se stát vegetariánem a měl v ž d y tři dny v kuse držet půst, p ř i č e m ž
H a r d r u p a do hlubokého hypnotického transu, zavedl ho do minulosti
své porce j í d l a předával Nielsenovi. D á l e se měl zbavit veškerého m a j e t ­
a zeptal se ho, co se doopravdy dělo.
ku, včetně hodinek. („Instinktivně jistě cítíš, j a k tě svazují s tímto světem.
H a r d r u p Reiterovi řekl, že N i e l s e n se o hypnóze nikdy nezmínil. N a ­
|ako bys tu myšlenku fyzicky vnímal.") H a r d r u p se tedy zbavil h o d i n e k
zýval ji „magnetickým h l a z e n í m " . Podařilo se mu H a r d r u p a přesvědčit,
a později i cenného akordeonu. O d e v z d a l je svému spoluvězni na cele.
že tato technika je bránou ke v š e m o ž n ý m užitečným d o v e d n o s t e m , včet­
Stejně tak pro něho byly nebezpečné i peníze a byl je povinen také o d e ­
ně schopnosti provléknout se klíčovou dírkou, procházet z d m i , bleskově
vzdat.
cestovat na velké vzdálenosti, a dokonce i být na dvou místech současně.
„ X " začal H a r d r u p a přesvědčovat, ž e d o b r ý m z p ů s o b e m , j a k s e o d ­
C e l ý pokus Nielsen zahájil tím, že H a r d r u p o v i vsugeroval, že mu ztuhla
poutat od tohoto světa, je páchání imaginárních zločinů. N e j p r v e nešlo
ruka a n e m ů ž e ji ohnout. P a ž e brzy začala dělat podivné pohyby, nad ni­
o nic velkého, j e n krádeže z pokladniček v kostelech, brzy v š a k přitvrdil.
m i ž H a r d r u p neměl kontrolu. B e z varování se vztyčovala, cítil v ní horko,
, X " mu přikázal, aby se vloupával do d o m ů kolem K o d a n ě , a p o t é aby si
chlad nebo se stala necitlivou k bolesti. Nielsen mu vysvětlil, že tyto poci­
představoval, j a k střílí na náhodné civilisty. N a k o n e c dostal příkaz před­
ty způsobuje starodávná životní síla, kterou indiánští kouzelníci nazývali
stavit si, že vraždí vlastní m a t k u . T e n t o čin m ě l být p o j í m á n j a k o akt m i ­
praná. H a r d r u p mu uvěřil.
losrdenství. „Tvé tělo nic necítí," řekl H a r d r u p o v i „X"- J s i naprosto volný.
Na počátku června 1 9 4 7 došlo k průlomu. J e d n é noci, když byl
H a r d r u p opět v hypnotickém transu, se Nielsenovi zjevně vyjevil „vyšší
Z n o v u a znovu střílíš. Svůj úkol splníš. V í m , že uspěješ. V í š , že patříš do
vyšší sféry. N e s m í š mě zklamat."
plán". Trhl sebou, j a k o by dostal elektrický šok, a změnil hlas: J s e m tvůj
J a k se blížil den jejich propuštění, začal na to Nielsen H a r d r u p a p ř i ­
strážný anděl," prohlásil. J s i přesvědčený, že to, co se ti stalo, je neštěstí.
pravovat. Přesvědčil ho, že kdyby se rozdělili, musí se vždy p o k o u š e t n a ­
T a k to ale není. Všechno to bylo součástí zkoušky, která tě zároveň p o s í ­
vazovat styk s „ X " p o u z e j e h o prostřednictvím. M e z i t í m s n í m „ X " b u d e
lila, abys dokázal splnit svou o s u d o v o u m i s i . "
komunikovat poštou.
A b y policii více z m á t l , vytvořil N i e l s e n j e š t ě mezičlánek. Vysvětlil
K d y ž byli o b a v říjnu 1949 propuštěni, H a r d r u p s a m o z ř e j m ě Nielsena
H a r d r u p o v i , ž e o n není „ s t r á ž n ý m a n d ě l e m " , ale p o u h ý m „ X " , ústy, j i ­
kontaktoval. N a s t a l čas, aby učitel zjistil, kolik si ž á k z j e h o lekcí z a p a m a ­
m i ž strážný anděl p r o m l o u v á . ( N e b y l o v p o d s t a t ě pochybností o t o m ,
toval. Na jejich prvním setkání „ X " H a d r u p o v i řekl, že je zapotřebí p e n ě z
ž e o n í m „ X " j e N i e l s e n . O b h a j o b a b ě h e m s o u d n í h o přelíčení předložila
pro založení politické strany, která spasí svět. M ě l Nielsenovi dát s e d m set
dánských korun. Z ř e j m ě ne náhodou šlo o tutéž částku, j a k o u H a r d r u p
opět vyzkoušet a znovu se s j e h o manželkou vyspat. B e n t e návrh odmítla,
dostal při propuštění z vězení. Peníze nicméně odevzdal. Na začátku roku
načež ji Nielsen udeřil. H a r d r u p j e n stál a díval se.
1 9 5 0 si H a r d r u p našel zaměstnání, v n ě m ž vydělával dvě stě korun týdně.
Krátce po N o v é m roce 1 9 5 1 ,X" přikázal Hardrupovi vyloupit p o ­
„ X " mu přikázal, že i tyto peníze má odevzdávat. K d y ž se H a r d r u p o v a
bočku L a n d s m a n s b a n k a přinutit B e n t e , aby nakreslila plánek banky
rodina pokusila zasáhnout, „ X " mu řekl, ať se příbuzných zřekne. Ve světě
a přilehlých ulic. K d y b y H a r d r u p a při činu chytili, vypadalo by to, že čin
na nebesích prý rodina nic neznamená.
naplánovala ona. A konečně, p o k u d by byl dopaden, měl policii říct o
„ X " následně H a r d r u p o v i přikázal, aby se oženil, a také mu vybral
svém plánu na sjednocení národů Skandinávie prostřednictvím D N K P .
nevěstu, místní dívku j m é n e m B e n t e . K r á t c e p ř e d svatbou m u „ X " řekl,
Klidně m o h l hovořit i o svém strážném andělovi. V ž á d n é m případě se
že svou o d d a n o s t B o h u p r o k á ž e t í m , že dovolí N i e l s e n o v i , aby se s B e n ­
však neměla objevit j m é n a ,X" a „Nielsen". P a k se vše zhroutilo. 2 9 . břez­
t e vyspal. N e j p r v e váhajícího H a r d r u p a p o několika d n e c h přesvědčilo
na 1 9 5 1 H a r d r u p a dopadli poté, co se pokusil vyloupit b a n k u a zastřelil
„ m a g n e t i c k é hlazení". P o svatbě, k d y s e B e n t e začala d o m n í v a t , ž e N i ­
dva pokladníky.
elsen má na H a r d r u p a š p a t n ý vliv, mu^,^X" přikázal, aby ji ignoroval.
D o k t o r Rieter vše poslouchal s vytřeštěnýma o č i m a a byl si jistý, že se
K d y ž s e z e p t á , k a m j d e , m á říct, ž e n a s c h ů z k u s e svými n o v ý m i p o ­
konečně dobral pravdy. Bylo však opravdu m o ž n é někoho h y p n ó z o u tak
litickými přáteli, ne s N i e l s e n e m . V té d o b ě se N i e l s e n s H a r d r u p e m
hluboce naprogramovat? L i d é , kteří by mu v t o m t o ohledu mohli poradit,
m n o h o k r á t opili, p ř i č e m ž se p o k a ž d é objevil „ X " a H a r d r u p o v i řekl,
však naneštěstí mlčeli. Pracovali totiž pro C I A .
ať zaplatí útratu.
***
O n o h o léta Nielsen připravil H a r d r u p a na loupež v bance ve H v i dovru. H a r d r u p opět váhal, takže dostal předepsanou j ó g u , meditace
a magnetické hlazení. K d y ž ani p a k j e h o váhavost nevyprchala, Nielsen
J a k se vedoucí pracovníci C I A dozvídali o hypnóze stále víc, m o ž n o s t i
na něho přidačil. B ů h chce, aby vyloupil banku. J e h o strážný anděl chce,
využití této techniky při zpravodajské činnosti se znásobovaly. V květnu
aby vyloupil banku. V čem je tedy problém? H a r d r u p nakonec souhlasil.
1953 byla hypnóza začleněna d o M K U L T R A j a k o podprojekt 5 ( p o z ­
M e z i t í m mu Nielsen ukázal místo v lese, kde měl ukrýt peníze z loupeže.
ději tvořila podprojekty 2 5 , 29 a 4 9 ) , vedením byl pověřen A l d e n Sears
D a t u m bylo stanoveno n a 2 1 . srpna.
a výzkum probíhal na univerzitách v M i n n e s o t ě a v D e n v e r u . Podle tajné
K d y ž domluvený den nastal, vzal si H a r d r u p v práci volno a v panice
složky podprojektu se v této d o b ě C I A zajímala o pět hlavních oblastí:
objížděl K o d a ň na kole. K loupeži se neodhodlal. Večer se sešel s N i e l s e ­
n e m , objevil se i „ X " a přikázal m u , aby to zkusil znovu. O dva dny později
E X P E R I M E N T 1 N - 1 8 H y p n o t i c k y vyvolaná úzkost, termín
H a r d r u p loupež provedl. A b y se ujistil, že nedojde k ž á d n ý m o m y l ů m ,
sešel se s ním Nielsen ještě ráno před akcí a společně meditovali. Poté
dokončení 1. září.
EXPERIMENT 2
H a r d r u p dostal velkou sklenici šnapsu a Nielsen mu popřál hodně št­
ěstí. O několik hodin později p o m o h l H a r d r u p pobočce Folkenbanken
ve Hvidovre od 21 0 0 0 korun. Přesně podle pokynů se nechal taxíkem
z á z n a m ů , termín dokončení 1. září.
EXPERIMENT 3
odvézt do lesa a peníze odevzdal.
O šest měsíců později peníze z první loupeže došly. „ X " Hardrupovi
EXPERIMENT 4
N - 2 4 H y p n o t i c k y zvýšená s c h o p n o s t
pozorovat a vybavovat si složitá uspořádání
na nájemném. H a r d r u p tudíž m o h l Nielsenovi odevzdávat více peněz.
A j a k o by to nestačilo, „ X " navíc rozhodl, že Nielsen má H a r d r u p o v u víru
N - 3 0 R e a k c e na detektor lži v hypnóze,
termín dokončení 1 5 . června.
přikázal, aby se s manželkou přestěhovali do menšího bytu a ušetřili tak
K d y ž se B e n t e začala stěžovat, dostal příkaz říct j í , že se s ní chce rozvést.
N - 2 4 H y p n ó z o u zvýšená schopnost učení
se a vybavování si složitých písemných
fyzických objektů.
EXPERIMENT 5
N - 1 0 0 V z t a h osobnostních vlastností
a vnímavosti k hypnóze.
O z á m ě r n é m vyvolávání úzkosti se předpokládalo, že by m o h l o být
Od té doby se krádeže tajných d o k u m e n t ů p o d vlivem hypnózy sta­
užitečné při vyslýchání, případně při diskreditaci vybraných osob. H y p ­
ly pro C I A prvořadými. Většina rozpočtu M o r s e h o A l l e n a určeného na
notická příprava agentů C I A by j i m v případě zatčení m o h l a p o m o c i
ošálit polygraf (detektor lži). E x p e r i m e n t 7 byl doplněn dodatečně: „Vy­
bavování si hypnoticky získaných informací velmi specifickým signálem",
jinými slovy řečeno, j a k m i l e by „lidská k a m e r a " získala výzvědné infor­
m a c e , zapůsobil by na ni specifický zvuk či heslo, po n ě m ž by si vybavila
svou databázi vzpomínek.
Ze vší práce C I A v oblasti hypnózy byla nejsložitější myšlenka hyp­
notického naprogramování osob tak, aby porušily zákon. Bylo jasné, že
p o k u d by výzkum vedl k ú s p ě š n é m u konci, „operativci by získali n e o ­
m e z e n é m o ž n o s t i " . Bylo t o však m o ž n é ? S a m o t n á C I A tento problém
označila za „jackpot".
První pokusy M o r s e h o Allena byly opatrné, spíše šlo o zajímavá k o u z ­
la na večírek. J a k se však pustil do z k o u m á n í možnosti přinutit lidi dělat
to, co nechtějí, začaly se více p o d o b a t v praxi použitelným technikám.
V září 1 9 5 1 naprogramoval dvě pracovnice C I A tak, aby po přijetí hesla
po telefonu upadly do hypnotického transu a plnily příkazy předávané
cizí osobou.
výzkum pro rok 1953 padla na výrobu filmu Černé umění, který byl p r o ­
mítán z a m ě s t n a n c ů m C I A . Ve filmu byl diplomat p ů v o d e m z O r i e n t u
nadrogován a zhypnotizován agentem U S A . Vešel na vlastní velvysla­
nectví, otevřel trezor, ukradl t a m stoh tajných d o k u m e n t ů a A m e r i č a n o v i
je odevzdal. Je m o ž n é dosáhnout toho, co jste právě viděli, aniž by si to
dotyčná o s o b a s a m a uvědomovala?" ptal se hlas v pozadí.
„Ano!"
„I proti její vůli?"
„Ano!"
Jak?"
„Pomocí vlivu sugesce a hypnózy!"
Týden po p o k u s u s krádeží d o k u m e n t ů Allen zvýšil sázky a z h y p n o ­
tizoval dvě ze svých nejlepších žaček, aby si ověřil, j a k daleko v plnění
pokynů zajdou:
[Subjektu] bylo přikázáno otevřít oči a ukázali jsme jí elektrické časova­
či zařízení. Zároveň jsme ji informovali, že se jedná o zápalnou bombu,
a dostala poučení o tom, jak ji má upevnit a nastavit. Časovači mecha­
[Subjektu] bylo řečeno, aby odešla do malé místnosti s trezorem a posa­
nismus měla odnést do [vymazáno] kanceláře v aktovce, zapnout ho do
dila se za [vymazáno] pracovní stůl. Byla jí sdělena kombinace k trezoru.
nejbližší elektrické zásuvky, nastavit na 82 sekund a spustit odpočet. Poté
Dále jí bylo oznámeno, že jí zatelefonuje osoba, která během rozhovoru
pronese heslo, a bylo jí přikázáno, aby po zaslechnutí hesla přešla k trezo­
ru, otevřela ho, prohledala a našla konkrétní přísně tajný dokument. Ten
poté měla ukrýt na těle a odejít na dámské záchodky, kde měla počkat na
další dívku, která ji osloví.
se měla okamžitě vrátit do operační místnosti, posadit se na pohovku
a tvrdě usnout. Pokus proběhl hladce bez náznaku potíží či váhání... Celý
pokus od počátečních pokynů až po dokončení trval 27 minut.
T é h o ž d n e naprogramoval dvojici sekretářek k t o m u , aby vešly do
místnosti, kde, j a k j i m bylo řečeno, najdou m u ž e v bezvědomí. M ě l y
První sekretářka počkala na telefonát, vyslechla heslo a upadla do
hypnotického transu. Otevřela trezor, ukradla d o k u m e n t a odnesla ho
na záchodky, kde ho dle pokynů předala jiné sekretářce C I A , rovněž se
nacházející v hypnotickém transu. O b ě ženy se p a k vrátily do svých k a n ­
celáří a usnuly. K d y ž se po p o k u s u probudily, ani j e d n a si na nic z této
události nepamatovala. V C I A dospěli k závěru, že p o d o b n é operace m o ­
hou být užitečné nejen pro získání přístupu k cidivým d o k u m e n t ů m , ale
také pro použití na cizincích, které posléze b u d e m o ž n é „kompromitovat
a vydírat".
k němu potichu dojít, prohledat mu kapsy, ukrást náprsní tašku a utéct.
O b ě ženy opět poslechly d o puntíku.
Jestliže tedy bylo m o ž n é přimět sekretářky C I A krást nebo ukládat
bomby, co dalšího by m o h l y v hypnóze dělat? „ M o h l i b y c h o m , " objevila
se v j e d n o m z m e m o r a n d otázka, „vyvolat hypnotický stav u nespolupra­
cujícího subjektu do té míry, že by provedl čin v náš prospěch? M o h l i
bychom subjekt naprogramovat a b ě h e m zhruba hodiny ho p o s t h y p n o tickým ovládáním přimět nechat zřítit letadlo, vykolejit vlak a tak p o d o b ­
ně?" Přestože se interně uznávalo, že celý koncept je „strašidelný a svým
z p ů s o b e m připomíná orwellovský svět", odborníci C I A se začali zajímat
nout sklenici kyseliny sírové do tváře laboratorního technika, který byl
o m o ž n o s t naprogramovat agenty k t o m u , aby v hypnóze zabíjeli jiné či
p o d o b n ě chráněný zakřiveným skleněným štítem, tím, že j i m řekl, že ve
sami sebe.
sklenici je p o u h á destilovaná voda.
M y š l e n k a zhypnotizovaného atentátníka nebyla zajímavá proto, že by
R o w l a n d dospěl k závěru, že p o k u d b u d o u subjekty zhypnotizová­
C I A trpěla v 5 0 . letech nedostatkem nájemných vrahů. N a o p a k , z jejích
ny a b u d e j i m přikázáno udělat něco nebezpečného či protizákonného,
akcí b ě h e m první poloviny studené války vyplývá, že s hledáním p o d o b ­
o d m í t n o u uposlechnout. Poskytne-li se j i m však v h o d n ý scénář, v j e h o ž
ných lidí nikdy neměla problémy. Skutečnou výhodou zhypnotizovaného
rámci by p o ž a d o v a n é chování bylo správné, p a k by příkaz splnit mohly.
atentátníka bylo to, že p o k u d by byl d o p a d e n , netušil by, proč vlastně
N á p a d měl určité racionální jádro. Je-li zhypnotizované p o k u s n é osobě
svůj čin spáchal ani kdo ho k n ě m u navedl. Jestliže by systém skutečně
přikázáno vyskočit z okna v desátém patře, takřka jistě o d m í t n e příkaz
fungoval, nebylo by m o ž n é skutečného původce nikdy najít. Atentátník
splnit. Pakliže se však podaří, aby uvěřila, že se nachází v přízemí a že b u ­
s amnézií by byl dokonalý atentátník.
dova hoří, nejspíš opravdu z okna vyskočí. Pozdější d o k u m e n t C I A nabízí
Z p r v u panoval v otázce zhypnotizovaného atentátníka názor, že je to
p o d o b n ý scénář: „Předpokládejme, že b ě h e m hypnózy je subjektu řečeno,
m o ž n é . J e d e n z poradců, p r a v d ě p o d o b n ě A l d e n Sears, C I A v roce 1952
že život milované osoby ohrožuje maniak, a že j e d i n ý m z p ů s o b e m , j a k ji
řekl:
zachránit, je zastřelit dotyčného maniaka. Tři odborní praktici tvrdí, že za
těchto okolností by bezpochyby k vraždě došlo." Právě z m í n k a o „pseu-
Jednotlivce je možné naučit čemukoliv, včetně vraždy, sebevraždy atd.
dorealitě" se stala základem dalšího p o k u s u M o r s e h o Allena.
Bylo by to sice složité, věřím však, že by toho mohlo být dosaženo opatr­
10. února 1 9 5 4 v budově 13 Allen zhypnotizoval dvě sekretářky C I A .
ným postupem psychologického kondicionování osoby po dobu, kdy by
J e d n é bylo přikázáno, aby usnula a neprobudila se, d o k u d neuslyší správné
se nacházela ve stavu hypnózy, a přípravou vhodného místa činu. Věřím,
heslo. D r u h á dostala příkaz první dívku probudit. K d y ž se spící sekretářka
že můžete provádět činy, které by byly v protikladu s morálkou jednotliv­
odmítala vzbudit, druhá dívka se začala rozčilovat. N a k o n e c se rozzuřila
ce, pakliže tohoto jednotlivce správně psychologicky nakondicionujete.
tak, že z nedalekého stolu sebrala pistoli a spící ženu zastřelila. Střelkyně,
která se předtím odmítala jakékoliv zbraně byť jen d o t k n o u t a zjevně se
N i c m é n ě ve skutečnosti je přimět lidi, aby prováděli v hypnóze asoci­
ální činy, výrazně složitější, n e ž se n á m snaží tisk namluvit. J a k ukázal p o ­
všech střelných zbraní bála, spáchala „vraždu", aniž by tušila, že pistole na
stole nebyla nabitá.
kus G i l e s e de la Tourette, dostane-li subjekt pokyn udělat cosi, co je pro
»»*
něho skutečně nepřijatelné (například k d y ž se měla W i t t o v á svléknout
před plnou posluchárnou m u ž ů ) , je ve skutečnosti velmi těžké ho k t o m u
donutit. J a k však tvrdili analytici, tento problém lze j e d n o d u š e obejít.
Přestože první pokusy C I A s h y p n ó z o u charakterizovala určitá n e ­
L l o y d R o w l a n d , civilista na University of Tulsa, tento n á p a d předve­
vinnost, byly podmalovány vysokým s t u p n ě m arogance. V roce 1 9 5 5 C I A
dl j i ž o třináct let dříve. V roce 1 9 3 9 postavil dřevěnou bednu zakrytou
z k o u m a l a případ Palleho H a r d r u p a v D á n s k u , aby zjistila, z d a se z něj
p r o h n u t ý m sklem a nasvícenou tak, aby pozorovatel sklo nezaznamenal.
m ů ž e v n ě č e m poučit. Vypadalo to, že n e m ů ž e . Příslušný důstojník o z n a ­
Do bedny vpustil velkého chřestýše, upevnil sklo a tak dlouho s b e d n o u
čil hypnotizéra B j o r n a Nielsena za „naprostého amatéra" zaprvé proto,
třáskl, až hada skutečně rozzuřil na nejvyšší míru. Zhypnotizoval několik
že se nechal chytit, a především p a k kvůli skutečnosti, že nedokázal p o ­
pokusných osob, řekl j i m , že v bedně je kus g u m o v é hadice, a poté j i m
drobnosti zločinů ukrýt v H a r d r u p o v ě p o d v ě d o m í hlouběji, c o ž by údajně
přikázal do bedny sáhnout a hadici vyndat. Všechny pokusné osoby se
udělal každý „zkušený operativec".
snažily hada vyndat, j e d n a se dokonce pokusila rozbít sklo, aby se k n ě m u
N i c m é n ě se zdálo, že na „amatéra" odvedl Nielsen slušný kus práce.
dostala. V následujícím p o k u s u R o w l a n d přinutil pokusné osoby chrst-
H a r d r u p se plně poddal jeho kontrole, odevzdal mu veškerý svůj majetek
***
včetně jídla, na jeho příkaz se oženil a vyloupil dvě banky, přičemž zabil dva
muže. A jako by to nestačilo, Nielsen zakryl stopy tím, že přinutil H a r d r u ­
pa věřit, že spáchat zločiny, které mu prostřednictvím strážného anděla při­
kázal B ů h . Nielsen údajně fungoval jen j a k o pouhý poslíček, j a k o „X".
C I A m e z i t í m narážela na problémy. Její pracovníci, jejichž cílem bylo
přimět cizí agenty dopustit se velezrady nebo páchat ještě horší skutky,
N a Paula Rietera t o udělalo d o j e m . A b y zjistil, z d a j e H a r d r u p a m o ž n é
pochopili, že je velký rozdíl mezi tím donutit někoho „porušit z á k o n "
v takovémto rozsahu skutečně naprogramovat, pokusil se o to tentokrát
v laboratoři a páchat trestné činy ve skutečnosti. D o k u d výzkum tohoto
s á m . Řekl m u , že p í s m e n o P je důležité a že kdykoliv někoho zaslechne
fenoménu probíhal v nastražených situacích, neexistoval z p ů s o b , j a k zjis­
toto p í s m e n o vyslovit, má u p a d n o u t do hlubokého hypnotického transu.
tit, jestli jejich plány b u d o u fungovat i při operacích v terénu. Š l o o p r o ­
Fungovalo to. A b y si ověřil, j a k je toto naprogramování silné, Rieter z a t e ­
blém, nad n í m ž C I A zjevně hloubala j i ž dlouho. O b ě ž n í k z ledna 1 9 5 4
lefonoval do H a r d r u p o v a vězení a přinutil dozorce, aby ho vyzvedl z cely.
žádal o nápady, j a k by mohla C I A dále pokračovat ve zkoušení svých
Do telefonu p a k Rieter j e d n o d u š e pronesl: „P." J e h o asistent, který celý
technik navozování nezákonných činů: „Krátce řečeno, j a k daleko m ů ­
pokus p ř í m o ve vězení sledoval, hlásil, že „Hardrupovi se v očích o k a m ž i ­
ž e m e zajít, p ř i č e m ž n e m á m na mysli .univerzitní' pokusy." Následujícího
tě objevil nepřítomný pohled". Pustil telefon, padl na podlahu a odmítal
měsíce bylo rozhodnuto to zjistit.
se probudit, d o k u d mu asistent nepřidržel sluchátko u ucha a nepřikázal
mu to Rieter osobně. V dalším testu H a r d r u p dostal zavřenou obálku.
Jako „spouštěcí mechanismus" většího projektu bylo navrženo, aby byl
Uvnitř byl Rieterem vlastnoručně napsaný vzkaz: „Pozdrav od P, Reiter."
jednotlivec ***** původu, přibližně 35 let starý, vzdělaný, ovládající anglič­
H a r d r u p okamžitě upadl do hypnotického transu.
tinu a dobře sociálně i politicky postavený ve vládních strukturách *****,
V říjnu 1 9 5 2 už Reiter dosáhl takových úspěchů, že mohl H a r d r u p o v o
v rámci projektu A R T I C H O K E přinucen ke spáchání nedobrovolného
naprogramování předvést policejním velitelům a právníkům chystajícím
pokusu o atentát na prominentního politika, případně na vysoce posta­
se na soudní proces. H a r d r u p o v i v hypnóze přikázal, aby se po probuzení
veného Američana.
zeptal prvního člověka, kterého uvidí, na j m é n o , věk, kdy dokončil školu
a proč si vybral právě svou stávající profesi. Před o č i m a všech právníků,
D o t y č n o u o s o b o u byl bývalý agent C I A , který v poslední d o b ě přestal
včetně Nielsena a týmu j e h o obhajoby, H a r d r u p přesně tyto otázky p o l o ­
spolupracovat. Plán, označený j a k o „hypotetický", spočíval v j e h o n a d r o -
žil policejnímu komisaři. Poté byl znovu uveden do hypnotického transu
gování na večírku, únosu a poté j e d i n é h o zhypnotizování, b ě h e m n ě h o ž
a bylo mu přikázáno nevnímat bolest. Reiter mu p a k p o d nehet zabodl
mu b u d e d á n příkaz spáchat atentát. Předpokládalo se, že po spáchání
naostřenou zápalku. H a r d r u p ani nemrkl.
atentátu b u d e tato o s o b a vzata vládou ***** do vazby a „odstraněna".
A b y demonstroval sílu svého „uzamčení", Reiter nabídl svědkovi o b h a ­
T ý m projektu A R T I C H O K E v š a k nakonec dospěl k závěrům, ž e ta­
joby, hypnotizérovi doktoru E. Geertovi Jorgensenovi, m o ž n o s t H a r d r u p a
kováto operace není proveditelná, protože půjde o nespolupracující o s o b u ,
zhypnotizovat. Jorgensen však uplatněné kondicionování nedokázal p r o ­
a jediné zhypnotizování tudíž nebude k jejími řádnému naprogramování
lomit. Reiter umožnil j e d e n pokus rovněž Nielsenovi. N i c se nestalo.
postačovat. P o k u d by se cokoliv zvrtlo, m o h l y by dotyčnému povolit ner­
O čtyři měsíce později bylo Reiterovo programování takřka kompletní.
vy a hrozilo by, že vše vyzradí. N i c m é n ě by rádi v pokusech pokračovali.
Prokázal to tím, že přiměl H a r d r u p a splnit posthypnotickou sugesci celý
„ Z a kritických p o d m í n e k a po příslušném schválení nadřízenými by se
týden poté, co mu byla uložena. V j e d n o m okamžiku přikázal Hardrupovi
tým A R T I C H O K E v rámci provozních omezení problému věnoval."
zavolat vězeňského dozorce, důrazně si stěžovat na jídlo, hodit mu ho na
J a k však bylo konstatováno na zasedání výboru o měsíc později, p r o ­
p o d l a h u k n o h á m a p o t é tvrdě usnout. H a r d r u p p o d l e Reiterova vyjádře­
b l é m stále čekal na vyřešení. Všichni přítomní souhlasili s t í m , že je z a p o ­
ní jednal „jako automat". Z d á se, že C I A by se z dánského případu mohla
třebí skutečné zkoušky a ne p o u z e hypotetického p o k u s u . Na další práci
přece j e n něčemu přiučit.
na plánu byly uvolněny peníze, č e m u ž byla zjevně přisuzována „velká
váha". Zároveň se přítomní shodli na t o m , že „jde o závažný morální p r o ­
hypnotizér levou r u k o u chytil subjekt p o d krkem a zároveň mu pravou
b l é m " a že je třeba zjistit, „nakolik m o h o u být lidé technikami programu
rukou co nejvíce z a k l o n i l hlavu. P a k přišlo to nejdůležitější:
A R T I C H O K E ovládáni." Za další rok výbor stále j e n jednal a prohlásil,
že „neexistuje jiný z p ů s o b získání důvěryhodných odpovědí než o d z k o u ­
Operátor následně přitlačí pravým palcem a ukazovákem na bloudivý
šení našich znalostí v operačních situacích".
nerv a karotidu po obou stranách ohryzku, přičemž tlak je vykonáván
Přestože C I A zjevně s používáním „nových technik" ve své činnosti
oběma prsty. Zatímco pravá ruka provádí výše popsaný úkon, palec a uka­
nikdy neváhala, v t o m t o případě se vyskytla další komplikace, která prak­
zovák levé ruky pevně tlačí na krk těsně pod mastoidními výběžky za
tickou zkoušku činila ještě složitější. C í l hypnotického útoku by se prav­
oběma ušima. T í m je současně vyvolán pocit lehké odtažitosti. Zatímco
d ě p o d o b n ě choval nepřátelsky. Bylo j a s n é , že si nejspíš j e n tak nesedne
je tento dak aplikován, operátor subjekt zhypnotizuje.
a nenechá se normálním z p ů s o b e m zhypnotizovat. J a k ho tedy zhypnoti­
zovat? U k á z a l o se, že se nabízejí dva m o ž n é postupy.
Výsledkem b y l o okamžité bezvědomí v důsledku přerušení přítoku
První se týkal m e t o d y nuceného zhypnotizování za použití „kouzelné
krve do mozku, po n ě m ž by měl následovat stav hypnotického transu.
místnosti". V rámci podprojektu 43 projektu M K U L T R A , vedeného na
Pokud by se v š a k cokoliv pokazilo, důsledky mohly být velmi závažné.
University of O k l a h o m a d o k t o r e m L o u i s e m J o l y o n e m Western (který
K m o ž n ý m v e d l e j š í m d o p a d ů m patřila i „okamžitá smrt". Lékař, který
0 několik let později zabije slona T u s k a ) bylo navrženo vybudovat u n i ­
tuto techniku d o p o r u č i l , tvrdil, že ji s ú s p ě c h e m používal při léčbě kokta­
kátní laboratoř, jejíž součástí by byla „zvláštní komora", v níž by veškeré
vosti, a l k o h o l i z m u , kouření a masturbace.
fyzické aspekty prostředí přesně řídil operátor.
Pozdější d o k u m e n t y C I A popisují, j a k celá věc fungovala. V místnosti
Na konci roku 1 9 6 1 C I A dospěla k přesvědčení, že rychlá indukce je
pro ni tou s p r á v n o u technikou. T o u d o b o u však j i ž měla k dispozici nový
měly být nespolupracující subjekty přinuceny uvěřit, že hypnóze p o d ­
postup, který n e o b s a h o v a l zastavení přítoku krve do m o z k u , ale spočíval
léhají, přestože se s ní snaží bojovat. „ B u d e použita řada zařízení," psal
v položení rukou na čelo subjektu a křiknutí, kterým se mu přikazovalo
West, „které subjekt přesvědčí, že na hypnózu reaguje." Skryté ohřívače
usnout. Technika z ř e j m ě spoléhala na šok. O b č a s fungovala, občas ne.
by zařídily, že se dotyčné osobě zahřejí ruce poté, co dostane příkaz cítit
V roce 1963 Ú s t ř e d n í zpravodajská služba konečně dostala šanci vy­
teplo. Stejně t a k by ho bylo m o ž n é přesvědčit, že mu v důsledku z h y p n o ­
zkoušet ji v terénu. V červnu odeslala kontrarozvědka dálnopis do M e x i c o
tizování b u d o u cigarety chutnat hořce, načež mu bude předloženo c h e ­
City, v n ě m ž se d o t a z o v a l a , z d a by m e z i „spolupracovníky rezidentury"
micky upravené kuřivo. „S trochou představivosti," došel W e s t k závěru,
bylo m o ž n é najít v h o d n é h o kandidáta. Následující měsíc rezidentura
„je m o ž n é nalézt řadu sugescí, které p o d p o ř í prostředky, o nichž nebude
v M e x i k u navrhla bezvýznamného informátora, podezřelého ze spolu­
mít subjekt tušení."
práce s K G B . D v a agenti C I A ho lstí vylákali do místního hotelu, kde na
J a k m i l e by se subjekt podařilo přesvědčit, že přes veškerou snahu p o d ­
něho čekal hypnotizér, který právě přiletěl z Kalifornie. Na daný signál
léhá vlivu hypnotizéra, p o d d a l by se a nechal by se dobrovolně přivést do
oba agenti p o p a d l i informátorovo křeslo a i s ním ho povalili na p o d l a h u .
skutečného hypnotického transu. Byl to sice dobrý nápad a m o ž n á by
Připravili ho tak na velké hypnotizérovo číslo. Ž á d n é se však nekonalo.
1 fungoval, pro C I A se však pohyboval v příliš teoretické rovině. „ K o u z e l ­
Hypnotizér d o s t a l strach a ukrýval se ve vedlejším pokoji. V p o z d ě j š í m
ná místnost" představovala složité zařízení, které by nebylo m o ž n é j e d n o ­
hlášení se objevilo prohlášení, že se technika rychlé indukce musí vrátit
duše přemístit tam, kde by ho bylo zapotřebí.
zpět do laboratoře a má být dopracována: „ H o d n ě práce a úsilí pracovníků
D r u h ý m n á p a d e m týkajícím se násilného hypnotického p r o g r a m o ­
a agentů bylo p r o m a r n ě n o a bylo zbytečně vynaloženo m n o h o energie."
vání a zároveň tím, který se jevil j a k o nejslibnější, byla technika „rychlé
Z d á se, že tato slova p o m ě r n ě přesně vystihují i celý p r o g r a m C I A na
indukce", při níž byl stav transu navozen tak rychle, že se subjekt nesta­
stvoření m a n d ž u s k é h o kandidáta. Z d o s t u p n é dokumentace není zřejmé,
čil začít bránit. Při t o m t o „nezvyklém a částečně n e b e z p e č n é m " p o s t u p u
kdy byl výzkum hypnotické indukce ukončen, materiál z roku 1 9 7 5 se
spokojuje se závěrem, že zatímco v 5 0 . a 6 0 . letech se na výzkumu toho­
Pro C I A to z n a m e n a l o vážný problém. Je-li vaší prací tajně zabíjet
to fenoménu velmi intenzivně pracovalo, „neexistují z á z n a m y o použití
lidi, musíte si být jisti dvěma věcmi: Z a p r v é že k atentátu skutečně d o ­
hypnózy v terénu". Po veškerém výzkumu tedy C I A tvrdí, že projekt byl
jde, a zadruhé že vrah neprozradí, k d o ho poslal. Jestliže u těchto dvou
opuštěn předtím, než mohly být „jeho výstupy aplikovány".
faktorů není m o ž n é dosáhnout potřebné míry pravděpodobnosti, stává se
Je to pravda?
vysoce riziková operace nepřijatelně nebezpečnou. M o ž n á by šlo vytvořit
T ě ž k o říct. J a k napsal v 70. letech j e d e n komentátor, C I A se pohybuje
mandžuského kandidáta a poslat ho spáchat na někoho atentát, co ale,
„ve světě lží". Jestliže tedy při vytváření mandžuského kandidáta uspěla,
neexistoval jediný rozumný důvod, proč by to měla hlásat do světa. E x i s ­
tují však dobré důvody věřit, že C I A nelhala. J e n pro začátek, současní o d ­
borníci se shodují na t o m , že zhypnotizovat lidi tak, aby porušovali zákon,
či dokonce páchali tak závažné trestné činy j a k o vraždy, není m o ž n é .
V laboratorních p o d m í n k á c h se podařilo přimět pokusné osoby, aby
se chovaly divným a asociálním z p ů s o b e m . T y t o osoby p a k bezesporu
„kradly", „lhaly", „chovaly se násilnicky", a dokonce „vraždily". Co to však
dokazuje? M n o h o vědeckých prací došlo k závěru, že zhypnotizované
osoby j s o u nezvykle náchylné k sugesci a právě proto této technice snad­
no podléhají.
Při pokusech s h y p n ó z o u j s o u hypnotizéry obvykle lékaři, učitelé
nebo, j a k tomu bylo u C I A a v a r m á d ě , vyšší důstojníci, j e d n í m slovem
postavy s určitou autoritou. Stačí se podívat například na z n á m ý pokus
Stanleye M i l g r a m a s poslušností ( M i l g r a m přinutil dobrovolníky p o d á ­
vat „smrtelné" elektrické šoky prostě tím, že j i m řekl, že je to v rámci p o ­
kdyby se něco zvrtlo? Co kdyby hypnotické naprogramování ztratilo sílu?
Co kdyby byl C I A naprogramovaný atentátník d o p a d e n ? O následcích
raději neuvažovat.
Existovaly však i m n o h e m prozaičtější důvody, proč nebyl p r o g r a m
mandžuských kandidátů nikdy zaveden do aktivní služby. H l a v n í výhoda
zhypnotizovaného atentátníka měla spočívat v t o m , že si nebude nic p a ­
matovat, a nebude tedy moci prozradit, kdo ho najal. J a k však v 70. letech
poznamenal j e d e n z vedoucích pracovníků projektu M K U L T R A , kandi­
d á t e m na atentát číslo j e d n a v d o b ě , kdy probíhal výzkum hypnózy, byl
Fidel Castro. Po celá šedesátá léta všichni na této planetě, včetně C a s t r a
samotného, věděli, že ho chce C I A zavraždit. Ř a d a atentátníků najatých
C I A však své úkoly zpackala a některé případy se dostaly i na veřejnost.
J a k ý by to tedy mělo smysl? V š e by se tím ještě více zkomplikovalo. „ D o b ­
ře vycvičená o s o b a , " v z p o m í n á j e d e n z veteránů projektu M K U L T R A ,
„by to zvládla i b e z všeho toho h u m b u k u s h y p n ó z o u . "
Je j a s n é , že ne všichni s tímto n á z o r e m souhlasí. Patří k n i m i M i l t o n
kusu nezbytné), abychom zjistili, že většina lidí udělá to, co se j i m přikáže,
Kline, neplacený poradce C I A , který s A l d e n e m Searsem pracoval na ně­
přičemž stačí, aby osoba, která příkaz vydává, měla autoritu a tvářila se,
kolika podprojektech projektu M K U L T R A . V 70. letech Kline prohlásil,
že ví, co dělá.
že hypnózu by ke stvoření m a n d ž u s k é h o kandidáta bylo možné použít.
Pokusné osoby byly navíc hypnotizéry uváděny do transu opakovaně
j i ž před s a m o t n ý m p o k u s e m . B ě h e m předcházejících h y p n ó z se ujistily,
„ N e d o k á ž e to každý. N e l z e to provádět trvale. Je to však m o ž n é . " T ř e b a
měl pravdu. K d o ví?
že se j i m nic zlého stát n e m ů ž e . T a k ž e například při Rowlandově pokusu
Padesát let poté, co C I A zahájila p r o g r a m y výzkumu hypnózy, se
s chřestýši p o d sklem p o k u s n é osoby kdesi hluboko uvnitř cítily, že to
kromě několika p o k u s ů zmíněných v této kapitole n e d o z v í d á m e zevnitř
není nebezpečné. Experimentátorovi prostě věřily.
ani z kruhů m i m o C I A o jasných důkazech hypnotického programování
A b y se dalo uvěřit, že někdo p o d vlivem hypnózy skutečně m ů ž e p o ­
rušit zákon, bylo by třeba použít hypnotizéra, kterého by pokusná osoba
neznala, přimět ji udělat něco protizákonného a poté nést za tento čin
důsledky. Š a n c e , že by se na čemsi p o d o b n é m podílel kterýkoliv zkušený
hypnotizér s dobrou pověstí, je takřka nulová. A i kdyby byl p o d o b n ý p o ­
kus připraven a podařil se, neexistuje záruka, že by se zdařil také n a p o d r u ­
hé, případně že by tatáž technika úspěšně zabrala u jiné pokusné osoby.
osob. D a v i d R h o d e s , dlouholetý vedoucí pracovník M K U L T R A , později
vyšetřovatelům řekl: „Vytvořit m a n d ž u s k é h o kandidáta je z psychologic­
kého hlediska naprosto n e m o ž n é . Přesto se to jeví j a k o zajímavé a z n a ­
m e n á to spoustu zábavy."
***
„ Z á b a v a " ale nejspíš není tím správným slovem, které by popisovalo,
co v D á n s k u prožili Palle H a r d r u p a B j o r n Nielsen. K d y ž se jejich případ
vzpamatuje. B j o r n Nielsen se poté v noci předávkoval cyankáli. N á s l e d u ­
jícího dne ho našli v bytě mrtvého.
5. srpna 1 9 7 2 poskytl Palle H a r d r u p rozhovor S o r e n u Petersenovi
z dánských novin BT. Přiznal v n ě m , že k loupežím a v r a ž d á m ho nikdo
dostal v červnu 1 9 5 4 před soud, utábořily se před budovou davy novinářů.
nenutil. K d y ž v š a k policie přišla s názorem, že by za v š í m m o h l a stát
Uvnitř se mezitím H a r d r u p o v i obhájci ze všech sil snažili dokázat, že
hypnóza, usoudil, že je to cesta, j a k se „dostat z p o d šibenice". V dalším
své činy spáchal p o d vlivem hypnotického naprogramování Nielsenem.
rozhovoru se ho zeptali, proč zločiny hodil na Nielsena. Co N i e l s e n u d ě ­
Nielsenovi právní zástupci snášeli argumenty proti. Policie a psychiatři
lal, že si zasloužil tak krutý osud? „ N i c , " prohlásil H a r d r u p . „Prostě se ke
se názorově dělili na dva tábory. D o k t o r Reiter, který si H a r d r u p a zjevně
m n ě choval špatně."
oblíbil, podal sedmihodinové svědectví, v j e h o ž závěru uvedl, že H a r d r u p
bezpochyby zabíjel, že však za své činy nemohl. Zločiny spáchal, aniž by
si uvědomoval, co dělá. H a r d r u p ů v advokát popisoval Nielsena j a k o „ne­
uvěřitelně cynického a smrtelně nebezpečného kriminálníka". „Nielsen
svýma očima," uzavřel advokát řeč, „svého ,přítele' vedl a ten jednal j a k o
mechanická loutka."
O měsíc později soudce poučil porotu, že by se měla při svém r o z ­
hodování zaměřit na tři klíčové body: Z d a Nielsen loupeže naplánoval
a podněcoval, z d a naplánoval a podněcoval vraždy a z d a použil hypnózu
či jiný způsob zvýšeného vlivu na H a r d r u p a . V závěrečné řeči p a k vyjádřil
souhlas s názorem, že Nielsen svého chráněnce „systematicky ovlivňoval"
z p ů s o b e m připomínajícím hypnózu, zdržel se však prohlášení, že formou
ovládání byla hypnóza nebo že výslovně vedlo ke spáchání zločinů.
Porota byla m é n ě zdrženlivá. V červenci 1 9 5 4 byl Nielsen shledán
vinným ve všech třech b o d e c h . O b a muži dostali doživotní trest, H a r d r u p
na psychiatrii, Nielsen ve vězení se zvýšenou ostrahou. Odvolání se p r o ­
táhla na dalších deset let, b ě h e m nichž se případ dostal až k E v r o p s k é m u
soudu pro lidská práva ve Štrasburku. V roce 1 9 6 5 o b a muži požádali
0 milost, která j i m byla zamítnuta. 2 4 . prosince následujícího roku byl
H a r d r u p nicméně propuštěn. O šest měsíců později se na svobodě ocitl
1 Nielsen.
J e d n o h o příjemného letního večera o devět let později Nielsen z a ­
telefonoval své bývalé manželce T i t t e a řekl j í , že se cítí deprimovaný.
D o b a strávená ve vězení, to, že ho lidé na ulici poznávali, a skutečnost, že
v podstatě nemohl nalézt zaměstnání, ho přiváděly k zoufalství. D á l j i ž
nevydržel. Je m o ž n á ironií, že m u ž , který údajně přiměl jiného k loupeži
v bance a k zavraždění dvou lidí, nedokázal svou vlastní bývalou m a n ­
želku přesvědčit, že to se sebevraždou myslí vážně. T i t t e mu řekla, ať se
6
„Udělej to!": James, Ray a Depth Men
R a y m ě l d o b r ý den. R á n o s m a t k o u vzali j e h o čtyřletou nevlastní ses­
třičku Christie L y n n a vyrazili koupit vánočního krocana. P a k navštívili
místní kadeřnictví, kde se Christie dočkala svého prvního skutečného
ostříhání. V kadeřnickém křesle Christie vypadala tak roztomile, že se
Ray rozhodl zvěčnit tuto chvíli pro budoucnost a zaběhl d o m ů pro f o t o ­
aparát. N a k o n e c se nechal unést kouzlem okamžiku a dal se také ostříhat.
K O L I K R Á T VÁS D N E S S V E D L I ?
Poté celá trojice vyzvedla J a m e s e v d o m ě j e h o rodičů v čísle 9 3 4 na G l e n
Je pravděpodobné, že o d p o v ě ď neznáte. A p o k u d j d e o lidi od re­
M e a d o w D r i v e . N e ž k nim nasedl do auta, nechal J a m e s v z k a z matce,
klamy, ani to vědět nemáte. Jejich úkolem je vás přesvědčit, aniž
byste si to uvědomili.
Právě dnes, p o k a ž d é , k d y ž se v televizi podíváte na reklamy nebo
na tištěné inzeráty v novinách, byli j s t e pravděpodobně sexuálně
napadeni prostředky, které neumíte v ě d o m ě zaznamenat.
ve kterém jí vysvětlil, k a m j d e , a všichni čtyři zamířili k Rayovi. A u n e t t a ,
Rayova m a t k a , musela znovu odejít a chlapce nechala s a m o t n é .
Tedy ne úplně samotné. Poté, co dorazili do d o m u , J a m e s a R a y se
přivítali s Rayovou těhotnou starší sestrou Ritou, která seděla na pohovce
a hrála si se svými dětmi. Chlapci si z garáže vzali několik piv a vytratili
Po přečtení Podprahového svádění si všimnete věcí, které jste až
se do Rayova pokoje. T a m si pustili co nejhlasitěji Stained Class a ze všech
dosud při shlédnutí inzerátu nevnímali.
Podprahové svádění, D r . W i l s o n Brian Key, 1973
chvíli některý z nich v závanu kouře z marihuany odešel do garáže pro
sil zpívali. K d y ž album skončilo, pustili se do čtení přebalu desky. Co
další pivo.
V á n o c e roku 1 9 8 5 začaly p r o J a m e s e Vanceho p ř e d č a s n ě . S e svým
A s i hodinu a půl po příjezdu J a m e s s R a y e m z d o m u odešli. K d y ž se
kamarádem Rayem Belknapem poslouchali 2 3 . prosince v Rayově p o ­
o pětačtyřicet m i n u t později vrátili, v š i m l a si Rita, že s n i m i něco j e . J a m e s
koji m u z i k u , k d y ž m u R a y o z n á m i l , ž e m á tajemství. Poté Ray, o s m ­
se jí zeptal, jestli v případě, že „se s ním něco stane", po n ě m pojmenuje
náctiletý uhrovitý m l a d í k , sáhl za stereo a vytáhl dlouhohrající g r a m o ­
své dítě. O d b y l a ho žertem: J e n kdyby bylo zrzavé." R a y ji objal, řekl,
desku. S ú s m ě v e m ji p o d a l J a m e s o v i , který ji obrátil, p r o h l é d l si přebal
že ji má rád, zároveň ale dodal, že p o k u d o t o m n ě k o m u řekne, všechno
a ú s m ě v k a m a r á d o v i opětoval. P a k se v š a k zamračil. C e l o f á n o v ý obal
popře.
byl roztržený. D e s k u u ž n ě k d o přehrával. J o , " přitakal Ray, „to víš, ž e
P a k se J a m e s obrátil k Rayovi a řekl: „ D o k o n č í m e t o . " R i t a si nebyla
j s e m š i j i p o s l e c h , n e ž s e m t i j i d a l . " Z n o v u s e r o z e s m á l . „Veselý V á n o c e ,
jistá, co m ě l a j e h o slova z n a m e n a t , předpokládala ale, že myslel m a r i ­
brácho."
huanu.
D e s k a , kterou J a m e s ihned položil na gramofon, byla klasika od J u d a s
V Rayově pokoji se chlapci chvíli dohadovali. J a m e s chtěl znovu p o ­
Priest z roku 1978, album Stained C / Í W . J a m e s ji dobře znal. Před pár lety
slouchat Stained Class, R a y by však raději Lynyrd Skynyrd, takže několik
vlastnil všechna LP skupiny J u d a s Priest, avšak v záchvatu poblouznění
písní na albu přeskočili. J a m e s o v o u nej oblíbenější skladbou ze Stained
láskou (chodil tehdy s dívkou z křesťanské rodiny, která heavy metal ne­
Class byla píseň „ B e y o n d The R e a l m s of D e a t h " , „ N a druhé straně smrti",
měla ráda), celou svou sbírku rozprodal. K d y ž se později s dívkou rozešel,
dojímavý h y m n u s o odmítání a odcizení se mladých. V písni se mladý
hořce tohoto rozhodnutí olitoval, c o ž j e h o kamarád R a y velmi dobře věděl.
rebel v z d á k a ž d o d e n n í h o života a ukryje se do svatostánku vlastní mysli.
Postupně se mu dařilo sbírku LP J u d a s Priest kompletovat a právě Stained
Přátelé se ho opakovaně, přesto neúspěšně, pokoušejí z j e h o strnulosti
Class bylo poslední album, které chlapcům chybělo. J a m e s o v i dárek udělal
probrat. P o s t u p e m času se chlapec začíná ze skutečného světa úplně vy­
velkou radost. Koneckonců, J u d a s Priest přece byli „metaloví bozi".
trácet. N a k o n e c d o s á h n e stavu p o d o b n é h o nirváně, v n ě m ž bolest a utr­
K d y ž začala hrát první skladba, J a m e s se natáhl po knoflíku ovládání
hlasitosti a muzika zaplavila p o k o j .
pení smrtelného života nic neznamenají. Právě v t o m o k a m ž i k u se usměje
a zemře, č í m ž překoná smrt.
Pokud j d e o text, p o d o b á se tak trochu písni „The F o o l on the Hill",
Následovala hádka. J a m e s o v a m a t k a a nevlastní otec mu vyčítali, že
„ H l u p á k na kopci", od B e a d e s . I v té se j e d e n člověk uchýlí do orlího
když nepůjde do práce, ztratí zaměstnání, J a m e s tvrdil, že je mu to j e d n o .
hnízda na vrcholu hory, a aby dosáhl osvícení, o d m í t n e dál žít životem
Stejně se o d t a m t u d chystal odejít. B u d e pracovat s R a y e m na stavbách.
normálních lidí. Na papíře se text písně J u d a s Priest „Beyond the Realms
N a k o n e c se na rodiče rozkřičel, ať ho nechají být, vrátil se do pokoje,
o f D e a t h " jeví j a k o ó d a na b u d d h i s m u s . N i c m é n ě ve světle toho, co násle­
zabouchl dveře a pevně je zaklínil k o u s k e m dřeva.
dovalo, nabývá nového a znepokojivého smyslu.
J a k m i l e J a m e s o v i rodiče odjeli, začali J a m e s a R a y plánovat svou novou
T o u d o b o u už se naše dvojice vypořádala s dvanácti pivy a začala se
budoucnost. K o l e m půl páté měli j a s n o . Pustili muziku a začali d e m o l o ­
dostávat do nálady. M l a d í c i se bavili o textech písní, pokuřovali další m a ­
vat p o k o j . R a y měl na polici nad postelí sbírku sklenic a baseballových
rihuanu a rozebírali budoucnost. I minulost.
***
čapek. V š e c h n o shodil na podlahu. Křičeli a kopali do stěn a dveří, až
v nich nadělali díry. Rozbili obrazovku televize i zrcadlo, a vlastně skoro
všechno, s výjimkou sterea, které, samozřejmě, dál hrálo.
K d y ž uslyšela, j a k se tříští sklo, zavolala Rita matce s tím, že by se
J a m e s Vance a R a y B e l k n a p se seznámili o šest let dříve na střední
měla co nejrychleji vrátit d o m ů , protože chlapci se opili a rozbíjejí věci.
škole D i l w o r t h ve Sparksu, m a l é m předměstí R e n a v N e v a d ě . J a m e s , kte­
A u n e t t a dorazila v pět hodin a brunátná vzteky zamířila rovnou k Rayovu
rému teď bylo dvacet, byl o dva roky starší než Ray, dvakrát však propadl.
pokoji.
V roce 1979 se oba chlapci ocitli ve stejné třídě. Od té doby se z nich
R a y sáhl za stereo a vyndal brokovnici ráže dvanáct milimetrů, dárek
stali nerozluční přátelé. Střední škola je nebavila, takže z ní po skončení
k čtrnáctým narozeninám, které chlapci upilovali hlaveň. Se zbraní v ruce
druhého ročníku odešli a vydělávali si podřadnými pracemi. A n i to však
p a k otevřel šuplík nočního stolku a sebral náboje.
nefungovalo. Ray, který pracoval pro stavební firmu, byl rozzlobený, p r o ­
Rayova m a t k a na ně křičela, ať okamžitě otevřou dveře. D v o j i c e chvíli
tože j e h o šéf nad ním předcházejícího večera vyhrál v kulečníku padesát
tiše stála, p a k se chlapci objali. B e z e slova otevřeli okno, vylezli na ulici
dolarů. S J a m e s e m dospěli k názoru, že nejlepší bude chlápka najít, zbít
a vytratili se do tmy.
ho a peníze mu sebrat.
Protože byli přesvědčeni, že Rayova m a t k a zavolá na policii, případně
J a m e s měl jiné problémy. Na částečný úvazek pracoval v místní tis­
že si j i c h někdo všimne, j a k utíkají po ulici s puškou, zaběhli do n e j -
kárně novin, kde za nízký plat vykonával jednotvárnou práci. T i s k a ř s k ý
bližšího p r ů c h o d u vedoucího k dětskému hřišti za kostelem První církve
inkoust se lepil všude a na všechno a zaměstnanci vypadali j a k o „chovanci
boží na Richards Way. Ray, který stále nesl pušku, ke hřišti doběhl první,
leprosária". A n i J a m e s , ani R a y neměli auto. O b a byli b e z peněz. N e m ě l i
ztěžka dýchal, a zůstal stát u kolotoče v j i h o z á p a d n í m rohu hřiště. J a m e s
přítelkyně. A aby toho nebylo dost, J a m e s měl ve tři hodiny odpoledne
hlídal u plotu, jestli je někdo nesleduje.
být v práci. J a k se ale události vyvíjely, jevilo se to stále m é n ě p r a v d ě p o ­
dobné.
Ve tři hodiny o d p o l e d n e J a m e s o v a m a t k a Phyllis dorazila d o m ů , aby
R a y si stoupl na kolotoč. „Právě j s e m si podělal celej život," prohlásil
a posadil se. R a y B e l k n a p , osmnáctiletý uhrovitý mladík, který d o p o ­
ledne utíkal d o m ů pro fotoaparát, aby m o h l vyfotit první stříhání malé
ho odvezla do práce, našla však j e n zprávu, že je u Raye. Zatelefonovala
sestřičky, si p a k přiložil ústí hlavně k b r a d ě , p a ž b u opřel o z e m a z m á č k l
tedy Rayovi, aby zjistila, co a j a k . J a m e s před chvílí vyrazil do práce pěšky,
kohoutek.
lhal jí Ray, takže si s o d v o z e m nemusí dělat starosti. Protože se báli, že by
Překvapený zvukem výstřelu se J a m e s otočil právě včas, aby viděl, j a k
se mohl z práce ulít, Phyllis s m a n ž e l e m vzali auto a projeli trasu, po níž
se tělo j e h o přítele hroutí na z e m . P a k zpanikařil. Co když někdo zavolá
by R a y do práce šel. K d y ž na něho cestou nenarazili, zajeli k n ě m u do z a ­
na policii? Co když si b u d o u myslet, že to byl on, k d o Raye zastřelil? Co
městnání a přesně dle očekávání zjistili, že se t a m ani neukázal. Vrátili se
má dělat? Ať udělá cokoliv, má j e n málo času. D o š e l k Rayovu tělu, vzal
proto k Rayovi, kde je Rita zavedla k z a m č e n ý m dveřím Rayova pokoje.
mu pušku, otevřel ji a znovu nabil. N e j p r v e si chtěl ústí hlavně strčit do
„ U D Ě L E J TO!": J A M E S , RAY A DEPTH MEN
* * *
úst, bylo však potřísněné krví. Proto si ho přiložil p o d bradu. Třásl se.
J a m e s Vance se rozhlédl po hřišti a vystřelil.
V 5.13 odpoledne zaslechla v d o m ě naproti dětskému hřišti S u s a n e
N a Štědrý den bylo policejním důstojníkům D a v i d o v i Z a r u b i m u
Barelová první výstřel a okamžitě vytočila 9 1 1 . N ě k o h o zastřelili, tvrdila.
a Robertovi C o w m a n o v i konečně u m o ž n ě n o J a m e s e v nemocnici navští­
Operátor ji požádal, ať se uklidní a vysvětlí mu, co se stalo. Z a t í m c o se
vit. Tvář mu zakrývaly obvazy, souhlasil však, že b u d e odpovídat na o t á z ­
o to pokoušela, práskl druhý výstřel.
ky přikývnutím nebo zavrtěním hlavou. Pro případ složitějších otázek,
M i n u t u po telefonátu sdělil dispečink veliteli hlídky D a n u Kellymu,
na které by nebylo m o ž n é odpovědět j e n „ a n o " či „ne", s sebou policisté
že došlo ke střelbě u luteránského kostela na rohu První a Richardovy.
měli i zápisník a pero. K d y ž se chlapce zeptali, jestli zastřelil Raye, divoce
S partnerem na místo dorazili o tři minuty později. K d y ž uviděli těla, oba
zavrtěl hlavou. N e . Tvrdil, že spolu poslouchali muziku a popíjeli a R a y
policisté vytáhli zbraně a prohledali hřiště, z d a se na něm neskrývá střelec.
kouřil marihuanu. Zastřelili se sami. Poté, co se policisté zeptali na důvod,
Po zajištění prostoru se začali věnovat tělům. J a k se blížili ke kolotoči,
začal být rozrušený a mával p a ž e m i . Policistům nakonec došlo, že se snaží
zaslechli sténání. J e d e n z chlapců byl naživu.
rukou psát do vzduchu. Požádali ho, aby začal znovu od začátku. Proč
H o d i n u p o t é , co policie dorazila na místo činu, zavolali Phyllis Vanceové z lékařského centra okresu W a s h o e . Je matkou J a m e s e M a t t h e w a
Vanceho, narozeného v prosinci 1 9 6 5 ? A n o . D o b r á , oznámil jí volající,
měla byste co nejrychleji dorazit. Váš syn byl postřelen.
se pokusili spáchat sebevraždu? P í s m e n k o po p í s m e n k u se j i m o d p o v ě ď
podařilo dešifrovat: „ Z - I - V - O - T - S - T - O - J - I - Z - A - P - R - D . "
Po o d c h o d u z nemocničního pokoje lékaři detektivům vysvětlili situ­
aci. K a ž d ý z chlapců si zapřel pušku o čelist a stiskl spoušť. R a y zemřel
Po příjezdu do nemocnice se Phyllis dozvěděla, že stav jejího dítěte je
okamžitě, J a m e s však zřejmě v poslední chvíli naklonil hlavu. K d y ž zbraň
kritický. J a m e s ležel na j e d n o t c e intenzivní péče a nebylo pravděpodobné,
vystřelila, broky minuly m o z e k . M í s t o toho mu ustřelily čelist, ústa, nos
že přežije. V čekárně jí detektivní seržant D a v e Zarubi informoval, že
a jazyk.
policie n e m á ponětí, k č e m u došlo. Nevěděli, kdo chlapce postřelil, ani
kdo vlastně je ten druhý. Phyllis j i m řekla, že se j m e n u j e R a y Belknap,
*»*
byl J a m e s o v ý m nejlepším k a m a r á d e m a že j e h o m a t k a bydlí v čísle 3 3 0
na Richards Way.
Později t é h o ž týdne se advokátovi z R e n a , Kenovi M c K e n n o v i ozvala
V p ů l o s m é večer dorazili do R a y o v a d o m u policista s p s y c h o l o ­
Rayova m a t k a Aunetta. Požádala ho o schůzku. Předpokládal, že p o t ř e ­
g e m a sdělili j e h o m a t c e , ž e j e p o s m r t i . A u n e t t u o k a m ž i t ě n a p a d l o ,
buje poradit s právními aspekty synovy smrti, a souhlasil. U d ě l á cokoliv,
ž e h o zastřelila právě policie. „ V í t e t o jistě? V í t e jistě, ž e j e t o R a y ? "
aby jí p o m o h l . K d y ž se však objevila, začalo být zřejmé, že chce víc n e ž
p t a l a se. Vysvětlili j í , že v š e nasvědčuje t o m u , že se R a y i J a m e s zastřelili
s a m i . N e t u š í n á h o d o u , p r o č b y n ě c o t a k o v é h o udělali? Š o k o v a n á A u netta d o k á z a l a policistovi říct j e n o t o m , j a k opustili d ů m : „Vylezli ven
oknem."
pouhé rady. A u n e t t a advokátovi vysvětlila, že j e d e n z policistů prohledá­
vajících Rayův pokoj si všiml desky Stained Class na g r a m o f o n u a řekl j í ,
že tento typ hudby, heavy metal, už u mladistvých vedl k sebevraždám.
Rayova m a t k a přinesla desku s sebou. „ C o o t o m víte?" naléhala.
J e š t ě téhož večera policisté prohledali Rayův pokoj a hledali vysvětlení
U k á z a l o se, že M c K e n n a nevěděl nic. H e a v y metal nebyl j e h o styl.
záhady. J e d i n é , co našli netknuté, bylo Rayovo stereo a na n ě m J a m e s ů v
N i c m é n ě mu bylo j a s n é , že před ním stojí z a r m o u c e n á m a t k a , která p o ­
předčasný vánoční dárek: úplně nová dlouhohrající deska Stained Class
skupiny J u d a s Priest z roku 1 9 7 8 .
třebuje p o d p o r u . A l b u m si od ní vzal. „Podívám se na to," slíbil.
M c K e n n a nechal desku ležet na svém pracovním stole, a j a k slíbil,
b ě h e m následujícího týdne uskutečnil několik telefonátů. P ů v o d n ě m ě l
v úmyslu se j e n pozeptat a posléze A u n e t t ě zavolat a říct, že se její p o ­
dezření nepotvrdilo a že by na ně měla z a p o m e n o u t . B r z y v š a k zjistil, že
v Kalifornii právě probíhá soud, v n ě m ž je heavymetalový zpěvák O z z y
ným zvukem elektrických kytar a kvílení na většině nahrávek. M c K e n n u ,
O s b o u r n e žalován rodiči devatenáctiletého chlapce, který spáchal s e ­
odchovaného na Beatles a Rolling Stones, roztrpčilo, že n e d o k á ž e texty
bevraždu b ě h e m přehrávání O s b o u r n o v y desky Blizzard of Oz. O t o m ,
na rokenrolovém albu rozluštit. N e b y l žádný puritán, začínal se tak ale
že v době své smrti chlapec album skutečně poslouchal, nebylo pochyb.
cítit.
K d y ž na místo dorazil koroner, mrtvola měla stále ještě na uších sluchát­
ka. A l b u m Blizzard of Oz obsahovalo také píseň nazvanou „Řešení sebe­
vraždou".
Zajímavé, pomyslel si M c K e n n a . Zavolal právníkovi, který měl O s -
M e z i t í m o pět mil dál další právník z R e n a , T i m Post, přijal telefonát
bournův případ na starosti, a ten mu zaslal h r o m a d u informací o h e a -
od J a m e s o v y matky Phyllis. Navrhla m u , aby převzal případ rodiny Van-
vy metalu, mladých fanoušcích a sebevraždách. M c K e n n a také navštívil
ceových. Post, který si špatně přečetl zprávu v novinách, to nejprve o d m í d .
místní univerzitní knihovnu a porozhlédl se tam. „Vůbec j s e m netušil,
K čemu by to bylo, když jsou oba chlapci po smrti? Phyllis ho opravila:
j a k á epidemie sebevražd m e z i mladistvými v této zemi probíhá," v z p o ­
O b a chlapci nejsou mrtví. J a m e s je naživu, propustili ho z nemocnice a je
míná dnes. „Začnete číst články o sebevraždách mladistvých a najednou
hodně naštvaný. Post nakonec souhlasil a vyzval ji, ať ho tedy přivede.
m á t e stohy materiálu. Přitom s a m o t n á skutečnost, že mladí lidé páchají
T i m P o s t se se svým novým klientem sešel v dubnu 1 9 8 6 , k d y ž j i ž
sebevraždy, je strašná. S p o u s t a odborníků se snaží zjistit proč." M c K e n n a
měl J a m e s za sebou čtyři měsíce rekonstrukční chirurgie. N i j a k výrazně
se k jejich úsilí připojil.
mu však n e p o m o h l a . Chyběla mu spodní část tváře a chlapec musel mít
Právník z R e n a začal ověřovat teorii, podle níž m ů ž e být heavymeta-
kolem krku uvázaný ručník, aby neustálý proud slin nestékal na nábytek.
lová h u d b a nebezpečná. H l u k , rytmus, obraz, není m o ž n é , aby společně
Na J a m e s ů v vzhled si nebylo lehké zvyknout. „ K d y ž se objevil v mé
vyvolaly u posluchače nestabilní psychický stav? O s m n á c t měsíců před
kanceláři," v z p o m í n á Post, „všichni klienti, kteří v té d o b ě přicházeli nebo
střelbou byli J a m e s s R a y e m na koncertu skupiny J u d a s Priest v Renu.
odcházeli, mi říkali, že v noci měli zlé sny. Kdyby se vypravil třeba do
Podle J a m e s e p a k „vyrazili ven a m ě s t o terorizovali". Společně ničili
pekařství nebo kamkoliv j i n a m , děti by se rozplakaly a utekly... Má dcera
všechno, co j i m přišlo p o d ruku. N e m o h l to být následek hudby?
by při pohledu na něj zpanikařila. Určitě by křičela , N e ! N e ! ' a tiskla hlavu
M c K e n n a se začal zabývat m n o h a dalšími formami hudby, které z p ů ­
sobují podivné chování, včetně afrických bubnových obřadů a rituálů
na mé rameno. Vypadal j a k o Sloní m u ž . Spatřit ho na vlastní oči bylo
skutečně hrozné."
v o o d o o , a hledal jejich společné rysy. Dospívající m l á d e ž zjevně hudbu
K d y ž J a m e s a Phyllis onoho dne přišli poprvé, nevěděl Post, k a m se
používala j a k o prostředek úniku a často ji o samotě poslouchala d l o u ­
dívat, přesto se Phyllis zeptal, j a k by j i m m o h l p o m o c i . Vysvětlila m u , že
hou dobu. Bylo m o ž n é , že právě d l o u h o d o b é vystavení heavy metalu má
chlapci před střelbou pili a kouřili, to v š a k nemělo s jejich činem nic s p o ­
destabilizující vliv na psychiku. B ě h e m pátrání narazil na českou píseň
lečného. K sebevraždě je podle ní dohnala právě hudba.
o sebevraždě z roku 1940, která zjevně vyprovokovala řadu úmrtí. N a ­
A d v o k á t byl skeptický a zajímalo h o , z d a j e to pravda. J a m e s i , " zeptal
hrávka byla nakonec zakázána. Nebyl to však jediný příklad z minulosti.
se, „kdyby nebylo té hudby, pokusil by ses spáchat sebevraždu tak j a k o
Takřka před dvěma sty roky byl G o e t h e h o románu Utrpení mladého Wer-
tak?" J a m e s , který m o h l mluvit j e n s velkými obtížemi, začal být okamžitě
thera připisován významný nárůst počtu sebevražd. Až do dnešních dnů
se o nepřirozeně vysokém počtu sebevražd mezi mladistvými hovoří j a k o
o Wertherově efektu.
v té muzice!" Z a č a l recitovat písně skupiny J u d a s Priest, j a k o „by to byly
Zároveň M c K e n n a opakovaně poslouchal album Stained Class, aby
postřelil, byla „ B e y o n d The R e a l m s O f D e a t h " . D r u h á , „ H e r o e s E n d " -
zjistil, o č e m j s o u j e h o texty. Problém byl, že to nedokázal poznat. J a k o
„ K o n e c hrdinů", opakovaně kladla otázku, proč musí mladé idoly umírat
všechna heavy metalová alba bylo i Stained Class velmi hlučné, s výraz-
tak brzy. Píseň v sobě nesla na první pohled neškodné poselství: tragickou
rozrušený a mával rukama ve vzduchu. „ N e ! N e ! N ě c o v té muzice! N ě c o
posvátné texty". J e d n o u ze dvou písní, kterou poslouchal předtím, n e ž se
pravdu o tom, že p o p o v é hvězdy j a k o J i m i H e n d r i x a J i m M o r r i s o n vyho­
texty výslovně sebevraždu obhajovaly, j s o u chráněny P r v n í m d o d a t k e m ,
řely, protože nedokázaly pokračovat ve své zpočátku slibně se rozvíjející
zajišťujícím svobodu umění. Navíc j s o u J u d a s Priest britskou skupinou.
kariéře. Ve světle dvou sebevražd však tento text, spolu se slovy „ B e y o n d
Nepracují, nežijí ani neplatí daně v N e v a d ě . J e d n á se tedy o bezdůvodnou
The Realms Of D e a t h " získával nový a zlověstný obsah. N e n í m o ž n é , že
žalobu, která by měla být zamítnuta.
š i j e citliví fanoušci m o h o u vykládat j a k o obhajobu předčasné smrti coby
prostředku dosažení nesmrtelnosti?
Fulstoneová s Petersenem napadli vše, co bylo na žalobě zpochyb­
nitelné. „Chtěli nás zahltit papíry," v z p o m í n á M c K e n n a . „ T a k to prostě
Posta případ zaujal a převzal ho. Ted' tedy existovaly dvě osoby,
chodí. J a k m i l e proti v á m stojí právníci velké firmy, prostě se vás pokusí
které obětem uvěřily: T i m Post, zastupující rodinu Vanceových, a K e n
zahltit papírováním. Od počátku tedy šlo o s o u b o j , při kterém na nás
M c K e n n a za Belknapovy. M c K e n n a okamžitě najal další právničku, V i -
vytáhli všechno, co měli."
vian Lynchovou, uznávanou j a k o nejlepší právnický m o z e k ve státě, a pří­
p a d se dal do pohybu.
***
' Ž a l o b a proti skupině J u d a s Priest byla p o d á n a ještě téhož roku a d o ­
stala číslo 8 6 - 3 9 3 9 . O b ž a l o v a n ý m i byli vydavatelství C B S Records, které
skupinu zastupovalo, a členové J u d a s Priest. Ž a l o b a tvrdila, že nápovědné
O rok později případ dál pokračoval a K e n M c K e n n a se stále ještě p o ­
koušel p o r o z u m ě t textům písní. P a k , v září 1 9 8 7 , nastal nečekaný obrat.
texty doprovázené hlasitou rytmickou h u d b o u mají na citlivé osoby, pře­
B ě h e m n á h o d n é h o setkání s kolegou se seznámil s o s o b o u , která by
devším p a k na většinové mladistvé posluchače, na něž byla h u d b a p ř e ­
mu mohla p o m o c i . Š l o o doktora W i l s o n a Briana Keye, bývalého profe­
devším zaměřena, hypnotický vliv. J u d a s Priest vytvořili cosi j a k o kult,
sora marketingu, který v 70. a 80. letech napsal tři bestsellery o reklam­
takže jejich posluchači byli ve zvýšené míře ovlivnitelní asociálními ná­
ním průmyslu a o t o m , j a k ý m i technikami utajeně manipuluje spotře­
zory. K o m b i n a c e všech těchto faktorů znamenala, že album Stained Class,
bitele tak, aby kupovali věci, které vlastně ani nechtějí. Jestliže je někdo,
především p a k písně „ H e r o e s E n d " a „ B e y o n d The Reamls O f D e a t h " ,
kdo dokáže pochopit, co se děje a j a k to ovhvňuje posluchače, p a k je to
vedly k „nekontrolovatelnému nutkání řídit se předkládaným vzorcem
právě Key, dozvěděl se M c K e n n a . K d y ž mu poté zavolal, bývalý profesor
chování a spáchat sebevraždu".
okamžitě souhlasil, že mu p o m ů ž e .
O d p o č á t k u bylo j a s n é , ž e C B S s e obvinění n e h o d l á postavit č e ­
Prvním ú k o l e m W i l s o n a Keye bylo dát d o h r o m a d y skupinu studentů,
l e m . P o m y š l e n í na to, že j e d n o z největších h u d e b n í c h vydavatelství
přehrát j i m album a nechat je přepsat texty. K d y ž dorazily výsledky, M c -
dává na trh desky, které vyzývají m l a d é A m e r i č a n y k s e b e v r a ž d á m , bylo
Kennovi se ulevilo. A n i studenti nebyli s to textům porozumět. Oficiálně
nepředstavitelné. F i r m a neztrácela čas a najala z á s t u p c e nejstarší a n e j -
proto C B S p o ž á d a l o zaslání textů.
proslulejší právnické firmy z R e n a , W o o d b u r n & H e d g e , aby ji o b h a ­
Poté K e y udělal dvě věci, které v p ř í p a d u vedly ke zvratu. Z a p r v é p o ­
jovali. P ř í p a d e m byli pověřeni m í s t n í obhájci Bili Peterson a Suellen
d r o b n ě p r o z k o u m a l přebal alba Stained Class. O k a m ž i t ě objevil několik
Fulstoneová.
podivných abnormalit. N a přebalu j e z n á z o r n ě n a j a k o b y k o v e m politá
Peterson si nedělal iluze o t o m , co by se stalo v případě, kdyby C B S
lidská hlava s čímsi, co p ř i p o m í n á kulku nebo laserový p a p r s e k v s t u p u ­
spor prohrálo. „ A c h , škody by šly do miliard," říká dnes. „ O d š k o d n ě n í
jící levým o č n í m d ů l k e m a vycházející p r a v ý m s p á n k e m ven. Z pravého
v takovýchto případech, především p a k u Vanceho, kde nebylo pochyb
o k a vytéká t m a v ě r u d á látka. K e y o b r á z e k považoval z a podezřelý. T o t o
o t o m , že j e h o utrpení je silné a d l o u h o d o b é , by v okamžiku, kdy by soud
a l b u m zjevně p o v z b u d i l o dva mladisté k t o m u , aby si prostřelili hlavu,
rozhodl o vině C B S , dosáhlo m n o h a , m n o h a milionů."
a na j e h o přebalu je natištěna lidská hlava s prolétajícím projektilem.
Právníci C B S zahájili protiútok n a dvou frontách. Z a p r v é , tvrdili, n e ­
P a k s i v š i m l j e š t ě n ě č e h o j i n é h o a o k a m ž i t ě vzrušeně zavolal M c K e n -
existuje jediný d ů k a z , že h u d b a skupiny J u d a s Priest obsahuje cokoliv,
novi. N a hřbetu nosu, tvrdil, j e m e n š í z o b r a z e n í siluety lidské postavy
co by m o h l o kohokoliv nabádat k sebevraždě. A za druhé, i p o k u d by
hlavou dolů. L a s e r o v ý p a p r s e k (nebo projektil) prochází p ř í m o čelem
její hlavy. Z a d n í část hlavy je roztříštěná a všude k o l e m je krev či p l a m e ­
specializovala na výrobu podprahových výukových pásek pro samouky.
ny. B y l o krajně n e p r a v d ě p o d o b n é , že se j e d n á j e n o n á h o d u . M c K e n n a
J e s d i ž e Nickloff dokáže, předpokládal Key, vkládat tajné zvuky do pásků,
tento ukrytý o b r á z e k ukázal T i m u Postovi, který si uvědomil zajímavé
měl by je z nich dokázat také vyjmout. Post s M c K e n n o u Nickloffovi
souvislosti.
zavolali a zeptali se ho, co by potřeboval, aby dokázal nalézt p o d p r a h o ­
19. listopadu 1 9 8 7 byl J a m e s zhypnotizován a naveden k tomu, aby
znovu prožil sebevraždu. R o z h o v o r probíhal následovně:
vé vzkazy na heavymetalové desce. Podle Nickloffa by bylo nejvhodnější
opatřit čtyřiadvacetistopý originální z á z n a m , takže by bylo m o ž n é izo­
lovat a p r o z k o u m a t jednotlivé stopy. Právníci o originální z á z n a m C B S
Hypnotizér: Řekl tedy [ B e l k n a p ] : „Právě j s e m si podělal celej život?"
okamžitě požádali. M e z i t í m s Nickloffem uzavřeli smlouvu a poslali mu
Vance: A n o . A p a k se zastřelil.
desku Stained Class.
Hypnotizér: Co se stalo?
V říjnu 1988 se v případu vyskytly problémy. C B S podala proti žalobě
Vance: Z týlu hlavy mu vyrazil oheň.
rozklad, j í m ž dokládala, že pro její p o d á n í neexistuje zákonný podklad,
Hypnotizér: Z týlu hlavy mu vyletěl m o z e k ?
protože obsah alba je chráněn Prvním d o d a t k e m . Jestliže by byl názor
Vance: O h e ň .
právníků protistrany přijat, z n a m e n a l o by to zamítnutí žaloby j a k o t a ­
kové. S o u d c e , j e m u ž bylo rozhodnutí svěřeno, Jerry C a r l W h i t e h e a d , se
B ě h e m předcházejících dvou rozhovorů J a m e s tvrdil, že viděl, j a k
Rayovi z týlu vylétá m o z e k nebo „oheň". T i m
seznámil se všemi dokumenty a na začátku druhého říjnového týdne z a ­
Post si pročetl pitevní
volal právním z á s t u p c ů m obou stran a požádal j e , aby se k n ě m u v pátek
zprávu a porovnal ji s J a m e s o v ý m tvrzením. J e n ž e se neshodovaly. Podle
7. října dostavili. N i k d o nepochyboval, že W h i t e h e a d se přikloní k p r o ­
koronera utrpěl R a y uzavřené poranění hlavy. Z týla mu nevyšla žádná
testu žalované strany a soudní řízení b u d e ukončeno.
krev, m o z e k ani plamen. Prostě nic. Proč na t o m tedy J a m e s trval?
J e n pro případ, že by se snad objevilo něco nového, zavolal M c K e n ­
W i l s o n K e y se domníval, že si J a m e s nevybavuje to, co skutečně o n o ­
na Nickloffovi do Kalifornie. „Myslím, že to bylo ve středu nebo ve čtvr­
ho dne viděl, ale j i ž dříve implantovanou představu z přebalu desky. K d y ž
tek," vzpomíná. „Oznámil j s e m mu, že se v pátek m á m e sejít se soudcem,
J a m e s o v i obrázek ukázal, tvrdil chlapec, že si ho nikdy předtím nevši­
a zeptal se, jestli pro nás něco má. ,Ano,' odpověděl, ,našel j s e m tam něja­
ml. Jestliže t o m u tak skutečně bylo, prohlašoval Key, šlo o subliminální,
ké podprahové vzkazy.' .Skutečně?' vyhrkl j s e m . J a k é . ' K d y ž mi vysvědil,
tedy podprahové zobrazení, které J a m e s ů v m o z e k nevědomky přijal. K e y
o co j d e , požádal j s e m ho, aby svůj nález sepsal a okamžitě mi ho doručil."
m o ž n á nebyl o d b o r n í k e m na heavy metal a sebevraždy, nicméně se pova­
V p á t e k se právní zástupci o b o u stran dostavili k soudci W h i t e h e a -
žoval za světovou autoritu v oblasti podprahových sdělení. A právě j e d n o
dovi. J a k m i l e soudce začal číst své p ř e d e m připravené rozhodnutí, j í m ž se
takové z d e nalezl.
chystal žalobu zamítnout, M c K e n n a vstal. „Pane," oslovil W h i t e h e a d a ,
O b a právníky j e h o tvrzení zaujalo, přesto ho nepovažovali za závažné
„ o m l o u v á m se, ale teď j i ž j d e o něco úplně jiného." R o z d a l kopie Nicklof-
do chvíle, kdy se K e y zmínil o druhé m o ž n o s t i . U v ě d o m u j í si, zeptal se
fovy zprávy. „ U ž se nebavíme o textech. N e b a v í m e se o h u d b ě , a tudíž ani
jich, že podprahové stimuly nemusí být p o u z e vizuální, ale také zvukové?
o Prvním d o d a t k u . M l u v í m e o podprahových vzkazech."
J e m o ž n é , prohlásil, ž e kdesi uvnitř alba j s o u ukryté vzkazy. J a k é vzkazy?"
V Nickloffově zprávě stálo, že v šesté písni alba Stained Class, „Better
zajímali se právníci. Skryté vzkazy, vysvětlil j i m Key. Tajné vzkazy. Skryté
by You, Better T h a n M e " nalezl podprahové „audio vzkazy". Z v u k y „při­
vzkazy, které by m o h l y vysvětlit, proč se oba chlapci postřehli? Přesně
pomínají lidskou řeč a nejvíce patrné j s o u na střední frekvenci přibližně
tak.
50 H z , s nominální vlnovou délkou +/- 2 K H z " . Vyskytovaly se v časech
K e y právníkům dal spojení na člověka, který by j i m měl být scho­
1 : 3 0 , 1 : 3 5 , 1 : 4 0 , 2 : 2 9 , 2 : 3 4 , 2 : 3 9 a 2 : 4 4 písně a po jejich izolování a vy­
pen p o m o c i . W i l l i a m Nickloffbyl prezidentem společnosti pojmenované
čištění je bylo snadně rozšifrovat. Pokaždé šlo o tutéž zprávu. Z ř e j m ě
Secret S o u n d s - T a j n é zvuky, Inc.,v kalifornském Sacramentu. F i r m a se
o příkaz: „Udělej t o . "
***
M y š l e n k a podprahových sdělení a jejich schopnosti ovlivňovat cho­
vání lidí nebyla ničím novým. Z m í n k a o této teorii se poprvé objevila
o třicet let dříve, když americký reklamní časopis Printers Ink oznámil
revoluční objev:
mozku. Podprahové vnímání, vysvětloval, je „novou vlnovou délkou lid­
ského vnímání, p o d o b n o u F M " , tedy nové rádiové frekvenci, která se v té
době začínala používat. Navíc, prohlašoval Vicary, j i ž provádí výzkum
využívání podprahové inzerce pro některé z významných amerických fi­
rem, včetně A T & T , T i m e Inc. a Ford M o t o r C o m p a n y . „Tato j e d n o d u c h á
technika," ukončil představení, „prodá spoustu zboží."
NEVIDITELNÉ REKLAMY OTESTOVÁNY:
N o v ý p o s t u p u t e l e v i z n í c h a filmových
r e k l a m zvýšil b ě h e m p r v n í h o t e s t u
Bylo přirozené, že média toužila po podrobnostech. K d e j s o u výsled­
ky? K d e je tachystoskop? M o h o u ho vidět? Jejich zvědavost však musel
zchladit. S m n o h a omluvami z á s t u p c ů m tisku vysvětlil, že p o d r o b n é ú d a ­
p r o d e j e -výrobků.
je o pokusu a o j e h o přístroji j s o u právě p ř e d m ě t e m patentového řízení
Č l á n e k na stránce čtyřicet čtyři vznikl na základě tiskové konference,
být opatrný na to, co říká. Tachystoskop a přesné údaje o experimentu
kterou o o s m dní dříve uspořádal „poradce motivačního v ý z k u m u " J a m e s
M c D o n a l d Vicary. Vicary pozval do kina v N e w Yorku padesát novinářů
a slíbil j i m zajímavý příběh. B ě h e m konference j i m pustil krátký film,
p o t é rozsvítil světla a učinil senzační oznámení. F d m , prohlásil, obsahoval
skrytá sdělení. V š i m l si j i c h snad některý z novinářů? Reportéři se po
sobě chvíli dívali. N e . N i č e h o si nevšimli.
Vicary j i m vysvětlil, že upravil zařízení nazývané tachystoskop, v p o d ­
statě jakousi mechanickou clonu p o d o b n o u té ve fotoaparátu, která se
v té d o b ě široce používala v psychologických laboratořích, aby na filmové
plátno pouštěla velmi vysokou rychlostí jednotlivé obrázky. Ty se na plát­
ně objevovaly na pouhé tisíciny sekundy, p o u h ý m o k e m byly nerozezna­
telné, nicméně m o z e k je p o d v ě d o m ě vnímal. Z n a m e n a l o to, že myšlení
novinářů přijímalo Vicaryho zprávy, aniž by to reportéři sami tušili. D l e
Vicaryova prohlášení m ě l pokus pro moderní m é d i a ohromný význam.
Poté rozdal tiskové prohlášení p o d r o b n ě popisující p o d o b n ý experi­
ment, který provedl nedlouho předtím. Probíhal po dobu šestnácti týdnů
v kině v N e w Jersey. B ě h e m této d o b y bylo 45 6 6 9 nic netušících diváků
při sledování filmu Piknik opakovaně vystaveno podprahovému pokynu
J e z t e p o p c o r n " a „Pijte kolu". Z á b l e s k y na plátně trvaly pouhé tři tisíciny
sekundy. B ě h e m p o k u s u , j a k tvrdil Vicary, se v kině zvedl prodej popcor­
nu o 5 7 , 7 procenta a koly o 18,1 procenta.
Vicary zjevně objevil způsob, j a k obejít v ě d o m é racionální myšlení,
napojit se p ř í m o do p o d v ě d o m í diváků a uměle vyvolat touhu po p o p ­
u vlády Spojených států. Protože patent stále ještě nebyl udělen, musí
musí prozatím zůstat utajené. Ujistil je však, že byly použity „spolehlivé
statistické metody".
Vicaryova tisková konference časově přesně zapadla do o b d o b í paranoidních názorů na reklamní techniky používané ve Spojených státech.
V t o m t é ž roce americkou veřejnost šokovala kniha The Hidden Persuaders
{Skrytí ovlivňován), popis reklamního průmyslu z pera investigativního
novináře Vanceho Packarda. Packard v ní vysvětloval, j a k se reklamní
průmysl přiživuje na posledních objevech psychologie a psychiatrie. R e ­
klamní odborníci z n á m í j a k o depthmeni využívali sociální vědy nikoliv
k léčbě duševně nemocných nebo k t o m u , aby se dozvěděli více o lid­
ském myšlení, ale k prodeji spotřebního zboží. T i t o lidé, tvrdil, tráví čas
identifikováním a izolováním slabostí lidské psychiky, aby p o t é vymysleli,
j a k je využít k prodeji více zboží. V důsledku těchto nových technik se
„ A m e r i č a n é stali nejvíce manipulovanými lidmi m i m o železnou o p o n u "
a v podstatě nikdo netušil, co se vlastně děje.
Podle Packarda služeb depthmenů využívaly dvě třetiny amerických
reklamních agentur k t o m u , aby se dostali spotřebitelům do hlav, rozkrývali jejich psychologii a zvyšovali prodeje. Depthmeni (z nichž byl V i c a r y
„tím nejgeniálnějším a nejvtíravějším"), napsal Packard, používali k vy­
tváření potřeb a přání, které veřejnost nikdy dříve nepociťovala, například
sex, smrt a sebevědomí, aby p o t é nabízeli produkty, které je uspokojí. „ C í ­
lem j e , " uzavíral Packard, „překonat o d p o r kupující veřejnosti. L i d é j s o u
vystaveni neustálému p o d l é m u útoku na jejich přirozený úsudek."
cornu a kole. N o v o u techniku nazval „ s u b " (pod) - „liminální" (prahové)
V d o b ě , kdy zuřila panika kolem vymývání m o z k ů , se j e d n a l o o vy­
vnímání, protože se dokázala prosmýknout p o d radarovým systémem
soce výbušnou záležitost. Packardova kniha se držela na vrcholku žebříč-
ků bestsellerů po většinu roku 1 9 5 7 . N i k o h o tedy nemohlo překvapit, že
určitých filmových projekcí. Je možné, že by podprahovou projekci šlo
když se tisk dozvěděl o vynálezu J a m e s e Vicaryho, okamžitě se po něm
stejně úspěšně použít k vizuálnímu předávání pokynů typu „Poslechni
vrhl. K Vicaryho překvapení se mu v š a k nedostalo kladného ohlasu, jaký
[vymazáno]", nebo „Poslechni [vymazáno]".
očekával. K d y ž časopisu Printers Ink
řekl, že „je m o ž n é vzít celodenní
reklamní snahu j e d n é stanice a smrsknout ji do pětiminutové prezenta­
C I A provedla pokus menšího rozsahu, v j e h o ž rámci z k o u m a l a m o ž ­
ce", předpokládal, že diváci b u d o u nadšení, protože po zbytek dne budou
nosti podprahového vnímání. T é t o skutečnosti si brzy všiml tehdejší vi­
moci sledovat televizi b e z reklam.
ceprezident Richard N i x o n , který dospěl k závěru, že by tato technika
J e n ž e to d o p a d l o jinak. Newsday nazval j e h o techniku „nejděsivějším
mohla být „užitečná v politice", a dožadoval se podrobnějších informací.
vynálezem od a t o m o v é b o m b y " a noviny New Yorker prohlásily, že za
Podle bývalého pracovníka C I A W i l h a m a R . C o r s o n a lidé z C I A tento
p o m o c i této techniky „ u ž j e m o ž n é s e vloupat lidem n e j e n o m d o d o ­
fenomén Nixonovi vysvětlili a p o t é se vrátili do svých laboratoří „přesvěd­
m o v ů , ale i do myšlení". Č l á n e k N o r m a n a C o u s i n s e v Saturday Evening
čení, že jejich úsilí bylo oceněno".
Revieiv se zamýšlel nad širšími d o p a d y V i c a r y h o objevu: J e s t l i ž e toto
Z a t í m c o C I A prováděla utajené zkoušky, americké reklamní agentury
zařízení d o k á ž e úspěšně p r o d á v a t p o p c o r n , proč ne politiky nebo c o ­
se na fenomén podprahové reklamy vrhly ze všech sil. Č a s o p i s Newsweek
koliv j i n é h o ? " T a c h y s t o s k o p se zřejmě dokázal v l á m a t do „nejhlubších
v říjnu napsal, že „o testování v kinosálech a v televizi projevilo zájem
a nejsoukromějších částí lidského myšlení a zanechat v n ě m m n o h o
nejméně 2 5 0 inzerentů". D a l š í reportéři a stanice techniku zkoušeli sami.
hlubokých jizev". C o u s i n s d o s p ě l k závěru, že nejlepší, co by bylo m o ž n é
C h i c a g s k é rádio W A A F vysílalo podprahové reklamy vyzývající poslu­
s t a c h y s t o s k o p e m udělat, by bylo přivázat ho k a t o m o v é b o m b ě a nechat
chače „Pijte 7 - U p " a „Kupujte naftu z O k l a h o m y " , zatímco W C C O
ji vybuchnout.
v M i n n e a p o l i s u uvádělo podprahové zprávy varující před náledím na sil­
O b a v y však nevyjadřoval pouze neodborný tisk. A l d o u s Huxley, autor
nicích, připomínající, že je čas rozeslat vánoční pohlednice a propagující
knihy Konec civilizace, viděl, j a k se v této „hrůze" zhmotňují j e h o nejhorší
vlastní programy. K d y ž se měl k národu obrátit prezident Eisenhower,
noční můry, a předpověděl, že dojde-li k rozšíření Vicaryho techniky, brzy
stanice vysílala podprahové o z n á m e n í „ D n e s hovoří I k e ! " . B r z y se obje­
se stane n e m o ž n ý m nekoupit si kolu, cigarety C a m e l nebo nevolit repub­
vily další firmy, které techniku prodávaly po celé z e m i . J e d n o u z nich byla
likány. „ B ě h e m několika let," docházel k závěru, „bude m o ž n é naprosto
společnost Precon Process and E q u i p m e n t , jejíž zástupce sdělil repor­
eliminovat svobodnou vůli." O dva roky později napsal: „V Konci civili­
térovi z Wall Street, že pracuje na nové technice umožňující školákům
zace není o podprahové projekci ani zmínka. J d e o opomenutí či chybu,
naučit se násobilku b ě h e m sledování televize.
kterou bych v případě, že bych měl knihu nyní přepsat, určitě napravil."
Někteří lidé viděli v technice podprahové reklamy n á m ě t na satiru.
J a k m i l e se o nové technice dozvěděl Huxley, seznámil s ní samozřejmě
A m e r i c k ý bavič S t a n Freberg zahajoval v roce 1959 televizní reklamu na
i celý okruh svých přátel, včetně j e d n o h o nového, odborníka na meskalin,
kávu Butternut varováním, že obsahuje podprahové sdělení. K d y ž p a k
L S D a hypnózu, doktora L o u i s e J o l y o n a W e s t a („extrémně schopného
na jevišti dováděli sloni a v p o z a d í zářil ohňostroj, blikaly na obrazov­
mladíka, alespoň myslím"). A protože o ní věděl W e s t , seznámili se s ní
kách velkými písmeny napsané „ p o d p r a h o v é " vzkazy. R e k l a m a zvítězila
i j e h o podporovatelé v C I A . Přirozeně je zaujala. Nebylo by ji m o ž n é
v m n o h a soutěžích. Od té doby je její princip v různých formách o p a k o ­
využít při vynucené hypnóze?
ván neustále dokola.
Výsledkem zájmu novinářů bylo, že se s „ p o k u s e m " J a m e s e Vicaryho
V zájmu snížení odporu jednotlivce vůči postupům uvádění do hypnózy
seznámila široká veřejnost. V roce 1 9 5 8 , pouhých devět měsíců po j e h o
by bylo možné zvážit přínosy podprahové projekce. Tato technika byla
tiskové konferenci, prohlašovalo b ě h e m p r ů z k u m u 41 procent A m e r i ­
úspěšně použita při obchodních reklamách, například ve formě promítání
čanů, že o podprahové reklamě něco vědí. A p o v ě d o m í o t o m t o experi­
výzev J e z t e popcorn" nebo „Pijte kolu" po dobu 1/3000 sekundy během
m e n t u přetrvává d o d n e s . Zeptejte se kohokoliv na podprahové nebo m i -
krosekundové reklamy, a je velmi p r a v d ě p o d o b n é , že v á m začne vykládat
spousty milionů? No tak! M o ž n é je prý všechno; stejně tak by ale m o h l a
o J e z t e popcorn, pijte kolu". M l ý n y mediální m a s á ž e o tomto fenoménu
o k n e m přiletět víla a nechat mi na stole padesát milionů dolarů. S m ě š n é !
byly tak výkonné, že když se v 80. letech opakoval p r ů z k u m z roku 1 9 5 8 ,
Bylo směšné j e n pomyslet na to, že by mohli ztratit originální nahrávku
zvýšila se znalost veřejnosti o pokusu na 81 procent.
současné kapely, kterou produkují. S m ě š n é . N i k d o t o m u nevěřil."
N e b y l o proto nijak překvapivé, že když K e n M c K e n n a prohlásil, že je
R o d i n y dvou chlapců, kteří spáchali sebevraždu, zažalovaly n a d n á r o d ­
schopen dokázat, že v písni skupiny J u d a s Priest „Better By You, Better
ní společnost a ta ztratila jediný d ů k a z , který by mohl případ vyřešit? I po
Tnan M e " j e ukrytý podprahový příkaz „Udělej to!", zůstali všichni kon­
dvaceti letech to zní krajně nepravděpodobně. N a d lívanci podávanými
sternováni. S o u d c e W h i t e h e a d , který o p o k u s u „Jezte p o p c o r n " věděl, si
k snídani v restauraci v R e n u j s e m se soudci W h i t e h e a d o v i zmínil, že
přečetl předložený d o k u m e n t a změnil názor. „ C h c i vysvědení," oznámil
kdybych byl na místě právníků Raye B e l k n a p a nebo J a m e s e Vanceho, n e j ­
právníkům. „ C h c i vaše argumenty a výsledky z k o u m á n í . Uskuteční se sly­
spíš bych se na ztrátu nahrávky díval krajně podezřívavě. „ A n o , " přitakal.
šení a uvidíme, co se tu vlastně děje."
„A kdybyste byl soudce, vnímal byste to stejně."
*»*
Z a t í m c o zaměstnanci C B S přemýšleli, j a k by mohli v třicetidenní
lhůtě, kterou j i m soudce dal, pásku najít, Post a M c K e n n a měli spoustu
práce se z k o u m á n í m podprahového o b s a h u , který j i ž objevili. Vypadalo
V t o m t o okamžiku se pro soud i pro žalobce stalo prvořadým získat
to, že píseň „Better By You, Better Than M e " není jediná, v níž docházelo
od C B S originální vícestopou nahrávku alba J u d a s Priest, aby bylo m o ž n é
k něčemu p o d i v n é m u . D a l š í skryté zprávy se pokusili najít tak, že album
zjistit, z d a skutečně obsahuje podprahové sdělení. V C B S ji však nemohli
přehráli p o z p á t k u . A skutečně je objevili.
nalézt. M c K e n n a a j e h o tým o pásku poprvé požádali v listopadu 1 9 8 7 ,
C e l á věc j i ž měla svou historii: Počínaje Beatles některé skupiny
načež j i m C B S poskytla dvoustopou kopii alba, j e n ž e žalobci i soudce
ukrývaly do svých alb krátké vzkazy pro fanoušky. N ě k t e r é z nich byly
nyní prohlašovali, že j i m nestačí. K d e je originál? V devět hodin ráno
v pondělí, kdy M c K e n n a nechal vybuchnout svou b o m b u , přikázal s o u d ­
ce W h i t e h e a d společnosti C B S odevzdat originální nahrávku do třiceti
dnů.
nahrány p o z p á t k u . Píseň „ E m p t y S p a c e s " z alba P i n k F l o y d The Wall z a ­
hrnuje zpětně hraný z á z n a m lidského hlasu. Při přehrání p o z p á t k u se
ozve: „Gratulujeme! N a š l i jste tajnou zprávu. O d p o v ě ď pošlete S t a r é m u
Pinkovi, který pečuje o F u n n y F a r m v Chalfontu." N a h r á v k a O z z y h o
Pro C B S t o znamenalo skutečnou hrozbu. Společnost s e pásku p o ­
O s b o u r n a „ B l o o d b a t h in Paradise" obsahuje o d k a z na z n á m ý urážlivý ci­
koušela najít, dokonce najala britského soukromého detektiva, k ničemu
tát z Exorcisty. O z z y h o verze, hraná p o z p á t k u , zní: „Tvoje m a t k a prodává
to v š a k nevedlo. N i k d o si nedokázal v z p o m e n o u t , kde je uložená. Bili
v H u l l u slimáky."
Peterson v z p o m í n á : „Cítili j s m e se naprosto příšerně."
Ne každý tyto vtípky chápal. Netrvalo dlouho a řada úřadů byla pře­
Právníci zastupující rodiny Vanceových a Raye B e l k n a p a to viděli j i ­
svědčena, že se děje cosi nebezpečného. V 70. letech si fanoušci přehrávali
nak. Vícestopé originální nahrávky velkých skupin mají nesmírnou cenu.
alba pozpátku, aby na nich našli něco zábavného. V 80. letech je p o z p á t k u
J a k m i l e j s o u dokončeny, j s o u ukládány do trezorů pro případ, že by album
přehrávaly církevní autority, aby na nich našly něco nezákonného nebo
mělo být upravováno nebo že by se skupina někdy později rozhodla vydat
urážlivého. Podle jejich názoru skutečnou hrozbu představovaly ukry­
například soubor svých největších hitů. T a k o v á věc se prostě n e m ů ž e j e n
té vzkazy podněcující násilí nebo, c o ž bylo ještě horší, podporující s a ­
tak ztratit. V podstatě nebylo o čem pochybovat. C B S originální nahráv­
ku má, j e n ji nechce odevzdat pro případ, že by se na ní skutečně něco
objevilo. Proto ji schovávají.
tanismus. H e a v y metal toho byl zjevně součástí. V roce 1 9 8 2 předložil
Robert K. D o r n a n sněmovně reprezentantů návrh z á k o n a , podle n ě h o ž
měly být desky obsahující p o z p á t k u nahrané vzkazy povinně označeny
„Věděl j s e m , ž e j i schovali!" směje s e M c K e n n a . „Nedostali j s m e j i . K d e
varovnou nálepkou. O rok později americký pastor J a c o b A r a n z a vydal
j e ? C o p a k někdo m ů ž e ztratit originální nahrávku skupiny, která vydělává
knihu Maskování pozpátku odmaskováno, v níž odhalil, že v nahrávce písně
skupiny L e d Zeppelin „Stairway to H e a v e n " , nejznámější ze všech „sata-
***
nistických" nahrávek, je ukryta p o z p á t k u slyšitelná zpráva: „ N e j d e t o m u
uniknout. J e t o m ů j sladký S a t a n . O n b u d e m o u cestou k e smutku, j e h o ž
K d y ž se objevila zpráva, že britská heavymetalová skupina b u d e sou­
p ů v o d e m je S a t a n , " a „ A c h , budu zpívat, protože v m é m životě je Satan".
z e n a za vložení podprahových vzkazů do j e d n o h o ze svých alb, tisk slavil
Stejně t o m u bylo i u J u d a s Priest. V písni „Stained C l a s s " j s o u verše:
žně. S o u d n í budova okresu W a s h o e se ocitla v obležení. Před hlavním
„Neustálá nevěra, do propasti." Při přehrávání pozpátku se ozve: „Vyzpí­
v c h o d e m parkovaly mikrobusy fanoušků J u d a s Priest dožadujících se
vej m é h o ďábelského ducha." V písni „ W h i t e H e a t , R e d H o t " verš „ Z b a v
zproštění viny. Uvnitř o místa bojovali novináři a pokoušeli se získat pří­
nás všech p r o b l é m ů " při přehrání p o z p á t k u zní bezpochyby j a k o „ D o ha-
stup k hlavním aktérům případu. V j e d n o m okamžiku zatlačil T i m a Posta
jzlu s P á n e m ! Do hajzlu s v á m i se všemi".
M ě s í c poté, co byly tyto vzkazy nalezeny, se J a m e s Vance ocitl v d e ­
na pánských záchodcích k pisoáru cizinec se snobským přízvukem. U k á ­
zalo se, že j d e o dopisovatele Timesů. „Ten chlápek ze mě tahal informace,
presi. K d y ž se blížilo třetí výročí střelby, byl hospitalizován a sledován, aby
když j s e m si potřeboval odskočit na z á c h o d ! " S m ě j e se při vzpomínce
nespáchal sebevraždu. 2 4 . listopadu 1988 ho nalezli na lůžku v bezvědo­
T i m . „Neuvěřitelné."
mí. Pravděpodobně se předávkoval léky. O pět dní později, těsně před
půlnocí, zemřel. Bylo mu třiadvacet.*
Kdyby se ho dožil, J a m e s o v i by se určitě líbil den, který nastal o devět
Krátce po zahájení procesu právníci C B S přišli s návrhem, aby případ
rozhodl p o u z e soudce a nikoliv porota. J a m e s Vance by při t o m , j a k straš­
ně vypadal, představoval zaručeně velmi silného svědka a Post i M c K e n ­
měsíců později, kdy soudce Jerry W h i t e h e a d případ posoudil. 2 3 . srpna
na původně trvali na porotě. J e n ž e teď, když byl po smrti, to j i ž nemělo
1989 vypracoval W h i t e h e a d čtyřiapadesátistránkové rozhodnutí, v němž
význam. K r o m ě toho se b ě h e m předběžného slyšení zdálo, že je soudce
rozebral povahu svobody vyjadřování, umělecké licence a prvního dodatku.
nakloněn na stranu žaloby, proto souhlasili.
Je pravda, že svoboda slova je ve Spojených státech zaručena. Z tohoto
N e p ř í t o m n o s t poroty otevřela nové m o ž n o s t i . M í s t n o s t poroty se z a ­
pravidla však existují určité výjimky. První dodatek například nechrání svo­
plnila přenosovou technikou, takže celé j e d n á n í m o h l o být živě vysíláno
b o d u slova, jestliže podporuje násilí nebo je urážlivé. Soudce musel roz­
v televizi. S o u d s J u d a s Priest se stal vůbec prvním p ř e n o s e m Soudní TV.
hodnout, zda podprahové vzkazy do některé z těchto kategorií spadají.
W h i t e h a d dospěl k závěru, že podprahové vzkazy předávané b e z vě­
Případ se t a k stal pro m é d i a ještě dostupnějším. V d o b ě , kdy byl proces
zahájen, tedy v létě 1 9 9 0 , ho sledoval celý svět.
d o m í či souhlasu jejich příjemce porušují právo na soukromí. R o v n ě ž p o ­
***
rušují právo občana nebýt obtěžován, j e s d i ž e si to nepřeje. Nejdůležitější
však bylo, že podprahová komunikace nepodporuje debatu či volné s d ě ­
lování názorů, c o ž je koneckonců z á k l a d n í m cílem svobody slova, nejedná
B r z y poté, co právní zástupci C B S případ převzali, dospěli k závěru,
se o „vyjádření" j a k o takové. A nejde-li o vyjádření, p a k n e m ů ž e být chrá­
že pro obhajobu b u d e nejlepší spolehnout se na vědecké důkazy týkající
něno prvním d o d a t k e m . N á v r h C B S n a zamítnutí žaloby byl zamítnut.
se podprahového vnímání. Později se však rozhodli dokázat, že J a m e s
J a m e s o v i by se to určitě líbilo. J e h o případ byl předložen soudu.
a R a y byli nevyrovnaní a sebevraždu by spáchali tak j a k o tak. Peterson
s Fulstoneovou najali soukromé detektivy, aby se prohrabali v minulosti
* Jamesův právník T í m Post je přesvědčený, že nešlo jen o nešťastnou náhodu. 29. června
2005 mi Post řekl: „Byl zavražděný. Jsem si naprosto jistý, že šlo o něco nečestného. Byli dost
chytří na to, aby se ho zbavili dřív, než ho přivedeme k soudu. Kdybych Jamese postavil před
porotu, její členové by určitě hlasovali pro nás. Zaručeně bychom je rozplakali." Myšlenka,
že by se C B S natolik bála Jamesova svědectví před soudem, že by ho nechala zabít, je možná
zajímavá pro lidi, kteří mají rádi konspirační teorie, neexistuje však jediný důkaz, že tomu
tak skutečně bylo.
o b o u chlapců. N e h l e d ě na prohlášení m a t k y Raye B e l k n a p a před s o u d e m ,
p o d l e n ě h o ž byl její chlapec „naprosto normální a vyrovnaný", netrvalo
dlouho a objevily se důkazy, p o d l e nichž měli oba mladíci poskvrněnou
minulost.
R a y byl ve škole potrestán za „nevhodné sexuálně agresivní chování"
a byl přistižen při krádeži v o b c h o d ě . Poté musel docházet k probačnímu
pracovníkovi. D á l e v m i n u l o s t i ukradl svému zaměstnavateli 4 5 0 dola­
S o u k r o m ý detektiv zjistil, že Rayova sestra Rita se o sebevraždu pokusila
rů, uprchl ze státu a byl podmínečně o d s o u z e n ke třiceti d n ů m vězení.
dokonce několikrát. Bili Peterson se domníval, že by to m o h l o naznačovat
Policejní protokoly se navíc zmiňovaly o záškoláctví, pití alkoholu před
dědičné problémy s depresemi, proto ji k soudu povolal j a k o svědkyni.
dosažením plnoletosti a t a k é o týrání zvířete v roce 1 9 8 5 . Střílel tehdy po
Ve chvíli, kdy se rozplakala, toho hořce litoval. Z R i t y se vyklubal svědek
sousedově kočce z p u š k y na šipky.
vzbuzující sympatie. Petersonovy děti, které jednání soudu sledovaly, mu
A n i J a m e s Vance p ř e d svou smrtí nevykreslil kamaráda v nejlepších
následně daly za j e h o bezcitnost co proto.
barvách. Policistům vypověděl, že spolu probírali m o ž n o s t koupit si au­
tomatické zbraně a „ s p á c h a t hromadnou vraždu". V j e d n o m okamžiku se
svěřil matce, že se „s R a y e m chystali vyrazit a zabít pár lidí". Zjevně byl
přesvědčený, že R a y svá slova mínil naprosto vážně. J e š t ě na nemocničním
S n a h a zdiskreditovat obžalobu s e však z e strany C B S naneštěstí n e ­
lůžku, tři dny po střelbě, J a m e s napsal: „ D í k y B o h u , že se zabil s á m dřív,
omezila j e n na zpovídání svědků b ě h e m křížových výslechů. Společnost
než stačil zavraždit n ě k o h o jiného."
najala s o u k r o m é detektivy i k t o m u , aby prověřili právníky zastupující obě
A n i Vance nebyl ž á d n ý svatoušek. Vyloučili ho ze školy, protože j i ­
rodiny. Ti zjevně narazili na zlatou žílu. U k á z a l o se, že K e n M c K e n n a
n é m u chlapci z l o m i l čelist, a i jeho m a t k a přiznávala, že se k ní choval
má bratra, který čeká na trest smrti za vraždu, a že j e h o partnerka Vivian
násilnicky. J e d n o u ji d o k o n c e chytil p o d krkem a pokusil se ji uškrtit.
Lynchová měla v minulosti pozastavenou právnickou licenci. T y t o infor­
J i n d y zase vešla do j e h o p o k o j e , kde ho našla ležet na posteli a poslouchat
mace byly na začátku procesu prozrazeny tisku.
muziku. Vstal, namířil jí pistolí na hlavu a prohlásil: „Zastřelím tě!" U d e ­
V den, kdy se zprávy objevily v tisku, dorazila Vivian L y n c h o v á k sou­
řil ji a roztrhl jí ret, takže m u s e l a vyhledat lékařskou p o m o c . O několik let
du v slzách. S o u d c e W h i t e h e a d si ji i M c K e n n u pozval do své kanceláře,
dříve jí zlomil n o s . „Byl v á ž n ě divný," v z p o m í n a l a j e h o bývalá přítelkyně,
kde mu vysvětlili, k čemu došlo. Rozzuřený W h i t e h e a d se rozhodl zjistit,
L i s a Davisová. „ Č a s t o mluvil o zabíjení jiných lidí."
kdo za celou špinavostí stojí.
Vance před smrtí také přiznal, že ve velké míře užíval drogy, přičemž
D o z v ě d ě l se, že ji neschválili právníci z Nevady, ale zaměstnanci ve­
začal j i ž ve třech letech marihuanou. J e d n u dobu, řekl, bral g r a m a půl
dení C B S v N e w Yorku. Protože se s o u d u účastnila i advokátka z N e w
kokainu denně. M e z i j e h o další oblíbené drogy patřily L S D , crack, bar­
Yorku, rozhodl se soudce W h i t e h e a d vyrovnat skóre. D o t y č n á právnická
bituráty, andělský prášek, amfetaminy a heroin. Pět měsíců před p o k u s e m
neměla licenci pro provozování praxe v N e v a d ě , takže z hlediska z á k o n a
o sebevraždu se přihlásil do odvykacího střediska, protože ho trápily vý­
nespadala d o soudcovy jurisdikce. N a začátku jednání o n o h o d n e tedy
padky paměti a vzpomínky. K d y ž se ho poradce zeptal, z d a má nějaké
požádal zástupce obou stran, aby vstali a soudu se představili. P o k u d by
oblíbené koníčky, odpověděl: „Braní d r o g . "
V rehabilitačním středisku působil d o j m e m , že svou situaci považuje
za bezvýchodnou. Na otázku, co by pro něho byla dokonalá kariéra, se na
právnická C B S vstala, dostala by se p o d j e h o pravomoc. Bili Peterson si
však naštěstí pro ni uvědomil, co se děje. „Nevstávej," pošeptal jí, „a kdyby
se ptal, proč jsi nevstala, řekni m u , že jsi klient a ne obhájce."
chvíli zamyslel, a poté odpověděl: „ D ě l a t údržbáře." Nebyla to však tak
Zástupkyně C B S h o m o u d ř e poslechla. „Zachránil j í tenkrát zadek,"
docela pravda. Ve skutečnosti se j i ž dvakrát pokusil přihlásit do a r m á ­
usmívá se M c K e n n a dnes. „Kdyby vstala, potrestal by ji, nejspíš by ji p o ­
dy, v o b o u případech však byl odmítnut. R o z h o d l se tedy stát ž o l d á k e m .
slal za mříže. Chystal se vybít si na ní vztek, j e n ž e mu vyklouzla. Vážím si
K d y ž se ho jiný p o r a d c e zeptal, co je na životě pěkné, nedokázal si na nic
ho za to, že se to pokusil pro nás udělat. M y s l í m , že to bylo dokonalé."
vzpomenout.
Stále ještě naštvaný soudce W h i t e h e a d si právníky C B S pozval do své
T y t o materiály zněly u š í m právníků C B S j a k o t a nejkrásnější h u d ­
kanceláře a oznámil j i m , že právničku C B S potrestá tak j a k o tak. K d y ž byl
ba. Pokusili se p o u k á z a t na jalovost životů o b o u mladíků a všechny síly
upozorněn, že to je technicky neproveditelné, sice se stáhl, nicméně dal
soustředili na prokázání jejich „duševní choroby". O b č a s to i přehnali.
Petersonovi j a s n ě najevo, že jejich čin neponechá b e z odplaty. „Rekl: , D o b -
rá,*" vzpomíná Peterson, „ p o s t a r á m se o to, až bude po procesu.'" W h i t e ­
mnívala, že něco zahlédla, byl senátor Charles E. Potter, který ochotně
head nakonec dosáhl svého. Celá operace vyšla C B S pořádně draho.
prohlásil: „Myslím, že bych si dal párek v rohlíku."
»*•
N a d V i c a r y m se začala stahovat mračna. Ve vzrušené době po j e h o
pokusu ho oslovil časopis Motion Picture Daily, j e h o ž reportér se zeptal,
v kterém kině svůj původní experiment s p o p c o r n e m uskutečnil. Vicary
Pozornost soudu se mezitím soustředila na podprahové informace.
mu prozradil j m é n o kina ve Fort L e e ve státě N e w Jersey. K d y ž však
O p r a v d u existovaly? Přestože C B S dostala o d soudu příkaz odevzdat
reportér zavolal manažerovi tohoto biografu, bylo mu řečeno, že b ě h e m
všechny originální nahrávky alba, dokázali její zaměstnanci najít originál
posledního roku k ž á d n é m u nárůstu prodeje popcornu ani koly nedošlo.
p o u z e jediné písně. S h o d o u n á h o d šlo o „Better By You, Better Than M e " .
Stále se pohybovaly na běžné úrovni.
B y l zapůjčen několika nahrávacím studiím, k d e ho technici rozčlenili na
N a j a ř e 1 9 5 8 s e rozhodl celou záležitost p r o z k o u m a t student H o f s t r a
základní prvky, aby se poté pokusili nalézt skryté vzkazy. J e n ž e na žádné
C o l l e g e na L o n g Islandu, Stuart R o g e r s . Z Motion Picture Daily se d o ­
ze stop se nepodařilo zvuk izolovat, c o ž naznačovalo, že je p o u z e výsled­
zvěděl místo, kde k pokusu J e z t e p o p c o r n " došlo, nasedl do svého sedanu
k e m několika zvuků, které společně vytvářejí cosi, co zní jako „Udělej to!",
plymouth z roku 1949 a urazil třicet mil za řeku H u d s o n do F o r t L e e .
nikoliv tedy záměrně umístěným v z k a z e m .
K i n o b e z problémů našel a zaklepal na dveře. R o g e r s , který se později stal
Na t o m však nezáleželo. Zvuk, který zněl j a k o „Udělej to!" byl na d e s ­
profesorem marketingu na univerzitě v Denveru, okamžitě vycítil podraz.
ce zřetelně slyšet. I kdyby do nahrávky nebyl vložen záměrně, C B S byla
Vicary tvrdil, že podprahová sdělení promítl b ě h e m šesti týdnů 45 6 9 9
za album zodpovědná a musela čelit skutečnosti, že i p o k u d se jednalo
lidem. J e n ž e do kina by se jich za uvedenou dobu tolik nemohlo vejít.
o náhodu, přiměl vzkaz dva chlapce, aby se zastřelili. Teprve teď se r o z ­
Rogers se zaměřil na manažera kina. J a k to bylo s tím p o k u s e m ? " zeptal
hořel skutečný spor.
se. manažer j e n pokrčil rameny. N i c p r ý o t o m nevěděl.*
J a k bylo zřejmé j i ž od s a m é h o počátku, výsledek soudní pře záležel
Z d á l o se, ž e J e z t e p o p c o r n " byl pouhý podvod.
na t o m , která ze stran p o d á přesvědčivější vědeckou teorii ohledně vli­
N á s l e d n é zkoušky podprahových reklam brzy prokázaly, že technika
vů podprahových stimulů. B y l o tedy nezbytné podívat se do minulosti
není ani trochu úspěšná. B ě h e m j e d n o h o z n á m é h o testu kanadská t e ­
fenoménu podprahových stimulů a oddělit fakta od fikcí. B r z y se stalo
levizní společnost zařadila do zábavného pořadu v neděli večer 352krát
zřejmým, že původ podprahových stimulů není ani zdaleka tak jasný, j a k
p o d p r a h o v o u výzvu „Zatelefonujte". T a k ř k a pět set diváků se poté svěřilo,
by se m o h l o na první pohled zdát.
že cítili b u ď hlad, nebo žízeň. Nezavolal ani jediný.
V roce 1 9 5 7 J a m e s Vicary sdělil americkému tisku, že se mu p o m o c í
V polovině roku 1958 noviny otevřeně psaly o t o m , že neexistují d ů ­
podprahových zábleskových sdělení podařilo zvýšit v kině v N e w Jersey
kazy účinků podprahové reklamy.** Poté vše tajuplně utichlo. V červnu si
prodej popcornu a koly. Uprostřed mediální k a m p a n ě , která následovala,
J a m e s Vicary sbalil věci a zmizel.
byl vyzván výborem N a d a c e pro výzkum reklamy k předvedení své tech­
niky v N e w Yorku p o d d o h l e d e m A m e r i c k é k o m o r y psychologů. Předve­
dení se však nezdařilo.
Nedlouho poté byl Vicary znovu vyzván, aby svou techniku d e m o n ­
stroval, tentokrát Federální komisi pro komunikace ve Washingtonu D. C.
V lednu 1958 se sešlo publikum, j e h o ž součást tvořila řada kongresmanů,
zástupců regulačních úřadů a novinářů. Do promítání byla zahrnuta i p o d prahová výzva J e z t e popcorn", na konci představení se však nic nestalo.
N i k d o neměl tušení, co by měl vlastně jíst. Jedinou osobou, která se d o -
* Mnoho vědců se na Patentovém úřadu U S A pídilo po žádosti o udělení patentu na
Vicaryho tachystoskop. Ani patent, ani žádost nebyly nikdy nalezeny.
** Po provedení několika vlastních zkoušek v kině v Alexandrii ve státě Virginia se k tomuto
názoru přiklonila i C I A . Podle jejího zaměstnance Williama R. Corsona byla výzva „Ku­
pujte popcorn" zobrazována během řady večerů civilním divákům. Místo aby se vzkazem
řídili, diváci tvořili fronty před pítkem. Na jaře 1958 C I A dospěla k závěru, že „ve Vicaryho
logice je možné nalézt řadu chyb". Zajímavé bylo, že na některé lidi může podprahová
reklama zabírat, zatímco jiní udělají přesný opak toho, co by podle přání zadavatele dělat
měli. Existovalo tudíž tolik proměnných faktorů, že „provozní využitelnost této techniky je
výrazně omezená".
O čtyři roky později Vicaryho vystopoval časopis Advertising Age
J a k tvrdil, všechna heavymetalová h u d b a je o sebevraždě. „Ty skupiny si
a reportér ho přemluvil k rozhovoru o pokusu J e z t e popcorn". B ě h e m
s tímhle n á m ě t e m pohrávaly," vysvětloval m i . „ D ě t i o t o m věděly. Jejich
rozhovoru Vicary prohlásil, že v roce 1 9 5 7 došlo k předčasnému úniku
rodiče ale neměli sebemenší podezření!"
informací a že ho předčasný zájem tisku přinutil, aby své závěry zveřejnil
A b y se o heavy metalu dozvěděl víc, navštívil K e y koncerty J u d a s
dříve, než měl v úmyslu. Poté učinil překvapivé doznání: J e š t ě horší n e ž
Priest v S a c r a m e n t u a na Texaské univerzitě. Zaujal ho rozsah satanis-
načasování však byla skutečnost, že j s m e neprovedli v podstatě žádný vý­
tických symbolů. C e l é koncerty, uvědomil si, byly „ceremonií víry". Z p ě ­
z k u m kromě toho, který byl nutný pro p o d á n í žádosti o patent. M ě l i j s m e
vák skupiny předstupoval před fanoušky v úzkých kožených kalhotách
k dispozici jen malý objem dat, příliš malý, aby dávala nějaký smysl. A to,
s ocasem. „Všichni samozřejmě vědí, že ďábel má o c a s . " D ě t i v publiku
co j s m e měli k dispozici, nemělo být použito k propagaci."
ho zdravily zvedáním pěstí nad hlavu, přičemž měly vztyčené ukazováčky
Odhalení, že „neprovedli v podstatě žádný výzkum", by podle všeho
mělo přispět k t o m u , že se na celou záležitost z a p o m e n e . J e n ž e se tak
a malíčky j a k o rohy, znak ďábla. Č l e n o v é skupiny se shlukli u motocyklu
a bičovali ho, všude byla spousta lebek.
nestalo. Vicaryho pokus udeřil na citlivou strunu. L i d e m se to líbilo. Z a ­
Z a t í m c o K e y obdivoval rozměry tohoto divadla, počítal, kolik musela
tímco tedy debata v o d b o r n é m tisku ustala, celý příběh se přesunul do
celá scéna stát. Po určitých rešerších dospěl k názoru, že se pohybuje v o b ­
nedělních barevných příloh, populárněvědeckých časopisů a později i do
lasti zhruba půl milionu dolarů. Podle j e h o slov C B S vlastnila dvanáct
oblasti fám. Podprahová reklama tedy m o h l a p o m a l u zajít na úbytě, kdy­
takovýchto skupin. „ N i k d o v celé historii lidstva," ujišťoval m ě , „nevydělal
by se o deset let později neobjevil j i n ý podivínský vědec, který ji vzkřísil
t o l i k j a k o C B S na téhle věci s heavymetalem."
z úplně nového a zajímavého úhlu pohledu.
Pomineme-li určitou nadsázku, K e y m á pravdu. C B S produkovala J u ­
das Priest za j e d i n ý m cílem: vydělat peníze. S p o u s t u peněz. A když je řeč
o milionech dolarů, je jasné, že firma udělá pro maximální zhodnocení
své investice cokoliv. J e - l i m o ž n é zvýšit prodej alb podstrčením p o d p r a -
S doktorem W i l s o n e m B r i a n e m K e y e m j s e m se sešel v červenci 2 0 0 5
hových sdělení do písní skupiny, proč by to pro tolik p e n ě z neudělali? K e y
u něho d o m a , kousek na j i h od R e n a . N ě j a k o u d o b u mi trvalo, než j s e m
v š a k na tuto záležitost ve svých knihách poukazoval už více n e ž třicet let.
ho našel. Z j e h o čtyř knih o podprahové reklamě byly tři vyprodané
Obvykle je ale používá j e n j a k o předehru k dalším vývodům, které se j i ž
a vydavatelé čtvrté neměli ponětí, k d e jejich autor bydlí. Z á s t u p c e j e d n é
pohybují daleko za hranicí spekulací.
společnosti mi dokonce tvrdil, že j i ž zemřel. Následně se však ukázalo, že
to není pravda, Keyovi j s e m zatelefonoval a domluvili j s m e si schůzku.
Key j e přesvědčený, ž e pokus J e z t e p o p c o r n " J a m e s e V i c a r y h o jen
škrábl povrch fenoménu podprahového vnímání. Podle j e h o názoru V i ­
W i l s o n K e y m á i m p o z a n t n í postavu s n o h a m a d o O , c o ž j e podle j e h o
cary m á l e m nechtěně vyzradil j e d n u z největších konspirací naší doby:
slov následek celoživotní záliby v parašutismu. Na sponě j e h o koženého
používání podprahových reklam k vytváření neuvěřitelných zisků n a d ­
pásku j e hrdě vyražen nápis M E N S A . M á veliké ruce, dohola oholenou
národních marketingových korporací po celém světě. S v o u teorii rozvedl
hlavu a měří hodně přes metr o s m d e s á t . D o k o n c e i ve svých osmdesáti
ve čtyřech knihách, z nichž přinejmenším tři se staly celosvětovými best­
letech určitě nepatří k lidem, s n i m i ž by bylo radno se prát. Naneštěstí
sellery. Právě díky n ě m u j s m e se o podprahové reklamě dozvěděli a díky
j s e m se obával, že v určitém okamžiku našeho setkání k tomu dojde.
n ě m u v ní většina světa stále věří.
Zamířili j s m e do místní restaurace, kterou doporučil a která se ukáza­
la být provozovnou K e n t u c k y Fried C h i c k e n . C e s t o u v j e h o autě velikosti
***
několika spojených klavírů se rozpovídal o případu skupiny J u d a s Priest.
Rekl, že v okamžiku, kdy si poprvé poslechl album Stained Class, bylo mu
W i l s o n K e y na podprahovou reklamu poprvé narazil p o č á t k e m 7 0 . let,
j a s n é , že je na n ě m cosi divného. C e l á nálada alba vyzývala k sebevraždě.
tedy v d o b ě , kdy byl profesorem studií masové komunikace na University
of Western O n t a r i o v K a n a d ě . Přednášel tam řadu předmětů včetně žur­
knihu nazvanou Podprahové svádění. Uváděl v ní, že j e n na reklamu je ve
nalistiky, u m ě n í a příležitostně i psychologie. J e d n o h o dne si uprostřed
Spojených státech vydávána částka ve výši 20 miliard dolarů. Její „ p o d ­
přednášky cosi uvědomil. „První, alespoň myslím, byla ilustrace v časopise
statný díl" přitom byl určen na reklamu podprahovou. O b ě t í podprahové
Esquire," říká. Přednášel j s e m právě o článku uvnitř, který se týkal j e d ­
manipulace se stal každý.
noho z beatnických básníků té doby. A podíval j s e m se také na ilustraci.
K e y zároveň věděl, j a k svou věc efektivně podat. Byl profesorem na
M y s l í m , že na ní byl on, j e n vzhůru n o h a m a . A za ním v knihovně j s e m
uznávané univerzitě a uměl přesvědčivě psát. Podle vlastních slov v l a b o ­
na poličce uviděl ztopořený penis. O b e š e l j s e m stůl a pomyslel si: J e ž í š i ,
ratorních p o d m í n k á c h na studentech otestoval stovky reklam a dokázal,
tohle by t a m přece být nemělo!'"
že podprahová reklama funguje. Například reklama na gin G i l b e y ' s , zve­
Key začal bedlivě z k o u m a t inzeráty v novinách a časopisech, různě je
řejněná nejprve v časopisu Time, u studentů v laboratorních p o d m í n k á c h
otáčel nebo se na ně díval proti světlu. Rozostřoval pohled a pozorně si
vyvolávala pocity sahající od „nepříjemných", přes „svým z p ů s o b e m o d ­
je prohlížel. Věděl, že je v nich ještě něco. K d e ? Č í m více se po p o d p r a ­
puzující" až po „ohavné až zrůdné". Teprve po skončení pokusu byli vy­
hových obrazech pídil, tím více jich nacházel. B ě h e m tří měsíců nashro­
zváni, aby se podívali na kostky ledu ve sklenici s g i n e m , kde bylo ukryto
máždil ve své kanceláři více n e ž půl metru vysokou hromadu časopisů. Na
znázornění orgií, j i c h ž se účastní tři ženy a dva muži. K a ž d á kostka ledu
p o m o c si vybral několik studentů. „Zaujal j s e m j e , " vzpomíná, „Pro ně to
v inzerátu v sobě ukrývala slovo S E X .
bylo j a k o podílet se na revoluci." P a k učinil klíčový objev: „Šlo o S E X . "
Využití sexu bylo ve své podstatě neuvěřitelně j e d n o d u c h é . V l o ž e ­
ním
Keyovým mistrovským k o u s k e m však bylo, že do své knihy vložil f o ­
tografie. Čtenáři, kteří si koupili výtisk Podprahového svádění mohli p r o ­
skrytých sexuálně orientovaných motivů zadavatelé reklam nutili
z k o u m a t skutečné reklamy na C i n z a n o , Playboy, Sprite, Chivas Regál,
potenciální zákazníky, aby si jejich výrobků všimli. Ztopořený penis tady,
Bacardi a cigarety C a m e l a pokusit se na nich najít prsy, penisy a slovo
svůdně ňadro j i n d e , jestliže byly chytře zamaskovány, čtenáři časopisů si
S E X . K d y ž s e j i m t o nepodařilo, K e y j i m vysvětlil, kde mají hledat.
nevšimli, že je něco v nepořádku. A v š a k jejich podvědomí, které bylo na
Podprahové svádění se okamžitě stalo bestsellerem. Výsledkem podle
p o d o b n é podprahové podněty naladěno, je zaznamenalo. Podprahová s e ­
Keyových slov bylo, že se proti n ě m u na univerzitě v z e d m u l a vlna žárli­
xuálně orientovaná zobrazení přitahovala pozornost p o d v ě d o m ě , stejně
vosti. Od akademiků se nečekalo, že b u d o u psát bestsellery. M ě l i vytvářet
j a k o otáčela hlavami m u ž ů za dívkami v minisukních na ulici. Čtenáři
objemné bichle, které nikdo nečte. Krátce po vydání knihy mu bylo o z n á ­
prostě byli k takovéto reakci biologicky naprogramováni.
meno, že by měl z fakulty odejít. Vznikl tak problém. K e y nedávno získal
Zadavatelé reklam v š a k ve svých sděleních nepoužívali j e n obrázky
definitivu, c o ž v p o d s t a t ě znamenalo, že n e m o h l být vyhozen.
pohlavních orgánů. Zjistili také, že p í s m e n a S - E - X ukrytá v reklamě, vy­
Je těžké zjistit, co se v kuloárech University of Western O n t a r i o o d e ­
volávají stejnou reakci. Přestože je čtenáři nevnímají, jejich p o d v ě d o m í
hrávalo. M o ž n á má K e y pravdu a j e h o kolegové na něho skutečně žárlili.
si jich všimne a upozorní j e , že se děje něco pikantního. Nejlepší bude si
Stejně tak je ale m o ž n é , že prestižní akademická instituce nehodlala n e ­
výrobek koupit.
chat ohrozit svou pověst člověkem, který tou d o b o u viděl pornografické
K e y uznává, že J a m e s Vicary a Vance Packard dospěli k t é m u ž objevu,
obrazy j i ž úplně všude. S á m přiznává, že například bral studenty ven, n e ­
neměli ovšem potřebné zkušenosti. On však prošel výcvikem v US Army,
chával je lehnout si na trávník a hledat lechtivé obrázky v mracích. „ U ž a s l
kde nějakou d o b u „pracoval pro rozvědku". Za druhé světové války měl na
byste," směje se dnes, „jaké sprosťárny n á m plují nad hlavami!" K e y n a k o ­
starosti interpretaci fotografií z leteckého průzkumu a bylo mu řečeno, že
nec dostal nezdaněných 64 tisíc dolarů, aby z univerzity odešel.
když něco vypadá příliš normálně nebo příliš dobře, z n a m e n á to, že se mu
„někdo snaží věšet bulíky na nos". N i č e m u se nesmělo věřit.
Podprahové svádění následovaly knihy Sexploatace médii,
Věk manipu­
lace a Orgie na talíři s ústřicemi. Poslední titul se odvolával na reklamu re­
R e k l a m n í agentury s K e y e m a j e h o výcvikem vojenského rozvědčíka
staurace H o w a r d a J o h n s o n a , na níž byl vyobrazen talíř smažených ústřic.
nepočítaly, takže je velmi zaskočilo, k d y ž v roce 1973 vydal svou první
K e y došel k závěru, že na talíři je m o ž n é nalézt devět lidských postav
bavících se orgiemi - s oslem. Ve všech případech šlo o totéž, někdy však
pivé. Podle Keye byl v j e d n o m okamžiku dotázán na své náboženství.
byly argumenty p o n ě k u d přitažené za vlasy. Například cigarety značky
O d m í t l odpovědět. Na otázku proč prohlásil, že do toho soudu nic není,
K e n t byly podle Keye úspěšné především proto, že stačilo p í s m e n o E z a ­
a odvolal se na Pátý dodatek. Na soudce W h i t e h e a d a tím dobrý dojem
měnit za U, a dostali jste slovo s úplně j i n ý m významem (tj. fonetický pře­
zaručeně neudělal. V jídelně Kentucky Fried C h i c k e n K e y s hořkos­
pis vulgárního označení ženských pohlavních orgánů, pozn. překladatele).
tí vzpomínal, j a k ý byl W h i t e h e a d „zkurvysyn". ( W h i t e h e a d se zdráhal
Puberťáci si s oblibou kupují Playboy údajně nikoliv kvůli pěkně stavěným
o svých pocitech z Keye hovořit na z á z n a m . K d y ž j s e m na něho přitlačil,
nahotinkám, ale proto, že je vyšperkován podprahovými obrazy, a katalog
odmlčel se, chvíli přemýšlel a nakonec prohlásil: „ N a doktora Keye se
zásilkového o b c h o d u Sears zjevně obsahuje „fascinující perverznosti".
pamatuji." P a k zmlkl a významně zvedl obočí.)
J a k K e y b ě h e m svých výzkumů senzačně zjistil, podprahová zobra­
S takovýmto o d b o r n ý m svědkem bylo j a s n é , že rodiny Vanceových
zení nebyla ničím novým ani nepatřila výlučně do arzenálu reklamních
a Belknapových b u d o u potřebovat, aby je u soudu podpořili jiní vědci.
agentur. Použil je M i c h e l a n g e l o stejně j a k o Picasso, R e m b r a n d t a T i z i a n .
J a k o alternativu zvolili osobu, která byla naprostým Keyovým o p a k e m .
A m e r i c k á pětidolarová bankovka m ě l a ve vousech A b r a h a m a Lincolna
D o k t o r H o w a r d Shevrin, profesor psychologie na M i c h i g a n s k é státní
vložené slovo S E X . A s i nejslavnějším se stalo Keyovo zjištění, že sušenky
univerzitě, patřil k předním světovým o d b o r n í k ů m na podprahové vní­
Půtz od firmy N a b i s c o mají výraz S E X „vpečený" dvanáctkrát na každé
mání. U s o u d u Shevrin vysvětlil, že nehledě na spoustu nesmyslů, které
straně, ve všech případech se s a m o z ř e j m ě jednalo o vědecké poznatky.
se o tomto f e n o m é n u píší v tisku, m o h o u podprahové signály skutečně
***
mít určitý vliv a existuje dlouhý s e z n a m odborných publikací, které to
dokládají.
Shevrin dokazoval, že podprahové příkazy j s o u efektivní proto, že
V procesu se skupinou J u d a s Priest byl K e y prvním o d b o r n ý m svěd­
jejich příjemce n e d o k á ž e zjistit jejich z d r o j . Jestliže j e n á m příkaz d á n
k e m , který přišel na řadu. Byl to právě on, kdo si všiml podprahových
přímo, m ů ž e m e posoudit, z d a dává, nebo nedává smysl, z d a j d e o dobrý
zobrazení na přebalu alba a k d o doporučil album p r o z k o u m a t , z d a se
nápad, a je tudíž vhodné ho uposlechnout. Jestliže však přijde zdánli­
v něm nevyskytují p o d p r a h o v á audio sdělení. U soudu ukázal svou video­
vě odnikud, zaútočí na p o d v ě d o m í a obejde tak mechanismus logického
nahrávku koncertu J u d a s Priest, na níž dokazoval, že muzikanti mastur-
myšlení. Pro příjemce se p a k podprahový příkaz jeví j a k o důsledek r o z ­
bují se svými kytarami, zatímco nadšené publikum předvádí satanistická
hodnutí, které učinil s á m .
gesta. Zároveň předložil některé příklady ze své sbírky podprahových re­
Přestože si právníci C B S uvědomovali, že Shevrinova odbornost je
klam. Na nich ukázal ukryté lebky, felaci, postavy Krista, sténající m u ž e ,
nezpochybnitelná, nedělalo j i m problém dát dohromady triumvirát vyso­
varlata a penis na krabičce cigaret C a m e l . S o u d c e však nepřesvědčil.
ce vážených psychologů, kteří napadli většinu toho, co řekl. T i m M o o r e
Pro W i l s o n a Keye znamenal soudcův skepticismus, že je soud vůči
z University of T o r o n t o dosvědčil, že řada p o k u s ů ohledně podprahových
němu předpojatý. „ S o u d c e dával od prvního dne najevo předsudky proti
příkazů byla z vědeckého hlediska chybná a že ty, které byly prováděny
n á m , " vzpomínal b ě h e m o b ě d a . „Především proti m n ě ! Už j s e m u soudu
vědecky správně, nikdy neprokázaly, že p o d p r a h o v á sdělení mají takovou
j a k o odborný svědek několikrát byl a nehodlal j s e m si od těchhle lidí
účinnost, aby přinutily kohokoliv udělat cokoliv konkrétního. A n t h o n y
nechat nic líbit. Neustále po m n ě chtěli, abych odpovídal ano, nebo ne.
Pratkanis z University of California p o d přísahou prohlásil, že p o d p r a ­
Rekl j s e m : .Podívejte, j s e m psycholog a takhle prostě nepracuju. N e z n á m
hové příkazy j s o u velmi pochybné. A b y své tvrzení doložil, zmínil pokusy,
j e d i n o u otázku ohledně lidského chování, na kterou by se dalo j e d n o d u š e
b ě h e m nichž pouštěl p o k u s n ý m o s o b á m pásky pro samouky s p o d p r a h o ­
odpovědět ano, nebo ne. T a k j e d n o d u c h é to není.' T a k ž e mi soudce při­
vými sděleními, aniž by j i m o jejich skutečném obsahu řekl. Pokusné o s o ­
n e j m e n š í m j e d n o u vyhrožoval trestem z a pohrdání s o u d e m . "
by, které se domnívaly, že poslouchají pásky, které j i m mají p o m o c i zvýšit
Ze mezi soudcem a K e y e m vzniklo napětí, není zřejmě nijak překva-
sebevědomí, tvrdily, že se cítí sebejistější, i když nahrávky, které slyšely,
***
měly zlepšit jejich p a m ě ť . N á s l e d n é testy ukázaly, že nedošlo ke zlepšení
ani paměti, ani sebedůvěry.
J a k o poslední se D o n R e a d z L e t h b r i d g e s k é univerzity zabýval o t á z ­
Před s o u d e m se objevil další důkaz. Po propuštění z nemocnice v roce
kou zpětných nahrávek. Popsal pokus, b ě h e m něhož přehrával zpětné n a ­
1986 J a m e s mluvil se svou školní poradkyní S u s a n R u s k o v o u . R u s k o -
hrávky dobrovolníkům z univerzity, kteří j i m do j e d n o h o nebyli schopni
vá soudu řekla, že těsně před střelbou chlapci poslouchali album Stained
porozumět. Ve skutečnosti nedokázali ani určit, z d a šlo o tvrzení, nebo
Class a k t o m u si prozpěvovali „ T a k to udělej". „ N a p r o s t o j a s n ě si p a ­
otázky, ani z d a se věty skládaly ze skutečných slov, nebo j e n z blábolení.
matuji, j a k to říkal, protože to několikrát zopakoval," uvedla. „Bylo to
Při j i n é m pokusu, který m ě l šance studentů zvýšit, nebyli tito schopní říct,
j e d n o z témat, které se neustále vracelo. Z e p t a l a j s e m se: ,Proč, proč j s t e se
z d a si právě vyslechli křesťanské, satanistické, nebo pornografické texty,
rozhodli spáchat sebevraždu? Na co j s t e mysleli? Co se stalo?' T a k mi ten
nebo j e n obyčejné ukolébavky.
den popsal: ,A p a k j s m e dostali zprávu. Říkala, ať to prostě uděláme.'"
Ze všech svědků však soudce nejspíš nejvíce věřil Shevrinovi. A zřej­
R o z h o v o r Ručkové s J a m e s e m se odehrál v roce 1 9 8 6 , dva roky před­
mě pro to měl důvod. A n o , p o d p r a h o v á sdělení m o h o u mít j e n omezený
tím, než se objevila otázka podprahového sdělení. Neexistoval způsob, j a k
vliv, m o ž n á nepředvídatelný a m o ž n á j e n nepatrný. V ž á d n é m případě
by tehdy m o h l J a m e s vědět, že se na albu nějaké ukrývalo, j e h o slova však
n e m o h o u lidi přinutit k t o m u , aby spáchali sebevraždu. J e n ž e ti chlapci už
dokazovala, že ho vnímal.
sebevražedné sklony měli. Co když stačilo j e n drobné postrčení v p o d o b ě
Pro rodiny Vanceových a Belknapových i pro jejich právníky šlo
příkazu „Udělej to!", které je postrčilo přes hranu propasti? Podle soudce
o jasný důkaz, že zpráva existovala a že ji chlapci zaslechli. Přestože to
to bylo technicky m o ž n é . *
však znělo velmi přesvědčivě, znamenalo toto svědectví závažné narušení
T i m Post při z p ě t n é m pohledu objasňuje Shevrinovu teorii takto:
jejich argumentace. Jejich vlastní svědek, H o w a r d Shevrin, dosvědčil, že
O b a chlapci byli těžce psychicky narušení. Za to skupina J u d a s Priest
p o d p r a h o v á sdělení j s o u efektivní především proto, že j s o u podprahová,
samozřejmě nemohla. Za to, co se stalo pak, však mohla. J a m e s s R a y e m
a nemůžete je tedy slyšet. Jestliže však byla pravda, co řekl J a m e s paní
v podstatě stáli na mostě a přemýšleli o t o m , že z něho skočí," říká, „na­
Ruskové o t o m , že zprávu zaslechli, p a k nemohla být podprahová. J e h o
cházeli se v jakési zóně. A právě v této chvíli by se měl objevit váš farář, ra­
m o z e k měl být schopen ji posoudit, v ě d o m ě ji zhodnotit a o d m í t n o u t .
bín, matka, policista, prostě kdokoliv, k d o j d e kolem, a říct: ,Ne. Nedělejte
Podprahová sdělení, která jsou slyšet, nejsou podprahovými sděleními.
to. Stojí za to žít. Slezte dolů a neskákejte.' To poslední, co potřebovali,
byl někdo, kdo se připlíží z e z a d u a řekne: .Udělej to!'"
O p r a v d u R a y a J a m e s slyšeli „Udělej to!", nebo, j a k dosvědčila paní
R u s k o v á , „ T a k to udělej!"? Je těžké si představit, j a k by se něco p o d o b ­
V t o m t o p o d á n í to zní pravděpodobně, že? N e h l e d ě na skutečnost, že
ného dalo dokázat. Jestliže tvrdil, že příkaz slyšeli, p a k nebyl podprahový
pokus J a m e s e Vicaryho s p o p c o r n e m byl zfalšovaný, i na svědectví R e a d a ,
a nemohl j i m nijak uškodit. Pakliže ho neslyšeli, nikdy by nepoznal, že ho
M o o r e a a Pratkanise, stála C B S před p r o b l é m e m , že obvinění bylo d o ­
ovlivnil, takže by neexistoval jediný d ů k a z , že je podprahové sdělení k č e -
statečně uvěřitelné.
mukoliv přinutilo. Ať tak, nebo tak, o b a chlapci pili a užívali drogy a o b a
j i ž byli po smrti, kdo tedy mohl vědět, co onoho dne skutečně slyšeli?
Z d á se, že u soudu si souvislosti výpovědi paní R u s k o v é nikdo neuvě­
* Shervin při procesu dosvědčil, že proběhly „stovky" pokusů prokazujících, že podprahové
příkazy mohou vyvolat konkrétní činy, přičemž citoval řadu vědeckých článků, které jeho
tvrzení podporovaly. Další odborníci však jeho přesvědčení nesdíleli. „Nic z předloženého
neprokázalo cokoliv, co by svědčilo o schopnosti podprahových výzev ovlivňovat motivy
jednání," tvrdí dnes T i m Moore. Shervinovo svědectví podle Moorea naopak ve své době
vyvolalo v akademických kruzích údiv, protože „neodpovídalo tomu, co jsme o možném
vlivu podprahové stimulace věděli". Poskytnout rozhovor pro tuto knihu však odmíd.
domil, zněla však přesvědčivě a podpořila d o j e m , že C B S prohrává souboj
s veřejným m í n ě n í m a že nejspíš prohraje i soudní spor. C B S v š a k měla
ještě j e d n u tajnou zbraň v osobě svědka žaloby W i l s o n a B r i a n a Keye.
J a k soudní líčení pokračovalo, M c K e n n a i Post stále intenzivněji
zvažovali, z d a mají Keye na lavici svědků vůbec předvolat. B y l o j a s n é ,
že soudce ho n e m á rád. Post s ním nechtěl mít nic společného: „Key,"
vzpomíná, „byl j a s n ě m i m o hru." Právníci C B S by ho roztrhali na kusy.
M c K e n n a s tímto názorem souhlasil, zároveň si však uvědomoval, že je
Peterson: A věříte, že to americká vláda udělala záměrně? N e b o tis­
kárna cenin?
velkým Keyovým dlužníkem. Byl to právě Key, kdo ho navedl na správ­
Key: A n o .
nou stopu. R o z h o d l se ho tedy předvolat.
Peterson: T o t é ž se stalo v K a n a d ě s kanadskou měnou?
Na soudce W h i t e h e a d a toto rozhodnutí žádný dojem neudělalo, při­
volal si právní zástupce a oznámil j i m , že nedopustí, aby se soudní jednání
zvrtlo ve frašku. Všechno, co K e y j a k o odborný svědek řekl, mělo být
Key: J i s t ě .
Peterson: Víte, že slovo S E X se objevuje i na sušenkách R i t z , na obou
stranách, a že je tam vypékají pekaři N a b i s c a ?
vymazáno. Poté si pozval zástupce C B S a informoval j e , že se v Keyově
Key: A n o .
případě nemusí zdržovat křížovým výslechem. K celému j e h o svědectví
Peterson: J s t e přesvědčený, že vydavatel na titulní stránce časopisu
se nebude přihlížet. J e n ž e Bili Peterson, který případ za C B S vedl, nebyl
Time používá podprahová zobrazení?
ochotný nechat si uniknout příležitost k získání několika b o d ů k dobru.
Key: A n o , ano.
„Obvinit vládu z propagování dolarů tím, že na ně umístí nápis S E X ? "
Peterson: Je to stejné s jídelníčky hotelů Hilton?
směje se. „ A výrobce sušenek R i t z , ž e n a n ě nechává vypéct slovo S E X ?
Key: A n o .
Z a š l o to tak daleko, že j s m e ho skutečně toužili podrobit křížovému vý­
Peterson: A s jídelníčky restaurací H o w a r d J o h n s o n ?
slechu, abychom získali publicitu. A ukázali světu, že j d e o bláznivý pří­
Key: A n o .
pad. Ze m á m e co do činění s b a n d o u šílenců."
Peterson: Učebnice pro základní školy?
Keyovi se do dalšího boje nechtělo, protože vycítil, že soudce mu není
Key: A n o , ano.
nakloněný, a navíc mu právě vyšla nová kniha. K d y ž se dozvěděl, že se
Peterson: K a t a l o g y od Searse?
soudce W h i t e h e a d chystá vyškrtnout j e h o svědectví ze zápisu, prohlásil:
Key: A n o , určitě.
„Sakra! To je přece potlačování d ů k a z ů . " Ve skutečnosti však překvapený
Peterson: Večerní zprávy N B C ?
nebyl. P o d o b n ý m ústrkům byl vystaven po celý svůj život.
N e ž se 2 9 . března 1 9 9 0 ocitl na lavici svědků, byl připravený pustit
se do boje. M ě l několik věcí, které chtěl k případu sdělit. N e d o s t a l však
Key: A n o . Před nějakou d o b o u .
Peterson: A nachází se to, co považujete za podprahová sdělení, také
na přebalu vaší knihy Podprahové svádění?
příležitost. Křížového výslechu se ujal Bili Peterson. Následuje takřka d o ­
Key: A n o , s a m o z ř e j m ě .
slovný zápis:
L y n c h o v á (za žalobce): C t i h o d n o s t i , myslím, že výslech zašel příliš
daleko od...
Peterson: Vy jste, pane Keyi, našel p o d p r a h o v á sdělení i v M i c h e l a n gelových freskách v Sixtinské kapli, že?
S o u d : D o m n í v á m se, paní Lynchová, že výslech je veden řádně.
Peterson: T o j e vše, C t i h o d n o s t i .
Key: A n o .
Peterson: T a k é j s t e objevil p o d p r a h o v o u zprávu, konkrétně slovo S E X ,
na Rebmrandtově plátně v A m s t e r o d a m u . Je to tak?
Key: A n o .
Peterson: T o t é ž se týká i T i z i a n a ?
Pro to, co se b ě h e m křížového výslechu odehrálo, m o ž n á existuje
právnický výraz. Co takhle „semletí"?
***
Key: A n o .
Peterson: N a š e l jste výraz S E X z a k o m p o n o v a n ý d o Lincolnových
vousů na pětidolarové bankovce?
Key: A n o .
2 4 . srpna 1 9 9 0 soudce W h i t e h e a d oznámil rozsudek. U z n a l sice, že
při prvním poslechu písně „Better By You, Better Than M e " zaslechl zvuk,
který zněl j a k o příkaz „Udělej to!", přesto ho však vzhledem k t o m u , že
„UDĚLEJ TO!": J A M E S , RAY A DEPTH MEN
se ho nepodařilo ve zvukových laboratořích izolovat, považoval spíše za
* * *
náhodný. Navíc, ačkoliv uznával, že p o d p r a h o v á stimulace m ů ž e být v ně­
kterých případech účinná, dospěl k závěru, že věda neprokázala její m o ž ­
O dvacet let později se Post a M c K e n n a k celé události staví filoso­
ný vliv v tak konkrétním smyslu, že by m o h l a někoho přimět ke spáchání
ficky. M c K e n n a cítí, že bitvu tenkrát vyhráli: zpráva t a m skutečně byla
sebevraždy. Z těchto důvodů n e m o h l uznat, že „zpráva" měla významný
a zprávy takovéhoto druhu mohou člověka ovlivnit. A n o , vědě se n e p o d a ­
podíl na rozhodnutí chlapců se zabít. „Tento krok," svěřil se mi b ě h e m
řilo prokázat, že J a m e s a R a y spáchali sebevraždu proto, že poslouchali
oběda, „jsem udělat nemohl."
J u d a s Priest. „Jak je ale m o ž n é vyzkoušet, jestli se lidé p o d vlivem p o d p r a ­
C o v š a k udělat m o h l a také t a k učinil, bylo potrestat C B S z a c h o ­
hových pokynů sami nezabijí?" ptá se. „Strčit jich několik do místnosti,
vání b ě h e m p r o c e s u . S p o l e č n o s t byla vyzvána, aby o d e v z d a l a v í c e s t o -
pustit j i m podprahové příkazy a dívat se, kdo spáchá sebevraždu? T a k o v ý
p o u originální n a h r á v k u alba, c o ž j í trvalo celé roky. N a k o n e c přišla
pokus se nikdy nemůže uskutečnit. T a k ž e vědecky nepůjde nikdy proká­
s originální p á s k o u p o u z e k j e d n é p í s n i . To bylo nepřijatelné. N a v í c
zat, že můžete někoho p o m o c í podprahového ovlivňování k sebevraždě
z d e byla záležitost s e s o u k r o m ý m i detektivy č m u c h a j í c í m i k o l e m
dohnat. Vědecky to nikdo nikdy nedokáže. A v t o m j s m e selhali."
p r á v n í k ů obžaloby. V k o n e č n é m d ů s l e d k u uvalil s o u d c e W h i t e h e a d na
M c K e n n a má samozřejmě pravdu. Je nemyslitelné vzít partu nevyrov­
C B S správní p o k u t u z a z a d r ž o v á n í d ů k a z ů a n e v h o d n é chování v e výši
naných mladistvých a přehrávat j i m podprahové vzkazy, abychom zjistili,
čtyřiceti tisíc d o l a r ů .
z d a začnou páchat sebevraždy. V j e h o vývodech je však chyba. Předpoklá­
B ě h e m oběda v Kentucky Fried C h i c k e n byl W i l s o n K e y p o ­
dat, že je něco pravda, protože nemůžete prokázat, že to pravda není, zna­
měrně výřečný. W h i t e h e a d byl p o d l e j e h o slov „hluchý, němý a slepý"
mená prohřešek proti logice. N a p r o s t á většina vědeckých důkazů ohledně
a „podplacený C B S " (pro toto nařčení nicméně neexistuje jediný d ů ­
podprahové stimulace naznačuje, že tento fenomén prostě není dostatečně
kaz). Keyovo hodnocení soudce bylo p o m ě r n ě znevažující, stejně se
výrazný, aby mohl vykazovat tak silný vliv. Proč bychom měli na zákla­
však vyjádřil v podstatě o všech, k d o se procesu zúčastnili. T i m Post,
dě toho, že jakýsi pokus nebyl proveden, docházet k závěru, že by prokázal
právník rodiny Vanceových, byl údajně „nezkušený". S o u d y v R e n u
cosi, co by bylo v p ř í m é m rozporu se vším, co o určitém jevu víme?
zkorumpované.
K e n M c K e n n a , právník rodiny Belknapových,
ne­
Chybějící vědecky p o d l o ž e n é důkazy skutečnosti, že p o d p r a h o v á
byl „příliš chytrý ani bystrý a ke v š e m u ještě líný". O d b o r n ý svě­
stimulace vede k dostatečným výsledkům, zřejmě o b c h o d s p o d p r a h o -
d e k C B S , T i m M o o r e , byl „hloupý vtip, naprostý pitomec a nedouk".
vými produkty nijak neomezily. V desetiletí následujícím po procesu se
A p o k u d šlo o členy skupiny? K e y za nimi seděl v soudní síni a sledo­
skupinou J u d a s Priest se trh s p o d p r a h o v ý m i nahrávkami pro samouky
val, j a k si hrají na hlupáky. Byl si naprosto jistý, že frontman R o b H a l -
v U S A odhadoval na 50 milionů dolarů ročně. Pásky zjevně fungovaly
ford byl p o d vlivem drog. „Z celé té záležitosti udělali frašku," prohlásil.*
„jako píšťalka na psy, jejíž zvuk proniká p ř í m o do m o z k u " . Jejich poslech
V podstatě snad nebylo m o ž n é nalézt nikoho, na k o m by K e y nechal nit
p o m á h á lidem obnovit svou sebedůvěru, zlepšit si p a m ě ť , zbavit se akné
suchou.
nebo získat přítelkyni. J e d n a společnost dokonce nabízela pásky s p o d prahovým učebním p r o g r a m e m pro nenarozená embrya, které j i m měly
být přehrávány přes matčino břicho. J a k tvrdil j e d e n „odborník", děti se
* Shevrin při procesu dosvědčil, že proběhly „stovky" pokusů prokazujících, že podprahové
příkazy mohou vyvolat konkrétní činy, přičemž citoval řadu vědeckých článků, které jeho
tvrzení podporovaly. Další odborníci však jeho přesvědčení nesdíleli. „Nic z předloženého
neprokázalo cokoliv, co by svědčilo o schopnosti podprahových výzev ovlivňovat motivy
jednání," tvrdí dnes T i m Moore. Shevrinovo svědectví podle Moorea naopak ve své době
vyvolalo v akademických kruzích údiv, protože „neodpovídalo tomu, co jsme o možném
vlivu podprahové stimulace věděli". Poskytnout rozhovor pro tuto knihu však odmíd.
„poté rodí chytřejší a začínají dříve chodit".
V roce 1992 v reakci na bulvární informace o těchto výrobcích zveřejnila
Britská psychologická společnost zprávu, která měla celou záležitost uvést
na pravou míru: „Prostě a jednoduše nefungují. Neexistuje důkaz, že by
v obchodní síti dostupné nahrávky s podprahovým obsahem měly jakýkoliv
skutečný vliv na lidskou výkonnost. Jejich nákup proto nedoporučujeme."
Po dalších deseti letech se z d á , že se tyto nahrávky vytratily, aby je
Při z p ě t n é m pohledu na případ skupiny J u d a s Priest není těžké vy­
nahradila jejich modernější verze: podprahový počítačový software. P o d ­
stopovat příčiny tehdejších obav. V roce 1985 heavy metal vypadal j a k o
prahové p r o g r a m y pouštějí na váš monitor kratičké zprávy, které v á m
odporná, hlučná a nebezpečná hudba. Narazil na paniku církví vyvolanou
podle „odborníků" rozvinou fotografickou p a m ě ť , zlepší vaši sebedůvěru,
názorem, že děti j s o u bezbožné, která brzy eskalovala do přesvědčení, že
u m o ž n í v á m stát se úspěšným o b c h o d n í k e m , fantastickým milovníkem
vzývají Satana. R o d i č e dostali strach. P a k došlo k tragédii, při níž se z a ­
nebo si vypěstovat „dokonalou p a m ě ť , rychlý úsudek a sebevědomí agen­
střelili dva chlapci. A právě v t o m t o okamžiku se na scéně objevila pseu­
ta 0 0 7 " . Vzkazy, které na m o n i t o r u problesknou osmmilionkrát denně,
je dokonce m o ž n é synchronizovat s prací vašeho m o z k u . Podle j e d n o h o
inzerátu je takovýto p r o g r a m „osmadvacetkrát výkonnější než nahrávky
s podprahovými stimuly".
dověda podprahového vnímání a nabídla zjevně přijatelné vysvětlení. Vše
vypadalo velmi důvěryhodně. J e n ž e nebylo.
S a m o z ř e j m ě j s e m nečekal, že s tímto úhlem pohledu b u d e W i l s o n
K e y souhlasit. J e n ž e cestou zpátky k j e h o d o m u j s e m začínal být skep­
Všechno to zní hrozivě dokonale. N e n í ale osmadvacetkrát nula stále
tický z toho, co mi říkal. V roce 1 9 9 0 ho podle j e h o slov zaměstnaly
j e n nula? Padesát let po p o d v o d n é m p o k u s u přesvědčují důvěřivou a m e ­
zvláštní oddíly americké armády, aby navrhl pásky s podprahovými prvky,
rickou veřejnost, že p o d p r a h o v á reklama má zázračné účinky, a z d á se, že
které měly být přehrávány před sídlem papežského nuncia v P a n a m a C i t y
stále věříme, že to skutečně funguje.
a měly přimět M a n u e l a N o r i e g u vyjít ven. Stejná technika byla údajně
C a s od času někdo tuto techniku použije, aby zjistil, co se stane.
použita i při obléhání sekty ve W a c u . Věděl to, protože t a m zahlédl p o ­
Společnost Warner Bros přiznala, že film Exorcista obsahuje na něko­
tloukat se své z n á m é z j e d n o t e k D e l t a Force vydávající se za agenty D E A
lika místech zobrazení p o s m r t n é masky a že v Šíleném Maxovi použila
( D r u g E n f o r c e m e n t Administration) těsně předtím, n e ž místo vyletělo
stejnou techniku. V obou případech se z d á , že tím mělo dojít ke zvýšení
do vzduchu. P o d p r a h o v á zpráva ve W a c u zřejmě obsahovala výzvu ke ka­
napětí. V roce 2 0 0 0 N á r o d n í výbor republikánů zadal do televize reklamu
pitulaci v p o d á n í herce C h a r l t o n a H e s t o n a , protože j e h o hlas připomínal
s p o d p r a h o v ý m prvkem. Přes fotografii politika demokratů blikalo slovo
B o h a . Požádal j s e m Keye, aby mi řekl j m é n a j e h o kontaktů u zvláštních
„ K R Y S A " . Neexistuje d ů k a z , že by tato reklama kohokoliv přiměla z m ě ­
jednotek, abych si mohl j e h o příběh ověřit. O d m í t l mi je ale prozradit.
nit názor, výsledkem však byla široká vlna publicity, která republikánské
k a m p a n i zajistila výrazné m í s t o v novinách.
K e y byl zábavný společník a určitě hodný člověk, cítil j s e m však, že
j e h o paranoia p o d p r a h o v ý m i stimuly se vymkla kontrole. K r o m ě toho
Zároveň na každý případ skutečné podprahové stimulace existuje d e ­
ke m n ě nebyl tak docela upřímný. Vykládal mi, že má armádní výcvik,
set případů, kdy ji lidé zahlédli v místech, kde vůbec nebyla. Ve filmu
konkrétně u letectva. Tvrdil, že pracoval „u rozvědky", zatímco v životo­
Falešná hra s králíkem Rogerem se J e s s i c a Rabbitová na třech políčkách
pise se vydával za experta na „vztahy s veřejností". V t o m t é ž životopise
objeví b e z spodního prádla. Na nebi n a d scénou ve Lvím králi yt ve m r a ­
stálo, že má kvalifikaci j a k o letecký technik se specializací na „elektrické
cích vepsáno slovo S E X . F d m Aladdin od D i s n e y h o obsahuje větu, která
a elektrárenské stroje". O leteckém fotografickém p r ů z k u m u nikde není
přehraná pozpátku zní: „Všechny h o d n é děti se teď svléknou."
ani zmínka. T a k é mi řekl, dokonce dvakrát, že je doktorem psychologie.
Je to skutečně pravda? N e b o j e n výplod přehnané paranoidní předsta­
Ve skutečnosti vystudoval žurnalistiku a masovou komunikaci.
vivosti? J a k uvedl profesor T i m M o o r e ve svém článku o případu skupiny
Z p á t k y u něho d o m a j s e m se Keye zeptal, z d a ho lidé někdy n e p o ­
J u d a s Priest, jakási žena z G e o r g i e v roce 1991 viděla tvář Ježíše v míse
važují za blázna. Přiznal, že ano, vysvětlil mi ale, že je to tím, že se bojí
špaget na reklamě firmy P i z z a H u t . B r z y se ozvaly tucty dalších, že ji vidí
podívat pravdě do očí. Z m í n i l j s e m se před n í m , že pokus J e z t e p o p c o r n "
také. Šlo snad o zázrak? N e b o tam někdo tvář zakomponoval schválně?
J a m e s e Vicaryho, na který se ve svých knihách často odvolával, byl výmy­
N e b o šlo skutečně j e n o talíř špaget?
sl. „Prdlajs!" odsekl. P a k chtěl, abych si prohlédl plakát s Picassovým o b ­
*»*
razem Sen, který měl pověšený na stěně v obýváku. U p o z o r n i l m ě , že žena
na obrázku má šest prstů (což samozřejmě naznačovalo, že masturbuje)
7
Spánek
a že horní polovina její hlavy je ve skutečnosti ohromný penis, prohlásil
j s e m , že přesto nevěřím, a zeptal se h o , co by chtěl vzkázat lidem, kteří
j s o u stejně j a k o já skeptičtí. Z n o v u ukázal na reprodukci Picassa. „ N e m ů ­
žete popřít," vyštěkl, „že má na hlavě opravdu ptáka a že masturbuje! To
je přece jasné. A nic z toho j s t e si neuvědomoval, dokud j s e m v á m o t o m
neřekl. Až se za třicet let znovu na tenhle obraz podíváte, oči vám zamíří
„ K d o spí, bolest zubů necítí."
rovnou k její hlavě."
Cymbeline, Shakespeare
N e j s e m si jistý.
O Ravenscragu existuje nádherná duchařská historka. V í m to, p r o ­
tože mi ji můj průvodce Paul vyprávěl, když j s e m místo v červnu 2 0 0 5
navštívil. Paul tu pracuje j a k o vedoucí ochranky, nosí copánek, má široký
ú s m ě v a v den, kdy j s e m dorazil, také trpěl pořádnou kocovinou. „ B u d e ­
me mluvit potichu, a n o ? " navrhl. K a m k o l i v j s m e za cinkání neuvěřitelně
těžkého svazku klíčů vešli, všude vykládal: „ H e l e , m á m tu tohohle chlápka
z A n g l i e . C h y s t á se o tomhle místě napsat knížku."
V té chvíli se všichni obraceli na m ě . „ U ž j s t e slyšel ten příběh o d u ­
chovi? T a k to se těšte. Paul ho u m í nádherně vyprávět."
Samozřejmě že j s m e se nakonec k onomu příběhu dostali. V křídle bu­
dovy, kde se kdysi nacházela ložnice lady Margarity Allanové, podle Paula
straší. Těžký visací z á m e k vstupních dveří na konci chodby má podivný
zvyk se odemykat, když není nikdo nablízku. D o k o n c e i strážní t a m v noci
odmítají chodit sami. K d y ž vyrazí na hlídku, vždy ve dvojici, svítí si bater­
kami do temných koutů. Pak z a m k n o u a zajistí dveře a snaží se chodbou
co nejrychleji dostat do bezpečí. Obvykle se nedostanou ani za roh, když se
ozve neblahé cvaknutí. Po návratu najdou z á m e k vždy odemčený a dveře se
hýbají v lehkém vánku. Paul se ke mně naklonil a ztišil hlas: „Skoro to vy­
p a d á , " prohlásil, „jako by se někdo snažil dostat ven. N ě k d o , nebo něco."
Před pár lety j e d n o u v noci dva Paulovi kolegové křídlo kontrolovali
a zničehonic narazili na lady M a r g a r i t u . Stála v županu před svou ložnicí.
D o s t je to zarazilo, protože byla už padesát let mrtvá. „Tohle je m ů j d ů m , "
řekla j i m . „ O d e j d ě t e . " O b a dva muži hned ráno podali výpověď. „Jeden
z nich předtím sloužil u zvláštních j e d n o t e k , " směje se Paul. „Figuru měl
j a k dubovou skříň."
Z a t í m c o j s m e seděli ve sklepem Ravenscragu a smáli se d v ě m a vystra­
šeným hlídačům, vrátil j s e m se v duchu k t o m u , co j s e m slyšel o den dříve,
a přemýšlel j s e m o souvislostech m e z i těmito dvěma vyprávěními.
***
V březnu 1 9 5 8 B o b J a n i n e přemluvil, aby zašla za lékařem do n e m o c ­
nice Royal V i c t o r i a . T e n jí poté poslal za p r i m á ř e m psychiatrie, doktorem
S J a n i n e H u a r d o v o u j s e m se sešel v její montrealské advokátní kance­
Ewenem D. Cameronem.
láři, j e n z a r o h e m o d hotelu R i t z C a r l t o n , kde sir H e n r y T i z a r d hovořil
C a m e r o n představoval výraznou postavu kanadské psychiatrie. V roce
v červnu 1 9 5 1 se svými americkými a kanadskými protějšky z výzvědných
1 9 2 9 tento rodilý S k o t ze své původní vlasti emigroval a na přání W i l d e r a
služeb o technikách vymývání m o z k ů . M í s t o našeho rozhovoru mi připa­
dalo příznačné, protože vyprávění J a n i n e se zmíněnou schůzkou souvise­
lo. N a d šálkem čaje mi popsala, co se jí v Ravenscragu stalo. A její příběh
byl o hodně hrůzyplnější n e ž ten o přízraku lady M a r g a r i t y Allanové.
Penfielda začal v září 1943 pracovat na M c G i l l University v M o n t r e a l u .
J e h o úkolem bylo založit zde katedru psychiatrie a j e h o základnou se stal
Ravenscrag, impozantní sídlo bohaté rodiny A l a n o v ý c h , které nemocnici
Royal Victoria v roce 1 9 4 0 věnovala lady M a r g a r i t a A l a n o v a .
C e l á historie začala v roce 1 9 4 7 , kdy si J a n i n e zašla zatančit do V i c -
B ě h e m následujících tří let byly krásné mozaikové p o d l a h y zakryté,
toria H a l l v M o n t r e a l u . Bylo jí tehdy sedmnáct, milovala j a z z a chodila
sloupy vybourané, vysoké stropy s římsami snížené a celá budova přesta­
s e m pravidelně. Na tento d e n se v š a k p a m a t o v a l a především kvůli d v ě m a
věná na psychiatrickou nemocnici. V červenci 1944, kdy z d e byla zaháje­
m u ž ů m , s nimiž se tehdy potkala. P r v n í m byl legendární j a z z m a n O s c a r
na činnost, už ničím nepřipomínala nejhonosnější s o u k r o m é sídlo v z e m i .
Peterson. „Potřásla j s e m si s n í m rukou! D o v e d e t e si to představit? S O s -
N a j e h o místě vznikl Allan M e m o r i á l Institute.
carem Petersonem!" D r u h ý m , s n a d j e š t ě důležitějším, byl m u ž , za n ě h o ž
se J a n i n e po čase provdala.
Janiny deprese z d e úspěšně vyléčili a d o m ů se vrátila v květnu 1 9 5 8 .
P a k na ni však znovu dolehla celá série tragických událostí. V roce 1 9 6 0
B o b , k a m a r á d k a m a r á d a , žil v O t t a w ě a řídil továrnu na čisticí p r o ­
potratila a p o t é se jí narodilo čtvrté zdravé dítě, M a r t i n a . P o r o d ji vyčer­
středky. K a m a r á d se nabídl, že ho s J a n i n e seznámí. Původně nebyla nijak
pal, proto jí lékaři doporučili si alespoň na týden odpočinout. M a r t i n a
nadšená a zajímal ji především O s c a r Peterson. P a k ho ale uviděla. „Vy­
byla dočasně umístěna do střediska péče o děti. T a m však chytila virovou
padal skutečně dobře," prozradila m i . ,A měl dobré způsoby. Velmi pří­
infekci. J a n i n e byla přesvědčená, že za to m o h l a ona.
j e m n ý m u ž . " Předklonila se a tajnůstkářsky zašeptala: „Zamilovala j s e m
se do něho na první p o h l e d . "
D e p r e s e t e n t o k r á t byly těžší. Z n o v u z a š l a d o n e m o c n i c e R o y a l
V i c t o r i a a z n o v u j i poslali d o A l l a n M e m o r i á l Institut. 3 0 . října 1 9 6 1 ,
O p ě t let p o z d ě j i , v z i m ě 1 9 5 2 , byli J a n i n e a B o b o d d á n i v m a l é m
šest týdnů po n a r o z e n í M a r t i n y , J a n i n e zahájila léčbu a v ú n o r u 1 9 6 2
kostelíku v severní části M o n t r e a l u . Vyrazili na krátkou svatební ces­
byla přijata j a k o p a c i e n t k a n a l ů ž k o . J e j í m l é k a ř e m s e o p ě t stal E w e n
t u d o L a k e Placid. „ A n o , bylo t a m chladno. K d y ž j s t e ale zamilovaní,
C a m e r o n . V ý s l e d e k léčby v š a k t e n t o k r á t nebyl ani z d a l e k a t a k u s p o ­
t a k v á m t o nevadí." N o v o m a n ž e l é z a r u č e n ě našli z p ů s o b , j a k s e zahřát,
kojivý.
p r o t o ž e krátce p o svatební cestě J a n i n e zjistila, ž e j e těhotná. P a k t o
***
šlo p o m ě r n ě rychle za sebou a b r z y z ní byla d o m á c í p a n i č k a s třemi
m a l ý m i dětmi: M i c h e l l e , P i e r r e m a F r a n c o i s e m . Z á r o v e ň v š a k skončila
i pohádka.
Po porodu Pierra J a n i n e ohluchla na j e d n o ucho. J e j í lékař u ní dia­
C a m e r o n byl ambiciózní m u ž , který snil o t o m , že vypracuje jednotný
systém léčby psychiatrických onemocnění a získá za to N o b e l o v u cenu.
gnostikoval otosklerózu, nepohyblivost kůstek vnitřního ucha, a dal jí n e ­
Za tímto účelem j i ž od nástupu v A l a n o v ě institutu v roce 1 9 4 4
šikovné naslouchátko. Protože se bála, že by m o h l a zaspat, j a k dítě v noci
zkoušel nové a často kontroverzní fyzické postupy léčby psychiatrických
pláče, nechávala si naslouchátko na u c h u i v posteli. N e d o s t a t e k s p á n ­
poruch. M e d i c í n u praktikoval s j e d i n o u základní myšlenkou: Neexistuje
ku v kombinaci s n e p o h o d l n ý m naslouchátkem a obavami, že by mohla
snad nic, co by se nemělo při řešení problémů pacientů vyzkoušet. N a ­
Pierra přeslechnout, až ji b u d e potřebovat, u ní vedl ke stavům úzkosti.
neštěstí se v š a k č a s e m j e h o léčebné postupy staly stejně hroznými j a k o
N e m o h l a spát, ztratila chuť k j í d l u a objevily se u ní deprese.
choroby, které m ě l y odstraňovat.
N a d š e n ě podporoval především elektrošokovou terapii (electro-con-
vy". Teprve poté, co j s o u staré a n e m o c n é myšlenkové vzory odstraněny,
vulsive therapy - E C T ) . V té době se elektrošoky široce používaly k o d ­
je m o ž n é „zahájit reorganizaci". D o v e d e n i do stadia předškolních dětí
straňování depresí a spočívaly v elektrických výbojích směřovaných do
se C a m e r o n o v i pacienti stávali inkontinentními, cucali si palce, plakali
m o z k u , způsobujících bezvědomí a grand mal záchvat p o d o b n ý záchvatu
a museli být krmeni. Protože mu bylo j a s n é , že intenzivní používání E C T
u epileptika. Přestože mechanismus fungování E C T nikdo nechápal, stá­
ničí jejich p a m ě ť a prvky osobnosti, nazval C a m e r o n tuto techniku „ani-
valo se, že pacienti se po probuzení cítili o m n o h o lépe. T a k trochu to
hilací".
připomínalo odpojení počítače od p r o u d u po j e h o selhání, aby mohl být
řádně restartován.
A právě k takovéto léčbě byla v říjnu 1 9 6 1 přijata J a n i n e H u a r d o v á ,
deprimovaná m a t k a čtyř dětí.
Naneštěstí však bylo za každé odpojení a nové nastartování m o z k u
N i k d o J a n i n e nevysvětlil, c o vlastně E C T j e . Nazývali h o „léčbou".
třeba zaplatit určitou cenu: ztrátu vzpomínek. Z tohoto důvodu se E C T
Věděla j e n tolik, že jí j e d n o h o rána nedovolili se nasnídat, naložili ji na
používalo co nejúsporněji a v co nejmenších dávkách. Pacienti tak měli
lehátko a odvezli do divné místnosti. M e z i zuby dostala jakýsi předmět,
m o ž n o s t se po k a ž d é m šoku v z p a m a t o v a t a lékaři mohli zjistit, o kolik
aby si při záchvatu neprokousla jazyk, a kolem vozíku se shluklo několik
v z p o m í n e k přišli. N i k d o přece nechtěl zbavovat lidi minulosti.
m u ž ů , kteří ji měli držet. Pomyslela si, že se ji chystají zabít. „Víte, vypa­
Tedy skoro nikdo. Výjimkou byl E w e n Cameron. Poměrně krátce po
dalo to, j a k o by mě chtěli dát na elektrické křeslo. Právě to mě napadlo."
svém nástupu v Allanově nemocnici dospěl Cameron k přesvědčení, že ved­
J a n i n e elektrošok necítila. N i k d y ho necítíte. K d y ž se však po něko­
lejší účinky, j i m ž se všichni ostatní snaží vyhýbat, jsou nejdůležitějším prv­
lika hodinách probrala, pocítila j e h o následky a zapřísahala se, že se jí
kem léčby. Jde-li, teoretizoval, elektřinou vymazat vzpomínky, mělo by s její
to víckrát nesmí stát. D a l š í den se ale vše opakovalo. K d y ž se pokoušela
pomocí být možné u psychologicky nemocných osob eliminovat i nezdravé
něco namítat, nikdo ji neposlouchal. „Bývala j s e m tehdy velký bojovník,"
opakující se myšlenkové pochody. Chemoterapie je zaměřená na nemocné
vysvětlovala mi a sevřela ruce v pěsti, „a snažila j s e m se bránit. Bránila
buňky, Cameron se soustředil na nemocné myšlenky. Cílem bylo, j a k napsal,
j s e m se ze všech sil." Pro C a m e r o n a však skutečnost, že J a n i n e nespolu­
„zničit patologické myšlenkové vzorce uložené v systémech paměti".
pracovala, nic neznamenala. Její m o z e k nefungoval správně a n e m o c n é
A b y vyvolal co největší ztrátu p a m ě t i , používal C a m e r o n p o s t u p apli­
kace E C T , s j a k ý m nepracoval nikdo jiný na světě. M í s t o aby pacient
myšlenky musely být zničeny. Podívala se do prázdného šálku od čaje a na
chvíli se odmlčela. „Museli mě pevně držet," řekla nakonec.
dostal jediný elektrošok a prodělal jediný záchvat, technika pojmenovaná
Přestože popis tohoto p o s t u p u zní hrůzyplně, „anihilace" nebyla sku­
P a g e - R u s s e l zahrnovala šest šoků v řadě, j e d e n těsně za druhým. C a m e ­
tečným cílem léčby. C a m e r o n o v i bylo j a s n é , že nemůže lidi j e n tak uvést
ron rovněž zvýšil dávky. Většina lékařů ordinovala E C T nanejvýš v r o z ­
do vegetativního stavu a poslat je d o m ů . Skutečný trik spočíval ve výměně
sahu dvanácti šoků v o b d o b í tří až čtyř týdnů. C a m e r o n používal dva
nemocných myšlenkových vzorů za zdravé. A právě v t o m byla j e h o léčba
P a g e - R u s s e l postupy denně, každý den, a to po základní období třiceti
skutečně revoluční.
dnů. V m n o h a případech o h o d n ě déle.
Výsledkem byla podstatná a někdy i úplná ztráta paměti. C a m e r o n o v i
E w e n C a m e r o n , od přírody netrpělivý člověk, považoval obvyklou
psychoterapii za příliš zdlouhavou a často neproduktivní. Proč by měl
pacienti dostávali elektrošoky tak dlouho, d o k u d si nepřestali u v ě d o m o ­
psychiatr trávit hodiny posloucháním blábolení pacientů? M u s e l existo­
vat, k d o jsou, kde j s o u a proč t a m j s o u . V tomto „třetím stadiu" amnézie
vat lepší způsob. P a k dostal nápad. Proč by místo lékaře n e m o h l p o s l o u ­
p o E C T pacienti, j a k C a m e r o n přednášel svým studentům, ztráceli veš­
chat páskový magnetofon? Přesvědčený, že jakékoliv urychlení p o s t u p u
keré ponětí o „čase a prostoru".
mu u m o ž n í rozšířit okruh působnosti, zakoupil j e d e n z prvních „velkých
„Tato m e t o d a , " napsal, „spočívá především v podávání 2 - 4 elektro-
m o d e l ů " páskového magnetofonu a začal nahrávat terapeutická sezení.
šoků denně do okamžiku, kdy se u pacienta rozvine organický mozkový
B y l si jistý, že páskové magnetofony způsobí v psychiatrii revoluci. Pokud
syndrom s akutní zmateností, dezorientací a ztrátou kontroly nad stře-
by se nápad ujal, psychiatr by vlastně u terapeutického sezení nemusel
ani být. Prostě by nahrál standardní pokyny a nechal pacienty pásku si
do m o z k u . Přístroj se jmenoval H y p n o b i o s k o p . „V pasivním stavu," psal
poslechnout. A u t o m a t i z o v a n á terapie se ocitla na dosah ruky.
G e r n s b a c k , „ m o z e k přijímá vjemy p o m ě r n ě rychle a mechanicky."
Prvním člověkem, který byl novým z p ů s o b e m léčen, se stala čtyřiceti­
Techniku brzy převzali i další spisovatelé, nejvíce ji p a k proslavil A-
letá francouzská K a n a ď a n k a . V roce 1953 C a m e r o n b ě h e m terapeutické­
dous Huxley, který ji v knize Konec civilizace použil j a k o z p ů s o b indok­
ho sezení nahrál její prohlášení o t o m , že jí m a t k a j a k o dítěti vyhrožovala,
trinace malých dětí. Odhadoval, že všechny nemocnice b u d o u brzy vyba­
že ji opustí, poté příslušnou část pásku vystřihl a vyrobil smyčku, kterou
veny polštáři s reproduktory přehrávajícími zprávy ve spánku. T e n t o p o ­
mohl magnetofon přehrávat donekonečna. Pacientce přikázal, aby se p o ­
stup, který nazval hypnopedií, měl potenciál stát se „největší moralizující
sadila a poslouchala, co řekla.
a socializující silou všech d o b " .
Po devatenácti opakováních žena začínala být rozčílena. „ M u s í se to
Krátce po vydání Konce civilizace v roce 1 9 3 2 se s britskou firmou L i n -
stále opakovat?" ptala se ho. „Nechci to poslouchat. Rozčiluje mě to. Podí­
guaphone spojil americký podnikatel j m é n e m M a x Sherover a z vědecké
vejte, j a k se třesu!" O dvacet opakování později začala být hádavá a prosila
fantazie se stala vědecká .skutečnost. Společnost L i n g u a p h o n e prodáva­
ho, aby přístroj vypnul. O d m í t l j i . Po dalších pětačtyřiceti opakováních se
la gramofonové desky s výukou cizích jazyků, Sherover však měl s jejich
zhroutila a vychrlila ze sebe všechny své problémy. D a l š í pokusy odhalily,
technologií jiné plány. Co by se stalo, přemýšlel, kdyby se nahrávky L i n -
že když byl pacientům v Allanově institutu opakovaně přehráván jejich
guaphonu přehrávaly v noci, zatímco studenti budou spát? Koupil od brit­
vlastní hlas, pociťovali „nepohodlí, o d p o r a zlost".
K d y ž se další z pacientů, který byl přinucen poslouchat vlastní hlas,
C a m e r o n o v i svěřil, že na nahrávku nedokázal přestat myslet, psychiatr
vzrušeně konstatoval, že „ m á konečně v rukou věc, která skutečně něco
dokázala". Co přesně, to nevěděl. Byl však odhodlaný to zjistit.
ské firmy práva pro Spojené státy a pustil se do práce na přístroji pro učení
ve spánku. V podstatě ke standardnímu gramofonu připojil časovač, takže
se mohl b ě h e m noci vypínat a zapínat b e z nutnosti zásahu člověka.
Sheroverův přístroj byl odzkoušen v roce 1942 v letním chlapeckém
táboře v N e w Yorku. Více než měsíc byla dvaceti hochům se zlozvykem
D o m n í v a l se, že otázka zjevně souvisí s p o č t e m opakování. Pacien­
kousat si nehty šestsetkrát za noc přehrávána zpráva „ m á m příšerně hořké
ti naslouchající vlastnímu hlasu jedenkrát v podstatě vůbec nereagovali.
nehty". Do konce léta, hlásil Sherover, se jich o s m svého zlozvyku zbavilo.
A b y se dostavil znatelný výsledek, musela být dávka zvýšena. J e s d i ž e tato
Sherover došel k závěru, že se j e d n á o p r ů l o m v učení, rychle svůj vy­
věc fungovala po třiceti opakováních," napsal C a m e r o n , „pak bylo o t á z ­
nález přejmenoval na Cerebrofon a uvedl ho ve Spojených státech na trh.
kou selského rozumu zjistit, co se stane, b u d e li počet opakování zvýšen
Zahájení prodeje doprovázela vlna propagačních prohlášení o zázračném
desetkrát, stokrát nebo i vícekrát."
efektu učení ve spánku. Podle nich se španělský operní zpěvák naučil s p o ­
D o š e l k závěru, že když se o p a k o v a n á nahrávka dostávala do p o d v ě ­
mocí přístroje tak dobře italsky, že mohl později vystupovat po celém svě­
d o m í , pacientům se neustálý zvuk vlastního hlasu vůbec nelíbil. A právě
tě, aniž by si posluchači všimli stopy španělského přízvuku. J e d n a N ě m k a
v té chvíli se na něho u s m á l o štěstí. V květnu 1948 narazil v časopise na
se zbavila přízvuku v angličtině tím, že ve spánku poslouchala píseň „Bílé
inzerát propagující „učení ve spánku". Podle tohoto inzerátu bylo m o ž n é
útesy doverské". T a k t o se mohl b e z sebemenšího úsilí učit každý. „ L e k c e
opakovaným přehráváním sdělení spícím o s o b á m přimět jejich p o d v ě d o ­
se automaticky opakuje," zdůvodňoval své tvrzení Sherover, „posluchače
mí vstřebat nové informace.
uspává a proniká hlouběji a hlouběji do j e h o p o d v ě d o m í . "
***
***
N á p a d pocházel ze světa vědeckofantastické literatury a poprvé se o b ­
Protože E w e n C a m e r o n byl fanouškem sci-fi literatury, je dost dobře
jevil v roce 1 9 1 1 v krátké povídce „ R a l p h 1 2 4 - C 4 1 + " od H u g a G e r n s b a c -
m o ž n é , že myšlenka na učení se ve spánku pro něho nebyla nová. A v š a k
ka. V ní dostávali lidé přes čelo pásky vysílající elektrické impulzy p ř í m o
teprve po shlédnutí Sheroverova inzerátu na Cerebrofon ho zaujala a p o -
žádal j e d n o h o ze svých spolupracovníků, Lloyda Hiseye, aby se na věc
vu naplněno zprávami od terapeuta, které nahradí odstraněné nevhodné
podrobněji podíval. H i s e y se spojil se Sheroverem, který mu potvrdil, že
myšlenkové procesy. T y t o zprávy b u d o u přehrávány j a k přes d e n , kdy j s o u
ve spánku je m o ž n é se naučit v podstatě čemukoliv, hudbou počínaje přes
pacienti vzhůru, tak i v noci, kdy spí. T u t o techniku nazval „psychickým
cizí jazyky až po morseovku. Přístroj na učení ve spánku, prohlásil, stojí
řízením".
120 dolarů.
Zprávy byly různé. Nejprve se považovalo za lepší, když je pacientům
N á p a d zjevně padl na úrodnou p ů d u . M o ž n á , dohadoval se C a m e r o n ,
přehráván z á z n a m jejich vlastního hlasu („autopsychické řízení"), protože
by bylo lepší přehrávat smyčky pacientům v době, kdy spí. Zabily by se
to však shledávali znepokojujícím, začali j i m C a m e r o n a j e h o lidé zprávy
tak dvě mouchy j e d n o u ranou. Pacienti by mohli b ě h e m přehrávání spát
nahrávat sami („heteropsychické řízení"). Poté byla technika ještě z d o ­
a nebylo by nutné na ně dohlížet. To nejhorší by měli za sebou dřív, než
konalena. „ M ě l to, čemu říkal negativní páska," vzpomíná Roper, „která
by ráno vstali na snídani.
zněla například: ,Něco s vámi není v pořádku, nikdo vás n e m á rád. M á t e
M í s t o aby zaplatil 120 dolarů za Cerebrofon, C a m e r o n požádal svého
velký problém.' A také takzvanou pozitivní pásku. ,Lidé vás mají rádi.
asistenta, britského technika j m é n e m L e o n a r d Rubenstein, aby mu pří­
M á t e rád lidi.' M ě l p r o g r a m podle kterého někdy nejprve pouštěl n e g a ­
stroj vyrobil v dílnách ve stájích na Ravenscragu. Šlo to p o m ě r n ě j e d n o ­
tivní pásku, a následně tu pozitivní."
duše. C a m e r o n označil fráze, které chtěl pacientům opakovaně pouštět,
Příklady zpráv na páskách j s o u občas zarážející. Val Orlikowová byla
a Rubenstein je z pásku vystříhal a vytvořil smyčky. „Rubenstein konce
v Allanově institutu hospitalizovaná k o n c e m roku 1956 kvůli p o p o r o d ­
p á s e k spojil tak, aby vznikly nekonečné smyčky," vzpomíná doktor Peter
ním depresím a v j e j í m případě negativní zpráva zněla: „Uvědomujete si,
Roper, který v té d o b ě s C a m e r o n e m spolupracoval. „ C a m e r o n je tudíž
že jste velmi nepřátelská osoba? Víte, že jste zlá na ošetřovatelky? Víte, že
mohl přehrávat donekonečna. N e u s t á l e se opakovalo to, co bylo na pásku
j s t e zlá na pacienty? Proč myslíte, že j s t e tak nepřátelská? Nenávidíte svou
nahráno."
matku? Nenávidíte svého otce?"
D o k t o r M a u r i c e D o n g i e r , který v Allanově institutu pracoval na p o ­
Montrealský podnikatel L o u Weinstein, hospitalizovaný t é h o ž roku
čátku 5 0 . let, si na pokusy a automatickou psychoterapií v z p o m í n á . „ D o
kvůli záchvatům paniky spojeným s neschopností se nadechnout, dostal
polštářů umístil reproduktory a ve spánku pouštěl pacientům nahrávky.
předepsanou pozitivní zprávu: „Vůči ostatním lidem jste přátelský. R á d se
Například přiměl pacienta říct: , N e , není pravda, že se mě má tchyně p o ­
s nimi sbližujete. D o k á ž e t e s druhými vycházet a zůstat s á m sebou. Cítíte
kouší otrávit. Je to velmi milá žena.' A tato nahrávka se dokola opakovala
se upravený a pořádný. Až uvidíte papírek na podlaze, zvednete h o . "
po celou noc."
A b y zjistili, že opakované přehrávání připravených z á z n a m ů má vů­
Podle C a m e r o n a bylo j a s n é , že čím vícekrát se zprávy opakují, tím
větší b u d e jejich kladný efekt. B r z y se proto zprávy pacientům přehrávaly
bec nějaký efekt, připravil C a m e r o n ve spolupráci se svými kolegy pokus.
až dvacet hodin denně b e z přestávky. Ze z á z n a m ů vyplývá, že někteří
Podle Petera R o p e r a bylo pacientovi opakovaně přehráváno varování:
z nich museli stejnou zprávu vyslechnout až půlmilionkrát. Výsledkem
„ R u k u máte teplejší a teplejší." S o n d a upevněná na ruku pokusné osoby
byla saturace m o z k u informacemi, vedoucí ke katarzi: J s o u - l i smysly tr­
přitom měřila fyziologické změny. V z e s t u p teploty z a z n a m e n á n nebyl.
vale přetěžovány," napsal C a m e r o n , „je m o ž n é očekávat jejich zhroucení.
P a k se však najednou vše změnilo: „ V z p o m í n á m si, j a k pacient poslou­
Je to p o d o b n é , j a k o když se o s o b a zhroutí v důsledku d l o u h o d o b é h o vy­
chal vzkaz, zničehonic si strhl sluchátka z uší a utíkal z nemocnice pryč,"
slýchání."
směje se Roper. „Nechápali j s m e proč, p a k n á m ale vysvětlil: ,Vždyť t a m
přece hoří!'. T a k ž e nějaký efekt to přece j e n mělo."
Z d á l o se, že L o u Weinstein je toho dokladem. V roce 1 9 5 4 mu byly
j e h o řídicí zprávy přehrávány po pětačtyřicet dní, na jejichž konci z a m ě s t ­
Konečně přesvědčený, že je na stopě něčemu velkému, začal C a m e ­
nanci zjistili, že trpí silnými halucinacemi, neustále se dívá p o d přikrývku
ron pracovat na nových cestách zefektivnění léčby. Z a p r v é , dovozoval,
na svém lůžku a přikazuje imaginárním zvířatům, aby „vylezla ven". K d y ž
myšlení musí mýt „anihilováno" p o m o c í E C T předtím, n e ž b u d e z n o -
se ho ošetřovatelka zeptala, s kým to mluví, vysvětiil j í , že se psy a ptáky,
kteří s ním sdílejí p o k o j . Poté ztichl a oslovil zvířata: „Hlídáte j i ? " zeptal
se jich podezřívavě.
Spolu s tím, j a k technika prokazovala svou účinnost, zintenzívnily
i pokusy. L e o n a r d Rubenstein ve stájích Ravenscragu vytvořil zařízení
stanete a nedokážete se vrátit." D a l š í látka, kterou C a m e r o n kombinoval
s psychickým řízením, byl africký j e d kurare. Ve správné dávce kurare
znehybní tělo, pacienta paralyzuje, zachová ho však při vědomí, takže n e ­
m ů ž e před nahranými zprávami uniknout.
schopné současně přehrávat o s m smyček pásky osmi pacientům ulože­
•**
ným v různých pokojích. Od roku 1 9 5 5 se C a m e r o n začal svou technikou
chvástat a prohlašoval, že „za uplynulé dva roky byl s její p o m o c í více než
stovce osob vyčištěn m o z e k - na kanadský z p ů s o b " .
K d y ž začalo její psychické řízení, byla J a n i n e H u a r d o v á ve svém p o ­
Je třeba přiznat, že se vyskytly i nepříjemné problémy. Na začátku vy­
koji. „ N a d postelí se objevil ten přístroj, takže j s e m se zeptala: , C o to j e ? ' "
vstala otázka, j a k přimět pacienty, aby nudné opakující se zprávy poslou­
vzpomíná. „Sestra mi řekla: ,Tohle teď musíte poslouchat.' Bránila j s e m
chali v d o b ě , kdy j s o u vzhůru. Nejprve j i m prostě přikázali, aby seděli ve
se: , N e , ne, ne! N e j s m e přece v R u s k u . N i c poslouchat nebudu!'"
svých pokojích a poslouchali, když však začali každému přehrávat vlastní
J e n ž e nakonec poslouchala. A n i p o padesáti letech n e z a p o m n ě l a
pásku, chodba začala být nepříjemně hlučná. J e š t ě horší však bylo, že p a ­
svou negativní zprávu. „ J a n i n e , " oslovoval ji hlas, „utíkáte před o d p o ­
cienti se po pár hodinách začali nudit a vycházet z pokojů.
vědností. Proč? N e c h c e t e se starat o svého m a n ž e l a . Proč? N e c h c e t e
M o ž n á , přemýšlel C a m e r o n , b y m o h l a p o m o c i sluchátka. N e j e n o m ž e
pečovat o své děti! Proč? Proč, J a n i n e ? P r o č ? " Po několika týdnech se
utlumí hluk, poskytovala i další výhodu v t o m , že zprávy v nich zněly, j a k o
nahrávka z m ě n i l a na pozitivní, v p o d s t a t ě na protiklad zprávy negativní.
by vycházely z hlavy pacienta. N á p a d do určité míry zabral. Stále ještě
Na konci se však objevil nový p o k y n : „ A ž uvidíte papírek na p o d l a z e ,
přetrvával problém s pacienty, kteří si je sundávali a odmítali poslouchat.
zvednete h o . "
A b y tomu učinil přítrž, Rubenstein umístil sluchátka do kožených helem
A b y ji přinutili poslouchat, byla imobilizována drogami, včetně - p ř i ­
na americký fotbal, které p o t é pásky upevnil pacientům na hlavy. C h o d ­
nejmenším j e d n o u - kurare. Používané drogy často ani neměly j m é n a , j e n
by Allanova institutu se brzy zaplnily bizarními výjevy pacientů, jejichž
přidělené kódy. Z e z á z n a m ů vyplývá, ž e dostávala R O - 4 1 0 3 8 , G - 2 2 3 5 ,
vzpomínky zničily elektrošoky a kteří t e ď měli na hlavách připnuté k o ž e ­
chlopromazin a amytal sodný, nejčastěji v š a k oxid dusný, podávaný m a s ­
né helmy, aby nemohli uniknout zvuku vlastního hlasu.
kou přivázanou na tváři tak, aby si ji n e m o h l a sundat.
Z jakéhosi důvodu však pacienti dál odmítali svou léčbu přijmout.
„Pokoušela j s e m se neposlouchat, bylo to ale m o c těžké," říká d n e s .
K d y ž si začali helmy strhávat, C a m e r o n rozhodl, že jediným z p ů s o b e m ,
„ K d y ž v á m něco proniká přímo do uší... Bylo to strašně hlasité. N e v í m ,
j a k je přinutit poslouchat psychiku řídící vzkazy, je nucené je znehybnit
j e s d i mě uspávali nějakými prášky, nedokážete ale myslet na nic j i n é h o ,
a že nejlepším prostředkem k t o m u j s o u drogy.
ani když se o to snažíte. Pokoušela j s e m se nemyslet na nic. V duchu j s e m
B ě h e m následujících patnácti let své pacienty imobilizoval různými
si říkala: , N e b u d u to poslouchat.' C o p a k na to ale má člověk d o s t síly?"
chemickými látkami, včetně „séra pravdy", amytalu a pentothalu sodného,
J a n i n e zprávy přehrávali také p o d vlivem L S D . Přesvědčená, ž e z a ­
L S D , mezkalinu, P C P , largactilu, psilocybinu a m n o h a dalšími, na kte­
číná šílet, se plížila po pokoji a pokoušela se ukrývat v rozích. K d y ž ji
ré narazil. Val Orlikowová trpící p o p o r o d n í m i depresemi, jejíž negativní
přicházely kontrolovat sestry, nabývaly hrozivých p o d o b a J a n i n e se krčila
řídicí zpráva se ptala, proč nenávidí své rodiče, dostala při čtrnácti příle­
v koutku j a k o vyplašené dítě. J e d n o u , v z p o m í n á si, jí sestra nechala na
žitostech b ě h e m dvou měsíců koktejl z amfetaminů smíchaných s L S D .
stolku sendvič a znovu za sebou z a m k l a dveře. Sendvič u ní vyvolal p a r a ­
A n i j e d n o u jí nikdo nevysvětlil, co s ní drogy provedou. Po p o d á n í in­
noiu. Protože ho nechtěla sníst a nedokázala se na něj dívat, zvedla m a t ­
jekce ji nechali samotnou. N a j e d n o u se jí zdálo, že se jí rozpouštějí kosti,
raci a schovala ho. A po celou d o b u se ozývala ta zpráva: „ R á d a pečujete
a pokoušela se lézt po stěnách svého pokoje. „Bylo to příšerné," svěřila
o své děti, J a n i n e ! R á d a se staráte o manžela! Až uvidíte na z e m i papírek,
se později vyšetřovateli J o h n u M a r k s o v i . „ M á t e strach, že se n ě k a m d o -
zvednete h o . "
„Připadalo mi, že chtějí, abych se zbláznila," vybavuje si. „Zjistila j s e m ,
že hledám na z e m i papírky a nevím proč."
Na několika nešťastnících byli zkoušeny jiné experimentální postupy.
Přinejmenším j e d e n m u ž měl nohy ovázané měděných drátkem připoje­
Někdy, když zůstala o s a m o t ě , pokoušela se J a n i n e utéct z pokoje, vět­
ným k baterii. Na konci každé přehrané zprávy dostával malý elektrický
šinou však byl zamčený. J e d n o u se jí podařilo dostat ven a vypravila se do
šok. T í m mělo být zajištěno, že ani p o d vlivem sedativ neusne a zprávám
kavárny v přízemí pro šálek kávy. Na chodbě ji objevil C a m e r o n . , J a n i n e ! "
neunikne.
oslovil j i . „Vraťte se. Vraťte se a poslouchejte!" K d y ž se zpěčovala, položil
Ve svých původních hlášeních obhajoval C a m e r o n přehrávání zpráv
jí paži přes ramena a začal se chovat otcovsky. J a n i n e , " povzdychl si, „co­
po d o b u patnácti minut denně. T a t o d o b a však byla brzy protažena až na
p a k se nechcete vyléčit?"
patnáct hodin denně. Negativní zprávy byly neúprosně přehrávány až po
šedesát dnů a existují z á z n a m y o přehrávání pozitivních zpráv déle n e ž
tři měsíce. V případě M a r y O, dvaapadesátileté ženy trpící depresemi,
které byly zprávy přehrávány 101 dnů, si C a m e r o n p o z n a m e n a l : „Nebylo
Tváří v tvář problému s neústupnými nespolupracujícími pacienty
dosaženo pozitivních výsledků."
C a m e r o n brzy zjistil, že nejlepší způsob, j a k je přimět poslouchat nahrané
L é č b a však pokračovala. C a m e r o n v červenci 1959 m o h l prohlásit, že
zprávy, je uvést je do hlubokého u m ě l é h o spánku. S p á n e k plnil dvě funk­
technika zřetelně prokázala „ m o ž n o s t reorganizace osobnosti b e z n u t ­
ce: nejenom že efektivně pacienty imobilizoval, ale navíc se zdálo, že zvy­
nosti řešení konfliktů, abreakce či znovuprožívání minulých zážitků". J e d ­
šuje efekt E C T , pacienti j s o u ještě zmatenější a otevřenější programování.
nalo se o průlom.
J a k napsal, snažil se o vymýcení o b s a h u jejich mysli, po n ě m ž by násle­
dovalo vložení nových zdravých vzorů myšlení, c o ž nazýval „dynamickou
Nejhorší na celé záležitosti však nebyla C a m e r o n e m poskytovaná
„léčba", ale lidé, kteří ji platili.
implantací". Výsledkem byla jakási „nukleární" verze techniky učení ve
***
spánku M a x e Sherovera, při níž se C a m e r o n pokoušel do ochromených
m o z k ů pacientů vkládat své názory.
Po t o m t o zjištění C a m e r o n zavedl spací pokoje, v nichž byly skupiny
E w e n C a m e r o n dokázal velmi dobře pracovat s novináři. A u t o r s t o ­
pacientů po celé týdny, a dokonce měsíce udržovány p o d sedativy, takže
vek odborných článků v různých vědeckých časopisech nikdy nevyne­
mohly své řídicí zprávy poslouchat b e z ustání. Pacienti byli na patnáct až
chal příležitost dostat sebe, svou nemocnici a své nové teorie do časopisů
třicet dnů uspáváni směsí silných sedativ. C e l o u d o b u j i m byly z malých
a novin. D o k o n c e si najal vlastního člověka pro styky s veřejností, F r e d a
reproduktorů p o d polštáři přehrávány pro ně určené zprávy. Probouzeni
Polanda, který m ě l na starosti, aby se o Allanově institutu h o d n ě psalo.
byli j e n na pár hodin denně, aby mohli dostat další elektrošoky, být odve­
V roce 1 9 5 5 poskytl rozhovor k a n a d s k é m u časopisu Weekend, v n ě m ž
deni na záchod a mohli se najíst.
uznal, že to, co dělá se svými pacienty, je v podstatě totéž j a k o nová s o ­
Někteří byli v u m ě l é m spánku udržováni déle. Charles P a g é pobýval
větská technika „vymývání m o z k ů " . L é k a ř i v Allanově institutu, řekl
ve spacím pokoji šestatřicet dní, z t o h o třicet j e d e n den mu byly přehrá­
novinářům, „se setkávají s m n o h a stejnými problémy j a k o profesionální
vány řídicí zprávy. J i n í byli b e z přestávky uspáváni po pětašedesát dnů.
vymývači m o z k ů . Váleční zajatci se brání výslechům a takřka všichni p a ­
K d y ž se nepodařilo správně určit dávku drogy a pacienti se probudili,
cienti se pokoušejí vyhýbat zvuku vlastního nahraného hlasu tím, že ho
mohli slézt z postelí a pokusit se utéct, j a k o to udělala J a n i n e . V Allanově
z á m ě r n ě neposlouchají."
institutu pravidelně propukala panika, když některý z pacientů zmizel,
„Vymývání m o z k ů " versus „psychiatrie" představovalo zajímavou ana­
aby ho posléze našli bloudit po c h o d b á c h , ztraceného, inkontinentního
logii a C a m e r o n ji po zbytek života používal. D o k á z a l a vyvolat z á j e m
a hledajícího cestu ven. Odváděli je zpátky do postelí, nacpávali sedativy
i u lidí, kteří se obvykle o psychiatrické choroby nestarali. A v p o d s t a t ě se
a pevněji přivazovali.
dalo předvídat, že v jejich čele b u d e stát C I A .
C I A s e j e d n u d o b u o typ práce, kterou prováděl C a m e r o n , p o m ě r n ě
J e d n í m ze z p ů s o b ů , j a k lidi přinutit z a p o m e n o u t na některé věci,
d o s t zajímala. Především p a k o ztrátu p a m ě t i . N e b y l o by š p a t n é , n a ­
zvažovalo se j i n d e , je udeřit je p r u d c e do hlavy. V lednu 1 9 5 6 v p o k u ­
p a d l o její pracovníky, kdyby se podařilo objevit cestu, j a k p ř i m ě t lidi
su o rozpracování této m o ž n o s t i spustila C I A podprojekt 54 projektu
z a p o m e n o u t svěřená tajemství. C I A t o t i ž m ě l a trvalý p r o b l é m s a g e n t y ,
M K U L T R A . J e h o cílem bylo zjistit, j a k u vybraných jednotlivců způsobit
které j i ž nadále nepotřebovala. T a k o v é o s o b y nebylo m o ž n é j e n tak p u s ­
otřes m o z k u . V r á m c i podprojektu byla objevena řada novinek, včetně
tit na ulici, protože t o h o h o d n ě věděly. N a n e š t ě s t í j e d i n o u alternativou
„pánvi p o d o b n é h o g u m o v é h o o b u š k u s olověným j á d r e m , j í m ž j e m o ž n é
k jejich vypuštění bylo je uvěznit. J e n ž e kde? Na j a k dlouho? A k o l i k by
vyvinout velkou s í l u " a „ukrytých či kamuflovaných pružinových zařízení,
to stálo?
která se spustí po k o n t a k t u s hlavou". K d y ž se však mělo přejít k jejich
V březnu 1 9 5 1 se objevil požadavek na návrhy řešení tohoto s l o ž i ­
testování, objevil se drobný problém. V řadách pracovníků C I A se n e d a ­
tého problému. M e m o r a n d u m nazvané „ O d s t a v e n í " varovalo, že určité
řilo najít dobrovolníky. N a k o n e c byly systémy odzkoušeny na kapalinou
kategorie osob, včetně „propuštěných agentů, zneužitých agentů a p r o b l e ­
naplněných l e b k á c h . Po dokončení t ě c h t o pokusů se přešlo k testům na
matických defektorů, kteří by se m o ž n á rádi vrátili", představují pro C I A
mrtvolách.
hrozbu. Podle m e m o r a n d a vyvstala zřejmá potřeba „ m e t o d y z a c h á z e n í
Problémem v š a k zůstávala tenká hranice mezi tím udeřit někoho
s těmito o s o b a m i z p ů s o b e m , který by způsobil dočasnou ztrátu p a m ě t i po
do hlavy tak, a b y n ě c o z a p o m n ě l , a udeřit někoho do hlavy, takže se už
d o b u přibližně j e d n o h o roku". Požadavek byl odeslán d o systému A R T I -
neprobere. D o k o n c e i největší o p t i m i s t é museli uznat, že tato technika
C H O K E k okomentování.
Po krátkou dobu se v C I A vedla debata, z d a by nebylo m o ž n é bývalé
agenty umlčet lobotomií, tento směr však byl brzy opuštěn, p r o t o ž e byl
m ů ž e mít fatální následky. Z k o u m a l y se i technicky složitější metody, ani
ony však nebyly b e z chyb. V roce 1 9 7 7 vypověděl C h a r l e s Geschickter
před senátním v ý b o r e m , j a k měly fungovat:
složitý a nepraktický. „K jakékoliv takovéto operaci potřebuje vyspělé vy­
bavení, odborníka z oboru neurochirurgie, anesteziologa a sálové sestry."
Gechickter: D a l š í m i technikami bylo použití radaru k uspávání opic,
L o b o t o m i e navíc nebyla j e n nepraktická, ale také amorální. „Válka je sice
abychqm zjistili, z d a j e to m o ž n é . Postavili je před radar namířený
ošklivá věc," tvrdil j e d e n z agentů, „je ale nutné a m o ž n é najít j i n é p r o ­
n a jejich m o z e k .
středky."
Senátor S c h w e i k e r : Skutečně?
V červenci 1953 začal být tento problém urgentní, protože b ý v a l ý
G e s c h i c k t e n A n o , p a n e . J e n ž e s e , p a n e , ukázalo, ž e abyste j e uvedli
pracovník C I A , nyní notorický alkoholik, se měl v Texasu podrobit o p e ­
do h l u b o k é h o spánku, museli j s t e ohřát jejich m o z k o v é centrum
raci m o z k u . O b á v a l se, že by v narkóze m o h l vyzradit tajné i n f o r m a c e ,
stejně, j a k o když s e peče m a s o .
a požádal o přítomnost dalšího agenta. Přesně podle očekávání b ě h e m
operace „značně" mluvil a odhalil některé „interní problémy C I A " . C I A
Protože z a b í j e t bývalé pracovníky C I A nebo j i m péct m o z k y dalece
na to naštěstí byla připravená, p ř e d e m prověřila lékaře i sestry a z a v á z a l a
přesahovalo r o z s a h pravomocí, netrvalo d l o u h o a skupina poradců d o s p ě ­
je k mlčenlivosti, přesto však tento incident způsobil pozdvižení. Co k d y ­
la k názoru, že n e m á smysl v d a l š í m výzkumu pokračovat. „ N a š i odbor­
by agenti C I A , dokonce i ti spolehliví, začali v narkóze mluvit? N e n í je
ní poradci p o d p o r u j í stanovisko A R T I C H O K E , " píše se v souhrnném
přece m o ž n é monitorovat až do smrti.
d o k u m e n t u z r o k u 1 9 5 6 , „že k r o m ě podřezání hrdla dotyčné osoby není
„Některé osoby v rámci C I A , " zdůraznil j e d e n pracovník p r o j e k t u
m o ž n é zajistit s k u t e č n o u ztrátu p a m ě t i . "
A R T I C H O K E n a p o r a d ě 1 5 . července, „disponují o h r o m n ý m m n o ž ­
Existovala v š a k j e š t ě j e d n a m o ž n o s t . V prosinci 1 9 5 1 byly coby p o ­
stvím informací." M o ž n á b y šlo vymyslet způsob, j a k j e p o o d c h o d u
m o c n ý p r o s t ř e d e k b ě h e m výslechů d o p o r u č e n y elektrošoky E C T . J e d e n
z C I A přinutit je z a p o m e n o u t . „Bylo by velmi užitečné najít z p ů s o b , j a k
z odborníků C I A informoval, ž e E C T s nízkým napětím sice nevyvola­
u těchto informací vyvolat amnézii," dospěl k závěru.
jí záchvat, ale p ř i v o d í nesnesitelnou bolest, protože jejich příjemci b u d e
připadat, že „mu hoří celá hlava". Postup byl zjevně „způsobilý přimět
jejich toleranci ke stresu, počtu opakování a „citlivosti" subjektů. V ý z k u m
lidi promluvit". T e n t o pilný odborník navíc C I A vysvětlil, že na trhu je
se měl dále zabývat „hledáním chemických látek, které by mohly p o s l o u ­
přenosný E C T přístroj, který by se pro tyto účely mohl hodit.
žit k odstraňování stávajících vzorců chování" a také k lepším z p ů s o b ů m
Na konci rozhovoru odborník svého styčného důstojníka naprosto
„inaktivace pacientů" po dobu, kdy poslouchají psychické řízení.
j a s n ě varoval, že při pouštění proudu do m o z k u je nutná maximální o p a ­
Tolerance ke stresu, citlivost, drogy odstraňující vzorce lidského c h o ­
trnost. Trocha m ů ž e při výslechu n a p o m o c i . N i c m é n ě vysoká dávka by
vání, to všechno se u C I A těšilo velkému zájmu. V C a m e r o n o v i našla
m o h l a člověka přivést do „vegetativního stavu". T a t o informace společně
člověka zabývajícího se v ý z k u m e m m n o h a technik, které ji zajímaly,
s dalším p o ž a d a v k e m z roku 1956, v n ě m ž stálo, že vyvolání ztráty p a m ě ­
a navíc zjevně odhodlaného dotáhnout svůj výzkum do oblastí, na které
ti je „nesmírně důležité", zřejmě pracovníky C I A zaujala a pustili se do
se ostatní vědci báli byť jen pomyslet. Už v době p o d á n í žádosti vymýval
z k o u m á n í možností využití elektřiny nikoliv k t o m u , aby si lidé v z p o m n ě ­
svým pacientům m o z k y a pokoušel se je přeprogramovat. K d o ví, čeho by
li, ale aby n a o p a k z a p o m n ě l i .
m o h l být schopen, kdyby m ě l k dispozici dostatek peněz? C I A prostřed­
Netrvalo dlouho a lidé od C I A zjistili, že kdosi v K a n a d ě p o m o c í
nictvím Společnosti pro výzkum lidské ekologie nabídla finance do p r o ­
E C T záměrně vyvolává ztrátu paměti. Z a č á t k e m roku 1956, rok p o C a -
j e k t u n a p u m p o v a t a C a m e r o n s tím souhlasil. Vznikl tak podprojekt 68
meronově rozhovoru o „přínosném vymývání m o z k ů " v časopise Weekend,
projektu M K U L T R A . B ě h e m příštích tří let, od dubna 1 9 5 7 do června
si důstojník C I A J o h n Gittinger přečetl v American Journal of Psychiatry
1 9 6 0 , C a m e r o n obdržel o d C I A b e z m á l a 7 5 tisíc dolarů.
článek o psychickém řízení. Z a u j a l ho, a požádal proto svého kolegu, plu­
N e n í pochyb, že by ve svých výzkumech pokračoval i b e z p o m o c i
kovníka J a m e s e M o n r o e a , aby se s C a m e r o n e m spojil a zjistil, co a jak.
C I A , její peníze a p o d p o r a mu však zaručeně poskytly nový p o d n ě t k j e ­
M o n r o e zatelefonoval do A l a n o v a institutu, představil se j a k o zástupce
jich rozšíření. A to nejenom na poli spánku a psychického řízení.
Společnosti pro v ý z k u m lidské ekologie a navrhl schůzku. Po j e d n á n í na
***
jaře téhož roku ohlásil C I A , že ten člověk skutečně existuje. C a m e r o n a
vyzval, ať sepíše návrh v ý z k u m n é h o projektu a Společnosti ho předá.
Z p r á v a o z á j m u o j e h o postupy ze zahraničí zněla C a m e r o n o v ý m u š í m
C a m e r o n se neustále pídil po nových technikách, které by mu p o m á ­
j a k o rajská hudba. Od chvíle, kdy začal používat psychické řízení, vnější
haly při vymývání m o z k ů svých pacientů. J e d n o h o dne J a n i n e H u a r d o v o u
zdroje p e n ě z víceméně vyschly. P ů v o d n ě získával p o d p o r u od kanadského
zvedli z postele a odvedli do stájí, kde čekal L e o n a r d Rubenstein, m u ž ,
p r o g r a m u duševního zdraví, ta však byla zastavena, jakmile úředníci zjis­
který vyráběl smyčky z p á s e k a další zařízení pro psychické řízení. Připojil
tili, v čem j e h o postupy spočívají. Požádal o financování kanadskou R a d u
ji ke složitému polygrafii (detektoru lži) a p a k se objevil C a m e r o n , který
obranného výzkumu, vedenou O r m o n d e m S o l a n d t e m (který v té době
ji začal vyslýchat. N i k d o jí nevysvětlil, co se děje, ani čím by jí to m o h l o
financoval výzkum senzorické deprivace D o n a l d a H e b b a n a M c G i l l U n i ­
pomoci.
versity), byl však odmítnut. S o l a n d t m ě l totiž z n á m é h o , j e h o ž manželka
Při jiné příležitosti ji opět odvedli do stájí, dostala injekci a musela si
byla C a m e r o n e m léčena a nikdy se z toho úplně nevzpamatovala. Č í m
nasadit velké plastové brýlové obroučky s neprůhlednými clonami. Stála
více se S o l a n d t a j e h o kolegové o psychické řízení zajímali, tím m é n ě uži­
ve tmě a neměla ponětí, co bude dál, d o k u d lékař nenadzvedl j e d n u ze
tečné j i m připadalo. N e j e n o m že celý projekt považovali za z vědeckého
clon a nenamířil na ni čímsi, co připomínalo pistoli. Vzápětí jí p ř í m o
hlediska bezcenný, ale měli vážné pochyby o j e h o etické stránce.
na povrch oční bulvy vystřelil proud stlačeného vzduchu. J a n i n e vykřikla
C a m e r o n o v a žádost na Společnost pro výzkum lidské ekologie, zasla­
a snažila se uhnout. „Kolik vydržíte?" zeptal se jí. „Řekněte m i , až už to dál
ná v lednu 1 9 5 7 , hovořila o finanční p o m o c i na sledování vlivu „ o p a k o ­
nepůjde." K d y ž jí znovu vystřelil na oko vzduch, prosila h o , aby přestal.
vaných verbálních signálů" na lidské chování. C í l e m výzkumu podle C a ­
N a m í ř i l pistoli stranou, sklopil clonu a nechal ji znovu ve t m ě . „ D o b r á , "
merona bylo zjistit reakce pacientů na opakování vzkazů, které závisely na
prohlásil, „teď druhé oko."
„Bolelo to!" říká J a n i n e dnes. „ N e v í m , proč to dělali. Říkali, že j d e
o test. Podle mě to byl ale nějaký p o k u s . "
rickou deprivací, a prozradit obsah výzkumu vymývání mozků. V prosinci
1 9 5 2 , krátce poté, co C a m e r o n začal senzorickou deprivací používat, na­
J e d n o u z oblastí, které byl C a m e r o n odhodlaný odzkoušet, byla s e n z o ­
psal H e b b svým podporovatelům v R a d ě obranného výzkumu a varoval
rická deprivace. Allan M e m o r i á l Institute byl součástí M c G i l l University,
j e , že by m o h l o dojít k prozrazení. „ N e s m í m e zapomínat," upozorňoval
kde začátkem 5 0 . let D o n a l d H e b b prováděl pokusy s psychologickými
W h i t a M o r t o n a , vedoucího divize D, „že C a m e r o n v současnosti s touto
d o p a d y senzorické deprivace na lidský m o z e k . C a m e r o n , který si nene­
m e t o d o u pracuje a že o ní bude otevřeně hovořit."
chal ujít ž á d n o u techniku použitelnou k efektivnějšímu vymazání myslí
S p o r se protáhl až do konce roku 1 9 5 3 , kdy H e b b zaslal M o r t o n o v i
svých pacientů, se rozhodl senzorickou deprivací vyzkoušet, a brzy začal
dopis, v n ě m ž formálně žádal o povolení vypustit tygra z klece a pokusit
zamykat lidi do temných k o m o r na celé dny. H e b b na M c G i l l Univer­
se řídit d o p a d y zveřejnění, které bylo m o ž n é očekávat. „Tvrdě j s e m pro
sity zjistil, že zdraví vysokoškoláci nejsou schopni izolaci snášet po delší
Vás pracoval," pokoušel se M o r t o n a obměkčit a dopis zakončil malou
dobu. J e n padesát procent jich vydrželo déle n e ž j e d e n den a nejdelší d o b a
kresbou sebe s a m a , j a k klečí na kolenou a prosí. M o r t o n nepovolil.
strávená v komoře činila 139 hodin. C a m e r o n o v i to bylo j e d n o . Zavíral
pacienty do temné k o m o r y až na pětatřicet dní.
J e d n í m z prvních pacientů, na kterém byl režim senzorické depri­
Necelé dva měsíce po tomto dopisu se zprávy o Cameronových p o k u ­
sech se senzorickou deprivací samozřejmě objevily v tisku. Přestože bylo
vyvinuto velké úsilí, aby se tak nestalo, původ techniky byl okamžitě vy­
vace uplatněn, byla pacientka středního věku M a r y C , trpící depresemi
stopován k H e b b o v i na M c G i l l University. Před univerzitou se pořádaly
a záchvaty úzkosti. Řekli j í , že si potřebuje „odpočinout", nasadili jí brýle
protestní akce a celá řada H e b b o v ý c h kolegů byla studenty osočována za
a pouta a zavřeli ji do k o m o r y pro senzorickou deprivací ve stájích. D e n ­
podíl na práci, která měla n a p o m á h a t vyslýchání a „mučení". J e d e n z nich
ní hlášení odhalují, že na konci prvního dne se u ní objevily halucinace
později spáchal sebevraždu.
a vykládala pečovatelce, že slyší, j a k na ni volá sestra. Sluchové halucinace
se brzy změnily ve zrakové a b ě h e m třetího dne se zdálo, že se vrací do
***
dětství. Prosila o bonbony a kňourala j a k o batole. Následujícího dne si
strhla brýle, hodila je do z á c h o d u a pokusila se utéct.
Přestože J a n i n e H u a r d o v á nebyla senzorické deprivací nikdy vystave­
Odvedli ji zpátky do k o m o r y a „léčba" pokračovala. Na konci dalšího
na, netrvalo dlouho, aby si uvědomila, že s e j í nelíbí být lůžkovým pacien­
dne M a r y C. zjevně ztratila s c h o p n o s t mluvit, dokázala sníst j e n malé
t e m Allanova institutu a že se chce vrátit d o m ů . „Vypadalo to, j a k o by se
porce jídla, které jí museli nakrájet. V noci se pomočila. Podle hlášení
mi chystali všechno vzít," říká, „a udělat ze mě jen figurínu." K d y ž v š a k
j e d n o h o z lékařů bylo výsledkem této terapie, že se pacientka „výrazně
o svém záměru řekla C a m e r o n o v i , vůbec se mu nelíbil. „ N o tak, J a n i n e .
zklidnila".
C h c e t e se přece vyléčit, nebo ne?" zeptal se jí. K d y ž přikývla, dal jí seda-
K d y ž s e D o n a l d H e b b doslechl, j a k C a m e r o n j e h o techniku používá,
tiva a poslal ji zpátky poslouchat své řídicí zprávy.
zděsil se. J i ž delší d o b u se mu nelíbilo, co se v Allanově institutu děje. T e ď
Její manžel B o b odcházel každý den z práce dříve a chodil ji navště­
se odmítal účastnit C a m e r o n e m vedených porad. „ C a m e r o n byl n e z o d ­
vovat. „Pamatuju si," vzpomíná, „že byl velmi smutný. N i k d y se dlouho
povědný," řekl později vyšetřovateli. „Kdokoliv s představou o složitosti
nezdržel. K d y ž j s e m byla vzhůru, mluvili j s m e spolu p o k a ž d é nějakých
lidského myšlení by nikdy n e m o h l očekávat, že se mu podaří vymazat
pět minut. V i d ě t mě v tomhle stavu pro něho bylo velmi zlé, prostě hroz­
m o z e k dospělého člověka a p o t é ho znovu přepsat p o m o c í jakéhosi psy­
n é . " N i c m é n ě většinou, když se B o b zastavil, spala. Nechával jí na stolku
chického řízení." C a m e r o n o v a práce, dodal, byla „tak hloupá, až hraničila
u postele vzkazy. „Byl j s e m za tebou, ale spala jsi..."
se zločinem".
O b č a s J a n i n e pustili d o m ů na víkend, aby se setkala se svými d ě t m i
H e b b se rovněž obával, že by C a m e r o n , který se rád chlubil před novi­
a matkou, která se k nim přestěhovala, aby o rodinu m o h l a po d o b u J a -
náři, mohl prozradit, že na M c G i l l University probíhají pokusy se s e n z o -
nina pobytu v nemocnici pečovat. O j e d n o m víkendu se ve svědé chvilce
B o b o v i svěřila, co s ní v Allanově institutu provádějí, a prosila ho, ať ji
neposílá zpátky.
Přestože neměl tušení, v čem J a n i n a léčba spočívá, B o b si uvědomoval,
že na t o m není dobře, a zavolal do nemocnice, aby oznámil, že se v neděli
R o z p a d manželství trápí J a n i n e i po letech. „Přestože mezi námi bylo
hodně lásky, mužský nedokáže být tak dlouho s á m . T e ď to chápu. C h u ­
dák manžel! M i l o v a l a j s e m ho až do konce, j e n ž e přišel o práci a vlastně
o všechno a zůstal s á m . "
večer J a n i n e nevrátí. Nechali ho čekat na lince. N a k o n e c telefon zvedl
Přestože se to nezdá snad ani m o ž n é , J a n i n e patřila k t ě m šťastnějším.
C a m e r o n a řekl m u , že p o k u d ji nepřiveze zpátky, nebude mít nemocnice
N i k d y se j i m ji nepodařilo elektrošoky úplně „vymazat" a většina paměti
na vybranou a zavolá na policii. Večer B o b naložil J a n i n e do auta a v sl­
se jí vrátila. Pro j i n é se minulost stala z á h a d o u a současnost s n e m .
zách ji odvezl zpět.
L i n d a M c D o n a l d o v á , která prošla stovkou elektrošoků a osmdesáti
V březnu 1 9 6 2 byla J a n i n a léčba prohlášena za ukončenou a propustili
šesti dny spánkové terapie, si nedokáže vybavit nic z toho, co se dělo
ji d o m ů . Z d á l o se však, že je na t o m hůře n e ž předtím. B á l a se vlastních
před její hospitalizací v Allanově institutu. N e p o z n a l a ani svého m a n ž e l a
dětí, n e v ě d ě l a , j a k j e o b e j m o u t ani co j i m říkat, a měla strach, že j i m ublíží.
a děti. R o b e r t L o g i e , původně přijatý pro infekci v n o z e , po propuštění
Bylo to pochopitelné. V důsledku léčby v Allanově institutu se s a m a stala
z institutu zmizel. K d y ž ho nakonec našli spát p o d m o s t e m ve Vancou-
dítětem.
veru (žil v š a k v T o r o n t u ) , musela policie dát j e h o fotku do novin a p o ž á ­
Ve své advokátní kanceláři v centru M o n t r e a l u J a n i n e vysvětluje:
dat veřejnost, z d a ho někdo nezná, protože on sám nevěděl, k d o j e . L o u
„Byla j s e m tak ztracená. Ze všeho j s e m měla strach. B á l a j s e m se přejít
Weinstein, podnikatel z M o n t r e a l u , byl z Allanova institutu propuštěn
ulici, bála j s e m se, že u nás má m a t k a nezůstane. M u s e l a se m n o u být
s návykem na dvě drogy, ztratil veškerý p o j e m o osobní hygieně, nikoho
celou dobu. N e u m ě l a j s e m vařit. Prostě j s e m tam jen tak seděla a dívala se
nepoznával, nedokázal si v z p o m e n o u t na nic z deseti let před hospita­
na ni. D o k o n c e j s e m s ní musela i spát. M a n ž e l o v i j s e m musela říct, aby
lizací a neustále si musel pobrukovat. Z b y t e k života strávil ztracený ve
se přestěhoval do jiné postele. N e m o h l a mě nechat ani chvilku o samotě,
vlastním d o m ě , kde se neustále ptal po matce, která však dávno zemřela.
hned j s e m začínala panikařit. A to všechno po léčbě," připomněla mi, „ne
před ní."
**•
N e d o k á z a l a nic uvařit, u m ý t se nebo odvést děti do školy, j e n seděla
d o m a a dívala se, j a k život utíká. J e d n o u vyrazila ven na procházku s dešt­
Podle d o k u m e n t ů projektu M K U L T R A E w e n C a m e r o n a j e h o z a ­
níkem. K d y ž jí kdosi řekl, že neprší, nedokázala si vybavit, co vlastně dělá
městnanci p o celou d o b u netušili, ž e jejich výzkum j e f i n a n c o v á n C I A . N e
a kde j e . J a n i n a m a t k a u nich nakonec musela zůstat celých deset let.
všichni t o m u však věří. S á m C a m e r o n vypadal, že je mu naprosto j a s n é ,
J a n i n e se obviňovala z toho, co své rodině provedla. Po otázkách dětí,
že j e h o práce má spojitost s nedávnými událostmi v Koreji a s podivnými
co se s ní děje, se cítila ještě hůř. „ V z p o m í n á m si, j a k za m n o u chodila dce­
procesy za železnou oponou. „Určitě to mělo něco společného s vymývá­
ra, byla hodně vnímavá, a ptala se: , M a m i , proč už se nesměješ?' Byla j s e m
ním m o z k ů , " řekl L e o n a r d Rubenstein po letech deníku New York Times.
prostě taková. N e u s m í v a l a j s e m se, nesmála se, nedokázala j s e m si s nimi
„Vyšetřovali vymývání m o z k ů u vojáků, kteří pobývali v Koreji. My j s m e
hrát. Byla j s e m z toho h o d n ě smutná. U v ě d o m o v a l a j s e m si, j a k se k nim
v M o n t r e a l u některé z těchto p o s t u p ů začali u pacientů používat m í s t o
c h o v á m . " Po letech se zeptala nejstarší dcery Michelle, j a k to tehdy rodi­
drog." Psycholog L a u g h l i n Taylor, rezident v Allanově institutu, si také
na prožívala. „Mysleli j s m e si, že ti na nás nezáleží," odpověděla dcera.
vzpomíná, že nepochyboval o t o m , proč tyto techniky používají: „Bylo
S a m o z ř e j m ě netrpěly j e n děti. Její m a n ž e l B o b zjistil, že už trýzeň víc
nesnese, začal se d o m ů vracet p o z d ě v noci a pil. A j a k o by to nestačilo,
n á m řečeno, že j d e o přípravu na válku," říká. „ C a m e r o n se zabýval vymý­
váním m o z k ů a nedělal s tím ž á d n é tajnosti."
za J a n i n u léčbu v Allanově institutu museli zaplatit, byla hodně drahá
Pomyšlení, že by politické souvislosti C a m e r o n o v y práce zůstávaly
a rodina zůstala b e z peněz. B o b nakonec přišel i o svou továrnu a práci,
b e z povšimnutí, vyvolává úsměv. Institut mnohokrát navštěvovali z á s t u p ­
čím dál více času trávil pitím a rodina se p o m a l u rozpadala.
ci armády a přednášeli j e h o z a m ě s t n a n c ů m o výhodách a nevýhodách
***
vymývání m o z k ů . J a k často se něco p o d o b n é h o v civilních nemocnicích
děje? B ě h e m večeře v m ó d n í čínské restauraci v Montrealu mi doktor P e ­
ter R o p e r vyprávěl o t a j e m n é m plukovníkovi, zřejmě z armády Spojených
států, který do institutu přijel v roce 1 9 5 9 , svolal všechny lékaře a měl
k nim přednášku o korejských doznáních. „Z psychologického hlediska to
bylo zajímavé," řekl. J a k můžete změnit něčí chování a přístup. O p r a v d u
to bylo hodně zajímavé." P a k Roper shodil b o m b u : „A samozřejmě, taky
j s m e měli W i l l i a m a Sarganta. Z n á t e h o ? "
M á l e m mi upadly hůlky. W i l l i a m S a r g a n t ? Co dělal britský odborník
na vymývání m o z k ů v Allanově institutu?
Přednášel. Podle R o p e r a navštívil Sargant, s n í m ž se p o m ě r n ě dobře
znal, institut v roce 1 9 6 4 a hovořil t a m o vymývání m o z k ů a moderních
postupech v psychiatrii. Návštěva však měla ještě j e d e n motiv, tvrdí R o ­
per: „ M ě l a Sargantovi ukázat, j a k to v Allanově institutu vypadá. A také
si ho prověřit, protože se tehdy za C a m e r o n a hledala náhrada."
Tvrzení, že se W i l l i a m S a r g a n t m o h l stát primářem psychiatrie v A l ­
lanově institutu, je zajímavé, vyvstává však důležitá otázka: Proč by se měl
Sargant, tehdy zřejmě nejproslulejší britský psychiatr, zaplést s člověkem
j a k o E w e n C a m e r o n , j e h o ž teorie se už dávno vymkly z p o d kontroly?
O d p o v ě ď zní, že o b a muži měli h o d n ě společného. O b a představovali
významné postavy světové psychiatrie. C a m e r o n dříve stál v čele A m e r i c ­
ké psychiatrické společnosti, zatímco S a r g a n t vedl psychiatrii v londýn­
ské nemocnici Sv. T o m á š e , j e d n é z nejvýznamnějších nemocnic na světě.
O b a byli mocní, tvrdohlaví a chovali v s o b ě z á š ť k psychoanalýze. S a r g a n t
i C a m e r o n byli přesvědčeni, že duševní nemoci nelze vyléčit řečmi, ale
agresivními lékařskými postupy. N ě k d y m o ž n á nepříjemnými, s tím se ale
nedalo nic dělat.
Navíc byli přáteli. J e d n a z osob, s n i m i ž j s e m b ě h e m práce na této
knize mluvil, si vzpomíná, že na vědecké konferenci počátkem 60. let
j e d e n druhého vítali j a k o „dlouho ztraceného bratra". V roce 1 9 6 1 s p o ­
lečně založili Světovou psychiatrickou společnost, v níž se C a m e r o n stal
prezidentem a S a r g a n t generálním sekretářem.
Sargant i C a m e r o n hovořili stejnou řečí, která je oba přivedla k vy­
mývání m o z k ů a k terapeutickým p o s t u p ů m vymazávání a p ř e p r o g a m o vávání lidského myšlení. Pro Sarganta i pro C a m e r o n a byly klíčovými
zbraněmi v boji s duševními n e m o c e m i elektřina, drogy a chemicky vy­
volaný spánek.
W i l l i a m Sargant byl s á m o sobě zajímavou postavou. N a r o d i l se v roce
1907 a navštěvoval L e y s School a St. J o h n s College v C a m b r i d g i , které
také reprezentoval v rugby. Byl výrazně talentovaný i velmi sebevědomý
a seznamování se m l a d é m u Sargantovi zjevně nečinilo potíže, takže hod­
ně času coby student medicíny strávil cestováním a představováním se
nejvýznačnějším lékařům té doby. V j e h o osobních dokumentech je m o ž ­
né kromě j i n é h o nalézt i několik obrázků z lobotomie, které dostal od
samotného vynálezce tohoto postupu Waltera Freemana, a jídelní lístek
z restaurace podepsaný U g e m C e r l e t t i m , vynálezcem E C T . V prosinci
1938 se jednatřicetiletému Sargantovi podařilo získat pozvání do Bílého
d o m u k m a n ž e l ů m Rooseveltovým.
Někteří přičítají Sargantův neuvěřitelný tah na branku j e h o wesleyovské výchově, klasickému příkladu protestantské etiky v akci. N ě c o však
m o ž n á bude nadsazené. D í k y své energičnosti, neuvěřitelnému sebevědo­
mí a zvyku na pacienty křičet zřejmě vypadal větší a nebezpečnější, než
ve skutečnosti byl. D o k t o r D a v i d O w e n (dnes lord O w e n z P l y m o u t h u ) ,
který s ním p o č á t k e m 6 0 . let pracoval, si na Sarganta p a m a t u j e j a k o na
„lidské d y n a m o , po fyzické i lékařské stránce obra". D o k t o r H e n r y O a k e ley, j e h o sekretář na konci 60. let, považuje Sarganta za „velkého m u ž e
s velkou hlavou. Za skutečného alfa samce. P o k u d by byl gorilou, nejspíš
by se stal j e d n í m z těch velkých stříbrohřbetých."
Kdyby se nestal lékařem, určitě by se proslavil j a k o cestovatel nebo
vynikající voják, který by p o u h o u silou vůle dokázal nacházet pro britské
impérium nová ú z e m í či zastavovat útoky nepřátelské kavalerie. Byl už
prostě takový a právě tuto svou energii vnesl po roce 1 9 3 0 do britské
psychiatrie.
Sargantův neutuchající elán je m o ž n á nejlepší ilustrovat na t o m , j a k
vypadaly j e h o vizity. D o k t o r H e n r y Rollin, emeritní poradce H o r t o n o v y
nemocnice v E p s o m u , v z p o m í n á na Sargantův obvyklý přístup takto: „Byl
šoumen. Na j e h o představení se byla radost dívat. Prohlásil třeba," Rollin
plácl dlaní do stolu, „.Určitě je v á m lépe. Za nic na světě v á m nedovo­
lím tvrdit, že v á m není lépe. Je v á m lépe. Že ano?' A tak dlouho naléhal
a tlačil, až se pacient p o d d a l a řekl: A n o , je mi lépe.'"
Podle O w e n a si byl Sargant svými postupy natolik jistý, že dokázal
stanovit pacientův duševní stav, aniž by ho vůbec viděl. „Seděli j s m e spolu
BRAINWASH
SPÁNEK.
j e d n o u v ordinaci a knoflík na dveřích se začal otáčet. Sargant okamžitě
j s i viděl, že by n ě k d o kvůli bolestem spáchal sebevraždu?" zeptal se S a r ­
prohlásil: ,Cítí se lépe.' Povídám mu: , Vždyť ještě ani nevešel do dveří.'"
g a n t j e d n o h o d n e b ě h e m vizity O w e n a , a okamžitě si také odpověděl:
O w e n se rozesmál. „A on na to: J a s n ě , viděl jsi ale, j a k otočil tím knoflí­
„ S k o r o nikdy. Příležitostně, ale velmi, velmi vzácně. Kolikrát se ale sta­
kem? Před týdnem dvěma by to udělal o hodně pomaleji. Je na t o m lépe.'"
l o , " pokračoval S a r g a n t , „že někdo spáchal sebevraždu kvůli depresím?
Přestože energie, sebevědomí a tah na cíl činily ze Sarganta j i ž od
Č a s t o . " O w e n si z toho vyvodil následující závěr: „Právě to podle Sar­
mládí vůdčí osobnost, m n o z í se rozhodli ho nenásledovat. J a k řekl novi­
ganta vysvětlovalo, proč j s o u deprese tak nepříjemným a nebezpečným
n á m Sunday Times v roce 1 9 7 7 : „Někteří se domnívají, že j s e m vynikající
onemocněním. Na to lidé zapomínají, neuvědomují si to. Je to hrozné,
lékař. D a l š í j s o u přesvědčeni, že j s e m zplozenec satana." Po rozhovorech
s více n e ž čtyřiceti j e h o bývalými spolupracovníky m o h u toto prohlášení
potvrdit. Z a t í m c o O w e n vidí v Sargantovi „osobnost, která se stala legen­
dou", další z lidí, s n i m i ž j s e m mluvil, mi řekl: „ M y s l í m , že za všechno, co
napáchal, by se měl smažit v pekle."
skutečně hrozné."
A b y se s touto chorobou vypořádal, byl Sargant ochoten v léčbě pře­
konávat hranice, které ostatní psychiatři sveřepě bránili. Jestliže nízká
dávka antidepresiv nezabírala, bylo ji třeba zdvojnásobit. A p o k u d ani to
nefungovalo, p a k měla být znovu zdvojnásobena. A k d y ž nezabírala ani
Kořeny nenávisti, kterou S a r g a n t vyvolával, spočívají v j e h o odmítání
pak, měla být k o m b i n o v á n a s j i n ý m i způsoby léčby. Sargantovým r o z p o ­
standardních m e t o d psychoanalýzy. Na povídání si s pacienty neviděl nic
znávacím z n a k e m a cílem se staly k o m b i n a c e několika z p ů s o b ů fyzické
špatného, nevěřil však, že m ů ž e n ě k o h o vyléčit. Při léčbě komplexních
léčby a neustálé zvyšování dávek léků a elektrošoků.
vysilujících nemocí j a k o například schizofrenie či depresí byl p o d l e něho
J e h o nekonformní přístup zajistil, že se Sargant stal člověkem, k n ě ­
fyzický zákrok naprosto nezbytný. Všechny, kdo zastávali jiný názor, pova­
žoval za „prodavače pohovek".
m u ž ostatní britští psychiatři posílali své neléčitelné pacienty. Tváří v tvář
těmto případům byl nucen je léčit stále vyššími dávkami. T a t o skutečnost
B ě h e m své křížové výpravy proti duševním chorobám Sargant u k a ­
spolu s urputným o d m í t á n í m p o s t u p ů psychoanalýzy j e h o kolegy z n e p o ­
zoval, že je schopen používat všechny nové způsoby fyzické léčby, které
kojovala, protože p o d l e jejich názoru bylo předepisování léků ve velkém
ostatní považovali za nejisté, nevyzkoušené, nebo dokonce nebezpečné. Na
často n e z o d p o v ě d n é a m n o h d y p ř í m o nebezpečné.
čelním místě stála lobotomie, kterou předpisoval t a k často, až to ostatní
J e d e n mladý anesteziolog, který v nemocnici Sv. T o m á š e působil na
psychiatry popuzovalo. D o k t o r H e n r y Rollin si vybavuje, že když připra­
začátku 70. let, si vzpomíná na případ, kdy pacient užívající proti depresím
voval j e d n o h o ze svých studentů na doktorát z psychologie, poučil ho, že
oxidázu m o n o a m i n u ( M A O I ) potřeboval před chirurgickým zákrokem
p o k u d se ho Sargant zeptá, j a k by léčil chronické psychiatrické o n e m o c ­
uvést do narkózy. Protože kombinace M A O I s tehdejšími anestetiky byla
nění, má vždy odpovědět, že lobotomií. T a t o taktika fungovala i u m n o h a
považována za potenciálně smrtelně nebezpečnou, anesteziolog S a r g a n t o ­
dalších studentů: „Chronická deprese, chronická schizofrenie, o cokoliv
vi zavolal a požádal ho, aby zajistil, že pacientovi b u d e lék před narkózou
chronického šlo, k d y ž se zeptal: J a k o u léčbu byste použil?', měli správně
odpovědět: ,Lobotomii.' .Výborně,' chválil je Sargant. ,Výborně, výborně.
A co kdyby se n e m o c vrátila?' O p ě t měli odpovědět: ,Další lobotomie.'
.Výborně!'"
Sargantovo nadšení pro fyzickou léčbu m o ž n á pramenilo z j e h o vlast­
ních zkušeností s d l o u h o d o b ý m i depresemi. Na psychiatrická o n e m o c n ě ­
ní útočil p ř í m o a b e z slitování. M n o z í j e h o kolegové věří, že i psychiatrii
si zvolil právě kvůli vlastním depresím.
vyřazen. Sargant ho stroze odmítl. „ M u s í na nich zůstat," vztekal se do
telefonu, „nehodlám dělat žádné kompromisy." „ D o b r á , " zeptal se aneste­
ziolog, „a co se stane, až n á m pacient z e m ř e na stole?" „Prostě j i m vyřiďte,
že doktor Sargant řekl, že se nic nestane," dostalo se mu odpovědi. A n e s ­
teziolog se přesto rozhodl, že „jeho cílem není zabíjet lidi", položil telefon,
nechal pacientovi M A O I vysadit a operace se mohla uskutečnit.
A n n e D a l l y o v o u , která začala krátce p o Sargantově smrti p s á t j e h o
životopis, p o d o b n é historky nepřekvapují. „ M ě l ve zvyku používat vyso­
D a v i d O w e n vzpomíná, j a k tvrdil, že všechna bolest, s níž se j a k o
ké dávky a byl tím známý. M ě l štěstí, prostě byl m i l á č k e m Štěstěny. P r o ­
neurolog setkal, není nic ve srovnání s chronickými depresemi. „Kolikrát
váděl se svými pacienty řadu nebezpečných věcí, z d á se ale, že mu nikdo
neumřel. K d y b y ano, dostal by se do velikých problémů. J e n ž e k tomu
nikdy nedošlo!"
**#
M a l c o l m Lader, nynější profesor klinické psychofarmakologie na I n ­
Podle vlastních záznamů Sargant přišel s nápadem na novou techniku
stitutu psychiatrie, mi Sarganta p o p s a l snad nejlépe: „Vznášel se kolem
v roce 1964. Poté, co u pacientů trpících chronickými úzkostnými stavy
něho odér síry." Citoval j s e m tuto větu m n o h a dalším, s n i m i ž j s e m h o ­
začal provádět lobotomii, zjistil, že mají tendenci k depresím, a napadlo ho,
vořil, a všichni s ní souhlasili. M y s l í m , že by se nad ní p o u s m á l i s á m
zda jejich problémem nebyly v první řadě právě deprese. A b y se podobným
Sargant.
chybám v budoucnu vyhnul, před každou lobotomii byli všichni pacienti
podrobeni kompletní léčebné kombinaci antidepresiv a elektrošoků.
**»
Protože kombinace léků a elektrošoků vyvolávala u pacientů obavy,
přemýšlel Sargant, z d a b y nebylo humánnější j e b ě h e m léčby uspat. N e ­
B ě h e m posledních pár let se v tisku a na internetu objevily zprávy pří­
m o spojující Sarganta s C I A financovaným v ý z k u m e m E w e n a C a m e r o n a
v Allanově institutu.
museli by tak v ě d o m ě protrpět celé týdny. N e č e k a n ý m výsledkem bylo,
že se pacienti po probuzení cítili o hodně lépe. R a d a jich už lobotomii
ani nepotřebovala. „ N á h o d o u j s m e našli léčbu," hlásil, „ d l o u h o d o b o u an­
V z i m ě 1969 se A n n e W h i t e o v á , d l o u h o d o b ě trpící depresemi, ocitla
estézii u osob procházejících dlouhou bolestivou psychiatrickou léčbou,
na s a m o t n é m dně. B ě h e m předcházejících tří let porodila tři děti. Po k a ž ­
velmi p o d o b n o u anestézii při chirurgických zákrocích." Zrodila se „ m o ­
d é m porodu se dostávala do depresí, další těhotenství však její stav zlepši­
difikovaná narkóza". Základní p o s t u p byl jednoduchý. Pacienti byli u s p á ­
lo. Po narození jejího posledního dítěte však j i ž před nimi nebylo úniku.
W h i t e o v i žili v Z a m b i i , kde si s ní lékaři nevěděli rady. O d j e l a proto
ni směsí barbiturátů. B ě h e m spánku dostávali také antidepresiva. D v a k r á t
či třikrát týdně je probudili a provedli j i m elektrošoky.
do J o h a n n e s b u r g u v J i ž n í A f r i c e , kde ji neúspěšně léčili elektrošoky. „Bylo
N a r k ó z a , původně postup umožňující, aby si myšlení pacientů ve
to pořád stejné," vzpomíná. „Proseděla j s e m třeba celé dny a nechtěla nic
spánku odpočalo, obvykle trvala několik dní, m o ž n á pár týdnů. V d o b ě ,
dělat. Klidně j s t e mi mohli říct, že některé z mých dětí přejel autobus
kdy Sargant v roce 1968 četl svůj referát na 5. světovém psychiatrickém
nebo že j s e m vyhrála v loterii, nic bych necítila. Vůbec nic. J a k o bych byla
kongresu, už tuto d o b u prodloužil až na tři měsíce. „ N e p o c h y b n ě děláme
hibernovaná."
t o , " docházel k závěru, „že rozbíjíme d l o u h o d o b é vzory chování, které
K d y ž už takto dál n e m o h l a žít, pokusila se A n n e o sebevraždu a p o ­
řezala si zápěstí. K d y ž se její situace natolik zdramatizovala, převzala
nereagují na takzvanou rychlou léčbu."
Sargant se snažil své pacienty léčit a chtěl pro ně j e n to nejlepší. N i c ­
iniciativu zdravotní pojišťovna jejího manžela. Na Silvestra 1969 o d l e ­
m é n ě j e h o prohlášení o „rozbíjení" vzorů chování p o m o c í elektrošoků,
těla A n n e s dětmi do Británie, kde je 9. března 1970 nechala u rodičů
léků a d l o u h o d o b é h o spánku v m n o h é m připomínaly práce probíhající na
a nahlásila se v nemocnici Sv. T o m á š e . Původně jí řekli, že bude ležet na
opačné straně Atlantiku. V K a n a d ě měl E w e n C a m e r o n pro tuto techni­
Scutariho oddělení p ř í m o v nemocnici, k d y ž v š a k dorazila, oznámili j í , že
ku vlastní pojmenování: „Odvzorování".
se má přihlásit v Královské nemocnici pro ženy a děti Waterloo s výhle­
A n n e W h i t e o v á nic z toho netušila. K d y ž dorazila na oddělení 5, vy­
d e m na Royal Festival H a l l . T a m ji prohlédli, dali noční košili a odvedli
šetřil ji doktor J o h n Pollit, který jí vysvětlil, že si její m o z e k potřebuje
na oddělení 5 v nejvyšším patře.
odpočinout, a slíbil jí, že pocity, které jí způsobují deprese, b ě h e m spánku
O d d ě l e n í 5 bylo Sargantovým královstvím. Na dvaadvaceti lůžkách
vymizí. Poté ji nacpali léky a umístili na pokoj ke třem dalším ž e n á m
většinou v jednolůžkových pokojích tu léčil ty nejvážnější psychické pří­
v narkóze. P o d o b n ě j a k o v C a m e r o n o v ý c h místnostech pro spaní, i na
pady. O d d ě l e n í v podstatě sestávalo z dlouhé chodby s dveřmi po obou
tomto oddělení panovalo neustálé šero, rolety na oknech byly stažené
stranách. Byla z d e společenská místnost, jídelna a sesterna u dveří. A prá­
a světla zhasnutá. U nohou k a ž d é h o lůžka stál malý stolek, za n í m ž neu­
vě na oddělení 5 začala kontroverzní léčba A n n e W h i t e o v é .
stále seděla j e d n a dobrovolná pečovatelka.
Dobrovolné pečovatelky, které v místnosti pro narkózu dohlížely na
Naproti t o m u byla podle Harveyové práce na oddělení 5 velmi důleži­
pacienty, byly většinou studentky na kolečku mezi jednotlivými odděle­
tá zkušenost, protože se tu dostala na samý vrchol tehdejší péče o duševně
ními nemocnice Sv. T o m á š e . Práce dobrovolné sestry spočívala v tom, že
nemocné. Na rozdíl od nešťastných spících pacientů, na které vzpomíná
každých patnáct minut zaznamenávala stav pacientova spánku. J a k tvrdě
J a n e , Harveyová říká, že byli rádi za p o m o c a léky brali naprosto dobro­
spí, z d a má zlé sny, nebo klidně odpočívá. Za tímto účelem měly sešit
volně. „Při téhle práci se neustále nemlčelo," tvrdí. „Po celou d o b u bylo
čtverečkovaného papíru, v n ě m ž podle pokynů používaly různé barvy. Bílá
třeba s pacienty být v kontaktu a občas se v době oběda z narkotizačního
znamenala, že je pacient vzhůru, šedá dřímotu a černá hluboký spánek.
pokoje ozýval hlasitý smích. Nebyli to žádní z o m b i e ! "
Sestry rovněž musely pacienty každých šest hodin vzbudit, nakrmit j e ,
J e n ž e „ z o m b i e " je přesně ten výraz, který pro popis pacientů použila
umýt, zkontrolovat j i m krevní tlak a odvést je na záchod. Protože pacienti
většina z devatenácti dobrovolných sester, s nimiž j s e m hovořil. K d y ž se
byli po celou d o b u p o d vlivem velkých dávek léků, bylo je těžké probudit
pacienti vzbudili, musely j i m p o m á h a t chodit, nepoznávaly sestry, které
a často odmítali pít či jíst.
viděli den předtím, a často si nemohli vybavit, kde j s o u a proč.
Po třiceti letech vzpomínají tehdejší dobrovolné sestry na svou práci
D o k t o r J a m e s Birley, bývalý prezident Královské psychiatrické aka­
na oddělení 5 různě. Některé říkají, že šlo o fascinující zkušenost, že p o ­
d e m i e , si tento p o s t u p vybavuje v termínech až zarážejícím z p ů s o b e m
važovaly práci pro doktora S a r g a n t a za velkou čest a že pacienti spali rádi
připomínajících C a m e r o n o v o psychické řízení: „ N á p a d spočíval v t o m , že
a nikdy si nestěžovali. J i n é by na své zážitky nejraději zapomněly.
m o z k o v á spojení pohánějící psychotické ideje, neurózy nebo něco jiného
J e d n a z druhé zmíněné skupiny, J a n e , vzpomíná: „ M á l e m j s e m se kvů­
m o h o u být j a k o b y vypnuta a v procesu zotavování se pacientů nahrazena
li práci na oddělení 5 vzdala účasti v p r o g r a m u dobrovolných sester." Její
něčím j i n ý m , co se posléze upevní. T a k to mělo fungovat. Všechny jeho
úkol spočíval v t o m , že seděla v z a t e m n ě n é m pokoji, pozorovala spící p a ­
způsoby léčby byly zaměřeny na myšlenku .přerušení okruhů' - tuto frázi,
cienty a poslouchala, j a k dýchají. Na stole měla pantografovou lampičku
m i m o c h o d e m , rád používal - a jejich z á m ě n y zdravějšími názory."
se zvlášť upraveným stínítkem, aby světlo nedopadalo na pacienty, jinak
I tak by se to dalo říct. J i n í však používají znepokojivější analogie.
však byla v místnosti t m a . V t o m t o pokoji proseděla tři měsíce. „Bylo to
J a n e , která je podle vlastních slov stále ještě dobou strávenou na oddělení
příšerné, příšerné," říká. „ B ý t s těmi ž e n a m i zavřená celé hodiny a vidět je
5 traumatizovaná, cítila, že: „Pokoušeli se tyto lidi ovládnout, takřka je in-
ve vegetativním stavu. Č l o v ě k nemusel zrovna dvakrát přemýšlet, aby mu
filtrovat, z m ě n i t jejich osobnost, změnit, kým byli. C h o v a l i se tak trochu
došlo, že to není normální."
j a k o bozi. C h á p e t e ? N ě c o takového bych čekala m o ž n á u Hitlera."
R á n o , když se měnily směny dobrovolných sester, dostávaly přidělené
V případě A n n y W h i t e o v é byla situace ještě horší. P r o t o ž e m ě l a vy­
úkoly. „Všechny j s m e to nesnášely. R á n o přijdete do služby a dozvíte se:
sokou toleranci na léky, kterými ji uspávali, musela brát vyšší dávky, což
.Dneska budeš v narkotizačním pokoji.' Pokaždé se ozývalo: , N e , zase!'"
mělo za následek drastický pokles krevního tlaku. V o k a m ž i k u , kdy se
J a n e neměla ráda, k d y ž musela pacienty budit, pokoušet se s nimi k o m u ­
probudila, necítila se dobře. „Probudili vás a nalili do vás d ž b á n e k vody,"
nikovat, a především se jí nelíbilo, když j i m musela podat tablety, které
říká. J a k m i l e j s e m vstala, omdlela j s e m , protože tlak j s e m měla skoro
je měly znovu uspat, č e m u ž se podle jejích slov nemocní často urputně
u z e m ě . Kdybych znovu vstala, prostě bych upadla."
bránili.
Ještě horší bylo, že když si na léky na spaní zvykla, nedokázala v nar­
Mo Harveyová, sloužící na oddělení 5 po čtyři roky j a k o zdravotní
kotizačním pokoji usnout. J e n ležela, p o d sedativy, vzhůru. „ D e n za d n e m
sestra, potvrzuje, že některým dobrovolným sestrám se práce v narkoti­
b e z jakéhokoliv smyslového počitku a beze spánku." J a k se dalo u i m o -
začním pokoji nelíbila. „ Č a s t o byly nespokojené," říká. „ M y s l í m ale, že
bilizovaného pacienta v zatemněné místnosti předpokládat, W h i t e o v á
nespokojené byly se vším, a p o k u d v í m , t a k ty, kterým se to nejvíc nelíbilo,
začala pociťovat následky senzorické deprivace. „Všechno je j a k o b y r o z ­
nakonec ani nedokončily sesterské kurzy, takže to určitě nebylo oddělení
m a z a n é , " v z p o m í n á . J s t e neskutečně unavení a chcete spát, z nějakého
5 a narkóza, co je odradilo."
důvodu zůstáváte vzhůru, usnout nedokážete a jen pozorujete, j a k ubíhají
BRAINWASH
hodiny. N e m ů ž e t e ale nic dělat. N e m ů ž e t e rozsvítit, nic, takže tam prostě
j e n ležíte. A tak to šlo den za d n e m . J a k o by mě chtěli týrat nebo mučit."
L é k y a spánek přirozeně představovaly j e n dvě třetiny léčby. Třikrát
týdně dostávali pacienti z narkotizačního pokoje elektrošoky. Pro řadu
z nich to byla nejobávanější součást postupu.
Posluchač anesteziologie, který prováděl elektrošoky, si vzpomíná, že
narkotizační pokoj byl „velmi děsivý", a říká, že dostat na starost podávání
elektrošoků bylo na oddělení anesteziologie považováno za „trest". „ S n a ­
žili j s m e se nenaštvat sekretářku," popisuje, „protože někdo tam jít musel,
a když j s t e se s ní dostal do křížku, p a d l o to na vás." M l a d ý anesteziolog
překřtil oddělení 5 na „černou díru kalkatskou".
„Takže nakonec v á m nezbylo, n e ž je vzbudit," říká. „Nazdar, j s e m
doktor ten a ten a p o m o h u v á m . Mluvili j s m e s nimi, bylo o ně dokonale
postaráno, nic co by připomínalo B e d l a m . Pak j s t e j i m zabodl jehlu do
žíly, abyste j i m p o d a l anestézii. D o s t a l i elektrošok. Po něm jste je probu­
dili, protože pacienta nemůžete nechat v narkóze. Bylo hrozné chodit do
pokoje plného spících lidí, budit j e , znovu je uspávat, pustit j i m do m o z k u
elektřinu, zase je probudit a nakonec znovu uspat."
N a k o n e c , když byli pacienti zpátky v postelích a tvrdě spali, „zhasli
j s m e a šli dělat něco m é n ě strašidelného".
A n e s t e z i o l o g říká, že ž á d n é m u z j e h o kolegů se procedura nelíbila a
všichni se pokoušeli podávání elektrošoků vyhýbat. „ N i k d o z nás s tím
nechtěl mít nic společného," tvrdí. „Práce to nebyla těžká, to ne, a byla i
bezpečná, to m u s í m uznat. Ve fyzickém slova smyslu byla naprosto b e z ­
pečná, perfektně prováděná a lehká. J e n ž e j s m e ji nenáviděli. Navíc j s m e
t a k nějak cítili, že j d e o cosi divného."
Pro A n n e W h i t e o v o u byl místní režim horší než „divný" a brzy začala
požadovat, aby ji propustili. L é k a ř i ji nejprve přemlouvali, aby zůstala,
když však nadále trvala na svém, rozčílili se. N a k o n e c ji přece j e n pustili
SPÁNEK.
Podle Whiteové to však u ní proběhlo jinak. Výsledkem bylo, že si pro­
šla peklem. Její zážitky byly strašlivé: „Prostě jsem ležela na posteli, nikdo
o mě nejevil zájem, a postel se celá třásla kvůli svalovým křečím, které mnou
zmítaly," říká. „Připomínalo to záběry na lidi trpící zimnicí nebo záchvatem
malárie. Celá postel se třásla. K tomu bylo ještě třeba přičíst celkovou z m a tenost, protože léky z těla vyprchávaly pomalu." Whiteové bylo jasné, že jde
o trest za to, že nesouhlasila s prodloužením narkózy. Proti křečím jí doktor
Pollitt údajně podal lék Artane, používaný při léčbě Parkinsonovy choroby.
Protože všechny lékařské z á z n a m y z oddělení 5 byly zničeny, nelze
tento příběh ničím doložit. W h i t e o v á byla v depresi a p o d velkými dáv­
kami sedativ, proto si nemusí přesně vybavovat, co a j a k d l o u h o se s ní
na oddělení 5 dělo, a je tedy m o ž n é , že její vzpomínky na onu d o b u j s o u
nespolehlivé. N i c m é n ě si je jistá, že hospitalizována byla 9. března 1 9 7 0
a propuštěna 1 1 . května.
T a k é ví, že po propuštění d o m ů se jí nevrátily vzpomínky. K d y ž se
na to chtěla zeptat doktora Pollitta, řekl j í , že dostala dvacet šest bilate­
rálních elektrošoků, což bylo dvakrát až pětkrát více, než obvyklá dávka.
Výsledkem byla významná ztráta paměti. „Některé části mé p a m ě t i fun­
gují velmi dobře, nedokážu si ale v z p o m e n o u t na nic z dospívání. Vůbec
se nepamatuji na své děti, když byly malé. N e d o k á ž i si vybavit nic z toho,
z čeho mají normální lidé radost, na první krůčky a tak. Na nic z toho se
nepamatuji. První slova, nic, všechno je pryč."
W h i t e o v á proti elektrošokům nic n e m á ( J e t o skutečně účinná léč­
b a . " ) , na d o b u strávenou v oddělení 5 ale v z p o m í n á ve zlém. P r o t o ž e však
neexistují z á z n a m y o t o m , že s ní doktor Pollitt odmítal po ukončení
léčby komunikovat (je j i ž po smrti), zřejmě není z p ů s o b , j a k zjistit, co se
tehdy skutečně odehrálo.*
***
z narkotizačního pokoje a umístili ji na jednolůžkový p o k o j , kde jí podle
jejích slov prostě přestali dávat léky.
K d y ž byla u pacientů za normálních okolností ukončována h l u b o ­
ká narkóza, bylo s nimi zacházeno j e m n ě a dostávali například noviny,
z nichž se dozvídali, který je den a j a k d l o u h o spali. J e š t ě důležitější však
bylo, že j i m nebyly okamžitě vysazovány dávky léků. Vysoké dávky barbiturátů podávané po dva až tři měsíce způsobily, že si na ně tělo vytvořilo
návyk. Jejich okamžité vyřazení by bylo nebezpečné.
O třicet let později mají psychiatři sklon se při zmínce o Sargantově
režimu modifikované narkózy otřást. K d y ž nic jiného, nechat lidi d l o u h o * Aniž by to jakýmkoliv způsobem snižovalo bolest ze ztráty dávných vzpomínek, je třeba
dodat, že Anne Whiteová se po absolvování léčby naučila hrát na několik hudebních nástrojů,
vystudovala lékařství a stala se profesorkou medicíny. Vzhledem k těmto působivým úspěchům
lze jen těžko tvrdit, že došlo k poškození její schopnosti uplatnit se a řádně fungovat. Mám
podezření, že Sargant i Pollitt by v jejím případě byli na výsledky narkózové terapie pyšní.
d o b ě spát je nebezpečné. I Sargant přiznal, že v důsledku j e h o léčby čtyři
pacienti zemřeli. A p a k je tu ještě otázka elektrošoků.
J a k je obecně z n á m o , elektrošoky m o h o u způsobit ztrátu paměti,
Roperovi se podezření, že se Sargant C a m e r o n a zřekl, potvrdilo b ě ­
h e m telefonátu, kdy Sargant naprosto kategoricky popřel, že by si s ním
o C a m e r o n o v ý c h způsobech léčby kdy dopisoval. J e n ž e R o p e r měl před
a z tohoto důvodu se podávají p o u z e v malých dávkách, aby po nich p a ­
sebou dopis, který Sargant vlastnoručně podepsal. „Proč S a r g a n t popíral
cienti mohli být monitorováni. J e n ž e na oddělení 5, kde pacienti po celou
jakékoliv spojení a p o d o b n o s t s C a m e r o n o v ý m i postupy?" ptal se. „ N a ­
d o b u spali, je těžké říct, nakolik efektivně mohli být z tohoto hlediska
padlo m ě , z d a snad Sargantův ústav nebo i on osobně nemají obavy z ž a ­
sledováni. Mo Harveyová říká, že šlo p o z n a t , j a k na t o m pacienti j s o u ,
lob, a to i po tak dlouhé d o b ě . "
protože v době, kdy je probouzeli na j í d l o , cvičení a koupel, s nimi bylo
m o ž n é mluvit. Tvrdí, že by poznala, z d a je třeba terapii ukončit, protože
Pro ty, kdo mají v oblibě konspirační teorie, však pro Sargantovo
mlčení m ů ž e existovat ještě j e d e n důvod. Byl špionem.
„by se začali vytrácet".
**»
M n o z í s jejím názorem nesouhlasí. D o k t o r D e s m o n d Kelly, který
se S a r g a n t e m pracoval v nemocnici Sv. T o m á š e , si na postup v z p o m í n á
j a k o na „poněkud hrůzný". „ K d y ž lidé dostávají sérii elektrošoků," říká,
D á - l i se věřit určitým z d r o j ů m , p a k byla Sargantova práce v n e m o c ­
„a p a m ě ť se j i m výrazně zhorší, prostě s nimi přestanete. J e n ž e v narkóze
nici Royal Waterloo součástí zapojení britské tajné služby do projektu
nic takového nemohli poznat, takže u některých lidí se p a m ě ť zhoršila
C I A M K U L T R A . Je-li to pravda, p a k to, co se odehrávalo na oddělení 5,
o hodně víc, než bylo třeba."
nebylo j e n příkladem pomýleného p o k u s u o boj s duševními chorobami,
T e n t o problém zvýrazňoval Sargantův zvyk zintenzivňovat terapii,
d o k u d nezačala zabírat.
ale příšerným zločinem experimentů na lidech.
J a k blízko m ě l Sargant k britské zpravodajské službě?
Podle spisovatele G o r d o n a T h o m a s e Sargant krátce před smrtí při­
A n n e Dallyová vzpomínala: „Ordinoval elektrošoky až šedesátkrát."
, A j a k ý počet je běžný?" zeptal j s e m se.
znal, že pracoval pro
„Tři až čtyři," odpověděla.
chiatrů, který pro M I 6 pracoval, který však zakázal zveřejnit své j m é n o ,
MI6.T0
se však z d á nepravděpodobné. J e d e n z psy­
Je třeba p o z n a m e n a t , že nehledě na p o d o b n o s t i mezi Sargantovou
v z p o m í n á , že Sargant „s oblibou pracoval pro vládu", nikdy se v š a k nestal
hlubokou narkózou a C a m e r o n o v ý m i postupy „odvzorování" i na to, že
„součástí oficiální skupiny psychiatrů, kteří se zabývali n e m o c n ý m i špiony
Sarganta mnozí j e h o současníci považovali za šarlatána, hluboká narkóza
a p o d o b n ý m i záležitostmi. N e b y l prostě na oficiálním s e z n a m u . "
nebyla ani zdaleka tak intenzivní j a k o psychické řízení. Skutečná povaha
vztahů o b o u těchto m u ž ů je nicméně problematičtější.
N i c m é n ě se z d á , že určitou práci odváděl pro britskou tajnou službu
M I 5 . Podle historika tajných služeb N i g e l a W e s t a byl S a r g a n t po dlou­
K d y ž se v roce 1 9 7 0 provalilo, co C a m e r o n dělá v Allanově institutu,
h o u d o b u j a k o psychiatr na výplatní listině M I 5 a Mo Harveyová, j e h o
a bývalí pacienti začali podávat žaloby, j e h o pověst utrpěla silnou ránu,
vrchní sestra, si v z p o m í n á , že její šéf, většinou velmi indiskrétní, neměl
z níž se zřejmě nikdy nevzpamatuje. V t o m t o b o d ě se zdá, že Sargant
nic raději, n e ž se procházet c h o d b o u oddělení 5 a vyprávět p o h á d k y
udělal vše pro to, aby se od svého kanadského přítele distancoval. V j e h o
o svých zážitcích v oboru pláště a dýky. „V pátek odpoledne se vždy p o s a ­
soukromých dokumentech nenaleznete jediný dopis mezi nimi.
dil a p o m ě r n ě obšírně vykládal o v š e m , co dělal," říká.
B ě h e m večeře v M o n t r e a l u si psychiatr z A l a n o v a institutu P e ­
Při vyprávění svých veselých zážitků Sargant prozradil, že byl z a m ě s t ­
ter R o p e r v z p o m n ě l na návštěvu u S a r g a n t a ve Velké Británii v roce
náván britskou výzvědnou organizací: „Byla to ta, která má konspirační
1 9 7 0 , b ě h e m níž zjistil, že ho j e h o bývalý přítel najednou považuje za
d o m y pro vyslýchání Udí." Z d á se však, že psychiatrovy názory na j e h o
n e ž á d o u c í o s o b u . „ S a r g a n t se úplně změnil. J e d n u d o b u byl přátelský
zaměstnavatele nebyly nijak kladné. „Myslel si, že ti lidé by sami potře­
a dával mi rady, t e ď se ale choval odtažitě. Vlastně se m n o u n e m ě l o čem
bovali léčbu," v z p o m í n á Harveyová. „Říkal: ,Dělal j s e m pro ně nějakou
mluvit."
práci, a teda! B y l a to sbírka podivínů.'" Z e p t a l j s e m se Harveyové, jestli
věděla, že Sargant v té době pracoval pro M I 5 j a k o jejich vlastní psychiatr.
byla ordinována i v malé nemocnici C h e l m s f o r d v Austrálii. Pachatelem
„ A c h , jistě," odpověděla.
byl tentokrát vynikající psychiatr a publicista H a n y Bailey, který v Sar­
Sargant na tuto část své práce činí narážky i ve své autobiografii:
gantovi viděl cosi j a k o svého učitele. N i c m é n ě se ukázalo, že b e z z k u š e ­
„Přiznávám," napsal, „že při j e d n é či dvou příležitostech m n e informace,
ností dobrovolných sester nemocnice Sv. T o m á š e s péčí o spící pacienty
které j s e m obdržel, polekaly natolik, že j s e m raději neprodleně všechny
není m o ž n é terapii provádět bezpečně a výsledkem byla tragédie.
z á z n a m y spálil." Je však těžké určit, nakolik tato narážka, případně další
Od poloviny 60. let, kdy Sargant přišel s myšlenkou hluboké narkózy,
informace, které se objevily po j e h o smrti, ukazují na jakoukoliv účast
uváděl Bailey osoby trpící depresemi do spánku na dlouhou d o b u , často
M I 5 (nebo C I A ) v j e h o kontroverzních léčebných postupech na oddělení
i b e z jejich vědomí, přičemž j i m podával vysoké dávky léků a prováděl
5 nemocnice Royal Waterloo. „Neřekl bych," říká psychiatr z M I 6 . „Sar­
j i m elektrošoky. B ě h e m prvních šesti měsíců zabil tímto p o s t u p e m šest
g a n t takový nebyl. Z n a m e n a l o by to použít zvláštní... N e . N e v ě ř í m , že by
pacientů. V průběhu následujících dvou let jich zemřelo dalších pět a do
to Sargant udělal."
konce roku 1 9 7 4 si terapie hlubokých s p á n k e m , j a k ji nazýval, vyžádala
Na druhou stranu vše nasvědčuje t o m u , že po prvotním flirtování s vý­
nejméně čtyřiadvacet mrtvých.
z k u m e m séra pravdy M I 5 i M I 6 od výzkumu vymývání m o z k ů upustily.
Ve snaze obhájit své činy se Bailey pokusil odvolávat na slavného psy­
J e n obtížně si lze představit, že by někdo podporoval pokusy na civilních
chiatra z nemocnice Sv. Tomáše a tvrdil, že jsou se Sargantem už více
duševně nemocných pacientech b e z jejich vědomí.
než třicet let přátelé. N ě c o pravdy na tom bylo. Jedna z Baileyových ses­
Cyril C u n n i n g h a m , odborník ministerstva obrany na vymývání m o z ­
ter si vzpomíná, že často mluvil o morbidním soutěžení mezi oběma muži
ků, to říká naprosto j a s n ě : „Tlačili na m ě , dokonce i z nejvyšších míst
0 to, kdo „dokáže udržet své pacienty v hlubším komatu, aniž by je zabil". Po­
americké armády a vojenského letectva, protože je tyto pokusy velmi
dobně jako tomu bylo v případě Sargantovy korespondence s Cameronem,
zajímaly. J e n ž e my, Britové, j s m e se k t o m u stavěli seriózněji." K d y ž už
1 dopisy pro a od Harryho Baileye byly zničeny. Zachovala se jen Sargantova
nic jiného, p a k byl výzkum vymývání m o z k ů nesmírně drahý. „V d o b ě ,
reakce v okamžiku, kdy byl požádán, aby svědčil během procesu s Baileyem.
kdy j s e m pracoval v A I 9 , j s e m byl doslova zaplaven žádostmi z Ameriky,"
„ M o h l bych tam přijít a svědčit," řekl, „kdybych to ale udělal, najednou by se
říká, „přičemž ž á d n é z nich j s m e nemohli vyhovět, částečně i proto, že
ukázalo, že svědčím pro obžalobu a ne pro obhajobu." Když se v roce 1985
j s m e neměli dostatek p e n ě z a zařízení."
Bailey doslechl, j a k o něm jeho bývalý mentor smýšlí, spáchal sebevraždu.
Skutečný rozsah tajuplné spolupráce Sarganta s britskou vládou
***
v otázce vymývání m o z k ů zřejmě nikdy nevejde ve známost. S á m Sar­
g a n t tuto situaci považoval za roztrpčující. „ O d většiny z nás se očekává,"
napsal ve své autobiografii, „že z a n e c h á m e pokyny, aby po naší smrti byly
U d ě l a t si na Sarganta názor není lehké. Takřka všichni lékaři, s ni­
všechny naše zápisky zničeny." Podle j e h o slov to bylo hodně smutné,
m i ž j s e m hovořil, se domnívají, že ve svých postupech zašel příliš daleko
protože badatelé se v b u d o u c n u nedozví, co se skutečně dělo. „ O b č a s toho
a že pacienty aktivně poškozoval. T e n t o názor je těžké vyvrátit. J e d n a
lituji. M o ž n á by mělo být povinností těch, kdo znají výbušné tajné infor­
z dobrovolných sester, která s ním na počátku 6 0 . let pracovala, m ě l a na
mace, přinejmenším se postarat, aby z á z n a m y nezemřely s nimi."
j e h o práci na oddělení 5 smíšené vzpomínky. O dvě hodiny později mi
M o ž n á to tak skutečně vnímal. Protože všakjeho korespondence s E w e -
zatelefonovala zpátky: „Právě j s e m mluvila s m a n ž e l e m , " oznámila m i .
nem C a m e r o n e m byla zničena a Sargant se o vztazích mezi oběma muži
„Připomněl mi, že j s e m se S a r g a n t e m a j e h o prací neměla vlastně nic
odmítl s Peterem Roperem bavit, z d á se, že vlastní pověst pro něho byla
společného." S p o d o b n ý m přístupem se setkáváte p o k a ž d é , když se na
důležitější než budoucí rekonstrukce jeho dlouhé a kontroverzní kariéry.
N á z o r příštích generací byl zjevně hlavním motivujícím faktorem
Sargantovy reakce na zprávy na konci 7 0 . let o t o m , že hluboká narkóza
Sarganta zeptáte. Z m í n k a o n ě m ve Století psychiatrie začíná tvrzením,
že byl „jedním z nejvíce oblíbených i nejvíce nenáviděných psychiatrů
dvacátého století".
Zároveň s tím, j a k přede m n o u mluvili o Sargantových excesech, vět­
nabídl ukázku výsledků psychického řízení. Přivedl před ně pacienta, kte­
šina lékařů uznávala, že byl v ý z n a m n ý m psychiatrem, j e h o ž nesmiřitelné
rý stejnou řídicí zprávu vyslechl půlmilionkrát, když se ho však začali ptát,
hledání způsobů léčby psychiatrických onemocnění změnilo m n o h o ži­
byl natolik zmatený, že si z ní nedokázal vybavit ani slovo. S i d Gottlieb,
votů i psychiatrii j a k o takovou. „V té d o b ě byly ústavy pro duševně choré
vedoucí operace M K U L T R A , později přiznal, ž e „ C a m e r o n o v a práce ni­
plné děsivých případů, j i m ž se nedostávalo vůbec žádné léčby," v z p o m í ­
kdy nepřinesla ž á d n é výsledky". V roce 1960 C I A uzavřela penězovod
ná doktor H e n r y Oakeley. „ S a r g a n t byl tím, kdo prohlásil, že tito lidé
a C a m e r o n o v o financování vyschlo. J o h n Gittinger později při výslechu
trpí lékařsky ovlivnitelnými chorobami a že potřebují léčbu v nemocnici
před S e n á t e m prohlásil, že p o d p o r a C a m e r o n o v i byla „hloupou chybou".
a správnou m e d i k a c i . T o on byl p ů v o d c e m fyzické psychiatrie m o z k u . B e z
„ N e m ě l i j s m e to dělat a lituji toho," dodal.
něho," pokračuje Oakeley, „bychom stále ještě posílali schizofreniky na
***
psychoterapii."
V dnešní d o b ě názor na W i l l i a m a Sarganta j a k o na „dominantní
o s o b n o s t se lví terapeutickou o d v a h o u " ( D a v i d O w e n ) , nebo j a k o na „au-
Vraťme se do Allanova institutu, kde mi v červnu 2 0 0 5 Paul ukazoval
tokrata, nebezpečného, tragédii" (významný psychiatr, který nechtěl být
místa, v nichž se výzkumy pro C I A odehrávaly. Cestou sklepením budovy,
j m e n o v á n ) záleží výhradně na vztahu dotyčného hodnotitele k psychote­
labyrintem chodeb a bývalých nemocničních pokojů, j s m e se čas od času
rapii, psychiatrii a m o d e r n í m u lékařství.
zastavili, abychom si prohlédli různé pozůstatky Cameronovy éry. „Tady
Zmínky, které se v poslední d o b ě objevily na internetu, označují Sar­
byly pokoje pro pacienty," řekl. „ N e b o m u č í r n y j a k j i m říkám." Na okamžik
ganta za „pravičáckého psychiatrického parchanta z M I 5 " . Je to velké ne­
se odmlčel. „ S e m do sklepa je umístili, aby nebylo slyšet, j a k ti lidé křičí.
dorozumění a také neférové jednání. S a r g a n t nepracoval pro M K U L T R A
Ježíši, chudáci. M u s e l o j i m připadat, že se probudili v koncentráku."
a nevymýval pacientům mozky, aby viděl, co se stane. D a v i d O w e n to
H l u b o k o p o d b u d o v o u j s o u místnosti P O - 0 5 1 a P O - 0 5 2 stále ještě
rád uvádí na pravou míru: „Nebyl to žádný doktor M e n g e l e . Skutečně
vybaveny z j e d n é strany průhlednými zrcadly, která tu nechal C a m e r o n
n e . " D o k o n c e i hluboká narkóza, považovaná dnes za nebezpečnou, měla
instalovat, aby lékaři mohli sledovat reakce pacientů na různé léky. T a d y
dvě stránky. „Určitě při ní lidé umírali," v z p o m í n á další bývalý kolega
lidem j a k o byla J a n i n e H u a r d o v á nebo Val Orlikowová, obyčejným ž e ­
D e s m o n d Kelly, „ale zaručeně spoustu životů zachránila." S p o r b u d e ur­
n á m ze střední třídy, kterým se život zkomplikoval a šly s e m hledat z á ­
čitě pokračovat i v budoucnu.
chranu, podávali L S D a kurare. P o m o c i se j i m ale nedostalo. „Někdy,"
Pokud j d e o C a m e r o n a , je situace jasnější. J e h o nástupce v Allanově
dodal Paul, „je přivazovali."
institutu, Robert C l e g h o r n , problém popisuje j e d n o d u š e : „V C a m e r o n o v ě
C h o d b y ve sklepě s dokonale naleštěnými p o d l a h a m i mají p o d stropy
Objektivní a klinická psychiatrie j s o u klíčovými slovy porozumění,
hustou síť trubek topení. Procházet se tu připomínalo prohlídku p o d p a ­
trpělivost a pochopení. Naneštěstí nedokázal tato slova vtělit do svého
lubí válečné lodi. Z márnice teď je kuřárna pro zaměstnance, z místnosti
chování k postiženým. Výsledkem byla šílená terapie s nedostatečnými
pro podávání elektrošoků s j e d n o s m ě r n ý m i zrcadly prádelna.
knize
kritérii."
Služební schodiště do přízemí, které nyní nikam nevede, bylo z a z d ě n o
D o n a l d H e b b má na svého bývalého kolegu také zajímavý názor. A b y
za kanceláří, v níž zůstal C a m e r o n ů v trezor s jedenáctimístnou číselnou
dokázal, že je skutečně velkým v ě d c e m , C a m e r o n podle něho využíval
kombinací. V š u d e po nemocnici je stále ještě m o ž n é najít další p o z ů s t a t ­
radikální a nebezpečné terapie, p ř i č e m ž přehlížel všechny varovné signály.
ky oné doby. Otevřel j s e m jedny dveře a zjistil, že je blokuje m o h u t n á
„ C a m e r o n se stal obětí vlastní formy vymývání m o z k u : tolik po něčem
knihovna s dějícími psychiatrickými časopisy ze čtyřicátých a padesátých
toužil, že byl slepý k d ů k a z ů m , které m ě l p ř í m o před očima."
let. N a h o ř e v podkroví j s m e našli další staré lékařské časopisy a manuály,
A n i C I A nebyla nijak nadšená. S k u p i n a jejích pracovníků j e d n o u A -
uložené za výstupy topení a větrání. Paul prozradil, že j e d n o u narazil na
lanův institut navštívila, aby zjistila, j a k výzkum probíhá, a C a m e r o n j i m
C a m e r o n o v y staré golfové hole. „ Z ů s t a l y tu už j e n s a m é divné věci," řekl.
V zasedací místnosti visí na stěnách zarámované fotografie bývalých
Ježíš tě miluje
primářů Allanova institutu. Je mezi nimi i E w e n C a m e r o n , upjatý, v tví­
d o v é m obleku a se sponou na kravatě. N a p a d l o m ě , co by asi říkal, kdy­
by se tu dnes znovu ocitl. Omluvil by se, nebo by svou práci obhajoval?
„Neřekl bych, že to považoval za pokusy," řekl mi Peter Roper při večeři.
„ C h c i říct, byl to inteligentní, chytrý a ohleduplný člověk. J e h o názory na
terapii ve své době dávaly smysl, protože se snažil lidem p o m á h a t . "
V přízemí se nachází knihovna s vyřezávanými mahagonovými poli­
cemi zachovanými přesně v t o m stavu, v j a k é m je lady M a r g a r e t a A l l a ­
nova v roce 1940 věnovala nemocnici Royal Victoria. H n e d před ní byla
CLARKE CHCE, ABY S TERORISTY BYLO ZACHÁZENO
J A K O S O B Ě Ť M I KULTU VYMÝVÁNÍ M O Z K Ů
M i n i s t r vnitra řekl svým kolegům, že pro boj s fanatismem, který
má na svědomí b o m b o v ý útok ze 7. července, by m o h l y být p o u ­
žity techniky proti vymývání m o z k ů a příslušníci těchto kultů by
mohli být „deprogramováni".
kavárna, do které j e d n o h o dne v roce 1 9 6 2 zamířila J a n i n e H u a r d o v á ,
The Daily Telegraph, 2. října 2 0 0 5
když už nedokázala psychické řízení dále snášet. C a m e r o n ji samozřejmě
zastavil. Pokaždé to dokázal. J a n i n e , " prosil ji úpěnlivě, „copak se n e ­
chcete vyléčit?"
O pětačtyřicet let později je b u d o v a Allanova institutu stále plná d u ­
chů. L a d y M a r g a r e t a je j e n j e d n í m z nich.
N a š i prohlídku j s m e zakončili ve stájích, kde L e o n a r d Rubenstein
vyráběl C a m e r o n o v y přístroje, přehrávače pásků, tlakové pistole pro fou­
kání do očí, detektory lži a boxy pro senzorickou deprivací. D n e s je tu
umístěno personální oddělení nemocnice s příjemnými a dobře oblečený­
mi úředníky na otáčecích kancelářských židlích, s p o d l o ž k a m i p o d myši
a plochými počítačovými monitory.
Na nástěnce visí nápis: „Velcí lidé hovoří o idejích. Průměrní o u d á ­
lostech. Podprůměrní o ostatních."
M o ž n á j e t o pro Allanův institut příznačné. E w e n C a m e r o n z a p o ­
mněl na události i lidi a místo toho pobýval ve světě idejí, aby dokázal, že
je bezpochyby velkým člověkem.
Bylo j e n přirozené, že Ford G r e e n e cítil nervozitu. Slo o j e h o první
únos. Ne že by operace nebyla důkladně naplánovaná. Přípravy na ni ve
skutečnosti probíhaly více než měsíc a G r e e n e , vedoucí čtrnáctičlenného
týmu, zajistil, že všichni účastníci byli řádně instruováni. D v a najatí silní
muži, kteří měli zadržení provést, byli vybaveni páskou přes oči a pouty,
aby mohli oběť znehybnit, a lanem, aby jí svázali nohy. Pro útěk z místa
činu si pronajal dodávku, kterou b u d e s á m řídit.
P l á n byl jednoduchý. G r e e n e věděl, že j e h o o b ě ť se chystá navští­
vit své rodiče v kalifornském R o s s u v d e s e t h o d i n d o p o l e d n e ve středu
13. d u b n a 1 9 7 7 . B u d e tedy stačit chytit ji při příjezdu, nacpat do d o d á v k y
a odvézt do třicet m i n u t v z d á l e n é h o b e z p e č n é h o d o m u v S a n G e r o n i m u . I t a m j i ž byly přípravy dokončeny. B ě h e m p o s l e d n í h o týdne G r e e n e
vybral m í s t n o s t ve sklepě, do níž m ě l a být o b ě ť u m í s t ě n a , d ů k l a d n ě v ní
prohledal k a ž d o u p í ď a schoval vše, co by jí m o h l o p o m o c i k útěku n e b o
k ublížení si. O d s t r a n i l všechny skleněné předměty, které by bylo m o ž n é
rozbít a p o u ž í t j a k o zbraň. K d y ž si byl jistý, že je m í s t n o s t b e z p e č n á ,
z a d o u k l o k n a prkny, aby je n e m o h l a rozbít a aby n i k d o zvenčí neviděl
dovnitř.
T ý m čekal a G r e e n e se co chvíli díval na hodinky. M o ž n á , že p o d o b n ě
nervózní j s o u před akcí všichni únosci. N e j s p í š by ale byli stejně j a k o F o r d
G r e e n e ještě nervóznější, kdyby měli unést vlastní sestru.
***
seděla upravená mladá žena a nad hlavou měla plakát s nápisem „Projekt
kreativní komunity".
Události končící ú n o s e m se daly do pohybu takřka před třemi roky,
Catherine j i ž o projektu slyšela, nebyla si však jistá, o co v něm j d e , tak­
kdy se Catherine G r e e n o v á ocitla na Sproul Plaza v S a n Francisku a hle­
že ke stolku došla a mladou dívku oslovila. Potěšená jejím z á j m e m jí dívka
dala jakoukoliv zábavu. Vysoká temperamentní osmnáctiletá dívka do té
vysvětlila, že Projekt kreativní komunity je nezisková organizace propa­
doby žila v přepychu. Její otec Crawford byl j e d n í m z nejproslulejších ad­
gující zlepšení života za pomoci filosofie, pobytu v k o m u n ě a duchovna.
vokátů ve městě a celá rodina si užívala blahobytu. D o s l o v a všichni její
O b r á z k y šťastných lidí byly podle jejích slov pořízeny v útočišti organiza­
příbuzní absolvovali Yale. B ě h e m studií na této univerzitě její otec navázal
ce v severní Kalifornii, nedaleko Berkeley. Catherine zůstala fascinovaná:
celoživotní přátelství s J a m e s e m Buckleyem, p o z d ě j š í m senátorem za stát
objevila skupinu lidí, kteří stejně j a k o ona cítili, že j i m v životě cosi chybí,
N e w York a k m o t r e m j e h o nejstaršího syna Forda. Greenovic d o m á c n o s t
a aktivně se pokoušeli zjistit co. Co ji nicméně skutečně zaujalo, nebylo to,
v dobách, kdy byly děti malé, neustále hostila různé návštěvy.
co dívka říkala, ale j a k naslouchala. Z a t í m c o se s ní Catherine dělila o své
Catherine, která nedávno ukončila střední školu a dostala se na U n i ­
pochybnosti, instinktivně vycítila, že jí její nová kamarádka rozumí.
versity of California v Berkeley, byla talentovaná, atraktivní, oblíbená
Následující úterý, po zkoušce sboru, Catherine navštívila ředitelství
- a bezradná. C e l ý život cítila, že něco hledá, nedokázala však říct co. J a k o
projektu v i m p o z a n t n í budově v severovýchodním rohu univerzitního
spousta mladých lidí na konci 6 0 . let zastávala názor, že by se spousta věcí
areálu v Berkeley, v čísle 2 7 1 7 na H e a r s t Street. Uvnitř s překvapením
měla zlepšit.
zjistila, že v protikladu k jiným p r o p a g á t o r ů m alternativních z p ů s o b ů ži­
Catherine neměla v úmyslu o d m í t a t hodnoty svých rodičů, zároveň
vota, potloukajícím se po z á p a d n í m pobřeží, členové projektu byli dobře
se však j i m i nechtěla nechat spoutat. Inspiraci objevila j i n d e , například
oblečení a hladce oholení. Vypadali j a k o z jiného světa. P o z o r n ě si prohlí­
v Siddhartě H e r m a n n a H e s s e h o . Velmi ji dojal film Franka Zeffirelliho
žela okolí, k d y ž na stupínek vyšel jakýsi vedoucí a začal hovořit.
Bratr Slunce, sestra Luna o životě svatého Františka z Assisi. O k a m ž i t ě se
M u ž j i m vyprávěl podobenství: „Slepci a slon." K a ž d ý slepec si m o h l
s hrdinou, který stejně j a k o o n a pocházel z privilegované rodiny a snažil
osahat určitou část těla slona, j e h o ocas, chobot, nohy a tak dále. Z t o h o ­
se plnit svou životní roli, ztotožnila. O b r á z e k svatého Františka si pově­
to o m e z e n é h o poznání zvířete si každý učinil vlastní nedokonalé závěry.
sila nad postel.
J e d n o m u připomínal lano, dalšímu h a d a , strom a p o d o b n ě . Následovala
N i k d o si zřejmě neuvědomoval, co se s Catherine děje. Většina lidí si
ostrá hádka. Ž á d n ý ze slepců nemohl dokázat, j a k slon skutečně vypadá.
ve skutečnosti ani nevšimla, že se s ní vůbec něco děje. K d y ž se několikrát
A s a m o z ř e j m ě , všichni se mýlili. S l o n nepřipomíná lano, h a d a ani strom.
pokusila o svých problémech hovořit s dospělými, vždy dostávala stejné
Vypadá prostě j a k o slon. I život, prohlásil přednášející, je takový. M u s í t e
odpovědi: „Z toho vyrosteš" nebo „Takhle smýšlejí všichni mladí". Poku­
mít oči otevřené. V š e spočívá ve vnímání a skutečná síla pochází p o u z e
sila se urovnat si život, odložila nástup do Berkeley a vzala si rok volna.
z pochopem. A především o to, dodal, v Projektu kreativní komunity j d e .
V listopadu 1 9 7 4 vyrazila s m a t k o u D a p h n e do města a ocitla se s a m a na
náměstí Sproul Plaza.
T o u d o b o u náměstí představovalo kypící trh alternativních životních
stylů. Vegetariáni, marxisti, náboženští fanatici, hippie, ti všichni t a m
byli a nabízeli své postoje. Protože vyrůstala v S a n Francisku, Catherine
v podstatě o všech něco věděla. P a k ji v š a k zaujalo cosi v rohu náměstí.
Na konci přednášky promítl záběry ze sídla projektu na sever od S a n
Franciska, na okraji městečka Boonville v okrese M e n d o c i n o . Všechny
přítomné t a m pozval strávit víkend, dozvědět se více o cílech skupiny,
věnovat se sportu, zazpívat a také si užít spoustu zábavy.
Catherine si nebyla jistá. T i h l e lidé jí připadali divní. Navíc z d e nena­
šla dívku, s níž se potkala na Sproul Plaza. K d y ž ji však oslovil příjemný
S t á n e k tvořil jediný stolek a nástěnka pokrytá polaroidovými foto­
mladík a zeptal se, čeho se bojí, nakonec s výletem souhlasila. V pátek
grafiemi z farmy. L i d é na obrázcích pěstovali úrodu, drželi se za ruce,
Catherine nasedla do autobusu Projektu kreativní komunity směřujícího
hráli na kytary a poslouchali přednášky. Všichni vypadali šťastně. U stolu
do Boonville. A zmizela.
Za dva dny telefonovala matce a řekla jí, že je s R o d i n o u (tak členové
projektu hovořili o organizaci) a že se tu chce ještě týden zdržet. D a p h n e
„konvenčních" autorit a mladí lidé začali vyhledávat „alternativy". Církev
sjednocení byla j e d n í m z hnutí, která z toho těžila.
Greenová, která o Projektu kreativní komunity ani o R o d i n ě nikdy n e ­
V o č í c h veřejnosti šlo o š p a t n é zprávy. H i p p i e s p o k u ř u j í c í m a ­
slyšela, předpokládala, že její dcera pobývá u rodiny přátel m i m o město,
r i h u a n u v 6 0 . l e t e c h , to byla j e d n a v ě c . J e n ž e utéct z d o m o v a a p ř i ­
a souhlasila.
D a l š í telefonát od Catherine přesně o týden později přišel uprostřed
d a t se k b i z a r n í církvi, to už je n ě c o ú p l n ě j i n é h o . A ta n á b o ž e n s t v í !
M o o n i s t é , D ě t i B o ž í , H a r e K r š n a , R o d i n a lásky, M i s e s v a t é h o světla,
slavnostní večeře na počest narozenin jejího dědečka. „ M a m i ! H á d e j , co
m n o ž i l a s e j a k o králíci a k a ž d é nové b y l o j e š t ě divnější n e ž t y p ř e d ­
j e nového?"
c h o z í . K n i m b y l o m o ž n é přičíst i r ů z n á h n u t í s v é p o m o c i , r o s t o u ­
K d y ž se D a p h n e zeptala, linku zaplavil příval slov. Catherine tvrdi­
cí j a k o houby po dešti. Scientologie, S y n a n o n , E r h a r d o v y semináře
la, že konečně zjistila, co chce dělat se svým životem. Přidá se k R o d i n ě
a t a k d á l e . E x p l o z e nových s k u p i n z n e p o k o j o v a l a r o d i č e p o c e l é m
a d o m ů se nevrátí. Vůbec. Z m a t e n á D a p h n e chtěla vědět, co se děje. Co
světě. V e své s t u d i i o t o m t o f e n o m é n u s e F l o C o n w a y o v á a J i m S i e -
je to ta R o d i n a ? „ V í š , " vysvětlovala vzrušená Catherine, „byla tu ta žena,
g e l m a n vyjádřili t a k t o :
pochází z Koreje..." D a p h n e se zamračila: „ N e m á to něco společného
s reverendem M o o n e m ? "
Catherine poskočilo srdce radostí. Její m a t k a ví o reverendu M o o n o v i !
Fantastické. „ A n o , " přitakala, „on..."
Ameriku zasáhla epidemie nečekaných změn osobnosti. Vysokoškolští
studenti bez varování opouštěli univerzity ajejich rodiče je nacházeli pro­
dávat květiny na nárožích. Bohatí manažeři plně odpovědní za svůj život
M a t k a ji však okamžitě přerušila: „ S a k r a ! "
odcházeli ze zaměstnání, aby mohli sedat na lavičkách a hrát na flétnu.
A n i C a t h e r i n e , ani její m a t k a si na s a m o t n é m p o č á t k u neuvědomily,
Mladá matka opustila po „osobním setkání s Duchem Svatým" své děti...
že Projekt kreativní k o m u n i t y je j e d n o u z m n o h a nastrčených o r g a n i ­
Jsou tyto změny dobré, nebo špatné? Jsou trvalé? Co se za nimi ve skuteč­
zací Církve sjednocení, neboli - j a k se jí přezdívalo v novinách - m o o -
nosti skrývá? Kdo je k nim náchylný? Já? Mé děti? Každý?
nistů. C a t h e r i n e se přidala ke skupině nabízející rady ohledně d u c h o v n a
a z p ů s o b u života a skončila n ě k d e úplně j i n d e . Jí to v š a k bylo j e d n o .
Nejhorší však bylo, že když rodiče své ztracené děti konečně našli,
H l e d a l a spirituální organizaci, a j a k bylo z j e j í h o telefonátu zřejmé,
nebyly už stejné j a k o předtím. V očích měly divný výraz, j a k o by se dívaly
byla šťastná. Určitě to v š a k vadilo její m a t c e . B ě h e m večeře se D a p h n e
na cosi v dálce. N u c e n é se usmívaly a mluvily m o n o t ó n n ě . Všechen jejich
zeptala j e d n o h o z hostů, A l b e r t a J o h n s o n a , co ví o m o o n i s t e c h . J o h n ­
smysl pro h u m o r a spontánnost byly pryč. Z v e n k u vypadaly zdravě, uvnitř
s o n , kazatel J e ž í š o v y církve, jí vysvětlil, že C í r k e v sjednocení „využívá
však cosi chybělo, j a k o v prožraném jablku. „Vznášelo se kolem nich j a ­
d u c h o v n í h o tápání mladých lidí". D a p h n e G r e e n o v á nevěděla, z d a m u
kési tajemství," napsali C o n w a y o v á a S i e g e l m a n , „nedokázali j s t e se v š a k
má věřit, a proto začala s a m a hledat informace. Co to vlastně j e , tahle
ničeho z toho dotknout."
C í r k e v sjednocení?
J a k brzy zjistila, šlo o j e d n o z m n o h a náboženských hnutí, která v té
***
d o b ě ve Spojených státech vzkvétala.
Církev, p o d o b n ě j a k o náznaky o vymývání m o z k ů , které s ní začalo
N e b y l o proto překvapením, že k d y ž Catherine G r e e n o v á oznámila
brzy být spojováno, vznikla v d o b ě studené války v Koreji. Po představení
matce, že se stala m o o n i s t k o u a že se d o m ů nevrátí, zůstala D a p h n e š o k o ­
ve Spojených státech v roce 1 9 5 9 strádala. N i c m é n ě v polovině 60. let
vaná. Protože nevěděla, j a k odpovědět, předala sluchátko svému nejstarší-
v důsledku zvýšeného z á j m u o alternativní způsoby života začala být p o ­
mu synovi Fordovi. O třicet let později F o r d říká, že ho tehdy zarazilo, j a k
měrně z n á m á . B ě h e m dalšího desetiletí se následkem z m ě n v liberálních
se Catherine snaží bojovat s konfliktem loajálnosti k biologické rodině
6 0 . letech, války ve V i e t n a m u a aféry Watergate vzedmula vlna odmítání
a ke své nové („skutečné") rodině, k m o o n i s t ů m .
Ve středu večer nasedli F o r d a j e h o k a m a r á d J i m do B M W 1600 a po
To však instruktory Církve sjednocení neodradilo. První, co po o b ­
dálnici 128 vyrazili do Boonville Catherine zkontrolovat. Na místo dojeli
jevení naší trojice udělali, bylo, že se s nimi srdečně pozdravili, nabídli
druhý den brzo ráno a velký d o j e m na ně neudělalo. Církevní zařízení
j i m snídani - a rozdělili j e . Přidělili je do tříd nových rekrutů po deseti
sestávalo z pár rozpadajících se b u d o v a několika přívěsů na poli. L i d é ,
lidech.
které t a m našli, na G r e e n a zapůsobili ještě hůř. „Bylo jich t a m m o ž n á
Netrvalo dlouho a všichni tři si všimli, j a k neuvěřitelné přátelští tu
patnáct," vzpomíná, „a chovali se prostě divně. D i v n ě proto, že mi připa­
všichni j s o u a jak se po celou dobu chtějí držet za ruce. K a m k o l i v se
dali nastražení a podezřívaví. S Catherine mě ani na okamžik nenechali
vydali, doprovázel je jejich spirituální vůdce, který dbal na to, aby měli
o samotě. Divné bylo i to, že když j s e m se jich ze zvědavosti zeptal, co
vše, co potřebují, a cítili se co nejlépe. Všichni si tu navzájem sdělovali,
studují, o čem j s o u ty jejich knihy, nic mi neřekli. Sakra! Prostě byli na
j a k se mají rádi. A kolik práce měli! N a š e trojice si co chvíli vyměňovala
první pohled trhlí."
významné pohledy, k d y ž se jejich skupiny cestou na nová místa míjely.
B ě h e m rozhovoru s bratrem se Catherine chovala odtažitě. D o m n í v a l
Na to, aby se sešli a promluvili si o t o m , co se kolem nich děje, j i m čas
se, že mu říká jen to, co její společníci chtějí, aby říkala, a ne to, co by řekla
nezbýval. Stejně to d o p a d l o i ve chvíli, kdy G r e e n e zahlédl svou sestru.
sama. Po půlhodině marných p o k u s ů o smysluplný rozhovor F o r d s J i -
Prostě nebyl čas na víc než na „ A h o j " .
m e m nasedli do auta a odjeli. A s i kolem deváté ráno dorazili na pobřeží
Trojice vyslechla stejnou přednášku o slepcích a slonovi. Greenovi
u M e n d o c i n a , otevřeli si každý láhev piva, potichu seděli, dívali se na vlny
připadala smysluplná. Poté byli členové skupiny vyzváni, aby se usadili
a přemýšleli, co se děje.
do kruhu tak, aby k a ž d ý z nich m o h l vypovědět svůj příběh: o d k u d přišli,
Greene při pohledu na shluky řas připlouvajících a znovu odplouvají­
j a k se sem dostali a j a k é j s o u jejich cíle. K d y ž přišla řada na F o r d a , r o z ­
cích v příboji dospěl k přesvědčení, že se Catherine k této skupině přidala,
hodl se zůstat čestný: „Ve skutečnosti j s e m tady," řekl, „abych zachránil
protože nedokázala jiným lidem důvěřovat. Výchova dětí Greenových p r o ­
svou sestru." Vedoucí skupiny začal ihned předzpěvovat: „ M á m e tě rádi,
bíhala nekonvenčně a ony samy ji považovaly za traumatizující. To, že se
Forde! Opravdu! M á m e tě rádi, Forde! O p r a v d u ! " Přidala se k n ě m u celá
přidala k moonistům, mohl být jen pokus, j a k se vyrovnat s dětstvím. Pře­
skupina. G r e e n e , který rok a půl trpěl klinickými depresemi, j e n vytřeštil
svědčený o tom, že našel příčinu, nasedl Ford znovu do auta a zamířil zpát­
oči. Je opravdu m o ž n é , že by ho tihle lidé měli rádi? D r ž e n í se za ruce,
ky do Boonville. Tentokrát se mu Catherine podařilo od jejích průvodců
zpěv, bezpodmínečná láska. N e b y l si jistý, co si o t o m má myslet, bylo to
odtrhnout a zeptal se jí, jestli se k tomuto hnutí přidala proto, že neví, j a k
však příjemné.
milovat lidi. Podle jeho slov se rozplakala a přiznala, že je to skutečně tak.
I další přednášky o filosofii byly p o d o b n ě zajímavé. G r e e n e a j e h o
Ford se domníval, že se mu zdařil průlom. Krátce poté, co svá slova
přátelé se dozvěděli, že lidé sešli ze správné cesty a musí tvrdě pracovat,
pronesla, vložily se do děje představení Církve sjednocení. Tentokrát se
aby se očistili. B ů h učinil s lidstvem d o h o d u a odvedl svých devadesát pět
však nechovali zdrženlivě j a k o při první Fordově a J i m o v ě návštěvě, ale
procent práce. Ted' bylo na lidech, aby dodělali zbývajících pět procent, na
n a o p a k j i m nabídli, z d a se nechtějí o jejich hnutí dozvědět víc. P o k u d
ty však m u s í vydat sto procent své energie. L á s k a byla cílem a skutečnou
ano, p a k by bylo nejlepší, kdyby se vrátili o víkendu, kdy se b u d o u moci
volbou. Věda a náboženství se spolu střetávaly příliš dlouho. T e ď nastal
připojit k další skupině. M l a d í c i souhlasili.
čas je sjednotit. „Dávalo to smysl," uznává Ford dnes.
V sobotu se J i m , Ford a j e h o bratranec Oliver objevili už ve tři hodiny
Po rušném dni, setkáních s lidmi, návštěvách přednášek a hraní vybíjené
ráno. Protože všichni ještě spali, trojice sehnala nějaké dřevo a uprostřed
se rekruti uložili ke spánku ve spacích pytlích ve společné ložnici. V osm
areálu rozdělala velký oheň. Všichni tři se k němu posadili a popíjeli pivo.
hodin ráno dovnitř vběhl mladík s kytarou a začal z plných plic zpívat „ R a n ­
„Určitě to nebyl běžný m o o n o v s k ý budíček," směje se dnes G r e e n e . T r o ­
ní ptáče dál doskáče". Všichni v ložnici vyskočili a nahlas křičeli: „Dobré
jice dorazila ve správný den, od s a m é h o začátku však dávala najevo, že
ráno, Otče na nebesích! Dobré ráno, bratři a sestry!" Greene to považoval za
náboženský prvek hnutí nebere příliš vážně.
dost „ujeté" a navíc zjistil, že předzpěvák na kytaru moc hrát neumí.
Na konci druhého dne však přesto začínal být přesvědčený. Oliver
D ě t i , které neprodávaly brak na ulicích, byly vysílány na nábor n o ­
a J i m ne. Po celý den na něho mávali a pokoušeli se upoutat j e h o pozor­
vých členů. J a k D a p h n e G r e e n o v á a její přátelé brzy zjistili, neexistovalo
nost, aby mu řekli, že chtějí pryč. K jejich zděšení v š a k F o r d v neděli večer
snad nic, p ř e d čím by se náboženská hnutí při lákání nováčků zastavila.
prohlásil, že zde zůstane. K d y ž nic jiného, byla tu spousta živé muziky
Nejobvyklejším prostředkem byly lži. Církev sjednocení při m n o h a pří­
a všechno mu připadalo fantastické. Řekli m u , že je pitomec, a odjeli.
ležitostech lákala nové členy p o d názvem N o v é vzdělávací systémy Inc.,
A tak se z jednadvacetiletého Forda G r e e n a , který sem přijel zachrá­
nit před Církví sjednocení svou mladší sestřičku, stal také moonista.
M a t k a obou sourozenců si teď dělala opravdu velké starosti a velmi
Kolejní sdružení pro výzkum zásad, R o d i n a , Projekt kreativní komunity,
Sdružení 3L a M e z i n á r o d n í rodinné sdružení. T í m t o z p ů s o b e m se v její
síti mohli ocitnout i mladí lidé, kteří by se jinak novým n á b o ž e n s k ý m
se rozčílila. D a p h n e obvolala každého, o k o m si myslela, že by jí mohl
hnutím vyhýbali, a svůj omyl si uvědomili, až když bylo p o z d ě . T e n t o
o Církvi sjednocení říct víc. Při této snaze narazila na další rodiče, jejichž
přístup byl skandální.
děti se nejprve ztratily a poté tajemně volali z Boonville, aby j i m oznámily,
Catherine se na to však s a m o z ř e j m ě dívala jinak. D o b ř e se bavila. Po
že se d o m ů nevrátí. U v ě d o m i l a si, že se kolem děje cosi divného. A také
základním proškolení ji poslali s mobilním t ý m e m prodejců květin vybí­
že s tím je třeba něco udělat.
rat na Církev sjednocení peníze. N a k o n e c se z ní stala j e d n a z nejlepších
***
prodavaček květin v historii organizace. J e j í t ý m projížděl v otřískané d o ­
dávce D o d g e po z á p a d n í m pobřeží a nabízel květiny na ulicích, v barech,
restauracích a klubech. V ž d y cestovali celý měsíc v kuse. V š u d e t a m , kde
O b a v y rodičů po celých Spojených státech nakonec vyústily v zalo­
by se mohl najít někdo, kdo by měl zájem koupit si kytičku, se objevila
žení N a d a c e svobody občanů ( C i t i z e n ' s F r e e d o m Foundation - C F F ) ,
usměvavá Catherine a členové týmu. „Bylo to báječné!" směje se. J e z d i l i
zaměřené na zjišťování informací o podivných kultech a nalézání z p ů s o ­
j s m e namačkaní v dodávce až do O r e g o n u a W a s h i n g t o n u a prodávali
b ů , j i m i ž bylo m o ž n é děti z jejich spárů osvobozovat. Podle názoru C F F
květiny. Užila j s e m si spoustu zábavy. T a k é j s e m konečně naplnila svou
zneužívali moonisté a j i m p o d o b n é kulty americké děti především ze zišt-
touhu po cestování j a k o svatý František. Bylo to skutečně p o d o b n é d o b ­
ných důvodů. Od dětí, které se ke kultům připojily, se očekávalo, že j i m
rodružství, protože j s m e se dostávali všude a setkávali se se v š e m i . "
odevzdají všechen svůj osobní majetek, včetně magnetofonů, hudebních
O b č a s se ale dostali do problémů. R ů z n é oblasti Spojených států byly
nástrojů a aut. T y t o věci poté byly přerozděleny nebo prodány za peníze.
při vybírání p e n ě z přidělené různým skupinám Církve sjednocení. Ve
V některých případech byli příslušníci kultů špatně krmeni a drženi
svém nadšení v š a k t ý m dané hranice ignoroval a prodával, kolik j e n šlo,
v ubohých podmínkách. Přinej menším jeden z kultů vyzýval své stoupence,
kde to šlo. J e h o členové si říkali Nájezdníci z O a k l a n d u a pustili se do
aby si jídlo hledali v koších na odpadky za podniky s rychlým občerstvením.
lámání rekordů. J s m e nejlepší, to je j a s n é ! " zpívali si cestou z místa na
Jakmile nováčci prošli iniciačním školením, byli nuceni až dvacet hodin den­
místo. „ N e b e s k ý O t č e , p r o d á m e všechno!" V té době byla hvězdou týmu
ně pracovat při vybírání peněz. M e z i nejčastější takovéto činnosti na počátku
v prodeji atraktivní mladá m o o n i s t k a B a r b a r a U n d e r w o o d o v á . N a k o n e c
70. let patřil prodej květin, loupaných buráků, amerických vlajek, koláčků
svou techniku zdokonalila natolik, že dokázala s a m a prodat květiny za
štěstí, ručně vyráběných svíček nebo vysavačů. Tyto věci byly nabízeny na
pět set dolarů denně. Catherine se díky své typické urputnosti stala prv­
ulicích nebo dům od domu a kupující byli ujišťováni, že zisk je určen na cha­
n í m , kdo ji překonal.
ritu. Příliš často se však nakonec ukázalo, že onou „charitou" je sama nábo­
Fordovi se tak dobře nevedlo. Prodávání květin se mu nelíbilo. Od
ženská skupina. Velmi podezřelá byla ještě další skutečnost. Řada nejvyšších
počátku měl o M o o n o v i a j e h o učení pochybnosti, především p a k o jeho
představitelů těchto kultů využívala tvrdou práci mladých bdí, jako by vedla
politických názorech (v té době M o o n vyzýval své stoupence k organi­
nadnárodní korporaci, a žila v nebývalém luxusu. Tyto skupiny, dospěla C F F
zování pronixonovských akcí a aktivně podporoval válku ve V i e t n a m u ) .
k závěru, jsou parazité přiživující se na idealismu amerických dětí.
T a k é mu chyběl čas, v n ě m ž by mohl přemýšlet. V Církvi sjednocení se
neustále muselo něco dělat. J a k m i l e se objevil j e n s e b e m e n š í náznak vol­
Patrick Se o událost nijak blíže nezajímal, d o k u d ho asi o týden p o z ­
ného času," v z p o m í n á si, „kdykoliv bychom si mohli s p o l u promluvit, ve­
ději v kanceláři nekontaktovala žena, která na téže pláži t é h o ž dne ztra­
doucí okamžitě prohlásil, že je čas na nějakou zábavu. S k u p i n o v o u nebo
tila syna. C h l a p e c se procházel, oslovily ho D ě t i B o ž í a už se nevrátil.
samostatnou zábavu. Prostě na jakoukoliv zábavu. T a k ž e
hluchá místa,
K d y ž začal sbírat o této organizaci informace, objevily se i další případy.
která by j i n a k lidem umožňovala nezávislou komunikaci, v y p l ň o v a l y při­
Všechny příběhy začínaly stejně. P u b e r ť á k se ztratil, přibližně za týden
hlouplé písničky."
rodičům zavolal a řekl j i m , že představují zlo. D ě t i B o ž í se prý staly j e h o
Ve skutečnosti měl G r e e n e s organizací tolik s p o r ů , že je těžké je
rodinou a d o m ů se j i ž nevrátí. R o d i č e v některých případech na p o z a d í
všechny vyjmenovat. Používaly se t a m společné zubní k a r t á č k y , jídlo bylo
zaslechli hlas j i n é h o příslušníka kultu, který jejich dítěti napovídal, co
nechutné, bylo t a m m o c zpěvu a předzpěvování, práce byla n u d n á , členové
má říkat. Po pouhých dvou dnech hledání se Patrickovi sešlo dvacet šest
se nemohli pořádně vyspat (noví rekruti měli dovoleno š e s t h o d i n spánku,
v podstatě totožných hlášení od různých rodin.
zaměstnanci j e n tři a únava byla připisována ďábelským d u c h ů m ) . B r z y
Na konci července se Patrick v přestrojení vypravil na M i s s i o n B e a c h
pojal podezření, že náklonnost, j í ž se mu od „bratrů a s e s t e r " dostávalo,
a nechal se z á m ě r n ě D ě t m i B o ž í m i naverbovat, aby se dozvěděl, co pro
je j e n předstíraná. Veškerá láska se vytrácela ve chvílích, k d y začal klást
něho chystají. Odvezli ho do rozpáleného d o m u nacpaného lidmi, kde
nepříjemné otázky.
ho přiměli o d e v z d a t své auto a další majetek. Poté se mu dostalo před­
P a k tu byla otázka samotných m o o n i s t ů , o nichž d n e s říká, že byli
pitomci. N a k o n e c se ukázalo, že na hnutí nic zábavného n e n í . „ B ý t m o o nistou bylo odpudivé. N u d n é , hloupé, žádný sex, ž á d n á t r á v a , vůbec ž á d ­
ná zábava. Prostě b e z šťávy." Vydržel s e d m měsíců a v l é t ě 1 9 7 5 církev
opustil.
nášky, p o m o d l i l se, přinutili ho zpívat náboženské písně a začali ho z a -
N e n í těžké si domyslet, že Církev sjednocení byla r á d a , k d y ž viděla
j e h o záda. Naneštěstí pro organizaci to však nebylo n a p o s l e d y , k d y o n ě m
slyšela.
U n a v e n é m u Patrickovi bylo nakonec dovoleno usnout až ve čtyři hodiny
Fordovi trvalo rok, n e ž se vyrovnal s f a k t e m , že j i ž n e n í m o o n i s t o u .
chce D ě t e m B o ž í m odevzdat všechen svůj majetek, a p o d z á m i n k o u , že
Poté se přidal k m a t c e a vyhlásil Církvi sjednocení válku. T o u d o b o u j i ž
ho m u s í vyzvednout, odjel taxíkem d o m ů . Z á ž i t e k j í m otřásl. D a l š í c h
D a p h n e G r e e n o v á radila rodičům p o celém světě, j a k m o h o u své děti
čtyřiadvacet hodin by j i ž nevydržel a konvertoval by.
z organizace vysvobodit. J e d e n z doporučovaných kroků v y c h á z e l z tech­
niky, která se objevila o pár let dříve.
strašovat. Citovali mu verš z L u k á š o v a evangelia 14:26 ( „ K d o přichází ke
m n ě , nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a
sester, ano i s á m sebe, n e m ů ž e být m ý m učedníkem."*) a n o v á č k ů m bylo
řečeno, že dokazuje nutnost zříci se v z á j m u organizace svých blízkých.
ráno třetí noci strávené v d o m ě . Za tři hodiny ho vzbudili a vše začalo
nanovo. Následujícího dne se rozhodl uprchnout, řekl č l e n ů m sekty, že
Přesvědčený o t o m , že se děje cosi skutečně hrozivého, se Patrick
a j e m u p o d o b n í rodiče obrátili k literatuře o vymývání m o z k ů , především
T a t o technika vznikla v důsledku incidentu, který se o d e h r á l na D e n
p a k k dílu psychiatra R o b e r t a J a y e L i f t o n a . L i f t o n , který v 5 0 . letech slou­
nezávislosti v roce 1 9 7 1 v S a n D i e g u . T e h d y se T e d u P a t r i c k o v i , zvlášt­
žil v US A i r Force, byl j e d n í m z hrstky lékařů, j i m ž byl u m o ž n ě n přístup
n í m u zmocněnci guvernéra Kalifornie R o n a l d a R e a g a n a pro vztahy
k válečným z a j a t c ů m p o j e j i e h n á v r a t u z K o r e j e . V r o c e 1 9 6 1 napsal z á s a d ­
s k o m u n i t a m i , ztratil na pláži M i s s i o n B e a c h j e h o m l a d i s t v ý syn M i c h a ­
ní práci o f e n o m é n u vymývání m o z k ů p o j m e n o v a n o u R e f o r m a myšlení
el. K d y ž se chlapec později objevil v r o d i n n é m hotelu, ř e k l otci, že ho
a psychologie totalitarismu. V kapitole 22 p o p s a l o s m zvláštních technik,
na pláži oslovili mladí kazatelé s kytarami. Vykládali m u , že k d y ž s nimi
které m o h o u ideologické skupiny použít k dezorientaci v p o d s t a t ě k o ­
p ů j d e , nebude už m u s e t dál chodit do školy a nikdy n e b u d e m u s e t p r a c o ­
hokoliv. Počínaje „jazykovou náloží" (zavedením technického ž a r g o n u ,
vat. N e m ě l b y s e vracet d o m ů přesvědčovali h o , p r o t o ž e j e f i o rodiče j s o u
který o m e z u j e m o ž n o s t kritického myšlení, a tudíž z n e m o ž ň u j e o d p o r )
spolčeni s ďáblem. Kazatelé byli natolik neodbytní, že se j i m M i c h a e l
musel nakonec vytrhnout. Říkali si D ě t i B o ž í .
* Bible - ekumenický překlad, U C N v Praze, 1979
a konče „řízením prostředí" ( o m e z u j í c í m komunikaci tak, aby bylo z a ­
K d y ž Patrick začal mladé lidi z náboženských sekt unášet, ozývalo
jištěno, že z vnějšku neproniknou pochybnosti a nesouhlas), j e h o o s m
se mu stále více rodičů, žádajících o p o m o c . B r z y on i druhý v ý z n a m n ý
technik „ideologické totality" nabízí potenciálním vymývačům m o z k ů
d e p r o g r a m á t o r z p o č á t k u 7 0 . let, J o e Alexander, měli stovky p ř í p a d ů roč­
prostředek k ovládání skutečně k a ž d é h o .
ně. K o p í r o v a t jejich p o s t u p y začali i m n o z í jiní. J a k v š a k únosů a d e p r o ­
Patrick a další rodiče dospěli k názoru, že kulty používají všech
g r a m o v á n í přibývalo, náboženské sekty se začaly aktivně bránit. C í r k e v
o s m Liftonových technik současně, a navíc ještě odpírání jídla i spánku
sjednocení, která se cítila být cílem ú t o k u bigotních protivníků, postavila
a přetížení smyslů k t o m u , aby svým n o v á č k ů m vymyly mozky. „ M e t o ­
k o l e m tábora v Boonville plot a k bráně postavila stráže. Podle církve by
d a , " napsal Patrick, „se shoduje s tou, kterou severní Korejci používali na
plotů, ochrany proti cizincům a tajnůstkářství nebylo zapotřebí, kdyby
válečné zajatce." Jestliže jí ostřílení američtí vojáci v Koreji nedokázali
k nim lidé z vnějšku nepřicházeli, někdy i ozbrojení, a neunášeli její členy.
v 5 0 . letech vzdorovat, j a k é šance m o h o u m í t američtí holobrádci v 70.
C o p a k n e m á právo s e bránit?
letech?
Pro d e p r o g r a m á t o r y skutečnost, že se jednotlivé skupiny začaly i z o ­
Patrick zahájil vlastní křížovou výpravu proti D ě t e m B o ž í m . A b y j i m
lovat, j e n potvrzovala jejich podezření. J e s d i ž e děti, které se k n i m při­
m o h l čelit, vyvinul p o s t u p nazvaný „deprogramování". Spočíval v t o m , že
daly, byly skutečně svobodné, j a k jejich představení tvrdili, p r o č byly p o d
člen sekty byl p o s a z e n v místnosti a byla mu sdělena nepopiratelná fakta
z á m k e m ? Proč j e jejich rodiče nesměli navštěvovat? C o skrývají? S p o l u
0 j í m vybrané víře. Byl zatažen do debaty, která m ě l a trvat tak dlouho, až
p o z n á , že byl obelháván.
vanějšími. Situace sc vyhrocovala.
s tím, j a k kulty přijímaly další protiopatření, stávaly se ú n o s y p r o p r a c o ­
To však byla p o u h á teorie. V praxi vše fungovalo p o n ě k u d jinak. J a k
***
se dalo předpokládat, přemluvit členy sekty, aby se účastnili d e p r o g r a m o vacích sezení, bylo n e m o ž n é . B e z výjimky j e bylo třeba d o místnosti vlá­
kat p o d falešnou z á m i n k o u a p o t é j i m silou zabránit v o d c h o d u . K d y ž se
V Církvi sjednocení se začala množit vyprávění o „deprogramování".
1 toto ukázalo být n e p r ů c h o d n ý m , začali je chytat na ulici, kde to n e j m é ­
Objevily se řeči o tom, že jeho součástí je bití, ponižování, mučení a se­
ně čekali, a unášet. Patrick přesvědčoval jejich rodiče, že takovéto z a c h á ­
xuální násilí. Podle několika zdrojů dva příslušníci Tucsonské nadace pro
zení je nutné, p r o t o ž e jejich děti j s o u „ m i m o sebe". Tvrdil, že se změnily
svobodu myšlení deprogramovali katolického kazatele, protože j e h o rodiče
v zombie.
- episkopálci - nesouhlasili s tím, jaké náboženství si zvolil. T e d Patrick v té
I k d y ž se m l a d é lidi podařilo unést, měl Patrick problém přinutit
době doložitelně deprogramoval dvě dívky z řecké ortodoxní církve, jejichž
j e , aby poslouchali, co j i m říká. R a d a náboženských skupin učila své
rodiče rozčilovalo, že se vzpírají tradičnímu řeckému zvyku, podle něhož
nováčky bojovat s p o c h y b n o s t m i soustředěním mysli na opakující se
měly žít v d o m ě rodičů až do doby, než j i m najdou vhodné manžele.
zbytečné činnosti, j i m i ž se měli o d p o u t a t od reality. Výsledkem bylo, že
D e p r o g r a m o v á n í d o k o n c e dostalo hrozivý nádech absurdity. D e ­
se často ocital tváří v tvář a u t o m a t ů m se skelným p o h l e d e m , sedícím
p r o g r a m á t o r z N e w Yorku G a l e n Kelly, který byl v roce 1 9 9 3 o d s o u ­
se zkříženýma n o h a m a , p o h u p u j í c í m se d o p ř e d u a d o z a d u a potichu si
z e n k s e d m i letů vězení za podíl na ú n o s u členky K r u h u přátel, p ř i č e m ž
notujícím j e d n o d u c h é popěvky. J a k k t ě m t o lidem proniknout? Řešení
o m y l e m odvlekl úplně j i n o u dívku, vyprávěl příběh o t o m , j a k d e p r o ­
hledal v t o m , že svá slova neustále vytrvale opakoval, držel je v izolaci
g r a m á t o r „zbavil" mladé děvče indoktrinace kultem a přivedl ji d o m ů .
a příležitostně používal i fyzické násilí. To však m ě l o nepříjemné násled­
„Určitě j s t e rádi," sdělil triumfálně j e j í m rodičům, „že z vaší dcery je o p ě t
ky. Přestože to Patrick ze všech sil popíral, při deprogramování používal
řádná křesťanka."
p o d o b n é postupy, j a k é aplikovaly sekty při vymývání m o z k ů těchto lidí.
K r o m ě konečného cíle bylo takřka n e m o ž n é v používaných p o s t u p e c h
najít rozdíl.
. J e n ž e , " zalapali rodiče po d e c h u , „ona byla židovka."
J a k m i l e se tedy některý z příslušníků Církve sjednocení nevrátil, o k a ­
mžitě byly vyslány oddíly, které ho měly nalézt. O d k u d ho unesli? K d e
ho drží? Odvezli ho k d e p r o g r a m o v á n í do d o m u rodičů? H l í d k y měly
být zjevné, že u n á š e t lidi kvůli nesouhlasu s jejich vírou je protizákonné.
najít místo, kde se p r a v d ě p o d o b n ě nachází, a pokusit se ho přivést zpět,
Přestože si T e d P a t r i c k dával d o b r ý pozor, aby se na operacích vždy p o ­
d o k u d nebude p o z d ě . K d y ž objevily dotyčnou budovu, obklíčily ji, m o -
dílel alespoň j e d e n z rodičů dotyčného dítěte, netrvalo d l o u h o a byl za
onisté se rozestavili u oken a z p ě v e m náboženských písní svého z a d r ž o ­
ú n o s o d s o u z e n k trestu odnětí svobody.
vaného bratra či sestru podporovali. Pro d e p r o g r a m á t o r y bylo obklíčení
zpívajícími m o o n i s t y velmi nepříjemné.
K d y ž si C í r k e v sjednocení a ostatní náboženská hnutí uvědomily, že
Patrick není nedotknutelný, najaly si právníky. Únosy, přestože prová­
J a k m i l e se tisk dozvěděl, že mladí lidé j s o u z podivných n á b o ž e n ­
děné rodiči a v d o b r é víře, nesměly zůstat b e z trestu. J a k m i l e se únosci
ských sekt unášeni a deprogramování, okamžitě se na tuto skutečnost
j a k o například Patrick nebo A e x a n d e r dostali za mříže, nebylo těžké
vrhl. N á b o ž e n s k é skupiny i deprogramátoři se snažili m é d i a co nejvíce
začít o nich mluvit j a k o o zločincích. N á s l e d n é právní bitvy m e z i novými
využít pro svůj prospěch. J s e m pevně přesvědčený," napsal T e d Patrick
n á b o ž e n s k ý m i s k u p i n a m i a m n o h a následovníky N a d a c e pro občanskou
ve své autobiografii, „že P á n p o m á h á t ě m , k d o se snaží p o m o c i si sami.
s v o b o d u pokračují d o d n e s a j s o u velmi ostré.
A pár drobností j a k o karate, klacek a p o u t a se také m ů ž e čas od času h o ­
**»
dit." J e š t ě později se vychloubal: „ K d y b y to bylo zapotřebí, dokázal bych
unést dítě i z A c a t r a z u . "
Po úspěšné akci bývaly nově d e p r o g r a m o v a n é osoby předvedeny před
F o r d G r e e n e se do deprogramování zapojil v podstatě o k a m ž i t ě , jak­
televizními k a m e r a m i , aby se d o k á z a l o , že se na svobodě cítí šťastné
mile se vypořádal s vlastní zkušeností s Církví sjednocení. D r ž e t za ruku
a že j s o u
rády, že byly uneseny. Na tiskových konferencích se hovořilo
vystrašené rodiče v š a k nebyla j e h o parketa. Raději měl deprogramování
o polovojenských akcích a o t o m , j a k p r a v d a zvítězila a vrátila děti zpět
j a k o takové. Jestliže chcete n ě k o h o zbavit j e h o n á b o ž e n s k é h o přesvěd­
k jejich rodičům. P o k u d se v š a k d e p r o g r a m o v á n í nezdařilo, navrátivší se
čení, musíte být s c h o p n i zapříst s n í m rozhovor o t o m , co je j e h o srdci
věřící mluvili o h r o z n é m násilí a o t o m , že pravda zvítězila a oni se mohli
nejbližší, a v debatě n a d ním zvítězit. K d o o Církvi sjednocení nic ne­
vrátit zpět ke své Skutečné R o d i n ě .
věděl, n e m o h l m o o n i s t y přesvědčovat, aby ji opustili. L i d é j a k o Greene,
V p r v n í m o b d o b í panovala vůči n o v ý m kultům tak silná antipatie,
kteří sami k m o o n i s t ů m patřili, měli výrazně větší šance. M o o n i s t y d ů ­
že deprogramátoři tuto válku v tisku vyhrávali. K o n e c k o n c ů , p o k u d by
věrně znal. Věděl, k d e je nejvíce třeba zatlačit, aby se jejich víru podařilo
vaše dítě zlákala j a k á s i podivná sekta, přiměla ho odevzdat jí veškerý svůj
zlomit.
majetek, poslala ho na dvacet h o d i n denně b e z p o ř á d n é h o j í d l a a uby­
Greeneovi bylo j e d n o , j a k ý m z p ů s o b e m se k n ě m u osoby dostávaly,
tování prodávat na ulici brak, neudělali byste cokoliv, abyste ho dostali
ú n o s y nechával na ostatních. Záleželo j e n na t o m , aby se dostaly na bez­
zpět? D e p r o g r a m á t o ř i byli na počátku natolik úspěšní, že i v případech,
pečné místo. Poté, co dorazil, zajímalo ho j e d i n é : „ M o h u z a m k n o u t dve­
kdy policie zareagovala na křik unášených obětí, její příslušníci se často
ř e ? " Jestliže rodiče souhlasili, bylo Greeneovi j a s n é , že má šanci. M o h l na
raději dívali jinak. P ř i n e j m e n š í m v j e d n o m případě, kdy se příslušníku
chlapce či dívku útočit tak dlouho, d o k u d je nepřiměje poslouchat. K d y ž
kultu podařilo ú n o s c ů m utéct a hledal s p á s u na policejní stanici, naložili
se v š a k rodiče rozhodli, že dítě m ů ž e odejít, kdykoliv b u d e chtít, musel
ho policisté do auta a odvezli zpátky k Patrickovi.
svou hru rozehrát opatrněji. „S o d e m č e n ý m i dveřmi to bylo o hodně těž­
T e n t o přístup v š a k nevydržel d l o u h o . R a d u lidí únosy a zadržování
ší," říká dnes, „protože se mohli kdykoliv sebrat, poslat mě i s m ý m i řečmi
A m e r i č a n ů s cílem zbavit je j i m i zvolené víry začaly hluboce z n e p o k o ­
do hajzlu a z m i z e t . " B e z násilného zadržování připomínalo d e p r o g r a m o ­
jovat. Č a s o p i s T i m e v roce 1 9 7 3 v j e d n o m z článků přirovnal deprogra­
vání muškaření: „ M u s e l i j s t e nahodit háček a nechat vlasec napnutý. Ae
mování k hrozivým technikám „rozbíjení m o z k u " , p o u ž i t ý m na A e x o v i ,
ne m o c . "
hrdinovi M e c h a n i c k é h o p o m e r a n č e A n t o n y h o B u r g e s s e . Z etického
D e p r o g r a m o v á n í b e z nuceného zadržování m o ž n á připomínalo m u š ­
hlediska se j e d n a l o o závažný p r o b l é m a netrvalo dlouho, než začalo
kaření, se z a m č e n ý m i dveřmi v š a k bylo podobnější bitvě. J a k zjistil j i ž T e d
Patrick, G r e e n e se setkával s příslušníky Církve sjednocení, kteří odmítali
naslouchat, b u ď seděli a d u c h e m byli m i m o , nebo si neustále prozpěvova­
G r e e n e si sundá pásku přes oko, odhalí hrozivé jizvy zadívá se moonistovi
do očí a zašeptá: „Miluj m ě , Benji! M i l u j S a t a n a ! "
li, aby se nemuseli zabývat důvody, které j i m předestíral. Připadal si, j a k o
Z tohoto popisu bych F o r d a G r e e n a , s n í m ž j s e m se setkal v roce
by házel hrách na zeď. U v ě d o m i l si, že potřebuje něco, čím by je mohl na
2 0 0 5 , nepoznal. Ve skutečnosti je vysoký, kudrnatý, veselý a šarmantní
chvíli vrátit do reality a rozproudit dialog. Z l o m e k vteřiny, kdy zareagu­
a má kalifornský přízvuk. Přesto přísahá, že popis je přesný. Co se dělo
jí, by znamenal slabý článek obrany, který by j i m mohl p o m o c i vrátit se
dál, říká, bylo typické.
d o m ů . „Dělal j s e m t o b u ď tak, ž e j s e m j e k smrti vyděsil," říká, „nebo j s e m
Poté, co B e n j i h o k smrti vystrašil, aby ho přiměl mluvit, zatáhl ho
je natolik rozčílil, až se v nich něco zlomilo. C h o v a l j s e m se tak agresivně,
G r e e n e do rozhovoru o teologii Církve sjednocení. O b č a s se choval tak
zle a ošklivě, j a k j e n j s e m dokázal. Co nejvíc. Urážel j s e m je tak dlouho,
útočně, že se Benji rozplakal. Přátelé k a ž d o u chvíli nahlíželi dovnitř, aby
až se přestali ovládat a m á l e m se na mě vrhali. P a k j s m e konečně měli
zjistili, j a k to j d e , p o k a ž d é je však vyhnal. Řekl j i m , že až b u d e deprogra­
o čem mluvit!"*
mování úspěšné, poznají to. Po chvíli B e n j i h o kamarády polekal jekot
J a k m i l e se j e h o protějšek rozhovořil, ať j i ž z jakéhokoliv důvodu, G r e ­
ene s ním jednal na rovinu a vysvětlil m u , že oba mají svou víru, které se
ale vzájemně vylučují. Pustili se do debaty o t o m , kdo z nich má pravdu
a kdo se mýlí, a ani j e d e n místnost neopustil, d o k u d nebyl spor vyřešen.
G r e e n e , s n í m ž bych se nechtěl přít, ani kdybych si byl svou pravdou na­
prosto jistý, ho p a k tak dlouho zpracovával, až nakonec alespoň v malič­
kosti ustoupil. Poté změnil směr, d o k u d se to neopakovalo, a začal znovu.
Postupně zdi padly a pevnost se zhroutila.
D o k o n a l ý popis G r e e n e o v a deprogramování z první ruky m ů ž e m e
najít v knize J o s h e Freeda Moonwebs, která byla v roce 1 9 8 1 zfilmová­
p o d o b n ý „prvnímu výkřiku novorozence". G r e e n e sebevědomě vykráčel
z ložnice. „Rychle běžte dovnitř," vyzval j e . „Všechny vás teď potřebuje."
I po třiceti letech Ford na chvíli úspěchu vzpomíná s pýchou. „ K d y ž
k t o m u d o j d e , " říká, „nahání to hrůzu. Existuje b o d , v n ě m ž se na vás
zničehonic místo mrtvých očí žraloka, které nic nevidí, zahledí oči rozsví­
cené j a k o vánoční stromek. A stejně se rozzáří i mysl. N a j e d n o u je v nich
záplava otázek a j s o u křišťálově čisté. O p r a v d u neuvěřitelné."
D e p r o g r a m o v á n í v Jízdence do nebes se odehrálo v roce 1 9 7 7 . J e n o pár
měsíců dřív se F o r d G r e e n e pokusil deprogramovat i svou sestru. Z m n o ­
ha důvodů to však d o p a d l o úplně jinak.
na p o d titulem Jízdenka na nebesa. Popisuje fraškovitý, nakonec nicmé­
***
ně úspěšný pokus skupiny kanadských studentů vyrvat svého kamaráda
B e n j i h o z rukou Církve sjednocení. Po úspěšném únosu se objeví G r e ­
ene s páskou přes oko a m n o h a jizvami po nedávné autonehodě. P o d ­
Na jaře 1 9 7 7 Catherine, která v té d o b ě byla moonistkou j i ž dva a půl
le knihy má „hypnotizující" pohled, j e h o přítomnost je „elektrizující,
roku, strávila s m a t k o u víkend na pobřeží. D a p h n e její chování natolik š o ­
a když hovoří, j a k o by práskal b i č e m " . Freed doslova napsal, že „kolem sebe
kovalo, že se d o m ů vrátila neochvějně přesvědčená, že je třeba zasáhnout.
šíří pocit primární síly". K d y ž už nic jiného, se svým metrem devadesát
Členové rodiny se sešli, aby se dohodli, co dál. F o r d j i ž dlouho navrhoval
a stehy na tvářích vypadá hrozivě. G r e e n e chce zůstat s B e n j i m o samotě,
únos. Catherine se podle j e h o názoru stala „děvkou, kterou C í r k e v sjed­
a když Freed nakoukne dírou ve dveřích, aby zjistil, co se uvnitř děje, stojí
nocení pase". R o d i n a se nakonec shodla a nastražila past. Za návnadu
G r e e n e a k smrti vyděšený m o o n i s t a tváří v tvář a s čely opřenými o sebe.
posloužila D a p h n e .
Z a č á t k e m dubna D a p h n e Catherine zavolala a řekla j í , že si dělá sta­
* Jednou z Greenových technik bylo znevažování Církve sjednocení a jejich představitelů.
Když jsem se s ním v roce 2005 sešel, objevily se právě zprávy o zacházení s podezřelými
za základně Guantánamo na Kubě o tom, že vyšetřovatelé před zadrženými znesvěcovali
korán. „Tohle," prohlásil, „je ta nejnázornější ukázka deprogramování, jakou jsem kdy viděl."
Zeptal jsem se ho, jestli něco podobného dělal v 70. letech i on. „Myslíte třeba spláchnout
bibli do záchoda?" opáčil otázkou. „To víte že ano. Bez problémů. Klidně."
rosti. Tvrdila, že s e j í o reverendu M o o n o v i z d á l o a že dochází k přesvěd­
čení, že se ve svých názorech na C í r k e v sjednocení mýlila. Co má dělat?
Catherine jejímu příběhu uvěřila a dohodly se, že ji ve středu 13. dubna
přijede navštívit. G r e e n e mezitím dal dohromady čtrnáctičlenný tým,
včetně dvou soukromých detektivů, kteří měli únos provést, party příbuz-
ných a přátel, ti se měli o Catherine starat, a lékaře a sestry pro případ, že
Po příjezdu na ranč únosci otevřeli zadní dveře dodávky a přenesli C a ­
by se někomu něco stalo. K d y ž přišel den návštěvy, tým zařídil vše tak, aby
therine do ložnice, kterou pro ni přichystali ve sklepě. Svázanou, spoutanou
Catherine v devět hodin dopoledne ve městě vyzvedla matčina sekretářka
a s páskou přes oči ji hodili na postel. Jakmile byly východy bezpečně zajiš­
J u d y a odvezla ji do d o m u rodiny, kde čekali ostatní.
Protože na jaře trpěla severní K a k f o r n i e silným s u c h e m , rozhodla se
Catherine přivézt matce dárek. Koupila dvougalonový kanystr s vodou
a tucet růží a d o h o d l a se s Judy, kde ji má vyzvednout. C e s t o u d o m ů
zastavily před poštou. J u d y tvrdila, že ještě potřebuje vyřídit nějaké p o ­
těné, jeden ze soukromých detektivů se k ní posadil, sundal jí pouta, rozvázal
provazy na nohou a sundal pásku z očí. „ O m l o u v á m se za tohle nepohodlí,"
řekl jí. „Jen si s vámi chceme popovídat o reverendu M o o n o v i . "
Catherine se skoro rozesmála. Výborně, napadlo j i . To j s t e si ale vy­
brali způsob!
chůzky. Nevadilo by C a t h e r i n e , kdyby na úřad zaskočila a vyzvedla poštu?
Schoulená j a k o děcko a s hlavou skloněnou Catherine vzpomínala, co
Catherine souhlasila, vešla do budovy, dopisy vyzvedla a poslala vzkaz
všechno o deprogramování slyšela. Podle přednášek, kterých se účastnila,
tetě. J u d y mezitím poštu oběhla, našla telefonní automat a zavolala For-
se na p o s t u p u podílela vždy skupina lidí, která se pokoušela odvrátit oběť
dovi a D a p h n e : J s m e na cestě," sdělila j i m . „Pět minut."
od její víry. Součástí p o s t u p u m o h l o být odpírání spánku i jídla a m o ž n á
M a t k a se synem poté přešli do obývacího pokoje. F o r d proto, aby se
i sexuální obtěžování. Jediný způsob, říkali j í , j a k se bránit, z n a m e n á ne­
schoval, a D a p h n e , aby vlákala svou dceru do pasti. S o u k r o m í detektivové
nechat se nikým zatáhnout do hovoru. J m é n o , hodnost a číslo. V í c z ní
se přitiskli ke stěně po o b o u stranách dveří do chodby. T ě s n ě před desátou
nedostanou.
dopolední prošla Catherine předními dveřmi a vpravo v obýváku uvidě­
K d y ž se s ní pokoušel promluvit F o r d , dívala se do zdi. O d m í t a l a jíst
la čekající matku. Udělala ještě krok, zvedla květiny a kanystr s vodou
a mlčení přerušovala, jen aby požádala o sklenici vody. Jestli se rozhodli
a usmála se. „ A h o j , m a m i , " pozdravila. D á l se však nedostala.
na ni jít tvrdě, b u d e j i m oplácet stejnou mincí. Ford, který p o d o b n o u p r o ­
Catherine došlo, co se děje, hned j a k ji první z mužů chytil. Ú n o s ! Právě
ceduru j i ž absolvoval vícekrát, se odmítal v z d á t nebo ji nechat o s a m o t ě .
před tím ji varovali. Z a t í m c o ji dva soukromí detektivové drželi a pokoušeli
M o c dobře věděl, že útok musí být nesmiřitelný. K d y ž se ji v j e d n é chvíli
seji povalit na podlahu, uvědomila si, že aby mohla ve své víře vytrvat, bude
pokusil doprovodit i na záchod, došla jí trpělivost. „ A c h b o ž e , " vyštěkla
muset vzít rozum do hrsti. Předpokládala, že její únosci čekají, že začne kři­
a přibouchla mu dveře před n o s e m , „dej si pohov, F o r d e ! "
čet a bojovat, a rozhodla se zachovat úplně obráceně. Zůstala nehybně ležet.
V různých okamžicích za Catherine přicházeli i další členové rodiny,
Jeden soukromý detektiv jí držel ruce za zády a druhý jí uvázal pásku přes
aby zkusili své štěstí. Její sestra se pokoušela přimět ji k rozhovoru o m i ­
oči. K d y ž se ocitla ve tmě, začala se Catherine modlit. „V té chvíli," vzpo­
nulosti. „ V z p o m e ň si," prosila, „na všechno, o čem j s m e spolu mluvily. J a k
míná, „jsem zaslechla, j a k hodiny v jídelně odbíjejí desátou. Takže j s e m řekla
j s m e se dělily o úspěchy i neúspěchy." O t e c byl nešťastný: „ K d e to j s i ? "
Bohu. ,Dobrá, od tohoto okamžiku se budu sedm dní postit. Deset hodin.
křičel. „ V z b u ď se, děvče. K d e jsi? C o p a k nevidíš, že tě m á m r á d ? " J e n ž e se
J e n vodu.' Nepromluvila j s e m , nezeptala se: ,Mami, proč mi tohle děláš?'
k n ě m u neznala a přehlížela ho, i k d y ž jí dal facku.
N i c . Prostě nic. Stálo mě to hodně sil. Bitevní pole ale bylo narýsované."
N a k o n e c , k d y ž jí rodina poskytla přestávku a zůstala o s a m o t ě , pustila
O b a soukromí detektivové ji dál drželi na podlaze, nasadili jí pouta,
se Catherine do hledání možných únikových cest. Na knihovně našla kra­
svázali jí ruce a nakonec ji zvedli. O d n e s l i ji do nákladového prostoru
bičku zápalek. Chvíli vážně přemýšlela, jestli nemá z knih rozdělat oheň
čekající dodávky, kde ji hodili na p ě n o v o u matraci na podlaze. K d o s i jí
a založit požár, protože však byla z a m č e n á ve sklepě a okna byla pobitá
zkontroloval tep, prohmatal čelo a n a k o n e c ji zakryl přikrývkou. D v e ř e
prkny, raději si to rozmyslela. T a k é by s e j í nemuselo podařit před o h n ě m
bouchly, G r e e n e naskočil za volant a auto se rozjelo. Přestože měla přes
uniknout, určitě však existuje jiný způsob.
oči pásku, Catherine okamžitě došlo, že j e d o u na ranč její tety a strýce na
venkově. L e ž e l a na p o d l a z e a potichu sbírala síly. Protože akci velel její
bratr, bylo jasné, že ji čeká spousta nepříjemností.
***
K d y ž G r e e n e moonisty deprogramoval, obvykle tvrdě útočil na všech
odvezli do nemocnice. M u ž ů m se ji k a ž d o p á d n ě podařilo včas znehybnit
frontách. Věděl, že jediný z p ů s o b , j a k se prolomit do programování C í r k ­
a křiknout o p o m o c . Catherine si uvědomila, že jí zbývají j e n vteřiny,
ve sjednocení, spočíval v zuřivé agresivitě. J e n ž e tentokrát šlo o j e h o vlast­
než se dovnitř nahrnou i ostatní, chytila rozbité hrdlo lahve do pravé
ní sestru a nechtěl jí ubližovat. Proto se raději držel zpátky. D o m n í v a l se,
že na t o m nezáleží, protože přece mají k dispozici spoustu času. M o ž n á
to b u d e trvat déle, nakonec se však zlomí. Všichni se zlomili.
O dva a půl dne později se zdálo, že se věci vyvíjejí správným směrem.
Catherine se rozhovořila o své víře a dala Greenovi příležitost seznámit
ji s některými aspekty Církve sjednocení, o nichž m o ž n á nic netušila: n a ­
příklad s multimilardovým investičním impériem nebo s vazbami na k o ­
rejskou zpravodajskou službou. Vypadalo to, že Catherine naslouchá
a několikrát se svým bratrem dokonce souhlasila. „Je to pravda," přitakala.
„Podvedli m ě . "
dlaně a vší silou ho zmáčkla. G r e e n e nahoře zaslechl výkřik: „Byl to ten
nejstrašlivější výkřik, j a k ý j s e m kdy zaslechl, pronikal až do morku kostí,"
vzpomíná. „Byla v něm směsice bolesti, sexuální extáze a triumfu. D o b ě h l
j s e m do pokoje a uviděl Catherine, j a k ji drží na posteli na břiše, ruce má
za zády a všude kolem byla krev."
Catherine si přeřezala hlavní šlachu a nervy u pravého palce a dál
svírala střep v dlani. Z a t í m c o se jí členové týmu pokoušeli ruku rozevřít
a matka začala balíčkem ubrousků vytírat krev, uvědomila si Catherine, že
se rovnováha sil změnila v její prospěch. Deprogramátoři dostali strach.
V té chvíli se jí v duši rozhostil neuvěřitelný klid a mír. Greene, který stál
G r e e n e , který se domníval, že dosáhli velkého pokroku, si chtěl o d p o ­
nad její postelí, si všiml jejího pohledu: „Ten úsměv!" kroutí hlavou. „Ten
činout, odešel nahoru a matce řekl, že už je skoro hotovo. D a p h n e ho však
byl ze všeho nejstrašidelnější. J a k o byste viděli nějakého podělaného zlého
upozornila, že Catherine zdaleka není tak p o d d a j n á a že se nejspíš j e n
ducha. Takový škleb. Chtěl j s e m mít pušku a odstřelit každého moonistu
přetvařuje. Ford utíkal zpátky dolů a na svou sestru se obořil. Až d o s u d
na světě. Znovu j s e m se na ni podíval a uvědomil j s e m si, že hra skončila."
se snažil o lidský přístup, teď však nastal čas odhodit rukavice. Catherine
z j e h o tónu řeči poznala, že se něco změnilo, a podívala se na něho: „Ty si
fakt myslíš, j a k ý nejsi tvrďák," zasyčela.
Rozzuřil se. „Jo," prohlásil, „a teď to poznáš s a m a . "
K d y ž rodina dorazila do Rossovy nemocnice a pokoušela se C a t h e ­
rine nenápadně dostat do pohotovostní ambulance, začala dívka křičet:
„ D r ž í m ě proti m é vůli," ječela. „Unesli m ě . "
„Proč by v á m něco takového dělali?" zeptala se ošetřovatelka.
K d y ž si uvědomila, že má vážný problém, Catherine prožívala krizí.
„Protože," vysvětlila Catherine, „jsem m o o n i s t k a . " N a ošetřovně o d ­
Bratr ji znal příliš dobře. Její lži prohlédne. Zapálit d ů m se bála. Ven se
mítla otevřít dlaň a nechat se lékařem ošetřit, dokud jí nedovolí si zatele­
nedostane. K d y ž na ni začal křičet, rozječela se. A v té chvílí se celá o p e ­
fonovat. L é k a ř jí slíbil, že to zařídí, načež dlaň otevřela a nechala š i j i sešít
race pokazila.
J a k m i l e zaslechli jekot, C a h e r i n i n otec a rodinný přítel R o d přiběhli
a pokoušeli se ji uklidnit. G r e e n e , znechucený jejich slabostí, z pokoje
vyběhl. Věděl, že když chcete bojovat s ď á b l e m , nesmíte se k n ě m u chovat
slušně. T e ď b u d o u muset začít úplně od začátku.
Catherine mezitím vycítila příležitost. K d y ž před několika minutami
devatenácti stehy. Poté ji odvedli rovnou k telefonnímu a u t o m a t u a dali
jí čtvrťák, takže m o h l a zavolat do střediska Církve sjednocení na H e a r s t
Street a říci svým přátelům, kde se nachází.
R o d i n a Greeneových si uvědomila, že bitva je prohraná, zavolala n á ­
čelníkovi policie a s a m a svůj čin oznámila.
Ve večerních televizních zprávách p a k Catherine Greeneová, sestra
předstírala, že na deprogramování reaguje, G r e e n e požádal o něco k pití.
slavného deprogramátora Forda a dcera bojovnice proti m o o n i s t ů m D a ­
J e d e n z členů j e h o týmu mu přinesl papírový pohárek a půlgalonovou
p h n e , reportérům popsala, j a k byla ošálena, zrazena a unesena vlastní r o ­
láhev grepového džusu. L á h e v zůstala stát u postele. Catherine z lůžka
dinou i j a k se jí je nakonec podařilo přelstít. Krátce nato si změnila j m é n o
seskočila, chytila ji za hrdlo a rozbila o roh stolu.
a přestěhovala se do jiného státu, aby ji rodina nemohla znovu najít.
Co přesně se dělo dál, není j a s n é . O b a muži, kteří v té chvíli byli
s Catherine v místnosti, přísahají, že se snažila vrazit si rozbitou láhev
do prsou. O n a n a o p a k říká, že si chtěla podřezat žíly a přinutit j e , aby ji
***
N o v á č k ů m bylo také doporučováno, aby se drželi dál od svých rodičů,
které sekta vykreslovala j a k o sice oplývající d o b r ý m i úmysly, nicméně
Vymyla Církev sjednocení Catherine m o z e k ? A p o k u d ano, jak?
p o m ý l e n é . B y l o j i m vtloukáno do hlavy, že je přátele m i m o hnutí n e ­
J e d n í m z těch, k d o j s o u přesvědčeni, že tato organizace používala
p o c h o p í a b u d o u se je snažit přemluvit k o d c h o d u . S p o j e n í m i m o tábor
v 70. letech nátlakové techniky, je G a r y Scharff. B ě h e m čtyř let p ů s o ­
v Boonville bylo m o ž n é telefonem nebo poštou. Ve své knize Zajatci
bení v Církvi, od roku 1 9 7 2 do roku 1 9 7 6 , patřilo k j e h o povinnostem
nebes bývalá prodejkyně květin B a r b a r a U n d e r w o o d o v á píše, že p o š ­
i vedení pobytů nových rekrutů. Při pohledu zpět Scharff říká, že i když
ta nováčků, kteří nebyli považováni za „ o d d a n é " , procházela cenzurou
neexistovaly ž á d n é náborové nebo „vymývací" manuály, celý postup byl
a existoval klíč, j í m ž bylo m o ž n é vypnout telefony, aby se nikdo z tábora
navržen tak, aby lidé byli drženi v izolaci, byl na ně vyvíjen tlak tak, aby se
nedovolal ven. Po vypnutí telefonů bylo o z n á m e n o , že se „vyskytla p o ­
narušila jejich psychická i citová rovnováha a odstraněny jejich přirozené
rucha". U n d e r w o o d o v á , která absolvovala d e p r o g r a m o v á n í a k církvi j i ž
ochranné bariéry. Byli intenzivně „bombardováni láskou", obklopováni
nepatří, rovněž v z p o m í n á na dohled nad telefonáty nováčků rodičům
příjemnými lidmi, kteří je drželi za ruce a usmívali se na ně, takže si hnutí
a napovídání, co mají říkat.
začali spojovat s příjemnými pocity. Poté byli přesvědčováni, aby se ke
Ať j i ž j d e o jakkoliv šokující skutečnosti, ani věhlasné církve se v p o d ­
skupině přidali, dělo se to však po malých krůčcích a nováčci si v podstatě
statě nechovají jinak. K náboru nových věřících používají velmi p o d o b n é
neuvědomovali, j a k hluboce j i ž podlehli.
postupy. Například základní kurz anglikánské církve obsahuje hlasitý zpěv,
Na konci prvního víkendu se s nováčky stále ještě zacházelo j a k o
projevy vřelého přátelství vůči novicům, neustálou činnost i varování, že
s královskými hosty a byli v š e m o ž n ě povzbuzováni, aby se zdrželi ještě
lidé z vnějšku nemusí s jejich nově nalezenou vírou souhlasit. Křesťané
týden. A po j e h o skončení další týden. Na konci druhého týdne j i ž byli
se po staletí postí, odevzdávají veškerý svůj majetek, bičují se a dobro­
dostatečně zpracováni. B ě h e m počátečního o b d o b í jednadvaceti dnů, říká
volně procházejí různými příkořími, aby prokázali svou oddanost. Branci
Scharff, „už byli chyceni. Čelisti se kolem nich pevně sevřely. Bylo to p o ­
v armádě j s o u ostříháni dohola, musí nosit stejné oblečení, je j i m odpírán
zoruhodné. Opravdu pozoruhodné."
Protože nej důležitější bylo udržet nováčky po první desetidenní o b ­
spánek, j s o u slovně napadáni, fyzicky vyčerpáváni a procházejí všemi m o ž ­
nými útrapami. N i c m é n ě na t o m nikdo neshledává nic divného.
dobí indoktrinace, instruktoři j i m v š e m o ž n ě umetali cestičku. Jestliže se
Je z d e však j e d e n zásadní rozdíl. K d y ž anglikánská církev nabírá n o ­
chlapci cítili nepříjemně, poslali za nimi krásná děvčata, aby je přesvědči­
vice nebo a r m á d a brance, otevřeně prohlašuje, kdo j e , co dělá a j a k s nimi
la, že mají zůstat. J a k m i l e se zdálo, že by někdo m o h l mít chuť vycouvat,
b u d e z a c h á z e n o . Bývalý katolický k n ě z K e n t Burtner, který se sledováním
okamžitě byl obklopen a přesvědčován. N e u s t á l e je bombardovali láskou.
Církve sjednocení d l o u h o d o b ě zabýval, říká: „ K d y ž Ježíš oslovil J a k u b a
Bylo-li to nutné, skeptiky ze skupinových sezení odváděli na procházky,
s J a n e m , na rovinu j i m řekl, kdo je a j a k é j s o u j e h o názory. Nepřišel k nim
takže se s nimi dalo pracovat odděleně a nemohli svými pochybnostmi
a nezačal je lákat: , H e j , chlapi, m á m pro vás úplně nový z p ů s o b obživy.
nakazit ostatní. Podle Scharffa dokonce všichni instruktoři b ě h e m celého
Pojďte se m n o u a naučíte se vyrábět výborné sítě na ryby' S tím, že je
procesu „neustále pozorovali obličeje přítomných a hledali z n á m k y n e ­
mesiáš, je neseznámil až poté."
souhlasu s tím, co j i m bylo předkládáno". Jakákoliv z n á m k a nesouhlasu
J e n ž e přesně toho se Církev sjednocení v 70. letech dopouštěla. Na
vedla k okamžitému zásahu a zesílení bombardování láskou. Nováčci byli
z á p a d n í m pobřeží Spojených států měla zvyk provádět nábor nových
neustále zabavováni opakujícími se činnostmi, setkáními a sportem. J a k
příznivců p o d falešnými z á m i n k a m i . N á b o r doložitelně probíhal na ná­
si v z p o m í n á i Ford G r e e n e , jakákoliv hrozba volného času byla okamžitě
dražích a autobusových stanicích, kde byli oslovováni lidé, kteří právě
zažehnávána n a b á d á n í m ke křiku, ječení nebo zpěvu z plných plic tak, aby
přijeli do měst. Za nejslibnější cíl přitom byla považována m l á d e ž s ruk­
se rekruti co nejvíce vysílili. Zároveň j i m také bylo bráněno v t o m , aby se
saky. Tvrdili j i m , že j s o u hosty m n o h a různých organizací, Společnosti
bavili mezi sebou a nemohli tak sdílet „negativitu".
pro výzkum z á s a d , S y s t é m u nové výuky Inc., Projektu kreativní komunity
a dalších. M n o z í nováčci tak mohli strávit deset dní v táboře, aniž by si
technik a za to, že tyto techniky byly použity p o t é , co byl M o l k o zlákán
uvědomili, že j d e o Církev sjednocení. Scharff vzpomíná, že v průběhu
ke kultu p o d falešnou záminkou.
počáteční indoktrinace se identita skupiny a spojení s reverendem M o o n e m „důkladně maskovaly".
Z a t í m c o Církev sjednocení zřejmě přiznává, že se v 7 0 . letech d o ­
pouštěla chyb, otázkou zůstává, z d a d e p r o g r a m o v á n í vůbec bylo v něčem
Skutečná povaha organizace se směla vyjevit až poté, co byly dle
lepší. D e p r o g r a m o v a n é osoby byly často vystavovány stejným technikám
Scharffových slov „čelisti pevně zaťaté". T a t o praxe dokonce získala j m é ­
indoktrinace j a k o nováčci sekty. Navíc byli na z a č á t k u operace unášeni
no: N e b e s k é podvádění. O třicet let později Catherine Greenová mnává,
že k t o m u skutečně docházelo a že to byla chyba. Svého času byla tato
technika dokonce p ř e d m ě t e m sporu uvnitř hnutí a na východním pobřeží
se vůbec nepoužívala. Pouze na z á p a d n í m , kde byl nábor považován za
náročnější. Catherine v z p o m í n á , že m n o h o příslušníků církve „rozčilovala
k nepříčetnosti". R o z h o d n u t í o j e j í m používání údajně učinili příliš hor­
liví mladí moonisté, kteří věřili, že účel světí prostředky. „Byla to chyba?"
p t á se dnes. „ M o ž n á ano. Bylo to podlé a zákeřné? N e m y s l í m . Záměr byl
dobrý. D n e s říkají, že cesta do pekel je d l á ž d ě n á dobrými úmysly, a celé se
n á m to neustále vrací. R o z u m í t e ? M y s l í m , že j s m e za to zaplatili hodně
vysokou cenu."
C e n a za nebeské podvádění byla skutečně vysoká. N e j e n o m že vůči
skupině zvedla vlnu nevole v tisku i u veřejnosti, ale otevřela i cestu řadě
soudních žalob. J e d n í m z nejvýznamnějších právníků, kteří za nimi stáli,
byl Ford G r e e n e .
a proti své vůli zadržováni. N á b o ž e n s k é kulty nejspíš porušovaly uznáva­
né hranice přijatelného chování, deprogramátoři však porušovali zákon.
M o d e r n í deprogramátoři, kteří sami sebe nazývají „výstupními poradci",
aby se tak distancovali od termínu „ d e p r o g r a m o v á n í " s j e h o protipráv­
ními konotacemi, tvrdí, že používané techniky nikdy nebyly tak tvrdé,
j a k o ty, s nimiž pracovaly kulty. D e p r o g r a m á t o ř i navíc zachraňovali duše
a prostředky ospravedlňoval konečný cíl. Je z á b a v n é , že tentýž argument
používala C í r k e v sjednocení u své doktríny N e b e s k é lži.*
Příležitostně se objevovaly i zprávy o t o m , že deprogramátoři nejsou
o nic lepší. V roce 1976 tajuplná organizace nazývaná P O W E R publi­
kovala v
Británii
brožuru
Deprogramování: konstruktivní destrukce víry.
B u d i l a zdání, že se j e d n á o příručku pro začínající deprogramátory,
a obhajovala řadu technik, které musí okamžitě rozeznít varovné zvonky
v hlavách všech, k d o něco vědí o obviněních vznesených vůči americkým
vyšetřovatelům v A b u G r a i b u a v zátoce G u a n t á n a m o . K d o p o r u č o v a ­
ným m e t o d á m patřilo „odpírání jídla", „odpírání spánku", „fyzická opat­
ření", „vyvolávání studu nahotou", „slovní útoky" („maximální hlasitost,
minimální vzdálenost") a „ničení svatých děl", včetně „přinucení subjektu
K d y ž j e h o sestra p o d r u h é zmizela, G r e e n e s e přihlásil n a práva. D e ­
nedobrovolně defekovat na fotografie představitelů kultu, výtisky posvát­
programování bylo příliš riskantní. N e m ě l v úmyslu skončit ve vězení a
ných knih a další posvátné artefakty". P o d n a d p i s e m „Sex a techniky d e ­
skutečné bitvy se navíc odehrávaly v soudních síních. Od té doby vedl
p r o g r a m o v á n í " autor doporučuje „aplikaci agresivních sexuálních praktik
proti kultům nesmiřitelnou válku, o p a k o v a n ě je poháněl před soud, aby
technikem".
ony n a o p a k žalovaly j e h o . J e h o hlavním terčem se stala scientologie a z d á
se, že tato církev k němu chová stejné pocity.
Britský psychiatr W i l l i a m Sargant, který věřil, že při převádění na
víru bylo n a p o d o b o v á n o to, co prováděli R u s o v é a Č í ň a n é , řekl v r o z h o ­
V případě m o o n i s t ů j e h o hlavním a r g u m e n t e m obvykle bylo, že no­
voru pro Guardian, že příručka je „naprosto p ř e s n ý m p o p i s e m zničujících
váčci neměli tušení, do čeho j d o u . J e d n a věc je dostat se do manipula-
technik poprvé vyvinutých R u s y a Číňany, které by p r a v d ě p o d o b n ě m o h ­
tivního prostředí, o n ě m ž víte, co vás čeká. Jestliže v á m však lžou, než si
ly fungovat. C í t í m hrůzu, když vidím, j a k je má teoretická práce v t a k o ­
uvědomíte, že skupina, k níž j s t e se přidali, j s o u moonisté, m o h o u na vás
v é m rozsahu zneužívána."
už dva týdny usilovně pracovat a Liftonových o s m technik vykonat své
dílo. V roce 1988 G r e e n e vysoudil pro j e d n o h o ze svých klientů, Davida
M o l k a , na Církvi sjednocení o d š k o d n ě n í za používání manipulativních
* Deprogramátoři by se nejspíš s tímto prohlášením přeli. Snažili se přece přimět přívržence
kultů, aby opět začali sami myslet, zatímco náboženské skupiny je nutily přijímat odpovědi
ve formě cizích myšlenek. Zde tedy existuje významný rozdíl.
Z a j í m a v é j e , ž e brožurka organizace P O W E R byla padělek, v y p u š t ě ­
vysvětlíte? M ů ž e t e říct, že prostě byli příliš pobožní. To ale nepovažuji
ný do oběhu j e d n í m z nových n á b o ž e n s k ý c h hnutí s cílem z d i s k r e d i t o ­
za smysluplné vysvětlení. M y s l í m , že se v podstatě vzdali schopnosti při­
vat deprogramátory. N a z n a č u j e to, j a k ý m z p ů s o b e m byla n á b o ž e n s k ý m i
j í m a t vlastní rozhodnutí a přestali myslet. A J i m u Jonesovi dovolili, aby
kulty a organizacemi vystupujícími proti nim vedena bitva o veřejné m í ­
myslel za n ě . "
nění. Na konci 7 0 . i v 8 0 . a 9 0 . letech k a ž d ý k a ž d é h o poháněl před s o u d
a obviňoval z vymývání m o z k ů a nuceného zadržování. N ě k d y vyhrály
kulty, j i n d y jejich protivníci. O b ě strany v š a k na sebe nepřestávaly vrhat
špínu.
N á l a d y proti kultům ještě více narosdy poté, co malá j a p o n s k á n á b o ­
ženská sekta Nejvyšší pravdy Óm ( Ó m shin rikyo) vypustila v roce 1 9 9 5
v tokijském metru nervový plyn sarin, dvanáct lidí zabila a pět tisíc zra­
nila. Šlo o přesně takovou událost, před j a k o u se bojovníci proti kultům
Před s o u d e m se probíraly především akademické otázky. Vymývaly
pokoušeli svět celou d o b u varovat. H n u t í proti kultům se poté mohlo
kulty lidem mozky? N e b o to dělali deprogramátoři? Co to vlastně j e ,
asimilovat do dalšího velikého kultu počátku 2 1 . století, do kultu antite-
tohle vymývání m o z k ů ? O p r a v d u něco takového existuje? O b ě strany
rorismu. T e n t o trend ještě posílil nárůst počtu muslimských sebevražed­
zapojovaly do p o d p o r y svých právních stanovisek vědce. Bojovníci proti
ných atentátníků. Podle těch, kdo se kulty zabývají, j s o u techniky, j i m i ž
kultům najali psychology p o d vedením profesorky z University of C a l i -
dochází k přesvědčování sebevražedných atentátníků, aby se vyhodili do
fornia, M a r g a r e t Singerové, která v 5 0 . letech posuzovala stav amerických
vzduchu, prostě zjednodušenou verzí p o s t u p ů použitých při náboru C a ­
válečných zajatců po návratu z Koreje a později svědčila v případu Party
therine G r e e n o v é v roce 1974. „Sebevražedné hrůzy spáchané B i n L á d i -
Hearstové, unesené S y m b i o n e s e Liberation A r m y
novou a l - K á i d o u , " napsala M a r g a r e t Singerová, „palestinští sebevražední
N á b o ž e n s k é skupiny
mezitím platily fóra pro skupiny akademiků, často sociologů, na nichž se
debatovalo o povaze náboženské konverze, nových náboženských h n u ­
tích a víře j a k o takové.
atentátníci a další hrozné teroristické činy se jeví j a k o výsledek technik
dovedených kultovními organizacemi p o s t u p e m času k dokonalosti."
Steve H a s s a n , j e d e n z nej vlivnějších výstupních poradců, který nadále
Sociologové namítali, že vědci vedou proti skupinám, které se p o ­
působí ve Spojených státech, s ní souhlasí: „Teroristické kulty používají
hybují m i m o jejich úzkoprsé a konzervativní názory, iracionální válku.
řadu stejných technik ovládání myšlení j a k o destruktivní kultovní skupi­
R o v n ě ž je obviňovali, že ve svém zoufalém úsilí o diskreditaci kultů se
ny. Patří k nim izolace, hypnóza, spánková deprivace, manipulace s j í d l e m
jejich protivníci stávají stejně přehnaně horlivými j a k o jejich nepřátelé
a naprogramování fóbií do myslí jejich členů." K d y ž v z p o m í n á na vlastní
a v podstatě tak vytvářejí svůj vlastní kult. Psychologové v o d p o v ě ď p r o ­
zkušenost z Církve sjednocení v 70. letech, H a s s a n přiznává: „Byl j s e m
hlašovali, že každý, k d o přijímá pohostinnost kultů, j a k o to dělají socio­
vycvičen, abych své nadřízené poslouchal b e z zaváhání, včetně toho, že
logové, je podplacený. O b ě strany se navzájem obviňovaly ze zneužívání
bych si přál umřít, nebo dokonce někoho zabít."
vědy. V určitou d o b u se debata natolik přiostřila, že j e d n a skupina aka­
H r o z n é věci. J a k v š a k zajisté u p o z o r n í nové náboženské organizace,
demiků zažalovala druhou za zjevné zesměšňování svých teorií, č í m ž j i m
tihle lidé rádi přehánějí. Kdykoliv mluvíte s o p o n e n t e m kultů, vždy v á m
údajně bylo zabráněno v dalších výdělcích coby svědků u soudů.
řekne, že situace je kritická. J a k se j e d n o u pustíte do boje s novými ná­
M e z i t í m se hnutí proti kultům dostávalo další p o d p o r y v důsledku
boženskými hnutími, věci se jeví stále černěji. „Kulty se zabývám od roku
takových hrůz, j a k o byl J o n e s t o w n (v roce 1978 spáchalo v G u a y a n ě s e ­
1 9 8 2 , " řekl mi R i c k R o s s v roce 2 0 0 5 , „a n e v z p o m í n á m si, že by jich
bevraždu 9 1 2 členů People 's T e m p l e ) , obléhání W a c a (osmdesát mrtvých
kdy v minulosti bylo tolik a že by byly aktivnější než právě tento týden.
v roce 1993) a N e b e s k é brány (třicet devět mrtvých v roce 1 9 9 7 ) . J e d n a l o
Neustále d o s t á v á m žádosti, maily, telefonáty a tak dále ohledně těchto
se o zjevné důkazy, že náboženské kulty m o h o u lidi přimět k sebevraždě.
skupin a každý den o nich přicházejí zprávy z celého světa. K a b a l a , scien-
„Jak chcete vysvětlit h r o m a d n o u sebevraždu v Jonestownu, ochotu rodičů
tologie, transcendentální meditace, Církev sjednocení. M y s l í m , že rozdíl
popravit své vlastní děti?" ptá se R i c k R o s s , j e d e n z hlavních amerických
je v t o m , že j s o u bohatší, sofistikovanější, mocnější a mají pevnější pozice,
bojovníků proti kultům. „Bylo jich, těch dětí, dvě stě osmdesát. J a k to
n e ž tomu bylo v minulosti."
***
***
Na neustálé útoky ze strany těch, které vnímají j a k o úzkoprsé odpůrce
náboženství, nová náboženská hnutí reagují odplatou. Například tvrdí,
Třicet let po naverbování je Catherine Greeneová nadále členkou
že tragédie, k níž došlo ve W a c u , nebyla výsledkem jednání n á b o ž e n ­
Církve sjednocení. Před o s m i roky odletěla do Koreje, kde si v rámci h r o ­
ských kultů, ale důsledkem zásahu bojovníků proti nim, kteří přesvědčili
m a d n é h o obřadu vzala naprostého cizince. M a n ž e l , j e h o ž jí vybral reve­
federální úřady o nutnosti zásahu v d o b ě , kdy takováto rada byla zjevně
rend M o o n , je J a p o n e c a neuměl ani slovo anglicky. Catherine nemluvi­
kontraproduktivní.
la japonsky. Podle m é h o názoru je to skutečně nezvyklé. N e s d í l í m víru
Na mušku si berou hlavně přední odborníky, doktory M a r g a r e t S i n -
Církve sjednocení a určitě bych se nikdy neoženil s někým, k o h o n e z n á m ,
gerovou a L o u i s e Jolyona W e s t a . W e s t je podle dokumentu scientolo-
jen na čísi pokyn, navíc na pokyn osoby, která o sobě tvrdí, že ji navštěvuje
gické církve „bigotní" a Singerová se pohybuje „naprosto m i m o reali­
J e ž í š . T a m , o d k u d p o c h á z í m , by to považovali za šílené.
tu". V k a m p a n i , která následovala, bylo poukazováno na skutečnost, že
Catherine trvalo dlouho, než se rozmyslela, zda se se mnou má sejít.
o b a měli b ě h e m o b d o b í studené války co do činění s p r o g r a m e m C I A
Chystal jsem se útočit na Církev sjednocení? Nepřekroutím její slova? Bylo
MKULTRA.
jasné, že mě zajímají odpovědi na některé potenciálně nepříjemné otázky. Já
V roce 1996 v důsledku žalob podaných scientologickou církví zbank­
rotovala čelní organizace pro boj s kulty C u l t Awareness N e t w o r k ( C A N
si naopak nebyl jistý, co od ní mohu očekávat. Chtěl jsem vědět, jestli jí vy­
myli mozek. K d y ž však ta chvíle konečně přišla, nevěděl jsem jak do toho.
- S í ť pro informování o kultech), p ř í m ý následovník N a d a c e svobody
N a k o n e c j s m e se v červnu 2 0 0 5 sešli v harvardské kavárně. H n e d na
občanů, založené v roce 1 9 7 4 T e d e m Patrickem. C A N byla v d o k u m e n ­
začátek m u s í m podotknout, že Catherine nevypadá j a k o někdo, k o m u
tech scientologické církve charakterizována j a k o „nenávistná skupina"
vymyli m o z e k . N e c h o d í toporně j a k o z o m b i e , oči nemá skelné, nesnažila
podílející se na únosech, p ř i č e m ž její zakladatelé a pracovníci údajně n e ­
se mě převést na svou víru a nestrávili j s m e dopoledne b u š e n í m do b u b í n ­
měli čisté trestní rejstříky. D e p r o g r a m á t o ř i , tvrdili scientologové, nejsou
ků. N a o p a k , zdála se být ostražitá, vtipná, inteligentní a šťastná. Pyšně mi
ničím j i n ý m než bezcitnými obchodníky. V říjnu 1996 byla C A N při­
ukázala fotografie svých dvou krásných dcer. K d y ž j s e m se zeptal, jestli jí
nucena vydražit svůj zbývající majetek, včetně obchodního j m é n a , p o š ­
vymyli m o z e k , rozesmála se. „ N e , " prohlásila, „nemyslím."
tovní schránky, linky p o m o c i a tajných složek s informacemi o nových
náboženských hnutích. Nejvyšší nabídku p o d a l Steven Hayes zastupující
J e n ž e na počátku 70. let se skutečně děly divné věci," podotkl j s e m .
„V Boonville..."
scientologickou církev. D o d n e s tak internetové stránky C A N , které by
Vysvětlila mi, že p o m ě r těch, k d o přišli na první večeři pro nováčky,
měly být zdrojem informací pro rodiče, strachující se o možný vliv nových
těch, kdo zůstali na kursy, a těch, kteří se k hnutí skutečně přidali, byl ž a ­
náboženských skupin na jejich děti, spravuje právě j e d n a z nejsilnějších
nových náboženských skupin.
Skutečností zůstává, že j a k m i l e přijde řeč na náboženství a vymývání
m o z k ů , obě strany sice tvrdí, že j s o u nezaujaté, sledují však vlastní cíle.
Bojovníci proti kultům prohlašují, že vymývání m o z k ů existuje a dochází
k němu po celém světě. N á b o ž e n s k é skupiny přitom odmítají existenci
vymývání m o z k ů uznat, tvrdí však, že p o k u d skutečně existuje, p a k by
za ně ve vězení měli sedět deprogramátoři. Ve světě náboženství je tak
situace ještě nepřehlednější n e ž ve světě tajných služeb.
lostný. N a p r o s t á většina se jich odhlásila a do církve nevstoupila. Z těch,
kteří vstoupili, valná část krátce nato tak j a k o tak odešla. „Jestli j s m e t a m
lidem doopravdy vymývali m o z e k , " dospěla k závěru, „pak j s m e odváděli
hodně špatnou práci."
Bezpochyby má pravdu. Všechny prostředky, které C í r k e v sjednocení
v kombinaci s nebeskou lží a b o m b a r d o v á n í m láskou používala, nebyly
příliš efektivní. M o ž n á se podařilo lidi k hnutí na nějakou d o b u přilá­
kat, takřka b e z výjimky však odcházeli, j a k m i l e nadšení z něčeho nového
(a případně i programování, p o k u d k n ě m u docházelo) vyprchalo. Jestliže
skupina vymývala lidem mozky, na většinu z nich tento p o s t u p nezabíral,
případně byl účinný j e n po relativně o m e z e n o u dobu. „ K d y b y vymývání
m o z k ů skutečně tak dobře fungovalo," klade otázku bývalý náborář hnutí
G a r y Scharff, „proč se jich nepřidalo víc?"
Stejně tak lze předpokládat, že i když se Catherine do hnutí dostala
Pro většinu rodičů se zpráva o t o m , že se jejich dítě připojilo k div­
n é m u náboženství prosazujícímu nezvyklou a esoterickou víru, stala pří­
činou obav. V 70. letech se tyto obavy rychle šířily, stále více lidí totiž
nevědomky a stala se obětí všech technik manipulace, které na ni mohli
konvertovalo v rozsahu, který nebyl nikdy v minulosti pozorován, protože
použít, měla od té doby dostatek času, aby církev opustila. N a m í s t o toho
při náboru nováčků byly používány techniky manipulace a protože tato
se rozhodla zůstat. Je m o ž n é , že byla natolik silně naprogramována, že
nová náboženství zjevně představovala dobře vydělávající průmysl, c o ž
má z odchodu hrůzu. Po setkání s ní v š a k m u s í m říct, že Catherine není
se neslučuje s tím, s čím j s o u církve obvykle spojovány. Tváří v tvář ta­
ž á d n á puťka, a d o m n í v á m se, že by nedělala nic, co by s a m a nechtěla.
kovýmto informacím rodiče mohli docházet k j e d i n é m u závěru: jejich
Ford G r e e n e má s a m o z ř e j m ě opačný názor. Pro něho je Catherine
symbolem boje, který prohrál, a to, že ji před Církví sjednocení nedokázal
zachránit, ho stále trápí. Z a j í m a l o m ě , proč mu, nehledě na Catherinin
děti byly podvedeny. Proč by to j i n a k dělaly? J s o u přece tak vyrovnané
a inteligentní.
Z n a m e n á to však, že j i m vymyli mozky? N e b o byly j e n naivní?
výběr náboženství, na t o m tolik záleží, když vše nasvědčuje t o m u , že je
Zajímavé na problému vymývání m o z k ů kulty i deprogramování je
se svým životem spokojená? O s t ř e se m n o u nesouhlasil. N e n í to šťastný
přesvědčení, že cíl ospravedlňoval jakékoliv prostředky a že obě strany
život, prohlásil, je to j e n vnější fasáda.
používaly nátlakové techniky. Církev sjednocení vyvíjela na nováčky ná­
„ N e m ů ž u si sednout a s Catherine si popovídat," řekl mi, „protože
tlak ne z důvodů jakéhosi ďábelského plánu, ale proto, že mladí náboráři
okamžitě přejde k moonistické ideologii. J e n ž e ona si myslí, že je to její
skutečně věřili, že je zachraňují před peklem. R o d i č e se zároveň pokoušeli
vlastní osobnost. J a k si sedne, hned jí z pusy lezou všechny ty moonistické
své děti dostat zpět ne proto, že by byli nevěřící, ale prostě proto, že je
fráze a ještě čeká, že je b u d e m e respektovat, j a k o by to byla ona sama.
měli rádi. „Přísahám B o h u , " řekl mi v roce 2 0 0 5 G r e e n e , „že j d e o boj
N e m ů ž u , nedokážu a nechci. Je to hrozné. A tohle mi láme srdce."
s ď á b l e m . " H á j i l deprogramování, m á m však d o j e m , že stejná slova by
M i n u l o u zimu poslal sestře mail, v n ě m ž napsal, že po třiceti letech si
pronesla i C a t h e r i n e při obhajobě Církve sjednocení. Na kterou stranu
k Vánocům nepřeje nic jiného, než mít svou sestru zpátky. , A c h , F o r d e , "
sporu se přidáte, závisí j e n na t o m , na které straně propasti mezi n á b o ­
povzdychla si. J e d i n é mříže j s o u ve tvé mysli."
ženstvími stojíte.
***
V kavárně v H a r v a r d u j s e m se Catherine zeptal, co by se stalo, kdyby
její dvě dcery o d m í d y v Církvi sjednocení zůstat a přidaly se k nějakému
podivnému kultu, který by ona považovala za nebezpečný Přesvědčovala
Z p o č á t k u se všechna nová náboženství lidem jeví j a k o nepochopitel­
ná, především p a k rodičům těch, kteří se k nim hlásí. A n i J o s e f s M a r i í
nejspíš nebyli nejšťastnější, k d y ž Ježíš přišel d o m ů a řekl j i m , co chce po
zbytek svého života dělat. V 70. letech v š a k byla situace p o n ě k u d jiná.
Ježíš nebudoval nadnárodní podnikatelské impérium a nevydělával každý
rok miliony dolarů.
O některých nových náboženstvích a kultech svépomoci je m o ž n é
oprávněně pochybovat. Pro řadu lidí se díky penězům, které získávají, stá­
vají spíše obratnými manipulátory, jejichž z á j m e m není zachraňovat duše,
ale finančně je zneužít. Právě to vedlo v 70. letech k panice z vymývání
mozků. Jestliže nová náboženství vedli podvodníci, j a k se řada rodičů brzy
začala domnívat, p a k musela být konverze k nim výsledkem manipulace.
m ě , že ať si zvolí jakoukoliv cestu, jejich rozhodnutí přijme. „V určitém
o k a m ž i k u , " řekla, „si mé děti b u d o u muset vybrat samy."
M á m nicméně d o j e m , že totéž by na p o d o b n o u otázku v roce 1 9 7 4
odpověděla její m a t k a D a p h n e .
VÍRA V N E U V Ě Ř I T E L N É
C r a i g Piefer si však dává velký pozor, aby se ve svých proslovech pečlivě
Víra v neuvěřitelné
vyhýbal zmínce o neobvyklém odhalení, k němuž v táboře na Č e r n é m jezeře
došlo v létě 1988, a o katastrofických událostech, které uvedlo do pohybu.
Stalo se tak b ě h e m přednášky kazatelky M e z i n á r o d n í církve neústup­
„ Tomu
nevěřím!"prohlásila Alenka.
ného evangelia j m é n e m Karla J. Franková. O n o h o léta dostala Franková,
JVevěříš?" zeptala se Královna, jako by ji litovala. „Zkus to znovu:
j i n a k bezvýznamná herečka v sitcomech a bavička, pozvání, aby oslovila
Zhluboka se nadechni a zavři oči."
šedesát dívek na každoročním církevním táboře Srdce srdci.
Alenka se rozesmála. „Nemá smysl to zkoušet," trvala na svém. „Nikdo
přece nemůže věřit neuvěřitelnému."„Troufám si poznamenat,
V poslední den běhu byla Franková právě uprostřed svého kázání, když
že ne­
nad sebou najednou nečekaně ucítila ruku Páně. O chvíli později svému
máš moc zkušeností," řekla Královna. „Když jsem byla ve tvém věku,
obecenstvu prozradila, že se jí dotkl B ů h a podělila se o sdělení, které jí pře­
dělala jsem to půl hodiny každý den. Víš, někdy jsem věřila i šesti neu­
dal. Prý se jí zjevil obraz mladé dívky ukrývající se před otcem. Vystrašené
věřitelným
dítě, které slyšelo, j a k se chodbou blíží kroky, se tisklo hlouběji a hlouběji za
věcem ještě před snídaní."
oblečením v šatníku. Pak se rozsvítilo světlo a ozval se zvuk klíče v zámku.
Alenka v kraji za zrcadlem, L e w i s Carroll
J e d n a z nezletilých posluchaček vstala a prohlásila, že to ona je tím
dítětem. Ve vzrušené atmosféře se Frankové vzápětí dostalo dalšího vidě­
ní. V obecenstvu je ještě někdo, řekla, k o h o zneužíval příbuzný. Vyskočila
Myslíte-li si, žejste byli zneužiti, a ve svém životě pozorujete sympto­
my, pak k tomu skutečně došlo.
další dívka a v slzách utekla pryč. Krátce nato vstávaly i další a prohlašovay, že i ony j s o u obětmi zneužívání ze strany rodičů.
Vzadu v sále j e d n a posluchačka potichu seděla a vše sledovala. E r i ­
Odvaha uzdravit se, Ellen B r a s s o v á a L a u r a Davisová, 1988
ka I n g r a m o v á , atraktivní jednadvacetiletá dívka z nedaleké O l y m p i e , na
tábor Srdce srdci před lety jezdila, tentokrát se sem však vrátila j a k o ve­
doucí. Na rozdíl od mladších a citlivějších dívek nepodlehla poté, co j i m
Pět mil j i ž n ě o d O l y m p i e v e státě W a s h i n g t o n nabízí C í r k e v n í t á ­
Franková sdělila své vidění, hysterii. Zareagovala až později.
b o r n a Č e r n é m j e z e ř e d ě t e m nepřeberné m n o ž s t v í činností n a čerstvém
Existují dvě verze toho, co se dělo dál. Podle policejních z á z n a m ů
v z d u c h u . J e z d ě n í n a k á n o í c h , rybaření, lukostřelbu, windsurfing, házení
poté, co kázání skončilo a dívky se rozešly, zůstala E r i k a v sále, kde ji po
p o d k o v o u i p i n g - p o n g . J e n ž e tyto f o r m y zábavy, j a k s o b l i b o u z d ů r a z ­
nějakém čase našli sedět se zkříženýma n o h a m a na p o d l a z e a vzlykat.
ňuje r o d i č ů m potenciálních t á b o r n í k ů p r o g r a m o v ý ředitel C r a i g Piefer,
K d y ž se kolem ní seběhly ostatní vedoucí a ptaly se, co se stalo, řekla
představují p o u h o u třešničku na d o r t u . H l a v n í m cílem tábora a j e h o
j i m , že ji rozrušilo kázání Frankové. „ M ů j otec," zašeptala, „ m ě sexuálně
z a m ě s t n a n c ů je oslavovat „ k ř e s ť a n s k o u lásku a J e h o plán na o b n o v e ­
zneužíval."
ní spojení s B o h e m " . Za t í m t o ú č e l e m j s o u návštěvníci n a b á d á n i , aby
Karla Franková podává příběh jinak. K d y ž jiní vedoucí našli vzlyka­
nechali d o m a své m o b i l n í telefony, chodili v „ u m í r n ě n ý c h " plavkách
jící E r i k u , hlavní vedoucí ji vyhledal a požádal o p o m o c . D o b ě h l a k ní,
a přinesli si bibli. D o b r o č i n n o s t leží v s a m o t n é m srdci v š e h o dění. „ N e -
a zatímco n a d vzlykající dívkou stála, znovu pocítila ruku P á n a . J a k o dítě
m á t e - l i bibli," píše se na internetových stránkách tábora, „ d á m e V á m ji
jsi byla zneužívaná," oznámila. „Dělal to její otec," řekla kolemstojícím
zdarma."
vedoucím. „A dělo se to dlouhé roky."
Podle materiálů o táboře je Č e r n é jezero dokonalým m í s t e m k o d ­
Skutečně nezáleží na tom, kterou z obou verzí si vyberete, ani z d a zprá­
poutání se od ruchu okolního světa a „hledání vůle našeho Stvořitele". Pro
va pocházela od Karly Frankové, nebo od Eriky Ingramové. Tajemství bylo
někoho to z n a m e n á především hledat s á m v sobě.
venku. Tajemství, které mělo zničit Eriku, její rodinu a její komunitu.
Je divné, že se E r i k a s tím, k čemu došlo, po návratu d o m ů nesvěřila
Uprostřed listopadu se Erice poznání, kterého dosáhla na Č e r n é m
matce. Nebyla přivolána ani policie. N a m í s t o vyšetřování se rozhostilo
jezeře, konečně rozleželo v hlavě. V neděli přede D n e m díkůvzdání zavo­
nepříjemné ticho, j a k o před bouří. J e n ž e zprávy o událostech u Č e r n é h o
lala matce a domluvila si s ní schůzku po mši v kavárně na M a r t i n W a y
jezera si našly svou cestu.
v O l y m p i i . N a d šálky čaje p a k své matce Š a n d y řekla, že ji otec opakovaně
Krátce po tomto odhalení se začala Eričina osmnáctiletá sestra Julie
sexuálně zneužíval, často společně se svými kamarády z práce b ě h e m p o ­
divně chovat ve škole. K d y ž se jí zeptali, co se děje, propukla v pláč. Její
kerových večírků. A b y toho nebylo dost, sexuálně ji obtěžovali i její bratři
učitelka Kristi Websterová se ji pokusila přimět, aby se rozpovídala, vý­
C h a d a Paul junior. Z d ě š e n á Š a n d y chtěla vědět, proč se jí o t o m nikdy
sledkem však bylo j e n to, že Julie zůstávala ležet ve fetální poloze na p o d ­
dřív nezmínila. E r i k a odpověděla, že se o to pokoušela, avšak neúspěšně.
laze a vzlykala. Učitelka jí tedy navrhla, že když o t o m , co ji trápí, nechce
„Neposlouchala j s i , " dodala.
mluvit, m o ž n á by pro ni bylo lehčí to napsat.
Na začátku října Websterová dostala první ze série rukou psaných
Večer se Šandy Ingramová kvůli E r i č i n ý m obviněním na m a n ž e l a
obořila. Paul je však popřel. Protože si nebyla jistá, z d a mu m ů ž e věřit,
zpovědí. Julie se údajně bála a chtěla se odstěhovat, aby mohla „začít z n o ­
zavolala J o h n u Bratunovi, pomocníkovi pastora ve svém kostele, který
vu žít". „Jsou chvíle," psala, „kdy bych chtěla plakat, ale nemůžu. Posta­
jí řekl, že o zneužívání j i ž ví. D o s l e c h l se o incidentu v táboře před šesti
vila j s e m kolem sebe z e ď a nechci nikoho pustit dovnitř, protože m á m
týdny. Bratun jí navíc naneštěstí řekl, že celý příběh je nejspíš pravdivý.
strach." Zničehonic se však pubertální blábolení proměnilo v cosi výrazně
Proč by si E r i k a něco takového vymýšlela? D ě t i obvykle o podobných
hrozivějšího. Podle Julie se její otec vkrádal do jejího pokoje a lehával k ní
věcech nelžou.
do postele. K a ž d o u noc prý ležela ve t m ě a čekala, až se na chodbě ozvou
D r u h é h o dne ráno Šandy zajela za Julií do školy a vytáhla ji z hodiny,
j e h o kroky. „Prostě j s e m ve svém pokoji na otce čekala," napsala. „ N e s n á ­
aby s e j í zeptala, jestli o t o m něco ví. Julie Eričin příběh potvrdila a řekla
šela j s e m to. M o c to bolelo a cítila j s e m se p a k špinavá."
matce, že i ona byla obětí, a to naposledy před pěti roky. Právě minulý
Následovaly další zprávy. Julie psala, že když jí byly čtyři roky, začal její
týden, dodala, byla poprvé v poradně Safeplace.
otec zvát d o m ů kamarády z práce na pokerové večírky. Opilí muži ji p a k
S h o d o u nepříjemných náhod se Paul a Š a n d y Ingramovi chystali vy­
chodili znásilňovat. „ C h o d i l i ke m n ě do p o k o j e po j e d n o m i po dvou, měli
razit se svým nejmladším synem M a r k e m na týdenní dovolenou k p o d ­
se m n o u sex, a tak přicházeli a odcházeli celou noc, smáli se a kleli." E r i k a
řeží O r e g o n u a měli odjet tentýž den. Přestože si nebyli jistí, j a k mají
byla v bezpečí, tvrdila Julie, protože spala na horní palandě. „ M y s l í m , že
na obvinění zareagovat, rozhodli se nakonec opravdu odcestovat. Paul
se táta a j e h o kamarádi báli, že by se postel m o h l a rozpadnout."
prohlásil, že potřebuje čas, aby si rozmyslel, co dělat dál. Š a n d y poradil
Kristi Websterová si uvědomila závažnost těchto obvinění a poslala
Julii ke školnímu poradci, který jí okamžitě doporučil, aby si promluvi­
la s odborníky z místního krizového centra pro znásilněné, nazývané­
pastor B r a t u n , ať se pokusí na nic z toho nemyslet a vyčistí si hlavu. Paul,
evangelík, strávil dovolenou procházením se po pláži s biblí v ruce. Šandy
zůstávala v chatce a plakala.
ho Safeplace (Bezpečné m í s t o ) . Julie souhlasila. „ B o j í m se, co se stane
J a k m i l e Paul a Š a n d y odjeli do O r e g o n u , pracovníci Safeplace odvedli
s naší rodinou," naříkala v dopise Websterové z 2 7 . října. „Zavřou mi tátu
Julii do kanceláře šerifa okresu Tnurston, kde ji vyslechl náčelník oddělení
a m á m a zůstane s a m a ? Paní Websterová, m á m hrozný strach."
sexuálních trestných činů J o e Vukich. Řekla m u , že zneužívání začalo,
K d y ž se poradci centra Safeplace s Julii setkali, zděsili se. P o c h o p i ­
když byla v páté třídě, a přestalo, když jí bylo patnáct. O t e c se obvykle
telně byla silně traumatizovaná. Její otec jí vyhrožoval, že když někomu
svlékl, lehl si k ní do postele a znásilnil j i . K d y ž dosáhl svého, vyhrožoval
prozradí, co s ní dělá, tak „ji p o d ř e ž e " nebo „popálí, takže zůstane n a ­
jí, že ji zabije. A p o d l e Juhiných slov byla obětí zneužívání i E r i k a .
dosmrti ošklivá". M e z i další násilníky patřil její strýc, soused a rodinný
O k a m ž i t ě po t o m t o výslechu Vukich navštívil E r i k u , která mu řekla,
přítel. Poradcům řekla, že naposledy byla zneužita j e d n u středu v říjnu,
co se stalo v táboře na Č e r n é m jezeře, a obvinění potvrdila. Její trápení
j e n před necelým měsícem.
prý začalo, k d y ž jí bylo asi pět, kdy otec začal chodit k ní do postele
a dotýkal se jí. D r u h é h o dne ráno „ m o k r á a zhnusená" schovala pyžamo,
J e d i n o u o s o b o u schopnou tyto otázky zodpovědět byl, samozřejmě,
aby neměla problémy ještě s m a t k o u . D o b ř e si pamatovala i na poslední
I n g r a m . Naneštěstí se zdál být stejně z m a t e n ý j a k o vyšetřovatelé. K d y ž
znásilnění otcem v roce 1 9 8 7 , protože ji tehdy nakazil pohlavní chorobou
se ho zeptali, z d a opakovaně znásilňoval své dcery, skutečně nebyl s to si
a musel ji odvézt na kliniku do S a n J o s é , kde ji anonymně vyléčili.
vzpomenout. „ N e v í m , " řekl M c C l a n a h a n o v i a Edwardsovi. „ N e v i d í m se,
O víkendu policie ještě od Julie dostala písemné prohlášení, podle
j a k to d ě l á m . " Detektivové se ho zeptali, proč by si j e h o dcery měly t a k o ­
něhož měla kdysi s otcem otěhotnět. K d y ž se to dozvěděl, začal ji p ř e ­
véto hrozné příběhy vymýšlet, když nejsou pravdivé, a I n g r a m souhlasil,
mlouvat k potratu. Řekl jí, že jestli b u d e mít dítě, přijde o kamarádky ve
že na t o m něco j e . „Učil j s e m děti, aby nelhaly," zamumlal.
škole a on i m a t k a ji přestanou mít rádi. K r o m ě toho, prohlásil, by se dítě
I n g r a m se nyní ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny. B u ď lhaly j e h o
narodilo nemocné a tak j a k o tak by zemřelo. Julie s potratem souhlasila.
dcery, nebo on. Z a č a l si uvědomovat, j a k nepříjemné následky pro něho
Po provedení potratu ji otec přinutil k orálnímu sexu.
m o h o u tyto události mít. Co když je opravdu vinen? „ N i k d y dřív j s e m na
Když se Paul a Šandy Ingramovi na konci týdne vrátili z dovolené, obvi­
sebevraždu nepomýšlel a dokážu se vyrovnat se v š í m , " řekl M c C l a n a h a ­
nění se j i ž nedala zastavit. R á n o v pondělí 18. listopadu Paul vstal, nasnídal,
novi, „jestli se ale ukáže, že j s e m opravdu něco udělal, chci, abyste z m é h o
se, udělalo se mu zle a zvracel. Týdenní přemýšlení na pobřeží mu nepomoh­
d o m u odstranili všechny zbraně."
lo. M ě l velký problém a uvědomoval si to. Část jeho obav souvisela s pra­
Podle policie v podstatě vše, co I n g r a m řekl, ukazovalo na j e h o vinu.
cí, kterou vykonával. Paul Ingram totiž nebyl jen tak někdo. Byl předsedou
K d o by si nepamatoval, že znásilňoval vlastní dcery? A k d o by, v případě,
místní odbočky republikánské strany a občanským zástupcem při policejním
že by byl nevinný, odmítal obvinění popřít? Neilu M c C l a n a h a n o v i bylo
oddělení okresu Thurston, tedy čtvrtým nejvýše postaveným člověkem mezi
j a s n é , že p o k u d by ze zneužívání dětí obvinili jeho, reagoval by výbušně:
strážci zákona. M u ž i , kteří vyslýchali jeho dcery, patřili k j e h o přátelům.
K d y ž I n g r a m v o s m patnáct dorazil do práce, odvedli ho do šerifovy
„ D o hajzlu! S várna se vůbec nebudu bavit. Je to blbost!" A bylo by. J e n ž e
I n g r a m nic takového neudělal.
soukromé kanceláře, kde se mu po b o k postavili dva muži, šerif G a r y
Tváří v tvář takovémuto chování detektivové došli k závěru, že I n g r a m
E d w a r d s a zástupce šerifa N e i l M c C l a n a h a n . E d w a r d s mu sdělil, že se
hraje hru, ke které se podezřelí většinou uchylují poté, co j s o u zadrženi.
objevil závažný problém. Paul přikývl, j i ž o n ě m věděl. Poté Paulu Ingra­
„Řekl bych, že v devadesáti procentech," říká M c C l a n a h a n dnes, „a m o ž ­
movi přečedi j e h o práva a byl zatčen.
ná i častěji, se přiznávají k hlavnímu obvinění, ale nechávají si z pětadva­
Krátce po svém zatčení I n g r a m prohlásil cosi divného: „ V í m , že jesdi
ceti až třiceti procent otevřená zadní vrátka. J o , toho člověka j s e m zabil,
se to stalo," řekl o b ě m a policistům, „ m u s í m e se o to postarat." K d y ž se
a j o , asi j s e m mu opravdu podříznul krk nebo něco takového, ale nebyl
ho zeptali, j a k to myslí, odpověděl: „Třeba m á m temnou stránku, o které
j s e m to j á , kdo mu uřízl hlavu a tělo hodil do řeky! J a s n ě , j s e m mizera, ale
nevím." O dvacet let později si N e i l M c C l a n a h a n vzpomíná, že mu t a ­
ne takový mizera.' Je to běžné. Ú p l n ě b ě ž n é . "
kovéto vyjádření připadalo u obviněného pedofila divné: „ S e šerifem j s m e
Detektivové si uvědomili, že chce-li I n g r a m tuto hru hrát, b u d o u na
o b a zkoprněli. Proč to říká? Proč by někdo něco takového říkal? Víte, oba
něho muset víc zatlačit. Potřebovali, aby se vyjádření „ m o ž n á " změnilo na
j s m e pracovali j a k o strážci z á k o n a . Já ale nikdy nikoho neslyšel prohlásit,
j a s n é „udělal j s e m to".
že má nějakou ,temnou stránku'."
A děly se ještě podivnější věci. Podle policejního z á z n a m u výslechu
Ve dvě hodiny čtyřicet pět minut o d p o l e d n e začali I n g r a m a znovu
vyslýchat specialisté na sexuálně orientované zločiny J o e Vukich a Brian
I n g r a m poté, co mu oznámili, že obě j e h o dcery dostávají p o m o c od p o ­
Schoening. O k a m ž i t ě se ocitl v rozporu týkajícím se pradomluvnosti j e h o
radců, prohlásil, že p o m o c nepotřebují j e n dcery, ale i j e h o synové. M c C ­
dcer proti pravdomluvnosti vlastní. „ N i c takového bych nikdy neudělal,"
lanahan nevěřil t o m u , co slyší. K d y ž I n g r a m a z místnosti odvedli, vyměnil
řekl o b ě m a důstojníkům, „zároveň ale vím, že j s m e naše dcery nikdy n e ­
si pohledy se svým nadřízeným. J a k o by nás něčím praštil," v z p o m í n á si.
učili lhát, takže říkají pravdu." O necelou minutu později uznal, že je
„ C o že to řekl? Na co j s m e to tady narazili? K d o je ten chlap?"
m o ž n á skutečně vinen. „ O p r a v d u věřím, že k tomu... z čeho j s e m obviněn,
došlo a že j s e m je znásilňoval a zneužíval, nejspíš po hodně dlouhou dobu.
Z ř e j m ě j s e m to opravdu musel udělat."
Vukich se I n g r a m a zeptal, co ho přimělo z m ě n i t názor. „ V í t e , " o d ­
zal v z p o m e n o u t , souhlasil s tím, že k n ě m u nejspíš docházelo, protože to
řekly j e h o dcery a ty neměly důvod lhát. „ N a nic z toho si n e v z p o m í n á m , "
vysvědoval Vukichovi, „jsem si ale jistý, že k t o m u muselo d o c h á z e t . "
pověděl, „za prvé mě mé dcery znají. O něčem takovém by nelhaly,
I n g r a m si sice nebyl jistý, k čemu se přiznává, ani j a k ý m i slovy se
a navíc, existují další důkazy, které naznačují, že se něco takového dělo."
má přiznat, skutečná doznání však byla velmi závažná. Přiznal, že Julie
Tvrdil, že posledních pár let se k němu dcery chovaly odtažitě, nedokázal
v patnácti skutečně otěhotněla a že ji odvezl na kliniku v Sheltonu, kde
j e obejmout, ani j i m říct, ž e j e m á rád, c o ž m u připadalo „nepřirozené". N a
jí provedli potrat. T a k é souhlasil s tím, že obě dcery zneužíval nejméně
dotaz, z d a se Julie nebo E r i k y nevhodně dotýkal, I n g r a m sklonil hlavu.
deset let. Na konci výslechu, když se ho detektivové zeptali, z d a chce něco
„ M ě l bych říct, že ano," odpověděl.
dodat, požádal své dcery, manželku i zbytek rodiny o odpuštění.
A výslech se znovu začínal kvůli nejasným vyjádřením dostávat do
Večer připadla na detektivy S c h o e n i n g a a E d w a r d s e nepříjemná p o ­
slepé uličky. I n g r a m a vyzvali, aby p o p s a l incident, o kterém E r i k a tvr­
vinnost sdělit I n g r a m o v ě manželce Šandy, že se Paul přiznal ke zneužívání
dila, že se odehrál minulé září, načež se pustil do vyprávění, viditelně
obou jejích dcer po d o b u deseti let. K d y ž se Šandy tuto zprávu dozvěděla,
založeného na spekulacích. Vyšetřovatel na něho udeřil: „Mluvíte o t o m
byla natolik šokovaná, že ji museli podpírat. S c h o e n i n g s V u k i c h e m u ní
nejasně. Z e p t á m se vás p ř í m o : Takhle se to stalo?"
zůstali, d o k u d nedorazil pastor R o n L o n g s e svým p o m o c n í k e m J o h n e m
I n g r a m však vypadal nejisté. „ M á m problémy vybavit si, co se přesně
B r a t u n e m , a p a k se vytratili.
odehrálo," odpověděl. „ U v ě d o m u j u si, že k těmhle věcem muselo dojít,
přesto si je ale nedokážu j a s n ě vybavit."
•**
Detektivové nechali záležitost být a I n g r a m pokračoval. Podle svých
slov vešel do Eričina pokoje, sundal si ž u p a n a lehl si vedle ní do postele.
Zaskočeni neschopností Paula I n g r a m a vybavit si své zločiny, p o ž á d a ­
P a k pokračoval: „Nejspíš j s e m ji svlékl, tedy alespoň j s e m jí sundal kalhot­
li detektivové, aby j i m na druhý den při výslechu p o m á h a l profesionální
ky nebo spodek p y ž a m a . "
psycholog, doktor Richard Peterson. Peterson byl považován za cosi j a k o
Vukich ho znovu přerušil: „ D o b r á , řekl j s t e .nejspíš'. Myslíte tím , m o ž ná', nebo .udělal j s e m to'?"
odborníka na p o d o b n é situace. V nedávné minulosti pracoval na několika
případech zneužívání a byl přesvědčeným zastáncem teorie potlačených
„Udělal," odpověděl I n g r a m . N i c m é n ě si opět nebyl jistý. Po přiznání
vzpomínek. Ta říkala, že p o k u d je událost výrazně traumatizující, m o z e k
se k znásilnění pokračoval: „Nejspíš j s e m jí řekl, aby mlčela... a vyhrožoval
ji efektivně potlačí a izoluje. V z p o m í n k y se poté dostanou do podvědomí,
j s e m jí, že bych ji zabil..."
o d k u d j e m o ž n é j e vytáhnout p o u z e opatrnými psychologickými postupy.
„Fajn," skočil mu do řeči Vukich. „Řekl j s t e ,nejspíš'. Myslíte tím
,možná', nebo .udělal j s e m to'?"
Na této teorii samozřejmě nebylo nic nového ani revolučního, protože
j a k o první s ní přišel Freud, a později byla například W i l l i a m e m S a r g a n ­
„ N o , udělal," zněla odpověď.
tem využita k vysvětlení stavu vojáků s válečným s y n d r o m e m (a rovněž
A výslech se dál odvíjel p o d o b n ý m z p ů s o b e m . I n g r a m vypočítával, co
vedla k vývoji takzvaného „séra pravdy"). Petersonovi se však j a k o nejza-
„by udělal" nebo „mohl udělat", vyšetřovatelé po n ě m chtěli, aby se vyjád­
jímavější jevila skutečnost, že p o d a č e n é vzpomínky se obvykle vyskytují
řil j a s n ě , načež vždy pokorně dodal: „Udělal j s e m t o . " K d y ž ho seznámili
u těch, k d o byli o b ě ť m i traumatu nebo zneužívání. Tentokrát se jednalo
s dalšími obviněními, která vůči němu vznesly Julie a E r i k a , nedokázal,
o první z n á m ý případ, kdy na své činy p o d a č i l v z p o m í n k y útočník.
nebo nechtěl si na nic v z p o m e n o u t . N i c m é n ě si byl jistý, že j s o u pravdivá:
„ M é děti nelžou. Říkají pravdu a já se snažím o totéž." Na otázku, z d a měl
O t á z k a p o d a č e n í vzpomínek, kolik si dokáže vybavit Paul I n g r a m ,
kolik j e h o dětí a j a k to vše ověřit, se dostala do popředí.
někdy s Julií pohlavní styk, odpověděl: „Věřím, že když říká, že ano, p a k
B ě h e m dalšího výslechu, tentokrát p o d d o h l e d e m Petersona, m ě l I n ­
j s e m ho s ní měl." P o d o b n ě , přestože si na zneužívání svých synů nedoká-
g r a m znovu problémy vybavit si, j a k é zločiny spáchal. B y l o zjevné, že si
snaží v z p o m e n o u t , prostě však věci neměl v hlavě j a s n ě uspořádané. „ N e ­
xuální chování. O b l é k a l si Ingram manželčino spodní prádlo? Svazoval
snažím se v ě d o m ě cokoliv zatajovat," ujišťoval vyšetřovatele, „opravdu
někdy při sexu své partnery? Č i c h a l někdy ke špinavému prádlu? H l a d i l
bych chtěl, abyste mi věřili, že říkám pravdu."
někdy mrtvolu? Policisty zaskočila j e h o schopnost odpovědět na všech­
Tentokrát však detektivové měli m e n š í pochopení. Chtěli odpovědi a
nastal čas trochu přitlačit. Policisté Ingramovi řekli, že musí přestat svá
ny otázky záporně a současně neschopnost vybavit si, z d a zneužíval své
dcery.
doznání balit do nejasných termínů, které je v podstatě zpochybňovaly,
Nevzdali se však. Po odmítavých odpovědích se vrátili ke své nejefek-
takže se z nich v úřední mluvě stávala „nedoznaná doznání". Je čas,"
tivnější technice a Ingramovi připomněli, že Juliin život je ohrožen. J e s t l i
oznámil mu Schoening, „všechno popřít, nebo jít s pravdou ven."
to chcete zastavit, měl byste n á m p o m o c t , " vyzýval ho S c h o e n i n g , „jinak
Detektivové začali I n g r a m a střídavě povzbuzovat a vyhrožovat m u .
Bylo mu řečeno, že když o svých činech promluví, případ by se m o ž n á ani
by totiž vaše dcera m o h l a spáchat sebevraždu, nebo by ji někdo m o h l
zabít. M o c u ž toho nesnese, Paule."
nemusel dostat k soudu. Nepotřebuje přece trest, ale léčbu a existuje řada
I n g r a m složil hlavu do dlaní a začal se modlit. „ 0 , Pane! 0, P a n e ! "
míst, kde by mu ji poskytli. D o k o n c e i Š a n d y by mu m o ž n á odpustila.
Policisté mu připomínali, že naučil své děti nelhat. „ A n o , ano," souhlasil,
Všichni chtěli, aby se případ pohnul kupředu, nejprve však bylo nutné
„ m ě děti j s o u čestné." K d y ž policisty požádal, aby zavolali do j e h o kostela
dobrat se pravdy.
a pozvali pastora Bratuna, který by mu modlitbou p o m o h l dobrat se prav­
K d y ž se však na tyto návnady nechytil, detektivové měli v zásobě
dy, S c h o e n i n g okamžitě zvedl sluchátko. Detektivové pokračovali v návr­
i několik dalších zbraní. První byla, že p o k u d se I n g r a m nepřizná, skon­
zích, které by m o h l y vést k doznání. I n g r a m se rozplakal a pobízel j e , aby
čí ve vězení, kde bývalí policisté a pedofilové dostávali od spoluvězňů
mu pomohli si v z p o m e n o u t . „Mluvte dál," prosil, „nepřestávejte mluvit."
přinejmenším pořádné výprasky. D r u h á , ještě efektivnější, p a k spočívala
v ohrožení jeho vlastních dětí, p o k u d se nepřizná.
Detektivové i psycholog poznali, že se konečně někam dostávají,
a tlak ještě zvýšili.
L o g i k a byla prostá. Podle Eriky a Julie se na zneužívání podíleli i další
„Vyberte mezi životem a smrtí," vyzval ho Peterson.
muži. I když Paul zůstával ve vazbě, ostatní se stále pohybovali někde
J e t o vaše odpovědnost j a k o otce," přidal s e Vukich.
venku a bezpochyby se pokusí j e h o děti zlikvidovat, zatímco on marní čas
v cele. J u l i e je teď skutečně vyděšená, protože ti lidé j s o u pořád v ulicích,"
vysvědoval mu Schoening. „ M u s í m e ji ochránit, Paule. J a k víte, že se jí ti
lidé nepokusí zabránit, aby o nich mluvila?"
N a k o n e c , po d l o u h é m přemýšlení, I n g r a m přišel s j m é n e m kamaráda,
„ D r a h ý B o ž e ! D r a h ý B o ž e ! " vzlykal I n g r a m . J e ž í š i ! M i l o s r d n ý B o ž e !
Pomoz mi."
V t o m o k a m ž i k u doktor Petersen všechny v místnosti umlčel novým
návrhem. „Nejspíš by v á m p o m o h l o , Paule," obrátil se na I n g r a m a , „kdy­
byste přestal prosit o p o m o c , klidně se posadil a pokusil se na nic n e m y s ­
J i m a Rabieho, o n ě m ž se domníval, že je do případu zapleten, a policisté
let." Paul na židli ochabl. „Prostě se uvolněte. N i k d o v á m nechce ubližo­
mu p o m o h l i poskládat d o h r o m a d y m o z a i k u , j a k ke zneužívání d o c h á ­
vat. C h c e m e v á m p o m o c i . O d p o č i ň t e si. S n a ž t e se na nic nemyslet..."
zelo. Nabízely se všelijaké m o ž n o s t i . „Ve vzpomínkách, Paule," ptal se
ho Vukich, „vidíte provazy? T ř e b a nějaké svazování?" I n g r a m okamžitě
přitakal, že Julie musela být spoutaná.
Pro policisty nebyly provazy důležité, J i m Rabie však ano. Podobně
j a k o I n g r a m , i R a b i e pracoval v okrese Thurston j a k o policista. Proč ho
Z h r u b a po minutě se potichu a klidně ozval Vukich: „ C o kdybyste
n á m řekl, Paule, co se stalo Julii?"
I n g r a m se najednou zlomil a p a m ě ť se mu vrátila. „ V i d í m Julii ležet
na prostěradle na z e m i , " začal. „ R u c e má přivázané k n o h á m , je na břiše.
S t o j í m t a m a dívám se na ni. N a l e v o o d e mě stojí ještě někdo..."
j m e n o v a l ? M ě l s ním snad I n g r a m homosexuální p o m ě r ? I n g r a m byl j a k o
H l a v n í m cílem detektivů se poté stalo zjistit, kdo byl onen „ještě ně­
obvykle zmatený. „ N e m y s l í m , " bránil se. „Nelíbí se mi myslet na sebe j a k o
kdo", aby ho mohli také zatknout. S tímto cílem na Ingrama stříleli jednu
na homosexuála."
Následovala série otázek navržených tak, aby odhalily neobvyklé s e -
otázku za druhou a doufali, že některá z nich mu oživí p a m ě ť a p o m ů ž e j i m
identifikovat druhého násilníka. J a k ý měl pach?" chtěl vědět Peterson.
J a s n ě , " přidal se Schoening, „jak páchl?"
které jejich podezření podporovaly. M c C l a n a h a n si v z p o m í n á , že od p o ­
„Stačí, když se podíváte vlevo a uvidíte ho," nabádal I n g r a m a Vukich.
čátku vyšetřování „Rabie docházel na policejní stanici v d o b ě , kdy t a m
I n g r a m se na své v z p o m í n k y soustředil a m u ž e skutečně uviděl. „ Š i ­
probíhaly I n g r a m o v y výslechy. Posadil se na chodbě na židli vedle dveří
roká ramena, vlasatý... kudrnatý, má chlupy na těle." Pak přišel klíčový
kanceláře a pokoušel se zaslechnout, co se b ě h e m výslechů děje. N e c h á ­
detail: M u ž měl na pravém zápěstí zlaté hodinky. Detektivové si p o z n a ­
pali j s m e , proč t a m j e . "
menali, že násilník byl pravděpodobně levák. J i m Rabie, j e h o ž I n g r a m j i ž
Při jiné příležitosti se Rabie vyšetřujících policistů p ř í m o zeptal,
dříve jmenoval, byl samozřejmě levák. I n g r a m ve vzpomínkách sledoval,
k čemu se I n g r a m přiznal, z d a řekl „úplnou pravdu" a nabízel p o m o c při
j a k R a b i e Julii, svázanou na p o d l a z e a s roubíkem v ústech, zneužívá.
vyslýchání. Z policejního hlášení vyplývá, že se R a b i e m u „zřetelně třásl
K d y ž viděl svého kamaráda, j a k se dotýká j e h o dcery, zaslechl z dálky její
hlas, zdál se být otřesený a oči měl vlhké a zarudlé".
V o s m hodin ve čtvrtek Rabie znovu navštívil kanceláře šerifa, ten­
prosby: „ N e ! "
Pak se v obraze objevil ještě další z násilníků, nejlepší k a m a r á d J i m a
R a b i e h o , R a y Risch. Risch klečel před Julií a scénu fotografoval.
tokrát p o d z á m i n k o u , že musí vrátit projektor, který si půjčil kvůli před­
nášce m l a d ý m policistům. Vukich a S c h o e n i n g si ho vzali stranou. „Řekli
Po formálním obvinění vůči Ingramovi výslech pokračoval a policis­
mi, že se mé j m é n o objevilo v souvislosti s tím případem, a že si se m n o u
té se ho snažili přimět, aby si v z p o m n ě l na další podrobnosti incidentu.
potřebují promluvit," v z p o m í n á R a b i e . „,Teda,' p o v í d á m , ,nevím, o č e m
I n g r a m nejprve uvedl, že ke zneužití došlo, když Julii bylo dvanáct nebo
je řeč.' A oni na to, že m u s í m p o d e p s a t formulář. P a k mi přečetli práva."
třináct, teď si však vzpomněl, že jí muselo být pět či šest. M o ž n á , nabí­
R a b i e byl zatčen. Zároveň byl ve svém d o m ě zadržen i R a y Risch. K d y ž
zeli detektivové vysvětlení, si vybavuje dva samostatné případy zneužití.
k němu policisté zamířili, viděli ho dívat se o k n e m , j a k o by na ně čekal.
Souhlasil. Podobných příležitostí muselo být více a j e h o mysl si je pletla.
Chtěli vědět, z d a tuší, kvůli čemu přišli, načež se b e z váhání zeptal: J d e
Objevila se i další postava, bývalý policejní rezervista E d w a r d s (nejednalo
o Paula?"
se o šerifa G a r y h o E d w a r d s e ) , a I n g r a m si vzpomněl, že šlo o výsledek
R a b i e h o a Rische posadili do oddělených výslechových místností
sázky v pokeru. R a b i e Julii vyhrál, a k d y ž měl I n g r a m námitky, vytáhl na
a řekli j i m , že je Paul a Julie Ingramovi uvedli j a k o pedofily. T a k é j i m řekli,
něho revolver s krátkou hlavní.
že existují fotografie, na nichž zneužívají obě děvčata.
D e n poté, co I n g r a m E d w a r d s e , J i m a R a b i e h o a Raye Rische označil
Existují dvě verze toho, co následovalo. N e i l M c C l a n a h a n říká, že re­
za své komplice, ukázali policisté Julii sérii fotografií z řidičských průkazů
akce R a b i e h o i Rische byly neobvyklé. „ O b a j s m e zatkli odděleně, vlastně
a chtěli vědět, z d a na nich někoho poznává. Z celkem čtrnácti fotografií
všechny tři. A všichni tři prohlásili: . N e m y s l í m , že bych to udělal, n e ­
Julie vybrala tři: E d w a r d s e , Raye Rische a J i m a Riabieho. M u ž e , které
v z p o m í n á m si, že bych něco takového udělal, m o ž n á ale ve m n ě je nějaká
jmenoval I n g r a m .
t e m n á stránka.' Víte, detektivové vyšli ze tří místností a všichni se s t e j ­
***
ným výsledkem. J a k je to m o ž n é ? Proč by někdo něco takového říkal?"
Po takřka dvaceti letech R a b i e popírá, že by kdy mluvil o „temné
stránce". „ T o přece říkal Paul," tvrdí. J á nic takového neřekl. N i c p o d o b ­
J i m Rabie patřil k dlouholetým přátelům Ingramových, dokonce byl
Paulovi na svatbě za svědka. Sloužil j a k o policejní detektiv a v okresu
ného by mě v životě ani nenapadlo." Protože j e h o první výslech nebyl
z a z n a m e n á n , pravdu se nikdy nedozvíme.
Thurston měl na starosti mravnostní trestní činy. Po odchodu do penze
Přepis druhého R a b i e h o výslechu, který se odehrál později večer a byl
ho nahradili právě J o e Vukich s B r i a n e m S c h o e n i n g e m . T e ď se na něho
nahráván, odhaluje, že ani poté, co mu byla vysvětlena teorie potlačených
ironií osudu právě toto oddělení zaměřilo.
vzpomínek, se k ničemu nepřiznal. „ N a m o u duši si n e v z p o m í n á m , že by
J a k m i l e detektivové S c h o e n i n g , Vukich a M c C l a n a h a n zjistili, že by
R a b i e m o h l být pedofil, začali ho bedlivě sledovat. B r z y zjistili řadu věcí,
se něco takového dělo," řekl detektivům, „a nevěřím, že bych něco t a k o ­
vého udělal a p a k to dokázal vymazat z p a m ě t i . "
Souhlasil s tím, že u výslechu nemusí být j e h o právník. D n e s to vysvět­
I n g r a m o v a p o b o ž n o s t nebyla j e d i n ý m neobvyklým aspektem j e h o
luje takto: „Jako policista vím, že j a k m i l e někdo prohlásí, že chce právní­
chování. B ě h e m výslechů často dlouhou d o b u mlčel a pokoušel se vyba­
ka, je vinen." Později v noci si však uvědomil, do j a k velkých problémů se
vit si vzpomínky. B ě h e m těchto chvil se zjevně ocital v j i n é m světě, t a k
dostal, a požádal policisty, aby mu právníka zavolali.
daleko, že j e d e n z detektivů označil j e h o stav za „trans". Policistům toto
***
chování připadalo divné, záleželo j i m však jen na t o m , j a k z I n g r a m a vypáčit j e h o vzpomínky, aby mohli najít ostatní násilníky.
B ě h e m následujícího týdne výslechy pokračovaly a I n g r a m se snažil
A d v o k á t z O l y m p i e , G. S a x o n „ S a x " R o d g e r s , se právě vrátil z večírku,
návrat paměti podpořit vášnivými modlitbami: „Pane, dej mi prohléd­
když mu zavolal j e h o k a m a r á d a partner při rybaření, detektiv T o m m y
nout! D o v o l mi prohlédnout..." O p a k o v a n ě žádal vyšetřovatele, aby m l ­
L y n c h . „ M á m t u J i m a R a b i e h o , " řekl m u L y n c h , „za znásilnění." R o d g e r -
čeli a umožnili mu naslouchat vlastnímu srdci. „Nechte mě odpočinout
se okamžitě napadlo, že musí jít o nějaký omyl- „Rabieho j s e m znal léta.
a vidět. P á n mi u m o ž n í prohlédnout." M o d l i l se takřka neustále. J e ž í š i ,
V ž d y ť byl detektivem na mravnostním! C o p a k by mohl zneužívat děti
dovol mi se uklidnit, Pane, p o m o z m i , Ježíši. P o m o z mi, Ježíši. P o m o z
někdo, kdo za to zavřel desítky, m o ž n á i stovky jiných? Policista na penzi
mi, Pane."
s dobrou pověstí je zatčený za znásilnění? To bylo velmi neobvyklé."
Protože R o d g e r s na večírku pil víno, vykouřil cestou do úřadu šerifa
„ M u s í m to zjistit," modlil se 1. prosince. „ D r a h ý Ježíši, dej mi vidění.
Přiveď mě k pravdě, P a n e . "
doutník a doufal, že zakryje p a c h alkoholu v dechu. J a k m i l e dorazil, oka­
Vyšetřovatelé si uvědomovali, že j e h o náboženské založení představu­
mžitě převzal iniciativu a svému klientovi řekl naprosto j a s n ě : „Budete
je efektivní prostředek k t o m u , aby se otevřel. M o h l o to být nepříjemné,
mlčet, dokud nezjistím, o co tu j d e . J a s n é ? M l č t e ! "
p o k u d však upoutání se k víře vedlo k doznání, dokázali se s tím vyrovnat.
Sax Rodgers byl profesionální obhájce v trestních případech a s p o d o b ­
„ V í m , že si skutečně chcete očistit duši, ž e ? " ptal se ho Vukich. „Nechcete
nými situacemi měl spoustu zkušeností. T o t é ž se však nedalo říct o obhájci
skončit v pekle. Přiznejte si, že to skutečně nechcete. Víte, že se chcete
Paula Ingrama. M í s t o aby si vzal advokáta s dobrými referencemi, Ingram
dostat do nebe."
se obrátil na známého z kongregace G a r y h o Preblea, který se trestními pří­
Protože víra začínala v I n g r a m o v ě d o z n á n í hrát stále důležitější roli,
pady nezabýval. Na rozdíl od Rodgerse Preble nevěděl, co má policii říct,
brzy byl zřejmé, že potřebuje duchovní vedení. Do vyšetřování se zapojil
a netušil, co říct Ingramovi. Výsledkem bylo, že ho obě strany ignorovaly.
Dobrým příkladem vztahu advokáta s klientem v případě Ingrama a Preb­
lea byl druhý Ingramům výslech, při němž se mu vybavily obrazy ženy s hlavou
ustřelenou brokovnicí. Dokonce i Preble si uvědomil, že by se tím jeho klient
další hráč. A právě s j e h o p ř í c h o d e m se události nastartované v srpnu p o ­
divným o d h a l e n í m v táboře na Č e r n é m jezeře vymkly z p o d kontroly.
***
mohl dostat do pěkné bryndy. „Paule," přerušil ho, když Ingram začal příběh
vykládat, „přišel čas, abych vám doporučil neodpovídat na žádné otázky."
I n g r a m ho však neposlouchal: ,Ježíši, p o m o z mi. D e j mi sílu vidět,
Pane. K d e t o j s e m ? Viděl j s e m mrtvoly?"
Preble se ho znovu pokusil umlčet: „Slyšíte m ě , Paule?" I n g r a m však
byl d u c h e m jinde a pokračoval.
N i k o h o nepřekvapovalo, že I n g r a m na doporučení svého advokáta
O t o m , co se v úřadu šerifa okresu Tnurston odehrávalo v z i m ě 1988
a na jaře 1 9 8 9 , bylo napsáno m n o h o článků, a dokonce i j e d n a kniha. Ve
všech těchto materiálech je pozornost věnována především d v ě m a o s o ­
b á m . O b ě byly přizvány za zvláštních okolností, j e d n a kanceláří šerifa
a druhá na žádost I n g r a m a . Prvním z těchto dvou m u ž ů byl psycholog,
doktor Richard Peterson. D r u h ý m p a k J o h n Bratun.
nedbá. Byl na křížové cestě za odhalením pravdy o svých dcerách. J e h o
Bratunovo počínání by se m o h l o jevit spíše j a k o směšné, kdyby však
hlavním cílem se stalo v z p o m e n o u t si na co nejvíce a co nejrychleji. J e h o
j e h o následky nebyly natolik tragické. Už od s a m é h o začátku se j e h o
děti potřebovaly ochranu a on potřeboval zjistit, co přesně udělal.
schopnosti komukoliv v otázkách duchovna radit jevily j a k o pochybné.
Byl p o u h ý m vysvěceným kazatelem a nevystudoval ani teologii, n á b o ­
skutečný a že I n g r a m ů v případ nese některé j e h o důležité znaky. Je zřej­
ženské vědy, poradenství ani ž á d n é jiné společenské vědy. Ve skutečnosti
m é , že od o k a m ž i k u , kdy psycholog detektivy na m o ž n o u roh satanismu
absolvoval j e n několik ročníků studia u m ě n í a pracoval j a k o učitel. J e n ž e
upozornil, začal si I n g r a m vzpomínat na události, které tuto d o m n ě n k u
j e h o postavení p o m o c n í k a pastora v I n g r a m o v ě kongregaci znamenalo, že
potvrzovaly. „ V i d í m něco černého, není to ale plášť," řekl I n g r a m Vuki-
ho I n g r a m respektoval.
chovi 2 9 . listopadu. J a k o b y t a m hořelo, spousta kouře zastiňuje svědo,
Od počátku své účasti Bratun I n g r a m a ujišťoval, že vzpomínky, které
si vybavuje, pocházejí od B o h a , a je j i m proto m o ž n é věřit. Řekl mu, že
divné stíny... J s o u t a m náhrobní kameny uspořádané do kruhu, spousta
náhrobních k a m e n ů . J a k o v hororovém filmu."
zatímco normální lidé j s o u z větší části dobří a z menší špatní, u něho je
K těmto o b r a z ů m se brzy přidaly další mučivé stopy. R á n o 1. prosince
to naopak. K d y ž se ho I n g r a m zeptal, z d a je m o ž n é , že je posedlý ďáblem,
si I n g r a m v z p o m n ě l na několik případů zneužití spáchaných J i m e m R a -
Bratun prohlásil, že ne. Ž á d n ý d é m o n v t o m není, jen „několik přízraků".
b i e m , R a y e m R i s c h e m a dalšími. Vybavil si, j a k mu R a b i e přikázal, aby
Pouhé čtyři dny po Ingramově zatčení přišel Bratun s plánem, který mu
v d o m ě vypnul křesťanskou hudbu. K d y ž s tím I n g r a m nesouhlasil, R a b i e
měl pomoci. „ M u s í m e z vás ty zlé přízraky dostat," řekl Ingramovi, a poté
mu řekl, že „nevěří v B o h a , nevěří v Ježíše, nevěří žádné z těch povídaček"
mu vysvětlil, že jediný způsob, j a k toho dosáhnout, spočívá v tom, že on
a začal křesťanství urážet. „ B ů h n e p o m á h á nevěřícím," přesvědčoval I n ­
- nekvalifikovaný pomocník pastora a učitel kreslení - provede vymýtání.
g r a m a . J e ž í š n e m ů ž e p o m o c i k a ž d é m u . J e t o všechno j e n lež a p o d v o d . "
Bratun Ingramovi přikázal, aby se postavil čelem k němu na druhé straně
místnosti. Poté, co se společně pomodlili, vysvětlil mu, j a k bude vymýtání
I n g r a m měl pro tyto vidiny jediné vysvětlení. V hrůze se obrátil na
J o e a Vukiche: „ V i d í m ďábla," prohlásil.
vypadat: „Chci, abyste se naklonil nad tenhle odpadkový koš," prohlásil,
Pokud si zpětně u v ě d o m í m e , že I n g r a m byl fundamentalistickým
„a začal kašlat." Bratun p a k přikazoval zlým duchům, aby vyšli ven, zatímco
křesťanem, který věřil ve fyzickou existenci ďábla, nemělo by nás pře­
Ingram se marně pokoušel něco vykašlat. K d y ž procedura skončila, Ingram
kvapit, že se rozhodl opakované zneužívání vlastních dětí připsat právě
se podíval, jestli j s o u zlí duchové v koši, ten však byl prázdný. N i k d o netušil,
působení satana. M o ž n á to nejprve považoval za metaforické přirovnání,
jestli něčeho dosáhli, Ingram však tvrdil, že se cítí o něco lépe.
brzy však změnil názor.
B y l o by samozřejmě nefér svádět chyby v I n g r a m o v ě vyšetřování na
5. prosince se I n g r a m vrátil k události, kterou si vybavil před šesti
Bratunův „exorcismus". N a k o n e c se ukázalo, že měl sehrát ještě j e d n u
dny. Tvrdil, že se v cele modlil, a vše teď vidí jasněji. „ N á h r o b n í kameny
důležitou roli, k níž se d o s t a n e m e později. M e z i t í m však události k o m ­
v kruhu" ve skutečnosti nebyly náhrobními kameny, ale lidmi v pláštích
plikovaly i další osoby a výsledky nedokázal nikdo předvídat.
klečícími kolem ohně. Probíhal jakýsi obřad. Byla t a m m a s k o v a n á p o s t a ­
D o k t o r Richard Peterson detektivům sdělil, že I n g r a m o v a neschop­
va v rudém plášti, „ m o ž n á ďábel", a ozývalo se vzdychání a sténání. I n ­
nost vybavovat si vlastní zločiny je důsledkem p o d a č e n í vzpomínek. Byl
g r a m s á m na sobě měl zástěru s obráceným křížem. Poté p o p s a l své přijetí
to právě Peterson, kdo na druhý den zastavil výslech v té správné chvíli
do satanistického kultu. Tvrdil, že měl rituálně obětovat šedivou kočku
a doporučil Ingramovi, aby se uklidnil a uvolnil, č í m ž ho uvedl do stavu,
přivázanou na zádech. D o s t a l do ruky dýku, kterou zvířeti vyřízl srdce
kdy dokázal své vzpomínky odhalit. Peterson však měl další teorii, o h o d ­
a zvedl ho, aby ho všichni viděli. Na konci obřadu byl o d m ě n ě n sexem se
ně kontroverznější n e ž tu s potlačenými v z p o m í n k a m i .
dvěma m a n ž e l k a m i vůdce sekty.
V polovině 80. let začali být poradci, terapeuti a psychiatři v důsledku
Z a t í m c o ho detektivové s vytřeštěnýma očima sledovali, I n g r a m uči­
řady faktorů přesvědčeni, že po celých Spojených státech existují sata-
nil další, snad j e š t ě překvapivější doznání. Podle svých slov navštívili on
nistické kulty. Tajně vzývaly ďábla a prováděly všemožné nepředstavitel­
a J i m R a b i e na počátku 80. let Seattle, kde si vzali prostitutku, zabili ji
né činy, včetně zneužívání dětí. K d y ž Peterson dorazil do úřadu šerifa,
a její tělo odhodili na ladem ležící pole obklopené olšemi. Při kontrole
prozradil vyšetřovatelům, že nedávno pracoval na případu, v n ě m ž hrálo
policejních z á z n a m ů se brzy zjistilo, že I n g r a m a R a b i e v dubnu 1 9 8 4
roh satanistické zneužívání. Přesvědčoval detektivy, že tento fenomén je
skutečně odjeli do Seattle, kde měli vést j e d n á n í o platech.
Slo o významné zjištění. Sériový vrah, z n á m ý j a k o „zabiják od G r e e n
střed 70. let. R a y Risch a J i m Rabie znásilňovali j e h o dva syny, tvrdil, když
River", se po řadu let v oblasti Seattle zaměřoval právě na prostitutky.
se Šandy vrátila dříve z nákupů a přistihla j e . O b a muži ji odtáhli do pří­
Bylo snad m o ž n é , že šlo o dva m u ž e , o R a b i e h o a I n g r a m a ? Detektivové
zemí, přivázali k posteli a znásilnili. Poté ji varovali, že p o k u d se někomu
z okresu Thurston uvědomili pracovní skupinu Green River a její přísluš­
jen slůvkem zmíní, její rodina zemře. K d y ž odešli, I n g r a m se omlouval:
níci přijeli zjistit, jestli I n g r a m o v o přiznání souhlasí s důkazy u některého
„Podepsal j s e m s nimi d o h o d u , v níž j s e m se zavázal mlčením," vysvědoval,
ze čtyřiceti d o s u d nalezených těl.
„a slíbil j s e m , že o skupině ani o t o m , co dělá, nikomu neřeknu."
Z a t í m c o I n g r a m činil své poslední doznání, pokoušel se R a b i e h o
Š a n d y sebrala M a r k a a odjela s ním k příbuzným, aby si rozmyslela,
právník Sax R o d g e r s dostat svého klienta z vazby na kauci. N a k o n e c se
j a k má reagovat na zprávu, že se stala obětí znásilnění, které si vůbec
ukázalo, že to nepůjde, což ho nejprve překvapilo, p a k však zjistil, že R a ­
nedokázala vybavit.
bie je spojován s vraždami u G r e e n River. M á l e m spadl ze židle: „ M ů j
Necelý týden po j e j í m odjezdu se Ingramovi znovu zlepšila p a m ě ť
klient je zabiják od G r e e n River? J e ž í š i ! " v z p o m í n á v roce 2 0 0 5 . „Jako by
a v z p o m n ě l si na další podrobnosti ohledně jejího znásilnění a toho, co
do nás střelil. Vůbec j s m e si to nedokázali představit." Pokud by to byla
k němu vedlo. Za vším zjevně stála bývalá přítelkyně Raye Rische, D a n a ,
pravda, uvědomil si R o d g e r s , p a k by R a b i e překonal i T e d a Bundyho.
která „prováděla nějaké čarodějnické obřady, j i c h ž j s m e se účastnili... P o ­
***
depsal j s e m d o h o d u , v níž j s e m se zavázal mlčením a také, že o skupině
a jejích činech nic nevyzradím. D o h o d u j s e m mohl zrušit j e n smrtí."
S k u p i n a podle j e h o slov používala drogy, a kdyby se kdokoliv j e n slův­
Policisté znovu a znovu vyslýchali I n g r a m o v y děti a pokoušeli se ově­
k e m zmínil ú ř a d ů m , Rabie a Risch by „obětovali" I n g r a m o v u mladší d c e ­
řit, jestli to, na co se pamatují, odpovídá tvrzením jejich otce. Naneštěstí
ru Julii. „Bylo jí tehdy pět nebo šest," vzpomínal I n g r a m , „a před smrtí by
se ukazovalo, že většinou ano. J e š t ě horší bylo, že získávali čím dál větší
ji mučili." Ujišťoval vyšetřovatele, že nic z toho před nimi neměl v úmyslu
jistotu, že se na zločinech podílela i jejich m a t k a Šandy.
zatajit. T e p r v e teď, s p o m o c í jejich psychologa a „pastora" B r a t u n a se mu
Z a č á t k e m prosince začala E r i k a před svými přáteli naznačovat, že
Š a n d y byla v některých případech u zneužívání přítomná, a dokonce ji na
začaly zážitky vracet. „ K d y ž si to teď procházím, v z p o m í n k y se vyjasňují.
Č í m víc skutečností se objevuje, t í m j s o u zřetelnější."
ně „připravovala". 8. prosince E r i k a a Julie různým detektivům potvrdily,
Příběh o satanistickém zneužívání začal žít vlastním životem. K d y ž
že Š a n d y byla přítomná. „Stála t a m a dívala s e , " vysvětiovala Julie později,
se na konci prosince zeptali na satanismus Eriky, vybavila si zřetelně ri­
„nebo se dokonce přidala."
tuál, který proběhl ve stodole na zahradě jejích rodičů. Účastnil se ho
Policisty od počátku znepokojovala otázka, j a k to, že m a t k a děvčat
velekněz a skupina satanistů v t ó g á c h a s h e l m a m i opatřenými rohy.
o ničem nevěděla, když ke zneužívání docházelo tak dlouho? K d y ž si
Zpívali, napsala, a „všude kolem byla krev". P o d o b n ě j a k o v I n g r a m o ­
Š a n d y uvědomila, že se dostává do hledáčku detektivů z mravnostního,
vě případě o b ř a d končil obětováním, tentokrát však nešlo o kočku, ale
poradila se s manželovým duchovním správcem J o h n e m B r a t u n e m .
o dítě. „Položili ho na stůl," psala, „a všichni ti lidé, včetně mé m a t k y
Bratun, který se zúčastnil většiny výslechů, jí potvrdil, že je určitě
a otce, se shromáždili k o l e m a bodali do něho dýkami, d o k u d nezemřelo.
mezi podezřelými, a varoval j i , že by m o h l a skončit ve vězení. A n o n y m
B o d a l i do něho ještě dlouho p o t é , co bylo mrtvé. Bylo to lidské dítě, asi
j i ž telefonem informoval pracovníky ochrany dětí, že její nejmladší syn
šest až o s m měsíců staré." K d y ž obřad skončil, zabalili tělíčko do plachty
M a r k není v bezpečí. Prohlásil, že by se m ě l a raději přiznat, protože j i n a k
a pohřbili ho.
ji vezmou do vazby. Podle B r a t u n o v a „ o d b o r n é h o " názoru byla Š a n d y
z osmdesáti procent „špatná".
Erika si také vzpomněla, že po obětování dítěte na ni použdi p r o ­
středky ovládání myšlení, které měly zajistit, že si nikdy nevybaví to, čeho
A b y si ověřili, z d a se Š a n d y skutečně na zneužívání podílela, obrátili se
se stala svědkem. Spočívaly v tom, že dospělí kolem ní neustále dokola
detektivové na jejího manžela, který si vybavil událost, k níž došlo upro-
prozpěvovali „Nebudeš si pamatovat" a tvrdili jí, že vše byl jen sen. T a k é
dostala jakýsi červený nápoj, který zjevně obsahoval valium. „ M o ž n á tam
vých výsleších na povrch, se k němu ale pravidelně dostávaly. Věděl, že ke
byly i další drogy," domnívala se. „Pamatuju si, že se otec s matkou bavili
zneužívání Ingramových dětí mělo údajně docházet b ě h e m pokerových
o tom, že mi dají jiné drogy, abych si nevypracovala návyk." Tvrdila, že před
večírků v j e h o d o m ě . Protože v š a k I n g r a m s á m byl policista, bylo j e n při­
jejíma očima zabili nejméně pětadvacet dětí. Na konci prohlášení Erika
rozené, že u policie sloužila i většina j e h o známých. J m é n a některých lidí,
namalovala mapku d o m u a zvýraznila místa, kde byla tělíčka pohřbívána.
kteří k I n g r a m o v i chodili na poker, mu byla p o v ě d o m á .
Co m o h l a s takto výbušnými informacemi policie udělat j i n é h o než
„Tři z tehdejších nejčastějších hráčů," v z p o m í n á dnes, „byli N e i l
je prošetřit? Na začátku druhého prosincového týdne detektiv Schoening
M c C l a n a h a n , T o m L y n c h a R a y m i e H a n s o n . T e h d y v 70. letech se účast­
a doktor Peterson vyslechli prostředního I n g r a m o v a syna C h a d a , aby zjis­
nili většiny her." M c C l a n a h a n , L y n c h a H a n s o n však zároveň byli hlavní­
tili, co o těchto věcech ví. Naneštěstí se zdálo, že C h a d o v y vzpomínky
mi vyšetřovateli případu. Rabie nedokázal za nic na světě pochopit, j a k je
j s o u stejně potlačené j a k o otcovy. O p a k o v a n ě si odporoval a měl p o d o b n ý
to m o ž n é , když přece měli patřit k hlavním podezřelým.
zvyk uchylovat se k prohlášení typu „ m o ž n á " či „snad". Nejhorší však bylo,
Rabie navíc v 70. letech často sloužil noční směny, takže se p o k e r o ­
že se po položení složité otázky dostával do podobných stavů j a k o j e h o
vých večírků ani n e m o h l účastnit. A aby toho nebylo málo, j e h o k a m a r á d
otec, úplně se uzavíral a vypadal, j a k o by byl v transu. „ O b č a s , " p o z n a m e ­
R a y Risch, toho času rovněž ve vazbě, poker vůbec nehrál. N ě c o tu n e ­
nal si Schoening, „celých pět až deset m i n u t neřekl jediné slovo a v jedné
souhlasilo.
Situaci ještě zhoršovalo, že p ř e d o d c h o d e m do p e n z e měl R a b i e na
chvíli mu na p o d l a h u kapaly z úst sliny."
Přestože výslech připomínal spíš trhání zubů, psycholog se domníval,
starosti mravnostní delikty. V novinách se proto nejčastěji objevovaly prá­
že něco by se ještě dalo zachránit. Pokusil se C h a d o v i p o m o c i proniknout
vě j e h o fotografie a palcové titulky: „Policista z mravnostního zatčen za
k potlačeným v z p o m í n k á m a pobízel ho, aby si vzpomněl na noční můry,
sexuální zločiny". J e h o manželka R u t h pracovala v okresním vězení, kde
které ho v dětství pronásledovaly.
v ě z ň ů m činilo sadistické potěšení na ni pokřikovat. „ H e j , ty" ozývalo se
C h a d si vybavil, že do j e h o pokoje ve snu vcházela rozcuchaná čaro­
za nocí z cel, „vzala sis úchyla."
dějnice, sedala mu na h r u ď a bránila mu dýchat nebo volat o p o m o c . M l u ­
S v ý m z p ů s o b e m byla pro R a b i e h o tato situace lehčí n e ž pro R u t h .
vila divnou řečí, a když se druhý den ráno probudil, bývalo mu zle od ž a ­
Do penze odešel kvůli spánkovým p o r u c h á m dýchání, které vedly k nar-
ludku. Petersonovi a Schoeningovi bylo okamžitě j a s n é , že si do ní C h a d
kolepsii. Ve vazbě proto j e d n o d u š e usnul a nebudil se. „ H l í d a l i m ě , abych
převtělil svůj strach. Na hrudi mu neseděla žádná čarodějnice, ale některý
nespáchal sebevraždu," říká, „takže mě chodili kontrolovat každých pat­
z násilníků. K d y ž se ho zeptali, proč n e m o h l volat o p o m o c , odpověděl
náct minut. A j e d i n é , co j s e m se později v hlášeních dočetl, bylo: ,Spí.'
C h a d , že měl něco v ústech. „ C o to bylo?" chtěl vědět psycholog.
,Spí.' ,Spí."'
„ H a d r to nebyl," napověděl S c h o e n i n g chlapci, kterého okamžitě p ř e ­
T u t o m o ž n o s t úniku však neměl j e h o k a m a r á d R a y R i s c h , který zhubl
patnáct kilo a takřka přes noc zešedivěl.
šel smích.
„ N e c h t e m ě přemýšlet," požádal. „ A h a , m á m t o . "
„ C o j e t o ? " zeptal s e S c h o e n i n g .
***
„ M y s l í m , že to byl penis. M o h l to být." K d y ž mu ukázali několik foto­
grafií, C h a d vybral j e d n u osobu, kterou poznával. J i m a Rabieho.
Z a t í m c o R a b i e a Risch strádali ve vězení, policisté okresu Thurston
dělali, co mohli, aby z E r i k y a Julie vydolovali další informace. Představo­
***
valo to v š a k nesmírně klopotnou práci. E r i k a komunikovala p o u z e p í s e m ­
ně a Julie často odmítala mluvit vůbec. Schoulila se na židli, dlouho m l č e ­
Na radu svého právní­
la, tvář schovávala za ofinou a pozorovala své boty, prostě dělala cokoliv,
ka už s policisty dál nemluvil, zprávy o t o m , co vycházelo při I n g r a m o -
aby se vyhnula p ř í m é m u pohledu z očí do očí dospělým. Nejvíce času s ní
Izolovaný ve své cele se R a b i e cítil zničený.
strávila detektiv L o r e l i T n o m p s o n o v á , která došla k závěru, že „se chová
jizvy, že nemohla nosit plavky a ani se ve škole převlékat v šatně, aby si
naprosto jinak, než by u osmnáctileté dívky bylo obvyklé. N e v h o d n ě se
spolužačky ničeho nevšimly.
pochichotávala, j a k o by byla extrémně nervózní. Na otázky reagovala tím,
Podle R o d g e r s e to znamenalo způsob, j a k si ověřit, že k t o m u , o čem
že si schovávala obličej, dívala se stranou nebo se znovu rozhihňala." D í v ­
vypovídaly, skutečně došlo. K d y ž se dozvěděl o novém Eričině příběhu,
čino divné chování bylo připisováno prožitému traumatu.
zavolal policistce Loreli l h o m p s o n o v é . J e t o přece j e d n o d u c h é , " řekl jí.
Nehledě na to si však b ě h e m následujících několika měsíců obě děv­
čata vybavila další podrobnosti zneužívání, j e m u ž byla vystavena, včetně
„Jestli prodělaly potrat, měli bychom to být schopní zjistit. G y n e k o l o g by
n á m to měl potvrdit. Vezměte je k lékaři a ověřte si to."
několika skutečně hrůzostrašných satanistických rituálů. V únoru E r i ­
Eriku a Julii odvezli do lékařského centra v Providence ke gynekoložce
ka policistům řekla o dalším obřadu, j e h o ž byla přinucena se zúčastnit
Judith A n n Jacobsonové. Jacobsonovou informovali o citlivém pozadí případu
a který se tentokrát odehrával ve svíčkami osvětlené stáji. Tvrdila, že o t ě ­
a požádali ji, aby obě dívky důkladně prohlédla. Výsledky byly překvapivé.
hotněla a rodiče nevěděli, co dělat. K d y ž byla už v pátém měsíci, rozhodli
K r o m ě jizvy po operaci slepého střeva J a c o b s o n o v á neobjevila ž á d ­
se jí amatérsky provést potrat. Nadrogovali ji, položili na stůl a drželi.
né důkazy o pořezání nebo popálení. E r i k a prohlásila, že potrat nikdy
P a k se shromáždila skupinka dospělých. Přestože si na proceduru přesně
neprodělala. R o v n ě ž popřela, že by kdy byla těhotná, a lékařce řekla, že
nevzpomínala, věděla, že při ní použili ramínko.
dokonce ještě není ani sexuálně aktivní. Podle zprávy J a c o b s o n o v é měla
p o u z e drobné jizvy po akné na zádech. Stejně tak nenašla ž á d n é z n á m k y
N e v í m , kdo potrat provedl. Stalo se to j e n j e d n o u . V z p o m í n á m si,
zneužívání na Julii, potvrdila však zároveň cosi, co už policie zjistila. Julii-
že mi p a k položili potrhané dítě na prsa a dlouho ho tam nechali. Bylo
no chování „bylo na osmnáctiletou dívku velmi abnormální". Detektivovi
zakrvavené a v z p o m í n á m si, že plakalo, než ho zařízli. K a ž d ý z nich do
T n o m p s o n o v é lékařka dokonce řekla, že se dívka chová infantilně a ne­
něho řízl a p a k ho položili na m ě .
dokáže se přestat hihňat.
Znejistělá T n o m p s o n o v á o dva měsíce později E r i k u p o ž á d a l a , aby
N e n í těžké si představit znechucení policistů postavených před t a k o ­
si vyhrnula mikinu a ukázala jí jizvy na břiše. N i c m é n ě ani poté, co na
véto důkazy. Při m n o h a příležitostech některým z nich dokonce odebírali
naznačeném místě kůži napnula, T n o m p s o n o v á nic neviděla, n a t o ž stopu
zbraně, aby nemohli vzít spravedlnost do vlastních rukou a I n g r a m a , R a ­
po tři palce dlouhé jizvě po noži, která t a m údajně měla být. T e n t ý ž den
bieho nebo Rische zabít. N ě k o l i k detektivů se muselo začít léčit s p o s t -
prohlédla i Julii. „Neviděla j s e m ž á d n é stopy nebo jizvy," napsala.
traumatickým š o k e m .
Naneštěstí pro policii to v š a k byly právě takovéto výpovědi, které z p ů ­
sobily, že se jí případ začal p o d r u k a m a rozpadat. J a k se p o s t u p e m času
obvinění proti Ingramovi a dalším násilníkům stávala propracovanějšími,
začínala se snižovat jejich věrohodnost. J a k m i l e měli svědectví a začali
je skládat dohromady, obraz velkého zneužívání se j i m začal před o č i m a
rozpadat. D ě l o se něco velmi divného.
I když byly zprávy o nuceném Eričině potratu odpudivé, Sax R o d g e r s
je vnímal j a k o klíčové. Při výsleších na policii obě dívky tvrdily, že byly
O b h á j c i Rodgersovi se výrazně ulevilo. „Podle mě bylo vše j a s n é , " říká.
J e s t l i je někdo pořezal n o ž e m , měly by mít nějaké jizvy. P o k u d v jejich
věku prodělaly potrat, gynekolog by to přece měl být schopen potvrdit,
ne? N i c . N i c t a m nebylo. Vůbec ž á d n é fyzické důkazy, které by jejich vý­
povědi podepřely. N i c . " *
Při hledání potvrzujících důkazů policisté okresu Thurston přišli s n á ­
p a d e m překopat I n g r a m ů v p o z e m e k a nalézt ostatky obětovaných zvířat
nebo dětí. Z a tímto účelem kontaktovali doktora M a r k a Papworthe, z á ­
stupce okresního koronera. Papworth, který vystudoval biologii a byl zku­
fyzicky napadány, zraňovány noži a popáleny. Julie dokonce j e d n o u poli­
šený archeolog, pracoval pro strážce z á k o n a v pěti okresech státu. K r o m ě
cistům vyprávěla, že jí otec hřebíkem přibil ruku k podlaze. T e ď obě p r o ­
* Zástupce šerifa McClanahan si však vzpomíná na něco jiného: „U Julie byly nalezeny
důkazy, fyzické důkazy, že cosi porodila," řekl mi, když jsme se setkali v červnu 2005.
„V nějaké době měla dítě. A měla i nějaké jizvy," dodal, vzápětí však upřesnil, že „neodpo­
vídaly tomu, o čem mluvila".
hlašovaly, že podstoupily nucený potrat. Na otázku, z d a j i m zůstaly jizvy,
odpověděly obě dívky, že ano. Julie měla p o d l e vlastních slov tak ošklivé
jiných hrůzných úkolů zkoumal i ostatky obětí vraha od G r e e n River,
nalezené v okolí Seattle.
bylo 5 , 1 1 a 16, drželi ji J i m R a b i e , R a y Risch a oba rodiče a do pochvy
nebo tak něco." J a k o by toho nebylo dost, J u l i e ještě doplnila, že k d y ž jí
Papworth přeryl Ingramovic zahradu i sousední pole, kde měla být
jí vložili pavouky. Je něco takového vůbec myslitelné? O p r a v d u uctívači
těla údajně pochována. Především se pídil po známkách lidské činnosti,
ďábla takové věci provádějí? Policisté z okresu Thurston neměli ponětí.
které bývají patrné i po dlouhé době. „ D o k á z a l j s e m vykopat kostry z j a m ,
Potřebovali odborníka.
doložitelně starých dvaadvacet tisíc let," prohlásil v rozhovoru v lednu
1996. J á m y prostě nemizí."
O d b o r n í k e m , j e h o ž povolali, byl doktor Richard O f s h e , profesor s o ­
ciální psychologie na University of California v Berkeley. O f s h e byl p o ­
Výsledky byly o p ě t zarážející. „ N a p o z e m c í c h kolem d o m u I n g r a m o -
važován za experta na kulty a náboženskou indoktrinaci. K r o m ě m n o h a
vých nebyly ž á d n é jámy. Ž á d n é díry. N i k d o tam nikdy ž á d n é j á m y neko­
dalších ocenění získal v roce 1 9 7 9 Pulitzerovu cenu za skandální odhalení
pal." Papworth našel jediný d ů k a z , patní kost z jelena, tu však nejspíše
kultu Synanonu. Pro potřeby detektivů z O l y m p i e se jevil j a k o dokonalý.
zahrabal pes. J a k řekl ve z m í n ě n é m rozhovoru (je j i ž po smrti), oznámil
Určitě se mu podaří proniknout k j á d r u věci. „Ten vyšetřovatel mi z a v o ­
výsledek hledání M c C l a n a h a n o v i : „Řekl j s e m m u : ,Neile, žádné důkazy
t a m nejsou. Vůbec žádné.' A on mi odpověděl: ,Kdybys byl ďábel, nechá­
val bys za sebou důkazy?' Ú p l n ě se mi zježily vlasy."*
Z d á l o se, že nedostatek hmatatelných důkazů po obětovaných zvířa­
lal," v z p o m í n á O f s h e , „a chtěl vědět, jestli j s e m odborník na satanistické
kulty." O p a t r n ě odpověděl, že žádní experti na satanistické kulty ne­
existují, protože se j e š t ě nepodařilo některý z nich úspěšně sledovat při
činu. Většina vědců se domnívala, že neexistují. „Výborně," dostalo se mu
tech nebo dětech úřad šerifa okresu Thurston neodradil. Policisté p o k r a ­
odpovědi, „tak my tu j e d e n m á m e . " O f s h e prohlásil, že jestli je to pravda,
čovali ve výsleších I n g r a m a i j e h o dcer. I když si to je m o ž n é jen těžko
velmi ho to zajímá, a souhlasil, že do okresu Thurston přiletí.
představit, jejich prohlášení se stávala j e š t ě bizarnějšími.
Od o k a m ž i k u , kdy začátkem února přistál v O l y m p i i , měl O f s h e p o ­
V březnu 1988 E r i k a řekla J o e Vukichovi, že ji otec přinutil k sexu
chybnosti. Na letišti ho vyzvedl B r i a n S c h o e n i n g , který mu cestou ve v o z e
s řadou hospodářských zvířat, včetně kozla, kterého p o t é porazili a z a k o ­
sdělil podrobnosti případu. „Bylo mi j a s n é , že něco není v p o ř á d k u , " říká.
pali na zahradě. R o v n ě ž do ni vsouval různé předměty j a k o tyče, ramínka
„Nejdřív mě napadlo, že třeba j e n nevědí, j a k mluvit s lidmi, kteří j s o u
na oblečení, „ p o u t a " a nůž.
zapletení do podivných věcí. To by ovšem s a m o o sobě bylo málo. D ě l o se
A b y nezůstala p o z a d u , zopakovala následující měsíc Julie obvinění, že
tu něco opravdu podezřelého."
se na zneužívání podílela i jejich m a t k a , a napsala, že jí matka zasunula
O f s h e h o především znepokojoval z p ů s o b , j í m ž s e č l e n ů m I n g r a m o v y
do pochvy kleště, a p a k se dívala a smála se, když ji trojice mužů znásilňo­
rodiny vybavovaly vzpomínky. T a k , j a k mu situaci popsali, měl I n g r a m
vala. Navíc prohlásila, že m a t k a „většinou" byla přítomná v d o b ě , kdy ona
výbornou p a m ě ť připomínající filmový pás se z á z n a m e m dvaačtyřiceti
procházela utrpením. K d y ž jí bylo přibližně jedenáct, znovu jí otevřela
let, s výjimkou série krátkých specifických úseků, které byly j a k o by vy­
pochvu kleštěmi a zasunula do ní dětskou paži. Julie paži později vyndala,
střiženy. „ T o už vůbec nedávalo smysl," tvrdí. „ L i d s k á p a m ě ť prostě takhle
protože si, j a k napsala, myslela, že „ k d y ž t a m zůstane, m o h l a bych umřít
nepracuje."
* McClanahan to opět popírá. Podle jeho slov bývali s Papworthem přáteli, dokud se
archeolog nerozhodl „začít si dělat jméno". Skutečnost, že se na Ingramových pozemcích
nepodařilo žádné hroby nalézt, byla údajně sama o sobě podezřelá. „Když se vypravíte na
většinu takových farem, mají tam krávy, koně, prostě nějaká zvířata. Když pojdou, vykopou
jámu a pohřbí je. Nezbavují se jich. Takže na všech těchhle farmách nějaké kosti najdete.
A tady nebyly vůbec žádné." Zdá se, že jeho náhled se postupem času měnil, protože
v přednášce z roku 1993 tvrdil, „že našli mnoho různých jam, avšak jen málo kostí, takže
něco se tam určitě dělo". Podle vynikajícího popisu Ingramova případu z pera Lawrence
Wrighta Vzpomínky na satana McClanahan zmizení kostí vysvětloval tím, že půda na místě
byla kyselá a rozpustila je.
Poplašný zvonek v hlavě mu rozezněly i některé další aspekty případu.
K d y ž odkrýval své vzpomínky, vybavoval si I n g r a m občas p o u z e názna­
ky osob, j e j i c h ž obličeje a oblečení se začaly rýsovat až později. A n i to
se u normálních vzpomínek nestává. Podle O f s h e h o si něčí obličej b u ď
vybavíte, nebo ne. Nevidíte je nejdřív j e n j a k o obrysy a na podrobnosti si
nevzpomenete dodatečně.
K r o m ě Ingramovy schopnosti z a p o m í n a t na věci, které by si ostatní
lidé pamatovali, tu byla ještě nekonečná schopnost z a p a m a t o v a t si drob-
nosti, na které by ostatní určitě z a p o m n ě l i . Při j e d n é z prvních odkrytých
Z a t í m c o se I n g r a m modlil ohledně falešné stopy, kterou dostal, O f s h e
v z p o m í n e k I n g r a m uvedl, že J i m R a b i e má na pravém zápěstí hodinky.
navštívil E r i k u , aby si ověřil, že j í m nabídnutý scénář je skutečně p o u h ý m
„ K o l i k je na nich h o d i n ? " zeptal se S c h o e n i n g , načež I n g r a m dokázal
výmyslem. Na druhý den se vrátil za I n g r a m e m , který mu potvrdil, že se
z p a m ě t i vydolovat pohled zblízka. „ D v ě hodiny o d p o l e d n e , " odpověděl.
událost skutečně stala. N e ž stačil přejít k p o d r o b n o s t e m , O f s h e ho znovu
Při jiné příležitosti si při vzpomínce na zneužívání svých dětí nejenom
poslal do cely dál se modlit.
dokázal všimnout kalendáře na stěně, ale na tento kalendář se na žádost
vyšetřovatele soustředit a přečíst d a t u m .
K d y ž I n g r a m a večer přivedli, vypadal potěšené. Podařilo se mu v z p o ­
mínky vydolovat. Podal O f s h e m u tři listy papíru.
O f s h e m u myšlenka, že by někdo m o h l z a p o m e n o u t , že zneužíval
vlastní děti, a přitom si vybavovat přesný čas na hodinkách muže, který
Den. Nejspíš sobota nebo neděle odpoledne. V Eričině pokoji... Požádal
znásilňuje j e h o dceru, zněla krajně nepravděpodobně. Pak tu byla otázka
jsem nebo přikázal Paulovi + Erice, aby přišli nahoru + pak jsme vešli do
vzájemně si protiřečících Ingramových prohlášení. B ě h e m prvního dne
Eričina pokoje. Zavřel jsem dveře a řekl jim, že si budeme hrát (nějakou
po zatčení I n g r a m hovořil o případu, kdy R a b i e znásilnil Julii. Byla ú d a j ­
hru?). Rekl jsem, aby se svlékli. Erika se ohradila „ale tati!", takže jsem jí
ně svázaná a v ústech měla roubík. Přesto ji slyšel říkat: „ N e . " Bylo to
přikázal „koukej se svléknout a nehádej se"...
m o ž n é ? J a k , přemýšlel O f s h e , si tyto vzpomínky vybavuje?
I n g r a m tak obvykle činil prostřednictvím modliteb. Detektivové ho
Na dvou a půl stránkách popsaných drobným rukopisem p a k p o d r o b ­
navedli útržkem slov některé z j e h o dcer, načež se vytratil do své cely,
ně a velmi explicitně popsal styk m e z i sebou, j e h o synem P a u l e m a dcerou
zavřel oči a s p o m o c í J o h n a B r a t u n a „se m o d l i l " tak dlouho, dokud se mu
E r i k o u , k n ě m u ž však nikdy nedošlo. „Byl na to h o d n ě pyšný," dodává
v mysli neobjevily j a s n é obrazy znásilnění. K d y ž se to O f s h e b ě h e m jejich
Ofshe.
prvního setkání 2. února dozvěděl, rozhodl se provést praktický pokus,
aby zjistil, z d a si I n g r a m skutečně vybavuje vlastní ztracené vzpomínky,
nebo je vypracovává na objednávku.
O f s h e poté vytáhl triumf z rukávu. „Rekl j s e m m u , že j s e m mluvil
i s j e h o dcerou, i s j e h o synem, a že o b a prohlásili, že to není pravda,"
říká. „Začínal být rozčílený. N e u s t á l e nás prosil a tvrdil, že si je jistý, že
A n i ž b y u p o z o r n i l detektivy, kteří h o d o p r o v á z e l i , O f s h e I n g r a m o ­
má pravdu, protože si na to v z p o m n ě l úplně stejně j a k o na všechno ostat­
vi sdělil, že se j i ž sešel s P a u l e m m l a d š í m a E r i k o u , a ti mu prozradili,
ní." Po výslechu Eriky a Julie, při n ě m ž se je znovu (neúspěšně) p o k o u ­
že je p ř i m ě l m í t s p o l u sex a p ř i t o m se na ně díval. N i c z t o h o nebyla
p r a v d a . O f s h e se s n i k ý m d a l š í m z r o d i n y nesetkal, a a l e s p o ň p o k u d
m u bylo z n á m o , n i k d y s e neobjevilo o b v i n ě n í , ž e b y spolu I n g r a m o v y
šel přesvědčit, že si všechno j e n vymyslely, se O f s h e vrátil do Kalifornie
a sepsal svou zprávu.
***
děti m u s e l y p r o o t c o v o p o t ě š e n í s o u l o ž i t . „ C h t ě l j s e m vědět, c o s e s t a ­
ne, když ho záměrně navedu špatným směrem," vzpomíná. „Napadlo
m ě t o n a m í s t ě . B y l a t o t a n e j m é n ě p r a v d ě p o d o b n á věc, n a j a k o u j s e m
pomyslel."
K d y ž I n g r a m prohlásil, že o ničem takovém dříve nepřemýšlel, O f s h e
na něho trochu více zatlačil. „Skutečně se to stalo," řekl m u . „Vaše děti
V důsledku neustále se prodlužujícího seznamu čím dál neuvěřitelněj­
ších zločinů, pochybností hlavního odborníka vyšetřovatelů o důvěryhod­
nosti případu a v podstatě žádných hmatatelných důkazů se vyšetřování
dostávalo p o d tlak.
t a m byly. O b ě se na to pamatují. Proč vy n e ? " Poté Ingramovi doporučil,
Š a n d y I n g r a m o v á , které hrozilo, že by jí mohli odebrat nejmladšího
aby se šel modlit. I n g r a m sklonil hlavu, d l o u h o u chvíli mlčel, a nakonec
syna M a r k a , se v únoru začaly objevovat vlastní v z p o m í n k y na zneužívá­
prohlásil, že si něco začíná vybavovat. O f s h e ho poslal zpátky do cely, aby
ní. O b h á j c e S a x R o d g e r s zorganizoval schůzku, aby si o nich promluvili.
se m o h l dál modlit. Později se vrátí a vyslechne si podrobnosti. K a ž d ý
„Spolu s R i c k e m C o r d e s e m , který zastupoval Rische, j s m e se s paní I n -
z m u ž ů odešel j i n ý m s m ě r e m .
g r a m o v o u sešli v knihovně s o u d u , " v z p o m í n á . „Začali j s m e jí klást otázky,
načež upadla do hypnotického transu a začala extaticky vykřikovat. Seděl
j s e m u ní tak blízko j a k o teď u vás. P a k začala vyprávět ty satanistické
historky."
z Julie zjevně „pořádně rozčílený". „Shoříš v pekle. Za všechny ty děti, cos
zabila, i za zvířata, teda určitě se ti ty spousty mrtvejch děcek p o m s t ě j .
N e d o k á ž u uvěřit, žes to všechno udělala a už nejsi m o j e nejdražší holčič­
Š a n d y si v knihovně vzpomněla, j a k se společně se svým manželem,
ka a nikdo tě nebude mít nikdy rád, protože seš ošklivá a zlá holka." Na
R a b i e m , R i s c h e m a j e h o bývalou přítelkyní D a n o u zúčastnila satanis-
konci dopisu se I n g r a m ještě více rozohnil: „ S e š děvka, k u r v o . . . nikdy pro
tického obřadu. Uprostřed obřadu R a b i e položil j e d n u ruku na bibli
nikoho nebudeš nic z n a m e n a t p o d ě l a n á děvko. Tvůj u ž n e otec Paul." N a
a druhou objal Š a n d y kolem ramen. Bible začala krvácet. Krev vytékala
žádost kanceláře šerifa okresu Thurston byl dopis předán d v ě m a n e z á ­
z knihy, přes R a b i e h o ramena a dál na Š a n d y tak dlouho, až byla celá p r o ­
vislým grafologům, přičemž o b a se shodli na závěru, že ho napsala Julie.
máčená. „ K d y ž ji takto připravili," v z p o m í n á R o d g e r s , „přivázali ji na stůl
9. března přiznala, že je skutečně j e h o autorkou.
a postupně ji znásilňovali, R a b i e , Risch a všichni ostatní muži. Prý pojí­
dali fekálie. M á l e m j s e m se tehdy pozvracel. N e m ě l j s e m tušení, co se to
Skutečnost, že její hlavní svědek padělal dopis, byla pro policii z n e ­
klidňující. A e zdaleka n e tolik j a k o to, c o následovalo.
děje, protože j s e m ji přece znal. A teď seděla půl metru ode mě a vykládala
Od s a m é h o počátku se případ týkal příslušníků úřadu šerifa okresu
tuhle historku. B y l o poznat, že je v j a k é m s i transu. Mluvila m o n o t ó n n ě ,
Thurston. Paul I n g r a m byl policista v aktivní službě, G a r y E d w a r d s a J i m
j a k o by ta slova j e n vypouštěla." R o d g e r s i C o r d e s zůstali vyvedeni z míry.
„Seděl j s e m tam, podíval se na C o r d e s e a oba nás napadlo j e d i n é : Co se
tu, sakra, děje?"
R a b i e u policie dříve sloužili a R a y R i s c h u ní pracoval j a k o mechanik.
V březnu 1 9 8 8 však případ zašel tak daleko, že do svého soukolí zatáhl
i policisty, kteří ho vyšetřovali.
T o u d o b o u u ž bylo v š e m zúčastněným j a s n é , ž e I n g r a m o v o přiznání,
B ě h e m čtyř dnů v březnu Ingram jmenoval dalších deset zaměstnanců
že on a J i m Rabie měli na svědomí vraždu u G r e e n River, je vymyšlené.
úřadu šerifa okresu Thurston, kteří se údajně podíleli na zneužívání jeho
Rodgersovi začínalo být rychle zřejmé, že vymyšlený je i celý zbývající
dětí. Všichni byli zadrženi a podrobeni zkoušce na detektoru lži. 13. dub­
příběh. C í m podivnějšími se přiznání stávala, tím jistější si byl, že je j e h o
na dosáhla krize vrcholu, když byli příslušníci jednotky psovodů obviněni
klient nevinný. „Mluvily o t o m , že j i m vytrhávali embrya z děloh, o p o ­
z toho, že vodili psy do Ingramová d o m u a nechali je zneužívat jeho man­
chvách plných pavouků a p o d o b n ý c h hnusných věcech," říká. „Nejdřív
želku a děti. Sax Rodgers si vzpomíná, že v úřadu šerifa v té době panovala
nás polekalo, když se k nim přidala i paní Ingramová. Z ř e j m ě především
výbušná atmosféra. „Byl tam chlápek j m é n e m G o r d y Bennett, psovod. Z a ­
proto, že j s m e se nikdy dřív s ničím p o d o b n ý m nesetkali, j a k to ale pokra­
čalo se mluvit o tom, že G o r d y jezdil služebním autem se psem k nim domů
čovalo, začínali j s m e m í t j a s n o . S a m o z ř e j m ě ! Č í m více, tím lépe. Začínali
a nechával ho s paní Ingramovou souložit před očima jejích dětí. G o r d y se
j s m e ji povzbuzovat. V ž d y ť to přece bylo úplně j a s n é . C h c i říct, malé
příšerně naštval a chystal se vzít pušku a Ingrama ve vězení zastřelit."
holce přece n e m ů ž o u z pochvy vylézat stovky pavouků!"
N a k o n e c pohár přetekl v o k a m ž i k u , kdy I n g r a m obvinil dalšího d e ­
R o d g e r s začal dotírat na policisty a chtěl po nich, aby se chovali r o ­
tektiva, J e s s e h o M a y n a r d a , a ukázalo se, že M a y n a r d byl po celou d o b u ,
z u m n ě . „Lynchovi j s e m p o ř á d dokola opakoval: ,Hele, chlapi, j s t e přece
kdy se údajně měl zneužívání dopouštět, v Atlante. R a b i e a Risch byli
policajti. M u s í t e mít nějaké důkazy. N ě j a k é kosti, prostě cokoliv. P o h ř e ­
propuštěni. Ve vazbě strávili 158 dní.
šované děti nebo tak něco!'"
Krátce před projednáváním případu před s o u d e m zavolal I n g r a m o v i
Ž á d n é děti se v š a k nepohřešovaly. Neexistovaly žádné jizvy. N e b y ­
Richard O f s h e a pokusil se ho přesvědčit, že j e h o přiznání nejsou v z p o ­
ly nalezeny ž á d n é kosti. M í s t o t o h o tu byla manželka a děti vznášející
mínky, ale výmysly. I n g r a m mu řekl, že se nejprve přiznal, protože mu
obvinění ze zneužívání a otec, který prohlašoval, že je vinen. C í m více
J o e Vukich neustále opakoval: ,Paule, j a k m i l e si přiznáš, že k t o m u sku­
v z p o m í n e k vyplouvalo na povrch, tím šílenějším se případ stával.
tečně došlo, všechno vyjde na povrch! T a k to šlo p o ř á d dokola a v j e d n é
V únoru 1 9 8 8 Julie I n g r a m o v á dostala o d otce dopis. J a k s e m á m o j e
nejdražší holčička?" začínal. „ C h y b í m T i ? " P a k začaly hrozby. S a t a n byl
chvíli j s e m se rozhodl: ,Dobře, připustím si, že se to skutečně stalo.' M n ě
to sice nijak n e p o m o h l o , j i m ale ano."
„Takže vy tvrdíte," zeptal se O f s h e nevěřícně, „že v j e d n é chvíli j s t e . . .
j s t e se prostě rozhodl to přiznat, j e n abyste zjistil, co se p a k stane?"
žít ve strachu, že ho ještě spatřím nebo se znovu stanu j e h o obětí," pí o
sila Julie, zatímco E r i k a varovala, že bude-li I n g r a m někdy propuštěn na
„ M y s l í m , že j s t e to vyjádřil přesně," odpověděl I n g r a m . I kdyby se
svobodu, začne opět „ničit životy a zabíjet" nevinné lidi. „ M á t e ve svých
mýlil a ke zločinům nikdy nedošlo, tvrdil, že bude trvat na své vině, p r o ­
rukách spoustu životů," napsala soudci. „Prosím, udělejte to, co je nejlcpši
tože by nesnesl, aby j e h o m a n ž e l k u a děti vláčeli před s o u d e m .
pro nás pro všechny."
Přepis rozhovoru je srdcervoucí čtení:
O f s h e : Paule, myslím, že vaše dcera lže.
I n g r a m : V í m , že jste to napsal do své zprávy.
V dubnu 1 9 9 0 byl Paul I n g r a m o d s o u z e n za znásilnění ke dvaceti ro­
k ů m odnětí svobody. Propuštěn byl v roce 2 0 0 3 poté, co si odseděl čtrnáct
a půl roku.
O f s h e : N e v í m , proč lže, ale myslím, že lže. A také si myslím, že nejspíš
skončíte ve vězení za něco, co j s t e nespáchal.
I n g r a m : (smích) N e v í m , ale vzpomínky, které se mi vybavují, j s o u vel­
mi skutečné a j s e m přesvědčený, že j s o u i pravdivé...
Každý, k d o o t o m t o případu čte, je zaskočen, nicméně z různých d ů ­
vodů. N e o b v y k l á obvinění vznesená d v ě m a mladými dívkami a přiživo-
O f s h e : T o j e m i j a s n é . J e n v á m říkám, ž e s i myslím opak.
vání těchto obvinění výživnou p ů d o u náboženského zanícení i chybné
I n g r a m : J a s n ě , (smích) ale ve vězení je j e n j e d e n z nás (smích).
psychologické „hodnocení" nás dovádějí k nepříjemným analogiím s ča-
O f s h e : A n o . Ve vězení jste j e n vy.
rodějnickými procesy v S a l e m u . Č i n n o s t policie, tedy přesvědčení o prav­
divosti zjevně nedůvěryhodných historek, kdy je takříkajíc „spolkla i s na­
O f s h e začínal být znechucený. „Paule, m u s í m říct, že v téhle chvíli
nemůžu dělat nic jiného, n e ž vám říct, že je mi vás líto. M o c rád bych
vám pomohl."
vijákem", navíc vyvolává pochybnosti o podstatě amerického justičního
I n g r a m však byl se svým o s u d e m smířený. „ D o b r á , p o č k á m e a uvidí­
Z á r o v e ň však pro ty, kdo věří na znovunabyté vzpomínky a zneužívání
systému. Z těchto důvodů se I n g r a m ů v případ stal základním k a m e n e m
pro ty, k d o nevěří na falešné vzpomínky.
m e , co se stane. Prostě důvěřuji B o h u , že se o mě postará."
při satanistických rituálech, zůstává jen j e d n í m z případů, kdy byl někdo
O f s h e učinil poslední pokus: „Vaše přiznání nemají ani cenu papíru,
na kterém j s o u napsaná."
skutečně d o p a d e n , přinucen se ke svým zločinům d o z n a t a o d s o u z e n . Iro­
T o u dobou však j i ž byl I n g r a m d u c h e m jinde. „ D o b r á , doktore, chtějí
mě zase z a m k n o u t do cely," prohlásil, „takže j s e m rád, že j s m e si popoví­
dali, a ještě si z a v o l á m e . " P a k zavěsil.
nií j e , že se Paul I n g r a m stal případovou studií pro obě strany sporu. Která
má však pravdu?
J e d n í m z lidí, kteří j s o u přesvědčeni, že I n g r a m dostal, co si zasloužil,
je Neil M c C l a n a h a n . Stále ještě zástupce šerifa okresu Thurston tvrdí, že
Nehledě na skutečnost, že neexistovaly vůbec žádné hmatatelné d ů ­
on ani j e h o kolegové nikdy nevěřili na historky o satanismu. Ú ř a d šerifa
kazy, že Ingramovy dcery nikdy nebyly povolány svědčit před s o u d e m ,
se podle j e h o slov zachoval správně, postavil se proti obviněním ze sata­
že Richard O f s h e předal s o u d u zprávu o svém „experimentu" a že R a b i e
nismu a považoval je za to, co si zasloužily, tedy za pusté fantazírování.
i Risch, tedy údajní hlavní násilníci, byli propuštěni, Paul I n g r a m přiznal
„ N i c z toho j s m e nepřijali," říká. „V ž á d n é m satanistickém zneužíváni
1. května 1989 svou vinu v šesti případech znásilnění.
přece ten zločin nespočíval. J e h o podstatou bylo znásilnění."
I n g r a m dostal ujištění, že sice za k a ž d é jednotlivé znásilnění m ů ž e
Krátce p o t é , co pronesl tato slova, se však zdálo, že si M c C l a n a h a n
dostat pět let, protože v š a k s policií spolupracoval a přiznal vinu, b u d e si
přece j e n není úplně jistý. M o ž n á na stopě k satanismu přece jen něťtt
moci tyto rozsudky odpykat souběžně. N e v z a l však v úvahu zarputilost
bylo. J a k to, že výpovědi dětí, matky i otce do sebe tak dobře západu
svých dcer, které o b ě soudci napsaly s o u k r o m é dopisy, v nichž pro svého
ly? Proč ve chvíli, kdy j e d e n vyslýchaný začal mluvit o určitém případu
otce požadovaly maximální výši trestu. „Pochopte, prosím, že n e m o h u
zneužití, všichni j e h o slova potvrzovali? P ř í m o bylo cítit, j a k je vtahován
zpátky do I n g r a m o v á případu, kdy logika šla stranou, takže čím více se
znásilnění I n g r a m o v á nájemníka Isidra Archibequa. A n i v t o m t o případě
policie dozvídala, tím m é n ě toho věděla. Do I n g r a m o v á případu, který
se obvinění neprokázalo.
vyvolal více otázek, než bylo odpovědí.
Proč by Ingramovy děti vznášely takováto obvinění, když by nebyla
pravdivá? O d k u d se objevila stopa k satanismu? A proč, byla-li obvinění
Navíc z d e byla otázka příběhů, které dívky neustále upravovaly a m ě ­
nily, přičemž odporovaly s a m y sobě. M o ž n á jste si některých nesrovnalos­
tí sami všimli. Pokud ne, zde j s o u .
nepravdivá, je všichni ostatní potvrzovali? „ N ě c o na t o m muselo být,"
B ě h e m prvního týdne vyšetřování řekla Julie p o r a d c ů m ze Safeplace,
uzavírá M c C l a n a h a n , „Proč by o t o m j i n a k všichni mluvili? O d k u d se to
že byla znásilněna ještě začátkem měsíce. Na konci týdne nicméně matce
objevilo?"
Na tyto otázky v š a k existuje celá ř a d a možných odpovědí.
a následně i detektivovi Vukichovi tvrdila, že zneužívání skončilo před
pěti roky. Své učitelce, p a n í Websterové, výslovně řekla, že E r i k a se obětí
N e b u d e m e - l i se na chvíli zabývat p r v k e m satanismu a z e p t á m e se,
nikdy nestala. K d y ž ji však Vukich poprvé vyslýchal, byla si jistá, že z n e ­
proč by děti měly tvrdit, že byly zneužívány, brzy začne být zjevné, že vy­
užívaná byla i E r i k a . Z p o č á t k u před vyšetřovateli prohlašovala, že se její
šetřovatelé měli od počátku zpozornět. Juliina obvinění se objevila v říjnu
m a t k a na zneužívání nepodílela, p a k si však najednou vzpomněla, že Š a n ­
1 9 8 8 , kdy se začala chovat divně, plakala a zůstávala schoulená ve fetál-
dy byla „většinou" přítomná, podílela se na n ě m , a kromě jiných hrozných
ní pozici. Co policie b u ď nevěděla, nebo nepovažovala za důležité, byla
věcí ji strkala pavouky a paži mrtvého dítěte do pochvy.
skutečnost, že těsně předtím, n e ž se toto její chování objevilo, Julii a její
K d y ž se E r i k a po odhalení v táboře na Č e r n é m jezeře r o z h o d l a u k á ­
kamarádku chytili při zneužívání školního telefonu k meziměstským h o ­
zat na ty, k d o ji zneužívali, první o s o b o u , které se svěřila, byla její m a t k a .
vorům. M ě l a problém. Teprve p a k se objevily její symptomy.
Sešly se tehdy v kavárně na M a r t i n Drive. Pokoušela se ji údajně u p o z o r ­
M e z i t í m začala v táboře na Č e r n é m jezeře o zneužívání hovořit i její
nit j i ž dříve, ona ji v š a k „neposlouchala". N i c m é n ě už za tři měsíce policii
sestra E r i k a . U k á z a l o se však, že i ona m ě l a problémy. Krátce předtím, n e ž
tvrdila, že ji m a t k a zneužívala, podávala jí drogy, držela ji a p o m á h a l a
se jí poprvé „vybavily vzpomínky", řekl jí otec, že nastal čas, aby se začala
skupině satanistů provést jí potrat. Je těžké si představit, že p o k u d by to
starat s a m a o sebe. E r i k a prošla několika zaměstnáními, ž á d n é si však
všechno byla pravda, sešla by se právě s ní na čaj a svěřila se jí se svým
nedokázala udržet. M ě l a také auto, které jí otec koupil, a krátce předtím,
trápením.
než ho obvinila, jí pohrozil, že p o k u d se nezačne starat o j e h o údržbu,
prodá ho.
Při z p ě t n é m p o h l e d u nelze dojít k j i n é m u závěru, n e ž že o b ě d ě v č a ­
ta dělala z policistů hlupáky. K r á t c e p o t é , co J u l i e řekla vyšetřovatelům
D a l š í aspekt, který detektivové zjevně nevzali v úvahu, spočíval ve sku­
o urážlivém d o p i s u od otce, zjistili detektivové, že ho n a p s a l a s a m a .
tečnosti, že se zdaleka nejednalo o první případ, kdy se v církevním táboře
A n i E r i k a nebyla ž á d n ý svatoušek. J e d n í m z d ů v o d ů , p r o č s i její m a t k a
na Č e r n é m jezeře takováto obvinění objevila. J i m R a b i e , který dlouhá léta
začala v z p o m í n a t na satanistické zneužívání, byl strach ze ztráty n e j -
působil v mravnostním oddělení policie a stal se j e d n í m z klíčových o b ­
m l a d š í h o syna, M a r k a . „ P a s t o r " B r a t u n j í řekl, ž e ú ř a d n a o c h r a n u dětí
viněných v t o m t o případu, si v z p o m í n á , že p ř e d j e h o o d c h o d e m do p e n z e
přijal a n o n y m n í telefonát, p o d l e kterého byl M a r k v n e b e z p e č í a m ě l by
„byl ten tábor mezi policisty okresu Thurston z n á m ý extrémně vysokým
být m a t c e o d e b r á n . P o z d ě j i s e u k á z a l o , ž e „ a n o n y m n í m " volajícím byla
p o č t e m nepodložených a nedoložitelných obvinění".
E r i k a , která se z ř e j m ě r o z h o d l a , že by jí m ě l být m l a d š í bratr svěřen do
Navíc j i ž obě dívky v minulosti tvrdily, že byly znásilněny. Před rokem
opatrovnictví.
1988 E r i k a i Julie odděleně obvinily různé m u ž e ze znásilnění, a to krátce
Policie si bezpochyby měla těchto nesrovnalostí v š i m n o u t a zabývat se
po ukončení pobytu v táboře na Č e r n é m jezeře. E r i k a v roce 1983 tvrdila,
j i m i . Kolika j s t e si však všimli vy? Všech? Ž á d n é ? N e b o j s t e byli natolik
že se ji j e d e n m u ž pokoušel znásilnit p o t é , co jí nabídl, že ji sveze ve svém
zděšeni hroznými obviněními, že j s t e si p o d o b n ě j a k o policisté z okresu
jeepu. Později se ukázalo, že jí j e n položil dlaň na koleno a obvinění bylo
Thurston neuvědomili, že něco nehraje? A to j s t e si p o u z e přečetli j e d n u
staženo. Julie dva roky před zahájením I n g r a m o v á případu obvinila ze
kapitolu. N e m u s e l i j s t e nikoho zachraňovat. V sázce nebyly žádné životy.
***
a D a v i s o v é věděli, klíčovým s y m p t o m e m rituálního zneužívání byly
potlačené vzpomínky, tedy d i a g n ó z a , na kterou se z plných sil zaměřil
Pokud j d e o obvinění ze satanismu, je naprosto zřejmé, že nepocháze­
doktor R i c h a r d Peterson. J e n ž e tato teorie s a m a o s o b ě byla vysoce p o ­
ly od Ingramovy rodiny, ale od psychologa úřadu šerifa okresu Thurston,
chybná. „Vybavování si" potlačovaných v z p o m í n e k p o m o c í barbiturátů,
doktora Richarda Petersona. V roce 1988 bylo satanistické zneužívání ve
hypnózy nebo regrese, například řízenými vizualizacemi, j s o u postupy,
středu zájmu organizací zabývajících se ochranou dětí. I m p u l z e m bylo
k n i m ž by se m ě l o přistupovat nesmírně opatrně, a m n o z í psychiatři
vydání několika zajímavých knih o zneužívání dětí v 70. a 80. letech, včet­
j s o u přesvědčeni, že by se neměly používat vůbec. N e j s o u totiž spolehli­
ně Satanského podzemí, v n ě m ž m l a d á ž e n a popisovala své zážitky (dnes
vé. P o d o b n é chyby se v 8 0 . letech devatenáctého století dopustil i F r e u d ,
j i ž popřené) „rodičky dětí" pro satanistický kult, a Michelliny vzpomínky,
který došel k závěru, že významný p o d í l dětí byl zneužíván svými otci.
příběh dívky, údajně v 70. letech zneužívané satanistickém kultem v K a ­
Poté si v š a k uvědomil, že „tyto scény sexuálního zneužívání se nikdy
nadě. ( B ě h e m terapie si M i c h e l l e „vybavovala", j a k byla zavřena do klece
nestaly a šlo o p o u h é fantazie, j i m i ž mí pacienti trpěli, p ř í p a d n ě k n i m ž
s hady, mrzačení dětí a koťat a operaci, při níž jí členové kultu chirurgicky
j s e m j e přinutil".
přišili na hlavu rohy a k páteři ocas.)
Vzápětí se v důsledku vlny z á j m u objevila řada svépomocných knih
Po p o k u s e c h se „sérem pravdy" v 5 0 . a 6 0 . letech došla ke stejnému
závěru i Ú s t ř e d n í zpravodajská služba, a d o k o n c e i W i l l i a m S a r g a n t ,
pro ty, kdo došli k závěru, že byli také zneužívaní. Nejvíce se proslavila
který z k o u m a l m o ž n o s t i využití abreakce pro obnovení v z p o m í n e k za
Odvaha uzdravit se od Ellen Bassové a L a u r y Davisové, která nechval­
2. světové války, zjistil, že se pohybuje na n e b e z p e č n é m poli. P a d e s á t
ně proslula díky v ní uváděné sebediagnostické technice. Podle Bassové
procent obnovených v z p o m í n e k , napsal, bylo čirým fantazírováním.
a Davisové ti, kdo se cítili odlišní od ostatních, kdo se báli úspěchu, p o ­
V roce 1 9 4 4 S a r g a n t výslovně varoval p ř e d jejich p ř i j í m á n í m . N a p s a l ,
ciťovali odcizení nebo osamělost
že na straně lékaře je nezbytná opatrnost, aby se „uchránil p ř e d a k c e p ­
či nedokázali věřit svým instinktům,
vykazovali klasické s y m p t o m y zneužívání. (Pozdější autoři přidali dal­
továním všech pacientových nesmyslů, bájných zvířat a z k o u m á n í m k o ­
ší „varovné signály", včetně bolestí hlavy, bušení srdce, zkažených zubů,
bylích h n í z d " .
nedostatku smyslu pro humor, artritidy a obezity.) Odvaha uzdravit se
W i l l i a m S a r g a n t v š a k naneštěstí u výslechů Paula, Šandy, C h a d a ,
vzývala teorii potlačených v z p o m í n e k a podněcovala potenciální oběti,
E r i k y a J u l i e I n g r a m o v ý c h nebyl. M í s t o n ě h o se j i c h účastnil doktor P e ­
aby obvinily členy své rodiny ze zneužívání, i když si nedokázaly vybavit
terson.
ž á d n é konkrétní události.
Necelých čtyřiadvacet hodin po I n g r a m o v ě zatčení se Peterson o b ­
K n i h a , které se p r o d a l o 7 5 0 tisíc výtisků, o b s a h o v a l a i p r o s l a v e n o u
jevil a nasměroval případ k největší senzaci. „Podílel j s t e se před svou
větu: „ M y s l í t e - l i si, že j s t e byli z n e u ž i t i , a ve s v é m životě p o z o r u j e t e
konverzí ke křesťanství," zeptal se I n g r a m a , „na nějaké černé m a g i i ? "
s y m p t o m y , p a k k t o m u s k u t e č n ě d o š l o . " T e n t o přístup ovlivnil i d a l ­
I n g r a m , který netušil, o čem je řeč, přemýšlel, z d a do této definice s p a ­
ší z p r o p a g á t o r e k p o t l a č e n é p a m ě t i , R e n e e F r e d e r i c k s o n o v o u , která
dá i čtení h o r o s k o p ů v časopisech. Detektivové se však této myšlenky
prohlásila, ž e „existence silné n e o c h o t y uvěřit j e d o k l a d e m t o h o , ž e
j i ž chytili. S c h o e n i n g a zajímalo, z d a n ě k d y „patřil k satanistickému
v z p o m í n k y j s o u s k u t e č n é " . D í k y t ě m t o r a d á m s e čtenáři ocitali v b l u d ­
kultu nebo n ě č e m u p o d o b n é m u " , a Vukich se ho p ř í m o ptal na „oběti
n é m k r u h u , v b o d ě , k d y se nedostatek d ů k a z ů stával d ů v o d e m uvěřit
a takové věci".
n ě č e m u , co by k a ž d ý n o r m á l n í člověk m u s e l o d m í t n o u t . V p o l o v i n ě
Do dvou hodin po t o m t o rozhovoru I n g r a m , který byl nejenom velmi
8 0 . let d v a c á t é h o století se v „ z a s v ě c e n ý c h " k r u z í c h hovořilo o t o m , že
lehce ovlivnitelný, ale i plný své evangelické víry, začal mluvit o ohních
satanistické kulty j s o u o d p o v ě d n é z a z m i z e n í p a d e s á t i a ž šedesáti tisíc
a náhrobních kamenech. Psycholog mu tvrdil, že potlačované vzpomínky
dětí ročně.
j s o u skutečné, následně ho policisté a j e h o duchovní poradce J o h n B r a t u n
J a k psychologové o b e z n á m e n í s prací Fredericksonové, B a s s o v é
povzbuzovali, aby se po vzpomínkách pídil, a kladli mu návodné otázky.
Stačilo tedy, aby přikyvoval a na dané t é m a improvizoval. Obvinění ze
satanistických rituálů se stalo proroctvím, které se s a m o naplňovalo.*
M í r a , do j a k é byl doktor Peterson o d h o d l á n spojovat „potlačené v z p o ­
Klíčovou o s o b o u v t o m t o ohledu byl J o h n Bratun. Bratun byl příto­
m e n výslechům Paula I n g r a m a a pravidelně navštěvoval obě j e h o dcery.
J e h o nadřízený, pastor R o n L o n g , byl kromě I n g r a m a zajisté v kontaktu
mínky" se sexuálním zneužíváním, je patrná z j e h o prosincového rozho­
se všemi ostatními účastníky. Obvinění vznesená j e d n í m členem rodiny
voru s I n g r a m o v ý m synem C h a d e m . K d y ž se mu nepodařilo zjistit nic
si t a k nacházela cestu k ostatním a vyslýchaní mohli j e d e n druhého ovliv­
zajímavého, navrhl Peterson zabývat se j e h o sny v dětství. První, který si
ňovat. N e n í proto nijak překvapivé, že všichni vyslýchaní, které požádali,
vybavil, byla noční můra, při níž se mu za o k n e m shromažďovali skřeti
aby si „vybavili" své zážitky ze zneužívání, j e d e n druhého napodobovali.
a pokoušeli se proniknout dovnitř. N e š k o d n ý zlý sen, řekla by většina psy­
K d y ž j s e m N e i l u M c C l a n a h a n o v i naznačil, že výslechy klíčových p o ­
chologů. Ne však Peterson. „Takhle vypadají," došel okamžitě k závěru,
dezřelých a svědků mohly být vzájemně ovlivněny, tvrdil, že to nebylo
m o ž n é . Podle j e h o názoru byli všichni vyslýchaní přísně odděleni. „ N e ­
„sny o znásilnění."
Poté, co provedl d i a g n ó z u , byl psycholog rozhodnut potvrdit ji stůj
existoval z p ů s o b , " prohlásil přesvědčeně, „jak by se mohli takovýmto z p ů ­
s o b e m b ě h e m vyšetřování ovlivňovat."
co stůj:
Právník J i m a Rabieho, Sax R o d g e r s , si však v z p o m í n á na něco jiného.
Peterson: N ě c o v á m p o v í m . M ě l b y s t e . . . M á t e právo t y parchanty
[rodiče] zažalovat a vysoudit na nich, kolik byste jen chtěl.
C h a d : T o b y nebylo špatné.
Peterson: Třeba by vám mohli koupit pěkné auto. M o h l byste začít
„Byl t a m člověk, který komunikoval v podstatě se všemi, ten kazatel. N e ­
myslím, že to dělal schválně, vypadal j a k o dobrý chlap, bylo ale j a s n é , co
se děje. Všechny informace procházely přes něho od j e d n o h o k druhému.
C h c i říct, že nevycházely od policistů."
R o d g e r s zřejmě měl správný o d h a d ohledně toho, co vyšetřování
nový život.
C h a d : J á u ž ale pěkné auto m á m .
Peterson: O p r a v d u ? V y m á t e B M W ?
zmátlo. „Policisté vyšetřovali vlastní lidi, byla t a m ta šílenost s aktivitami
nějakých k u l t ů . . . a p a k tak byl ten kazatel, který každý den chodil do
vězení, a p a k za rodinou," říká. „ K d y ž j s m e vyslýchali ta děvčata, několi­
T ě ž k o si představit, že by vyslýchající mohl vyvíjet větší nátlak, než
výslovně nabízet B M W j a k o o d m ě n u z a obvinění kohosi. C h a d později
krát j e dokonce doprovázel. C e l é t o smrdělo. P o d o b n é vyšetřování j s e m
v životě neviděl."
K d y ž už o t o m byla řeč, R o d g e r s zpochybnil i tvrzení N e i l a
prohlásil, že ho rodiče zneužívali.
M c C l a n a h a n a , že policie obvinění ze satanismu z větší části ignorovala
»*•
a soustředila se především na vyšetřování znásilnění. „ V z p o m í n á m si, že
j s e m několikrát vešel do j e h o kanceláře a viděl t a m na polici spoustu knih
Detektivové m o ž n á pro svůj z p ů s o b vedení výslechů měli závažný
důvod: obvinění ze satanismu se začala trvale objevovat ve všech úhlech
o satanismu. P o v í d á m m u : , C o to tady, sakra, dělá?' A on na to: ,To mi
přinesl p a n Peterson.'"
pohledu na případ. Protože neexistovaly ž á d n é hmatatelné důkazy, jediná
S a m o t n é h o M c C l a n a h a n a zřejmě prvek satanismu v případu velmi
silná stránka případu spočívala ve skutečnosti, že se jednotlivé výpově­
zaujal, protože na stěně měl velký g r a f znázorňující propojení mezi z p r á ­
di vzájemně doplňovaly a shodovaly. J a k by to bylo m o ž n é , nebyly-li by
vami o aktivitách satanistů po celých Spojených státech a stal se na tento
pravdivé? Z a r u č e n ě n e m o h l o jít o p o u h o u shodu náhod.
Nešlo.
* Policisté okresu Thurston diagnózu přijali. V přednášce na Evergreenské státní univerzitě
roku 1993 Neil McClanahan prohlásil, že „jako by v celém státě zazvonil zvon. Pochopili
jsme význam potlačených vzpomínek. Orgány dohledu nad dodržováním zákonů se shodly,
že skutečně existují. Ten zvon je slyšet dodnes."
fenomén svým z p ů s o b e m expertem. K d y ž j s m e se setkali, popřel to. Tvr­
dil, že nikdy nebyl odborníkem, protože něco takového j a k o odborník na
satanistické zneužívání neexistuje. Videonahrávka j e h o přednášky z roku
1 9 9 0 nicméně odhaluje něco úplně jiného. B ě h e m semináře na Evergreen
State C o l l e g e v listopadu 1993 říkal p o s l u c h a č ů m , že pachatelé zneužívá-
ní vytvářeli u svých obětí vícenásobné osobnosti, takže si děti nedokázaly
na dvorku neobětoval děti. Ú ř a d y okresu Thurston prohlašují, že obvinění
vybavit, co se s nimi b ě h e m zneužívání dělo. Ú d a j n ě se setkal i s případem,
měla „pravdivé j á d r o " . Proč bychom t o m u však měli věřit? S tolika tvrze­
kdy m a t k a zneužívala své dítě ještě v děloze. Z ř e j m ě se záměrně k o u p a ­
ními účastníků, která byla jednoduše nepravdivá a někdy i z á m ě r n ě škod­
la v ledové vodě, „aby začala své dítě připravovat na proces rozbití j e h o
livá, proč bychom měli věřit čemukoliv z toho, co řekli? Jestliže n e m á m e
osobnosti". C í l e m těchto lidí podle M c C l a n a h a n a bylo rozdělit osobnosti
v úmyslu tvrdit, že po celé A m e r i c e aktivně působí kroužky satanistů, kte­
svých obětí a zajistit si tak jejich p o d d a n o s t a m o ž n o s t udržet tajemství.
ré běžně unášejí, zneužívají, programují a zabíjejí děti, případně do nich
Paul I n g r a m , tvrdil, že „je d o k l a d e m existence tohoto fenoménu".
vkládají pavouky nebo dětské údy (přičemž Interpolu ani F B I se nikdy
Ve svých přednáškách M c C l a n a h a n mnohokrát citoval slova Alberta
nepodařilo ž á d n o u takovou skupinu nalézt), n e m á m e jinou m o ž n o s t než
Einsteina o t o m , že je to právě teorie, která určuje, co vidíme. K d y ž j s m e
uznat, že děti — ať j i ž z jakýchkoliv důvodů - o těchto věcech prostě lžou.
se sešli, opět je několikrát použil. Vztáhl je na Richarda O f s h e h o , který se
A když to udělají, padají hlavy.
podle něho rozhodl, k j a k é m u závěru d o j d e , j e š t ě předtím, než se s přípa­
J i m a R a b i e h o j e h o zatčení stálo zaměstnání, padesát tisíc dolarů na
d e m seznámil. Stejně tak z tohoto přístupu obvinil i média, která se pří­
poplatcích za právníka a o d h a d e m tři čtvrtě milionu j a k o ztráta příjmů
p a d e m zabývala. K d y ž se doslechla o záležitosti se satanismem, okamžitě
po zbytek kariéry. M ě l zničenou pověst. D n e s nepochybuje o t o m , že děti,
dospěla k názoru, že šlo o chybu policistů, a vrhla se na ně. T e n t o citát pro
a především ty Ingramovy, lžou. Pro bývalého odborníka na sexuální kri­
něho byl určitě velmi důležitý.
K d y ž j s e m ho však obrátil proti n ě m u a nadnesl, že policejní teorie
minalitu byl celý případ absurdní a jakýkoliv policista s alespoň částečně
funkčním m o z k e m to měl poznat hned na počátku. „ N e d o k á ž u si před­
o Ingramovi určovaly, co detektivové viděli, a vedly je k přehlížení neshod
stavit," říká, „jak skupiny ochránců z á k o n a z různých jurisdikcí společně
v případu, změnil názor. „Nikdy, nikdy j s e m se nesetkal s p ř í p a d e m , " p r o ­
zneužívají děti. To přece není činnost, ke které byste zvali spoustu zná­
hlásil a s á m sebe tak popřel, „kdy by teorie stanovovala, co lidé viděli."
J e d n í m si však byl M c C l a n a h a n naprosto jistý. I n g r a m něco provedl.
Proč by ho jinak j e h o dcery obviňovaly? D ě t i přece o těchto věcech n e ­
lžou, ne?
Naneštěstí i při povrchním pročítání pramenů narazíme na nesčet­
mých, n a t o ž p a k policistů. Je to nelogické." P a k si povzdechne. „Jenže
v tomhle případu ž á d n á logika neměla šanci. A p o k u d t a m snad nějaká
byla, vyletěla o k n e m . "
R a b i e h o m a n ž e l k a R u t h se zlobí především na N e i l a M c C l a n a h a n a ,
který podle jejího názoru případ zneužil, aby se proslavil. „ A ž můj čas na
ně případů, kdy děti o těchto věcech lhaly. Ve z n á m é m M c M a r t i n o v ě
t o m t o světě vyprší," řekla mi, „doufám, že mě tu Pán ještě chvíli nechá,
případu předškoláků například takřka čtyři stovky dětí přísahaly, že byly
takže až M c C l a n a h a n půjde do pekla, c o ž určitě půjde, b u d u na něho
nuceny obětovat a vyvrhovat zvířata, byly splachovány do záchodu, létaly
čekat s velkým klackem a dohlédnu, aby shořel na milion kousků!"
v letadlech, musely pít krev a jíst v čokoládě obalené exkrementy. D ě t i
N e n í těžké se s jejími slovy ztotožnit. Na druhou stranu, kolikrát jste
tvrdily, že byly zneužívány v letadlech, tunelech, místních myčkách aut
otevřeli noviny, četli o smrti dítěte a říkali si, proč sociálka nebo policie
a v horkovzdušných balonech letících vysoko nad pouští. K d y ž měly
nezasáhly dřív?
vybrat fotografie možných podezřelých, j e d n o dítě ukázalo na obrázek
J i m R a b i e je také naštvaný. Na Julii, E r i k u a Šandy. Popravdě řečeno,
hvězdy akčních filmů C h u c k a Norrise a další na fotografii skupiny j e p t i ­
j e d i n ý m , na k o h o se nezlobí, je Paul. Č á s t e č n ě je to také tím, že ze všech
šek pořízenou před čtyřiceti roky.
Sílené. Byla však Eričina a Juliina obvinění m é n ě šílená? O b ě t o v á ­
lidí, kteří ho do případu zatáhli, zničili ho finančně a poškodili mu p o ­
věst, měl I n g r a m j a k o jediný dost odvahy, aby se mu omluvil. „Paula je mi
ní pětadvaceti dětí? Přibití ruky hřebíkem k podlaze? Vkládání pavouků
líto," říká, „myslím, že ho skutečně zneužili. Ingramovi vymyli m o z e k ,
a dětské p a ž e do pochvy?
jiné pojmenování m ě nenapadá. D o č i s t a m u vymyli m o z e k . " J e v š a k p o ­
Ať j i ž si o případu myslíte cokoliv, není pochyb, že si Paul I n g r a m
chopitelné, že i R a b i e h o soucit s I n g r a m e m má své m e z e : „ N i k d y mu už
vybavoval falešné vzpomínky. Určitě nebyl vrahem od G r e e n River. A n i
znovu nebudu úplně věřit, protože mě prostě podrazil. A n e h o d l á m mu
znovu dát příležitost. M y s l í m , že se nic p o d o b n é h o opakovat nebude, ale
B u ď můžete sníst kyselý citron, nebo ho osladit a udělat si limonádu. Je to
nechci to znovu zkoušet."
na vás. Já se rozhodl, že limonáda b u d e lepší."
D v a dny po m é m odjezdu z O l y m p i e j s e m konečně dorazil do m ě s ­
I n g r a m se ze zjevných důvodů nesmí stýkat se svou rodinou. O b č a s
tečka v O r e g o n u , které Paul I n g r a m nazývá svým d o m o v e m . N e d á v n o
se o nich ale něco doslechne. N i k d o zřejmě neví, kde teď E r i k a j e . N a ­
z vězení propuštěný nebezpečný sexuální násilník mi připadal na někoho,
posledy se objevila v televizní talkshow, kde obvinila řadu lidí spojených
kdo strávil za m ř í ž e m i čtrnáct let, j e h o ž rodiče b ě h e m té doby zemřeli,
s vyšetřováním, včetně Richarda O f s h e h o a N e i l a M c C l a n a h a n a z toho,
kdo přišel o veškerý majetek i úspory, a především p a k o svou rodinu,
že j s o u „nejspíš satanisté". Paul se přestěhoval do Portlandu v O r e g o n u ,
nezvykle optimisticky naladěný.
kde „mívá problémy se z á k o n e m " .
N a b í d l j s e m m u , že ho pozvu na večeři, on to však odmítl. M í s t o
Julie se mu j e š t ě několikrát ozvala, a dokonce ho navštívila ve vězení.
toho zapálil gril. Z a t í m c o j s m e si užívali h r o m a d u žebírek, steaků a kuřat,
Podle rodiny a přátel m i m o z á z n a m přiznala, že obvinění, která vznes­
I n g r a m svou situaci svaloval na strach, který ho ovládl, když slyšel o prv­
la, byla falešná, nechtěla je však stáhnout, aby neměla problémy s policií.
ních obviněních vznesených j e h o dcerami. „Jako byste byl paralyzovaný,"
N e i l M c C l a n a h a n , který byl nedávno na její svatbě, říká, že je to lež. I n ­
vysvětloval. „Prostě nedokážete r o z u m n ě uvažovat. Takový strach! J a k o
g r a m o v á rodina se jí prý pokoušela přinutit, aby obvinění stáhla, ona to
byste byli v nějaké ulitě a ze všech stran se vás snažili rozmačkat."
však odmítla. Juliin manžel je pastor a zřejmě zakládají vlastní církev. Má
V š e ještě zhoršovala skutečnost, že ti, kdo ho vyslýchali, byli j e h o
malou dceru.
spolupracovníky. „S těmi lidmi j s e m pracoval. Byli mými přáteli. A já si
Z e p t a l j s e m se I n g r a m a na j e h o dcery. Co si o nich teď myslí? „ N e p ř i ­
vůbec nevěřil. Pro sebe to ale dokážu vysvětlit j e n tím strachem. O v l á d ­
pisuji j i m žádné zlé úmysly," odpověděl. „ D o u f á m , že žijí spokojeně. R á d
ne vás natolik, že nedokážete myslet. D o š e l j s e m k závěru, že někdy se
bych je viděl... Jestli to chtějí i ony, určitě v ě d í , j a k to udělat." Na o k a m ž i k
něco opravdu muselo stát. Všichni ti, kterým j s e m důvěřoval, tvrdili totéž.
se odmlčel. „Své děti m á m p o ř á d rád."
O p r a v d u mi přišlo, že by děvčata v něčem tak důležitém nelhala."
D o k o n c e ještě v květnu 1 9 8 9 policisté Ingramovi tvrdili, že v o k a m ž i ­
ku, kdy přizná svou vinu, pravda vyjde najevo a j e h o pochybnosti zmizí.
„Skutečně j s e m si nedokázal v z p o m e n o u t , oni ale pořád říkali, že j a k m i l e
se s tím vyrovnám a přiznám vinu, p a k se mi vzpomínky zaručeně vrátí."
N a k o n e c došlo k pravému o p a k u . J a k m i l e přiznal vinu, nechali ho být.
Vrátil se do cely, kde měl dost času na přemýšlení a nebyl už p o d tlakem.
Poklekl a začal se modlit. „ N e m á m rád ,poselství od B o h a ' , " říká, „jenže
tentokrát se mi ho dostalo a znělo: ,Víš, co je a co není pravda. V í š to ve
svém srdci.' A v té chvíli mi bylo j a s n é , že nic z toho pravda není. Po celou
dobu j s e m měl podezření a nedokázal j s e m p o c h o p i t j a k se to m o h l o stát,
teď u ž to ale v í m . "
Po vydatném obědě j s m e vyrazili na procházku podél p o t o k a proté­
kajícího kousek o d j e h o d o m u . Ř e k l j s e m m u , ž e kdybych strávil skoro
patnáct let ve vězení za něco, čeho j s e m se nedopustil, byl bych nejspíš z a hořklý.Jak m ů ž e zachovávat takový klid? Pokrčil rameny. „ C o jiného bych
měl dělat? K d y ž se v t o m b u d u hrabat, skutečně j e n zahořknu. T a k ž e se
o to nepokouším. K a ž d ý dostává příležitost a m u s í m e s ní správně naložit.
10
Velké spiknutí
N o s e n k o nabízel obchod. V M o s k v ě měl manželku a děti, v ž á d n é m
případě tedy nechtěl zběhnout a ani se nehodlal stát americkým špionem.
Naneštěstí však přišel b ě h e m pitky o devět set švýcarských franků, a p o ­
kud je nevrátí, b u d e mít velké problémy. V ý m ě n o u za peníze byl ochotný
předat tajnou příručku K G B o sledování. A m e r i č a n é j e h o nabídku přijali,
„Kam tak spěcháš?" zajímala se Foxy Loxy.
peníze N o s e n k o v i dali a řekli m u , ať se vrátí s příručkou. T a k é začali svůj
„Tys to neslyšela?" zeptalo se Chicken Licken. „Padá nebe. Jdeme to sdělit
nový kontakt zpracovávat s tím, že když příště přinese další citlivé m a ­
teriály, m ů ž e očekávat další peníze. O d m ě n o u za o d m a s k o v á n í tajného
králi."
„Dobrá, "prohlásila Foxy Loxy. „Znám zkratku. Pojď se mnou."
sovětského agenta ve Spojených státech podle jejich tvrzení bylo pěta­
A usmála se.
dvacet tisíc dolarů.
N o s e n k o se choval vyhýbavě, c o ž však podle obou pracovníků C I A
„Pohádka o Chicken Licken", Anon
bylo dobrým z n a m e n í m . Většina agentů potřebuje v p o d o b n ý c h o k a m ž i ­
cích čas na rozmyšlenou. Bezpochyby však představoval skutečný zlatý
důl na informace a b ě h e m jejich dvouhodinové schůzky j i m řekl o u m í s ­
tění několika štěnic na americkém velvyslanectví v M o s k v ě .
8. června 1 9 6 2 m ě l T e n n a n t „Pere" Bagley, druhý tajemník americ­
Za tři dny se B a g l e y s N o s e n k e m sešel znovu. J a k R u s slíbil, přinesl
kého velvyslanectví v Bernu telefonát od kolegy ze Ženevy. Dozvěděl se,
s sebou sledovací příručku, podrobně popisující techniky, o nichž A m e ­
že se děje cosi divného. Na nedávné konferenci o odzbrojení sovětský
ričané neměli ani ponětí, včetně m e t o d y sledování subjektů p o m o c í c h e ­
zástupce podstrčil americkému diplomatovi vzkaz, v n ě m ž žádal o sou­
mikálie nastříkané na podrážky bot. Ta přitahovala psy a omezovala se
k r o m o u schůzku se „zástupcem vlády Spojených států".
tak potřeba riskantního osobního sledování. N a Bagleye udělal N o s e n k o
O b a A m e r i č a n é velmi dobře věděli, co to z n a m e n á . Sovětští zástupci
d o b r ý d o j e m a předtím, n e ž ho poslal zpátky do M o s k v y se zařízením,
obvykle z á p a d n í m d i p l o m a t ů m nepodstrkují na odzbroj ovacích jednáních
které mu u m o ž ň o v a l o spojit se s C I A pro případ, že by se chtěl podělit
ž á d n é vzkazy. T e n t o m u ž se pokouší zběhnout. Protože B a g l e y v té době
o další informace, m u přidělil krycí j m é n o A E F O X T R O T . P a k odletěl
působil j a k o vedoucí oddělení C I A pro sovětský blok, přikázal kolegovi,
do W a s h i n g t o n u dál pracovat na svém úspěchu. Byl-li N o s e n k o skutečně
aby Rusovi zaslal o d p o v ě ď s u d á n í m času a místa schůzky, a okamžitě
tím, za k o h o se vydával, a všechno t o m u nasvědčovalo, p a k B a g l e y zasekl
nastoupil do letadla do Ženevy.
„tu největší rybu ze všech".
B a g l e y si zajistil, aby ho doprovázel člověk, který uměl velmi dobře
P a k se ale vše zvrtlo.
rusky, G e o r g e Kisevalter, a o b a dva zamířili do malého bytu v a n o n y m ­
Po návratu do L a n g l e y si Bagleye zavolal ředitel kontrarozvědky C I A
ním bloku, kde měli počkat. O hodinu a půl později vešel dovnitř vysoký
J a m e s J e s u s A n g l e t o n a řekl m u , že je z d e j e d e n problém. K d y ž se B a g l e y
sebevědomý R u s s hranatou bradou. Omluvil se, že se zdržel, musel však
zeptal, o co j d e , A n g l e t o n mu předal dokumenty obsahující informace
údajně přijmout dostatečná opatření, aby zajistil, že není sledován. Poté
o dalším sovětském přeběhlíkovi, Anatoliji Golycinovi. Golycin, kte­
se představil: Podplukovník Jurij Ivanovic N o s e n k o .
rý zběhl o šest měsíců dříve v H e l s i n k á c h , předal C I A řadu informa­
N o s e n k o oběma pracovníkům C I A řekl, že jeho prací je pátrání po
cí, z nichž některé se týkaly i kruhu sovětských špionů p o j m e n o v a n é h o
špionech v Sovětském svazu a že pracuje na D r u h é správě K G B . Bagley si
S A P P H I R E a působícího ve vládních úřadech Francie. K r o m ě těchto
s Kisevalterem vyměnili pohledy. Pokud by to byla pravda, p a k měli v ru­
nedocenitelných informací Golycin své vyšetřovatele poučil i o způsobu,
kách skutečný ú l o v e k C I A se zatím nikdy nepodařilo naverbovat jediného
j í m ž sovětská zpravodajská služba fungovala. Podle j e h o slov, j a k m i l e si
člověka z D r u h é správy, o jejíž existenci se dozvěděla teprve před pár roky.
K G B uvědomí, j a k o u škodu tyto informace m o h o u napáchat, okamžitě
spustí operaci na o m e z e n í škod a pokusí se A m e r i č a n y zmást. V první fázi
B a g l e y se do této návnady okamžitě zakousl. N o s e n k a naložili do
vyšle falešného přeběhlíka, který bude předávat naoko užitečné informa­
amerického vojenského letounu a odletěli s ním nejprve do Frankfurtu
ce, ve skutečnosti však b u d e j e n kalit v o d u . Ústřední zpravodajská služba
a poté do W a s h i n g t o n u . J e h o ruským šéfům muselo připadat, že jejich
se nesmí nechat nachytat. Objevení se takovéhoto přeběhlíka, popírají­
člověk zmizel ze světa.
cího vše, co Golycin řekl, b u d e tedy spíše d ů k a z e m než zpochybněním
důvěryhodnosti j í m poskytnutých informací.
Šlo o učebnicové přeběhnutí, když však N o s e n k o 12. února dorazil do
Spojených států, nevěděla Ústřední zpravodajská služba, j a k s ním naložit.
K d y ž si B a g l e y přečetl Golycinovu složku, bylo mu jasné, že se někde
M y s l í to vážně, nebo j d e o provokaci? Dá se mu věřit? G o l y c i n je před
stala chyba. Podstatná část informací, které od N o s e n k a získal v Ž e n e ­
falešným přeběhlíkem výslovně varoval. A teď se, z ničeho nic, objevil
vě, byla skutečně v p ř í m é m protikladu s tím, co říkal Golycin. Společně
člověk, který pracoval na Oswaldově případu. N o s e n k o vypadal až m o c
s A n g l e t o n e m dospěli k závěru, že N o s e n k o „vytváří falešné stopy". Bylo
dobře, aby to m o h l a být pravda.
dost pravděpodobné, že nadále pracuje pro K G B , provádí řízenou provo­
Šéfové C I A , kteří cítili p o d r a z , probírali své další kroky. A n g l e t o n ,
kaci, nebo, c o ž by bylo j e š t ě horší, se p o k o u š í dostat do hry j a k o „třpytka",
proslavený svou zálibou v tricích, navrhoval, aby byl N o s e n k o b e z j e h o
falešná návnada, po níž mají dychtiví A m e r i č a n é skočit. Ať tak, nebo tak,
v ě d o m í použit j a k o dvojitý agent a dostal zavádějící informace, které by
s C I A si někdo zahrával. O b a muži stáli před složitým rozhodnutím: co
lidi z K G B dovedly k přesvědčení, že se j i m podařilo A m e r i č a n y pře-
mají se svým novým přítelem dělat?
chytračit, zatímco napálení by byli právě oni. Ostatní s ním nesouhlasili.
Problém s N o s e n k e m byl na nějakou d o b u odsunut stranou. P a k však
Existovala-li sebemenší m o ž n o s t , že Sověti měli v atentátu na prezidenta
došlo k události, která vše změnila. V prosinci 1963 byl spáchán aten­
prsty, p a k nebyl čas na hry. Bylo třeba získat informace, a to okamžitě.
tát na prezidenta J o h n a F. Kennedyho. Atentátník, L e e Harvey O s w a l d ,
K d o je N o s e n k o a co skutečně ví?
v minulosti sloužil u americké námořní pěchoty, poté zběhl do Sovětské­
K o n e č n é rozhodnutí zůstalo na b u d o u c í m řediteli Ústřední z p r a v o ­
ho svazu a po nějaké d o b ě o d t u d utekl z p ě t do Spojených států. Co se
dajské služby Richardu H e l m s o v i , který došel k názoru, že vražda K e n ­
s ním b ě h e m pobytu v R u s k u dělo? D o s t a l a ho K G B ? Stáli za atentátem
nedyho musí mít prioritu. Na začátku dubna schválil nepřátelský výslech.
Sověti?
R u s musel promluvit, ať to stojí, co to stojí.
Ústřední zpravodajská služba nebyla s c h o p n a na tyto otázky o d p o v ě ­
4. dubna N o s e n k o v i řekli, že musí podstoupit lékařské vyšetření
dět, znala však někoho, k d o by mohl. Jurij N o s e n k o v Ženevě Bagleyovi
a připojili ho k detektoru lži, za n í m ž seděl N i c k Stoiaken. J e š t ě před
prozradil, že pracoval v oddělení pro turisty D r u h é správy K G B , j e h o ž
zahájením testu Stoiaken a j e h o kolegové věděli, že nebudou mít lehkou
úkolem bylo, kromě j i n é h o , sledovat cizince na ú z e m í S S S R .
D v a měsíce po K e n n e d y h o smrti se B a g l e y a N o s e n k o v Ženevě sešli
znovu. Protože tušil, že na něho j e h o informátor šije boudu, byl tentokrát
práci. J e - l i N o s e n k o skutečně dvojitý agent, p a k nejspíš prošel výcvikem
v odolávání d l o u h ý m výslechům. Pro C I A nastal čas j e d n o u provždy zjis­
tit, které výslechové metody doopravdy fungují.
B a g l e y naladěn spíše skepticky, N o s e n k o mu však hned na začátku řekl,
V j á d r u o p e r a c e leželo d i v a d é l k o . Po s k o n č e n í t e s t u na d e t e k t o r u
že tentokrát chce přeběhnout. Poté nabídl neodolatelné sousto: ví prý
lži N o s e n k o v i „velmi hlasitě a d ů r a z n ě " o z n á m i l i , ž e n e p r o š e l . R u s
o L e e Oswaldovi všechno. N e j e n o m že m ě l na starosti j e h o hodnocení
si u v ě d o m o v a l , že n ě c o n e n í v p o ř á d k u , už z t o h o , j a k s n í m b ě h e m
po příjezdu O s w a l d a do Sovětského svazu, byl také pověřen sovětským
p o s l e d n í c h t ý d n ů z a c h á z e l i , tohle v š a k nečekal. T r v a l n a t o m , ž e c h c e
vyšetřováním atentátu na amerického prezidenta. Rusové se tolik obávali,
m l u v i t s e s v ý m z n á m ý m P e t e m B a g l e y e m , který vešel dovnitř, p r o ­
že na ně b u d e vražda svalena, že N o s e n k o v i dokonce poskytli vojenské
h l é d l si v ý s l e d k y z d e t e k t o r u lži a v z á p ě t í se „rozzuřil". P ř i k á z a l , aby
letadlo, aby mohl on, dokumenty i vybavení cestovat po celé z e m i a vést
N o s e n k a o k a m ž i t ě zatkli. O b j e v i l a s e dvojice m o h u t n ý c h s t r á ž n ý c h
vyšetřování. Podle svých slov byl j e d i n o u o s o b o u v K G B , která znala prav­
a z a d r ž e l a h o . B y l svlečen, s p o u t á n , d o s t a l p á s k u p ř e s o č i a naložili ho
du o Oswaldovi.
d o auta.
N o s e n k a odvezli d o konspiračního d o m u C I A n a předměstí W a ­
N o s e n k o měl dovolený čtvrthodinový pobyt denně m i m o celu, malý
shingtonu. T a m mu oholili hlavu a zavřeli ho do místnosti tři na čtyři
dvorek však byl obehnán zdí. K d y ž ho vyvedli ven, uviděl poprvé po dvou
metry v podkroví, vybavení bylo prosté, okna zabedněná a jediný kus
letech oblohu.
nábytku představovala kovová postel přišroubovaná k p o d l a z e . Dveře
Podmínky v Loblolly byly dokonce ještě horší než v konspiračním domě
rozřízli v polovině, spodní část pevně zavřeli a horní nahradili králičím
ve Washingtonu. Nosenkovi ani tady nedovolili používat zubní kartáček.
pletivem, takže vězně mohli neustále sledovat.
Začaly se mu kazit zuby. Neustále ho hrubě vyslýchali. Protože však agenti
R u s a krmili j í d l e m za m é n ě než dolar denně, oholit se a vysprcho-
stále nevěděli, j a k se mu dostat na kobylku, uchýlili se k vyhrožování a na­
vat se mohl j e n j e d n o u týdně a nesměl používat zubní kartáček. N e m ě l
dávkám, opakovaně ho přesvědčovali, že je špion a že se nakonec přizná.
žádný kontakt s lidmi, ž á d n é rádio ani televizi, nic ke čtení a strážní měli
V roce 1966 znovu prošel zkouškou na detektoru lži, před kterou ho pro­
zakázáno s ním mluvit. Celoživotní silný kuřák zůstal b e z cigaret. D v e ř e
hlédl lékař. I tento krok však byl navržen tak, aby ho ponížil. L é k a ř trval na
na z á c h o d byly pryč, takže k d y ž si potřeboval odskočit, musel tak učinit
vyšetření per rektum, do konečníku mu strčil prst v gumové rukavici a pohy­
p o d dohledem svých věznitelů, což shledával velmi skličujícím. A b y to
boval tam s ním skoro deset minut. „Nechápal jsem, proč to dělá," svěřil se
bylo ještě horší, N o s e n k ů v nový d o m o v neměl žádnou regulaci teploty.
později Nosenko. „Nakonec mi došlo, že prostě proto, abych se rozčílil."
V létě střecha d o m u absorbovala žár a v podkroví bylo vedro, v zimě tam
B ě h e m zkoušky na detektoru lži, která následovala, ho znovu obvi­
mrzlo. „Bylo t a m horko," vzpomínal později, „žádná klimatizace, nedalo
ňovali z homosexuality a dostával otázky ohledně svých údajných devi-
se dýchat. O k n a ? Ž á d n á okna, uzavřený prostor. P o d m í n k y t a m byly n e ­
antních sexuálních praktik. Uprostřed testu se vyslýchající rozhodli, že je
lidské."
čas na oběd, odešli a nechali ho připojeného k přístroji devadesát minut.
Pravidelně ho vyslýchali. Výslech obvykle vedli současně dva vyšetřo­
vatelé a pokoušeli se ho z m á s t . Č a s t o to byli Pete Bagley, který ho zver-
D o h r o m a d y zkouška trvala přes pět hodin. Ať řekl cokoliv, odpovídali
m u , že lže. Na konci testu dostal k p o d p i s u přiznání. O d m í d .
boval, a další pracovník C I A , T o m R y a n . O b a na něho zároveň křičeli,
Po návratu do cely se N o s e n k o v i žalářníci dál snažili ho stresovat
uráželi ho a pokoušeli se mu nahnat strach. Při j e d n o m výslechu Ryan
a mást. Přestavovali hodiny a měnili intenzitu osvětlení, aby ztratil p o j e m
dokonce ani nekladl ž á d n é otázky, j e n mu do tváře neustále křičel: „ B u -
o t o m , jestli je den nebo noc. B u d i l i ho a dovolovali mu spát v nepravidel­
zerante!" N o s e n k o v i oznámili, že j e h o příběh nesedí, že j s o u v něm nejas­
ných intervalech a i jídlo mu podávali v nezvyklou d o b u , často j e d n o za
nosti a že je špion. Výslechy se někdy protáhly na celý den a noc, čtyřia­
druhým, aby mu narušili vnitřní hodiny.
dvacet hodin b e z přestávky. Řekli m u , že tak to b u d e pokračovat, dokud
nepřizná svou vinu, i kdyby to mělo trvat pětadvacet let.
Ve snaze uchovat si alespoň zbytky zdravého rozumu se R u s pokoušel
zabavit a vymýšlel, co by mohl dělat. V j e d n u d o b u si ze starých zápalek
Po sedmnácti měsících takovéhoto zacházení N o s e n k a přemístili do
a papírových ubrousků začal vyrábět improvizovaný balíček karet. T ě s n ě
nového výslechového střediska, postaveného zvlášť kvůli n ě m u na „far­
před d o k o n č e n í m mu ho zabavili. J i n d y sbíral ž m o l k y z oblečení a p o k o u ­
m ě " C I A v C a m p Peary, dvě hodiny j i ž n ě od Washingtonu. Vězení s kry­
šel se s nimi hrát na podlaze šachy. K d y ž strážným došlo, co dělá, celu z a ­
cím j m é n e m L o b l o l l y sestávalo z betonových cel b e z oken o rozměrech
metli a dali mu nové oblečení, tentokrát z nylonu, který ž m o l k y netvořil.
tři na tři metry, s postelí a holou žárovkou chráněnou sklem, takže na ni
N o s e n k o začínal ztrácet p o j e m o realitě. Zahájil hladovku a zhubl
nedosáhl. Postel, záměrně m a l o u , pokrývala nepohodlná matrace a nebyl
takřka o dvacet kilo. K d y ž nakonec dostal zubní pastu, aby se mu zuby
na ní polštář. Stejně j a k o na předešlém místě, ani z d e neexistovalo topení
nezkazily úplně, našel na tubě útržek s jejími ingrediencemi, schoval si
nebo klimatizace. J í d l o bylo hnusné, j e h o věznitelé si však dali záležet,
ho j a k o poklad a č e d stále dokola, d o k u d mu i ten nezabavili. O p a k o v a n ě
aby vůně z kuchyně strážných šly p ř í m o do cely, takže neustále cítil dobré
předstíral, že ho „zlomili", a říkal vyšetřovatelům to, o čem se domníval,
jídlo, které však nikdy nedostal. Za žárovkou byla namontovaná barevná
že chtějí slyšet. N i k d o však nevěděl, jestli mu má věřit. L ž e ? Zbláznil se?
kamera, která zaznamenávala vše, co dělal.
N e b o mluví pravdu? J a k to zjistit?
Pracovníci C I A se ocitli v krajně delikátní situaci. Použili všechny
Jestliže k použití drog skutečně došlo, p a k byly neúčinné. Na konci
odzkoušené a prověřené techniky vyslýchání, neměli však tušení, která,
N o s e n k o v a pobytu v Loblolly se A n g l e t o n a j e h o lidé nedostali k pro­
a jestli vůbec některá, funguje. Richard Heuer, který později kontroloval
kázání Velkého spiknutí blíž, než byli na začátku. Ztraceni ve světě pro­
dokumentaci k případu, napsal, že j e d i n é , čeho se v důsledku všech výsle­
timluvů byli n a o p a k zmatenější než kdy dřív. V roce 1 9 6 7 Pete Bagley
chů dosáhlo, byla „zkalená voda". Peter B a g l e y mu dal časem za pravdu.
vypracoval o N o s e n k o v i p o d r o b n o u zprávu se závěrem, že j d e o lháře, a 2a
„ N e m ě l i j s m e v úmyslu," řekl novináři T o m u M a n g o l d o v i , „zadržovat ho
práci na případu ho Ústřední zpravodajská služba vyznamenala medailí.
dlouho. J e n ž e výsledky byly nulové. A b y c h pravdu řekl, dostali j s m e se do
Krátce nato dostal j e h o následovník B r u č e Solie tutéž medaili za to, že
slepé uličky."
došel k o p a č n é m u závěru.
Pro C I A však situace znamenala víc, než že se nepodařilo „zlomit"
Jurije N o s e n k a nakonec v říjnu 1 9 6 7 po 1 2 7 7 dnech na samotce pro­
člověka z K G B . Po zběhnutí K i m a Philbyho z M I 6 v roce 1 9 6 3 , byl ředi­
pustili. Ústřední zpravodajská služba mu nabídla m z d u přesně vypočíta­
tel kontrarozvědky J a m e s A n g l e t o n přesvědčený, že i Ústřední zpravodaj­
nou za tři a půl roku d o z a d u . Byla mu udělena p o d m í n ě n á bezpečnostní
ská služba byla na nejvyšší úrovni infiltrována a že N o s e n k o v o odmítání
prověrka a ještě donedávna přednášel nováčkům v Langley. Ne všichni se
promluvit je součástí toho, co bylo p o z d ě j i nazváno „Velkým spiknutím",
však s takovýmto k o n c e m smířili. J e š t ě dvacet let po j e h o přeběhnutí se
tedy sovětskou tajnou operací zaměřenou na infiltraci a podkopání sítě z á ­
někteří zaměstnanci C I A pokoušeli vyšetřování obnovit a j e d n o u pro­
padních výzvědných služeb. T i , k d o se domnívali, že N o s e n k o nic nehrál
vždy zjistit, z d a opravdu nelhal.
a že žádné „Velké spiknutí" neexistuje, přišli o práci a Ústřední zpravo­
N o s e n k ů v případ vrhá zajímavé světlo na příběh vymývání mozků.
dajská služba se začínala rozkládat. N o s e n k o j e d n o d u š e musel promluvit.
Vyplývá z něho, že drogy a ostatní postupy projektu M K U L T R A , na­
Uvnitř C I A se po většinu roku vedly spory, z d a mají být N o s e n k o v i
příklad elektřina a hypnóza, nebyly v t o m t o případě schváleny okamžitě,
p o d á n y drogy, a které by byly nejvhodnější. Z d á l o se však, že o těchto
a místo na ně se A m e r i č a n é rozhodli spoléhat na tradičnější metody. I
dvou otázkách není nikdo schopný rozhodnout. D a v i d Murphy, vyšší d ů ­
p o k u d přinejmenším j e d n o u k použití drog došlo, neúčinkovaly. Na kon­
stojník C I A pracující na případu, později před senátním výborem v y p o ­
ci nedokázala Ústřední zpravodajská služba s určitostí říct, jestli jeden
věděl: „Po celou d o b u se vedla dlouhá, dlouhá řada rozhovorů o různých
z nejdůležitějších agentů doby studené války nelhal. C I A , která se sérem
věcech, které by se mohly udělat, o všech známých postupech, j a k ho
pravdy a postupy vymývání m o z k ů zabývala přes deset let, se zjevně ne­
přimět promluvit." D r o g y však nebyly použity, údajně proto, že „u žádné
přiblížila k jejich objevu.
z nich nebyla pravděpodobnost, že by p o m o h l y k výsledku, a všechny by
***
m o h l y výrazně uškodit".
Existují náznaky, že toto svědectví nebylo pravdivé. J e d n u d o b u strávil
psycholog projektu M K U L T R A , J o h n Gittinger, vyslýcháním N o s e n k a
V d o b ě událostí s N o s e n k e m j i ž bylo v š e m zúčastněným naprosto j a s ­
pět týdnů. Gittinger, který m n o h o k r á t pro C I A prováděl pokusy s L S D ,
né, ž e projekty B L U E B I R D , A R T I C H O K E i M K U L T R A stály spoustu
včetně těch v konspiračním d o m ě v kalifornském okrese M a r i n , později
peněz, aniž by vedly k získání užitečných informací. R o k po N o s e n k o v ě
prohlásil, že dostal příkaz drogy p o d a t , nicméně ho prý odmítl.
přeběhnutí navíc generální inspektor C I A na tyto projekty narazil a o d ­
N o s e n k o sám tvrdí, že je to hloupost a že byl mnohokrát n a d r o g o ­
soudil j e . Existovalo nebezpečí, p o z n a m e n a l , že p o k u d se b u d e Ústřední
ván. J e d n o u mu jakýsi nový lékař přišel odebrat vzorek krve. D a l š í , na co
zpravodajská služba nadále šťourat v podobných věcech, m o h l a by při
si vzpomíná, j e , j a k se p r o p a d á do bezvědomí a n e m ů ž e dýchat. Rychle
t o m být přistižena, c o ž představovalo zbytečné riziko. Projektům dochá­
přiběhli strážní, aby mu p o m o h l i . „Použili na m n ě různé druhy drog, léků
zela pára.
na spaní, halucinogenních d r o g i spoustu takových, o kterých nic nevím,"
vzpomíná. „A vlastně ani vědět nechci. Prošel j s e m hotovým p e k l e m . "
Po odsuzující zprávě generálního inspektora z roku 1963 došlo u p r o ­
jektů C I A týkajících se vymývání m o z k ů k výrazné reorganizaci. Sidney
Gottlieb se vzdal řízení většiny výzkumných projektů a ponechal si j e n
J e d n o h o červnového dne roku 1975 narazil bývalý zaměstnanec m i ­
hrstku svých nejoblíbenějších, včetně testování drog v konspiračních d o ­
nisterstva zahraničí U S A j m é n e m J o h n M a r k s v novinách na článek
m e c h , několika zařízení na výrobu biologických a chemických j e d ů a ur­
o Rockefellerově komisi. Byla založena po vloupání v hotelu Watergate
čité části výzkumu halucinogenů. Zbývající byly převedeny do Oddělení
a vyšetřovala různé pochybné aktivity amerických tajných služeb. V i c e ­
výzkumu a vývoje C I A . * S cílem ukázat z m ě n u v politice C I A byl projekt
prezident N e l s o n Rockefeller nečekaně narazil na řadu zločinů s p á c h a ­
M K U L T R A v červenci 1964 oficiálně ukončen. Gottliebův nový projekt
ných C I A , které j i ž byly odpuštěné.
s v podstatě stejným z a d á n í m byl p o j m e n o v á n M K S E A R C H . Financo­
J e d n í m z těch, o kterých se psalo v novinách, byl nepodařený test séra
vání však postupně ustávalo. V roce 1 9 6 4 dostal projekt M K S E A R C H
pravdy, provedený p o č á t k e m 50. let. Podle článku bylo nejmenovanému
k dispozici necelých čtvrt milionu dolarů a rozpočet se i v dalších letech
zaměstnanci U S A r m y b e z j e h o v ě d o m í p o d á n o agentem C I A L S D . V š e
postupně snižoval. N a k o n e c sekyra d o p a d l a .
se však ošklivě zvrtlo. B r z y vyšlo najevo, že dotyčným z a m ě s t n a n c e m byl
V červenci 1 9 7 2 j i ž bylo Gottliebovi j a s n é , že výzkum vymývání m o z ­
specialista na biologické zbraně F r a n k O l s o n . Na konferenci 18. listopadu
ků „ m á pro tajné operace stále menší význam", a celý p r o g r a m ukončil.
1953 Sidney G o t t l i e b přidal do lahve cointreau L S D , k a ž d é m u účast­
Materiály, které testoval, se chovaly natolik nepředvídatelně, že s nimi
níkovi nalil skleničku a po půl hodině se jich zeptal, z d a se někdo cítí
v terénu nebylo m o ž n é pracovat. A g e n t i je navíc po celou dobu odmítali
divně.
používat.
V následujícím roce Gottlieb i j e h o ochránce, ředitel C I A Richard
U k á z a l o se, že všichni. N i k d o však tolik j a k o O l s o n , který se stal psy­
chotickým. Z a t í m c o ostatní se na druhý den vrátili d o m ů s kocovinou,
H e l m s , ze svých funkcí odstoupili. N e ž odešli úplně, oba muži se sešli
Olsonovi se lépe neudělalo. Trpěl chronickými depresemi a svému šéfo­
a shodli se v názoru, že p o k u d by byly někdy v budoucnosti materiály
vi oznámil, že by měl rezignovat, protože udělal cosi hrozného: řekl své
projektů B L U E B I R D , A R T I C H O K E a M K U L T R A objeveny, mohly
manželce, že selhal. B ů h ví, co říkal s á m sobě.
by být „špatně pochopeny". Nejlepší b u d e , rozhodli, když důkazy o jejich
Co s tím? O d v é s t ho k lékaři a prozradit, že dostal přísně tajnou dro­
činnosti zmizí. Gottlieb přikázal, aby byl každý kousek papíru vztahující
gu určenou k vymývání m o z k ů ? Do toho se C I A nechtělo. V panice si
se k p o k u s ů m s vymýváním m o z k ů zničen. N e ž naposledy odešel ze své
O l s o n a předávali mezi W a s h i n g t o n e m D . C . a N e w Yorkem, kde s e j í m
kanceláře v Langley, proměnilo se dvacet let výzkumu na popel a d ý m .
zabývali s výzvědnou službou spojení odborníci (z nich žádný však nebyl
A to by měl nejspíš být konec příběhu o vymývání m o z k ů . J e n ž e není.
N e d l o u h o po Gottliebově o d c h o d u do p e n z e se totiž události daly znovu
do pohybu.
zkušeným psychiatrem) a doufali, že problém snad s á m zmizí.
O l s o n nakonec vše vyřešil s á m a v půl třetí ráno 2 8 . listopadu 1953
skočil z desátého patra hotelu Statler v N e w Yorku.*
J o h n a M a r k s e článek zaujal. Podle Rockefellerovy zprávy byl pokus
s O l s o n e m „součástí výrazně rozsáhlejšího programu C I A týkajícího se
* Zároveň probíhaly práce na jiných prostředcích. Oddělení výzkumu a vývoje zřejmě
studia možných prostředků řízení lidského chování". M í s t o aby začal j a k o
obzvlášť zaujala myšlenka implantace mikročipů do mozků savců. V listopadu 1961 byla
* Olsonova sebevražda zřejmě není nejkřiklavějším případem zneužití halucinogenů ame­
demonstrována „proveditelnost vzdáleného řízení činnosti několika druhů zvířat". O šest
rickými vládními organizacemi. O jedenáct měsíců dříve byl profesionální tenista Harold
let později C I A skutečně měla k dispozici kočku („akustické kotě"), kterou bylo možné
Blauer, trpící schizofrenií, násilím umístěn do Státního psychiatrického institutu v New
na dálku řídit. Nápad spočíval v tom, že kočka s ukrytým mikrofonem bude navedena do
Yorku, kde dostal dávku syntetického derivátu mezkalinu označeného EA 1298. Pokus,
blízkosti cíle sledování. Výsledky však nebyly dobré. V poznámkách o podrobnostech první
provedený bez Blauerova souhlasu, skončil jeho smrtí. Jeden z lékařů, kteří mu drogu podali,
zkoušky, která se uskutečnila v pondělí 20. února 1967, bylo jasně napsáno, že operátor má
později tvrdil, že pacientova smrt nebyla jeho chybou, protože drogu i příkaz k jejímu po­
dávat pozor na okolní provoz a tým má „zařízení zajistit a kočku odchytit před začátkem
užití dostal od americké armády. V této souvislosti pronesl památnou větu: „Nevěděli jsme,
dopravní špičky". Neposlechli a při první zkoušce v terénu nebohé zvíře přejel taxík.
co mu podáváme, jestli psí moč, nebo něco jiného."
ostatní novináři nahánět O l s o n o v u rodinu, rozhodl se pro chytřejší ces­
ňovali. N ě k d y to bylo j e d n o d u c h é , jindy složité. U cesty do M e x i k a , říká
tu. Zaslal C I A žádost o informace p o d l e Z á k o n a o svobodě informací
Sokolow, „stačilo zjistit j m é n a všech mykologů a odborníků". P o s t u p n o u
a požádal o všechny složky, které v rámci svého vyšetřování dostala k dis­
eliminací netrvalo dlouho, a zjistil j m é n o agenta C I A , který W a s s o n a do
pozici Rockefellerova komise. O rok později obdržel padesát d o k u m e n t ů
M e x i k a doprovázel: J a m e s e M o o r e a .
0 programu vymývání m o z k ů . Zjevně se jednalo o vše, co nebylo zničeno
S o k o l o w M o o r e o v i zavolal na University of Delaware a d o h o d l si
před H e l m s o v ý m a Gottliebovým o d c h o d e m . M a r k s , který ani na vteřinu
s n í m schůzku, aniž by mu řekl, o čem s ním chce mluvit. „ M o o r e byl vel­
neuvěřil, že Ústřední zpravodajská služba n e m á z á z n a m y o svém výzku­
mi upjatý, nakrátko ostříhaný," vypráví. „ M ě l j s e m s sebou ty d o k u m e n t y
m u , začal pátrat po dalších.
Za další rok j e h o právník obdržel od C I A dopis. D o š l o prý k omylu:
a prostě j s e m mu je ukázal. J e d n o d u š e mi potvrdil, že se té cesty zúčastnil.
N e m ě l velkou radost, že mě vidí."
H e l m s s G o t t l i e b e m sice přikázali zničit veškerou dokumentaci projektu
J i n é pracovníky C I A bylo těžší přesvědčit. Sidney Gottlieb, m o ž n á
M K U L T R A , pověření úředníci v š a k zjevně nevzali v úvahu, že tyto infor­
jediný člověk, který znal příběh celý, mnohokrát odmítl o své práci m l u ­
mace j s o u uloženy na dvou místech. S e d m krabic dokumentů se zachova­
vit. Psycholog C I A J o h n Gittinger byl ochotný na z á z n a m hovořit p o u z e
lo. M a r k s e pozvali do nenápadné kancelářské budovy, aby si je prohlédl.
o pokusech s hypnózou a o své práci na systému posuzování osobnosti,
T a m měl m o ž n o s t se posadit a prolistovat hromady starých papírů. Byl
kterou platila Ústřední zpravodajská služba.
unesený. „ D o k u m e n t y byly upravovány u h l e m , " říká dnes, „a m u s í m při­
N a k o n e c se však objevilo cosi j a k o spása. Člověk od C I A , který na
znat, že j s e m ho prstem na některých místech seškrábal, abych viděl, co
p r o g r a m e c h vymývání m o z k u pracoval takřka od začátku. T a t o osoba,
je p o d n í m . " Ústřední zpravodajská služba mu nakonec poskytla kopie
kterou M a r k s odmítá jmenovat, dostala krycí j m é n o „ H l u b o k ý trans".
všech šestnácti tisíc stran.
Schůzky s ní probíhaly v italských restauracích a podle toho se j i m říkalo
M a r k s najal hrstku odborníků a začal se materiály probírat. Většinou
„hovory P i z z a H u t " . Naneštěstí však H l u b o k ý trans sice ochotně potvr­
šlo o finanční doklady, potvrzenky, smlouvy a p o d o b n ě , které by bylo j e d ­
zoval informace, které j i ž M a r k s znal, nehodlal však do vyšetřování zata­
noduché prozkoumat, p o k u d by v nich cenzoři C I A nezačernili takřka
hovat nová j m é n a . „Byl to jediný člověk, který se m n o u mluvil otevřeně,"
všechna j m é n a . M a r k s se svým t ý m e m zahájil trýznivé skládám dvace­
říká M a r k s , „i k d y ž mi nikdy neřekl nic, co bych už nevěděl." Z p ů s o b ,
tiletého puzzle, aniž by měl představu, j a k velké je a jaký má mít tvar.
j í m ž docházelo k výměně informací, naznačoval, že se Ústřední zpravo­
„ D o k u m e n t y byly výrazně cenzurovány," vzpomíná. „ N a š í m úkolem bylo
dajská služba víceméně rozhodla M a r k s o v i s j e h o vyšetřováním p o m o c i .
vrátit do nich j m é n a a najít lidi... Skutečně to připomínalo skládanku."
„ D o m n í v a l i se, že když už tu knihu j e d n o u píšu, a je j a s n é , že ji d o k o n č í m
C a s od času tým narazil na zlatou žílu. K d y ž se ukázalo, že velká část
výzkumu C I A v oblasti vymývání m o z k ů byla prováděna prostřednic­
stůj co stůj, b u d e lepší, když o t o m budu něco vědět... M y s l í m , že se r o z ­
hodli to protentokrát překousnout."
tvím Společnosti pro výzkum lidské ekologie, M a r k s požádal o finanč­
Při m n o h a příležitostech j i m H l u b o k ý trans přispěchal na p o m o c .
ní z á z n a m y této organizace a porovnal její transakce s dokumenty C I A .
T a k ř k a rok se M a r k s a j e h o tým trápili s j m é n e m výzkumníka C I A , k t e ­
Shodovaly se. J i n d y bylo m o ž n é cenzurovaná j m é n a přečíst proti světlu.
rý se v roce 1 9 5 5 nabízel, že provede „terminální" pokus se senzorickou
V případě „houbové" expedice do M e x i k a se j e d n o m u členovi M a r k s o v a
deprivaci. Z d o k u m e n t ů věděli j e n tolik, že j e h o příjmení mělo s e d m
týmu, Richi Sokolowovi, podařilo rozluštit otisk, který po psacím stroji
p í s m e n , začínalo na B a končilo na N. K o m b i n a c e trpělivého výzkumu
zůstal na rubové straně d o k u m e n t u . „Bylo to napsané na j e d n o m z těch
a detektivní práce je nakonec dovedla ke j m é n u , které si následně u svého
přenosných psacích strojů," říká Sokolow, „a já měl dokumenty, místa, ale
informátora ověřili. „Slyšel jste někdy o M a i t l a n d u B a l d w i n o v i ? " zeptal
žádná j m é n a . O d h a d l j s e m , ž e j m é n o j e W a s s o n . "
se ho M a r k s .
J a k m i l e začala j m é n a vyplouvat na povrch, pustili se M a r k s , S o k o l o w
1 ostatní členové týmu do telefonování a mezery j e d n u po druhé zapl-
„Myslel j s e m , " povzdychl si H l u b o k ý trans, „že na něho nikdy nepři­
jdete."
Výsledek M a r k s o v y práce, kniha Hledání mandžuského kandidáta, byl
ty) G e o r g e E s t a b r o o k s publikoval Smrt v mysli, v níž obzvlášť obhajoval
publikován v roce 1 9 7 9 , kritici i investigativní novináři si ji nemohli vy­
použití hypnózy proti nacistům. „Pohrávejte si s jejich m y š l e n í m , " vybízí
nachválit a vyhrála titul Nejlepší knihy roku v kategorii Investigativních
hrdina knihy J o h n n y E v a n s . „Udělejte z nich zrádce. Přimějte je pracovat
reportérů a redaktorů.
pro nás."
Z a t í m c o však kritici šíleli, veřejnost zůstávala nečekaně chladná. „ O b ­
Seriózní romány o sovětském útlaku, například 1984
George Or-
jevily se dobré kritiky a tak p o d o b n ě , " říká M a r k s , „kniha se ale nepro­
wella a Tma o polednách Artura Koestlera, spolu se studiem donucovacích
dávala. Byl j s e m rozčarovaný." Publikace však přesto nezmizela ze světa.
technik takovými vědci j a k o W i l l i a m e m S a r g a n t e m , R o b e r t e m J a y e m
Ocitla se mezi ostatní stěží srozumitelnou literaturou o špionáži a kon-
L i f t o n e m a J o o s t e m M e e r l o o e m dávaly T o m ů m C l a n c y ů m 4 0 . a 5 0 . let
spiračních teoriích. A zrála.
h o d n ě materiálu k práci. J a k m i l e psychologie přišla s novou m e t o d o u ,
V době vydání Hledání mandžuského kandidáta probíhala Spojenými
která by m o h l a být užitečná v ovládání myšlení, okamžitě se stala s o u ­
státy vlna tiché paniky ohledně vymývání m o z k ů . N o v é náboženské orga­
částí příběhu. S p o l u s tím, j a k se začínalo na papíře objevovat čím dál
nizace j a k o moonisté a D ě t i B o ž í nabíraly další členy po celé zemi. V roce
více děsivých příběhů, vymývání m o z k ů — spíš než prosté programování
1 9 7 8 , rok před vydáním knihy, spáchalo v guayanském J o n e s t o w n u 9 1 2
v hypnóze - přecházelo stále hlouběji do p o v ě d o m í veřejnosti.
lidí h r o m a d n o u sebevraždu. V roce 1969 Charles M a n s o n přiměl členy
S M i n d s z e n t y h o procesem a d o z n á n í m i v Koreji začaly vymyšlené
své „Rodiny", aby zavraždili s e d m osob, včetně manželky režiséra R o ­
příběhy stále častěji splývat se skutečnými událostmi a hranice m e z i t ě ­
m a n a Polanského, Sharon Tateové. V roce 1 9 7 4 Symbionese Liberation
mito dvěma světy se stíraly. Příběh zatčení a vyslýchání kardinála M i n d ­
A r m y unesla bohatou dědičku Party Hearstovou. Později dostala m o ž ­
szentyho se dostal na plátna kin ve filmu s hvězdami A l e c e m G u i n e s s e m
nost skupinu opustit. R o z h o d l a se však zůstat, přijala život revolucionářky
a J a c k e m H a w k i n s e m . H r d i n a L e n a D e i g h t o n a , H a r r y Palmer, prošel ve
a s p u š k o u Ml v rukou vyloupila banku.
filmu Případ Ipcress vymýváním m o z k u . V Muži se zlatou zbraní B o n d a
Proč se děti takhle chovaly? Proč by se vůbec někdo měl takhle c h o ­
zajal šílený R u s , plukovník Boris, který mu v leningradském institutu na
vat? Veřejnost přijala j e d n o d u c h o u odpověď: vymyli j i m mozky. C o p a k se
N ě v s k é m prospektu také vymyl m o z e k . 0 0 7 se vrátil do L o n d ý n a , kde se
to dalo vysvětlit jinak?
p o k u s d zabít svou šéfku M .
Na t o m t o závěru nebylo nic překvapivého. Po celé generace lidi fas­
Podle literatury z doby studené války měli lidé s vymytým m o z k e m
cinovala myšlenka, že by někdo mohl dokázat ovládat myšlení jiných.
divný nepřítomný pohled, pohybovali se j a k o stroje a mluvili m o n o t ó n ­
Počínaje Trilby G e o r g e du M a u r i e r a z roku 1 8 9 4 tuto fascinaci přiživo-
ními hlasy připomínajícími nahrávku. I u B o n d a nakonec poznali, že
vala řada dalších románů, zmiňujících hypnózu j a k o prostředek vnějšího
mu byl vymyt m o z e k podle „skelného, do prázdna upřeného p o h l e d u "
ovládání. Plameny se rozhořely a příběh začínal žít vlastním životem. Na
a „nepřítomného úsměvu". Richard H a n n a y opakoval slova, „jako by j e h o
počátku dvacátého století došlo v těchto románech ke změně a cíli hyp­
hlas vycházel z neviditelného g r a m o f o n u " . Vědělo se, že j d e o s y m p t o m y
notických útoků přestaly být podivínské hrdinky, ale výrazně mužnější
osob s vymytými mozky, protože tak se lidé chovali b ě h e m moskevských
typy-
procesů, procesu s M i n d s z e n t y m i při doznáních v Koreji. Příběhy o vy­
V knize Tři rukojmí]o\mz. B u c h a n á z roku 1 9 2 4 se Richard Hannay,
hrdina Devětatřiceti schodů, střetává s nebezpečným protivníkem v osobě
D o m i n i k a Mediny, „nezvykle dobrého b á s n í k a . . . a nejžádanějšího ženi­
cha v Anglii po J e h o Veličenstvu". M e d i n a svýma jiskřivýma m o d r ý m a
očima uvádí oběti do transu, unáší dědice a dědičky a vymývá j i m mozky.
J e h o technika je natolik efektivní, že H a n n a y brzy zjistí, že začíná M e dinovi dělat pomyšlení. V roce 1945 mistr hypnózy (a také sebepublici-
mývání m o z k ů se prodávaly tak dobře právě kvůli t o m u , proč byly tak
strašidelné: zakládaly se na pravdě.
K n i h o u , která měla největší ohlas, však byl Mandžuskýkandidát z roku
1 9 5 9 . V románu je A m e r i č a n R a y m o n d S h a w zajat v Koreji komunisty
a odvezen do „výzkumného pavilonu", kde je vystaven intenzivnímu pavlovovskému kondicionování a „hlubokému ovládání". O p a k o v a n ě h y p ­
notizovaný a nadrogovaný S h a w je nakonec naprogramován k návratu
do Spojených států a ke spáchání atentátu na prezidentského kandidáta.
u nás n e z n á m é m e t o d y určení pravdivosti informací získaných od vězňů."
Přemístěním děje z Koreje do Spojených států autor Richard C o n d o n
O čtyři měsíce později se ředitel operační sekce dozvěděl, ž e : „ K o m u n i s t é
převedl příběh d o m ů . O b ě ť m i už nebyli j e n neposlušní komunisté nebo
nevládnou nebezpečnými technikami j a k o j s o u drogy, séra a p o d . " O dva
vojáci v zajateckých táborech v cizině, ale A m e r i č a n é v A m e r i c e . Ted',
roky později: „ H l á š e n í nás vedou k závěru, že komunisté při vyslýchání
když se hrozba ocitla p ř í m o na prahu k a ž d é h o d o m o v a , objevilo se m n o ­
běžně nepoužívají stimulační látky nebo narkotika". A za další dva m ě ­
ho důvodů ke znepokojení.
síce stejné oddělení prohlašovalo, že „na z m ě n á c h osobnosti v důsledku
Franka Sinatru zápletka Mandžuského kandidáta natolik zaujala, že
vymývání m o z k ů není nic tajemného," protože „tyto postupy získávání
se zeptal prezidenta Kennedyho, jestli má ve filmu přijmout hlavní roli.
doznání... byly používány, především p a k v policejních státech, po celá
Kennedy, j e m u ž se r o m á n rovněž líbil, ho vyzval, ať se do t o h o pustí. Po
staletí". Ve skutečnosti na k a ž d o u hrozivou zprávu uveřejněnou C I A
j e h o zavraždění v roce 1963 Sinatra film na patnáct let stáhl z oběhu.
o sovětských technikách výslechů existují dvě, potvrzující, že se nejednalo
Příběh se příliš p o d o b a l skutečnosti.
o nic jiného než o brutalitu a opakované výhrůžky.
Při zpětném pohledu je j a s n é , že objevení se vymývání m o z k ů v r o ­
Ke stejnému závěru brzy dospěla i britská zpravodajská služba. Cyril
m á n e c h a filmech z počátků studené války vyjadřovalo obecné obavy té
C u n n i n g h a m , specialista ministerstva války na indoktrinaci a vymývání
doby. T a k j a k sci-fi filmy j a k o Válka světů nebo Invaze lupičů těl útočily na
m o z k ů , z k o u m a l moskevské procesy a chování zajatců v Koreji a zjistil,
strach z komunistické invaze, vymývání m o z k ů ukazovalo na obavy z k o ­
že doznání byla vynucena násilím, hrozbami, hladem a nesnesitelnými
munistů samotných. Z nepřátelského z p ů s o b u myšlení naprosto neslu­
životními p o d m í n k a m i . „Pokud j d e o ta doznání," říká dnes, „byli k nim
čitelného se svobodnou vůlí. Vymývání m o z k ů představovalo dokonalou
přinuceni, protože jinak by se j i m staly hrozné věci. N i k d y j s e m se nese­
metaforu studené války: my j s m e byli svobodní a ze Sovětů se staly stroje.
tkal s j e d i n ý m z těchto doznání, j i m ž by dotyčné osoby skutečně věřily. Je
C o p a k mohlo jejich nelidské chování mít jiný důvod?
to naprostá hloupost."
Ve válce popisované politiky termíny dominového efektu a j a d e r n é ­
T a k é zjistil, že v m n o h a případech doznání mohli sepsat j e n a j e n S o ­
ho přečíslení představovalo vymývání m o z k ů něco, čemu rozuměl každý.
věti sami. „ U ž samotný styl doznání stačil, abyste poznali, že je ti chlapci
Jestliže Sověti dokázali přesvědčit americké vojáky a katolického kardi­
nepsali s a m i , " říká. „Pokud šlo o nás v A I 9 , byli j s m e velmi skeptičtí."
nála, že j s o u zrádci, j a k o u šanci by m o h l mít obyčejný občan? T a t o tech­
Při jiné příležitosti vězni napsali svá vlastní doznání, avšak z á m ě r n ě do
nika byla barbarská, brutální, znásilňovala m o z e k i duši. S objevením se
nich vkládali přehnaně prokomunistickou terminologii a snažili se tak své
vymývání m o z k ů strach z rudého nebezpečí pronikl do každé americké
kolegy upozornit, že byli mučeni. Z a t í m c o však naprostá neuvěřitelnost
domácnosti. Všichni se museli mít na p o z o r u . Jestliže by R u s o v é měli vol­
doznání vedla A I 9 k poznání, že j s o u falešná, na jiné posluchače měla
nou cestu, nejenom že by nás uvrhli do otroctví, ale ještě by n á m vymyli
opačný účinek. „Naneštěstí," povzdychne si C u n n i g h a m , „světový tisk
m o z k y tak, aby se n á m v n ě m líbilo. H r o z n á představa.
a některé jiné síly vše viděly j i n a k . "
Zároveň však šlo od s a m é h o začátku o p o u h o p o u h o u fikci.
*»•
C u n n i n g h a m , který měl přístup ke v š e m d o s t u p n ý m zpravodajským
informacím o sovětském vyslýchání, zjistil, že ani v S o v ě t s k é m svazu ani
v C í n ě se nepoužívá žádný zvláštní psychologický p r o g r a m . Techniky vý­
slechů byly odzkoušené a vyšetřovatelé i mučitelé si je předávali z genera­
Z d o k u m e n t ů C I A analyzujících korejská doznání a moskevské p r o ­
cesy je zřejmé, že zpravodajská služba j i ž od začátku měla podezření, že
Sověti ž á d n o u tajnou techniku s c h o p n o u vymývat m o z k y nemají. D o ­
kument z 2 4 . února 1953 dochází k následujícímu závěru: „ N e m á m e
k dispozici žádné náznaky ukazující na to, že by [Rusové] znali jakékoliv
ce na generaci. D o s p ě l k závěru, že vymývání m o z k ů je p o u h ý „strašák".*
* Cunningamovy závěry potvrdil i pozdější vývoj. Ze čtyřiceti „konvertovaných" britských
komunistů, kteří se po skončení války vrátili ze zajetí, si žádný komunistické přesvědčení
dlouho nepodržel. Jeden z nich, Andrew Cordon z Královského námořnictva, kterému
zjevně vymyli mozek, zůstal v Číně. Do Británie se vrátil v roce 1960. Z Američanů, kteří v
Koreji zůstali, se kromě tří všichni vrátili na Západ.
Podobně jako řada zajatců v Koreji i kardinál M i n d s z e n t y se pokoušel
varovat Z á p a d , že j e h o doznání j s o u vynucená. Z odtajněných d o k u m e n ­
Příštím krokem měl být, alespoň podle dalšího d o k u m e n t u , „veřejný
tů maďarské tajné služby vyplývá, že řada j e h o písemných výpovědí byla
útok na obavy a otázky veřejnosti vznikající z veřejných diskusí ohledně
p o d e p s á n a „Mindszenty, C F ' . Vyšetřovatelům vysvětlil, ž e „ C F " z n a m e n á
válečných zajatců zadržovaných v Severní Koreji".
„Cardinalis Foraneus", tedy j e h o postavení v katolické církvi. Studenti
O čem se muži od C I A senátorovi L o d g e o v i pravděpodobně nezmí­
historie však měli j a s n o . Šlo o latinský termín z doby perzekuce církve:
nili, byla skutečnost, že výraz vysvětlující korejská doznání nebyl výsled­
„coactusfecť — učiněno p o d m u č e n í m .
k e m přísně tajné zpravodajské činnosti v Sovětském svazu. Ve skutečnosti
Pro západní vlády však zůstávala korejská doznání znepokojivá. Jestli
ho v roce 1950 použil z n á m ý novinář E d w a r d H u n t e r v novinách Miami
komunisté neměli ž á d n é nové postupy výslechů, proč tolik spojeneckých
Daily News. A rovněž ho udržovali v neznalosti ohledné dalšího klíčové­
vojáků s těmi, k d o je zajali, spolupracovalo? V britském případě nešlo
ho faktu: E d w a r d H u n t e r byl placeným propagandistou Ústřední zpravo­
o natolik závažný problém. M e z i těmi, k d o doznání učinili, nebyl jediný
dajské služby. T o u t o cestou se tedy p o j e m „vymývání m o z k ů " , vytvořený
důstojník. Ř a d a A m e r i č a n ů v š a k měla důstojnickou hodnost a měla se
v režii C I A , dostal k vládě Spojených států, do Spojených národů, do
p o d l e toho chovat. U k á z a l o se, že v zajetí se morálka amerických j e d n o ­
tisku i ke světové veřejnosti.
tek hroutí a důstojníci j s o u nuceni poslouchat příkazy, aby vůbec přežili.
Taktika byla pro obě strany efektivní. O „veřejné ofenzívě" senátora
Později provedená studie na Univerzitě G e o r g e W a s h i n g t o n a ukázala, že
L o d g e se dozvěděl celý svět, výraz vymyšlený E d w a r d e m H u n t e r e m se
70 procent amerických vojáků v zajetí nátlaku podlehlo a alespoň jednou
pevně usadil v p o v ě d o m í veřejnosti a Sověti začali být vnímáni j a k o n a ­
přispělo k nepřátelské propagandě. Pro Pentagon to bylo velmi nepříjem­
prostí zlosyni. Skutečnost, že o vymývání m o z k ů najednou začal mluvit
né. Závěr zněl, že se vojáci poddali „odevzdanosti". Bylo třeba zachránit
každý, dala zároveň Ústřední zpravodajská službě dokonalý důvod pro
si tvář. D v a měsíce po z n á m é m doznání plukovníka Franka Schwalbeho
zahájení „obranného" p r o g r a m u výzkumu j e h o možností. Přicházejí p r o ­
se rozjela příslušná akce.
jekty B L U E B I R D , A R T I C H O K E a M K U L T R A .
Na začátku dubna 1953 se americký velvyslanec u Spojených národů,
senátor H e n r y C a b o t L o d g e , sešel se dvěma důstojníky C I A . T o u dobou
Naneštěstí se však ukázaly i vedlejší účinky. Půl století po nešťastném
setkání L o d g e s muži od C I A příběh dál pokračuje.
se L o d g e snažil bránit obviněním sovětského bloku z toho, že A m e r i č a n é
***
v Koreji používají biologické zbraně, narážel však na silný odpor. Pokud
se nic takového nedělo, proč by američtí důstojníci stáli ve frontě, aby
to potvrzovali? L o d g e mrzutě prohlásil, že „vůči celé záležitosti zahořkl,
„Vymytý m o z e k " je užitečný výraz, protože je s j e h o p o m o c í m o ž n é
především proto, že má problémy vysvětlit doznání amerických letců z a ­
popsat kohokoliv, kdo se chová neobvykle. Stanou-li se z vašich dětí m o ­
chycená na filmu''. L i d é z C I A mu nabídli únikovou cestu. Ú d a j n ě slyšeli,
onisté nebo muslimové, vyrábějí b o m b y nebo střílí ostatní občany (pří­
že Sověti mají k dispozici m e t o d u , j a k lidi přimět k falešným d o z n á n í m :
p a d n ě s a m y sebe), dobrá, p a k j i m někdo musel vymýt m o z e k . N o r m á l n í
„techniku .vymývání mozků'". O měsíc později na poradě projektu A R ­
lidé koneckonců p o d o b n é věci nedělají, nebo ano? Přestože nikdo přesně
T I C H O K E oba potvrdili, ž e L o d g e jejich vysvětlení nadšeně přijal:
neví, co p o j e m „vymývání m o z k ů " představuje, j a k funguje ani k d o ho
používá, neustále se s ním operuje. D á v á to smysl. A navíc o t o m přece
[Vymazáno] uvedl, že... senátor Lodge vyjádřil velký zájem o potenciální
psali v novinách.
používání „vymývání mozků" Číňany a Sověty coby propagandistického
K d y ž se lidé opásávají výbušninami a vyhazují do vzduchu autobu­
nástroje Spojených států najednáních Spojených národů. Senátor Lodge
sy i vlaky, existují p o u z e dvě m o ž n á vysvědení. J d e - l i o cizince, j s o u zlí.
uvedl, že hledal dramatický výraz, který by ukázal na hrůznost takového
A když ne, p a k mají vymytý m o z e k . Proč by se měl J o h n Walker L i n d h
počínání a vyjádřil odpor k sovětským praktikám.
přidávat k Talibanu? Proč by si j i n a k Richard Reid dával b o m b u do p o -
drážek bot? Proč by J o h n M u h a m m a d a L e e M a l v o měli deset lidí zastře­
Z čehož vyplývá:
lit a tři další zranit z kufru auta? Proč by m ě l někdo naletět letadlem do
Světového obchodního centra? Protože měli vymyté mozky, samozřejmě.
3) C I A stojí v pozadí náboženských kultů, atentátů a terorismu.
J e d n o d u c h é a elegantní. Vymývání m o z k ů odstraňuje nutnost složitého
vysvětlování, které by j i n a k zahrnovalo výzkum, analýzu nebo přemýšlení.
Ze složité situace činí prostou. A díky t o m u se hned cítíme lépe.
Z a p n ě t e počítač, do internetového vyhledávače zadejte heslo „ m i n d
control" („ovládání myšlení"', pozn. překladatele) a podívejte se, j a k é kon­
Přestože se vymývání m o z k ů m ů ž e jevit j a k o uklidňující, existuje
spirační teorie se na vás vyvalí. K a ž d ý den jich přibývá (v únoru 2 0 0 6
naneštěstí spousta důvodů, proč j e h o používání není ani trochu dobré.
našel k t o m u t o heslu vyhledávač G o o g l e 1 1 2 milionů o d k a z ů ) , k a ž d á je
Z a p r v é nás odvádí od skutečných příčin destruktivního nebo neobvyk­
ještě méně pravděpodobná než předchozí a všechny pro posílení své d ů ­
lého chování, z n e m o ž ň u j e n á m je eliminovat a činí nás zranitelnějšími
věryhodnosti citují z M a r k s o v y knihy. C h c e t e se dozvědět o zneužívání
v případě j e h o opakování. Z a d r u h é se p o j e m vymývání m o z k ů , ujišťující
m i m o z e m š ť a n y ? O ovládání myšlení nacisty? O vymývání m o z k ů řím­
nás, že my j s m e normální a ostatní nenormální, m ů ž e stát hrozbou s á m
skokatolickou církví? N e b o j a k vaše myšlení ovládají medvědi od Kolína?
o sobě. V historii tohoto fenoménu se objevilo několik období, kdy strach
Pravda je všude kolem.
z něho dosáhl takřka epidemických rozměrů. Z našich nepřátel činí j e š ­
K o u z l o vymývání m o z k ů je tak přitažlivé, že nedávný britský p r ů z k u m
tě větší hrozbu, než j a k o u ve skutečnosti znamenají. Jsou-li dostatečně
zjistil, že „ovládání myšlení" je nejproslulejší konspirační teorií na světě
chytří a zlí, aby udělali tohle, čeho všecho j s o u vlastně schopní? A tak
a předstihuje i atentát na prezidenta Kennedyho, smrt M a r y l i n M o n r o e
p o d o b n ě j a k o C h i c k e n L i c k e n p o b í h á m e kolem a křičíme: „Padá nebe!
a podvod s přistáním na M ě s í c i . Neexistují-li důkazy, svědectví očitých
P a d á nebe!" Paranoia z vymývání m o z k ů je velmi nakažlivá.
svědků nesouhlasí nebo si nikdo na nic nepamatujeme to proto, že prota­
A existuje ještě j e d e n důvod, proč je používání tohoto termínu nebez­
gonisté mají vymyté mozky. Ve světě ovládání myšlení platí, že čím m é n ě
pečné. N á l e p k a „vymytý m o z e k " nás zavádí do oblastí, do nichž bychom
důkazů, tím složitější spiknutí (koneckonců, oběti skutečné manipulace
neměli vstupovat. Je škoda, že se částečně j e d n á o následek publikování
s myšlením si přece neuvědomují, že j s o u o b ě ť m i ) . M a r k s o v a na skuteč­
Hledání mandžuského kandidáta J o h n a
nosti založená kniha dala vzniknout síti zoufalých fantazií.
Markse.
***
J e d e n příklad. Tři roky před vydáním Marksovy knihy vyšla jiná kni­
ha z oblasti literatury faktu, zabývající se vymýváním m o z k ů . Ovládání
Candy Jonesové od D o n a l d a B a i n a popisovalo příběh americké modelky
P o č á t k e m 80. let M a r k s ů v investigativní triumf vlil krev do žil širo­
naverbované b e z jejího vědomí C I A . Poté, co ji její manžel, rozhlasový
ké sítě konspiračních teorií. A t e n t á t n í k J o h n a F. Kennedyho, atentátník
moderátor „ L o n g J o h n " Nebel uvedl do hypnózy, J o n e s o v á si vzpomněla
Roberta Kennedyho, „ R o d i n a " C h a r l e s e M a n s o n a , oběti hromadné s e b e ­
na řadu hrůzných zážitků prožitých v rukách C I A . Vědci zpravodajské
vraždy v J o n e s t o w n u , ti všichni měli „vymyté mozky". Pro lidi s přísluš­
služby za p o m o c i hypnózy rozdělili její osobnost a vytvořili její alter ego,
nými názory nabízelo vymývání m o z k ů ú ž a s n o u příležitost zaplétat C I A
Arlene G r a n t o v o u . K d y ž Ústřední zpravodajská služba potřebovala odvést
do jakýchkoliv konspiračních teorií. K vymyšlení věrohodného příběhu
„špinavou" práci, povolala C a n d y Jonesovou, někdo ji zhypnotizoval a při­
stačilo j e n použít následující pokroucenou logiku:
kázal Arlene, aby se objevila. K d y ž přestala být užitečná, lékaři C I A zřej­
mě přikázali Arlene spáchat sebevraždu, č í m ž odstranili všechny důkazy.
1) Ústřední zpravodajská služba pracovala na vymývání m o z k ů .
2) N á b o ž e n s k é kulty, atentátníci a teroristé b u ď techniky vymývání
m o z k ů používali, nebo j i m s a m o t n ý m byl m o z e k vymyt.
Ovládání Candy Jonesové byl velký příběh, j e h o ž základ se objevil
v m n o h a filmech, včetně Teorie konspirace, Dlouhého polibku na dobrou noc
a Bouřného totožnosti, a z d á se, že odpovídá m n o h é m u z M a r k s o v ý c h d o ­
kumentů. Ú s t ř e d n í zpravodajská služba si v 5 0 . letech zaručeně pohrávala
s h y p n ó z o u a v j e d n u d o b u dokonce i s m o ž n o s t í rozdvojení osobnosti
vecký p e s ) , Bili C l i n t o n ( a j e h o m a n ž e l k a Hillary), G e o r g e B u s h m l a d ­
a vytvářením alter ega, které by mohlo být používáno k bezpečnému pře­
ší, kanadští premiéři Pierre T r u d a u a Brian Mulroney, saúdskoarabský
dávání tajných zpráv.
král F a h d , nikaragujský prezident D a n i e l O r t e g a , „Baby D o c " Duvalier
K d y ž se M a r k s o příběhu doslechl, samozřejmě ho velmi zaujal. Byla
z H a i t i , D i c k Cheney, senátor Robert C. Byrd, senátor státu M i c h i g a n
C a n d y J o n e s o v á opravdu j e d n í m z pokusných králíků projektu C I A p o ­
G u y Vanderjagt, katoličtí kněží, členové g a n g ů , satanisté, policejní d ů ­
j m e n o v a n é h o M K U L T R A ? U v ě d o m o v a l si, že kniha byla vydána před­
stojníci, generální prokurátor Spojených států D i c k T h o r n b u r g h a hvězda
tím, n e ž byly tajné d o k u m e n t y C I A , které měl k dispozici, nalezeny
country music Kris Kristofferson.
a odtajněny, příběh tedy musel m í t pravdivé j á d r o . Se souhlasem autora
Je těžké se rozhodnout, jestli vůči lidem píšícím p o d o b n é nesmysly
knihy D o n a l d a B a i n a strávil měsíce sledováním všech stop, poslouchal
cítit
nahrávky hypnotických sezení J o n e s o v é a pokoušel se je ověřit s šestnácti
nechtěně dostali do světa potlačovaných vzpomínek a satanistického ritu­
tisíci stranami d o k u m e n t ů C I A .
N i c nesedělo. „ N e d o k á z a l j s e m najít j e d i n o u zmínku, která by o d p o ­
zlobu, nebo je litovat. Na první pohled je však j a s n é , že j s m e se
álního zneužívání, do Alenčiny „Říše divů", kde „žádné důkazy" z n a m e n á
„spoustu d ů k a z ů " a pravidla logiky ustupují do pozadí.
vídala," vzpomíná. „Ani j e d i n o u . " K d y ž se příběhem začal podrobně z a ­
Příznivci těchto teorií vykrádají J o h n a M a r k s e tam, kde se j i m to hodí,
bývat, uvědomil si, že j d e o p o u h ý p o d v o d . U k á z a l o se, že manžel C a n d y
a n a o p a k ho odmítají v případech, kdy se s ním ocitají v rozporu. Tvrdí,
J o n e s o v é použil několik podobných výmyslů ve svém pořadu v rozhlase
že satanistické rituální zneužívání se objevilo v nacistickém N ě m e c k u ,
a přednáší na z n á m é americké univerzitě o využití hypnózy k odkrytí
kde byly techniky ovládání myšlení dovedeny k dokonalosti, aby se p o z ­
potlačených vzpomínek. „Nebel byl podvodník," tvrdí M a r k s . „Příběh si
ději v souvislosti s operací Paperclip, tedy programu Spojenců na využití
vymyslel, vložil ho do ní, a p a k ho vytáhl ven. C e l é to byl p o d v o d . "
užitečných vědců po válce, dostalo až do Spojených států. Od té doby ho
Naneštěstí skutečnost, že celý příběh byl s největší pravděpodobností
zneužívala monstrózní skupina zvrácených vymývačů m o z k ů , k níž patřili
vymyšlený, nezabránila m n o h ý m ž e n á m v t o m , aby tvrdily, že byly p o d o b ­
policisté, lékaři, politici, soudci, F B I , C I A i N A S A . T i všichni doufají, ž e
ně j a k o C a n d y J o n e s o v á C I A hypnoticky naprogramovány. A s každým
se j i m j e d n o h o dne podaří získat vládu nad světem a řídit h o , financují
dalším byly příběhy stále neuvěřitelnější. Kathleen Sullivanová z T e n -
své operace zisky z pornografie, nezákonného prodeje drog, prostituce
nessee je autorkou knihy Osvobozená, v níž popisuje, j a k byla coby dítě
a o b c h o d u se zbraněmi. Komunikují spolu tajnými zprávami ukrytými
prodána Ústřední zpravodajské službě a následně programována. Brice
v písních, filmech, knihách, novinách a na pohlednicích. A své p o d l é c h o ­
Taylorová v knize Díky za vzpomínky:pravda mne osvobodila tvrdí, že ji
vání ukrývají tak, že ovládají mysli svých obětí.
j a k o zhypnotizovanou sexuální otrokyni zneužívali B o b H o p e a H e n r y
M o h l bych to vše odmítnout, to v š a k neudělám. C o l i n R o s s , psy­
Kissinger. Carol R u t z o v á v knize Zrazený národ vysvětluje, j a k ji její otec
chiatr z Texasu a j e d e n z čelních propagátorů teorie o vymývání m o z k ů
j a k o čtyřletou prodal C I A . Pokusy na ní údajně prováděli W i l d e r Penfi-
a zneužívání, léčil velký počet pacientů, u nichž diagnostikoval „iatrogen-
eld, E w e n C a m e r o n a Sidney Gottlieb, který po ní chtěl, aby mu říkala
ní" disociační poruchu identity (rozdělení osobnosti z á m ě r n ě způsobené
„taťka S i d " , a vyškolil ji k páchání atentátů na zahraniční nepřátele tím,
lékařem), z nichž m n o z í byli přesvědčeni, že je j a k o děti prodali a r m á d ě
že j i m způsobí aneurysma.
nebo C I A , kde byli naprogramováni coby atentátníci nebo otroci. „ O b ­
C e n a za nejurážlivější a nejvymyšlenější příběh však musí putovat
vykle se z d e vyskytují dva vzory," tvrdí. „ B u ď otec v armádě pracoval, měl
k autorům C a t h y 0 ' B r i e n o v é a M a r k o v i Phillipsovi, kteří stvořili dvě
spoustu známých mezi vojáky, rodina ž d a blízko základny, nebo byl ar­
knihy popisující Cathyiny zážitky v rukách C I A . Podle autorů byly C a ­
m á d n í m dodavatelem. T a k ž e děti nakonec navštěvovaly zvláštní třídy pro
thy a její dcera Kelly C I A naprogramovány j a k o „prezidentské" sexuální
děti vojáků, nebo alespoň chodily na exkurze na základnu. M e z i otcem
otrokyně. C a t h y a Kelly p a k sexuálně zneužívali, kromě m n o h a dalších,
a a r m á d o u se vyskytovaly určité finanční transakce, úplatky, nátlak, nebo
prezidenti G e r a l d F o r d , R o n a l d R e a g a n , G e o r g e B u s h starší (a j e h o l o -
něco takového."
Od doby vrcholného rozkvětu teorií o satanistickém zneužívání
přimět je z a p o m í n a t a k smrti je vystrašit, neexistoval však žádný š é m ,
a vymývání m o z k ů C I A na konci 80. let R o s s poněkud zmírnil svůj p o ­
po j e h o ž vložení by se stali naprosto poslušnými. „ S é r u m pravdy" vedlo
stoj. Původně ty, k d o existenci podobných kultů odmítali, přirovnával
ke stejnému podílu výmyslů j a k o pravdy, účinky L S D byly p o k a ž d é j i n é ,
k popíračům holocaustu. Stále je však přesvědčený, že na t o m všem něco
hypnóza se ukázala j a k o nespolehlivá, podprahové techniky nefungovaly.
bylo. „Kdybych měl, řekněme, miliardu dolarů," řekl mi, „a vytvořil cosi
A pokoušet se navodit ztrátu p a m ě t i p o m o c í elektrošoků připomínalo
j a k o vlastní malou detektivní pátrací agenturu, myslím, že by nebylo nic
vypínání počítače kladivem. J a k později napsal historik zpravodajských
těžkého najít důkazy o organizovaném o b c h o d u se sexem, organizované
služeb T h o m a s Powers: „Silné drogy m o h o u bezesporu vymazat p a m ě ť ,
pornografii, o spojení s činností některých kultů a i o ovládání myšlení
z a m e t o u ji však dočista. Ztratí se tak nejenom týden v Berlíně, ale i m a n ­
vládou."
želka a děti."
T a t o teorie má tolik problematických míst, že je těžké se rozhodnout,
Existují pragmatičtější důvody pro přesvědčení, že pokusy C I A
kde začít. M o ž n á by bylo pro začátek nejlepší zmínit se o neuvěřitelnosti
v podstatě k ničemu nevedly. „ N e j s o u sebemenší důkazy pro to, že se j i m
celého spiknutí nebo o nedostatku hmatatelných důkazů. N a d tím vším
na tomto poli podařilo najít zlato," říká J o h n M a r k s dnes. „Jde totiž ještě
však vítězí j i n á skutečnost. C o l i n R o s s a další, kdo j s o u o její pravdivosti
o něco, a to něco nemůžete o p o m e n o u t . K d y b y totiž věda objevila cosi, co
přesvědčeni, tvrdí, ž e dochované d o k u m e n t y projektu M K U L T R A uka­
by skutečně fungovalo t a k , j a k se o t o m mluví, neudrželo by se to v tajnos­
zují, že programy C I A na vymývání m o z k ů byly úspěšné. Pravda je však
ti déle než rok dva. Takové věci prostě v tajnosti neudrží nikdo."
taková, že všechny důkazy prokazují opak: vymývání m o z k ů nefungovalo.
V důsledku těchto oprávněných závěrů byl M a r k s stoupenci konspi­
K r o m ě obnovených vzpomínek těch, „kdo přežili", neexistuje jediný d ů ­
račních teorií označen za loutku C I A . Podle nich Ústřední zpravodajská
kaz naznačující, že se C I A kdy podařilo stvořit mandžuského kandidáta.
služba skutečně vytvořila dokonalého m a n d ž u s k é h o kandidáta. J e n prostě
J o h n Gittinger, j e d n a z hlavních postav programu M K U L T R A , to
nechce, aby se o t o m kdokoliv dozvěděl. Hledání mandžuského kandidáta
v srpnu 1 9 7 7 přiznal před senátním výborem. „ K o l e m roku 1 9 6 1 , 1 9 6 2 , "
mělo vše zakrýt a pohřbít skutečnou pravdu. J e d e n z těch, s n i m i ž j s e m
řekl senátorovi Richardovi Schweikerovi, „bylo přinejmenším pro mě
mluvil, se mě spiklenecky zeptal: „Víte přece, že M a r k s celou d o b u pra­
prokazatelně dokázáno, že takzvané vymývání m o z k ů jako určitý esote­
coval pro C I A , nebo ne?"
rický nástroj tam, kde se používaly drogy nebo p o d m í n k y měnící myšlení,
P o d o b n ě j a k o Ústřední zpravodajská služba na počátku 60. let, i pří­
neexistuje." Film Mandžuský kandidát nás p o d l e j e h o slov „opravdu vrhl
vrženci satanistického zneužívání a teoretici vymývání m o z k ů si vytvo­
o h o d n ě zpátky, protože z něčeho, co je n e m o ž n é , učinil uvěřitelné."
Gittinger samozřejmě mohl lhát, nicméně skutečnost, že on s á m ani
řili vlastní cibuli p o d o b n é Velké spiknutí, kde se p o d k a ž d o u odhalenou
vrstvou objeví j i n á , ještě tajemnější. D n e s se jejich nevůle obrátila i proti
další vyšetřovatelé C I A nedokázali za tři a půl roku vyslýchání na p o ­
C o l i n u Rossovi, kmotrovi celého hnutí, který j a k o první „dokázal", že
čátku 60. let zjistit, z d a Jurij N o s e n k o mluví pravdu, nebo lže, by měla
se C I A skutečně podařilo m a n d ž u s k é h o kandidáta stvořit. Veřejný re­
dokazovat, že techniky, které hledali, b u ď nikdy neexistovaly, nebo byly
gistr příznivců výslovně nedoporučuje nadále se s doktorem R o s s e m ra­
nespolehlivé. Chlapci z M K U L T R A to prostě vzali za špatný konec.
dit. Z ř e j m ě některé své pacientce do očí řekl, že její „psychoelektronické
***
ovládání mysli" se celé zrodilo „v j e j í m m o z k u " .
Člověk si nedokáže p o m o c i , a musí zapřemýšlet, z d a j s m e se nakonec
neocitli ve skutečné d o m é n ě vymývání m o z k ů , v aréně skutečně m e n ­
V 5 0 . a 60. letech beznadějně optimističtí experti C I A vnímali m o z e k
tálně nemocných. Paranoiu vyvolává řada psychologických problémů
j a k o něco, s čím š i j e m o ž n é j e d n o d u š e pohrávat a p o m o c í chemických lá­
a u paranoiků není ničím neobvyklým přesvědčení, že se j i m někdo snaží
tek nebo fyzických postupů dosahovat specifických cílů. Skutečnost však
škodlivě ovládat myšlenky. Na internetové adrese mindcontrolforum.com
byla o h o d n ě složitější. Gottlieb a j e h o tým zjistili, že je m o ž n é lidi měnit,
j e m o ž n é nalézt příspěvky „obětí" p r o g r a m u M K U L T R A slyšících hlasy,
trpících bolestmi hlavy, neschopných spát nebo se cítících „divně". Při
jejich četbě tuhne krev v žilách.
Vymývání m o z k ů j a k o uklidňující p o h á d k a , po níž se m á m e cítit lépe,
se mělo přežít už dávno. Síla tohoto mýtu však byla tak velká, že přetrval.
Podle jedné z obětí, D a v i d a A l a n a B e a c h e , j s o u j e h o s y m p t o m y z p ů ­
Kdykoliv se něčeho obáváme nebo se cítíme nejistí, vždy ho znovu vyvo­
sobeny „vyspělým systémem počítačem řízených implantátů na nervech
l á m e , abychom vysvětlili události, které nás znervózňují. V 5 0 . a 6 0 . letech
v m é m m o z k u " . N e n í s á m . Na implantáty, b u ď v hlavě, nebo v zubech,
to byli R u s o v é , v 70. letech nová náboženská hnutí a reklamní agentury,
si stěžuje hodně přispěvatelů. J o h a n Heller dostává zprávy od americké
v letech 80. heavymetalová hudba. Vymývání m o z k ů nás přišlo zachránit
armády: „Je to hlas, který cítím uvnitř hlavy," napsal, „a říká mi, ať skočím
j a k o B a t m a n . „ N e n í to vaše chyba," řeklo n á m . „ N e m o h l i jste s tím nic
před náklaďák nebo j d u a zabiju se." H l a s y slyší i „ J D " . K d y ž ho rodina
dělat. N e n e s e t e odpovědnost, jste pouhými o b ě ť m i . " A přesně to j s m e
přiměla, aby se šel léčit, předstíral, že přijal psychiatrovu diagnózu, aby
chtěli slyšet. Proto j s m e se k němu tak často uchylovali. „ Š l o o kulturní
se dostal ven. „ T e ď j s e m byl označen za schizofrenika," napsal, „já ale
projev tehdejší doby," říká Robert J a y L i f t o n , „a ještě j s m e ho nepřekonali.
vím, že schizofrenii n e m á m , že j s e m j e n plný implantátů. J e n ž e mi nikdo
Ani náhodou."
nevěří."
Skutečnost, že termín „vymývání m o z k ů " byl účelově stvořen v d o ­
D n e s bylo „vymývání m o z k ů " znovu oprášeno a dostalo nový nátěr.
Tentokrát j d e o kombinaci terorismu a náboženství. Proč by chtěl někdo
bách studené války, ještě neznamená, že je naprosto nepodložený. J a k
zaútočit na Světové obchodní středisko? Proč n á m to ti lidé udělali? Slo
ukázali vědci j a k o R o b e r t J a y L i f t o n , E d g a r Schein a M a r g a r e t S i n g e r o -
j i m o panny a potoky vína? N ě j a k ý důvod přece mít museli.
vá, skutečně existují techniky, j i m i ž je m o ž n é na m o z e k zaútočit a pokusit
S a m o z ř e j m ě . Existuje m n o h o důvodů. Ž á d n ý z nich se však n e j m e ­
se u lidí násilně změnit jejich názory. R a d a těchto technik byla b e z p o ­
nuje „vymývání m o z k ů " . J i n é tvrzení o d e mě přece ani čekat nemůžete,
chyby zneužita v Koreji a do určité míry s nimi dodnes pracují některé
nebo ano? Pracuji přece pro C I A . A můj vydavatel také. Všichni pro ni
náboženské organizace. Vytrhnout n ě k o h o z j e h o obvyklého sociálního
pracujeme.
prostředí m ů ž e být například velmi dobrý způsob, j a k omezit potenciálně
nebezpečnou kritiku. O d p í r á n í spánku nebo řádné stravy povede ke zlo­
mení odporu. Vyvolávat strach a podřízenost, používat speciální výrazy,
naučit lidi bojovat s pochybnostmi a nenechat je vydechnout, to všechno
p o m á h á stejně j a k o hrát na jejich pocit viny.
I když j s o u však všechny tyto p o s t u p y použity současně, neexistuje
naprosto spolehlivá cesta, j a k lidi přimět své názory trvale změnit. Je j a s ­
né, že bychom si měli jejich nebezpečí uvědomovat a mít se před nimi na
pozoru, totéž je však m o ž n é říci o reklamě, televizi, politicích a v š e m , co
si přečtete, včetně této knihy. Ž á d n é kouzelné a na vědě založené „vymý­
vání m o z k ů " neexistuje.
„ L i d é se chovají racionálně," říká Richard O f s h e , který dál svědčí
u soudů o náboženské indoktrinaci a postupech ovládání myšlení. „ M a j í
schopnost výběru. To však n e z n a m e n á , že s nimi nemůžete manipulovat
a zneužívat j e . J s e m přesvědčený, že vymývání m o z k ů tak, j a k se o něm
obecně hovoří, neexistuje. Neexistují trvalé změny, schopnosti jednotlivce
se nemění, neztrácí svou vůli. L i d é j e n dělají špatná rozhodnutí, protože
se ocitají v situacích, které j s o u nastražené tak, aby neměli na vybranou."
„PRAVDU. V CO NEJKRATŠÍM Č A S E . "
BRAINWASH
11
„Pravdu. V co nejkratším čase."
mení špiona, ať j i ž to mělo trvat jakkoliv dlouho. Podle „ C í n o v é h o o k a "
- Stephens nosil monokl - se takoví lidé nerodí každý den. I v rámci
M I 5 byli natolik vzácní, že „jejich celkový počet za d o b u války je m o ž n é
spočítat na prstech jedné ruky".
Právníci, u nichž by se dalo očekávat, že z nich budou ti nejlepší vy­
K d y ž j s e m pracoval na rešerších k této knize, všichni se mě ptali na
šetřovatelé, se ukázali být k ničemu. M ě l i příliš analytické myšlení. „ N a
výslechy. Co se děje v zátoce G u a n t á n a m o ? V A b u G r a i b u ? J a k to vlastně
j e d n é straně je cosi m o ž n é , " napsal Stephens o přístupu právníků k vy­
funguje? K d e se to vzalo? K d o to dělal?
šetřování, „ale na druhé straně je m o ž n ý i pravý opak. A k čemu v á m
něco takového ve válce j e ? " K ničemu. C í l e m koneckonců nebyla z a j í m a ­
vá právnická debata, ale „pravda v co nejkratším čase". L o g i c k á analýza
T u t o hru si můžete klidně zahrát d o m a .
nebyla věci na škodu, často v š a k byl důležitější m o z e k schopný myslet
Představte si, že jste důstojník M I 5 a tvrdě spíte d o m a v posteli. N a ­
postranními cestičkami. „Vyšetřovatel pracuje s paradoxem," napsal dále
j e d n o u vám zazvoní kódovaný telefon. Byli zatčeni tři teroristé. D ů k a ­
Stephens. „ O č e k á v á nečekané."
zy naznačují, že nastražili b o m b u v centru L o n d ý n a . Nevíte, o j a k ý typ
Ať j i ž se n á m Stephensovy názory dnes zdají být jakkoliv zastaralé,
b o m b y j d e , kde se nachází ani kdy má vybuchnout. Víte však, že C i t y je
j s o u pravdivé. Vyšetřovatelé j s o u skutečně vzácní. Je těžké je najít a ještě
evropským finančním střediskem, že v ní pracuje na tři sta tisíc lidí a že
těžší je přimět je otevřeně hovořit o svých postupech. A když se v á m to
do dopravní špičky zbývá s e d m hodin. T a k é je vám jasné, že žádný ze
nakonec podaří, zjistíte, že j s o u překvapivě normální. Z á d n í ostří hoši.
zatčených policii neřekne ani slovo.
N a v í c nemají žádný respekt ke starým jestřábům z M I 5 , kteří byli „ro­
J a k ty muže přinutíte, aby v á m řekli, kde b o m b a j e ? H e z k y je p o p r o ­
síte? N e b o vrazíte dovnitř j a k o J a c k Bauer, j e d n o m u prostřelíte koleno
a budete vyhrožovat? N e z a p o m í n e j t e , že i oni mají svá práva. N e m á ale
svá práva i chlápek, který má b o m b u u l o ž e n o u p o d stolem?
Odpočítávání běží. C o uděláte?
zenými, nikoliv udělanými" supermany, vyškolenými v t e m n é m u m ě n í
získávání pravdy.
„ H l o u p o s t , " říká C h r i s Mackey, starší vyšetřovatel americké armády
na základnách K a n d a h á r a B a g r a m v A f g h á n i s t á n u . „ T a k to v n í m á veřej­
nost. Já na t o m ale nic temného nevidím. N i k d y j s e m neviděl. Po celou
d o b u , co nás školili a připravovali, j s m e se nikdy necítili být součástí ně­
**»
čeho výjimečného."
J o h n H u g h e s - W i l s o n , bývalý vyšetřovatel vojenské rozvědky, s ním
Vyšetřovatelé j s o u vzácní. Plukovník R o b i n Stephens, velitel j e d n o t k y
souhlasí: „Objevil se jakýsi tradiční názor, spíš folklór, na to, j a k vyšetřo­
M I 5 pro vyšetřování špionů C a m p 0 2 0 a zřejmě nejzkušenější britský
vání probíhá. Č e r n é rukavice, černé g u m o v é hadice, bití přes chodidla."
vyšetřovatel druhé světové války, věděl, j a k těžké je najít dobré lidi. „Vy­
To je však nepřesné. „Skoro všichni vyšetřovatelé, alespoň podle mých
šetřovatelem," napsal ve své tajné zprávě o činnosti jednotky, „se musíte
zkušeností, omezených na Severní Irsko a výcvik lidí z M I 5 , M I 6 a S A S ,
narodit. N i k d o ho z vás neudělá."
v á m potvrdí, že většina lidí s v á m i začne mluvit, když vás shledá s y m p a ­
Podle Stephense musel m í t výkonný vyšetřovatel celou řadu speci­
tickým."
fických vlastností. Klíčová byla j e h o o s o b n o s t a schopnost vyjadřovat se.
Sympatičnost byla zajisté klíčem k technice výslechu preferované
Potřeboval zkušenosti, selský r o z u m , široký rozsah zájmů a schopnost
R o y e m G i l e s e m . Podle Gilese, vyškoleného na vyšetřovatele britskou ar­
ztotožnit se s širokým spektrem lidí. J e h o hlavní kvalita však byla j e d ­
m á d o u v roce 1 9 6 3 , nebyla hlavní zbraní v j e h o arzenálu brutalita, kleště
noduchá: „absolutní nenávist k nepříteli". T a t o nenávist živila vyšetřova­
nebo elektrické svorky, ale dobré způsoby, pár skleniček a láhev skotské.
telovu útočnost, dávala mu „neochabující o d h o d l a n o s t " nutnou ke zlo-
„Podle m ě , " říká, „to fungovalo dobře. A téhle cesty j s e m se držel."
Tři různí vojenští vyšetřovatelé, tři různé generace, stejná myšlenka.
Většina vyšetřování probíhá na veřejnosti, v h o s p o d á c h , parcích, restau­
u ředitele.' C e l ý víkend budete přemýšlet, co v á m m ů ž e chtít. B u d e v á m
bušit srdce, ruce budete mít z p o c e n é . "
racích, nad šálkem čaje, pintou piva a sáčkem bramborových lupínků.
Válečný zajatec je m o ž n á tím nejzakřiknutějším člověkem v bitvě.
Ideální výslech je takový, při n ě m ž si vyslýchaný ani neuvědomí, že je
N e v í , co se s ním bude dít, neví, kdy znovu spatří svou rodinu, neví, kdy
vyšetřován. Netuší, pro k o h o vyšetřovatel pracuje, a vlastně ani neví, že
dostane znovu najíst nebo napít. „ U v ě d o m u j e si jen to," pokračuje veterán
pracuje. Prostě j e n tak tlachají. Vyšetřovatelé podílející se na takovýchto
rozvědky, „že se dostal do rukou nepřítele. V í c nic. A popravdě řečeno, to
operacích j s o u v podstatě v pozici reportérů z novin, které nikdy nevy­
je velmi nepříjemná zkušenost. Věřte m i . "
j d o u . P o d o b n o s t s novináři pracujícími na článku a zpravodajskými d ů ­
V tomto s t a v u j e vězeň extrémně vnímavý k přesvědčování. Právě toto
stojníky je důvod, proč se druzí j m e n o v a n í tak často vydávají za ty první.
je okamžik, kdy musí vyšetřovatel udeřit. A b y se dostal ke v š e m informa­
S a m o z ř e j m ě , neměli by, ale funguje to.
cím, j i m i ž zajatec disponuje, dřív než se vzpamatuje a z m ů ž e na odpor,
musí
***
vyšetřovatel k prodloužení tohoto šoku použít veškeré dostupné
techniky. „Trik spočívá v t o m , " říká veterán rozvědky, „udržet šok ze zajetí
a snížit šanci na kladení odporu b ě h e m dalších výslechů."
Vaši tři podezřelí však naneštěstí nejspíš na skotskou, balíček lupínků
Využívání šoku ze zajetí je běžné ve vojenských i policejních kru­
nebo ujištění, že j s t e od Daily Mail, neskočí. Pokud právě nastražili b o m ­
zích. Právě proto například policie nejraději zatýká podezřelé v časných
bu, pravděpodobně nebudou reagovat vůbec na nic. C o ž vás staví před
ranních hodinách, kdy je pravděpodobné, že budou nejvíce unavení
velký problém: J a k j e přimějete mluvit? „ V dokonalém světě," říká H u -
a překvapení. Č í m větší je šok doprovázející zadržení, čím j s o u zmatenější
g h e s - W i l s o n , „kde j s m e všichni plní hlubokého liberálního přesvědčení,
a vystrašenější, tím menší šanci mají na efektivní odpor.
bychom se posadili a začali: .Řeknete n á m , j a k á je pulzní frekvence toho
V A f g h á n i s t á n u byli muži podezřelí ze spolupráce s a l - K á i d o u p ř e ­
radaru?' A oni by na to odpověděli: T r h n ě t e si!' Vy byste museli začít
pravováni na základny v B a g r a m u a K a n d a h á r u s k á p ě m i na hlavách, ne­
znovu: ,Prosím, řekněte n á m to. O p r a v d u to chceme vědět.' Ve skutečném
směli spolu mluvit a bylo s nimi zacházeno velmi příkře, aby se zajistilo,
světě to naneštěstí chodí jinak. T a k to bylo a tak to zůstane."
že se nebudou navzájem podporovat, a aby si uvědomili svou b e z m o c ­
Situace je svým z p ů s o b e m j e š t ě horší, když někoho chytíte s krvavý­
nost. Po vyložení z přepravních letadel byli s p a ž e m i spoutanými za zády
ma rukama. Z a d r ž e n í podezřelí j e n málokdy bývají vůči svým věznitelům
odvedeni do přijímací místnosti, kde byl na podlaze nakreslen čtverec,
vstřícní. M o h o u se dožadovat právníka, chovat se urážlivě nebo zarytě
a dostali příkaz stát na místě. Vojenští policisté j i m p a k nůžkami rozstří­
mlčet. Nejhorší ze všeho p a k j e , že j a k m i l e si uvědomí, že mají být vy­
hali šaty, až vězni zůstali úplně nazí.
slýcháni, okamžitě začnou přemýšlet o z p ů s o b u , j í m ž by mohli odolávat.
Byl pro to praktický důvod. M n o z í z příslušníků Talibanu, žijících
H r a n i c e j s o u narýsované. Podezřelý nechce svou bitvu z m n o h a důvodů
v drsných p o d m í n k á c h v poušti, byli s a m ý parazit, takže je bylo třeba
prohrát, přičemž v neposlední řadě také proto, že nikdo rád neprohrává.
před odvedením do cel umýt a posypat p r á š k e m proti vším. Postup v š a k
Ve chvíli, kdy je podezřelý zadržen, j e h o uvěznění v n ě m nejspíš j e n posílí
zároveň sloužil dalšímu praktickému účelu: násilné svlečení před vězniteli
odhodlání mlčet. A právě to se t e ď děje s vašimi třemi podezřelými.
je ponižující zážitek. V ě z ň ů m m ě l p ř i p o m e n o u t , že j s o u ve velmi vážné
Naštěstí pro vás zůstane j e š t ě po nějakou d o b u výhoda na vaší straně.
situaci, a připravit p ů d u pro výslech. „Děláte prostě všechno, abyste p o s í -
Pachatelé ve většině případů nečekají, že by mohli být zadrženi. K d y ž se
ldi a prodloužili šok ze zajetí," vysvětluje C h r i s Mackey, který proces ří­
tak stane, výsledkem je vlna paniky, stav mysli, který vojenští vyšetřova­
dil. „Nejhorší zacházení, jaké dokážete vymyslet. N a p ř í k l a d dva m o h u t n í
telé nazývají „šokem ze zajetí". J i n ý veterán zpravodajských j e d n o t e k to
zlostní vojenští policisté, kteří p o p a d n o u vězně v p o d p a ž d í a o d t á h n o u ho
vysvěduje: „ K d y ž je někdo zajat, prochází psychologickým šokem. Je to
na jiné místo, kde je přinucen zůstat stát. Podporoval j s e m to, protože to
p o d o b n é , j a k o když v á m ve škole někdo řekne: ,V pondělí se m á š hlásit
podle mě zabíralo."
Křičet na zajatce a tahat je z místa na m í s t o není jediným způsob, j a k
je udržet ve stavu šoku ze zajetí. Stejně tak zdrcující m ů ž e být mlčení.
a nemuseli si později nic vyčítat. Stručně řečeno, raději z e m ř o u , než by
v á m pomáhali.
„Jedním z velkých tajemství, která se snažíme udržet," říká H u g h e s - W i l ­
Je-li t o m u tak, budete muset vyvinout určitý nátlak, abyste je přesvěd­
son, „je skutečnost, že vyšetřování je po většinu času tiché. Nacházíte-li
čili, že promluvit je v jejich nejlepším zájmu. A nejlepší cestou k tomuto
se v místě s nejvyšší ostrahou a yyslýchají-li vás profesionálové, probíhá
cíli je vyvolat stres.
vše v naprostém tichu." Pro vězně se ticho m ů ž e stát signálem, že si ho
Existuje m n o h o způsobů, j a k u vyšetřovaných o s o b navodit stres.
nikdo nevšímá. Skutečnost je však naprosto opačná, sledují ho všichni.
H o d í se v podstatě vše, co je m ů ž e otravovat nebo zneklidňovat. D ů s t o j ­
„Pokud j s t e n á m o ř n í k z nepřátelské ponorky a něco zřejmě víte," p o ­
ník K G B Jurij N o s e n k o absolvoval dlouhou „lékařskou" prohlídku, při níž
kračuje, „dostanete se sem a prohlédne vás lékař. Já budu u toho. L é k a ř
pracovník C I A p o d r o b n ě zkoumal intimní místa j e h o těla. L é k a ř i však
b u d e pravděpodobně opravdový, skutečně vás prohlédne, já vás ale b u d u
nejsou nutní. Vyšetřovatel z K a n d a h á r u C h r i s M a c k e y se naučil m n o h a
pozorovat, a když vás zase oblečou a dají v á m na hlavu kápi, budu j e d n í m
z p ů s o b ů m otravování zajatců směřujícím ke zvýšení tlaku na ně. „ K d y ž
z vašich strážných."
na někom pracujete," říká, „je dobré položit na stůl všechny j e h o věci
S o k ze zajetí lze prodloužit i tím, že je vězni odebráno vše, co by mu
a nechat ho stát úplně nahého. T a k ž e t a m stojí a je připravený k o d c h o d u
mohlo připomínat j e h o identitu a postavení. Č í m rychleji k tomu podle
do cely. ,Fajn,' oslovíte ho, /vyberte si ze stolu tři věci. Vezměte si j e . ' Vy­
Stephense dojde, „tím výraznější je zničující efekt". Odebrání osobních
bere si, cokoliv chce. O k a m ž i t ě mu ty tři věci seberete a prohlásíte: T y h l e
věcí j a k o j s o u hodinky nebo snubní prsteny je pro vězně často velmi stre­
si vzít nemůžete. Z k u s t e to znovu.' Dělali j s m e to tak b ě h e m výcviku a,
sující, protože nevědí, jestli se s nimi ještě kdy shledají a ani z d a j i m bude
člověče, dokáže to opravdu pořádně naštvat. M o c užitečný p o s t u p . "
vůbec dovoleno dál žít. P o d o b n ě se j í m odebírá a prohledává oblečení
Ke zvýšení nepohodlí zadržených je m o ž n é přidat i další techniky. N a ­
(v C a m p 0 2 0 byly u j e d n o h o ze zajatců nalezeny kódovací p o m ů c k y v z u ­
příklad ho nechat v cele v chladu, případně ji přetápět. A ještě lepší j e , když
bech) a zajatec je nucen si obléknout v ě z e ň s k o u uniformu. Britská a r m á ­
je v ní jeden den z i m a a druhý den vedro. Podobně stresujícím z p ů s o b e m
da používá pro tyto účely beztvaré o několik čísel větší kombinézy, C I A
funguje i nepořádek v cele. Přítomnost krys nebo hmyzu je pro většinu lidí
doporučuje poskytnout v ě z ň ů m „oblečení o j e d n u až dvě velikosti větší
velmi silným p o d n ě t e m , aby se pokusili dostat ven. A když už v t o m jste,
a b e z opasku, takže si musí po celou d o b u přidržovat kalhoty". T a k é není
zajistěte, aby se neměl na co těšit, a podávejte mu m d l é jídlo b e z chuti,
špatné vězně ostříhat dohola. J d e o t o , " vysvětluje výslechová příručka
které ho sice udrží při životě, jinak mu ale potěšení neposkytne.
C I A KUBARKz roku 1 9 6 3 , „že pocit identity člověka závisí na kontinu­
N e j výraznějším stresujícím faktorem je nicméně strach. Právě proto
itě j e h o okolí, zvyků, vzhledu atd. Z a d r ž e n í u m o ž ň u j e vyšetřovateli tyto
nesmí být vyslýchaným o s o b á m v ž á d n é m případě dovoleno bavit se se
vazby přerušit a uvést vyšetřovaného do stavu, kdy zůstává závislým pouze
spoluvězni, aby si oddechli nebo zjistili, co se děje. Je to zároveň dobrý
na svých vlastních vnitřních zdrojích."
důvod, proč j i m dávat na hlavu kápi. N e v i d ě t je hrozné, m ů ž e t e spadnout
vyšetřovanému člověku je nutné d á t k t o m u , aby promluvil, d o b r ý
z lávky nebo ze s c h o d ů , případně narazit na stěnu... nebo na pěst. Po c e ­
důvod. V případech trestných činů občas p o m á h á slib beztrestnosti, pří­
lou d o b u výslechu podezřelé dačte až na s a m o t n o u hranu. K d y ž se s nimi
padně je m o ž n é se odvolávat na morálku vyslýchaného. Ve válce nebo ve
nechystáte pracovat, zajistěte, že b u d o u ve svých celách a přemýšlet o t o m ,
zpravodajské oblasti j s o u však ti, kdo promluví před nepřítelem, pova­
co j i m uděláte příště. S a m i tak b u d o u přiživovat svůj strach a ušetří v á m
žováni za zrádce. K r o m ě případného p o s t i h u za zradu navíc p r a v d ě p o ­
čas i práci. N ě k d y je dobré s vyšetřovaným zacházet hrubě, neříkat mu
d o b n ě nechtějí podrazit své spolubojovníky. T o t é ž pravděpodobně platí
nic o t o m , co b u d e následovat, a p a k ho nechat, nejlépe v nepohodlí, aby
i o vašich třech bombových atentátnících. P o k u d j d e o ně, je j i m j a s n é , že
svou situaci zvážil.
půjdou na hodně dlouho do vězení. J a k m i l e si to uvědomí, jejich cílem se
A b y se u vyslýchaného zvýšilo napětí, doporučuje se unavit ho. N e j -
stane absolvovat výslechy, aniž by prozradili m í s t o , kde je b o m b a uložena,
jednodušším způsobem, j a k toho dosáhnout, je nenechat ho spát, k čemuž
plně postačuje spousta hluku v noci nebo ostré světlo v jeho cele. Při prv­
zkušeností to obvykle neprobíhá tak, že by se lidé zhroutili, rozplakali a
ních náznacích toho, že by mohl usnout, vrazit do cely, zatřást s ním a z e ­
tvrdili, že mi teď řeknou všechno, co chci vědět. Spíš to vypadá, j a k o když
ptat se ho, jestli je vzhůru. N e m á - l i do cely přístup denní světlo (což by mít
běžec při maratónu vytuhne. Prostě j i m dojde pára. J s o u nesmírně unave­
nemělo), nebude trvat dlouho a ztratí veškerý pojem o čase a spolu s tím
ní a zničení tím vším. Už j i m ž á d n é lži nezbyly."
i o realitě. Projeví se u něho příznaky pásmové nemoci. Spal hodiny? N e b o
***
jen pár minut? J a k dlouho je v cele? N e m á ponětí a takováto nejistota je
nesmírně stresující. Efekt se navíc násobí: čím je vyslýchaný unavenější, tím
hůře se dokáže soustředit a vzpamatovat, a tím více se při tom unaví.
Pokud jste posledních pár let četli noviny, většina těchto p o s t u p ů v á m
Vězeň by měl být vyčerpáván i po fyzické stránce. Přinuťte ho stát
b u d e připadat p o v ě d o m á . Všechny se používají na frontové linii takzvané
v rohu, nebo v jiné nepohodlné pozici, například na bobku a s rukama
války s terorizmem. N e n e c h t e se ale zmýlit, nejde o vynálezy j e d n a d v a c á ­
za hlavou. Výzkumy C I A v 5 0 . a 60. letech prokázaly, že situace, kdy si
tého století. Většina nátlakových p o s t u p ů v současnosti používaných na
jednotlivec způsobí fyzickou bolest s á m (například dlouhým stáním), je
základně G u a n t á n a m o a v dalších amerických výslechových střediscích
k vyvolání přiznání účinnější, n e ž p o k u d mu bolest způsobí bitím vyšet­
je z n á m a od třináctého století. M i k u l á š Eymerský, velký inkvizitor A r a -
řovatel. Přinutíte-li člověka, aby stál tak dlouho, dokud nepromluví, je
gonie, řadu z nich zaznamenal v příručce o mučení ze čtrnáctého století,
to j e h o zarytost, co mu způsobuje bolest, a vy mu to můžete poměrně
Directorium Inquisitorium. Malleus maleficarum (Kladivo
p o d l o ž e n ě vysvětlit j a k o výsledek j e h o vlastní neoblomnosti.
1 4 8 6 ) Sprengera a Kramera se stalo na dvě stě let p ř í m o učebnicí. Strach,
Ve všech těchto situacích je důležité dát vyšetřovanému j a s n ě najevo,
na
čarodějnice,
dlouhé stání, podvýživa, nejistota, to všechno v něm najdete.
že k takovémuto režimu existuje alternativa. „Všechno to m o h o u zastavit
Právník ze šestnáctého století H i p p o l y t u s z Marseille je považován
tím, že s vámi začnou mluvit," říká veterán výzvědných sborů. J e d n o d u š e .
za vynálezce spánkové deprivace coby vyšetřovacího postupu. Podle něho
Stačí, aby zvedl ruku a prohlásil: ,Chci mluvit s vyšetřovatelem.' . S a m o ­
mají být vězni nuceni přecházet tak d l o u h o , d o k u d se nezhroutí, a p o t é
zřejmě, pojďte s námi. N e d á t e si šálek čaje? Až s tím budete hotov, převe­
s nimi má být v o k a m ž i k u , kdy u s n o u , řádně zatřeseno nebo mají být
z e m e vás do pěkného zajateckého tábora. Ž á d n ý problém.'"
b o d á n i j e h l a m i . Tormentum insomniae začalo být v Británii používáno
„ K e zlomení vyšetřovaného," pokračuje, „abyste ho přiměli promluvit
v šestnáctém a s e d m n á c t é m století, protože bylo shledáno j e d i n ý m efek­
a přesvědčili ho, že jakýkoliv o d p o r je j e n ztrátou času, používáte různé
t i v n í m z p ů s o b e m , p o n ě m ž nezůstávaly viditelné stopy. Pozdější vylepše­
techniky. , C í m déle budete odolávat, tím víc si znepříjemníte život. T a k ž e
nou verzi p o p s a l francouzský advokát J e a n de G r ě v e s : j e d n u nosní dírku
se m n o u mluvte. Ulehčete si to."' T í m , že vyslýchanému předestřete j e h o
subjektu je v h o d n é propíchnout j e h l o u a protáhnout jí tenkou v dehtu
přiznání j a k o nevyhnutelné, nabídnete mu j a s n o u volbu: Nepříjemný re­
n a m o č e n o u nit. T a k t o j e m o ž n é udržovat oběť b e z e spánku p o u h ý m
ž i m m ů ž e trvat celé měsíce, nebo ho on s á m m ů ž e ukončit tady a teď.
z a t á h n u t í m za nit, aniž by bylo třeba vcházet do cely. Podle G r ě v e s e
Pokud s ním budete zacházet správně, nebudete mu muset nic složitě
takovéto zacházení vydrží nanejvýš dva ze sta vězňů, aniž by učinili plné
vysvětlovat. Pochopí to s á m .
doznání.
C h r i s M a c k e y s tímto n á z o r e m souhlasí. Vězni mají být udržováni
K r o m ě odmítání spánků svým o b ě t e m chápali lovci čarodějnic a in­
b u ď ve stavu neustálého napětí, nebo sklíčenosti: „Silný, opravdu silný
kvizitoři také význam jejich fyzické únavy. P o d o b n ě j a k o spojenečtí vyšet­
strach v á m p o m á h á rychle získat taktické informace," doplňuje. „ R e z i g ­
řovatelé, i oni používali nepohodlné pozice. V j e d n é kronice je p o p s á n o ,
nace a odevzdanost vedou k informacím strategickým. M u s e l i j s m e se
j a k má být čarodějnice posazena doprostřed místnosti se zkříženýma n o ­
chovat tak, aby odevzdanost vystřídala strach co nejrychleji."
h a m a tak, aby „celá váha těla spočívala na zadku". Výsledkem bylo o m e ­
„ C í l e m j e , " říká J o h n H u g h e s - W i l s o n , „dostat se do b o d u , kdy s vámi
dotyčná o s o b a prostě chce mluvit, protože nevidí jinou cestu. Podle mých
zení oběhu krve a silná bolest. B ě h e m čtyřiadvaceti hodin takovéhoto
zacházení se vyšetřovaní „začali obávat o svůj život" a učinili doznání.
Odpírání spánku, d l o u h o d o b é stání a izolace představovaly základní
nosti měnily chemickou rovnováhu m o z k u subjektů a fyzicky tak snižo­
kameny vyšetřovacích technik i u Sovětů. R u s o v é okamžitě po k o m u n i s ­
valy jejich vůli k odporu. H i n k l e si povšiml, že stresující techniky vyvá­
tické revoluci využili zkušeností církevních inkvizitorů a vyvinuli systém
dějí chemickou rovnováhu m o z k u m i m o kritické hodnoty: dehydratace,
nazývaný Dopravník, v j e h o ž rámci byli vězni b e z přestávky vyslýcháni
podvýživa, pocení, únava, hyperventilace a stres způsobovaly „odpojení"
střídajícími se s m ě n a m i vyšetřovatelů tak dlouho, dokud se nezhroutili.
m o z k u , tedy stav, který nazýváme „ m o z k o v ý m s y n d r o m e m " . Zašla-li si­
„Trvalý nedostatek spánku," napsal A l e x a n d r Weissberg, j e d n a z obětí,
tuace příliš daleko, vedla ke „ztrátě kontaktu s realitou a ztrátě v ě d o m í " ,
„měl vážný toxický efekt. Potřeba spánku postupně vytěsňovala všechny
v počátečních stádiích však šlo o neocenitelnou p o m ů c k u k a ž d é h o vyšet­
další pocity, dokonce i hlad a žízeň, překonávala veškerý odpor a z n e m o ž ­
řovatele. „Poruchy mozkových funkcí," dospěl Hinkle k závěru, „je m o ž n é
ňovala normálně myslet." N e d o s t a t e k spánku nakonec vedl k halucina­
j e d n o d u š e vyvolat u kohokoliv."
cím: „ O b ě t i viděly kolem létat mouchy, pobíhaly kolem nich brouci nebo
myši a zdálo se j i m , že j i m z očí vychází kouř."
V R u s k u spánkovou deprivaci doplňovalo fyzické nepohodlí z p ů s o ­
Podle H i n k l e h o záměrné způsobení „mozkového s y n d r o m u " vyvolává
u oběti stav p o d o b n ý válečnému syndromu. Především izolace navozuje
stav „výrazně p o d o b n ý stavu z p ů s o b e n é m u bitím, hladem a spánkovou
bené nepříjemnými pozicemi. Po osmačtyřiceti hodinách stání nebo s e ­
deprivaci". V ý s l e d k y j s o u pro vyšetřovatele často pozitivní. J a k se m o z k o ­
zení na nepohodlné židli vězňům otékaly končetiny. Svaly v tříslech se
vé funkce p o s t u p n ě zhoršují, vytrácí se i loajalita a morální zábrany. „Pří­
ocitaly v křeči, takže sebemenší pohyb doprovázelo nezměrné utrpení.
stup se j a k o b y m ě n í , " napsal H i n k l e , „a o s o b a se stává náchylnější k t o m u ,
„ D o p r a v n í k pracoval automaticky a potichu," napsal Weissberg. „Vyšet­
udělat vše potřebné, aby si zajistila pohodlí a přežití."
řovatelům stačilo j e n sedět a čekat. Č a s byl na jejich straně. Vězni, kte­
Profesor T i m Shallice z Institutu kognitivní neurovědy londýnské
ří byli podrobeni mučení D o p r a v n í k u , neměli ž á d n é přestávky." Po pěti
University College vedl kampaň ve prospěch prvních dvanácti podezře­
dnech tohoto zacházení a beze spánku se cítil, j a k o by měl třísla sevřená
lých z Irska, kteří v rukách britské armády v roce 1971 prošli „hloubkovým
ve svěráku. Začal trpět halucinacemi a částečně oslepl. K d y ž dostal pří­
vyšetřováním", a s tímto názorem souhlasí. Z a t í m c o každá ze stresujících
kaz sedět na nízké stoličce, několikrát z ní spadl. Po 140 hodinách beze
technik je s a m a o sobě pravděpodobně neškodná, říká, jejich kombinací
spánku kapituloval.
se efekt prohlubuje. N e p o h o d l n á pozice zvyšuje únavu, což se projevuje
Fyzické mučení sovětskou tajnou policií přežilo m n o h o lidí, j e n o m
zrychleným dýcháním vyvolávajícím další únavu a napětí, které se n e m o ­
o j e d n o m člověku je však z n á m o , že dokázal zvítězit nad D o p r a v n í k e m .
hou uvolnit ve spánku. Úroveň stresu ještě zhoršuje kápě na hlavě, která
Pětapadesátiletý židovský krejčí E i s e n b e r g přečkal jednatřicet dnů n e ­
navíc prohlubuje strach, vyvolává silnější pocení a zvyšuje potřebu o d p o ­
ustálého vyslýchání, aniž by pronesl j e d i n é slovo. Šokovaní vyšetřovatelé
činku. Při aplikaci všech těchto technik se oběť dostává do bludného kru­
povolali lékaře, aby ho prohlédl, a rychle došli k závěru, že m u ž není scho­
hu, v n ě m ž vše vede k prohloubení pocitu hrůzy. M o z e k začíná sám sebe
pen cítit bolest. Poté ho poslali do blázince.
požírat. J e d i n ý m řešením je to, co chce vyšetřovatel: naprosté podřízení se.
M e z i tímto zacházením a z p ů s o b e m , j a k ý m jednají spojenečtí vy­
Z n í to hrozně, že? T a k é by mělo. J o h n H u g h e s - W i l s o n vysvětluje, že
šetřovatelé dnes, existují dva v ý z n a m n é rozdíly. První spočívá v t o m , že
vyšetřovatel používající stresující postupy je neustále na p o z o r u a hledá
p o d o b n é m e t o d y j s o u - alespoň doufejme - používány krátkodobě j a k o
s y m p t o m y svědčící o t o m , že zabírají. „Vzlyká? Pomočil se? Pokoušíte se
forma přípravy a nikoliv po dlouhou d o b u ve formě mučení. Z a d r u h é
ho dostat na d n o co nejrychleji. Po celou d o b u vedete psychologický útok,
dnes lépe c h á p e m e , na j a k é m principu fungují.
který je stejně zničující j a k o kdybyste člověka tloukli g u m o v o u hadicí."
B ě h e m přelomové studie výslechových postupů, provedené v roce
1 9 6 1 na žádost C I A , z k o u m a l psychiatr L a w r e n c e H i n k l e fyziologický
Pokrčí rameny. „ K a ž d ý má poté psychické problémy. S a m o z ř e j m ě . Každý,
kdo prošel vyšetřováním, ať j i ž coby součástí výcviku, nebo skutečným."
stav vyslýchaných osob. Podle j e h o závěrů stresující postupy, například
H r o z b a psychických problémů bizarně vyšetřovateli p o m á h á . „ L i d é
stání u z d i , kápě a podvýživa, neútočily p o u z e na vůli zajatců. Ve skuteč-
mají z vyšetřování strach," říká jiný veterán výzvědných jednotek. „ V ž d y c -
ky měli. A nepopírám, že je v t o m p o d p o r u j e m e . D o o p r a v d y je to hrozi­
h o . " Psychická dezorientace, jejíž vyvolání by v obyčejné cele trvalo týdny
vé. Skutečnost je taková, že k d y ž se účastníte výběru pro j e d n o t k y S A S
či měsíce, m ů ž e být v dostatečně zvukotěsném prostředí a t m ě z p ů s o b e n a
a neprojdete úspěšně výslechem, k S A S vás nevezmou. Prostě se t a m ne­
b ě h e m hodin nebo dnů. „Ještě efektivnější je umístění subjektu do vodní
dostanete. J d e t a m o strach."
nádrže nebo ocelové kobky," radí manuál.
Bili Lowry, bývalý velitel Královského ulsterského policejního sboru
Z d á se, že vodní nádrže J o h n a Lillyho j s o u nadále součástí výslecho­
( R U C ) si vzpomíná, že po incidentu s hloubkovými výslechy v roce 1 9 7 1
vého arzenálu americké armády. Chris M a c k e y zhlédl v 90. letech instruk­
se podezřelí ze spolupráce s I R A dostávali do hlavního výslechového stře­
tážní film o využití této techniky v praxi. „Vypadalo to jako sprchový kout
diska ve stavu hrůzy. „Strach z Castlereagh je doslova ochromoval," říká.
s víkem," vzpomíná. „Bylo tam vidět cosi hranatého, o hodně většího než
„Někteří se roztřásli j i ž v m o m e n t ě zatčení. M ě l i v očích hrůzu. A nově
obyčejná vana a lidé se dívali dolů, protože stáli na můstku kolem té věci."
příchozím to v ž á d n é m případě nevymlouváme. M u s í myslet na jediné:
K r o m ě senzorické deprivace stojí za pokus i senzorické přetížení
Je to tak blízko! M u č e n í ! Bílý šum!' S e k á n í prstů a elektrody na varlatech,
vyvolané blikajícími světly a hlasitými zvuky. K posílení pocitu strachu
to všechno je údajně čeká, když nepromluví. T a k ž e je v jejich obavách
a neskutečna mají být používány v okamžicích, kdy to vězeň nejméně o č e ­
vykoupete."
kává. Je tedy vhodné nechat ho na pár minut usnout, a poté ho probudit
„Nikdy, přísahám na smrt, j s e m neměl nic společného s hloubkovými
ohlušující diskotékovou h u d b o u odrážející se od stěn cely. K t ě m t o ú č e ­
výslechy špionů," tvrdí j e d e n vojenský lékař, „účastnil j s e m se ale p o d p o r y
l ů m m ů ž e posloužit i bílý šum, existuje však i celá řada jiných možností.
výcviku zvláštních jednotek. Psychiku vyšetřovatelů považuji za velmi z a ­
B ě h e m posledních dvaceti let britská vojenská rozvědka experimentovala
j í m a v o u . J s o u divnííň J e n ž e , " pokračuje, „je chci mít na naší straně. C h c i ,
se zvuky dětského pláče, pronikavých klaksonů, jekotu, při n ě m ž tuh­
aby zjistili, kde ta b o m b a j e . A kde j s o u všechny další."
ne krev v žilách, a nahrávkami čínských oper. Na základně G u a n t á n a m o
***
američtí odborníci z T ý m u behaviorálních věd nedávno používali kočičí
mňoukání z reklamy na krmení pro zvířata a p o d ř a d n o u metalovou h u d ­
b u . Favoritem v t o m t o ohledu se stala písnička „ B o d i e s " od D r o w n i n g
T a k j a k é máte pocity? J s t e také rádi, že tihle hoši stojí na naší straně?
Pool. K dalším stresujícím zvukům používaným v Iráku patří strašidelný
N e b o vnímáte stání u zdi a další stresující techniky j a k o odpudivé a n a ­
smích, „ E n t e r S a n d m a n " od Metallicy a písnička „Miluji t ě " z dětského
cházející se j e n krůček od systematického mučení? Byli byste ochotni je
televizního seriálu Barney a jeho přátelé o růžovém dinosaurovi.
použít? Za jakých okolností? N e z a p o m e ň t e , že kdesi v C i t y je b o m b a a vy
Ve skutečnosti se zdá, že na výběru hluku příliš nezáleží. D ů l e ž i t é j e ,
nemáte m o c času, abyste ji našli. J a k daleko byste zašli, abyste přiměli své
aby byl hlasitý, protivný a opakoval se. N e č e k a n á hlasitá kakofonie způsobí,
tři podezřelé promluvit? K d y ž nedokážete využít jejich šoku ze zadržení,
že vyslýchaný, který neměl několik dnů m o ž n o s t se vyspat, doslova vyskočí
budete mít problém z nich informace dostat. A to, co se stane pak, se v á m
z kůže. A právě tak skuteční profesionálové prodlužují šok ze zajetí.
nebude ani trochu líbit.
D í k y vědeckým v ý z k u m ů m následujícím po doznáních v Koreji není
Á l / f i / í / ^ p o k r a č u j e d o p o r u č e n í m k o m b i n o v a t tyto techniky s jinými,
například „manipulací s j í d l e m , z m ě n a m i režimu spánku a dalšími p o d ­
pochyb o t o m , že zacházení s podezřelými dnes zahrnuje „vědečtější" m e ­
statnými prvky". Nepravidelnost v těchto opakujících se úkonech s u b ­
tody vyvolávání stresu a zmatenosti.
j e k t ještě více dezorientuje a vyvolává „pocity strachu a n e m o h o u c n o s t i " .
Výslechový m a n u á l C I A KUBARKvysvéŮ\\)z, že senzorická deprivace
M ů ž e - l i vyslýchaný zahlédnout hodiny, mají být neustále přenastavovány,
je vysoce účinným prostředkem zvyšování úrovně stresu. Podle manuálu
c o ž ho opět vystresuje a z m a t e . „ D e n a noc se pomíchají," říká manuál.
je tato technika zkratkou k vyvolání halucinací, přeludů a „dalších p a t o ­
„I d o b a výslechů se má měnit." J e - l i příprava provedena řádně, spojení
logických jevů". „ C í m kompletněji se podaří odstranit senzorické vjemy,"
oběti s realitou je narušeno, zůstává s a m a a natolik z m a t e n á , že se n e z m ů ­
píše se v manuálu, „tím rychlejší a výraznější dopady má na vyslýchanč-
že na žádný odpor.
BRAfNWASH
.PRAVDU. V CO NEJKRATŠÍM ČASE.'
Je třeba p o z n a m e n a t , že od roku 1 9 7 1 nesmí britská armáda používat
j e n setřít rozdíl mezi nekontrolovanými sny a bdělým myšlením, ale také
takzvaných „pět technik" souhrnně tvořících „hloubkový výslech" (kápě,
mezi myšlením vyšetřovatele a j e h o zajatce v mysli druhého j m e n o v a n é ­
stání u stěny, bílý š u m , spánková deprivace, ponechání o chlebu a vodě).
ho. Urychluje se tak proces destrukce j e h o osobnosti."
Vězni smějí mít kápě na hlavách b ě h e m přepravy, n e m o h o u však v nich
K e n n e d y dále doporučoval vynucené spojení nepřirozeně vysoké
být vyslýcháni ani j i m nesmějí být ponechány po nadměrnou dobu. J e d ­
úrovně stresu s dílčími stimuly, například zvuky nebo barevnými obrazci
notlivé postupy se zjevně používají p o u z e při výcviku příslušníků speci­
vytvářenými otáčejícím se barevným kotoučem. J a k m i l e v m o z k u zajatce
álních j e d n o t e k v odolávání výslechu. D o k o n c e i v době, kdy je použila
dojde k pevnému propojení emocionální reakce s dotyčným stimulem, je
v Irsku, se britská a r m á d a nijak nezabývala jejich skutečným psychologic­
m o ž n é kdykoliv později dle libosti vyvolat strach j e d n o d u c h ý m použitím
kým p o z a d í m . C í l e m bylo subjekty izolovat a natolik j i m znepříjemnit
kotouče nebo zvuku.
život, že dobrovolně vyzradí p o ž a d o v a n é informace, aby toto zacházení
přestalo.
A m e r i č a n é , j a k se dá ostatně očekávat, k záležitosti přistupují věde­
Kennedyho prohlášení, učiněné v únoru 1960 b ě h e m přednášky „Vě­
decké poučení z vyslýchání", vyvolalo zděšení a vedlo ke zřejmě nejvíce
zneklidňujícímu odhalení ohledně britského výzkumu vymývání m o z k ů .
čtěji. Podle analýz C I A není cílem vyvolávání stresu u vyslýchaných p o u ­
D v a týdny po této přednášce se příběhu chytily noviny Daily Mail
ze je vystavit nesnesitelným p o d m í n k á m , ale vytvořit vztah mezi nimi
a začaly pátrat po technikách odolávání výslechům u výzvědných sborů.
a vyšetřovateli. V ideálním případě by tento vztah měl mít p o d o b u „pře­
9. března uveřejnily článek o t o m , j a k j s o u příslušníci speciálních j e d n o ­
nosu", tedy fenoménu, k n ě m u ž dochází mezi psychoanalytiky a jejich
tek nuceni stát nazí až o s m hodin v kuse, přivazováni k pranýři, z a m y ­
pacienty. Jestliže bude na zadrženého vyvíjen dostatečný tlak, nakonec
káni v mělkých skříních, které j s o u poté vláčeny po cvičišti, ponořováni
začne ve svém vězniteli vidět otcovskou postavu, jediného člověka, který
do vody a nuceni dlouhou d o b u sedět na nízké stoličce s j e d n o u nohou.
je schopen ukončit j e h o utrpení. J a k m i l e se tak stane, udělá cokoliv, aby
Následujícího dne se do záležitosti vložil ministerský předseda H a r o l d
svého vyšetřovatele potěšil. KURARK tento j e v nazývá „regresí".
M a c m i l l a n . „ C o to j e , tahle j e d n o t k a psychologické války?" zeptal se m i ­
KUBARK si z vědeckých výzkumů událostí v Koreji vybírá j e n to, co
se mu hodí, a tvrdí, že cílem vyšetřování je vyvolat u zadrženého stav
nistra války. „Proč je v Maresfieldu? O p r a v d u se d o m n í v á m , že si vás vaši
kolegové rádi vyslechnou."
„slabosti, závislosti a hrůzy", které posléze povedou k regresi. „Všechny
O h l e d n ě britské angažovanosti „v procesu obecně z n á m é m j a k o vy­
donucovací techniky," tvrdí manuál, „jsou navrženy tak, aby vyvolaly re­
mývání m o z k ů " byly vzneseny otázky i v parlamentu. M a c m i l l a n o d p o ­
gresi." J a k m i l e je t o h o t o b o d u d o s a ž e n o , není nic neobvyklého, k d y ž se
věděl: „Techniky, j i c h ž se vaše otázky týkají, nebyly používány ž á d n o u
mezi vyšetřovatelem a vyšetřovaným vyvine hluboký vztah.
z organizací podléhajících vládě Jejího Veličenstva". Z á z n a m y v archivu
Profesor A e x a n d e r K e n n e d y z E d i n b u r g s k é univerzity, bývalý d ů s t o j ­
britských státních d o k u m e n t ů v š a k naznačují, že hned následujícího dne
ník Společného výslechového střediska v Káhiře, později napsal, že B r i ­
byla j e h o o d p o v ě ď ve zprávě ministerstva války doplněna o slova „pokud
tové přišli b ě h e m druhé světové války s p o d o b n o u , avšak ještě hrůznější
je ministerstvu války z n á m o " .
technikou. Z m í n i l se o spánkové deprivaci, někdy podpořené stimulanty
T o u d o b o u se však Daily Mail do případu zakously. 18. března noviny
j a k o thyroxin a amfetaminy a částečnou senzorickou deprivaci, kdy m ů ž e
zaslaly ministerstvu války seznam obvinění týkajících se mučení v káhir-
být subjekt j e d n o d u š e doveden do stavu halucinací aplikací „nesrozumi­
ském vyšetřovacím středisku. Podle dvou bývalých strážných byli vyšší
telných zvuků a nejasných vizuálních stimulů". Jsou-li tyto stimuly p o ­
nacističtí důstojníci mučeni až čtyřdenní spánkovou deprivaci, měli nasa­
užity v d o b ě , kdy subjekt mělce spí, m o h o u ovlivnit j e h o sny, které je poté
zené kápě, byli vystaveni fingované popravě (Fritze Knoechleina odvedli
m o ž n é předvídat a do jisté míry ovládat. Z n a l o s t snů p a k vyšetřovateli
k šibenici a oznámili m u , že b u d e oběšen), biti a nuceni dlouhou dobu
u m o ž ň u j e působit d o j m e m vševědoucího a snížit tak odpor b ě h e m n á ­
ležet ve vaně se studenou vodou. Čtyři důstojníci v důsledku tohoto z a ­
sledujícího výslechu. „ S m y s l e m tohoto zařízení," napsal Kennedy, „není
cházení spáchali sebevraždu. „Tato obvinění," uvádí zápis kabinetu, „ m o -
hou mít reálný základ." Šéfredaktora Daily Mail si krátce nato pozvali na
schůzku se zástupci ministerstva války a příběh zjevně zmizel.
D v a roky po M a c m i l l a n o v ě prohlášení v parlamentu, že britská ar­
m á d a nikdy nepoužívala postupy vymývání m o z k ů , obdržel ministerský
předseda dopis od Francise N o e l a - B a k e r a , bývalého zpravodajského d ů ­
stojníka, v n ě m ž ho informoval, že v protikladu k j e h o odpovědi parla­
m e n t u britské tajné služby b ě h e m války bezpochyby techniky vymývání
m o z k ů ověřovaly.
v j e d n é z kanceláří civilního dodavatele objevil mikrominisukni a spodní
prádlo. Oblečení patřilo j e d n é z vyšetřovatelek, která v něm chodila do
výslechových místností se saudskými podezřelými, aby je provokovala.
D a l š í tlumočník vzpomíná, že celý výslech vedla jen v podprsence a kal­
hotkách.
U p r a v e n o u verzi této techniky používal v roce 2 0 0 2 na základnách
v K a n d a h á r u a B a g r a m u i Chris Mackey, když záměrně přikázal mladé
vojenské policistce, aby prohledávala oblečení nových zajatců, zatímco ti
v místnosti stáli nazí a odvšivení. „Postavil j s e m ji ke zdi, j a s n ě oblečenou
Osobně vím já i řada dalších, s nimiž jsem za války sloužil, že techniky
vymývání mozků používal major Kennedy (v tehdejší hodnosti) i další vy­
šetřovatelé ve výslechovém středisku nedaleko Káhiry i na jiných místech.
Tytéž postupy byly naneštěstí použity i během kyperské krize.
Pochopil jsem, že Kennedyho metody zahrnovaly takové nástroje, jako
jsou vyvolání žízně u vyslýchaného v drogami navozené hypnóze a spán-
j a k o ženu. Vlasy si svázala do ohonu, n ě j a k o obvykle do drdolu. Vypadala
h o d n ě žensky. Stála t a m a prohlížela kapsy. Vězni se z t o h o nemohli vzpa­
matovat." Přestože vojenská policistka dostala výslovný rozkaz stát k v ě z ­
ň ů m po celou d o b u zády, takže je nemohla vidět, A r a b y zážitek rozhodil.
Tyto postupy vyvolávají otázky týkající se jejich legálnosti. N e p í š e se
snad v Ž e n e v s k é konvenci něco o t o m , že se zajatci nemají ponižovat?
ková deprivace...
M a c k e y se ohrazuje, že j e h o p o s t u p byl přijatelný, protože vojenská poli­
C e l ý rozsah pokusů profesora K e n n e d y h o na válečných zajatcích ve
kalhot a otočila se, aby mu to ukázala. „ T o j s e m nehodlal připustit," říká.
cistka se na vyslýchané nedívala. V j e d n o m okamžiku cosi našla v kapse
výslechovém středisku v Káhiře nebyl nikdy zveřejněn.
***
„ O k a m ž i t ě j s e m ji upozornil, že když něco objeví, nemá se otáčet. J e n mě
má upozornit." Podle amerického vyšetřovatele tak byl velký rozdíl mezi
využitím krásné ženy k vyvolání obav a j e j í m zneužitím k ponižování z a ­
držených. To první bylo přijatelné, to druhé ne.
K t ě m t o technikám m ů ž e m e přidat další významný nádakový nástroj:
ponižování. J e - l i subjektem m u ž , p a k je nejlepší začít s pohlavním orgá­
n e m . J o h n H u g h e s - W i l l s o n v z p o m í n á na starý žert z výcviku příslušníků
zvláštních j e d n o t e k v odolávání výslechu: „ N e c h á t e dovnitř vejít lékařku,"
říká „a vyšetřit h o , z a t í m c o je úplně nahý. D o k t o r k a tužkou nadzvedne
j e h o penis a nechá ho znovu spadnout. P a k se mu podívá do očí, usměje
se a úředníkovi za stolem řekne: ,Malý."' Vojenský lékař, který se na vý­
cviku v 80. letech podílel, v z p o m í n á , j a k touto procedurou sám prošel:
A n i tentokrát se však nejedná o žádný nový objev. Za druhé světo­
vé války byli potenciální němečtí nepřátelé vyslýcháni v „ L o n d ý n s k ý c h
klecích". T a m ě j š í velitel, plukovník A. P. Scotland, později hlásil: „ N i k d y
j s m e se neuchylovali k sadismu. Přesto j s m e dělali věci, které byly z d u ­
ševního hlediska stejně kruté... J e d n o h o chlapa j s m e si opravdu podali,
protože byl drzý a nestydatý. Přikázali j s m e m u , aby se svlékl, takže n a k o ­
nec před námi stál úplně nahý. To ho zranilo. P a k j s m e mu přikázali začít
cvičit. T í m jsme j e h o odpor zlomili úplně. Krátce nato promluvil."
„V určitém kritickém m o m e n t u , " říká, „když j s t e úplně zničený a nahý,
Ponižování se používalo i ve vztahu k tělesným p o t ř e b á m . „ N ě k d y
vejde dovnitř nějaká ženská, kouká v á m do rozkroku, je namalovaná
j s m e je nechávali stát celých čtyřiadvacet hodin," napsal Scotland. „Jest­
a vyzývavá, rty má zvýrazněné rtěnkou. P a k řekne. ,Tohle? A s i trpíte tou
liže chtěl vězeň močit, musel to udělat na místě, do kalhot. Bylo to pře­
nemocí, kdy je zatažený do těla. V ž d y ť je tak maličký!'"
kvapivě účinné."
Použití sexuálních témat k ponižování subjektů může být obzvláště
účinné proti A r a b ů m , protože ti j s o u sexuálně více plaší n e ž lidé ze Z á p a ­
du. E r i k Saar, tlumočník ze základny G u a n t á n a m o , vzpomíná na to, j a k
Je ponižování prostřednictvím sexu horší než nechat někoho, aby se
před ostatními p o m o č d ? Je obojí přijatelné? Vyšetřovatel výzvědných
sborů přidává ještě j e d n u techniku: „Obviníte důstojníka z toho, že o p u s -
til své m u ž e , " vysvětluje. „Pro důstojníka nemůže být nic horšího. S k u ­
Královských spojařů, které nesměli zajatci vidět. D o k o n c e bylo zapotřebí
tečně!"
upravit i akustiku místností. S p o u s t a věcí. Pro všechno nahrávání musí
Je to snad o něco lepší? J a k daleko byste byli u svých tří podezřelých
ochotní zajít? O b c h á z e l i byste pravidla? Pokud ano, zahrávali byste si
být výslechové středisko správně zkonstruováno."
V ý z n a m n í němečtí agenti s a m o z ř e j m ě měli podezření, že j s o u o d ­
posloucháváni, c o ž z n a m e n a l o problém. V obavách, aby je n ě k d o n e ­
s jejich právy.
slyšel, nemluvili v celách ani m e z i sebou. „ K d y ž se nad tím zamyslíte,"
***
říká C u n n i n g h a m , „použití mikrofonů by bylo nesmírně pasivní, kdy­
byste neudělali něco, co by lidi přimělo se rozpovídat. Představujete si
Předpokládejme, že j s t e schválili použití všech dostupných nátlako­
vyšetřovatele j a k o člověka, který j e n klade otázky? T a k na to z a p o m e ň t e .
vých technik, a vaši tři b o m b o v í atentátníci j s o u nyní izolovaní, je j i m
To je j e n m e n š í část j e h o práce. Především, když pracujete s mikrofony
z i m a a cítí velký strach. T a k ž e se dostali do dokonalého stavu pro další
v celách." J a k později napsal j e d e n z pracovníků M I 1 9 , j a k m i l e byly m i ­
krok, pro výslech. Přemýšleli j s t e ale o t o m , co j i m chcete říct? M o ž n á se
krofony nainstalovány, „hlavním cílem se stalo vytvoření rámce pro jejich
můžete spolehnout na jejich z m a t e n o s t , která je přiměje něco užitečného
používání". J a k v š a k bylo m o ž n é N ě m c e přimět, aby n a mikrofony z a p o ­
prozradit, jestliže si však nepřipravíte dobrou strategii, pravděpodobně se
mněli, a otevřeně se mezi sebou bavili? J e d n í m ze z p ů s o b ů bylo nastrčení
nic nedozvíte.
provokatéra do cely.
Před zahájením jakéhokoliv výslechu je potřeba se řádně připravit.
Využití provokatérů ve vyšetřování se datuje až k p r o c e s ů m s čaroděj­
Jestliže tuto fázi odflinknete, nejspíš vše skončí j a k o zbytečná ztráta času.
nicemi. V knize Malleus maleficarum z roku 1486 se doporučuje umístit
„Jedině naprostý nováček," napsal „Cínové o k o " Stephens z M I 5 , „se do
do cely čarodějnice „důvěryhodnou osobu", která ji zatáhne do důvěrného
výslechu pustí b e z přípravy." N e m á t e - l i o podezřelých žádné informace,
rozhovoru, zatímco „kolem postávají na v h o d n é m místě slídilové" a p o ­
nezjistíte, z d a v á m nelžou. O n i to okamžitě zjisti a ocitnete se v koncích.
slouchají. V roce 1939 byla tato technika v německých špionážních kru­
„ P L Á N , " napsal Stephens velkými písmeny. „Nějaký prostě mít musíte."
zích natolik z n á m á , že každý agent, na kterého Stephens narazil, byl j i ž
Plán z n á m é h o vyšetřovatele M I 5 vždy závisel na informacích o d o ­
b ě h e m základního výcviku upozorněn, že by se mu něco takového m o h l o
tyčné osobě. Jestliže se o vyslýchaném nevědělo nic, bylo naprosto ne­
v případě zajetí přihodit.
zbytné zjistit alespoň něco. Č a s t o toho bylo m o ž n é dosáhnout malým
D a l š í m p r o b l é m e m bylo vůbec najít vhodné provokatéry. Přestože
p o d v o d e m . Některé triky p ř i t o m byly natolik j e d n o d u c h é , že by nejspíš
bylo m o ž n é převléknout britského důstojníka do uniformy válečného z a ­
nezabraly na nikoho, kdo by nebyl tak silně z m a t e n ý a vystrašený. J i n é
jatce a zavřít ho do cely s o s o b o u podezřelou ze špionáže, agentů, kteří by
naopak byly takřka geniální.
První a nej důležitější z těchto postupů byl tak tajný, že k j e h o odhalení
to dokázali, bylo m o ž n á ještě m é n ě n e ž dobrých vyšetřovatelů. „ M o ž n á
j e d e n člověk z celé generace." D a l š í alternativou bylo využití německého
došlo až čtvrt století po skončení druhé světové války. S l o o používání
špiona, který zběhl a pracoval pro Brity. A n i to se však Stephensovi ne­
ukrytých mikrofonů. D o k o n c e i v interních z á z n a m e c h M I 5 se o nich
zamlouvalo. „V podstatě," napsal o provokatérech, „jde o odpudivé figury,
hovořilo pouze j a k o o „Krytí M " . Původně se mikrofony používaly k z á ­
o zrádce, kterým nedůvěřuje ani j e d n a ze stran."
z n a m u různých fází výslechů, po útoku na Británii v š a k kdosi navrhl, že
Protože d o p a d e n í špioni mohli čekat, že se v jejich cele objeví p r o ­
by cely zajatců měly být odposlouchávány, takže by vyšetřovatelé v ě d ě ­
vokatér, brzy byly vymyšleny nové úpravy postupu. M a n u á l KUBARK
li, co si m e z i sebou říkají ve chvíli, kdy si myslí, že nikdo neposlouchá.
doporučuje umístit do cely ke špionovi ne j e d n o h o , ale dva provokatéry.
Pro toto sledování bylo zřízeno samostatné oddělení. Cyril C u n n i n g h a m
J e d e n z nich si má získat důvěru subjektu tím, že ho výslovně před dru­
vzpomíná, j a k celý systém fungoval: „Výslechové středisko se stalo vy­
hým provokatérem varuje, a sejme tak ze sebe podezření. Poté by měl
soce technickým zařízením. V š u d e samé mikrofony a armády m u ž ů od
špionovi ukázat místo, kde je v cele ukrytý mikrofon, a upozornit ho, aby
v j e h o blízkosti nemluvil. J a k m i l e se podaří subjekt přesvědčit, že j e h o
slabých článcích a trhlinách tak, aby se dále rozšiřovaly. „Jedná se o útok
spoluvězeň má přátelské úmysly, m ů ž e se šeptem rozpovídat v té části
s maximální silou, prováděný v kritické chvíli a s veškerou rozhodností,"
cely, o níž je přesvědčen, že je nejdále od mikrofonu. S a m o z ř e j m ě , aniž by
napsal Stephens. „Je v n ě m přítomna fascinace z hry a spolu s ní i podivná
o t o m věděl, tato oblast bude sledována obzvlášť pozorně.
T a t o technika b ě h e m druhé světové války takřka nevyhnutelně selhala
naléhavost války. A je-li někde oprávněné použití klišé, p a k je to právě
z d e . J d e o válku nervů."
a výslechy spíše zkomplikovala. Navíc se objevily další problémy. V z n i ­
Předpokládejme, že jste dobře připraveni. T e ď byste měli rozvážit
kala otázka, j a k s provokatéry naložit. „ T i lidé se stali na dlouhé měsíce
svůj přístup. P o d o b n ě j a k o u šachů, i z d e se nabízí celá řada o d z k o u š e ­
a m o ž n á i roky hotovým neštěstím." A j a k se jich po skončení války
ných m e t o d zahájení. A řada z nich se opět používá j i ž od d o b inkvizice
zbavit? Podle Stephense se provokatéři j e n málokdy chtěli vrátit d o m ů
a procesů s čarodějnicemi. Pokud však j d e o příklad správného zahájení,
a místo toho vydírali tajné služby, pro které dříve pracovali, a požadovali
nemůžete prohloupit, když se budete řídit zkušeností M I 5 .
za své mlčení stále více peněz. „Určitě není příliš opatrné doporučit p o u ­
žití takovýchto kreatur p o u z e j a k o poslední m o ž n o s t , " napsal.
Stephens byl hrdý na vehemenci svého zahajovacího útoku. P o v a ž o ­
val za důležité, aby špion ani na o k a m ž i k nezapochyboval, že trestem za
O šedesát let později nic nenaznačuje, že si výzvědné organizace vza­
špionáž je smrt a že právě takový osud ho čeká. Pokud by promluvil, exis­
ly j e h o varování k srdci. Provokatéři j s o u využíváni i ve „válce s teroris­
tovala m o ž n o s t , že si život zachrání, byla to však p o u h á m o ž n o s t . Vězeň
m e m " . J e d n í m z těch, kteří vyšli na světlo, je K a n a ď a n A b d u r a h m a n Kadr.
byl přiveden do místnosti s vyšetřovatelem a dostal rozkaz stát v p o z o r u .
V červnu 2 0 0 2 Kadr, zajatý v A f g h á n i s t á n u , podepsal s C I A smlouvu na
N e s m ě l se p o h n o u t ani promluvit, nebyl-li tázán, a i p a k m ě l povoleno
pět tisíc dolarů v hotovosti a měsíční plat dalších tří tisíc dolarů. V p o u ­
pouze odpovídat na položené otázky. „ O b r a z n ě řečeno," napsal Stephens,
tech ho převezli na základnu do B a g r a m u a posléze do zátoky G u a n t á n a -
„špion by za války měl stát na špičce bajonetu."
m o , kde dostal za úkol hovořit s nepoddajnými vězni a zkusit, o co by se
mohli se svým spoluvězněm podělit.
Z d á se, že celá operace selhala. Přestože C I A p o m o h l některé zajatce
O t á z k y byly kladeny rychle a vehementně, takže vyslýchaný neměl
čas o nich přemýšlet. „Je nutné," napsal Stephens, „vést útok výbušně,
takže vyslýchaného k smrti vystrašíte." Byla-li vyslýchána žena, na pří­
identifikovat, nedokázal K a d r kohokoliv přimět k hovoru ani s n í m , ani
stupu se nic neměnilo. „Stejně j a k o u m u ž e , ani u ženy není prostor pro
s vyšetřovatelem. V říjnu 2 0 0 3 byl na vlastní žádost propuštěn a s m l o u ­
ž á d n o u polovičatost. N i k d y nic neslibujte, nikdy nesmlouvejte. D r ž í t e je
va s C I A skončila. Od té d o b y představuje přesně to „hotové neštěstí",
přece p o d krkem. N i k d y na to nezapomínejte a nedovolte j i m , aby na to
o n ě m ž se s despektem zmiňoval S t e p h e n s , a poskytuje rozhovory o době
zapomněli."
strávené na G u a n t á n a m u . Zjevně mu j d e především o peníze. H o l l y w o o d
Výslechové příručky americké policie doporučují m é n ě formálnosti,
plánuje natočit o j e h o zážitcích film. Kolují fámy, že K a d r a v něm bude
přesto však radí směřovat situaci k získání psychologické výhody. Vyslý­
hrát J o h n n y D e p p . Stephens se m u s í v hrobě obracet.
chaní se m o h o u posadit, nicméně j e n na obyčejnou židli přišroubovanou
***
k podlaze. Před židlí má stát stůl, také upevněný k podlaze, a to tak dale­
ko, aby si na něj nemohl vyslýchaný p o h o d l n ě položit lokty. Vyšetřovatel
přitom sedí v otáčecím křesle na kolečkách, takže m ů ž e přejíždět z místa
K d y ž jste získali alespoň nějaké informace o vyšetřovaných a připra­
vili plán výslechu, je nesmírně důležité, abyste řádně informovali svůj
na místo a p o h o d l n ě se opírat, kdykoliv se mu zachce.
Chytré je rovněž zaútočit na takzvaný osobní prostor vyšetřovaného.
tým. Ať už v televizi vídáte cokoliv, vyšetřování je týmová práce. S á m
V ideálním případě by vyšetřovatel měl výslech zahajovat v přiměřené
vyšetřovatel je j e n na vrcholu celého snažení, něco j a k o diamant na špi­
vzdálenosti, j a k se však blíží přiznání, m ě l by se s křeslem postupně přibli­
ci vrtáku. J e h o prostřednictvím m u s í být vyvíjen veškerý nátlak, hledány
žovat k vyslýchanému tak dlouho, d o k u d nenaruší j e h o „osobní prostor".
jakékoliv náznaky neshody m e z i jednotlivými výpověďmi, pátráno po
J a k m i l e nastane o k a m ž i k těsně před plným d o z n á n í m , vyšetřovatel má
mít kolena mezi n o h a m a vyslýchaného a jejich obličeje se mají takřka
„ M u t t a Jeff". Fanoušci detektivek tuto techniku znají j a k o „hodný p o l d a
dotýkat. Vyslýchaný se tak b u d e cítit ve velkém ohrožení.
/ zlý polda". V podstatě se j e d n á o rychlé přechody mezi vyvoláváním
***
strachu a uklidňováním a na p o s t u p u se podílí zlý vyšetřovatel a druhý,
který se chová laskavě. O b a dva se u vyšetřovaného střídají v naději, že ten
se nakonec raději tomu hodnějšímu přizná, aby se druhého, zlého, zbavil.
Výslech m ů ž e být práce na nervy, panikařit však nemusíte. M á t e - l i
J e š t ě účinnější j e , když zlý policajt začne vyhrožovat násilím a laskavý ho
dobré informace a vedete-li ho chytře, j s o u všechny karty rozdány ve váš
zadrží, načež podezřelého mezi čtyřma o č i m a varuje, že kolega je šílenec
prospěch. „ Ž á d n ý špion," napsal Stephens, „jakkoliv odhodlaný, nedokáže
schopný čehokoliv. H o d n ý policajt se p a k nabídne, že zasáhne, k t o m u
odolávat neochabujícímu vyslýchání. Jakákoliv nepředvídatelná okolnost,
však potřebuje informace.
jakékoliv triviální selhání je vyšetřovatelem využito a je na něj soustředě­
Variantou p o s t u p u hodný policajt / zlý policajt je v M I 5 technika
na pozornost, d o k u d se průlom nezdaří." A b y přiměl vyslýchaného udělat
„solidární osoby", při níž někdo jiný ze zaměstnanců věznice nabídne
byť j e n drobnou chybu, měl k r o m ě slovní a duševní obratnosti a důklad­
subjektu p o m o c . T e n t o postup velmi dobře fungoval v případě kardinála
ných informací v rukávu několik triků. Všechny předal dalším generacím,
M i n d s z e n t y h o v roce 1 9 4 9 , kdy maďarská tajná policie nechala j e h o celu
které je stále používají.
hlídat svým agentem převlečeným do uniformy vězeňské stráže. K d y ž
Britská armáda učí, že potenciální vyšetřovatel má na vybranou mezi
vyšetřovatelé odešli, strážný kardinálovi šeptem sdělil, že přestože pracuje
čtyřmi hlavními přístupy. M ů ž e být hrubý, křičet a ječet, nebo se chovat
pro policii, je také římským katolíkem, a navrhl m u , aby o b a ze z e m ě
laskavě a nabízet útěchu. T a k é m ů ž e být nudný a svého protivníka otupit,
utekli. N a b í d l se, že p o k u d mu M i n d z s e n t y slíbí čtyři tisíce dolarů nut­
případně si m ů ž e hrát na hlupáka a pokusit se ho přimět k indiskreci.
ných k najmutí pilota, doručí dopis na americké velvyslanectví a v e z m e
T y t o techniky je m o ž n é k o m b i n o v a t a upravovat tak, aby co nejlépe o d ­
ho s sebou. M i n d s z e n t y poslušně napsal dopis americkému velvyslanci,
povídaly osobě vyslýchaného.
v n ě m ž žádal p o m o c pro sebe a svého přítele při jejich o d v á ž n é m úniku.
J a k se dá očekávat, americká armáda má o několik kategorií více. Ve
skutečnosti o o s m . Sahají od výzvy podezřelému, aby dokázal svou t o t o ž ­
D o p i s , z j e h o ž obsahu se zdálo, že kardinál opouští své ovečky, se stal
j e d n í m z prvních důkazů předložených u soudu.
nost, přes j e h o vystrašení k smrti, až po přátelské a uklidňující chování.
Stejnou techniku pravděpodobně použila v roce 1971 také britská ar­
A n i zde však nenalezneme nic převratně nového. Většina technik m a ­
m á d a v Severním Irsku. J o e Clarke, jeden z dvanácti „mužů v kápích", si
nuálu KUBARKje z n á m a j i ž z d o b procesů s čarodějnicemi a v podstatě
vzpomíná, že mu ještě před použitím pěti technik britský voják přikázal cvi­
všechny byly zdokonaleny v C a m p 020 tajné služby M I 5 , na č e m ž rovněž
čit sedy-lehy. Objevil se jiný voják, dovolil mu přestat, odvedl prvního vo­
není nic překvapivého, protože právě t a m procházeli za druhé světové
jáka pryč a po chvíli se vrátil sám. „Nemějte strach," oslovil podezřelého ze
války američtí vyšetřovatelé výcvikem.
spolupráce s I R A . „Nic se vám nestane. D á m na vás pozor. Líbíte se mi."
Jestliže došlo k s o u č a s n é m u zatčení dvou m u ž ů , situace se p ř í m o n a ­
D a l š í m z p ů s o b e m , j a k přimět lidi mluvit, nejlépe m e z i sebou v celách
bízí pro využití toho, čemu se v M I 5 říká „křížový trumf". D v o j i c e má
a p o d mikrofony, spočívá v t o m , že si vyšetřovatel hraje na hlupáka, při­
být vyslýchána odděleně. N a k o n e c se nějaké rozpory v jejich výpovědích
chází zjevně opilý nebo klade otázky nesprávnému podezřelému. J a k m i l e
určitě objeví. Poté je m o ž n é postavit jednoho proti druhému a vyšetřova­
je oběť takovéhoto uskoku vrácena do cely, většinou si neodpustí podělit
tel z takovéhoto stavu těží. A b y se věci daly do pohybu, nemusel se žádný
se se svým spoluvězněm o to, j a k hloupí jejich věznitelé j s o u , takže se oba
z podezřelých k ničemu přiznat. Vyšetřovateli stačí, aby j e d n o m u z nich
m o h o u dobře pobavit. V ž d y existuje m o ž n o s t , že z takovéhoto rozhovoru
naznačil, že se ho ten druhý snaží potopit, a slabší článek povolí.
Stavět j e d n o h o zadrženého proti druhému je starý trik, stejně j a k o
další z fíglů M I 5 , nazývaný „horké i studené", případně dle KUBARK
něco vzejde. Stejně tak je m o ž n é do cel vypustit falešné novinové zprá­
vy, které zadržené přesvědčí o fiktivních událostech, a je m o ž n é sledovat
jejich reakce.
Techniky vyšetřování se liší podle uvážení vyšetřovatele a osobnosti
a j m é n a dalších příbuzných. T í m t o z p ů s o b e m je m o ž n é se dopracovat
vyšetřovaného. B u d e reagovat na povzbuzování, nebo na strach? Č e h o se
k m n o h a r ů z n o r o d ý m informacím, které později p o m o h o u zvýšit tlak
bojí? Křiku, nebo mlčení? J a k m i l e j e h o krycí příběh j e n o centimetr p o v o ­
na vyslýchaného.
lí, musí být vyslýchaný donucen učinit v t o m t o ohledu písemné přiznání,
D o b ř e také zabírá trik nazývaný „vyšetřování skončilo". C h r i s Mackey,
aby ho v budoucnu n e m o h l popřít. I tato technika je převzata z příručky
vyšetřovatel z K a n d a h á r u , si v z p o m í n á , j a k ho použil při výcviku britských
pro lovce čarodějnic Malleus maleficarum. D o k o n c e i malé dílčí doznání se
vojáků v E v r o p ě . Protože žádný z A n g l i č a n ů b ě h e m výslechu nepromlu­
m ů ž e později ukázat j a k o klíčové. „Takováto doznání," napsal Stephens,
vil, převlékl se M a c k e y do uniformy britského důstojníka, oznámil j i m , že
„jedno za druhým, představují milníky na cestě ke kapitulaci. T l a k musí
cvičení skončilo a vrátil j i m jejich osobní věci, přičemž zajistil, že některé
být neustále udržován."
důležité chyběly. Ztratily se například peníze z peněženek, identifikač­
Protikladem k „triku s h l o u p ý m vyšetřovatelem" je neúprosné klade­
ní karty a hodinky. K d y ž si muži začali stěžovat, dostali pokyn hlásit se
ní rychlého sledu otázek, na které vyšetřovaný zřejmě n e d o k á ž e o d p o ­
u vojenského policisty. „ D o b r á ! " prohlásil policista autoritativně. „ M u s í t e
vědět. J e d e n z amerických válečných zajatců v Koreji si p a m a t u j e , j a k na
vyplnit hlášení." M a c k e y se ještě dnes směje. J a k se j m e n u j e t e ? " „Colin
n ě h o tato technika zabírala: P o záplavě o t á z e k , j i m ž nerozuměl, n a t o ž
H e w i t t . " J e d n o t k a ? " „Jsem o d 3 4 . hampshirského." „ C o j e úkolem j e d ­
aby na ně dokázal o d p o v ě d ě t , dostal j i n o u , j e d n o d u c h o u . „ V í m , že to t e ď
notky?" „ K l a d e m e miny." „Jaké typy m i n ? " „K čemu to potřebuje vědět?"
b u d e znít divně," říká, „byl j s e m ale skutečně rád, k d y ž přešli k oblasti,
„ D o hlášení." „Všechno j s m e si zapsali," říká Mackey. „ Z a b r a l o to sice jen
o které j s e m něco věděl." U p r a v e n á verze t o h o t o p o s t u p u , d o p o r u č o v a ­
asi u dvou ze třinácti, i tak to ale stačilo."
ná m a n u á l e m KUBARK, je z n á m a j a k o „ A l e n k a v říši divů". V t o m t o
p ř í p a d ě je podezřelý neustále b o m b a r d o v á n absurdními a nesmyslný­
m i o t á z k a m i , p ř i č e m ž cílem j e h o z m á s t . „Technika z m a t e n í , " uvádí s e
v KUBARK, „je navržena n e j e n o m tak, aby vymazala z n á m é věci, ale aby
je také nahradila divnými." Přestože se n a d takovýmito o t á z k a m i vyšet­
řovaný m ů ž e z p o č á t k u j e n usmívat, po několika d n e c h se toto z a c h á z e n í
stane „duševně nepřijatelným" a subjekt se stává náchylným říci cokoliv,
j e n aby zastavil příval hloupostí, které se na n ě h o řinou. „ T a t o techni­
k a , " p o z n a m e n á v á příručka, „ m ů ž e být ú č i n n á především u spořádaných
a zatvrzelých t y p ů . "
V některých případech trik, j a k přimět lidi promluvit, spočívá v t o m ,
že je přesvědčíte, že se za porušení mlčení nemusejí stydět, že na p o d d á n í
se výslechu není nic špatného. J e d n í m z efektivních z p ů s o b ů , j a k toho
dosáhnout, j e p o d á n í „séra pravdy". N e skutečného, s a m o z ř e j m ě . Ž á d n é
takové neexistuje. M ů ž e t e j i m však p o d a t dávku čehokoliv a přesvědčit j e ,
že šlo o sérum pravdy. J a k zjistili v 6 0 . letech analytici C I A , občas stačí
hrozba p o d á n í m séra pravdy k t o m u , aby se vyslýchaný rozpovídal. C í t í
totiž, že t ě m t o technikám nelze odolávat. Kapitulace je neodvratná.
A m y t a l či pentothal sodný j s o u pro začátek nejvhodnější, protože p o ­
dání obojího m ů ž e vést ke ztrátě v ě d o m í a nabízí se t a k celá řada dalších
K l í č e m k rozvázání j a z y k a o s o b á m , které by j i n a k neřekly ani slo­
možností, p o k u d by tyto látky samy o sobě ničemu nepomohly. K d y ž
vo, například válečným z a j a t c ů m p o u č e n ý m o t o m , že mají při výslechu
se vyslýchaný probere, nepamatuje si nic z toho, co se stalo, ani co řekl.
mlčet, je p ř i m ě t je hovořit o záležitostech natolik bezvýznamných, že
Podaří-li se v á m ho přesvědčit, že p o d vlivem séra promluvil, m o ž n á si
n e m o h o u být považovány za tajné, a následně tyto drobné skulinky vy­
uvědomí, že hra skončila a plně se p o d d á .
užít pro zahájení dialogu. J e d n o u z cest, j a k vyšetřovaného přimět k prv­
K přesvědčení vyslýchaného, že promluvil, je m o ž n é stejně tak použít
ní indiskreci, je lež. „ L é k a ř i " provádějící prohlídku nemusí být skuteč­
i hypnózu. Podle manuálu KUBARK obě tyto techniky „poskytují vy­
nými lékaři. „ Z á s t u p c i mezinárodních humanitárních organizací" j s o u
často také nedůvěryhodní. N a b í d k y na odeslání pohlednic příbuzným,
nikající zdůvodnění nemohoucnosti vyslýchaného, který by se nejraději
poddal, není v š a k s to vzdát se svých h o d n o t nebo loajality". Tváří v tvář
v nichž je m ů ž e zadržený informovat, že je naživu, j s o u j e n velmi zřídka
nadále nesnesitelné situaci nabízejí hypnóza a drogy vyslýchanému cestu
u p ř í m n é . Ve chvíli, kdy vyšetřovaný přizná, že by byl rád, kdyby se j e h o
ven: „Byl j s e m nadrogován," píše se v manuálu C I A , „je j e d n o u z nejlep-
manželka dozvěděla, kde se nachází, je p o ž á d á n o adresu, telefonní číslo
ších výmluv."
Stejným z p ů s o b e m m ů ž e být užitečný i detektor lži, ne proto, že by
Vyšetřovatel a j e h o tým následně začnou příběh ověřovat, což zabere
dokázal stanovit, kdy lidé lžou, i když v t o m t o smyslu dokáže být při vy­
nějaký čas. N a k o n e c se ukáže, že na místě, o kterém tvrdil, že milenka
slýchání osob, které nejsou vyškoleny v umění ho obelstít, velmi účinný,
žije, nikdo takový nebydlí, a výslech začne nanovo. „Vrátíte sc k němu
ale protože váhajícímu subjektu nabízí m o ž n o s t uvěřit, že pracuje b e z
a on povídá: ,Aha, sakra, tak to se asi přestěhovala.'" P o d o b n á vyšetřování
chyb a dokáže ho vědeckými m e t o d a m i odhalit. Stejně j a k o u „séra prav­
si vyžadují na straně vyšetřovatele velkou dávku trpělivosti. „Procházíte ty
dy", podstatná část takovéto operace má spočívat v „divadélku", které test
příběhy, j a k o byste loupali cibuli," vysvětluje H u g h e s - W i l s o n . „Snažíte se
doprovází. „ D o b r ý operátor," prozradil J o h n u M a r k s o v i j e d e n z pracovní­
dostat k jádru. N a k o n e c ale, a vy ten proces můžete urychlit, lidem díky
ků C I A , „dokáže detektor lži dokonale využít, aniž by ho vůbec zapnul."
kombinaci všech dostupných technik příběhy d o j d o u . "
Na papíře tyto triky m o h o u vypadat pošetile, j a k o něco, na co byste se
N ě k d y ale také ne. W i l l i a m J i m " Skardon, vrchní vyšetřovatel M I 5
vy sami nikdy nechytili, j e n ž e k d y ž je n ě k o m u chladno, je unavený, p r o ­
v letech studené války, se na záležitost dívá jinak. Pět technik mu bylo
močený, hladový, fyzicky i duševně vyčerpaný, p a k se zdají být oprávněné.
k ničemu. J e h o vyšetřovaní byli příliš chytří. J a k m i l e j d e o skutečně velkou
Používané jednotlivě, společně či k o m b i n o v a n ě , tyto techniky zabíraly na
rybu, „musíte s ní zacházet velmi vstřícně. J i n a k to nejde, protože by se
vyšetřované už po celá staletí. A fungují i dnes. V průběhu série útoků na
v á m nikdy nepodařilo zjistit, j a k vlastně uvažuje." S tímto cílem Skar­
pevnou vůli vyšetřovaného se začnou v j e h o výpovědích objevovat r o z ­
d o n poskytoval svým subjektům co nejvíce pohodlí, a když o ně požádali,
pory. Ty j s o u okamžitě využity k vyvolání dalších. M a l é průlomy vedou
zajistil j i m pití i cigarety. „ K o n e c k o n c ů , " říká, „zásadním účelem mých
k větším a zmatený zajatec najednou zjistil, že mluví o věcech, o nichž
rozhovorů s nimi bylo najít společnou řeč."
ho nikdy nenapadlo, že by je m o h l prozradit. „ H o r k é i studené," radil
J e h o u současník z M I 5 souhlasí. „S profesionálem musíte zacházet
Stephens. „ Ž á d n é přestávky, žádný čas na vzpamatování se, žádný čas na
takřka v rukavičkách," prozradil v roce 1 9 7 1 badateli Peteru Deeleyovi.
plánování." K o n e č n ý m důsledkem pro vyšetřovaného je duševní peklo. Je
„Posadíte se s n í m v p o h o d l n é m pokoji a nezkoušíte ž á d n é triky. J e d n á t e
j e n otázkou času, kdy se, unavený a deprimovaný, absolutně p o d d á . D á l
s n í m prostě j a k o chlap s chlapem." Podle tohoto zdroje je j e n malá n a d ě ­
už to prostě snášet nedokáže.
j e , že by se p o d o b n á osobnost m o h l a zlomit, ať děláte cokoliv, protože je
J e d n á se o útok na základy osobnosti," říká J o h n H u g h e s - W i l s o n .
velmi dobře seznámena s tím, co m ů ž e od výslechu očekávat. Zároveň tito
„Po celou dobu se coby vyšetřovatel snažíte prorazit přes vnější vrstvu
lidé bývají příliš chytří, než aby se chytili na obvyklé triky. „Jsou přirozeně
osobnosti, abyste se dostali k j e j í m u j á d r u a využili ho. Po celou d o b u se
mazaní a inteligentní," pokračoval. J d e přesně o ten typ lidí, kteří dokáží
pídíte po slabých místech, a protože subjekt je unavený a hladový, z m a t e ­
neustále mluvit, a přitom vůbec nic neříct. M ů ž e to být velmi m a t o u ­
ný a netuší ani, kolik je hodin, a protože j s t e pravděpodobně velmi ostrý,
cí. Navádějí vás na falešné stopy, ale to, co opravdu chcete zjistit, j m é n a
m á t e na své straně všechny výhody. M ů ž e t e útočit ze všech stran."
a místa, se nikdy neobjeví."
Narazíte-li na důstojníka rozvědky, p ů j d e p r a v d ě p o d o b n ě o ještě
Skardonova m e t o d a občas přinášela ovoce. V roce 1 9 4 9 svým klidným
mučivější proces. Profesionální agenti j s o u školeni ve vymýšlení „le­
přístupem zlomil atomového špiona K l a u s e Fuchse. Po svém přeběhnutí
g e n d " a příběhů, které mají vyšetřovatele z m á s t . K d y ž se takový člověk
do Sovětského svazu v roce 1963 K i m Philby napsal, že j e h o vyšetřova­
z l o m í , řekne v á m spíš lež n e ž pravdu. „ S e b e r e t e chlápka z M I 5 a je v á m
telé z M I 6 byly „nevýkonní křiklouni". S k a r d o n však byl „výrazně nebez­
j a s n é , ž e m á krycí příběh. T a k ž e s e h o z e p t á t e : , C o děláte v e F o l k e s t o -
pečnější". Po neustálých otázkách zarputilého reportéra Daily Expressu
ne?'" vysvětluje J o h n H u g h e s - W i l s o n . „ O n s i d á dvanáct hodin n a čas,
Philby později zažertoval, „že by novinář měl projít u S k a r d o n a dvoutý­
a p a k prohlásí: ,Fajn, dobrá, řeknu v á m to.' Vy si připravíte b l o k a on
denním kurzem".
povídá: , N o , víte, vlastně m á m v e F o l k e s t o n e milenku. A l e m a n ž e l c e t o
H u g h e s - W i l s o n má bezpochyby pravdu, když říká, že na takovýchto
neříkejte.' N a t o m ů ž e t e zareagovat j e n tak, ž e p o n ě m budete chtít její
lidech by se mělo pracovat b e z přestávky, dokud není odhaleno s a m o t ­
j m é n o a adresu."
né jejich j á d r o , a že existují postupy, j a k z m á s t i toho nejvychytralejší-
ho vyzvědače, někdy m ů ž e například stačit přimět ho popisovat události
každou cenu, ale také snižuje standard informací." C I A souhlasila. „ P o d
v obráceném sledu, aby ztratil orientaci, problém však j e , že to chce čas.
vlivem bolesti," hlásil v roce 1 9 6 1 profesor H i n k l e , „je vyslýchaná o s o b a
K d y ž - a jestli vůbec - se ho nakonec podaří zlomit, m o h o u být všechny
samozřejmě ochotnější vypovídat, zároveň však má sklon se mýlit a p o ­
od něho získané informace zoufale zastaralé. Nováčci S A S j s o u b ě h e m
dávat falešné, zavádějící či nepřesně informace takového typu, j i c h ž chce
výslechu poučeni, že musí vydržet čtyřiadvacet, nejlépe však alespoň o s m ­
vyšetřovatel dosáhnout."
ačtyřicet hodin po zajetí. Do té doby si jejich spolubojovníci uvědomí, že
M u č e n í navíc často bývá kontraproduktivní. Podle manuálu KU­
se dostali do rukou nepřítele, a veškeré tajné informace, které by mohli
BARK: „Bolest vyvolaná cizí osobou m ů ž e ve skutečnosti vést k posílení
vyzradit, se stanou nepotřebnými.
odhodlání vydržet." „Bolest nezabírá," souhlasí veterán britských výzvěd­
***
ných sborů. „Existuje limit bolesti, který dokážete snést, o t o m není p o ­
chyb, ve skutečnosti však vyvolává spíše odpor. Srovnávali j s m e to napří­
klad s fotbalem nebo rugby. K d y ž protivníkovi záměrně ublížíte, naštve
Naneštěstí pro spojenecké vyšetřovatele nejsou tyto metody odolává­
se a vrátí v á m t o . "
.
ní výslechům omezeny p o u z e na příslušníky tajných služeb a zvláštních
N e h l e d ě na výše zmíněné závěry se mučení znovu a znovu objevuje.
jednotek. V únoru 2 0 0 2 byl ve výcvikovém táboře al-Káidy v A f g h á n i s ­
Z d á se totiž, že by mohlo zabírat. V roce 2 0 0 4 mi j e d e n z veteránů S A S ,
tánu nalezen dokument, z n ě h o ž je patrné, j a k široce se tyto techniky
kvalifikovaný vyšetřovatel, řekl, že by ho použil, přestože ho při výcviku
rozšířily.
učili, že je kontraproduktivní. „Závisí-li váš život i životy vašich lidí na
S j e h o překladem p o m á h a l C h r i s Mackey. „Byla to hromádka papírů
t o m , jestli někdo promluví, nebo ne, p a k prostě promluvit musí. Neexistu­
o zhruba šedesáti stranách," vzpomíná. Na přebalu bylo rukou napsáno:
je žádná druhá cesta. Z a č a l bych od chodidel a p o m a l u ho řezal na kousky.
„Bratři — toto je kniha o vězních." A m e r i č a n é se nejprve domnívali, že
Zakrvaveným n o ž e m nebo něčím p o d o b n ý m . Promluvil by," pokrčil ra­
j d e o pokyny k zacházení se spojeneckými zajatci, brzy se však ukázalo,
meny. „Říkejte si o civilizovaném chování, co chcete. Jsou-li v sázce životy,
že se j e d n á o podrobný popis technik, které by A m e r i č a n é mohli používat
život nějakého zajatce je n e m ů ž e vyvážit. N e m ů ž e se rovnat ani životu
na zadržené členy al-Káidy, včetně návrhů m e t o d , j a k j i m odolávat. Pro
jediného z mých chlapců."
začátek by měli zajatí bojovníci prozradit p o u z e své krycí j m é n o a co
M o ž n á má pravdu. K a ž d ý se v určitém b o d ě zlomí. M o ž n á ale ne.
nejdéle mlčet. Po několika dnech by měli přijít s vymyšlenými příběhy,
D o k u m e n t C I A z roku 1969 doporučuje z a m ě s t n a n c ů m , j a k vydržet vý­
kombinovat pravdu se lží a vodit vyšetřovatele „v kruzích".
slech, a radí, že setkají-li se s mučením, mají se soustředit na svou víru.
M o ž n á nejhorší v š a k bylo, že brožura naprosto j a s n ě říkala, že b e z
„ L i d é se silnou náboženskou vírou," tvrdí důstojník C I A G e o r g e S t a n -
ohledu na to, čím A m e r i č a n é vyhrožují, nemusejí se bojovníci al-Káidy
ton, „dokáží odolávat výrazně efektivněji n e ž ti, kteří věří málo nebo v ů ­
bát, neboť „jim nikdy fyzicky neublíží". A m e r i č a n é nikdy podezřelé ne­
bec ne." N e j s p í š je to pravda. Platí-li však pro lidi od C I A , platí stejně tak
mučí, tvrdila příručka, protože j s o u slabí a postrádají dostatek odvahy.
pro příslušníky al-Káidy. A jejich víra je skutečně silná.
M a c k e y si vzpomíná na reakci v táboře po objevení dokumentu. „Nejvíc
C h r i s M a c k e y neobhajuje mučení zajatců, není si v š a k jistý z d a p o u z e
rozčilující na téhle příručce a l - K á i d y bylo," říká, „že diagnóza byla napro­
z praktických důvodů. „ N a š e zkušenosti z Afghánistánu ukazují," říká,
sto přesná." A m e r i č a n é prostě nemají na mučení žaludky.
„že čím hrubší m e t o d y j s m e použili, tím lepší a včasnější informace j s m e
Na t o m t o tvrzení je něco pravdy. N i c m é n ě hlavním důvodem, proč
A m e r i č a n é podezřelé nemučí, nespočívá v t o m , že by měli slabé žaludky.
získali. D ů v o d , proč Spojené státy mučení nepoužívají, v š a k nespočívá
v t o m , že nefunguje. Je to proto, že je j e d n o d u š e špatné."
Informace získané m u č e n í m totiž bývají nespolehlivé. M I 5 došla k t o m u ­
M u č e n í je kontraproduktivní i z politického hlediska. V roce 2 0 0 5
to závěru j i ž na počátku druhé světové války. „Násilí je tabu," prohlašoval
se objevily zprávy o t o m , co se děje v irácké věznici A b u G r a i b . M a c k e y e
„ C í n o v é o k o " Stephens, „nejenom proto, že m ů ž e vést k odpovědím za
šokovalo, když se dozvěděl, že se na mučení vězňů podílel i j e d e n z j e h o
kolegů. „Kdybych ho dneska potkal," říká, „nakopal bych ho tak, že by
Podle Ž e n e v s k é úmluvy není protizákonné pouze zabíjení a mučení
z a p o m n ě l i ruštinu nebo angličtinu, nebo j a k to vlastně mluví. Víte, j a k
zajatců, ale rovněž vyhrožování m u č e n í m či zabitím. I k tomu v š a k zjevně
těmhle chlápkům v Pentagonu říkají? Šest pitomců, kteří n á m prohráli
dochází. Bili Lowry, bývalý velitel R U C v z p o m í n á na incident ze 70. let,
válku."
kdy mu po b o m b o v é m útoku přivedli podezřelého ze spolupráce s I R A .
V roce 2 0 0 5 se objevily další zprávy podrobně popisující zacházení
„Jeden ze seržantů vyšel ven a vrátil se s g u m o v ý m i rukavicemi," říká.
C I A s „cennými" podezřelými z řad al-Káidy. Byly dokonce ještě hrozi­
„ T o u dobou skutečně kladli ve výslechové místnosti nové pancéřované
vější než informace z věznice A b u G r a i b . Podezřelí byli unášeni v různých
kabely." D e t e k t i v si rukavice natáhl a vzal j e d e n volný konec elektrického
zemích, nadrogováni a tajně letecky převáženi na neznámá místa po celém
vedení. „ D r ž t e se zpátky, pánové. T o h o si beru j á , " oznámil svým k o l e g ů m
světě. Postup, který C I A pokrytecky nazývala „nestandardní provedení",
a k podezřelému přistoupil s j a k o b y živými kabely v ruce. „Ten chlapec
vedl k t o m u , že řada nevinných osob byla převezena do zemí třetího světa
se posral," dodává Lowry. „Skutečně se posral. Myslel si, že ho popraví
a krutě mučena. Někteří z nich se objevili a promluvili. D a l š í stále hnijí ve
elektřinou."
věznicích po světě. J e d n a z technik, kterou na nich použili (Američané, ne
Z n a m e n á skutečnost, že kabel nebyl p o d napětím, že je takováto tech­
ochotní cizinci), se nazývá „vodní p r k n o " . Spočívá v t o m , že podezřelého
nika přijatelná? N e b o to, že se o n e n m u ž později k b o m b o v é m u útoku
pevně přiváží k dřevěné desce a ponoří mu hlavu do vody na tak dlouho,
přiznal? C h r i s M a c k e y se domnívá, že ne. „ N e n í to o nic lepší," říká, „než
až se začne topit. Člověk, který je za tuto techniku pravděpodobně o d ­
co dělali lidé v A b u G r a i b u , když nechávali'zajatce stát v boxu s dráty
povědný, tvrdí, že p o d o b n é zacházení nelze nazývat mučením, protože
připojenými k p r s t ů m . " Podle M a c k e y e je přijatelné vyhrožovat tím, co
ž á d n o u oběť nikdy nenechali utopit. Je nicméně nepravděpodobné, že by
by se stát mohlo, ne však tím, co se nestane. J e d e n z j e h o triků spočíval
kterýkoliv nezávislý soud p o d o b n o u argumentaci přijal.
v t o m , že vyšetřovaným ukazoval fotky elektrického křesla v americké
O t á z k a mučení je však často komplikovanější. V roce 1973 byla brit­
věznici a tvrdil j i m , že po zatčení čeká teroristy v A m e r i c e právě takový
ská vláda p o h n á n a před E v r o p s k ý soud ve Štrasburku a shledána vinnou
osud, protože v d o b ě zatčení na sobě neměli vojenskou uniformu. A totéž
z nelidského a ponižujícího zacházení s dvanácti „muži v kápích" v S e ­
se m ů ž e stát i j i m , p o k u d b u d o u do A m e r i k y deportováni. „Řídil j s e m
verním Irsku. V l á d a tehdy slíbila, že se nic p o d o b n é h o nebude vícekrát
se pravidlem, že tento z p ů s o b je m o ž n é použít," říká, „protože teroristy
opakovat. Britové snad pět technik nepoužívají. A m e r i č a n é však zaručeně
v A m e r i c e skutečně popravujeme."
ano. D o p o u š t ě j í se tedy mučení? N e b o j d e j e n o ospravedlnitelný způsob
J d e však j e n o p o u h o u hru se slovíčky. Podle pravidel vedení války
j a k přimět nebezpečné teroristy promluvit? V j a k é m okamžiku se „pár
není přijatelné hrozit zajatci zbraní ani zastřelením, nechce-li promluvit.
facek", j a k o t o m nedávno hovořil j e d e n z amerických vyšetřovatelů, stává
N i c m é n ě je přijatelné, když se vyšetřovatel před zajatce posadí, položí na
mučením? Existuje snad cosi j a k o „lehké mučení"?
stůl pistoli a působí d o j m e m , že ho zastřelí. N e s m í však výslovně říci, co
Na hranici mezi přijatelným a nepřijatelným se pohybují i další tech­
se chystá udělat.
niky. Podle Ženevské úmluvy je protizákonné zajatce ponižovat. A není
Stejné triky používala britská a r m á d a po více než půl století. B ě ž n ý m
snad jejich svlékaní a zesměšňování právě takovým činem? C h r i s M a c k e y
postupem při výslechu zajatkyň, které se ukázaly tvrdším oříškem než
souhlasí, že takové zacházení je nepřijatelné. Štáb armádní rozvědky je
muži, se b ě h e m krize v Malajsii stalo zatknout jejich přítele nebo manžela
jiného názoru. J o h n H u g h e s - W i l s o n říká, že nucená nahota a z e s m ě š ­
a vodit je do sousední vyšetřovací cely tak, aby je podezřelá musela zahléd­
ňování k jejich práci patří. J d e o ponižování?" ptá se. „ S a m o z ř e j m ě . Je to
nout. O pár minut později se ozvala nahrávka křiku, při kterém tuhla krev
oprávněné? Podle m é h o s o u d u ano. A p o d l e norem války také. M o ž n á
v žilách, která měla ženu přesvědčit, že jejího manžela právě kasírují. „Bylo
to ale neodpovídá n o r m á m obránců lidských práv." H u g h e s - W i l s o n si
to j e n naoko," hlásil j e d e n důstojník, „ale stačilo to, aby se p o d d a l a . "
povzdechne. „ O d nás na Z á p a d ě se nečeká, že bychom se mohli takto
chovat, protože n e s m í m e nikomu ublížit."
J o h n H u g h e s - W i l s o n si vzpomíná na ještě teatrálnější představení
v A d e n u . V t o m t o případě podezřelého vedli k výslechu kolem čerstvě
vybílené cely. B ě h e m výslechu z vedlejší cely hlasitě přehrávali nahraný
křik. K d y ž byl výslech u konce, znovu m u ž e vedli kolem původně vy­
bílené cely, tentokrát však byla celá zacákaná krví, j a k o by t a m někoho
čtvrtili zaživa. H u g h e s - W i l s o n napodobil vyšetřovatele: „,Podívej, Rašíde,
m ů ž e m e to hrát dvěma způsoby. Viděls, co se stalo tomu před tebou...'
a k tomu všechen ten jekot a krev! Tuhle techniku v A d e n u používali často
a byla velmi efektivní!" Vězeň nemohl tušit, že krev na stěnách byla kozí.
Takovéto postupy j s o u nejenom zjevně legální, ale využívají rovněž
zjištění C I A , podle n ě h o ž hrozba bolestí nebo smrtí je účinnější než sku­
tek. „ H r o z b a použitím bolesti," uvádí se v KUBARK, „může spustit obavy
ničivější než s a m o t n á okamžitá bolest... ve skutečnosti dostatečně dlouho
trvající hrozba, silné obavy z čehosi nejistého a n e z n á m é h o způsobují re­
gresi, zatímco zhmotnění těchto obav, použití jakési formy trestu, prav­
d ě p o d o b n ě vyvolá úlevu." M a n u á l doporučuje nepřímé hrozby (není-li
přímá hrozba splněna, ztrácí efektivitu a vyšetřovatel se stává nedůvěry­
h o d n ý m ) podávané „chladně" a ne v hněvu.
T e n t o poznatek se objevil v dobách inkvizice. Podle M i k u l á š e E y merského, „otce vyslýchání", k d y ž podezřelý nepromluvil, měl být předán
„právu ú t r p n é m u " - mučení. Právo útrpné však mělo pět stupňů. První
zahrnoval hrozbu použitím „mučidel". P o k u d nezabral, byl podezřelý o d ­
veden do mučírny a ukázali mu j e . D a l š í fáze spočívala v j e h o svlečení
a přípravě a následující p a k v j e h o umístění na mučidla a přivázání. T e p r ­
ve po těchto čtyřech stadiích, kdy se většina podezřelých doznala, mělo
být přistoupeno k mučení. Nejefektivnějším mučením se tedy zdála být
hrozba m u č e n í m .
„Cínové o k o " Stephens souhlasí s názorem, že fyzická bolest není
dobrý nápad. K r o m ě jiných důvodů také proto, že p o k u d selže, nemá vy­
šetřovatel j i ž ž á d n é další m o ž n o s t i . H r a skončí a vyšetřovatel prohraje.
H r o z b a by však ve vzduchu měla viset neustále. Pro podezřelé, kteří se
ukazovali být velmi odolnými, vymyslel hrozbu, která byla horší než smrt.
Týkala se tajuplné a děsivé „ C e l y 14".
„ T e ď vás p o š l e m e , " říkal Stephens t ě m , na které žádné jiné výslechové
techniky nezabraly, „do cely čtrnáct. V dobách míru to byla polstrovaná cela, aby si v ní zuřiví maniaci nemohli rozbít hlavu o stěnu. Někteří
se uzdravili, další spáchali sebevraždu, jiní zemřeli z přirozených příčin.
M á r n i c e je velmi příhodně hned naproti." Poté, co podezřelému sdělil,
že v cele spáchala sebevraždu už řada špionů, se s ním rozloučil. „ U ž se
neuvidíme. N e v í m , j a k dlouho t a m budete... M o ž n á s e budete moci b a ­
vit p o h y b e m strážných, kteří vás b u d o u každou čtvrt hodinu přicházet
kontrolovat. M o ž n á přijdou j e n n a kontrolu. M o ž n á v á m přinesou jídlo.
M o ž n á . . . vás přijdou odvést. Naposledy."
C e l ý postup, j a k Stephens později přiznal, byl „ p o u h o p o u h ý m diva­
d l e m " a j e h o úspěšnost velmi závisela na podání. Č a s t o však přinesl vý­
sledky. J e d e n italský špion se okamžitě „začal gesty dožadovat psacího n á ­
činí" a přiznal se. Přestože trik často zabíral, bylo m o ž n é se k němu uchy­
lovat pouze j a k o k poslední možnosti. „Jestliže selhal," dodal Stephens,
„pak zůstávala j e n malá naděje, že se podezřelý zlomí."
Je nějaký rozdíl mezi výslovným vyhrožováním zabitím, p o k u d d o ­
tyčná osoba nepromluví, a dostatečně zřetelným naznačením, že k t o m u
dojde? Schvalujete takovéto švindlování? A co „lehké mučení"? Použili
byste ho na vaše tři podezřelé? P o k u d ne, j a k navrhujete přimět je mluvit?
D o j d e - l i k t o m u , budete p o d o b n ě j a k o m u ž z S A S ochotni přistoupit ke
třetímu stupni?
J a k daleko budete ochotni zajít?
„Dostane-li se v á m do rukou terorista, který nastražil v L o n d ý n ě plutoniovou b o m b u , " ptá se H u g h e s - W i l s o n , „mají j e h o lidská práva větší
váhu než práva tisíců lidí, j i m ž by m o h l a ublížit? J a k o člověk nepochybuji
o t o m , na čí straně j s o u mé sympatie. A proto bych řekl, že jakýkoliv
nátlak, díky n ě m u ž můžete získat informace nutné k záchraně lidí, je na­
prosto oprávněný."
Je těžké s tímto prohlášením nesouhlasit. Rovněž je však těžké zjistit,
jaká úroveň „nátlaku" je přijatelná. Stání u stěny? Bílý šum? N e b o „vodní
prkno"? I dnes, zatímco čtete tyto řádky, j s o u podobné techniky ve j m é n u
bezpečnosti někde na světě používány. K d e byste narýsovali hraniční čáru?
D a l š í veterán výzvědných sborů n e m á pro liberály hovořící o lidských
právech teroristů sebemenší pochopení. T e n t o člověk sloužil v Severním
Irsku a na vlastní oči viděl umírat řadu svých kamarádů. „ N e n í to přece
ž á d n á irská republikánská čajová společnost, že? Je to Irská republikánská
armáda," zvedá v ý z n a m n ě obočí. „A když jste v armádě, musíte hrát p o d l e
pravidel dospělých lidí... A n i trochu je nelituju. K d y ž chcete být teroris­
tou, neřeknu v á m ,Hrajte podle pravidel,' ale na rovinu v á m o z n á m í m :
JVlusíte očekávat nesmiřitelnou reakci bezpečnostních jednotek.'"
Je m o ž n á překvapivé, že s ním souhlasí bývalý příslušník I R A , který
byl v roce 1 9 7 1 hloubkově vyslýchán a i po pětatřiceti letech stále trpí
nočními můrami. „Díval j s e m se na to asi tak, že se vedla válka," říká.
M o ž n á b y c h o m měli začít hledat nové techniky výslechů nebo cesty
„Podobné věci se stávají. Byl j s e m voják. O n i dělali, co dělali, a my také.
vylepšení těch stávajících. Ve světle války s terorismem se eskapády C I A
N a k o n e c j s m e měli j a s n o : jste-li aktivní a něco děláte, musíte mít opravdu
s projekty B L U E B I R D , A R T I C H O K E a M K U L T R A zdají být opráv­
dobrou skrýš."
něnější.
Události na G u a n t á n a m u a ve věznici A b u G r a i b nicméně zavrhuje.
N e n í pochyb o t o m , že b ě h e m zadržování a „vytěžování" p o d e z ř e ­
Je to příšerné, skutečně příšerné. Podle všeho je spousta těch lidí napro­
lých ze spolupráce s a l - K á i d o u byly používány drogy. Č l o v ě k a napadá,
sto nevinná. Dělají j i m v podstatě totéž, co dělali s námi, j e n ž e o hodně
o d k u d se vzaly informace o t o m , j a k é drogy používat, protože všechny
delší dobu. M o r á l n ě je to špatné. T a k to prostě j e . Je morálně nepřijatelné
z á z n a m y o výzkumech C I A v této oblasti byly zničeny. M a r k B o w d e n ,
kohokoliv mučit. C h á p u to v d o b ě války, ale nerozumím t o m u na K u b ě . "
který má obvykle vynikající zdroje, říká v článku Temné umění výdechu,
J o h n H u g h e s - W i l s o n s e n a věc dívá j i n a k . J a k o profesionální vyšet­
že j e h o kontakty ze zpravodajské komunity potvrzují používání d r o g
řovatel," říká, „se d o m n í v á m , že zacházení s vězni na G u a n t á n a m u bylo
v „kritických" případech, obvykle se p a k j e d n á o amfetaminy, barbituráty
oprávněné. M y s l í m , že s nimi bylo z a c h á z e n o j a k o s vězni důležitého
a marihuanu. T y t é ž kombinace z k o u m a l a v 4 0 . a 5 0 . letech C I A .
významu. Přesto nesouhlasím s rituálním ponižováním vězňů v A b u
Protože se ž á d n é údaje o výzkumu C I A zjevně nedochovaly, je o t á z ­
G r a i b u . Raději z lidí informace dostávám b e z toho, že bych j i m fyzicky
kou, k d o vlastně velí. Výzkum vymývání m o z k ů je zpátky, smí se o t o m
ubližoval. Z á k o n i společnost n á m říká, že duševní poškození způsobovat
však mluvit j e n šeptem. A r m á d n í psychiatr, s n í m ž j s e m hovořil, poté, co
se řeč stočila na otázky d r o g a vyšetřování, začal váhat. „ N e m ů ž u m l u ­
můžeme."
J i n ý bývalý příslušník výzvědných sborů má na události na K u b ě jiný
vit o tom, co mají bezpečnostní složky ve svých příručkách," prohlásil,
pohled. „ D o k á ž u pochopit, proč to dělali," říká, „přesto se d o m n í v á m , že
„přesto... Prostě se podílím na něčem, o čem se skutečně nedá hovořit po
to bylo barbarské. T a k o v é p o d m í n k y po d o b u dvou let, někteří z nich vy­
telefonu a tak."
j d o u ven ve svěrací kazajce." Z e p t a l j s e m se, j a k dlouho by tedy měly být
V létě 2 0 0 4 j s e m se sešel s psychologem, který pracoval j a k o p o r a d ­
nátlakové techniky používány? „ K d y ž se nic nedozvědí b ě h e m tří měsí­
ce M I 5 . Povídali j s m e si o vymývání m o z k ů , a protože j s e m se zajímal
c ů , " odpověděl, „měli by toho nechat. Nefunguje to."
o výzkum senzorické deprivace v 5 0 . letech, zeptal j s e m se ho, z d a neslyšel
„ M u s í m e oddělit své subjektivní vnímání morální újmy od praktické
o j e j í m používání, o výzkumech D o n a l d a H e b b a nebo její aplikaci v S e ­
situace a vnímat ji vysoce objektivně," tvrdí H u g h e s - W i l s o n . „ M ů ž e t e
verním Irsku v roce 1 9 7 1 . „O senzorické deprivací nevím nic," odpověděl
říct, že je to správné, špatné nebo na t o m nezáleží. Já se na vyslýchání
m i , „kromě toho, co probíhá právě teď."
dívám takto: poskytuje informace, které ti, k d o rozhodují, potřebují ke
Z a j í m a v ý posun. ,A co probíhá právě teď?"chtěl j s e m vědět.
správnému rozhodnutí?
„ T o nic," odpověděl. „ D á t e si ještě pivo?"
M ě l i bychom být velmi opatrní," dochází k závěru. „ N e však z h l u b o ­
kých morálních důvodů. Z praktických důvodů. J a k o důstojníka rozvědky
mě zajímá, z d a j s o u informace správné, včasné a pravdivé. Víc vás zajímat
nemusí. O fajnovostech se m o h o u bavit právníci. A když právníci něco
zakáží, dobrá. M u s í m e se přece pohybovat v rámci zákona."
**»
M o ž n á existuje alternativa k těmto krutým fyzickým a psychologic­
kým postupům.
Poděkování
erovi, J a m e s o v i Turnérovi, Jayovi Peterzellovi, Richovi Sokolowovi, Seetě
R a m d a s o v é a Paulovi Kofirovi.
Za p o m o c s kapitolou o falešných vzpomínkách děkuji D a n i e l u B r a i -
Naneštěstí zde není dostatek místa, abych mohl j m e n o v a t všechny,
leyovi, J i m o v i R a b i e m u , Neilovi M c C l a n a h a n o v i , Lawrenci Wrightovi
s nimiž j s e m b ě h e m práce na knize hovořil. Navíc by většina z nich vzhle­
a Saxovi Rodgersovi. Rozhovor mi poskytli C o l i n R o s s i Richard O f s h e .
d e m k podstatě věci ani j m e n o v á n a být nechtěla. Z těch, kteří by j m e n o ­
Za p o m o c a radu bych chtěl zvlášť poděkovat M a d e l i n e z Britské společ­
vání m o ž n á uvítali, bych rád poděkoval:
nosti pro falešné vzpomínky.
K e n M c K e n n a a T i m Post se se m n o u podělili o své v z p o m í n k y na
Za p o m o c s orientací ve světě vymývání m o z k ů , výzvědných služeb
případ J u d a s Priest, stejně j a k o soudce Jerry W h i t e h e a d . Bili Peterson
a armádních výslechů: J o h n u M a r k s o v i , A l a n u Scheflinovi, Cyrilu C u n -
a Suellen Fulstoneová mi naopak poskytli pohled na případ z hlediska
ninghamovi, Chrisovi Mackeyovi, J o h n u H u g h e s - W i l s o n o v i , Royi G i l e -
S o n y / C B S . S W i l s o n e m K e y e m j s e m strávil nezapomenutelné o d p o l e d ­
sovi, N i c k u van der Bijlovi, A d r i a n u W e a l e m u , Nigelu Westovi, C h a p m a -
ne u R e n a , z a t í m c o T i m M o o r e z torontské York University a Stuart
novi Picherovi, reverendovi S. J. Daviesovi, majorovi Patrickovi „Stanoví"
R o g e r s mi p o m á h a l i s p o z a d í m příběhu o p o d p r a h o v é m vnímání. D í k y
Wellerovi, Kenovi C o n n o r o v i a dalším veteránům S A S , kteří mi vyprávěli
patří rovněž soudu druhého stupně okresu W a s h o e , kde mi umožnili na­
o své minulosti. T a k é Philipovi Knightleymu, R o b u Evansovi, A n t h o n y -
,
hlédnout do soudního spisu.
'
mu Gleesovi, Philovi Sabinovi, Philovi Daviesovi, Richardu A d r i c h o v i ,
Poděkovat chci rovněž pracovníkům Imperiál W a r M u s e u m v L o n ­
A a n o v i C a r e , reverendovi Denisovi Faulovi, Billovi L o w r y m u , Chrisovi
dýně, kteří mi umožnili shlédnout jejich sbírku instruktážních filmů
R y d e r o v i , T i m o v i Shallicemu, P a d d y m u Hillyardovi a lordu Hattersleyo-
o válečných traumatech, výsleších a odolávání výslechům, a také Public
vi ze Sparkbrooku.
Records Office v Kew, z a m ě s t n a n c ů m britské knihovny, knihovny Well­
Při rešerších a získávání informací pro m n e byli nepostradatelní Gisli
j
c o m e a N á r o d n í h o bezpečnostního archivu ve W a s h i n g t o n u D. C.
G u d j o n s s o n , B e n Shepherd, R o b e r t J a y L i f t o n , R h o d r i H a y w o o d , S t a n ­
Velké díky patří také těm, k d o obětovali svůj čas a vyprávěli mi b o ­
ley S m i t h , M i c h a e l N e v e , J o e l E l k e s , H u g h J o r d á n , Finn A b r a h a m o w i t z ,
lestné příběhy. R o b i n u Reidovi, S u s a n Wallové - která ztratila v 6 0 . le­
Peter N a i s h , Werner Creutzfeld, W o l f g a n g Eckart, R i c k R o s s , Steve
tech p a m ě ť na M a l l o r c e , aby se jí opět vrátila v rukou W i l l i a m a Sarganta
H a s s a n , G a r y a B a r b a r a Scharffovi, J o e Szimhardt, A d r i a n Greek, K e n t
a j e h o abreaktivních postupů - a doktorce A n n e W h i t e o v é , jejíž p a m ě ť
Burtner, Wellspring, M a r y A i c e C r a p o v á , W i l l i a m Shaw, S a m J o r d á n ,
byla do doby, n e ž ji Sargant v 70. letech začal léčit, nedotčená. T a k é D o n u
l a n H a w o r t h , Steve K e n t a N i g e l L e i g h .
Webovi a D e r e k u C h a n n o n o v i , j i m ž bylo b e z jejich v ě d o m í na žádost
Z a p o m o c při z k o u m á n í práce W i l l i a m a Sarganta zvlášť děkuji j e h o
M I 6 v 50. letech p o d á n o L S D , a J a n i n e H u a r d o v é , která trpí i po čtyři­
vdově Peggy, d o k t o r ů m A n n e a Peterovi Dallyovým, R o n n i e m u S a n -
ceti letech od doby, kdy se v M o n t r e a l u dostala do rukou doktora E w e n a
disonovi, lordu O w e n o v i z P l y m o u t h u , M a l c o l m u Laderovi, H e n r y m u
C a m e r o n a . I J o e m u Clarkovi a P a d d y m u J o e Macleanovi, vyslýchaným
Brity v roce 1 9 7 1 , L o u i s e , anglické oběti paniky s falešnými v z p o m í n k a ­
Oakeleyovi, J a m e s o v i Birleyovi, H e n r y m u Rollinovi a D e s m o n d u Kellym u . R o v n ě ž j s e m vděčný přibližně dvaceti bývalým ošetřovatelkám, které
'
mi (pro jejíž příběh z d e však nebylo dost místa), Catherine O n o a Fordu
obětovaly svůj čas a podělily se se m n o u o vzpomínky na hlubokou narkó­
Greeneovi, unesené a únosci z konce 7 0 . let. A Paulu Ingramovi a j e h o
zu na oddělení 5 nemocnice Royal W a t e r l o o a Společnosti dobrovolných
nové manželce Catherine.
sester za to, že m n e s nimi seznámila. Ty nejdůležitější n e m o h u jmenovat,
m o c dobře však vědí, že hovořím právě o nich.
D í k y si zaslouží i hrstka těch, kdo byli dostatečně zoufalí, aby mi
v různých okamžicích pomáhali s v ý z k u m e m . S a m u Millerovi za vynika­
Z a p o m o c v K a n a d ě j s e m neskonale vděčný R o n u Melzackovi, Karen
jící práci v C o l i n d a l e a Kew, Andrasovi Gerevichovi za vyhledání a p ř e ­
Brownové z B B C , A a n o v i Steinovi, Peterovi Roperovi, M a u r i c i D o n g i -
klad maďarských textů, Philipovi Wahlovi a Dirkovi Majerovi za jejich
Poznámky
práci v Auschwitzu, D a c h a u a M e r c k u v N ě m e c k u . D ě k u j i také A n n ě
L o u i s e M e i n k e o v é , která přečetla, zpracovala a p o z n á m k a m i opatřila tři
různé d o k u m e n t y o H a r d r u p o v ě případu v dánštině, aby mi je nakonec
všechny naráz přeložila v kavárně v C o v e n t G a r d e n .
N a m í s t o vyčerpávajícího výčtu následuje výběr z nejvýznamnějších
zdrojů, z nichž j s e m při práci na této knize čerpal. Z prostorových d ů v o ­
Zvláštní poděkování patří všem, k d o se podíleli na zrození a d o ­
dů j s e m do výčtu nezahrnul zdroje všech citátů či faktů, případně strán­
končení tohoto projektu: Julianu Alexandrovi, Rupertovi Lancasterovi
k o v é odkazy na dotyčné knihy. U každé kapitoly j s e m proto v y j m e n o v a l
a H u g o Wilkinsonovi v H o d d e r u . O d d a n ě mi pomáhali i mí rodiče, J o h ­
p o u z e hlavní texty.
ny a M a t t h e w m n e odradili od Kapitoly 9, T h o m a s ^ A m e l i a , Elizabeth
Pro případné badatele na poli dějin vymývání m o z k ů a kontroly mysli
a Christopher mi nedovolili se zbláznit a vzali mě na vodní lyžování, když
j s o u k dispozici dvě klíčová díla: Pátrání po mandžunském kandidáto­
j s e m se zasekl u kapitoly 1. A s a m o z ř e j m ě Rollovi, b e z n ě h o ž by kniha
vi (The Search far the Manchurian Candidate, Norton,
nikdy nebyla celá. A také Dieseloví. Díky.
na M a r k s e
a Manipulátoři mysli (The
1991) od J o h ­
Mind Manipulators,
Paddington
Press, 1978) od A l a n a Scheflina a E d w a r d a Optona. První z nich se do­
čkala dotisku, druhá zatím bohužel ne.
Základní zdroje '
Většina citací z materiálů C I A pochází ze 16 0 0 0 stránek, j e j i c h ž od­
tajnění se Johnu Marksovi podařilo prosadit na konci 70. let. J s o u do­
stupné v N á r o d n í m bezpečnostním archivu ve Washingtonu D. C. Alter­
nativně je lze najít na C D . U citací j s e m se snažil uvádět název k a ž d é h o
dokumentu, j e h o datum a p o ř a d o v é číslo tak, j a k j e uvedeno n a m é m C D .
K d e byla k dispozici, uváděl j s e m rovněž j e d n a c í čísla C I A .
S o u k r o m é dokumenty Williama Sarganta j e m o ž n é prostudovat v e
Welcome Library v L o n d ý n ě . Soudní s p i s y ohledně případu J u d a s Priest
v K a p i t o l e 6 se nacházejí na M ě s t s k é m soudu Washoe v n e v a d s k é m R e n u .
Dokumenty britského ministerstva zahraničí a další armádní dokumenty
se nacházejí v Kanceláři veřejných z á z n a m ů v londýnském K e w .
Jinak neoznačené citace pocházejí z osobních rozhovorů.
K a p i t o l a 1: B i t v a o m o z e k
Knihy:
George Andrews,
MKULTRA
- nejutajovanějšíprogram
perimentů s lidmi a modifikace chování (MKULTRA
Secret Program
in
Human
Experimentation
CM
na poli ex­
The CM s
Top
and Behaviour Modifica-
tiori), Healthnet Press, Winston-Salem N C , 2 0 0 1
Margit B a l o g h o v á , Mindszenty Josef, 1894 -1975, M T A Torénettu-domány, Intézete, B u d a p e š ť , 2 0 0 2
Frederick B e c k , Čistky v Rusku a vymáháni doznání {The Russicm Purge
tyho s l o ž k a je v Public R e c o r d s Office uložena p o d zn. F 0 3 7 1 1789.
and the Exctraction od Confession), Hurst & Blackett, C a p e Town,
Z á v ě r e č n ý Linebargerův citát („podařilo se j i m ho rozložit") pochází
1951
z
Frank B u r g e s s , Kardinál před soudem
{The
Cardinal on
Trial),
Sword,
Daventry, 1949
,Fikcí o
ovládání mysli".
S c h w a b l e h o úplné doznání je m o ž n é nalézt na: www.umsl.edu/skthoma/
schwab.htm.
Robert Conquest, Velký teror {The Great Terror), Pimlico, Londýn, 1992
Hlášení britské vlády o navrátivších se válečných zajatcích z K o r e j e (včet­
Cyril Cunningham, Bez slitování {No Mercy, No Leniencý), L e o C o o p e r
ně C u n n i n g h a m o v a hodnocení) j s o u v Public R e c o r d s Office ulože­
Ltd., L o n d ý n , 2 0 0 0
ny p o d z n a č k a m i A I R 4 0 / 2 7 6 2 a W O 2 0 8 / 4 0 2 . D o k u m e n t C A B 1 5 8 / 5
J e n o Gergely, A Mindszenty-per, K o s s u t h , B u d a p e š ť , 2 0 0 1
obsahuje zakládací dokumenty zpravodajského podvýboru pro otáz­
E d w a r d Hunter, Brainwashing: Příběh muže,
ky válečných zajatců Společného výboru pro z p r a v o d a j s k o u činnost
který se mu vzepřel {Brain-
washing: The Story of the Men who Defied It), Farrar, Straus a Cudahy, L o n d ý n , 1956
Aldous
Huxley,
Nový
konec
civilizace
{Brave
New
World Revisited),
Chatto and Windus, L o n d ý n , 1958
form and the Psychology ofTotalism), Norton,New York,
1961
Vábení duše a menticida {Mental Seduction and Mentici-
son, Londýn, 1974
lidé přiznávají {Why Men
Confess), N e l s s o n ,
N e w York, 1959
Stroj na
mučení {The Brainwashing
Machine/House ofTorture), Robert H a l e , Londýn,
1959
L á t k a S H E " s e objevuje v e „ Z p r á v ě číslo 1 " (viz v ý š e ) .
k Hledání mandžuského kandidáta od T h o m a s e
Powerse.
„Charakteristika h y p n ó z y " : „ O b r a n a před sovětskými lékařskými výsle­
Fikce o
ovládání myšlení {The Fictions
of Mind Control),
Kent State University Press, Kent, O h i o , 2 0 0 4
dýn, 1949
Weissberg,
c h y " , 1. ledna 1943, č. 184374.
„ K a r d i n á l se ocitl p o d vlivem drog...": „ S t u d i e O S I , strategicko-lékařský
Stephen Swift, Příběh kardinála {The Cardinal s Story), M a c m i l l a n , L o n Alexander
Případ „ p l a s t o v ý c h v á l e č k ů " se objevuje v mnoha dokumentech C I A ,
Podrobnosti o C h o c h l o v o v ě svědectví a „ K o m o ř e " pocházejí z ú v o d u
dýn, 1957
Seed,
založeno p o d „Průzkum o kyselině l y s e r g y o v é " 4. května 1953,
první v ý s k y t je z 1. září 1 9 5 1 .
vymývání mozků/Dům
William Sargant, Bitva o myšlení (Battle for the Mind), Heinemann, L o n ­
David
k ů " , 15. srpna 1955, č. 1 7 3 4 9 2 .
11.října 1 9 5 5 , č. 184428.
John R o g g e , Proč se
Ruff,
K O M " , 2 2 , června - 7. srpna 1949, č. 1 4 4 8 9 2 .
„ P o ž a d a v k y sovětské v l á d y " : (bez n á z v u ) , datováno 10. listopadu 1955,
kardinál J o s e f Mindszenty, Paměti {Memoirs); Weidenfeld and Nichol-
Lájoš
1990.
Hodnocení Hinklea a Wolffa, „ Z p r á v a o komunistickém v y m ý v á n í m o z ­
de), Jonathan C a p e , L o n d ý n , 1956
O
ná další možnost {No Other Choicě), Jonathan C a p e ,
„Existují dostatečné historické d ů k a z y " : „ Z p r á v a č. 1 o cestě do E U I -
Robert J a y Lifton, Reforma myšleni a psychologie totality (Thought ReJ o s t Meerloo,
( J I C ) S p o j e n é h o království.
„Přidal j s e m se ke k o m u n i s t ů m " pochází z biografie G e o r g e B l a k e a Žád­
v ý z n a m L S D - 2 5 " , 3 0 . srpna 1955, č . 146133.
„Existují j a s n é důkazy...": „Techniky výslechů v zahraničí", 2 4 . února
Konspirace
mlčení
{Conspiracy
of Silence),
Ha-
mish Hamilton, L o n d ý n , 1959
1949, č. 1 8 4 3 6 7 .
Cigarety „ p o d i v n é v ů n ě " : „ N á v r h projektu v oblasti stimulantů", 2. srpna
1 9 5 1 , č. 1 4 4 8 2 6 .
Články z tisku o Mindszentyho procesu pocházejí z N e w s p a p e r Library
v Colindale. V i z Daily Mail 3 1 . 12. 1948, 7. 2. 1949, BUP Vienna
„Jednotlivci, kteří byli v nedávné d o b ě . . . " : Konference A R T I C H O K E ,
18. června 1953 (založeno 15. července), č. 144996.
1 . 1 . 1949, Daily Telegraph 2. 2. 1949, Reuters 5. 2. 1949, Evening
„Nikitova botanická zahrada": „Obrana před sovětskými lékařskými výslechy
Standard 8. 2. 1949, The Times 2 1 . 1. 1949 a 8. 2. 1949. Mindszen-
a špionážními technikami", 4. února 1953, A / B , 4 , 2 3 / 4 7 , č. 147390.
„ N á z n a k y změn o s o b n o s t i " : p o r a d a R a d y pro psychologickou strategii,
13. května 1953, č. 146086.
„ s i vyberou lidskou bytost...":
Stanley L o w e l l , O špionech a uskocích (Of Spies and Stratagems), Prentice-Hal, N e w Jersey, 1963
D u l l e s o v a přednáška v
Princetonu,
10. dubna 1953, č. 1 4 6 0 7 7 .
J e a n Rolin, Policejní drogy (Police Drugs), Hollis &
Carter,
Londýn,
1955
Citát Charlese M a y a na půdě O S N pochází z American Journal of Psy­
William
chiatry, květen 1954, „ P a v l o v o v s k á strategie j a k o zbraň m e n t i c i d y "
1967
od J o o s t a Meerlooa.
Sargant, Neklidný mozek (The
Unquiet Mind),
Pan,
Londýn,
B e n Shephard, Válka nervů (A War of Nerveš), Pimlico, L o n d ý n , 2 0 0 0
A n a l ý z a „ p s y c h o p o l i t i c k é h o " dokumentu pochází z Fikcí o ovládání
„ P r o g r a m S O E : L e k c e z neférové v á l k y " , P R O , Richmond, 2001
myšlení. Je z a j í m a v é , že tento dokument je zřejmě padělek vytvořený
nejspíše L. R o n e m Hubbardem, zakladatelem scientologie. Hubbard
se léčil u losangeleského psychiatra O s c a r a Janigera a tyto zážitky
Sargantovy s o u k r o m é dokumenty. K o r e s p o n d e n c e s brigadýrem R i e s s e m je uložena v krabici č. 9.
nenáviděl (scientologové psychiatrii a psychiatry očerňují). Podle
„ P Ř Í S N Ě T A J N É " ( N ě m e c k é experimenty s e sérem pravdy n a Ukra­
zprávy F B I „autor vyjadřuje p ř e d e v š í m nespokojenost s postupy léč­
j i n ě ) : N ě m e c k á policie 3 5 / 4 2 , 2 4 / 7 / 4 2 " v Public R e c o r d s Office p o d č.
by duševně chorých v této z e m i " .
HW14/44.
„Stíny na sebe berou hmotnou p o d o b u a hmotná p o d o b a se mění ve stí­
ny,": svědectví E d w a r d a Huntera před V ý b o r e m pro neamerickou
činnost, 13. března 1958, p o j m e n o v á n o „ K o m u n i s t i c k á psychologic­
ká válka".
„ J s o u v k u c h y n i " (pozn. pod čarou) pochází z R o l i n o v ý c h Policej­
ních drog.
Podrobnosti o nacistických lékařských experimentech je m o ž n é na­
jít ve služebním deníku Wolframa S i e v e r s e z roku 1 9 4 2 , dokumentů ze
„ O b j e v prostředků, které by zabránily..." (cíle projektu B L U E B I R D ) :
soudního přelíčení se S i e v e r s e m (červenec - srpen 1942) a norimber­
ského válečného tribunálu, sv. 2 od stránky 2 5 4 (za válečné zločiny na
„Behaviorální d r o g y " , 1. ledna 1 9 7 5 , č. 146193.
„ T e m n á psychiatrie": „Veřejná a tajná činnost [ v y m a z á n o ] " , 1. ledna
něm byl v y k o n á n trest smrti o b ě š e n í m ) . Citace svědků testování drog
pocházejí z archivu tábora A u s c h w i t z , podrobnosti o testování meskali-
1950, č. 190882.
„ S t o j í m e proti nesmiřitelnému nepříteli": 2. H o o v e r o v a k o m i s e , tajná
nu v D a c h a u j s o u součástí dokumentů Henryho B e e c h e r a na univerzitě
Harvard, k o p i e j s o u uloženy v D a c h a u spolu s dalšími detaily, včetně
zpráva, předáno v květnu 1 9 5 5 .
rozhovoru s K u r t e m Ploetnerem z června 1967. Z d á s e , že drogy použí­
Kapitola 2: Sérum pravdy
v a n é při soudních procesech pocházely od firmy M e r c k , která vyrobila
B i d e r m a n a Zimmer, (editoři), Manipulace lidského chování (The Mani-
- ephetonin) a která byla později v ý s l o v n ě zmíněna v materiálech C I A
18 120 kg skopolaminu ve s m ě s i z v a n é Skofetal ( S k o p o l a m i n - eukodal
pulation ofHuman Behaviour), Wiley & S o n s , L o n d ý n ,
Fredric B o y c e a D o u g l a s Everett, SOE:
1961
Vědecká tajemství (The Scientific
Horsley,
Narkoanalýza
(Narcoanalysis),
Oxford
University
národně sociální lékařství ajeho oběti (Auschwitz:
die NS-Medizin und ihre Opfer), Fischer, Frankfurt, 2 0 0 1
Robert J a y Lifton, Nacističtí lékaři (The Nazi Doctors), M a c m i l l a n , L o n ­
dýn, 1986
ký lékařský v ý z k u m v koncentračním táboře D a c h a u .
„ O d použití takzvaného séra pravdy...": P R O : H 0 4 5 4 / 2 5 3 3 3 z e dne
Press, Oxford, 1943
Ernst K l e e , Auschwitz:
ho č a s u vyráběla i meskalin, z á z n a m y v š a k byly zničeny.
„ N e j l e p š í c h výsledků...": Technická zpráva 331 - 4 5 , N ě m e c k ý letec­
Secrets), Sutton Publishing, Stroud, 2 0 0 4
Stephen
j a k o droga použitá n a kardinálovi Mindszentym. Společnost M e r c k s v é ­
3. července 1950, signováno „ E J Z " . N e m n o h é podrobnosti o p o k u s e c h
M I 5 s drogami pocházejí z vydání P R O v září 2 0 0 5 a lednu 1999. R o z ­
hovor s psychiatrem M I 6 , který nechce být j m e n o v á n , proběhl v roce
2005.
„ s p o l e č n á operace Británie a S p o j e n ý c h států": „Používání zvláštních
výslechových technik v zahraničí", 2 2 . června 1948, č. 1 8 4 3 7 2 .
Podrobnosti o L o v e l l o v ě naverbování a následujících dobrodruž­
č. 1 4 9 4 2 7 ) , „Případech A R T I C H O K E červen 1952 „ (8. července 1952,
č. 1 4 9 4 4 1 ) a „Případech A R T I C H O K E " (9. července 1952, č. 1 4 8 4 7 6 ) .
Z p r á v a o Wendtově fiasku je podrobněji uvedena v „Test nové vý­
slechové t e c h n i k y " z 9. září 1 9 5 2 , č. 1 4 8 2 8 6 . Kompletní rozbor použi­
stvích lze nalézt v j e h o pamětech O špionech a uskocích.
„experiment skončil n e g a t i v n ě " : V ý v o j „ s é r a p r a v d y " , 2 1 . června
tých z p ů s o b ů výslechových postupů v „ H r u b ý návrh v ě c : Chronologický
popis případu vyšetřovacího týmu A R T I C H O K E " , nesprávně zařazeno
1943, č. 184373.
„Porazilo mě t o . " : dokumenty G. Whitea. Deník: 2 4 . května 1943.
K dalším raným zprávám o vývoji séra pravdy patří: „ S é r u m pravdy,
p o z n á m k y k z a l o ž e n í " z 5. dubna 1 9 4 5 ; „Experimentální p o s t u p y " (ne­
datováno, pravděpodobně v š a k z let 1 9 4 3 - 1 9 4 5 ) ; „ V ý v o j séra p r a v d y " ,
interní m e m o r a n d u m z 2 1 . června 1943 a zpráva „Šetření používání séra
p r a v d y při v ý s l e š í c h " , nedatováno.
„ J e h l a m u s í být podélně v s u n u t a " : „ S é r u m pravdy, p o z n á m k y k zalo­
žení", 5. dubna 1946, č. 144773.
„ P r o s l u l ý " gangster: „ P o z n á m k y k séru p r a v d y " , 27. května 1943,
č. 184373.
„...obstarat veškerý hovor s a m a . " : „ P o z n á m k y do složky S é r a prav­
d y " , 3 0 . dubna 1946, č. 1 4 8 3 8 2 .
„ S U G A R " : „Projekt B L U E B I R D " , 4 . listopadu 1950, č . 1 4 4 9 2 0 .
1. ledna 1 9 5 2 , č. 148473. P o z n á m k y M o r s e h o Allena v „ H r u b ý nástin se­
znamu otázek vzniklých během postupu A R T I C H O K E " , pravděpodobně
nesprávně z a l o ž e n o 1. ledna 1950, č. 148286.
„...je dokonale v y v á ž í . " : „ P o s t u p y A R T I C H O K E ( v y m a z á n o ) a (vy­
m a z á n o ) " , 2 1 . června 1952, č . 1 8 4 4 7 1 .
„ B y l o složité přimět kohokoli, že skutečně musí tolik krému sníst.":
„ S é r a pravdy při v ý s l e š í c h " od G e o r g e B i m m e r l e h o v žurnálu C I A , Stu­
dia výzvědných služeb, j a r o
1961.
Studie Henryho B e e c h e r a z roku 1957 o v ý z k u m u sér pravdy: „ P s y chofarmakologické studie potlačení", Journal of Nervous Mental Disor-
ders, 1957, str. 125, 3 1 6 - 3 2 1 .
„...neexistuje žádné sérum p r a v d y . " Gottschalkova p o z n á m k a pochá­
zí z „Využití drog při v ý s l e š í c h " v Manipulaci lidského chování.
Plán na m a s k o v á n í s a d y k aplikaci drog j a k o soupravy pro diabetiky
j e označen „Materiál séra p r a v d y " , 5 . dubna 1946, č . 1 8 4 3 7 3 .
„ Z í s k á v á n í informací od nespolupracujících subjektů": „ O r g a n i z a c e
složek SO v rámci A R T I C H O K E " , nedatováno, založeno 1. ledna 1 9 5 1 ,
č. 190716.
„ Z á s a h o v é t ý m y " : Ř a d a dokumentů se o d v o l á v á na založení takových­
to týmů. Například: „Zvláštní v ý s l e c h y " , 12. února 1 9 5 1 , č. 1 4 9 4 9 1 .
„...provádět p o k u s y na nepřátelských subjektech": „Zvláštní v ý s l e ­
c h y " , 13. března 1 9 5 1 , č. 1 4 4 9 2 7 .
Kvalifikace „ z v l á š t n í c h " vyšetřovatelů je ošetřena v dokumentu
„ B L U E B I R D Zvláštní p o ž a d a v k y v ě c : p o ž a d a v k y n a zaměstnance a j e ­
j i c h školení", 3. března 1 9 5 1 , č. 1 4 9 4 5 3 .
„ S u b j e k t u j e injekčně p o d á v á n . . . " : „Pozdější metody projektu A R T I ­
C H O K E " , 17. října 1 9 5 2 , č. 1 4 4 7 4 8 .
Odkazy
na
operační
využití
týmů
včetně
složek
BLUEBIRD
z 12. března 1 9 5 1 , 13. března 1 9 5 1 , 19. března 1951 a m n o h a dalších.
Operace A R T I C H O K E z června 1952. Podrobnosti případu lze nalézt
v „Případech A R T I C H O K E červen 1 9 5 2 - v y m a z á n o " (8. července 1 9 5 2 ,
Kapitola 3: Pojídání „ m a s a b o h ů "
J o h n Allen, „Pionýři h u b " ( „ M u s h r o o m P i o n e e r s " ) , s o u k r o m ě distribuo­
vané C D , Seattle, 2 0 0 2
Alvaro
Estráda,
Maria Sabina" její život a zpěvy
(Maria Sabina:
Her
Life and Chants), R o s s - E r i k s o n Inc., Santa Barbara, 1981 ( č e s k y : Votobia, O l o m o u c , 1997)
Albert H o f m a n n , LSD - mé nezvedené dítě (LSD:
My Problém Child),
M c G r a w - H i l l , L o n d ý n , 1983 ( č e s k y : Volvox Globator, Praha, 1997)
A l d o u s Huxley, Dveře vnímání (The Doors of perception), Chatto and
Windus, L o n d ý n , 1954
Martin L e e a B r u č e Shlain, Sny svědomí: CIA, LSD a revolta šedesátých
let (Acid Dreams:
CIA, LSD and the Sixties Rebelliori), G r o v e Press,
N e w York, 1985 (česky: Volvox Globator, Praha, 1996)
Paul 0 ' P r e y (editor), Mezi Měsícem a Měsícem.
Gravese
1946-1972
(Between
Moon
Vybrané dopisy Roberta
and Moon.
Selected Letters
of
Robert Graves
1946-1972), Hutchinson,
Londýn,
1984
v j e h o prohlášení ( M G 1 1 ( T ) ) učiněném 17. prosince 2 0 0 3 . Britské
Miranda S e y m o u r o v á , Robert Graves - Život na hraně {Robert Graves
- Life on the Edge), Doubleday, N e w York, 1995
Seymour-Smith, Robert
Martin
chodoafrického šípového j e d u „ š i p k o v é h o j e d u " z B o r n e a a něko­
Graves - život a dílo {Robert Graves
- His Life and Work), Hutchinson, L o n d ý n , 1995
J a y Stevens, Bouřlivý ráj: LSD a americký sen
and the American
Dream), Antalntic
lika dalších látek „typu k u r a r e " lze nalézt v půlroční zprávě C D E E
ve W O 1 8 8 / 7 1 0 . D o n Webb a D e r e k Channon vzpomínali na pobyt
{Storming Heaven: LSD
Monthly
testy dalších drog včetně psilocybinu, sulfátu meskalinu, L S D , „ v ý -
Press,
N e w York,
v Portonu b ě h e m rozhovorů v roce 2 0 0 4
V d o b ě , kdy tato kniha byla v roce 2 0 0 6 v tisku, tři příjemci L S D od M I 6
(včetně W e b b a ) obdrželi od britské v l á d y odškodnění v nezveřejněné
1987
Gordon a Valentina Wassonovi, Houby,
Rusko a dějiny {Mushrooms,
Russia andHistory), Pantheon B o o k s , N e w York, 1957
výši.
„...padesáti milionů d á v e k . " : L S D : „ V ý z k u m diethylamidu kyseliny lysergiové ( L S D - 2 5 ) " , 4. května 1953. A / B , 1, 3 8 / 1 7 , č. 1 8 4 4 2 8 .
„...velký v ý z n a m pro národní b e z p e č n o s t . " : „ V ý v o j v ý z k u m u v souvis­
losti s projektem A R T I C H O K E " , 2 1 . listopadu 1 9 5 1 , A / B , 5 , 25/7,
č. 147046.
„...neuvěřitelně ohromné m n o ž s t v í . " :
„Rozhovor v [vymazáno]
dne
4. září 1 9 5 3 " , založeno 6. listopadu, č. 145002.
Rozhodnutí o nákupu z á s o b L S D S a n d o z u : „ S l o ž k a L S D " , 2 3 . října
„...z nevysledovatelných fondů...": „ P ř e d m ě t : příloha", A / B , V I I , 9, 1,
č. 1 4 8 0 9 3 , chybně založeno 1. ledna 1 9 5 1 .
„...jednou ráno koupili Newsweek...":
1953. A / B , 4 , 2 3 / 5 1 , č . 147026
„...v tunových o b j e m e c h . " : „ M e m o r a n d u m pro ředitele z p r a v o d a j s k é
Citát D a v i d a R h o d e s e pochází
z knihy A n n e C o l l i n s o v é Ve spacím pokoji (viz kapitola 7: S p á n e k ) .
„ P o š l u V á m dopis...": 18. února 1953, citováno Scheflinem str. 1 5 1 .
„ N a š e p o k u s y ohledně tolerance L S D . . . " : „ S t ř e d i s k o v ý z k u m u závislostí
N I H " , 14. července 1954, č. 1 5 1 5 2 4 .
s l u ž b y " , 2 6 . října 1954, č. 144957.
„ s v ý m z p ů s o b e m sérum p r a v d y " : „ P i u l e " ,
14. listopadu
1952, A / B
- 13/15, č. 147399.
„skryté poklady...": „ P r ů z k u m rostlinných zdrojů karibské oblasti",
7. února 1956, A / B , V I I , 9, 5, č. 1 4 8 0 9 2 .
T u s k ů v skon je p o p s á n ve Science, 1 9 6 2 , str. 1100 - 1103.
„ z a v a l e n o s t d o d á v k a m i " : „Zprávy, p o ž a d a v k y T S S " , 10. srpna 1954,
„V tom o k a m ž i k u b y l o skutečně t ě ž k é . . . " : svědectví pochází z dokumen­
tu A B C N e w s Mise: ovládání mysli, 1 9 7 9 .
A / B , 1,39/5, č, 184431.
„ K problému získání žlučníku...": „Případ [vymazáno] žlučníku kroko­
„ z e sebe všechno v y s y p a l . " Test L S D proběhl 20. července 1954.
„...získávání přesných informací..." : „potenciální nový agent pro nekon­
venční vedení v á l k y " , 5. srpna 1954, č. 1 4 8 3 8 1 .
d ý l a " , 7. února 1962, č. 1 8 4 5 8 3 .
„ v e l m i zřetelné n á z n a k y " : „ K o n f e r e n c e A R T I C H O K E , 18. června 1 9 5 3 " ,
č. 1 4 4 9 9 6 .
v Anesthesiology,
„ M ů j z n á m ý j e velmi n a d š e n ý " : Robert G r a v e s , dopis Martinovi Sey-
E l k e s o v y p o k u s y s L S D j s o u p o p s á n y v j e h o vlastní knize Sebrané spisy
G r a v e s o v o a Sargantovo spojení na ministerstvo obrany se o b j e v u j e
Cesta
Henryho
Beechera
do
E v r o p y je
popsána
sv. 8 8 ( 1 ) , leden 1988.
Joela Elkese
(Selected
mour-Smithovi, 24. prosince 1956.
Writings ofJoel Elkes), Animula,
2001.
Dokumenty o britských testech L S D a „ s é r p r a v d y " prováděných M I 6
a armádními s l o ž k a m i pocházejí z P R O : D E F E 1 0 / 3 6 , 6 . března 1956
a W O 3 2 / 2 0 1 6 3 z 19. června 1964. C i t a c e „Subjekty, j i m ž byla droga
p o d á n a . . . " byla převzata z „ P o z n á m k y J I B ( D S I ) D R P / P ( 5 6 ) 4 " , která
v krabici č. 3 Sargantových soukromých dokumentů,
„amatérský m y k o l o g " : „ I N F O zpráva: intoxikační houby neznámého
druhu", založeno 8 . prosince 1 9 5 5 , A / B , 1 , 3 4 - 6 , č . 1 4 6 2 1 5 .
„Wasson... n e m á p o v ě d o m í o...": „ P o z n á m k a k z á z n a m ů m , podprojekt
5 8 M K U L T R A " , 2 1 . března 1956, č . 17457.
j e uložena v D E F E 10/35 j a k o „Abreaktivní drogy ( p o z n á m k a J I B ) " .
D o k u m e n t y M K U L T R A týkající s e konspiračních bytů G e o r g e Whitea
Článek R o n a l d a Wilkersona o j e h o z k o u š k á c h sér pravdy se nachází
j s o u uloženy u podprojektů 3, 14, 16, 42 a 149. Podrobnosti o by-
tech samotných a doklady o nákupech (včetně přenosné toalety) j s o u
K a p i t o l a 4: V t e m n o t ě
v 823stránkové složce podprojektu 4 2 , založené 15. prosince 1954
(č. 17440). Z Whiteová deníku je citováno v Scheflinové Manipu­
látorech
mysli
a Marksově
Hledání mandžuského
kandidáta.
White
B i d e r m a n a Z i m m e r (editoři), Manipulace lidského chování (The Mani-
pulation of Human Behaviour), Wiley & S o n s , N e w York,
1961
Otec Denis Faul a otec R a y m o n d Murray, Muž pod kápí (The Hooden
napsal autobiografii Dieta z nebezpečí, která nikdy nevyšla.
Podrobnosti o pokusech Agentury se s e x e m coby prostředkem získávání
informací pocházejí od M a r k s e a také z rozhovorů v Mise: ovládání
Men), vlastním nákladem, 1974
John M c G u f í i n , Pokusná morčata (The Guinea Pigs), Penguin, Londýn,
1974
mysli stanice A B C .
„cíle pocházely z p o d s v ě t í " : Mise: ovládání mysli, A B C .
John McGuffin, Pohřeb (Internment), Anvil, Atlanta, 1973
„ P l , Cl a C 9 . . . " Informace o dostupných drogách pochází z nedatované
Solomon
(editor),
School
Senzorická deprivace:
cal
č. 146167.
School), Harvard University Press, Harvard, 1961
Jack Vemon,
„ M y s l í m , že nám v š e m v a d i l o . . . " : Mise: ovládání mysli, A B C .
„profesionálně neetické... otázky souladu s právním ř á d e m " : „ O v l i v ň o ­
(Sensory
Deprivation:
sympozium
zprávy: „Ovlivňování lidského c h o v á n í " , vypracované 1. ledna 1957,
Symposium
na Harvard Medi-
at
Harvard
Medical
V temné kobce (Inside the Black Room), Souvenir Press,
L o n d ý n , 1963
vání lidského c h o v á n í " , 1 9 5 7 , č. 1 4 6 1 6 7 .
1963,
Podrobnosti o Tizzardově schůzce pocházejí z „Hlášení o zvláštním jedná­
č. 17748; další debata generálního inspektora a Agentury ohledně
ní, schůzka v Montrealu 1. červa 1 9 5 1 " C I A , A / B , 1, 3 8 / 5 , č. 1 8 4 4 2 2 :
legálnosti p o k u s ů v konspiračních bytech, včetně návrhu na jejich
kanadského dokumentu „ S c h ů z k a v hotelu Ritz Carlton 1. června
Z p r á v a generálního inspektora C I A j e datována 26. července
pokračování s využitím „zahraničních o s o b " c o b y pokusných králíků
1 9 5 1 " a britského dokumentu v P R O : D E F E 9 / 2 1 , včetně Tizzardova
je datována 2 9 . listopadu 1963, č. 1 4 6 1 5 5 .
pozvání a dopisu týkajícího se „drog, hypnózy atd. ve v á l c e " i j m e n ­
V ý s l e c h J a m e s e Thornwella (použití L S D n a „ n e g r e c h " ) proběhl 2 1 . září
ného seznamu účastníků.
1 9 6 1 , „ C e s t o v n í z p r á v a " . Podrobnosti o incidentu včetně rozhovoru
„ A m e r i c k é p r o g r a m y doktora Webstera...": „ Z á z n a m y z p o r a d y " , 6.
s Thornwellem j s o u zmíněny v Manipulátorech myslí. T h o m w e l l se
června 1 9 5 1 , č. 144788 a „ D o ředitelova d e n í k u " z 6. června 1 9 5 1 ,
objevil i v Misi: ovládání mysli stanice A B C .
„...zaznamenám červeným p í s m e m . . . " : G r a v e s - W a s s o n , 7. února 1960,
citováno v Mezi Měsícem a Měsícem.
„ N e n e c h se mýlit...": Graves-Sargant, 8. ledna 1960, krabice č. 3.
Z p r á v a Harrise Isbella: „Porovnání reakcí vyvolaných psilocybinem
a L S D u č l o v ě k a " , 5. května 1959, č. 1 5 1 8 7 5 .
„...jakési skupiny m i m o C I A . . . " : „ P o z n á m k a ke z p r á v ě " , 1. listopadu
1963, č. 1 4 6 1 4 9 ( 1 9 5 ) .
A / B , 4, 19/18, č. 148317.
„ K d y ž letoun letí rovně...": A M Hastin-Bennett, „ S e n z o r i c k á deprivace
v letectví" v S o l o m o n (editor) Senzorická deprivace.
K a n a d s k é dokumenty vztahující se k H e b b o v ě projektu X - 3 8 a j e h o
p o k u s y o odtajnění, včetně: D R B S 2-1-44-38 ( C D ( D ) ) z 15. prosin­
ce 1952 a dopisy: D R B S 2-1-44-38 ( C D ( D ) ) z 1. ledna 1953, 3 ( D )
z 2. listopadu 1953, D R B S 2-1-44-38 ( C D ( D ) ) z 16. listopadu 1953
a 11. ledna 1954, P A / C D R B z 2 5 . ledna 1954, TB 4 7 2 9 0 7 ze 6. čer­
vence 1954.
„ P o k u s n é subjekty dostávají p e n í z e . . . " : D. H e b b „ S a v c i a j e j i c h prostře­
d í " , American Journal of Psychiatry, květen 1 9 5 5 .
„ J e d n a věc je slýchat, že Číňané...": D. H e b b „Motivační efekty exteroceptivních stimulací", American Psychology,
1958.
„Jsou-li m o z k u odepřeny informace, přestává...": „ P s y c h i c k ý stav vy-
slýchaných subjektů a j e h o d o p a d na m o z k o v é funkce", Manipulace
lidského
Kapitola 5: Stvoření mandžuského kandidáta
chováni.
Informace o Johnu Clillym j s o u uvedeny v j e h o knihách (těch je dostatek)
a rovněž na j e h o internetové stránce www.johnclilly.com obsahující
Finn A b r a h a m o w i t z , Hypnosemordene, Host & S o n , K o d a ň , 2 0 0 4
Richard
„ P o hodině hlasitého křiku...": M a r k s , Pátrání po mandžuském kandidá­
Mandžuský
kandidát
{The
Manchurian
Candidate),
G e o r g e E s t a b r o o k s , Hypnóza {Hypnotism), M u s e u m Press, N e w York,
1943
tovi, str. 147.
„ [ B a l d w i n ] otevřeně přiznává...": „Totální i z o l a c e " , 2 1 . března 1955,
Palle Hardrup, Sandheden om hypnose mordene, Palle Hardrup, K o d a ň ,
1973
16. března 1955.
„[Baldwin]
Condon,
Michael J o s e p h , Londýn, 1959 (česky: B B a r t , Praha, 2 0 0 4 )
i obrázky m a s e k , které vyvinul pro podvodní senzorickou deprivaci.
uvedl, že nebude-li pokus úspěšný...":
„ D e n í k ze dne
17. března 1 9 5 5 " , č. 184610. Tento zápis poskytuje další podrobnosti
o tvorbě hrůzných plánů: „ [ v y m a z á n o ] uvedl, že izolace, j a k věří, vede
ke kompletnímu p s y c h i c k é m u zhroucení, je-li udržována po dosta­
tečnou dobu. D o b r o v o l n í k [ v y m a z á n o ] používaný v současnosti do
tohoto stavu nemůže být přiveden...". „ [ V y m a z á n o ] prohlásil, že by
mohl chtít, a b y [ v y m a z á n o ] provedl j e d i n ý p o k u s na nepřátelském
P.
Janet, Psychologická léčba
Stanley Lovell,
Unwin,
O špionech a uskocích {Of Spies and Stratagems), Pren-
tice-Hal, N e w Jersey, 1963
S c h o u w Nielsen, Slambert, altid Slambert, Stig Vendelkaers Forlag, K o ­
daň 1958
Paul
Reiter, Asociální nebo kriminální činy a hypnóza,
{Antisocial or
subjektu, j e h o ž cílem by bylo kompletní zhroucení."
{Psychological Healing), Allen &
L o n d ý n , 1925
Criminal Acts
and Hypnosis: A
Case
případová studie
Study),
Munks-
gaard, 1958
Pokusy Stanleye Smiťhe j s o u p o p s á n y v Lancet, 2, 1959, str. 3 4 2 .
Přednáška Alexandra K e n n e d y h o „ V ě d e c k é poznatky z v y s l ý c h á n í " je
38,
„ J e výrazně p r a v d ě p o d o b n é . . . " : „ Z p r á v a č. 1 o cestě do E U K O M a U S F A ,
„Není účelem této kapitoly...": „ S e n z o r i c k á deprivace v letectví", S o l o -
„...je m o ž n é s určitostí tvrdit...": K o n e č n á zpráva o dvouměsíční cestě
otištěna
v
Royal Institution
of Great Britain,
Proceedings,
díl
2 2 . června - 7. srpna 1 9 4 9 " , s e p s á n o dne 15. srpna 1949, č. 1 4 4 8 9 2 .
1960-1961.
mon
(editor),
Senzorická deprivace.
Armádní instruktážní film Na tuto otázku neumím odpovědět je uložen
v K r á l o v s k é m válečném m u z e u , D R F 6 9 9 3 .
N á v š t ě v a generálního ředitele M I 5 sira D i c k a Whitea v Severním Irsku
[ v y m a z á n o ] " , 2 6 . září 1949, A , B , 2 , 3 0 / 2 , č . 1 4 9 6 1 1 .
„ Z a chvilku... p o m a l u otevřete o č i . " : Z p r á v a o Watkinsových pokusech
byla
zveřejněna
v
Journal
of Abnorman
and
Sociál
Psychology,
X L I I I , 1947, cit. Reiter.
je zaznamenána v knize Chrise R y d e r a Osudná chyba {The Fateful
„ T y peníze j s e m ti dal...": citát A b r a h a m o w i t z .
Split), Methuen, 2 0 0 5 .
„ U v e d l j s e m h o d o hluboké hypnózy...": „ H y p n ó z a d o s p í v á " , Estabro­
C o m p t o n o v a k o m i s e byla ustanovena 3. listopadu 1 9 7 1 .
Zpráva Parkerovy k o m i s e byla upravena 3 1 . ledna 1972.
Citát Roberta D a l y h o z Irish Times, 9. července 1973.
„ J a k o od reportéra by ode m n e b y l o . . . " : Dopisy z Ameriky, B B C , Alistair
C o o k e , 5. února 1972.
oks, Science Digest, duben 1 9 7 1 .
E s t a b r o o k s o v y dopisy úřadům na ochranu pořádku a v ý z v ě d n ý m agen­
turám je m o ž n é nalézt v j e h o s o u k r o m ý c h dokumentech na C o l g a t e
C o l l e g e . K o p i e m á Colin R o s s , autor B L U E B I R D u .
„ V e vydání R e a d e r ' s D i g e s t ze září 1 9 4 7 . . . " : „Pro ředitele ústředního
z p a v o d a j s t v í " , 30. dubna 1948.
„[Hypnotizér] tvrdil, ž e běžně p o u ž í v á hypnózu...": „ B e z o z n a č e n í " ,
9 . července 1 9 5 1 , A / B , 5 , 2 8 / 1 , č . 147378.
P o k u s v m e x i c k é m zálivu je zaznamenán v „ S I a H experimenty",
10. července 1 9 5 1 , A / B , 3, 2 / 1 3 5 , č. 1 9 0 5 7 0 .
tu 4 3 , z a l o ž e n é 2 1 . b ř e z n a 1955 a n a z v a n é „ P s y c h o l o g i c k á studia
„ B ě h e m demonstrace na prvotřídním subjektu...": „ H y p n ó z a a tajné ope­
h y p n ó z y a ovlivnitelnosti", č. 1 7 4 4 1 . V návrhu v ý s l o v n ě navrhu­
r a c e " , 5. května 1955, A / B , III, 6, 13, č. 190713.
j e z á m ě r n é v y v o l á n í stresu p o m o c í h y p n ó z y a s e n z o r i c k é i z o l a c e
ROLI D R U H É H O ZMÍNĚNÉHO V PROCESU HYPNOTIZO­
„prokázal schopnost o s o b . . . " : „ S I a H experimenty", 7. srpna 1 9 5 1 , A / B ,
V Á N Í N E S P O L U P R A C U J Í C Í C H S U B J E K T Ů . D o b r ý p o p i s vý­
3 , 2 / 1 2 9 , č. 190564.
slechových možností hypnózy a „Kouzelného p o k o j e " je uveden
„Je-li m o ž n é během tajné operace...": „ H y p n ó z a a tajné o p e r a c e " , viz
v „ H y p n ó z e při v ý s l e š í c h " E d w a r d a De S h e r e a , Studies in Intelli-
výše.
gence, z i m a , 1 9 6 0 .
„ E X P E R I M E N T I N - 1 8 Hypnoticky v y v o l a n á úzkost,": N á v š t ě v a pro­
jektu [ v y m a z á n o ] " , 11. května 1953.
„Operátor následně přitlačí...": „ Z p r á v a ohledně některých technik hyp­
„ [ S u b j e k t u ] bylo řečeno, aby o d e š l a do m a l é místnosti...": „ S I a H expe­
rimenty", 18. září 1 9 5 1 , A / B , 2, 2/116, č. 190556.
n ó z y " , 17. ledna 1958, č. 146144.
„ H o d n ě práce a úsilí...": „Operační činnost [vymazáno] v [ v y m a z á n o ] ,
Černé umění: scénář filmu C I A o hypnóze je uložen v „ I & S O Training
červen - července 1 9 6 3 " , založeno 8. července 1963, č. 184627. Po­
drobnosti operace j s o u uvedeny v Pátrání po mandžuském kandidá­
F i l m s : H y p n o s i s " , 1. března 1953, A / B , 1, 3, č. 1 4 9 5 8 5 .
tovi.
„ [ S u b j e k t u ] bylo přikázáno otevřít o č i . . . " : „ S I a H experimenty", 2 5 . září
1 9 5 1 , A / B , 3 , 2 / 1 1 2 , č . 190527.
„ D o b ř e v y c v i č e n á o s o b a . . . " , „ N e d o k á ž e to k a ž d ý . . . " a „Vytvořit man­
džuského kandidáta..." j s o u citace z Pátrání po mandžuském kandi­
„ M o h l i bychom... vyvolat hypnotický stav u nespolupracujícího subjek­
dátovi.
tu...": „Zvláštní v ý z k u m , B L U E B I R D [ v y m a z á n o ] " , ze dne 1. ledna
1 9 5 1 , A / B , V, 110, 1, č. 1 4 8 1 9 7 . K další z a j í m a v ý m otázkám pat­
ři: „ 8 ) M ů ž e m e „ u p r a v i t " lidskou o s o b n o s t ? J a k dlouho tato úprava
Kapitola 6: „Udělej t o ! " : J a m e s , R a y a Depth M a n
vydrží? 16) Je m o ž n é vyvinout plyn, který by bylo m o ž n é vypustit
z pera pro účely získání SI a H kontroly? B e z zápachu, barvy, j e d n a
J a c k Haberstroh, Sex v kostce ledu (Ice Cube Sex), Notre D a m e , C h i c a g o ,
d á v k a atd. a 2 0 ) M ů ž e m e p o m o c í SI a H získat od nespolupracujících
vědců, techniků atd. složité v z o r c e ? M ů ž e m e získat údaje o rozmístě­
ní děl, přistávacích plochách, továrnách, d o l e c h ? "
„Jednotlivce je m o ž n é naučit čemukoliv...": „ R o z h o v o r s [ v y m a z á n o ] " ,
2 5 . února 1952, A / B , III, 6, 7, č. 1 9 0 5 9 7 .
Pokus L l o y d a R o w l a n d a s h a d y je p o p s á n v Journal of Abnormal and
Sociál Psychology,
1939
(34).
„ P ř e d p o k l á d e j m e , že během hypnózy...": „ H y p n ó z a a tajné o p e r a c e " ,
5. května 1955, viz v ý š e .
Allenův p o k u s s pistolí je p o p s á n v „ P o k u s y a v ý z k u m h y p n ó z y " ,
10. února 1954, A / B , 3, 2/18, č. 1 9 0 6 9 1 .
„...za naprostého amatéra...": „ H y p n ó z a a tajné o p e r a c e " , 5. května 1 9 5 5 ,
1994
Dr.
Wilson
Bryan
Key,
Podprahové
svádění
(Subliminal
Seductiorí),
N e w A m e r i c a n Library, N e w York, 1994
Dr. Wilson B r y a n Key,
Věk manipulace (The Age of Manipulation), M a -
dison, L a u h a m , Maryland, 1993
Dr. Wilson B r y a n K e y , Orgie na talíři těstovin (The Clam-Plate Orgy),
Signet, N e w York, 1981
Vance
Packard,
Skrytí manipulátoři
(The Hidden
Persuaders),
McKay,
N e w York, 1957
Anthony Pratkanis a Eliot Aronson,
ní a zneužívání manipulace
Věk propagandy: každodenní užívá­
(The Age
of Propaganda:
The
Everyday
Use and Abuse of Persuasion), F r e e m a n , N e w York, 1992
viz v ý š e .
„ J a k o spouštěcí m e c h a n i s m u s . . . " : „ A R T I C H O K E 8. - 15. ledna 1954,
B/3, č. 149438, chybně založeno 1. ledna 1954.
Westova J e d i n e č n á laboratoř" je zmíněna v dokumentaci Podprojek-
K z a j í m a v ý m zdrojům ohledně podprahového vnímání patří „ P o d p r a h o ­
vé vnímání: fakta a o m y l y " ( „ S u b l i m i n a l Percepiton: F a c t s and Fall a c i e s " , Skeptical Journal, č.
16, j a r o
1992), „Subliminální k l a m y "
(„Subliminal D e l u s i o n " , Psychology Today, červenec
1985), „ P o d ­
Podrobnosti o volání na tísňovou linku a z místa činu pocházejí ze zprávy
prahová reklama: dostáváte, co v i d í t e " („Subliminal Advertising:
policisty D a n a Kellyho z 2 3 . prosince 1988 a svědectví detektiva ser­
What You S e e is What You G e t " , Journal of Marketing, j a r o 1982),
žanta D a v e a Zarubiho z 11. června 1987, v n ě m ž uvádí podrobnosti
„Subliminální p s y c h o d y n a m i c k á a k t i v a c e " („Subliminal Psychody-
o J a m e s o v ě stavu v nemocnici a j e j i c h rozhovoru tamtéž („život stojí
namic Activation", American Psychologist, listopad
1989), „Podpra­
za prd").
hové učební pásky, empirický test "souvislostí v n í m á n í " („Subliminal
„Hypnotizér: Řekl tedy: „Právě j s e m si podělal celej ž i v o t ? " " : „ H y p n ó z a
S e l f Help Auditory Tapes, an Empirical Test of Perceptual C o n s e -
J a m e s e Vanceho doktorem D a n t o n e m " , 19. listopadu 1987, ( p á s k a
quences",
Canadian
Journal
of Behavioural
Sciences,
21:1,
1995)
a „ P o d p r a h o v é vlivy v m a r k e t i n g u " („Subliminal Influences in Mar­
keting", Psychology and Marketing, č. 5, díl 4, z i m a 1988). Autorem
či spoluautorem všech v ý š e zmíněných článků je Tim M o o r e . D á l e
doporučuji od Vokeye a R e a d a „ P o d p r a h o v é v z k a z y " („Subliminal
M e s s a g e s " , American Psychologist, 4 0 ,
1988) a od Stuarta Rodger-
se „ P o d p r a h o v á r e k l a m a " ( „ S u b l i m i n a l Advertising", Encyclopaedia
of Advertising) a „ J a k veřejná k a m p a ň vytvořila mýtus podprahové
r e k l a m y " ( „ H o w A Publicity Blitz Created the Myth of Subliminal
Advertising", Public Relations Quarterly, sv. 3 7 ,
1992).
Profesor R o d g e r s mi rovněž laskavě zapůjčil nevydaný materiál „Pod­
prahová reklama: velký p o d v o d 2 0 . století".
č. 3).
„ N á v r h konečného rozhodnutí", případ 8 6 - 3 9 3 9 , „ D ů v o d y zamítnutí ža­
l o b y " ( p á s k a č. 1).
„ p o d p r a h o v é audio v z k a z y " : N i c k l o f f o v y d v a d o p i s y K e n o v i M c K e n novi j s o u datovány 30. září 1988 („našel j s e m nějaké p o d p r a h o v é
v z k a z y " ) a 6. října 1988 ( „ U d ě l e j t o " ) , ( p á s k a č. 3, 174 - 8 6 ) .
„ N E V I D I T E L N É R E K L A M Y O T E S T O V Á N Y " : Printers Ink, 2 0 . září
1957.
„ B ě h e m několika let...": H u x l e y - H u m p r e y O s m o n d , 8. dubna 1957,
Huxley, Sebrané dopisy XX.
„V Konci civilizace není o p o d p r a h o v é projekci...": Nový konec civiliza­
ce, A l d o u s Huxley, Chatto and Windus, 1959.
Nejlepší popis případu a z p ů s o b u , j í m ž je p o m ý l e n á v ě d a u soudů často
H u x l e y ů v vztah k doktoru L o u i s i Westovi se objevuje v d o p i s e H u m p r e -
předkládaná j a k o fakt, lze nalézt ve „ V ě d e c k ý konsensus a svědectví
yovi O s m o n d i v i datovaném 1. července 1957. M l a d ý lékař, který v té
expertů: Poučení z případu Judast P r i e s t " („Scientific C o n s e n s u s and
době krmil lidi m e s k a l i n e m a následně se je p o k o u š e l hypnotizovat,
Expert Testimony: L e s s o n s from the J u d a s Priest C a s e " , T i m M o o r e ,
udělal na H u x l e y e dojem. H u x l e y mu doporučoval, a b y p o s t u p ob­
Skeptical Inquirer, prosinec
rátil, nejprve lidi zhypnotizoval, poté j i m podal L S D a následně se
1996).
p o m o c í nového vyvolání hypnotického stavu p o k o u š e l zjistit j e j i c h
Záznamy z procesu se skupinou J u d a s Priest pocházejí z následujících
dokumentů S o u d u okresu Washoe v R e n u , N e v a d a , případ č. 86 12915:
halucinogenní zážitky. N e n í z n á m o , z d a tato technika fungovala.
„V z á j m u snížení odporu jednotlivce...": [ C I A ] „ Z p r á v a o některých
technikách", 17. ledna 1958 ( 3 8 9 ) , č. 146144.
P o k u s y C I A s podprahovými technikami zaznamenal William R. C o r s o n
„ T o víš, ž e j s e m s i j i poslechl...": v ý p o v ě ď před s o u d e m , J a m e s Vance,
26. září 1988 ( p á s k a č. 3, 174 - 8 6 ) .
v knize Armády ignorance ( 1 9 7 7 ) .
„ C B S j i nemohla najít." Existuje několik dokumentů popisujících hle­
Podrobnosti o ránu 2 3 . prosince p o c h á z e j í z prohlášení Aunetty M a r g a r e ­
dání vícestopé originální nahrávky. Formální žádost s tyto nahrávky
ty R o b i n s o n o v é a Rity S k u l s o n o v é ( p á s k a č. 2 ) . D á l e „ H y p n o t i z m u s
byla v z n e s e n a v listopadu 1987. O rok později hledání stále j e š t ě p o ­
J a m e s e Vanceho od doktora D a n t o n a " (19. listopad 1987, p á s k a č.
kračovalo. V únoru 1988 C B S přiznala, že „ m í s t o j e j i c h uložení není
4) a „Prohlášení Phyllis V a n c e o v é " z 16. listopadu 1987 ( p á s k a č.
v současnosti z n á m o " a p o ž á d a l a o prodloužení lhůty. J a m i e Y o u n g
2 ) . D á l e viz „svědectví J a m e s e V a n c e h o " ze dne 2. prosince 1987
dosvědčil, že je „ C B S nikdy n e m ě l a a n e m á v ú s c h o v ě " . N a m í s t o
a 6. ledna 1988 / p á s k a č. 2 ) .
toho byla o d e v z d á n a dvoustopá nahrávka. V dubnu b y l o C B S přiká-
z á n o p á s k u odevzdat do 45 dnů. V září C B S uvedla, že si nahrávku
vypůjčila skupina The Who, která ji následně ztratila. Žalující strana
p o ž á d a l a soudce a uložení sankcí. K o n c e m m ě s í c e C B S konečně při­
znala, že se nahrávky ztratily, a o d e v z d a l a j e d i n o u , kterou se podařilo
najít: „Better by You, Better Than M e " . Tato j e d i n á píseň - náhodou
představující j á d r o případu - byla zjevně nahrána odděleně od zbytku
alba, a proto se dochovala.
D o n Gilmor, Přisahám na Apollo (I swear by Apollo), Eden Press, FountainValley, 1981
William
Sargant,
Unquiet
Mind:
Neklidná
The
mysl:
autobiografie
autobiography
of a
lékaře-psychologa
Physician
in
(The
Psychological
Medicíně), Heinemann, L o n d ý n , 1967
Sourkes a Pinard (editoři), Stavět na hrdé minulosti (Building on a Proud
Past), M c G i l l University Press, Montreal, 1995
Zamítnutí žádosti C B S o souhrnný rozsudek s o u d c e m Whiteheadem je
datováno 2 3 . srpna 1989, 8 6 - 5 8 4 4 / 8 6 - 3 9 3 9 .
Harvey Weinstein, Ve jménu Otce, Syna a CIA (A Father, a Son a CIA),
J a m e s Lorimer & C o . , Toronto, 1988
R a y o v y potíže se z á k o n e m v minulosti vyplývají ze svědectví Aunetty
R o b e r s o n o v é . Plán obou chlapců n a spáchání „ m a s o v é v r a ž d y " j e
zmíněn ve svědectví D a v e a Zarubiho ze dne 11. června 1988.
„Dormiphonic:
nový j a z y k učení.": M a x Sherover, Modem Language
Journal, 6. října 1956.
„ B y l vážně divný...": „ S v ě d e c t v í L i s y D a v i s o v é " , 20. ledna 1988 (páska
č. 3, 1 2 4 - 8 6 ) .
„ N a k l á d á m s defektory v maximální v a z b ě " : 7. března 1 9 5 1 , č. 184586.
„ K j a k é k o l i v takové operaci potřebuje...": „Hodnocení přínosu lékařů
J a m e s o v y zkušenosti se zneužíváním drog j s o u naznačeny ve svědectví
j e h o matky Phyllis ze dne 16. listopadu 1987 (páska č. 2 ) .
k projektu B L U E B I R D " , 3. března 1 9 5 2 , A / B , 4, 2 3 / 3 2 , č. 1 4 7 3 9 2 .
. A l k o h o l i k od C I A " : Porada A R T I C H O K E 30. července 1953, č. 144999.
„ J e š t ě horší než načasování...": „ D n e š e k je j e n odrazem Vicaryho výzku­
m ů " , AdvertisingAge, 17. září 1 9 6 2 , str. 2 0 3 .
„Některé o s o b y v rámci C I A . . . " : Porada A R T I C H O K E , v i z v ý š e .
R o z s a h úderu a zařízení k vyvolání otřesu m o z k u : „Podprojekt 54 ze
„...ve Vicaryho logice je m o ž n é nalézt řadu chyb...": [ C I A ] Studium taj­
6. prosince 1 9 5 5 , č. 17453. N á v r h projektu předpokládá, že „bude-li
né služby: „Operační potenciál podprahového v n í m á n í " od Richarda
vyvinuta technika umožňující způsobení otřesu m o z k u b e z předcho­
Gafforda, J a r o 1958.
zího varování a nezpůsobující v á ž n á traumata, o s o b y po vyléčení ne­
„ N a p r o s t o j a s n ě s i pamatuji...": „ S v ě d e c t v í S u s a n R u s k o v é " , 2 3 . května
1990, (páska č. 5, 1 7 5 - 1 8 6 ) .
„ V y j s t e . . . našel p o d p r a h o v á sdělení...": křížový výslech provedený Petersonem 2 9 . března 1990 ( p á s k a č. 8 ) .
„ D a l š í m i technikami b y l o . . . " : Svědectví Charlese Geschicktera v přípa­
du „Testování drog na lidech prováděném C I A " , 1 9 7 7 , str. 9 0 .
„Prostě a j e d n o d u š e nefungují.": „ P o d p r a h o v é v z k a z y " , British Psycho-
logical Society,
bude schopna si vybavit, co se s ní s t a l o . " Ručně připsaná p o z n á m k a
říká: „ V y p a d á to na to, co p o t ř e b u j e m e . "
1992.
„ ž e k r o m ě podřezání hrdla...": „ A M N E S I A " , založeno v Indexu d r o g " ,
1. ledna 1956, A / B I , 7 5 - 1 3 , č. 189903.
Životopis Wilsona B r i a n a K e y e : p á s k a č. 3, 174 - 86.
„ ž e m u hoří c e l á hlava...": „ A R T I C H O K E , prosinec 1 9 5 1 " , A / B , 5 ,
134/3, č. 1 4 6 3 4 2 . Dotyčný agent se především zajímal o m o ž n o s t
zhypnotizovat subjekt ve stavu okamžitě po aplikaci E C T .
Kapitola 7: Spánek
„ o p a k o v a n é verbální s i g n á l y " : „ Ž á d o s t o grant", 2 1 . ledna 1 9 5 7 , 6 8 / 3 7
v dokumentaci podprojektu 68 M K U L T R A , č. 17468.
Brian B r o m b e r g e r a Janet F i f e - Y e o m a n s , Hluboký spánek: Harry Bailey
a
chelmsfordský skandál (Deep
Sleep:
Harry Bailey and the
Scandal
of Chelmsford), S i m o n and Schuster, N e w York, 1991
A n n e Collinsová,
Toronto, 1988
Ve spánkovém pokoji (In the Sleep Roorrí), K e y Porter,
Zážitky M a r y C. j s o u zmíněny v „ S l e d o v á n í v alaklitické terapii" od
Hassana Azima v
Senzorická
lékařské fakultě.
rovněž
Viz
Journal of Mentol Science
101,
deprivace:
sympózium
„ L é č b a dlouhým
na
harvardské
spánkem", Azima,
1955.
„ C a m e r o n byl nezodpovědný... „: H e b b ů v rozhovor s filmařem Ronal-
d e m B l u m e r e m . Tento rozhovor spolu s dalšími informacemi o E w e nu C a m e r o o v i a soudních případech, které následovaly po j e h o léčbě,
Podrobnosti konce C A N pocházejí z „Vrací scientologie ú d e r ? " , S u s a n
Hansenová, American Lawyer, červen
1977.
j e m o ž n é nalézt n a www.turnerhome.com. N a těchto stránkách j s o u
rovněž místopřísežná prohlášení týkající se psychického řízení, včet­
ně prohlášení D o n a l d a H e b b a , Ormondta Solandta a Roberta J a y e
K a p i t o l a 9: V í r a v neuvěřitelné
Liftona.
„...další j s o u přesvědčeni, že j s e m zplozenec satana.": The Sunday Times,
Gareth J. M e d w a y ,
of Sinister - The
22. února 1976.
„...kompletní léčebné kombinaci antidepresiv a elektrošoků.": Sarganto­
sity B o o k s , N e w York, 2001
Nathan
vy dokumenty, krabice č. 1.
„ C a m e r o n se stal obětí... „: rozhovor s D o n a l d e m H e b b e m na www.tur-
a
Snedeker, Satanovo
mlčení {Satan s Silence),
Basic
Books,
N e w York, 1995
Richard
nerhome.com.
Vábení zla - nepřirozené dějiny satanismu (The Lure
Unnatural History of Satanism), N e w York Univer­
Ofshe
a Ethan Watters,
Stvoření monstra {Making Monsters),
Scribners, N e w York, 1994
Mark
Kapitola 8: Ježíš tě miluje
Pendergrast,
Oběti paměti
{Victims
of Memory),
Upper Access
B o o k s , Hinesburg, 1995
L a w r e n c e Wright,
Flo C o n w a y o v á a J i m S i e g e l m a n , Lámání (Snapping), Lippincott Willi­
Vzpomínky na Satana {Remembering Satan),
Knopf,
N e w York, 1994
a m s & Wilkins, N e w York, 1978
The
Cult A w a r e n e s s N e t w o r k ,
Anatomie skupiny
nenávisti {Anatomy
A Hate Groups), F r e e d o m M a g a z í n e , L o s A n g e l e s , 1995
blacklakebiblecamp.com.
J o s h Freed, Moonwebs, Virgo, Toronto, 1980
Steve
Hassan,
Jak
čelit psychické
manipulaci zhoubných
„...pouhou třešničku na dortu.": Internetové stránky B l a c k L a k e , www.
„ B o j í m s e , co se stane s naší rodinou.": Juliiny dopisy Kristio Webste-
kultů
{Com-
batting Cult Mind Control), Park Street Press, M a i n e , 1990 (česky:
Nakladatelství T o m á š e J a n e č k a , B r n o , 1994)
1988.
„...ji p o d ř e ž e . . . " : Svědectví Marianne M a n o o g i a n o v é , 3. listopadu 1988,
Robert J a y Lifton, Reforma myšlení a psychologie totality {Thought Re-
form and the Psychology ofTotalism), Norton, N e w York,
rové byly často nedatované. Citát pochází z dopisu ze dne 2 7 . října
1961
Ted Patrick, Pusťte naše děti! {Let Our Children Go!), Ballantine, N e w
York, 1976
William Shaw, Špionem v Gurulandu {Spying in Guru-land), Fourth Estate, Londýn, 1994
Margaret Singerová, Kulty mezi námi {Cults in our Midst), J o s s e y - B a s s ,
Hoboken, 2 0 0 3
B a r b a r a U n d e r w o o d o v á , Zajatcem v ráji {Hostage to Heaveri), Clarkson
N. Porter, N e w York, 1979
případ 8 8 - 2 7 0 6 7 - 1 1 .
„...zneužívání začalo... v páté třídě...": V ý s l e c h Julie I n g r a m o v é (vedl
J o e Vukich), z a p s á n o 3. prosince 1988, výslech proběhl 2 1 . listopadu
1988.
„ V í m , že jestli se to stalo...": Ingramovo zatčení a následný v ý s l e c h j s o u
p o p s á n y v „Doplňující z p r á v ě " N e i l a M c C l a n a h a n a ze dne 2 8 . listo­
padu 1988. D á l e p a k ve „ s v ě d e c t v í Paula R. Ingrama dne 2 8 . listo­
padu 1 9 8 8 " , 81 stránkovém přepisu, z něhož byla v y v o z e n a většina
obvinění. Při tomto výslechu si vybavil první vzpomínky, uvedl J i m a
R a b i e h o j a k o pachatele a „ v i d ě l " náhrobní kameny. B ě h e m výslechu
doktor Peterson vyzval Ingrama, aby si odpočinul a začal prožívat
„...naprosto přesným p o p i s e m zničujících technik...": Guardian, 4. října
1976.
minulost.
„ S v ě d e c t v í Paula R. I n g r a m a " z 1. prosince 1988 obsahuje další v z p o -
minky a některé z citací uvedených v této kapitole, v nichž se Paul
modlí a prostřednictvím j e h o víry je p o v z b u z o v á n k prožívání minu­
losti (Nechcete se přece dostat do p e k l a . . . ) " . Tento výslech je rovněž
zdrojem citací P a u l o v a advokáta, G a r y h o Peeblea, který ho v y z ý v á
mlčení, a obvinění, že na něho J i m R a b i e mířil zbraní. R a b i e vyzval
Ingrama, aby vypnul k ř e s ť a n s k o u hudbu („nevěřil v B o h a " ) . Paul do­
že ho Julie napsala s a m a , j s o u o b s a ž e n y v Doplňující zprávě ze dne
9. března 1990. D o p i s není datován.
„ P a u l e , m y s l í m , že v a š e dcera l ž e . " : R o z h o v o r s O f s h e m , d ů k a z č. 4 2 ,
přijat 2 9 . ledna 1990.
„Pochopte, prosím, že nemohu...": dopisy Julie a Eriky soudci j s o u dato­
vány 9. srpna a 3 1 . července 1989.
chází k závěru, že „vidí z l o " . Je z a j í m a v é , že Ingram přesně uvedl da­
Juliino obvinění vůči Isidrovi Archibequovi je datováno 2 9 . srpna 1985.
tum, kdy k případu zneužívání d o š l o . Z Rabieho bankovních výpisů
Satanské podzemí: Je z a j í m a v é , že Erika přiznala, že tuto knihu četla před
v y p l ý v á , že v dotyčný den byl v K a n a d ě . Paul si vzápětí vzpomněl, že
prvním v z n e s e n ý m obviněním. V i z Doplňující zpráva, J o e Vukich, 7.
se mýlil a uvedl j i n ý den. Na tento den R a b i e neměl alibi,
ledna 1988.
„...zda řekl úplnou pravdu...": Z á z n a m y o Rbieho chování před zatčením
„...bájných zvířat a z k o u m á n í m kobylích hnízd.": Úvod do fyzických po­
a z prvního výslechu j s o u o b s a ž e n y v „Doplňující z p r á v ě " ze dne
stupů léčby v psychiatrii. Willian Sargant a Eliot Slater, Livingston,
1944.
5. prosince 1988.
„ J d e o P a u l a ? " : Zatčení R a y e K i r s c h e je p o p s á n o v „Doplňující z p r á v ě "
„ N ě c o v á m p o v í m . " : R o z h o v o r s C h a d e m Ingramem, „ S v ě d e c t v í S c h o e ­
ninga a Petersona", 8. prosince 1988.
ze dne 1. prosince 1988.
„ N a m o u duši si n e v z p o m í n á m . . . " : „ S d ě l e n í práv: J i m R a b i e " z 1. prosin­
ce 1988 je přepisem prvního zaznamenaného výslechu.
K a p i t o l a 1 0 : Velké s p i k n u t í
Vraždy u Green River. I n g r a m o v o doznání z „ D o p l ň k o v é z p r á v y " Briana
E d w a r d J a y Epstein, Legenda:
Schoeninga, 14. prosince 1988.
„ P o d e p s a l j s e m s nimi dohodu...":
IProhlášení Paula R. I n g r a m a " ,
17. prosince 1988.
„Položili ho na stůl...": R u k o p i s n é prohlášení, podklady pro soud č. 117,
6. února 1989.
„ O b č a s . . . celých pět deset minut neřekl..." „ V ý s l e c h C h a d a Ingrama,
prohlášení S c h o e n i n g a a P e t e r s o n a " , 8. prosince 1988.
gend:
The Secret
tajemný svět Lee Harveye Oswalda (Le­
World of Lee Harvey Oswald),
Tom
Manglod,
špionů
CIA
Chladný
válečník:
James Jesus Angleton,
(Cold Warrior: James Jesus Angleton,
New
the
vrchní lovec
CIA s
Master
Spy Hunter), S i m o n and Schuster, N e w York, 1991
H. B r a d f o r d Westíield (editor), V uzavřeném světě CIA - odtajněné články
„ N e v í m , k d o potrat provedl...": D ů k a z o b h a j o b y č. 117, 6. února 1989.
z výzvědného deníku agentury,
„...pouze drobné j i z v y p o akné n a z á d e c h . " : „ S v ě d e c t v í Kudith A n n J a ­
World - Declassified Articles from
c o b s o n o v é " , 2 0 . dubna 1989.
Hutchinson,
York, 1978
1955-1992
(Inside
the Agency s
the
CIAs Priváte
Intelligence Journal,
1955-1992), Yale University Press, N e w Haven, 1995
„ D o k á z a l j s e m vykopat kostry z j a m . . . " R o z h o v o r s M a r k e m Papworthem z 3. ledna 1996. Přepis rozhovoru je na http://members.aol.com/
ingramorg/papworth.htm.
Části N o s e n k o v a příběhu pocházejí z Chladný válečník, Legenda, z au­
tobiografických internetových stránek E d w a r d a J a y e E p s t e i n a www.
„...pouta a n ů ž . " : „Doplňující z p r á v a J o e a Vukiche, 2 3 . března 1989.
edwardjayepstein.com a z „ C e s t y k r o z s u d k u " ( o d R i c h a r d a J. Heu-
„ p a ž e mrtvého dítěte/pavouci": ručně p s a n ý v z k a z od Julie, datováno
rea) v V uzavřeném světě CIA.
2 6 . dubna 1989.
„ D e n . N e j s p í š sobota nebo neděle...": „ D ů k a z obhajoby č . 4 0 , datováno
2 2 . ledna 1 9 9 0 " .
„ J a k se má m o j e nejdražší h o l č i č k a ? " : Podrobnosti z dopisu a odhalení,
Citáty Murphyho a N o s e n k a pocházejí z „ H S C A utajeného svědectví
( P Ř Í S N Ě T A J N É ) " ze dne 9. srpna 1978 (Murphy) a 2 0 . června 1978
(Nosenko).
„ A k u s t i c k é k o t ě . " Z d á s e , že v š e s m ě ř o v a l o k tomu, aby bylo odpoví-
dající kotě k dispozici k o n c e m roku 1966. „Souhrnná informace
o [ v y m a z á n o ] " ze dne 2 7 . 2 7 . září (č. 2 1 8 1 5 ) o z n a m u j e , že běžná cena
Brian Innes, Dějiny mučeni (The History ofTorture), Blitz, L o n d ý n ,
zvířat prodávaných na výstavách je „ 1 5 0 dolarů a v í c e " , a doporučuje
KUBARK 1963
obstarání výtisku č a s o p i s ů Kočka a Naše zvířata, kde by bylo m o ž ­
Chris M a c k e y a G r e g Miller,
né nalézt vhodného prodávajícího. Podrobnosti o p o k u s u samotném
chybějí, zdrojem informace o „zařízení pro o d c h y t " je proto „ N á v r h
postupu [ v y m a z á n o ) " ze dne 14. února 1967 (č. 173986).
1998
(česky: S v o j t k a & C o . , Praha, 1999)
(CIA)
Vyšetřovatelova
válka (The Interrogators
War), John Murray, Londýn, 2 0 0 4
K i m Philby, Moje tichá válka (My Silent War), R a n d o m H o u s e , N e w
York, 1968 (česky: N a š e Vojsko, Praha, 1973)
Dokumenty vztahující se ke smrti Franka O l s o n a j s o u porůznu umístěny
v záznamech C I A za roky 1953 a 1954.
Jean Rollin, Policejní drogy (Police Drugs), Hollis and Carter, Londýn,
1955
„ N e m á m e k dispozici řádné náznaky...": „ K o m u n i s t i c k é mentální kondi­
cionování za účelem d o z n á n í " , 9 8 , 2 4 . února 1953, č. 145896.
„ K o m u n i s t é nevládnou n e b e z p e č n ý m i . . . " : „ Z p r á v a o situaci s válečnými
Erik Saar a Viveca N o v á k , Mezi dráty (Inside the Wire), Penguin, Lon­
dýn, 2 0 0 5
AP Scotland, Londýnská klec (The London Cage), E v a n s B o o k s , Lon­
dýn, 1957
z a j a t c i " , 15. června 1953, č. 140693.
„Hlášení nás vedou k závěru...": „ S o v ě t s k é mentální kondicionování",
M. S u m m e r s , Malleus Maleficarum, J. Rodker, Londýn 1928
A / B I, 2, 1, 2 1 . července 1955, č. 1 8 4 3 6 3 .
„...na změnách osobnosti v důsledku...": „ Z p r á v o komunistickém v y m ý ­
„...vůči celé záležitosti zahořkl...": „ D o h l e d na rezolucí O S N o vymývání
pracoval
automaticky...":
Weissberg,
Konspirace
mlčení,
„ M o z k o v ý s y n d r o m " : „ F y z i o l o g i c k ý stav vyslýchaného subjektu a j e h o
dopady na m o z k o v é f u n k c e " , L a w r e n c e Hinkle v Manipulaci lidské­
m o z k ů " , 11. dubna 1 9 5 3 , č. 146078.
„ [ V y m a z á n o ] uvedl, ž e . . . " : „ P o r a d a A R T I C H O K E , 16. dubna 1 9 5 3 " , za­
ho chování.
„ C o to j e , tahle j e d n o t k a p s y c h o l o g i c k é v á l k y ? " : D o k u m e n t y k přednáš­
loženo 11. května 1953, 2 2 4 , č. 1 4 6 0 8 5 .
„ S i l n é drogy mohou bezesporu v y m a z a t p a m ě ť . . . " : Předmluva T h o m a s e
P o w e r s e k M a r k s o v ě Pátrání po
„Dopravník
1959.
vání m o z k ů " , 15. srpna 1955, č. 173492.
ce profesora K e n n e d y h o uložené v P R O v P R E M 11/2900 ( „ B r a i n ­
w a s h i n g " ) a W O 2 0 8 / 5 5 7 2 ( „ P o s t u p y a školení v ý s l e c h ů " ) . Druhá
mandžuském kandidátovi.
zmíněná p o l o ž k a obsahuje dopis od Francise N o e l a - B a k e r a .
A b d u r a h m a n K a d r poskytl 17. března 2 0 0 4 rozhovor pořadu Today sta­
K a p i t o l a 11: „ P r a v d u . V co n e j k r a t š í m č a s e . "
nice B B C R á d i o 4 . Další podrobnosti j s o u k dispozici n a C B C N e w s
M a r k B o w d e n , Práce v terénu (Road Work), Atlantic Press, N e w York,
2004
Peter Deeley, Za bodem zlomu (Beyond Breaking Point), Arthur Baker,
N. Gordon a W. Fleischer, Techniky efektivního výslechu (Eeffective In-
terviewing and Interrogation
Techniques), A c a d e m i e
Press,
Londýn,
2002
Oliver Hoare (editor),
vedeno v KUBARK a v „Užití sér pravdy při v y s l ý c h á n í " v Manipu­
laci
L o n d ý n , 1971
Tábor 020: MI5 a nacističtí špioni (Camp 020:
M15 andNazi Spies), P R O , L o n d ý n , 2 0 0 1
Inbau/Reid,
Online, 2 3 . prosince 2 0 0 5 .
Používání sér pravdy a hypnózy k ošálení vyslýchaného subjektu je roz­
Kriminalistický
výslech
a přiznání
(Criminal
and Confessions), Williams & Watkins, Baltimore, 1986
Interrogation
lidského
chování.
Dominie Streatíeild
Brainwash
Tajná historie ovládání mysli
Z anglického originálu Brainwash.
The Secret History qfMind Conlml,
vydaného nakladatelstvím Hodder & Stoughton Ltd.
v L o n d ý n ě v roce 2 0 0 6 , přeložil Jiří Bálek.
R e d a k c e Otmar Jursa
J a z y k o v á redakce Věra V l k o v á
O d p o v ě d n ý redaktor D a v i d Pazdera
Technická redakce Pavel Kolín
Obálka Pavel Kolín
Grafická úprava a s a z b a Tereza Vanišová
Vydala M l a d á fronta a. s. j a k o s v o u 6 697. publikaci.
Tisk Europrint, a. s. Praha
4 1 6 stran, první vydání, Praha 2 0 0 8
I S B N 978-80-204-1611-7
K n i h y M l a d é fronty si můžete objednat na adrese:
M l a d á fronta a. s. - divize Knihy
M e z i Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4-Modřany
e-mail: p r o d e j @ m f . c z , tel. 2 2 5 276 2 8 4
na internetu:
www.mf.cz
www.bookcafe.cz
www.kniha.cz

Podobné dokumenty

Manipulace

Manipulace Objektem experimentu bylo 25 lidí z řad příbuzných, spolužáků i mně zcela neznámých Rožnováků. Na ruku jsem si napsal číslo „19“ a ptal se na libovolné číslo od 1 do 20. Při otázce jsem se napříkla...

Více

Maligní hypertermie – bezpečná a nebezpečná

Maligní hypertermie – bezpečná a nebezpečná Maligní hypertermie – bezpečná a nebezpečná anestetika

Více

Trest smrti v současnosti Jiří Bílý

Trest smrti v současnosti Jiří Bílý vymezený ceremoniál, který nenechává žádný prostor pro improvizaci Americký vojenský zákoník například žádá, aby byl odsouzenec postaven zády ke zdi, musí být přivázán tak, aby po salvě nepadl čele...

Více

PSYCHOSPIRITUÁLNÍ KRIZE - souhrnné informace

PSYCHOSPIRITUÁLNÍ KRIZE - souhrnné informace mnoho lidí, kteří poznali část svého příběhu a bezpečný prostor pro sdílení. Ukazuje se, že informovanost pomáhá dobře v sebepoznání a rozvíjí pozitivní možnost pohledu na to, co se děje v případě ...

Více

Liskantin

Liskantin Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat, protože obsahuje pro Vás důležité údaje. Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potře...

Více

Molly Hatchet_Pumpa

Molly Hatchet_Pumpa vystoupení hlavní hvězdy v prvních řadách. Na rozdíl od něj však můžeme tvorbu Pumpy považovat za ortodoxní jižanský rock, který v naší domovině sice nikdy neměl geografickou ani politickou tradici...

Více

GenetiKa ve StOMatOlOGii - Ústav biologie a lékařské genetiky 1

GenetiKa ve StOMatOlOGii - Ústav biologie a lékařské genetiky 1 Velkou výpovědní hodnotu mají studie prováděné na souborech dvojčat. Srovnává se výskyt vady u  jednovaječných a dvojvaječných dvojčat. Znaky výhradně geneticky determinované vykazují výrazně vyšš...

Více