ZDE - 3zsberoun

OBČASNÍK ZÁKLADNÍ
ŠKOLY BEROUN
ROČNÍK V, ČÍSLO 2
G ULÁ Š
JAK NEEFEKTIVNĚ PLÁCAT SVŮJ ČAS BĚHEM UZÁVĚREK
TEĎ VÁŽNĚ, OPRAVDU POTŘEBUJETE NÁVOD?
UVNITŘ TOHOTO
VYDÁNÍ:
MÉ JMÉNO JE:
TERRY
PRATCHETT
2
MÉ JMÉNO JE:
L.J. SMITH
3
KNIHA VS
FILM: ERAGON
6
TOP 5—
AMERICKÉ
STCOMY
7
KOREAN STYLE
8
NEJPODIVNĚJŠÍ FOBIE
10
HOKEJISTÉ Z
NAŠÍ ŠKOLY
11
KONZOLE VS
POČÍTAČ
12
Sedím nad počítačem a
nervózně si ožužlávám prsty. Najednou si vzpomenu,
že mám vlastně hroznou
žízeň a musím se jít napít.
Umýt si vlasy. Zkontrolovat
zítřejší počasí. A hele! To je
ale roztomilé video s
pejskama! Sakra, to už je
půl desátý... Tak to už ten
článek asi nestihnu napsat
Jistě taky znáte ten pocit,
když máte udělat něco důležitého (do čeho se Vám
však vůbec nechce), a tak
raději zabíjíte svůj drahocenný čas jakýmikoli stupidními aktivitami, jen abyste
oddálili čím dál tím víc nepříjemný úkol. Nebojte,
opravdu vtom nejste sami.
Už dávno není důvod vymýšlet si nesmyslné výmlu-
vy, abyste se ukolébali tím,
že to není vaše vina, vědci
pro to totiž našli odborné
slovo: prokrastinace.
Na toto téma už byly napsány tucty knih, kdy nebozí spisovatelé (převážně
psychologové) v návalu
odkládání a nicnedělání,
dostali spásnou myšlenku
tyto své pocity popsat. Dokonce jednu takovou knihu
vlastním. Jmenuje se Konec prokrastinace. Bohužel
má dvě stě sedmdesát stránek a řekněme... No, už
opravdu dlouho se chystám
si ji přečíst…
Já osobně zastávám názor,
že jsou jen dva typy lidí,
které prokrastinací netrpí.
Ti, co si to odmítají připustit, a pak ti, kteří nevědí, co
to znamená. Abyste ani
náhodou nemohli zapadnout do druhé kategorie,
tak jsem si dovolila připojit
odbornou definici (na níž
jsem jen tak mimochodem
narazila při prokrastinování
u psaní úplně jiné práce).
Co má společného aranžování květin a origami?
Za normálních okolností nic,
ale jestli máte dělat něco
vážně otravného, tak…
„Prokrastinace je výraznou
a chronickou tendencí odkládat plnění povinností a
úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu,
je také rizikovým fenoménem pro duševní zdraví.“
Neboť čím víc toho odložíte,
tím víc se na poslední chvíli
nervujete (což opravdu není
dvakrát zdravý zlozvyk). Na
druhou stranu, kdo by odolal si čas od času
„nezariskovat“?
Slečna W
SVĚT LITERATURY A FILMU
Stránka 2
MÉ JMÉNO JE: TERRY PRATCHETT
V t i p , pa r o di e , n a d sá z ka...
Všechny
tyto
po j m y v y s t i h u j í k n i h y
si r a T e r r y h o P r a t c h e t t a . Mo ž n á pr á v ě dí k y
svému
neotřelému
h u m o r u a o dv á ž n é sa tiře
se
stal
sir
P r a t c h e t t v e l i c e p o pu l á r n í m .
V de v a d e sá t ý c h l e t e c h
se d r ž e l n a p o z i c i n e j prodávanějšího
britsk é h o a u t o r a .
Jako reportér novin Terry
napsal spoustu literatury
faktu a hodně recenzí. Jedna z publikací, na které zrovna teď pracuje, je autobiografie, informoval mě
Pratchettův agent.
výlet nebo kamkoli jinam,
pojmenovává stožáry vysokého napětí.
Když byl sir Terry malý, znal
někoho, jako váš otec. Dotyčný ožil vždy, když se o
nich mluvilo a byl schopný
I já jsem na jeho díla narazila a s chutí přečetla víc jak
třicet knih. Proto byl sir Terry
jedním z prvních lidí, kteří mi
vyvstali na mysli, když jsem
se rozhodla napsat rozhovor
se spisovateli.
Jak mi však vysvětlil jeho
agent Colin, sir Terry v této
době neposkytuje rozhovory.
Výjimkou jsou národní televize, rozhlas a tisk. Nevím,
zda jej zaujala má mizerná
angličtina, nebo se slitoval
nad redaktorkou školního
časopisu – možná obojím.
Faktem však zůstává, že
přes veškeré překážky jsem
skrz jeho zástupce Colina
nakonec dostala odpověď
na několik svých otázek.
Je něco, co byste nedokázal,
nebo vůbec nechtěl napsat?
(například literatura faktu,
biografie...)
Sira Terryho znám jako autora žánru fantasy. Pravda,
v jeho podání je to sice spíše
parodie na lidskou společnost, ale přece jen se počítá
do této kategorie. Byla jsem
však vyvedena z omylu.
Terry Pratchett je britský spisovatel a publicista. Jeho
knižním debutem se stalo roku 1971 dílo Kobercové
(v originále The Carpet People), který se stal základem dalších příběhů o Nomech.
Jeho neznámější knižní sérií je fantasy knižní cyklus
Úžasná Zeměplocha sestávající z 39 knih. Je považován především za autora žánrů sci-fi a fantasy.
Koncem roku 2007 mu byla diagnostikována Alzheimerova choroba. To mu však nezabránilo pokračovat
ve psaní. V roce 2009 jej anglická královna Alžběta II.
jmenovala rytířem, a tak může Terry Pratchett právem
užívat titulu sir.
Máte nějakou profesní
úchylku (vadu)? Jako například můj taťka je geodetický
specialista zaměřující se na
elektrické sítě. Ať jdeme na
vám říct všechno (značku,
datum výroby a další
podrobnosti).
Terry nic takového nemá.
Ovšem nemá rád lidi, kteří
ničí angličtinu, když by ji
měli umět. Odpouští těm,
kteří nemají takové znalosti
(pozn. Autorky: Například
cizinci, kteří se jazyk teprve
učí).
Sir Terry byl několik let subeditorem v novinách a jeho
prací bylo přepsat informace
od reportérů, pakliže napsali
něco jiného, než měli
v úmyslu vyjádřit.
Pro názornost si ukažme
větu: „Strážník Bloggos popisoval, jakým způsobem viděl, že zloděj leze z okna.“
Sir T e r r y vysvětluje :
„Strážník Bloggos nepopisoval proces, jakým způsobem
byl obraz zachycen očními
senzory (čípky a tyčinkami) a
přenesen na oční pozadí.
Strážník viděl nějakou událost.“ Terryho úkolem tedy
bylo přepsat větu srozumitelně. „Stážník Bloggos uvedl, že viděl zloděje lézt
z okna.“ A takové věci jej
dráždí dosud.
Podle knih Úžasné Zeměplochy bylo natočeno již několik
filmů: Otec prasátek, Barva
kouzel a Zaslaná pošta.
Zhlédla jsem všechny a každý z nich by zasloužil vlastní
stránkovou recenzi.
Doufám, že nám sir Terry dá
ještě další příležitost se zasmát, pobavit či popřemýšlet
nad jeho úžasnými díly.
Majkelina
Zdroj obrázků: http://
www.terrypratchettbooks.com/
index.php/books
Stránka 3
SVĚT LITERATURY A FILMU
MÉ JMÉNO JE: L. J. SMITH
Elena Gilbertová, Stephan a
Damon Salvatore – hlavní
postavy slavné knižní série
Upíří deníky. Tato edice,
sestávající z deseti titulů, se
dočkala i seriálového zpracování (momentálně je natočena již pátá řada). Kdo je
autorem jedné z prvních
upířin, která se objevila na
pultech knihkupectví? Americká spisovatelka L. J. Smith. A právě Lisa byla tak
laskavá a uvolila se odpovědět nám na pár otázek.
Co je na práci spisovatele
nejlepší a co vás naopak
nebaví?
Co mám nejraději na tom
být spisovatel, je, když mi
hraje muzika (velmi nahlas,
obávám se), začnu psát
scénu a postavy převezmou
kontrolu a prostě na sebe
navzájem působí, povídají si,
hádají se, vtipkují, flirtují
nebo cokoli jiného. Mé prsty
se rozletí přes klávesnici, jak
se snažím udržet tempo s
příběhem, který se přehrává
v mé hlavě. Pak miluji být
spisovatelkou. Jsem plná
inspirace a dobrých nápadů.
Co nemám ráda na tom být
spisovatelkou, je, když se
stane opak. Když sedím a
zírám na prázdnou obrazovku s blikajícím kurzorem a
chtěla psát?
No, nechci psát učebnici!
Zdá se mi, že by to byla ta
nejnudnější věc na světě.
Nebavilo by mě ptát se lidí
na otázky k tomu, co jsem je
zrovna naučila (i když jsem
tři roky dělala učitelku, než
jsem se stala spisovatelkou). Zvlášť by mě nebavilo,
řekněme, psát učebnici algebry. Nuda!
nemůžu pohnout s žádnou
postavou v hlavě, aby něco
dělala. Prostě nedělají nic.
Potom jsem mrzutá, koušu
si rty a nakonec velmi, velmi
pomalu přiměju svůj neochotný mozek vymyslet jednu větu. Pak zase dlouho
zírám a nakonec ze sebe
vytlačím další větu. Když
nemám inspiraci, cítím, jako
by psaní byla ta nejtěžší věc
v mém životě.
MÁM RÁDA
VŠECHNY DETAILY
PŘESNÉ
Je něco, co byste nedokázala napsat?
Jsem si jistá, že existuje
spousta věcí, co bych nemohla psát, ale zatím jsem
je nevyzkoušela. Sama si čtu
spoustu literatury faktu,
často kvůli výzkumu pro své
knížky, jelikož mám ráda
všechny detaily přesné, ale
také protože mě spousta
věcí zajímá - například kvantová fyzika a historické události.
Taky ráda čtu biografie. Právě jsem dočetla autobiografii Malalaj Júsufzaiové, náctileté pákistánské obhájkyně
vzdělávání dívek. Myslím, že
bych asi dokázala psát literaturu faktu nebo biografii. V
čem si nemyslím, že bych
byla dobrá, je žurnalistika.
Rozhodně si nejsem jistá,
jak bych vtlačila vše, co chci
říct, do novinového článku.
Je to něco úplně jiného než
psaní knih.
Existuje něco, co byste ne-
Kromě toho, že píšete, máte
nějaké koníčky?
No, v první řadě ráda čtu.
Myslím, že je to koníček,
který má většina spisovatelů. Avšak nejen čtení knížek,
ale i sbírání. Ráda sbírám
d ě t s k é
k n í ž k y
z devatenáctého století.
Dříve nebylo mnoho knih pro
děti, protože nikdo nepovažoval za důležité je psát.
Taky mám ráda astronomii,
studuji si něco o hvězdách,
Měsíci, planetách a o počátku vesmíru.
Jsem fanoušek druhé světové války, zejména kódů,
které byly použity a způsobu
jakým byly nepřátelské kódy
prolomeny. Nakonec miluji
přírodu a mám ráda výlety
do Point Reyes National
Seashore. Ráda chodím
L. J. Smith (Lisa Jane Smith) je americká autorka proslavená po celém světě především
svou sérii Upíří deníky (The Vempair Diaries). Její spisovatelská kariéra začala v roce
1990 prvním dílem Upířích deníků. Další slavnou knižní sérií se stal v roce 1996 první
díl Night World - Secret Vampire.
Přestože se mezi lidmi povídá, že autorčina díla jsou jen kopií úspěšné twilight ságy (od
Stephanie Meyer), první díly Upířích deníků byly vydány o patnáct let dříve, což obvinění
popírá.
VĚDĚLI JSTE, ŽE...
L. J. Smith je autorka jen prvních sedmi dílů Upířích deníků. Další díly série i navazující
edice Stephanovy deníky píše tzv. ghostwriter (člověk pověřený vlastníkem autorských
práv – a tím L. J. Smith není).
I u jiných autorčiných děl si dejte pozor. Je kniha, kterou držíte v ruce vážně dílem L. J.
Smith?
Autorčiny stránky: www.ljanesmith.net
Stránka 4
SVĚT LITERATURY A FILMU
podél pobřeží v tomto krásném národním parku. Můj
dobrý přítel tam má chatu a
je nádherné, když tam můžu
zůstat, obklopena akry vysokých sekvojí, mlékárnami a
krásným Tichým oceánem.
Ráda tam píšu, když hoří
oheň v krbu a dřevo praská
a puká.
na soutěže a k práci na
komplexních básnických
formátech jako jsou sonety
nebo rondel. Taky jsem si ve
škole užila spoustu legrace s
kamarády a když jsem byla v
nižším ročníku na střední,
potkala jsem svého, i v dospělosti nejlepšího přítele/
kyni.?
RODINA MÉ
MATKY BYLA Z
Jaký byl váš největší trapas
ze školy?
ČESKOSLOVENSKA
No, není to tak trapné jako
legrační. Když jsem byla v
páté třídě, ke konci roku
rodiče koupili nový dům a
přestěhovali jsme se tam.
Ale nechali mě chodit do
stejné základní školy, kam
jsem chodila už od školky.
Táta mě ráno dovezl ke škole (cesta trvala 40 minut) a
zase mě tam vyzvedával
odpoledne. Na úplném konci
posledního dne páté třídy
byl táta zaneprázdněn v
práci a zapomněl mě vyzvednout! Sledovala jsem všechny děti a pak učitele, jak
opouštěli
školu,
a
z parkoviště postupně odjela
všechna auta. Když úplně
všichni odešli, rozhodla jsem
se, že strávím noc ve škole.
Ale protože jsem byla mladá,
byly jiné časy (nebylo tolik
strachu z cizího nebezpečí),
nedělalo mi to ani trochu
starosti.
Autorka je známá svou oblibou ve výletech a cestování.
Na stránkách nakladatelství
Fragment se dokonce dočtete, že „za svůj život procestovala celou Evropu...“. Je to
ale pravda? Autorka se nám
svěřila: „Hrozně ráda bych
navštívila Českou republiku.
Byla jsem ve spoustě zemí,
ale z nějakého důvodu jsem
v České republice nikdy na
výlet nejela.“
Lisa nám odhalila ještě jednu zajímavost: „Možná to
nevíte, ale rodina mojí matky byla z Československa.
Její dědeček měl příjmení
tak dlouhé, že když přišel do
USA ve 12 nebo 13 letech,
na Ellis Island byl u sochy
svobody přezdíván John
Check (Check jako Čechoslovák). Takže jméno mojí matky za svobodna bylo Check.
Jaké vzpomínky máte na
školu?
Mám mnoho šťastných vzpomínek, zvlášť na učitele, od
kterých jsem se toho spoustu naučila. Měla jsem úžasnou učitelku v páté třídě,
paní McGiffin, která povzbuzovala všechny studenty ke
čtení a lásce k psaní. Mám
od ní nádhernou červenou
olejovou lampu za přečtení
padesáti knih za tři měsíce.
Později, na střední, jsem
měla výbornou učitelku, paní
Gibbs, která mi doporučovala spoustu speciálních knih
a velmi se zajímala o mé
básnictví, vždycky mě povzbuzovala k přihlašování se
Jednoduše jsem se rozhodla, že budu spát na skluzavce na hřišti školky, protože
měla pěkně zahnutý povrch,
který byl trochu jako postel.
Taky hřiště dětské školky
bylo hned u parkoviště, takže kdyby přišel táta nebo
máma, aby mě vyzvedli,
vzbudila bych se a viděla je,
i ve tmě. Taky jsem se rozhodla, že bych si sundala
zástěru a použila ji jako
peřinu. Nevím, proč jsem si
myslela, že moje zástěrka
bude víc k něčemu jako
deka, než kdybych si ji nechala na sobě, ale prostě
jsem se tak rozhodla. Začala
jsem se zabydlovat na
skluzavce ve školce, ale po
pár hodinách zaskřípalo
auto na parkovišti. Táta,
který si na mě konečně
vzpomněl. Byl tak neklidný a
omlouval se! Ale já mu jenom lehkomyslně vysvětlila,
že jsem v pohodě - koneckonců, bylo mi devět let a
uměla jsem se o sebe postarat!
„TO NENÍ
SPRÁVNÉ!“
Máte nějakou
úchylku?
profesní
Podívejme se na to... Ničím
všem filmy výkřiky: "To není
správně! To se v knize nestalo!". Nemůžu prostě sledovat film, který se tak moc
odklání od knížky, na které
je založený. Nemůžu být
zticha. Byla jsem hrozně
naštvaná kvůli filmům Pána
prstenů, protože změnili
tolik věcí, které Tolkien napsal a já si myslím, že pro to
neměli žádný důvod. Všichni
ostatní, co mě znají, ví, že
stejně otravuji u filmů. Říkám, že tenhle nebo tamten
nápad není prostě rozumný
z vědeckého hlediska nebo
že bys neměl hýbat zraněnými lidmi pro případ zranění
páteře nebo hůř, právníci se
nebudou potulovat po soudních síních a konfrontovat
svědky tváří v tvář. Ale vždycky je pro mě ta poslední
kapka, když se film nedrží
knihy.
***
Lisa je velice příjemná autorka a já jsem moc ráda, že
jsem měla tu čest ji kontaktovat. Doufám, že i teď od ní
můžeme čekat skvělé knížky.
Majkelina
Zdroje
horoscopes.likes.com
ljanesmith.net
Stránka 5
SVĚT LITERATURY A FILMU
KNIŽNÍ KOUTEK: KNIHA VS FILM
Kniha, nebo film? Ať už jsem
tuto otázku položila komukoli, odpověď zazněla vždycky
stejná – KNIHA.
TOP 5
NEJHORŠÍCH FILMŮ
Eragon
Percy Jackson
Zaklínač
Beautiful creatures
Rubinrot
V poslední době se čím dál
častěji točí filmy podle knih.
Na jednu stranu je to výhoda. Když uvede kinematografická společnost na trh
známý, osvědčený titul, lidé
se na něj půjdou rádi podívat. I zde však existuje druhá strana mince. Od takové-
TOP 5
NEJLEPŠÍCH FILMŮ
Pán prstenů
Hunger games
Tři mušketýři
Harry Potter
Saturnin
ho filmu mají lidé svá očekávání. Mnohdy nesplněná
očekávání.
Lenka uvádí„...Prostě to
někdy není to, co být má. To
je něco jako když vám
v kavárně místo obyčejné
černé kávy donesou vanilkové frappé se šlehačkou –
vypadá to honosněji, ale
není to to, co jste chtěli, co
Rubinrote
jste si představovali a na co
jste měli chuť.“
obálka k filmu
Držet se knihy mnohdy není
jednoduché. Tvůrci filmu
totiž musí najít zlatou střední cestu mezi pouhým převzetím námětu a přesným
kopírováním. Ani jedna
z těchto variant se totiž publiku příliš nezamlouvá. Co
tedy diváci hodnotí pozitivně? Pojďme se podívat na tři
body, na kterých se lidé
shodují.
Majkelina
Zdroje: http://
forum.glamour.de/
http://www.kniznivesmir.cz/?
p=2504
„Vadí mi, když ve filmu chybí
základní dějové prvky.“ Eva
Mnoho filmů v dnešní době
sází na efekty. Jedna akce
střídá druhou, ale kam se
vytratil děj? Je mrzuté, když
přijdeme z kina a nedokážeme říct, o čem byl děj.
„Film by měl držet především hlavní dějovou linii
příběhu, ale také by měl být
dobře zpracován kinematograficky. Špatný film se ve
světě moc neprodává, i
kdyby byl slovo od slova
podle knižní předlohy.“
Petra
Každý cítí rozdíl mezi slovem „film“ a „kniha.“ I
když bude příběh sebelepší, to samo o sobě nestačí. Pokud divák bude chtít
Více jak polovina dotazovaných přes veškeré výtky,
které k různým filmům
měla, přece jen nakonec
řekla, že s nezdolným
optimizmem stejně budou
dále sledovat filmy natočené podle knih a budou
doufat, že tentokrát se
třeba zadaří.
děj, přečte si knihu. Ale film
má přinést něco navíc. Na to
se nesmí zapomínat.
„Film zkazil mé představy o
hlavní hrdince.“ Petra
Po přečtení knihy má každý
čtenář v hlavě alespoň přibližný náčrt, jak vypadají
hrdinové (a to ne jen hlavní).
Tomu, aby se objevily změny
vizuální, se prakticky zabránit nedá. To samozřejmě
chápou i diváci a povětšinou
nemají větší výhrady. Problémem je, že někteří scénáristé změní i charakter postav.
To už se bez nepěkných
poznámek neobejde.
Rubinrot
Obálka ke knize
SVĚT LITERATURY A FILMU
Stránka 6
KNIHA VS FILM: ERAGON
Eragon je knižní prvotina od
Christophera Paoliniho. Můj
názor by se dal vyjádřit zcela
jednoduše. Úžasná kniha,
příšerný film. Knih, které
jsem četla a byly zfilmované,
je hodně, ale tento dopadl
opravdu špatně.
KNIHA...
Příběh knihy není nijak
zvlášť originální. Chudý farmářský chlapec Eragon, se
náhodou dostane k modrému kameni, ze kterého se
naprostou náhodou vyklube
dračice. A protože na trůně,
jak jinak, sedí mocný a zlý
vládce Galbatorix, který se
chce zmocnit dračice i s
jejím jezdcem, začíná dlouhá pouť k malému národu
Vardenů. K Eragonovi a Safiře se připojí sympatický stařík Brom, který není tak úplně tím, za koho se vydává.
Učí Eragona využívat jeho
nově nabytou sílu, pochopit
chování draků a historii Dračích jezdců. Po cestě se k
nim připojují elfka Arya a
záhadný mladík Murtagh...
Jak už jsem říkala, příběh
není nijak zvlášť originální.
Ale přesto... To, jak jsou
v knize popsáni draci jako
krásná, vznešená a chytrá
stvoření a pouto mezi nimi a
jejich jezdci, je něco revolučního. Dále mě zaujala charakteristika jednotlivých
postav. Každá postava je
podrobně popsána a postupně si projde změnami, v
reakci na nové zkušenosti
nebo události. Myslím si, že
v poslední době tohle ve
spoustě knížek chybí. Celkově na mě kniha působí promyšleným dojmem. Ale protože nic a nikdo není dokonalý, i tahle kniha má své
„mouchy“. Paolini se hodně
zaměřil na popis, ať už krajiny nebo postav, což má za
následek to, že než se celý
děj nějak výrazně pohne
kupředu, máte za sebou dvě
stě padesát stránek. To
spoustu lidí odradí a knihu
nedočtou, ale to je samozřejmě velká škoda, protože
poté už se příběh „zrychlí“,
avšak některé části jsou
stále zbytečně dlouhé. A
ještě jedna malá vada na
kráse. Hlavní hrdina nad
vším filozofuje a někdy až
tak komplikovaně a hlubokomylsně, že jsem se vtom
úplně zamotala a musela si
celou část přečíst znovu.
Proto bych knihu zařadila
mezi náročnější a myslím, že
není pro každého. Nicméně
knihu hodnotím kladně a
nemohu ji nic než doporučit.
A
FILM...
Jestli jsem doteď chválila,
dál už budu jenom kritizovat.
Když jsem se dozvěděla, že
natočili film Eragon, tak
jsem byla natěšená jako
malé dítě. Zajímalo mě, jak
ztvární Safiru, kdo bude hrát
hlavní postavy a tak dále, a
tak dále... Režisérem byl
začínající, v podstatě neznámý, Stefen Fangmeier. To by
mohlo být zajímavé, říkala
jsem si. Nebylo. Po zhlédnutí
filmu mi bylo skoro do pláče.
Proč?
Tak zaprvé- herci. To, že si
při čtení knížky nějak postavy představujeme a ve filmu
nakonec vypadají jinak, je
běžné. Ale tady se mi líbil
jedině Brom, kterého hrál
Jeremy Irons. Ten byl opravdu dobrý. Eragona hrál nějaký vyděšený puberťák Ed
Speleers, z nedobytné a
chladné knižní elfky Aryi se
stala usměvavá a příjemná
slečna Sienna Guillory, a
jediné co bylo záhadného na
Murtaghovi,
Garrett
Hedlund, bylo to, proč má
pořád tak strašně mastné
vlasy. Safira se taky moc
nepovedla, ale alespoň dodrželi její modrou barvu. K
ostatním se snad ani vyjadřovat nebudu.
A zadruhé- děj. Samozřejmě,
do dvouhodinového filmu se
šesti set stránková kniha
prostě nevejde. Ale to, že
přeskočili skoro polovinu
knihy, je až trestné, ne? A že
to ještě ke všemu byly pro
děj důležité a někdy až zásadní věci, je ještě horší. A
navíc celý filmový příběh
skončilo úplně jinak! Místo,
aby Eragon po bitvě skoro
umíral s obrovskou ránou
přes celá záda, vesele si za
letního sluníčka vykračuje
na kopci! K tomu prostě
není co dodat...
Toť asi celý můj názor. Poté
co jsem prošla několik internetových stránek, jsem zjistila, že spousty a spousty
dalších lidí mají úplně stejný
postoj jako já. Je smutné, že
tak pěknou, promyšlenou a
čtivou knížku pokazil tak
špatný, nelogický a nudný
film. Eragon má ještě další
tři pokračování, jenom by
mě jenom zajímalo, jestli se
budou točit pokračování. Ale
vzhledem k tomu, že film
skončil úplně jinak než kniha a bylo v něm vynecháno
spoustu klíčových informací,
bych na to moc nesázela.
Buď se už pokračování nedočkáme nebo se najde
někdo schopnější, který celý
první díl natočí znovu. Osobně pevně doufám v druhou
možnost.
Aneta Tröglerová
SVĚT LITERATURY A FILMU
Stránka 7
TOP 5– AMERICKÉ SITCOMY
Jak jsem poznal vaši matku
(How I Met Your Mother) –
od roku 2005 až dodnes
vycházející seriál, ve kterém
líčí hlavní hrdina Ted (Josh
Radnor) svým dětem, jak
poznal jejich matku. Na
seriálu však pro mnohé
fanoušky není tím nejdůležitější matka (která již byla
odtajněna), ale jeden
z Tedových nejlepších přátel, sukničkář Barney (Neil
Patrick Harris). Po celý seriál Teda provází ještě Marshall, jeho žena Lily a Robin,
se kterou se potkal během
prvního dílu v baru MacLaren’s, v němž se velká část
seriálu odehrává. Seriál má
8 ukončených sérií, poslední, devátá, je v současnosti
vysílána na televizi CBS. Na
rozdíl od většiny sitkomů
má HIMYM i plynulý příběh.
„Nahoď oblek!“
Teorie velkého třesku (The
Big Bang Theory) – dalším
sitkomem televize CBS je
seriál o geniálních asociálních fysicích, spolubydlících
Sheldonovi (Jim Parsons) a
Leonardovi (Johnny Galecki). Seriál začíná tím, že se
do vedlejšího bytu přistěhuje krásná dívka Penny, která
jejich soukromý vesmír obrátí úplně naruby…
V minulém čísle jsem zmiňovala v článku o britských
seriálech sérii Ajťáci, která
je svým způsobem TBBT
vlastně docela podobná –
do života asociálních géniů
se dostane žena, lama,
která jejich životy naprosto
změní…
Glee – učitel španělštiny
Will Schuester se rozhodne
obnovit slávu školního sboru, do kterého se ovšem
nepřihlásí populární studenti, ale spíše hudebně nadaní
outsideři, a tak je členství
v něm vnímáno jako společenská katastrofa. Glee
není klasický sitkom, protože se mimo vtipných scén
probírají i vážnější témata,
například šikana.
„Příští čtvrtek jsou třídní
schůzky a já chci, aby Bratři
v hitu byli hlavní událostí
večera. Potřebuju si ty rodiče udobřit. Přišli na to, že
jsme jejich dětem podávali
jídlo z místní věznice.“
Přišli na to, že
jsme
jejich
dětem podávali
jídlo z místní
věznice.
„Bazinga!“
Přátelé (Friends) – legendární seriál o životě šesti
nejlepších přátel, kteří žijí
na Manhattanu, vycházel od
roku 1994 až do roku
2004, za tu dobu vyšlo
skoro 250 episod.
Z hlavních představitelů,
na začátku neznámých,
se staly hollywoodské
hvězdy, které jsou slavné
a
obsazované
i
v současné době.
„Ach můj bože!!!“
Simpsonovi (The Simpsons) – je vůbec třeba představovat
tuto disfunkční žlutou rodinku, která byla uvedena roku
1989 na americké televizi FOX? Vždyť jsou
už od roku 1993 vysíláni i v ČR (Česká televize, v současné době Prima) s dabingem,
který je daleko lepší než originální. Za ta
léta se stali naprosto notoricky známými
díky svým hláškám, u kterých ale
v posledních letech pozoruji úpadek a to, že
se sází už jen na přítomnost celebrit.
„Ty jeden mrňavej!!!“
Slečna C
...NEJEN Z NAŠICH ZÁJMŮ
Stránka 8
KOREAN STYLE
TOP 5 – BRITSKÉ SERIÁLY
Málokdo v České republice,
ale i jinde v Evropě, ví něco
víc o Koreji, než jen základní
informace a podle mě o dost
přicházejí. Proto se vám v
článku pokusím trochu přiblížit toto téma.
Jižní Korea
Jižní Korea, neboli Korejská
republika, se zhruba 49
miliony obyvatel, je velmi
vyspělý stát s ekonomikou
světového významu. Hlavním městem je Soul.
Nejprve dovolte, abych vám
řekla něco málo o Koreji
jako o státu:
Korea je rozdělena na dvě
části, severní a jižní. Stalo se
tam se v roce 1945, když
skončila japonská okupace.
Kromě společného jazyka
jsou to dvě odlišné země.
tak jsem si pouštěla různé
dokumenty, četla články,
zkoušela jídlo (není to jen
sushi, ale hlavně zelenina,
mořské plody a rýže, která
se podává snad ke všemu)…
A proč jsem se začala o Koreu (Jižní) zajímat já?
Hudba
Severní Korea
Severní Korea, oficiálně
Korejská lidově demokratická republika, je silně komunistický stát. Má asi 23
milionů obyvatel a jeho
hlavní město je Pchjongjang. Už tři generace
tam vládne rodina
„Kimů“ (Kim II-sung,
Kim Jong-il, Kim Jong
un). Je velmi zaostalá
v hospodářství, průmyslu a potravinářství.
Všechno to odstartovalo, když jsem na internetu náhodou našla
jednu chlapeckou hudební skupinu z Koreje
(Bangtan Boys). Rychle
se mi zalíbil tento hudební žánr (takzvaný kpop (korean pop)) a
začala jsem poznávat
další skupiny. Zanedlouho
jsem neposlouchala nic
jiného než k-pop, nejznámější z tohoto žánru je jistojistě
PSY. K-pop není jenom hud-
Jazyk
Výsledek byl takový, že jsem
se do Koreji zbláznila,až po
uši, dokonce jsem se začala
učit korejštinu. A to byste
nevěřili, jak těžké je najít
dobrou učebnici jazyka, na
nějakou v češtině můžete
rovnou zapomenout. Korejština je aglutinační jazyk,
což znamená, že se ke slovu
nebo kořenu slova přidávají
předpony a přípony, které
vyjadřují např. čas,
osobu, počet. Korejské písmo se nazývá
Hangul. Abyste věděli
co si pod tím představit, tak například
velmi užitečná věta
„Kde
je
toaleta,
prosím?“ je korej-
společného s
japonskou
módou, jak si
hodně
lidí
mylně myslí.
Japonská
móda klade
důraz hlavně
na individualitu osobnosti,
riskuje,
zkouší pořád nové a nové
kombinace, zatímco korejská je hlavně o posledních
trendech. Oblíbený a mezi
mladými lidmi v Koreji
hodně rozšířený je styl
Ulzzang. Tato móda je
hravá, roztomilá a sladká.
Je hodně podobná klasické korean fashion, ale ta
není tak roztomilá.
Doufám, že jsem vám
Koreu alespoň trošičku
přiblížila a probudila malý
zájem o tuto zemi. Pokud
chcete vědět něco víc o
dění v asijské hudbě, filmu
a kultuře, můžete se kouknout
na
stránky
www.asianstyle.cz.
(palác Gyeongbok v Soulu)
sky „주세요, 어디
화장실이있습니
까?“ [juseyo, eodi
hwajangsil-i issseubnikka?].
ba, ale také subkultura,
něco jako životní styl, nejčastěji mezi mladými lidmi,
hlavně v Asii.
Kultura a jídlo
Poté jsem si řekla, že bych o
Koreji měla něco vědět, a
Fashion
Také jsem si hodně oblíbila
korejskou módu. Ta je inspirovaná pouličním stylem a
elegancí, jsou to nejčastěji
oversized oblečení, úplety,
úzké džíny, šaty s retro nádechem. Nemá skoro nic
Kateřina Hrabáková
...NEJEN Z NAŠICH ZÁJMŮ
Stránka 9
ENGLISH CROSSWORD
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
3.
1.
4.
2.
5.
8.
7.
6.
9.
11.
12.
10.
Kristýna Marešová
...NEJEN Z NAŠICH ZÁJMŮ
Stránka 10
NEJPODIVNĚJŠÍ FOBIE
Fobie – toto slovo často
slýcháme a možná i používáme, ale známe jeho pravý
význam? Fobie je úzkostný,
až chorobný strach mysli
z různých, nesmyslných a
pro ostatní naprosto normálních věcí. Úzkost se dá také
definovat jako nepříjemný
emoční strach bez jasně
definovatelné příčiny. Nejčastěji se vyvine v dětství a
období dospívání, kdy si dítě
vytvoří k věci nebo činnosti
silný odpor. Fobie může být
vrozená, ale i zapříčiněná
traumatickým zážitkem.
Člověk, postižený touto nemocí, si vše plně uvědomuje, ale není schopný se strachu postavit a razantně
zakročit. Svou úzkost projevuje pláčem, křikem nebo
tělesnými změnami jako
sevřený žaludek, bušení
srdce, ale dalším příznakem
může být i deprese.
V dnešní době rozlišujeme
přes pět set fobií. Nejčastějšími typy fobií jsou zoofobie,
(strach ze zvířat), dále
strach z prostředí nebo
strach z různých situací a
činností. Tyto fobie se ještě
dají pochopit, ale některé
jsou opravdu ojedinělé a
zvláštní, tady je seznam,
těch nejzajímavějších:
Anatidaefobie – jedná se o
velmi zajímavou a nemyslitelnou fobii, strach z toho, že
vás někde někdy sleduje
kachna. Nemáte taky někdy
takový skličující pocit, když
jdete okolo Berounky?
Arachibutyrofobie – určitě
jste už někdy jedli burákové
či arašídové máslo. Ale pro
arachibutyrofobika je to
noční můra. Jedná se o
strach z toho, že se vám na
horní patro úst může přilepit
arašídové máslo.
Bendofobie – strach z práce
ve fastfoodu, z práce, ne
konzumace jídla!
vání se, postrach všech teenagerů!
Fobofobie – tato fobie budí
úsměv na rtech, jedná se o
strach z vlastního strachu,
trochu absurdní…
Geomelofobie – druh lachanofobie (fobie ze zeleniny),
jedná se o strach z brambor
a jejich konzumace, tato
fobie způsobuje, že se nemůžete podívat ani na plátek syrové brambory, ani na
jakékoli produkty z nich
Deipnofobie – jistě velice
rozšířená fobie, strach
z jídelen, zvláště z těch
školních, nemám pravdu?
- „no mobile
phobia" - mobilní telefon, v
Nomofobie
dnešní době nepostradatelný společník, mnozí z nás
jsou na něm už závislí a
nedokáží si bez něj svůj
život představit. Stojí za to
uvážit, jestli netrpíte nomofobií, postižený má chorobný strach z toho, že na telefonu nebude dostupný nebo
se mu přístroj vybije či ho
pouze zapomene doma.
Eurofobie
–
strach
z Evropské unie a Evropy, no
Hexakosioihexekontahexafobie - nebojte, to není jazykolam, to je jen fobie
z dlouhých slov, no není to
paradox?
Koumpounofobie – fobie
z knoflíků, ano, čtete dobře,
hrůza z těch malých kulatých věcí, co jsou na oblečení…
Lykantrofobie – či lykantropie, je strach z vlkodlaků
nebo přeměny na ně, trochu
rozporuplné, když ani není
jisté, že vlkodlaci existují
Papafobie – strach
z papeže, miliony lidí ho
milují, sklánějí se k němu,
doufají v jeho požehnání…
tedy kromě těch, kteří trpí
papafobií
řekněte, kdo by se dnes
nebál EU?
Filofobie – strach ze zamilo-
P e l a d o f o b i e – fo b i e
z plešatých lidí, nabízí se
otázka, zda nejsou plešatci
diskriminováni, zejména na
na trhu práce, například v
Americe od 50.let nevládl
žádný plešatý prezident
Wikifobie
–
strach
z wikipedie, jistě kámen
úrazu všech studentů!
Zytofobie – vsadím se, že
touto fobií by nechtěl trpět
žádný muž, jak by pak vysvětlil svým kamarádům, že
se bojí piva?
Stejně zvláštních a extrémních poruch osobnosti existuje ještě velká spousta,
mně přišly tyto nejkomičtější
a nejabsurdnější. Rozhodně
by mě zajímalo, kolik lidí
vlastně těmito fobiemi trpí. V
odborné literatuře se píše,
že sociální fobií trpí přibližně
1 - 2% populace, ale přechodně v různých fázích
života 10 - 13% lidí.
Nicméně se fobie dají léčit.
Postižení jedinci by měli
pravidelně navštěvovat psychologa a zahájit terapii.
Nejčastěji se jedná o expoziční terapii, kdy je člověk v
malých dávkách svému strachu vystavován.
Podle japonských vědců se
fobie dá odstranit i jiným
způsobem. Pomocí vpravení
injekcí
léku lidokain do
mozečku. Experti z Hirošimy
ovšem testy prováděli zatím
jen na zlatých rybkách.
PS: Omlouvám se všem,
kterým jsem ilustračními
obrázky způsobila trauma či
újmu na duševním zdraví!
Anna Savčinová
...NEJEN Z NAŠICH ZÁJMŮ
Stránka 11
HOKEJISTÉ Z NAŠÍ ŠKOLY
Ptáte se, kdo hraje hokej na prvním stupni? Konkrétně jsme si vybrali třídu V.B, kde se nachází ihned dva mladí hokejisté.
Jedná se o Vojtu Dejdara, který působí jako hráč za HC Medvědi Beroun 1933, a také o Samuela Chrenku, který hraje spolu s
Vojtou. S těmito žáky jsme udělali rozhovor a vy se nyní můžete dozvědět nové informace o těchto dvou nadějných hokejistech.
VOJTĚCH DEJDAR
SAMUEL CHRENKA
Věk: 10
Věk: 10
Třída: V.B
Třída: V.B
Koníčky: Hokej
Koníčky: Hokej, fotbal
V kolika letech jsi začal s hokejem? V jaké jsi nyní kategorii ?
V kolika letech jsi začal s hokejem? V jaké jsi nyní kategorii ?
S hokejem jsem začal ve třech letech a nyní jsem v 5. a 6.
třídě.
S hokejem jsem začal v pěti letech a nyní hraji za 5. a 6.
třídu.
Kdo tě přivedl k hokeji ?
Kdo tě přivedl k hokeji ?
No, tak oba rodiče chtěli, abych hrál hokej, ale více asi táta,
který hokej také hraje.
No, asi máma, která chce, abych hokej dotáhl co nejdál.
V jakém týmu nyní hraješ ?
Hraji za HC Berounští medvědi.
Jakou hraješ pozici co tvoje statistiky ?
V jakém týmu nyní hraješ ?
Hraji za HC Berounští medvědi jako Vojta.
Jakou hraješ pozici co tvoje statistiky ?
Tak hraju na pozici levý útočník. No, góly moc nedávám já spíše hodně nahrávám.
Tak hraju na pozici centr, dávám hodně gólů a můj největší
úspěch byl, když jsem byl asi dvakrát vyhlášen jako nejlepší
střelec turnaje.
Jaký je tvůj hokejový vzor ?
Jaký je tvůj hokejový vzor ?
Můj oblíbený vzor jsem si našel až teď a je to Tomáš Hertl.
Můj oblíbený vzor je jasný a mám ho už od mala a je to Steven Stamkos.
Máš nějaký oblíbený hokejový tým ?
Tak určitě, je to NHL tým a to San Jose Sharks.
Budeš sledovat olympiádu v Soči?
Určitě budu a budufandit našemu týmu.
Máš nějaký oblíbený hokejový tým ?
Určitě mám, a to Tampa Bay Lightning,.
Budeš sledovat olympiádu v Soči?
Určitě budu, on tam hraje můj kámoš Radko Gudas.
Adam Soukup
TOUCH THE DISPLAY
Stránka 12
KONZOLE VS POČÍTAČ
Já, Tomáš jsem velkým zastáncem konzolí. A to se
samozřejmě projeví na společném článku s Igorem,
který naopak upřednostňuje
klasický počítač. V tomto
článku se objeví klady, zápory a vlastní pohled na to,
jestli jsou lepší na hraní
počítače nebo konzole.
Konzole - Tomáš - Já vnímám konzole jako lepší,
protože je zkrátka pohodlné
zapnout konzoli, otevřít si
colu
a
poté
hrát
s ovladačem.
PC: iGor – To je sice pěkné,
ale zkus si na konzoli otevřít
Word a napsat článek či na
Xboxu zdarma hrát multiplayer .Přesně to nemůžeš,
a proto já vidím PC jako
jednodušší platformu, která
má širší využití.
Tomáš – Je pravda, že konzole nejsou tak všestranné,
ale nový Xbox One má právě
všestrannost mnohonásobně zvýšit. Navíc poplatky za
multiplayer nejsou nijak
zvlášť vysoké a pokud budete mít Ježíška s platební
kartou, tak to není žádný
problém :-)
iGor – Možná, ale teďka
k samotnému hraní .Není
žádné tajemství, že tu počítače byly dříve, a tak na ně
vychází širší škála her.
Tomáš – Je sice pravda, že
na PC vychází například více
strategií, ale hráči, kteří
používají konzole, nemusí
řešit hardware svého zařízení pokaždé, když si chtějí
koupit nějakou hru. Také se
nemusí konzole nakupovat
tak často jako PC, takže se z
dlouhodobého hlediska vyplatí více nežli PC.
iGor
–
Mhh, za
kvalitu si
h o l t
připlatíš.
To se projeví i na zážitku
z hraní, kdy PC zvládne větší
rozlišení a vykreslí vám
vzdálenější objekty lépe, též
utáhne více Botů na jedné
mapě či zvládne větší FOV, u
kterého je konzole omezena.
Nebo si vezmi třeba Battlefield 3, kde na PC
v multiplayeru hraje 64 lidí,
u konzole je to zhruba půlka.
Tomáš – Já jsem měl možnost hrát na Xboxu Battlefield 3 a co se týká multiplayeru, ten jsem kvůli Xbox
live nehrál, ale vím, že pokud se jedná o vykreslení
jednotlivých objektů, dost
záleží na vaší televizi, protože my jsme si do bytu kupovali právě televizi, která byla
prodejcem doporučena
k Xboxu a je to paráda. Například GTA V je výjimečné
právě texturami, které jsou
velmi propracované, i detaily
na autech jsou super a
v tom problém nevidím.
iGor – A zase Xbox Live, no
nic, začneme trochu někde
jinde třeba takové příslušenství. Měl jsem možnost vyzkoušet sluchátka Xboxu a
kvalitou zvuku a mikrofonu
se s širokou škálou PC sluchátek nemohou měřit.
Tomáš – Sluchátka jsou dle
mého dostačující. Pokud
máš s někým hovor na Skypu je mu dokonale rozumět.
Jinak si myslím,
že to není nic
důležitého.
Příslušenství
se jinak
dá měřit s PC. Třeba volant
je také k dostání.
iGor - No a teď ještě jedna
věc, a to módovací podpora
konzolí, ano správně, je
úplně nulová. U PC je to
obráceně. Dám příklad->
vlastníš třeba TES 5: Skyrim
a
nejsi
spokojený
s příběhovou linií, na PC si
stáhneš a nainstaluješ novou a hraješ. Když toto
chceš udělat na konzoli,
musíš k tomu mít PC a ke
všemu cracklou konzoli, což
není nic lehkého.
Tomáš – Uznávám, v tomto
ohledu je konzole lepší. Myslím, že v tomto ohledu je
lepší Playstation před Xboxem. Ovšem na druhou stranu mě to nevadí a hráčům
na konzolích by to také nemělo vadit, protože to patří
ke kompromisům. No, podle
mě bude muset být tato
otázka navždy nevysvětlena,
zkrátka, kdo holduje konzolím, koupí si Xbox. Ale nekoupí si konzoli dle svého
výběru a komu se líbí počítače, musí se připravit, že to
bude pěkná „pálka“.
iGor - Jelikož se náš článek
blíží ke konci a my zatím
nemáme jasného vítěze a
na anketu jsme moc líní,
měli bychom shrnout klady a
zápory těchto platforem no…
PC:
* výkonnost a velké detaily
* multifunkčnost
* široká škála her a příslušenství
* multiplayeru zdarma
* mody
* vyměnitelnost dílů
* speciální hry na PC: pomalu každá strategie, spousta
Moba her (lol, Dota 2) World
of warcraft, Arma 1,2,3; dále
zmíním třeba hry, které jsou
i na konzole, ale na Pc jsou
lepší: World of Tanks, minecraft; samozřejmě téměř
všechny staré hry a simulátory
Konzole:
* jednoduchost ovládání
* velikost TV, která se
v mnoha případech nedá
měřit s monitory počítačů
* speciální hry pouze pro
konzole (zatím i GTA V, Halo,
The Last of Us, Gran Turismo, Forza)
Tomáš Bobok
igi
TOUCH THE DISPLAY
Stránka 13
I PO STEVOVĚ SMRTI TO JDE
Apple již jako tradičně představil na podzim novou generaci iPadu a ten zazname-
nal velmi dobrý ohlas. iPad
pojmenován výstižným přídomkem – air. Nový iPad
vychází z iPadu mini. Má
krásně zaoblené rohy, díky
nimž se lépe drží. Jsou kulatější a mají kratší zakřivení.
Rámeček kolem displeje se
ztenčil, což je také jedno-
značně kladná vlastnost.
Tloušťka celého zařízení
klesla z 9,5 milimetru na 7,5
milimetru a váha z 670 na
469 gramů. Ani při těchto
radikálních ztenčeních a
zlehčeních neubyly žádné
funkce. iPad opět potěšil
svým zpracováním. Celé tělo
je z hliníku (šedé nebo bílé
provedení). Displej je vyroben společností LG a nabízí
pravděpodobně nejlepší
kvalitu na trhu. Má rozlišení
2048 x 1536 pixelů, výborné pozorovací úhly a je velmi
jemný. Dvoujádrový procesor
má nový 64bitový chip, jako
u iPhonu 5S. Díky němu
iPad spouští aplikace velice
rychle a vše jde bez zaseká-
vání. Tablet má 1 GB operační paměti RAM. Zezadu
je Air absolutně totožný
s iPadem mini, výjimku tvoří
pouze opravdu malý sekundární mikrofon. Na dolní
straně najdete vylepšené
reproduktory, kterým jde
opět pouze zatleskat. Hrají
opravdu mimořádně. Fotoaparáty mají rozlišení 1.5
MPX zepředu a 5 MPX zezadu. Zadní fotoaparát dokáže natáčet full HD videa. Ale
dá se jen spekulovat, jestli
jsou fotoaparáty u tabletů
opravdu potřeba. Každopádně nový iPad opět příjemně překvapil, jak už to
bývá u Applu zvykem.
Roman Pohl
REDAKCE: Bergerová Anna Marie IX. A – Slečna W, Bobok Tomáš IX. B - Tomáš Bobok, Červenková Michaela IX. B - Majkelina,
Hrabáková Kateřina IX. A - Kateřina Hrabáková, Jungmann Igor IX. A – igi, Kopecká Martina IX. A – Slečna C, Marešová Kristýna IX. A—
Kristýna Marešová, Pohl Roman VIII. A – Roman Pohl, Savčinová Anna IX. A - Anna Savčinová, Soukup Adam IX. B - Adam Soukup,
Tröglerová Aneta IX. B - Aneta Tröglerová. VYDÁNO: 3.2. 2014