4 Osudy Dobrého Vojáka Švejka za Svštové Války

Jaroslav Hašek
OSUDY DOBRÉHO
VOJÁKA ŠVEJKA
ZA SVÌTOVÉ
VÁLKY
4. díl POKRAÈOVÁNÍ
SLAVNÉHO VÝPRASKU
Na pøípravì této knihy se podíleli:
Zdroj: Klempera (http://members.tripod.com/~Klempera)
Doplnil a upravil: RoboV (http://www.sweb.cz/robov.knihy)
Finální úpravy a uveøejnìní: Atheneum (http://atheneum.zde.cz)
POKRAÈOVÁNÍ
SLAVNÉHO
VÝPRASKU
Obsah
Švejk v transportu ruských zajatcù ...................................... 6
Duchovní útìcha ................................................................... 35
Švejk opìt u své marškumpanie .......................................... 46
Jak jsem ilustroval Švejka ..................................................... 96
4
5
*1. kapitola
Švejk v transportu ruských zajatcù
Když tedy Švejk, považovaný omylem v ruském plášti a ve
furažce za ruského zajatce, uprchlého z vesnice pøed Felštýnem,
psal své zoufalé výkøiky uhlem na stìny, nikdo si toho nevšímal,
a když chtìl v Chyrówì na etapì všechno dopodrobna vysvìtlit
nìjakému dùstojníkovi, který šel právì okolo, když jim rozdávali
kousky tvrdého kukuøièného chleba, tu ho jeden z maïarských
vojákù, hlídající transport zajatcù, uhodil kolbou do ramene
s poznámkou: „Baszom az élet, lezeš do øady, ruská svinì!“
Tohle všechno bylo v rámci, jak zacházeli Maïaøi s ruskými
zajatci, jejichž øeèi nerozumìli.
Švejk se tedy vrátil do øady a obrátil se k nejbližšímu zajatci:
„Von ten èlovìk koná svou povinnost, ale vydává sebe sám
v nebezpeèí. Což kdyby náhodou mìl nabito a votevøenej fršlús?
Tak by se mu mohlo lehce stát, že jak mlátí èlovìka do ramene
a lauf má proti sobì, že by moh kvér spustit a celej náboj by mu
vletìl do huby, a von by zemøel ve vykonávání své povinnosti. Na
Šumavì v jednìch lomech kradli skaláci dynamitový zápalky, aby
mìli zásobu na zimu na trhání paøezù. Hlídaè v lomech dostal
rozkaz, když jdou skaláci z práce, každýho šacovat, a von to dìlal
s takovou láskou, že chyt hned prvního skaláka a zaèal mu plácat
tak náruživì po kapsách, až tomu skalákovi dynamitový zápalky
v kapse vybouchly, a voba i s hlídaèem vyletìli do povìtøí, takže
to vypadalo, jako by se ještì v poslední chvíli drželi kolem krku.“
Ruský zajatec, kterému to Švejk vyprávìl, díval se na nìho
s plným porozumìním, že z celé øeèi nerozumí ani slova.
„Ne ponymat, já krymsky tatárin, Allah achper.“ Tatar sedl si,
zkøíživ nohy, na zem, složiv ruce na hruï, zaèal se modlit: „Allah
achper - Allah achper - bezmila - arachman - arachim - málinkin
6
mustafír.“
„Tak ty seš tedy Tatar,“ soustrastnì øekl Švejk, „ty jsi se vydaøil.
Pak mnì mᚠrozumìt a já tobì, když seš Tatar. Hm - znᚠJaroslava
ze Šternberka? To jméno neznáš, ty kluku tatarská? Ten vám natøel
prdel pod Hostýnem. To ste vod nás jeli, vy kluci tatarský,
z Moravy svinským krokem. Patrnì vás ve vašich èítankách
neuèejí, jako nás to uèívali. Znᚠhostýnskou Panenku Marii? To
se ví, že neznᚠ- ta byla taky pøi tom, však voni vás, kluky tatarský,
tady v zajetí pokøtìjí.“
Švejk obrátil se na druhého zajatce: „Ty seš taky Tatar?“
Oslovený porozumìl tomu slovu Tatar, zavrtìl hlavou: „Tatárin
net, èerkes, rodneja èerkes, golovy režu.“
Švejk mìl vùbec štìstí, že se octl ve spoleènosti rùzných
pøíslušníkù východních národù. Byli tu v transportu Tataøi, Gruzíni,
Osjetínci, Èerkesové, Mordvíni a Kalmykové. Tak mìl Švejk
neštìstí, že se nemohl dohovoøiti s nikým, a s ostatními vlekli ho
na Dobromil, odkud se mìla spravovati dráha pøes Pøemyšl na
Nižankovice.
7
V Dobromilu, na etapì v kanceláøi, jednoho po druhém
zapisovali, což šlo velice ztìžka, ponìvadž ze všech 300 zajatcù,
které do Dobromilu pøihnali, nikdo nerozumìl ruštinì šikovatele,
který tam sedìl za stolem a který se pøihlásil kdysi, že umí rusky,
a jako tlumoèník vystupoval nyní ve východní Halièi. Dobøe pøed
tøemi nedìlemi objednal si nìmecko-ruský slovník a konverzaci,
ale dosud mu to nepøišlo, takže mluvil místo rusky lámanou
slovenèinou, kterou si bídnì osvojil, když jako zástupce vídeòské
firmy prodával na Slovensku obraz svatého Štìpána, kropenky
a rùžence.
Nad tìmito podivnými postavami, s kterými se vùbec nemohl
smluvit, byl celý vyjeven. Vyšel tedy ven a zaøval do skupiny
zajatcù: „Wer kann deutsch sprechen!“
Ze skupiny vystoupil Švejk, který se hnal s radostnou tváøí
k šikovatelovi, který mu øekl, aby šel hned za ním do kanceláøe.
Šikovatel posadil se za lejstra, za haldu blanketù o jménu,
pùvodu, pøíslušenství zajatcù, a nyní zaèal zábavný nìmecký
rozhovor:
„Ty jseš žid, viï?“ zaèal na Švejka.
Švejk zavrtìl hlavou.
„To nemusíš zapírat,“ pokraèoval s urèitostí šikovatel
tlumoèník, „každý z vás zajatcù, který umìl nìmecky, byl žid,
a basta. Jak se jmenuješ? Švejch? Tak vidíš, co zapíráš, když máš
takové židovské jméno? U nás se nemusíš bát pøiznat se k tomu.
U nás v Rakousku se nedìlají pogromy na židy. Odkuï jsi? Aha,
Prága, á, to znám, to znám, to je u Varšavy. Taky jsem tu mìl pøed
týdnem dva židy z Prágy od Varšavy, a tvùj pluk, jaké má èíslo?
91?“ Šikovatel vzal schematismus, listoval se v nìm:
„Jednadevadesátý pluk je erivanský, Kavkaz, kádr má v Tiflisu,
to koukáš, co, jak my tady všechno známe.“
Švejk opravdu koukal na tu celou historii a šikovatel
pokraèoval s velkou vážností, podávaje Švejkovi napolo
8
dokouøenou svou cigaretu: „To je jiný tabák než ta vaše machorka.
- Já jsem zde, židáèku, nejvyšším pánem. Když já nìco øeknu, tak
se všechno musí tøást a zalízat. U nás ve vojsku je jiná disciplína
než u vás. Vᚠcar je ksindl, ale nᚠcar je otevøená hlava. Teï ti
nìco ukážu, abys vìdìl, jaká je u nás disciplína.“
Otevøel dveøe do vedlejší místnosti a zavolal: „Hans Lófler!“
Ozvalo se „Hier!“ a dovnitø vstoupil volatý voják, Štajeráèek,
s výrazem ubreèeného kreténa. To byla na etapì holka pro všecko.
„Hans Lófler,“ poruèil šikovatel, „vezmi si tamhle mou dýmku,
strè si ji do huby, jako když pes aportuje, a budeš po ètyøech bìhat
kolem stolu tak dlouho, dokud neøeknu Halt! Pøitom musíš štìkat,
ale tak, aby ti fajfka z huby nevypadla, nebo tì dám uvázat.“
Volatý Štajeráèek dal se do lezení po ètyøech a do štìkání.
Šikovatel vítìzoslavnì podíval se na Švejka: „Co, neøíkal jsem ti
to, židáèku, jaká je u nás disciplína?“ A šikovatel s potìšením díval
se na tu nìmou vojenskou tváø z nìjaké alpské salaše. „Halt!“ øekl
koneènì, „nyní panáèkuj a aportuj dýmku. - Dobøe, a teï zajódluj.“
Místností ozval se øev: „Holarijó, holarijó...“
Když bylo po pøedstavení, šikovatel vytáhl ze zásuvky 4
Sportky a velkomyslnì je daroval Hanzimu, a tu jal se Švejk
lámanou nìmèinou vykládat šikovatelovi, že u jednoho regimentu
mìl jeden dùstojník takového poslušného sluhu, že ten udìlal
všechno, co si jeho pán pøál, a když se ho jednou optali, jestli by
sežral lžící, kdyby mu jeho pán poruèil, i to, co vykadí, že øekl:
„Kdyby mnì to mùj pan lajtnant poruèil, sežral bych to dle rozkazu,
ale nesmìl bych v tom najít vlas, to si strašnì ekluju, to by se mi
udìlalo hned špatnì.“
Šikovatel se zasmál: „Vy židi máte podaøené anekdoty, ale to
bych se chtìl vsadit, že disciplína ve vašem vojsku není jako u nás.
Abychom tedy pøišli k jádru vìci, já tì ustanovuji nad transportem!
Do veèera sepíšeš mnì jména všech druhých zajatcù! Budeš pro
nì fasovat mináž, rozdìlíš je po deseti mužích a ruèíš za to, že
9
nikdo neuteèe! Kdyby ti nìkdo utek, židáèku, tak tì zastøelíme!“
„Já bych chtìl, pane šikovateli, si s váma promluvit,“ øekl Švejk.
„Jen nesmlouvej,“ odpovìdìl šikovatel. „To já nemám rád, nebo
tì pošlu do lágru. Náramnì brzo jsi se u nás v Rakousku nìjak
aklimatizoval. - Chce si se mnou soukromì promluvit... Èím je
èlovìk na vás zajatce hodnìjší, tím je to horší... Tedy se hned
seber, tady mᚠpapír a tužku a piš seznam...! Co chceš ještì?“
„Ich melde gehorsamst, Herr Feldwebel...“
„Hleï se ztratit! Vidíš, co mám práce!“ Oblièej šikovatelùv
vzal na sebe výraz èlovìka úplnì pøepracovaného.
Švejk zasalutoval a odešel k zajatcùm, pøièemž si pomyslil, že
trpìlivost pro císaøe pána nese ovoce.
Horší to ovšem bylo se sestavováním seznamu, než pochopili
zajatci, že mají jmenovat své jméno. Švejk prožil mnoho v životì,
ale pøece jen tahle tatarská, gruzínská a mordvinská jména mu
nešla do hlavy. „To mnì nikdo nebude vìøit,“ pomyslil si Švejk,
„že se nìkdy nìkdo moh tak jmenovat jako ti Tataøi kolem:
Muhlahalej Abdrachmanov - Bejmurat Allahali - Džeredže
Èerdedže - Davlatbalej Nurdagalejev a tak dále. To u nás máme
pøeci lepší jména, jako ten faráø v Židohoušti, kterej se jmenoval
Vobejda.“
Zas chodil dál vystrojenými øadami zajatcù, kteøí postupnì
vykøikovali svá jména a pøíjmení: „Džindralej Hanemalej Babamulej Mirzahali“ a tak dále.
„Že si nepøekousneš jazyk,“ øíkal každému z nich s dobráckým
úsmìvem Švejk. „Jestlipak to není lepší, když se u nás jmenuje
nìkdo Bohuslav Štìpánek, Jaroslav Matoušek nebo Rùžena
Svobodová.“
Když koneènì Švejk po hrozném utrpení sepsal všechny ty
Babula Halleje, Chudži Mudži, umínil si, že to zkusí ještì jednou
a vysvìtlí tlumoèníkovi šikovatelovi, že se stal obìtí omylu a jak
už nìkolikrát po cestì, když ho hnali mezi zajatci, marnì se
10
dovolával spravedlnosti.
Šikovatel tlumoèník, který již pøedtím nebyl úplnì støízlivý,
mezitím pozbyl úplnì soudnosti.
Mìl pøed sebou rozloženou inzertní èást nìjakých nìmeckých
novin a zpíval inzeráty na notu Radeckého pochodu: „Gramofon
vymìním za dìtský koèárek! - Skelné støepy, bílé tabulové i zelené,
kupuji! - Úètovati i bilancovati nauèí se každý, kdo prodìlá
písemný kurs úèetnictví“ a tak dále.
Na nìkterý inzerát nehodil se pochodový nápìv, šikovatel však
to chtìl vší mocí pøemoct, proto mlátil si pìstí do taktu do stolu
a dupal nohama. Oba jeho kníry, slepené kontušovkou, trèely po
obou stranách tváøe, jako kdyby mu vrazili do každé strany zaschlé
štìtce od arabské gumy. Jeho opuchlé oèi zpozorovaly sice Švejka,
ale nenásledovala žádná reakce na tento objev, jenom to, že
šikovatel pøestal tlouct pìstí a dupat nohama. Pøebubnovával si
na židli na nápìv „Ich weiß nicht, was soll’s bedeuten...“ nový
inzerát: „Karolina Dreger, porodní babièka, doporuèuje se ct.
dámám v každém pøípadì.“
Pøezpìvoval si to tišeji a tišeji a tichounce, až koneènì umlkl,
nehybnì se zadíval na celou velkou plochu inzerátù a dal pøíležitost
Švejkovi, aby se rozpovídal o svém neštìstí, ku kterémuž povídání
Švejkovi dostaèovaly jen taktak vìty v lámané nìmèinì.
Švejk zaèal tím, že mìl pøeci jen pravdu, jít na Felštýn podél
potoka, ale že za to nemùže, když jeden neznámý ruský voják
uteèe ze zajetí a jde se vykoupat do rybníka, kolem kterého on,
Švejk, musel jít, ponìvadž to byla jeho povinnost, když šel nejkratší
cestou na Felštýn jako kvartýrmachr. Rus jakmile ho uvidìl, utekl
a nechal všechnu svou uniformu ve køoví. On, Švejk, že slýchával,
jak tøebas na pozici používá se k výzvìdné službì uniformy padlých
nepøátel, a proto že na zkoušku se pøevlékl do zanechané uniformy,
aby se pøesvìdèil, jak by se mu v takovém pøípadì v cizí uniformì
chodilo.
11
Vysvìtliv tento svùj omyl, tedy Švejk seznal, že mluvil úplnì
zbyteènì, ponìvadž šikovatel již dávno spal, ještì než došel k tomu
rybníku. Švejk dùvìrnì pøikroèil k nìmu a dotkl se jeho ramene,
což úplnì staèilo, aby šikovatel spadl ze židle na zem, kde spal
klidnì dál.
„Vodpustìjí, pane šikovatel,“ øekl Švejk, zasalutoval a vyšel
z kanceláøe.
Èasnì ráno zmìnilo vojenské stavební velitelství dispozice
a usneslo se, že ona skupina zajatcù, ve které byl Švejk, bude
dopravena pøímo do Pøemyšlu k obnovení trati Pøemyšl-Lubaczów.
Zùstalo tedy vše pøi starém a Švejk pokraèoval ve své odyseji
mezi ruskými zajatci. Maïarské hlídky hnaly to všechno bystrým
tempem kupøedu.
V jedné vesnici, kde byl oddych, srazili se na návsi s oddìlením
trénu. Pøed skupinou vozù stál dùstojník a díval se na zajatce.
Švejk vyskoèil z øady, postavil se pøed dùstojníka a zvolal: „Herr
Leutnant, ich melde gehorsamst.“ Víc ale neøekl, nebo hned tu
12
byli dva maïarští vojáci, kteøí ho pìstìmi do zad vrazili mezi
zajatce.
Dùstojník hodil za ním nedopalek cigarety, který jiný zajatec
rychle zvedl a kouøil dál. Potom dùstojník vykládal vedle stojícímu
kaprálovi, že v Rusku jsou nìmeètí kolonisté a ti že také musí
bojovat.
Potom už se po celé cestì do Pøemyšlu nevyskytla Švejkovi
pøíležitost nìkomu si postìžovat, že je vlastnì kompanieordonanc
11. marškumpanie 91. regimentu. Až teprve v Pøemyšlu, když je
naveèer zahnali do jedné rozbité pevnùstky ve vnitøním pásmu,
kde byly uchovány stáje pro konì pevnostního dìlostøelectva.
Byla tam navrstvena tak zavšivená sláma, že krátkými stébly
vši pohybovaly, jako by to nebyly vši, ale mravenci, odtahující
materiál ku stavbì svého hnízda.
Také jim rozdali trochu èerné špíny z èisté cikorky a po kusu
trupelovitého kukuøièného chleba.
Potom je pøejímal major Wolf, vládnouti tou dobou nad všemi
zajatci pracujícími na opravách v pevnosti Pøemyšlu a okolí. To
byl dùkladný èlovìk. Mìl u sebe celý štáb tlumoèníkù, kteøí vybírali
ze zajatcù specialisty ku stavbám podle jejich schopností
a pøedbìžného vzdìlání.
Major Wolf mìl utkvìlou pøedstavu, že ruští zajatci zapírají
svou gramotnost, ponìvadž se stávalo, že na jeho pøetlumoèenou
otázku: „Umíš stavìt železnice?“ odpovídali všichni zajatci
stereotypnì: „O nièem nevím, o nièem takovém jsem neslýchal,
žil èestnì a poctivì.“
Když tedy stáli již sešikováni pøed majorem Wolfem a celým
jeho štábem, otázal se zprvu major Wolf nìmecky zajatcù, kdo
z nich umí nìmecky.
Švejk ráznì vykroèil, postavil se pøed majora, hodil mu èest
a hlásil, že on umí nìmecky.
Major Wolf, zøejmì potìšen, ihned se Švejka optal, zdali není
13
inžinýrem.
„Poslušnì hlásím, pane majore,“ odpovìdìl Švejk, „že
inžinýrem nejsem, ale ordonancí 11. marškumpanie 91. regimentu.
Upadl jsem do našeho zajetí. To se stalo takhle, pane majore...“
„Cože?“ zaøval major Wolf.
„Poslušnì hlásím, pane majore, že se to má takhle...“
„Vy jste Èech,“ øval dál major Wolf. „Vy jste se pøevlékl do
ruské uniformy.“
„Poslušnì hlásím, pane majore, že to všechno úplnì souhlasí.
Já jsem opravdu rád, že pan major se hned vžil do mý situace.
Možná, že už naši nìkde bojují, a já bych tady zbyteèné proflákal
celou vojnu. Abych jim to, pane majore, ještì jednou po poøadì
vysvìtlil.“
„Dost,“ øekl major Wolf a zavolal na dva vojáky s rozkazem,
aby ihned toho muže odvedli na hauptvachu, a sám ještì s jedním
dùstojníkem ubíral se pomalu za Švejkem, pøièemž rozhazoval
v rozhovoru s dùstojníkem rukama. V každé jeho vìtì bylo nìco
o èeských psech a zároveò z jeho øeèi vycitoval druhý dùstojník
velkou radost majorovu, že svým bystrozrakem objevil jednoho
z tìch ptáèkù, o jejichž velezrádné èinnosti za hranicemi vydávány
byly již po kolik mìsícù velitelùm vojenských èástí tajné rezerváty,
že totiž je zjištìno: jak nìkteøí pøebìhlíci od èeských regimentù,
zapomínajíce na svou pøísahu, vstupují do øad ruského vojska
a slouží nepøíteli, prokazujíce mu zejména platné vyzvìdaèské
služby.
Rakouské ministerstvo vnitra tápalo ještì ve tmách, pokud se
týkalo zjištìní nìjaké bojovné organizace z pøebìhlíkù na ruskou
stranu. Neznalo ještì nic urèitého o revoluèních organizacích
v cizinì a teprve v srpnu na linii Sokal Milijatin - Bubnovo obdrželi
velitelé bataliónù dùvìrné rezerváty, že bývalý rakouský profesor
Masaryk utekl za hranice, kde vede proti Rakousku propagandu.
Nìjaký pitomeèek od divize doplnil rezervát ještì tímto
14
rozkazem: „V pøípadì zachycení pøedvésti neprodlenì k štábu
divize!“
Toto tedy pøipomínám panu presidentovi, aby vìdìl, jaké
nástrahy a léèky byly na nìho kladeny mezi Sokalem - Milijatinem
a Bubnovou.
Major Wolf v té dobì ještì nemìl zdání o tom, co vlastnì
všechno chystají Rakousku pøebìhlíci, kteøí pozdìji, setkávajíce
se v Kyjevì a jinde, na otázku: „Co tady dìláš?“ odpovídali vesele:
„Zradil jsem císaøe pána.“
Znal jenom z tìch rezervátù o tìch pøebìhlících špiónech,
z nichž jeden, kterého odvádìjí na hauptvachu, tak lehce mu padl
do pasti. Major Wolf byl trochu ješitný èlovìk, pøedstavoval si
z vyšších míst pochvalu, vyznamenání za svou ostražitost,
opatrnost a nadání.
Nežli došli k hauptvaše, byl pøesvìdèen, že tu otázku: „Kdo
zná nìmecky?“ dal schválnì, ponìvadž se mu již hned, jak zajatce
prohlížel, právì ten zdál podezøelým.
Dùstojník jej provázející kýval hlavou a øekl, že bude tøeba
oznámiti zatèení na velitelství posádky k dalšímu øízení a pøevedení
obžalovaného k vyššímu vojenskému soudu, ponìvadž to
rozhodnì nejde, jak øíká pan major, vyslechnout ho na hauptvaše
a pak ho hned za hauptvachou povìsit. On bude povìšen, ale právní
cestou podle vojenského soudního øádu, aby docíleno bylo
spojitosti s podobnými jinými zlosyny podrobným výslechem pøed
povìšením. Kdoví co se ještì z toho nevyklube.
Major Wolf byl jat náhlou neústupností, vjela do nìho doposud
skrytá zhovadilost, takže prohlásil, že toho pøebìhlíka špióna dá
ihned po výslechu povìsit na své riziko. On si to ostatnì mùže
dovolit, ponìvadž má vysoké známosti, a jemu že je to všechno
úplnì jedno. Je to zde jako na frontì. Kdyby ho byli chytli a objevili
hned za bojištìm, tak by ho byli vyslechli a také hned povìsili
a nedìlali by s ním taky žádných cavykù. Ostatnì pøece snad zná
15
pan hejtman, že velitel ve váleèném území, jakýkoliv velitel od
hejtmana nahoru, má právo všechny podezøelé lidi vìšet.
Major Wolf si to ovšem trochu popletl, pokud se týká
právomoci vojenských hodností na vìšení.
Ve východní Halièi, èím blíže k frontì, tím více tato právomoc
sestupovala na nižší a nižší šarže, až koneènì stávaly se pøípady,
že tøebas kaprál vedoucí patrolu dal povìsit dvanáctiletého kluka,
který mu byl podezøelý tím, že v opuštìné a vydrancované vesnici
vaøil si v rozboøené chatì slupky od brambor.
Také hádka mezi hejtmanem a majorem se stupòovala.
„Nemáte na to práva,“ køièel rozèilenì hejtman. „Ten bude
povìšen na základì soudního rozsudku vojenského soudu.“
„Bude povìšen bez rozsudku,“ sípal major Wolf.
Švejk, kterého vedli napøed a slyšel celý zajímavý rozhovor,
neøekl nic jiného svým prùvodèím než: „Pìšky jako za vozem. To
jsme se vám jednou v hospodì Na Zavadilce v Libni hádali mezi
sebou, jestli máme nìjakýho klobouèníka Vašáka, kerej vždycky
dìlal pøi zábavì neplechu, vyhodit, hned jak se vobjeví ve dveøích,
nebo ho vyhodit, až si dá pivo, zaplatí a dopije, nebo mu vyndat
boty, až pøetanèí první kolo. Hostinskej, ten zas navrhoval, abysme
ho vyhodili až v pùli zábavì, až bude mít nìjakou útratu, pak že
musí zaplatit a hned že musí ven. A víte, co nám ten lump proved?
Nepøišel. Co tomu øíkáte?“
Oba vojáci, kteøí byli odnìkud z Drol, odpovìdìli souèasnì:
„Nix böhmisch.“
„Verstehen Sie deutsch?“ otázal se klidnì Švejk.
„Jawohl,“ odpovìdìli oba, naèež Švejk poznamenal: „To je
dobøe, aspoò se mezi svejma neztratíte.“
Bìhem tìchto pøátelských rozmluv došli všichni na hauptvachu,
kde major Wolf pokraèoval dále s hejtmanem v debatì o Švejkovì
osudu, zatímco Švejk sedìl skromnì vzadu na lavici.
Major Wolf koneènì pøece jen pøiklonil se k hejtmanovì
16
názoru, že tento èlovìk musí viset až po delší proceduøe, které se
øíká roztomile: právní cesta.
Kdyby se byli Švejka optali, co on o tom soudí, byl by øekl:
„Mnì je to moc líto, pane majore, ponìvadž voni mají vyšší šarži
než pan hejtman, ale pan hejtman má pravdu. Vona každá
ukvapenost škodí. U jednoho okresního soudu v Praze se jednou
zbláznil jeden soudce. Dlouho na nìm nebylo nic pozorovat, až to
takhle u nìho propuklo pøi líèení pro urážku na cti. Nìjakej
Znamenáèek øekl kaplanovi Hortíkovi, kerej pøi náboženství
nafackoval jeho klukovi, když ho potkal na ulici: ,Vy vole, ty èerná
potvoro, ty nábožnej blbeèku, ty èerný prase, ty farní kozle, ty
przniteli uèení Kristova, ty pokrytèe a šarlatáne v kutnì!’ Ten
bláznivej soudce byl moc nábožnej èlovìk. Mìl tøi sestry a ty
všechny byly farskejma kuchaøkama a jejich všem dìtem byl za
kmotra, tak ho to tak rozèílilo, že pozbyl najednou rozum a zaøval
na obžalovanýho: ,Jménem Jeho Velièenstva císaøe a krále
odsuzujete se k smrti provazem. Proti rozsudku není odvolání. Pane Horáèek!’ zavolal potom na dozorce, ,vezmou tady tohodle
pána a povìsejí ho tam, vìdí, kde se klepají koberce, a potom
sem pøijdou, dostanou na pivo!’ To se rozumí, že pan Znamenáèek
i ten dozorce zùstali stát jako zkoprnìlí, ale on si na nì dup
a rozkøikl se: ,Poslechnou, nebo ne!’ Ten dozorce se tak lek, že
táh už pana Znamenáèka dolù, a nebejt obhájce, kerej se do toho
vložil a zavolal záchrannou stanici, nevím, jak by to bylo dopadlo
s panem Znamenáèkem. Ještì když pana soudce sázeli do vozu
záchranné stanice, køièel: ,Nenajdou-li provaz, povìsejí ho na
lajntuchu, potom to vyúètujem v pùlroèních výkazech...’“
Švejk byl tedy pod eskortou dopraven na velitelství posádky,
když byl podepsán protokol sestavený majorem Wolfem, že jako
pøíslušník rakouské armády vìdomì, beze všeho nátlaku pøevlékl
se do ruské uniformy a byl za frontou zadržen polním èetnictvem,
17
když Rusové ustoupili.
To všechno byla svatá pravda a Švejk, jako poctivec, nemohl
proti tomu protestovati. Když se pokusil pøí sepisování protokolu
doplniti protokol nìjakým výrokem, který by snad mohl objasnit
blíže situaci, byl zde hned pohotovì rozkaz pana majora: „Držte
hubu, na tohle se vás neptám! Vìc je úplnì jasná.“
Švejk potom vždy zasalutoval a prohlásil: „Poslušnì hlásím,
že držím hubu a že je vìc úplnì jasná.“
Potom, když ho pøivedli na velitelství posádky, odvedli ho do
nìjaké díry, kde bylo døív skladištì rýže, zároveò penzionát pro
myši. Byla zde ještì všude po podlaze roztroušena rýže a myši se
nikterak Švejka nebály a vesele bìhaly kolem, pabìrkujíce zrnka.
Švejk si musel dojít pro slamník, a když se ve tmì rozhlédl, shledal,
že se do jeho slamníku stìhuje ihned celá rodina myší. Nebylo
žádné pochyby, že si zde chtìjí udìlat nové hnízdo, ve troskách
slávy zpuchøelého rakouského slamníku. Švejk poèal bouchat na
zamèené dveøe, pøišel nìjaký kaprál, Polák, a Švejk ho žádal, aby
byl pøeveden do jiné místnosti, ponìvadž by mohl zalehnout myši
ve svém slamníku a udìlat škodu vojenskému eráru, ponìvadž co
je ve vojenských magacínech, je všechno jeho majetkem.
Polák èásteènì porozumìl, zahrozil Švejkovi pìstí pøed
uzavøenými dveømi, a zmíniv se ještì nìco o „dupì zasrane“, vzdálil
se, bruèe nìco rozèilenì o choleøe, jako by ho bùhvíjak Švejk
neurazil.
Noc strávil Švejk klidnì, ponìvadž myši neèinily si veliké
nároky na Švejka a patrnì mìly svùj noèní program, který
dodržovaly ve vedlejším skladišti vojenských pl᚝ù a èepic, které
prokousávaly s velkou jistotou a s bezpeèím, ponìvadž až teprve
za rok vzpomnìla si intendantura a zavedla do vojenských skladiš
erární koèky, bez nároku na penzi, které byly vedeny
v intendanturách pod rubrikou „K. u. k. Militärmagazinkatze“.
Tato koèièí hodnost byla vlastnì jen obnovením této staré instituce,
18
která byla zrušena po válce v šestašedesátém roce.
Døíve, ještì za Marie Terezie, v dobách váleèných zavádìny
byly též koèky do vojenských skladiš, když páni z intendantstva
svádìli všecky své šmejdy s mundúry na nešastné myši.
C. k. koèky v mnohých pøípadech nekonaly však svou
povinnost, a tak stalo se, že jednou za císaøe Leopolda ve
vojenském skladišti na Pohoøelci, na základì výnosu vojenského
soudu, bylo obìšeno šest koèek pøidìlených k vojenskému
skladišti. Já vím, že se tenkrát pìknì usmívali pod vousy všichni
ti, co mìli s tím vojenským skladištìm...
*
S ranní kávou strèili k Švejkovi do díry nìjakého èlovìka
v ruské furažce a v ruském vojenském plášti.
Muž ten mluvil èesky, s polským pøízvukem. Byl to jeden z tìch
nièemù sloužících v kontrašpionáži pøi armádním sboru, jehož
velitelství nalézalo se v Pøemyšlu. Byl to èlen vojenské tajné policie
a nedal si ani pøíliš záležet na nìjakém rafinovaném pøechodu
k vyzvídání na Švejkovi. Zaèal zcela jednoduše: „To jsem se dostal
do pìkného svinstva svou neopatrností. Já jsem sloužil u 28.
regimentu a hned jsem vstoupil k Rusùm do služby, a pak se dám
tak hloupì chytit. Pøihlásím se Rusùm, že pùjdu na forpatrolu...
Sloužil jsem u 6. kyjevské divize. U kterého ruského regimentu
jsi ty sloužil, kamaráde? Tak se mi zdá, že jsme se nìkde v Rusku
museli vidìt. Já jsem v Kyjevì znal mnoho dechù, kteøí šli s námi
na front, když jsme pøešli do ruského vojska, nemùžu si teï ale
vzpomenout na jejich jména a odkuï byli, snad ty si vzpomeneš
na nìkoho, s kým si se tam tak stýkal, rád bych vìdìl, kdo tam je
od našeho 28. regimentu?“
Místo odpovìdi sáhl mu Švejk starostlivì na èelo, pak mu
prozkoumal tepnu a nakonec ho odvedl k malému okénku
19
a požádal ho, aby vyplázl jazyk. Celé té proceduøe se nièema nijak
nebránil, domnívaje se, že se snad jedná o urèitá spiklenecká
znamení. Potom Švejk poèal bušit na dveøe, a když se ho hlídka
pøišla zeptat, proè dìlá rámus, žádal èesky i nìmecky, aby ihned
zavolali doktora, ponìvadž toho muže, kterého mu sem dali, chytá
se fantaz.
Nebylo to však nic platné, pro toho muže si hned nikdo nepøišel.
Zùstal tam zcela klidnì a blábolil dále cosi o Kyjevu a že Švejka
tam rozhodnì vidìl, jak mašíroval mezi ruskými vojáky.
„Voni se museli rozhodnì napít bahnitý vody,“ øekl Švejk, „jako
ten mladej Tyneckej od nás, èlovìk jinak rozumnej, ale jednou se
pustil na cesty a dostal se až do Itálie. Taky vo nièem jiným nemluvil
než vo tej Itálii, že jsou tam samý bahnitý vody a nic jinýho
památnýho. A taky dostal z tý bahnitý vody zimnici. Chytalo ho
to ètyøikrát do roka. Na Všechny svatý, na sv. Josefa, na Petra
a Pavla a na Nanebevstoupení Panny Marie. Když ho to chytlo,
tak všechny lidi, úplnì cizí a neznámý, poznával zrovna jako voni.
Tøebas v elektrice oslovil kdekoho, že ho zná, že se vidìli na
nádraží ve Vídni. Všechny lidi, který potkával na ulici, vidìl buï
na nádraží v Milánì, nebo s nimi sedìl ve Štýrském Hradci
v radnièním sklepì pøi vínì. Když v tej dobì, kdy pøišla na nìho ta
bahenní horeèka, sedìl v hospodì, tu všechny hosty poznával,
všechny vidìl na tom parníku, kterým jel do Benátek. Proti tomu
nebyl však žádnej jinej lék, než jako to udìlal ten novej ošetøovatel
v Kateøinkách. Dostal na starost jednoho nemocnýho na hlavu,
kterej celej boží den nic jinýho nedìlal, než že sedìl v koutì
a poèítal: ,Jedna, dvì, tøi, ètyøi, pìt, šest,’ a zas od zaèátku: ,Jedna,
dvì, tøi, ètyøi, pìt, šest.’ Byl to nìjakej profesor. Ten ošetøovatel
moh zlostí vyskoèit z kùže, když vidìl, že ten blázen se pøes šestku
nemùže dál dostat. Zaèal to napøed s ním po dobrým, aby øekl:
sedem, vosum, devìt, deset. Ale kdepak! Ten profesorskej na to
nedbal ani za mák. Sedí si v kouteèku a poèítá: „leden, dva, tøi,
20
ètyøi, pìt, šest,’ a zas: ,Jeden, dva, tøi, ètyøi, pìt, šest!’ Tak se
dožral, skoèil na svýho ošetøovance a dal mu, když øekl šest,
pohlavek. ,Tady je sedem,’ povídá, ,a tady je vosum, devìt, deset
‘ Co èíslice, to pohlavek. Ten se chyt za hlavu a optal se, kde se
nalézá. Když mu øek, že v blázinci, upamatoval se již na všechno,
že se dostal do blázince kvùli nìjaký kometì, když vypoèítával,
že se objeví napøesrok 18. èervence v šest hodin ráno, a voni mu
dokázali, že ta jeho kometa shoøela už pøed nìkolika milióny let.
Toho ošetøovatele jsem znal. Když se profesor úplnì vzpamatoval
a byl propuštìn, vzal si ho k sobì za sluhu. Von nemìl nic jinýho
na práci než každý ráno vysázet panu profesorovi ètyry pohlavky,
což on vykonával svìdomitì a pøesnì.“
„Já znám vaše všechny známé z Kyjeva,“ neúnavnì pokraèoval
zøízenec protišpionáže, „nebyl tam s vámi takový tlustý a jeden
takový hubený? Teï nevím, jak se jmenovali a od kterého byli
regimentu...“
„Z toho si nic nedìlejte,“ tìšil ho Švejk, „to se mùže každýmu
stát, že si nezapamatuje všechny tlustý a hubený lidi, jak se
jmenujou. Hubený lidi je ovšem t잚í si zapamatovat, ponìvadž je
jích vìtšina na svìtì. Voni tedy tvoøejí vìtšinu, jak se øíká.“
„Kamaráde,“ ozval se naøíkavì c. k. padouch, „ty mnì nevìøíš.
Vždy nás èeká stejný osud.“
„Vod toho jsme vojáci,“ øekl Švejk nedbale, „kvùli tomu nás
matky porodily, aby nás rozsekali na hadry, až nás oblíknou do
mundúru. A my to rádi dìláme, ponìvadž víme, že naše kosti
nebudou zadarmo práchnivìt. My padneme za císaøe pána a jeho
rodinu, za kterou jsme vybojovali Hercegovinu. Z našich kostí se
bude vyrábìt špódium pro cukrovary, vo tom už nám pøed lety
vykládal pan lajtnant Zimmer. ,Vy svinská bando,’ povídá, ,vy
nevzdìlaní kanci, vy zbyteèný, indolentní vopice, vy tìma haksnama
pletete, jako by nemìly žádnou cenu. Kdybyste padli jednou ve
vojnì, tak z každého vašeho hnátu udìlají pùl kilogramu špódia,
21
z muže pøes dva kilogramy, hnáty i pazoury dohromady, a budou
skrz vás filtrovat v cukrovarech cukr, vy idioti. Vy ani nevíte, jak
ještì po smrti budete užiteèný svým potomkùm. Vaši kluci budou
pít kafe voslazený cukrem, kerej šel skrz vaše hnáty, hòupové.’ Já
jsem se zamyslel, a von na mne, vo èem pøemejšlím. ,Poslušnì
hlásím,’ povídám, ,tak si myslím, že špódium z pánù oficírù musí
bejt vo hodnì dražší než ze sprostejch vojákù.’ Dostal jsem za to
tøi dny ajnclíèka.“
22
Švejkùv spoleèník zatloukl na dveøe a vyjednával cosi se stráží,
která volala do kanceláøe.
Za chvíli pøišel nìjaký štábní šikovatel pro Švejkova spoleèníka
a Švejk byl opìt sám.
Pøi odchodu øekla stvùra hlasitì k štábnímu šikovateli, ukazujíc
na Švejka: „Je to mùj starý kamarád z Kyjeva.“ Celých 24 hodin
zùstal Švejk o samotì kromì tìch chvil, kdy mu pøinesli jíst.
V noci dospìl k tomu pøesvìdèení, že ruský vojenský pl᚝ je
teplejší a vìtší než rakouský, a že oèichává-li myš v noci ucho
spícího èlovìka, že to není nic nepøíjemného. Švejkovi to pøipadalo
jako nìžný šepot, ze kterého ho ještì za šera probudili, když pøišli
pro nìho.
Švejk nedovede si dnes pøedstavit, jaká vlastnì soudní formace
to byla, pøed kterou ho to smutné ráno vlekli. Že to je vojenský
soud, o tom nebylo žádné pochybnosti. Zasedal dokonce nìjaký
generál, pak plukovník, major, nadporuèík, šikovatel a nìjaký
pìšák, který vlastnì nic jiného nedìlal, než druhým zapaloval
cigarety.
Švejka se také na mnoho netázali.
Ten major mezi nimi jevil o nìco vìtší zájem a mluvil èesky.
„Vy jste zradil císaøe pána,“ vybafl na Švejka.
„Ježíšmarjá, kdy?“ vykøikl Švejk, „já že jsem zradil císaøe pána,
našeho nejjasnìjšího mocnáøe, pro kterého jsem už tolik trpìl?“
„Nechte hloupostí,“ øekl major.
„Poslušnì hlásím, pane majore, že zradit císaøe pána není žádná
hloupost. My lid vojenský pøísahali jsme císaøi pánu vìrnost,
a pøísahu, jak zpívali v divadle, co vìrný muž jsem splnil.“
„Zde to je,“ øekl major, „zde jsou dùkazy vaší viny a pravdy.“
Ukázal na objemný svazek papírù.
Muž, kterého posadili k Švejkovi, dodal hlavní materiál.
„Vy se tedy ještì nechcete pøiznat?“ otázal se major. „Vy jste
pøece již potvrdil sám, že jste se dobrovolnì pøevlékl do ruské
23
uniformy jako pøíslušník rakouské armády. Ptám se vás ještì
naposled: Byl jste k tomu nìkým nucen?“
„Udìlal jsem to bez pøinucení.“
„Dobrovolnì“
„Dobrovolnì.“
„Bez nátlaku?“
„Bez nátlaku.“
„Víte, že jste ztracen?“
„Vím, vod 91. regimentu mne už jistì hledají, ale jestli dovolíte,
pane majore, malou poznámku vo tom, jak se lidi dobrovolnì
pøevlíkají do cizích šatù. Roku 1908, nìkdy v èervenci, koupal se
knihaø Božetìch z Pøíèný ulice v Praze na Zbraslavi ve starým
rameni Berounky. Šaty si dal do vrbièek a náramnì si liboval, když
pozdìji vlez k nìmu do vody ještì jeden pán. Slovo dalo slovo,
škádlili se, støíkali po sobì, potápìli se až do veèera. Potom ten
cizí pán vylez z vody napøed, že musí k veèeøi. Pan Božetìch ještì
chvíli zùstal sedìt ve vodì a pak si šel pro šaty do vrbièek a našel
tam místo svých rozbitý vandrácký šaty a lístek: ,Dlouho jsem se
24
rozmejšlel: mám - nemám, když jsme se spolu tak krásnì bavili ve
vodì, tak jsem utrh kopretinu a poslední otrhaný lístek bylo: mám!
Proto jsem si s nimi hadry vymìnil. Nemusejí se bát vlézt do nich.
Vodvšivený jsou pøed tejdnem u okresu v Dobøíši. Podruhý si dají
lepší pozor na toho, s kým se koupají. Ve vodì vypadá každej
nahej èlovìk jako poslanec, a je to tøeba vrah. Voni taky nevìdí,
s kým se koupali. Za vykoupání to stálo. Teï je voda naveèír
nejlepší. Vlezou si tam ještì jednou, aby se vzpamatovali.’ - Panu
Božetìchovi nic jiného nezbývalo než èekat, až se zešeøí, a pak se
oblékl do tìch vandráckých hadrù a namíøil si to ku Praze. Vyhýbal
se okresní silnici a šel pøes luka po pìšinkách a setkal se s èetnickou
patrolou z Chuchle, která vandráka zatkla a odvedla druhého dne
ráno na Zbraslav k okresnímu soudu, nebo to by moh øíct každý,
že je Josef Božetìch, knihaø z Pøíèný ulice v Praze, èíslo 16.“
Zapisovatel, který více èesky nerozumìl, pochopil, že
obžalovaný udává adresu svého spoluviníka, a proto se ještì jednou
otázal: „Ist das gemu, Prag, No 16, Josef Bozetech?“
„Jestli tam ještì bydlí, to nevím,“ odpovìdìl Švejk, „ale tenkrát
tam v roce 1908 bydlel. Náramnì hezky svazoval knihy, ale dlouho,
ponìvadž je napøed musel pøeèíst a podle obsahu je vázal. Když
dal na knihu èernou oøízku, to už to nikdo ani nemusel èíst. To
hned vìdìl, že to moc špatnì v tom románì dopadlo. Pøejete si
snad ještì nìco bližšího? Abych nezapomnìl, sedával dennì u Flekù
a vyprávìl obsah všech knih, které právì si dali k nìmu vázat.“
Major pøistoupil k zapisovateli a šeptal si s ním, ten potom ve
spisech pøeškrtával adresu nového domnìlého spiklence
Božetìcha.
Potom pokraèoval tento podivný soud na zpùsob náhlého
soudu, který aranžoval pøedsedající generál Fink von Finkenstein.
Jako má nìkdo koníèka sbírat krabièky od sirek, tak zase
koníèkem tohoto pána bylo organizovat náhlé soudy, aèkoliv ve
vìtšinì pøípadù bylo to proti vojenskému soudnímu øádu.
25
Tento generál øíkával, že žádných auditorù nepotøebuje, že to
sezve dohromady a za tøi hodiny že každý chlap musí viset. Dokud
byl na frontì, tak u nìho o náhlý soud nikdy nebyla nouze.
Jako nìkdo pravidelnì musí si dennì zahrát partii šachu,
kuleèníku nebo mariáš, tak tento znamenitý generál sestavoval
dennì náhlé polní soudy, pøedsedal jim a hlásil s velkou vážností
a radostí mat obžalovanému.
Kdyby èlovìk chtìl být sentimentálním, tak by napsal, že tento
èlovìk mìl na svìdomí hodnì tuctù lidí, zejména tam na východì,
kde zápasil, jak øíkal, s velkoruskou agitací mezi halièskými
Ukrajinci. Z jeho stanoviska nemùžeme však mluvit, že by mìl
nìkoho na svìdomí.
To u nìho neexistovalo. Když dal povìsit uèitele, uèitelku,
popa nebo celou rodinu na základì rozsudku svého náhlého soudu,
vracel se klidnì do své ubikace, jako když se spokojenì vrací
z hospody domù vášnivý hráè mariáše a pøemýšlí o tom, jak mu
dali flek, jak on dal re, oni supre, on tuti, oni boty, a jak on to
vyhrál a mìl sto a sedmu. Považoval vìšení za nìco prostého
a pøirozeného, za jakýsi denní chléb a pøi rozsudcích dosti èasto
zapomínal na císaøe pána a už ani neøíkal: „Jménem Jeho
Velièenstva odsuzujete se k smrti provazem,“ ale pronášel:
„Odsuzuji vás.“
Nìkdy nalézal ve vìšení i komickou stránku, o èemž také
jednou psal své manželce do Vídnì: „...nebo napøíklad, má drahá,
nedovedeš si pøedstavit, jak jsem se pøedešle nasmál, když pøed
nìkolika dny odsoudil jsem jednoho uèitele pro vyzvìdaèství. Mám
vycvièeného èlovìka, který to vìší, má již vìtší praxi, je to jeden
šikovatel, a ten to dìlá ze sportu. Byl jsem ve svém stanu, když
po rozsudku pøišel ten šikovatel ke mnì a ptá se mne, kde má
toho uèitele povìsit. Øekl jsem mu, že na nejbližším stromì, a nyní
si považ tu komiènost situace. Byli jsme uprostøed stepi, kde do
nedozírna nic jiného jsme nevidìli než trávu a na míle cesty ani
26
stromeèku. Rozkaz je rozkaz, proto šikovatel vzal uèitele s sebou
s eskortou a jeli hledat strom. Vrátili se až veèer, opìt s uèitelem.
Šikovatel pøišel ke mnì a ptá se mne opìt: ,Na èem mám povìsit
toho chlapa?’ Vynadal jsem mu, že pøece mùj rozkaz byl: na
nejbližším stromì. Øekl, že se tedy ráno o to pokusí, a ráno pøišel
celý bledý, že uèitel do rána zmizel. Pøipadalo mnì to tak smìšné,
že jsem všem odpustil, kteøí ho hlídali, a ještì jsem udìlal vtip, že
se ten uèitel patrnì sám šel poohlédnout po nìjakém stromì. Tak
vidíš, má drahá, že se zde nijak nenudíme, a øekni malému
Viloušovi, že ho tatínek líbá a že mu brzo pošle živého Rusa, na
kterém bude Viloušek jezditi jako na koníèkovi. Ještì ti, má drahá,
si vzpomínám na jeden smìšný pøípad. Vìšeli jsem onehdy jednoho
žida pro vyzvìdaèství. Chlap se nám pøipletl do cesty, aèkoliv tam
nemìl co dìlat, a vymlouval se, že prodává cigarety. Tedy visel,
ale jen nìkolik vteøin, provaz se s ním pøetrhl a on spadl dolù,
hned se vzpamatoval a køièel na mne: ,Pane generále, já jdu domù,
už jste mì povìsili, a podle zákona nemohu být za jednu vìc
dvakrát povìšen.’ Dal jsem se do smíchu a žida jsme pustili. U nás
je, má drahá, veselo...“
Když se generál Fink stal velitelem posádky pevnosti Pøemyšlu,
nemìl již tolik pøíležitosti poøádat podobné cirkusy, proto s velkou
radostí chopil se Švejkova pøípadu.
Švejk tedy stál pøed tím tygrem, který sedì v popøedí za
dlouhým stolem, kouøil cigaretu za cigaretou, dával si pøekládat
výpovìdi Švejkovy, pøièemž souhlasnì kýval hlavou.
Major podal návrh, aby telegraficky byl uèinìn dotaz na brigádu
kvùli zjištìní, kde se nyní nalézá 11. pochodová setnina 91. pluku,
ku které obžalovaný patøí dle jeho údajù.
Generál proti tomu vystoupil a prohlásil, že se tím zdržuje
náhlost soudu a pravý význam tohoto zaøízení. Je zde pøece úplné
doznání obžalovaného, že se oblékl do ruské uniformy, potom
jedno dùležité svìdectví, kde se pøiznal obžalovaný, že byl
27
v Kyjevì. Navrhuje tudíž, aby se odebrali k poradì, aby pronesen
mohl býti rozsudek a ihned vykonán.
Major trval však na svém, že je tøeba zjistit totožnost
obžalovaného, ponìvadž celá záležitost jest neobyèejnì politicky
dùležitou. Zjištìním jeho totožnosti mùže se pøijít na další styky
obvinìného s jeho bývalými kamarády z oddílu, ku kterému patøil.
Major byl romantický snílek. Mluvil ještì o tom, že vlastnì se
hledají jakési nitky, že nestaèí èlovìka odsoudit. Odsouzení že je
jediné výslednicí urèitého vyšetøování, které zahrnuje v sobì nitky,
kteréžto nitky... Nemohl se z tìch nitek dostat, ale všichni mu
rozumìli, souhlasnì kývali hlavou, dokonce i pan generál, kterému
se ty nitky tak zalíbily, že si pøedstavoval, jak na majorových nitkách
visí nové náhlé soudy. Proto také již více neprotestoval, aby
u brigády bylo zjištìno, zdali Švejk skuteènì pøísluší k 91. pluku
a kdy asi pøešel k Rusùm, v dobì kterých operací 11.
marškumpanie.
*
Švejk po tu celou dobu debaty byl støežen na chodbì dvìma
bajonety, potom byl opìt pøiveden pøed soud a ještì jednou otázán,
ke kterému pluku vlastnì patøí. Potom ho pøestìhovali do
garnizónního vìzení.
*
Když se generál Fink vrátil po nezdaøeném náhlém soudu domù,
lehl si na pohovku a pøemítal, jak by vlastnì urychlil celé jednání.
Byl pevnì pøesvìdèen, že odpovìï zde bude brzo, ale že už
to pøece nebude ta rychlost, kterou jeho soudy vynikaly, ponìvadž
ještì potom pøijde duchovní útìcha odsouzence, èímž se rozsudek
zbyteènì zdrží o dvì hodiny.
28
„Je to jedno,“ pomyslil si generál Fink, „mùžeme mu
poskytnout duchovní útìchu napøed, pøed rozsudkem, ještì než
pøijdou zprávy z brigády. Viset bude stejnì.“
Generál Fink dal zavolat k sobì polního kuráta Martince.
Byl to jeden nešastný katecheta a kaplan, odnìkud z Moravy,
který mìl takového neøáda faráøe nad sebou, že se radìji dal na
vojnu. Byl to doopravdy nábožensky založený muž, který s lítostí
v srdci vzpomínal na svého faráøe, který pomalu, ale jistì propadá
zkáze. Vzpomínal, jak jeho faráø chlastal slivovici jako duha a jak
mu jednou v noci mermomocí strkal do postele nìjakou potulnou
Cikánku, kterou našel za vesnicí, když se potácel z vinopalny.
Polní kurát Martinec pøedstavoval si, že jsa ve službách
duchovní útìchy ranìným a umírajícím na bojišti, vykoupí i høíchy
svého zpustlého faráøe, který vraceje se v noci domù, nesèíslnìkráte
ho vzbudil a vypravoval mu:
„Jeníèku, Jeníèku! Macatá dìvka, to je mùj celý život.“
Jeho nadìje se nesplnily. Házeli ho po garnizónách, kde vùbec
29
nemìl nic jiného na práci než v garnizónním chrámu jednou za
ètrnáct dní pøed mší kázat vojákùm z posádky a odolávat pokušení,
které vycházelo z dùstojnického kasina, kde vedly se takové øeèi,
že v porovnání s nimi byly macaté dìvky jeho faráøe nevinnou
modlitbièkou k andìlu strážci.
Obyèejnì teï býval volán ke generálu Finkovi v dobì velikých
operací na bojišti, kdy se mìlo slavit nìjaké vítìzství rakouské
armády, tu se stejnou zálibou jako náhlé soudy aranžoval generál
Fink slavné polní mše.
Potvora Fink byl takový rakouský vlastenec, že se nemodlil za
vítìzství øíšskonìmeckých zbraní nebo tureckých. Když ø횚tí
Nìmci nìkde vyhráli nad Francouzi nebo Anglièany, opomenul to
úplným mlèením od oltáøe.
Nepatrná vítìzná rakouská šarvátka výzvìdné rakouské hlídky
s ruskou pøední stráží, kterou nafoukl štáb na ohromnou mýdlovou
bublinu porážky celého armádního sboru, dala podnìt generálu
Finkovi k slavnostním bohoslužbám, takže nešastný polní kurát
Martinec mìl dojem, že generál Fink je souèasnì též nejvyšší hlavou
katolické církve v Pøemyšlu.
Generál Fink také rozhodoval o tom, jaký poøad bude mít pøi
takové pøíležitosti mše, a nejradìji by si byl vždy pøál nìco na
zpùsob Božího tìla s oktávou.
Mìl též ve zvyku, že když pøi mši bylo již ukonèeno
pozdvihování, pøicválal na cvièištì na koni k oltáøi a zvolal tøikrát:
„Hurá - hurá - hurá!“
Polní kurát Martinec, duše zbožná a spravedlivá, jeden z tìch
málo, kteøí ještì vìøili v pánaboha, nerad chodíval ke generálovi
Finkovi.
Po všech instrukcích, které mu dával velitel garnizónní posádky,
dával vždycky generál Fink nìco ostrého nalít a potom mu
vypravoval nejnovìjší anekdoty z nejblbìjších svazeèkù, které pro
vojsko byly vydány v Lustige Blätter.
30
Mìl celou knihovnu takových svazeèkù s pitomými názvy jako
Humor v tornistøe pro oèi i uši, Hindenburgovy anekdoty,
Hindenburg v zrcadle humoru, Druhá tornistra plná humoru,
naládovaná Felixem Schlemprem, Z našeho gulášového kanónu,
Šavnaté granátové tøísky ze zákopù, nebo tyto hovadiny: Pod
dvojitým orlem, Vídeòský øízek z c. k. polní kuchynì. Ohøál Artur
Lokesch. Nìkdy mu také pøedzpìvoval ze sbírky veselých
vojenských písní Wir müssen siegen, pøièemž naléval neustále nìco
ostrého a nutil polního kuráta Martince, aby pil a hulákal s ním.
Potom vedl oplzlé øeèi, pøi kterých kurát Martinec se steskem
v srdci vzpomínal na svého faráøe; který si v nièem nezadal
generálovi Finkovi, pokud se týkalo tlustých slov.
Kurát Martinec pozoroval s hrùzou, že èím více chodí ke
generálovi Finkovi, tím více mravnì upadá.
Poèaly nešastníkovi lahodit likéry, které tam pil u generála,
a také generálovy øeèi zaèaly se mu pomalounku zamlouvat,
dostával zpustlé pøedstavy a kvùli kontušovce, jeøabince
a pavuèinám na lahvích starého vína, které mu pøedkládal generál
Fink, zapomínal na pánaboha a mezi øádkami breviáøe tancovaly
mu holky z vypravování generálova. Odpor k návštìvám
u generála pomalu se zmíròoval.
31
Generál oblíbil si kuráta Martince, který se mu prvnì pøedstavil
jako nìjaký svatý Ignác z Loyoly a pomalu pøizpùsoboval se
generálovu okolí.
Jednou pozval generál k sobì dvì sestøièky z polního špitálu,
které tam vlastnì ani nesloužily, jenom byly tam pøipsány kvùli
platu a zvìtšovaly si své pøíjmy lepší prostitucí, jak to bývalo
zvykem v tìch tìžkých dobách. Dal zavolat polního kuráta
Martince, který již upadl tak dalece do osidel ïábla, že po
pùlhodinové zábavì vystøídal obì dámy, pøièemž tak øièel, že
poslintal celou podušku na pohovce. Potom dlouhou dobu vyèítal
si toto zpustlé jednání, aèkoliv to nemohl ani napraviti tím, když
tu noc, vraceje se domù, kleèel omylem v parku pøed sochou
stavitele a starosty mìsta, mecenáše pána Grabowského, který
získal si velké zásluhy o Pøemyšl v letech osmdesátých.
Jenom dupot vojenské hlídky míchal se do jeho vroucích slov:
„Nevcházej v soud se služebníkem svým, nebo nižádný èlovìk
nebude ospravedlnìn pøed tebou, nedáš-li ty mu odpuštìní všech
høíchù jeho, nechat mu tedy, prosím tebe, není tìžký výrok tvùj.
Pomoci tvé žádám a odporuèuji v ruce tvé, pane, ducha svého.“
Od té doby uèinil nìkolikrát pokus, kdykoliv ho zavolali ke
generálovi Finkovi, zøeknouti se všech pozemských rozkoší
a vymlouval se pøitom na zkažený žaludek, považuje tuto lež za
nutnou, aby jeho duše nezakusila pekelných útrap, nebo souèasnì
nahlížel, že disciplína vojenská vyžaduje, když feldkurátovi øekne
generál: „Chlastej, kamaráde,“ aby ten chlastal již ze samotné úcty
k pøedstavenému.
Nìkdy se mu to ovšem nepodaøilo, zejména když generál po
slavných polních bohoslužbách poøádal ještì slavnostnìjší žranice
na úèet garnizónní pokladny, kde potom v úètárnì to všelijak
stloukali dohromady, aby také z toho nìco trhli, tu si vždy potom
pøedstavoval, že je morálnì pohøben pøed tváøí Hospodinovou
a tøesoucím se uèinìn jest.
32
Chodil potom jako v mátohách, a neztráceje pøi tom chaosu
víru v boha, zcela vážnì už zaèal pøemýšlet o tom, zdali by se
nemìl každodennì pravidelnì mrskat.
V podobné náladì dostavil se i nyní na pozvání generála.
Generál Fink vyšel mu vstøíc celý rozzáøený a rozradostnìlý.
„Slyšel jste již,“ volal mu jásavé vstøíc, „o mém náhlém soudu?
Budeme vìšet jednoho vašeho krajana.“
Pøi slovì ,krajana’ podíval se polní kurát Martinec utrápenì
na generála. Již nìkolikráte odmítl domnìnku, že by byl Èechem,
a vysvìtlil již bezpoètukráte, že k jejich moravské farnosti patøí
dvì obce, èeská i nìmecká, a že on kolikrát musí jeden týden kázat
pro Èechy a druhý pro Nìmce, a ponìvadž v èeské obci není žádná
èeská škola, jenom nìmecká, proto že on musí vyuèovat v obou
obcích nìmecky, a proto on není žádný èech. Tento logický dùvod
dal jednou podnìt jednomu majorovi u stolu k poznámce, že ten
polní kurát z Moravy je vlastnì obchod se smíšeným zbožím.
„Pardon,“ øekl generál, „zapomnìl jsem, není to vᚠkrajan. Je
to èech, pøebìhlík, zrádce od nás, sloužil Rusùm, bude viset. Zatím
však jaksi kvùli formì zjišujeme jeho identitu, to nevadí, viset
bude hned, jakmile dojde telegrafická odpovìï.“
Usazuje polního kuráta vedle sebe na pohovku, pokraèoval
generál vesele: „U mì když je náhlý soud, musí odpovídat také
skuteèné náhlosti tohoto soudu, to je mùj princip. Když jsem byl
ještì za Lvovem na poèátku války, docílil jsem toho, že jsme chlapa
povìsili za tøi minuty po rozsudku. To byl ovšem žid, ale jednoho
Rusína jsme obìsili za pìt minut po naší poradì.“
Generál se dobromyslnì zasmál: „Oba náhodou nepotøebovali
duchovní útìchy. Žid byl rabínem a Rusín popem. Tento pøípad je
ovšem jiný, zde se jedná o to, že budeme vìšet katolíka. Pøišel
jsem na kapitální myšlenku, aby se to potom nezdržovalo, že mu
poskytnete duchovní útìchu napøed, jak øíkám, aby se to
nezdržovalo.“
33
Generál zazvonil a poruèil sluhovi: „Pøines dvì z té vèerejší
baterie.“
A naplòuje za chvíli polnímu kurátovi sklenici na víno, pravil
pøívìtivì: „Utìšte se trochu pøed duchovní útìchou...“
*
Ze zamøížovaného okna, za kterým sedìl Švejk na kavalci,
ozýval se v tento hrozný èas jeho zpìv:
My vojáci, my jsme páni
nás milujou holky samy
my fasujem peníze,
máme se všady dobøe...
Cárárá... Ein, zwei...
34
*2. kapitola
Duchovní útìcha
Polní kurát Martinec v pravém slova smyslu nepøišel
k Švejkovi, ale veplul k nìmu jako baletka na jevišti. Nebeské touhy
a láhev starého gumpoldskirchen èinily ho v této dojemné chvíli
lehkým jako pírko. Zdálo se mu, že se pøibližuje v této vážné
a posvátné chvíli blíže k bohu, zatímco se pøibližoval k Švejkovi.
Zavøeli za ním dveøe, zanechali oba o samotì a on nadšenì
øekl k Švejkovi, který sedìl na kavalci: „Milý synu, já jsem polní
kurát Martinec.“
Toto oslovení zdálo se mu po celé cestì sem nejvhodnìjším
a jaksi otcovsky dojemným.
Švejk vstal ze svého pelechu, potøásl bodøe rukou polnímu
kurátovi a øekl: „Mì velice tìší, já jsem Švejk, ordonanc 11.
marškumpanie 91. regimentu. Nedávno nám pøeložili kádr do
Brucku nad Litavou, tak si pìknì sednou vedle mne, pane
feldkurát, a vypravujou mnì, proè voni sou zavøenej. Voni sou
pøece v ranku oficíra, tak jim gebíruje oficírskej arest pøi garnizónì,
kdepak tady, vždy je na tom kavalci plno vší. Nìkdy ovšem se
stává, že nìkdo neví, kam vlastnì arestem patøí, ale to se splete
v kanceláøi nebo náhodou. Jednou jsem vám sedìl, pane feldkurát,
v arestì v Budìjovicích u pluku a pøivedli ke mnì jednoho
kadetštelfrtrétra. Takovej kadetštelfrtrétr, to bylo nìco podobnýho
jako feldkuráti, ani prase, ani myš, øval na vojáky jako oficír, a když
se nìco stalo, tak ho zavírali mezi sprostej manšaft. Byli to vám,
pane feldkurát, takoví bastardi, že je nepøijímali na minហdo
untroficírský kuchynì, na minហpro manšaft nemìli právo, to byli
vejš, a oficírsminហjim zase negebírovala. Mìli jsme jich tam
tenkrát pìt a ze zaèátku vám to žralo v kantýnì samý syreèky,
ponìvadž minហnikde nedostali, až tam na nì pøišel takhle jednou
35
obrlajtnant Wurm a zakázal jim to, ponìvadž prej se to nesrovnává
se ctí kadetštelfrtrétrù, chodit do kantýny pro manšaft. Ale co
mìli dìlat, do oficírskantýny je nepouštìli. Tak viseli ve vzduchu
a prošli za nìkolik dní takovou cestou utrpení, že jeden z nich
skoèil do Malše a jeden zbìh od pluku a za dva mìsíce do kasáren
psal, že je v Maroku ministrem vojenství. Byli ètyøi, ponìvadž
toho z Malše vylovili živýho, ponìvadž von v rozèileni zapomnìl,
když tam skákal, že umí plavat a že udìlal zkoušku v plavectví
s výborným prospìchem. Dodali ho do nemocnice a tam si s ním
zas nevìdìli rady, jestli ho mají pøikrejt oficírskou dekou anebo
vobyèejnou pro manšaft. Tak našli tedy cestu a nedali mu vùbec
žádnou deku a zabalili ho jenom do mokrýho prostìradla, takže
von za pùl hodiny prosil, aby ho pustili zpátky do kasáren, a to byl
právì ten, kterýho zavøeli ke mnì ještì celýho mokrýho. Sedìl
tam asi ètyøi dni a liboval si, ponìvadž tam dostával mináž,
arestantskou sice, ale mináž, byl na svým jistým, jak se øíká. Pátej
den si pro nìho pøišli a von se potom za pùl hodiny vrátil pro
36
èepici a plakal vám radostí. Povídá mnì: ,Pøišlo koneènì vo nás
rozhodnutí. Vode dneška budeme kadetštelfrtrétøi zavíráni na
hauptvaše mezi oficírama, na minហbudeme si pøiplácet do
oficírský kuchynì, a až se oficíøi najedí, tak teprve dostanem my
jíst, spát budeme s manšaftem a kafe budem dostávat taky vod
manšaftskuchynì a fasovat budem tabák taky s manšaftem.’“
Teprve nyní se tak dalece vzpamatoval polní kurát Martinec,
že pøerušil Švejka vìtou, která svým obsahem nepatøila nijak
pøedcházejícímu rozhovoru:
„Ano, ano, milý synu! Jsou vìci mezi nebem a zemí, o kterých
sluší uvažovati s vroucím srdcem a s plnou dùvìrou v nekoneèné
milosrdenství boží. Pøicházím, milý synu, poskytnouti ti duchovní
útìchy.“
Zamlèel se, ponìvadž to všechno se mu jaksi nehodilo. Po
cestì již si sestavoval celý náèrtek øeèi, ve které nešastníka pøivede
k rozjímání o jeho životì a jak mu bude odpuštìno tam nahoøe,
když se bude kát a projeví úèinnou lítost.
Nyní pøemýšlel, jak dál navázat, ale pøedešel ho Švejk otázkou,
jestli má cigaretu.
Polní kurát Martinec nenauèil se doposud kouøit. To bylo také
jediné, co si vlastnì zachoval ze životosprávy, než sem pøijel. Nìkdy
u generála Finka, když už mìl trochu v hlavì, zkoušel kouøit
britanika, ale hned mu všechno šlo ven, pøièemž mìl dojem, že
mu andìlíèek strážce výstražnì lechtá v krku.
„Nekouøím, milý synu,“ odpovìdìl Švejkovi s neobyèejnou
dùstojností.
„To se divím,“ øekl Švejk. „Znal jsem mnoho feldkurátù a ti
kouøili jako špirituska na Zlíchovì. Feldkuráta si vùbec nemùžu
pøedstavit, aby nekouøil a nepil. Jenom jednoho jsem znal, kterej
nešlukoval, ale ten zas radìji místo kouøení žvejkal tabák a pøi
kázání poplival celou kazatelnu. - Vodkudpak sou, pane feldkurát?“
37
„Od Nového Jièína,“ skleslým hlasem ozval se c. k. dp.
Martinec.
„To snad znali, pane feldkurát, nìjakou Rùženu Gaudrsovou,
byla pøedloni zamìstnána v jedný vinárnì v Platnéøský ulici v Praze
a žalovala vám najednou osmnáct lidí pro paternitu, ponìvadž se
jí narodily dvojèata. To jedno z, tìch dvojèat mìlo jedno voko
modrý a druhý hnìdý, to druhý dvojèe mìlo jedno voko šedý
a druhý èerný, tak vona pøedpokládala, že už jsou v tom
angažovaný ètyøi páni s podobnejma voèima, kteøí tam do tý
vinárny chodili a nìco s ní mìli. Potom to jedno z dvojèat mìlo
chromou nožièku jako jeden magistrátní rada, který tam taky
chodil, a to druhý zas mìlo šest prstù na jedný noze jako jeden
poslanec, kterej tam bejval denním hostem. A teï si pøedstavìjí,
pane feldkurát, že takovejch hostù tam chodilo vosumnáct, a ta
dvojèata vod každýho mìla nìjaký znamínko, vod všech tìch
vosumnácti, s kerejma vona chodila buï na privát, nebo do hotelu.
Nakonec soud rozhod, že otec pøi takovej tlaèenici je neznámý,
a vona to nakonec svedla na vinárníka a žalovala vinárníka,
u kterýho sloužila, ale ten dokázal, že je už pøes dvacet let
impotentní na základì operace pøi nìjakým zánìtu dolejších
vokonèetin. Voni ji pak šupovali, pane feldkurát, k vám do Novýho
Jíèína, z toho je nejlepší vidìt, že kdo baží vo moc, dostane
vobyèejnì starýho kozla. Vona se mìla držet jednoho a netvrdit
pøed soudem, že jedno dvojèátko je vod pana poslance a druhý
vod pana magistrátního rady anebo vod toho a vod toho. Každý
narození dítìte se dá lehce spoèítat. Tolikátýho a tolikátýho jsem
s ním byla v hotelu a tolikátýho a tolikátýho se mnì to narodilo.
To se ví, když je to normální porod, pane feldkurát. V takovejch
abštajglách vždycky se najde za pìtku òákej svìdek, jako podomek
nebo pokojská, který to vodpøísáhnou, že tam skuteènì tu noc
s ní byl a vona že mu øekla. ještì když šli dolù po schodech: ,A co
když nìco z toho bude?’ a von že ji na to vodpovìdìl: ,Neboj se,
38
kanimùro, vo dítì se postarám.’“
Polní kurát se zamyslil a celá duchovní útìcha pøipadala mu
nyní nìjak tìžkou, tøebaže mìl již pøedtím celou osnovu
vypracovanou, co a jak bude s milým synem mluvit. O tom
nejvyšším milosrdenství v den posledního soudu, kdy vstanou
všichni vojenští zloèinci z hrobù s oprátkou na krku, a ponìvadž
se káli, pøijati jsou na milost stejnì jako ten lotr z Nového zákona.
Mìl pøipravenu snad jednu z nejhezèích duchovních útìch,
která mìla sestávat ze tøí èástí. Napøed chtìl pojednat o tom, že je
smrt obìšením lehká, když je èlovìk úplnì usmíøen s bohem.
Vojenský zákon že trestá provinilce pro jeho zradu spáchanou na
císaøi pánu, který je otcem svých vojínù, takže na sebemenší
poklesek jejich sluší se dívati jako na otcovraždu, potupení otce.
Potom chtìl dál rozvinout svou teorii, že císaø pán jest z milosti
boží, že jest bohem ustanoven k øízení svìtských záležitostí, tak
jako papež jest ustanoven k øízení duchovních vìcí. Zrada spáchaná
na císaøi jest zradou spáchanou na samotném pánubohu. Èeká
tedy vojenského zloèince kromì oprátky trest na vìènosti a vìèné
zatracení zlolaje. Jestli však svìtská spravedlnost nemùže vzhledem
k vojenské disciplínì zrušit rozsudek a musí obìsit zloèince, není
ještì všecko ztraceno, pokud se týká druhého trestu na vìènosti.
Èlovìk to mùže parírovat výborným tahem, pokáním.
Polní kurát pøedstavoval si tu nejdojemnìjší scénu, která jemu
samotnému tam nahoøe prospìje k vymazání všech poznámek
o jeho èinnosti a pùsobení v bytì generála Finka v Pøemyšlu.
Jak na nìho, odsouzence, potom v úvodì zaøve: Kaj se, synu,
kleknìme si spolu! Opakuj za mnou, synu!
A jak potom touhle smradlavou, zavšivenou celou bude se
ozývati modlitba: Bože, jehož vlastností jest smilovávati se vždycky
a odpouštìti, snažnì tì prosím za duši vojína tohoto, kteréž jsi
rozkázal odejíti z tohoto svìta na základì rozsudku náhlého
vojenského soudu v Pøemyšlu. Dejž infanteristovi tomuto pro jeho
39
úpìnlivé a úplné pokání, aby pekelných útrap nezakusil, ale
vìèných radostí požíval.
„S dovolením, pane feldkurát, už sedìjí pìt minut jako
zaøezanej, jako by jim ani do hovoru nebylo. Na nich èlovìk hned
pozná, že jsou ponejprv v arestì.“
„Pøišel jsem,“ øekl vážnì polní kurát, „kvùli duchovní útìše.“
„To je zvláštní, co poøád mají, pane feldkurát, s tou duchovní
útìchou. Já, pane feldkurát, necejtím se bejt tak silnej, abych jim
mohl nìjakou útìchu poskytnout. Voni nejsou ani první, ani
poslední feldkurát, kerej se dostal za møíže. Vostatnì, abych jim
øekl pravdu, pane feldkurát, já nemám tu vejøeènost, abych mohl
nìkomu poskytovat útìchu v jeho tìžkým postavení. Jednou jsem
to zkusil, ale nedopadlo to pøíliš dobøe, haènou si pìknì vedle a já
jim to povím. Když jsem bydlel v Opatovickej ulici, tak jsem tam
mìl jednoho kamaráda, Faustýna, vrátnýho z hotelu. Byl to moc
hodnej èlovìk, spravedlivej a pøièinlivej. Znal kdejakou holku
z ulice, a mohli by pøijít, pane feldkurát, kterejkoliv èas noèní do
hotelu k nìmu a øíct mu jen: ,Pane Faustýne, potøebuje nìjakou
sleènu,’ a von vám hned svìdomitì se optal, jestli blondýnku,
brunetu, menší, vyšší, tenkou, tlustou, Nìmkyni, Èešku nebo
židovku, svobodnou, rozvedenou nebo vdanou panièku,
inteligentní nebo bez inteligence.“
Švejk pøitulil se dùvìrnì k polnímu kurátovi, a objímaje ho
v pasu, pokraèoval: „Øeknìme tedy, pane feldkurát, že by øekli:
,Potøebuju blondýnu, nohatou, vdovu, bez inteligence,’ a za deset
minut byste ji mìl v posteli i s køestním listem.“
Polnímu kurátovi poèalo být horko, a Švejk mluvil dál, tiskne
k sobì mateøsky polního kuráta: „Ani by neøekli, pane feldkurát,
jakej mìl pan Faustýn smysl pro mravnost a poctivost. Vod tìch
ženskejch, kerý dohazoval a dodával do pokojù, nevzal vám ani
krejcar diškerece, a když se nìkdy nìkterá z tìch ženštin
zapomnìla a chtìla mu nìco podstrèit, mìli vidìt, jak se rozèílil
40
a zaèal na ni køièet: ,Ty svinì jedna, když prodávᚠsvoje tìlo
a pášeš smrtelnej høích, nemyslí si, že ten tvùj nìjakej šesták mnì
pomùže. Já nejsem žádnej kuplíø, nestoudná bìhno. Já to dìlám
jedinì z outrpnosti k tobì, abys, když už ses tak spustila, nemusela
svou hanbu veøejnì vykládat kolemjdoucím, aby tì nìkde v noci
chytla patrola a tys musela potom tøi dni bejt na direkci. Takhle
seš aspoò v teple a nikdo nevidí, kam až jsi klesla.’ Von si to
vynahražoval na hostech, když nechtìl brát peníze jako pasák.
Mìl svou sazbu: modrý voèi stály šesták, èerný patnáct krejcarù,
a von to všechno vypoèet pøímo dopodrobna jako ouèet na kousek
papíru, kerej podal hostovi. Byly to velmi pøístupné ceny za
zprostøedkování. Na ženskou bez inteligence byla pøirážka šesták,
ponìvadž von vycházel z tý zásady, že taková sprostá nádoba víc
pobaví než taková vzdìlaná dáma. Jednou kveèeru pøišel ke mnì
pan Faustýn do Opatovickej ulice náramnì rozèilenej a nesvùj,
jako by ho právì byli pøed chvilkou vytáhli zpod ochrannýho rámu
vod elektriky a ukradli mu pøitom hodinky. Napøed vùbec nic
nemluvil, jen vytáhl z kapsy láhev rumu, napil se, podal mnì a øekl:
,Pij.’ Tak jsme nemluvili nic, až když jsme tu láhev vypili, von
najednou povídá: ,Kamaráde, bud tak laskav, udìlej mnì nìco
k vùli. Otevøi vokno na ulici, já si na vokno sednu a ty mì chytíš
za nohy a shodíš mì z tøetího patra dolù. Já už v životì nic jinýho
nepotøebuju, já mám tuhle poslední outìchu, že se našel dobrej
kamarád, kerej mne sprovodí ze svìta. Já dál na svìtì bejt živ
nemùžu, já poctivej èlovìk sem žalovanej pro kuplíøství jako òákej
pasák ze Židù. Nᚠhotel je pøeci prvotøídní, všecky tøi panský
i moje žena mají knížky a nejsou dlužni panu doktorovi za vizitu
ani krejcar. Máš-li mne jen trošku rád, shoï mne z tøetího patra,
dej mnì tu poslední outìchu; øekl jsem mu, aby si tedy vylezl na
okno, a shodil jsem ho dolù na ulici. - Nelekají se, pane feldkurát.“
Švejk vystoupil na pryènu, pøièemž vytáhl s sebou polního
kuráta:
41
„Podívají se, pane feldkurát, já jsem ho tedy takhle chytil a šup
s ním dolù.“ Švejk vyzvedl polního kuráta, spustil ho na podlahu,
a zatímco podìšený polní kurát se sbíral se zemì, hovoøil Švejk
dále: „Tak vidìjí, pane feldkurát, že se jim nic nestalo, a jemu taky
ne, paòu Faustýnovi, vono to bylo asi jenom vo tøikrát vejš. Von
byl totiž ten pan Faustýn úplnì vožralej a zapomnìl, že já bydlím
v Opatovickej ulici docela v nízkém pøízemí, a ne ve tøetím patøe
jako pøed rokem, když jsem bydlel v Køemencovej ulici a von ke
mnì chodil na návštìvu.“
Polní kurát se zemì podìšenì podíval se na Švejka, který stoje
nad ním na pryènì, rozkládal rukama.
Kurátovi napadlo, že má co dìlat se šílencem, proto koktaje:
„Ano, milý synu, nebylo to ani tøikrát tak vysoko,“ šoupal se
pomalu pozpátku ku dveøím, na které zaèal tak náhle bušit a pøitom
tak strašnì jeèet, že mu hned otevøeli.
Švejk vidìl zamøíženým oknem, jak polní kurát spìšnì kráèí
pøes nádvoøí v prùvodu stráže, pøitom živé gestikuluje.
„Teï ho vedou asi na magorku,“ pomyslil si Švejk, seskoèil
z pryèny, a procházeje se vojenským krokem, zpíval si:
Ten prstýnek, cos mi dala, ten já nosit nebudu.
Prachsakra, proèpak ne.
Až já pøijdu k svému regimentu,
do kvéru ho nabiju...
Polního kuráta za nìkolik minut nato ohlašovali u generála
Finka.
*
U generála bylo opìt jedno velké shromáždìní, ve kterém
vynikající úlohu hrály dvì pøíjemné dámy, víno a likéry.
42
Bylo zde z dùstojnického sboru celé sestavení ranního náhlého
soudu, kromì obyèejného infanteristy, který ráno jim zapaloval
cigarety.
Polní kurát veplul opìt tak pohádkovì jako pøíšera do
shromáždìní. Byl bledý, rozechvìlý a dùstojný jako èlovìk, který
je si vìdom, že byl nevinnì zfackován.
Generál Fink, poèínající si poslední dobou velice dùvìrnì
k polnímu kurátoví, stáhl ho k sobì na pohovku a napaøeným
43
hlasem otázal se kuráta: „Co je s tebou, duchovní útìcho?“
Pøitom jedna z veselých dam hodila po kurátovi memfiskou.
„Pijte, duchovní útìcho,“ øekl ještì generál Fink, nalévaje vína
polnímu kurátovi do velikého zeleného poháru. Ponìvadž ten ihned
se nenapil, zaèal ho sám vlastnoruènì generál napájet, a kdyby
nebyl kurát stateènì lokal, byl by ho celého pobryndal.
Potom nastalo teprve dotazování, jak se pøi poskytování
duchovní útìchy choval odsouzenec. Polní kurát vstal a øekl hlasem
plným tragiky: „Zešílel.“
„To musela být znamenitá duchovní útìcha,“ zasmál se generál,
naèež se všichni dali do hrozného chechtotu, pøièemž obì dámy
zaèaly opìt házet na kuráta memfisky.
Na konci stolu klímal v køesle major, který již trochu pøebral,
nyní se probudil ze své apatie, nalil rychle do dvou vinných sklenic
nìjakého likéru, rozrazil si cestu pøes židle k polnímu kurátovi
a pøinutil zmámeného božího sluhu vypít to s ním na bratrství.
Potom se zas odvalil na své místo a tloukl špaèky dál.
Tímto pøípitkem na bratrství upadl polní kurát do osidel ïábla,
který natahoval na nìho svou náruè ze všech lahví na stole
i z pohledù a úsmìvù veselých dam, které si daly naproti nìmu
nohy na stùl, takže na polního kuráta koukal Belzebub z krajkoví.
Do poslední chvíle neztrácel polní kurát pøesvìdèení, že se
hraje o jeho duši a on sám že je muèedníkem.
Vyjádøil to také rozjímáním, které pronesl k dvìma vojenským
sluhùm generála, kteøí ho odnášeli do vedlejších pokojù na
pohovku: „Smutné sice, ale vznešené divadlo otvírá se pøed vašima
oèima, když nepøedpojatou a èistou myslí vzpomenete si na tolik
proslavených trpitelù, kteøí stali se obìtmi pro víru a jsou známi
pod jménem muèedníkù. Na mnì vidíte, jak èlovìk nad všeliká
utrpení cítí se povýšen, když v jeho srdci obývá pravda a ctnost,
které ho ozbrojují k dobytí slavného vítìzství nad nejstrašnìjším
utrpením.“
44
Tu ho obrátili oblièejem ke stìnì a on ihned usnul.
Mìl neklidný spánek.
Zdálo se mu, že ve dne vykonává funkce polního kuráta a veèer
že je vrátným v hotelu namístì vrátného Faustýna, kterého Švejk
shodil z tøetího poschodí.
Pøicházely na nìho ze všech stran ke generálovi žaloby, že
místo blondýny pøivedl hostovi brunetu, místo rozvedené paní
s inteligencí že dodal vdovu bez inteligence.
Probudil se ráno zpocený jako myš, mìl žaludek jako na vodì
a pøipadalo mu, že ten jeho faráø na Moravì je proti nìmu andìl.
45
*3. kapitola
Švejk opìt u své marškumpanie
Onen major, který dìlal auditora pøi vèerejším dopoledním
líèení se Švejkem, byla tatហfigura, která veèer u generála pila na
bratrství s polním kurátem a klímala.
Jisto bylo, že nikdo nevìdìl, kdy a jak major v noci od generála
odešel. Všichni byli v takovém stavu, že nikdo nezpozoroval jeho
nepøítomnosti, generál si dokonce pletl, kdo vlastnì ze spoleènosti
mluví. Major nedlel již pøes dvì hodiny ve spoleènosti, ale generál
pøesto kroutil si vousy, pitomì se usmívaje volal: „Dobøe jste to
øekl, pane majore.“
Ráno nemohli majora nikde najít. Jeho pl᚝ visel v pøedsíni,
šavle byla na vìšáku, scházela jen jeho dùstojnická èepice.
Domnívali se, že snad usnul nìkde na záchodì v domì, prohledali
všechny záchody, ale nenašli ho nikde. Místo nìho objevili
v druhém patøe jednoho spícího nadporuèíka ze spoleènosti
generálovy, který spal vkleèe, maje hubu v díøe, jak ho tu spánek
zastihl, když zvracel.
Major jako kdyby do vody zapadl.
Kdyby však byl se nìkdo podíval zamøížovaným oknem, kde
byl zavøen Švejk, uvidìl by, jak pod Švejkovým ruským vojenským
pláštìm spí dvì osoby na jednom kavalci, jak zpod pláštì vykukují
dva páry bot.
S ostruhami patøily majorovi, bez ostruh Švejkovi.
Oba leželi k sobì pøituleni jako dvì koata. Švejk mìl pracku
pod majorovou hlavou a major objímal Švejka za pasem, tule se
k nìmu jako štìnì k fence.
Nebylo v tom nic záhadného. Bylo to prostì uvìdomìní si
svých povinností ze strany pana majora.
Stalo se vám jistì nìkdy, že jste s nìkým sedìli a pili po celou
46
noc až do druhého dne dopoledne, a najednou vᚠspolubesedník
chytne se za hlavu, vyskoèí a vykøikne: „Ježíšmarjá, já mìl být
v osm hodin v úøadì.“ To je takzvaný záchvat povinnosti, který
se dostavuje jako jakýsi odštìpený produkt výèitek svìdomí.
Takového èlovìka, kterého chytne tento šlechetný záchvat, nic
neodvrátí od jeho svatého pøesvìdèení, že musí okamžité
vynahradit v úøadì to, co zameškal. To jsou ta zjevení bez
kloboukù, která vrátní v úøadech zachycují na chodbì a ukládají
ve svém pelechu na pohovku, aby se prospala.
Podobný záchvat dostal i major.
Když se probudil v køesle, najednou mu napadlo, že musí
okamžitì vyslechnouti Švejka. Tento záchvat úøední povinnosti
vynoøil se najednou tak rychle a byl proveden bystøe a odhodlanì,
že vùbec nikdo nezpozoroval zmizení pana majora.
Zato však tím pádnìji pocítili pøítomnost majorovu na strážnici
vojenského arestu. Vpadl jim tam jako puma.
Šikovatel mající službu spal u stolu a kolem všude døímalo
ostatní mužstvo v nejrùznìjších polohách.
Major s èepicí na stranu spustil takovou bandurskou, že ve
všech zarazil zívání, takže jejich oblièeje nabyly šklebivého výrazu
a na majora díval se zoufale a pitvornì ne houf vojákù, ale houf
sešklebených opic.
Major mlátil pìstí do stolu a øval na šikovatele: „Vy indolentní
chlape, já už vám tisíckrát øíkal, že vaše lidi jsou zasranou svinskou
bandou.“ Obraceje se na vyjevené mužstvo, køièel: „Vojáci! Vám
kouká blbost z oèí, i když spíte, a když se probudíte, tak se, chlapi,
tváøíte, jako by každý z vás sežral vagón dynamitu.“
Následovalo potom dlouhé a vydatné kázání o povinnostech
všeho mužstva na strážnici a koneènì vyzvání, aby mu otevøeli
ihned arest, kde je Švejk, že chce delikventa podrobiti novému
výslechu.
Tak se tedy dostal v noci major ke Švejkovi. Pøišel tam v tom
47
stadiu, kdy se to v nìm všechno, jak se øíká, rozleželo. Posledním
jeho výbuchem bylo, že poruèil, aby klíèe od arestu byly mu
odevzdány.
Šikovatel odmítl v jakémsi posledním zoufalém pøipamatování
si svých povinností, což na majora pùsobilo najednou velkolepým
dojmem.
„Vy zasraná svinská bando,“ køièel do nádvoøí, „kdybyste mi
tak dali klíèe do ruky, já bych vám ukázal.“
„Poslušnì hlásím,“ odpovìdìl šikovatel, „že jsem nucen vás
zamknouti a postaviti kvùli vaší bezpeènosti k arestantovi stráž.
Až si budete pøát vyjít, raète, pane majore, zabouchat na dveøe.“
„Ty pitomeèku,“ øekl major, „ty paviáne jeden, ty velbloude,
ty myslíš, že já se bojím nìjakého arestanta, abys mnì k nìmu
stavìl stráž, když ho budu vyslýchat. Krucihimldonrvetr, zamknìte
mne a a už jste venku!“
V otvoru nade dveømi v zamøížované lucernì vydávala
petrolejová lampa s pøitáhnutým knotem matné svìtlo, které sotva
staèilo k tomu, aby major našel probuzeného Švejka, který trpìlivì
vyèkával, stoje ve vojenském postoji u svého kavalce, co se vlastnì
vyvine z této návštìvy.
Švejk si vzpomnìl, že bude nejlepší odevzdat panu majorovi
raport, proto zvolal ráznì: „Poslušnì hlásím, pane majore, jeden
zavøenej muž a jinak se nic nestalo.“
Major si najednou nemohl vzpomenout, proè sem vlastnì pøišel,
proto øekl: „Ruht! Kde mᚠtoho zavøeného muže?“
„To jsem, poslušnì hlásím, pane majore, já,“ øekl hrdì Švejk.
Major však nedbal této odpovìdi, nebo generálovo víno
a likéry vyrábìly v jeho mozku poslední alkoholickou reakci. Zívl
tak strašnì, že by se každému civilistovi vykloubily sanice.
U majora však toto zívnutí pøemístilo jeho myšlení v ty mozkové
záviny, kde lidstvo chová dar zpìvu. Zapadl zcela nenucenì na
Švejkùv kavalec na pryènì a takovým hlasem, jaký vyráží
48
podøezané podsvinèe pøed svým skonem, jeèel:
Oh, Tannenbaum! Oh, Tannenbaum,
wie schön sind deine Blätter!
což opakoval nìkolikrát za sebou, vplétaje v tu píseò
nesrozumitelné skøeky.
Potom se pøevalil na záda jako malé medvídì, skulil se do
kotouèe a zaèal hned chrápat.
„Pane majore,“ budil ho Švejk, „poslušnì hlásím, že dostanou
vši.“
Nebylo to ale nic platné. Major spal, jako když ho do vody
hodí.
Švejk podíval se nìžnì na nìho a øekl: „Tak tedy spinkej, ty
koøalo,“ a pøikryl ho pláštìm. Pozdìji si vlezl k nìmu, a tak je
tedy k sobì stulené našli ráno.
K deváté hodinì, když sháòka po majorovi nabyla vrcholu,
Švejk vylezl z kavalce a uznal za vhodné probudit pana majora.
Zatøásl s ním nìkolikrát velice dùkladnì, odstranil z nìho ruský
pl᚝, až koneènì major se na kavalci posadil, a dívaje se tupì na
Švejka, hledal u nìho rozluštìní záhady, co se to s ním vlastnì
stalo.
„Poslušnì hlásím, pane majore,“ øekl Švejk, „že zde byli již
nìkolikrát z vachcimry se pøesvìdèit, jste-li ještì naživu. Proto
jsem si dovolil vás nyní probudit, ponìvadž já nevím, jak obyèejnì
dlouho spíte, abyste snad nepøespal. V pivovaøe v Uhøinìvsi byl
jeden bednáø. Ten spal vždycky do šesti hodin ráno, když ale
pøespal, tøebas jen ètvrt hodinky do ètvrt na sedm, tak už potom
spal až do samého poledne, a to dìlal tak dlouho, až ho vyhodili
z práce, a von jim potom ze zlosti dopustil se urážky církve
a jednoho èlena našeho panujícího rodu.“
„Ty bejt blbej, viï?“ øekl major ne bez pøídechu jakéhosi
49
zoufalství, ponìvadž mìl hlavu po vèerejšku jako køáp a nijak
nenacházel ještì odpovìdi na to, proè zde vlastnì sedí, proè sem
chodili ze strážnice a proè ten chlap, který stojí pøed ním, žvaní
takové hlouposti, které nemají ani hlavy, ani paty. Pøipadalo mu to
všechno tak strašnì podivné. Nejasnì si vzpomínal, že zde již
jednou v noci byl, ale proè?
„Já zde už v noci bejt?“ otázal se s polovièní jistotou.
„Dle rozkazu, pane majore,“ odpovìdìl Švejk, „jak jsem
vyrozumìl, poslušnì hlásím, ze øeèi pana majora, pan major mì
pøišel vyslechnout.“
A tu se majorovi rozbøesklo v hlavì a podíval se na sebe, pak
za sebe, jako kdyby cosi hledal. „Neraète se o nic starat, pane
majore,“ øekl Švejk. „Probudil jste se zrovna tak, jak jste sem
pøišel. Pøišel jste sem bez pláštì, bez šavle a s èepicí. Èepice je
támhle, já jsem vám ji musel vzít z ruky, ponìvadž jste si ji chtìl
dát pod hlavu. Parádní oficírská èepice, to je jako cylindr. Vyspat
se na cylindru, to doved jenom nìjakej pan Karderaz v Lodìnici.
Ten se natáhl v hospodì na lavici, dal si cylindr pod hlavu, on
50
totiž zpíval na pohøbech a na každej pohøeb chodil v cylindru, dal
si cylindr pìknì pod hlavu a vsugeroval si, že ho nesmí
promáèknout, a celou noc se jaksi nad ním nepatrnou tíhou tìla
vznášel, takže to cylindru vùbec nic neuškodilo, ještì spíš prospìlo,
ponìvadž von, když se vobracel ze strany na stranu, tak ho svýma
vlasama pomalu kartáèoval, až ho vyžehlil.“
Major, který si již tedy uvìdomil co a jak, nepøestával se dívat
tupì na Švejka a jenom opakoval: „Ty blbnout, viï? Já tedy být
zde, já jít odtud.“ Vstal, šel ke dveøím a zabouchal.
Nežli pøišli otevøít, øekl ještì k Švejkovi: „Jestli telegram
nepøijít, že ty jseš ty, tedy ty viseti.“
„Dìkuji srdeènì,“ øekl Švejk, „vím, pane majore, že se velice
o mne staráte, ale jestli snad, pane majore, jste zde nìjakou na
kavalci chyt, buïte pøesvìdèen, že když je malinká a má
naèervenalej zadeèek, tak že je to sameèek, jestli je jenom jeden
a nenajde se taková dlouhá šedivá s naèervenalými proužky na
bøíšku, tak je dobøe, jinak by to byl páreèek, a voni se ty potvory
úžasnì rozmnožujou, ještì víc než králíci.“
„Lassen Sie das,“ øekl sklesle major k Švejkovi, když mu
otvírali dveøe. Major na strážnici nedìlal už žádných výstupù, zcela
odmìøenì poruèil, aby došli pro drožku, a za drkocání drožky po
mizerném dláždìní Pøemyšlu mìl v hlavì jen ty pøedstavy, že
delikvent je blbec prvního øádu, ale že to bude patrnì pøece jen
nevinné hovado, a pokud se týká jeho, majora, že mu nic jiného
nezbývá, než aby se bud zastøelil ihned, jak pøijede domù, nebo
aby si poslal pro pl᚝ a šavli ke generálovi a jel se vykoupat do
mìstských lázní a po vykoupání zastavil se ve vinárnì
u Vollgrubera, spravil si povšechnì chu a na veèer objednal si po
telefonu lístek na pøedstavení do mìstského divadla.
Nežli dojel k svému bytu, rozhodl se pro to druhé.
V bytì èekalo ho malé pøekvapení. Pøišel právì vèas...
Na chodbì jeho bytu stál generál Fink, držel za límec jeho
51
burše, dìsnì si s ním poèínal a øval na nìho: „Kde mᚠsvého majora, dobytku? Mluv, ty zvíøe!“
Zvíøe však nemluvilo, ponìvadž modralo v oblièeji, jak ho
generál škrtil.
Major ještì pøi vstupu k této scénì postøehl, že nešastný burš
pevnì pod paždí svírá jeho pl᚝ a šavli, které patrnì pøinesl
z pøedsínì od generála.
Tato scéna poèala majora velice bavit, proto zùstal stát
v pootevøených dveøích a díval se dál na utrpení svého vìrného
sluhy, který mìl tu vzácnou vlastnost, že majorovi ležel už dávno
v žaludku pro rùzné zlodìjiny.
Generál na okamžik pustil zmodralého burše, jedinì kvùli tomu,
aby vytáhl z kapsy telegram, kterým potom poèal mlátit majorova
sluhu pøes hubu a pøes pysky, pøièemž køièel: „Kde mᚠsvého
majora, dobytku, kde mᚠsvého majora auditora, dobytku, abys
mu mohl odevzdat telegram v úøední záležitosti?“
„Zde jsem,“ zvolal major Derwota ve dveøích, kterému
kombinace slov ,major auditor’ a ,telegram’ pøipomnìla poznovu
jeho jisté povinnosti.
52
„Ach,“ vykøikl generál Fink, „ty se vracíš?“ V pøízvuku bylo
tolik jízlivosti, že major neodpovìdìl a zùstal nerozhodnì stát.
Generál mu øekl, aby šel s ním do pokoje, a když se posadil za
stùl, hodil mu omlácený telegram o burše na stùl a øekl mu
tragickým hlasem: „Èti, to je tvoje dílo.“
Zatímco major èetl telegram, vstal generál ze židle, bìhal po
pokoji, porážel židle a taburetky, køièel: „A pøeci ho povìsím!“
Telegram byl tohoto znìní:
Pìšák Josef Švejk, ordonanc 11. pochodové roty,
ztratil se 16. t. m. na pøechodu Chyrów - Felštýn na
služební cestì jako zaopatøovaè bytù. Neprodlenì
dopravit pìšáka Švejka na brigádní velitelství do
Wojalycze.
Major otevøel si stùl, vytáhl mapu a zamyslel se nad tím, že
Felštýn je 40 kilometrù jihovýchodnì od Pøemyšlu, takže jevila se
zde hrozná záhada, jak pøišel pìšák Švejk k ruské uniformì
v místech vzdálených pøes sto padesát kilometrù od fronty, když
pozice táhnou se v linii Sokal - Turze Kozlów.
Když to major sdìlil generálovi a ukázal mu na mapì místo,
kde se Švejk ztratil pøed nìkolika dny dle telegramu, generál øval
jako býk, ponìvadž vycioval, že se všechny jeho nadìje o náhlém
soudu rozplynuly vniveè. Šel k telefonu, spojil se se strážnicí a dal
rozkaz, aby okamžité k nìmu, do majorova bytu, pøivedli arestanta
Švejka.
Nežli byl rozkaz vyplnìn, generál nesèíslnìkrát za hrozného
proklínání projevoval svou nelibost nad tím, že ho mìl dát na své
riziko ihned povìsit beze všeho vyšetøování.
Major oponoval a mluvil nìco o tom, že právo a spravedlnost
si podávají ruce, a øeènil vùbec ve skvìlých periodách
53
o spravedlivém soudu, o justièních vraždách a vùbec o všem
možném, co mu slina pøinesla na jazyk, nebo mìl po vèerejšku
nehoráznou koèku, která potøebovala se vymluvit. Když koneènì
pøedvedli Švejka, major žádal na nìm vysvìtlení, jak to bylo tam
u Felštýna a co vlastnì je s tou ruskou uniformou.
Švejk to náležitì vysvìtlil, podepøel to nìkolika pøíklady ze
svých dìjin lidských trampot. Když se ho potom major zeptal,
proè to již neøekl pøi výslechu pøed soudem, Švejk odpovìdìl, že
se ho na to vlastnì nikdo neptal, jak se dostal do ruské uniformy,
ale že všechny otázky byly: „Pøiznáváte se, že jste se dobrovolnì
a beze všeho nátlaku oblékl do uniformy nepøítele?“ Ponìvadž to
byla pravda, že nemohl nic jiného øíct: „Ovšem - ano - zajisté - tak
jest - bezesporu.“ Proto také pøece odmítl s rozhoøèením naøèení,
které padlo u soudu, že zradil císaøe pána.
„Ten muž je naprostý idiot,“ øekl generál k majorovi. „Pøevlékat
se na hrázi rybníka do nìjaké ruské uniformy, kterou tam bùhvíkdo
zanechal, dát se vøadit do partie ruských zajatcù, to mùže udìlat
54
jenom blbec.“
„Poslušnì hlásím,“ ozval se Švejk, „že opravdu sám na sobì
nìkdy pozoruju, že sem slabomyslnej, zejména takhle kveèeru...“
„Kuš, vole,“ øekl mu major a obrátil se ke generálovi s otázkou,
co tedy se má stát se Švejkem.
„A si ho obìsí u jeho brigády,“ rozhodl generál. Za hodinu
nato vedla eskorta Švejka na nádraží, aby ho doprovodila do štábu
brigády do Wojalycze.
V arestì zanechal Švejk po sobì malou památku, vyškrábav
na stìnì kouskem døívka ve tøech sloupcích seznam všech polívek,
omáèek a pøíkrmù, které jedl v civilu. Byl to jakýsi protest proti
tomu, že bìhem 24 hodin nedali mu ani do úst.
Se Švejkem šel souèasnì tento papír na brigádu:
Na základì telegramu èíslo 469 dodává se pìšák Josef Švejk,
zbìhlý od 11. pochodové roty, k dalšímu øízení v štáb brigády.
55
Sama eskorta, sestávající ze ètyø mužù, byla smìsí národností.
Byl v ní Polák, Maïar, Nìmec a Èech, který eskortu vedl a mìl
hodnost frajtra a naparoval se vùèi krajanovi arestantovi, dávaje
mu najevo svou hroznou nadvládu. Když totiž Švejk na nádraží
projevil pøání, by dovoleno mu bylo se vymoèit, øekl mu frajtr
docela hrubì, že bude moèit, až pøijede k brigádì.
„Dobrá,“ øekl Švejk, „to mnì musejí dát písemnì, aby se vìdìlo,
až mnì praskne moèovej mìchýø, kdo mnì to udìlal. Na to je
zákon, pane frajtøe.“
Frajtr, chlap od volù, se lekl toho moèového mìchýøe, a tak
slavnostnì na nádraží celá eskorta vedla Švejka na záchod. Frajtr
vùbec po celé cestì dìlal dojem sveøepého èlovìka a tváøil se tak
nafoukanì, jako kdyby hned zítra mìl dostat pøinejmenším hodnost
velitele armádního sboru.
Když sedìli ve vlaku na trati Pøemyšl - Chyrów, poznamenal
k nìmu Švejk:
„Pane frajtr, když se na nich koukám, tak si vzpomínám
vždycky na nìjakýho frajtra Bozbu, kterej vám sloužil v Tridentu.
Toho když jmenovali frajtrem, tak hned ten první den najednou
zaèal pøibejvat do vobjemu. Zaèínaly mu votýkat tváøe a bøicho se
mu tak nafouklo, že druhej den už mu ani erární kalhoty nestaèily.
A co bylo to nejhorší, že mu zaèaly rùst uši do délky. Tak ho dali
na marodku a regimentarct povídal, že se to stává všem frajtrùm.
Ze zaèátku že se nafouknou, u nìkterýho že to brzo pøejde, ale
tohle že je takovej tìžkej pøípad, že by moh puknout, ponìvadž
mu to de vod tý hvìzdièky na pupek. Aby ho zachránili, museli
mu tu hvìzdièku vodøíznout, a von zas splasknul.“
Od té chvíle Švejk marnì se snažil udržet s frajtrem rozhovor
a vysvìtlit mu pøátelsky, proè se povšechnì øíká, proè je frajtr
neštìstím kumpanie. Frajtr na to neodpovídal kromì temných
výhružek, kdo se asi z obou bude smát, až pøijdou k brigádì. Krajan
se zkrátka neo-svìdèil, a když se ho Švejk optal, odkud je,
56
odpovìdìl, že mu do toho nic není.
Švejk to zkoušel s ním všelijak. Vypravoval mu, že to není
ponejprv, co ho vedou eskortou, ale že se vždycky pøitom dobøe
bavil se všemi, kteøí ho provázeli.
Frajtr ale mlèel dál a Švejk pokraèoval: „Tak se mnì zdá, pane
frajtr, že jich muselo potkat ve svìtì neštìstí, když ztratili øeè.
Znal jsem mnoho smutnejch frajtrù, ale takový boží neštìstí, jako
jste vy, pane frajtr, vodpustìjí a nehnìvají se, jsem ještì nevidìl.
Svìøejí se mnì, co jich trápí, a mùže bejt, že jim poradím, ponìvadž
voják, kterýho vodìjí eskortou, ten má vždy vìtší zkušenosti než
ti, co ho hlídají. Nebo vìdí co, pane frajtr, aby nám cesta lepší
utíkala, vypravujou nìco, tøebas jak to u nich vypadá v okolí, jestli
tam mají rybníky, nebo tøebas je tam nìjaká zøícenina hradu, tak
by nám mohli vyprávìt, jaká povìst se k tomu víže?“
„Už toho mám dost,“ vykøikl frajtr.
„To sou šastnej èlovìk,“ øekl Švejk, „nìkterej èlovìk nemá
toho nikdy dost.“
Frajtr zahalil se v naprosté mlèení, když byl promluvil své
poslední slovo. „Voni ti to u brigády vytmavìjí, ale já se s tebou
abgébovat nebudu.“
V eskortì bylo vùbec velice málo zábavy. Maïar se bavil
s Nìmcem zvláštním zpùsobem, jelikož znal z nìmèiny jenom
jawohl a was? Když Nìmec mu cosi vykládal, Maïar kýval hlavou
a øíkal Jawohl, a když se Nìmec zamlèel, øekl Maïar Was?
a Nìmec spustil znova. Polák z eskorty se držel aristokraticky,
nikoho si nevšímal a bavil se sám pro sebe tím, že smrkal na zem,
používaje k tomu velice dovednì palce pravé ruky, pak to
zádumèivé na zemi roztíral kolbou ruènice a pak zpùsobnì si utíral
zasvinìnou kolbu o kalhoty, pøièemž si neustále pobruèoval: „Svatá
Panno.“
„To toho moc neumíš,“ øekl k nìmu Švejk. „Na Bojišti bydlel
v jednom sklepním bytì metaø Macháèek, ten se vysmrkal na vokno
57
a rozmazal to tak dovednì, že z toho byl vobraz, jak Libuše vìští
slávu Prahy. Za každej takovej vobraz dostal vod ženy takový
státní štipendium, že mìl hubu jako žok, ale von toho nenechal
a poøád se v tom zdokonaloval. Byla to taky jediná jeho zábava.“
Polák mu na to neodpovídal a nakonec celá eskorta byla
v hlubokém mlèení, jako by jela na pohøeb a pøemýšlela s pietou
na nebožtíka.
Tak se blížili ku štábu brigády do Wojalyzce.
*
Mezitím se u štábu brigády zbìhly jisté velice podstatné zmìny.
Øízením štábu brigády byl povìøen plukovník Gerbich. To byl
pán velkých vojenských schopností, které se mu vrazily do nohou
ve formì podágry. Mìl však v ministerstvu velice vlivné osobnosti,
které zpùsobily, že nešel do penze a potloukal se nyní po rùzných
štábech vìtších vojenských formací, bral zvýšené služné
s nejrozmanitìjšími váleènými doplatky a zùstával tak dlouho na
místì, dokud v záchvatu podágry nevyvedl nìjakou blbost. Potom
ho zase pøeložili jinam a obyèejnì bylo to vlastnì jakési povýšení.
S dùstojníky pøi obìdì obyèejnì o nièem jiném nemluvíval než
o svém oteklém palci na noze, který nabýval obèas hrozivých
rozmìrù, takže musel nosit zvláštní velikou botu. Pøi jídle bylo
jeho nejmilejší zábavou vypravovat všem, jak mu palec mokvá
a neustále se potí, takže jej musí mít ve vatì, a ty výpotky že jsou
cítit jako zkysaná hovìzí polévka.
Proto také se vždycky s ním celý dùstojnický sbor s velkou
upøímností louèil, když odcházel na jiné místo. Jinak byl velice
žoviální pán a choval se zcela pøátelsky k nižším dùstojnickým
šaržím, kterým vykládal, co toho døív, dokud ho ještì tohle
nechytlo, dobrého vypil a snìdl.
Když dopravili Švejka na brigádu a dle rozkazu službu
58
konajícího dùstojníka pøedvedli ho s patøiènými listinami
k plukovníkovi Gerbichovi, sedìl u nìho v kanceláøi poruèík Dub.
Za tìch nìkolik dní od pochodu Sanok - Sambor poruèík Dub
prodìlal opìt jedno dobrodružství. Za Felštýnem potkala totiž 11.
pochodová setnina transport koní, které vedli k dragounskému
pluku do Sadowe-Wisznie.
Poruèík Dub ani sám vlastnì nevìdìl, jak se to stalo, že chtìl
ukázat nadporuèíkovi Lukášovi své jezdecké umìní, jak vyskoèil
na jednoho konì, který s ním zmizel do údolí potoka, kde pozdìji
našli poruèíka Duba pevnì zasazeného v malém moèálu, že by jej
snad ani nejdovednìjší zahradník nedovedl tak zasadit. Když ho
vytáhli pomocí smyèek, poruèík Dub nestìžoval si na nic, jenom
tiše sténal, jako kdyby dodìlával. Tak ho pøivezli ke štábu brigády,
jak táhli kolem, a složili ho tam v malém lazaretu.
Za pár dní se vzpamatoval, takže lékaø prohlásil, že ještì
dvakrát nebo tøikrát mu namažou záda a bøicho jódovou tinkturou
a že potom mùže smìle zas dostihnout svùj oddíl.
Nyní sedìl tedy u plukovníka Gerbicha a vypravoval si s ním
o nejrùznìjších nemocech.
Když spatøil Švejka, zvolal hlasem velikým, nebo mu bylo
známo o záhadném zmizení Švejka pøed Felštýnem: „Tak už tì
zas máme! Mnozí jako potvory putují a ještì horší šelmy se vracejí.
Ty jsi taky jeden z nich.“
Kvùli doplnìní sluší ještì poznamenati, že poruèík Dub pøi
svém dobrodružství s konìm utrpìl slabý otøes mozku, proto se
nesmíme divit, že pøistupuje tìsnìji k Švejkovi, køièel ve verších,
vyzývaje boha k zápasu se Švejkem: „Otèe, hle, vzývám tì, dýmem
halí mne dunivá dìla, dìsivì míhá se svištivá støela, øediteli bitev,
vzývám té, Otèe, ty doprovoï mne na tohodle lumpa... Kdes byl
tak dlouho, pacholku? Jakou to mᚠuniformu na sobì?“
Ještì sluší dodati, že plukovník stižený dnou mìl ve své
kanceláøi všechno velice demokraticky zaøízeno, když právì nemìl
59
záchvatu. Støídaly se u nìho všechny možné šarže, aby vyslechly
jeho názory na oteklý palec s pøíchutí zakyslé hovìzí polévky.
V dobách, kdy plukovník Gerbich netrpìl záchvaty, bývalo
v jeho kanceláøi vždy plno nejrùznìjších šarží, nebo on v takových
mimoøádných pøípadech byl velice veselý a hovorný a rád mìl
kolem sebe posluchaèe, kterým by vypravoval sviòácké anekdoty,
což mu dìlalo velice dobøe a ostatním pùsobilo tu radost, že se
nucenì smáli nad starými anekdotami, které snad byly už v obìhu
za generála Laudona.
Služba u plukovníka Gerbicha byla v takových dobách velice
lehká, všichni si dìlali, co chtìli, a kdekoliv v nìjakém štábu objevil
se plukovník Gerbich, tam bylo jisto, že se krade a dìlají skopièiny
všeho druhu.
Také nyní nahrnulo se s pøedvedeným Švejkem do kanceláøe
plukovníka šarží nejrùznìjšího druhu a èekalo, co se bude dít,
mezitím co plukovník studoval pøípis ke štábu brigády, sestavený
majorem z Pøemyšlu.
Poruèík Dub však pokraèoval v rozmluvì se Švejkem svým
obvyklým, roztomilým zpùsobem: „Ty mne ještì neznáš, ale až
60
mne poznáš, tak strachy zcepeníš.“
Plukovník z listiny majorovy byl jelen, ponìvadž major
v Pøemyšlu diktoval ten spis ještì pod vlivem slabouninké otravy
alkoholem.
Plukovník Gerbich byl však pøesto v dobré náladì, ponìvadž
vèera i dnes pominuly mu nepøíjemné bolesti a jeho palec choval
se tiše jako beránek.
„Tak co jste vlastnì provedl,“ otázal se Švejka tak laskavým
tónem, a poruèíka Duba píchlo u srdce a pøinutilo ho, aby místo
Švejka sám odpovìdìl:
„Muž ten, pane plukovníku,“ pøedstavoval Švejka, „dìlá ze
sebe blba, aby kryl svým idiotstvím svá darebáctví. Nejsem sice
obeznámen s obsahem dodaného s ním spisu, nicménì domnívám
se, že ten chlap zase nìco provedl, ale ve vìtším mìøítku. Kdybyste
dovolil, pane plukovníku; abych se mohl seznámiti s obsahem spisu,
mohl bych vám rozhodnì dáti eventuelnì urèité direktivy, jak s ním
naložit.“
Obraceje se na Švejka, øekl k nìmu èesky: „Ty mnì piješ krev,
viï?“
„Piju,“ odpovìdìl dùstojnì Švejk.
„Tak si ho pøedstavte, pane plukovníku,“ pokraèoval nìmecky
poruèík Dub. „Nemùžete se ho na nic optat, nemùžete s ním vùbec
promluvit. Jednou musí padnout kosa na kámen a bude tøeba ho
pøíkladnì potrestat. Dovolte, pane plukovníku...“
Poruèík Dub zahloubal se do spisu sestaveného majorem
z Pøemyšlu, a když doèetl, zvolal slavnostnì k Švejkovi: „Teï je
s tebou amen, kam jsi dal erární uniformu?“
„Nechal jsem ji na hrázi rybníka, když jsem zkoušel tyhle hadry,
jak se v nich ruskejm vojákùm chodí,“ odpovìdìl Švejk, „vono to
vlastnì není nic jiného než vomyl.“
Švejk poèal vyprávìt poruèíkovi Dubovi, co všechno zkusil
kvùli tomu omylu, a když skonèil, zaøval na nìho poruèík Dub:
61
„Ted mì teprv poznáš. Víš, co to je, ztrácet erární majetek,
víš, co to znamená, ty lotøe, pøijít ve válce o uniformu?“
„Poslušnì hlásím, pane lajtnant,“ odpovìdìl Švejk, „že když
voják ztratí uniformu, že musí vyfasovat novou.“
„Ježíšmarjá,“ vykøikl poruèík Dub, „ty vole, ty zvíøe jedno, ty
si budeš tak dlouho zahrávat se mnou, že budeš po válce sto let
dosluhovat!“
Plukovník Gerbich, který doposud sedìl klidnì a rozšafnì za
stolem, zašklebil se najednou strašlivì, nebo jeho doposud klidný
palec u nohy z mírného a klidného beránka promìnil se záchvatem
dny na øvoucího tygra, na elektrický proud o 600 voltech, na úd
drcený pomalu kladivem na štìrk. Plukovník Gerbich mávl jenom
rukou a zaøval hrozným hlasem èlovìka pomalu peèeného na rožni:
„Všechno ven! Podejte mi revolver!“
Tohle už všichni znali, a proto vyrazili ven i se Švejkem, kterého
odtáhla strហna chodbu. Jedinì poruèík Dub zùstal a chtìl ještì
v této chvíli, která se mu zdála tak pøíhodnou, nasadit na Švejka
a øekl šklebícímu se plukovníkovi: „Dovoluji si upozorniti, pane
62
plukovníku, že tento muž...“
Plukovník zamòoukal a hodil po poruèíkovi kalamáøem, naèež
zdìšený poruèík Dub zasalutoval a øekl: „Ovšem, pane
plukovníku,“ a zmizel ve dveøích.
Potom dlouho ozýval se z plukovníkovy kanceláøe øev a vytí,
až nakonec bolestné úpìní umlklo. Palec plukovníkùv promìnil
se najednou opìt v klidného beránka, záchvat dny pominul,
plukovník si zazvonil a poruèil, aby pøivedli k nìmu opìt Švejka.
„Tak co je vlastnì s tebou,“ otázal se plukovník Švejka, jako
by z nìho všechno nepøíjemné spadlo a kterému bylo tak volnì
a blaze, jako by se povaloval v písku na bøehu moøském.
Švejk, usmívaje se pøátelsky na plukovníka, vyprávìl mu celou
svou odyseu, jak je ordonancí 11. marškupanie 91. regimentu a jak
neví, co si tam bez nìho poènou.
Plukovník se také usmíval a potom vydal tyto rozkazy:
„Vyhotovit Švejkovi vojenský lístek pøes Lvov na stanici Zóltance,
kam má zítra dorazit jeho pochodová setnina, a vydat mu ze
skladištì nový erární mundúr a 6 korun 82 haléøe v zámìnu mináže
na cestu.“
Když potom Švejk v novém rakouském mundúru opouštìl štáb
brigády, aby se vydal na nádraží, civìl u štábu poruèík Dub a byl
nemálo pøekvapen, když Švejk ohlásil se pøísnì vojensky u nìho,
ukázal mu dokumenty a optal se ho starostlivì, má-li nìco vyøídit
od nìho panu nadporuèíkovi Lukášovi.
Poruèík Dub se k nijakému jinému vyjádøení nedostal než ke
slùvku Abtreten! A když se díval za vzdalujícím se Švejkem, tak
si jenom mumlal pro sebe: „Ty mne ještì poznáš, ježíšmarjá, ty
mne poznáš...“
*
Ve stanici Zóltance bylo shromáždìní celého bataliónu hejtmana
63
Ságnera až na nachhút ze 14. kumpanie, který se nìkde ztratil,
když obcházeli Lvov.
Pøi vstupu do mìsteèka Švejk ocitl se úplnì v novém prostøedí,
nebo zde již bylo pozorovat ze všeobecného ruchu, že není tak
pøíliš daleko na pozici, kde se to øeže. Všude leželo kolem
dìlostøelectvo a vozatajstvo, z každého domu vystupovali vojáci
nejrùznìjších plukù, mezi tìmi jako elita chodili ø횚tí Nìmci
a aristokraticky rozdávali Rakušanùm cigarety ze svých hojných
zásob. U øíšskonìmeckých kuchyní na námìstí byly dokonce sudy
s pivem, kde se vojákùm toèilo pivo do odmìrek k obìdu
a k veèeøi, kolem kterých sudù ploužili se jako mlsné koèky
zanedbaní rakouští vojáci s nabobtnalými bøichy od špinavého
odvaru slazené cigorky.
Skupiny pejzatých židù v dlouhých kaftanech ukazovaly si na
mraky kouøe na západì, šermovaly rukama. Køièelo se všude, že
to hoøí na øece Bugu, Uciszków, Busk a Derewiany.
Slyšet bylo zøetelnì dunìní dìl. Tu zas køièeli, že Rusové
bombardují z Grabové Kamionku Strumilowu a že se bojuje podél
celého Bugu, a vojáci že zadržují bìžence, kteøí se už chtìli vrátit
za Bug opìt do svých domovù.
Všude panoval zmatek a nikdo nevìdìl nic jistého, zdali Rusové
nepøešli opìt k ofenzívì a nezarazili svùj nepøetržitý ústup po celé
frontì.
Na hlavní velitelství mìsteèka vodily hlídky polních èetníkù
každou chvíli nìjakou ustrašenou židovskou duši pro obvinìní
z rozšiøování nepravých a klamných zpráv. Tam bili potom
nešastné židy do krve a propouštìli je s rozsekanou zadnicí do
jejich domovù.
Do toho zmatku pøišel tedy Švejk a pátral v mìsteèku po své
marškumpanii. Již na nádraží byl by se málem dostal do konfliktu
na etapním velitelství. Když pøišel ke stolu, kde se podávaly
64
informace vojákùm hledajícím své èásti, nìjaký kaprál se na nìho
od stolu rozkøikl, jestli snad nechce, aby mu šel jeho marškumpaèku
vyhledat. Švejk mu øekl, že chce jenom vìdìt, kde je zde
v mìsteèku rozložená 11. marškumpanie 91. regimentu takového
a takového maršbataliónu.
„Pro mne je to velice dùležitý,“ zdùrazòoval Švejk, „abych
vìdìl, kde je 11. marškumpanie, ponìvadž já jsem vod ní
ordonanc.“
Ke všemu neštìstí sedìl u vedlejšího stolu nìjaký štábní
šikovatel, který vyskoèil jako tygr a zahulákal na Švejka:
„Zatracený prase, ty seš ordonanc a nevíš, kde je tvá
marškumpanie?“
Nežli mohl Švejk odpovìdìt, zmizel štábní šikovatel v kanceláøi
a za chvíli pøivádìl odtamtud tlustého nadporuèíka, který vypadal
tak dùstojnì jako majitel nìjaké velkoøeznické firmy.
Etapní velitelství bývala též padáky na potloukající se zdivoèilé
vojáky, kteøí by snad pøes celou válku hledali své èásti a potloukali
by se po etapách a nejradìji by èekali ve frontách u stolù na etapních
velitelstvích, kde byl nápis Minagegeld.
Když tlustý nadporuèík vstoupil, tu vykøikl šikovatel „Habt
Acht!“ a nadporuèík otázal se Švejka: „Kde mᚠdokumenty?“
Když mu je Švejk pøedložil a nadporuèík se pøesvìdèil
o správnosti jeho maršrúty od štábu jeho brigády do Zóltance
k jeho kumpanii, odevzdal je opìt Švejkovi a øekl blahosklonnì
ke kaprálovi u stolu: „Dejte mu informace,“ a opìt se zavøel vedle
do kanceláøe.
Když za ním zapadly dveøe, vzal štábní šikovatel Švejka za
rameno, a odvádìje ho ke dveøím, podal mu tuto informaci:
„Koukej, smrade, a zmizíš!“
A tak se Švejk ocitl opìt v tom zmatku a pátral nyní po nìkom
známém z bataliónu. Chodil dlouho po ulicích, až koneènì vsadil
na jednu kartu.
65
Zastavil jednoho plukovníka a svou lámanou nìmèinou ho
prosil, jestli snad nezná, kde leží jeho batalión s jeho marškumpanií.
„Se mnou mùžeš mluvit èesky,“ øekl plukovník, „já jsem také
z Èech. Tvùj batalión je rozložen vedle ve vesnici Klimontówì za
drahou, a do mìsteèka se nesmí, ponìvadž se od vaší jedné
kumpanie poprali na námìstí s Bavoráky, hned jak pøišli.“
Švejk vydal se tedy do Klimontówa.
Plukovník na nìho zavolal, sáhl do kapsy a dal Švejkovi pìt
korun, aby si za nì koupil cigarety, poznovu se s ním laskavì
rozlouèiv, vzdaloval se od Švejka a myslel si v duchu: „Jaký to
sympatický vojáèek.“
Švejk pokraèoval na své cestì do vesnice, a pøemýšleje
o plukovníkovi, dospìl k tomu úsudku, že pøed dvanácti lety byl
v Tridentu nìjaký plukovník Habermaier, který se také tak laskavì
choval k vojákùm, a nakonec vyšlo najevo, že je homosexuelní,
když chtìl v lázních u Adiže zprznit jednoho kadetaspiranta,
vyhrožuje mu dienstreglamá.
Za tìchto ponurých myšlenek došel Švejk pomalu do nedaleké
vesnice a nedalo mu mnoho práce najít štáb bataliónu, nebo tøebas
vesnice byla velice rozsáhlá, byla tam jen jedna slušná budova,
veliká obecná škola, kterou v tomto èistì ukrajinském kraji
postavila halièská zemská správa k vydatnému popolštìní obce.
Škola ve válce prodìlala nìkolik fází. Bylo zde umístìno
povícero ruských štábù, rakouských štábù, jeden èas byl
z tìlocvièny zøízen operaèní sál v dobách velikých bitev,
rozhodujících osud Lvova. Zde øezali nohy i ruce a provádìli
trepanace lebek.
Za školou ve školní zahradì byla veliká trychtýøovitá jáma,
zpùsobená výbuchem granátu velikého kalibru. V rohu zahrady
stála silná hruška, na jejíž jedné vìtvi visel kus pøeøíznutého
provazu, na kterém visel nedávno místní øeckokatolický faráø,
povìšený na udání místního polského øídícího uèitele, že byl èlenem
66
skupiny starorusù a že za ruské okupace sloužil v kostele mši za
vítìzství zbraní ruského pravoslavného cara. Nebylo to sice pravda,
ponìvadž v té dobì obvinìný vùbec nebyl v místì pøítomen, jsa
na léèení kvùli svým žluèovým kamínkùm v malých lázních
nedotèených válkou, v Bochníe Zamurowane.
V povìšení øeckokatolického faráøe hrálo úlohu nìkolik složek:
národnost, náboženský spor a slepice. Nešastný faráø tìsnì pøed
válkou zabil totiž ve své zahradì jednu z uèitelových slepic, které
mu vybíraly zasazená zrna melounù.
Po nebožtíkovi øeckokatolickém faráøi zùstala farní budova
prázdnou a možno øíct, že každý si vzal po panu faráøi nìco na
památku.
Jeden polský sedláèek odnesl si domù dokonce i staré piano,
jehož vrchní desky použil ku spravení dvíøek u praseèího chlívka
èást nábytku rozštípali vojáci, jak to bylo zvykem, a šastnou
náhodou zùstala neporušena veliká kamna v kuchyni se znamenitou
plotnou, nebo øeckokatolický faráø nelišil se nikterak od svých
ultrakolegù a rád papal a mìl rád mnoho hrncù a pekáèù na plotnì
i v troubì.
Tu stalo se jakousi tradicí, že všechny procházející èásti vojsk
vaøily zde v kuchyni pro dùstojníky. Nahoøe pak, ve velkém pokoji,
bývalo jakési dùstojnické kasino. Stolky a židle sesbírali
u obyvatelstva vesnice.
Dnes právì dùstojníci z bataliónu uspoøádali si slavnostní
veèeøi, složili se a koupili si prase, a kuchaø Jurajda dìlal praseèí
hody pro dùstojníky, obklopen rùznými pøíživníky z øad
dùstojnických sluhù, nad kterými vynikal úèetní šikovatel, který
dával rady Jurajdovi, jak má dranžírovat praseèí hlavu, aby na
nìho zbyl kus rypáèku.
Nejvíc vyvalené oèi ze všech mìl nedožera Baloun.
Tak asi se dívají lidožrouti s laskominami a chtivostí, jak
z misionáøe peèeného na rožni teèe tuk, vydávaje pøíjemnou vùni
67
pøi škvaøení. Balounovi bylo asi tak jako mlékaøskému psu
táhnoucímu vozík, kolem kterého nese uzenáøský pomocník na
hlavì koš s èerstvými uzenkami z udírny, pøièemž øetìz uzenek
visí mu z koše po zádech, takže jen skoèit a chòapnout, kdyby
nebylo toho protivného øemeni, do kterého je ten ubohý pes
zapøažen, a mizerného náhubku.
A jitrnicový prejt, prodìlávající první období zrození, jitrnicové
ohromné embryo na hromadì na vále vonìlo pepøem, mastnotou,
játry.
A Jurajda s vykasanými rukávy byl tak vážným, že by mohl
sloužit za model k obrazu, jak bùh z chaosu tvoøí zemìkouli.
Baloun se nezdržel a zavzlykal. Jeho vzlykot stupòoval se do
usedavého pláèe.
„Co øveš jak bejk?“ otázal se ho kuchaø Jurajda.
„Tak jsem si vzpomnìl na domov,“ odpovìdìl se vzlykotem
Baloun, „jak jsem bejval vždycky doma pøi tom a jak jsem nikdy
ani svýmu nejlepšímu sousedovi nechtìl poslat vejslužku, jen jsem
chtìl vždycky všechno sežrat sám a taky sežral. Jednou jsem se
tak naprásk jitrnic, jelit a ovaru; že všichni mysleli, že prasknu,
a honili mne kolem dokola s bièem po dvoøe, jako když se kráva
nafoukne po jeteli. Pane Jurajda, dovolejí mnì hrábnout do toho
prejtu, a potom a jsem uvázanej, jinak já to trápení nepøežiju.“
Baloun vstal z lavice, a potáceje se jako opilý, pøikroèil ke
stolu a natáhl svou pracku smìrem k hromadì prejtu.
Nastal urputný zápas. Stìží ho zmohli všichni pøítomní, aby se
nevrhl na prejt. Jen to mu nemohli zabránit, když ho vyhazovali
z kuchynì, aby nehrábl v zoufalství do hrnce s moèenými støevy
na jitrnice.
Kuchaø Jurajda byl tak rozèilen, že za prchajícím Balounem
vyhodil celý svazek døívek a zaøval za ním: „Nažer se špejlù,
potvoro!“
68
V tu dobu byli již nahoøe shromáždìni dùstojníci bataliónu,
a zatímco oèekávali slavnostnì to, co se rodilo dole v kuchyni,
pili z nedostatku jiného alkoholu sprostou samožitnou koøalku,
zabarvenou odvarem cibule nažluto, o které tvrdil židovský kupec,
že je to nejlepší a nejpùvodnìjší francouzský koòak, který zdìdil
po svém otci, a ten že ho mìl ještì od svého dìdeèka.
„Ty chlape,“ øekl mu pøi té pøíležitosti hejtman Ságner, „jestli
ještì øekneš, že ho tvùj pradìdeèek koupil od Francouzù, když
utíkali od Moskvy, tak tì dám zavøít, až ten nejmladší z tvé rodiny
69
bude nejstarší.“
Zatímco po každém doušku proklínali podnikavého žida, Švejk
sedìl již v kanceláøi bataliónu, kde nebyl nikdo kromì jednoroèního
dobrovolníka Marka, který jako historik bataliónu použil zdržení
se bataliónu u Zóltance, aby do zásoby popsal nìkteré vítìzné
boje, které se strhnou patrnì v budoucnosti.
Prozatím dìlal si urèité náèrtky, a mìl právì napsáno, když
Švejk vstoupil: „Jestli pøed naším duševním zrakem objeví se
všichni ti hrdinové zúèastnivší se bojù u vesnice N, kde po boku
našeho bataliónu bojoval jeden batalión pluku N a druhý batalión
pluku N, vidíme, že nᚠn-tý batalión projevil nejskvìlejší
strategické schopnosti a pøispìl nepopíratelné k vítìzství n-té
divize, mající za úèel upevniti definitivnì naše pozice v úseku N.“
„Tak vidíš,“ øekl Švejk k jednoroènímu dobrovolníkovi, „už
jsem zde zas.“
„Dovol, a tì oèuchám,“ øekl mile dojat jednoroèní dobrovolník
Marek, „hm, opravdu smrdíš kriminálem.“
„Jako vobyèejnì,“ øekl Švejk, „bylo to jenom malinký
70
nedorozumìní; a co ty dìláš?“
„Jak vidíš,“ odpovìdìl Marek, „házím na papír hrdinné
záchrance Rakouska, ale nìjak mi to nechce jít dohromady a je to
samé enóno. Podtrhuji v tom n, kteréžto písmeno dospìlo
k neobyèejné dokonalosti i v pøítomnosti, i v budoucnosti. Kromì
pøedešlých schopností objevil ve mnì hejtman Ságner neobyèejný
matematický talent. Musím kontrolovat úèty bataliónu a dospìl
jsem doposud k takové uzávìrce, že batalión je naprosto pasivní
a že èeká jen na to, jak by udìlal nìjaké vyrovnání se svými ruskými
vìøiteli, ponìvadž se po porážce i po vítìzství nejvíce krade.
Ostatnì je to všechno jedno. I kdybychom byli potøeni na hlavu,
jsou zde dokumenty o našem vítìzství, ponìvadž v úloze
batalionsgeschichtsschreibra jsem poctìn tím, že mohu psát:
,Poznovu se otoèit proti nepøíteli, který již se domníval, že vítìzství
je na jeho stranì. Výpad našich vojínù a útok s bodáky bylo dílem
okamžiku. Nepøítel v zoufalství prchá, vrhá se do vlastních zákopù,
bodáme ho bez milosti, takže v nepoøádku opouští své zákopy,
zanechávaje v našich rukách zranìné i nezranìné zajatce. Jest to
jeden z nejslavnìjších okamžikù.’ Kdo to všechno pøeèká, píše
domù polní poštou lístek: ,Dostali pøes prdel, drahá ženo! Jsem
zdráv. Odstavilas už našeho fakana? Jenom ho neuè, aby øíkal
cizím lidem táta, ponìvadž by to bylo pro mì tìžký.’ Cenzura
potom škrtne na lístku ,Dostali pøes prdel’, ponìvadž se neví, kdo
to dostal, a mohlo by se rùznì kombinovat, ponìvadž bylo
vyjádøení nejasné.“
„Hlavnì jasnì mluvit,“ prohodil Švejk. „Když byli misionáøi
u Svatýho Ignáce v Praze v roce 1912, tak tam byl jeden kazatel,
a ten povídal z kazatelny, že se asi s nikým neshledá v nebi. A byl
na té exercici veèerní jeden klempíø, Kulíšek, a ten po tý pobožnosti
povídal v hospodì, že ten misionáø musel asi moc vìcí provést,
když v kostele vohlašoval, jako pøi veøejný zpovìdi, že s nikým se
neshledá na nebi; proè takový lidi posílají na kazatelnu. Má se
71
vždycky mluvit jasnì a zøetelnì, a ne v žádných takových, oklikách.
U Brejškù byl pøed léty jeden sklepmistr a ten mìl ve zvyku, když
byl v ráži a šel po práci domù, stavìt se pøitom v jedný noèní
kavárnì a pøipíjet si s cizími hosty a vždycky pøi pøípitku øíkat:
My se na vás, vy se na nás . . . Za to dostal jednou od nìjakýho
slušnýho pána z Jihlavy takovou pøes hubu, že kavárník ráno, když
vymetli ty zuby, zavolal svou dcerušku, která chodila do pátý
vobecný školy, a zeptal se jí, kolik má dospìlý èlovìk v hubì zubù.
Ponìvadž to nevìdìla, tak jí vyrazil dva zuby, a na tøetí den dostal
pøípis vod toho sklepmistra, ve kterým se mu ten omlouval za
všechny nepøíjemností, který mu zpùsobil, že nechtìl nic øíct
sprostýho, ale že ho veøejnost nepochopuje, ponìvadž vono je to
vlastnì tak: My se na vás, vy se na nás hnìváte? Kdo mluví nìjaký
dvojsmyslný øeèi, musí si je napøed rozvážit. Pøímej èlovìk, který
mluví, jak mu zobák narost, málokdy dostane pøes hubu. A jestli
už se mu to stane pokolikrát, pak si vùbec dá pozor a radši ve
spoleènosti drží kušnu. Je pravda, že vo takovým èlovìku každej
myslí, že je poouchlej a bùhví jakej, a že kolikrát taky ho zøežou,
ale to už nese s sebou jeho rozvaha, jeho sebeovládání se, ponìvadž
musí poèítat, že von je sám a proti nìmu že je moc lidí, kteøí se
cítìjí bejt uraženými, a kdyby se zaèal s nima prát, že by dostal
ještì dvakrát tolik. Takovej èlovìk musí bejt skromnej a trpìlivej.
V Nuslích je nìjakej pan Hauber, toho jednou v nedìli
v Kundraticích na silnici píchli omylem nožem, když šel z výletu
od Bartùòkovýho mlejna. A von s tím nožem v zádech pøišel až
domù, a když mu žena svlíkala kabát, tak mu ho pìknì vytáhla ze
zad a dopoledne už s tím nožem rozkrajovala maso na guláš,
ponìvadž byl ze solingenský vocele a pìknì nabroušenej a voni
mìli doma všechny nože pilkovatý a tupý. Vona potom chtìla mít
celou soupravu do domácnosti z takovejch nožù a posílala ho
vždycky v nedìli do Kundratic na vejlet, ale von byl tak skromnej,
že nešel nikam než k Banzetovùm do Nuslí, kde vìdìl, že když
72
sedí v kuchyni, že ho døív Banzet vyhodí, než mùže na nìho nìkdo
sáhnout.“
„Ty jsi se nijak nezmìnil,“ øekl k nìmu jednoroèní dobrovolník.
„Nezmìnil,“ odpovìdìl Švejk, „já jsem na to nemìl èas. Voni
mì dokonce chtìli zastøelit, ale to by nebylo ještì to nejhorší, já
jsem ještì nedostal nikde lénunk vod dvanáctého.“
„U nás ho teï nedostaneš, ponìvadž my jdeme na Sokal
a lénunk se bude vyplácet až po bitvì, musíme šetøit. Jestli poèítám,
že se to tam strhne za ètrnáct dní, tak se ušetøí na každým padlým
vojákovi i s culágama 24 K 72 hal.“
„A co je jinak novýho u vás?“
„Pøednì se nám ztratil nachhút, potom dùstojnický sbor má na
faøe praseèí hody a mužstvo rozlezlo se po vesnici a provádí
nejrùznìjší nemravnosti s místním ženským obyvatelstvem.
Dopoledne uvázali jednoho vojáka od vaší kumpanie za to, že lezl
na pùdu za sedmdesátiletou bábou. Ten èlovìk je nevinen,
ponìvadž v denním rozkaze nic nebylo, do kolika let je to
dovoleno.“
„To bych si taky myslel,“ øekl Švejk, „že ten èlovìk je nevinnej,
ponìvadž když taková bába leze nahoru po žebøíku, tak jí èlovìk
do voblièeje nevidí. To byl zrovna takovej pøípad na manévrech
u Tábora. Nᚠjeden cuk kvartýroval v hospodì a nìjaká ženská
drhla v pøedsíni podlahu a nìjakej Chramosta se k ní pøitoèil
a poplácal ji - jak bych ti to øekl - po sukních. Vona mìla moc
vyvinutý suknì, a když ji tak pøes nì plácl, tak vona nic, plácne ji
podruhý, plácne ji potøetí, vona zase nic, jako by se jí to netejkalo,
tak von se vodhodlal k èinu a vona klidnì dál drhla kolem podlahu,
a potom se na nìho votoèí plným voblièejem a povídá: ,To jsem
vás dostala, vojáèku.’ Té bábì bylo pøes sedmdesát let
a vypravovala to potom po celý vesnici. - A nyní dovolil bych se
vás otázati, zdali jste za mé nepøítomnosti nebyl též zavøen.“
„Nebylo k tomu pøíležitosti,“ omlouval se Marek, „ale zato,
73
pokud se týká tebe, musím ti sdìlit, že batalión vydal na tebe
zatykaè.“
„To nevadí,“ podotkl Švejk, „to udìlali úplnì správnì, to musel
batalión udìlat a vydat na mì zatykaè, to byla jejich povinnost,
ponìvadž se o mnì nevìdìlo po takovou dobu. To nebylo žádné
pøenáhlení vod bataliónu. - Tys tedy povídal, že všichni oficíøi
jsou na faøe na praseèích hodech? To tam musím jít a pøedstavit
se, že jsem zase zde, beztoho mìl pan obrlajtnant Lukᚠvo mì
velkou starost.“
Švejk vyrazil k faøe pevným vojenským krokem, pøièemž si
zpíval:
Podívej se na mne,
potìšení moje,
podívej se na mne,
jak sou udìlali
ze mne pána...
Pak vstoupil Švejk do fary po schodech nahoru, odkud ozývaly
se hlasy dùstojníkù.
Mluvilo se o všem možném a právì mleli brigádu, jaké
nepoøádky tam panují u štábu, a adjutant brigády položil též
polínko pod brigádu, poznamenávaje: „Telegrafovali jsme pøece
kvùli tomu Švejkovi, Švejk...“
„Hier!“ zvolal za pootevøenými dveømi Švejk, a vstupuje
dovnitø, opakoval: „Hier! Melde gehorsam, Infanterist Švejk,
Kumpanieordonanz 11. Marschkumpanie!“
Vida zaražené oblièeje hejtmana Ságnera a nadporuèíka
Lukáše, v nichž zraèilo se jakési tiché zoufalství, neèekal na otázku
a zvolal: „Poslušnì hlásím, že mì chtìli zastøelit, že jsem zradil
císaøe pána.“
„Pro Ježíše Krista, co to mluvíte, Švejku?“ vykøikl zoufale
74
bledý nadporuèík Lukáš.
„Poslušnì hlásím, to bylo takhle, pane obrlajtnant...“
A Švejk poèal zevrubnì líèit, jak se to vlastnì s ním stalo.
Dívali se na nìho s vytøeštìnými zraky, on vypravoval se všemi
možnými podrobnostmi, dokonce nezapomnìl poznamenati, že
na hrázi toho rybníka, kde se mu to neštìstí stalo, rostly pomnìnky.
Když potom jmenoval tatarská jména, s kterými se seznámil na
své pouti, jako Hallimulabalibej, ke kterýmž jménùm pøidal celou
øadu jmen vytvoøených jím samým, jako Valivolavalivej,
Malimulamalimej, nezdržel se již nadporuèík Lukᚠpoznámky:
„Že vás kopnu, vy dobytku. Pokraèujte krátce, ale souvisle!“
A Švejk pokraèoval dále se svou dùsledností, a když pøišel až
k náhlému soudu a generálovi a majorovi, zmínil se o tom, že
generál šilhal na levé oko a major že mìl modré oèi, „...které po
mnì toèí,“ dodal potom v rýmu.
Od 12. kumpanie velitel Zimmermann hodil po Švejkovi
75
hrníèkem, z kterého pil mocnou koøalku od žida.
Švejk pokraèoval dál zcela klidnì, jak potom došlo k duchovní
útìše a jak major spal do rána v jeho objetí. Potom obhájil skvìle
brigádu, kam ho poslali, když si ho batalión vyžádal jako
ztraceného. Pøedkládaje pak dokumenty pøed hejtmana Ságnera,
že jak je vidìt, byl tou vysokou instancí brigády osvobozen
z jakéhokoliv podezøení, pøipomenul: „Dovoluji si Poslušnì hlásit,
že pan lajtnant Dub nalézá se u brigády s otøesením mozku a dá
vás všechny pozdravovat. Prosím o lénunk a tabáksgelt.“
Hejtman Ságner s nadporuèíkem Lukášem vymìnili mezi sebou
tázavé pohledy, ale vtom již otevøely se dveøe a dovnitø nesli
v jakémsi džberu kouøící se jitrnicovou polévku.
To byl zaèátek všech tìch rozkoší, na které èekali.
„Vy jeden zatracenej chlape,“ øekl hejtman Ságner k Švejkovi,
jsa v pøíjemné náladì pøed blížícími se požitky, „vás zachránily
jenom praseèí hody.“
„Švejku,“ dodal k tomu nadporuèík Lukáš, „jestli se stane ještì
nìco, tak bude s vámi zle.“
„Poslušnì hlásím, že musí bejt se mnou zle,“ zasalutoval Švejk,
„když je èlovìk na vojnì, musí vìdìt a znát...“
„Zmizte!“ zaøval na nìho hejtman Ságner.
Švejk zmizel a odebral se dolù do kuchynì. Tam se vrátil opìt
zdrcený Baloun a žádal, aby mohl obsluhovati svého nadporuèíka
Lukáše pøi hodech.
Švejk dostavil se právì k polemice kuchaøe Jurajdy
s Balounem.
Jurajda používal pøitom dosti nesrozumitelných výrazù.
„Jsi hodule žravá,“ øíkal Balounovi, „žral bys, až by ses potil,
a kdybych ti dal nést nahoru jitrnice, tak by ses s nimi pekelil na
schodech.“
Kuchynì mìla nyní jinou tváønost. Úèetní šikovatelé od
bataliónu i od setnin mlsali podle hodností, dle rozpracovaného
76
plánu kuchaøe Jurajdy. Písaøi od bataliónu, telefonisti od kumpanií
a nìkolik šarží jedli chtivì z rezavého umývadla rozøedìnou
jitrnicovou polévku horkou vodou, aby se na nì též nìco dostalo.
„Nazdar!“ øekl úèetní šikovatel Vanìk ku Švejkovi, ohlodávaje
jeden pazouøek. „Byl zde pøed chvílí nᚠjednoroèák Marek
a oznámil, že jste opìt zde a máte na sobì nový mundúr. Vy jste
mne teï pøived do pìkné šlamastiky. On mne postrašil, že teï ten
mundúr nevyúètujeme s brigádou. Vᚠmundúr se našel na hrázi
rybníka a my už to oznámili pøes batalionskanclaj na brigádu.
U mne jste veden jako utopený pøi koupání, vy jste se vùbec
nemusel vracet a dìlat nám nepøíjemnosti s dvojím mundúrem. Vy
ani nevíte, co jste proved bataliónu. Každá èást vašeho mundúru
je u nás zaznamenána. Nalézá se v seznamu mundúrù u mì,
u kumpanie, jako pøírùstek. Kumpanie má o jeden úplný mundúr
víc. O tom jsem uèinil oznámení k bataliónu. Ted dostaneme
z brigády vyrozumìní, že jste tam dostal nový mundúr. Ponìvadž
batalión mezitím ve výkazech O ošacení oznámí, že je pøírùstek
jednoho kompletu... Já to znám, z toho mùže být revize. Když se
jedná o takovou malièkost, pøijedou k nám z intendantstva. Když
se ztratí dva tisíce párù bot, o to se nikdo nestará... - Ale nám se
ztratil ten vᚠmundúr,“ øekl tragicky Vanìk, saje z kosti, která
mu padla do ruky, morek a vydloubávaje zbytek zápalkou, kterou
si èistil v zubech místo párátka; „kvùli takové malièkostí rozhodnì
sem pøijde inspekce. Když jsem byl v Karpatech, pøišla k nám
inspekce kvùli tomu, že nebylo dodrženo naøízení, aby se zmrzlým
vojákùm stahovaly boty bez poškození. Stahovaly se, stahovaly,
a na dvou pøitom praskly a jeden mìl je už rozbité pøed smrtí.
A malér byl hotov. Pøijel jeden plukovník z intendantstva, a nebýt
toho, že dostal, hned jak pøijel, z ruské strany jednu do hlavy a že
se svalil do údolí, nevím, co by z toho bylo.“
„Stáhli s nìho taky boty?“ otázal se Švejk se zájmem.
77
„Stáhli,“ øekl zádumèivé Vanìk, „ale nikdo nevìdìl kdo, takže
jsme ani plukovníkovy boty nemohli dát do výkazu.“
Kuchaø Jurajda se opìt vrátil seshora a první jeho pohled padl
na znièeného Balouna, který sedìl zarmoucenì a znièenì na lavici
u kamen a díval se se strašným zoufalstvím na své vyhublé bøicho.
„Ty bys patøil mezi sektu hesychastù,“ s lítostí øekl uèený kuchaø
Jurajda, „ti také hledìli celé dny na svùj pupek, až se jim zdálo, že
jim kolem pupku zasvitla svatozáø. Pak se domnívali, že dospìli
tøetího stupnì dokonalosti.“
Jurajda sáhl do trouby, vzal odtamtud jedno jelítko. „Žer,
Baloune,“ øekl pøívìtivì, „nažer se, až pukneš, udav se,
nenažranèe.“
Balounovi vstoupily slzy do oèí.
„Doma, když jsme zabíjeli, tak jsem napøed,“ podotkl plaètivé
Baloun, požíraje malé jelítko, „snìdl poøádný kus ovaru, celej
rypák, srdce, ucho, kus jater, ledvinu, slezinu, kus boku, jazyk
a potom...“
A tichým hlasem dodal, jako když se vypravuje pohádka: „A
potom pøišly jitrnice, šest, deset kouskù, a bachoratá jelita,
kroupová i housková, že nevíš ani, do èeho døív kousnout, do
houskovýho, nebo kroupovýho. Všechno se rozplývá na jazyku,
všechno voní, a èlovìk žere a žere. - Tak si myslím,“ hoøekoval
dál Baloun, „že mì koule ušetøí, ale hlad dorazí, a že už vícekrát
v životì nepøijdu dohromady s takovým pekáèem jelitovýho prejtu
jako doma. - Sulc, ten jsem nemíval tak rád, ponìvadž se to jen
tøese a nic to nevydá. Žena, ta se zas mohla pro sulc utlouct, a já
jí do toho sulce nepøál ani kus ucha, ponìvadž chtìl jsem všecko
sám sežrat, tak, jak mnì to nejlepší chutnalo. Nevážil jsem si toho,
tý lahody, toho blahobytu, a tchánovi, vejminkáøi, upøel jsem jednou
prase a zabil, sežral, a ještì mnì bylo ke všemu líto poslat mu,
chudákovi starýmu, tøebas jen malou vejslužku - a von mnì potom
prorokoval, že chcípnu jednou hlady.“
78
„A už je to tady,“ øekl Švejk, kterému dnes mimodìk splývaly
z úst samé rýmy.
Kuchaøe Jurajdu opustil již náhlý záchvat soucitu s Balounem,
ponìvadž Baloun pøitoèil se nìjak rychle k plotnì, vytáhl z kapsy
kus chleba a pokusil se celý krajíc namoèit do omáèky, která ve
velkém pekáèi tulila se ze všech stran k velké hroudì vepøové
peèenì.
Jurajda uhodil ho pøes ruku, takže Balounùv krajíc chleba spadl
do omáèky, jako když plavec skáèe na plovárnì z mùstku do øeky.
79
Nedaje mu pøíležitosti, aby mohl vytáhnouti lahùdku z pekáèe,
chytil ho a vyhodil ze dveøí.
Zdrcený Baloun vidìl ještì oknem, jak Jurajda vytahuje
vidlièkou ten krajíc chleba, který se dohnìda nasákl omáèkou,
a jak jej podává Švejkovi a pøidává k tomu ještì kousek seøíznutého
masa z povrchu peèenì se slovy:
„Jezte, mùj skromný pøíteli!“
„Panenko Marjá,“ zabìdoval za oknem Baloun, „mùj chleba
je v hajzlu.“ Klátì dlouhýma rukama, šel shánìt nìco na zub do
vsi.
Švejk, pojídaje šlechetný dar Jurajdy, promluvil plnými ústy:
„To jsem opravdu rád, že jsem zas mezi svýma. Moc by mì to
mrzelo, kdybych nemoh prokazovat kumpanii dál svoje platný
služby.“ Otíraje si s brady z krajíce steklé kapky omáèky a sádla,
dokonèil:
„Nevím, nevím, co byste si tady beze mne poèali, kdyby mne
tam byli nìkde zdrželi a válka by se ještì prodloužila o pár rokù.“
Úèetní šikovatel Vanìk se otázal se zájmem: „Jak myslíte,
Švejku, že bude vojna dlouho trvat?“
„Patnáct let,“ odpovìdìl Švejk. „To jest samozøejmý, ponìvadž
jednou už byla tøicetiletá válka, a teï jsme o polovièku chytøejší
než døív, tedy 30:2=15.“
„Pucflek našeho hejtmana,“ ozval se Jurajda, „vypravoval, že
slyšel, jakmile obsadíme hranice Halièe, že se dál nepotáhne. Potom
Rusové zaènou vyjednávat o mír.“
„To by nestálo za to ani válèit,“ øekl dùraznì Švejk. „Když
vojna, tak vojna. Já rozhodnì døív vo míru mluvit nebudu, dokud
nebudeme v Moskvì a v Petrohradì. Pøeci to nestojí za to, když
je svìtová vojna, prdelkovat se jenom kolem hranic. Vezmìme si
napøíklad Švejdy, za tý tøicetiletý vojny. Vodkud až nepøišli,
a dostali se až k Nìmeckýmu Brodu a na Lipnici, kde událi takovou
80
paseku, že ještì dodneška se tam mluví v hospodách po pùlnoci
švédsky, takže si navzájem nikdo nerozumí. Nebo Prušáci, ty taky
nebyli jen pøespolní, a na Lipnici je po nich Prusù habadìj. Dostali
se až do Jedouchova a do Ameriky a zas nazpátek.“
„Ostatnì,“ øekl Jurajda, kterého dnes vepøové hody úplnì
pøivedly z rovnováhy a popletly, „všichni lidé povstali z kaprù.
Vezmìme si, pøátelé, vývojovou teorii Darwina...“
Další jeho uvažování pøerušeno bylo vpádem jednoroèního
dobrovolníka Marka.
„Zachraò se, kdo mùžeš,“ zvolal Marek, „poruèík Dub pøijel
pøed chvílí automobilem ke štábu bataliónu a pøivezl s sebou toho
posraného kadeta Bieglera. - Je to s ním hrozné,“ informoval dál
Marek, „když vylezl s ním z automobilu, vpadl do kanceláøe. Víte
dobøe, jak jsem šel odtud, jak jsem øíkal, že si trochu schrupnu.
Natáhl jsem se tedy v kanceláøi na lavici a zaèal jsem pìknì usínat,
když vtom na mì skoèil. Kadet Biegler zaøval ,Habacht!’, poruèík
Dub postavil mì na nohy a teï spustil: ,To se divíte, co, jak jsem
vás pøekvapil v kanceláøi pøi nedodržování povinností? Spí se až
po odtroubení,’ k èemuž dodal Biegler: ,Oddìlení 16, paragraf 9
kasárenského øádu.’ Nato bouchl poruèík Dub pìstí do stolu
a rozkøikl se: ,Snad jste se mì chtìli u bataliónu zbavit, nemyslete
si, že to byl otøes mozku, má lebka nìco vydrží.’ Kadet Biegler
listoval si pøitom na stole a pøeèetl k tomu nahlas pro sebe z jedné
listiny: ,Pøíkaz pro divizi èíslo 280!’ Poruèík Dub myslel, že si
dìlá z nìho legraci kvùli poslední jeho vìtì, že mu lebka nìco
vydrží, poèal mu vytýkat jeho nedùstojné a drzé chování vùèi
starším dùstojníkùm, a teï ho vede sem k hejtmanovi, aby si na
nìho stìžoval.“
Za chvíli pøišli do kuchynì, kterou se muselo projít, když se
šlo nahoru, kde sedìl celý dùstojnický sbor a kde po vepøové kýtì
zpíval baculatý praporèík Malý árii z opery Traviata, krkaje pøitom
po zelí a mastném obìdì.
81
Když poruèík Dub vstoupil, zvolal Švejk: „Habacht, všechno
vstát!“
Poruèík Dub tìsnì pøistoupil k Švejkovi, aby mu pøímo do
oblièeje zvolal: „Teï se tìš, teï je s tebou amen! Já tì dám vycpat
na památku pro 91. regiment.“
„Zum Befehl, pane lajtnant,“ zasalutoval Švejk, „jednou jsem
èetl, poslušnì hlásím, že byla jednou jedna veliká bitva, ve který
pad jeden švédský král se svým vìrným konìm. Vobì zdechliny
dopravili do Švédska, a teï ty dvì mrtvoly stojejí vycpaný
v štokholmským muzeu.“
„Odkud mᚠty vìdomosti, pacholku,“ rozkøikl se poruèík Dub.
„Poslušnì hlásím, pane lajtnant, vod svýho bratra profesora.“
Poruèík Dub se otoèil, odplivl si, strkaje pøed sebou kadeta
Bieglera nahoru, kudy se šlo do sínì. Pøece však mu to nedalo,
aby se ve dveøích neotoèil po Švejkovi a s neúprosnou pøísností
øímského Césara, rozhodujícího osud ranìného gladiátora v cirku,
neuèinil posunek palcem pravé ruky a nevykøikl na Švejka: „Palce
dolù!“
„Poslušnì hlásím,“ køièel za ním Švejk, „že už je dávám dolù!“
82
*
Kadet Biegler byl jako moucha. Za tu dobu prodìlal nìkolik
cholerových stanic a zvykl si plným právem po všech manipulacích,
které s ním jako cholerou podezøelým zavádìli, že už poèal zcela
nevìdomky neustále pouštìt do kalhot. Až se koneènì dostal do
rukou na jedné takové pozorovací stanici nìjakému odborníkovi,
který v jeho výmìtech nezjistil cholerových bacilù, utužil mu støeva
taninem jako švec dratví rozbité èochty a poslal ho na nejbližší
etapní velitelství, uznav kadeta Bieglera, který byl jako pára nad
hrncem, frontdiensttauglich.
Byl to srdeèný èlovìk.
Když ho kadet Biegler upozoròoval, že se cítí velice slabým,
øekl k nìmu s úsmìvem: „Zlatou medaili za stateènost ještì
unesete. Vždy jste se pøihlásil pøece dobrovolnì na vojnu.“
A tak se kadet Biegler vydal za zlatou medailí.
Jeho utužená støeva nevrhala již øídkou tekutinu do kalhot, ale
zùstalo mu pøece jen èasté nucení, takže od poslední etapy až na
štáb brigády, kde se setkal s poruèíkem Dubem, byla to vlastnì
manifestaèní cesta po všech možných záchodech. Nìkolikrát
zmeškal vlak, ponìvadž sedìl na nádražích v klozetech tak dlouho,
dokud vlak neodjel. Nìkolikrát zameškal ve vlaku pøesedání, sedì
ve vlaku na záchodì. Ale pøesto, pøes všechny záchody, které mu
byly v cestì, kadet Biegler pøec jen se pøibližoval k brigádì.
Poruèík Dub mìl být tenkrát pøece ještì nìkolik dnù
v ošetøování u brigády, ale téhož dne, když Švejk odjel k bataliónu,
štábní lékaø si to s poruèíkem Dubem rozmyslel, když se dovìdìl,
že odpùldne tím smìrem, kde leží batalión 91. pluku, odjíždí sanitní
automobil.
Byl velice rád, že se zbavil poruèíka Duba, který jako vždy
83
dokládal svá rùzná tvrzení slovy: „O tom jsme již pøed válkou
u nás mluvili s panem okresním hejtmanem.“
„Mit deinem Bezirkshauptmann kannst du mir Arsch lecken,“
pomyslil si štábní lékaø a velice dìkoval té náhodì, že sanitní
automobily jedou nahoru na Kamionku Strumilowu pøes Zóltance.
Švejk tam u brigády nevidìl kadeta Bieglera, ponìvadž týž
pøes dvì hodiny sedìl opìt na jednom splachovacím zaøízení pro
dùstojníky u brigády.
Možno øíct smìle, že kadet Biegler na podobných místech nikdy
neztrácel èasu, ponìvadž si opakoval všechny slavné bitvy slavných
rakouskouherských vojsk, poèínaje bitvou u Nördlingen dne 6.
záøí 1634 a konèe Sarajevem 19. srpna 1878.
Když tak nesèíslnìkráte tahal za šòùru splachovacího klozetu
a voda se s hlukem øítila do mísy, tu pøimhouøiv oèi, pøedstavoval
si øev bitvy, útok jízdy a hukot dìl.
Setkání poruèíka Duba s kadetem Bieglerem nebylo pøíliš
pùvabné a bylo jistì pøíèinou nakyslosti v jich budoucím pomìru
ve službì i mimo služby.
Když totiž již poètvrté poruèík Dub dobýval se na záchod,
dopálenì vykøikl: „Kdo je tam?“
„Kadet Biegler, 11. marškumpanie, batalión N, 91. regiment,“
znìla hrdá odpovìï.
„Zde,“ pøedstavoval se konkurent pøede dveømi, „poruèík Dub
od téže kumpanie.“
„Hned jsem hotov, pane poruèíku!“
„Èekám!“
Poruèík Dub díval se netrpìlivì na hodinky. Nikdo by nevìøil,
jaké je tøeba energie a houževnatosti k tomu, vydržet v takové
situaci pøede dveømi nových patnáct minut, potom ještì pìt, a pak
dalších pìt, a dostával na klepání, tluèení a kopání stále tutéž
odpovìdi „Hned jsem hotov, pane poruèíku.“
Poruèíka Duba zmocnila se horeèka, zejména když po
84
nadìjném šustìní papíru uplynulo dalších sedm minut, aniž by se
dveøe otevøely.
Kadet Biegler byl ke všemu ještì tak taktní, že nespouštìl ještì
neustále vodu.
Poruèík Dub v slabé horeèce poèal pøemýšlet, jestli si snad
nemá stìžovat veliteli brigády, který, mùže být, dá rozkaz vylomit
dveøe a vynést odtamtud kadeta Bieglera. Také mu napadlo, že
snad je to porušení subordinace.
Poruèík Dub teprve po dalších pìti minutách vlastnì
zpozoroval, že by tam za dveømi nemìl už nic co dìlat, že už ho
to dávno pøešlo. Setrvával však pøed klozetem z jakéhosi principu,
kopaje dále do dveøí, za kterými se ozývalo stále totéž: „In einer
Minute fertig, Herr Leutnant“
Koneènì bylo slyšet, jak Biegler spouští vodu, a za chvíli setkali
se oba tváøí v tváø.
„Kadete Bieglere,“ zahømìl na nìho poruèík Dub, „nemyslete
si, že jsem zde byl za týmže úèelem jako vy. Pøišel jsem kvùli
tomu, že jste se mnì pøi svém pøíchodu k štábu brigády neohlásil.
85
Neznáte pøedpisy? Víte, komu jste dal pøednost?“
Kadet Biegler srovnával chvíli ve své pamìti, jestli se pøece
snad nedopustil nìèeho, co by se nesrovnávalo s disciplínou
a s naøízeními týkajícími se stykù nižších dùstojnických šarží
s vyššími.
V jeho vìdomostech v tomto ohledu byla nehorázná mezera
a propast.
Ve škole jim nikdo o tom nepøednášel, jak se má v takovém
pøípadì zachovat nižší dùstojnická hodnost vùèi druhé, vyšší; zdali
má nedokadit a vyletìt ze dveøí záchodu, pøidržuje si jednou rukou
kalhoty a druhou vzdávaje èest.
„Nuže odpovìzte, kadete Bieglere!“ vyzývavì zvolal poruèík
Dub.
A tu kadet Biegler si vzpomnìl na zcela jednoduchou odpovìï,
která to rozluštila: „Pane poruèíku, nemìl jsem vìdomosti po svém
pøibytí do štábu brigády, že se zde nalézáte, a vyøídiv své záležitosti
v kanceláøi, odebral jsem se ihned na záchod, kde jsem setrval až
do vašeho pøíchodu.“
K èemuž dodal slavnostním hlasem: „Kadet Biegler hlásí se
panu poruèíkovi Dubovi.“
„Vidíte, že to není malièkost,“ s trpkostí øekl poruèík Dub,
„podle mého názoru mìl jste ihned, kadete Bieglere, jakmile jste
se dostal do štábu brigády, otázati se v kanceláøi, zdali náhodou
není zde též pøítomen nìjaký dùstojník od vašeho bataliónu, od
vaší kumpanie. O vašem chování rozhodneme u bataliónu.
Odjíždím k nìmu automobilem, a vy pojedete s sebou. - Žádné
ale!“
Kadet Biegler totiž namítl, že má z kanceláøe štábu brigády
vypracovanou maršrútu po železnici, kterýžto zpùsob cestování
zdál se mu být mnohem výhodnìjším vzhledem ku chvìní jeho
koneèníku. Každé dítì pøece ví, že automobily nejsou zaøízeny na
takové vìci. Než proletíš sto osmdesát kilometrù, mᚠuž to dávno
86
v kalhotech.
Èertví co se to stalo, že otøesy automobilu nemìly zprvu, když
vyjeli, tak dalece žádného vlivu na Bieglera. Poruèík Dub byl celý
zoufalý, že se mu nepodaøí provésti plán pomsty.
Když totiž vyjeli, poruèík Dub si v duchu myslel: „Jen poèkej,
kadete Bieglere, jestli to na tebe pøijde, myslíš, že dám zastavit.“
V tomto smìru také, pokud to bylo možno pro rychlost, kterou
polykali kilometry, navazoval pøíjemnou rozmluvu o tom, že
vojenské automobily, mající vymìøenou urèitou dráhu, nesmí
plýtvati benzínem a zastavovat se nikde.
Kadet Biegler proti tomu namítl zcela správnì, že když
automobil nìkde èeká na nìco, nespotøebuje vùbec benzínu,
ponìvadž šofér vypne motor.
„Má-li,“ pokraèoval neodbytnì poruèík Dub, „pøiject ve
vymìøený èas na své místo, nesmí se nikde zastavovat.“
Ze strany kadeta Bieglera nenásledovalo více žádné repliky.
Tak øezali vzduch pøes ètvrt hodiny, když vtom poruèík Dub
cítil, že má nìjak nafouklé bøicho a že by bylo záhodno zastavit
automobil, vylézt ven a vstoupit do škarpy, sundat kalhoty a hledat
ulehèení.
Držel se jako hrdina až na 126. kilometr, kdy ráznì zatáhl
šoféra za pl᚝ a vykøikl mu do ucha: „Halt!“
„Kadete Bieglere,“ øekl poruèík Dub milostivì, seskakuje
rychle z automobilu ,ke škarpì, „teï máte také pøíležitost.“
„Dìkuji,“ odpovìdìl kadet Biegler, „nechci zbyteènì zdržovat
automobil.“
A kadet Biegler, který mìl též už na krajíèku, øekl si v duchu,
že se radìji podìlá, než by propustil krásnou možnost blamovat
poruèíka Duba.
Než dojeli do Zóltance, dal poruèík Dub ještì dvakrát zastavit
a po poslední zastávce øekl urputnì k Bieglerovi: „Mìl jsem
87
k obìdu bikoš po Polsku. Od bataliónu telegrafuji stížnost na
brigádu. Zkažené kyselé zelí a znehodnocené k požívání vepøové
maso. Smìlost kuchaøù pøevyšuje všechny meze. Kdo mne ještì
nezná, ten mne pozná.“
„Feldmaršálek Nostitz-Rhieneck, elita rezervní kavalérie,“
odpovìdìl na to Biegler, „vydal spis Was schadet dem Magen im
Kriege, ve kterém nedoporuèoval pøi váleèných útrapách
a svízelích vùbec jísti vepøového masa. Každá nestøídmost na
pochodu škodí.“
Poruèík Dub neodpovìdìl na to ani slova, jenom si pomyslil:
„Tvou uèenost srovnám, chlape.“ Potom si to rozmyslil a pøece
se jen ozval Bieglerovi s úplnì hloupou otázkou: „Vy tedy myslíte,
kadete Bieglere, že dùstojník, vedle kteréhož vy musíte se pokládati
dle své šarže býti jemu podøízeným, nestøídmì jí? Nechtìl jste
snad øíct, kadete Bieglere, že jsem se pøežral? Dìkuji vám za tu
sprostotu. Buïte ubezpeèen, že si to s vámi vyrovnám, vy mne
ještì neznáte, ale až mne poznáte, tak si vzpomenete na poruèíka
Duba.“
Byl by si pøi posledním málem pøekousl jazyk, ponìvadž
pøeletìli na silnici nìjaký výmol.
Kadet Biegler neodpovídal zase nièeho, což popudilo opìt
poruèíka Duba, takže se hrubì otázal: „Poslyšte, kadete Bieglere,
myslím, že jste se uèil, že máte na otázky svého pøedstaveného
odpovídat.“
„Ovšem,“ øekl kadet Biegler, „jest takový pasus. Nutno ovšem
pøedem rozebrati nᚠvzájemný pomìr. Pokud mnì známo, nejsem
nikam ještì pøidìlen, takže odpadá tím úplnì øeè o mé
bezprostøední podøízenosti k vám, pane poruèíku. Nejdùležitìjším
ovšem jest, že odpovídá se na otázky pøedstavených
v dùstojnických kruzích jedinì ve vìcech služby. Jak my zde dva
sedíme v automobilu, nepøedstavujeme žádnou bojovnou složku
urèité váleèné manipulace. Mezi námi není žádného služebního
88
pomìru. Jedeme oba stejnì ku svým oddílùm a nebylo by rozhodnì
žádným služebním vyjádøením se odpovìï na vaši otázku, zdali
jsem chtìl snad øíct, že jste se pøežral, pane poruèíku.“
„Už jste domluvil?“ zaøval na nìho poruèík Dub, „vy jeden...“
„Ano,“ prohlásil pevným hlasem kadet Biegler, „nezapomeòte,
pane poruèíku, že o tom, co se mezi námi stalo, rozhodne patrnì
èestný dùstojnický soud.“
Poruèík Dub byl témìø bez sebe zlostí a vztekem. U nìho bylo
zvláštním zvykem, že když se rozèílil, mluvil ještì vìtší pitomosti
a hlouposti nežli v klidu.
Proto také zabruèel: „O vás bude rozhodovat vojenský soud.“
Kadet Biegler použil této pøíležitosti, aby ho dorazil úplnì,
a proto øekl takovým nejpøátelštìjším tónem: „Ty žertuješ,
kamaráde.“ Poruèík Dub vykøikl na šoféra, aby zastavil.
„Jeden z nás musí jít pìšky,“ zablábolil.
„Já se vezu,“ klidnì na to øekl kadet Biegler, „a ty si dìlej,
kamaráde, co chceš.“
„Jeïte dál,“ hlasem jako v deliriu houkl poruèík Dub na šoféra
a zahalil se potom v dùstojné mlèení jako Julius Caesar, když se
k nìmu pøibližovali spiklenci s dýkami, aby ho probodli. Tak pøijeli
do Zóltance, kde našli stopu bataliónu.
*
Mezitímco poruèík Dub s kadetem Bieglerem se ještì na
schodech hádali o tom, zdali kadet, který není ještì nikam zaøazen,
má nárok na jitrnici z onoho množství, které pøipadá na
dùstojnictvo jednotlivých kumpanií, dole v kuchyni zatím byli již
syti a rozložili se po rozlehlých lavicích a rozhovoøili se o všem
možném, pøièemž bafali ostošest z dýmek.
Kuchaø Jurajda prohlásil: „Tak jsem vám dnes udìlal bájeèný
vynález. Myslím, že to udìlá úplný pøevrat v kuchaøství. Ty pøece
89
víš, Vaòku, že jsem nemohl nikde v této proklaté vesnici najít
marjánku do jitrnic.“
„Herba majoranae,“ øekl úèetní šikovatel Vanìk, vzpomínaje
na to, že je drogistou.
Jurajda pokraèoval: „Je neprozkoumané, jak lidský duch chápe
se v nouzi nejrùznìjších prostøedkù, jak se mu jeví nové obzory,
jak zaèíná vynalézat všechny nemožné vìci, o kterých se lidstvu
dosud ani nesnilo... Hledám tedy po všech staveních marjánku,
bìhám, sháním se, vysvìtluji jim, k èemu to potøebuji, jak to
vypadá...“
„To jsi mìl ještì popsat vùni,“ ozval se z lavice Švejk, „mìl jsi
øíct, že marjánka voní tak, jako když èichᚠk lahvièce inkoustu
v aleji rozkvetlých agátù. Na vrchu Bohdalci u Prahy...“
„Ale Švejku,“ pøerušil ho prosebným hlasem jednoroèní
dobrovolník Marek, „nech dokonèit Jurajdu.“
Jurajda mluvil dál: „V jednom statku pøišel jsem na jednoho
starého, vysloužilého vojáka z doby okupace Bosny a Hercegoviny
který vysloužil vojenskou službu v Pardubicích u hulánù a ještì
dnes nezapomnìl èesky. Ten se se mnou zaèal hádat, že v Èechách
se nedává do jitrnic marjánka, ale heømánek. Nevìdìl jsem tedy
doopravdy, co si tedy poènu, nebo opravdu každý rozumný
a nepøedpojatý èlovìk musí považovat marjánku mezi koøením,
které se dává do jitrnic, za princeznu. Nutno bylo nalézti rychle
takovou náhražku, která by dodala rázovité koøenìné chuti. A tak
jsem našel v jednom stavení pod obrazem nìjakého svatého
povìšený svatební myrtový vìneèek. Byli to novomanželé, vìtvièky
myrty na vìneèku byly ještì dosti svìží. Tak jsem dal myrtu do
jitrnic, ovšem že jsem musel celý svatební vìneèek tøikrát paøit ve
vaøící vodì, aby lístky zmìkly a pozbyly pøíliš štiplavé vùnì a chuti.
To se rozumí, že když jsem jim bral ten svatební myrtový vìneèek
do jitrnic, že bylo mnoho pláèe. Rozlouèili se se mnou s ujištìním,
že za takové rouhání, ponìvadž vìneèek byl svìcený, nejbližší
90
koule mne zabije. Vy jste jedli pøece mou jitrnicovou polévku
a nikdo z vás nepoznal, že místo marjánkou voní myrtou.“
„V Jindøichovì Hradci,“ ozval se Švejk, „byl pøed lety uzenáø
Josef Linek a ten mìl na polici dvì krabice. V jedné mìl smìs
všeho koøení, které dával do jitrnic a jelit. V druhé krabici mìl
prášek na hmyz, ponìvadž ten uzenáø už nìkolikráte zjistil, že
rozkousali jeho kunšofti v buøtì štìnici nebo švába. Von vždycky
øíkal, pokud se týká štìnice, že má koøennou pøíchu po hoøkých
mandlích, které se dávají do bábovek, ale švábi že v uzeninách
smrdìjí jako stará bible prolezlá plísní. Proto von držel na èistotu
ve svý dílnì a zasejpal všude ten prášek na hmyz. Takhle jednou
dìlá jelita a mìl pøitom rýmu. Popadne tu krabici s práškem na
hmyz a vsypal to do prejtu na jelita, a vod tý doby v Jindøichovì
Hradci chodili pro jelita jen k Linkovi. Lidi se mu tam pøímo hrnuli
do krámu. A von byl tak chytrej, že pøeci na to pøišel, že to dìlá
ten prášek na hmyz, a vod tý doby objednával si na dobírku celé
bednièky s tím práškem, když byl pøedtím upozornil firmu, od které
to bral, aby na bednièku napsali ,Indické koøení’. To bylo jeho
91
tajemství, s ním šel do hrobu, a nejzajímavìjším bylo to, že z tìch
rodin, kde brali jeho jelita, vodstìhovali se všichni švábi a štìnice.
Vod tý doby patøí Jindøichùv Hradec k nejèistším mìstùm v celejch
Èechách.“
„Už jsi skonèil?“ otázal se jednoroèní dobrovolník Marek, který
chtìl patrnì též vmísiti se do rozhovoru.
„S tím bych už byl hotov,“ odpovìdìl Švejk, „ale znám podobný
pøípad v Beskydách, ale vo tom vám povím, až budeme
v gefechtu.“
Jednoroèní dobrovolník Marek se rozhovoøil: „Kuchaøské
umìní nejlépe se pozná ve válce, zejména na frontì. Dovolím si
uèiniti malé pøirovnání. V míru èetli jsme a slýchali o takzvaných
ledových polívkách, to jest polívkách, do nichž pøidává se led
a které jsou velice oblíbeny v severním Nìmecku, Dánsku
a Švédsku. A vidíte, pøišla válka, a letos v zimì v Karpatech mìli
vojáci tolik zmrzlé polévky, že ji ani nejedli, a je to pøece specialita.“
92
„Zmrzlý gulᚠdá se jíst,“ namítl úèetní šikovatel Vanìk, „ale
ne dlouho, tak nanejvýš týden. Kvùli tomu naše devátá kumpanie
pustila pozici.“
„Ještì za míru,“ s neobyèejnou vážností øekl Švejk, „toèila se
celá vojna kolem kuchynì a kolem nejrozmanitìjších jídel. Mìli
jsme vám v Budìjovicích obrlajtnanta Zákrejse, ten se toèil poøád
kolem dùstojnický kuchynì, a taky, když òákej voják nìco proved,
tak si ho postavil hapták a pustil se do nìho: ,Ty pacholku, jestli
se to bude ještì jednou opakovat, tak udìlám z tvý huby dùkladnì
naklepanou roštìnku, rozšlápnu tì na bramborovou kaši a pak ti
to dám sežrat. Poteèe z tebe kaldoun s rejží, budeš vypadat jako
prošpikovanej zajíc na pekáèi. Tak vidíš, že se musíš polepšit,
93
jestli nechceš, aby lidi mysleli, že jsem z tebe udìlal fašírovanou
peèeni se zelím.“
Další výklad a zajímavý rozhovor o používání jídelního lístku
pro vychování vojínù pøed válkou byl pøerušen velikým køikem
nahoøe, kde konèil slavnostní obìd.
Ze zmatené smìsi hlasù vynikal køik kadeta Bieglera: „Voják
má již v míru znát, èeho vyžaduje válka, a ve válce nezapomínat,
èemu se nauèil na cvièišti.“
Potom bylo slyšet supìní poruèíka Duba: „Prosím, aby bylo
konstatováno, že jsem již potøetí uražen!“
Nahoøe dìly se velké vìci.
Poruèík Dub, který choval známé záludné úmysly s kadetem
Bieglerem pøed tváøí batalionskomandanta, byl hned pøi vstupu
uvítán dùstojníky velkým øevem. Úèinkovala znamenitì na všechny
židovská koøalka.
Tak volali jeden pøes druhého, narážejíce na jezdecké umìní
poruèíka Duba: „Bez štolby to nejde! - Splašený mustang! - Jak
dlouho jsi se, kamaráde, pohyboval mezi kovboji na Západì?
Krasojezdec!“
Hejtman Ságner rychle do nìho vrazil odlivku prokleté koøalky
a uražený poruèík Dub zasedl za stùl. Pøistavil si starou rozbitou
židli k nadporuèíkovi Lukášovi, který ho uvítal pøátelskými slovy:
„Všechno jsme již snìdli, kamaráde.“
Smutná postava kadeta Bieglera byla jaksi pøehlédnuta, pøesto,
že kadet Biegler pøesnì dle pøedpisu hlásil se kolem stolu
hejtmanovi Ságnerovi služebnì a druhým dùstojníkùm, opakuje
kolikrát za sebou, aèkoliv ho všichni vidìli a znali: „Kadet Biegler
pøibyl do štábu bataliónu.“
Biegler vzal si plnou sklenici, usedl potom zcela skromnì
k oknu a èekal na vhodný okamžik, aby mohl hodit do povìtøí
nìkteré své znalosti z uèebnic.
Poruèík Dub, kterému ty hrozné pøiboudliny lezly do hlavy,
94
klepal prstem o stùl a zèistajasna obrátil se k hejtmanovi Ságnerovi:
„S okresním hejtmanem jsme vždy øíkávali: Patriotismus,
vìrnost k povinnosti, sebepøekonání, to jsou ty pravé zbranì ve
válce! Pøipomínám si to zejména dnes, když naše vojska v dohledné
dobì pøekroèí hranice.“
Až sem dodiktoval již nemocný Jaroslav Hašek Osudy dobrého
vojáka Švejka za svìtové války. Smrt ho 3. ledna 1923 umlèela
navždy a zabránila mu tak dokonèit jeden i nejslavnìjších
a nejètenìjších románù vzniklých po prvé svìtové válce.
95
JAK JSEM ILUSTROVAL ŠVEJKA
S Jaroslavem Haškem jsem se seznámil roku. 1907. Mìl jsem
i toho seznámení radost. Ale s výrazem Haška jsem vìru nebyl
spokojen. Pøedstavoval jsem si tehdy už známého autora fejetonù
docela jinak, ne tak mladého s tváøí témìø bezvýraznou, skoro
dìtskou. Marnì jsem hledal v jeho kulatém oblièeji obvyklé rysy
satirikù: dravèí nos, úzké rty a potmìšilé oèi. Hašek pùsobil spíše
dojmem synka z lepší rodiny, který si nerad zatìžuje hlavu
problémy. Tváø bezvousá, bezelstná, upøímné oèi, vše pøipomínalo
spíše naivního primána než geniálního satirika, ale to vše jen do
doby, dokud Hašek nepromluvil. Pak jsem hned poznal, že má
,,za ušima“. Bral jsem ho vždy tak, jak se obecnì jevil.
Velmi jsem trpìl jeho delší nepøítomností a jeho vtipù mi bylo
tøeba jako soli. Jen jednou jsem navštívil Haška v bytì jeho rodièù.
Pak už jen Hašek navštìvoval mne. Když jsem se v roce 1908
pøestìhoval do Dittrichovy ulice, stal se Hašek mým obèasným
podnájemníkem, dokud ho neodvedli k 91. budìjovickému pìšímu
pluku s papouškovì zelenými výložkami. Haškùv pobyt u mne byl
pøerušován z rùzných dùvodù. Jeho návraty jsem vždy radostnì
vítal a tìšil jsem se z jeho pobytu, dokud náhle nezmizel, bez udání
dùvodu. Podnájemníkem se stal proto, že nemìl kde spát. Hašek
byl tehdy nejpilnìjším pøispìvatelem Karikatur, jejichž
odpovìdným redaktorem jsem byl. Psal snadno a lehce. Na jeho
humoresky bylo opravdu možno si poèkat. A mohl psáti kdekoli,
a byl hluk sebevìtší. Nìkdy mìl motiv pøedem vymyšlený, ale
obyèejnì si jej vymýšlel, teprve když sedìl u stolu. Co bude psát,
tím si hlavu nikdy nelámal. Chvilku sedìl nehybnì, upíraje oèi
do èistého papíru, a potom zaèal psát. Psal rychle, bez dlouhých
intervalù, tím svým èitelným, úhledným rukopisem. Dával pøednost
vyplacení honoráøe v hotovosti, z ruky do ruky. Jaroslav Hašek
96
mìl dobré srdce. A kdo ho znal jen povrchnì, neuvìøí, že mìl
velmi rád pøírodu a že se jí èasto s potìšením toulal. Jeho
zamilovaným koníèkem bylo vaøení, které ovládal vskutku výbornì.
Tak jsme se mìli dobøe až do dne, kdy byl Hašek odveden k 91.
regimentu do Budìjovic.
Toho dne pøišel od odvodu v pravé rekrutské náladì a sotva
podìkoval na mùj pozdrav, když jsem mu otvíral. Potom kolem
mne odcházel nevšímavì do své ubikace a na mùj naléhavý dotaz,
jak to s ním u odvodu dopadlo, odpovìdìl mi koneènì s despektem,
že s každým umazaným civilistou nemluví, a zavøel se v kuchyni,
kde si poèal svým komicky nehudebním hlasem zpívat vojenské
písnì. Od té doby se mnou jednal jako s ménìcenným èlovìkem,
a ne jako se svým kvartýrským a brzy se také ode mne odstìhoval
a do svého odchodu k regimentu už u mne nebydlil.
Od roku 1915 jsem Haška nevidìl; až zase v roce 1921, kdy
mne po návratu z Ruska navštívil. Nepozoroval jsem na jeho
chování žádné významné zmìny. Mìl opìt dost humoru a zdálo
se mi, že je to starý kamarád Hašek, pøestože uplynulo šest let od
našeho rozchodu.
Jaroslav Hašek zaèal psát „Osudy dobrého vojáka Švejka“
už pøed svìtovou válkou. Otiskoval je v Karikaturách a Dobré
kopì a pozdìji s jinými povídkami knižnì v nakladatelství Hejdy
a Tuèka. V roce 1922 mne navštívil Hašek v mém bytì a žádal,
abych nakreslil obálku pro sešitové vydání „Osudù dobrého
vojáka Švejka za svìtové války“. Dal jsem se do práce. Figuru
Švejka jsem nevytvoøil podle urèité personifikované pøedstavy,
nýbrž podle pøedstavy J. Haška, jak ji líèil ve svém popisu.
Namaloval jsem postavu Švejka, jak si zapaluje fajfku uprostøed
letících kulí a granátù, vybuchujících šrapnelù. Dobromyslný
oblièej, klidný výraz, z nìhož je patrno, že má „za ušima“, ale
dle potøeby dovede dìlat hloupého. Tuto obálku jsem pøinesl ve
sjednaný den do vinárny U Mohelských. Haškovi a F. Sauerovi
97
se moc líbila. Hašek po delším uvažování mi slíbil honoráø 200
korun. F. Sauerovi se to zdálo málo a zvýšil na 5oo. Hašek po
delší pomlce ukonèil debatu o honoráøi rázným bouchnutím do
stolu a rozhodl, že dostanu 1000 korun. Místo penìz jsme však
museli oba zaplatit útratu. Obálka byla vytištìna a honoráø nikde.
Také jsem s ním moc nepoèítal. A když už jsem na nìj zapomnìl,
pøišel uèedník od F. Sauera, který mìl jakýsi obchod s prádlem,
a donesl mi pár kouskù spodního prádla a ponožky se vzkazem,
že pan šéf (F. Sauer) se dává porouèet a posílá honoráø za obálku,
že nemohl poslat døíve, ponìvadž dìlal „bankrot“.
V roce 1924, tedy už po Haškovì smrti, jsem jako
spolupracovník Èeského slova zaèal otiskovat na pokraèování
v nedìlní pøíloze Švejkovy osudy. Pro každé pokraèování jsem
nakreslil šest èerných kreseb a pod nì jsem si sám upravil struènì
Haškùv text. Celkem tìchto kreseb vyšlo asi 5oo. Dle vlastní
pøedstavy a dle líèení J. Haška vytvoøil jsem i ostatní hrdiny jeho
románu. Mohu øíci, že Švejk s mými ilustracemi uveøejnìný
v Èeském slovì se stal velmi populární a brzy potom došlo
k ilustrovanému knižnímu vydání v nakladatelství A. Synka.
Ilustrace byly pøevzaty z novinového vydání. Nebyl jsem však
s figurou Švejka docela spokojen. Zdokonaloval jsem ji a pøi tøetím
vydání dostala podobu, která je vžita dodnes.
Bylo mým dávným pøáním ilustrovat Osudy Švejka barevnì.
Byl jsem si vìdom, že nemohu zmìnit typy jednotlivých hrdinù
jednak protože už se vžily, a také proto, že jsem s jejich
zpodobnìním byl spokojen. A tak jsem je pro barevné vydání
ponechal a v mé pøedstavì vyhlížejí takto: nadporuèík Lukᚠtypický rakouský obrlajtnant, frajírek, dost shovívavý k Švejkovým
neplechám, který dìlal jen hrùzu, když již „toho bylo moc“.
Poruèík Dub - komisní, žijící v pøedstavì, že jedná s neposlušnými
studenty a nikoli s dospìlými lidmi, zlomyslný, kousavý, kariérista,
prchlivý. Paní Müllerová - už starší, suchá, Švejkovi donáší
99
nejnovìjší zprávy, ctí a váží si svého dobrodince, za kterého by
dala duši. Hostinský Palivec - samorostlý, obhroublý, ale ne zlý,
nemá v úctì monarchii a politiku v šenkovnì netrpí. Brettschneider
- typický špicl a udavaè, stále slídí po koøisti, provokatér, ale
smolaø. Baloun - jediný jeho ideál je dobré jídlo, nenasyta, který
se neleká ani tìlesného trestu za kus dobroty, tìlesnì silný, ale
povahou slaboch. Kurát Katz - katolický feldkurát, ale pùvodem
žid, velký mazavka a zhýralec. Úèetní šikovatel Vanìk - figura
vojskem opovrhovaná, na niž se skládaly písnièky s titulem zupák,
malý zlodìjíèek, myslící jen na sebe. Jednoroèní dobrovolník
Marek - obtloustlý, bodrý šprýmaø, neváží si pøedstavených
a vojnu tráví víc v base než u kumpanie a na cvièáku. Kadet
Biegler - pøihlouplý, ale šplhavec, dotírající na pøedstavené,
povýšený k podøízeným, zbabìlec. Ostatní postavy jsou typické
pro rakouský vojenský život.
Vìøím, že portréty všech hlavních pøedstavitelù jsem
namaloval dle pøedstavy, s jakou ji jistì psal Jaroslav Hašek.
Škoda, že pøítel Hašek se nedožil ilustrovaného Švejka, byl by mi
jistì nejlepším a neúprosným kritikem, a vìøím, že by byl s mými
ilustracemi spokojen. Splácím mu tímto velký dluh za jeho dnes
už svìtoznámý humoristický román.
100
Atheneum - literatura na webu
http://atheneum.zde.cz