Kní katolití o písemnictví novoeské zaslouilí

Transkript

i'4
(CD
•O)
3
Vf^f
*Jž:f¥.
KNEZÍ KATOLITÍ
o písemnictví
NOVOCESKÉ ZASLOyZlLl.
(S PODÍ)nT7\'A\TI^
SVAZKK
//I'
I.
^í^-éé-th^^í^
NÁKLADEM KNIHKUPECTVÍ DRA FRANT. BAKOVSKÉHO.
AHrt
%mlklUUam
1
B. Oi
8
ly/'
• T. latoBl
M KfiL
TI
UtecleheU
'T^ o
e
Jan
Jeiek
spisea
.Záslahy
duchoTeostra
a literatnni eskoa* (t Praie 1880.) a redaktor
Tomái škrdle spisem ^Zásloby eského, moraTikébo
dachovenstva o zakládání
a slezského
asopis po ddinách
itováni knih a
r.
pesvdiv,
1889.) okázali
eského
písemnictví v prvé
nejvíce knii,
tastoopeni
jak
mezi
jsooce
spisovateli
niku
a
úastníce
literárních.
vbec nejvtší
se
polovici na&eho
viech
ze
co
bjli
nejhojnji
podporovateli
a
roz-
i
meii
tak
nejhorlivji, v|ech
pod-
eskéma
npímnoa láskoa
Náleií pak knéistva
zásluha, ie
obtav pispl o
?ati
a
s
kísí ti
a zvelebo-
písemnictTÍ naie, ie tntéi láska
a ndriovalo T lido, peojíc spolo tói
vzdlání jeho méronpísl ni noa. Velebné knéie
iíilo
o
o ros(v Praxe
století
stav
asopis eských
k vlasti
e
mstech*
kterak vzdlavatelé novo-
odbrateli,
iiovateli kterýchkoli knih a
a
knihoven,
Tidlme meii prrými badit«H Dárodo frého,
pnooTBÍky nt
dinách
poli
literárním,
tetkách
i
tUu( ináti a milovati
poeháictje
fám
obyejné
z
i
k tfelebé
ji|Ji
m
a stýki^^
lidu
pomáhati.
Kiiés,
potom
úade
lidem peiasto, Tmyilil le nejlépe
8
malikosti
od
ifatláni
Tecbácb neml
tolik
doiemí
iivot
A
tak
iádný stav
pracovnfkA nanárodo
roli
dédiiné jako stav dnchovni,
lidem,
nímito rád,
t
snadno jako synek méitaký,
esi
s
i
némeckéma pivyklý.
pnré polovici naiebo stoleti
stalo se, ie
na iTéUo
aby nao£ili Je eskou feé •
jeho a neodnárodnil se tak
Jii
rjuáUjlce
lby pfíklndem otcA poTxbodili
potomkAv,
myil
aniC bad^ji ? JaijrkoTédé,
Tiaobeených,
iprárjr o £etk6 minulosti,
pokletloa
mexi pilnými
snfje
i
cíté
a to jmenovité
poteby a taiby
jeho a pokládaje za svatou svoji povinnost peiovati nejen
o blaho jeho duievní, nýbri
etdetjfti,
délil
hledéti zlepiiti bydlo jeho
se o slasti a strastí života naleho.
Snahy a iny
Aby jeité
dotud.
i
ty jevi se u éeského katolického knétstva
píin
vydatndjSí ruch v té
aaiioh tavládl a aby píkladné snahy a
po vlastech
iny ony pohádaly
A roncovaly knistvo Seské nynjií co uejmoenltli
Mbylo
Um
jakoi
lapomínáno
katolické
i
vAbec
o pisemnictví
ani
knistvo
v obecenstva
aby paméC na viechno
novoesk
MíJvíce roziíena,
sa tim
laslooiilé
úelem
nejiirifm
eskému
pisemnictvf
i
na
aby
to,
prosplo,
knistvo katolické
byla otvUena
a co
testaven Jeti spis pfí-
tomnf. Aby úelu toho bylo doeaieno oiiérou nejbojnfjií.
ahj spis
hledéno,
ten
etbo a
byl
Dannoie lábaTnon, dacha
fieobecn
co Joit
praTeno
pout
tedy do ného
pozoinhodno a
tenáe
aby
tak,
mysl každého
i
idélance poutající. Vybráno
to,
sajfmaToo, ba
a fio
dAleiito,
Denodilo a neonaToralo.
Zo-
Jnéna pihlíženo sasnaiMUti rozmanité píhody a píbéby
rásn
anekdotického
jiné
i
o
10 iifota a iiiiiKMti (éek,
oaréiiT 86
M
éotba Jest
nejináse
tím
etbou
tou,
jimi a neonaT^je.
te potom
za to
;
pozoruhodná a
hromad, takže
a
jednotlivi
MOvým
dílem
ejvice.
A
byli
i
porovateli
a
iwUlUtiiýíh
i
i
roziiovateli
TÍco
mén
nenud
to,
co jest povahy
innos( knéží
jak u kterého
probrána
z
nich jest
na jednom miste spisv po-
za
ti,
kdo
o
sebou
podán,
ni jest
dílem
poadím
stali se zasloužilými
knzi,
kteí
odbrateli,
pod-
pouze
ve spis pojati
nýbrž
jiné ásti,
životopisných podány
obor, v nichžto
Látka spisu erpána Jeat
i
rád
jeden obrázek
následují
dle
nejsou
spisovateli,
celkov
celistvý
knzi
tená,
Veškera innost každého knéxe
dftležita.
z pravidla
a
sigímayou,
Z udigA isté
nezáživné
podobné
události
aieliito rozpráTéno, protoio
vSiiifea
levrobné a obiírné dle toho,
probrána
a
aby nebylo ve spise
toliko nejnutnéjií,
nehopámé a
obrázky
byli
ti
literárních
podnik
eských.
z rozliných
pramen
tiitných
tlom,
a
nkteré
z
pramen
téch jsou na svých místech pipomenuty.
Obírajídiiia se déJinaBi
mimodk
myilénka,
eského pisemmctvi nirá
troTnávati pítomnost
s
se
miniH
loiti
píklada6 vzorj iminapltoniDOit A pHblédneme-li t té ttrénky
vybírati li
a
lotti pro
k lOAbám a iinám tetkých kaiii katoUck/cb, loaaeoáiM,
ie o
pemnohých
nevjmisel,
z nich
páti
oýbrž aby také za
rotproadil se
po národe
li
Jett,
dn
ieském
? srdce kaidého úda národa toho.
•fé k hvéidám,
podobné
aikiî,
které
stkví se
ntéicb
i
li«|ji
vkocnil se
a iiftU
mohotné
Jako obradme iraky
které velikosti a zái svoa nad Jiné vyzirejroe
také k téro
vlasteneckoo
vytrvalosti, Šlechetnosti
naienv,
abj popad k nim
snahám
obétovnosti,
a éinm,
neobroienosti,
a jinými ctnostmi spasnými národa
a rozebivejme
lesku
záe
jejich
srdce svá
i
Hlavním
bylo
nejpnre
ásilím
a
DOTOeskébo pfsemnictTÍ
bodit«Ift
aby
mosilo,
býti
pfernšeooa
oboorili
duieTni spojitost mezi doboa noTon a starší,
pitomoost eskoa
národ éetký
k býralé
bjC
dfla,
sálibo
kazovala
co ieskébo,
némecká nebo
i
T
národní
I
pnri sknteéní
byli
vétiinoa djepisci, jejicbito
Ttií
latinská, vitépo?ala vétSi a
starobylost
a Tzbledem
hájila práva národn svého.
i
spojili
Úkol pak ten pipadl pi-
sláTé.
roxené méron nejTtii djepisectví.
kisitelé TŠebo,
aby
a úinkem tobo povznesli
s minalostí
k cizin
A knií
do-
katolických
bylo hned na poéátka mezi djepisci nejvíce.
Otcem nového, otcem kritického djepiso
eského
stal se
koncem XVIil.
Dobner. Narodil se 30. kvtna
do
ádn
na
rozliných
24.
kvtna
jeho
piaristského
r.
tam jako prefekt
s
piaríataký
6 kaéimi,
od hrabte Uartmana
ráda svého
v kolejích
v
Praze,
tam oveden
s
nimiž
v
zemel
kde
dostal te, když
ve 4 teakých a 2 némttkfth tídách
Ud
GelasilS
1719. v Praze, vstoopil
poalése
Do Pnhy
piinním ád
století piarista
a vjíoval
místech,
1790
r.
byl,
r.
1752.
a pilel
zaal vyoovati
dom
v Celetné
k tomi takoopeném.
Kájí
6
poidéiji Ikoljr tj
nft
té
NoTén
nétté,
b/ly pf«oMeojr do nofC ryiUvené kollcje
Dobner byl zroloo
a ipraTOTtl áfad ten po 16
let
u
rektora koU«Je
(1762—1778)
i nc|J-
\l
lepUai Aéinkem a platoýn proipéchen ráda sTého
i
mládeie
stidojid.
Jsa od STého mládí
•birai
materiál jf jích
mUoTnikea
a konal
éeekýeli dîn,
itudie krMeité,
Dobner
eltjtli^
M vydati
Tlasteaecký slofnfk dljjtpiný,
M
Sdéli?
pitoý.
tídm bitknpem Vokooniiuein, který
loTník
eských,
déjin
di?e do srých
piarista Victorínas a
i
tivoto-
také veliký mi-
byl
ného
aby
pOTxbaxoTán,
sabral se Jeité TÍce nefli
ád
Kdyi pak
stadii.
Utiuský peklad
Tydati
od
byl
djiny 6eaké,
•epeal kritické
wBméfhaf a
o toto tré pedfOTseti t pniským iré-
piarístaký
kroniky Uájkory,
Sancta crace,
chtél
kterýi
oiinil
vyzTal Dobnera, aby
pipojil kn pekladu torna své déjepisoé poznámky, r kte-
rooito
s
on se uvázal
práci
se tíÍ
koene
vyrrátil dosavadní aaktorita
na které xakládal se
tn
se
.Kroniky" Hájkovy,
po tu doba viecben déjepis eský,
akázav bystrým rozamem svým nepodstatnosC
nesvédomitost vzhledem k torna,
niku*, dokládal se
listin,
nebo
jiného
které
H^jek
A
horlivosti.
Dobner, pohronziv se dkladuéji do déjin eských,
stalo, ie
zcela
podkládal,
cbtéje
jichžto
a Hájkovu
„Kro-
bud ani nebylo
nikdy
smyslu
dodati
jeji
sepisuje svou
že,
byly,
viry
jaký
nežli
jím
svým smySIénkám
a nepravdivým báchorkám.
, Kroniky"
Vedle
1764.— 1786.
Hájkovy,
kteroa vydal
v
letech
o iesti dílech s názvem ^Wenceslai
Hagek
a Liboczan Annales Bohem orum e bohemica editione
tine
Cnice
redditi
.
.
notis
et
nunc
.
illustrati
plurimis
a
Victoríno
P.
animadversionibus
chronologicis, criticis nec non diplomatibns
generis... monumenti^ aucti a Gel.
lároveA
vytiiténé,
i
listiny
8
a jiné
D.'',
.
S.
bistoricis,
.
variique
Dobner vydával
pomftcky déjepisné, dosud ne-
názvem „Monomenta bistoríca nusqaam an-
tehac edita" (6
díl
v
týchie letech) a
uveejoval
liné rozpravy kritické o déjinách eských v
i
.
a
la-
spisy zvláitni latinsky nebo
roz-
asopisech
némecky psané, zjednáviê
i
10
T«iiB
iiúchod
i....
pipomenou o
néiii
«I)obDer
l9
pesul
vukf djepisec Aogait Lu
kdo
pnrý,
byl
•'í^*" i'í">HnA
t
biftorii
a pol«k6
teilcé
bloozDiti (dclirAre deiiit)", a doski* Fraot. FaaitiA
.Dobner
le
i^rocbixka,
iicrat,
pratdé d6Jepiioé.
iitté
acri
konec fleno Ibanf (Dob-
aiinil
falsltate detecta
vir indicii,
mentiendi fioem
focit)V
Oviem no?otá,
raxi
vidy na odpor.
>dpor
byli
A
•
tak
pravda nejryiejli, na*
uiásal
Dobner vzbadil
i
proti sobe
kdo mli Ul^ka xa vzomon anktoritn ne-
vftech,
omylnou.
i/ji
Popíraje,
Hájkv ecb, I^ch a Mech
by
ie
eikébo,
národa
praotcové
polského
i
l\
nichi ozvali se proti
Athanasios
Jablonský,
Lechova.
pokládal
pak
Vzešly
i
déjepiscfl
zvláité P. Václav Dnchovský,
sám Frantiiek Pobiika jakoi
i
který
velmi horlivé
nmn
rukébo,
a
Dobner popudil v té píéiné proti sobe mnoho
z
se
sknte&nébo
za
kniie
i
potomka
toho dlouholeté, s oboji strany
také jizlivé vedené hádky literami, v nichžio
Dobner svon ponékud podivinskoa domoéoku, ie by
—
od Zcch6 (ZichA
chové pocházeli
erného moe pAvodné
usedlého,
ZinglA),
e-
národu o
snaiil se doHiiti proti
DachoTskéma spisem .Epištola apologetica adversoi
loci-
feram orentem non locentem, qna gentis Czecbicae ohgo
a vet«ribas Zecchis^ Asiae populis et ponti Euxini Maeotydisqoe
vindicator,
accolis
seo
prodromi Anosl. llagecianorom*
nasiovi rozpravou
.Examen
spisem
„Kxamen
(r.
1767.),
et elucidstio
proti
criticom disquisitionis
a P. Athanasio in Incem editae*
biikovi
Appendix
(r.
alierom,
i:.,
1769.) a proti Pn-
qoo expeoduntur ct
profligantor dnbia a P. Pnbitschka S. J. adversus
noi Cechomm
A''
origi*
obiecta* (r. 1770.). Viichni tito jmenováni
u
odpOfédéU use
•bbîeofé
H^jkoTi
JedMk
pojedoáiiicb
rosprav»mi
Tftak
sré
to
nezídka dAtklivé a neietrné,
svém dalším sk<M-
jest litovatt, ie
lichých
Doboer
tolik iai«
smjrllének IlájkoTých a ie
a djepisné
d&TtipQosti
jduak
Jablooensis*
mýliti se nedal
ání déjepiaaém. Ale
mail vyvracoTiním
pi
«
sTláitnfdii,
Dobnar
éimi
na spis/ i»uDuero>7
aSocieUUs
rsiélanoiti
jii
ihned
dí?e nenastoopil na dráha samostatného skonmání, jakoi
to
tepnre pozdéji k ?elikéma proq>écha historie domácí
pracemi
iinil
jednáních
txtahnjí sa
které, jsoacc obsaženy r po-
kritickými,
Uené
spolenoeti teské (sa léta
k církefnima
bibliografii, diplomatice,
logii,
Po obrate,
tkrélým
oinném
heraldice a filosofii.*)
Dobnerem,
déjepis
eský.
MMkromá spolenost nená,
která
veejné
péatovali
oznaný
spolek
s
1775—1789),
poUtickéma déjepisn, archaeo-
i
i
jiní
R.
r.
záhy se zdarem
1769.
založena
1784. povýšena za
názvem .Královská eská spo-
leaoii nauk*. Spolenost ta péstovala védy mathematické,
pffrodni
a
déjepisné
se
svláitním
zením
k
déjepisa
éeakéBi, a tu v déjepisném odboru té spolenosti shlukli
ie
kolem Dobnera mladSí djepisci, mezi nimížto
katolických byl
i
z knéži
Josef Dobrovský.
JtMÍ Dobrovský slal vlastn Donbravský a
nkdy tak i sám jeété za let dvacát/cb,
podepisoval se
éehoi
doklady
viz
v .Ifosejnika''
1870.. 326., 328. a
S80. Knéz, neaméje teskj, jméno jeho do kestné knihy
lito yDoabravflký* lapMl .Dobrovský*, pi kterémito
*) Yfee o Doboerovi rit ve .Svéiosoni* 1867., ti6. a S36 ,
vKalMikovýeh,Déjích kr. ées. spoleéaesti aáok' i v Riegrové
»81«vaika náoaém".
18
•páiobé ptui
r.
1768. f
lotátoik
poid^
Hltáno.*) Narodil
DnMta v Ukrách
n
dragcoA,
práré leiel;
trpn**^
vUk
po-
^
cbásel le Solnico t KráloTéhrtdeekv
ochách, a
dotod Jest rodina Doobrankých (bylté
JoMf Joagsau
17.
po rodiCich
/
*)
m
Rábo, kdei ot«c Jeho, tobda
alail, ie
^Dubronký*, jak patno s
JdhM>
r.
Solaid
1886. taméjU
Dobrovaký JoMooTal ae tlaalal
dopiao i
r
^î*^
'Víc r »!!»>
MJDÍko* 1881., 167.)
**)
Tak
udárigí viecbij ll fotapliy
brovaký aám tUTil tré aafoaai«y 19.
doaaradaí, ala
D»>
13
JoMÍ Dovbranký
lUrosta okresního saitapi-
sa
ivoleo
Otee jeho, vytlooliv jako stráimistr, asadil
tolifefm)*
v Boriofé Týne, kde Josef
m
u déiakého féki tTého loeU
po teeeka byl fychoTán, a teprf« posdiji ? NteaekéM
Rrodé
ptíoóíl se fteitioé.
Brode a T
konené
ilofoeké do Prahy a
Bné. Když ád
10 ažitelein
Ant
Tstoupil
a mathematiky
kde Frant. Martin
Nottice,
na fysoké aeni boho>
do
byl smien, rrátil se
filosofie
Ném.
VystodovaT gymnasiam
Klafeofech, odebral se
ádn
Jesoitskóho
do Prahy a
stal
dom hrabte Frant.
Pelcl ml rrchní do-
klidkn na vychoTáfAní mladých hrabat. Zde Pelcl obrátil
vUyehtiTos mladiího
knéistTÍ, stal se
r.
Dobrorského
Dav pak
a písemnictTÍ.
déyin
r.
k
ieikýdi
stadia
1786. TysTétiti se na
1787. vicerektorem a pozdji rektorem
feminái t Hradišti a Olomooce, a kdyi tento byl zmSen,
byl
dán na odpoinek a
dílem
Beehtických
potom
ponejvice
domech hrabat Nostic a
diMiád pítel
Flme
iil
jakožto
ernÍD
dílem
t roiliných venkovských sídlech tchto
rodin,
vydávaje
se
odtad
sám
anebo se
hrabtem Fridrichem NosUcem na rozliné
mtj po Evrop za úelem stadií djepisných. Zemel,
se do ech, v Brn 6. ledna r. 1829. a pochován
Jeat na hbitov starobmnském, kde ma postaven železný
iákem
ifýrn
me^
obelisk.
Y
déjjepiseetví
^éna
Dobrovský získal
o djepisnoa
kritika,
si
veliké záslahy
ka které kritický jeho dncb
jej vedl. Dobrovský byl v echách prvý, kdo
kritiko djepisnoa, Dobnerem saloienon,
zdokonaloval, rozebínue za píkladem Dobnerovým
pirozené
néených rozpravách starií ásti djin eských. Nejzná-
mi^
z
rozprav
tch
stala ae rozprava jeho
„0ber den
ung det NanflM OMch', v nli opfrá otobttotC C«-
I
Ôfn,
i
m
poton proto, ie imfnkA déj«
pokládftl
o nta
m
poáwrUmf;
T rnkopiie Zelenobonkéni, nikopii tento
roipraro tu Dobronký pidal k tfctima tjáin\ Poldo?*
.Kartgefuste Oescbichte
dfla
r.
BOhnen',
der
Tyiléas
1782.
Velni
sloiby
platné
podobného
pokre6ojicibo,
nucich, jcboito
BTaxdcb),
1779.*,
ffukn),
t
t<
doje-
i
iMyry dily
.
a
tesopira
prrý,
dil
prokázal
Í'<m>
VydaK
literárDiroo.
piftectTi
vyilý
1779.
r,
spi»a
Tycbázejicibo
po
tyreck
(o
má název „Bdhmiscbe Litteratar aof das Jabr
dmbý (o tecb svascicb) a tetí (o Jodnoaa
tyilý
a
Littorttor*
1781.— 1788.,
ivaxdcb),
obaahqjld
vyilý vtek teprve
náxev
and
literami
nibritcbe
xpráry
i
lei
1786. a 1787. (o tfoeh
r.
Magatin
.Litterariachei
nod Máhren*. tvrtý
dohromady a
„BAhmiscbe
1780.,
r.
tvrtý,
Béhaes
voa
objemný tak jako prvé ti
díl Jest
vytel teprve po delší
pestávce z
té
píiny,
ie bylo lakázáno jej v>dati. Palacký v iivotopise Dobrov-
ského praví o tom
ped-
.Professor, jeni jedno místo v
:
love k roníka
k sobe
1780.
vstahoval,
a
t«bd«|jit
sUdiJní dvorské komité provedl, ie tisk se takásal, JalUrai
Dobrovský ono mfsto odvolati nechtl.*
byl
Fr. Jan
patrné
faknUy (od
iditelstvi
r.
1782.
Béiín
s
dvorský rada
fakatU dopmUla se
promoci 20. kvétoa
r.
.Kterakým práveB
mé
králem
teOým Oloa
Dobrovský pokáral,
snad
ka
statí
Profeaaor
iditel
ve Vídni),
ob«
právnické
sa jehoi
té oeadaé chyby,
ie
pH
1779. kázala brániti doktorandovi
veta:
tekým; má
BéSína,
:
Rsdolf
drieaé
.OU
1.
pipojO
k íii."
rakoaaké
Okyba la
ovlem nebyl nikdy králaai
Otakar." Ale pAaobily, aby xákac
:
15
tisku se stal,
pi
Zlobický
Jiné okolnosti.
I
pi
ieské fei
vídeské
oniTersité
neJTjrUim soadnim dvoe, pevedl
sond ní ád,
soadil.
Ungarovi daným
co Zlobický
vysvétlil
:
Dobrovský
když
a 00 sám
r.
1786.
„Hrabe
Klarjr,
tepn'e
a
la OBoéovatele
peklad
mne
se
jiní
zastavil.
zastávali,
útoníka
a
byl schválil.*
listem
e*
president
a presidentem
psal,
NáS dvorský rada
Béiín, kterébo v tom spise pro Otu místo Otakara
niioil.
esko
.UObmiscbe Litteratar"
pokraování
dalSí
1781. na
r.
eským kancléem
akého senáto, byl tehda
cenauy,
úedník
též
peklad Dobrovský nepíznivé po*
kterýžto
stalo se,
]
professor
totii,
a spola
sméSným
vyhlašujíce Dobrovského
dvorského
úado,
který m(U
Dobrovský potom, vydav
tvrtý.
díl
od dalSího vydávání opustil, jsa omrzen hádkami, orážkami
choulostivých osob,
jakoi
,
i
z
píiny, o
Dobrovský
professora
ponvadž
ostudami censur}' a slabým odbytem,
1781.
r.
5.
kanovníka Voldicha
jej
.BOhmische
v
anebo ponévadž
obvinil
nám tuto zprávu
ervna na dvorní rozkaz mnsil
které PelcI zanechal
jej
kláitee
pipustiti,
exercitia
musil
konati.
svédky
Littcratur'
odprositi,
nevédomosti
z
oslem nazval.
chtél se dáti na knéze vysvétiti.
t«ntokráte
ped
Dne
8.
po
té
Arcibiskup nechtél jej
díve 8 dní
v
kapucínském
Toto pronásledování
vzniklo
odtnd. Voldich ve veejných pednáškách tvrdil, že není
nutno
východním
do latiny
avém
jest
spise na
eím
se uiti,
peloženo.
dkaz,
že východní literatora
onirersité Spatné jest péstOTána.
rekt
Dobrovský
koUagin
sly&eli.
Yiichni
Voldich
tymi
tyi jaoo
dokasoval to
knéžmi. Nyní peilo se
ponévadž
jiŽ
vSechno
Dobrovský vypravoval to
ve
na pražské
popíral.
svédky,
Že to
kteí
to
dva
již
kleriky,
pes svédky a oznámeno ke
dvora.
i6
Dobrovský
ie
Bostadil.
profeuorft
neboli
V
tonrenci
Tjsokébo mfite roskat, ie Dobrovský pokraovati
pfiiel s
ve svém
K7I0
ednflu
královského
Proto bylo odprotoni uspoádáno.
splM
ponévadi
nesmi,
misto
vysoké
t«d7
nemálo.
dokázati
nic
poa£eno
liivé
a
svédcich
o
xmioka se nestala.*
^rre^
Probírá pak Dobrovský v onich
vico
doby,
ale ta
a tam
do doby
xabihá
dilecb, a to
pisemnictri
neili kriticky
toliko bibliograficky
své
a vlimá
starSi
si
vedlo piiemnictvi také vcdélanosti vábec. Nejdelii a nejdokonalejli
posádky
Jsoa
poviimnnoti
si jest,
nvádéje knihy v
Ie,
avádi nctjprve latinské, potom
Kromé
miste eské.
rozpravu
téchto
poprvé
nmecké
ty
a teprve na tetim
díl
Dobrovský sepsal
der bOhmiscben
„Geschichte
byla otilténa
r.
1792.
Mimo to
echách vydané,
Dobrovského.
bylté to vlastni obor
védných;
djepisných a Jazyko*
spisft
v
Spracbe",
která
.Ncaere Abbaodloogen
der bOhmischwi CBsellschaft* a která, dotýk^jic se vétiinoo
déjin
eských
téhoi rok«
památek
Jazykových
1792. vyila téi o
sob
neboli
s
der bOhmiachen Sprache nnd Lttteratnr*
rozprava
ta,
vyila potfeti
pi»emnictvi,
názvem .Gosehicbte
;
s
týmie názvem
jsonc áplné pepracováni a valné rozmnožena,
r.
1818.,
ale sahá
kdeito prvotní strninéjii rozprava
toliko
po rok
sahá ai
k
1526.,
d<^''^
i>
-
broTského.
Vétil záslnby
neili v déjepisectvi
Dobrovský
ziskal
jazykovd slovanské vbec
a itaké irláit novon dráha, sta? se tvArcem slavistiky, tvArcem srovnávacího jaty kozpyta
li
T Jftzykovédé.
a oprávcem mlnvnice eské
prvým spisovatelem vdeckým. Ostatn
slovanského
ijejiro
Upravilté
17
ped
o
stolMin XIX.
ladném jAijka
mlaToice
prítM OMckaiiicky sklo&OTati a
piluji se
toliko
ale
tédecké
DobroTsk^ rydané mlaTnice
a kdeito pfed
oéí
éMktai,
o jaijlra
Dc^jen
erroptkém
Tbee
nebylo^
Seské dílem
tesofati dflem roze-
spAiobem eklektiekýB
neboli
ryhinrfm
o TAibAdi syntaktických, doporoqjice tu neb ona ?azba
Ji
Dobrovaký
jioé kárajice,
bndoTii jasyka Setkého
vystaTíl
'P&sobem Tddeekým a tak dkladným, le potom o Tnéjii
jeho trary tporo býti nemohlo, a dosud každému jazyko^pytci
éetkému
Nepfwtánge
mlsfiiic
i
a
splsA
ei
veikery
bedlifé
Ceakýob,
slovanaké,
mikl byste
ikounati
jal i«
pak
irláité
soestamé nejprve
ceaké,
néasecké
staroiloTanské
1791. y pedmlnvé ke slomíkii
ei,
a potom
Martina Pelcla,
spede
r.
a latinské
Frant. Jan Tomsa,
echicom*,
který toho roku
1793.
r.
totil
sob
rozpravu
vydal
eské mlavnid
v
sepsané
latinsky
R. 1799. vydal o
Dobrovského.
a stariich
a sroTnáTati
Dobrovský fynesl na to-
YýslraBy sré jazykoTédné
in
ei
spisflm jeho.
ei
ústrojí jejich.
fejnosf
F'rant.
sení ke
jest míti
na spytoTáoí a ttadoTánf
totil
rukopisu
dle
^.SIovo slavenicum
o asováni slovesa
eského, kterou pracoval, jak lám se vyjádil, .za ivláltní
píinou,
aby
totii
mluvnici uveden byl*
Sprache,
in
jii jediKNi
*),
lepU
poádek
v
eskou
a „Die Bildsamkeit der slavischen
an der Bildnng der Substantíve
der bOhmischen Sprache
dargestell,
und Adjektiva
totiž
rozpravn
o tvoivosti jazyka slovanského
vbec a eského
v které vyložil náakn
jmen podstatných a pi*
davnýck.
*)
K««H
o tvorbé
Tím Dobrovský
Ohwr
1886^ S6.
katoIMtf.
položil
meze
zvláSt,
ledabylé tvorbé
io
idtU m Jett daUim
JoMf JoogmAnD právem J«lté
•lov a ipola Tytekl zákoojr, kterými
TsdilaTatoldm Jaiyka, taki«
m
o ,Bildsamkeif Ukto: .Spii tento
nemfiio dosti ten a ietfen býti od teho, kdo nová ilova
r.
1834. vyjádil
initi mnsi nebo chce."*)
Podobné
slavil se
dvma
Sprache"
(r.
posdéji Jeité Jinými spisy
Dobrovský
vbec
pevný sáklad jaiykovédé
i
eské
dal
Hlavné pro-
spisem .Lehrgebinde der bOhmiscben
spisy,
1809. a 1819.). sonsUvoa te jasyka eakého,
na které vlichni potemni spisovatelé
srovnávací
a
lakládali,
xvláité.
slavicae dialecti veteris"
mluvnici
(r.
vék slovanského jazykozpytn.
1822.),
O obou
eské mlavnlee
své
lingvae
Înstitntiones
kteroo zahájil
spisech tech
nový
Jangmaon
amfnil se Antonina Markovi v dopise ze dne 29. protiiiee
r.
tmito
1817.
slovy:
^Dobrovský nyní
na veliké do-
nucování Kopitarovo a hrab. Ossoliského svon Slovanskou
grammatiko vydá latinským jazykem. Bude výborná, viecko
tohu
moZe
rozprodána
dáti, já
eská
hodná.
jeho (Lehrgeb&nde)
Dobrovského k tomo nabízím, aby nám
obSírné a
jii celá
Jodl prý chce a ní výtah pro Školy na svétlo
;
esky psanon
brovský vSak
i
dmhé
hodné
Ji
vydal na památko.***)
vydání vydal némecky, ale
r.
Do1822.
Hanka piêloiil do eStiny s rozlinými
dodatky, a pi^klad ten dokal so trojího vydáni.
mluvnici tu Václav
Mimo
to
Dobrovský
spisy pro filologii
*)
•^
spásobé
aaopiso
jeden
násvem
a historii alovanskou,
.Slavín, Botscbaít aus
oder Boitráge aur
vydával po
BOhmen an
Kenntniss
eaského .Z dob naieho
BIttMdttIk 188S., 180.
der
allo slavischen
alaviachea
probnaenf',
str. 6.
Volker,
Litterator
;
19
nach
Mandarien* (6 STAzkA
allen
byla
pidATkem
obt
Huká
zménami
Ôlagolitica"
poidéjt
1832.
(r.
fydal, • Jeden 8
1806.), k nénaito
r.
spUy
1807.), ktoréito
(r.
— 34.)
idota
mnokfnd
s
Dázrem .SlOTanka, zor Kennt-
bím der alten ond neven tlATischen Litteratar, der
Spnidikude nach allen Mandarten, der Gescbichte, Alter*
tbtMr" (2 erasky r. 1814. a 1816.). .SlaTin" jest
prvý pokas literární Tsájemnosti sloyanské;
obMh^je Oánky národopiiné, djepisné, JazykoTédné, potmSkj atd., a jev! se
maka, roziioTati snalos(
.Slovanka" jest obsabem a úelem
iréta sloTanskébo.
nm
pokraOTáním
již
.Slavina'
ie
jibozápadnicb SloTanA, jehožto
poátek otiitén
Dobrovský psal nejvíce némecky,
eeky
nco
.Slavinn*.*)
také latinsky
Prvá jeho
napsal ponze nkolik menSfcb rozprav.
rosprava,
nínem
kteroa
napsal
esky, vySla tiskem
Piielym
názvem .eských
s
1804.;
r.
vydanéma spolen
pfedmlava k spisku,
jesti to
patrno
pokraéoTáním,
jest
že na str. 90. podáno pokrajoráni popisn
X toho,
i
;
Anto-
s
Po
Ondeje Hornýho vnov
P.*. Ostatní eské rozpí4sloví sbírka.
vydání mistra Jakoba Srnce a Fr.
rotmaoiená knžími
pravy vydal
smrti.
skoro
D. a A.
J.
všechny
aVe( kaidémn
milova:
byl heslem ninil
;
**)
pam£ sob
i
peklade
slova,
života,
srdce po jazyka svému," která
on vidél v
která napni
nm
pouze jasyk vy-
? .Uitelakých DOTioach"
1792. mesi
r.
188S.,
160.
že „Slarfn" a „Slovaoka" jsou napsány desky.
**) Brandl: ŽÍTOt J.
svoa
jiným slova Dali-
Vzhledem k tomu bodtei uvedena ide
Tnir^ícf.
•)
ped
Nepomýilelt pivésti jazyk eský k aovémo
tebaie rád avádl na
si
nedloobo
teprve
Dobrovského,
i.
a 1S8.
eském
jiným ks
eieno mylné,
20
konci prvého vydáni svých ,(íc-
.Mnohé
tcíi
io^kí'
ic
Ukó
ktoré
ústAvy,
zHxeoy,
byly
lim
•
ni;:
..ii>
.
.
>|ira( lic"
k luacoi
.
ie mnoti
oriem,
dokazojl
t« pfíinoQ badoaciho ifébo povoláni oerooboa pOftrádAti
ei,
potod
kteroD
RakoBského
vzdéláTána
a
ústaTy
snahy
mnohonásobný
toho
12
posledních
Tjily,
roziiojfce
A
v
a podobné
jako Tlastenecké
Cechách,
jest,
naacní
se £eské
eské
spisy,
zabrániti,
seznam eských knih, které za
i
aé
msté praiském
na Novém
i
na Moravé a
eské
Ubr^Sch
dlTadelni hry, které
od nkolika
let
nékolikrita
a
etné jsoa navštéfOTány,
poet pedplatitelA na eské asopisy tak atiený jest,
za
i
let
znaný
tak
tyto
k
jiné
oiitek,
fei povzboditi nebo,
aby zcela nezanikla.
pfispéti
tolik
rotUHlA
ojala,
kteH se piioji, nkazojice na
oiencfl,
i
se
tomu Tiechoy
k
dojista
nékolika
mota
aby
Ale,
byla,
nemohou
5 milioafl poddaných noeaáfttfi
asi
mloví.
týden
dávány jsoo,
tak
fe eská
pfec? pochybuji velice, ie
skutené a
vlády
krále
to na tak
nejsou
v
celkem mftle dosid
znamenité vétélho stupni, na jakém byla za
Rudolfa,
t
j.
za zlatého vékn, jeito závisi
mnohých nahodilých okolnostech vnjilcb, které
moci nail (so zweifle ich doch aehr,
dass die
boehmische Spracbe im Ganzen zn einem wirklich
merklich
werden kOnne,
in
als sie onter
dem goldenen
vielen
zuf&lligen
in nnsfer
pipomíná
nad
grOssem Grade der Vollkommenheit gebrackt
i.
znmal da diess von so
áussem Umatlnden abhlogt,
Gewalt stehen).
spis
K. Rudolphs Regimng, d.
Zeitalter war,
die
nicht
Yliatenecká páni — Dobrovský
HankeAv a
Tháa?
s
r.
1 783.
—
ne-
mohou spftsobiti nâký perrtt t edém národ, hjt
1
mnohého k vétif pfll pohádala (kfinnen in der ganiot
áv
Nation
keine Kevolotion b«wirkea, wenD sie
Manchen zam
dass diencn,
f[lei^
FleliM an-
(nrOssera
iQsporoen)."
Také pátelm, ceskjr omjicim, Dobroriký
nmecky, a to i kájí etké dopisy od nich
dopisofal
dottáTal;
Ba
na p. faráe sbislarskébo Frántiika Vambery,
ji(J
látkoo
ptal, proé
r.
který
k sIoTDÍka zásoboval a esky ma ptával,
esky
.Pro
1801.:
Naiei ten
pí$e.
óeaky píin?
mo
se
odpovédél 27. ierma
Zepisáhl jsem se
silné,
jsem se xapisáhl, iádnéma vice nepsati a se žádným
silné
Tfce Jinak namlnTiti, kdo
to
nám echftm od
ie
toliko
mlnvime,
ioma
tak
cizich eícb sobe píSeme a mezi
pro bychom nemohli toma odvyknouti?
téiko
odvykati?
Jsem se sapisáhl.*
dopis
esky sná, neili esky. Jestliie se
pronárod posméSné vytýká,
našicb
Já myslim,
Nkdy
*)
sebon
Jest
ie ne, a proto
Dobrovský
psával
i
týi
áataiaé êsky a ástené nmecky, jaki akazojf
jeho dopisy
.Masejnfkn" 1870.,
311.— 341.
otiStné.
Frant Palacký ješt r. 1827., obdriev od Dobrovského
do .Mnsejnika* rozprava eskoo, pokládal to xa velikon
ivláitnoaC,
osnámiv Jann KoUároTi 10. ledna
aBo^ravy o jméno
sflMohl,
ponévadi
r.
1827.:
Slovanfi v prvním svaski vydati
jii
Jsem
divé byl jsem o téml dostal po-
jednáni eaké, Yaiemn smyslu odporné, od p. Dobrovského,
kterél pro nevídanosC samo,
1»ro?ikého
položil
psané,
eské
bylo,
s
od
D o-
radostí jsem
...'**)
Jestliie
DobroTský
konen pece
*) Brandl, 120.
**)
ano(
do prmího svazkn
Moscjnik 1879., U7.
tniil,
ie by
snad
1»»
jaz\k
I
tprvo
i"'k\
tám ó
poidé, Aby
jej,
uki
iikIi!
nkluiiku
iiii
bjrlo
j'
Uy
pHlUné
>
Avíak probádav
to pokositi se mohl.
vychoval takto netédomky obDÍv^j^f láky, kteH byli
ctiiádoktí
oácf
nadcbnoti, aby tomuto,
tak a£co6
obnoTenéBO
nový livot vdechli. Bez prad Dobrovikého vikfiiiti
národnibo docha cêskébo mohlo
duchv,
?}braiiéj&ich
ale
nebyl
toahoo nkolik*
itAti se
by
dojista
onea
rsnikl
Jednomyslný ruch, jeni uvdomil inenihla Hechoy vrstvy
národu eského. Kterak ostatni pe^liv byl jazyka 2cakéko»
na p. pfihoda, o které vypran^je r. 1799.
.Bóhmische Litteratur*. etl kdysi v Hájkové .Kronice*
xobrazige
slovo
„sa*
a nerozuml mu.
T mésté, ale nikdo
snamenalo;
lidi
Sel
tedy pfed brány
a tu dovédil se
Dobrovský
o znovuzrození
I
rozliných
ptat se
mu neuml povdti,
viak
konen,
siskal
národa
lidi
co by to slovo
mstské
hledat ttariich
co to Jest .sa*.
si
eského,
zásluhu
velikou
ale
téi
o
nejen
vznik
viá-
On prvý jal se srovnávati
stav se tvrcem srovnivaslovanské,
jazyky
ciho Jazykospyta slovanského tak, jako Frant
jenž i prvý z Nmcv, ale pozdji neili DoBopp
jemnosti
slovanské.
—
brovský, jazyky
— tvrcem
slovanské na jeviité Jasykozpylné uvedl
jest srovnávacího jazykozpyto
vbec
;
on p
rvý
osvtlil svými vdeckými výzkumy slovanskou starobylosC, ukázav bUské pHbuseustri kmen
slovanských vbec a jejich náeí zvláit on p r vý uinil
poksi literární vzájemnosti slovanské, apréc*
;
Jeho byly skoro viechny rázu viaslovanského a nadchly táhj
ideou vzájemnosti sIovaBské
toliko pérem,
mnohé echy
tehdc^li.
A
ne-
Dobrovský také výmluvným slovem obracel
23
sení ecbá k ostatním SIoTanm. V
doby pficbáxelf
k torno studojfci a jiné osoby fidélao^Ci
TjToleiií
totii
oriíté
do byto Dobrovského, kdei, osednavie kolem nebo, n*-
ujímavým jeho pedniákám o jaiyko>
bedlivé
sloacbali
ipyté, pisemnictví a jiných vécecb, týkajících se Slovanstfa.
Ze zmÍDných
pednášek
pravé
nelie zde
nepipo-
menooti pfibébo, jenž nkazoje k tomn, jak pravdivá byla
která tehdejší professor
aloTft,
sano
nejednou
aniversitní
Dobrovském
o
Bernard Bol-
ikige,
pronesl,
Ze
Do-
jediným mesi tfemi miliony echem, který poiívá sa hranicemi váinosti
brovský jest
vieobecué. Kdyi
své posluchae
obydlí
r.
1813. jedenkráte Dobrovský
žádi^ za povolenou, aby
dstojník ruský,
vyiií
jeho Dobrovskému svoji úctu osobné a ústné mohl
velitel
dáti
totiž
kolem sebe shromáždil, vstoupil do jeho
Kdyi k tomu Dobrovský milerád
na jevo.
dftitojnik
vzdálil,
se
posluchai
jali
svolil
se nakvap skrovný
píbytek uitele svého jakž takž uspoádávati a
nebo( leželo tu obyejné vie
véci
—
v nejvétSím
bývalo popráSeno
bylo trochu
véUfko
generál
boce,
v
slavisty
i
sem tam rozestaveno.
veiel
prAvcdé
skládal svoji
ie poznal
ano
i
jiné náiini
Sot7a pak vie
do skrovného obydlí nej>
vyžších d&stojníkf
nékolika
mský etnými ády vyznaený.
chlebnými,
istiti,
knihy, spisy, iaty a jiné
nepoádku, a skfné
poádku,
v
—
Ukloniv se hlu-
úctu Dobrovskému slovy nejvýic po-
poníženými,
osobné muže,
pokládige
sebe
ta itostna,
kterého veikero Slovanstvo, ba
veikera stední Evropa adí mezi své nejuenéjSÍ a
vsácnéjfti muže.
Po
té rozmlouval s
Dobrovským
bodiay o roslinýeh vcech Uterámich a
odckásctJe s
a
prvodem ivýn,
asi
nc|j-
pl
poaléze projevil,
Jeité jednoa
m^
úcta Do-
24
brovtkému. Uyl to tUvo/
ímd
de Tolly, který toho
ruky voj6?dc« brabé
nardajr
tiboren te iborea trým
leiel
u rraby.*) Jiný doklad podoboý, jak Dobrofiký byl cién
Dobronkéma
a Táien, dáti nám dopit KopiUrAv, poalaný
tijtí
81^
ic
1812.^ v némi
r.
témé
inrzatosti
toDcm
niilnfm
nim
s
ped
inlavil;
byl by
nýbri
Excellenci,
„Baron Zoia ml
pift«:
ponévadi
plakal,
si
ptal,
ceremo-
Vaiootti necbce býti
abyste
pfál,
tak
jste
i
byl na-
afin
kládal jako se ctitelem svým."**)
Batei nTedeoa
ide také slova proslaTenóho bátnikA
némockého Ooethe, který veliký výsnam DobroTtkébo ve
véd
li
a pisemnictvl slovaDskéro vytekl
ner
-'
JalirbUcbcr
'o
jiný:
jii
obecné
dmyslooa
neostával
zveleba
„Abbé Josef Dobrovský,
jazykAv
stadionu
v
knihácb
obraceti
a
Uérodotakými
vleliký
záliboa
se
djin slovanských vedl
a
pilnosti
jovol takto nejvét£i sláva védeckoo
obliby.
K emoikoli
pjfodmt svj
který
honem poádají
te
ta 8 jinými je&té Dr.
Akoli
pak
odev&ad
celek."
I.
J.
s
eské
svilj
na
a tpo-
idii slávou obecné
obsáhl
V
kterémo ilomky
a
originále
némackte tlo?a
Hanoi pedetlal tréara apln
Tydaaéai r. 1867.
doma tak I
citiné
pece neopadl v chybo mnohých
Dobrovský jak
a tlaven,
ktei slávoa
•)
výtéiek
cettami,
ihned bylo vidéti mistra,
pfistoopil,
„Literární p&sobcnlJosefa Dobrovského*,
faliee byl ctén
Ber-
starosta kritického
národa ieského a semé
známosti
,
neobyejný tento mni, který xáby
v OccbAcb,
jiyto
1880. v
r.
wisscDscbaftlichc Kritik" tak jako
fUr
svojí
zpyiní
Svétosor 1871., tSl.
*•) Braadl: Život J. Dobr.. 161.
a iiduého
vedle
25
trpéU uecbtéji,
Ulenty
nýhri
a staral
Tédé
a podporoval mUdS{
povibosoTtl
aby bmotnými
se,
tileni ne-
starostmi
Tak
Tbáma,
Tomsy, Joiigmanoa, PiSely bo, Pacbmajera, Kopitara, Hanky
a ivláSté též otcorsky mladého Fr. Palackého, když 11.
jioace,
TénoTati
mohli.
se
n)aX se
dabna 1823. do Prahy piieL UvedlC Palackého do doma
hrabete Šternberka.
nfkem v Olomouci,
pi Mnsen
doporuoval
chtje
z
Prahy ueod-
piinoa
sa kteroužto
v ni si zídil,
dbal dvojnásobnoQ pelirosti,
misto
aby
pfimlooTal mo,
domo?
cháxel, nýbrž
aby Hanka
knihoy*
stal se
aby Palacký Hankovo
dosíci,
obdržeti mohl, a když se to nepodailo,
uence hrabatflm Štemberkflm a
eminflm, aby rodopisy a rodokmeny jejich sepsal a nabyr
mladého
takto znamenitého honoráe, snáze v Praze setrvati mohl,
ba vymohl a
Frant Šternberka, že Palackého jmenoval
svým archiváem s roním platem.
hr.
Dobrovský pispél
nemálo k tomu,
i
zízena byla pi pražské universit
Císa Leopold
echm
nft
II.,
ietkébo
krále
apoIanosC nauk,
konala
vázána,
v Praze
Byl pak
xaaedání
r.
A
kterak by
záí
spolenosti
té,
1791.
r.
pi emž
etl
Via DaMtevifcfllo spisek
onivenlti*, vydaoý
také
zavdil
Král.
pítomnost
se
eská
byl
i
za-
císaovu
Dobrovský.
pítomen slavnostnímu
nkteí lenové mli
svou rozpravu
Ergebenheit uud Anhlnglichkeit
•)
1792.
nejedním díkem
tch úatten
porad
pednášky, a Dobrovaký
ph pndské
ta
která byla císai
25.
r.
1791. v Praze velmi slavnostoé
komnovati.
porady,
oslavila;
dsa
že
jazyka eského.*)
sotva vládu svoo nastoupil,
tím, ie dal ae
i
stolice
der
.Cber die
slavíschcn
Yúlker
.K dîaáa stolice jasjka ieskébo
r.
18M.
26
ao
Krzbuii Osterreich*, t nli od<Uaoi( ilovanikýck
dftf
národa k domo
lUbsborskéma
broTského, Jeni
nfikteré
i
básné, vyduié sa pfiláno^
paooTníkoTi
koniDOva^ni,
slftTnosti
Pednáikoa Do-
velebil.
eské
dui
odeTzdal,
Telice fpokojen a vykázal spolenosti k iielAm
6000
s
Dobrovský sám piie o pednáice
si.
Miic
9.
do&lo
ietl,
byl
TMeekým
Cerroniaa
té
f^na 1791.: .Mé malé pojednání, které jsem
mnobé
neoekávané pocbvsly.
zcela
Jednala
o oddanosti slovanskýcb národfi k doma Rakooakéma od
ccba
vécmi
ai
J.
do Lecba;
i
píse jsem
Stacbova
a jinými
Velienstva odevzdal." Konce pfednáiky, v némi
Dobrovský obhajaje jazyk eský a dokazoje, jak potebí
jazyka eskébo
jest stolice
náška Dobrovského potom o aobd tiskem
vyila.
eský peklad
Kraméríosovy
ped
pfi praiské aniversité,
konec ten byl jen oveejnn, kdyl ped-
králem neetl;
její
.Noviny*
nmecky
i
eaky
od Ignáce Tbáma pinesly také
r.
ími oviem snáaotC
1792.,
obsahá jcjibo valné se roziíila.
Konené bnte podány
jeité
nékteré
zajímavosti
o Dobrovském, a to vétáinon dle Brandlova spisa .Život
Josefa Dobrovského* (Rrno 1683.).
Náhoda,
ie
sobila,
rodnosti
že Dobrovský
Maai,
maarské
v
Uhrách se narodil,
kdyi pracemi svými byl proslal,
jej
piosobovali
;
Dobrovský viak
anahn Maarflv odmítal a sebe vidy za
echa
spnátnto^
problaioval.
r.
1788. Zlobickéma: .Sklená pftliioé
Tak ptal
mnoho deklamaje a v&ecko slovy pepíná; ostatné jest
vlaateneaa, ovlea nikoli mým, který Jaea •• tiee v Uhrách
jii
narodil, ale i rodiii teekýcb.
A
v Královéhradecko."
nehe
nic zaíti
.
.
.
r.
M^
otee
byl te
SoWee
1810. psal KopiUrovi: .S Madkrj
Snad
nevíte, ie
jsem se v DéraatA
2T
a h«0Q
mt)
ale
oarodil,
byl
otec
ech,
t dra-
jeui
goonském ploka prince Jote& ^looiil. Proto nesmýilim
mádtnkj.* Podobné tél od NéiDC byl prohlaioTin t^
Nénce. ponéTadi skoro toliko nmecky ptal avfok i naproti
takoTým hlas&m Dobrovský inal te npimné k národa
;
eskéma a k
sloTanaké.
národnosti
eskon
to Tice pokládal zemi
tvrcbadottêné
Jii
echem
doklady dokaxojí, ie Dobrovský
se
k driav Ra-
kooské pipojeni' královstri, o erni vyjádil se
.Vydáno
T .BiJhmische Litterator" takto:
Anglian
ae nehledá
také
jakož
nieoých Uanoveranech pojednávajícím."
historíckého a genetického spojeni
tamie se pronesl
.Chceme-li
:
v iii
aby podniky naie
pomocni
nedali v
býti,
prospéch
v obapolný
1 Némci,
psal
r.
kteí nás
Do ech
z
propastný
Horiové
M
ech
své síly
spojiti
i
a Moravané,^
máme
se daily,
pracovati.
védom
si
Moravou, jaki
mj echové
nené
ve spise
Byl
s
vzá-
si
a takto spolené
nám
Týne,
radil otci,
jii tak
.Uvalte,
pedkové
naši
dlouho
ie
si
aby
mésté
se
se,
Jej
éiniti jest
když
mu
bylo
tehdái od vojska
do ech,
némeckém.
? bystrém,
nám
ntlaéují.*
obdrželt otec jeho
a navrátil
list
zalíbil
1810.:
Uker Dobrovský dostal
teprve Šest nedél;
a
ob-
tom krásného a následování hodného píkladu?*
Kopitarovi
ikoly
Das ge-
avíak iádný nehledá echfl ve spise Das gelehrte
;
Oesterreich,
jemné
1779.
r.
sice
kteréito dílo také éeské aéence
lehrte Oesterreich,
sahnje
nad
ale
cítil,
za STláStní
kdei
osadil
se
Katecheta taméjfi
neobyejné
nadanéa
koâ
dal oa stadie. Otec, boje se \7dání
Ale Mastná náhoda, Ie mu píbasný v Nin. Brode byl dlolan penise, kterých nikterak
ttadi*,
sdrábal se.
od ného dostati nemohl, pohnula jím konené dáti
syna^
l'tt
Hvébo
r.
Iiroil«\
ped
t«dy nedlooho
Nmce
(t.
j.
psal:
.Kdji
£eiti holi
irádéH
klakoTský koosek
leckterý
pokiknjice za mooo:
vysmívali ae mné,
Nmrcm,
lám o tom Hankofi
sToa smrti
do ikoly chodil,
ua mne)
mét
dlužníka
jsa imuhýni
dosti od spoloiákA svých, Jik
1826.,
jsem T Ném. Brode
na
orujlin
i1omi«'
\
V Ném.
opatfcni ZA ten dlob.
TysUl
aby
toho in6»U,
(io
a
.Nteec broak,
kuneny po mné,
žo jsem mél krvavé rány na hlav." Kdyi pak ryitodoTtl
KTammatikálDÍ tidy v N6m. Brod, pfála mu tái Dáhoda,
hrnce tloak, pod
která
házel,"
lavici je
ma do Broda
na stadie pomohla, ie také homacitni
tiJy studovati mohl.
Otec jeho
ncchtéjicibo platiti,
<iluinika,
házeli
totiž
v Klatovech mél
i
poslal syna na
i
gymnasium
klatovské.
Po
iákem a
hc
jsa takto
svém do Prahy
rozumu
svého
sám
v Praze
prvým
vidy
vySinoI se
povýiení kandidát
na fakulta
výživy dobývati
nicmén
vyuováním,
sookroroým
býval
výtenými vysvdeními opaten, odebral
v patnáctém veka
ckoa. Akoli pak
iHfi
Dobrovský
gymnasiom
colé
pilností
uad ostatní
filosofie
a
filoso-
si
studqjíci tak,
vadn
-(nobilis
i
ped
tak
ie
na mistrovství v oamnáctén
roce svém obdržel mezi viemi magistry misto prvé
byl
mosil
bystrosti
zvaným
„Šlechtien
z
de Lauro), kterému podle starébo zvyku
a ie
vavinu*
filosofie
tajiti bylo.
Literární práce své Dobrovský
bohoslovec
r.
firAce jeho
týréa
1775.
Tmikly teprve
ekoroagnlnosti.
loréka
Jil
jest rozryto,
poal
oti^kuvati jbko
NcJdAleiitéjií viak a n^záalainjií
let,
kdy duch jeho býval
iní-li choromyslnosf
tmntný dojem,
vidíme- li,
la
dojista bolestné
ie duch
bystrý,
obycijného
srdce aale
Bohitaý
flá^y
.
aad sebou
ie dacb»
poibyi,
a hlobinj
dáraé minulosti
jeni šero
osTéUoral,
lám
jest xabalen.
Ale
jasnoa pochodoi
jasykospjrts
temnem cborébo beivédomi sebe sama
aTáiime*li, ie âsto opakiijícf se lácbrat nebyl s to, aby
ducboToa
DobroTskébo pekazil,
práci
prací Tédeckoo
položil perný,
na némi Telikolepá
M
sméle
pyramida
tToivý, objemný genius to
a tiady
váinosti
jemni TrstoTníci se ob-
byl,
se
pokud
vysloví,
a neitéstí lidského ducha
píjemno
Neni
choromyslnos(
pi
dojista
Protoie viak
meškati.
nýbri
vysvétlaji,
k rozmanitým
bu
nechává,
poznalo,
áctoa
s
mobntný,
jak
toieni,
jméno
s nicb milofali a jehožto
jeboi nejlepší
díTovali,
vidy
pece
ie
do jasné Tîe
slaTistiky
nabýráme
jisté
stATí,
nýbri
nepohnatý sáklad^
posud
véda
soustrasti nepozbude.
velikého
neštésti
jest
a kde
hrozné
neitéstí
—
ducha
—
a
dlouho
vSeobecné výroky tu nieho ne-
tenáové široké pole
a výmyslm se po-
obraiotvomosti
peludným domyslm
zde také nékolik zpráv za úelem, aby se
jakého
spftsobu
zatemnní ducha Do*
bývalo
brovskébo.
Jii za doby,
zahrnut
stále
r.
varoval,
1790.:
si
s
se pflii
na-
ve studiích svýcb
pátely.
aby svého zdraví dbal, napsav
.Pátelsky Yás
namáháte
tak mrzutými
u ného
se
ducha svého
Pátelé jej
aby v prácí se mírnil, a jmenovité Durych
napomínám,
STé peioTal ; nepracqjte více, neili síly
Yy
vyvinula
jsa vedle prací téch neunavené
zabrán a horlivé dopisuje
sice napomínali,
jej
pracemi,
protoie pílišné
nervA,
pfedráidénost
pínal,
kdy Dobrovský byl jako rektor semináe
mnohonásobnými
;
pracemi
nebo<
V aše
diviti se
obtiien,
mi
mu
abyste
snáieti
1.
íjna
o zdraví
nohou
jest, ie,
. .
jsouce
ješt tak dlouhé a
lite-
:
30
naplnéni* listy mi psAU molcte.'
novinami
rárniini
marné bylo o Dobroviikého takové oapomíoáoí,
néj
tím náalodky pepínáni dacba,
a
86 víc
osadný rok 1795.. kde
14. ledna
Jit
jsem
.Chtél
r.
Vám
Ale
itJflTotmly
ai naiUl
pro
daiernf eboroba tachTátila.
Jej
Dobrovský ptal Dorjcbovi
1795.
jen oblásiti,
njaké sávainó yei
nikoli
I
na Vás pamatoji,
ie
Nebo( dacb mAj
psáti.
abych piavdn ekl, dosti pminý,
starostí prost ani,
pfckonal ochablosC
a rozmrzelosf
a
není
abj
Nicmén Hšk
moo."
ustaviné moJHl dncha svého hojnými pracemi védeckými.
Ti,
co kolem ného
potorovali
byli,
na ném
pradkoa popndlivosf a jakési podivínství,
se
Týb>.rh
v p.loviri
poprvé
Koli na panství
inivosti,
ervna
o lítostném stave,
svédil.
Jakmile
a
pil
r.
který
1795.
pokládali,
pi ném
n faráe v
se
potom
o dolevni chorobé jeho
ponkad
Cbebskon
ntilil,
zajel
Nové
hokon
pe-
do Karlových
vodo,
aby zácpy
žaladkové pozbyl, a dosti brzo obstojné se zotavil.
záí Dnrychovi: |,Snadné mi prominete,
psal 7.
al
nkázal
Falknovském, kde Dobrovský pravé meikal,
vSechny
Varflv
které viak ta
jakái a nSencA asto se jeví,
roztriitosf,
konené hrozný
neobyCejné
Sán
ie jsea
neodpovdl.
Hyl jsem totii trápen po dva msíce zlým dochem bypocbondrie, ilem ernon žlaí spftsobeným a tak pndkým,
že aui lázn Karlovarské ani vody Chebské zlo úpln
Vá£,
na dvojí
list
vyhnbiti
nemohly.
daný 15.
Nyní jsem v Praie a uiivám Svato*
václavských lásni a jiných
zácpy moje
zmkiti
pece mí
mohl,
volají,
a 19. ervna,
radí,
prostedk, kterými nalilékaH
chtjí.
Akoli
bych ísti
abych dncha nenamáhal,
a psáti
aviak do-
abych pátel&m krátce psáti sml.*
Kterak
Dobrovský rady lékatké nedbal,
dokazuje
31
t^t pr&fé xffliaa/ Jeho dopis,
réd
aéaiio mimo
filologické
roBOpis^Je le Uké, ie RosoTé, Jio«e« pA? odea Skin*
M
Uif
4iiiftTd,
«Bm*
od
SloTan
od
onéch pfe^lo.
na kt«ré Jméno
genoticky,
Dopis ten neaknzoje ani niý*
mezM
stopj dnietni poowtenotti, n to bvlo ifláitní prroa
doba
pfi
tomto
aenod, ie BéUaký
jeho
ua«i opétaé
jasného,
dopise napsal
se
byl
doeha úplné
na
p. brto po
mu propij il
Tak
ikalíL
iáios k
m
cisafí,
aby
proboistri Staroboleslavské. Žádost celá neprojemje
neobyéejného,
ale
konec
Její protrasige,
ji. jii
pi
Jisté,
ie vyslyéso bade,
kooélT
doatt
nieho
ie Dobrovský,
jasné mysli nebyl. Pravi totil
,Žadat«l
:
protoie prosba jeho Jest
épini ipraTedUfá, a Y. H. Jako aál a^milostiTéJ&i král od
a
milosti
Pána Boha nstanoven
milosrdoHilií
Jste lepií
poádek a oás a skne nás echy, kteH svéma králi
apiamé oddáni jsme, uvésti.* Žádost ta poslal Dorychovi,
aby Ji dsai odevzdal. Darych zaraxil se nad slovy pravé
dotéenými
nad tím, ie prosba mimo obyej, podávati
ji niiiimi úady, spíma císai odevzdána býti má. Psal
i
Dobrovskénra S2. zái velmi pátelský
tedy
npozomil
jej
list,
v
némi
na neobvyklost jeho poínání a stran ave-
deqých výie slov pipomenul
:
,Chcete-li, aby tento výrok,
úedník, kteí echy nejsoa, ten bade, Yám
pro vieckn badoacnost Škodil ?* Z pátelství tedy k Do-
jeni téi od
brovskému ie iádosti císai neodevzdal. Dobrovský k to*
muto
dopisB
prý
se
jsa
v
klidné 4.
ae tak
hláiil
okolí
íjna
sobe,
odpovédél.
nýbri
faráem, nikterak,
a
k
vflli
mnoho
O
proboSstrf
píteli, jeni,
zásluh
má,
pohnat býti nemohl iádati za ta prebenda, kterou kdyby
Dobrovský byl
by popostO;
dostal,
souhlasil
ást
s
dchod
tomuto píteli byl
neodevsdáním iádosti a praví,
;
když od
cottj
címm
obTyklé,
i
odstoapiU nelze, císa nikdy neu
mél od nékobo, Jeni noboji se prardo Hd,
.Znám
nesnáze, nabýti milosti, když
popuzení
niem
Já po
necbce.
adéliti
Ji
á<
j
..
.
po niiem netonžim a niebo iádati nebodo,
TSÍm právem to ainiti mohl.
*
V
vk:
•
...<..».,
..v
kdybych
i
témie dopise také
éini
poznámka: ^K ostanoTenf pvoda slova .Bfth*
mi obyklé na Morav reni „do Boha na p,
filologickou
napadá
mám
toho", t
sobe
stanici,
dosti, hojné, takie
J.
Némci íkají
co
by
Bh
bytotC
byl
.selbstgenOgsam".
Více
povím pi jiné píležitosti. Podlo rady lékaské od néjaké
doby
akoli
nepracuji,
ovoce a vody
Tatí."
—
síly
dn&orni
áplné se zotavily
ponékad ochablé
avSak télo jest jeité
—
poiívám jen
a proto jest se mi napínání
Ale dniemí jeho
síly
sil
mníval; 15. listopada navltívil z Méiic
Dlabáe v
kdyi viak navrátil se do MéSic, okázaly se znova
jeho choroby. Domníval
rocký,
ie
jest
varo-
nebyly tak zotaveny, jak se do*
že dostal
se,
známky
od Boba dar pro-
pipravovati
ustanoven
Praze,^
lid
na
píchod
atoho, jeni pijíti má", ie jest aréen osvéiovati slovanské
národy, ie noTá doba vzejiti
dobí
sejíti
chorobou
se m«jí, atd.
ttîtA^
má
v
Zvláátní
echách, kde
pi ném
vedle nejvzneienéjií mluvy kladl
méné spAsobné,
viiehtti
bylo, i«, Jia
wfnxj
nékdy ai sprosté, takie takové sIoto,
jemni vyhýbal ée redle jemných mravfi svých v obcování,
vidy jett utaMoin, ie duch jeho v té chvíli nebyl úplné
lobé Tolným. Utkvlé jeho myilénky sáleiely na bloasniTosti,
T
nfi
oviem jeho ilechetná povaha se inovovala:
naráiky písma Svatého na dobu panování istého dncha^
idea
o chiliasmu
ftplítal
s
filantropickými
myilénkaBi
33
tehd^jiibo sednátlTf, • fnotoflekýml Dásorj Pythigorejcáv
o
cislidcb.
OTiem
Jel
Bély; jindy saie
zednástri
v
i
Míti protCedek od smrtí,
a
Mouoéni
dAleiitost
bylo moino na-
pro
horlil
iii
Aviak
iMii, pro blaho Tlastí a nirodn.
Jdio
sfoa
pece
ie by
blosanil,
nebes
nco
s dopisA, i niehi otíSténo ide
Dorychori Dobrorský paal 24. listopadu
,Dne
9.
badii.
1795.:
r.
n. nabyl jsem úplného idrari a
i.
jsem ?êdek bityy dne 10. aredmié
nn
nc^jlépe poxoati
pedpovédél
krabéti
s
Nostíc
a jiným; to jelt dkai, ie mi ottetai mocnosti docha
a ie bidn
nescházejí
loTika nemocného.
mod
lidi
mn
propeený
roctri
od
nhož kaidé
kterého kdyi dobe
Dékqji tedy Bohu, od
mie
chd
lidatfv
tén
Aviak
býti nešli rlast?
býti
emn
onen
TstaboTati
mne dnch
výrok
mn
co
po Bobo
cisincAm a fiamv
i
prospiným; protož od
neiním, leé k
k ioW
A
prospti bndn mod.
Tlaali
draiiim
peludem
není
írétla
dobré nadlení piehisí, sa ten dar,
niî,
že dar pro-
pftafédiití,
Otce
11.
DanielAT
m. niieho
t.
Vru moha
pohani.
28.:
7,
Daniel mnoho myfltekami ivými kormoutil jsem se a
má promnila
Boii
B^ji,
mn,
sIot
pak
srdci
jMm
o
24.
nedoiiToetí
Evandlinm
tla.
rcecb, které pichod KrístA?
dimým omylem etl jsem
jii
pHiaM
aa
posladnf tál
naeeky a
nmk
masi],
stalo se,
kde ryBlatonie
st.
pedcházeti
na 24. nedli
nfkAm méiidíýn a optn, kdyi, jsa
tfeasi
srém xachoral
mnoa ProsetaliKMC
naložila se
od dtinttri mého, jeit Tice Tiak nyni,
ikoaitti
kap.
8« na
Divným ipiaobem
jsem.*
.Já
trá
rol-
Praxe, za jakousi
ie t nedli
evaadUma jsem taaie ett
26. éiU
latinsky
pi
mii,
éesky po mii. Slnii totii t tetím vékn sréta
jasyky kasali erandlinm,
trnUl kMolMtf.
pedkem
SIovanAm, potom
a
84
Co Vy Jit« o ftlovftntkéa vMbd národa spoleném
drkernlm jaqrka ve imjrsle déjepliném blodoé upeal,
jiným.
tk
spréToé Jíte poTédél re tmytle prorockém,
národ
a v které
která nyní te ce£íaá
t.
j.
o dobé,
tlotreoský daleko
iiroko roiloieoý po zemi jméno vezme od .blávy*, jelikoi
Bfth veliké véci na Slovanech a skrze Slovany zjeví svétu
pAsobenfro toho, jejž Dach Svatý
splní se totiž nyní
;
ono sluvo Joclovo: .Vyleji ducha svého na vše-
potfeti
liké
Viíchni milovnici
fidf.
pravdy a dobra naplnéni bodon dary
Každé proroctví
télo."
tfikráto se splní, jeito jsoo
Hie Prozfetelností
ti, kteft svédectví dávají, a trojí jest
lioií
a lásky
Docha Svatého,
neboli
vaje na pfichod krále
nebo
neto8í
zaátek
Nmecké
ccló *íii
roilají,
pohoTitinská
pijdete.
žádný
pak
strastí?
ta
hrozí.
Doufám,
Vfiecbno
má
totiž
kralovati
VídeanA
z
bode
nevidí
poslední
zdržeti, jelikoi
slzí
Do zemí Slovan, kteí
jimi rádi
sejdou se viicbni vyvoleni,
prokážeme.
pipra-
vyvolené
evandóliaro
nemohl jsem se
nedéle po némecku,
nefitésti
který
lovenstva, jenž
Co
po skonení vékn.
mír
svobody
pfirody neboli Otce, milonti neboli Syna,
:
že
Vy brzo do
se na dívéjií
práva
ech
stav pivésti.
Také doofám, že Josef Frantiiek, uynf cisa némecký,
svou
dcerou
nevérton,
sestrou, která
echy
conzové, jak snadné
krále
miluje,
státi
odraženi budou, navráU se
aohli
té§iti
bami
naáe
k
We
te
svon
Kd>ž Fran*
pijde k nám.
mže, od hranic nmeckých
eské pluky domA, aby synové
ác
matky ovdovélé a bezdtné, jejichžto modlit-
zbran požehnány budou.
nepodobný (tm,
pevrat viech véd
vytrváme.
a se
francouzského,
Mor
kdo jediné
nvidímc
a klad
vSichni,
Divný,
své
neslýchaný,
sile
dAv^í)
kdož až na konec
nedoteknoo se
nás,
ale jiných.
35
kdjri pfijde sIoto j«ko
vpraTdé*
.Posílá
:
m prorok,
kterého poslal
Poibade
imloaTo-
loaaý král pruský Slesska, které ka královstil
etkéma
liotpodiB
náleMo,
matefské (ilechti
dd)
rotUff
árod
pro lanedbáni e£i
cárstvi se rozmnoží
ruiké
opét;
a Indie,
Persie
chodem dotekne
obýval.
po*
milorala rice francouzštinu, mrav
totiž
hranicím
zpétnýffl
pvodn
Spatné rady jeho,
roxmooií se nesmiraé a
Polska, trestaná
pokvete
k
ai
8.).
eské
KrálotrttTi
tyrine te mohutné;
a lat
28.
protože poslechl
Sesik,
ibsde Lolice.
(Jerem.
se
Odtud píbuznost
t.
téch
a
slovanský
j.
které
krigin,
jazykftv a náiodftv
a
myslím, ie pokynutím Prozetelnosti ruská cárovna vydati
kázala slovník vSech jazyk,
kách
znova
cestu do
vydávati
který já správnéji po ást-
budu.
opétné
Již
Ruska se soudruhy
chystám
které
prací,
se
dále mi bude cestovati, aby se vidélo, že moudrost
ftek,
filosofie
se
vyprýStily
svétlo
8
sprostnost
a k némn
se
prosím
Zaíná
hlavu
XI.
spadnou, t
j.
vlasatíce
pijde
ad Hebraeos,
jeSté
zdání
se
tedy
ten,
jeni
Rozlije
nežli
se oddlováni
pemi. MieC B6h zajisté
nyní užívá prostedk podle
od kosl.
ovcí
a
vira
Vaie se
véci uiniti,
vétií
piblíží se zemi,
sp&sobi pívaly
moské, pokazí vzduch, odtud pijde mor
.
ale
Hvézdy
pirozených.
Tidnchu nemocným Škodí, okázalo se 11
Ind,
jeduoho pramene
z
navracají.
výie po vSemmirn díve,
ukáie se v slavé.
tHe
evandélia
na
Ale
naleznu.
Že
atd.
tlak
listopadu u bratí
MiloBrdných. 2e rodí se pfiery, které iravoi>tí krev a i(ávy
kasf, svlme skrae
od tolika
Angliany, kteí jazyk a náboženství
století potlaovali.
ádek,
jiný obrat.
-opak.
První
pede
Ale
jii
nyní
zane
Iranv
se jiný po-
Co bylo
první,
bnde poslední,
a na-
vSemi
budou
echové, jako
kdysi
a*
židé, nejen potllc etymologie ((ech oU
iJlti^
ZAchováráni xdédén^cb pootiích ctnoítí,
t
vérnoiti
ft
Co jsem
trpéliTOStl.
o vérnosU
pfcd Iôpoldem ekl, torna Jen málo
—
a lovék
e
nezoaboh a nepítel
Jisté
prorocká slova .Es
ist in
.
r
i
<
Wabrbeit
-;
oti.
leitet
spiska
.^téném
nnd
bestimmt*'
h
rozamélo,
:
VÂyf ta
i
/uh
tou: ^wie
se
ta
sebr
Lage
die
stcb
mne
má
netázav,
gauer
která v
slova,
Vlkerscbaften ge&ndert bát." Ghlapovský onen
kterýž, ani se
ona
iin
Aafmerksamkeit
aller
v
Ar. lu
i
wertb, wie wanderbar dic Vorsebong dic Scbicksale
Nationen
jolN
i
,u.\
;.
•!
a rouim*
dmyslnó
se vydávala,
tiskem
j
»1
lidi
i
:
'lo'
ti-
aller
ilovék,
slova byl zfalloval, Jest
nynf pedseda. Jak slyifm, té rady ve Vídni, kterái o opravé
^kol se rádi.
My
sami
My ecbové nepotebajeme
sobe
v
od Doba témi vlobami,
°"^f>
kterými
TídeHÍ. Ma nás žádati se
vó
stadic opraviti se máji.
narodilo,
rady técb
U
má
cbtéji
íditi
svét
lidi.
nadáni
tom jsme dostatení, jelikoi
vzor, podle kterého
nás narodí se svéUo a Již se
má
které také rozliiti se
k jiným,
jii je
vdéné
pijati clitgi. Videú§tí vžak a( bedlivé nvažiuí slova Luk.
'JI,
34.: .Varujte
vaSe obžerstvím
se,
aby snad
nebyla
aby nepiiel na vás náblý ten den.'
že
eeno
jest:
bodni jmlni
díti
a
státi
.Bdéte, vželikébo
byli
njíti
vnaknnti dncba,
byste jeHé
které bodoa
Radim
ech
tedy
se odebrali
se
vftem
neb»
ma neodporovali. Ó, kdyabych Vám — o poteboval-U
aspo
aého návoda
život,
nás vžak, mníme,
se modlíce, abytte
viech véd,
técb
byste, brate, Již byl zde,
O
asa
ped synem lovéka.*
dobrým, aby co možná rycble do
cítíce
obtížena srdce
a peováním o tento
a opilstvím
déle
—
jsa
lasvécw do
vfteho,
ct>
Boží Prozetelnost ttran blaha, vykoapení a svobody ni-
Ud6 dje
rodA tam^lí, okázati mohl Ugemstvi písem.
co dtto se apoitoln Pavlori.
totil to,
oe jedenkrát, nýbri £attéji mél jsem sny,
nemoha.
njtd Tiecbno vykládati
kdybych
chce. Stran iaso,
•
má
VSecko
avUk
ridéni,
Doch vje,
kdy
a kde
to TysTétliti chtél, nejvice
-^-'.ffcb, aTŠak jest potebí trpélivosti.
...
as. Znali
svikj
le
Vidél jsem svétlo
jsem
Den ode dne
jste borliyosf
ducha
Tak odmtt^je Bh vémé slnlebníky né, Kdyi jsem ped temi
Moakré rzná Stenf vylety te slovaotkých kodex
mého,
proffpírati ve TÍech
nlitených vidácb.
piaoral, jelté jsem netniil, ie stane se kdysi, abych
mimo
písmena také smyslu apokalypse poroznmél. tete prosím
XUL
kapitola
a avažojte,
poTdéno
není
zdaliž o Francii
co se tam
to,
te.
a
Nmcckn
Pozdravnjte
v§e>
ky
pátely a viecky dobré lidipodpis Dobro?sk>
Jakoito
roTnostranný trojahelnik
jakoi
>e
v
asté
i
na íslo 3
narážky
pomatenosti
pod dopis teo
a do ného trojka.
s
Dobrovského velmi
uakreslil
Podpis ten
dostatek dokazají,
bojnély myšlénky
zednáské. Rovnéž bloaznéní chiliastické a oekávání iie
dobra a istého dacha mocné psobily v ném,
nání
nstaviným
sil
slovanských
apokalypse.
v
ném vidy
tnélo
na
ai
zrodila se v
stodováním jmenovité
pivádlo do chnravé mytU jeho
Sebevdomí,
iivé bylo,
pes viechna skromnost
pedráždéností nerv velmi zmoha-
jest,
aby pipravoval íši istého ducha,
a to pomocí Slovanstva,
státi 16
staro-
též obrazy
nejvyiií stope pepjatosti, a odtud snad
ném chorá myilénka, že dnchem prorockým
oadán a povolán
•cháieti s
které
a pepí-
biblí
ech,
které,
mi^í prvními.
a ie tento obrod svta
byvie potud posledními,
má
vy-
n>*ní jii
88
A
DCtOltkO i)ur)iliovi I»i.liovskv
ilénky
D^brl psal jc
8»é,
takt-
/jr\i:
:a
jiii}ni.
Tny-
j:.'lu'l:.'
ji.
Itibaôri,
kt«rý náf o tom cpraviê t dopité ze dne 25. liitoptdo
1795.,
Y
némi
zpráva
o
lepiim spCsobé zdrail Dobronkého,
kdyi
podivil,
se
velice
od
ie
pravi,
dostal
pUemov
tTlak Ie
listopada obdriel od nebo
2'.l.
dopit le dne IS. Hstopado,
fiSi
Pelcla
némi mo
v
ptal o titicileté
dacha, o tekt4 iitébo dncba atd., naóel prý zavirá
tmito
dopis
slovy:
myilíte, ie blonznim.
nemobn
—
Ribay
roittané paáno.
padala, ie psal o
kdyi
dáti Hbití,
si
Tak Jsem léa lobd
pficbázel, aviak
Ale
anii to cbci anii to snin.*
odolati svéUiif
dokládá
moaim
„ArriC
nékolik míst dopiio toho bylo
icaU
To bylo zvláitni, kdyi neaoe J«J
vcech vdeckých úpln správn a
naná«
leiit, vedle toho vSak proplétal dopisy atkvélými ideami,
takie
komo
ten,
—
la let pozdjších
V
a
ba(f ani
psal,
toho nepozoroval anebo
za podivína pokládal, což stávalo se také
jej
února
pi rozmluvách
pfíinn náhod,
o tom Pelcl
6.
mo
která
bezna
r.
alekl,
•e
se
ma
íariem;
pivedlo
se
Roakeai a
Na mne
ukazuje
PsalC
1796. Cerronima: .Dobrovský
Léka
pKbhl
ta
svalil Jej,
ie jako smrC bledý byl.
domnívá,
Hálo ted
ivé
s
mezi nohy a
Pátelé jeho
Jeho mi
tvrdil,
Nedávno, Jaa na venkov, pro-
ie náhodou se ozdravil.
vjel
meákal na venkove
zdraví vrátila.
Jest úplné zdráv, jak nikdy nebyl.
cházel
zvláité
ústních.
Dobrovský
17'J6.
do Trahy zdánliv úpln zdráv.
vrátil se
dávali
r.
—
éivy
mezi
Polákem,
eznický pes^
Toto otesení, Jak léka
opt na dobroa
Jeho
lidmi
který
a eeloa •poleinoff
veliký
éimi Dobrovský tak se
brso
nenoa
míra.
a skládá popis oettj
titkea
vyjíti
má.
ae holvá, Jelikoi Jsme
89
ma
sekretáttrl odali a StrnadoTi odevidali.
kdyl byl pomaten
stalo,
kdo mohl pffpad
Zaátken
M
do Prahj
ronino 10.
s
láff
r.
179(>.
Drohého dne chodil
1790.
Jii
ocbaraTéi znoTa.
s
Pelcl psal o
,Dobrof«ký
:
pfíSel
vrátiT
tom C«r-
sem do Prahy.
myslivci Chrudimského kraje, mi^*
êrtenobfloQ kokardo na klobooka. Tito myslivci, asi
moi,
8
300
temi mésty k neJTy&Símn parkrabí
hadboa, a Dobrovský s nimi
prré ade.
Nyní celé
Tfiemi
táhli
ma
raéato Bjsli, ie z péti jednoho se
myslirci odtod odtáhli k Plzni,
éttem
Ke mné
chodil.
mne
se
A
Telikoa."
device
Dobrovským.
nepiSel, a já ne k néma:
mnozí
Vrátil se a zAstane zde.
ptali
ê
dní spAsob jeho sdraTÍ
lepšilo,
býral
mo,
a
Sel.
optn
lítost
mloTil
že na
Ale za nkolik
se zhoršil.
se tehda
choroba mysli.
on
Vzkazaje Vám,
Pravil mi,
po mé kronice."
Tak ustavin stídala
zdravota
Mám
.Práv jsem
dokládá:
abyste pro jeho dopisy na poštn
Morav
nimi
s
nimi nebyl celým
s
se ho bojím.*)
a já
ititi,
Vera
nedostárá.
a Dobrorský prý
jako polní kaplan. BoJsi, jen kdyby
s
ale
;
psem pedffdatt?*
s cesty po Moravé.
táti
Ale to le
oviem méli jsme bekati
;
pi
Dobrovském
Protože pak zdraví jeho se
jakmile pohyboval se na erstvém vzdnchu a za*
se
lehkou
aby v
tlesnou v pírod,
prací
Praie
nebo
v
lékai
radili
zahradu koupil anebo
okolí
nâl, aby prad tahradnickou, která jeho zdraví výborné
svdila,
v
dopise
zamstnávati
se
dne
se
O rad
mohl.
21. ervence
vaad tfémn hrabti Bedichovi
r.
z Nostic, který
*) Proetriouiá slova Pelcl napsal
zmínil
té
se
1797. bývalému cho*
eaky.
si
ho velice
40
mo
I
domkom,
a
káni Dobrottký
mn
coi
lAí
které
roél
Dnrycba
bjrlo.
ia(ala se zjevovati cboroba Dobrov-
Tbámem,
s
bezna 1801.:
Mél
doká
jara
se
zánt
jii
nyní
mn
.
.
seji
.
naleznu
že
nemocnu
nzdraviti,
arci
také
i
bylinu,
nýbrž
V
optn
píjemné sny;
jeité
s
mrtvými
mol
sebrati a jako
síly
zanáSím
i
se
ale
s bo*
Snad jeité bodo tak
bode
kterou
mrtvé
mimotn
odkod
(v elysio)
netoliko
lze
Pak by
kfísiti.
se
in bortíš?
to ject,
ie
tak
zacbázíme a mlo-
btooznéoím zacbváceo byl
r.
1^01.
jemu zvyk, noní dobou
ie
tak,
StalC se
a v
velice
poslednícb slovech lze pozoroTati. že Dobrovský
Ka podzim
ivy
Umel
poslední
jeité donfal, io
eklo: Contra vim mortis nonne est medicamen
To( jsou
i
Jsem jaki taki zdráv, kopám mnobo
sázim
a
pece
psal Ger*
1
bolesti.
Smrt jeho mé
bode.
tauikoo podle '/cela nové sonstavy.
SCasten,
nemá
ie
skutené není dobe. Rodina jebo
musím tedy
té|iti,
zabrad,
již
ve stevfch a
zdravjší
a
zarmoutila, takie
ev<^ bol snášeli
, Pelcl
zpráva,
Jej
Navfttévoval jsem jej donné,
24. února veer.
Jeité den.
mocné dojala
a
mrtvice a Ie Pelcl zemel.
ranila
(i.
víme ?"
odMé-
sázením atroBAT a
1800. Byl té roztrpen tcbda bádkami literárními,
r.
rádi
M
1796.
r.
zdrávo a prospéino
velmi
Znova prudce
skébo
ronimo
v
se rovnáním pády,
labýval
rostlin,
mám
naklonil a koa|»fl
ostrov Kamp^ tak zvanon Scofcldskon tabrado
na
boTil
v
m
Hrabe pání Dobrovtkébo bnad
válil.
i
vdecká námaha a škodlivý
pemohly jebo aesláblé
studovati,
nemoc jeho velmi prodkoo se okazovala.
po olicícb pro nápadné chování lidem obtiiným
prosinci
Jii
i
Jiným byl nebetpeéoým,
takie
hrab
41
Nostic
dAl
do
jej
k
opatroTáai
b^
odkvdi topnre s Jtra nohl
bralfm,
Milosrdným
propoStéa
Po roce 1802. Dobrovský nikdy
.
.
.
ale
nexiifil,
Jii
DODOc jeho nikdj nebyla áploé vyléena. Doievid dMroba
obyejn kiidý rok, nékdiy také
tnrajic nkdy nkolik oedél, nékdy
pestávkami, a jevila se obyejn
totii obéai se vracela,
za rok,
nékolikréte
nékdy
nepetriité
s
nékdy také jen podivinstvim. Utkvlá
»i/-hon pomatenosti,
kteron
lénka,
ie totii
rychovi,
1795.
Du-
jii
21.
má
dar prorocký a ie ustanoven jest
listopada
r.
psal
Cechy, nýbri celé lovétênstvo oblažiti, asto v jebo
BC(i6B
pomateBoati vyitopoje.
Jak
í li&tn,
myilénky divné
nínovi psal
Yám
21. srpna
který
se
r.
mn
tak spolehlivých zpráv,
co
mne
sa
se
nastoupiti.
istren, o,
cházeje
se
a nedlám, dáti
hrabnka Stemberková
nncen
svon
t.
dallí
j.
nedostal
cestn s tra-
Kdybych byl francouzským tanenim
Pro-
bych tentokráte vice byl obdržel?
i<^
z
dlám
(za osla) pimlouvala,
jaem oda a bodu tedy
kanfkem
:
pf.
erŽádný
..Ješt sde sedim, stojím a chodím.
:
nemftie nei já sám. Slyšte tedy
âtoé
na
vidti
pletly,
1h23. hrabti Engenn
Chudenic k rybníku,
pi kterémž
Peters-
bnrský teaa bydlí, nslezoul jsem hlínu, z niž zde nkolik
kouskA
na ukázku.
Plfitf
rok budeme
jii
mísy
z této
hUay urobené pi stole míti. V Kolovî jest pt hmífl,
Ckadénidch není ani jednoho. Dlvno, leží to ped
nosem, s éeho bychom zbohatli a neviimáme si toho.
O
pevrácenén hospodáství mohlo by
Aby
nlijaké
Jeat ipatoé,
penlxe se seály,
loví se,
se
mnoho
pevrácené, hloopé atd. atd. Dnes
do Prahy prodat
vlny, kdeito v
mluviti.
ale v neas.
To
jel vrchní
chudénieké Ctfe rekviem
42
u
ernloy te ipifalo
AvUk oe s* Cernfny, nýbrt
ednfkft «tla se lidolni mlc. Jinak bj bylo nepo*
chopiteloo, ie UAnf úfednik a ladná pani nepfUU.
Po
.
.
.
i»
nii
•
pokryje
na nábrobnfm pomníkii pi^lren,
popis
se
ted byl troocí a omývající fará tak i(asten
Již
geho
O
tma
qJmoQ
zde pikládám.
pece.
se
Denné
orena.
pedpisA
Nejsoo jeité áplné
z
zralá,
ale
Zcela zrajicl zrna jsoo také pro
Váa
oím.
navStévoji ikolo a
na
jak
zní,
Na
nboi
dallim podruhé.
klokoový ke,
blízko sv. Wolfganga nalesl Jsem
dvi
slovo
Podle dlTéJilho posta-
isti.
všechno pevráceno.
bylo
vení
materze*)
a pak
cedolice
této
z
mých
,K
d y i
Jeden
stoji
:
slánce vsejde, vstávejte, kdy2 slánce vseilo,
Jioý: voech ped
se hýbejte, srpna 21.
Sasem netrhejte. Celých korcA lískových oechA
—
jsme
mohli
chovávalo.
nyní
okázal,
kdyby toto pravidlo se zajsem také prorok,
že
aspo
sprovodíte,
jste
k tomo navrien.
kteí se za chytré povaioji, jen
lidé,
mé
povolání
a národ
•e
nasbírati,
andél
mné
.
.
mé
slyií
nic
nemohoo. Pravda
mé
po
Zdali
co zamýilim?
blaha viech
a podle
nebo( jsem jen radící pítel.
mé
lidi
rady
Chúapooni
chrání a m<^ dobrý
."
O spiobé
1802.
Jen a(
toSÍ,
pohání
neodolatelné
napomáhati.
zachovají;
policie
vezte
že arcivévodo Franti&ka Karla na jeho cesté
jii,
echách
Mé
letos
Abych
praví
vioobeeném nemoci Dobrovského po roce
Palacký
v
iivotopise
jeho:
.Vlastenecké
a filantropické blooznénf, podivínská pravidla k vychováni
éloTé6enftva
•)
a léení nemocných,
Proetrkaoá
apaal esky.
slova
toto
i
v
zvláitni návrhy o
ei
eásMuiírím nohroTilcy
4$
a literttoe slortniké, váiniTé rfhmthj
se
ma
morálné
é
<
...c.
...
inámkj,
rice
roimloTj
T
a
správy
pohnnlo
jimi
dniemím
jeho
jeho
okolí
dsosamití
ie,
nepoiorovalo,
stave
dopisovatelé,
kdji
iádné
snámýcb
a
nepraTideluosti
kdeito
listy
Trapné mn viak
pátely znepokojovaly.
Tsdálenlijii
Teltkébo
neboC Tédecké
docha blahodárné
t jeho
se phházelo,
meškal,
ktei
a itédroet
takoTé dobé navitírili,
co
to,
p&sobilj
uto
TenkoTé
kdyi
neili
pokládati sa geniálního podiTina;
a okonejlivé.
na
proti lidem,
Tetelos(
ie duch jeho lobé Tolnýxn není.
pocestní, kteí j«j
1
nepoiororali
a£ence
nápadná
loiklivili,
jeho
bylo,
neznajíce jeité cboravosti
jeho, o mínéních a rýrocích od Dobrovského v bloaznéni
vyslovených rospraTS
jii
rospHsti
pi janéB Tédomi
Aviak
a
známek
a
asi
pomSení jeho
ie
zatím zase
kdy práv nemoc
dvé
se,
jej
nepozoruje
hodioy,
písné
kdyi Dobrovský ješté
iádnýcb
Dobrovský pravil:
nýbri oknem. *
ie Dobrovský iertqje, zasmál se,
Dobrovský,
napadala,
Kdyi pak konec návitévy
mysli.
na dvemi,
ale
okamžení,
Tak n£enec némecký
mohl.
a slovo .pAJdi* vyknul,
pête,
domnívaje
vidél,
ním
s
niioiti cktil
,A]io,
státi se
Jej Jedenkráte,
stráril
a on
po roce 1802. Dobrovský mÍTal
i
kde fdal nabespeéným
navitÍTil
chtéli
byl.*
hlede,
doložil:
mysl
Uienee
ale
kdyi
zkalenou má^
.Dvemi jiti dovede
má choditi oknem,"
.Oknem skoiti dolft
kaidý, ale takový uenec, jako jste Yy,
Tipamatoral
MBi
tak
se
rychle
OMnadné
a
pravil:
ani pro néence,
ale já
dovedo
jeftté
p^da dvemi dol a z dola pak vyskoím
oknem do Yaieho pokoje." Na to jii Dobrovský neiádal,
aby oknem host se odebral, a uenec dostal se bea
nanadnéjli véc;
úraza ven.
44
roiDtteDOi( Dobrovikého sJevoTtU le netoliko t ptaní
• mlavooí,
mkopit
ivé
cbystána
nstrnnt
loUeko-urbtké
koupati
srjrkn,
Tak Jednon
v jednání.
ridél,
tamoimfnú podlabn
vodé
ve
i
Uké
ale
Dobrovského,
fttivir
byla,
arcbA
Podle
mlnvnJce.
pfipraviti láteA a
kdyi
;
itarébo
kdyi
pfi-
trVm a také
rakopisem
nastrkal
edíÎ
s lázné odeiel,
papíry vylila!
s
i
si
Podobné
drbaní.
podlabo
obložil
do vany nkolik
aluika voda
dal
le,
on-
Zoidler,
jak rnkopUy tvými
Byly také, jmenovité za poidéjií doby Dobrovského
iivobytf,
vnéj&i
cboromyslnos(
známky,
jej
podle kterých poznati bylo,
napadá. Jak zalíbila se
mn modrá
bylo znamení, le dnch jeho jasný není.
Byl
ie
barva,
obleen do
oblekn zcela modrébu, modrý kabát, modré spodky, modré
vysoké
hedbávoé panochy,
modrá Smisetka a vesta také hedbávná,
hedbávný Šátek,
modrý kapesní
písmo, které
mode
ba jednon pišel k ševci do Cba>
iátek,
mn
denic, aby
na modro obarvil. I Svaté
malém vydání vidy pi sobe mél, bylo
také stfevíce
v
svázáno. Proto jej
Nékdy
modrý kolá anebo modrý
zmocnila
se
i
jmenovali .der blaoe
Dobrovského
jakási nepokoJDOsf a tékavost;
sám sobe
únavy,
ujíti
chtél,
teprve se
a kdyi
pádil po knîoé,
Tctjde
poli
pi
jak nejlépe
košili,
patrno
Fará
Tu usednou
wMjt kabát svleený a na hlce
v Poleni.
iuéch, hospodyné sama doma.
do dvora
pet rmena
jakoby
Za takových dob rozruch jeho
utišil.
s píbébu, který vypravoval o ném fará
na
&tave
hodné nachodil se ai do
mysli jevil se také na jeho vnéjšku,
byl
chorém
v
^t-^--"
tolák,
vltíd,
kráí smle
bet látku
pfei
práh
na krku
a
mí
a
s
rozbalenou
pímo k
pokoji
45
^hrivy
hofpodjne
alAutá
spodjaé
Od
ernína
i
t
zámkn na Chodénidch. Byl tam pro
nebylo
kdyi panstvo
Jeho
honem pro faráe, který pi-
poile
do kterého
byt tfien,
svláltni
luj
hrabéd rodina
kdyi
v Chudenicích,
:
ByMi
lze bylo.
ke stndnl,
lei
si
jeité
dvee
popisoval prA^
„^liN
ped
Boha"
nékolika lety
nebo
isti
v lété na Chndénideh, vstával na úsvite,
dal
vlasy, chodil
jako
nékteré,
,Cti Boha, Tlas< a krále''
nebyla»
v noci a v noci opétné
Steny pokoje a
I nichito
povéi&ni,
tam
ie totil daeh jeho zatemnén
teba
za takových dob piSel
zmizel jako duch.
libovolné pichásel,
Oviem byly návitévy
pítomno.
obyejné tmatným znamením,
byl
iádiê
ehleba*
Dobrovský býral rád vídaným hostem
181 6.
r.
od nic
pohovka,
— Dohrorského.
»apÍT poraá
irabéte
u
mléka a kos
kn^átek
oreitosti
nejklidoéjii
8
okikaje i ipét laháni,
jej
sasedne ta stl
% Tejdft do pokoje,
si
pumpovati
vodn na hlavn
potom bos v ranní
a
otev
rose, sondé, že tento
spAsob omýváni a procházky ranní zdraví výborn prospívá.
Tento prottodek
kdyi jednoQ
si
zdravotní
štelovala, ie
jak se zdvoilosti
jii
s rána
I>rohý den
dopomoval také hrabnce,
ponkud cbnravi. Hrabnka,
se dje,
pitakala,
ie tak
oiinL
Dobrovský prochásel se po trávuíkn
ai hrabnka sejde
nepicházela,
hrabnka
k podobné bosé procházce. Kdyi
nabral ni chodníko hrst pisku, do kterého viak vtítt
.
pod
okny sámeckými,
ekaje,
kamínek se pimísil, a hodil do okna, kde hrabd manielé
ili.
Kamínkem rozbilo se okno a binkajíc zbudilo
nrabd
co
se
maniele,
d^
nahoru k
kteí, jsooce polekáni, béieli se dívat,
Dole vlak
MBulé
stál
veselosti
Dobrovský,
manielA,
hled opené
posnavMch,
co to
•t(i
Na
Cbadioicích Dobronký rád oiYltéfOTsl
paloaky a
leiy,
sbfrtl
pod oboji paidi,
rostlin
Byliny pak
po oknech, Jarmarácb, podlaie, a
am^dle
také ?
volný,
v pokoji
pipravoval
extrakty,
nkdo
kterých potom, když
dacb jeho
nepoádek,
klatiický
bylin
aj,
ano
pak vyvaroval
také
vbec
Toto
leckdo
M doktorování"
Dobrovským
si
viak bylo
pilníky,
Sbí-
radil.
m
lanáM,
moc mrtvé
tak rád
že za dob nevolnoati docha domníval se míti
s
Jelté
nebyl-li
ochoravl, ožívati
ráním léivých bylin a léením
vzkísiti.
Uké
rosklAdaJe
Z
který vlak nikdo poklízeti neimél.
viclijaké
to
sotil,
a nádobách k jiným áóelftm po-
Tak panoval
tebovaných.
okolní
i
Tidy a balikeo
nkdy mimo
miê
byliny kolkolom klobouko.
je
m
byliny t vracel
píin,
na
zažertoval. Jak on panstvo
že
a«to
bei obaln káral pro spflsob života,
pro dloobé vysedání
do
byl
pro pozdní
noci,
populárním, mluvte
doma
si
pedmty,
s
drahé
strany
ke štola tak zvaných domácích
Tito vdoocc,
rozrolonval a žertoval s nimi.
o lécích,
tyto
tak
vstáváni,
každým a asto, když hrmbécí rodina
nebyla, rád zasedl
oficírd,
rád
s
o dict atd.
porozpráví,
a nepoStstilo-li
onen dostal jakookoli boles, a
se
ta z
e
pivedli
ten
to jinak,
Dobrovského
že
na
aneb
již
vy-
lákána byla njaká lékaská podnáika a vytahoval ptlnlky,
jichl plnoo kapsa
pi aobt
míval,
podával léka nevda, že mladý
lid
Nejradji Dobrovský chodil k
sv.
Volfgango
letohrad s krásným parkem a hostincem,
nedaleko
('bodnic,
nad nimi
kaple
Volfgan;^.
Nkdy
sv.
bydlel,
ba když pomaten
akoli
tam
oltáního
kamene
eeným
na leanatén
Dobrovský
byl,
kmet
a dobromysloý
Saiknê.
jest to
,láse",
vrehv
tam
v kapli také mii
nebylo.
;
i
dclU
stojí
as
sv. tloaiil.
Tomn pimena
47
'
UkoTých dobách
>la v
liturgie,
i
s breviie nebo z
piuM
Sratébo, ba(
a fial jeD vodo, kalich pak
Pro
sám
ti
Tjroalezl:
oném
déla*li se
;
od
bei Tina se obeiel
nosil.
DobroTského
pobyt
byl
Kaslnoo doboo.
aemocných,
i
seboo
s
a charavé
ckodé
hndénicko
a téie
kteroa
mii bex roocka, htt miitálo, na jehoi miité iiUl
^loaiil
pi8pivi0<^
hmotn,
povznášeje
tyto
ednfkA kivda nékomn
na
chudých
Chodil vyhledáTat
z poddaných,
qjimal se ho o vrchnosti, akaztê k torna, aby také pod*
daný prára sTého nezkrácen
uiival.
ml
déti
dtech,
po takových
pátnje
možno
opaSténé
zanedbané,
o
;
ZvláUni vSak péí
navité voval
pak
které
Pi
bylo, také dále o né se staral.
ležitostech
dti s
napomínal
k nábožnosti
a vykládal to
a
neb ono
hraéky. krejcary.
mravnému
nho, on
obrázky,
ovoce,
Jak chudé dti miloval, toho
zvláit
loži
je
vypravoval
života,
a rozdávat jim
kazem, ie ani na smrtelném
kázav jednomu,
takových pí-
shrnuly se okolo
celé Tsi
vesnice,
a pokad
oiatil
jest dfi-
na né nezapomnl, od-
politování
hodnému
chlapci
15
zlatých. Tato pak dobrosrdeénosf * dobroéinQos( k chudým,
poddaný ve spojení
tato starostlivost o lid
nostmi, jako na
Tidn
p.
býval anebo že
a opéCné zmicel, byly
léakku
ie
II.,
o
neumel,
brovský jest
—
nmž
té
Adámek
jinými okolta
hned tam
Dobrovského
osobou
spojil s
doby viecek eský
lid selský
a tak vili na Chudnicku,
císa
sloaJHla také pradlena, která
tináctiletého
býval syn&m
že Do-
Josef.
Na sámku cbudénickém
méla dTé dti,
s
pomaten hned
nkdy pouze noní dobou picházel
na píin, že vdný lid na Chu-
Tynikigící osobnost
císae Josefa
pravil,
jsa
že,
chlapce
Adámka
a
dve.
hrabte ernína koím, když pro
lábafii jexdivAii va
poTiinl
•vé pále.
Ta
tnkM
koopeoé
le
Dobronký
vykládal
pravil
cbndým lenám, aby nastíhaly
by
nedaly
ji
potom by
je
do vody,
Kdji Adámek o*>
imo do
Chodénlc. Ceetoo
iemo boch
lecco,
ani ne-
,Kdybyeb tn ierki
:
laty,
Jsem
petvdao,
dal
ie
aby se scvrkla, a tj abohé déti
nemohly
do vody." Kdyi pak
pro cbodá^
látkj
ierkjr.
m
Adámkovi
Metl jin^
rosmnél.
za
do Poleoé.
n« trb
rxoé
«
Uk eóeaé
Téci neloiil, vraceli
nim
•
pro détl
Jroenorité celo kasjr
zrolil
ti jej
leboa Adáaki, pfikásal roo,
i
e abíral
nakoopil hrabek
Dobrursky
oily.
le
tak,
jej
li
Jednoo, tebra?
•by rul
ulenm
tTém poroxe
hodui • uUbfl
ti
namoíme
Vil co,
nositi.
to tami
k rybníku, pHkáial Adámkovi
pfiili
iei^y v rybníce namoiti, vyždímati a rozloiiti po hrázi,
aby uschly, a tám tatim nlehl do stino pod ttrom a etl
vMv
pitmo Svuté, které t sebon
nn«ii
Kdyi ierky oschly,
naloiUi a jeU dále.*)
K
nedahn Dobrovského, jeni tak
tiiil
docha jeho,
velmi asi pispéla neiiattná nehoda, která jtj ttihla hned
1781.**)
r.
8
y
terrend roku
ketakn) na love
totii byl
Hrabénka Nosticová, která
jelenfl.
Táinivon záliba mela, byla také
polky
•
toho Dobrovtký
hrabéd rodinou Nosticovskou v JiadHchovideh (na Lo-
na
zté
Dobrovský
stílela.
Jedním z chovancft svých, a
éí
•
na
triiBul
M
tré,
bélela
která
mladým hrabétam
stál,
rychlostí blesku
krýti
ivým télem:
pítomna a ko&mo
i
díval ae
tmérem,
taamaoiO*
tom
v
bonbé
daouké
na honba
pozonê, le hrabénka
to,
chovance svého
ale v
t
jil
*) Balhovský: Zîiaavé érty, 70.
a
kde
Dobronký
nebetpaéenatff,
ta sebe,
cbtê
rána padla, doiekU
71.
49
M
do
nepAtrné
mI«délio
Dobronkémo tUk
hrabét«,
Kdyi leknatím mladý hrabe
kyile.
tiiehni kísili mladého hrabete, který
ale
Dobrofaktto nikdo
ie s DobroTského
poiorotal,
tédéli, ie
mladéma hrabti
postelen
Tlastoé
Ale v tom
bno,
mysIiTec
ted teprve
nestalo a Že
podivnhodnoa
který
zde vzí koale.*
a odnesli jej
klesl,
riak
nebespeného se
,Ina, tot se rozumí,
sám
jíi
Ta
kreT jen ine;
Dobrovský,
byl
chladnoati pravil:
nic
Tjela
tTalil,
lotavofal se
neriimal.
si
m
tami
iia
polomrtvého
do
xámka. Nékolik dní bjl mezi itvotem a smrtí, a rozniSela
povésf,
mrtev.
ie jest
se jii
i
kooli,
ponvadi operován
do sré
smrti.
na ochrana
ié
myslBOeti
8«dm
let
brovský
Byl
sice
nemohl,
vyhojen,
nosil
ale
v téle ai
NeHastný tento pípad, pi némi Dobrovský
ehovaace svého
petenství avedl, zavázal
ností,
býti
v nemoci
Ji|j
vlastni iivot
v nebez-
rodina hrabécí takovoa
jeho
potomní,
i
když
a okolí svémn nebezpeným se
soil
pece
ma
svAj
stal,
dome svém chovala a oSetovala.
v
o poranni
tom prý
pravil
rytíi
z
vd-
v choro*
po
Do-
Neaberku
toto:*) j,Mt) otec byl tak dloaho vojákem, koale okolo
nho
jeiên
lítaly,
a
já, jsa
dachovním, masím do smrti
kooli v sobe nositi; nejlépe jest, že mi nevadí a že po-
cházela od dámy
Kooli ona Dobrovský v
sob
nosil
myslnosti byl pronásledován 34 let!
se
pece 76
Y
let
.
Ustopadn
.
r.
43
let!
Choro-
Pi vSem tom
dožil
.
1828. Dobrovský vydal se za úelem
liátásfm do Yídné, kde velmi piln pracoval v dvorské
kidiKmi, akoli
*)
SvMowr
byl
nemálo charav. Vraceje se z Vídn,
1880., í9%.
60
''
1'
D
I
Mil
TCêni pfijel do Brna,
Hned
brati.
pfátoly
tf Dom.
kdel obytoval te
dmbý den pak
natiUvil
Kjrnskébo a lUhofe Volného; 10. pro-
Nappa a potom
iince oblá«n se o starobrninikého preláta
n bisknpa Stofflera, kteíi oba nabiseli mu, aby byl o nich
bytem, takie by mél do métta bliie. AT»ak on laskarébo
nabfdnati nepijal a praîv, ie Jako starý,
beztoho
který
napolo
Milosrdným bratrem
chce v kláitee Milosrdných,
oni, kt«rý mn
a to snad bylo
choratý mol,
jak
byl nabizen od biskupa
i
zflstati
Jest,
?e Vídni
i
Ani
£inil.
preláta, nepHJal,
pllskavém po6ui péiky
neitésti, protože, y
chode, se nastudil.
Biskup 20. prosince dal Dobrovskému ke
vi
Když Tiak
cti hostinu.
pro Dobrovského na Staré Brno byl poslán,
m, ie pedeilého
rátil 86 práidný, a Dobrovský omluvil
dne mokrou cestou se nachladil. Pobonfen také bjl itarý
jeho neduh žalodkový a silné zvraceni J^ trápilo, když
Volný odpoledne 20. prosince jej navitivil Akoli télesné
zvracením velice seslaben byl, pece, když se
se
utiiilo, jal
hned vdecky rozmlouvati, pronlsel mínni své o Ša-
íaíkov spise .Abknnft der Slaven" a vy vracoval názor)'
pi emi ohromná Jeho pamf vmotf svou osvédila,
jeho,
an místa
I
z
Prokopla
Pomponia Mely, Jomanda, Mojžiie
atd.
uvádl. Volný,
voval,
na
který
vypravíme,
že
odfivodnnon
J(>j
svého
denn aspo
24.
prosince
z Chorenjr,
mínni
spatra
Jedenkráte navité-
jii
tak zotaven byl,
že ze svtnice vyjíti a v refektái obdvati mohl.
Dne
S5.,
26. a 27. sloužil mži sv. v kapli Milosrdných a chlape*,
který jej
sprovázel,
uil
ísti,
probíral
Zimmenuvináv
spis
„Vorboton einer Lebeosbeschreibang des
h.
von
Nepomuk*,
a ikovaal
o ntai úaadek podati aél,
Johann
;
51
ma
egelteodrf opit VineentU % Gerlacha, jeni
hnán
lepéil,
lékai
ie
Rajhrada
mohl
abj
doToUli,
—
doe o
lOboi
obédval
mkopimý
Yoloým
i
a
Nappa,
preláta
peklad
tetky
hodiné
5.
byl
28.
PalkavoTy
rukoa peptal pro Kopitara,
prosince
farál^m byl.
díval
kroniky
ktoroa
Brné
zase
jii
obédé
po
zpovdni,
opsati iteroiitooa rota
po-
tam Václara Peiina,
oTÍdéti
na blízku Rajhrada, v Blainé,
)
i RaJ-
m
dá?no kfienf výlet do
Vjjel
ainiti.
a mél radostné pekrapenf,
'.
Uk
byl potUn. Spflsob jeho tárvri jii bjl
a dal
potom
aby tento mohl
se na
ji
si
Tlastní
srovnati
slomky Frislnikými. Tak byl dach jeho osUviné ilý,
támérim Jeho ani vysoký vék med nekladl. Jsa v Brn,
zmnil Anysl, s kterým z Vidn vyjel, vrátiti se totii
se
a
do Cech, a
astanotrii
zpátení cest
a
z
Kaska
kam prý pozdji
slovanské
viak
ped 36
lety sotva
den se zdriel
Pátelé mo odmloavali, on
sloiené.
svéhlav
kde prý na
aby poznal poklady
stále se chystal,
vdy tam
stál
do Krakova,
se zajeti
na svém a
vykonal, kdyby smrt ho nebyla v
byl
by jist ároysl sv<U
Brn
pekvapila. Pátelé
Jii ovšem neméli obavj* o zdraví jeho, ani kdyi 30. prosince nevycháiel pro kažel, který jii z
Dne 31.
û|•d StnfRera
Nastal
oiil
ati
mil
a obdval
nový
tv.
rok
opt
byl s seboa
Dne
1839.
1.
ledna Dobrovský
obdval a nich
a Milosrdných,
a ptal potom
a AagostinianA.
do Prahy.
Ale kdyi
âtoo a ieaton kodinon odpoledne k
jej
Vídn
prosince naviti vil s prelátem Ni4>pem
nmn
s
velikou
Yolqý meii
piiel,
naletí
charavého; ivraeel ati dvakrát a kailal. Dne 2. ledna
tal
v poeteli a stioval
jmenovit v noci
s
2.
si
na píchání v levém boku
;
na 8. leden byl velice nepokojný,
4*
52
takie pivolán Dr. Kaiier, ordinarios a Milosrdných brat^,
ma
který
iiloa pustiti
aby pícháni se
ale?ilo.
a aailr TyUhovaci pilollti kázaly
I>ka
osoodil stav
m
nemocného
Telmi poTáilivý a iádal Volného, aby pokusil te pemluflti
k zpoTédi a k
Jej
DobroTtký
liti
Jest
ostatnla
jemn, ka, ie Jeité nejméné patnáct
i
mnsi, aby práce, kten*
Dr. Kaiser,
Hem
pfiiné odmlooval. Když Volný xminil te
té
tom, odpíral
protoie
ofiinéni závéto,
Jsa
védom,
si
ped
let
leboo má, mobl vykonati.
ie Jeho pé£i tak drahý iivot
ivéen, lám poiádal Dra Kroéáka, znamenitého lékae,
aby nemocného také navití ril a radon
Dr. Kroéák,
bodoo
sotva
s
se,
sám
dobe;
brovský sám
kteroe
velice pohoréil, takie síly Jeho
aby odvarovaly zábabné následky se
to,
Dr. Kroéák bohniel pro-
zanedbání nemoci pocházející.
rokoval
ie nemoc Jeho
pitužcná Rrastricismea,
jest katarrhální zimnice,
nemocný, neSetiv
pomoen.
svojí byl
ohledav nemocného, pravil,
zaníceni plic pokraéovalo r}-chle,
ie
cítil,
ho
jii Jest
na krátce,
a Do-
diktoval
i
svou sávéC, k jejíito vykonání ustanovil hr. Frant stem*
rozkázav
berka,
dáti
pak
knihovnu
Ifnsen,
své Uéené spoleénosti
rukopisy
détem
po
bratm
svém
i
Matéji
oviem podle uznání hrabete samého
méiCann praiském,
V
kterému korretpondenci svou zstavil.
úterý 6. lední
iádal po 9. hodioé ranni posledního pomaiáni a brzo
ti
o
té,
télo
.
<^tvrt^
na indenáctoa
T(>1ikv
daeh jeho nnu
.
Kromé Dobrovského za jeho
iiu skoro nikdo nieht
pozoruhodného nepodal novoieskémn písemnictví v obon
jazykovédném.
století
1
XVnL
V
oboru dJêpisnéB
Hak
Jii
I
koncer
vyznamenalo se jich nékolik, aesi nir
knéK kUoUokých
vynikli vedle jiných
hUvné
tito:
53
František Pubika. Narodil
y Cbomotoré
stal se r.
Praie
1
5.
m
19. srpna
do
Vstoopiv
? ^.atecko.
767. bittoriografem králoTttfl
terma
o 10 dílech
r.
1807. Yjdal
Mdn
1722.
r.
jeaoiUkébo,
Mkébo a iMiftl
letaeh
1770.— 1801.
„CbroDologiache Geacbicbte Bobmeos
anter
den Slaven*. Dilo to sahá od pravékn ai po rok 1618.,
ale
jakkoli jest sestaTeno
MelAn
potebám
a
ani
s
neTiední
nicboparoý kronikáský spAsob
a kromé toho
sálivné
^é
-ôrek.
s
jednak
jinými ateoci
také nedoati kritické
ped rokem
1774.*)
•kého, stal se mistorektorem kolleje praiské, ai
r.
knihovny
konené
numismatiky
a déjiny vzdéUooati
a
stal
r.
1787. Jest otcem
o výiknm
velezasloniilým
se
knstos
Zemel na odpoJHnkm
a sbírky minci.
Mikulove v Litoméickn 18. íjna
êské
17.>J.
piarist*
byl povolán do Vidné jakožto profésaor déjepisa,
v
pro
málo
a plné bá-
Mikoláš Adaukt Voigt Narodil se 14. ledna
Horním Litvínové v Žateckn. Vstoupiv do ráda
dvorni
pro
spisy ni^Mal Tétiinon latinsky, a byly vydány
akoro riechny
v
nerybovoTalo
vypraTováni
ném polemiky a hádky
pHlilnó
pili,
^sa, jsooc jednak
svého
echách. Prvý jeho
spis byl , Schreiben
an einen Freand ttber die bei Podmokl gefondenen GoId>
moaaen*
(r.
1771.).
V
letech
1771.—83.
vydal o 4 dflech
.Beschrelbuiig der bisher bekannten bdhmischea MOnieD*,
kterýmito
spiiem,
porozprávév
o eských mincích,
obrátil
véencA v echách.
R.
ist bis jetzt tiber die
v
ném poprvé
kriticky
po sobe poxoraosf tehdejiich
1785.
vyfiel
od ného
spis
,Was
Natorgeschichte BObmens geschríeben,
mit eiuem Anhange uber die .Natorgeschichte M&brens"
*)
Vis o aém v aladcébo ,Zur bohm. CieschichtschreJhung**
A
r.
íb
1788. „Uiber den
der
(ieitt
fpráT
pisných
s
1773.— 1782.
t letech
o BlnToých
afencfch
? oboni
i
déjepitectiri literárního. YjdftlC ve spolka s Frant.
Pelclem • \intaá
0«Mts»
bOkmltobeD
den Tcnchíedenen ZeiUltern*. Djl (innýn
MtrUnem
ibirko iitoto
• omélcich óedlých
oáiTem .AbbildoDgen bobmischer ond nihriícher Oe-
konen Ntcbrícbten fon ihrem
lehrten ond KOostler nebst
Leben
and Wirken",
tpévky
k djinám
nékteré
ieskébo písemnictví
Bohemiae
litteraria
a sám vydal
Moraviae"
et
vzácné
nátvem
s
(dta svaiky
pfi>
.Act*
1774.
r.
ai 1783.) jakoi lve spiskn |Nachricht von merkwttrdigeD
b6hmi8chen Mácenaten"
vycházel
s
již
poi^átka
1772.
r.
i
a pod záititon
jeho
asopis ,Neae Utteratnr*,
a to
1784.),
(r.
jako týdenník
4 ^sla týdne) a potom
(vyila
objemnéjiích svazecích.
Václav Michal Fortunát Durych. Narouu ><c J6.
173.'i. v Turnov. Vstoopiv do Hdn pavlánského,
láM
r.
pobyl v kláštee
Yldni.
r.
fádo svého v Mnichové,
Zemfel na odpoinku ve svém
1802.
dokonalým
Jsa
staroiitníkem slovanským,
^Bibliotheca
znalcem jazykv
jal
81. srpna
a
horlivým
se vydávati dílo s
antiqQissimae
slavica
v Praze a ve
rodiiti
dialectl
názvem
commnnis
et
ecclesiasticae nniversae Slavením gentis' (r. 1793.), které
melo obsahovati déjiny
lanostni
starého
politické, církevní, literami
Slovanstva,
uvízlo vlak
na
a vzdé>
Sásti
prvé.
Dále vydati mél dílo to Josef Dobrovský, kterémo Dorych,
iije s
ním
pátelství,
jii
od
let
sedmdesátých
rukopisy
své
století
z&stavil
doetatkn nakladatele nedostal te
k
iivotopis
ale
XYIII. v
upímném
Dobrovský
torna.*)
Durych
z ne-
proslol
a ISe. (Dobrovský napni
DorycbAv do pojednáni tpoleteoetí náok r. 1R04.)
*) Vis Brandl: Dobrovský, ISS.
i
;
55
i
v oborn bohoslofeckén, o
6emi promlnTÍme
si
nile
pH
Frantjiko Faastjnovi Procházkofi.*)
František Švenda. Narodil se ». dobna
r.
1741. t Král.
Hradci. Vypomáhal po iroieni ráda jesuitakého, jehoi bjl
pi
hlenem,
1 5.
úDora
r.
lemM
spráfé dachovni ve sTóm rodiiti, kde
1822. as, který
na sbýral pi apráTft dachomí,
Ténoval Hecben pehlíiení archim mstského, biskvpakélio
a býTalho jesuitského, na základ
ehoi
napsal a vydal
1799.-1818. obšírné dilo djepisné „Obrazy
méita Hradce nad Labem", rozvriené ve 4 ásti s názvy
T
letech
.První zlatý a stíbrný obraz msta Králové Hradce nad
Labem*, .Drahý železný obraz*, .Tetí mdný obraz*
a .tvrtý hlinný obraz*, kteréito dílo má 15 dílv
a jest dotod velice cenno pro bohatý materiál,
obsažený a sebraný z archivAv
nyní již
sobem
tického
ped rukama;
není
toliko
vylíení.
eském
Jest
r.
spfl-
kritiky a pragma-
pipomenouti,
ie psal mlnvou,
zahnízdivžím se v XVII. a
mluvnictví.
Dobrovského
i
nm
jiných pramenA, kterých
jinak uspoádáno jest
kronikáským bez písné
hovid neirarám,
v
i
v
XVUL
stoL
Od eské spolenosti náok k návrhu
1803. za spis
svflj
dostal malou
medalii
odaéaoo.**)
Karel Rafael Ungar. Narodil se 16. dubna
v Žatci. Vstoupiv do
ádu
r.
1743.
premonstrátského na Strahov,
el r. 1890.
*) Spisek o Durychori od J. .M
-i xieiúl ve
v Turnov. Kláiteroí své jméno .on
.BUhotlsf *. Vis o ném i v Kalouskových .Déjich kr. 6es. spolei.
aink" na str. e9. a 90.
**) Životopis jeho jest utiitte v Zie|^«rové .Miloxom* na
111.— 113. od \. Pr. Kubilty, kaplana v áslav. Vis
str.
o ném i v Brandlové .Životopise Josefa Dobrovitkbo" na str. 18S.
.
j
;
6
kiiinovnikcm
se
»tal
knibuvnik
r.
I8U7.
ie
tím,
knihovny taméj&> a zomfct JAkotto
kníhovnjr
anivortitnf
u
se
Stil
^BObiniscbe Litteratar' káravi
scbeu
LItteratar
„Bescblass
dor
aaf das
Jabr
der
1779."
(dva
svtxkj) a
bAbmiscbeo
1779.— 1780.). Dobrovský na
(r.
pijav spii Jebo
.Rerision der búbmi-
spisjr
Revision
Cenrence
14.
znáním bUrné
Dobrovikémn,
proti
Tjrttoapil
pralakó
8Té doby Hterárni
Utteratar*
prvý ivai ek .Bevi
odpovédél spiskem „Antwort aof die Revision der I
schen
Litteratar'
když
r.
1776.
droby a na „Bescbloss"
na svazek
;
Ungar
neodpovédl.
nevraiil na
Dobrovskóbo proto,
^Bohemia docta",
Dobrovský
poal
Bibliotbek",
v
seznam
knih
;
viecb
Krom
ml
niž otištén býti
po jebo dobo
soostavné spoádaný
ieskoo
eí
ale v}-9el toliko selit prvý, obsabojíci
Pedmlova ke
spiso
toma
jest
vzácný,
že
mnobým
pednost
dáti
literární
tyranie,
jest
s
z
i
nicb
i
bibli.
sajimava
kniby Jsoo vzácný, tak
—
zvláitd
ped
rokopísy.
ktcroo
nábožní
jsoo-li celé
Piinoo
—
tobo jest
knibomorci je pro-
spAsobem zniojice neb
následovali, palice Je nebo jiným
poeronim
tiitéiiých
seznam
nemálo významná
,eaké
pftáno( v ni mezi jiným:
aspoú
pak jioýcb prací
17b6. vydávati „Allgemeine bbmiscbe
r.
až
se proti niroa jiuébo
ojal
vydavatele, který týž spis V)'dal.
l^ngar také
ic,
se vydávati Balbínovo dílo rokopisoó
jal
celýcb vt, ba stránek pomoci
inskóbo
inkoosto kazili. Kterýž medle literát s brikzoa nepipomíná
si
barbarskébo 21. pravidla .Indexn", dle kterébo viecky
kniby
eské,
od
r.
1411. až do
bezpeenství zniení jsoo vydány
ásUim bylo nalébáno zniiti
se jest, že jicb tak
.
.
esk
znaná ás(
r.
.
1635. tUténé,
Uváiime*li,
knihy,
slídícím
to(
s
vm
zrakm
ne-
jakým
diviti
stibaAv
57
0?ieiD
oila.
nékt«ré i
Jsoa
ofTobozenýcb poroochAoé,
neboC ougetníci oIítaIí £ttto Uti,
fytrkojice tytolni littj
a kUdoDc« lu jejich místo tjtnle knih
avedeDých ..."
s
udáním
VySlý selit
formátAv
tjtalO,
omb £m
nkteré na
atd.,
nýhri
vsácné
doiti
podesasí ne-
povb^ knihopiMm
neoi
obsahiê
literární,
také
kritické a
livotopitné potBámkjr.*)
Mnohem
práv uvedených pt knží
vice neili
proslul
tonlc dobou František Faustýn Procházka. Narodil se
13. ledna
1749.
r.
ráda pavlánského
zastával
úad
Když
1785.
v
r.
a
Nové Páce
v
bjrv
r.
kláiter pavlánský
Zemel
a
stal se r.
úadv
od
byl
1786. idítelem gymnasií
r.
1786. zastával
svoji práci
r.
1809.,
literární
k
Inganebra.
poprvé
r.
i
censora
rann
vedle
knih.
byv mrtvicí.
Procházka vydal téhoi
roko, kterého byl na knžství vysvcen.
latinská
v Praze.
zmien, pestoupil
universitní knihovny praiské,
v Praze 2. prosince
Prvou
do
na knžství vysTécen,
1807. pak iditelem viech gymnasii éeských
Hditelem
ároveií
bicrýchi
v Jiínsku, vstoapil
1772.
kazatelský v kláitee ráda svého
ada knli svtských
praiských,
r.
Byla to
jubilejní slavnosti jeho spolueholníka
báse
Arnošta
Podstatnji na veejnost vystoupil Procházka
1778.
a 1780.
s
eským pekladem písma
Svatého. Pobndku k pekladu tomu dala
dsaovna Marie
Terezie, projcvivái arcibiskupovi praiskéno,
hrabti An-
tonína Petru Pícbovskému z Píchovic pání, aby písmo
^té
188Z.,
188S.,
"
nov
do eStioy
bylo
peloženo a vydáno.
*) O UogaroTi vis v .Zlaté Pnae" IMi.,
6M.— 700^ v ,L'rb. Véstníkn bíbL* 188S.. 4.,
18S.
50— 1«.
a v .Kvétech- ISM. L
a tis.— S19.
ftftl.^669.
Arci-
v .Osvété"
v .Racka*
a 691.— 6»6.,
68
biskap iféil úkol teoto Darjchofi, kt«rý iljniU
nevMni
na ta doba
ale Uk^-
znaloití jAzykA
nejen kltflsíckych,
východnieb (ivláSf trabUtínjr a bebrejitinj)
I
sloTauk^cb.
a ProcbAskoTi, spoloprtcovníka a odchoTanci jebo Te vtadio
Jazyk
técb, oloiiv jim apraTiU
latinskébo teksta
v církvi
Darfcb a Procházka
po
eska pitno
Svité podle
katoHeké olfTaného (Tolgaty)
ojali
se
borlivé dila
od
arci
59
bUkapa jim
^\
teného.
ProtOÍ6 riak imén
iiioaucji
U*
sabujidb uiniti nošméli, D^bii Ittinskébo tekitn pNsoé
dri«U se Jte
TidAfflkM
od
1715.
opraTQJÍce
TiIgfttM,
I
poloiiU
bjlo,
I r.
m
si
sákUd
a ta sroToárali
tam,
kdei
Srtto-
bibli
x« Blovem
slofo
onano
Qcbylovala se
Jen kde tobo iádalo lepii porozaméni
této.
tekstn,
pfodniho inéní hebrejskébo a eckého, STýcb
bohaek Tédomoati x bermeneatiky a starých peklad,
ifUili bible Benátaké a propOjili takto sTéma pekladu
poniiTali
aaa
Týborné a mistroTské vlastnosti,
saxei
naxbjt;
brali
poád na
a jeité naléhali
Pes
o
toto
fpativ
hotov,
Pána
a
1778.
r.
Spasitele
svétlo
naSeho
s
Ježíše
obeeaéko latinského tekstn opét
blédnatý,
vyila
•
ponapravený
práce jejich
elé Svaté
obecoého
písmo Starého
latinakéko
potmného
pilností
ta
a
celá
vnov
s
pátelé
i
s
pracovali
plynoucím
také
byl ve dvou letech
názvem
Krista
^Nový zákon
podle
starého
pe-
obzvláštní pilností
vydaný",
r.
pak
1780.
názvem .Biblí eská,
to jest
Nového zákona, podle starého
od svaté
nUTaného
a
oba
Nový zákon
vlaatanacké lásky, takže
i
aby pracovalo se rychleji.
neobyejným,
se zápalem
úloze
své
to,
obmezováni
vjielijaké
na peklad nemélt
takoka každý arch od mky
jim
ímské
peložení,
katolické
opét
s
církve
obzvláštní
pehlédnuté, poni^ravené a znovu vydané". Bible
opatena
jest
písma Svatého
arcibiskupakým schválením,
obecnému
lidu
nejen dovoinje,
které tení
ale
i
do-
poruuje, pedmluvou vydavatelv a 31 pravidly k výkladu
Starého zákona hledícími, dále rejstíkem mravných
povédi biblických,
a
pr>
modlitbou |rfed tenim piana Svatého-
po Bém upotebitelnou, poaléie výtaben a katoUdtá
vérouky
s
poukázkami na písluiná nista v písmd Svatéok
40
ft
loiiumein knih biblických. Niská
S
15
zl.
poue
cen* (itála
Její
aby iiudDO • ryekle rot-
mela omoiniti,
kr.)
se mezi lidem obecným. ÚpiHT* a tiik byly petíiff.
Aifila
Tak
notoeiká
prvá
vznikla a vypadala
bible,
Do-
za let probosenf neJprTopo2át«£nîího le irodiHi.
brovský, kdyi bible tato vyila, posoadil
velice
Ji
pHinivi
v „BAhmische and mibriícbc Litterator aof das Jahr 1780.*;
povédév, ie to
dvacáté prvé vydáni celé Ceaké bible,
Jii
vyjádil se pak mezi jiným o ni takto
tomto kniha klassickon, jiito by
sloin
istou
iditi se mli.
pfimcna
vládne, jest
„Bfáae « vydáni
:
echové
eii,
co do pravopisu
v knize této
která
dstojnosti slova BoKho." Potdî
IV)brov8ký asto v pracich svých odvolával se k bibli té
jakožto
a Ungar
ke vzoro,
o
napsal
nosti a
„8
právem prý jmeuoje se na tytalnim
obzvláStni
2asIoaiila
si
pilnosti
pehlédnutým
tedy neobyejné
cti,
samé císaovny Marie Terezie
tisk
má ped
2e
ni,
mnohé ped*
katolickými biblemi dédictvi Svatováclavského
vydáním
listé
a ponapravcným*.
které se
ji
dostalo od
1000
tim, ie naídila
vý-
této knihy rozdati mezi lid. kteronito péii o vidélání
a zbožné vychováni
vSech
pátel
lidn jisté získala
eského jazyka;
a dležitost bible
té
si
spoivá(
vdék jeho
pedni
i
vdk
význam
v jeji stránce jazykové.
Ale Procházka nebyl spokojen pekladem
tim.
Jeho
inalos starých Jazyk, hermenentiky a hebrîtiny jakoi
i
vdomi, ie ryzosC a jadrnosí
Sena,
ei
by mohla býti zvý>
kdyby v teksté volno bylo nživati eských
• idioUsmv, nedaly mn pestati na úprav
ckého, jak
jej
vidíme ve vydáni z
Tydáui toho za tak správné,
Tit
proto, ie nemohlo býti
r.
Jak by
ainno
obratftv
teksto bibli-
178o. NepoUádiO«
si
byl pál, Jmeoo*
na základ srovnáni
61
feckým a TolnéjUm jaiykem ieským,
s tekstem
noTé
Tjdáof
ua
aspo jednoho
podklade
sán
Tydáoi
tice
pedmlnvé,
T
di
dfla,
ncbjtU)
Nového zákona^
totii
prrého,
opraresé,
pfetToené,
ale
pivodnim
i
jak
^tkr^trm,
staifm latínakým vfkladem a jinými vfekodntei pfekladj
sromané. V; šlo
a
xákona*.
1786.
r.
úprava jeho
s
názTem ,Pismo Svaté Nového
jest ua tehdejSi dobo
pidány k néma jsou dvé mapy: mapa Svaté
lemé a mapa Stedoxemniho mofe (dásti východní od
vuéjši
elegantní;
Itálie).
Vydáni
z
1786.
r.
práce byla jeho
celá
dobrého spadalo
pedmlavn
dává.
na
m
pi
kdežto
svtle
proU>ie
mnoho
prvé
Pedeslal siúímavon
praví, proé
ma dvodem,
na kterém by
vydání,
vlastni,
tím lépe,
to
vmb Dnrychv.
pedevším
a v ni
Illavoim jest
v jasném
teprv okázalo
vdomosti Procháikovy, a
bohaté
písmo Svaté vy-
asn
ie prý není toho
pestati mohlo.
Bible Králická
rrý jii ob«eeitftf« neatatí, jsooe jednak ni vzácná jednak
i
Tvto poslední výtko dokládá
jednoatranná.
výklad
Králické
bible
a
tolickém,
té doby
také
a
;
posléze
prý výklad
jejich
To
aemohla.
hodlal
se
písma
Svatého
od
Závadným
shledává
XVI. veko obvyklý, dle kteráho
iinily se
znamenité pokroky.
Kebratry útoky a naráiky, takie
drkev
ie
neka-
nemnoho vicech valných nad to prý
mnoho omylií nepozorností písa&v a zá-
£asn;
niinil
ipAsob
v docho
jen v
se v ni vloudilo
kobností
prý jest oinén
tím,
bible
tedy
opatiti
nezménéné tak
bylo
krom
Bratí jiná
beie viebo
oiívati
Prockáikovi pohnatkoo,
ie od-
kn^ám
svým
nové
vydáni
písma
Svatého. Tekst snaiil se .své pvodní, první a apoiiolaké
éistoté*
navrátiti
a co kde zdá se býti
omylného nebo
4S
DA to poakázftU pod
poxdcijsiho,
• cbjbnod mnohých jdáaí pocháxelt
znaloctí
kach/tké
.nei
jiné
B OMBalosti mateitiny.
latiny
Toto vado
satyrov, protoie prokládáno dosloTa
ponte ftltm
konci
Tydaratel
snad dopustil,
od
a feétiny"
m>
dílea
t«pe ivláitA ottrot
i
jodnotlifýa
rieni,
omlonvá,
znalci!
a opraTil".
•fymoitroTal
pilné
bo
sond Udí „odpoln a niie"
bude.
prý dflon t
£imi mnohá mitta itala se natroa*
To !« on
omitelnými.
Na
vlastni,
NedoiUt«iio«(
laroa.
aby
chyby, jich! te
nebyly pNitány jeho vli;
n£ených viak ohliieti
na
se ne-
Ty naiýrá pokolenim prardé a dobrým tícmd
te
Tlach pokoleni Dcjnebezpeóoéjiim.
Jak Procházka bedlivé obstarával toto vydáni, toho
bttdil svédectvim.
M Inva
ie každý arch prohliiel tHkráte.
jeho jest pi^soá, neoi véak prosta nékterých zvláltoAstek,
jako ie oii?á slov: mésiéky m. závorky, vymnstrovati m.
pfipadný m. nahodilý,
V}'hledati,
opHmý m. opimný,
bíhati néco m. opomíjeti néteho, domflv m.
po-
doma, n pi*
klada m. na piklad atd.
Zcela nezávislý na vydáni tomto jest pfeklad z pi-
rozené noUiosti vyrostlý a vytiiténý
vydáni
z r.
r.
1804. Kdyi
totii
1780. bylo rozebráno, Procházka byl vyzván,
aby opatil vydáni nové, dle poteby opravené.
I
poidil
hojným výkladem, které vyilo
s
názvem
vydáni
s
.Bibli
eská, t
j.
celé Svaté
r.
1804
pismo Starého
zákona podle starého obecného latinského od
drkve schváleného výkladu opét
katolické
pilnosti
pehlédnuté,
vydané'. *)
•)
Fc
I
dal
ponapravené,
>v.
Nového
imaké
obsvláikiil
vyzvétlené
a
novu
Procházka prvý la doby nové
Bflý prosdavU
•KonMttSkém*,
s
i
roi.
o pMdadeeh bible Procháikovýcb
kterfito Hanek, jtt roimnoiM},
1881..
63
do rvkoa saie pismo Svaté, ps«n^ja«ykem správným
lidu
« jadrnýn,
snatelem.
Jta tehda vedle Dobrovského
A
sásloba jeho
bratrská bible Králická bjla by Dikdy
katolické církve a ie jesnity
nejlepiím jeho
pN£iné jest vétéf tim, ie
té
poiieoá
nedosáhla sankce
bible Svatováclavská
namooie peloiena otrocky beie vihleda na povaho
Jest
ieekého jasyka.
Jak
i
na p. Josef Jangmann
peklado Procháskova, vidno
Ant Markovi
cháaka nás
(Masejnik
opustil!
s técbto
jeho
slov,
Yy jakožto bohoslov mohl
néjakoQ památko jemu položiti v ^Ûlasateli"
bych to
já,
Vy.
jako
nemohu tak
ale
Proež prosím
vysvétliti
posCte
se
kteréi te
a
dst
p.
.
.
.
byste
Uinil
ceno jeho bibli
do toho a posypte
PomAcko k tomo máte
kvitim hrob tak velikého može!
jeho biografii v mých Analich
si
.Ubohý Pro-
607.):
1881..
viiil
n^>saných
rakooských,
(Letopisech)
dékana Jelínka naehásejí;
potom,
a to nejvíc v jeho vlastních spisech, z téch lie výborného
jeho docha seznati. PHteli, udlejte to a mftžete-li nékolik
veriíkft
za
nevypnsfte.
>
komno tomo vstaviti žalostných, také téch
Kdyby pak Vám to obtiiné bylo, aspo jen
ensí jeho bibli vypracujte, o drobe já se postarám ..."
Úspéchen
peUadn
arélio
zbozeo, Proeháska vfaotal
a vzdlanosti
otví
vétiiho spisa toho
jeho q»isy
sice
jsooce
v
písma Svatého
síly své
echách.
tmn
Bohoiel
nwiipiil jazykem
za doby tdidcjif
byv po-
hlavn dijinám ^semani
jednoho
eským, ímž
vétií niitek pinášely,
teny od vzdlancv, aviak za dob
pozdéjiích
Italy se Urifoin obecenstvo nepíatapnými. Jii prvý spisdc
obora toho,
nmecky pamý, 1^ oatnem protivníkm
snová j«itoCiitéa v .almaaacha .Zofe*,
Vu
i
v .Mnsejniku* 1879., 27.—81.
roé. 1885.,
na
str.
ne-
4.— 1«.
m
roíhodnýiB
éUf,
in
i
odhodlAoým. Hylté Jako opoioroéolni n« tpit
latiníky t
Uobemia
Jeoi obsahojo
náifem .De stccalaribas liberaliam arttom
Moravia atis commentariui*
et
déjioy TsdélaDOSti ienké
1782.
od
i
oej
dob al po dobo Procházkova.
•tariícb
Procházka napsal teáj
podav
sto lety,
dosti zdailý, a
nýbrž
(r.
feUceré
vbec
my po
pes
ped
éeaké
praaeo4
Dcdoitatck
nemáme lepMÍho,
piknut jcit spisu
sta letech netoliko
skoro iádného
tomu význam veliký!
déjinjr vzdélaDOtti
obraz
o nich
:
tím ovSem
Dokázal ta
znalost vieeb
zvláSté
eckých a iroských déjepiscfl, Již o Slovanech psali, erpê
z nich zaátek naSich djin. Zároveá pak tento spis Procházkv Jest prvoosoastavnoarakoTétf výfojo
vleho pisemnictvi
a
pesvdil Procházka
byli
echách
na Moravé^
a
poteb, aby aspo
hlavni spisové
probráni jednotlivé zvIáStnfmi rozpravami.
Procházka
latínamm
ve
o
v
in
vétií
Moravia rcstitatoribos" (ottiténa
litteraria"
r.
1783.)
zamýiUI
a
poet rzných rozprav o djinách eskéh'
písemnictví, ale
poaze
et
„AcU
Voigtových
vydati
také napsal .Commentatio de litteranim
Rohcmia
malým potem odbératelstva
ti svazky
dílu
I.
vy&ly
s
názvem
stalo se,
ie
alliscollaiMen
der bOhmischen and m&hrischen Litterator ieltener Werfce
and verschiedeuer Handschriften*
podnik tento
tehda
a tadii
se nezdail,
práv rozliné
i
jest
obrany^
(r.
velice
17S4.— 1785.). 2r
Tycháiél}
ieleti.
dokaz^j^ci
niitek
výhoda, ano poteba jazyka eského;
Procházkovy
byly
by
dkazem skatkovým
i
kráso
rozprav;.
obrany
on}
vydatné podporovaly a sedlovaly.
Procházka byl
I
prvým,
kdoi
obnoTil
phnimoi^
•pojitos aeii éaikýa plMauiletvim novýa a sterifa takó
66
tiB, ie j«I
T
byl
M
1786. fydáftU tUrif ptej éwké. Vrrfm
r.
pióiné vlMtoé Fnnt. Martin Pelol,
té
.Pihody VnUisUTa
1777.
loUko jediný tento
g
MitroTic'.
aaobnovU
spít,
ale,
oné
tím
vydav
Jii
vydav
peruieaé
a kdyi Palci chtél
spojitoeU tak, jako Proeháika oóinil,
sa let oaadaaá^ch vydávati staHi spisy iaaké, aedoélo
k toar. Proeháska
itaxii ipiqr teakó dle potfabj talididil
ada onde poopravil a padnlsvaml opatil. Pedarivvy ty
aamnoie k déjinám stariíbo naiebo písemnictví a
jtoa
k povase
z^fmavy
dobjr tabdejlí velmi
TTdávati spisy ty
r.
i
dftleiity.
Jal se
1786., tedy sa doby vtbledem k ná-
odnosti Seaké velmi je&té trndné, a pfece, jsa ozbrojen
bystrým d&myslem a rouáblon uenosti, cbopil se ákoln
sdarem
tobo
ae
vtÍIo
péí jebo
Nei
saamenitým.
Mdm
uplynula
Pobnutkon k podniku tomu bylo
vidl
léta,
Procbázkovi,
ie
nedostatek knih ieskýcb mezi lidem a via-
veliký
obecnou náklonnoeC k ietbé.
slavnou jebo minulost,
etbou
znaje
dv
spisA técb.
Znige pak
lid
eský, znê
jsa zbéblý v déjinácb své
stariícb spisA
eskýcb
eitinu,
i
její
vlasti,
krásy
pfadnoati tak jako málokdo z jebo vrttevnikftv a vida
a
bédiMm pftomnoat, pipadl na myilénkn, znova vydávati
pibodné eské spisy starii, aby tím poskytnuto bylo
Uda iaakému potebné a nepokaiené potravy diiemi.
I tfCÍSi ae
s
a knibUskaem,
knibkupcem
knihy Saaké, od uenýcb pedkftv bud
toliko
Mpatné, sebrali
a
trn
ikoda,
bttbaoat teiA jednak borlivoaC bei
„aby nejlepM
vbec vydané
bu
kterou! jednak zá-
iméni nékdîich nisai-
onáftT ? Ceckách a v Moravé ipiaobila, vynahradili*.
Pibliieje k obaaha
vydávati blavné
MMU
taaoMtt.
i
k formé Procbázka
spisy obecné
zajínavó
prohledal
a správné,
6
a to
;
«•
hlATné d<JepÍiDé,
abjr
Tik
národa
Jei
kniby déjepisoé,
minoloif
itkréloa
Mký
bobatoie
i
slova
obraty
i
doitaly
Mba
* itoi
do rokem ii«i«ho
i
Jidmý a
ze itarých
bedlivé
a to
aspoA
ifoji
nlleditilý Jftsyk
Také
£etkébo pítOBidetTi.
Dékdejiíbo
mlavné,
m
akazoTAly ob«c«iut?ii
a lárovo
a zapiioval
vypisoval
pozoAl MflU
lid Jimi
drtabdy iltTnoa mioaloit.
éetk^cb
ipitfl
poalednich
la
let
a úmyslem, aby sestavil úplný slovník.
Procbáskovy
Záslaby
r.
hoden,
bootiitén zde
i
Upímný
z
který
Jest
vylíil
Jii
nemálo poxora-
.Rodinné kroniky* 1865., 52.:
vefejný vdék vérnémo a
Fanstýnovi
Františkovi
v
Fraot Jan Vavák
1786. zvláštním pi^pisem,
Procházkovi,
mateském jazyka milómo
bratra,
npimnéma
v
Cecbovi,
Páao
Kristo
a
o vydávání ieských
knih pracajicímo.
Bopomoti
Procházko
:
Brate a jmenov£e
pra^-ý,
bratrem Té
jazyka naieho takového poznávám.
jméno také nesn.
vybrán
své,
neb
jsi,
a
nelenil,
a
pátelm
ale
výborný,
neb dle víry a
Jmenovcem
výborným; neb z
neb Tvé
;
tisícA jiných
jeni dle Platóna živobytí svého díl
rodim
krásného,
echem
eeho
milý,
nazývám;
—
idasti
pivlastojei. Procháskoo pravým
po rozmnoiení a šachování toho
tak
a mnohých nehrabe váleného svnkv naiebo,
prochásii, takie Tvá procházka, ktarovis
dyebtii
a
T
n vydávání eských knih, tohoto n(jídbo 1786.
mjrsli
se
rokn Sfastn vytilténých, vynaloiil, mnoho nám pinesla.
Mnoho: masim
v zapomenati
íci,
byli
Jako vzkísil, ze
neb
takmé
jsi
milé
piSli, a
pedky
jeni
naSe,
hrobo zavolal,
z
jii
mrtvých
tmy na svtlo vyvedl, a my, abychom
8 nimi mluvili, je vidéli. od nich se
nUi,
jejich
výbomoo.
67
«
i
fyioM Táieooa
nich
lépe
Ji
tob
Okfri a
Tobé,
ó,
i%t
inaU
lépe
raduje se srdce naie, kájí tu Troo s námi
Poiehatiý bodii
alifáme.
étoiee
•dilnost
konmovanoa
i
a«ínil Jsi.
Táifli,
brate, tolik
Pán.
kterýi
wt Tyhledárioi,
pfleiitostí
tolik
cbati a sflj T pepisování, tolik oméni ve vysvétloTání a
k veejnémo vydávání a
látky
tolik
opfteaé ae tdéloTáoí odéliU
knchafe
nesoftu*J« ani
Ustae (kon
ale
hlahol
jtzyka a
z&stává,
ne
to,
ne
;
co pomíjí,
nám
Jest
posavad
sice
co
dlooho
to,
co za-
ie
dam
z
T národn naSem mnozí json
Valditeinové;
Mnod
skntek.
ne
ctí;
moli
co
lásky
json starostliví AmoitOTé,
PemitainoTé, Stemberkové, Smiiéti
a písáky, jakýž oni vedli,
i
nemá
knih sbromálojicí Filadelfové,
roky.
;
malý
to,
co
ano
jsi.
boiího
vlasti
jejich
to,
slavní,
jeété
eéi tré
Václavové, Bechyfiové,
ale
ale
ne
obnovil a nás tím poctil
povdomo,
milovní Karlové, Rudolfové,
berkové,
ale
*!
ale
Tyjasoje a oblehuje, ne
povídávají,
svatí sepsali, vyvedl,
lahdky,
ne
co pomloavá a esf bére, ale co kaidého
babiky a kamen
43.)
co do ialndkm,
to,
ale co Šlechtí,
tméftoje, a obtéloje, ale co
echy
ó, bratr*,
rosml.
ne
se skládá ;
to,
co hyzdí,
tieiai
ztîtté,
(Petrarcha
a mozkn
6st,
Tj
rá£il.
a jízdy), ale písae
do srdce
co
námi
s
Rožmvidí
le
Haimbulcofé,
ale náklad
na knihy
Mnoií Jsoa mnoistvi
Ferdinandové, Slavatové,
ŽerotÍDové, ^porkové; ale jimi toliko své skiné, almary
a Btény
mnoho
ozdobují, sobe
víc poelnh^jíce
ale takoré, z nichi
okorem se
;
snad dost málo
jejich
a bliinímo
knihámy jsoi
ne-
siee eiiteroy,
potAékea voda aetete, ale nebo tUet
váli aneb tak vidy stojed aaasa
od sebe haê.
Hnozi jion dost výmlnvní Hájkové, §tnnnové, Balbínové,
68
atromA UiU
UarantOTó; ale Jen téch TiácDýeh
ovoce pak do locbn te skládá, kdoi
Mnoii Jioo
bedliTÍ
a
PaproóU;
ttoovó,
idstáH,
vdékn,
pilooiC
ó,
tel
—
bade.
jleli
DoobraTOvó, KatheooTé, Mttro-
pilni
ale
kdy le
v(,
iwU
ta
!
neai^ fádsého
Mnod jfO« také
Jejich,
koliroo.
I cisich JazykA omele pekládavi AqoilinoTé, VeletlariDOTé,
Tanerovó;
Kamerové,
Kocinové,
pekládání Jejich
ale
maloa váha nacbázi. Mnozi Jsoa veriovni Dalimilové, Kódy*
cilové, Rozenplotové, Korolidetové,
ipatné
jejich
Mnozí Jsoa
noty.
se
nalézají
Boiaoové, ale k rytnAm
neatrailivi
Peiinov, Martinicové, Koínkové, Bec-
také KiftCanové,
koviti; ale ofiklebováni znbA a rozdíráni hrdel lv, plod
6,
jen
so
Jejich
dobe
brate,
jest,
éasA jii dávno zakopané,
tom
Téky vlast
milost v
i
i
vnové vyhrabal
slaiebni6e vémý,
!
nejvyiií slitovník
e£
Tobé
ale vyvedl jsi
naiich,
i
na
od samých
Svon hivnoa
vytéiil.
Protož Bopomozi
zlatý,
pak,
a moinoeti své ia-
nezamlels,
hivny pedkA
•vétlo staré véci a tak
noho pi
Ty
«til^|e.
rozeznav asu, kaldémn, coi Jeho J6tt»
sám Tvého, což
echa
seirati
abys vtipem svým dle vAle
necbals,
fail,
menno
vykolí,
i
dloohé
ta
Tobé danoa
více téch, jenž by
Tebe v tom
raiž
naSi podivné hájí,
rozhojniti
brate nái milý,
kterýi akrs
náS,
následovali, povzbnditi, vftecky nás osvcovati, poiilAovati,
náa pak toa vaií práci potéiovati
sté
boiské
lásky
potebné
a v&em
milosti
a
nám spoleóoé
víre
ve
siiloÛ
adélovati.
Posledn nadji
apímném
i
se,
ó,
brate,
ie
v
tomto
mém
povinném k Tobé vyneseném vdéka sprostnou
tato vesnickoa
e moa
netttený tedlAk jsem,
postrpil
nic
;
neb sproátný Cech a
? aobé nemaje, Jediné láska,
•9
ke
k národa
porinoov
vmÍM^
rroriti
zykem.
Um
Bel
a juyka iréwi;
chvála
ani
NcipoelilebiOi
že toho pravá apfimnosf ani
jakoTost Tvon,
ie
nerozamných tvoi,
ToM,
tnidáváa
véda,
neiádá ani netrpí. Anii vte
dachorním-li
já jen dle toho,
jiným
«oii
Diîm pfiroteilýB MlholMl A Ja-
itaw
t STétakém
2i
vdinosf ridycky a viidy,
i
milá
se
byla
a
abych
jest,
Jti;
a téek
Tob
viem jiným, na TvAj úmysl pracigicim, i« ta irUUK po
te
iwobéhlých
rthiai saTdMfl
vidÍB,
Tvé
deset
k Tobé mlnvim
;
a aby
i
prád saie
jini spola se
echové Tobé vdéiU
bratfí
niivigící
médcá oTeejnénoa
jak Tebe t exempláích podepsaoébo
tak,
tento mi^ vefejné tî skrz tisk, dovol, bes
pedoi^ji, lstávê bratr
ech Tvj
mnov
mohli,
práoe
vdék
Tvého védoni
vidy Tirný. vidj
déoý
Frantiiek Jan Yavák,
soused
Na
J.
M.
Milic
Podbradském dne
panství
cis.
Tsi
20. pro-
since 1786.
Pejdeme k obora básnickémn.
Ze
mdloby své k iivoto novoJieské básnictví
staletá
bylo proboseno
spojenon
teprve
rét podivem,
totii
konal do Tfdné,
s
a to
1782.,
r.
která
s idálostí,
svoa
ceston, jii
básni
r.
dvr imský
Jii Dobrovský
r.
1
naplnila
1782. papei Pius TI.
aby odvrátil cisafe Josete
T drkvl, které
pileiitov,
neobyiejnosti
II.
od novot.
pokládal za velmi nebeipeiqj
786. napsal o cesté té vzhledem k do-
skémo bánietvf mezi jiným toto (v .Litterarischei Msfaifa
Ton B«hmen nnd Milhren* n. 132.): .eské báoiotvi
spalo po
mnohá léU
tak tvrdé,
ie
nebylo lze |iiulailll
70
Uloip^ry némeckými
ani
je
oa
imr tesMlé ciuomy
(Marie Teresie), které lainiraij oa fiech stranádL
ivit o p^Jeid papeiové do Vidné roíhláaila
ae prohodilo,
chopilo se
ae,
dle Týroka
jel
harfy,
básníka kdesi vo tmaTé jámé byla lahrabána,
Ale
a ono
naieho
lapélo
i
.
.
.*
Tímto, cestou papoiovoa nadieoy-m baditelem bátnictri
byl mladistvý
éeakého
pod
ae
Bohumír Jan Olaba,
srbýloboga",
ronikoo
divnoa
pseodonymem tím
Rljmskýmu
Dlabai narodil se
17.
1782.
Otce
áH
i
ervence
r.
niích n Koofimi v áslavsko; vstoopiv
premonstrátského na Strahove
archiváem
ikého a semfel
r.
Drnbýna"*).
JoieíTo
knihovníkem,
vydav
^'
„Zpéw Ke Cti
Pia šestého Na Slawoý Jeho Pjcho
8
skrývi^jíd
února
4.
v Praze,
1756.
r.
v Cerbe-
1778. do fádo
stal
se koneiné
a déjepiscem kláátera Strahov*
r.
Kdyi vydal zmioéný
1820.
,Zpév*, nebyl jeité knzcm, b>T vysvécen na knéiství teprve
r.
1785., uinil v&ak téhol roku 1782. slib feholní.**)
Nemá
pak .Zpév" ten nižádné ceny básnické, a fonna jeho
velmi drsná,
Dlaba
ovSem
nepodiv!
skládal
verie rýmované
vzorv ód Horáciových.***)
*)
se,
Jest
kdoi ováži,
ie
za tehdejší doby, kdy tak velice foská mluva byla
pokleslá,
dle
cmoi
a pfi tom
asomémé
Jii z poáteéoieb veriá,
Pravopis ponechán áplné týi, jako jeet v origiaále; jeo
mUto ivabacbn.
vis o ném v .Lomira'' 1806., 41t. a 418.
Dobrovský, poson^ báae tn v posádko, aaMaaJída
niito latioky
**)
Yke
***)
glovy výie
o probnseném básaictvi óeskéss
uvedenými, na
se
str.
18S.— isa. druhého svátku .Utterarisches Ma«sain' hlmvoé oo
do sMlra, prav(, ie mesi 1S8 verii, jel báseá má, Ite stéil 4
naléstl, ktné by bylo noino skaodoTRti dle sMtra, Dlabaénn
voleaébo, tak, sby to ucha aemálelo.
:
Dobrortký
které
hned
jett patra ráx
citige,
dchnatý a
i
ta ^ýi«
;
BTedeDými
tlofy vwfmi
bámé, fimákým klftwieitaem pro-
Teikeroa pfftéif biêsloTnon
po obttdeb le
ináiejicí.
BÉM
má
celkem 16 sloh, a prvá
&ich xní:
z
Zstap I Nebe Kalliopé! tpénj krásné
Wed, kde Apollo na Uarffo hrage;
Twé ipéwy sméS, nebo swétlo kde ásné
Skrz Široký brzo progde krage;
Chwal PeronáM PIA i Rljma ie w blesky,
\
Sydlo
Drahého dowed
Z Oblohy /
JŽto na ceetky
Dawage: tak wšady w slávé prowed.
W
<
Jak drsná forma,
i
kdji ani nepiHhliŽíme k pokléikAn
Blomickým a neohrabanémn praropiso!
y daliim Dlaba líí. jak , Apollo", .Sodiky*
boistro
i
iivoiSstTo a pi^roda
a plesá z jeho píchodu.
pisem nynéjším**),
i
veikeren
Uvedeno
co praví
z
o Apolla
lid ritá
a jiné
papeie
toho bodiž pra?ove
sloze
tvrté,
protoie ješté níže bode toho doteknoto. Apollo prý totii
na pochvalo papežova mezi jiným
Tam
ipévy své vede, kdež si zahrává
v koví kdež se honí;
Bárta na harfo hrajíc, kde se tráva
bod zelená nebo libé voní;
tíie Zefyr,
*) v Pána WacsUra Roty vyiaamsnáwi Kraloaoce-, aKo*
nenios toho slowiéka dobe v^va: Jakby Peron hmegjcy aa
NebeAea tlaokl okrilko. (Podoboé ve slohách daUieh Dlabaé
oiívá dle Boty sIot .Želoá" a .Sodiéky*, pHpoaiDaíe, ie sao
taaií •Dohropáa*, v laláaé ,MflKariiis*, toto vpatiaé .PareM*.)
**) Xiné poklésky ndavaldcé ovleoi pooerháay.
—
::
;
7S
PU
OD
tehdy
li
lib pN?ádéJe,
Jméno papeitké
oeb«
kdyi padiOi* n^ to iféUo nebetké
u^de do bor, stmo táhne tebe.
K
itloy s
toara t iéle pHdinj
bn pfipojenn
sloha jadMáctá
Pán poTolal na
to slonhy, by itáda
svá do koTio, mcii Mkály hnali
zelený Inka, kdei je nabádá
bn
T&cchno, co roste, by lépe dbali,
8Té tn na stádo, by roskofte stále
sladce prorádli skrz zpéry STé
Dafoysa jméno; i skntky podále
Ot£ei vynáíeli Tvé.
téi, Pie
Úmysl DlabaT, za kterýmito báscA
hoden;
chyály
i
byl
vlastenecký
vzkJ4šenf Seskébo básnictví, jak
—
slavé
skládal,
PH>aie
jest
slavil
svédí sloha pedposlední
I^hlei echA znova práce na svitlo
sas vasorolavky*) do tiskn pfijiC
zpátky chtjí; aby, zdávna co kvótlo,
zas mezi lid brzo mohlo vyjif.
Ejhle Apollo, nedávno ktcroni mné
1
harfa podal, pro onon zde
ielí.
Dávno, 2c jii byla v tmácb, ano v jám,
sas aby povstala, stále velí.**)
Báse Dlabaova
Seakon Utteratarn
= váxsná
*)
zplodila
milovník&m
opétué
básní
báae .Néeo pro
obétováno,
kteroa
mlava, verie.
Také Štépán Leika, Slovák a tebdqii saperiaieadaat
eranfelioký v Praae, vydal r. 1786. báaaft, kt«á tattaá ae:
**)
Hsrfo éetká sastaralá,
jeni byUs sspráiaoa,
po ieai
ladU
Iffif,
kterak jest aynf i pracko oîitéaa a kt4»rak maoií
spisovatelé Jaiyk éeaký vwlélávati se jalL
:
Tt
hol
1782.
rolra
Stach
te
narodil
1786.
r.
niitelttrf
professorem
stavn
se
pi4
Pfe-
knéiskémn,
ital
seminái
generálním
a když tento byl KrnSen,
T6
sastáral
Zemel na
1831.**)
Podpisoval
ve Vídni 24. krétna
Václav Charda,
Záchodaký
Václav Petrýn, Podblovský
málokdy
Sleviza;
se
r.
podepsal
Kdyi napsal zmínnon báse
pravým.
1765.
paatýfského bohosloví t Olomoaci.
odpoinku
se:
t pseodooTOMi
DUba£oTé.*)
dobna rokn
oddaT
Olomouce,
Hradiiti
proti básni
ji
16.
ae
Plietkn;
f
iticfch
Václav Stach
yydal
.PodbéloTského", iIoíít
Dlabaovi,
proti
knisMS a iil v Prase.
Stachovi báse Dlabaova nebyla po
a Petr
jménem
se
byl jii rok
mlavQ divné strojenou
tjJcie
i
pro verS
chuti, a to pro
nucený a neplynný,
pronesl se o ni ve své básni takto
Dlaba Otce
svatého
hlasem zpévu eského
v divném kroji pivítal,
kivým krokem
Ani doeh básné Dlabaovy
paa^
o
*)
jest
Dlaba
ve
užil
dvoo
ladné z pnLiakjch veejných knihoven,
o ni ide promlaveno toliko dle .Otvéty" 1878
••)
TJz
t
se Stachovi, a mySlénky
knéz
a stádu, jichžto
Báseá ta aení
se zmítal.
nelíbil
Že Such narodil
se
lánek od AnU Rybiky
r.
175ft.
a xemel
v .Mosejoíku'
r.
,
490.
1831.,
187t., SI 5.
o tom
a S16.
:x i na str. 36. a 48. spisku .Václav Stach, jeho doba a spisy*
od Karta Sabiny jako! i v Bakovs kMio ttáaka ,Neahodaé adiê
iaakém piseasietvi' na str. óS. .UiMakova Ylalaika bibUogniAák»; ni. 1888. I nápis na památní deaea na rodném Jeho
domkn v Pfeltideh Jest co do dne i roka naroseni chybný;
sni dle .Véstníka bibliograílekého', roé. 1870., str. ibd. ukto:
-Zde narodil se
9.
iervna 1769.
Vádav
Stach, spiaovatal ésiký.*
!
71
BTedeD^cb
Týle
slokách,
poboailj ma krev,
odtoodil
i
Je téaito tlovy:
V
pfsnl
BárU
o ivatyné
pásl ovce, snad
i
svioé
.
.
.
NejsoaC ty mytléoky pékoé
pro spéváka Ttipnébo,
pro knése Uk relkébo
DobroTský hned
vyeloTil se
rarisches Magasln
na
poeodkem o
pedeiléora
iMuniituTé
básni
von BOhmen and Mihren
137. svazka dmhého):
8tr.
veriik,
m
o básni StachoTé mezi jiným takto
spévo
ponvadi
namifcno
nevázal
«e
.
(t Litte-
„Toto rýmováni jett proti
.
.
Lchi
chod
jest
dobe
Jest snad jazyk
nemáme žádných dobrých básni? y
pravil
1603.: Carmina bohomica nollam
r.
r.
se nezlepšily."
1782.
.Podbélovský*,
svém
ietl
:
.
.Znám
lze dodati:
Od
té
*)
Vavinec Benedikt s Nodoier,
šeptal
mimo éeskoa
Dobrovský
>
Dobrovský vdél;
..cbova.
praví
v
vtorv aatiekých
Kdo
posodkn
nkteré eské bajky
jej
nechci.''
lijid asi
ssluvnici,
v letec ibbb
latinsky
napeaaoo,
pfehled proaódie éaaomárné, lavidlUe do éedtého básiktvi
mim
•)
am
adi,
"^
skladatele, od nébožto
•
doby zrovna jeité
básnickémn nad.
jsem se zálibon; aviak jmenovati
ai 1616.,
vinen,
.
Z ásndkn toho možno
ne pilítne dAvéoval
jest
.
•
habent,**)
Jeho
iádným metrom. Rým nepo*
že posod
dail se vSnde stejné
1789.
z r.
éaMH
neiU jebo pfedeMdeové
a pfekiadcm ialmft pevnou cesto ji rasa, v ieai potom bhm»s<
ho následovali Piehled ten napsán také latinsky a tnova jest
otiitétt v Jireékové spise «asomémé pMdady ialmáv*, Tydaném
te Vídni r. IMl., kde kromé ieakých peklad áalaA te stoleti
XVL a XVll. jest podána d&kladná ipráTa déiepiiná o proxódtí
dle
s véUf píli
áasomérné v jaiyko ietkui
**)
Básné éeaké nenudí poiua zaooe ooiidj.
;
:
To jtoo tedy prvé d?é bátné proboleného
eského básnictví noTovékého, neaiîd Jinftk,
Biiádného rýinuntt literárniho.
Zetim probnzenn byla k novémn iivotn také Dárodnost
eská, n Jako knldý k Jakési innosti dnlevni probuený
národ hlaTné libuje
si
ve spévech a bátnlcb, tak
iestaril se spolek mladších
i
v
echách
lasteocA, ktefi, Jednak Tidé*
lávôe a Tykládigíce básné jinojazyné, a to skoro ponse
taeeké na Jaiyk eský, Jednak skládajíce eské básné
pitodni, eéi a písemnictri domácíma
itaneekýa prftchod sjednati
I
vyskytly se
doby noTé
Thám
vla-
tjewj
kdy náelník
eského
básnictTÍ
onoho spolku VáclaT
.Básn t fei vázané^ sbírkn pflpeloienýcb z nminy, latiny a etiny básni
Tydal s náiTem
vodních
ivýeh
opravdivéjlí
1785.,
r.
srým citm
i
chtéli.
i
a Jiných
vrstevník,
jedenácti
mezi kterými
byl
Yádav Stach a Bohomír Jan Dlaba, ba také eských
básník stariích se století XYI. a XYU. Z úastník
sbírky Thámovy setrval na cesté k Pamasn jediný Stach
i
Jediný on z nich
ml
nadání básnické a proslnl zejména
svoa sbírkoo básní .Starý veriovec pro roznmnoo krato*
ehvíU*, kteron
JMNi vétiUnoa
r.
1805. vydal.
chatrnými
Aviak
rymova<^kami
i
Stachovy básné
skoro beie vieho
sleta básnického.
R. 1791. Stach vydal
BBoravský
lid
i
pfíleiiton
báse .Píse pro
na pfívitanon císae Leopolda n. a slavnon
koranovaci jeho v Prase", kteroo Dobrovský o slavnostním
usedáni Královské éeské spolenoati nánk odevzdal
vécBí
kora|Íd
TOTii
vémoeti
a oddanosti
s
Jinými
pravým
výbnchem
k panovníkovi,
saíná se
Leopoldovi IL a která, Jsonc
:
76
To( lAitJuie lUrá rée,
le jMt utrnf Morafee
cÍMofi páno tféna,
markrabéti mortvakéBO.
Potom
prostomlaToa
náaledqje
národa
k Jeho veliké
protoie
oloiit,
dvora
cti
král pruský
rakovikébo,
vpadna
Uto
pHpomlnkj
bodná
,Tooto dotoo proporldkoa chci mor«TBk4u
pozoámka:
do Moravy
Telkon
Fridrich,
podle vypovéseni
Hkával:
—
!
Zde
pravdo
na ndea
veliký
nepfítel
velkých
ani
ten
irédkA,
M^wtmM
kámen není vimý.
Tedy ten veliký voják, kierýi
veliké zmény velikých v£cf spAsobil a i veliké
dobroty velice opimného dvora rakooflkého i v e
ko•
úlisnoBti vždycky veliký oiitek za velikým vojskem
svým do velice rftzných krajin svých na v e k o n skám
1 i
1
rakouských zemi
táhl,
Pozdji Stach
o Moravcich dal veliké svédeetrl...*
proslul hlavnc
jako odpAroe Dobrov-
akého stran prozódie v básnictví Seakém, v kterém
úakam
Pobrovskébo vzeSel ntéiený obrat k lepšímn.
Dobrovský sám básníkem
poet
verift.
B.
1791.
nebyl. Sloiil
nav&tívil s
poose nepatraiý
Bedichem hrabétam
I Nostic svitoznámé ivkály v Adrsbachn a vepsal do pa-
mátné knihy tam vyloiené
tyto verie v nineeké, lattaaké
a ecké eéi
Der AUmacbt Lob schwebte forchtsam anf meinea Lippen,
da ich sie sah die hochgethQrmten Felsenklippen
?oU Staonena nad fiewanderui.
—
Sazonm molee aetamit flaetflwa ortM
apoetaBdwn hic praebent Omnipotantit optá.
Kdo
ped divnými skalami,
dávno stalo moskými vlnami;
se hrozil stoje
véx, ie
M
to
—
:
:
ir
M
difiti. hle. ttrrdlý piMk od boof« aoftké.
Bii btmt
ftUkéBO dílo moci božské.*)
M
div
napl
R. 1822.
ieské verie
i
bloazníTOsti
ifé,
% to TertefMié proroctTf
Chvdénická rAie bode dlouho kféttí,
ke ita let a Jeité k torno ieeti.
Védéti ebcei, kolik déti teo U% porodí?
tak nový prorok d(.**)
lest % sleten pét,
—
^Q
PosnánO^ dalifm badáním leckteré
fé
mlavnici,
napsal
1823.
r.
nedostatky
to
mlnvnice
té,
do výtiskn
který domiil Palackémo, toto drojverií
OuB relego, scrípeiaae pndet, qoia
ae qooqoe, qoi feci, iadice, digna
báse
Delií
byl
9.
i
tjna
a
DobroTský
ád
sroien
drobm
báse o iniieném
tinakoo
I
VstoapiK do noriciátu
1772.,
r.
píitaTO do Telikébo
Krcaé toho
teriorání
moe
jest
asomémébo
i
s
r.
ád
ped
b^)M kwi
hlavních
•^
1773.,
r.
Tystoopenía
a lodi jinoch,
la-
která
jest vypozena.
doklad
Dobrovského
eského
1802.
této Teeelé
pihodé:
U
rybníka, na
nAmž
V
právo
plavalo, se sastavili a rosUédli se.
xa rybalkMi stála £ara,
*)
Bmé
toho t
letního sloneniho dne Dobrovský vyiel si s hra-
Za
*^
ádn
21. ervence
svým
bitOB T Chodénicich na procházko.
o bílý
cemo
lini.***)
latinskoa DobroTský složil, když sroSen
ád jeeoitský.
ietl to
ploríma
dveí
dv
XMJ/íiá
kaaeBQý sloop ohrady
CNmot
v priSéli po oboo stranách
V
levo
pohodlné se opínú^,
stál
zahrádky sloiné
1886., 113.
Bcaadl: Život
J.
Dobr., lOA.
Týi, 187.; Musejník 18*4., 313.
ohraiené.
:
7Í
pu
tará
Stí-
.
\
'
i:
.
oikamt irýna
k obloie,
po
HrabéU
táhnoací.
ni
^:"
•
i.rr
a ptlec kol
oblá^, riuo
jtkoby poCiUl
a Dobrofskébo
rj-:-'na
i
.
neviiml.
li
„Vixte tamto, abbé, naieho StrnAdka," roxboToHl
hrab;
«jak
Yérn, hofmistr
«A
«
kanibaltky
tak
li
jej ridéti
mné,
blata
a ul by
excellence,
ao hledím naA. 0£ le rá£(te
bjrl
m
hoi na ilanín.
nar/aoTin
tobolce.*
poetickA se proboui
Tiaditl, ie itaute
Ua,
pede ipAehim
naú eský heksametrV
.Spatra?"
,Spatra, excellence."
^TakOTÓho arodéjnika ve vás bjch nehledal.*
„Nnic,
áry,
miry,
fakty,
rate
excellence,
po-
ilechnontl."
.Posloochim, abbé, intento ore.*
Dobrovský
ped
postavil te
skandoval
satyricky,
hrabete
a hbítiO* le
nkazovaem pravé roky na
prstech
levice
.Ivjhle,
bnka baAatý podepen tamo
Hrabe propukl
z
Dobrovský
ms
plna brdla piznával barvo.
.Abbé, na vás
sila,*
ztratil
bodoncí Parnas
eeký
f iAcaoa
podotknnl hrábí.
.Nebylo mi sooxeno,*
.Tepiê slovíka
odvétil rozmarné Dobrovský.
nedoiel Jiem
k tepáni
Akoli viak bAsníkea Dobrovský
básnictví
r.
o stnn chronní.*
v homérický smích;
1795.
si
8
vlímal, holdaje prozódii
verftAv
nebyl, pece horlivé
pízvoné a vyitoapO
nAokoo o pHzvoko veejné, vloiiv
*) Oflvéca 1876.,
SM. a
6<6.
..."*)
Ji
do prvého
,
79
aloTnice
fjdixú Pelclovy
^mtnuckj,
a tavAdéjc
n^M
po pHklAd básníka ntaedtýeh « beipoekytij
báanikem,
také poltkých a niských protódU pfiifuaoa do básnictri
teakébo
aiato
teaomérné,
obyej
Tieoboeoé
n nás
aaTládla
a skoro
teila la doby XVI. století,
kdy ho-
jel
maaiaacB antické fonaj peneseny
které mezi tebdejiími
Dobrovského,
jeho náoce
jednala
byly do básní eských,
prospéSný roirnch
a tim spásobil
básnictri.
VálootC
spisovateli
poiÍTal,
pfirriencr,
hojnost
a
ti
zavádéli
ji prakticky.
Proti
pizTuné
prosódii
již
1798.
r.
Ooi
noToryehnoTtký Josef
íiará
listé
prohláail to
sookroméai, *)
ale hlaTnioi láttîoem strany, která jala se klásti odpor
piímka,
chtéjíc
toliko
básniti
dasoaiémé,
VáclaT
byl
^tach.
Stach vydal
1791. v Olomouci sbírka svých báanf
r.
dochovnich s názvem .Nábožné pfsné pro katolického aéi(ana a sedláka*. Když pak Dobrovský vydal
o
protódii
tato
úsená
pravidla
o rýme
néji,
Jeité
ipatné.
w Oloaood
r.
slova:
Špatnji
r.
pronesl tam**)
1795. ivi
v náoce
„Stái rýmovali mnohem pe-
Lomnický.
inil
nežli
pHzvan,
viak
Sám
Streyc
1791.; na p. na
str.
rýmuje asto
nábožných
skladatel
písní
6.:
Híiníe, dívej se!
Pán svta, strachuj le!
*)
str.
Vis
XXVm.
v
Jngaaanové
jakni
ialmv* na
ádk
se
i
str. XXIIL
aedoelL
.Sloveenoati*
v Jireikové spiaa
O
> roka
18t0.
aa
.aaoméné pfeUady
Oniéovi vice aikde piaatd pftoauiých
•^ V Faktových .Omadsátae der bOhaOsehea Oraamatik*
I.
vyd.,
na
str.
S88.
:
80
Páo ITiU
ft
9.
8tr.
Dft
lláTi ITé
soodi tforjr tTé.
kdjri
nás fiemohovd tféu Pán,
i oblak mlori k nám."
lile,
hromobitím
Písný t«Dto átadek o jeho rýmech
StachoTi
na Dobrov9k<^ho
odprcem
inél od té
pro úsodek o Jeho básni i
jii
pHirnné.
proxódie
Tbám
broTikého a Tjdal pomocí Karla Ignáce
•bfrkn
básní
s
ponéknd
spis bývá
biky
hájit
i
se
Do-
kterýžto
",
8t.
1b06.
r.
rosnmnoo
pro
Terlovec
„od V.
1782.,
mylné zTán obhájcem protódie £aso-
starého pravidla našich
poítsjicícb,
toliko
Nepustil
.Starý
podepsaT se
kratochTíli",
mémé;
náitem
r.
proti náoce
sepsal
I
doby
roíhoKen
takie stal se, jsa
neastále t aiich,
a to
.veriotepcá* sla-
horlivéji
asomíry.
neili
do boje proto,
tedy Stach
ie by byl
pe-
svéden o výbomosti proxódie asomémé, a vykládá peatnw
wsértci veriA asomémých, sem tam i píxvnných, velikoa
které Jsoa stejné
étiiBoii viak takových,
xvnkn
asomíry.
i
•Starého
Jest
potom
veriovce*
veriovcem"
pojoval ke
J« pravým
a
ie
i
pipomenouti,
zván
býval
epitbeton
téi
jména svéma pi
jménem podepsal.
, starý
básních v
vsdáleny
pN-
Stach
pro
ie
vAbec
.starým
pi-
veriovec''
MOpiiech,
i
kdyi
*)
Téhoi asn, kdy vyšel .Starý veriovec", Stach pokosil se o
a
sloiil
asomérný peklad
veliký spis,
nosC jazyka eského,
eckého a
*)
latinského,
nazvav
Jej
kritickým
s
Kli"^ '-'-iry
^
i
*
.Metsíady*
a
dobrozw-
pirovnáním nmeckého,
ohledem na prozódickoa povaha
Vis na pK v .echoslava*, roé. 18S1., na
str. 149.
81
ode viech mfttanie
jfHeh fjloiená,
otTobomá
oietff
kterémito
eské.
dokazuje
verioT-
[niiJnofliJiiho
a rouDaoitýBi
pikladj
fjjádená*,
pHimka
neplatnost
Spia tento fáak tiskem nevy&el.
protódii
Jiný, Teliký spis
StachAv, téhoi ráia a také posad netiiténý, jest ohromná
báse, mîci
Má
potébo.
ú£iiMk
18.000 teria,
Tiee neili
Tsbozená
erioTtftTf
staroteakého
proti
názvem: .Divný
s
ipém
k
cha(
novým
obrana
a
nezákladným
na-
padám."
na sváj
Stach byl
mai,
I
i»» vysoce
nejsoa ani
nfl(|Iepii
ani
obrazivost
kovy. Jii básné jeho, otiiténé
Tbáma,
ie básník
svédéi,
vidy
nebáanil
2e Tábec
nevyiiniil
zasvétil
ani vzlet myilén*
tam ve spo-
se
ocítil
OvSem
hlavní
píiooa
tak jako ve sbírce
byla jeho
takového,
váSnivá
za
nepíznivý
toho,
Thámové a
k jakémai
povaha,
k tomo, ie skoro veškeren pozdéjií
pomsté
dozráti.
1785. ve sbírce Václava
se na básníka
okáial 86 býti nadán,
jej svedla
r.
skutený
lenosti prostých veršovníkAv.
že Stach
a nadiený
Stacbovy báané náležité vybrooieny,
mo
akoli nelie npiti
fsdélaný
dobé aemoino bylo
nearaló tehdej&i
ale
která
sv(^ iivot
úsudek o svých
rýmech,
spisuje úsilné spisy, jimiito by zniil nenávidéného kritika.
Neili
dále
pokroíme,
povezme
jeité
si
o védecké innosti Dlabaové a Stachové
i
néco
téi
o jejich iivoté
abychom úplné o nich méli na jednom mitté probráno to, co náleií do pítomného spisu.
Dlaba, jsa jii od détinství puzen láskou k uméním
vAbec,
kráanýB a déjinám vlasteneckým, niil píznivého posuven!
mimo néj k sbírání dAleiitýcb památek
kláitee
svého
i
literárních
kterými
a
sobe
k
spracování
dobyl
nevšední
rozliných
zásloby
o
prací
déjiny
uených,
donád
6t
TtdélaDOsti.
a
Morav
a Rakoaifch,
tndtných
tbirek
—95.
z« let 1788.
Jii
po echieb,
tebda
konal
roiliSoé
cfty
Dikoopil i kniboren
i
moobo
kláitcH^
daieiitých
kaib, inkopisAT, obratAv atd. pro koiboTno straboTskoa.
A
té
Ukto xásloŽDé poínal ! Uké
pfinácb podobnýcb
T
i
Nejdležitjif
•faskoTý
prad
literárDÍ
aAIlgemeiDes
ipii
poxdéji vidy r pH£ioé
jioýcb.
Dlabaôvoa
Jeat ti-
KQotUeríexikon
historítcbes
far BObmeo and zam Theile for M&bren ond Sehlaaioo*,
ydaný v letecb 1815. — 1618. nákladem iU?A teekých.
K
neobyejooa
ipisQ torna 8
látko
trralostl sbíral
pes 33
a získal
let
jím zásloby
si
djiny domádcb krásoýcb améni
nesmrtelné o
vzdla-
i
zacbovav ta jednak památka mnobýcb roaiv a£ených
nosti,
ptd úplným lapomenatím
a vzácných
m
Také
v obora tom.
a oiitený jebo spisek
leiitý
nmai
i
mapka
Co pak týe
mládei'
Mimo
na
plodnjilm
doby prozaikem, ov&eaie
té
pooze
od nebo
písemnictví
peklád^ícím.
básnická ne-
ani dAleiitotti
înnoati jebo
yýminek
1819.),
(r.
vyilo
to
jeho innosC
ani množstvím
poli
déje-
byl velmi dA-
obora djin domácích.
z
se Stacha,
nikterak
se
sAstaviv
.Krátké vypsání eakého
pi^pujena.
jeit mnoho prací jiných
rovná
ivé doby
pro poaze 2cskoa ikolní
království
jednak
pomAcko viem ptttim
neocenitelný zdroj a vzácnou
iriscAm
k
a podivobodnoa rj-
pilnosti
jôdA
náakového.
Jest nej-
krom
nepatrných
Akoli
byl
knéiem kato-
pekládal
pAvodn psal také spisy smérn protMUnUkébo. Avšak akoli napsal knih eských tolik, ie
lickým,
nikdo
kové
i
I vrstevníkA se
mnoiství
stoliot/-"
a
veriA,
^Kvtire''
ma
neryrovnal;
pvci
ie
ani
z
akoli
.Slávy
daleka
mJ^Ktí
sloiil
Dcery",
so
s
ta-
.RAie
nim ne-
!
83
oboi, p«c«
ékolik
w
oarodil
Depoviimnal
ani
toho nikdo, káji smel, a
si
nevédélo
po jeho smrti
let
kdy seael;
to o ném,
ba jeité
r.
aui
kdj
1864. dijepisae
mitU PMIIe,
který Tel mi se?nibné rjprantje o rieUkýcIi
paaátnoateek
tamnîicb,
PMtíce
jsoa
rodiatto StaeboTým
PMtke
pUUáaily se
DÍ«bo o toa, to
Ano kdji r. 1870.
k lyna ttéma a slavily bloné jebo
ani oe?édél
!
ptaitke, neTUél jeité ani skladatel slarnostníbo životoSabina,
K.
piaa
kdy
hrdina jeho
lemel, a Stacb t jeho spisku
narodil
se
kdy
ani
jenom jako figurce
jest
IboTon
Po roee 1850. doatalo
toa méron,
tloetoaé
elakoTský
tidy
se Stacbori jinak
mladého
sejména v oiícb
pfijal
jako
r.
pokolení
lapomenotéme
zYláitni
bylo zapomenuti
do
1861.
osoby.
knihy pro fyiii
citaci
gymnasijni (Maiy výbor s literatnry teské) nSkteré
které je „Starý
bésné Stachovy, avšak ne v té podobé,
ferftoTec'
sloiil,
Šeb.
fíckého.
Karla Alojsa Vin*-
nýbri dle vzdélání
HnvkoTský
o teském básnictrf, 109.):
napsal
o
mnohý jeho
literní
....
pfitel
(Zlomky
StachoTi
Skoda, ie svým pracím
poeledního Tybroniení nendlil, coi jemn pfi
dáni
nesft-
cti,
jeho
jisté
dmbém
a
prokAie,"
vy-
teto
nadéji jeho vyplnil Vinaický, opraviv posdéji TnéjSl po-
doba nékurýcb básní Stacbo%ých,
roé.
1880., 1835.
tlonk Stachových
eské.
dnf,
které ? .MeacJBike",
a 1836., otisknooti
verioTanoo
jakoosi
Vinaický, oejvétií nái mistr
dodal
veriim
prarlcíma,
sestariT se
tbeorii
metriky
klassickén verio-
Stachovým namnose dosti neohrs-
úéafm tvánosti tak sliné, ie
Jirekovi
dal,
jest túplna pisvédéiti Joeefli
ie básné
ckébo, nikoli psk SUchoTy.
tyto jsoa
vlastni
Ale CelakoTský
Tiaft-
nea? pA
6*
84
iUcicb knih
li
suchá?
pArodii tokit
tokst
pocbTlli,
VloArického
Tlntiekého do knihy (iud
edoloii?
»ni, ie to
ftciofoe,
ttai oviem
podob
bes dott«^
miitrem
ie Stteh byl
ipoliily
te okoloofti
nepisnivé k torno, ie Stech nebyl loám
ft
sTé ei do
piprevé
,Os?6t4*
1873., kdy V. Zelený
r.
pfij«l
,0hUs" ftarého
Mto
mládeii étood
klanlekén TeiiovánL Tak
aroioAl
bjrl
JméDem Stachorým.
i
toliko olIechUlý
JMt
ttSného ffkladi tbosrao Blnénl,
niTé
abjr
Tidilánlm,
dklednos o ném rozprava OTeeJnil.
eea prrým skotcoým básníkam
do
Stech byl co
poiomhodno Tihledem k torna, jtký
doby pronesl dHre Jeité, neili jel
ifé
Mtín
teadak o
ae Tystapovati proti Dobrovekéma. VáliU ei ped rokan
OTOÓaakým,
i
1796.,
d«Te,
totiž
Dobrovského
Jeet
který
Ifaloiený,
k veejnéma,
v
a vénoval
vydal
paa^ýfflké theologie''.
spis
svî
náitam
s
t
néminy
.Poátkové
lemícb
se s ohledo e£i,
peloženi vyhotovit mAže,
Jeité lepii
a poah6
mo
1789.
r.
pedepeanóma vykládání
V pedmlavé ke spisa tona piie:
k.
c.
,Bád pipostim, ie
Dobroreký pohanil jeho rýmy,
nežli
velice
vybrané kvitky
naieho
laného jaayka, kterýi podle
na ale vid,
xvláiC
anad
pijde-U jen
na vétiim díle naolo«
pováleni
mého nikdj
viea
kterooi oémecká feé ska-
té dokonaloati dojiti nemAie,
má a kaidodenné jeité vlc a více, podle rostoad
obeaieného smytla filoaoflckého avialikeréko
vbec
t ni
ménl doatává. Proto jii mnohé myilénky I ealf apiaofé
MMoboa pohodlné do Mtiny peloieni býti.* Trií aé
tainé oi
éaaká byla
koncem JLVUl.
Obrat k
lepilma
báanika, ktei
jii
i
v
století
pokleelá
a aehadiá!
básnictri
ietkéai,
dav
na vyiéí
smry
vxnik
básaické hledli a
u
kicti
Dm zDicne
tjšíi
siaptn
proii
ThámoTv básDictTf tetké vredli, tklád^M
maobem idailejSf, tle tói obsAhem i podobou
rotmanitltjil,
Qinil Antonín Jaroslav Puchmajer. Narodil se 7. ladsa
0^/0"^^
r.
1769.
a bjT
r.
Týne nad TlUvoo. OddftT «e lUTa knéiskéma
1796. posTécen na knéittrí, xastáTal daeboml
•právn na rozliných mlatech, ai koaeSné sUl se
faráem
Radnicich v Rokycan
Plie&sko.
r.
1806.
Zemel
%9.
81
láf
r.
Jott
u
1830.
Prase, Jit
nt
to
PétiOTfttí piteaaletTÍ tetké PoehiBiO«r
m irých
SeboitiáDeB HoéTkoTským. Bylté
tak jako
své
r.
pemoosi
1791.
lákem
v
jioí
Ta
let
itodeoukýcb
setkal
tlaati
Jedenkráte
s«
v aaiveriitni koiboTDÓ pralské se svým spoto-
toacím pravé MikolUe Kooáée
IlDévkovskýo,
I HodfSCkova peklad Silviovy
klédoav do staroeské koibj
.Kronikjr
eské*, a na-
se ho posmélné:
tásal
té,
témi starými ikváry? Saad oecbcei býti dokonce
s
eským?*
spisovatelem
Tak
tedy
se, jsa
vida,
že
lloévkovský
<Ue
spisovatel, po-
sezaámoD takofka se viemi spisovateli
národ,
oeoýcb
nái PocbmiOcri
némecký
tehdejšího úmysla svého badooci
divil
byl Tybldont
dohácb tebdeJAÍcb odciieo
êskémn.
pitemoictvi
i
,Co
pochován
tylMeiié;
hbitove oUuakéoi.
osvi*
knihoa
obirá se
teskoa! Unévkovský viak k posméika Pachouúerovo odpovédél,
leaa,
ie
eská
a
Pochmajer
ie
Némci ma za
dobí echové
Boznécoval
pak
víc
s
néminoo
to málo
svojí nosi
badoa
vdní
eské
básné
O
I
a
více
Pacbmajera,
a všichni ti
•) Vis
na
své droby k
toma
sobe
cíté
vybízel.
podobné
Vojtéciia Nejedlého v
za
nedlonho
str.
VIL— X. Sedlákova
Jerova v prvém díle jeho
as str. 191. jakoi
a^staiMko eí^"
ného
takie s
pokosil se jil jako bohoslovec skládati
néco díve Hnévkovský
Bilého echa
vlast
malý podnik velmi vdéné pijmoa.*)
i
ninil vbrzce bonivébo echa, a Pachmiýer,
nadání básnické,
díví do
a ie
i
v
. Básní
pemnil
eského
spátelili se tak,
áhrotopisa
po-
básníka,
ie
potom
Pochaa-
s ve .Svétotom", roé. 1869^
Tylovu vgpomíaku .Pomnéoky s hrobu
irasku Tylových spis v .Národní
VIII.
MbUotéce", oliitiBoo poprvé v ,.Kvétech-, roé. 1847. (Tyl .a^stariím eehesi" míní ta H aéf h os f háho.).
87
se,
teháiÍTAli
£asto
Telffli
HnéTkorskébo,
se t bjté
Z porad
kterak poTioésti národ {esky.
—
polek
obyejné
—
Meoý*)
jeroTým
po nejéilîfm lena stém Pacbmakterý
.
rjiékl
práoe Utarárni jasykem iatkýo,
bamébo, a
to
radíce
jejich Ttaikl
pedkem
u
si
««d
fei vásané, a podáTati
v
tkládatt
obsakn poateéko
Je
i
lA-
as
od
£••0 tiskem n Teiýnosl Tím spolek minii psobiti k torna,
echoré
aby
se
k
tehda,
nesahali jit týbradné k toma,
plodAm péstovaným
jak stáfalo
bájných sadech za-
hraniiných, nybri aby viímali sobe také kritkS ? domAci
lakrádce Tie&lých. teba skromliliich, la to Tiak k tOBO
sméhgicfch, aby Tzdéláo, brooien a rosiioTin byl jasyk
iaaký
jakoi
tomo
do
poevd
aby jimi
i
TyUich
skoro
stal
byl
zjednivAn jaxykn
spoleenských,
nebylo
nic
qÎek podobný, jako
£elnlkem jeho
prAchod
vrstev
si
kde toho iara
ho vSimino.
UtTofen tedy
byl spolek Viclava Tháina,
a ni-
se Pacbmajer.
Kdyi pak mli
jii
básni
znaný poet,
Pachmijer
je optal a donesl, cbtéje je vydati,
k tebdejiima eensorori
Frantiiku Faostýnovi Procbá«kori.
Ale Procházka, pro-
d-
hlédnuv jejich básné, radil jim, aby dHve naoíli se
eské
kladné
potom teprve básné
a
mluvnici
skládali.
Tito poslechli rady jeho a pebásnivie své básné. opétné
donesli
je
k
jinochy
okáxal,
prozódií
Momí/e,
*)
épský'.
který,
k sobe
písvnnoa.
básnili dle
ZaUm
Procházkovi.
Dobrovský,
Josef
I
kdyi
pozval
a
ty
mu
wwiiáiitl Je se svojí
pepracovali inova, výbos davie
dívéjií básné své,
pízvaka,
piiel k Procházkovi
Procháska básoé
asomérné
ba pfsvokem
i
složené,
iestiméry
i
nové
skládali,
Packsuýer sAm aaiýval tcsto spolek iertovaA .Paraasa
88
•£koli Debrnbé daily le Jim,
• bnjr jêdnall
oáMe Do-
brovského hojnost pi?ri«ncA?.
Byla to
básnická
kt«roo uUoiil throsáidiT
Ikolt,
kolem Mb« nejleplí mladistTé básníky své doby, Poehmêr,
jinoch docba oprafda básnického, který po rotmlaTách
8
Dobrovském
píkladem Thámovým
vydávati ca
se
Jal
po tvascích sbírky básnické
—
asopisA,
byli plody své podali veejnosti, nebylo
a
1797.
r.
s
^ Sebrání básni
sTých a ivých
básní
técbto
násvem
A 1814. ti
svazky
pn-ý, vydaný
r.
nichito by
vydal
i
1795.
r.
a zpévft* dva ivasky
drohAr a
názvem
s
—
1802.
1798.,
r.
.Nové
báané*
svazek
;
1795., jest pipsán Dobrovskémo,
.nové
prozúdie (eské pAvodovi na dAkaz vdénosti", a ozdoben
podobiznon;
jeho
a
Šetrnosti'',
vyložil
ve
svazkn druhém,
.echa znamenitéma
Procházkovi,
jeho
podobiznou
ozdobeném,
Pachmêr
celoa rozprava Dobrovského o píinika,
némecky napsanou,
Dobrovský
esku.
po
laM
vénovaném
na dAkaz váinosti a
prvotné
Básné ve svazku prvém
téi opravoval.
Svazku
druhému,
vydanému
Puchmêr
1797.,
r.
pedeslal tento pozoruhodný „Hlas volajícího na pouSti
.Nyní teprva
v técbto
ku podiva) mnoií
a
atenstrím
amélosti
t pistéhovalcA,
a po
echách
éeitéijiích
míst,
neJposlednéjSích letech
vlastenci eitf,
kteí.
se
echákové
tak
zvonv
aapoA
(což jeat
nad nerla-
nevdénýeh Neéeebi
vosy
s hnízda se vyrojivie
Jako
rozhnízdivée,
odeviad,
jazyk náS vypíchnouti
k blgení
:
pemnohých
ze lna hlubokého probuditi
bornými
m
zhrozíce
!'
ieitiny
i
téch
neJ-
echy
a jich spisy apaaOými a výpobodnonti
oailQJÍ.
politováni Jame bodní,
a líbezný. iaV
i
se inaiili,
wiMi
My
nbozi
ie jatyk
nái
a bohatý, viade se tUií
:
89
a
Ze
a Tic se trati a hjne.
ric
domA
se Tyhánf;
ba
darebák, ladva nkolika slorAm
mikftk
le bmiíít,
pemohl
nel by s«
i
shledáni
radaidl
leekterýt
román A a ko««dii oéla eitinn, pmtole Ji umwuri.
jii
déda sTého
Jako ta kabát
Ikol, s kostel A
pi spoleiném
i
z
a radii by
se stydí,
eské
sIoto
s Ast
twfeh
onml,
vypnstitt.
ti nitJtrachliTjii, milá Mtino, nastaU
nynjli.
Nkteí upímní a horlirí tlastend,
asoTÓ
tob
Tidoace, jak neunaven ta malá hrstka opravdových CechA
o jaiyk mateský se ajímá a knihy q»anile vydává, iálivoo
TrachUfi Mîst, ba
oviem le
koji nadjí, ie v mále ttse na stopeA predelle
slávy a dokonalosti své vystoupí. Ale
mlnvme jen pravda
pffliiBA láaka
k jasykn naSemn je mámí
jim naCiiatje,
ie se ani pravdy dopíditi ani
a
láli
a srak
mhy hmbé,
v níi se eitina vidy více a více tratí a pohižnje, uvidti
nemohon. Neechové
vné
Co?
hanb
tedy
jii
a posilnni
arci
a potup
i
nad tím
bží,
aby
plesají a
jí
poslední slabý paprslek
eitiny
umírigící
sroizel
ochotné k na$i
amirá£kem
svonili
nadje ku vskiienf
a
zhjnul?
ChraA
My, my echové, neodrodilí potomci slavných pedkA
kteí jsme v tchto hroiných a nebeipe&ýeh uieh,
kdyi nepátelé liti a xuiví zhoubou a zkázou nám hrozili,
lásku k vlasti milé horliv okázali a trAn královský prsj
i
iivoty svými radostn a state<^n sastinit poeplehali
BAh
!
svých,
(svdkem mimo
vltavotýniti,
jiné
toho ba(fte krsjané moji,
na nepítele sáhobného
k
mifané
kteí jednomysln od prvního do posledního
jíti
se zavázali,
pochvale jejich lásky vlastenské
feeno
coÍ zde
ve«|jné
bud), zdali tedy
my echové toho nazasinhnjeme, aby pro inamenitov,
tak jasn a patrn osvédenou lásku a vmosC k vlasti
a ku králi, pánu afémw. Jazyk nál eský mocn byl
!
'JU
i
tdrloTán a
Térnýcb
itoUiicA
—
obhajován ?
i
OC, kájhy protba ponílená
o obhájeni
Oecbft
jazyka
ochrana
a
2«akého proti bcxpráTn/m náUtk&m viech Nenechá k nohám
trna králoTskébo pokorné
prosbo Ternech
ecbA
Fno-
o£ by
byla poloicna:
dáTÓmon
tílek U., král nái ncjroilostivéjii, na
a pooileium
eakého
svých vzhUnlnouti a iazvka
milosUYé obh^jiU ráil!
okeje srdce
Dojista jeité nyni
tonciho
toto,
apfiiauébo
echa,
jednak vroocí láskoo vlasteneckoo prosáklé
jednak mniné a na svon dobu smélé dovoláváni se práva
Sbírkami
mnohem
doba
Pachroajerovými
otéienéjSi
iech pak
neili tficet
pét
svask
pohromadé
podalo
báaníkA éeskýcb za ten
ty byly
jako prvé slovo
tebaie
Pncbmajer
i
as
co
více
básnického,
jeho pfíliioé pfilooli,
ke vzorfim cizím,
ne-
jme-
némeckým, které dílem pekládali dílem vzdlávali
dilem napodobili, a bylo jim
i
s
ei
velice jeité zápasiti.
Bod zde píklad, jak sám Pncbmajer
I roko 1795.
U NmcA ped rokem
Angost BOrger,
hájil slavné
lijící
ado némeckých
národní,
í
roél
úinek
eské. PncbmiOer
1760. básník Oott-
1748.— 1794.,
v letech
za-
blavné epické písni
rozhodný také na tebdîí básníky
zvolil si
jeho velezdailoi roMtnci .Der
Kaiser ond der Abt*, vydanon tiskem
ve své sbirce
básnil ve sbírce
balladistáv a obnovil, oileehtil
a roziíil, básné v docbn národním,
z ní
váe,
nabásnilo. Svazky
okivigiciho ducha
dráhové
majíce žádných vzorfl domácích,
Med
Jii
velmi vdééoé-
neboC tehda kniha dráhu takového byla neobyejná,
pfijat,
novité
éeskéma
pedcbáxejfcL
ech
pravých
byl ode vSech
prvý svasek
vieila básnictvi
dobé
proti
i roko
1795.
r.
1789., a oinil
TTpnvoráiii,
,Jií král a Vanik Vêboi". Pachmajer
této
nazvané
BOrgerovy
tfi
roouDce
TehdejSí doba nebjla by tnetla t4k
Depfcloiil.
fteé a p«^nié chÉnkttristikj itata diehomibo, a Paeh-
aj«r
JM
lÉM,
podal.
faiésin, Mifnéné byl by
nesbýralo nic jiného,
I
íkáae, po ieska
nyní
hlavni
jádro,
?idélati,
Ji
iTéaa étmáfttfv
celoa romanci, jak
neili
pHbéha
to jest vybrati z
mn e«koa krîni i ieaké oaolqr
Z néneckého ciiafe sUl
Jiný uiátek.
dáti
a odélaU néjaký
ie teiký král
óloha otylého,
JiJ4,
•lakého
opata
tatkáf
Yaaa
s kláit«ra
ale
rosamem ponéknd
Havla
svatého
Mký
pevsal
Yieboj a Pfibislavi, a místo ov2áka B«odixa,
který byl stokráte cbytejií neili jeho milostivá vrchnost,
fyiloapil teaký
Strýc.
Pachm«jer
chovati.
mistrné
—
pfmvidetaého ronién, a
fjdkjt^fa
M
vypravování
poetické"
v
ní
pfeloiených,
pAvodce
jejich,
.Jií král a
Vank
Vieboj"
a podruhé jako .pvodní"
práce
rozliných anthologiich a ítankácii, akoli
pAvodafho jest v
básni
rozvázal
B^novéjif doboa piêdné jako .komické
jflilé
Paeta^rova
BOrgerovy
slohy
po eska rýmované vypravováni beze vieho
ožinil z nich
plodft
Véc aama zAitala bez pro-
Ale básnickou formu naprosto nebylo moino za-
seny.
a
mlyná
pramálo. Puchmajer nenvedl u svých
vyjímige
delií
peklady,
takie tím literami sond o
péra Pachmajerova
cen
z
pravidla
básnických
jaft Talioe laeanadnén
a také
básné, které nejsou vlastním plodan obrataoati jeho, po-
kládávány za pvodní.
Paekaiger,
jhié. (Viz
na
str.
kroiaé
—
K
básni,
rozprávíme,
o které
skladby Btrserovy
anad
oiil
i
jeité
v Jeábkové .Staré dobé roaaoUckého básnictví*
195.)
Bylo
feeno,
ie BOrgtr
básnil
v duchu
Tato viastnoai jeho Pachmiyar poatfaU velmi
se pfeaéití
Ji
národním.
dobe a laalii
také na tvé fyprafOfáai ,Jii král a Yasik
â
yUboi"
:
ale to Jeit ásktlí.
mistra bátniokého,
mohl Puchfflêr.
Piehauêrovoo
neili
Proti ibirce
i
r.
kt«ré ládA
jakým
mnohMi
Tbámové
fétifko
dota
bjl a na tToa
eské pokroilo
1796. bátnictri
iBt&ii, Tidéláni viak krasoTédeckó bylo
1796.
r.
b^
sMrkM
1786.
i r.
ám
Ci9tkátk
teprve t De)pnroéjiích svých poátcích a Jeité nedoepflo
ani k torno, abj posnalo, ie .prostooárodoi*
mie
tároTc
ie aiijlépe
^jádí
i
velice básnické.
Pochmsjer
totii mínil,
prostonárodni ipAsob mlovy, jimi
býti
ovák
Bftrgeri?
téiil,
kdyi te-
Bendix svého neUaitnébo pana opata byl
skébo mlynáe Strýce nechá Jemnoitpáno* Ylebojovi
To
vooikati.
XVIII. sdálo se
života eského,
ginálo
ima bisnikn
nr
l';ii
i.vj.lastnéj&i
—
itotoli
xDámkoa proetonirodBflM
který vylíiti po pi4kladé mistrného orÍ-
BOrgeruva pokládal ta hlavní ás( a nejstkvélejii
osdoba celé básné! Pachmajer Jeité
ie bychom nepoznali v
neslySeli,
r.
1796. pevné rnytUl,
echách obecného
jak poddaný
neami ani správné esky
pravi k
etkéwi v*
svémn
páno
mluviti.
lido,
kdybychom
fiká .voni"
a jak
Proto Pachaêriv Strýc
Vakovi:
„Aj, aj,* dí Strýc: „j'.miiosti»anc
taáim Aák se trápóji ?
I
tváe malované
dnes barvu tratéjí.
ímž to. ie dnes tam i aem
vleek smutný chodéjí?
Snad je Ustek v r«ce souií?**)
Jejich
ák
•)
V
.OsTété', ro. 1877., na
str. 69.
v«rie ty jsou
jinak dtoviny, jsouce vyfiaty i Tndkmaitnfft^ báni, vjiaaýeh
r.
1886. od Vojtécba Nejedlého,
prvolaí své plody posarfail.
ku
kteréito sbíres
PwhauJ«
9S
V origiaále BArgerofé, kd« po BárodafBi sTjce oilovotati
Afieeli ofMkovýth nebylo by xbol»
opaU osokw ÍMÍ
nic proti daelm Juyka némeekébo, Bendix pec« mloTi
iTéma
k pánovi
m
nftkeml
n
osoboa drohoa;
ale
Mkf
básník
ne>
fydáTnti nejTétif ponii«nos ieskébo dncbn
prtfý jebo obnu!*)
ecbácb
Kdyi
iMHini takéaa
Jak daleko
adoa
nejpednéjU
básníci
tebdn
Ukto
niiMe lUHMMti,
básnictrf národniara,
k némn mli!
Jei(«
jim v tom bjlo, ie
Ovien n^poéttatoéjií
neméli Tsori domádch, poznaTie
Je tepnre po roce 1820.
Ale
dodBaU
eixf
peae
pfei to
dnhoTé PochmigeroTi
Tiaeluio
ml
a i^lséna PaebMiJer
ae anaCných úapéeht?,
Hastn napodobiti, a to blamé re trých
Mikým a plynným slobem Tynikaji, jako
Elmfii a zigíc (iperný a sriiný zigic). Tesa
Tsory dosti
bajkách,
na p.
:
které
a Merkur (Teea kdysi nad jeminoo), Vrána a li&ka (Na
vysokém dnbé,
(
ooa drahá
sMftw 8
r.
sýra
léta krále,
Pdota (Za
Mlfkaka (Jednou
pozdji
nasraná
B
r.
nadéje,
1798., Rada zvíat (Zlé, oo
a hrzn),
otiiténá ve sbírce
s
od Blko edken 25, ale aeela
Y éftaakách
k
kdy
pitelkyné),
ve
sbírce
rozprostírá strach
1814.,
a
J.
pAirodaí
Jaoa
Bfjkami
Jest jich
pooze 4,
roiprava acsi mlynaeni Strýora a
YaAkam imánfas a vynciáno
ie král JiH,
mé
Bia a^tko.
JiiáM Pwhiiîerovo aobocDélo
*)
Lfliaie,
otiiténé
Hady
r.
údové
Hora k porodn pra-
paní Pepice, dcera
Oklamaná
a
otíiténé to
tniim, HlwioloU),
1797., nebo: Hora
byl plný dirA sTét), nazvaná pozdéji
eujid,
Žaladek
y bnbé),
driic
také misto, kde Pachmajer prsvi,
.jeito sprvn kaliiaíkflm vio« asi jich
niee stál', s váiaé aáhoieiuhé
paM Vaka
odpomákAm
.lapiti ehiil'.
a meii témi
neni ani Jediná
ti< u,
z
kt«ré
thora
J»o«
nredeoy a které také ta pA?odni hfyMJi pokládány. Yétiiaoa
jsoo ipracofánjr dle fraocooMkébo bájkáe Lafootaioaa,*)
samostatné
a to
ie
tak,
i
json
lokalisovánjr
do Cech
a néco k nim pfidáno, óimi nabyly rázn pAvodnibo. Celkea
pak PucbmaJer
nám vsory bajky
podal
sp A sobem svým vlastním,
ciii,
teba
báraické,
bladkým a Tábným
i
ryte
íeským.**)
A
netoliko bajky,
PachnuOer
loiil
oékteré
i
ryte
pAvodni básné, jet Aplné o MBOttetnén jeho oadáai ifédéi.
Jest
i
tTArcem
básnictTf
naiebo politického;
on
prvý
spAsobilon rakon sábl ve strany, opénê neiCaatiiý ipAdak
národn eského, ba nemáme podnes BBoho báaaí,
úinek rovnal by
básni,
která
se Pochmajerové,
sTédí
hrabéU
r.
pnmé
1802.
se
Frantiikovi
M^^
oCiiliaé
dtenbvfca
a která takto zní:
Hlas echa.
Jak ialoatné Jane dokali
níl Vlasti Jaéno tlého
a STali
vie,
má
ech
se ch?ile,
dojít efle,
se (bei nati-li vinj?)
co sIotc,
réiné roiTidiny?
•) Jean de Lafontaine iil ? letech 16S1.— 169»^ a Dominik Frantíiek Kynský Te svém ph^kladé LeasingOTýeh •Bfjek*,
vydaném r. 1816., ponaonaal o aém na str. 8. ve pMiaé aaif
aiýfniavA slova, ie «byl
u I'V»Beoiu& pAvodoe rotkoiaýeh, hovo-
Hvých, Uboa jakoosi nedbaalivoatí )imtiikieh bát«k« a ie Jeho
duchem nadiený V. D. P. Anioaln Pochmiêr nikterýssl bij kam
i
se
.
echám lavdééil*.
**) O bitkách I'vchma)«i«^ch
Ibl
napsal pékný éUbsak prof.
do .Výrotol sprivy pardahské rrálky*
Aryrky oUitéoy
uké
i
r.
v .Liieráralch listech*, roé.
188S
,
IMt.
s aéhoi
;
A
Tak
jit
jtme kletU, tréta ka potmAchi,
«ck6B hfi m brání echa,
býMi Dadboe ba iré Mi stapcea*),
jMt mocoé laklet, wéiafm itU( hlipc«ai.
i« T C«diáeh
a
radé poobý ech kde sedH?
I mi-li
kf áad résC? co od améní iTédéf?
né kóji,
Ach, t ifatjné ty, ti se rjít
fchod Bteeeký mo bráni támek truji.
Kdo
A
ech,
a sa
—
aláTu
cu o ieitinv dbigi?
Tlastenec, se za odbtjce drii,
ásilí
—
posméch jeSté
Co jasyk nám
ech ^ce
ech vlasti
cizi
ei
zocbáb'
.
.
trii.
pedk
ech
ztrati,
tliati«
Tlasti,
? srdci poiil itraati!
Tlm(. ie se nyni po cízoté honi,
TkloQz' vrtký duch a liché srdce do
Tak
mî,
bystrost docba trati
se rozhnízdila
jak bolestné
.
se tapi, krade, bati,
iilosí,
jméno, slá?n
ai jazyk ma se zatnpi a
Co
tet a
s vyiifch, i téch. co
?ie, co chti
—
ni.
jak téiké po robote
jii,
ten nynjii lid t
neeské
té slote,
ie krk jbn nahne, neb se valí na to,
kde moc bo podi, neb ma itk?i se zlato.
Ten po cizim me, na domád
ziTá,
ai tamto draiií, tato lepii býrá;
tak 8 láakoa k Tlasti chati naie klealy,
co cizi k nám te obyicê metly.
Zde Mndrofi **)
a pékné paal a
*) stnpec
—)
=
=
bledí,
by jen itipem
iivé svéta dtfl.
topitel, odpadlfli
omdrák, modroeh.
STitil,
;
!
:
M
Kd«i
Bh
Tam
e
a etnoit? ach, oiricenl njmi
mosk « irdce tmafé
Jen iréUý
£ioí.
Svétka*) taa, co cizích knilek Jeda
nalyká, Jen myslí na beseda.
iak
i ní? Ta dívkou bade hladkoa.
irádnoa leoon, oedbaloa i matkoa.
Kam
starodeaká apiouioeC te déla?
Goi bade
i
k SloTaaia nái lepKn oletAla?
Zde Calei ilá ted ? lichot« te vioe
a pod podvodným ItU se kvítkem kryje.
Kdo
m6
v té psoté býti seS a 8 koho,
hoH
býti s to i s toho
káie zisk, toC láska k sobe velí
necbt zhyne Vlast, jen kdyi my badem* celí
ten jisté
toC
A
tim-li
béhem
(ó, Ješté-li's
nesvalí se v pncho,
kde,
bra,
ó,
eský docha
!)
Vlasf, takovými obstoupena syny,
8 Tiim,
ech
co slov, v smutné rozvaliny?
Ty, slavný echu, jehoi bleskem Jména
VlasC od dAvních je vékfl zvelebena,
v té temnoté, kdyi Svétla eski hasnou,
svéC nad Ilorou, a llvézdou**) nim hná Jasnou!
iilAch Tvých krev plyne,
lije duch, ta
a sliva Tobé pedka toho kyne,
an Báti***) smutooa Holomoad sbavU,
Ten
8vét vysvobodil,
=
echy
pí^slavU.
Smyilené Jméao ieoaké.
Hvtedová hora; Ilvézdubortky.
***) MínéB vAdce tatarský od Jaroslava Šternberka r. It41.
labitý. Jaroslav teoto viak pokládán ogrlné xa pfedka hrabat
se áteraberka. (Pachnuger s vdéAaosti sa dobrodíoí, jiehito
doslalo se mu od hrabat sa áteniberita, pHdal si na památku
*)
**)
Š ieiabák
=
lakoto slavotto rdm, kterého pokládal sa pfedka Jîkh, jméso
âroalav*.)
1
;
;
97
by
mél tto 6st, hlahol i ifonorioy,
Tie zoameDité £iny.
jei podnikali sUvoi pedci TtojÍ,
boji skutkem, radoa na pokoji?
Háj,
I
kdol
fjrpoTi
—
Vix blesk jich ioA!
echa, roznítí-Ii
ten láskou k vlasti ochotné Tvé lily.
jich spanilý duch OTede (zdal
Té bránou
slávy
klamu?)
do VMnosti chrámu.
Yiaks ddic jejich!
—
rodu rsneieného,
vzácných táslnh, ducha ilechetného;
Tobé, kdyi se jasné stkvéje, kvete,
ten
is, pékný Tobé Múia vénee plete.
i
Tv, jii se Ty, jak celý rod Tv^j, sviti,
necht sáJ4 svétlou oméní vlast cítil
A jakos bohy umélosti ctitel,
ochrance echa,
oslavitel.
bu
ei
Coi dím? Ctnost s Pravdou, jimi jsme itéstí
Tvé xvolivSe si srdce za svatyni.
Té u£i oddat, poviuen cos komu,
co Bobu, Vlasti, Králi, Sobe, Domu.
Blesk SCastného Té nevypíná losu
na ty bojnon kropit lásky rosu,
jei, iími je Tvá víc iCastná výika niií,
tím Tvá Tic k Tobé milosUvos bUil.
i
Tém, co Ti asným roboti již ránem,
dobrým Otcem nežli mocným Pánem
Tic 8
tvá a veselé ti oko,
vdéné srdce jeví pevysoko.
saé jasná
jich
Ne
pyie iê
jako Lito, který
a 1 sis a pota oboiiny tý)e
a mni, kdyi péée viaa ofl o jednoho,
i6 proJk jsoa viickni, on pak pro nikoho.
teiolMtf.
7
vinni,
Is
A lUfuýdi
|»f6dkA sTitlott sdédiv rodu,
vék v inarDém babi zbýilosti brodo,
a jsa jicb Toakem, jon dle lil a koiti,
má viecb Jich vady, iádoé viak i Jicb ctnotU.
Tys
oslavil
.
.
tvá mfrnébo
a snad by
.
Ml£. Házo. Jil! Tvé pfol
sic
mole sa£«rveDi,
£Í4tá zloástým se
tdáU,
ie kalné plyne z pocblebcnstvf cbvála.
Jen
co Ti, svité krásné,
Slovák nesoo básni;
neb zasloaií-li zslibit se Tobé,
tak Jisté dojdou viady chvály sobe.
libte se Ti,
ecb, Moravan a
Ytbledem k nynijikn znamenáme ovien
nedostatky v n vedené
on pny,
k
kdo v básnictví
Jakoi
lep&ímn,
obsahem,
zde
básni
Jest asi
i
ie
Pochmajcrové.
teakém
báse
byl
obrat
ntéšený
niinil
ta Jest
dostatenon
rousanité
Ale ie
posorobodna ivým
pro Jsme
omlnvoa,
si Ji
otiskli.
lilavni
zásluhou
Pochmigerovoa
Jest,
ie
ridlal a
novoeskou a ie vybroosU
vkus
v
echách,
neboli
básnicky
Jinými slovy, ie stal
se zakladatelem opravdového básnictví nozdokonalil
básnickou
Toeského,
mluvu
k éemui
i
tím
tickon stránku Jeho péstoval,
pi4spil,
ie
také
pipojíme vieliké
tbeore-
rozpravy
k svým sbírkám básnickým.
Kromi péti svazkA básnických sbírek PaduniOv
vydal r. 1804. peklad popisné básné Montesqoieaovy
aChrám gnidský* a zabýval
vatelikýml,
i
se také Jinými
obory spiso-
zejména mlovnictvím a bohoslovím, a napsal
.RýmoToík neb rýmovní slovník", který
r.
1824. vydal
Vojtech Josef 8edlá£ck, pfipojiv k nému iivotopis Pach-
99
majerr.
Sooborné
vydáni
vydáoy v .Národní
dáni pipojen
PochauêrOTýdi
básoi
po j«lM tarti Voútéch Nejedlý
bibliotê*
Tjd«l
1h35. a loora úploéji
r.
k onomn fy-
1881.;
r.
tnoTn iiTotopis Pucbmajerflv od Sedláikn,
k tomato od Josefa Jeika.
u
Ikaad
prrých
potebé,
aby
e
pedmlnré
v
^
U
Pakli by
k tomn napomohl,
pak
spsob
aspo k
písmem
nový
tento
asa prvým
co do
Rakonikého
ifBpatiaovati a nimi
napl
r.
1804.
gnidskébo"
toto:
Pochmajer,
proti
jaksi za
jeni
i
byli
psáni nemálo by
prvým prápravným
ae eaky
ieiti
jazyk nuky.
Pi*
nejvrnéjiimi spoi
pokládáno
ádného obiana.
v básních opéval vziôouioat
alovanskon, .Pravopis rotkoéeaký*, vydaný
byl
námi."
s
vlastenci
Francouzm,
píznak
mAla
latinským)
tehdejší
4ÍBIM tobo bylo, ie Rasové tehda
1
se
aby kmenové
sjednoceni se PolákA
jimžto
z jaiykfl,
^jriaiu se hledéli,
jenci státo
si,
napsal již
„(Jhrámn
nalí monarchii
pijíti k vyredení,
V,\]
dodéláTali
pélíná myilénka, která by srdce viech Slo-
(aspo T
vana
pekládá
kn
veej n6
se
v}-sIoril
•lovanStí
spisovnoa,
vla-
pfioiti se jazjkftm
Pachmêr. Peje
byl
slOTtaiti aéli jednn
nás
kmenoTÓ
r&zoí
jedno^ alovanakó,
že bledli
kdož n
n prffm^
sloranikýa,
med
XIX. bjlo
stoleU
let
bteod teakýad objrdcjem,
spisem
r.
1805., který
eským k naoeni
ae ni-
mskými písmeny a srovnávaje
Také sepsal dle Dobrovského mluvnice jazyka eského mluvnici jazyka ru-
itiBé,
stron
ského
<r.
s
psáti
mluvnici obou téch jazyk.
názvem
1820.)
s
.Lehrgebáade
der russischen Sprache*
pedmluvou od Dobrovského, kterýžto
od petrohradské akademie
pouzen, a mluvnici
i
spát
náak velmi píznivé byl po-
slovníek jazyka cikánského
T
s
násvea
100
.Orammailk nnd WOrterboch der Zigeiioenprtcb«*
topnre
tlitéDO
1831.).
r.
e
.Hant/rka", toUi
dláek
„.
:
.
mlomici rvtké • cikáoské
Iâchmtjer itráTil ipiso-
Nejvétii díl iâaa
.
echa
tácím ruaké Rrammatiky. Jakou práci
jazycích jco trocha
Tak
Sfém
píie
matika snad
néma
a
z
cíli.
Aspoá jsem
prostedkem
7.
ie jsem se
rád,
ai pak nákladem
sbari)
roské cisaorny
Fraot. Šternberka
hrabete
obé
která ta
eského
jedooa
jí
ech
píjezda do
pana
císaské Milosti obétoval.
jala,
—
besoa 1819.: ,114 gramceosoe. Nemoha s ní pijíti k iádod
Pi
krká pozbyl."
matky
Její
již jest t
kaidý
stála,
pomysliti mAie.
sobe
ftbéhlý
listo
itoj ide,
iifotopitec Josef Vojtech Se-
pile Jeho
té pfI6ioé
(ry-
pfidáD%
spiio
ilodéJA.
O PacbniêroT
co
kt«rémalu>
k^
rznikajicího
klidné
Maaeom
ji
pisko-
V tom pracném vydávání niské grammapan Václav Hanka korrektani
obstarával, která i^MAté v raStiné mnoho tnnáeení pAaoísti
bila, jelikož sazei roosili naped v roitiné láseti
tené
tiky
se Tydala.
i
eského
slovnika
i
io naaiti, a když jednoho po drahém
sazei po sobe do práce se
a vydání
slávy
ped
té
grammatiky
pozflstáv^Jící
svoo smrtí
TÍee
sepsal
hodou povzbuzen
byl.
v žalái v Plzni a ženy
žením
byly.
S témi
oeottile o sebe
mloaral,
se
.Cikánku",
s
živé,
inámého,
kánskou a .Hantýrko",
.
Jeité to zimo
.
Radnická cikAny; muži
a
obíraje
maje a ho
málo
.
ku kteréž práci ná-
pod dohlí-
détmi v Radnicích
na slova se vyptiviê,
tyká až dosod
obdarování z Ras a
nedokal
Chytilit na
tyi
Za vypracováni
masíli.
vzíti
následku
se
to omrzelo,
iperného
celý
den
zkoumal
s
pacholíka
ním
roz-
vlastnosti ja-
a sepsav grammatiko
irého tkoamini poiitin
ci-
Snýa
101
puUau
V
minii.
pMl
<lIi2kofi)
té
pípidnosti
od
littem
téboi
TydATtteli
roxká grammatikA jeit tiStéDt ai na jeden arch,
Se-
(t.
,Má
bezna 1820. Ukto:
5.
a nyní
se tdritOe pro pedmluvo, kteron pan Dobrovský vyhotoTiti
slibu.
Jak jsem letoSui zimn
im
strávil a
se obfral,
Vám osnámí. Miete posooditi,
obtiinosti jsem pi tom miti mosil. když jsem
pro abccedn formovati mnsil
Nemáme do*
piloienó .Romani ib'*
jakých
i
litery
.
pokud
savad,
nitným
vim,
zavdééili,
tu
k nahlidnoti.
vyzkoumáni
nyni všecku
ydali. 0>iesílám
týe, na
jeji
bode-li lze
mon praciku na
kdybychom
Vám
a snad bychom se
eii,
nic v této
.
.
Co
svétlo
^Hantýrky*
se
pilnosf vynaložím,
rozmnožiti ..."
ji
Tél obor pírodovdecký nalezl v Puchmajerovi svého
PelolilC spisek Kaftpara hrabete
vidélavatele.
berka .Pojednání o bylináatví v echách"
vydal
i
obecný.
ze Štern-
1819.) a
(r.
pouení o hospodáství polním pro
krátké
Bod uvedeno
o Pachmajcrové inoosti
zde, což
pírodovdecké píše jeho
(na str. XXJX. a XXX.
životopisec Vojtech Josef
dílu
I.
lid
Sedláek
Puchmajerovych „Blsní"):
.... prospívaje astým rozmlouváním a zacbázením v byueného hrabte Kašpara ze
linástTÍ nad jiné vyniklého
Šternberka, sám se také do bylinaátvi zabral, štépastvi
hrab
oddal, a kdyi tento vznešený
náské
o
tiskem
bylináství
obíraje,
se
literatury
na
svtlo
Pochmajer nemeSkal eské názvy
atd.
jeho
z
shromažovati
v
i>:
llýblovy
'
m
pozdvihnutím byli-
nmecké
vydával,
tu
všech bylin,
pojednáni
hned
také
strom hub
ueného píznivce ped
Ano mlté úmysl, zvláštní spis
a spis svého
zcestovati.
irození vydati,
knížky
s
své
máme
toho
jelikož
v
tom druhu
málo nebo
nic.
krom
Nápodobn
•
102
ledoa 1818. pul
od 11.
miê
ir)0
ctkých
Tydívateli
tm
iákfi,
t^to
Vám Fanke
.Odesilám
pfiinj takto:
whiM
phroienoa o ptáricb
téi historii
cbtél
biogrutie
dfi
dospélejiim
co se t^ká jmen ptákA
oložil,
Jako z«
pidám
pes 200, a co
?ím( jich eských
;
nemáme, ntToíme
a co
neb
Když by se
tetmeme.
spoádal,
podle systémn
nevím jakon pekážkou
také,
nerím, doxrím
polského
z
bychom
vydali
dle žádosti PacbmajeroTy,
a raskébo
(t.
Je
a já je
pod Jménem
SmlUfek)
J.
oéini)
váak k vyredení úmyslo toho
jest to nepHSlo."
kdekoli
k mravníma
vždy prohlížel
porédom, af
dílo dokonalo,
TaSím a mým.* Vydavatel téhoi
Pochmajer
dva díly
ty
pfekládánf pokraioje, jméno já potom
to Tjnecbá, a jen
se,
pfeloieoí, a
a Já oprarim,
Je,
nenf-li pekladateli
;
té
tbyit«,
spAiobem se itane, ie za 8 dní máte
peložené. To kdyi se stane, odeiIet« mi
z
diljr,
peniom oa 8 doí kaidéma jednoho ptáka k
tím
Imvhí
a ji/
i
správS
ve
byl
hmotnému
dacbovni,
svých
vidélání
osadník, povxbuzoje je isti dobré knihy a náoné aso-
Aby úelu svého snáze a
pisy.
i€
záhy
zizovati
svláStní
vleky dobré knihy
tenáské,
eské
a aaopisy
zasazoval
dosáhl,
jistéji
spolky
které
by
odebíraly a ítaly
a takto vzájemné fc vzdélávaly. Takovýto tenáský spolek
r.
1818.
v Radnicích a vymohl
založil
prostedkováním
píznivce svého Kašpara hrabete ze Šternberka potebné
k tomu povolení guberniální.
Založiti
Saskou
le
t
v
malém
knihovnu
mnohými
mésté
vyžadovalo
obtížemi,
a
jakéž
starosti
mohl
Jenom
fará Puchmajer a mocný hrabe Šternberk. Z
dence
téchto o národ,
literaturu a
pomér
tehdejiícb
za
mnoho
a potkalo
pekonati
korrc""'^'
umni eské
!
108
iillwWýT*
oraiA
'
bid oUitéD zde doslorný
Btaeekého a dvoa
hrabéti.
tebaie Radnice,
ráen,
hodinn
v
ani
némi obíral
do néboi
peaaaoval,
mnobon
i
knibon
mnseam
pojednáním
a
Dopisy ty
obohatil.
literatani
ze Štern-
dal v
stromy a kvétiny
ciziny
védeckoo
botanickoa
teaopisecb
brab Kašpar
daleké
z
lámka,
nákladn zíditi
berka, jeni zabradn svoji
botanické,
byl fa*
Beziny,
fzdáleny
nicnec
proslalý
Pachmajer
nicbito
nejson
opis jednoho
dopisoTaU Pachmiêr
list;
ietkých
loiray T tak zvané ,Pachm%)eroTé knihovn " radnická.
D<^ nSnecký byl bezpochyby výbradu soukromým, a
PieloM^r radil se § mocným pánem díve, nežli zadal
o svolení úední, v nii
Zní pak takto
V
Radnicích
leteosC,
i
:
nevkládal.
.VaSe Excellenci, milostivý pane, pane
eská
se
sestoupila
(die
echische)
poslal jsem jak její dopis tak svoji
v níž áóel a zaízení její blíže
lenci
nadje
mnohoslibné
ureny
jsou, Vaší Excel-
k milostivému uvážení. Chce toho pedevším
aby na adresu
„eská tenáská
spo-
pednášku,
spoleôos(
dosíci,
radnická"
dopity odestlati a pijímati smla, avšak neví, zda se na
milostivý okresní úfad nebo
obrátiti
má, a
k^^jí
stedkováním Y. Ex.
bade-li
i
pímo
na vysoké praesidinm
úelu mocným
se nadjí svého
Kastn
dosíci.
spro-
Doufáme, že lidé tím,
možná chuC ku tení v nich vzbuditi, mravn
obyejné pitky, jež jsou
fédeeky se vzdligí a spolu
adoetatkem zamstnání,
z
ásti pominou.
jeit proabo jiného druhu pednésti.
(ptákoznalectví) je ve stejném
(rostUnosloví).
Mnohých
v žádném slovníku
itématieké
(z.
b.
tém stavu
domácích
Baamlánfer)
pojmenování jest falešné.
Mimo
eská
jako fytologie
nenalézáme
ptákA
;
pfí
Jest
to chci
ornithologie
mnohých
si
páti,
sy-
aby
104
(lexika)
aai« tlOTBÍky
tom odvétTi
i
U
doplnénj. Otaélviji •• t«dj
poallMé
pfióioé V. Ex.
áhj y. Ex. itátoíbo Trcboottenikébo admioiitn-
prositi,
tora,
laiitiiy a
byljr
kt«rý
panitví,
iprafiOe
mooittri
lede
letnfcb
a
babnícb ptákAT obývá, npomeoala, abj poddané ojsUvca
Jméno domácfcb anebo talnýcb ptákA
pl^DDtil
•
pfipoJeDýa
nAstem némockým oina£ovati a tato na sbiroviký rrcbni
Aad k
O exem-
dalSíma dodiní na liroek Bezina
sasfiati.
nicbo
mlafiti.
pláficb
natara noodvaloji
in
tostné doTolnji
se
ponížené prositi
si
o dovoleni,
Pfíleii-
aby mn6
•ekretá beiinský nékteré svazky Hoffonovýcb déjin
o ptactvé
rodních
vydati
donfám ve tech dnech
Pojednání
tmél.
pfi-
kvétinácb
o
/ároveú pipojím nékteré
zaslati.
svazky Hromádkova eského asopisu, kde prof. Sedláek
Vaši K\.
ku štépnikovi uveejnil. Zfistáváo v kla>
list
boké úct Valí Kxcelenci svéma nejmilostivéjlimn pána
pánu poddaný sluiebnik Antoníir Puchmajer, fará.* Dopil
dnhý
nebyl jii
jaéaem
spolkn
spolenosti.
loakromý,
nýbri
Pachmyer
a opatený podpisy
Potebovala
dotená
poaflá Jej
tenáské
viech Adt
spolenosf
ochrance,
protektora, ký div, ie ntikaji se ke své milostivé vrchnosti,
pána Jak mocnéma tak dobrotivéron, k pána s neJvyUlmi
pány a .vladyktmi" spíznénémo a seznámenýma, v mnohých
odvétvich
M
bylo
spolkn
sbébléma, vlastenci borlivémn, od néhoi
nadití
list:
vídéláoí
srdce
Povalujice,
výda*oé
1818. tento
Ie vycvieni
Jest nejsvrcbovanéjM
némi rozomea obdaený,
ftapni ttojlcí
rady,
18. ledna.
.Vale VzneSenosti, vysoce nrozeoý hrabe,
milostivý paue, pane!
po
mnohé prospiné
Proto Picbmajer posílá
pomoci.
eaký
uffléní
lovék
toažiti
na
vleho
nejvyiiim
dacha a
osvícení
cíl,
iivoiiatvn
má, a ie k dotaieaí apnal-
106
iclného dle tohoto ncjlepli prostedek
jsme se uliepstni tenáskoa
starých
•pécha
i
knihovna
sloaiily,
potomkm
o vzdláni
ala
d&kaz
sob
památka po
asy
která po v&echny
a slavné
syny
za
a nad jazykem jejím,
a
peováni
potftstaviti,
vky
vidy
dobré a azaveii
tímto
žádný
knihovny aaii pijímati, kojíce se
:
uznali
jsme za
eské zaopatovati a do
nadjí, ie zároda vrných
skrovniká,
vtip svi^ a adenott v hojném
v krátce
potu
se
sesilní
rozvije, a tak
a
knihy
velikám
êské jako lípové kvty nám po ocení dychtícím
vidy sladiiho
hojn
zrádci
nž
knihy toliko
dosad oviem
naSí,
od Boha nám daným,
se sapomenooti
se nemá,
ie
starali.
mela a má,
nejdraiiim vlasti klenotem, a vlastenectvím, o
národ zbaviti
Um
a
ítati,
je
horlivého
pooeni apHmnó a vroocn
jich
snamenité
echA
s knih
echové, a nechtice nad milon mateí
sead etkoa,
býti,
i
a
laloiiti
nejen
nýbri
dáti,
jsae se o Dé a
mmi
osMtU
knihj ;
Dov/ch, o kterých soaditi bademe, že bj k pro*
i
pozdním
jMMoe
Jmm
spolenost tarasiti
medn k oberstvení dncha poAby pak se nezdálo, ie my spolek
a sladšlho
skytovati se vynasnaii.
jakýi laráiiijfce a se scházejíce, pod zevnitní šlechetnosti
pokUtM
njaký
zlý
máme
kryjem úmysl,
za to, ie pro
avarovánl viech povstati mohcocích podezení
potebí jMt
zpraviti
vyšli
mocnost o
bychom spoleuostt
zvelebení poslonžili,
bo,
K
a o potvrzeni poiádati.
nevédoace, jak
vcrnosti
pojat.' io,
neobyejnou
ji
dosaieni cíle toho a
naií
k prospcho a
Pána, rodem znamení*
se stkvéjíciho, láskoa
k
eitiiié
za ochrance obstaráme: picházíme tedy v nej-
hlubší poníženosti
skládigícc,
jako kdyi
a nesnázi
a konci našeho sborn
cíli
by
k Vaií Tsneienosti, pokornou prosba
VaSc
Vznešeuosf nás pod
svou
mocnoa
106
ocbr«na milostiTé pfijiU
bychom pod lUtaa Taitba
ráéila,
inoionébo Jméot ochrany,
pHipéní u otUfeof
cti,
nUf
Pakli Vaio VineionoiC k této
mohli.
prosbé miloctivé
a propAji, proifmo
se nakloni
by Vaie VmoionoBt Jeho Viooieoosti
pano
nám teba.
dali
pi tom
dále sachoraU a pokrajovati
Cíl naii ipoleinoiti, které
.eská étonátká ipolenost
proneienf
jest
Raéii
obsaien.
Dejtyiifmo
pfi
úmysl náS milostivé oznámiti
nooti ráila, jak se
(pl. tit.)
ipoli;
píhodném naTfitiTeni,
a pak nám laskavé navrh-
ieskéma,
pnrkrabiroa
dojiti
oijpoaiimiijii
bychom
rádi naser
radnická", v
<^m
vSemoboocí
aM
VneienosC pi Yýborném zdrávi a dlonbém panováni za>
chovati.
brabéd
To€ se
srdenoo
vif
nejponiienjSi
VineSenostl
Pochm^far,
místaL
farái'
npHmnosU iádáme
místní.
Václav Paok,
Antonín
slniebnici:
Antonín
P.
direktor radnický
kaplan
Keilner,
.
.
.*
Vaii
Následqji
podpisy ádA, mezi nimiitaké Václav Kruh, BArgermeister (!),
Václav Mecziri, kopets a hejtman od Stelské kvmpaoje,
Jann Schwadrlik, ranhoji, Václav Bernardýn, mistr
boonický a spoln
teiký
dopis
kostelník, a jiní, celkem
následoval,
kdyi
28 údA.
spolka dostalo
pispním Kaiparovým úodnfbo
se,
svolení. Zní takto
:
klo-
TeU
ovlem
.Vaie
Yineienosti, vysoce nrozeoý hrabe, milostivý pane, pane!
eské tenáské spolenameni svého, ie totii spo-
Ponévadi nížepsaní tutopitclé
DOiti
radnické
lenosti,
pod
lit.
od
A
potvrxeni
nejvyUÍ
vlády
vidéU jest
temiké jakožto
Mastn
lze.
obdrželi
z
pílohy
(taei Valí
Vineieootti jakož hlavníma psobiteli té milosti hlaboké
diky iré ndávijí),
a
Vae
Vzoeienost
po obdrieaém potvrzeni ochranctvf
•tiv na sebe pijmouti
slíbiti
ráila, žo
té spolenosti milo-
ráí; proeš nfiepianí jaiBem
lOT
VUe V
ridU.
pro-
mocné ocbraní pomrenoa
sfé
ta
Tjsoce
VmeteBOsti,
Vaií
pMM
milottiTý
pokorn
opétoji,
ieio rt ocbraastTí to ns sebe milostiTé
a tpoIeiDOsC
pijiti
míti
m
sroa
prosba
dot2«né tpoIeiiiiotU
dee, by
orozený
brabd,
noJpoBÍieDlOí alobov Antonin Pacbmajer,
fará radnický, iditel Spoleónosti. Dále zajfmaTá korreipod«nc«
ta
mlí.
mnoboa otázka Tdeckoo
Že
maioTé
?Iastaii«ckoii ilecbetnf
eifli; le Pochmajer náležel také do brnbA
na Bcziné a mocnébo a slofvtaébo
ie oba
maioTé
ti
a
pésténf
féd
lida
i
z técbto
nebo
na blizka bydlící, roz-
ti,
oencA
stále
KaSpara bytajícícb;
na probozeni národa eskébo, Tzdélánf
oméní nnobo
a
ti dopisA poznati.
tobo dAkazem nejoitéjším.
snadno
pracovali,
Radnická ieská knibovna
*)
/abájena byla radnická tenáská spolenost na den
ST.
VáclaTa
záí
28.
Po
1818.
r.
Božicb sbromáidili se totiž TeSkeí
za pítomnosti
mnobycb
její
slaynýcb
slnibách
potem 40
lenoTé,
okolnícb ve zvláltní
bostí
síni,
kde Pacbmajer t eéi velmi rázné okázal k poteb, za*
k
kládati spolky takové, a
dAleiitmo úela
jejicb
vlaste-
neckéma a pozdravil ka konci KaSpara brabte ze Šternberka jakožto protektora
stkvlo
osvtleno,
Spolko
tomoto
R.
1849.
tenáský
a
Veer
spolenosti.
pi tom
Pocbmajer
i
blnný
odkázal
vSecbny
knibovna skoro celá sboela.
spolek v Radnicícb
byl prvý,
rycble také jinde následováno, takže do
le devatero
jaly
Ukovýcbto
M
psobiti,
*)
Literami
spolkA,
a todlž
••) Svétozor 1870,
*.
a
**)
msto
poádán.
své
kniby.
Co do asa
a pikladu jebo
r.
1820. vyskytlo
které velmi
nemálo jest
listy 1885., 115.
bylo
ples
litovati,
116.
10.; 1881., str. S85.
blabodámé
že nepí>
108
ijern^ch
snifýai okolnoitini a o<io£o?áaim
Umných d*-
i
pát«l oárodnotU £eiké vbrzc* fe ivé (ioDOtti ocbtblj,
«D0
i
docela lulklj.
Jerová
a
r.
spoUni PacksA-
UAfm
báiníkem
neJplodDéjlim
rokem 1848.
básnickéko
Cleoem
Nejplodnljlim
vbec
pfed
byl Vojtech Nejedlý. Narodil te 17. dobna
8Uv
1772. v Žebráka.
ae
1797.
r.
knzem
a p&tobiv
v dacbovnf sprivé na oékoUka mistccb, doKtal te konetei
r.
1826. la dékaoa do uvébo rodnébo mésta, kde remfel
7. prosince
r.
lH4t.
D}1
itAriim
dlébOf doktora práv a profetsora
pH
praitké
Vojtech Nejedlý byl za uvé doby
eské
oblíbeoéjSÍ básníky
Jana
bratrem
Neje-
nniveraiti.
kladen
mezi nej-
a vAbec mezi ncjpilnéjii tehda
délníky na Parnase vlasteneckém. Nebylo( básnické sbirky
• asopisa eského, v némito bychom nedostali se Jeho
pítpvkn, a téi o sobi vydal samostatné básné tak
«b8áhlé jako nikdo
Krom
posnd.
toho jsoo také jinak
básné jeho nékteré velice posomhodny.
mimo
migerových
Jiné
.Lenory*
BQrgerovy
Jest v naSem
básné
ballado
napsal
Již
sbírek Foch*
1795.
r.
názvem .Lenka*,
s
prvon
písemnictví
Do
skladbou
Do
týchie
pravnoo bás^-A
•kladbov.
názvem
R.
„Vdéný
1836.
,Uásné*,
apévech a cpickoa
díly), r.
r.
1797.
r.
syn*,
vydal
cpickoo
o
která
jest
byl spra-
p&vodní
napsal
nejlepií
vý>
Jeho
dvoa dílech knUif béané
bá^
.Karel
tvrtý* o 8
báse .Otakar* o 20 zpévech
ISSr.. epickon
<dva díly) a
Z
sbírek
která
tohoto svéto-
snámého motivu, jeni o nás nkolikráte potom
vován.
dle
(ti
báseA .Vratialav* o 17 ipévech
1837. epickoo báseii .Václav* o 8 spévech.
básní téch .Otakar" jest al dosad nijobjemnéjii básni
Paskov, miê 18.082 verie; Homérova .Ilias'
má
15.693
luy
Terie •
.OdywM*
a refejnost Tjdiná
totil
aby
^ódft nt
bno
Cetkébo,
po smrti
jioé,
pfijfti
12.110 reri. Nejitarif tískem
Vojt. Nejedlého pochází z r. 1791.»
ciiAe I/ôpolda
rliUI
iádi^ídho
do
ech
iádosti,
dsafe Josefa n.
abj oTedena
kteréžto
toliko
báse
iádosti
byla
i
prosbo,
obsáhající
páoim národ»
podané od sUtA eských
císai Leopoldovi
tase
vyhoTéno
II.*,
a vyhoTél
6eitína
do
ásti
tím,
II.,
mimo
ikol a úhuifl,
že
laloian*
AlO
r.
tU>Uc« Jaxjrka £etkébo pfi
17'J2.
1813.
K.
floiil
la pHîoon
i
b«bá Táletaýcb
tcbdi(jiich
báse .Napoleon*, v dÍí akazoTal,
králové a kniiata celé témé Erropy koH te tréNapoIeonoTi toliko Roiko ie ma doiavade pemé
icterak
toborci
;
odpor klade a lamojediné
nadvlády jebo.
ie
Báaeft tato
sdlil
který
Prabjr,
se
tobo
chystal
pítelem
s
potom
Ji
srýni,
poli-
Tflbec rosifiti,
kteroa Napoleon
výpravy,
carovi Alexandra
proti
prosto
a
tTéma bratra JaDOTi
poslal
o ni
píinoo válené
a protoie sa
ifobodno
Jett
cejním komisaem. Tento bledél
iaso
onlveniti.
politickébo
a boati
do
praitké
poiornosf
I.,
obecná byla obrácena k témto dvima srétovládcm, báse&
peloiena
Jest
V
tiny.
i
do néminy, franconsitiny, vlaitiny
angli-
i
peklade francoosském podána také velkokniieti
nmeckém
raskémn a v
dostala
se
k naiemo
dvora d*
saskémn.
S velikým zdarem
Nêdlý pokoiil
Vojt.
a skateiné jest
v novellistice,
podobnýcb povídek nsií mládeži,
pro
r.
mládei
a jeho
. Ladislav
1807. a podrahé
r.
na památka
Prvn
r.
k
pipojiv
U
ajeit
tyalovil se o uí v
xa
ano
to,
r.
ie by
líbí,
byla
vydaný
dítky*,
eském
svon
o
sob
a který v drobem
podobiinn,
oUitna
v
„Hlasateli
prad V. Nejedlého
vd
optného
potom Jako
a svým oaadaíkAB.
fikolni
1841. básník Fraot.
laslnbovala
ie Jak
píbh
jako Jest Jebo
Ud.
soukromém dopise takto
ie le viecb
v ní to
nmá
rozdával mládeii
povídka
1806.,
také
1837., který jest prvým pflvodním
spiskem toho spAsoba v jazyku
vydání,
se
ie nesepsal více
litovati,
:
jest
vydání.
eakén*
('elakovský
..... mámC
tato
n^lepii,
Zvláit se ni
tak Jazykem Jil 61etémo
dikéti
iii
veskn
pochopiteloft, a
jest
smím -li
mého
podle
lynkt
xáTérck uinid, mnoho détem lalíbeoi pftsobf."
Jest
Vojtech
mohly.
Uk
Nejedly
bisoé ty k titkn
je vydati, a
titknonti,
se
jal
poato
Uk objemD
básné
vydáay
býti
poádati a apravovati
hodlajícího
je nákladem Jana Nejedlého
pokraoval Telmí
1834. semel,
r.
ie
se,
rychle ta lebon
pobndkn bratra Jana,
na
18.33.
r.
ale tisk
Jan Nejedlý
Zatím pak
svolua.
coi melo za následek,
ie
Vojtcha Nejedlého mohly rychle
ostatní básnické práce
po sobe
lUlo
vytTétUti, jak
i
Yojtécba Nejedlého a
Poslední vli svoa odkázal totii
býti tytiStény.
Jan Nejedlý bratra Vojtéchori polovici dvora v Traéoém
Ijexdé,
stkvostné
náiní
stolní
od
stHbra
na
k
hotovosti
vydáváni
tiskem
takie dosnd mnoho výtisk
jich leží
i
samma
básnických
všelikých
práci Vojtchových. Jinak odbyta práce ty
kmeuta
a
k aiivání na ita iivota jeho a vyméfil zárove
nemly
valného,
ncrozezaných v roz-
liných skladech.
Co týe
nikal
Vojtcha Nejedlého jskoito knze,
se
znamenit svoo
horlivostí a
v hlásání
slova Božiho
a cvieni
mládcie
náiných.
1
v
bedlivosti v
i
náboženství
a svých
byl
nostním a píležitým kázáním.
aby svá kázání
chovní mohli jich
vydav ihued
r.
náiti.
navštvováni školy
pedmtech
velmi velice
oblíben
k
slav-
Proto také bylo na
nho
byl zhnsta zván
tiskem
vydal,
Pání toma
180G. svá
vy-
spAsobilosti
a jiných
osadnikík
a pro svoa kazatelskou véhlasnos(
naléháno,
enickoa
nedlní a
aby
i
jiní
du-
téŽ
ochotn vyhovl,
r.
1807. svátení a
postál kázání.
tyi
roky v Praze,
1802. místním
správcem da-
Pobyv po vysvceni jako kaplan
Vojtch Nejedlý
stal
se
r.
112
ehoTBim v Pepicích n Pfbnuni.
iadoftl
M
PatroQ
fary
téi
ji
Jáchjm Šternberk
té
f^notná
far*
attolika finftk do-
Ant. Jar. Poekrnaiar
aby tlak Detkrátil drnhébo
dlého,
1800.
R.
byU aprésdoéna, a kromé
r»doieká
dal
a
N4cdl^
V.
Pacbro^croTi,
ji
Táieoébo iadatele
V. Neje>
bledél ?éc TyroTnati tak, ie atolil %9 dobroTolné
dcbod
Typláceti roa i
svvcb kaidébo
roka KK)
il.
m
pilepSenoo, pokad by nedostal aista ýoosnéjifbo. Dáni
to po
1
jeho
panských
M
hrabe
100
aby
roTnéi,
bylo
na fam
Jácbyma
brabéto
UBrti
dédic
Kaipar
técb
il.
miroSorskna,
le Šternberka
Šternberka
V. Nejedléroa
Kdyi
vypláceno.
Šternberka
se
te
nafidil
dicbod
i
pak V. Nejedlý dostal
k pfimlaTé Jeho brabé KAipar
s&staril a vypláceti
pomcka
Hnévkovskéron jakožto
pottrdil
a
somma
dal
ta .§eb.
na vychování {etoé ro-
diny Jeho.
R.
1807.
V. Nejedlý
na panství To£nickém.
jmenován
Zpráva,
faráem na Voliie
má
ie
pfcloien n«
býti
týnosnéjií faro ta, zarmoatila vysoce jeho dosavadní osadníky, ktefí, chtéjice svého vAbec
milovaného a váleného
pMtýfe déle a sebe podržeti,
to,
za
cházel, co nejsnažnéji jej prosili a
dichod Joma
zvláltní desátek odvádéti a s
okresníma do PlHbrami
ta byla
nebylo
tam véc
páni
ale
torna
lze vyhovéti.
Rovnéi
tak
Oitataích viaek
mél
potvrzena,
ním k víkafi
aby
odebrati se cbtéli,
ujednána a písemné
již
aby od nich neod-
k polepiení skrovnýeli
stehovati
veliee
afttoeh
se
oblíben
V.
Ncjeai)
itého pfisobení.
i Mlrožova,
kam
Kdyi
dostal le
oa propiyteBé ma dékanství v Žebráce,
již
bji
i
r.
sáhy
na
1826.
r.
1818.,
z
rána
airoioTlti oaadníci pilli na fam, aby roziehnaU se s milo-
118
rnným pMlýfen
wffm.
aunl ipoleteé • fiuifem
ioftké, kleSeli moli
po otH dlovké
my
IDe,
viickni
po
rjjtl
déti
leny,
i
•Pro
ledmó
starci
té
hodiné
hxj mirodféma adami
z
a zastaTili
rftg
milajeme!*,
kterýmito
projevMi V. Nc(jedlý byl al k plái pohnat jakož
sobe na
kdykoli
dji,
m
aUám nemohl
Typravoral,
nýbri
Tadní,
s
vykonávaje
nlkftv
a
áada
svého,
hledíc
obad
náváni
i
bedlivé
pedkem k vyvOTáni
jest
mletní
le
tn
hojná,
škol
vyko-
boiího
tak
k pilnému navštvováni
filiálních.
dlník A
avšak
praiské jeit
koaaistoe
a
svátostmi,
slova
mládeže v náboženství a jiných
okolních
i
pastýského
práce
hláaáni
pffidmflteck vadélávadch, a tudíž
ikoly
peaje
hmotné blaho svých osadvšeliké
jak k poslohování
církevních,
dosa-
s
roshojnénoa horlifosti a inností,
co m^stédomitéji o doSeTni
i
V. Ne-
noféa poroláni nejen
STém
jedly pokraioTal ve
ten
obrániti a jich se zdrieti.
fásaT se Te spráfi dékanttrí Žebráckého,
I
poz-
i
píbéb
anebo
fspomenol
to
jej,
dobrý pastýi?
nás opoostiS,
srdené
tebe
i
po
obklopili
Tsi,
?omfo«:
pláten
I
Kdyi pak
mUntkfm
I
vyrozumv, že
že málo,
drahého
vyžádal
dával úplné saopatení i vlastního mé§ce,
si
kterému
kaplana,
nežádaje nija-
kého k tomu píspvku ani od patrona ani od osadník.
Tak obéUv
byl
!
*)
Castníkem sbírek Pochmigerových
Rautenkranc.
lotlav
v Králové
nkolik
*)
liradei.
lei,
Život
etiak
Narodil
XbMI
2.
byl
i
Jotef Mí-
bezna
ochnravév byl dán na zatímný odpo-
a iionosf V.
Nejedlého
str.
vylféil
Rjbiéka
Aot.
SIS.— SS2. Viz o ném
«6.— 70.
telolMtt.
1776.
r.
Byv vysvcen na knžství, kaplanoval
.Pedních kHsitelfch* na
ion" IIL
se
8
i
v ,Sla-
ôek,
do itébo
odebrftl te
i
AiUm
tlichate nové
iiieaého
Ale
dloobo t Králové
nefftiUl
kde rjwionlí po-
rodiité.
bohotloveckého Mtiai.
Tence
Ibl7.- Podobizna jebo se
r.
obor
s
prarým srým Jménem do
ibirek Pochm^jeroTýcb z
kosil se s
ikoro
uhtî
do
pisemnictvi nalebo. Nejprfe Tyatoopil Jakolto
a pfiipél
béanik
32. Itr-
teaftl
nAm nedoehoftla.
KaatenkrancoYy
prAce
Literami
Yiech
Kotné Hory, kde
n
? Sedlci
té
tUl le konené
v dacboTní správé na nkolika míitecb,
faráfen
po
a poby?
ilr«dci
bAanickýcb
1797. a 1798. a potom po-
r.
jménem .Miloslata RaatOTskébo* etnými meniimi
namnoze pfileiitvnii ipévy a piaoémi, a to
véUimi,
i
avéUkými
prtYým uadkením básnickým a TyUlm
ae
pec opimným
irdenosti jakoi
teba asto
Teréovaná próza, pece je
a lahodný,
o nicb
za
a
tficátýcb
rádi
teme,"
Uk
písemný
nai pékná
ryjádil
(
nákladem
Raotenkrancova,
pHtele
se
lyrícký
.Masejnikn", ro. 1836.,
376.), když úplná jich sbírka rydána byla
str.
mai
neBseeaoetí a
slamy eský básník
i
Josef Krasoslav Cbmelenský
na
ale
„m«ji obsab vidy
nic jinébo nebyly
i
let
TilotOB,
prostomyslnosti,
citem,
plynnosti;
i
*ice Tidy
BAsné ty netynikiOl
docbo?nimí.
i
Vojtécha
r.
1836.
Nêdlého,
T drobem díle aebraných bAani Pachmi«roTýcb.
Známéjii i háinf Bantonknnoovýcb jeat ,Zpév plesiútctcb
ecbAT
o
slavnosti
pokoje', ibáaaéný t daohn
oficielního vlastenectví ta tehdejllch válek
který
i
r.
1814.
vy&el
o
sobe
a
r.
fraaeouakých,
1818.
byl
otíttén
v Nejedlébo .Hlasateli", a ballada .Poataice" t BArgera
peloiená, která ta své doby
•von ipémoat. Ballada
jedlébo •Hlaaateli"
a
U
velice
byla
oblíbena pro
pnmé otUtAn* r. 1818.
pato?aIa po echácb od r.
v
Ne-
1818.
;
;
115
iémé
U
dérteto
ani
jako
mésU k msta, od
1850.; pospichalA od
do
dédiay k dédiné;
do Tšocb pibjtka?, srláité kdo
feila
panoy dotpirala; neminoU aai|8adAT ani lak
Bft
lear a osamlých pastrin; pi spolené práci roTni
tleném iala byla mladým srdcím spolenici noJ«
draiii.
Jako nejmileji! národní píse zpívalo se po celýck
echách:
dve
Šlo krásné
k kláitem,
práv straný
byl
Kdyi k
iiffli
den.
fortné pfiSlo, ivonilo,
vrátného ven londilo
a ten hned piiel ven.
.Pochválen bad Pán JeUi!"
•Ai na vky!" on Hk\
di.
mn stalo, nevdl,
uí jí pohledl
náramn se lek' atd.
Co
se
kdyi do
tak
u
Jak ballada
(Ferd. Schulz
jeden s nich
str.
psobila na
v
„Osvt", ro.
375. a 876.) blaze vzpomíná tmito slovy
mládei
nemá
eikká
krásné míato
jak rádi jsme
ani
v naiich
zpívali
i
.Poatnice" jest
doby,
1877., na
:
.Nynjší
jakon dUežitost,
tušeni,
ta ballada zaqjimá
ji
své
mysl vrstevnikA
jaké
vzpomínkách,
ást pedbiînové
romantiky dVon pokolení v echách. Tenkráte jsme ov8em
netkoamali, jak místy velmi nebásnicky Josef Rantenkranc
•A^ckoa
ballada
dle
úpravy Bergerovy
amolatvi sloveané krásy, poetického
eelkem
ji
v nsilecké
cen
snížil.
pla
piÎožil,
s ní
jaké
setel, jak
Tenkráte nám na píklad
pranic nevadilo, ie poutnice k otázce fraterov, jak její
milý jest »k poznání", odpovídá:
8*
:
116
Ad^
nadal k
jeC
Tenkrit«
po kábltn ikrtbUtte
pátí hrotné picblATéa
ft
jme
poisáal.
RaotenkraocoTým
i
frateren
napomioall
povtnid:
Mé
dít«,
pesta
plakati!
Rad£ te ted modli
tícI
Yidjrt idrtii ardoa aoaleote
a irak
lél
li
ikaifl ktfleaia;
biria
ile sic.
ti
a • aaKutnoo dirkoa jsme nafíkali
—
ach, necht mé,
Ach, Yaiooftti!
bych bodné krfleU!
atd. atd.'
—
Vedle béaaiiif Baateokranc TsdéláTal
vatelaké pole
do«ád, Tjda? hojné
a lida TenkoTskéma, a Tykonal
Také
Ve
élo
Tnikajídm
i
boboeloveekéai
noToéeAéai
písem oictrí
pferaha oad védami a naukami.
rovatelé velmi nemile nesli, a prvý,
se
o
tom,
byl
.Prvotinách*
toto pfSe,
r.
napsav
1815.
.Horlivý
zvláltní sice
a
Md mán
k
rikládáol béaaf
ae
i^Jídch mniA,
To
má
a ipévA
nýbri
i
béanietfl
bjrttfejli
v
feéi
pozo-
Hromádkový^
vtastenee,
v básních a tpévích
anainoeti
s
téii
a pabli-
kdo veejné vyjádil
Raotenkranc,
toto:
pilné ijcho-
roxliéné práce mlovnické.
obora
pAiobil
horlivé
i
tpiiA poaéaýek Bládeli
matítftk,
jesi
zalíbení
výboroýd^
éeakodoveaaké ae pifi-
sám pi svých rozliných onavn-
jideh praeach v skládáni spéfA a v tení od jiných sloieaých básaidi kodiání a vyraiení mysli
chád
:
ale idá ae
ma,
ie by jil
hledá a je na-
éas byl o jeden krok
117
i
k rypracoTáni
•tencí
oméní kaidémo,
MMidros( a dobroto
—
potiebn^
i
jfhcTwm
minarií
kdo
mole jména
ridy
porér
máme
.
.
knihy
V
ie echové, jeito
mnoho gymnasii a se-
tak
i
ústav,
liternich
geografie
.*
a bolí
tak telmi
hanebná,
nedim-li
píii,
nemaji
.
hln-
pei
se jii
geografie,
nynéjSího svéta s pro.
eské zemé
následujících
ei
žádné
podnes
ai
Školy pro
k. p.
jejichžto
migi,
oiívati mohlo,
jen dobré
xasloaiiti
býti
poxnati iádá,
4épe
které by se k nabýváni snámosti
pécheiB
práiden
jednoa se piinili. V6c jest pesmutná
slepé atd.
let*)
ita
nkteí rU-
aby
geografie, historie pfirosení, fytiky^
Prase oniTersí
jiných
i
chonéfflé,
ti
jii
—
a plapodifBá
jMt,
kdoi fxdélaoébo
nýbri kaidémo,
ehce,
£m
Sn<ôtaBý
dále pottovpiti.
.
Aie Boha
v
eském
žel
ani
!
jazyka ne-
ádcích Raoteokranc
pak
okazige na vady a nedostatky eských prací v tom obora
se vyskytnavSích.
Vbec
pak se viech
literárních
plod Rantenkran-
corých vidéti jest npimnoa snaha, aby
aaie k lepiímn
spsoba
hOTéao alespo nejpilnéjSim potebám
€Íko.
Co týe
k
dtkliv a
málokdo byl
ninil,
bezprávi, které se tehda národu
syka
i
dosavad
a písemnictví
bylo vy-
písemnictví domá-
se národnosti eské, ta Raatenkranc a véci
té mluvíval a psával tak
jak
e
byly pivedeny a aby
eského
ze
škol,
úadv
jednal tak prakticky,
a pedevSím
ukazoval
naiemn vytiiténfm
a tyiiieh
jednáni
dalo,
psobil tak zejmé a slovy tak trefnými a ostrými,
•e divíme, kterak
pi
ja-
ie
mohlo
býti
CL— X?.,
které
tehdejií censore Tie to
fTtiiténo.
•)
TaikEát o plsemaictví ésském se
mj siÉM,
jtill
MMéU
aoi tnicBt
stoleti
:
118
Nelte
TjAttkA i dopiiA,
tda
nevTéiti
V
tookraoc pMlalfJ. Nejedléma.
r.
1806., ktcrýjmn poiltl po Tydání prrébo
truko .HU*
MUtle atkého* a který Nejedlý v drobem itraskn
ptal
.Milý^Tltsteno a
:
Bu-
které
dopiie xe doe 32^Wti8ft
pfltcli
otiskl,
Kdybjrch mobl k Vám,
!
celého bych Vás slíbal, sa to neTýmlornoa radost, kteroo
jste
mi Hlasatelem
kdybych byl
má k
láska
Jist,
ni
i
Kdybych
spAsobil.
Vám plamenem
ie tento Ulasatel znamenitý,
bade
mysliti, mlDviti, ísti
nikdy,
te
i
Jsem
mocný spsobí úinek,
cítiti,
ji
všecko
esky
JseroC dávno jii toho
psáti.
dokad ocení Šlechticové a oeoci na vy-
ie,
Ikolách na ten nevlastenecký
sokých a latinských
vleko
Bodek stonati,
a la vie, co esky
sprostý,
TÍasti
hofi nejživéjlim.
ie Tiecko o lásce k vlasti mlnviti,
pesvédení,
byl
nemiloval V4s a Vaiebo bratra,
nikdy
obecný
bodoo,
vyhlíií, se hanbiti
tlaiti
lid
ped-
jen v cizích jazycích ísti a psáti
bodeme,
darmo na
aby on sám
teaké
knihy kvpoval a etl. Není národo, kdei by to sprostný
lid
v
tak
hoofné
echách?
národft
o nás
jasyk
jiných
byl
daleko
Nenít
chtíce
i
pro
inil;
v smýšlení
oené
psáti,
i
tak
býti
lido
kdyi
ocení
že by k torno
eaký
jednání.
mysli,
by
od sproatného
rozdílný
aneb
nedostatený,
melo
medle
Ale
ie by, lutao-
obávají se,
hooce od cizích národA teni býti, daleko Široko oslaveni
nebyli,
a tak
mnohé výborné inámoati,
ktei:ými se ve
jasykem aepsavie,
Jako ekradll
vlasti naoili, cizim
jak nemela
literatvra
i
i
Ja^krai
I
vlasti
a vlastenectvím
by-
Jak nemá tahrada zpostnooti, jsooc od zahradníka opoHéna? Kdyby tak ocení v Jiných iwiich smý>
Sleli,
byli by viickni jazyk svých zanedbati a téi spinooti?
sovati
diich mnsili
;
a jak by
i
to mohli,
kdyby dii
119
spolébí^^ce na cii!?
národové josyka svého neTsdélA?ali,
Uk pHinon
ujisté ne
Prótei
zíieoi
jako
politického
domidch národa aitel jasyk, mravy a láika viastenskA v ochich vymíraly. Mi- li se jim vzháni po-
Tinoo
^^ obecnémn
mosi ae tta,
moci,
Kdyi hade
obecný
míti lid
lehce a brsy ta na stopen
iiáffl
nieoé
i
jazykn
v
psáti
a vydávati
národ
moudrosti viech
kaibknpeckých
matefském,
našema
šetrní,
Ai naše eské knihy
bodoo.
naoiHti se dychtiví
cizích
anobri
bodon není
Kdyi
povzbndi.
své v jazyku
špity
národové,
CIZÍ
kázati.
stkvélosti pozdvihne,
vaapolek k tomu
se
pokání
lida,
pi4klady a vftdce z vyi§ich,
návštích
oznamovány,
v cizích
do franckého, vlaského, angli-
literních novinách soozeny,
némeckého pekládány bodon, pak, pak se bode
ckého,
obec eská, jasnji než za
jasnéji stkvíti
MatyáM a RadoIfA!
našim nstavoji
Veliký jest
ale také
;
k dosaiení
možný.
národního jest magnet
LtînnosC jádra
Karifl, YáclavA,
kterýi
efl,
vlastencm
Jak brzy
?
blaŽenosC národa
rychle pHtahojící. Jen když nóení vlastenci bodou, bndoof
i
— aspo
jen já
byl
mladí šlechticové
dost
nený,
t
— a pak
tvými
bych
pHtpfval!
Však
k zvelebení
vlasti
nepináším
obéti.
cemi
iním, nejson
lání tvého okršlkn
V
otiStén
dopita
ze
dne
.Hlaaateli*,
15.
vyhráno
nejradostnjší
nenytlte,
iádné
ie
Co v nynjším povo-
piinní
února
Kdybych
!
horlivosti pra-
nepatrná ..."
1808.,
r.
který
podávige
Raotenkranc,
v
též
nm
zpráva o odevzdání gymnasia nmeckobrodskébo premon-
ilrAlim
icUvtkým a o
eieh oakých
INrodoveiíýd, toaif trpkými tlovy na
vytištn jest
tém
z všelikého
za píležitosti té
to,
vyššího
že jazyk
jednání
atký
politi •
ckébo a Boodnfho, a okazojc, kterak odn&rodnlá šlechta
ISO
MdfMí
teiká
toho Tina neM. Prtvi neii Jinýn
nictví politické
Ua
••
Uk
ct\i
ím
drahný
tel
Ba
Jeité Tétií
lei
ktaf
tímk n^nnotti,
byli
!
bjr
m oaImI,
oehrobé
!
a Jtoa podnt a nati rjí-
to la
vc
naaloinoa sMi,
facjaé a
too Jim, dle Jejich domnéní, sprostoo
'tttí
toho práva
A kdo
ftkéma!
vlaateoiký
vladykové tak
k jeho
Báhi^ji,
horlivé
svclcbeni
majíce sa
to,
kdyby jazyka svéma
svého
opovrieni
.
A
ktei
cht4ji
Politi a oberiti
miloji,
Jc()
národa Jejich poilo,
ie by Joiéiio
dali.
Ti,
.
nocí a jménia iiaptH
pfiklad«fli»
zajiti
Té
TTttoapitJ.
národo
svého
Jazyk
.
pfi
MtiaM,
xadati dioiein-
k torna nejvice piipél?
podporoo a osdoboa národa
slouti
h4)i.
masil Jaiyk
Za
I
kdoi bj
vaijaé atkj proala-
alafBém fyjadaátánf tócí politických
cti,
JÍM"
:
vImU mltelo
oiif
Jit
oamélil vo Téeeeh obaeaýek
bjrl
Titi.
dloobo
Jak
naii vladykové hledící
(eakého jasyka
a
cti
kdeito
slávy,
jinde Šlechta hanby a opovriení v tom hledá a o zániknati národa tvého se strachaje.
Jediné
Mti
naéi vlady-
kové rooboa to miti sa hanbo, za véc pobrdnotí bodnoa,
svété la t?M 6eat,
... Že my echové, aho
co viicboi národové po celém fiirém
sa klenot pedrahý povaluji?
ládaji
neili
(t.
bohaté
J.
oni
literatory),
nemáme,
sami .-'... Kdo k torna
kdo lim vioaD
dopomábsl,
i
mir-
Bî eéaaoi kdo pH zemské vládé neodporoval, aby tesky
j«qrk
i
?• školách,
v chráMlck
Uaata
radnicích,
ostoapil
cisímo,
soadnicb
nelli
ti,
síních
jenl
dílem
a
méli
býti
a téatapci národa ? A( se o to postangí, aby Jasyk
Dái teaký opét do vSccb Skol
byl
aveden a
aspo
stej-
ného, ne-li vétliho práva byl úiatten ... a ovidi, kterak
jazyk tento ttapoé dokonalosti své, na kterém pro trádoé
pfthody
Jil
od XVII.
století
sAstaU masil, se povýli
.'
!
. .
ISl
OH«a
RMtenkranc nebjl tesá toho (ám
se rásDé
j«DÍ ojlnuU
a fei domácí
Dárodnosti
ped
ta jejich vy zdrileni a sfelebení jii
K. Tbám,
aérias,
F. Palci,
tím
A. Pacbmsjer
kaidý, kdo bedlivé peéta fýie pipomenatý
pistédii oám,
krancAr,
doby, co jaiyk teaký sas
i«,
ožil,
:
jediný,
horlili
;
M.
a
V. Kra>
Avšak
j.
list
Raaten«
K. Tbáma,
Tyjímiýe
zejm
nikdo tak
od
a datklivé
neokásal k odrodiloati a malátnosti tehdejší šlechty
a k
její
netsnosti n vécech národnosti
tankranc ninil
a pod sáititoa
t této své,
c.
píteli
J.
naší,
té
eské
jak to Raa-
Nejedlému xaslaoé
k. censory vytíiténé filipice.
Raatenkranc viak netooifl tohda jenom slovy ostrými
na úpadek národnosti eské a poníženi jazyka domácího,
anobri byl
by o
mezi prvnimi vlastenci, kteíž okazovali, jak
í
véci té
melo
a mohlo
pomoci,
se platné
odhaliv
píiny a úinky,
tehda národnosti eské mnohem byly škodlivjší
Ukázalf
a netenos šlechty domácí.
odrodiloftt
xejmé
a
bez
obalo
všelikého
které
nežli
totiž
k tehdcîímo spAsobo hlavních a stedních škol eských,
Jakoito ústavm a zízením národnosti naší nejzáhobnjším,
ponitadi proatadkem jich soostavn pracovalo se o úplné
pottaienl jazyka eského, o ovedení živlo nmeckého do
faftarého života veejného, takle vedle toho všeliké vynasnažování
žijících
tehda vlastimilA zstávalo
statného úinko, a pstování
bylo
tém
jenom jako
ei
híkoo
bez pod-
a písemnictví domácího
a sookromoo libústkoa
1802.
ei
akadeaické, ktoroo zahájil své pednáiky o jaxyko
eském
nkolika vlasteneckých
dileUntú.
Jii
r.
na bohoaloTackém ústav královéhradockém. Raatenkranc
okázal
slovy
tehdejšího
dtklivými k prásdnosti a úhoro
politického a dochovního
enictrí
na
poli
domácího
its
A k ftckátejld
ItnOém
—
prtfl
Ikodé
tim
.Bio
cíiíb a no t Ji||im jMjrkv nytllti o
méal
?o fioUkte
M
néiti
ft
donaci
Jasyko
dsim o ne
t
v Jejfm Jaijkn
rozdil te nkaiotal
Dén te
ném
fpisj
•teli
iaaká
dokooalejií Jak
{ii
a literatnra
náboženství,
obohacena
dávno byla by
jii
dá?no
by
byl
pfe-
rozlieoí a
tlamýcb pedkA:
pikládá naiich
tak o vykonávání
nebyli
na
a pracovati
vydávati
Ud eeeký
posnáváni
nimi a Jasykera
aleipoA nékteré féci te
kdyby oieni
pfednálely;
Jebo podle
fvelebenl
mezi
citibo
fTQofiol
o
Kdjrby
taiali.
maieftkýoi, kdyby ne- li riecky,
ikoláeb t
Tyjado-
s?elebován(m a roUifoTántni
tak
xanedbávati
cizfm JaijrkAm
nábo-
1
— Jtkoi
nasráiw TieobecDov od tobo £an,
býti
00 Sitkoa mládel
Ttti
^Jaé v mravate
a
TidéláTání lite dwkého, kt«rUto cbjlM
pHblidy
výbornými
kfMfaniké výmlavnosti*.
.Cviení te k némeckéma mlavení",
Jest tobo
danéno, jak veliká
vadní
t^n naU
roaliéné
Raatenkranc
se
Ježto jest
Kdyft
národftm od Jicb
slibovaly
a piporídaly.
mora a sejné
píOna doeavadafho
1814. vystoupil o véci té
r.
okázal ve svláitním pojednáni,
klesání
normálnicb,
franconzskýcli
svobody
ke
1807. vy-
mládeži v Jejím se vzdélávání.
pak po ukonení válek
panovníkft
r.
poteba, aby se smánil doM>
vyvtování ve Ikoláeb
plán
patrné na
i
pipooioá v pêdmlavé
Raatenkranc
Taktéž
ipiia
ie
éeiké a iivoení
národnosti
písemnictví
aaiaho
ttMtfiim zízení blavnieh a vyiifeh
Pojednáni toto, jel nadepsal .Proé by se
hlodati jest Jediné v
ikol éaokýcb.
melo v hlavních
fleakj
a
Mdaé?',
ikoláeb
království
eského
ndti
Uké
svéil pHUelAm tffm, t jiijlehlto rokoa
atitalo viak dalif tes ležeti a bylo teprve po Jeho aBrti
1S5
1818.
r.
Jedno
T
stolaCf
u
tohoto
a
sepsání,
pitomného
£t?rti
aUem. Z ohiírného pojednáni
IUntenkranco?ych
pedeilých
i
i
icjmé lároTe TyroinmiTáme,
anobrž
profoi tjnoce
na pfid
mistrem
sepsání
asa
toho
pablicistiky
ie okolnosti tehdejší
litovati jest,
pedasná
a aviáité Jeho
ie Rantenkranc
spásobilým a opravdoT povo-
av&ak
Jediným,
laný dlníkem,
Saské,
prmf
celé
písemnictrí
jakoi
hyl snad
nejdtklivéjSích
domácího feSoictrí politického a veejného,
poli
aao TiVee
JestiC pojednáni toto
vytiiténo.
potkáráBO te
nimii
I
.Hlmteti*
nejpodttetiiljiích
I
smr( pekazily,
aby byl jeSté
a vydatnéji pole to vzdlávati mohl.
plataéji
V pojedjiání nadepsaném Rantenkranc blovy ohnivýai pedkem okazqje, ie lásku k vlasti nelze oddliti
mateskéma a ie každou arážka javáika na veškerém národ a na veákeré vlastí spácbanon; nebo
praví
od
lásky k jazyku
zyku oinénon pokládati jest za
dále
—
národ.
—
,kdo potlauje jazyk
Tyran,
kter/
chtl
národa,
potlauje spola
podmanný národ
vymazati
potu národa, hledl vždy vyhladiti jazyk jeho jazykem
Titétaébo. Že s jménem a jazykem národa pemoženého
z
i
dveh a povaha jeho sklesne,
itenaké vyhasne,
ie
ohe
svaté lásky via-
a dontná-li pece, že národ vidy srdce
tnichlivého a vysvobození iádoncího bývá, to
takových
národ vyiTdii^L
Hflže-Ii
oi£íaa, který mii viechno dMietví po
ani
naií
iel!
djiny vSech
pastorek
pravém
milovati
otci odejme,
nm
mo nezanechaje? ... Byl as, za
pamti, ie nepátelé jazyka naSebo, Nmci, i také
nkteí zrádní echové marn usilovali, aby eský
památky po
tak Jako
polský,
slovenský
a uherský
po viem mocnáství Rakouském
jediný
jazyk
toliko
utlaen a
nmecký
IJA
IMumJidB niinén
T
bjl.
m
Ceckádi
okolí do této krásué a polehoané
•6 brnoli, aby se
jako polití a nberití
b«dliTi a peeilTi
null
otadili,
uí
se flabo
lemé pro
lepii
oMitt
a vladjkoYé
Mt(
M
BAh
Ale
Tený,
oárodAT
otoe,
?i«m
tento potvorný Amysl a xacboval na Tidory
nepfátel
poletilémo
nalicb
tik
své a lachofáni jasyka i^tíko
vlastí
byli.
Jla to iM||lápt da-
dámých tmA Némci
ilo, ponéTAdl bei toho od
úsilí
Jméno
bytost,
jasyky
i
národ nenémeckýcb, ieilem rakoaským spraTOTao^-oL*
Po té Raotenkranc pipomíná, co dosavade k zacboTání
J«qrkA domácího a nás
od vyliícb
míst
bylo
naftieno,
akai^Je potom, kterak nejen pro tachoTáni jaiyka a s tím
pro
zachorání
národní,
bytostí
píiny cviení
alebri
mateském
jasyko
t
pro jiné
i
pedebáaati
Jlalé
umI
iechiio cviení v jaiycích cizích; dále více se roshorliv,
lf£í
barvami
Jel
vycházejí
iivými
nminoa
ikolácb
se
eskémo
toho,
s
se vyhovélo
práva,
netoliko o
a potebé
sloinosti
své
povéatné
slovy,
nyní
.Snémové &e*kých
takto:
promny
ve ikoláck
a jak by tyto mely zízeny býti,
státi
Koní pak toto
k stavm eským
kdyi nládei ve
pecpává, a nkasige konené obéfraé
a podrobné ve dvanácti láncích, které
mnsily by se
a nebexpail.
nepísloiností
vieliké
národn
pojednání
jeftté
stavft
národe
provolánte
povSimnotí
asA
se starých
abj
naloká
hodeými,
rokovali
bemíeh pjkách a válených pipnivách,
ale
také o viem jiném, coi k ivelebení a k oslavení uárodo
tekébo
pispívalo.
I
zachování a vzdlání jazyka vlaaten-
ekéko bylo jim
pedmtea
lao
odbývaný.
r.
1615.
Nezstáváni tento
4leiitý,
pedmt
dležitým,
Slavní
al podnea
ba neniU ta naiich
as
jakož to okazuje
sUvové
eeké sea!
aám v aob
mnohea
tak
dtteittlfil
a
125
protoi hodaa til poiornotti, hodeD, abyste se ho jakožto
érni
opatromici
ského
taoTa
STobod,
práv,
Dokásali
^jali?
a slávy
cti
mocDái
Jste
e-
národa
t«cbto
i
e-
n ^BOf^^lch teseeh skotky, ie
Jste al
chové,
dejte nový dflkaz véroosti
ivé vlasti;
Téraí
.
.
.
dosavad vérni
^jaoMe m ieakoi horlivosti jazyka národa svého
Doplte Bedoetatky divodA a navriení mých a pfedneste
této,
.
iádosC tito ve jméno veSkerého národa králi svéma
Dobadete sobe vdéné veškerého národa památky a
kteréi
co ivét
i
k
plán
eltiny
svedeni
veko
as
a návrhy na onen
.
y
;
svýn
jich
letech
nicméné zavirá v sobe my&Iéoky
výborné, praktické, slašné a spra-
1809.— 1812. Raatenkranc
ptQaám
viech
každý jiný
tídách,
i
pak
kaldý
totiž
k
písni
tídách
ve
néjakoa
pimenon
viech
te ti tid. líimo
a
mládež
nábožných,
písní
pi
píse
naidiv
ped
O
asi
hodino
ikolnich a pile-
známým anebo
opativ
i
ikoloa
zpívaly.
vychovávání
kolik
písemnostem a zempis
den po ikole
složeným,
ie déti
a
sob
vyaování eštin ve
které iám skládal k nápvikm již
schválné od ného
zpvá
aitel,
navedeni
ve gpévo rozliných
žitých,
iditelem
hodin vyaovacicb,
tolik
némeckém jazyka v prvé
to eviCil ikoro
byl
ostatní aitele
v horlivosti a vyuováni. ZAstavilté
prací iditelských
v ieakém
nevyhovil po-
.
.
mél
sta-
Rantenkranciiv
némo piiniti ne-
ikoly v Nových Dvorech a ta pedcházel
knm
.
hlavnich a stednich,
ikol
ovftem by jii
nynéjiiho a bylo by k
sálo dodatk&v a oprav
vedlivé
do
.. ."
.
.
slávy,
nepestanou
poiivati
1615.
r.
tom obsažený,
v pqJadBáiii
tfebéas
bode
svétem
eského od
vové královflCvf
.
.
i
to
také,
po SkoIe
vždy
platnosti a ažitka
ikolním
promluvil
jii
126
Uk
1806. v .HlMateli" ilora
r.
toto opomeoooti
dávno
pi
tDéJÍ
;
:
pfculiteoi,
t6c Jtoo
Dicb býti nemSle,
ale
—
néoeckých!
—
ráda
mládci
iÍMto co xpivá, nerozomjlc
—
porozomi?
zpívati bode,
noiti oposlecbnooti ?
oemáme-Ií
1
ob£«r-
t
—
aeháeli
némocky
a
Jak ráda bade pak
mládel ve Školách eských,
také zpÍTati
otítel
pokojné
a je to povaha
akoli?
zpírá.
kdyl
wfnUni a
Ve Ikolách
pfiroxená.
mlád«i«
pHtol
xpirîce,
Déti rády ipír*jl,
mAie.
stTeoi BloQliti
mladéma lovéko
u
aeníin jím
mesi
i
kUd^
UkoYoa
pfieA
jich
pro mládel tloieiié
Nejenie dti Te Ikole.
jii pfesTédéil.
lAftanoo,
tom •«
o
nelM
le
daioiitá,
«^<e pisoé
kdyi
torno,
co
pokyooti pfiroze-
MAleme-li krásoéjlí prostedek miti
k TiUpeni pravidel mravnosti do srdcí ditek, jako ptseá
Mobooli détem pfijemn<yií býti jako v odévo
Kdyby viak jen bylo písní pro déti
pUné V
jest?
.
O
.
melodie nebade noaze v
JMt
.
.
!
.
eské
.
.
zemi, jel hodbé vlasti
.
Aby pi
Tzdclús&Qi
anobrž
krnélo,
pfiméfen
dítky pi4 dobré
milerád
také
se vyvíjelo
zAstaly a Ikola jim
choti
jakoby
oblíbeným a nikoli
tenkranc
doáevnicti :élo aétské neia-
sil
prával
snad
mládeii
jako!
i
aby
místem
byla
néjakoo káznid,
Rao-
po ikole mnohoo ho-
dinka k mravuémo se vyrašeni hrami rozlinými,
—
há-
lenim miem, béháoím a lezením o závod, ipévenii profotovánim hodby a
j.,
kterélio hry on
táo anebo tabd^ái
katecheta taméjlí Jan Javornický, o némi nlle
Time,
fídili
obyejné také sami spolené
mívalL
dle
Mimo
ronich
to
s
na
promi-
ditkami v oieb áinstenstvl
Raotenkranc nvedl
áite!*,
ti
moii veselé mysli,
a poádali, a jsooce oba
pt. slavnost
i
zvláltni radorinky
jami nebo mijonm^
127
tltmotC tfeiAoToa, lUTnost podsimni pi £«táni OTOce a
nafit a
sklÍMBl
K Ukot .van
pod.
radoTánkán,
bUthosI ndijOTá bâla nejbloinéjSÍ,
táhla, majic t bele
praporenika a bodba tareckoa, lAby
M
iastoTána
pátelé dítek k torna
jiní
protoie vidy
a
téiivaly
Raotenkranc a
brabécí rodina,
potom po v&ecben éas bývaly piU
déti
a mravnéjSí.
mlékem,
Radovánky takové mívaly ten
konci poskytli a darovali.
dobrý úinek, ie
osob
a jinýcb
pokrmy, které jednak
pravé na panstvi, nebo
slaToosti
ovocem,
opatili, jednak tamjSi
Javornický sami
se
uitelT
sa pNtomnosti
pi tom
bjrii
chlebem a jioî
né
každé
Rantenkrancem k jedné
tvláité sloieoýcb,
dorostlých,
oÛ
badboo a
tam ai do Te^ra roxlinými brami,
ipiTánim piioi,
byla-li
sado nebo loba a
bliikébo lesíka,
I rána do nékterébo
bavila
s niehito
mládei Ikoloi tj-
jii
ikola
bedlivé
mravné se chovaly, védoace, ie
delSí
as naped
navStévígíce,
piln
na
a
iáci leniví a nesp&sobní
nebadoB moci úastniti se onéch slavností ani vbec ber
Školních.
láhy
k
bnien
byl
cit
poádka
prácí,
aby v dtech
problíiel k torno,
Také Uaotenkranc
pro
es(
a
jakoi
sloSoosC
a spoivosti a aby mladá
srdce jejich
láhy vedena byla k dobroinaoiti a itelnosti bíd a
Za to« píinou zaveden
steda ped uením byla
ciiích a jim navykala.
kaidoo
spsob,
ie
ivláital
piseá,
totil
Erde,
mít!*
.Hlt
—
—
ó,
a
ich
to
strastí
byl teu
zpívána
jednoa némecky a podrahé esky,
nur
kýi mobo
naei
láska
i
ein
KOnigreieh,
králem
zámoinéjlí
iáci
být,
Schitze
statky
báseli
dieser
svéta toho
dárky peniité
do pokladaice, xa které ka konci roka koapen byl
odv
a jiné poteby na podélenon pilným a chadobným iák&m.
It8
MlBO
?
chtéj«
to
JiDik
i
bodiU a
BlAdeli
dt
Jeité
k
Ji
%
ilolnofC
mraTnoiU
TÍ«lijak
pro
a
pilnoiti
ietf
pDati,
ifídil
tídy
tpAiob tottnýek pealiA ibotOT6oé a
Dft
odafajr
Do
idanoa* nasfaaé.
Moe,
kolik kdo mél
noHMoáTáni
•
udiOfaU
—
trwta
kaSkm
I
a mravDOiti trojí
sTláátni taáakjr pilooiti
slaté
lapisoráuo
loámek teatoýeh
byli
ba
Kniby
tyto
kdo
ti,
aadbale.
dle
knibj
iktwlee pfedCftány a mely
i
kaldého
do koibj 6enié
;
Demrami nebo
bývaly
kdo
vefejoé
pfi
áiinek na mraTootC a
dobrý
pUnotC mládeie ikolni, projel byly nedloabo po
T Kitnohorakóni, alebri
kafk*
troji
koibn .ilatov* a
Taxby
v jiných soaiednich
té nc^Jea
Tikarlitech
TO ikolách zavedeny.
Protoie pak, má-li míti ikolni Tynovánl dobrý úinek,
hlavné potebí
Butrakranc
•?é
ádné
aby mládež
jest,
ivláité
do ikoly
k tomn
potflali
pilné
pfihližel,
jakoi
i
do Školy chodila,
aby rodíte ditky
aby mládei odrotUi(jii
hodiny opakovai bedliv navitévovala.
Do hodin
téehto
Raatenkrauc jak v Nových Dvorech tak v Sedlci piekáBel
—
poknd
tam
t«éaé.
Tém, kdo
diloval
délati
adn
—
kaidoo nedéli
náboženství
byli pilni
odaini,
a pedniiel
a Jiné pedméty
nii>
a bedliví v navitévování tom,
a dával Jim
pookvBij
n
aáané
kniiky
nedbalé vlak
aodlHtbni
féd
té
nebo
ontaoftl
mistnimn, ba také krajskémo, a nenatal, poknd žáci
takovi
to
dalo se
mládeii pítomné
i
rodiie jejich nebyli
1 pedsUvených tamních,
la to pokáráni.
I
prosadil
že iádný aiedník, kt«rý hodin
opokovadch náldUté nenavitévoval, nodottal ta vynenon,
poknd tanedbané hodiny nedélnl nenahradil a nedochodil.
BoTnéi
anobé
nedbala, lione
divee,
fit
která byla hodiny optkoftd
nevéston. bylo delli
la-
u k MMkroaéan
;
i
129
ano
Tyucôváui na fara choditi,
a tom
U Téd
mladifch let opomenala.
oprositeloj^ a neinil naprosto
a(
alespo
ienstrf
emesl
k
nejpotebnéj^ch
Raateakranc mél
k
ani
na poasí
do Králové Hradce
faráem,
nebývalo nic neobyejného,
nová kniha
o pítele svého
daný
v
i
sebrané
podaném
knét
pHpomenoto,
básné
r.
mo híkoo.
bývalo
ie tam
1812.
Také
nkterý
pijde
najednoo o veer
vydal se
záhy z rána byl
eské a
noviny a záležitosti vlastenecké,
vlastaneA pfedbeanových
vykonati
cesty;
kde byl od
na
vyptav se oa v&eliké
o veer
vracel se opét
dorazil.
již
Zakoopiv pak
Jana Nejedlého.
do Sedlce, kam píStiho rána
úely
ie oslyšev, ie vySla v Praze
—
pravé vySlé knihy a asopisy
se
nábo-
literních.
a délko
na eesto a drahého dne
Ba
neznal-li
pravidlech
obyejné asu noniho
i
aaká nebo
dobrých jeho snámých
snídani
anebo divka,
zvláitni zálibo putovati za
i
o Kotné Hory,
iest mil ae Sedlce
péiky
jinoch
ienitbé,
lákladnicb
a to vidy péiky
bei Tielikébo ieni
s
.i-
iádných roxdilT a výjimek
kettooského a jiných védomostf
laateneckými,
néjaká
-•'"..
Raatenkranc býral ne-
té
anebo chod,
bohat
bjl
pipnitén
nebyl
:..r.
katechismu a mravovédy dohau.;, ic-o d\u za
z
nikdo,
>koIu lu":"
i
Taková byla horlivost
1
že,
když
r.
1835. mely býti vy-
Raotenkrancovy,
•
petrhl
a
zavrhl
pepise tehdejší censor, neblahé pamti
jejich
kiiovnieký
J.
Zimmermann, všechny písn
vlaste-
necké a jmenovité také píse ,Na vlastenectví" jako neb«spainé É^boiaké, akoli byly všechny pedtím
kolikráte s pivolením censury vytištny,
šeny a zpívány
a po všech
rozdávány
n
a za
teiolUtf.
ke
krajích
skladateli
mezi
jejich
již
n-
veejn pednáa
lid
vojáky
od vlády
nejen
9
180
MHMkt, nobri
i
od
k éeakéao goberoio, kUréi ihned
pochvalné
1.
f
podána stilDOfi
Prótei
iMláoy.
pffptay
MBého dMfe FrtnUikA
té
pHtíné
aby vftoehny
povolilo,
tyto práce Kaotenkrancovy toova a pospolu byly vydány. *)
S Raateokrancem v Nových Dvorrrli hUhodámé pAJak jit
Bobil,
M
v^
26. kvétna
r.
1784. vo Vysokém Myté,
vytvécen na kuéfstvi,
a
ai
1812. po odchodu lUotenkrancové
r.
1820. Jmenován faráem
r.
aemel
29. Servenoe
V
ae
1H08. byl
r.
se administrátorem v
Zámrskn
1809. katechetou pH hlavni ikolc v Nových Dvorech,
r.
kde
stal
Narodil
Jan Javornický.
podotêoo.
—
stal se
Hditelem,
v soosedni Cirkvici,
kde
1847.
r.
Nových Dvorech Raotenkranc jakoito Hditel sUl
možno
íci
—
vychovatelem
sobí
pHdmieného
katechety Javoroického, a to Jak v pi&iné vychovatelské
a vyniovatelské
tak
i
v
pime
Jazykové
a
národní.
Bantenkranc uvedl Javornického na dráha ipisovatelskou,
eoi bylo toho
asu véd nemalou;
státi
venkove,
kromé Prahy, na osaraélém
A kf i málo obyejným, a Javornický
f
se
spisovatelem
samo sebou
stal se
bylo
spisovatelem
tfiea duii v pravém toho slova smyslel
Prvým spisem Javornického Jsou povídky, které peloiil
s
némeckého
VMdch
spisovatele
Jaisa
a vydal
ve
dvou
.Kráané povídky
1812.' a 1818. s oásvem
r.
k vidélání rozumu a uSlechténí srdce rottomilýek dftek*.
Bameoknuicovi lánek od Ant. Rybiiky j«st v «Maodkudi otiltéo ve ipiae .Pedai kfiaildé"
na su. <;«.—87. Strúteéji RyUéka ros«p«l se o oéa I v •OivAlé',
co. 1876., na str. 188.— 19S. Také v .Kritieké pMeae k Náredaim lištám*, co6. 1864.^ na str. i^v -ts.. j«tt pikiý dánek
•)
O
seJDÍko-, roé. 1867.,
o BaoteakraDeevL
131
V úfodé proporédél nékolik krásných, dtklivých a posad
pUtných
sloT k .milé ieské mládeži"
tvým
ttMttnfm
sdnTf
této;
rodie,
1
touce
a
i
Hea Udám
te
ni
mravm,
dospélejSi bratry
a vaSi pIHtomnosti
jichž k
vyuováním
dobréma
ale
této
jakého užitku nabudete,
i
zlí
zvyknouce hned
d&ležité
i
Potom
konejte.
badete,
nauily,
shledáte,
v mladosti své
BAh vám svého požehnání neodepe,
ctnostem.
vaše srdeko, jsouc
budou vás milovati,
bude vás
spokojeno,
živobytí potebovati
heiky
aby
spflsobAm
knflky
vedle pi^ležitosti
potebným
dobí
ctnostem,
toliko,
také
ve
kníioe
a sestry žádejte,
vás
Než nette
jimž
lidé
bedlivé
pilným tením
ozdobily.
vci,
jste se
tte
& ped-
chcete -11
salíbilj,
spokojeDé a iUatné iivy býti,
,
„Chcete- li, roxmilé
:
rodia, pátel&m, aitelAm
ditky, abytte Bohu,
blažiti,
a celý život váš jako tichá
Štstí vás ani zde
voda plynouti bude.
tam nahoe
ani
nemine.*
Drahým spisem Javornického jsou povídky
s
názvem
.Paní Miloslavova aneb Povídky pro útlou mládež obého po>
hlaví*, které podle
Jakuba Glace peložil ar. 1815. vydal,
Bovav je Rautenkrancovi. Spis tento
jest
jsou vytištny
kdežto vžechny ostatní spisy Javornického
irabadiem. Bezpochyby Javomický poznal, že
toho
asu nebyl jeité sbhlý
y pedmluv k drahému
jadoje
se
vdné
povznesl jej
teský
z
žvatlal*,
tamže piie:
s
v
etb
spisu
v-
vytištn latinkou,
lid
obecný
latinky.
tomu Javornický vy-
dokonalou uznalostí, že Rantenkranc
, kteroužto
nespfisobnosti,
jazyk
svfij
ma-
A
dále
k dokonalejší známosti eštiny.
.Tentýž
pítel
a
dobrodinec
mj,
seznav
a skosiv brzy dokonalé neznámosti mé u vcech, kterýchž
mn
podle povolání
mého
nevyhnntolaé
sapotebí bylo
132
tém
krom védoml mého
poéal
mne
éttl,
dávaje ml • poÛktt co nejopatroéji mlékA,
ooeo chrám it«tý
ie bjch kilnéjlich krmí ttráTiti nemohl.
pfesvédiiti, idtli
ikotené pokjrnoU Jeho
ke mné
chodivtl
nátledoji,
TÓda,
Chtéje te oéité
dobe-H
mne chybojidho
následiî «
do Ikoly,
laskavé napravoval, pfi svých s détmi rozprávkách inadnéjii
malikých okaiovtl. Vejda Jednon
ceatn k iirdcim
Ikolnfch
iitoatech
do pokoje
ivého
v
dle-
Ikolniho direktora,
ohliiim le po vykonaných pracech po nezapomeootelných
iivých
i
v Ifiné
lemé
Jii odpoîviîcich
pfátelicb lidských,
kteiito bod vleek svAJ vék anebo inameoitoo jeho ástko
obíráni se s dítkami, zkoománi a vyletování Jejich povah
btépování krásných ctností do srdcí Jejích,
a schopností,
smování ka
pedmt Am
chvalitebným toliko
a nejsnad-
néjlímo vsdéláoí roznmo Jejich obtovali. Ti na tom ne-
pestavie,
skniení
i
dobroinného
dítek
téi
svá,
práce ta nejsvtjií oloiena
ai dosavad ástné a
itstí
pemýSlováoí a spAsobj
Jest,
dobroinné a Žehnané
Jichito
i
vychovávání
písemn
na vfiecko mládež,
s
ostatními,
vrné
bytosti
zem
se sdlqjí,
to radostnoa
kterýmito
sdlovali. Ti pak,
Jeité •« téií,
iád^íce,
abj to
rodiv
a obco
nadji, se vztahovalo. Z nicbžto Salzmann, Rochow, Kampe,
Niemeyer, Parízek. Gaheis, Overbeck, Vierthaler a Wilflio^
vdných dík
a
poátku
plod,
jak
s
myblil Jsem,
náleií
sob
sloopy nezmSitelné
vzdlali.
ítiê
vroucí activostí toliko nápisy tolika dodiOTnich
le nikdy s to nebada
postihnouti,
jeito
Jsem
jmen téch úinných a slavných
obsahá
za mladiích
mol
neslyiel;
MUch
let ani
a nyní
poet Jich znamenitý ve skíni Raotenkrancoré,
pi ném dvémoa tnámosf s nimi shledav, k ne-
vida netoliko
nýbri
i
malémo poditení svému zahoel jsem jakousi
nevysloví-
138
telDoo horlivosti, tbycb se pozoenábla ka STatým ilepijtm
malA téch
.'^
bliiil
.
.
Kromé pedmlDT}- k
nicky
velmi
poloiil
spisu .Paní Miloslavova'' Javor, Promluveni
dAtklivé
k
rodifim''
o mravném vzdélioi ditek. Pravit tam mezi jiným
(iemoi iádný odpirati nebode),
mnohým dtem k velikéma
a dobré mravy
Véc pošetilá
mobly.
to pjêmnozi
rodie
araof
dopo-
Stésti
Nkdy
na statek.
jest spoléhati
šli,
.Víme
:
ie saasté poahé
Ie toliko do trahel na
dti
sanedbávajice jich pravého ddictví a nepamatojíce na
ie
lovk
naproti
prostopáiný,
a k bohatství
Stésti
o všecko,
lepif opatiti
dosti svých
ehož rodiové krvavým potem
Nešti(me se tedy práce takové, která
A která práce m&že býti dležitjší
vdnjší jako dtem, své krvi, to nej-
ddictví? Rodiové
dti
i
mnoho penz
kdyi maliké jsou,
celé
dny
nelitují
aby jim toho nedali,
a noci,
bez
nem&ie?
Ba viak
o tlo pfece žádaného
vlastencové
kteréžto tytnl
kolikrát
vroucuji
listC by v krátkém
dokonce
i
ase
petouce,
i
a
všemožn
Což by tedy tak
pfí té
cíle
a více
shledali,
ji
nespí
ehož pouhé tlo
a
starosti
na šperky a ra-
vynaložiti; obírají se jimi,
o jejich tlesné zachování peují.
naii
ale tupý a
ovoce pfíoáši.
a kráinéjši, která
byli,
mže,
piHjíti
tomu ddic velkých pokladv,
nahrnuli, pichisí.
jisté
to,
vzdélaoVm rozumem, zdravými údy, dobrou vlí
a istými mravy také ku
jeito
na
brnnli,
tvrdi
obstáti
nejsnažnjší práci
nedojdou.
tení
knih
Ó,
by
milovali!
že zaasté jedna knížka,
na stranu odkládají neb ani
do rukou neJo>távaji
—
taková
pravím knížka
dobfe tena, rozumem uvažována, k srdci piložena a sku-
ten
na život obrácena,
mže
na celý
vk lovka
velmi
oiitený následek páaobiti a klíem k nesmírným pokladm
184
jichžto te toliko téro la podíl dostává,
býti,
jakl Jiem d}dí poYédél, knih
Celkem
Tyllo od Javornického
necky pMDých, peložených
dotpélé, lábaruých
i
i
pATodnlcb, pro mládei
škola
velmi dobroa povés,
a
Slovutný
malostranské
fiditel
Javornickébo
svého
i
pro
roi-
Paíiek,
Aleé
vzorné školy v Praze,
od
ásilim
znamenité
byla
pedagog
éaso
oé-
jii
spoleným
která
i
nábo-
i
mela po vlastech
novodvorská
ienského.
Kantenkrancovým
36 spisQ ccaky
poanych, obtaho svétakého
kolika let
mnoiena.
uk,
ktftii
oiliTi^f."
kdykoli
pHleiitosf, velmi pochvalné o Ikole té mlnvfval a
ji
ml
jiným
za vzor kladl. Také éasto dojiždél k vefejným zkonlkám
do Nových
kde
Dvorft,
s
.milým svým pHtelem* Raoten-
krancem a horlivým Javomickým o vécech žkolních pro-
némecká ikola novodvorská
Ano,
mloDval.
stala te
ut
psobení Rantenkrancova a Javornického ohniskem teakábo
odtud vycházely po mnoho let éeské
literárního snaiení
;
spisy Ikolské
ku ^potéSení
i
pouení*
uiitelA
eských;
zde ve ikole byl sklad eských knih, který veikero okolí
dobrou etbou
jemonnké
eskou
zásoboval
a slabounké toho
a
aso védomi
Také František Josef Rtynaa
sbírek
Puchmajerových.
? Jiíne
Narodil
na
a byv vysvécen
Velili a v Kr. Héstci, od
r.
lovících v Královéhradecku,
Do
pozvolna posiloval
teaké
se 8.
knéiatví,
bena
byl
aepaal
a
r.
.Ke
stoleté
I88ft.
.*)
r.
1762.
kaplanem na
ledna
r.
1839.
Raymao pispél
r.
1798.
8.
t 1802. a pozdéji mimo nékolik náboinycb
*) Zvlátaí spisek
.
1800. pak faráem v asto-
kde zemel
sbírek Puchmi^crových
vonkUke"
.
byl spolipraooTBíkeai
písní sepsal
památee aaraaaaí Jaaa Ja-
vydal ve Yidni Herm. Jireésk.
I
186
th
fétlí epické básoé.
—
n .Josef Egyptský"
Esiptský*
—
? ongioále
náiev
o 13 spévech
(r.
1820). Nejkratií
(r.
1817.)
.Josef
jest
z
téchto
s sond", jehož ti písní násry
básil Jest .Poslední den
jsoi
o 5 tpéTeeh
.Podední den a soad" o 3 písních
1816.),
(r.
.Mái Magdalen"
toUi
.Zmstenoflf piroxenosti*. ^Yikiiení s mriT^ch* s
:
Egjptský*,
kte-
báse, jsouc psáns iestimérem iasomrným,
jest
q Poslední
ráito
sond*
;
nejdeUí jest
.Josef
prvOB vétií epickon prsci toho spAsobn
eriováni t nsiem písemnictvi. A t pedmlnvé k této
RsyíMn pipomíná
veMm pismteé, s sice
básni
.Tnto báse jsem mél zhoto-
:
rýmn,
kdy i jsem
Prahy odeslána,
eského
básDirtTÍ.
poiádal
stAj
Sotva jsem
rnkopis
s
jii
rnkon
do
tyto
k tiskn do
byla
dostal
Poátky
peet), hned jsem
nazpt a poal jsem nepizvané
báse
aneb metricky celoo toto
V
pfedélivati."
dalSim
pak tysloTnje se proti pízvuko.
TyskytlC se proti náoce Dobrot skeuo o jtrozuan pi-
smaé
odpor
i
s
jiných straD nežli jeu od Stacba. Zejména
otTali se proti prozódii
pizvnné
Frantiiek Palacký spiskem,
spolené vydali
s
názvem
obivláité prozúdie*.*)
který
Pavel Josef Šafaík a
r.
1818.
v Prešparkn
„Poátkové eského
básnictví,
Ve spiskn tom velebena pohrdaná
od pltvnníkA asomíra slovy ohnivými, ráznými a
lými,
ba namnoze také vyzývavými a nešetrnými, opovr-
bájícími
na
sm-
prozódii
pízvnnon a viemi
ní založenými. Ti,
plody
básnickými
kdo spravojice se nánkoo Dobrovského,
písvnné skládali, jali se pizvnku bájiti, a boj
o pizvnk a asomíra stal se mnohem ostejSím, nežli
verie
•)
str.
Vis Bakovský: Básaé P.
SS.— 3S.
J.
ŠafaHks a
F. Palsskáko..
186
na krátký £«t Ukofki Týbradoé la^ládla
a
DictTi
Jaijrka,
iádijfc
xDtioé
úmpo
pak piK«oo dMoafe, kterál
byl díve. Vitéttlri
Jii
Uké
poTaboa
básoicivf
sfQko skoro Tetmés omlkli,
etkém
dokonalejil
ivojí
bái-
cnaloaU
/utancové pi-
prospéla.
a mnoti i técb,
kdo tloiiU
bávné piiTnoé, pepracovali je v ftaaomémé. *)
Z úótatnfk
bírek
Kayman
PocbniiO^rových
.Poátkové*
vylli,
.Poátcicb"
Mitbetiky
Jest
místa
prviji
ho opoQšti
mámo
kdyi
kdo,
jediný,
pestal básniti pizvoné naprosto, akoli
i
toto
eeno
Jongmano,
naSími,
míe
byl
nepropfijil
;
jiných
;
(ttr.
27.):
.Prvoi mezi
pizvuka
nikdy
ecké
v
Pocbmajer,
první jebo apoltol,
pemnohých
tijné mlnéní
Tob
Jest*
Báiné
tvrditi, ie
Kt} manový nemaji
valné ceny,
neUe
akoli
by lUyman nebyl mél básnického nadání. Dostal
ádné kritiky v píxemmo pohnutky, aby snaiil
•e viak na zcestí a za nedostatku
eském
nictvi
jebo doby nedáno
•e uvéati v báiné ivé spAsob omélejftí.
Ta a tam vyškytá
M
jednotlivé
v báaních
áfti,
ale
jeho jiskra básnická
i
zdailé
celkem postrádají vybrooSenébo vknsn a nevy-
hovuji vyiiím poiadavkflm krasovédným.
lsadek Šebestiána
linévkovskébo o básních Raymanovýcb není oviem spfisotomo, aby
bílý k
z
ného ráz jejich
Uiné nezralý, aby bylo možno
váha.
PíieC
.Frant.
bomé
Unévkovaký,
myllénky, básnický
klásti
zastance
Rayman ve tvé epické
ohe
básni
*)
Mini Dobrovtktbo.
i
pí-
alospoA néjakon
píivoné
prozúdie:
.Máí Magdalena"
vý-
dle idáni jistého mistra **)
Via Bakovský: Zevr. dîoy te. piseaaietvl,
MS.
**)
nafi
a jest
a tvorného docha prozrazoje.
Kdyby pi dnhéa vydání poloho
a
vysvítal,
str.
106.
:
187
aoeb bid rytnem iîasi Qeoo
sméoil
OQB zisktti
Jacha
raosila.
odnce, kdyi sobe básnéni
Úsadek tento projeven
se oéekávati dá.*
Ilnévkovský asi
nho
bylo lie otekáTatí
nftkwn
nemnoho básuických plodv
TÍce
Raymsna
Yidéti TSak, že UnéTko?ský
!
na
nežli
si vážil
p.
Josef Jongroann,
dopise k Jano KoUárovi se dne 14. dobaa
který
se o néas takto roztrpené:
yjádil
re Teiifcb
plácanina
ratory
1820.;
r.
nemel ta na pamti, ie RaymanoTi tehda
bylo jil 58 let a ie jii tedy
od
dalSÍ
bode,
a rerSe pilofati
oblíbi, aestheticky pravidel Šetiti
mnoho
by klanickov
to
Jelo .Josef Egyptoký* téi básnického
0«1 tohoto
jerj.
iMkia*
bes
i^ýni
báse
metrického rytma sobe sroUl,
(si
pravá
placet),
diis
1821.
r.
.Josef Egyptský je
hanba
lite-
družko té básné novou Tobiáše od téhož mazala
:
!).* *)
censora zahobila (pro podIo!>(
uv§em pilišn
Tento projev Jnng-
píkrý a nezasloužený,
ouuioAt
jest
že dosti
pHin Jnngmann k némn mél, možno posouditi
dvou šestimr básn „Josef Egyptský",
z prvých
hned
znéjidch
:
Syn ro«toncí
rostoucí od pohledu krásoý!
Josef,
Jestit dvanácte brati,
Ba) man
mlvvj*
s
ale
nich
(r.
složil
—
spanilejšího nad
pvodní veselohry
i
1819.) a .Vyhrané panství*
jest
piêdesláno
toto
vyobrazení pedsUviti
není.
.Sedlské
(r.
ná-
1820.). Prvé
.Kratiké poznamenání "
má pánm vlastencm
.Tatái malá divadelní práce
liSkén
nho
sprostnost
v ma-
a cbybnOu
e
horských obyvatel za Králové Hradcem k slezským hra-
nicAm
ekne
ležících.
Nkterý
hlasitým smíchem
•)
Moscjník liô.,
:
II.
z
vás
.Tu
pán,
v Praze
bydlící,
jsoo podivní šptechtouové!"
188
Ba nejsoa
My
JoStó
!
ht
dójo se to v naAirh iiUvaich mltticli.
kdelto
le Jim iniéjcme,
Takových
BohoD.
Térné
kráoa
atd.
coi
—
maminka, tnkné,
Vady bod détinakým
oÍc.
e
neb
rlcniené
zftttatky
ktoH
býti se zdá,
dorcbhons,
ganc,
eincicb,
friÎicb,
tisíc
kytle,
pétka.
tele,
ovlem podivoó
kis,
sicber,
ratbons a Jioycb
Steiae
a více cixotiny aliváme slov.
abychom podobného vytýkáni nezaslabovali.* *)
•e tobo.
K
nám
milé
2«, Jak ide
manynka,
tyká,
MDáli
f nali
Jeii
mnoistTi.
tile,
roiroazanostf
a
starobylosti,
radéji
místo
co t toho?
dév£e, kráva;
leptáním
Heme:
podotklo,
ae
diMiCe,
oeb onde teliké
to
Tlaiti Jei^ré
v fe(l
m
oám
právem
oni
a U^rb vad
„Poátk*
tém, k<lo po vydání
básné pízvatîié pepracovali v
svá,
asomrné,
díve slofené
náleiel
Do«
i
Narodil se 4. íjna
r.
1777.
v Slaném. Vstoapiv do rádo piaristského a byv
r.
1801.
mínik František Kynský.
Tysvéren na knétstvi, vyuoval potom na rozliných místech^
ai
r.
1809.
Bmé,
?
do
ktervito
výftloiby a
Zemel
*)
pi
proíesaorem
áad
tastával
do
r.
19. prosince
r.
1820., kdy byl dán
.Blahovésta*.
roi.
1883.,
RaymAo-*
oa
tevrabaéjií ipráva o jebo básních Jest
jt>8t
deto-, roá. IStS.,
mkoa
1848.
Nástin životopisný pFrmntiiek
áe lépe psáti
vraiednon*
napsal
ale
v
Alojs
471.— 47«., kdei
podána a pHpoaenato,
str.
.lUyícan'* oelli ,R»yaMUUi*; v ..PHteli alá-
na
str.
ii. jest
podepsán .IîmaD'
a v do-
pise Josefa JttBgaMaaa Ant. Markovi te dne 13. éenroa
otilléaém
ástavé
filosofickém
oinén eským translatorem pi gobernia.
t Brné
Doatal do
I
stal se
.Ma^nfko'*
ro«. 1881.,
na
str.
v táboá témnl dopise se dne SI. února
r.
173.,
1817
r.
18ia.,
.Reynaan*,
,
unl
cti-
psáno .Raymaa". 3facd. I>obr. Reuigová
oliakla Maai k j«Im JoMnovioám v .Musejnikn- 18t8., L 7&. a
Jeho auti v .Jindy a Nyoi* 1H29., r8.
itéaéa la
a
atr. 176.,
189
Sbírek pDcbmaJeroTýck srfmi
•átastiii],
ale ctitelem
ném na p.
velikým. OtískU o
/ >» l/t;
.Prrotinácb- (na
tlovanakých
*)
str.
náeí
Patné omyl
básnmi KjnAý
te ne-
a velebitelem PochmajeroTým
r.
1815. ? Hromádko?ýcb
c^/^firfi/Je a;
266.): .Kdjl
zpytatel, nái
titkoTý misto
byt
r.
A P^ tfjcy^
1793.
)
nejhlobši
po celé Errop rozmanitoa
r.
1795.
140
a£oDoiU veleilavo^
Mi
Dobrovský ivA
p.
nové protódie
prtTidla
6Mké pflaéftnA
tkne drthná
osoéiený
ztrazil,
amatná léU Parnass eský roijiboooti zaal a Ubépáchocad
kTit«ko se na nim Tetele
mkon
radostnoa
iteDd:
I
který Cech nesahá
po tom vnci, jej£ nám borliví pp.
Pochmiêr,
A.
roivijelo.
Nejedlý
J.
a
.1.
via-
Hromádko
N.
T ivých sbírkách ovili?*) ó, kýi Uto ponpátka a kvíteka
se nikdy nedokají
které
i
zvadlým kvitkftm pfejo, jimii
eské
Tuobroira, ie
na
tódie stésnéné
na
díle
mrzce
vémý
díle néjak
zakmélébo vzrstá
býviî,
nezdravoo paroa od západních konin
s
eské (.Básni*
svazek
v
II.
zavivajl.
svých pojednáních
a
o pro-
v nichi nezvrhovaje
III.),
tákladaibo pravidla o pNzvukn, je toliko roziíil,
svým píkladem akáial, jak se
ucha
a jemné
skladné
gnidském" nelahodí?
i
libé veriovati
V pedmlnvé
k
pozvav
Slovan ik,
nás
s nil
roskoSnou
té
kvítnici
bychom mohli vonnéjSÍ
má.
v jeho
verie
plynoucí
A
a pak
kohoi
.Chráme
peutéiené báani
druhému nedostatku, o némi jsem se výie
Sel,
p^tel
kvítky v tuhém povétfl nové pro-
Prvníma nedostatku vyhovl
zódii
svázáni
Neotlo ale bystrosti naieho inamenitého básnife,
okrášlil.
p.
a ovadoatl
rosvinntl,
Badi2 vám pfáoo té výteAné schránky, kterél
I
útlá milenka
ji
kvétin,
po svém
se
lahazQJl
obyejného osodu pirozených
zmínil, vstfíc
Polan
kvití
a jiných
do záhonka
eského básnfství pesaditi.
Nebylo váiné jeho slovo
pílohách k .Vídeským
plod literatury polské nám vykvétá.
V
hlasem volajícibo na pooiti.
novinám*
Kaidý
spanilý
tená
onéch novin
lehce
.HjUada" Hynka Krasického **)
*)
.
se
.
dovtípí,
ie
míním
.*
Sbirkoa Nejedlého miDéo tu .Hlasatel" a Ilrosaidkovou
•Prvotiny*.
*^ MiBéa Belaayv peklad
Krasického .Myiiady.otUtAoý
141
i'rvvm
pokvsem Kyoskébo
litenrníffl
pYodnicb a pMoloiýeh
pisoých
ft
básní, Jakoi
r.
1812. peloiil Tlechny údy Horácovy veríkm pi-
tToéným
a laslal je jednoma
do' ieltiny
Be poisoTati
iádoiid,
i
vétii
Brzo potom
aby le
velmi
dftkladnéjSich
miti
prad pflvodnich
vc
peklady, pokládaje la
— pokad nebadene
— alespo pekládaly
jakoi
nicb
z
Theokritofy idylly otiikl t .Pnrotinách'.
jal
pfátel svých
z
nkteré pak
k pfeblédnoU a posoozeni,
i
déje-
Utíny »
z
do UromádkoTých „PrTotin*.
feétíoy, které fétíUnoa podal
Jii
kus
nkteré pfeklady
a
iÍTOtopisDých
nékolik
bjrlo
nkolik
i
jinojazyné,
ím
by jednak TidéláTal se jazyk domácí, jednak rozbojúoval
poéet eských knih aiitedných.
R. 1816. vydal o sobe
Leasingový bajky
s
jazyka
násrem
eském
i
nmeckém
.G. Epbr. Lessing^s Fabeln.
Drei Bllcher. G. E. Leaainga bajky. Knihy ti. Peložením
Dom. Kynského, professora
historie vSeobecné a literatory
ecké. Nákladem vydavatelovým." Pekládá toma pedeslal
tnto,
dosod tení
zpytatelé
výborné
oddoníli
a k
stolice
hodnou pedmlovu:
vlastnosti
zachováni
jazyka
.Co blabocí
slovanského
zvláité jazyka
nitelskó te Vídni,
ei
vbec
eského veejné
Preiparka, kteréž
t Praze,
Mastným osodem horlivým vlaateneflm 23obtekémn, Pelclori,
Nejedlému, PalkoTiovi, Hromádkori sveny byly a json,
se zarazily, pak
esko -slovácká nená spolenost
k tomn konci zamujíc
vedlivéjAiho uváleni se nyní radige.
dstojní, pesvdivši
bjrie fnítni
Její
HroaádkoTýeh
t
Uhich
se sjednotila: jazyk ten ze spra-
se o
Muži úadem a rodem
poteb
a užitku domácí
ei,
cenou navaazeni a spanilým vlastene-
.Prvotinách''
r.
1815.
podává iivotopiané správy o Krasickém.
—
V
daliím
Kynaký
149
oteA Mdleni, trvalýcli pAmátok
dtfm ivýob petnlDttých
sob
tlávy
feejné o
posftiUviOi,
ivelebeoi borlicc.
Jeji
Spisovatelé ochotné k tomo konci pracuji.
£ÍDDOs( vfc« by to vlak rozmáhaly
M
STé Táiitele,
8
vétlf dil
I
Nebo
méli.
étenáfe
ale
fic« xbohatoonti,
na svétlo
alespo
ech m ifé
mohoa m pokulti
%.
i>
tenkráte
toliko
dncha STého
plody
Jich poéet a
<*^v netoliko xoatale
>>
necbtéjfce
kdyi,
vyjiti,
znamenitých Týlohách tiako
pfí
Škody te co obáTati nemaji. Ta pfféioa laráii mne o rjmetrického
dávání
dátno hotovo
a vysvétlcni
nalézají
JeSté
Ba
býti ?
které Již
úd,
ka kterémai bych néjaká pojednáni
£eSti spisovatelé ne-
Ale pobfícha!
pfipojil.
tak
llorácových
pfcloleni
jest a
étená.
hojných
I
nemohlo by Jich
ovfiem, kdyby ? méitských Školách, gymnasiích,
filosofických
esky
úsUvech,
mlovících mést tolik se pro
Pm-
lastenskon fei dalo, co v Ubfích pro maarskoo, v
eských méstcch pro néae-
sích pro polskon a v ponze
ckon
e
se
echové
iní.
žádné pfiiny za néj se stydéti. Ale
váno!)
pemnozí od
détinství
dilých vlasti své synA, Jcni
Jméno
oevraiejíoe, divné Je
nemiîce
miloji svAj Jazyk,
i
(bn
to vlasti ialo-
píkladem nékterých odrona své nékdy poctivé! éeaké
petvoojí, svéteni
poietilým a hanlivým pedsudkem, Jakoby naSe
;
jiní
e
opét
jenoM
iprostákAn te hodila, oslepeni a Jejímu dalSíma vsdéláni
k nenabytné
svého povoláni tak
své ákodé a neplntnoeti
oddseni bývi^í, ie v doepélém vékn, milice Jiným
ae obírati, nemohon, co pronedbali,
ve tvém
mateském jazyka
dobi« ptané
áfedník,
knihy
právník,
pán sUtka?!
ísti
léka,
Abych
mánfm
tak vynahraditi, aby
se náleiité vyjáditi a v
mohli.
Jak mnoho tim
duchovní,
vojenský
obzvláSté témto
neni
ném
itrati
dAtti^ník,
té
potebné
143
ft
umé
ei
tobé výborDé
Utaratarj
néaecké
do
pichlaTý byl)
kvitek
oftoadnil,
(byt
pdy
Tolné
naSi
aby se mnatébo Tyhledáviiil
a srovnáDÍ
spolo
Jak
i
pemílostiiý
pesadil,
Um
sem a
rflie
dal jsem se
Dal Jtem pATodni tekst pitisknoatí,
do toho pfdoiooi.
nilo
i
ei
oboji
rfsumn
t sloTáíeh nskroT-
snadnéji
te
mohlo,
doTÓetí
ó, kýi peloieoi netaze daleko sa pAvodnim tekstem oepoiAiUoe! Krátkosti alespo jej patrné pedi. Ze sebe
fyayilených slor jsem se varoTal (vyjma jedno aneb druhé
lehce
Jsem
radéjí
trotamitelDé),
nékde
oiival
nových,
UMtaé od Jiných vynalexených, ale nejradéji slov naSich
obecného Udo. Uoratios mi neustále tdál
Uaa^flT a
—
se po^ptávati své ilaté pravidlo (i. epiSt. 2.
116):
Dlooho zatemnlých slov snažný vybade básnik,
na svtlo ozdobné daje významy, ježto již známy
dávným Dalemiliim byly, HAjk&m, VeleslavinAm,
led viak je ohyzdná kryje plíse, sefilost i pasta.
Pidá novéjSich, jichi poskytne obyej plodný."
Z jazyka francoiiakého
peložil
a
r.
vydal
1817,
zárove
o tom v ped-
éiiiohrdinskoa báae Gressetova .PapouSek"
8 originálem.
mlav zmioje
vábné tidé
Pro
v práci ta se avásal,
se takto
eskbo
nemaje ze svého
:
.Aby pedkem nedostatka v
básnictví
njakým zpsobem
niehož tak libostnébo co
dáti,
této
nhájil,
potom
se eitina neb radji jeho (pekladatelova)
býti nie; že pak k eskémn pekladu pi-
aby se pokatil,
obmetonosf
pojil
snad
ji
tu
zárove tekst franeoaxaký, omlouvá tím, ie bude
mnohému, jenž o té veleslavné básni slyšel, milo
isti, mnohý pak jsa v echách výborný Francouz,
ale chatrný
ech, ba
jak asi to
neb ono místo
i
krutý Protiech, zvdavosti puzen,
v
eštin
se vykrontilo
nebo
ec
a viaa» 20
pfokroaulo,
M
uk
otác
myilénkj Hrarného FrnneoBM
cikAnskt není, aby
nemoblr.
ní ryjádfiti
od ivého hanebného pediadkn lo snad npactl."
Kq
mládeie
prospécha
úplným sloTníikem taliích
pi
ttndajíci
slov.
opatfil
i
k ftndin
své
pednáikách lYých ttaré jtiyky
srovnáTiê
efii ieaké,
a
eckých poslocbaíe
vykládání klassikA
peloiil
Kyníkf
peklad ten
PovzbaioTaU
ve ikole
.Batrachomyoraachn*
eótiny
I
• tetkým A nkas^je k obapolnó jejich pfhunotti, trliité
k
ohebnoati a Jadrooati e£i Seaké; dávaje pak vykládati
též od iákik svých ve Ikole
peloiil
zpévA
tolikéi
X
k jejich
jazyka eckého na eský,
z
poteb
a cviCení
Homérovy do
.IHady*
Kdyi
n veejnost nepodal.
vyili
6eStiny,
nékolik
se
viak
kterých
Šafaíkovi a Palackého
gPoéátkové", Kynský, vyrosnmév z nich, ie k
pekUdAm
etiny a latiny do Seitiny zvlált hodí ae veri itBOmérný, pedlal ihned dle pravidel asomíry svAJ pízvnný
peklad „Batrachomyoniachie' nkolika zpvA z „Iliady*.
s
i
„k jádra a vci neiii k skoe-
AIo pihlížeje vidy více
pin
a liché form", nezavrhoval naprosto pízvnkn anii
výhradn asomíra, jakoby hodila se k vielikéma básnnf eskému a proež ie by výhradn mla
Zsjimav, ano dAleiit k posnánf
v nm prAchod míti.
vychvaloval
bystrého
praktického,
Kynského
Liboslavn
,.
.
.
jest
Zieglerovi
Nevte,
a
pi tom snáielivho
saýilenf
úsudek jeho, který v dopise píteli Josefa
r.
1818.
o
vd t
pronesl
takto:
ie bych byl spokojen se viim, co ta kniika
(Poátkové), kterái oviem krásn vzdlaného dacha spisovatelova pronáií, v
a jlsUvho
alova
sob
obaahnje;
niktarho fvárlivého
mohlo se uskrovniti, báaaffakých
aem • taa le fToechati,
letA
za to viak vlattnf theoríe více
;
145
pfidati
*
.
.
.
crse aie casoraery jsou
iToinýcb, bode-Ii j«jicb
z
etkébo
báaníttfí
2Moaéf«, ariak
badoa
.
.
trodnéj&l, ale
tt
?
obsab Týte£oý, Jakoi mi verie
by
nofém rooše,
bekáoim se
rláiely.
v nejpracnéjSÍ
i
ridy
v
soli
oicb
Nepitei j«a viebo ^kodlivébo rozboeDÍ, peji
.
srobodé,
iterární
OTSem
Nebado tUk ntkdj saTrhovati veri pí*
zTOiôéjSi.
i
iTláiti
Nei akoli,
láklado."
má-li
jaki okáiáao práTé, co do formy básoické Kjmský nebýval
—
pece
ptoným,
pfliiné
d&kladné
znaje
obebnoe< a libozruSnos jazyka eskébo
—
bobatos,
toožíral Tždy
na n«fjapno8< a neTiimaTosf nékolika tekdejšicb „básnikA",
kteí Vffmi jalnrými
ucho ieaké
oráieli.
a dnnutými
Pi^(
Gretaetofa .PapoaSka"
pi
Pro
nepíší
istoo
Sychra k
pítel
v
té
prózon,
našich
naži potomci, jenž
—
je
mn
by se
vci
poctivé
zprotivují
a nejrozmanitjších
jsou!
nepílni
mAj
.
.
.
neonavený
milý
vlastencA
pedkA
nkteí
a eštiny ne-
lepSili
tak
jakoi
všech
radosti
Komenskéma rýmy
iní?
Jestliže
se nelíbily, což rekooo
majíce písná, vSak dAkladná pra-
o rýmo vtipného
Tídla
(ó,
hejnoati nejzTodjSich
eskýcb pece
rfmt
rýmoTac^kami
pedmlové k svémo peklado
.Velice se
:
noTjií rfmonki, kteíž
byzdjli!)
t
Puchroajera
ped
seboa
a vidíce
bázních Jongmanna^ Nejedlého, Marka, Hanky, Raaten-
krance,
Šimka,
nerýmy
podle
Do
tiaka
šaaíka
a jiných
—
zachována
takové
tchto pravidel posuzovati bndoo?
.
.
."
.Batrachomyomachie* a pekladA z .Iliady*
Kynaký ani
podob iasomrné nedal,
Z drobnjších pak literárních
posdéjSi
smrti jeho se ztratily.
a po
prací
spiaek
ei, káaáni a pod. bod ješt pipomenor
.Píjemnosti a bemena staw kniskébo" (r. 1815.)
JMtff
to
Kynského,
SbMI
písni,
e
kMolMtl.
obsahá
rázného,
kteroa
ml
o
10
slavnosti
146
pmtín
M
vysoce otenélM) P. Kr. hbcric. /.yik&u
vuk
Ubti
Kjntkébo Ulospv .Na imr( mého kAoárk**, který
JaogmAnn
flotil
pfdM
lUnek
BÍftl
i
do
pilné
li
bavi
hledfval,
ký
I
pták
vidy oékoUk
Itihlou Tcverkn,
skoky vetelými.
vtor,
odksdl
Celakovského, JlrekoTýck atd. Kjntkf
t pfibytka itém
vedle nich
u
„SloTOtnotU*
do sTé
se
kterýchito
spéreni
jejich
ie roztrnchlil
div.
erii nad smrti svého milého ptáka
;
zn((
takto:
V tomto t«mném brobínka
milé ptáie,
hsjej,
hajej,
ptainkn!
higej,
Darmo
tobé
pláe
pán tvj smotnoa sisinko.
Jak
ta leiii, miliký,
jii
se tvých nestkvéji
jasných oek bvéidiky;
béda, zarijeji
erná oka
Smrti
zlá,
tento
máuidfit-ky.
co adélal
ptáek tobé V
Zdali koho rozhnéval;
ie mn v ranní dobé
kratiký se iivot vxal?
cukr, na!
—
ó, mAi
m<U LUit
neelyia? Ach, krek tvj
Lili!
ptákn,
není
ó.
vice? Ty-li
navidy strata hlásek svj?
Ztratils, ztratil
hlásek,
na
vnost
obobákn!
ipéTii^cb a
spoleník
tvých
pêmnýn
a
le dtBfUnfmi
Uospév
ten
147
Lad&osC
tLLi
ipenott
neakrotiU. ptáttv,
drftfé tmrti
rpvtaost
ó, jakoa jsem radost ml,
DDoa pohráfal,
•Ds
an mi I raky papat Sel«
M
I knih ae oiiftl,
Ofuk
obneel.
liatj
Tya mél dobré irdiko!
Kdyi jsem tmatné 8«dél,
Jaká,
mé
potéieníko,
*
aaitné na mne hledl!
Kdea, kde. kráaná hiU£ko?
Ulítla jak
jiskika
tam, kde KatnlloTÍ
rrabec lít, tvá doiika.
tam, kde Ramlerovi
hlasitá kepeliika.
Kjnaký byl jednia
poli národním
z
na MoraTé,
nejhorlivjších
pracoTník na
ale nejen síly docha,
saaiBeaité obti penžité na oltá
vlasti
datele bylo tehda Tftbec tiiko nalésti a
na
ale téi
kladL
Nakla-
Moray
irláité,
proto Kynský yydáTal ipisy tré Ttiinon svým nákladem.
Bylo
na
mn
spis
dopaal
zvláštním
•T}
31.
kvtna
1818.
Hradce Králové, kdyi
B
vydáním
mohl -li
potšením,
.nákladem
píteli
jej v>-bizcl,
vytisknonti
dáti
spisovatelovým*.
Y píin
té
svéma Zieglerovi dó
aby neodkládal
jii
déle
,Batrachomyomachie*, takto: .MámC to vada
do sebe, Že kdyi vigíko vysedím, rovni co pitros o jeho
vylíhnotí se starám.
aloviko .Nákladem
Mám-li
tolik
penz pohromad,
spisovatelovým* pipsati,
ie
mohn
milerád je
10*
148
flMtl obtuji
to
;
alldf
jteMo huti o
M
hadich
lekA? Jejich zlaté sloTÍko
táffl kflii
Typráii
Dkuji
A
!
Jestif
a
prarých
na
J.
:
jich
Lncri boons est odor
ó,
nory Javenal
kýl
jak jeit na pána hngi, rá£i
eský
li
na stó útraty vydati?!
nerozaméjí,
dostane-Ii
spisovatel,
„Sklad
poádného lovka
(Jenom Týdéleki)
obyejn
jemni
spis,
Neoi-li lo
mistrné pfeloien^ .RAi**
,TeIemach*
vytiitéoy Jsou, ie se oko
ez re qnalibet.
tiikámách
Dobrofikého,
Jako
fpiiy,
typracoTaný
ntené
emeiInióU veJdélkAl.
pednka a fino chotoá.
T^borné
..vu
.
i/ai .^tiri
o Jejich ipinavých
JanKWti alánké", Jnogmaonfi?
Yái
rad/
dal,
býtali tiikafi
dflem Jenom
oo
to,
folEM, jon kdyi Jim
ie
Druhdy
pfibil.
tod fétiiB
hanba,
bych i«bo UtktH
ale oei
nad oa prau^
se
mu
ne
kftstky
docela
ohlodané z peínky, kteroni tém hrdopyik&m pipravil.* *)
Kyoskémn
2o pak
o oiitek,
Wffm potlBchaflm,
výmlMM
j.
ta Jeité
skuten
knih
neilo
pátel Am wwfm darem anebo
eské
tém pak, kdo labývali se
;
Joogmannovi,
ieitiny,
poet
knihkopcm
posílal jistý
riaehaée;
vydávání
posílal je
aa jiné knihy
vynováním
a
pfi
zjevno z toho, Ie rozdával je zdarma chodifm
je za velmi
penz, nýbrž knihy,
neiádal
Zieglerovi
k rozdání mezi chndií po-
výtiskfi
dával
Sedlákovi,
levnoa cenn,
Jei
mn
a
byly nad
vieliké peníze milejií.
Kynský byl
v jeho
knihovn
i
velmi horlivý« odbratelem knik, takie
byly viechny novjií knihy
eské
;
íkával,
ie kaidý spisovatel potebuje podpory a Ie jenom tehdy
foéet
*;
apisovateia
Pedotnié
eských
Kynský psal
se
i
rozmnoží,
V.
kdyi
Hankovi
v ,lios^|eíke* ro6. 1881., aaatr. lli. a lU.) Vis
ieÍL
iMli, aa
str.
187.
r.
i
viichni
1818.
v«
(Yis
.VmhíV
149
tzdéUni echové kopovati bodoo knihy eské, % oekopoTtl
poaze
kolkovaných
no?in,
jsa
likébo poplatka kolkového.
O
vy pravá je Ant. Konst.
dne 27. dobna 1889.
do které jsem
v .Klatovských listech*
v Lipnikn noviciáte byl jsem ordinován do Mikulova
Kdyi jsem
lái^
Rndbertem
rektorem
r.
1857.
Lopatou
v
Miknlové
a avítán,
pfijat
že mi bnde néjaký den bydleti
mnoo,
koji,
v
byl
m
piaríitaké,
Po odbytém
1856. byl vstoapil.
r.
!••
nepfítelea
osodé knihovny Kjntktto
„Kjmiký byl (lenem ehole
:
já
i
Viták
úhlarnim
.
.
•
páterem
sdélil
se
v hostinském po-
ponévadi byt mAj na erné chodb, jei tak se na-
zývala, protože jen jedn*-*
okno mela, nebyl jeSté npiaven.
mne ureném
ném
nedbale naházených. Podomek je
místnosti. Vezmu jednu z nich do
Zvédavoiti jsa pnzen, co by v pokojíka pro
se nalézalo, Sel jsem se
hromadu knih,
velikon
pravé odnáíel do jiné
na
podívat. Spatil jsem v
mky
a itn na tytule .Dominici Kynský", vezmu druhou,
-'eti
a vice jich
a vSude naletí jsem podpis
Také opodál n okna
leiela
halda
Kynskéko.
Byly to nepo-
spisfi.
chybné nevjtiiténé spisy Kynského ... Byl jsem prohlížením
knih téch tak
je nneal.
pan
ty
A
Dostal
páter
>debral
jsem
rektor
za odpovéd,
se
starými
papíry
tážete se, velecténí,
daroval
a
ie
olici
že
prý
je
mu
prodal
kam
papíry
židfim.
a hadry
Odvezeny jsou rukopisy
na dráhu
svého
byt se
do
Becslavi
jak že se knihovna Kynského do
Mikulova dostala? Dominik Kynský
života
že po-
jsem se tice jeSté téhož dne do židovského mésta,
marné bylo poptávání moje.
ale
ani nepozoroval,
ty rukopisy odnesl. Tázal jsem se ho ihned,
domek
ty
že jsem
zabrán,
trávil
poslední dny
Bmé, kdež ml na Nové
v
dome
barona Mondi. Kynský,
itbrádkou
na odpoinku
v
150
vvilainóbo,
(Ivojibo
poiifiOo
t
Mindi, ktorýi bjl jeho iáken
Jednoho
to
od
bAHWft
«
driMko
% cboTancoa,
jako profoMor IjrcM brnénskóbo na odpoinka,
ireck fdmi
tak
ietrooati
iel
daleko,
V témie dome, kde
slobjr.
která
Jorovi,
ie
zddila
po
m« tUla
vdova po Ba>
svém
sloha
manlelo
mo
naroalil,
cbodival
•ÉM.
A
laiaii
lardoasen.
si
Kynský mél ve sklepe své
poledne
v
ta byl 15. prosince
o
nad nkdy,
kdyi
penézícb
si
Kynskébo
;
nespil
Te •klq>é na-
byl ovftem voják,
védél,
peníze pepoitával.
Mpfisnal a osvéden také nebyl
vina
a ve6er do tklapt
ráno 1848.
V podezeni
nepochybné
vojáka,
pfioáieje a
Aby mn dotený voják trocbn tobo
vino.
otadnoa a
bydlel, iila téi
jiné potebnosti obstarávaje.
nebo
m
Kynskébo obslaboval, obédy
také
po-
lil
vlak byt velmi letmý a
pivodila imrC. Kynaký n«i61 totil ani
lábabDoa, io
Jenl
Pi tom
dobrýcb.
kterýi
pekvapiv j^
Voják viak te
proto mosel býti z vatby
pr<9iitn a za nevinna oznán. Raron Mondi daroval pak
po Kynském
posAitaloo
bohatoo knihovoo
piaristm áo
Mikulova, kdei vhozena do prázdného pokojíka a plných
devt
let
nikdo
pak, abych
veliké,
Ji
15.000 svazk
lAftaly knihy
nvadi
si Jí
z
R. 1875.
neviimnol.
Páter rektor dovolil mi
smél srovnati, katalog k
iítajicí
oí
zhotoviti a
knihovny peDdti.
do
V knihovné
Kynskébo bohoiel opt nepov&imnoty, po«
otc piarist málokdo o knihovno zavadil
aaneal mne OMd opét poblii Mikalova, a
.
.
.
to
do Becalavi, odkud vodí val Jien své privátní iáky gywialisty
téi
do Mikniova ke skonlkám.
gjmašiam miknlovské ve
italo la, ie
Tobo roko
itátaí.
Pi
pemnno
této
pemn
pan páter rektor domníviOe m, kdyi ai
la-
tfMkýeh ikol piaristé neaiî, také knihovoy nepotebují.
151
prooai cttlov bobakot kothoYos,
nálem
tkiné
tak
600
otriil
Y
il.
ie naiatíl
dalako,
knihoToy ?«doadcb,
samým
saloieooo
aatikTám do
Ditriehilaiaei^
kardi-
Ponze
la
bespikladném Tandalismu
lei
gothickýcb
téch
ani
Vidné.
a prodal je
dwtfi,
do
gymnasia
iditel
téi.
mikaloYskébo Dr. Vyaloniil, nyní zemský školni inspektor
óemoTicich,
T
TypravoTal
mi,
mnohé vzácné knihy
ie
opét Te Vídni spét koapii, o?§em za drahé penize. Tato
oemilá záležitost skoniena pak byla a sondo.*
Bod QTodena
kalendáe
jeSté lajimavá
.Koledy*
nékterf
Cm
jednou
letaího
t
Bmé,
seznámil
ped
ném
který nemohl odolati nápoji v
opadl
chodu do píkopo.
Kynský
pravil
moboa
nechati
se
k
bode
a že
védomi pivedli.
—
teba
Bohem
U
—m
Konené
jej
jíti
to
a Kynský
dftstojnikovi.
mo pak
viak dél,
si
veer
Konené
se bonícímu.
pravili,
ležeti ne-
zde
domA.
doprovoditi
jej
nežli vojáka
k jasnémo
postavili
na
robí,
s
nechali
vedoo; on
se
vracejíce
pece
— jakmile oi
co
nim
— lapomnélC,
Polák jsa
momlal k nim,
Vyšli
seboa vrávorati vojáka,
ie vojáka
Namáhali se dloohoo dobo marné,
on
s
Piblíživ se k leiicímu vojákovi,
H — movi,
p.
H—
Kynským.
iasa na procháskn;
dom&, spatili daleko
silnici
píhoda o Kynském dle
m., pebývav
na rok 1855. P.
ie
i
aby
si
ie jej
ie JcJ zraditi
na nohy, a
otevel,
pólo
jej
nlehl v
s
za-
Pánem
pikope.
do kasáren za-
a odati
chtéjí jeho
Kynský vojáka pemlovil, na zrado že
ani
poaýileoi není, nýbrž že naopak se za néj pimluví, aby
bes treita vyvázl.
Po
té s nimi vuják vrávoral
do Brna ai do kasáren. Ta
k
ditti^níkovi: ,Pane,
jal se mloviti
pivádím vám
skutené
Kynský takto
to vojáka v
bídném
stav, ale odposUe, jsem sám tím vinen; prokázal
162
mi v métté nkolik maljcJi tlaieb,
venkov
mn
a rate
anese,
dne
vojákovi
jen
ústní
— nebot díve nemohl Kynskóbo
pohrftlkj.
Aai
ta
— voják
vypátrati
Kynskému za jeho dobroinnost
piScl
a ne-
pehnal Jsem,
tedj pro doeiek odpustiti.*
druhého
týden
ja jcj dnea na
On tim jest nevinen,
Skutené doatalo
ponéknd slaSoon míra.
Jak vidím,
iUí
trocbv vySattoval
tak málo
Polák
ie Jakoito
veda,
M
jmenoval mUtnotC)
(tu
podkovat.*)
se
Jako K>08ký nesúastnil se básnických sbírek Pochma-
ncpispl niím
jerových, tak do nich
Sedláek, akoli
napsav
jerovým,
24. února
do
ádu
premonstrátského
stal
2.
obSírný.
Narodil
a byv vysvcen
se professorem
sofíckém v Plxoi a
Zemel
jeho
iivotopii
i
iosef Vojtech
pátelm Pucbmase
1785. v elákovicích v Kouimská. Vstoupiv
r.
kniství,
ani
náležel k nejdvérnéjiím
února
1816. povýSen na doktora
r.
r.
1810.
r.
mathematiky na ústav
na
filo*
filosofie.
1836. v Písni.
Že Sedláek nepispl niím do sbírek Pnchmiêniládného
rámíchy
se
úastenství
neveda
piaefluiictvi
ital
ie ai
italo se proto,
rových,
do
1816.
r.
neml
scela
eských bslch liteby bylo njakého novjiího
v tehdejSích
ie
vftbec,
eského. Teprv, a
I dosavadního
to
pouhou náhodou,
lhostejného
a
r.
1816.
nevédomho
šavla
opravdovým, ohnivým Pavlem a pehorlivým dlníkem na
národu
poit
roli
ddiné.
pUe&ské
ipatNl
tam
po
náhodou
Poptáviê ae totii jednoho dne na
nmeckých
novinách
liromádkovy
a
asopisech,
.Vídeské
Zvdavostí jsa puten, sáhl po pflote k novinám
•) Životopis
ailaUch*
na
str.
Kynského
.Kinský*, jak oékteH plit
tm
pi-
Rybiky v .Pedních kfiBybika píie ,Kynský*, nikoli
jest od
Sl&.>-St8.;
noviny".
158
pojeno a obtahojid béanické
« iasl!
PflolM
i
sobe
t« obsaboT&la
pljmné a lahodné pianoo
i
etl
jiné práce literární.
mimo
jiné béMft
tak Txletnoo a dojemnou,
ia
oéeo poiobaého ? jaxyko némeckém ani ? jínén Sedláek
;V^^
dotavade sotra ísti byl aryk).
s o2i,
cítil
sebe
najed ooo
kdež ochn jebo
re dny sfého détství,
bylo
dadké ttmkj
Jakoby
ei
mateské.
•obé Jaiyk teský co nejvíce
mo blmo
o&u-OTána a jako
Od
spadlo
navrácena
s
rozkolí slýchati
té
doby zamiloval
a hledl naaiti se
mo
toa
!
:
164
méroa, aby
Uké •án mohl
podobné, Jak/cb
práce
ném a vtfajaMC podávAti
f
tém
« jimil
doietl
le byl
bjl
okoailen.
DofédéT te pak, ie Jeden
básnlkfl
Pliné faráem
i
i jinými
féne
i
Ant.
Ceskýcbf
jtn^
•
neJlepMch
nim
Sedláek nedloobo po
K rad
takoka dnem
a to
£ital,
nedaleko
té dá-
a proatedoictrim jebo
ieinámil
fieakými splaoTateli a fUiteneL
Pocbm^jeroTon
tebdi^Jilek
Jest
pátelikém tpoâí
Radnici a ie Jeit
literáty tetkými.
ie
i
Pocbmajer,
Jar.
noci,
i
také
a pooM>ci
kniby
a asopisy eské, studoval bedlivé mlovnice Dobrovskébo
a
piiné
dokod
a neustal,
Nejedlébu
J.
jasyka
ináaosti
a
vbrzce tak dalece, Ie Jeité
1816.— 1818.
R.
kterýsi
Tsdlávání
i
NaHzenf
neviedním
nadienfro pijata,
I
t
Teejoostí báaeft ,Citové
v
soavékýcb
Jongmannov
DAHieni,
eského
takie
echA
asy
problaiováoo,
císae Fraotiika
I..
podav
pro krále J. M. Fraotiika
asopisech,
;
kterak
Karlovy a Rudolfovy
jazyka do vyliicb ikol*.
.Slovesností*
na
vieobecnoa radosti, ano
této veliké milostí", byl Sedláéek,
pH n vedení eského
teme
s
z nsijnadienéjiích oslavovatelfl
Jakoito dárce
náletité
se jakéhosi volného
dostati
píznivé
vyiiíeh
písem nictvi
a
tato byla
rad se jazykn eskéma
Jedním
nkolik
vyfilo
jazyka
prehoda.
té
plceóském
1816.
r.
verie skládati.
echách melo
gjmiiMiích
Pokroil t
mateským mohl
a okolnich cbrámech jaxykem
slovo Bolí hlásati, ba jii
dostaitelné
nenabyl
eského.
písemnictví
odkod
jest
zaínat takto
Diky Tob. jasný, velkomocoý králi,
ie nás Cechy opét vlasti daroval.
Báse
L
tato
petlitinA
;
16!^
Tobé
nUe
iDéji
Jimi
jsi
Troacné, fdéioé chTálj,
milý jasjk zbooby zAcboTal
a pokraîye ve ivém nadtení, básník bortgici vidí, kterak
eský
moioé bívoo tetí,
loT se zdvihá,
ie zas jaiyk £eský Tzbfini TStop^Je
:
trnáct milion SIoTaná te plesá,
ie jim milost pod Tvým žezlem panuje!
toho
Na gymnasia a ástavd filosofickém v Plzni vynovali
asa premonstráti teplStí, mezi kterými vSak krom
Sedláka nebylo mažA spsobilých a ochotných k vyuováni
iáki feéi eské.
tickém
Vyaovalté po
i
echflv
seilati
hodiny na-
Nmcv.
a skoro tolikéž
si
eské
gymnasijních.
tyry hodiny týdn, kteréžto
tehda 160
ei
jeSt ve vynování
ve vyiiích tídách
U vysovánl tom Sedláek poínal
ticky,
ústave tiloso-
matbematika a eckou-
zamstnán. Nicmén ovázal se
se vii ochotoo také
na áatavé filosofickém
vitéTOvalo
pfednáieje na
totil
byl tim jii dosti
tilologii,
ayai
Sedláek,
pedmty,
dva
jii
tak horlivé a prak-
saméma fieni semskéma vidlo se r. 1817.
svláitni dekret tamjSíma úado krajskému, v nmž
ie
Sedlákovi
sOTáaí
vyeny
to a
diky
dtklivé
napomenoti,
laáaoirt
eitiny,
obitiefáaf
ochotné
za
ovázáni
se ve
v>--
zárove dáno ostatním professorAm plzeským
atolic
i
aby
se
piinili
dkladné
nabýti
naízeno opatovi teplskémn, aby pi
oitelských
k oeobáa jazyka eského
v Plzni
dobe
ml
znalým.
A
zvláštní
zení
ve vyuováni
tom Sedláek pokraoval co nejhorlivji je§t také za
let
na to jdoucích,
kdyi naízeni
jii
úplné
anobrž
platnosti,
výše uvedená
když jakáž
takáž
a
horlivost a vyiSich míst nebyla ani píliS vítána.
nemla
vci
té
156
V
oiteliké sTc iuoosu SedlAtek pimlonril
•obilcijilm
ZákAm, tby
lit«rárDÍcb,
ibndil
Uké pokooMI
a posílal Jîch
j,
A
Mkfeh
te
ipa-
pradeb
do £a»opiiA. Takto
a vychoTil píscmnicUf feakéma nejednoho idár-
ného ipiiofat«lo, na p.
a
pokoijr
i
J. z Ilréidy,
nejen i?é mladé poilocha£e,
snámé a pfátely
a to jmenovité
jazyka naiebo
kteíi, akoli
byli
nicméné
dosti zoali,
ieje obírali se písemnictrim
Koabka,
Uké
J.
tré
r(>
dle
ietkémo,
'
'
horé a
'
t.
Kalino
dofpélejii
p(semnict«l
se tiskati
inaiil
ty,
J.
obj>
j
,
némeckým, domácího
si
ne*
Z moiA téchto bnd oveden aspo Karel Agnel
Schneider, známý tehdái aesthetik a básník nmecký,
vSimajíce.
kterýž, akoli byl rodilý ech, piáfal Umu toho do Hecb
nmeckých asopisA pražských a vydal téi o sob nkolik
BvazkA básní nmeckých. Kavitiviv za let 1816.— 1818.
Lázn Mariánské, Schneider seznámil se tam se Sedlákem
a k dAtlivým Jeho domlnvém,
.aby ostal nositi
do lesA nmeckých a Jsa námiivým lovcem,
spí&e hájA
eských", Schneider skuten
k písemnictví
eskómn,
stav
se
brzo
Jíl
dfívf
vSímal
sob
obrátil zfení své
oblíbeným
velmi
básníkem eHkým.
Také
Toto,
Plzeft
dmbdy
samo Sedláek vynasnaioval
se poeititi.
znamenité, na památky djepisné pebohaté,
vidy pravovrné
a bohaté
ivoo slavnoo minolos
msto eské,
a na
zapomenovli na
a nence tam
vzácné mole
arotené a vychované, bylo tehdái odcizeno
tém
docaUt
Sedláek velmi iie« nesl
úpadek msta drobdy tAk slavného a Jal se neúnavn slovem
národo
i
a Jazyko
skutkem
plzeském
eskémn.
se k tomo, aby
sebevdomí národní
piiAovati
vzbodil
a pivedl Je k poznáni,
i
ie .te
v
obyvatelstvé
cit
Plze opt k
vlastenecký
tvé bývalé
167
a
sláré
jett
u
platflottí
nebeského
fieho,
nneta, jakmile te iprotti
K toma
o cizáckt-bo*.
kaldt^ pHlelitosti
%
co
kooci promlooval
plzeAskýai soniedj,
pfitádél jim
na oii iUtiiou jîch mésta minnlosC a Tjital vhlasné
aiie tam zrozeDé. Sloiil t('l obiirnoa báse
které slovy vdnými a dAraznými oby*
,Na PUeA*.
vatalte plseAik^ vie to k mysli pivésU hledl. Báse
a aé«iié
ta pfedaáiel
ji
i
nkolikráte v kruzích méSCanských a nechat
vytisknoati,
rozdával
svým venkovským pfátelAm a
ji
rodákm plzeským. VytiStéoa
Uromádkov
byla
národním ústav
echA
ó, Plzni, sídlo
1818. ve vídeském
r.
a lainá se:
staroiitné,
Ty plodná máti slavných eských
ó, sídlo obr, sídlo nedobytné,
chra
V
hlav,
zmoiile své národnosti stav!
nkdy
vyítá viechny
následi^ícím
v Plzni
sebevdomí
moie slavné a povzbazoje k
ndláTání jazyka mateského, koní pak
narozené
národDíma a
slovy:
Jak se zase vlasti hodnon staneš,
kdyi T chvatn tomto vzet nezAstaneS,
Tvé jm se bude v echách zase stkvít,
TvoQ památku ech vrný
ctít!
vdn
Úanek Sedlákovy básn .Na Plze" na obyvatehtvo
plaeAské
byl
ano
neviedni,
.ktai al po ta
chvíli,
ectví jakoby potaženy,
neoekávaný; nebo( mnozí,
mizíce
oi blmem
tápali ve
tm
byli básní ton takofka petvoi^ni, a protoie
tém
viedni
naprosto
platnosti
oev&ímali
rodiité
kolébka jejich stála
slavné
tvého,
v nésti,
nkdy
pyinili
.jež
cizáckébo
n-
národní netenosti'
;
sob pedtím
minulosti
se nyní
a ne-
tím,
ie
nepemohly TáboritA
158
—
plaky
Maonifeldofy
« Detcbrátili
tobé
Tilmati
£«díéaa
«
prthébA
vluti
Mi
tobé
Táiiti
Hfimft
blokj*,
plMftakého na aró itnai,
imkfm
védomoitaeb
nttaké, a
m
k národi
mttatké.
safáhal laaaiofia
O ifieni 6«ské ikoly nonnáloí v PUni,
jasykem
Jali
I
te
hláslti
Na tom Hak
miâ rtAncm iáit probuMého
fledlátek atplwCal, nýbri,
M
ifé,
které mlAdal
by se cfiila a pomoci jebo t záklidofcb
TsdéláTala.
Obrátil se
tobo
itraoy
k radé
to Telmi dAtkliTé a neiutal, ai ikola ta byla
Kromé tobo dobrý úinek bá«oé «Na Plte*
otevena.
pUmél Sedláka
který, Ty led
r.
vydatí
také
„Paméti
ipii
plteftiké",
1831., tnora obrátil poiomosC obyratÎatrm
plzeského oa slavnoo nékdy mioalosf mésta tobo
eskéma Toloý prácbod t cbrámé,
mšUnstvé plzeském, Sedláek bledél klestiti
Zjednav jazyka
ikole
a
êsto jazyko torna také do Tyliiho spoleenakébo iiTOta.
Proei
lasazoTal
ocbotnickém
býval
radeo
k
i
taméjSím
i
ocbotnlkflm
pfi
pofádání
pomoen,
návStévé,
spisoval
proslovy
buké hry
to
Uk
ibatta
daleko,
Také pAsobil
úelm
Jiné
kuj
r.
1818.
obUbé
tobo
v divadle
bndebof skladby nebo-li
vetší
UnnCeni
SadláSkai k torna ndflaiiýn;
rokn tíakem §
Jae
ivláitnf
dobroinným, jakoi jmenovité
tél
ieakých
pfaeaai
básné pileiité,
a
a na
asn
k torno, ie
k dobrému cbndýcb
provozováno
i
píinov
inobra .Osvobození Plzné od Tá-
plxeAakém byly pcdnáSeny
ortloria k
ber
ástné
tam byly provozovány;
se vlastenecká
boritfl'.
ie v zimé
bry na
teaké
kteroaito
za
obecenstvo
pivedl
flrifflo
1817. zaraiiti
r.
plzeském,
vyzýval
bojné
iéiila
se Jii
divadle
stndi^fcícb
Pán
§
akladba
nánam . Kristu skne
r.
1820.
plzeAikýck
imkfm takUM,
ta
fylto
tákoi
Svó nmaieni oslaven*.
159
Okolo
1818. aékoUk TlatteacÉ ponýtlelo vydáTau
r.
K
jakoDsi kciboTon ?i«iiáa6n<NL
prrých
a fjsiky i«tké,
naiem.
nictrí
té
a nás
a fydal
a
r.
jii
r.
jal
I
doal<Nifáiif
prací
to
ta,
rpsobo toho
písem-
technické terminy a véci
se sbírati
bžné, a
kde
ttoiti nové,
jich nebylo,
1822. spis „Základofé méiHctTl ili geometrie*
1835.— 1828.
^ky
„Základy pfirodnictri nebo
mathenuitiky potainé* Te dvon ástech.
as
kázal slniba na onen
jimi základ
wniA tch
sevrobDÓ védeckó šeptáni méictri
S«dlá2ek nTásal se
a
Spi^ ttei proPoloient
téméi' neocenitelnon.
k fédeckémn vzdláváni jazyka naSeho v obora
tom a podán
i
tfcjoý
dkaz
ohebnosti, tvoivosti a
sp-
fei Seské k vyšSím, jmenovit mathematickým
a fysickým vdomostem.
sobiloiti
Sedláek
nesl
i
tžce, že zanikly asopisy, jako byly
Palkoviáv „Týdenník", Hromádkovy
feldovy
až
.Noviny*,
M.
R. Kramériasa
hodlal se vydávati týdennik
1.
ledna
r.
1820..
migíc v
a panovníka
k
torna,
.echoslav", jehož
tehdejiímn
k
vlasti
a
takto:
Plesejte, bratí,
lev nái se zdvíhá,
vlaftenec spati
bn
Ceehéeh zlatý as.
Franti&ek kynnl,
a národ okívá,
i
piîn,
že
íslo
od1.
ele Sedlákova báse
.Vlastenec* takoka pekypající láskoo
k vrchnostem
a SchOn-
dopisoval nakladatelAm v té
i
konen pijml
vyilo
, Noviny"
jazyk, jenž bynnli
las vzr&sto nabýrá.
a úctoa
zaínající
se
160
pM
Jait«
YjjiUm .ackodAva* Sadlátek ptú pi-
%ifm jakol
tol&m
ke tlam
Tjiváni
tiitéoá
roietlal
i
uánîD, rjtývMje Je dfitkUvé k odebírání atopisa toko
1 k TjdAtoéJiíma nelli dosATade pomáhání KrtmérineoTi
UterárDÍcb
f Jeho
mol
óeikoa
hlavné
ten
Mimo
to naptal
akainje
podoicícb,
do ,C.
Utcr«taroa
k torna,
pHiel
k. Ylaitonských
,,kterik
oa mixino*
botío*
r.
t
1820.
.dtkUfé pouTrieoi a rytfiéal obaceBitra k odebíráni
téch i Jiných ieských iasopifá*. pipomínce. Jak
vysoká Jeit poteba norin téch k oiÍTOvání, adriováni
noTin
a Tidélávání
domácího
a
mést, tolik panství, sUtkA,
far a áadfl,
a pece
akoliv
Jest,
sámk,
dédin,
nmeckých
se
eských
tolik
novin
zasílají
tak,
celá
spa-
hejna po
jakobj v Ce>
enkébo dacha nebjlo!?*.
co nejhorlivéji Sedláek roiiioval
prodával knihy a asopisy eské,
a pátely svými
véci
volá v nejvétiim
více žádného
jii
Také Jinak
U
té,
zídka kde eských novin k
ie
kaidé poSté do eských krajin
chách
vcí
„kterak Jest tolik eských krajských a meolich
roxborleni,
teni
Tooie na dosa?adBÍ oete£-
národního.
citn
obecenstva
nosC
v
bývalo
té
nelse se nadíti
Plzni,
mo
a to nejen
nýbrž
i
pravidlem:
ve
a ros-
mesi žáky
velkerém
okolí.
.Bes obétí hmotných
njakého zdam a pokroku v literatoe;
Jalovou pochvalou a poohon laskavosti žádná kniha k mista
nepijde
kupovati
;
zde( penés sapotebí. Opravdový vlastenec mosi
kaidoa kniha eskou
vlastenecký,
tue
teba
a spisovatelfim.
kupovati
a
i
odebírati,
I
nemAie-Ii
má alespo
kupováni horlivé povzbuzovati I"
o
knihy a
odebírati kaidý teiopís
Je neítal, alespoú pro pomáháni litera-
asopisy
obyejné
sám kniho a asopis
jiných
Staral se
s
nemalou
k odebírání a
pak Sedláek
svoji
Ikodou
161
hBOtnoa;
DebýfAli
ti,
jimž knihy od kaibkapsA
sUné dodával, Tidy
Uk
n
oáleiité lapravili,
né poTinovanou
ma
iby
STédomiti,
byli
sám nacea
takie
Proto také
ú6et knihkapecký le svého zapraviti.
býral
za posdéjilch tet astokráte na
kterak
ioék^
ma lasamma
pipominaje,
to toolival,
pfsomaietvfm te taknrácel.
Po piklade tenáského spolku Pachmajerofa Radméstekn Spánicích Sodláiok zídil podobný spolek i
leném Poi£i
r.
Maseam
éeské
jakožto
len
áttné
i
A
založeno
bylo
Praze, Sedláek ihned pistoupil k
nmu
1820.
dopisi^íci,
když
1818.
r.
tom a tám oddával a obétoval jemu
prostedky jeho.
hmotné
kovou
Vybízel
pispívající a sbírající.
úsUfé
piaemné pátely a inámé iró k úastenstfí
vbec
Dával
obétovnos a innost
yie,
na jevo,
se
v té
byly síly a
píin
ta-
byl za prvých
ie
Musea pokládán za nejhorlivjšího, nejínnjAby pak n véci té
fiího a nejobétovnjšibo jeho lena.
tim rásnji mohl ped se jíti a k dobra Musea na venka
let
trvání
po krajích
Fr.
Ant
sbírati,
ryiádal
sob
od
LibŠteinského z Kolovrat
nejv.
zvláštní
purkrabí hr.
.list
S^jíd" k pedstaveným a zemstvím v království
kterýmito, pijda do mst,
msteek, na
panství,
osvd-
eském,
k místním
dsÔfBÍB a svtským pedstaveným, jakožto sbratel
mmtíti M proakazoftl a Je k pomckám penžitým
vybízel, okazuje pi tom, kterak v Sele Musea
i jiným
jest
postaven
sám
dárcové, pomáhajíce
fteeno výže,
pátelm
i
ie
Sedláek
tak úzkém
jednání,
teiolUU.
správce
staTO tomu,
Puchmajerovým.
Pachmiêrem
piaofáii
nejvyiii
i
zemský a tudíž že
jemu se zavdí.
náležel
Byl(
sa
k nejdvrnjším
let
1816.-1820.
spojeni a pilném
ie Pachm^jer
tehda
sob
do-
nieho ped se
XO
163
áby nebjl S«dláftka e« rado a dobré jebo
nebral,
Jakoi
Dopoiádal,
dfire
« TeftJoott
nepodal,
eemné Sedlikorl
o fiem,
byl
o tom
i
Háj
I*nchma*
Néco
Jii
llterámíbo
I
Praha. Ale za dob pfedbetnoTýcb vét-
iina spisoTStelA žila
mimo Prabo. Mimo Praho
faráem t Badoicicb,
PUné, kde
vadil;
do
asto
velmi
se
stýkali
1806.
nn
n
Btireiovech
t
stal se
dékanem
1810.
profesaoraa
v rúsoých
misteok ae-
od
r.
tem
r.
faráem
1807.
kdy
1826.,
byl
témto
r.
1813.
r.
r.
Sedláek
a
Ale pobyt
v Plxni.
od
a
setrval aZ
Žebráce,
od
Nejedlý
Kivokláto
a
také
dleli
Pachroajer, Nejedlý a Sedláek. Pacbroajer byl od
YellM
styk
to
ádcich o PochmajeroTL
Stediltém viebo £eskébo íítoU Tflbec
rrláité byla
pi-
Sedláek
i
nemilého,
neopomenul.
xprávy dávati
pipomenuto
naopak
;
nebo
ústné
ibned
nedal
Tédéti
J^ potkalo pfijemnébo
co
JeroTi rychlé
técb bylo
tádnébo
aoi
abjr
adáai
nedokoDAl a
dila
ba
písemné,
téi
éftné,
icbáxejlce se na aminvenýcj místech a radíce se vespolek
potebách národních
i
posniovati.
Také skoro
ta všechny
vlastence
savítávali
asem
i
dávi^ce
své práce
kaidý rok do
patovali
Ke scháikám
navStévovali.
néktei
vaêmaé
a
ai
Pnby
jejich
Kdyi se seiU,
jiní spisovatelé.
byla radost a veselí všeobecné.
Dokladem
1 dopisa,
déli
toho
bnte
poslaného Sedlákovi
jakobych
Vaií
horlivosti
smládl. Pan fará Nejedlý,
déiji,
ie se
8
kdykoli
an
,.
:
.
.
V
ne-
uvidím a laa na aé-
Vás nepochybné v Mireéovecb
kolik nedél okeji, nebo,
mi,
1818.
r.
Paekaiêrova
slova
vlastní
b
Vámi
se sejda,
jett
a
vlutenskon
oberstvil
mne
délá mi na-
pozval,
jeho panem bratrem profesaorem a s
dtépaiékoo n nebo sejdu a snad
i
s
paa^
paaem DobrOfikýB*
163
Miriánskýeh Lásnicb
*n nyní
se
npoBiBáa, U mim araTvaca ?
eelý PtroMi teký v Mirtiovach
Jindy
kloioá
UM,
le sejde
r.
A
M
nejvétií
básei,
jíd,
a pednáiel
ného
jiné takovéto
a Nejedlého
potom
ji
potleská
nadšeni a
ta
s
schAzce
tena báse. kteroa
byla
8
tento kn poete
naSi zasloužilých, byl složil.
—
úsaévem odpovédél,
že
mu
Nejedlý
a
ilejSího.
opravdov,
že vyhoví
zemel,
slíbil,
ježto
slíbiti,
—
jsa již valné
oviem více Žertem
pání jeho. KdyŽ pak mimo
Nêdlý dostál vrné danéna
ped
patnácti
iair<
Vojtcha Josefa Sadláéka", ktaroaž
s
zeme^
Nejedlý
Ponvadž viak Sedláak
od své žádosti neustával. Nejedlý
nadéal Sadlátek
emuž
mél životem pekati Sedláka, maže
v letech pokroilý,
maoham mladšího
k
toho nem&že
—
—
Sedláek
památka jeho básní podobnou,
v ^fétecb**
—
mirešovakó
Sedláek, jsa nemálo rozilen a rozveselen,
nelze nadíti se toho, aby on
nai
obtalui-
hodovník.
1820. na fae
r.
iho«
rychlosti
dAraiea sa abac-
velikým
aaléhsl na Nejedlého, aby, aŽ on
oslavil
Sedláek, vytratiT
vlasteneckých
nkolika mnž&v, o národnos
Pítomný
tu
pfíiooa
spisovateli!
pání ke jmeninám PachmiêroT^
toTíl
Pi
hodovní,
chtili ze sfoé
za
kromé jmenoraných
které
pfi
.*
.
1819, byla slarná a
bylo také nékolik rzáccých hosti.
na
.
a Paduniêra t Radnicích
schftxka
Jebo jmeoio,
19. leda*
totii
Pro rados
oAchátf.
aote, *) kdji tak iki^«
lety
slova a zhotovil
touto potaáaikoa:
tklivou
êvn
elegii
otiskl
r.
„Na
1836.
jsem ustanovil.
*) DoUtt^je jedeakrále aa délnlky, pracqjid aa lahradé^
ktanm v Radakiefc aa ivé tiaty aloiil, a dfv^ se aa haild
vápno, Podusiv âdl do vápwiee a <^>afil d noha; cboravoef
> toho na aoaa tovala
ao
ai do smrti.
li; 4
ttaroiU
te
minka;
Zde
nehoda.
mo, Seho to mladík od itaróho iádá? Na area
mo
•i Jsem
opletl
básník
sdrinje
o tom
1818.
r.
v lulii.
ímského básníka Ver-
a poslal Jej do Radnic k pocté Pochma-
mo
Sedlákovi a poslal
piHteli
MiloU
1819.
a
Jakmile vénec ten Pachmajera doSel,
do Plané.
atál,
práci
poobé
i
pHrody"
„Yineienosti
se
na hrobce
s vavfnfl
gilia vyrostlých
Jerové.
podávám Jediné
Sedláika
ctitelfim
1819.
vnec
Typluaji a cbatrnoo
slib
activosti."
Polák,
R.
Zdirad
Nyní
slíbil.
aUrébo veka
k MBfeléma
vý-
bm
Miraiotech StdláAak
lemfe. na ného alegll idiliL Saál Jimi
ládAl, abych, al
M
báioéoim le obinti
ifé
DeboC pFed 15 lety
Sedláek
véoec
vsácným darem tím
byl
psal ihned
na okáika
neviednim
i
vynuunenáním pítele svého co ncjpíjemnéji pekvapen,
ano
vnec
k slaám pobnnt a pedložil
ai
iákAm éeským, sároveu
je povibazoje
ten
i
svým
k podobné £innoeti
a horlivosti ve vzdélávání se v jazyko mateském. Potom
nkázal
dfimyslný dar
a kollegm
— Jakoi
ten
ml
v obyeji
echách a na Morav
—
vlistenské
i
svým eholním spolobratim
všem vlastencm plzeským a okolním;
i
vzal
r.
o prásdninách
snámé a
své
1819.
vnec
i
vykládal
význam
jim
Jaké prý ai dosavade
nebylo
a
Jej
dostalo se
pocty
vyalaéko
pft vodce
pocty
t
a
této.
iádnémn domá-
navtévoval,
uOioavém pibhn tomto,
roakoU dnieml i jakoosi saaoUbottf,
pravoval o
po
literáty
viem nadqwuiým
platnost
eíasa apiaovateli. Jotef liboalav Ziegler, kt«réko
téatf o kaidých práadniaách
i
ten s seboa na tekdîf
„tfoo pont vlasteneckou" a nkasoval
osobám
navitévovati
pátely
ba
Sedláek
ncjadnoa vyto
s
nemalon
Jeito pokládal dá-
la aféko vychovance.
165
Vnéjikii sTéma
M
zpráfa
:
méstem
Jakmile
„Professor Sedláek jest ide
to
!",
hrabe Šperk, dikan Fiala a mnoií
tele jeho,
j«lj
Sedláek ralné pé£e nepikládal. Tak
kaldorooé do Ljté.
pfijiždél
miti chtéli. Kdjri
vUk
roznesla
etoí pá«
jedenkráte po pfijeidé k spánka
proTdaná za mjrdláe, pro-
lehl, starosUiTá sestra jeho,
dkladné
hlížela SatstTO jeho a shledala, ie rie potfeboje
oprary,
rozeslala
i
nenalézá
a
Tstane
T$e
hostem
jin(
Ráno
Sedláek
sestra
domloavá
k i^meslnikm.
—
Šatstva
pelivá
ma, kterak by i roztrhaných botách a Šatech mohl k nádo
vStéré
zámka,
i
dlákoo,
,Ty,
budeS pece jen lyskoa my-
teba bych
a já,
Sedláek mrzoté:
odpovídá
kdybys odla se v aksamit,
hodil
bos,
v Plni
z&stana
professorem I"
Za poalednlch
let
sádamivým, a zmáhala
Když
/a
r.
svého
se v
1834. obdržel od
vnované
básn
ji
iivou Sedláek
nm
pedtucha
knžny Amalie
Irafffk a
êdlirek není
rovaný,
valn potSen. „Zdá
„když
njakou
vidím
dalekoo
dar,
ten
cesta
. .
.'*
—
Ucha: rok po té nebylo Sedláka
Nad Pnchmigera
jako
básník
vynikl
i
se
dam
mn,"
i
mnozí
cesto,
že jím
žasli,
odvtil obda-
že odebrati se
mám
na
Pedtucha jeho nebyla
mezi živými.*)
již
jeho druby z
Antonín
z Ftlrstenberk
potebami na
[átelé jeho podivovali se krásnému
stával se
blizké smrtL
knží ped
Marek,
který
s
r.
1820.
Josefem
Jongmannem a Matijem Milotou Zdiradem Polákem tvoi
trojici, v níito novoeaké báanictví za doby pípravné
dostoupilo vrcholu. Narodil se 5. záí r. 1785. v Toro Sedlákovi v Rybikovýcb .Pedních
S89.— žl4. a v .Slavínu* ni. 314.—34t.
*) Yfee vis
telkh* na
str.
kfísi-
16<
Kooll
Doti.
kolika
filoiofické ?
itodie
IJtoméldch, po
míitcch,
emi
ai ital
pobjrl
se
Prase
«
boboaloYecké
v dachofiií Wfti^k d* oé-
dkanem
libni i Jiina.
^^^^^-^4.
_^
ZtmHl
února
15.
r.
1877.
to na odpoiinka, a jeit
O
na Soiicbovi o Prahy,
prvé dobé tvébo živoU Mar«k aám podal
ftfcjnosti
f
antobiograíii,
toroím letopise* na
ttr.
1U«
pocborán na Vjftebradé.
otiiténé
800. a 801.,
Micklové
toto:
r.
1839
.Utera
.Otec
167
zsuviv mne
odemel,
péUletélio
ofdovélé
nátky,
snainosC
vynakládala.
ikole.
amél
le jsem
Jakkoli chndé se mohlo
jednak
nJeni co do pravopisa,
iváti
rozeznávati i od
némeckých normálkách dtská
támm^
kdei
do
a tice
ziskal,
atd.,
eboi,
t
mnoif nenméli, jenl
Pospícháno
na gymna-
pobyl,
K«iova k
do
Slezska,
jsem
léta ztrávili.
Nmci
rok mezi
mnoi, kdyi jsem
tolik
d oá
ž,
jak jsem pozdji na jiných shledal,
M
odbýval jsem
První své ikolovánf
eské
v tnmoviké oviem
moje
na
kteráž
temi starofti
vychováni viemotn
jinými
s
cisterciákfim,
poet stadojících tehdái v kláštee obživován
Roka 1801. pekrofil jsem z ciziny do vlasti
vétáí
býval.
—
z homanitátní
Poklet
stáli
tídy do
pojal jsem dAstojné ceny
nezbhlý
néti?,
v síních
a
v Praze.
fílosoíie
tomnto
v iele
niliSti.
Jsa
Vydra, Meisner,
jii
ve vlasti, ne-
Omámen neobycejem ped-
její.
obmezený
nezkušený,
tím,
co
se
pednášelo, neuml jsem prohledobmba svého tlesného žití. Akoli již tehdáž
eská mla své dlníky, jakkoli J. Nejedlý
filosofických
noati na
literatara
eméma
ohlaioval peloiení Iliady a Pachmír prvotními kvéty
akébo
srdci
ozdoboval
básnictví
nepišlo tak blízko,
echa jméno
—
k
aby bylo vším tím dojato.
—
Že Nejedlý eskéma jazyka oi, bod jsem úplné nevdl
anebo se domýšlel, ie jen nkterých vyvolených a výhradné
bylo
Nmcv
se to ocení týká.
tení o eském
jazyka
J.
Bezpochyby,
Nejedlého
veejn
milo a pozváni Qinilo, že bych horliv hodiny
navštvoval.
aleposti a
To( dAkaz,
jak mnozí
prohodil a zraky
jim
trvati,
ozná-
eské
byl
mladící v mrákotné
nevdomosti o všem tom, co
Tsdlání týká, mohon
kdyby se
se vlasteneckého
pakli není koho, kdo by je
protfel.
—
Náhodon mi
tehdái
168
,Mký
kniha,
poutník*
a to byl a prrni Setká
do niky,
pfiiel
Mftala myti moo,
Jeni
vida
ie Jseo,
jiem
sroznmél
tato probudila
noje
—
Tiemn
ní
práfé
Ne-
le. *)
tateauiáloet
ale
cenu vyfii toaie, ie
a dodala
úsilí
poje-
ni
dnány roiUiné pedmty, Jak by hrdé zradoval
Jtea o jaxyku Seekén lepiíbo nabyl pontí,
an Jsem ••
vci jim
te tyjádflti
domníval,
prosté
—
pak umlecké neb vdecké.
nikoli
daji,
viední
ie toliko
a OBvéiovatel md^ jeit le mi
nezjevil.
Pravý vddce
Teprve když jsem
1805. do bohosloví v Litomicích vstoupil,
roku
naiel
se tento blahovs( slovanský."
tém ai
Takto tedy Marek
neml
svého
skoro
do dvacátého roka
niiádné
zcela
úasti v
vku
tehdej&fch
snahách a inech vlastenc eských. Teprve, kdy i, skoniv
studie filosofické, vstoupil ve dvacátém roce svém do se-
minAe bohosloveckého
potom
své
síly
jeho vzdlání.
V Litomicích
JoDgmanna v jeho
mocn
již
za ohnivého
rozžehli v
teakéau a uiniv&i
jej
S8. ledna
r.
nm
*)
i
život
*^
Jej
probuzeni
jediným pravým pítelem
Jongmannn
dobyl
si
v dopise
muže
pátelství
le
dne
pHtelí!* **)
.Jediný
slu&í pokládati
tohoto
za nejvtii
poutník*, který právem jest sváti prvým nepoli-
tickýn asopiain eakým. taal vyekáseti v
pekládán
uchvátila
a
myilénku
lásku k jazyku a písemnictví
diehai výteného,
.eský
doby vnoval
té
eskému a duievnimu
zazáUa stkvla hvada
pro
1813. oslovil Marka:
.Že Jungmann
srdeen
totii
tichý
mládí
Jnngmannovým. Sám
i
Ukie od
národa
vSechny
Josefa
národniho,
mu onen
v Litoméicicb, zjevil se
vAdce a osviovatel',
,pravý
Pnue
MeiDcrtova aaopiso némeckébo do
Vis v ^Mua^Bíku*, ro.
IMt^ na
r.
1801. a byl
éeitifly.
str. 80.
169
odaiiw
Jugaaaa
riU
b6ii«1m1 t
pilnol
c«loa
dlníky
na
doii stoo
nikoho,
onen
jehož
t
spojovalo
by
bytosti
soozTnk t mySIení a
kooxelný
w
ickko
jinocha o dranáct
ma
mezi choTanci
nalésti
let
a^fnáM
ani
mad
jedno
jej
byl
shledal
na
nmžto
cítní,
sakládá se praTé pátelstrí. Teprre nyní n
podailo
m
nimai bj byl
k
spolaiáky
nimiž
s
t LitoiBéhdeh.
t némlto
nikoho,
ani mezi
:
literami,
roli
nebylo
ásilí,
tom Tlní,
trukem tmlým,
irdee
eštmé
u fyitoTáni
itho
Aiili
vku maiakóm
semináe litomi-
mladšího,
t jehož jímaTé
mjili iímé ironcí lásky k národo a plodného nadšení nalétlo
nejúrodoójM,
pftdo
spatoral
jenž
k némnž
ideál,
vši
t
mistra
silon
syém
a niteli
hledl
piblížiti se,
ježto Jnogmann, radnje se vSelikémn vlasteneckému úmyslu
i
okíval
skutku jeho,
jejž
neustále
ohnivostí jeho
mladickou
ducha,
k nové innosti povzbuzoval."
To napsal o prvých úincích Jnngmannových na
Marka Václav Zelený (v , Život Josefa Juogmanna" na
str.
41.),
A Marek sám poznamenal
.Letopisu" na
když
str.
Marek do semináe
fessorem
jsa
o tom do Michlova
301. toto: Î Jnogmann tebdál (t J.
Litomicích
v
homanitátBi
tfidy
vstoopil),
na gymnasium
pro-
litomé*
ickém, obétoral se bohoslovcAm litomickým, v prázdných
dnech
niti
srdeiaoef
je
tohoto
Kouzelná
ceštiu.
muže,
jehožto
a
spanilosf
jméno po
prosto-
stech letech
SloTUstm slynouti bnde, okonslila také mne, ie jsem
jeho dt«m cítiti, v jebo vdách lítí, jeho okem v ií
hloub slovanské národnosti, jakž echovi mé vrstvy
Razil sobe cesta a mne
Izelo,
hledti sapoal.
uil po ní kráeti.
Seznámiv mne se svými prav
—
—
cemi,
sdlil se mnou,
co se Jen sdliti
dalo.
—
Svých
170
výuhftr
loYiUekycIi
i
Mfedeal
fialo,
iiti
aUteénéJi
spoDoa opoToioé, kterél noe bla-
sily
potech
Jest
A
pérem
trhla
a slovanské
dodá?alo, kteréi
scbopoos
slabá
Jestli
druhdy
litemtae t néCea
ie on
nei
nedá,
fici
moé omdlén^ídaa maloal podnt prameaoa mojich
kteréi
mytlné
Jinak se
m
—
odlooSenébo,
i
le
knikj a^Jakýa tptoboi by
Z téchto dob potítá m naie
daly.
pfátelitfi Dezrulitelnoo
iilo jit
aMtaikem, a táa
miie
oiinil
hyl
k tomu
ifastné
poelouiila,
pononkajicí
prulinon.*
semináfí jal se obírati
Marok jii
hyl
jmenorité piloým
eským,
a
horlivé
pracovníkem pro Jongmann&v .Slovník", ioé sbírky slov
lak stalo
ie
se,
pisemnictvím
X rozliných
ony
spisfiv
obraty
éetné
s
i
lidn je sbfrtje;
Jazyka
z
lidn,
zejména
sebral
které t JongmannoTé
seminái
jal se
Kromé toho
návodem Jongmaonovým
otiiténá
jeho
báseA
aSlovnlkn" vyteny json jakožto toroovské.
Marek také
básniti,
v
jii
prvá
a
.Hlasateli
eském" Jana Nejedlého
s
vyila
r.
názvem .Má
1807.
vlasf*,
která zní:
Nékdy
té z
východních lak, slavný národe ieaký,
vyzvala sfla mladá, by podnikl práce hrdinské,
proklestiv si bráni vitéznoo k zI^muIb ooita
v vorném sidle Bojfi rozhostils pinky tvé valné,
pravé tak odrostlý Ivik matka a donpé opooltf.
An kepkost údA svých poznav v sooboji s býkem,
1 Tiltetvi do svých noêh pAtek nové sily nabývá.
Darao vlak úrodná, 6, vlasti, té kojila pAda,
darao ? sMttálém mocaoiC
svoa vlastní
tíii
Jei i pHkré hory
v pAda
M
jsi
s
skácená
tvá zápasíc rostla,
s
výiky, co skála,
ohromným vrie náhle
se
teskem,
rozr&lí a se v bahné a ttí pochovává.
—
171
an vidy vl&sC úieji svlrái,
boéf %yj, a oo?á ? ní okeje viniklosC.
Kejknitli i osadfi,
okro( a
tmí
PnrA otíiténi báse Blarkova tedy jest složena
iesti-
mérem asomérDým. A dojista ie i to stalo se návodem
JDogmannovým. Jnngmann totiž, peloživ v létech 1800
1804. Miltonflv „Ztracený ráj" co nejpHsnéji ua základe
náoky o piivokn,
pfízvnná
pesvdil
v básních
tento peklad dokonil,
somíry,
? té
lastáviê se
píin
Tím,
dojista
že
stal
jí
i
nevhodná,
jest
se úsilným
a sotva
pívržencem
a-
úinkoval
proti pízvQka, a tmK/.
na Marka.
Jnngmann
také. ie poskytnuty
se tim dokonale, že prozúdie
klassických
spátelil se s
nám pemnohé
ocenitelné správy o dobé v
Maikem,
píin
stalo se
dležité a ne-
velmi
národní velepamátné,
od rokn 1807. do r. 1847.; pibn\še k sob pátelstvím
co nejdvrnjším, Jnngmann s Markem, když Marek
odeiel s Litomic, dopisovali si po tyicet let hojn,
sprangíce se pravideln nejen o všem,
co v písemnictví
i o zámrech,
nám zachovány. *)
se vykonalo, ale též o tom, což obmýšleno,
pi tom
které
Prvý
peán
5.
liskal
zachovaný
íjna
si
byly, a dopisy jejich
r.
dopis
Jnngmannv
pátelství
Jnogmannovo
již
roce svých studií bohosloveckých ton
o
préidiiiiiách
nof
a i
iliii
r.
k Markovi
jest
1807. a dovídáme se z nho, že Marek
1807. navitivil
v
pedposledním
mron,
jej v rodišti
a matky jeho nkolik
že
Jnngmann
jeho v Tnr-
dn píjemn
trávil.
SkládáC Jnngmann dopisem tím Markovi a jeho „výborné
paní
matei za
*)
tn láska
a vlídnost,
kteronž
ma
Jsoa otiitény v ^Mnsejníka*, ro. 1881.— 1890.
proká-
172
DesDánénm a oetMlooIilémo, co
ulft
dqjiIoIoIiJU
rdete^Jií diky". ZárofeA pak jett dopil
Un
Jil
• m|J-
iTédkon
i
neomdlévíjiciho pfiiinéni JoogmannoTa, aby pHtole k tytrralé práci na roli
Iit«ráraí
Uechetnémo omdleti
nedal.
abromai-
piita,
svého pitele,*
volá
a podobné hlas Jangmannflv
prvém dopise,
T
„Balladqjte,
pišUm
di^te a obdari^te brxo
Jii
poTsbosoval a sápala Jeho
na
ozýval
ae také viemi dopisy pozdéjfiimi, které Markovi na rAzná
nista jeho pobyta
posilal.
Marek, byv 80. srpna
ínska,
kaplana
la
Roialovic
du
Libáné v
o
Ji-
z
nfl odtil
letech v Tatobitech, vsi na úpatí
Kozákova
odkadž po roce dosazen do Liboné,
tyech
se po
na knéistvi, odebral se
Josefa Ilardálka,
litoroéfického,
I Litoméfic
1808. Tytvécen od bisksp*
r.
kde
o Lomnice v Jiínska,
stal
se administrátorem.
Za
tch
dob labýval se hojné básnénlm, pil« pelivé a zda-
ilé
peklady
i
dochem
vyoikiulcft
bízen a o
Jak
dopis
Jsa
vleko
pobízen
do
byl
kterýito
doelmi tak
I
vzletné, povsba-
bohatým citem a nehleda-
Jongmannem ko
JaDgmanoem,
Roidalovic,
ze zaslaného
nadéji,
neastále
formoa
pAvodní.
báané
i
smérem svým
práci po-
sdíleje se s nim.
némito Jangmaon
jii
cizích
nadiené a pirozeným,
zojící,
nosU
básní
stejné oilechtilé,
ma
16. listopadu
poslaný
r.
1808.,
„Že pracovati budete,
píle:
mi laskavé
hned prvý
nkazoje
dAkazn
(bez
pochleby
hnedle
jazyka
vidím
eeno
naieho
i
to
do Váa b«
bnil)
milého
mne jak
známoatá
K
tomm mladoatt a ohne a zvláité toho pro•pécha, kdyl povAUm, i« a echy obcojete, já ae ipat-
pfwUite.
nýai toliko latiníky a Némci.
— Nejen
doofati, ale pro«
178
Vás úsilné
se
šiti
pro sToo
nené
oporaligi,
byste
Uk
pékné
osIaTv
flastni
pro naie pfátelstvf,
iího e Txicnéjftibo
k
není
xuá néž mi nic
— tieekv
peklAdê
i
Vás ponese.
ale jistou.
do své
Tial
2e
nebo
ainíte,
to nejmilejSÍ
jsem jemo
•nainoa o pomAckn
mi ne nadje,
p.
Nejedléma
když se nahodí,
skrze
psal a pfipovédél ds jeho
jíž
boí
Yieliké pak básnické
nemoha pro velmi d&le-
že
ecbm
jediný pokvete Marek.
místé s radosti
dobrého, a saslooií
mkon
oval?),
jak
ji
více o
i
Ta
obyejnon
nisného.
pro
,
Toliko
literon)
se
pesvéd*
že
ballada Vaie, již jsem
jest,
neho
Hlasatele"
bžnoo
tom
sem tam proekl,
má mnoho,
.illasatele"
on beztoho
od mne
sob bndoncn
do
30. prosince roka
Již
dostala. Dovolíte tedy (a
abych
Nejedlého,
slíbení
etl,
již tak,
od Jungmanna vždy
došly
což jsem jii dávno myslel,
na tom
Marek Jangman-
které
plody,
horood a Sasto nadiené pochvaly.
1808. psal ma Jangmann: .Vidy
tôji,
Vy!"
ie jste
noTÍ poafláral aa poaoazenon,
boli
psal,
lanenpf se pracemi jinými sám psáti, za sebe maže
iité
p.
jii
néco do n^ho
žádost,
jiného postaTÍm a ten
do
Tynaloii!
síla
ZYlAité pak prosim Vás, byste „Hlasatele"
starosti a vidy
to
sUd-
jak k toma cbaf a srdce pokaždé
skládige,
—
non
ko-
ft
k pooieni a irelebení
bod bezprostedné neb,
poeflal,
mne,
ecbm
Tidy néco
—
svété
stam a pofoláni STého po-
torna, abyste podle jinýcb
fianoetl
lásku k Tlisti,
pro
xaloienoa
mnoho
velmi
aby se více echftm
pro
byste toho zbra-
vtiskooati
od Vás
prosím,
dal
skrze
oekává
písmem gothickým
psáti,
dle
neobtžujte
ponvadž
to,
(ne-
jak
mi praveno, délá obtížnosti tiskaAm. Já tato zatím sám
174
pfepiii
ft
ptoa Nejcdiema co oejanvc
JugmaDn
kdjrl
Mi
obdrtol
potláol Joiefa JoogntiuiOTi,
jeroT
ibfrc« roka
Ptaní
báiDiBké",
etickém?
1814
prarim,
ie slieje
pede mnoo,
doboniti
vfteckn
otiiténon,
„Co ití mám o
ml
elegii
jsem
sobe
jej
pejímá,
nadéji
Jangmann
rloiil
ariak
dilo radost nemáte,
mn
ptal
—
jisté
obraly
...
r.
Jii jtta
dncb Vás
sni
sám nad
mám
jako já
óda „Na Trosky", taai
1812. skoro týmiž slorj:
první Cech
dostalo se od
„U brobn FortanáU
Hromádkovýoh
po-
pamM
bioboko do
radosti
A peet Markom
daleko pedbonil a
v
liito
mAJ útadek na*
kterak
„Vaše óda na Trosky opét mi dosrédoje,
Nemenií
Pvehaw-
poprré
a mfij rék a obstáméjli
sebon pro tak zdailé
nad Vámi."
^jrtilténé
co mjslim,
nebo radéji do srdce
daleko
oaooaé,
ondy menií obrala pfecbTuloo nasrali?
srete, ao jste Jii
To Jedoo
;
násTem .Marek Jingmaoaort
s
mo:
psal
ftel(oo-li,
po&ii.*
1811. povéitaé Markovo
r.
Jangmanna Markové
Doricba**.
„Prvotináob",
mne
ie jste
jste.**
otiiténé
o které
r.
vyjádil
1813.
se
mn
v dopise le dne 28. ledna roku 1818. takto: .Kdybyste
odezka práxdnébo p^ím mi poslali, od Vát mn by mi byl. Vy ale vidy nco takového
posíláte, 00 srdce mé k Vaiemo beztobo pipojené ieji
áie. Ta elegie na Dorieba vieckn citedlnosC srdce mého
jen
ásteky
a jako
shodila, a picbáziffi sobe v té lexíkografické
viieA na
galejíob, který
bodné kráel,
práci jako
by rád poota roztrhna tak svo-
tak kvítky
sbíral
jako
jiuí
synové
tvol-
*) .Hlatatel" roka 1806. pestal vyóháseti a vyiél tsprve
v letech 1818.— 181»., kdy Nejedly byl s Jnagmansm jii imstalo se, ie Blarek krom! výie ovedeBé háMé
páteleo,
«Má vlaiC Bicím Jlaýa do .Hlasatele" aepHspél
Um
175
Dosu, ]&ko Vy: teba ttkpéluycii Tice senaiel, jako
D«cbáslt«.
bválil
i
A
Opt láklftd
namrteloMti !*
jiaé básné Markofy.
JongsaBn IfArka
cbTála, kt«roa
Msýpáral,
plody
Jeho T bnce
Sechny
Y7
A podobni JnngBMOM.
nebyla
takové
Pnehaêra
tebaie sám
ped
pednosC
sebou
re
—
básníky
mnohé
a
pfi£iné
Jangmann,
jak
—
plody
se nade
vyjimije
jediného
OTlem
i
Jongmanna,
dá?i
pipomenuto,
?ýie
Markovi
básnické
Dospélyi
portneil
ie
dokonalosti,
eské
tehdfliJii
u jeho
oexatloniena.
ba Marek
vlatte-
neckoa smlosti básní svých isamého Antoni na Jaroslava Pnchroajera pekonal. Pnchije
mkoo
spsobiloa
majer prvý sice
opé-
sáhl ve struny,
neKaatný úpadek národu ieskébo, a nemáme podnea
mnoho
úinek
jejichi
básní,
rovnal by se
Poohm^trové
.Jak ialostné jsme dokali se chvíle". Aviak Poehmiêr
v básni té toliko
podivoral se slavné
krflel le ialostné
pítomnosti
doocaoeC,
odtrhnouti
co taa oko jeho
se
neodvážil,
eské a
zakrývající
bu-
neodvalil se vstiti,
Toho prvý odvážil se An*
výie pipomenuté poslání Jo-
spatovalo.
Markovo
tonín Marek.
ronSku,
;
minulosti
již
nejodvážlivéjSÍ od obnovy naSeho píttemnictvi po onu doba
ti&tiná báse jaiykem eským. V báani
sefu
Jongmannovi
této
jest již
i
jest
stra&ooo
slyieti
kletbu na kruté
utisko-
vatele a s tváí na východ obrácenou vstiti strýssénéma
národa doby
nadiaaý
koli s
Ped pvcem
slavnéjSí.
Tvmovan
s
nemnil
rovnou lahodou
východ
Dcery* spíval
vroucností a silou,
o spolené matce Slavii,
ostýchal se okazovati radostné
jejímu na
, Slávy
a hrdé
ai ni*
ano ne*
k moenéna iynm
jakožto strAjci lepší budoucnosti plemeni
176
lofanikéno.
Byl
tom
t
i
Antonia MArek
Téra^m blA>
•atelen Joteft JnogmannA.
jMgouuiD
U
totii
M
tfjch itadií tilotofiekých
1795.) a právnických
kromé eittnj
pilné
(r.
tJiké jasykfiin ciiiiB|
francoaiskénn, anglickémo,
lykAm
iloTanikým,
nuký a
K
polský.
toaby po Tidláni
kteroa
jii
menati
éren
1795.— 1799.)
obHbil
do
té
první
vrooci láska
dopis,
bledé
broba,
získal
k národ&m
protivenství
i
a zdá
blízcí,
ie ae nyní
se,
podle tnieb
FraDcoaz&m.
získati.
ji
takie na
z
vytrvale
p. hned
se zachoval
Líbané
3.
dnbna
„Naiicb Slovana Jsme
jakoby naie vzdechy nebe pronaiich
Slovany témi Marek mini to Rosy,
pijící proti
sftstal
Markové
Jangmannovi
poslal
1813., zaíná se témito slovy:
nikaly,
ilovanikýin,
vlastence
Jiné
Uké Marka,
zvláité
který v pozAstalosti
a který Marek
nyní tak
nejprte sijména
li
Jazykflm sloTanikým podila Jej vedle
a které pfes Tleliká
Lásce
r.
joMOOTité Jaiykv
nejttAriícb spteecb Jebo tfetelné Jest zna*
i
ai
s« Telmi
Tlaskémo, ipanéUkámo t Ja-
nicbi
z
1792.
(r.
o£il
Oitatné
ponékad vede."
vítésné tehda poeta*
Marek
Jelté 29. ledna
1846. poslal Jangmannovi obiírný dopis, psaný písmem
r.
roikým, a 4. srpna téhoi roka polovina dopiso.
Tim oviem
jsoa vysvétlitelny vieslovanské myilénky,
vytkyt^jid a« v Markové poslání Jangmannovi.
týée se odvážlivosti
myftlének téch,
Jest
i
Co pak
pfipomenonti,
Marek byl roského jazyka ..cUtelem takoka váénivým- *)
a ie pispéU k myilénkám tém válka rosko*francoozská,
ie
za které
•)
i
r.
AnL Trohlá na
doklad na
aictvf
1818. Rasové piSli do
str.
185. díla
str. 30.
ech, iími
náchylnost
spiska .FraatUek áír*.
L .Zevroboých dîn teského
doby nové* oJ Bažkovského.
Vis
pí sess
177
ecbfl Tbec
a jDogmannort i MtrkoTa cvláité k nim
Bohatni bjln roznicent. OtUtné Rasové tehda byli nej«
spojenci státa Rakoaského
férnjifmi
od mnoha
jii
i
Kromé
poslání JangmannoTi a
^K
r.
peklad
Stolbergovy
Teriem
,Pttkv
mnoha
s
r.
.U hrobn
do
Forto-
jeité pracemi jiiiými, a to
,Chod do
1913.
jeitérem* jakoi
.ekáni*
rokn
a
1815.
i
dv
pftTodní, a to
r.
1813.
báse
hcroidy
.VnSný
,Na hbitove*
a
a
1814.
r.
Schilleroya
OTÍdloT>- (.Filis
otiskl
(zevnitní)
1814.
r.
a
železnice"
roka 1814.
DemoforoTi" a „Ariadna Theseovi") a
pítel*
a
.Kiúicná'
elegie
prostomlnvoo. Peložil tam dté ballady Schille-
i
a to
roTy,
i
Pach-
otiskl t
báse „Looeni",
netrlostí" a ,K píteli*
ballady
Hromádkofýeh .Prrotin* kromé
aáte Dvieha* vîafél
Marek
1814. jeité
.V/raiy STrchorané
Iryxce",
i
s nimi jaksi
kromé ódy ^Na Troaky",
bjla Tfie pipomconta,
jii
roêroTé sbírce básnické
Jakoi
proti Franconzflm
pokládáno sympatliiaoTati
ádného obóana.
sa píinak
která také
let,
tam
i
básné
vnitní ne-
i
„Elegii
na smrf
Jeho Excellenci vysoce nrozeného pána, pana Josefa, iiakého hrabete
k
pokoji*.
t Waldfteina
R. 1816.
sloienoo „dle
ai 1815. jest
a Wartemberga*
tam
pispél
i
básni
,E
a .Píse
pokoji*.
nmeckého*, a mimo to v ronících 1818.
od nho nkolik epigramm. Prostomlavou
kroné nékolika drobnosti ve viech roakich piipél roka
1818. aánkem .Rozmloaváni meii Pravdoi a Lii* a deliia
JHánkem
filoaofiekým
.0 smrtL
(Dvojí
rozmloaváni dle
Engla)* ; r. 1816. podal láaeCek .emaalnictvi. (Z Wencla)*.
Z
jiných
básní
Martcových,
1815., bndii pipomenoto
kdyi Jeho bisk.
KaéM kaMieu.
jeité
excellenci
otiiténých
ped rokeM
„Radování libanské drkfv,
nejmilostivjší
p.
H
p.
YácL
178
CblumiAntký
Leop.
riSn
atd.
ji
£«rTDa 1812.',
4.
a vydal
1812.
r.
t
otHUriU s
lUrek
Pruo
tiskem
Llbooi
tlolil
BáteA Ulo
o lobi.
není t lidné i pflftapnýoh kniboTen prUtkých,
Uáj
1
blmoTtU
? ol
kt«roo
I
neaftte
plntel técbto fédkAv o nf nitebo povédéU.
Kromé básnéal Marek v letecb 1809.— 1816. s*býval se
Jnogmannem a jinými pedními ipitoTatell
Cskými také mjrilénkoo, zaloiiii t Praie ta 66elem HAnebo stediiti pfsemnictTi ieskébo stilý spolek.
na konci
Jii
jakýsi
smr
XVllI. bylo inamenati v Prase
století
spolovací,
totii
snaha,
stejnorodé
slooiti
prospchy a úkoly ve spolené jednoty,
i
ký
div,
le také
spisovatelé pokonSeli se sfíditi jednota takovoato, jcijfml
fe
úkolem by bylo vsdélávati
lývali
stal se
pak jednota to
1881. a
spolenost takovou
i
již
i
za
ide toliko,
Dovídáme
ai kooeénl
založiti,
ale teprve
nátvem .Matice eská".
s
Prvé poknsy,
možno
Na-
eská', kterýžto nAs«v
takoka heslem eských vlastencv,
podaNlo se jim
r.
a písemnictví eské.
, Spolenost
se o
•Spolenost eskoo*,
liiditi
asA císae
Josefa n.,
jak úastnil se toho
tom pooze
s
my
stopovati
viak poviimnema
Jongmann a Marek.
Jnngmaunových dopis k Mar-
kovi, a to zpráv velmi kasých.
Poprvé zmínka o .Spolenosti eské*
pise
i« poslal
8
píspvek na
ia ho panise doily,
ni.
pipoaMmr
té za tak jisté,
Jangmannovi 20
si.
Jangssaon dotvédoje
tahdidii rotriklaBOtC
finud jako váinoo pfékiika
dottené fid;
.Zatia, ponvadž jeit taie brzo jest, nebo, doknd
slátakk
:
.Spoleností'
Frantiikem Yeteéníkem
jakožto spolený
píie
se v do-
Jangmannové le dne 30. prosince 1809. Marek po-
kládal tehda brzké zHzení
,
dje
;
179
M
pmHaf, kšm
neiíMdi béb
Komo
sloiiti?
bade
jisto
ojmí TÍrt, jestliie
i
jistina tak STito*
ízení k
ní nestojí?
VUom
dárka
Proei napili OTiem k sTénw místa o tom
i onom p. Yeteiníko toiikéi obsnbojícim, ale tatím jich
m labo poBOchto, ai se tyjasni docela nebe a slooce
Jaem aO
maliter, ie
dobrých
ech?
Protoi
píin
pipadá,
t.
j.
kdyby potiêba
i
brzo néco více
pracajte jen
a
pilné,
od Vás obdriel,
kdyby
byla,
moje mauielka o tom
i
snad
tímto psaním kritnji for-
k dotené
v nÍTe6 rozplynulo, ode
spét obdriíte, ano
Yán
al.
neJkArttm
jicblto
—
Vám pak
bnde moci.
prosTititi
jest
se Asilí
téek
mne v poctivosti
od mých ddicr.
zpravena.
Badn
o té spolenosti psáti,
zatím
k osvícení
dacha
co
zvláSté
by
slonlilo.*
Kdo
nékteí
byli
spolenost
ti
.dobí echové*, kteí ton doboa
nstíovali zaloiiti,
Jnngmann v rozliných do-
pisech Markovi vypravuje píleiité. Hlavní v celé
oaoboo byl dle dopis téch
dnbna
18.
píie(
r.
1810.
Josef Miloslav Rantenkranc;
Markovi:
nemá
znikn. Mcijedlý (který iel
Jeat)
pedstírá
to,
píin
!
,
Spolenost jeit
více advokát nei literator
an prý Tomsa
ie Jich málo v Praze,
a Balík k tomu se nehodí. Bnde psáti co nejdíve Rautenkrancovi a Pnchmajerovi, abychom
aspo
dopisigíd (Sodété correspondenie).
plán,' ale
po tfeck oiaících
a Jangmann
stiaje
.BaateiAraae mi
echm, ie
Krom
trítá t
klnk nic
spisovatelv
dopis
založili
na starém míst,
ze dne
o tom
spolenost
Jest to jen o dobrý
stojí
v dopise
ti
tak viecko
vc
—
nepíie
!
6. éerreBee
Hanba nám
váhav jde!*
i
nkteí
jiní vlastenci,
Jangmannovýeh, tasazovali se kolem
jak vyr.
aby .Spolenost eaká* byla títena. Také vysvítá
IJ*
1810^
t do-
'
IttO
pilu
U
técb,
.SpoleiootC
méU afU
•
drnbý nak)ftdatel«ký,
litorirni,
dvojí
úkol, jedea
fa Teliká byla nadéje,
io stane se skutkem. Aviak obrat nepizoíTý fieAel v dobé
kratiké,
Ukie JoDgmaon
Ifarkoti:
.0 spolenosti Raateakraoc nic nepiie, Vale
mne labálcji, procl posílám Jlcb tpit; al
Q
peníxo
p
'
*
15. ÓDora
r.
1811. psal
OTlem
Psal
zase jc&té dne
zmiajeto o .Spolenosti*, neoi
,,Co
IHi.').:
méma
proti
r.
zlíbí."
eské" Jaogmaan Markovi
I
nikoli
Vám
co se
r ',!ete délati,
o ...
dobna
11.
Jil
zdáni a iádosti. Já toliko nerad Tídím.
kdjž 8c mnoho kfika Tcde. Naie správa ili nesprJíra se
toho jména
„SpolenosC náramaé leLá a nbohého
pera*) (co£
mám
z
pro to jméno.
valí
by
ivét
zdéjMch dopisccb s
,
bfezna
pro
r.
naSi
spolenost peraá, o které
Spolenost
bychom nékoliko
zdání,"
^Tablicovi
jsem
vyhotoviti pod
a
i
psal
také
s pfipojenon
také v po-
názvem
T«blicovi
18.
Jsem
paal,
míti,
a
pece
dobrého dncba, piSte mi o tom^
také jeSti 28.
:
z nicbito
poka*y o to
Marek dne
nápomocné úastenství
a
potabo-
^Col pak by sedalo
erma
téboi roka
on mnd o xákladn své spole-
náležité vynil, já tedy nemeSkal
nosti
a
.*
ale viecky
otí:
nzsivfiti,
shledali
Jakož
.
.
'--haie
1815. psal J.
P. Jelínek chce v tom
•Té
t úinkfl
zalo2iti,
ji
nezdaro'-
s
býti
policii roéstské
1815. iní kratiké zmínky,
r.
že chystáno
puiKuvaly se
k
M&io
kramé
ncTédél,
Klic>
Jcbo úst)
podobné navrieni
zborn podkrkonoiských
ecM?,
pfímlnvon neb nápovédí Jsem to P. Jelin-
Mlnén ta Václav KHmcot Klicpera, který byl« neili stal
po delií éas aaaknllantem Jonfmaaaovýn. (Vis v ZelendM •Živote JoaeCa Joafmaaiu* na str. iii.^
•)
se
r.
1819. profeasorein v Králové Uradd,
Ul
koTi do Liboné podal, abj ikrie j«ho ruce dále po Tíkf-
a pak dále rozesláno
áté
stane,
Jen
se
muit
bodeoM
suad
ie
roxcbázi,
to
coi te
fbrzce
pece
viecko
pro
povoleof
pobledáTAti
nberiU omsOi cos podobného
i
mohlo,
býti
nebof
editelské,
da?ie diplomy sobe
míti,
7 Praxe tisknontí skrxe p. Dobrofskébo, jakž píše Tablic,
mnánim samého parkrabibo obraaen
boiti echové z toho velmi povdéni
roxpa£it}^ censor, ai
an
býti flinad.
jsoo a
i
Naši
sáa mladý pan Yeit n* zprávo
ie
^'ígríoa se pronesl,
Z
na
Tatobit
Hmboa
Bowoskem,
1815. Marek dosazen byl za lokalista
r.
a
Skálo
*)
1820.
r.
faráe
sa
ta kter^ížto doby
do Týna nad
sepsal a vydal v Praze
1820. .Logika nebo Umnici*', což opétné stalo se na
r.
^bídko Jangmannova.
Jongaánn totiž, dostav
jal
se hned
úmysly
pomýftleti
literární,
se
védecké.
nictví
koncem
které
pak
encyklopedii náak.
své
a vzdlávati písem-
založiti
vydati knihy o náokách na ten
koui
rozmanité
ném za pobyta jeho
vznikly v
Jmenovité
1815. do Prahy,
r.
ve skotek
nvésti
v Litomyili, osiloje zejmén*
r.
Boakovakáho
p.
napomáhati chce."
ji
hodlal
as
s
pátely
svými
nejpotebnéjSich,
ja-
LitomySle 30. srpna
I psal již z
1815. Antonína Markovi: .^Pijdn-li do Prahy, posta-
ráme 8« o
*)
to,
Že sulo
aby
néco
se to teprve
v
r.
echách
1815.
a
'^*)
vycházelo
18:íO^
a nikoli
.
.
r.
.
1814.
odávino v iivotopisocb Markových, patroo t dopisA
Janfnaiuových v .Musejoika*, ro. 188S., na str. 168,, 48S.
«
1819., jak
a 463.
**;
Juof oiaon mini
xde, jak se dhvéjiích slov v dopise
patrao, D*jaký iaaopis, který by
Prvotiny*.
ti
lépe vedl nelli
tom
Hroioádkovy
;
It^.
i
r>
chceme
irvifm
Kramá
p«o
FaokoTV oeb radéjl
to encyklopedii
podobooo eikoo maloo
Kooble pirodopiinoo,
P.
vydtti.
lemépiinoa, p. Jodl (podle peani Kremáoft)
M
déjepiinon £ái(
te vesmoa,
gika a dalealovl
vesai pehlédnvU ee*
já
u
lého a korrektarn i tiskem
tebe
oa
(psychologii)
Vy
;
se
byite mohli lo-
mnoho," a po svém píchode do Prahy
1816.
Ôd mého do Prahy piStl
:
tárrata
.
.
aspo o
aviak
literatam,
eocyklopédie vyila. P.
sám svoo
Qvidim
k
váti
ani nerím,
P. Jodl
té véci.
Vy
pisný a jesli
apAsob a vedl,
mým
loien byl. Miiieteli tam
k toma
tél
Duiealoví pana
nkteré názvy
dáti
.
.
poivati,
mí
ncc
Háte-U
Nêdlý
xaméil ae vy-
pohromad a
aby aspoá na jeden
oco
Vaka mám
se
P.
bh u-
sebrati a p. Yeteiiiika
doattn,
ie to
aiiníte
neb
.
.
.
a sebe, jest to hodná práce
nelibí,
a^
iich
sám nevím Jak
.'
Aviak
k
„e:
piCin nedoilo,
Jongmann
nra
práce dá.
poslése
ni-
méro a jeden
as na dva svazoéky
sbírá na tetí a na tvrtý,
Jiného
tak
nesbyde mi
jedna
oviem dost jeité
;
a
Kooble pírodo-
vyhotovíte,
pufte ae svobodnéji ...
má
bno
Yás
i
historický díl;
ponokuntím a pimlovenim
.Hlasatele"
dáti
Kýl
pinesl.
filosofický
coi
pomflcky,
néjaké
aby ta malá
to potéiení ndélal
kdo a co na sebe vzal vypraco*
nei abych to srovnal a pod
eho,
vyrobím pro aaii
postarám,
Kramá mné
(sempit)
lá»i
Již
!
to se
toho
11. ledna roka
byl jsem posad Jako
málo tnlim
První rok
.
Neni
vzíti.
hned
jej
S.
lii"
samýilené
toliku gl.ugika", kteroa
k tomo vybídl, piln spisovati se
íjna
r.
1816:
rozliných
a
Marek
ihned, jak
jal,
napanv
.Kdybychom eskoa ency-
klopedii sraziti mohli, bylo by to arci
pkná
vée
— ten
183
bjst« ot nine
který
úkol,
stoopil,-'
ocítila se
? lété
bjch
milerád
nložili,
pod-
1819. cele dokonaná ? rakoa
r.
JoogmanDOTýcb.
OtUtné Jnogmann
M
O
láa osUTiioé a peIiTé lUrel
Saao drahé jméno titulní Ûmnice' itToil
spis teo.
Jingmann,
kolisav
Jugnuui Markori
i
n^prre
hodné postoupili t logice
jíte
posaTad,
a2 pro Školní
Jdet*
slofa.
=
gický
chci
omnictTi
Tam
.
jmenovati
=
vyjde YaSe
Joagmann tedy mínil fíditi
Marek asi také nevédél si
JoDgMUiBa.
.Co
týe nas?áni
,Z toho
:
an iádné i téch
posad nejlépe
tfebas
libí
i
nméní
bylo
o
Jakž
i
omnice
potad
Jnngmann
Markovi
.
.
Markem,
.'
ale
r.
1818.
a vyjmenovav niirj
vidéti,
ie Vaie zkonlka
pece
se
mi
,amnice' aneb jestli to krátké, ,amoT-
mlavnice.
obora
bylo hojné,
lo-
.,
nmnico s3
ledna
4.
sloalo.
Zdá
ili
pial
se mi,
jazykem
sám
i
Podobné
spise,
eským
s pfátely
íjna
nmnfk
jakoby snazší k roz-
arnice ..."
nežli
10.
radéji
za kteréi véak Hanka
mlavník,
všechna nová slova, jichito ? Markové
jícím
.
rady a ptal se sase
slov zlé nebylo;
Logikeriom
(omovník) jako slovník,
chce
.
Logiker;
logiky, tato nap/ed vizte, kterak
ji nažrati,**
radéji
=
podle Vás
v pfíiiné té
se
náležité
•e posad snažili Slorané
nice*,
,Tid*
Jest to jeSté chaos.
bodeme
odâal ma Jongmann
I
se
Bnch?
jinoslovanské, podotekl
nejlepší,
na theorii ma-
Rosáv
podle
potom
logika,
Já nyní
také všelijak kroutím
die Logik als Konst,
b) Logik als
die Logikerin,
:
(amnictfi?) ...
amnický ... a tak na p. omnlk
maictro,
toto
.
.
Psalté
1817.: „Nepochybné
r.
práce z dloaha,
liké k chrestomatii pracaji
Ai
mezi Jméoy jinými.
31. ierrence
r.
také
rozprávé-
nevzdélávaném,
probíral bedlivé,
1816.
:
.Vaie
slova
.
184
pilné a TiemožDé
okáii,
Biýe uajil
trn. k PMhnêroTl • Nejedlémn Yojtlcba
Jeho bratrem Jaoem le briU.**
Kdyi pak spii Markfiv ocitli uc roku 1819. v rukou
okolo
•
uuUAlAn
pnijdB
17.
JoogmannoTých,
Jangtoann
a co povrchné Tidim,
mé
ie
Jest viecko stopa pilnosti a dAvtip-
ikrábaolny *)
ftady
00 to ?iech
bych
chtl,
vétiim díle VaSe
jil
arch
první
Týznamich
nemohu/
Rotnmnici jsme
a
jil
konené
slova lepí byla
:
než
místo, vyjmonce nékoUka slovíek,
se,
a£
.Logika
neb
na
nej-
shledali, ie
od nás podstrko-
navráti
z censory,
a Já
vjrtiitéii,
Vámi srovnávati
s
íjna 1B19.
6.
pro&Ii a
Ai tedy vyjde
vaná!
1819.
roku
Umnici j»cm obdricl,
totii
prospla echám, jak hodná prospétl! Lito
nosti, bodoji
mi,
18. srpoa
psal
Markovi: .Vaii trudnou práci,
lo tío na STé
abychom my ilepiéky
darmo nebyly hrabaly."
A
když Jongmann obdriel .Logiln'' i eeoavy, psal
bezna
26.
r.
1820. Markovi: „Logika n mne
•ary celá a neporušená
Tysoko by
to
Bta
asi
(M tém
piilo
jsem
její
archA
Kdybych nebyl
!
!
leif z
cen-
Mlovil Jsem s Fetterlovoo,
jak
vydáni (500 t^tisk) a spoteno
prý bode)
vlezl
to sprostedkovatí,
do
ale
té
na
koop
ten as
ledy,
aby se otevela praenamerací,
jinak,
rate p»áU a
Jeit jcdnoa,
*)
**)
a
7.
a
kvtna:
domo,
**)
nelse;
Tidi'li
mohl
Bjaliai
se
Yém
.Rozlolil Jsem
kterak by vydati Iselo Logiko Vai, a na-
ie pedplaceaí
lezl,
kázati,**
tvrtá
nedaleko na pAl
átraty
dlá na oznámeni
a odplata
Jaagaaao míaí svou .SloveiaosC*.
JuBfmaaa ihned, jak dostal se s LitoaéNc do Vnh}
pAl doa« a aa nedloaho koapU jej celý, éáad m po-
koapU
ki
ikud
saaiuáil.
185
knibktpeiB
tbirajicim
kdyby
sbytaéné,
pfedpUtUel&
Jtea dal Tyzridati meii mládeii
—
éaae.
MysUn
<a
aAle
na
tisk
do
proM
svlálté n pp>
mnobo-Ii as milofníkfl
Z toho
podepsalo jich nedaleko 200.
i
ie by
tedy patrno,
a dopitOTáaí
sbéblo;
stadojici,
boboslovcA, prárDÍkT a íilosofT.
by se nalezlo
p«nés
rozsilini
i
málo
se
prodala
se
vétSf
£As( t
aby se ooy útraty
tedy,
jich anadno býti k
40
nedlonhéa
na praeoamerad
boed radéji obrátily
zl.)
dám
logiky saaé. Jestli se Váai téi vidi,
a ponaaa
YaiiB
jménem,
literon a
formátem
ji
tedy
mi
potom odpoísti vrfm asem ráíte ... Jii tedy ábmkea
tyto otázky: a) Dobfe Vám to, aby se tak rydala, jak
tisko,
oaTrieno
tinskoa
—
?
b)
útraty
Jakoo
ivábskoa?
ii
T meoii, kteréž arch lacinéjši
ale
méné
obsáhaje ...
aby se
—
rydala,
Co
T práadniaáek na£ároTali,
^Mjl^
a He, co Vaieho,
abychoB s«
dmbý onak
v literatae
pfedúležité jest).
neproménéná ani
p.
Park} né, Presl
to beztoho jii
etc. tenkrát
Nékteí
terminech a ne
osneali
ale
jeden
nenávidím
já
vidim a slyiim
Jak
t sIotcí,
jsem taial ma-
v celosti nechávati.
pokraovali;
a rád
la-
bode o nkolik zlatých,
c) (a to
éOi néoo tméniti chcete ?
xatí,
Zdali
V
ve vétî osmerce (jako Slovesoos)
îli
káiete,
kteréž
mn
cisi
14tak,
samovláda
odporná
i
Binéni; ias z toho, co býti má, astauovi, a£ oviem, poiát/tioi
opírám.
co),
hned svornost v terminccb prospéinéjši
Vám
SMinili
Dlejte
dle
býti
tedy z&stavoji docela, abyste, co libo
;
mn
libosti
spis poUeta neb
to nepfíslaino
a co
a
nejdíve
aspo úkaz
—
trodno
prosím,
zachováni
!
ijest-li
—
ie bod
mého mi
ne-
.
.
.
celý
napsati
raíte, aby se hned ti&kem poíti mohlo.'
Takto
Jongmann
staral
se
o
Markova
^Logika*
186
pfed Úlkem,
a téi o titko Jejim
JiDgmannoTa
k
10. Serrence
Mirkori
183o.
r.
lajlmavé
.V
toto:
aai la týden Tjjde.
zprávy a
iirši
;
út
bode. Zatim jen tolik,
a theol.
tilosof.
nbskripci
exempl.
byste
nevylli.
an
VSecko
ráite.
jsem
Jest.
Vám
a
lépeji
poslati
vleko hotovo
600 na ti-
ai
potom ie jsem
rakoa a skne
pod
po
jinak
i
ma
sréttaji,
dHve tin
bych
dostanete,
dražil býti pomiili
a doofám
ptalté
;
Vám
ie jsem dal Usknoati
a podepsancflm
ohlásil
dáti,
Vy
byla,
Um
&0 na psacím a 10 na tenkém,
skacím,
e
s dopito
lUstaé tiitéaa
tedjr
po kom a mnobo-Ii Týtiik
oináiniti,
mét
Ra£t«
zpráfjr
krátkosti
le Yaie Umuice ti na dva archy
Ml*
m
doTidámc
1
30
po
má
jakoby
spravil,
15 kr.
zl.
1
sice
leé
bychom
kniha
vlastní
Vy spokojeni
že
studenty
býti má,
kr.
lacinéjši nelze,
;
prosím,
slíbil
zl.
známé
se viim býti
Déle se ekati a odtahovati nevidélo, protože by
itodenti se roibébli."
Vylel pak spis ten s násvem
Vydaná
od
Antonína
Ifarka,
.,
Logika nebo Lmnice.
faráe
na
Teyoé,
áda
ieakosloveuské spolenosti v Uhfich*, a vytiltén latinkou
e
formáte menší
nosti
Vénován
osmerky.
Páno pana Františka Adama
Wartenberka,
cis.
král.
jest
„Jeho Vsoele-
brabéti z Waldlteina
komorníka,
obristlientenanto,
kommendatora fáda Leopoldova a Maltézského,
trohradské, moskevské,
pražské,
leoské, gOttingenské, landské
Dachcové, Oberleatensdorfo,
Janechf
Lookovci,
Jongnann
hrabe Vál
odné
apolaSnoiti
Tebíi, Hrobe
Sichrovo atd.^
svým podpisem
e-
páoa na
;
Skále,
Svl-
Téi o toto dedikad
peioval. Psalté Bfarkovi 1. prosince
.Rate proifa co nejdíve
údn pe-
víde&iké, barUnaké,
se starati,
to potvrdil,
aby
J.
r.
1619.:
Exc pan
ie pijímá dedi-
187
kaci
bj
jinak
Logiky,
A
kaci ité jméno pisaditi mohl."
s této
Neteba k
Vlastn k lamé
se ntpoTolila.
nébri jen koaska papíni.
iteasple,
pée
prvému
JongmannoTjr o dedikaci pozornbodné zprávy,
K
takovémuto
snová
spis
vinikigídbo
vyila
výmamný
Una oada" neboli,
jak od
také jiný
památku
prohlásil jej za
eského''
masejních,
po
r.
mocna,
delií
jej
Jeat xnámo, ie
Auktorita pak
že
as
vylonil
nikdo
svédél,
Dobrovského
výbor
tehddejSí
Konené
vystoupiti.
wieeakémm, který
.Libu-
1859. loveme staroeskoa
zdáni Dobrovského
saslav
pipadá
pliné
a to v
na
———
jak o ,Libuiiné soudi"
podvriený.
po erni
^nosC s nim
pece Marek,
r.
naieho
.Logika",
Zelenohorského''.
hned,
byla v té véci tak
pisemnictvi
£in Markftv,
, rukopisu
tu,
Josef Dobrovský
aby mohl býti
tohoto století!
Markova
kdy
doby,
otéci se
cettaal vyiel anebo saso nevyiel
konci minalého a na poéátku
Do
,by se ne-
prostedku bylo
tedy
noToéeakéma spisv úloeoficktei,
ydán! Tak podivnými
mnohý
dedi-
doridáme se iáro?e&
ie .,Logika'', kdyby brabé dedikace nepftjal,
poTolila'.
torna
gMasea
le sbfrA
jej
netronfal ti
odhodlal
pepis rukopisu toho
J.
B.
v prtém svasku své „Pravdy
1820. ve Varâvé u veejnost podal, odkudž
Šiikov ve .Zvéstech akademie ruské"
r.
v
••
k tomu
se
Rakomské"
jej
admirál
1821.
tolikéž
vytisknouti dal.
Kromé tobo Marek
nním, a složil tehdái
po roce 1815. sabýval se báa-
i
ti
básné
k
pocté
litomického btakapa Josefa Františka Hordálka, k
emni
i
plleiité
opta
JiBgnaon jej pobídl.
Když Hurdálek, ped tím dékan litomický, jehožto
Jungmaan
byl
nadienýa
vdebitelem,
stal
se
biskupemy
188
Omed fyttal Markt, aby pofýt«aí Jebo oslavil ódoa, doptav
ma 1. darreace r. 1815.: ^Pao dékan Hardálek tedy
bi<(ka|>«m idcjiim jest
Jii
ma na
loit«
k
£oStÍDd
.
.
Spiite néjikoa óda a po-
.
srdce, aby Cecbflai
otcem byl a seninaristA
Marek pak ihned vyhovl
mél.''
zváni, takto jii 80. srpna
tomoto vy*
mo Jongmann:
podpiaaji, adéláte ma
1816. psal
r.
„Tn ódo Vaii s celého srdce rád
elikoa radost ..." Poslal pak Marek ódi Jangaaanofi
dopisem ze dne
se
dotýo
liordálka
na
ji
mále zbývá, neb
pékný
navrtní nablídnete;
na prostém.
i
160 a
Útraty
ra£to
ta stala
na
papife aby jich bylo
Vám
bnde*li se
vidéti
néeo
mi oznámiti, a já bez me-
potom
so
prosbou
Ibftty
konrmováo
pi4sIoSí,
bez mého
k torna
škání tiskafi jak od tiskn tak
óda
s ton
k éemai
„Co
P. bisk.
v Praze
na velinském
20, na psacím as
asi
Vám
má
18. února
tisk a papir
ran:
ka dosedonti
dopomobl,
k tiskn
jii
napsav
1816.,
r.
Ittoméickoa,
stolici
odesUám, byste
býtif ie
úoora
7.
této pHlohy, totii pisoé
od vazby zapravim ..."
i
spsobeoi Uor-
zajimavým
dálkovi známon, jakž oznámil Jangmann Markovi 18. února
r.
1816.:
.V kráUostí dávám
^da teprve v£era
Itratií
z censory
a p. Ilankon
j.
ji
do 20.
prošli.
tedy néjak oplácali.
fici,
Co
t.
zatim
Jen co nejdíve piSte,
ta
pedstojný
upokojiti
náS
se
m. vytiSténa byla. V6era jsme
se nákladu
Vy
se dívati
nejdiv a sice do úterý
Jeden veri nebyl oAf,
jak vysoký bode;
toani já
kam
ze
sTébo
?ie
to vie laalati
biskap
a
milovaný
p.
itastný
byl,
nebo( jest
to
ten jsme
neaoha posavad
tyfe,
tak
nemohl;
dvi strofy
o
poroochauá,
pfiSla; starám se, aby co
bndoacibo, t
ie Yaie výborná
védéti.
objedaáB.
mia? Dnea
svécen
byl,
a radosti od pláée
not v tom
zlém
189
Co
srété jeden s dobrých.
se jiným dftitojným jeho ráda
nm fd vie
jema a o
I poklony fkáTá, to
Dej ron B&h dloabo a itoitné paooTání!
Náhodou ••
p.
Dobrofského
sulo, ie censor (nerosaméje snad rienn)
néeo o YaSi
se táxal na
TlUriT
VáB
ie
I
DobroTského,
p.
néco
náirea
:
mickoa
se o té
dorédél
Tiskem
óda
údé
milosti,
na Tjsokých
Školách
Drama
pražských doktora madrctvi a bohoaloTÍ, pána na
c«sána
A. Marka*,
oJeho
dne 25. února 1H16.
má
a
k pocté Hordálkové Marek
s náarem ^K jmeninám J.
lito-
stolici
nejd&stojnéjSího pána
pana Josefa Františka Hardálka,
a Tebooticicb atd.
tom,
o
i
yyila o sobe
ta
.PiseA k dosednnti na bisknpskon
Jeho biskupské
na-
Yeledftst. p. bisknp,
údé.
smazali.*
nedoeUtoiao.
—
jedenáct
sloiil
s prroa
vysoce
d&stoj>
ného pána pana Josefa FranliSka Hardálka, bisknpa
méického, dne 19. bezna
r.
1816.\ která
t JaDgmannoTé „Slovesnosti"
8
náiv«B
Hardálka,
M.
dst.
, Uvítáni
J.
bisknpa
litomického
terma 1819.,
vya.
1819.
r.
p. Josefa
atd.,
lito«
jest otiiténft
1820. a tetí
r.
óda
skoro zárove
Milosti
bisk.
dioe-
Drahoa
sloh.
Frant.
Liban
do
není vlak v iádnó s veejných
19.
knihoven
praiakýeh.
Za pobyta svého na Hrabe Skále Marek
1820.
ve
pátelský
svazek
také
s
Josefem
veiel
roka
Yojtéchem
SfdláAkfíHj professorem v Plzni, a to spAsobem nad jiné
n^tfmavým.
Byv
totiž
hlaboce
„ohnivými básnémi
dojat
a vlasteneckými provoláními" Sedlákovými,
ma
z
Marek podal
reka svoa ke svaaka páteUkéara básnickým dopisem
Hrabe Skály
T ,echoalava*,
formoa
tak
r.
18S0. poilným,
ro.
obaahem
Dopis ten zoí:
1820.
i
(na
pOMMl Jeat
který
str.
jeat
otilOii
78.) a který
velice
jak
pozomhoden.
!
190
Mftrek Sedláiko?
I
Píteli
!
HroM
Um
I
Skály do Plni.
ponejpnr té zAri
jménem
!
S t«boo poDejprve sfatý spolek lUrziOi,
? srdci tobé dávoo oteveném
místo mezi zvolenými Ténnji.
Znám té od té blahé chvile,
co jsem a eského Parnassa
nad zibabon vlasti kvíle
okál v ukojném tvém Múzy ohUsa.
Sprosto povlovnými ila té kadeemi,
povlovném lehkém kro^cji,
jedva noboo dotýkala zemi
liboQ jevíc vroncnost na oblieji.
Znám té, co tvá lýra s kladným zvnkem
tklivé srdce
co tvá
písefí
mého
dotknnla,
boiským dýiíc vnokem
k mému achu hlaholy své vanola.
Znám té, co jsi v chráme Minerviné
é«iké mlnvy rozpjal korouhev,
co se mrzotémo chvatn po ciziné
Šlechetný
tvj opel hnév.
Znám
co ten véitec cisokrigný
té,
éeakoo odchovaný mateí
ireleboval nás a jasyk slavohi^ný
echách lákei.
proti zrádné
Dávno k tobé byl jsem citem sklonný,
aé tvé tváe nevidév ni osoby,
1 hodného viak vlastenectví spony,
spáhly svorné docti naiich podoby.
Toto píbazenstvi dále lahá
neiU male nejapného téla hmot,
komo
M
jazyk,
urti
koma
vlast je drahá,
nzná naiich myslí rod!
Protož stOj, jak tobé libo k mému boko
Tldy co vémý pítel, vémý drob
;
!
191
boooém
T tichém, T
živobytí toká
M
I
oa nás sménié píxné docb.
kdjri iTrblé ecbft pokolení
se na nás osapí
I
K.'ivi
tméj
<>
piiinnf
zn STÓ trndné
neni^deni le£ lebkoválnosC potopy.
Tehda nteko
kn píteli svéma,
se
néin
piiiné,
pooleTÍm dncbo hoem sklíenémn,
stoje ns bexpeDé pátelA sTých Tý$iné.
Nc.ib to, co z mého srdce plyne,
srdce k srdci
sUbodoinémn se Neecbo,
po odpUté baiím zcela jiné,
a pítele hledaje svoo potécbn
Csmécb vezma
tTAj
ten
a
8i
klásti
r
mai
za náhrada
tobé podobných,
za nejvladii vnada
bnda nepatrných prací svých.
Krom této básn Marek
1820. dv básn, sloiené dle
dvete'' a ^Tiêmství",
Mimo
okolí Jiína'.
básn
(dle
,Pfie la úroda"
roníka 1819
k
otisklli
;
pisatel
tchto
— 1822.
.echoslaTn"
doby
„Na
„Potáp'
a to:
v
Marek
jeité nco
nemie íci,
ádk
asopisa
Velis,
1817. ti
r.
Boha
noazi
„Náek
totiž
báse
to otiskl sa té
.Prosba
v
Schillera,
1822.
r.
„Rozmanitostech",
v Ilýblových
Schillera),
Banitottaeh*,
a
otiskl
nynjSí^
a
v ,Roi'
protože
toho nikde v Praze do-
píditi se nemohl.
Díve
jeité,
nei
Marek
do Týna nad Rovenakm,
Jangmannov katecheton
Jangmann
takto
:
psal
ma
^Dležité slovo
!
ml
dostal
státi
se z
se
Hrabe
Skály
k rad a pímlof
v Prase.
v té
píin
Pedvírem
29. dabna
r.
1818.
byl jiem v Jisté
pí-
i»^
tíé
a refereoU Tfrdébo*), kdei iMsl roibovorem ro/
nanitýiD
a moé redakci
péU,
Já:
Oa: pNspéU
On:
ikole, ale sklamala
mj
:
mne
nadéje ...
dávný pítel Marek.
ie jsem pJ4poTédl
daleko,
badii
Jest,
lem véc
koito
600
to,
byl.
Vám na
záleží,
tU
Já
On
— Tak
Vám
Já bycb Tédél
Kdo
Že
rozmloováni
se
1500
Mél byste
líbí.
již
v.
byste
—
iádný
1100
direktorem
Jsa
a
néjaká ta kanovnická
mám
oviem
to
ceniti,
mné
Tvrdý
méli
tuze seilý
a potom
i
mimo
v ménkách ffd.,
il.
ja
(bndoneaé)
ísle
jak sám Tvrdý povídal, není tak prázdná professora;
blavnéjií ale Jest, co fekl
v.
pfc-
i
ale dleiitá véc
«xamÍDa privatist a Jiné drobn&stky vidy jtoo
—
ten ?
Jest
dobré cele dána. Já fekna Jen.
Vy ite, Jak
nyní prozatím
Myslel Jsem
a vyinám
katecheta a professor v dobrém
zl.,
:
:
ilo to
psáti,
Vás, abyste to místo ptijtli.
fflloTiti
1
sem k normáloi blarní
dostali
nékoho, kterýi by nade ?iecky
p
Doba
Sadaktora p
ilomík mi toze
to málo.
kd>bycb jen kobo mél!
abychom néjakébo Cecba
Já
Setkéko nî
ím
Já:
cbtél.
T8tr£iii
rhetoríka a výtoam
moje
srdci leii.
irdei laildbo
ktcréhoi on by perid
Jebo
rid oSiDÍm.
tebf.
na
Jenv oa
domloTili Jtme le itrto
.Pfitele školního",
Vám
zl.
zde n
epice
ie v Praze,
neJvétSÍ
cenoo
kterým Json to jako néjakoa
:
kdyi
nme
.
.
.
Ne
Paliaek
*'
direktorát vzíti nemAl<
na stíbfe neb 3000
mky
—
uhodila
co,
bylo
snad
po bUfé.
A
co
mne
—
to
ie blízko
by.
možnosf
z
Vás
by
Zdejií
povédél,
echove
pleaali
*) Frant Tvrdý, refereat u vécedi vynóovadek a gabermta
a horlivý ech.
**) Alei YiAoene Paiiek, iditel hlavni ikoly maleelraaaké
v PraMb teafel
r.
19SS.
.
19S
Jii jMflB
iikt;
i
Uké hned
om poTinoosti Vtie te tásal n
12 hodin Ikoly
ty jsoa:
mH
co já). TO iTátek a t Mdili
a per toninn
M
hytte
BÍho'',
u
týden
tíMti
• t kapli normální
—
aadiU ohorti ditkám.
ati étrrtot
Pft>
(iroTna tolik
Pak
Ofieoi nefyhnnli redakci ieekého .Pitele ikol-
em
dokattd by Tycháiel,
pomáhali. RotmysUte-li
echfim
doléhati, ale
se, lískáte
sobe gabernínm felmi
—
a mné
radost
oiîaite
bychom Vám Tiichnl
Nechci
spásn!
.
.
Tiee
to poválíte, ie silné se opét roiprárí, ie
i
dacbofBf fttatkoTé prodáni a doehoTBÍ na penésícb ba-
bvdoa; potom byste lépe se aiU co profetsor
ceni
dokonce direktor (jakoi
néTadl
Pailek toze
oboLý
schásD
Tftle
ifm dÍTo tím
M
BÍte>U to,
lépeji
—
a paadagogieké, jak ústné
prodB, ie ke
neb se potom
opét jednon
Mb
po-
nkterý
snad
než
ke konknrsn, kdež se iádá
katochatícké
stalo,
Vaie, rate snpplikn poslati na idejií
fará. Bode-li
konsistorivm,
staTiti
bno
by it Mjisté
to
nékolik
m
do-
obyejné nmní
tak psané.
Ui-
díTO savítáto,
abychom se potéSili
nikolik dní
dní zdriíte,
ase
po drahném
a 26. máje
—
—
a pak brzo
bno
Pražanem budete!"
Takto JaagaaiiB
•e
na
1818.
tento dopis:
roqpakfla.
na
dvé
sal
Marek ho
to také.
ptanloarati Mariu, a podailo
mn
uposlechl, niq>saT
.Opét
píši
Varn,
aé
Tera, pobyv v Uboni, pinesl fsem sob irdee
strany
riizné
naraail sráilivostí,
trhané.
ie co
mne
P. Jelínek
byck viastné
pimé«BlÍ)if
kdyi
k
JMB
cíl,
emu
neili jest farástrí, vytekl,
schopen
jmb
ee
jemn
idál,
jakousi
mél,
tám
abych
sob
chtíti
nerím nynL Nejednou mne jindy roinécoval,
mýilel,
krétna
7.
opét • mowfm
a na to po-
—a
i
Vaie BÉTéití mu pronesl, byl srosumén
13
onehdy,
§
YaiiB
;
lUn
minéoiiD. Nft to
Um
roiTUiue,
jakobjr
cbtél
fici
mla
v tobé
bny
xa
straoy
slabé
a
této
oávtorni
tiom oéim a
a
do oftatnicb,
se tobo
Jen samé dokonalosti
miláka tfélio
dueba
tvé.
a piiní jatý jako otec
vidi
direktorem
tetí
prmi
nadál a dfivéfil do iTóbo pítele Jnogmanna,
jti
pomino?
jeni
nenaléiáB té ktto-
stoj id bo
Dodvé
oiin vyttaTenébo, la drabé
teboi by
(im ric« to
Mbo
pi tom ptdatfMlá,
la jedno
by
Jeal
otbrojoTati
t«be
v/J6TiI, i«
V tob
:
obrfttDosU,
chetickó
ikole
mi
tice netnáii le ridi
brsjr
pi
tady
epici a boli oidobeného spatnje
mái
Týlivn,
ne o
mnoho
skrovoon
skrovné práci
tam pi práci obromoé a také msda
té
eká
nkdo
ýnosnéj&i, cvláité bnde^li tobé jako toto jeité
Že toto naniení bei
bokn.
M, an
se
i
Yaiem
ve
listu
dvod
mn témito slovy
ke
— nechci vice doléhati, — bnde-li
dobnéhc vyjádeno
—
samodržitel
nvaite
Vy
nejmocnjším
v
ámysl
zvrátiti
v panování
se
—
býti.
.BonnysUte-li
vle Vale"
coai po-
V mé hlavé není roinm mj
hlnném snmo národním Jediný
jest!
an
mUe
daemagog
—
:
po
piznáte
tcela není,
jeho
svým
hlaaem
nebo( hlas Vái
jeho,
—
sdá se
Zatím nstmal jsem na tom,
ia
11. t m. v pondlí se vydám do Prahy, abych se dílem
mým
o fiacko nmlnviti,
ústné
staviti
a oéité
mohl.
Naletnn-li více
Praianem
na skále
budoucím
ke mné
o jejich
podnétAv,
vrchním ped-
sklonnosti
i vétii
pesvéditi
stam
chotí
bndn-li odstrann, bez meniího oásilí
;
.
.
.«
Po
té
se
zstanu
Marek skutené pijel do Prahy
a podrobil se konknrsn.
Aviak
Markovi,
jii
4.
srpna
aby místa
r.
toho
1818. Jangaaan
nepijímal,
napsav
tase radil
mu
toto:
aXen oiemetný chlap Parízek, maje sklenika vina v hlav.
196
Ua
sabral se ondy k HinkoTi «
pgý J««t TfTdý sféhUfý fanUst,
!• koadsto celá
beiulMi sltkáno,
i
Tlastné nepravd
Vám
proti
nloTil,
a
jest,
ie Vál konkurs
drián jest
Že
jak myslil.
Uké
nemAie
ie
mnoho
docela
jil
TÍ«ho,
rad a fe«
ano
propadl,
ie P. Hinrle cele
(illegal),
—
• afa SByfiH a pravil (er kenne den Marek von Leitmeritz
«r hábe keinen KopQ
fl?é
tlamy vysoptal,
Tiim tim k Tvrdéma
iel
jsem radéji sám
a takových
ie
„ie* tolik
jsem já v prvním
chtél;
jiti
roiloiiv
ale
i neetaé
okamieni se
to lépeji,
kami mne Hanka do-
k Pai4ikovi,
provodil, abych ne jako klevety donesl referentovi, nébri
^ho
svdkem
sám bych
Ten ipatoý mni Paiiek
si Vás váif, jednak
byl.
echa
ale jinak se krootil, ie sice co
aby
Vám
co katechetovi
svikj
hlas dáti mohl,
svaté náboienstvi zbraaje, ie konknrs VáS
to ie
ma
není celý
• dmhý kandidát ie kaidodenné délá výborné konkurs
Týkoaem atd. Ze všeho jsem pozoroval, ie s takovým
lotrasem iivn býti bylo by spanilémn srdci Vaiema muka,
a ustanovil jsem
i
moha
bestoho
vzíti
hned
to katechetiku,
obC
jste jen
pak opravdo pestal
katechetika
opt
zváni,
cti
si
pfijití,
kterou
vezmouce
se snaiili."
Marek
na dobro domáhati se mista toho.
o mne
ane vmeseným skasem,
konkurs
abyste
pimloviti,
nevzali,
vlasti plHnésti
takie JuDgmannovi 18. prosince
se
Vám
sebe
n
tolik co
1818. psal
r.
:
„Ovdovélá
véera ometla od guberna na
chci-li,
ie
mi volno na
na nové námluvy:
nový
kteréito po-
akoli skrze naii konsisto mí piSIo, tak málo ke
kladu, ie se initi
budu jako nezveda o ném
.
.
.*
Jungmann chtél
Jako do Prahy za
Marka áMttM po smrti Antonína Jaroslava Pacbmajera
na faru do Radnic Psal ma 29. (jna r. 1820.: .Tyto
katechetu
tak
:
1»6
dny byl a moe
a
p.
Sedláek, kt«rý Tát potdravoje,
prof.
povídal, ie oedáToo
M.
aby Y.
by bylo,
lit«ratora
ietkémo
brabéci
)«•:
sie
naiel p. brabé odpovédél
soUen sich neldao. Z toho
Vám
poTstala myšlénka, nelibilo^li by se snad
Jaké Tlastné
mné nepovedeme,
Jest,
dobré a nejleplf na onom patronáto
padá
Vám
jste
nepropáslo,
nic
se
Šternberka
hr.
se,
dle
Sedláka
Také
11. listo*
ale
.*"
dal
skrze
p.
ale ie se boji, že
protože by
miti ani
ji
miito?
to
,
:
Nepochybné
ode mne, v kterém Jsem
jsem
Hanko.
ie by Vás oviem meii vfiemi
ie o Yás j!i rozprávél s
P. hrabe
echy
cbtéll.
státi
Umnice
výtisk
1
prohlásil
nejradéji mél
Vás konsistof nevsme meai kandidáty,
to bylo
vžiti
matická
éili
axnáte.
Nám
a
panem Vaiim hrab. Valdltýnea,
k hanbé, aby vysoati masala, ne*
jednoho echa, jehožto pedstaviti mobla.
odpovéd
ta
.
Markuvi
psal
onehdejsíbo
lista
.
pednesl, idalii byste o radnickoo fara
Aby
p.
Jungmanu
1830.
r.
doitali
kaiké
oékUréas
opét
fara
ta
—
odólila,
SchreibeD Sie den Uerrn,
fiipari
dt«roberiieB
náttspd PochmiOcrové a pravO
o
mlovil
p. hrab.
sám nevim.
se má,
prostá V
—
Vy
odpustíte, ie
Jest to
oé
Jak
diplo*
xigisté ainíte, co aa nejlepii
Vás k sobe
pitáhnouti
blilc
•nažni jsme. Snad by vždy neikodilo néjaké psáni p. hrab.
ili na žádný spAsob nechcete ?*
tminénémn
;
•nad
do
i
ani
Radnic
nechtél
? dopise k Jangmannovi,
dných
a
vyslovil
Marek tedy
se
jak lie domnívati
tak
snad
se s ave-
pravé slov Jangmannovýoh ,ili na iéÁaf spAsol^
Že pak byl by se fary té doiadoval, o tam
nieho snámo, a ie beipochyby nedoiadoval se Ji,
nechcete?*".
neni
lze
i
domnívati se
s toho,
Hrabe Skály dostal se ta
ie pravé
téhoi
UréH do Týna
roka
1820.
nad Rovenskea.
197
M
Ste?
Um
spojeoá
«
hpfl
faráem Mtrek pro lamésináni
neml
náleiitébo
Uk
literataron
Aadem
•
abj tt-
a Tbodnt^ho tesu,
jtko
a poial
dfive,
Jaksi
ji
saaedbáTati Oioámil to také JangmannoTi, atiak Jangmann
.
k
dtklivé pobídce,
fflMod
Tzcbopil
étilaé,
aby neocbaboTal.
,Go o stém
se
ma
Pcalté
bo
pofzbaxoje
21. srpna
1822.:
r.
odeisoriiii se literatury jakémsi pilet, pfí-
ebási mi nemoiné; tak ranobo lakládám
na oilecbtilé
si
•rdce a doftipaoa blava Vaii, ie nemoba sobi Vás jinak
aei
oslafeaébo
Jsem, ie oás
ba
k?apite,
n
néim
to
svojich
i
Telikým
potomnicb
pomýšleti.
naoé^áTan^
próia nebo veri
—
Jist
pojednou pe-
od Vás vte milo a
pîemno. Kdybycb vdél, ie byste kdy asUti mli a
«6
YAa sám
sebe nehodným, uloiil oych Vám, saklín^je
Yás pátelstvím
a
vlasti,
sebrání
—
bacf
bod stádání výbornýck
ákol,
sfýeh cit a myšlének a jicb
básnmi
jedno
pedeilýai srými
s
o se nikdo
peložení nám tobo,
a nás pokositi nemflie a nesmí, néêho velikébo,
«kébo, badii to Uomér,
svtéjiich
ktOTMi
—
neb kdokoli le
bodii to Tasso
bod konené pokraováuí ve
Jste tak
A Marek
pkné
ibned
klassi-
filosofii
oposlecbl
díve vidy
jako
tak,
«v4sti lze jmenovité významný píklad s
Markovi
blavo metriky;
xlonúiA,
ibee.
posor
19. ánora
dal
r.
jsea se
1821.:
do
té
r.
1831.
.Nyní
svftj
;
eboi
Jongmann
mám
necbotné
a ebci dáti do Kroka néco o nicb
Jestliže
£eské,
lapoali."
posloochal ocbotné rad a pokynftv Joogmannovýcb,
psal
státi
plooo
práce
a o
—
metrice
kdo jiný néco lepšího nepošle. Rate prosím
obrátiti
zkoomati, který by
na índickoo metrika,
a možoé-li vy-
spsob verš nám nejpíhodnjší
Ti hoši indianití jsoo tak hbití
byl.
a potoití ve veršování
198
Jako t proTaxoleic-'
bobat byl, Ytadil
A
i.
kdo
by mi
kteroo
í^
i.
Utra padé JallDám.*
podle
adélal
Marek nemeikal a popílil li obradovati JuugaianD»
tak rychle, ie Jii Te drobem ivaiko .Kroka" (oa itr. 85.)
jest utiátéDa báse Markova Û broba matee", iloieoi
ta
rozméra zvaného
indického
,dte
Akiara ^banda,
slohy
A. roda Triktabh, tvani Maoktikamala". Jak roinuloatiiAn
Jaogmann,
byl
—
velice
vzorech
r.
obdrie?
oviem
indických,
libiti
v
vyslovil
1821.: .Proslova
vSem
Marka
od
pfíliin velice
se bndoo.
i
tato
l>áaefi,
psaném
dopise
ialozpév se mi velmi
Kdyby
vice
Mark
a jak
veriováni
cenil toto
po
daboa
libi,
a
jisté
o prozódii indickoa
a méry se pokooSelo, brzo bychom nad viecky £vropany
vynikali. Poláci a
Rosové pjdoa tfeba posdéji, ale jisté
tonl cestoa."
y
který
Týne nad Rovenskem
poátkem
r.
1828. vyiel
Marek
v
Prase
dle Shakespeara vzdélaoá veselohra
jaki adáno na
Dr. Josef
plná
neili
titale.
ejka
sbotovil
s
spisek^
i
násvem
, Omylové
Bolemirem Izborským",
Shakespearova teadobra ta
r.
1864.
peložil z aogliéíoy s násvem .Komedie
omyl*. Je«t pak „vzdéláni'' Maikovo snaioé itnite^
peklad ejkv a jest ?etaés celé prostoflitafoa,
ejka
kdeito
originále.
A
Marek pijal
aám vysvétlil
narodil,
odtod
*)
co
jej
týe
se
paeadonyma ,Bolemír Izborský*»
od názva
témito
nazývali
piilo,
V
peložil véUina veržem, totiž tak, jak jeat
,na
ie Jsem
otcovského
slovy:
sbore'
se
.Dm,
a nás
drahdy
doma
svého, jak
v kterémž jsem s»
Uk
déti
i
Michlové •Uteratoxnim letopise* aa
—
.sborské*,
podepaával* ;*>
air.
MO.
199
bjrl
d&m po eskách
panátAý
to
otae
jeji
bratffch,
MarkAr iikoapil.
Jest
i
imlniti se, ie ba pobyta sTého v
enskem Marek
svému
rodiiti
BJ«dBftti
Týoé D«d Ro-
chtél prost ednictrim Josefa
TomoTii
Dobrorskébo
úadAv,
poToIeci
aby
nlifaBé tan^yif mohli t nésté tom provozovati £eské bry
Dobrovský pijal na sebe ten
divadelní.
úkol, ale nevyj4dil
nieho, jaki osnámil Jangmann Markovi v dopise nedato-
váném a psaném nékdy v ledna neb února
idrioval nad tim,
,P. Dobr. se velmi
te na ona
paali
ji
vial
pece ode mne
$terDberíft>vi
(mesi námi)
—
smíilo
a
t.
mne
s
ie
ji
pedbéinoa ipráva, ie
nepovolí ani
nmecké
jen
pomení
ie msji
ani
vc.
p.
—
mne
teprve navitivil
aviak.
podá
h.
coi
ponkad
jeho nevlídností onehdejSiho
se divadlo
eské, nebo( prý
P. nejv. parkiabi
lamezovati podobná pod-
kde není dohledo krajských úadA
nikuntí, tvláité tam,
t.
tím slíbením,
nebylo teba jmenova'i,
pravil jemn,
a
s
Yy pod»-
ie jste
a ne Biéiíané tomovitf;
Vera
d.
a dal mi
Tomovským
ei
prosba
1823.:
r.
d."
Z Týna nad Rovenskem Marek
byl ped tím v
DA fun do Libané, kde
kaplaiMm
to vAbec úkol
návine
jeni s
a kde nyoí setrval
jii
dostal se
letech
ai do
svAj knéiiký
r.
r.
1809
1828.
— 1812.
1876.,
vyko-
nerozlaném spo-
úkolem vlasteneckým.
Byl pak Marek t Líbaní dokonale
netooiil
nméniti místa toho ani
vyUím.
Kdyi
totíi
dne 27. listopadn
r.
•
spokojen,
takie
mlatem co do hodnosti
Jangmann vybídl Marka
dopise le
1831., aby doiadoval se místa káno-
mického na Hradanech, Marek projevil se Jangmannovi,
ie radji zAstaoe v Liboni. Poznáváme to z dopisa Jang-
900
AODOta k
Markovi
{teme Uto slova:
m
doe 13. ledoA
a statené
i^Moioé
o téch epicích a holech jest
a nevim,
A
spokojenosti."
byl vedle
1832., v
:
•
.l/-
Vai« rozumovâi
arci t sobe pravé a pravdivé,
to ta tak velikon soaiDOst, hledati toho
stojí-li
na IlradJanech pražských,
—
r.
jsa
coi
v
v Libani také
k dosláai
dokonale
spokojM,
Libaoi
úcdDÍho svého saméstoáuí také
dosti literárné
éinným.
Asi
spolku,
r.
1836. Marek
zídil
jejito
syn
stal
se {lenem pekladatelského
JaogmannAv,
kterako
Josef,
Jnogmann nazýval po spAsobé mském Josefovicem a který
Markovi asto místo otce dopisoval. Byloté tenkráte ne-
možno
na rychto
stvoiti
eské pfsemmctví
pfivodní
bavné, bylo vlak jii dosti spAsobiiých délníkA,
a pekládali nejlepéí spisy cizojazyné.
vybírali
•yn JoDgmannAv
ie
pekládati
z
pátel svých jakýsi spolek,
do eitiny
spisy
oblíbeného
ataeckého van der Yelde, a mezi pátely témi
Peklady
.Zbírka
vyUo
r.
tyto
povídek
C.
F.
1827.— 1832. sedm
v letech
1830.
poaly vycházeti
zábavných
obsáhaje
„Divadlo
r.
I
romáoopisoe
byl
1827.
i
n
Marek.
násvea
dílA.
Díl pátý, vydaný
.povídka z po-
iátko devatenáctého století", peloženoa od Marka;
peklad povídky
blažen
té
27. AaorA
uinilo jakai
zídil
který jal
van der Yelde",
z ochoty'',
kladatel vftak adán na titole není.
zá-
kteí by
pe-
Kdyi syn JongmanaAv
od Marka obdriel, peal Markovi vieaek
1828.:
.To .Divadlo i ocko^
ochotného a veselého,
a
BM
json vidy volai
zamraený a posapný. Otci méma také se voUce libí.
To je pece vzorový sloh, z néhož se naži povídkopravci
itmu Daoil; takových vzorA se nám poead aodottávalo
«
prolo také ten sloh
v povídkách tak bld«ý joit.
Ale
201
MmorofUé, jakoby pan Veldo
to ,DiTadIo I ocbotjr' Je
na Dém jol žádného ú£ast«nstTÍ nemel." Podobné cbtalné
tom
Tyaloril se o pfekladé
Jongmann t dopita MarkoTÍ
i
1830.: „Divadlo
:b
tVrvna
mé
phcbásÍTá,
r.
kterýi
i
pfebled,
ochoty" nékdy k revisi
a£
jsem
dávno byl
jii
t rukopise celé et), vidy opét novoa radost mi psobí.
Vy
jste nás vSechny jadrností a obratnosti sloha za sebon
Tam
daleko lstavil.
vbec
iefitina
pijíti mnsí, bnde-li
TtdéláTána, kde VaSe jest."
Roka 1829. Joogmaon
kniho hospodáskon. Psal
moa
žádost
toiím již
vybídl
mo
Marka
17. února
r.
aby
téi,
18:9.
:
složil
.Tajooa
Josefovic Vážnosti pronesl, totiž,
abyste, možno-li jinak pro jiné prácu a okolnosti, pnstili
se do sbébo
—
dáifskoa
skrze Spolenost huspo-
o cena vysazenou
na vyhotovení národní knihy eské, jaká jeit
Beckera Hilf- and NothbQcblein,
pi^ložiti
rozsoznjfcí
by
se
o tom
dnes
s
panem Pešlém,
tídé oné spolenosti
jest,
dvérnost a rád vžecky
nejvíce
témi
jen
a kde potebí, na eskoa zemi pedlati mohla.
jsem
Mlavil
která by se
Vám
i
má
on
pomcky
který
pi
k Vážnosti
poile,
kterých
nedostávalo. Ráíte-li se avoliti k torna,
s>
stane to tajností mezi námi až do svého asa. Vyžla také
podobná knihs francouzská od Jnssiea, kteréž peložení
nmecké bychom
Vážnosti opatili. Jest to zajisté žádoncí,
kdo jak pro
aby ta práci podnikl dosplý,
jazyk smysl má.
t>ám s
A
hospodástvím zacházíte, potebnosti
ského znáte, a
—
vc
tak pro
medle, kdo v stava Vás lepším, ano
kterak jste
!
I
lido
venkov-
Dejne, že by Spolenost,
Jakoi nemolm to moinost, jinéma cena pisoadila,
na^Bésé
akcessit
by
Yám
Váži práci do rakoa dostal.
dáti
mastla, a lid
Afiak
p. Presl
by
vždy
pece
nejlépe ?f.
sos
uemAie
I
cbjbiti
UkoTéma
ipflsoben k
on lutfrhoe Vainotti, eo
a kdjl
iádá Spoledfioi,
éebo
poteba,
A
trefí.
jsem
neopomenol
dilo,
itár
a néné
bycb YtiU Akol
dniby vlastenskymi pro velikoo d&leiitoi( takové kaiby
mne
mon smrti,
—
od SloTnfka nesmí nic vice odlooitl, máA\ pfed
ale
aspoA
ne-li celý,
R. 1881. Tyilo T Ji£ÍD<
o biSích
.Šattero
Antonio Marek, dékan
fará
i
.Pobebni
e
r.
1832. a
postnicb
Libooi", kterýito spisek
elice pochTalné byl posouzen
dncbovenstTo",
kázáni
býti."^
Peloiil z KhýnloTýcb
docbn Svatémo.
proti
botov
i vétiibo dilo
,
asopise pro katolické
1843. Tyila t Praze MarkoTa
r.
nad rakvi FrantiSka Nigrina 1843.", která
neni t žádné z pj^stopoýcb knihoven praiskýcb.
R.
Marek podal
1832.
stencv ke dni
i
kladem .Matice eské'
památka
niil
a
Ke
dni
císae
panováni
tyicetiletého
tumn
totii
« Matice
vbec
Fraotiika
eská"
iivot veilft
znovozrození eakébo
pední básníky eské, aby Tlatteneckýni plody pro>
tyto pouze
Cech.
smýilení
ve
250
výtiscích,
Byly pak vydány ^Hlaay*
a to
Uk
co do typografi-
ckých okras stkvostné, ie prý ai do oné doby v
kde jinde
v Bakoaskn
Prodávány nebyly,
stkvostnéjiiho
nic
nýbri po páni
zapravil,
rodiny
a
odealáoy
nejvyliím
byly diafi,
úedníkm
?
echách
nevyile.
kníiete Rudolfa Kin-
ského, kurátora .Matica*, který tieeky Atntj na
sám
I.,
piaeanietvi aaatalo, a vy-
jevili loyalni
ani
pipadl*
toho Sbor musejní, aby dal na jevo svon oddanosC
k panovníkovi, za kterého
ival
vla-
vydaných ná-
a obsahnjicicb 15 básni vlaste-
neckých od 15 spisovatelv.
i
píspvek do .Hlásá
mésice bezna 1832',
1.
Htm édte
Prasa
a
•
.HlMy*
efaafaké
Vídal;
90B
okteH
(Mtatkem podéleui T&ichni zakladatelé ^Matic«* a
moloTé o ftl a pisemnictri eské
Vice Hak oei
V ,Kroka* r. 1823.
(dle Orida)
sasloaiili.
sobe Marek
o
otiskl ? iasopitecb.
od ného báse „Leander Hefe*
jest
a lánek .Lotoc anebo Oprava pohfeik proti
dacha mlavj teakotloTanské", jehožto pokraioTáni podal
taaie
r.
18S7. V êcboslam*, kde
ti básn,
báse
jak
Týle
jil
bbitoTÓ",
a snad
otilténá s podpisem
podpis
1834.
r.
báse .Nesnáz básnická*
báM „K samoté*, tami
ten
„Fr. Veteinik*, jest MarkoTa; jestif
T^tískn
ve
i
t
nnÍTersitní
.Jindy a NTní* jsoa od
.Doknd
se
nho
nepomstí,
r.
knihomé praitké
„Ant. Marek*.
nho
peikrtait a napsáno Švabachem místo
pisné
1820. podal
otiskl
.Ikolébavka'' ar. 1825.
a .,Na
V
r.
i
pipomenoto,
bylo
1833.
dotnd
láneky národoneospraTedlní*
se
.Poí MorlachT*, ,SloTan* a ,Nca
r. 1880. láneek „O Yolbaích*, r. 1832. láneek .0 sUvn Balhar'' a peklady
dtoa kratikých rt novellistických z Bnlgarina .YenkoTák
(o
ernohorcích),
.Masejníkn"
o Yalachii", a
e
a
spoleuosti
r.
1838.
s
Telikoméstskými* a .Propniténý Toják*
láneek
.Jeseoisejská gubernie".
Koneéné picházime k
Markovu,
nejdftleiitéjitei spian
eského Mmmb*
.Antonína Marka, biskupského vikáe, dkana
ktOTý vyiel
v Libuni,
filosofio.
byla
r.
1844. .nákladem
6da eského národního
Logika. Metafysika".
.Logika nebo Umniee*.
Jungmannové sepsal a
Kdji
jfi% bylo povedeno.
sama
tu
Jala so péstovaU
Jangmann
i
jiní
r.
MiMim
védeckoa
Marka znova
M
k vybidce
vydal,
jak jii
^MOm
ésiká*
1820. tiskem
p^
faráe
Základni
tohoto spisa
Marek
poad^li
názyem
i
atd.
Pedchdcem
kterou
s
a ptsoasaktff éaské,
vybízeli,
aby
filoeofickéi
^04
•vé
dflo
meUfyiikoo.
doplnil
Jiognano ptal Markovi:
jini echové cbtí VaiooiC
k
obdarovali,
Jejich!
^áti poládán byl,
a
Bh
Vám
dáli
HJoa
1883.
r.
abjnto aáa meUfjrsikoo
prositi,
iádoiti
Já irého
1
podpita Jiea
ano Vj,
aé toho vleho taiím neteba,
sdraví,
bestoho na to pomyslíte fám cbté
kromd Vás nikdo
ie by
rád. Jisto,
28.
Jii
„P. kaooTnik Pelioa a nékt«H
echa
nyaéjiícb
i
f podobnoa práci ba neabodil ba nboditi nedospl, a
nedáte-li Vy nám metafysiky, dloobo jeité bet ní bademe.*
Dfíve viak, neiii Marek netaysika dodélal, nkátala
le potfeba
Ukó
vydati
Jnngmann Markovi
jwtm psaní Vaie
pro logiku
sre
—
jížto vSak již
na vydání drahé
A
brty
po
aspo
r.
.Logiky'.
psal
I
kdyl
.Pravé,
1888.:
od jednoho knihkapce o mne
dostal, byl
aby
navriení,
drahé vydání
16. ánora
dávno není.
Proiei opétoJI
néjaký £as,
ko p. ta rok
za
se pomyslilo,
nemAi-Ii hned býti.*
té vznikla
Jongmannovi
v
opétné nová
raySlénka. R. 1841. totii béielo o to, aby vyiiy nákladem
„Matice éeské" sebrané básné Markovy,
mannovi na mysl,
aby byla logika
r.
1841.:
^theologické
meUifysika,
nikdo
od toho
díl
dmhý
díl
o sobe stanoo)
bod jen nástin
mohla
její,
a
Vaiich
svádí
a
i
pfipadlo Jong-
a dílem drnhýn
vlasti
aby
tak
totiž
láH
výborných prad
—
od nébož nech( Valnos(
Nikdo kromé Vás
Bda
tonM, kdo Vás
potlekného ipien nepfêl*
nové vydáni logiky
iýiikoa Tjilo ve svaaki Jednom,
Psal Markovi 13. Uitopadn
6.
by býti logika a
neodvede.
néco takového vyvésti.
této mytlénky,
prvý
metaysikoo. Psal tedy Markovi
.Jakožto
a nic neodstraií
mni mocen
A
s
aby tvoily
r.
Jangmann ae
s
meta-
Jii netidal.
1841.: .PipeJiM kvátkoo
Metafysiko J&grovo k libesnémo nahlédniti,
kdyby snad
205-
uóúo
Vaiooiu
•e
bod
(otMin
preioiia
ji
1^
bet
ji
tjdáaO ueb ileopékoó a vtem
rotpaln yroyHli, jakoito tideAské
podobnébo Mpttti.
Bylo
pijemoé, kdjby oda
Doeké
vyjiti
ocba
pospola lu itíUo tImIo-
21. ánora
mohla,*
• potéienim
JMai
hj to
i logikou
Vaiebo
t
1842.:
r.
.Vjrrosomél
ie to labýráto meta*
listo,
fyaikoo; to netoliko mné, ale Tiem
dobrým «chÍB, aao-
ottataiB SloTaBÉm milo a pHjemoo býti dlaiao, poaAvMtt
i
íOoaoieký jasjk iloTanský jeité
M
Co
týká vydini jejibo,
Dejméné vidHáa jatt
oviem na Vás cele
to
má-li na Yaie útraty (kt«ré se iîsté
od Matice
iili
chtéli atd.
—
má
Já
radil
Tjjfti,
—
by
bych,
Tydala metafytika,
ntéiený srazek,
s logikou
se
ivláité jestli by se
kteréhoi
poloiiti
poslední cestoo státi se rydáni
a tnad tam tde
blédaonti
sálelí»
navritily)
Týminkr byéte sobe
jaké
jestliie
d<ê hy
nco
by
t
jednom svaska
Vám
zlíbilo
pidati atd.
iádné
pfe*
Byl by to
ieské
bibliotéee
chybétí nesmélo/
i
r.
Marek pak, spracofav .Metafysikn" J&groTQ Jakoft^
KmgOTu, poelal ji Jnogmannovi jii nékdy konom
1842., a Jongmann dal ji hned do censory, tebaže
Mmk
Mopraril jeité drohébo vydáni .Logiky',
JiiigMiaii
•
pál
si
miti
jednom
které
Censora
ni svasko.
âk .Metafyaiky'' dlooho nerracela, a to bylo JoogmannoTi
práT
vhod. Psal Markori 29.
fyiika Tidy jeité na
ia
i
by
bezna
1848.:
.MeCa-
náloji •• povaloje,
doofám,
r.
nejpravosIaTnéjii yíra t ní bloda iMBaleine, ponétadi
pAvodoi tekst
jflot.
censomím
Tte lê,
s of
té 26.
vídenským
soodem
ie se poidriê;
aa spojiti mohla."
kvtna:
nevinným
zatím
Podobné
býti
logika
psal
mn
osnán
dospje,
ihned
po
.Metafysika posod a direktorátu filosof-
S06
tkého
Ti dobí páni boji
Tóif.
•«,
abjr
T sobi jii neztviraU Déco kaciikébo,
ped
yékj
ktaré
mimo
tlooiiTalft
.
.
inad
mi«
Z«tim dotpéti
.
MttoA mou
ponlndi k
Umm
Loflka,
nám dlaftoo."
Marek akatoini saUm opravil dnbé vjdánf .Lo-
A
Markovi
15. srpna
také
logiko
Jaogmann obdrlel Jo i otaivx, ptal
r. 1843.:
aKoneéné Jodnoa máoM
když
a
giky",
to 6ekatí
x
slavné
ceosory
beao
c«lou
Nyní bledéti poteba,
útriky.
k psanémo v dobrý a pikný celek
tiSténé
rokoo
svoo tvoící
Jii sami vSe to
a
ojny a
vií
aby se staré
k novéno,
hodilo, éi jste
nqrili
slini?
Ta
sliiooo dedikaci ve veriích nevím, lépeOl ide opét tiskaouU
ili
drobným
k
Marek
.Logiky''
spis&m
totii,
V prvém
ponechati.*
vinovav
jak
ji,
výio
vydání
oieno,
Frantilko Adamn, hrabiti z Walditeina Wartenberiu pi-
Báse
k vénování torna báse.
pojil
tato
r.
1844. vyao-
chána, a celý spis jest vénován .Jeho Excellend Uroio-
némn Pána Pana Jana Leksovi
akotenémn tajnémn
presidenta
cleno
pi
c
ncjvylSim
k.
c.
k.
pro
Jednoty
Aebrenthalo, nejvyttimtt
c
radovi
k.
v jednoto pomologické
výboru
z
kommandem
dvorskému,
sodímn
cis.
Leopoldova,
vice-
eském appoUním sonda,
v echách a akotefinéara
hospodáské spolenoetí v echách, flora
hndebni
a krásné
promyalo
dáiké spolenosti
v echách,
v Štýrsko,
eatoémn
oii
leu Jedaot|
k pro-
oméní,
ústavo pro hlochonémé, zakládigídma
bocení
rádo
a jabilovanémn
dopia^liolmo
clono hoapo-
ádnémo leao hoapodáaké
jednoty badenské, podporovateli spoitelnice eské, okrea-
nimo direktoro ústavo svatoitépánského pro chode olc,
pára
etc
M
etc.,
Hrobe Skále, Doknneck o Malém Boni etc
svémn oiiloitivémo patrona s hlobokon úctoo
a drahováiením".
207
Také
pti
14. fijna
8
tomto Tydáni
JangmMB
^Logiky*
1843.:
r.
.Pipiš
ph prvém vydáni
PmI Markovi
tak jtko
o dedikaci.
peioval
Yaíaostiny maif le
filosofie
podpíMB pana barona cenne
|rfedloiiti.
Pooévadi pipil
ai nôilad tiitéo býti mile, sAstaTim zatim
ai ráiita do Prahj pijeti, inad
Yám
mileji
to spsobiti. Ostatné jeité nevím, zdali
bodood rok
pod^
na béiid
do útft matinidi vkroí
spis ten
tao,
OMta
b«de
na
éíli
to teprv
;
kasa rozhodne. Tisknouti ale saSne s« vskAe."
Aviak
tínich
r.
spis
Markv
nejenie nevkroil
na rok 1843., nýbri
Jaroslava
pi Matid
i
(emi Jangmann psal
o
1844.,
Pospiiilovi
bezna
6.
.Odevidáno
toto:
út
do
ma-
do tiskn byl dán teprve
ieské a spoln pé£e o vydáni
r.
1844.
mi jednatelství
Markovy,
filosofie p.
kteroai bydíom rádi ve VaSl impressi tisknouti
dali.
2e
ale posavad kulhaje
vydíázeti na ulici nemohu,
prosím,
sob
nékobo ke mn6 co nejdíve
poslati,
abyste
•
k^
nestižili
bydí
o
tom,
co
potebí
jest,
jménem Sboru
Jedaal.* •)
Obeahiê pak spis
krom
.Pedmluvy", kterou napsal
Jnngmann, jakožto sekretá sboru musejního pro vdecké
zdláni literatury a jazyka eského*, .Základní
a .Skumnou
dva .díly"
;
rozmooieaé
i
filosofii'',
.Skumné
a
z
filosofie"
áaten
názvem .Skumná dobrá
da",
a
.díl
filosofii*
nichitu kaidá jest rozdlena ve
.díl první"
pepracované
filosofie,
obsahqje druhé
vydáni
.Logiky*
ili Logika neb Myslo-
druhý' .Skumnon matiznovon
filosofii,
ili
Metafysikn neb Prostovédn".
Honoráe od .Matice* za
*) Til v PospíiUové
ipii ten
Marek nepijal
.Z dob vlasteneckých* aa
str.
16.
-
áádoélio, toliko /•(ui, af
kterými
41
cbtél
fýtitk. *)
podéliii
Tftki
*j.
Po snrti Jongaiannofé
doiádal
i
dávnébo
r.
coi
svébo,
Proel .Sbor"
.Kvétech"
Marek ccbotné §•
oSlniti
vyital t .Pralskýcb nofinách*
ktei jak4koU doflaj
Tiachny vlastence,
lby Je .Sboro" na
jiného
as
talié
pro kmetaký
nedostal, pfíspél Tiak
r.
již
úMo
proafSj,
bj liTotopisee jich
piljili,
Alo Marek pro mooistvf
i
ii
1847. .Sbor Matice éctké*
od neboiUka ehori^f, Jei ab/ k onomo
mohl.
1.
a Dcziltaým ipiioTtUlaB bjlf
Markii, abj tepsal obiiroý iivotopU Jttogmuuia,
pítele
podToHI.**)
a
^,1.1
^>^
obéUvým
Tlelijalcébo
oiitf
zaméstnáni
v£k srAj k iivotopisa torno se
1873. liYotopiscfim JaogmannoTým,
jichl roku toho na oslava stoleté
památky JaogmannoTýcb
narozuuin vyskytlo se nékolik, a jmenovité YáclaTn Zele-
nému etnými
A Uk
byl
i
a spolehlivými daty.
vydaný roka 1844.,
nejdAlciitéjší spis Markflv,
spisem
'Za posledních
jeho posledním.
svého iivota nepodal veejnosti tiskem
mu
ovfiem
néj
stáí
Mimo
to
jii r.
byl
i
1844. 69
stále
let,
velmi
po roce 1848.
krom
a
laméstnán
nideila
doba, do které Marek jii ani
jii
v
dobe
tficeti
kraplciho
svým
eském
let
Bylot
nié«bo.
na
úadem.
páaemnictvS
svými pracemi
lite-
rárními se nehodil.
*)
Vis Tieftronkorýcb .Djinách Matice éeské* aa
•^ y Tieftrankových
Msoo, ie Jii 12. ledna
.Déjinách Matice deaké- (oa
r.
1847. byl
Markftv, Jtaaito ns iidost .Sbora*
str.
str.
M.
107.)
taa ve •Sborn* dopia
n/mú
Uvolopia tra se pod
Jangnuuin viak xemel teprve 14. Ustopado roka tobo,
napsal tedy TMbiink ,1847" sosd chybaé místo .1848«,
voUL
i
aasbo Mank byl vyaván
Mili Jaagmaui aamtal.
sepsati iivotopis
Jonfmaoaftv df<ve»
309
uké
netoliko jako ^laofatel, ale
Jakotto borlirý
vUttenec Mardc oefédSotal te viade a Tidy. Kdji
iiiena byla .Matfea aeeká*. Marek ihaad
lakladatelem
ped nim
;
r.
1831.
ttal la jejia
pihlásili se pooxe Badolf kniia
Kiosky. Josef Jongmaiin, Jan Svatopluk Pretl, Frantilek
Ukie Marek
Palacký a Jan Nep. Stépánek,
Kromé toho
lakladatelein.
i
jeho
4.
te itali,
laMadatnll
jini
k
dopiiach
protiDce
éaiké*.
bjl iettým
ae,
aby
fehoi hojnost dokládá
Jatt
ba
Jangaiainiovi,
y
staral
la dae
dopito
soto bo sám .Týbériim Matioa
1844. la srj spis honoráe od .Matioe*
1832.
r.
Že pak
také horliTé
r.
nepijal, bylo jíl rfie pipomenato.
Jak
Tlasteocem
borliTým
Tlasteneckébo
Marek
byl, dal
a
podporoTatelem
Tieho
najevo také vletech 1833.
ai 1837. ttraoj Pavla Josefa áaftíka.
Ša&fk
totii,
nemoha
své jakožto professor
r.
déle trapné postavení
ináieti
pi gymnasia
v
Novém
Sade, vyslovil
1882. v dopisech FrantiSkn Palackému a
mamiovi úmysl,
a£ bade-li lze sjednati
,vyiiveniéko''.
I
mu
v Praze
usneslo se
Í6 sami s« sráho bídou po
driovati, a
Josefii
opustiti místo své a pibrati se
Jong-
do Prahy,
aspo na as njaké
nkolik vlastenc praiských,
pt
Jangmami oinámil
let
to
Šaíaika v Prase vy-
Markovi
28.
prosince
1832. tmito slovy:
,Z strany da£sika ustanoveno
mesi námi koaažaé a jemu ohláSeno, že na pt let jeho
rieaými sklady opatrovati se vyaasBaiíme . . . inili
r.
JsiM
to."
jii
mnoho pro
literatura vlastflaeAiw,
Marek pak ihned pidal
se
•SUnei Jailé
k Safaíkovým podp&rc&m
Um, kteí byli knile BMiolf Kiaský, krabe Kaipar dtankrab Jan Krakonký i Kolovrat, Josef Jaagmaw,
bark,
Fjraatiiek Palacký, Karel Alojs
YinaHcký a prvý rok také
u
210
Ju
n
Nep. dtépáoek, » potUU peaUt
manooTi
lovy:
dopise le dne 80. lednA
Jii v
«.
.
.
éM«B
Juf •
Ite
1888. • témiho
r.
irláM
Jett £m, abych te penétl pihlásil,
teké f ohlada oa tzatý lávaiek a ilíbenoo pomoc naleMa
acho
nahrabe ItéatlB oplýfîclaa
pikládám tady 60
Mi
novotadakéso. Tato
itibra. Dej I BAh, aby ten dobrý
zl.
masi námi Tzdáleoéjfiími vleko to naletí,
ffmi
bliiiimi
paal na to Markovi 15. února
poteba
pospíchati s penési
na taplat Pán
ehoi nafl
darmo pohledával ..." A Jongatmi oda«
Bh
20
.;
.
.
1833.
r.
toto:
, Nebylo
odevtdal Jiem
ti.
Palackému pro dafaika, takie od
p.
t
Yaiaotti na 5 métfcft,
až do
1.
cr?na
t
r. jii
naped
Mloien jaet*
Ba Marek podporoval Saíaika
nuuin 19. prosince
ráíte,
býti
Jsme
uvolili
také jeité
po roce 1837.
péti letech, tedy jeité
roka
1837.:
ped
naioma dafaikofi
5
fiat
;
Ptalté
po
onch
mn
Jong-
„Jakol te puiatovati
na
lety
b
let
pomocni
ten vypriel. Nyní proiti Jame
láTatkv svého a jen dobrá vAle kaidého
Jeet, choe-lÍ
a jak mnoho napotom pro ného
On jeat nyní
Ted otáska jen
censor
a
má
platu
400
xl.
m.
k.
jest, jak se Vy, drahý píteli, a
sete,
tdali oo
.
.
.
svými okolnostmi nsne-
napotom pro ného initi m&ieie a chcete,
ili odstupojete docela.
v krátkém
s
eo
ufiiniti.
aae
Odpovéd
proaíao,
vic
tu
ale
od Vainosti co molná
Vainoatl
aiatev^llee.*
A Marek odporédl ihned 29. proalnoo, io iMda podporovati Šafaika i na dále, jaki dovídáme sa s dopin
TtminnnTi k Markovi te dne 4. ledna r. 1888.:
.Z pnpoviMBé na éas nkterý pomoci panu Safaikovi
pováiíme-H, ie jsme
ardaéné dknjt Toa obéti (maloa
i bet ní se obeilQ uchoviU Jame literatne nali platného
—
211
pomocníka, z jehož dél
Tlasti
wM
chTálA
siik fjplývá.
i
Život nái pomine jako sen, co Jane pro Tlaif ainili, to
jako nábytkem národním pro nái littane.*
Podobné Marek byl inným
áfiMteil te
toa neokroiené
roee
mcbn
na iiriim poli Tlaate-
ondsý rok 1848.
neckám, iemni oMrédJ^Je
f roMckTélém
i
TyitapoTalté
popedí a hned
byl na sjesdé
politického;
slovanském
Praze náhradníkem pro Toliký fýbor sborn éeakoeloYan-
Aéko
médci prosinci toho rokn pedaedoa ajeida
a
,8loTanských
Zvláité
lip*.
Týinamným
a
horliToeti vlaitenaké jest
dne 10. dabna
i
péáafm dokladem Markovy
dopit joko k JiagaManori le
1847., který ject
r.
piaorn k JongmannoTi
poelednte jeho do-
.S pra-
Tftbec a který sní takto:
vým nboléváním pijal jsem iprávn Vaioostinn o propMtocb, které Uterataro ?ycbás«jicí nadáním Matice etké
kMteaakým doiem vykopává! Takto
o kterých jiae le
moe
nadali, ie v
itaf
se
Saaové,
pepaméti nplynali,
vidy opét k nám vracejí jako vénoa klatboa na náa vy-
kimtl! Ne! není
sáviiC
literní
to horlivost duchovní, to jest
pod sástéron
poátky
náboinosti,
osnpnje, ona
si
jeni
nigala
se
néaecká
ti
slabé
naie
to vysoké
knéiatvo k sáhobé naiieh poéátk! Jiaak
—
na
iemo-
to vysréUiti
tem do ech némeckých aaplavi knih,
bych málo, kdybych ekl nekatolických, ale spífie
bezbožných, které ve itité svém aoioa vyslovenou ten-
amtni!
^
Co
ta
denci, aby podkopávaly,
nimi, drtice za to, že
a uii
ti,
koflitolé se nekižigí
ped
kteí je iton, (íUti je sméji,
ale Seská knižka, kteráž na kaidé itránee noiaváni kato-
^1—i^wi
Af
kaniaiovým
wttmjkMJlí
—
ta jeat
Binaeká divadU
a nich
lás,
látraty
hodná.
kdoto nekatolické
212
áiU
katy provoiQji, at oMTroo
bohapráidDé
—
fttávAJt!
Teejné
ttdj
trigikAm, jeni besboftoé,
Ale to Tle mAie b/ti,
Jwum éMké
al
prooái«Ji,
knihjr jioo Jedovaly
vlasy
fthAni
lidného oeikaii.
to
— a MB^jvýl ikodqjf
— Do?odoi-U obIbo
a proto! lépe aby se ani netiskly!
páni, co samýéleji. te^y
Zimmennánek a bode
se
vskfisi
spravovati
néjaký
opét
jeho
podle
censor
stopy
*
Bflh to sprav a narovnej
!
e«kých véro neméli jsne
vlastenec! Tak smýilel
skatclcb svých vele*
a
knés
inech
a jednal
ve viech
Takto borliv^ch
Tak
nikdy nazbyt!
zasloniilý!
Za
.
vlastenci!
psal
knés
—
.
.
sáslnby, kterýchito
Marek obdaen
tiskal,
si
byl
za pobytn svého v Libnni také nejednon hodnosti. Boko
1828. jmenován jest osobním dékanem,
ským vikáem,
r.
a rokn 1860.
estným
kanovníkem kapitoly litoméfické.
Téhoi roka 1828., kdy Marek
jmenován
i
dékanem
Jongmann
oniversité praiské,
i
mannAv k Markovi
povýiení
Vaiem
ervence
r.
1828: .8
lista
hodnotí dékanikoo,
na
netoliko proto té&ilo, ie
Vám
brého peji, ale ivláité
proto,
pfí
filosofické
pfiiné dopis Jong-
jest lajimav v té
se dne 10.
se dékAnem, byl
st«l
faknlty
etl jsem ve Valem posledním
likoo radosti
nám
1843. bisknp*
r.
1844. Skoldozorcem okresu Turnovského
to-
o chval-
coi
mne
srdce
viebo do-
ie p. biakap,
jetei pi-
vAbee
i
tomnosti se vétii ástka bratM Vaiich dachoTnfeh Oitýchá
a leká, nad Vámi svoa spokoJeDOcC v
nesl,
a to
ten
ného, jakoi jsoB
toho
pána jinak
dobrého pfed oi
as
pronesl,
néeo
;
a
piného
oima
on sám
takové
jizlivá
oioéiti
slyiel,
divného
staví
kdyi
mie
zloba
uUorála.
pro*
Vás a
To mi
oo aflottlTého a
vida a
sám olima
318
tlyte*
roieinává pleva od crnAf a co kuma, to toma adé-
mne lukavé k ivé bodnoetl i^méioTati a
mé dékaostrl od Vtiebo tak se lili
Riiíte
loje.
—
rovnati
aviak to
skofépka
jako titalns od Titola,
éd. Kdyby
oecba,
od
mém
jméno
od
dkanitri
viselo,
tulím, ie by se mi jaité nebylo dostalo. Ostatné t
pravd
libnské na
poplnii
to libé pomyilenf, ie t
a
poctéoi
jednom roce podobným spiisobem
oám mezi jiným npamato*
coi
popnoti jsme,
powd
Táním bndii, abycbom jak
napotom
tak
za pravé
a jako osudem vedené a sloaéené pátely a droby seb«
povalovali
nepromanoo
a jeden drnbébo
láskon
a nA-
klonnoiti milovali, jákoi posad jsme milovali.*
Co pak tve
se
do
lastával jej od r. 1844. ai
jak
v
vbec známo,
r.
1858. Uitelstvo tebdejii,
vzdéláno
bylo
mimoškolním
pak
éaae
okresního Skoldozorce, Marek
úada
obíralo
toliko
skromoance,
vice
se
hndboa nei
literním. Tenkráte sp&sobilost aiteluva více byla
aaénim
poMtována
dle tobo,
jakým
byl
hodebníkem,
neili
jak
omel vyuovati, a hudba kromé toho byla také hlavním
idrojem
výiivy,
pi
tedy
vil
Proto Marek
konci
jara
r.
smotno
moiice
na prvé
ihned
1814. po
pomocníkft.
tehdejších
jmenovité
té
Bylo
školách eských.
ve
visitaní
cesté,
kterou ku
svém rozsáhlém okresu konal,
poznal, ie mají-li školy okresu jeho
skutené
býti
ško-
lami opravdivými, jest potebí postarati se nejprve o lepil
vxdélání uitelstva.
I
umínil
si
býti todiž
uitelem uitelv
a svolával je k astým schzím, v nicbito pednášel Jim
o tom, o em pravé vidélo se mu býti prospéšným, a také
jinak všemoioé je pouoval a zdokonaloval.
Jakožto lidumil a pítel oéitalstva
tflý
Marek
osvédil
se
také
tim,
ie
i
vlastenec oileehzaloiil
v Libnni
214
ikolni
r.
?Uk m válkjr pniiko-rakcmtké
Mimo to týkalo ne Marka, co
která
kniboTDo,
1866. velice utrpla.
jest
„Hosejnika", ron.
OBoimeno
pi
^Matici
I
jehoito
ronich
eské
prtiské
lístkem matiním."
rek,
a
jeho
s
nadace
s
skutek Jednoho
eské* sáklad 1000
úrok A
hlavni
na pa-
xl.
vlastenské
naii
literatury,
ekatel
uitelský
vidy jeden
podélen
&koIy
býti
má
vkladnim
Byltd nejmenovaným ctitelem tím
která
té,
07.
poTÍoDO«C
ivénélébo Jongmanna,
ctitele
mátku tlecbetného patriarchy
ttr.
Dft
svoq
Tlastenský
osnámiti ctihodné spolenosti
který n«inil
m
.Máme
sTazka tetího ténito 1I0T7:
jmenovati se nechtéjicibo
1863.,
Ma-
na památkn pi^telstvi
nese
Jnngmannem jméno .Nadace Jnngmannova*, dosud
každý rok jeden ekatel stává se lenem .Matice eaké."
Téi u patronátního úadu Hruboskalskébo
jistinu
400
podniteli
zl.,
pi
%
1853.
sloiil r.
kteréi úroky jsou dávány na pilepienon
fikole
a jinde podobné snaiil se
libuské
prospéti uitelstvu také hmotné.
R. 1858. Marek
pi
a to jmenovité
záH své knéiské drubotiiy,
slavil 5.
mnoha vyznamenání
kteréito slavnosti
estného méStanstvi
estného práva méitanskébo
mn
dostalo,
Lomnice nad Popelkoa,
s
estného obanství obce Libuné
se
od mésta Tumovui
atd.
Téhoi roku
1.
bem*
obdriel stkvostný diplom od Umélecké jednoty pro
v Praze, kterýmito jej jmenovala svým
K. 1865.
Marek doekal
tých narozenin, které klidná
dstojné
sluhára
oslavila.
Den
Markovým o
se
5.
Libn
oslavy
této
ikolství tím
echy
lenem.
zái svých osmdeeise ctiteli jeho
byl
výsnamnijlí,
dne konala se t«ké veliká slavnost Jana
velBl
vthledem k aáie
tiboi
Amosa Koaeo-
akébo, reformátora Ikolství, v Brandýse nad Orlid,
i
po-
315
dán T
té
pHiné
téhoi roku Slánek
A
lsl« 36. .Károdni
.Dré sUTnosti dne
Ikolj' I násreo
když národ ieský
menna stkvéloa oslavon
záH 1865".
5.
1873. Telebil
r.
itoleté
Praie Jnng-
pamáikj jeho narosenin,
pMtOBMMt defidtrttiltéfco Marka pli ni ^la ii||dfl||<B*
nim j«ll< oidobM Jako! i pH banket«. epofédaaéa S8.
dnbna na Žofiné, jimi osUfováno bylo dokoneni Pala-
Marek
národn eského*.
ckého .Déjin
ie taTitá do Prahy po mésíci opétaé,
aby
slední sloiho torna, jehožto minnlého
msíce
prokáial pQ>
oslavit
pi*
Piiel k rakvi neboitikoTé na ataronéitakon rad-
BpiiiL
nici
tenkrát*,
pravil
Prase; nenadal m,
ie to snad jii poslední jeho pobyt
aaednnv
a
ide
a nohov Palackého, vytrval tn po
celon doba obfadfi pohebních a
ttvem doprovázel
jej
potom
mezi dnchoven-
ke hroba, konige cecto ai na konec
Karlina k invalidovné péáky.
A
Marek spatil Praha. Bledne oddechu po velmi inném svém živote, vnovaném cirkri,
jeité jedenkráte
národa a mládeži,
staoéek
iel
1876. se stádem
národovc
s
nedlonho
ped
svon
smrti
na odpoinek a roiiebnav se
svým,
blizka
i
opustil
1.
ctihodný
íjna roki
Libu, stedisko vioA
s daleka, a odatéboral ae na Smí-
chov n Prahy.
O
odchodu tom
z
tvém .Louéoii le d&st.
I
Libnné jent podána zpráva
P. Ant.
Bwle*, ron. 1876., na
nkolik
Celá
alov dle iprávy té.
lihi
do chrámo
i okolim
Pán
paa^fofli tffm.
Marka
s
s
nár
Libuni* v .Poalm
652.— 653.,
stoj ide
byla
práv
Téhoi dne
nedlo.
sir.
tffm byla
i
jii
záhy vzhftm,
spchy
roslonit se i milovaným a proslavenýa
Chrám
byl
peplnn. Z píbytka
v oÍmíIo saikávali návitévoa a Marka
tvého,
nejpedn^
••
116
cm^
iOTé národe cikelio, kdei ou-ojilo te a fazolek
Ofáno d
Attné
tMTécených blahn
ilének
tpáoek
libými
Marek
obíral
I
o
injr
podporován
e,
ivéma
V
chráme
mél
vladae, aby poet kladl
daeai mého
mim
vladae
a vámi, loniti se s
Jest
i
!
naplDna,
klonící
se
Jest
slavnosf
a
podt
louiti se
i
Sv^
néhoito
vék
doben
i
strávil
mné
jsem pe-
a ie hojného
podobna Jest
byste se byl! shromáždili, prokázat
ckádn
moé
bylo mi vidy blahým úkolem, rozsévati
Dneiní
sliibi to, Jakoa
p6-
o
to
k hrobn,
místem tímto posvátným,
ie aimé to padlo v pAdo
ovoce ponese.
mé
ai
sobe. abych postaven
siné slova boiího, dobrých skutk, a doafám
svden,
míra vla-
I
jaký úsodek jste
3000kráte Jsem k vám mlnvil.
jsem mezí vámi,
povolal jest pán
nespravedlivého.
sUec,
bolný, mám-Ii Já,
a
Nepál bych
drazí osadníci?
více nei
byl
které vystoopil
.A
:
vladaství svého
z
v milé osadé zdejlí
Bobeoi zde jest n konce,
pod
nvitán
ke throaiáidé-
v níi vylíil slavn tmcblivý výinaa toho oka-
DE kasatelno a promluvil tato slova
ntvofili,
iTonAv oblá-
jabtlant
mžení. Po té Marek etl mti svaton, po
bjl
laalooiilými
otady do chrána. Velebný blábol
doby.
oilaiova
národa toho,
dftaa
administrátorem P. Rameiem, který
ným
kde geiiu ná-
lido,
pracovníka
iUttné badoacnoetí
Jsa
se.
posvátoosf
ioral
našeho
neanavenéma
roda £eik6bo
kaetj
pftenné moofatTÍ n^fiiMitnlJIieh ar-
i
tak,
jako
poslední služba.
prokangeme anínÎfciaM otd. Já od-
Tédonfn, ia fie k vaieaa dobra jsem inil,
viak initi více nemoha.
Odcházím od vás na
stálý od-
poinek do zlaté Prahy, a co vám ide moha lanochati?
Tak jako dítky a pátelé scházejí ae k omín^ldasa otd,
jimi on své raky
posledn podává, seli
Jsto
ae
i
vy.
S17
mi moiué jednomo kaldémn
Tfenf
roky ivé podati
i tés
DA rotlooéenoa, odliti viak vám chci poi«hnání,
Tás
pro?áieti
bode
?aiea
re
dAliím
ii?oté.
kUréi
Co Tán
odkaioji, jest, abyste méli na paméti povinnosti obanské,
pofiBOOtti,
jei
Tám klade naie drahá
Bh
Tlai(!
Táoi
lekMj!"
Z chrámu proslavený kmet
tTOilo obanstvo
nbfral se Špalírem, kter^
doma.
k farnimn
ai
Zde uinila ma
pocta deputace mésta Lomnice nad Popelkon jakoJlto est-
Déao lano ivémo.
hotpodáfal^ch
Potom
libeské
jednot
pedsedon a
býtal
a
mn
se
knižnické,
Když
života.
pak Marek
osazen byl do pipraveného vozn, lavinéla
hymna
mládež
Ped
a
vozem seadilo
ostatní
naSe národní
oaady Liboské. .Vážné
ten
to bylo
r.
1876.
—
anažili se dáti výraz
došel
Nastal
až
li-
ním
pochod
na pomezí
a významné looení*
—
z Libon
, Pokroku*'
ze dne
Jemuž osadníci libun^ti všemožné
dstojný, ve vdéné majíce paméti,
pfie o tom dopisovatel
íjna
se banderinm, za
shromáždní.
k TarnovQ a veikeren prvod
4.
dloo-
aveden a
^Kde domov mj?", kteron provázela hadba
boiiské kapely.
ikolní
depotace
jejichžto
estným lenem, pejíce mn
byl
hého jeSté zdraví a
pedstavily
v
co tomuto tichému geniovi, horlivéma pastýi duchovnímu,
obtavému
vlastenci
povinují
oni,
povinuje
celá vlast a
Bárod."
Tak
Marek rozlouil se s Li huni
po tiapadeaátíletém tam pobyto. A známo jest, jak i
Smíchov cítil se tím, že Marek le tam odsthoval, poctna a jakým spsobem deputace obce i nejelnéjlích
•polku jej uvítaly. Nejednou Marek pravil, že cítí se
slavbostné
tedy
.
218
iWfm jako mUdfk,
véd národní
Nei ne
prodlíti.
v
dioobo
O Novém
bylo
tde
Náprstka,
m
kde
pro TiMbnj
meii
Jelté
ve
nAmi
Uké
•poieéoottí
pMel
V maaopoité pak
dlelitosti.
akademika
plet
lid&,
nejstaréí t
ma
poi^^lo
abývaU,
sil
vlastencv a
sbasl klidné
.
.
a Uie
ieskýcb, pfea Jebolto
spisovatelfl
tnébem pokrjtoa blava sklonilo
tvrtek 16. ánora
i
na*
kde déle poidrlel
se na dftkaz, jakoo dleiitosf spolko tomato pipisoval
NAhle vSak
Jii
djchánka
vedl roipravo filologickon, i které
vlastenecké
viUvil jeité
Markori
roc« 1877. áMtnil
Vojtécba
mistD08t«cb
mladMcb malA
na jiné
jatí) itile nejtétii á£«a<
i
se skoro celé století, ve
1877. dopoledne, vyerpav viecbny
r.
télesné sily své, a byl
pobfben
obecenstva praiského
venkovského na Vyiebradé.
i
velikébo
za
áéastenstvi
Ale památka Markova potrvá dojista navidy a bude
ve
slavena n potomkfi jako posledního < vlasteneckých
cti
hrdin naiich, kteiž odvalili se
díla,
nálelejicího
k nej>
vétiím dilAm nejnovéjií doby, a proto jména técb skrom*
nýcb, pilných, nadfienÝcb, obétavých délnikft na opaiténé,
národa roli dédiné zAstanoo navidy v paméti
vdéného potomstva a badon v národní nati domácnosti
spnstlé
státi
na rovni
nich
jméno
hlahol
eský
obdélávali,
s
jmény
ieské
netjvétilcb
bylo
viak by se
vypntel
pouo
odných knihách,
nikde neosýval. Z pdy, jit oni
by
nový otelený
Slovanstvo jedno x nejpednéjSích
nejváinéjUbo
i
velikán svétovýcb. Bet
nejstariího
iivot,
halosí,
tástop< e
který
lachoval
déjinám
ivéta
a sastance svobody
docha, védy a oméní ve stední Kvropé.
Probravie
ii
si
iivotopisné odaje Markovy,
povlimoéme
nyní také jeité fysické stránky jeho iivoU jakoi
ahy
Jeho a výtnamo psobeni jeho spisovatelského.
i
po-
21»
Co do itrinkj
StraToa
ztIAM
bjrl
ú
ma
áitý
Snídaní
oblibofml.
dobe
'O I pravidla
Tabákn
nápojA.
nenAvidél
ovi veiisi protlý.
med a
ovoee, ktacé
Taenon, a
mÍTil obyiejné
medem, obéd
rjttjáié aláko i
a podobné také Teêi.
Ráno
MarkAv
fysické iiTOt
chléb, maao, mléko,
Kromé Todj nepoiifd
••
Jteýek
každého od ného Taroval.
a
trrté
TStáTal nejiastéji okolo
nebo
páté hodiny;
la BÍrné poTétrnosti vykoupal se v potoce na mítté pii«
hodném,
mn
byla
bodu,
inil
lima,
bylo-li
procházival
rád
se
povinností
procházel
doma. Ped poledsan
k >eieni pak procházka
tak
polích,
nemohl>lí vyjiti pro píliinoo nepo>
-
se
dom. Mimoádným
v
jeho zamst-
emi
náním bylo polastvi, zahradnictví a velaství, o
jiné rád
Mar^
Jakoito národOTec
netoliko horlivým
byl
vroucia Tlatteneem, ale také rázným
zmínili
jsme se
píin
stoj
otiskl
roku
ktflrý
sni:
Spojil
Slovanem,
promlonvigíce o jeho
jii,
A
dokladem
sde jaité
lineek
Jnugmannovi.
slaní
1838.
, Jindy
a
emi
o
básnickém po-
povahy Markovy v této
.Slovan",
a Nyní*
Marek
který
(na
str.
165.) a
.Co Jasyk spojil, toho lovk nerozlaajl
nás echy, Moravaoy, Slovany a Slesáky s bratfími
Polány, Rossianiny, s bratimi poledními na Daními,
rav, Dravé a Savé,
zatelkaMkýni,
rakoa
i
pouoval, kde a kdy mohl.*)
sfjýeh,
mofo ostBOBé
kteí
témi|
s
i
bratimi
s
s
diií.
témi,
ped
Balkánem,
Carohrad
co skalnaté
s
obiivnjí
hhhj
Mo*
bratimi
prad
Jaderského-
Pamtliv s&stano na Srba loiidíého»
kterýi blízkým mýlen Tentonem neaméle se ve svém do-
mácím hlahola pronáii
*)
;
pamtliv jsem na Srba dnu^jakého*.
Vis v .Poaln a Bodée*, ra. 1877., na
str.
XS6.
S20
kteráž vodlo Tarka pozoenálilft vioiká; pamétU? jtMi
Sloveuce
krajiDtkóbo Jakol
Byli £aso?é, kdy i ciiiocofó
proti
kmeno
itvali,
iápali rodina
Mvé M
Kaiaba
aby se od sebe
stoq lattol
rftzoili,
Nei stará vraida pominola, a UBiftni pflna poli Téd, na trhá obehodnim,
!
potkáváme
ViAobeená Slovanft láska lapomnéla starých
rých nenávistí.
—
Neposlouchejme
abychom od sebe
nkdejií pfedkovó naif v
nebo
a Francii,
—
i
Nmecké
sta-
jinostran-
soikliviti
tím ipile
trliáni jsooce,
nevolí,
téch
více
ných hlasAv, ktei4 nás jednécb drahým
klesli
u
—
PonoH.
semeno roiepf troosHI a kmen
n«
asiliUÍ,
klesli, tak
jako
v Britanii
íii,
tam se pHbnzný nám hlahol rotléhal.
Radust mám, když vidím, an pod Kavkasem nová sela
zakládáte a na tech moíHch se rosletajete lostvem svým.
Radot( mám, když vidím, an neobsáhlý slovanské
litera-
tory tad novými plody se krásí a bohatí. Nejkem i téch
omrzelých nevlidníkfl, kteí nevrle
se
kyrilicoa aneb glagolitikoa se jevící.
na
osopaji
Jest
to
kniha
toliko po-
rrchní nestejnost kroje, pod nimi srdce stctjnodocbé bije,
a krev potravy do váech koniin slovanského svéta rot*
bání. Rozliný méj odév, vidy jest jeden národ roiUfiné
;
méj písmo, vidy jest a
mateská
se
mn
jeden
národ,
nepocití.
—
zfistane
nezhati
a
dokod
Nebado
e
ten
krátkozraký jámoiilec, jeni astavióoé jen do sebe a pod
sebe hledí
;
cítím,
ie pináležím veikeréma Slovanstva a
eákeré Slovanstvo ie pináleif mné To jest má hrdotf,
to jesl má pýcha, o kteroai se nedám pipraviti obíMsenim mého národo na jeden tisfo £tverobrannýcli bQ.
t
V
Uriím svété bydlím
poetoéjlím
se
slavím
já,
nei by sávisf dopostiU chtla;
národem,
neili
rada
okraka mého knê nesapadá louce, a bohdá
slyif.
i
Na
sláva ne-
flM
upadne
t néa,
stane hlasití
M
dokvd potledni sjm a dMie
OáMtek
Bjl to^y lUrek. jak
tento
akaitije
satelem Ts^leouiMti rie«loT«niké, a bjl n nát
iné co do asa p
Na
r t / m.
obsáhajícího Telkery toahy
t«prfe potoB Jan Kollár
i
do asopiso .Hronkj'',
hla-
i
té pfl-
láneékv tohoto^
sákladé
myilénky viesloTanské, totíi
1886.
r.
Utorarnéj fsáêmnoiti meti
napsal
rosprafn
.0
kmenj a náeéimi slaTskými*
kteronlto
podal némecky roshojnénon
odnénoa
nepe-
Jcijf
k nL"
a
rozpraTu
iíeji
rokn 1837.
objasnnou
ve ffláHaiin spiaka • náiTem
.,Cber
odA-
i
dte lite-
raríscbe WedMdaeHi^dt nHtcken den Terschiedeoen
Stámmen and Mandarten der slanschen Nation". Mimo
to Kollár dle lánku toho složil i báse s názvem „Slavjan^^
bjla
která
prrn^ otiiténa
r.
1845. ?
, Dílech
básnických
Jana KoUára*
Jak Marek pál SloTanAm Tshledem k ech&m, toho
z^ímaTý doklad
jest
dne 14. Uelqwda
JMM
•teli
t jeho dopise
k JangmannoTÍ se
1844., y némito píie: .Dnes
r.
6ett I lêrteljahrbacho pojednání dosti
,Die Stelling der
zlobil
i
jsem
se.
DeitMken aod echen
in
po-
dlouhé
Bohmen', ale
Dokas^jeC ten Dobronémec, že jsme národ
dyojího jazyka
a
jii
ne
Nmcm
národ
—
slovanský
—
echy
ie
pak od ech dobyty %
DOvjUch asech zpt od Nmc, ale jii ne
zapjaty.
Pofoluje nám etina Tzdláfati, ale tanUe.
kdyby se nám ieho t jazyku nedostávalo, brátí toiité
pAvodné
patily
een
T
ku
kmenm
in
t
—
slovanským, radj k latin
eská jména
meckého peloiena.
—
— a snad
k
míst jsou dle jeho úsudku
O
Trutnovu mnoho
stavli Trsutenbergové pocházející
ví,
nmz n-
že ho vy-
kmen nmecký
z
Bavor.
ma
Panilafitmos Je
—
oich. Moiuta
lAl v
m
Jii
ho taitm
echoTé nebodoo le bo bohdá drieli. Mj
naie Dcjlep^í ofoc« jMt i nmeckých
Jane pMtépend,
fnbA atd. Ne ne do rokon toho dobroajtlaébo ipito>
odfekla
talde
a
bych
nechtél
nám
divný úrok
ifaton
naii
véc
—
Tlolltl
on bj
odTedl."
rroadm Tlaatencooi a tiroftL
Slovanem Marek byl
i rázným
Výsnadnym pNapévkem k povaze Markové Jest i Jeho
pátelství 8 Jnngmannem. Navitévovali m vwpolek velmi
Takto
horliTým
a
.
.
.
teato a také vielijaké dary vzájemné
si
potOaU. ZvláHé
Marek, miê pi dékanitvl Libniiském znané hotpodáttvf,
Jangmanna
obdarovával
jmenovité máslem,
rozlinými
hojné
zelim,
ovocom
mn dkovati.
Podobn kdyi se navlUvili,
atd.,
potravinami,
takle JungnaiiB
sotva stail
Taki rokn 1824. Jnugmann
hledli se hojné
nctil
v
oetitL
Prase Marka velice
slavnostn. Dovidáne se o tom z dopisn, který Frantiiek
Ladislav elakovský
poslal
bezna
19.
v^î
r
Josefo
Vlastimila Kamarýtovi.
A
tak
skoten
oblažovali se vzájemné, a
Jongmann
právem paal Markovi 29. bezna 1813.: .Poítán
k ncjvtienéjiim stránkám
ilvota mého,
to Já
ie mi nebe ve
Yás vrného, ilechetného, smýélením, snahon a celoa doií
podobného pi tele ndélití ráilo."
Za mladiich svých
pMftelakých
výie
i
Itala
Markám
i
se
s
amínka,
Jímgauuuioví
Kdyi pak Marak
Toteiník
litoval
let
Marek
lil
v d&vérných stycich
Frantiikem Votainfkem,
ie
roka
peidie
i RoiftloTle
odchoda Jeho
1809.
o
némito
poalal
Jii
spolené
na .OpolefiBOit aakmi*.
odebral te
zvláitni
do lAaal,
báani,
ktaroai
228
T
•tftkl
1816.
r.
Co
uk
básnického,
obom
k Tinama prad
obora
Bfarek proalnl
ie.
z
jii
kdji
kráantto
neboli
bámickéko
rokem 1820. jakožto básník toa
tjSIí y Preiparkn .Poátkoré
1818.
bjlo hádáno,
prosódie",
obzYláftté
toho.
spiea
.Týdenníka*
Psalté
jii
r.
ie
dopisovatel
1818.
(na
.V Cechách ai^ la vydavatele toho spin
pravého J. ;* skratky ^d.%
anoif ale
„M.* a ,J.* laafi patné Šaaika, Palackého,
n
P. a IL,
.P.',
Marka a Jangmanna; Marek, viak jak inámo, nebyl
áiaaten, ba nelíbil se
5.
jii
ti
toliko
303.):
str.
Š..
|rfed
r.
PalkoTiofa
do
pihléditee vjní hlamé
i
piaeanietTi
ipohipnooTnfkem
ech
Yédaektbo neboli
téek.
.êikélio báanictTi
jeti
?]rBiU
pliamaietfí kráiaého Deboli
obora pftemnictrf
i
Marek
Vydané práce jeho tiskem iredli Jta«
meii udají liTotoplsQými,
méroa,
p&«ob«ni,
tfle te iptsoTatelského
náakoTébo.
dne 18. inm*
nárrem .Velainfk ll*koTi".
T Dej«dné pftiiné jak v
Y
m
UromidkOTých .PrTotinách'
•
kvétna
1818.
mu
nijak
ani nasev .asomíra", jak psal
Jnngmannovi:
,Že
vydavatelovo
Po-
tttkv eského básnictví výboraým duchem poiniî rozmovati iMoi pochybaotti, akoliv le § oékterými slovy
jich spfáteUti
ákB ,
p. .{asomíra* oeidá se mi ply-
mm
nuté
obdobou
Taiím,
ie podobná
domádho práva
Ofltstn
—
jak
Vám?
svobodná tvoeni nenabudou
n nás
Seakoo.
Spíie
'
.asomér'
tak snadno a lehce."
patrao jasné
jii
i
s básní,
které jsme
si
na svých míateeh v plném znéní nebo v úryvcích uvedli,
Marek Vjl bánlken «pnifdi wi»« Ba Marek tvoi
Jvagmaimem a MaliifMi MDoloa Zdlradem Polákem
trojid, ve které novovké básnictví eské ped r. 1820.
ie
s
iTého
dottoopilo
I
a která
TTchola
plody
d&bi
<Ulft
bá-
mi^fd MkoteÓDOo cena pofod.
inické,
jMt otiem výsnam
Mark?
poetka nové doby
Byloté oa
Tédeoké
piaemnictTÍ
neboli
jakoito bátDika feliký.
pisemaictri £«akébo netoliko
náakoTé
oa
Telmi
nízkém
itapoi, ale ivláité t«k6 píiemoictTi kráioé neboli báanické,
kt«réi áplné letlo ladem, a to ? e ficeb vrfch oborách.
Pomésti pak
tebi
:
iorma
i
látka.
mohla
Bprá?né
vftedního,
ma
I
£ebo melo po*
rie,
nemel iádný drnb onéni na celém
vsnikn
Schadlá, zanedbaná,
teaké.
neaaadnljil neftU ivelébiti
cbybéloté
nesnadného
tak
iTété
Je bylo daleko
védecké;
pisemnictTi
vyjadfoTati
novoTéké
jako
ba
ikaiená,
nedostatená mlova byla a
ahjr
býti mosila básnictrí
dloohon odvyklost života ideálníma nebyl
století
to,
obyejné pomysly ze iifota
rfce na závada nežli védé, a obaah pAvodnl pro
mnobem
iádný.
háanietri
na
i
A sUv eskébo
XIX.
z
poéátkn zcela
básnictví byl jeité za prvých let
velice smatný,
a dloaho
rbec
vie,
co
p-
vodního Teriem psáno, bylo jen otrocké napodobení plodil
cizích,
jmenovité nmeckých, nejnižií drob básnické tvorby
chatrné rýmovaky,
a peklady nebyly
Marek za takovéto doby
skotenoa posad,
nelze
složil
ovžem
básn,
neíci,
Kdji Udj
lopái.
které
ie
m^
Mnm
byl básníkem
opravdivým.
Verie
ahlazeny
báioich Markových
a tak ifoCay,
ifletay a vábivy
bách básQÍkft
i
nejson sice feaaée tak
rýmy tak Stépny, ajilénky tak
zigímavy, jakých
nyniititok;
báné
ty
doítáme
ni^jsoa
se ve sklad-
vwkne
bes-
také namaote
áhonny, nejsoo seela beiradny a postrádi^H
takového leska vnéj&ího. jakýmžto stkvéjí se básné epikAv
a lyrikA dnA naiich, oméleeké ceny viak jim apíU neoi
926
moino, tfeb*i«
jit
méaé ? umlonlené upoae-
ffc«
i
Qutí apAdljr.
mié
Že báné MarkoTy opadly Tiee
M
sUlo
o Mbé,
dojiiU
i« posad
poat« tfm,
upoaemitf,
mtjíIj
lebrány
akoli toho plnýn práfes SMlok^JÍ. jaki
po*
i
MMlky Jangmannofy, aTedeiié rfi* i j«ho dopiiA k MarkoTi o
a Jaki
dokas^jl
niflh,
i
i jiných
vlaitnotti sou-
diti Jeat,
Od
rolra
soTatdé
1795.
— 1825.
pokaaiU
ieiti
aernené došíi dracet th spi*
o htOady « ronaiMe bodlo
se
pATodni oebo pfeloiené, a i té dloohé adjr Tyuikli pooie
tyi,
Joteí JaDgmann,
totii
Frantiiek
koTtký, Jao Jindich Marek a
—
ola-
Ladislar
Antonín Harek.
Antonín Harek to byl, kdo prvý jal se pe*
klAdati ballady SehilleroTy, a laal ihned
pMoliT
roíhodné
dobfo,
•Prrotin*
,Gkod do ielemice", a zdokonaloral
snadném
tomto
rychle, takie již
Tloe jako
O
pekládání
r.
18U.
pebásnéní
do
1813.
r.
ballad
HrooUUikových
ne-
ae
velmi
SchilleroTých
Tyila tamle , Ptka i JeitéroM*
peklad.
neili
básnické tminosti MarkoTé STédi také básnika
sNeanás básnická*, kterooi
1825. a kteroo. jak a
ní
otiskl
? aeehoalaTo"
posnamenáno,
sloiil
roko
,na dané
rýmy".
UTáifm6<li
jejich
ceno
Mní
Markových Túbec a Týsnaa
Tshledem k dobám, kdy Tznikly,
ie posad
básné MArkovy
nevyily
Tem
sebrány.
diriti
toho sám JongBann oftoUkrAt iailné ve svých
k Msrkori.
sbírka
JÍŠ
stých
r.
1810. paal
prad vydáte,
Prahy dostáno:
U
svtlo
se jeet,
Pávalti
d
dopisech
no: .Bod ie Vy asoa
ie já koneéD oo do
ho
ovidéti
nosí."
Od
téek dob
16
Uf
oplynalo
Dcjioa
RO
Jli
a posad
let,
rjáaj
Markovy
báfné
I
Za
tyficát^cb
let
patrno
jak
aicc,
maoDovýcb k Markovi, chystáno
.MaUce 6eskéV
nákladem
sebraných
Markových
báaní
pochyby Jest
poHien
byl
báané
poiod zachován,*)
i
akoli JU
Avšak,
Jnog-
dopisft
t
Markovy
se vydati báané
rokopia
i
a aikoli
bes-
poco
joftté
ty
nebyly vydány tiskem. Zejména oviem redakce ,Náro4oÍ
mela
bibliotéky'
o
ae
postarati,
to
aby
tnova
byly
la své doby tak
v lirif tnámosC nvedeny básné básníka
sna£né vyniknavíího.
y obom
Marek
védcckého
písemnictví
neboli
poátek ve
ktefii Qinili n nás
prvý
on(
Ceakých;
fickým
a rosoral
sloniiv
tim
odhodlal
na
roli
Jmenovité
naukového
k oném moiflm,
proslavil se klavné tim, že náleii
spisováni védeckýcb knih
ae
k celým
dflflm
filoeo-
po-
nékolik brásd,
filosofické
éeakéaa násvoslovf
velmi platné
védeckéma.
Jav se psáti
.Logikn nebo Umaid",
která
vyila
rokn 1829., Marek psal Josefo Liboslavn Zieglerovi roka
1817.: „Coi ráíte o
eské logiky
nevas té véd se
se do
mén
pedsevsetí
(onnice)
sonditi,
Také-H v
pastil?
náxvA
Jest
éflí
^Jfasám a jaké by tvláété na mifeal
sloielo míti, aby se cos chvalitebného vyvedlo ?
nových
ie jsem
as
U
vée nesnadná,
ale
i
Z ohlede
ui
ta se
Jednoa ochoditi, má-li se Jaké trvaalivéjií stavení na
stavéti
.
.
.*
A
professor
s Utoffléic ZiegleroTi
*) Václav
aaaa*
aa
str.
Zémj
sei.
1.
Josef
ledna
imlftulé le o
r.
nám
wkk
Konble
poal
.Pravé
nyní
v .Život Joeefa
Janf
Frantiiek
1818.
:
JÍT
moé Marek nitrj
UTodene-ll
jsne
li
iré
abych
tatUI,
hotovil,
kteroai v éeitiné
Ijogikj,
ao
stó
o
tdáoi
.Logiky'
te piíini
podali
dal.**)
to,
co výio
ale
i dopiffl Janginaii-
rawiWÉB> MloUko
nových k Harfcovi,
do
iHinÉie oo
ivédMdloa péfl ICirkoti
i
fy-
nich
k tomi na aTtl J«it4 Uké
si
násvoalovf,
t
i
jfai^h, aby
násvoBlofi to bylo co nejdokonalejli.
Tytkytlo
mnoho nových
pak v ,Loglc«'
se
která ivojl neobydcjnon
fonMW a nealýchaným dosavade
rfmam&m
alepé ctitele .klaarieké*
slavinovy,
jilto pokládali
jaxykové, ntpftpoiUmko
a pobooHla.
MUny
i
la vrôl veikeré
od
doby Teledokonalofti
Uáaéko daUiho pokrokn
vMe a vidy, neaálo pe-
wí
a tvrdice, ie a ni Ise vyalaCiti
kvapila
slov,
Jmenovité Jan Nejedlý sanevfel na
Markova .Logiko* pro nkterá nové utvoená
v ni slova,
min
podobných
vbec,
.ie
btAj nemélo
by se o logice
a védách
Takové tedy neoekávané
ani peáti.* **)
pfekáiky bylo Markovi pekonávati!
Jest oviem
i
horlivéai pivrienci novot
uuti, Ie
inaaá
neii tte mnoistvim novýeh alov v .Logice' jeat
2áa(,
o nichito smíme íci.
ie json spiie odváilivé,
povhébo, bedlivé nenváieného
takofta
naidabh do
ivéta
idánf vymyilena
hoienA,
neili
dle
a jenom
správné
a
•tfslivé dle náleiité analogie itvoena. Stojte ide nékterá
ilova
taková na ukázko:
dtaletro
(eathetiscfa),
nmovnik (Logiker),
roinmovitvo
(Dialektik),
znatek
(Yorkenntoiss),
výkladniee
násndek
(Eathetik),
dtnotný
potéitaiee (Oeaehiehto),
(Hanneneitik),
(YordersaU),
ná-
náakytek
*) Oba úryvky x dopisA tieh jaon vyáaty s RyMttavýeh
•Pediich kiailal*, str. 194. a IM.
•^ Vis v Rybiékových .Pednich kisitelích" na str. ISS.
sas
(Vorkomnoiu), obbofor
prosloTt
dosadoý
siron),
(ModaliUt),
tábiba (meUbaaif),
knOpíong),
odlika (ditiiDctto),
(parafrafit),
apásoboTOs
(Sati),
{jnd\ii6»),
Jest
i
plodoický
J.
1844.. káj
X tobo, io r.
(Ver-
(iodividoali-
(verscbiedeo),
liSný
(geneticoi), probyte^ný (pragtnatiscb) a
OsUtDé
ilnka
sjedDoniiti
.Zá-
Tjrila
kladní filoaofie", ^Logika" a .MeUfjrsika* ve ipiae Jedoom,
nesstalo
r.
„Logice* tiade totél díztosIotí,
nebyla ntTofeoa SCastné. Co do názTosloví
si
které bjlo
1820., nejlépe zfejmo, le fieckna noTá slora
poínáno nmobeiB
r.
stízlivéji a rozamnéji neili
znan
£ími ovSem ipia ICarkAv
1820.
r.
1844. bylo
1820.,
r.
Záleil pak hlafní
získal.
záalnba spisn Markova toliko ve stránce násvoeloToé.
do obsaba nebyl Žádným pokrokem
jen poknscm,
dobn zcela dobrým,
na svon
nánkn v písemnictví eské.
mann
vyloftil
pojiv
i
i
Úel
jtnýcb
ona
avéati
a vznik spisu toho Jong-
mo
v .Pfedmlnvé", kteron
nékolik
Co
nýbri
filosofické védy,
zigímavých
a
pedeslal, piipráv
d&leiitýcb
o spiie tom.
Kromé
vydav
filosofie
Marek prospél
i
bohosloví anaaMilé,
1831. v Jiíne „Šestero kázání postních o hl-
r.
iich protí
Dnchn Svatému*, které peloiii
i káaáni
Kbýn-
lovýcb.
Podntem ke
vyslovil
vedlo
tmito
mne
tobskon,
bnskon
ponkud
bylo dojísta
.Povolání
—
as
výhodou
tnoenil, v
nmi
Týnskou
mi
to,
co sám
kniského áadu mého
škrte osady: Roidalovskou,
ilmboskalskou,
bylo,
a
LibuAakou,
Ta-
opt konen
Li-
ie Jaem s«
pronášeti ae
jazyka
Uda káial mi po-
bAI* Vybral pak al k pekládá ifám
vhodná a také zdaUe Je peloiil.
iavadnf «ko!
láni
spisku tomu
slovy:
ká-
sa9
A
jiMk lUrak ptopll idokonUtt Jaiyk itAf.
jaité
Bjlté také bridéen. Otiikl totii jii
lánek
I
dachi
mlufj teekotloTueké*.
b et
náirem
âtM i,
r.
1823. ? .Kroki"
anebo OpniTa prohelkA proti
. Lovec
ttaek ten jest oUitén
doridáM m i dopira
i6 fiak Jert od Mirka,
JiBfBaaaova, peaaéko Markofi aikdy t ladaa aab áaoni
r.
V JangmannoTé pak
1838.
(na
,Hi«toríí literatury
374. drakábo vydáaí) Jaat
str.
aánek ten
Jest
i
Týtlonié
etké'
eeno,
ie
od Harka.
Marek séb pispl
mlava
Tytibiti
teikoa
i
Jiné
k torna pijmil. NAleii pak k lélo tianoeti Markové také,
praeovnflreM pro JangauanA? tlorník, a
pUaýB, ia Jawgian avádéje v .PodadaTé* ifé
ie byl pilnýB
to tak
pipomíná, ie Marka ,• nejrétii vdéé-
•polapracoTniky,
nosti jmenovati dlaiao*,
protoie prý .oa sám tolik rf-
taká
a
roxUénýeh
1 knih
ie by
léta naebiral,
t
nicb
s
po mnobá
sryka
obecnibo
samých
neskroTný
slovník
iloien býti mokl.*
PotblédBOM-U
•piaovatéliká
M
jaité jednoa celkofé
Siímoetl,
rádi
aznámr
po Markové
ie jest loaéaé sá-
slnina.
Ovéem vihledem k dloobéma
popáno
nevykonal Jakoito spisovatel oo do poeta
doiíti se,
pncl mnoho.
Aviak více vykoaati nemohl
éaca, Jaki vysvétloje
kovský,
nevím
—
16.
ale
táí
s
aadoatatka
nám na p. Frantiiek Ladislav ela-
navitíviv
který,
Kamarýtovi
veko, jakého Markovi
r.
má mnoho
Marka,
psal
Joeefn Vlastimila
1821.: .Jestli nyní co spisiê,
práce,
klidil,
nyní
se
mlátí,
orá se, pak setba, potom dohlíiení, co tu éaso oteée
tom;
sUtky
já pravím, jen spisovatoU
pozemské.
—
pi
iádaoa ftn ne a iádaé
a ty také aobidai to lépa dilat,
980
UkoTé
ti
Téci
posad péra te drif
bezna
4.
ovedeny bndoo,
r.
Mirek
úadem
fae libnské,
pfi
byl
pestal
Skoldozorcero,
ie knéiim gmnUrré na plat
pak bidoa nftl ffe« kdj,
an
A kromé
bo*
stal
po 92 roky pooze
bilo
právm;
byla nade vleko,
jimlto vla8(
trfm
Jinak
se
na yždy býti literárné inným.
nesiUnýcb
osvícenýcb,
i
kdyi pak roka 1844.
Markovo poctifé srdce
fcskéma a svatým jebo
lilookn
laméstnin
?elice
již
.Bjrl
Jeitlife
a kopáée. Telíme
polni bospodástfi sdriovati nebode.* *)
spodástvi
1826.:
Ubnné. Ne?1m,
i
Jenom kropáée
£i
Jak silné o tom potidá,
penétitý
10
oáleiely bomiDibai plebejii, dod
na týden pan Marek
tu téi asi
se,
bjr
Podobné pMl mn Uké
sacríi."
bylté
pispíval
lida
onobo
t
knii,
vlasteneckých
a
i
Marek
svými
silami
po vfiecbny dny svého dloobébo iivota vSade, kdekoliv a
kdykoli
bélelo o véc
kdekoliv
národní,
a kdykoli pro-
>pécb vlasti tobo žádal, a badil úcta k sobe ve mladiím
pokolení,
melo
to
st«Mckýeh
z
hrolm
oa némi
k
svét
byl
které
hrdin,
ifroia
a doprovodilo jej
stojí
dnes.
až
vy-
pokolení vla-
povzneslo
naiicb
eskébo vlastenectví,
uezoafalt
Markem
ma také píkladem vsorným.
véné památné, nesapomenntelné
jsa
národ
na ten
éeský
stope,
Marek byl zástapcem nej stárli doby
byl mažem z téch nemnobýcb, kteí
nad bndoacností národa éeského,
když ostatní
pes nebo pelel k denníma poádka, a kteí
pro nás mi^í vétlí dležitost
vdcové v déjinácb
mol, kteí
lidstva.
a váha
Marek
prví raku pfiloSili k
•) Otutni bojoé svédectvi v
Markových k Jitngmannovt.
než nejvétlí
byl
Jelté
i
voje-
onéeh
obrovské té práci,
té
ptéiaé jeat t
bvl
asi
ooécb,
1
vfoe,
pfetrédTá
jcjichlio
nokoneéoé
oiiniU
TÍrt
nel ie by hory byla penáiaU. Marek byl s ooécb,
Jimlto nynéjií pokolooi melo by tklánétí se ai k té lemi,
s ktorii uéiAil
Jii
jMt
I to.
mu ánkom pAdo vlMlMakoi, Mbo( lotra
TMêk lApd, ? Micb fy-
aby vsyilflo le
trraloct, geniální
ikroBaoaf, tebasapení.
síla,
diky OMda! Marek byl bmiÍ té^ kdo pfiili odkiatB oda deli kroboTêh, pod kterými v mránirod iaeký, i bmí téáu, kdo voUti mohli
kotách
A
raltt
MM
.Yetalt
radoataé:
toboto iréta bes nadlije nebo
Mkyada
takofka liiádiiá nadje,
páno mnoha
jeho drahám
Uvota idKâý,
národ,
BSTiié
práci
poetífé
útiloé bojofsl. kdyi
a co spatiti
spatil národ
nebylo
trj probnxený,
jehoi oilechtilým laahám
nebe
a ae-
aacdep e irébo
tM)iÉté
rele
nýbri dá dojiti
iehnáni,
;
neodeiel
looíalitfi, nfhrl spatil,
kidtaU Biroda teakého
ta2 i iiafm
Marek
cbfile!*
této
jest
wy toileaého cíle.
po-
Marek
spatil, ie národ, jeji Tybádali skromní badatelé, jeji vy*
báaniU nadieai biaifei, ige natoUko
f plné a roatOMl ikileeMali.
mí
Marek
Tímto
atd.
!
.
.
.
a zatím
nebada
Jak bylo minéno, protoie
boteM
mi
býti
*)
Marka*
mnohem
YU
i
Tíce
elakonký,
Kamar^
*)
proti pnrotnímo úmytla
îsa pítomného
Míiek ideále, ale
ifMtelJif byl f té stránce
KoUár,
Jaagmaiui,
Koabek, Tyl
06
itémo nkonâji
aém
st. I.
pokrs£o?ati tak.
i pHiia hmotných jeai
knihkapoMi
mBí
iplio ratal e
éUaek Baékofského .0 spisofatelské
.Lit»rámtck listeeh', reé. 1887.
éinooiti
m
.
Ant
9lt
I
badá
o spiM
tom
Ute Tydám
Dékdy
po
podati
práci
pracoTati
svaiek
dokonalejif,
po
II.
neili
a
chrilkicb
BiO«<inoi,
mi
bylo
abych mohl
lie ?
doMfidnlch, na rychle a bet aáleiáté rotrahy
teprte
Miitocb
pH hojném
mmiHtMáni knihkopockém ipraeoftaýek.
V
Prase 16. prosioce 1890.
Fr.
Bakovský.
.'I*«
PLEASE
DO NOT REMOVE
CARDS OR SUPS FROM
UNIVHISITY
PG
500/,
THÍS
POOCET
Of TORONTO UBRARY
Baácovský, František
Knzi katolití
B25
sv.l
-T^
--Trr

Kní katolití o písemnictví novoeské zaslouilí

Transkript

Podobné dokumenty

znalecký posudek

Document 18891

o liliích - about lilies

Literární pozůstalost číslo 261