květen 2011

Transkript

květen 2011
ROČNÍK: V
KVĚTEN 2011
Společný zpravodaj farností Újezd a Horní Lhota.
VYDÁVÁ FARNÍ ÚŘAD PRO POTŘEBU SVÝCH FARNÍKŮ.
č. 5
KVĚTEN - MĚSÍC PANNY MARIE, KRÁLOVNY MÁJE
Úcta k Panně Marii Matce Boží je
nedílnou součástí víry katolického
křesťana. Májové pobožnosti k Panně
Marii jsou projevem této úcty a lidové
zbožnosti.
Z májových pobožností letos vyzařuje
zvlášť velikonoční radost. Díváme se
přitom na Marii, která nejenom stála pod
křížem, ale mohla také dospět k víře ve
Zmrtvýchvstalého. Maria nám porodila
Ježíše, vítěze nad zlem a smrtí. Její
mateřství je nejhlubším důvodem, kvůli
němuž křesťané už od nejdávnějších dob
uctívali Marii. V průběhu dějin církve se
toto uctívání vyjadřovalo nejrůznějším
způsobem, například modlitbou růžence
nebo májovými pobožnostmi.
V tomto roce rozjímáme o Panně Marii
v církevním roce. Církevní rok je v těsném
spojení s Marií, matkou Ježíšovou, bez níž
je nemyslitelný. V církevním roce
prožíváme dějiny našeho vykoupení. Maria
našeho Vykupitele porodila, je tedy v
jistém smyslu spoluvykupitelkou světa.
Proto se s ní setkáváme ve všech dobách církevního roku: V adventě je jitřenkou ohlašující krásné ráno,
bez Marie není možné myslet na vánoce. Vidíme ji pod Ježíšovým křížem, ale i uprostřed apoštolů při
seslání Ducha svatého. V liturgickém mezidobí se setkáváme s Marií v evangeliích. Skrze ni, Marii k
Ježíšovi.
Život farností č.5
Strana 1 / 21
Májové pobožnosti v květnu :
Újezd:
Po. - Čt.: 17.30; Pá.: 15.20; Ne.: 17.30
Horní Lhota: Pá. - St.: 17.30; Čt.: 16.00
Drnovice: Po. - So.: 19.00
Slopné: Po. - Ne.: 18.30
APOŠTOLÁT MODLITBY
Denní modlitba apoštolátu:
Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším ti v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve
spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši sv. neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za záchranu světa.
Duch svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem a vyzbrojí mě silou pro svědectví o tvé lásce. To vše
přináším jako svou nepatrnou oběť spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, zvláště
na úmysly, které nám předkládá Svatý otec a naši biskupové pro měsíc květen.
Úmysl všeobecný: Aby ti, kdo pracují v médiích, ctili pravdu, solidaritu a lidskou důstojnost.
Úmysl misijní: Aby Pán pomáhal církvi v Číně vytrvat ve věrnosti evangeliu a růst v jednotě.
Úmysl národní: Za všechny pokřtěné, kterým různé důvody brání otevřít se Božímu pozvání, aby nalezli
v církvi pochopení, vstřícnou pomoc a laskavé přijetí.:
Z FARNÍCH MATRIK :
Do společenství víry jsme skrze svátost křtuv dubnu 2011 přijali:
Sabinu Repatou
Loučka
V měsíci dubnu odešli na věčnosta byli pohřbeni:
30. března:
Vincenc Váňa
Horní Lhota 77
75 let
3. dubna:
Alois Daďa
Slopné 50
83 let
Život farností č.5
19. dubna:
Františka Staňková
Vysoké Pole 35
83 let
Strana 2 / 21
Ze života kněze
TY NAŠE KAPLIČKY ČESKÉ
Ty naše kapličky u každé vesničky
skromně jsou postavené.
Kolik je krásy v nich a je to velký hřích,
že jsou tak vybílené.
Ty naše kapličky české,
ty jsou tak hezké, tak hezké…
Co je malé, to je hezké. Proto mají lidé raději kapličky než kostely. Nebudu zapírat, že já také.
Kapličky bývají útulné, stačí, když přijde pár lidí a hned jsou plné, a vůbec – člověk se v nich cítí dobře.
Možná v tom má prsty Panna Maria, které jsou mnohé z nich zasvěcené. Kapličky se líbí i dětem, což je
dobré znamení. V naší obci zinicioval opravu jedné a vybral na to pár stovek devítiletý kluk. Jako kněz
jsem jich prošel desítky a na všechny rád vzpomínám. Ožívají hlavně v květnu, kdy se v nich nebo před
nimi konají májové pobožnosti, které mají své kouzlo a poezii jinde nevídané.
Zrovna minulý týden jsme jednu měli. Místní lidé kapličku vyčistili a vyzdobili, děti natrhaly
doma na zahrádce pár kytiček do dvou váz na oltáři, babičky jim za to poděkovaly, maminky vynadaly, já
jsem přivezl liturgická fidlátka a pár farníků ze sousední vesnice a v šest hodin večer se mohlo začít.
Mohlo, ale nezačalo, protože se čekalo asi dvacet minut na paní Nováčkovou, která musela se
psem na očkování. To přijali všichni s pochopením jako vážný důvod, kromě její sousedky Vejmelkové,
které tento pes zakousl slepici, a třiasedmdesátiletého pana Maříka, jemuž vadilo, že nestihl Večerníček.
Pak už začala mše svatá a po ní ještě byla májová. Při kázání jsem hovořil o Panně Marii a o
kapličkách, které lidi z lásky k Bohu postavili. Bylo mi docela dobře a ta hodinka, kterou jsme tam
prožili, mi připadala téměř jako v nebi. Důležitější ovšem je, jestli tam bylo dobře také lidem, což bohužel
nevím, protože to většinou neřeknou. Někdy se to ale dá vytušit třeba z toho, jak zpívají. Tentokrát zpívali
velmi živě a pěkně, i když jinou písničku, než kterou hrál varhaník na elektrofonické varhany. Mně to ale
moc nevadilo, protože obě zněly k oslavě Boží. Spokojený byl dokonce i pan Mařík, který se svěřil, že se
mu líbily zvláště Bavorské litanie, a poprosil mě, jestli bych mohl májovou pobožnost zopakoval v září,
až bude mít narozeniny a přijedou jeho zbožní příbuzní z Moravy. Nejdřív jsem mu řekl, že to nepůjde,
ale pak jsem dodal, že si to ještě rozmyslím.
Než jsme se rozešli domů, přijal jsem ještě pozvání od paní Vejmelkové na večeři. Potěšilo mě, že
pozvala rovněž paní Nováčkovou s podmínkou, že dá psovi napřed nažrat, potom mu navlékne náhubek a
nakonec ho přiváže pevným řetězem nejméně kilometr od jejího domu.
To všechno způsobila jedna májová pobožnost v kapličce na návsi. Už aby bylo to září a měli
jsme další.
(z postřehů a povídek P. Jiřího Barhoně připravil V. Ulrich)
O včelách a lidech.
Může se člověk – pán tvorstva – poučit chováním obyčejného hmyzu?
Myslím, že to rozhodně stojí za zvážení. Tak teda například:
Když se včela vylíhne, nevylétá hned z úlu pro nektar. Nejdříve je z ní tzv.
„mladuška“ a čeká ji spousta práce v úle: krmit včelí larvičky, zpracovat nektar
na med, stavět plástve z vosku ... atd, atd. Až si projde všemi těmito zkušenostmi
Život farností č.5
Strana 3 / 21
a stádii vývoje, dospěje a teprve potom vyletí. S čím se má do úlu vrátit zpátky ví díky zkušenostem
přesně a je to zaručeně to, co právě včelstvo nejvíce potřebuje.
V naší společnosti je ale praxe taková, že často rozhodují uředníci o věcech, které znají jenom
teoreticky třeba ze školních lavic. Dokonce nejsou vyjímkou ministři, kteří s rezortem, který spravují,
nemají vůbec žádné předchozí zkušenosti. Při vší úctě k našemu školství stále platí moudrost, že je lépe
jednou zkusit, než stokrát slyšet a rozhodně by nebylo na škodu aby lidé, kteří rozhodují o rozdělování
milionů z veřejných financí nejdříve vyzkoušeli, kolik dá práce vydělat třeba stokorunu.
Je docela možné, že se včelí zkušeností nechali inspirovat nám dobře známí pánové Tomáš Baťa
a František Čuba. Lidé, kteří byli v jejich podnicích na vedoucích místech se tam museli postupně
vypracovat a projít si celý výrobní proces. Znali pak dokonale možnosti i potřeby svého rezortu a i to byl
jeden z důvodů, proč jejich firmy vyčnívaly nad ostatními a šlapaly jako hodinky.
Pavel Maček
pokračování příště
Zamyšlení k článku Maria Mystická Růže
Po přečtení článku z minulého Života farnosti se nemůžu ubránit dojmu, že kněží a řeholníci jsou nejhorší
lidé pod sluncem.Vždyť kvůli nim pláče i samotná Panna Maria. Díky Bohu za to, že toto zjevení ještě
není uznáno Církví, můžeme tedy doufat, že to tak není. Zajímavé je, že nepláče kvůli nám laikům, kteří
se kolikrát o život v Pravdě ani nesnažíme. Protože jsem žila nějaký čas v klášteře, můžu vydat svědectví,
že tam nežijí dokonalí lidé, mají své chyby jako my, ale všichni se podle svých sil snaží hledat Boha.
Nevím, jestli se toto dá říct o nás, kteří žijeme pro své rodiny, práci, majetek a na přemýšlení o Bohu už
nám nezbývá čas. Důsledky toho potom vidíme v každodenním životě. Nejhorší na tom je, že potom
nevidíme své vlastní chyby, ale spíš chyby těch, kteří nás duchovně vedou a také nejsou dokonalí. Co z
toho vyvodíme, je na nás. Mě osobně to vede k poznání, že jen Jediný je dobrý. Společně pak bychom se
měli modlit za ty, kteří se ho snaží následovat a mít v úctě jejich zasvěcený život. Honba za různými
zjeveními nás neučiní lepšími křesťany, ale když budeme promýšlet život Panny Marie právě v její
naprosté obyčejnosti a jednoduchosti, může nás to změnit. Možná toto nám chce říct Církev, která má
právo rozhodnout, co je z Ducha svatého a co ne. Kéž bychom se jí dokázali podřídit.
Petra Bézová
Slavnost žehnání křížové cesty ve Vysokém Poli
Když je na začátek dubna naplánovaná velká akce pod širým
nebem, je to vždy velký risk, jak se zachová aprílové počasí. Tou
dobou může klidně také ještě sněžit, nebo sníh ležet, nebo silně
pršet a taky může být krásně. Dobrý organizátor pak má
nachystánu i alternativu. Letos, 10. dubna ve Vysokém Poli však
alternativní situace nebyla potřeba, protože Pán viděl dobře, že jde
o dílo jemu milé.
Z darů obyvatel byla postavena křížová cesta, znázorněná 14-ti
monumentálními dřevenými kříži, které provázejí cestu k Vysocké
kapli. Jsou jednoduché, ale tady více než kde jinde platí, že
v jednoduchosti je krása. Kristus si na Golgotu přece nenesl
vyřezávaný kříž s ornamenty.. nesl hrubá prkna, spojená do tvaru
kříže..
Život farností č.5
Strana 4 / 21
Na svěcení křížové cesty byl pozván Mons. Josef Hrdlička, pomocný biskup olomoucké arcidiecéze.
Jak několikrát vzpomněl ve své homilii, pozvání přijal také kvůli tomu, že zároveň obec Vysoké Pole,
stejně jako okolní obce i samotné Vizovice, slaví 750 let od první písemné zmínky o ní ve spiscích
vizovického kláštera.
Mše svatá byla přichystána v hradisku –
místě setkávání obyvatel obce na různých
akcích, která i tentokráte splnila svou funkci
bezezbytku. Zázemí poskytla blízká hasičská
zbrojnice, hasiči a myslivci se také stali
hlavními pomocníky organizátorů v přípravě
slavnosti.
Mše svatá začala za krásného slunečného,
ale větrného počasí přivítáním otce biskupa
družičkami a starostou obce, který připomněl,
proč občané křížovou cestu vytvořili a také
význam pro dnešní, ale i příští generace.
V homilii Mons. Hrdlička vzpomněl především významné výročí obce, to, že za tři
čtvrtiny tisíciletí, kdy se objevila první zmínka o ní, se v této relativně chudé, ale duchovně silné oblasti
projevila spousta Boží milosti, že od nás byli někteří mladí muži povoláni ke kněžství, ženy k řeholní
službě, oblast je to chudá ve srovnání s jinými, ale mohla by se stát kvasem a příkladem jiným v duchovní
činnosti.
Po skončení mše svaté se vydal průvod směrem ke kapli a otec biskup u každého zastavení pronesl
světící modlitbu a také slova k připomínce Kristova utrpení. Dlouhý zástup, odhadem kolem 700
poutníků (pro lidi, kteří si netroufali vyjít, jezdil koňský povoz), šel směrem ke Kapli Panny Marie, kde se
slavila poslední část liturgie, byla požehnána Cesta zdraví mezi „velkou“ a „vodní“ kaplí a bylo
požehnání všem přítomným, ale i budoucím poutníkům, kteří tato místa navštíví. Po skončení slavnosti
Život farností č.5
Strana 5 / 21
otec biskup s několika lidmi promluvil a poté odjel koňským spřežením na slavnostní oběd do sálu.
Spousta poutníků využila potom ještě krásného slunečného počasí k návštěvě vodní kaple.
Prožili jsme 10. dubna ve Vysokém Poli velmi pěknou slavnost, která byla duchovním povzbuzením
pro spoustu přítomných a také – nadějným a velkým přínosem pro příští generace v našich obcích.
Kéž je těchto 14 křížů povzbuzením pro všechny lidi, kteří pochopí, že velké věci se rodí často
v těžkostech, ale že cesta kříže je cestou naděje a především cestou ke Kristu.
- VK -
***
Snaž se vejít do pokladnice, kterou máš v sobě,
a tak objevíš pokladnici nebes.
Neboť obě jsou jedna a tatáž.
Podaří-li se ti vejít do jedné z nich, spatříš obě.
Žebřík k tomuto království je ukryt v tobě, ve tvé duši.
Ignác Syrský
Z pamětní knihy farnosti Újezd
IV. Náboženské poměry dle zaznamenání P. Stanislava Gottwalda,
faráře a administrátora zdejší farnosti v letech 1971 – 1983
A.D. 1973
Pastorační práce našemu oblíbenému a agilnímu faráři P. Gottwaldovi se i v následujících letech, přes
značné obtíže, které mu jeho záměry znesnadňovaly, dařila. Přesto, že např. od postavení berlínské zdi
uplynulo 12 let, od invaze vojsk Varšavské smlouvy 5 let, od Stalinovy smrti 20 let, a od historického
XX. sjezdu KSČ 17 let. Mohlo tomu tak být i díky právě v tomto roce – 1973 zahájené Helsinské
konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě – KBSE. Její účastnické státy vyzývaly v souladu
s přáním obyvatel – tedy i věřících k respektování lidských práv a požadovaly svobodu pohybu, osob i
myšlenek a obnovení dialogu od Atlantiku po Ural. Konference dala impuls k odzbrojování, pohybu
informací a k ideologické destabilizaci východní Evropy roku 1989. Přes veškeré dary, jež komunisté
církvi nabízeli, byly otrávené. Vedle milostivého ponechání velmi omezeného prostoru pro pastorační
činnost mezi ně patřilo zejména hmotné zajištění církve za situace, kdy stát konfiskoval nebo jednoduše
zabral největší část církevního majetku, mezi čímž nečinil valného rozdílu a na právní stránku věci
komunisté dbali pramálo. Hmotné zabezpečování spočívalo v poskytování platu, příp. důchodu kněžím,
kteří měli státní souhlas a k údržbě církevních památek, částečně na náklady vydávání katolických knih či
periodik. Nebyla v tom žádná velká štědrost, platy duchovních byly hluboce pod celostátním mzdovým
průměrem, rozpočty na údržbu a opravy kostelů byly značně omezené a katolický tisk měl striktně
limitované náklady, navíc strohá cenzura bedlivě sledovala obsah knih a časopisů a ty si komunisté přáli
mít: jako víry dobré nanejvýš pro nevzdělané, neuvědomělé nebo staré lidi. Totalitní vládci nezakázali
sbírky v kostelích a ani přijímání mešních stipendií. V oblastech živé víry se vybíralo vždy dosti
finančních prostředků na údržbu far a kostelů, nadto věřící často přiložili ruku k dílu. Síly nebyly
neomezené, v oblasti Sudet bylo mnoho církevních památek v havarijním stavu. Komunisté
svépomocným akcím na záchranu památek nebránili, nedovolovali stavět nové svatyně, neusilovali o
zboření těch, které již stály. Mohli takto do čerstvě opravených kostelů vodit návštěvníky z ciziny
Život farností č.5
Strana 6 / 21
(popřípadě se chlubit cizím peřím ve formě tvrzení, že o udržování církevních památek se stará výhradně
stát), předvádět jim je jako další doklad toho, že v ČSSR vládne dokonalá náboženská svoboda ...
V tomto výše citovaném roce byly provedeny tyto práce: 6 osvětlení křížové cesty v kostele nákladem
2 000 Kčs, práci provedli bří Raškové zdarma. Topení v sakristii (akumulační kamna za 5 500 Kčs –
práce bří Raškové zdarma. Topení v celém kostele provedly komunální služby Kroměříž, obnosem asi
75 000 Kčs. Kabel od transformátoru ke kostelu položili brigádníci z celé farnosti (72 mužů přišlo na
práci – kabel v délce asi 300 m). Oplocení celé zahrady kolem fary nákladem 15 000 Kčs. Práci udělali
muži z farnosti. Vysázeno asi 50 ks stromků – 1 500 Kčs. Uzavřena smlouva po dlouhých jednáních s n.
p. Varhany Krnov na rekonstrukci našich varhan. Práce by měly být skončeny do července 1974 za
plánovaný obnos 600 000 Kčs. Natřena střecha kostela (3x – obnosem 12 000 Kčs), opravena kaple ve
Vysokém Poli (omítka, vymalováno – vše brigádnicky, jen materiál zaplacen, cca 2 500 Kčs).
Duchovní záležitosti: sezdáno 30 párů, pokřtěno 88 dětí, zemřelo 55 osob. Do výuky náboženství
přihlášeno přesně jako loni 377 dětí. První svaté přijímání nebylo.
Pokladní zpráva: příjmy 516 819, vydání 438 416; měsíční sbírky 112 531 Kčs, poutníci 3 816 Kčs,
jubilanti 2 695 + 7 613. Počet sv. přijímání cca 23 000.
A.D. 1974
Rekonstrukce presbytáře a hlavního oltáře. Dle rozhodnutí II. Vatikánského koncilu bylo stanoveno po
instrukci věřících a souhlasu farní rady (10 proti 2 – nesouhlasili, místní p. J. Jordán a F. Machů) provést
rekonstrukci presbytáře a hl. oltáře. Návrh pořídil arch. Ludvík Kolek z Brna. V červenci byl pracně
zakoupen bílý mramor v ceně 40 000 Kč v Bílovicích u Blanska. Dosavadní oltář rozebral p. Snášel
z Chropyně. Ten měl vykonat celou práci. Po rozebrání však onemocněl a musel nastoupit dlouhé léčení.
Zůstali jsme bez vedení. Navíc místní naprosto bojkotovali práce, nikdo nepomohl – jen farníci ze
Slopného, Loučky a občas z Drnovic. Mramorářské práce dělal místní občan p. Martin Hollý. Ač to
předtím nikdy neprováděl, podařilo se mu vše dobře. Při sundávání menzy ze starého oltáře se stal
„malér“ – menza praskla v jedné třetině. Zavezli jsme ji do Kroměříže zařezat a předali jsme ji do kostela
do Chropyně, odkud jsme dovezli jinou menzu, pocházející z kostela sv. Josefa od Salesiánů z Ostravy
z kararského mramoru. Výtvarnou část presbytáře navrhl akademický mistr Peňáz, provedl mistr Hugo
Verbický z Gottwaldova. Oltář byl benedikován při biřmování 6.10.1974 otcem biskupem Josefem
Vranou. Dle úsudku „rozumných lidí“ se dílo povedlo. Administrátor při pracích konal nádenické a
zednické práce pro nedostatek pochopení místních farníků. Rada pro nástupce: „Jen nic neodstraňovat
z kostela, jinak nebudeš našim přítelem!“ Poznal jsem z celé záležitosti tvrdou konzervatičnost zdejšího
lidu, který si velmi váží „dědictví otců“, ale zároveň i jejich omezenost. Po dokončení díla vlna nelibosti
umlká, lid si zvyká a jen ojediněle doznívá jakási nelibost. 6. října 1974 bylo ve farnosti sv. biřmování
(otec biskup Vrana za pomoci kancléře P. Trtílka z Olomouce). Otec biskup posvětil nový oltář, pochválil
dílo i pracovníky a udělil biřmování 475 biřmovancům (z toho 100 cizím). Slavnost byla pěkná a
důstojná. Biřmování bylo v neděli při hrubé a odpoledne ve 14.30 (při mši sv.).
Mgr.Vladimír Měřínský
(pokračování příště)
ŽIVOT A POSLÁNÍ KŘESŤANŮ V CÍRKVI A VE SVĚTĚ
Závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR
Sněmovní text č. 8 (pokračování)
Při koncipování tohoto příspěvku mně byl nabídnut zpravodaj Křesťanská mezinárodní solidarita –
CSI č. 2/2011, z něhož se dovídám, že v daleké východní Indii v Imphalu zemřel náš významný a obětavý
misionář P. Jan Med SDB ve věku 95 let, který zasvětil svůj život lidem žijícím v tamních nelehkých
podmínkách. Na sklonku svého života posílá otec Med důležité poselství pro své „věrné Čechy“, v němž
mj. píše, že 21. století musí být stoletím lásky. Evropa se musí obnovit. Zase se musí začít všechno od
začátku. Dále se zde dovídáme, o pronásledování křesťanů ve světě (jakoby toho nebylo dost za dvou
Život farností č.5
Strana 7 / 21
předchozích totalitních režimů 20. stol.), na což reagoval ve svém novoročním projevu Benedikt XVI.
slovy: „Skutečný pokoj je třeba vytvářet obranou náboženské svobody.“ Chci tímto připomenout
v březnovém čísle našeho farního listu citovaného P. Dietricha Bonhofera, který již v roce 1945
v koncentračním táboře v Dachau před svou smrtí napsal prorocká slova: „Jdeme vstříc nenáboženské
době ... (ne jak bylo neúmyslně napsáno náboženské době ...) Prosím tímto čtenáře za omluvu. A jak je
patrné z výše citovaného úvodu, jsou to slova pravdivá. I Svatý otec jim dává za pravdu slovy svého
novoročního projevu, když v jeho závěru říká: „Chtěl bych na závěr mocně zdůraznit, že náboženství
nepředstavuje pro společnost žádný problém, není faktorem znepokojení či konfliktu. Chtěl bych
opakovat, že církev neusiluje o privilegia, ani nechce zasahovat do oblastí, které nejsou vlastní jejímu
poslání, nýbrž jednoduše plnit toto své poslání svobodně.“
Život současné církve a úsilí nástupců „papeže-pastýře“ dává za pravdu, že o několik let později bude
konstatováno, že Jan XXIII. postupoval při organizaci koncilu s určitým empirismem, aniž by předvídal
jak bude dlouhý a jak komplexní problémy s sebou přinese. Je skutečností, že se vědomě uchýlil
k nástroji, jímž byl koncil, aby dosáhl aspoň toho, že uvede v pohyb proces reformy, jehož zahájení
pomocí prostředků, které má papež normálně k dispozici, si lze těžko představit. Jan XXIII. se snaží
rozvázat jazyky a otevřít ústa, vrátit církvi možnost, aby promluvila, zatímco za Pia XII. hovořil pouze
papež. Myšlenkové proudy a všemožné aspirace se vynořují z podzemní církve a ukazují se v plném
denním světle, aby se podílely na přepracování oficiální nauky. Díky Roncallimu – který se v minulosti
stal obětí Římem rozpoutané kampaně proti modernismu – je skoncováno s nedotknutelností určitého
systému vzešlému ze scholastiky, z protireformace a z velmi centralistické katolické restaurace 19. stol.,
jenž pokračoval v antimodernistické reakci počátku 20. stol. A teologie nebyla jedinou oblastí, kde Jan
XXIII. „otevřel okna“, aby do poněkud zatuchlé církevní budovy mohl proudit svěží vzduch. Papežovy
postoje uvolnily velmi podstatně napjatou atmosféru ve vztazích mezi katolickou církví a ostatními
profesemi. Křesťané, kteří spolu dříve komunikovali pouze polemickými spisy, jejichž vzájemné styky se
vyznačovaly v nejlepším případě chladnou zdvořilostí a kteří spolupracovali nanejvýš při řešení
problémů, jež se netýkaly náboženství, nyní začali nacházet společnou řeč. Jan XXIII. dával příklad a
otevřel vatikánské „brány“ hostům, jejichž setkání s papežem bylo dříve nemyslitelné, tzn. hodnostářům
nekatolických církví např. přijetí canterburského arcibiskupa G. F. Fishera. Systematicky se o kontakty
s křesťany jiných vyznání začal starat téhož roku ustavený Sekretariát pro jednotu křesťanů.
Cesta na koncil byla nekatolickým pozorovatelům otevřena. Podobně se Jan XXIII. snažil i o
zlepšení poměru mezi katolickou církví a židovstvím. Encyklikou Mater et magistra rozšiřuje učení svých
předchůdců. Všímá si mimo jiné problémů zemědělství, bídy, hladu a analfabetismu nevyvinutých zemí
spojenou s nezbytností na ni reagovat pomocí, jež nebude přinášet „ekonomickou“ kolonizaci těchto
zemí. Rozhodl, že nunciové mají mít vždy hodnost arcibiskupa a dle vídeňské konvence z r. 1961 je
nuncius stálým doyenem diplomatického sboru dle specifik ustanovení.
Koncil byl zahájen 11.10.1962 za účasti 7 patriarchů, 80 kardinálů, 1 619 sídelních arcibiskupů, 975
pomocných biskupů s hlasovacím právem, 97 generálních představených řeholních řádů a kongregací, 42
laických auditorů a 400 teologů. V inaugurační řeči vyznačil směr: „Církev dává dnes přednost tomu,
užívat spíš léku milosrdenství než přísnosti. Má za to, že může spíš odpovědět potřebám dneška tím, že
prokáže platnost své nauky, než bude-li cokoli odsuzovat. Potvrdil pozitivní záměry koncilu – návrat
k pastýřské dimenzi církve, dialog s moderním člověkem a současnou kulturou, příspěvek k budování
„nového řádu lidských vztahů“ a „jednoty lidského rodu“ prostřednictvím široké ekumenické
angažovanosti a práce ve prospěch světového míru. Závětí Jana XXIII. byla encyklika Pacem in terris
z 11/4 1963. V ní prohlásil, že nelze nikdy mluvit o „spravedlivé válce“ a vyloučil, že by v atomovém
věku mohla být válka použita jako nástroj spravedlnosti, vyslovil se pro spolupráci křesťanů i nekřesťanů,
jež může přispět k zachování míru, zdůraznil zásadu, podle níž je pro církev mír povinně absolutně
nutným cílem. Poznamenal do svého deníku: Žehnám všem národům a nikomu neodnímám svou důvěru.
Zdrojem lidské důvěry starého papeže byla hluboká metafyzická víra a jeho postoje vzbuzovaly
všeobecné sympatie. Ztělesňoval naději a ta nikoho neurážela, proto zemřel oplakáván věřícími i
nevěřícími. Přechodný papež Jan XXIII. zajistil přechod církve do budoucnosti. Sit Vobis terra levis!
Mgr.Vladimír Měřínský
(pokračování příště)
Život farností č.5
Strana 8 / 21
Pořad bohoslužeb v květnu 2011 – farnost Újezd
7.00 Új.:
1. května : Neděle
2. neděle
velikonoční
Sv. Josefa, Dělníka
8.15 Sl.:
9.40 Új.:
11.00 Dr.:
2. května : Pondělí
Sv. Atanáše,
biskupa a učitele
církve
17.35 Új.:
17.35 Új.:
3. května : Úterý
19.00 Dr.:
Sv. Filipa a Jakuba,
apoštolů
4. května : Středa
17.35 Új.:
Sv. Floriána
18.30 Sl.:
17.35 Új.:
5. května : Čtvrtek
Ferie
6. května : Pátek
Sv. Jana
Sarkandra, kněze a
mučedníka
19.00 Dr.:
15.20 Új.:
18.30 Sl.:
6.30 Új.:
7. května : Sobota
Ferie
6.00 Lo.:
7.00 Új.:
8. května : Neděle
3. neděle
velikonoční
8.15 Sl.:
9.40 Új.:
11.00 Dr.:
9. května : Pondělí
Ferie
17.35 Új.:
17.35 Új.:
10. května : Úterý
Ferie
19.00 Dr.:
17.35 Új.:
11. května : Středa
Ferie
Život farností č.5
18.30 Sl.:
Za + Josefa Kráčalíka, rodiče, ochranu a Boží pomoc
pro živou rodinu
Ke cti svatého Floriána za živé a + hasiče ze Slopného
Za + Františka Zvonka, jeho + rodiče, tři bratry, snachu Evu
a duše v očistci
Za + Jana Častulíka (výroční mše sv.)
Za + Františka Hovězáka, dvoje rodiče, bratra s manželkou,
švagrovou Olgu a dar zdraví pro celou živou rodinu
Za + Ladislava Saba a Boží požehnání pro živou rodinu
Za + Marii a Jana Pavelkovy, jejich rodiče, dva bratry,
švagra, švagrovou, zetě Františka Zichu a Josefa Kořenka,
duše v očisti, pomoc a Boží ochranu pro živé rodiny
Za rodiče Hlavičkovy, Machů a živé rodiny
Za + Františka Váňu, rodiče z obou stran, duše v očistci, dar
zdraví a Boží požehnání pro živou rodinu
Za + Františka Fojtů, zetě Josefa, dva bratry, švagrové,
jejich rodiče a Boží požehnání pro živé rodiny
Za rodiče Běloňovy, dceru, syny, snachu, zetě, vnuky, duše
v očistci, dar zdraví a Boží požehnání pro živou rodinu
Za + Marii Hlavičkou, rodiče, sourozence, švagrovou
Františku, dar zdraví a Boží požehnání pro živou rodinu
Za + Ludmilu Šustkovu, rodiče Šustkovy, dar zdraví a Boží
požehnání pro celou živou rodinu
Za + rodiče a prarodiče Ambruzovy, + zetě Petra, nemocnou
osobu a Boží ochranu pro živou rodinu
Za Františka Bartoše, rodiče, Aloise Buriánka a Boží
požehnání pro živou rodinu
Za + Marii a Františka Machů, jejich rodiče, rodiče
Šimákovy, děti, manžely Rošťanské a dar zdraví pro živou
rodinu
Za + manžela, syna, rodiče Zvonkovy, Fiodorovy, stařečky z
obou stran a Boží ochranu pro živé rodiny
Za + Ludmilu Kamenčákovu (nedožitých 90 let), jejího
manžela Josefa, dceru Vlastu (nedožitých 70 let), rodiče
Šimonů, Frýželkovy a dar zdraví pro živou rodinu
Za Františka Matošku, manželku, rodiče z obou stran, Karla
Slabiňáka, Františka Anderse, duše v očistci a Boží
požehnání pro živé rodiny
Za + rodiče Rumanovy, + děti, + rodinu a Boží ochranu
pro živé rodiny
Za rodiče Mozgvovy, děti, rodiče, duše v očistci a Boží
ochranu pro živou rodinu
Za + Josefa Ovesného, rodiče, syna Josefa, duše v očistci,
ochranu a pomoc Panny Marie pro živou rodinu
Za + Ladislava Marcaníka, dar zdraví a Boží ochranu
pro živou rodinu
Za + Františka Polácha, jeho rodiče, sestru Jaroslavu, rodinu
Kovářovu a Boží požehnání pro živou rodinu
Strana 9 / 21
Ku
Mě
Ra
KJ
On
Ov
Pe
Ku
MJ
ŠF
An
ZvV
ŠF
MJ
On
Ku
MJ
12. května :
Čtvrtek
17.35 Új.:
Sv. Nerea a Achillea; 19.00 Dr.:
sv. Pankráce,
mučedníka
13. května : Pátek
Panny Marie
Fatimské
15.20 Új.:
18.30 Sl.:
14. května : Sobota 6.30 Új.:
Svátek sv. Matěje,
apoštola
11.00 Uj.:
16.00 Lo.:
15. května : Neděle
4. neděle
velikonoční
7.00 Új.:
8.15 Sl.:
9.40 Új.:
11.00 Dr.:
16. května: Pondělí
Sv. Jana
17.35 Új.:
Nepomuckého,
kněze a mučedníka
17. května : Úterý 17.35 Új.:
Ferie
19.00 Dr.:
18. května : Středa
Sv. Jana I., papeže
a mučedníka
17.35 Új.:
18.30 Sl.:
17.35 Új.:
19. května :
Čtvrtek
Ferie
20. května : Pátek
Sv. Klementa
Marie Hofbauera,
kněze
21. května : Sobota
Ferie
19.00 Dr.:
17.35 Új.:
18.30 Sl.:
6.30 Új.:
16.00 Lo.:
7.00 Új.:
22. května : Neděle
5. neděle
velikonoční
Život farností č.5
8.15 Sl.:
Za živou a + rodinu Častulíkovu, dva syny, dva švagry, duše
v očistci a dar zdraví pro živé rodiny
Za + rodiče Machů, vnuka, rodiče Zichovy, jejich + děti,
zemřelé stařečky z obou stran, dar zdraví a Boží požehnání
pro živou rodinu
Za + Jana Černobilu, + rodiče a sourozence, syna Petra, duše
v očistci a Boží ochranu pro živé rodiny
Za rodiče Kozubíkovy, Mlýnkovy, syna a Boží požehnání
pro živou rodinu
Za rodiče a prarodiče Zvonkovy, duše v očistci, dar zdraví a
Boží ochranu pro živou rodinu
Na poděkování Pánu Bohu za přijatá dobrodiní v šedesáti
letech společného života v manželství
Za + Františka Fojtíka, + snachu a duše v očistci
Za + Zdenku Polčákovu, rodinu Polčákovu, Bělaškovu¨
a dar zdraví pro živou rodinu
Za farníky
Za + Františka Kořénka, rodiče, bratra, švagry, S.M. Rosinu
a dary Ducha svatého pro živé rodiny
Za živé a + hasiče z Drnovic
Za + Vladimíra Zichu, dceru Leničku, rodiče Zichovy,
Andělu Drábkovu, nemocnou osobu a dar zdraví pro živou
rodinu
Za + Stanislava Barcucha, rodiče Barcuchovy, švagra, duše
v očistci, ochranu a Boží pomoc pro živou rodinu
Za + Josefa Častulíka, syna Josefa, dvoje rodiče a Boží
pomoc pro živou rodinu
Za + Františka a Františku Rošťanské, rodiče Kamenčákovy
a jejich děti
Za + rodiče Chmelovy, syna Antonína, vnučku Irenu,
+ příbuzenstvo, duše v očistci a živou rodinu
Za Josefa a Josefku Machů, rodiče z obou stran, Miroslava
Machů, Antonína Novotného, duše v očistci a dar zdraví pro
živou rodinu
Za + rodiče Štěpáníkovy, Trčkovy, syna Karla, manžele
Slovákovy a dar zdraví pro živou rodinu
Za manžela Vladimíra, rodiče z obou stran, švagry,
švagrovou, synovce, Boží pomoc a ochranu pro živou rodinu
Za Marii a Františka Kozubíkovy, bratra Josefa a dar zdraví
pro živou rodinu
Za Milana Špotáka a jeho rodiče
Za + Jana Kozubíka, jeho rodiče, dar zdraví a Boží
požehnání pro živou rodinu
Za Františka Machů, jeho rodiče, stařečky z obou stran, duše
v očistci a Boží ochranu pro živou rodinu
Za + Zdeňka Machů, rodiče Kozubíkovy, Machů
a živou rodinu
Strana 10 / 21
Pe
Ra
Mě
Ma
Pe
Ov
On
On
Ov
Pe
Am
An
Pe
Ku
Mě
Pouť včelařů na
Sv. Hostýně
9.40 Új.:
11.00 Dr.:
23. května: Pondělí 17.35 Új.:
Ferie
17.35 Új.:
24. května : Úterý
Ferie
19.00 Dr.:
17.35 Új.:
25. května : Středa
Ferie
18.30 Sl.:
17.35 Új.:
26. května :
Čtvrtek
Sv. Filipa Neriho, 19.00 Dr.:
kněze
27. května : Pátek 15.20 Új.:
Sv. Augustina z
Canterbury
18.30 Sl.:
28. května : Sobota 6.30 Új.:
Ferie
16.00 Lo.:
29. května : Neděle
6. neděle
velikonoční
7.00 Új.:
8.15 Sl.:
9.40 Új.:
11.00 Dr.:
30. května: Pondělí
Ferie
17.35 Új.:
31. května : Úterý
Navštívení Panny
Marie
Život farností č.5
17.35 Új.:
19.00 Dr.:
Za farníky
Za Františku Stružkovu, jejího manžela, + rodinu a Boží
požehnání pro živé rodiny
Am
KJ
On
Za + Stanislava Zvonka, rodiče z obou stran, sourozence,
duše v očistci, dar zdraví a Boží ochranu pro živou rodinu
Za živou a + rodinu Machů, dceru Annu, dva švagry, duše v Ov
očistci a dar zdraví pro živé rodiny
Za rodiče Barcůchovy, rodinu Novákovu a Sýkorovu, duše v
očisti a dar zdraví pro živou rodinu
Za + rodiče Pomykalovy s prosbou o Boží požehnání
Pe
pro živou rodinu
Na poděkování Pánu Boha za přijaté dary a milosti,
za + Karla Váňu, jeho + maminku Annu, duše v očistci,
živou a + rodinu Váňovu a Kořénkovu
Za + rodiče Machů, jejich sourozence, syna Františka
ŠF
s manželkou, prarodiče Machů, duše v očistci a Boží
požehnání pro živou rodinu
Za Jana a Marii Barcuchovy, syna Stanislava, dva vnuky
a Boží požehnání pro živou rodinu
Za Josefa Maliňáka, vnučku Renatku, duše v očistci
MJ
a pomoc Ducha svatého pro živou rodinu
Za + rodiče Kučerovy, dvě sestry, švagry a Petra Černocha
Za + manžele Machů, Kralovičovy, Svobodníkovy, duše
Mě
v očistci a živou rodinu
Za Aloise Bobála, dvoje rodiče, zetě a dar zdraví pro živou
rodinu
Za + Františku Hlavičkovu (výroční mše sv.)
Za farníky
Za + Marii a Karla Barcuchovy, jejich rodiče
a sourozence
Za + Jana a Marii Pavelkovy, jejich rodiče, dva zetě, dva
bratry, švagrovou a dary Ducha svatého pro živé rodiny
Ma
Pe
Ov
On
On
Za živou a + rodinu Mačkovu
Za + rodiče Lysákovy, duše v očistci a dar zdraví pro živou
rodinu
Za + Jana Barcucha, děti, + rodinu Zvonkovu, Barcuchovu a
Boží ochranu pro živou rodinu
Strana 11 / 21
Am
Pořad bohoslužeb v květnu 2011 – farnost Horní Lhota
1. května : Neděle
2. neděle
velikonoční
6.55
9.30
Sv. Josefa, Dělníka
2. května : Pondělí
Sv. Atanáše
5. května : Čtvrtek
Ferie
6. května : Pátek
Sv. Jana Sarkandra,
kněze a mučedníka
7. května : Sobota
Ferie
8. května : Neděle
3.neděle
velikonoční
9. května : Pondělí
Ferie
12. května : Čtvrtek
17.00
Za + rodiče Annu a Aloise Váňovy, rodiče z obou stran
a duše v očistci
Za + Emila Vodičku, jeho rodiče, rodinu Mikuláškovu, bratra
Františka a Boží požehnání pro živou rodinu
Sehradice: Za Jana a Ludmilu Majzlíkovy, rodiče z obou stran, duše v
očistci, dar zdraví a Boží požehnání pro celou živou rodinu
16.00
Za + Adolfa a Jiřinu Václavíkovy , živou a + rodinu
17.45
Za + Břetislava Navrátila, + syna Pavla, dvoje rodiče,
s prosbou o Boží ochranu a dary Ducha svatého pro živé rodiny
Za + rodiče Malyškovy, Voltnerovy, Slávku a celou živou rodinu
17.45
6.55
9.30
16.30
Za Marii a Květoslava Nášelovy, rodiče, celou živou a + rodinu
Za členy hasičského sboru z Horní Lhoty, Dolní Lhoty a Sehradic ke
cti sv. Floriána
Sehradice: Za farníky a účastníky bohoslužeb (výroční)
16.00
Obsazeno /P. Kryštof/
14. května : Sobota
Svátek sv. Matěje
15. května : Neděle
4. neděle
velikonoční
16. května : Pondělí
17.45
Za + Milana Žáčka a živou rodinu
Sv. Jana Nepomuckého,
17.00
Sehradice: Za zdraví a Boží požehnání dětí s rodinami
17.00
16.00
Mše sv. a Mariánské večeřadlo P. Stříž
Za + Františka Polácha, sestru Jaroslavu, celou živou
a + rodinu Poláchovu
Za Boženu Majzlíkovu, Josefa Demla, rodiče, celou živou
a + rodinu
Za + Marii a Bohuslava Maňasovy, jejich rodiče, ochranu
a Boží požehnání pro živé rodiny
Za + Josefa Šimoníka, jeho rodiče, duše v očistci, ochranu
a Boží pomoc pro živé rodiny
Sehradice: Za dar zdraví, Boží ochranu a dary Ducha svatého pro
rodinu Fiodorovu a Záhorovskou
Sv. Nerea a Achillea;
17. května : Úterý
Ferie
19. května : Čtvrtek
Ferie
21. května : Sobota
Ferie
22. května : Neděle
5. neděle
velikonoční
6.55
9.30
17.45
6.55
9.30
23. května : Pondělí
Ferie
26. května : Čtvrtek
17.00
Sv. Filipa Neriho, kněze
16.00
17.45
28. května : Sobota
Ferie
29. května : Neděle
6. neděle
velikonoční
30. května : Pondělí
Ferie
Život farností č.5
6.55
9.30
17.00
Za + rodiče Mottlovy, duše v očistci a Boží ochranu
pro živou rodinu
Za + Annu Majerikovu (1. výročí úmrtí), manžela a dceru
Za + rodiče Marii a Františka Sanytrákovy z Horní Lhoty
Obsazeno /P. Kryštof/
Za + Petra Zábojníka, + rodinu Zábojníkovu, Pytlovu, dar zdraví a
Boží ochranu pro celou živou rodinu
Za děti prvokomunikanty a jejich rodiče
Sehradice: Za rodinu Idesovu, Bačovu, celý rod a duše v očistci
Strana 12 / 21
Rozhovor pro farní měsíčník:
s P A V L E M B A L D Í N S K Ý M,
laickým misionářem v Tanzanii
Slovo misionář má své místo ve slovníku každého z nás. S misionáři jsme se možná už někdy setkali,
jejich činnost si vybavujeme na základě přečtených knih, možná shlédnutého filmu ... Ale do jaké míry se
realita shoduje s našimi představami? Jak ve skutečnosti vypadá taková misijní práce v oblasti tisíců
kilometrů vzdálených, kde jsou naprosto jiné životní podmínky, jiná mentalita lidí, jiné zvyklosti? O tom
ví moc dobře manželé Mirjam a Pavel Baldínští.
Ráda bych je v úvodu alespoň velmi stručně představila: manželé Baldínští jsou zakladateli neziskové
organizace Misijní banka ubožáků se sídlem v Praze na Smíchově. Tam taky bydlí. Tedy – pokud zrovna
nejsou na cestách, jejichž cílem bývá osvěta české společnosti zaměřená na okolní svět, na to, že ne
všude je samozřejmé najíst se podle potřeby, zajít k lékaři, mít práci, posílat děti do školy, napít se čisté
vody ... Nabízejí nám poznávání jiných národů a především dávají podněty nejen k přemýšlení, ale i ke
konkrétní pomoci, a tím i šanci být lidštějšími ve smyslu vnímání potřeb druhých. Dělají to formou
přednášek, které jsou osobním svědectvím, vystupují v rozhlase i televizi, píší články, nevyhýbají se
diskusím ... a přitom shánějí finanční prostředky, bez nichž by v Africe těžko mohli něco udělat.
Když říkám v Africe, mám tím přesněji na mysli Tanzánii, ležící na jejím východním pobřeží, resp. jižní
Tanzánii, oblast Mbozi West, kde vybudovali misijní rozvojovou stanici. Ve snaze zmírnit těžkou, často
bezvýchodnou situaci tamních obyvatel nasadili všechen svůj elán, své schopnosti, síly, pomoc druhých
lidí. Cokoliv dělají, staví na důvěře v Boha, bez něhož nemá smysl nic podnikat.
Základem jejich misijně rozvojového úsilí je morální růst mladých Afričanů. Je nezbytné, aby tito lidé
poznávali svoje možnosti a těch pak dovedli využívat v péči o sebe i svoji rodinu, aby získali využitelné
vzdělání a řemeslo či jinou profesi, která by byla schopna jejich rodiny uživit. Tak se také postupně naučí
přebírat odpovědnost za svoji budoucnost.
Misijní banka ubožáků – dost neobvyklé spojení tří slov ...
Název MBU vznikl zcela spontánně. Význam slova misijní je jasně dán posláním, které chce člověk
jako křesťan uskutečnit ve vztahu k těm, kteří potřebují naši pomoc. Bankou ubožáků rozumíme
depozitář či úschovnu dobrých skutků ve prospěch těch ubohých, tzn. těch, kteří jsou pro svoji životní
mizérii ve zvláštní péči u Boha = ubožáci. Z hlediska současné společnosti a jejich stereotypů myšlení se
spojení slov Banka a Ubožáci k sobě absolutně nehodí. Pro posluchače v něm cosi neladí, protože slovo
banka si lidé podvědomě spojují jen s ukládáním peněz a s prosperitou. Že je to však také často jinak a že
existují i banky orgánové, potravinové, krevní apod. už zapomínají (viz leták MBU).
Z hlediska fundraisingových pravidel, jak přesvědčovat sponzory, aby na aktivity vašeho občanského
sdružení přispěli a která jsou většinou založena na psychologickém hodnocení partnerské protistrany, se
tento zdánlivý protimluv ukazuje být skvělou výhodou. Potenciální sponzor je obvykle zaujat značně
neobvyklým názvem (= slovním spojením) sdružení a řekne si: „Co se za tou ptákovinou skrývá? Čím se
ti snílci zabývají?“ No, a většinou je vyhráno, protože přilákat zájem eventuálního sponzora je základním
požadavkem odborných publikací o fundraisingu – tedy umění, jak získat sponzory. To ale zde mluvíme o
lidech většinou nevěřících, kteří mají na starosti sponzoring u různých organizací včetně těch
nadnárodních.
Samozřejmě v křesťanském prostředí dárcovství jednotlivců i organizací funguje jinak. Zde automaticky
předpokládáme, že lidé mají jasno v otázkách milosrdenství a osobní spoluodpovědnosti za své bližní (i ty
nejvzdálenější), které patří k lásce jako základnímu postoji před Bohem.
První pokusy Vaší misijní činnosti začínají někde na konci 60. let minulého století. Jak se (z)rodí
myšlenka stát se misionářem – navíc, když je člověku teprve devatenáct a přitom žije v totalitním
režimu, kde slovo misionář málem patří k těm zakázaným?
Obvykle je běžné, že mladý člověk neplánuje stát se doživotně misionářem, protože je právě nově a
šťastně ženat (v našem případě rok 1967). Až časem, v jakémsi retro pohledu nazpět, a to většinou na
vrcholu svých sil (u nás 39 let) si vlivem okolností začne dávat věci do souvislostí a lépe chápat, jak je
Život farností č.5
Strana 13 / 21
Bohem veden, vyučován a připravován pro úkoly se kterými se momentálně potýká a ještě potýkat bude.
Ve dvaceti (1968) jste spolu s kamarády na výletě do Itálie za stejně mladými Italy, kteří se chtějí jako
křesťané kamarádit i přes hranice států a nedávnou nevlídnost režimů. Nic netušíte o tom, že jste byli
vyzváni ke spolupráci z Československa, protože kdysi kardinál Beran dal podnět k založení kněžského
odpočinkového domu v Livornu, a to pro české uprchlé studenty bohosloví v Římě. Že z těchto míst vyšla
první iniciativa kontaktovat mladé věřící lidi v ČSR (roky 1967-1968).
Bohužel jste však museli čekat, až pomine doba tzv. normalizace, kdy jste opět vycestovali do Itálie,
a tam se chystali na vlastní cestu do Afriky. Kdy to bylo prvně a jaké byly Vaše začátky?
Ano, pak spadla normalizační klec na desítky let a zvedla se až v roce 1989. Je vám 41 a máte touhu
vidět konečně svět. Poznat, jak lidé jinde ve světě žijí. Chcete se učit novým věcem i jazykům. Věříte, že
na vás kdesi potřební lidé čekají. Máte vyzkoušeno, že Bůh při vás vždycky stojí a povede vás. Chcete
založit vlastní Home Care (Domácí péče) službu. Nemáte peníze, a tak si domluvíte pobyt a práci
v Kanadě u podobné organizace. Nejdříve ale jedete na svatořečení Anežky do Říma a cestou se stavíte
v Livornu u starých přátel. Tam se totálně změní vaše původní cíle. Jejich organizace CMSR pomáhá
v Africe a vás taková práce maximálně oslovuje. Oni souhlasí, ale žádají nejprve vyškolení v Itálii.
Souhlasíte a začínáte se učit italsky a více pilujete angličtinu.
Nastává pobyt v Itálii nejprve bez rodiny. Doma zůstává Mirjam a děti (?) od 17 – 25 let. Příprava na
Afriku má trvat tři roky, ale netrvá. Personální okolnosti si vás v Africe okamžitě vyžadují (1991). Děti
doma souhlasí s odjezdem rodičů do Afriky, který začíná tříměsíčním kurzem jazyka Kiswahili. Pak
následuje vlastní práce v multi-sektoriálním projektu. Máte denně na starosti 205 lidí odlišné kultury a
tedy i myšlení a zvyků, 200 ha polností, 55 kusů dobytka, 3 nákladní vozy, 2 Toyoty, traktor, budovy,
sklady, garáže. Jste sami dva, neumíte pořádně místní jazyk a máte před sebou milion povinností, které
jistě přinesou milion starostí. V tu dobu neexistují ještě mobily, internet, mail. Telefon a nespolehlivý fax
jsou 70 km daleko, lékař také. Žijete daleko v buši mezi domorodci Wagogo a Wasukuma. Naštěstí
finance obstarávají Italové. Není snadné je ale v těch dobách dopravit až do vašich rukou. Pouze
jedenkrát ročně, a to o Vánocích se vracíte do Evropy k dětem. Po třech letech práci zakončíte a vracíte se
vyléčeni z původních iluzí. Už víte, že taková práce má smysl, ale nelze ji řídit od „zeleného stolu“
v Itálii. Poznali jste africkou kulturu zevnitř a pochopili (alespoň si to myslíte J), co má smysl dělat a
jak, ale také čemu se klidně můžete vyhnout jako zbytečnému. Cítíte v sobě povinnost, nasbírané
zkušenosti zúročit. V zájmu pomoci strádajícím nejlépe ve vlastní misijní stanici. Tam, kam si vás Duch
sv. příště dovede…
… a ještě malé intermezzo navíc, ale bez konce:
Máme zkušenosti z mnoha dosud vystřídaných zaměstnání, mnohaleté práce a aktivit (pašování knih a
zpráv z domova pro pomáhající zahraničí, rozmnožování a rozvoz samizdatu, balíčková pomoc misiím v
cizině, ale i studia teologie (6 let) v podzemní církvi (P. Mádr - morálka, P. Zvěřina - ekléziologie,
mariologie, P. Liška (pozdější česko-budějovický biskup - Nový zákon) a jiní).
Mezitím práce. Jako řidič nákladního vozu budujete v Praze Metro trasa C (1972), jindy zase řidič
autobusu MHD, pak napíšete „Podnět pracujících“ u Dopravního podniku Praha – autobusy a uspořádáte
podpisovou akci (rok 1980). Dvě stovky pražských řidičů Podnět podepíší, ale vy schováte před policií
jejich seznamy, protože nechcete, aby pod tlakem bezpečnosti své podpisy odvolávali. Policie a StB si to
ovšem vyloží jako „Zakládání odborů po polském vzoru“, (v sousedním Polsku je právě aktivní Solidarita
a naši papaláši jsou z ní divocí, protože se instinktivně bojí revoluční infekce, která by je smetla z jejich
režimních postů) a protože se vás snaží zbrkle „odstřelit“, tak vás obviní z „poškozování zájmů republiky
v zahraničí“ a z „organizovaného teroru“ (…chtěli jste sypat písek do převodovek autobusů MHD a
ohrozit tak výrobní možnosti pracujících). Aby vás vyděsili i varovali, a vy jste pak dala pokoj a také
zalezla domů, tak vás vyhodí okamžitě z práce (vánoce 1980). Navrch vás obviní z rozkrádání majetku
v socialistickém vlastnictví. Rázem jste bez práce. Tak dáte svého zaměstnavatele k soudu a žádáte vrátit
pracovní pozici řidiče autobusu a ušlý zisk. Než se to vyřeší, pracujete skoro na černo jako brigádník.
Díky kamarádům chodíte denně - ale kolem půlnoci – uklízet chodby a kanceláře na Přírodovědecké
fakultě na Karlově. Mezitím s maximální opatrností dál studujete teologii a rozvracíte režim zdola. Váš
dům je denně StBáky hlídán motorizovanou hlídkou, takže se stále musíte konspirativně chovat, aby druzí
Život farností č.5
Strana 14 / 21
nebyli ohroženi. Naučíte to také své školou povinné dětičky. Vaše nucená nezaměstnanost trvá téměř rok.
V roce 1981 s Boží pomocí soud vyhráváte smírem. Zbavujete se všech křivých obvinění a policie je
stahuje – nebyli schopni prokázat vám vinu. Co zůstalo ve vašem kádrovém materiálu nevíte, ale
furiantsky na to kašlete. Cítíte, že „…když je Bůh s vámi, kdo proti vám…“
Právě jste se přesvědčila, že Bůh vás ze všeho vytáhl. Zvažujete, čím se živit dál? Cítíte, že konečně
nastala příležitost jít do zdravotnictví a pomáhat lidem. Začnete jako sanitář na ORL, hlavní sestra vám
nechce povolit večerní studium zdravotní školy, ale také nechce vysvětlit proč. Vy ale víte, že špitální
kádrovák má reference od StB a ty ve váš prospěch asi moc nemluví…Začnete pracovat na sále ORL, kde
se nedostává instrumentářek. Jdete znovu zatlačit na hlavní sestru , ať vás pustí do večerního studia.
Všichni na oddělení ORL pro vaše cíle důležití (tzn. primář i vrchní sestra) se za vás přimlouvají. Hlavní
sestra sice nerada, ale nakonec studium povoluje. Tvrdohlavě s vámi bojuje a trvá na vašem slibu, že až
získáte diplom zdravotní sestry, přejdete pět let pracovat na chirurgii na odd. ambulantní traumatologie.
V zápalu boje – asi z vyčerpání s takovým zarputilým mezkem – si ale svoje vítězství zcela zapomene
nechat písemně potvrdit. V tu dobu se tetelím štěstím a tiše doufám, že jsem ji otrávil tak, že se mě bude
s chutí vyhýbat a snad se ani neporadí s podnikovým právníkem. Za šest let jí tak diletantskou chybu
přijdu připomenout, protože jsem sám měl zájem jít se něco na traumatologii naučit, ale závazek na pět let
mi zcela nevyhovoval. Chtěl jsem se zaměřit na geriatrii a gerontologické pacienty v terénu některého ze
zdravotnických obvodů Prahy 5. Tak jsem byl i velmi těžko sledovatelný policií. Pro práci v podzemní
církvi to byly zcela ideální podmínky.
Mnoho jsem se od staroušků naučil. Měl jsem čas je poslouchat. Nemusel jsem nikam spěchat. To byla
dobrá příprava na vlastní stáří, ve kterém už lítám, ani nevím jak. Skoro bych přísahal, že je to nedávno,
co mi bylo dvacet. Před měsícem ale přišli „nějací blázni, co určitě propadali ve škole z počtů“, že prý se
mnou oslaví 63 roků od narození J…
Ale abych to téma dotáhl: Takže potom celých 5 let vstáváte už v 5 ráno. Nejprve uklízíte ve špitále,
potom přejdete na operační sál nebo lůžkovém oddělení a po práci odcházíte večerně pilně studovat
„zdrávku“. Sedíte ve třídě jako jediný chlap (35 let) mezi samými holkami, což bylo mimochodem fajn.
Jsou totiž ve věku vašich dětí a dají vám nahlížet do svého pubertálního světa, a to je doma výchovně
využitelné. Vy je oplátkou učíte zdolat latinskou gramatiku. Mezi tím se stále angažujete v aktivitách
podzemní i nadzemní (oficiální) církve. Policie si vás stále hlídá jako teroristu J. Máte přece u nich
flastr. Kdykoliv něco někde vybuchlo (kupř. OV KSČ v Č. Budějovicích) přijeli mě ex post sebrat. Druhý
den mě zase pustili. Mohl bych jako Švejk vyprávět bezpočet komických příhod, které jsme s nimi prožili
až do roku 1989. V listopadu poslední z nich…
... bezesporu další významná, ač ne vždy plánována a chtěná, součást příprav na Vaše budoucí
poslání. Inu – Pán Bůh nás většinou hodně překvapuje, jaké prostředky si k tomu vybírá. Ale
přejděme k samotné Africe – prý kdo jednou podlehne jejímu kouzlu, víc už jí neodolá ...
Ano, Afrika má skutečně svůj půvab. Jak by také ne, když ji vytvořili ruce Boží, že? Nicméně v ní
pobývat asi opravdu není dáno každému. Zažil jsem lidi, kteří tam přijeli kupř. na svatební cestu a
nedostali se pro nemoci ani ven z Dar es Salaamu.
Vy jste se ale dál dostali. Mnohem dál. Čím učarovala Afrika Vám?
Kdysi jsem obdivoval téměř stoickou trpělivost Afričanů, kteří nám nenadávají, když v autě
projíždíme vesnicemi a strašně se při tom práší. Oni se usmívají a radostně mávají. Časem jsem pochopil,
že pro ně prach nic neznamená. O čistotu oděvu u nich opravdu nejde. To, co si osobně dodneška
vychutnávám, jsou ale vztahy s lidmi a přátelství.
Kdysi jsem se velmi nerad vzdával svých dětí, protože jsem toužil vidět, jak vyrůstají. Jak se mění na
puberťáky a ty pak na dospělou mládež. To mi dost mrzelo, ale ve prospěch Afričanů jsem to Bohu nabídl
jako osobní oběť. Mnohonásobně mi to bylo ale vráceno, protože všechny ty malé černé dětičky mi už
několikrát vyrostly před očima a člověk k nim cítí za ta společná léta opravdu rodinná pouta.
K této zkušenosti patří i africké podávání a držení rukou. V africké kultuře se mohou – pokud se nevidí
vysloveně poprvé - dva dospělí chlapi i chlapci či děvčata a ženy držet dlouho za ruce (nebo i tak
společně chodit na veřejnosti) a nikoho ani nenapadne je obvinit z čehokoliv. Je to výraz přátelství. Když
k nám chodí prosebníci (obou pohlaví a všech věků) rád využívám této zkušenosti. Je zcela běžné a pro
Život farností č.5
Strana 15 / 21
mne stále fascinující, že to tak funguje i při setkání s černými řádovými sestrami. Chodí k nám do misijní
stanice také manželka posledního existujícího náčelníka, který ještě žije. Bibi Sofie je těžká astmatička
asi 80 let stará. Ta se ke mě maminkovsky i „přišmajchluje“, a to i na veřejnosti. Přesně tak, jako to dělala
i moje maminka. Vidím v jejím chování potvrzení Ježíšůva příslibu. Když se ho učedníci ptali, co
dostanou výměnou za to, co všechno pro Něho opustili. On jim odpověděl, že … stokrát více sester a
bratří, domů atd…atd.
Samozřejmě, že si pořád musíte mýt ruce a myslet na všechna ta exotická onemocnění a úporné kožní
plísně, AIDS, TBC, trachomy apod. Mirjam se svojí porušenou imunitou po malárii musí být v Africe
extrémně opatrná. Koneckonců je to pro ni obtíž i v evropských podmínkách…V Africe jí jde ale bez
přehánění o život. Obdivuji její odvahu a vytrvalost.
Takže jednoznačně lidé. Jací jsou? Afričani? Tanzanijci?
Jsou přátelští. Velice otevření a srdeční. Okamžitě připravení kdekoliv a s kýmkoliv si popovídat o
čemkoliv. Od fotbalu přes politiku až k víře. Vůbec nechápou, že existují lidé bez víry. V ateismus jako
takový nevěří pro své silně zakořeněné animistické kořeny.
Není absolutně možné jim na veřejnosti vyčinit, natožpak sprostě vynadat. To považují za veliké
ponížení. To se týká samozřejmě i pracovních věcí. V praxi to znamená, že pokud nějaký problém
existuje, je třeba ho řešit v soukromí a hlavně pomocí nějakého kontrastního příkladu (podobně jako
podobenství), aby pochopili, kde se stala chyba a jaký má v souvislostech význam. Ideální je pokud to
dovedete podat veselým tónem s lehoučkou neurážející ironií, kdy se na konci oba jako partneři
zasmějete. Jakýkoliv tlak a netrpělivost je chyba, ale i potenciální ohrožení a nebezpečí pro vaši osobu.
Jsou velmi dobří znalci přírody a jedů, které se nerozpakují použít. Kdo to neumí, má možnost se nechat
obsloužit šamanem (mchawi). Ty jedy používají skoro profesionálně. Jedům dávají vždy přednost
především proto, že jakýkoliv násilný a tedy evidentně zjistitelný čin se musí nahlásit policii. Tomu se
zásadně všichni domorodci vyhýbají.
V oblasti, kde působíte – v Mbozi West, konkrétně ve vesnici Kamsamba, jste založili misijní
stanici Allamano Agape. Co znamená agape asi víme, ale proč Allamano? A jak vlastně taková
misijní stanice vypadá?
Bl. Giuseppe Allamano je italský zakladatel Institutu misionářů a misionářek Consolata (IMC) z
Turína. Mladší vrstevník a dokonce příbuzensky spojený s Donem Boskem. Ten IMC založil a první
misionáři odjeli do Afriky (Kenya a Tanganika) v roce 1905. Po porážce německých kolonistů a jejich
vyhnání z Tanganiky včetně misionářů (benediktýni), povolali vítězní Britové na jejich místo IMC. Nám
byla od začátku sympatická jejich svobodná a radostná a hlavně přátelská a vstřícná spiritualita, proto
jsme symbolicky kooptovali do názvu misijní stanice jméno Allamano ve spojení s Agape jako cílem
lidského (nota bene křesťanského) celoživotního usilování. Tak vznikla naše cenná dlouholetá přátelství
s Italy, od kterých jsme se rádi učili. Oni zase nahlas vyznali, že si naší práce váží a velice obdivují
houževnatost a vytrvalost, se kterou realizujeme svá předsevzetí. Není pro nás větší a důležitější ocenění
než od těchto „pionýrů Boží lásky“. Dokonce i náš současný diecézní černý pan biskup E. Chengula
(diecéze Mbeya) je jedním z nich. Tím máme jeho plnou důvěru, i když jsme jurisdikčně podřízeni jeho
pravomoci.
Jinak struktura misijní stanice je velmi jednoduchá. Patří do ní především budova k našemu bydlení,
přípravě jídla, přespávání a ubytování několika hostí a místnosti k pracovním jednáním s pomocníky a
hosty. Pak potřebujeme dva sklady. Jeden na materiál a těžké pracovní nářadí. Druhý trochu větší na
úrodu, kterou si k nám domorodci po sklizních před místními zloději ukládají. Vedle skladů je prostor na
dílenské práce a výuku řemesel učňů tzn. truhlařina tesařina, zedničina, instalatérské práce, servis a
opravy auta včetně píchnutých pneumatik, výroba skruží, krejčovství pro děvčata i kluky. V případě
velkých sešlostí se toto místo dá využívat i ke stolování hostů, ale i schůzování různých místních spolků
kupř. starších žen (od 40-60), tanečních a zpěváckých skupin (mládež), modlitební družiny Srdce
Ježíšova apod.
Časem potřebujeme postavit montážní jámu s rampou, ale také chceme kino pro děti i dospělé, protože
slouží skvěle k osvětě domorodců, kteří téměř nečtou. Pár lidí sice poslouchá rozhlas, ale barevný
promítaný obraz vydá za hodiny mluvení. Také nosím v hlavě místo, které by místním nabídlo
Život farností č.5
Strana 16 / 21
fotografování nebo i filmování o které velmi stojí především mladí lidé, svatebčané, rodiny…Využití je
velmi široké. Nepůjde o kšeft, ale o radost a směnu v duchu něco za něco. Stále ve smyslu dobré vůle
k vzájemnosti a partnerství.
Hned po příletu do Mbozi jste narazili na hlavní problém – nedostatek kvalitní vody, nebo spíš
jakékoliv vody. A od toho se odvíjí Váš přednostní úkol ... (?)
Náš první a hlavní úkol je rozvoj africké rodiny se vším, co k tomu v souvislostech patří. Tak jsme to
kdysi prezentovali našemu biskupovi. Ano, voda je úkol, který si jako důležitý koleduje o řešení. Stejně
tak je pro nás důležité, ale i vzdělání mladé populace. Lze je klidně postavit na roveň s významem vody
pro život domorodců. Nelze ale pro vodu zapomínat na lidi, pro které ji chceme získávat. Biblicky řečeno:
Člověk tu není pro sobotu, ale sobota pro člověka. Negramotný člověk je pohroma pro jakoukoliv
budoucnost. Tedy i africkou. Vzdělání jsou základní potřebné informace, aby i domorodci rozuměli
svému životu v souvislostech. To je alfa a omega všeho bytí a konání včetně vazeb na Boha A to přesto,
že biblické dějiny znají tzv. nevzdělané svaté osoby. Jim ovšem nechyběl Duch sv., který nahradil
nedostatek vzdělání. Na takové výjimečné zkušenosti se ale nedá stavět rozvoj běžné občanské
společnosti v Africe, o kterou nám jde. Lapidárně řečeno: Dejte blbci do ruky studnu, vodovod, prostě
cokoliv, brzo jej zničí nebo nechá zničit druhé. Nebude jej chránit, opravovat, šetrně používat atd. Dáte-li
mu (porodí-li) dítě, brzy mu zemře, protože zanedbá vše, co se zanedbat dá. Mladé Afričanky k nám
s umírajícími dětmi přicházejí hledat pomoc obvykle až v jejich terminálním stádiu, když se nedá už
vůbec nic dělat. Neznají totiž ohrožení svých dětí. Rizika, kterým je zbytečně vystavují.
Podobně je to i s AIDSem. Položme si otázku: Proč je jím Afrika tak pandemicky zasažená? Odpověď:
Lidé si vůbec nepřipouští, že by je něco ohrožovalo. Nemají informace. A pokud mají, nehledají v nich
souvislosti především pro sebe!!!
Záběr Vaší činnosti je natolik rozsáhlý, že jej pochopitelně nejde jen tak celý zachytit. Zkuste nám
aspoň přiblížit, jakým způsobem se třeba v Tanzanii hledá ta voda a jak probíhá proces, než se
dostane ke spotřebě.
Hledat vodu můžete několika způsoby. Při každém z nich se využívají možnosti, které jsou k dispozici
ve zkoumané lokalitě. Ty jsou dány hydrogeologickými okolnostmi, které vyžadují jistou zkušenost, která
vám je dovolí shromáždit a následně vyhodnotit. Zkušenost hydrogeologa je to nejcennější, co může vést
k úspěchu. Dokud však studna není vyvrtána nebo vyhloubena kupř. kopáním, nebudete mít jistotu, že
tam, kde jste určili (ať vy nebo expert), skutečně voda bude nalezena. Vždy půjde jen o odhad možnosti.
Důležitá je krajina a její konfigurace, porosty a jejich svěžest a schopnost držet vodu, množství srážek
během roku, kvalita a složení podloží, do kterého voda stéká a zatéká, musíte se ptát na zkušenosti
domorodců s vodou v místě. Hodně nám pomáhají pohledy z družice tzn. nafotografované satelitní
snímky. Ideální je, pokud se tak stalo v období dešťů.
Pro nás je paradoxní, že v Tanzánii máte zákonem zakázáno hledat vlastními prostředky vodu. Musíme
o to žádat vládní firmu a jí takový průzkum tzv. survey také zaplatit. Vrtat ji už pak můžeme. Je jasné, že
ideální je kombinovat všechny postupy. Nicméně ani tak nemáte žádnou hmatatelnou jistotu. Všechna
rizika nákladů nesete vy. Když se voda nenajde: Pole sana, bwana. Siku nyingine…Je nám líto, pane.
Tak zase někdy jindy…
Průzkum i vrty se platí vždy dopředu. Výsledkem průzkumu jsou jen papíry (byť jsou výsledné grafy
sestavené počítačem), které mají hodnotu pouze orientační. Když ve výsledku získáte za 180.000,- Kč a
více pouze suchou díru do země (80 m. hlubokou), je to jen a jen vaše riziko. Firmy vaši ztrátu s vámi
nesdílí. Proč také, oni přece docela slušně vydělali. Vám zůstane jen vztek a oči pro pláč…
Kromě mnoha dalších křiklavých problémů je tady i velký počet osiřelých dětí ...
Těm se věnujeme v Adopci na dálku, která je především tématem vzdělání a přijatelně prožitého
dětství a mládí, na které by měly děti rády vzpomínat. Je to vzácný čas jejich formace, kdy především
sirotci jsou ve velké nevýhodě, protože si na ně každý dovolí. Nejčastěji jsou využívání k těžké polní a
domácí práci.
Věřím, že kdo neudělal opravdovou zkušenost s tímto světem nám nepochopitelného a nepředstavitelného
strádání, nemůže být schopen si ani zdaleka vybavit, co znamená ztráta všech civilizačních vymožeností,
Život farností č.5
Strana 17 / 21
co znamená přijít sem, společně sdílet tu mizérii a hledat řešení, jak z ní ven.Ano, to je to, co mě na práci
Baldínských především zaujalo: nejenom bídu vidět, cítit s těmi, kterých se bezprostředně dotýká, ale i
schopnost pro ně něco dělat, dokonce vyrazit přímo do terénu – ne jako cestovatelé, ne jako dobrodruzi,
nýbrž jako misionáři, kde v jejich pastoraci dostává Boží láska úplně konkrétní podobu.
Která z těch našich evropských „samozřejmostí“ Vám nejvíce v Africe chybí, na co jste si tam
museli hlavně zvykat, co bylo nejtěžší přijmout?
Většinou vám chybí vaši přátelé, děti a vnuci, kteří rychle vyrůstají před očima, a člověk si rád s nimi
vychutnává každou příležitost, kdy se učí chodit, mluvit, mudrovat atd.
Druhým nedostatkem je jídlo na které jste si doma zvykli a pohodlí, se kterým se dá doma rychle a
dobře zhotovit. Lahvové pivo - pokud vůbec je - se pije pouze teplé.
V Africe nesmíte ani na vteřinu zapomenout kam šlapete (hadi, škorpióni, jedovaté housenky), co
pijete, čeho se dotýkáte (trachomy, žloutenka), kdo na vás zblízka mluví a prská do všech stran (rizika
kapénkové infekce, meningitis aj.), co kolem vás lítá, bzučí a bodá, (komár Anofeles a malárie). Všechno
se horkem superrychle kazí, takže musíte vařit beze zbytků, aby se to hned snědlo. Jinak riskujete lehčí i
těžší otravu. Jednou jsem se tak vyřadil z provozu na celý týden jen proto, že jsem snědl polévku, kterou
jsem si schoval z večera. Já rád solím, a tak mi vůbec ráno nepřišla nijak zvlášť slaná, ale ouha. Naštěstí
se s tím můj organizmus vyrovnal, ale tři dny jsem ležel jako Lazar a zbytek týdne mě museli domorodci
obskakovat, jak mi bylo šoufl.
Jinak to, co nejhůře v Africe (a nejen tam) snáším, je lidská hloupost spojená s mezkovitostí a
namyšleností funkcionáře v úřadu, se kterou se stále setkávám. Do nebe volající blbost je vysilující
překážka mojí energie a optimismu. Prostě někdy je jako hora k neslezení. Nevzdělaným neznalost rádi
prominete, ale nadutec na úřadě nebo v sebepitomější funkci, mě dovede stále vytočit do otáček.
Když se řekne Tanzanie, vybaví se nám úchvatná africká divočina s krásnými národními parky a
přírodními rezervacemi, ale i nebezpečím, které v sobě může skrývat dravá zvěř, různý hmyz,
krokodýli, možná zločinecké gangy ... I když jste to již částečně nastínil, jaká další rizika hrozí při
Vaší práci především?
Pár rizik jsem už vyjmenoval; nemoci, různá havět a vlastní neopatrnost. Jedno ale nebylo zmíněno a
tím je nezbytnost cestování. Pokud jste ve městě a na hlavních cestách, jezdí proti vám spousta
nákladních vraků a autobusů, které řídí mladí kluci. Opojeni rychlostí svého obrovitého vozu mají pocit,
že jim všichni musí uhnout z cesty, když se řítí v zatáčkách a vyjíždějí až na krajnici do protisměru. Běda,
když za volantem nepředvídáte. Často je lepší zastavit a nechat takového cvoka proletět zatáčku, než se
s ním v ní potkat. Obzvlášť je to „napínavé“ , když musíte projíždět horami a pod vámi jsou hluboké strže
a koryta řek plná krokodýlů…Inu, je třeba hledět před sebe a nikoliv pod sebe. Silniční nehody jsou na
tom málu tanzanijských asfaltových silnic téměř vždycky s mrtvými a požárem jednoho nebo obou vraků.
Dalším rizikem jsou stálé hrozby přepadů na silnicích ozbrojenými lupiči. Často jimi bývají „dřívější
profíci“, (policie, vojáci), kteří byli propuštěni z činných sborů. Vy ale stále musíte převážet nemalé
peníze do vnitrozemí - do buše – abyste mohla platit lidem práce, které pro realizaci různých aktivit misie
je třeba vykonat. Jezdíte tedy „na víru“, protože to ani jinak nejde zařídit. Jedenáct let nám to sice zatím
vychází, ale pokaždé se před cestou s takovým rizikem musíte vnitřně vyrovnat. Osobně je člověk
ochoten podstoupit lecjaké ohrožení, ale své milé toho přirozeně chcete uchránit.
V podstatě už za pár dnů znovu odlétáte na misie. Na jak dlouho a co taková příprava vyžaduje. A
vůbec, chce se Vám ?
Ne, nechce. To říkám naprosto na rovinu. Vedeme dvanáct let s MBU schizofrenní život. Když jsme
zde, musíme se přemlouvat k odjezdu, protože vše musíte doma a v práci zajistit, více či méně přerušit
nebo dokončit a zakonzervovat. Zde začíná i vaše postupné mentální přeladění na jinou, tzn. africkokulturní frekvenci nejbližších tří až čtyř měsíců, a to včetně zajištění návratu. Nejméně tři měsíce před
datem odletu už musíte začít plánovat a zařizovat vše, co budete potřebovat a co nelze v Tanzánii sehnat.
(očkování, peníze, doklady, letenky, léky, dárky, vhodné oblečení = za tepla odletíte a za zimy se vrátíte
aj.).
Život farností č.5
Strana 18 / 21
To samé, ale v „modrém“ nás čeká i při pobytu v Africe. Když se už konečně zadaptujete na jejich
podmínky a práce začne „klapat“, musíte začít hlídat čas odletu na letence v 1.000 km vzdáleném Dar es
Salaamu a přesně (nicméně s jistou mírou tolerance) naplánovat cestu zpět, která nám trvá téměř týden.
Jsou to opět stovky drobných a důležitých povinností, které musíte před odjezdem z každého bodu trasy
Kamsamba - Mbeya - Iringa - Morogoro - Dar es Salaam (200-450-600-550-200 km) splnit. Všechno je
třeba vyprat, zabalit a uskladnit i zabezpečit proti nenechavcům.
Tolik dalších otázek mám ještě na jazyku ... Jenže to nejde. Z kapacitních důvodů našeho farního
časopisu to prostě není možné. Za nevšední povídání panu Pavlu Baldínskému pro tuto chvíli moc děkuji
a pro ty, koho zaujalo, mám dobrou zprávu: mohou se setkat nejen s ním, ale i s jeho manželkou paní
Mirjam „naživo“, a sice přímo v Újezdě v pátek 13. května v 16.30 hodin ve zdejším kinosále. Osobně se
už hodně těším na setkání s milými hosty, kteří toho mají ještě tolik co říct. Nabídnou nám další
zajímavosti o Africe, které se sem nevešly a o své vlastní práci v této části pro nás tak vzdáleného a
exotického světa. Mnohé je zachyceno na videu, které budeme moci uvidět, mají spousty osobních zážitků,
znají lidské příběhy, jejichž naslouchání bere dech...
H. Martincová
Život farností č.5
Strana 19 / 21
JMÉNA Z KANCIONÁLU
(pokračování)
Prof. PhDr. Jiří Sehnal, CSc. (1931)
Hudební historik a organolog, narozen 15. února 1931 v Radslavicích (u
Přerova). V letech 1942 až 1950 navštěvoval reálné gymnázium v Přerově,
současně klavír a hudební teorii u hudebního pedagoga a skladatele Karla Maříka.
Po maturitě studoval hudební vědu a estetiku na Filosofické fakultě Palackého
univerzity v Olomouci (u Roberta Smetany, Josefa Schrei-bera a Bohumila
Markalouse), promovaný historik na základě disertační práce Starý český
kontrapunkt instrumentální (1955). Od 1. 8. 1955 nastoupil do oddělení
katalogizace Univerzitní knihovny v Olomouci, současně spravoval tehdejší pobočku této knihovny v
Kroměříži a začal se věnovat soupisu a průzkumu tamních památek. Na pedagogickém oddělení hudební
školy v Olomouci vyučoval harmonii (1955-1956). V letech 1958 až 1964 pracoval jako knihovník
Výzkumného ústavu zelinářského ČSAZV v Olomouci. V roce 1964 nastoupil do oddělení dějin hudby
Moravského (zemského) muzea v Brně, kde do roku 1978 odborným asistentem, v letech 1978 až 1994
vedoucím oddělení. Titul PhDr. získal v roce 1967, CSc. 1970. Jako externí pedagog působil od roku
1990 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, v roce 1992 se zde habilitoval v oboru
muzikologie, v roce 1997 jmenován profesorem Masarykovy univerzity. Od roku 1995 až do současnosti
externě vyučuje na Katedře muzikologie Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci. Sehnalův
vědecký zájem se zaměřuje zejména na dějiny hudby 17. a 18. století se zvláštním zřetelem k Moravě a
ke kapelám olomouckých biskupů, na dějiny varhan (zejména na Moravě) a na katolickou chrámovou
hudbu v 17. až 19. století.
Během svého života aktivně působí v celé řadě vědeckých a společenských organizací (i
zahraničních) a aktivně publikuje. V Kancionálu jsou uvedeny jeho varhanní doprovody k 5 písním.
Schneider – Trnavský Mikuláš (1881-1958)
Narodil se 24.5.1881 v Trnavě. Po studiu na gymnáziu v Trnavě odchází
studovat spolu s budoucím skladatelem Zoltánem Kodálym na Královskou
hudební akadémii do Budapešti aby se zde věnoval studiu hudby. Tam se
rozhodl studovat kompozici u profesora Koesslera. Další dva roky studuje ve
Vídni na Konzervatoři pro hudbu a výtvarné uměníe u profesora Paula
Grädenera a klavír, varhany a skladbu. Ve Vídni skládal svoje první slovenské
skladby. Na radu četných přátel odchází do Prahy završit studium skladby.
Kompozici studoval u prof. Steckera a varhany u prof. J. Kličky. Velmi ho
tehdy postihla smrt A. Dvořáka, kterého obdivoval a doufal, že se dostane do
jeho třídy. Od r. 1909 se usadil v Trnavě natrvalo, kde byl regenschorim při
chrámu sv. Mikuláše. Později působil jako prof. hudby v učitelském ústavu v Trnavě. V roku 1933 za
zásluhy na poli cirkevní hudby mu papež Pius XI. udělil titul Rytíř řádu sv. Řehoře, v roce 1948 by
vyznamenaný státní cenou a v roku 1956 se stal národním umělcem. 28. května 1958 v plné tvůrčí práci
v Trnavě umírá ve věku 77 let.
Hlavní oblastí jeho tvorby byly písně (cykly Slzy a úsmevy, Zo srdca, Piesne o matke), v nichž
spojil romantickou tradici s intonacemi lidových písní, které upravoval. Dále autor sborů,
komorních skladeb, orchestrálních děl (symfonická báseň Pribinov slub), duchovní a jiné hudby.
Napsal vzpomínkovou knihu Úsmevy a slzy. V roce 1936 uspořádal skvělé dílo - "Jednotný katolícky
spevník", ve kterém sjednotil zpěv lidových duchovních písní na Slovensku a který nemá v rámci střední
Evropy obdobu. Obsahuje více než 500 písní, ze kterých 226 je autorských. O jeho kvalitě JKS svědčí
skutečnost, že se na Slovensku používá dodnes a v r. 1987 bylo vytištěno již jeho 56. vydání
Do Kancionálu byla zařazena jeho mešní píseň Ty jsi, Pane, v každém chrámě.
Připravil František Čech (pokračování)
Život farností č.5
Strana 20 / 21
Zprávy a informace
V pátek 13. května v 16.30 bude v kinosále v Újezdě přednáška manželů Baldinských, kteří se věnují
misijní práci v Tanzánii. Podrobnosti na plakátku a ve vývěskách kostelů.
Připravujeme pro děti prázdninový tábor na faře ve dnech 11. až 15. července. Potřebovali bychom
vědět od rodičů dopředu, zda bude o tento tábor zájem. Jedná se o denní setkání s programem od 8.30 do
asi 15.00 hodin. Oběd bude pro děti zajištěn. Prosím, abyste nám nahlásili zájem buď telefonicky nebo emailem na čísla a adresy uvedené ve farním věstníku, nebo P. Janovi osobně.
Příprava rodičů, jejichž děti půjdou k prvnímu svatému přijímání bude místo 9.5 až v pondělí 16.5, v
18.30 v Újezdě na faře a v úterý 17.5. v Drnovicích až 18.15. Ostatní termíny zůstávají beze změny.
Nové telefonní číslo na faru do Újezdu: 731619849 vhodné použít při volání z mobilního telefonu Tmobile.
SKUPINY ÚKLIDU
V kostelích újezdské farnosti
v květnu 2011:
_______________________________________________
Dat. : Újezd : Drnovice : Slopné :
________________________________
Život farností č.5
7.5.:
1.
7.
10.
14.5.:
21.5.:
2.
3.
8.
9.
11.
12.
28.5:
4.
10.
13.
Strana 21 / 21

Podobné dokumenty

říjen 2011 - Farnost Újezd u Valašských Klobouk

říjen 2011 - Farnost Újezd u Valašských Klobouk vědomí Boha Stvořitele... Pouhá věda člověka nespasí. Člověk je vykoupen láskou. Benedikt XVI.

Více

ZE ŽIVOTA KNĚZE

ZE ŽIVOTA KNĚZE krátkého pobytu v této nádherné zemi.“ Texty všech promluv a informace o průběhu návštěvy Benedikta XVI. jsou dostupné na http://www.navstevapapeze.cz/. Nyní budou mít možnost všichni, kteří chtějí...

Více

život farností - Farnost Újezd u Valašských Klobouk

život farností - Farnost Újezd u Valašských Klobouk (Petronius Sat.). Ostražitost tehdejších západních státníků se nezvětšila když se v blízkosti naší republiky formovaly dvě velmoci s nároky na podmanění světa , Hitlerovo Německo a Stalinovo Rusko....

Více