zde - Školní časopis GYM

Transkript

zde - Školní časopis GYM
02
/ Editorial/
/ Prosinec 2014 /
casopisgym.cz
/ 03
Editorial
Většina z vás, kdo právě držíte v rukou toto číslo a čtete si úvod do něj, nejspíše nejste zrovna v nějaké tíživé
životní situaci. Je to dáno tím, že ačkoli si stále na něco stěžujeme, máme se v našich končinách vlastně docela
dobře. Máme to štěstí, že žijeme ve střední Evropě 21. století, tedy v jedné z nejvyspělejších částí světa, v období
bez ozbrojených konfliktů a válek. Jenže ne všichni mají takový bezstarostný život jako většina z nás – ne všude
je samozřejmostí, že má člověk každý den co jíst nebo že děti mohou chodit do školy. Pro příklady nemusíme
chodit daleko: I v naší zemi žije samozřejmě celá řada lidí, kteří zrovna neměli takové životní štěstí. K takovým
lidem můžeme přistupovat dvojím způsobem: Buď dělat, že je nevidíme, anebo se jim pokusit nějak pomoci. Pomáhání je totiž přirozená součást lidského bytí, a zrovna my, kteří tu možnost máme, bychom skutečně pomáhat
měli. Jedna z možností je samozřejmě taková, že vyhrábneme naše úspory z prasátka a všechny je věnujeme třeba
nějaké charitě. Pomoci však můžeme jakkoli, a radost z dobrého skutku se dostaví ve stejné míře. Dennodenně si
například pomáháme v rodině, mezi přáteli, nebo i mezi spolužáky – kterým jistě pomůže objasnění nějaké složitější látky. O tom by mohla vyprávět (a také na straně 24 vypráví) Lydia Ceháková, která ve svém volném čase po
škole doučuje své spolužáky matematiku. Článků věnovaných pomoci je ale v tomto čísle samozřejmě mnohem
více. Například na stanoviska studentů i učitelů k tomuto tématu se můžete podívat na stranách 13 a 19. Za zmínku také rozhodně stojí třeba zajímavé úvahy od Dušana Vančury, Jana Vitoně a Jany Kučerové, které vás možná
přimějí podívat se na téma pomoc z trochu jiného úhlu a které naleznete je v sekce Téma. S tímto tématem jde
ruku v ruce i adopce na dálku, do které je zapojena spousta studentů našeho gymnázia. O jejich zkušenostech s
touto formou adopce i o samotných adoptovaných si můžete počíst na straně 10. Opět na vás ohledně adopce na
dálku čeká i několik zamyšlení. Jedno z nich - konkrétně o adoptovaných zvířatech – napsala nová členka redakce, terciánka Kačka Kněžínková, kterou vítám v našich řadách. Její příchod je však jen jednou z novinek, tou další
je totiž vznik nového koutku s poezií. V něm naleznete dvě básně, napsané k nedávno proběhlému dni poezie.
Vážení čtenáři, za celou redakci vám přeji krásné vánoce a nezapomeňte i při nich, že někdo možná potřebuje
vaši pomoc!
Pavel Mráček,
zástupce šéfredaktorka
04
/ Obsah / Posbíráno /
5
8
10
13
16
18
19
20
22
24
26
Posbíráno
TÉMA
Adopce na dálku
Studentská anketa
Kam to dotáhli
Zapomenutá místa
Učitelská anketa
Projektárium
Komiks
Dekahovor
Úvaha
27
28
30
32
34
35
36
40
41
42
44
Sport
Dvojrozhovor
Počítače, mobily, internet
Hry
Filmy
Knihy
Jazykový koutek
PoezYe
Fotostrip
NaZávěr
Interce
Realizujeme projekt Nové výzvy pro Třeboňsko
CZ.1.07/1.1.14/02.0050
casopisgym
Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při Gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz
Šéfredktorka: Martina Marková Zástupce šéfredaktorky: Pavel Mráček Šéfilustrátorka: Anežka Papáčková
Redaktoři: Martin Rosocha, Anežka Papáčková, Karin Večeřová, Tereza Stehlíková, Filip Otepka, Marek Čáp,
Anna Kohoutová, Eva Zavadilová, Dušan Vančura, Jan Vitoň, Jana Kučerová Externisté: Alžběta Prášilová,
Michaela Krynická, Radka Francová, Natálie Petroušková, Jaroslav Balcar, Matěj Šimeček, Lucie Hejlová,
Kateřina Mašková, Jan Chaloupka, Šimon Arnošt, Kateřina Kněžínková Titulka: Dominika Andrlová
Ilustrace: Lucie Lexová, Romana Illeová, Anežka Šimáčková, Eva Klímová
Foto: Anežka Pithartová, Klára Štangelová Grafika & web: Jan Kurš & Jan Kurš
Příjem příspěvků a redaktorů u členů redakční rady a na [email protected] Náklad 110 výtisků.
Vydáno 17. 12. 2014
/ Prosinec 2014 /
casopisgym.cz
/ 05
K
oncem listopadu se na naší škole uskutečnil
dvoudenní humanitní a přírodovědný seminář
pro maturitní ročníky. Pro obě odvětví semináře byl
připraven bohatý program, který své účastníky zajisté
posunul na jejich cestě k úspěšné maturitní zkoušce
zase o pár vědomostí dál.
I
letos se spouštějí anglické dny pro třetí ročník a septimu, jejichž náplní je, zcela překvapivě, angličtina,
konverzování a výuka v tomto jazyce. Letos jsou již
tradiční vánoční hodiny s Peterem Dunnem obohaceny o seminář na téma Evropská Unie, jenž je pochopitelně také celý v angličtině.
S
pouští se nám nové kolo olympiád (a dalších možných i nemožných soutěží), v nichž budeme, doufám, alespoň tak úspěšní jako loni. S radostí zaznamenáváme sportovní úspěchy, o kterých si můžete přečíst
ve sportovní rubrice. Mimo to se letos na Pražský
studentský summit dostaly hned dvě delegace z naší
školy. Jedna zastupuje Etiopii a druhá Bolívii. Ve společnosti více než 350 studentů z celé republiky si každý měsíc zkouší modelová jednání OSN, přesně tak,
jak fungují v praxi. To vše zakončí na začátku března
čtyřdenní konference v pražském hotelu Ambasador.
14.
listopadu proběhl první letošní maturitní
ples, tentokrát na téma Divočina, a nutno
říci, že se vydařil. Neméně úspěšný byl i druhý ples, na
který až do 28. listopadu většina návštěvníků čekala s
mírnými rozpaky, neboť oktavánští maturanti neměli
téma. K velmi příjemnému překvapení všech zúčastněných se ples opravdu povedl, a našim maturantům
tak odpadla další velká várka starostí - o to více se nyní
můžou koncentrovat na blížící se zkoušku dospělosti.
06
/ Posbíráno /
J
ako když hrají pro tukany v zoologické zahradě.
Zhruba tak si asi připadali herci z pražského Divadla Různých Jmen, když pro naši školu 18. listopadu
hráli představení bratří Mrštíků s názvem Maryša.
Chování studentů nižších ročníků čtyřletého studia
bylo přinejmenším bezohledné a hloupé. Proto bych
je tedy chtěla poprosit o jediné: Když nejste ochotni, či
spíše schopni vnímat a ocenit velmi kvalitně zpracovanou klasiku, tak alespoň nebuďte sobečtí a myslete na
to, že na představení nejste sami.
P
ondělí po první adventní neděli jistě každému
zpříjemnil krásně osvícený stromek před školou.
Třešničkou na pomyslném dortu jsou dekorace na
vstupních dveřích a u stropu za nimi. Všichni tvůrci
této dekorace doufají, že Vám zpříjemní toto období,
kdy všichni s nadějí a nedočkavostí čekáte na Vánoce,
či spíše na vánoční prázdniny.
S
tudenti sexty a druháku měli díky Václavu Pražákovi a Zdeňku Kučerovi možnost navštívit 27.
listopadu Černínský palác, současné sídlo Ministerstva zahraničních věcí, Pražskou Loretu, v níž byly k
vidění vzácnosti z loretánského pokladu a model nově
objevené krypty a výstavu „Otevři zahradu rajskou“,
věnovanou rodu a působení benediktinského řádu ve
střední Evropě, v prostorách Valdštejnské jízdárny.
K
romě exkurze do Prahy druhák se sextou v průběhu října navštívili ještě úpravnu vody a čistírnu
odpadních vod v Hrdějovicích, kde se z velmi poutavého výkladu dozvěděli informace o celém procesu,
který musí odpadní vody pro opuštění čističky podstoupit. Následovala návštěva úpravny vody, která byla
spojená s ochutnávkou již upravené, ale také neupravené vody. Dalším výletem pro tyto dvě třídy bylo divadelní představení Frankenstein v angličtině, konané
v Domě kultury Metropol v Českých Budějovicích.
B
ěhem celého listopadu byla v aule našeho gymnázia instalována výstava ke 35. výročí CHKO
Třeboňsko, v níž jsme se mohli mimo jiné dočíst a důvodech vzniku a nejvýznamnějších událostech pětatřicetileté historie CHKO Třeboňsko.
/ Prosinec 2014 /
casopisgym.cz
/ 07
D
ruhého prosince jsem se já, Anežka Papáčková,
Honza Kurš a Martin Rosocha, jakožto zástupci
redakce, vydali do Brna na předávání cen Školní časopis roku 2014. Cesta byla mrazivá, o to víc nás zahřála ocenění, která GYM získal. Za celou redakci mohu
říci, že si jich nesmírně vážíme, a budeme se snažit v
inovacích GYMu pokračovat.
S
eptimáni a třeťáci vyjeli 6. listopadu do českokrumlovského Muzea Fotoateliér Seidel,
kde se seznámili se základy technologií výroby
fotografií klasickými technikami, a sami si tyto
techniky i vyzkoušeli. Exkurze pokračovala do
Českých Budějovic, konkrétně do Parazitologického ústavu AV ČR, v němž pomocí elektronového mikroskopu zkoumali klíšťata a patogeny,
které přenáší.
5.
prosince navštívil naší školu Mikuláš společně s
čerty a andělem. Učitelé byli donuceni vykoupit
se ze svých hříchů, aby nepropadli věčným plamenům
pekelným. Na změnách v rozvrhu žádná delší absence
nějakého učitele zapsaná není, z čehož můžeme usoudit, že se z toho naši učitelé „vykecali“ úspěšně.
Z
a celou redakci Vám přeji pohodové, šťastné a klidné Vánoce, bohatého Ježíška a Silvestr
bez ztráty končetin v případě, že
hodláte kvalitně posilněni alkoholem odpalovat rachejtle.
Bossorka
Martina Marková
Pomoc
K
dyž se řekne pomoc, vybavím si charitu, studenti zas doučování. Skauti vzpomenou, jak lovili bobříky dobrých skutků, nemocní lidé myslí na
doktory. I ten nejúspěšnější člověk potřeboval pomoc, aby se úspěšným stal.
Zkrátka nikdo se neobejde bez pomoci. I když to třeba rád tvrdí.
Troufám si říci, že nikdo na světě není taková hlava, aby všechno znal, všechno
uměl. Proto je dobré, když se každý věnuje svému oboru a je ochoten se s ním
podělit, pomoci ostatním. Jenže tady nastává kámen, ne-li balvan úrazu. V
dnešní době se za jakoukoli pomoc platí. Pomůžete babičce přes silnici, dostanete bonbon a poděkování. Přispějete na postižené, dostanete rolničku. Vyléčíte
člověka, dostanete peníze. Umyjete nádobí, zametete, vytřete...a nedostanete
nic. No dobře, ne za všechno se platí. Jenže k takové pomoci vás musí donutit morálka a ochota něco obětovat pro blaho druhých. Teď nemluvím jen o
domácích pracích, ale o těch dobrovolnických a o podpoře chudých obyvatel. I
přes nespočet lidí, kteří jsou ochotni jakkoliv přispět, je to však ojedinělá záležitost, jelikož se taková pomoc dá velmi snadno zneužít.
I proto jsem ráda, že se stále najde tolik lidí s dobrým srdcem a doufám, že
všichni velcí mužové světa a jejich organizace konečně přijdou na to, jak zavést
blaho a vzájemnou podporu všem, kteří to potřebují. Jenže když se nikdo neobejde bez pomoci, kdo pomůže jim?
Autorka
Eva Zavadilová
© Anežka Pithartová
10
/ Adopce na dálku /
Naše malá velká pomoc
Vážení studenti, milí žáci,
ráda bych vám připomněla, že se blíží období (únor), ve kterém má
většina z vás možnost
pokračovat, někteří z vás
se poprvé zapojit a někteří
také znovuzapojit do naší
celoškolní dobročinnosti
"Adopce afrických dětí
na dálku". Tento projekt
zprostředkovává převážně
keňským chudým dětem
přístup ke vzdělání, aniž
by je vytrhoval z přirozeného prostředí vlastní
komunity.
„Adoptivní
rodič“ (v našem případě
jednotlivé třídy) zasílá
prostřednictvím
organizace (centrum Narovinu) finanční částku (7
200,- Kč/ školní rok) na
vzdělávání jednoho konkrétního dítěte. Částka
pokrývá školné, všechny
učební pomůcky a povinnou školní uniformu. Poskytnutím finanční podpory zpřístupní „adoptivní rodič“
vybranému dítěti možnost vzdělání, a daruje mu tak naději na budoucnost v životních podmínkách,
které jsou běžné pro ostatní děti
jinde na světě. Jako třídní kolektiv je možné si s dětmi dopisovat,
dopisy se mohou psát v hodinách
anglického jazyka. Je také možné
zasílat menší dárečky v podobě
nálepek, bloků, omalovánek, apod.
Pravidelně zasílané dopisy spolu
se čtvrtletním vysvědčením všech
našich dětí z Keni můžete najít na
nástěnce cestou do šaten.
Současná situace u nás na gymnáziu je následující: (identifikační
číslo podporovaného dítka/ křestní
jméno/ "adoptivní rodič")
41383/ Sharon / učitelský sbor
41600/ Eric/ VIII
41427/ David/ VII + VI
40791/ Edwin, 40892/ Collins/ 1. r.
40609/ Ronny/ IV
41713/ Brenda/ II + 2. r.
52048/ Brian/ III
52131/ Bencason/ 3. + 4. r.
Z čehož Eric adoptovaný oktávou
a Bencason 4. ročníkem budou již
letos odchodem našich maturantů
postrádat své adoptivní rodiče, a
proto bych byla ráda, kdyby se jich
ujaly zatím nezapojené třídy, aby
chlapci mohli ve svém studiu
pokračovat. U Bencasona je
nadále možnost adopce 3. ročníkem, proto se (bude-li zájem)
některá z tříd může k této adopci
připojit.
Předešlá studentka podporovaná
naším učitelským sborem, Grace,
úspěšně absolvovala studium na
střední škole a chtěla jít dále na College pro letušky, ale bohužel jí v té
době ještě nebylo požadovaných 21
let. Nastoupila tedy na cateringový
jednoletý kurz, který začátkem tohoto roku také úspěšně dokončila.
Věřím, že společně budeme nadále
takto poskytovat vzdělání těm, kteří jej jako samozřejmost brát bohužel nemohou a pomůžeme tak i
dalším keňským dětem.
Helperka
Adéla Holubová
/ Prosinec 2014 /
casopisgym.cz
/ 11
Adopce je prima věc
Osobně považuji adopci na dálku za
zajímavou možnost pomoci. Sice
touto formou pomáhám někomu,
koho s nejvyšší pravděpodobností
ani nikdy v životě neuvidím, ale
líbí se mi už jen ten pocit, že díky
mé finanční podpoře dostane konkrétní jedinec z rovníkové Afriky
(Keňa) možnost se plnohodnotně
vzdělat a připravit do života. My
sice něco takového (vzdělání) považujeme za samozřejmost, ba tím
Mohu vám akorát sdělit, že
s adopcí souhlasím, protože se mi to prostě líbí.
Všechny důvody typu
"zlepšení vztahů", "zkoumání afrických
zvyklostí",
"vynahrazování
africké
zaostalosti vůči
zbytkům
světa"
apod. jsou dle
mého názoru
totiž subjektivní a každý
si z nich své
vybere. Já si z
nich vybral a mé vybrané důvody
jsou na rovnoramenné váze dostatečně těžké pro uzvednutí mé
peněženky (která mimochodem
zas takovou metaforickou váhou
nedisponuje).
Co se "černouška" týče, ani pořádně nevím, o koho se jedná. Je možné, že v jeho momentálním věku si
není jist ani on sám. Peníze jsem
však ochoten poslat za účelem rozšíření panoramatických obzorů,
mezi kterými si náš "černoušek"
bude vybírat.
dokonce i někdy opovrhujeme
(ano, občas i já, třeba když se mi
ráno nechce vstávat do školy), ale
úplně si dokážu představit, jakou
radost z toho asi musí mít někdo z
míst, kde to tak samozřejmé není.
Myslím si, že by taková pomoc
měla pro nás být i jaksi samozřejmá, protože i když na to pod tíhou
politických událostí rádi zapomínáme, pořád žijeme ve velmi
vyspělé zemi, kde pro většinu
lidí není problém věnovat trochu
prostředků někomu chudšímu. A
když si pak od nich přečtete dopisy
plné vděku a radosti z vaší pomoci, skutečně vás to zahřeje u srdce.
Takže i když na vlastní oči nikdy
neuvidíte výsledek, ten nejhezčí
by vám měl zůstat již napořád: A
to pocit, že jste někomu skutečně
pomohli.
Autor
Dušan Vančura
Autor
Pavel Mráček
Adoptujte mě…
Tento slogan na nás křičí z mnoha plakátů a hlavně v Praze. Zvířátka všeho druhu čekají na to, až
je někdo adoptuje, neboli až bude
někdo pravidelně posílat do Zoo
peníze. Na některých z těch billboardů je připsáno, že když si zvířátko adoptujeme, můžeme vyhrát
zájezd do Keni. Možná se mýlím,
ale domnívám se, že poté, co se
toto doplňující heslo objevilo, lidé
posílají peníze ve valné většině
jen proto, aby mohli letět na černý
kontinent. Samozřejmě, že někteří lidé posílají příspěvky z dobré
vůle a s myšlenkou na dobrou věc
– pomoc zvířatům, rozšíření jejich
výběhů a pavilonů. Přece jenom je
hezké, když jdeme do Zoo a vidíme
krásné, upravené a zelené výběhy,
čisté boxy a šťastná zvířata. To jsme
pak veselí také, i když je ošklivé počasí, nebo jste se špatně vyspali.
Myslím si, že adopce zvířat či
dětí je velmi dobrá věc a nejen ona, ale i charita a obecně
pomoc. Rozdávejte ji, kde jen to
jde. Udělejte každý den jeden dobrý skutek a bude světu lépe. Nemusí to být veliká pomoc, stačí přidržet dveře, podat věc, která někomu
spadla, nebo vysvětlit někomu postup počítání. Možná Vám to člověk, kterému jste pomohli, nikdy
neoplatí, ale Vy budete mít dobrý
pocit do konce života.
Autorka
Kateřina Kněžínková
12
/ Studentská anketa /
Naše adopce
Jak jistě víte, naše škola je zapojena
do projektu ,,Adopce afrických dětí
na dálku‘‘ organizovaného obecně
prospěšnou společností Centrum
Narovinu. Cílem je zpřístupnit
keňským dětem z chudých rodin
možnost vzdělávat se. Téměř každá
třída našeho gymnázia se ujala této
dobrovolné činnosti přispívat na
dítě dle vlastního výběru a zlepšit
tak jeho životní situaci.
Ovšem má tato akce vůbec smysl? Funguje to? Snažili jsme se od
jednotlivých tříd zjistit, zda u nich
adopce probíhá tak, jak by si před-
stavovali, jestli si se svým ‚‚adoptivním potomkem‘‘ dopisují i kvůli
důvodu, kterým není hrozba pětky
z angličtiny za nesplnění úkolu.
Ptali jsme se, zda má vůbec smysl
přispívat či jestli se snaží změnit
ostatním lidem život k lepšímu i
nějak jinak.
Jak už to tak bývá, větší nadšení
projevily mladší ročníky. Zejména primánci se už těší, až si budou moci vybrat své „vlastní“ dítě.
Sekundáni a terciáni se zase směle
zapojují do mimoškolních aktivit, jako jsou například pravidelné
návštěvy domova seniorů. Kvinta
byla naopak do adopce zapojena
pouze jeden rok, během kterého
ani jednou neviděli dopis od svého
adoptovaného dítěte. Stejné zkušenosti s adopcí má i čtvrtý ročník,
který také neměl příležitost vidět
nějaké dopisy, a celkovou organizaci adopce považuje za matoucí.
U dalších tříd se pak v některých
případech kvůli nízkému počtu
studentů či malému zájmu musely
spojit dvě třídy dohromady (např.
sexta se septimou), aby finančně
pokryly náklady spojené s adopcí.
Autor
Pavel Mráček
Autorka
Autorka
Radka Francová
Michaela Krynická
/ Prosinec 2014 /
casopisgym.cz
/ 13
Pomoc studentů
Natálie Valentová - prima
1. Potřebovala bys s něčím pomoc?
Občas bych potřebovala pomoc ve
škole.
2. Kdo ti nejvíc pomáhá?
Rodiče. Můžu se na ně spolehnout
a o všem popovídat.
3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním?
Ano, vzali jsme si 3 děti do pěstounské péče a z toho jeden bratr
je postižený.
4. Kluk co brečí na zemi a babička
s těžkými taškami, komu pomůžeš?
Oběma. Klukovi pomůžu vstát ze
země, utěším ho a pak s ním budu
hledat rodiče, nebo někoho, kdo
byl s ním. Babičku pozdravím a zeptám se, jestli nechce abych jí pomohla tašky někam odnést.
Karel Knopp - prima
1. Potřeboval bys s něčím v současnosti pomoc?
Ve škole, konkrétně v českém jazyce.
2. Komu nejvíce vděčíš za pomoc?
Nejvíce mi asi pomohl starší bratr.
3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním?
Ano, mám nemocnou babičku o
kterou jsem se hlavně o prázdninách pomáhal starat.
4. Kluk co brečí na zemi a babička
s těžkými taškami, komu pomůžeš?
Asi bych pomohl spíše tomu dítěti.
pomohla oběma dvěma. Ale kdybych si měla vybrat, tak asi tomu
dítěti, protože jestli spadlo, tak se
mu mohlo něco stát. Pak bych si
vyčítala kdyby to bylo něco vážného.
Adam Šimáček - tercie
Adéla Kambová - sekunda
1. V čem bys potřebovala nejvíce
pomoc?
Nedá se říci momentálně v čem
nejvíc. Ale když pomoc potřebuji, tak se obrátím na rodinu nebo
na dobré přátele. Teď asi není nic
velkého s čím bych potřebovala
pomoct.
2. Čí pomoci si vážíš nejvíc?
Vážím si každé pomoci od kohokoliv v čemkoliv. I kdyby to bylo
maličkost, budu si jí vážit.
3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním?
Určitě. Jako menší jsem moc ráda
pomáhala babičce při práci v obchodě. Nebo když je doma někdo
nemocný, tak se snažím jakkoliv
pomoct (dojdu nakoupit, uvařím
čaj. atd.)
Zároveň mám i zkušenost, kdy mě
především tatínkem se strejdou
pomohli vytáhnout z řeky, do které
jsem spadla když mi bylo 6.
4. Kluk co brečí na zemi a babička
s těžkými taškami, komu pomůžeš?
To je těžká otázka. Nejraději bych
1. Kde bys potřeboval asi nejvíce
pomoct?
Nikde teď vysloveně o pomoc nevolám, ale potřeboval bych pomoct
ve škole a také v osobním životě.
2. Kdo Ti v poslední době hodně
pomohl?
Spolužák, nechá mě opisovat při
písemce a dává mi opsat ùkoly.
3. Máš nějakou zkušenost s pomáháním?
Vzájemné, spíše teda pro mě prospěšné pomáhání si ve škole.
4. Kluk co brečí na zemi a babička
s těžkými taškami, komu pomůžeš?
Pomohl bych klukovi. Pokud se to
zdá babičce těžký, tak si toho nemá
kupovat tolik, ponaučení pro ni
pro příště!
Linda Havránková - kvarta
1. Kde máš teď nejvíce problémů a
potřebovala bys pomoc?
14
/ Studentská anketa/
Nejvíc mi dělá asi problém neplést
si jazyky a přenést se vždy přes chuť
lenošit.
2. Kdo ti zatím nejvíc pomohl/pomáhá?
Určitě moje mamka, protože přes
všechny moje průšvihy vždycky
stojí za mnou a snaží se mi pomoci
a taky určitě moje kamarádky ze
skautského oddílu, které jsou mi
jako druhá rodina a ve všem mě
podporují a zároveň jsou upřímné.
3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním?
Každý rok se s oddílem zapojujeme
do organizace "Rolničky" (nevím
teď, jak se to přesně jmenuje, ale je
to na podporu nemocných dětí). S
holkama "zpěvačkama" jsme jednou zpívaly v domově důchodců,
abychom je potěšily a pak si s nimi
povídaly.
4. Kluk co brečí na zemi a babička
s těžkými taškami, komu pomůžeš?
Nechci, aby to vyznělo špatně, ale
na rozdíl od toho dítěte má babička vlastní rozum, takže bych asi
šla pomoc tomu dítěti, protože by
mohlo zpanikařit a třeba utéct na
silnici. Navíc kdybych odvedla dítě
do bezpečí, mohla bych pak pomoci i té babičce.
Tereza Oušková - sexta
1. S čím bys potřebovala nejvíc
pomoct?
Nejvíc bych potřebovala pomoc v
hlavě, všechno si vyjasnit a uspořádat. A pomoc při uklízení v pokoji
by mě taky neurazila.
2. Kdo ti s čím hodně pomohl?
Asi mamka s mou první seminární prací. Hodně mi pomohl i bratr,
byli jsme ještě malí a on mi pomohl rozmontovat plynový kotel a tak
jsem málem vybouchli.
3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním?
Jo mám. Když můžu (a chce se mi)
tak ráda pomůžu. Ale u nás doma
to prostě bez pomoci nejde. Všech
nás šest dětí + Nayla a rodiče si
musíme doma navzájem pomáhat,
jinak bychom doma asi nepřežili.
4. Kluk co brečí na zemi a babička
s těžkými taškami, komu pomůžeš?
Nejprve zvednu kluka ze země a
pofoukám mu kolínko a pak doběhu babičku a pomůžu jí s taškami.
Rozita Albertová - septima
1. "Voláš" někde momentálně o
pomoc?
O pomoc většinou moc nevolám,
protože mi skoro nikdy nikdo nepomohl.
2. Kdo Ti zatím asi nejvíc pomohl?
Nejvíce mi pomohla moje kamarádka Hanka. Byla tu pro mne
vždy, když jsem ji potřebovala.
3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním?
Chodila jsem pomáhat do domova
důchodců v Třeboni. Učila jsem
jednu moc milou paní hrát karty
na počítači. Naučila jsem ji vyhledávat informace na internetu.
Učila jsem ji používat google mapy,
aby se mohla aspoň tímto způsobem znovu podívat na místa, kde
vyrůstala. Rozhodně to byla skvělá
zkušenost.
4. Kluk co brečí na zemi a babička
s těžkými taškami, komu pomůžeš?
Asi bych šla zvednout to dítě, jestli
se mu třeba něco nestalo.
Aneta Karpíšková - septima
1. Kde "voláš" o pomoc?
Asi v naší třídě, protože už nedokážu vydržet to mrtvý ticho a prázdný lidi.
2. Kdo ti v něčem hodně pomohl?
Nenapadá mě nic, co by se dalo
zveřejnit.
3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním?
Každý týden chodím do domova
důchodců, ale nepřijde mi to jako
nějaká záslužná činnost.
4. Kluk co brečí na zemi a babička
s těžkými taškami, komu pomůžeš?
S největší pravděpodobností pomůžu neznámé důchodkyni, nad
ultra roztomilým děckem se určitě
slituje někdo jiný.
František Fojt - oktáva
1. Kde bys potřeboval pomoct?
V posilce (no jo, občas tam zajdu),
to když mám už nějakou dobu pár
centimetrů nad sebou nějaký to závaží, ne a ne s tím hnout a Pazdy je
/ Prosinec 2014 /
otočenej zády. Osobní život...jsem
naprosto z(a)tracená existence, navíc paní Drápková dokonce řekla,
cituji: "Ty jsi jinej případ". No a
(beznadějně) taky volám, když se
ztratim na nějaký párty.
2. Kdo Ti zatím asi nejvíce pomohl?
Asi doktor s mámou někdy před
19-ti lety ( 21.12.), moc se mi Sem
nechtělo; rodiče pak od doby asi 9
měsíců před tím až po současnost
- takovýho jídla... A pár kámošů,
kteří mě dovedli tam, kam jsem
chtěl před tím, než jsem to díky nemalému množství ethanolu v krvi
zapomněl, nebo jsem toho sám nebyl schopen.
3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním?
Pff, já mám zkušeností. Ta smutnější mi vzala babičku, zato dala,
podle mého skromného názoru,
nějaký to Cítění; ty veselejší pak
úsměvy nejen od babiček, kterých
není nikdy dost (těch úsměvů).
Nějakou tu zvěř (hlavně voly) jsem
tahal taky, i když v jejich výrazech
byl úsměv jen zřídka, přestože to
byly občas velmi vtipné situace, jak
už to tak na párty bývá.
4. Kluk co brečí na zemi a babička
s těžkými taškami, komu pomůžeš?
Jasně že dítě (ne že bych byl pedouš), alespoň ho uklidnit a pak
doufat, že se někdo ukáže, babička
už je přece jenom dospělá a nese ty
tašky z vlastní vůle, takže, pokud
nebude vypadat opravdu zoufale,
no big deal asi, navíc ji určitě potěší
podívaná na to, jak nějakej pěknej
kluk pomáhá ubrečenýmu prckovi
- třeba se chvíli zdrží a doběhnu ji
potom.
casopisgym.cz
/ 15
Tony Nguyen - čtvrťák
Anna Walterová - prvák
1. Voláš v něčem o pomoc?
Nejvíc asi "volám" o pomoc ve škole, protože od základky je gympl
hodně velký rozdíl.
2. Kdo ti zatím asi nejvíce pomohl?
Nejvíc mi zatím ve všem asi pomohla kamarádka. Jdu za ní pokaždé když mě něco trápí.
3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním?
Zkušenost
s
pomáháním..
Doma se asi už sedm let staráme o nemocnou babičku. Má
Alzheimera v dost pokročilém
stádiu a je na naší pomoci zcela
závislá. Když přemýšlím nad pomocí nějakému zvířeti.. Nejednou jsem jich už pár zachránila
4. Kluk co brečí na zemi a babička s těžkými taškami, komu
pomůžeš?
Asi bych prvně pomohla malému
dítěti.
1. Kde bys teď potřeboval nejvíc
pomoc?
Největší pomoc by se hodila ve
škole.
2. Kdo ti nejvíce pomáhá?
Samozřejmě kamarádi a pak vždy
ochotný Internet a budík při vstávání do školy.
3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním?
Tak jistě, konám dobro všude kam
vejdu.
4. Kluk co brečí na zemi a babička
s těžkými taškami, komu pomůžeš?
Ani jednomu, prcek by měl mít někde poblíž matku nebo tátu a stará
babička by mě vyhnala…
Autorka
Anežka Papáčková
Autorka
Anežka Pithartová
16
/ Kam to dotáhli /
Petra Brychtová Makovičková
O co více byla Petra nenápadnější
jako studentka gymnázia, o to více
o sobě dává vědět jako maminka 3
malých dětí. Stojí u zrodu prvního
mobilního hospice na Třeboňsku
a pomoc druhým je pro ni velké
životní téma. Přinášíme vám rozhovor, ve kterém prozrazuje něco o
své cestě za svým cílem, kterým je
určitě velká šťastná rodina a smysluplná práce pro druhé.
Jak vzpomínáš na třeboňské gymnázium?
Vzpomínám moc ráda. Kdykoli
jdu kolem, láká mě to klouznout
po „íčku“ a jít dovnitř do „mojí“
školy.
Co tě ve škole nejvíc bavilo?
Tak jistě na prvním místě dramaťák. Pak to byl zeměpis a biologie. A k potěše dnešní paní ředi-
telky se musím přiznat, že v sextě
mě začala dost bavit čeština, do té
doby pro mě neoblíbený předmět.
Začala jsem více číst a psát a pohled na zkratku „ČJ“ v rozvrhu už
nebudil obavy…
Jaká jsi byla studentka?
Průměrná, ale asi snaživá. Nešlo
mi vůbec nic na jedničky samo od
sebe, což mě mrzelo. Učit jsem se
musela dost, ale učila jsem se ráda,
kromě asi dvou let, kdy člověk
vzdoruje prostě vůči všemu…
Co je ti s odstupem času líto, že ses
neučila více?
Možná že něco takového bylo, ale
mám pocit, že v té době to tak prostě bylo v pořádku, teď už to chápu
a vidím jinak. Říct, že „kdybych
to věděla, tak se učím víc“, by asi
byla pravda, ale nevěděla jsem…
Snažím se na tu občasnou nechuť
a nenaládu ze školy nezapomenout, abych pak mohla lépe chápat
své děti, až se nebudou chtít učit
nebo je prostě něco nebude bavit.
Potřebovala jsem hodně pozitivně
motivovat, když mě něco nebavilo.
A tak díky prima učitelům jsem
nakonec našla lásku i ke kvadratické rovnici a čtyřtaktnímu motoru.
Byla to opravdu jejich zásluha…
Kam jsi šla studovat po gymnáziu,
jaká jsi byla vysokoškolačka?
Vysokoškolačka jsem byla asi za
prvé nadšená. Těšila jsem se. Nakonec jsem se ale bohužel netrefila do oboru, který mě bavil, takže
jsem zase poslední dva roky na VŠ
spíše protrpěla, ale v té době, jsem
si prostě řekla, že „už to vím, tak
se učit budu“. Takže jsem zdárně
vystudovala učitelství biologie a
/ Prosinec 2014 /
Každý v životě zažije něco, čemu
se říká určující moment, určující
setkání...máš takové?
Jistě to bylo studium na gymnáziu,
kam jsem vlastně vůbec nechtěla,
ale po páté třídě jsem se tam prostě
ocitla a všichni doma byli šťastní.
Třídní Blanka Černá mě nadchla
pro biologii a zeměpis. Ve stejné
době jsem také propadla skautingu, to mě myslím zásadně formovalo dobrých třináct let…
Jaké hodnoty jsou pro tebe v životě
nejdůležitější?
Úcta k lidem. Důvěra. Bezelstnost.
Upřímnost.
Co s tebou udělalo mateřství?
Řekla bych, že spíš „dělá“ a „dělat
bude“ – je to velká škola života. Najednou tu máte své vlastní zrcadlo
(já tedy zrcadla tři) a ať se snažíte
sebevíc, vidíte se v malém vydání.
Je to velká výzva na sobě pracovat.
Jinak to prostě nefunguje…
Založila jsi hospic - jak tě to vůbec
napadlo, co tomu předcházelo?
Mě to vůbec nenapadlo. Celý život jsem byla přesvědčena o dráze
pedagoga. Před mateřskou jsem
pracovala v dětském domově jako
vychovatelka a tak nějak jsem se
chtěla i do budoucna věnovat speciální pedagogice. Při mateřské
jsem založila občanské sdružení
provozující v Lomnici n.L. rodinné centrum. Až potud to bylo vše
můj nápad a můj plán – co taky víc
chtít s tehdy dvěma malými dětmi.
Při jedné návštěvě se mě náš pediatr MUDr. Libor Válek zeptal, zda
bych nepomohla se založením ob-
čanského sdružení, které by podpořilo vznik mobilního hospice
na Třeboňsku. Měla jsem s tímto
papírováním čerstvou zkušenost
z mateřského centra, a tak jsem
souhlasila… netušíc, co bude následovat… Vše se zdařilo a po roce
jsem stála společně s týmem 13
lidí u otevření domácího hospice
v Třeboni.
“
Co pro tebe znamenají Vánoce?
Mám je ráda – jak pro prostotu
betlémských jeslích, tak pro slavnostnost betlémské komety…
Tématem GYMu je Pomoc - je pro
tebe důležité pomáhat? Umíme si
pomáhat?
Já jsem asi chronický pomáhač –
Úcta k lidem. Důvěra. Bezelstnost.
Upřímnost.
S jakými problémy se v práci nejvíce potýkáš, jaká radost je kompenzuje?
Za první rok provozu hospice problémy jistě přicházely a přichází a
každý nám přináší poučení. Nic
zásadního se nestalo, ale co mě
teď nejvíc trápí, je to, jak systematicky podporovat rodiny pečovat
o své blízké nemocné. A radost?
Je radost pracovat s týmem lidí,
na které se mohu spolehnout a se
kterými nám jde o stejnou
věc. A také mě těší důvěra
rodin, které můžeme doprovázet. Patří jim za to
velký dík…
/ 17
“
zeměpisu na Jihočeské univerzitě.
Zároveň jsem své vzdělání rozšířila
ještě o speciální pedagogiku na UK
v Praze.
casopisgym.cz
tedy nechci, aby to znělo pyšně, ale
programově se musím učit říkat
taky občas „ne“… Jestli si umíme
pomáhat – doufám, že ano… Myslím, že hlavně bychom měli pomáhat nezištně, ale na druhou stranu
ne naivně a bezhlavě… Pomoc je
občas i to, že vlastně nepomohu,
ale jsem třeba jen nablízku…
Kdo ti v životě nejvíce pomohl?
Tak určitě mamka, manžel a přátelé…
Co plánuješ v rámci svého
"projektu" do budoucna?
Nyní jsme otevřeli nové
kontaktní místo hospice –
ráda bych, aby se stalo místem setkávání a pomoci.
Kolem hospice je mnoho
další práce, ke které potřebujeme dobrovolníky – Jeden z kardinálních smyslů života je naše
chtěla bych se věnovat jim schopnost a ochota pomáhat...
a i nadále v dalších místech
Motorka
pokračovat s kurzy pro laické
pečující, které proběhly letos na
Anna Kohoutová
podzim v Třeboni.
18
/ Zapomenutá místa / Učitelská anketa /
Lékárničky
Jestlipak víte, kde jsou ve škole
umístěny lékárničky, tedy první
pomoc? Jsou hned čtyři, jedna ve
sborovně, jedna před ředitelnou,
poslední dvě pak v učebně a praktikách chemie. O jejich funkční stav
se svědomitě stará jedna z vyučujících, jejíž jméno si můžete tipovat
na casopigym.cz
škrtidlo nebo kloktadlo, co jsem se
s nimi nakloktala a naškrtila! A to
nemluvím o živočišném uhlí... jako
malá jsem jej tajně uzobávala....
Jak jste se dostala k funkci správkyně lékárniček?
Už od mládí jsem k lékárničkám
tíhnula. Zatímco jiná děvčata si
hrála s panenkami, já měla plně vybavenou lékárničku, bez které jsem
neudělala ani krok, rodiče mě dokonce přezdívali naše Lékárnička.
Je tedy nasnadě, že když jsem nastupovala, jeden z mých striktních
požadavků byla možnost starat se o
lékárničky.
Dobře, nechme živočišné uhlí být.
Je u nás na škole něco, co by se
v souvislosti s lékárničkami
mělo změnit?
Ale jistě! Tak především si
myslím, a tímto apeluji
na paní ředitelku, aby v
této souvislosti můj požadavek měla na zřeteli,
tedy myslím si, že by lékárničky měly být alespoň
čtyři na každém patře,
a navíc ještě lékárnička
v každém kabinetě. V
ředitelně by potom měla
být větší lékárnička, která by
obsahovala také větší balení
kloktadla, anatomickou pinzetu a dostatečné množství živo-
To je pěkný příběh... Co přesně Vás
na lékárničkách fascinuje nejvíce?
Byla bych nerada, kdyby to vyznělo nějak divně, ale lékárnička mne
fascinuje jako celek, její obsah, to je
poklad za pokladem. Třeba takové
Vy jste uzobávala živočišné uhlí?
Uzobáváte ještě dneska?
No, víte.... (červená se a odkašlává
si...) občas, ehmm....
čišného uhlí.
Předpokládám, že Vám jde především o to živočišné uhlí?
Ano, jistě, živočišné uhlí, živočišné
uhlí.... (říká zasněně)
Děkujeme za rozhovor!
--------------------------------------Kdo je správkyní školních lékárniček? Tipujte na casopisgym.cz!
AuTHOR
Martin Rosocha
Kdo je dnes hrdina?
To nejdůležitější v našem životě je
samotný život. Proto, abychom ho
měli co nejvíce bezpečný a v těch
nejtěžších chvílích nám někdo
pomohl, tu máme kromě svých
blízkých i integrovaný záchranný
systém.
Většině z nás se integrované záchranné složky vybaví pod číslem
112, ale jak pod číslem, tak pod
těmito slovy, se skrývá daleko více.
Každý den pro naše blaho někdo
obětuje svůj život. Myslím si, že je
důležité uvědomit si ,že ne každý
člověk by toto podstoupil.
Nejznámější záchranné složky tvoří vojáci, hasiči, policisté a záchranáři. Tito lidé jsou hrdiny malých
dětí a asi to nebude jen taková
náhoda. Každé dítě chce přeci být
výjimečné.
Většina lidí tuto práci dělá profesionálně, ale nemalý počet jsou
dobrovolníci, kteří vše podstupují
s láskou a doufají, že světu alespoň
zčásti pomohou.
Každý den se stávají desítky
dopravních nehod, lidé jsou
čím dál více nemocní, hrozí
nám útoky od ostatních zemí,
nedokážeme předpovědět přírodní
katastrofy... Proto tu máme naše
HRDINY z integrovaných složek,
kteří nám jsou 24 hodin denně k
dispozici.
Autorka
Natálie Petroušková
/ Prosinec 2014 /
casopisgym.cz
/ 19
Pes – přítel Člověka.
Pročpak? Co dokázal Pes tak významného? Je snad hezčí než ostatní zvířata? Pro někoho nejspíše
ano, ale to snad není ten důvod. A
proč se zrovna Člověku dostalo té
pocty navázat natolik úzké spojení
s tak majestátním zvířetem?
Pes Člověku totiž pomáhá. Od raných stádií své domestikace Člo-
věku vypomáhává s náročným
lovem, strážením vyhrazeného
teritoria a v průběhu svého domestikačního vývoje i s psychickým
odreagováváním. Člověk jeho úsilí
oceňuje přídělem ulovené potravy,
hřejivým místem u praskajícího
ohýnku uprostřed chladné noci a
případným dojemným mazlením.
Pomáhají si navzájem jak ve tvorbě
(pomoci), tak v ničení (pomoci) a
udržují tak správnou míru chaosu,
která jim soužití umožňuje.
Nebylo tomu ale tak vždy. Pes byl
Člověkem loven. A Člověk byl loven Psem. Když však Člověk zjistil,
že Pes by mu mohl místo potíží
působit radost, začal Psa přesvědčovat. Člověk ukázal Psu,
že se na sebe při střetu nemusí
bezhlavě zuřivě vrhnout a podal
Psovi kus syrového masa, tedy něčeho, co sám potřeboval. Plynuly
dny a Pes získával v Člověka důvěru skrze vzájemná splynutí potřeb.
Člověk tak slil nespočet toků hlubokých řek a znesmrtelnil duševní
symbiózu těchto dvou živočichů v
nekonečných příbězích. Přesto je
však tato metoda často opomínána
a nahrazována krvavými boji mezi
Psem a Člověkem.
K jakému Zvířeti a jakým způsobem bych se nejraději připoutal
já... A k jakému Vy?
Autor
Dušan Vančura
Učitelská anketa
Co by obsahovala vaše krabička poslední pomoci, pokud byste se měli ocitnout někde
daleko a sami?
Hana Bušková
Záleží kde daleko a
jak moc sama. Někde
na pustém ostrově,
obklopená široširým
oceánem? Nebo někde v poušti a vidět jenom písečné
duny? Nebo se ztratit někde v horách? Nebo zůstat v noci na dálnici
a mít rozbité auto?
Jednou jsem zažila písečnou bouři
na Sahaře, kde jsme jeli na velbloudech a během několika minut jsme
neviděli vůbec nic, slyšeli jsme
pouze děsivý hukot větru. Byl to
hrůzný zážitek a nechci si ho nikdy zopakovat. Pocit dálky, samoty
a úzkosti nás přepadl také jednou
v kanadské Albertě, v Drumhelleru, kde je největší naleziště dino-
sauřích kostí na světě. Měli jsme
silný dojem, že ty obludy tam pořád jsou. Na řeckém ostrově Simi
jsme zase zažili přeplněnou lodˇ.
Na ostrov jsme připluli, to ano, ale
bohužel jsme se nedostali na zpáteční lodˇ, která nás měla odvést
na Rhodos. Vidět naši lodˇ, jak se
vzdaluje čím dál tím víc, vůbec nebylo romantické.
Krabička první pomoci by mi byla
vždycky k ničemu, protože neumím rozdělat ani oheň. Čokoládu
bych ze zoufalství snědla během
minuty, mobil by určitě nefungoval, protože by nebyl signál…
Dálka a samota mi jsou dobré jen
k tomu, abych se z nich mohla
bezpečně vracet ke svým blízkým,
domů.
Milada Benedová
Nejlépe by bylo nacpat
do krabičky spřízněného člověka. Pokud
by se tam nevešel, tak
nějaké šikovné zvířátko - třeba našeho kníráčka. Pokud
by ani to nebylo možné, snažila
bych se navázat kontakt s domorodci a spřátelit se s co největším
počtem místní zvířeny. Do krabičky bych uložila pěkně tlustou
zajímavou knihu - nebo i více knih
(pro zábavu a poučení), encyklopedii (aby mi poradila, až budu v
úzkých). Předpokládám, že o mé
základní životní funkce bude postaráno. Pokud ne, vyhrálo by to
oblečení, voda, jídlo, léky, kladivo,
pila, hřebíky, zápalky a kamínka.
20
/ Učitelská anketa / Projektárium /
Miroslava Mrázková
Lenka Kopečková
Olga Tichá
Dá se říci, že takovou
krabičku poslední pomoci mám sbalenou
neustále, a to dokonce ve dvou kopiích
(to kdybych nemohla jednu najít).
Beru ji s sebou vždy, když někam
jdeme, či hlavně jedeme. Pravda,
je tam více věcí pro naše děti, ale
za sebe tam mám náplasti, dezinfekční gelík, který je i na bolest,
krém na mazání, propisku a malý
zápisník či diář. No a pak by záleželo, jestli „daleko a sami“ je i s
přístupem k elektrickému proudu,
pak by se hodil notebook či tablet.
Tajně doufám, že se v blízké době
někde sama a daleko budu vyskytovat a nebudou mě sžírat výčitky,
že nejsem se svými dětmi…
Moje krabička první
pomoci by určitě obsahovala nůž, provázek, léky (ke snížení
horečky a tlumení
bolesti, pokud by se mi podařilo
sehnat tak nějaká antibiotika, dezinfekci s obvazem). Ovšem ta vize,
že budu někde daleko a sama je pro
mne nepředstavitelná... Takže bych
tam na začátek přidala ještě nějakou dobrou čokoládu, abych se z
toho hned nezhroutila.
Já jsem jednu KPZ dostala před dvěma roky
od své milované třídy.
Bylo tam
vše potřebné a proto ji
střežím jako oko v hlavě.
Adéla Holubová
Moje krabička poslední pomoci by rozhodně obsahovala hůlku,
s jejíž
pomocí bych krabičku
proměnila na „portkey“ a přenesla
bych se zpátky
tam, kde je to doma, se všemi, které
miluji
Anna Kohoutová
Krásnou krabičku poslední (nebo první?)
pomoci jsme dostali
od předloňských oktavánů při maturitní
show, tak bych si asi vzala tu, mam
ji schovanou - bylo tam lecos a
všechno by se mohlo hodit (i lahvička s whiskey). A jinak bych asi
potřebovala kontakt se svými blízkými, tak bych si vzala neskromně
mobil (byla by tam elektřina?). A kdyby ani to neslo,
musel by mi stacit muj krizek,
ktery nosim na krku.
Kateřina Janů
Hořkou čokoládu s
mátou, knihovnu (ale
bude muset stacit kindle), telefon (abych si
nepripadala tak sama),
zasobu kafe a kreditku.
Štěpánka Otepková
Pokud bych se měla
ocitnout někde daleko
a sama, tak bych si do
KPZky přibalila jednu
lahvičku mého oblíbeného Baileys a v klidu bych ten klid
oslavila.
Tutor
Martin Rosocha
Poslední projektárium – aneb Končíme!
Projekt Nové výzvy pro Třeboňsko
je v cílové rovince, prosinec je posledním vykazovaným měsícem.
Všechny 4 aktivity snad uspokojivě splní záměr, který jsme si před
dvěma lety naplánovali, doufáme,
že nám budou uznány i všechny
náklady – nejen ty finanční, ale i
odborné a lidské.
01 – aktivita našich fyzikářů Olgy
Tiché a Zbyňka Matějky pracuje
pod vedením Martina Krynické-
ho na všech možných pokusech a
laboratorních měřeních, aby maximálně využila potenciál nově
vybavené fyzikální laboratoře a
jejího vybavení. Úterní a páteční
odpoledne probíhají intenzivní
práce všech zájemců o fyziku a
díky jejich vynalézavosti vzniká
sada 8 souborů inovativní metodiky výuky fyziky, která by mohla
do budoucna přispět k zatraktivnění tohoto předmětu na naší škole.
Fyzika se tak v posledních týdnech
stává další atraktivní nabídkou našich školních volnočasových aktivit, které žákům všech ročníků v
úterní (a dnes už i v páteční) odpoledne nabízíme.
02 – již v říjnu uzavřela svou činnost přírodovědná sekce projektu
– Štěpánka Otepková a Jitka Mašková dokončily všechny praktické
hodiny biologie a výukové programy, díky kterým se mnozí z vás
cítili jistější v odborných kramflí-
/ Prosinec 2014 /
cích na všech možných terénních
exkurzích, které jsme pro vás díky
projektu organizovali. Snažili jsme
se maximálně propojit teoretickou
a praktickou výuku biologie – v
tomto chceme samozřejmě pokračovat i nadále.
03 – GYM, který držíte v ruce, je
posledním projektovým číslem.
Díky nemalým projektovým prostředkům se nám podařilo rozjet
práci současné redakce, nepamatujeme, kdy by čítala tolik šikovných
redaktorů – a další se stále hlásí.
Naučili jsme se efektivní redakční
práci, opět jsme zvedli grafickou
úroveň, staráme se o web www.
casopisgym.cz. O smysluplnosti práce svědčíte samozřejmě vy
všichni, naši věrní čtenáře – kvalitu
GYMu nicméně ohodnotila porota
letošního finále soutěže o nejlepší
školní časopis, která GYM ocenila
hned v několika kategoriích – 2.
Snad jsme to moc nezazdili...
místo v soutěži redakcí, 3. místo v
grafice a 5. Místo za nejlepší web.
Celkově skončil GYM na 6. místě
z téměř 200 středoškolských časopisů, děkujeme šéfredaktorce
Martině Markové, šéfilustrátorce
Anežce Papáčkové, šéfgrafikovi
Honzovi Kuršovi a samozřejmě
hlavnímu guru GYMu Martinu
Rosochovi, kteří nás na začátku
prosince v Brně tak skvěle (re)
prezentovali!
04 – zajímavou pouť má za sebou
Karel Pazourek, velký propagátor šifer všeho druhu. V loňském
i letošním školním roce vám
všem trpělivě nabízel možnosti
účastnit se různých pracovních
setkání i korespondenčních soutěží. Všechny své nápady shrnul
do knížky s názvem Rekreační
šifrování, která právě v těchto
dnech vychází v nakladatelství
Protisk a kterou si mnozí z vás
casopisgym.cz
/ 21
určitě budou moci zasloužit. K dispozici bude určitě i v elektronické
podobě.
Ráda bych tímto upřímně poděkovala celému projektovému
týmu – nejen těm, kteří pracovali
na jednotlivých konkrétních aktivitách, ale i všem ostatním, kteří
jim po technické a administrativní
stránce „kryli záda“ – v tuto chvíli
je to především Ivana Kubínová a
Romana Veselá.
Snad nás závěrečná fáze projektu,
která je již ryze administrativní,
neodradí od naší účasti v projektech dalších. Nové programovací
období 2014-2020 určitě nabídne
další atraktivní možnosti a my na
ně díky této zkušenosti budeme
dobře připraveni.
Autorka
Anna Kohoutová
22
/ Komiks /
/ Prosinec 2014 /
casopisgym.cz
Galliftor
Aleš Večeř
/ 23
24
/ Dekahovor /
s Lydií Cehákovou
V
následujícím dekahovoru vám
o sobě nadaná studentka druhého ročníku Lýda Ceháková prozradí
například, že ve volném čase pomáhá
doučovat některé spolužáky, ráda si
pinkne volejbal, a hlavně zahraje na
kytaru. Nuže, čtěte.
Jaké předměty (kromě matematiky) patří mezi tvé nejoblíbenější?
Jako další předmět bych zmínila asi anglický jazyk. Konkrétněji
možná konverzaci, protože ta mě
zajímá nejvíc. Jsem nesmírně ráda,
že mám hodiny s rodilým mluvčím
(Peterem D.), ve kterých se snažím
hodně mluvit, přestože to znamená často plácat úplné nesmysly.
Samozřejmě, že předměty jako je
výtvarka, jsou pro mě jedněmi z
nejpříjemnějších, kvůli atmosféře,
kterou myslím, všichni dobře znají
(hlavně, když se následující hodinu
píše test…) Nejradši bych vypsala
skoro celý můj rozvrh, protože se
na každém předmětu snažím najít
něco, alespoň nějaké odvětví, které by mě zajímalo, a chtěla bych se
o něm dozvědět třeba něco víc. U
většiny se mi to, řekla bych poměrně dobře, daří. Bohužel, jak to tak
bývá, občas narazím a dané odvětví
ne a ne najít.
Jak vznikl nápad doučovat některé
ze studentů?
Celé to vzniklo vlastně tak, že někdo občas něco nepochopil, tak
jsem mu to před písemkou zkusila
trochu vysvětlit, no a fungovalo to.
Načež se to před další písemkou
opakovalo atd. Takže z rychlého
vysvětlování o přestávkách se to
proměnilo v delší doučování po
škole, zkrátka když je čas. Já osobně tomu ani neříkám doučování,
ale spíš vysvětlování, protože za
mnou vždycky někdo přijde s dotazem ohledně nějaké látky a já
se mu ho pokusím vysvětlit. No a
podle toho, jestli se mu to daří pochopit hned nebo ne, tak navrhnu
„doučování“.
Co je na této formě pomoci nejtěžší?
Nejčastější dotazy jsou ohledně
něčeho v matice, to vysvětlit mi
většinou dá docela práci. Vážně
obdivuji učitele, jak dokážou látku vysvětlit, protože někdy je to
opravdu hodně obtížné. Jinak se
v podstatě snažím odpovědět na
dotaz z jakéhokoli oboru, pokud je
to v mých silách. Je to ale skutečně
zábava, i když někdy trochu vyčerpávající.
Myslíš, že by tě v budoucnu bavila
kantořina?
Tuhle otázku neslyším poprvé a už
hodněkrát jsem nad ní přemýšlela.
V současné době o kantořině neuvažuji, i když mi už několik lidí
řeklo, že bych se na ni hodila. Důvodem je nejspíš stav na školách,
/ Prosinec 2014 /
než kdybych nemohla najít knihu
k četbě.
Přemýšlela jsi o jiném povolání?
O jiném zaměstnání prozatím
nevím, protože mě láká spousta
oborů, které lze do budoucna studovat, a já jsem se ještě pořádně
nerozhodla, kterým směrem se vydat. I když poslední obor, který mě
celkem zaujal, je fyzika. Tou bych
se teď chtěla trochu víc zaobírat.
Takže současný směr je asi Matfyz
a pak se uvidí.
“
Co patří mezi tvé záliby?
K těm největším patří určitě kytara, které se věnuji
už deset let. Učím se od
druhé třídy v místní ZUŠce. Takže hra na kytaru
obnáší jisté povinnosti, co
se týče klasické hry, jako je
pravidelný trénink a koncerty, za které jsem stále víc
ráda, vzhledem k tomu, že
po ukončení školy (pokud
nebude následovat konzervatoř) tyto příležitosti ustanou. Ze sportu mohu určitě
zmínit volejbal, ve kterém
tedy nijak zvlášť nevynikám, možná právě naopak,
ale rozhodně mě baví, takže
ho beru jenom jako odreagování. Jeden čas jsem
zkoušela hrát tenis, ale to
byla skutečně katastrofa, tak jsem
toho radši nechala. A z takových
těch klidnějších vyberu asi četbu.
Už mám asi metrový seznam knih,
které bych ráda přečetla, bohužel
se mi stále nedostává času, abych
ho mohla zmenšovat, takže vytoužených titulů stále přibývá, což
je na druhou stranu vlastně lepší,
Dosáhla jsi ve svých koníčcích někdy vyšších úspěchů?
Jelikož jediný koníček, který je na
té soutěžní úrovni, je kytara, můžu
zmínit úspěchy týkající se této hry.
Za jeden z největších úspěchů po-
několik úspěšných akcí.
Jaký druh skladeb nejraději hraješ?
Úplně nejradši asi hraju takové ty
odrhovačky k táboráku. Klasickou
hudbu hraji v jistém slova smyslu
povinně, takže asi není takovým
překvapením, že dám přednost
Úplně nejradši hraju
odrhovačky u táboráku.
važuji druhé místo v krajském kole
národní soutěže ve hře na kytaru.
Tahle soutěž se koná myslím jednou za tři roky, takže příležitostí
je celkem málo. Každopádně se už
několik let účastním soutěže Zlivská kytara, kde je hodnocena i hra
v souboru nebo se zpěvem (v této
kategorii jsem získala první místo,
z čehož jsem byla hodně zaskočená). Ale nejvíce si cením
spolupráce se souborem
flétnistek, které doprovázím,
a se kterými máme za sebou
/ 25
“
kde jsou mnozí učitelé psychicky
vydíráni žáky, a do takového systému se ani moc netoužím zaplést.
Pokud bych si musela vybrat učitelství, tak rozhodně na střední škole
(gymnáziu), protože na základní
školu bych nejspíš neměla nervy.
casopisgym.cz
současným interpretům a hraji písničky mých oblíbených skupin.
Vymýšlíš si třeba někdy písničky
sama?
Vymýšlení vlastních písniček,
toho jsem se vždycky trochu bála.
Jasně, že někdy „splácám“ akordy
a něco z toho vyleze a sem tam je
to něco hezkého, ale že bych skládala úmyslně nějaké melodie, to
opravdu ne. To mi ovšem nebrání
v úpravě již vymyšlených melodií. Jednu dobu mě třeba hodně
bavilo hrát a upravovat různé
znělky a soundtracky z filmů.
Je v hudební branži někdo, kdo
tě nějakým způsobem inspiruje?
V klasické hudbě bych zmínila
Johna Williamse a to obě osoby
skrývající se pod tímto jménem:
výborného kytaristu i vynikajícího skladatele filmových melodií
(složil hudbu třeba k Harrymu
Potterovi nebo Star Wars). Pak
určitě méně známí Shunga Jung
nebo Gareth Evans, u kterých se
nestačím divit, co všechno je s kytarou možné udělat. Jinak je jasné,
že takové ty hudební legendy nemusím zmiňovat.
Autorka
Tereza Stehlíková
26
/ Úvaha /Sport /
Pomoci?
Běžela temným hvozdem. Špatně
se jí dýchalo v tom vlhku a dusnu,
které tam panovalo. Už na to však
nemyslela. Běžela bez ohlížení se
zrakem upřeným na bosé a špinavé
nohy. Neměla potřebnou energii k
tomu, aby se byť i jen ohlédla. Jen
občas pokradmu pootočila hlavou
doprava či doleva, aby se ujistila, že
běží správným směrem. Nemohla
se zastavit, ani zpomalit. Jedinou
možností bylo běžet. Pořád dál a
dál. V zájmu zachování vlastního
života musela doběhnout až na
okraj hvozdu dřív, než vyjde první
hvězda.
Pomalu se přibližovala ke zrádným
bažinám. Už dvakrát zde ztroskotala, ale dnes se cítila odhodlaněji,
než kdy předtím. Už zbývalo jen
málo. Když v tom uslyšela zoufalé
volání o pomoc. Jak zběsile běžela
blíž a blíž k bažinám, volání zesilovalo. Cítila rozpolcení své duše.
Věděla, že zdržení by mohlo znamenat konec. Konec všeho. Nadějí.
Odhodlání. Lásky. Přesto však
cítila, jak zpomaluje. Pomalu a
nejistě, ale postupně opravdu
zpomalovala. Blížily se bažiny
a tam si bude muset tak jako tak
dávat pozor. Hlavou jí vířila jen
jediná myšlenka. Myšlenka, která
rozpoltila její mysl. Ještě nikdy nestála před tak důležitý rozhodnutím. Rozhodnutím, které znamenalo spásu i zavržení. Ještě nikdy se
nemusela rozhodnout tak rychle.
„Pomoci, či ne ?“ pulsovalo jí hlavou.
Autorka
Jana Kučerová
Nepřítomen v přítomném okamžiku
Stmívá se. Zbytky slunečního svitu nahrazují pouliční
lampy. Kolem se rozprostírá jen tma a ticho. Stín pochybností z minulosti se s
každou rozzářenou lampou
prodlužuje a zároveň mizí
v zaprášené cestě. Cestě
vydlážděné ze vzpomínek,
na kterou dopadá onen
prach rozdrolený časem.
S každou další lampou, s
každým dalším krokem,
se snažím dohnat alespoň
jednu z těch vzpomínek,
ale ve své marné snaze dohnat svůj stín, se jen dál
ztrácím v utopii.
Unavený vlastními kroky
usedám na lavičku a pozvedám hlavu k setmělému
nebi. Všude kolem mě je
tma. Je jasná noc. Tak jako
tenkrát i dnes v noci hvězdy na obloze září, a jedna z nich padá. Pošetilá myšlenka přání se mi hlavou
honí po celou dobu jejího pádu.
Nakonec jen tiše zašeptám: ,,Prosím, nepros hvězdy, aby dnes v
noci začaly padat na zem. Bez
hvězd ztratíme směr a už se nikdy nenajdeme, i když si to při
každém jejím pádu budeš přát
znova a znova.“ Sklopím hlavu a snažím se vžít do právě
pohasínající hvězdy, která mi
má právě teď vyplnit přání.
Najednou mám zvláštní pocit. Zmizela vráska z melancholie a na tváři se objevil
náznak úsměvu. Pomalu mi
dochází ono kouzlo okamžiku. Kouzlo tmy. Přestaňme
myslet na minulost. Už ji
nikdy nedokážeme změnit.
Přestaňme myslet na budoucnost. Budoucnost je čas, který
neexistuje, protože ještě není.
Jen jsme si ho vymysleli. Život je jen o jediném čase, a to
je naše přítomnost. Pojďme
žít z pocitů, které cítíme tady
a teď. Zrak mi spadl na zem.
Žádný stín minulosti už mě
neprovází. Pohltila ho přítomnost a tma.
Autor
Jan Vitoň
/ Prosinec 2014 /
Sotva vyšel poslední časopis GYM,
už se s turnaji mezi školami roztrhl
pytel. A že je velký, to mi věřte. Jelikož jsou teplé slunné dny již dávno
zapomenutou minulostí, většina
turnajů se odehrávala v hale. Slovo
„většina“ je použito záměrně. Přečtěte si tedy, jak se našim sportovním velvyslancům vedlo.
Pár fotbalistů málem zmrzlo 15.
října na turnaji v Třeboni. Ale jsou
to tvrdí hoši a něco přece vydrží!
Hrálo se na umělém trávníku od
chladné půl deváté ráno. Zúčastnily se tři týmy. Naše gymnázium
a dva týmy z OA, SOŠ a SOU Třeboň. Před začátkem prvního zápasu jsme opět slyšeli povzbuzující
slova z úst pana Wernera. Někteří
je známe z let předchozích: “Nikdo
od vás neočekává nějaký převratný výkony, hlavně se nezraňte, ať
nikoho nemusím vézt na pohotovost.“ Uznejte, že po tak mistrném řečnickém výkonu, by byl
do zápasu nabuzen každý z Vás.
Nicméně první zápas byl neskutečně vyrovnaný, což nikdo nečekal.
Kluci makali do poslední minuty. Po skončení zápasu stavem 0:0
musely rozhodnout penalty. Dlouhý rozstřel nakonec hoši prohráli.
Druhý zápas byl rovněž vyrovnaný.
Skončil 1:1 a o vstřelenou branku
se postaral Martin Malecha z oktávy. Avšak na penalty kluci opět
prohráli.
Druhý fotbalový turnaj se konal
již v teple třeboňské haly Alex –
Sport. Zúčastnil se tým z Velenic,
třeboňští rybáři a kluci od nás z
gymplu. Nebyl přítomen žádný
“
poděkování za předvedený výkon
a ukázku, že nejsou zdaleka k podcenění.
Těmi turnaji v hale se samozřejmě
myslí turnaje florbalové. Těchto
turnajů se zúčastnily holky kvarta
až sexta a hoši tercie a kvarta. O zajímavé momenty rozhodně nebyla
nouze!
Chlapci z tercie a kvarty se do tur-
Hlavně se nezraňte, ať nikoho
nemusím vézt na pohotovost.
profesionální rozhodčí, takže zápas
našich kluků proti Velenicím pískal
hráč rybářů. Nutno dodat, že výkon rozhodčího byl velice zoufalý,
a dokonce obral kluky o remízu,
když odpískal autové vhazování
po dvaceti sekundách, ve kterých
kluci vstřelili vyrovnávací branku. Druhý zápas proti rybářům se
hoši od nás přizpůsobili jejich tvrdé hře. Nedali jim nic zadarmo a
tolerované fauly opláceli. Bohužel
opět prohráli, a tím pádem skončili na třetím místě. Hlavní je, že
nic nevzdali a bojovali do poslední
sekundy. Ať tak či onak, patří jim
/ 27
“
Turnaj tady, turnaj támhle
casopisgym.cz
naje pustili s velkou vervou, avšak
výsledek se úplně nedostavil. Musíme ale uznat, že to měli opravdu
těžké. Jejich největší soupeř byla
ZŠ Na Sadech, se kterými na konec prohráli jen velmi těsně 1:2. A
pak již se těsné prohry táhly. I když
měli naši florbalisté veliký potenciál, tak ho nedokázali využít, a do
dalšího kola Jindřichova Hradce
nepostoupili.
Dne 18. listopadu se utkaly v turnaji dívky v kategorii mladší žákyně.
Ty již byly o poznání úspěšnější.
Všechny své soupeře rozdrtily nebývalou silou a po zásluze si odvezli diplom a pohár za první místo.
Děvčata z kvarty až sexy se probojovala až do Jindřichova Hradce.
Tam již byl florbal úplně o něčem.
Ovšem ani zde si naše děvčata nevedla úplně špatně, z osmi týmu
skončila na krásném 3. místě.
Autor
Marek Čáp
Author
Filip Otepka
28
/ Dvojrozhovor /
s Lenkou a Petrem Kopečkovými
O
na vystudovala angličtinu a
ruštinu, on vystudoval angličtinu
a češtinu. Po různých zahraničních
stážích a rozšiřujících studiích se v roce
2000 poprvé potkali. Bylo to na půdě
našeho gymnázia, v srpnu, ve sborovně
– tam přeskočilo něco, z čeho je teď jedinečné vzájemné porozumění a pomoc,
láska, respekt, tolerance a hlavně dvě
malé děti.
Jak jste se seznámili?
Petr Kopeček: Ten den ve sborovně v srpnu 2000 si pamatujeme oba
přesně, ne?
Lenka Kopečková: Ano, moment
seznámení si vybavuji jasně. Ve
sborovně jsme si podali ruce a já si
v tu chvíli řekla, že je mi dost líto,
že jsem zadaná.
PK: A já jsem byl už pár měsíců
volný.
Proč jste si vybrali právě pedagogiku?
PK: Skutečně už odmalička jsem si
pro sebe nedovedl představit něco
jiného, co bych dělal raději. Práce
učitele je totiž velmi pestrá a kombinuje mnoho jiných zaměstnání,
rozhodně to není jenom výuka a
příprava na ni. A navíc se s každým
dnem něčemu novému naučím i já
sám.
LK: Spíše pokus, omyl a postupné
hledání sebe sama. Zrovna na rodičovské jsem dospěla do bodu, kdy
jsem uvažovala o změně práce, v
níž by se věk svěřenců rapidně snížil, nejlépe od 0 - 1 roku. Přestože
to může být práce fyzicky i psychicky vyčerpávající, tak pro mne
osobně byla naprosto naplňující.
V čem Vás, paní učitelko, práce s
malými dětmi naplňuje více, než
tak učitelská?
LK:Těžko se to popisuje, protože
jako celek ráda pracuji s dětmi/
žáky různých věkových kategorií.
U těch nejmenších mi ale hlavně
vyhovovala fyzická a psychická
závislost nemluvněte na pečujícím člověku. U dětí kolem roku to
byla radost z naprostých drobností
všedního dne, dětská bezprostřednost, sounáležitost se mnou.
V říjnovém čísle GYMu jste, paní
Kopečková, hovořila o tom, jak
obtížné pro Vás bylo studovat vysokou školu v průběhu mateřské
dovolené. Teď bych chtěla slyšet
ten pohled druhé strany. Jak byla
tato situace náročná pro Vás, pane
učiteli?
PK: Toto období bylo skutečně
náročné, najednou jsme spadli do
řady nových situací a museli jsme
se s nimi vypořádat. Zpětně dnes
mohu říct, že muž může s výjimkou kojení zvládnout kolem jednoho nemluvněte úplně všechno, samozřejmě je-li ochoten nastavit se
tak, aby to všechno zvládl. Toto poznání mi opravdu nikdo nevezme.
V čem si navzájem nejvíce pomáháte?
PK: Je jasné, že jako rodina musí-
/ Prosinec 2014 /
Jste spokojení se svou současnou
profesí? Máte pocit, že je Vaše
kariéra na vrcholu nebo byste se
chtěli posunout jinam? Jaké jsou
Vaše profesní ambice?
LK: Svoji práci mám moc ráda,
ale v současné době se cítím dosti
při zemi. Je to pro mne o tom, jak
zvládnout každý další den. Tento
stav u mne nelze v současné době
změnit, jelikož veškeré mé myšlenky jsou u dětí. Profesní ambice?
Až se jednou myšlenky srovnají
do normálu a vedle mne budou
fungovat dvě samostatné jednotky,
tak uvidím, zda se mi podaří ještě
sebrat odvahu a síly a uskutečnit
mé dávné přání odjet kamsi do
"potřebna".
PK: Já jsem v současné době hlavně rád za to, že pracuji v místě
bydliště. Je to velká výhoda pro
každodenní život i například v
čase různých náročnějších situací
- člověk sedne na kolo, zajede do
lékárny, přiveze oběd či nákup a
obratem se vrací do práce. Nikdy
bych si jako svobodný a bezdětný
neuvědomil, co všechno se dá zařídit v jediné volné hodině! Jinak
zajímavým výzvám a posunům se
rozhodně nebráním.
Co je pro Vás v životě nejdůležitější?
LK: Širší rodina a naši přátelé.
PK: S tím se nedá než souhlasit. Je
to ale dosti subjektivní otázka a každý si na ni odpovídáme prakticky
každý den.
Čeho si na tom druhém nejvíce
vážíte?
LK: Asi téměř všeho.
PK: Máme prostě jeden druhého
a můžeme se o sebe opřít. Hodně
věcí spolu sdílíme.
Jací jste rodiče?
LK: Myslím si, že jsem tolerantní
rodič, který se za pochodu neustále
učí. Rodič, jenž se snaží neopakovat některé situace, které zažil u
vlastních rodičů, a které stejně vyskakují v krizových situacích jako
zažitý model. Rodič, který lituje
toho, že některé situace zase dobře
nezvládl, protože měl špatný den,
a říká si, že mu to snad děti odpustí. Rodič, který doufá, že si ho
jeho děti "vybraly" a budou s ním
opravdu šťastné.
“
úspěšné uplatnění se v současné
společnosti úplně nejdůležitější?
LK: Rádi bychom je naučili například samostatnosti a ohleduplnosti. Pro uplatnění se v současném
světě jsou třeba různé vlastnosti - v
závislosti na tom, v jaké části společnosti či v jaké pracovní oblasti
se člověk bude pohybovat. To si už
ale naše děti budou muset přebrat
samy...
PK: Naprosto souhlasím.
Čemu či komu bychom měli nejvíce pomáhat?
LK: Jednoduše pomáhat potřebným, třeba i ve svém nejbližším
okolí.
PK: A podle svých možností, nejen
finančních.
V rodičovství jsme teprve
na začátku, přitom jsme
se toho už tolik o sobě skrze
naše děti dozvěděli
PK: Ano, učíme se za pochodu,
chybujeme - samozřejmě. Žádný
učený z nebe nespadl. Rodičovství
je jedinečná zkušenost a stojí za to,
aby se pro ni člověk rozhodl. A to
my jsme vlastně teprve na začátku,
přitom jsme se toho už tolik o sobě
skrze naše děti dozvěděli.
Co konkrétně jste se dozvěděli?
Změnili jste se i povahově od doby,
co jste se stali rodiči?
LK: Stále jsme v procesu učení se
sebeovládání, trénování trpělivosti, v poznání, že některou situaci
je někdy lépe neřešit zhurta, hned.
Naučily nás, že je důležité stanovovat si priority - více, než kdy jindy.
A my se snažíme netrápit se tím, co
jsme kdy nezvládli.
Co chcete Vašim dětem předat?
Jaké vlastnosti jsou podle Vás pro
/ 29
“
me každý den prakticky fungovat.
Máme proto oba v domácnosti
i kolem dětí rozdělené úkoly. K
tomu musíme stihnout nachystat
i věci do zaměstnání. Vzhledem k
charakteru předmětů, které vyučujeme, je toho opravdu hodně.
casopisgym.cz
Myslíte si, že si lidé mezi sebou dostatečně pomáhají?
LK: V tomto jsem optimistka, takže si říkám, že na tom nejsme tak
katastrofálně špatně. Ano, myslím
si, že si lidé v rámci možností dostatečně pomáhají.
PK: Vždycky mě potěší, když slyším, že si třeba jako národ dovedeme v obtížných situacích pomoci.
Najednou se většina spojí a pomoc
funguje.
Jaký máte názor na pomoc v rozvojových zemích? V ČR je několik
organizací, které se aktivně věnují
finanční pomoci především v těchto oblastech. Přispěli jste někdy na
takové sbírky?
LK: S pomocí souhlasím, mnohokrát jsem přispěla. Do budoucna
bych ráda pomáhala pravidelněji.
Dříve jsem uvažovala o tom, že
bych odjela pracovat pro nějakou
30
/ Počítače, mobily, internet /
humanitární organizaci, nakonec
to ale vždy skončilo jen u malé finanční pomoci.
PK: Ano, jednáme podle vlastních
finančních možností, které nejsou
příliš vysoké. Také se mi líbí projekt Adopce na dálku, na kterém
jsme spolupracovali v naší škole, a
často věnujeme zachovalé šatstvo
na charitativní účely.
Jací jsou podle Vás dnešní studenti? Funguje mezi nimi solidarita
nebo spíše individualismus? Pomáhají si navzájem?
PK: Všiml jsem si příkladů pro
všechny uvedené kategorie. Je to
hodně individuální, každý je jinak
ustrojen, má svou povahu.
LK: Za ty tři měsíce mám ze současných studentů dobrý pocit. Individualismus jsem zaznamenala,
ale jelikož si více všímám so-
lidarity, tak bych se spíše přiklonila
k vzájemné pomoci.
Co pro Vás znamenají Vánoce? Jak
je trávíte?
LK: Čas zklidnění a vzpomínání,
čas setkávání a očekávání. Trávíme
je podle přání dětských nedočkavých očí...
PK: A já se vždycky těším i na
linecké cukroví a čokoládové
arabesky!
Autorka
Martina Marková
Milý Ježíšku...
Naposledy v tomto roce vás vítám
ve své počítačové rubrice, která se
vás jako vždy bude snažit obohatit
o několik novinek ze světa techniky a počítačů. Vánoce se nezadržitelně blíží, a možná ještě někteří z
vás neví, o co byste si mohli „napsat Ježíškovi“. Tak co takhle si třeba vylepšit váš současný počítač, u
kterého musíte v jednom kuse na
něco čekat a který se zasekne zrovna ve chvíli, kdy to vůbec nepotřebujete?
SSD
Chtělo by to v něm vyměnit nějaké
součástky… Ale která z nich ovlivní výkon nejvíc? Procesor, paměť,
grafická karta, základní deska nebo
něco úplně jiného? Jistě se hodí
vylepšení čehokoli v počítači, ale
ačkoli to možná některé z vás překvapí, nejvíc vám ke zrychlení počítače pomůže nový pevný disk. A
to konkrétně disk SSD (Solid State
Drive), tedy disk bez jakýchkoli
pohybujících se částí. Tvoří jej paměťové moduly naskládané na jednu desku, takže si jej můžete představit jako více flešek zapojených
do sebe. A co že je na tomto disku
tak skvělého? Především úžasná
rychlost. Schválně se zkuste někdy,
až váš počítač zamrzne, podívat na
kontrolku aktivity disku – a vsadím se, že bude blikat ostošest, to
znamená, že to váš současný disk
nestíhá. Naopak s SSD není problém, aby se vám Windows načetly
za 20 sekund a aby se cokoli spustilo ihned po kliknutí, bez zbytečného čekání a hučení běžného plotnového disku. Mezi další výhody
pak patří mechanická odolnost a
také menší spotřeba, což se hodí
především v noteboocích. Ptáte se
tedy, proč už tedy tyto disky dávno nejsou ve všech počítačích? Inu,
nejsou zrovna z nejlevnějších, i
když samozřejmě záleží na kapacitě. Např. 128GB SSD lze sehnat za
1500 kč, jenže za stejnou cenu lze
koupit disk 1TB plotnový; 256GB
SSD pak vyjde na 2500 kč, stejně
jako 2TB obyčejný disk – a takto
bych mohl pokračovat. Může se
tedy zdát, že poměr cena/kapacita
je u SSD mnohem nevýhodnější,
proto je často vhodné tyto disky
kombinovat s těmi obyčejnými.
Z SSD se pak spouští Windows +
často používané programy, a zbytek (např. hudba, filmy nebo fotky)
je uložen na nějakém velkém plot-
novém disku, protože u těchto souborů není potřeba taková rychlost,
a pokud bychom je chtěli všechny
mít na SSD disku, asi bychom se
nedoplatili. V noteboocích, které
mají obvykle pouze jedno místo
pro disk, je ideální velikost 256 GB,
kam se vejde většina vašich dat, a
třeba filmy již stačí nakopírovat na
nějaký externí disk. Kromě ceny se
jako nevýhoda může jevit také fakt,
že se paměťové buňky těchto disků
po nějaké době opotřebují (asi po
tisíci přepisech). Tolika přepisů ale
běžný uživatel stejně nemá šanci
dosáhnout, navíc se tyto disky inteligentně starají o to, aby se data
do buněk ukládala rovnoměrně, a
tím pádem je dosaženo rovnoměrného opotřebení. Nevýhody tedy
kromě ceny nejsou víceméně žádné – a proto vám i přes vyšší náklady investici do tohoto disku mohu
doporučit, dokáže totiž skutečně
svižnost celého počítače zvednout
o několik úrovní výše, a často i
mnohem více, než by přinesl třeba
nákup nového procesoru nebo jiných komponent.
/ Prosinec 2014 /
Nvidia Shield
Následující novinka by měla udělat radost především těm, kteří by
si rádi zahráli nejnovější hry, ale
nechtějí si za tím účelem pořizovat nějakou velkou a drahou hučící
bednu. Nvidia totiž uvedla do prodeje svůj herní tablet Shield, který
stojí necelých 8000 kč a přitom obsahuje nabušený grafický čip Tegra
K1, jenž by se měl postarat o nadstandartní výkon právě ve hrách.
Ty si užijete nejen díky již zmíněnému vysokému výkonu, ale také
díky možnosti přikoupit si k tabletu za pár stovek ještě bezdrátový
gamepad, s nímž hry samozřejmě
dostanou úplně jiný rozměr, než
by nabízelo dotykové ovládání. Na
tomto tabletu si tak budete moci
zahrát i náročnější 3D tituly. A ty
nejmodernější hry, které by jinak
tento přístroj neutáhl, si na něm
i přesto budete moct zahrát díky
službě Grid. Ta představuje velmi
zajímavý nápad, a to, že hra samotná je spuštěna kdesi v datovém
centru stovky kilometrů daleko, a k
vám na obrazovku tabletu přes internet přiletí již výsledný obraz. Samozřejmě je k tomu třeba kvalitní
internetové připojení, nejlépe nějaká domácí WiFi, protože jinak lze
očekávat lagy a zpoždění, což by
samozřejmě takové hraní dokázalo
velmi znepříjemnit. I tak jde ale o
zajímavý nápad, který by se mohl
v souvislosti s rozmachem cloudu
značně rozšířit hlavně v budoucnu. Nvidia zatím službu poskytuje
testovacím provozu zdarma s 24
hrami, a hodlá v tom pokračovat minimálně do začátku letních
prázdnin v příštím roce. Kromě
již zmíněného vlastního tabletu
Nvidia Shield je možno této služby
„hraní na dálku“ využít i na všech
ostatních tabletech s Androidem.
reCAPTCHA
Jistě všichni znáte kódy CAPTCHA (tedy metodu ověření, zdali
náhodou nejste robot), které musíte vyplňovat, ať už se registrujete
na nějakých stránkách, anebo si
třeba něco chcete stáhnout z ulož.
to. V tom případě ale také víte,
jak složité je občas i pro běžného
člověka takový text rozpoznat. A
není nic otravnějšího, než když
vám místo požadovaného obsahu vyskočí hláška, že jste text
casopisgym.cz
/ 31
opsali špatně a budete to muset
zkusit znovu. Tomu všemu se však
rozhodl udělat konec Google, který se svou službou reCaptcha bude
nově zkoumat vaše chování při registracie, díky čemuž pak zjistí, zda
jste opravdu člověk nebo nějaký
naprogramovaný bot. A pokud by
program náhodou byl na pochybách, dá vám například za úkol
vybrat obrázek s určitým zvířetem,
ale popíše to tak, že mu budou rozumět pouze lidé. Tomuto kroku
tedy dávám palec nahoru a vzhledem k tomu, že Google umožňuje
komukoli nasazení reCaptcha na
jakoukoli svoji stránku, můžeme
jen doufat, že se tato metoda rozšíří možná co nejvíce. Je totiž mnohem přijatelnější, než nějaké problematické rozpoznávání písmen.
Tím bych svou rubriku protentokrát uzavřel. Děkuji vám za její přečtení a přeji vám krásné a pokojné
Vánoce, samozřejmě s nějakou novou technickou vychytávkou!
Nimbustor
Pavel Mráček
32
/ Hry /
Middle-Earth: Shadow of Mordor
Už jenom název této hry ve mne
vyvolal jisté podněty k bližšímu
průzkumu. Každého fandovi Tolkienovského fantasy světa Pána
Prstenů a Hobita by měla zpráva o
vývoji této hry zaujmout. A jak už
je asi jasné, já mezi tyto nadšence
patřím. Ovšem stále jsem si kladl
rozporuplné otázky, zda je vůbec
dobře, že se někdo pustil do vývoje
hry s motivy Středozemě, protože, jak už to bývá, hry kopírující
děj filmu či knihy, často padnou
hluboko pod průměr. I přes velké
obavy jsem se do této hry pustil
hned po jejím vydání. A jaký se
výsledek?
schopnost proměnit se v přízrak,
který mu poskytuje nové schopnosti. Jakýmsi průvodcem touto
prasklinou mezi životem a smrtí
je přízrak elfa, který si prošel stejným osudem jako Talion. V průběhu hry elf Talionovi radí a snaží
se oživit svoje vzpomínky, aby je
následně předložil hraničáři, kterému pomohou k pomstě své rodiny. Přesto ho čeká nelehký úkol.
Talionovi v cestě stojí pevnosti se
skřetími veliteli a generály, kteří si
“
hra chovat měla. Vzniká tu nová
zápletka, která hráče přinutí více se
na příběh soustředit. Ten je dynamický a propletený velkým množstvím vedlejších úkolů. Hlavní příběhová linie není kdovíjak dlouhá,
ale vedlejší úkoly společně s těmi
hlavním tvoří pevný celek, nabytý
zábavou.
Tahovou silou této hry je bezpochyby bojový systém. Pro jeho charakteristiku by mi stačila pouze dvě
Nevidím důvod, proč by se
fanoušci tohoto úžasného
fantasy světa neměli vydat
ještě na jedno dobrodružství,
tentokrát v herní formě.
už brousí zuby na lidské maso, po
kterém tolik prahnou.
Příběhu tentokrát věnuji více pozornosti, protože mě mile překvapil. Dost jsem se bál, že hra bude
kopírovat příběh jednoho z Tolkienových děl. Naštěstí tomu tak není.
Díky originálnímu příběhu se hra
chová tak, jak by se každá správná
“
Podtitul Shadow of Mordor si vývojáři nevybrali jen tak náhodou.
Celý příběh se odehrává právě na
území Mordoru, temné země plné
skal a stínu. Ovšem dříve tato oblast byla méně tmavá a hraničáři na
Černé Bráně tvořili mezník mezi
lidským královstvím a světem nikoho. Hlavní hrdina jménem Talion žije právě na černé bráně, kde v
roli hraničáře stráží lidské království. Je to dospělý muž, který má
syna a milující ženu. Ti s ním na
černé bráně žijí a vedou poměrně
spokojený život. Jenže světlé dny
pro hraničáře se obrátili v temnotu, když povstane pán Mordoru.
Nebojte, žádná revoluce se tu nekoná. Právě Sauron si opět našel
nárok na to, stát se vůdcem skřetí
armády! Prvně se jeho zrak upřel
na hranice Mordoru, které pro něj
byly strategickým bodem a prvním
krokem k obnově zla na zemi. Černá brána tento nátlak nevydržela,
padla - a s ní i Talion při pohledu
na to, jak jeho ženu a syna skřeti
popravili. Při odchodu na onen
svět se náš hrdina dostává na rozmezí života a smrti. Zde získá svou
slova: Assassin’s Creed. Hra je založena na akčnosti, momentu překvapení a reakcích hráče. Každé situaci, které pro vás hra připraví, se
můžete postavit různými způsoby.
Pro agresivnější typy je tu možnost
zaútočit přímo a představit sadu
mrštných útoků kombinovaných s
blokováním a přeskakováním mezi
nepřáteli v bleskové rychlosti. Dru-
/ Prosinec 2014 /
hou možností je stealth akce, která
funguje téměř totožně jako právě v
assassinské sérii. Nezbývá mi tedy
nic jiného, než jí nad míru vychválit. Princip je podobný. Stačí si vše
dobře naplánovat a pak se jen plížit k nepřátelům zezadu a všechny
je potichu odpravit. K tomu vám
napomáhá také fakt, že se můžete
schovávat v křoví, za budovami,
nebo na střechách budov. Na věže
či střechy lze vylézat po členitých
zdech a následně skákat na nepřátele z výšky. Právě tyto stealth prvky dodávají hře ten pravý šmrnc.
U vertikálního šplhání na stěny
a bojovém systému při skákání
prý dokonce jeden z vývojářů hry
Assassin’s Creed objevil svůj kód.
Avšak některé originální prvky na
této hře určitě najdeme. Jedním je
právě přízračná forma hlavního
hrdiny, pří níž se Talion promění v
ducha, který mu umožní používat
svůj luk. Ten je velmi silný, ale značně omezený počtem šípů v toulci.
Luk není jedinou silou přízračné
formy. Samotné skill větve tvořící
souhrn Talionových dovedností se
dělí na schopnosti hraničáře a přízraku. Přízrak má spoustu zajímavých nadpozemských schopností
a často napomáhá k ještě lepšímu
požitku z boje. Ale co by to bylo za
hru, kdyby zde nešlo osedlat nějaké
divoké zvíře. Na mapě se nachází
velice nebezpečná stvoření, která
je možné zkrotit a použít ku svému
prospěchu. Se zvěří je možné bojovat, každé má své vlastní schopnosti. Bohužel se zde nachází pouze dva druhy osedlatelných zvířat,
a tak vás brzy ježdění na bojovém
Caragorovi přestane bavit. Jak už
jsem výše nastínil, Talion nemá na
výběr žádné zbraně. Třímá pouze
svůj základní meč, dýku a luk. Ale
nemusíte spouštět slzy a bát se, že
se boj promění v jednu velkou rutinu. Naštěstí se tyto zbraně dají
vylepšit runami, které se do nich
zasadí a o zbytek se už postarají
schopnosti právě ze skill větví, které máte k dispozici.
Samotný dojem ze světa ve hře je
naprosto špičkový. Pevnosti plné
skřetů, tábory, věže či jeskyně. Je
tu spousta možností, kde uplatnit
své bojové dovednosti. Všechny
boje doprovází skvělé audio, jehož
výsledkem jsou velmi dobře nadabovaná NPC. Poté vám budou
generálové skřetí armády opravdu nahánět hrůzu a vy se budete
modlit za zdí, ať si pro vás přiletí
orli. Audio také napomáhá v podobě soundtracků k vystupňování
hektičkosti bojů a dodání té pravé
atmosféry z této tvrdé země.
Úžasná grafika jenom podtrhává
výborné provedení této hry. Vyniká zejména v akčních částech, kdy
vás zasype neskutečným množstvím efektů. Ty vypadají dokonale
a naprosto sedí do tamějšího světa.
Vzhledem k náročnosti zpracování
všech bojových kombinací a pohybů jsem očekával, že se čas od času
nějaký bug dostaví. Avšak po celou dobu hraní jsem nezaznamenal ani jeden jediný nedodělek.
Krajina je vykreslena na jedničku
+ bojový systém
+ atmosféra
+ grafika
+ kvalitní zpracování
+ audio
+ vedlejší úkoly
casopisgym.cz
/ 33
a obléká tak Mordor do naprosto
stylového a drsného kabátku. Pouze skřeti mě ze začátku svým vzhledem nijak neohromili. K ostatním
texturám mi přišly jejich obličeje
poměrně laciné, a skřetů jsem se
opravdu nebál. Ovšem později se
začali ukazovat i tací, kteří moje
tvrzení silně vyvrátili. Po sžití se
systémem, na základě kterého hra
funguje, jsem na tuto mouchu naprosto zapomněl.
Je pravda, že Shadow of Mordor
vznikl na motivy různých her a v
několika směrech kopíruje známé
tituly. Avšak pokud si tento fakt
odmyslím, ve výsledku je pro mne
tato hra jedním z největších překvapení roku 2014. Díky výbornému bojovému systému a skvělé
atmosféře vás hra chytne a naservíruje vám spoustu hodin úžasné
zábavy. Chyby se zde objevují jen
po málu a vše je kvalitně zpracováno. Koneckonců je to v současnosti
jediná hra na motivy Pána prstenů,
která stojí za zmínku. Vždyť přeci
nedávno vyšel třetí díl filmu Hobbit, který je zároveň posledním
dobrodružstvím ze Středozemě.
Nevidím důvod, proč by se fanoušci tohoto úžasného fantasy světa
neměli vydat ještě na jedno dobrodružství, tentokrát v herní formě.
Gametor
Jaroslav Balcar
- krátký hlavní příběh
- neoriginálnost
/ Hry / Filmy / Knihy /
My také pomáháme
V dnešních dobách, kdy mají lidé
starších generací skeptický pohled
na samotné používání technologií,
je hraní videoher ve velmi špatném postavení. Ať už rodičům vadí
promarněný čas, sociologům nedostatek kontaktu s okolím, nebo
snad doktorům špatné důsledky na
zdraví, klasičtí gameři to zkrátka
jednoduché nemají.
Nechci zde rozebírat klady a zápory takového životního stylu, jen mě
překvapuje, že i dnes je na hraní
poukazováno, jako na hlavní příčinu násilí, obezity a spousty dalších
problémů teenagerů. Ať už jsou
tato mediální obvinění pravdivá, či
ne, je jim věnováno mnohem více
pozornosti, než dobrým stránkám
herního světa. Obrovské množství
hráčů se totiž rozhodlo, že když už
tráví svůj čas u této prakticky bezvýznamné činnosti, chtějí tím alespoň trochu přispět k něčemu dobrému a pomoci lidem ve špatných
životních situacích. A díky překvapivě velkému počtu takových lidí
vznikají obrovské charitativní skupiny, stejně hodnotné, jako jakékoliv jiné. Jedna z nejvýznamnějších
je Gamingforgood, která spolupracuje se světově rozšířenou organizací Save the Children a celkem už
vybrala přes 20 000 000 $. Člověk
zde jednoduše daruje peníze a tím
si odemyká nabízené hry. Společnost je zcela nezisková, a tak všechny peníze putují přímo charitě.
Zakladatelem je hráč známý pod
přezdívkou Athene, který začínal
jako obyčejný Youtuber, rád překonával rekordy ve hrách, ale pouštěl
se i do filozofických videí, a především chtěl zlepšit svět. Ačkoliv je v
“
normální hráč může přispět, je zakoupením jedné z kolekcí her ze
stránky Humble Bundle. Nejen, že
si zde vybere velikost částky, kterou
zaplatí, ale také kam jeho peníze
putují.
Pokud se tedy také řadíte mezi
hráče videoher, ať už jen občasného nebo opravdu hardcore, vidíte
snad, že přispět na charitu skrz
Množství hráčů se rozhodlo,
že když už tráví svůj čas u této
prakticky bezvýznamné činnosti,
chtějí tím alespoň trochu přispět k
něčemu dobrému a pomoci lidem
ve špatných životních situacích.
“
34
herní komunitě často nenáviděn, v
reálném životě udělal opravdovou
změnu a dnes jezdí a natáčí na místech, kde se jeho pomoc projevila a
snaží se tím povzbudit další hráče,
aby také trochu přispěli k lepšímu světu. K Athenemu také patří
mnoho dalších slavných streamerů, kteří vybírali peníze na charitu, a ačkoliv nebyli tolik úspěšní,
chtěli pomoci těm, kdo v životě nedostal stejné zacházení
jako oni, a to se jim zcela jistě
podařilo. Další způsob, kterým
vaší zábavu není nic složitého. Nechci tvrdit, že sezením u počítače
pomáháte dětem v Africe, jen bych
rád poukázal na to, že herní komunita je stejná, jako každá jiná,
a i přes zdánlivou neužitečnost
a kritiku ostatních, kterou musí
procházet, mohou hráči společně
udělat skvělé skutky a změnit svět
k lepšímu.
Již podruhé se dala jedna z neúspěšnějších skupin sedmdesátých
let Beatles dohromady s režisérem
Richardem Lesterem, aby vytvořili
skvělou komedii plnou hudby právě zmíněné kapely.
Zápletka není nijak složitá. Jedna
Indická orientální sekta má speciální rituál, kde obětují toho, kdo
má nasazený prsten. Ten se však
dostane na ruku bubeníka oné ka-
pely Ringo Starra a velekněz Clang
se proto přesouvá se svými lidmi
do Anglie, aby bubeníka podle
tradic natřel na červeno a zabil.
Vše mu však zkomplikuje indická
fanynka Beatles Ahme, díky které
hlavní postavy vyváznou skoro z
každé patálie.
Film vsadil na anglický anarchistický humor, a dost mu to vychází.
I přesto, že se po příběhové strán-
Závislátor
Matěj Šimeček
Filmy
Zdroj: www.mojo4music.com
Help! (The Beatles)
/ Prosinec 2014 /
Stopařův průvodce po galaxii
Knižní
sextalogie britského
spisovatele Douglase
Adamse
se konečně dočkala filmového
zpracování. Ve
výsledku se jedná o docela povedenou, avšak trochu bláznivou,
typicky britskou komedii.
Film nás zavede na planetu Zemi
na začátku 21. století. Protagonistou je samozřejmě velice průměrný
pozemšťan Arthur Dent (Martin
Freeman), který toho ví o svém
osudu asi tolik, kolik ví čajový lístek o Východoindické společnosti.
Jinak řečeno, bez jeho mimozemského přítele Forda (Mos Def),
by byl nejspíše zničen společně i s
planetou Zemí. V poslední chvíli
se jim však podaří stopnout jednu z vogonských lodí, která má na
svědomí zničení oné planety kvůli
stavbě intergalaktické dálnice, které Země překážela.
Děj se postupně zamotává více a
více. Spousta věcí se může zdát divákům podivná, a to je myslím v
pořádku, protože to je evidentně
účel filmu. Snímek naprosto precizně balancuje na hranici mezi
Zdroj: www.csfd.cz
ce nejedná o žádné terno, dokáže
diváka pořádně pobavit. Dokonce
i mně se Help! velice líbil, a to i
přesto, že již patřím do té mladší
generace.
Co mne však nejvíc překvapilo,
bylo vizuální zpracování celého
snímku. Vzhledem k technickým
poměrům té doby se jedná o velice
kvalitní dílo. Už jen kvůli efektům,
které byly parádní a dokázaly navodit tu důvěryhodnost vzhledem
k absurdním situacím, ke kterým
docházelo.
V neposlední řadě bych také rád
pochválil herecké výkony zpěváků,
které jsou více než překvapující. I
když Beatles sami říkali, že se jim
film nelíbí, a že na to mohli být i
jiní herci, pořád by to bez nich nebylo ono a určitě tvoří velice důležitou část filmu. Koneckonců, kdo
by si Help! bez Johna Lennona,
Ringo Starra, Paula McCartneyho
a George Harrisona dokázal představit?
Co se týče stránky hudební? To je
vzkutku banální otázka. Ovšem, že
klasická beatlesácká hudba byla na
filmu to nejlepší, i přesto, že nikterak moc nesouvisela s dějem, dodávala filmu říz a věrné fanoušky
potěšila.
Přestože se mi do filmu zprvu dvakrát nechtělo, příjemně mne překvapil.
casopisgym.cz
/ 35
genialitou a naprosto ulítlou pitomostí. Samozřejmě se neobejde ani
bez těch slabších a nedomyšlených
chvilek, ale to se dá nejspíš odpustit, protože filmově zpracovat takto
složité téma nebylo jistě nic jednoduchého.
Kdybych měl zhodnotit herce a jejich výkony, tak určitě kladně. Nevím, zda-li to je tím, že mám rád
právě herce anglické, nebo celkově anglický humor, ale všichni mi
sedli. Nejlepší je bezkonkurečně
zpracovaná postava Marvina. Robota, který trpí takovými depresemi, jaké si ani neumíme představit.
Celému filmu dodává ten správný
pesimistický nádech.
V hudební stránce filmu bych rád
pochválil úvodní písničku, hrající
v úvodní scéně s delfíny, trefně nazvanou „So long and thanks for all
the fish“ („Sbohem a díky za všechny ryby“), což je mimochodem název jednoho z knižních dílů.
Místy trochu zdlouhavé a nudné
dialogy, které působí spíše jako klišé, jsou snad jedinou věcí, kterou
bych filmu vytkl.
Jinak jí doporučuji i těm, kteří knihu nečetli, protože jim i ten guláš,
jako který film působí, začne dávat
souvisloti...alespoň po druhém
shlédnutí.
Cinemátor
Šimon Arnošt
Čtenářský koutek
přírodě . . .
Vybrala jsem si tedy dvě ze svých
oblíbených knih, které jsem četla
v poslední době, u kterých se myšlenka pomoci projevuje a je vyjádřena různými způsoby.
Anna – Jaký bude rok 2082?
Jostein Gaardner
Knihu
napsal
známý
norský
spisovatel, kterého
proslavil
především
román Sofiin svět,
a jenž se zabývá
Zdroj: www.albatrosmedia.cz
Na téma pomoci bylo napsáno
nepřeberné množství knih. Také v
téměř každé knize se tato myšlenka
objevuje. Někde více, někde méně.
Je to různé. Stejně jako způsoby,
kterými je pomoc v knihách vyjádřena. Neboť pomáhat se dá různě.
A nemusí to být jen pomoc vůči
lidem. Pomáhat totiž lze i třeba
/ Knihy / Jazykový koutek /
Čte se ovšem poněkud obtížněji,
neboť jsou tam často použité cizí
termíny. Čtenář se sice dozví, jak
to dopadne s Ester, avšak na otázky
ohledně záchrany naší zeměkoule
a globálního oteplování nám nikdo
neodpoví, neboť odpověď je tzv.
ve hvězdách. Budeme si je jednou
muset zodpovědět sami . . .
Hvězdy nám nepřály
John Green
Jedna z oblíbených a známých
knih součastnosti, která byla i
celkem povedeně
zfilmovaná. Autorem je americký spisovatel
John Green a myslím, že tohle je jedna z jeho nejoceňovanějších knih.
Kniha vypráví příběh o šestnáctileté Hazel a sedmnáctiletém Gusovi. Hazel trpí rakovinou plic, Gus
rakovinu prodělal také a přišel o
nohu. Ale jak uvádí sám autor, toto
není kniha o rakovině. Je to totiž
kniha především o lásce, vzájemnému porozumění a pomoci.
Hazel a Gus se seznámí v podpůrné skupině pro boj s rakovinou,
také díky společnému kamarádovi, který se jmenuje Isaac a
je (téměř celou knihu) slepý.
Vzájemně si pomáhají na spo-
lečné cestě životem. Hazel a Gus si
oba velice oblíbí knihu od jistého
Petera van (Van) Houtena, která se
jmenuje Císařský neduh. Zaujme
je především proto, že nemá konec. Končí uprostřed věty … Oba
se touží dozvědět odpovědi na své
otázky ohledně konce knihy, touží
zjistit, jak to dopadne s ostatními
postavami příběhu.
Nakonec Petera navštíví v Amsterdamu, kde žije. Ovšem jejich oblíbený spisovatel není takový, jak si
ho představovali. Návštěvu si oba
jistě užili. Události a spád knihy se
však zvrtnou ve chvíli, kdy se Gus
svěří Hazel, že je opět nemocný.
Čtení pomáhá
Zdroj: www.ctenipomaha.cz
především filosofií. V této nejnovější autorově knize se autor zabývá ekologií a otázkou globálního
oteplování. To může vypadat na
první pohled dost strašidelně a případného čtenáře snad i odpudí, ale
vězte, že kniha je opravdu zdařilá,
jak se lze ovšem od spisovatele tohoto formátu také očekávát.
Příběh vypráví o norské dívce jménem Anna, která žije se svými rodiči v malém městečku v horách.
Zajímá ji ekologie, se svým přítelem Jonasem založili ekologickou
skupinu. Diskutují nad tím, že ropa
tady nebude věčně, co nám přinese
naše nešetrné chování k přírodě a
podobně. Kniha je prokládána také
úryvky z různých článků o ekologii, které Anna sbírá. Některé myšlenky jsou velice zajímavé a některá
čísla šokující. Dále Anna řeší i únos
Ester Antosenové, norské humanitní pracovnice, která pracovala
v Africe.
Děj má dvě dějové osy. Zde se obě
dějové osy odvíjí na stejném místě,
avšak v úplně jiném čase. Ta první v součastnosti a ta druhá v roce
2082. Svět tam vypadá úplně jinak.
Většina živočišných a rostlinných
druhů vymřela, počet obyvatel rapidně klesl a díky velkému oteplení
Země jsou mnohé oblasti neobyvatelné a krajinou proudí značné
množství klimatických utečenců.
Kniha je velice zajímavá a poučná.
Zdroj: www.bux.cz
36
Na tuto webovou
stránku
jsem narazila
náhodou, ale
doporučuji se
na ni alespoň
podívat. Systém je poměrně jednoduchý. Po registraci si stačí vybrat
nějakou knihu z nabídky, přečíst
ji a odpovědět na několik otázek.
Některé jsou lehké, ale jiné vyžadují důkladné zamyšlení se. Poté
člověk obdrží na svůj „účet“ virtuálních 50 Kč, které může věnovat
na libovolnou sbírku.
Více
na: ctenipomaha.cz
Autorka
Jana Kučerová
Jazykový koutek
Deutschland und Europa - Hilfe oder Probleme?
In den letzten 100 Jahren waren
die Beziehungen zwischen Deutschland und Europa sehr problematisch und kompliziert. Die Jahre
nach dem 2. Weltkrieg waren für
Westdeutschland sehr erfolgreich
und sind auch als „Wirtschaftswunder“ bezeichnet. Damals haben den Deutschen andere Länder
sehr viel geholfen, vor allem USA.
Heute ist die deutsche Wirtschaft
eine Lokomotive für die EU-Mitg-
liedstaten und auch für die anderen
Europäischen Länder. Der Wachstum in Deutschland bedeutet gute
Entwicklung in Europa. Probleme
der deutschen Wirtschaft bremsen
und beeinflussen andere Länder.
/ Prosinec 2014 /
Weil es aber auch ein Mitglied
der Europäischen Union ist, muss
es in die Europäische Kasse sehr
viel Geld geben, die dann andere
(arme) Länder bekommen. Wie
viel? Z. B. im Jahr 2011 waren das
genau 21,19 Milliarden Euro, das
sind fast 20 Prozent des Europabudgets. Das Ziel dieser Finanzhilfe ist, dass die armen Länder
sich in der Zukunft schneller
entwickeln. Meine Meinung ist,
dass es nicht so einfach ist, aber
es ist sicher gut, dass die Reichen
casopisgym.cz
/ 37
den Ärmeren helfen – so sollte das
überall funktionieren.
Donnerwetterhilfetor
Pavel Mráček
Zdroj: www.wikimedia.org
Graf ukazuje, jaké země nejvíce přispívají do evropského rozpočtu a jaké z něj naopak nejvíce čerpají. Je z něj zřejmé, že největšími plátci jsou velké a bohaté západoevropské země. Na prvním místě je to Německo, dále pak Francie,
Itálie a Velká Británie. Dále pak i menší státy, jako Holandsko, Belgie, Dánsko, Švédsko, ale i náš taktéž německy
mluvící soused - Rakousko. Zemí, která do evropského rozpočtu přispívá nejvíce na jednoho obyvatele, je malý a
bohatý stát Lucembursko.
Ve spodní části grafu jsou pak zelenou barvou označeny země, které naopak z rozpočtu EU více čerpají, než do něj
přispívají. Česká republika patří mezi ně, největšími příjemci evropských finančních prostředků jsou pak Polsko a
Řecko.
38
/ Jazykový koutek /
Un año con Nayla Jonte
...los checos son geniales!
T
odos pudimos desde febrero 2014
conocer a Nayla Jonte de Argentina. No se como pudo aprender tan bién
checo pero lo logro! Eso lo pueden ver
todos si hablan con ella, asi que quien
no lo hizo todavia, rapido! Tienen la
ultima oportunidad de hablar con una
chica muy simpatica del continente
americano
Quién / que fue lo que más te ayudo a acostumbrarte?
Mi familia de acá, siempre me senti
bien con ellos, y mi traductora mexicana.
Son los checos gente dispuesta a
ayudar? Como son en Argentina?
“
Si lo son! Pensaba que eran diferentes, pero cuando conoci a los
checos son casi igual de abiertos
que los argentinos, en realidad
pueden haber algunas diferencias
pero no son grandes. Despues de
todo los checos son geniales!
překlad na www.casopisgym.cz
Jaké jsou Tvé nejlepší zážitky
(zkušenosti)?
Celý rok byl skvělý! Naučila jsem
se hodně věcí a užila jsem si úplně
všechno. Ale jestli mám říct něco
no hay algo que haya
sido muy dificil
“
Que fue lo más difícil para ti?
Mmm creo que no hay algo que
haya sido muy dificil, pero creo
que lo más difícil fue entender el
idioma.
konkrétního, tak jsou to tradice a
akce co tu máte, jsou strašně skvělé, pro každou dobu máte něco
jiného a originálního, to se mi
opravdu hodně líbí.
Co bylo nejhorším zážitkem?
Ztratit letadlo… a nebo třeba, že
se na mě někdo koho ani neznám
vyzvracel... ale jinak nic špatného
jsem nezažila.
Tvoje nejpoužívanější české slovo/
věta?
„CO?“ „Chci spááát!“ „NEVIM“
Změnila bys něco na tomto roce?
Jednu věc, tento rok by měl být
delší!!!!
„Díky všem za to, že byli součás-
/ Prosinec 2014 /
casopisgym.cz
/ 39
tí mé výměny a každému kdo mi
pomáhal, kdo mi něco vysvětloval
a to třeba i gesty! Hodně se mi tu
líbilo a opravdu ničeho nelituji.
Všem bych chtěla doporučit jet
někam na výměnný pobyt, protože
je to jeden z nejhezčích zážitků. Samozřejmě na vás všechny čekám a
těším se v Argentině! Hasta la proximaaaa!“
Autora
Anežka Papáčková
Teď jste na řadě vy, amigos...
Hide - part 3
The soil of shame covered me as
my body was being buried in the
woods by one and only friend
I made on the treacherous way
supposed to lead to greatness and
peace, due to some old prophecy,
which however was never meant
to be achieved by me, with the
golden creature watching over me
standing nearby and disappearing
slowly to say the last goodbye right as I did. Shame it was for no
better word could ever describe
the events past, and it was falling
on my head, yet being no shame of
mine. My path, crossed with many
unfortunate decisions since the
very moment I stopped reminding
myself of the advice I was given by
the witch and my mother, only has
proved the mess ruling this country and the fact that one cannot
be brought up as a peasant and
become a legendary hero. These
only tasks remain to those of gold
blood, who were prepared for their
adventures and battles properly,
knowing exactly what to do, trained only to trust themselves, to be
perfectly independent and taught
how to survive in the woods all alone. From the very beginning I was
not meant to be the hero, I only
was left alone with everything and
everyone I ever knew taken from
me, to play a pig for slaughter while
the real heir with the real necklace
was hidden far away, perhaps in the
capitol. Thanks to the Gods I met
Rhian, the one best friend of me,
the one who saved me from hunger
and the wild, who now is giving farewell to my dead body. She spent
hours explaining me the present
events happening in the whole kingdom, and she was the only one to
tell me the truth about what I was
meant to do. Only to wait for the
man and the woman I saw walking
in the rubble of my house, and let
them kill me as though I was the
princess, so that their master would be pleased and the Royal Family
would have enough time to prepare
for the battle to regain their throne.
I did not trust her at first. But then
she showed me the letter for my parents in which the King promised
them quite a fortune and knighting
for my father – which would perhaps have ensured them a fortune
itself. With such a care she put in
me, and the truth of which my last
days where darkened, she became
the only person I was sure I would trust till the end of my life. And
then the moment came. The end.
The ground joggled beneath me as
the horses of my two killers were
coming. I looked at Rhian for the
last time and she high hidden in a
tree. Yes, hidden, like I was supposed to hide. But there I stood, ready
for my great performance. Ready
to run for my life, which was taken
from me long ago anyway. In peace, trying not to think of anything
but the sunlight reaching my skin
through the little spaces between
the tree-leaves, giving me a nice
warm caress and making my red
40
/ Jazykový koutek / PoezYe /
hair look like flames. They were
really close then, so I could hear
them shouting at me something I
did not listen to. I didn’t listen to
anything but the rustling music of
the trees, the beating of my heard
and the breaths I took. And then,
suddenly, I felt the cool of the
arrow taking its way through my
chest and breaking the necklace I
was wearing. I felt no pain, but the
cold spreading from my heart and
touching the rest of my body, bit by
bit. I saw nothing, but dark and a
creature, gold and great, in front
of me. I though I must have been
completely mad for seeing it when
it was not to be there for me – a
peasant, as I was told. It was a lion.
And I was lying for hours. I felt the
soil falling on me as Rhian buried
me. And for the whole time the
lion was talking, in many languages and with many voices. The last
two were of the witch and my mother, reminding me of not trusting
anybody and hiding myself. And
they were getting louder and louder, until it all stopped. The burial.
The voices. And then the lion disappeared. And being finely experienced and fit enough to hold the
weights of the fate that was mine,
with the strength I needed to be
given, the new chance and choices
ahead and regretting the blindness
that overwhelmed me for this little
while, I woke up. I raked the soil off
and I opened my eyes. And looked
around myself like never before,
with the eyes of a lion and a heart
so willing. Ready for everything
that was to come.
Britorka
Karin Večeřová
Řezaná poezie
/ Prosinec 2014 /
casopisgym.cz
/ 41
42
/ Na Závěr/
,,Co to děláš?“ ptá se Sváťa.,,Pomáhám lidstvu. Chceš mi pomoct?“,,A
jak prosím tě? Vždyť jen vystřihuješ kolečka z papíru.“ Sváťa
nechá-
pal,
co
má
Lucka
za
lubem.
,,Počkej,
nešahej
na to! Ještě to
není hotové!
Dojeď mi raději pro fixy
do pokoje!“
,,No jo, no
jo, to jsem
teda zvědavý.
To bude zas
nějaká blbost.“
Lucka se dívá za
mrzutým Sváťou, jak
postrkuje své vozíčkové
křeslo do pokoje. ,,Kdyby už se
konečně někdy usmál,“ pomyslela
si Lucka, ,,hned bych ho měla raději.“ Najednou se ozvalo z pokoje:
,,A který chceš? Tlustý nebo tenký?“ ,,To je jedno, každá pomůže
stejně.“ odpovídá Lucka. ,,A mám
vzít ty nový, nebo ty starý, co sotva
píšou? ,,Na tom nezáleží. Vem sem
všechny, čím víc jich bude, tím víc
pomůžou. Jo a taky rádio, ať tu
není takové ticho.“
Sváťa přijel s plným klínem věcí, co
měl doručit. ,,Ještě něco, madam?“
zeptal se ironicky. ,,Že ti to ale trvalo! Už to mám skoro hotové. Ale
jestli chceš, můžeš dodělat ten zbytek, já si na chvilku odpočinu. Pomáhat světu
je fuška.“ dodala
Lucka, svezla se
do křesla a zapnula rádio.
Z něj se v
tu
ránu
ozvalo
Help! I
need somebody.
Help! Not just anybody. Heeeelp!
,,Vidíš to, už i Brouci volají o pomoc. A nikdo jim stejně nepomůže. Taky jsem volal o pomoc, taky
mi nikdo nepomohl. A teď už do
smrti nebudu chodit. Ani ty tvoje
kolečka to nevrátí. K čertu s nimi!“
rozčílil se Sváťa a odhodil poslední
vystřižené kolečko na zem. Lucka
raději vypnula rádio, aby v něm
nedmýchala zlost a sebrala
kolečko ze země.,,A jak chceš,
abych ti tedy pomohla? Čas
vrátit nedokážu, opravit nohy neumím. Nesmíš se zlobit na mě nebo
na svět, on ti nic neudělal. Nehody
se stávají, co se stane, nejde vrátit.
Lidé přicházejí o domovy, o rodiny, přesto se někteří pořád dokážou pobavit nad směšností života,
radují se z toho, co mají a netrápí
se kvůli tomu, co ztratili.“,,Nech
si tyhle monology. Vím, že by ses
rozdala, aby někomu bylo líp, ale
nechápeš, jaký to je.“ skočil Lucce do řeči
Sváťa. ,,Ty ale
zas nechápeš,
že
jsi ještě
mladý
a nem á š
pro č
být nešťastný.
Měl bys tu
teď se mnou
vymýšlet, jak
společně
pomoci
světu. On je ten, který opravdovou pomoc potřebuje.“ Sváťa
se na Lucku podíval a zamyslel
se. ,,Možná má pravdu. Vyčítám
všem, co se mi stalo. Nemám náladu na nic. Ale pořád žiju. Není to
snad největší dar, co mohu mít?“
Potom už nahlas povídá: ,,Asi máš
pravdu. Promiň, že jsem byl nepříjemný, jen mě to fakt štve.“ Lucka
se usmála, vzala papírové kolečko
a fixu a nakreslila na něj oči, nos a
široký úsměv. Z druhé strany potají
napsala ‘Mám tě ráda‘ a podala kolečko Sváťovi. Ten, když si přečetl
vzkaz, pochopil, jak Lucka myslela, že chce pomáhat lidem a usmál
se na ni. Oba se potom jali kreslit
veselé obličeje na papírová kolečka
nejspíš do té doby, než pomůžou
světu.
Endora
Eva Zavadilová
/ Prosinec 2014 /
casopisgym.cz
/ 43
HELPZERCE
Rád přijdu na
pomoc. Zn.
Diskrétně!
Sháním album.
Help!
Vladimír
Vladimírovič
Putin.
Pomoc na dotek,
nejenom pro
jezdce!
F1
Paul McCartney
Aby vaše první
pomoc
neskončila jako
ta poslední!
Na ebolu s
rouškou!
Nedej
propadnouti
nám ni
budoucím,
Václave!
Prosba študáků
historie
Pomůžeme s
radostí!
Když charita, tak
pomocí nás!
Hnutí proti
smutku
ADRA
Toužíte pomoci,
nebo po moci?
Pomocníčci!
nová interaktivní
hra od
Tluchoř, Šnajdr
& Fuksa
Čím vám
můžeme být
nápomocni?
Neexistuje nic,
s čím bychom
vám nepomohli!
Pat & Mat
Pomůže mi
konečně někdo?
Problem mit
Deutsch?
Psychiatrie
Šternberk
Odbor
evropských
záležitostí.
Pomóóóóc!
Výzva Blanickým
rytířům
Pomoženo!
Spoléháme se na
vaši svépomoc!
Sir Nicolas
Winton
H-systém
Sisyfos
Hleďte nám
pomoci!
In pomoc
charitas!
Kurš němčiny je
tu pro vás!
Šimon Pánek
Problémy?
Výpomoc!
John Rambo
Daruji různé ponožky do sandálů.
M. Rosocha
Enýó & Pefrédó
& Deinó

Podobné dokumenty

Zde

Zde v bezprostředním kontaktu několik dní až týdnů, zaznamená jistě i věci, které jsou sice reáliemi, ale mohly by aktéry buď přímo, nebo nepřímo poškodit. Sám Martin Mareček hraje fair play – při každ...

Více

manual_Atmos_AC_25 - E

manual_Atmos_AC_25 - E obrys kotlů, včetně kouřovodů, na každé straně nejméně o 150 mm a nad horní plochou kotlů nejméně o 300 mm. Stínící deskou nebo ochrannou clonou musí být opatřeny i zařizovací předměty z hořlavých ...

Více

zde - Datacomp.sk

zde - Datacomp.sk Tento symbol značí, že tento produkt se podle směrnice EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních – WEEE – (2002/96/EC) a podle vašich platných vnitrostátních zákonů nesmí likvidovat s...

Více

Produktový manuál - centrum vytápění

Produktový manuál - centrum vytápění Kotle jsou konstruovány pro spalování hnědého uhlí a dřeva. Spalování je řešeno na principu generátorového zplynování s použitím ventilátoru: ODTAHOVÉHO, který odsává spaliny do kouřovodu (pro C18S...

Více

Návod k obsluze - CZ CZ www.atmos.cz CZ-1

Návod k obsluze - CZ CZ www.atmos.cz CZ-1 kotlů je vyrobeno jako svařenec z ocelových plechů o tloušťce 6 až 3 mm. Tvoří je násypka paliva, která je ve spodní části vybavena otočnou roštovou mechanikou s přívodem sekundárního vzduchu a spe...

Více

Všechno jsme si tvrdě vydřeli

Všechno jsme si tvrdě vydřeli Žít Teplice, zpravodajský a servisní magazín pro oblast Teplicka  Datum vydání: 11. 5. 2016  Příští vydání: 15. 6. 2016  uzávěrka inzerce a příspěvků: 8. 6. 2016  V nákladu 29.000 výtisků je distri...

Více

2 Stisknutím tlačítka

2 Stisknutím tlačítka Vynaložili jsme značné úsilí na to, aby se v této příručce nevyskytovaly nepřesnosti a opomenutí. Vzhledem k tomu, že své produkty neustále zdokonalujeme, vám však doporučujeme, abyste v případě po...

Více